D. Borek: Rokycany, plácek za ZŠ ul. Míru

D. Borek: verze 2026/05/11

Kout města, s malým náměstím okolo historické kašny, situovaný do ohybu ulice Komenského a Smetanovy, byl jako jednotně působící prostor prakticky vymazán z mapy Rokycan plošnými demolicemi od 60. let do 80. let 20. století. Tehdy zmizela celá ulice Havlíčkova a Týmlova i většina západního úseku Smetanovy ulice a s nimi i toto náměstíčko, které se rozkládalo na západním konci Smetanovy ulice, za měšťanskou školou. Kašna sice přežila a počátkem 21. století se dočkala rekonstrukce, demolicemi zničené okolí ale přetrvává. Plácek za školou v ulici Míru je jednou z nejkrutějších ukázek estetického (a je nutné si přiznat, že i civilizačního) úpadku Rokycan během předlistopadového období a je jen zvolna a zatím neúplně obnovován.

Obsah

1. Úvod.. 1

1.1. Zbořený dům čp.66/I 1

1.2. Urbanistický vývoj plácku a jeho demolice. 1

2. Kašna. 2

3. Popis jednotlivých objektů.. 2

3.1. Zmizelé domy na východní, jižní a severní straně plácku.. 2

3.1.1. Zbořený dům čp.63/I 2

3.1.2. Zbořené domy čp.65/I a čp.67/I 3

3.1.3. Školní zahrada. 4

3.1.4. Zbořený dům čp.33/I 4

3.1.5. Zbořený dům čp.32/I 5

3.2. Plánovaná nová výstavba na místě plácku.. 5

3.2.1. Projekt asanace a výstavby školského areálu před rokem 1989. 5

3.2.2. Plány na výstavbu školní jídelny a tělocvičny po roce 1989. 6

3.3. Západní strana plácku.. 7

4. Vývoj pojmenování lokality. 7

1.1. Zbořený dům čp.66/I

Plácek se do své finální rozlohy zformoval až v 60. letech 19. století, kdy došlo ke zboření domu čp.66/I. Ten do té doby zaujímal jeho plochu, takže tu předtím nebylo větší prostranství, jen zálom Smetanovy a Komenského ulice a na jejich nároží u domu čp.66/I zmíněná kašna, která se po demolici čp.66/I posunula o pár metrů k východu, na místo zbořeného domku.

Dne 10. září 1776 požádal obecní radu František Kroft o ingros (úřední zápis). „koupeného domku od Jana Brouma sub N. 66 za 80 zlatých.“ Radní s tím vyslovili souhlas.[1] Nízká kupní cena svědčí o tom, že šlo o velmi malé obydlí, možná i v horším technickém stavu. Rodina Broumových žila v polovině 18. století v Plzeňské bráně. Zde se narodil manželům Janovi a Benigně roku 1749 syn Jan Josef.[2] Roku 1751 se jim zase narodil syn Martin v Pražské bráně.[3] Martin Broum zemřel v březnu 1772 v čp.24/I, což byla Plzeňská brána.[4] Jan Broum dne 5. listopadu 1778 oslovil obecní radu. Uvádí se jako Jan Braun, branný v Plzeňské bráně (hlídač brány). Uvedl, že se „k němu do brány ze špitála varta [tedy hlídka – pozn. aut.] 6 mužů mocně přestěhovala z příčiny scházejícího dříví a lamp.“ Radní odpověděli, že „přislíbil p. inspector v bráně na druhej straně sednici pro wachštuben [tedy strážnici – pozn. aut.] adaptírovati a spraviti dáti.“[5] Patrně mu nastěhování hlídky do brány překáželo, protože mu ubylo soukromí a obytné prostory.

Nabízí se hypotéza, že domek čp.66/I vznikl někdy v 50. nebo 60. letech 18. století, když obec poskytla skromné stavební místo pro výstavbu obydlí této rodiny, buď za jejich službu při ostraze brány, nebo jako řešení sociálních problémů této chudé rodiny. Když se manželům Broumovým narodil roku 1759 syn Josef, už se coby místo narození neuvádí žádná z bran, nýbrž jen město.[6] Vyvozovat z toho, že v té době už stál domek čp.66/I, je ovšem nemožné (zároveň to ale není vyloučené). Že šlo o chudou rodinu nicméně jisté je. Dne 8. srpna 1775 žádá Benigna Broumová od obecní „pokladny žebrácké“ povolení na pas pro cestu do Renšpurku (Řezna). Konšelé jí vyhověli.[7] Slovo „žebrák“ ovšem v dobovém kontextu nutně neoznačovalo žebrajícího člověka. Jednalo se o osobu, která neměla vlastní příjem a nebyla zaopatřena příbuznými či dětmi.

V roce 1780 už domek patřil rodině Břehovských. Ti původně vlastnili dům čp.32/I na severní straně plácku, který ale právě roku 1780 přikoupil majitel sousedního čp.33/I (viz níže). Dne 13. června 1780 se obecní rada zabývala žádostí, kterou podal Jan Břehovský, „by jemu kousek místa u svého domku sub N. 66 od vzácný obce odprodané bylo.“ Radní schválili, že se následujícího dne věc vyšetří na místě.[8] Objekt čp.66/I je zapsán v Josefském katastru z roku 1788 jako „domek“, na rozdíl od většiny okolních staveb, které jsou označeny jako „dům“.[9] Podle tohoto seznamu z roku 1788 byla jeho majitelem Dorota Břehovská.

Následovala další změna majitele. Dne 20. dubna 1790 řešila obecní rada žádost Vojtěcha a Marie Anny Kordíkových o ingrosování (úřední zápis) „na koupený pod No. 66 ve městě domek.“ Radní to odsouhlasili.[10] Dne 20. dubna 1790 magistrát řešil žádost Vojtěcha Kordíka mladšího, „by jemu od obecního místa při jeho domku pro vystavení chlívu nějaký díl odprodán byl.“ Za magistrátní úředníky se vyjádřil Dominik Bičovský, který doporučil žádost odmítnout, „ponivadž tam cesta veřejná a ouzká jest a pro nebezpečenství ohně.“ Radní nicméně zaujali smířlivější postoj. Usnesli se, že nejprve se má získat stanovisko sousedů a do dvou týdnů se o věci opětovně rozhodne a to místo se vyšetří.[11] Dne 4. května 1790 se magistrát seznámil s vyjádřením, které podali sousedé Mikovec (z domu čp.65/I), Till (čp.31/I), Hrdlička (čp.33/I) a Černý (čp.61/I ?). Následně pak Dominik Bičovský konstatoval, že vzhledem k námitkám se stavba chléva zamítá.[12] Faktem je, že dům se nacházel v stísněné poloze, v obklopení zástavbou, takže přidání chléva působilo nepatřičně. Na mapě z roku 1838 má domek půdorys písmene L. Je možné, že jde o důkaz nějakého jeho druhotného rozšíření. Disponoval i dvorkem, ovšem o ploše pouhých desítek metrů čtverečních.

Roku 1863 podle Karla Hofmana dům čp.66/I město vykoupilo a nechalo neprodleně zbořit.[13] Podle F. Purgharta se ale město stalo majitelem pozemku, na kterém stával dům čp.66/I, trhovou smlouvou z 16. října 1862, přičemž dům byl prý tou dobou již zbořený.[14]

1.2. Urbanistický vývoj plácku a jeho demolice

Teprve drobným regulačním zásahem v podobě demolice domku čp.66/I se otevřela poněkud větší plocha o rozloze cca 10 arů, akcentovaná kašnou, nyní posunutou o několik metrů do ohniska nového prostranství. To velmi vhodným způsobem propojilo kašnu a kulisy okolních drobných domů, často barokně-klasicistního rázu, do jednoho celku, který po následujících sto let tvořil malebnou součást historického jádra Rokycan.

Mapa historického jádra Rokycan dle stavu z r. 1990. Klikni pro detailní přehled zástavby, včetně označení domů čísly.	Mapa prostorových a dopravních vztahů ve středověkých Rokycanech.

Koncem 19. století se prostranství částečně proměnilo výstavbou budovy školy v dnešní ulici Míru, která necitlivě zaujala celý původní domovní blok. Roku 1897 kvůli tomu zanikly domy čp.65/I a čp.67/I na jižní straně tohoto plácku, do kterého se školní budova obrátila zahradou se zelení. Celkové působení prostranství tím nebylo výrazněji narušeno. Směrem k západu se přes střechy domů v Týmlově, Havlíčkově, Smetanově a Srbově ulici (s tehdy ještě převládající jednopatrovou výškou zástavby) otevíraly fotogenické pohledy na dominanty věží radnice a děkanského kostela. Šlo o jednu z nejzdařilejších ukázek maloměstského kultivovaného prostředí.

Bohužel od 60. let 20. století se lokalita stala obětí plošných demolic, kdy zcela zanikla její východní i severní strana a dokonce i celá zástavba odtud až na Masarykovo náměstí. Pustly i školní zahrada a kašna uprostřed náměstíčka. V závěru 80. let 20. století pak nová výstavba obchodního domu Žďár (viz) na Masarykově náměstí, sousední lékárny v Srbově ulici a hlavně naprosto podřadná novostavba sídla pojišťovny v Havlíčkově ulici svými výškovými dispozicemi rozrušily původní panoramata.

Destrukce plácku za školou v ulici Míru, srovnání historických snímků:

→ODKAZ: Fáze 1, cca r. 1945: Za kašnou dům čp.63/I s barokním štítem. Plácek je ze všech stran lemován domy, z jihu zahradou ZŠ. Smetanova ul. má původní úzké proporce. Drobná zástavba nechává vyniknout dominantě kostelní věže.

→ODKAZ: Fáze 2, cca 1. polovina 80. let.: Dům čp.63/I s okolím už je zbořen a jeho plocha slouží jako parkoviště. Odkryl se pohled na zchátralé domy čp.59/I a čp.191/I v Havlíčkově ul. V historickém jádru vznikají plošné proluky. Foto ze sbírky E. Vonáskové.

→ODKAZ: Fáze 3, cca r. 2000: V Havlíčkově ul. stojí panelový dům, nepochopitelně zbudovaný až v 90. letech. Historická dominanta kostelní věže je zakryta, celý prostor od plácku až k Havlíčkově ul. slouží jako parkoviště. Přežívají jen torza původní zástavby ve Smetanově ul.

Plácek za školou v ulici Míru byl na sklonku komunistické vlády jen rozpačitou dezurbanizovanou prolukou. Po roce 1989 došlo k některým pozitivním dílčím krokům, zejména rekonstrukce kašny a oprava školní zahrady, ale zbořená zástavba tu nebyla zatím obnovena. Revitalizace tohoto zákoutí (a celého demolovaného původního bloku zástavby až k Havlíčkově ulici a ulicí Míru) zůstává úkolem pro vedení města. Je při ní záhodno vycházet z potřeby obnovy městské urbanistické struktury, tzn. nikoliv nějaké parkové úpravy popřípadě trvalé ponechání proluk coby parkoviště, ale dotvoření domovní fronty, což by opět tomuto prostoru dalo ráz náměstí. Naprosto klíčové je v tomto ohledu opětovně zastavění východní a severní strany plácku.

2. Kašna

Kašna původně stávala o něco západněji, blíže Komenského ulici, před domem čp.31/I. Od roku 1958[15] je památkově chráněna státem, mimo jiné i proto, že průzkum zjistil, že její osmiboké kamenné ohrazení může být daleko staršího, gotického původu. Roku 1829 byla původní dřevěná kašna opravována.[16] Středový sloupek pochází z roku 1863 a má elegantní klasicistní tvar s kanelováním a hřibovitou vázou. Podle obecní kroniky byla umístěna kašna na své nynější místo v květnu 1864.[17] Přesun a přestavbu kašny prováděl kameník Tomáš Nechutný z Plzně. Město mu za to vyplatilo 600 zlatých.[18]

V této kašně končil původní městský vodovod (viz mapa), který vedl z rybníka Ježek (viz kapitola o zástavbě u Kovohutí) dnešní Růžičkovou ulicí, přes dnešní Malé a Masarykovo náměstí až sem. Byl 2212,4 metru dlouhý. Dne 24. května 1777 byl před obecní radu volán městský vodák Tobiáš Kroft „v příčině dolejší kašny, že tam voda nejde.“[19] Vodák sídlil v domě čp.10/II v Čapkově ulici ve čtvrti u Žampírek. Dne 31. prosince 1784 se radní seznámili s žádostí poštmistra Holla, aby „se jemu k vystavení počty [tedy pošty – pozn. aut.] Wachthaus a ostatní tam místo prodalo.“ Rada to zamítla s tím, že „zde žádný pohodlnější místo pro Hauptwacht býti nemůže a to v Švantlovské kasárně vykázané místo pro Hauptwacht šikovné jest.“ Místo je prý výhodné i z hlediska ochrany před ohněm a „taky se tam voda z kašny povede.“[20] Zdá se, že na sklonku 18. století se přinejmenším uvažovalo zbudovat z této kašny vodovodní přípojku do nedalekých Švantlovských kasáren čp.72/I v ulici Míru.

Ve 20. letech 20. století byl starý vodovod od Ježku nahrazen novým, který umožnil zavádění domovních přípojek, čímž ukončil zlatou éru veřejných kašen.[21] Právě nástup obecního vodovodu odebral kašně její smysl. V říjnu 1926 upozorňuje na schůzi zastupitelstva Rudolf Kadláček, že kašna za budovou občanské školy je silně znečištěna a měl by se zde zřídit buď vodovodní stojan, nebo kašnu zrušit.[22] V březnu 1933 se pak na návrh J. Hofmana mělo zvážit odstranění kašny za měšťanskou školou, případně její úplné zakrytí na zimu tak, aby se nestávala smetištěm.[23] Na schůzi obecní okrašlovací a komunikační komise v polovině března 1933 ale nebylo přijato v otázce odstranění kašny za měšťanskou školou usnesení.[24]

V roce 1951 řeší MNV postupující chátrání kašny i jejího okolí. Vina je připisována romským přistěhovalcům, kteří obydleli okolní domy.[25] Ve zprávě z listopadu 1969 MěstNV konstatuje, že stav kašny není dobrý a je údajně nutné se rozhodnout, zda ji opravit nebo odstranit.[26] V špatném technickém stavu zůstávala navzdory památkové ochraně až do počátku 21. století. Co je ale podstatné, už nestála uprostřed barokně malebného náměstí, ale ve velké nehostinné proluce, obklopené parkovištěm. V roce 2003 město uvažovalo o celkové rekonstrukci plácku, spojené s obnovou kašny. Studie byla zpracována roku 2002.[27] Náklady byly ovšem vyčísleny na 6 000 000 Kč (podle jiného pramene dokonce 9 500 000 Kč[28]) a město by i při nejlepším využití dotací muselo uhradit minimálně 10 % této sumy, přičemž v rozpočtu tyto peníze nebyly.[29] Do návrhu rozpočtu na rok 2006 byla včleněna jako potenciálně potřebná investice i částka na rekonstrukci kašny a okolí za 8 500 000 Kč.[30] Součástí plánované rekonstrukce náměstí bylo i posunutí kašny o cca 2 metry k jihu, blíž k zahradě ZŠ v ulici Míru tak, aby se rozšířil průjezd ze Smetanovy do Komenského ulice.[31]

→ODKAZ: Plácek za ZŠ v ul. Míru, v popředí kašna, v pozadí dům čp.34/I, foto: M. Vonásek, cca 1. polovina 80. let.

→ODKAZ: Tristní výsledky budování „rozvinuté socialistické společnosti“. Osamělá, neudržovaná kašna a zpustlá školní zahrada. Estetika sovětských měst pronikla do střední Evropy. Foto D. Borek, červenec 2003.

→ODKAZ: Plácek za ZŠ v ul. Míru po rekonstrukci kašny a dlažby. Vzadu už zrekonstruovaný objekt pojišťovny čp.217-218/I v Havlíčkově ulici. Skutečným řešením ale nejsou jednotlivosti a barevný nátěr panelových domů, nýbrž koncepční dostavba proluk po komunistických demolicích, foto: D. Borek, 17. dubna 2023.

O revitalizaci prostoru okolo kašny jednala rada města v roce 2006. Technologie pro zprovoznění kašny měla být umístěna v plánované přístavbě šaten sousední školy v ulici Míru. Šatny měly vyrůst v roce 2007. Na rok 2007 měla být do programu regenerace památek zařazena i oprava samotné kašny, jejíž technický stav se mezitím zhoršil. Středový sloupek se začal naklánět, patrně v důsledku borcení dna a zvýšeného silničního provozu v okolí. Renovace okolí kašny měla proběhnout v letech 2008–2010, dle finančních možností obce.[32] Nakonec ale zařazení opravy kašny do plánu akcí v rámci Programu regenerace památek na rok 2007 neprošlo. Stát neposkytl potřebné finance.[33] Dle stavu z konce května 2007 byl demontován středový sloupek kašny.[34]

4. května 2009 rozhodlo zastupitelstvo o přidělení peněz z dotačního programu ministerstva kultury na regeneraci městských památkových zón. Na opravu kašny mělo jít 370 000 Kč, přičemž dalších 573 000 Kč měl uhradit obecní rozpočet.[35] V té době už začaly práce na generální opravě památky. Dne 21. dubna 2009 bylo provedeno stěhování kamenného ohrazení kašny. Byla posunuta o několik desítek centimetrů jižním směrem tak, aby nepřekážela dopravě. Práce prováděla skupina řemeslníků, kteří na kamennou konstrukci o váze 13–15 tun instalovali dřevěné rámy pro upevnění lan. Zbylá část kašny byla rozebrána a odvezena do ateliéru Karla Granáta v Starém Plzenci. První etapa renovace kašny proběhla do září 2009, pak byly ještě dokončovány restaurátorské práce přímo na místě. Náklady činily 943 940 Kč, přičemž 370 000 Kč šlo z dotace z programu Regenerace městských památkových zón a rezervací.[36] Komplexní renovace kašny pak byla dokončena a tato technická i umělecká památka získala zpět svou funkci okrasné fontány s funkčním vodním okruhem. Okolí bylo vydlážděno. Během demontáže a přesunu kašny byly v podloží nalezeny valouny, které byly později použity při definitivní úpravě okolí kašny jako dlažba (kočičí hlavy).[37] V kombinaci s rekonstrukcí zahrady školy v ulici Míru tak vzniklo aspoň zčásti důstojné prostředí (ovšem při pokračujícím nedořešení proluk po demolicích z komunistického období, které kašnu připravily o její okolí).

3. Popis jednotlivých objektů

3.1. Zmizelé domy na východní, jižní a severní straně plácku

3.1.1. Zbořený dům čp.63/I

Na východě plácku stál nízký dům čp.63/I. Svým barokním prohýbaným štítem tvořil jeho pitoreskní pohledovou kulisu. Vizuálně se tu uplatňovala i věž kostela, dnes ztracená za panelovým domem čp.217-218/I (Česká pojišťovna) v Havlíčkově ulici. Dům čp.63/I vyhořel roku 1784. Kromě obytného stavení vznikly tehdy škody i na objektu stájí.[38]

Dne 5. července 1785 magistrát uzavřel vyšetřování nevhodných komínů na měšťanských domech v rámci bezpečnostních opatření po požáru Rokycan. Mezi nimi se zmiňuje i jeden úzký komín u Václava Štimfla. Radní se usnesli, že má „nový komín vystavěti.“[39] Václav Štimfl byl dle údajů z roku 1788 vlastníkem čp.63/I. V roce 1892 navrhoval B. Pek ve svém regulačním plánu Rokycan demolici tohoto domu, spolu se sousedním čp.62/I. Na jejich místě se projektovalo rozšíření Smetanovy ulice tak, aby její křižovatka s Gottliebovou ulicí odpovídala dopravním požadavkům.[40] Pekovy plány ale nepřekročily úroveň nezávazných ideálních úvah pokrokářského ražení.

V roce 1949 už byl dům neobývaný. Místní organizace ČSSZ zde plánovala zřídit byty pro zaměstnance.[41] Dům čp.63/I byl ale dál postupně devastován, až počátkem 60. let 20. století zbořen. Stalo se tak patrně roku 1963, kdy proběhla i demolice sousedního domu čp.62/I ve Smetanově ulici. Na státní mapě z roku 1963 je sice ještě čp.63/I zakreslen, ale to mohlo být dáno setrvačností aktualizace mapových podkladů, či zrovna probíhající demolicí.[42] Jeho odstranění bylo největší ztrátou pro celkovou tvářnost plácku za ZŠ v ulici Míru a právě jeho obnova (nejspíš výstavba kopie původního objektu čp.63/I se zvlněným štítem) by měla být nejvyšší prioritou při jakémkoliv koncepčním řešení lokality.

3.1.2. Zbořené domy čp.65/I a čp.67/I

Jižní stranu plácku tvořily domy čp.65/I a čp.67/I, které zanikly již koncem 19. století při výstavbě školy. V obou případech šlo o drobné stavby maloměstského charakteru. Domy čp.65/I i čp.67/I jsou v Josefském katastru z roku 1788 označeny jako „domek“, na rozdíl od většiny staveb v historickém jádru města, které byly evidovány coby „domy“.[43]

Dům čp.65/I se nacházel na rohu tohoto plácku a Týmlovy ulice. V 70. letech 18. století patřil rodině Boučkových. V prosinci 1771 tu zemřel malý syn Antonína Boučka.[44] Dne 25. srpna 1772 požádal Matěj Kec (Götz, Ketz) obecní radu, aby se „subhartatorní cedule [tedy oznámení o prodeji – pozn. aut.] na domek Antonína Boučka vyvěsila, by takový odprodán a dluhy zaplaceny býti mohly.“ Konšelé s tím souhlasili.[45] Dům nakonec zůstal v majetku rodiny, ale potíže s dluhy se vrátily. Dne 13. ledna 1778 žádá na schůzi obecní rady opět Matěj Götz (Kec) o „3. vyvěšení subhartatorní schedy na 8 dní na chalupu Antonína Boučka.“[46] Radní jeho žádost schválili s tím, že cedule s nabídkou prodeje se vyvěsí na dva měsíce.[47] Antonín Bouček starší byl profesí perníkář. Na přelomu let 1777 a 1778 chtěl znovu oživit své řemeslo a vedl spor s místním obchodníkem Šebestiánem Staudacherem (pozdější majitel čp.86/I na severní straně hlavního náměstí), aby sám neprodával perníkářské zboží. Staudacher se hájil, že jen doprodává zásoby. Konšelé mu povolili jejich doprodej.[48] V roce 1779 se v čp.65/I Antonín Bouček starší oženil s vdovou Dorotou, po Tobiáši Kraftovi.[49] Tobiáš Kraft s Dorotou původně žili na Pražském předměstí v čp.10/II,[50] takže Dorota se přivdala do čp.65/I, které dál patřilo Boučkovým.

Dne 14. ledna 1783 se obecní rada zabývala podáním od kanonýra Antonína Boučka, který se prý doslechl, „že by domek jeho paní macechy Doroty Boučkový sub N. 65 pro lepší věřitelům na prodej přijíti.“ A žádá, aby se posečkalo s dražbou do 12. května, kdy bude moci přijet.[51] Dne 16. prosince 1783 řešila obecní rada výsledek „licitati domku Boučkovského“ s tím, že nejvíce nabídl Jan Koller, a to 255 zlatých. Radní se rozhodli, že „z ohledu mnoho dluhův, aby věřitelové k zaplacení přišli,“ se má uskutečnit ještě další kolo dražby.[52] Dne 16. ledna 1784 se radní seznámili s výsledkem dalšího dražebního kola. Jan Koller nabídl 260 zlatých.[53] Dne 17. února 1784 vzala obecní rada na vědomí výsledek nového kola aukce Boučkovského domu. Nejvíc dal Jan Mikovec a to 263 zlatých. Radní pak schválili prodej.[54] Dne 18. června 1784 se ovšem obecní rada seznámila s výsledky komise, která řešila případ Jana Mikovce „strany koupeného domku Boučkovského, jak se s věřiteli upokojit nyní tu když se shledalo, že hotovost nemá.“ Radní rozhodli, že Jan Mikovec se má volat k nápravě a má se mu sdělit, že „pokudž věřitele nezapraví a některý se z nich ohlásí, že se novotně domek jeho licitovati bude.“[55] Dne 22. června 1784 pak před radními vystoupil sám Mikovec. Šlo o dluhy, které šly za jím koupeným domem. Dohodli se, že město mu schválí půjčku z kostelní nadace 50 zlatých. Dalších 112 zlatých (pro sirotka po Janu Kecovi, zastupovaného poručníkem Janem Třebickým) se zavázal, že vypořádá při plánované koupi pole od Antonína Boučka.[56] V držení Jana Mikovce dům čp.65/I navzdory těmto počátečním finančním potížím zůstal, roku 1788 ho tu seznam vlastníků domů uvádí dál jako majitele. Dne 11. června 1795 požádal majitel čp.65/I Jan Mikovec o ingros (úřední zápis) na „licitando“ (v dražbě) koupený domek čp.65/I za 263 zlatých pro svého syna Jana Mikovce. Šlo o potvrzení převodu nemovitosti na potomka. V roce 1809 se vyčíslovala hodnota domu na 1000 zlatých.[57]

Na mapě města roku 1838 je čp.65/I zakreslen jako spalný, tedy převážně ze dřeva. Šlo o jeden z mála takových objektů v historickém jádru Rokycan. Trhovou smlouvou z 2. května 1897 se majitelem domu stalo město.[58]

Dům čp.67/I stál na nároží tohoto plácku a Komenského ulice. Někdy mezi roky 1784 a 1785 tu usadil Václav Bodlák, původně z Plzeňského předměstí. Dne 23. dubna 1784 magistrát řešil jeho žádost ohledně „místa žádaného u Uzlíkovo zahrady pro vystavení domku.“ Obecní rada se usnesla, že následujícího dne provede obhlídku místa.[59] Martin Uzlík tehdy bydlel v domku čp.23/III na rohu ulic Madlonova a Na Kamení na starém Plzeňském předměstí.[60] A předtím, počátkem 70. let 18. století, v čp.23/III žil Vít Uzlík.[61] Václav Bodlák měl patrně zájem o parcelu jižně od čp.23/III, při dnešní ulici Na Kamení. Střídal tehdy různá bydliště na Plzeňském předměstí, patrně nájmy (roku 1780 se uvádí v čp.25/III[62], v roce 1782 v čp.13/III[63]). Jenže u Uzlíkovy zahrady žádný nový domek po roce 1784 nevyrostl. Pan Bodlák pravděpodobně své plány na zbudování nového domku opustil, přestěhoval se z předměstí do města a zakoupil starší dům čp.67/I. Dne 4. června 1784 požádal Václav Bodlák obecní radu o ingros (úřední zápis) „na koupený domek N. 67 od Anny provdané Mikovcové za 170 zlatých.“ Rada to schválila.[64] Jen pár týdnů poté zničil město katastrofální požár, ale Václav Bodlák v novém bydlišti zůstal. V čp.67/I se připomíná v matrice již 29. června 1785.[65] Jako vlastník čp.67/I se uvádí i v seznamu majitelů domů v Josefském katastru z roku 1788. Už 4. července 1788 se ale magistrát zabýval žádostí Václava Bodláka „strany prodeje svého domku kováři z Plzence, by zase kovářský verštat tamž postaviti mohl.“ Radní souhlasili, ovšem případný nový majitel se má ozvat úřadu, aby se to obhlédlo.[66] Tento převod byl asi dokončen roku 1790. protože 8. října 1790 se zabývalo vedení města žádostí Václava Bodláka o povolení přesunu svého „dluhu 31 zlatých 48 krejcarů z No. 67 na No. 70.“ Magistrát s tím vyslovil souhlas.[67] Dům čp.70/I stál na místě nynější základní školy, poblíž rohu Komenského ulice a ulice Míru.

Roku 1799 byl dům prodán za 335 zlatých Bernardu a Josefě Piťhovým, kteří 4. února 1799 požádali o ingros. S domem čp.67/I souviselo historické kovářské právo, tedy právo majitele nemovitosti vykonávat kovářské řemeslo. Jenže 30. července 1806 se na magistrát dostavila tehdejší majitelka Josefa Zachariášová a uvedla, že při licitaci (dražbě) tohoto domku jí bylo řečeno, že kovárna tu už nemůže být provozována a že jí bude pro tuto živnost vyhledáno jiné místo. Dva z radních jí prý dokonce slíbili, že osobně místo vhodné pro novou kovárnu vyberou. Když se jich ale později dotazovala, jak záležitost pokročila, odbyli ji. Zachariášová se proto obrátila na magistrát, aby jí buď povolil zřídit kovárnu v čp.67/I, nebo aby pro ni nalezl jiné umístění. 1. srpna 1806 magistrát zopakoval nesouhlas se zřizováním kovárny v této lokalitě. Je prý s tím spojeno riziko ohně. Zároveň konstatoval, že postavit kovárnu úplně jinde, mimo dům čp.67/I, není výhodné. Vedení města tak majitelce čp.67/I doporučilo, aby kovářské právo odprodala jinému rokycanskému kováři, nebo aby postavila kovárnu u domku čp.67/I ale jako úplně novou kamennou budovu, která by zaručovala protipožární bezpečnost. Josefa Zachariášová pak skutečně kovářské právo prodala kovářskému mistru Karlu Skálovi, který byl majitelem domu čp.55/II na Pražském předměstí.[68]

Dne 28. srpna 1812 řešil magistrát zprávu „šacovníků“ (odhadců) Josefa Hrdličky a Jana Šulce ohledně „vodní krapěje [tedy průsaku – pozn. aut.] ze střech mezi domkami Josefy Zachariášové a Barbory Lukášové.“ Radní pozvali obě ženy k slyšení.[69] Josefa Zachariášová byla tehdy nadále majitelkou čp.67/I. V lednu 1814 v tomto domě zemřel mistr koželužský Jan Zachariáš.[70] Lukášovým patřil v dotčeném období dům čp.64/I. V říjnu 1812 se při svatbě Josefa Lukáše uvádí, že je soukeníkem z čp.64/I a že jeho rodiči jsou Matouš a Barbora.[71] Dům čp.64/I stál nedaleko odtud v Týmlově ulici. Oba domy ovšem spolu nesousedily, takže není zcela zřejmé, v čem spočíval řešený průsak vody. Mohlo jít kupříkladu o nějakou kaluž ve dvorcích tohoto vnitrobloku.

V roce 1821 dům čp.67/I koupil Václav Strohschneider za 334 zlatých CW (konvenční měny) neboli 860 WW (vídeňské měny). V roce 1842 předložil magistrátu tehdejší majitel čp.67/I Jan Schindler soupis dříví, které bude potřebovat na krov a na zvýšení domu o patro. Magistrát žádosti vyhověl a přikázal hospodářskému úřadu, aby potřebné dříví zahrnul do výkazu pro rok 1843.[72] Na mapě města z roku 1838 už je čp.67/I zakreslen jako nespalný (tedy zděný). Trhovou smlouvou z 24. června 1897 se majitelem domu stalo město.[73]

Brzy poté, co oba domy přešly do majetku města, byly koncem 19. století zbořeny kvůli výstavbě nové měšťanské školy (nyní ZŠ v ulici Míru). Neorenesanční škola vyrostla roku 1898 nelítostně na místě demolované původní zástavby. Kvůli škole zanikl celý historický blok, vymezený ulicemi Míru, Komenského, Smetanova a Týmlova. Rozsahem demolic ale i nepřiměřeným hmotovým pojetím, kdy se uprostřed drobné měšťanské zástavby zdvihl třípodlažní palácový monolit, škola tak trochu předznamenala (samozřejmě v úplně jiném historickém a slohovém kontextu) asanační zásahy komunistického režimu do organismu Rokycan v 2. polovině 20. století (viz speciální mapa). Detailní popis budovy školy je zařazen v kapitole „ulice Míru“.

3.1.3. Školní zahrada

Jižní stranu plácku vyplnila roku 1898, po demolici domů čp.65/I a čp.67/I a výstavbě nové školy, školní zahrada, pojatá jako kultivovaný neveřejný park s kovanou mřížovou ohradou. Díky tomu nebyl dopad výstavby školy na tento plácek až tak negativní. V školní zahradě stávala socha bohyně Klió.

Roku 1948 byla zahrada přeměněna na hřiště a socha skončila na dvoře ZŠ Za Radnicí v Knihově ulici.[74] Na plénu MěstNV v říjnu 1974 urguje paní Budilová opravu plotu základní školy, který je prý v dezolátním stavu a hrozí úrazem. František Marek z odboru ŠKZK odpověděl, že oprava se měla provést současně s generální opravou školy počátkem 70. let. Investor (ONV) to ale nezajistil. MěstNV prý opakovaně hledal dodavatele na provedení opravy, na rok 1975 to ale Okresní stavební podnik odmítl zařadit do plánu.[75] Bývalá školní zahrada pak dál chátrala, přičemž její okolí postihly plošné demolice. Na počátku 21. století byl stav školní zahrady žalostný. Nejen, že zmizelo její okolí a malebnou maloměstskou zástavbu vystřídaly proluky, ale zahrada přišla v říjnu 1991 o původní hradbu. Kovaná neorenesanční mříž byla demontována, zbyla jen část podezdívky. Dočasně místo ní byl vztyčen drátěný provizorní plot, situovaný o pár metrů hlouběji do zahrady.[76] Celá zahrada byla neudržovaná, na straně ke kašně nejasně přecházela ve veřejnou komunikaci. Šlo přitom stále o významnou enklávu zeleně, se vzrostlými, sto let starými listnatými stromy.

Rekonstrukce školní zahrady nakonec proběhla do roku 2010, souběžně s generální opravou budovy školy (viz kapitola „ulice Míru“). V září 2009 začali kameníci budovat zídku na hranici školní zahrady, na kterou pak byl instalován staronový litinový plot.[77] Byla tak plně obnovena hradba s kovanou mříží, provedeny parkové úpravy a výsadba nové zeleně (původní vzrostlé stromy musely být pokáceny). V roce 2019 zmizel starý jasan na školní zahradě a místo něj byly vysazeny dvě lípy.[78] Podle Rokycanských novin, které publikují i fotografie, ale výsadba proběhla již v říjnu 2018 a šlo o součást akcí k 120. výročí výstavby školy.[79]

3.1.4. Zbořený dům čp.33/I

Na severu plácku stál další pamětihodný dům čp. 33/I. Patřil mezi takzvané „polovárečné“ domy, tedy nemovitosti nadané polovinou práva k výrobě piva (důležitý symbol společenského i ekonomického statusu městského domu v předindustriální éře).[80]

→ODKAZ: Proluka po domě čp.33/I. Parkoviště, skladiště a náletové dřeviny. Jizvy po plošných demolicích zůstávaly nečekaně dlouho nezacelené. Foto D. Borek, září 2003.

K roku 1651 se zde jako majitel připomíná jistý Jan Bauček. Patrně šlo o přistěhovalce, protože uváděn jako „nově se osazující“.[81] V letech 1704–1705 pak dům vlastnil Jan Břehovský. Ten zůstává vlastníkem i v roce 1713, kdy je objekt popisuje jako „dům nedostavěný“. Roku 1763 zde byl majitelem Frantz Krafft (též Krofft, Kraft).[82] Krátce nato došlo k významné transakci, díky které usedlost čp.33/I výrazně expandovala. V březnu 1766 totiž přikoupil Krafft ke svému domu i část sousedních nemovitostí. Majitel domu čp.35/I v Gottliebově ulici Jan Šperlink mu za 240 zlatých prodal „jemu dědičně připadlou stodolu s celým průjezdem vedle domu pana kupujícího a paní Zuzany Veselý [tedy čp. 34/I – pozn. aut.] jdoucím, též s onou hned za stodolou jse vynacházející zahradou, s dílem dvorečku, tak jak roh stodoly k malej zahrádce prodávajícího ukazuje, s tím vším právem, spravedlností a příslušenstvím.“[83] Zahrada domu čp.33/I se tak rozšířila k severu a stala se jedním z nejrozsáhlejší městišť v centru města. Kromě toho k domu připadl výše uvedený průjezd, nacházející se na jeho východní straně (dosud sloužící právě jako obsluha pozemků za čp.35/I).

Dne 23. června 1778 před obecní radou vystoupil Jan Břehovský (majitel sousedního domu čp.32/I, viz kapitola „Komenského ulice“) a stěžuje si, že „se jemu skrze stavení domu od p. Františka Kroffty velká škoda na jeho stavení činí, takže když prší, jemu voda do sednice skrze protlučenou střechu teče.“ Radní se usnesli, že se má za Kroftou poslat rychtář a nařídit mu, aby Břehovského odškodnil a střechu opravil.[84] František Krofta byl tehdy vlastníkem čp.33/I,[85] zatímco Jan Břehovský se uvádí coby obyvatel čp.32/I.[86] Ze zprávy lze vyčíst, že dům čp.33/I procházel přestavbou, zahrnující patrně úpravu střechy, což poškozovalo sousední čp.32/I. Nakonec to dopadlo tak, že v květnu 1780 manželé František a Dorota Krafftovi dům čp.32/I včetně zahrádky a stodoly přikoupili za 430 zlatých ke svému čp.33/I.[87] Vytvořili tím jakési dominium, ovládající celý severozápadní kout historického města.[88] Podle Radka Širokého a Marie Waskové právě tehdy, v době, kdy dům čp.33/I patřil Krafftovým, prošel velkou přestavbou, která jej zformovala do podoby patrového objektu s širokým průčelím. Tuto základní dispozici si měl udržet bez větších změn udržet až do svého zboření v 2. polovině 20. století.[89]

Roku 1781 byl dům čp.33/I oceněn na 1450 zlatých a nedávno přikoupené pozemky a stodola na dalších 240 zlatých.[90] Dne 30. března 1782 magistrát řeší žádost Jana Mikovce, poručníka sirotka Václava Kroffta, aby na jeho dům Sub. Nro. 33 byla vyzvednuta licitační cedule. Obecní rada souhlasí. „Vidí se býti sirotkovi dům odprodati, poněvadž v stavu není.“[91] Roku 1782 přešel do držení manželů Josefa a Doroty Hrdličkových.[92] V roce 1784 ovšem při velkém požáru města vyhořel, spolu s ním i přilehlé stáje.[93] Dle josefského katastru z roku 1788 patřila k čp.33/I zahrada se stodolou o ploše 8 x 8 sáhů (cca 15,17 x 15,17 metrů).[94] Dle seznamu majitelů domů k roku 1788 byla tehdy jeho vlastníkem Dorota Hrdličková.

V lednu roku 1793 koupil spáleniště vedle čp.33/I a vedle zahrady pana Jana Menšího za 75 zlatých zednický mistr Ondřej Černý od Josefa a Doroty Hrdličkových. Kromě spáleniště, na němž byla prý před ohněm vystavěna kasárna (patrně jde o omyl a záměnu za jiný dům, popřípadě tu mohla stát nějaká menší stavba, v níž pobývalo několik vojáků), koupil Černý i „kus dvora od 4 sáhů délky a 11 a půl lokte šířky [cca 7,59 x 8,94 m – pozn. aut.] pro vystavení domku.“[95] Dne 19. února 1793 se magistrát zabýval žádostí, kterou podal Ondřej Černý „o dodání přiloženého rysu neb vyobrazení budoucího domku Štimflovi, Veselými a Kordíkovi.“ Magistrát rozhodl předat to jmenovaným sousedům, aby se do 14 dnů k záměru vyjádřili.[96] Václav Štimfl byl majitelem domu čp.63/I, Veselý čp.34/I a Kordík čp.66/I. Ondřej Černý tudíž zamýšlel stavět nový domek v prostoru mezi domy čp.33/I a čp.34/I, zhruba tam kde se nachází dnešní západní křídlo čp.34/I. Dne 5. března 1793 se na schůzi magistrátu řešilo doručené stanovisko Václava Štimfla, Vojtěcha Kordíka a Jana Veselého „na tu, od Ondřeje Černýho při N. 32 v městě vystavěnu býti chtějícího domku.“ Magistrát se usnesl, že se má to místo nejprve vyšetřit politickým úřadem.[97] V dubnu 1795 ovšem Josef Hrdlička opět koupil od Ondřeje Černého spáleniště vedle Hrdličkova domu a vedle zahrady Jana Veselého (majitel čp.34/I), za 75 zlatých.[98]

Někdy v této době byl dům čp.33/I opraven v klasicistním slohu. Roku 1797 při prodeji manželům Vojtěchovi a Marii Kordíkovým byl oceněn společně s dvorem, zahradou, stodolou a průjezdem, na 1885 zlatých. Když ho ale o tři roky kupoval Václav Klička, cena již činila 5500 zlatých.[99] Mohlo to být důsledkem celkové přestavby, nebo inflačních pohybů z dob napoleonských válek. Roku 1814 přešel objekt čp.33/I za 4700 zlatých do držení Františka a Františky Gruberových.[100] Už 19. listopadu 1813 se magistrát seznámil s žádostí, kterou podal kotlářský mistr („Kupferschmied“) František Gruber „um Bewilligung die Kupferschmiedwerkstatt vom N. C. 49 in das Haus N. C. 33 zur Feuersicherheit übertragen und daselbst die Pawlatschen vom Stein erbauen zu dürfen,“ neboli „o svolení kotlářskou dílnu z N. C. 49 do domu N. C. 33 pro požární bezpečnost přenésti a tamž pavlače z kamene postaviti směti.“ Radní pověřili policejní úřad přezkumem.[101] Dům čp.49/I se nacházel ve Smetanově ulici, kde do té doby Gruberovi delší dobu žili.

Dne 17. prosince 1813 se magistrát vyjádřil ke Gruberově žádosti. Stavbu mu povolí za splnění podmínek.[102] Město souhlasilo se zbudováním pavlače za podmínky, že majitel ji vystaví z kamene, klenutou a krytou taškami. Stejně tak povolilo i zřízení kotlářské dílny. I zde město požadovalo splnění norem. Gruber měl mezi svým domem a sousedním čp.32/I zbudovat protipožární zeď. V prosinci roku 1815 pak poslal Gruber magistrátu žádost o povolení ke stavbě stáje pro dobytek a kůlny na hospodářské nářadí. Obec souhlasila. Stavební práce provedl Ondřej Černý. V jeho nákresu se ovšem novostavba popisuje jako „kůlna na vozy“.[103] Dne 9. ledna 1816 se radní na schůzi magistrátu seznámili s protokolem o šetření ve věci „vom Franzen Gruber bauen wollend Stallungen und Schupfen,“ tedy „Františkem Gruberem majících se stavěti stájí a kůlny.“[104]

Roku 1848 byl dům oceněn na 4600 zlatých konvenční měny. Potomci a dědicové Gruberových jsou tu uváděni až do roku 1863.[105] Od roku 1864 patřil Marii Hanesové, říkalo se zde proto „U Hanesů“.[106]

V dubnu roku 1906 požádala tehdejší majitelka Eliška Kočvarová o povolení ke stavbě kůlny na dřevo na dvoře čp.33/I. Podle obhlídky místa obecní komisí již nový objekt roste, a to na hranicích s pozemky u domů čp.35/I a čp.36/I v Gottliebově ulici. Šlo o zděnou stavbu se třemi odděleními a pultovou střechou, o půdorysu 7,75 x 4,1 metrů. Město se stavbou souhlasilo. Projekt i práce provedl Bohuslav Ryšavý. Roku 1915 došlo na dvoře za domem k demolici některých hospodářských budov.[107] V srpnu roku 1920 koupila dům čp.33/I Okresní nemocenská pokladna. V červnu 1921 zažádala o povolení k úpravě fasády. Projekt i stavební práce zajistil stavitel Josef Beneš.[108] Podle Radka Širokého a Marie Waskové byla oprava fasády skutečně realizována.[109] Beneš ohlásil městu i zřízení poprsní zdi u studny na dvoře objektu, dále vyčištění studny, zřízení odpadního kanálu a vydláždění okolí. Město souhlasilo, pokud se dodrží hygienické normy (nadezdívka studny aspoň 50 cm nad terénem dvora, zřízení ventilačních otvorů, vydláždění výtoku pumpy).[110] Letecký snímek Rokycan z roku 1925 zachytil za domem čp.33/I rozlehlou, upravenou zahradu.[111]

Na počátku 20. let 20. století město plánovalo demolici sousedního domu čp.32/I (viz níže), který stál západně od čp.33/I, aby odtud mohla vzniknout směrem k dnešní ZŠ T. G. Masaryka (viz kapitola „okružní třída“) nová část Komenského ulice. V únoru 1922 projednávalo zastupitelstvo návrh na změnu regulační čáry kvůli přípravě nové ulice. Okresní nemocenská pokladna jako majitel čp.33/I o změnu regulační čáry sama požádala. Při nové ulici hodlala vybudovat jednopatrovou přístavbu v nádvorní části domu čp.33/I, který měl být do nové regulační čáry rovněž přistavěn a upraven. Zastupitelé změnu schválili.[112] Už v říjnu 1927 se ale dům čp.33/I vrací do individuálního držení, když ho koupili manželé Karel a Julie Páníkovi.[113] V červenci 1931 povolila rada K. Páníkovi stavební úpravy čp.33/I.[114] V listopadu 1941 město povolilo Stanislavu Štěpánovi, lakýrnickému mistru, zřídit v čp. 33/I lakýrnickou provozovnu se strojním zařízením. Následovala výstavba nové dílny na dvoře, dokončené do jara 1942.[115]

Letecký snímek Rokycan z roku 1925 zachycuje tehdejší podobu domu čp.33/I. Šlo o patrový objekt s šestiosou uliční fasádou. Střecha na západní straně byla s polovalbou. Průčelí domu čp.33/I bylo natočeno tak, že zužovalo komunikaci v místě napojení Smetanovy ulice na plácek u kašny. Vzhledem k rostoucí dopravě, i existenci hasičské centrály v nedalekém čp.29/I v Komenského ulici, to byl problém. Po roce 1948 dům zažil vleklý úpadek, chátrání a následnou demolici. Nešlo tedy ani tak o plánovitou demolici z regulačních důvodů a ohledů na dopravní propustnost, jako spíše o ukázku civilizačního úpadku, který zažila česká města za vlády komunistů.

9. července 1984 město přidělilo zdejšímu nájemníkovi Dezideru Lučkovi náhradní byt. V říjnu 1984 stále zbývá nalézt dva náhradní byty pro Renatu Dudovou a Jana Duždu.[116], Stejný stav platil i v říjnu 1985.[117] V říjnu 1984 dokonce město konstatuje, že na rok 1985 bude nutno zdejším obyvatelům přidělit celkem šest náhradních bytů.[118] V říjnu 1985 se uvádí, že pro zbytek roku 1985 a během roku 1986 se musí lidem z tohoto objektu přidělit dokonce osm náhradních bytů.[119] V říjnu 1985 plénum MěstNV uložilo vedoucímu odboru místního bytového hospodářství, dopravy a obchodu, aby do 31. března 1986 zajistit uvolnění čp.33/I.[120] V únoru 1986 stále zbývalo najít osm náhradních bytů.[121] Pět náhradních bytů bylo rodinám z tohoto domu přiděleno 21. února, 26. února a 13. března 1986.[122] Do pádu normalizačního režimu i celého disfunkčního systému bytového hospodářství zbývaly jen tři roky, ale pro dům čp.33/I už bylo pozdě. Během roku 1986 byl po desítkách let zanedbávání zbořen. (K. Hofman nesprávně uvádí, že demolice provedena již v 60. letech 20. století.) Demolici provedl Okresní stavební podnik.[123] Klasicistní dům měl uvolnit místo velkorysým plánům na asanaci a budování socialistických Rokycan. Tyto projekty byly naštěstí brzy po roce 1989 opuštěny, ale proluka po stavebně a urbanisticky hodnotném domě tu zůstává nadále (viz foto z r. 2003). Přes přední část původního stavebního pozemku byla trasována rozšířená komunikace spojující Smetanovu a Komenského ulici (aniž by ovšem došlo k příslušné úpravě katastrální mapy).[124] O dalším osudu parcely po zbořeném čp.33/I a plánech na nové využití tohoto plácku viz níže.

3.1.5. Zbořený dům čp.32/I

Severozápadní stranu plácku zaujímal historický dům čp.32/I, přízemní stavba se sedlovou střechou. Zmizel už okolo roku 1930. Město objekt předtím vykoupilo a posléze zbořilo, aby přes jeho parcelu vedlo novou komunikaci, která k severu prodloužila Komenského ulici až k novostavbě školy (dnešní ZŠ T. G. Masaryka). Regulační zásah nebyl příliš zásadní a tvář prostranství nenarušil. O domu čp.32/I podrobněji v kapitole „Komenského ulice“.

3.2. Plánovaná nová výstavba na místě plácku

3.2.1. Projekt asanace a výstavby školského areálu před rokem 1989

Za plošnými demolicemi, které vymazaly plácek za školou i jeho široké okolí (viz speciální mapa) z tváře města, byly kromě dlouhodobého zanedbávání údržby domů i plány normalizačních projektantů, že v této lokalitě má někdy po roce 1990 dojít k výstavbě nových školních objektů. Základní školy v ulici Míru a v parku Pionýrů (dnes ZŠ T. G. Masaryka) se měly spojit do jednoho megalomanského komplexu, bezohledně umístěného do severozápadního koutu historického jádra města.

Podobné úvahy jsou staršího data. V programovém prohlášení místní Národní fronty, KSČ a MěstNV v únoru 1969 se mluví o funkčním spojení obou základních škol. U ZŠ v parku Pionýrů měla vyrůst nová tělocvična, určená pro obě školy.[125] Záměr nebyl realizován, ale o 10 let později jej s mnohem brutálnějším zadáním uchopily státní projektové ústavy.

Když se v roce 1977 na MěstNV jednalo o rozšíření Strojní traktorové stanice (dnes podnik SMS) v čp.12/III na nedalekém náměstí U Saské brány na starém Plzeňském předměstí, upozorňuje se na nutnost uvést případné rozšíření podniku do souladu s plánovanou stavbou školského areálu a bytových jednotek v jeho okolí, podle studie, zpracovávané už tehdy na Stavební fakultě ČVUT v Praze.[126] To ještě byly spíše projekční vize. Konečné kontury tomuto plánu dal plzeňský Stavoprojekt na počátku 80. let. V zóně „Rokycany-střed“ navrhoval radikální asanaci části historického jádra. Podle vyjádření MěstNV z června 1981 měla být jednou z akcí, prioritně plánovaných k realizaci ještě v 7. pětiletce (1981–1985), i příprava a zahájení výstavby sídliště Rokycany-střed, které mělo sestávat z bytů a z rozšíření školského areálu v ulici Míru a v tehdejším parku Pionýrů.[127]

Dne 12. ledna 1982 rada MěstNV projednala a souhlasila s projektem zóny Rokycany-střed.[128] Dne 17. srpna 1982 na mimořádné schůzi rada projednala a schválila návrh územního projektu Rokycany-střed a související změnu směrného územního plánu.[129] Dne 16. března 1982 rada MěstNV vyjmula zamýšlenou výstavbu mateřské školy v Tomáškově ulici (viz) z volebního programu. S výstavbou školky se totiž nyní počítá poblíž základní školy v parku Pionýrů, v rámci připravované přestavby historického jádra a vznikem školského areálu.[130] Dle harmonogramu z roku 1982 mělo město vytvářet podmínky pro realizaci projektu výstavby školského areálu, který by sestával ze dvou základních škol a mateřské školy.[131] Dne 19. listopadu 1985 rada MěstNV do volebního programu zařadila výstavbu či přístavbu mateřské školy v parku Pionýrů, s hodnotou díla 2 000 000 Kčs.[132] V dubnu 1988 ovšem plénum MěstNV mateřskou školu z volebního programu Národní fronty na 8. pětiletku vyřadilo, z důvodu dostačující kapacity. Během 80. let totiž razantní pokles porodnosti snížil tlak na budování nových zařízení předškolní péče o děti.[133]

Záměr asanace části historického jádra Rokycan a rozšíření školských areálů v prostoru obou existujících základních škol ale zůstával v platnosti. V červnu 1986 MěstNV konstatoval, že ve městě panuje nelehká situace se školním stravováním a že situaci vyřeší nový stravovací pavilon v komplexu mezi školami v ulici Míru a parku pionýrů.[134] V červnu 1987 zpracoval odbor školství, kultury, sociálních věcí a zdravotnictví MěstNV ve spolupráci s odborem školství ONV posudek k plánované výstavbě stravovacího pavilonu. Vyslovil požadavek, aby se projekt rozšířil i o novou tělocvičnu a odborné učebny. Ve 3. čtvrtletí 1987 (na vyžádání od KIO Plzeň) předložilo město upřesněné požadavky na vybavení stravovacího pavilonu i tělocvičny. Koncem roku 1987 pak byl na MěstNV předložen projektový úkol na výstavbu těchto zařízení. Součástí komplexu mělo být i 88 bytů. Město vypracovalo další připomínky, které zaslalo na KIO.[135] Z propozic vyplývá, že mělo jít o rozsáhlý urbanistický soubor, včetně menšího obytného komplexu (do historického jádra by tak bylo implantováno další panelové sídliště). Dle informací z října 1988 měla začít výstavba stravovacího pavilonu v rámci školského areálu v letech 1989–1990. Ve vyšším podlaží stravovacího pavilonu měly být umístěny odborné učebny. Školský areál měl kromě toho zahrnovat i tělocvičnu, kotelnu a spojovací části mezi ZŠ park Pionýrů a ZŠ ulice Míru (v této spojovací části mělo být umístěno vedení obou škol a centrální šatny).[136] Roku 1988 se uvádí, že výstavba začne v roce 1989. Nejprve se měl budovat kryt civilní ochrany, pak nová školní jídelna.[137]

Není náhodou, že ve stejně době bylo demoliční pásmo vyhlášeno i v Gottliebově ulici. Projekt školského komplexu ovšem nebyl realizován díky konci komunistického režimu. Program radikální přestavby historického jádra Rokycan byl ale uskutečněn zčásti uskutečněn. Téměř celý původní blok zástavby mezi dnešním Masarykovým náměstím a Havlíčkovou ulicí vyplnil obchodní dům Žďár. Zbořenou východní frontu Malého náměstí zaujala novostavba hotelu Bílý lev a do prostoru mezi městskými hradbami a Padrťským potokem bylo natlačeno ohyzdné panelové sídliště Pod Kostelem. To vše stihl režim a s ním spolupracující projekční ústavy během pouhých posledních 5 let před koncem vlády komunistů. Ve všech případech šlo o rušivé, urbanisticky nezvládnuté realizace, se „sovětskou“ estetikou vykořeněných panelových měst. Nejinak by tomu nejspíš bylo v případě, kdyby se podařilo končící normalizační moci stihnout i výstavbu školského areálu. Prostor plácku za ZŠ v ulici Míru, jakož i celá zástavba mezi ním a náměstím U Saské brány, Gottliebovou a Smetanovou ulicí, by byly vymazány z mapy města. V historickém jádru by vznikl měřítkově nevhodný školský komplex, popírající tradiční měřítko a charakter zástavby.

3.2.2. Plány na výstavbu školní jídelny a tělocvičny po roce 1989

Politický zvrat v roce 1989 se ale do revize urbanistických a investičních plánů města promítal se zpožděním. Radnice ještě několik let s jistou setrvačností nadále počítala s realizací školského areálu, nebo přinejmenším s výstavbou školní jídelny. V roce 1993 město začalo zpracovávat pozměněný projekt jídelny. Už nemělo jít o složitý areál propojující obě základní školy, nýbrž samostatně stojící objekt, situovaný do proluky po zbořeném čp.33/I na severní straně plácku za ZŠ v ulici Míru. Na zasedání rady 3. října 1994 se mluví o stavbě nové jídelny v této oblasti.[138] Měla být dokončena roku 1999 a nahradila by jídelnu v ZŠ T. G. Masaryka a tehdy zcela nevyhovující jídelnu v domě čp.80/I na severní straně Masarykově náměstí.[139] Dne 13. prosince 1994 rada souhlasila s výběrem pozemku pro jídelnu. Nevylučovala ovšem i variantu využití nějakého již existujícího objektu.[140] Na lednovém zasedání zastupitelstva roku 1995 se naléhavost výstavby nové jídelny ještě prohloubila. Vystoupila zde totiž ing. Hejdová z okresní hygienické stanice s tím, že jídelna v čp.80/I se musí do 30. června 1995 uzavřít a do roku 1999 bude nutno (pokud se neprovedou zásadní investice) uzavřít i jídelnu v ZŠ T. G. Masaryka.[141]

Zastupitelé proto schválili výstavbu nové školní jídelny a zařadili ji hned do rozpočtu na rok 1995. Odhady náklady se pohybovaly v řádech milionů Kč.[142] Rozhodnutím rady z 15. února 1996 město oslovilo ateliér AIP Plzeň, ing. arch. Floriána a ing. arch. Malého s žádostí o předběžnou objemovou studii. Návrhy zaslali jen dva, Florián (ve spolupráci s Petrem Vágnerem) a Malý. Měli navrhnout na pozemku na rohu Komenského a Smetanovy ulice objekt jídelny se stanovenou kapacitou.[143] Projekt od ing. arch. Malého byl vyhodnocen jako tradičnější, ale zastaralý a obecně slabší. Floriánova studie jako dobře dispozičně řešená, ale částí komise kritizovaná jako urbanisticky nevhodná. Šlo totiž o modernistický projekt s celoskleněnou plochou fasády. Podle názoru některých představitelů města nerespektoval charakter historického jádra.[144] Projekt od architektů Miloše Floriána a Petra Vágnera tak neuspěl. Proti tomu protestovali jiní členové zastupitelstva. Karel Novák z ODS poukazoval na příznivou recenzi, kterou na tento projekt otiskl časopis Architekt 1997 č. 12. Autor recenze Rostislav Švácha oceňoval dynamický charakter, který se vymyká klasické pravoúhlosti.[145] Zastánci projektu považovali výhrady za projev úzkoprsosti. Námitky, že by objekt nezapadl do památkové zóny, prý nebyly relevantní; i funkcionalistická banka na náměstí 5. května podle jejich argumentace byla ve své době provokativní a přesto kvalitní architekturou. Skleněná fasáda měla mít údajně i velmi dobré energetické vlastnosti (úspory tepla).[146] Komise vytvořená městem každopádně nezavrhla ani jednu ze dvou studií. Zformulovala připomínky a doporučení a vyzvala oba účastníky, aby vypracovali upravenou studii. Oba to ale odmítli.[147]

V srpnu 1996 zastupitelstvo projednávalo další postup výstavby jídelny.[148] Mnozí zastupitelé ale tehdy vyslovili výhrady k celému projektu a požadovali zrušit výběrové řízení na zhotovení projektu.[149] Školský úřad městu zároveň sdělil, že je možné jídelnu umístit ve stávajících objektech. Ukázalo se, že náklady na výstavbu by byly příliš vysoké (60–70 000 000Kč), a to v době úsporných vládních rozpočtových škrtů znamenalo problém.[150] Dne 26. června 1997 městská rada práce na projektu jídelny pozastavila a uložila zpracovat variantu jídelny v rámci stávajících objektů.[151] Úvahy o nové jídelně jako posledním fragmentu kdysi plánovaného školského areálu tedy byly odloženy ad acta. Svou roli v tom sehrál i další úbytek dětí, v souvislosti s demografickými změnami 90. let.

Na místě plácku za ZŠ v ulici Míru tedy nevznikl ani normalizační komplex, ani solitérní budova jídelny. Parcela po zbořeném domě čp.33/II nicméně zůstávala dál stavebně nevyužitá. 18. prosince 1990 zde byla otevřena soukromá sběrna surovin Václava Sudy.[152] Vzniklo tak dlouhodobé provizorium. Tam, kde stával měšťanský dům při náměstíčku s kašnou, teď byl pozemek obehnaný provizorním plotem, za nímž se vršily hromady odpadu. Parcela zarůstala náletovými keři. Později tu zřízeno parkoviště, další nevhodné provizorium.

Existence neestetické proluky byla vnímána jako problém a i po pádu projektu výstavby jídelny zůstávala lokalita v zorném poli městské reprezentace.[153] Pak se objevil i konkrétní plán jejího stavebního využití. Od roku 2005 město zvažovalo na místě čp.33/I výstavbu školní tělocvičny. Pro velké finanční nároky (odhad 40 000 000 Kč) šlo zatím jen o výhledový plán, ale existovala možnost, že k výstavbě dojde, pokud se podaří zajistit státní dotaci.[154] V březnu 2006 odsouhlasilo zastupitelstvo zadání výběrového řízení na projektové práce.[155] Ještě na rok 2006 město plánovalo zpracování projektu. 5. června 2006 jednala městská rada o tom, jaká projekční kancelář tím bude pověřena. 18. května 2006 zadala zvláštní obecní komise zakázku firmě Area-Real, s. r. o. z Rokycan za 892 940,30 Kč, s termínem dokončení do 29. listopadu 2006. Podmínkou výstavby mělo být též provedení archeologického průzkumu.[156] Podle jiného pramene ale na zhotovení projektu tělocvičny bylo vypsáno výběrové řízení 28. dubna 2006 a zakázku získala 30. června společnost Seap Rokycany za 923 440 Kč, s termínem do 30. listopadu 2006.[157] Původní vítěz tendru patrně odstoupil a zakázka přešla na jiného uchazeče.

Dne 3. srpna 2006 proběhly na pozemku zbořeného domu čp.33/I dva jádrové vrty, které měly přinést předběžná data pro archeologický i geologicko-inženýrský průzkum.[158] V říjnu 2006 byla zpracována archeologická studie jako podklad pro chystaný výzkum.[159] Vrty byly umístěny v severojižní ose, jeden v přední části a druhý v zadní části pozemku. Oba potvrdily mocné antropogenní vrstvy. Ve svrchních polohách bylo při vrtání smícháno více vrstev a nešlo proto odlišit nedávnou navážku po demolici čp.33/I od autentických sídelních horizontů. Ve vrtu č. 1 v přední části pozemku každopádně byl ve svrchní vrstvě nalezen keramický střep (okraj mísy s vnitřní olovnatou glazurou), datovaný do raného novověku (cca 16. - 18. století). Sídelní vrstvy sahaly až do hloubky 190 cm (hnědá jílovitá až písčitá hlína se zlomky cihel a štěrkem). Ve vrtu č. 2 v zadní sekci pozemku byla odhalena svrchní vrstva hluboká 110 cm (hnědá písčitá hlína se zlomky cihel a štěrkem) a pod ní jílovitá vrstva (oblázky, kamínky a valouny), zasahující až do 250 cm, možná rovněž antropogenního původu. Podle kontextu (poloha v blízkosti starších nálezů v sousední severní části Komenského ulice) se odhadovalo, že může jít o výplň středověkého zahloubeného objektu.[160] Už předtím, v roce 2001, došlo při výkopu rýhy pro kabel nízkého napětí, trasované přes přední část zaniklého čp.33/I k archeologickému ohledání a dokumentaci, která odhalila, že masivní základové zdivo zaniklého domu je stále dobře dochováno. Základová spára se nachází v hloubce větší než 75 cm. Povrch historických vrstev se nachází v hloubce cca 25–30 cm, výš už je jen navážka stavebního odpadu z doby demolice domu. Ještě dřív, v roce 1999 se odborná dokumentace prováděla i u západní strany bývalého čp.33/I, v severním úseku Komenského ulice, kde byly zkoumány tři zahloubené objekty (dvě záchodové jímky a jedna studna k jímání povrchové vody) zaniklé už ve vrcholném středověku.[161] Autoři archeologické studie z roku 2006 navrhli na ploše budoucí tělocvičny provést tři sondy. Jedna o ploše 23 x 13 metrů v přední části pozemku, přímo na místě zbořeného domu čp.33/I, další dvě o ploše 30,5 x 2 metry na bývalém dvoře a zahradě.[162] Mohutnost sídelního horizontu, zjištěná i při pouhých sondážích, byla zpětně další hořkou připomínkou, jakou ztrátou pro Rokycany byla demolice tohoto starobylého domu a desítek dalších z dob komunistické vlády.

Mezitím pokračovala příprava projektu tělocvičny. 13. října 2006 jednal místostarosta s řediteli základních škol v ulici Míru a T. G. Masaryka, protože právě tato dvě školská zařízení by novou tělocvičnu využívala. Zatím se prý připomínkovala rozpracovaná projektová dokumentace. Město chtělo znát požadavky škol na parametry tělocvičny, zároveň se chtělo vyvarovat toho, aby byla předimenzovaná. Každopádně trvalo na tom, že projekt má být hotov do konce roku 2006 tak, aby v roce 2007 mohla obec požádat o dotaci.[163]

Dne 4. prosince 2006 rozhodlo zastupitelstvo o pořízení změny územního plánu č. 55, která měla umožnit nové využití této parcely.[164] Následně 11. června 2007 odbor rozvoje města vydal vyhlášku, kterou oznámil zahájení projednávání této změny. Řešené území zahrnovalo pozemky č.kat.33, č.kat.3020 a část pozemku č.kat.83. Ze stávajícího všeobecného smíšeného území se měly změnit na plochu veřejného vybavení. Školní tělocvična měla dle záměru zaujímat plochu 27 x 30 metrů, plus příslušenství. Pro lokalitu měl být výjimečně stanoven regulativ minimálního podílu zeleně na rostlém terénu 10 % plochy.[165] Dne 13. srpna 2007 zastupitelé projednané zadání změny územního plánu č. 55 schválili a uložili odboru rozvoje města ho stanoveným způsobem zpracovat a projednat.[166] Dne 31. ledna 2007 vyhlásilo město zjišťovací řízení, v němž mohli občané do 21. února 2007 podávat připomínky k výstavbě tělocvičny, k jejím ekologickým a jiným dopadům.[167] V průběhu řízení se zjistilo, že stavba nebude mít žádný dopad na životní prostředí. Od 27. února 2007 byly závěry zjišťovacího řízení k nahlédnutí v sekretariátu starosty.[168]

V březnu 2007 už se výstavba tělocvičny ohlašuje jako definitivní věc. Město už prý zažádalo o změnu územního plánu, jejímž provedením pověřilo architekta Havrdu. Projektovou dokumentaci tělocvičny zpracovala firma Seap, architektonický návrh byl dílem Evy Švarcové z plzeňské kanceláře AVE Architekt.[169] Podle jiného pramene ale studii zhotovil ing. arch. Štrunc.[170] Původní návrh ovšem vzbudil nesouhlas památkářů. Bylo třeba opakovaných korekcí. Nakonec zástupce památkové péče s podobou stavby vyjádřil souhlas. Parametry město konzultovalo i s řediteli obou základních škol. Kvůli bezpečnému příchodu žáků ze školy T. G. Masaryka se rovněž zpracovával projekt přechodu pro chodce v severním úseku Komenského ulice (dokončení projektu se plánovalo na konec března 2007). Předběžný rozpočet na tělocvičnu byl vyčíslen na 40 000 000 Kč. Teprve po finalizaci projektové dokumentace se měly náklady konkretizovat.[171] Dne 28. března 2007 vzala projektovou dokumentaci tělocvičny na vědomí městská rada.[172] V přehledu investičních akcí města na rok 2007 se pak uvádí, že částka 600 000 Kč má jít 1. čtvrtletí jako doplatek za projekt tělocvičny. Dalších 250 000 Kč mělo ve 2. čtvrtletí 2007 jít na úpravu venkovního prostoru pro tělocvičnu.[173]

V polovině dubna 2007 začala firma Seap Rokycany, s. r. o. pracovat na projektu ke stavebnímu řízení.[174] Dne 9. května 2007 vzala na vědomí projektovou dokumentaci městská rada.[175] V prosinci 2007 schválilo zastupitelstvo smlouvu o smlouvě budoucí se společností Telefónica O2 Czech republic, a. s. o zřízení věcného břemena kvůli plánované výstavbě.[176] Zastupitelstvo v dubnu 2008 při úpravách rozpočtu, prováděných k 10. březnu 2008, přesunulo prostředky z rekonstrukce prostranství Spilka a z rekonstrukce veřejného osvětlení ve vnitrobloku Na Pátku na jiné investiční akce, mj. 94 000 Kč na doplatek za projektovou dokumentaci tělocvičny.[177]

Novostavba měla dle výsledného projektu vyplnit větší část parcely. Směrem do plácku za ZŠ ulice Míru měla být natočena traktem, měřítkově imitujícím původní dům, celou původní zahradu by pak vyplnil objekt tělocvičny.[178] Její kapacita měla být 80 žáků. Předpokládaný termín zahájení stavby se uváděl (dle závěrů zjišťovacího řízení z počátku roku 2007) v říjnu 2007 a dokončení v prosinci 2010. Budova měla mít vlastní kotelnu na zemní plyn o výkonu 184 kW.[179] Celý záměr ale nakonec nedospěl k realizaci. Stejně jako v případě proponované školní jídelny v 90. letech i nyní zůstalo jen u projektu. Ne ovšem natrvalo.

Uplynulo dalších víc než deset let a záměr ale vrátil. V obecním rozpočtu na rok 2019 se počítalo s 250 000 Kč na pořízení studie na výstavbu tělocvičny v Komenského ulici. Dle uzávěrky rozpočtu za rok 2019 se ovšem nakonec utratilo jen 10 000 Kč. Studie totiž nebyla dokončena, kvůli dalším požadavkům investora během jejího zpracovávání.[180] V květnu 2020 zastupitelstvo schválilo záměr zadat zhotovení projektu tělocvičny v Komenského ulici formou architektonické soutěže.[181] V červnu 2020 zastupitelstvo schválilo návrh zadávacích podmínek na soutěž „Sportovní hala Rokycany“.[182] V prosinci 2020 pak zastupitelstvo zařadilo do seznamu akcí připravovaných nebo realizovaných pro rok 2021 mj. i projektovou dokumentaci této sportovní haly.[183] V březnu 2021 zastupitelé vzali na vědomí další postup v otázce výstavby „nové školské budovy se společnou školní jídelnou a tělocvičnou“ a rozhodli ukončit zamýšlenou architektonickou soutěž.[184] Na schůzi v únoru 2021 mezitím rada města uložila odboru školství a kultury předložit rozsah potřeb ZŠ T. G. Masaryka a ZŠ v ulici Míru pro případ výstavby v Komenského ulici. Odboru rozvoje města radní zadali prověřit možnost výstavby multifunkční sportovní haly.[185]

V prosinci 2022 vzala městská rada na vědomí vyhodnocení alternativ výstavby tělocvičny a jídelny od Ing. arch. Karla Hanzlíka z května 2021 a objemovou studii, kterou v září 2022 zhotovil Ing. arch. Václav Mastný.[186] V prosinci 2022 zastupitelé schválili pořízení změny územního plánu města pro lokalitu v Komenského ulici kvůli možnosti výstavby školní jídelny a tělocvičny.[187] V lednu 2023 starosta města Tomáš Rada uvádí, že příprava stavby školní tělocvičny začne ještě během roku 2023 vyhlášením architektonické soutěže.[188] V 1. polovině ledna 2023 rada vyslovila souhlas podmínkami dvoufázové architektonické soutěžena novou tělocvičnu a jídelnu.[189] V únoru 2023 pak radní odsouhlasili čistopis zadání soutěže.[190] Dne 13. března 2023 to schválilo i zastupitelstvo.[191] V květnu 2023 se uvádí, že soutěž již město společně s městským architektem Štěpánem Kubíčkem vyhlásilo, s termínem doručení soutěžních návrhů do 5. června a pro 2. kolo do 11. září 2023. Zamýšlená tělocvična měla sloužit žákům obou nedalekých základních škol, mimo školní hodiny pak i veřejnosti, včetně Sokola a dalších spolků. Náklady se nyní vyčíslovaly na 190 000 000 Kč bez DPH. Dokončení stavby se očekávalo v roce 2026.[192] V červnu 2023 kvůli tomu odsouhlasilo zastupitelstvo změnu územního plánu č. 4,[193] kterou se plocha budoucí tělocvičny mění na plochu veřejné vybavenosti.[194]

Stavební využití proluky po zbořeném domě čp.33/I se stalo hned po několik politických sestav ve vedení města vleklým úkolem. Jde o velmi delikátní urbanistický počin. Obecně lze vždy uvítat zacelování proluk v městské zástavbě, narušené komunistickými asanačními tlaky, ale otázkou bude zvolené měřítko i využití. Případná nezvládnutá novostavba může natrvalo zmařit naděje, že plácek za ZŠ v ulici Míru s kašnou bude obnoven ve své intimní sevřené podobě z doby před demolicemi.

Projektovaná školní jídelna i pozdější plán na výstavbu tělocvičny (nebo nejnovější záměry na výstavbu obou těchto zařízení) s sebou v tomto ohledu nesou některá rizika. Snad jen mimořádné architektonické ztvárnění (anebo velice konzervativní kopie původní zástavby, což je ovšem u takto funkčně specifického objektu neproveditelné) může vyvážit nepříliš vhodnou skutečnost, že do historického jádra Rokycan má být implantován monofunkční, školně-sportovní okrsek. Lze si rovněž snadno domyslet, že školní tělocvična by svými dispozicemi nemusela odpovídat tradičním měřítkům historické zástavby města. Varovným znamením jsou propozice, kterými v roce 2023 město zdůvodňovalo pořízení změny územního plánu. Do řešeného území byl totiž zahrnut i severní úsek Komenského ulice (z plácku u kašny do parku U Saské brány). V zdůvodnění se uvádělo: „S ohledem na specifické urbanistické vlastnosti vymezené plochy je připuštěno zachování ulice Komenského překlenuté stavbou občanské vybavenosti, stejně jako možnost přerušení této ulice stavbou občanské vybavenosti.“[195] Toto zní jako echo sídlištního urbanismu 60. a 70. let 20. století. Je nutné zopakovat, že nejvhodnější variantou je hmotová i tvarová kopie zbořeného domu čp.33/I, nikoliv budování velkolepého školského komplexu se spojovacími chodbami v historickém jádru města. Zatarasení přilehlého úseku Komenského ulice by bylo smysluplné jen v tom případě, pokud by se obnovil stav z 20. let 20. století, tedy před demolicí domu čp.32/I. Jinými slovy, případná propojovací chodba by měla přímo dosednout k uliční čáře na ohybu ulic Komenského a Smetanova a vyplnit souvisle, při dodržení tradičního hmotového pojetí, celou uliční frontu mezi domy čp.31/I (nyní čp.230/I) v Komenského ulici a čp.34/I na rohu Smetanovy a Gottliebovy ulice.

Retrospektivně lze pak říct, že snění o školních jídelnách a tělocvičnách jen zdrželo přirozenou obnovu této lokality. Vždy, když potom podobný projekt selhal na různých výkyvech ve státní dotační politice apod., se jen prodloužilo limbo, v němž tato urbanisticky hodnotná parcela uvízla na 40 let. Pozemky, které by soukromí investoři dokázali během několika let zaplnit novou zástavbou, zely prázdnotou a obec je nechala jako zbytečnou rezervu pro své koncepční, nicméně poněkud nejisté a chladné investiční počiny.

V září 2023 zasedla porota architektonické soutěže, která z 20 doručených projektů vybrala pět nejlepších do 2. kola. Všech 20 projektů město hodlalo od 1. listopadu 2023 vystavit pro veřejnost v rámci výstavby v sále základní umělecké školy. Porota vybrala vítězný návrh od Tomáše Dvořáka a Adama Repaského z brněnské kanceláře Tomáš Dvořák architekti. Komise ocenila, že projekt urbanisticky zapadá do historického kontextu, včetně zachování uliční sítě, respektování přilehlého náměstí a akcentace nároží. Vítězný návrh předpokládal výstavbu dvou, blízko sebe se nacházejících, ale nepropojených objektů. Do plácku u kašny a přilehlého úseku Komenského ulice se obracela budova tělocvičny, s klubovnou a střešní terasou s hřištěm. V zahradě nynější ZŠ T. G. Masaryka se pak proponoval objekt školní jídelny se střešní terasou. Porota ocenila, že toto řešení umožňuje etapizaci celé stavby.[196] Dne 9. října 2023 výsledky soutěže schválilo zastupitelstvo.[197] Podle informací z listopadu 2023 se očekávalo, že vítězný tým začne ještě během zbytku roku 2023 pracovat na projektové přípravě.[198] Investiční rozpočet města na rok 2024 obsahoval 13 500 000 Kč na projektovou dokumentaci pro tělocvičnu a jídelnu.[199] Pro rok 2025 se počítalo v obecním rozpočtu se 7 500 000 Kč na vyhotovení projektu.[200] V září 2024 zastupitelé odsouhlasili přijetí dotace od MMR na projekt tělocvičny a na architektonickou soutěž, ve výši 400 000 Kč.[201]

Při dlouhé absenci skutečné výstavby mezitím v roce 2013 vzniklo v proluce na místě domu čp.33/I parkoviště. Už předtím ho využívala firma Skanska během výstavby kruhového objezdu u Střelnice. 20. srpna 2013 odsouhlasila rada investici 396 666 Kč bez DPH na zřízení parkoviště. Práce provedla firma Silnice Nepomuk a parkovací plocha se otevřela v říjnu 2013. Šlo o zpoplatněné parkovací stání.[202] Šlo o rozpačité řešení, které nesmí být trvalé. Jizvy po komunistických demolicích musí být zaceleny, nikoliv legitimizovány tím, že na místě měšťanského domu bude parkoviště. Na druhou stranu je správné, že rada v říjnu 2005 zamítla žádost Vladislava Malíka, majitele čp.35/I v Gottliebově ulici, který chtěl od obce odkoupit zmíněný pozemek bývalého domu čp.33/I a rozšířit sem svoji provozovnu (prodej nábytku a bytových doplňků).[203] Kvalitní parcela by neměla být využívána pro situování utilitárních provozně-obchodních staveb a přístřešků.

3.3. Západní strana plácku

Západní stranu plácku tvoří zástavba v Komenského ulici, jmenovitě jednopatrové domy čp.30/I, čp.230/I (dříve čp.31/I) a čp.232/I. Jejich popis se nachází v kapitole „Komenského ulice“. Jde o objekty bez výraznějších architektonických kvalit, ale měřítkově přijatelné. Po všech demolicích jsou to jediné skutečné domy, které lemují plácek a poskytují náznak toho, jak vypadal, když ještě byl městským prostorem, nikoliv prolukou u parkoviště. Dům čp.30/I vznikl až okolo roku 2000 na místě staršího přízemního objektu jako novostavba s historizující podobou. Dům čp.230/I je kopií staršího domu, který byl zbořen, a dům čp.232/I je novostavbou pojatou ale tradičně.

Právě v tomto konzervativním duchu by se perspektivně mohla a měla ubírat rekonstrukce celého plácku, který je obklopen nevyužitými parcelami, z nichž by mohl vzniknout opětovně plnohodnotný městský prostor. Zásadní je v takovém případě nově řešit východní stranu plácku, ideálně variací na podobu zaniklého domku čp.63/I.

4. Vývoj pojmenování lokality

Plácek za školou v ulici Míru nemá oficiální pojmenování. Po celou svou existenci byl počítán za součást okolních ulic, zejména nynější Komenského a Smetanovy. Na indikační skice stabilního katastru z roku 1838 je označován nejzápadnější úsek dnešní Smetanovy ulice jako Alte Postgasse (Stará poštovní ulice).[204]

Počátkem 30. let 20. století v souvislosti s vlnou výstavby konstatovalo vedení města, že v Rokycanech je mnoho nepojmenovaných ulic. V říjnu 1934 kvůli tomu odložilo návrh na pojmenování jedné takové nové ulice na Habrmanovu (dnešní Švermova ulice na Rašínově) s tím, že se názvosloví se bude řešit najednou.[205] Dne 4. ledna 1935 se konala porada na městském úřadu o návrzích zvláštní komise, která navrhla změny v uličních názvech, přičemž změny se týkaly i některých ulic v starších částech Rokycan. 25. dubna 1935 návrhy komise posoudilo i zastupitelstvo. Mimo jiné navrženo ulici od obchodu pana Votrubce (dům čp.34/I) k domu čp.33/I č.kat.3764/4 nazvat ulice Františka Suchého. Zastupitelstvo tento návrh schválilo.[206] Z dosavadní Kasperovy ulice tak od roku 1935 vyčleněn nejzápadnější úsek (od Gottliebovy ke Komenského) včetně tohoto plácku, který získal samostatné pojmenování, občas variantně uváděné jako ulice děkana Suchého (například na mapě z roku 1940), podle Františka Suchého, rokycanského rodáka (1780–1851) a dlouholetého místního děkana.[207] Dne 7. září 1953 rozhodla rada MNV o přejmenování nejzápadnějšího úseku Smetanovy ulice, od křižovatky s Gottliebovou ulicí ke Komenského ulici, na Školní ulici.[208] Název se příliš neujal a hlavně, po demolicích v 60. - 80. letech zdejší zástavba prakticky zanikla. Formálně je nyní tento úsek komunikace řazen ke Smetanově ulici.

[1] Radní protokol, 17. 03. 1774 – 25. 10. 1776, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 90b, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 90b; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k090b, snímek 278.

[2] Matrika křtů Rokycany 1732–1771, s. 264, snímek 137, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067888/rokycany-04_1370-n

[3] Matrika křtů Rokycany 1732–1771, s. 293, snímek 151, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067888/rokycany-04_1510-n

[4] Matrika pohřbů Rokycany 1771–1784, s. , snímek 10, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067911/rokycany-27_0100-z

[5] Radní protokol, 03. 10. 1777 – 09. 10. 1781, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 93, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 93; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k093, snímek 42.

[6] Matrika křtů Rokycany 1732–1771, s. 385, snímek 197, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067888/rokycany-04_1970-n

[7] Radní protokol, 31. 05. 1775 – 21. 07. 1778, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 91, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 91; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k091, snímek 12.

[8] Radní protokol, 03. 10. 1777 – 09. 10. 1781, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 93, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 93; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k093, snímek 100.

[9] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SÚA, JK, i. č. 3888, kt. 1903.

[10] Radní protokol, 17. 07. 1789 – 20. 08. 1790, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 114, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 114; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k114, snímek 103.

[11] Radní protokol, 09. 07. 1789 – 29. 10. 1790, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 113, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 113; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k113, snímek 112.

[12] Radní protokol, 09. 07. 1789 – 29. 10. 1790, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 113, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 113; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k113, snímek 119.

[13] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 3, Rokycany 1997, s. 26.

[14] Purghart, F.: Domy na místě dnešní ZDŠ v ulici Míru, 1973, strojopis uložený v knihovně Muzea dr. B. Horáka.

[15] https://pamatkovykatalog.cz/kasna-15422374

[16] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SOkA Rokycany, AM Rokycany, I. odd., sign. A/v/15, kt. 98.

[17] Kronika města Rokycan 1836–1907, f. 62.

[18] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 3, Rokycany 1997, s. 26.

[19] Radní protokol, 31. 05. 1775 – 21. 07. 1778, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 91, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 91; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k091, snímek 122.

[20] Radní protokol, 02. 11. 1782 – 25. 05. 1784, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 1, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 1; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k001, snímek 287.

[21] Státní okresní archiv Rokycany, AMRO, kart. č. 122.

[22] 32. schůze obecního zastupitelstva, 1. 10. 1926.

[23] 120. schůze městské rady, 9. 3. 1933.

[24] 29. schůze obecní okrašlovací a komunikační komise, 15. 3. 1933.

[25] 6. schůze pléna MNV, 19. 10. 1951.

[26] 5. plenární zasedání MěstNV, 10. 11. 1969.

[27] Materiál pro jednání rady města, 24. 4. 2006, č. 2433, ID: 5038.

[28] Materiál pro jednání rady města, 24. 4. 2006, č. 2433, ID: 5038.

[29] Rokycanský deník, 15. 3. 2003.

[30] Materiál pro jednání rady města, 9. 1. 2006, č. 2010, ID: 4650.

[31] Rokycanské noviny, č. 7, 20. 7. 2004, s. 5.

[32] Materiál pro jednání rady města, 24. 4. 2006, č. 2433, ID: 5038.

[33] Rokycanský deník, 23. 3. 2007.

[34] Založeno na osobních zápiscích autora.

[35] Kronika města Rokycan 2009, s. 41.

https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=874019

[36] Kronika města Rokycan 2009, s. 7.

https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=874019

[37] Kronika města Rokycan 2009, s. 17.

https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=874019

[38] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SOkA Rokycany, AM Rokycany, I. odd. sign. B/I/27, kt. 101.

[39] Radní protokol, 1781–1789, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 96, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 96; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k096, snímek 139.

[40] Pek, B.: Poznámky k regulačním plánům města Rokycan, 1892.; https://encyklopedierokycan.wz.cz/regulacniplan1892.htm

[41] veřejná schůze pléna MNV, 26. 7. 1949.

[42] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=sm5&idrastru=D6-1_Plzen_2-6_1963

[43] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SÚA, JK, i. č. 3888, kt. 1903.

[44] Matrika pohřbů Rokycany 1771–1784, s. , snímek 9, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067911/rokycany-27_0090-z

[45] Radní protokol, 28. 05. 1771 – 01. 09. 1772, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 88, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 88; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k088, snímek 162.

[46] Radní protokol, 31. 05. 1775 – 21. 07. 1778, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 91, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 91; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k091, snímek 166.

[47] Radní protokol, 31. 10. 1776 – 08. 01. 1779, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 92, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 92; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k092, snímek 157.

[48] Radní protokol, 31. 10. 1776 – 08. 01. 1779, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 92, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 92; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k092, snímek 159.

[49] Matrika sňatků Rokycany 1771–1784, s. 15, snímek 11, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067903/rokycany-19_0110-o

[50] Matrika křtů Rokycany 1771–1784, s. 141, snímek 58, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067889/rokycany-05_0590-n

[51] Radní protokol, 02. 11. 1782 – 25. 05. 1784, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 1, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 1; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k001, snímek 35.

[52] Radní protokol, 02. 11. 1782 – 25. 05. 1784, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 1, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 1; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k001, snímek 235.

[53] Radní protokol, 02. 11. 1782 – 25. 05. 1784, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 1, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 1; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k001, snímek 248.

[54] Radní protokol, 02. 11. 1782 – 25. 05. 1784, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 1, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 1; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k001, snímek 360.

[55] Radní protokol, 02. 11. 1782 – 25. 05. 1784, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 1, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 1; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k001, snímek 303.

[56] Radní protokol, 02. 11. 1782 – 25. 05. 1784, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 1, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 1; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k001, snímek 305.

[57] Purghart, F.: Domy na místě dnešní ZDŠ v ulici Míru, 1973, strojopis uložený v knihovně Muzea dr. B. Horáka.

[58] Purghart, F.: Domy na místě dnešní ZDŠ v ulici Míru, 1973, strojopis uložený v knihovně Muzea dr. B. Horáka.

[59] Radní protokol, 1781–1789, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 96, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 96; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k096, snímek 91.

[60] Matrika křtů Rokycany 1771–1784, s. 616, snímek 173, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067889/rokycany-05_1740-n

[61] Matrika křtů Rokycany 1771–1784, s. 232, snímek 81, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067889/rokycany-05_0820-n

[62] Matrika křtů Rokycany 1771–1784, s. 241, snímek 86, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067889/rokycany-05_0870-n

[63] Matrika křtů Rokycany 1771–1784, s. 245, snímek 88, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067889/rokycany-05_0890-n

[64] Radní protokol, 02. 11. 1782 – 25. 05. 1784, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 1, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 1; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k001, snímek 398.

[65] Matrika křtů Rokycany 1784–1793, s. 3, snímek 3, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067890/rokycany-06_0035-n

[66] Radní protokol, 1781–1789, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 96, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 96; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k096, snímek 223.

[67] Radní protokol, 09. 07. 1789 – 29. 10. 1790, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 113, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 113; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k113, snímek 190.

[68] Purghart, F.: Domy na místě dnešní ZDŠ v ulici Míru, 1973, strojopis uložený v knihovně Muzea dr. B. Horáka.

[69] Radní protokol, 07. 01. 1812 – 22. 12. 1812, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 8, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 8; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k008, snímek 277.

[70] Matrika pohřbů Rokycany 1807–1814, s. 52, snímek 29, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067914/rokycany-30_0290-z

[71] Matrika sňatků Rokycany 1803–1815, s. 75, snímek 70, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067905/rokycany-21_0385-o

[72] Purghart, F.: Domy na místě dnešní ZDŠ v ulici Míru, 1973, strojopis uložený v knihovně Muzea dr. B. Horáka.

[73] Purghart, F.: Domy na místě dnešní ZDŠ v ulici Míru, 1973, strojopis uložený v knihovně Muzea dr. B. Horáka.

[74] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl II, Rokycany 1996, s. 50.

[75] 5. plenární zasedání MěstNV, 21. 10. 1974.

[76] Založeno na osobních zápiscích autora.

[77] Kronika města Rokycan 2009, s. 17.

https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=874019

[78] Kronika města Rokycan 2019, s. 39. https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=899958

[79] Rokycanské noviny, únor 2019, https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=892791

[80] Široký, R. - Wasková, M.: Rokycany čp. 33, Komenského ul., Archeologická studie pro stavbu školní tělocvičny, Plzeň 2006, s. 3.

[81] Široký, R. - Wasková, M.: Rokycany čp. 33, Komenského ul., Archeologická studie pro stavbu školní tělocvičny, Plzeň 2006, s. 18.

[82] Široký, R. - Wasková, M.: Rokycany čp. 33, Komenského ul., Archeologická studie pro stavbu školní tělocvičny, Plzeň 2006, s. 4–5.

[83] Široký, R. - Wasková, M.: Rokycany čp. 33, Komenského ul., Archeologická studie pro stavbu školní tělocvičny, Plzeň 2006, s. 5.

[84] Radní protokol, 31. 10. 1776 – 08. 01. 1779, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 92, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 92; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k092, snímek 219.

[85] Matrika křtů Rokycany 1771–1784, s. 19, snímek 14, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067889/rokycany-05_0140-n

[86] Matrika křtů Rokycany 1771–1784, s. 9, snímek 9, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067889/rokycany-05_0090-n

[87] Široký, R. - Wasková, M.: Rokycany čp.33, Komenského ul., Archeologická studie pro stavbu školní tělocvičny, Plzeň 2006, s. 5.

[88] Široký, R. - Wasková, M.: Rokycany čp. 33, Komenského ul., Archeologická studie pro stavbu školní tělocvičny, Plzeň 2006, s. 5.

[89] Široký, R. - Wasková, M.: Rokycany čp. 33, Komenského ul., Archeologická studie pro stavbu školní tělocvičny, Plzeň 2006, s. 14.

[90] Široký, R. - Wasková, M.: Rokycany čp. 33, Komenského ul., Archeologická studie pro stavbu školní tělocvičny, Plzeň 2006, s. 5.

[91] Radní protokol, 1781–1789, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 96, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 96; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k096, snímek 18.

[92] Široký, R. - Wasková, M.: Rokycany čp. 33, Komenského ul., Archeologická studie pro stavbu školní tělocvičny, Plzeň 2006, s. 6.

[93] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SOkA Rokycany, AM Rokycany, I. odd. sign. B/I/27, kt. 101.

[94] Široký, R. - Wasková, M.: Rokycany čp. 33, Komenského ul., Archeologická studie pro stavbu školní tělocvičny, Plzeň 2006, s. 6.

[95] Široký, R. - Wasková, M.: Rokycany čp. 33, Komenského ul., Archeologická studie pro stavbu školní tělocvičny, Plzeň 2006, s. 6.

[96] Radní protokol, 08. 01. 1793 – 20. 12. 1793, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 2, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 2; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k002, snímek 40.

[97] Radní protokol, 08. 01. 1793 – 20. 12. 1793, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 2, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 2; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k002, snímek 45.

[98] Široký, R. - Wasková, M.: Rokycany čp. 33, Komenského ul., Archeologická studie pro stavbu školní tělocvičny, Plzeň 2006, s. 6.

[99] Široký, R. - Wasková, M.: Rokycany čp. 33, Komenského ul., Archeologická studie pro stavbu školní tělocvičny, Plzeň 2006, s. 7.

[100] Široký, R. - Wasková, M.: Rokycany čp. 33, Komenského ul., Archeologická studie pro stavbu školní tělocvičny, Plzeň 2006, s. 7.

[101] Radní protokol, 08. 01. 1813 – 24. 12. 1813, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 9, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 9; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k009, snímek 329.

[102] Radní protokol, 08. 01. 1813 – 24. 12. 1813, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 9, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 9; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k009, snímek 346.

[103] Široký, R. - Wasková, M.: Rokycany čp. 33, Komenského ul., Archeologická studie pro stavbu školní tělocvičny, Plzeň 2006, s. 7.

[104] Radní protokol, 09. 01. 1816 – 24. 12. 1816, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 10, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 10; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k010, snímek 6.

[105] Široký, R. - Wasková, M.: Rokycany čp. 33, Komenského ul., Archeologická studie pro stavbu školní tělocvičny, Plzeň 2006, s. 8.

[106] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 3, Rokycany 1997, s. 25.

[107] Široký, R. - Wasková, M.: Rokycany čp. 33, Komenského ul., Archeologická studie pro stavbu školní tělocvičny, Plzeň 2006, s. 8.

[108] Široký, R. - Wasková, M.: Rokycany čp. 33, Komenského ul., Archeologická studie pro stavbu školní tělocvičny, Plzeň 2006, s. 9.

[109] Široký, R. - Wasková, M.: Rokycany čp.33, Komenského ul., Archeologická studie pro stavbu školní tělocvičny, Plzeň 2006, s. 14.

[110] Široký, R. - Wasková, M.: Rokycany čp. 33, Komenského ul., Archeologická studie pro stavbu školní tělocvičny, Plzeň 2006, s. 9.

[111] Široký, R. - Wasková, M.: Rokycany čp. 33, Komenského ul., Archeologická studie pro stavbu školní tělocvičny, Plzeň 2006, s. 14.

[112] 35. schůze obecního zastupitelstva, 22. 2. 1922.

[113] Široký, R. - Wasková, M.: Rokycany čp. 33, Komenského ul., Archeologická studie pro stavbu školní tělocvičny, Plzeň 2006, s. 9.

[114] 14. schůze městské rady, 9. 7. 1931.

[115] Široký, R. - Wasková, M.: Rokycany čp. 33, Komenského ul., Archeologická studie pro stavbu školní tělocvičny, Plzeň 2006, s. 9.

[116] 20. plenární zasedání MěstNV, 30. 10. 1984.

[117] 26. plenární zasedání MěstNV, 29. 10. 1985.

[118] 20. plenární zasedání MěstNV, 30. 10. 1984.

[119] 26. plenární zasedání MěstNV, 29. 10. 1985.

[120] 26. plenární zasedání MěstNV, 29. 10. 1985.

[121] 28. plenární zasedání MěstNV, 18. 2. 1986.

[122] 3. plenární zasedání MěstNV, 28. 10. 1986.

[123] Kronika města Rokycan 1986, f. 188.

[124] Široký, R. - Wasková, M.: Rokycany čp. 33, Komenského ul., Archeologická studie pro stavbu školní tělocvičny, Plzeň 2006, s. 9.

[125] Jindřich, K.: Rokycany, 1970, s. 68.

[126] 9. schůze rady MěstNV, 26. 4. 1977.

[127] Ustavující plenární zasedání MěstNV, 23. 6. 1981.

[128] 4. plenární zasedání MěstNV, 23. 2. 1982.

[129] 7. plenární zasedání MěstNV, 28. 9. 1982.

[130] 5. plenární zasedání MěstNV, 27. 4. 1982.

[131] 7. plenární zasedání MěstNV, 28. 9. 1982.

[132] 27. plenární zasedání MěstNV, 10. 12. 1985.

[133] 12. plenární zasedání MěstNV, 26. 4. 1988.

[134] Ustavující plenární zasedání MěstNV, 24. 6. 1986.

[135] 11. plenární zasedání MěstNV, 16. 2. 1988.

[136] 15. plenární zasedání MěstNV, 25. 10. 1988.

[137] Kronika města Rokycan 1988, f. 187. Hlas Rokycanska, č. 22, 2. 6. 1988, s. 1.

[138] Rokycansko, č. 27, 8. 7. 1993, s. 1.

[139] Kronika města Rokycan 1994, f. 17.

[140] Kronika města Rokycan 1994, f. 25.

[141] Rokycanský deník, 26. 1. 1995, s. 9.

[142] Rokycanský deník, 26. 1. 1995, s. 9.

[143] Rokycanský deník, 2. 8. 1997, s. 15.

[144] Rokycanský deník, 2. 8. 1997, s. 15.

[145] Rokycanský deník, 12. 7. 1997, s. 13.

[146] Rokycanský deník, 23. 8. 1997, s. 12.

[147] Rokycanský deník, 2. 8. 1997, s. 15.

[148] Rokycanský deník, 6. 8. 1996, s. 9.

[149] Rokycanský deník, 12. 8. 1996, s. 9.

[150] Rokycanský deník, 8. 8. 1997, s. 12.

[151] Rokycanský deník, 12. 7. 1997, s. 13.

[152] Rokycansko, č. 3, 24. 1. 1991, s. 2.

[153] Havrda, T.: Územní plán města Rokycan, 2000. / https://encyklopedierokycan.wz.cz/aglomeraceindex.htm /

[154] Materiál pro jednání rady města, 30. 5. 2005, č. 2099.

[155] Rokycanské noviny, č. 3, 20. 3. 2006, s. 1.

[156] Materiál pro jednání rady města, 5. 6. 2006, č. 2431, ID: 5182.

[157] Veřejné zakázky za rok 2006, www.rokycany.cz.

[158] Široký, R. - Wasková, M.: Rokycany čp. 33, Komenského ul., Archeologická studie pro stavbu školní tělocvičny, Plzeň 2006, s. 2.

[159] Široký, R. - Wasková, M.: Rokycany čp. 33, Komenského ul., Archeologická studie pro stavbu školní tělocvičny, Plzeň 2006.

[160] Široký, R. - Wasková, M.: Rokycany čp. 33, Komenského ul., Archeologická studie pro stavbu školní tělocvičny, Plzeň 2006, s. 13.

[161] Široký, R. - Wasková, M.: Rokycany čp. 33, Komenského ul., Archeologická studie pro stavbu školní tělocvičny, Plzeň 2006, s. 12.

[162] Široký, R. - Wasková, M.: Rokycany čp. 33, Komenského ul., Archeologická studie pro stavbu školní tělocvičny, Plzeň 2006, s. 15.

[163] Rokycanský deník, 13. 10. 2006.

[164] Usnesení zastupitelstva města, 4. 12. 2006, www.rokycany.cz.

[165] Oznámení o projednávání změny územního plánu č. 55, www.rokycany.cz

[166] Usnesení zastupitelstva města, 13. 8. 2007, www.rokycany.cz

[167] Zahájení zjišťovacího řízení k záměru zařazenému v kategorii II, www.rokycany.cz

[168] Oznámení veřejnosti – závěr zjišťovacího řízení Výstavba školní tělocvičny, Smetanova ul., www.rokycany.cz

[169] Rokycanský deník, 20. 3. 2007.

[170] Rokycanské noviny, č. 3, 20. 3. 2007, s. 1.

[171] Rokycanský deník, 20. 3. 2007.

[172] Rokycanské noviny, č. 4, 20. 4. 2007, s. 1.

[173] Investice roku 2007, příloha č. 2 k materiálu č. 5862, www.rokycany.cz

[174] Kronika města Rokycan, 2007, www.rokycany.cz

[175] Rokycanské noviny, č. 5, 20. 5. 2007, s. 1.

[176] Usnesení zastupitelstva města, 17. 12. 2007, www.rokycany.cz

[177] p%F8%EDloha k usnesen%ED %E8. 2408, www.rokycany.cz

[178] viz nákres Rokycanské noviny, č. 3, 20. 3. 2007, s. 1.

[179] Oznámení veřejnosti – závěr zjišťovacího řízení Výstavba školní tělocvičny, Smetanova ul., www.rokycany.cz

[180] Kronika města Rokycan 2019, s. 23. https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=899958

[181] Usnesení zastupitelstva města, 18. 5. 2020, https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=896773

[182] Usnesení zastupitelstva města, 22. 6. 2020, https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=897037

[183] Usnesení zastupitelstva města, 21. 12. 2020, https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=898443

[184] Usnesení zastupitelstva města, 29. 3. 2021, https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=899501

[185] Usnesení rady města, 2. 2. 2021, https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=898689

[186] Usnesení rady města, 5. 12. 2022, https://rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=906084

[187] Usnesení zastupitelstva města, 19. 12. 2022, https://rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=906168

[188] Rokycanské noviny, leden 2023, https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=906198

[189] Usnesení rady města, 10. 1. 2023, https://rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=906387

[190] Usnesení rady města, 28. 2. 2023; https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=906962

[191] Usnesení městského zastupitelstva, 13. 3. 2023; https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=907156

[192] Rokycanské noviny, květen 2023, https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=907584

[193] Usnesení městského zastupitelstva, 26. 6. 2023; https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=908252

[194] Územní plán Rokycan, změna č. 4; https://rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=910311

[195] Změna č. 4 ÚP Rokycany – návrh pro veřejné projednání, odůvodnění;

https://rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=906624

[196] Rokycanské noviny, listopad 2023, https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=909489

[197] Usnesení městského zastupitelstva, 9. 10. 2023; https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=909422

[198] Rokycanské noviny, listopad 2023, https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=909489

[199] Rokycanské noviny, leden 2024, https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=910200

[200] Rokycanské noviny, leden 2025, https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=914418

[201] Usnesení městského zastupitelstva, 2. 9. 2024; https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=913166

[202] Kronika města Rokycan 2013, s. 48.

https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=875553

[203] Materiál pro jednání rady města, 3. 10. 2005, bod č. 2410, ID:4328.

[204] Široký, R. - Wasková, M.: Rokycany čp. 33, Komenského ul., Archeologická studie pro stavbu školní tělocvičny, Plzeň 2006, s. 3.

[205] 32. schůze obecního zastupitelstva, 12. 10. 1934.

[206] 36. schůze obecního zastupitelstva, 25. 4. 1935.

[207] Rokycany, Historické a kulturní skizzy, Rokycany 1935, s. 27.

[208] Kronika města Rokycan 1951–54, f. 184.