|
|
|
|
|
|
D. Borek: verze 2021/03/12
1. Úvod
Kopec zvaný nyní Vršíček, byl v 18. století znám jako Březový vrch[1] a v 1. polovině 19. století byl uváděn německy jako Bergel.[2] Dosahuje nadmořské výšky 461,3 metrů. Z hlediska geologického jde o nevelký buližníkový suk, s největším převýšením cca 115 metrů po jižní straně, nad údolím Klabavky. Nachází se cca 2 kilometry severozápadně od Rokycan, na katastru Litohlav (do katastru Rokycan spadá jen údolí pod Vršíčkem, se zemědělskými pozemky a vodní nádrží).
Na jeho vrcholu se nachází kostel Navštívení Panny Marie z 18. století, který je významnou církevní, architektonickou i historickou památkou. Má svůj význam krajinotvorný a urbanistický, neboť barokní střecha kostela vystupuje z lesního porostu na vrcholku pahorku a dává mu tak typickou siluetu, která se uplatňuje v četných pohledech na rokycanskou kotlinu. Historicky je kostel i Vršíček jako takový spjatý s městem Rokycany.
Obsah
4. Další stavební vývoj kostela na Vršíčku
4.1. Stavební vývoj kostela na Vršíčku do roku 1918
4.2. Stavební vývoj kostela na Vršíčku do roku 1989
4.3. Stavební vývoj kostela na Vršíčku po roce 1989
5.3. Bývalý lazaret a myslivna
6. Údolí Klabavky pod Vršíčkem
6.1. Původní podoba údolí (zaniklý rybník a plány na jeho obnovu)
6.3. Archeologické nálezy v údolí Klabavky
6.4. Komunikační síť v údolí Klabavky
2. Vznik kostela na Vršíčku
Kostel byl postaven v polovině 18. století, ale úvahy o jeho zbudování se datují mnohem hlouběji do historie. Už v roce 1680, kdy Rokycany zůstaly uchráněny před morovou epidemií, která sužovala okolní města (například z Prahy se do Rokycan na celý rok přestěhoval apelační soud), se měšťané zavázali vystavět nějakou zbožnou stavbu jako poděkování. Slib ale zůstal nesplněn. Až roku 1689 při nové vlně morové epidemie byl zřízen na úbočí Vršíčku lazaret, sloužící jako léčebna a karanténa pro nakažené (viz níže). V roce 1713 Rokycany opět unikly epidemii, ale tím šťastná řada skončila. Roku 1741 město naplno zasáhla morová nákaza. Teprve pak se měšťané rozhodli vybudovat na Vršíčku kapli.[3] Městu se totiž kvůli epidemii vyhýbal obchod, čímž utrpěl blahobyt měšťanů. Mnozí z nich zemřeli. Děkan Šebestián Tomandl si tehdy vzpomněl na dávný a nesplněný slib daný před 25 lety, kdy v Praze řádil mor, že u vsi Litohlavy na „Březovém vrchu“ zbuduje město kapli Navštívení Panny Marie. Tehdy prý plán nerealizován mimo jiné pro nedostatek peněz.[4]
Nyní už tedy, pod dojmem morové epidemie, Rokycanští neotáleli. Peníze na zřízení kostela získali měšťané veřejnou sbírkou. Obcházeli prý jednotlivé rodiny s plechovou kasičkou, někteří navíc nabídli svoji výpomoc při stavbě.[5] Dne 27. května 1744 byl položen základní kámen za přítomnosti děkana Šebestiána Tomandla, Matěje Švantleho z Třebska (sudího a poštmistra), Jana Krofty (primase) a Jana Poláka (purkmistra).[6] Původní oficiální název zněl „kaple Navštívení, svatého Šebestiána, svatého Rocha a svaté Panny Rosalie.“[7] Výstavba nebyla prý jednoduchá, celý pahorek byl tehdy hustě porostlý břízami, chyběly cesty pro dopravu materiálu. Měšťané tak kámen na stavbu nosili v batozích na zádech.[8] Kostel Navštívení Panny Marie byl dokončen roku 1747.
3. Popis kostela na Vršíčku
Kostel Navštívení Panny Marie na Vršíčku zbudoval stavitelský mistr Jan Mourek.[9] Podle Věry Černé byl Mourek i autorem projektu. Má tomu napovídat poněkud rustikální a amatérská kompozice stavby, která svědčí o lokálním autorovi.[10] Kostel zbudován na centrálním, typicky barokním půdorysu řeckého kříže.[11] Z každé světové strany do něj vedou dveře, dominantní je ale západní průčelí s mělkým rizalitem, věžemi a hlavním vchodem. Pod věžemi přístavky s točitým schodištěm. Na východní straně vystupuje v podobě rizalitu kněžiště.[12]
V hlavním západním průčelí se nacházejí vchodové dveře s kamenným ostěním a letopočtem 1747.[13] Podle A. Podlahy ale nad západními dveřmi vytesán letopočet 1872 (rok opravy kostela).[14] Po stranách od západních dveří se nalézají dvě symetrické prázdné niky. Nad vchodem je pak široké barokní okno s prohýbaným zakončením. Po stranách průčelí stojí ještě dvě osově souměrné věžice, ukončené cibulovitou bání s makovicí a hvězdou. Podobná je kompozice fasády na dalších stranách kostela. Obě východní nároží jsou konkávně vykrojena.[15] Střecha kostela je nízká, stlačená, na všech čtyřech stranách ozdobena vikýři s bohatě profilovanou římsou. Střechu zakončuje lucerna a cibulovitou věžicí.[16] Věra Černá je k architektonické podobě kostela na Vršíčku mimořádně kritická. Stavba je podle ní disproporcionální, kdy na vzdušnou loď nasedá plochá klenba kupole, obdobně neladné jsou podle ní i malé, prý dodatečně přidané věžičky na střeše.[17]
Hlavní sakrální prostor kaple je zaklenut osmibokou kopulí, zapuštěnou do čtyř úzkých nosných pásů v rozích lodi a čtyř širších pásů, které prolomeny oválnými okny. Na všech čtyřech stěnách se k hlavnímu prostoru připojují užší přístavky zaklenuté segmentovou klenbou.[18] Ve východní části je to kněžiště. Hlavice pilastrů v kněžišti ozdobeny akantovým dekorem. U vchodu do kostela se nacházejí v interiéru dvě niky s mušlovým motivem a v nich sochy sv. Šebestiána a sv. Řehoře, obě barokní. Do interiéru kostela vestavěny prohnuté empory s dřevěným balustrádovým zábradlím.
Oltář pochází z 2. poloviny 19. století. Na něm starší obraz Navštívení Panny Marie, roku 1873 přemalovaný nákladem 100 zlatých[19] Janem Herzogem z Plzně při opravě budovy. Roku 1819 sem byl věnován obraz sv. Vojtěcha. V 70.letech 19. století nahrazen novým portrétem téhož světce od malíře Jana Herzoga (provedeno nákladem 120 zlatých[20]). Byl zde ještě okolo roku 1945 také obraz sv. Prokopa z roku 1863 od Františka Čermáka. Později oba obrazy přesunuty do děkanského kostela (viz níže). Pod západní emporou na stěně votivní obraz malovaný na dřevě. Daroval jej sem Josef Hübner, měšťan z Rokycan. Obraz namaloval roku 1828 Antonín Gerzabek (Jeřábek). Pod obrazem nápis: „Joseph Hübner im Jahre 1782 zur Rokitzan gebohren, ehemalig k.k. oesterreich. Lieutenant, reisste nach seien Diensten Austritt zu Wasser nach Konstantinopel. Auf den Schwarzen Meere hielt den 18. und 29. März 1819 zwei fürchterliche Strürme aus. In diesen angstvollen Tagen verlobte er sich, wenn ihm das Glück zu Theil wurde seine Vaterstadt noch einmal zu sehen, drei Tage mit Blossem Füssen auf das Bergel Maria Heimsuchung bei Rokitzan zu wallfahrten. Durch die Fürbitte Maria erhöhte ihm der Allmächtige, er entran der schrecklichen Todesgefahr, sah seine Vaterstadt wieder und vollbrachte seine Gelübde am 6. VII. und 8.X.1827.“[21]
Za 1. světové války z kostela zabaven jeden zvon o váze 134 kg. Teprve roku 1926 pořízen jako náhrada zvon Panny Marie o váze 125 kg.[22] 27.června 1926 jej vysvětil rokycanský rodák prelát Antonín Wünsch společně s dvěma dalšími zvony pro rokycanské kostely.[23] Za 2.světové války i tento zabaven. Roku 1947 vysvěcen pro kostel nový zvon.[24] Část mobiliáře kostela byla v průběhu let přemístěna do Rokycan, do děkanského chrámu. Na zábradlí kruchty kostela na Vršíčku bylo umístěno kovové rameno s lampou. Šlo o kovanou rokokovou práci s věčným světlem. Roku 1877 ji daroval císařský rada, rokycanský rodák Jan Nekola, kostelu na Vršíčku, později přemístěna do děkanského kostela, na oratoř.[25] Pod kruchtou děkanského kostela jsou zase na stěnách bočních lodí zavěšeny obrazy, a to v levé lodi sv.Prokopa od malíře Františka Čermáka (Rokycanský deník uvádí jako autora F. Černého) z roku 1863, darovaný klabavskými horníky, a v pravé lodi obraz sv.Vojtěcha od Jana Herzoga z roku 1873. Původně byly i tyto obrazy součástí výzdoby kostela na Vršíčku, do děkanského kostela přestěhovány roku 1972.[26] Toho roku totiž v kostele na Vršíčku prováděny úpravy liturgického prostoru.[27] Z Vršíčku se do děkanského kostela přesunul i obraz Tří králů. Pochází z doby okolo roku 1700 a byl prvotně vytvořen pro nějaký klášter trinitářů.[28]
4. Další stavební vývoj kostela na Vršíčku
4.1. Stavební vývoj kostela na Vršíčku do roku 1918
V roce 1823 opravovány střecha i věž kostela. Ve věžní báni nalezeny původní listiny připomínající stavbu. Jako zasloužilí o zbudování kaple uvedeni měšťané: Matěj Švantle z Třebska, Jan Krofta, Matěj Polák, Jan Hanselius, Josef Ferdinandy, František Polecius, Matěj Koc, Karel Pol, Antonín Třebický, Václav Vincera, Josef Švantle z Třebska, Tobiáš Bidiovský, Jan Kyncter. Na druhé listině architekt Jan Mourek uvedl jména všech řemeslníků, kteří se na stavbě podíleli. Obě listiny se v polovině 20. století nacházely v městském archivu, ale byly uváděny jako stářím poničené a téměř nečitelné.[29] Jména řemeslníků z druhé listiny tak jsou ztracena, protože je nikdo neopsal.[30]
Drobné sakrální budově kostela na Vršíčku, vystavené navíc kvůli své poloze extrémním projevům počasí, se nevyhnuly časté opravy a stavební proměny. Roku 1844 se slavilo 100 let od zřízení kostela. Tehdejší purkmistr František Legler a děkan František Suchý vyzvali obyvatele Rokycan, aby přispěli na opravu chrámu, ta pak opravdu provedena. Opravena střecha, lucerna na střeše a oltáře. Kostel nabílen zvnějšku i vevnitř. V interiéru zřízeny dvě nové patronátní lavice, postavena nová poustevna (viz níže) a schodiště. Cesta ke kapli osázena stromořadím.[31] Velkou opravu zažil kostel v letech 1872-1873. Střecha tehdy místo původních cihlových tašek[32] pokryta módní novinkou, cementovými deskami. Věže opatřeny zinkovým plechem. Hlavní dřevěný oltář přestavěn (nákladem 270 zlatých[33]) a obraz sv. Vojtěcha renovován, obojí podle plzeňského malíře Jana Herzoga (viz výše).[34] Oprava střechy a věže začala 16. července 1872, v následujícím roce se pokračovalo úpravami interiérů.[35] Vnitřek kostela vymalován, pořízeny nové varhany od Karla Schiffnera (nákladem 480 zlatých).[36] Náklady na rekonstrukci dosáhly cca 4 000 zlatých.[37]
Když se roku 1894 přiblížilo 150. výročí založení kostela, navrhla skupina měšťanů provést na počet tohoto jubilea některé opravy. Mělo jít o obnovu schodiště od kostela k Litohlavům, dále měla být nově natřena fasáda kostela a na podlahu položeny mozaikové dlaždice místo dosavadních cihel. V samotném roce 1894 provedeno jen několik drobnějších oprav. Roku 1896 položena v kostele nová šamotová podlaha.[38] Uskutečnění většiny oprav se o několik let protáhlo. V červenci 1898 vypracoval stavitel F. J. Kotek z Plzně plán na novou střechu kostela. 16. prosince 1899 na zasedání městského zastupitelstva jednáno o opravě. Výměna střešní krytiny byla hlavním bodem jednání. Místo dosavadních cementových cihel tu měly být položeny šamotové prejzy. Odhadovaný náklad 1965 zlatých a 40 krejcarů. Měděnou krytinu zpočátku projekt odmítal, byla by příliš drahá. Odhadem by přišla minimálně na 3000 zlatých. Část zastupitelstva ale požádala o novou finanční a architektonickou analýzu. 25. dubna 1900 na zasedání městského zastupitelstva přece jen schválena levnější varianta položení prejzové krytiny. 26. června 1900 provedl Jan Páník obhlídku kostela za účelem rozhodnutí, co všechno kromě střechy se musí opravit. Závěry jeho posudku naznačily, že pouze římsy věží potřebují nový nátěr, samotná kostra lucerny se prý nacházela v dobrém technickém stavu.[39] Kontroverze okolo chystané opravy a tedy i další odklady ovšem neskončily. Obnovily se totiž spory o to, zda na střechu použít šamot nebo měď. 25. října 1900 se konalo zasedání městského zastupitelstva. Zde předložen nový posudek, který do značné míry vyvracel původní představy, že měď je mnohem dražší. Prejzová krytina by údajně přišla na 4069,40 K, zatímco měděná na 5418,06 K. Městská rada už předtím tedy doporučila zastupitelstvu schválit použití mědi. 6.listopadu 1900 navíc napsal stavitel B. Ryšavý dopis na radnici, v němž poukazuje na nesrovnalosti ve výkresech kostela. Podle něj bude nutno revidovat plány oprav.[40] Ještě v roce 1915 použil starosta města J. Anichober vzpomínku na kontroverze okolo oprav kostela na Vršíčku v úplně jiné souvislosti, jako argument proti absolutní víře v erudici odborníků. Znalci prý navrhovali stržení celé kopule, což se mělo později ukázat jako zbytečné.[41]
Oprava konečně odstartovala roku 1903. Uspíšilo ji to, že roku 1902 shodil vítr báň s hvězdou z lucerny na věži kostela. 15. července 1903 městská rada stanovila podmínky pro opravu kostela na Vršíčku, do 25. července 1903 se mělo uskutečnit „ofertní řízení“. Rozhodnuto definitivně pro měď jako novou krytinu střechy.[42] Do té doby střechu pokrývaly cementové desky z roku 1873. Ty se ale neosvědčily, neizolovaly před vlhkostí. Místo nich zbudován nový nízký dřevěný krov a na něj položena měděná střecha.[43] Do doby dokončení oprav se střecha musela pokrýt lepenkou, aby se klenba ochránila před deštěm. Střední část klenby kopule totiž musela být zcela vybourána a nahradil ji lehčí dřevěný krov. Nad novým krovem pak vyzděna sedmiboká lucerna. Kvůli počasí proto musela být nová střecha hotova do 31. října 1903. Zbořeny také čtyři zděné vikýře na střeše. Po opravě bylo na střeše 8 otvorů v lucerně a ve vikýřích zaskleno. Zvětšeny také okenní otvory ve schodištích obou bočních věžic.[44] Podlaha kostela zároveň vydlážděná šamotovými deskami (místo dosavadních cihlových dlaždic).[45] Interiér kostelíku vymalován podle návrhu Josefa Škorpila, ředitele městského muzea v Plzni.[46] 26. června 1904 oprava kolaudována.[47]
Plán opravy kostela vyhotovil v březnu 1903 v Plzni architekt R. Stech. Náklady odhadnuty na 15 225,51 K.[48] Podle jiného pramene ale generální oprava vyšla na 6 125,44 K.[49] Podle dalšího pramene opravu provedli stavitel B. Ryšavý a klempířský mistr Jan Páník nákladem 4554 K 29 hal.[50] Roku 1904 ještě do kostela instalována nová okna s barevnými figurálními motivy. Čtyři velká a čtyři menší okna vyšla na 2378,02 K.[51] Při opravě nalezeny v báni střechy zpráchnivělé pamětní listiny.[52]
4.2. Stavební vývoj kostela na Vršíčku do roku 1989
V prosinci 1927 schválilo obecní zastupitelstvo povolení zálohových půjček na investice, které byly provedeny v roce 1927 v době před schválením řádného obecního rozpočtu. Mimo jiné šlo o 2500 Kč na opravu kaple na Vršíčku (schváleno 3. října 1927 městskou radou s tím, že náklady 2500 Kč na opravu střechy kaple na Vršíčku se zařadí do rozpočtu na rok 1927 a dalších 1500 Kč poskytne kostelní pokladna[53]). Byly to dodatečné finance na opravu taškové střechy.[54] V květnu 1928 městská rada určila, že oprava krytiny kaple na Vršíčku se zadá V. Bínovi za 7000 Kč.[55] V červenci 1931 městská rada rozhodla, že se uhradí 1500 Kč jako doplatek za opravu střechy kaple na Vršíčku z roku 1928. Radní zároveň nastínili harmonogram investic do této sakrální stavby. Ještě v roce 1931 se v kapli měly provést opravy žlabů. Oprava omítek měla na řadu přijít v roce 1932.[56]
V srpnu 1931 rozhodla městská rada, že záležitost přístavby kaple na Vršíčku se projedná až po dalším řízení.[57] V květnu 1932 městská rada oznamuje, že se vypíše ofertní řízení na opravu omítek kaple na Vršíčku a nové žlaby.[58] Počátkem září 1932 městskou radou na vědomí vzata stížnost klubu Československé strany národně socialistické proti usnesení městské rady z 13. května 1932 o vypsání ofertního řízení na opravu omítek a pořízení nových žlabů na kapli na Vršíčku. Po oznámení výsledku ofertního řízení na opravu omítek a pořízení nových žlabů na kapli na Vršíčku se rada usnesla s ohledem na vzestup cen mědi vypsat nové ofertní řízení na dodávku měděných žlabů, ale jen postačí-li na to finance.[59] V polovině října 1932 pak rada rozhodla, že dle výsledku nového ofertního řízení se nové okapové žlaby na kapli na Vršíčku zadají J. Bláhovi za 2472 Kč.[60] Dle usnesení městské rady z ledna 1933 se zavěšení žlabů a okapových rour na kapli na Vršíčku provede až současně s opravou omítky, aby se ušetřilo za náklady za lešení.[61] Po oznámení výsledku ofertního řízení na opravu omítek kaple na Vršíčku usneseno v dubnu 1933 zadat práce Josefu Novákovi za 12 142,50 Kč.[62] Dne 27. dubna 1933 se pak usnesením městské rady zrušuje zadání dodávky okapních rour na Vršíček a zadává se nově firmě A. Kraus za 3250 Kč.[63] V květnu 1933 byl schválen nátěr věžičky a dveří, mříží a sítí v kapli na Vršíčku nákladem cca 2500 Kč.[64] Počátkem června 1933 se městská rada usnáší, že opravu a nátěr dveří v kapli na Vršíčku provede firma K. Bastl za oferovanou částku 680 Kč.[65] V červenci 1933 městem k výplatě poukázány účty pro firmu J. Novák 12 702,20 Kč za opravu omítek na kapli na Vršíčku.[66] V červenci 1933 také vzato na vědomí poděkování děkanského úřadu za opravu kaple na Vršíčku.[67]
Roku 1934 kostel prodělal rekonstrukci podle projektu ing. arch. J. Kulhánka. Stavba rozšířena o ambit, kazatelnu a oltář na vnější straně. Provedeno v moderním funkcionalistickém slohu z železobetonu, s mramorovým obložením. Venkovní oltář z travertinu. Investice vyšla na víc než 20 000 Kč, práce provedl stavitel Josef Novák z Rokycan.[68]
V roce 1962 poškodila lucernu kopule kostela zimní vichřice. Téhož roku proto provedena oprava budovy, podle projektu architekta Karla Kleise. Pořízena nová krytina a opravena zmíněná lucerna. Vyměněn i kříž na vrcholku věže. Nový kříž je z mědi, na povrchu pozlacený. Celkem náklady na opravu dosáhly 51 000 Kčs.[69] Počátkem roku 1974 (mezi 6. únorem a 19. březnem) schválila rada MěstNV převod kostela na Vršíčku (parcela č.kat.84) darovací smlouvou z majetku MěstNV do majetku církve.[70] 18.ledna jednala o majetkoprávních vztazích ohledně kostela na Vršíčku rada MěstNV.[71]
4.3. Stavební vývoj kostela na Vršíčku po roce 1989
Velkou generální opravu, respektive sérii oprav, zažil kostelík v letech 1994-2000.[72] Místní Sdružení pro obnovu památek začalo v roce 1994 uvažovat, že po několika drobnějších akcích na opravách soch v Rokycanech, se pustí do generální opravy kostela na Vršíčku.[73] Ten byl v té době ve špatném stavu. Zchátralost jen povzbuzovala vandaly a zloděje. Na jaře 1994 byl kostel podruhé během krátké doby vykraden. Nejprve odcizeny dva obrazy s motivy ukřižování Krista v hodnotě 50 000 Kč a nyní i socha svatého Jana Nepomuckého za 70 000 Kč.[74]
Rekonstrukce kostela započala roku 1994. Nejprve opravou fasád a střechy.[75] V říjnu 1994 jednalo Sdružení pro obnovu památek o harmonogramu oprav. V případě kostela na Vršíčku navrhováno pořídit nové vstupní dveře. Původně plánována kompletní výměna, s tím nesouhlasili památkáři. Vzhledem k míře poškození nakonec povoleno odstranění tří dveří. Tři další doporučili památkáři k zachování (včetně hlavních vchodových) ale musely se odborně rekonstruovat.[76] V březnu 1995 už oprava kostela probíhá.[77] V červenci 1995 se opravuje druhá věžička. V červenci 1995 při pravidelné vršíčkové pouti byl vystaven na veřejnosti také renovovaný obraz Navštívení Panny Marie od Jana Herzoga z roku 1873, který prošel odbornou opravou, při níž odstraněny pozdější přemalby.[78] V roce 1996 stále probíhají stavební práce.[79] V polovině ledna 1996 rozebral Vratislav Hrubý, umělecký kovář z Řevnic, na rokycanském děkanství kouli sejmutou předtím ze špičky věže kostela na Vršíčku. Nalezeno v ní šest listin, zabalených do novin Národní politika datovaných do 16. června 1903. Šlo o listinu z doby stavby kostela, dále o listinu z roku 1872, další spis z roku 1903 a listiny z poslední větší opravy z roku 1962.[80]
V červenci 1996 městské zastupitelstvo rozhodlo, že děkanskému úřadu poskytne bezúročnou půjčku 150 000 Kč na pokračování oprav kostela na Vršíčku. Peníze od havarijního fondu ministerstva kultury totiž měl děkanský úřad dostat až v 2. polovině roku 1996 a církev proto požádala o výpomoc město.[81] Koncem července 1996 již bylo odstraněno lešení okolo kostela.[82] V červenci 1996 už má hlavní kopule a lucerna na čtyř stranách novou střešní krytinu. Čekalo se na osazení původního kovového kříže na špičku střechy. Na dalších čtyřech plochách kopule se dále pracovalo. Oprava kostela měla být hotova do roku 1997. Na to bylo zapotřebí ještě další 1 000 000 Kč.[83] Už beztak tíživý nedostatek peněz na opravu ještě zkomplikovalo odhalení kritického stavu rokycanského hřbitovního kostela sv. Trojice (viz kapitola „Plzeňské předměstí“) v roce 1996. Město (i stát) proto muselo část prostředků na opravu kostela na Vršíčku přesunout právě tam.[84] V červenci 1997 už byla kompletně hotova generální oprava střechy, okapů a věže kostela na Vršíčku, dokončovala se rekonstrukce fasádních omítek na západní stěně stavby. V té době již celkově do oprav kostela na Vršíčku od roku 1994 investováno víc než 1 500 000 Kč.[85] V červnu 1997 ovšem opravovaný objekt částečně poškodil silný vítr. Tato vichřice počátkem letních prázdnin způsobila škody za 22 000 Kč. Objekt sice byl pojištěn, ale náhradu škody nešlo uplatňovat, protože nebyl ještě zkolaudován Městské zastupitelstvo proto 18. listopadu 1997 schválilo poskytnutí příspěvku 5000 Kč na opravu škod, na žádost římskokatolické farnosti. Okresní úřad už poskytl 5000 Kč, obecní úřady v Ejpovicích a Litohlavech dohromady 2000 Kč a sponzoři 6000 Kč.[86] Sdružení pro obnovu památek se opravou kostela zabývalo v letech 1994-1998.[87] Generální oprava kostela dokončena až v roce 2000.[88]
Počátkem 21. století, patrně okolo roku 2006, byly pokáceny některé stromy na vrcholové partii pahorku.[89] Díky tomu se po desítkách let opět odhalil poutní kostel do krajiny, obnovila se zejména jeho silueta při pohledu od Rokycan. Jde o správný krok, který by měl být postupně aplikován i u dalších zdejších stromů (postupně s jejich stárnutím), protože je proti duchu barokní krajinotvorby nechat tuto dominantu zakrýt vegetací.
5. Ostatní stavby na Vršíčku
5.1. Schody ke kostelu
Ke kostelu vedou směrem k silnici na Litohlavy kamenné schody. Vznikly roku 1845 u příležitosti 100. výročí vzniku kostela.[90] Podle Karla Hofmana zbudovány už roku 1843. Na jednotlivé stupně vytesána jména donátorů.[91] Nad schody postaven kříž s obrazem Panny Marie. Jeho zřízení zaplatil pan Nekola c. k. rada z Vídně.[92] Dne 27. června 1884 na schodech uklouzl pražský arcibiskup Bedřich kníže Schwarzenberg. Nespadl na zem jen díky tomu, že byl okamžitě zachycen. Po této trapné příhodě později cesta od kostela opatřena novými žulovými schody.[93] Roku 1894 schodiště obnoveno.[94] Celkem tu zřízeno 52 schodů o délce 173 metrů. Podle K. Hofmana je schodů 70.[95] Práce na schodišti provedl J. Cingroš z Plzně. Opravu iniciovala skupina měšťanů, kteří navrhli k 150. výročí vzniku kostela provést některé rekonstrukční práce.[96]
Na podzim roku 1855 nechalo město Rokycany, z iniciativy starosty Františka Mudry, postavit k Vršíčku silnici (cestu).[97] Roku 1890 také zřízena na vrchol ke kostelu alternativní nová cesta skrz les formou serpentiny, vhodná i pro povozy (zbudována nákladem 700 zlatých).[98] V září 1928 městská rada rozhodla, že J. Stružkovi se zadá oprava schodiště u kaple na Vršíčku za 1085 Kč.[99] V roce 1991 opravil zašlé schody Karel Sobotka, učitel rokycanského gymnázia ve výslužbě, na žádost svého vnuka Filipa Budáka. Jednotlivé kamenné stupně očištěny a obnovena i vytesaná jména:[100]
|
číslo schodu |
nápis |
|
|
19.-24. |
Schody tyto pořízeny z příspěvků následujících příznivců posvátného Vršíčku léta Páně 1894 |
|
|
25. |
Obec královského města Rokycan |
|
|
26. |
Jan Anichober starosta |
P. Eduard Raus děkan |
|
27. |
Paník Josef na paměť choti Anny |
Václav Šlesingr a Barbora |
|
28. |
Rodina Poduškova |
|
|
29. |
Antonín Tytl |
Václav Šmaus |
|
30. |
Josefa Anichobrová |
František Veselý starší |
|
31. |
Hofnerová Anna |
Marie Šilhnerová z Jinec |
|
32. |
Antonín Tytl |
Josefa Tyllová |
|
33. |
Jan Fitz |
Mathilda Fitz |
|
34. |
Hugo Fitz |
Helena Fitz |
|
35. |
Anna Fitz |
Marie Ringel |
|
36. |
Gustav Ringel starší |
Helena Ringel starší |
|
37. |
Gustav Ringel mladší |
Helena Ringel mladší |
|
38. |
JUDr. Jan Ottis |
Antonie Ottisová |
|
39. |
Jindřich Šebánek |
Terezie Fremutová |
|
40. |
František Hirsch |
Jan Klauber |
|
41. |
Majdalena Ternerová |
Aloisie Weberová |
|
42. |
Leopold Duschek |
Marie Vitasková |
|
43. |
Kristina Kellnerová |
Růžena Hammerová |
|
44. |
Karolina Tylová z Ejpovic |
Marie Starý |
|
45. |
Karla Simona synové |
Kraft Josef |
|
46. |
Emilie Rösslerová |
Kateřina Engelberthová |
|
47. |
Amalie Rösslerová |
Aloisie Benedová |
|
48. |
Anna Kellnerová Emma Kellnerová |
Sebestian Klička |
|
49. |
Karel Kramář Aloisie Kramářová |
Josefa Pechanová |
|
50. |
Jan Cingros mistr kamenický v Plzni |
|
|
51. |
Josefa Kurcová Alžběta Vaňková |
Marie Salzmannová |
|
52. |
Marie Fingrová Terezie Karlová |
Rodina Foltova |
|
53. |
Jordan Rozum Josefa Rozum |
Bibiana Čekan |
|
54. |
Rodina Jedličkova Rodina Zieglerova |
Antonín Schnabek |
|
55. |
Marie Bartošová D. V. Bartoš |
Jan Beran |
|
56. |
Marie Leningerová Anna Vladiková |
Terezie Juláková |
|
57. |
Václav Šmaus Kvidon Kučera |
Antonín Kučera |
|
58. |
Kateřina Kotzová Anna Hofnerová |
Antonín Hofner sběratel |
|
59. |
Cuhková Josefina Cuhková Albertina |
Rodina Khieslova |
|
60. |
Karolina Lukačová Rodina Zachardova |
Anna Vavroušková |
|
61. |
Josef Morávek Anna Morávková |
Anna Karlová roz. Krausová |
|
62. |
Rodina Alexandra Krafta |
Rodina Anichobrova |
|
63. |
Zábavní spolek Žíla Rodina Zemanova |
P. Ferdinand Záruba |
|
64. |
Spolek Žďár Gabriela Cypro z Cypressenburk |
Spolek Žďár |
|
65. |
Eduard Schneider Rodina Františka Stacha |
Aloisie Scheiderová roz. Čermáková |
|
66. |
Rodina Wünschova |
|
|
67. |
- |
|
|
68. |
Rodina inžinýra Šimůnka |
|
|
69. |
Rodina Josefa Ceypa |
|
|
70. |
Aug. Valentin |
|
Počátkem 21. století se opět mluví o opravě schodů. V únoru 2006 rada města vzala na vědomí žádost o příspěvek ve výši 100 000 Kč na opravu schodiště na Vršíček, ale vyzvala odbor rozvoje města, ať žádost předloží znovu, až bude schválen hospodářský výsledek města za rok 2005.[101] Město Rokycany pak na opravu schodů opravdu poskytlo příspěvek Sdružení pro obnovu památek. Zástupce sdružení, pan Jíša, se na zástupce města obrátil s přáním, aby navrhli text, který by byl vytesán do 3 schodů, které bude díky této dotaci možno rekonstruovat. Po projednání s architektem Soukupem navrženo, aby na schodech umístěny následující texty: 1. schod – „Město Rokycany“, 2. schod – „následuje tradici našich předků“, 3. schod – „a daruje tyto 3 schody“. 26. června 2006 tento návrh odsouhlasila rada města.[102]
5.2. Poustevna
Kromě kostela postaven souběžně i domek pro jeho strážce neboli poustevna. Bydlel zde člen laického řádu ivanitů, kteří se zaměřovali právě na střežení různých odlehlých poutních kostelů. Bratrstvo ivanitů bylo zrušeno koncem 18. století za Josefa II. Poustevna pod Vršíčkem pak ale nadále obydlena. Roku 1828 dům vyhořel.[103] Podle M. Tauše se tak stalo roku 1826, pachatel žhářského útoku nikdy nevypátrán.[104] Až roku 1845 (podle M. Tauše roku 1843[105]) vyrostl na jeho místě dům nový.[106] Šlo o akci na počest 100. výročí založení kostela.[107] Objekt je zachycen na mapě evidenční z roku 1877. Stával těsně pod vrcholem, jihovýchodně od kostela.[108]
V prosinci 1930 obecní správní komise rozhodla, že oprava poustevny na Vršíčku se provede nákladem 150 Kč.[109] V lednu 1933 se uvádí na jednání rokycanské městské rady, že žádosti J. Bajnara o opravu kolny a chlévku v domku na Vršíčku se vyhoví.[110] Dne 28. května 1951 vyhořel objekt chaty, takzvaná Poustevna.[111] V červenci 1952 se na plénu MNV řeší špatný stav domku pod kostelem na Vršíčku. Je prý v majetku církve, ale neobydlený a zchátralý.[112] Na státní mapě z roku 1952 ještě byla zakreslena,[113] taktéž na mapě z roku 1954.[114] Na státní mapě z roku 1970 už není.[115] Podle K. Hofmana byla poustevna po požáru zbořena. V roce 1991 již každopádně neexistovala.[116]
5.3. Bývalý lazaret a myslivna
Roku 1689 při nové vlně morové epidemie, ještě před výstavbou kostela, byl zřízen na jižním úbočí Vršíčku lazaret, sloužící jako léčebna a karanténa pro nakažené. Stál na místě pozdější myslivny.[117] Je zaznamenán ještě na tzv. 1. vojenském mapování ze sklonku 18. století. Lazaret vyhořel roku 1828. Podle M. Tauše se tak stalo již roku 1826 a vyhořela zároveň poustevna. Pachatel žhářského útoku prý nikdy nebyl vypátrán.[118]
Na místě lazaretu pak zbudována myslivna čp.50.[119] Je zachycena na mapě stabilního katastru z roku 1838. Šlo o zděné stavení.[120] Patřila městu Rokycany. Podle informací ze září 1921 byla u myslivny na Vršíčku plánována přístavba stodoly. Měla být uhrazena z prodeje mniškového dříví v roce 1922.[121] Ještě během roku (dle přehledu sestaveného k 22. prosinci 1921) vyúčtovala obec 8,5 metrických centů vápna na stavbu této stodoly.[122] Mezi investičními výdaji navrhovanými do obecního rozpočtu na rok 1922 je pak i suma 16 546, 22 Kč na přístavbu stodoly u myslivny na Vršíčku.[123] V červenci 1922 zastupitelstvo města odsouhlasilo změnu účelu půjčky 1 000 000 Kč od městské spořitelny v Hořovicích, která byla původně určená na výstavbu tří obecních domů (rozhodlo o ní město 5. dubna 1921). Nyní měla jít na jiné investice. Mimo jiné z ní mělo být použito 16 546,22 Kč právě na stavbu stodoly na Vršíčku.[124]
Počátkem 21. století byly v hlavní budově myslivny dva byty 4+1. Okolo stál věnec hospodářských objektů (stodola a chlévy). Dům byl napojen na elektrický rozvod, měl vlastní studnu i žumpu. Byl ovšem poněkud zchátralý, protože nebyl již nějakou dobu užíván.[125] Právě pro velké náklady na případnou opravu se město rozhodlo myslivnu prodat.[126] V roce 2004 se myslivna změnila na sídlo sdružení TEEN CHALLENGE, zaměřeného na komunitní terapii pro léčbu drogově závislých. Proti zřízení tohoto sociálního ústavu se postavila část obyvatel Litohlav, kteří měli strach z pobytu narkomanů v okolí vesnice. V červenci 2004 se konala informační schůzka mezi obyvateli Litohlav a zástupci sdružení, ale zúčastnilo se jí jen necelých 40 lidí. Podpisová protestní akce navíc nezískala skutečně masovou podporu.[127] V létě 2004 se pak na Rokycany obrátili zastupitelé z Litohlav, kteří přiznali, že podpisová akce oslovila jen asi čtvrtinu místních obyvatel, a názory na umístění komunity se různí, ale poprosili rokycanskou radnici, aby zvážila nové vyhlášení prodeje, do něhož by se mohlo přihlásit víc zájemců. Dne 3. srpna 2004 se o tom mluvilo na zasedání zastupitelstva města Rokycan.[128] Město Rokycany, jako původní majitel objektu, nakonec udělalo jen drobný ústupek: ustoupilo od varianty přímého prodeje myslivny sdružení Teen Challenge a vypsalo standardní dražbu. Ta se uskutečnila 1. října 2004, přihlásili se do ní dva zájemci a nakonec dům stejně vydražen ve prospěch Teen Challenge. Vyvolávací částka stanovena na 1 400 000 Kč, objekt prodán za 1 560 000 Kč.[129] Součástí prodeje byl nejen dům, ale i dvůr o rozloze 627 čtverečních metrů, zahrada o 1465 metrech a přilehlé manipulační plochy o ploše 898 čtverečních metrů.[130]
Myslivna pak přitom prošla přestavbou, která trvala dva měsíce. V listopadu 2004 již bylo opraveno přízemí budovy, koncem listopadu 2004 se očekávalo zahájení oprav podlah a pak dodávka nábytku. Zároveň dokončována oprava prvního patra. Ještě do konce roku 2004 sem měli přijít první pacienti, respektive členové komunity.[131] Dne 21. listopadu 2004 objekt vysvětili předseda Evangelické metodistické církve v ČR Josef Červeňák a farář plzeňského sboru Maranatha Petr Procházka.[132] V následujících měsících byl objekt dále opravován. V říjnu 2005 zde pracovala skupina dobrovolníků z Kanady a Jihoafrické republiky.[133] V roce 2008 se začala chystat generální rekonstrukce objektu a vlastně celého přilehlého areálu původní myslivny. Projektovou dokumentaci zpracoval Ing. arch. Martin Kondr z Plzně.[134] Dne 10.června 2008 podalo Středisko křesťanské pomoci Plzeň žádost o vydání územního rozhodnutí a stavebního povolení pro stavbu Areál terapeutické komunity drogově závislých Vršíček – Litohlavy. Akce měla zahrnout celý komplex budov bývalé myslivny. 18.června 2008 městský úřad zahájil společné územní a stavební řízení a na 29.července 2008 svolal ústní jednání.[135]
8. srpna 2008 bylo územní rozhodnutí i stavební povolení vydáno. Termín dokončení stanoven do 31. ledna 2010. Zamýšlená investice sestávala ze dvou etap. Ústředním objektem zůstávala historická budova fořtovny se dvěma nadzemními podlažími a sedlovou střechou. Je částečně podsklepena, na východní straně má přístavbu. Po celkové rekonstrukci a přístavbě v 1. etapě projektovaných investic měl objekt mít půdorys 9,6 x 16,7 metrů a maximální výšku 11,05 metrů od podlahy v přízemí. V suterénu plánováno technické zázemí objektu, v přízemí hlavní vstup ze dvora, chodba, schodiště do patra a sklepa, kuchyně, jídelna, denní místnost a technické místnosti. Přístavba hlavní budovy měla mít půdorys 7 x 7,2 metrů a výšku 9,6 metrů, další přístavba o půdorysu 5,3 x 3,3 metrů a výšce 9,6 metrů. V 1. patře hlavní budovy projektováno 5 pokojů pro ubytování klientů a sociální zázemí (WC a umývárny). Přístup do všech pater byl veden po původním vnitřním zrenovovaném schodišti a dále po hlavním schodišti v přístavbě. Do podkroví měl být vestavěn byt správce areálu s obývacím pokojem, kuchyňským koutem, ložnicí rodičů, dvěma dětskými pokoji, koupelnou, šatnou a samostatným pokojem pro větší dospívající dítě se samostatným sociálním zařízením. Přístup do podkroví veden po hlavním schodišti v přístavbě. Byt měl být pod samostatným uzamčením.[136] V přízemí přístavby umístěn projektantem vstupní prostor do kancelářského zázemí a bytu správce. Dále dvě kanceláře, které bylo možné v nutném případě využívat buď jako kancelář nebo jako pokoj pro osobu se sníženou schopností pohybu a orientace. V přízemí dále projektováno WC. V 1. patře inspekční pokoj se samostatným sociálním zázemím. Ve 2. patře přístavby měl vzniknout vstup do bytu správce. Cílem rekonstrukce hlavní budovy areálu bylo dosažení kapacity střediska 20 klientů + minimálně 2 osob stálé služby.[137]
Podstatné přestavby se v plánech architekta měla v 1.etapě dočkat i původní hospodářská budova, která původně sloužila pro ustájení domácích hospodářských zvířat a uskladnění slámy. Jedná se o přízemní stavbu s obdélným půdorysem a sedlovou střechou. Po rekonstrukcí měla tato stavba sloužit pro pracovní a učební terapii členů komunity. Počítalo se zde s umístěním pracovních dílen a v prostoru bývalých chlévů skladu a posilovny. Všechny místnosti řešeny se vstupem ze dvora a zároveň navzájem propojeny vnitřními dveřmi. Objekt má půdorys 7,34 x 16,43 metrů a výšku 7,56 metrů. V 2. etapě plánováno z učebny zřídit přístup do kaple a do vestavby buňky sociálního zařízení. Kaple měla vyrůst na místě části hospodářské budovy, která sloužila jako stodola a byla ve špatném stavebně technickém stavu. Tato část objektu o půdorysu 7,15 x 7,3 metrů měla být po zboření nahrazena kaplí o půdorysu 7,6 x 12,5 metrů a výšce 16,4 metrů od podlahy. Kaple měla sloužit členům komunity i veřejnosti. Navržena jako jednoduchá kubická hmota, úmyslně kontrastující s historickými stavbami areálu. Svými proporcemi měla fungovat coby dominanta areálu i nejbližšího okolí. Kaple dispozičně projektována jako jednolodní prostor orientovaný směrem na východ, vstup ze západu. Na stavbu kaple se počítalo s použitím kombinace betonu, skla a kovu na vnější straně a betonu, skla a dřeva v interiéru.[138] Na severním okraji areálu komunity umístěny čtyři mobilní unifikované buňky spojené do jednoho celku, které zde umístěny na základě rozhodnutí obecního úřadu v Litohlavech z 29. listopadu 2006. Ty měly zůstat bez jakýchkoli úprav na svém místě a měly plnit funkci učebny v rámci rehabilitačního programu komunity. Buňky zároveň měly po dobu přestavby areálu sloužit jako zařízení staveniště.[139] V rámci stavebních úprav se počítalo i s výstavbou nového oplocení areálu. Dosavadní plot tvořen pletivem z ocelového drátu na ocelových sloupcích. U příjezdové cesty u dvora z jižní strany a u příjezdu ze západu osazena vjezdová vrata a vstupní vrátka pro pěší. Při rekonstrukci se v 1. etapě počítalo s rekonstrukcí oplocení v částech nesousedících s veřejnou komunikací, která probíhala podél areálu. Navrženo jako různě vysoká ohradní zeď z betonu, respektive z kameniva skládaného do drátěných košů, takzvaných gabionů. Nejvyšší oplocení projektováno v prostoru dvora, kde se mělo materiálově a konstrukčně jednat o pohledový železobeton o výšce cca 1,8 metrů, zatímco kolem zahrad měly být postaveny gabiony o výšce od 50 cm do 1 metru výšky. Na severní straně směrem k lesu oplocení navrženo jako drátěné pletivo na ocelových sloupcích. V 2. etapě pak mělo na řadu přijít i o ohrazení areálu sousedící s veřejnou komunikací, kde mělo dosavadní drátěné pletivo být nahrazeno novým zděným (kamenným) oplocením. Oplocení zahrady a sadu a opěrné navrženo z kameniva skládaného do gabionových košů, založeno na základ z volně loženého štěrku do základové rýhy. Oplocení zahrady v horní části nastaveno o dřevěnou část z vodorovně kladených prken uchycených do ocelových sloupků na betonových patkách. Součástí této části oplocení měla být i automatická posuvná brána na vjezdu do areálu.[140]
Nové podoby se měl v 1.etapě dočkat i dvůr mezi myslivnou a hospodářskou budovou, který na jižní straně sousedil s příjezdovou komunikací, od které oddělen plotem s vjezdovými vraty. Dosavadní dvůr měl nezpevněný hliněný povrch s pozůstatky někdejšího zatravnění. V jeho prostoru umístěna i nevyužívaná studna s ruční pumpou. Po přestavbě měl být dvůr zachován ve stávajícím rozsahu a téměř celý vydlážděn z lomového kamene. Funkčně měl být oddělen od veřejně přístupných prostor a určen pouze členům komunity. Do prostoru navrženo umístit vodní prvek v podobě železobetonové nádrže obdélného půdorysu napouštěné ze stávající studny. Uprostřed dvora solitérní strom. Dále se počítalo s vytýčením vnitroareálových komunikací pro pěší a i pro vozidla. Přístupová cesta nad hájovnou měla být vydlážděna z lomového kamene od vjezdových vrat až ke vstupu do kaple. Součástí příjezdové cesty i chodník, rovněž vydlážděný z lomového kamene, ale v jiné povrchové skladbě. V areálu také situováno parkoviště pro zaměstnance střediska, rodinu správce a případné návštěvníky. Parkoviště umístěno na pozemku při přístupové cestě v počtu 8 stání, z čehož 1 stání by bylo určeno pro invalidy. Povrch parkoviště ze zatravňovacích plastových roštů.[141]
Koncepčně se projekt věnoval i zahradě areálu. Zahrada mírně svažitá směrem k jihu, kompletně oplocena. Stávající skladba stromů sestávala z několika přestárlých ovocných stromů a z mladých stromků náletově uchycených z nedalekého lesa. V části zahrady západně od objektu bývalé myslivny umístěna nová vrtaná studna, zásobující areál pitnou vodou. Obecní úřad Litohlavy už 23. dubna 2008 vydal povolení ke kácení. Po rekonstrukcí plánované na 1. etapu mělo dojít k provedení zahradních a parkových úprav a výsadbou ovocného sadu. Na pozemku č.kat.972 počítáno s úpravami ve formě přírodních sportovišť – zatravněných ploch doplněných vzrostlou zelení.[142] Po technické stránce se počítalo s rekonstrukcí inženýrských sítí. Zdroj pitné vody ponechán z vlastní studny na pozemku č.kat.969/1. Odvod splaškových vod řešen do jímky, která měla vzniknout úpravou stávajícího septiku. Plánovány rovněž rekonstrukce vnitřních rozvodů sítí. Zdrojem tepla pro objekt mělo být tepelné čerpadlo a jako doplňkové topidlo v objektu bývalé myslivny předpokládána instalace lokálního topidla s teplovzdušnou vložkou a v dílnách pro pracovní terapii a kapli jako doplňkové topení podlahový elektrický akumulační systém. Většina areálu řešena s ohledem na osoby se sníženou pohyblivostí.[143]
Harmonogram prací předpokládal poměrně rychlý postup rekonstrukce areálu. V březnu 2009 očekávány bourací práce a hrubá stavba v hlavní budově, v dubnu 2009 hrubá stavba přístavby a podkroví hlavní budovy, v květnu 2009 dokončovací práce přístavby a podkroví hlavní budovy. Na červen 2009 už se předpokládala hrubá stavba v 1. patře hlavní budovy a v červenci 2009 tamtéž dokončovací práce. Na srpen 2009 naplánovány bourací práce v přízemí a suterénu hlavní budovy a taky bourací práce v hospodářské budově a dokončovací práce na oplocení. V září 2009 měla přijít na řadu hrubá stavba v přízemí a suterénu hlavní budovy, hrubá stavba strojovny a hrubá stavba hospodářského objektu a taky terénní úpravy dvora a zahrady a hrubá stavba inženýrských sítí a technického zázemí. V říjnu 2009 měly probíhat dokončovací práce v přízemí, suterénu a strojovně a hrubá stavba fasády hlavní budovy, jakož i dokončovací práce na hospodářském objektu a hrubá stavba dvora, parkoviště a komunikací. Současně se počítalo s dokončovacími pracemi na technickém vybavení a inženýrských sítích. V listopadu 2009 by pak proběhlo dokončení fasády hlavní budovy a započala by hrubá stavba kaple. Dokončovací práce by probíhaly na hospodářské budově, na dvoře, parkovišti a komunikacích. V únoru 2010 se očekávaly dokončovací práce na kapli a stavba oplocení směrem k veřejné komunikaci. V březnu 2010 pak měly proběhnout kontrolní prohlídky posledních fází přestavby, tedy dokončení kaple i oplocení.[144]
5.4. Mlýn pod Vršíčkem
Pod Vršíčkem se roku 1600 připomíná Řípovský, též Nový mlýn. Stál pod pozdějším lazaretem.[145] Zmiňuje jej i V. Šach.[146] Je zachycen na mapě stabilního katastru z roku 1838. Nacházel se na katastru Litohlav (hranice s rokycanským katastrem probíhala korytem Klabavky) na jižním úpatí Vršíčku, kde se na Voldušském potoku rozkládal rybník s východozápadně orientovanou hrází. Jižně od hráze pak stával tento mlýn. Zpod hráze vycházel potok a náhon. Jihozápadně od mlýna ústily náhon i potok do Klabavky.[147] Zajímavé je, že na mapě 1. vojenského mapování ze závěru 18. století není rybník zakreslen (a ani mlýn není spolehlivě na mapě zachycen, ačkoliv jde o nepřesné mapování).
Někdy po polovině 19. století prošel mlýn zásadní proměnou, protože mapa z roku 1877 jej zachycuje na jiné parcele, jihozápadně od původní, nyní již neexistující budovy. Stál nyní poblíž vtoku Voldušského potoka do Klabavky. Uváděn je jako Rezlerův mlýn. Rybník byl mezitím zrušen a na jeho místě je zakreslena jen lesní školka (o rybníku podrobněji také níže). Mlýn tu stál ještě dle reambulace této mapy z roku 1926.[148] Zachytilo ho i letecké snímkování z roku 1953[149] a státní mapa z roku 1954.[150] Zanikl nedlouho poté, ještě před výstavbou přehradní nádrže Klabava (viz níže).[151]
Poblíž zaniklého mlýna stojí nadále historická usedlost čp.55 v lokalitě Na Radosti. I ona je tu doložena již na mapě z roku 1838.[152] Ve svahu na ní, směrem k bývalé myslivně, vyrostlo ve 2. polovině 20. století několik rekreačních chat.
5.5. Ozdravovna
Dne 24. srpna 1919 byla otevřena pod Vršíčkem ozdravovna pro 30 dětí.[153] Návrh na její zbudování poprvé přednesl na schůzi okresní komise pro ochranu dítek a péči o mládež dr. Bohuslav Horák 25. dubna 1918. Záměr získal v euforickém a na sociální otázky citlivém poválečném období poměrně širokou podporu místních korporací.[154] Už v říjnu 1918 ve svém projevu zmiňuje starosta Anichober, že hned na jaře 1919 přikročí obec k výstavbě ozdravovny.[155] O výstavbu tohoto ústavu se zasloužil Josef Markl, který v Rokycanech vedl Okresní péči o mládež. Zemřel 20. února 1922.[156]
Lesní rada Jakobe vybral pro ozdravovnu pozemek na jižním svahu Vršíčku. Lokalitu pak odsouhlasil i odborník na tuberkulózní nemoci MUDr. Eiselt. Nacházela se ve svažitém pozemku na jižním úpatí Vršíčku, nad tehdejším mlýnem, jihozápadně od myslivny, o níž k ozdravovně vedla cesta. Takto je objekt zachycen na reambulaci evidenční mapy z roku 1926.[157] Původně se ovšem uvažovalo, že by ozdravovna mohla být zřízena i v prostorách zámku Kozel u Šťáhlav. Nakonec ale tato varianta byla zamítnuta, protože po jednání s majitelem zámku zjištěno, že objekt má komorní charakter a nebyl by vhodný pro účely ozdravovny. Podobně dopadl i záměr situovat ozdravovnu do zámku Březina u stejnojmenné obce severně od Rokycan. Nakonec tedy zvítězilo řešení ozdravovny formou výstavby zcela nového objektu uprostřed lesa na Vršíčku. Slavnostní otevření se konalo v neděli 24. srpna 1919.[158] Na výstavbu ozdravovny poskytl stát 20 000 Kč. Celkové náklady dosáhly 45 000 Kč. Šlo spíše o provizorní dřevěný objekt bez podezdívky. Uvnitř byla společná ložnice pro 30 dětí, kuchyně, spíž a prostory pro správce objektu.[159]
Tato stavba ale nevydržela příliš dlouho. Již roku 1920 musela být zbořena, protože se zjistilo napadení dřevomorkou. V zimě 1920/21 začala výstavba nové ozdravovny, na stejném pozemku. Práce prováděl stavitel Josef Pechan. Náklady tentokrát dosáhly 120 000 Kč.[160] Ozdravovna byla nyní rozšířena na kapacitu 60 lůžek.[161] V říjnu 1920 projednalo obecní zastupitelstvo žádost okresní komise pro péči o mládež o příspěvek na údržbu ozdravovny na Vršíčku. Kapacita ozdravovny prý byla jen 30 dětí, a to nepostačovalo. Bylo nutno zařízení rozšířit. V roce 1921 prý hodlá okres provést rozšíření na kapacitu 60 dětí a kvůli tomu se musel zvýšit rozpočet na údržbu objektu. Od obce proto okres požádal o dodatečný příspěvek. Zastupitelstvo to schválilo. Na rozšíření ozdravovny město věnovalo 10 000 Kč ze zisku městských železáren za rok 1919.[162] V dubnu 1921 schválilo zastupitelstvo města další subvenci na rozšíření ozdravovny na Vršíčku, kde měl být postaven další pavilon (nyní uváděna kapacita 50 dětí) s kuchyní a obytnými místnostmi pro personál. Náklady na nový pavilon odhadnuty na 120 000 Kč, přičemž okres peníze neměl a požádal obec o výpomoc. Městská rada přislíbila poskytnout zdarma stavební materiál (kámen v hodnotě 1540 Kč, cihly 2160 Kč, písek 343 Kč, dříví 25 920 Kč, dovoz materiálu 10 020 Kč), dále dotaci 15 000 Kč a půjčku 39 450,43 Kč. Tento záměr zastupitelé odsouhlasili.[163] Obec kromě toho poskytla na stavbu ozdravovny vápno.[164] Kromě toho, že stavební materiál poskytla obec, se na zbudování objektu pořádaly sbírky, část prací a materiálu (prkna, hřebíky, lepenku) měly zajistit místní průmyslové podniky. Slavnostní otevření staronové ozdravovny konáno 17.července 1921.[165] Šlo dřevěnou stavbu srubového charakteru, ale s poměrně rozložitou, „palácovou“ dispozicí. Nad střední částí umístěn jakýsi věžovitý trakt, jinak šlo o přízemní objekt.[166]
Roku 1930 byla ozdravovna rozšířena přístavbou nové jídelny. V červnu 1930 rozhodla městská rada k žádosti okresní péče o mládež o povolení místa na výstavbu jídelny při ozdravovně na Vršíčku, že vyšle komisi na obhlídku místa.[167] Kapacita zařízení tak zvýšena na 80 míst. Objekt tehdy sestával z hlavní budovy se třemi společnými ložnicemi oddělenými předsíní (šatnou), kuchyně (s přilehlým pokojíkem pro kuchařky), spíže, kanceláře (zároveň sloužila jako ložnice pro sociální sestru), učebny a pokoje pro pedagoga. V zadní části ozdravovny se nacházely dvě oddělené, zpředu otevřené umývárny, kryté přístřeškem (každá po 10 výtokových ventilech), dále dva záchody pro dívky, jeden záchod pro personál, záchod pro chlapce a pisoár. Všechny záchody byly splachovací. Asi 20 metrů od této hlavní budovy stál izolační pavilon, pro přechodné ubytování nemocného dítěte. V pavilonu chodba, pokoj pro nemocné a záchod, dále pokoj pro ošetřovatelku se sporokrbem a koupelna. Zvenku při izolačním pavilonu stál záchod pro dívky, záchod pro chlapce a pisoár. V lese, stranou od objektů ozdravovny, zbudována prostorná krytá jídelna. Před hlavní budovou volné prostranství pro dětské hry a také bazén na koupání.[168] V září 1933 vyhověno žádosti Okresní péče o mládež bezplatně jí věnovat altán ze zahrady rodinné školy v parku U Saské brány čp.39/I pro ozdravovnu na Vršíčku.[169]
Ozdravovna byla jediným zařízením svého druhu v západních Čechách.[170] V době před masivním zpřístupněním rodinné rekreace a chataření, popřípadě rozmachem fenoménu dětských letních táborů nabízela městským dětem z chudších rodin pobyt v přírodě. V roce 1947 ještě fungovala.[171] Dne 18. dubna 1946 schválil MNV návrh lesního úřadu provést elektrifikaci ozdravovny a také myslivny na Vršíčku.[172] Šlo o součást rozsáhlé elektrifikační akce na všech budovách lesního hospodaření v okolí města. 22. a 26. listopadu získalo město povolení k elektrifikaci od Západočeských elektráren v Plzni. Do konce 1946 už na to obec investovala přes 70 000 Kčs, celkové náklady odhadovány na 500 000 Kč. Na Vršíčku začalo zavádění proudu v roce 1946, kdy provedeny vnitřní rozvody v myslivně a dovezeny sloupy pro vedení proudu. Náklady na vedení odhadovány na 143 500 Kčs, 30 000 Kčs měl stát nový transformátor. Přípojka byla vedena z Klabavy. Na elektřinu se napojily i některé soukromé domy, majitelka hostince pod Vršíčkem paní M. Suchá přispěla 50 000 Kčs na výstavbu přípojky k jejímu objektu. Investici pak dokončil stát, protože provádění elektrizace města bylo 27. února 1947 znárodněno a přešlo na Západočeské elektrárny.[173]
V roce 1968 se v areálu usadila okupační vojska. Dne 5. září 1968 Koordinační komise pro styk a jednání s velitelem sovětských vojsk při MěstNV v Rokycanech rozhodla na mimořádné schůzi rady MěstNV poskytnout objekt bývalé ozdravovny pro potřeby sovětské armády. Ta si tam pak zřídila velitelské stanoviště. Šlo o poměrně vítaný krok, protože okupační vojsko se tím částečně stahovalo z vlastního intravilánu Rokycan. Objekt ozdravovny do té doby patřil Československému svazu mládeže, který se ale během Pražského jara rozpadl, takže tento objekt neměl jiné využití.[174] Pak objekt připadl Svazarmu. Ovšem silně zchátral. Dne 30. září 1980 rada MěstNV uložila vedoucímu odboru výstavby, aby vyzval OV Svazarm, aby objekt bývalé ozdravovny na Vršíčku uvedl do řádného stavu nebo ho prodal, eventuálně požádal o jeho demolici.[175] 18. srpna 1981 radní znovu projednali připomínky občanského výboru Litohlavy týkající se ozdravovny na Vršíčku a uložili odboru výstavby projednat s majitelem objektu tuto záležitost.[176] Někdy poté byla budova zbořena.
5.6. Lom na Vršíčku
Na svazích Vršíčku existoval ve 20. století lom na písek. V prosinci 1931 jedná rokycanské obecní zastupitelstvo o pronájmu pískovny na Vršíčku č.kat.974 v katastru Litohlav.[177] V únoru 1932 pak zastupitelé posoudili pronájem nové pískovny na Vršíčku. Ležela na pozemku č.kat.974/2 v Litohlavech, tedy na západním úbočí Vršíčku, směrem k údolí Klabavky. Ofertní řízení mělo 3 uchazeče. 4.února 1932 městská rada doporučila dát do nájmu Janu Blechovi, což zastupitelé schválili.[178] V srpnu 1932 vzato na vědomí, že v pískovém lomu na Vršíčku se odklidí hromada odpadového materiálu na jižní straně a pak se bude v těžbě pokračovat jižním směrem podél příjezdové cesty.[179]
V lednu 1933 prezentovala levicová opozice na schůzi obecního zastupitelstva návrh programu boje s nezaměstnaností. Mimo jiné se doporučuje vypsat ofertní řízení na pronájem pískového lomu na Vršíčku s podmínkou zaměstnat místní dělníky.[180] V době rekordní nezaměstnanosti se k lomu upínaly naděje mnoha lidí z vedení města, protože tu bylo očekávání vysoké vydatnosti lomu, který by jednak zaměstnal místní lidí, jednak zlevnil stavební materiál pro bytovou výstavbu. 4. května 1933 se městská rada usnesla pronajmout pískoviště na Vršíčku od 1. května do 31. prosince 1933 Miloslavu Šedivcovi z Rokycan. Jak se ale uvádí v červnu 1933, naděje, které vkládány do množství a jakosti písku, se nesplnily.[181] V listopadu 1933 pak rokycanská samospráva vzala na vědomí, že písek v pískovně na Vršíčku byl vyčerpán a nájem pískovny M. Šedivcovi se ruší.[182]
6. Údolí Klabavky pod Vršíčkem
6.1. Původní podoba údolí (zaniklý rybník a plány na jeho obnovu)
Pod Vršíčkem protéká Klabavka poměrně širokým údolím s plochým reliéfem, který umožňuje výrazný rozliv do zdejšího ekosystému, jehož hlavními rysy je neregulované meandrující koryto řeky lemované pásy vrbových a lužních porostů a prostoupené vlhkými loukami.
Pod Vršíčkem na Voldušském potoce, poblíž jeho vtoku do údolí Klabavky existoval dříve rybník, tvořící vodohospodářské dílo se zdejším mlýnem (viz výše). Někdy během 19. století zanikl. V meziválečném období se uvažovalo o jeho obnově. V červnu 1927 rozhodla obecní rada, že od místních stavitelů se mají vyžádat rozpočty na opatření bývalého rybníku pod Vršíčkem řádným stavidlem.[183] 8. července 1927 městská rada uložila městské technické kanceláři vypracovat plán a rozpočet na úpravu stavidel v bývalém rybníku pod Vršíčkem do konce září 1927.[184] V říjnu 1927 ale městská rada vzala na vědomí dosavadní výsledek jednání o obnově rybníka pod Vršíčkem a usneseno zatím tuto věc odložit z finančních důvodů.[185] V červnu 1928 proběhlo jednání zástupců města se zástupci ministerstva sociální péče, primárně o využití domu čp.184/II na Jižním předměstí pro sociální účely. Neformálně se ale jednalo i o možnosti získat státní subvenci na zřízení koupaliště pod Vršíkem na pozemcích bývalého rybníka.[186] V červenci 1928 pak městská rada deklarovala, že podpoří záměr, vyjádřený v žádosti veslařského klubu Borek o zřízení rybníka pod Vršíčkem.[187] V říjnu 1928 městská rada vyzývá k urychlení jednání o obnovení rybníka pod Vršíčkem, má se tam zřídit koupaliště.[188] Na schůzi obecního zastupitelstva v květnu 1929 Rudolf Šlesinger urguje nivelaci rybníka pod Vršíčkem, kterou má provést městská technická kancelář. Tento návrh schválen.[189] Znovu pak v červenci 1929 rozhodla městská rada na návrh R. Šlesingera, že se bude u lesního úřadu urgovat v otázce znovuzřízení starého rybníka pod Vršíčkem.[190] O týden později pak rada rozhodla, že žádost Veslařského klubu Borek o postoupení pozemků ke zřízení rybníka pod Vršíčkem se má projednat na schůzi zástupců klubu a obce.[191]
Velkorysé plány na obnovu rybníka se objevovaly i počátkem 30. let. V červnu 1932 městská rada rozhodla, že pro informativní schůzku s Veslařským klubem ohledně zřízení letoviska a obnovení rybníka pod Vršíčkem se delegují J. Selement, R. Kadláček, R. Šlesinger, F. Zrzavecký, J. Brada a F. Nový.[192] V červenci 1932 městem na vědomí vzata zpráva lesního úřadu o dohodě s obcí Litohlavy, podle které tato obec za určitých podmínek zřídí koupaliště pod Vršíčkem.[193] Dle usnesení městské rady z poloviny září 1932 se obecní lesní komisi k vyjádření poukazuje žádost Veslařského klubu Borek o propůjčení nebo pronájmu rybníku pod Vršíčkem.[194] Dle usnesení městské rady z konce září 1932 si má lesní úřad od Veslařského klubu vyžádat informace, jaké kácení na obecních pozemcích by bylo nutné pro zřízení rybníka a letoviska pod Vršíčkem.[195] Na schůzi obecní lesní komise 26.září 1932 bylo doporučeno městské radě bývalý rybník pod Vršíčkem pronajmout Veslařskému klubu na 20 let na zřízení koupaliště.[196] Počátkem listopadu 1932 vydala městská rada souhlas, aby členové Veslařského klubu mohli vstupovat na pozemek pod Vršíčkem za účelem vyměřování pro vyhotovení projektu letoviska.[197]
Ze všech těchto plánů ovšem sešlo. Město v té době postavilo koupaliště pod Husovými sady (viz kapitola „Osecký vrch“) a veslařský klub užíval Borecký rybník v Borku. Údolí pod Vršíčkem zůstávalo přírodní nivou. V 2. polovině 20. let 20. století se v údolí Klabavky pod Vršíčkem počítalo se zřízením vojenského cvičiště o ploše 60-80 hektarů. Mělo jít o součást zamýšleného komplexu vojenských zařízení v Rokycanech a okolí.[198] Cvičiště tu nakonec nevyrostlo, bylo umístěno jižně od nových kasáren, pod Kotlem (viz kapitola „Jižní předměstí“).
6.2. Údolní nádrž Klabava
K radikální proměně došlo až v 50. letech 20. století. V březnu 1958 se podoba údolí Klabavky pod Vršíčkem definitivně změnila. Byla tu totiž kolaudována retenční přehradní nádrž.[199] Záplavová niva s vlhkými meandry a vrbovými remízky byla nahrazena zčásti vodní plochou.
Koncem 60. let město uvažovalo zřídit u Klabavské přehrady rekreační oblast. Tento záměr byl obsažen ještě v roce 1969 v programovém prohlášení MěstNV. Výstavba rekreačního zařízení se plánovala volně na období 1969-1980.[200] O možnosti zřídit u nádrže středisko vodáckého oddílu se na MěstNV mluví v červnu 1972.[201] Nebyla ale realizována. Vodní nádrž si ponechala převážně vodohospodářský a protipovodňový charakter. V říjnu 1972 zase národní výbor plánuje, že v katastrálním území Litohlav (kolem nádrže) vlastní Rokycany pozemek č.kat.1022 (1,1341 hektaru) a komise výstavby ONV vypracovala zastavovací studii pro zřízení rekreační oblasti. Čekalo se prý jen na schválení od KNV. Rekreační oblast měla ve skutečnosti sestávat jen z 8-10 stavebních míst pro individuální chaty. Někteří členové MěstNV ale tento záměr kritizují s tím, že na exkluzivním pozemku vznikne jen malá kolonie ryze soukromých rekreačních objektů, navíc se objevovaly obavy, že přidělování těchto parcel bude provázeno protekcí. Na to reagoval předseda MěstNV Karel Hirsch. Podle něj byli na MěstNV zástupci Tušimické elektrárny s plánem zbudovat v okolí Rokycan rekreační oblast nebo hotel pro zaměstnance. Národní výbor jim doporučil oblast u Boreckého rybníku nebo u Klabavské přehrady.[202]
V srpnu 2002 přehradní nádrž zasáhla velká povodeň. 8. srpna 2002 tu odtok činil 58 kubíků/vteřinu a byl vyhlášen třetí povodňový stupeň. Podle hrázného Jiřího Groskopfa nic podobného přehrada za poslední desítky let nezažila. Byly kvůli tomu uzavřeny všechny vnitřní výpusti a voda odváděna bezpečnostním přelivem.[203] Dne 9. srpna 2002 klesl odtok na 10 kubíků/vteřinu a povodňové nebezpečí sníženo na první stupeň.[204] Pak ale přišla druhá a daleko silnější povodňová vlna. Celé údolí řeky od Rokycan až k hrázi přehrady, od svahů Vršíčku až k svahům Čiliny, se proměnilo na obří jezero.
6.3. Archeologické nálezy v údolí Klabavky
24. října 1920 byl nalezen na úbočí Vršíčku, na jeho jihozápadní straně, po pravé straně cesty z Rokycan, poklad z římských dob. Na rozoraném poli narazili dělníci na několik kusů železa a bronzu. Šlo o hroty šípů a kopí a tři římské mince. Od nálezců je vykoupil Karel Čipera, který je tak zachránil a umožnil jejich odbornou analýzu.[205] První mince datována do 1. století před Kristem. Na líci hlava vlevo s opisem po levé straně u okraje mince: „CAESAR DICTER“. Na rubu postava bohyně Minervy se štítem a trofejí, po stranách opis: „C.CLOVI-PRAEF.“ Šlo o takzvanou konzulární minci z měděného kovu. Na líci patrně podobizna Julia Ceasara, který zemřel roku 44 před naším letopočtem. Nápis na rubu odkazuje na C. Clovia. Průměr mince 25 mm, váha 18 gramů.[206] Druhá mince byla z bronzu, měla průměr 15 mm a váhu 1,5 gramu. Měla na líci vlevo hlavu s paprskovitou korunou, okolo porušený nápis, z něhož čitelná jen prostřední písmena „...DIVS...“. Na rubu postava s kopím v levé ruce a insignií v pravé ruce, opis také téměř nečitelný, kromě písmen: „...OLI...“. Dle obrazů zařazena do doby okolo roku 268-270 našeho letopočtu.[207] Třetí mince byla rovněž z bronzu, o průměru 15 mm a váze 2 gramů. Na líci vlevo hlava, kolem částečně čitelný opis: „DNCONSTANTI“. Na rubu jen nezřetelný motiv, snad tažné zvíře s povozem. Peníz datován odborníky do doby Constantina II. (323-361 n.l.).[208] Pozdější stanovisko odborníků datuje minci do vlády Constantina I., (305-306 n.l.). Ve Sborníku Muzea Dr. Bohuslava Horáka ale otištěn zmatečný letopočet 34 n.l.[209]
Podle Josefa Ječného, který nálezy zkoumal, napovídají římské mince tomu, že pod Vršíčkem vedla v římských dobách údolím Klabavky obchodní cesta spojující osídlení tehdejší plzeňské kotliny s hradištěm ve Stradonicích.[210] Podle Miroslava Husa byly mince nalezeny ve třech samostatných půdních horizontech a nebyly tedy uloženy společně. Všechny mince jsou nyní v depozitáři Západočeského muzea v Plzni.[211]
Ještě v 2. polovině 19. století se pod Vršíčkem připomínají doly na železnou rudu. Konkrétně důl Šimona a Judy pod Vršíčkem koupila koncem 19. století společnost provozující v Rokycanech Bedřichovu huť.[212]
6.4. Komunikační síť v údolí Klabavky
Ulice vedoucí okolo valchy z Rokycan pod Klabavskou strání je historickou cestou, lemující severní břeh Klabavky (o zástavbě v okolí valchy, v ulici Klabavská stráň, podrobněji v kapitole „Plzeňské předměstí“). Spojuje město Rokycany a Klabavu. Jako jedna z mála historických cest nebyla v průmyslové éře nahrazena modernější silniční komunikací a slouží nyní jako cesta pro pěší a cyklisty. Roku 1906 město nechalo dosavadní pěšinu rozšířit a vysázelo odtud až pod Vršíček alej 180 dubů, dodnes částečně dochovaných, čímž vznikla promenáda spojující město s oblíbeným poutním kostelem na Vršíčku.[213] Na počátku 20. století tu rovněž stála řada vysokých topolů. Když zestárly, byly pokáceny a na jaře 1930 místo nich vysazeny lípy (rovněž částečně dochované).[214]
Podél protější, jižní strany údolí vede rovněž cesta, kterou byla od počátku 21. století vedena trasy cyklostezky, jež využila již existující síť cest spojujících Plzeňskou silnici skrz pole okolo Klabavky, pod dálničním mostem, s obcí Klabava. Město připravovalo investice do této cyklistické magistrály. V rozpočtu na rok 2007 u této akce počítalo s výdaji 400 000 Kč. Z důvodů majetkového nevypořádání dotčených pozemků ale během roku 2007 nebylo vydáno územní rozhodnutí ani stavební povolení a částka zůstala neutracena.[215] Až 3. února 2008 městský úřad ohlásil zahájení územního řízení o umístění stavby dle žádosti, kterou 17. ledna 2008 podal svazek obcí Horní Berounka, povodí Klabavy na cyklostezku Plzeň-Chrást-Rokycany-Strašice pro úsek této cyklistické komunikace začínající v blízkosti dálničního přemostění údolí Klabavky a končící před Rokycany u sádek (tedy u takzvaných Řádkových rybníků, viz kapitola „Plzeňské předměstí“). Stezka měla zasáhnout pozemky č.kat.1231/3, č.kat.1307, č.kat.1315/2, č.kat.1320, č.kat.1326, č.kat.1328/1, č.kat.1328/7, č.kat.1328/9, č.kat.1328/10, č.kat.1328/11, č.kat.1328/12, č.kat.1328/14, č.kat.1328/15, č.kat.1418/2, č.kat.1418/3, č.kat.1418/5, č.kat.2850/1, č.kat.2850/2, č.kat.2850/3, č.kat.2850/4, č.kat.2850/5, č.kat.2850/6, č.kat.2850/7, č.kat.2850/8, č.kat.2995 a č.kat.3124/3. Dosud měl tento úsek cyklostezky pouze charakter nezpevněné polní cesty. Na 6. května 2008 stanoveno ústní jednání.[216] Dne 14. května 2008 pak městský úřad územní rozhodnutí na plánovanou cyklostezku vydal.[217] Z úseku cyklostezky mezi Rokycany a Klabavou bylo dle stavu k červnu 2008 hotovo jen 190 metrů. Po tomto rozhodnutí mělo dojít k dokončení celého úseku od dálničního mostu až k Plzeňské silnici. Práce měly být hotovy ještě před koncem roku 2008.[218]
Od konce 20. století bylo údolí Klabavky ovšem výrazně ovlivněno budováním dálničního přivaděče a pak samotného tělesa dálnice a dlouhého dálničního mostu (viz kapitola „dálnice D 5“). Historická východozápadní komunikace po obou stranách údolí tak sice byly zachovány a našly si své rekreační využití, ale v severojižním směru byla celistvost údolní nivy narušena dopravními stavbami s výraznými náspy. V nejbližším okolí Vršíčku ovšem přehradní nádrž z 50. let 20. století působí vcelku kladně.
[1] Státní okresní archiv Rokycany, AMRO, kart.č.138.
[2] https://www.portafontium.eu/iipimage/30760007/soap-ro_00013_mesto-rokycany-1836-1907_0750?x=-49&y=373&w=674&h=246
[3] Černá, V.: Rokycany, Praha 1946, s.35.
[4] Státní okresní archiv Rokycany, AMRO, kart.č.138.
[5] Hofman, K.: Rokycany, Dvacet pět nových pohledů do historie města, Rokycany 1991, s.33.
[6] Černá, V.: Rokycany, Praha 1946, s.35.
[7] Státní okresní archiv Rokycany, AMRO, kart.č.138.
[8] Hofman, K.: Rokycany, Dvacet pět nových pohledů do historie města, Rokycany 1991, s.33.
[9] Podlaha,A.: Soupis historických a uměleckých památek politického okresu rokycanského, Praha 1900, s.160.
[10] Černá, V.: Rokycany, Praha 1946, s.36.
[11] Rokycanský deník, 19.7.1995, s.9.
[12] Černá, V.: Rokycany, Praha 1946, s.36.
[13] Černá, V.: Rokycany, Praha 1946, s.36.
[14] Podlaha,A.: Soupis historických a uměleckých památek politického okresu rokycanského, Praha 1900, s.160.
[15] Černá, V.: Rokycany, Praha 1946, s.36.
[16] Černá, V.: Rokycany, Praha 1946, s.36.
[17] Černá, V.: Rokycany, Praha 1946, s.35-36.
[18] Podlaha,A.: Soupis historických a uměleckých památek politického okresu rokycanského, Praha 1900, s.160.
[19] Státní okresní archiv Rokycany, AMRO, kart.č.138.
[20] Státní okresní archiv Rokycany, AMRO, kart.č.138.
[21] „Josef Hübner, narozený roku 1782 v Rokycanech, c.k. rakouský poručík, cestoval po svém vystoupení ze služby po vodě do Cařihradu. Na Černém moři zažil dnes 18. a 29.března 1819 dvě strašné bouře. V těchto úzkostiplných dnech si, že jestliže bude mu dopřáno štěstí svoje rodné město ještě jednou shlédnouti, že bude putovati bos po tři dny na Vršíček u Rokycan, zasvěcený Panny Marie Navštívení. Přímluvou Panny Marie vyslyšel jej Všemohoucí, unikl strašnému smrtícímu nebezpečí, viděl svoje rodné město opět a uskutečnil svůj slib 6.VII. a 8.X. 1827.“ /Černá, V.: Rokycany, Praha 1946, s.37./
[22] Rokycansko, č.50-51, 19.12.1991, s.8.
[23] Hofman, K.: Kostel Panny Marie Sněžné v Rokycanech, Rokycany 1991, s.14.
[24] Rokycansko, č.50-51, 19.12.1991, s.8.
[25] Hofman, K.: Kostel Panny Marie Sněžné v Rokycanech, Rokycany 1991, s.17.
[26] Rokycanský deník, 3.10.1995, s.11.; Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 1, Rokycany 2000, s.49; Hofman, K.: Kostel Panny Marie Sněžné v Rokycanech, Rokycany 1991, s.17.
[27] Rokycanský deník, 3.10.1995, s.11.
[28] Černá, V.: Rokycany, Praha 1946, s.25; Hofman, K.: Kostel Panny Marie Sněžné v Rokycanech, Rokycany 1991, s.17
[29] Černá, V.: Rokycany, Praha 1946, s.35.
[30] Hofman, K.: Rokycany, Dvacet pět nových pohledů do historie města, Rokycany 1991, s.34.
[31] Státní okresní archiv Rokycany, AMRO, kart.č.138.
[32] Státní okresní archiv Rokycany, AMRO, kart.č.138.
[33] Státní okresní archiv Rokycany, AMRO, kart.č.138.
[34] Kronika města Rokycan, 1836-1907, f.75.
[35] Rokycanský deník, 22.1.1996, s.9.
[36] Státní okresní archiv Rokycany, AMRO, kart.č.138.
[37] Kronika města Rokycan, 1836-1907, f.75.
[38] Státní okresní archiv Rokycany, AMRO, kart.č.138.
[39] Státní okresní archiv Rokycany, AMRO, kart.č.138.
[40] Státní okresní archiv Rokycany, AMRO, kart.č.138.
[41] 9. schůze obecního zastupitelstva, 12.7.1915.
[42] Státní okresní archiv Rokycany, AMRO, kart.č.138.
[43] Kronika města Rokycan, 1907-1918, f.15.
[44] Státní okresní archiv Rokycany, AMRO, kart.č.138.
[45] Kronika města Rokycan, 1907-1918, f.15.
[46] Černá, V.: Rokycany, Praha 1946, s.37-38.
[47] Státní okresní archiv Rokycany, AMRO, kart.č.138.
[48] Státní okresní archiv Rokycany, AMRO, kart.č.138.
[49] Kronika města Rokycan, 1907-1918, f.15.
[50] Státní okresní archiv Rokycany, AMRO, kart.č.138.
[51] Kronika města Rokycan, 1907-1918, f.15.
[52] Černá, V.: Rokycany, Praha 1946, s.37-38.
[53] 18. schůze městské rady, 3.10.1927.
[54] 8. schůze obecního zastupitelstva, 9.12.1927.
[55] 74. schůze městské rady, 25.5.1928.
[56] 15. schůze městské rady, 14.7.1931.
[57] 22. schůze městské rady, 27.8.1931.
[58] 72. schůze městské rady, 13.5.1932.
[59] 92. schůze městské rady, 8.9.1932.
[60] 98. schůze městské rady, 14.10.1932.
[61] 112. schůze městské rady, 5.1.1933.
[62] 126. schůze městské rady, 20.4.1933.
[63] 127. schůze městské rady, 27.4.1933.
[64] 130. schůze městské rady, 18.5.1933.
[65] 132. schůze městské rady, 1.6.1933.
[66] 137. schůze městské rady, 20.7.1933.
[67] 138. schůze městské rady, 27.7.1933.
[68] Kronika města Rokycan, 1918-1937, f.155.
[69] Rokycanský deník, 22.1.1996, s.9.
[70] 2. plenární zasedání MěstNV, 8.4.1974.
[71] 1. schůze rady MěstNV, 18.1.1977.
[72] Rokycanský deník, 4.5.2005.
[73] Rokycansko, č.10, 10.3.1994, s.1.
[74] Rokycansko, č.22, 2.6.1994, s.1.
[75] Rokycanský deník, 19.7.1995, s.9.
[76] Rokycanský deník, 18.10.1994, s.9.
[77] Rokycanský deník, 10.2.1995, s.10.
[78] Rokycanský deník, 19.7.1995, s.9.
[79] Kronika města Rokycan, 1996, f.10.
[80] Rokycanský deník, 22.1.1996, s.9.
[81] Rokycanský deník, 25.7.1996, s.9.
[82] Rokycanský deník, 9.8.1996, s.11.
[83] Rokycanský deník, 4.7.1996, s.11.
[84] Rokycanský deník, 7.2.1997, s.9.
[85] Rokycanský deník, 4.7.1997, s.11.
[86] Rokycanský deník, 20.11.1997, s.11.
[87] Rokycanský deník, 1.3.2007.
[88] Rokycanský deník, 4.5.2005.
[89] Rokycanský deník, 17.2.2007.
[90] Státní okresní archiv Rokycany, AMRO, kart.č.138.
[91] Hofman, K.: Rokycany, Dvacet pět nových pohledů do historie města, Rokycany 1991, s.34.
[92] Rokycansko, č.24, 17.6.1993, s.3.
[93] Státní okresní archiv Rokycany, AMRO, kart.č.138.
[94] Černá, V.: Rokycany, Praha 1946, s.37.
[95] Hofman, K.: Rokycany, Dvacet pět nových pohledů do historie města, Rokycany 1991, s.34.
[96] Státní okresní archiv Rokycany, AMRO, kart.č.138.
[97] Kronika města Rokycan, 1836-1907, s.75, https://www.portafontium.eu/iipimage/30760007/soap-ro_00013_mesto-rokycany-1836-1907_0750?x=-76&y=323&w=865&h=336
[98] Státní okresní archiv Rokycany, AMRO, kart.č.138.
[99] 92. schůze městské rady, 14.9.1928.
[100] Hofman, K.: Rokycany, Dvacet pět nových pohledů do historie města, Rokycany 1991, s.34-36.
[101] Rokycanské noviny, č.2, 20.2.2006, s.2.
[102] Materiál pro jednání rady města, 26.6.2006, č.2006, ID: 5282.
[103] Černá, V.: Rokycany, Praha 1946, s.37.
[104] Rokycansko, č.24, 17.6.1993, s.3.
[105] Rokycansko, č.24, 17.6.1993, s.3.
[106] Černá, V.: Rokycany, Praha 1946, s.37.
[107] Státní okresní archiv Rokycany, AMRO, kart.č.138.
[108] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=kmevidc&idrastru=B2_a_14C_4164-1A_06&extent=793.0847409194835,-5878.757112014232,3624.6824041148097,-4449.685166370341&link=ext
[109] 4. schůze obecní správní komise, 23.12.1930.
[110] 115. schůze městské rady, 26.1.1933.
[111] Kronika města Rokycan, 1947-1951, f.188.
[112] 10. schůze pléna MNV, 8.7.1952.
[113] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=sm5&idrastru=D6-1_Plzen_3-5_1952&extent=2362.097345694692,-2471.835407670815,4860.547942595886,-1210.8986220472439&link=ext
[114] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=sm5&idrastru=D6-1_Plzen_3-5_1954&extent=3050.6128873507737,-2219.3493776987543,4218.4564230378455,-1629.9533432816856&link=ext
[115] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=sm5&idrastru=D6-1_Plzen_3-5_1970&extent=2724.489458978917,-2437.4494538989074,4974.222758445516,-1302.0371793243585&link=ext
[116] Hofman, K.: Rokycany, Dvacet pět nových pohledů do historie města, Rokycany 1991, s.34.
[117] Hofman, K.: Rokycany, Dvacet pět nových pohledů do historie města, Rokycany 1991, s.33.
[118] Rokycansko, č.24, 17.6.1993, s.3.
[119] Černá, V.: Rokycany, Praha 1946, s.35.
[120] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=cioc&idrastru=B2_a_6C_4164-1_5&extent=30.468630937261423,-6687.754445008893,2549.950469900939,-5416.203454406911&link=ext
[121] 23. schůze obecního zastupitelstva, 27.9.1921.
[122] 35. schůze obecního zastupitelstva, 22.2.1922.
[123] 36. schůze obecního zastupitelstva, 3.3.1922.
[124] 40. schůze obecního zastupitelstva, 14.7.1922.
[125] Rokycanský deník, 3.9.2004.
[126] Rokycanský deník, 11.8.2004.
[127] Rokycanský deník, 11.8.2004.
[128] Rokycanský deník, 3.8.2004.
[129] Rokycanský deník, 2.10.2004.
[130] Rokycanský deník, 3.9.2004.
[131] Rokycanský deník, 23.11.2004.
[132] Rokycanský deník, 23.11.2004.
[133] Rokycanský deník, 6.10.2005.
[134] Veřejná vyhláška rozhodnutí, Areál terapeutické komunity "Vršíček" v kat. území Litohlavy, www.rokycany.cz
[135] Veřejná vyhláška oznámení o zahájení společného územního řízení o umístění stavby a stavebního řízení a pozvání k veřejnému ústnímu jednání, Areál terapeutické komunity drogově závislých "Vršíček" v k. ú. Litohlavy, www.rokycany.cz
[136] Veřejná vyhláška rozhodnutí, Areál terapeutické komunity "Vršíček" v kat. území Litohlavy, www.rokycany.cz
[137] Veřejná vyhláška rozhodnutí, Areál terapeutické komunity "Vršíček" v kat. území Litohlavy, www.rokycany.cz
[138] Veřejná vyhláška rozhodnutí, Areál terapeutické komunity "Vršíček" v kat. území Litohlavy, www.rokycany.cz
[139] Veřejná vyhláška rozhodnutí, Areál terapeutické komunity "Vršíček" v kat. území Litohlavy, www.rokycany.cz
[140] Veřejná vyhláška rozhodnutí, Areál terapeutické komunity "Vršíček" v kat. území Litohlavy, www.rokycany.cz
[141] Veřejná vyhláška rozhodnutí, Areál terapeutické komunity "Vršíček" v kat. území Litohlavy, www.rokycany.cz
[142] Veřejná vyhláška rozhodnutí, Areál terapeutické komunity "Vršíček" v kat. území Litohlavy, www.rokycany.cz
[143] Veřejná vyhláška rozhodnutí, Areál terapeutické komunity "Vršíček" v kat. území Litohlavy, www.rokycany.cz
[144] Veřejná vyhláška rozhodnutí, Areál terapeutické komunity "Vršíček" v kat. území Litohlavy, www.rokycany.cz
[145] Šára, J.: Rokytské mlýny v 16. století, Státní okresní archiv Rokycany, AMRO, kart.č.134.
[146] Šach, V.: Jak se v Rokycanech říkalo a říká, díl 14.Rokycansko, č.2, 16.1.1992,s.6.
[147] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=PLZ252018380&extent=10060.137287274525,-20913.562484124956,13651.907670815292,-19100.840868681724&link=ext
[148] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=kmevidc&idrastru=B2_a_14C_4164-1A_07_ad06&extent=2854.3244697739387,-5714.724742824485,5139.414639954279,-4561.468297561594&link=ext
[149] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1953.PLZE35.00015&extent=-809952.41226889,-1071225.0810444232,-808749.2736760544,-1070617.8720358515&link=ext
[150] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=sm5&idrastru=D6-1_Plzen_3-5_1954&extent=1377.920323215645,-3639.6174276098545,3713.607394589788,-2460.825358775717&link=ext
[151] Založeno na vzpomínkách Milana Rady z Rokycan.
[152] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=cioc&idrastru=B2_a_6C_4164-1_3&extent=-355.4839344678676,-2371.4872999746003,4886.4769494539005,274.06483362966696&link=ext
[153] Kronika města Rokycan, 1918-1937, f.30.
[154] Hrachová, H.: Zdravotní a sociální péče o děti na Rokycansku v letech 1916-45. Minulostí Západočeského kraje, Plzeň, XXXVII:s.173-195, 2002.
[155] 34. schůze obecního zastupitelstva, 2.10.1918.
[156] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 6, Rokycany 2000, s.40.
[157] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=kmevidc&idrastru=B2_a_14C_4164-1A_01_03_08&extent=-1375.0229076708163,-6414.721917068833,4216.849076073152,-3592.574025273049&link=ext
[158] Hrachová, H.: Zdravotní a sociální péče o děti na Rokycansku v letech 1916-45. Minulostí Západočeského kraje, Plzeň, XXXVII:s.173-195, 2002.
[159] Hrachová, H.: Zdravotní a sociální péče o děti na Rokycansku v letech 1916-45. Minulostí Západočeského kraje, Plzeň, XXXVII:s.173-195, 2002.
[160] Hrachová, H.: Zdravotní a sociální péče o děti na Rokycansku v letech 1916-45. Minulostí Západočeského kraje, Plzeň, XXXVII:s.173-195, 2002.
[161] Kronika města Rokycan, 1918-1937, f.48.
[162] 13. schůze obecního zastupitelstva, 22.10.1920.
[163] 18. schůze obecního zastupitelstva, 5.4.1921.
[164] 35. schůze obecního zastupitelstva, 22.2.1922.
[165] Hrachová, H.: Zdravotní a sociální péče o děti na Rokycansku v letech 1916-45. Minulostí Západočeského kraje, Plzeň, XXXVII:s.173-195, 2002.
[166] viz fotografie v kalendáři Rokycany v obrazech 2007, Hlučín 2006.
[167] 99. schůze městské rady, 4.6.1930.
[168] Hrachová, H.: Zdravotní a sociální péče o děti na Rokycansku v letech 1916-45. Minulostí Západočeského kraje, Plzeň, XXXVII:s.173-195, 2002.
[169] 145. schůze městské rady, 21.9.1933.
[170] Hrachová, H.: Zdravotní a sociální péče o děti na Rokycansku v letech 1916-45. Minulostí Západočeského kraje, Plzeň, XXXVII:s.173-195, 2002.
[171] Zvou Vás Rokycany, Rokycany 1947 (?), s.6.
[172] Schůze MNV 18.4.1946.
[173] Slavnostní schůze MNV 9.3.1947
[174] 6. plenární zasedání MěstNV, 30.9.1968.
[175] 25. plenární zasedání MěstNV, 14.10.1980.
[176] 2. plenární zasedání MěstNV, 22.9.1981.
[177] 7. schůze obecního zastupitelstva, 15.12.1931.
[178] 9. schůze obecního zastupitelstva, 12.2.1932.
[179] 89. schůze městské rady, 18.8.1932.
[180] 20. schůze obecního zastupitelstva, 20.1.1933.
[181] 23. schůze obecního zastupitelstva, 30.6.1933.
[182] Schůze prezídia městské rady, 9.11.1933.
[183] 1. schůze městské rady, 22.6.1927.
[184] 4. schůze městské rady, 8.7.1927.
[185] 22. schůze městské rady, 19.10.1927.
[186] Schůze předsednictva městské rady, 23.6.1928.
[187] 83. schůze městské rady, 18.7.1928.
[188] 95. schůze městské rady, 3.10.1928.
[189] 24. schůze obecního zastupitelstva, 10.5.1929.
[190] 148. schůze městské rady, 10.7.1929.
[191] 149. schůze městské rady, 17.7.1929.
[192] 79. schůze městské rady, 16.6.1932.
[193] Schůze obecní lesní komise, 19.7.1932.
[194] 93. schůze městské rady, 15.9.1932.
[195] 95. schůze městské rady, 29.9.1932.
[196] Schůze obecní lesní komise, 26.9.1932.
[197] 102. schůze městské rady, 3.11.1932.
[198] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 7, Rokycany 2001, s.39.
[199] Kronika města Rokycan, 1957-1962, f.32.
[200] 3. plenární zasedání MěstNV, 16.6.1969.
[201] 4. plenární zasedání MěstNV, 26.6.1972.
[202] 6. plenární zasedání MěstNV, 23.10.1972.
[203] Rokycanský deník, 9.8.2002.
[204] Rokycanský deník, 10.8.2002.
[205] Ječný, J.: Dva významné nálezy římských mincí mezi Plzní a Rokycany, Zvláštní otisk z časopisu Plzeňsko, Plzeň 1921, s.6-11.
[206] Ječný, J.: Dva významné nálezy římských mincí mezi Plzní a Rokycany, Zvláštní otisk z časopisu Plzeňsko, Plzeň 1921, s.6-11.
[207] Ječný, J.: Dva významné nálezy římských mincí mezi Plzní a Rokycany, Zvláštní otisk z časopisu Plzeňsko, Plzeň 1921, s.6-11.
[208] Ječný, J.: Dva významné nálezy římských mincí mezi Plzní a Rokycany, Zvláštní otisk z časopisu Plzeňsko, Plzeň 1921, s.6-11.
[209] Hus, M.: Nálezy mincí na Rokycansku do konce 20. století, Sborník Muzea Dr.Bohuslava Horáka, Rokycany, č.14: s.17, 2002.
[210] Ječný, J.: Dva významné nálezy římských mincí mezi Plzní a Rokycany, Zvláštní otisk z časopisu Plzeňsko, Plzeň 1921, s.6-11.
[211] Hus, M.: Nálezy mincí na Rokycansku do konce 20. století, Sborník Muzea Dr.Bohuslava Horáka, Rokycany, č.14: s.17, 2002.
[212] Hučka, J.: Z historie Bedřichovy hutě v Rokycanech. Sborník Muzea Dr.Bohuslava Horáka, Rokycany, 9:s.18, 1997.
[213] Kronika města Rokycan 1836-1907, f.255.
[214] Kronika města Rokycan 1918-37, f.109.
[215] Závěrečný účet města za rok 2007, zaverecny%5Fucet%5F2007.pdf, www.rokycany.cz
[216] Cyklostezka Plzeň - Chrást - Rokycany - Strašice, SO Klabava- Rokycany, úsek začínající v blízkosti dálničního přemostění údolí Klabavky a končící před Rokycany u sádek napojením na již povolenou část cyklostezky, www.rokycany.cz
[217] Ve věci žádosti o vydání územního rozhodnutí o umístění stavby: Cyklostezka Plzeň - Chrást - Rokycany - Strašice, SO Klabava- Rokycany, úsek začínající v blízkosti dálničního přemostění údolí Klabavky a končící před Rokycany u sádek, www.rokycany.cz
[218] Rokycanské noviny, č.6, červen 2008, s.2.