|
|
|
|
Domy čp.87/I a čp.138/I se nalézají na plácku, který vybíhá z Masarykova náměstí k severu, k děkanskému kostelu. Plácku dominuje barokní mariánský sloup. Vytvořil jej roku 1770 nepříliš známý plzeňský[1] sochař Václav Boura. V literatuře se občas objevuje chybné tvrzení, že jeho autorem je J. Hofman z roku 1725.[2] Chyba vznikla na základě omylu v archivní listině z horažďovického městského archivu, která zmiňuje Hofmana jako autora mariánského sloupu s tím, že šlo o rokycanského občana. Jan Hofman přitom žil v Blatné a sloup vytvořil pro Horažďovice, nikoliv pro Rokycany.[3]
Obsah
2.5.1. Architektonicko-umělecký popis Mariánského sloupu
2.5.2. Další stavební vývoj Mariánského sloupu do roku 1989
2.5.3. Generální oprava Mariánského sloupu v 90. letech 20. století
2.5.4. Urbanistický význam prostoru okolo Mariánského sloupu
|
Mariánský sloup z r. 1770 stojí v těžišti výběžku náměstí TGM. Má velkou architektonickou i urbanistickou hodnotu. Vlevo domy čp.87/I a čp.138/I, vzadu kostel, vpravo Dumetovský dům čp.88/I. Pohlednice z 90. let 20. století. |
Podoba mariánského sloupu a zástavby, která ho lemuje, se za posledních dvě stě let prakticky nezměnila. Jedná se o jedno z nejdochovalejších zákoutí Rokycan. Foto z konce 19. století (Soupis památek od A. Podlahy). |
Zatímco na vrcholu sloupu se nachází socha Panny Marie, sloup doplňují i další sochy na dvou ochozech. Pohled od jihu. Foto: D. Borek, září 2003. |
Latinský chronogramový nápis na jižní patě mariánského sloupu, s uvedením jmen tří bohatých místních měšťanů, kteří financovali jeho zbudování. Foto: D. Borek, září 2003. |
|
|
|
|
|
2.5.1. Architektonicko-umělecký popis Mariánského sloupu
Mariánský sloup na rokycanském náměstí je 18,5 metru vysoký a zaujímá plochu 10x10 metrů. Hodnota stavby byla roku 2006 vyčíslena na 22 000 000 Kč (což ovšem nezahrnuje hodnotu památkovou a urbanistickou, coby symbolu města).[4] Typologicky patří mariánský sloup do velké množiny podobných artefaktů, které si nechávala od 17. století budovat mnohá česká města jako výraz náboženského citu, jako barokní amulet, který měl ochránit obec před pohromami a nemocemi (odtud označení morový sloup), i jako demonstrace patricijského bohatství. Rokycanský sloup (nazývejme ho „mariánským“, nikoliv „morovým“, protože je zasvěcen Panně Marie) vznikl až na samotném závěru barokní éry a je jedním z posledních v našich zemích. Slohově jde o pozdně barokní, spíše rokokový útvar, který není sochařsky zcela brilantní a spíše naznačuje provinční charakter.[5] Sloup není v pravém slova smyslu barokně tektonizovaný, autor zvolil spíše konvenční klasickou formu šestibokého pískovcového soklu, z něhož vyrůstá trojúhelný středový sloup s kompozitní hlavicí završený sochou Panny Marie. Rokycanské sousoší je prý kompozičně odvozeno od podobného mariánského sloupu na Hradčanském náměstí v Praze.[6]
V první, nejnižší galerii soklu stojí šest soch: sv. Marciana, sv. Roch, sv. Barbora, sv. Jan Křtitel, sv. Jan z Mathy a sv. Kateřina. V druhém ochozu se nacházejí další tři sochy: sv. Vojtěch, sv. Michal a sv. Florián. Vlastní sloup má podobu masivního profilovaného sloupu završeného korintskou hlavicí. Na ní pak stojí dominantní socha Panny Marie s Ježíškem. Její podoba je inspirována sochou, která až do roku 1784 zdobila děkanský kostel v Rokycanech.[7] Okolo této sošky se v barokní době utvořil lokální kult založený na legendě, podle níž při protestantské obrazoborecké očistě kostela na počátku 17. století socha třikrát vyvázla neporušená z ohně, kam ji „kacířští“ protestanti hodili. Socha ovšem napočtvrté ohni neunikla, zničil ji požár města roku 1784.[8] Na jižní straně soklu mariánského sloupu je vytesán chronogramový latinský nápis tohoto znění: „HONORI ET VENERATIONI VIRGINI AETERNI REGIS GENITRICI TER EX IGNE EXILIENTI IOANNES RAVCH IOANNES EISEL IOANNES GALLVS CIVES ROKITCANENSES GRATIA NIMI ERGO PONI FECERE.“[9] Neboli v překladu: „Ke slávě a cti panny, věčného krále roditelky, třikrát z ohně vzešlé. Jan Rauch, Jan Eisel, Jan Gallus, občané rokycanští, opravdu zbožné mysli, postaviti dali.“[10] Z nápisu tak vyplývá, že donátory sloupu byli tři měšťané. Jan Rauch, Jan Eisel a Jan Gallus, kteří patřili k nejbohatší rokycanské elitě. V pronájmu měli městské hutě a statky.[11] Jan Rauch vlastnil bohatý statek na Pražském předměstí, dnes dům čp.62/II v Soukenické ulici (viz podkapitola „zástavba západně od sídliště Hrudkovanka“. Jan Eisel přepychový barokní dům čp.5/I na jižní straně náměstí (zbořený před rokem 1900). Okolo soklu se vine úzký chodník obkroužený desetibokým balustrádovým kamenným zábradlím s kuželkami a rokokovými vázami. Kruh okolo sloupu je osázen trávníkem a obkroužen kovanou mříží s kamennými patníky. Původní mříž, vyrobená koncem 19. století v klabavských železárnách, byla v 80. letech 20. století zbytečně demontována. Prostor okolo sloupu byl v té době osázen nízkými popínavými keříky. Na severní straně soklu najdeme malý nápis: „WENCESLAVS BAURA, PILTHAVER“.[12]
2.5.2. Další stavební vývoj Mariánského sloupu do roku 1989
Socha byla často opravována. Například roku 1833.[13] Podle obecní kroniky opět roku 1872 socha Panny Marie opravena.[14] Podle I. Ebelové a M. Ebela se tak ale stalo roku 1871.[15] Celkové rekonstrukce se mariánský sloup dočkal ještě před koncem 19. století. Dne 18. dubna 1890 píše městské radě pan Šlesinger, že socha Panny Marie prý potřebuje opravu, od roku 1871 totiž nebyla renovována. Nadační pokladna proto prosí městskou radu o financování opravy. Nadace sochy Panny Marie měla v té době na účtu jen 490 zl. 91 krejcarů. Městská rada souhlasila a nechala si na opravu vypracovat odborný posudek od jednoho plzeňského architekta, který svoje stanovisko zaslal 20. srpna 1891. Konstatoval, že sochu patrně vytvořili domácí kameníci a její úroveň není značná, ale jako celek prý sousoší působí dobře a mělo by proto být zachováno v původní podobě.[16] Restaurace sloupu pak proběhla roku 1892 nákladem 3782 korun, upomíná na to malá tabulka na soklu. Během opravy sousoší obestavěno dřevěným pagodovitým lešením. 28. května 1893 socha Panny Marie po opravě znovu slavnostně vysvěcena. Pak ještě proveden finální nátěr. 4. července 1893 město stanovuje jeho podmínky: povrch sochy musí být natřen horkým fermežem a dvěma nátěry běloby („hamburkská a kremská běloba“) a dalším svrchním nátěrem který určí město, kovové insignie na sousoší musí být pozlaceny.[17] Právě tyto technologie ale patrně pískovci, z něhož je sloup vytesán, v dlouhodobějším výhledu spíše uškodily a setřely autentickou modelaci soch. Kruh okolo sloupu tehdy na doporučení architekta osázen travou a květinovými záhony.[18] Okolo této „zahrádky“ instalována litinová mříž. O zakázku na ztvárnění mříže projevila zájem Prager-Eisen-Industrie-Gesellschaft, která 22. dubna 1893 požádala město o podrobnější plány.[19] Nakonec ale vyrobena v klabavských železárnách, patřících městu. Ozdobná mříž zároveň vsazena i do vchodů do balustrádové galerie u samotného sloupu.[20]
V březnu 1933 městská rada konstatuje, že má být pamatováno na úpravu sochy P. Marie na Masarykově náměstí.[21] V dubnu 1933 se rada usnesla, že odborníkem se dá zjistit stav mariánské sochy na Masarykově náměstí a výše nákladů na případnou opravu.[22] V polovině května 1933 se pak radní vyslovili pro to, aby se z fondu sochy Panny Marie provedla oprava schodů u sochy. Památkový úřad bude prý požádán o dobrozdání na celkovou úpravu sochy.[23] V červenci 1933 městská rada uvádí, že vzhledem k přípisu Státního památkového úřadu ohledně opravy mariánské sochy na Masarykově náměstí budou opatřeny nabídky na provedení oprav.[24] Dle rozhodnutí městské rady ze srpna 1933 se při projednávání rozpočtu obce na rok 1934 bude pamatovat na příspěvek na opravu mariánské sochy na náměstí.[25] V polovině září 1933 městská rada uvádí, že na návrh městské technické kanceláře se opatří nabídky na opravu mariánské sochy na náměstí, pokud děkanský úřad uhradí oferentům 50 Kč na cestu do Rokycan z výnosu sbírky.[26] Opravou pak prošlo sousoší roku 1934, kdy akademický sochař Ladislav Křtín z Prahy vyspravil zvětralý kámen, který místy nahradil betonovou směsí, a vyměnil některé kovové části.[27] V době První republiky a ještě po 2. světové válce byl prostor okolo sloupu pečlivě udržován s trávníkem a exotickými rostlinami.[28]
Jistá oprava sousoší provedena roku 1975.[29] Podle jiného pramene v roce 1977.[30] Pravděpodobnější je druhý údaj. Dobové materiály MěstNV totiž hovoří o tom, že na opravy sloupu město v roce 1977 vynaložilo 8488 Kčs.[31] V prosinci 1981 se uvádí, že v uplynulém volebním období (1976-1981) byla provedena blíže neurčená oprava sloupu.[32] V roce 1982 měla proběhnout oprava sloupu a úprava jeho okolí za 5000 Kčs.[33] Počátkem roku 1988 se uvádí, že u Družstva cementářů a kameníků Holoubkov byla objednána oprava hlavice ohrazení morového sloupu, ale oprava zatím neprovedena.[34] Ještě v září 1988 ale přes četné urgence přislíbená oprava morového sloupu (plánovaná částka 8000 Kčs) neprovedena.[35]
Okolo sloupu se konala procesí na Hromnice a Květnou neděli. Šlo o náhradu za nemožnost obejít průvodem rokycanský děkanský kostel. Při mimořádných událostech se tu také konaly polní mše. V roce 1945 zde byla latinsky sloužena slavnost Božího Těla latinsky knězem americké armády.[36]
2.5.3. Generální oprava Mariánského sloupu v 90. letech 20. století
V 90. letech 20. století byl stav sloupu neuspokojivý. Mohla za to dlouhá léta bez údržby, ale i nekvalitně provedené předešlé opravy, celkové pustnutí a mizení některých sochařských a uměleckých detailů. Podle odborného posudku byl sloup v havarijním stavu, zejména jeho soklová část, která trpěla vzlínáním vlhkosti a následnou korozí kamene i kovových součásti.[37]
V roce 1994 požádalo město stát o dotaci 400 000 Kč v rámci programu obnovy kulturních památek na opravu mariánského sloupu.[38] Žádost nezapadla a o rok na to začala generální oprava této pamětihodnosti. Rekonstrukce sloupu zahájena v červnu 1995. Až ke špici statue tehdy vyrostlo lešení, které postavila firma MONEX.[39] Od počátku července 1995 pak na sloup nastoupili restaurátoři pod vedením doc. Petra Siegela a posluchačů Atelieru restaurování sochařských děl z AVU v Praze (konkrétně šlo o Radku Sehnoutkovou, Vítka Mudrunku, Filipa Novotného, Daniela Talavera a Marcela Hrona[40]). Při projektování restauračních prací použity moderní technologie, vzorky pískovce analyzovány polarizačním mikroskopem a dalšími přístroji. Jako první opravena socha Panny Marie na vrcholu sloupu, pak přišly na řadu všechny ostatní sochy poškozené povětrnostními vlivy.[41] Podloží sloupu zpevněno betonovou směsí.[42] Některé plochy sloupu prošly bandážováním za použití papírové hmoty, vody a chemikálií a zbaveny tak nečistot. Na doplnění chybějících částí použit umělý kámen. Petr Siegel překvapivě pochválil provedené předchozí opravy v letech 1833, 1892, 1975 a ještě jedné opravy z doby První republiky, jejíž datum není známo, jako technicky i umělecky dobře zvládnuté. Kolaudace první etapy opravy sousoší proběhla 12. září 1995.[43] Druhá etapa opravy (schodiště a balustráda) kolaudována ještě v 2. polovině září 1995.[44] V září 1995 městské zastupitelstvo na mimořádném zasedání rozhodlo použít 128 000 Kč z rozpočtového přebytku za rok 1995 na financování dokončení oprav.[45] 13. září 1995 sejmuta ze sloupu socha sv. Vojtěcha a převezena do restaurátorské dílny.[46] Zjistilo se totiž, že její stav je nejhorší, musela by se každé dva roky nákladně udržovat. Bylo proto rozhodnuto ji po opravě nahradit replikou, která má mít životnost 80 let. Demontáž sochy provedena za pomoci autojeřábu.[47] Ještě koncem září zahájen výběr vhodného kamenného kvádru pro zhotovení napodobeniny. Výroba repliky provedena v ateliéru AVU v Praze.[48] Socha byla skutečně nahrazena věrnou kopií (originál přemístěn do Muzea dr. B. Horáka). Na sloup ji v srpnu 1996 umístila svým jeřábem firma MONEX. Kopie zhotovena z pískovce pomocí tečkovacího stroje. Skulptura má hmotnost 900 Kg.[49]
Roku 1996 byl restituován i prostor okolo sloupu. Už v roce 1995 odstraněny původní přerostlé keříky a provedena navážka zeminy. Kruh pak osázen trávníkem.[50] Původní kamenné sloupky lemující tento prostor v roce 1996 opraveny firmou S+H, posazeny na nové zpevněné základy a jejich počet zvýšen z původních 12 na 15. V srpnu 1996 probíhá výstavba základů. Termín dokončení celé opravy Mariánského sloupu se odhaduje na podzim 1996.[51] Arch. Pavel Rieger navrhl zároveň nové oplocení prostoru okolo sloupu, tentokrát ve tvaru masivního řetězu. Jeho pořízení přislíbila zajistit Nadace kanovníka Staška.[52] Řetěz zhotovil umělecký kovář Munch.[53] Ing. arch. Soukup, který v polovině 90. let 20. století zpracovával studii komplexní rekonstrukce Masarykova náměstí, ale podobu řetězu kritizoval jako příliš masivní a předimenzovanou.[54] Rieger kromě toho vyprojektoval i tři kovové branky usazené do ochozu s balustrádou okolo paty sloupu.[55] Jejich ukončení ztvárnil jako stylizovanou postavu biskupa z rokycanského erbu.[56] Oprava sloupu údajně skončila v říjnu 1996.[57] V listopadu 1996 nicméně ještě probíhají poslední úpravy. V pruhu okolo travnatého prstence u sloupu položeny dlažební kostky z původní prvorepublikové vějířové dlažby poškozené při opravě monumentu. Tyto drobné práce provedla firma RUMPOLD.[58] Dokončení generální rekonstrukce sloupu v roce 1996 umožnila státní dotace 399 000 Kč z programů na obnovu památek.[59] Celkové náklady dosáhly 1 083 000 Kč (z toho 859 000 uhradilo město a 224 000 stát).[60] Od 18. září roku 1998 je mariánský sloup vybaven nočním slavnostním osvětlením, které na nočním panoramatu města zdůrazňuje hmotu sloupu i blízkého děkanského kostela.[61] Už v květnu 1997 ale sousoší poškozeno vandaly, kdy poničena jedna z rokokových váz na zábradlí okolo sloupu. Dodatečné náklady na tuto opravu odhadnuty na 100 000 Kč.[62] V dalších letech došlo k dalším vandalským útokům, při nichž uražena část ruky sochy archanděla Gabriela se zlaceným prvkem a později také ukradeno jedno ze světel.[63]
Další opravou prošlo sousoší už roku 2006. Po projednání s Národním památkovým ústavem v Plzni a odborem školství a kultury městského úřadu rozhodnuto, že dojde k rekonstrukci povrchu sloupu (očištění a vysprávky kamene, rekonstrukce pozlacených i nezlacených kovových částí, u nezlacených prvků mělo dojít k ošetření povrchu grafitem). Největší práce ale měly proběhnout na schodišti okolo sloupu, kde se plánovalo jeho rozebrání, restaurace jednotlivých kamenných částí, očištění tlakovou párou, biosanací, lokální konsolidací a doplněním poškozeních částí, dále barevnou retuší a konzervací. Náklady vyčísleny na cca 380 000 Kč. Práce zadány akademickému sochaři Jiřímu Kašparovi restaurátorovi Karlu Granátovi.[64] Výběrové řízení na tyto práce vypsáno 14. března 2006. Výsledky vyhlášeny 31. března 2006. Zakázku získal Karel Granát ze Starého Plzence s nabídkovou cenou 379 700 Kč. Termín dokončení zakázky stanoven na 20. srpen 2006. Jak cena, tak termín byly dodrženy.[65] Koncem července 2006 už rekonstrukce probíhá.[66] V srpnu 2006 práce ještě pokračují.[67] 30. srpna 2006 pak přidělilo ministerstvo kultury (na základě podkladů z jednání pracovní skupiny pro regeneraci památek z 27. března 2006) na rok 2006 částku 189 000 Kč z Programu regenerace městských památkových rezervací a městských památkových zón na rekonstrukci sloupu. Dalších 190 700 Kč mělo uhradit město. Celkem vypočteny náklady na opravu této památky na 379 700 Kč. 18. září 2006 o rozdělení státních dotací jednala rada města.[68] Návrh na jejich použití schválila. 3. října 2006 věc projednalo i zastupitelstvo města.[69] V roce 2013 prošel mariánský sloup restaurováním. Práce provedl Karel Granát ze Starého Plzence.[70]
2.5.4. Urbanistický význam prostoru okolo Mariánského sloupu
Zatímco po architektonické a umělecké stránce nepatří rokycanský mariánský sloup k vrcholným dílům, urbanisticky je mimořádně hodnotný. Statue je mistrně zvládnutou dominantou. Leží na spojnici dvou nejvýznamnějších městských staveb, kostela a radnice. Vizuálně se sloup uplatňuje v mnoha pohledech, ať už z náměstí, z kostelního plácku nebo z přilehlých ulic. V současné rozloze vznikl plácek až na počátku 19. století, kdy byl zrušen původní hřbitov okolo kostela ohrazený zdí. Ten od dnešního Masarykova náměstí zcela odděloval výběžek k domu čp.135/I (stará škola), který tak tehdy stál nikoliv na náměstí, nýbrž na zadním okraji hřbitova. Teprve pak uvolněný prostor „anektovalo“ Masarykovo náměstí, ale v urbanistické koncepci města nehraje tato jeho část roli hlavního rynku, nýbrž spíše klidové enklávy okolo kostela.
Na počátku 20. století uvažovalo město o asanaci tohoto městského prostoru. Po zboření domů čp.87/I a 138/I měl být uvolněn vchod do kostela pro pohled z náměstí.[71] Naštěstí k tomu nedošlo a právě v kontrastu s měšťanskými domky nalepenými až k samotnému kostelu vynikne jeho monumentalita. Nepravidelný půdorys výše zmíněných domů vznikl složitým postupným vývojem a pokusy anulovat tento historický stav ve prospěch nějaké falešné symetrie by nebyly vhodné. Připomeňme jen, že analogické snahy se objevovaly nejen v Rokycanech. Na Staroměstském náměstí v Praze navrhovali tamní urbanisté v téže době demolici zástavby na podnoži kostela P. Marie před Týnem.[72]
[1] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 1, Rokycany 2000, s. 4.
[2] Rokycanský deník, 19. 7. 1995, s. 9.
[3] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 3, Rokycany 1997, s. 8.
[4] Rokycanský deník, 11. 8. 2006.
[5] Blažíček, O.: Sochařství baroku v Čechách, Praha 1958, s. 263.
[6] Rokycanský deník, 19. 7. 1995, s. 9.
[7] Podlaha, A.: Soupis historických a uměleckých památek politického okresu rokycanského, Praha 1900, s. 119.
[8] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 1, Rokycany 2000, s. 4.
[9] Podlaha, A.: Soupis historických a uměleckých památek politického okresu rokycanského, Praha 1900, s. 119.
[10] Podlaha, A.: Soupis historických a uměleckých památek politického okresu rokycanského, Praha 1900, s. 119; překlad dle Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 1, Rokycany 2000, s. 4.
[11] Rokycany město a okres, Praha 1938, s. 7, 13.
[12] Podlaha, A.: Soupis historických a uměleckých památek politického okresu rokycanského, Praha 1900, s. 119.
[13] Rokycanský deník, 13. 9. 1995, s. 9.
[14] Kronika města Rokycan 1836-1907, f. 75.
[15] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SOkA Rokycany, AM Rokycany, III. odd., sign. VI/25, kt. 137.
[16] Státní okresní archiv Rokycany, AMRO, kart. č. 137.
[17] Státní okresní archiv Rokycany, AMRO, kart. č. 137.
[18] Kronika města Rokycan 1836-1907, f. 255. Státní okresní archiv Rokycany, AMRO, kart. č. 137.
[19] Státní okresní archiv Rokycany, AMRO, kart. č. 137.
[20] Srovnej s fotografií v publikaci Zvou Vás Rokycany, Rokycany 1947 (?), s. 5.
[21] 120. schůze městské rady, 9. 3. 1933.
[22] 125. schůze městské rady, 10. 4. 1933.
[23] 130. schůze městské rady, 18. 5. 1933.
[24] 137. schůze městské rady, 20. 7. 1933.
[25] 141. schůze městské rady, 24. 8. 1933.
[26] 144. schůze městské rady, 14. 9. 1933.
[27] Kronika města Rokycan 1918-37, f. 157; Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SÚA, SPS, sign. 30 Rokycany - sousoší, kt. 509.
[28] Zvou Vás Rokycany, Rokycany 1947 (?), s. 9.
[29] Rokycanský deník, 13. 9. 1995, s. 9.
[30] Rokycanský deník, 11. 8. 2006.
[31] 10. plenární zasedání MěstNV, 11. 4. 1978.
[32] 3. plenární zasedání MěstNV, 8. 12. 1981.
[33] 11. plenární zasedání MěstNV, 26. 4. 1983.
[34] 11. plenární zasedání MěstNV, 16. 2. 1988.
[35] 14. plenární zasedání MěstNV, 20. 9. 1988.
[36] Krčmář, Luděk.: Poutní místa a místa zvláštní zbožnosti v Rokycanech, In: Sborník konference Genius Loci Rokycany 2016, Muzeum Dr. Horáka v Rokycanech a Genius loci českého jihozápadu. https://www.zcm.cz/images/Rokycany/Sbornik_X_Konference_Genius_Loci_Rokycany_2016.pdf
[37] Rokycanský deník, 19. 7. 1995, s. 9.
[38] Rokycanský deník, 9. 6. 1995, s. 12.
[39] Rokycanský deník, 23. 6. 1995, s. 12.
[40] Rokycanský deník, 15. 9. 1995, s. 11.
[41] Rokycanský deník, 19. 7. 1995, s. 9.
[42] Rokycanský deník, 21. 9. 1995, s. 9.
[43] Rokycanský deník, 13. 9. 1995, s. 9.
[44] Rokycanský deník, 15. 9. 1995, s. 11.
[45] Rokycanský deník, 21. 9. 1995, s. 9.
[46] Rokycanský deník, 13. 9. 1995, s. 9.
[47] Rokycanský deník, 15. 9. 1995, s. 11.
[48] Rokycanský deník, 21. 9. 1995, s. 9.
[49] Rokycanský deník, 19. 8. 1996, s. 9.
[50] Rokycanský deník, 27. 9. 1995, s. 9.; Hofman, K.: Staré rokycanské domy, I., Rokycany 2000, s. 4. Kronika města Rokycan 1995, f. 99.
[51] Rokycanský deník, 19. 8. 1996, s. 9.
[52] Rokycanský deník, 23. 6. 1995, s. 12.
[53] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 1, Rokycany 2000, s. 4.
[54] Rokycanský deník, 29. 11. 1996, s. 13.
[55] Rokycanský deník, 19. 8. 1996, s. 9.
[56] Rokycanský deník, 29. 11. 1996, s. 13.
[57] Rokycanský deník, 16. 5. 1997, s. 12.
[58] Rokycanský deník, 15. 11. 1996, s. 11.
[59] Rokycanský deník, 14. 2. 1997, s. 11.
[60] Rokycanský deník, 16. 5. 1997, s. 12.
[61] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, I., Rokycany 2000, s. 4.
[62] Rokycanský deník, 16. 5. 1997, s. 12.
[63] Rokycanský deník, 11. 8. 2006.
[64] Rokycanský deník, 11. 8. 2006.
[65] Veřejné zakázky za rok 2006, www.rokycany.cz.
[66] Rokycanský deník, 28. 7. 2006.
[67] Rokycanský deník, 18. 8. 2006.
[68] Materiál pro jednání rady města, 18. 9. 2006, č. 2433, ID: 5561.
[69] Materiál pro jednání zastupitelstva města, 3. 10. 2006, č. 1433, ID: 5590.
[70] Kronika města Rokycan 2013, s. 54.
[71] Pek, B.: Poznámky k regulačním plánům města Rokycan, 1892.; https://encyklopedierokycan.wz.cz/regulacniplan1892.htm
[72] Hrůza, J.: Město Praha, Praha 1989.