Baroko určovalo slohový výraz architektury v českých zemích od 17. století do sklonku 18. století. Na tváři Rokycan se barokní sloh projevil významnou měrou a na rozdíl od starších slohů zůstávají barokní stavby nadále viditelnou složkou zdejší architektury. Souvisí to i s tím, že právě ve zmíněném období prožilo město značný stavební rozmach, který zcela nevymazala klasicistní obnova Rokycan po požáru roku 1784, ani pozdější přestavby.

Slohový výraz baroka se silně projevil na církevních stavbách v Rokycanech. Paradoxně ovšem hlavní rokycanský kostel, děkanský chrám Panny Marie Sněžné, není barokem dotčen v tak velké míře. Jeho základní půdorysná dispozice a obvodové zdi jsou totiž gotické, vnější podoba a zejména věž jsou klasicistní. Baroko se projevuje spíše v interiéru kostela, zejména díky hlavnímu oltáři a několika dalším položkám mobiliáře, které sem byly koncem 18. století druhotně přemístěny z Prahy v rámci josefínských reforem. Barokní je ovšem kostel na Vršíčku, mariánský sloup na Masarykově náměstí i mnohá další sochařská díla ve veřejném prostoru a také kamenné kříže či boží muka aj.

Baroko se silně uplatnilo i v architektuře měšťanských domů. Jde zejména o Dumetovský dům čp.88/I na Masarykově náměstí (viz podkapitola „východní strana náměstí“), který si nejvíce udržel původní podobu, včetně bohatě zdobené štukové fasády. Podobně cenný Eislovský dům čp.5/I (viz podkapitola „jižní strana Masarykova náměstí“) byl bohužel koncem 19. století nahrazen neorenesančním objektem, přičemž z výstavného barokního domu zůstaly jen klenby a části zdí v přízemí. Na hlavním rokycanském náměstí se k baroku ještě silně hlásí Lidový dům čp.133/I (také viz podkapitola „jižní strana Masarykova náměstí“) vedle budovy radnice, který má také dochovanou zdobnou fasádu i původní kamenný portál z poloviny 18. století. Sousední budova radnice z počátku 19. století je sice pojata v klasicistním slohu, ale báň její věže, která je dominantou města, se drží barokní estetiky. U mnoha dalších domů na náměstí jsou sice fasády již mnohem mladší, ale v interiérech jsou nadále původní barokní klenby. To platí i pro další ulice historického jádra města, kde neproběhly plošné demolice. Z barokního období pocházejí i památkově chráněné domy čp.15/I (U Šnáblů) a čp.17/I (U Bastlů) v ulici Míru, nebo dům čp.41/I v Gottliebově ulici. V těchto případech se udržela i zčásti barokní podoba fasády, byť často v redukované podobě, s prvky pozdějších modernizací. Velmi cenná je budova děkanství čp.52/I na Urbanově náměstí, která má prakticky intaktní pozdně barokní průčelí ze závěru 18. století. Cenné barokní stavby se nacházejí také na Malém náměstí, například dům čp.123/I se sochou sv. Floriána v průčelí, nebo sousední dům čp.122/I s dochovaným pískovcovým portálem z roku 1759. I v případě Malého náměstí platí, že velká část zdejších domů má přinejmenším sklepy a klenuté přízemky z barokního období. Mnohé barokní stavby ovšem nenávratně zanikly při demolicích, které v Rokycanech vrcholily v 60.-80. letech 20. století za komunistického režimu. Tehdy byl zbořen prakticky celý plácek za základní školou v ulici Míru, jehož východní straně dominovala barokní usedlost čp.63/I. Přímo na západní straně Masarykova náměstí zanikl dům čp.76/I s pozdně barokní fasádou a portálem z roku 1778. Už v roce 1950 padla také barokní Plzeňská brána (detailně o ní v kapitole „městské opevnění“).

Výrazné je i zastoupení baroka na předměstích. Jako příklad předměstské bohaté usedlosti z konce 18. století je to zejména dům čp.62/II na nároží ulice Soukenická a Dvořákova na Pražském předměstí (viz podkapitola „zástavba západně od sídliště Hrudkovanka“), který se uchoval v takřka původní podobě. V základních obrysech si svou barokní podobu udržel i objekt starého pivovaru čp.98/II na Práchovně. Jiné předměstské příklady baroka zanikly. Zejména kaplička v Rokycanově ulici (viz podkapitola „oblast pod kostelem“), která byla po demolici v 80. letech postavena v 90. letech jako replika.