|
|
|
|
|
|
Pražské předměstí: Oblast Na Pátku
Urbanistická tragédie Pražského předměstí spočívala v tom, že každá etapa moderní poválečné výstavby se tu chovala arogantně ke svým sousedům a i během čtyř dekád komunistické vlády se minimálně jednou zásadně proměnila urbanistická koncepce a estetika nové hromadné výstavby. Jestliže v prvních dvou socrealistických sídlištích (Hrudkovanka a obytný soubor na nároží ulic Na Pátku a Pražská) můžeme spatřovat jakousi ideu postupné přeměny celého předměstí na soustavu kompaktních polouzavřených bloků, pak následující stavební etapa tuto ideu zcela narušila.
Obsah
Pražské předměstí: Oblast Na Pátku
3.1. Urbanistický popis sídliště Na Pátku
3.2. Výstavba sídliště Na Pátku
3.2.2. Příprava a výstavba 1. etapy sídliště
3.2.3. Spory o podobu 2. etapy sídliště (rozsah demolic a výstavba garáží)
3.2.4. Výstavba 2. etapy sídliště
3.3. Další stavební vývoj sídliště Na Pátku
3.4. Původní zástavba na místě sídliště Na Pátku
3.4.1 Urbanistický a stavební vývoj Nerudova náměstí
3.4.2. Popis původní zástavby na západní straně Nerudova náměstí
3.4.3. Činžovní domy čp.450-451/II z první republiky
3.4.4. Popis původní zástavby na severní straně Nerudova náměstí
3.4.5. Popis původní zástavby na jižní straně Nerudova náměstí
3.4.6. Prodejní objekt na jižní straně Nerudova náměstí
3.4.7. Hostinec Železná čp.69/II
3.4.8. Technický vývoj Nerudova náměstí (proměna z tržiště na městský park)
3.4.9. Vývoj pojmenování Nerudova náměstí
3.4.10. Původní zástavba v Soukenické ulici a v Barvířské ulici
3.4.11. Dochovaná zástavba na severní straně Soukenické ulice
3.4.12. Technický vývoj Soukenické ulice
3.4.13. Vývoj pojmenování Soukenické ulice
3.4.14. Původní zástavba v ulici Na Pátku a zaniklá Kovářská ulice
3.4.15. Dochovaná zástavba na nábřeží v ulici Na Pátku
3.4.16. Technický vývoj ulice Na Pátku
3.4.17. Vývoj pojmenování ulice Na Pátku
3.1. Urbanistický popis sídliště Na Pátku
Na konci 60. let vrcholí v české architektuře okouzlení volnou zástavbou. Myšlenky funkcionalistické moderny 30. let fúzují s panelovou technologií. Ideálem doby je vnějškově nezdobná zástavba, nespoutaná tradičním pojetím uličních čar. Krystalickým vyjádřením tohoto dobového názoru je sídliště Na Pátku (viz fotogalerie), které vyrostlo podle projektu ing. arch. Antona Husára (nar. 1936) a ing. arch. Vladislava Štrunce st. (nar. 1928).[1] Zaujalo plochu dvou původních předměstských bloků, středověkého, možná dokonce předlokačního původu, mezi Nerudovým náměstím a Padrťským potokem.
Sídliště se skládá ze čtyř vějířovitě umístěných osmipodlažních deskových domů čp.881-882/II, čp.34-35/II, čp.876-877/II, čp.883-884/II, situovaných příčně do oblouku podél nábřeží Padrťského potoka v ulici Na Pátku (foto ze 70. let 20.stol., foto z r.2003) a z dalších dvou domů čp.13-14/II a čp.885-886-887-888/II, umístěných podél Soukenické ulice a Nerudova náměstí. Sídliště Na Pátku bylo revoluční stavebním počinem, v špatném slova smyslu. Převratné bylo zvolené měřítko výstavby. V Rokycanech tu bylo poprvé dosaženo osmipodlažní výšky domů, a to jen desítky metrů od historického jádra (panelová technologie 06-B).[2] Barokně malebné pohledy, které se dosud otevíraly z ulic okolo hlavního náměstí směrem k severovýchodu tak byly brutálně narušeny (foto ze 70. let 20.stol.). Vrch Žďár byl od města pohledově oddělen bílou zdí panelů. Obytný soubor je odstrašujícím příkladem jakéhosi funkcionalistického manýrismu 60. let 20. století, vějířovitá skladba jednotlivých domů vypadá efektně možná na rýsovacím prkně nebo při pohledu na půdorysnou mapu, ale tím to končí. Toto už nebyla výstavba na okraji města jako v případě Hrudkovanky. Toto byla zlovolná asanace historického organismu Rokycan, jedna z první velkých demoličních akcí, které pak pokračovaly až do konce 80. let. Autoři projektu tak navzdory efektním dobovým frázím o moderních Rokycanech implantovali do historické sídelní struktury obyčejné panelové sídliště. Volná zástavba byla paradigmatem urbanismu oné doby a nesla si v sobě jistou logiku. Ale to, co může fungovat někde při výstavbě na zelené louce, obzvlášť pokud by to bylo umocněno osobitým ztvárněním jednotlivých novostaveb, zde nefungovalo. Toto nebylo dílo Corbusiera, ale vulgární demonstrace typizované podřadné architektury. A i z osobního hlediska jde do jisté míry o tragédii projektantů, kteří možná začínali své profesní životy s ideály pokroku a modernity, aby nakonec po nich zůstalo banální panelové sídliště sovětského typu, které nevratně poznamenalo strukturu města.
A další chyba závažná chyba: vzhledem k dobové chudobě stavebních technologií a materiálů i pohrdání historickou uliční sítí pokrylo sídliště Na Pátku tyto cenné pozemky kompozičně rozbředlou volnou zástavbou typizovaných panelových domů. Promarnilo tak možnost nově akcentovat městské prostory (pokud tedy pod slovem akcent není myšleno tupé osazení osmipodlažních paneláků podél nábřeží Padrťského potoka). Přitom se přímo nabízelo právě městotvorné využití nábřeží potoka a také Nerudova náměstí, které se po výstavbě sídliště Hrudkovanka začalo měnit v lokální centrum Pražského předměstí. Do Nerudova náměstí tak sídliště Na Pátku hledí banálním panelovým domem bez veřejného parteru, natož osobitosti. Po slibném začátku v 50. letech s obchodním parterem domu „rampa“ bylo Nerudovo náměstí, které mělo potenciál stát se přirozeným střediskem Pražského předměstí, neutralizováno do podoby pouhé nelogické proluky, popřípadě parku (foto z r.2003). Stejně tak středověká spojnice Pražského předměstí a historického jádra, která vybíhala z rohu Nerudova náměstí přes Padrťský potok směrem ke Spilce, se proměnila na novém sídlišti jen ve fádní chodník. A za tou vší průměrností socialistického projektu je znovu a znovu nutné si představovat, že této podivné estetice musely ustoupit desítky starších objektů.
3.2. Výstavba sídliště Na Pátku
Konkrétní obrysy nového sídliště se začaly vynořovat v 2. polovině 60. let 20. století. Díky spuštění čističky odpadních vod (viz kapitola „Plzeňské předměstí“) a hlavně dodatečné úpravny pitné vody u Boreckého potoka (viz výše v popisu sídliště Hrudkovanka) v roce 1965 se v Rokycanech vytvořily podmínky pro opětovné nastartování hromadné bytové výstavby. Šlo přitom o dobu, kdy populační tlak, ekonomické selhávání tehdejšího Československa a pozastavení bytové výstavby v Rokycanech vedly v místních poměrech k akutní bytové krizi. Proto se nyní spěchalo. Na zasedání MěstNV 27. června 1967 se mluví o chystané výstavbě 163 bytových jednotek, které měly být dokončeny do roku 1970.[3]
3.2.1. Spor o rozsah demolic
Kvůli ochraně zemědělské půdy ale hlavně pro nutnost finančních úspor bylo za staveniště zvoleno zastavěné území mezi ulicemi Na Pátku, Pražská a Soukenická (s Nerudovým náměstím), kde se rozkládaly dva bloky historického předměstského osídlení. Právě takováto, již stavebně využitá, lokalita totiž zajišťovala blízkost existujících inženýrských sítí a redukovala potřebu výstavby občanské vybavenosti. Záměr zbořit desítky stávajících domků ale narazil na kritiku. Blížil se konec 60. let a politická liberalizace významně pokročila. Na červnovém zasedání MěstNV v roce 1967 se na smysluplnost takto drastických demolic dotazuje pan Drchal. Odpověděl mu tajemník národního výboru s tím, že není jiná možnost, vzhledem k urgentnímu charakteru chystané bytové výstavby.[4] Skutečnou motivaci stoupenců radikální asanace ale vysvětluje materiál městského národního výboru z listopadu 1967. V tom se přiznává, že bylo nutné umístit chystaný obytný soubor právě sem do již zastavěné lokality Na Pátku, protože jde o jedno z nejníže položených míst v okresním městě. Vzhledem k tehdejší nedostatečné kapacitě vodovodní sítě totiž mohlo jen takto situované staveniště zajistit nově plánovaným bytovým domům přijatelný tlak vody v jednotlivých bytových přípojkách, a to i ve vyšších patrech. Kvůli prekérní situaci v dodávkách vody se dokonce na sídlišti plánovala výstavba rezervoáru, který by v nočních hodinách akumuloval zásobu vody.[5] Neschopnost komunistického režimu řešit bytovou krizi i dodávku pitné vody tak vyústila v zcela utilitární a fatální urbanistické rozhodnutí provést výstavbu tady a navíc v co největším rozsahu.
Pochyby a nesouhlas části obyvatel ale trvaly. Uvědomme si, že koncem 60. let sice opojení panelovou výstavbou ještě zdaleka neopadlo, ale v uvolněné atmosféře na sklonku vlády A. Novotného už nemohla státní moc zcela ignorovat faktor veřejného mínění. Na základě stížnosti pana Drchala proto ještě v létě 1967 projednána s investorem i projektantem (Vladislav Štrunc) budoucího sídliště změna dispozičního řešení obytného souboru tak, aby byla maximálně ušetřena stávající zástavba. Jak se ale nakonec ukázalo, ve finální podobě sídliště tento kompromis příliš znát nebyl. V téže době už probíhá příprava majetkoprávního vypořádání budoucího staveniště. Mluví se o demolici 27 domů a dalších objektů. V srpnu 1967 zároveň již počet zamýšlených bytů v tomto sídlišti uváděn vyšší: 189 bytových jednotek.[6] V listopadu 1967 se ale zase mluví o tom, že v prostoru u Železné se zajišťuje výstavba 152 bytů.[7] Z těchto 152 bytů mělo 95 připadnout na komunální výstavbu (17 pro MěstNV, 8 pro zdravotnictví, 6 pro ministerstvo vnitra a 64 pro ministerstvo národní obrany). V podnikové výstavbě mělo být zde předáno pro Kovohutě 9 bytů, pro Československé státní statky 8 bytů, pro Krajskou správu spojů a dálkových kabelů 2 byty a pro družstevní zvýhodněnou výstavbu SBDO 38 bytových jednotek. Byty měly být dokončeny roku 1969, přičemž finální úpravy okolí a výstavba kotelny měla proběhnout v roce 1970.[8] Rozdíly v údajích o počtu bytů mohou odrážet nejen dosud neustálený projekt budoucího sídliště, ale i započítávání různých etap jeho výstavby.
3.2.2. Příprava a výstavba 1. etapy sídliště
V září 1967 zpracovala inženýrská skupina Stavoprojektu Plzeň z pověření investora (ONV) projektový úkol se studií zástavby 207 bytových jednotek + prodejny, kotelny a inženýrských sítí. Výstavba rozvržena do dvou etap. 1. etapa měla obsahovat 157 bytových jednotek, prodejnu, kotelnu a inženýrské sítě. 2. etapa pak dalších 57 bytových jednotek. Projektový úkol na obě etapy schválen odborem výstavby ZKNV 29. září 1967, téhož dne vydáno i komisí výstavby MěstNV územní rozhodnutí. Stavoprojekt Plzeň zároveň zpracoval podobný projekt na 1. etapu výstavby.[9] Během 1. pololetí 1967 tedy zvoleno definitivní staveniště. Tehdejší plány předpokládaly provedení samotné stavby v letech 1968-71. Začít se mělo v 3. čtvrtletí 1968. Jak již bylo řečeno, sídliště se mělo budovat ve dvou etapách.[10] Dle harmonogramu z listopadu 1967 se mělo začít stavět v roce 1968, dokončení výstavby plánováno na rok 1969 a finální úpravy sídliště na rok 1970.[11] Předtím ale bylo nutné uskutečnit rozsáhlé demolice a najít náhradní byty pro 40 vystěhovaných rodin. Národní výbor proto zahájil v roce 1967 přípravu urychlené výstavby panelového domu čp.212-213/I ulici v centru města (viz kapitola „Knihova ulice“).[12] Právě tam sestěhováni lidé, kterým buldozery zničily původní domy Na Pátku. V září 1968 se tam už stěhovaly první rodiny.[13] V roce 1968 přidělil MěstNV celkem 30 takových náhradních bytů (některé i v jiných domech).[14] V listopadu 1967 dokonce, kvůli urgentní potřebě náhradních bytů, požádalo město místní průmyslové závody o dočasné zapůjčení podnikových bytů pro lidi z asanačního pásma.[15] Dne 21. února 1968 se mělo plénum MěstNV seznámit s plněním harmonogramu demolic. Další jednání o bourání původní zástavby mělo poslance národního výboru čekat 8. května 1968.[16] Národní výbor přijal rozhodnutí, že do konce března 1968 musí zabezpečit byty pro 13 rodin z demolic na Pátku, aby mohlo začít budování bytových jednotek.[17] Výstavbě Na Pátku už nestálo nic v cestě.
Výstavba sídliště zahájena skutečně v 2. polovině roku 1968. Po demolicích v roce 1968 vyrostl jako první dům čp.881-882/II (hrubá stavba dokončena ještě roku 1968[18]). Dům s 38 byty dokončen roku 1970.[19] Na severní stranu tohoto domu připojen objekt kotelny s masivním komínem vyvedeným podél boční stěny domu až nad střechu. Roku 1969 začal zkušební provoz kotelny.[20] Po výstavbě sídliště Na Železné ovšem hlavní vytápění této oblasti Pražského předměstí převzala nová kotelna (viz níže). Tato výtopna využívána jen jako záložní při odstávkách. V březnu 1997 už probíhá generální oprava kotelny Na Pátku, financovaná městem. Dokončení prací plánováno na konec července 1997. Měla pak plně převzít vytápění sídliště Na Pátku.[21]
Dne 30. září 1969 projednala rada MěstNV informativní zprávu o průběhu výstavby 156 bytových jednotek.[22] V prosinci 1969 řeší plénum MěstNV protahování přejímky nových bytů a množství závad. Podle pana Dočkala měla kolaudace dalších bytů proběhnout 15. listopadu 1969. Velká část z nich prý určena pro ubytování vojáků. Termín kolaudace ale byl už několikrát odložen a ani nyní nesplněn. Byty se mají předávat až na jaře 1970. Tuto skutečnost potvrdil i pan Fiala. Bytové jednotky pro vojáky z povolání prý už sice po stavební stránce předány do majetku Domovní správy, ale pro velké množství závad byla odložena jejich kolaudace. Termín odstranění chyb ale stanoven už na 15. prosince 1969, takže kolaudace by byla možná dříve než na jaře 1970. Podle pana Schweinera by měl být objekt IV hotov k 15. prosinci 1969, objekty V, VI a VII pak do 20. prosince 1969.[23] V dubnu 1970 se už uvádí, že do užívání předány objekty III, IV a V (celkem 114 bytových jednotek) a do zkušebního provozu dána kotelna.[24] Během roku 1969 přibyly na sídlišti další domy čp.883-884/II a 876-877/II. Do užívání bylo tehdy předáno už 114 nových bytů.[25] V září 1970 informuje předseda národního výboru František Hlad, že se začíná řešit výstavba antény pro příjem televizního signálu na sídlišti Na Pátku. Podle Jaromíra Pěnkavy tam budou vybudovány 2 antény (v prvním a v posledním domě sídliště).[26]
3.2.3. Spory o podobu 2. etapy sídliště (rozsah demolic a výstavba garáží)
Počátkem roku 1969 nastal čas na odstartování 2. etapy výstavby sídliště. Ta původně neměla přesně stanovený termín realizace (nedostatečné zásobování vodou v Rokycanech). Nyní se ale dodávky vody měly zvýšit a ONV proto zahájil přípravu 2. etapy na rok 1970.[27] I v atmosféře po sovětské okupaci ale ještě obrodný proces, nastartovaný v lednu 1968, setrvačností trval. Plány expertů a Stavoprojektu se dostaly pod ostrou kritiku některých zastupitelů a veřejnosti. Kvůli provedení 2. etapy sídliště Na Pátku mělo totiž dojít k demolicím dalších 17 domů. Předpokládalo se nejen dokončení demolic na Nerudově náměstí, ale zmizet měly i všechny domy na nábřeží Padrťského potoka podél ulice Na Pátku. Takto to zamýšlel směrný územní plán z konce 50. let i projekt nového sídliště od Stavoprojektu. V celém okrsku měly ze starší zástavby přežít jen prvorepublikový nájemní dům čp.450-451/II a historická restaurace Na Železné.[28] Dne 24. ledna 1969 se sešla na ONV užší komise a rozhodla z těchto 17 objektů ponechat 12 na dožití (přímo nebránily výstavbě). Ve městě je prý nedostatek bytů. Bourání tak měly uniknout všechny objekty na nábřeží. Komise naopak doporučila pokračovat v demolici v prostoru Nerudova náměstí, kde měly sídlišti ustoupit domy čp.37/II, čp.38/II, čp.148/II a čp.205/II, na jejichž místě předpokládána výstavba panelového domu s 19 bytovými jednotkami (komise doporučila objekt zvýšit, čímž by zde vzniklo celkem 29 bytů). Všechny staré domy, navrhované k demolici byly přízemní a v nepříliš dobrém technickém stavu (dekády cíleného zanedbávání a příprav na asanaci už byly znát). Zmizet měl ovšem i dům čp.124/II, kde se projektovala stavba dalšího panelového domu s 38 byty. I projektant sídliště ing. Štrunc uznával, že dům čp.124/II (patrový s podkrovím) je v dobrém technickém stavu, stejně jako další adept na demolici, objekt čp.446/II.[29] Rada MěstNV se ovšem vzepřela dalším demolicím a přijala usnesení, v němž odmítla bourání objektu čp.124/II a tím zablokovala další pokračování výstavby sídliště v původní podobě. 4. února 1969 projednávala rada MěstNV informativní zprávu o umístění bytové výstavby na Pátku. 18. února 1969 pak rada na své další schůzi shlédla zprávu, vypracovanou komisí výstavby MěstNV.[30]
A ještě v únoru 1969 se sešlo i plénum MěstNV. Poslance měl přesvědčovat i projektant obytného souboru Na Pátku, ing. Štrunc. Nastínil pět možných variant řešení:
- Nejradikálnější varianta předpokládala úplnou asanaci všech 17 objektů a provedení nové výstavby 57 nebo 67 bytových jednotek.
- Další možností byla částečná asanace, tedy ponechat objekty na nábřeží (9 domů) a demolovat všechny domy uvnitř sídliště (8 objektů).
- Třetí varianta se odvozovala od kompromisu předloženého užší komisí 24. ledna 1969, tedy částečná asanace 5 objektů, přičemž 12 by jich bylo ponecháno.
- Také bylo možné zbořit jen 4 domy (čp.37/II, čp.38/II, čp.148/II a čp.205/II) a postavit jen jeden nový panelový dům s 19 byty. Tato varianta se blížila představám rady MěstNV.
- Nejkrajnějším řešením bylo zcela opustit toto staveniště a novou bytovou výstavbu provádět na Jižním předměstí.[31]
Následovala vzrušená a mnohokrát přerušovaná debata. Podle Jaroslava Štvána by se mělo zbourat všechno, co je možné. Je prý neestetické vidět vedle sebe staré a nové domy. A ryze technokraticky dodal, že je nemyslitelné stavět panelové domy o samotě, to prý je nerentabilní. Václav Drchal se rovněž přimlouval za provedení demolic, zároveň musel některým zmateným členům pléna vysvětlovat, že není možné provést i demolici hospody Na Železné, která je památkově chráněná. Podle Josefa Pěnkavy by o podobě sídliště měli rozhodovat odborníci, nikoliv rada MěstNV. Naopak pan Dvořák hájil ponechání těch domů, které mohou ještě několik let sloužit a neměly by se ukvapeně likvidovat. Josef Sysel také vyslovil názor, že redukovaný rozsah demolic je optimální. Město prý totiž získá nové bytové jednotky a ponechá domy pana Bajera (čp.124/II) a Felta (čp.446/II). František Pácl konstatoval, že najít 17 náhradních bytů by byl problém a že oba domy budou ještě sloužit. Pan Dočkal rovněž navrhoval provádět demolice spíš tam, kde je zástavba zchátralá (u Černého koně v centru města).[32] Zástupkyně ONV Tvrzová předložila poslancům MěstNV finanční rozvahu. Náklad na provedení 2. etapy sídliště s 67 byty byl vyčíslen na 10 368 000 Kčs (z toho na demolice mělo být vydáno 320 000 Kčs).[33] Následovalo hlasování, při němž plénum MěstNV podpořilo návrh rady MěstNV, tedy variantu č. 4, tzn. nebourat domy pana Bajera a Felta (čp.446/II), dále objekt Potravin n.p., dům pana Sedláčka (čp.404/II), a žádné domy na nábřeží. Zrušila se tím pádem chystaná výstavba objektu č. IX s 38 bytovými jednotkami a MěstNV zároveň podpořil zvýšení objektu č.VIII o 2 patra (později skutečně postaven ve zvýšené variantě, jde o dům čp.13-14/II). Pro hlasovalo 18 poslanců, proti 10, ostatní si zdrželi hlasování, nebo na schůzi nepřišli.[34]
Rozhodnutí poslanců MěstNV, kteří si dovolili odporovat diktátu státních projektantů, ale nemělo dlouhou platnost. Už 11. března svolal předseda národního výboru František Hlad mimořádné zasedání MěstNV s prakticky jediným bodem programu, revize předchozího usnesení z 24. února. Dle §44 zákona 69/1967 Sb. totiž k platnosti usnesení plenárního zasedání MěstNV bylo nutno souhlasu většiny všech poslanců. Při projednávání zástavby na Pátku ale přijato rozhodnutí jen 18 poslanci (bylo by jich bývalo zapotřebí 32). Usnesení proto označeno za neplatné. Už 4. března 1969 rada MěstNV navrhla plénu zrušit toto usnesení. Pak se konalo hlasování, v němž 37 poslanců MěstNV (tedy všichni přítomní) souhlasili se zrušením původního verdiktu ohledně dalších demolic na Pátku.[35] Ihned poté přikročilo plénum MěstNV k novému projednávání záležitosti. Vše směřovalo k tomu, aby zastupitelé vyslovili souhlas s původním kompromisním návrhem užší komise ONV z 24. ledna 1969. Kvůli umožnění výstavby panelového objektu č. IX s 38 bytovými jednotkami bylo nutné odsouhlasit demolici objektu čp.124/II (sourozenců Bajerových) a kvůli výstavbě panelového objektu č.VIII nutno zbořit domky pana Černého a spol. (patrně čp.37/II), paní Koutské (čp.38/II), paní Jeníčkové (patrně čp.148/II) a paní Tvrdíkové a jejího syna (čp.205/II). Objekt č. VIII se zároveň měl, dle předem dohodnutého záměru, zvýšit ze 4 na 6 podlaží.[36] Součástí nového kompromisu bylo i upuštění od demolic těch objektů, které bezprostředně nepřekážely nové výstavbě a na jejichž ploše se v novém sídlišti předpokládala jen vnitrobloková zeleň apod. Tento ústupek motivovaný ekonomickými důvody byl reakcí na dopis předsedy vlády adresovaný všem předsedům Krajských národních výborů, otištěný ve Zpravodaji Ministerstva techniky 28. prosince 1968, ve kterém se takovýto postup doporučuje. Ušetřeny tak měly být domy pana Felta (čp.446/II), paní Sedláčkové (čp.404/II), dále objekt s masnou n.p. Potraviny a potom také všechny domky na nábřeží Padrťského potoka. V 2. etapě tak mělo na sídlišti vyrůst dalších 57-67 (v případě navýšení objektu č. VIII) bytových jednotek.[37]
Následovala debata. Václav Drchal tlačil na poslance, s odkazem na prospěšnost další bytové výstavby. Miroslav Poduška (pozdější poslední komunistický předseda MěstNV před rokem 1989) si neodpustil poznámku bolševického aparátčíka: „Od kdy plenární zasedání rozhoduje o tom, co se bude bourat, od toho je útvar na národním výboru.“ Poduška ale zároveň navrhl nový kompromis: postavit nový panelový dům o něco dál a dům Bajerových čp.124/II zachovat s tím, že by na něm byla provedena nástavba. Podivoval se zároveň nad tím, že nevzhledný objekt prodejny masny zůstane, zatímco relativně kvalitní objekt čp.124/II se bude bourat. Vladimír Prášek upozornil, že všechny spory způsobila změna projektu sídliště, která nové panelové domy posunula i na pozemek domu čp.124/II. Jaroslav Štván podotkl, že hlavní je, aby jeden dům nezastiňoval druhý. Václav Rajšner obhajoval právo pléna rozhodnout v případě, že rada MěstNV a odborné komise se dostaly do sporu. Zároveň kritizoval, že tolik poslanců se alibisticky rozhodlo hlasování neúčastnit. Předseda MěstNV Hlad pak na poslance znovu apeloval: „Nechceme do vás nic vtloukat, ale určitě nám nebylo milé, když jsme v roce 1962 přerušili výstavbu. Tehdy to byla otázka vody. Nyní máme možnost stavby, tak proč bychom to nevyužili?“ Václav Drchal konstatoval, že bez ohledu na spory jde o projev demokracie, když se do sporu dostala komise a rada MěstNV, a podotkl, že „my si máme toho vážit, že si tady můžeme svobodně rozhodovat“. Vladimír Prášek se k tomu připojil s tím, že „v příštích letech bude o závažných otázkách rozhodovat jen plénum a ne rada nebo komise, musíme si proto zvyknout a hlavně správně rozhodovat“.[38] Pak se konalo závěrečné hlasování. Z 37 poslanců se jich 36 vyslovilo pro přijetí kompromisu, jen Miroslav Poduška se zdržel.[39] Vzhledem k pachuti, kterou celý spor vyvolal, doporučovali někteří členové rady MěstNV do budoucna řešit výstavbu sídlišť formou veřejné architektonické soutěže, kdy by obec mohla vybírat sama optimální varianty zástavby.[40]
Další urbanisticko-architektonický spor se rozhořel okolo výstavby garáží na novém sídlišti. Dle informační zprávy zpracované pro MěstNV z 1. září 1970 se navrhovalo už při schvalování původní zastavovací studie Na Pátku, aby v prostoru sídliště projektant uvažoval o určitém počtu garáží pro osobní automobily. Tento legitimní požadavek akceptován státními projektanty až roku 1970, kdy se vyjasnila kapacita sídliště. Investor obytného souboru (ONV) schválil předloženou dodatečnou studii a 25. června 1970 vydáno stavební povolení.[41]
Proti výstavbě garáží si ale stěžovali obyvatelé sídliště z domu čp.814/II v Raisově ulici, dopis zaslali i na prezidentskou kancelář. Jejich stížnost ale městem zamítnuta jako neoprávněná. Dotazovali se, proč nebylo s garážemi na Pátku počítáno už v původním projektu. 7. července 1970 došla na MěstNV stížnost od občanů z domu čp.814/II, 11. srpna 1970 projednala stížnost rada MěstNV a uložila věc konzultovat s ing. Štruncem, ten se na zasedání rady dostavil 25. srpna 1970. Rada MěstNV s výstavbou garáží vyslovila nesouhlas.[42] V září 1970 pak navrženo, aby garážový blok byl situován severně od domu čp.883-884/II, naproti křižovatce Soukenické a Dvořákovy ulice. V duchu levicového urbanismu 60. let tak významná městská komunikace znehodnocena výstavbou zcela neodpovídající přízemní budovy garážových kójí. Před garážemi navržen manipulační prostor o šířce 5 metrů. Úprava garáží konzultována s projektantem bytových jednotek ing. Štruncem. Střecha garáží měla být skloněna do středu objektu se dvěma odpadními otvory. Vrata jednotlivých garáží měla být provedena v jednotném stylu (dřevo, přírodní lak). Před garážemi navržena výsadba budoucích vysokých okrasných stromů směrem do Tomáškovy ulice. Fasádu garáží měla tvořit štuková omítka s latexovým nátěrem v barvě stejné, jakou mají bytové jednotky.[43] V následné debatě na plénu MěstNV ale proti umístění garáží protestoval pan Sysel, podle kterého na místě měla být zeleň a teď tam bude 10 garáží. Ironicky poznamenal, že to pak může nechat město garážemi zastavět celé Nerudovo náměstí. Jaromír Pěnkava poznamenal, že nedostatečně pracoval odbor výstavby. Předseda MěstNV prý přikázal obvolat 10 občanů, kteří zde staví garáže, aby výstavbu pozastavili. Pan Fiala to prý neprovedl.[44]
3.2.4. Výstavba 2. etapy sídliště
V únoru 1970 deklaruje MěstNV plán bytové výstavby na rok 1970. Předpokládalo se zahájení výstavby 67 bytových jednotek u Železné (myšleno sídliště Na Pátku).[45] V dubnu 1970 se uvádí, že probíhají výkupy pozemků a domů pro demolice.[46] Do konce roku 1970 zde přibylo dalších 66 bytů.[47] Rozběhla se stavba domu čp. 885-886-887-888/II (foto z r.2003) v Soukenické ulici (dokončen roku 1970 s 28 byty)[48] Už koncem roku 1970 dokončily Pozemní stavby všech 66 bytových jednotek na Pátku. V důsledku závad a nedodělků předány do trvalého užívání až v únoru 1971.[49] V domech čp.887/II a čp.888/II umístěny podnikové byty pro zaměstnance Kovohutí Rokycany, Státního podniku Rokycany a Okresní správy spojů.[50] Roku 1971 předán také dům čp.34-35/II s dalšími 38 byty.[51] Výstavba se mezitím přesunula na Nerudovo náměstí, kde roku 1971 dobudován dům čp.13-14/II s 28 byty.[52] Šlo o objekt, který v plánech sídliště označován jako č. VIII a který byl dodatečně zvýšen o dvě patra (viz výše). V roce 1972 tak bylo sídliště dokončeno.[53] Celkem na sídlišti v obou etapách vzniklo 218 bytových jednotek (podle jiného údaje 209[54]).[55] Náklady na jeho výstavbu dosáhly 30 800 000 Kčs.[56]
3.3. Další stavební vývoj sídliště Na Pátku
Podle zprávy z června 1970 se začíná na Pátku budovat dětské hřiště.[57] V roce 1986 budovali místní lidé z občanského výboru č.2A společně s Technickými službami hřiště Na Pátku.[58] V 1. pololetí roku 2003 postaveno na sídlišti moderní dětské hřiště, odpovídající současným normám. Vybudovala ho firma Vladislava Berdycha z Rokycan za 798 802 Kč 80 hal.[59] Do hřiště zakomponována i stavba bývalé vodárny čp.1139/II[60], jejíž svažitá stěna se nyní využívá pro sáňkování.[61] Vnitřní prostory bývalé vodárny využity jako pro podnikání.[62] 20. července 2000 objektu bývalé vodárny přiděleno číslo popisné.
U čp.883/II dětské pískoviště. Na podzim 2004 prošlo rekonstrukcí a má být i výhledově zachováno.[63] Na plénu MěstNV v říjnu 1974 se dotazuje pan Felt, kdy bude provedena oprava dlaždic na sídlišti Na Pátku. Odpověď národního výboru byla, že v současnosti musí Technické služby urychleně řešit jiné úkoly (oprava Sedláčkovy ulice), ale že dlaždice budou opraveny do konce listopadu 1974.[64] V roce 1976 provedl Oblastní podnik bytového hospodářství výměnu střešní krytiny na čp.34-35/II a čp.885-886/II.[65] V roce 1977 pak opravoval střechy na objektech čp.882/II, čp.883/II a čp.884/II.[66] Dle závěrečného účtu obecního hospodaření během roku 2004 utraceno 14 280 Kč za akci „rekonstrukce střechy Na Pátku“ (původně ale plánována daleko vyšší investice: 345 000 Kč).[67]
Na rok 2006 plánovalo město utratit v návrhu rozpočtu 1 300 000 Kč za 3. etapu regenerace sídliště Na Pátku. Dalších 100 000 Kč mělo jít na zpracování projektu regenerace.[68] Podle údajů z února 2006 tím měla ještě do konce roku být rekonstrukce těchto prostor uvnitř sídliště hotova.[69] Dne 24. dubna 2006 schválila městská rada skutečně zakázku na regeneraci vnitrobloku na sídlišti Na Pátku pro firmu SILBA, a.s. Plzeň s nabídkovou cenou 1 180 541 Kč. Tato firma obstála mezi 6 společnostmi. Vlastní akce měla spočívat hlavně v rekonstrukci chodníků.[70] Výběrové řízení vypsáno 10. března 2006. Termín dokončení zakázky stanoven na 30. června 2006. Práce nakonec byly hotovy až 3. července 2006, ale cena dodržena.[71] V únoru 2007 schválila rada města členy výběrové komise na posouzení nabídek na provedení stavebních úprav vnitrobloku. Akce totiž byla schválena jako investiční položka v rozpočtu na rok 2007.[72] V prosinci 2006 představitelé města mluví o tom, že jednou z investic zařazených do návrhu rozpočtu je i rekonstrukce veřejného osvětlení v prostoru mezi panelovými domy Na Pátku.[73] V přehledu investičních akcí města Rokycany na rok 2007 se uvádí, že na rekonstrukci veřejného osvětlení Na Pátku půjde 660 000 Kč a dalších 900 000 Kč na nové parkoviště Na Pátku (termín realizace 2. pololetí 2007).[74] V rozpočtu města na rok 2007 na rekonstrukci osvětlení Na Pátku počítáno skutečně s částkou 660 000 Kč, z čehož nakonec utraceno jen 94 840 Kč.[75] Dle obecního rozpočtu na rok 2007 na rekonstrukci vnitrobloku počítáno s částkou 1 765 000 Kč, dalších 1 935 000 Kč mělo jít na tuto akci „regenerace sídlišť (část) – vnitroblok Na Pátku ze zůstatku fondu životního prostředí za rok 2006.[76] 14. února 2007 město oznámilo, že požádalo o vydání územního rozhodnutí na tuto etapu rekonstrukce vnitrobloku Na Pátku, s předpokládanou realizací v 2. polovině roku 2007. Šlo o jižnější část sídliště, okolo domů čp.34.35/II a čp.881-882/II a také za domy čp.715-720/II. Dle předloženého projektu se počítalo s úpravou chodníků a zřízením parkovacích míst.[77] 15. února 2007 územní rozhodnutí vydáno.[78] Pak dne 4. dubna 2007 územní rozhodnutí vydáno. Projekt zhotovila firma ing. Petra Zítka, IP Projekt z Plzně v říjnu 2006. Na ploše parcel č.kat.2767/8 a č.kat.2767/11 se dle projektové dokumentace řešila obnova zpevněných ploch s ohledem na stávající dřeviny a vytvoření parkovacích ploch. Součástí návrhu byla i rekonstrukce veřejného osvětlení. Celá stavba členěna na dva stavební objekty: SO 101 – Komunikace a SO 401 - Veřejné osvětlení. Co se týče SO 101 byly navržené komunikace rozděleny na dvě základní komunikační větve. Větev K1 o délce 84 metrů měla začínat v místě vjezdu z Nerudova Náměstí a končit napojením na větev K2. Komunikace navržena jako funkční třída - C3, v kategorii MO 7,0/30 s jednostranným kolmým parkováním podél vozovky. Pro potřeby otočení nákladních vozidel zásobujících sousední obchody navrženo obratiště. Větev K2 o délce 92 metrů měla začínat podél domů čp.718-719-720/II a končit u domu čp.715/II. Komunikace navržena jako funkční třída - D1, obytná zóna a měla sloužit především pro obsluhu přilehlých bytových domů a navrženého parkoviště. Z celkového počtu 39 navržených parkovacích míst vyhrazena 3 pro tělesně postižené. Nové komunikace navrženy tak, aby z velké části kopírovaly stávající vozovky. Trasy pro pěší naopak oproti dosavadnímu stavu upraveny směrově. Stavba SO 401 řešila celkovou rekonstrukci veřejného osvětlení. Celý vnitroblok měl být nasvícen novou osvětlovací soustavou s 13 sadovými svítidly, včetně nových rozvodů elektrických kabelů.[79] 22. června 2007 pak město požádalo o vydání stavebního povolení na tuto akci. 26. července 2007 stavební úřad oznámil zahájení stavebního řízení.[80] Na rekonstrukci vnitrobloku Na Pátku mělo město na rok 2007 v rozpočtu připraveno 900 000 Kč. Z této částky ale nakonec v roce 2007 utraceny jen 3000 Kč, protože stavba čelila připomínkám občanů i policie a začátek prací se tak opozdil. Staveniště předáno až 5. října 2007, práce pak přerušeny v prosinci 2007 s tím, že provedeny jen zčásti.[81] Během povodně, která zasáhla Rokycany 28. května 2006, byl poškozen dům čp.887-888/II. V následujících měsících pak společenství vlastníků zdejších bytů požádalo obec o přidělení příspěvku z Povodňového fondu. Rozpočet na opravu objektu stanoven na 72 571 Kč, z toho požadována subvence ve výši 50 800 Kč. 7 srpna 2006 se věcí zabývala městská rada. Žádost doporučila zastupitelstvu ke schválení.[82] To o věci jednalo 22. srpna 2006.[83] O podobnou dotaci zažádáno i pro objekt čp.885-886/II, který ovšem zůstával v majetku města, takže o subvenci žádala obec.[84]
Na přelomu 20. a 21. století přešlo mnoho zdejších domů do osobního vlastnictví původních nájemníků. V říjnu 2000 se zastupitelstvo seznámilo s výsledky ankety mezi nájemníky obecních domů čp.34-35/II, čp.883-884/II a čp.13-14/II. Zájem o odkup bytu projevilo více než 50 % domácností. Zastupitelé tedy schválili záměr jejich privatizace.[85] Rozhodnutím městské rady z 9. května 2005 zařazen do III. vlny privatizace bytového fondu v Rokycanech dům čp.881-882/II v ulici Na Pátku a čp.885-886/II v Soukenické ulici.[86] O privatizaci objektu čp.887-888/II rada města jednala v červnu 2005, ale rozhodnutí odložila kvůli potřebě vyjasnit prodejní cenu.[87] Kvůli možnému konfliktu s pravidly Evropské Unie (takzvaná veřejná podpora) totiž musel být prodej pozastaven až do zpracování nového cenového odhadu. Ten měl zjistit, zda tržní a prodejní ceny domu se neliší o víc než 100 000 euro. Tato podmínka byla splněna, 9. ledna 2006 tudíž mohla městská rada[88] a 24. ledna i zastupitelstvo privatizaci objektu čp.885-886/II opět potvrdit.[89] Prodejní cena stanovena na 1 523 641 Kč.[90] 15. ledna 2007 souhlasilo s privatizací domu čp.885-886/II definitivně zastupitelstvo. Objekt měl být prodán družstvu nájemníků.[91] Dne 24. září 2007 pak zastupitelstvo souhlasilo s prodejem jednotlivých bytů v tomto objektu dle vyměřených cen.[92] Naopak v případě objektu čp.881-882/II se ukázalo, že cena se opravdu odchyluje o víc, než byla povolená disproporce. 9. ledna 2006 o tom jednala rada města. Rozdíl mezi prodejní cenou (2 749 344 Kč) a tržní cenou (9 788 000 Kč byl příliš velký).[93] 24. ledna 2006 proto zastupitelstvo proto naznačilo, že řešením bude muset být separátní prodej jednotlivých bytů.[94] V lednu 2007 pak zastupitelstvo města souhlasilo s individuální privatizací objektu čp.881-882/II.[95] 26. února 2007 odhlasovali zastupitelé jednotlivé individuální prodejní smlouvy.[96]
Proměnila se nejenom majetková struktura ale i podoba zdejších domů, zejména v souvislosti s trendem zateplování fasád. V květnu 2007 probíhá na domě čp.13-14/II na Nerudově náměstí instalace zateplovacího fasádního pláště. Průčelí do náměstí je obestavěno lešením, pokládka zateplovací vrstvy zatím nedokončena. V červenci 2007 práce stále pokračují, zatím chybí povrchová barevná úprava. Počátkem září 2007 už je rekonstrukce fasády hotova a lešení sejmuto. Na plochostřechý dům zároveň nastavěna mělká sedlová střecha.[97] Rušivý charakter tohoto paneláku, jehož projekt byl koncem 60. let spekulativně zvýšen na pět pater, kvůli tehdejší disfunkci socialistického trhu s byty, ale žádné barevné fasády ani střechy zcela nepotlačí. Dle stavu k roku 2018 už opláštěním a zateplením fasády prošly i všechny ostatní panelové domy tohoto sídliště. Pro ně platí to samé, tedy že pouhý barevný nátěr a zakrytí panelů polystyrenovou krustou neřeší strukturální problém existence převýšené volné zástavby v místech skoro na dotyku s historickým jádrem Rokycan. Navíc u některých z osmipodlažních plochostřechých objektů v ulici Na Pátku bylo zvoleno nepříliš šťastné barevné ladění nové fasády. Teplé tradicionalistické odstíny žluti a okru zde působí nepatřičně. Radikální nové přepracování tohoto sídliště, zhruba ve stylu, jakým byla panelová zástavba asanována v bývalé NDR, tedy včetně snížení některých objektů o několik pater a celkové proměně sídelní struktury (dostavba uličních čar a uzavřenějších bloků), by byla ideálním výhledovým počinem. Ekonomicky i majetkoprávně jde ale o zatím spíše nereálný počin. Naopak představitelnější je varianta ponechání hmoty jednotlivých domů, ale provedení důkladnější obměny stavebních prvků (balkony, okna, dveře, využití střešních ploch apod.). Pokud přijmeme jako realitu, že původní drobné měřítko Pražského předměstí už nikdy nebude restituováno, tak kvalitní funkcionalistická elegance stavebního detailu může i nuzným panelákům z přelomu 60. a 70. let alespoň zčásti dodat corbusierovský esprit.
3.4. Původní zástavba na místě sídliště Na Pátku
Je nutno znovu zdůraznit nejvážnější urbanistický defekt sídlištní výstavby Na Pátku. A totiž to, že na rozdíl od Hrudkovanky zde celá výstavba proběhla na již dříve zastavěných pozemcích. A i za tuto drastickou cenu nakonec nové sídliště nepřineslo výraznější architektonické hodnoty. Zasaženy byly dva bloky původní zástavby, včetně Nerudova náměstí (foto z r.2003), které se od 50. let začínalo stávat lokálním centrem Pražského předměstí.
3.4.1 Urbanistický a stavební vývoj Nerudova náměstí
Nerudovo náměstí je přitom historickým jádrem Pražského předměstí. Z analýzy starých katastrálních map se dokonce dá usuzovat, že tento prostor, z kterého se na všechny strany rozbíhaly cesty, má předlokační, raně středověký původ. Jinými slovy, Nerudovo náměstí mohlo být centrem původních románských Rokycan, nebo přinejmenším jedním z vícero center tehdejšího vesnického osídlení rokycanské kotliny. Toto je ale jen letmý náznak, čitelný z nejstarší katastrální mapy. Od doby románské prošla tato oblast mnohými dalšími proměnami, včetně možné redukce osídlení po třicetileté válce (čím by se vysvětlovala prakticky až do 20. století nezastavěná severní strana náměstí). Po roce 1872 získalo Nerudovo náměstí současný tvar, když obec nechala vykoupit a zbořit dům čp.39/II se zahradou (č.kat.172), který stál uprostřed jeho plochy, přibližně před dnešním domem čp.450/II.[98] Roku 1838 se dům čp.39/II eviduje jako spalný. Ještě v roce 1895 byla podle vzpomínek M. Sedláka veškerá zástavba na Nerudově náměstí přízemní. Výjimku tvořila jen hospoda Železná čp.69/II, dům Antonína Noska (asi čp.35/II) a dům Titěrových.[99] To se příliš nezměnilo ani později. Západním směrem se Nerudovo náměstí nálevkovitě zužovalo do ulice, které se dříve říkalo Koželužská ulice. Podle K. Hofmana v 1919 rozhodnutím obecní rady připojena k Nerudovu náměstí.[100] Dne 29. prosince 1919 o tom každopádně definitivně rozhodlo i městské zastupitelstvo, které vztáhlo název Nerudovo náměstí i na tento cíp směřující k lávce přes Padrťský potok.[101]
Jak ukazuje současná mapa, i poválečná hromadná výstavba na Pražském předměstí gravituje k Nerudovu náměstí. Odtud se všemi směry rozbíhají jednotlivé obytné soubory. Není to ovšem stejné Nerudovo náměstí, jaké znali obyvatelé Rokycan ještě v polovině 20. století. Tvar náměstí zůstal zachován, zástavba se zcela změnila. To, co z předválečné zástavby náměstí (i celého předměstí) zbylo, má podobu nekontinuálních ostrovů, které už dohromady nevytvářejí nějakou relevantní urbanistickou konfiguraci.
3.4.2. Popis původní zástavby na západní straně Nerudova náměstí
Po západní straně tu stála souvislá řada přízemních domů (viz katastrální mapa z roku 1838). Na rohu Koželužské ulice a nábřeží Padrťského potoka (ulice Na Pátku) stál dům čp.34/II, přízemní stavba se sedlovou střechou, orientovaná do Koželužské ulice. Už na mapě z roku 1838 uváděn jako nespalný (zděný). Dále směrem k Nerudovu náměstí to byly objekty čp.35/II a čp.36/II (na mapě roku 1838 označeny jako spalné, dřevěné). V květnu 1931 městská rada vydala O. Ublové stavební povolení na výměnu krytiny na kolničce v čp.36/II.[102] Vedlejší dům čp.119/II se připomíná roku 1842.[103] Vznikl asi v 1. polovině 19. století. Podle K. Hofmana přestavěn v 70. letech 20. století na patrový dům s plochou střechou.[104] Jde ale o omyl, protože v té době už byl zbořen. Jeho číslo popisné pak přešlo na moderní rodinný dům v Pražské ulici na Páclovně. Následoval dům čp.37/II a vedle něj dům čp.38/II. V něm se 22. února 1900 narodil Karel Cejp, profesor Univerzity Karlovy, odborník v botanice a mykologii.[105] Za domem bývala velká zahrada, kde si prý zřídil ještě jako dítě svoji první botanickou sbírku.[106] Šlo o přízemní domek, zbořený asi roku 1969.[107] Dům čp.148/II postaven dodatečně, patrně v 3. čtvrtině 19. století. Poprvé se připomíná roku 1873, kdy patřil jisté Karolíně Šimákové.[108] V září 1930 městská rada dodatečně povolila výstavbu kolniček u čp.148/II Barboře a Jaromíru Šlesingerovým a nařídila jim zbořit chatrnou nádvorní budovu.[109]
Dům čp.205/II po roce 1900 vyplnil poslední proluku v této uliční frontě, dosud zde byla zahrada. Ta přináležela k sousednímu domu čp.40/II, který stál v místech, kde z Nerudova náměstí vychází Soukenická ulice. V roce 1921 pak obec projednávala žádost Karla Hořice (majitele čp.205/II) o odprodej části zbylé zahrady u čp.40/II (č.kat.139/1, zahrada o ploše 536 čtverečních metrů) na rozšíření dvora u čp.205/II. Obecní komise dotyčnou část pozemku obhlédla a navrhla odprodat díl zahrady tak, že hranici by tvořila přímka spojující severozápadní stranu štítu domu čp.205/II a bod posunutý o maximálně 2 metry severně od západního konce stávající hranice majetku pana Hořice a domu čp.40/II. Odstoupená část měla plochu cca 60 metrů čtverečních. Zastupitelstvo transakci schválilo.[110] Když počátkem 30. let 20. století vedle domu čp.205/II vyrostly na místě zbořené usedlosti čp.40/II dva velké činžovní domy (viz níže), požádal majitel čp.205/II František Hořice město o náhradu škody. Tu ale v červenci 1931 městská rada zamítla, protože podle ní tím, že při výstavbě činžovních domů obec nahradila chatrný štít domu čp.205/II novým štítem, byl zlepšen stav tohoto domu.[111] V roce 1931 pak město dokonce krátce uvažovalo o odkupu objektu. V listopadu 1931 deklarovala městská rada, že obec má zájem na účasti na dražbě domu Jana Hořice na Nerudově náměstí, která se má konat 12. prosince 1931, a mají se proto opatřit informace a předložit radě.[112] Radní pak 1. prosince 1931 zmocnili starostu zúčastnit se dražby domu čp.205/II. Maximální cena, kterou obec byla ochotna nabídnout je 50 000 Kč a k tomu 3000 Kč za každý korec pozemků prodávaných s domem.[113] 10. prosince 1931 ale městská rada rozhodla od účasti na dražbě čp.205/II a souvisejících pozemků upustit.[114]
3.4.3. Činžovní domy čp.450-451/II z první republiky
Severozápadní nároží Nerudova náměstí už za první republiky vybočilo zásadním způsobem z dosavadních venkovských měřítek zástavby, když tu došlo k výstavbě činžovního domu čp.450-451/II, který nahradil dosavadní usedlost čp.40/II. V domě čp.40/II fungovala od konce 19. století Hořicova kovárna. Roku 1892 se v regulačním plánu města popisuje jako „chatrč“.[115] Šlo ale o usedlost s poměrně rozsáhlým dvorem. Roku 1920 koupila dům čp.40/II i se zahradou a dvorem obec.[116] Starosta města Antonín Hořice byl zmocněn městskou radou vydražit dům čp.40/II. Majitelkou objektu byla nezletilá Anna Hořicová. Dům pak v aukci skutečně získala obec za 51 000 Kč. V domě tehdy žili 4 nájemníci. Obec se majitelem této nemovitosti stala 15. prosince 1920.[117] V letech 1920-21 se mezi půjčkami, které si bralo město na různé investice, uvádí i půjčka na výkup domu čp.40/II ve výši 34 263,12 Kč.[118]
Původně zde zamýšleno zřízení pastoušky.[119] Bydlet tu měl obecní pastýř.[120] V červnu 1925 pak obecní zastupitelstvo odhlasovalo úvěr od městské spořitelny v Radnicích ve výši 850 000 Kč na krytí mimořádných výdajů rozpočtu pro rok 1925. Částka 5 000 Kč z této půjčky určena na výstavbu kůlen u čp.40/II.[121] Dle zprávy o stavu vývoje obecního rozpočtu na rok 1926 (s údaji k 12. srpnu 1926) ale nebyla během tohoto roku vyčerpána plánovaná částka na výstavbu kůlen u čp.40/II, a to ve výši 5000 Kč.[122] V této době se rovněž František Hořice, majitel sousedního čp.205/II ucházel o nájem stodoly u domu čp.40/II. Pak ale o tuto stodolu projevil zájem i jiný uchazeč. V roce 1927 už František Hořice žádá jen pronájem zahrady u čp.40/II. Chce ale, aby obec nejprve ze zahrady odstranila stromy a opravila plot. Na zahradě chtěl zbudovat přístřešek pro vozy s tím, že vjezd z dnešní Soukenické ulice by Hořice zřídil vlastním nákladem. Město konstatovalo, že stodola i zahrada u čp.40/II jsou nevyužité. 20. dubna 1927 proto městská rada souhlasila s pronájmem stodoly Janu Hrubému a zahrádky Františku Hořicovi, což v květnu 1927 schválilo i obecní zastupitelstvo.[123] V listopadu 1927, při opožděném projednávání obecního rozpočtu na rok 1927, pak stanoveno, že na úhradu potřeb mimořádného rozpočtu ve výši 18 694 707 Kč se použije zbytek nerealizovaných výpůjček. Mimo jiné i 5000 Kč původně určených na zřízení kůlen u čp.40/II.[124] V květnu 1928 městská rada rozhodla, že s A. Hrubou, která byla v nájmu ve stodole u čp.40/II, se bude jednat o zvýšení činže za účelem opatření peněz na opravu střechy.[125] Nakonec v červnu 1928 městskou radou schválena nabídka J. Hrubého, že připlatí k činži 100 Kč/rok na opravu střechy stodoly u čp.40/II.[126]
Už v roce 1925 opatřeny skici na dva činžovní domy na místě domu čp.40/II. Projekt byl dílem od ing. Josefa Chýly z Prahy.[127] V roce 1926 se zmiňuje plán na výstavbu činžovního domu na Nerudově náměstí na místě domu čp.40/II. V říjnu 1926 se ale uvádí, že plán nebylo možné realizovat a obec se rozhodla prozatím řešit novou výstavbu bytových domů na Jižním předměstí, v prostoru podél Jeřabinové ulice.[128] V prosinci 1929 se lokalita u domu čp.40/II na Nerudově náměstí zmiňuje opět jako jedno z míst zvažovaných obcí pro výstavbu činžovního domu.[129] V říjnu 1929 totiž městská rada rozhodla postavit na zahradě č.kat.139 u domu čp.40/II takzvaný sociální dům, tedy nájemní bytový dům pro chudší vrstvy. Podle rozhodnutí radních se mohla dle potřeby zabrat i stodola u domu. Na stavbu sociálního domu se měl použít projekt získaný z Plzně.[130] V polovině listopadu 1929 městskou radou obecnímu zastupitelstvu doporučeno schválit výstavbu sociálního domu na zahradě č.kat.139. Pokud by ale pozemek nebyl vhodný, mělo se jednat o pozemku č.kat.2571 (budou-li městské železárny souhlasit s jeho záborem).[131] Koncem listopadu 1929 už se tato lokalita pro umístění nového činžovního domu nezmiňuje. A volí se mezi pozemkem č.kat.2571 a parcelou u Jeřabinové ulice.[132] Nakonec dostal přednost pozemek č.kat.415 na Jižním předměstí u Jeřabinové ulice, kde pak dům skutečně postaven (čp.431/II, podrobněji v kapitole „Jižní předměstí“).[133]
Záměr využít tuto parcelu pro komunální bytový projekt ale nezapadl. Už 11. prosince 1929 městskou radou schválen návrh městské technické kanceláře, aby byl prohlédnut projekt od ing. J. Chýly na výstavbu dvoupatrového domu na místě domu čp.40/II a aby se projednal honorář.[134] V březnu 1930 se městská rada na návrh J. Selementa usnesla připravit projekt na výstavbu činžovního domu tak, aby byl získán příspěvek od státu.[135] V dubnu 1930 pak na zasedání městské rady na vědomí vzata zpráva starosty o jednání v Ústřední sociální pojišťovně za účelem získání úvěru na výstavbu činžovních obecních domů.[136] Dne 14. května 1930 městskou radou vzata na vědomí zpráva o jednání starosty na Ústřední sociální pojišťovně v Praze za účelem opatření levnějšího úvěru na výstavbu činžovního domu s malými byty na Nerudově náměstí a o jednání s ing. Chýlou o zakoupení jeho projektu. Usneseno koupit projekt od ing. Chýly.[137] V červnu 1930 starosta informoval městskou radu o intervenci 24. června 1930 u Ústřední sociální pojišťovny v otázce povolení levného úvěru na výstavbu 2 domů na Nerudově náměstí. Podle něj ústav povolí úvěr 1 500 000 Kč za 5% úrok, nižší úrok neposkytne.[138] 18. června 1930 každopádně představenstvo Ústřední sociální pojišťovny rozhodlo rezervovat pro město Rokycany 1 500 000 Kč.[139] Dne 9. července 1930 městskou radou obecnímu zastupitelstvu doporučeno půjčku 1 500 000 Kč u Ústřední sociální pojišťovny na výstavbu činžovních domů na místě čp.40/II uzavřít.[140] V červenci 1930 při debatě o výstavbě bytů pro vojáky z plánovaných nových kasáren na Jižním předměstí prohlásil sociální demokrat Josef Selement, že jeho strana se této investici nebrání, ale požaduje, aby obec urychlila i výstavbu dvou domů na Nerudově náměstí jako ulehčení nezaměstnanosti i bytové tísně.[141]
Tyto plány se již brzy naplnily. 8. srpna 1930 vydalo obecní zastupitelstvo povolení k výstavbě dvou obecních nájemních domů na zahradě č.kat.139 a stavební parcele č.kat.292 na místě domu čp.40/II. Domy měly vyrůst dle plánů Ing. Josefa Chýly z Prahy, které v náčrtcích vyhotoveny už před několika lety. Výstavbu měla financovat půjčka od Ústřední sociální pojišťovny do výše 1 500 000 Kč. 30. července 1930 konáno komisionelní šetření a ještě téhož dne městská rada doporučila zastupitelstvu vydat povolení ke zboření čp.40/II a k výstavbě činžovních domů.[142] Dne 1. srpna 1930 pak rada města rozhodla, že ing. Chýlovi se poukáže 13 000 Kč coby první splátka za vyhotovení rozpočtového elaborátu na výstavbu dvou činžovních domů.[143] Půjčka od Ústřední sociální pojišťovny do 1 500 000 Kč na tuto výstavbu schválena koncem srpna 1930 i obecní finanční komisí.[144] 29. srpna 1930 pak zastupitelstvo město souhlasilo s uzavřením půjčky od Ústřední sociální pojišťovny do výše 1 500 000 Kč.[145] V debatě na zastupitelstvu města v srpnu 1930 vystoupil k této otázce například Josef Dobromysl, který oznámil, že KSČ souhlasí s uzavřením půjčky, protože výstavba domu pomůže v boji s bytovou krizí.[146] Poté, co 29. srpna 1930 schválilo obecní zastupitelstvo uzavření půjčky 1 500 000 Kč u Ústřední sociální pojišťovny v Praze na výstavbu těchto domů, schválil půjčku okresní výbor 29. října 1930 a 25. března 1931 ji schválilo i ministerstvo sociální péče.[147] Počátkem září 1930 městská rada schválila vypsání oferty na stavební a řemeslnické práce na výstavbu těchto dvou činžovních domů.[148] V říjnu 1930 pak na zasedání městské rady oznámen výsledek ofertního řízení, ale definitivní rozhodnutí se prý provede po konzultaci s J. Chýlou.[149] Schůze městské rady 11. října 1930 byla celá věnována této plánované investici. Za účasti architekta Chýly provedeno zadání výstavby činžovních domů na Nerudově náměstí. Na provedení stavby došly městu dvě nabídky: od V. Včaly (za 922 726,30 Kč) a od J. Žoura a Š. Volfa (za 979 366,30 Kč). R. Kadláček navrhl zadat zakázku V. Včalovi, protože druhý uchazeč má dost jiných zakázek na nové škole a na rekonstrukci radnice. V. Vorel navrhl rozdělit investici na dvě části a zadat rohový dům firmám Žoura a Volfa a řadový dům V. Včalovi. Nakonec ale schválen návrh R. Kadláčka.[150] V roce 1930 jednáno s Chýlou o dodání podrobného rozpočtu. Rohový dům měl mít 18 bytů, dům do Soukenické ulice 17 bytů.[151]
Roku 1930 byl pak přízemní domek čp.40/II i s celým hospodářstvím zbořen.[152] Do roku 1931 pak jeho místo zaplnil bytový dvojdům čp.450-451/II (foto z r.2003). Dle rozhodnutí zastupitelstva z 8. srpna 1930 mělo jít o nájemní bydlení, financované a provozované obcí.[153] Vlastní výstavba začala na podzim 1930.[154] V prosinci 1930 se na schůzi obecní správní komise projednává požadavek Akčního výboru nezaměstnaných na urychlené zahájení výstavby dvou činžovních domů na Nerudově náměstí. Komise proto vyzvala stavitele Včalu, aby ihned zahájil dovoz stavebního kamene na stavbu, aby se mohlo začít s vyzdíváním základů.[155] V lednu 1931 obecní správní komise rozhodla, že V. Charvátovi se podá dle zápisu ze schůze městské rady z 12. října 1930 ústní vysvětlení o zadání stavby dvou činžovních domů na Nerudově náměstí.[156] V lednu 1931 taky obecní správní komisí schválena smlouva s firmou Pikolon o kauci za práce na novostavbách na Nerudově náměstí.[157] V březnu 1931 obecní správní komise rozhodla, že projektantovi činžovních domů na Nerudově náměstí se vyplatí záloha 5000 Kč a že stavební firma bude vyzvána k urychlení výstavby domů.[158] V květnu 1931 poukázala městská rada k výplatě účet pro V. Včalu ve výši 200 000 Kč za výstavbu těchto domů.[159] Dalších 150 000 Kč za práce na činžovních domech na Nerudově náměstí poukázáno V. Včalovi rozhodnutím rady koncem června 1931.[160] Koncem července 1931 povolena městskou radou splátka 115 000 Kč V. Včalovi za výstavbu činžovních domů na Nerudově náměstí.[161]
Objekt předán do užívání 24. září 1931. Podle obecní kroniky tu vzniklo celkem 35 bytů.[162] Podle jiného pramene zde k roku 1982 jen 29 bytů.[163] V obecní kronice se jinde uvádí rovněž 29 bytů.[164] Autentický dobový pramen z října 1931 hovořil o 29 bytech. Tehdy o obsazení bytů v domech na Nerudově náměstí jednala obecní bytová komise. Z 29 bytů bylo 12 bytů o 1 místnosti a 17 bytů o jedné místnosti a kuchyni.[165] V polovině října 1931 městská rada uvádí, že 12 bytů v nových domech na Nerudově náměstí pronajato od 1. ledna 1932.[166] Jenže poslední fázi stavby provázela zpoždění. Počátkem listopadu 1931 oznámeno městské radě rozhodnutí Ústřední sociální pojišťovny o prodloužení lhůty ke kolaudaci dvou činžovních domů na Nerudově náměstí.[167] 26. listopadu 1931 na ně vydáno obývací povolení dle kolaudačního protokolu z 26. listopadu 1931. Zároveň ale městská rada vzala na vědomí oznámení městské technické kanceláře, že v domech nejsou ještě ukončeny řemeslnické práce.[168] Dne 3. prosince 1931 se městská rada usnesla dát vytápět nové domy na Nerudově náměstí, aby se mohlo provést dokončení malířských a natěračských prací. Zároveň usneseno vyšetřit, kdo zavinil zpoždění na stavbě.[169] V dubnu 1932 schválen návrh domovního řádu pro domy čp.450-451/II.[170]
Projekt nájemního domu vypracoval ing. Josef Chýla z Prahy, stavbu provedla firma V. Včaly.[171] Stavební náklad na dva činžovní domy na Nerudově náměstí dle vyúčtování z prosince 1931 dosáhl 1 183 122,30 Kč, přičemž se měl ještě zvýšit o menší částky za honorář za projekt a za stavební dozor.[172] V obecní kronice o něco později náklady na výstavbu vyčísleny na 1 266 000 Kč.[173] V únoru 1932 provedlo obecní zastupitelstvo vyúčtování. Stavební náklady včetně stavebního pozemku činily u čp.450/II 718 000 Kč, u čp.451/II 703 700 Kč. Celkové náklady uváděny u čp.450/II 848 000 Kč, u čp.451/II 807 000 Kč.[174] V červnu 1932 zastupitelstvo města schválilo vzetí dlužních úpisů po 280 000 Kč u Ústřední sociální pojišťovny v Praze na výstavbu domů čp.450-451/II.[175]
Tato dvoupatrová, moderně provedená novostavba předznamenala budoucí měřítka Pražského předměstí. Dnes již, vzhledem k okolní poválečné zástavbě, dům čp.450-451/II již nijak zásadně nevyniká, ale v době svého vzniku představoval uprostřed přízemní periferní zástavby zásadní změnu. Slohově jde o spíše tradičnější soudobou architekturu, které jsou cizí ploché fasády funkcionalismu a která si ještě pohrává s tvaroslovím klasicizujícího národního rondokubismu a art-deco (je to patrně způsobeno tím, že prvotní projekt zpracoval Chýla už v roce 1925). Funkčně ale jde o veskrze racionální stavbu, která se svým obytným standardem neliší od architektury poválečných sídlišť Hrudkovanka nebo U Václava. Nový dům důsledně dodržel uliční čáru a vytvořil nové, pravoúhlé nároží Nerudova náměstí. Bohužel parter nebyl otevřen do náměstí prodejními plochami, protože novostavba byla ryze monofunkční. V té době ostatně Nerudovo náměstí bylo venkovskou periferií na okraji Rokycan. V domě čp.450/II žil do roku 1940 Josef Tomášek, jeden z vůdců rokycanského komunistického odboje. Dnešní Tomáškova ulice, která po něm pojmenována, původně sahala až sem, na Nerudovo náměstí. Pak ale tento úsek od ní nelogicky oddělen a spojen se Soukenickou ulicí. Tomáškův dům tak dnes nestojí v Tomáškově ulici.[176]
Podle celoměstského závazku uzavřeného koncem roku 1965 na počest 13. sjezdu KSČ měla být v domě čp.450-451/II nově natřena okna.[177] Dle harmonogramu z roku 1982 navrženy domy čp.450/II a čp.451/II k modernizaci, která měla proběhnout v 8. pětiletce (1986-1990).[178] Dne 12. září 1994 schválila městská rada výstavbu půdních bytů v tomto domě.[179] Roku 1996 získalo město na adaptaci těchto půdních bytů dotaci od státu.[180] V prosinci 1996 již se na jejich výstavbě pracuje.[181] Vzniklo zde 9 nových bytů, které kolaudovány v květnu 1997. Šlo o 4 garsoniéry, 4 byty 1+1 a 1 byt 2+1.[182] Celkem tak v domě čp.450-451/II je 38 bytových jednotek.[183] V srpnu 2002 dům čp.450-451/II, stejně jako celá Soukenická ulice, zaplaven při velkých povodních a 28. května 2006 postižen dům opět, při povodni, která zasáhla Rokycany vlivem vytrvalých dešťů nad brdským pohořím. V následujících týdnech požádalo město, coby majitel objektů, o dotaci z povodňového fondu, na nutné opravy.[184] Dne 23. srpna 2006 vypsalo město výběrové řízení na popovodňové opravy v domu čp.450/II a čp.451/II. Výsledky tendru vyhlášeny 6. září 2006. Zakázku získala firma PP SERVIS PROCHÁZKA z Plzně s nabídkovou cenou 195 593 + 107 950 Kč.[185] V roce 2007 město informuje o svém záměru provést ještě do konce roku výměnu oken v objektu čp.450-451/II a do 10. července 2007 dává termín případným zájemcům na podání nabídky na provedení prací.[186] Zakázku rada města zadala firmě PROFIFENSTER s.r.o. z Mostu za 390 727,90 Kč včetně DPH. [187] Akce patrně rozdělena na dvě etapy, protože v lednu 2008 město zveřejňuje záměr odboru rozvoje města provést během roku 2008 zakázku „výměna oken v Soukenické ulici čp.450-451/II“. Zájemci o provedení prací měli kontaktovat obec do 15. února 2008.[188] Provedení akce „dokončení výměny oken v Soukenické ulici“ odsouhlasila městská rada na své schůzi 17. ledna 2008.[189] Výměna oken v čp.450-451/II se uvádí v seznamu výběrových řízení vypisovaných v roce 2008 odborem rozvoje města. Výběrové řízení vyhlášeno 18. února 2008 a zakázka přidělena 9. dubna 2008 firmě WELL s.r.o. z Plzně za 973 981,43 Kč. Nakonec ale zakázka předána k realizaci firmě INZULA.[190]
3.4.4. Popis původní zástavby na severní straně Nerudova náměstí
Severní strana Nerudova náměstí zanikla již v 50. letech 20. století, kdy zde v souvislosti s výstavbou sídliště Hrudkovanka zbudován trojdům čp.810/II-811/II-812/II, zvaný „rampa“ (viz vpředu, v rámci popisu výstavby sídliště Hrudkovanka). Jeho výstavbě ustoupily domy čp.65/II, čp.132/II, čp.66/II a čp.125/II.
3.4.5. Popis původní zástavby na jižní straně Nerudova náměstí
I na jižní straně náměstí stála ještě v polovině 20. století téměř souvislá řada přízemních domků (spíše chalup). Směrem od nábřeží Padrťského potoka (ulice Na Pátku) to byl nárožní objekt čp.71/II. Roku 1838 jej mapa stabilního katastru eviduje jako spalný objekt. Na archivních snímcích z 1. poloviny 20. století je zobrazen jako přízemní dům s mansardovou střechou. Zaujímal poměrně malou parcelu, z vnitrobloku „utlačovanou“ rozlehlým Kraftovým hospodářstvím (viz níže). Dne 23. ledna 1941 vydala obecní rada povolení k jeho zboření. Majitelem tehdy byl Jaroslav Žour.[191] Demolice ale buď neprovedena, nebo okamžitě následována výstavbou nového domku, protože parcela zůstala zastavěna i nadále. Vedle stál dům čp.124/II, jenž byl postaven někdy v 1. čtvrtině 19. století. Na mapě stabilního katastru z roku 1838 je zobrazen jako spalné stavení. V majetkových knihách se připomíná poprvé roku 1856, kdy patřil Josefu Záhorovi.[192] Podle popisu z roku 1969 šlo o patrový objekt s podkrovím, v dobrém technickém stavu. Jeho demolici část představitelů města vzdorovala, ale nakonec bez úspěchu (viz výše při popisu příprav výstavby sídliště Na Pátku).[193] Dům čp.446/II vznikl až roku 1931. 12. června 1931 městská rada vydala stavební povolení pro J. Záhorovou na rodinný dům na pozemku č.kat.147.[194] Obývací a užívací povolení pro J. Záhorovou na dům na č.kat.147 udělila městská rada 5. listopadu 1931.[195] Měl podobu moderní patrové vilky (poněkud nepatřičné uprostřed okolní nízké předměstské zástavby), se stanovou střechou a výraznými vikýři. V roce 1969 se popisuje jako v dobrém technickém stavu a proti jeho demolici se zvedla vlna odporu (viz výše, v popisu příprav výstavby sídliště).[196] Přežil o několik let i po výstavbě sídliště. Někdy mezi koncem října a počátkem prosince 1975 projednávala rada MěstNV výkup domu čp.446/II (od manželů Feltových). Souhlasila se zvýšením kupní ceny o 30 procent.[197] Další dům čp.18/II vznikl až později, připomíná se tu roku 1892.[198] Na jeho místě je roku 1838 zakreslena jakási spalná budova, patrně hospodářského rázu. Mohlo jít o stodolu, náležející k rozsáhlému hospodářství při nedalekém domě čp.70/II (viz níže). Jeho popisné číslo bylo každopádně přeneseno ze zbořeného objektu mlýna, který stál v Pražské ulici u mostu přes Padrťský potok a byl zbořen roku 1887 kvůli výstavbě nového mostu (viz níže). Šlo o přízemní objekt. 1. ledna 1914 odhadnut na 6000 K, 3. března 1930 na 46 000 Kč.[199] V dubnu 1930 městská rada vydala stavební povolení pro Západočeské konzumní družstvo v Plzni coby majitele domu na stavební úpravy čp.18/II.[200] Obývací a užívací povolení pro Západočeské konzumní družstvo na přestavbu čp.18/II vydáno 6. srpna 1930.[201] Novějšího data byl i dům čp.404/II postavený koncem 20. let 20. století. I on měl podobu jednoduchého přízemního stavení. 31. srpna 1927 městská rada vydala stavební povolení na výstavbu rodinného domu na č.kat.150.[202] Dne 14. září 1928 městská rada vydala obývací a užívací povolení J. a H. Sixtovým na rodinný dům na pozemku č.kat.150.[203] 18. září 1928 odhadnut na 40 000 Kč.[204] V dubnu 1931 se obecní správní komise usnesla vlastnici domu čp.404/II Kláře Sixtové uložit, aby opatřila nádvorní smetiště a kolnu tak, aby nebyla působena škoda sousednímu domu čp.70/II.[205]
Poslední dům v řadě čp.70/II se vymykal tím, že to byla obytná budova Kraftova hospodářství, též zvaného U Kraftů, velkého zemědělského statku, který vyplňoval podstatnou část vnitrobloku a sahal až do ulic Pražská a Na Pátku, kde byly různé stodoly a chlévy. Už roku 1838 šlo o celokamenné, nespalné stavení. Zděná byla i většina hospodářských budov ve vnitrobloku. Ke Kraftovu hospodářství patřil i dům čp.18/II.[206] Do statku vedl zvláštní vjezd z Pražské ulice. Do rukou rodiny Kraftových přešel roku 1928, kdy jej zakoupil František Kraft s manželkou Annou.[207] Ještě na fotografii z roku 1903 byl ale dům čp.70/II relativně nevýstavný. Šlo o přízemní objekt se sedlovou střechou. Do náměstí natočen podlouhlým průčelím s vraty průjezdu, dveřmi a 5 okenními osami.[208] V prosinci 1928 městská rada vydala stavební povolení pro Františka Krafta na přístavbu kolniček a záchodu v čp.70/II.[209] V dubnu 1929 pak vydáno stavební povolení i na kanál a vodovodní přípojku k čp.70/II pro Františka a A. Kraftovi.[210] Už za první republiky se objevily plány na zrušení tohoto poněkud anachronického zemědělského hospodářství uprostřed Rokycan a jeho nahrazení běžnou městskou zástavbou. V dubnu 1933 projednává obecní zastupitelstvo parcelaci okolí hostince Na Železné na stavební pozemky. František Kraft jako majitel restaurace na Železné čp.69/II požádal 4. ledna 1933 o povolení k rozdělení pozemku č.kat.247, na němž stojí hostinec, na tři stavební místa. 17. ledna 1933 konáno místní řízení. Městská rada doporučila ke schválení, měla ale podmínku, že parcely č. 2 a č. 3 budou zastaveny řadovými domy a i na parcele č. 1 vyroste (po zboření hostince) řadový dům v jednotné uliční frontě dle regulační čáry.[211] K demolici hostince naštěstí nedošlo. K nové zástavbě vedle něj bohužel nedošlo (nové domy by možná odradily projektanty za komunistické vlády od úvah od sídlištní výstavby v této lokalitě).
V roce 1950 se do Kraftova hospodářství nastěhoval Státní statek Rokycany.[212] Město rozhodlo roku 1949, že sem umístí vepřinec.[213] Provoz tu ale byl postupně omezován. I z hlediska moderních potřeb zemědělské produkce neměly tyto objekty, umístěné v intravilánu města, perspektivu. V červenci 1955 ještě starý vepřinec stál, ale už v srpnu 1955 měla na jeho místě začít výstavba činžovních domů.[214] Stavět se začalo skutečně ještě roku 1955 a cihly z demolovaného vepřince pak použity na rozšíření hvězdárny ve Voldušské ulici.[215] Na uvolněné ploše postaven blok obytných domů čp.715-716-717-718-719-720/II (viz výše).[216] Na zasedání rady MěstNV 24. listopadu 1965 se jednalo na žádost státního statku o převodu pozemků a budov rodiny Kraftových na státní statek.[217] V roce 1965 vyklizeny i zbývající hospodářské objekty a připraveny na demolici.[218] 16. února 1966 souhlasila rada národního výboru s tím, aby se do uvolněných prostor Kraftova statku nastěhoval dočasně (do demolice) Zemědělský a stavební podnik a Strojní traktorová stanice).[219] Bourání Kraftova hospodářství zahájeno počátkem roku 1968.[220] Tehdy zbořeny kromě vlastního domu čp.70/II, stodol a kůlen Kraftova hospodářství také domy čp.72/II a čp.124/II. Na místě domu čp.70/II zřízeno parkoviště. Kromě toho tu vyrostl přízemní prodejní objekt čp.36/II.
3.4.6. Prodejní objekt na jižní straně Nerudova náměstí
Objekty čp.404/II, čp.18/II a čp.446/II přežily ještě dalších deset let (viz pohlednice z počátku 70. let 20.stol.). Byly pak zbořeny až kvůli rozšiřování nové prodejny. V roce 1977 ještě dům čp.404/II stál, protože v červnu toho roku jednala rada MěstNV o některých sporných případech ohledně přidělování náhradních bytů lidem z domů určených k demolici. Mezi takovými případy se zmiňuje i Anna Sedláčková z čp.404/II. Radní se dohodli, že se na všechny tyto objekty znovu podívají.[221] Na fotografii v publikaci Proměny Rokycanska, vydané roku 1981, již všechny domy zbořeny.[222] Na jižní straně Nerudova náměstí, na místě zbořených domů čp.70/II, čp.404/II a čp.18/II, se pak v 80. letech 20. století objevil přízemní prodejní objekt čp.28-36/II, který aspoň funkčně, když ne hmotově navrátil náměstí jeho roli střediska (foto z r.2003). Bývá zván „rampa“ (stejně jako protější dům čp.810-811-812/II z 50. let 20. století), snad pro rozlišení jej možné pojmenovat „nová“ nebo „jižní“ rampa.
Výstavba tohoto nového obchodního komplexu se plánovala již od konce 60. let. Mělo jít o nutné rozšíření prodejní kapacity města v souvislosti s blížící se dalších etapou bytové výstavby (sídliště Na Pátku). Podle výhledu na 4. pětiletku měl podnik Potraviny provést výstavbu v roce 1969. Součástí objektu měla být kromě samoobsluhy potravin také prodejna masa-uzenin a ovoce-zeleniny. Náklady na zbudování objektu odhadnuty na 2 000 000 Kčs. O podobné investici se mluví i v roce 1968.[223] Harmonogram z listopadu 1969 předpokládá, že nové obchodní centrum bude sloužit i pro plánované sídliště Na Železné a bude obsahovat prodejnu potravin o ploše 90 čtverečních metrů (se skladištěm o výměře 65 čtverečních metrů), která měla vyrůst roku 1970. V letech 1971-72 pak měly přibýt další tři prodejny, a to maso (40 čtverečních metrů), cukrárna (50 čtverečních metrů) a ovoce-zelenina (40 čtverečních metrů). Stavbu a provoz všech nových prodejen měl zajistit podnik Potraviny.[224] Do návrhu prováděcího plánu MěstNV na rok 1970 (zveřejněn v prosinci 1969) začleněna výstavba prodejny pro sídliště Na Pátku.[225] Dle informace z června 1970 výstavba prodejny potravin na Pátku již probíhala. Měla být dokončena v roce 1970.[226] Prodejna podniku Potraviny Na Pátku nakonec otevřena roku 1971.[227] Jižní rampa nakonec dobudována rozšířením až v letech 1982-83.[228] Byla koncipována i jako doplnění obchodní sítě nově budovaného sídliště Na Železné.[229] Náklady na její výstavbu se odhadovaly na 3 000 000 Kčs.[230] Ale prodejna byla součástí rozpočtu sídliště Na Železné.[231] V prosinci 1981 uváděno, že prodejna u Železné je téměř hotova (měla být dokončena v roce 1982).[232]
3.4.7. Hostinec Železná čp.69/II
Jakýmsi svorníkem Pražského předměstí a jediným zbylým původním domem na Nerudově náměstí je zájezdní hostinec Železná čp.69/II (foto z r.2003) na nároží náměstí a Pražské ulice. Již v roce 1576 se jako jeho vlastník zmiňuje jistý Tomáš Železný.[233] Ten onoho roku požádal císaře, aby zde mohl vařit pivo a šenkovat víno.[234] Objekt umístěný na předměstí totiž taková práva neměl zaručena automaticky, jako měly várečné domy ve vlastním opevněném městě. Majitel dal jméno hostinci a ta pak i celé okolní čtvrti „Na Železné“. Podle teorie ing. Čeňka Svobody sice mělo být jméno odvozeno o toho, že objekt sloužil i jako sklad a prodejna železa vyrobeného v místních hutích. Jde ovšem o nepodložený, laický dohad.[235] Roku 1605 koupil dům tehdejší primas Matyáš Zítek Srnec z Varvažova za 1000 kop míšeňských grošů.[236] 6. května 1757 se zde sešel k jednání s rokycanskými měšťany velitel pruského vojska Ernst Mayer. Rokycanští nakonec přistoupili na zaplacení výpalného ve výši 300 zlatých, za něž Prusové město ušetřili.[237] V 17. a 18. století patřil hostinec významnému rokycanskému rodu Třebízkých.[238] V roce 1784 vyhořel při velkém požáru Rokycan.[239] Poté byl prodán rodině Kellnerů. Roku 1787 za tím účelem odhadnut na 4100 zlatých s tím, že jde o hospodu s maštalemi, stodolou a zahradou.[240] Rod Kellnerů pak držel hostinec v letech 1788-1926.[241] Tradice zájezdní hospody se tu tak kontinuálně udržela po celá staletí.
Hostinec Na Železné je samostatně stojící patrovou budovou. Její současná podoba je výsledkem klasicistní přestavby na konci 18. století, která spolu s mohutnou hmotou stavby vytvořila účinek až jakési severské masivnosti. I dnes v obklopení mnohem vyššími domy budova hostince dominuje nároží Pražské ulice a Nerudova náměstí. Patrové průčelí do Pražské ulice je šestiosé, pravidelně rytmizované, vcelku nenápadné (foto z r.2003). O mnoho výraznější je severní štítová strana natočená do křižovatky Pražské ulice a Nerudova náměstí (foto z r.2003). Střecha je vysoká, polovalbová s několika, patrně původními zděnými komíny. V interiérech se zachovaly pěkné klenby z přelomu 18. a 19. století, ne-li starší. V patře jsou místy zdobné vyřezávané stropy, mobiliář je už novodobý.
K objektu patřil i prostorný hospodářský dvůr a zahrada. V letech 1903-1904 přistavěny na dvoře na místě starších hospodářských objektů nové stáje podle plánů Hynka Šmolíka.[242] Na parcele č.kat.249 stál ještě malý krámek, připomínaný roku 1838.[243] Zahrada byla směrem do Pražské ulice ohrazena 4 metry vysokou zdí. Do dvora se vjíždělo skrz mohutnou barokní bránu, zatímco druhý vjezd (z Nerudova náměstí) měl podobu jednoduchých vrat se zděnými bočními pilíři.[244] Ve 20. letech 20. století, v souvislosti s rozšířením Pražské ulice, došlo k úpravě některých hospodářských objektů příslušejících k hostinci a rovněž ke změně hranic pozemku. V dubnu 1924 žádá na schůzi zastupitelstva Václav Charvát, aby se jako komunikační a estetická závada města odstranila mimo jiné rozbitá kolna Na Železné.[245] V roce 1927 nový majitel Petr Skála opravil celý hostinec a na dvoře zřídil garáže.[246] Za první republiky využíván dvůr rovněž jako letní cvičiště Jednoty dělnické tělovýchovy.[247] Převážná část dvora zlikvidována v 50. letech a 70. letech 20. století kvůli výstavbě sousedních sídlištních souborů. V roce 1929 provedeny některé drobné opravy hostince (nové komíny, výměna dveří) podle projektu stavební kanceláře Josefa Nováka).[248] Stavební povolení Františkovi a A. Kraftovým na adaptaci objektu čp.69/II vydala městská rada v říjnu 1929.[249] Už v lednu 1930 vydáno Františku a A. Kraftovým užívací a obývací povolení na adaptaci místností v 1. patře čp.69/II.[250] V dubnu 1933 při projednávání parcelace okolí hostince na stavební pozemky (viz výše) se uvádí, že výhledově bude i hostinec zbořen a na jeho místě postaven v nové regulační čáře řadový dům v jednotné uliční frontě.[251] Naštěstí zůstalo jen u teoretických regulačních čar, které nebyly nikdy realizovány. V květnu 1933 vydáno stavební povolení pro Františka Soukala na výstavbu kolen a verandy v čp.69/II.[252]
V 50. letech 20. století hostinec chátral a stav fasády ohodnocen jako „závadný“.[253] Roku 1964 se dům naštěstí stal státem chráněnou kulturní památkou. Roku 1966 prošel citlivou generální opravou.[254] O jejím provedení se mluví v návrhu plánu ONV již na podzim 1965.[255] Od počátku roku 1966 se na objektu pracuje. Ještě do konce roku 1966 měla být restaurace znovu otevřena. Náklady odhadovány na 800 000 Kčs.[256] V říjnu 1966 upřesněny na 730 000 Kčs. Investorem akce byl podnik Restaurace.[257] Podle údaje z listopadu 1967 ale náklady na generální opravu restaurace vyčísleny na 607 000 Kčs.[258] Tehdy tu v přízemí zřízena jídelna, „formanská hospoda“ a herna, prostory v patře upraveny na společenskou místnost.[259] V listopadu 1970 navrhuje MěstNV zařadit do celoměstské zvelebovací akce na rok 1971 (na počest 50. výročí založení KSČ) i závazek podniku Restaurace vybudovat u restaurace Na Železné parkoviště.[260] Další úpravy si na počátku 80. let 20. století vyžádala přístavba společenského klubu čp.1236/II, budovaného současně se sídlištěm Na Železné, který se poměrně necitlivě připojil na jižní straně k historické budově (foto z r.2003).[261] V prosinci 1981 uváděno, že klubové zařízení u Železné je téměř hotovo (mělo být dokončeno v roce 1982).[262] Společenský klub otevřen roku 1983.[263] V září 1983 už uváděno, že zařízení funguje.[264] Pohledově naštěstí jeho nízká hmota příliš nekonkuruje památkovému objektu. V červenci 1994 souhlasila městská rada s pronájmem prostor v tomto objektu na dvě lékařské ordinace.[265] Objekt čp.1236/II získal teprve 21. února 2008 samostatné číslo popisné.
Na jaře 1991 opravena fasáda restaurace (nástřik žlutou barvou, podobnou té, která tu byla předtím), nabíleny také komíny. Na průčelí pak instalovány nápisy z kovových písmen. Původně jeden z těchto nápisů zněl: „ZALOŽENO 1757“. Po několika týdnech majitel (asi po upozornění veřejností) zjistil, že jde o chybu a nechal přehodit číslice na „ZALOŽENO 1577“.[266] Počátkem roku 1993 byla hospoda uzavřena a objekt dočasně proměněn na sklad textilu.[267] Roku 1995 ale budovu koupil Josef Kebrle a 1. dubna 1995 byl tento tradiční hostinec znovu otevřen.[268]
3.4.8. Technický vývoj Nerudova náměstí (proměna z tržiště na městský park)
Na konci 19. století získalo náměstí první kanalizační systém, a to když postavena stoka, vedená Soukenickou ulicí k Padrťskému potoku, do nějž splašky ústily. 18. července 1895 předložil městské radě projekt nové stoky Jan Srůček. 2. srpna téhož roku výstavbu stoky radní schválili. V následujících měsících proběhly práce. Na vyzdění klenby stoky použit kámen ze Žďárského lomu.[269] V únoru 1925 starosta města oznamuje, že v obecním rozpočtu na rok 1925 je 60 000 Kč na kanalizaci Nerudova náměstí a Rokycanovy ulice.[270] V červnu 1925 zastupitelstvo odhlasovalo úvěr od městské spořitelny v Radnicích ve výši 850 000 Kč na krytí mimořádných výdajů rozpočtu pro rok 1925. Částka 60 000 Kč z této půjčky určena na kanalizaci Nerudovo náměstí a Rokycanova ulice.[271] V srpnu 1931 obecní zastupitelstvo schválilo výpůjčku z mniškového fondu ve výši 610 000 Kč na úhradu investic z mimořádného rozpočtu na rok 1931. Mimo jiné i na úpravu ulice od lávky přes Padrťský potok blíže domu pana Hrdličky (čp.71/II na rohu nábřeží a Koželužské ulice) za 5000 Kč.[272] V únoru 1932 při projednávání obecního rozpočtu na rok 1932 Matěj Hrdlička kritizuje, že nedávno rozprostřeny v některých ulicích a na Nerudově náměstí vrstvy ostré strusky a ponechány bez další úpravy. Starosta Josef Zápotočný odpověděl, že kde to bude potřeba, bude povrch pokryt jemnějším materiálem. Josef Selement v nastalé debatě žádá parkovou úpravu Nerudova náměstí. Zápotočný reaguje s tím, že dá tento návrh ke zvážení městské radě. Matěj Hrdlička ale míní, že parková úprava by se na Nerudově náměstí neudržela, protože Pražské předměstí má spíše hospodářský ráz.[273]
Náměstí skutečně mělo dlouho převážně utilitární ráz. Do roku 1913 se tu konaly dobytčí trhy (až pak přesunuty na volné prostranství v Růžičkově ulici, na místě dnešního zimního stadionu).[274] Na fotografii z roku 1903 vyplňuje plochu náměstí prostranství oplocené primitivní plaňkovou ohradou. Podél jižní strany náměstí stojí řada mladých listnatých stromků.[275] O parkovou úpravu ale v žádném případě nešlo. V srpnu 1930 stanovila městská rada, že místo od lávky u Rokycanova domku směrem k Nerudovu náměstí, tedy onen západní cíp náměstí, dříve označovaný jako Koželužská ulice, se určí pro trhy na selata.[276] V listopadu 1931 pak rada rozhodla, že místo určené pro prodej selat u Rokycanovy lávky se dle možností vyspraví v dlažbě.[277] V dubnu 1932 ale městská rada konstatuje, že sadová úprava Nerudova náměstí se provede, až bude možno přestěhovat kočující podniky na dobytčí tržiště.[278] Dne 12. května 1933 projednávala obecní okrašlovací a komunikační komise poznatky a doporučení vzešlé z obchůzky Pražského předměstí. Komise mimo jiné doporučila, že se mají odstranit z Nerudova náměstí povalující se nárožní kameny zbylé po výstavbě obecního domu.[279] V září 1933 pak obecní okrašlovací a komunikační komisí na návrh J. Oliberiuse usneseno požádat městskou radu, aby byla provedena sadová úprava Nerudova náměstí a rezervovat toto náměstí pro zřízení pomníku Mistra Jana Rokycany.[280] V listopadu 1933 ale městská rada konstatuje, že nelze vyhradit Nerudovo náměstí pro stavbu pomníku Mistra Jana Rokycany dle návrhu okrašlovací komise. Umístění se bude řešit, až na to přijde.[281]
V roce 1928 byla na Nerudově náměstí, vedle hostince Železná, zřízena benzinová pumpa společnosti Kralupská rafinérie minerálních olejů.[282] V dubnu 1928 městská rada vydala stavební povolení Kralupské rafinérii minerálních olejů na benzinovou stanici před čp.69/II.[283] Dne 19. září 1930 městská rada rozhodla, že stavební povolení na vzduchovou pumpu u benzinové stanice před čp.69/II se vydá dodatečně po provedeném komisionelním a trestním řízení.[284] Toto povolení pak Kralupská rafinérie minerálních olejů získala v prosinci 1930. Místo trestního řízení se rozhodlo udělit jen pokutu 100 Kč.[285] Dne 23. ledna 1941 vydala obecní rada povolení k výstavbě benzinové pumpy na Nerudově náměstí společností Benzol Verband.[286]
Přesto i za první republiky došlo v prostoru náměstí k některým koncepčním regulačním aktivitám, které připravovaly přerod dosud periferního prostranství na městský prostor s pravidelnějším půdorysem a intenzivnější zástavbou. Připomeňme, že v roce 1931 byl na severozápadním nároží náměstí dokončen moderní činžovní dům čp.450-451/II (viz výše) a brzy na to se objevily i záměry na parcelaci dosud řídce zastavěné severní strany náměstí. V roce 1934 posuzuje město koupi části zahrady č.kat.1856 od J. a E. Noskových na rozšíření veřejného statku. Josef Nosek, spoluvlastník domu čp.125/II nabídl 3. května 1934 obci prodej části pozemku č.kat.1856 za regulační čárou za 2 000 Kč (o ploše cca 15 čtverečních sáhů). 4. května 1934 městská rada nabídla 1 800 Kč, Nosek takovou cenu odmítl. Nakonec 17. května 1934 městská rada souhlasila s cenou 2000 Kč a doporučila ke schválení. Získaný pozemek měl být využit na úpravu Nerudova náměstí. 27. července 1934 věc schválena obecním zastupitelstvem. Po poznámce zapisovatele rozhodnuto, že Josef Nosek, mistr zednický, bude rovněž požádán o postoupení pruhu u svého parcelovaného pozemku do veřejného statku.[287] V roce 1942 město jedná o uzavření půjčky 900 000 K od Občanské záložny v Rokycanech. V mimořádném rozpočtu na rok 1942 totiž bylo nutné mimo jiné uhradit 200 000 K na rekonstrukci komunikací. Od městského úřadu v Rožmitálu prý koupeny dlažební kostky na rekonstrukci komunikací, které, jak se uvádí v prosinci 1942, jsou složeny na Nerudově náměstí. 24. září 1942 městská rada doporučila půjčku ke schválení a v prosinci schválena i městským zastupitelstvem.[288] Z náměstí se tak na příští roky stalo skladiště obecního stavebního materiálu. Na rok 1948 plánuje město úpravu Nerudova náměstí.[289] V té době bylo prostranství neupravené, byly tu pouze složené hromady dlažebních kostek. Jedinou změnou v roce 1949 bylo, když brigádníci z řad místních komunistů tuto hromadu kostek srovnali.[290] Kostky ale město použilo na úpravu Plzeňské ulice. Teprve pak měla přijít řada na Nerudovo náměstí. MNV měl na tento účel v rozpočtu 20 000 Kčs.[291] Náměstí ale zůstalo v neuspořádané podobě ještě mnoho let.
Teprve roku 1954 plánuje nový MNV po volbách zřídit na Nerudově náměstí park. V květnu 1954 již začaly některé přípravné práce, na náměstí byla přivezena zemina.[292] Úprava byla zařazena do Akce M (předchůdce pozdější Akce Z), tedy brigádnickou výpomocí. Město na tuto investici disponovalo 11 000 Kčs. V srpnu 1954 už byly na jedné straně náměstí položeny obrubníky a pokračuje rozvážení zeminy na plochu rynku.[293] V září 1954 ještě zbývá dorovnat navezenou zeminu, navést povrchovou ornici a provést výsadbu stromů.[294] V prosinci 1954 započato na náměstí s úpravou trávníků.[295] Termín dokončení zvelebování stanoven na 1. květen 1955.[296] V únoru 1955 práce pokračují.[297] 3. dubna 1955 se tu pak konala velká brigáda v rámci „Národní směny na zvelebení města“. Tehdy v dubnu 1955 už je náměstí osázeno stromy a zhruba jsou hotovy i pěšiny. Na ploše náměstí ještě chybí svrchní vrstva s trávníkem.[298] V lednu 1956 trvá nedokončený stav, stále je ještě třeba provést finální zahradnické práce.[299] V květnu 1956 se ohlašuje, že v nejbližší době bude na náměstí přivezen písek na vysypání cest a po zarovnání terénu bude prostranství oseto travou.[300] V září 1956 konečně probíhá vysypávání cestiček pískem.[301] V lednu 1957 ještě není úprava náměstí stále hotova. Položeny jsou sice obrubníky vymezující cesty i komunikace, ale pořád schází konečné zahradnické ztvárnění. Nedokončenou investici navíc narušila vozidla státního statku, která při zajíždění do svého objektu (bývalé Kraftovo hospodářství na jižní straně náměstí, viz výše) poničila část již upravené plochy.[302] Pak sem ale opět umístěny různé stroje odklizené teprve roku 1962.[303] Šlo o zemědělskou techniku státního statku, tehdy sídlícího v přilehlém Kraftově hospodářství. V listopadu 1961 národní výbor kritizuje, že to kazí vzhled města.[304] V květnu 1962 už je park opět vyklizen.[305] Následující rok se situace opakovala. Chaotičtí socialističtí zemědělci ze státního statku nepovažovali náměstí za nic jiného než letní odkladiště hospodářských strojů. V listopadu 1963 se situací opět zabýval národní výbor. Vedení statku dostalo ultimátum do 30. listopadu 1963 nepořádek uklidit a uvést parčík vlastními náklady do původního stavu.[306] V polovině prosince 1963 národní výbor konstatuje, že náměstí je uklizeno. Vedoucí farmy státního statku pan Krejčí ale nezapomněl dotčeně poznamenat, že žádná újma se parku nestala.[307] Dne 20. ledna 1965 se místní občanské výbory č.12, 13, 14 a 15 na zasedání rady MěstNV zavázaly upravit park a vysypat cestu okolo Kraftova statku šmantou.[308] Tyto úpravy skutečně provedeny.[309] Teprve v této době, kdy se hlavní aktivity státního statku přesunuly za město, do nově zbudovaného areálu u Příbramské silnice (viz kapitola „Práchovna“), zmizelo konfliktní společenství zamýšleného městského parku a zemědělského provozu. Do konce března 1965 na náměstí vysázeny další stromy.[310] A také tavolníky.[311] Podle jiného pramene sem v roce 1965 či 1966 vsazeny dva kulové javory, jeden kaštan a sedm habrů.[312] Kromě toho na ploše náměstí stojí i jeřáby. Jeřáb obecný byl ale dle stanoviska odborníků citlivý na městský stres (exhalace, zasolování) a tyto stromy byly v 90. letech 20. století ve špatném stavu.[313]
Roku 1982 do parčíku na Nerudově náměstí umístěna 240 cm vysoká socha „Poselství míru“ z hořického pískovce od Karla Němce (nar. 1946).[314] Vzhledem k nevýrazné úpravě náměstí a přerostlé vegetaci je ale vcelku opomíjená (foto z r.2003). Karel Němec, narozen v Praze, vytvořil v hlavním městě několik skulptur, například „Sedící žena“ (Praha-Bohdalec), nebo „Milenci“ (Praha-Prosek). Na urbanistické zakomponování sochy dohlíželi architekti Miroslav Pixa a Josef Cimický.[315] V roce 2006 město vydalo výzvu, aby se přihlásil případný majitel sochy. Šlo o nutné vyjasnění majetkoprávních vztahů před případnými investicemi do oprav. Pokud by se žádný majitel do 30. listopadu 2006 nepřihlásil (a nedoložil své vlastnictví) mělo dílo přejít do majetku města.[316] Do obecního rozpočtu na rok 2006 město zvažovalo včlenit sumu 300 000 Kč na projekt rekonstrukce kanalizace na Nerudově náměstí.[317]
3.4.9. Vývoj pojmenování Nerudova náměstí
Na indikační skice mapy stabilního katastru z poloviny 19. století je prostranství označeno jako Pferdmarkt-Platz (tedy česky Koňský trh).[318] Na katastrální evidenční mapě z roku 1877 nese jméno Trhové náměstí. Na zasedání obecního zastupitelstva 29. prosince 1919 přejmenováno na Nerudovo náměstí. Zároveň do tohoto náměstí včleněn i jeho západní cíp, směřující k Padrťskému potoku, který do té doby nesl samostatné jméno Koželužská ulice, jejíž název tak zanikl.[319] Pojmenování Nerudova náměstí přežilo dodnes. Počátkem 80. let 20. století ale byla severní strana náměstí oficiálně přičleněna k Soukenické ulici.[320] Podle dobových materiálů se ale zdá, že již 12. září 1972 odsouhlasilo plénum MěstNV návrh komise a odboru výstavby MěstNV, který od počátku roku 1972 podroben posuzování občanským výborům a který 4. dubna 1972 projednala rada MěstNV, na výraznou úpravu pojmenování rokycanských ulic. Severní strana náměstí už tehdy připojena k Soukenické ulici. Plénum s touto změnou souhlasilo, ovšem prodloužilo termín k jejímu faktickému provedení až do 30. dubna 1973.[321]
3.4.10. Původní zástavba v Soukenické ulici a v Barvířské ulici
Ze severozápadního rohu Nerudova náměstí vychází Soukenická ulice. Její jižní fronta zcela zanikla během 20. století. Kvůli výstavbě sídliště Na Pátku, konkrétně obytného domu čp. 885-886-887-888/II zbořeny domy čp.41/II a čp.45/II, původní chalupy. V roce 1894 opravena stodola u domu čp.41/II.[322] V dubnu 1923 dala obecní správní komise Antonínu Hořicovi povolení k přístavbě verandy a prádelny u domu čp.45/II.[323] 21. října 1927 pak městská rada vydala A. Hořicovi obývací a užívací povolení na adaptaci nádvorní budovy v čp.45/II.[324] V dubnu 1931 obecní správní komisí vydáno stavební povolení pro Františka Hořice na výstavbu zvýšené kolny na nádvoří čp.45/II. Podmínkou povolení ale bylo, že se vyřídí nejdřív námitky sousedů z domu čp.41/II.[325]
Ze Soukenické ulice také k jihu odbočovala úzká nepravidelná komunikace, zvaná dříve Barvířská ulice. Stál v ní objekt čp.42/II. Dne 1. ledna 1914 odhadnut čp.42/II na 14 000 K, 7. června 1929 na 92 000 Kč a 2. ledna 1932 už na 118 500 Kč (možná mezitím proběhla přestavba).[326] Dál k jihu, u nároží zaniklé Barvířské ulice a nynější ulice Na Pátku ještě stály domy čp.43/II a čp.44/II. Jejich popis viz níže, v popisu ulice Na Pátku. V roce 1949 ještě Barvířská ulička existovala v původním rozsahu. Brigádnickou prací členů KSČ byla tehdy vyčištěna.[327] Již za několik let ale zcela zanikla a její prostor vyplnilo sídliště. Když 14. července 1922 jednalo zastupitelstvo města o návrhu městské rady a obecní okrašlovací komise, který se týkal ulic dosud nepojmenovaných nebo ulic s nevhodnými názvy, byl název Barvířské ulice ponechán jako připomínka historické rokycanské topografie.[328]
3.4.11. Dochovaná zástavba na severní straně Soukenické ulice
Severní strana Soukenické ulice demolicím unikla a dodnes tu přetrvala souvislá řada drobných domů (foto cca z r. 2000), které jsou původní zástavbou předměstí, byť značně pozměněnou dodatečnými úpravami. I uliční čára, původně zvlněná, byla v průběhu 19. století napřímena. Zdá se, že současná uliční fronta i základní dispozice těchto domů, které vykazují relativně široké, pravidelněji rytmizované parcely i výšku střech, může být výsledkem dílčího regulačního převrstvení zástavby někdy okolo poloviny 19. století. Na katastrální mapě ze 70. let 19. století již je zde provedena nová rovná regulační čára a podél ní souvislá zástavba. Na nároží Soukenické a v 50. letech 20. století nově založené Raisovy ulice je od průlomu Raisovy ulice to severní fronty náměstí proluka. Zde stávaly domy čp.132/II a čp.65/II (o nich viz vpředu, v popisu původní zástavby na místě sídliště Hrudkovanka). Na jejím místě později postaven provizorní prodejní stánek, zvaný Sasanka.
Řadu dochovaných staveb otvírá dům čp.116/II, přízemní čtyřosý objekt se sedlovou střechou. Na císařském otisku stabilního katastru z roku 1838 zobrazen jako spalný objekt. 27. července 1927 vydáno na schůzi obecní rady obývací a užívací povolení na přestavbu domu čp.116/II (majitel: J. Lehner).[329] V srpnu 2002 až sem dosáhla voda z rozvodněného Padrťského potoka. Zdejší domy zaplaveny do výše desítek centimetrů a nepochybně se to projevilo na jejich technickém stavu. 18. srpna 2003 přidělilo městské zastupitelstvo dotaci z povodňového fondu majiteli domu čp.116/II Petru Hlávkovi ve výši 50 000 Kč, na nezbytné opravy.[330] 19. června 2008 vydal městský úřad územní rozhodnutí o změně stavby a o změně vlivu stavby na využití území na přístavbu stávající kolny u domu čp.116/II. Projektová dokumentace zde navrhovala přístavbu, nástavbu a stavební úpravy kolny, kde následně měla vzniknout stavba obsahující kanceláře a jednací místnosti. Stavba umístěna na společné hranici s pozemkem č.kat.1853/2 a 8,4 metrů od hranice s pozemkem č.kat.2767/19. Přístavba kůlny měla mít půdorysné rozměry 8,89 x 4,80 metrů a výšku 5,98 metrů.[331]
Dům čp.162/II na mapě stabilního katastru ještě nestál. V majetkových knihách se poprvé uvádějí jeho vlastníci až roku 1881.[332] Jde o přízemní dům se sedlovou střechou a šestiosým průčelím (včetně dveří a vchodu do prodejny). V červnu 1932 městská rada vydala stavební povolení Anně Kaiserové na prádelnu, chlévec, kolny a kloset v čp.162/II. Nepovoleno ale z komunikačních a zdravotních důvodů projektované zrušení domovního průjezdu za účelem získání dvou obytných místností.[333] Jenže už v červenci 1932 zřízení obytných místností z průjezdu v čp.162/II dodatečně povolení, čímž se změnilo předchozí usnesení městské rady z 23. června 1932.[334] V lednu 1932 vydáno městskou radou užívací a obývací povolení pro Annu Kaisrovou na stavební úpravy v čp.162/II.[335] V listopadu 2003 rozhodlo zastupitelstvo města o tom, že majitelce objektu přidělí bezúročnou půjčku 50 000 Kč na zřízení plynové přípojky k objektu čp.162/II.[336] V létě roku 2005 požádala majitelka budovy, Hana Bečicová, obec o půjčku z Fondu rozvoje bydlení na opravu fasády a oplechování. Městská rada 1. srpna 2005 schválila na tento účel 20 000 Kč s podmínkou, že investice musí být realizována do 31. prosince 2009.[337] 9. srpna 2005 půjčku odsouhlasilo i zastupitelstvo.[338]
Zatímco dva výše uvedené domy se zachovalo spíše jen hmotově, ale v detailu prošly četnými modernizacemi, původní podobu z 19. století si uchoval dům čp.64/II, přízemní se sedlovou střechou. V osově souměrném, pětiosém průčelí se uprostřed zachovala původní brána průjezdu, byť ve vnitřní dispozici již zrušeného (foto cca z r.2000). Roku 1838 dům evidován jako spalný. Z roku 1843 se zachoval odhad domu čp.64/II.[339] Od 17. července 1997 do roku 2005 zde fungoval bar Slunovrat.[340] Koncem května 2006 dům čp.64/II postižen, stejně jako celá ulice, povodněmi. Majitelka objektu Denisa Kubrychtová požádala o dotaci z Povodňového fondu. Rozpočet opravy domu vyčíslila na 139 959 Kč, z toho požadovala subvenci ve výši 134 958 Kč.[341] Zastupitelstvo ale 11. července 2006 odsouhlasilo dotaci ve výši jen 94 471 Kč.[342] V roce 2008 prošel objekt rekonstrukcí průčelí. V 2. polovině srpna 2008 již na opravě fasády do ulice probíhají dokončovací práce. Dům čp.64/II získal novou barevnou úpravu fasády. Práce na opravě provedeny spíše konzervativně a nezměnily podobu této stavby.[343]
Následuje dům čp.63/II, který zde už zakreslen roku 1838, kdy šlo o spalný (dřevěný) objekt. Mezi ním a sousedním domem byla tehdy ještě proluka. Uliční fronta se tu scelila až pozdějšími dostavbami. Přízemní dům se sedlovou střechou má rovněž dochovaný otvor původního průjezdu (foto z r.2003) a v nich i starší dřevěná vrata. Parter ovšem zmodernizovaný vložením vchodu do prodejních prostor a výkladce. Vedlejší dům čp.121/II stojí na nároží Dvořákovy ulice (foto z r.2003). Je jednopatrový, se sedlovou střechou a tříosým průčelím do Soukenické ulice. V roce 1838 šlo ještě o objekt ze spalného materiálu. Dvořákova ulice, která probíhá podél jeho západní stěny, ale byla zřízena plánovitým průlomem až v 1. polovině 20. století. Do té doby zde byl vedle domu soukromý dvorek (ten proražením Dvořákovy ulice podstatně redukován) a na ulici před ním se rozkládalo prostranství s veřejnou studnou, takzvaná Školojc studna. Připomínaná je roku 1895.[344] Město ji zřídilo někdy po roce 1886 jako jednu z pěti hlavních zařízení tohoto typu v Rokycanech.[345] V dubnu 1932 vzat městskou radou na vědomí návrh stavební komise neprojednávat výkup části dvorku od domu čp.121/II na rozšíření nové ulice (myšlena Dvořákova ulice).[346]
3.4.12. Technický vývoj Soukenické ulice
Soukenická ulice sloužila už od středověku jako poměrně důležitá městská tepna, byť její zástavba zůstávala skromná a polovesnická. Tehdejší trasy dálkových cest ale měly značně odlišné vedení než v současnosti. Neexistovala Dvořákova ulice ani most přes Padrťský potok, který od dob první republiky spojuje Soukenickou ulici s Plzeňským předměstím. Ulicí vedlo silniční spojení na Osek a Volduchy. Vybíhalo z Nerudova náměstí, ale pak pokračovalo do nynější Tomáškovy ulice a pak přes Borecký potok pod Kalvárii, kde vidlice cest rozdělovala silnice na Osek a Volduchy. Teprve mnohem později, za první republiky, se ulice stala součástí severního dopravního obchvatu města (viz kapitola „Plzeňské předměstí“). V únoru 1932, když obecní zastupitelstvo jednalo o půjčce 250 000 Kč na podporu nezaměstnaných, vystoupil s kritickým příspěvkem Rudolf Kadláček za živnostenskou stranu. Je prý proti a jde o bezúčelné výdaje. Řešením měly být spíš nouzové práce, mimo jiné i úprava ulice od Železné k domu pana Sedláka (čp.105/II v Tomáškově ulici).[347] V lednu 1933 prezentovala levicová opozice na schůzi obecního zastupitelstva návrh programu boje s nezaměstnaností. Mimo jiné se doporučuje vydláždit Oseckou silnici ve městě až k rozcestí s Voldušskou silnicí.[348] Jak už bylo řečeno, tento silniční tah tehdy probíhal z Nerudova náměstí dnešní Soukenickou a Tomáškovou ulicí. V dubnu 1935 při rozpravě o obecním rozpočtu na rok 1935 doporučují sociální demokraté ústy Josefa Basáka, že obec by měla provést vydláždění Dvořákovy ulice, včetně úseku dnešní Soukenické ulice od Nerudova náměstí a výstavbu nového mostu přes Borecký potok (viz níže).[349]
V 1. pololetí roku 1960 v Soukenické ulici zahájena instalace nových stožárů veřejného osvětlení. Investice provedena do podzimu roku 1960.[350] Od roku 1976 byla do Soukenické ulice svedena tranzitní doprava Praha-Plzeň.[351] I po odklonění dálkové dopravy na dálnici zůstává Soukenická ulice významnou průjezdní tepnou města. V roce 1987 provedena v Soukenické ulici generální oprava asfaltového koberce (od křižovatky s Tomáškovou ulicí ke křižovatce se Sedláčkovou).[352] V létě 2005 začala oprava povrchu Soukenické ulice. Provedla ji SPRÁVA A ÚDRŽBA SILNIC ROKYCANY nákladem cca 500 000 Kč. 5. října 2005 práce skončily.[353] V úseku od křižovatky s Pražskou až před dům čp.64/III vyměněn starý asfaltový povrch za nový. Na vozovku aplikováno vodorovné dopravní značení, včetně dvou přechodů pro chodce (jeden na rohu Nerudova náměstí u domu čp.450-451/II, druhý na křižovatce s Pražskou ulicí.[354] Po dokončení přestavby křižovatky Na Železné na kruhový objezd v roce 2008 zaveden v úseku Soukenické ulice od křižovatky Na Železné až ke křižovatce s Dvořákovou ulicí trvale dvousměrný automobilový provoz, čímž se výrazně zjednodušil dopravní režim v této části Rokycan. Do té doby byla Soukenická ulice jednosměrná pro provoz ve směru Praha-Plzeň. V úpravě rozpočtu města z 28. ledna 2008, přijaté zastupitelstvem města 10. března 2008 zahrnuto i oddělení prostředků na studii zobousměrnění ulice Soukenická ve výši 35 000 Kč z celkového objemu prostředků na projektové dokumentace.[355]
3.4.13. Vývoj pojmenování Soukenické ulice
Soukenická ulice získala své současné jméno až v 70. letech 20. století protažením stávající Soukenické ulice z levého břehu Padrťského potoka i na pravý břeh. V úseku mezi Nerudovým náměstím a potokem se původně nazývala Puchmajerovou (Puchmírovou) ulicí a tento název měla společný s dnešní Tomáškovou ulicí. Pojmenování Puchmajerova ulice se připomíná již na konci 19. století. V roce 1919 při poválečné rekodifikaci uličních názvů toto označení potvrzeno.[356] V červenci roku 1951 přejmenována Puchmajerova ulice na Tomáškovu ulici[357], ale již 7. září 1953 na návrh rady MNV úsek od Nerudova náměstí k Padrťskému potoku přejmenován na ulici Na Pátku (nezaměňovat s dnešní ulicí Na Pátku).[358] Název se sice objevuje na mapě města z roku 1967[359], ale nebyl ve skutečnosti příliš používán.
12. září 1972 odsouhlasilo plénum MěstNV návrh komise a odboru výstavby MěstNV, který od počátku roku 1972 podroben posuzování občanským výborům a který 4. dubna 1972 projednala rada MěstNV, na výraznou úpravu pojmenování rokycanských ulic. Kromě pojmenování nově vzniklých komunikací došlo i k výraznému zjednodušení názvosloví slučováním několika ulic do jedné. A tak stávající úsek Tomáškovy ulice od mostu přes Padrťský potok na Nerudovo náměstí (až na křižovatku s Pražskou ulicí) začleněn do Soukenické ulice. Plénum s touto změnou souhlasilo, ovšem prodloužilo termín k jejímu faktickému provedení až do 30. dubna 1973.[360] Vznikla tak mimořádně dlouhá ulice sahající od křižovatky Na Železné až ke křižovatce U Střelnice. Jednotné pojmenování této komunikace vyjadřovalo ambici města pojímat ji jako jeden dopravní průtah.
3.4.14. Původní zástavba v ulici Na Pátku a zaniklá Kovářská ulice
Demolice zcela proměnily i ulici Na Pátku, kde kvůli novému sídlišti zanikla řada předměstských domků. Směrem od jihu (tedy od nároží Pražské ulice) tu stály následující domky: uliční frontu otvíral dům čp.79/II, bývalá obecní pastouška (popis viz výše v rámci popisu původní zástavby na místě domů čp.715-720/II). Vedlejší dům zvaný „Stachovna“ měl čp.77/II . Šlo o přízemní objekt. V červnu 1928 městská rada rozhodla, že vlastníkovi čp.77/II se nařídí upravit bezpečně dřevěné stěny.[361] V říjnu 1928 se radní usnesli, že stavební úpravy v domě čp.77/II lze provést z jara 1929, až bude možno provizorně ubytovat zdejšího nájemníka.[362] Po 2. světové válce domek konfiskován původnímu majiteli Karlu Stachovi. Tehdy odhadnut na 80 000 Kčs. Šlo tedy o relativně skromné stavení. Město navíc už tehdy plánovalo jeho demolici, protože stál v regulační čáře. Na jeho místě měla být rozšířena dnešní ulice Na Pátku a zbylý pozemek využit pro nový činžovní dům železničních zaměstnanců (viz výše).[363] V domě tehdy byly dva byty, a proto nebyla případná demolice v době poválečné bytové nouze přijímána s nadšením.[364] Plán výstavby činžovního domu pro železničáře realizován nebyl. Do majetku obce přešel dožívající starý domek oficiálně 1. ledna 1950.[365] Objekt zbořen až koncem 60. let pro stavbu sídliště Na Pátku.
I sousední dům čp.74/II bylo malé stavení s nevelkým dvorkem.[366] Je nutné zopakovat, že většinu vnitrobloku mezi ulicemi Na Pátku, Pražská a Nerudovo náměstí zabírala rozhlehlá zahrada Kraftova statku. Dům čp.74/II zbořen asi už před rokem 1945, protože v té době jeho číslo popisné přeneseno na dům na nároží Čechovy a Jeřabinové ulice. Následovaly objekty čp.128/II a čp.123/II. V květnu 1929 vydáno městskou radou stavební povolení pro Františka a A. Kraftovi na přestavbu stájí u čp.128/II.[367] V červnu 1929 pak rada vydala Františkovi a A. Kraftovým stavební povolení na otevřenou kolnu u čp.128/II.[368] Počátkem roku 1958 rozhodla rada MNV o provedení demolice objektu čp.123/II. Tehdy zde žila rodina povozníka Jaroslava Brabce.[369] Uliční frontu dál k severu zaujímal nárožní dům čp.71/II, u kterého odbočovala ulička (bývalá Koželužská ulice) směrem na Nerudovo náměstí (detailní popis domu čp.71/II viz vpředu, v popisu původní zástavby Nerudova náměstí). Protější nároží této Koželužské ulice zaujal dům čp.34/II (i o něm viz výše, u popisu zaniklé zástavby Nerudova náměstí). Ulice Na Pátku mezitím pokračovala dál k severu, kde stál dům čp.114/II. Vznikl dodatečně, oddělením části pozemku od domu čp.34/II, patrně někdy na přelomu 1. a 2. čtvrtiny 19. století (podle čísla popisného). Majetkově byl trvale propojen s domem čp.34/II, a to ještě za první republiky. Katastrální mapa Rokycan z roku 1838 jej zachycuje jako menší stavení ze spalného materiálu (tedy převážně dřevěné). V roce 1863 se v něm narodil Alois Janeba, po němž se ulice v letech 1951-92 jmenovala.[370] Měl podobu nízké přízemní chalupy, do ulice Na Pátku natočené delším průčelím, prakticky bez oken.
Následovalo ústí dnes již neexistující Barvířské ulice. Šlo o nedlouhou uličku, živelně vybíhající mezi domy směrem k Soukenické ulici. Její nároží zaujímala usedlost čp.43/II. Podle čísla popisného, které zapadá do souvislé řady okolních domů, zde musela stát minimálně od roku 1771. Na mapě stabilního katastru roku 1838 zakreslen dům čp.43/II na pozemku č.kat.302 jako spalný (dřevěný) ale u něj, směrem k Padrťskému potoku, zakreslen nespalný tedy zděný objekt č.kat.301. V tomto úseku, severně od Koželužské ulice (odbočující na Nerudovo náměstí), tedy od domu čp.34/II, podél domu čp.114/II až k ústí Barvířské ulice a domu čp.43/II, se nynější ulice Na Pátku výrazně zužovala na šíři pouhé pěšiny. 2. listopadu roku 1888 dům čp.43/II spolu s okolními stodolami vyhořel, obec tehdy měla podezření na žhářský útok, to se ale nepodařilo prokázat.[371] Roku 1892 už dům čp.43/II stál znovu, šlo o „nový přízemní domek“.[372] Město ale požáru usedlosti čp.43/II využilo k regulačním účelům, tedy k odstranění zmíněného nevhodného zúžení pobřežní komunikace. Ještě roku 1892 koupila obec ve dražbě pozemek č.kat.301 o ploše 360 metrů čtverečních pro regulační účely. Část pozemku (spáleniště bývalé stodoly Hornovské) připadla do veřejného statku, část (o ploše 182 čtverečních metrů) přičleněna k domu čp.34/II (majiteli manželé Matěj a Josefa Štruncovi). Šlo o to, že obec zde plánovala do budoucna zřídit plnohodnotnou nábřežní ulici. V září 1918 jednalo o zamýšlené regulaci obecní zastupitelstvo. Pozemek č.kat.301 (182 metrů čtverečních) byl dotčen regulační čárou a 60 čtverečních metrů z něj mělo připadnout na rozšíření nábřeží. Část pozemku č.kat.301 (cca 120 metrů čtverečních), která nespadá do regulace, měla být vyměněna za část nedaleké zahrady rodiny Štruncových č.kat.146 o ploše 216 čtverečních metrů (mezi bývalou stodolou a domem čp.34/II). Zbytek pozemku č.kat.146 obec chtěla odkoupit. Tím by vznikl pruh obecních pozemků použitelný pro trasování širší komunikace. Zastupitelstvo transakci schválilo.[373] V roce 1934 město projednávalo věnování zahrady č.kat.146 mezi domem čp.114/II a parcelou č.kat.301 k rozšíření veřejného statku a ke zřízení sadu. Po dokončení regulace Padrťského potoka totiž rozhodla městská rada na návrh obecní okrašlovací a komunikační komise zrušit obecní zahradu č.kat.146 (plocha 209 čtverečních metrů) a použít ji k rozšíření nábřeží na pravém břehu potoka za domy čp.34/II a čp.114/II. Ulice Na Pátku se sice v těchto místech provedením regulace potoka o něco rozšířila, protože nová nábřežní linie vedla poněkud dál od uliční fronty, ale i tak zde nebylo místa nazbyt. Dokud nebude zahrada č.kat.146 využita ke komunikačním účelům (tedy po případných demolicích okolních domů a trasování širší ulice) měla být oseta a osázena stromy jako sad, aby zakryla nepěknou odbouranou frontu domu čp.114/II. 20. prosince 1934 schváleno na schůzi obecního zastupitelstva.[374]
Za ústím Barvířské ulice stál dům čp.44/II. Podle čísla popisného zde rovněž stával už minimálně v roce 1771. Na mapě z roku 1838 je vyznačen jako spalný objekt, tedy zbudovaný ze dřeva, rozložený na poměrně velkém půdorysu. Roku 1892 se připomíná jako „slušný přízemní domek“.[375] Za ústím Barvířské ulice pak stála ještě skupina domků čp.46/II, čp.47/II a čp.48/II. Dle čísla popisného se dá soudit, že tu také existovaly určitě už v roce 1771. Katastrální mapa města z roku 1838 je tu zachycuje, přičemž objekt čp.46/II byl tehdy spalný (dřevěný), zatímco domy čp.47/II a čp.48/II evidovány jako nespalné (zděné). Všechny tyto domy rovněž zbořeny před stavbou sídliště. Z východu ještě poslední tři jmenované domy dle mapy Rokycan z roku 1838 obcházela další ulička, spíše jen pěšina, která paralelně s dnešní ulicí Na Pátku pak vyúsťovala v Soukenické ulici, naproti domu čp.62/II. Tato komunikace se nazývala Kovářská ulice. Pojmenování se zmiňuje roku 1892, kdy ji autor návrhu regulačního plánu Rokycan B. Pek označuje jako „pokoutní uličku“ a doporučuje její zrušení ve prospěch dvorů okolních domků.[376] Na zasedání obecního zastupitelstva 23. října 1897 pak skutečně rozhodnuto, že zbytek plochy ze zrušené Kovářské ulice se prodá majitelům domů čp.46/II a čp.47/II.[377] Byla pak definitivně zrušena a rozplynula se ve dvorcích okolních domů.
3.4.15. Dochovaná zástavba na nábřeží v ulici Na Pátku
Zatímco předchozí pasáž popisovala bez výjimky zaniklé předměstské usedlosti podél východní strany nynější ulice Na Pátku, na opačné straně této ulice, tedy v pruhu pozemků mezi ulicí a korytem Padrťského potoka, se dodnes dochoval fragment původního zastavění (foto z r.2003). Jde o unikátní enklávu, která dnes už spíše jen pietně naznačuje původní měřítka starého Pražského předměstí. Její účinek je oslaben sousedními hmotami sídlišť. Ale je to i hořká připomínka toho, jak mohly Rokycany vypadat, kdyby stavební vývoj po 2. světové válce neprobíhal v modelu plošných demolic. Přitom přežití i těchto několika domků bylo spíše dílem náhody. Už nejstarší územní plán Rokycan z roku 1892 předpokládal, že tato skupina chalup, situovaných na stísněné parcely v záplavovém území, bude postupně zlikvidována. Nestalo se tak a poněkud neatraktivní poloha těmto domům zachránila existenci i v době komunistické asanace. Jejich plocha totiž nebyla vhodná pro hromadnou sídlištní výstavbu. Řada většinou přízemních usedlostí podél potoka zde tak přečkala jako dojemný anachronismus, svérázný ostrov individuálního bydlení uprostřed činžovních domů (foto z r.1990). Tato skupina domků má historickou hodnotu a zasluhuje ochranu před účelovými modernizacemi.
Směrem od jihu (od nároží ulic Na Pátku a Pražská) ji otevírá patrový rohový dům čp.78/II (foto z r.2003). Ten se svými proporcemi přece jen vymyká z těchto jinak chudých předměstských domků. Podle souvislé řady čísel popisných tu stál již roku 1771. Z roku 1797 se zachoval úřední odhad, který jej ohodnocuje na 685 zlatých.[378] V roce 1838 už mapa stabilního katastru eviduje tento objekt jako nespalný, tedy zděný. V roce 1939 dům přestavěn podle plánů stavební kanceláře Štěpána Wolfa. Došlo tehdy k úpravám vnitřní dispozice, výstavbě záchodu a koupelny. Do fasády nainstalována nová okna (trojdílná místo původních šestitabulkových).[379] V roce 1974 přistavěna k domu garáž.[380] Směrem do ulice Na Pátku má dům čp.78/II vchodové dveře s kamenným ostěním. Vedle dveří se nachází drobná nika, pravděpodobně původně pro nějakou církevní sošku. V patře je jeden okenní otvor, směrem do Pražské ulice dva. Přízemní domu má pásovou rustiku, střecha je valbová. Směrem k nábřeží potoka je přistavěno novější obytné křídlo s plochou střechou. Dům čp.78/II ještě na počátku 20. století stál přímo na nároží ulice Pražská a Na Pátku. Když ale přes Padrťský potok byly postaveny nové mosty, ve 30. letech 20. století a potom opět nový v letech 1989-91, jejich vozovka již vedena, v zájmu zvýšení dopravní kapacity, poněkud dále od domu. Dnes je tak mezi ohradní zdí u domu čp.78/II a Pražskou silnicí pruh trávníku. Rozdílná niveleta nového mostu z počátku 90. let 20. století také dům odříznula od Pražské ulice.
Vedlejší dům čp.76/II se skládal z poloviny přízemní chalupy a z chléva (stojícího směrem k domu čp.78/II), který byl přistavěn roku 1881 podle plánů Hynka Šmolíka.[381] Dle čísla popisného tu muset stát už v roce 1771. V roce 1838 evidován jako spalný, tedy převážně dřevěný. V roce 1926 zásadně přestavěn. Nově provedeny prakticky všechny zdi, kromě části obvodového zdiva. Projekt přestavby vypracoval Josef Beneš.[382] Týž stavitel navrhl i přístavbu pokoje s předsíní směrem do dvorku na jižní straně domu realizovanou v roce 1936.[383] Později byl i chlév přeměněn na obytné prostory (foto z r.1991). Dům čp.76/II si až do konce 20. století udržoval původní podobu drobného obytného stavení, s trpasličím přístavkem na jižní straně (foto z r.1991). V roce 1981 jej poškodila povodeň. Město muselo zdejšímu obyvateli Miroslavu Drábkovi zajistit náhradní ubytování. Pan Drábek dle zpráv z prosince 1981 žádá o přidělení trvalého náhradního bytu.[384] V roce 1997 byl dům vyklizen pro špatný technický stav. V roce 1998 pak bohužel proběhla jeho demolice.[385] Následujících několik let zela na jeho parcele proluka, která se zaplnila v roce 2003, kdy zde postaven nový přízemní objekt čp.1171/II (foto z r.2003), který přičleněn k sousednímu, rovněž přestavěnému domku čp.122/II a využit jako administrativní budova společnosti SEAP.[386] Číslo popisné dostal dům čp.1171/II poměrně nelogicky (při využití původní parcely by mělo být zvykem zachovat historické domovní číslo) dne 19. září 2003. Měřítkově vyhovuje původní zástavbě a vzhledem k havarijnímu stavu původního objektu čp.76/I se dá pochopit nutkání k umístění novostavby, ale obecně bývá selháním majitele a města, pokud i to málo, co zbylo z původního Pražského předměstí, podléhá demolicím. Dům čp.122/II tvořila polovina přízemní chalupy s nízkými stropy a poměrně vysokou střechou s jednostrannou polovalbou (foto z r.1991). Vznikl patrně dodatečným oddělením severní poloviny domu čp.76/II v samostatný dům někdy v 1. čtvrtině 19. století. Roku 1838 objekt na mapě stabilního katastru registrován jako spalný. Průčelí bylo tříosé. Na svém červnovém zasedání roku 1993 schválilo městské zastupitelstvo přijetí daru od paní Vorlíčkové, která městu věnovala tento dům.[387] V majetku obce ale dlouho nezůstal. V letech 1996-98 proběhla celková přestavba objektu (foto z r.2003). Při zachování původních proporcí dům od základů modernizován. Projekt přestavby je dílem ing. Vlastimila Brady z ateliéru SEAP Rokycany, s.r.o.[388] Půdní vestavbu provedla firma Ro&Li.[389] Společně s přestavěným objektem čp.76/II (respektive čp.1171/II) tak vznikl moderní dvojdům určený pro podnikatelské účely, který měřítkově zapadl do původní zástavby. Ovšem je nutno zopakovat, že takto zásadní přestavby, rovnající se kompletnímu zboření původního domu a zřízení novostavby, nejsou optimální a mají jakýsi sterilizační účinek. Mezi domem čp.122/II a sousedním čp.75/II vybíhá z ulice Na Pátku k nábřeží Padrťského potoka úzká cesta.
Vedle stál ještě počátkem 21. století historický dům čp.75/II, která měl podobu nízké přízemní chalupy s dvěma okenními otvory a vchodovými dveřmi v uliční frontě. (foto z r.1991, foto z r.2003). Číslo popisné v souvislé domovní řadě napovídá, že tu stál už roku 1771, kdy zavedeno označování domů čísly. V roce 1800 ohodnocen na 358 zlatých, řeznický krám, který byl jeho součástí, na 153 zlatých.[390] Roku 1838 evidován jako spalný. U domu čp.75/II roku 1893 přestavěna hradba.[391] Roku 1958 provedeno rozšíření okenních otvorů, vsazena do nich typizovaná trojdílná okna. Nově osazeny i dveře.[392] V této podobě se dochoval dům do počátku 21. století, přičemž ještě v 90. letech 20. století prošel opravou. Na boční straně domku byl starý dřevěný střešní štít. Před rokem 2015 byl ovšem zcela zbořen a následně na jeho místě vyrostl nový objekt čp.1340/II (opět zde nepochopitelně městem přiděleno nové číslo popisné namísto onoho tradičního). Novostavba dokončena 28. listopadu 2017.[393] Hmotově opět provedena citlivě, v parteru vchod a okna prodejny, na střeše v podkroví vikýře. I zde nicméně platí obecné pravidlo, že chytrý a citlivý stavebník provádí adaptace, při kterých zachová část staršího zdiva, nikoliv plošné boření a výstavbu sterilní novostavby (jakkoliv pojaté v historizujícím měřítku).
Ukázkou daleko zdařilejší adaptace původního domu na moderní využití je sousední dům čp.106/II. (foto z r.2003, foto z r.1991). Má podobu přízemní chalupy s mimořádně nízkým zdivem obytného přízemí a naopak extrémně rozložitou a vysokou střechou. Podle čísla popisné spadá jeho vznik do počátku 19. století. Roku 1838 na císařském otisku mapy stabilního katastru zakreslen jako spalný objekt (tedy převážně dřevěný), pouze drobné stavení na dvoře bylo nespalné, celozděné. Unikl před rokem 1989 všem utilitárním přestavbám a modernizacím. Ještě na počátku 90. let 20. století tak byla jeho střecha postaru kryta dehtovanou lepenkou. V průčelí jsou vchodové dveře a dva okenní otvory. Roku 2000 objekt citlivě adaptován na restauraci U Tří Zmijí. Práce provedla firma PET-STAN 99. S přestavbou se začalo v září 2000 a kolaudace se uskutečnila 27. prosince 2000.[394] Odstraněním stopní konstrukce vznikl uvnitř rozsáhlý dvouúrovňový prostor. Do střechy prolomeny nové vikýře. Dům se dočkal nové fasády, na zahradě zřízena letní restaurace. Cenou za tuto opravu bylo setření některých původních stavebních detailů, rekonstrukce ovšem tento objekt zachránila od dlouhodobého chátrání a dala mu smysluplné a fotogenické využití. Mezi domem čp.106/II a sousedním čp.73/II vede k nábřeží Padrťského potoka krátká cesta, která patří městu. V dubnu 2002 sice zastupitelé schválili záměr prodeje této uličky dle žádosti pana Kalaše.[395] V červenci 2002 ale městská rada i zastupitelstvo nabídku pana Kalaše na odprodej této úzké parcely zamítly.[396] Svoji roli v tom sehrálo přesvědčení obce, že je vhodné ponechat tento pozemek ve svém majetku, protože tudy vede cesta ke schodům, po kterých je možné sejít ke korytu regulovaného potoka. Zastupitelstvo pak vyzvalo odbor rozvoje města, aby majitele přiměl k odstranění plotu v této uličce.[397]
Následující dům čp.73/II je rovněž přízemním objektem rustikálního typu s vysokou polovalbovou střechou (foto z r.2003). Číslo popisné ukazuje na původ z doby před rokem 1771. Roku 1838 šlo o spalný objekt. Hmotově se dochoval do současnosti v tradiční formě předměstského stavení, jen s mírnými modernizačními korekcemi. Někdy počátkem 21. století prošel citlivou opravou (ovšem do vrat instalována místo dřevěných dveří podivná zatahovací železná roleta industriálního typu). Posledním domem v této skupině původní předměstské zástavby je objekt čp.72/II. Přízemní se sedlovou střechou (foto z r.2003). I on tu stál už roku 1771 a byl roku 1838 evidován jako spalný (převážně dřevěný). Vzhledem k poloze poblíž řeky býval opakovaně zaplavován. Při povodni v roce 1981 muselo město najít pro zdejší obyvatele Miroslava Trykara a Annu Šamšulovou dva náhradní byty.[398] Povodeň se tudy prohnala i v srpnu 2002 a koncem května 2006 dům zasažen povodněmi opět. 11. července 2006 zastupitelstvo odsouhlasilo majiteli domu půjčku z povodňového fondu ve výši 118 707 Kč.[399] Celkové náklady na opravu domu měly dosáhnout 131 896,80 Kč.[400] V roce 1938 jedná obecní samospráva o pronájmu části ulice č.kat.2763/3 Emilu Šamšulovi. Šlo o část ulice Na Pátku od státní silnice k domu Matěje Hrdličky (zbořený dům čp.71/II) včetně nábřeží za domem čp.72/II, který byl v majetku pana Šamšuly. 29. září 1938 městská rada doporučila pronájem ke schválení, což v listopadu 1938 schváleno i obecním zastupitelstvem.[401] Mezi domy čp.72/II a čp.73/II také vbíhala k řece krátká cesta. Roku 1946 pronajal MNV tuto uličku majiteli domu čp.73/II Mil. Auingerovi. Ten ji uzavřel vraty. I po faktickém zrušení uličky musel Auinger slíbit, že do ní umožní obci a jejím úředníkům v případě nutnosti přístup.[402] Vzhledem k tomu, že ulička neměla pro obec praktický význam, souhlasilo zastupitelstvo v březnu 2004 s jejím odprodejem.[403]
Severně od vlastního obytného domu čp.72/II se rozkládá ještě menší soukromá zahrada a pak už zástavba končí. Není to výsledek demolic, nikdy tu vzhledem k absenci parcel mezi ulicí a potokem zástavba nebyla. Nynější ulice Na Pátku zde probíhala dál k severu až do regulace potoka ve 30. letech 20. století jen jako úzká pěšina přímo po okraji koryta. A i později zde komunikace vedena přímo po nábřeží regulovaného vodního toku. Prostor pro zástavbu se utvářel až dál k severu, kde skutečně přežila na samém severním konci ulice Na Pátku skupina dvou přízemních podlouhlých objektů, natočených k nábřeží Padrťského potoka. Dům čp.49/II, kde počátkem 21. století fungovala restaurace Pod Lampou, patří k původní zástavbě předměstí, byť v detailech již zmodernizované (foto z r.2003). Číslo popisné opět naznačuje, že tu stál již roku 1771. Roku 1838 ještě šlo o spalný, tedy aspoň zčásti nebo zcela dřevěný, objekt. V roce 1890 provedeno podezdění a přestavba domu podle projektu Hynka Šmolíka.[404] V roce 1895 pak tentýž stavitel navrhl stavbu nového chlévu.[405] V roce 1901 přebudován stávající průjezd na obytné místnosti (projekt provedl stavitel Josef Pechan).[406] V roce 1911 pak na nároží budovy vystavěno skladiště a na zahradě vyrostl skleník.[407] V roce 1927 se zmiňuje, že město před časem povolilo přestavbu domu čp.49/II.[408]
Od počátku 20. století se tu připomíná pekárna. Ta tu zachována v době po roce 1948, kdy ji provozovaly Západočeské pekárny a cukrárny, n.p. Plzeň.[409] Ty zde zřídily centrální výrobnu jemného pečiva, která nahradila zrušené soukromé pekárny.[410] Koncem 60. let se v souvislosti s výstavbou sídliště Na Pátku uvažovalo dle původního projektu odstranit veškerou zástavbu podél nábřežní strany ulice Na Pátku, včetně domu čp.49/II. Podnik Západočeské pekárny a cukrárny Plzeň už začal předběžně řešit nutnou výstavbu zcela nového objektu.[411] Nakonec ale drastické asanační plány revidovány a objekt pekárny zachován. Na 2. pololetí 1972 měly Západočeské pekárny a cukrárny Plzeň uzavřenou smlouvu na úpravu fasády podnikové budovy v tehdejší Janebově ulici. Rekonstrukci měl provádět Okresní stavební podnik Blovice.[412] Dnes jde o přízemní objekt se sedlovou střechou, na jižní straně k němu přiléhá skupina plochostřechých přízemních přístavků. Po roce 1989 zde, až do zrušení pekárny, fungovala maloobchodní prodejna pečiva. V polovině listopadu 2006 už má dům čp.49/II nově obnovenou barevnou fasádu.[413]
Dům čp.50/II byl znám jako Potůčkova kovárna (foto z r.2003).[414] Rovněž náleží mezi původní zástavbu z doby před rokem 1771, kdy zavedeno číslování domů. Roku 1838 zobrazen na císařském otisku mapy stabilního katastru jako objekt nespalný. Roku 1902 podezděna kůlna v severní části pozemku. V té době už zde fungovala kovárna. Její tehdejší přestavbu navrhl Hynek Šmolík.[415] Současná podoba domu pochází z 1. poloviny 20. století. Konkrétně z roku 1927, tento letopočet je vyveden ve štuku na severní štítové stěně. V červnu 1927 totiž postižen původní dům čp.50/II požárem, který tuto dřevěnou stavbu zcela zničil. Bylo jasné, že dům bude muset být majitelkou Kateřinou Potůčkovou zcela zbořen a vybudován nový. Jediný trakt původního objektu, který se dal zachovat, byla kovárna, která požár přežila.[416] V červnu 1927 městská rada rozhodla, že Kateřině Potůčkové se vydá povolení k přestavbě vyhořelého domu čp.50/II za podmínky, že obecní zastupitelstvo dá souhlas k prodeji části veřejného statku do vyrovnání uliční čáry.[417] V červenci 1927 se popožárovou výstavbou domu čp.50/II zabývalo obecní zastupitelstvo. Šlo totiž o to, že dosavadní dům stál v regulační čáře a dle regulačního plánu se tu neměla vůbec povolovat nová výstavba, protože se tu výhledově projektovalo zřízení širokého nábřeží podél regulovaného Padrťského potoka, očištěného od chudé nábřežní zástavby. Jak ale město v roce 1927 uznalo, v dohledné době se nedá očekávat regulace potoka a úprava nábřeží. Navíc před časem prý už také v rozporu s regulačním plánem povolena přestavba sousedního domu čp.49/II. Kateřina Potůčková požádala město o možnost postavit dům nanovo a jako ústupek slíbila, že v případě, když by obec dům potřebovala pro regulační účely, tak ho prodá za třetinu jeho ceny v době případného prodeje. Přesto bylo nutno částečně upravit regulační čáru. Dům čp.50/II totiž do té doby stál oproti sousednímu domu čp.49/II blíže k potoku, takže v ulici vznikalo nepravidelné a zbytečné zákoutí. 27. června 1927 se konala stavební komise, která rozhodla, že regulační čára bude stanovena jako přímka od severovýchodního rohu čp.49/II k severovýchodnímu rohu čp.50/II. Z veřejného statku (ulice) se tak pro staronovou parcelu domu čp.50/II mělo zabrat asi 10 čtverečních sáhů. Zastupitelstvo tento záměr schválilo.[418] 21. října 1927 městská rada vydala obývací a užívací povolení na novostavbu po vyhořelém domu čp.50/II majitelce Kateřině Potůčkové.[419]
Přízemní objekt čp.50/II má šestiosé průčelí, v patře vikýř. Severně od domu se dříve sjíždělo hlubokým úvozem k brodu přes Padrťský potok. Roku 1936 tu byl postaven nový silniční most (viz kapitola „Plzeňské předměstí“). V roce 2002 poškozen dům čp.50/II povodněmi. V květnu 2003 schválilo zastupitelstvo města panu Jaroslavu Tomáškovi z čp.50/II přidělení půjčky 40 000 Kč z Fondu rozvoje bydlení na vybudování WC a koupelny.[420] Dne 8. července 2003 pak městské zastupitelstvo přidělilo majiteli objektu dotaci z povodňového fondu 200 000 Kč. [421] 19. srpna 2003 zase zastupitelstvo na tento objekt přidělilo z Povodňového fondu 45 000 Kč.[422] Dále 9. srpna 2005 odsouhlasilo zastupitelstvo půjčku z Fondu rozvoje bydlení pro majitele domu čp.50/II. Částka ve výši 50 000 Kč určena na obnovu krytiny střechy.[423] V roce 2006 požádal majitel objektu Jaroslav Tomášek o další půjčku z Fondu rozvoje bydlení. Tentokrát o 50 000 Kč na vestavbu bytu do půdního prostoru. 27. dubna 2006 tuto žádost mimo jiné posoudila výběrová komise a doporučila schválení půjčky. 15. května 2006 se pro vyslovila městská rada. Ovšem půjčku přidělila podmínečně, pan Tomášek ještě musel získat ohlášení stavby a souhlas Památkového ústavu v Plzni. 30. května 2006 o věci jednalo i zastupitelstvo.[424] Mezitím dům poškozen koncem května 2006 při dalších povodních. 11. července 2006 zastupitelstvo odsouhlasilo majiteli domu půjčku z povodňového fondu ve výši 200 000 Kč.[425] Rozpočet celé opravy vyčíslen na 1 010 201 Kč.[426] V polovině listopadu 2006 už má dům čp.50/II nově obnovenou barevnou fasádu.[427]
3.4.16. Technický vývoj ulice Na Pátku
5. března 1923 vyzvala obecní správní komise městskou technickou kancelář, aby zpracovala projekt a rozpočet na novou kanalizační větev v tehdejší Čejkově ulici mezi lávkou a železným mostem s tím, že kanál bude proveden z kameninových trub.[428] V květnu 1923 obecní správní komise na základě výsledku ofertního řízení zadala výstavbu kanálu v Čejkově ulici J. Žourovi za 4926,50 Kč.[429] A ještě v květnu 1923 vydáno obci povolení k výstavbě tohoto kanálu v části Čejkovy ulice mezi erárním mostem a lávkou před Rokycanovým domem.[430] V dubnu 1924 odsouhlasilo zastupitelstvo města půjčku u městské spořitelny v Radnicích ve výši 730 000 Kč na mimořádné výdaje rozpočtu na rok 1924. Část půjčky ve výši 13 250 Kč určena na výstavbu kanalizace v Železářské ulici.[431] V prosinci 1927 se František Komárek na schůzi zastupitelstva přimlouvá se za úpravu chodníku od tehdejší lávky u Sedláků (neboli Vojtovic lávka mezi dnešní Tomáškovou ulicí a Plzeňským předměstím) ke kovářovi Potůčkovi. Starosta reaguje s tím, že chodník k Potůčkovi je dobrý, je pouze trochu příkrý a potřebuje zábradlí.[432] Ještě v prosinci 1927 ale městskou radou vzata na vědomí zpráva městské technické kanceláře o úpravě chodníku od lávky u Sedláků. Městské technické kanceláři mělo ovšem být sděleno, že návrh úpravy chodníku se týkal úseku nábřeží od této lávky až k Rokycanovu domku.[433] V říjnu 1931 městskou radou usneseno zadat některé dlaždičské práce ve městě. Dle finančních možností se měly zřídit nové úseky mozaikových chodníků. Ze získaného materiálu (myšlena patrně původní, odstraněná dlažba) se měly prodloužit respektive opravit chodníky v tehdejší Čejkově a Hradební ulici.[434] V červnu 1932 schválena výstavba uliční kanalizace v Čejkově ulici, kde městská technická kancelář odhadla náklady na cca 4 000 Kč.[435] 12. května 1933 projednávala obecní okrašlovací a komunikační komise poznatky a doporučení vzešlé z obchůzky Pražského předměstí. Komise mimo jiné doporučila, že má uspíšit oprava zábradlí na nábřeží u domku pana Vlacha (čp.43/II).[436]
V roce 1942 dnešní ulice Na Pátku opravena nákladem 100 000 korun. V rozpočtu na následující rok mělo město tuto částku připravenu jako „potřebu z roku minulého“.[437] 8. září 1981 rada MěstNV na doporučení ONV schválila, že po dokončení sídliště Na Železné bude tato ulice označena dopravní značkou „průjezd zakázán“.[438] V 2. polovině 80. let 20. století probíhaly v této ulici práce související s výstavbou nového vodovodního přivaděče Bouchalka-Rokycany. Podle údajů z dubna 1987 je plánované dokončení stavby 30. června 1987, pokládka obrubníků v Janebově ulici (termín do 15. listopadu 1986 – nesplněno), shybka přes Padrťský potok – splněno.[439] Počátkem 90. let 20. století ulice od jihu zaslepena, protože při výstavbě nového mostu přes Padrťský potok v Pražské ulici byla tato ulice vyzdvižena do nové nivelety. S Pražskou ulicí ji tak spojují jen schody pro pěší.
3.4.17. Vývoj pojmenování ulice Na Pátku
Současná ulice Na Pátku vystřídala za posledních 150 let několik názvů, v chaotické půdorysné osnově této části města dokonce nebyla dlouho vnímána jako celistvá komunikace. Indikační skica stabilního katastru z poloviny 19. století označuje její jižní úsek (od lávky k Pražské ulici) jako Viehmarktgassse (česky zhruba ulice U Dobytčího trhu). Severní úsek neměl označení.[440] Na evidenční katastrální mapě z roku 1877 její jižní část (od lávky k Pražské ulici) nesla jméno Poříční ulice, severní úsek (od lávky k Soukenické) nazýván jednoduše Nábřeží. Stejná situace panovala i dle mapy z roku 1907. Po vzniku Československa došlo ve městě k vlně přejmenovávání ulic. Obě stávající ulice sloučeny do jedné, která nazvána Čejkova ulice, podle obrozeneckého lékaře a rokycanského rodáka Josefa Čejky (1812-1862). Příslušný návrh schválilo obecní zastupitelstvo 29. prosince 1919.[441] Do Čejkovy ulice tehdy zapojena i celá dnešní Horákova ulice. Čejkova ulice tak sahala až k železničnímu viaduktu. V červenci 1951 nechalo komunistické vedení města změnit její jméno na ulici Aloise Janeby neboli Janebovu ulici.[442] Přejmenování schválila na svých zasedáních 15. května a 15. června 1951 rada MNV na počest 30. výročí založení KSČ.[443] Z původní Čejkovy ulice při té příležitosti oddělena dnešní Horákova ulice. Alois Janeba (1863-1929) patřil k zakládajícím funkcionářům rokycanské organizace komunistické strany. Narodil se v této ulici, v již zbořeném domě čp.114/II.[444] K poslední změně došlo po roce 1989. V lednu 1992 obdržel městský úřad petici místních občanů, žádajících o přejmenování jejich ulice.[445] Na zasedání městského zastupitelstva 20. února 1992 přejmenována Janebova ulice na ulici Na Pátku. Pro její pojmenování tak vzat historický název Pražského předměstí, dodnes používaný a tudíž přirozený.
[1] Potužáková, J. - Fládr, L.: Malá encyklopedie výtvarných umělců a architektů západních Čech.
[2] Rokycansko, r.1969, č.2.
[3] 3. plenární zasedání MěstNV, 27.6.1967.
[4] 3. plenární zasedání MěstNV, 27.6.1967.
[5] Mimořádné plenární zasedání MěstNV, 27.11.1967.
[6] 4. plenární zasedání MěstNV, 28.8.1967.
[7] Mimořádné plenární zasedání MěstNV, 27.11.1967.
[8] 2. plenární zasedání MěstNV 16.4.1968.
[9] 1. plenární zasedání MěstNV, 24.2.1969.
[10] 4. plenární zasedání MěstNV, 28.8.1967.
[11] Mimořádné plenární zasedání MěstNV, 27.11.1967.
[12] Kronika města Rokycan, 1965-68, f.238.
[13] Kronika města Rokycan, 1965-68, f.351.
[14] Kronika města Rokycan, 1965-68, f.334.
[15] Mimořádné plenární zasedání MěstNV, 27.11.1967.
[16] 6. plenární zasedání MěstNV, 18.12. 1967.
[17] 1. plenární zasedání MěstNV, 12.2.1968.
[18] Kronika města Rokycan, 1965-68, f.351.
[19] Materiál pro jednání rady města, 11.října 2004, č.2451.
[20] Kronika města Rokycan, 1969-73, f.12.
[21] Rokycanský deník, 21.3.1997, s.12.
[22] 4. plenární zasedání MěstNV, 22.9.1969.
[23] 6. plenární zasedání MěstNV, 15.12.1969.
[24] 2. plenární zasedání MěstNV, 20.4.1970.
[25] Kronika města Rokycan, 1969-73, f.12.
[26] 4. plenární zasedání MěstNV, 7.9.1970.
[27] 1. plenární zasedání MěstNV, 24.2.1969.
[28] 1. plenární zasedání MěstNV, 24.2.1969.
[29] 1. plenární zasedání MěstNV, 24.2.1969.
[30] 1. plenární zasedání MěstNV, 24.2.1969.
[31] 1. plenární zasedání MěstNV, 24.2.1969.
[32] 1. plenární zasedání MěstNV, 24.2.1969.
[33] 1. plenární zasedání MěstNV, 24.2.1969.
[34] 1. plenární zasedání MěstNV, 24.2.1969.
[35] Mimořádné plenární zasedání MěstNV, 11.3.1969.
[36] Mimořádné plenární zasedání MěstNV, 11.3.1969.
[37] Mimořádné plenární zasedání MěstNV, 11.3.1969.
[38] Mimořádné plenární zasedání MěstNV, 11.3.1969.
[39] Mimořádné plenární zasedání MěstNV, 11.3.1969.
[40] Mimořádné plenární zasedání MěstNV, 11.3.1969.
[41] 4. plenární zasedání MěstNV, 7.9.1970.
[42] 4. plenární zasedání MěstNV, 7.9.1970.
[43] 4. plenární zasedání MěstNV, 7.9.1970.
[44] 4. plenární zasedání MěstNV, 7.9.1970.
[45] 1. plenární zasedání MěstNV, 23.2.1970.
[46] 2. plenární zasedání MěstNV, 20.4.1970.
[47] Kronika města Rokycan, 1969-73, f.21.
[48] Rokycansko, r.1969, č.4, s.2, č.10, s.1, č.32,s.1.
[49] Kronika města Rokycan, 1969-73, f.28; 2. plenární zasedání MěstNV, 19.4.1971.
[50] Materiál pro jednání zastupitelstva města, 1.11. 2005, bod č.1413, ID: 4435.
[51] Materiál pro jednání rady města, 19.července 2004, č.2099.
[52] Materiál pro jednání rady města, 19.července 2004, č.2099.
[53] Kronika města Rokycan, 1969-73, f.95.
[54] Kronika města Rokycan, 1969-73, f.95.
[55] Kronika města Rokycan, 1969-73, f.57.
[56] Kronika města Rokycan, 1969-73, f.57.
[57] 3. plenární zasedání MěstNV, 22.6.1970.
[58] 5. plenární zasedání MěstNV, 26.2.1987.
[59] Kronika města Rokycan, 2003, s.28.
[60] Rokycanské noviny, č.6-7, 20.6.2005, s.7.
[61] kol.aut. :Koncepce dětských hřišť v Rokycanech, Materiál pro jednání zastupitelstva města, 20.dubna 2004, č.1099.
[62] Rokycanské noviny, č.6-7, 20.6.2005, s.7.
[63] Materiál pro jednání rady města, 14.11.2005, bod č.2099, ID:4469.
[64] 5. plenární zasedání MěstNV, 21.10.1974.
[65] 4. plenární zasedání MěstNV, 4.4.1977.
[66] 10. plenární zasedání MěstNV, 11.4.1978.
[67] Město Rokycany, Závěrečný účet za rok 2004, z%E1v%ECre%E8n%FD%20%FA%E8et%202004.pdf, www.rokycany.cz
[68] Materiál pro jednání rady města, 9.ledna 2006, č.2010, ID: 4650.
[69] Rokycanské noviny, č.2, 20.2.2006, s.4.
[70] Materiál pro jednání rady města, 24.dubna 2006, č.2431, ID: 5001.
[71] Veřejné zakázky za rok 2006, www.rokycany.cz.
[72] Rokycanský deník, 16.2.2007.
[73] Rokycanský deník, 5.12.2006.
[74] Investice roku 2007, příloha č.2 k materiálu č.5862, www.rokycany.cz
[75] Závěrečný účet města za rok 2007, zaverecny%5Fucet%5F2007.pdf, www.rokycany.cz
[76] Rozpočet na rok 2007 schválený zastupitelstvem města dne 15. 1. 2007, č. usnesení 2101, www.rokycany.cz .
[77] Oznámení žádost o vydání územního rozhodnutí na stavbu Rokycany - sídliště Na Pátku - úprava vnitrobloku, www.rokycany.cz
[78] Veřejná vyhláška-Oznámení o zahájení územního řízení o umístění stavby a pozvání k veřejnému ústnímu jednání, www.rokycany.cz
[79] Veřejná vyhláška územní ROZHODNUTÍ, Rozhodnutí o umístění stavby pro stavbu: Rokycany, sídliště Na Pátku - rekonstrukce části vnitrobloku na pozemcích: pozemkové parcely 2767/8 a 2767/11 v kat. území Rokycany ..., www.rokycany.cz
[80] Veřejná vyhláška oznámení o zahájení řízení, Vydání stavebního povolení na stavbu "ROKYCANY-sídliště Na Pátku, rekonstrukce části vnitrobloku" -I. etapa ..., www.rokycany.cz
[81] Závěrečný účet města za rok 2007, zaverecny%5Fucet%5F2007.pdf, www.rokycany.cz
[82]Materiál pro jednání rady města, 7.8.2006, č.2002, ID: 5367.
[83] Materiál pro jednání zastupitelstva města, 22.8.2006, č.1004, ID: 5437.
[84] Materiál pro jednání rady města, 26.6.2006, č.2002, ID: 5250.
[85] Usnesení zastupitelstva města z 3.10.2000, www.rokycany.cz.
[86] Rokycanský deník, 13.5.2005.
[87] Materiál pro jednání rady města, 12.9.2005, bod č.2451, ID:4265.
[88] Materiál pro jednání rady města, 9.ledna 2006, č.2451, ID: 4647.
[89] Rokycanský deník, 25.1.2006.
[90] Materiál pro jednání rady města, 9.ledna 2006, č.2451, ID: 4647.
[91] Rokycanský deník, 26.2.2007; Usnesení zastupitelstva města z 15.1.2007, www.rokycany.cz.
[92] Usnesení zastupitelstva města z 24.9.2007, www.rokycany.cz.
[93] Materiál pro jednání rady města, 9.ledna 2006, č.2451, ID: 4647.
[94] Rokycanský deník, 25.1.2006.
[95] Rokycanský deník, 26.2.2007.
[96] Usnesení zastupitelstva města z 26.2.2007, www.rokycany.cz.
[97] Založeno na osobních zápiscích autora.
[98] Kronika města Rokycan, 1836-1907, f.76.
[99] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 5, Rokycany 1999, s.33.
[100] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, V., Rokycany 1999, s.32.
[101] 5. schůze obecního zastupitelstva, 29.12.1919.
[102] 3. schůze městské rady, 7.5.1931.
[103] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 5, Rokycany 1999, s.32.
[104] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 5, Rokycany 1999, s.32.
[105] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 5, Rokycany 1999, s.32.
[106] Rokycansko, č.22, 3.6.1993, s.3.
[107] Rokycansko, č.18, 6.5.1993, s.2.
[108] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 5, Rokycany 1999, s.33.
[109] 214. schůze městské rady, 2.9.1930.
[110] 20. schůze obecního zastupitelstva, 13.5.1921.
[111] 16. schůze městské rady, 20.7.1931.
[112] 41. schůze městské rady, 26.11.1931.
[113] 42. schůze městské rady, 1.12.1931.
[114] 44. schůze městské rady, 10.12.1931.
[115] Pek, B.: Poznámky k regulačním plánům města Rokycan, 1892.; https://encyklopedierokycan.wz.cz/regulacniplan1892.htm
[116] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 5, Rokycany 1999, s.33. Podle údaje na jiném místě Hofmanovy publikace (s.34) odkoupila obec dům čp.40/II až roku 1927.
[117] 18. schůze obecního zastupitelstva, 5.4.1921.
[118] 36. schůze obecního zastupitelstva, 3.3.1922.
[119] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 5, Rokycany 1999, s.34.
[120] 18. schůze obecního zastupitelstva, 5.4.1921.
[121] 23. schůze obecního zastupitelstva, 16.6.1925.
[122] 32. schůze obecního zastupitelstva, 1.10.1926.
[123] 41. schůze obecního zastupitelstva, 31.5.1927.
[124] 6. schůze obecního zastupitelstva, 15.11.1927.
[125] 74. schůze městské rady, 25.5.1928.
[126] 75. schůze městské rady, 1.6.1928.
[127] 47. schůze obecního zastupitelstva, 29.8.1930.
[128] 33. schůze obecního zastupitelstva, 8.10.1926.
[129] 33. schůze obecního zastupitelstva, 20.12.1929.
[130] 163. schůze městské rady, 4.10.1929.
[131] 169. schůze městské rady, 15.11.1929.
[132] 172. schůze městské rady, 29.11.1929.
[133] 33. schůze obecního zastupitelstva, 20.12.1929.
[134] 175. schůze městské rady, 11.12.1929.
[135] 189. schůze městské rady, 26.3.1930.
[136] 193. schůze městské rady, 23.4.1930.
[137] 196. schůze městské rady, 14.5.1930.
[138] 202. schůze městské rady, 25.6.1930.
[139] 47. schůze obecního zastupitelstva, 29.8.1930.
[140] 205. schůze městské rady, 9.7.1930.
[141] 42. schůze obecního zastupitelstva, 4.7.1930.
[142] 208. schůze městské rady, 30.7.1930; 45. schůze obecního zastupitelstva, 8.8.1930.
[143] 209. schůze městské rady, 1.8.1930.
[144] 42. schůze obecní finanční komise, 25.8.1930.
[145] 47. schůze obecního zastupitelstva, 29.8.1930.
[146] 47. schůze obecního zastupitelstva, 29.8.1930.
[147] 9. schůze obecního zastupitelstva, 12.2.1932.
[148] 214. schůze městské rady, 2.9.1930.
[149] 219. schůze městské rady, 8.10.1930.
[150] 220. schůze městské rady, 11.10.1930.
[151] 47. schůze obecního zastupitelstva, 29.8.1930.
[152] Kronika města Rokycan 1918-37, f.131.
[153] Kronika města Rokycan 1918-37, f.131.
[154] Kronika města Rokycan 1918-37, f.131.
[155] 3. schůze obecní správní komise, 16.12.1930.
[156] 9. schůze obecní správní komise, 9.1.1931.
[157] 9. schůze obecní správní komise, 9.1.1931.
[158] 18. schůze obecní správní komise, 26.3.1931.
[159] 5. schůze městské rady, 21.5.1931.
[160] 12. schůze městské rady, 25.6.1931.
[161] 18. schůze městské rady, 30.7.1931.
[162] Kronika města Rokycan 1918-37, f.131.
[163] 7. plenární zasedání MěstNV, 28.9.1982.
[164] Kronika města Rokycan 1938-47, f.66.
[165] 2. schůze obecní bytové komise, 12.10.1931.
[166] 31. schůze městské rady, 13.10.1931.
[167] 36. schůze městské rady, 5.11.1931.
[168] 41. schůze městské rady, 26.11.1931.
[169] 43. schůze městské rady, 3.12.1931.
[170] 67. schůze městské rady, 14.4.1932.
[171] Kronika města Rokycan 1918-37, f.131.
[172] 49. schůze městské rady, 30.12.1931.
[173] Kronika města Rokycan 1938-47, f.66.
[174] 9. schůze obecního zastupitelstva, 12.2.1932.
[175] 13. schůze obecního zastupitelstva, 10.6.1932.
[176] Minulostí Rokycanska, č.15, 2002, s.3-5.
[177] 8. plenární zasedání MěstNV, 20.12.1965.
[178] 7. plenární zasedání MěstNV, 28.9.1982.
[179] Kronika města Rokycan 1994, f.15.
[180] Kronika města Rokycan 1996, f.117.
[181] Rokycanský deník, 11.12.1996, s.11.
[182] Kronika města Rokycan 1997, f.52.
[183] Materiál pro jednání rady města, 3.ledna 2005, č.2091.
[184] Materiál pro jednání rady města, 26.6.2006, č.2002, ID: 5250.
[185] Veřejné zakázky za rok 2006, www.rokycany.cz.
[186] Zakázka malého rozsahu - výměna oken v domech čp 450 a 451 v ulici Soukenická, www.rokycany.cz
[187] Kronika města Rokycan, 2007, www.rokycany.cz
[188] Výměna oken Soukenická, 24.1.2008, www.rokycany.cz
[189] Rokycanské noviny, č.2, únor 2008, s.1.
[190] Seznam výběrových řízení ORM, Kopie - vbrov zen_orm_ 2008.xls, www.rokycany.cz
[191] Kronika města Rokycan 1938-47, f.62. Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 5, Rokycany 1999, s.33.
[192] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 5, Rokycany 1999, s.33.
[193] 1. plenární zasedání MěstNV, 24.2.1969.
[194] 9. schůze městské rady, 12.6.1931.
[195] 36. schůze městské rady, 5.11.1931.
[196] 1. plenární zasedání MěstNV, 24.2.1969.
[197] 6. plenární zasedání MěstNV, 22.12.1975.
[198] Pek, B.: Poznámky k regulačním plánům města Rokycan, 1892.; https://encyklopedierokycan.wz.cz/regulacniplan1892.htm
[199] Státní okresní archiv Rokycany, AMRO, kart.č.140.
[200] 193. schůze městské rady, 23.4.1930.
[201] 210. schůze městské rady, 6.8.1930.
[202] 13. schůze městské rady, 31.8.1927.
[203] 92. schůze městské rady, 14.9.1928.
[204] Státní okresní archiv Rokycany, AMRO, kart.č.140.
[205] 20. schůze obecní správní komise, 14.4.1931.
[206] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 5, Rokycany 1999, s.30-31.
[207] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 5, Rokycany 1999, s.30-31.
[208] viz fotografie z roku 1903 v kalendáři Rokycany v obrazech 2007, Hlučín 2006.
[209] 111. schůze městské rady, 7.12.1928.
[210] 134. schůze městské rady, 26.4.1929.
[211] 22. schůze obecního zastupitelstva, 28.4.1933; 119. schůze městské rady, 1.3.1933.
[212] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 5, Rokycany 1999, s.30-31.
[213] Schůze pléna MNV, 31.3.1949.
[214] 5. zasedání MNV, 15.7.1955.
[215] Kronika města Rokycan, 1954-57, f.68.
[216] Kronika města Rokycan, 1954-57, f.68.
[217] 8. plenární zasedání MěstNV, 20.12.1965.
[218] Kronika města Rokycan 1962-65, f.193.
[219] 1. plenární zasedání MěstNV, 21.2.1966.
[220] Kronika města Rokycan 1965-68, f.350.
[221] 13. schůze rady MěstNV, 21.6.1977.
[222] Proměny Rokycanska, Praha 1981, obrazová příloha, č.30.
[223] 5. plenární zasedání MěstNV, 31.10.1966; 2. plenární zasedání MěstNV 16.4.1968.
[224] 5. plenární zasedání MěstNV, 10.11.1969.
[225] 6. plenární zasedání MěstNV, 15.12.1969.
[226] 3. plenární zasedání MěstNV, 22.6.1970.
[227] 2. plenární zasedání MěstNV, 10.4.1972.
[228] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 5, Rokycany 1999, s.35.
[229] Hlas Rokycanska, č.11, 28.května 1976, s.1.
[230] Hlas Rokycanska, č.33, 20.srpna 1981, s.3.
[231] Za Rokycansko krásnější, Rokycany 1986, s.48.
[232] 3. plenární zasedání MěstNV, 8.12.1981.
[233] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. Šára, 1935, s. 22.
[234] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 5, Rokycany 1999, s.24.
[235] Žďár, 20.května 1922., Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 5, Rokycany 1999, s.24.
[236] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SOkA Rokycany, AM Rokycany, II. odd., i.č. 1037, 1048, kt. 409.
[237] Výpalné bylo relativně nízké, protože Rokycany den předtím částečně vyhořela také údajně proto, že Mayer pocházel z Čech. (Minulostí Rokycanska, č.7, 1970. Rokycansko, r.1993, č23, s.3.)
[238] Rokycansko, r.1993, č.23, s.3.
[239] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SOkA Rokycany, AM Rokycany, I. odd. sign. B/I/27, kt. 101.
[240] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SOkA Rokycany, AM Rokycany, II. odd., i.č. 1037, 1048, kt. 409; SOkA Rokycany, AM Rokycany, II. odd., kn. 108 (contr. A), fol. 453.
[241] Rokycany, Historické a kulturní skizzy, Rokycany 1935, s.22.
[242] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SOkA Rokycany, AM Rokycany, III. odd., kt. 160.
[243]Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SÚA, SK-dupl., i.č. 5134, kt. 2284, Bauparzellenprotokoll, parc. 249.
[244] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 5, Rokycany 1999, s.24-25.
[245] 8. schůze obecního zastupitelstva, 22.4.1924.
[246] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 5, Rokycany 1999, s.25.
[247] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 5, Rokycany 1999, s.25-26.
[248] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998.
[249] 163. schůze městské rady, 4.10.1929.
[250] 181. schůze městské rady, 28.1.1930.
[251] 22. schůze obecního zastupitelstva, 28.4.1933.
[252] 128. schůze městské rady, 4.5.1933.
[253] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. Městský úřad Rokycany, odbor stavební, stavební spisy čp. 69/II.
[254] Rokycanský budovatel, r.1966, č.48.
[255] 6. plenární zasedání MěstNV, 20.9.1965.
[256] 1. plenární zasedání MěstNV, 21.2.1966.
[257] 5. plenární zasedání MěstNV, 31.10.1966.
[258] Mimořádné plenární zasedání MěstNV, 27.11.1967.
[259] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 5, Rokycany 1999, s.25.
[260] 5. plenární zasedání, 2.11.1970.
[261] Za Rokycansko krásnější, Rokycany 1986, s.48
[262] 3. plenární zasedání MěstNV, 8.12.1981.
[263] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 5, Rokycany 1999, s.25.
[264] 13. plenární zasedání MěstNV, 27.9.1983.
[265] Rokycansko, č.30, 28.7.1994, s.1.
[266] Podle osobních vzpomínek a zápisků autora.
[267] Rokycansko, r.1993, č.22, s.3.
[268] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 5, Rokycany 1999, s.26.
[269] Státní okresní archiv v Rokycanech, AMRO, kart.č.122.
[270] 16. schůze obecního zastupitelstva, 27.2.1925.
[271] 23. schůze obecního zastupitelstva, 16.6.1925.
[272] 4. schůze obecního zastupitelstva, 28.8.1931.
[273] 9. schůze obecního zastupitelstva, 12.2.1932.
[274] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 6, Rokycany 2000, s.25.
[275] viz fotografie z roku 1903 v kalendáři Rokycany v obrazech 2007, Hlučín 2006.
[276] 210. schůze městské rady, 6.8.1930.
[277] 39. schůze městské rady, 19.11.1931.
[278] 68. schůze městské rady, 21.4.1932.
[279] 31. schůze obecní okrašlovací a komunikační komise, 12.5.1933.
[280] 32. schůze obecní okrašlovací a komunikační komise, 22.9.1933.
[281] 153. schůze městské rady, 2.11.1933.
[282] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 5, Rokycany 1999, s.26.
[283] 65. schůze městské rady, 13.4.1928.
[284] 216. schůze městské rady, 19.9.1930.
[285] 2. schůze obecní správní komise, 12.12.1930.
[286] Kronika města Rokycan, 1938-47, f.62.
[287] 31. schůze obecního zastupitelstva, 27.7.1934.
[288] 31. schůze obecního zastupitelstva, 22.12.1942.
[289] Slavnostní schůze MNV 9.3.1947.
[290] veřejná schůze pléna MNV, 26.7.1949
[291] Schůze pléna MNV, 20.4.1948.
[292] 1. zasedání MNV, 25.5.1954.
[293] 3. zasedání MNV, 27.8.1954.
[294] 4. zasedání MNV, 24.9.1954.
[295] 7. zasedání MNV, 28.12.1954.
[296] 7. zasedání MNV, 28.12.1954.
[297] 2. zasedání MNV, 25.2.1955.
[298] Kronika města Rokycan, 1954-57, f.95; 5. zasedání MNV, 15.7.1955.
[299] 1. zasedání MNV, 9.1.1956.
[300] 5. zasedání MNV, 15.5.1956.
[301] 8. zasedání MNV, 10.9.1956.
[302] 1. zasedání MNV, 21.1.1957.
[303] Kronika města Rokycan, 1962-65, f.4.
[304] 8. plenární zasedání MěstNV, 13.11.1961.
[305] 3. plenární zasedání MěstNV, 14.5.1962.
[306] 7. plenární zasedání MěstNV, 5.11.1963.
[307] 8. plenární zasedání MěstNV, 16.12.1963.
[308] 1. plenární zasedání MěstNV, 25.1.1965.
[309] Kronika města Rokycan, 1962-1965, f.170.
[310] 3. plenární zasedání MěstNV, 17.5.1965.
[311] 1. plenární zasedání MěstNV, 21.2.1966.
[312] 3. plenární zasedání MěstNV, 27.6.1966.
[313] Rokycanské noviny, č.6-7, 20.6.2006, s.5.
[314] Hauner, M.: Západní Čechy, 1987.
[315] Hofman, K.: Nové sochy v Rokycanech, Hlas Rokycanska, č.7, 18.února 1988, s.3.
[316] Rokycanské noviny, č.6-7, 20.6.2006, s.3.
[317] Materiál pro jednání rady města, 9.ledna 2006, č.2010, ID: 4650.
[318] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=PLZ434018380&extent=6906.592516628493,-32910.6064930406,12674.639252721969,-29999.54540591842&link=ext
[319] Kronika města Rokycan 1918-37, f.14; 5. schůze obecního zastupitelstva, 29.12.1919.
[320] Rokycanský deník, 9.7.1996, s.11.
[321] 5. plenární zasedání MěstNV, 12.9.1972.
[322] Státní okresní archiv Rokycany, AMRO, kart.č.140.
[323] 7. schůze obecní správní komise, 18.4.1923.
[324] 24. schůze městské rady, 21.10.1927.
[325] 20. schůze obecní správní komise, 14.4.1931.
[326] Státní okresní archiv Rokycany, AMRO, kart.č.140.
[327] veřejná schůze pléna MNV, 26.7.1949
[328] 40. schůze obecního zastupitelstva, 14.7.1922.
[329] 7. schůze městské rady, 27.7.1927.
[330] Kronika města Rokycan, 2003, s.5.
[331] Veřejná vyhláška návrh výroku územního rozhodnutí, Stavební úpravy spojené se změnou v užívání a přístavba stávající kolny v kat. území Rokycany, www.rokycany.cz
[332] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 5, Rokycany 1999, s.36.
[333] 80. schůze městské rady, 23.6.1932.
[334] 84. schůze městské rady, 21.7.1932.
[335] 115. schůze městské rady, 26.1.1933.
[336] Usnesení zastupitelstva města z 11.11.2003, www.rokycany.cz.
[337] Materiál pro jednání rady města, 1.srpna 2005, č.2001.
[338] Materiál pro jednání zastupitelstva města, 9.8.2005, č.1001, ID:4131.
[339] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. Viz SOkA Rokycany, AM Rokycany, II. odd., kn. 190 (detax.), fol. 119v - 120.
[340] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 5, Rokycany 1999, s.36.
[341] Materiál pro jednání zastupitelstva města, 11.7.2006, č.1004, ID: 5326.
[342] Materiál pro jednání zastupitelstva města, 22.8.2006, č.1004, ID: 5437.
[343] Založeno na osobních zápiscích autora.
[344] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 5, Rokycany 1999, s.37.
[345] Kronika města Rokycan, 1836-1907, f.213.
[346] 67. schůze městské rady, 14.4.1932.
[347] 9. schůze obecního zastupitelstva, 12.2.1932.
[348] 20. schůze obecního zastupitelstva, 20.1.1933.
[349] 37. schůze obecního zastupitelstva, 30.4.1935.
[350] Kronika města Rokycan, 1957-62, f.160.
[351] Územní plán Rokycan https://encyklopedierokycan.wz.cz/aglomeraceindex.htm
[352] 12. plenární zasedání MěstNV, 26.4.1988.
[353] Rokycanský deník, 6.10.2005.
[354] Podle osobních vzpomínek a zápisků autora.
[355] p%F8%EDloha k usnesen%ED %E8. 2375, www.rokycany.cz
[356] 5. schůze obecního zastupitelstva, 29.12.1919.
[357] Kronika města Rokycan, 1947-51, f.197.
[358] Kronika města Rokycan, 1951-54, f.184.
[359] Paneš, F.: Názorný plán historických památek a veřejných budov města Rokycan a okolí, Rokycany 1967.
[360] 5. plenární zasedání MěstNV, 12.9.1972.
[361] 80. schůze městské rady, 22.6.1928.
[362] 99. schůze městské rady, 19.10.1928.
[363] Slavnostní schůze MNV 9.3.1947.
[364] Schůze pléna MNV, 20.4.1948.
[365] 1. schůze pléna MNV, 26.4.1950.
[366] Pek, B.: Poznámky k regulačním plánům města Rokycan, 1892.; https://encyklopedierokycan.wz.cz/regulacniplan1892.htm
[367] 135. schůze městské rady, 6.5.1929.
[368] 144. schůze městské rady, 11.6.1929.
[369] 2. zasedání MNV, 11.2.1958.
[370] Hlas Rokycanska, č.25, 25.června 1987.
[371] Kronika města Rokycan, 1836-1907, f.192.
[372] Pek, B.: Poznámky k regulačním plánům města Rokycan, 1892.; https://encyklopedierokycan.wz.cz/regulacniplan1892.htm
[373] 33. schůze obecního zastupitelstva, 2.9.1918.
[374] 34. schůze obecního zastupitelstva, 20.12.1934.
[375] Pek, B.: Poznámky k regulačním plánům města Rokycan, 1892.; https://encyklopedierokycan.wz.cz/regulacniplan1892.htm
[376] Pek, B.: Poznámky k regulačním plánům města Rokycan, 1892.; https://encyklopedierokycan.wz.cz/regulacniplan1892.htm
[377] Rokycanské listy, č.17, 1.11.1897.
[378] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SOkA Rokycany, AM Rokycany, II. odd., kn. 190 (detax.), fol. 8v.
[379] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. Městský úřad Rokycany, odbor stavební, stavební spisy čp. 78/II.
[380] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. Městský úřad Rokycany, odbor stavební, stavební spisy čp. 78/II.
[381] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SOkA Rokycany, AM Rokycany, III. odd., kt. 171.
[382] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. Městský úřad Rokycany, odbor stavební, stavební spisy čp. 76/II.
[383] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. Městský úřad Rokycany, odbor stavební, stavební spisy čp. 76/II.
[384] 3. plenární zasedání MěstNV, 8.12.1981.
[385] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. Městský úřad Rokycany, odbor stavební, stavební spisy čp. 76/II.
[386] Kronika města Rokycan, 2003, f.29.
[387] Rokycansko, č.26, 1.7.1993, s.1.
[388] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. Městský úřad Rokycany, odbor stavební, stavební spisy čp. 122/II.
[390] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SOkA Rokycany, AM Rokycany, II. odd., kn. 190 (detax.), fol. 19.
[391] Státní okresní archiv Rokycany, AMRO, kart.č.140.
[392] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. Městský úřad Rokycany, odbor stavební, stavební spisy čp. 73/II.
[394] Viz informace z úředního oznámení umístěného na domě.
[395] Usnesení zastupitelstva města z 9.4.2002, www.rokycany.cz.
[396] Materiál pro jednání zastupitelstva města, 9.března 2004, č.1410.
[397] Rokycanský deník, 12.července 2002.
[398] 3. plenární zasedání MěstNV, 8.12.1981.
[399] Materiál pro jednání zastupitelstva města, 22.8.2006, č.1004, ID: 5437.
[400] Materiál pro jednání rady města, 26.6.2006, č.2002, ID: 5250.
[401] 2. schůze obecního zastupitelstva, 8.11.1938.
[402] Schůze Místního národního výboru, 1.srpna 1946.
[403] Materiál pro jednání zastupitelstva města, 9.března 2004, č.1410.
[404] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SOkA Rokycany, AM Rokycany, III. odd., kt. 151.
[405] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SOkA Rokycany, AM Rokycany, III. odd., kt. 154.
[406] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SOkA Rokycany, AM Rokycany, III. odd., kt. 167.
[407] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SOkA Rokycany, AM Rokycany, III. odd., kt. 167.
[408] 1. schůze obecního zastupitelstva, 12.7.1927.
[409] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 5, Rokycany 1999, s.30.
[410] Jindřich, K.: Rokycany, Rokycany 1970, s.32.
[411] 6. plenární zasedání MěstNV, 30.9.1968.
[412] 5. plenární zasedání MěstNV, 12.9.1972.
[413] Založeno na osobních zápiscích autora.
[414] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 5, Rokycany 1999, s.37.
[415] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SOkA Rokycany, AM Rokycany, III. odd., kt. 158.
[416] 1. schůze obecního zastupitelstva, 12.7.1927.
[417] 3. schůze městské rady, 30.6.1927.
[418] 1. schůze obecního zastupitelstva, 12.7.1927.
[419] 24. schůze městské rady, 21.10.1927.
[420] Usnesení zastupitelstva města z 27.5.2003, www.rokycany.cz.
[421] Materiál pro jednání zastupitelstva města, 9.8.2005, č.1001, ID:4131.
[422] Usnesení zastupitelstva města z 19.8.2003, www.rokycany.cz.
[423] Materiál pro jednání zastupitelstva města, 9.8.2005, č.1001, ID:4131.
[424] Materiál pro jednání zastupitelstva města, 30.5. 2006, č.1001, ID: 5161.
[425] Materiál pro jednání zastupitelstva města, 22.8.2006, č.1004, ID: 5437.
[426] Materiál pro jednání rady města, 26.6.2006, č.2002, ID: 5250.
[427] Založeno na osobních zápiscích autora.
[428] 2. schůze obecní správní komise, 5.3.1923.
[429] 10. schůze obecní správní komise, 3.5.1923.
[430] 12. schůze obecní správní komise, 9.5.1923.
[431] 8. schůze obecního zastupitelstva, 22.4.1924.
[432] 8. schůze obecního zastupitelstva, 9.12.1927.
[433] 40. schůze městské rady, 23.12.1927.
[434] 30. schůze městské rady, 8.10.1931.
[435] 80. schůze městské rady, 23.6.1932.
[436] 31. schůze obecní okrašlovací a komunikační komise, 12.5.1933.
[437] Kronika města Rokycan, 193-194, f.80
[438] 2. plenární zasedání MěstNV, 22.9.1981.
[439] 6. plenární zasedání MěstNV, 28.4.1987.
[440] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=PLZ434018380&extent=7348.208594860654,-33923.018862865334,13116.255330954129,-31011.95777574316&link=ext
[441] Kronika města Rokycan, 1918-1937, f.35; 5. schůze obecního zastupitelstva, 29.12.1919.
[442] Kronika města Rokycan, 1947-1951, f.197.
[443] 4. schůze pléna MNV, 26.6.1951.
[444] Hlas Rokycanska, č.25, 25.června 1987.
[445] Rokycansko, č.2, 16.ledna 1992, s.2.