|
|
|
|
|
|
1. Urbanistický a stavební vývoj Sladovnické ulice
1.1. Původní role ulice v předlokační struktuře osídlení
Podle převládajícího výkladu památkářů a urbanistů je Sladovnická ulice podružnou komunikací, patrně gotického založení, jejíž primární funkcí bylo spojit centrální městské prostory s oblastí dnešní Knihovy ulice, kde se nacházely stodoly a sýpky. Archeologické výzkumy provedené v roce 1994 na staveništi České spořitelny na nároží Malého náměstí a Sladovnické ulice, ale ukázaly něco jiného. Bylo zde objeveno několik předlokačních domů, včetně polozemnic z 12. století. Podle situace na místě nálezu se ovšem zdá, že toto osídlení z románského období nebylo orientováno do Malého náměstí, nýbrž do Sladovnické ulice.[1] Nálezy nejsou jednoznačné a k úplnému obrazu samozřejmě chybí archeologický výzkum na větší ploše. I z tohoto izolovaného nálezu ale je možné vyvodit, že Sladovnická ulice je předlokačního, archaického původu a že možná její role v městském organismu bývala zcela odlišná od oné periferní, kterou jí v 14. století přisoudila gotická lokace opevněného města Rokycan.
Hypoteticky je možné uvažovat o tom, že před výstavbou Nové Plzně na konci 13. století mohla síť dálkových cest v Rokycanské kotlině vypadat úplně jinak, snad s převládající severojižní orientací, tedy od tehdejších Rokycan směrem k Starému Plzenci. V takovém případě Sladovnická ulice mohla být jednou z dopravních os románských Rokycan, výpadovkou z Malého náměstí a centra tehdejší vesnice směrem ke krajské metropoli. Tuto teorii prosazuje D. Líbal.[2] Jak ale Líbal uznává, v současném půdorysu města nelze existenci takové komunikace nijak prokázat.
Obsah
1. Urbanistický a stavební vývoj Sladovnické ulice
1.1. Původní role ulice v předlokační struktuře osídlení
1.2. Vývoj ulice v 19. a 20. století
2. Popis jednotlivých objektů ve Sladovnické ulici
2.1.1. Zbořený dům čp.116-117/I (hostinec Na Rychtě)
2.1.2. Sídlo České spořitelny čp.219/I
2.1.3. Panelový dům čp.211/I a sídliště v Knihově ulici
2.2.1. Zbořený dům čp.110/I (židovská modlitebna a škola)
2.2.3. Stodoly ve Sladovnické ulici
2.2.4. Nová zástavba západní strany ulice po roce 2000 (bytový dům)
3. Technický vývoj Sladovnické ulice a vývoj pojmenování
1.2. Vývoj ulice v 19. a 20. století
Sladovnická ulice má délku pouhých cca 70 metrů. V roce 1892 plánoval Bedřich Pek v jím vypracovaném regulačním plánu města Rokycan podstatnou korekci uliční čáry a hlavně její proměnu na jednu ze spojnic centrálního města s okružní třídou a železniční tratí. Ulice měla být na jihu protažena pravidelnou přímkou až na úroveň dnešní Jiráskovy ulice a přes tehdy ještě neexistující areál sokolovny k tehdejšímu nádraží v dnešní ulici Svazu bojovníků za svobodu. Analogicky měla být protažena Knihova ulice k východu, k východnímu úseku Jiráskovy ulici. V jihovýchodním koutě historického jádra města by tak byl založen pravidelný šachovnicový uliční rastr, v jehož rámci by Sladovnická ulice hrála daleko větší roli než dosud.[3] Plán nebyl realizován.
Regulací této části města se zabýval další plán z roku 1911 a téma se znovu objevilo na jednání obecní samosprávy v roce 1929. Dne 18. června 1929 projednávalo obecní zastupitelstvo změnu regulačního plánu v bloku vymezeném dnešními ulicemi Jiráskova, Svazu bojovníků za svobodu, Knihova a Sladovnická. Revidovaný plán ponechával úmysl prodloužit Knihovu ulici do Jiráskovy. Východní část dnešní Knihovy ulice ponechána podle tohoto nového regulačního plánu v šíři 12 metrů a ponecháno i zamýšlené prodloužení do Jiráskovy ulice. Část nově plánovaného úseku Knihovy ulice od Jiráskovy ulice až k domu čp.111/I tak měla být beze změny oproti regulačnímu plánu z roku 1911, až na vyústění do Sladovnické ulice, které je vedeno místo původního ostrého úhlu podél jižního čela čp.111/I. Sladovnická ulice ponechána při této revizi regulačního plánu beze změny v šíři 10 metrů, třebaže město uznává, že šířka je malá. Definitivní vytýčení regulační čáry se mělo ve Sladovnické ulici provést časem a nespěchalo to. V části Knihovy ulice od křižovatky se Sladovnickou ke gymnáziu provedena oproti dosavadnímu regulačnímu plánu změna. Severní strana ulice měla jít rovnoběžně 12 metrů od hradby gymnázia ale pak u stodoly za domy paní Růžkové čp.118/I a pana Hanzelína čp.116-117/I zakřivena za účelem plynulejšího napojení na Sladovnickou ulici.[4] Plány na průlom Knihovy ulice ale nebyly v podmínkách malého města s nízkou kapitálovou a investiční silou ani tehdy realizovány.
Až do poloviny 20. století tak šlo o jen mezerovitě zastavěnou enklávu venkovského charakteru. Sladovnickou ulici nakonec zásadně ovlivnila výstavba sídliště v Knihově ulici v 60. letech 20. století (podrobněji v kapitole „Knihova ulice“) a další asanační akce za komunistického režimu. Její původní zástavba zcela zmizela, byť ulice zůstala zachována. Po roce 1960 se předpokládalo, že na výstavbu sídliště v Knihově ulici naváže ještě zbudování velkého Domu kultury na východní straně Malého náměstí. Podle studie M. Sýkory a K. Štíchy měla být kvůli Domu kultury Sladovnická ulice zcela zrušena. Namísto ní se předpokládalo prodloužení Knihovy ulice k východu, do Jiráskovy ulice.[5] Tyto chiliastické asanační plány pozdního socialistického realismu nebyly naštěstí provedeny, původní zástavba přesto zcela zanikla. Jen shodou okolností, respektive díky pádu komunistického režimu, se už po demolicích nepodařilo oblast této ulice kompletně nově ztvárnit. Díky tomu mohly pak být proluky zaplňovány už zcela jinou kvalitou zástavby a ulice prošla částečnou regenerací, ovšem v úplně jiném charakteru, než byla zaniklá maloměstská zástavba zničená v 60. – 80. letech 20. století.
2. Popis jednotlivých objektů ve Sladovnické ulici
2.1. Západní strana ulice
2.1.1. Zbořený dům čp.116-117/I (hostinec Na Rychtě)
Na západní straně ulici od Malého náměstí otevíral objekt čp.116-117/I. Historický měšťanský dům, později hostinec Na Rychtě, zbořený v 80. letech 20. století. Jeho popis se nachází v kapitole „Malé náměstí“. Součástí tohoto dvojdomu byl původně samostatný objekt čp.116/I, situovaný do Sladovnické ulice. Právě on dal ulici její jméno, protože už roku 1788 je tu v Josefském katastru připomínána obecní sladovna.[6] Ještě ve 20. letech 20.století se bývalá sladovna svou vysokou hmotou jasně vydělovala z vedlejšího domu, jak ukazuje letecký snímek města z roku 1925.
2.1.2. Sídlo České spořitelny čp.219/I
V 90. letech 20. století byla proluka po zbořeném objektu Rychty čp.116-117/I zaplněna zdařilým dvoupatrovým nárožním sídlem České spořitelny čp.219/I, který je otočen do Malého náměstí a boční stěnou i do Sladovnické ulice. V tvarosloví si budova spořitelny sice nese otisk až příliš okázalé a neukázněné architektury 90. let, ale měřítkově a urbanisticky jde o zcela vyhovující stavbu, která akcentovala pohledově důležité městské nároží a fakticky zahájila rehabilitaci Sladovnické ulice jako kompaktního městského prostoru. I objekt spořitelny je podrobně popsán v kapitole „Malé náměstí“.
2.1.3. Panelový dům čp.211/I a sídliště v Knihově ulici
Celý zbytek západní uliční fronty pak vyplňuje třípatrový panelový dům čp.211/I, který je tu vyrostl po roce 1960 jako součást sídliště v Knihově ulici (o sídlišti detailně pojednáno v kapitole „Knihova ulice“). Panelový dům doplněn již při výstavbě o tradičněji pojatou valbovou střechu, což nedokázalo vyvážit skutečnost, že sídliště závažně narušilo svou příliš naddimenzovanou strukturou prostor historického jádra Rokycan. V případě tohoto domu ale byla zvolena vcelku přijatelná výška a objekt se vhodným způsobem postavil k historické uliční čáře, takže není pociťován rušivě.
Na jeho jižní straně je přilepen utilitární přízemní objekt s třemi garážemi a dílnou, parazitní výstavba z období socialismu degradující uliční prostor. Roh Sladovnické a Knihovy ulice by výhledově mohl být místo této zcela nevhodné plevelné architektury zastavěn dalším domem, navazujícím na uliční čáru sousedního panelového domu.
2.2. Západní strana ulice
2.2.1. Zbořený dům čp.110/I (židovská modlitebna a škola)
Na východním nároží Malého náměstí a Sladovnické ulice, zhruba v místech nynějšího bytového domu čp.227/I (o něm viz níže), stál dům čp.110/I. Roku 1784 vyhořel, včetně stáje a stodoly a „chalupy“ (mohlo jít o objekt na předměstí, propojený s domem jen majetkově, nebo o nějakou nádvorní menší stavbu přímo u čp.110/I).[7] Po požáru získal okolo roku 1800 klasicistní podobu, kterou J. Kovář oceňoval jako slohově vyprofilovanou.[8] Dne 11. července 1871 jej koupila židovská náboženská obec.[9] Objekt pak sloužil jako synagoga a do roku 1898 i jako veřejná německá škola (Deutsche Volksschule zu Rokitzan), využívaná především místní židovskou komunitou.[10] Roku 1898 představenstvo židovské obce pod vedením JUDr. Rudolfa Katze[11] rozhodlo, že s ohledem na eskalující česko-německý spor okolo takzvaných Badeniho jazykových nařízení ukončí provoz německé školy v Rokycanech. 7. února 1898 o tom rozhodlo představenstvo náboženské obce, které jako oficiální důvod uvedlo, že Rokycany jsou ryze českým městem, čímž je další existence německé školy zbytečná.[12] Židovská modlitebna tu fungovala dál. Ovšem šlo jen o místnost v domě, která se neprojevovala na jeho exteriéru, natož aby dům čp.110/I nabyl podoby sakrální architektury.
Roku 1890 byla plánů tesařského mistra Václava Šmause přestavěna kůlna na dvoře. Roku 1911 potom vypracoval Josef Pechan projekt celkové přestavby domu.[13] V přízemí byly tři byty, modlitebna umístěna v prvním patře.[14] Za 2. světové války dům sebrán (arizován) německými okupačními orgány, po válce nejprve dosazena národní správa, pak krátce vrácen židovské obci.[15] V poválečném období objekt postupně chátral a stal se terčem demoličních plánů tehdejšího vedení města. V roce 1969 MěstNV utratil 27 000 Kčs za výkup domu čp.110/I pro jeho demolici.[16] Ta ale nastala až v 80. letech. V období červen-září 1983 přiděleny zdejším nájemníkům čtyři náhradní byty.[17] Dům čp.110/I byl zbořen v září 1983.[18] Podle jiného pramene ale teprve 17. října 1983 přidělen jednomu zdejšímu obyvateli (František Duda) náhradní byt, takže demolice se mohla odehrát o pár týdnů později.[19] V listopadu 1983 se uvádí, že OOBH právě provádí bourání domů na Malém náměstí.[20] Pohledově důležitá rohová parcela, stojící u vjezdu do náměstí, byla proměněna na další čtvrtstoletí v blátivou proluku, na které neregulovaně parkovaly automobily. Dezurbanizační procesy v samotném městském centru dostoupily svého vrcholu. Počátkem 21. století byl naštěstí tento pozemek (a převážná část zbořené západní uliční fronty) rehabilitován výstavbou bytového trojdomu čp.226/I, čp.227/I a čp.228/I (viz níže).
2.2.2. Zbořený dům čp.111/I
Dům čp.111/I evidován v Josefském katastru z roku 1788 jako „domek“. Tehdy patřil stejnému majiteli jako objekt čp.110/I.[21] V roce 1893 přestavěny některé zdejší obytné místnosti na dílnu.[22] V roce 1892 dům evidován jako jednopatrový objekt.[23] Ve 20. letech 20. století měl podobu patrového objektu s podlouhlým sedmiosým průčelím, přiléhajícím k Sladovnické ulici, a sedlovou střechou. Takto je zachycen na leteckém snímku města z roku 1925. Dne 17. února 1965 vzala rada MěstNV na vědomí, že byla dokončena oprava bytu v tomto objektu.[24] Podle celoměstského závazku uzavřeného koncem roku 1965 k 13. sjezdu KSČ měla být v domě čp.111/I nainstalována nová dřevěná vrata.[25] V dubnu 1966 již výměna provedena.[26] I jej postihlo dlouhodobé chátrání. 10. prosince 1982 se zřítila zadní stěna domu do dvora a v důsledku této havárie byl celý objekt čp.111/I v únoru 1983 zbořen.[27] V únoru 1983 přiděleny zdejším obyvatelům 4 náhradní byty.[28] I zde vznikla proluka, zaplněná až počátkem 21. století novým bytovým domem.
2.2.3. Stodoly ve Sladovnické ulici
Východně od Sladovnické ulice probíhala hradební linie. Během 1. poloviny 19. století po zrušení ostrahy městských hradeb podél ní vyrostla řada stodol, zachycených už na katastrální mapě z roku 1838. Původní hradební zeď tak byla zachována ve zdivu a půdorysu těchto stodol, které tu přežily až do současnosti, jako vlastně jediná stavba staršího data v prostoru Sladovnické ulice. Vznikly patrně po roce 1799, kdy město začalo rozprodávat bývalé hradební opevnění. V roce 1899 dvě severní stodoly na parcelách č.kat.109 a č.kat.193 vyhořely, ale byly obnoveny.[29] Po roce 1948 ztratily svoji původní funkci a do roku 1989 postupně dále chátraly. Zbývalo jich sedm. V rámci komunistického projektu asanace zóny Rokycany-střed, vypracovaného v 80. letech 20. století, měly být všechny zbořeny a nahrazeny novou výstavbou. Ještě v roce 1990 vedení města plánuje jejich brzké vyklizení a výstavbu záchytného parkoviště na jejich místě.[30] Demolice se ale naštěstí nekonala. Stejně tak se nenaplnily plány z roku 1991, kdy se mluví o brzké demolici stodol, protože na jejich místě chce německá firma stavět velký obchodní dům.[31] Zde se nakonec ukázalo, že šlo o firmu Norma, která ale vystavěla svůj supermarket za stodolami, vně hradeb, v Jiráskově ulici (viz kapitola „Okružní třída“)
V roce 1992 požádal místní podnikatel Šabata město o souhlas s opravou těchto stodol, které hodlal využít pro velkoobchodní a skladové účely. Dne 7. ledna 1993 o žádosti jednalo městské zastupitelstvo a odmítlo povolení vydat s odvoláním na předpokládanou demolici stodol, kterou stále nepochopitelným způsobem vedení města pokládalo za něco nevyhnutelného a záhodného.[32] Stodoly nicméně přežily a od 90. let 20. století prošly opravou. Všechny, až na tu nejseverněji umístěnou, která patřila dál městu, přešly do soukromých rukou. Nejsevernější stodola zůstala v majetku obce a byla v roce 1993 při výstavbě supermarketu Norma na náklady města stažena ocelovými táhly tak, aby neohrožovala kolemjdoucí. S výstavbou supermarketu se totiž zde vytvořila poměrně živá komunikace pro pěší od Malého náměstí. Stodola do té doby byla v havarijním stavu.[33] Pak se její stav stabilizoval, ale prošla celkovou rekonstrukcí. Koncem roku 2003 byla zbořena.[34] Důvodem bylo, že musela ustoupit tehdy už připravované výstavbě bytového domu čp.226/I.[35]
Územní plán Rokycan z roku 2000 zde předpokládal novou výstavbu, která měla znamenat demolici všech stodol. V takovém případě byla namístě úvaha o zachování aspoň cennějších fragmentů hradební zdi (po archeologickém a památkářském průzkumu) a například je zakomponovat do případné novostavby (nebo skrýt do vnitrobloku). Cenná a hodná zachování je z památkového hlediska i jejich původní linie, sledující trasu hradeb. Zbylých šest stodol ale nakonec všem demoličním hrozbám 20. i počátku 21. století odolalo a po rekonstrukci si našlo svou roli v městském organismu jako skladové prostory. Stodoly jsou navíc památkově chráněné coby součást ochrany zbytků hradebního systému města Rokycan. Státní památková péče popisuje stodoly jako klasicistní, ze smíšeného zdiva a navazujícími sedlovými střechami. S výjimkou jihozápadní koncové stodoly, která má štukové lisény, jsou ostatní stodoly ve fasádě nečleněné. Rezidua původní hradební zdi spatřují památkáři v jižním úseku stodol.[36] O stodolách a jim předcházející hradební zdi podrobněji v kapitole „Městské opevnění“.
2.2.4. Nová zástavba západní strany ulice po roce 2000 (bytový dům)
Na místě domů čp.110/I a čp.111/I se na sklonku komunistické vlády předpokládala výstavba nové okresní knihovny. Tak to zamýšlel plán výstavby „Rokycany-střed“ vypracovaný počátkem 80. let plzeňským Stavoprojektem. V rámci 3. a 4. etapy této asanační kampaně měla být v jihozápadním sektoru historického jádra postavena nová knihovna, parkoviště, vícepodlažní garáže, bytové domy sídlištního typu a hotel.[37] V červnu 1981 MěstNV zařadil výstavbu lidové knihovny mezi výhledové Akce Z (podmíněné dodatečným opatřením financí) na následující pětiletku (1981-85).[38]
Ze všech těchto staveb realizován jen hotel Bílý lev, dokončený roku 1989, který je měřítkově nezvládnutou solitérní stavbou, která se sice snaží o osobitější architektonický výraz, ale necitlivě změnila prostorové vztahy na Malém náměstí a ustoupila z uličních čar do volné „sídlištní“ struktury, nevhodné pro historické jádro města (detailně o novostavbě hotelu v kapitole „Malé náměstí“). Realizaci ostatních objektů naštěstí přerušil pád komunistického režimu. Stačilo přitom jen několik čtvrtletí a vše by bylo jinak. Výstavba knihovny měla začít již roku 1990.[39]
Plochy po demolovaných domech čp.110/I a čp.111/I tak zůstaly volné a otevřela se možnost je obnovit jako plnohodnotný městský prostor. Pak zde ve dvou etapách do roku 2015 vyrostl jednotně řešený, urbanisticky velmi zdařilý bytový trojdům čp.226/I, čp.227/I, čp.228/I. Do Sladovnické ulice je otočen objekt čp.228/I, dům čp.227/I stojí na rohu Sladovnické a Malého náměstí a čp.226/I je kolmo na něj, v ulici pro pěší, jež vede od Malého náměstí ke kruhovému objektu u supermarketu Billa. Trojdům tam má tvar písmene L a nově vytýčil předtím setřenou uliční frontu v této části města. Jde o dvoupatrový obytný soubor se sedlovou střechou, v níž jsou další podkrovní prostory. Do nejvíce exponovaného nároží u Malého náměstí je trojdům akcentován masivní štítovou stěnou, naopak zástavba při pěší cestě od náměstí k okružní křižovatce je odlehčena spojovacím krčkem mezi domy čp.227/I a čp.226/I. Dům čp.226/I navíc mírně ustupuje dozadu. Tvarosloví trojdomu je tradiční ale nikoliv historizující, fasáda domů čp.226/I a čp.227/I pojata v odstínech zelené, u objektu čp.228/I okrové. Díky této novostavbě se Sladovnická ulice stala jednou z nejlepších ukázek zpětné reurbanizace prostoru zničeného plošnými demolicemi. Je to inspirace pro podobně postižené lokality v historickém jádru Rokycan, obzvlášť pro celý městský blok mezi základní školou v ulici Míru a Havlíčkovou ulicí, kde od poloviny 80. let zůstává rozpačitá a pro účinek městského organismu destruktivní proluka.
Cesta k rehabilitaci Sladovnické ulice formou výstavby trojdomu ale trvala celé čtvrtstoletí, v 90. letech se teprve formovaly přestavby města o využití pozemku a počátkem 21. století začalo vleklé jednání o bytové výstavbě na této proluce, která mezitím sloužila jako parkoviště. V roce 2002 se poprvé objevil konkrétní záměr na stavební využití severní části proluky mezi Sladovnickou ulicí a stodolami formou výstavbu nájemního bytového domu. V dubnu 2002 zastupitelstvo rozhodlo o podání žádosti o dotaci v rámci programu podpory výstavby nájemních bytů a technické infrastruktury pro rok 2002 na tento zamýšlený dům (tehdy uváděn s kapacitou 26 bytových jednotek), a to ve výši 10 400 000 Kč.[40] V květnu 2002 pak schválilo zastupitelstvo navýšení výdajů rozpočtu o 600 000 Kč na zpracování projektu tohoto domu.[41] Město si pak skutečně nechalo vypracovat architektonickou studii a v roce 2003 požádalo o státní dotaci na výstavbu tohoto bytového domu. Mělo jít ve skutečnosti o dva identické objekty, dvě křídla, propojená nízkým spojovacím krčkem. Jedno křídlo domu by bylo obráceno delší stranou průčelí do Sladovnické ulice, zatímco kratší štítovou zdí k severu. Druhé křídlo by bylo otočeno delší stranou k severu. Mělo jít o dvoupatrové objekty. V přízemí se počítalo s obchodními prostory.[42] Po půlstoletí se tak česká architektura vracela ke klasickému schématu, kdy jednotlivé urbanistické funkce nejsou striktně oddělené. Fasádu domu vertikálně prostupoval prosklený schodištní trakt, střecha měla být sedlová, oboustrannou valbou. V podkroví se počítalo s dalšími byty.[43] V domě se mělo nacházet celkem 16 bytových jednotek o velikosti 1+1 a 1+3 (50-98 čtverečních metrů[44]). V přízemí plánován bezbariérový byt pro zdravotně postižené. Žádost o státní dotaci ovšem nebyla úspěšná a městská rada pak v říjnu 2003 navrhla, aby obec zkusila postavit dům ve vlastní režii s tím, že byty by pak prodala do soukromých rukou. Mezi zájemci o zdejší byty by měli přednost lidé v obecním pořadníku žadatelů o byt, ale podmínkou by byla jejich finanční spoluúčast. Už při podpisu smlouvy měli složit zálohu (10 000 Kč za byt 1+1, 20 000 Kč za 2+1 a 30 000 Kč za 3+1), po dokončení hrubé stavby sumu do 50 % ceny bytu a po kolaudaci objektu se očekávalo splacení zbylé hodnoty.[45] Dne 16. prosince 2003 se tímto záložním plánem zabývalo městské zastupitelstvo a schválilo jej.[46] Stavět se mělo začít už v 2. polovině roku 2004.[47] Dne 20. ledna 2004 pak dokonce zastupitelstvo projednávalo i takové podrobnosti, jako zřízení věcného břemene na telefonní kabely, které měly být položeny v souvislosti s výstavbou tohoto domu.[48]
Když ale město vyhlásilo lhůtu na podání žádostí o takto financované byty, vzbudilo to jen minimální zájem. 27. února 2004 vypršela lhůta pro podávání žádostí o byt v plánovaném domě a přihlásilo se jen pět lidí. Zájemce odrazovala především cena, 1 000 0000 – 1 500 000 Kč. Radnice už přitom mezitím začala vyřizovat stavební povolení. Představitelé města pak zvažovali oslovit větší firmy v regionu a pokusit se projekt bytového domu ve Sladovnické ulici spolufinancovat s nimi.[49] V dubnu 2004 město zjistilo, že vinou účetní chyby při sestavování rozpočtu chybí v obecní pokladně 32 000 000 Kč. Starosta města Jan Baloun na to reagoval s tím, že obec teď bude muset zrušit některé investice, například plánovanou výstavbu domu za 16 000 000 Kč.[50] Dle závěrečného účtu obecního hospodaření ale investovalo během roku 2004 město do přípravy výstavby tohoto domu už jisté, byť nevelké peníze. Konkrétně šlo o 71 220 Kč (původně plánované náklady byly 85 000 Kč).[51] Potom 18. ledna 2005 projednávalo výstavbu bytů ve Sladovnické ulici zastupitelstvo. Ve zmatené atmosféře nejprve zastupitelé odmítli původní plán navržený městskou radou, tedy spojit tuto výstavbu s adaptací jednoho z objektů v areálu nových kasáren a přidělit ji jediné firmě. Někteří amatérští urbanisté z řad zastupitelů dokonce začali zpochybňovat i to, zda je vůbec nutné zahušťovat střed města dalšími domy (představa, že čím více volných ploch a parků, tím lépe, je překonanou slepou uličkou corbusierovských teorií, jež vedly k výstavbě odlidštěných sídlišť, v historických centrech měst je vyloženě škodlivá). Nakonec ale verdikt zastupitelů vyzněl ve prospěch pokračování výstavby s tím, že ale bude svěřena zcela do rukou privátní developerské firmy. Městská rada byla pověřena výběrem takové firmy. Nyní zbývala otázka, zda se takový investor najde, vzhledem k tomu, že bez finanční účasti obce půjde o byty za tržní (tedy poměrně vysoké) ceny.[52]
Nakonec se našel, plzeňská firma STATUA AURA, a.s. 28. června 2005 záměr soukromě financované výstavby bytů definitivně schválilo zastupitelstvo a 1. srpna 2005 městská rada odsouhlasila návrh směny pozemků mezi budoucím investorem a obcí. Pozemek pod plánovaným domem získala firma STATUA AURA za 500 Kč/čtvereční metr.[53] Potom 9. srpna 2005 smlouvu potvrdilo i zastupitelstvo.[54] O stavbu obytného komplexu projevila zájem ještě jedna firma, ta ale na městu požadovala dodatečné úpravy projektu (zvýšení podílu komerčních prostor v přízemí), zatímco STATUA AURA dispozici objektu plně respektovala.[55] Nabyvatel se zavázal do tří let na své náklady kromě domu vybudovat i inženýrské sítě (včetně přeložky telekomunikačního kabelu), dvě parkoviště a veřejné osvětlení. A tuto infrastrukturu pak předat do majetku obce. Město naopak mělo firmě zadarmo projektovou dokumentaci v hodnotě cca 200 000 Kč. Stavět se mělo začít na jaře 2006.[56] Kvůli novému domu v Sladovnické ulici se v roce 2005 začalo zvažovat i další rozšíření parkovacích míst v této lokalitě. Na základě úvah městských radní z 11. července 2005 vytipován prostor před nejjižnější se zdejších stodol (firma INTER-TEX), kde podle představ města mohl vzniknout prostor až pro 12 automobilů. Vjezd by byl od severu, ze Sladovnické ulice, parkoviště mělo být členěno obrubníky, asfaltovým povrchem a travnatými plochami. Odhadované náklady na toto parkoviště, které by mělo vyrůst souběžně s novým domem, byly stanoveny na 500 000 Kč.
Ani pak se realizace projektu nezačala. S tím, jak se ale zahájení výstavby neustále oddalovalo, ztrácelo město trpělivost. Na zasedání zastupitelstva 10. dubna 2007 zastupitelstvo uložilo odboru rozvoje města zvážit možnost odstoupení od smlouvy s firmou STATUA AURA a vypsání nového výběrového řízení na provedení výstavby.[57] Dne 13. srpna 2007 zastupitelé vzali na vědomí smlouvu o výstavbě obytného domu ve Sladovnické ulici mezi investory Miroslavem Wuchterlem a firmou Statua Aura a realizační firmou STAWO Přeštice. Zároveň uložili odboru rozvoje města prověřit smlouvu se společností Statua Aura.[58] Dne 24. září 2007 zastupitelstvo města vzalo na vědomí plnění (respektive neplnění) smlouvy o budoucí kupní smlouvě, uzavřené mezi městem a firmou STATUA AURA.[59] Počátkem roku 2008 vypadají vyhlídky na realizaci této stavby stále nejistě. 28. ledna 2008 zastupitelstvo města vzalo na vědomí prodloužení termínu pro vydání stavebního povolení na tuto akci investorem stavby Miroslavem Wuchterlem z firmy STAWO Přeštic a uložilo odboru rozvoje města předložit výsledek jednání s firmou Statua Aura týkající se termínu předpokládaného dokončení stavby. Termín pro předložení zprávy stanoven do 10. března 2008.[60] Na zasedání zastupitelstva 10. března 2008 skutečně informace o stavu vydání stavebního povolení na akci výstavby domu s 16 byty ve Sladovnické ulici vzata na vědomí.[61] Pak se ale věci pohnuly kupředu. 7. dubna 2008 městský úřad vydal územní rozhodnutí na výstavbu bytového domu v Sladovnické ulici na pozemcích č.kat.2764/14, č.kat.2764/15, č.kat.2764/18 a č.kat.3924 na základě žádosti, kterou podala 7.prosince 2007 firma STATUA AURA. 29. února 2008 zahájeno územní řízení. Podle předloženého projektu mělo jít o bytový dům o výšce 14,91 metrů a čtyřech nadzemních podlažích se sedlovou střechou. Objekt rozdělen na tři části A, B a C, které měly být propojeny. Dvoupodlažní část B se sedlovou střechou navržena jako spojovací mezi sekcemi A a B, od nichž měla být dilatována. Část C dle projektu natočena k sekci B tak, aby navazovala na přilehlý objekt stodoly. Parkovací místa umístěna za sousedním hotelem a v nádvoří nového bytového domu. Součástí výstavby měla být i telekomunikační přípojka i přeložka vedení telefonních kabelů, napojení na stávající inženýrské sítě, dále nové chodníky a příjezdové komunikace. Dům měl obsahovat 15 bytů, v přízemí nebytové prostory. Projekt zpracoval ing. Jiří Korelus.[62] Dne 2. června 2008 zastupitelé revokovali své usnesení z 9. srpna 2005 a odsouhlasili změnu investora zamýšlené stavby. Schválili totiž uzavření smlouvy o smlouvě budoucí Miroslavem Wuchterlem z firmy STAWO z Přeštic. V listopadu 2008 měl odbor rozvoje města informovat zastupitelstvo o stavu výstavby tohoto bytového projektu.[63] Až potom konečně došlo k samotné výstavbě. Nejprve postaveny domy čp.226/I a čp.227/I. Ty dokončeny 14. února 2011.[64] Pak 9. září 2015 dokončena i výstavba domu čp.228/I.[65]
3. Technický vývoj Sladovnické ulice a vývoj pojmenování
Sladovnická ulice v roce 1995 vyasfaltována a proveden nově chodník. Šlo o úsek cca 70 metrů přiléhající k budově nové České spořitelny na nároží Malého náměstí a Sladovnické ulice, který se spořitelna zavázala upravit.[66] V červenci a srpnu 1995 probíhá asfaltování vozovky, již předtím položen chodník dlážděný betonovými prefabrikáty.[67] Do té doby v ulici dlažba z žulových kostek.
V únoru 2007 schválila rada města členy výběrové komise na posouzení nabídek na provedení rekonstrukce kanalizace v této ulici. Akce totiž byla schválena jako investiční položka v rozpočtu na rok 2007.[68] V přehledu investičních akcí města Rokycany na rok 2007 se uvádí, že na rekonstrukci kanalizace ve Sladovnické ulici (včetně projektové dokumentace) půjde 1 000 000 Kč, s termínem realizace v 2. pololetí 2007.[69] Z 1 000 000 Kč, které na tuto akci předpokládal rozpočet města pro rok 2007, ale během roku 2007 utraceno jen 53 550 Kč, protože firma VOSS dodala se zpožděním projektovou dokumentaci a nedošlo k uzavření smluv s majiteli zdejších pozemků, tudíž se nestihlo územní rozhodnutí ani stavební povolení.[70] Podle zprávy městského úřadu z května 2008 měly náklady na tuto akci dosáhnout 2 000 000 Kč.[71] Oprava kanalizační sítě ve Sladovnické ulici začala až na jaře 2008. Počátkem dubna 2008 provoz v ulici přerušen a prováděny výkopové práce, a to nejen podél vlastní vozovky, ale i v prostoru mezi ní a stodolami, v místech chystané výstavby bytového domu (viz výše). V polovině května 2008 oprava inženýrských sítí hotova, ulice znovu zprovozněna a asfaltový povrch zacelen.[72]
Pojmenování Sladovnická ulice je doloženo už k roku 1892.[73] Od té doby se nezměnilo. Když 14. července 1922 jednalo zastupitelstvo města o návrhu městské rady a obecní okrašlovací komise, který se týkal ulic dosud nepojmenovaných nebo ulic s nevhodnými názvy, byl název Sladovnické ulice ponechán jako připomínka historické rokycanské topografie.[74]
[1] Rokycansko, č.16, 21.4.1994, s.1.
[2] Líbal, D. – Heroutová, M.: Pasportizace okresu Rokycany, SÚRPMO, Praha 1981. cit.dle Havrda, T.: Územní plán města Rokycan, 2000. / https://encyklopedierokycan.wz.cz/aglomeraceindex.htm /
[3] Pek, B.: Poznámky k regulačním plánům města Rokycan, 1892.; https://encyklopedierokycan.wz.cz/regulacniplan1892.htm
[4] 26. schůze obecního zastupitelstva, 18.6.1929.
[5] Sýkora, M.: Architektura a výstavba v západních Čechách, Plzeň 1968, obrazová příloha č.86,87.
[6] Ebelová, I.- Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SÚA, JK, i.č. 3888, kt. 1903.
[7] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SOkA Rokycany, AM Rokycany, I. odd. sign. B/I/27, kt. 101.
[8] Kovář, J.: Tisíciletý urbanistický vývoj Rokycan.In: Minulostí západočeského kraje,1982; https://encyklopedierokycan.wz.cz/1000let.htm
[9] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 2, Rokycany 1996, s.19.
[10] Kronika města Rokycan 1836-1907, f.150.
[11] Rozkošná, B.: Židé na Rokycansku, Sborník Muzea Dr.Bohuslava Horáka, Rokycany, č.8: s.4, 1996.
[12] Rokycanské listy, č.4, 15.2.1898.
[13] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. Městský úřad Rokycany, odbor stavební, stavební spisy čp. 110.
[14] Rozkošná, B.: Židé na Rokycansku, Sborník Muzea Dr.Bohuslava Horáka, Rokycany, č.8: s.4, 1996.
[15] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 2, Rokycany 1996, s.19.
[16] 2. plenární zasedání MěstNV, 20.4.1970.
[17] 14. plenární zasedání MěstNV, 1.11.1983.
[18] Rozkošná, B.: Židé na Rokycansku, Sborník Muzea Dr.Bohuslava Horáka, Rokycany, č.8: s.4, 1996.
[19] 20. plenární zasedání MěstNV, 30.10.1984.
[20] 14. plenární zasedání MěstNV, 1.11.1983.
[21] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SÚA, JK, i.č. 3888, kt. 1903.
[22] Státní okresní archiv Rokycany, AMRO, kart.č.140.
[23] Pek, B.: Poznámky k regulačním plánům města Rokycan, 1892.; https://encyklopedierokycan.wz.cz/regulacniplan1892.htm
[24] 2. plenární zasedání MěstNV, 15.3.1965.
[25] 8. plenární zasedání MěstNV, 20.12.1965.
[26] 2. plenární zasedání MěstNV, 18.4.1966.
[27] Kronika města Rokycan 1983,f.119; Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 2, Rokycany 1996, s.19.
[28] 14. plenární zasedání MěstNV, 1.11.1983.
[29] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SOkA Rokycany, AM Rokycany, III. odd., kt. 156.
[30] Rokycansko, č.30, 2.8.1990, s.1.
[31] Rokycansko, č.41, 17.10.1991, s.1.
[32] Kronika města Rokycan 1992, f.60.
[33] Rokycansko, č.27, 8.7.1993, s.1.
[34] Rokycanský deník, 5.12 2003.
[35] Usnesení zastupitelstva města z 9.4.2002, www.rokycany.cz.
[36] https://pamatkovykatalog.cz/usek-hradebni-linie-pojate-do-staveb-stodol-na-jv-okraji-jadra-19049107
[37] Kronika města Rokycan 1982,f.36.
[38] Ustavující plenární zasedání MěstNV, 23.6.1981.
[39] Kronika města Rokycan 1990, f.222.
[40] Usnesení zastupitelstva města z 9.4.2002, www.rokycany.cz.
[41] Usnesení zastupitelstva města z 21.5.2002, www.rokycany.cz.
[42] Rokycanský deník, 5.12 2003.
[43] Rokycanské noviny, č.1, 20.1.2004, s.3.
[44] Rokycanský deník, 23.7.2005.
[45] Rokycanský deník, 24.10 2003; Rokycanský deník, 9.1. 2004.
[46] Rokycanský deník, 5.12 2003.
[47] Rokycanský deník, 9.1. 2004.
[48] Usnesení zastupitelstva města z 20.1.2004, www.rokycany.cz.
[49] Rokycanský deník, 2.3. 2004.
[50] Zpráva ČTK, ID: 20040405E04856, 5.4.2004.
[51] Město Rokycany, Závěrečný účet za rok 2004, z%E1v%ECre%E8n%FD%20%FA%E8et%202004.pdf, www.rokycany.cz
[52] Rokycanský deník, 20.1.2005.
[53] Materiál pro jednání rady města, 1.srpna 2005, č.2324.
[54] Materiál pro jednání zastupitelstva města, 9.8.2005, č.1410, ID:4167.
[55] Rokycanský deník, 23.7.2005.
[56] Rokycanský deník, 23.7.2005.
[57] Usnesení zastupitelstva města z 10.4.2007, www.rokycany.cz.
[58] Usnesení zastupitelstva města, 13.8.2007, www.rokycany.cz
[59] Usnesení zastupitelstva města z 24.9.2007, www.rokycany.cz.
[60] Usnesení zastupitelstva města, 28.1.2008, www.rokycany.cz
[61] Usnesení zastupitelstva města, 10.3.2008, www.rokycany.cz
[62] Veřejná vyhláška územní rozhodnutí, bytového domu Rokycany, ulice Sladovnická v kat. území Rokycany , www.rokycany.cz
[63] Usnesení zastupitelstva města, 2.6.2008, www.rokycany.cz
[64] Český úřad zeměměřický a katastrální, Stavební objekt - detail
[65] Český úřad zeměměřický a katastrální, Stavební objekt - detail
[66] Rokycansko, č.15, 14.4.1994, s.1.
[67] Rokycanský deník, 31.7.1995, s.9.
[68] Rokycanský deník, 16.2.2007.
[69] Investice roku 2007, příloha č.2 k materiálu č.5862, www.rokycany.cz
[70] Závěrečný účet města za rok 2007, zaverecny%5Fucet%5F2007.pdf, www.rokycany.cz
[71] Rokycanské noviny, č.5, květen 2008, s.2.
[72] Založeno na osobních zápiscích autora.
[73] Pek, B.: Poznámky k regulačním plánům města Rokycan, 1892.; https://encyklopedierokycan.wz.cz/regulacniplan1892.htm
[74] 40. schůze obecního zastupitelstva, 14.7.1922.