|
|
|
|
|
|
1. Urbanistický a stavební vývoj ulice
Havlíčkova ulice o délce jen málo přesahující 100 metrů je součástí severojižní historické osy města, která spojovala Saskou a Šťáhlavskou bránu. Na rozdíl od dominantního východozápadního dopravního tahu Praha-Plzeň nešlo o nijak frekventovanou tepnu. Nebyl tu vlastně na rozdíl o trasy Praha-Plzeň žádný tranzitní provoz, šlo o dvě lokální samostatné výpadovky z města, na Litohlavy skrz Saskou a na Šťáhlavy skrz Šťáhlavskou bránu. Přesto některé historiky a urbanisty zaráží, že se obě tyto dopravní osy směřující od bran neprotínaly na hlavním náměstí, nýbrž na křižovatce ulic Míru, Havlíčkovy a Palackého, tedy v excentrické poloze. K. Kuča naznačuje, že původně mohlo hlavní rokycanské náměstí sahat na západě až ke Komenského ulici a na severu až k Smetanově ulici. Podle této teorie vznikla Havlíčkova ulice až dodatečným vestavěním menších bloků zástavby do původního velkého náměstí, snad až po třicetileté válce.[1] Rovněž tak I. Ebelová a M. Ebel takovou možnost připouštějí.[2] Poukazují i na to, že zástavbu v Havlíčkově ulici tvořily převážně méně výstavné domy, bez právovárečných výsad. To mohlo být způsobeno právě jejich druhotným, dodatečným vznikem.
Stále ale není vyloučeno ani to, že Havlíčkova ulice vznikla už ve 14. století při gotické lokaci Rokycan coby opevněného města. Nasvědčovala by tomu její pravidelná, v podstatě přímá uliční čára. Jistou skromnost a nevýstavnost zástavby Havlíčkovy ulice by v takovém případě šlo vysvětlit nikoliv jejím pozdějším, druhotným vznikem, ale jednoduše tím, že hloubka domovních bloků po obou jejích stranách byla příliš malá na to, aby zde umožnila rozvinutí plnohodnotných městských usedlostí s dvorem a zemědělským hospodářstvím, tak jak se to vyvinulo například podél jižní strany Masarykova náměstí nebo ulice Míru. V této variantě byla ulice plánovitě založena při gotické lokaci Rokycan jako opevněného města, ale od počátku mohla kvůli výše uvedené mělkosti domovních bloků koncipována jako prostor pro drobnější řemeslnickou zástavbu, bez velkých právovárečných měšťanských usedlostí a agrárním podnikáním.
Vše ještě zkomplikoval nález při archeologickém výzkumu prováděném roku 1998 před přestavbou hasičské centrály na místě domů čp.29/I a čp.30/I (viz kapitola „Komenského ulice“). Odhalena tam totiž byla mimo jiné i pícka z 1. poloviny 13. století.[3] Nález sídelního horizontu ze 13. století[4] zpochybňuje představu, že západní část historického jádra Rokycan byla vyměřena na zelené louce až ve 14. století, protože již o víc než o sto let dříve tu existovala nějaká, byť možná izolovaná, zástavba. I na zástavbu podél Havlíčkovy ulice je tudíž nutno pohlížet prismatem tohoto archeologického nálezu.
Obsah
1. Urbanistický a stavební vývoj ulice
2. Popis jednotlivých objektů v Havlíčkově ulici
2.1.3. Sídlo České pojišťovny čp.217-218/I
2.2.1. Zbořený dům čp.75/I (U Černého koně)
2.2.2. Zbořené domy čp.61/I , čp.147/I a čp.192/I
|
Mapa demolic v západní části historického jádra Rokycan. Havlíčkova ul. je v střední části mapy. Klikni pro detailní přehled zástavby, včetně označení domů čísly. |
Mapa historického jádra Rokycan dle stavu z r. 1990. Havlíčkova ul. je v levé části mapy. Klikni pro detailní přehled zástavby, včetně označení domů čísly. |
|
|
|
Všechny úvahy o stavebním vývoji Havlíčkovy ulice jsou ale nyní již jen teoriemi. Při demolicích v 60.-80. letech 20. století celá zástavba ulice zanikla, a to včetně případných stavebních nebo archeologických pozůstatků. Východní stranu Havlíčkovy ulice navrhoval B. Pek už v prvním městském regulačním plánu z roku 1892 postupně odsunout do nitra bloku tak, aby ulice získala na šířce a pravidelnosti.[5] Jeho plán ale nerealizován. Nakonec komunistický režim realizoval něco daleko „smělejšího“. Po roce 1948 se domy v této části města staly domovem nejchudších vrstev, postupně většinou romských přistěhovalců ze Slovenska. Tato první vlna přistěhovalců se jen těžko přizpůsobovala bydlení v měšťanských domech. V květnu 1954 poukazuje na zasedání MNV Marie Vaňková na nečistotu v této ulici.[6] V roce 1956 konstatováno na zasedání MNV, že „v ulici Havlíčkově a V. Gottlieba volně pobíhají psi (...) Většina bytů je ve velmi špatném stavu, ovšem vinou uživatelů. Byty (...) jsou demolovány samotnými občany. Po změně bytu žádají o přidělení jiného.“[7]
Město do zdejší zástavby prakticky neinvestovalo, výsledkem bylo postupné odepsání těchto jinak stavebně a obzvláště urbanisticky hodnotných objektů. V říjnu 1972 město do plánu demolic zařadilo i objekty „za Černým koněm“. Jejich zboření si mělo vyžádat zrušení 11 stávajících bytových jednotek.[8] Počátkem 80. let 20. století město přijalo projekt radikální asanace historického jádra (podrobněji o tomto projektu v kapitolách „ulice Míru“, „Masarykovo náměstí“ a „plácek za ZŠ ulice Míru“). 2. listopadu 1982 se plénum MěstNV usneslo, že zajistí uvolnění bytů pro přestavbu centra Rokycan do 31. prosince 1983.[9] 1. listopadu 1983 plénum MěstNV uložilo vedení KHSO zajistit uvolnění domů pro výstavbu centra Rokycan.[10] V polovině 80. let přišla plošná demolice veškeré zástavby v ulici.
Těsně před pádem komunistického režimu tak nastala kulminace dezurbanizačních trendů, rozvíjených v Rokycanech už od 60. let 20. století, kdy kompaktní rostlá zástavba města podléhala demolicím a uvolněné plochy byly zastavovány bez respektu k historickým uličním frontám, popřípadě ponechávány po desítky let coby stavebně nevyužité proluky. Havlíčkova ulice v polovině 80. let 20. století zcela zmizela. Zatímco její východní stranu v následujících letech zaplnily mohutné hmoty obchodního domu Žďár a sídla pojišťovny, zástavba na západní straně ulice nebyla dosud obnovena a doslova uprostřed historického jádra Rokycan tak na místě celého jednoho původního domovního bloku zeje rozlehlá proluka, využívaná jako parkoviště. Obnova zástavby a restituce historických uličních čar, zejména v exponovaných nárožních bodech do ulice Míru a do Smetanovy ulice, zde je jedním z nejpalčivějších urbanistických úkolů vedení města pro 1. polovinu 21. století. Rozhodně je nutno zamezit variantě, že by normalizační asanace byla legitimizována trvalým ponecháním stávající proluky a to i v případě, že by se objevily dobře míněné úvahy o „ozelenění“ lokality, vytvoření parku nebo veřejného prostranství. Centrum Rokycan nepotřebuje park ale obnovu sevřeného městského organismu. Nové stavební řešení západní strany Havlíčkovy ulice zároveň přispěje k pohledovému zakrytí nevhodných staveb na její východní straně. Betonové skelety obchodního domu Žďár a panelového sídla pojišťovny skutečně nepotřebují být ještě více akcentovány tím, že v jejich předpolí bude volná plocha.
|
Vlevo dům čp.59/I na rohu ul. Smetanova a Havlíčkova, za kašnou čp.191/I, vzniklý oddělením jeho části. Oba zbořeny. Foto cca z 1. poloviny 80. let, ze sbírky E. Vonáskové. |
Poslední rokycanský panelový dům čp.217-218/I z let 1990-93. Ostudná stavba, nepochopitelně zbudovaná ještě po r. 1989, nahradila domy čp.59/I a čp.191/I. |
|
|
|
2. Popis jednotlivých objektů v Havlíčkově ulici
2.1. Východní strana ulice
2.1.1. Zbořený dům čp.59/I
Na rohu Smetanovy a Havlíčkovy ulice stával dnes již neexistující dům čp.59/I. Jeho popis se nachází v kapitole „Smetanova ulice“.
2.1.2. Zbořený dům čp.191/I
Jižně od domu čp.59/I stával v Havlíčkově ulici do poloviny 80. let 20. století poměrně cenný, klasicistní dům čp.191/I, bývalý hostinec „U Fignerů“. Samostatné číslo popisné získal až za protektorátu ve 40. letech 20. století. Podle K. Hofmana byl dům čp.191/I postaven roku 1861.[11] Tomu by sice odpovídal jeho slohový výraz, protože šlo o patrový, sedmiosý objekt se sedlovou střechou s jednoduchou, hladkou fasádou. Jenže původ domu však je asi ještě starší. Na mapě města z roku 1838 už je na jeho místě zakreslen zděný objekt na prakticky identickém půdorysu jako pozdější čp.191/I. Dům byl v polovině 20. století majetkově provázán se sousedním objektem čp.59/I.[12] Z toho se dá usuzovat, že mohl vzniknout už dříve (jeho slohová podoba by nevylučovala i vznik někdy počátkem 19. století), nebo ještě mnohem dřív (a někdy na počátku 19. století byl pouze přebudován do pozdně klasicistní podoby). Šlo o křídlo větší usedlosti čp.59/I, které se teprve ve 40. letech 20. století oddělilo do samostatného čísla popisného. Na mapě města cca z roku 1976 je číslem čp.191/I označen vlastní rohový objekt, zatímco číslo čp.59/I na ní nese dům otočený do Havlíčkovy ulice.[13] Patrně šlo ale jen o záměnu, protože logické by bylo, že dodatečně postavené křídlo do Havlíčkovy ulice, později oddělené do samostatného čísla popisného, ponese nové číslo čp.191/I.
Dle zprávy z listopadu 1969 byl dům čp.191/I v havarijním stavu.[14] V roce 1971 už popisován jako „v dezolátním stavu“.[15] V únoru 1976 MěstNV konstatoval, že jako nutné se jeví uvolnění a zboření domu čp.191/I (a sousedního čp.59/I na rohu Smetanovy ulice). Demolici ovšem bránily ekonomické důvody. V objektu bydlely početné rodiny Romů, pro něž by město muselo zajistit náhradní bydlení, a to v tehdejší situaci setrvalého nedostatku bytů nebylo jednoduché. MěstNV proto uznává, že provést demolici okamžitě není možné.[16] Společně s domem čp.59/I městu případnou demolicí vznikala povinnost zajistit 11 náhradních bytových jednotek.[17] V prosinci 1976 uváděno, že pro obyvatele domu čp.191/I bude potřeba do roku 1980 kvůli plánované demolici najít 6 náhradních bytů.[18] V říjnu 1977 tento termín stále trvá.[19] V červnu 1978 se tu uvádí pořád ještě 6 romských rodin. S demolicí se nadále výhledově počítalo.[20] V červnu 1980 ovšem uváděna jak možnost zboření, tak i rekonstrukce objektu.[21] Dle zprávy z října 1979 měl dům čp.191/I chybějící dveře, okna i sociální zařízení.[22] Stále se ale nic nedělo. Harmonogram národního výboru z prosince 1981 mluví o tom, že během následujícího roku město přidělí čtyři náhradní byty zdejším nájemníkům pro vyklizení čp.191/I.[23] Počátkem 80. let 20. století měl dům modernizovaná okna v přízemí, ale devastace pokračovala. Fasáda už tehdy přišla vlivem chátrání o prakticky všechnu omítku. Dům zbořen v polovině 80. let 20. století.
2.1.3. Sídlo České pojišťovny čp.217-218/I
Po demolicích zůstalo nároží Smetanovy a Havlíčkovy ulice načas prázdné. V letech 1991-1993 tu vyrostlo panelové sídlo Československé pojišťovny čp.217-218/I. Dnes jde o jediný dům v současnosti evidovaný v Havlíčkově ulici.
Stavba této budovy se plánovala již od konce 80. let[24] a to, že nakonec byla postavena i po roce 1989, je důsledkem jisté setrvačnosti stavebního plánování. Stavět se podle K. Hofmana začalo v říjnu 1990.[25] V dubnu 1991 se každopádně nad staveništěm vztyčil stavební jeřáb a během několika následujících týdnů proběhla rychlým tempem montáž hrubé panelové stavby. Pak se tempo budování podstatně zpomalilo, v únoru 1992 stojí stále jen hrubá stavba, byť s namontovanými okny.[26] V srpnu 1992 už je objekt obehnán lešením.[27] Původní termín dokončení budovy stanoven na 31. října 1992, ale stavba se protáhla.[28] Svoji roli v tom sehrála změna ekonomických poměrů po pádu komunistického režimu. Nakonec budova pojišťovny předána do užívání 18. května 1993 (podle obecní kroniky se ale pojišťovna do nových prostor nastěhovala v polovině dubna 1993[29]). Objekt vyprojektoval ing. arch. Cimický, práce provedly Pozemní stavby Plzeň. Náklady na výstavbu domu dosáhly 9 169 473 Kč.[30] Součástí objektu pojišťovny je i 8 bytových jednotek.[31] Podle novely zákona o majetku obcí přešly tyto byty k 31. prosinci 1992 do majetku města. V té době byly ještě, jako celá budova, rozestavěné. Vznikl z toho problém, protože obec se musela nyní postarat o jejich dokončení.[32] Městské zastupitelstvo tak 4. února 1993 rozhodlo prodat tyto byty za 3 500 000 Kč České pojišťovně, s jejímž sídlem bytové jednotky tvoří jeden funkční celek.[33] Tato část budovy, tedy bytové jednotky pro zaměstnance, předány až na podzim 1993.[34]
Budova pojišťovny byla posledním panelovým domem zbudovaným v Rokycanech. Jako anachronický pomník skončivšího komunistického režimu a jeho podřadné estetiky. Dům je hmotově a slohově jedním z nejbrutálnějších zásahů do městského organismu a bylo hořkou shodou okolností, že k jeho realizaci došlo už po pádu režimu, kdy se pouhou setrvačností dočkal tento projekt uskutečnění. Třebaže na přelomu 80. a 90. let se historické jádro Rokycan muselo vyrovnat s implantací několika dalších, ještě více pohledově exponovaných a ještě více naddimenzovaných staveb, jakými byly obchodní dům Žďár na Masarykově náměstí nebo hotel Bílý lev na Malém náměstí, u nich se alespoň architekti snažili o jakýsi osobitý výraz. Sídlo pojišťovny v Havlíčkově ulici se o nic podobného nepokouší. Jde o primitivní architekturu. V samotném centru Rokycan se vztyčil čtyřpodlažní panelák, takřka ničím nepřipomínající veřejnou budovu. Sídlo pojišťovny se obzvláště nešťastným způsobem uplatňuje při pohledu od západu, kdy zakrývá městské dominanty. V roce 2008 započala rekonstrukce vnějšího pláště tohoto panelového domu. Dle stavu z poloviny července 2008 je jižní část domu obestavěna lešením, zatím ale beze změn. V polovině srpna 2008 práce stále probíhají, na jižní části objektu už vyměněna některé okna a plochy okolo nich pokryty zateplovací fasádní vrstvou.[35] Roku 2012 bylo provedeno i zateplení, oprava fasády a výměna oken na severní polovině objektu (čp.218/I).[36] Extrémně nevhodný hmotový účinek této absurdní stavby ale žádné barevné opláštění fasády nenapraví.
Mezi budovou pojišťovny a obchodním domem Žďár se nalézá vjezd do dvora. Jižně od domu čp.191/I se dříve nacházela proluka s dvěma vraty, kudy byl umožněn průjezd do objektů ve vnitrobloku. Například do dvora za objektem hotelu Morava čp.77/I v Srbově ulici. K. Hofman ovšem chybně uvádí, že tato proluka s vjezdem se nacházela ještě dále k jihu, jižně od čp.60/I.[37]
2.1.4. Zbořený dům čp.60/I
Dále k jihu stál objekt čp.60/I. V roce 1784 vyhořel nejen obytný dům ale i objekt stájí.[38] V roce 1875 vypracoval tesařský mistr Václav Černý plán na přístavbu patra na tento původně přízemní domek.[39] Z let 1872-1875 pochází složka v městském archivu, nazvaná „Bluďovská Žofie, stavba domu čp.60/I“, další z roku 1907, pod jménem „Bluďovský Alois, zvětšení oken čp.60/I“, a z roku 1912 dvě složky „Bluďovský Alois, zřízení krámu čp.60/I“ a „Bluďovský Emil, oprava omítky na štítu domu čp.60/I“.[40] Jan Bauer získal 10. září 1918 stavební povolení na domovní kanalizaci v čp.60/I, dle plánů Lva Brejchy.[41] Letecký snímek města z roku 1925 ukazuje, že objekt měl tehdy podobu patrového domu s podélně orientovaným osmiosým průčelím a sedlovou střechou. V květnu 1930 bylo vydáno městskou radou stavební povolení pro Antonína Kůrku na zřízení krámu v čp.60/I. Komisionelní řízení proběhlo 15. května 1930.[42] 16. března, 25. dubna a 20. června 1983 přiděleny zdejším obyvatelům tři náhradní byty.[43] Krátce poté dům zbořen.
2.1.5. Zbořený dům čp.144/I
Na nároží Havlíčkovy ulice a ulice Míru byl situován klasicistní patrový dům čp.144/I, postavený zde na regulované uliční čáře koncem 18. století. Zbořen roku 1986. Jeho popis se nachází v kapitole „ulice Míru“.
|
Dům čp.75/I (U Černého koně) na rohu ul. Míru a Havlíčkova před demolicí. Vpravo pohled na už demolovanou západ. stranu Havlíčkovy ul. Foto cca z 1. poloviny 80. let, ze sbírky E. Vonáskové. |
Dům čp.75/I před demolicí. Pohled od severozápadu. Vpředu trosky domů mezi Havlíčkovou a Týmlovou ul., vlevo dům čp.144/I na rohu ul. Havlíčkovy a Míru. Foto cca z 1. poloviny 80. let, ze sbírky E. Vonáskové. |
|
|
|
2.2. Západní strana ulice
2.2.1. Zbořený dům čp.75/I (U Černého koně)
Protější západní nároží ulice Míru a Havlíčkovy ulice zaujímal objekt restaurace U Černého koně čp.75/I, patrová stavba přestavěná za první republiky, s proslulou kovovou sochou koně na nároží fasády. Dům zbořen roku 1985. Jeho podrobná historie a stavební vývoj se nacházejí rovněž v kapitole „ulice Míru“.
Odtud směrem k severu tvořila západní stranu Havlíčkovy ulice nesouvislá fronta usedlostí čp.61/I, čp.147/I, čp.92/I a čp.62/I.
2.2.2. Zbořené domy čp.61/I , čp.147/I a čp.192/I
Dům čp.61/I vyhořel roku 1784. Poškozeno obytné stavení a stáje.[44] Někdy mezi léty 1838-58 se od domu čp.61/I oddělila jeho severní část, která se pak vyvíjela samostatně jako dům čp.147/I. Šlo o jednopatrový objekt. V městském archivu se nachází složka z roku 1907, nazvaná „Kalivoda Jan, přestavba dílny čp.147/I“, a další z roku 1910, pod jménem „Kalivoda Jan, fasáda domu čp.147/I“.[45] V roce 1918 plánoval majitel čp.147/I Jan Kalivoda stavbu skladiště, chlévků a záchodů na dvoře. Plánek zhotovil Josef Beneš.[46]
Na fasádě domu čp.147/I odhalena 23. listopadu 1930 pamětní deska Adolfa Krause, prezidenta světové židovské organizace B´nai B´rith, který zde žil.[47] Počátkem července 1930 rozhodla městská rada, že vlastníku čp.147/I se vydá povolení k umístění pamětní desky Adolfa Krause.[48] V srpnu 1930 vzalo obecní zastupitelstvo na vědomí zřízení chudinské nadace Adolfa Krause (zemřel 22. října 1928 v Chicagu). Přátelé Krause z B´nai B´rith se pak rozhodli na dům čp.147/I umístit pamětní desku a 9. července 1930 městská rada povolila její zřízení.[49] 19. listopadu 1930 oznámeno, že 23. listopadu 1930 se městská rada zúčastní odhalení pamětní desky A. Krausovi na domě čp.147/I.[50] Na desce byl nápis: V tomto domě prožil své mládí Adolf Kraus a vystěhoval se odtud r. 1865 do Ameriky, kdež se stal věhlasným advokátem, později vydavatelem vlivných časopisů, přítelem prezidentů Tafta a Wilsona. Zůstávaje věrným své rodné vlasti, byl v Chicagu svým krajanům a souvěrcům vystěhovalcům nezištným ochráncem. Jakožto prezident řádu B´nai B´rith působil blahodárně pro celé lidstvo. Zemřel 22. října 1928.“[51] Deska musela být za nacistické okupace odstraněna a v poválečné éře již nebyla obnovena.[52]
V červnu 1930 vydáno městskou radou stavební povolení pro Jana Charváta na přestavbu starých chlévů na obytnou budovu a dvou kuchyní (místo kůlniček) na dvoře u čp.61/I.[53] V červnu 1931 pak město vydalo V. Charvátovi stavební povolení na zřízení výkladní skříně v čp.61/I.[54] Koncem 60. let 20. století město zamýšlelo k domu čp.61/I situovat novostavbu lékárny („proluka u sklenáře Baleje“) V červnu 1969 na zasedání pléna MěstNV konstatuje Marie Stadlerová, že pro nedostatek peněz její výstavba prozatím odložena. Podle výhledového harmonogramu investic z roku 1969 měla výstavba lékárny proběhnout v letech 1976-80. Investorem měl být OÚNZ. Asanace a konkrétní určení stavebního pozemku měly proběhnout v letech 1972-75.[55] Dne 29. dubna 1969 odsouhlasila rada MěstNV výkup domu čp.147/I od Marie Kalivodové za účelem demolice.[56] Jak dům čp.61/I tak čp.147/I zbořeny v 70. letech 20. století.[57]
Uvádí se tu ve 40. letech 20. století v seznamech majitelů domů i dům čp.192/I. Byl majetkově propojen s domem čp.61/I a také s domem čp.161/I v sousední Týmlově ulici.[58] Patrně šlo o nějakou drobnější stavbu ve vnitrobloku při západní straně Havlíčkovy ulice, která získala samostatné číslo popisné až za protektorátu.
2.2.3. Zbořený dům čp.92/I
Dům čp.92/I popisuje K. Hofman jako „nízký“, šlo tedy patrně o přízemní stavení.[59] Stál vedle rohového čp.62/I (viz níže). Číslo popisné sem přesunuto až druhotně, původně jej nesl objekt v prostoru ve Spilce. K přesunu došlo někdy v 19. století, po zboření lázně. Zboření lázně mělo nastat někdy v letech 1833-1838.[60] Na indikační skice mapy stabilního katastru z roku 1838 už bylo číslo popisné čp.92/I přemístěné na tento dům v Havlíčkově ulici.[61] Analýza matričních knih je schopna datum přesunu čísla popisného poněkud zpřesnit. Ačkoliv matriky uvádějí jen jména lidí a čísla domů, nikoliv jejich polohu, zmiňuje zápis v matrice narozených z 23. července 1836 stejné příjmení (rodina mistra tesařského Prokopa Červeného),[62] jako zápis z 29. června 1841,[63] kdy už se mělo čp.92/I spolehlivě týkat domu v Havlíčkově ulici. Dá se tedy říct, že k přesunu čísla domu (a patrně i k výstavbě domu v Havlíčkově ulici, pokud nešlo o starší stavbu, pouze dodatečně samostatně očíslovanou) muselo dojít před červencem 1836.
Byla to drobná stavba, připojená od jihu k rohovému domu čp.62/I. Měla jen velmi malý dvorek.[64] Šlo o ukázku postupného zahušťování zástavby v době zrychlujícího populačního růstu. Dne 6. října 1932 vydáno městskou radou stavební povolení pro J. Draského na přístavbu domu čp.92/I.[65] Josef Draský obdržel 18. října 1937 stavební povolení na zbourání a znovupostavení příčky v domě čp.92/I.[66] Tento objekt v Havlíčkově ulici byl po dlouhém chátrání zbořen v 70. letech 20. století.[67]
2.2.4. Zbořený dům čp.62/I
Nároží Havlíčkovy a Smetanovy ulice střežil patrový dům s barokním původem čp.62/I, zvaný U Pavlů. Zbořený v 60. letech 20. století. Jeho popis je zařazen do kapitoly „Smetanova ulice“.
3. Technický vývoj ulice
Havlíčkovou ulicí protéká jedna z významných městských kanalizačních větví. Tato stoka patrně svádí nejen splašky, ale i původní vodoteč[68], která snad kdysi ve středověku vedla v trase dnešní Jeřabinové a Palackého ulice do Havlíčkovy ulice a dál na náměstí U Saské brány, kde se vlévala do rybníčku na Mlýnském náhonu před domem čp.12/III.[69] Na počátku 70. let 19. století byla stoka v Havlíčkově ulici opravena nákladem obce.[70]
V červenci 1920 se na zasedání zastupitelstva města dotazuje Jan Bauer, jak pokročily předběžné práce na opravě dlažby v Havlíčkově ulici. Podle starosty města se už záležitost projednává v komisích.[71] Město mělo v rozpočtu na rok 1920 na opravu dlažby a chodníků v Havlíčkově ulici 50 000 Kč.[72] V červnu 1925 zastupitelstvo odhlasovalo úvěr od městské spořitelny v Radnicích ve výši 850 000 Kč na krytí mimořádných výdajů rozpočtu pro rok 1925. Částka 11 000 Kč z této půjčky určena na opravu dlažby v Havlíčkově ulici.[73] V říjnu 1931 městskou radou usneseno zadat některé dlaždičské práce ve městě V. Killiesovi z Plzně. Dle finančních možností se měl mimo jiné zřídit mozaikový chodník v Havlíčkově ulici. Dodávka materiálu zadána firmě Poppy a spol.[74] Jenže v listopadu 1931 na návrh městské technické kanceláře městská rada revidovala své plány a upustí prý od plánovaného zřízení mozaikového chodníku v Havlíčkově ulici. Místo toho se měly tyto chodníky zřídit se v jiných ulicích, kde je to víc potřeba, například v Plzeňské třídě (dnešní ulice Míru).[75]
Už ve 30. letech 20. století se Havlíčkova ulice dočkala omezení automobilové dopravy. Obecní komise zdravotní a veřejné bezpečnosti jednala v únoru 1932 o zavedení jednosměrné jízdy v některých ulicích, zákazu jízdy v některých ulicích a určení míst k parkování. Přečten zde byl návrh policejního úřadu a přípis městské rady z 5. února 1932. Rozhodnuto, že subkomise prohlédne 18. února 1932 město.[76] Od roku 1932 prosazovala městská rada zákaz provozu v úseku Komenského ulice u Masarykovy školy. Městská technická kancelář navrhla označení plechovou značkou „zákaz jízdy“. 8. září 1932 městská rada tento návrh městské technické kanceláře označit komunikaci značkou „zákaz jízdy“ schválila, přičemž rozhodla dát označení touto značkou jako jednosměrné i do Havlíčkovy ulice na severní stranu a Riegrovy ulice (dnešní Srbova) na jižní stranu. V lednu 1933 pak souhlas připojili i zastupitelé.[77] V dubnu 1933 městská rada opakuje, že nelze upustit od jednosměrnosti Havlíčkovy ulice, jak o to žádala agrárnická organizace.[78] V květnu 1933 obecní okrašlovací a komunikační komise rozhodla, že tabulka zakazující vjezd do Havlíčkovy ulice u krámu pana Votrubce se přemístí na chodník na druhou stranu ulice, protože není viditelná z Kasperovy (dnešní Smetanovy) ulice.[79]
V 1. pololetí roku 1979 Technické služby v Havlíčkově ulici vyasfaltovaly chodníky.[80] Provedly to jako náhradu za odloženou rekonstrukci ulice B. Němcové na Jižním předměstí.[81] Na přelomu 80. a 90. let 20. století byla Havlíčkova ulice dočasně zrušena, protože její plocha využívána jako sklad stavební techniky a materiálu pro nedalekou stavbu obchodního domu Žďár. Celý prostor byl obehnán plechovým plotem a nepřístupný. Pak obnovena vozovka (asfaltová) a položen jednostranný (východní) chodník, dlážděný betonovými prefabrikáty. V roce 1997 ale chodník znovu rozkopán, kvůli pokládce telefonních kabelů. V září 1997 byla stále celá délka chodníku rozkopaná.[82]
V roce 2013 v Havlíčkově ulici probíhala oprava plynového potrubí. Šlo o součást větší akce výměny plynovodu v ulicích Havlíčkova, Smetanova a Srbova a na Urbanově i Masarykově náměstí. Práce si vynutily dočasná omezení dopravy, včetně uzavírek některých úseků komunikací.[83] V roce 2017 byla v rámci rekonstrukce kmenové stoky Gottliebova-Jeřabinová provedena oprava kanalizace v Havlíčkově ulici. Zároveň s tím realizována i výměna vodovodu.[84] Při celkové úpravě dopravního řešení v západní polovině historického jádra Rokycan, která začala platit 1. prosince 2016, byla Havlíčkova ulice zjednosměrněna, pouze pro dopravu od Smetanovy ulice k ulici Míru a bylo umožněno placené podélné parkování. Změny se týkaly i ulic Komenského, Gottliebova, Smetanova a také průjezdu a parkování na Masarykově náměstí. Na přelomu let 2016 a 2017 městská policie ještě nepokutovala řidiče za porušení nových pravidel, později už přikročila k jejich vymáhání. Dopravní řešení bylo předmětem polemik. Kritizováno bylo i hasiči, kteří dosud využívali cestu z jejich centrály v Komenského ulici přes Masarykovo náměstí.[85] Od 19. ledna 2018 byla Havlíčkova ulice opět poté, co zde po jistou dobu fungoval jen jednosměrný provoz k jihu, zobousměrněna pro automobilovou dopravu. Kvůli tomu bylo zrušeno podélné parkování při vozovce. Zároveň byl zaveden obousměrný provoz i v nejzápadnějším úseku Smetanovy ulice, od Komenského ulice, okolo prostranství s kašnou, až na parkovací plochu vedle Havlíčkovy ulice. Šlo o výsledek připomínek k změnám dopravního režimu v této části města, zavedeného koncem roku 2016.[86]
4. Vývoj pojmenování ulice
Na indikační skice stabilního katastru (z let 1838-1877) se tato komunikace nazývá Steingasse, tedy Kamenná ulice.[87] Své současné jméno měla Havlíčkova ulice od konce 19. století. Je doloženo už na mapě z roku 1877 a rovněž k roku 1892.[88] Od té doby jej, jako jedna z mála ulic v Rokycanech, nezměnila.
29. prosince 1919 název potvrdilo obecní zastupitelstvo. Pod Havlíčkovu ulici ovšem tehdy začleněna i dnešní Gottliebova. Havlíčkova tak na severu probíhala až k dnešnímu náměstí U Saské brány.[89] Tento stav trval jen několik následujících let, protože 9. prosince 1930 obecní správní komise rozhodla severní úsek ulice opět osamostatnit a nazvat Anichoberova ulice (pozdější Gottliebova). Zbylý úsek si v dnešním rozsahu ponechal jméno Havlíčkova ulice.
Byl tu ovšem ještě jeden opačný pokus o změnu. 12. září 1972 odsouhlasilo plénum MěstNV návrh komise a odboru výstavby MěstNV, který od počátku roku 1972 podroben posuzování občanským výborům a který 4. dubna 1972 projednala rada MěstNV, na výraznou úpravu pojmenování rokycanských ulic. Kromě pojmenování nově vzniklých komunikací mělo dojít i k výraznému zjednodušení názvosloví slučováním několika ulic do jedné. A tak stávající ulice Havlíčkova a Gottliebova měly být opět sjednoceny pod jedním názvem, tentokrát měla celá komunikace nést jméno Gottliebova ulice. Plénum s touto změnou souhlasilo, ovšem prodloužilo termín k jejímu faktickému provedení až do 30. dubna 1973.[90] Změna se nicméně neujala a název Havlíčkova ulice přetrval.
[1] Kuča, K.: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl 6.: Pro-Sto, Praha 2004, s. 344-345.
[2] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998.
[3] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 5, Rokycany 1999, s. 62.
[4] Široký, R. - Wasková, M.: Rokycany čp.33, Komenského ul., Archeologická studie pro stavbu školní tělocvičny, Plzeň 2006, s. 12-13.
[5] Pek, B.: Poznámky k regulačním plánům města Rokycan, 1892.; https://encyklopedierokycan.wz.cz/regulacniplan1892.htm
[6] 1. zasedání MNV, 25. 5. 1954.
[7] 9. zasedání MNV, 15. 10. 1956.
[8] 6. plenární zasedání MěstNV, 23. 10. 1972.
[9] 8. plenární zasedání MěstNV, 2. 11. 1982.
[10] 14. plenární zasedání MěstNV, 1. 11. 1983.
[11] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 3, Rokycany 1997, s. 27.
[12] Seznam majitelů domů, Státní okresní archiv Rokycany, archiv města Rokycan, č. kart. 140.
[13] Viz plán města cca z r. 1976, na chodbě naproti studovně Státního okresního archivu v Rokycanech; SOkA Rokycany, Městský národní výbor Rokycany, inv. č. 1352, M 20, plán města.
[14] 5. plenární zasedání MěstNV, 10. 11. 1969.
[15] Kronika města Rokycan 1969-73, f. 60.
[16] 1. plenární zasedání MěstNV 23. 2. 1976.
[17] 3. plenární zasedání MěstNV, 14. 6. 1976.
[18] 2. plenární zasedání MěstNV, 13. 12. 1976.
[19] 7. plenární zasedání MěstNV, 31. 10. 1977.
[20] 11. plenární zasedání MěstNV, 20. 6. 1978.
[21] 11. schůze rady MěstNV, 3. 6. 1980.
[22] 19. plenární zasedání MěstNV, 30. 10. 1979.
[23] 3. plenární zasedání MěstNV, 8. 12. 1981.
[24] Hlas Rokycanska, č. 22, 2. 6. 1988, s. 1.
[25] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 2, Rokycany 1996, s. 55.
[26] Založeno na osobních zápiscích autora.
[27] Rokycansko, č. 33, 20. 8. 1992, s. 7.
[28] Kronika města Rokycan 1992, f. 16.
[29] Kronika města Rokycan 1993, f. 54.
[30] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 2, Rokycany 1996, s. 55.
[31] Kronika města Rokycan 1993, f. 9.
[32] Kronika města Rokycan 1992, f. 60.
[33] Kronika města Rokycan 1993, f. 9.
[34] Kronika města Rokycan 1993, f. 54.
[35] Založeno na osobních zápiscích autora.
[36] Kronika města Rokycan 2012, s. 29.
https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=870909
[37] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 2, Rokycany 1996, s. 55.
[38] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SOkA Rokycany, AM Rokycany, I. odd. sign. B/I/27, kt. 101.
[39] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SOkA Rokycany, AM Rokycany, III. odd., kt. 148.
[40] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan, III. oddělení, inventář, 1976, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0071_00013_am-rokycany-odd-3.pdf
[41] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan, III. oddělení, inventář, 2005, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0088_00013_am-rokycany-odd-3-tech-kancelar.pdf
[42] 197. schůze městské rady, 21. 5. 1930.
[43] 14. plenární zasedání MěstNV, 1. 11. 1983.
[44] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SOkA Rokycany, AM Rokycany, I. odd. sign. B/I/27, kt. 101.
[45] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan, III. oddělení, inventář, 1976, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0071_00013_am-rokycany-odd-3.pdf
[46] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan, III. oddělení, inventář, 2005, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0088_00013_am-rokycany-odd-3-tech-kancelar.pdf
[47] Kronika města Rokycan 1918-37, f. 120.
[48] 205. schůze městské rady, 9. 7. 1930.
[49] 45. schůze obecního zastupitelstva, 8. 8. 1930.
[50] 228. schůze městské rady, 19. 11. 1930.
[51] Rokycansko, č. 35, 3. 9. 1992, s. 6.
[52] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 2, Rokycany 1996, s. 54.
[53] 202. schůze městské rady, 25. 6. 1930.
[54] 9. schůze městské rady, 12. 6. 1931.
[55] 3. plenární zasedání MěstNV, 16. 6. 1969.
[56] 3. plenární zasedání MěstNV, 16. 6. 1969.
[57] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SÚA, SK-dupl., i.č. 5134, kt. 2284, Bauparzellenprotokoll, parc. 58; SK, Plz. 434, Einschaltungsbogen, parc. 58 a, b.
[58] Seznam majitelů domů, Státní okresní archiv Rokycany, Archiv města Rokycan, č. kart. 140.
[59] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 2, Rokycany 1996, s. 55.
[60] Hofman, K.: Rokycany v letech 1740-50 Část první: Vzhled města, Sborník Muzea Dr. Bohuslava Horáka, Rokycany, č. 7: s. 8, 1995; Plzeňsko, 1928, s. 67-71.
[61] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=PLZ434018380&extent=6800.0673736347635,-33421.47475869952,9684.090741681499,-31965.944215138432&link=ext
[62] matrika křtů Rokycany 1834-1846, s. 47, snímek 50, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067897/rokycany-13_0500-n
[63] matrika křtů Rokycany 1834-1846, s. 188, snímek 191, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067897/rokycany-13_1910-n
[64] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=PLZ434018380&extent=3333.4321710275904,-33190.852350361936,6217.455539074326,-31735.321806800846&link=ext
[65] V originálu uvedeno čp.93/I, ale J. Draský byl majitelem čp.92/I; 96. schůze městské rady, 6. 10. 1932.
[66] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan, III. oddělení, inventář, 2005, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0088_00013_am-rokycany-odd-3-tech-kancelar.pdf
[67] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998.
[68] Jindřich, K.: Rokycany, 1970, s. 6.
[69] Státní okresní archiv Rokycany, Archiv města Rokycan, kart. č. 122.
[70] Kronika města Rokycan 1836-1907, f. 76.
[71] 11. schůze obecního zastupitelstva, 30. 7. 1920.
[72] 12. schůze obecního zastupitelstva, 10. 9. 1920.
[73] 23. schůze obecního zastupitelstva, 16. 6. 1925.
[74] 30. schůze městské rady, 8. 10. 1931.
[75] 39. schůze městské rady, 19. 11. 1931.
[76] 2. schůze obecní komise zdravotní a veřejné bezpečnosti, 9. 2. 1932.
[77] 20. schůze obecního zastupitelstva, 20. 1. 1933; 92. schůze městské rady, 8. 9. 1932.
[78] 125. schůze městské rady, 10. 4. 1933.
[79] 30. schůze obecní okrašlovací a komunikační komise, 5. 5. 1933.
[80] 18. plenární zasedání MěstNV, 18. 9. 1979.
[81] 7. schůze rady MěstNV, 8. 4. 1980.
[82] Rokycanský deník, 19. 9. 1997, s. 13.
[83] Kronika města Rokycan 2013, s. 46.
https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=875553
[84] Kronika města Rokycan 2017, s. 32. https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=896486
[85] Kronika města Rokycan 2016, s. 36. https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=888401
[86] Kronika města Rokycan 2018, s. 40-41. https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=896486
[87] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=PLZ434018380&extent=284.72812420624996,-36014.09159893321,11820.821596393202,-30191.969424688858&link=ext
[88] Pek, B.: Poznámky k regulačním plánům města Rokycan, 1892.; https://encyklopedierokycan.wz.cz/rokycany/regulacniplan1892.htm
[89] 5. schůze obecního zastupitelstva, 29. 12. 1919.
[90] 5. plenární zasedání MěstNV, 12. 9. 1972.