D. Borek: Rokycany - západní strana Masarykova nám.

D. Borek: verze 2026/05/10

2.3. Zástavba na západní straně Masarykova náměstí

Přecházíme nyní na západní stranu Masarykova náměstí. Ta je podle některých teorií plodem gotické parcelace z 14. století. Nasvědčovala by tomu rovná uliční čára, jakoby narýsovaná středověkým lokátorem. Západní strana protáhlého náměstí ale není široká (jen necelých 50 metrů) a mělký blok sahající za ní jen pár desítek metrů k Havlíčkově ulici neposkytoval příliš lukrativní pozemkovou državu. Západní strana rynku proto nebyla centrem patricijského bohatství. Vzniklo tu jen několik domů, které nebyly nadány právovárečnými privilegii. To vede některé historiky (I. Ebelová, M. Ebel, K. Kuča) k domněnce, že tento západní blok byl do náměstí vložen až po třicetileté válce (viz vpředu). A není vyloučeno, že dokonce ještě v 18. století náměstí jakýmsi výběžkem sahalo až k dnešní Havlíčkově ulici (viz mapa, též níže, v rámci popisu stavební historie domu čp.151/I).

→ODKAZ: Pohlednice z 1. republiky. Pohled ze ZŠ v ul. Míru. Vpředu uprostřed střecha čp.75/I (U Černého koně), za ní Havlíčkova ul. a rohový čp.144/I. Za ním dvory a zadní stěny domů na západní str. náměstí TGM. Zprava čp.151/I, čp.76/I a čp.77/I.

→ODKAZ: Pro lepší orientaci v textu, mapa historického jádra Rokycan dle stavu z r. 1990. Masarykovo náměstí je v střední části mapy. Klikni na detailní přehled zástavby, včetně označení domů čísly.

Celý tento stavební vývoj je ale minulostí. V letech 1985–1986 byla tato strana náměstí kompletně zbořena a v následujících čtyřech letech zde vyrostl obchodní dům Žďár, betonový normalizační kolos bez jakékoliv vazby na původní zástavbu.

Obsah

2.3. Zástavba na západní straně Masarykova náměstí 1

2.3.1. Zástavba před rokem 1818 (městská strážnice). 1

2.3.2. Výstavba domu čp.151/I 2

2.3.3. Další stavební vývoj domu čp.151/I 3

2.3.4. Zbořený dům čp.76/I 4

2.3.5. Příprava asanace západní strany náměstí 4

2.3.6. Výstavba obchodního domu Žďár čp.215/I 5

2.3.7. Další vývoj obchodního domu Žďár. 5

2.3.1. Zástavba před rokem 1818 (městská strážnice)

Západní stranu náměstí vyplňoval starší měšťanský dům čp.76/I (viz níže) a pak novější klasicistní dům čp.151/I, doložený až ve 20. letech 19. století. Za ním pak, směrem do ulice Míru stály další dva domy rovněž mladšího data čp.158/I a čp.144/I. Všechny tři byly produktem plánovité regulace z přelomu 18. a 19. století. Tím se ovšem otevírá otázka, co tedy původně stávalo na jejich místě před touto klasicistní regulací.

Nabízí se vysvětlení, že dům čp.151/I vznikl scelením dvou starších středověkých domů do jednoho a že regulace z přelomu 18. a 19. století jen upravila starší historickou zástavbu. Tomu by nasvědčovala široká fasáda domu, který se do náměstí obracel nadstandardně horizontálním sedmiosým, do ulice Míru dokonce devítiosým průčelím. V Rokycanech je podobných příkladů více. Jenže proti tomu jde logika popisných čísel, která vylučuje, že by čp.151/I (i čp.158/i a čp.144/I) patřil k původní zástavbě. Dům čp.151/I totiž ležel mezi domy čp.75/I (hostinec U Černého koně, viz popis ulice Míru) a čp.76/I (na západní straně náměstí, viz níže). Šlo o původní městské usedlosti, existující již k roku 1771, kdy se zavádělo číslování domů, které tak tvoří souvislou číselnou řadu. V historickém jádru Rokycan se to týkalo domů čp.1–133, možná až do čp.140. (Podrobněji v seznamu domů podle čísel popisných). Dům čp.151/I do toho prvotního souboru zástavby, existující v roce 1771, nezapadá. Další zarážející skutečností je, že tyto domy, stojící na hlavním městském rynku nebo v jeho blízkosti, postrádaly právo várečné, kterým disponovala většina měšťanských domů. A pak je tu fakt, že plocha těchto tří domů byla původně v obecním vlastnictví. Dům čp.151/I sloužil jako sídlo různých městských institucí a bydleli v něm obecní úředníci. Dům čp.158/I byl zase postaven pro městskou opatrovnu a když obec roku 1784 prodávala parcelu na stavbu domu čp.144/I, šlo o pozemek nezastavěný a v majetku obce.[1] Otázka tedy zůstává: jaká byla podoba této lokality před zbudováním těchto tří klasicistních domů, tedy na sklonku 18. století?

Odpověď poskytují materiály z jednání obecní rady z 80. let 18. století. Dne 15. července 1783 se obecní rada zabývala žádostí, kterou městu podal Michal Hejrovský „by jemu místo při té nyněji chtějíc zahrady proti domu p. Václava Růžka pro vystavení příbytku z darma (…) vykázalo.“[2] Na místě zahrady pak skutečně Hejrovský postavil před rokem 1787 dům čp.144/I.[3] O tomto domě podrobněji v kapitole ulice Míru. Ze zprávy z července 1783 vyplývá, že na místě čp.144/I se rozkládala zahrada v obecním majetku. Konkrétnější nástin původní podoby lokality nabízí dopis od podkomořského úřadu, který nesouhlasil s bezplatným poskytnutím pozemku. S dopisem se 23. prosince 1783 seznámila obecní rada. Píše se v něm: „na obecním místě již wachstube, zahrada a schránka pro stříkačky [asi kůlna pro hasiče – pozn. aut.] vystavěna jest a pokud by ještě nějaké místo zbývalo, má se licitando [tedy v dražbě – pozn. aut.] odprodati, nikoliv ale Hejrovskému zdarma dát.“[4] Zápis ze schůze rady z prosince 1783 je významný, protože potvrzuje, že v bloku mezi náměstím, ulicí Míru a Havlíčkovou stála wachstube, běžně označovaná jako wachštubna.

V roce 1788 se uvádí v seznamu domů objekt čp.141/I, označený jako „Wachštubna“ (Vachštubna, Wachstube) neboli městská strážnice. Dne 23. ledna 1787 před magistrát předstoupil Kašpar Oringel [Lohringel] a prohlásil, že „ve wachštubně ani nahoře kusá lepenice, ani v dole kupa cihel neční. On že přece ročně 152 dávati musí.“ A požádal o slevu na činži. Obecní rada sdělila, že mu sleví nájem na 7 zlatých a 3 krejcary, protože nouze o byty už není tak hluboká jako dřív. „Kdyby ale vojsko sem přijíti mělo, že se bude muset vystěhovat.“[5] Dne 15. června 1787 se Kašpar Lohringel ozývá magistrátu znovu s tím, zda „by ještě na woštubně zůstati mohl, na potom zda by se v rathauze pro něho byt dodělal.“ Radní konstatovali, že obojí je možné.[6] Tyto zprávy potvrzují, že objekt sloužil pro ubytování vojska a v mezidobí jako levné obecní byty. V matrice se čp.141/I uvádí poprvé 6. října 1788, kdy se tu narodila dcera Josefy Terezie Bendové.[7] Dá se předpokládat, že wachštubna se nacházela přímo u náměstí na místě pozdějšího domu čp.151/I, ale nejspíš zaujímala jiný, menší půdorys, protože dům čp.151/I svým širokým průčelím a pravidelnou uliční čarou působil více jako novostavba z 1. čtvrtiny 19. století. Potvrzením existence Wachštubny se zároveň zčásti vysvětluje nelogické porušení souvislé řady popisných čísel. Městská strážnice buď stála už v roce 1771 a obdržela číslo popisné čp.141/I nezapadající do číselné řady, protože šlo o soubor obecních a obranných objektů, číslovaný separátně (čp.133–141 označují různé městské brány, školu nebo kostelní věž). Nebo vyrostla až někdy mezi roky 1771–1783 a pak dostala nové číslo popisné čp.141/I (o takové významné obecní investici ale městské knihy mezi roky 1771 a 1783 nehovoří, tudíž to není pravděpodobná varianta).

Shrňme tedy: v 80. letech 18. století ani jeden z domů čp.151/I, čp.158/I a čp.144/I nestál. Na jejich místě se rozkládal areál v majetku obce, tvořený městskou strážnicí čp.141/I, zahradou a kůlnou pro hasiče. Existence takovéto mezerovité zástavby v centrální části města, u hlavního rynku a u hlavní ulice vedoucí k Plzeňské bráně, nicméně působí anomálně. Zatímco podobu lokality dle stavu z roku 1783 lze rekonstruovat poměrně přesně, přetrvává otázka, jak západní strana náměstí a přilehlý úsek ulice Míru vypadaly o dvacet, padesát nebo sto let dříve. To, že velká část bloku mezi náměstím, ulicí Míru a Havlíčkovou ulicí byla v obecním vlastnictví, by mohlo nasvědčovat tomu, že nešlo o běžnou měšťanskou zástavbu. Nabízí se několik teorií.

1) Mohlo to být původní místo radnice (a proto zde tak velkou plochu zabíraly pozemky v držení obce). Tato hypotéza je ale vyvrácena tím, že radnice je v Rokycanech spolehlivě doložena na nynějším místě již koncem 16. století. V roce 1590 se v účtu za opravu městské šatlavy umístěné na dvoře radnice mluví o „vtažení žlebů při šatlavě z strany Trnkový“,[8] přičemž Trnka byl tehdy majitelem domu čp.133/I (dnes Lidový dům vedle radnice).

2) Obecní areál mohl vzniknout někdy před rokem 1783 výkupem a přestavbou původních měšťanských domů pro účely města, snad v důsledku požáru, nebo finanční nouze původních majitelů, což obec využila k odkupu těchto staveb. V takovém případě zde dříve stály běžné měšťanské domy a teprve později (někdy v 17. nebo 18. století) došlo k transformaci lokality na obecní areál. Tato teorie ale neřeší otázku, jak to že u hlavního městského rynku byla jen mezerovitá zástavba. (Vysvětlením by bylo snad jen, že v důsledku ekonomické a populační stagnace jako epidemie, požár či válka zástavba prořídla.) Ale hlavní námitkou proti její platnosti je, proč by město nákladně investovalo do takto rozsáhlé pozemkové domény v obecním vlastnictví, když disponovalo radnicí.

3) Celá lokalita mohla být původně součástí náměstí. Ve srovnání s předchozí teorií o tom, že původní měšťanská zástavba prořídla a změnila se na monofunkční obecní areál, by naopak šlo o to, že zahušťování zástavby a nedostatek prostoru vedl k záboru části městského rynku. Tato teorie je nejpravděpodobnější, byť rozhodně nikoliv potvrzená. V takovém případě byla možná až do sklonku 18. století západní strana hlavního rokycanského rynku otevřená a náměstí vybíhalo ramenem až k Havlíčkově ulici. Někdy před rokem 1783 (spíše ale dřív, v 17. nebo 1. polovině 18. století) bylo náměstí redukováno a vyrostla tu strážnice. Tato hypotéza by zpochybňovala dříve široce přijímaný výklad, podle kterého západní strana Masarykova náměstí svou pravidelnou uliční čarou odpovídá vrcholně gotické městské lokaci ze 14. století. Pokud ovšem ještě v 17. nebo dokonce 18. století procházela plocha náměstí změnami, by to byl silný argument pro teorii zastávanou Karlem Kučou nebo manželi Ebelovými (viz popis urbanistického vývoje náměstí), podle níž je Masarykovo náměstí v nynější rozloze výsledkem podstatné redukce původního, daleko většího rynku, sahajícího snad kdysi na západě až k dnešní Komenského ulici, který byl teprve postupně zastavován „parazitním“ vkládáním nových bloků (o těchto teoriích též v samostatné mapové analýze ohledně rozsahu hlavního náměstí).

2.3.2. Výstavba domu čp.151/I

Dne 12. února 1808 se na magistrát obrátil městský lékař František Šafařík s žádostí „um kaufliche ueberlassung demselben der hinter der Hauptwache leer stehenden Gemeindplatzes,“ neboli „o přenechání témuž [tedy Šafaříkovi – pozn. aut.] za úplatu ono prázdné obecní místo za hlavní strážnicí.“ Radní věc zadali k prošetření hospodářskému úřadu.[9] Z formulace plyne, že mohlo jít o parcelu na místě pozdějšího domu čp.158/I. Zmíněná strážnice stávala zhruba v místech domu čp.151/I na rohu náměstí a dům čp.144/I na rohu ulice Míru a Havlíčkovy už tehdy stál. Dne 16. února 1808 ale hospodářský úřad magistrátu Šafaříkovu žádost zamítl.[10] Plán nebyl realizován a k stavebnímu využití proluky domem čp.158/I došlo až ve 40. letech 19. století.

Přímo na rohu náměstí a ulice Míru dosluhovala městská strážnice (Vachštubna). Na jejím místě vyrostl v roce 1818 patrový klasicistní dům čp.151/I. V této době probíhala v Rokycanech série dílčích urbanistických regulací. Severní fronta dnešní ulice Míru od Masarykova náměstí až k výjezdu z městských hradeb Plzeňskou branou byla postupně bořena a na místě původní zástavby vytýčena pravidelná širší uliční čára. Do této transformace zapadá i výstavba čp.151/I.

Dne 12. března 1816 se radní na schůzi magistrátu seznámili s přípisem podkomořského úřadu o „neu zu erbauenden Feuerlöschrequisitendepositoriums,“ tedy „nově majícím se postaviti skladu hasičských potřeb.“ Radní ustavili komisi a pověřili hospodářský úřad vyjádřením.[11] Není jasné, zda si tuto investici vyžádal stát v rámci zpřísněných požárních předpisů, nebo zda šlo o iniciativu obce. Každopádně jde o první zmínku o stavbě, jež měla nahradit hasičskou kůlnu, která se v tomto domovním bloku nacházela (viz výše), a která byla skutečně o pár let později realizována coby dům čp.151/I. Ačkoliv v dobových (převážně německých) pramenech se opakovaně používá označení sklad hasičských potřeb (byť v dobové češtině se patrně užívala jiná formulace, možná cosi jako „hasičské depositorium“, později jednoduše „obecní dům“[12]), ve skutečnosti šlo o daleko ambicióznější investici (tak trochu maskovanou technicistním označením), v jejímž rámci obec zbudovala celý velký dům čp.151/I, fakticky jakousi „druhou radnici“, detašované sídlo městských institucí a úředníků, včetně jejich soukromých bytů. Teprve roku 1818 získalo náměstí podobu, kterou si pak udrželo víceméně až do komunistických demolic v 80. letech 20. století.

Příprava výstavby čp.151/I trvala dva roky, od jara 1816 do jarních měsíců roku 1818, kdy se začalo s výstavbou. Dne 16. dubna 1816 se magistrát zabýval přípisem podkomořského úřadu „mit Bewilligung zur Erbauung eines Feuerlöschrequisitendepositoriums und Quartiern für einigen Beamten,“ tedy „se svolením k vystavění skladu hasičských potřeb a bytů pro několik úředníků.“[13] V témže zápisu se mluví v jiných bodech i o odprodeji obecního domu čp.10/I (na jižní straně náměstí, viz výše), ale z kontextu se zdá, že šlo o nesouvisející body. Záměr postavit sklad pro hasiče a zejména byty pro městské úředníky napovídá, že šlo o záměr, který se o pár let později realizoval v podobě výstavby domu čp.151/I. Dne 2. července 1816 se magistrát zabýval psaním od krajského inženýra von Kottnauera „samt Bauplane, Kostenüberschlage und Verzeichniße das bauen wollende Feuerlöschrequisitendepositorium,“ tedy „včetně stavebních plánů, odhadu nákladů a výkazů stavěti chtějícího skladu hasičských potřeb.“ Radní pověřili hospodářský úřad dalším jednáním.[14] Na témže zasedání 2. července 1816 se také magistrát seznámil s přípisem podkomořského úřadu, který žádal o „Berichtsverstattung, ob das zum Verkauff angetragenen obrigkeitl. Gemeindhaus zum Feuerlöschrequisitendepositorium und Einschickung des Überschlags des neuene Gebäudes,“ neboli česky „o nahlášení, zda k prodeji nabízený vrchnostenský obecní dům ke skladu hasičských potřeb [je vhodný? – pozn. aut.] a zaslání odhadu na novou budovu.“[15] Ukazuje se, že státní úřady zvažovaly, zda by se zamýšlené skladiště nemohlo zřídit v již existující obecní budově (šlo o dům čp.10/I), zatímco město plánovalo novostavbu. Dne 30. července 1816 byl magistrátu předložen protokol o jednání s místními měšťany ohledně dovozu stavebního materiálu na budoucí stavbu skladu hasičských potřeb. Radní se pak usnesli zprávu zaslat podkomořskému úřadu.[16] Pak se celá věc ale na mnoho měsíců zastavila. Dne 21. února 1817 magistrát projednal text zprávy, která měla být odeslána podkomořskému úřadu „wegen bisher nicht erhaltenem Bestättigung des Lizitazionsprotokolls über Verkauffes Gemeindehaus,“ neboli „v příčině dosud neobdrženého potvrzení licitačního protokolu na prodej obecního domu.“ Šlo o dům čp.10/I. Dále se ve zprávě žádalo o rozhodnutí ohledně výstavby „Feuerlöschdepositoriums“ (skladu hasičských potřeb).[17]

Pak se přípravy na chystanou stavbu na jistou dobu zamrzly kdesi uvnitř rakouské byrokracie. Až 25. července 1817 se radní seznámili se zprávou od krajského úřadu ohledně „Bewilligung zur Erbauung eines Feuerlöschrequisitendepositoriums,“ tedy o „svolení s výstavbou skladu hasičských potřeb.“[18] Dne 29. července 1817 se před radními ocitl nový přípis od podkomořského úřadu, ve kterém se povoluje stavba hasičského skladu a zároveň prodej domu čp.10/I, včetně vyhotovení kupní smlouvy.[19] Dne 9. ledna 1818 se na schůzi magistrátu dotazují zástupci místních měšťanů na novinky okolo „Feuerlöschrequisitengebäude“ („budovy pro hasičské potřeby“). Magistrát odpověděl, že „nach dem Vermög allerhöchsten Verordnung an diesen Bau sogleich die Hand angelegt werden soll und die mit Bespannung versehen Bürgerschaft,“ neboli „dle nejvyššího nařízení má se k této stavbě neprodleně přikročiti a měšťané, potahem opatření, mají k tomu býti povoláni.“ Město zároveň upozorňovalo, že není jisté, zda se stavbu podaří zcela dokončit během jednoho roku.[20] Právě možnost a finanční okolnosti dodání vlastních koňských povozů na dovoz materiálu na stavbu bylo to, co představitele místních měšťanů zajímalo nejvíce.

Dne 20. ledna 1818 se před radními projednával protokol s truhlářem Kristiánem Auingerem „wegen zum Feuerlöschdepot zu verrichtenden Arbeit,“ tedy „skrz pro skladiště hasičských potřeb mající se provésti práce.“[21] Dne 24. února 1818 seznámil radu Jan Köck se zprávou „über den bis zum 23 February 818 zugeführten und übernommenen Baustein zum Feuerlöschrequisitengebäude,“ tudíž „o do 23. února 1818 dovezeného a převzatého stavebního kamene na budovu pro hasičské potřeby.“ Köcka uvádí magistrát jako dohlížitele na stavbu.[22] Dne 13. března 1818 obecní rada projednala protokol s tesařským mistrem Vavřincem Páníkem „über verakordirte Zimmerarbeit bei dem neuen Feuerlöschrequisitendepositoriumsbauen,“ tedy „o smluvené tesařské práci na stavbě nového skladiště hasičských potřeb.“[23] Je vidět, že již před jarním startem stavební sezóny probíhala příprava na spuštění této významné stavební akce. Dne 15. května 1818 se schůze magistrátu seznámila s dalším psaním od podkomořského úřadu ve věci „Einstellung des Baus des Feuerlöschrequisitendepositoriums,“ neboli „stavby skladu hasičských potřeb.“ Radní mimo jiné konstatovali, že vysoké státní úřady stavbu označily za nezbytnou. Rozhodli, že stavební kámen se složí na hlavním náměstí. Uvedli rovněž, že na tuto stavbu se v obecní kase nachází 2000 zlatých a kromě toho úspory měšťanstva ve výši 3000 zlatých na vápno a zednické práce.[24] Z formulace písemného vyjádření plyne, že stavba ještě nezačala, ale byla připravená.

Dne 12. června 1818 magistrát vyslechl žádost, kterou podal vedoucí stavebního dozoru Jan Köck, v níž žádá, aby se stavebnímu mistrovi Ondřeji Černému úředně zakázalo „Ziegelverschwendung bei Aufführung der Hauptmauer, wegen sonst über dem Bauplan oder projectirte Ziegelvorrath nicht hinreichen würde,“ neboli „plýtvání cihlami při vyvádění hlavní zdi, poněvadž by jinak zásoba cihel podle stavebního plánu ustanovená nepostačovala.“ Radní odsouhlasili, že Černému žádost zašlou.[25] Dne 19. června 1818 se pak před obecní radou objevila další zpráva od Jana Köcka, podle které „das Bauholz für Feuerlöschrequisitendepositorium bereits zum ganzen abgezimmert,“ tedy „stavební dřevo na sklad hasičských potřeb je docela instalované.“ Požádal pak o provedení kontroly při přejímce tesařských prací.[26] Dozvídáme se, že v červnu 1818 již se rychle stavělo a probíhala hrubá stavba, asi už včetně krovů a podlah. Dne 3. července 1818 radní projednali protokol o provedení jednotlivých prací. Stavební práce vedl Ondřej Černý, zámečnické práce Václav Hrdlička a kovářské práce Václav Till. Vedoucí stavebního dozoru Jan Köck zároveň radu seznámil s bilancí dovozu stavebního kamene za pomoci měšťanů od 23. února do 25. června 1818.[27] Dne 18. srpna 1818 Ondřej Černý a Jan Köck magistrát seznámili s další rekapitulací dovozu stavebního kamene na tuto stavbu ze strany měšťanů od 26. června do 9. července 1818.[28] Využívání měšťanských povozů pro dopravu stavebního materiálu bylo povinné. Dne 28. července 1818 se před obecní radou řešil protokol, ve kterém čelil Jan Karel Hořice stížnosti pro své odmítání dovážení cihel na stavbu skladu hasičských potřeb.[29] Dne 9. října 1818 posuzoval magistrát další protokol s měšťany, kteří se nepodíleli na dovozu stavebních cihel na budování skladu hasičských potřeb.[30]

Dne 18. září 1818 projednal magistrát protokol s Františkem Ungerem a Václavem Hájkem ohledně dohodnutého lámání kamene na stavbu skladu hasičských potřeb. Radní se usnesli zápis přeposlat podkomořskému úřadu.[31] Dne 25. září 1818 se pak před magistrátem projednával přípis krajského úřadu ve věci pokračování ve stavbě skladu hasičských potřeb.[32] Je pravděpodobné, že po dobu žňových prací tempo výstavby polevilo. Dne 6. listopadu 1818 se na schůzi obecní rady projednal protokol o úmluvě ohledně provedení veškerých truhlářských prací na stavbě skladu hasičských potřeb.[33] Dne 5. prosince 1818 posuzoval magistrát „Überschlag zum neuen Brunnen und Wasserkanal bei dem neuen Feuerlöschrequisitendepositorium,“ neboli „odhad na novou kašnu a vodní kanál při novém skladu hasičských potřeb.“ Radní rozhodli, že věc se má projednat ve shodě se zednickým mistrem.[34] Německé slovo „Brunnen“ může označovat studnu nebo kašnu. V prvním případě mohlo jít o záměr zřídit veřejnou studnu s pumpou na vodu, jaké se v 19. století staly běžnou součásti uličních interiérů v Rokycanech. V druhém případě šlo o plán zbudování nové kašny.

Během roku 1819 byl pak nový dům dále budován a patrně z větší části dokončen. Dne 10. ledna 1820 podali radní na schůzi magistrátu návrh ohledně vydání „2 Klafter Bauholzes in das Absteigquartir N. C. 151 für den Kreiskomissär Boleslawsky,“ neboli „dva sáhy stavebního dříví ve vojenském kvartýru N. C. 151 pro krajského komisaře Boleslavského.“ Radní rozhodli, že věc se předá k projednání hospodářskému úřadu.[35] Ze zprávy plyne, že počátkem ledna 1820 již měl dům své číslo popisné a že probíhala příprava na zařizování vojenského bytu, který tu byl mj. umístěn. Zároveň to ale znamená, že nebyly ještě zcela dohotoveny vnitřní prostory. To potvrzuje i následující archivní záznam. Dne 15. února 1820 se totiž obecní rada seznámila s vyjádřením Jana Köcka ohledně formuláře pro vyúčtování stavby skladu hasičských potřeb. Radní se pak usnesli, že „durch erstatteten Bericht daß die abgeforderte Rechnung nach vollendetem Bau eingesendet werden wird,“ neboli „s podaným oznámením, že požadovaný účet po dokončení stavby zaslán býti má.“[36] Tady je explicitně uvedeno, že stavba ještě není dokončena. Dne 25. července 1820 projednával magistrát protokol s oněmi měšťany, kteří „annoch mit Zufuhr des Steines zum Feuerlöschdepositorium im Rückstande sind,“ neboli „dosavad za dovoz kamene na sklad hasičských potřeb dlužni jsou.“[37] V tomto již patrně šlo o zpětné vyúčtování. Není pravděpodobné, že by stále ještě v této fázi probíhal dovoz stavebního kamene na tuto stavbu. Dne 1. srpna 1820 se před obecní radou řešil výsledek protokolu, jehož stranami byl Josef Hütter, Karel Lehner a Josef Kordík, ohledně „zur erbauenden gemeinschaftl. Mauer bey den neuen Gemeindhause,“ tudíž „mající se postaviti společné zdi při novém obecním domě.“ Město určilo, že ke stavbě zdi má dojít co nejdříve a dle předloženého plánu.[38] Josef Hütter žil v čp.144/I na rohu ulice Míru a Havlíčkovy, nový obecní dům je čp.151/I. Šlo tedy o zeď ve vnitrobloku. Jde o další důkaz, že stavba domu čp.151/I už byla skončená, popřípadě končící.

Dne 16. srpna 1820 obecní rada projednala psaní od krajského úřadu, ve kterém informuje, že krajský inženýr „zur Besichtigung und Übernahme des neuen Feuerlöschdepositorii abgeschikt werde,“ tudíž „k obhlídce a převzetí nového skladu hasičských potřeb vyslán bude.“[39] Dne 22. srpna 1820 radní projednali otázku „Quartierzins in dem neu erbauten Feuerlöschdepositorio in 1sten Stockwerk,“ česky tedy „činže za kvartýry [tedy nájemní byty – pozn. aut.] v nově postaveném skladu hasičských potřeb, v 1. patře.“[40] Lze tedy říci, že stavba byla v srpnu 1820 dokončena. Zpráva z 22. srpna zároveň ukazuje, že formální označení „sklad hasičských potřeb“ se poměrně nelogicky užívalo pro celou patrovou budovu. Dne 12. září 1820 se rada seznámila se zprávou krajského inženýra ohledně jeho zjištění při obhlídce novostavby.[41] Dne 19. prosince 1820 bylo obecní radě předloženo vyúčtování této provedené stavby za rok 1820.[42] Šlo o symbolické zakončení této městské investice.

2.3.3. Další stavební vývoj domu čp.151/I

Matrika poprvé dům čp.151/I zaznamenala 5. srpna 1821, kdy se tu narodil syn magistrátního tajemníka Františka Leglera. Šlo o vlivného muže. Jeho manželkou byla Marie Mrázová, dcera mlynáře Antonína Mráze z Prahy čp.504.[43] (Výstavný dům čp.504, zvaný U Mrázů, dodnes stojí v pražské Melantrichově ulici.[44]) František Legler se koncem 30. let 19. století stal rokycanským purkmistrem.[45] Od počátku šlo o stavbu na prestižní adrese a bydlení tu našli i další městští úředníci. Matrika v roce 1832 uvádí úmrtí jistého Václava Schenka v čp.151/I. Je uváděn coby magistrátní rada.[46]

→ODKAZ: Zbořená západní strana náměstí TGM. Vlevo klasicistní rohový dům čp.151/I z 20. let 19. stol., vedle něj starší dům čp.76/I. Pohlednice z 1. republiky.

→ODKAZ: Pohlednice z počátku 80. let 20. století. V pravé horní sekci pohlednice snímek západní strany náměstí. Vlevo dům čp.151/I již po modernizaci fasády, vedle něj dům čp.76/I.

Dne 25. července 1822 obecní rada projednala ujednání, které s obcí uzavřel Tomáš Bláha, ve věci „Pflasterung des Gemeindhaushofs,“ neboli „výdlažby dvora obecního domu.“ Magistrát záležitost předložil k posouzení hospodářskému úřadu a k vyjádření Janu Köckovi.[47] Dne 30. srpna 1822 pak radní urgovali u hospodářského úřadu otázku „Pflasterung des Hofraumes beim Feuerlöschdepositorio,“ tedy „výdlažby dvora u skladu hasičských potřeb.“[48] Na své schůzi z 27. září 1822 radní podali návrh na hospodářský úřad ve věci „die Gasse beim Gemeindhaus auspflastern und verbesseren zu lassen,“ v překladu „ulici u obecního domu vydlážditi a upraviti nechati.“ Magistrát námět předložil k vyřízení hospodářskému úřadu.[49] Jednalo se o úsek ulice Míru, probíhající podél jižní strany domu čp.151/I (naproti domům čp.9/I a čp.10/I).

Roku 1827 byl dům čp.151/I odhadnut pro účely protipožárního pojištění. Šlo o zděnou budovu, s klenutým přízemím, požárními (rozuměj zděnými) štíty a taškovou střechou. Za domem se nacházela zděná kůlna, krytá taškami.[50] V roce 1832 sídlil v přízemí sklad hasičského nářadí a strážnice s vojenským vězením (v tom vlastně novostavba navázala na starší objekt Wachštubny, viz výše). První patro se využívalo pro obytné účely. Šlo tehdy nadále o obecní objekt.[51] Stejný stav zaznamenává i popis z roku 1849.[52] Od roku 1850 v čp.151/I sídlily okresní úřady.[53] V roce 1855 podkrajský úřad.[54] Dne 7. srpna 1884 zastupitelstvo rozhodlo v Rokycanech zřídit měšťanskou školu s tím, že k tomuto účelu později poskytlo i dům čp.151/I. Měšťanská škola se otevřela 16. září 1885 a v čp.151/I byly umístěny učebny pro chlapce.[55] Na katastrální mapě z roku 1838 je dům čp.151/I zakreslen.

Po výstavbě novostavby měšťanské školy v ulici Míru sídlily v čp.151/I v letech 1896–1927 okresní úřad a policejní strážnice.[56] Když se v létě 1926 začalo jednat o úpravě radnice, jednu dobu se uvažovalo ponechat v historické radniční budově jen muzeum a archiv a všechny městské úřady přesunout do domů čp.151/I a čp.158/I, které by byly zvýšeny o 2. patro.[57] V červnu 1927 dokonce radní vzali na vědomí náčrtek a přibližný rozpočet novostavby a usnesli se zahájit jednání s obecní spořitelnou, aby tento projekt realizovala.[58] Návrh ovšem nenalezl podporu, protože byl příliš nákladný a historická budova radnice by ztratila svůj účel.[59] Dne 8. července 1927 rada vzala na vědomí, že spořitelna nereflektuje na výstavbu na místě obecních domů čp.151/I a čp.158/I. Rozhodnuto proto bylo, že stavební komise se bude zabývat otázkou jejich využití pro bytové účely a k umístění obchodů.[60] Dne 14. července 1927 pak radní určili, že záležitost využití čp.151/I a čp.158/I k obytným účelům projedná následující pondělí užší komise, sestávající z Františka Zrzaveckého, Rudolfa Šlesingera a Františka Pokorného.[61] Na své následující schůzi 20. července 1927 vzala rada na vědomí zprávu této komise s tím, že prodej domů bude inzerován v týdeníku Žďár a v Národní politice.[62] Dne 17. srpna 1927 radní přečetli došlé nabídky na odkup domů čp.151/I a čp.158/I a usnesli se, že je posoudí zvláštní komise.[63] Dne 24. srpna 1927 vzala rada na vědomí posudek této komise ohledně prodeje obou domů a unesla zahájit jednání s Občanskou záložnou o zvýšení ceny nebo s uchazeči o byty a krámy v uvedených domech.[64] Počátkem září 1927 rada žádost Občanské záložny na udání ceny domů čp.151/I a čp.158/I odložila do příští chůze, až bude znám výsledek jednání se zájemci o pronájem místností v těchto domech.[65] Koncem září 1927 následoval další odklad, přičemž už se ale mluví jen o „otázce pronájmu“ obou domů. Mělo se o ní rozhodnout na zvláštní schůzi rady 22. září 1927.[66] Tehdy pak skutečně město jednalo již jen výlučně o pronájmu místností v čp.151/I a čp.158/I a rozhodlo se domy neprodávat.[67]

V roce 1928 se zdejší úřadovny vystěhovaly do radniční budovy a v přízemí domu čp.151/I vznikly obchody.[68] Dům tehdy prošel celkovou rekonstrukcí (společně se sousedním čp.158/I – viz kapitola „ulice Míru“). Zůstal v obecním vlastnictví. V prosinci 1927 radní schválili návrh městské technické kanceláře na úpravu výkladů a obytných místností v čp.151/I a čp.158/I.[69] V prosinci 1927 schválilo zastupitelstvo výpůjčku 5 339 908 Kč z obecního lesního rezervního fondu na mimořádný rozpočet na rok 1927. Mezi již prováděnými investicemi na rok 1927 se uvádí i oprava obou domů za 150 000 Kč (celá částka měla být kryta výše uvedenou půjčkou). Sociálnědemokratický poslanec Josef Selement žádal v prosinci 1927 zastupitelstvo, aby do příští schůze oznámilo, jaký náklad bude potřeba na úpravu bytů a krámů v čp.151/I a čp.158/I.[70] Selementovi byla vypracována oficiální odpověď, podle níž předběžné náklady na adaptaci domu čp.151/I činí 65 893 Kč a u domu čp.158/I jde o 5624,48 Kč.[71] Podle výkazu investic bylo od 1. ledna do 30. dubna 1928 vydáno v kapitole úhrada mimořádných plateb a prací za opravy obou domů 1308,13 Kč.[72] V květnu 1928 se radní usnesli požádat architekta Babušku, aby vyhotovil rozpočet na rekonstrukci radnice čp.1/I i domů čp.151/I a čp.158/I. Rada ale přiznala, že rozhodnutí o startu rekonstrukce těchto domů je odloženo kvůli příkazu zemského správního výboru zastavit projednávání nových investic do schválení obecního rozpočtu na rok 1928.[73] V červenci 1928 se tato akce uvádí jako jedna z těch, které se provádějí (i když třeba jen zčásti), nebo už jsou hotovy.[74] V červenci 1928 taky jedná zastupitelstvo o výsledku intervence, kterou zástupci města vedli u zemského správního výboru a kde bylo město postaveno před nutnost redukce investic. Městská rada 23. června 1928 provedla návrh škrtů. V jejím rámci ale oprava obou domů v rozpočtu zůstala.[75] V září 1928 rada rozhodla, že se má přezkoumat účet pro architekta Babušku za skicu přestavby domů čp.151/I a čp.158/I.[76] V dubnu 1929 pak radou byla uznána oprávněnost výplaty 6008,82 Kč jako honoráře pro Babušku za skicu na zastavění parcel na místě dvou starých domů na náměstí.[77] V prosinci 1928 souhlasila rada s tím poukázat k výplatě účty pro J. Splítka 8051 Kč za výkladní skříně v čp.151/I a pro Š. Wolfa 6473,66 Kč za adaptaci krámu v čp.151/I.[78] Městská rada rozhodla v září 1930, že dle návrhu městské technické kanceláře se v čp.151/I provede oprava sklepa za cca 1500 Kč.[79] Na své schůzi koncem května 1931 rada souhlasila, že obec opraví vlhké omítky v přízemí čp.151/I do výše 500 Kč a že není námitek, aby Živnostenská záložna opravila fasádu v přízemí brizolitem, přičemž obec ji přispěje 10 Kč na 1 metr čtvereční. Oprava fasády v 1. patře na náklady obce ale byla zamítnuta pro nedostatek peněz.[80] K 31. prosinci 1932 se uvádí čp.151/I v seznamu obecních nájemních domů.[81]

V červnu 1972 se na zasedání pléna MěstNV mluví o tom, že dům čp.151/I má projít v roce 1975 opravou, v jejímž rámci budou upraveny i prodejny v přízemí.[82] Dle výhledu rozvoje služeb, předloženého v říjnu 1973, měla rekonstrukce proběhnout dokonce už roku 1974.[83] Roku 1974 se v novém harmonogramu konstatuje, že úprava interiérů „květinové síně“ proběhne až v letech 1976–1980.[84] V jiných pramenech ale naopak uváděno, že v roce 1974 mělo město zvýšené náklady na údržbu domu čp.151/I.[85] Původní klasicistní, jednoduchá, ale uměřená fasáda domu čp.151/I byla skutečně v 70. letech 20. století nahrazena odpudivou brizolitovou krustou (zobrazena už na fotografii v publikaci z roku 1978[86]). Parter domu byl tehdy obložen světlými dlaždicemi a do okenních otvorů vsazena typizovaná nedělená okna. Střecha ponechána původní, s taškovou krytinou a volskými oky.[87] Byla na ní umístěna velká kovová konstrukce reklamy na podnik Kovohutě Rokycany, sestávající z několikaposchoďových trubek, na nichž stály nápisy: „KOVOHUTĚ“ a „BAREVNÉ KOVY“.[88]

V říjnu roku 1985 byl objekt vystěhován a v lednu následujícího roku zbořen.[89] Současně s domem čp.151/I byly směrem na západ od něj ke křižovatce ulice Míru a Havlíčkovy postaveny v 19. století další dva patrové klasicistní domy čp.158/I a 144/I (jejich popis se nachází v kapitole „ulice Míru“). I ony v 80. letech 20. století zbořeny.

2.3.4. Zbořený dům čp.76/I

Vedlejší dům čp.76/I byl starým měšťanským sídlem. Podle K. Hofmana byl dům roku 1778 opraven tehdejším majitelem Vojtěchem Kordíkem.[90] Roku 1784 vyhořel. V dobovém popisu se uvádí, že oheň poškodil dům, stáje a stodolu.[91] V městském archivu se nachází složka z roku 1901, nazvaná „Kellner Antonín, přestavba čp.76/I“.[92] Patrový objekt s čtyřosým průčelím měl pozdně barokní fasádu. Ta ale podlehla počátkem 20. století secesní modernizaci. To se stalo patrně okolo roku 1906, kdy se do objektu nastěhovala Okresní hospodářská záložna.[93] Z pozdně barokní výzdoby zbyl jen původní portál, datovaný v kamenném ostění rokem 1778.[94] V městském archivu se nachází spisový materiál z roku 1907, pod jménem „Kellner Antonín, oprava komínu v čp.76/I“.[95]

→ODKAZ: Pohlednice z poloviny 70. let 20. století. V pravé horní sekci pohlednice je snímek severozápadního rohu náměstí, kde byla zachycena podoba domu čp.76/I s barokně-klasicistní fasádou krátce před demolicí.

Po roce 1969 byl dům v interiérech nákladně adaptován pro účely Československé státní pojišťovny. Fasáda prošla opravou roku 1970.[96] Práce zajistila Domovní správa.[97] Na rozdíl od mnohých soudobých akcí podobného druhu v Rokycanech zde nedošlo k setření původního fasádního dekoru. Koncem roku 1983 se uvádí, že obyvatelům tohoto domu už je přidělen jeden náhradní byt (respektive došlo k přestěhování do nově přiděleného podnikového bytu). Přidělení dalšího náhradního bytu pro obyvatele čp.76/I je ještě v listopadu 1983 v řešení.[98] Náhradní byt potom přidělen 19. ledna 1984.[99] I tento dům byl následně v říjnu 1985 vystěhován a v lednu 1986 zbořen.[100]

2.3.5. Příprava asanace západní strany náměstí

Od 60. let 20. století si komunistické vedení města pohrávalo s myšlenkou radikální přestavby historického jádra města. V první fázi proběhla bezohledná “asanace“ vnitrobloku mezi Masarykovým náměstím a Knihovou ulicí, kam bylo implantováno panelové sídliště. V téže době Československo prožívá okouzlení velkolepou, progresivní architekturou. Levicové projekty předválečné avantgardy se dočkaly realizace v podmínkách totalitního režimu a centrálně řízené ekonomiky. V maloměstě typu Rokycan se k tomu přidala provinční dychtivost jít s proudem doby a imitovat vzory z větších měst. Výsledkem byly plošné demolice mnoha částí historického jádra, včetně celé západní strany náměstí, kterou zaujal na samotném konci vlády komunistické strany obchodní dům Žďár čp.215/I.

→ODKAZ: Mapa demolic v západní části historického jádra Rokycan včetně původní západní strany náměstí. Klikni pro detailní přehled zástavby, včetně označení domů čísly.

Poprvé se o myšlence radikální demolice celé západní fronty náměstí, včetně Havlíčkovy a Týmlovy ulice, tedy až k objektu základní školy v ulici Míru, mluví na zasedání pléna městského národního výboru v listopadu 1969. Předseda MěstNV František Hlad upřesňuje, že (pokud dají památkáři souhlas) bude možné postavit na místě stávající zástavby „Dům služeb“. Mluví ovšem zatím o výhledovém řešení, s perspektivou okolo roku 1980.[101] V listopadu 1969 se v materiálech MěstNV uvádí, že výstavba obchodního domu proběhne až v letech 1976–1980, přičemž ale již v roce 1970 plánovalo město projednat s rokycanskými průmyslovými podniky otázku případného spolufinancování.[102] V té době se ovšem ještě zvažovala varianta výstavby obchodního domu v prostoru U Libuše, na náměstí 5. května (tam ovšem později vyrostlo sídlo KSČ, viz kapitola „okružní třída“). Proces asanace centrální části historického jádra Rokycan se každopádně dal do pohybu. V létě 1973 (někdy mezi 19. červnem a 14. srpnem) rada MěstNV uložila vedoucímu odboru výstavby Fialovi projednat na ONV otázku výstavby Domu služeb v Rokycanech s tím, že jeho investorem by byl právě ONV.[103]

Obchodní dům Žďár je největším realizovaným objektem z projektované výstavby Rokycany-střed, kterou počátkem 80. let 20. století navrhl plzeňský Stavoprojekt po zadání od Okresního národního výboru. Šlo o megalomanský stavební akt, zamýšlený na 7. a 8. a 9. pětiletku, po jehož realizaci by střed Rokycan ve své původní podobě fakticky zmizel.[104] Už 24. dubna 1979 rada MěstNV vzala na vědomí informací vedoucího odboru výstavby Jana Bozděcha o připravované asanaci historického jádra města a záměru výstavby 500 bytů.[105] Podle vyjádření národního výboru z června 1981 měla být jednou z akcí, které budou prioritně plánovány k realizaci ještě v 7. pětiletce (1981–1985), i příprava a zahájení výstavby sídliště Rokycany-střed, které mělo sestávat z bytů a z rozšíření školského areálu v ulici Míru a v tehdejším parku Pionýrů.[106] Dne 12. ledna 1982 rada MěstNV věc projednala a s projektem zóny Rokycany-střed souhlasila.[107] Stárnoucí funkcionáři, kteří za pouhých osm let budou sledovat implozi komunistického režimu, byli tehdy ještě neomezenými pány na osudy lidí i domů. Dne 17. srpna 1982 na mimořádné schůzi rada MěstNV projednala a schválila návrh územního projektu zóny Rokycany-střed a v souvislosti s tím i návrh změny směrného územního plánu.[108] V podtextu této radikální ofenzívy proti historické zástavbě byla zostřená politika československé vlády ohledně ochrany zemědělské půdy. Jen v 6. pětiletce (1976–1980) totiž v Československu došlo k úbytku téměř 70 000 hektarů zemědělské půdy. V roce 1982 proto vláda přijala usnesení č. 28 na ochranu zemědělské půdy. Cílem politiky bylo omezit výstavbu na zelené louce, penalizovat ji nutností drahých kompenzací a náhradní výsadby a rekultivace a naopak soustřeďovat novou výstavbu do asanovaných, již předtím zastavěných území. Z toho se vyvozovala nutnost přehodnotit územní plány měst, včetně Rokycan.[109]

2. listopadu 1982 se plénum MěstNV usneslo, že „uvolnění“ bytů pro přestavbu centra Rokycan se provede do 31. prosince 1983.[110] Dne 1. listopadu 1983 plénum MěstNV uložilo vedení KHSO zajistit uvolnění domů pro výstavbu centra Rokycan.[111] Do asanačního obvodu bylo zařazeno celé historické jádro města plus přilehlé části Pražského předměstí. Obchodní dům Žďár byl součástí první fáze asanace, která kromě toho zahrnovala výstavbu 630 bytových jednotek (postaveno bylo nakonec jen cca 250 na sídlišti Pod Kostelem) a novou školu (nerealizována, plánována v prostoru zrušeného Děkanského rybníčku, o něm podrobněji v podkapitole „oblast pod kostelem“). V 2. etapě se počítalo s modernizacemi vybraných historických objektů. V 3. etapě se měla asanační aktivita přesunout do jihovýchodního sektoru historického jádra, tedy do okolí Malého náměstí kde měl vyrůst domov důchodců, okresní knihovna a další obytné domy sídlištního typu. V 4. etapě měl tvář Rokycan doplnit hotel, parkoviště a vícepodlažní garáže (z 3. a 4. etapy realizován jen hotel Bílý lev – viz kapitola „Malé náměstí“).[112] Obchodní dům Žďár byl strategicky umístěn do těžiště historického jádra. Měl být „předsunutým výsadkem“ socialistické architektury do středu buržoazních Rokycan, který by usnadnil další erozi historické zástavby. Tyto zvrhlé plány ukončil až převrat v roce 1989. Nebýt toho, následovaly by další demolice, zejména podél Gottliebovy ulice.

Samotná myšlenka na zbudování obchodního domu byla založena na představě, že dosavadní roztříštěná prodejní síť, často založená ještě na živnostenských tradicích z doby před rokem 1948, bude soustředěna do jednoho moderního komplexu.

2.3.6. Výstavba obchodního domu Žďár čp.215/I

V roce 1984 začala na Pražském předměstí, na místě malebné čtvrti Pod Kostelem, která byla plošně zbořena, budování panelového sídliště, oficiálně nazvaného Rokycany-střed. Takřka souběžně s výstavbou tohoto brutálního obytného souboru započala i výstavba „nákupního střediska služeb“, tedy obchodního domu Žďár.[113] Novostavba byla komunistickými plánovači bezohledně umístěna na západní stranu Masarykova náměstí. Projekty zvažované od přelomu 60. a 70. let dospěly do své realizace. V polovině 80. let zmizel takřka celý domovní blok mezi náměstím, ulicí Míru, Havlíčkovou a Srbovou ulicí. Zaniklo osm historických domů, a to čp.195/I a čp.77/I v Srbově ulici, domy čp.76/I a 151/I na náměstí, domy čp.158/I a 144/I v ulici Míru a domy čp.59/I a 60/I v ulici Havlíčkově.

V roce 1985 byl vypracován detailní projekt novostavby, která byla prezentována jako první velkoprodejna potravin na okrese.[114] Výstavba obchodního domu započala roku 1986. Na jaře 1987 již stojí hrubý skelet.[115] V lednu 1989 byly hotovy vyzdívky vnitřních příček a stavbu obklopovalo lešení.[116] Dne 11. dubna 1989 souhlasila rada MěstNV, na základě návrhu komise obchodu a místního hospodářství, s pojmenováním nového obchodního střediska „Žďár“,[117] podle kopce u Rokycan (viz kapitola „Borek“). Dokončení se předpokládalo v červnu (později v září) roku 1989.[118] Původní termín otevření ale nebyl splněn a výstavba se protáhla až do roku 1990.[119] Teprve v dubnu 1990 došlo k odstranění plechové stavební ohrady okolo objektu.[120] V srpnu 1990 se tu otevřely první prodejny.[121] Stavba, která měla být v doslovném i přeneseném slova smyslu výstavní skříní „rozvinuté socialistické společnosti“, byla nakonec uvedena do provozu v době, kdy systém, který prosadil její zbudování, zmizel.

Podle seznamu z dubna 1989 měla být v přízemí obchodního domu umístěna velkoprodejna potravin. Kromě toho se zde plánovaly menší prodejny (květinová síň, drogerie, inzerce). V prvním patře mělo být kadeřnictví, pedikúra, kosmetika, snack-bar, papírnictví, fotoateliér, kancelář Čedoku a prodejna Oděvy Přeštice. V druhém patře se plánovalo otevření provozovny zakázkového šití Oděvy Přeštice a kanceláří bytového podniku.[122] V podmínkách centrálního plánování měla výstavba obchodního domu přinést centralizaci obchodní sítě a zároveň její řízenou reorganizaci. Ve městě se plánovaly velké změny v rozmístění obchodů. Například stávající samoobsluha v čp.5/I na jižní straně náměstí se měla proměnit na prodejnu mléčných lahůdek, vedlejší prodejna mléčných lahůdek v čp.6/I na rychlé občerstvení, maso-uzeniny v čp.7/I na obchod s ovocem a zeleninou, cukrovinky Orion v čp.10/I na cukrárnu s předzahrádkou, bufet Korunka v domě čp.15/I na nároží ulice Míru a Palackého na prodejnu luxusního zboží Eso.[123] Tento mechanismus ale nebyl uveden do praxe, protože po pádu režimu už vývoj rozložení prodejen neprobíhal direktivně, nýbrž spontánní iniciativou soukromých podnikatelů. Budova obchodního domu Žďár byla vytápěna plynovou kotelnou, jednotlivá patra propojil nákladní výtah a zásobování probíhalo zevnitř, ze dvora.[124]

Náklady na výstavbu obchodního domu čp.215/I, který dostal jméno „Žďár“, dosáhly 23 000 000 Kčs.[125] Autorem projektu jsou ing. arch. Cimický a J. Mottl[126] a o architektonické „osobitosti“ pozdně normalizačního Československa svědčí, že v úředním jazyce je dům popisován jako „montovaný skelet MS 71“.[127] V návaznosti na objekt obchodního domu vyrostla v Srbově ulici nová lékárna čp.216/I (foto z r. 2003). Její podrobný popis je zařazen do kapitoly „Srbova ulice“.

→ODKAZ: Obchodní dům Žďár. Normalizační monolit implantovaný v závěru 80. let 20. století do hlavního rokycanského náměstí. Foto: D. Borek, 11. 9. 2004.

→ODKAZ: Obchodní dům Žďár se necitlivě uplatňuje i při pohledu z nároží ulic Palackého a Míru. Foto: D. Borek, září 2003.

→ODKAZ: Nová lékárna, postavená současně s obchodním domem Žďár při západní straně Srbovy ulice. Foto: D. Borek, září 2003.

Výstavbou dvoupatrového obchodního domu se zcela změnil charakter náměstí. Předně, namísto individualizované architektury měšťanských domů se tu objevil betonový monolit. Novostavba svými rozměry ignoruje rostlý půdorys středověkého města, nejzávažnějším prohřeškem je to, že nerespektuje ani historickou uliční čáru. Obchodní dům nelogicky rozšířil ulici Míru, vybíhající z jihozápadního koutu Masarykova náměstí a odhalil tak pohledově neladné proluky po demolicích na místě hospody U Černého koně na nároží ulice Míru a Havlíčkovy. Tímto nelogickým ústupem z původní uliční čáry navíc obchodní dům odhalil ještě víc sám sebe a uliční fronta protějších památkově chráněných domů čp.9/I a 10/I ztratila svou intimitu. Na místě získaném rozšířením ulice Míru vznikl naproti domům čp.9/I a čp.10/I nesmyslný trávník, v duchu estetiky panelových sídlišť.

Zatímco do roku 1985 tvořily západní stranu náměstí dva spíše nenápadné domy, které ale vytvářely kompaktní kulisu patrových průčelí, po roce 1985 se tu vztyčila robustní hmota obchodního domu, která konkuruje radnici a děkanskému kostelu. Svou výškou také novostavba definitivně prolomila nepsaný historický regulativ jednopatrové úrovně zástavby náměstí. Spolu s dvoupatrovými domy čp.5/I a čp.79/I tak na západním okraji Masarykova náměstí vzniká soubor převýšených objektů, které jednak rozbíjejí ucelený urbanistický účinek náměstí, jednak zastiňují tradiční městské dominanty. Dobře je to vidět při pohledech z plácku za ZŠ v ulici Míru nebo přímo z ulice Míru. Původní veduty kostelní a radniční věže, které se tyčily nad střechami historických domů, nahradily tvrdé linie novostavby obchodního domu.

Naopak pozitivně lze na obchodním domu Žďár hodnotit pokus architekta o oživení parteru prostřednictvím podloubí, které na dvou stranách obtáčí stavbu a umožňuje přístup do prodejen. Je také nutné připustit, že ing. arch. Cimický se pokusil aspoň v náznacích rozbít brutální účinek předimenzované hmoty objektu tím, že jí rozčlenil ochozem v patře a šikmou nástavbou, která jako by měla evokovat klasickou střechu. Každopádně, pokud by byl obchodní dům Žďár postaven kdesi na předměstí, „na zelené louce“, nebyl by asi důvodem k pohoršení. Architektura je ovšem také uměním kontextu a ten v tomto případě projektant ani zadavatel stavby nezvládli. Jestliže po roce 1948 různí amatérští i odborní urbanisté a architekti kritizovali s oblibou takzvanou „úpadkovou“ architekturu z přelomu 19. a 20. století, je nutné ostře kontrovat tím, že socialistická éra se k Rokycanům zachovala daleko „úpadkověji“ než cokoliv před ní.

Obchodní dům Žďár vyjadřuje pohrdání tehdejšího politického a inženýrského establishmentu historickým organismem města a snahu tehdejších elit uniknout před realitou ekonomického zaostávání Československa výstavbou stále banálnějších novotvarů.

2.3.7. Další vývoj obchodního domu Žďár

Dne 23. května roku 1991 proběhla aukce obchodního domu Žďár. Ten ale zůstal jako celek v majetku města (zatímco soukromníci si pronajali jednotlivé prodejny).[128] Tento vlastnický stav umožňoval městu v následující době řešit koncepčněji podobu objektu.

V listopadu 2003 rozhodlo zastupitelstvo o změně rozpočtu a přesunulo 2 000 000 Kč na přestavbu části prostor obchodního centra na kanceláře pro dopravní agendu městského úřadu.[129] Na základě šetření Národního památkového ústavu v Plzni z listopadu 2005 bylo město vyzváno, aby jednotně a koncepčně vyřešilo reklamní poutače na ochozu nákupního střediska Žďár tak, aby nebyly v rozporu s regulativy, vyplývajícími z polohy v městské památkové zóně. 28. ledna 2006 předložila městu firma Atesta, s. r. o. z Plzně projekt jednotného reklamního značení na obchodním domě, který předložila k posouzení odboru školství a kultury městského úřadu. Ten si vyžádal stanovisko památkového ústavu. 6. dubna 2006 odbor školství a kultury konstatoval, že realizace jednotného reklamního stylu je nutná. V následujících měsících mělo město vyzvat majitele všech zdejších poutačů k jejich demontáži. Do budoucna se měly nové reklamy umisťovat na standardizovanou plastovou desku o rozměrech 150 x 120 cm, která bude ukotvena na ochozu Žďáru do jednotně navržené ocelové konstrukce. Termín dokončení jednotného reklamního značení stanoven na 31. srpen 2006.[130] Koncem prosince 2006 už byly ve fasádě mezi přízemím a 1. patrem objektu nainstalovány směrem do ulice Míru i na Masarykovo náměstí kovové úchyty na reklamní poutače, na několika místech již do nich vsazeny nové cedule.[131] Úpravy měly být hotovy ještě před koncem roku 2006.[132]

Dne 4. února 2008 město zveřejnilo seznam investic, které hodlalo provést v roce 2008, mezi nimi i rekonstrukci rozvodů vody a výměna oken ve 2. patře objektu Žďáru. Zájemci se měli hlásit do 29. února 2008.[133] Oprava vodovodů se uvádí v seznamu výběrových řízení, vypisovaných v roce 2008 odborem rozvoje města. Zakázku získala 2. července 2008 firma PET-STAN 99, s. r. o. z Rokycan za 1 326 628 Kč. Dle zprávy z počátku podzimu 2008 akce už probíhala. Termín dokončení stanoven do 30. září 2008.[134] Dne 2. června 2008 taky zastupitelstvo vzalo na vědomí informaci o opravě podlahy v prodejně potravin v přízemí nákupního střediska, provedené formou tvrzené tryskané technologie na náklady nájemce, firmy Rokycanská družstevní společnost. Nájemce se dohodl na započtení nákladů za opravu podlahy v maximální výši 304 200 Kč + DPH do nájmu.[135] Roku 2009 proběhla výměna oken v budově obchodního centra Žďár. Zakázku realizovala firma Gatos z Hrádku u Rokycan za 429 654 Kč. Téhož roku také byly opraveny vstupní dveře, což provedla rokycanská firma SBT stavby za 135 214 Kč.[136] Roku 2012 byly opraveny výtahy ve Žďáru i sousedním lékařském domě v Srbově ulici nákladem 1 400 000 Kč.[137] Obecní rozpočet na rok 2019 zahrnoval položku ve výši 3 150 000 Kč na rekonstrukci tří výtahů v nákupním středisku Žďár a v lékařském domě.[138]

Daleko významnější investice ale proběhla o pár let později. V květnu 2018 rada města odsouhlasila studii rekonstrukce fasády obchodního domu Žďár, kterou vyhotovil Ing. arch. Karel Hanzlík.[139] Počátkem června 2019 radní studii opravy fasády obchodního domu Žďár od architekta Karla Hanzlíka projednali a schválili. S realizací se počítalo v následujících letech.[140] V rozpočtu města na rok 2020 figurovalo 25 000 000 Kč na okenní výplně na budově Žďáru.[141] V červenci 2020 souhlasila rada se zadáním zakázky na rekonstrukci fasády NS Žďár a výměnu výplní otvorů firmě MIRAS – stavitelství a sanace s. r. o. z Prahy za 10 511 915 Kč bez DPH.[142] Z rozpočtu na rok 2020 nakonec město za výměnu okenních výplní vynaložilo 12 042 000 Kč.[143] Původní okna nahradila nová plastová, v šedivém odstínu. Do prodejny COOP v přízemí byly zároveň během roku 2020 nainstalovány automatické dveře, taktéž v šedém odstínu.[144]

Na tuto stavební akci navazovala ještě významnější investice přímo do úprav fasády nákupního střediska, s níž počítal obecní rozpočet na rok 2021.[145] V lednu 2021 se to uvádí jako jedna z nejvýznamnějších, nově zahajovaných investičních akcí pro rok 2021, s náklady cca 31 000 000 Kč.[146] V květnu 2021 rada města zadala tuto zakázku firmě EUbuilding, a. s. za 21 970 133 Kč bez DPH.[147] Dle závěrečného rozpočtového vyhodnocení za rok 2021 se tato akce nicméně zmiňuje jako nezahájená či nedokončená.[148] Za rok 2021 si vyžádala náklady 1 467 000 Kč.[149] Od konce července do poloviny prosince 2021 stálo okolo Žďáru lešení. Probíhaly výměny výkladců, dveří v prodejně potravin a další práce na zateplení a rekonstrukci fasády.[150] Na podzim roku 2021 oprava naplno probíhala.[151]

Na své schůzi v září 2020 radní rovněž přidělili zakázku na stavební úpravy 2. podlaží obchodního domu Žďár firmě BIS, a. s. z Plzně za 1 539 392,24 Kč včetně DPH.[152] V listopadu 2021 se uvádí, že rekonstrukce fasády a střechy Žďáru má být dokončena v prosinci 2021. Předtím v roce 2020 proběhla výměna oken, dveří a výloh. Byly odstraněny původní obklady i dlažby, včetně keramických fasádních prvků z Břas. Na západní stranu objektu se měl instalovat kovový lamelový obklad. Sloupy a zpevňující prvky budovy měly mít povrch z kortenu. Náklady se vyčíslovaly na 26 500 000 Kč.[153] Dle stavu z ledna 2022 byla oprava fasády a střechy obchodního domu už před dokončením.[154] Město muselo, vzhledem k netradiční technologii aplikované na fasádu, informovat veřejnost, že kortenový povrch (COR-TEN) z oceli se sníženým obsahem uhlíku a s příměsí mědi a fosforu, získává postupně patinu s proměnlivou barvou, která není „obyčejnou“ rzí, ale chrání ocel před povětrnostními vlivy. V prvních letech po instalaci se barevná škála mění od „od teplé oranžově hnědé, přes červenohnědou až k tmavé nachově hnědé“.[155]

V polovině 90. let 20. století navrhoval architekt Soukup v rámci studie na rekonstrukci Masarykova náměstí i úpravu vnější podoby obchodního domu Žďár.[156] Tato myšlenka byla tedy o čtvrtstoletí později konečně realizována. Generální oprava z let 2020–2021 byla provedena důkladně a kvalitně a nepochybně dokázala kultivovat původní architekturu z 80. let. Nevyřešila ale její základní problém, tedy hmotovou nekompatibilitu s historickým městem. Na středověké náměstí jednoduše obchodní domy nepatří. V dlouhodobé perspektivě se musí vedení města zabývat možností radikálnější přestavby tohoto nechtěného pomníku socialismu, včetně varianty částečné nebo úplné demolice, popřípadě výstavby replik původních měšťanských domů, zbořených v 80. letech. Pouhé „okrašlovací opravy“ nejsou vždy řešením. Města v Polsku nebo bývalé NDR nabízejí dostatek podobných příkladů obnovy historických měst. To je ale řešení v horizontu desítek let.

[1] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SOkA Rokycany, AM Rokycany, II. odd., kn. 108 (contr. A), fol. 281.

[2] Radní protokol, 02. 11. 1782 – 25. 05. 1784, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 1, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 1; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k001, snímek 166.

[3] matrika křtů Rokycany 1784–1793, s. 13, snímek 13, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067890/rokycany-06_0085-n

[4] Radní protokol, 02. 11. 1782 – 25. 05. 1784, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 1, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 1; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k001, snímek 237.

[5] Radní protokol, 1781–1789, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 96, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 96; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k096, snímek 190.

[6] Radní protokol, 1781–1789, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 96, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 96; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k096, snímek 206.

[7] Matrika křtů Rokycany 1784–1793, s. 22, snímek 22, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067890/rokycany-06_0130-n

[8] Hrachová, H.: Temná kobka či příjemný byt? Rokycanská vězení na konci 16. století, Sborník Muzea Dr. Bohuslava Horáka, Rokycany, č. 15: s. 4, 2003.

[9] Radní protokol, 08. 01. 1808 – 20. 12. 1808, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 7, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 7; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k007, snímek 57.

[10] Radní protokol, 08. 01. 1808 – 20. 12. 1808, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 7, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 7; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k007, snímek 60.

[11] Radní protokol, 09. 01. 1816 – 24. 12. 1816, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 10, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 10; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k010, snímek 82.

[12] Radní protokol, 10. 01. 1820 – 23. 12. 1820, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 13, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 13; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k013, snímek 255.

[13] Radní protokol, 09. 01. 1816 – 24. 12. 1816, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 10, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 10; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k010, snímek 125.

[14] Radní protokol, 09. 01. 1816 – 24. 12. 1816, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 10, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 10; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k010, snímek 190.

[15] Radní protokol, 09. 01. 1816 – 24. 12. 1816, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 10, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 10; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k010, snímek 192.

[16] Radní protokol, 09. 01. 1816 – 24. 12. 1816, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 10, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 10; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k010, snímek 214.

[17] Radní protokol, 07. 01. 1817 – 23. 12. 1817, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 11, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 11; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k011, snímek 58.

[18] Radní protokol, 07. 01. 1817 – 23. 12. 1817, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 11, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 11; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k011, snímek 196.

[19] Radní protokol, 07. 01. 1817 – 23. 12. 1817, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 11, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 11; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k011, snímek 200.

[20] Radní protokol, 09. 01. 1818 – 22. 12. 1818, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 12, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 12; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k012, snímek 13.

[21] Radní protokol, 09. 01. 1818 – 22. 12. 1818, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 12, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 12; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k012, snímek 22.

[22] Radní protokol, 09. 01. 1818 – 22. 12. 1818, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 12, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 12; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k012, snímek 64.

[23] Radní protokol, 09. 01. 1818 – 22. 12. 1818, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 12, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 12; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k012, snímek 87.

[24] Radní protokol, 09. 01. 1818 – 22. 12. 1818, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 12, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 12; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k012, snímek 148–149.

[25] Radní protokol, 09. 01. 1818 – 22. 12. 1818, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 12, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 12; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k012, snímek 175.

[26] Radní protokol, 09. 01. 1818 – 22. 12. 1818, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 12, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 12; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k012, snímek 181.

[27] Radní protokol, 09. 01. 1818 – 22. 12. 1818, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 12, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 12; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k012, snímek 193.

[28] Radní protokol, 09. 01. 1818 – 22. 12. 1818, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 12, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 12; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k012, snímek 237.

[29] Radní protokol, 09. 01. 1818 – 22. 12. 1818, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 12, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 12; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k012, snímek 215.

[30] Radní protokol, 09. 01. 1818 – 22. 12. 1818, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 12, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 12; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k012, snímek 286.

[31] Radní protokol, 09. 01. 1818 – 22. 12. 1818, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 12, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 12; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k012, snímek 269.

[32] Radní protokol, 09. 01. 1818 – 22. 12. 1818, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 12, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 12; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k012, snímek 274.

[33] Radní protokol, 09. 01. 1818 – 22. 12. 1818, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 12, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 12; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k012, snímek 318.

[34] Radní protokol, 09. 01. 1818 – 22. 12. 1818, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 12, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 12; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k012, snímek 350.

[35] Radní protokol, 10. 01. 1820 – 23. 12. 1820, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 13, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 13; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k013, snímek 9.

[36] Radní protokol, 10. 01. 1820 – 23. 12. 1820, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 13, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 13; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k013, snímek 55.

[37] Radní protokol, 10. 01. 1820 – 23. 12. 1820, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 13, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 13; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k013, snímek 245.

[38] Radní protokol, 10. 01. 1820 – 23. 12. 1820, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 13, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 13; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k013, snímek 255.

[39] Radní protokol, 10. 01. 1820 – 23. 12. 1820, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 13, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 13; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k013, snímek 284.

[40] Radní protokol, 10. 01. 1820 – 23. 12. 1820, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 13, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 13; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k013, snímek 293.

[41] Radní protokol, 10. 01. 1820 – 23. 12. 1820, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 13, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 13; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k013, snímek 313.

[42] Radní protokol, 10. 01. 1820 – 23. 12. 1820, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 13, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 13; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k013, snímek 403.

[43] Matrika křtů Rokycany 1811–1824, s. 232, snímek 234, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067893/rokycany-09_2350-n

[44] https://pamatkovykatalog.cz/dum-u-mrazu-15647587

[45] Schematismus des Königreichs Böhmen: auf d. Jahr 1840, s. 871

https://books.google.co.il/books?id=_bIAAAAAcAAJ&lpg=PA871&ots=0gWDQt5OK6&dq=%22Franz%20Legler%22%20Rokitzan&pg=PA871#v=onepage&q=%22Franz%20Legler%22%20Rokitzan&f=false

[46] Matrika pohřbů Rokycany 1815–1844, s. 205, snímek 105, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067915/rokycany-31_1050-z

[47] Radní protokol, 04. 01. 1822 – 24. 12. 1822, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 14, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 14; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k014, snímek 173.

[48] Radní protokol, 04. 01. 1822 – 24. 12. 1822, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 14, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 14; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k014, snímek 210.

[49] Radní protokol, 04. 01. 1822 – 24. 12. 1822, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 14, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 14; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k014, snímek 240.

[50] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SOkA Rokycany, AM Rokycany, I. odd. sign. A/d/2, kt. 24.

[51] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SOkA Rokycany, AM Rokycany, I. odd. sign. A/d 3, kt. 24.

[52] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SOkA Rokycany, AM Rokycany, II. odd., kn. 190 (detax.), fol. 155v – 157v.

[53] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998.

[54] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. ANM, sb. F, kt. 169.

[55] Kronika města Rokycan 1836–1907, f. 159.

[56] Rokycany město a okres, Praha 1938, s. 10–11.

[57] 8. schůze obecního zastupitelstva, 9. 12. 1927.

[58] 1. schůze městské rady, 22. 6. 1927.

[59] 8. schůze obecního zastupitelstva, 9. 12. 1927.

[60] 4. schůze městské rady, 8. 7. 1927.

[61] 5. schůze městské rady, 14. 7. 1927.