---

D. Borek: verze 2026/05/10

1. Urbanistický a stavební vývoj Spilky

Lokalita „ve Spilce“, též „Spilka“, formálně ulice U Spilky, je archaickým prostranstvím o rozloze cca 1500 metrů čtverečních, které vzniklo v jakési podobě možná už v předlokační době, tedy před plánovitým vysazením opevněného města ve 2. polovině 14. století. Ačkoliv od té doby je Spilka součástí opevněného vnitřního města, geomorfologicky leží jako jediná část historického jádra mimo vyvýšenou sídelní terasu, na které vzniklo centrum pozdně středověkých Rokycan. Oblast Spilky je místo toho situována ve sníženém prostoru poblíž Mlýnského náhonu, který ji od středověku dával ráz průmyslové enklávy tehdejšího města. Kumulovaly se tu mlýny, pivovary a lázně, tedy aktivity, které vyžadují stabilní přístup k vodním zdrojům a energii. Tyto objekty, i přes silné a opakované adaptace zachovaly dodnes svoji základní konfiguraci.

Mapa historického jádra Rokycan dle stavu z r. 1990. Klikni pro detailní přehled zástavby, včetně označení domů čísly.	Mapa prostorových a dopravních vztahů v předlokačních Rokycanech, tzn. před plánovitým vysazením opevněného města ve 14. století.

Když procházelo toto malé náměstí v roce 2015 celkovou rekonstrukcí, proběhl archeologický výzkum, který potvrdil archaickou minulost lokality. Byly tu nalezeny sídelní vrstvy z počátku 14. století, takže se ukazuje, že Spilka může skutečně mít předlokační původ. Archeologové odkryli zbytky středověkého dřevěného domu, který byl kdysi zničen požárem. Dalším nálezem bylo dřevěné vodovodní potrubí, datované dendrochronologicky do přelomu let 1590–1591. Našel se tu také železný závorový zámek, renesanční kachle a další zlomky keramiky.[1] Je těžké rekonstruovat nad rámec pouhých spekulací původní prostorové vztahy v předlokačních Rokycanech, ale ještě na nejstarší katastrální mapě z roku 1838 vystupuje cesta, vedoucí z Nerudova náměstí Na Pátku (jedno z možných sídelních jader původní biskupské vsi Rokycany) západním směrem k dnešní lávce přes Padrťský potok u bývalého Rokycanova domu, následně skrz čtvrť Pod Kostelem okolo bývalého kostela sv. Petra a Pavla (dnes dům čp.117/II) a pak do Spilky, odkud vychází na dnešní Masarykovo náměstí a do blízkosti děkanského kostela. Podrobněji viz mapa předlokačních Rokycan s komentářem.

→ODKAZ: Jeden z nejcennějších pohledů na historické jádro od Spilky. Vlevo dole Dumetovský dům čp.88/I, uprostřed přízemní čp.196/I, vpravo čp.90/I. Uprostřed kostel. Pohlednice cca z r. 1992.

→ODKAZ: Letecký snímek Masarykova náměstí a kostela. Vpravo dole plácek Spilka před rekonstrukcí v r. 2014–15. Pohlednice cca z poloviny 90. let 20. století.

Regulační plán města z roku 1892, vypracovaný inženýrem Pekem, předpokládal výhledové zrušení prostranství a jeho parcelaci. Funkci spojnice historického jádra a Pražského předměstí měla převzít nová ulice vbořená do severní strany Malého náměstí.[2] Tyto asanační plány naštěstí nebyly realizovány a nepravidelný plácek ve Spilce se dochoval do dnešních dnů. Koncem 80. let 20. století byl ovšem postižen demolicí nádvorních budov a zadních traktů domů čp.93/I, čp.94/I a čp.95/I na východním konci Masarykova náměstí. Urbanistický útvar Spilky tak ztratil svoji sevřenost a pohledově rušivým způsobem do něj pronikly utilitární zadní stěny zmíněných domů. V 21. století pak byl tento nový stav částečně zmírněn, bohužel nikoliv opětovnou zástavbou proluky ale aspoň její proměnou v kultivované městské prostranství, fakticky další rokycanské náměstí.

Obsah

1. Urbanistický a stavební vývoj Spilky. 1

2. Popis jednotlivých objektů ve Spilce. 1

2.1. Podkostelní mlýn čp.89/I 1

2.2. Objekt čp.90/I (Spilka). 2

2.2.1. Původní zástavba na místě čp.90/I a její majetkové i stavební spojení 2

2.2.2. Stavební vývoj čp.90/I po roce 1918. 3

2.2.3. Stavební vývoj čp.90/I po roce 1989. 4

2.3. Zástavba na jižní straně prostoru Ve Spilce. 4

2.3.1. Zbořené stodoly za domy čp.93/I, čp.94/I a čp.95/I 4

2.3.2. Stodoly za domy v jihovýchodní části prostoru Spilky. 5

3. Technický vývoj prostoru ve Spilce. 6

3.1. Technický vývoj prostoru ve Spilce do roku 1989. 6

3.2. Generální oprava prostranství ve Spilce. 6

4. Vývoj pojmenování prostoru Ve Spilce. 7

2. Popis jednotlivých objektů ve Spilce

2.1. Podkostelní mlýn čp.89/I

Ačkoliv měla zástavba ve Spilce charakter spíše periferní protoindustriální, řemeslnické enklávy historického města, pohledově je do města přímo zapojena. Celou její západní stranu totiž vyplňuje panorama jedné z nejzachovalejších městských partií. Do Spilky se zde jednak svým zadním traktem obrací tzv. Dumetovský dům čp.88/I (podrobněji v kapitole o východní straně Masarykova náměstí). Účinek tohoto starobylého měšťanského domu s renesančně-barokní hmotovou dispozicí, pozdně barokní fasádou a objemnou mansardovou střechou krytou šindelem je směrem do Spilky zesílen i terénní konfigurací. Rozdíl v niveletě tu vytváří mohutnou podnož. S Dumetovským domem pak sousedí ještě drobnější domy čp.196/I, čp.135/I a čp.209/I, rovněž s cenným hmotovým a stavebním charakterem a mírně akcentovaným rozdílem v niveletě mezi nimi a Spilkou. Nad všemi výše uvedenými stavbami pak horizont v druhém plánu ovládá masivní hmota děkanského kostela Panny Marie Sněžné. Jedna se o jednu z nejvíce fotogenických pohledových kompozic v celých Rokycanech, ve které dochází k rafinované hmotové gradaci, od drobného měřítka střech domů čp.196/I, čp.135/I a čp.209/I, přes mocnější těleso domu čp.88/I až po dominující horizontály a vertikály kostela.

→ODKAZ: Bývalý Podkostelní mlýn čp.89/I. Pohled ze Spilky, v popředí sokl Dumetovského domu čp.88/I, vlevo vzadu část domu čp.209/I. Vpravo část hospodářského stavení u mlýna. Foto: D. Borek, září 2003.

Tak trochu skrytý z této exponované pohledové kompozice je dům čp.89/I, stojící v severozápadním koutě Spilky. Zde nachází historický Podkostelní mlýn. Od roku 1527 patřil obci.[3] Jan Šára uvádí, že v roce 1600 nazýval Podkostelní nebo Obecní mlýn.[4] Chodilo se přes něj z města, šlo tedy o jednu z menších branek skrz městské hradby. Obec proto nájemce mlýnu opakovaně žádala, aby průchod kontrolovali a v noci „nepouštěli lidi do města“.[5] Dne 16. března 1787 si magistrát pozval branné a dále Jana Karla Hořice, Jana Markuse a Václava Kohou (Kohouta?) v otázce zavírání bran a branek. Bylo jim „ostře poručeno by v zimě v 8 hodin brány se zavíraly, v létě po 9. hodině a kromě počtu a ordinari žádného do města by nepouštěli, ani z města.“[6] Zajímavá jsou jména pánů Hořice (čp.51/I), Markuse (čp.88/I a Kohouta (čp.89/I). Ukazuje to totiž seznam menších hradebních branek, jejichž ostrahu měli právě oni na starosti.

V 70. letech 18. století tu hospodařila rodina Kouřimových. Dne 19. dubna 1771 se obrátil na obecní radu Vít Kouřim. Koupil prý Podkostelní mlýn řádně v licitaci, nyní ale František Forster chce výsledek dražby zvrátit. Kouřim žádal, aby bylo zachováno jeho nově nabyté vlastnictví. Konšelé se usnesli, že na podkomořský úřad (kam se patrně Forster obrátil) napíšou, že dražba proběhla dle práva a že Forster má už stejně zakoupený jiný mlýn na Rožmitálsku.[7] Forster byl tehdy mlynářem na mlýnu Korečník na Práchovně.

Dne 30. srpna 1777 obecní radu oslovil purkmistr ohledně „při mlejně Podkostelním, kdežto mlynář Vít Kouřim při zděch městských, při kropírně obecní [tedy kropírna sladu – pozn. aut.], chlívy a kurníky bez odpovědi stavěti se osmyslil. Žádá o snešení, zdaž se jemu dalo stavěti folkovati [tedy pokračovat, z něm. folgen – pozn. aut.], neb odepříti má.“[8] Radní mu vzkázali, že „by ty chlévy praveným zdím městským velmi škodlivé byly, má tehdy to, co ze své vůle vystavěl, zase rozbourati a chlévy tu, kde prve stávaly, postaviti, neb on samotný mlejn, ne ale dvoreček koupil. A za druhé, kdyby se hnojnice [tedy močůvka – pozn. aut.] do kropírny sladu táhnouti měla, dala by se příčina sládkům k vymlouvání dobrého piva nemocti navařiti.“[9]

Po smrti Víta Kouřima provoz mlýna převzala rodina Kohoutových. Dne 4. července 1783 se obecní rada zabývala žádostí, kterou podal Josef Kohout ohledně Podkostelního mlýna sirotků Víta Kouřima, aby „k užívání popřán byl. Tu když sirotkův ujmouti a je živiti chce a kdyby nějakou správu do mlýna dal [tedy pokud by investoval do oprav – pozn. aut.], aby se jemu při postoupení mlejna vynahradila.“ Radní se usnesli, že žádosti by se dalo vyhovět, pokud Kohout bude sirotky živit až do dospělosti nejmladšího z nich (nyní pětiletého). A zároveň, že musí počítat v případě oprav střechy nebo zdí, že věc bude řešit poručník sirotků pan Pavel Čistecký.[10] Dne 8. července 1783 před obecní radní předstoupil Pavel Čistecký a vdova Magdalena Kouřimová a prohlásili, že „kterak tak ten mlejn podkostelní velice poustne a hospodáře potřebuje, tudy aby do cizích rukouch nepřišel a odprodati se nemusel, žádá, by se jemu Kohoutovi k užívání a spravování až do zrostu nejmladšího syna a sice 19 let popřán byl.“ Radní souhlasili, že „ten mlejn velké správy [tedy opravy – pozn. aut.] potřebuje“ a návrh odsouhlasili.[11] Dne 30. června 1784 se před obecní radou řešilo, že Kohout nově v rámci vyjednávání o zaopatření sirotků Kouřimových žádá 220 zlatých ročně k dobrému, nebo o stejnou částku snížit příspěvek na sirotky. Radní reagovali podrážděně: „Ty od Kohouta nyní přednešené žádosti místa nemají, vzlášť ponivadž loňského roku to nežádal a jen tolik s tím spokojen byl, co jemu dle protokolu loňského roku vyměřeno.“[12]

Mlýn využíval energie Mlýnského náhonu, který od středověku protékal po jeho severní straně (o něm podrobněji v kapitole o čtvrti Pod Kostelem). V Josefském katastru z roku 1788 se čp.89/I nazývá „zakoupený mlejn dominikální“ Jana Kohouta.[13] Dne 10. srpna 1784 se magistrát zabýval žádostí Václava Kohouta o obhlídku Podkostelního mlýna. Město se rozhodlo utvořit komisi za účasti radních a řemeslníků. Patrně šlo o nějaké opravy nebo technické problémy v budově.[14] Dne 13. srpna 1784 se radní seznámili se zprávou o stavu této budovy, ve které se konstatovalo, že „onen mlejn velmi zpustlý jest a velké a skvostné reparatury potřebuje.“ Konšelé rozhodli, že se má prošetřit, kolik by opravy stály, aby se mohlo rozvrhnout, jak to ovlivní mlynáře Kohouta i sirotky Kouřimovské.[15]

Veškeré plány ale zcela změnila katastrofa z 12. září 1784, kdy mlýn vyhořel při velkém požáru města. Byl pak opraven nákladem 31 zlatých 52 krejcarů.[16] Tak nízká částka ale svědčí spíš jen pro nějakou provizorní sanaci. Dne 19. října 1784 purkmistr přednesl obecní radě zprávu o tom, že mlýn shořel a že se musí ujasnit, kdo provede jeho opravu. Kromě Václava Kohouta tu totiž figurovaly i zájmy sirotků po Vítu Kouřimovi a jejich poručníka. Kohout městu nabídl, že mlýn opraví, ale žádal po obci 200 zlatých. Radní to schválili. (Podobně komplikovaná byla i situace ohledně vyhořelého mlýna čp.8/II v dnešní Lázeňské ulici, ve čtvrti před Pražskou branou.)[17]

Dne 13. prosince 1785 magistrát projednával žádost Pavla Čisteckého a Václava Kohouta „by shozený komín v mlýně podkostelním zase vystavěti povoleno bylo“. Obecní rada se usnesla, že zedník Ondřej Černý „má vyšetřiti, zdaž takový komín bezpečně tam vystavěn býti může.“[18] Zpráva je patrně odrazem zvýšeného vymáhání stavebních předpisů u komínů, krátce po zničujícím požáru města ze září 1784. Dne 5. září 1788 magistrát projednával stížnost Martina Hrdličky, „poněvadž až k jeho stavení pan Václav Kohout, mlynář podkostelní, sklípek kopá, kde předešle ulička byla“. Radní věc prošetřili a potvrdili, „že až k jeho zdi kopáno bylo a předešle dicky on Martin Hrdlička uličku u jeho stavení měl.“ Rada pak Václavu Kohoutovi nařídila, „aby uličku, jak předešle byla, v svým stavu zanechal.“[19] Martin Hrdlička byl obyvatelem domu čp.94/I,[20] který stojí na východní straně Masarykova náměstí a jehož parcela se otáčí zadní stranou do plácku ve Spilce. Z této zprávy z roku 1788 ani z nejstarší mapy z roku 1838 není zcela zřejmé, o jaké uličce je řeč. Buď šlo o prostor samotného plácku ve Spilce. V takovém případě je podivné, že by přistavování jakéhosi sklepa u Podkostelního mlýna čp.89/I mohlo zasahovat až k čp.94/I (pokud nynější plácek Spilka nebyl tehdy mnohem užší). Další možností je, že šlo o nějakou uličku, vedoucí po východní straně čp.89/I k Mlýnskému náhonu a na Pražské předměstí, kterou majitel čp.94/I využíval pro přístup k vodě apod. Ostatně domem čp.89/I vedl průchod skrz hradby (viz výše). V roce 1838 tu každopádně taková proluka mezi čp.89/I a dnešním čp.90/I vidět není. Nejpravděpodobnější ovšem je, že šlo o omyl a domkem Martina Hrdličky byl míněn dům čp.90/I (viz níže). Zpráva z 10. září 1790 hovoří o tom, že se město zabývalo žádostí Martina Hrdličky o povolení přesunu „dluhu 26 zlatých ze svého spáleniště pod No. 90 v městě na koupenou bývalou baštu pod No. 134.“[21] V takovém případě zmíněné výkopové práce, prováděné Václavem Kohoutem, které vadily Hrdličkovy, probíhaly na východní straně tohoto mlýna.

Dne 20. srpna 1790 se magistrát zabýval žádostí, kterou podal Václav Kohout s manželkou Kateřinou, ohledně „prodání jim kousku obecního místa vedle zahrady J. Markusa.“ Mělo jít o parcelní díl o délce 7 sáhů a šířce 4 sáhy, určený pro zřízení zahrádky, který se označuje jako „kousek neužitečné a kamenité půdy.“ Město nejprve vyzvalo Jana Markuse, aby se k žádosti vyjádřil.[22] Patrně se jednalo o pozemek vedle budovy mlýna, vně hradeb, do prostoru Svatopetrského náměstí, které se nacházelo pod hradbami (viz popis čtvrti Pod Kostelem). Jan Markus (majitel Dumetovského domu čp.88/I) tam měl velkou zahradu, rozkládající se směrem od tohoto plácku k Děkanskému rybníčku.

Dne 13. září 1803 se na schůzi magistrátu řešila stížnost, kterou podali mlynáři Václav Kohout (mlýn ve Spilce), Jan Kočka (mlýn čp.12/III na náměstí U Saské brány na starém Plzeňském předměstí) a Jan Kapoun (mlýn čp.14/III v ulici Ke Koupališti, také na starém Plzeňském předměstí) proti svým profesním kolegům mlynářům. Podle stížnosti měli být Václav Trejbal (mlýn v Lázeňské ulici čp.8/II u Žampírek), Jan Vild (mlýn čp.18/II ve čtvrti před Pražskou branou) a František Fábera (mlýn čp.1/III na starém Plzeňském předměstí) přinuceni „k zhotovení zarážek skrze zadržování vody, dle cechovního snešení od 18. Oct. 1802.“ Město dalo protistraně 8 dní na reakci.[23] Šlo o ukázku citlivých sporů o průtok vody na rokycanské soustavě mlýnů, situovaných podél umělého koryta Mlýnského náhonu. V září 1808 se jako majitel tohoto mlýna uvádí nadále Václav Kohout.[24] Dne 25. listopadu 1808 se na magistrátu konalo jednání s místními mlynáři, „vzláště pak s Václ. Kohoutem [majitel mlýna čp.89/I – pozn. aut.] a Frant. Fáberou [majitel mlýna čp.1/III – pozn. aut.] v příčině zvýšení prahů při mlýních.“[25] Vracelo se tak opět téma průtoku vody. Mlynáři měli tendenci zvyšovat hladinu Mlýnského náhonu u svého mlýnu prostřednictvím asi dřevěných jezů, což vedlo ke stížnostem jiných mlynářů a případně lidí v okolí, jejichž nemovitosti ohrožovala zvednutá hladina.

Dne 14. února 1812 magistrát vyslechl žádost mlynáře Františka Kohouta o „Holzausweis von 4 Stämmen oder aber Bestimmung des Bedarfs nach Untersuchungskommißionsbefund,“ tedy „k vykázání 4 kmenů nebo pak určení potřeby po zjištění vyšetřovací komise.“[26] František Kohout byl synem Václava. V lednu 1814 se v čp.89/I oženil s Aloisií Markusovou.[27] Žádost o dřevo napovídá, že v roce 1812 se mladý mlynář, který přebíral řemeslo po svém otci, patrně chystal k nějaké menší opravě svého mlýna.

Na konci 19. století se tu podle vzpomínek M. Sedláka říkalo „U Kotlasů“.[28] Podle soupisu rokycanských mlýnů z roku 1927 patřil Bohumilu Čížkovi (odtud i název „U Čížků“). Byl tu instalovaný výkon 5–6 HP, Francisova turbína s 18 lopatkami a jako záložní zdroj energie i elektromotor o 10 HP.[29] Majitel čp.89/I Bohumil Čížek získal 11. dubna 1918 povolení na úpravu vjezdu do dvora a zvýšení stájí. Stavební plány zhotovil Štěpán Wolf. Kolaudováno to bylo 22. srpna 1918.[30] V květnu 1919 souhlasilo zastupitelstvo s tím, že Bohumil a Anna Čížkovi zabrali při přestavbě hospodářské budovy a nádvorní hradby u čp.89/I část veřejného statku (se souhlasem stavebního úřadu). Šlo o vyrovnání zdi u čp.90/I.[31] V roce 1920 tu proběhly drobné stavební změny podle projektu Štěpána Wolfa. Roku 1921 vyhotovil Wolf plán přístavby mlýna s tím, že nad Mlýnským náhonem by vyrostlo nové křídlo s pultovou střechou.[32] V únoru 1922 pak manželům Bohumilu a Anně Čížkovým bylo dáno povolení k adaptaci a přístavbě mlýna čp.89/I.[33] V roce 1942 provoz mlýna skončil.[34] Jde o patrový objekt, který sice v detailu prodělal značné modernizační zásahy, ale hmotově si udržuje původní proporce. Do Spilky je otočen asymetrickým průčelím s malými vchodovými dveřmi. Na severní straně, tedy do prostranství vně městské hradby ve čtvrti Pod Kostelem, vybíhá bočním traktem a malou předzahrádkou, za níž do 70. let 20. století protékal Mlýnský náhon, později bohužel zatrubněný. Vedle domu čp.89/I se ještě nachází původní hospodářské stavení.

2.2. Objekt čp.90/I (Spilka)

2.2.1. Původní zástavba na místě čp.90/I a její majetkové i stavební spojení

V prostoru dnešní ulice U Spilky se po stovky let vařilo pivo. V raném novověku se tu nacházely Klášterní pivovar a Podkostelní pivovar. Stály na místě dnešního domu čp.90/I, byť původní objekty byly složitým spojováním a přestavbami proměněny k nepoznání.

Klášterní pivovar původně patřil rokycanskému klášteru augustiniánů, později proboštství, později přešel do obecního majetku. Roku 1504 získalo město právovárečný pořádek, založený na právu Starého Města pražského. Jednalo se o významný krok k založení obecního pivovaru (objemově skromnější výroba piva v soukromé režii jednotlivými měšťany už existovala předtím). Obecní pivovar se poprvé v Rokycanech připomíná roku 1534, kdy je uváděn dům u obecního pivovaru. Ten ale stával nejdříve v oblasti Na Dvořištích (jihovýchodní kout Malého náměstí, u ústí Sladovnické ulice, kde pak dlouho fungovala výroba piva v pozdějším domě čp.116-117/I). Město ho ovšem roku 1601 prodalo. Mezitím se už ale v polovině 16. století začala obecní výroba piva přesouvat do prostoru Spilky. V roce 1546 Rokycany získaly majetky zrušeného proboštství, čímž do vlastnictví obce přešel Klášterní pivovar.[35] Tuto dataci uvádí i Jan Šára.[36] Jiný autor uvádí, že k tomu došlo už v polovině 15. století.[37]

Sousední Podkostelní pivovar nabylo město roku 1605 od Ludmily Klímové. Označován byl tehdy jako Matějovský pivovar. Kupní cena činila za 185 kop grošů míšeňských.[38] Podle I. Ebelové a M. Ebela koupě proběhla ve dvou etapách, roku 1605 a 1607, a prodávajícím byla Ludmila Klimová a Matsišovští, přičemž pivovar byl tehdy odhadnut na 5582 zlatých 45 krejcarů.[39] Celou věc poněkud komplikuje to, Podkostelní (Matějovský) pivovar bývá některými historiky ztotožňován s Klivcovským pivovarem.[40] Takto je to interpretováno i ve stati v Kulturních přehledech z roku 1960.[41] Klivcovský pivovar ovšem Hana Hrachová poměrně přesvědčivě lokalizuje do prostoru u ústí Sladovnické ulice do Malého náměstí a zároveň pro prostoru pod kostelem lokalizuje i další pivovar, vlastněný Vítem Srnovcem z Varvažova (pak k roku 1568 jako majitel uváděn Bernard z Dubu).[42]

Každopádně se dá říct, že počátkem 17. století se dva dříve soukromé pivovary spojily do obecního vlastnictví, čímž byl dán základ významnějšímu komplexu pivovarské výroby. Vzniklý větší pivovar tu takto fungoval až do roku 1731, kdy město postavilo i nový pivovar u Příbramské silnice na Práchovně.[43] I pak tu ale výroba piva trvala. Dnešní objekt zvaný Spilka, tedy čp.90/I, vznikl pozvolným srůstem tří, vlastně čtyř samostatných domů: čp.90/I, čp.91/I, čp.92/I a čp.147/I.

→ODKAZ: Objekt čp.90/I, vzniklý složitým stavebním vývojem z původních pivovarských domů, který dal jméno prostranství Spilka. Koncem 90. let 20. stol. rekonstruován. Foto: D. Borek: září 2003.

Dům čp.90/I byl původně nejméně významný, ačkoliv výsledný objekt, vzniklý srůstem tří domů, dnes nese číslo popisné čp.90/I. Zaujímal střední část dnešního čp.90/I. Roku 1788 je v Josefském katastru evidován jako „domek“. Dne 11. února 1780 se na obecní radu obrátili Martin Hrdlička s manželkou Barborou a požádali o ingros (úřední zápis) na dům, který koupili od Anny Kasiusové za 135 zlatých. Radní souhlasili.[44] Manželé Hrdličkovi se v 70. letech připomínají jako obyvatelé domu čp.45/I.[45] Zde je matrika uvádí ještě počátkem roku 1780.[46] V září 1782 už je matriční kniha eviduje v jiném domě (zápis je nezřetelný, dvouciferné číslo začíná číslicí 9).[47] O necelý rok později při úmrtí jejich dcery je prokazatelně uvedeno čp.94/I.[48] Ten se nachází na východní straně hlavního rynku. Není ale jisté, zda skutečně šlo o tento dům, protože zpráva z jednání obecní rady z 28. ledna 1780 hovoří v souvislosti s Annou Kasiusovou (též Casiussová) o „domku podle pivovara městskýho“, což by nasvědčovalo spíše poloze ve Spilce. Dům čp.94/I sice také leží nedaleko Spilky, ale není pravděpodobné, že by tento měšťanský dům byl označován jako „domek.“[49] V takovém případě šlo právě o domek čp.90/I (původní malý objekt, existující vedle pivovaru). Rovněž v seznamu majitelů domů z roku 1788 je coby vlastník čp.90/I uveden Antonín Hrdlička. Tuto možnost potvrzuje i zpráva z 10. září 1790, kdy se zabývalo vedení města žádostí Martina Hrdličky o povolení přesunu „dluhu 26 zlatých ze svého spáleniště pod No. 90 v městě na koupenou bývalou baštu pod No. 134.“[50] Dům čp.134/I byla Hrdličkovská bašta v Hradební ulici (podrobně viz kapitola „městské opevnění“). Ze zprávy lze vyčíst, že v roce 1790 byl domek čp.90/I skutečně v držení Martina Hrdličky a že byl i šest let po požáru města stále jen spáleništěm.

Pivovar původně sídlil ve vedlejším čp.91/I (v Josefském katastru popsán coby „městský pivovar“). V roce 1777 se v městských knihách používá označení „obecní kropírna“. Myšleno kropírna sladu.[51] Číslo popisné čp.91/I ovšem bylo později (někdy před rokem 1838) přesunuto na dnešní dům v ulici V Brance, zřízený v bývalém záhybu hradební zdi (viz kapitola „Urbanovo náměstí“).

Nejvýchodnější část dnešního objektu čp.90/I nesla v 1. polovině 19. století číslo popisné čp.147/I. Takto je označen na indikační skice mapy stabilního katastru z roku 1838.[52] V matrice se čp.147/I uvádí poprvé 2. ledna 1793, kdy se tu narodila dcera Václava Černého.[53] Dne 1. února 1803 magistrát schválil poskytnutí 20 zlatých z Eislovské obecní nadace dle žádosti, kterou podala Dorota Černá „proti zastavení domku pod N. C. 147“.[54] Zajímavé je, že Černá musela v takovém případě být jeho majitelkou, což působí zčásti nevěrohodně, takže není ani vyloučeno, že čp.147/I v roce 1803 se nalézalo zcela jinde než na mapě z roku 1838. Později toto číslo obdržel dům v Havlíčkově ulici, zatímco pivovaru zůstalo jen původní označení čp.90/I, popřípadě čp.91/I.[55] V roce 1784 pivovar vyhořel. Pak byl opraven v letech 1785–1786 nákladem 828 zlatých 42 krejcarů a 1,5 d.[56] O stáří domu čp.90/I vypovídá prý i nález z roku 1926, kdy objekt procházel přestavbou a kdy se na půdě nalezly střepy starých nádob.[57]

V roce 1818 se v městských knihách uvádí, že v Rokycanech funguje městský pivovar („städtische Brauhaus“, nájemce Josef Eim) a vrchnostenský pivovar („obrigkeitliche Brauhaus“, nájemce Antonín Vorlíček).[58] Josef Eim žil a zemřel v květnu 1819 v domě čp.116/I na rohu Malého náměstí a Sladovnické ulice.[59] Pivovar na Práchovně se tudíž nazýval vrchnostenský, zatímco vaření piva ve městě bylo společným podnikem měšťanů, tudíž městský, měšťanský pivovar. Ze zprávy rovněž plyne, že obydlím a hlavní budovou vaření piva ve městě byl čp.116/I. Objekt ve Spilce fungoval nejspíš jen jako součást místního pivovarnického „průmyslu“

Kromě toho se tu ještě nacházelo stavení čp.92/I, kde je v roce 1788 evidována městská lázeň.[60] Lázeň se v Rokycanech připomíná už roku 1434 (byť není jasné, zda stála vždy zde).[61] Od roku 1556 už se prý lázeň zmiňuje na tomto místě.[62] Dne 18. února 1783 k magistrátu doputovala žádost Magdaleny Řehořovské o „byt na lázni, kde Anna Částková zůstávala“. Radní to zamítli, protože „ten byt pro babi [tedy porodní bábu – pozn. aut.] městskou, která z Čížkova přijde, připraven a přislíben jest.“[63] Dne 7. června 1784 se magistrát zabývá stížností Anny Švantlové ohledně bláta a stavu cesty u jejího domu (buď šlo o čp.15/I, nebo čp.18/I, oba v ulici Míru). Obecní rada se usnesla, že „se má ta jáma šutrem a rumem od lázně odváženým vysypati.“[64] Zmínka o rumu, tedy stavebním odpadu, od lázně, což může ukazovat na probíhající stavební úpravy objektu městské lázně ve Spilce. Dne 2. srpna 1808 se magistrát zabýval žádostí, kterou podal Johan Eichberger, „angestellten Wundarzt und Geburtshelfer,“ tedy „ustanovený ranhojič a porodní pomocník“. Žádal o „Zurichtung des Quartiers im Alte Baadhause,“ neboli o „zřízení bytu v staré lázni.“ Radní se usnesli, že věc předají hospodářskému úřadu k prošetření.[65] Dne 12. srpna 1808 se Eichbergerovou žádost ohledně „Erbaung eines Quartirs in alten Baadhause für den Wundarzt,“ tedy „zřízení bytu ve staré lázni pro ranhojiče.“ Město rozhodlo, že se k investici má přikročit, „falls der Kirchenthurmbau nicht vorgenommen wird,“ česky „pokud nebude provedena stavba kostelní věže.“[66] Věž kostela vyrostla až počátkem 20. let 19. století, ale není potvrzeno, že by skutečně mezitím došlo k adaptaci lázně na bytové prostory. Někdy v té době ztratil objekt čp.92/I své číslo popisné, které se nejpozději roku 1812 přesunulo na domek v Havlíčkově ulici.

Dne 8. srpna 1817 byla před magistrátem projednávána žádost místních měšťanů „um Eröffnung des Wasserthores bei dem ehemaligen Baadhause und Errichtung einer Feuermauer ober dem Bierausstoßgebäude,“ neboli „o otevření vodní branky při bývalém domě lázní a zřízení požární zdi nad budovou pro výstav piva.“ Město věc předalo hospodářskému úřadu k prošetření.[67] Zpráva obsahující různé odborné termíny se nesnadno analyzuje. Ale každopádně z ní plyne, že obecní lázeň už tehdy nebyla v provozu. To koriguje údaje, podle kterých lázeň ve Spilce fungovala pravděpodobně až asi do roku 1830.[68] Někdy v letech 1833–1838 byla zbořena.[69] Na indikační skice mapy stabilního katastru z roku 1838 není zachycena (ale přesnější analýzu komplikuje nejasnost, jak přesně vypadalo zdejší původní seskupení zástavby).[70]

Podle popisu z roku 1845 byl dům čp.90/I patrový, se zdivem z kamene a cihel a střechou krytou taškami. Rozkládal se na půdorysu 7 sáhů 5 stop a 6 palců x 6 sáhů 2 stopy (15 x 12 metrů). V přízemí byly 2 velké a 3 malé kvelby s klenutými stropy, v patře 4 pokoje, kuchyně a komora. Na půdě sýpka.[71] Pivovar popisován roku 1849 následovně: zděná budova, krytá taškami. Uvnitř jeden velký měděný kotel na vaření piva, 3 štoky, 2 velké kádě a kamenné koryto. Půdorysné rozměry pivovaru spolu s objektem spilky (myšlen tedy patrně celý komplex domů čp.90/I, čp.91/I a možná i čp.92/I) činily 22 sáhů 1 stopa x 7 sáhů 1 stopa (42,0 x 13,6 m).[72]

Později přešel areál ve dvou etapách z majetku obce do vlastnictví právovárečných měšťanů (sdružení privátních držitelů várečného práva, kteří od domácí výroby piva přešli k většímu objemu produkce). V roce 1861 koupili právováreční měšťané objekt bývalého Klášterního pivovaru, dosud v držení obce, spojili oba pivovary a přestavěli je. U objektu vyrostl vysoký komín.[73] Opravu domu v neupřesněné době prováděl stavitel Eduard Šmaus.[74] Pivovar tu existoval až do počátku 20. století, kdy Společnost právovárečných měšťanů postavila nový parostrojní pivovar na Pražském předměstí (čp.146/II) v dnešní Pivovarské ulici (viz). Objekt čp.90/I pak odkoupila roku 1902 za 20 000 K obec a 8. ledna 1904 zde po jistých adaptačních pracích otevřela sídlo cejchovního úřadu, Polévkového ústavu pro chudou mládež (tedy vývařovnu) a 2 byty pro chudinu.[75] Projekt adaptace vypracoval B. Ryšavý.[76] V městském archivu se k tomu nachází složka z roku 1903, nazvaná „Školní kuchyně pro chudou mládež, přestavba čp.90/I“.[77]

2.2.2. Stavební vývoj čp.90/I po roce 1918

Už roku 1919 zastupitelstvo navrhlo přebudovat Spilku na byty, přičemž objekt se měl zvýšit o patro.[78] Realizace projektu byla schválena zastupiteli 16. října 1925, kteří rozhodli adaptovat dům čp.90/I na byty pro dělníky. S projektem již předtím vyslovila souhlas rada jako řešení bytové krize. Projekt vypracoval stavitel Egon Bareš. Nejprve mělo dojít k nástavbě 1. patra na budovu bývalé varny čp.90/I. Bylo vypsáno ofertní řízení na stavební a řemeslnické práce. Stavební práce zadány J. Benešovi za nabídkovou cenu 123 657,80 Kč, pokrývačské práce V. Bínovi za 6736,80 Kč, natěračské práce Antonínu Pikolonovi za 1450 Kč, truhlářské práce rovněž Antonínu Pikolonovi za 8200 Kč, klempířské práce J. Čubovi za 2956,10 Kč a sklenářské práce V. Pokovi a Františku Vildovi za 1770 Kč. Nástavba domu měla začít hned poté, co bude získán souhlas cejchovního inspektorátu s využitím dvou místností v přízemí domu stavitelem Barešem, který tu měl zadarmo vykonávat stavební dozor. Po provedení 1. etapy a dokončení nástavby měly vzniknout malometrážní byty i v přízemí a konečně i dosavadní skladiště se mělo upravit k obytným účelům (nájemce skladiště je hodlal vyklidit do 14. ledna 1926). Skromné byty měly mít společné záchody.[79]

Budova pak skutečně prošla přestavbou podle plánů stavitele Egona Bareše z Domažlic (K. Hofman tvrdí, že Bareš pocházel ze Stodu[80], podle jiného pramene plány vypracoval zčásti Josef Beneš[81]) a zvýšena v celém rozsahu o první patro. Práce začaly v prosinci 1925 a v roce 1926 zde bylo předáno do užívání 20 obecních nájemních bytů (z toho 4 byty 1+1 a 16 bytů o jedné místnosti[82]) pro chudší vrstvy. Náklad na přestavbu dosáhl 114 773 Kč.[83] Dodatečně ještě obytnou kapacitu domu zvýšila přeměna místností cejchovního úřadu na další malometrážní byty. Celkem se v objektu v roce 1945 nacházelo 32 místností.[84] Tímto prvním krokem ale přestavba objektu neskončila. 3. srpna 1927 se radní usnesli ihned provést přestavbu bývalé spilky na 4 byty po jedné místnosti nákladem cca 27 000 Kč. Částka byla zařazena do mimořádného rozpočtu na rok 1927. Práce se měly zadat ofertním řízením.[85] Dne 10. srpna 1927 pak radní souhlasili se zadáním přestavby 4 místností ve Spilce firmě J. Beneš.[86] V září 1927 jednalo zastupitelstvo o povolení nákladu na úpravu místností cejchovního úřadu na byty. První etapa přestavby čp.90/I byla zadána na podzim 1925 Josefu Benešovi za 123 657,08 Kč. Šlo o výše uvedenou nástavbu 1. patra na dům čp.90/I (bývalá varna), aby se vytvořily byty pro rodiny vystěhované z kasáren. Nyní uvolněním skladiště firmy J. Stadler v čp.90/I se mohlo přikročit k vytvoření dalších bytů v přízemí tohoto domu. V červenci 1927 vyklidil místnosti v přízemí i cejchovní úřad. 3. a 10. srpna 1927 pak rada rozhodla zadat úpravu místností po cejchovním úřadu na 4 obytné místnosti Josefu Benešovi nákladem 27 000 Kč, což zařadila do mimořádného rozpočtu na rok 1927. J. Mirbauer ale proti provádění úprav a proti nákladům, které si to mělo vyžádat, podal protest. Bod pak byl stažen z jednání zastupitelstva.[87] Po několika dnech, ještě v září 1927, se zastupitelé na toto téma sešli znovu a schválili investici na úpravu místností cejchovního úřadu na byty. Už 21. září 1927 se konalo totiž jednání rady, kde technická kancelář dodatečně navrhla provést adaptaci úsporněji (náklady měly klesnout o cca 10 000 Kč). Neměla se bourat jedna zeď a snášet stropy. Místo 4 ale v prostorách měly vzniknout jen 3 místnosti.[88] V listopadu 1927 rada schválila vyúčtování mezi J. Benešem a obcí za úpravu cejchovního úřadu na obytné místnosti.[89]

V prosinci 1927 odsouhlasilo zastupitelstvo výpůjčku 5 339 908 Kč z obecního lesního rezervního fondu na mimořádný rozpočet na rok 1927. Mezi již prováděnými investicemi mimořádného rozpočtu na rok 1927 se uvádí i dostavba varny čp.90/I za 30 000 Kč (celá částka měla být kryta výše uvedenou půjčkou).[90] Podle výkazu investic bylo ještě v období od 1. ledna do 30. dubna 1928 vydáno v kapitole úhrada mimořádných plateb a prací za přestavbu varny čp.90/I dalších 528,91 Kč.[91] V červenci 1928 se tato akce uvádí jako jedna z těch, které se provádějí (i když třeba jen zčásti) nebo už jsou hotovy.[92] V říjnu 1928 rada vzala na vědomí výsledek superkolaudace nástavby čp.90/I.[93] Podle obecní kroniky ale v letech 1910–1940 město do objektu Spilky investovalo na výstavbu 24 bytů celkově 361 000 K.[94]

V srpnu 1929 projednávalo zastupitelstvo povolení nákladu na opravu podlahy v bytě v čp.90/I s odhadovanými náklady 3000 Kč. Šlo o to, že podlaha v bytě byla napadena houbou. 28. června 1929 rozhodla rada provést práce z peněz určených na opravu škod po mrazech, což zastupitelstvo schválilo.[95] Obecní finanční komise souhlasila s usnesením rady z 28. června 1929 provést opravu podlahy v jednom bytě v domě čp.90/I zničené houbou. Nemělo se to ale podle ní hradit z položky na opravy po mrazech, ale půjčkou z lesního rezervního fondu. V srpnu 1929 toto řešení vzala rada na vědomí.[96] V červenci 1931 konstatovala rada, že bude nutná výměna shnilého dřevěného stropu v 1. patře čp.90/I za betonový, s náklady cca 3000 Kč.[97]

V 1. pololetí roku 1958 byl do objektu zaveden plyn a v části budovy zřízeny splachovací záchody. Tehdy zde bylo 22 nájemních bytů.[98] Náklady na opravu dosáhly 32 515,04 Kčs.[99] Na rok 1970 Domovní správa plánovala generální opravu objektu.[100] V roce 1973 podepsalo město smlouvu  Okresním stavebním podnikem na opravu čp.90/I v hodnotě 194 700 Kčs.[101] V květnu 1974 se uvádí, že oprava čp.90/I již byla zahájena.[102] Postupně ale technický stav Spilky upadal. V únoru 1977 konstatovalo plénum MěstNV, že v Rokycanech chybí dům s pečovatelskou službou. Plánovalo proto do domu ve Spilce (a do jednoho staršího bytového domu na Jižním předměstí, u kasáren) postupně umisťovat lidi, kteří potřebují pečovatelskou službu. Stávající nájemní dům se měl tedy proměnit v objekt se zvláštním režimem péče o seniory.[103] Už 22. prosince 1976 se konala na toto téma na MěstNV porada.[104] Znovu se o tomto plánu mluví v říjnu 1979. Ve dnech 3. prosince 1978 a 6. září 1979 se konala jednání o zřízení domu soustředěné pečovatelské služby v čp.90/I.[105] Projekt nebyl ovšem realizován. V listopadu 1983 národní výbor přiznává, že záměr nevyšel.[106] Okolo roku 1980 prošel objekt Spilky částečnou rekonstrukcí, zejména výměna oken a nová fasáda. Do vnitřních prostor ale nebylo investováno a objekt se během 80. let 20. století proměnil na dezolátní slum, nejdivočejší rokycanské romské ghetto. Uvnitř byly byty IV. kategorie s nevyhovujícím technickým vybavením a chátrajícími inženýrskými sítěmi.[107]

2.2.3. Stavební vývoj čp.90/I po roce 1989

Na zasedání zastupitelstva 26. března 1992 bylo konstatováno, že dům čp.90/I potřebuje urychleně generální opravu.[108] Na srpnovém jednání zastupitelstva v roce 1995 byl předán starostovi projekt vypracovaný Oblastní charitou na zřízení Charitativního domu, jenž měl být umístěn do objektu Spilky čp.90/I.[109] Vznikl by zde denní stacionář pro staré a nemocné lidi, dále ubytovna pro matky s dětmi a poradna. Uvažovalo se i provozu linky důvěry.[110] Záměr ale nedošel realizace.

Spilka nakonec skutečně prošla generální přestavbou. Byl při ní zachován charakter nájemního bydlení. Město muselo nejprve poměrně složitě zajišťovat vystěhování stávajících nájemníků a nalézt pro ně náhradní ubytování.[111] Generální oprava započala v září 1997.[112] Počátkem září už probíhalo vyklízení nepořádku z objektu. Odpadky byly vršeny severně od domu, v bývalém korytě Mlýnského náhonu.[113] Opravu prováděla firma S+H. Do konce listopadu chtěla dokončit zateplení objektu. V polovině listopadu 1997 už byl obnažen krov domu a zkoumala se míra jeho poškození, protože existovalo podezření na napadení dřevomorkou. Pracovalo se na kanalizačních rozvodech uvnitř budovy, k osazení se připravovala okna v 1. patře. V té době už taky (ještě před příchodem zimy) proběhla výstavba nového teplovodního kanálu. Spilka byla nově napojena na výtopnu v nedalekém sídlišti Pod Kostelem. Nově se musela provést i zanesená kanalizační přípojka.[114] Počátkem prosince 1997 už byla okolo objektu zřízena plátem krytá ohrada, fasáda ale zatím zůstávala beze změn.[115] Koncem ledna 1998 byla Spilka obestavěna lešením. Probíhalo vyztužování a montáž stropů. Opravy se stále zatím nedotkly průčelí. Do konce listopadu 1998 se předpokládalo dokončení generální opravy.[116] V dubnu 1998 už byla původní fasáda otlučena. Stavaři zároveň prováděli výměnu vadných částí krovu. Střechu zbavili krytiny, takže zůstaly jen hlavní trámy konstrukce krovu. Kvůli odvlhčení již bylo provedeno prořezání izolační spáry ve zdivu domu. Hotovy už byly vnitřní příčky.[117]

Dne 12. ledna 1999 schválilo zastupitelstvo přijetí státní dotace 1 200 000 Kč, určené na rekonstrukci 6 bytových jednotek v objektu Spilky.[118] V srpnu 1999 jednalo zastupitelstvo o zástavě objektu čp.90/I. Dům byl zastaven ve prospěch státu do výše částky 1 200 000 Kč, a to na 20 let.[119] Vzniklo v něm celkem 15 nových bytů, a to 6 garsoniér, 6 bytů 1+1 a 3 byty 2+1.[120] Obytné prostory vznikly nejen v přízemí a v 1. patře ale i v podkroví.[121] Náklady na generální opravu dosáhly 14 500 000 Kč. Z původního objektu zůstaly jen obvodové zdi, vnitřní dispozice prošla celkovou proměnou. Objekt získal novou fasádu.[122] Městská rada v červnu 2017 schválila zadání zakázky na výměnu oken v domě čp.90/I firmě Oknostyl group, s. r. o. z Kuřimi za 898 555 Kč bez DPH.[123]

Počátkem roku 2006 zastupitelstvo odsouhlasilo umístění pamětní desky Antonína Krafta na fasádu čp.90/I. Hudební skladatel a violoncellista Kraft se právě zde narodil 30. prosince 1749. Připomenutí slavného rodáka inicioval profesor pražské konzervatoře a hráč na violoncello Jiří Hošek. O myšlence přesvědčil i pracovníky Muzea B. Horáka v Rokycanech.[124] Podle něj totiž Kraft zásadně ovlivnil světový vývoj violoncellové hry, od 18. století do současnosti.[125] Dne 4. ledna 2006 se Hošek sešel s místostarostkou Marií Hlávkovou. Město se rozhodlo podpořit zřízení desky finančně a zařadilo nutnou částku do návrhu rozpočtu na rok 2006.[126] Zastupitelstvo schválilo přispět na tento účel 65 000 Kč. Z toho 45 000 Kč mělo být použito přímo na zhotovení desky, 20 000 Kč na slavnostní koncert a ceremoniál spojený s odhalením.[127] Slavnostní odhalení desky proběhlo 30. dubna 2006. Desku navrhla akademická malířka Helga Hošková, grafická úprava je dílem Natálie Hoškové, výrobu desky provedla kamenická firma Václav Hausdorf z Nových Jiren.[128]

V únoru 2023 rada zadala zakázku na hydroizolaci a sanaci zdiva suterénu a soklu přízemí domu čp.90/I firmě PB networks, s. r. o. ze Sedlecka za 799 195,03 bez DPH.[129]

2.3. Zástavba na jižní straně prostoru Ve Spilce

2.3.1. Zbořené stodoly za domy čp.93/I, čp.94/I a čp.95/I

I přes důkladnou opravu budovy čp.90/I zůstávalo až do druhé dekády 21. století prostranství ve Spilce v neupraveném stavu. Bylo to způsobeno prolukami, které zde vznikly v 80. letech na jeho jižní straně, za domy čp.93/I, čp.94/I a čp.95/I v souvislosti s plánovanou výstavbou Domu textilu (podrobný popis této zamýšlené provozovny v podkapitole „východní strana Masarykova náměstí“).

→ODKAZ: Prostranství Spilka před rekonstrukcí. Pohled od cesty u Dumetovského domu čp.88/I. Vpravo plochy po demolicích z 80. let, vlevo vzadu objekt čp.90/I. Foto: D. Borek, 11. září 2004.

→ODKAZ: Zadní trakty domů na Masarykově nám. (zleva čp.95/I, čp.94/I a čp.93/I) při pohledu ze Spilky. Byly odkryty v 80. letech po demolici původních stodol. Foto: D. Borek, 11. září 2004.

Za domem čp.93/I původně stál přízemní objekt, v roce 1897 adaptovaný podle projektu Josefa Ryšavého z kůlny na obytné místnosti (světnice, kuchyně, předsíň).[130] Už dne 30. ledna 1784 se majitel čp.93/I Jan Kraft obrátil na magistrát s žádostí „by slavný magistrát jemu kus místa za jeho domem pro větší dvorec popříti ráčil.“ Obecní rada rozhodla, že se provede obhlídka.[131] Dne 6. února 1784 magistrát jeho žádosti vyhověl.[132] Kraftova žádost byla logická. Domy čp.93/I čp.94/I a čp.95/I na rozdíl od jiných měšťanských usedlostí disponovaly jen mělkým dvorem, ze severu omezeným prostorem ve Spilce. Je otázkou, zda rozsah prostranství ve Spilce nebyl tehdy jiný, větší a zda jeho nynější rozloha není výsledkem podobných úprav (redukcí), o jakou roku 1783 žádal Kraft. Za domem čp.94/I se podle popisu z roku 1849 nacházela vrata a dva roubené chlévy kryté šindelem o rozměrech 3 sáhy 4 stopy x 2 sáhy 3 stopy (7 x 4,7 m). Chlév byl tehdy ve středním technickém stavu.[133] Podobný objekt se nacházel i za domem čp.95/I. Ten byl postaven nově roku 1844 a podle popisu pořízeného následujícího roku obsahoval maštal, chlév a kůlna. Měl rozměry 7 sáhů x 5 sáhů 4 stopy 6 palců (13,3 x 10,9 m) a byl krytý taškami. Přiléhal k němu ještě kurník.[134] Ve 40. letech 20. století dostaly výše uvedené nádvorní stavby samostatná čísla popisná. Za domem čp.93/I to byl objekt čp.197/I. Stavba za čp.94/I dostala čp.198/I a stavení u čp.95/I mělo čp.199/I. Čísla popisná byla přidělena někdy v letech 1941–1942. Šlo o přízemní hospodářské stavby původem vesměs z počátku 19. století, které byly původně využívány jako stodoly a později se měnily na skladiště, dílny, garáže či provizorní bydlení. Podstatné ovšem je, že tyto objekty uzavíraly plácek ve Spilce do kompaktního celku a dávaly mu jeho tvar. Po demolici se kontury prostranství rozmlžily, odhalily se navíc zadní účelově modernizované fasády domů čp.93/I, čp.94/I a čp.95/I (foto z r. 2004).

Podle komunistických asanačních plánů měla na těchto demolovaných parcelách vyrůst 2. etapa výše uvedeného Domu textilu, nazvaná „Dům koberců“.[135] Po pádu režimu byly ale tyto bezohledné projekty zastaveny a 17. dubna 1991 na schůzi zástupců MÚ, Okresní privatizační komise, Textilu Plzeň a Okresního stavebního podniku rozhodnuto zrušit plánovanou výstavbu objektů v zadním traktu, směrem do Spilky.[136]

2.3.2. Stodoly za domy v jihovýchodní části prostoru Spilky

Původní hospodářské objekty se dodnes zachovaly v jihovýchodním sektoru Spilky. Například za domem čp.96-97/I zůstal intaktní věnec původních přízemních stodol a chlévů s vjezdem do dvora. Slovo „původní“ je ovšem nutno brát s rezervou. Ještě počátkem 19. století vyúsťovala dnešní ulice ze Spilky do náměstí mezi domy čp.95/I a čp.96-97/I v jiné, šikmější trase, protože k domu čp.95/I přiléhal dříve samostatný domek čp.96/I, který až poté byl zbořen a jeho číslo sceleno do domu čp.96-97/I, přičemž zároveň byly výrazně revidovány hranice přilehlého pozemku u čp.96-97/I (o této korekci uličních čar podrobněji pojednáno v podkapitole „východní strana Masarykova náměstí“).

Původní brána do dvora se dochovala donedávna i za domem čp.98/I. V srpnu 2005 ale byla zbořena a na jejím místě okamžitě začala stavba nového vjezdu.[137] Za objektem čp.98/I hledí do plácku Spilky i patrové zadní křídlo domu. Okolo roku 1897 vypracoval Eduard Šmaus projekt jeho prodloužení k severu, tedy do současné pozice, s ponecháním původního krovu.[138] Na katastrální mapě města z roku 1838 tento zadní trakt domu čp.98/I už sice stál, ale nedosahoval až k samotnému prostoru ve Spilce. Sousední přízemní objekt, přináležející k domu čp.99/I, vyrostl patrně až roku 1909 v rámci celkové opravy domu čp.99/I vyprojektované Štěpánem Wolfem. Tehdy totiž vyrostla i „velká kůlna“ ve dvoře.[139] Už z roku 1858 ale pocházejí plány na výstavbu maštale ve dvoře (autor Mates Sack).[140] A historie těchto objektů může jít ještě hlouběji. Jakési drobné stavby na západním zadním okraji parcely zobrazuje již katastrální mapa z roku 1838 a o poškození „stájí a stodol“ u tohoto domu se mluví již při soupisu škod po požáru roku 1784.[141]

Východní stranu prostoru ve Spilce zaujímala úzká zadní část parcely, příslušející k domu čp.100/I na Malém náměstí. Až do 90. let 20. století zde stál přízemní hospodářský objekt se sedlovou střechou. Šlo pravděpodobně o budovu chlévů postavenou podle projektu B. Ryšavého z roku 1911.[142] V rámci opravy domu byla zbořena. Výsledkem bylo další narušení hmotové sevřenosti Spilky. Nepravidelný rytmus jednotlivých městišť v tomto koutě plácku ve Spilce vedla F. Purgharta k teorii, že dům čp.100/I na Malém náměstí vznikl až dodatečnou zástavbou v místě, kudy původně z Malého náměstí vybíhala k severu k hradební zdi s baštou, stojící v místech dnešního plácku ve Spilce, úzká ulička.[143] Jde ovšem jen o spekulativní interpretaci map. Každopádně dům zapadá do souvislé řady čísel popisných zaváděných v roce 1771, takže ona hypotetická ulička určitě již na sklonku 18. století neexistovala. Pravdou ovšem je, že pozdější korekce, zejména posun městských hradeb (viz též níže) k severu roku 1803 a také důsledky ničivého požáru této části města roku 1813, původní podobu tohoto archaického městského bloku zásadně převrstvily. Tudíž stav zachycený na nejstarší katastrální mapě z roku 1838 není nutné automaticky vnímat staticky.

Sousední stodoly parcelně příslušely k domu čp.101/I na Malém náměstí. Pocházejí pravděpodobně z 1. poloviny 19. století a jsou situovány u bývalého Mlýnského náhonu v trase městských hradeb. Jde o přízemní ale poměrně vysoké a robustní stavby s částečně klenutými vnitřními prostorami, malými okny a sedlovou střechou. Dne 14. října 1783 se inspektor Ferdinand Tallm dotazuje obecní rady, „jakým způsobem p. Františkovi Kraft, sládkovi zdejšímu, plac na zahradu v Příkopech od 17 sáhů, zdaž na nějaký čas, neb na věčnost a za jaké quantum vykázán byl.“ Radní odpověděli, že „oné místa, které žádný užitek nenesou, cultivírované býti mají (…)  že to místo, jak daleko se dům vztahuje, vždy k tomu domu patřilo a za ten větší díl on zase místo blíž nyní stavět míníci Spilky postoupil (…) Z ohledu téhož se jemu z darma a na budoucí věčné časy vykázalo.“[144] František Kraft byl dle seznamu z roku 1788 majitelem čp.101/I. Zpráva zachycuje první fázi využití bývalých příkopů. Zmínka o tom, že „to místo vždy k tomu domu patřilo“ naznačuje, že neformálně se tyto pozemky využívaly už dříve. Někdy okolo 1783 to bylo formalizováno. Ale možná ještě delší dobu šlo spíše o zahrady a dvory, bez výraznější zástavby.

24. ledna 1815 požádal Josef Kraft, který tehdy převzal dům čp.101/I po Františku Kraftovi, o povolení k výstavbě stájí ve dvoře svého domu. K žádosti připojil i plán zhotovený zednickým mistrem Ondřejem Černým. Projektoval tu značně rozsáhlou stavbu o půdorysných rozměrech 15,5 x 5,5 sáhů, s koňskou maštalí, kravínem, kůlnou s dřevěnými schody na půdu a ovčínem. Měla být situována do těsné blízkosti Mlýnského náhonu a její základy se proto na vnější straně navrhovaly do hloubky 1,75 sáhu pod úroveň podlahy. 7. února 1815 se konalo komisionelní posouzení zamýšlené stavby. V německy psaném protokolu se uvádí: „tyto stáje budou provedeny zcela z kamene a kryty taškami a proto není třeba se obávati nebezpečí ohně. Hospodářský úřad upozorňuje, že Josef Kraft zamýšlí stavět stáj až v příkopu a že by bylo proto třeba si předem zjistit, zda tento pozemek stavebníkovi náleží.“ Na to předložil Josef Kraft komisi rozhodnutí magistrátu N. E. 187 č. 249 z 22. března 1803, z něhož bylo patrno, že mu tehdy skutečně bylo (společně s majiteli domů čp.103/I Storchem a čp.102/I Höffnerem) povoleno posunutí dosavadní linie městských hradeb a zřízení hospodářských dvorů u tohoto domu včetně výstavby nové hradební zdi, s podmínkou, že nesmí být narušena pěšina u náhonu. Po těchto argumentech hospodářský úřad magistrátu prohlásil, že nemá námitek proti ohlášené stavbě. Úřad zároveň dodal, že Kraft patří mezi postižené měšťany ohněm roku 1813. Dne 14. února 1815 bylo vydáno stavební povolení.[145]

Roku 1920 vypracoval Josef Beneš projekt přestavby na dílny.[146] V letech 1992–1997 byla východní část těchto hospodářských budov adaptována podle projektu ing. Jaroslava Vytiska z firmy APIT na vinárnu, později restauraci.[147] V západní stodole probíhá dle zmínky z listopadu 1995 přestavba na elektrodílnu firmy Harnoch. Práce prováděla firma Rostav.[148] V této západní stodole, přiléhající přímo k plácku ve Spilce, pak ale vznikla koncem 90. let 20. století cukrárna Pod Lipou. V srpnu 2005 započala její oprava, která ale byla konzervativní a původní podobu objektu příliš nezměnila. Nahozeny byly pouze nové vnější omítky a opravena střecha. Počátkem září 2005 ještě oprava probíhala. Lešení bylo odstraněno do konce září 2005.[149] Díky těmto adaptačním počinům byly tyto stavby zachráněny a nalezly novou funkci v městském organismu. Severní strana objektů je ovšem pohledově narušena sousedními panelovými domy sídliště Pod Kostelem. Ve druhé dekádě 21. století byla navíc vykácena podél nich vedoucí starobylá lipová alej, původně lemující zrušený Mlýnský náhon. Více než stoleté stromy zmizely a ještě více se odhalily nepřijatelné hmoty komunistických panelových domů v Rokycanově ulici.

3. Technický vývoj prostoru ve Spilce

3.1. Technický vývoj prostoru ve Spilce do roku 1989

Směrem k severovýchodu z prostoru ve Spilce vychází cesta, která mohla být prastarou spojnicí historického jádra a Pražského předměstí z doby předlokační, tedy z 12. a 13. století (viz mapa předlokačních Rokycan). Po vzniku opevněného města se tuto cestu přeťala linie městských hradeb. Někteří badatelé sem ovšem situují další městskou bránu (Pátecká brána), ale patrně jde jen o spekulaci. Mapa 1. vojenského mapování ze sklonku 18. století tu žádnou bránu nezachycuje. Tento mapový zdroj je ovšem velmi schématický, takže ho není možné považovat za autoritativní. Ovšem to nemění nic na tom, že existence městské brány tu není pravděpodobná a nehovoří o ní prameny. Co ovšem mohlo existovat, je drobný průchod skrz hradby v podobě branky (fortny), podobně jako se například dodnes dochovala u domu čp.91/I pod Urbanovým náměstím. Každopádně po zrušení opevnění zde přinejmenším od 1. poloviny 19. století už průchod skrz bývalé hradby možný byl. Takto je situace zachycena na katastrální mapě z roku 1838. Podél vnější strany hradeb vedl Mlýnský náhon a přes něj mostek. Roku 1971 probíhala jeho generální oprava nákladem 20 000 Kčs.[150] Ta prý byla dokončena ještě během roku 1971.[151] Po zrušení Mlýnského náhonu o několik let později byl ovšem most zavezen (o Mlýnském náhonu podrobněji v popisu čtvrti Pod Kostelem).

V červenci 1930 (respektive už v červnu 1930, ale tato schůze byla kvůli politickým sporům zpochybněna a projednání se muselo opakovat) rozhodlo zastupitelstvo o mimořádné půjčce z lesního rezervního fondu ve výši 650 000 Kč na úhradu investic v rozpočtu na rok 1930. Mělo jít o akce v boji s nezaměstnaností za časů nastupující hospodářské krize. Mezi nimi se uvádí i dlažba ulice od firmy Stadler (čp.96-97/I) k bývalé varně (čp.90/I) za 13 000 Kč.[152] V letech 1930–1931 pak opravdu ulice u Spilky byla vydlážděna nákladem 14 900 Kč.[153]

V roce 1969 byla ve Spilce instalována jedna lampa veřejného osvětlení.[154] V září 1972 se zmiňuje, že ve Spilce se provádí výměna veřejného osvětlení.[155] V prosinci 1972 už je uváděna jako hotová.[156] Koncem léta roku 1973 (mezi 28. srpnem a 9. říjnem) rada MěstNV uložila předsedovi aktivu dopravy a předsedovi komise OVP „zvážit otázku bezpečné průjezdnosti komunikace u Spilky“.[157] V roce 1975 provedla ve Spilce Okresní správa silnic rekonstrukci povrchu vozovky.[158] Roku 1978 pak realizovaly Technické služby asfaltování chodníků ve Spilce.[159]

3.2. Generální oprava prostranství ve Spilce

Po demolicích v 80. letech 20. století ztratilo náměstíčko ve Spilce svou původní kompaktní podobu. Horší ale bylo, že zanedbávání úprav městských prostranství za komunistického režimu, jakož i asociální životní styl obyvatel zdejšího chudinského ghetta tento kout historických Rokycan proměnily v zpustlý slum. Brzy po roce 1989 se proto objevovaly úvahy o koncepční obnově tohoto prostoru. Dlouho ale zůstávaly v nekonkrétní rovině. V roce 1992 uvažuje město o tom, že by se prostranství ve Spilce využilo pro městskou tržnici, se stánkovým prodejem. Záměr nedospěl k realizaci.[160] Vzhledem k nejasné budoucnosti prostoru nebylo toto místo ani v 90. letech řádně udržováno a zarůstalo plevelem. V dubnu 1995 vyzvala městská rada firmu Tep, a. s. (majitele přilehlého domu na náměstí), aby aspoň před oslavami 50. výročí osvobození svůj pozemek v zadním traktu do Spilky uklidila.[161] Úklid prostranství provedla firma Tep až na podzim 1995, ale situaci to nezměnilo, stále šlo o opuštěnou špinavou proluku s provizorním oplocením.[162] V únoru 1995 došlo v prostoru Spilky k poruše na kanalizaci. Firma B. O. K. Y. musela vyhloubit novou kanálovou šachtu a skrz ni hledat místo poruchy.[163]

V roce 2003 město uvažovalo o celkové úpravě prostoru Spilky již poměrně konkrétně. Zabývala se tím zvláštní komise, která navrhla několik variantních řešení. Vypracováním přípravné studie byl pověřen architekt Štrunc. Realizace projektu ovšem nebyla spuštěna z důvodu nedostatku peněz.[164] Dne 19. července 2004 ale rada aspoň schválila projekt budoucí rekonstrukce. Bohužel se zde projevil poměrně častý rys jakéhosi nadšeneckého ozeleňování, kdy se místo obnovy tradiční městské zástavby, která by kompaktně sevřela tento kout, postižený demolicemi, do původní podoby malebného plácku, preferuje „parková úprava“ a ponechání proluky po normalizačních demolicích.[165]

Zatím nicméně stále šlo jen o záměr. Před jeho realizací bylo nutné nejen sehnat finance, ale i vykoupit pozemky. Už 3. ledna 2002 projednala rada dohodu se společností Extol (tehdejším majitelem domů čp.93/I a čp.94/I), ve které se firma zavázala, že městu odprodá za symbolickou 1 Kč pozemky za těmito domy, směrem do Spilky (č.kat.95/2, č.kat.94/2 a část č.kat.94/1), výměnou za to, že jí město povolí zřídit trvalá parkovací místa před jejími domy na východní straně Masarykova náměstí. V roce 2004 mezitím objekty převzala firma Gorenje. Jednání o převodu zadních parcel do majetku města, která probíhala v roce 2004, nebyla dokončena, jednak kvůli výměně majitele, jednak kvůli v té době probíhající změně katastrálního operátu.[166] V roce 2004 aspoň zastupitelstvo pokročilo v jednáních o odkupu sousední parcely, za domem čp.95/I od ČSOB. Už v listopadu 2001 jednal tehdejší starosta Rokycan se zástupci ČSOB. Ti možnost odprodeje pozemku přivítali. Banka ovšem navrhla vysokou prodejní cenu 1200 Kč za metr čtvereční. 8. července 2002 tuto kalkulaci odmítla rada města. V únoru 2003 banka městu sdělila, že je ochotna cenu snížit až na 400 Kč za metr. 31. března 2004 ČSOB doručila starostovi oficiální návrh na odprodej pozemku č.kat.96/2 o výměře 198 čtverečních metrů, a to za 79 200 Kč. Jako kompenzaci za to, že neprodala pozemek za tržní cenu, ale spíše nižší, banka požadovala bezplatný pronájem 5 parkovacích míst před svou budovou na Masarykově náměstí na dobu 5–6 let. Odbor rozvoje města ovšem zjistil, že v katastrální mapě je nepřesnost a část prodávaného pozemku je ve skutečnosti zastavěna domem čp.95/I. Na podzim 2004 měla proběhnout v rámci přeměřování katastrální mapy oprava této chyby. Město se ovšem, vzhledem k výhodnosti nabídky od ČSOB rozhodlo nečekat a už 26. dubna 2004 projednávala rada koupi této parcely.[167] V srpnu 2004 o odkupu jednalo zastupitelstvo.[168] Teprve v roce 2006 se obec rozhodla oživit dříve uzavřenou dohodu s majitelem čp.93/I a čp.94/I. 22. srpna 2006 schválilo zastupitelstvo zřízení dvou vyhrazených parkovacích míst na Masarykově náměstí pro společnost Gorenje-Real, s. r. o. před domem čp.93/I, výměnou za převod části parcely č.kat.94/1 (sloučeny do ní byly tři původní pozemky) do majetku města.[169] Obec tak dovršila majetkoprávní přípravu pro případnou revitalizaci prostoru ve Spilce.

Následně začínaly finanční a úřední přípravy. 10. dubna 2007 rozhodlo zastupitelstvo o použití přebytku hospodaření za rok 2006 ve výši 44 906 000 Kč s tím, že suma měla mj. jít na rekonstrukci prostoru ve Spilce.[170] Na tuto akci mělo být převedeno 1 502 000 Kč.[171] Podle přehledu úprav rozpočtu ale mělo jít po provedených úpravách na rekonstrukci Spilky 6 000 000 Kč.[172] Během roku 2007 se ale z těchto 6 000 000 Kč utratilo jen 219 950 Kč, protože finance na tuto akci byly přiděleny až v dubnu 2007 a i pak bylo nutné přepracovat projektovou dokumentaci, řešit změnu typu dlažby a veřejných svítidel v souladu s generelem.[173] Dne 26. února 2008 vydal MÚ územní rozhodnutí na stavební úpravy prostranství Spilka na pozemcích č.kat.2764/1, č.kat.2764/16, č.kat.2764/17, č.kat.2768/11 a č.kat.3241 a na stavebních parcelách č.kat.93 a č.kat.96/2, dle žádosti z 12. října 2007. Územní řízení bylo přerušeno pro neúplnost podání, pak obnoveno 23. ledna 2008. Místní šetření proběhlo 26. února 2008. Projekt revitalizace řešil prostor ve Spilce jako náměstí, respektive bezbariérovou plochu s odpočinkovým koutem.[174] Tím se naštěstí odklonil od posedlosti „parkovými úpravami“, které byly plánovány o několik let předtím. Povrch náměstíčka měla tvořit velkoplošná kamenná dlažba skládaná do čtverců, vzájemně oddělených kamennými pásky. Prostranství mělo být doplněno historizujícím osvětlením a mobiliářem. V severozápadní části prostranství (zhruba v ose domů čp.94/I, čp.88/I a čp.89/I) se projektovala fontána s lavičkami, přičemž se umožňovalo tento kout zakrýt a využívat pro kulturní akce. Plochu plácku mělo doplnit i pět stromů středního vzrůstu. Součástí akce byla rekonstrukce a přeložka inženýrských sítí.[175]

Dne 14. července 2008 se zastupitelstvo zabývalo návrhem na změnu rozpočtu na rok 2008, kdy měla být část peněz, určených na projektové dokumentace, ve výši 51 000 Kč použita na některé jiné investice. Mezi nimi i na plán BOZP k rekonstrukci prostranství Spilka, kam se přesunula částka 15 000 Kč.[176] Na realizaci komplexní obnovy prostranství ve Spilce se ale ještě několik let muselo čekat. Došlo k ní teprve v letech 2014–2015.[177] V lednu 2014 získalo město na tuto investici dotaci ve výši 85 % nákladů z Regionálního operačního programu NUTS II Jihozápad. Dne 27. ledna 2014 záměr schválilo zastupitelstvo. Rozpočet měl činit cca 17 000 000 Kč.[178] Práce započaly 12. června 2014. Prováděla je firma Swietelsky. Průběh rekonstrukce byl náročný kvůli nutnosti omezit frekventovanou pěší trasu a také kvůli provádění archeologického výzkumu (o něm viz výše). Souběžně s rekonstrukcí povrchu náměstí došlo k výměně veškerých inženýrských sítí pod povrchem. Celý prostor plácku, včetně proluky vzniklé koncem 80. let, byl vydlážděn velkoplošnými žulovými deskami a kamennými valouny a doplněn střídmě zelení (pět habrů), veřejným osvětlením a mobiliářem. U laviček byla umístěna interaktivní informační tabule s mapou města a zvukovým komentářem v několika jazycích. V centru odpočinkového prostoru vznikla nízká fontána ve tvaru osmiúhelníku, obložená žulou, se dnem z olověného plechu. Fontánu doplňují trysky a osvětlení. Její okolí je možné po vypnutí fontány rychle přeměnit na dočasné podium pro kulturní akce. Firma dokončila rekonstrukci Spilky 28. května 2015. Kolaudace proběhla 1. června a dne 8. června se prostranství slavnostně otevřelo.[179]

Šlo o velmi profesionální projekt, vedený citem pro detail, který rozhodně zkvalitnil toto prostranství po čtvrtstoletí provizoria, kdy tu byla jen plevelem zarůstající plocha, využívaná jako neregulované parkoviště. Problematické není rozhodně architektonické ztvárnění jako spíš urbanistické vyznění. Tím že nebyla opětovně zaplněna proluka po normalizačních demolicích, byl tento ahistorický stav z konce 80. let zafixován a de facto etablován jako něco trvalého. Nejde přitom jen o filozofickou otázku legitimizace předlistopadových dezurbanizačních zásahů, ale i o estetické vyznění. Zejména utilitární zadní stěna domu čp.93/I (a v menší míře i domů čp.94/I a čp.95/I) se rušivě uplatňuje v sousedství památkového Dumetovského domu čp.88/I a děkanského kostela. Dilema, jak řešit proluky po demolicích z éry socialismu bude přítomno i v možném budoucím rozhodování města i v jiných lokalitách v historickém jádru Rokycan, nejsilněji v případě proluky mezi obchodním domem Žďár na západní straně Masarykova náměstí a školou v ulici Míru.

Na schůzi v listopadu 2021 rada vzala na vědomí stížnost obyvatel domu čp.90/I na hluk na prostranství, způsobený využíváním náměstí pro jízdu na koloběžkách a skateboardech. Radní uložili odboru rozvoje města, aby předložil řešení tohoto problému.[180]

4. Vývoj pojmenování prostoru Ve Spilce

Pojmenování této části města prošlo opakovanými změnami. Na identifikační skice k mapě stabilního katastru z poloviny 19. století je plácek označen jako Töpferplatz (Hrnčířské náměstí).[181] Na evidenční katastrální mapě z roku 1877 se prostranství nazývalo Lázeňská ulice (hlavní část plácku, od zadního traktu domu čp.88/I k východu), zatímco úzká ulice, která sem vede z náměstí mezi domy čp.95/I a čp.96-97/I, nesla označení Pivovarská ulice. Dne 14. července 1922 byla přejmenována Lázeňská ulice na Trhovou ulici a Pivovarská na Příčnou ulici.[182] Zastupitelstvo tehdy projednalo a schválilo návrh městské rady a obecní okrašlovací komise, který se týkal ulic dosud nepojmenovaných nebo s nevhodnými názvy.[183] V tomto případě asi chtěla obec zohlednit, že ani pivovar ani lázně už v této lokalitě neexistovaly a označení mohlo být zavádějící.

Usnesením MNV z 25. července 1946 byl zaveden název ulice U Spilky, který zahrnul obě původní ulice.[184] Dne 7. září 1953 ale navrhla rada MNV přejmenovat Trhovou i Příčnou ulici na ulici Josefa Weisse.[185] Název se ovšem neujal (nebo nebyl nakonec formálně přijat). Zůstal tak zachován název U Spilky. Stejně tak se neujala další změna, kdy v únoru 1988 MěstNV rozhodl, a to se zpětnou účinností od 15. prosince 1987, že komunikace mezi dnešním Masarykovým náměstím a Rokycanovou ulicí přejmenuje na Týmlovu ulici.[186] Měl tak být přenesen název ze zcela zbořené a zaniklé ulice v západní části historického jádra města (viz samostatná kapitola). Nové pojmenování ale nevešlo v praxi.

---

[1] Český rozhlas Plzeň, Výpravu do středověku pořádá rokycanské muzeum, 10. 5. 2015,

https://plzen.rozhlas.cz/vypravu-do-stredoveku-porada-rokycanske-muzeum-6744067

[2] Pek, B.: Poznámky k regulačním plánům města Rokycan, 1892.; https://encyklopedierokycan.wz.cz/ /regulacniplan1892.htm

[3] Rokycany, Historické a kulturní skizzy, Rokycany 1935, s. 15.

[4] Šára, J.: Rokytské mlýny v 16. století (relace o mlýnech z r. 1600): Státní okresní archiv Rokycany, AMRO, kart. č. 134.

[5] Rokycany, Historické a kulturní skizzy, Rokycany 1935, s. 15.

[6] Radní protokol, 1781–1789, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 96, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 96; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k096, snímek 197.

[7] Radní protokol, 01. 06. 1768 – 24. 05. 1771, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 86, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 86; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k086, snímek 201.

[8] Radní protokol,  31. 05. 1775 – 21. 07. 1778, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 91, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 91; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k091, snímek 140.

[9] Radní protokol,  31. 10. 1776 – 08. 01. 1779, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 92, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 92; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k092, snímek 111.

[10] Radní protokol, 02. 11. 1782 – 25. 05. 1784, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 1, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 1; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k001, snímek 162–163.

[11] Radní protokol, 02. 11. 1782 – 25. 05. 1784, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 1, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 1; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k001, snímek 165.

[12] Radní protokol, 02. 11. 1782 – 25. 05. 1784, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 1, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 1; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k001, snímek 308.

[13] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SÚA, JK, i. č. 3888, kt. 1903.

[14] Radní protokol, 1781–1789, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 96, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 96; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k096, snímek 105.

[15] Radní protokol, 02. 11. 1782 – 25. 05. 1784, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 1, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 1; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k001, snímek 324.

[16] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SOkA Rokycany, AM Rokycany, I. odd. sign. B/I/32, kt. 102.

[17] Radní protokol, 02. 11. 1782 – 25. 05. 1784, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 1, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 1; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k001, snímek 254.

[18] Radní protokol, 1781–1789, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 96, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 96; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k096, snímek 152.

[19] Radní protokol, 1781–1789, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 96, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 96; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k096, snímek 152.

[20] Matrika křtů Rokycany 1771–1784, s. 616, snímek 172, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067889/rokycany-05_1730-n

[21] Radní protokol, 09. 07. 1789 – 29. 10. 1790, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 113, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 113; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k113, snímek 175.

[22] Radní protokol, 09. 07. 1789 – 29. 10. 1790, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 113, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 113; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k113, snímek 165.

[23] Radní protokol, 11. 01. 1803 – 23. 12. 1803, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 6, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 6; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k006, snímek 250–251.

[24] Radní protokol, 08. 01. 1808 – 20. 12. 1808, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 7, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 7; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k007, snímek 287.

[25] Radní protokol, 08. 01. 1808 – 20. 12. 1808, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 7, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 7; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k007, snímek 348.

[26] Radní protokol, 07. 01. 1812 – 22. 12. 1812, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 8, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 8; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k008, snímek 57.

[27] Matrika sňatků Rokycany 1803–1815, s. 40, snímek 42, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067905/rokycany-21_0230-o

[28] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 5, Rokycany 1999, s. 16.

[29] Státní okresní archiv Rokycany, AMRO, kart. č. 124.

[30] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan, III. oddělení, inventář, 2005, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0088_00013_am-rokycany-odd-3-tech-kancelar.pdf

[31] 39. schůze obecního zastupitelstva, 31. 5. 1919.

[32] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. Městský úřad Rokycany, odbor stavební, stavební spisy čp. 88/I.

[33] 35. schůze obecního zastupitelstva, 22. 2. 1922.

[34] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 1, Rokycany 2000, s. 53.

[35] Kol. aut.: Rokycany, Praha 2011.

[36] Rokycany, Historické a kulturní skizzy, Rokycany 1935, s. 15.

[37] Kulturní přehledy MěNV Rokycany, r. 1960, č. 4, s. 6.

[38] Kol. aut.: Rokycany, Praha 2011.

[39] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SOkA Rokycany, OS Rokycany, bal. 132, extrakty, lit. G, pag. 143.

[40] Rokycansko, č. 46, 21. 11. 1991, s. 6; Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 1, Rokycany 2000, s. 53.

[41] Kulturní přehledy MěNV Rokycany, r. 1960, č. 4, s. 6.

[42] Kol. aut.: Rokycany, Praha 2011.

[43] Rokycany, Historické a kulturní skizzy, Rokycany 1935, s. 16.

[44] Radní protokol, 1779–1781, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 95, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 95; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k095, snímek 88.

[45] Matrika křtů Rokycany 1771–1784, s. 22, snímek 16, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067889/rokycany-05_0160-n

[46] Matrika křtů Rokycany 1771–1784, s. 67, snímek 38, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067889/rokycany-05_0380-n

[47] Matrika křtů Rokycany 1771–1784, s. 86, snímek 48, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067889/rokycany-05_0480-n

[48] Matrika pohřbů Rokycany 1771–1784, s., snímek 37, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067911/rokycany-27_0370-z

[49] Radní protokol, 1779–1781, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 95, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 95; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k095, snímek 88.

[50] Radní protokol, 09. 07. 1789 – 29. 10. 1790, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 113, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 113; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k113, snímek 175.

[51] Radní protokol,  31. 05. 1775 – 21. 07. 1778, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 91, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 91; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k091, snímek 140.

[52] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=PLZ434018380&extent=6800.0673736347635,-33421.47475869952,9684.090741681499,-31965.944215138432&link=ext

[53] Matrika křtů Rokycany 1784–1793, s. 53, snímek 53, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067890/rokycany-06_0285-n

[54] Radní protokol, 11. 01. 1803 – 23. 12. 1803, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 6, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 6; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k006, snímek 33.

[55] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998.

[56] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SOkA Rokycany, AM Rokycany, I. odd. sign. B/I/32, kt. 102.

[57] Plzeňsko, 1928, s. 67–71.

[58] Radní protokol, 09. 01. 1818 – 22. 12. 1818, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 12, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 12; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k012, snímek 81.

[59] Matrika pohřbů Rokycany 1815–1844, s. 44, snímek 25, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067915/rokycany-31_0250-z

[60] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SÚA, JK, i. č. 3888, kt. 1903.

[61] Hofman, K.: Rokycany v letech 1740–50 Část první: Vzhled města, Sborník Muzea Dr. Bohuslava Horáka, Rokycany, č. 7: s. 7, 1995; Plzeňsko, 1928, s. 67–71.

[62] Plzeňsko, 1928, s. 67–71.

[63] Radní protokol, 1781–1789, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 96, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 96; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k096, snímek 46.

[64] Radní protokol, 1781–1789, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 96, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 96; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k096, snímek 96.

[65] Radní protokol, 08. 01. 1808 – 20. 12. 1808, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 7, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 7; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k007, snímek 233.

[66] Radní protokol, 08. 01. 1808 – 20. 12. 1808, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 7, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 7; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k007, snímek 244.

[67] Radní protokol, 07. 01. 1817 – 23. 12. 1817, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 11, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 11; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k011, snímek 209.

[68] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 1, Rokycany 2000, s. 53.

[69] Hofman, K.: Rokycany v letech 1740–50 Část první: Vzhled města, Sborník Muzea Dr. Bohuslava Horáka, Rokycany, č. 7: s. 8, 1995; Plzeňsko, 1928, s. 67–71.

[70] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=PLZ434018380&extent=6800.0673736347635,-33421.47475869952,9684.090741681499,-31965.944215138432&link=ext

[71] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SOkA Rokycany, AM Rokycany, II. odd., kn. 190 (detax.), fol. 131v – 132v.

[72] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SOkA Rokycany, AM Rokycany, II. odd., kn. 190 (detax.), fol. 150 – 151.

[73] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 1, Rokycany 2000, s. 53.

[74] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998.

[75] Kronika města Rokycan 1836–1907, f. 240; Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 1, Rokycany 2000, s. 53.

[76] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SOkA Rokycany, AM Rokycany, III. odd., kt. 160.

[77] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan, III. oddělení, inventář, 1976, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0071_00013_am-rokycany-odd-3.pdf

[78] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 1, Rokycany 2000, s. 53.

[79] 24. schůze obecního zastupitelstva, 16. října 1925.

[80] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 1, Rokycany 2000, s. 53.

[81] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. Městský úřad Rokycany, odbor stavební, stavební spisy čp. 90/I.

[82] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 1, Rokycany 2000, s. 53.

[83] Kronika města Rokycan 1918–1937, f. 72.

[84] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 1, Rokycany 2000, s. 54.

[85] 8. schůze městské rady, 3. 8. 1927.

[86] 9. schůze městské rady, 10. 8. 1927.

[87] 2. schůze obecního zastupitelstva, 13. 9. 1927.

[88] 3. schůze obecního zastupitelstva, 23. 9. 1927.

[89] 31. schůze městské rady, 14. 11. 1927.

[90] 8. schůze obecního zastupitelstva, 9. 12. 1927.

[91] 12. schůze obecního zastupitelstva, 2. 5. 1928.

[92] 16. schůze obecního zastupitelstva, 27. 7. 1928.

[93] 102. schůze městské rady, 26. 10. 1928.

[94] Kronika města Rokycan 1938–47, f. 66.

[95] 28. schůze obecního zastupitelstva, 12. 8. 1929; 146. schůze městské rady, 28. 6. 1929.

[96] 152. schůze městské rady, 2. 8. 1929.

[97] 18. schůze městské rady, 30. 7. 1931.

[98] 7. zasedání MNV, 8. 9. 1958.

[99] 1. zasedání MNV, 26. 1. 1959.

[100] 5. plenární zasedání MěstNV, 31. 10. 1966; Mimořádné plenární zasedání MěstNV, 27. 11. 1967.

[101] 2. plenární zasedání MěstNV, 8. 4. 1974.

[102] Slavnostní plenární zasedání MěstNV, 6. 5. 1974.

[103] 3. plenární zasedání MěstNV, 21. 2. 1977.

[104] 1. schůze rady MěstNV, 4. 1. 1977.

[105] 19. plenární zasedání MěstNV, 30. 10. 1979.

[106] 14. plenární zasedání MěstNV, 1. 11. 1983.

[107] Rokycanský deník, 4. 11. 1997, s. 9.

[108] Kronika města Rokycan 1992, f. 27.

[109] Rokycanský deník, 24. 8. 1995, s. 9.

[110] Rokycanský deník, 26. 9. 1995, s. 9.

[111] Rokycanský deník, 4. 11. 1997, s. 9.

[112] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 4, Rokycany 1998, s. 50.

[113] Rokycanský deník, 3. 9. 1997, s. 11.

[114] Rokycanský deník, 22. 11. 1997, s. 9.

[115] Rokycanský deník, 1. 12. 1997, s. 9.

[116] Rokycanský deník, 27. 1. 1998, s. 11.

[117] Rokycanský deník, 9. 4. 1998, s. 11.

[118] Usnesení zastupitelstva města z 12. 1. 1999, www.rokycany.cz.

[119] Usnesení zastupitelstva města z 10. 8. 1999, www.rokycany.cz.

[120] Kronika města Rokycan 1997, f. 71.

[121] Rokycanský deník, 22. 11. 1997, s. 9.

[122] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 1, Rokycany 2000, s. 54.

[123] Usnesení rady města, 27. 6. 2017, https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=885938

[124] Rokycanský deník, 17. 1. 2006.

[125] Zpráva ČTK, ID: T200604030173501, 3. 4. 2006.

[126] Rokycanský deník, 4. 1. 2006.

[127] Rokycanský deník, 17. 1. 2006.

[128] Rokycanské noviny, č. 5, 20. 5. 2006, s. 4.

[129] Usnesení rady města, 28. 2. 2023; https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=906962

[130] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SOkA Rokycany, AM Rokycany, III. odd., kt. 154. Plán: viz Městský úřad Rokycany, odbor stavební, stavební spisy čp. 93.

[131] Radní protokol, 1781–1789, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 96, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 96; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k096, snímek 85.

[132] Radní protokol, 1781–1789, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 96, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 96; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k096, snímek 85.

[133] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SOkA Rokycany, AM Rokycany, II. odd., kn. 190 (detax.), fol. 145v – 146.

[134] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SOkA Rokycany, AM Rokycany, II. odd., kn. 190 (detax.), fol. 130v – 131.

[135] Hlas Rokycanska, 1989, č. 3. Kronika města Rokycan 1989, f. 15.

[136] Rokycansko, č. 16, 25. 4. 1991, s. 1.

[137] Založeno na osobních zápiscích autora.

[138] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SOkA Rokycany, AM Rokycany, III. odd., kt. 155.

[139] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. Městský úřad Rokycany, odbor stavební, stavební spisy čp. 99/I.

[140] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SOkA Rokycany, AM Rokycany, III. odd., kt. 74.

[141] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SOkA Rokycany, AM Rokycany, I. odd. sign. B/I/27, kt. 101.

[142] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SOkA Rokycany, AM Rokycany, III. odd., kt. 167.

[143] Purghart, F.: strojopis uložený v knihovně Muzea dr. B. Horáka.

[144] Radní protokol, 02. 11. 1782 – 25. 05. 1784, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 1, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 1; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k001, snímek 210.

[145] Purghart, F.: Městské hradby v bloku za lékárnou, 1973, strojopis uložený v knihovně Muzea dr. B. Horáka.

[146] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. Městský úřad Rokycany, odbor stavební, stavební spisy čp. 101/I.

[147] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. Městský úřad Rokycany, odbor stavební, stavební spisy čp. 101/I.

[148] Rokycanský deník, 28. 11. 1995, s. 9.

[149] Založeno na osobních zápiscích autora.

[150] Kronika města Rokycan 1969–73, f. 58.

[151] Slavnostní plenární zasedání MěstNV, 10. 4. 1972.

[152] 42. schůze obecního zastupitelstva, 4. 7. 1930.

[153] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 1, Rokycany 2000, s. 54.

[154] 2. plenární zasedání MěstNV, 20. 4. 1970.

[155] 5. plenární zasedání MěstNV, 12. 9. 1972.

[156] 7. plenární zasedání MěstNV, 12. 12. 1972.

[157] 5. plenární zasedání MěstNV, 22. 10. 1973.

[158] 4. plenární zasedání MěstNV, 15. 9. 1975.

[159] 16. plenární zasedání MěstNV, 24. 4. 1979.

[160] Rokycansko, č. 10, 12. 3. 1992, s. 1.

[161] Rokycanský deník, 28. 4. 1995, s. 10.

[162] Rokycanský deník, 29. 12. 1995, s. 11.

[163] Rokycanský deník, 3. 2. 1995, s. 9.

[164] Rokycanský deník, 15. 3. 2003.

[165] Rokycanský deník, 21. 7. 2004.

[166] Materiál pro jednání zastupitelstva města, 22. 8. 2006, č. 1411, ID: 5419.

[167] Materiál pro jednání rady města, 26. 4. 2004, č. 2411, ID:2514.

[168] Rokycanský deník, 3. 8. 2004.

[169] Materiál pro jednání zastupitelstva města, 22. 8. 2006, č. 1411, ID: 5419.

[170] Rokycanské noviny, č. 4, 20. 4. 2007, s. 1

[171] Usnesení zastupitelstva města z 10. 4. 2007, www.rokycany.cz.

[172] Investiční změny rozpočtu 2007, www.rokycany.cz.

[173] Závěrečný účet města za rok 2007, zaverecny%5Fucet%5F2007.pdf, www.rokycany.cz

[174] zm 14.7.2008opr, www.rokycany.cz

[175] Veřejná vyhláška územní rozhodnutí, Stavební úpravy prostranství - Spilka v kat. území Rokycany, www.rokycany.cz

[176] Zm 14.7.2008opr, www.rokycany.cz

[177] Kronika města Rokycan 2015, s. 13. https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=885459

[178] Kronika města Rokycan 2014, s. 50. https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=879911

[179] Kronika města Rokycan 2015, s. 28–29. https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=885459

[180] Usnesení rady města, 9. 11. 2021, https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=902034

[181] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=PLZ434018380&extent=4806.66300176947,-34277.51340185439,10574.709737862946,-31366.452314732218&link=ext

[182] Kronika města Rokycan 1918–1937, f. 52.

[183] 40. schůze obecního zastupitelstva, 14. 7. 1922.

[184] Cironis, P.: Rokycanský uličník, Rokycany 2003, s. 100.

[185] Kronika města Rokycan 1951–1954, f. 184.

[186] 11. plenární zasedání MěstNV, 16. 2. 1988.