|
|
|
|
|
|
1. Urbanistický a stavební vývoj Spilky
Lokalita „Ve Spilce“, též „Spilka“, formálně ulice U Spilky, je archaickým prostranstvím o rozloze cca 1500 metrů čtverečních, které vzniklo v jakési podobě možná už v předlokační době, tedy před plánovitým vysazením opevněného města ve 2. polovině 14. století. Ačkoliv od té doby je Spilka součástí opevněného vnitřního města, geomorfologicky leží jako jediná část historického jádra mimo vyvýšenou sídelní terasu, na které vzniklo centrum pozdně středověkých Rokycan. Oblast Spilky je místo toho situována ve sníženém prostoru poblíž Mlýnského náhonu, který ji od středověku dával ráz průmyslové enklávy tehdejšího města. Kumulovaly se tu mlýny, pivovary a lázně, tedy aktivity, které vyžadují právě stabilní přístup k vodním zdrojům a energii. Tyto objekty, i přes silné a opakované adaptace zachovaly dodnes svoji základní konfiguraci.
Když procházelo toto malé náměstí v roce 2015 celkovou rekonstrukcí, proběhl archeologický výzkum, který potvrdil archaickou minulost této lokality. Byly tu nalezeny sídelní vrstvy z počátku 14. století, takže se ukazuje, že Spilka může skutečně mít předlokační původ. Archeologové odkryli zbytky středověkého dřevěného domu, který byl kdysi zničen požárem. Dalším nálezem bylo dřevěné vodovodní potrubí, datované dendrochronologicky do přelomu let 1590-1591. Našel se tu také železný závorový zámek, renesanční kachle a další zlomky keramiky.[1] Je těžké rekonstruovat nad rámec pouhých spekulací původní prostorové vztahy v předlokačních Rokycanech, ale ještě na nejstarší katastrální mapě z roku 1838 vystupuje cesta, vedoucí z Nerudova náměstí Na Pátku (jedno z možných sídelních jader původní biskupské vsi Rokycany) západním směrem k dnešní lávce přes Padrťský potok u bývalého Rokycanova domu, následně skrz čtvrť Pod Kostelem okolo bývalého kostela sv. Petra a Pavla (dnes dům čp.117/II) a pak do Spilky, odkud vychází na dnešní Masarykovo náměstí a do blízkosti děkanského kostela. Podrobněji viz mapa předlokačních Rokycan s komentářem.
Regulační plán města z roku 1892, vypracovaný inženýrem Pekem, předpokládal výhledové zrušení tohoto prostranství a jeho parcelaci. Funkci spojnice historického jádra a Pražského předměstí pak měla převzít nová ulice vbořená do severní strany Malého náměstí.[2] Tyto asanační plány naštěstí nebyly realizovány a nepravidelný plácek ve Spilce se dochoval do dnešních dnů. Koncem 80. let 20. století byl ovšem prostor postižen demolicí nádvorních budov a zadních traktů domů čp.93/I, čp.94/I a čp.95/I na východním konci Masarykova náměstí. Urbanistický útvar Spilky tak ztratil svoji sevřenost a pohledově rušivým způsobem do něj pronikly utilitární zadní stěny zmíněných domů. V 21. století pak byl tento nový stav částečně zmírněn, a to nikoliv opětovnou zástavbou proluky ale aspoň její proměnou v kultivované městské prostranství, fakticky další rokycanské náměstí.
Obsah
1. Urbanistický a stavební vývoj Spilky
2. Popis jednotlivých objektů ve Spilce
2.1. Zástavba na západní a severozápadní straně Spilky (Podkostelní mlýn čp.89/I)
2.2.1. Původní zástavba na místě čp.90/I a její majetkové i stavební spojení
2.2.2. Stavební vývoj čp.90/I po roce 1918
2.2.3. Stavební vývoj čp.90/I po roce 1989
2.3. Zástavba na jižní straně prostoru Ve Spilce. 3
2.3.1. Zbořené stodoly za domy čp.93/I, čp.94/I a čp.95/I
2.3.2. Stodoly za domy v jihovýchodní části prostoru Spilky
3. Technický vývoj prostoru ve Spilce
3.1. Technický vývoj prostoru ve Spilce do roku 1989
3.2. Generální oprava prostranství ve Spilce
4. Vývoj pojmenování prostoru Ve Spilce
|
Mapa historického jádra Rokycan dle stavu z r. 1990. Klikni pro detailní přehled zástavby, včetně označení domů čísly. |
Mapa prostorových a dopravních vztahů v předlokačních Rokycanech, tzn. do plánovitého vysazení opevněného města ve 2. polovině 14. století. Spilka patrně byla součástí původní předlokační zástavby. |
Jeden z nejcennějších pohledů na historické jádro ze Spilky. Vlevo dole Dumetovský dům čp.88/I, uprostřed přízemní čp.196/I, vpravo čp.90/I. Uprostřed kostel. Pohlednice cca z r. 1992. |
Letecký snímek Masarykova náměstí a kostela. Vpravo dole plácek Spilka před rekonstrukcí v r. 2014-15. Pohlednice cca z poloviny 90. let 20. století. |
|
|
|
|
|
2. Popis jednotlivých objektů ve Spilce
2.1. Zástavba na západní a severozápadní straně Spilky (Podkostelní mlýn čp.89/I)
Ačkoliv měla zástavba ve Spilce charakter spíše periferní protoindustriální, řemeslnické enklávy historického města, pohledově je do města přímo zapojena. Celou její západní stranu totiž vyplňuje panorama jedné z nejzachovalejších městských partií. Do Spilky se zde jednak svým zadním traktem obrací tzv. Dumetovský dům čp.88/I (podrobněji o něm v kapitole o východní straně Masarykova náměstí). Účinek tohoto starobylého měšťanského domu s renesančně-barokní hmotovou dispozicí, pozdně barokní fasádou a objemnou mansardovou střechou krytou šindelem je směrem do Spilky zesílen i terénní konfigurací. Rozdíl v niveletě tu totiž vytváří mohutnou podnož. S Dumetovským domem pak sousedí ještě drobnější domy čp.196/I, čp.135/I a čp.209/I, rovněž s cenným hmotovým a stavebním charakterem a mírně akcentovaným rozdílem v niveletě mezi nimi a Spilkou. Nad všemi výše uvedenými stavbami pak celý horizont v druhém plánu ovládá masivní hmota děkanského kostela Panny Marie Sněžné. Jedna se o jednu z nejvíce fotogenických pohledových kompozic v celých Rokycanech, ve které dochází k rafinované hmotové gradaci, od drobného měřítka střech domů čp.196/I, čp.135/I a čp.209/I, přes mocnější těleso domu čp.88/I až po dominující horizontály a vertikály stavby kostela.
Tak trochu skrytý z této exponované pohledové kompozice je dům čp.89/I, v severozápadním koutě Spilky. Zde nachází historický Podkostelní mlýn. Od roku 1527 patřil obci.[3] Jan Šára uvádí, že v roce 1600 nazýval Podkostelní nebo Obecní mlýn.[4] Chodilo se přes něj z města, šlo tedy o jednu z menších branek skrz městské hradby. Obec proto nájemce mlýnu opakovaně žádala, aby průchod kontrolovala a v noci „nepouštěli lidi do města“.[5] Mlýn využíval vodní energie Mlýnského náhonu, který od středověku protékal po jeho severní straně (o něm podrobněji v kapitole o čtvrti Pod Kostelem). V Josefském katastru z roku 1788 se čp.89/I nazývá „zakoupený mlejn dominikální.“[6] Roku 1784 vyhořel při požáru města a byl pak opraven nákladem 31 zlatých 52 krejcarů.[7]
Na konci 19. století se tu podle vzpomínek M. Sedláka říkalo „U Kotlasů“.[8] Podle soupisu rokycanských mlýnů z roku 1927 patřil objekt Bohumilu Čížkovi (odtud název domu U Čížků). Byl tu instalovaný výkon 5-6 HP, Francisova turbína s 18 lopatkami a jako záložní zdroj energie i elektromotor o 10 HP.[9] Majitel čp.89/I Bohumil Čížek získal 11. dubna 1918 stavební povolení na úpravu vjezdu do dvora a zvýšení stájí. Stavební plány zhotovil Štěpán Wolf. Kolaudováno to bylo 22. srpna 1918.[10] V květnu 1919 souhlasilo obecní zastupitelstvo s tím, že Bohumil a Anna Čížkovi zabrali při přestavbě hospodářské budovy a nádvorní hradby u čp.89/I část veřejného statku (se souhlasem stavebního úřadu). Šlo o vyrovnání zdi u čp.90/I.[11] V roce 1920 tu proběhly drobné stavební změny podle projektu Štěpána Wolfa. Roku 1921 vyhotovil Wolf plán přístavby mlýna s tím, že nad Mlýnským náhonem by vyrostlo nové křídlo s pultovou střechou.[12] V únoru 1922 pak manželům Bohumilu a Anně Čížkovým bylo dáno povolení k adaptaci a přístavbě mlýna čp.89/I.[13] V roce 1942 provoz mlýna skončil.[14] Jde o patrový objekt, který sice v detailu prodělal značné modernizační zásahy, ale hmotově si udržuje původní proporce. Do Spilky je otočen asymetrickým průčelím s malými vchodovými dveřmi. Na severní straně, tedy do prostranství vně městské hradby ve čtvrti Pod Kostelem, vybíhá dům bočním traktem a malou předzahrádkou, za níž do 70. let 20. století protékal Mlýnský náhon, později bohužel zatrubněný. Vedle domu čp.89/I se ještě nachází původní hospodářské stavení.
|
Bývalý Podkostelní mlýn čp.89/I. Pohled ze Spilky, v popředí sokl Dumetovského domu čp.88/I, vlevo vzadu část domu čp.209/I. Vpravo část hospodářského stavení u mlýna. Foto: D. Borek, září 2003. |
Objekt čp.90/I, vzniklý složitým stavebním vývojem z původních pivovarských domů, který dal jméno prostranství Spilka. Koncem 90. let 20. stol. rekonstruován. Foto: D. Borek: září 2003. |
Prostranství Spilka před rekonstrukcí. Pohled od cesty u Dumetovského domu čp.88/I. Vpravo plochy po demolicích z 80. let, vlevo vzadu objekt spilky čp.90/I. Foto: D. Borek, 11. září 2004. |
Zadní trakty domů na Masarykově nám. (zleva čp.95/I, čp.94/I a čp.93/I) při pohledu ze Spilky. Byly odkryty v 80. letech po demolici původních stodol. Foto: D. Borek, 11. září 2004. |
|
|
|
|
|
2.2.1. Původní zástavba na místě čp.90/I a její majetkové i stavební spojení
V prostoru dnešní ulice U Spilky se po stovky let vařilo pivo. V raném novověku se tu nacházely Klášterní pivovar a Podkostelní pivovar. Stály na místě dnešního domu čp.90/I, byť původní objekty byly složitým spojováním a přestavbami proměněny k nepoznání.
Klášterní pivovar původně patřil rokycanskému klášteru augustiniánů, později proboštství, později přešel do obecního majetku. Roku 1504 získalo město právovárečný pořádek, založený na právu Starého Města pražského. Jednalo se o významný krok k založení obecního pivovaru (objemově skromnější výroba piva v soukromé režii jednotlivými měšťany už existovala předtím). Obecní pivovar se poprvé v Rokycanech připomíná roku 1534, kdy je uváděn dům u obecního pivovaru. Ten ale stával nejdříve v oblasti Na Dvořištích (jihovýchodní kout Malého náměstí, u ústí Sladovnické ulice, kde pak dlouho fungovala výroba piva v pozdějším domě čp.116-117/I). Město ho ovšem roku 1601 prodalo. Mezitím se už ale v polovině 16. století začala obecní výroba piva přesouvat do prostoru Spilky. V roce 1546 Rokycany získaly majetky zrušeného proboštství, čímž do vlastnictví obce přešel Klášterní pivovar.[15] Tuto dataci uvádí i Jan Šára.[16] Jiný autor uvádí, že k tomu došlo už v polovině 15. století.[17]
Sousední Podkostelní pivovar nabylo město roku 1605 od Ludmily Klímové. Označován byl tehdy jako Matějovský pivovar. Kupní cena činila za 185 kop grošů míšeňských.[18] Podle I. Ebelové a M. Ebela koupě proběhla ve dvou etapách, roku 1605 a 1607, a prodávajícím byla Ludmila Klimová a Matsišovští, přičemž pivovar byl tehdy odhadnut na 5582 zlatých 45 krejcarů.[19] Celou věc poněkud komplikuje to, Podkostelní (Matějovský) pivovar bývá některými historiky ztotožňován s Klivcovským pivovarem.[20] Takto je to interpretováno i ve stati v Kulturních přehledech z roku 1960.[21] Klivcovský pivovar ovšem Hana Hrachová poměrně přesvědčivě lokalizuje do prostoru ústí Sladovnické ulice do Malého náměstí. H. Hrachová zároveň pro prostoru pod kostelem lokalizuje i další pivovar, vlastněný Vítem Srnovcem z Varvažova, pak k roku 1568 jako majitel uváděn Bernard z Dubu.[22]
Každopádně se dá říct, že počátkem 17. století se dva dříve soukromé pivovary spojily do obecního vlastnictví, čímž byl dán základ významnějšímu komplexu pivovarské výroby. Vzniklý větší pivovar tu takto fungoval až do roku 1731, kdy město postavilo i nový pivovar u Příbramské silnice na Práchovně.[23] I pak tu ale výroba piva trvala. Dnešní objekt zvaný Spilka, tedy čp.90/I (viz foto z r. 2003), vznikl pozvolným srůstem tří samostatných domů. Vlastní dům čp.90/I byl původně nejméně významný. Roku 1788 je v Josefském katastru evidován jako „domek“. Pivovar ve skutečnost sídlil ve vedlejším čp.91/I (v katastru popsán coby „městský pivovar“). Číslo popisné čp.91/I ale bylo později přesunuto na dnešní dům v ulici V Brance, zřízený v bývalém záhybu hradební zdi (viz kapitola „Urbanovo náměstí“). Objekt městského pivovaru měl potom v 1. polovině 19. století dočasně číslo popisné čp.147/I. Takto je označen na indikační skice mapy stabilního katastru z roku 1838. Nacházel se v nejvýchodnější části dnešního objektu čp.90/I.[24] V matrice se objekt čp.147/I uvádí poprvé 2. ledna 1793, kdy se tu narodila dcera Václava Černého.[25] Patrně chybou městského úředníka ale totéž číslo obdržel i dům v Havlíčkově ulici, jemuž nakonec zůstalo, zatímco pivovar si ponechal původní označení čp.90/I, popřípadě čp.91/I.[26] V roce 1784 pivovar vyhořel. Pak byl opraven v letech 1785-1786 nákladem 828 zlatých 42 krejcarů a 1,5 d.[27] O stáří domu čp.90/I vypovídá prý i nález z roku 1926, kdy objekt procházel přestavbou a kdy se na půdě spilky nalezly střepy starých nádob.[28]
Kromě toho se tu ještě nacházelo stavení čp.92/I, kde v roce 1788 vedena městská lázeň.[29] Lázeň se v Rokycanech připomíná už roku 1434 (byť není jasné, zda stála trvale zde).[30] Od roku 1556 už se prý lázně zmiňují na tomto místě.[31] Fungovaly tu pravděpodobně až asi do roku 1830.[32] Pak někdy v letech 1833-38 zbořeny.[33] Na indikační skice mapy stabilního katastru z roku 1838 už není objekt čp.92/I zachycen.[34] Číslo popisné bylo tehdy už přemístěné na dům v Havlíčkově ulici. Analýza matričních knih je schopna datum přesunu čísla popisného poněkud zpřesnit. Ačkoliv matriky uvádějí jen jména lidí a čísla domů, nikoliv jejich polohu, zmiňuje zápis v matrice narozených z 23. července 1836 stejné příjmení (rodina mistra tesařského Prokopa Červeného),[35] jako zápis z 29. června 1841,[36] kdy už se mělo čp.92/I spolehlivě týkat domu v Havlíčkově ulici. Dá se tedy říct, že k přesunu čísla domu muselo dojít před červencem 1836.
Podle popisu z roku 1845 byl dům čp.90/I patrový, se zdivem z kamene a cihel a střechou krytou taškami. Rozkládal se na půdorysu 7 sáhů 5 stop a 6 palců x 6 sáhů 2 stopy (15 x 12 metrů). V přízemí byly 2 velké a 3 malé kvelby s klenutými stropy, v patře 4 pokoje, kuchyně a komora. Na půdě sýpka.[37] Pivovar popisován roku 1849 následovně: zděná budova, krytá taškami. Uvnitř jeden velký měděný kotel na vaření piva, 3 štoky, 2 velké kádě a kamenné koryto. Půdorysné rozměry pivovaru spolu s objektem spilky (myšlen tedy patrně celý komplex domů čp.90/I, čp.91/I a možná i čp.92/I) činily 22 sáhů 1 stopa x 7 sáhů 1 stopa (42,0 x 13,6 m).[38]
Později přešel areál ve dvou etapách z majetku obce do vlastnictví právovárečných měšťanů (sdružení privátních držitelů várečného práva, kteří od domácí výroby piva přešli k většímu objemu produkce). V roce 1861 koupili právováreční měšťané objekt bývalého Klášterního pivovaru, dosud v držení obce, spojili oba pivovary a přestavěli je. U objektu vyrostl vysoký komín.[39] Opravu domu v neupřesněné době prováděl stavitel Eduard Šmaus.[40] Pivovar tu existoval až do počátku 20. století, kdy Společnost právovárečných měšťanů postavila nový parostrojní pivovar na Pražském předměstí (čp.146/II) v dnešní Pivovarské ulici. Objekt čp.90/I pak odkoupila roku 1902 za 20 000 K obec a 8. ledna 1904 zde po jistých adaptačních pracích otevřela sídlo Cejchovního úřadu, Polévkového ústavu pro chudou mládež (tedy vývařovnu) a 2 byty pro chudinu.[41] Projekt adaptace vypracoval B. Ryšavý.[42] V městském archivu se k tomu nachází složka z roku 1903, nazvaná „Školní kuchyně pro chudou mládež, přestavba čp.90/I“.[43]
2.2.2. Stavební vývoj čp.90/I po roce 1918
Už roku 1919 obecní zastupitelstvo navrhlo přebudovat Spilku na byty, přičemž objekt se měl zvýšit o patro.[44] Realizace projektu pak byla schválena zastupiteli 16. října 1925, kdy definitivně rozhodnuto adaptovat dům čp.90/I na byty pro dělníky. S projektem již předtím vyslovila souhlas městská rada jako řešení bytové krize. Projekt adaptace vypracoval stavitel Egon Bareš. Nejprve mělo dojít k nástavbě 1. patra na budovu bývalé varny čp.90/I. Bylo vypsáno ofertní řízení na stavební a řemeslnické práce. Stavební práce zadány J. Benešovi za nabídkovou cenu 123 657,80 Kč, pokrývačské práce zadány V. Bínovi za 6736,80 Kč, natěračské práce Antonínu Pikolonovi za 1450 Kč, truhlářské práce rovněž Antonínu Pikolonovi za 8200 Kč, klempířské práce J. Čubovi za 2956,10 Kč, sklenářské práce V. Pokovi a Františku Vildovi za 1770 Kč. Nástavba domu měla začít hned poté, co bude získán souhlas cejchovního inspektorátu s využitím dvou místností v přízemí domu stavitelem Barešem, který tu měl zadarmo vykonávat stavební dozor. Po provedení 1. etapy a dokončení nástavby budovy měly být zřízeny malometrážní byty i v přízemí a konečně i dosavadní skladiště mělo být upraveno k obytným účelům (nájemce skladiště jej hodlal vyklidit do 14. ledna 1926). Skromné byty měly mít společné záchody.[45]
Budova pak byla skutečně přestavěna podle plánů stavitele Egona Bareše z Domažlic (K. Hofman tvrdí, že Bareš pocházel ze Stodu[46], podle jiného pramene plány vypracoval zčásti Josef Beneš[47]) a zvýšena v celém rozsahu o první patro. Práce začaly v prosinci 1925 a v roce 1926 zde předáno do užívání 20 obecních nájemních bytů (z toho 4 byty 1+1 a 16 bytů o jedné místnosti[48]) pro chudší vrstvy. Náklad na přestavbu dosáhl 114 773 Kč.[49] Dodatečně ještě obytnou kapacitu domu zvýšila přeměna místností Cejchovního úřadu na další malometrážní byty. Celkem se v objektu v roce 1945 nacházelo 32 místností.[50] Tímto prvním krokem ale přestavba objektu neskončila. 3. srpna 1927 na schůzi městské rady usneseno ihned provést přestavbu bývalé spilky na 4 byty po jedné místnosti nákladem cca 27 000 Kč. Částka zařazena do mimořádného rozpočtu na rok 1927. Práce se měly zadat ofertním řízením.[51] 10. srpna 1927 pak radní souhlasili se zadáním přestavby 4 místností ve Spilce firmě J. Beneš.[52] V září 1927 jednalo zastupitelstvo města o povolení nákladu na úpravu místností cejchovního úřadu na byty. První etapa přestavby čp.90/I zadána na podzim 1925 Josefu Benešovi za 123 657,08 Kč. Šlo o výše uvedeno nástavbu 1. patra na dům čp.90/I (bývalá varna), aby se vytvořily byty pro rodiny vystěhované z kasáren. Nyní uvolněním skladiště firmy J. Stadler v čp.90/I přikročeno k vytvoření dalších bytů v přízemí tohoto domu. V červenci 1927 vyklidil místnosti v přízemí i cejchovní úřad. 3. a 10. srpna 1927 pak městská rada rozhodla zadat úpravu místností po cejchovním úřadu na 4 obytné místnosti Josefu Benešovi nákladem 27 000 Kč, což zařazeno do mimořádného rozpočtu na rok 1927. J. Mirbauer ale proti provádění úprav a proti nákladům, které si to mělo vyžádat, podal protest. Bod pak byl stažen z jednání obecního zastupitelstva.[53] Po několika dnech, ještě v září 1927, se zastupitelé na toto téma sešli znovu a schválili investici na úpravu místností cejchovního úřadu na byty. Už 21. září 1927 se konalo totiž jednání městské rady, kde technická kancelář dodatečně navrhla provést adaptaci úsporněji (náklady měly klesnout o cca 10 000 Kč). Neměla se bourat jedna zeď a snášet stropy. Místo 4 ale v prostorách měly vzniknout jen 3 místnosti.[54] V listopadu 1927 městská rada schválila vyúčtování mezi J. Benešem a obcí za úpravu cejchovního úřadu na obytné místnosti.[55]
V prosinci 1927 odsouhlasilo obecní zastupitelstvo vzetí výpůjčky 5 339 908 Kč z obecního lesního rezervního fondu na mimořádný rozpočet na rok 1927. Mezi již prováděnými investicemi zařazenými do mimořádného rozpočtu na rok 1927 se uvádí i dostavba varny čp.90/I za 30 000 Kč (celá částka měla být pokryta výše uvedenou půjčkou).[56] Podle výkazu investic bylo ještě v období od 1. ledna do 30. dubna 1928 vydáno v kapitole úhrada mimořádných plateb a prací za přestavbu varny čp.90/I dalších 528,91 Kč.[57] V červenci 1928 se tato akce uvádí jako jedna z těch, které se provádějí (i když třeba jen zčásti) nebo už jsou hotovy.[58] V říjnu 1928 městská rada vzala na vědomí výsledek superkolaudace nástavby domu čp.90/I.[59] Podle obecní kroniky ale v letech 1910-40 město do objektu Spilky investovalo na výstavbu 24 bytů celkovou částku 361 000 K.[60]
V srpnu 1929 projednávalo obecní zastupitelstvo povolení nákladu na opravu podlahy v bytě v domě čp.90/I s odhadovanými náklady 3000 Kč. Šlo o to, že podlaha v bytě byla napadena houbou. 28. června 1929 rozhodla městská rada provést práce z peněz určených na opravu škod po mrazech, což zastupitelstvo schválilo.[61] Obecní finanční komise souhlasila s usnesením městské rady z 28. června 1929 provést opravu podlahy v jednom bytě v domě čp.90/I zničené houbou. Nemělo se to ale podle ní hradit z položky na opravy po mrazech ale půjčkou z lesního rezervního fondu. V srpnu 1929 toto řešení vzala městská rada na vědomí.[62] V červenci 1931 konstatovala městská rada, že bude nutná výměna shnilého dřevěného stropu v 1. patře čp.90/I za betonový, s náklady cca 3000 Kč.[63]
V 1. pololetí roku 1958 do objektu zaveden plyn a v části budovy zřízeny splachovací záchody. Tehdy zde 22 nájemních bytů.[64] Náklady na tuto opravu dosáhly 32 515, 04 Kčs.[65] Na rok 1970 Domovní správa plánovala generální opravu objektu.[66] V roce 1973 podepsalo město smlouvu Okresním stavebním podnikem na opravu čp.90/I v hodnotě 194 700 Kčs.[67] V květnu 1974 se uvádí, že oprava domu čp.90/I již byla zahájena.[68] Postupně ale technický stav Spilky upadal. V únoru 1977 konstatovalo plénum MěstNV, že v Rokycanech chybí dům s pečovatelskou službou. Plánovalo proto do domu ve Spilce (a do jednoho dalšího bytového domu na Jižním předměstí, u kasáren) postupně umisťovat lidi, kteří potřebují pečovatelskou službu. Stávající nájemní dům se měl tedy proměnit v objekt se zvláštním režimem péče o seniory.[69] Už 22. prosince 1976 se konala na toto téma na MěstNV porada.[70] Znovu se o tomto plánu mluví v říjnu 1979. Ve dnech 3. prosince 1978 a 6. září 1979 se totiž konala jednání o zřízení domu soustředěné pečovatelské služby v čp.90/I.[71] Projekt nebyl ovšem realizován. V listopadu 1983 národní výbor přiznává, že tento záměr nevyšel.[72] Okolo roku 1980 prošel objekt Spilky částečnou rekonstrukcí, zejména výměna oken a nová fasáda. Do vnitřních prostor ale nebylo investováno a objekt se během 80. let 20. století proměnil na dezolátní slum, nejdivočejší rokycanské romské ghetto. Uvnitř byly byty IV. kategorie s nevyhovujícím technickým vybavením a chátrajícími inženýrskými sítěmi.[73]
2.2.3. Stavební vývoj čp.90/I po roce 1989
Na zasedání městského zastupitelstva 26. března 1992 bylo konstatováno, že dům čp.90/I potřebuje urychleně generální opravu.[74] Na srpnovém jednání městského zastupitelstva v roce 1995 byl předán starostovi projekt vypracovaný Oblastní charitou na zřízení Charitativního domu, jenž měl být umístěn do objektu Spilky čp.90/I.[75] V objektu by vznikl denní stacionář pro staré a nemocné lidi, dále ubytovna pro matky s dětmi a poradna. Uvažovalo se i provozu linky důvěry.[76] Záměr ale nedošel realizace.
Spilka nakonec skutečně prošla generální přestavbou. Byl při ní zachován její charakter nájemního bydlení. Město muselo nejprve poměrně složitě zajišťovat vystěhování stávajících nájemníků a nalézt pro ně náhradní ubytování.[77] Generální oprava započala v září 1997.[78] Počátkem září už probíhalo vyklízení nepořádku z objektu. Odpadky byly vršeny severně od domu, v bývalém korytě Mlýnského náhonu.[79] Opravu prováděla firma S+H. Do konce listopadu chtěla dokončit zateplení objektu. V polovině listopadu 1997 už byl obnažen krov domu a zkoumala se míra jeho poškození, protože existovalo podezření na napadení dřevomorkou. Pracovalo se na kanalizačních rozvodech uvnitř budovy, k osazení se připravovala okna v 1. patře. V té době už taky (ještě před příchodem zimy) proběhla výstavba nového teplovodního kanálu. Spilka byla nově napojena na výtopnu v nedalekém sídlišti Pod Kostelem. Nově se musela provést i zanesená kanalizační přípojka.[80] Počátkem prosince 1997 už byla okolo objektu zřízena plátem krytá ohrada, fasáda ale zatím zůstávala beze změn.[81] Koncem ledna 1998 byla Spilka obestavěna lešením. Probíhalo vyztužování a montáž stropů. Opravy se stále zatím nedotkly průčelí. Do konce listopadu 1998 se předpokládalo dokončení generální opravy.[82] V dubnu 1998 už byla původní fasáda objektu otlučena. Stavaři zároveň prováděli výměnu vadných částí krovu. Střechu zbavili krytiny, takže zůstaly jen hlavní trámy konstrukce krovu. Kvůli odvlhčení již bylo provedeno prořezání izolační spáry ve zdivu domu. Hotovy už byly vnitřní příčky.[83]
Dne 12. ledna 1999 schválilo městské zastupitelstvo přijetí státní dotace ve výši 1 200 000 Kč, určené na rekonstrukci 6 bytových jednotek v objektu Spilky.[84] V srpnu 1999 jednalo zastupitelstvo města o zástavě objektu čp.90/I. Dům byl zastaven ve prospěch státu do výše částky 1 200 000 Kč, a to na 20 let.[85] Vzniklo v něm celkem 15 nových bytů, a to 6 garsoniér, 6 bytů 1+1 a 3 byty 2+1.[86] Obytné prostory byly zřízeny nejen v přízemí a v 1. patře ale i v podkroví.[87] Náklady na generální opravu dosáhly 14 500 000 Kč. Z původního objektu zůstaly stát jen obvodové zdi, vnitřní dispozice prošla celkovou proměnou. Objekt získal novou fasádu.[88]
Počátkem roku 2006 zastupitelstvo odsouhlasilo umístění pamětní desky Antonína Krafta na fasádu domu čp.90/I. Hudební skladatel a violoncellista Kraft se právě zde narodil 30. prosince 1749. Připomenutí slavného rodáka inicioval profesor pražské konzervatoře a hráč na violoncello Jiří Hošek. O myšlence přesvědčil i pracovníky Muzea B. Horáka v Rokycanech.[89] Podle něj totiž Kraft zásadně ovlivnil světový vývoj violoncellové hry, od 18. století do současnosti.[90] Dne 4. ledna 2006 se Hošek sešel s místostarostkou Marií Hlávkovou. Město se rozhodlo podpořit zřízení desky finančně a zařadilo nutnou částku do návrhu rozpočtu na rok 2006.[91] Městské zastupitelstvo schválilo přispět na tento účel 65 000 Kč. Z toho 45 000 Kč mělo být použito přímo na zhotovení desky, 20 000 Kč na slavnostní koncert a ceremoniál spojený s jejím odhalením.[92] Slavnostní odhalení desky proběhlo 30. dubna 2006. Desku navrhla akademická malířka Helga Hošková, grafická úprava je dílem Natálie Hoškové, výrobu desky provedla kamenická firma VÁCLAV HAUSDORF z Nových Jiren.[93]
2.3. Zástavba na jižní straně prostoru Ve Spilce
2.3.1. Zbořené stodoly za domy čp.93/I, čp.94/I a čp.95/I
I přes důkladnou opravu budovy čp.90/I zůstávalo až do druhé dekády 21. století prostranství ve Spilce v neupraveném stavu. Bylo to způsobeno prolukami, které zde vznikly v 80. letech na jeho jižní straně, za domy čp.93/I, čp.94/I a čp.95/I v souvislosti s plánovanou výstavbou Domu textilu (podrobný popis této zamýšlené provozovny se nachází v podkapitole „východní strana Masarykova náměstí“).
Za domem čp.93/I původně stál přízemní objekt, v roce 1897 adaptovaný podle projektu Josefa Ryšavého z kůlny na obytné místnosti (světnice, kuchyně, předsíň).[94] Za domem čp.94/I se podle popisu z roku 1849 nacházela vrata a dva roubené chlévy kryté šindelem o rozměrech 3 sáhy 4 stopy x 2 sáhy 3 stopy (7 x 4,7 m). Chlév byl tehdy ve středním technickém stavu.[95] Podobný objekt se nacházel i za domem čp.95/I. Ten byl postaven nově roku 1844 a podle popisu pořízeného následujícího roku obsahoval maštal, chlév a kůlna. Měl rozměry 7 sáhů x 5 sáhů 4 stopy 6 palců (13,3 x 10,9 m) a byl krytý taškami. Přiléhal k němu ještě kurník.[96] Ve 40. letech 20. století dostaly výše uvedené nádvorní stavby samostatná čísla popisná. Za domem čp.93/I to byl objekt čp.197/I. Stavba za čp.94/I dostala čp.198/I a stavení u čp.95/I mělo čp.199/I. Čísla popisná přidělena někdy v letech 1941-42. Šlo sice jen o přízemní hospodářské stavby původem vesměs z počátku 19. století, které byly původně využívány jako stodoly a později se měnily na skladiště, dílny, garáže či provizorní bydlení. Podstatné ovšem je, že tyto objekty uzavíraly plácek ve Spilce do kompaktního celku a dávaly mu jeho tvar. Po demolici se kontury prostranství rozmlžily, odhalily se navíc zadní účelově modernizované fasády domů čp.93/I, čp.94/I a čp.95/I (foto z r. 2004).
Podle komunistických asanačních plánů měla na těchto demolovaných parcelách vyrůst 2. etapa výše uvedeného Domu textilu, nazvaná „Dům koberců“.[97] Po pádu režimu byly ale tyto bezohledné projekty zastaveny a 17. dubna 1991 na schůzi zástupců městského úřadu, Okresní privatizační komise, Textilu Plzeň a Okresního stavebního podniku rozhodnuto zrušit plánovanou výstavbu objektů v zadním traktu, směrem do Spilky.[98]
2.3.2. Stodoly za domy v jihovýchodní části prostoru Spilky
Původní hospodářské objekty se dodnes zachovaly v jihovýchodním sektoru Spilky. Například za domem čp.96-97/I zůstal intaktní věnec původních přízemních stodol a chlévů s vjezdem do dvora. Slovo „původní“ je ovšem nutno brát s rezervou. Je totiž doloženo, že ještě počátkem 19. století vyúsťovala dnešní ulice ze Spilky na náměstí mezi domy čp.95/I a čp.96-97/I v jiné, šikmější trase, protože k domu čp.95/I přiléhal dříve samostatný domek čp.96/I, který až poté byl zbořen a jeho číslo sceleno do domu čp.96-97/I, přičemž zároveň byly výrazně revidovány hranice přilehlého pozemku u čp.96-97/I (o této korekci uličních čas podrobněji pojednáno v podkapitole „východní strana Masarykovo náměstí“).
Původní brána do dvora se dochovala donedávna i za domem čp.98/I. V srpnu 2005 ale zbořena a na jejím místě okamžitě zahájena stavba nového vjezdu.[99] Za objektem čp.98/I hledí do plácku Spilky i patrové zadní křídlo domu. Okolo roku 1897 vypracoval Eduard Šmaus projekt jeho prodloužení k severu, tedy do současné pozice s ponecháním původního krovu.[100] Na katastrální mapě města z roku 1838 tento zadní trakt domu čp.98/I už sice stál, ale nedosahoval až k samotnému prostoru ve Spilce. Sousední přízemní objekt, přináležející k domu čp.99/I, vyrostl patrně až roku 1909 v rámci celkové opravy domu čp.99/I vyprojektované Štěpánem Wolfem. Tehdy totiž postavena i „velká kůlna“ ve dvoře.[101] Už z roku 1858 ale pocházejí plány na výstavbu maštale ve dvoře (autor Mates Sack).[102] A historie těchto objektů může jít ještě hlouběji. Jakési drobné stavby na západním zadním okraji parcely zobrazuje již katastrální mapa z roku 1838 a o poškození „stájí a stodol“ u tohoto domu se mluví již při soupisu škod po požáru roku 1784.[103]
Východní stranu prostoru ve Spilce zaujímala úzká zadní část parcely příslušející k domu čp.100/I na Malém náměstí. Až do 90. let 20. století zde stál přízemní hospodářský objekt se sedlovou střechou. Šlo pravděpodobně o budovu chlévů postavenou podle projektu B. Ryšavého z roku 1911.[104] V rámci opravy domu byla ovšem zbořena. Výsledkem bylo další narušení hmotové sevřenosti Spilky. Nepravidelný rytmus jednotlivých městišť v tomto koutě plácku ve Spilce vedla F. Purgharta k teorii, že dům čp.100/I na Malém náměstí vznikl až dodatečnou zástavbou v místě, kudy původně z Malého náměstí vybíhala k severu k hradební zdi s baštou, stojící v místech dnešního plácku ve Spilce, úzká ulička.[105] Jde ovšem jen o spekulativní interpretaci map. Každopádně dům zapadá do souvislé řady čísel popisných zaváděných v roce 1771, takže ona hypotetická ulička určitě již na sklonku 18. století neexistovala. Pravdou ovšem je, že pozdější korekce, zejména posun městských hradeb (viz též níže) k severu roku 1803 a také důsledky ničivého požáru této části města roku 1813, původní podobu tohoto archaického městského bloku zásadně převrstvily. Tudíž stav, zachycený na nejstarší katastrální mapě z roku 1838 není nutné automaticky vnímat statický.
Sousední stodoly parcelně příslušely k domu čp.101/I na Malém náměstí. Pocházejí pravděpodobně z 1. poloviny 19. století a jsou situovány u bývalého Mlýnského náhonu v trase městských hradeb. Jde o přízemní ale poměrně vysoké a robustní stavby s částečně klenutými vnitřními prostorami, malými okny a sedlovou střechou. 24. ledna 1815 požádal Josef Kraft, který tehdy převzal dům čp.101/I po Františku Kraftovi, o povolení k výstavbě stájí ve dvoře svého domu. K žádosti připojil i plán zhotovený zednickým mistrem Ondřejem Černým. Projektoval tu značně rozsáhlou stavbu o půdorysných rozměrech 15,5 x 5,5 sáhů, s koňskou maštalí, kravínem, kůlnou s dřevěnými schody na půdu a ovčínem. Stavba měla být situována do těsné blízkosti mlýnského náhonu a její základy proto na vnější straně navrženy do hloubky1,75 sáhů pod úroveň podlahy. 7. února 1815 se konalo komisionelní posouzení této zamýšlené stavby. V německy psaném protokolu se uvádí: „tyto stáje budou provedeny zcela z kamene a kryty taškami a proto není třeba se obávati nebezpečí ohně. Hospodářský úřad upozorňuje, že Josef Kraft zamýšlí stavět stáj až v příkopu a že by bylo proto třeba si předem zjistit, zda tento pozemek stavebníkovi náleží.“ Na to předložil Josef Kraft komisi rozhodnutí magistrátu N.E.187 č.249 z 22. března 1803, z něhož bylo patrno, že mu tehdy skutečně bylo (společně s majiteli domů čp.103/I Storchem a čp.102/I Höffnerem) povoleno posunutí dosavadní linie městských hradeb a zřízení hospodářských dvorů u tohoto domu včetně výstavby nové hradební zdi, a to s podmínkou, že nesmí být narušena pěšina u náhonu. Po těchto argumentech hospodářský úřad magistrátu prohlásil, že není námitek proti ohlášené stavbě. Úřad zároveň dodal, že Kraft patří mezi postižené měšťany ohněm roku 1813. Dne 14. února 1815 pak bylo vydáno stavební povolení.[106]
Roku 1920 vypracoval Josef Beneš projekt jejich přestavby na dílny.[107] V letech 1992-1997 byla východní část těchto hospodářských budov adaptována podle projektu ing. Jaroslava Vytiska z firmy APIT na vinárnu, později restauraci.[108] V západní stodole probíhá dle zmínky z listopadu 1995 přestavba na elektrodílnu firmy HARNOCH. Práce prováděla firma ROSTAV.[109] V této západní stodole, přiléhající přímo k plácku ve Spilce, pak ale byla zřízena koncem 90. let 20. století cukrárna Pod Lipou. V srpnu 2005 započala její oprava, která ale byla konzervativní a původní podobu objektu příliš nezměnila. Nahozeny byly pouze nové vnější omítky a opravena střecha. Počátkem září 2005 ještě oprava probíhala. Lešení bylo odstraněno do konce září 2005.[110] Díky těmto adaptačním počinům byly tyto stavby zachráněny a nalezly svoji novou funkci v městském organismu. Severní strana objektů je ovšem pohledově narušena sousedními panelovými domy sídliště Pod Kostelem. Ve druhé dekádě 21. století byla navíc vykácena podél nich vedoucí starobylá lipová alej, původně lemující zrušený Mlýnský náhon. Více než stoleté stromy zmizely a ještě více se odhalily nepřijatelné hmoty komunistických panelových domů v Rokycanově ulici.
3. Technický vývoj prostoru ve Spilce
3.1. Technický vývoj prostoru ve Spilce do roku 1989
Směrem k severovýchodu z prostoru ve Spilce vychází cesta, která mohla být patrně prastarou spojnicí historického jádra a Pražského předměstí (viz mapa předlokačních Rokycan s komentářem). Po vzniku opevněného města musela tato komunikace procházet skrz městské hradby. Dokonce se tu některými badateli zmiňuje existence další brány skrz opevnění, ale patrně jde jen o spekulaci. Mapa 1. vojenského mapování ze sklonku 18. století tu žádnou bránu nezachycuje. Tento mapový zdroj je ovšem velmi schématický, takže ho není možné považovat za autoritativní. Ovšem to nemění nic na tom, že existence další městské brány tu není pravděpodobná. Co ovšem mohlo existovat, je nějaký drobný průchod skrz hradby v podobě branky (fortny), podobně jako se například dodnes dochovala u domu čp.91/I pod Urbanovým náměstím. Každopádně po zrušení opevnění zde přinejmenším od 1. poloviny 19. století už průchod skrz bývalé hradby možný byl. Takto je to zachyceno na katastrální mapě z roku 1838. Podél vnější strany bývalých hradeb vedl Mlýnský náhon a přes něj mostek. Roku 1971 probíhala jeho generální oprava nákladem 20 000 Kčs.[111] Ta prý byla dokončena ještě během roku 1971.[112] Po zrušení Mlýnského náhonu ale o několik let později byl mostek zavezen (o Mlýnském náhonu podrobněji v podkapitole o „čtvrti Pod Kostelem“)
V červenci 1930 (respektive už v červnu 1930, ale tato schůze byla kvůli politickým sporům zpochybněna a projednání se muselo opakovat) rozhodlo zastupitelstvo města o mimořádné půjčce z lesního rezervního fondu ve výši 650 000 Kč na úhradu investic naplánovaných v rozpočtu na rok 1930. Mělo jít o práce, které by pomohly vyřešit problém nezaměstnanosti v době nastupující hospodářské krize. Mezi nimi se uvádí i dlažba ulice od firmy Stadler (čp.96-97/I) k bývalé varně (čp.90/I) za 13 000 Kč.[113] V letech 1930-1931 pak opravdu ulice u Spilky byla vydlážděna nákladem 14 900 Kč.[114]
V roce 1969 byla ve Spilce instalována jedna lampa veřejného osvětlení.[115] V září 1972 se zmiňuje, že ve Spilce byla prováděna výměna veřejného osvětlení.[116] V prosinci 1972 už je uváděna jako hotová.[117] Koncem léta roku 1973 (mezi 28. srpnem a 9. říjnem) rada MěstNV uložila předsedovi aktivu dopravy a předsedovi komise OVP „zvážit otázku bezpečné průjezdnosti komunikace u Spilky“.[118] V roce 1975 provedla ve Spilce Okresní správa silnic rekonstrukci povrchu vozovky.[119] Roku 1978 pak realizovaly Technické služby asfaltování chodníků ve Spilce.[120]
3.2. Generální oprava prostranství ve Spilce
Po demolicích v 80. letech 20. století ztratilo náměstíčko ve Spilce zčásti svou původní kompaktní podobu. Horší ale bylo, že zanedbávání úpravy městských prostranství za komunistického režimu, jakož i asociální životní styl obyvatel zdejšího chudinského ghetta tento kout historických Rokycan proměnilo v zpustlý slum. Brzy po roce 1989 se proto objevovaly úvahy o nové, koncepční obnově tohoto prostoru. Plány ale dlouho zůstávaly v nekonkrétní rovině. V roce 1992 uvažuje město o tom, že by prostranství ve Spilce bylo využito pro městskou tržnici, se stánkovým prodejem. Projekt ale nedospěl k realizaci.[121] Vzhledem k nejasné budoucnosti prostoru nebylo toto místo ani v 90. letech řádně udržováno a zarůstalo plevelem. V dubnu 1995 vyzvala městská rada firmu TEP, a.s. (majitele přilehlého domu), aby aspoň před oslavami 50. výročí osvobození svůj pozemek v zadním traktu do Spilky uklidila.[122] Úklid prostranství provedla firma TEP až na podzim 1995, ale situaci to nezměnilo, stále šlo o opuštěnou špinavou proluku s provizorním oplocením.[123] V únoru 1995 došlo v prostoru Spilky k poruše na kanalizaci. Firma B.O.K.Y proto musela vyhloubit novou kanálovou šachtu a skrz ni hledat místo poruchy.[124]
V roce 2003 město uvažovalo o celkové úpravě prostoru Spilky již poměrně vážně. Zabývala se tím zvláštní komise, které navrhla několik variantních řešení. Vypracováním přípravné studie pak byl pověřen architekt Štrunc. Realizace projektu ovšem nebyla spuštěna z důvodu nedostatku peněz.[125] Dne 19. července 2004 ale městská rada aspoň schválila projekt budoucí rekonstrukce. Bohužel se zde projevil poměrně častý rys jakéhosi nadšeneckého ozeleňování, kdy se místo obnovy tradiční městské zástavby, která by kompaktně sevřela tento kout města do původní podoby malebného plácku, preferuje „parková úprava“ a ponechání proluky po normalizačních demolicích. Právě to se tehdy objevovalo v plánech zvažovaných městem.[126]
Zatím nicméně stále šlo jen o záměr. Před jeho realizací bylo nutné nejen sehnat finance, ale i vykoupit pozemky. Už 3. ledna 2002 projednala rada města dohodu se společností EXTOL (tehdejším majitelem domu čp.93/I a čp.94/I), ve které se firma zavázala, že městu odprodá za symbolickou 1 Kč pozemky za tímto domem, směrem do Spilky (č.kat.95/2, č.kat.94/2 a část č.kat.94/1), výměnou za to, že jí město povolí zřídit trvalá parkovací místa před zmíněnými domy, na východní straně Masarykova náměstí. V roce 2004 mezitím objekty převzala firma GORENJE. Jednání o převodu zadních parcel do majetku města, která probíhala v roce 2004, nebyla dokončena, jednak kvůli výměně majitele, jednak kvůli v té době probíhající změně katastrálního operátu.[127] V roce 2004 aspoň městské zastupitelstvo pokročilo v jednáních o odkupu sousední parcely, za domem čp.95/I od ČSOB. Už v listopadu 2001 jednal tehdejší starosta Rokycan se zástupci ČSOB. Ti možnost odprodeje pozemku za budovou banky přivítali. Banka ovšem navrhla vysokou prodejní cenu 1200 Kč za metr čtvereční. 8. července 2002 tuto kalkulaci odmítla rada města. V únoru 2003 banka městu sdělila, že je ochotna cenu snížit až na 400 Kč za metr. 31. března 2004 ČSOB doručila starostovi města oficiální návrh na odprodej pozemku č.kat.96/2 o výměře 198 čtverečních metrů, a to za 79 200 Kč. Jako kompenzaci za to, že neprodala pozemek za zcela tržní cenu, ale spíše nižší, banka požadovala bezplatný pronájem 5 parkovacích míst před budovou banky na Masarykově náměstí na dobu 5-6 let. Odbor rozvoje města pak ovšem zjistil, že v katastrální mapě je nepřesnost a část prodávaného pozemku by ve skutečnosti byla zastavěna budovou banky. Na podzim 2004 měla proběhnout v rámci přeměřování katastrální mapy i oprava této chyby. Město se ovšem, vzhledem k výhodnosti nabídky od ČSOB rozhodlo nečekat a už 26. dubna 2004 projednávala rada města koupi této parcely.[128] V srpnu 2004 o odkupu jednalo zastupitelstvo.[129] Teprve v roce 2006 se obec rozhodla oživit dříve uzavřenou dohodu s majitelem čp.93/I a čp.94/I. 22. srpna 2006 schválilo zastupitelstvo zřízení dvou vyhrazených parkovacích míst na Masarykově náměstí pro společnost GORENJE-REAL, s.r.o. před domem čp.93/I výměnou za převod části parcely č.kat.94/1 (sloučeny do ní byly tři původní pozemky) do majetku města.[130] Obec tak dovršila majetkoprávní přípravu pro případnou koncepční revitalizaci prostoru ve Spilce.
Následně začínaly finanční a úřední přípravy na rekonstrukci. 10. dubna 2007 rozhodlo zastupitelstvo města o použití přebytku hospodaření za rok 2006 ve výši 44 906 000 Kč s tím, že suma měla být mimo jiné použita na rekonstrukci prostoru ve Spilce.[131] Na tuto akci mělo konkrétně být nasměrována částka 1 502 000 Kč.[132] Podle přehledu úprav rozpočtu ale mělo jít po provedených úpravách na rekonstrukci Spilky 6 000 000 Kč.[133] Během roku 2007 se ale z těchto 6 000 000 Kč utratilo jen 219 950 Kč, protože finance na tuto akci byly přiděleny až v dubnu 2007 a i pak bylo nutné přepracovat projektovou dokumentaci, řešit změnu typu dlažby a veřejných svítidel v souladu s generelem.[134] Dne 26. února 2008 vydal městský úřad územní rozhodnutí na stavební úpravy prostranství Spilka na pozemcích č.kat.2764/1, č.kat.2764/16, č.kat.2764/17, č.kat.2768/11 a č.kat.3241 a na stavebních parcelách č.kat.93 a č.kat.96/2 na základě žádosti podané 12. října 2007. Územní řízení nejprve přerušeno pro neúplnost podání, pak zahájeno 23. ledna 2008. Místní šetření provedeno 26. února 2008. Projekt revitalizace řešil prostor ve Spilce jako náměstí, respektive bezbariérovou plochu s odpočinkovým koutem.[135] Tím se naštěstí odklonil od posedlosti „parkovými úpravami“, které byly plánovány o několik let předtím. Povrch náměstíčka měla tvořit velkoplošná kamenná dlažba skládaná do čtverců, vzájemně oddělených kamennými pásky. Prostranství mělo být doplněno historickým osvětlením a historickým mobiliářem. V severozápadní části prostranství (zhruba v ose domů čp.94/I, čp.88/I a čp.89/I) projektována malá fontána s lavičkami, přičemž se umožňovalo tento kout zakrýt a využívat pro kulturní akce. Plochu plácku mělo doplnit i pět stromů středního vzrůstu. Součástí akce byla rekonstrukce a přeložka inženýrských sítí.[136] Dne 14. července 2008 se obecní zastupitelstvo zabývalo návrhem na změnu rozpočtu na rok 2008, kdy měla být část peněz, určených na projektové dokumentace, ve výši 51 000 Kč použita na některé jiné investice. Mezi nimi i na plán BOZP k rekonstrukci prostranství Spilka, kam se přesunula částka 15 000 Kč.[137]
Na realizaci komplexní obnovy prostranství ve Spilce se ale ještě několik let muselo čekat. Došlo k ní teprve v letech 2014-2015.[138] V lednu 2014 získalo město na tuto investici dotaci ve výši 85 % nákladů z Regionálního operačního programu NUTS II Jihozápad. Dne 27. ledna 2014 záměr schválilo městské zastupitelstvo. Rozpočet měl činit cca 17 000 000 Kč.[139] Práce započaly 12. června 2014. Prováděla je firma Swietelsky. Průběh rekonstrukce byl náročný kvůli nutnosti omezit frekventovanou pěší trasu a také kvůli provádění archeologického výzkumu (o něm viz výše). Souběžně s rekonstrukcí povrchu náměstí byly vyměněny i veškeré inženýrské sítě pod povrchem. Celý prostor plácku, včetně proluky vzniklé koncem 80. let, byl vydlážděn velkoplošnými žulovými deskami a kamennými valouny a doplněn střídmě zelení (pět habrů), veřejným osvětlením a městským mobiliářem. U laviček byla umístěna interaktivní informační tabule s mapou města a zvukovým komentářem v několika jazycích. V centru odpočinkového prostoru byla zřízena nízká fontána ve tvaru osmiúhelníku, obložená žulou, se dnem z olověného plechu. Fontánu doplňují trysky a osvětlení. Její okolí je možné po vypnutí fontány rychle přeměnit na dočasné podium pro kulturní akce. Firma dokončila rekonstrukci Spilky 28. května 2015. Kolaudace proběhla 1. června a 8. června bylo prostranství slavnostně otevřeno.[140]
Šlo o velmi profesionální projekt, vedený citem pro detail, který rozhodně zkvalitnil toto prostranství po čtvrtstoletí provizoria, kdy tu byla jen plevelem zarůstající plocha, využívaná jako neregulované parkoviště. Problematické není rozhodně architektonické ztvárnění rekonstrukce jako spíš její urbanistické vyznění. Tím, že nebyla opětovně zaplněna proluka po normalizačních demolicích, byl tento ahistorický stav z konce 80. let zafixován a de facto etablován jako něco trvalého. Nejde přitom jen o filozofickou otázku legitimizace předlistopadových dezurbanizačních praktik, ale i o estetické vyznění tohoto výsledného stavu. Zejména utilitární zadní stěna domu čp.93/I (a v menší míře i domů čp.94/I a čp.95/I) se pohledově nepříznivě uplatňuje v sousedství památkového Dumetovského domu čp.88/I a děkanského kostela. Dilema, jak řešit proluky po demolicích z éry komunismu bude přítomno i v možném budoucím rozhodování města i v jiných lokalitách v historickém jádru Rokycan, nejsilněji v případě proluky mezi obchodním domem Žďár na západní straně Masarykova náměstí a školou v ulici Míru.
4. Vývoj pojmenování prostoru Ve Spilce
Pojmenování této části města prošlo opakovanými změnami. Na identifikační skice k mapě stabilního katastru z poloviny 19. století je plácek označen jako Töpferplatz (Hrnčířské náměstí).[141] Na evidenční katastrální mapě z roku 1877 se prostranství nazývalo Lázeňská ulice (hlavní část plácku, od zadního traktu domu čp.88/I k východu), zatímco úzká ulice, která sem vede z náměstí mezi domy čp.95/I a čp.96-97/I, nesla označení Pivovarská ulice. Dne 14. července 1922 byla přejmenována Lázeňská ulice na Trhovou ulici a Pivovarská na Příčnou ulici.[142] Zastupitelstvo města tehdy projednalo a schválilo návrh městské rady a obecní okrašlovací komise, který se týkal ulic dosud nepojmenovaných nebo ulic s nevhodnými názvy.[143] V tomto případě asi chtěla obec zohlednit, že ani pivovar ani lázně už v této lokalitě neexistovaly a původní označení mohlo být zavádějící.
Usnesením MNV z 25. července 1946 byl zaveden název ulice U Spilky, který zahrnul obě původní ulice.[144] Dne 7. září 1953 ale navrhla rada MNV přejmenovat Trhovou i Příčnou ulici na ulici Josefa Weisse.[145] Název se ovšem neujal (nebo nebyl nakonec formálně přijat). Zůstal tak zachován název U Spilky. Stejně tak se neujala další změna, kdy v únoru 1988 Městský národní výbor rozhodl, a to se zpětnou účinností od 15. prosince 1987, že komunikace mezi dnešním Masarykovým náměstím a Rokycanovou ulicí přejmenuje na Týmlovu ulici.[146] Měl tak být přenesen název ze zcela zbořené a zaniklé ulice v západní části historického jádra města (viz samostatná kapitola). Nové pojmenování ale taky nevešlo v praxi.
[1] Český rozhlas Plzeň, Výpravu do středověku pořádá rokycanské muzeum, 10. 5. 2015,
https://plzen.rozhlas.cz/vypravu-do-stredoveku-porada-rokycanske-muzeum-6744067
[2] Pek, B.: Poznámky k regulačním plánům města Rokycan, 1892.; https://encyklopedierokycan.wz.cz/ /regulacniplan1892.htm
[3] Rokycany, Historické a kulturní skizzy, Rokycany 1935, s. 15.
[4] Šára, J.: Rokytské mlýny v 16. století (relace o mlýnech z r. 1600): Státní okresní archiv Rokycany, AMRO, kart. č. 134.
[5] Rokycany, Historické a kulturní skizzy, Rokycany 1935, s. 15.
[6] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SÚA, JK, i.č. 3888, kt. 1903.
[7] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SOkA Rokycany, AM Rokycany, I. odd. sign. B/I/32, kt. 102.
[8] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 5, Rokycany 1999, s. 16.
[9] Státní okresní archiv Rokycany, AMRO, kart. č. 124.
[10] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan, III. oddělení, inventář, 2005, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0088_00013_am-rokycany-odd-3-tech-kancelar.pdf
[11] 39. schůze obecního zastupitelstva, 31. 5. 1919.
[12] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. Městský úřad Rokycany, odbor stavební, stavební spisy čp. 88/I.
[13] 35. schůze obecního zastupitelstva, 22. 2. 1922.
[14] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 1, Rokycany 2000, s. 53.
[15] Kol. aut.: Rokycany, Praha 2011.
[16] Rokycany, Historické a kulturní skizzy, Rokycany 1935, s. 15.
[17] Kulturní přehledy MěNV Rokycany, r. 1960, č. 4, s. 6.
[18] Kol. aut.: Rokycany, Praha 2011.
[19] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SOkA Rokycany, OS Rokycany, bal. 132, extrakty, lit. G, pag. 143.
[20] Rokycansko, č. 46, 21. 11. 1991, s. 6; Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 1, Rokycany 2000, s. 53.
[21] Kulturní přehledy MěNV Rokycany, r. 1960, č. 4, s. 6.
[22] Kol. aut.: Rokycany, Praha 2011.
[23] Rokycany, Historické a kulturní skizzy, Rokycany 1935, s. 16.
[24] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=PLZ434018380&extent=6800.0673736347635,-33421.47475869952,9684.090741681499,-31965.944215138432&link=ext
[25] Matrika křtů Rokycany 1784-1793, s. 53, snímek 53, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067890/rokycany-06_0285-n
[26] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998.
[27] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SOkA Rokycany, AM Rokycany, I. odd. sign. B/I/32, kt. 102.
[28] Plzeňsko, 1928, s. 67-71.
[29] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SÚA, JK, i.č. 3888, kt. 1903.
[30] Hofman, K.: Rokycany v letech 1740-50 Část první: Vzhled města, Sborník Muzea Dr. Bohuslava Horáka, Rokycany, č. 7: s. 7, 1995; Plzeňsko, 1928, s. 67-71.
[31] Plzeňsko, 1928, s. 67-71.
[32] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 1, Rokycany 2000, s. 53.
[33] Hofman, K.: Rokycany v letech 1740-50 Část první: Vzhled města, Sborník Muzea Dr. Bohuslava Horáka, Rokycany, č. 7: s. 8, 1995; Plzeňsko, 1928, s. 67-71.
[34] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=PLZ434018380&extent=6800.0673736347635,-33421.47475869952,9684.090741681499,-31965.944215138432&link=ext
[35] matrika křtů Rokycany 1834-1846, s. 47, snímek 50, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067897/rokycany-13_0500-n
[36] matrika křtů Rokycany 1834-1846, s. 188, snímek 191, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067897/rokycany-13_1910-n
[37] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SOkA Rokycany, AM Rokycany, II. odd., kn. 190 (detax.), fol. 131v - 132v.
[38] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SOkA Rokycany, AM Rokycany, II. odd., kn. 190 (detax.), fol. 150 - 151.
[39] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 1, Rokycany 2000, s. 53.
[40] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998.
[41] Kronika města Rokycan 1836-1907, f. 240; Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 1, Rokycany 2000, s. 53.
[42] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SOkA Rokycany, AM Rokycany, III. odd., kt. 160.
[43] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan, III. oddělení, inventář, 1976, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0071_00013_am-rokycany-odd-3.pdf
[44] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 1, Rokycany 2000, s. 53.
[45] 24. schůze obecního zastupitelstva, 16. října 1925.
[46] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 1, Rokycany 2000, s. 53.
[47] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. Městský úřad Rokycany, odbor stavební, stavební spisy čp. 90/I.
[48] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 1, Rokycany 2000, s. 53.
[49] Kronika města Rokycan 1918-1937, f. 72.
[50] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 1, Rokycany 2000, s. 54.
[51] 8. schůze městské rady, 3. 8. 1927.
[52] 9. schůze městské rady, 10. 8. 1927.
[53] 2. schůze obecního zastupitelstva, 13. 9. 1927.
[54] 3. schůze obecního zastupitelstva, 23. 9. 1927.
[55] 31. schůze městské rady, 14. 11. 1927.
[56] 8. schůze obecního zastupitelstva, 9. 12. 1927.
[57] 12. schůze obecního zastupitelstva, 2. 5. 1928.
[58] 16. schůze obecního zastupitelstva, 27. 7. 1928.
[59] 102. schůze městské rady, 26. 10. 1928.
[60] Kronika města Rokycan 1938-47, f. 66.
[61] 28. schůze obecního zastupitelstva, 12. 8. 1929; 146. schůze městské rady, 28. 6. 1929.
[62] 152. schůze městské rady, 2. 8. 1929.
[63] 18. schůze městské rady, 30. 7. 1931.
[64] 7. zasedání MNV, 8. 9. 1958.
[65] 1. zasedání MNV, 26. 1. 1959.
[66] 5. plenární zasedání MěstNV, 31. 10. 1966; Mimořádné plenární zasedání MěstNV, 27. 11. 1967.
[67] 2. plenární zasedání MěstNV, 8. 4. 1974.
[68] Slavnostní plenární zasedání MěstNV, 6. 5. 1974.
[69] 3. plenární zasedání MěstNV, 21. 2. 1977.
[70] 1. schůze rady MěstNV, 4. 1. 1977.
[71] 19. plenární zasedání MěstNV, 30. 10. 1979.
[72] 14. plenární zasedání MěstNV, 1. 11. 1983.
[73] Rokycanský deník, 4. 11. 1997, s. 9.
[74] Kronika města Rokycan 1992, f. 27.
[75] Rokycanský deník, 24. 8. 1995, s. 9.
[76] Rokycanský deník, 26. 9. 1995, s. 9.
[77] Rokycanský deník, 4. 11. 1997, s. 9.
[78] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 4, Rokycany 1998, s. 50.
[79] Rokycanský deník, 3. 9. 1997, s. 11.
[80] Rokycanský deník, 22. 11. 1997, s. 9.
[81] Rokycanský deník, 1. 12. 1997, s. 9.
[82] Rokycanský deník, 27. 1. 1998, s. 11.
[83] Rokycanský deník, 9. 4. 1998, s. 11.
[84] Usnesení zastupitelstva města z 12. 1. 1999, www.rokycany.cz.
[85] Usnesení zastupitelstva města z 10. 8. 1999, www.rokycany.cz.
[86] Kronika města Rokycan 1997, f. 71.
[87] Rokycanský deník, 22. 11. 1997, s. 9.
[88] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 1, Rokycany 2000, s. 54.
[89] Rokycanský deník, 17. 1. 2006.
[90] Zpráva ČTK, ID: T200604030173501, 3. 4. 2006.
[91] Rokycanský deník, 4. 1. 2006.
[92] Rokycanský deník, 17. 1. 2006.
[93] Rokycanské noviny, č. 5, 20. 5. 2006, s. 4.
[94] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SOkA Rokycany, AM Rokycany, III. odd., kt. 154. Plán: viz Městský úřad Rokycany, odbor stavební, stavební spisy čp. 93.
[95] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SOkA Rokycany, AM Rokycany, II. odd., kn. 190 (detax.), fol. 145v - 146.
[96] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SOkA Rokycany, AM Rokycany, II. odd., kn. 190 (detax.), fol. 130v - 131.
[97] Hlas Rokycanska, 1989, č. 3. Kronika města Rokycan 1989, f. 15.
[98] Rokycansko, č. 16, 25. 4. 1991, s. 1.
[99] Založeno na osobních zápiscích autora.
[100] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SOkA Rokycany, AM Rokycany, III. odd., kt. 155.
[101] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. Městský úřad Rokycany, odbor stavební, stavební spisy čp. 99/I.
[102] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SOkA Rokycany, AM Rokycany, III. odd., kt. 74.
[103] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SOkA Rokycany, AM Rokycany, I. odd. sign. B/I/27, kt. 101.
[104] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SOkA Rokycany, AM Rokycany, III. odd., kt. 167.
[105] Purghart, F.: strojopis uložený v knihovně Muzea dr. B. Horáka.
[106] Purghart, F.: Městské hradby v bloku za lékárnou, 1973, strojopis uložený v knihovně Muzea dr. B. Horáka.
[107] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. Městský úřad Rokycany, odbor stavební, stavební spisy čp. 101/I.
[108] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. Městský úřad Rokycany, odbor stavební, stavební spisy čp. 101/I.
[109] Rokycanský deník, 28. 11. 1995, s. 9.
[110] Založeno na osobních zápiscích autora.
[111] Kronika města Rokycan 1969-73, f. 58.
[112] Slavnostní plenární zasedání MěstNV, 10. 4. 1972.
[113] 42. schůze obecního zastupitelstva, 4. 7. 1930.
[114] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 1, Rokycany 2000, s. 54.
[115] 2. plenární zasedání MěstNV, 20. 4. 1970.
[116] 5. plenární zasedání MěstNV, 12. 9. 1972.
[117] 7. plenární zasedání MěstNV, 12. 12. 1972.
[118] 5. plenární zasedání MěstNV, 22. 10. 1973.
[119] 4. plenární zasedání MěstNV, 15. 9. 1975.
[120] 16. plenární zasedání MěstNV, 24. 4. 1979.
[121] Rokycansko, č. 10, 12. 3. 1992, s. 1.
[122] Rokycanský deník, 28. 4. 1995, s. 10.
[123] Rokycanský deník, 29. 12. 1995, s. 11.
[124] Rokycanský deník, 3. 2. 1995, s. 9.
[125] Rokycanský deník, 15. 3. 2003.
[126] Rokycanský deník, 21. 7. 2004.
[127] Materiál pro jednání zastupitelstva města, 22. 8. 2006, č. 1411, ID: 5419.
[128] Materiál pro jednání rady města, 26. 4. 2004, č. 2411, ID:2514.
[129] Rokycanský deník, 3. 8. 2004.
[130] Materiál pro jednání zastupitelstva města, 22. 8. 2006, č. 1411, ID: 5419.
[131] Rokycanské noviny, č. 4, 20. 4. 2007, s. 1
[132] Usnesení zastupitelstva města z 10. 4. 2007, www.rokycany.cz.
[133] Investiční změny rozpočtu 2007, www.rokycany.cz.
[134] Závěrečný účet města za rok 2007, zaverecny%5Fucet%5F2007.pdf, www.rokycany.cz
[135] zm 14.7.2008opr, www.rokycany.cz
[136] Veřejná vyhláška územní rozhodnutí, Stavební úpravy prostranství - Spilka v kat. území Rokycany, www.rokycany.cz
[137] Zm 14.7.2008opr, www.rokycany.cz
[138] Kronika města Rokycan 2015, s. 13. https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=885459
[139] Kronika města Rokycan 2014, s. 50. https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=879911
[140] Kronika města Rokycan 2015, s. 28-29. https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=885459
[141] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=PLZ434018380&extent=4806.66300176947,-34277.51340185439,10574.709737862946,-31366.452314732218&link=ext
[142] Kronika města Rokycan 1918-1937, f. 52.
[143] 40. schůze obecního zastupitelstva, 14. 7. 1922.
[144] Cironis, P.: Rokycanský uličník, Rokycany 2003, s. 100.
[145] Kronika města Rokycan 1951-54, f. 184.
[146] 11. plenární zasedání MěstNV, 16. 2. 1988.