|
|
|
|
2.3. Zástavba na západní straně Masarykova náměstí
Přejděme nyní na západní stranu Masarykova náměstí. Ta je podle některých teorií plodem gotické parcelace z 14. století. Nasvědčovala by tomu rovná uliční čára, jakoby narýsovaná podle pravítka středověkého lokátora. Západní strana protáhlého Masarykova náměstí ale není široká (jen necelých 50 metrů) a mělký blok sahající za ní jen pár desítek metrů k Havlíčkově ulici neposkytoval příliš lukrativní pozemkovou državu. Západní strana náměstí proto nebyla centrem patricijského bohatství. Vzniklo tu jen několik měšťanských domů, které nebyly nadány právovárečnými privilegii. To vede některé historiky (I. Ebelová, M. Ebel, K. Kuča) k domněnce, že tento západní blok byl do náměstí vložen až po třicetileté válce (viz vpředu). A není vyloučeno, že dokonce ještě na sklonku 18. století náměstí jakýmsi výběžkem sahalo až k dnešní Havlíčkově ulici (viz mapa, též níže, v rámci popisu stavební historie domu čp.151/I). Celý tento stavební vývoj je ale minulostí. V letech 1985-1986 byla tato strana náměstí kompletně zbořena a v následujících čtyřech letech zde vyrostl obchodní dům Žďár, betonový normalizační kolos bez jakékoliv vazby na původní zástavbu.
Obsah
2.3. Zástavba na západní straně Masarykova náměstí
2.3.3. Obchodní dům Žďár čp.215/I
|
Zbořená západní strana náměstí TGM. Vlevo klasicistní rohový dům čp.151/I z 20. let 19. stol., vedle něj starší dům čp.76/I. Pohlednice z 1. republiky. |
Pohlednice z 1. republiky. Pohled ze ZŠ v ul. Míru. Vpředu uprostřed střecha čp.75/I (U Černého koně), za ní Havlíčkova ul. a rohový čp.144/I. Za ním dvory a zadní stěny domů na západní str. náměstí TGM. Zprava čp.151/I, čp.76/I a čp.77/I. |
Pohlednice z poloviny 70. let 20. století. V pravé horní sekci pohlednice je snímek severozápadního rohu náměstí, kde byla zachycena podoba domu čp.76/I s barokně-klasicistní fasádou krátce před demolicí. |
Pohlednice z počátku 80. let 20. století. V pravé horní sekci pohlednice snímek západní strany náměstí. Vlevo dům čp.151/I již po modernizaci fasády, vedle něj dům čp.76/I. |
|
|
|
|
|
Patrový klasicistní dům čp.151/I na rohu náměstí a ulice Míru vznikl, jak naznačovalo vysoké číslo popisné, až dodatečně. Stalo se tak někdy v 1. čtvrtině 19. století, a to před rokem 1821, kdy se už dům připomíná v matrice (viz níže). Rovněž na katastrální mapě z roku 1838 je zakreslen. V této době probíhala v Rokycanech série dílčích urbanistických regulací. Severní fronta dnešní ulice Míru od Masarykova náměstí až k Plzeňské bráně byla postupně zbořena a na místě původní zástavby vytýčena pravidelná širší uliční čára. Je ovšem otázkou, co stávalo na místě domu čp.151/I před touto klasicistní regulací. Na první pohled nepravděpodobné se zdá, že by tu nestálo nic, že by na hlavním městském rynku byla jen volná plocha, zahrada nebo dvůr sousedního domu čp.76/I. Přesto to ale je jedna z možností. Nasvědčuje tomu logika popisných čísel.
Dům čp.151/I ležel mezi domy čp.75/I (hostinec U Černého koně) a čp.76/I (na západní straně náměstí). Šlo o původní městské usedlosti, existující již k roku 1771, kdy se zavádělo číslování domů, takže tvoří souvislou číselnou řadu (v historickém jádru Rokycan se to týkalo domů čp.1-133, možná až do čp.140, podrobněji v seznamu domů podle čísel popisných). Je možné, že tu stálo nějaké hospodářské stavení, patřící k domu čp.76/I, jehož místo teprve dodatečně zaujal dům čp.151/I. Podle jiné teorie vznikl dům čp.151/I scelením dvou původních středověkých domů do jednoho. Tomu by nasvědčovalo široké průčelí domu, který se do náměstí obracel nadstandardně horizontálním sedmiosým, do ulice Míru dokonce devítiosým průčelím. V Rokycanech je podobných příkladů více. Jenže proč v takovém případě nezapadá dům do souvislé číselné řady a proč naopak poloha domů čp.75/I a čp.76/I naznačuje, že opravdu mezi nimi v roce 1771 (rok zavedení číselného označení budov) nic nestálo. Dá se proto zformulovat hypotéza, že parcela domu čp.151/I byla původně nezastavěná anebo byla dokonce přímo součástí plochy náměstí. Pro tuto teorii svědčí fakt, že jak dům čp.151/I, tak sousední domy čp.158/I a čp.144/I stojící směrem k západu, až k hospodě U Černého koně (o těchto domech podrobněji v kapitole „ulice Míru“), měly vysoká popisná čísla a hlavně, když obec roku 1784 prodávala parcelu na stavbu domu čp.144/I, šlo o pozemek, patrně nezastavěný, a hlavně o pozemek v majetku obce.[1] To by napovídalo, že mohlo jít o původní veřejné prostranství (jinými slovy součást náměstí). Zajímavá je i datace prodeje pozemku pro dům čp.144/I, protože v roce 1784 město vyhořelo, takže výstavba nového domu na dosud nezastavěné ploše by logicky zapadala do popožárové obnovy města, spojené možná s dílčími regulačními zásahy. V takovém případě byla až do sklonku 18. století západní strana hlavního rokycanského rynku otevřená a z jihozápadního rohu náměstí vybíhalo rameno až k úrovni Havlíčkovy ulice. Teprve později bylo zastavěné. Není to podružná otázka, protože platnost této teorie by zpochybňovala stále široce přijímaný výklad, podle kterého západní strana Masarykova náměstí svou pravidelnou uliční čarou odpovídá vrcholně gotické městské lokaci. Pokud ovšem ještě na sklonku 18. století existovala v ploše náměstí takováto nepravidelnost, pak by to byl silný argument pro teorii, podle které je Masarykovo náměstí v nynější rozloze výsledkem podstatné redukce původního, daleko většího rynku, sahajícího snad kdysi na západě až k dnešní Komenského ulici, který byl teprve postupně redukován „parazitním“ vkládáním nových staveb (o těchto teoriích podrobněji vpředu, v rámci celkového popisu urbanistického vývoje náměstí a též v samostatné mapové analýze na téma vývoje plochy hlavního náměstí).
V matrice je poprvé dům čp.151/I zaznamenán až dne 5. srpna 1821, kdy se tu narodil syn magistrátního tajemníka Františka Leglera. Šlo o vlivného muže. Jeho manželkou byla Marie Mrázová, dcera mlynáře Antonína Mráze z Prahy čp.504.[2] Výstavný dům čp.504, dodnes zvaný U Mrázů, stojí v pražské Melantrichově ulici.[3] František Legler se koncem 30. let 19. století stal rokycanským purkmistrem.[4] Roku 1827 dům čp.151/I odhadnut pro účely protipožárního pojištění. Šlo o zděnou budovu, s klenutým přízemím, požárními (rozuměj zděnými) štíty a taškovou střechou. Za domem zděná kůlna krytá taškami.[5] V roce 1832 sídlil v přízemí sklad hasičského nářadí a strážnice s vojenským vězením. První patro využíváno pro obytné účely. Šlo tehdy o obecní objekt.[6] Stejný stav zaznamenán v popisu z roku 1849.[7] Je otázkou, zda byl postaven městem či zda původně šlo o privátní dům rodiny Leglerových. Každopádně šlo od počátku o prestižní stavbu na prestižní adrese. A pokud to od počátku byl dům v obecním majetku, jen dál to posiluje náznaky, že vznikl zastavěním dřívějšího západního výběžku hlavního městského rynku. V matrice je v roce 1832 zápis o úmrtí jistého Václava Schenka v čp.151/I. Je uváděn coby magistrátní rada. Skoro by se zdálo, že dům postavila obec pro potřeby magistrátních úřadů a ubytování úředníků.[8] Od roku 1850 v čp.151/I sídlily okresní úřady.[9] V roce 1855 i podkrajský úřad.[10] 7. srpna 1884 zastupitelstvo rozhodlo v Rokycanech zřídit měšťanskou školu s tím, že k tomuto účelu později poskytlo i dům čp.151/I. Měšťanská škola otevřena 16. září 1885. V objektu čp.151/I umístěny učebny pro chlapce.[11] Po výstavbě novostavby měšťanské školy v ulici Míru sídlily v domě čp.151/I v letech 1896-1927 okresní úřad a policejní strážnice.[12] Když se v létě 1926 začalo jednat o úpravě radnice, jednu dobu se uvažovalo o tom ponechat v budově radnice jen muzeum a archiv a všechny městské úřady přesunout do domů čp.151/I a čp.158/I, které by byly zvýšeny o 2. patro.[13] V červnu 1927 dokonce městská rada vzala na vědomí náčrtek a přibližný rozpočet domů, které by mohly stát na místě domů nynější okresní politické správy a usneseno zahájit jednání s obecní spořitelnou, aby ona tento projekt realizovala.[14] Tento návrh ovšem nenalezl podporu, protože by byl příliš nákladný a historická budova radnice by ztratila svůj účel.[15] 8. července 1927 městská rada vzala na vědomí, že obecní spořitelna nereflektuje na výstavbu v místech obecních domů čp.151/I a čp.158/I. Rozhodnuto proto, že stavební komise se po svém ustavení bude zabývat otázkou využití těchto domů pro bytové účely a k umístění obchodů.[16] 14. července 1927 pak městští radní určili, že záležitost využití domů čp.151/I a čp.158/I k obytným účelům projedná následující pondělí užší komise sestávající z Františka Zrzaveckého, Rudolfa Šlesingera a Františka Pokorného.[17] Na následující schůzi rady 20. července 1927 vzata zpráva této komise k využití domů čp.151/I a čp.158/I na vědomí a její návrhy schváleny s tím, že prodej domů bude inzerován ve Žďáru a v Národní politice.[18] 17. srpna 1927 na schůzi rady přečteny došlé nabídky na odkup domů čp.151/I a čp.158/I a určeno, že je posoudí zvláštní komise.[19] 24. srpna 1927 městská rada vzala na vědomí posudek zvláštní komise ohledně prodeje domů čp.151/I a čp.158/I. Usneseno zahájit jednání s Občanskou záložnou o zvýšení ceny nebo s uchazeči o byty a krámy v uvedených domech.[20] Počátkem září 1927 městská rada žádost Občanské záložny na udání ceny domů čp.151/I a čp.158/I odložila do příští chůze, až bude znám výsledek jednání se zájemci o pronájem místností v těchto domech.[21] Koncem září 1927 následoval další odklad, přičemž už se ale mluví jen o „otázce pronájmu“ domů čp.151/I a čp.158/I. Mělo se o ní rozhodnout na zvláštní schůzi městské rady 22. září 1927.[22] Tehdy pak skutečně město jednalo již jen výlučně o pronájmu místností v čp.151/I a čp.158/I a rozhodnuto domy neprodávat.[23]
V roce 1928 se zdejší úřadovny vystěhovaly do radniční budovy a v přízemí domu čp.151/I zřízeny obchody.[24] Dům tehdy prošel celkovou rekonstrukcí (společně se sousedním čp.158/I – viz kapitola „ulice Míru“). Nedošlo ale k jeho odprodeji do soukromých rukou. V prosinci 1927 na zasedání městské rady schválen návrh městské technické kanceláře na úpravu výkladů a obytných místností v domech čp.151/I a čp.158/I.[25] V prosinci 1927 schválilo obecní zastupitelstvo vzetí výpůjčky 5 339 908 Kč z obecního lesního rezervního fondu na mimořádný rozpočet na rok 1927. Mezi již prováděnými investicemi zařazenými do mimořádného rozpočtu na rok 1927 se uvádí i oprava domů čp.151/I a čp.158/I za 150 000 Kč (celá částka měla být pokryta výše uvedenou půjčkou). Sociálnědemokratický poslanec Josef Selement požádal v prosinci 1927 zastupitelstvo, aby do příští schůze bylo oznámeno, jaký náklad bude potřeba na úpravu bytů a krámů v čp.151/I a čp.158/I.[26] Selementovi pak vypracována oficiální odpověď, podle níž jsou předběžné náklady na adaptaci domu čp.151/I 65 893 Kč a domu čp.158/I 5624,48 Kč.[27] Podle výkazu investic bylo od 1. ledna do 30. dubna 1928 vydáno v kapitole úhrada mimořádných plateb a prací za opravy domů čp.151/I a čp.158/I 1308,13 Kč.[28] V květnu 1928 se radní usnesli požádat architekta Babušku, aby vyhotovil rozpočet na rekonstrukci radnice čp.1/I a domů čp.151/I a čp.158/I. Rada ale přiznala, že rozhodnutí o startu rekonstrukce těchto domů je odloženo kvůli příkazu zemského správního výboru zastavit projednávání nových investic do schválení obecního rozpočtu na rok 1928.[29] V červenci 1928 se tato akce uvádí jako jedna z těch, které se provádějí (i když třeba jen zčásti) nebo už jsou hotovy.[30] V červenci 1928 taky jedná zastupitelstvo o výsledku intervence, kterou zástupci města provedli u zemského správního výboru a kde bylo město postaveno před nutnost provést redukci investic. Městská rada 23. června 1928 provedla návrh redukce. V jejím rámci ale oprava obou domů zůstala v rozpočtu zachována.[31] V září 1928 městská rada rozhodla, že se má přezkoumat účet pro architekta Babušku za skicu přestavby domů čp.151/I a čp.158/I.[32] V dubnu 1929 pak radou uznána oprávněnost výplaty 6008,82 Kč jako honoráře pro Babušku za skicu na zastavění parcel na místě dvou starých obytných domů na náměstí.[33] V prosinci 1928 souhlasila městská rada s tím poukázat k výplatě účty pro J. Splítka 8051 Kč za výkladní skříně v čp.151/I a pro Š. Wolfa 6473,66 Kč za adaptaci krámu v čp.151/I.[34] Městská rada rozhodla v září 1930, že dle návrhu městské technické kanceláře se v čp.151/I provede oprava sklepa za cca 1500 Kč.[35] Na své schůzi koncem května 1931 městská rada souhlasila, že na účet obce se opraví vlhké omítky v přízemí čp.151/I do nákladu 500 Kč a není námitek, aby Živnostenská záložna opravila fasádu v přízemí brizolitem, přičemž obec ji přispěje 10 Kč na 1 metr čtvereční. Oprava fasády v 1. patře na náklady obce se ale zamítla pro nedostatek peněz.[36] K 31. prosinci 1932 uváděn dům čp.151/I v seznamu obecních nájemních domů.[37]
V červnu 1972 se na zasedání pléna MěstNV uvádí, že dům čp.151/I má projít v roce 1975 opravou, v jejímž rámci budou upraveny i prodejny v přízemí.[38] Dle výhledu rozvoje služeb předloženého v říjnu 1973 měla rekonstrukce budovy proběhnout dokonce už roku 1974.[39] Roku 1974 se v novém harmonogramu uvádí, že úprava interiérů „květinové síně“ proběhne až v letech 1976-1980.[40] V jiných pramenech ale naopak uváděno, že v roce 1974 mělo město zvýšené náklady na údržbu domu čp.151/I.[41] Původní klasicistní, jednoduchá, ale uměřená fasáda domu čp.151/I byla skutečně v 70. letech 20. století nahrazena odpudivou brizolitovou krustou (zobrazena už na fotografii v publikaci z roku 1978[42]). Parter domu tehdy obložen světlými dlaždicemi a do okenních otvorů vsazena typizovaná nedělená okna. Střecha ponechána původní, s taškovou krytinou a volskými oky.[43] Byla na ní ovšem umístěna velká kovová konstrukce reklamy na podnik Kovohutě Rokycany, sestávající z několikaposchoďových trubek, na nichž umístěny nápisy: „KOVOHUTĚ“ a „BAREVNÉ KOVY“.[44] V říjnu roku 1985 byl objekt vystěhován a v lednu následujícího roku zbořen.[45] Současně s domem čp.151/I byly směrem na západ od něj ke křižovatce ulice Míru a Havlíčkovy postaveny v 19. století další dva patrové klasicistní domy čp.158/I a 144/I (jejich popis se nachází v kapitole „ulice Míru“). I ony v 80. letech 20. století zbořeny.
Vedlejší dům čp.76/I byl starým měšťanským sídlem. Roku 1784 vyhořel. V dobovém popisu vyhořelých stavení se uvádí, že poškozen vlastní dům, stáje a stodola.[46] Pak roku 1778 opraven tehdejším majitelem Vojtěchem Kordíkem.[47] V městském archivu se nachází složka z roku 1901, nazvaná „Kellner Antonín, přestavba čp.76/I“.[48] Patrový objekt s čtyřosým průčelím měl pozdně barokní fasádu. Ta ale podlehla počátkem 20. století secesní modernizaci. To se stalo patrně okolo roku 1906, kdy se do objektu nastěhovala Okresní hospodářská záložna.[49] Z pozdně barokní výzdoby zbyl jen původní portál, datovaný v kamenném ostění rokem 1778.[50] V městském archivu se nachází spisový materiál z roku 1907, pod jménem „Kellner Antonín, oprava komínu v čp.76/I“.[51]
Po roce 1969 byl dům v interiérech nákladně adaptován pro účely Československé státní pojišťovny. Fasáda byla opravena roku 1970.[52] Práce zajistila Domovní správa.[53] Na rozdíl od mnohých soudobých akcí podobného druhu v Rokycanech zde nedošlo k setření původního fasádního dekoru. Koncem roku 1983 se uvádí, že obyvatelům tohoto domu už přidělen 1 náhradní byt (respektive došlo k přestěhování do nově přiděleného podnikového bytu. Přidělení dalšího náhradního bytu pro lidi z čp.76/I je ještě v listopadu 1983 v řešení.[54] Náhradní byt pak přidělen 19. ledna 1984.[55] I tento dům pak byl v říjnu 1985 vystěhován a v lednu 1986 zbořen.[56]
|
Mapa demolic v západní části historického jádra Rokycan včetně původní západní strany náměstí. Klikni pro detailní přehled zástavby, včetně označení domů čísly. |
Obchodní dům Žďár. Normalizační monolit implantovaný v závěru 80. let 20. století do hlavního rokycanského náměstí. Foto: D. Borek, 11. 9. 2004. |
Nová lékárna, postavená současně s obchodním domem Žďár při západní straně Srbovy ulice. Foto: D. Borek, září 2003. |
Obchodní dům Žďár se necitlivě uplatňuje i při pohledu z nároží ulic Palackého a Míru. Foto: D. Borek, září 2003. |
|
|
|
|
|
2.3.3. Obchodní dům Žďár čp.215/I
Od 60. let 20. století si komunistické vedení města pohrávalo s myšlenkou radikální přestavby historického jádra města. V první fázi proběhla sporná “asanace“ vnitrobloku mezi Masarykovým náměstím a Knihovou ulicí. Původní rostlá struktura intimních dvorků a stodol zanikla a nahradilo ji panelové sídliště. V téže době také Československo prožívá okouzlení velkolepou, progresivní architekturou. Levicové projekty předválečné avantgardy se dočkaly realizace v podmínkách totalitního režimu a centrálně řízené ekonomiky. V maloměstě typu Rokycan navíc účinek tohoto smrtícího koktejlu zesílila tradiční provinciálnost. Rozpočet okresního města patrně neumožňoval angažovat skutečně kvalitní architekty a vedení radnice o takové projekty ani nestálo. Postačovala jim druhořadá, konfekční produkce. Poprvé se o myšlence radikální demolice celé západní fronty Masarykova náměstí, včetně Havlíčkovy a Týmlovy ulice, tedy až k objektu základní školy v ulici Míru, mluví na zasedání pléna Městského národního výboru v listopadu 1969. Předseda MěstNV František Hlad upřesňuje, že (pokud dají památkáři souhlas) bude možné postavit na místě stávající zástavby „Dům služeb“. Mluví ovšem zatím o výhledovém řešení, s perspektivou okolo roku 1980.[57] V listopadu 1969 se v materiálech MěstNV uvádí, že výstavba obchodního domu proběhne až v letech 1976-1980, přičemž ale již v roce 1970 plánovalo město projednat s rokycanskými průmyslovými podniky otázku případného spolufinancování.[58] V té době ovšem ještě zvažována varianta výstavby obchodního domu v prostoru U Libuše, na náměstí 5. května (viz kapitola „okružní třída“). Proces asanace centrální části historického jádra Rokycan se každopádně dal do pohybu. V létě 1973 (někdy mezi 19. červnem a 14. srpnem) rada MěstNV uložila vedoucímu odboru výstavby Fialovi projednat na ONV otázku výstavby Domu služeb v Rokycanech s tím, že jeho investorem by byl právě ONV.[59]
Obchodní dům Žďár je největším realizovaným objektem v rámci projektované asanace Rokycany-střed, kterou počátkem 80. let 20. století navrhl plzeňský Stavoprojekt po zadání od Okresního národního výboru. Mělo jít o megalomanský stavební akt, zamýšlený na 7. a 8. a 9. pětiletku, po jehož realizaci by střed Rokycan ve své původní podobě zmizel.[60] Už 24. dubna 1979 rada MěstNV vzala na vědomí informací vedoucího odboru výstavby Jana Bozděcha o připravované asanaci historického jádra města a záměru výstavby 500 bytů v tomto místě.[61] Podle vyjádření národního výboru z června 1981 měla být jednou z akcí, které budou prioritně plánovány k realizaci ještě v 7. pětiletce (1981-1985), i příprava a zahájení výstavby sídliště Rokycany-střed, které mělo sestávat z bytů a z rozšíření školského areálu v ulici Míru a v tehdejším Parku Pionýrů.[62] 12. ledna 1982 rada MěstNV věc projednala a souhlasila s projektem zóny Rokycany-střed.[63] 17. srpna 1982 pak na mimořádné schůzi rada MěstNV projednala a schválila návrh územního projektu zóny Rokycany-střed a v souvislosti s tím souhlasila s návrhem změny směrného územního plánu.[64] V podtextu byla zpřísněná kampaň vlády na ochranu zemědělské půdy. Jen v 6. pětiletce (1976-1980) totiž v Československu došlo k úbytku téměř 70 000 hektarů zemědělské půdy. V roce 1982 proto vláda ČSSR přijala usnesení č. 28 na ochranu zemědělské půdy. Cílem této politiky bylo: omezit zábor kvalitní půdy, investor musel případný zábor půdy nahradit náhradní rekultivací a investice se měly soustředit do nezemědělských ploch. Z toho se vyvozovala nutnost přehodnotit územní plány měst, včetně Rokycan.[65]
2. listopadu 1982 se plénum MěstNV usneslo, že zajistí uvolnění bytů pro přestavbu centra Rokycan do 31. prosince 1983.[66] 1. listopadu 1983 plénum MěstNV uložilo vedení KHSO zajistit uvolnění domů pro výstavbu centra Rokycan.[67] Do asanačního obvodu bylo zařazeno celé historické jádro města plus přilehlé části Pražského Předměstí. Obchodní dům Žďár byl součástí první fáze asanace, která kromě toho zahrnovala výstavbu 630 bytových jednotek (postaveno jen cca 250 na sídlišti Pod Kostelem) a novou školu (nerealizována, plánována v prostoru zrušeného Děkanského rybníčku, o něm podrobněji v podkapitole „oblast pod kostelem“). V 2. etapě se počítalo s modernizacemi vybraných historických objektů. V 3. etapě se měla asanační aktivita přesunout do jihozápadního sektoru historického jádra, tedy do okolí Malého náměstí kde měl vyrůst další Domov důchodců, okresní knihovna a další obytné domy sídlištního typu. V 4. etapě měl tvář Rokycan doplnit hotel, parkoviště a vícepodlažní garáže (z 3. a 4. etapy realizován jen hotel Bílý lev – viz kapitola „Malé náměstí“).[68] Obchodní dům Žďár byl strategicky umístěn do těžiště historického jádra. Měl být „předsunutým výsadkem“ socialistické architektury do středu buržoazních Rokycan, který by usnadnil další erozi historické zástavby. Tyto zvrhlé plány ukončil až převrat v roce 1989. Jen několik málo let tehdy scházelo do dalších demolic, zejména podél Gottliebovy ulice.
O výstavbě obchodního domu, který by dosavadní roztříštěnou síť prodejen, založenou ještě na živnostenských základech z doby před rokem 1948, nahradil jedním velkokapacitním objektem, se v Rokycanech uvažovalo už v roce 1968. Tehdy měl obchodní dům vyrůst na rohu Palackého ulice a náměstí 5. května na místě, kde dosluhoval klasicistní objekt hotelu Libuše (viz kapitola „okružní třída“). Na této parcele ale v 70. letech nakonec vyrostl funkcionalistický komplex sídla okresního výboru Komunistické strany Československa. V roce 1984 začala na Pražském předměstí podél ulic Rokycanova a Pod Kostelem výstavba sídliště oficiálně nazvaného Rokycany-střed. Součástí tohoto brutálního panelového obytného souboru se stala i výstavba objektu „nákupního střediska služeb“.[69] Ten byl umístěn bezohledně právě na západní stranu Masarykova náměstí. Během pár týdnů zmizel celý blok mezi náměstím, ulicí Míru a Havlíčkovou. Zaniklo osm historických domů, a to čp.195/I a 77/I v Srbově ulici, čp.76/I a 151/I na náměstí, čp.158/I a 144/I v ulici Míru a čp.59/I a 60/I v ulici Havlíčkově. V roce 1985 vypracován detailní projekt novostavby, která byla prezentována mimo jiné jako první velkoprodejna potravin na okrese.[70] Výstavba obchodního domu zahájena roku 1986. Na jaře 1987 již objekt stojí jako hrubý skelet.[71] V lednu 1989 již hotovy vyzdívky vnitřních příček a stavba obklopena lešením.[72] 11. dubna 1989 souhlasila rada MěstNV na základě návrhu komise obchodu a místního hospodářství s pojmenováním nového obchodního střediska Žďár.[73] Dokončení se předpokládalo v červnu (později v září) roku 1989.[74] Původní termín otevření (ale nesplněn a výstavba se protáhla až do roku 1990.[75] V dubnu 1990 teprve odstraněna plechová stavební ohrada okolo objektu[76] a v srpnu 1990 otevřeny první prodejny.[77]
V přízemí objektu byla umístěna velkoprodejna potravin, kromě toho zde plánovány menší prodejny (květinová síň, drogerie, inzerce). V prvním patře kadeřnictví, pedikúra, kosmetika, snack-bar, papírnictví, fotoateliér, kancelář Čedoku a prodejna Oděvy Přeštice. V druhém patře plánována provozovna zakázkového šití Oděvy Přeštice a kanceláře bytového podniku.[78] V podmínkách pozdního komunistického plánování měla výstavba obchodního domu přinést centralizace obchodní sítě. Ve městě proto naplánovány velké změny dosavadního rozmístění obchodů. Například stávající samoobsluha v domě čp.5/I na jižní straně náměstí se měla proměnit na prodejnu mléčných lahůdek, vedlejší prodejna mléčných lahůdek v čp.6/I na rychlé občerstvení, maso-uzeniny v čp.7/I na obchod s ovocem a zeleninou, cukrovinky Orion v čp.10/I na cukrárnu s předzahrádkou, bufet Korunka v domě čp.15/I na nároží ulice Míru a Palackého na prodejnu luxusního zboží Eso.[79] Po pádu režimu ale stěhování prodejen neprobíhalo direktivně, nýbrž spontánní iniciativou soukromých podnikatelů. Budova obchodního domu Žďár vytápěna plynovou kotelnou, jednotlivá patra propojena nákladním výtahem, zásobování probíhá zevnitř, ze dvora.[80]
Náklady na výstavbu obchodního domu čp.215/I, který dostal po dokončení v roce 1990 jméno „Žďár“, dosáhly 23 000 000 Kčs.[81] Autorem projektu jsou ing. arch. Cimický a J. Mottl[82] a o architektonické „kreativitě“ svědčí, že v úředním jazyce je dům popisován jako „montovaný skelet MS 71“.[83] V návaznosti na objekt obchodního domu byla v Srbově ulici postavena nová lékárna čp.216/I (foto z r. 2003). Její podrobný popis je zařazen do kapitoly „Srbova ulice“. Výstavbou dvoupatrového obchodního domu se zcela změnil charakter náměstí. Předně, namísto individualizované architektury měšťanských domů se tu objevil betonový monolit. Novostavba svými rozměry naprosto ignoruje rostlý půdorys středověkého města, nejzávažnějším prohřeškem je to, že nerespektuje ani historickou uliční čáru. Obchodní dům nelogicky rozšířil ulici Míru, vybíhající z jihozápadního koutu Masarykova náměstí a odhalil tak pohledově neladné proluky po demolicích na místě hospody U Černého koně na nároží ulice Míru a Havlíčkovy. Tímto nelogickým odstupem z původní uliční čáry navíc obchodní dům odhalil ještě víc sám sebe a uliční fronta protějších památkově chráněných domů čp.9/I a 10/I ztratila svou intimitu. Na místě získaném rozšířením ulice Míru byl založen nesmyslný trávník, přesně v duchu estetiky panelových sídlišť. Zatímco do roku 1985 tvořily západní stranu náměstí dva spíše nenápadné domy, které ale vytvářely kompaktní kulisu patrových průčelí, po roce 1985 se tu vztyčila robustní hmota obchodního domu, která svou velikostí konkuruje i radnici a děkanskému kostelu. Svou výškou také novostavba definitivně prolomila nepsaný historický regulativ jednopatrové úrovně zástavby náměstí. Spolu s dvoupatrovými domy čp.5/I a 79/I tak na západním okraji Masarykova náměstí vzniká soubor převýšených objektů, které jednak rozbíjejí ucelený urbanistický účinek náměstí, jednak zastiňují tradiční městské dominanty. Dobře je to vidět při pohledech z plácku za ZŠ v ulici Míru nebo přímo z ulice Míru. Původní veduty kostelní a radniční věže, které se tyčily nad střechami historických domů, byly nahrazeny tvrdými liniemi novostavby obchodního domu.
Pozitivně lze na obchodním domu Žďár hodnotit pokus architekta o oživení parteru prostřednictvím podloubí, které na dvou stranách obtáčí stavbu a umožňuje přístup do prodejen. Je také nutné připustit, že ing. arch. Cimický se pokusil aspoň v náznacích rozbít brutální účinek předimenzované hmoty objektu tím, že jí rozčlenil ochozem v patře a šikmou nástavbou, která jako by měla evokovat klasickou střechu. Každopádně, pokud by byl obchodní dům Žďár postaven kdesi na předměstí, „na zelené louce“, nebyl by asi důvodem k pohoršení. Architektura je ovšem také uměním kontextu a ten v tomto případě architekt a zadavatel stavby nezvládli. Jestliže po roce 1948 různí amatérští i odborní urbanisté a architekti kritizovali s oblibou takzvanou „úpadkovou“ architekturu z přelomu 19. a 20. století, je nutné ostře kontrovat tím, že socialistická éra se k Rokycanům zachovala daleko „úpadkověji“ než cokoliv před ní. Obchodní dům Žďár vyjadřuje absolutní pohrdání tehdejšího urbanistického a architektonického establishmentu historickým organismem města a snahu tehdejších vládnoucích elit uniknout před realitou ekonomického zaostávání výstavbou stále banálnějších novotvarů. V polovině 90. let 20. století navrhoval projekt rekonstrukce Masarykova náměstí zpracovaný architektem Soukupem i úpravu vnější podoby obchodního domu. Projekt ale nerealizován.[84] V dlouhodobé perspektivě se musí vedení města vážné zabývat možností radikální přestavby tohoto brutálního pomníku komunismu uprostřed Rokycan, včetně možnosti částečné nebo úplné demolice, nikoliv jen „okrašlovacích oprav“. To je ale řešení v horizontu desítek let.
Dne 23. května roku 1991 proběhla aukce obchodního domu Žďár. Ten ale zůstal jako celek v majetku města (zatímco soukromníci si pronajali jednotlivé prodejny).[85] Tento vlastnický stav umožňuje v budoucnosti přikročit ke koncepční přestavbě celého objektu. V listopadu 2003 rozhodlo zastupitelstvo města o změně obecního rozpočtu a přesunulo částku 2 000 000 Kč na přestavbu části prostor obchodního centra na kanceláře pro dopravní agendu městského úřadu.[86] Na základě šetření Národního památkového ústavu v Plzni z listopadu 2005 bylo město Rokycany vyzváno, aby jednotnou a koncepční metodou vyřešilo reklamní poutače na ochozu nákupního střediska Žďár tak, aby nebylo v rozporu s estetickými a památkovými požadavky vyplývajícími z polohy v městské památkové zóně. 28. ledna 2006 předložila městu firma ATESTA, s.r.o. z Plzně projekt jednotného reklamního značení na obchodním domě, který předložen k posouzení odboru školství a kultury městského úřadu. Ten si zase vyžádal stanovisko památkového ústavu. 6. dubna 2006 vydal odbor školství a kultury rozhodnutí, podle nějž je realizace takového jednotného reklamního stylu nutná. V následujících měsících pak mělo město vyzvat majitele všech zdejších reklamních poutačů k jejich demontáži. Do budoucna se měly nové poutače umisťovat na standardizovanou plastovou desku o rozměrech 150 x 120 cm, která bude ukotvena na ochozu Žďáru do jednotně navržené ocelové konstrukce. Termín dokončení jednotného reklamního značení stanoven na 31. srpen 2006.[87] Koncem prosince 2006 už ve fasádě mezi přízemím a 1. patrem objektu nainstalovány směrem do ulice Míru i na Masarykovo náměstí kovové úchyty na reklamní poutače, na několika místech již do nich vsazeny nové cedule.[88] Úpravy měly být hotovy ještě před koncem roku 2006.[89] Dne 4. února 2008 město zveřejnilo seznam některých investic, které v roce 2008 hodlalo provést. Mezi nimi uvedena i rekonstrukce rozvodů vody v domě čp.215/I a výměna oken ve 2. patře této budovy. Případní zájemci o provedení prací se měli přihlásit do 29. února 2008.[90] Oprava vodovodních rozvodů v objektu se uvádí v seznamu výběrových řízení vypisovaných v roce 2008 odborem rozvoje města. Zakázka přidělena 2. července 2008 firmě PET-STAN 99, s.r.o. z Rokycan za 1 326 628 Kč. Dle stavu z počátku podzimu 2008 akce už probíhá. Termín dokončení dle smlouvy stanoven do 30. září 2008.[91] 2. června 2008 taky zastupitelstvo vzalo na vědomí informaci o opravě podlahy v prodejně potravin v přízemí nákupního střediska Žďár provedené formou tvrzené tryskané technologie na náklady nájemce, tedy firmy Rokycanská družstevní společnost. Nájemce se dohodl, že na možnosti započítat celkové náklady za opravu podlahy v maximální výši 304 200 Kč + DPH do nájmu.[92]
Roku 2009 byla provedena výměna oken v budově obchodního centra Žďár. Zakázku realizovala firma GATOS z Hrádku u Rokycan za 429 654 Kč. Téhož roku také opraveny vstupní dveře, což provedla rokycanská SBT stavby za 135 214 Kč.[93] Roku 2012 byla provedena oprava výtahů ve Žďáru i sousedním lékařském domě v Srbově ulici nákladem 1 400 000 Kč.[94] Městská rada počátkem června 2019 projednala a schválila studii opravy fasády obchodního domu Žďár, který zhotovil architekt Karel Hanzlík. S realizací úpravy se počítalo až v následujících letech.[95] Na podzim roku 2021 již oprava probíhala.
[1] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SOkA Rokycany, AM Rokycany, II. odd., kn. 108 (contr. A), fol. 281.
[2] Matrika křtů Rokycany 1811-1824, s. 232, snímek 234, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067893/rokycany-09_2350-n
[4] Schematismus des Königreichs Böhmen: auf d. Jahr 1840, s. 871
[5] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SOkA Rokycany, AM Rokycany, I. odd. sign. A/d/2, kt. 24.
[6] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SOkA Rokycany, AM Rokycany, I. odd. sign. A/d 3, kt. 24.
[7] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SOkA Rokycany, AM Rokycany, II. odd., kn. 190 (detax.), fol. 155v - 157v.
[8] Matrika pohřbů Rokycany 1815-1844, s. 205, snímek 105, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067915/rokycany-31_1050-z
[9] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998.
[10] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. ANM, sb. F, kt. 169.
[11] Kronika města Rokycan 1836-1907, f. 159.
[12] Rokycany město a okres, Praha 1938, s. 10-11.
[13] 8. schůze obecního zastupitelstva, 9. 12. 1927.
[14] 1. schůze městské rady, 22. 6. 1927.
[15] 8. schůze obecního zastupitelstva, 9. 12. 1927.
[16] 4. schůze městské rady, 8. 7. 1927.
[17] 5. schůze městské rady, 14. 7. 1927.
[18] 6. schůze městské rady, 20. 7. 1927.
[19] 10. schůze městské rady, 17. 8. 1927.
[20] 11. schůze městské rady, 24. 8. 1927.
[21] 14. schůze městské rady, 7. 9. 1927.
[22] 15. schůze městské rady, 21. 9. 1927.
[23] 16. schůze městské rady, 22. 9. 1927.
[24] Kronika města Rokycan 1918-1937, f. 92.
[25] 36. schůze městské rady, 7. 12. 1927.
[26] 8. schůze obecního zastupitelstva, 9. 12. 1927.
[27] 9. schůze obecního zastupitelstva, 22. 12. 1927.
[28] 12. schůze obecního zastupitelstva, 2. 5. 1928.
[29] 71. schůze městské rady, 9. 5. 1928.
[30] 16. schůze obecního zastupitelstva, 27. 7. 1928.
[31] 16. schůze obecního zastupitelstva, 27. 7. 1928.
[32] 94. schůze městské rady, 25. 9. 1928.
[33] 130. schůze městské rady, 5. 4. 1929.
[34] 114. schůze městské rady, 19. 12. 1928.
[35] 216. schůze městské rady, 19. 9. 1930.
[36] 6. schůze městské rady, 28. 5. 1931.
[37] 40. schůze obecního zastupitelstva, 20. 12. 1935.
[38] 4. plenární zasedání MěstNV, 26. 6. 1972.
[39] 5. plenární zasedání MěstNV, 22. 10. 1973.
[40] 5. plenární zasedání MěstNV, 21. 10. 1974.
[41] 2. plenární zasedání MěstNV, 14. 4. 1975.
[42] Rokycansko, Plzeň 1978, obrazová příloha, č. 47.
[43] Proměny Rokycanska, Praha 1981, obrazová příloha, č. 2.
[44] Rokycansko, Plzeň 1978, obrazová příloha, č. 47.
[45] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 1, Rokycany 2000, s. 34.
[46] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SOkA Rokycany, AM Rokycany, I. odd. Sign. B/I/27, kt. 101.
[47] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 1, Rokycany 2000, s. 35.
[48] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan, III. oddělení, inventář, 1976, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0071_00013_am-rokycany-odd-3.pdf
[49] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 1, Rokycany 2000, s. 35.
[50] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 1, Rokycany 2000, s. 35.
[51] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan, III. oddělení, inventář, 1976, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0071_00013_am-rokycany-odd-3.pdf
[52] Kronika města Rokycan 1969-73, f. 20; Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 1, Rokycany 2000, s. 35.
[53] 2. plenární zasedání MěstNV, 19. 4. 1971.
[54] 14. plenární zasedání MěstNV, 1. 11. 1983.
[55] 20. plenární zasedání MěstNV, 30. 10. 1984.
[56] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 1, Rokycany 2000, s. 35.
[57] 5. plenární zasedání MěstNV, 10. 11. 1969.
[58] 5. plenární zasedání MěstNV, 10. 11. 1969.
[59] 4. plenární zasedání MěstNV, 10. 9. 1973.
[60] Kronika města Rokycan 1982, f. 36.
[61] 17. plenární zasedání MěstNV, 26. 6. 1979.
[62] Ustavující plenární zasedání MěstNV, 23. 6. 1981.
[63] 4. plenární zasedání MěstNV, 23. 2. 1982.
[64] 7. plenární zasedání MěstNV, 28. 9. 1982.
[65] 9. plenární zasedání MěstNV, 14. 12. 1982.
[66] 8. plenární zasedání MěstNV, 2. 11. 1982.
[67] 14. plenární zasedání MěstNV, 1. 11. 1983.
[68] Kronika města Rokycan 1982, f. 36.
[69] Za Rokycansko krásnější, Rokycany 1986.
[70] Kronika města Rokycan 1985, f. 76.
[71] Hlas Rokycanska, č. 22, 4. 6. 1987, s. 1.
[72] Hlas Rokycanska, č. 4, 26. 1. 1989, s. 2.
[73] 18. plenární zasedání MěstNV, 18. 4. 1989.
[74] Kronika města Rokycan 1988, f. 187; Hlas Rokycanska, č. 22, 2. 6. 1988, s. 1. Hlas Rokycanska, č. 14, 6. 4. 1989, s. 1.
[75] Kronika města Rokycan 1989, f. 19.
[76] Rokycansko, č. 14, 5. 4. 1990, s. 1.
[77] Rokycansko, č. 30, 2. 8. 1990, s. 1.
[78] Hlas Rokycanska, č. 14, 6. 4. 1989, s. 1.
[79] Hlas Rokycanska, č. 24, 15. 6. 1989, s. 2.
[80] Hlas Rokycanska, č. 14, 6. 4. 1989, s. 1.
[81] Za Rokycansko krásnější, Rokycany 1986.
[82] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 1, Rokycany 2000, s. 35.
[83] Za Rokycansko krásnější, Rokycany 1986.
[84] Rokycanský deník, 2. 12. 1996, s. 9.
[85] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, I., Rokycany 2000, s. 36.
[86] Usnesení zastupitelstva města z 11. 11. 2003, www.rokycany.cz.
[87] Materiál pro jednání rady města, 15. 5. 2006, č. 2433, ID:5110.
[88] Založeno na osobních zápiscích autora.
[89] Rokycanský deník, 1. 12. 2006.
[90] Oznámení o realizaci následujících akcí, 4. 2. 2008, www.rokycany.cz
[91] Seznam výběrových řízení ORM, Kopie - vbrov zen_orm_ 2008.xls, www.rokycany.cz
[92] Usnesení zastupitelstva města, 2. 6. 2008, www.rokycany.cz
[93] Kronika města Rokycan 2009, s. 40.
https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=874019
[94] Kronika města Rokycan 2012, s. 29.
https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=870909
[95] Kronika města Rokycan 2018, s. 40. https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=896486