https://encyklopedierokycan.wz.cz/popisekpredchozikapitola.jpg

 

https://encyklopedierokycan.wz.cz/zpetnahomepage.jpg

 

https://encyklopedierokycan.wz.cz/popiseknasledujicikapitola.jpg

  D. Borek: verze 2026/05/13

 

Jižní předměstí: obecní domy v Jeřabinové ul. a nerealizované náměstí před kasárnami

11.1. Úvod

Třetí krystalizační jádro urbanizace Jižního předměstí se rozkládalo v jeho jihozápadním cípu. Zde, na dotyku s rychleji se rozvíjející zástavbou vilové čtvrti Rašínov, vznikla již za první republiky (kromě rozlehlého komplexu nových kasáren, viz níže) i významná skupina bytových domů. Původně snad mohla být tato zástavba, řadící se podél východní fronty Jeřabinové ulice, chápána pro geografickou blízkost jako součást Rašínova (ostatně žádné jiné osídlení v okolí tehdy nestálo), ale zpětně je ji možno vnímat jako další zárodek budoucího Jižního předměstí. Na rozdíl od vilkového Rašínova zde totiž byla zahájena výstavba činžovních obecních domů, předchůdců pozdějších poválečných sídlišť. V rámci relativně skromných měřítek budování bytových domů ve 20. – 30. letech 20. století šlo o už větší objem výstavby, byť zatím v řádu desítek, nikoliv stovek bytových jednotek jako v poválečném období.

Obsah

11.1. Úvod. 1

11.2. Bytové domy v ulici Jeřabinové a B. Němcové. 1

11.2.1. Obecní dům čp.357-358/II v Jeřabinové ulici 1

11.2.2. Obecní dům čp.403/II v Jeřabinové ulici 1

11.2.3. Obecní dům čp.431/II v Jeřabinové ulici 2

11.2.4. Obecní domy čp.549/II a čp.550/II v ulici B. Němcové. 3

11.2.5. Celková bilance výstavby obecních domů u Jeřabinové ulice. 3

11.2.6. Další stavební vývoj obecních domů. 3

11.2.7. Ubytovna čp.850/II v ulici B. Němcové. 4

11.3. Křižovatka a nerealizované náměstí před novými kasárnami 5

11.3.1. Původní podoba rozcestí a plány na vznik náměstí 5

11.3.2. Opuštění původních plánů a prodloužení ulice B. Němcové ke kasárnám.. 5

 

 

 

11.2. Bytové domy v ulici Jeřabinové a B. Němcové

11.2.1. Obecní dům čp.357-358/II v Jeřabinové ulici

O výstavbě činžovních domů na jižním okraji města se uvažovalo již před 1. světovou válkou. 31. května 1911 obecní zastupitelstvo schválilo koupi pozemku č.kat.2658 za 12 000 K v prostoru za cihelnou (zhruba na místě dnešního sídliště Jižní předměstí). Pokud by obec získala 200 000 K jako půjčku ze státního bytového fondu, chtěla tam postavit levné domy.[1] Projekt ale nedospěl k realizaci, přerušila jej totiž válka. Stavební pozemky se pak postupně zaplnily až v meziválečném období.

První obecní dům zde vyrostl brzy po válce. Šlo o dvojdům čp.357-358/II (foto z r. 2003). V prosinci 1920 projednávalo zastupitelstvo města návrh na uzavření půjčky 450 – 500 000 Kč u městské spořitelny v Hořovicích. Městská rada doporučila nabídku přijmout s tím, že ji město buď použije na výstavbu činžovních domů v dnešní Růžičkově a Madlonově ulici, nebo na jiné investice (z toho 50–100 000 Kč mělo směřovat na výstavbu domu pro cihlářské dělníky u cihelny). Zastupitelstvo to schválilo.[2] V dubnu 1921 pak povolilo zastupitelstvo města výstavbu tohoto domu. Měl vyrůst na pozemku č.kat.419 a č.kat.420 u Šťáhlavské silnice, nedaleko obecní kruhové cihelny (byl určen pro zaměstnance obecní cihelny).  Dne 25. února 1921 se konalo komisionelní šetření. V regulační čáře 8 metrů od středu Šťáhlavské silnice měla být před domem dřevěná hradba na zděné podezdívce, pak se plánovala 4 metry široká předzahrádka. Vlastní dům měl zaujímat půdorys 16,55 x 10,35 m. Mělo jít o podsklepený objekt. Výstavba se předpokládala v obecní režii. Záměr zastupitelstvo schválilo, ale pro možné právní komplikace vypustilo podmínku, aby stavba probíhala v obecní režii.[3] Takzvaný „Cihlářský dům“ se sedmi byty byl určen pro zaměstnance obecní cihelny.[4] Šlo tehdy o skromnou, jednopatrovou stavbu.[5] Mezi investičními výdaji, navrhovanými do obecního rozpočtu na rok 1922, je i suma 230 000 Kč na výstavbu domu u cihelny.[6] V červenci 1922 zastupitelstvo projednalo návrh na uzavření půjčky 266 000 Kč u obecní spořitelny na výstavbu nájemního domu u cihelny. 266 000 Kč byly odhadované náklady na jeho výstavbu.[7]

Na dělnický dům u cihelny bylo vydáno stavební povolení už 5. dubna 1921, usnesením obecního zastupitelstva. Jenže v roce 1922 došlo k přepracování projektu a 6. června 1922 se proto konalo nové komisionelní šetření. 14. července 1922 nové stavební povolení posoudili zastupitelé. Podle aktuálních propozic měl dům stát 8 metrů od Šťáhlavské silnice. Projektoval se jako jednopatrový symetrický dvojdům.  V každém patře by byl pokoj, kuchyně, předsíň s příslušenstvím, spíž a veranda. Objekt měl být podsklepen jen na straně k ulici, v sklepech se plánovaly železobetonové klenby s traverzami. Podlaha přízemí byla proponována 80 cm nad úrovní terénu, výška obytných místností 2,7 metrů. Střechu projekt navrhoval sedlovou s valbou, krytou taškami. Do ulice směřoval štít, v němž umisťoval podkrovní pokoj o výšce 2,4 metrů. U domu se měla rozkládat zahrada, na ní hospodářská budova (5,6 x 13 metrů), chlévy a dřevník. U domu taky měla vyrůst společná studna. Zastupitelstvo plány schválilo a vydalo stavební povolení.[8] V březnu 1923 se obecní správní komise usnesla vypsat ofertní řízení na řemeslnické práce na dělnickém domě u cihelny, s termínem dokončení do 1. listopadu 1923.[9] V květnu 1923 se uvádí, že výsledek ofertního řízení na výstavbu domu u cihelny už je znám, ale práce budou zadány až po vyřízení státní subvence.[10] Vlastní výstavba domu ale probíhala už dřív. Dům čp.357-358/II se totiž podle obecní kroniky stavěl už roku 1922 nákladem 285 694,49 Kč.[11]

 

 

11.2.2. Obecní dům čp.403/II v Jeřabinové ulici

O výstavbě dalšího nájemního domu rozhodla obec roku 1926. V květnu 1926 se na schůzi zastupitelstva Václav Charvát dotazuje, jak to vypadá s výstavbou obecních nouzových bytů. Starosta města reaguje s tím, že projekt nového činžovního domu už je objednán u městské technické kanceláře, ale s realizací se čeká, až bude vydán zákon o stavebním ruchu.[12] Patrně město čekalo na výhodnější finanční podmínky spojované s chystaným zákonem. V říjnu 1926 již jednalo zastupitelstvo města o povolení k výstavbě dvoupatrového nájemního domu u Šťáhlavské silnice. Obec chtěla využít úvěr ve výši 1 000 000 Kč v mimořádném rozpočtu na rok 1926 na zmírnění bytové krize. Na pozemku č.kat.415, který vznikl sloučením pozemků č.kat.415, č.kat.419 a č.kat.420, hodlala obec postavit nájemní dům. 27. září 1926 se konalo komisionelní šetření. Mělo jít o dvoupatrový dům na půdorysu 23,6 x 13,85 metrů. Vchod o šířce 1,9 metrů se umísťoval do středu delší strany domu. Naproti vchodu začínalo betonové schodiště s rameny 1,2 metrů širokými. Po celé délce domu se projektovala chodba 1,7 metru široká, s vchody do obytných kuchyní. V přízemí se měl nacházet jen 1 byt (s kuchyní a kabinety). V průčelí na obou koncích chodby se projektovaly záchody (2 přízemní byty by tak měly společný 1 záchod, v patrech vždy 3 byty 1 společný záchod, nesplachovací). Nejmenší obytná kuchyně se navrhovala o ploše 20,6 čtverečních metrů a výšce 2,7 metru. V patrech měla mít budova obdobnou dispozici, jen o jednu místnost víc nad vchodem. Dům měl být podsklepený, s výškou sklepů 2 metry. Střecha dle projektu měla být sedlová, s polovalbou, krytá taškami. Voda se zaváděla na chodby, u domu měla vyrůst žumpa na splašky. Regulační čára byla stanovena 4 metry od Šťáhlavské silnice (dnešní Jeřabinová ulice). Podél silnice u domu měl vzniknout dehtovaný chodník 2 metry široký, s žulovým nebo betonovým obrubníkem.[13]

Městská rada vypsala ofertní řízení s termínem předložení nabídek do 11. října 1926 a termínem dokončení stavby do 1. května 1927. Náklady se odhadovaly na 350 000 Kč. V domě mělo vzniknout 25 bytů o obytné kuchyni a 1 byt 1+k, celkem 26 bytových jednotek. Domy stejného typu v té době údajně budovalo i město Brno. Pak se projednávání záměru stalo předmětem sporů. Opoziční pravice v zastupitelstvu trvala na vyjasnění, kde se opatří peníze. Albert Kodytek navrhl, aby zastupitelstvo uhradilo výstavbu domu z mimořádného výnosu městských lesů z prodeje vývratů v letech 1925–1926. Na to reagoval městský tajemník Josef Rybář, podle kterého se aktuálně řeší jen stavební povolení, otázka financování přijde na řadu později. Záměr výstavby domu se propojil s plány na výstavbu nových kasáren a jednotlivé politické bloky měly tendenci vetovat jednu či druhou investici. Nakonec prošel návrh Jana Hořice stáhnout projednávání výstavby domu z programu na dva týdny.[14] Zastupitelé potom povolení k výstavbě obecního činžovního domu u Šťáhlavské silnice vydali na své schůzi 7. prosince 1926. Schválili rovněž návrh městské rady hradit náklady na výstavbu až do výše 400 000 Kč půjčkou z mniškového fondu.[15]

Už 29. listopadu 1926 byla dle obecní kroniky stavba domu zadána Josefu Žourovi a na konci roku 1926 začala jeho výstavba.[16] Jiné dobové prameny ale naznačují, že ještě hluboko do roku 1927 stavbu provázely průtahy. Poté, co ji 7. prosince 1926 schválilo zastupitelstvo, prý městská rada vypsala ofertní řízení, ale až 4. dubna 1927 se dostala k posouzení nabídek, načež zadala stavbu Josefu Žourovi za 336 092,59 Kč. Městská rada pak měla 6. dubna 1927 schválit zadání stavby. 20. dubna 1927 ovšem podal proti finančním aspektům výstavby stížnost Václav Vorel.  V červenci 1927 se obecní zastupitelstvo odmítlo vyjádřit k této stížnosti a bod stáhlo z programu.[17] V září 1927 sociální demokrat František Pokorný naznačit, že jeho strana bude hlasovat pro výstavbu nových kasáren, jen pokud opoziční občanské strany podpoří výstavbu činžovního domu u cihelny. Na to reagoval Václav Vorel. Odmítl tuto záležitost spojovat s otázkou výstavby nových kasáren a uvedl, že on sám upustí od námitek na výstavbu činžovního domu u cihelny, pokud tam budou vyměřeny činže dle skutečných nákladů.[18] V listopadu 1927 obecní rada vzala na vědomí, že okresní správní komise zamítla stížnost V. Vorla o uzavření půjčky 400 000 Kč na výstavbu nového domu u cihelny.[19] Koncem listopadu 1927 pak radní konstatovali, že Václav Vorel sám odvolal svou stížnost proti zadání výstavby domu u cihelny. Důvodem ke změně jeho názoru bylo to, že nájemným měl být umořován úrok a úmor. Zároveň bylo konstatováno, že o byty v plánovaném domě se hlásí už 17 zájemců.[20] V podtextu hádek bylo jednak soupeření mezi radniční koalicí a opozicí, jednak odlišné postoje k výstavbě obecních nájemních bytů. Pro levici šlo o prioritu, opoziční občanské strany se obávaly finanční zátěže pro město (a méně přiznaně i změny demografických poměrů kvůli přílivu dělnictva).

V říjnu 1927 městská rada určila, že do příští schůze se předloží otázka výstavby domu u cihelny, včetně dodatečného projednání zakázek na jednotlivé řemeslnické práce.[21] V listopadu 1927 se rada usnesla zadat výstavbu domu u cihelny dle návrhu stavební komise ze 4. dubna 1927, přičemž se ale podle radních ještě mělo prověřit, zda dům neumístit na obecní pozemek blíže k městu, vedle už stojícího činžáku.[22] Krátce nato souhlasila se zadáním výstavby obecního domu u cihelny i obecní finanční komise.[23] Dne 9. prosince 1927 se obecní zastupitelstvo usneslo vzít si půjčku z mniškového fondu ve výši 5 539 908 Kč na úhradu investic z mimořádného rozpočtu na rok 1927, mimo jiné i 400 000 Kč na výstavbu činžovního domu na Šťáhlavské silnici.[24] Podle výkazu investic bylo od 1. ledna do 30. dubna 1928 vydáno v kapitole úhrada mimořádných plateb a prací za výstavbu tohoto činžovního domu 152 786,79 Kč.[25] V květnu 1928 na zasedání městské rady byl k výplatě poukázán účet 1525 Kč za 5000 cihel na výstavbu domu u cihelny. J. Žourovi zároveň rada odsouhlasila splátku 25 000 Kč za výstavbu domu u cihelny. Radní rovněž rozhodli, že od 15. června 1928 se na výstavbu domu opatří dozor. A pokrývači B. Řandovi přiznala příplatek 1 Kč na 1 čtvereční metr za pokrývačské práce na domě u cihelny.[26]

Koncem června 1928 radní schválili návrh zvláštní komise pro přidělování bytů v novostavbě domu u cihelny.[27] V červenci 1928 rada odsouhlasila zprávu starosty o přidělování bytů v novém domě čp.403/II.[28] V červenci 1928 se budování tohoto domu uvádí jako jedna z investičních akcí, které se provádějí nebo už jsou hotovy.[29] V červenci 1928 taky jednalo zastupitelstvo o výsledku intervence, kterou vedení města podniklo u zemského správního výboru, kde bylo město konfrontováno s nutností redukovat objem investic. Městská rada 23. června 1928 provedla návrh redukce rozpočtu, přičemž ale výstavba tohoto činžovního domu v rozpočtu zůstala, protože už probíhá.[30] Dne 11. července 1928 městská rada vydala na nový dvoupatrový činžovní dům na pozemku č.kat.420 užívací a obývací povolení.[31] Dle vyúčtování stavebních nákladů, které vzala na vědomí v březnu 1930 městská rada, stála výstavba celkem 394 488,91 Kč.[32]

Objekt dokončený roku 1928 získal číslo popisné čp.403/II. Situován byl na nároží dnešní Jeřabinové a Javorové ulice (foto z r. 2003), byť Javorová ulice v té době ještě neexistovala, vedla tudy jen cesta k cihelně. V novostavbě se nacházelo 26 malometrážních bytů.[33] Šlo o dvoupatrový objekt.[34] V březnu 1930 městská rada rozhodla komisionelně prošetřit zprávu, že na krov v čp.403/II bylo použito slabší dřevo.[35] Počátkem dubna 1930 bere rada na vědomí, že se opravdu zjistilo, že krovní trámy v čp.403/III v některých místech byly použity slabší, ale J. Žourovi bylo vyúčtováno vše řádně, s nižší cenou.[36]

 

 

11.2.3. Obecní dům čp.431/II v Jeřabinové ulici

Jižně od domu čp.357-358/II se koncem 20. let 20. století ještě prostírala proluka, do níž zasahoval areál obecní cihelny.  Jednota proletářské tělovýchovy požádala roku 1928 město o poskytnutí tohoto pozemku pro zřízení letního cvičiště. Obec to odmítla s poukazem na to, že zde hodlá brzy stavět další činžovní dům.[37] V září 1928 městská rada rozhodla, že před rozhodnutím o žádosti FDTJ o prodeji pozemku u cihelny pro účely cvičiště se provede obhlídka místa a městská technická kancelář dodá dobrozdání.[38] V říjnu 1928 radní konstatovali, že před rozhodnutím o žádosti FDTJ o poskytnutí pozemku u cihelny na letní cvičiště musí městská technická kancelář najít nové staveniště pro sociální dům, který tam byl plánován.[39] Pozemek ale nebyl shledán jako vhodný pro účel cvičiště. V lednu 1929 vzali radní na vědomí, že FDTJ upustila od žádosti o propůjčení pozemku u Šťáhlavské silnice na zřízení hřiště a požádala o propůjčení jiného pozemku za Hammerovou vilou. Bylo rozhodnuto, že žádost bude vedena v patrnosti a pokud by se podařilo pozemek u Hammerovy vily získat od Pražské dřevařské společnosti a pokud bude k němu zřízen veřejný přístup, může být FDTJ vyhověno.[40] Stejně tak v květnu 1929 rozhodla městská rada, že žádost R. a G. Bergmanových o prodej části pozemku u obecní cihelny se odkládá, dokud nepadne rozhodnutí o pozemku pro výstavbu sociálního domu.[41]

Už v prosinci 1928 při jednání o rozpočtu obce na rok 1929 se částka na výstavbu dalšího sociálního domu zvýšila o 100 000 Kč.[42] Ještě během prosince 1928 se městská rada na návrh J. Zápotočného usnesla urychlit výstavbu obecního domu s levnými byty za podpory městské spořitelny.[43] V lednu 1929 vzali radní na vědomí zprávu městské technické kanceláře o projektu sociálního domu. Usnesli se, že u městského úřadu v Plzni se opatří informace o podobných stavbách.[44] V únoru 1929 obecní stavební a regulační komise vyslovila souhlas s dosavadními kroky samosprávy v otázce výstavby sociálního domu.[45] V dubnu 1929 radní vzali na vědomí zprávu městské technické kanceláře o prohlídce sociálních domů v Plzni a rozhodli, že 4. dubna 1929 se bude konat další prohlídka.[46] Koncem dubna 1929 se pak rada usnesla vyzvat místní stavitele, aby zadarmo vypracovali plán a rozpočet na sociální dům dle stavebního programu městské technické kanceláře.[47]  Sociální demokrat F. Pokorný navrhl na schůzi městské rady v červnu 1929 doplnit výdaje obce o 450 000 Kč na výstavbu činžovního domu.[48]  V září 1929 městská rada na vědomí vzala zprávu o příspěvku městské spořitelny ve výši 132 353,85 Kč na výstavbu sociálního domu, přičemž městská technická kancelář bude vyzvána k dodání projektu.[49]

Ohledně umístění plánované novostavby ale obec ještě několik týdnů váhala. V říjnu 1929 se městská rada rozhodla postavit sociální dům na zahradě č.kat.139 u domu čp.40/II v oblasti Na Pátku na Pražském předměstí, na rohu Nerudova náměstí a Soukenické ulice. Naopak, definitivně již bylo jasno o architektonické podobě zamýšlené novostavby, protože rada určila, že na stavbu sociálního domu se má použít projekt získaný z Plzně.[50] V polovině listopadu 1929 rada obecnímu zastupitelstvu doporučila schválit výstavbu sociálního domu na zahradě č.kat.139 na Pražském předměstí. Pokud by se ale pozemek neukázal jako vhodný, mělo se jednat o pozemku č.kat.2571 (budou-li městské železárny souhlasit s jeho záborem).[51] Pozemek č.kat.2571 se nacházel na Práchovně, poblíž areálu Staré hutě čp.103/II. Ale nakonec obě varianty, tedy č.kat.139 i č.kat.2571, nebyly úspěšné. Koncem listopadu 1929 už se lokalita na Pražském předměstí pro umístění nového činžovního domu nezmiňuje. 22. listopadu 1929 se konala stavební komise o umístění sociálního domu na pozemku č.kat.2571 a městské železárny se měly vyjádřit, jestli pozemek potřebují pro lisovnu. Pak se mělo rozhodnout, zda umístit sociální dům buď na pozemku č.kat.2571, nebo na pozemku u cihelny. Tam ale bylo podmínkou zajistit, že dojde k výstavbě nových kasáren, protože sociální dům by se pak připojil na vodovod a kanalizaci do kasáren. Zároveň koncem listopadu 1929 schválili radní částečnou změnu projektu sociálního domu dle návrhu J. Žoura.[52] Dne 4. prosince 1929 se městská rada na návrh J. Dobromysla usnesla ihned zahájit přípravu výstavby sociálního domu u městské cihelny.[53] A 11. prosince 1929 rada obecnímu zastupitelstvu doporučila vydat stavební povolení na sociální dům na pozemku č.kat.415 dle projektu získaného z Plzně a upraveného J. Žourem.[54] Váhání ohledně umístění plánované stavby tak skončilo.

20. prosince 1929 vydalo obecní zastupitelstvo povolení k výstavbě sociálního domu. Městská spořitelna k 10. výročí republiky na jeho výstavbu přispěla 150 000 Kč (ministerstvo vnitra jí ovšem povolilo jen příspěvek 132 353,85 Kč). Projekt domu poskytlo město Plzeň. Komisionelní šetření se konalo 11. prosince 1929. Téhož dne městská rada navrhla zastupitelstvu vydat stavební povolení. Odhadované náklady činily 300 000 Kč. Z toho měl dar od spořitelny pokrýt 132 353,85 Kč, zbytek se měl vzít z rozpočtu na rok 1930 (z lesního rezervního fondu).  Plánovalo se zde 20 bytů po jedné místnosti.[55]  V lednu 1930 pak městská rada rozhodla, že se urychleně vypíše oferta na výstavbu sociálního domu dle plzeňského projektu a také dle provedení již dříve dokončeného nedalekého domu čp.403/II. Měly se připravit alternativy výstavby domu o jednom i dvou patrech, při opatření vyššího úvěru se postaví vyšší dům.[56] V březnu 1930 se město seznámilo s výsledkem ofertního řízení. Nejnižší nabídku podala firma J. Žoura. Radní se ale usnesli vyjednávat i s dalšími uchazeči: J. Novákem a V. Včalou, zda by se dokázali přizpůsobit nabídce J. Žoura. Zároveň radní zdůraznili, že na výstavbě mají dostat práci místní nezaměstnaní dělníci.[57] Dne 26. března 1930 vzala rada na vědomí, že J. Novák se cenově přizpůsobil cenám J. Žoura na výstavbu sociálního domu, a poměrem hlasů 10:1 zadala výstavbu J. Novákovi.[58] V listopadu 1930 odsouhlasilo obecní zastupitelstvo doplňovací půjčku na financování této stavby, která měla podle aktuálních propočtů vyjít až na cca 400 000 Kč, přičemž platilo, že obecní spořitelna darovala 132 353,85 Kč a 29. prosince 1929 obecní zastupitelstvo schválilo uzavření půjčky cca 170 000 Kč z lesního rezervního fondu. Jenže to se ještě uvažovalo, že dům bude jen jednopatrový.  Nakonec se město přiklonilo k variantě dvoupatrového domu, k čemuž byla nutná doplňovací půjčka z lesního rezervního fondu 100 000 Kč. 11. a 13. listopadu 1930 vzetí této půjčky schválila městská rada.[59]

Krátce nato začala na pozemku u Jeřabinové ulice skutečně výstavba dvoupatrového[60] objektu čp.431/II označovaného jako „sociální dům“ (foto z r. 2003). Výstavba domu čp.431/II odstartovala na jaře 1930.[61] Dne 12. července 1930 se na stavbě událo neštěstí, když se zřítilo lešení a jeden zedník zemřel, osm jich bylo zraněno. Vyšetřování nezjistilo vinu stavitele.[62] Dne 16. července 1930 vzala hlášení policejního úřadu o neštěstí z 12. července 1930 na vědomí městská rada.[63] Objekt byl dokončen v listopadu 1930. Vzniklo zde 26 bytů. Stavbu prováděla firma Josefa Nováka. Náklady dosáhly 409 695 Kč.[64] Dne 22. října 1930 bylo vydáno městskou radou užívací a obývací povolení.[65] Dne 23. října 1930 pak na schůzi rady proběhlo jednání o obsazení bytů v novém sociálním domě. K dispozici bylo 25 bytů po 1 místnosti a 1 byt s kuchyní a kabinetem.[66] V lednu 1931 obecní správní komise schválila smlouvu s firmou Pikolon o kauci za práce na čp.431/II.[67] V březnu 1931 obecní správní komise poukázala k výplatě účet J. Nováka za výstavbu sociálního domu ve výši 336 677,87 Kč.[68]

V červnu 1932 vydalo obecní zastupitelstvo povolení k výstavbě uličního kanálu u novostavby dělostřeleckých kasáren na Šťáhlavské silnici.  19. dubna 1932 se konalo vodoprávní řízení. V rámci investice mělo dojít i k výstavbě kanálu u obecních domů čp.403/II, čp.357/II, čp.358/II a čp.431/II, který by byl společně s kanalizací z nových kasáren zaústěn do uliční stoky, projektované po Šťáhlavské silnici do Rakovského potoka. Zároveň bylo vydáno povolení k přeložení vodoteče v takzvané Rakovské cestě. Už 12. května 1932 městská rada doporučila tuto akci ke schválení.[69] V roce 1926 se pozemek č.kat.421 v této lokalitě, u obecních činžovních domů, zvažoval pro výstavbu bytových domů pro důstojníky rokycanské posádky.[70] Z plánu nakonec sešlo a ubytování pro důstojníky vzniklo přímo uvnitř areálu nových kasáren (viz níže).

V červnu 1931 zase městská rada posuzovala žádost ing. Františka Havelky o prodej části č.kat.415 na výstavbu továrního podniku. Rozhodla, že lokalita bude obhlédnuta přímo na místě městskou radou.[71] Ještě před koncem června 1931 pak radní oznámili výsledek jednání o vykázání místa pro tovární objekt ing. F. Havelky.[72] Analogicky v únoru 1932 prohlásila městská rada, že nelze doporučit žádost Anny Šlesingerové z čp.417/II o prodej č.kat.415 k výstavbě rodinného domu kvůli zamítavému stanovisku městské technické kanceláře.[73] V březnu 1933 radní obecnímu zastupitelstvu doporučili prodat J. Slanému od pozemku č.kat.415 část o ploše cca 300 čtverečních sáhů po 20 Kč na výstavbu dílny a domku.[74] V dubnu 1933 ale obecní finanční komise s návrhem městské rady na prodej části pozemku č.kat.415 o ploše cca 248 čtverečních sáhů Josefu Slanému na výstavbu dílny a domku vyslovila nesouhlas.[75]

 

 

11.2.4. Obecní domy čp.549/II a čp.550/II v ulici B. Němcové

Dále k jihu vyrostly ještě krátce před koncem první republiky další dva obecní domy. V únoru 1930 se projednávala na schůzi městské rady zpráva o jednání starosty 3. února 1930 na ministerstvu národní obrany o finálním znění smlouvy o výstavbě kasáren. Městská rada doporučila obecnímu zastupitelstvu, jako jednu ze změn oproti původním plánům, věnovat část pozemku č.kat.415 na výstavbu domu pro vojenské gážisty.[76] Šlo patrně o tuto volnou část pozemku č.kat.415 blíže k ulici B. Němcové, kde ovšem dům pro vojáky z povolání nebyl postaven, ale kde pak koncem 30. let vyrostly dva obecní nájemní domy čp.549/II a čp.550/II.

Při projednávání obecního rozpočtu na rok 1937 sociální demokrat Josef Selement navrhl zvýšení položky na výstavbu činžovního domu pro chudé na 600 000 Kč, což zastupitelstvo schválilo.[77] V říjnu 1937 zastupitelstvo odsouhlasilo uzavření půjčky 1 350 000 Kč na některé investice z mimořádného rozpočtu obce na rok 1937, přičemž na výstavbu domů pro chudé mělo jít skutečně 600 000 Kč. Městská rada už si prý objednala projekt dvou domů pro chudé u městské technické kanceláře v Dobrušce. Činžáky měly vyrůst na obecním pozemku u Kotelské cesty proti novým kasárnám. Bylo rozhodnuto, že půjčku si obec vezme u Spořitelny města Plzně.[78]

25. září 1937 obecní rada výstavbu dvou nájemních domů schválila.[79] Dne 23. listopadu 1937 proběhlo komisionelní řízení. 25. listopadu 1937 radní doporučili vydat stavební povolení na dva dvoupatrové domy na pozemku č.kat.415. Potom 21. prosince 1937 stavební povolení schválilo i obecní zastupitelstvo.[80] V únoru 1938 při jednání o rozpočtu obce na rok 1938 odsouhlasili zastupitelé mj. dodatečný návrh městské rady včlenit do rozpočtu položku 1 000 000 Kč na výstavbu domů pro chudé.[81] Mezitím 6. října 1937 Spořitelna města Plzně oznámila, že poskytne Rokycanům půjčku 1 350 000 Kč na různé investice včetně těchto domů. Z toho půjčka 750 000 Kč už byla uzavřena, díky souhlasnému výnosu zemského úřadu z 22. prosince 1937 a na základě usnesení obecního zastupitelstva z 13. října 1937. Druhá část půjčky ve výši 600 000 Kč na výstavbu domů pro chudé byla dle stavu k dubnu 1938 zatím povolena jen předběžným příslibem. 6. dubna 1938 Spořitelna města Plzně povolila hypotekární půjčku 200 000 Kč. 11. dubna 1938 městská rada doporučila ke schválení finanční podmínky půjčky na výstavbu nájemních domů, což v dubnu 1938 odsouhlasilo na své schůzi obecní zastupitelstvo.[82]

Mezitím už v období 8. - 22. listopadu 1937 vypsalo město veřejnou soutěž na stavební práce.[83] Dne 10. prosince 1937 byl městu předložen geometrický plán od ing. Václava Štěcha. Původní odhad nákladů činil 600 000 Kč. V dubnu 1938 už byl znám výsledek ofertního řízení. Podle něj měly skutečné náklady na 1. dům dosáhnout 284 030,10 Kč za stavební práce, celkem 333 364,35 Kč a skutečné náklady na 2. dům 284 495,40 Kč za vlastní stavbu, celkem 333 566,05 Kč. Kompletní náklady na oba domy tudíž činily 666 950,40 Kč.[84] Domy pak skutečně vyrostly ještě během roku 1938.[85] Na leteckém snímku z července 1938 lze u obou vidět probíhající hrubou stavbu, zatím jen v rané fázi výstavby.[86] 

Šlo o dva dvoupatrové činžovní domy čp.549/II a čp.550/II  (foto z r. 2003) s 28 byty. Finální náklady na jejich zbudování dosáhly 636 000 Kč.[87] Jde o identické dvoupatrové objekty se symetrickým průčelím, v jehož středu ustupuje mírně trakt s vchodovými dveřmi.  Střecha je valbová, nad korunní římsou směrem do hlavního průčelí, osazena zděným vikýřem s okny podkrovních bytů. Slohově jde už o moderní architekturu inspirovanou funkcionalistickými metodami.

 

 

11.2.5. Celková bilance výstavby obecních domů u Jeřabinové ulice

Roku 1938 se po skoro dvaceti letech uzavřelo budování nájemních obecních domů poblíž dnešní Jeřabinové ulice. Lze tedy provést bilanci této prvorepublikové výstavby.

 

dům

období výstavby

počet bytů

čp.357-358/II

1922–1923

7

čp.403/II

1926–1928

26

čp.431/II

1926

26

čp.549/II, čp.550/II

1938

28

celkem

 

87

 

Celkem tu tedy vzniklo 87 bytových jednotek. To je samozřejmě řádově méně, než činila sídlištní výstavba v Rokycanech v 50. nebo 60. letech 20. století. Ale rozhodně nešlo o zanedbatelný stavební počin. Svými lidskými měřítky zároveň tyto domy ukazují, jak mohla vypadat podoba Jižního předměstí, kdyby do stavebního vývoje města i celého státu nevstoupily dějiny, nejprve v podobě 2. světové války a následně v podobě znárodnění a centralizace bytové výstavby, které nakonec vyústily v odlidštěná panelová sídliště 70. a 80. let.

 

 

11.2.6. Další stavební vývoj obecních domů

V roce 1949 vyrostlo za obecními domy čp.549/II a čp.550/II dětské hřiště. Akci provedli brigádníci z řad místních komunistů.[88] Hřiště je viditelné ještě na leteckém snímku z roku 1957. Obdélná hrací plocha se nacházela severně od domu čp.550/II, ve vnitrobloku.[89]

V únoru 1977 konstatovalo plénum MěstNV, že v Rokycanech chybí dům s pečovatelskou službou. Plánovalo proto do „domu u kasáren“, bez přesné specifikace, o jaký z nich mělo jít (a ještě do domu čp.90/I ve Spilce), postupně umisťovat lidi, kteří potřebují pečovatelskou službu. Stávající nájemní dům se měl proměnit v objekt se zvláštním režimem péče o seniory.[90]  Už 22. prosince 1976 se konala na toto téma na MěstNV porada.[91] Ještě v říjnu 1985 se uvádí, že s bytovými jednotkami pro pečovatelskou službu se počítá v modernizovaném domě  čp.376 (sic!, patrně myšlen čp.357-358/II) v tehdejší Leninově ulici.[92]  V říjnu 1988 se znovu uvádí, že pro pečovatelskou službu má MěstNV vyčleněny byty v Leninově ulici.[93] Nakonec to nebylo realizováno.

V 80. letech 20. století se podoba všech výše uvedených prvorepublikových domů proměnila. Všechny prošly modernizací, čímž dosáhly běžného obytného standardu. Architektonicky šlo o poměrně vkusné řešení, které i při totální výměně většiny stavebních prvků respektovalo atypickou individuální tvář předválečných budov, mimo jiné byly zachovány šikmé střechy.

Jako první přišel na řadu dům čp.403/II. Město (dle harmonogramu z prosince 1981) plánovalo přidělit v roce 1982 stávajícím nájemníkům 19 náhradních bytů. Objekt měl být zcela vystěhován do 31. srpna 1982. Před generální opravou domu se nacházel jeden byt o rozměrech 1+2, pět bytů 1+1 a 15 samostatných místností (garsonek).[94] V roce 1982 zahájil Okresní stavební podnik modernizaci objektu čp.403/II.[95] Podle údajů z prosince 1983 se modernizace domu u nových kasáren už dokončuje.[96] Práce skončily roku 1984. V dubnu 1984 už se uvádí, že v Leninově ulici bylo předáno 18 modernizovaných bytových jednotek.[97] Na dům bylo přistavěno 3. patro. Z původních bytů IV. kategorie vzniklo 18 bytů II. kategorie.[98] Podle jiného dobového pramene šlo ale o byty I. kategorie, z toho 14 bytů o dispozici 1+1, 2 byty 1+2 a 4 garsoniéry.[99]  Náklady na adaptaci dosáhly 2 000 000 Kčs.[100]

Na rok 1983 se plánovala modernizace domu čp.431/II. Město hledalo proto 6 náhradních bytů.[101]  Nakonec přidělilo v březnu-srpnu 1983 zdejším nájemníkům 8 náhradních bytů.[102] Roku 1983 už adaptace domu probíhá.[103] Podle jiného pramene ale začala až roku 1984.[104] Tomu by nasvědčovala i informace, že 14. května 1984 byl přidělen další náhradní byt pro obyvatele tohoto domu.[105] V říjnu 1984 se uvádí, že modernizace bude hotova do roku 1985.[106] Práce zajišťoval Okresní stavební podnik. Na domě byla provedena přístavba 3. patra. V objektu vzniklo 18 bytů II. kategorie. Náklady na přestavbu činily 2 200 000 Kčs.[107] Roku 1985 byl modernizovaný dům skutečně předán do užívání.[108]

Série generálních oprav pokračovala. V říjnu 1984 město konstatuje, že na rok 1985 bude potřebovat přidělit 6 náhradních bytů obyvatelům domu  čp.357-358/II.[109]  Ve dnech 11. prosince 1984, 29. dubna 1985, 20. června 1985, 10. července 1985 a 16. července 1985 obec opravdu nájemníkům z čp.357-358/II postupně přidělila 8 náhradních bytů.[110] Během roku 1985 skutečně započala modernizace domu čp.357-358/II. I zde byl projektantem a dodavatelem Okresní stavební podnik. Rozpočet na přestavbu činil 1 200 000 Kčs. Dokončení se slibovalo během roku 1986.[111]  Mělo tu vzniknout 8 bytových jednotek II. kategorie.[112] Podle kroniky města rekonstrukce opravdu skončila roku 1986.[113] Ještě v říjnu 1986 se uvádí, že do konce roku bude modernizace čp.357-58/II hotova.[114] Jiné prameny ale uvádějí, že dům byl předán do užívání až v lednu 1987.[115] Vzniklo tu nakonec 9 bytových jednotek (6 garsoniér a 3 byty 1+1, vše II. kategorie[116]). Objekt se dočkal nástavby 2. patra.[117]

Bilance je tedy následující: v letech 1982–1987 postupně prošly kompletní rekonstrukcí domy čp.403/II, čp.431/II a čp.357-358/II, souhrnnými náklady cca 5 400 000 Kčs. Vzniklo tu 45 moderních bytů.[118] Dle harmonogramu z roku 1982 byly k rekonstrukci navrženy i domy čp.549/II a čp.550/II, ovšem až v 8. pětiletce (1986-1990).[119] Nakonec byly rekonstruovány až počátkem 21. století (viz níže).

Po roce 2000 probíhala v Rokycanech vlna prodeje obecních bytů do soukromého vlastnictví. Dotkla se (byť jen jako nerealizovaný záměr) i zdejších obecních domů. Dům čp.403/II byl zařazen do 3. vlny privatizace bytových domů. 9. května 2005 záměr prodeje odsouhlasila městská rada.[120] V listopadu 2004 rada své rozhodnutí potvrdila a zároveň zahrnula i objekty čp.357-358/II, čp.431/II, čp.549/II a čp.550/II do další vlny privatizace bytového fondu.[121] Kvůli možnému konfliktu s pravidly Evropské Unie (tzv. zakázaná veřejná podpora) se ale musel prodej pozastavit, dokud nebude zpracován nový cenový odhad. Ten měl zjistit, zda tržní a prodejní ceny domu se neliší o víc než 100 000 euro. Tato podmínka byla splněna, 9. ledna 2006 tudíž mohla rada města[122] a 24. ledna i zastupitelstvo privatizaci objektu čp.403/II opět potvrdit.[123] Prodejní cena byla stanovena na 2 186 243 Kč.[124] Jenže nakonec nebyl prodej bytů do osobního vlastnictví ani u jednoho z těchto domů realizován a ještě dle stavu z roku 2020 zůstávaly všechny v majetku obce. Město jako vlastník proto i v následujících letech provádělo jejich stavební úpravy a údržbu.

Dne 1. června 2007 město na úřední desce zveřejnilo záměr provést během roku 2007 investici menšího rozsahu, spočívající v odvlhčení suterénů domů čp.357-358/II, čp.403/II a čp.431/II. Případní zájemci se měli přihlásit do 15. června 2007.[125] Jako zhotovitel byla vybrána firma Vakos V. Kočího, s nabídkovou cenou 1 975 707 Kč včetně DPH.[126] Dům čp.357-358/II 18. února 2010 postihl požár, který vypukl v jednom z bytů, kde bydleli notoričtí neplatiči nájmu. Oheň zničil zcela dva byty a střechu, včetně některých trámů. 12 lidí muselo být evakuováno.[127] Následně město vypsalo zakázku na opravu domu. Získala ji firma Všestav Mariánské Lázně s. r. o. a konečná cena dosáhla 4 471 361,15 Kč. Práce měly probíhat od prosince 2010 do září 2011. Zakázka měla dvě fáze. V první byly opraveny škody po požáru, v druhé pak došlo na rekonstrukci a zateplení domu dle projektu kanceláře Torion s. r. o. z Plzně.[128] Ještě před rokem 2015 tak objekt prodělal zateplení fasády. Na fasádu byl tehdy aplikován barevný nátěr v odstínech okrové.

Po roce 2000 prošly generální rekonstrukcí i domy čp.549/II i čp.550/II z konce 30. let 20. století. Práce provedla rokycanská firma Vakos Václava Kočího.[129] V září 2003 rozhodlo zastupitelstvo v rámci úprav obecního rozpočtu, že na opravy v domě čp.550/II přesune 35 000 Kč. Dalších 3500 Kč si měla vyžádat nutná projektová dokumentace.[130] Za domem čp.550/II se až do rekonstrukce nacházely některé kůlny a sklady postavené pro původní nájemníky domu. Při rekonstrukci byly tyto nádvorní objekty zbořeny. Tehdy se objevila kontroverze ohledně dalšího řešení prostoru, nyní výlučně trávníku. Město nechalo část pozemku přináležejícího k domu oplotit drátěným plotem a oddělilo ji tak od sousedních trávníkových ploch severně od domu, což vyvolalo odpor některých rokycanských Romů (právě ti byli silně zastoupeni mezi nájemníky domu čp.550/II), kteří v tom viděli akt rasismu. Srovnávali situaci s případem zdi v Matiční ulici v Ústí nad Labem, která byla v této době předmětem ostrých sporů a která přitáhla na Českou republiku pozornost i v zahraničí. Dne 8. května 1999 se tím zabývalo městské zastupitelstvo.[131] V minulosti ale byly za všemi zdejšími domy oplocené dvorky, na kterých se postupně stavěly různé boudy a kůlny. Takto jsou vidět například na leteckém snímku z roku 1947,[132] i z roku 1957.[133] Šlo samozřejmě často o nuznou, parazitní zástavbu, ale samotná idea oddělených dvorků je správná, protože odstraňuje anonymitu příznačnou pro sídlištní prostředí, a dává obyvatelům pocit soukromí. V dubnu 1967 například přislíbila Domovní správa v rámci závazku k 50. výročí VŘSR (komunistické revoluce v Rusku) provést výstavbu nového plotu u domu čp.431/II.[134] Ovšem tyto oddělené dvorky postupně zanikly a prostor mezi domy se amorfně prolnul se sousedním panelovým sídlištěm Jižní předměstí. Už v červnu 1977 MěstNV na základě stížností občanů z nového sídliště vydal rozhodnutí o odstranění kolen a dřevníků ve staré výstavbě u nových kasáren (patrně u některých domů z této skupiny), sklepní prostory tam prý postačují. Kůlny se měly zbořit do konce roku 1977.[135] V prosinci 1997 zamítla městská rada návrh na výstavbu garáží na části pozemku č.kat.415/4 a rozhodla ponechat celý pozemek v majetku města.[136] Jde o pozemek mezi zdejšími obecními domy a panelovým domem v Javorové ulici. Mělo jít o 3 garáže. Počátkem roku 1998 přidalo nesouhlasné stanovisko i městské zastupitelstvo.[137] Do budoucna by bylo vhodné obnovit samostatné dvorky, pochopitelně spíše s rekreační zelení než s dřevěnými kůlničkami, a za úvahu by stálo i zřízení ohrazených předzahrádek směrem do ulice (toto by ostatně mělo být prováděno v maximální míře i v případě bytových domů na sídlištích z dob socialismu).

V přehledu investičních akcí města Rokycany na rok 2007 se uvádí, že na izolaci spodních vod v domech v Jeřabinové ulici půjde 3 900 000 Kč.[138] V rozpočtu na rok 2007 město na izolaci domů proti spodní vodě v Jeřabinové ulici počítalo nakonec s částkou 3 000 000 Kč, z čehož reálně utratilo 2 022 340 Kč.[139] V seznamu výběrových řízení vypisovaných v roce 2008 odborem rozvoje města se uvádí i oprava elektrické instalace hlavních rozvodů a společných prostor.[140] Záměr provést tuto akci ohlásilo město 8. ledna 2008 a vyzvalo případné zájemce o podání nabídek do 15. února 2008.[141] Výběrové řízení bylo vyhlášeno 18. února 2008 a zakázku získala 19. března 2008 firma EMO Elektrik s. r. o. z Plzně za 526 908,50 Kč, s termínem dokončení do 30. června 2008. Práce nakonec byly hotovy už 25. června 2008. Cena zakázky byla dodržena.[142] Za domy čp.431/II, čp.403/II a čp.357-358/II existovala počátkem 21. století tři dětská hřiště s pískovišti. Obecní studie rozvoje dětských hřišť z roku 2005 počítala s redukcí jejich počtu, mělo se zachovat jen jedno z nich.[143]

V letech 2013[144] a 2014 prošel dům čp.403/II opravou střechy a krovu.[145] Obecní rozpočet na rok 2019 zahrnoval položku na rekonstrukci elektroinstalace a fasády v domě čp.403/II. Na konci roku ale byla tato položka řazena mezi akce, které nebyly realizovány v plném rozsahu.[146] V dubnu 2019 městská rada odsouhlasila zadání zakázky na zateplení domu čp.431/II firmě EUbuilding a. s. z Pištína za cenu 2 086 534 Kč bez DPH.[147] Dle uzávěrky hospodaření města na konci roku 2019 byla provedena rekonstrukce fasády domu čp.403/II ve výši 2 407 000 Kč a šlo o jednu z největších obecních investic onoho roku.[148] V jiném místě obecní kroniky se ovšem píše, že tato investice se týkala domu čp.431/II. Investice byla za rok 2019 nižší než plánované výdaje v rozpočtu, které činily 5 000 000 Kč. Důvodem byla nutnost odložit část akce kvůli tomu, že jí musela předcházet přeložka zařízení ČEZ.[149]

V srpnu 2020 souhlasila městská rada se zadáním zakázky na zateplení fasády domu čp.403/II firmě Senco Chaloupek s. r. o. z Plzně za 2 137 413 Kč včetně DPH.[150] V obecním rozpočtu pro rok 2020 bylo na rekonstrukci fasády čp.403/II vynaloženo celkem 3 112 000 Kč.[151] V červenci 2020 rovněž městská rada schválila zadání zakázky na výměnu oken v domě čp.550/II firmě Oknostyl group s. r. o. z Kuřimi za 530 000 Kč bez DPH a téže firmě i výměnu oken v domě čp.549/II za 550 000 Kč.[152]

 

 

11.2.7. Ubytovna čp.850/II v ulici B. Němcové

Posledním a nejmladším objektem v této skupině nájemních domů je dvoupatrový činžák čp.850/II, situovaný již plně do ulice B. Němcové (foto z r. 2003). Odlišuje se dobou i okolnostmi svého vzniku. Vyrostl až v 60. letech 20. století jako vojenská ubytovna pro příslušníky armády z nedalekých nových kasáren. Na 21. prosince 1962 se plánovala kolaudace objektu. Někteří členové národního výboru ale dopředu doporučovali přísné posouzení stavby, vzhledem k nedokončeným terénním úpravám okolí.[153] Z hlediska architektury šlo o poněkud anachronickou stavbu, která se drží osvědčeného tradičního tvarosloví 50. let. Stavba je cihlová s klasickou omítkou a valbovou střechou krytou taškami. Slohově připomíná objekty sídliště U Václava z 50. let (viz výše).  Dům vyrostl v době, kdy ještě nebyla definitivně vyřešena parcelace areálu bývalé obecní cihelny a vedení uliční sítě. Napovídá tomu jeho mimoběžná poloha vůči ulici, jakož i poněkud snížená niveleta.

V červenci 1995 bylo do vojenské ubytovny zavedeno ústřední topení z nedaleké kotelny sídliště Jižní předměstí.[154]  Po zániku vojenské posádky v Rokycanech ztratil dům čp.850/II využití.  Podle popisu z roku 2006 byl v majetku státu (ministerstva obrany). Ubytovna měla kapacitu 44 lůžek. V 1. a 2. patře domu se nacházelo 24 pokojů se společným sociálním zařízením. V přízemí jídelna s kuchyní, v suterénu zasedací místnost.[155] Dne 5. června 2006 jednala o dalším osudu domu městská rada, které bytová komise a odbor rozvoje města předložily návrh objekt čp.850/II odkoupit a proměnit na komunální nájemní dům, pro nájemce z vyklizených obecních bytů, chudé lidi, nebo děti z dětských domovů po dosažení plnoletosti. V případě, že by kapacita domu nebyla plně využita, se předpokládalo i komerční pronajímání pokojů.[156] V červnu-červenci 2006 byla zveřejněna nabídka na prodej objektu. V polovině srpna 2006 se předpokládalo uskutečnění prodeje. Základní cena byla vyčíslena na 6 900 000 Kč, prodej měl proběhnout obálkovou metodou.[157] Dne 26. června 2006 schválila městská rada[158] a 11. července 2006 i městské zastupitelstvo, že se obec do výběrového řízení přihlásí a pokusí se dům získat pro své účely.[159]

Počátkem října 2006 již měl dům nájemníky a sloužil jako ubytovna.[160] Mezi roky 2016–2017 proběhla jeho celková rekonstrukce, při níž byl zvýšen o další patro a nově zastřešen nízkou sedlovou střechou. Fasáda se zároveň zcela proměnila zateplením, zakrytím původního brizolitu a nátěrem v odstínech hnědé a šedé. Šlo o zdařilou ukázku stavební proměny starší sídlištní zástavby z dob socialismu. Přestavba byla dokončena 14. února 2018. V objektu vzniklo 23 bytů.[161] V roce 2017 byl objekt po rekonstrukci kolaudován.[162] Mezitím přešel do soukromého majetku (firma Avantage z Ejpovic).

 

 

11.3. Křižovatka a nerealizované náměstí před novými kasárnami

11.3.1. Původní podoba rozcestí a plány na vznik náměstí

Domy čp.549/II a čp.550/II nevyrostly koncem 30. let 20. století v této lokalitě tak úplně náhodně. Nové stavby se natočily do rodící se ulice B. Němcové, respektive do prostranství před novými kasárnami. Zde se totiž za první republiky plánovalo založení nového náměstí. Už v roce 1928 počítala obec s proponovaným náměstím a odmítla proto proměnit část zdejšího pozemku na cvičiště pro Jednotu proletářské tělovýchovy.[163] V letech 1931–1933 toto prostranství získalo svou jižní frontu v podobě monumentálních objektů nových kasáren (viz níže). Kromě kasáren bylo ještě na sklonku 1. republiky zárodečné náměstí akcentováno výstavbou právě oněch dvou obecních činžovních domů na protější straně.

Už dávno před výstavbou nových kasáren se tu ovšem nacházelo významné rozcestí. Již mapa stabilního katastru z roku 1838 ukazuje, že se tu sbíhalo a rozbíhalo několik cest. Nejvýznamnější byla silnice na Šťáhlavy, která z historického jádra Rokycan vedla dnešní Jeřabinovou ulicí přes nynější Rašínov a právě zde uhýbala k západu, překračovala Rakovský potok, opětovně se lomila do jižního směru a pokračovala přes Němčičky a Cháchov na Šťáhlavy. K jihovýchodu z ní před pozdějšími kasárnami odbočovala cesta do polí pod Kotlem (zhruba v linii dnešní Kotelské ulice), k severovýchodu pak cesta k obecní cihelně a zpět do města (zčásti v trase dnešní ulice Pod Ohradou, která ale byla tehdy zaústěna přímo sem, o ní viz výše, v rámci popisu obecní cihelny). Šlo tehdy samozřejmě o rozcestí daleko za městem, kde kromě sousedního areálu cihelny nestála žádná zástavba, nicméně svůj dopravní význam už mělo a stalo se později vodítkem při urbanizaci tohoto prostoru. Letecká fotografie z roku 1938 ukazuje, jak toto rozcestí je od jihu lemováno reprezentativními budovami nových kasáren a kterak se podél Jeřabinové ulice a nároží budoucí ulice B. Němcové řadí obecní bytové domy.[164] Co naopak zcela chybělo ve srovnání s dneškem, byla komunikace odtud na východ. Právě s tím počítalo tehdy zvažované nové řešení, kdy tu mělo vzniknout nové kompoziční centrum dynamicky rostoucího jižního sektoru Rokycan. Podél čela kasáren měla k východu namířit nová komunikace, jež by po napojení na existující úsek Barákovy ulice ve čtvrti Hořicov propojila toto náměstí s výpadovkou na Kamenný Újezd a Hrádek (viz mapa). Zároveň se projektovalo, že na průčelí kasáren bude namířena zcela nová, přímá ulice, která odtud poběží severoseverovýchodním směrem a pak se v ose dnešní Školní ulice zanoří do podjezdu u sokolovny. Právě ona měla být osou nové výstavby na ploše dožívající obecní cihelny i Hammerovy pily. Náměstí před kasárnami mělo fungovat jako kompoziční vyvrcholení celého nově proponovaného jižního sektoru Rokycan. Město kvůli tomu cíleně řešilo majetkoprávní i regulační otázky v lokalitě před novými kasárnami.

V roce 1936 se město zabývalo knihovním pořádkem v souvislosti se změnami hranic pozemků, vyplývajícími z výstavby v této oblasti. Při parcelaci pozemků č.kat.358 a č.kat.360 Anny Partišové a spol. a pozemku č.kat.357/1 J. Juláka (pozemky v prostoru nynějších dvou bloků zástavby na Rašínově, mezi ulicemi B. Němcové, Jeřabinová, Karlíkova a Šťáhlavská) došlo k dohodě, že Partišová a spol. obci prodají části pozemků pro zřízení veřejného prostranství. Část o ploše 827 čtverečních metrů měla přejít od pozemku č.kat.358 a použít se na otevření náměstí před kasárnami. Jako opatření práce pro nezaměstnané dělníky město prohlašuje, že bude nutno srovnat terén prostranství před novými kasárnami na pozemku č.kat.358. 28. května 1936 městská rada doporučila knihovní pořádek ke schválení a na červnové schůzi to odsouhlasilo i obecní zastupitelstvo.[165] V červnu 1936 jednalo obecní zastupitelstvo také o schválení půjčky 400 000 Kč z penzijního fondu úředníků městských železáren na úhradu některých investic v rozpočtu na rok 1936. 12. května 1936 městská rada doporučila půjčku 400 000 Kč ke schválení. Mimo jiné se předpokládalo ji použít na úpravu ulic za 100 000 Kč. Z toho na prostranství před novými kasárnami, na pozemku koupeném od A. Foltové, mělo dojít k odkopu 1000 metrů kubických nákladem 20 000 Kč a ke štětování jízdní dráhy a úpravě části náměstí o ploše 1275 čtverečních metrů nákladem 12 000 Kč. Na schůzi zastupitelstva ale Rudolf Kadláček požaduje stáhnout věc z programu a nechat projednat jednotlivými politickými stranami. Obecní zapisovatel reagoval, že půjčku lze schválit s tím, že městská rada bude pak moci posoudit jednotlivé položky, na které se má částka použít, což nakonec bylo schváleno.[166]

K 20. výročí vzniku samostatné republiky mělo být toto nové veřejné prostranství oficiálně pojmenováno náměstí 28. října. Vzhledem k politické krizi okolo mnichovské dohody a rozkladu prvorepublikové ideologie i rituálů se ale nakonec oslavy vzniku státu redukovaly. A městská osvětová komise už koncem září 1938 rozhodla pojmenování náměstí odložit.[167]

 

 

11.3.2. Opuštění původních plánů a prodloužení ulice B. Němcové ke kasárnám

Pak další koncepční rozvoj oblasti přervala světová válka. Německá armáda prostor budoucího náměstí rozkopala a zřídila zde protiletecké kryty.[168] Po roce 1945 už město na původní vize nenavázalo. Ostatně při chabém poválečném stavebním ruchu nebylo ani čím toto torzovité náměstí dotvořit. Před kasárnami vznikl pouze park. Dne 19. září 1946 dostala místní organizace KSČ povolení k úpravám prostranství.[169] V polovině listopadu tu proběhly zahradnické práce. V zimě pak na záhony byla navezena ornice.[170] Na úpravě parčíku pracovali především brigádníci z řad místních komunistů. Na jaře 1947 se tu ještě plánovalo vysazení růží.[171] A na jaře mělo dojít na instalaci 10 laviček.[172]  Prostranství bylo tehdy pojmenováno Sad Klementa Gottwalda.  Na návrh Rudolfa Hejrovského se výslovně stanovilo užití slova „sad“ nikoliv „cizího“ výrazu park.[173] Dne 19. listopadu 1946 byl tlumočen městu pozdrav od předsedy vlády Gottwalda s poděkováním, že po něm bylo nazváno veřejné prostranství.[174] Jen pro zajímavost, bylo to porušení dřívějšího úzu, kdy se ulice a veřejné prostory neměly jmenovat po žijících osobách. Výjimkou bylo Benešovo náměstí (dnes Malé náměstí) a právě tento park. Název se ale nikdy příliš neujal. Ve skutečnosti nešlo o plnohodnotný park. Stav po těchto okrašlovacích aktivitách zachycuje letecký snímek Rokycan z června 1947. Zajímavé bylo velmi odlišné vedení dopravy. Při neexistenci východozápadní osy (dnešní ulice B. Němcové), tak chyběla vozovka, která by sledovala uliční průčelí areálu nových kasáren. Místo toho na náměstí vstupovala silnice od severu z Jeřabinové a obloukem zatáčela k západu, k Rakováčku. Ještě předtím se z ní rovněž obloukem odpojovala cesta na Kotel (Kotelská ulice). Přímo před vchodem do kasáren se tak nacházela velká trojúhelníková plocha, která byla právě oním místem, kde vznikla sadová úprava.[175] V tomto stavu zachycuje řešení dopravních toků před kasárnami ještě státní mapa z roku 1963.[176]

K 10. výročí osvobození v roce 1955 plánovalo město v rámci zvelebovací akce vyčistit tento park.[177] V únoru 1961 se na zasedání MěstNV kritizuje devastace Gottwaldova parku civilními i vojenskými vozidly, která přes něj přejíždějí po dobu budování nové kanalizace v této oblasti.[178] Počátkem 60. let 20. století došlo k částečné úpravě trasy výpadovky na Šťáhlavy v prostoru před novými kasárnami. Nešlo ale o zásadnější změnu, spíše jen úpravu směrového vedení oblouku silnice. Pořád platilo, že východozápadní dopravní osa chybí, tedy neexistuje komunikace mezi novými kasárnami a oblastí U Václava. Město v únoru 1963 rozhodlo, že provede novou úpravu Gottwaldova parku.[179] Před rokem 1966 zde bylo vysazeno 30 různých křovin a 40 kusů růží.[180]

Počátkem 60. let 20. století se sem obrátilo průčelí vojenské ubytovny čp.850/II (viz výše), která byla situována do severovýchodního rohu tohoto „náměstí“ a předznamenala tak, budoucí rozvoj města tímto směrem. Až na počátku 70. let 20. ovšem přišly zásadnější proměny této části města. Roli spojnice směrem k východu místo původně ve 30. letech zamýšlené Barákovy ulice převzala poněkud severněji vedená ulice B. Němcové (viz mapa). Bývalá cesta vedoucí od kasáren severovýchodně přes areál obecní cihelny zmizela společně s cihelnou při výstavbě ZŠ Jižní předměstí.

Tehdy definitivně padl záměr před kasárny zaústit od podjezdu u sokolovny dnešní Školní ulici a vytvořit tak hlavní osu Jižního předměstí. Tuto kompozičně zajímavou myšlenku již zpochybnila revize územního plánu roku 1950 a byla zcela opuštěna počátkem roku 1959, kdy komise pro výstavbu při MNV odsouhlasila zastavovací studii oblasti a konstatovala, že „komunikační kostra s umístěním jedenáctileté školy plně vyhovuje rozvoji města“.[181] O plánech na řešení Školní ulice viz výše, v pasáži o asanaci a nové výstavbě na místě bývalé Hammerovy pily. Na přelomu 70. a 80. let byla protažena ulice B. Němcové přes prostor před kasárnami a propojila tak výpadovky na Mirošov a Šťáhlavy (viz mapa). Tehdy prošel proměnou i prostor před kasárnami, protože vozovka nyní vedla podélně s uliční frontou hlavní budovy kasáren. Gottwaldův sad z poválečného období tím pádem zanikl, respektive byl výrazně redukován (v 90. letech 20. století vznikl u ústí Kotelské ulice jen malý, parkově řešený kout). Zmizela i původní vidlice cest před kasárnami, kterou nahradila běžná městská křižovatka ve tvaru písmene T.

Nové dopravní řešení mělo svou logiku a patří k těm koncepčnějším počinům z časů komunistické vlády. Problémem bylo, že tehdejší projektanti a plánovači nedocenili, nebo úmyslně opomenuli, mimořádný potenciál tohoto prostoru pro utvoření plně architektonizovaného náměstí, ve kterém by vynikl jeho centrální význam pro okolní městský sektor i monumentalita budov kasáren. Výstavba nového sídliště Jižní předměstí sem tak sice okrajově zasáhla panelovými domy na rohu ulice B. Němcové a Kotelská, ale ty byly pojaty typizovaně, bez akcentu. Nevyužita zůstala i proluka naproti hlavní budově kasáren, kde mezi ústím ulic Jeřabinová a Žižkova zůstává i na počátku 21. století nezastavěná plocha, která přitom mohla být zastavěna silnou architekturou, jež by dotvořila severozápadní kout tohoto náměstí.  Problém byl i v charakteru ochranných opatření a utajování vojenských areálů před rokem 1989. Komplex kasáren si žil svým životem, zčásti nezávisle na okolním městě, od kterého ho odděloval nevzhledný plot. Nové centrum Jižního předměstí mezitím aspoň zčásti vzniklo dál k východu, v celkem zdařilé podobě, byť komunikačně o poznání méně elegantně, poblíž nároží ulic B. Němcové, Pod Ohradou a Vokáčovy.

Drastická rána pro plánované, ale nikdy nedotvořené náměstí před novými kasárnami přišla paradoxně až počátkem 21. století, dávno po pádu komunistického režimu a jeho estetiky. V té době byly nové kasárny zrušeny a začala jejich transformace na obytnou a podnikatelskou zónu (podrobně o tom viz níže). Zdálo by se, že nyní se areál kasáren konečně logicky propojí s okolním městem i s prostranstvím před hlavním vjezdem do zrušených kasáren. Jenže právě tehdy došlo k demolici celé hlavní budovy kasáren z 30. let 20. století. Důvodem byl špatný technický stav, nejasné budoucí využití a vysoké náklady, které by město jako nabyvatel objektů zrušených kasáren muselo nést. Budova byla zbořena, její pozemek zarovnán a proměněn v prázdný trávník. Šlo o jednoznačně chybné rozhodnutí, které rozvrátilo prostor před kasárnami do beztvaré podoby pouhé křižovatky ulic, připravilo ho o hlavní dominantu a pohřbilo možná nadlouho snahy o koncepční dotvoření tohoto náměstí.

 


[1] Kronika města Rokycan 1907–18, f. 116.

[2] 15. schůze obecního zastupitelstva, 21. 12. 1920.

[3] 18. schůze obecního zastupitelstva, 5. 4. 1921.

[4] Kronika města Rokycan, 1938–47, f. 66.

[5] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 7, Rokycany 2001, s. 38.

[6] 36. schůze obecního zastupitelstva, 3. 3. 1922.

[7] 40. schůze obecního zastupitelstva, 14. 7. 1922.

[8] 40. schůze obecního zastupitelstva, 14. 7. 1922.

[9] 2. schůze obecní správní komise, 5. 3. 1923.

[10] 10. schůze obecní správní komise, 3. 5. 1923.

[11] Kronika města Rokycan, 1918–37, f. 52.

[12] 29. schůze obecního zastupitelstva, 7. 5. 1926.

[13] 33. schůze obecního zastupitelstva, 8. 10. 1926.

[14] 33. schůze obecního zastupitelstva, 8. 10. 1926.

[15] 36. schůze obecního zastupitelstva, 7. 12. 1926.

[16] Kronika města Rokycan, 1918–37, f. 88.

[17] 1. schůze obecního zastupitelstva, 12. 7. 1927.

[18] 3. schůze obecního zastupitelstva, 23. 9. 1927.

[19] 28. schůze městské rady, 4. 11. 1927.

[20] 34. schůze městské rady, 29. 11. 1927.

[21] 24. schůze městské rady, 21. 10. 1927.

[22] 31. schůze městské rady, 14. 11. 1927.

[23] 6. schůze obecní finanční komise, 17. 11. 1927.

[24] 16. schůze obecního zastupitelstva, 27. 7. 1928.

[25] 12. schůze obecního zastupitelstva, 2. 5. 1928.

[26] 72. schůze městské rady, 14. 5. 1928.

[27] 80. schůze městské rady, 22. 6. 1928.

[28] 82. schůze městské rady, 11. 7. 1928.

[29] 16. schůze obecního zastupitelstva, 27. 7. 1928.

[30] 16. schůze obecního zastupitelstva, 27. 7. 1928.

[31] 82. schůze městské rady, 11. 7. 1928.

[32] 187. schůze městské rady, 14. 3. 1930.

[33] Kronika města Rokycan, 1918–37, f. 88.

[34] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 7, Rokycany 2001, s. 38.

[35] 189. schůze městské rady, 26. 3. 1930.

[36] 191. schůze městské rady, 9. 4. 1930.

[37] Státní okresní archiv Rokycany, AMRO, kart. č. 132.

[38] 94. schůze městské rady, 25. 9. 1928.

[39] 101. schůze městské rady, 24. 10. 1928.

[40] 116. schůze městské rady, 9. 1. 1929.

[41] 138. schůze městské rady, 21. 5. 1929.

[42] 110. schůze městské rady, 5. 12. 1928.

[43] 114. schůze městské rady, 19. 12. 1928.

[44] 117. schůze městské rady, 18. 1. 1929.

[45] 3. schůze obecní stavební a regulační komise. 7. 2. 1929.

[46] 129. schůze městské rady, 2. 4. 1929.

[47] 134. schůze městské rady, 26. 4. 1929.

[48] 142. schůze městské rady, 3. 6. 1929.

[49] 158. schůze městské rady, 6. 9. 1929.

[50] 163. schůze městské rady, 4. 10. 1929.

[51] 169. schůze městské rady, 15. 11. 1929.

[52] 172. schůze městské rady, 29. 11. 1929.

[53] 174. schůze městské rady, 4. 12. 1929.

[54] 175. schůze městské rady, 11. 12. 1929.

[55] 33. schůze obecního zastupitelstva, 20. 12. 1929.

[56] 179. schůze městské rady, 10. 1. 1930.

[57] 187. schůze městské rady, 14. 3. 1930.

[58] 189. schůze městské rady, 26. 3. 1930.

[59] 51. schůze obecního zastupitelstva, 14. 11. 1930.

[60] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 7, Rokycany 2001, s. 38.

[61] Kronika města Rokycan, 1918–37, f. 120.

[62] Kronika města Rokycan, 1918–37, f. 120.

[63] 206. schůze městské rady, 16. 7. 1930.

[64] Kronika města Rokycan, 1918–37, f. 120.

[65] 223. schůze městské rady, 22. 10. 1930.

[66] 224. schůze městské rady, 23. 10. 1930.

[67] 9. schůze obecní správní komise, 9. 1. 1931.

[68] 16. schůze obecní správní komise, 12. 3. 1931.

[69] 13. schůze obecního zastupitelstva, 10. 6. 1932.

[70] 27. schůze obecního zastupitelstva, 29. 1. 1926.

[71] 9. schůze městské rady, 12. 6. 1931.

[72] 11. schůze městské rady, 22. 6. 1931.

[73] 59. schůze městské rady, 25. 2. 1932.

[74] 120. schůze městské rady, 9. 3. 1933.

[75] Schůze obecní finanční komise, 12. 4. 1933.

[76] 182. schůze městské rady, 21. 2. 1930.

[77] 56. schůze obecního zastupitelstva, 16. 3. 1937.

[78] 61. schůze obecního zastupitelstva, 13. 10. 1937.

[79] Kronika města Rokycan, 1918–37, f. 187.

[80] 62. schůze obecního zastupitelstva, 21. 12. 1937.

[81] 63. schůze obecního zastupitelstva, 15. 2. 1938.

[82] 64. schůze obecního zastupitelstva, 13. 4. 1938.

[83] Kronika města Rokycan, 1918–37, f. 187.

[84] 64. schůze obecního zastupitelstva, 13. 4. 1938.

[85] Kronika města Rokycan, 1918–37, f. 187.

[87] Kronika města Rokycan, 1938–47, f. 66.

[88] Veřejná schůze pléna MNV, 26. 7. 1949; Kronika města Rokycan, 1954–57, f. 32.

[90] 3. plenární zasedání MěstNV, 21. 2. 1977.

[91] 1. schůze rady MěstNV, 4. 1. 1977.

[92] 26. plenární zasedání MěstNV, 29. 10. 1985.

[93] 15. plenární zasedání MěstNV, 25. 10. 1988.

[94] 3. plenární zasedání MěstNV, 8. 12. 1981.

[95] Za Rokycansko krásnější, Rokycany 1986, s. 53.

[96] 15. plenární zasedání MěstNV, 13. 12. 1983.

[97] 17. plenární zasedání MěstNV, 24. 4. 1984.

[98] Za Rokycansko krásnější, Rokycany 1986, s. 53.

[99] 14. plenární zasedání MěstNV, 1. 11. 1983.

[100] Za Rokycansko krásnější, Rokycany 1986, s. 53.

[101] Kronika města Rokycan, 1982, f. 8.

[102] 14. plenární zasedání MěstNV, 1. 11. 1983.

[103] Kronika města Rokycan, 1983, f. 79.

[104] Za Rokycansko krásnější, Rokycany 1986, s. 53.

[105] 20. plenární zasedání MěstNV, 30. 10. 1984.

[106] 20. plenární zasedání MěstNV, 30. 10. 1984.

[107] Za Rokycansko krásnější, Rokycany 1986, s. 53.

[108] Kronika města Rokycan, 1985, f. 75.

[109] 20. plenární zasedání MěstNV, 30. 10. 1984.

[110] 26. plenární zasedání MěstNV, 29. 10. 1985.

[111] Za Rokycansko krásnější, Rokycany 1986, s. 53.

[112] 26. plenární zasedání MěstNV, 29. 10. 1985.

[113] Kronika města Rokycan, 1986, f. 182.

[114] 3. plenární zasedání MěstNV, 28. 10. 1986.

[115] Hlas Rokycanska, č. 1, 7. 1. 1987, s. 1.

[116] 3. plenární zasedání MěstNV, 28. 10. 1986.

[117] Za Rokycansko krásnější, Rokycany 1986, s. 53; Kronika města Rokycan, 1986, f. 182.

[118] Hlas Rokycanska, č. 1, 7. 1. 1987, s. 1.

[119] 7. plenární zasedání MěstNV, 28. 9. 1982.

[120] Rokycanský deník, 13. 5. 2005.

[121] Rokycanské noviny, č. 11, 20. listopadu 2004, s. 2.

[122] Materiál pro jednání rady města, 9. ledna 2006, č. 2451, ID: 4647.

[123] Rokycanský deník, 25. 1. 2006.

[124] Materiál pro jednání rady města, 9. ledna 2006, č. 2451, ID: 4647.

[125] Město Rokycany Zakázky malého rozsahu, www.rokycany.cz.

[126] Kronika města Rokycan, 2007, www.rokycany.cz

[128] Rekonstrukce bytového domu čp. 357, 358, Jeřabinová ul. Rokycany

https://www.rokycany.cz/rekonstrukce-bytoveho-domu-cp-357-358-jerabinova-ul-rokycany/ds-50088

[129] Kronika města Rokycan, 2003, s. 22.

[130] Usnesení zastupitelstva města z 30. 9. 2003, www.rokycany.cz.

[131] Usnesení zastupitelstva města z 18. 5. 1999, www.rokycany.cz.

[134] 2. plenární zasedání MěstNV, 25. 4. 1967.

[135] 5. plenární zasedání MěstNV, 13. 6. 1977.

[136] Rokycanský deník, 12. 12. 1997, s. 14.

[137] Rokycanský deník, 6. 2. 1998, s. 12.

[138] Investice roku 2007, příloha č. 2 k materiálu č. 5862, www.rokycany.cz

[139] Závěrečný účet města za rok 2007, zaverecny%5Fucet%5F2007.pdf, www.rokycany.cz

[140] Seznam výběrových řízení ORM, Kopie - vbrov zen_orm_ 2008.xls, www.rokycany.cz

[141] Zakázka malého rozsahu – oprava el rozvodů a společných prostor v domě čp 549 - 550 v ul. B Němcové_1, www.rokycany.cz

[142] Seznam výběrových řízení ORM, Kopie - vbrov zen_orm_ 2008.xls, www.rokycany.cz

[143] Materiál pro jednání rady města, 14. 11. 2005, bod č. 2099, ID:4469.

[153] 8. plenární zasedání MěstNV, 18. 12. 1962.

[154] Rokycanský deník, 14. 7. 1995, s. 9.

[155] Materiál pro jednání rady města, 5. 6. 2006, č. 2413, ID: 5194.

[156] Materiál pro jednání rady města, 5. 6. 2006, č. 2413, ID: 5194.

[157] Materiál pro jednání zastupitelstva města, 11. 7. 2006, č. 1451, ID: 5311.

[158] Materiál pro jednání rady města, 26. 6. 2006, č. 2413, ID: 5227.

[159] Materiál pro jednání zastupitelstva města, 11. 7. 2006, č. 1451, ID: 5311.

[160] Založeno na osobních zápiscích autora.

[163] Státní okresní archiv Rokycany, AMRO, kart. č. 132.

[165] 51. schůze obecního zastupitelstva, 2. 6. 1936.

[166] 51. schůze obecního zastupitelstva, 2. 6. 1936.

[167] Nová doba, č. 276, 6. 10. 1938, s. 3.

[168] Slavnostní schůze MNV 9. 3. 1947.

[169] Schůze rady MNV 19. 9. 1946.

[170] Slavnostní schůze MNV 9. 3. 1947.

[171] Schůze pléna MNV 22. 11. 1946.

[172] Slavnostní schůze MNV 9. 3. 1947.

[173] Schůze pléna MNV 22. 11. 1946.

[174] Schůze rady MNV 19. 11. 1946.

[177] 1. zasedání MNV, 21. 1. 1955.

[178] 1. plenární zasedání MěstNV, 13. 2. 1961.

[179] 1. plenární zasedání MěstNV, 18. 2. 1963.

[180] 3. plenární zasedání MěstNV, 27. 6. 1966.

[181] 1. zasedání MNV, 26. 1. 1959.