Poznámky

K

Regulačním plánům

Města

Rokycan.

Plány provedl a poznámkami opatřil

Bedřich Pek,

diplomovaný a úředně autorisovaný inženýr

Nákladem obce rokycanské.

1892

Úvod.

1. Tento spisek určen jest hlavně pro širší obecenstvo, aby ocenilo význam a důležitost plánů polohopisných a regulačních, proto podáváme zpředu krátký rozbor, který čelí k tomu, aby obecenstvo jasného názoru o věci nabylo.

Nový stavební řád pro království České nařizuje, aby každá obec pořídila si správné plány polohy, do kterých má se vkresliti veškeré regulování, které se v době nejblíže příští provésti zamýšlí. Při regulování má se hleděti k potřebám zdravotnictví, bezpečné a snadné chůze i jízdy a okrase města. Plány regulační mají býti po čtyři týdny vyloženy, potom obecnímu výboru předloženy, aby o nich svá usnesení učinil, potom potvrzuje okresní výbor, v druhé stolici zemský výbor.

Z toho jde na jevo, že regulační plány poříditi se mají za účastenství všeho obyvatelstva, a že proto každý může podati své poznámky, připomínky, stížnosti ano i návrhy, a městské zastupitelstvo jest povinno míti zřetel na projevená přání. Čím jest větší účastenství občanstva, čím větší zájem bez ohledu na vzdělání odborné se vzbudí, čím více zdravé kritiky se nahromadí, čím více nestranných poznámek se projeví, tím dokonalejší mohou býti plány regulační. Plány polohopisné jsou cenné jen jako plány situační bez ohledu k regulaci města, jakož i pro svůj nahromaděný materiál, jako jest nivelace, kanalisace, plynovod, vodovod atd. Provedení takových plánů jest ovšem prací čistě technickou: návrh regulace města není a nemůže býti toliko prací technika, nýbrž díti se musí za účastenství všech patřičných faktorů.

Z toho plyne, že obecenstvo s městským zastupitelstvem v čele v první řadě rozhodují o regulaci města. Předložený plán regulační jest proto prostým návrhem, a na zastupitelstvu jest, co z něho podržeti a co změniti chce.

Schválené plány regulační platí pro ulice a náměstí, a to ohledně směru, polohy a niveau. Při veškerém pozdějším provádění nemá se v tomto ohledu žádná odchylka státi. Kdyby se však ukázala potřeba nějaké změny od schválených plánů, musí předcházeti zase schválení obecního zastupitelstva, okresního výboru, případně zemského výboru. Když tedy nyní nový dům stavěti se bude, musí se říditi schválenou stavební čarou.

Regulační plán nese se k tomu, aby ustanovoval čáry stavební, neomezuje ale nikterak velikost a podobu jednotlivých stavebních parcel. Chce-li někdo volný pozemek na místa stavební parcelovati, musí přes schválené plány regulační žádati za povolení ke stavbě jednotlivých domů. Tu má pak hleděno býti k tomu, by nová stavení měla dostatečné světlo a vzduch. Stavební úřad rozhoduje v každém jednotlivém případě, mají-li nové domy míti při sobě zahrady, smí-li se na některém pozemku stavěti nebo ne. Majitel pozemku, který za rozdělení v místa stavební žádal, jest povinen pozemek pro ulici potřebný postoupiti zdarma; konečně každý přenechati musí pozemek nebo budovu, jež schválená regulace vyžaduje – ovšem až k jejímu provedení dojde – za přiměřenou náhradu.

Šířka nově zakládaných ulic hlavních nemá býti menší 12 m., šířka ulic vedlejších ne menší než 8 m.

2. Předeslavše hlavní motivy regulace, jak ji stavební řád uvádí, vyložíme nyní povšechné zásady, které třeba míti na mysli. Zajisté nesmíme v projektování býti příliš úzkostlivi, neboť při zcela konservativním pojetí projektu nebylo by ani regulačních plánů potřebí, kdyžby totiž mělo vše zůstávati při starém. Že zase smělé projektování má také své meze, jest jisto, neboť chtíti uzákoniti věci do daleké budoucnosti, jest rovněž nemístným. Nebudeme se my vrstevníci přece domnívati, že budoucí pokolení budou se naprosto říditi tím, co jsme my do jednotlivostí navrhovali. Historie podává nám o tom drastické příklady. Ale proto přece neklesá důležitost regulačních plánů. Jen když část toho, co navrženo jest, se provede, již účel jejich jest dosažen. Jisto jest, že se nová stavební čára i v budoucnu uskuteční, když my nyní dvěma, třemi domy novými dáme jí direktivu. Návrh musí vždy ve smělejší myšlénce podán býti, a to proto, že snáze jest z mnoha udělati málo, nežli z nepatrné myšlénky provésti věc velikou. Uvažme dále, že regulace města nedá se provésti za těch několik let, jichž my se dožijeme, o ní mají pracovati mnohá pokolení; za mnoho času mnoho se zmůže. Našim úkolem jest v té věci učiniti pořádek.

Jest již na čase, aby se stavělo dle promyšleného plánu. Podstatný jest rozdíl, když se má systematický celek na mysli, anebo když se regulace řeší od případu k případu. V posledních dobách po většině stavělo se, jak komu napadlo, a obyčejně pro detaily celek se pohřešoval. Regulačních plánů jest tím více třeba, uvážíme-li jak města povstala. Byla v dobách středověku odkázána na místo, opevněné valy a příkopy, tu každý stísnil se jak jen mohl, aby v opevněném městě bezpečnosti požíval.

Dnes však všechny zdi město obkličující, všechny valy jsou se zemí srovnány, dnes máme města otevřená, jež mohou se rozšiřovati na všechny strany, dnes není potřebí tísniti se v úzkých uličkách, dnes možno pomýšleti jednou na ulice široké a světlé, protože místo stavební není ničím omezováno.

3. Nejdůležitější zásada při regulaci jest zjednati větší šířku dosavadních ulic, kteráž myšlénka vyžaduje mnohou oběť. V té příčině musí nové domy ustoupnouti do zadu, čímž pro přítomnost povstanou výstupky a zuby, které vábnými nejsou. Je-li naděje, že se v ulici rychle po sobě dům za domem stavěti bude, což jest pravděpodobné, když stávající domy stejného stáří jsou, pak jest na místě přes tyto výstupky širší ulice projektovati. Mohou se před novými zastrčenými domy zahrádky založiti do toho času, dokud regulace celé ulice provedena nebude. Ale zaříznouti čáru stavební do tělesa stávajících domů v takových případech, kdy se předpokládati dá, že se druhý dům ani za 50 let stavěti nebude, není také na místě, protože nový dům by byl po dlouhá léta zastrčen. Zvláště hluboké zaříznutí čáry se nedoporučuje, poněvadž sousední zdi domů starých berou světlo i rozhled domu novému.

4. Druhá zásada jest v stávajícím městě uvolniti kommunikaci proražením nových ulic, kteráž věc jest ještě důležitější nežli sešíření ulic. Pokud možno, má býti hleděno k tomu, aby se mnohé projekty provésti daly, aniž by se starý stav okamžitě měniti musil, aby myšlénky celou řadou okolností nebyly podmíněny, a konečně potřebné objekty byly chatrné a laciné, protože finanční schopnost má také svou váhu.

Kdežto sešíření ulice ponecháno býti musí více méně času, až jednotlivci zlíbí se vystavěti na místo starého domu dům nový, který ustoupiti musí do regulační čáry, vyžaduje kommunikace, aby se prorazily nové ulice, případně jízdní dráhy co možno nejdříve, což vyžaduje mnohdy značný náklad obce. Proto musí obec v příhodný čas objekt pro regulaci potřebný zakoupiti, aby jej zbořiti mohla, až nadejde kýžený čas.

Kommunikace a bezpečnost vyžadují nejen dostatečnou šířku jízdních drah, nýbrž i přiměřený spád. Upravení spádu vyžaduje mnohdy výkop nebo násyp; má-li se pak v takových místech stavěti, jest výška prahu nových domů proto závažnou, by se docílil souhlas jízdní dráhy s vchodem domovním. Z této stránky jest nivelace terrainu pro pohodlnou chůzi a jízdu věcí nad jiné důležitou.

5. Třetí zásada jest okrášlení města, kteráž žádá, aby ulice byly rovné, pravidelné, aby podřízené přístavby, dvory, případně chudoba kolemjdoucímu přímo do očí nebily. Otázka zdravotní stýká se s regulačními plány potud, aby se nestavělo v terrainu inundačním, aby domovní prahy či podlahy v přízemí zakládaly se dosti vysoko, a na řádnou kanalisaci a vodovod v čas se pomýšlelo. Celá řada jiných do zdravotnictví spadajících věcí má více co dělati s detailními plány jednotlivých domů nežli s regulací samou. Tu pak hleděti se musí k výšce příbytků, k osvětlení jejich, jakož aby dvory přes míru zastavěny nebyly, a aby se zahrady při domech samých zřizovaly.

6. Při regulačním plánu pomýšleti se musí na možné nápadné zvětšení města. Dle našeho soudu třeba míti na mysli, že všechna venkovská města přes míru rozšiřovati se nemohou. Nedá se přece mysliti, aby každé město mnohonásobně vzrostlo, protože obydlenost v Království Českém beztoho již jest značná a zkušenost učí, že určité territorium jen určité množství obyvatelstva snésti může.

Z těch důvodů pokládáme regulaci stávajícího města a přiléhajících partií za daleko důležitější nežli dalekosáhlé idealné projekty celé řady nových ulic a náměstí. Při regulaci padá hlavně na váhu, aby město bylo co možno soustředěno a ne roztříštěno na všechny strany. I sebe větší obec, jež jest roztáhlá a skládá se z osamocených sem tam stojících domů, činí dojem vesnice. Vedle krásy mluví pro soustředěnost města ještě důležitější činitelé, a to jsou pohodlí, bezpečnost a zdravotnictví. V městě soustředěném lze daleko snadněji poříditi dlažbu, kanalisaci, vodovod, osvětlení, jakož i upravení jízdních drah, poněvadž náklad těchto důležitých věcí jest v poměru s obyvatelstvem; v městě roztáhlém nemožno pro několik domů tak drahé objekty provésti.

Po našem rozumu není proto vhodno na mnoha místech rozšíření města navrhovati. Tím by se mohl jen podnět dáti, že by každý stavěl na místě jiném. Jest sice pravda, že někomu napadne stavěti na osamělém místě; vyhledává někdo zúmyslně zátiší. Pro takové případy nemohou přece platiti plány regulační, protože každá zvláštnost vymyká se pravidlu, jehož účelem jest stávající celek do možného souladu přivést.

Při projektování zcela nových ulic naskýtá se otázka, zda-li výhodnější jsou stavební čtverhrany veliké nebo malé, to jest, zdali se odporučuje časté protínání ulic. Toto má tu přednost, že jest mnoho rohových domů, za to však stavební parcely nemohou místi při domě mnoho místa. Proto na pozemku drahém ve středu města, kde jest čilý obchodní ruch, lépe jest navrhovati malé bloky, kdežto na místech od středu města vzdálenějších jest záhodno na větší stavební čtverhrany pomýšleti, aby ku každému domu větší dvůr a zahrada připojena býti mohla.

Při zakládání nových ulic nutno jest přihlížeti – což ve stávajícím městě možno není – ku poloze proti úhlům světovým. Každý z vlastní zkušenosti zná, jak sobě váží bytu proti slunci položeného; bytu, jehož okna obrácena jsou proti straně půlnoční či severní, činí dojem sklepa, poněvadž slunce o něj nezavadí. Nejvýhodnější položení ulice jest takové, kde fronty domů obráceny jsou proti východu nebo proti straně polední či jižní, zvláště však doporučuje se poloha budovy tak, aby okna čelila proti jihovýchodu, kteráž situace přináší dobré stránky východní i jižní strany. Kde jest tedy neodvislá volba, stavme fronty proti jihovýchodu nebo proti severozápadu, budou pak okna zadního traktu čeliti severozápadu, případně jihovýchodu.

Nové ulice jest lépe projektovati širší 15 až 25 m. Může se namítati, že větší šířka zvláště v té době, dokud celá ulice zastavěna není, jest zbytečná zejména při domech přízemních a jednopatrových, a že pozemek zbytečně leží ladem. Zřídí-li si však každý před domem chodník a zahrádku, zbude šířky pro jízdní dráhu 8-10 m., kteráž šířka jest přiměřená. Když by pak mimo nadání někdy byla žádoucí větší šířka jízdní dráhy, náprava se zjedná snadno zúžením nebo zrušením pouličních zahrádek.

7. Když jsme byli hlavní zásady uvedli, chceme několik slov v příčině posouzení předloženého návrhu regulace města připojiti.

Obecenstvo z pravidla pokládá návrh za radikální a nemožný. V návrhu mají se mnohá stavení co do polohy změniti, a na mnohých místech, kde dnes budovy stojí, nemá se vůbec stavěti.

Obyčejný dům nevydrží déle než 150 let, i když se řádně vydržuje. Přijde jednou čas, kdy budova bude hroziti sesutím. Tu jsou dvě možnosti: buďto se stavení i se základy vyvrátí a vystaví se zcela nový dům, nebo podnikne se radikální oprava.

Co se týká takových nákladných oprav, sluší podotknouti, že se podnikají zpravidla za tím účelem, že přestavba tak mnoho státi nebude, a že by škoda bylo základy a několik chatrných zdí obětovati. Kdyby si majitel správný rozpočet od svědomitého stavitele na přestavbu zhotoviti dal, zajisté by upustil od svého úmyslu. Po skončené přestavbě shledá majitel, že oprava stála dvakráte tolik, než jak mu zprvu pověděno bylo; obyčejně úplně nová stavba, která by stavitelskému pokroku, majíc řádné rozdělení místností, světlé schodiště, vyhovovala, jen za nepatrně vyšší náklad se postavila. A taková přestavba vzhledem ku kapitálu, který stála, za mnoho nestojí, poněvadž půdorys starých zdí ochromuje i nejzdařilejší myšlénky projektantovy. V tom případě má stavební úřad, pokud to v jeho moci jest, stěžovati takové přestavby a dáti podnět ku stavbě nové.

I jest si přáti, aby podobné přestavby v zájmu pokroku stavitelského, v zájmu okrášlení a rozkvětu města jednou již přestaly. Ať se staré stavení obývá, pokud jest možno, pak ať se do základů zbourá, a tu dle potřeby ať se vystaví nový dům, vyhovující stavitelskému pokroku a pohodlí obyvatelů. O té věci proto zde jsme promluvili, poněvadž se ve venkovských městech zhusta přiházívá a je řádné regulaci nejvíce na závadu. Pustíce takové nákladné přestavby z mysli, musí se, jak se samo sebou rozumí, každý dům časem zbourati. Žádnému nenapadne slušný dům, který jest schopen k obývání, ihned za příčinou regulování zbořiti. Jsou v návrhu obsaženy naléhavé i časové myšlénky, které nesnesou dlouhého otálení a vyžadovati budou brzkých obětí od obce, ale převážná většina ponechána jest času a poměrům, jak se samy o sobě vyvíjeti budou. Právě na otázku, co se má státi s místem, na kterém stojí dům na spadnutí, jehož majitel buď sám o své vůli chce si na jeho místě vystavěti nový dům, anebo z ohledu bezpečnosti nucen jest jej zbourati, odpovídají regulační plány. Má se stavěti na tomtéž místě anebo ne? A jakou má dům, který není schopen k obývání, cenu? Zajisté jen cenu staveniště. Musí-li nový dům do nové čáry z ulice ustoupiti, dá obec za postoupené místo přiměřenou cenu, musí-li dům do ulice vstoupiti, dá majitel obci přiměřenou náhradu.

V některých případech v příčině proražení ulice nebo v příčině okrášlovací budou se potřebovati celé stavební parcely. Učiňme si otázku, což kdyby obec podala za stavení ku zboření určené takovou sumu, že by majetník mohl si koupiti staveniště větší a příležitější. Chyba způsobená postavením nového domu na nepravé místo mstí se dlouhá a dlouhá léta.

Každá nová věc, každý nový názor neb vynález musil si vždy raziti cestu a vždy byl pokládán za výstřední do toho času, nežli zdomácněl a do lidu se vžil. Tak má se to i s plány regulačními. Nejtěžší bude začátek; jakmile jen několik domů do schválené čáry ustoupí, bude na bíledni, že i sousední budovy do téže čáry vstoupiti mají; ano povzbudí se chuť ku stavbě, protože majitelé poznají zisk svůj, když regulace ulice, kde jejich dům stojí, co nejdříve se ve skutek uvede.

8. Dlužno jest se zmíniti o poměru regulace k obci samotné. V zájmu každého města jest, aby veřejné budovy raději se stavěly uvnitř města, na místě sešlých chatrčí nežli na místě odlehlém. Dá-li obec více peněz za místo uvnitř města, tu musí uvážiti, že srovnáním takové chalupy se zemí město se okrášluje. Bohužel stává se pravidlem, že majetník reality, o kterou by obec stála, žádá dvojnásobnou cenu, za kterou by ji v poměrech normalných prodal. Následek toho bývá, že se mnohá dobrá věc neprovede vůbec, anebo že se na dlouhá léta odloží. Realita, o kterou při regulaci jde, obyčejně bývá sešlá a málo nebo skoro nic nevynáší. Majitel sama sebe a to citelně poškodí, protože se mu za celou řadu let – jak to na venkově zvláště bývá – tak výhodná příležitost ku prodeji nenaskytne. Zvláště to padá na váhu při objektech, které nesou jen nepatrný užitek, jak to bývá při sešlých domech a neplodných půdách. Jak známo, při 5% zdvojnásobí se kapitál za 14 let. Dám-li tedy dnes do spořitelny kapitál K, dostanu za 14 roků vyplaceno 2 K, kteréž mě za dalších 14 let, tedy za 28 roků vzrostou na 4 K, tyto pak za dalších 14 let vzrostou na 8 K. mohu se proto spokojiti polovinou kapitálu, který by byl splatný až za 14 let, čtvrtinou sumy, kterou bych měl obdržeti až za 28 let a dokonce osminou sumy, která by mě teprve za 42 roků náležeti měla. Vývod tento jest ovšem theoretický, přece však více méně v praxi ku platnosti přichází. Není tedy jednostejné, mohu-li tutéž výhodnou prodej uskutečniti dnes anebo za řadu let.

9. Každé město mělo by pamatovati na regulační fond. Ačkoli po většině regulací vzejde obci vydání, tož přece mnohdy také příjem ponese, a to za odprodání stavebních míst. Fondem takovým, který by ovšem nějaký základ míti musil, jakož i úroky z něho vzešlými, dary spořitelny i záložny mohlo by se velmi mnoho pro okrášlení města provést.

10. Ačkoliv každý obyvatel venkovského města má dosti příležitostí pokochati se v přírodě, přece nemůžeme dosti vřele doporučovati zahrádky při domech, tím získá zadní trakt domu, který musí míti okna do dvora obrácena v míře nemalé. V té příčině nemají býti dvory nikdy do krajnosti zastavěny, protože se ubírá světla bytům traktu zadního.

Při provádění regulace staré ulice anebo při zakládání ulice nové musí se nejprve ustáliti niveau, to jest patřičný násyp nebo vykopávku provésti, na to na kanalisaci a vodní potrubí pomýšleti, a potom teprve ulici vydlážditi. Obyčejně se ulice vydláždí, a kanalisace nechá se stranou.

11. Zkušeností o regulačních plánech, jak je nový stavební řád předpisuje, vlastně o jejich účincích, dosud nemáme; ale o tom řeč býti nemůže, že budou míti blahodárný účinek při dobré vůli obecních zastupitelstev a občanstva, které v podobných případech prokázati má smysl pro obecné dobro.

Že se v regulaci dá mnoho provésti, dokazují velká města; na Vídni a Paříži pozorujeme, jak nové stavební čáry před našima očima v život vstupují. Ovšem těchto příkladů následovati nám nelze. Jinak si třeba počínati u města venkovského, kde jest slabý stavební ruch, kde třeba za celé pětiletí nevystaví se z fundamentu nová budova; i leží na snadě, že jiný význam má regulační plán pro město průmyslové a jiný pro město hospodářské.

Hlavní pružinou zvelebení a tudíž zregulování města jest množení zámožnosti a množení obyvatelstva, jež přivádí se hlavně obchodem a průmyslem. Kde panuje chudoba a boj o chléb vezdejší, tam přestává také hovor o kráse, o zdravotnictví a o pokroku. Což platno, když zákony nařizují, že člověk má bydleti v bytech světlých, vzdušných a zdravých, když naproti tomu nikoho tu není, jenž by je chuďasovi pořídil.

Královské město Rokycany netěší se, jako celá řada jiných starožitných měst v našem království, valnému průmyslu a obchodu, zůstávají v tímž rozkvětu, jako byly před drahnými léty. V té příčině jest Rokycanům největším nepřítelem nápadná blízkost stále a stále rostoucí Plzně, která se stala středem celého jihozápadu. Plzeň bere potřebnou mízu, ze které by Rokycany mohutněti měly.

Rokycan jinak jest město dosti výstavné, majíc i plynové osvětlení. Skládají se vedle města vnitřního z Pražského a Plzeňského předměstí, z nichž každé má své vlastní číslování domů.

V regulačním návrhu města Rokycan klademe největší váhu na proražení nové ulice, jež by nádraží s náměstím spojovala, na novou ulici, která by Koželužskou ulici se Svatojanským náměstí v přímé čáře svedla, a konečně systematické upravení říčního koryta Padrtě, jakož i jeho nábřeží. Ostatní návrhy regulace nutno ponechati jednak privátní podnikavosti, jednak samovolnému vyvíjení se věcí od případu k případu. Největších obtíží způsobí zrušení osamělých sem tam rozházených domků na předměstí; třeba to časem napraviti.

Na konec uvádíme, že hlavní věcí jest, aby skutečně došlo se cíle, k němuž se regulační plán nese. Ve skutečnosti nahromadí se rozličné obtíže buď z úmyslu, buď z opominutí, buď z příčin finančních; proto nechť každý, který bude povolán projekty od případu k případu prováděti, má na mysli obecné dobro a ne zájem jednotlivce!

Marianské a Svatojanské náměstí.

Hlavní čili Marianské náměstí nemá tvaru zakončeného, jest poměrně dosti pravidelné a terrain má rovný. Průměrná šířka jeho jest 46 m, délka od fronty západní až k rohu Nr. 93 činí 137 m, tudíž plocha obdélníka daného třemi průčelími náměstí a rohem domu Nr. 93 má 6300 m² nebo 1750?⁰. Spád není takřka žádný. Lemováno jest samými jednopatrovými slušnými domy, vyjímajíc radnici a Nr. 83, kteréž jsou dvoupatrové. V zájmu kostela i náměstí jakož i kvůli lepší passagi s ulicí Kostelní jest nezbytno, aby se jednopatrové domy Nr. 87,138 (Partiš, Klauber), které beztoho nemají dostatečně velikého místa a dvorů, jednou zbořily, a na místě jejich více se nestavělo. Tím získá kostel i Kostelní ulice měrou nemalou. Proražením nových oken v poboční façadě u domu Nr. 86 (Jedličková) stane se tento dům nárožním. Jest projekt tento sice poněkud smělý, poněvadž vyžaduje dvou domů na náměstí, ale nemusí se státi tak hned, nýbrž až budou ještě více sešlými. Dnes jest ulička mezi kostelem a Nr. 138 toliko 3.8 m široká. Stavební čára západní fronty zůstává, dána jest domy Nr. 151, 76. Stavební čára severního průčelí dána jest domy Nr. 79, 80, 81, 82, 83, 84; další dva domy Nr. 85, 86 (Till, Jedličková) nepatrně ustoupnou zpět. Jižní průčelí náměstí má dvě regulační čáry, a to proto, aby ustoupení domů bylo nepatrné. První čára podmíněna jest nárožím domu Nr.10 (Šnábl) a radnicí. Fronty domů Nr. 1, 2, 3, 4, 5 zůstávají, kdežto následující domy o něco, nejvýše o 1.4 m, do zadu ustoupnou; jsou to Nr. 6, 7, 8, 9, 10 (Hlavsa, Sula, Folta, Ebenhoch, Šnábl). Domy za radnicí nemohou v jmenované přímé čáře pokračovati, protože by se přímka příliš do tělesa domů zařezávala. Dům Nr. 128 (Cipra), který kout tvoří, ustupuje o 3.8 m. Toto ustoupení a fronta radnice podmiňují novou stavební čáru, do které ustoupí domy Nr. 133, 132, 131, 130, 129, 128 (Klička, Mašek, Kličková, Rozum, Cipra).

Nejobtížnější jest regulace čtvrtého průčelí, a to východního, které nyní jest zcela nepravidelné. Zakončení a pravidelnost náměstí nutně vyžaduje, aby nová stavební čára byla rovnoběžná s průčelím protějším a kolmá k jižní frontě náměstí. Jedna varianta šetří Nr. 88 (Markus), druhá varianta se do tohoto domu zařezává. Poněvadž postoupení domů do náměstí nikdy nečiní velikých obtíží, lze doporučiti variantu první. Dále vyžaduje pravidelnost náměstí, aby se projektovala nová ulice, která by Marianské náměstí se Svatojanským spojovala. Domy Nr. 96, 97, 98, 99 zůstávají na svém místě, další stavební čára se poněkud láme, aby získala se ulice parallelní. Do této postoupí Nr. 93, 94, 95 (Stach, Vavroušek, Gottfried). Domy Nr. 126, 125, 124, 123 (Bluďovská, Julák, Leitner, Lorenz) o něco ustoupí do čáry rovnoběžné s domy protějšími. Nr. 122 (Hejrovský) pak do ulice postoupí. Těmito čarami povstane pravidelná, 14 m. široká ulice. Myšlénka tato může se ovšem až za řadu let uskutečniti, nevyžaduje však obětí žádných.

Svatojanské náměstí jest nepravidelné. Pro´budoucnost nelze ponechati kout mezi Nr. 118, 119; proto stavební čára dána jest rohem Nr. 117 a frontou Nr. 119 (právováreční měšťanstvo, Porges). Do této čáry postoupí Nr. 121, 120, 118, 117 (Šmakal, Lederer, Kalbač, právováreční měšťanstvo). Potíž činí okna v postranním průčelí Nr. 119, protože postoupením Nr. 118 okna se zastaví; světlo z ulice však stačí k osvětlení předního traktu. Na protější straně sleduje se čára daná Nr. 96, 97, 98, 99, dle ní ustupují Nr. 100, 101, 102, 103, 104 (Till, Kraft, Holub, Krčmář, Koucký). Průčelí Svatojanského náměstí tvoří hostinec Nr. 107 (Vostrý), který by měl někdy v zájmu ulice Sladovnické a Pražské ustoupiti.

Celá zde popsaná regulace – vyjímajíc zakoupení domů Nr. 87, 138 – nevyžaduje žádných obětí, ale za to mnoho času, protože není tak veliká naděje, aby se v Rokycanech nové domy stavěly.

Proražení nové ulice k nádraží.

Přicházíme k nejnaléhavější a od všeho občanstva nejvíce pohřešované věci, to jest k proražení ulice či silnice, jež by nádraží s centrem města ve směru přímém a nejkratším spojovala. Situace jest taková, že se několik domů pro to hodí, a to Nr. 128, 127, 126, 125 (Cipra, Julák, Bluďovská, Julák). Jeden dům nestačí pro šířku jizdní dráhy, protože domy mají krátkou frontu. Pro první moment zakoupil by se ovšem jen jeden dům, který by se zbořil, aby se takto ústí do náměstí zjednalo; vyjímajíc dům udělala by se ulice širší, k čemuž by se buď zahrada buď část dvoru přikoupiti musila. Zcela přímé silnice se doděláme zakoupením Nr. 127, 126, načež by silnice nepotřebovala žádného dalšího stavení, nový dům naproti nádraží (Veselý) byl by nárožní, a což jest hlavní věcí, že zahrady při domech náměstí mohly by se zastavěti. Východní strana zajisté by brzy novými domy lemována byla, protože jest tu dosti hloubky pro nová stavení.

O tom není pochybnosti, že by nová příjezdní silnice, třeba se v Rokycanech mnoho nestaví, v krátkém čase zastavěna byla, protože vedle náměstí byla by to nejživější ulice města. I když ze začátku jediný dům se zakoupí, tož ať stavební čára neřídí se šířkou tohoto jediného domu, protože v budoucnosti šířka 10-11 m. pro tak živou ulici nestačí, jak na Palackého třídě dnes poznáváme. Ze začátku, poněvadž by se pouze jediný dům zbořil, bylo by ústí do náměstí zúžené, sousední dům ustoupil by do regulační čáry, až by pro svou chatrnost se zemí se srovnal. Kdyby od majitelů Nr. 127 nebo 126 nemírné ceny žádány byly, mohla by se ulice proraziti domem Nr. 125. Ulice by šla přímo k okružní silnici; že by nečelila proti nádražnímu stavení, není vada veliká.

Plzeňská, Hradební a Palackého ulice.

1. Plzeňská ulice dá se těžko regulovati. Severní strana ulice jest přímá, a proto všechny dosavadní stavební čáry zůstávají; týká se to domů Nr. 24, 154, 153, 25, 70, 71, 72, 73, 74, 75, 144, 158, 151. Jinak má se to se stranou jižní, která jest nepravidelná. Ulice, jsou u brány a u třídy Palackého nápadně zúžena, a mimo to tvoříc pokračování říšské silnice, má tím více potřebí sešíření. Regulační čára skládá se z dvou přímek, jež se u Nr. 18, 17 lámou; prvá přímka dána jest rohem Nr. 22 (Stach) a koutem mezi Nr. 18, 17 (Ringel, Světlík), kterýž bod jest od protějšího domu Nr.70/71 vzdálen 15 m; druhá přímka určena jest jmenovaným koutem, a jest rovnoběžná s protější frontou domů Nr. 70, 71, 72, 73, 74, 75. Tímto způsobem někdy se zboří Plzeňská brána, dům Nr. 22 (Stach) ustoupí, Hradební ulice se zastaví, Nr. 21 (Spousta) změní frontu, Nr. 20, 19 (Staif, Runt) as o 2.4 m do ulice postoupí, Nr. 18 (Ringl) o něco ustoupí. Také další domy Nr. 17, 148, 16, 15 (Světlík, Šmucler, Chalupecký, Šnábl) značněji ustoupí, což jest tím snazší, že vzadu jest místa více nežli dost. Tím získá se šířka ulice u brány 13 m, poblíž Palackého ulice pak 15 m.

2. Jde o zastavění Hradební ulice se strany Plzeňské ulice. Nejdříve prorazí se Hradební ulice ve směru přímém, aby ústila do silnice nádražní. Zastavení její se strany Plzeňské ulice zamlouvá se tím, že jest ve svém ústí zúžená a nepravidelná, že stavební komplex zbytečně rozsekává, takže neposkytuje pro západní stranu dostatek místa, a že její ústí není potřebí, když bude v přímém směru proražena. Hradební ulice má polohu výhodnou, jest jedna fronta obrácena proti severovýchodu, druhá proti jihozápadu. Případně mohla by se i druhá strana zastavěti, když by totiž vjezdů pro domy v Plzeňské ulici zapotřebí nebylo. Ústí její neposkytuje dosti místa pro dům samostatný, musilo by se proto připojiti k Nr. 22. Až by se Nr. 150, 173, 22 (Dvořák, Spousta, Štaif) znovu stavěly, pak by se obrátily do fronty silnice (k městskému dvoru), čímž by ústí Hradební ulice samo sebou vymizelo. Ulice tato podává stavební čáru sama, jen Nr. 134 (Hrdličková) se jí vymyká, ostatní domy zůstávají na svém místě.

3. Při ulici Palackého, jež jest nejživější a nejpěknější ulicí Rokycanskou, nedá se dnes nic podstatného měniti. Svou přirozenou polohou, majíc fronty domů obrácené buď proti jihovýchodu nebo severozápadu, vládnouc až na některé menší přístavby vkusnými domy a spojujíc nádraží české západní dráhy s vnitřním městem, poukazuje k její důležitosti nevšední. Přes svou šířku měla býti ještě širší, a to vzhledem ku své passagi, jakož že ji lemují dva rozsáhlé dvoupatrové domy. Hledíc k tomu, že zúžení stalo se teprve před několika roky, musíme své podivení vysloviti, zvláště když proti tomu závažné příčiny nebylo. Malá šířka ulice, jakož i že neústí přímo do náměstí, činí proražení nové ulice k nádraží tím naléhavějším.

Stavební čára jednopatrových domů Nr. 162, 13 zůstává, další čára určena jest frontou jednopatrového domu Nr. 167 a rohem Nr. 152, potom frontou Nr. 11. Na místě obecního dvora Nr. 152 může někdy slušný dům státi. Žádným případem neměly se dovoliti okna v poboční frontě domu Nr. 11. Až někdy dům Nr. 10 (Šnábl) postoupí do čáry dané Nr. 11, pak ať se zřídí malá zahrádka v koutě způsobeném Nr. 11. Stavební čára Nr. 174, 155 zůstává, další čára dána jest Nr. 171, stodola i dům Nr. 15 ustoupí do této čáry. Kdyby zahrada patřící těžířstvu Mirošovskému měla se zastavěti, pak dům Nr. 64 tvoří direktivu pro domy další. Z Druhé strany ustupuje čára 2.5 m od silnice.

Ulice vnitřního města.

1. Jest velikou výhodou města Rokycan, že tak uskrovněných míst, jako jsou stavební místa v ulici Zahradnické, Zbrojní, Havlíčkově a Riegrově, má málo. Ulice jsou úzké, při tom hloubka stavebního bloku nepatrná, takže sešířením ulic nezbylo by žádné hloubky pro stavení. Zejména ve dvou blocích ohraničených Zahradní a Zbrojní, pak Zbrojní a Havlíčkovou ulicí nedá se nikdy nic kloudného postaviti, protože hloubka jejich jest 37-40 m, a tedy na dvorek přijde 5-6 m, an hloubka dvoutraktového stavení má aspoň 12 m. Věc dá se řádně napraviti jen absolutním zrušením ulice Zbrojní a připojením těchto parcel k domům ulice Zahradní a Havlíčkovy. Na konservativní poměry Rokycanské zdá se nám vyslovená myšlénka radikální, a proto jsme ji v návrhu nevyznačili. Jedna strana Zbrojní ulice nečinila by obtíží, protože vedle rohových stavení má jen jediné přízemí, druhá strana má vedle rohových stavení 2 jednopatrové a 2 přízemní domky.

2. Zahradní ulice má při svém ústí do ulice Plzeňské šířku 14.8 m, zúžuje se ale při svém záhybu až na 5.5 m. Západní strana má slušné domy, zůstávají tedy na svém místě Nr. 26, 27, 28, 29; nárožní dům Nr. 25 do této čáry ustoupí; i ostatní domy nemění svá průčelí, a jsou to Nr. 30, 31, 32, 33, 34. Poněvadž šířku 5.5 m ponechati nelze, nezbývá než zaříznouti regulační čáru do strany východní, a to z té příčiny, že jsou zde toliko dvě chatrná přízemí. Regulační čára prochází rohem Nr. 70/71 a jest rovnoběžná se stranou protější. Fronta Nr. 65 zůstává, poněvadž jest pravoúhelná k stavební čáře ulice Zbrojní. Ústí ulice Zahradní do ulice Saské jest na 4.3 m zúženo. Z té příčiny ustoupí Nr. 63, 62 (Karel, Vavroušková). K rozšíření ulice hodilo by se lépe přízemí Nro. 34 (Votrubec) nežli jednopatrový dům Nr.62, ale tu by regulační čára strany severní nápadně se lámala od fronty domu Nr. 33 (Homes), a mimo to by protínala ulici Saskou v úhlu tupém.

3. Zbrojní ulice má ústí pouze 3.7 m široké. Poněvadž východní strana jest zastavěna více méně slušnými domky, zůstává nynější stavební čára, proto nemění svá průčelí Nr. 73, 160, 161, 145, 63, za to protější strana ulice ustupuje zpět. Fronta Nr. 72 (obec Rokycany) ustoupí značněji, ustoupení druhých objektů nečiní žádných obtíží. Ulice zůstane vždycky podřízenou, protože má malou šířku a domy její malou hloubku, i bylo by nejlépe ji zastavěti, jak již pověděno bylo.

4. Havlíčkova ulice tvoří spojení Palackého třídy, tudíž nádraží se Saskou bránou. K její regulaci musí se větší pozornost věnovati nežli ulici Zahradní, Zbrojní a Riegrově, poněvadž se těší větší frequenci. Strana východní, která má bytelné domy Nr. 144, 60, 59 zůstává; strana západní dána jest frontou nárožního hostince Nr. 75 (Zítek), čímž Nr. 61, 147, 92, 62 (Kvidera, Chýnavský, Hartman, Vavroušková) ustupují. K brzkému uskutečnění vadí nejvíce jednopatrový dům Nr. 62, vyjímajíc tento, má strana západní samá podřízená přízemí.

5. Riegrova ulice, ač 5.3 až 6.5 m široká, zůstává nezměněna, jednak jest lemována novějšími domy, jednak větší passagi těšiti se nemůže.

6. Arnoštovu a Kostelní ulici není třeba a také nelze regulovati. Domy jsou po většině jednopatrové, šířka 8 m vzhledem k podřízenému ruchu, jaký zde panuje, stačí, proto stavební čáry na obou stranách zůstávají nezměněny. V Kostelní ulici jsou masné krámy a vedle těch jatky. Masné krámy neodpovídají době naší, a jatky Rokycanské jsou malé a primitivní, i neuplyne zajisté mnoho času, kdy město bude míti jatky nové, době času vyhovující a od města patřičně vzdálené. Až se krámy a jatky se zemí srovnají, může se prozatím zde snad malý trávník založiti. Zbořením domů na náměstí Nr. 87 a 138 získá Kostelní ulice značně.

7. Řeznická ulice tvoří spojení Plzeňského předměstí s městem. Regulační čára dána Nr. 51, aby se dům pro nejbližší domu zachoval, protější čára zařezává se do dvora děkanského, aby ulice byla širší. Nemyslíme si ulici zastavenou, nýbrž jen jakožto dráhu pro passagi upravenou. Někdy domek Nr. 91 (Neuberg) se zemí se srovná.

8. Saská ulice majíc na svém konci Saskou bránu, která propůjčuje jediný vchod do města se strany severní, jest z ohledů kommunikačních dosti důležitou. Jest nepravidelná a na mnohých místech značně zúžena. Regulační čáry hledí zjednati stálou šířku. Fronty Nr. 45, 44 zůstávají, další čára určena jest rohem Nr. 44 a jest rovnoběžná s čarou protější. Vjezd do Nr. 46 (Cejp) se zruší, Nr. 43 (Anichober) postoupí, Nr. 41, 40 (Hartman, Davídek) o něco ustoupí. Na druhé straně dána jest stavební čára Nr. 35, 36 (Friedrich, Vaněk), do kteréž ustoupí nárožní přízemí Nr. 34. Rohem Nr. 36 láme se regulační čára, přibližujíc se co možno nejvíce k stavu dosavadnímu; Nr. 37, 38 (Mikšová, Báslerová) o něco ustoupí. Brána, ač vadí volné jízdě, zajisté ještě dlouhá léta potrvá; my nenáležíme k těm, kteří by radili k jejímu zboření; nechť každé město jest dbalé o památky, třeba by vždy nebyly umělecky znamenité, neboť nám uvádí na paměť dávnou minulost.

Stodolní ulice a okružní silnice.

1. Stodolní ulice přes svou šířku i délku jakož i blízkost od centra města nebude do té doby živější a znamenitější, dokud domy na náměstí sloučeny budou s hospodářstvím. Slouží rozsáhlé dvory při jmenovaných domech k účelům hospodářským, proto mají vjezdy ze Stodolní ulice. Z té příčiny jest severní strana lemována až na školu samými stodolami. Na ten čas vysloviti myšlénku, aby stodoly stály na místě od města vzdálenějším, zdá se nám aspoň pro tak hospodářské město jako jsou Rokycany, býti pokusem radikalním. Pro budoucnost musí však každým způsobem stodoly z vnitřního města vymizeti, a to v příčině bezpečnosti požáru. Mají stodoly státi na místě odlehlejším, isolovaném, poblíž vody, aby požár snadnou uhašen býti mohl, a obydlí tak snadno ohrožena nebyla. Při dobré vůli občanstva a energii stavebního úřadu mohou sice ne hned, ale během doby z vnitřního města na dobro vymizeti.

K regulaci severní strany není třeba mnoho. Nejvíce ji hyzdí stodola náležející k Nr. 5 (Köppla dědici), která tak nápadně do ulice vstupuje, a vjezdy do dvorů Nr. 4, 5, 123, které se musí ohradní zdí opatřiti, aby kouty, které dotčené dvory dobře potřebovati mohou, zmizely. Nechtěli jsme si radikálně počínati, takže regulační čára se láme a vyjímajíc stodolu k Nr. 5 patřící, zůstává skoro týž stav.

Jižní stavební čára má za úkol dodržeti stejnou šířku ulice. Fronta Nr. 13 zůstává, rohem jejím jde čára rovnoběžně se stranou protější, u rohu Nr. 170 se láme, jsouc rovnoběžně s protějším průčelím. Ustoupne tedy Nr. 12 (Šmaus), Nr. 170 (Vlach) postoupne, Nr. 115 (Břehovský), též následující stodoly jakož i přízemní domky Nr. 112, 146 (Chaloupka, Šmaus) ustoupnou.

Třeba regulace Stodolní ulice hned tak brzy ve skutek uvedena nebude, přece se oživí a zvelebí, až nová ulice spojující nádraží s náměstím se prorazí. Až k tomu dojde, pak nechť se jen stodola Nr. 5 zboří a ony vjezdy ohradní zdí mající směr regulační čáry omezí.

2. Vždycky bude dobře obětovati obecní dům Nr. 113, který jest průchodícím, pro otevření nové ulice. Nemusí se státi tak hned, nýbrž až bude k potřebě. Časem Nr. 115, 114 (Břehovský, Runtová) postaví se do nové stavení čáry.

3. Dnes ulice Stodolní ústí pouze do ulice Sladovnické. Kommunikace i pohodlí velice by získalo prodloužením ulice Stodolní až do Nádražní; projekt vyžaduje toliko dvě stodoly, což jest oběť nepatrná proti naznačené výhodě.

4. Okrasou Rokycan jest okružní silnice, jež spojuje Plzeňskou silnici s ulicí Nádražní. Jsouc široká a majíc pěkné okolí, slouží za příjemnou procházku. Škoda, že blok stavební sousedící s Hradební ulicí jest mělký, a tudíž neposkytuje dosti stavebního místa pro nové domy. Na obou stranách ponechány jsou nynější stavební čáry. Dům Nr. 162 (hr. Šternberg) podává direktivu pro další regulační čáru, která jest rovnoběžná s osou silnice. Severní strana má terrain o mnoho níže nežli sousední silnice, proto se doporučuje pro také domy, které by sklepy míti měly. Hloubka bloku, ačkoliv postačitelná, přece jen jest skrovná. Přes tyto vady jest zde poloha výhodná a živá.

Zajisté nebude dlouho trvati, kdy se valy, jež se táhnou od nově vystaveného domu naproti nádraží (Veselý) až do Pražské ulice, snesou. Zahrady za valy jen o málo níže leží nežli silnice, a proto hodí se za místo stavební.

Protější strana sousedící s drahou doporučuje se též k zastavění; obytné domy byly by od kolejí dostatečně vzdáleny. Ostatně regulační čára nemusí vždy jen stavební čáru vyznačovati, nýbrž také plot dělící statek veřejný od privátního. Zkušenost učí, že města ráda se rozšiřují směrem k nádraží, tu pro případ takový, že by v Rokycanech čilejší ruch nastal, dá se okružní silnici velká budoucnost předvídati. Proražením Hradební ulice, založením nové uličky, kde nyní stojí obecní dům Nr. 113, prodloužením Sladovnické ulice a proražením nové ulice, spojující nádraží s náměstím, získá okružní silnice měrou netušenou.

Sladovnická, Nádražní a Nová ulice.

1. Sladovnická ulice nemá dnes pro passagi velikého významu, neboť ústí do ni pouze ulice Stodolní. Lemována jest po jedné straně dvěma slušnými jednopatrovými domy Nr. 110, 111, po druhé straně právovárečním hostincem a sladovnou Nr. 117, 116. Ačkoliv dosavadní šířka nedostačuje, nelze pro nejbližší dobu na její regulaci pomýšleti. Kdyby někdy hostinec i všechny objekty náležející právovárečnému měšťanstvu se přestěhovaly, pak by čára stavební ustoupila. Uvážíme-li, že z nádraží dostati se můžeme do města jen ulicí Palackého nebo ulicí Nádražní, odkud v Pražské ulici značný spád překonati se musí, jakož že Nádražní ulice velikou okliku do náměstí tvoří, přijdeme k úsudku, aby se hned ulice Sladovnická co pokračování prorazila a s okružní silnicí spojila. Myšlénka tato doporučuje se k okamžitému provedení v tom případě, kdyby buď pro větší náklad. buď pro jiné obtíže rovné spojení s nádražím na delší čas odloženo býti musilo. –

Proražení Sladovnické ulice nikdy nemine se účelem, poněvadž projekt tento žádného nákladného objektu, ani jediného stavení nevyžaduje, nýbrž jen kousek podřízených zahrad. Směr prodloužení určen jest směrem ulice. Upravení jízdní dráhy nečiní obtíží, protože Sladovnická ulice, zahrady a okružní silnice v jednom niveau leží. Kdyby se někdy i Stodolní ulice až k Nádražní ulici prorazila, patřila by Sladovnická ulice přes svou malou šířku mezi nejživější.

Časem zruší se kout mezi Nr. 110, 108, 109 (israel. obec, Steif, Markus). Regulační čára daná Nr. 111, 110 jde až k hostinci Nr. 107 (Vostrý); i nezbývá nic jiného, než aby i tento dům Nr. 107, který dominuje oběma náměstím, až někdy do nové čáry ustoupil.

2. Nádražní ulice jest úzká, nepravidelná, mimo to vroubí ji jen nepatrné přízemní domky. Každým způsobem musí osamělé přízemní domky Nr. 9, 112, 14, 126 (Havel, Lisalová, Somolík, Černá), které svou nahotu a bídu se všech stran na odiv staví, co možno brzy se zemí srovnány býti. Místo pro ně nechť se v regulační čáře vykáže. Přízemí Nr. 99, 2 zůstávají na svém místě; rohem Nr. 2 a rohem Nr. 130 (Švarz, Černohorský) dána stavební čára, dle které Nr. 1 (Šmucler) o něco postoupí. Další čára sleduje směr průčelí Nr. 99, 2 a zařezává se nápadně do přízemí Nr. 3, 134 ( Špergl, Černý) a to proto, aby se zjednala dostatečná šířka ulice. Dnes při existenci valů nemůže se ovšem na západní straně Nádražní ulice slušný dům postaviti, poněvadž tu není dostatek místa pro slušný dvorek se zahrádkou; ale až valy zmizí, pak bude zde místa více než dost. Poloha jest výhodná, protože průčelí domu budou obráceny proti východu. Druhá strana, čelící proti západu, zůstává nezměněná; vzat zřetel ke slušnému přízemí Nr. 131 a k stavu dosavadnímu. Širší ulici projektovati nejde; přímá regulační čára zastavila by dosavadní šířku, čímž by ulice byla nápadně zúžena, do té doby, než by se regulace naprosto provedla.

3. Nová (Žampírská) ulice jest dlouhá, ale málo zastavěná. Zbořením osamělých domků Nr. 9, 112, 14, 126 se povznese. Čára u Nr. 15, 157, 174, 164 se nemění, rohem Nr. 164 a rohem kasáren Nr. 150 určena jest další čára. Regulaci protější strany stěžují kasárna. Jedna varianta předpokládá, aby se na místě osamělých domků více nestavělo, tu fronta kasáren a stodol podává direktivu. Kdyby vykoupení domků činilo obtíže, anebo šířka ulice velikou se zdála, může se přistoupiti k variantě druhé, jež připouští, aby se nové menší domky před kasárnami postaviti mohly. Kasárna však postaviti by si musily novou ohradní zeď.

Pro případ, že by se v nové ulici více stavělo, prorazili jsme u kasáren Nr. 150 novou příčnou ulici, jež, jsouc upravena jakožto cesta pro pěší, spojuje Novou ulici s nábřežím. Terrain jest zde nepříležitý, spád veliký 1 : 16, a proto nehodí se místo to ku stavbě. Týž účel má další příčná ulice poblíž jízdecké vojenské školy.

Pražská ulice.

Ze Svatojanskeho náměstí přicházíme do Pražské ulice, která tvoří jediné spojení mezi západem a východem. Sešíření její jest s velikými obtížemi spojeno, neboť na jedné straně stojí veliký zájezdní hostinec Nr. 107, který ještě dlouhá léta vzdorovati bude, na druhé straně musily by se dva jednopatrové domy Nr. 105, 106 (Lederer, Houška) zbořiti. Nelze tudíž pro nejbližší dobu nic dělati, přes to však, majíce v paměti význam regulačních plánů, vedli jsme novou stavební čáru, která se zařezává do Nr. 107, 130 (Vostrý, Černovský) a to z té příčiny, že čára týká se toliko dvou objektů. Stavební čára určena jest rohem Nr. 130 a je rovnoběžně s čarou protější.

Přicházíme k pokračování Pražské ulice, před Pražský most. Projektovati zde regulační čáry jest problémem ne snadným. Jednopatrové domy Nr. 15, 16, 17 (obec, Špirk, Veselý) zůstávají na svém místě. Další čára stanovena jest rohem Nr. 17 a hranou mostu; místo od domu Nr. 17 až k mlýnskému potoku myslíme si zastavěno, mezi potokem a mostem park. Veliká nehoda tohoto rozřešení jest ostrý úhel u Nr. 17. Kdyby se měly na místě mezi Nr. 17 a potokem stavěti dva domy, může průčelí prvního nového domu tvořiti přechod od směru Nr. 15, 16, 17 ke směru, který jest určen hranou mostu.

Regulační čára rovnoběžná s břehem řeky znamená plot dělící cestu či pěšinku od parku. Představujeme si mezi potokem a řekou sady v celé své rozsáhlosti.

Protější strana zůstane asi dlouho v nezměněné podobě, zvláště když se nedávno vystavěl přízemní domek Nr. 19 (Toul). Přes to navrhli jsme stavební čáru, která jest dána Nr. 19, 20; dle ní postoupne jednopatrový dům Nr. 136 (Steiner). V budoucnosti představujeme si všechny tři uličky mezi Nr. 106, 136, 19, 20 zrušeny, nebude jich potřebí, když se celé okolí dle toho přestaví.

O Pražském mostu pověděti dlužno, že jest nápadně pošinut k Marianské ulici; kdyby se tak nebylo stalo, mohla se regulace pozemku u Nr. 17 platněji rozřešiti.

Mlýnská ulice, Příkopy, nová ulice spojující ulici Koželužskou, Svatopetrská a Svatojanská ulice.

1. Přicházíme k okolí mlýnského potoka. Veškeré domky jsou zde rozházeny, osamoceny, ulička protíná uličku. My jsme toho názoru, aby stavební bloky, komplexy byly uzavřené, souvislé a veliké. Domek má svým průčelím ulici čeliti. Poněvadž na venkovském městě není možno, aby domek vedle domku stál, zvláště když obyvatelstvo rolnictvím se živí a tudíž dvorů a hospodářských přístaveb potřebuje, mohou obytná stavení se slušnými ohradními zděmi státi v regulační čáře, která dělí statek veřejný či ulici od privatního majetku. Podřízené přístavby nechť zůstanou pokud možno v úkrytu, a to jest možno jen při větších stavebních blocích. Smysl pro krásu a čistotu vyžaduje, aby chudoba, která všudy a vždy existovala, aspoň skryta zůstala a ne každému na odiv se stavěla. Je-li skoro každá chaloupka isolována, tu ovšem bídu zakrýti nelze. Z těch příčin na takové malé podřízené uličky nehledíme.

2. Ohraničení Mlýnské ulice naproti Jagrovu mlýnu Nr. 1 zůstává. Zahrádky pod hradbami nehodí se za stavební místo, protože hloubka jest malá. Chatrč Nr. 36 (Bílek) nechť se brzy odstraní; v příčině komunikace zboří se domek s brankou Nr. 91 (Neuberg). Na pěšince Příkopy mezi děkanstvím, školou a potokem nelze ničeho měniti. Také další pěšinka Hořejní Příkopy zůstává, regulační čáry na ni nehledí, protože značí čáry stavební.

3. Jak z návrhu poznáváme, pomýšlíme na zrušení Lázeňské a Pivovarské ulice; ohledy zdravotní, bezpečnost a čistota i spád k tomu poukazují. Kdyžby se časem jedna ulička zastavěla, postačí druhá, která by spojovala nejen okolí pivovaru ale i Pražské předměstí s městem. Než by se druhá ulička zastavěla, musila by se nová ulice spojující Svatojanské náměstí s ulicí Koželužskou proraziti.

4. Proražení této ulice pokládáme za nejdůležitější a nejreelnější myšlénku z celé regulace města Rokycan. Z Pražské silnice a z celého Pražského předměstí vede do města pouze jediná cesta přes Pražský most a Pražskou ulici, která jest dosti úzká a má stoupání, mimo to cesta tato tvoří zajížďku. Z pražské silnice jest Trhovým náměstím, Koželužskou ulicí a nově proraženou ulicí na náměstí mnohem blíže, i máme přesvědčení, že k provedení této ulice časem dojíti musí. Náklad není značný, protože vyžaduje pouze dům na náměstí Nr. 102 (Holub) a domek, na němž zasazena deska slavného Rokycany, Nr. 26 (Veselý). Nejsme do té míry seznámeni s místními poměry, abychom posouditi mohli, jak veliká váha klade se na zachování tohoto domku, který upomíná na slávu Rokycanského rodáka. To však jest jisto, že to původní domek býti nemůže, z čehož plyne, že ne domek, nýbrž jeho místo historicky památné jest. Směr a šířka ulice podmíněna jest domem Nr. 102 a lávkou. Obtížnější jest upravení spádu. Leží náměstí u Nr. 102 skoro o 5 m výše nežli podlaha a okolí lávky. Časem by se postaviti musel nový most, jehož niveau leželo by výše nežli nynější lávka; násypem u mlýnského potoka, který se překlene, zjedná se stoupání 1 : 25 až 1 : 30. Výhoda projektu jest ta, že se potřebují pouze dva objekty, jichž cena 12 – 15 tisíc nepřesahuje. Neklademe váhu proraziti ulici zrovna Nr. 102. Kdyby uvedený projekt potkal se s překážkami, může se ulice vésti kterýmkoli sousedním domem.

Jiná alternativa vyžaduje zboření přízemí Nr. 133, kůlen naproti pivovaru a dům na náměstí Nr. 99 (Pilmann). I zde jest náměstí o 4 m výše nežli okolí lávky. Za příčinou násypu, musila by se provésti rozličná provisorní opatření, která však jsou v poměru s výhodami, jež nově proražená ulice by poskytovala. Tato ulice nemusí býti hned tak rovná, jak v návrhu jest vyznačeno; sem tam pro nějaký výstupek není třeba stavení zbourati.

5. Upravení Svatopetrské ulice závisí na výše popsané ulici. Východní čára dána jest jednopatrovým domem Nr. 145 (Straka) a domem přízemním Nr. 161 (Švarc). Severozápadní čára protější jde rovnoběžně s čarou předešlou, hledíc zjednati dostatečnou šířku. Uličky ovšem nemohou se dříve zastavěti, dokud neprovedou se nové ulice, které by na místo zrušených uliček zjednaly příchod všude jako dříve před tím.

6. Svatojanská ulice jest důležitá pro komunikaci, kterou sprostředkují schůdky před kostelem. Stavební čáru udává přízemní domek Nr. 30 (Lukas). Protější čára jest rovnoběžná s  předešlou. Za oběť padne domek Nr. 29 (Koller), který snadno ustoupiti může do čáry. Ulice jest užší z dvou příčin, jsou Nr. 145 i Nr. 30 slušné, mimo to ulice sloužiti může jen pro pěší, poněvadž kostel leží o 4.5 m výše jak ulice.

Řeka Padrť.

Při veliké vodě zatopuje řeka nejbližší okolí. Nejen regulace města a řeky, ale i okrášlení města vyžaduje, aby se řece zvláštní pozornost věnovala. Směr řečiště nepotřebuje velikých oprav, jest šířka koryta ve vnitřním městě skoro konstantní, výminku činí část mezi drahou a Pražským mostem, kde jest řečiště až na 50 m rozšířeno. Tu se musí koryto na pravém břehu zasypati, aby mělo všude normalný profil. Nejnaléhavější regulace jeví se v dílu mezi Pražským mostem a Vojtovic lávkou, kteráž úprava stane se postavením pobřežních zdí. Terasní zdivo jakožto opěrná zeď musí býti sklonité; doporučuje se sklon 1 : 6. Koruna zdě musí býti vyšší než dosavadní terrain, aby se zatopení předešlo. Výška koruny závisí na kotě, která udává vysoký stav vody a jež v plánech udána jest. Z nivelace seznáváme, že nynější břehu jsou o 0.8 až 1.2 nižší nežli velká voda v roku 1872. Výška 0.8 až 1.2 m, o které by se nábřeží vyvýšiti musilo, aby regulace svého účelu dosáhla, není tak veliká, aby z toho zvláštní obtíže povstati mohly. Nesmíme zapomenouti, že voda v upraveném řečišti daleko větší rychlostí protéká nežli v korytu nepravidelném. Terasní zeď, když koruna její dosáhne výše veliké vody v roce 1872, bude průměrně 2 m vysoká, a proto náklad tak značný nebude. Délka koryta od Pražského mostu až za Vojtovic lávku měří 450 m, proto celkový náklad na obě pobřežní zdě činiti může 16 tisíc, když běžný metr zdi na 18 zl. počítáme. Hlavní věcí jest, aby zdi měly důkladné základy, aby vazba lomového kamene byla dobrá a užilo se pražského vápna, které jest hydraulické. Kdyby se v naznačené délce po obou stranách pobřežní zdi vystavěly, nábřeží dle toho vyvýšilo a upravilo, stromořadím posázelo, zvelebilo by se okolí řeky měrou netušenou; mimo to poskytne se obecenstvu pěkná procházka, a celé okolí zbaví se povodně.

Během času třeba pomýšleti i na regulování jižní části Padrtu pod Pražským mostem až k západní dráze. Získá se značná část místa i pěkná procházka k Prachenskému mlýnu a k městským lázním.

Klademe obci na srdce, aby regulaci řeky s očí nespouštěla a soustavně rok za rokem prováděla. Kdyby jen 1000 zl. ročně na ni obětovala, může potřebná úprava z 15–20 let provedena býti.

Regulační čáry řečiště udávají stavební čáry na levém břehu. Řečiště jest 25 m, nábřeží 6 m široké, což jest minimum; může se však nábřeží širší udělati, když se toho potřeba ukáže.

Na konec smlčeti nemůžeme, že provedení regulace této části města, rozkládající se mezi Svatojanským náměstím a řekou Padrť, jest obtížné, protože se dle návrhu má zastavěti celá řada prázdných míst, pokoutních lichých uliček a zase proraziti nebo sešířiti nové ulice. Lépe jest navrhnouti a schváliti smělejší myšlénku, protože jest pravděpodobnější, že se ona zrealisuje ve formě chudší.

Poříční ulice, Nábřeží a Marianská ulice.

1. Poříční ulice lemována jest nejvíce přízemními chatrčemi. Regulační čára strany východní dána jest rohem Nr. 79 (Tyrpekl) a rohem Nr. 77 (Černý), další čára stanovena jest domky Nr. 74, 128 (Světlík, Linwald), Nr. 123, 71 (Černý, Švarc) ustoupí. Litovati jest, že Nr. 79, 71, 74 mají nepatrné dvorky, ačkoliv za nimi rozkládá se veliká zahrada. Co počíti se stranou západní, jež těsně k řece přiléhá? Uvážíme-li, že všechny domky, vyjímajíc nárožní jednopatrový dům Nr. 78, jsou ve stavu zuboženém, že leží v inundačním terrainu, že svou chudobu se všech stran na odiv staví, a konečně že nemají prostranných dvorů, nemůžeme ani na chvíli býti v pochybnosti, že se na jejich místě více stavět nesmí. Nechť se chalupy obývají pokud možno, však nedovolujtež se zásadní opravy, aby domky brzo se zemí srovnány býti mohly. Dle toho nesmí se ani na Nr. 78 znovu stavěti. Týká se to Nr. 78, 76, 122, 75, 106, 73, 72 (Hučokovský, Cholt, Šmolík, Bláha, Seidlová, Aningrová, Hořice).

2. U Nábřeží z podobných příčin vedena regulační čára Nr. 35 (Nosková) a rohem nového přízemního domku Nr. 43 (Vlach). K ulici připadne Nr. 34 a spáleniště Nr. 56 (Horn). Další direktivou jest slušný přízemní domek Nr. 44 (Novák); stavební čára jeho rohem vedená hledí býti rovnoběžná s pobřežní zdí. Chatrč Nr. 40 (Hořice) ustoupí. Nr. 47, 48 (Preisler, Valenta) postoupí. Pokoutní ulička Kovářská se zastaví, béře jen zbytečně místo, kterého se pro dvorky velmi dobře užíti dá. Na místě Nr. 49, 50 (Hejrovský, Potůček) nesmí se znovu stavěti.

3. Při Marianské ulici musíme míti na mysli úpravu nábřeží. Čára jest dána jednopatrovým domem Nr. 85 (Světlík) a běží rovnoběžně s nábřežím. Podle toho ustoupí přízemní Nr. 84, 83, 82, 81 (Mudrová, Rempus, Skolka, Wünsch). O přízemních domcích při řece Nr. 107, 138, 80 (Grubrová, Záhora, Chaun) platí to, co jsme o druhých staveních při nábřeží promluvili. Již to, že nemají dostatečného místa, a že dvorky oku přístupny jsou, poukazuje na jich zboření.

Objekty, o kterých zde byla řeč, jsou samé nepatrné domky, jež nebudou míti více ceny nežli jako stavební místo, které se majetníkům na příhodnějším místě vykázati může.

Koželužská ulice, Trhové náměstí, Puchmírova ulice.

1. Koželužská ulice i Trhové náměstí budou patřiti k živější části města tenkráte, když bude ulice spojující Svatojanské náměstí proražena. Regulační čára severní strany určena jest stávajícími domy, toliko Nr. 34 odpadne. V příčině sešíření ulice zařezává se čára do Nr. 71, 124 (Švarc, Záhora), které někdy ustoupnou; další čára dána jest Nr. 18, 70 (Blahoň, Sixtová). Hostinec na Železné nevzali jsme za vodítko, nebude také tím nic zkaženo, když tak význačná budova delší dobu vystupovati bude. Nutno jest postarati se o brzké odklizení kůlen před Železnou a před Nr. 40 (Hořice). Trhové náměstí má dosud nezastavěné místo pole parc. č.1857 a zahradu parc. č.1856, jež slušná staveniště poskytují. Stavební čára určena jest Nr. 66, 125 (Smolík, Nosek); nové domy ustoupí za plot.

2. Puchmírova ulice patří k nejpřednějším na Pražském předměstí. Domky Nr. 65, 116, 162, 64, 63 dána stavební čára (Skolka, Lehner, Kesl, Till, Břehovský), na to se čára láme, aby získala se stejná šířka ulice, dále určena jest rohem Nr. 121 a 127 (Šašek, Uxa), takže Nr. 62 (Margold) postoupí. Dále řídí se stavební čára stávajícím stavem Nr. 108, 60, 135, 59 (Stibral, Waldstein, Šašek, Ouhrabka), jenom Nr. 61 (Frank) ustoupí.

Za Polní ulicí ustoupnou Nr. 54, 53 (Weingartl, Wünsch) do fronty Nr. 113 (Weingartl), by silnice stala se širší.

Na protější straně Puchmírovy ulice jde čára nárožním Nr. 40 a stodolou Nr. 165, pak Nr. 41, 45, od rohu Nr. 41 nepatrně se láme, by konstantní šířka ulice se získala.

Direktivou regulace ulice Barvířské jest Nr. 42 (Procházka), sousedící stodoly ustoupí, další čáru udávají Nr. 44, 43 (Novák, Vlach).

3. Až dosud byla řeč o staveních, na jichž místě budoucně stavěti se nemá v příčině aby ulice staly se širšími, vzdušnějšími, krásnějšími. Proto také postaráno býti musí o nová stavební místa, která by nejen tuto ztrátu nahradila, ale v případě vzrůstu města dostatek místa pro nové domy poskytovala.

A právě proto, že v Rokycanech jest příhodných míst nadbytek, netřeba v příčině nových stavebních míst bojácně si počínati. Dle našeho soudu takové vhodné místo nalézá se mezi Trhovým náměstím, Pražskou silnicí a Polní ulicí (parc. č.2888). Za základ parcelace těchto pozemků slouží ulice Puchmírova; tak prorazí se nová ulice zbořením chatrče Nr. 132 (Šilpach) a to ve směru kolmém k ulici Puchmírově. Šířka její 13–14 m podmíněna jest Nr. 132. Vyčnívající přístavba náležející k Nr. 66 prozatím vaditi nebude.

Druhá projektovaná ulice ústí do ulice Puchmírovy mezi Nr. 62 a 121 (Margold, Šašek) nevyžadujíc žádného domku. Obě ulice mají polohu výtečnou, protože jedny fronty obráceny jsou proti jihovýchodu, druhé proti severozápadu. Pro zlepšení passage protíná obě ulice třetí nová ulice v úhlu pokud možno pravém, ústíc do Pražské silnice a vyžadujíc stodoly stav. parc. č.415. Všechny ta místa jsou rovná a doporučují se za staveniště zvláště tenkráte, když přímá ulice z Koželužské ulice na náměstí proražena bude, poněvadž spojení těchto míst s centrem města bude přímé a pohodlné.

Mostecká a Příbramská ulice.

1. Mostecká ulice má polohu výhodnou, neboť jedna fronta čelí proti severozápadu, druhá ohraničujíc rozsáhlou zahradu, obrácena jest proti jihovýchodu. Doporučujeme tuto zahradu za staveniště v tom případě, že by v Rokycanech čilejší stavební ruch nastati měl, protože každý dům může míti ještě slušnou zahrádku. Stavební čára na straně zastavěné zůstává nezměněna, protější čára ustupuje do zahrady, řídíc se kůlnou, jež k Železné (Kellner) patří. Sešíření toto nepodléhá žádným obtížím.

U Pražské silnice určeny jsou stavební čáry stávajícími domy nebo stodolami.

2. Příbramská ulice poskytuje mnoho vhodného stavebního místa. Jest dosti pravidelná a nepotřebuje mnoho ke svému regulování. Nárožní domek Nr. 88 (Gruber) o něco ustoupí, jinak se nic nemění. Poloha Příbramské ulice jest výhodná, neboť jedny fronty čelí proti jihozápadu,druhé proti severovýchodu, vedle toho mohou míti domy rozsáhlé zahrady.

I pozemky kolem Příbramské ulice doporučují se jako místa stavební. Pro zlepšení passage jest potřebí proraziti nové příčné ulice. Jedna spojuje Příbramskou ulici s Marianskou, nevyžadujíc žádných obětí. Totéž spojení má druhá příčná ulice, obsahujíc v sobě polní cestu parc. č.2942. Naproti první ulici čelí ulice souběžná s Pražskou silnicí, jež však vyžaduje přízemek Nr. 94 (Tittl). Konečně jeví se potřeba nové ulice při polní cestě k pivovaru parc. č.294/3.

Plzeňské předměstí.

1. Soukenická ulice skládá se nejvíce z domků, jež těsně přiléhají k mlýnskému náhonu. Na podobných staveništích nedá se nic kloudného provést a z té příčiny ať se zde nové domky nestaví. Tím způsobem až domky nebudou schopny k obývání a budou hroziti sesutím, srovnají se se zemí, jsou to Nr. 46, 52, 48, 7, 8, 45 (Poláček, Šneidrová, Zýka, Liebscher, Benetka, Šneidr). Stavení při Nr. 2 (Hněvkovský) určují čáru tak jak nyní stává. Se strany rybníka urovná se ulička pro chůzi v rovných čarách. Za to doporučuje se k zastavění druhá strana Soukenické ulice, jejíž fronta obrácena jest proti polední straně; domy zde stojící mohou míti slušné zahrady sahající až k řece Padrť. Stavební čára dána jest Nr. 6, 5/6 a ohradní zdi zahrady parc. č.201. Domek Nr. 3/4 (Bulířová) postoupí do této čáry.

V případě nedostatku stavebního místa doporučuje se parcela zahrad parc. č.201, 205 a proražení ulice z nynější cesty k řece. Ulice tato má průčelí proti jihovýchodu obrácená, zahrady poskytují prostranného místa. Mlýn Jagrův stav. parc. č.347 zůstává na svém místě a ustanovuje stavební čáru do které ustoupí Nr. 11 (Černovský).

3. Madlonova ulice zůstává v celku nezměněna. Severní strana má při sobě rozsáhlé dvory a místa více než dost, za to tím více trpí nedostatkem místa strana jižní. Naproti Jagrovi a na svém konci jest ulice tato zúžena, během doby může se však to napraviti. O domcích „v kolonii“ není třeba nic zvláštního poznamenati.

4. Aby město bylo koncentrováno, vedli jsme ještě nové stavební čáry, které tvoří souběžnou ulici s hradbami města a spojují Plzeňskou bránu se Saskou branou. Ulice či silnice tato jeví se jako pokračování okružní silnice. Aby někdy zastavěna býti mohla s obou stran, jest potřebí místa pro staveniště, proto neřídili jsme se nynější silnicí a pěšinkou, jež kolem hradeb se vine. Direktivou jest jednopatrový dům Nr. 31 (Bothová) a ulička Zámečnická, která se někdy rozšíří. V tom případě nemohla by se severní část Zámečnické ulice, kde nyní stojí Nr. 39, st. parc. č.362, 363, Nr. 30, 68, 27 (Krištufek, Cejp, Klesa, Frank, Bartůněk) zastavěti, poněvadž blok mezi ulicí Madlonovou a Zámečnickou neposkytuje dosti místa; proto se někdy zboří. Čára zde neznamená čáru stavební, nýbrž ohradní zeď. Někdy může se proraziti příčná ulička, která by Madlonovu ulici s okružní silnicí spojovala. V případě uskutečnění této myšlénky nynější silnice i vyvýšená pěšinka kol hradeb se zruší.

Popsaný nyní projekt vyžaduje zregulování silnice, která k městským sadům vede. Z koutů mezi oběma silnicemi a domem Nr. 31 zřídí se malý sad.

Kanalisace

Dnes přikládá se kanalisaci veliká váha a důležitost, neboť jde o to, odváděti co možno nejrychleji výkaly a splašky z obvodu města a tak zameziti znečištění vzduchu i spodních vod. Dobrá pitná voda a kanalisace jsou v otázce zdravotnické za nejnaléhavější pokládány. Až dosud prováděla se kanalisace tím způsobem, že husté i tekuté výkaly vedly se kanály, jež pro nutný spád ústí do nejnižších míst okolního terrainu, a to jsou potoky, řeky, které odvádějí splašky s sebou. Nastává otázka, mají-li se výkaly vpustiti do nejbližší tekoucí vody, jak se to dříve stávalo? Jsou tekoucí vody pro to, aby pojímaly všelijaké nečistoty a odpadky? U venkovského města zvláštně dlužno uvážiti, že sváděním kanálů do řek přichází zemědělství o mnoho cenných hnojivých látek. Tyto dvě zásady; rychlé odvádění výkalů se zamezením znečištění studničních vod a využitkování hnojivých látek k účelům hospodářským jsou v částečném odporu, a jest právě úkolem assanační techniky zájmy tyto co možná smířiti ku všeobecnému dobru. Kanalisace provádí se buď prostým vývozem ze žump, buď vývozem v soudkách, nebo kanály, jež jsou stálým přítokem vody splachovány anebo pneumatickým vyváděním.

Na městech venkovských, zvláště kde jest tekoucí voda poblíž, doporučuje se systém splachovací, při kterémž ale nastává znečištění tekoucí vody. Tomu se odpomáhá zavlažováním okolních pozemků, kteráž myšlénka čím dál tím více dochází uznání. Až nejširší kruhy na venkově přesvědčí se o užitečnosti zavlažování a drenáže pozemků, pak nastane doba, že výkaly nebudou pokládány za nezbytné zlo.

Popišme nyní struční dosavadní kanály v Rokycanech.

1. Jeden kanál začíná v Hradební ulici, prochází třídou Palackého, Havlíčkovou a Saskou ulicí a vlévá se do mlýnské nádržky za Saskou branou.

2. Jiný začíná v Zahradní ulici, prochází ulicí Arnoštovou vlévá se do kanálu předešlého v Saské ulici. Druhé křídlo začíná u kostela, prochází ulicí Kostelní a Arnoštovou a ústí v Saské ulici.

3. Další kanál začíná na náměstí Marianském, prochází ulicí Komenského, Plzeňskou a ústí do příkopu za Plzeňskou branou.

4. Jiný kanál začíná v Sladovnické ulici, jde Svatojanským náměstím a ulicí Pivovarní, odtud vchází pod dům Nr. 89, pod kterým vlévá se do potoka mlýnského.

5. Další prochází celou nádražní a Pražskou ulicí, na to domy Nr. 136, 139, pod kterými vtéká do mlýnského potoka.

6. Kanál procházející Zbrojní ulicí vtéká do kanálu, který prochází ulicí Zahradní; kanál jdoucí Riegrovou ulicí vtéká do kanálu, který prochází ulicí Kostelní.

Když jsme veškeré kanály města Rokycan vyjmenovali, poučuje nás pouhý pohled na síť kanalisační, že celá řada ulic kanalisace nemá.

Obraťme zraky své ku kanalisaci budoucí. Nějakou zvlášť umělou a nákladnou kanalisaci nelze ve venkovském městě navrhovati, té dopřáti si mohou jen města veliká, která ostatně až na malé výjimky také ji neprovedla. A co jest příčinou toho? Dobrá a systematická kanalisace jest totiž drahá, nákladnější než si mnohý neodborník myslí. Menší města musí proto pomýšleti na kanalisaci, která jest přiměřená k objektům, pro které se staví.

Zajisté jako všude tak i v Rokycanech vyřizovala se kanalisace od případu k případu. Pro budoucnost navrhujeme kanály nepropustné, dostatečně veliké, které by stále přitékající vodou proplachovány býti mohly. Vodu z mlýnského náhonu k tomu přímo užíti nelze, protože náhon nejníže leží, a naopak kanály přímo nebo nepřímo do něho ústiti musí; aby se to tedy státi mohlo, jest potřebí vodovodu, který by dostatek vody poskytoval. Ale i když vody nebude, není tak zle, protože do kanálů přijde málo pevných výkalů, ježto město jest po většině hospodáři obýváno. Hlavní vada kanálů jest, že se staví z kamene na vápno obyčejné. Kámen ve vlhku s vápnem špatně se pojí, tím povstávají štěrbiny, kterými hnojůvka prosakuje, čímž se blízké studně otravují. Během několika let jest kanálové zdivo na sucho, protože voda maltu vypere, následkem toho okolí nasytí se fekaliemi. Jiná vada jest ta, že se nerozlišuje kanál hlavní, která jako hlavní řeka pojmouti má celou řadu přítoků menších. Průřez hlavního kanálu buď tak veliký, aby člověk jsa shýbnut mohl jím prolézti a jej vyčistiti. Zvláště tam, kde není spádu nadbytek, má býti profil kanálu větší, protože se rád zanese. Když tomu tak není, musí se často v ulici kopati, dlažba spravovati, což během doby dráže přijde, než kdyby se hned z počátku řádný kanál vystavěl. Hlavní kanál má jíti vždy ulicí a co možno ve směru přímém, každé zakřivení způsobuje odpor v pohybu, v místech takových rád se kanál zanáší. Když jde kanál ulicí, může se domovní stoka snadno k němu připojiti, než když se klikatí pod domy.

Doporučujeme pro budoucnost kanály vejčitého průřezu, jež se v novější době z podstatných příčin navrhují. Předně jest v nich tření malé, za druhé při téže kubatuře zdiva jsou co možno vysoké, což jest v příčině prolézání důležité. Provádějí se z výtečně pálených cihel, spodek vyvede se jako půlcihlová klenba, strany vyzdí se na cihlu a svršek překlene se na půl cihly. Zdivo provede se z pražského staroměstského vápna, které jest hydraulické, líc až do patek omítne se maltou cementovou ve které buď 1/3 písku a 2/3 cementu. Tím způsobem docílí se hlavní vlastnost kanálu, a to je nepropustnost. Výška násypu nad kanálem buď nejméně 40 cm, aby tlak vozů klenbám neškodil. Otvory pro vodu dešťovou nechť nikdy neústí přímo do hlavní stok, nýbrž ať šachta pro vodu isolována jest od kanálu vodní zarážkou, aby zápach z kanálu na ulici vniknouti nemohl. Mimo to ať se pamatuje kromě dešťových mříží na šachty, kterými by cídič vstupovati mohl, a jež vzduchotěsně uzavřeny býti musí.

Veliká výhoda jest, že městem protéká řeka, vlastně mlýnský náhon, jehož živá síla jest dosti značná. Nehledě ke mlýnům jest průřizný spád jeho 1 : 220. Poněvadž v Rokycanech nebude mnoho výkalů pevných, mohou kanály přímo ústiti do potoka, když vyústění bude za městem, jest však třeba, aby kanál do větší nádržky či žumpy, jež by na blízku potoka stála, ústil, když vyústění jest nutné ve městě samém. Pevnými a usazenými výkaly buď by se přímo nebo nepřímo blízké pozemky hnojily, kdežto přebytečné a trochu učistěné špinavé vody, jež by případně ještě jinou filtrační nádržkou procházeti mohly, odtékaly by do náhonu. Tím způsobem tekoucí voda valně se neznečistí a zároveň uchová se hojnost hnojivých látek. Věc nemůže činiti tak značných obtíží.

Nehoda pro Rokycanskou kanalisaci jest nedostatek spádu, jak to nivelace města ukazuje. Rozdíl výšek ve vnitřním městě činí 4 až 5 m, což jest ovšem málo. Má-li se tedy potřebného spádu docíliti, musí se kanály vésti cestou nejkratší a přímou k náhonu samému. V tom případě filtrační nádržky odpomohou.

Dle našeho soudu nezdá se nám na místě navrhovati zcela určitou síť kanalisační, závisí to na tolika faktorech, jež se ani předvídati nedají. Kudy se kanály vésti mohou, udávají zřejmě nivelační plány, které svými ciframi spád vyznačují.

Do té doby, kde není naděje v důkladné kanály buď pamatováno na odvádění splašků podřízeným kanálkem do řádně vyzděné žumpy od obytného stavení dosti vzdálené; tu pak bez obtíží polní hnojivo udělati lze. Myšlénka tato vyžaduje prostranných dvorů, kterých je však v Rokycanech dost.

Jisto jest, že kanály všude býti nemohou, neboť jich náklad musí býti přece v poměru k objektům, pro které se staví. Nemůže se pro několik chatrných domků, které několika set zlatých ceny mají, založiti kanál, který by tisíce nákladu vyžadoval.

Naléhavou potřebou jest zkanalisování domů na náměstí. Terrain ani na jednu ani na druhou stranu nemá potřebného spádu. Také Pražské předměstí nemá dosud kanálů. Svádění jich do řeky nedoporučuje se se stránky zdravotní, neboť řeka, vyjímajíc vyšší stav vody, jeví se jako prázdné koryto; svádění jich přes řeku, nepřihlížeje k technickým obtížím, do mlýnského náhonu též nejde, protože náhon leží buď v téže výšce nebo ještě výše nežli Pražské předměstí. I nezbývá nic jiného, nežli kanály svésti do žump u řeky postavených, z nichž by učistěné špinavé vody do Padrtě vtékaly.

Blízkost říčního koryta dovoluje vždy dostatečný spád kanálu, když se na začátku svém dosti mělce založí. Nová kanalisace zanešena jest v návrhu regulačním, kdežto dosavadní obsažena jest v plánech polohopisných.

Výšky důležitějších bodů nad mořem.

Pole mezi železniční drahou a Šťáhlavskou silnicí	378.2
Šťáhlavská silnice za posledními domky	377.4
Dvůr na pile	375.4
Pole za třemi kříži	375.0
Hutě	371.1
Nádraží západní dráhy	370.7
Dvůr kasárenských koníren	368.1
Křižovatka Nádražní ulice a okružní silnice	367.3
Silnice u hutí pod drahou	367.2
Kašna na Svatojanském náměstí	367.1
Křižovatka Sladovnické a Stodolní ulice	367.0
Příbramská silnice pod drahou	365.6
Hlavní kostel	365.3
Pražská silnice za ulicí Polní	365.1
Křižovatka Palackého a Stodolní ulice	364.5
Křižovatka Plzeňské ulice a náměstí	364.0
Pražský most	363.9
Pražská silnice naproti Polní ulici	363.4
Plzeňská silnice naproti cukrovaru	363.1
Křižovatka Havlíčkovy, Saské a Arnoštovy ulice	362.8
Křižovatka Plzeňské a Zahradní	362.5
Silnice u Železné	362.0
Lávka přes řeku Padrť ke Koželužské ulici	361.8
Lávka přes mlýnský potok ke Koželužské ulici	361.8
Plzeňská brána	361.7
Příkopy pod kostelem	361.3
Trhové náměstí	361.0
Plynárna	361.0
Most přes Borek	360.4
Padrť pod Pražským mostem	360.2
Jagrův mlýn	360.0
Saská brána	359.7
Cukrovar	356.3

Vysvětlení ke plánům.

Především bude zajímavo pověděti, jakým způsobem jsme situační plány provedli. První prací bylo zvětšení celého komplexu dle mapy katastrální pomocí drobné sítě čtvercové a to v měřítku čtyrnásobném, jak jsou mapy katastrální, která jak známo provedeny jsou v měřítku 1" = 40o čili 1 : 40x6x12 = 1 : 2880. Potom měřily se všechny délky domů, přístaveb, dvorů, zahrad a pozemků, šířky ulic a.t.d. pásmem, kteréž délky poznamenaly se do uvedené skizy; pak měřičským stolem měřila se situace, která zkoušela se s délkami přímo měřenými, načež se vše v náležitý soulad uvedlo, přezkoušelo a doplnilo. Ačkoliv tedy situace zcela samostatně se provedla, přidrželi jsme se měřítka 1 : 720 a ne 1 : 1000, a to z té příčiny, aby naše situace porovnati se mohla s mapou katastrální. Na to přistoupilo se k podrobné nivelaci celého terrainu, domovních prahů, mříží kanálových atd. Aby se pokud možno vyhnulo určování znivelovaných bodů v širém poli, nivelovány hlavně meze a body ležící v přímkách. Konečně zjištěn směr kanálů, plynovodu a vodovodu, změřena hloubka kanálů atd.

Tím byla práce v přírodě, to jest v Rokycanech, skončena, potom následovala práce kancelářská, jež se v Jičíně prováděla. Originaly z měřičského stolu kopirovaly se jehlou na kreslicí papír, kontura tuší vytažena, potom výkresy obvyklým způsobem kolorovány, popsány, kotovány, vodovod, plynovod, kanály zaneseny. Za základ nivelace vzata jest hlava šíny na Rokycanském nádraží, na kterém jest marka, určující nadmořskou výšku, jež zní 370.66 m. My tuto výšku přikládali jsme k hlavě šíny, tvrdí se však, že vztahuje se na znamení v tabulce, která na nádražní budově připevněna jest. Kdyby tomu tak bylo, jsou veškeré body nižší o výšku marky nad hlavou šíny co se týká výšky nadmořské. Jinak nemá věc významu. Koty výšek psány jsou barvou modrou, číslice 3 vyznačující tři sta, jest vynechána, protože se rozumí sama sebou; neexistuje také v celém operatě ani výška od dvou do tří, ani od čtyř do pěti set metrů.

Stavební parcelní čísla jsou v situaci psána černě, popisná čísla domů a pozemkové parcely červeně. Ačkoli všechny rozměry byly skutečně přímo měřeny, tož koty zanešeny jen ty nejdůležitější: fronty domů, výstupky a šířky ulic; jinak pro nezměrnou spoustu číslic byly by plány nejasny a nezřetelny. Délky domů jsou větším dílem uvnitř parcely, koty domovních prahů označeny kroužky obsaženými ve frontě stavení. Situace obsahuje také kandelabry, kašny, sochy, ohradní zdě, vjezdy do dvorů atd. Vodovod rýsován jest barvou modrou, plynovod zelenou, kanály barvou červenou.

Celý pojatý komplex sahá od cukrovaru na západ až k posledním domkům na Pražské silnici na východ, od řeky Padrť a k potoku Borek na sever až k hutím na jih. Plocha komplexu měří 310 jiter, i jest obsažen na čtyrech stejných výkresích opatřených rámem 75/115 cm. Tyto čtyry archy tvoří jednotný celek. Poněvadž tímto způsobem centrum města rozřezáno, nelenili jsme přidati arch zvláštní, aby celé město bylo pohromadě. Archu tomuto přikládáme zvláštního účele.

My klademe z celého elaborátu, který 9 1/2 archů čítá, největší váhu a cenu na jmenované čtyry archy situace. Ty za originál považovati sluší. Zde jest vše, co jen technik potřebovati může, v hromadě sneseno. Nehledě nikterak k regulaci města, která jest na tolika faktorech a náhodách závislá, mají tyto situační plány, jež jsou zároveň plány nivelačními, vždy cenu trvalou a nepomíjející. Vzhledem k tomu, že tyto čtyry archy jsou cenné pro svůj material, který v sobě chovají, a že pro rozličné problémy v budoucnosti vždycky kýženým podkladem budou, a vzhledem k tomu, že tolik námahy a neúmorné práce vyžadovaly, jak každý technik dosvědčí, jest nutno, aby se s nimi s největší šetrností zacházelo, poněvadž nemají ceny jen pro dnešek ale pro vždycky.

Na plány regulační či regulaci města nemůžeme my co projektanti nikdy té váhy přikládati, poněvadž regulace nezávisí na projektantech, nýbrž na obci a jiných činitelích.

Máme své zkušenosti. Každou chvíli budou regulační čáry v jiném stadiu. Pouze jediný dům, neřídící se čarou regulační, dává direktivu zcela jiné regulaci, než-li schválena byla. Vzhledem k tomu, že od nás vycházeti může pouhý návrh regulace, který, než dojde schválení obecního zastupitelstva, zajisté mnohé změny prodělá; vzhledem k tomu, že od plánu, třeba schváleného jest ještě velmi daleko k jeho provedení, neklademe na plány regulační již té váhy jako na detailní plány polohopisné. Také žádný inženýr nemůže si osvojiti té místní známosti, jaké k návrhu regulace jest potřebí.

Z té příčiny nevkreslili jsme regulační čáry do originální situace, nýbrž do kopie. Až pak regulace města schválena bude, vrýsují se schválené čáry do pátého archu, který celé město obsahuje, a který za tou příčinou zhotoven byl. Tou však jsme radou, aby do originalu nikdy nevkreslovaly se čáry regulační, v případě potřeby nechť opatří se kopie.

V návrhu regulace jsou nové stavební čáry barvy rumělkové. V Příčině regulačních čar jest vždy rozhodným činitelem vyslovená myšlénka, jež buď z plánů samozřejmě vyzírá anebo v tomto spisku vyslovena jest. Všechny objekty a pozemky, jež v regulačním bloku obsaženy nejsou, mají se během doby státi veřejným majetkem, a zase všechny ulice, jež v stavebním bloku jsou, mohou se časem zastavěti nebo státi se majetkem privatním. Nesmí se tudíž na místě, které v bloku neleží, ani nová stavba ani přestavba provésti. Každá nová stavba v bloku obsažená musí se řídit schválenou regulační čarou.

Vedle 6 1/2 archů obsahujících situaci, jsou ještě 3 archy, které podélné profily ulic, silnic a kanálů podávají. Délky naneseny jsou v měřítku 1 : 720, výšky v měřítku 1 : 72; jsou tedy výšky oproti délce desateronásobné, což se činí proto, aby spád stal se nápadným.

První profil jde Plzeňskou silnicí, Plzeňskou a Komenského ulicí a Marianským náměstím. Druhý profil prochází Svatojanským náměstím, Pražskou ulicí, mostem, Mosteckou ulicí a Pražskou silnicí. Třetí profil obdržíme, jdouce Palackého ulicí, Havlíčkovou, Saskou, Madlonovou ulicí ku koloniím na silnici. Čtvrtý profil jde silnicí od kolonií ku Plzeňské bráně, obvodní silnicí kol hřbitova k nádraží.

Druhý arch obsahuje následující profily. První prochází silnicí od nádraží, Nádražní, Novu ulicí a silnicí k hutím. Druhý obdržíme, jdouce Hradební, Stodolní a Sladovnickou ulicí k Svatojanskému náměstí. Třetí profil jde Soukenickou a Puchmírovou ulicí, Trhovým náměstím a Příbramskou ulicí. Čtvrtý profil obsahuje silnici k Volduchám, Puchmírovu ulici, Nábřeží, Poříční a Marianskou ulici.

Třetí arch věnován jest podélným profilům nynější kanalisace a ulic, pod kterými se kanály vinou. První profil jde Palackého třídou, Havlíčkovou a Saskou ulicí, za bránu. Druhý prochází ulicí Zahradní, Arnoštovou a Kostelní. Třetí jde Nádražní, Pražskou ulicí a domy Nr. 136, 139. Čtvrtý prochází Komenského a Plzeňskou ulicí. Pátý jde ulicí Zbrojní. Šestý prochází náměstím a ulicí Riegrovou. I zaneseny jsou veškeré mříže kanálové jakož i hloubky kanálů. Konečně připojeny jsou příčné profily ulic, jak by žádoucí byly, jakož i průřezy kanálů, jež by se v budoucnu stavěti měly.

Na konec ještě toto připojujeme. Rýsovati a navrhovati jednotlivé detaily ulic nebo kanálů byla by věc bezúčelná, záleží vše na čase, kdy se ta která věc uskuteční; jinak jest s projektem, který se provede dnes, jinak když myšlénka navržená stane se akutní teprve za 50 let, kde se zase se skutečnými faktory počítati bude. Stavební řád praví, že do plánů polohy má se vkresliti veškeré regulování, které se právě provádí anebo které provést v době nejblíže příští se zamýšlí. Výška rovinná má důležitost, kde jest veliký spád a terrain nepravidelný. Že napřed výšku prahu stanoviti nemožno, vysvítá z toho, že výška jeho závislá jest na délce domu a na umístění domovních dveří, proto úkol tento lze řešiti jen při daném případě zvlášť. To však bude nyní snadnou věcí, protože udány jsou výšky veškerých prahů domovních.

Situace, co se týče položení úhlů světových, kreslena jest tak, jak jest zvykem u všech geografických map, totiž shora jest sever, zdola jih, na pravo východ a na levo západ.

A ku konci podotýkáme, že s měřením města Rokycan započato v dubnu 1891, celý elaborat dokončen v prosinci, a že vedle podepsaného na předložených plánech nepřetržitě pracoval pan inženýr Jan Janča, který také měřičské práce provedl.

V Jičíně, v měsíci prosinci 1891.

Bedřich Pek.