Pražské předměstí: Zástavba západně od sídliště Hrudkovanka

Zatímco tvář větší části Pražského předměstí určují urbanistické novotvary sídlištních celků, v prostoru západně od sídliště Hrudkovanka, v cípu u soutoku Boreckého a Padrťského potoka, se zachoval poměrně rozsáhlý okrsek starší, pozvolna rostlé zástavby. Tato oblast nebyla dotčena plošnými demolicemi a uchovává si živelný půdorys šlahounu Pražského předměstí, který se vyvíjel podél tehdejší výpadové silnice na Osek. Osou této zástavby byla dnešní Tomáškova ulice, historická cesta na Osek. Celá oblast pak od konce 19. století prodělávala další růst a dílčí regulační zákroky (například vytýčení nové výpadovky z města v podobě dnešní Dvořákovy ulice nebo regulace Boreckého i Padrťského potoka). Okrsek je vymezen ulicemi Dvořákova, Mládežníků, Tomáškova a Soukenická a je zčásti součástí městské památkové zóny. Jedná se o největší fragment původní podoby předměstí, s velkou historickou a urbanistickou hodnotou.

Obsah

8.1. Tomáškova ulice. PAGEREF _Toc51862437 \h 1

8.1.1. Rauchovský statek čp.62/II. PAGEREF _Toc51862438 \h 1

8.1.2. Zástavba západní strany Tomáškovy ulice. PAGEREF _Toc51862439 \h 1

8.1.3. Dům čp.100/II (původní objekt z 19. století a novostavba sídla OSP). PAGEREF _Toc51862440 \h 2

8.1.4. Zástavba východní strany Tomáškovy ulice. PAGEREF _Toc51862441 \h 2

8.1.5. Kaple Panny Marie Sedmibolestné. PAGEREF _Toc51862442 \h 2

8.1.6. Původní protoindustriální zástavba podél Boreckého potoka (flusárna a tlukárny) PAGEREF _Toc51862443 \h 3

8.1.7. Ostrůvek (sportovní areál). PAGEREF _Toc51862444 \h 3

8.1.8. Technický vývoj Tomáškovy ulice. PAGEREF _Toc51862445 \h 4

8.1.9. Vývoj pojmenování Tomáškovy ulice. PAGEREF _Toc51862446 \h 4

8.2. Západní úsek ulice Mládežníků.. PAGEREF _Toc51862447 \h 5

8.2.1. Vznik a popis zástavby západního úseku ulice Mládežníků.. PAGEREF _Toc51862448 \h 5

8.2.2. Technický vývoj západního úseku ulice Mládežníků.. PAGEREF _Toc51862449 \h 5

8.3. Dvořákova ulice. PAGEREF _Toc51862450 \h 5

8.3.1. Stavebně-urbanistický vývoj a popis zástavby Dvořákovy ulice. PAGEREF _Toc51862451 \h 5

8.3.2. Technický vývoj Dvořákovy ulice a vývoj pojmenování PAGEREF _Toc51862452 \h 6

8.4. Bývalá hospodářská škola čp.228/II. PAGEREF _Toc51862453 \h 7

8.4.1. Příprava výstavby a popis areálu hospodářské školy. PAGEREF _Toc51862454 \h 7

8.4.2. Stavební vývoj objektu po roce 1945. PAGEREF _Toc51862455 \h 7

8.5. Gymnázium čp.1115/II. PAGEREF _Toc51862456 \h 8

8.5.1. Příprava a průběh výstavby. PAGEREF _Toc51862457 \h 8

8.5.2. Popis areálu gymnázia. PAGEREF _Toc51862458 \h 8

8.6. Regulace Boreckého potoka. PAGEREF _Toc51862459 \h 8

8.6.1. Starší projekty a příprava regulace Boreckého potoka. PAGEREF _Toc51862460 \h 8

8.6.2. Provedení regulace Boreckého potoka. PAGEREF _Toc51862461 \h 9

8.6.3. Další úpravy koryta Boreckého potoka. PAGEREF _Toc51862462 \h 9

8.7. Nové nábřeží Boreckého potoka v Tomáškově ulici PAGEREF _Toc51862463 \h 9

8.7.1. Urbanistický vývoj nového nábřeží Boreckého potoka. PAGEREF _Toc51862464 \h 10

8.7.2. Popis zástavby nového nábřeží Boreckého potoka. PAGEREF _Toc51862465 \h 10

8.8. Nové dopravní řešení oblasti (nový most). PAGEREF _Toc51862466 \h 10

8.8.1. Příprava a průběh výstavby nového mostu přes Borecký potok v Dvořákově ulici PAGEREF _Toc51862467 \h 10

8.8.2. Další stavební vývoj mostu přes Borecký potok v Dvořákově ulici PAGEREF _Toc51862468 \h 10

8.8.3. Nová lávka přes Borecký potok v Tomáškově ulici PAGEREF _Toc51862469 \h 11

8.1. Tomáškova ulice

Tomáškova ulice (též ulice Josefa Tomáška) odbočuje ze Soukenické před mostem přes Padrťský potok. Zatímco Soukenická pak přes most směřuje na Plzeňské předměstí, Tomáškova ulice uhýbá podél západní strany domu čp.62/II k severu a vede ke kapli u Boreckého potoka. Zde se dříve větvila na silnici do Volduch a do Oseka. Tomáškovou ulicí totiž běžela až do 20. století silniční výpadovka Rokycany-Osek a Rokycany-Volduchy. V roce 1833 proběhla za purkmistra Hejrovského úprava silnice na Osek. Byla kvůli ní zabrána část parcely u domu čp.62/II, v samotném intravilánu Rokycan se ale stavba silnice asi nijak zásadně neprojevila.[1]

Zdejší zástavba dobře fixuje hmotové a prostorové uspořádání Pražského předměstí z doby před plošnými demolicemi. Většinou přízemní domky na nepravidelných parcelách se tu řadí podél ulice (foto z r.2003). Památkově chráněný státem není žádný z nich a mnohé prošly četnými modernizacemi, ale jako celek jsou velmi hodnotné, protože jde o nejlépe zachovaný zlomek starého předměstí. Tato skupina domů podél Tomáškovy ulice a přilehlých ulic tak zasluhuje pečlivou ochranu před nevhodnými hmotovými a regulačními zásahy (foto z r.2003).

8.1.1. Rauchovský statek čp.62/II

Historickou zástavbu zde od jihu otevírá dominantní, na rohu Soukenické a Dvořákovy ulice situovaný, dům čp.62/II, zvaný Rauchovský, Rauchův nebo Fujerův (foto z r.2003). Byl postaven někdy před rokem 1770 bohatým měšťanem Janem Rauchem (mj. sponzorem mariánského sloupu na hlavním rokycanském náměstí) jako výstavný předměstský statek v pozdně barokním slohu. Podle Jana Šáry postaven dům čp.62/II v polovině 18. století.[2] Jeho číslo popisné, jež zapadá do souvislé řady, ukazuje, že tu určitě stával v roce 1771, kdy zavedeno označování domů.

Výstavbu honosného rodového sídla na předměstí Rokycan lze chápat z urbanistického pohledu jako jeden z prvních projevů nového poststředověkého myšlení, které již nespatřovalo hlavní hodnotu městského prostoru v tom, že je uzavřený vůči svému nebezpečnému přírodnímu zázemí. Rauchovský statek tak plní podobnou roli, jakou například v okolí Prahy v 18. století sehrávala hustá síť předměstských usedlostí. V roce 1784 asi dům poškodil požár města a poté obnoven v jednodušším, klasicistním slohu.[3] Příznačné pro jeho význam je, že Josefský katastr, tedy soupis nemovitostí z roku 1788, uvádí u toho objektu jako jediného na celém Pražském předměstí, že jde o „dům“, nikoliv o „domek“.[4] Výstavnost celé usedlosti dokládá i její popis z roku 1831. V přízemí hlavní budovy se nacházely 3 pokoje, 2 kvelby, sklep a kuchyně. Vše s klenutými zděnými stropy. V prvním patře 5 pokojů a kuchyně. Budova celá z kamene, střecha krytá taškami.[5] Rauchovský statek sestává z vlastního obytného domu, šestiosého patrového statku Fasáda naznačuje v detailech ostění oken, podokenních výplních a lisénách barokní inspiraci, byť už hodně prostoupenou klasicistní strohostí. Dvorní průčelí má původní pavlač nesenou na zděných pilířích. Dům je zachycen na vedutě Rokycan z roku 1817 i na kresbě města z roku 1830 od malíře Schönbergera. Jeho charakteristická silueta s barokně vykrajovanými bočními štíty a mansardovou střechou s volskými oky se od té doby nezměnila (foto z r.2003).

Roku 1986 provedeny v domě některé stavební úpravy, okolo roku 2000 pokryta střecha novými taškami, fasáda v současné době relativně zchátralá.[6] Užší okruh okolo domu vyznačuje pás stodol a jiných hospodářských stavení. Roku 1831 se tu udává jedna stodola (zčásti zděná, zčásti dřevěná), krytá šindelem a další hospodářská budova se stájí a kolnou (také zčásti dřevěná), tři chlévy a ještě jedna kolna.[7] V listopadu 1929 městská rada rozhodla, že se nepovoluje vjezd z Dvořákovy ulice do stodoly Františka Hořice na č.kat.312/2.[8] Šlo o stodolu u čp.62/II nejblíže Dvořákově ulici. František Hořice podal na okresní úřad proti rozhodnutí, kterým mu odepřeno stavební povolení na vjezd se stodoly na č.kat.312/2, stížnost a ta byla uznána za oprávněnou. V květnu 1930 proto stavební povolení městská rada vydala s tím, že odvolávat už se nebude.[9] Tento užší areál u čp.62/II je ohražen zdí s dvěma kovovými vraty (foto z r.1990). Vedle vrat stála do roku 1968 úzká novogotická branka s cimbuřím.[10] V polovině října 2005 provedena oprava plotu před domem, směrem do Soukenické ulice. Obnoveny zděné sloupky. Mezi nimi kovové kované mříže.[11] I přes jednoznačnou architektonickou hodnotu není dům čp.62/II dosud památkově chráněn. A pokud by měl být seznam státem chráněných kulturních památek v Rokycanech jakkoliv rozšiřován, měl by být tento dům jedním z kandidátů. Cenná přitom není jen architektura hlavní budovy, ale celý areál za domem, kde se torzovitě a po četných přestavbách dochovalo původní zemědělské hospodářství, jeden z mála skutečných agrárních statků na Pražském předměstí.

Rauchovský statek skutečně sahal daleko na sever od obytného domu. Nacházel se tu věnec hospodářských budov a také barokní altán čp.58/II. Ten je připomínaný už v Josefském katastru roku 1788 jako „lusthaus“.[12] Podle soupisu z roku 1831 byl jednopatrový, s kamennými zdmi.[13] To potvrzuje i císařský otisk mapy stabilního katastru z roku 1838, kde je objekt evidován jako nespalný. Podle M. Sedláka měl lomenou šindelovou střechu s těžkými, hřeby opatřenými dveřmi v kamenném ostění. Po jeho vnější zdi vedly dřevěné schody do patra na pavláčku se třemi okny. V patře byla světnice. Na altánu údajně letopočet 1764. Na střeše posazena větrná korouhev.[14] V roce 1897 adaptováno toto nádvorní stavení na byty.[15] V roce 1910 byl podle M. Sedláka objekt zbořen.[16] Patrně se ale jeho zdivo zčásti dochovalo v dnešním obytném domě čp.58/II, který je schován uvnitř bloku, v zahradě přístupné z Dvořákovy ulice za domem čp.62/II. V úrovni dnešní ulice Mládežníků končila zahrada Rauchovského domu jakousi stodolou s věžovitou průjezdní branou, která je zobrazena na císařském otisku mapy stabilního katastru z roku 1838 coby nespalná, tedy kamenná stavba. Její podoba je zachycena i na vedutě Rokycan z roku 1817 a na kresbě Rokycan z roku 1830. Šlo o vyšší věžovitý objekt stojící v linii zděné hradby zahrady. Brána vystupovala ve zdivu do úrovně prvního patra. V parteru vlastní průjezd, nad ním v patře okno. Budova zakončena podle kresby z roku 1817 mansardovou střechou barokních tvarů a rovněž fasáda zdobena štukem. Poněkud schematičtější kresba města Rokycan z roku 1830 detaily fasády nezachytila a vyobrazuje zde vysokou špičatou střechu. Není pravděpodobné, že stavba měla fortifikační funkci, spíše šlo o reprezentativní objekt, umocňující zámožnost majitele statku u čp.62/II. Ještě dál, až k Boreckému potoku sahaly zemědělské pozemky, náležející k čp.62/II.

8.1.2. Zástavba západní strany Tomáškovy ulice

Na jižním konci ulice u mostu přes Padrťský potok stojí dům čp.51/II (foto z r.2003). Podle K. Hofmana šlo o jeden z posledních rokycanských domů, který měl doškovou střechu.[17] Na mapě stabilního katastru z roku 1838 je přitom ale označen již jako nespalný, kamenný. V 2. polovině 19. století patřil barvíři Josefu Vojtovi, který si zde na břehu Padrťského potoka zřídil podlážku, na které máchal kůže, a k řece vyvážel vylouhované tříslo.[18] V domě čp.51/II se narodil vzdělanec Josef Wünsch (1842–1907). Slavného rodáka připomíná kovová pamětní deska odhalená 8. května roku 1932.[19] Má podobu jednoduchého kovového obdélníku s nápisem: „Zde se narodil 29. června 1842 prof. Josef Wünsch, spisovatel, cestovatel a dobrodinec rokycanského studentstva. Zemřel 20. listopadu 1907.[20] Dne 1. prosince 1931 vydáno městskou radou povolení umístit na čp.51/II (majiteli byli Alois a Ant. Procházkovi) pamětní desku Josefa Wünsche.[21] 8. května 1932 měla být tato pamětní deska převzata do správy obce.[22] 12. května 1933 projednávala obecní okrašlovací a komunikační komise poznatky a doporučení vzešlé z obchůzky Pražského předměstí. Komise mimo jiné doporučila, že se má opravit nátěr Wünschovy pamětní desky na domě pana Procházky.[23] V zahradě domku byly objeveny neolitické zásobní sídlištní jámy z doby okolo roku 2000 př.n.l., takzvané volutové kultury, s keramikou s rytou přetrhávanou výzdobou.[24] Jde o nejstarší doklad osídlení Rokycanské kotliny.

Na místě dnešního mostu přes Padrťský potok, zbudovaného roku 1936,[25] byl dříve brod, o něco severněji od dnešního mostu pak mezi domy čp.51/II a 52/II ústila do Tomáškovy ulice veřejná cesta s dřevěnou lávkou přes potok, takzvaná „Vojtovic lávka“. Až do stavby nového mostu v 30. letech 20. století to bylo jediné spojení této části města s Plzeňským předměstím. Po dokončení nového mostu pak Vojtovic lávka zrušena a cesta přičleněna k domu čp.51/II. Popis lávky i nového mostu v kapitole „Plzeňské předměstí“ – Soukenická ulice. Po regulaci potoka ve 30. letech 20. století se dům čp.51/II ocitl na okraji regulační zdi, podél které vedena cesta směrem k soutoku Boreckého a Padrťského potoka (takzvaný Ostrůvek – viz níže).

Sousední domek čp.52/II je přízemní, podélně orientovaný do ulice, s vysokou sedlovou střechou. V roce 1838 již označen na povinném císařském otisku mapy stabilního katastru jako kamenný, nespalný. V roce 1881 u něj postaven nový chlév (podle plánů Jana Šmause).[26] V roce 1912 pak na jihozápadní krátké křídlo vybíhající k břehu Padrťského potoka přistavěno patro.[27] Dům čp.109/II postavil jako přízemní mezi roky 1816-1820 Václav Brejcha, kterému zde patřily rozsáhlé pozemky podél Boreckého potoka. Tehdy to byla ještě stavba ze spalného materiálu, jak ukazuje císařský otisk stabilního katastru z roku 1838. Okolo roku 1850 nechal jeho syn Josef Brejcha (1821-1898), pozdější starosta Rokycan, zvýšit dům o patro a doplnit o pavlač a verandu. Na dvoře tehdy vyrostla stáj.[28] V této podobě se objekt víceméně dochoval do počátku 21. století. Dne 13. dubna 2006 povoleny stavební úpravy rodinného domu čp.109/II, spojené se změnou užívání na prodejnu, včetně zřízení nového bytu. Stavebníkem byla firma BOKRAZ KOVO. Termín dokončení stanoven do 31. prosince 2007.[29] V roce 2007 pak skutečně objekt čp.109/II prochází celkovou rekonstrukcí, při níž zvýšeno zdivo v 1. patře o asi půl metru a nad něj postavena nová střecha, o něco vyšší a s poněkud odlišným tvarem, ve střeše zřízeno obytné podkroví. V polovině dubna 2007 už má dům novou střechu, včetně vikýřů a krytiny, dále nová okna, ale chybí ještě oprava fasády. Ještě v srpnu 2007 rekonstrukce domu pokračuje. V polovině října 2007 rekonstrukce domu téměř hotova. Budova získala v rámci důkladné a vkusně provedené rekonstrukce novou fasádu a střechu s půdní vestavbou. Dům ale ještě neobýván. V 2. polovině listopadu 2007 působí rekonstrukce objektu jako zcela hotova, ale vnitřek stále neužíván.[30] 12. dubna 2007 také firma BOKRAZ KOVO, s.r.o. podala žádost, doplněnou 3. července 2007, o vydání územního rozhodnutí o umístění stavby a stavebního povolení pro stavbu: Přístavba a stavební úpravy kolny za účelem zřízení prodejny a bytu na pozemcích: stavební parcely 321 a pozemkové parcely 183/1 v kat. území Rokycany, tedy dům čp.109/II. 18. července 2007 oznámil městský úřad zahájení společného územního řízení o umístění stavby a stavebního řízení a nařídil veřejné ústní jednání na 23. srpna 2007.[31]

8.1.3. Dům čp.100/II (původní objekt z 19. století a novostavba sídla OSP)

Sousední dům čp.100/II původně stával v hloubi rozsáhlého pozemku, daleko od ulice. I on patřil rodině Brejchů. Podle K. Hofmana šlo o nějaké podružné stavení, snad skleník s obytnou místností pro správce.[32] Tomu by nasvědčoval i fakt, že dům ještě není zobrazen na katastrální mapě z roku 1838. Nebyl obsažen ani v dodatečných zákresech na indikační skice oné mapy, kde se objevují změny v průběhu 40. let 19. století.[33] Na katastrální mapě ze 70. let 19. století už tu jakýsi objekt je a pak je doplněn v rámci zákresu revizí, kdy došlo k posunu jeho půdorysu (možná ale nešlo o přestavbu jako spíš o korekci zaměření objektu).[34] Každopádně vznikl až druhotně, někdy v 2. polovině 19. století. Josef Brejcha dům přestavěl. Okolo zřízena rozsáhlá anglická zahrada s cementovým kruhovým bazénem a vodotryskem. Bazén a vodotrysk napájeny z nádrže, umístěné pod střechou domu čp.109/II. Zahrada byla od Padrťského potoka chráněna kamennou zídkou. Ze zahrady dokonce nějaký čas měla vést soukromá dřevěná lávka přes Padrťský potok, do Soukenické ulice. Poté, co ji odnesla velká voda, už nebyla obnovena. Okolo roku 1900 bazén zavezen.[35] Od roku 1902 přešel objekt čp.100/II do majetku rodiny Sedlákových. V letech 1925-26 byla původně soukromá usedlost přeměněna na činžovní dům se 4 byty.[36]

Po 2. světové válce se na pozemku u domu čp.100/II usídlil Okresní průmyslový podnik (OPP). Přesto, že už v roce 1968 při revizi územního plánu město nedoporučovalo další rozvoj podniku v této lokalitě a namísto toho jej hodlalo přemístit mimo obytné území města, došlo k pravému opaku.[37] Po jistou dobu ovšem město plánovalo na tomto pozemku postavit novou mateřskou školu. Na podzim 1974 rada MěstNV schválila výkup zahrady paní Strakové včetně domku čp.100/II.[38] Někdy mezi srpnem a listopadem 1976 pak rada MěstNV souhlasila s výkupem pozemku č.kat.183/2 s tím, že na zbytek pozemku a dům čp.100/II si město vyhradí předkupní právo.[39] V dubnu 1977 rada MěstNV souhlasila s dočasným propůjčením zahrady č.kat.183/6 u domu čp.100/II oddílu lukostřelby.[40] V roce 1977 přispěl městu jistou částkou na výkup čp.100/II i ONV.[41] V říjnu 1977 rada MěstNV uložila provést do 31. prosince 1977 výkup čp.100/II pro účely přípravy předškolského zařízení.[42] V listopadu 1977 rada MěstNV ovšem nesouhlasila se zvýšením kupní ceny za čp.100/II.[43] V dobových pramenech uváděno, že MěstNV v roce 1977 vynaložil na výkup nemovitostí pro budoucí výstavbu mateřské školky 37 708,10 Kčs.[44] Roku 1977 také obyvatelům domu, který měl být přebudován na mateřskou školu, přidělen náhradní byt v panelovém domě čp.149/II na Jižním předměstí.[45] Dle plánu z prosince 1979 se měla v následujícím roce provést příprava projektové dokumentace pro výstavbu nové mateřské školy v prostoru na bývalé Strakově zahradě (tedy u čp.100/II).[46] Dne 6. května 1980 o tomto plánu jednala rada MěstNV. Město už prý projednalo zařazení stavby školky do Volebního programu Národní fronty. Plánované zahájení výstavby v roce 1980, školka by byla budována jako součást výstavby bytových jednotek na Železné. Původně sice mělo jít o dodavatelskou akci, ale následně prý rozhodnuto zařadit do Akce Z (a využít tedy brigádnickou výpomoc).[47] V červnu 1981 se stále zmiňuje mateřská škola jako jedna z plánovaných Akcí Z na následující pětiletku (1981-85). Investice měla dosáhnout 5 000 000 Kčs a hrazena by byla ze sdružených finančních prostředků.[48]

Pak ale přišel zlom. Dne 16. března 1982 rada MěstNV souhlasila s vyjmutím akce výstavba mateřské školy z volebního programu. S výstavbou nové školky se prý uvažuje v prostoru u ZŠ park Pionýrů (nynější základní škola T. G. Masaryka), v souvislosti s připravovanou přestavbou historického jádra města.[49] V září 1982 se kromě toho národní výbor zmiňuje, že doporučeno akci vypustit, protože došlo ke snížení porodnosti a celostátně se omezuje investiční výstavba.[50] V roce 1985 už na místě původní zahrady domu čp.100/II probíhá výstavba nového sídla Okresního průmyslového podniku (OPP).[51] Pokračovala i v roce 1986.[52] Směrem do Tomáškovy ulice vyrostl zcela nový administrativní objekt, jednopatrový funkcionalistický kvádr s plochou střechou. Uliční průčelí stojí na zvýšeném suterénu (foto z r.2003). Nicméně hmotovou strukturu ulice naštěstí nijak zásadně nerozrušil. V dobovém kontextu šlo aspoň o proporčně uměřenou novostavbu. Rovněž tak v architektonickém detailu to byla stavba OPP relativně kultivovaná. Problémem ale bylo, že rozsáhlý okolní areál zůstal fakticky průmyslovou zónou, přitom se nacházel na okraji historického předměstí a přírodně velmi hodnotného soutoku Padrťského a Boreckého potoka. Šlo o urbanistický omyl, který na desítky let poznamenal (a stále poznamenává tuto lokalitu). Původní dům čp.100/II z 19. století zůstal zachován uvnitř tohoto areálu, znehodnocený účelovými přestavbami na průmyslovou skladovou budovu, ale hmotově prakticky nezměněný. Uliční novostavba sídla OPP převzala jeho číslo popisné čp.100/II. Po roce 1989 brzy OPP zanikl a budova se proměnila na sídlo různých firem a kanceláří. Od ledna 1994 tu například sídlila redakce týdeníku Rokycansko (později Rokycanský deník).[53] V roce 2000 zakoupila objekt čp.100/II Okresní správa sociálního zabezpečení a poměrně nákladným způsobem jej přestavěla.[54] Nedošlo sice k žádným zásadním změnám hmoty budovy, ale proměnou prošly prakticky všechny stavební detaily (nová fasáda, nová okna, vchodové dveře) a vnitřní vybavení místností i chodeb.

Zbytek plochy bývalé zahrady a dvora u čp.100/II nadále vyplňují průmyslové haly a dílny, které tu vykonávají a rozšiřují své aktivity i v polistopadovém období. Největší z nich, patřící firmě PATTERN HG, a.s., získala 19. prosince 2001 samostatné číslo popisné čp.1157/II. 18. srpna 2008 pak samostatné číslo popisné čp.1240/II nabyl i objekt na stavebním pozemku č.kat.4299, taktéž v nádvoří za čp.100/II. Stále tu přežívá i původní historický objekt čp.100/II, kterému ovšem někdy po roce 2015 vydáno nové samostatné číslo popisné čp.1317/II tak, aby se odlišil od uliční správní budovy z 80. let. Už předtím v roce 2007 procházel tento historický objekt na stavební parcele č.kat.512 v nádvoří areálu rekonstrukcí. 24. července 2007 vydal městský úřad územní rozhodnutí o pro nástavbu objektu na pozemku č.kat.512. Podle projektu mělo dojít k stavebním úpravám, kterými měl být zvýšen hřeben střechy z 6,1 m na 8,175 m a změněno užívání místností v 1. patře objektu z kanceláří na sklady a půdu.[55] V 2. polovině listopadu 2007 má už budova sejmutou střechu a na ní probíhá přístavba nového zdiva. Počátkem února 2008 historická budova stále prochází rekonstrukcí, probíhají práce na nové střeše. Práce na opravě tohoto objektu pokračovaly i v následujících měsících a ani dle stavu z konce srpna 2008 není akce dokončena.[56] Důkladná oprava pak byla dokončena a dům získal novou fasádu a střechu. Hmotově si udržel proporce původního domu z 19. století, nyní ovšem coby komerční objekt.

8.1.4. Zástavba východní strany Tomáškovy ulice

Protější uliční fronta je tvořena převážně původními předměstskými domky. Směrem od jihu k severu (tedy k Boreckému potoku) zde stojí jako první přízemní domek čp.127/II, nalepený na západní stěnu Rauchovského domu čp.62/II (foto z r.2003). Má čtyřosé průčelí se zmodernizovanými okny, ale hmotově je zachován původní dispozici. Střecha je sedlová. Podle čísla popisného vznikl někdy okolo roku 1830. Dle katastrální mapy z roku 1838 byl ještě postaven ze spalného materiálu. Srovnání s vedlejší mohutnou hmotou barokního statku jen umocňuje, jak skromným a nevelkým stavením je čp.127/II. Po povodni v srpnu 2002 přidělila obec majitelce domu Ing. Janě Křížové dotaci z Povodňového fondu ve výši 79 216 Kč na opravu.[57] O přidělení rozhodlo zastupitelstvo v červenci 2003.[58] Vedle plynule navazuje dům čp.108/II. Jde o přízemní domek se sedlovou střechou a tříosým průčelím. Hmotově je podobný sousednímu čp.127/II, se kterým je v poslední době i majetkově propojen. Číslo popisné řadí jeho vznik někam na počátek 19. století. Mapa roku 1838 ho rovněž označuje za spalný (dřevěný objekt). V říjnu 1933 vydáno stavební povolení pro K. a B. Lukešovi na zřízení dveří na místě jednoho okna v domě čp.108/II.[59] Sousední dům čp.61/II si mimořádným způsobem uchoval původní dispozici i vnější podobu z doby okolo poloviny 19. století (foto z r.2003). Vzhledem k tomu, že je součástí navazující řady čísel popisných, musel tu stát již v roce 1771, kdy zavedeno označování domů. Roku 1838 ještě označen jako spalný, současnou podobu získal asi poté. Nízké přízemní stavení má podobu zděné chalupy s drobnými proporcemi, do ulice orientované kratší štítovou stranou s dvouosým průčelím a půdním okénkem. Střecha je polovalbová. Obývané bylo jen přízemí. K domu přísluší mimořádně malý dvorek. V září-říjnu 1991 byl dům citlivě opraven, na střechu položena nová krytina z eternitových tašek, interiér adaptován na saunu.[60] Asi nejlépe dokumentuje podobu zástavby této části města v předindustriálním období.

Objekt čp.60/II je drobný přízemní domek. Do ulice orientovaný kratší stranou s dvouosým průčelím. Na místě současné valbové střechy se možná dříve nacházel uliční štít. Číslo popisné opět ukazuje na kontinuální existenci domu na této parcele přinejmenším od roku 1771. Roku 1838 ještě na mapě stabilního katastru označen coby spalný. Roku 1851 pak vypracoval tesařský mistr Matěj Páník rozpočet na jeho přestavbu. Chybí ovšem doklady o tom, zda skutečně provedena, ale je to pravděpodobné.[61] V roce 1907 vyrostly na dvoře podle plánů Štěpána Wolfa hospodářské budovy (chlév a stodola).[62] Někdy mezi léty 1838 a 1846 se k severní straně domu čp.60/II připojil hmotově podobný drobný domek čp.135/II, do té doby součást dvora domu čp.59/II, snad tu stála stodola nebo kůlna.[63] V odhadní listině z roku 1846 se popisuje jako přízemní, s jednou místností a „výstupkem“ (menší komorou). Z druhé strany měla být další světnice s „kvelbem“ (krámkem) a pod ní sklep. Stav domu označen jako dobrý. Vzadu dvorek a na něm stodola krytá šindelem. Její stav popsán jako „špatný“.[64] V červenci 1930 vydáno stavební povolení pro Kateřinu Hubertovou na přestavbu dřevěných kolen na zděné v domě čp.165/II.[65] V polovině září 1930 vydáno užívací povolení pro Kateřinu Hubertovou na kůlnu v nádvoří u čp.165/II.[66] Vzhledem k tomu, že dům čp.165/II měl v té době jiného majitele a osoba toho jména se objevuje jako majitelka domu čp.135/II, lze soudit, že zpráva se týká tohoto objektu v Tomáškově ulici. 10. listopadu 1932 v domě čp.135/II došlo k požáru. O požáru pak podána městské radě zpráva policejního úřadu.[67] V polovině prosince 1932 K. Šaškovi uloženo odstranit závady v domě čp.135/II zjištěné po požáru.[68]

V domě čp.59/II od počátku 20. století funguje hospoda Na Hradčanech.[69] Má podobu rozložité chalupy, která je do ulice otočena kratší štítovou stěnou s polovalbou. Dům má obytné 1. patro v podkroví (foto z r.2003). V detailu zmodernizován, ale hmotově zachovalá ukázka měřítek staré zástavby předměstí. I on tu stál již v roce 1771. Podle mapy z roku 1838 šlo o zděné, nespalné stavení. Podle K. Hofmana byl roku 1921 přečíslován na čp.308/II, ale jde o omyl.[70] Toto číslo měla totiž v té době obecní cihelna v Čechově ulici na Jižním předměstí. Roku 1941 byly interiéry hospody přebudovány novým hostinským Františkem Dubnem. Zřízen tu lokál pro 60 lidí a salónek pro 15 lidí.[71] Od roku 1961 převzal hospodu podnik Restaurace a jídelny.[72] Na rok 1970 tu dle výhledu na 4. pětiletku hodlal provést částečnou přestavbu nákladem 50 000 Kčs.[73] Podle zprávy z dubna 1968 ale rekonstrukce měla proběhnout už roku 1969. Mělo jít o výstavbu nového „sociálního zařízení“ nákladem 20 000 Kčs.[74] V říjnu 1984 se uvádí, že město musí vyřešit nalezení náhradního bytu pro Emilii Dubnovou z čp.59/II.[75] Počátkem června 1993 byla hospoda znovuotevřena po dlouhodobé rekonstrukci, která se ale neprojevila na vnější tváři objektu.[76]

Na místě domu čp.313/II, stojícího na nároží ulice Tomáškova a Mládežníků, se rozkládala ještě dle mapy z roku 1838 jen zahrada přináležející k sousednímu domu čp.59/II. Jeho majitel si tu pak někdy na konci 19. století postavil dílnu. Patrně šlo o Josefa Stibrala, výrobce pilníků, který vlastnil čp.59/II od roku 1892. Takto ji roku 1895 popisuje M. Sedlák: „dílenská budova“. Prý šlo o úzký domek s velkým očazeným komínem na taškové střeše. Na okoseném rohu byla umístěna plynová lucerna.[77] Vlastní popisné číslo získal dům až po roce 1920, kdy se dům osamostatnil. V únoru 1922 se už uvádí, že Josef Dušek koupil od J. Štíbrala hostinec na Hradčanech, po oddělení od čp.59/II opatřen číslem popisným čp.313/II.[78] V roce 1925 se naopak čp.313/II připisuje hostinci Na Hradčanech (měl být oddělen od čp.59/II). Alespoň tak je objekt evidován v žádosti J. Čihulky o hostinskou koncesi, kterou v únoru 1925 schválilo zastupitelstvo s tím, že jde jen o prodloužení tradiční koncese na v tomto hostinci.[79] Dům pak prošel přestavbou, protože 11. června 1928 městská rada vydala obývací a užívací povolení J. Čihulkovi na úpravy v domě čp.313/II. Podle radních ale bude nutno odstranit garáž.[80] Dnes je dům čp.313/II přízemním, ale vcelku mohutným objektem se sedlovou střechou a tříosým průčelím do Tomáškovy ulice (okna již modernizovaná). Měřítkově zapadá do charakteru zdejší zástavby. Za domem čp.313/II odbočuje z této ulice směrem k východu ulice Mládežníků, se zajímavou drobnou zástavbou chudinských domků z 19. století (o ní viz níže).

Na protějším nároží této ulice stojí přízemní dům čp.54/II, další původní zemědělská usedlost. Číslo popisné opět naznačuje na existenci už k roku 1771. Roku 1838 byl objekt označen jako nespalný. Indikační skica k mapě z roku 1838 ukazuje, že tu okolo poloviny 19. století docházelo ještě k podstatnějším změnám v půdorysné dispozici.[81] Zdá se, že dům dříve ještě více zužoval nynější Tomáškovu ulici a že celá usedlost měla jinou dispozici rozložení jednotlivých objektů. Podle M. Sedláka se domu říkalo „U Boháčů“.[82] Dnes má charakter přízemní chalupy s polovalbovou střechou ve dvouosé štítové fasádě. Podélnou stranou s tříosou fasádou natočen dům do Tomáškovy ulice. Další objekty se k němu řadí z ulice Mládežníků a celá usedlost má půdorys písmene U. V detailu je zmodernizován, ale měřítkově jde o původní předměstskou zástavbu. I vedlejší dům čp.53/II patří k původním usedlostem minimálně z roku 1771. Podle M. Sedláka se tu říkalo „U Pecnů“.[83] Roku 1838 ještě označen objekt jako spalný. Koncem srpna 1927 městská rada rozhodla, že lhůta ke zřízení mozaikového chodníku před čp.53/II se prodlužuje o 1 rok.[84] V září 1928 pak radní majitelce domu A. Wünschové opět prodloužili lhůtu pro výstavbu chodníku před čp.53/II do 1. října 1929.[85] Jde o přízemní dům se sedlovou střechou, hledící do Tomáškovy ulice relativně dlouhou, sedmiosou fasádou, která si udržela štukový eklektický detail s okenními šambránami a profilací korunní římsy, patrně z počátku 20. století. Sousední dům čp.113/II vznikl, podle poněkud vyššího čísla popisného, až počátkem 19. století. Šlo o rozšíření zastavěného území města do původních luk. Roku 1838 označen jako nespalný. Je to jednoduchá stavba, podélně orientovaná k ulici čtyřosým průčelím a sedlovou střechou. Kratší dvouosá štítová stěna s polovalbou je natočena do dvora. Za domem hospodářská stavení, připomínka původního agrárního charakteru předměstí. V roce 1905 zde proběhla adaptace dílny na obytný pokoj s kuchyní. Plán vypracoval stavitel Hynek Šmolík, nová obytná část měla mít mansardovou střechu.[86] V říjnu 1928 rozhodla městská rada, že vlastnici domu čp.113/II se prodlužuje lhůta na zřízení chodníku, kanalizace a okapových žlabů naneurčito, dokud obec nevyřeší otázku prodloužení uličního kanálu.[87] Po povodních v srpnu 2002, kdy byl dům poškozen, dostala jeho majitelka Hana Dorundová dotaci z Povodňového fondu na nutné opravy ve výši 80 000 Kč.[88] 19. srpna 2003 o tom rozhodlo zastupitelstvo.[89]

Následuje přízemní domek s obytným 1. patrem v podkroví čp.227/II. Vznikl na počátku 20. století jako typ modernější městské zástavby. Čtyřosé symetrické uliční průčelí má dochována původní okna a detaily štukového členění fasády. V patře zděný vikýř do podkroví. V květnu 1931 získal František Staníček od městské rady stavební povolení na zřízení výkladní skříně v čp.227/II.[90] V květnu 1933 vydáno stavební povolení pro K. Houšku na zřízení dvou podkrovních místností v čp.227/II.[91] Obývací a užívací povolení uděleno K. Houškovi na tyto dvě podkrovní místnosti v čp.227/II v červnu 1933.[92] Při povodni v srpnu 2002 byl dům poškozen. Je omšelý, ale má cenné dochované stavební detaily.

8.1.5. Kaple Panny Marie Sedmibolestné

Na severním konci ulice stojí památkově chráněná klasicistní kaple Panny Marie Sedmibolestné (foto z r.2003). Byla zde postavená v letech 1767-68 z peněz, které na tento účel odkázala jistá Rosina Krieslová (zemřela roku 1767[93]). Dříve zvána neformálně také „Osecká kaple“.[94] Je to skromná stavba na čtvercovém půdorysu, který v zadní části vybíhá v půlkruh. Zachycena je už na vedutě města z roku 1817 a už tehdy nebyla odlišná od své nynější podoby. Opravena byla roku 1858.[95] Stála za okrajem tehdejších Rokycan, uprostřed luk, hned vedle Boreckého potoka. Fasáda má štukový dekor na nároží s pilastry s čabrakovým motivem (foto z r.2003). V kamenném překladu nad vchodem vytesáno: „R. 1991 ERECTA AD 1768 R. 1858“. Vchodová strana zakončena trojúhelníkovým zděným štítem. Okna mají kamenné ostění s uchy. Sedlová střecha krytá taškami. Uvnitř je kaple zaklenuta českou klenbou, v oltářové straně nika. V roce 1814 nebo 1815 bylo okolo kaple vysázeno na počest vítězství Rakouska nad Napoleonem pět lip.[96] Na vedutě z roku 1817 tu zachyceny schematicky dva stromy, převyšující mírně svou výškou kapli. Podle Karla Hofmana koncem 90. let 20. století čtyři z těchto lip ještě stály.[97] V roce 2005 ale u kaple stojí už jen jedna stará lípa a ani u ní není stoprocentně jisté, zda opravdu pochází z počátku 19. století. Každopádně jde o velmi starý strom. Roste tu i podle stavu k roku 2018.

Od roku 1958 je objekt památkově chráněn státem.[98] Postupně ale chátral. Až v roce 1991 byla zdevastovaná kaplička znovu důkladně opravena. Nejprve položena na střechu nová tašková krytina. V září 1991 osekány zpráchnivělé vnější omítky až na holé zdivo. Současně s tím odstraněn i poslední původní čabrakový motiv na fasádě, který se nacházel napravo od vchodu do kapličky. Poté nahozeny pod odborným dozorem nové omítky a obnoveny původní tvary fasády, včetně čabrak, které zrekonstruovány na všech stranách průčelí, a dalších do té doby již kvůli zchátralosti nečitelných tvarů. V říjnu 1991 pak fasáda natřena barvami. Současně s opravou fasád provedena i výměna dveří, ta nová jsou jen částečně podobná těm původním. Kovový kříž umístěný na špičce štítové stěny byl opraven. Novou tvář získal i interiér, do kterého se vrátila socha Panny Marie. Na její opravu se již měsíce předtím pořádaly každou neděli před kapličkou sbírky. Terén v okolí kapličky byl srovnán, částečně odkopán. Směrem k vchodu položena krátká dlážděná cesta a v okolí kaple vysázeny stromky.[99] Dne 27. října 1991 kaple opětovně vysvěcena. Obřad provedl kněz Oldřich Kolář, člen schönstadtského mariánského hnutí.[100] Na zasedání městského zastupitelstva 25. června 1992 pak rozhodnuto převést kapli i s okolním pozemkem o rozloze cca 60 metrů čtverečních do majetku děkanského úřadu, tedy zpět římsko-katolické církvi.[101] V srpnu roku 2002 zaplavil kapli rozvodněný Borecký potok. Římskokatolická církev pak obdržela z rozpočtu Plzeňského kraje na opravu objektu účelovou dotaci 30 000 Kč v rámci programu Obnovy kulturních památek.[102]

Zajímavé je, že až do regulace Boreckého potoka ve 30. letech 20. století stála kaple na jeho severním, nikoliv jižním břehu jako dnes, a od Tomáškovy ulice byla přístupná po mostě. Po tomto mostě původně, ještě po celou první republiku, vedla veškerá doprava z Rokycan na Osek a Volduchy. Byla to dřevěná stavba, 9 metrů dlouhá. Krajní pilíře zděné, uprostřed dřevěná bárka.[103] Pak při regulaci koryto potoka posunuto k severu, čímž se kaple ocitla na jeho jižním břehu. Přes vodní tok pak zbudována nová železobetonová lávka (viz níže).

8.1.6. Původní protoindustriální zástavba podél Boreckého potoka (flusárna a tlukárny)

U kapličky se při břehu Boreckého potoka rozkládala zemědělská periferie Rokycan. Soustřeďovaly se tu některé živnosti, využívající energii vodního toku i odlehlejší polohu. Roku 1813 se při Boreckém potoku, severně od Rauchova domu čp.62/II připomíná takzvaná flusárna. Ve flusárnách se z popela vyrábělo draslo používané pak například k výrobě mýdel.[104] Tato flusárna je na mapě stabilního katastru z roku 1838 zachycena jako malý spalný (dřevěný) objekt bna obdélném půdorysu, stojící zhruba v místech nynějšího silničního mostu přes potok v Dvořákově ulici. Je k vidění dokonce na vedutě Rokycan z roku 1817. Tato relativně detailní kresba města byla pořízena ze svahů Oseckého vrchu, někde poblíž Osecké silnice. Přímo v jejím popředí je proto zachycena na jižním břehu potoka dřevěná stavba se sedlovou střechou, krytou šindelem. Na katastrální mapě ze 70. let 19. století již flusárna zakreslena není.[105]

V 2. polovině 19. století vyrostly podél potoka tlukárny. Tedy protoindustriální zařízení na drcení kůry, ze které se získávalo tříslo na vydělávání kůží. Kladiva na drcení kůry poháněla síla vodního toku.[106] Vedl k nim krátký vodní náhon. Jedna z tlukáren stála východně od kapličky, zhruba v prostoru dnešní vilové zástavby na nábřeží Boreckého potoka. Šlo o objekt čp.158/II. Postaven pravděpodobně v 2. polovině 19. století. Na mapě stabilního katastru z roku 1838 ani na její indikační skice ještě zakreslen není. Na mapě ze 70. let 19. století už ano, byť jako dodatečný zákres.[107] Patrně tu ale existovala o něco dříve (možná jako efemérní, v katastru neevidovaná stavba). Poprvé se připomíná roku 1861.[108] V roce 1895 ji M. Sedlák popisuje takto: „Nevelká dřevěná bouda a nepatrný zděný domek pro tlukače. K ní uzounká cesta. Vodu dodávala tlukárně struha od jízku pod Kalvárií. Ta by vedena pod boudou a tunelem i pod domkem, podběhla cihlový můstek pod příjezdovou cestou a brala se pak prudkým proudem do mělké, rybníku podobné nádrže, ve kterou se před kapličkou rozléval Borecký potok. Jez pod mostem u kapličky stáčel vodu z nádrže do strouhy před tlukárnou, zatímco koryto vlastního potoka pod jezem se naplnilo zpravidla jen tehdy, když spustili stavidla nebo za povodně.“[109] V roce 1919 požádal Lev Brejcha, majitel čp.158/II úřady o povolení k výstavbě dílny na cementové zboží u svého domu. Navrhl proto změnu regulační čáry. Šlo o jakousi předzvěst budoucí regulace celé oblasti (viz níže). Nová regulační čára měla vést od jihovýchodního rohu domu čp.227/II (majitelka Marie Staníčková), kde by ulice měla šířku 12 metrů, až k Boreckému potoku, kde by ulice měla 16 metrů šířky.[110] Šlo tedy o postoupení cca 84 čtverečních metrů veřejného statku paní Marii Staníčkové a Lvu Brejchovi z veřejné cesty č.kat.2889/4 a také části stávajícího brodu.[111] Brejcha totiž navrhl, že zároveň provede zavezení brodu, který tu překračoval Borecký potok vedle tehdejšího mostku a zajistí i vyrovnání terénu ulice. Postavil by také kanalizační větev o délce 32 metrů a u mostu by vydláždil rampu (obec by poskytla materiál). Obecní komise souhlasila, upozornila ale, že je nutno vzít ohled na budoucí regulaci potoka. Stavět se smělo jen minimálně 4 metry od regulační čáry. V prosinci 1919 tento záměr schválilo i zastupitelstvo.[112] Plán na úpravu regulační čáry pak úředně zveřejněn a nebyly proti němu námitky. Zastupitelstvo proto v květnu 1920 znovu potvrdilo tento záměr.[113] Na podzim 1920 po demolici původních tlukárenských objektů postavil na jejich místě architekt Lev Brejcha dva nové domky.[114] Na podzim 1920 požádal Brejcha o povolení k jejich výstavbě. 2. listopadu 1920 se konalo stavební řízení.[115] Lev Brejcha nechal zároveň roku 1920 postavit nový jez na Boreckém potoce.[116] V dubnu 1921 projednávalo městské zastupitelstvo konkrétní smlouvu o majetkoprávních i urbanistických aspektech Brejchových investic. Konkrétně šlo o zrušení brodu a postoupení části brodiště od Boreckého potoka do soukromého majetku Lva Brejchy z čp.158/II. Brejcha nyní hodlal fakticky zabrat a zasypat i cíp, který tvořil Borecký potok před náhonem na kolářskou dílnu pana Josefa Sedláka čp.105/II. Zasypaný cíp měl být proti potoku ohražen jakousi primitivní regulací, 30 metrů dlouhou zdí 60 cm širokou. V cípu stávala rampa brodu, který měl tedy definitivně zaniknout. Městská rada souhlasila s plánovanou výstavbou na východní straně pily, ale nesouhlasila se zamýšlenou výstavbou domů na tarasní zdi u Boreckého potoka, a to z důvodů estetických i s ohledem na budoucí regulaci potoka. Zastupitelé pak návrh rady schválili. [117] V květnu 1932 mělo zastupitelstvo města projednávat výkup vodních práv příslušejících k vodním dílům u čp.105/II a čp.158/II na Boreckém potoce. Šlo o přípravu na chystanou regulaci potoka, ale bod stažen z programu.[118]

Dům čp.158/II se proměnil na patrovou vilku, která se později ve 30. letech 20. století zařadila do skupiny dalších vilek na nově zbudovaném nábřeží Boreckého potoka. Objekt se sedlovou střechou byl patrně za socialismu poškozen amatérskou přestavbou původního zaobleného uličního přízemního traktu s terasou na neforemný socialistický přízemní kvádr se suterénní garáží. Jde o ukázku pronikání sovětské sídlištní estetiky i do individuálního stavitelství té doby. V Rokycanech se tyto, často svépomocně prováděné neforemné přístavby, objevovaly v desítkách případů. Zde ale působí v jinak elegantním souboru vilek na nábřeží obzvlášť rušivě.

Ještě koncem 20. let 20. století v domě čp.158/II uváděn jako majitel František Jelínek a nacházela se tu pila. 8. července 1925 odhadnut objekt čp.158/II na 120 000 Kč, 17. září 1929 na 165 000 Kč.[119] Božena Včalová, majitelka čp.158/II, požádala v roce 1933 o povolení k rozdělení pozemku č.kat.1822 a stavební parcely č.kat.519 na stavební místa. Dne 1. března 1933 konáno místní řízení. Pozemek č.kat.1822, na kterém vybudován dům čp.158/II, měl být oddělen podle pily postavené na pozemku č.kat.519.[120] 9. března 1933 městská rada doporučila ke schválení, přičemž ale rada mluví o parcelaci pozemků č.kat.1822 i č.kat.1825.[121] V dubnu 1933 pak záměr odsouhlasilo i obecní zastupitelstvo.[122] V roce 2004 začala přestavba domu čp.158/II, který se měl podle projektu Ivany Loukotové změnit na bytovou vilu se 4 samostatnými bytovými jednotkami. Kvůli nárůstu obyvatel a potřebě nových parkovacích míst navrhla projektantka zjednosměrnění Tomáškovy ulice v jejím nábřežním úseku.[123] Počátkem roku 2005 ale ještě zůstával provoz obousměrný.

Součástí původních tlukáren byl i dům čp.105/II, který má dnes charakter secesní vilky (foto z r.2003). V roce 1838 ještě nestál, neuvádí ho tu ani indikační skica k mapě stabilního katastru, která evidovala i dodatečné změny během 40. let 19. století.[124] Na katastrální mapě evidenční ze 70. let 19. století už je zakreslen.[125] Vznikl druhotnou parcelací na místě původních luk. V roce 1898 jej rodina Brejchů prodala Emilu Veselému, který vlastnil další tlukárny proti proudu potoka (viz výše, v popisu zástavby v ulici K Borku). Současnou podobu získal buď počátkem 20. století, nebo roku 1920 (v tom případě by šlo o druhý ze dvou výše uváděných domků, které nechal postavit Lev Brejcha).[126] Má podobu přízemní vilky s 1. patrem v podkroví. Do ulice otočen dvouosým průčelím, vlevo předstupuje rizalit, respektive štítový trakt, zakončený zdobnými vyřezávanými prvky dřevěného krovu. Fasáda eklektická, s intaktně dochovanou štukovou výzdobou. Profilované šambrány oken. Nad okny v přízemí rovné suprafenestry, okno ve štítové stěně v 1. patře má klenák. Fasáda v parteru s rustikou, na okrajích bosáž. Jde o poměrně vzácný, beze zbytků dochovaný slohový útvar, který by měl být citlivě udržen i při případné budoucí opravě omšelého domu. Dne 9. listopadu 1928 městskou radou vydáno stavební povolení pro Josefa Sedláka na přístavbu dílny u čp.105/II.[127] Už 17. prosince 1928 rada vydala Josefu Sedlákovi užívací povolení: na dílnu u čp.105/II.[128] Okolo domku čp.105/II se rozkládá nevelký dílenský areál, nástupce tlukárny. Za první republiky zde byla autoopravna, dílna a prodejna ojetých automobilů. Někdy po roce 1948 koupil dům Okresní průmyslový podnik. Samotnou vilu ale později prodal do soukromých rukou.[129] Počátkem února 2008 na pozemku mezi domem čp.105/II a Boreckým potokem vyrůstá novostavba, zatím jen hrubé zdivo bez střechy, hotové do úrovně 1. patra. Koncem července 2008 už stavba prakticky dokončena včetně oken, chybí jen barevná úprava fasády. Dle stavu z 2. poloviny srpna 2008 už proveden i barevný nátěr fasády a novostavba, byť asi ještě nevyužívaná, už je po stavební stránce zcela dokončena.[130] Dne 22. září 2011 objekt dokončen a získal číslo popisné čp.1295/II.[131] Má podobu připomínající rodinný domek, přízemní, s dalšími místnostmi v 1. patře v podkroví. Do ulice otočen štítovou stěnou, střecha sedlová. Za domem čp.105/II se ještě v areálu bývalého Okresního průmyslového podniku nachází objekt čp.617/II, jeden z tamních výrobních objektů, který získal vlastní číslo popisné za okupace ve 40. letech 20. století, kdy protektorátní úřady vymáhaly důsledné označení všech samostatně stojících staveb.

V květnu 1932 mělo zastupitelstvo města projednávat výkup vodních práv příslušejících k vodním dílům u čp.105/II a čp.158/II na Boreckém potoce. Šlo o přípravu na chystanou regulaci potoka, ale bod stažen z programu.[132] Předtím, než se domy čp.158/II a čp.105/II staly integrální součástí nového vilového nábřeží, muselo město podniknout složité a nákladné regulační kroky, kterými bylo výrazně posunuto koryto potoka. V červnu 1932 jedná obecní zastupitelstvo definitivně o výkupu vodních práv u domů čp.105/II (majitel Josef Sedlák) a čp.158/II (majitel Václav a Božena Včalovi). V případě domu čp.158/II se uvádí, že vodní dílo je toho času nepoužíváno. Šlo o vodní náhon a odpad. Před provedením zamýšlené regulace Boreckého potoka bylo toto nutno vyřešit. Dle projektu regulace se pro dům čp.158/II měl jako náhrada zřídit 300 metrů dlouhý přívodní náhon začínající u „domu paní Nové ve vinici“ (bývalá tlukárna čp.163/II na rohu dnešních ulic Strmá a K Borku, viz výše), který by si ovšem si vyžádal značný náklad. A vyřešení přívodu k čp.105/II by zase zkomplikovalo regulaci nábřežní ulice. V roce 1932 se navíc začalo mluvit o možnosti zřídit koupaliště pod Kalvárií nebo pod Husovými sad a i toto by podléhalo souhlasu majitelů vodních práv. Rozhodnuto proto raději vykoupit vodní práva a odstranit vodní díla, o čemž jednáno s městskou radou. Majitelka čp.158/II Včalová chtěla od obce za to pruh pozemku ke korytu Boreckého potoka a souhlas od obce, že jí povolí parcelaci tohoto pozemku, Včalová také žádala, aby obec při eventuální výstavbě mostu přes Borecký potok od Osecké silnice požadovala zřízení průjezdu pod mostem v pokračování plánované 8 metrů široké cesty podél levého břehu Boreckého potoka. S majitelem čp.105/II panem Sedlákem dohodnuto, že dostane přilehlý pruh pozemku (jeho západní hranice od dolního konce odpadové strouhy na č.kat.184 kolmo na osu regulovaného potoka) a město si nechá 3 metry široký pruh podél potoka, přičemž obec bude Sedlákovi dodávat se slevou elektrickou energii. Záměr schválen.[133]

8.1.7. Ostrůvek (sportovní areál)

Existence a další rozrůstání průmyslového areálu okolo bývalého Okresního průmyslového podniku čp.100/II v Tomáškově ulici je urbanistickým defektem, který by měl být výhledově napraven redukcí této zóny, situované na dotyku s potenciálně velmi zajímavou oblastí na soutoku Padrťského a Boreckého potoka. Jen samotný nejzazší cíp při soutoku obou vodních toků si podržel rekreační charakter a je veřejně přístupný. Jde o sportovní areál, zvaný Ostrůvek.

Původně se tato vlhká louka č.kat.186 na poloostrově sevřeném Padrťským a Boreckým potokem, západně od Tomáškovy ulice, nazývala Strakojc nebo Sedlákojc louka.[134] Po 1. světové válce začala být využívána pro sportovní účely. Od obce si ji pronajal Klub krasobruslařů a velocipedistů a podle obecní kroniky tu 4. července 1924 otevřel tři tenisové dvorce.[135] Ve skutečnosti ale 4. července 1924 zastupitelstvo teprve jednalo o pronájmu louky č.kat.186 klubu bruslařů a velocipedistů na zřízení tenisového hřiště. Tenisové kurty se do té doby nacházely v obecní zahradě u nádraží, 29. března 1919 tam městská rada prodloužila nájem až do roku 1928, pozemek ale měl být zabrán pro rozšíření železniční trati. Tenisté proto požádali o pronájem louky č.kat.186. Plánovali zde zřídit ihned tři tenisové kurty a čtvrtý výhledově. Areál měl být oplocen a měl sem být přenesen dřevěný pavilon ze stávajícího hřiště. Přístup měl být po jednoduché lávce přes Padrťský potok (dnešní pěšina mezi Padrťským potokem a domem čp.51/II ještě totiž neexistovala, tudíž přístup z Tomáškovy ulice po pravém břehu potoka nebyl možný). Městská rada s pronájmem souhlasila. Na zastupitelstvu se sice ozvaly názory, zda místo není nevhodné, protože jde o záplavové území, ale nakonec pronájem schválen.[136] V srpnu 1928 jednalo obecní zastupitelstvo o prodeji pozemku č.kat.186 Velocipedisticko-bruslařskému klubu. Pozemek č.kat.186 měl plochu 4781 čtverečních metrů a ležel mezi Padrťským potokem a zahradou paní Strakové. Byl sice usnesením obecního zastupitelstva ze 4. července 1927 pronajat tenisovému odboru velocipedisticko-bruslařského klubu do 30. dubna 1930 a tenisový odbor tam zřídil tenisové hřiště a později tam z děkanského rybníčku přeneseno i kluziště, ale v roce 1928 oznámil klub, že břeh pozemku u Boreckého potoka trpí podemíláním a požádal obec o zabezpečení břehu. Komisionelní šetření potvrdilo, že břeh se vymílá a vypracován projekt zabezpečení břehu s odhadovanými náklady 6 - 10 000 Kč. Městská rada pak navrhla pozemek raději prodat nájemci. Klub nabídl 3000 Kč, městská rada navrhla 5000 Kč. Projednání tohoto bodu ale vyvolalo na schůzi velkou debatu. Sociální demokrat J. Hofman navrhl stáhnout věc z programu, protože o pozemek má zájem i DTJ. Komunista Jan Hořice ale prohlásil, že DTJ nejde o tento konkrétní pozemek, chce prý jen nějaký obecní pozemek. Jenže město by podle KSČ mělo najít pozemky oběma dělnickým tělocvičným jednotám, tedy nejen sociálnědemokratické DTJ. Schváleno pak odložení bodu do příští schůze, do posouzení nabídky DTJ.[137] Už v březnu 1928 městská rada doporučila obecnímu zastupitelstvu prodat pozemek č.kat.160 /sic!/ Bruslařsko-velocipedistickému klubu za 4 000 Kč.[138] Rada města v květnu 1928 obecnímu zastupitelstvu doporučila prodat č.kat.186 bruslařsko-velocipedistickému klubu za 5000 Kč. Radní prohlásili, že je nutno urychlit i vyřízení podobné žádost DTJ o pozemek.[139] V červnu 1928 souhlas s prodejem č.kat.186 bruslařsko-velocipedistickému klubu vyslovila i obecní finanční komise.[140]

V květnu 1929 mělo o prodeji pozemku pro účely velocipedisticko-bruslařského klubu rozhodnout obecní zastupitelstvo, ale starosta sdělil, že zástupci občanských stran a KSČ navrhli stáhnout bod z programu. Jan Hořice z KSČ pak oznámil, že jeho strana požaduje týdenní odklad, protože bude zároveň požadovat pozemek u lisovny pro FDTJ. Blok občanských stran ve shodě s KSČ zároveň zablokoval i plánovaný prodej pozemků na místě nynějšího koupaliště pod Husovými sady do majetku DTJ. Sociální demokrat František Pokorný pak kritizuje společný postup občanských stran a KSČ.[141] Dne 23. května 1929 národní demokrat J. Zápotočný na schůzi městské rady jménem občanských stran navrhl z programu zítřejší schůze obecního zastupitelstva stáhnout otázku prodeje pozemků Bruslařsko-velocipedistickému klubu a DTJ. Vytkl vedení obce, že jsou tyto dvě otázky spojovány. Nakonec schváleno stažení z programu.[142] Až 9. května 1930 pozemek č.kat.186 prodán na základě rozhodnutí obecních zastupitelů sportovnímu klubu do osobního vlastnictví.[143] Ani tentokrát se ale prodej pozemku č.kat.186 bruslařsko-velocipedistickému klubu na tenisové hřiště neobešel bez vyostřené a zpolitizované atmosféry. 30. dubna 1930 vypršel bruslařsko-velocipedistickému klubu pronájem pozemku a hrozilo, že každá další povodeň odplaví další kus břehu pod zahradou pana Sedláka. Proto bylo nutno provést opravy břehů a vyjasnit majetkové poměry okolo tohoto pozemku. O parcelu se prý uchází i DTJ (pokud nezíská od města část obecní louky pod Husovými sady naproti školnímu a fotbalovému hřišti, což prý dosud nebylo vyřízeno). DTJ nabídla dle protokolu z 19. dubna 1928 za pozemek č.kat.186 5000 Kč a 5. května 1930 oznámila, že hodlá nabídnout dokonce 6 000 Kč a je ochotna dát víc, než jakákoliv jiná nabídka od případného zájemce. Jenže 7. května 1930 městská rada trvala na prodeji bruslařsko-velocipedistickému klubu za 5000 Kč, protože klub provedl na pozemku úpravy za 40 000 Kč a nabídka DTJ je jen demonstrativní. Město konstatuje, že pozemek č.kat.186 má plochu 4781 čtverečních metrů a hospodářsky nemá pro obec příliš velký význam, protože je opakovaně zaplavován. Městská rada požadovala, aby budoucí majitel souhlasil s veřejným přechodem pozemku od ulice takzvané „Psinky“ (poblíž nynější ulice U Soutoku) nejkratším směrem na protější školní hřiště (nynější fotbalový stadion pod Husovými sady), prostřednictvím lávek, zřízených přes Padrťský a Borecký potok. Na plénu zastupitelstva ale Josef Hofman trvá na stanovisku, že nabídka DTJ není jen demonstrativní, protože tato tělovýchovná organizace potřebuje hřiště. Bude mít 25. výročí a není kde cvičit. František Zrzavecký sděluje, že DTJ prý byl přislíben pozemek pod Strání za 14 000 Kč, uvízlo to ale v obecním zastupitelstvu. Zrzavecký požaduje, aby občanské strany přislíbily, že pokud pozemek č.kat.186 připadne bruslařsko-velocipedistickému klubu, nebudou levici blokovat nalezení jiného pozemku pro DTJ. Václav Laipold osvětluje, že obec nechce prodat DTJ pozemek pod Strání, protože nechce kouskovat obecní majetek. Komunista Jan Hořice pak prohlásil, že „má dojem, že sociální demokraté těžce nesou, že dnes již nemohou vládnouti jako dříve. Musí ale konečně poznati, že jejich vládě je konec.“. Nakonec schválen prodej parcely č.kat.186 bruslařsko-velocipedistickému klubu dle návrhu městské rady 17 hlasy.[144] Bruslařsko-velocipedistický klub mezitím ještě zvýšil svoji nabídku na odkup pozemku č.kat.186 o 1 000 Kč.[145]

V červnu 1930 na vědomí vzaty městskou radou náčrtky na výstavbu železobetonové hráze v severozápadní části tenisového hřiště č.kat.186 a rozhodnuto, že zeď se má postavit ihned.[146] Koncem srpna 1930 pak městskou radou na vědomí vzat náklad 11 789,37 Kč na výstavbu ochranné betonové zdi při Boreckém potoku na č.kat.186.[147] Šlo o ochranu proti odplavování pozemku. Plány z počátku 30. let na zřízení přemostění Padrťského a Boreckého potoka prostřednictvím lávky vedené z nynější ulice U Soutoku přes Ostrůvek (podrobněji o nich v kapitole „Plzeňské předměstí“) nebyly realizovány. Při regulaci Boreckého potoka v 30. letech se ale výrazně změnila podoba této lokality. V červenci 1933 městskou radou na vědomí vzat výsledek jednání s tenisovým a bruslařským klubem o dispozicích ohledně regulace Padrťského potoka v sousedství jeho pozemku.[148] V roce 1935 město jedná o prodeji části nábřeží Boreckého potoka Josefu Sedlákovi a „Lawn-tenisovému klubu“. 15. října 1935 konáno komisionelní řízení o žádosti Sedláka o pronájem části nábřeží u upravovaného Boreckého potoka. Regulací potoka totiž vznikla za zahradou č.kat.182 Josefa Sedláka, mezi novým korytem a hřištěm tenisového klubu volná plocha, kterou chtěli pan Sedlák, tenisový klub a pan Straka získat k zaokrouhlení svého majetku. Městský technický znalec ing. Moucha ale konstatoval, že prodej pozemku je nevýhodný, protože ho prý bude zapotřebí při budoucí regulaci k výměně za rozšíření nábřeží na levém břehu Boreckého potoka, až se bude parcelovat pozemek č.kat.182. V důsledku tohoto stanoviska pan M. Straka upustil od zájmu o odkup. Poté se pan Sedlák domluvil s tenisovým klubem, že si plochu rozdělí mezi sebe s tím, že východní část měla připadnout Sedlákovi až k hranici, kterou byla přímka vedená od zděného pilíře v severozápadním cípu zahrady č.kat.183/2 na bod 14 metrů západně od prodloužené západní hranice zahrady č.kat.182. Společně pak požádali o pronájem. Chtěli ale nejprve, aby obec předtím dala do 1. března 1936 zavézt staré koryto Boreckého potoka, které je prý semeništěm komárů. 31. října 1935 městská rada souhlasila a doporučila ke schválení. V listopadu 1935 na schůzi obecního zastupitelstva schváleno.[149]

Později tu bylo lukostřelecké hřiště.[150] Lukostřelecký oddíl zde sídlil od roku 1955.[151] Při revizi územního plánu v roce 1968 sem (na lukostřeleckou louku) MěstNV doporučil situovat komplex plaveckého bazénu, společně s novými parními lázněmi a vodoléčbou. Stavba měla vyrůst sdruženými finančními prostředky města, dalších úrovní národních výborů a místních organizací ČSTV, Komunálních služeb, OÚNZ, Svazarmu atd.[152] Rozhodnutí o přemístění zamýšleného bazénu bylo pravděpodobně utilitárně motivováno lepší dodávkou vody pro bazén v této, nízko ležící lokalitě.[153] V červnu 1972 ale oznámil pan Mašek poslancům MěstNV, že rada národního výboru navrhla změnu územního plánu, konkrétně změnu v umístění plaveckého bazénu. Plénum změny odsouhlasilo.[154] Plavecký bazén tu tedy nakonec nezbudován. V červnu 1972 se ale na MěstNV mluví o tom, že by měl být vybudován nový areál lukostřeleckého oddílu náhradou za stávající lukostřelnici rušenou kvůli nové výstavbě.[155] Na místě lukostřelecké louky totiž vyrostl volejbalový sportovní areál. Otevřen v květnu 1975. Patřil TJ RND Rokycany.[156] Lukostřelci se z pozemku odstěhovali. Volejbalový areál byl budován od roku 1972.[157] Za rok 1972 vytvořeno při této akci dílo v hodnotě 92 800 Kčs (původní plán přitom předpokládal jen 10 000 Kčs) a prostavěno rovněž 92 800 Kčs (oproti plánovaným nákladům 10 000 Kčs).[158] V plánu výstavby na rok 1973 počítáno u akce výstavba sociálního zařízení oddílu odbíjené TJ RND s náklady 67 000 Kčs a vytvořením hodnoty 137 200 Kčs.[159] Ve zprávě o plnění celoměstského závazku za 1. pololetí 1973 uváděno, že na akci výstavba sociálního zařízení TJ RND vytvořena hodnota 72 000 Kčs, náklady dosáhly 34 000 Kčs. Odpracováno zde 2 810 brigádnických hodin (z toho 1 241 zdarma).[160] Za celý rok 1973 zde proinvestováno 79 000 Kčs (oproti původnímu plánu 67 000 Kčs). [161] Podle návrhu rozpočtu na rok 1974 zde mělo být prostavěno 81 000 Kčs (v jiném pramenu uváděno 78 500 Kčs[162]), přičemž hodnota vytvořeného díla vyčíslena na 100 000 Kčs.[163] OV ČTO poskytl na výstavbu sociálního zařízení klubu odbíjené 50 000 Kčs.[164] Za 1. pololetí 1974 prostavěno na areálu 47 000 Kčs. V témž dokumentu se ale na jiném místě uvádí prostavěná suma 40 200 Kčs (hodnota díla 50 300 Kčs). V září 1974 již je objekt sociálního zařízení v hrubé části hotov, stavba prý probíhá bez obtíží, provádí se vnitřní omítky, instalace vody, kanalizace a elektroinstalace.[165] V prosinci 1974 uváděno, že sociální zařízení TJ RND odbíjená bude hotovo ještě do konce roku.[166] Za rok 1974 tu celkem prostavěno 82 948,88 Kčs (původní plán 81 000 Kčs).[167] Celkové náklady na tuto akci spočteny na 269 000 Kčs.[168] Součástí sportoviště byla 4 hřiště krytá antukou, dvě šatny, klubovna, sauna, záchody s umývárnou. Hřiště mělo noční osvětlení.[169] Na podzim 1974 také souhlasila rada MěstNV se záměrem TJ RND se zahájením projektových prací na výstavbě kryté haly na volejbal. Podmínila to ale souhlasem ONV.[170] I zpráva z roku 1976 o koncepci rozvoje Kultury volného času na léta 1976-80 počítala se zastřešením volejbalového hřiště. [171] Krytá hala tu ale nakonec nevyrostla.

Pro svoji polohu se oblast nazývá „Ostrůvek“ nebo „Na Ostrůvku“. Roku 2002 zaplaven celý areál do výše 150 cm. Brigádnickou prací členů volejbalového klubu pak postupně opraven.[172] Volejbalový klub požádal 18. dubna 2005 město o odprodej přístupové cesty do areálu, která vede po pravobřežní regulační zdi Padrťského potoka. Šlo o to, že tato cesta v majetku obce zůstávala neupravená, se stále patrnými následky povodně. Na nábřeží tu chybělo zábradlí a chodcům, zejména dětem hrozil pád do potoka.[173] V červnu 2005 ale městská rada tento záměr odmítla. Odbor rozvoje města navrhl, aby obec sama cestu opravila a aby se pokusila na tuto investici získat dotaci z povodňových fondů.[174] V září 2005 vzala městská rada na vědomí informace o chystané opravě cesty a pověřila odbor rozvoje města, aby prověřil možnosti získání dotace.[175] Rozpočet na tuto akci (oprava nábřežní cesty v délce 120 m odhadnut na 200 000 Kč).[176] Na rok 2008 požádal volejbalový klub město o investiční dotaci 218 000 Kč na opravu fasádu, okna a odpady. Zastupitelstvo města 10. března 2008 odsouhlasilo nakonec dotaci ve výši 120 000 Kč.[177]

8.1.8. Technický vývoj Tomáškovy ulice

V září 1928 městská rada rozhodla, že do rozpočtu na rok 1929 se zařadí příspěvek 3000 Kč pro okresní správní komisi na úpravu Osecké silnice za podmínky, že válcován bude i povrch silnice ve městě.[178] Ta tehdy probíhala v ose nynější Tomáškovy ulice a pak Soukenickou ulicí na Nerudovo náměstí. V říjnu 1928 se pak radní usnesli, že podmínky pro poskytnutí 3000 Kč okresu na válcování Osecké silnice se ruší za předpokladu, že okres v roce 1929 přikročí k úpravě Puchmajerovy ulice.[179] Koncem listopadu 1930 při jednání o návrhu obecního rozpočtu na rok 1931 se městská rada usnesla zakročit u okresu za úpravu okresní silnice od Železné ke kapličce na Osecké silnici (tedy v linii Nerudovo náměstí – Soukenická – Tomáškova).[180] V září 1931 se městská rada rozhodla za účelem prodloužení plynovodu k novostavbě V. Včaly v Puchmajerově ulici (čp.475/II) provést devinkulaci vkladní knížky městské spořitelny.[181] V květnu 1932 rozhodla městská rada, že o žádosti obyvatel Puchmajerovy ulice o úpravu této ulice bude informován okresní úřad, aby ji upravil se státní a zemskou subvencí aspoň v roce 1933.[182] V lednu 1933 prezentovala levicová opozice na schůzi obecního zastupitelstva návrh programu boje s nezaměstnaností. Mimo jiné se doporučuje vydláždit Oseckou silnici ve městě až k rozcestí s Voldušskou silnicí.[183] Je nutno zopakovat, že tento silniční tah tehdy probíhal z Nerudova náměstí Soukenickou a Tomáškovou ulicí.

12. května 1933 projednávala obecní okrašlovací a komunikační komise poznatky a doporučení vzešlé z obchůzky Pražského předměstí. Komise mimo jiné doporučila, že v Puchmajerově ulici se má doplnit chodník při domcích a proveden až k Veverkově ulici (dnes ulice Mládežníků a. u domu Skalovic (čp.52/II) se má zřídit chodník jen v nejnutnějších rozměrech[184] V červnu 1936 jedná obecní zastupitelstvo o schválení půjčky 400 000 Kč z penzijního fondu úředníků městských železáren, na úhradu některých investic v rozpočtu na rok 1936. 12. května 1936 městská rada doporučila tuto půjčku 400 000 Kč ke schválení. Mimo jiné se předpokládalo použít část půjčky na nouzové práce, třeba na úpravu ulice na levém břehu Boreckého potoka u novostaveb paní Včalové a na konci Puchmajerovy ulice (30 000 Kč). Na schůzi zastupitelstva ale Rudolf Kadláček požaduje stáhnout věc z programu a nechat projednat jednotlivými volebními skupinami. Obecní zapisovatel ale reagoval, že půjčku lze schválit s tím, že městská rada bude pak moci posoudit jednotlivé položky, na které má být částka použita, což nakonec schváleno.[185] Na další schůzi v červnu 1936 pak obecní zastupitelstvo řešilo půjčku 400 000 Kč na úhradu investic za rok 1936 schválenou na předchozí schůzi obecního zastupitelstva znovu. Poté, co věc městská rada 22. června 1936 projednala, byly provedeny některé změny plánovaných investic. Navrženo 30 000 Kč původně určených na úpravu ulice u novostaveb paní Včalové použít rovněž na drobné úpravy v různých částech města.[186] V roce 1939 město jedná o uzavření půjčky 150 000 K z fondu pro mimořádné výdaje městských železáren na dlažbu a kanalizaci Puchmajerovy ulice. V září 1939 se uvádí, že obec už provedla dlažbu a kanalizaci v této tehdejší Puchmajerově ulici v délce 60 metrů, a to u domů čp.59/II, čp.313/II a čp.54/II. Tato akce provedena na účet nouzových prací za rok 1939. Úpravu zbývající části ulice od hotového úseku až k Boreckému potoku doporučila 10. srpna 1939 městská rada uhradit půjčkou 150 000 K, což v září 1939 na schůzi obecního zastupitelstva schváleno.[187]

V 1. polovině roku 1964 vyasfaltován chodník v Tomáškově ulici, od objektu Plzeňského díla majitele pana Sedlák (patrně dům čp.105/II, který měl ve 40. letech 20. století jako majitele Josefa Sedláka) k restauraci Hradčany.[188] Dle harmonogramu ze září 1969 zamýšlel MěstNV zajistit v roce 1972 zpracování projektu na generální opravu komunikace, veřejného osvětlení a chodníků v Tomáškově ulici (včetně nábřežního úseku) nákladem 37 000 Kčs. Samotné provedení úprav na ploše 2 450 čtverečních metrů by proběhlo po roce 1976 nákladem 500 000 Kčs.[189] Podle zprávy z července 1971 už zadáno zpracování projektu na rekonstrukci komunikace a osvětlení v této ulici.[190] Už v prosinci 1969 ale národní výbor zamýšlí, že by už následujícího roku provedl Okresní průmyslový podnik bezprašnou úpravu vozovky v Tomáškově ulici, od křižovatky s Dvořákovou, podél nábřeží Boreckého potoka až k objektu čp.100/II (kde tehdy sídlil Okresní průmyslový podnik).[191] Ještě v září 1972 si ale na plénu MěstNV stěžuje pan Petrželka, že Tomáškova ulice ke koupališti je ve špatném stavu. Byla tam prý navezena šmanda, která ale nepřinese trvalé zlepšení stavu komunikace.[192] V říjnu 1972 reaguje národní výbor s tím, že odbor výstavby MěstNV zadá vypracování projektu na rekonstrukci komunikace v Tomáškově ulici.[193] Technické služby v roce 1971 vyměnily u restaurace Hradčany u 1 lampy veřejného osvětlení zářivky za výbojky.[194] V roce 1972 v této ulici údajně provedena další výměna zářivkových osvětlovacích těles.[195] Rekonstrukce Tomáškovy ulice zařazena do plánu v roce 1978.[196] V březnu roku 1978 rekonstrukce Tomáškovy ulice v úseku od restaurace Hradčany až k lávce přes Borecký potok, skutečně začala.[197] V září 1978 se uvádí, že ze 2/3 hotovy zemní práce, položeny obrubníky a vyasfaltovány chodníky, na komunikaci už položen penetrační makadam.[198] Ještě během roku 1978 údajně úprava ulice dokončena.[199] V únoru 1967 se uvádí, že již byla dokončena výstavba kanalizační větve podél Tomáškovy ulice (od restaurace Hradčany ke koupališti), prováděná mimo plán. Šlo o součást páteřní soustavy nových odpadních stok, zaústěných již do nové čističky odpadních vod.[200] Ve 2. pololetí 1986 si Marie Kratzerová z Tomáškovy ulice čp.516/II stěžovala, že komunikace tu byla poškozena při výkopech a neuvedena podnikem ZVAK do původního stavu. Stížnost uznána za oprávněnou.[201]

Do návrhu rozpočtu na rok 2006 zařadilo město i sumu 900 000 Kč na rekonstrukci Tomáškovy ulice.[202] V únoru 2007 schválila rada města členy výběrové komise na posouzení nabídek na provedení rekonstrukce vodovodu v této ulici. Akce totiž byla schválena jako investiční položka v rozpočtu na rok 2007.[203] V přehledu investičních akcí města Rokycany na rok 2007 se uvádí, že na opravu vodovodu v této ulici v délce 340 metrů půjde 1 400 000 Kč, s termínem realizace v 1. pololetí 2007.[204] Podle jiného pramene ale pro rok 2007 v rozpočtu města počítáno na tuto akci s 2 135 000 Kč. Reálně tu ale v roce 2007 utraceno jen 171 130 Kč, protože se nepodařilo akci zrealizovat kvůli tomu, že městu se nepodařilo najít vhodný dotační program, protože firma VOSS dodala se zpožděním projektovou dokumentaci. Práce tak začaly až před koncem roku 2007.[205] Dne 17. září 2007 požádalo město o stavební povolení na rekonstrukci vodovodu v Tomáškově ulici. 5. října 2007 ohlásil městský úřad na 23. října 2007 místní šetření na tuto akci. Rekonstrukce vodovodního řadu měla proběhnout v délce 349 metrů, nové potrubí mělo být z litiny o průměru 80 mm.[206] Počátkem února 2008 už v ulici probíhají výkopové práce. Vozovka rozkopána, a to zejména v úseku od domu čp.100/II ke kapli u Boreckého potoka.[207] Podle zprávy městského úřadu z května 2008 měly náklady na tuto akci dosáhnout 2 000 000 Kč.[208] Rekonstrukce vodovodu v této ulici zadána firmě OMEGA C + M, s.r.o. z Plzně za nabídkovou cenu 1 881 591 Kč s tím, že práce se měly realizovat jen do výše nákladů schválených zastupitelstvem a v akci se mělo pokračovat v roce 2008.[209]

8.1.9. Vývoj pojmenování Tomáškovy ulice

Tomáškova ulice je na indikační skice k mapě stabilního katastru z roku 1838 (se zákresy změn i během 40. let 19. století) označena jako Wosseker Gasse, tedy Osecká ulice.[210] Na berní mapě z roku 1877 už nese jméno Puchmajerova ulice, neboli puristickou češtinou Puchmírova ulice.[211] [212] Nazvána podle Antonína Jaroslava Puchmajera (1769-1820), obrozeneckého faráře a básníka z nedalekých Radnic u Rokycan. V roce 1919 tento název zastupitelstvo města při poválečné revizi uličního názvosloví potvrdilo.[213] V červenci 1951 ale byla přejmenována na Tomáškovu ulici, respektive ulici Josefa Tomáška, podle Josefa Blažeje Tomáška.[214] Ten se narodil 2. února 1885 v Liblíně. Před válkou působil v sociálně demokratické straně, na sklonku první republiky přešel mezi komunisty, byl předsedou místního Svazu přátel SSSR.[215] V letech 1939-40 pracoval v místním komunistickém odboji. V roce 1939 se spolupodílel na vytvoření II. ilegálního Okresního výboru KSČ.[216] 18. června 1943 popraven nacisty v Berlíně.[217] Přejmenování schválila na svých zasedáních 15. května a 15. června 1951 rada MNV na počest 30. výročí založení KSČ.[218] Tento název sde udržel do současnosti.

Je ale nutno zdůraznit podstatnou věc. Název Osecká, Puchmajerova a do roku 1953 i Tomáškova ulice se týkal nejen jejího dnešního rozsahu, ale zahrnoval i úsek nynější Soukenické ulice od Nerudova náměstí až k dnešnímu mostu přes Padrťský potok. Byl to důsledek skutečnosti, že tato trasa, tedy od Nerudova náměstí až k Boreckému potoku, tvořila před průlomem Dvořákovy ulice jednu silnici, výpadovku z Rokycan na Osek a Volduchy. Most přes Padrťský potok vyrostl až ve 30. letech 20. století, takže Soukenická ulice, která je dnes pociťována jako jedna komunikace, začínající na Nerudově náměstí a vedoucí až na náměstí U Saské brány na Plzeňském předměstí, neexistovala. Šlo o dvě nepropojené ulice. Dne 7. září 1953 na návrh rady MNV úsek Tomáškovy ulice od Nerudova náměstí k Padrťskému potoku (tedy nynější Soukenická) přejmenován na ulici Na Pátku (nezaměňovat s dnešní ulicí Na Pátku na nábřeží Padrťského potoka).[219] Od roku 1953 tak Tomáškova ulice oficiálně nezačínala na Nerudově náměstí, ale až u mostu přes Padrťský potok (jako dnes). Název odděleného úseku od Nerudova náměstí k mostu, tedy ulice Na Pátku, se objevil například na turistické mapě města z roku 1967.[220] Patrně nicméně nevešel ve všeobecné užívání a uliční úsek býval nadále občas zahrnován do Tomáškovy ulice. Teprve 12. září 1972 odsouhlasilo plénum MěstNV návrh komise a odboru výstavby MěstNV, který od počátku roku 1972 podroben posuzování občanským výborům a který 4. dubna 1972 projednala rada MěstNV, na výraznou úpravu pojmenování rokycanských ulic. Kromě pojmenování nově vzniklých ulic došlo i k výraznému zjednodušení názvosloví slučováním několika ulic do jedné. MěstNV tak konstatuje, že stávající úsek Tomáškovy ulice od křižovatky Na Železné (Nerudovo náměstí) až k mostu přes Padrťský potok U Hradčan bude začleněn do Soukenické ulice. Plénum s touto změnou souhlasilo, ovšem prodloužilo termín k jejímu faktickému provedení až do 30. dubna 1973.[221] Teprve pak definitivně byl v uličním názvosloví odpojen tento úsek od Tomáškovy ulice.

Složitějším vývojem ale prošlo i označení dnešního severního úseku Tomáškovy ulice, od kapličky podél nábřeží Boreckého potoka až ke křižovatce s Dvořákovou ulicí. Tento nábřežní úsek nebýval dlouho považován za součást dnešní Tomáškovy ulice. Vznikl až za první republiky (popis zdejší vilkové zástavby viz níže). Rozhodnutím obecního zastupitelstva z 3. září 1940 (na základě předchozího usnesení městské rady ze 4. července 1940) pojmenován nábřežní úsek (od kapličky k Dvořákově ulici) ulice U Koupaliště.[222] V roce 1946 pojmenována tato nábřežní část nově Raisova ulice.[223] Dne 12. září 1972 plénum MěstNV rozhodlo, že stávající ulice Raisova ulice bude začleněna do Tomáškovy ulice. Plénum s touto změnou souhlasilo, ale prodloužilo termín k jejímu provedení do 30. dubna 1973. [224] Pojmenování Raisova ulice pak přeneseno na nedaleké sídliště Hrudkovanka, do jedné z tamních dosud nepojmenovaných komunikací. Teprve od roku 1972 tak Tomáškova ulice je v nynějším rozsahu. Po roce 1989 se neobjevil návrh na její přejmenování.

8.2. Západní úsek ulice Mládežníků

8.2.1. Vznik a popis zástavby západního úseku ulice Mládežníků

Severní část Tomáškovy ulice (zástavba okolo kapličky) je výsledkem rozvoje města v 19. století, kdy se zástavba pozvolna nasouvala do zemědělských pozemků na okraji Pražského předměstí. Stejným procesem vznikl i dnešní nejzápadnější ulice Mládežníků, tedy od nároží s Tomáškovou ulicí, ke křižovatce s Dvořákovou ulicí u areálu gymnázia. Přitom ulice Mládežníků má velmi archaický původ. Dávno před vznikem zástavby tudy probíhala polní cesta, která odbočovala z dnešní Tomáškovy ulice k východu. Takto je vidět na mapě stabilního katastru z roku 1838. Teprve v 2. polovině 19. století tu sekundární parcelací pozemků, přiléhajících k zadnímu konci zahrady Rauchovského domu čp.62/II, vznikly skromné přízemní domky a polní cesta se začala měnit na ulici. Tento stav zachycuje už mapa ze 70. let 19. století.[225]

Tato druhotná urbanizace sloužila jako bydlení pro nižší společenské vrstvy. Do rostoucího průmyslově-řemeslnického města tehdy za prací začaly směřovat stovky obyvatel z venkova. Tuto populační vlnu již nebylo možné ubytovat v stále hustěji zalidněných původních domech, jejichž nádvorní trakty, narychlo adaptované kůlny, dílny nebo výminky často obývala čeleď a dělnictvo. Od 2. poloviny 19. století si to vynucovalo i dílčí novou výstavbu. Ve stejné době a s podobným sociálním složením obyvatel vznikla i řada přízemních chudších domků v Hradební ulici. Když si odmyslíme nelehký sociální kontext vzniku západní části ulice Mládežníků, coby chudinských obydlí, musíme tento urbanistický soubor ocenit jako pozoruhodný příklad malebné periferní zástavby, který se takřka zázračně udržel navzdory všem poválečným asanacím, a to i v stavebních a řemeslných detailech exteriérů (foto z r.2003).

Souvislá řada chudinských domků se utvořila podél jižní strany ulice Mládežníků, kde směrem od nároží Tomáškovy ulice stojí pět na sebe navazujících domů. Dům čp.155/II (foto z r.2003) se připomíná už roku 1874.[226] Jde o měřítkově velmi skromnou stavbu, do ulice hledící jednoosým průčelím. Vchod řešen zboku skrz vrátka na malý dvorek. Okno zmodernizováno patrně za socialismu, ale hmotově dům zachován. Vedlejší dům čp.156/II (foto z r.2003) je připomínán roku 1872.[227] Má pětiosé, souměrné průčelí s vchodovými dveřmi uprostřed, a sedlovou střechu. V roce 2003 měl ještě intaktní eklektickou fasádu se štukovým dekorem a původní okna. Později prošel celkovou rekonstrukcí, při které fasáda zjednodušena a změněny stavební detaily (okna, dveře). Ačkoliv je výsledek podobný původní podobě, jedná se o setření autenticity. Při podobných opravách domů z 19. a počátku 20. století je nutné pečlivě zvažovat náhradu stavebních prvků a obzvláště se vyvarovat dobovému okouzlení zateplováním fasád, které často vede k banalizaci starší architektury. Historická měřítka ale dům rekonstrukcí neztratil. Následuje objekt čp.165/II (foto z r.2003). Poprvé připomínán roku 1872.[228] Tříosý domek s vchodovými dveřmi, dvěma okenními otvory ve fasádě a menším okénkem nalevo od dveří, je nejzachovalejší z celé pětice. Má intaktní fasádu, původní okna a dveře. Vzhledem k mírné sešlosti bude i zde nutné při případné budoucí opravě nutno zamezit tomu, aby sem byly v dobré víře aplikovány sterilní typizované stavební prvky. Jak mají vypadat adaptace podobných staveb, ukazuje vedlejší domek čp.170/II . Ten prošel, patrně v 10. letech 21. století, citlivě pojatou opravou fasády, při které si podržel osobitou kvalitu, nekonfekčních detailů oken a dveří. Za jistou chybu lze označit jen ahistorická střešní okna, vsazená do sedlové střechy. V podobných případech je lepší volit tvarosloví, odpovídající době vzniku domu, v tomto případě tedy vikýře, popřípadě volská oka. V zásadě ale jde o ukázkový příklad, jak chudinské domky z 19. století mohou být moderním bydlením i ve 21. století, a přitom si zachovat osobitou tvář. Dům čp.170/II je poprvé připomínán v roce 1872.[229]

Posledním objektem v této souvislé řadě je domek čp.120/II. Je možná z těch výše uvedených nejstarší. Jakýsi jeho předchůdce se připomíná už roku 1805, kdy měl podle dochovaného popisu v archivních fondech skutečně skromné rozměry. Sestával z jedné světnice, síně a kuchyně a měřil na délku 4 sáhy a 3 střevíce, na šířku pak 3 sáhy a 2 střevíce,[230] tedy 8,53 m x 6,32 m. Šlo tehdy pravděpodobně o jakousi obytnou stodolu, nebo jiný podružný objekt, přináležející k zahradě Rauchovského statku čp.62/II (viz výše). Císařský otisk mapy stabilního katastru z roku 1838 v této lokalitě sice zaznamenává takové malé stavení, evidované jako objekt z nespalného materiálu. To ale stálo na stavební parcele č.kat.518, tedy o cca 20 metrů východně. Šlo o věžovitou zadní bránu do zahrady statku čp.62/II. Ta je vyobrazena na vedutě Rokycan z roku 1817 i na kresbě Rokycan z roku 1830. Je sice možné, že popis z roku 1805 se týká této brány, která mohla mít i obytnou část (pro čeleď apod.), jenže v takovém případě by to mělo být v dobovém popisu zmíněno. Ale i kdyby skutečně archivním popisem z roku 1805 byl míněn tento objekt, znamenalo by to, že dnešní domek čp.120/II pouze získal přenesením jeho číslo popisné. Tam, kde dnes stojí dům čp.120/II, není na mapě z roku 1838, ale ani na její indikační skice[231] se zákresem stavebních změn během 40. let 19. století, žádná zástavba. Je tudíž možné, že listina z roku 1805 hovoří o úplně jiném objektu, později zbořeném, jehož číslo popisné až druhotně přeneseno sem. Teprve na mapě ze 70. let 19. století už je objekt na místě domu čp.120/II (stavební parcela č.kat.610) spolehlivě zachycen.[232] Na svém místě se dům čp.120/II každopádně připomíná roku 1877.[233] Roku 1894 postaveno obytné stavení zcela nově. Objekt byl tehdy v majetku Václava Potůčka.[234] Přestavba byla důkladná, protože na katastrální mapě ze 70. let 19. století, která ale obsahuje i zákresy pozdějších změn až do počátku 20. století, je vidět jakási dodatečná změna půdorysu a uliční čáry u tohoto domu. Východně od domu čp.120/II na počátku 20. století už končilo město a ulice pokračovala dál jen jako polní cesta. Prázdná byla i její severní uliční fronta, naproti domkům. Teprve počátkem 20. století zde došlo k další parcelaci, zejména v souvislosti s vytýčením nové ulice, kdy tu byly postaveny domy čp.300/II, čp.304/II, čp.307/II a dvojdům čp.276-277/II. Šlo o zástavbu související s novým vytýčením dnešní Dvořákovy ulice a urbanizací jejích nároží (o těchto domech viz níže, v rámci popisu Dvořákovy ulice).

8.2.2. Technický vývoj západního úseku ulice Mládežníků

Už roku 1895 byla ulice Mládežníků dlážděná (myšlen jen onen skutečně urbanizovaný usek, kde nevedla coby polní cesta volnou krajinou), byť podle vzpomínek M. Sedláka jen kočičími hlavami, a to velice nekvalitně. Uprostřed vozovky prý protékala strouha s kuchyňskými splašky a močůvkou.[235] Po výstavbě Hospodářské školy počátkem 20. století (viz níže) byla vydlážděna ulice Mládežníků (tehdy Polní) i v nedlouhém úseku od křižovatky s Tomáškovou ulicí k nové škole.[236] V dubnu 1924 odsouhlasilo zastupitelstvo města půjčku u městské spořitelny v Radnicích ve výši 730 000 Kč na mimořádné výdaje rozpočtu na rok 1924. Část půjčky, 12 000 Kč, určena na výstavbu kanalizace ve Veverkově (dnešní ulice Mládežníků) a Denisově ulici (dnes Jeřabinová ve čtvrti Rašínov).[237] V prosinci 1927 městská rada rozhodla, že úprava dlažby ve Veverkově ulici se provede v roce 1928.[238] V listopadu 1930 při jednání o obecním rozpočtu na rok 1931 městská rada rozhodla, že na návrh R. Šlesingera se vloží do rozpočtu 10 000 Kč na úpravu Veverkovy ulice.[239] V srpnu 1931 obecní zastupitelstvo schválilo výpůjčku z mniškového fondu ve výši 610 000 Kč na úhradu investic z mimořádného rozpočtu na rok 1931. Mimo jiné i na opravu Veverkovy ulice za 10 000 Kč.[240] V květnu 1932 schválen návrh městské technické kanceláře položit krajníky u Hospodářské školy na účet mimořádného rozpočtu na rok 1932.[241]

V listopadu 1967 se Městský národní výbor zmiňuje o tom, že v budoucnu by mohlo být provedeno vyasfaltování ulice Mládežníků (v úseku mezi Tomáškovou a Dvořákovou). Akci měl provést komunální podnik Vnější úprava města.[242] Technický vývoj úseku ulice Mládežníků východně od křižovatky s ulicí Dvořákova je zařazen do popisu sídliště Hrudkovanka (viz výše).

8.3. Dvořákova ulice

Ještě na počátku 20. století byla výše popsaná zástavba v západní části nynější ulici Mládežníků jen skromným šlahounem, vybíhajícím z Tomáškovy ulice kamsi do polí. To se ale změnilo sérií výrazných architektonických a regulačních akcí. V první dekádě 20. století vyrostl v ulici Mládežníků areál hospodářské školy (viz níže) a zároveň probíhalo rozšiřování a zahušťování individuální zástavby mezi historickým okrskem podél Tomáškovy ulice a volnými zemědělskými plochami okolo hospodářské školy. Zásadním urbanistickým počinem, který to umožnil, bylo vytýčení zcela nové městské komunikace (dnešní Dvořákovy ulice), která v první fázi umožnila parcelaci pozemků uvnitř dosud stavebně nevyužitého rozsáhlého bloku mezi ulicemi Soukenická, Tomáškova a Mládežníků. V druhé fázi prolomena tato nová ulice na jih do Soukenické ulice, a zároveň na severním okraji lokality provedena regulace Boreckého potoka, díky níž z dosud neatraktivních záplavových pozemků v jeho sousedství vznikl nový úsek Tomáškovy ulice s kvalitní nábřežní zástavbou. Konečně v poslední fázi se, po výstavbě nového mostu přes Borecký potok okolo roku 1940, stala Dvořákova ulice novou výpadovkou na Osek a Volduchy, čímž mimochodem patrně uchránila Tomáškovu ulici před demolicemi za socialismu, protože její proporce by nebyly slučitelné s provozem po silnici 2. třídy.

8.3.1. Stavebně-urbanistický vývoj a popis zástavby Dvořákovy ulice

Myšlenku na to zřídit zde, na stávající periferii, novou přímou ulici se stavebními pozemky, přinesl poprvé regulační plán města z roku 1892.[243] Věci se ale daly do pohybu až s jistým zpožděním. Zásadní přelom přišel roku 1911. Dne 24. dubna 1911 povolilo obecní zastupitelstvo paní Sedlákové, které patřily pozemky na dnešním severozápadním nároží ulic Dvořákova a Mládežníků, aby je rozparcelovala na 6 stavebních míst s tím, že tři parcely by byly otočeny do ulice Mládežníků, tři do nově proponované ulice podél „západní hranice pozemku patřícímu Hospodářské škole a směřující ke křižovatce silnice voldušské a osecké za Boreckým potokem“.[244] Dne 22. května 1911 zároveň nabídla obec okresnímu úřadu, že odkoupí od okresu pozemek č.kat.1823/5 a část pozemku č.kat.1823/4. Tyto parcely původně okres nakoupil kvůli výstavbě hospodářské školy v ulici Mládežníků, neboť se nacházely v jejím západním sousedství a mohly sloužit jako zahrady apod. Mezitím ale vzrostl zájem o výstavbu domů v této části města. Obec proto chce pozemky získat do svého majetku, aby na nich mohla vystavět novou ulici (Dvořákova), která by spojila ulici Puchmírovu (Soukenickou) a okresní silnici Rokycany-Volduchy. 16. června 1911 s tím vyslovilo okresní zastupitelstvo souhlas, projekt na výstavbu nové ulice tak mohl být realizován.[245] Roku 1912 odkoupilo dále město od Františka Hořice pozemek, který později umožnil trasování Dvořákovy ulice i na jih od křižovatky s ulicí Mládežníků.[246]

Ještě roku 1911 postaveny na pozemcích paní Sedlákové první domy, a to dvojdům čp.276-277/II orientovaný do ulice Mládežníků (foto z r.2003). Stavbu provedl stavitel Štěpán Wolf.[247] Jde o jednoduché přízemní objekty s dvouosým průčelím a valbovou střechou. Jeho východní polovina čp.276/II má zbytky původní štukové rustiky v průčelí, vedlejší čp.277/II už má plně zmodernizovanou fasádu. Sousední parcelu na nároží Dvořákovy ulice zaplnil roku 1919[248] secesní dům čp.304/II (foto z r.2003). Má podobu vily se zvýšenou patrovou nárožní sekcí, která vybíhá ve věžovitý štít. Fasádu člení pravoúhlé vystouplé plochy ve štuku, které imitují hrázděné zdivo a trámy. Dům se uchoval takřka intaktně, včetně oken nebo ozdobné mříže zahrady. Pouze západní boční fasáda do zahrady zmodernizována patrně za socialismu aplikací brizolitu. A vedle domu směrem do Dvořákovy ulice přibyl „plevelnatý“ objekt garáže. Jinak velmi cenná ukázka středostavovské vilky. V červenci 1933 městskou radou vydáno stavební povolení pro A. Votrubcovou na podkrovní kuchyni v čp.304/II.[249] Užívací povolení pro A. Votrubcovou na novou podkrovní místnost v čp.304/II vydáno městskou radou v září 1933.[250] V školním roce 1946/47 v tomto domě nouzově ve třech místnostech působila pomocná škola.[251]

Za rohem v tehdy zcela nové Dvořákově ulici ještě postavena vilka čp.294/II (foto z r.2003). Poprvé se v pozemkových knihách dům připomíná roku 1913.[252] Objekt má mansardovou příkrou střechu, do níž je vloženo obytné patro s štíty. Fasáda rovněž pokryta secesní štukaturou. V parteru rostlinné ornamenty, v patře opět imitace trámoví. Suterén je vyvýšený a obložený navenek kyklopským zdivem. Vedle domu se dochovala původní vrata a vchodová branka do zahrady se secesním železným kováním a cihlovými sloupky. Střecha domu pokryta později aplikovaným plechem. Hlavní vchod do domu situován zboku a je zakryt původní samostatnou stříškou. I toto je velmi cenná stavba, s některými plně zachovalými detaily. Jakákoliv budoucí oprava by neměla vyústit v jejich setření. Zbylé dva pozemky v Dvořákově ulici severně odtud, směrem k mostu přes Borecký potok, zůstaly dlouho nezaplněny. Až na konci 70. let 20. století tam vyrostl rodinný dům čp.956/II a počátkem 21. století i vedle stojící vila čp.1220/II (viz níže)

Od počátku 20. století probíhala parcelace i na jih od křižovatky ulic Mládežníků a Dvořákova. Zdejší pozemky, původně část zahrady Rauchovského domu čp.62/II, koupil roku 1912 stavitel Josef Pechan. Na nároží pak roku 1915 postavil secesní dům čp.300/II (foto z r.2003, foto z r.2003). Ten je pojat jako klasický městský dům s uliční frontou. Do zkoseného nároží vložen vchod. Fasádu zdobí rostlinné motivy a festony ve stylu pozdní secese a nastupující moderny. Směrem do Dvořákovy ulice je v patře sdružené trojokno vsazené do konkávního výklenku. Střecha je mansardová. Objekt s několika byty nabízel poměrně vysoký komfort a dokumentuje prosperitu Rokycan (ale zároveň i stále maloměstská měřítka místní zástavby) v předvečer 1. světové války. Roku 1920 dům koupily Zbirožské železárny Max Hopfengärtner a.s, roku 1932 přešel do rukou rodiny Moserových (František a Marie Moserovi). Roku 1947 byl dům znárodněn.[253] Šlo o válečný konfiskát.[254] Dle harmonogramu z roku 1982 navržen dům čp.300/II k modernizaci, která měla proběhnout jako nadplánová v 8. pětiletce (1986-1990). Měl zde vzniknout s pečovatelskou službou pro seniory.[255] Na rok 1983 už město plánovalo opatřit kvůli zahájení rekonstrukce zdejším obyvatelům 6 náhradních bytů.[256] V období únor-duben 1983 přiděleny 2 náhradní byty.[257] V dubnu 1984 se uvádí, že MěstNV zajišťuje výkup domů, které si podniky sami opraví, a mezi nimi zmiňováno i čp.300/II.[258] 23. ledna 1984 už přidělen jedné zdejší obyvatelce (Janě Tlachačové) náhradní byt.[259] Projekt pečovatelského domu ovšem nerealizován. V přízemí domu je dnes prodejna smíšeného zboží. Vnější tvář domu se dochovala takřka v nezměněném stavu a je nutno ji chránit před nevhodnými zásahy.

Na vedlejší parcele, orientované do ulice Mládežníků, zbudoval Josef Pechan svéráznou vilku čp.307/II (foto z r.2003). Měla být postavena už roku 1912, ale městská rada tehdy Pechanovi neschválila projekt, protože na fasádě novostavby měl stát nápis: „Jeden jazyk, naše heslo buď, by nám to slávu neslo.“[260] Tyto národovecké verše od lokálního básníka Antonína Jaroslava Puchmajera (1769-1820) měly v dobové atmosféře pozdního Rakouska-Uherska poněkud protiněmeckou a protirakouskou konotaci. Stavbu vily pak stejně přerušila 1. světová válka. Dokončena byla, včetně onoho štukového nápisu, až roku 1920.[261] Má charakter menšího rodinného domu, orientovaného do ulice Mládežníků poměrně úzkým průčelím s vysokým štítem. Fasáda je ovlivněna secesní estetikou, která se projevuje zejména v štukových detailech s festony a pentlemi, v nichž je umístěn výše uvedený nápis. Geometrická profilace štítu, jakož i hlavních dveří už naznačuje nadcházející éru moderny a kubismu. Střecha je mansardová. 21. dubna 1928 dům čp.307/II prodán za 107 500 Kč, odhadnut na 120 000 Kč.[262] Dům se zachoval intaktně, tedy původní fasáda, okna, dokonce i zdobná mříž u vstupu do domu. Vzhledem k potřebě oprav bude velmi důležité nedopustit ztrátu těchto výtvarných detailů. O pár let později po dobudování domku čp.307/II vyrostla také vilka čp.175/II na jihovýchodním nároží ulic Mládežníků a Dvořákova. Číslo popisné získala druhotně.[263] Jde o patrový objekt se stanovou střechou a zděným vikýřem v obytném 1. patře v podkroví. Stavební povolení na tento rodinný dům na pozemku č.kat.1850/5 získali V. a O. Taftovi od městské rady 31. května 1929.[264] Obývací a užívací povolení V. a O. Taftovým na rodinný dům čp.175/II na pozemku č.kat.1850/5 vydala městská rada 4. října 1929.[265] Rodinný dům byl někdy před rokem 2015 celkově opraven. Fasáda zmodernizována.

V této „raně prvorepublikové“ fázi Dvořákova ulice stále slepě končila na severu v mokřinách okolo Boreckého potoka a na jihu ještě nebyla propojena se Soukenickou ulicí. Šlo tedy o novou příčnou komunikaci na dnešní Mládežnickou ulici, ale na obou koncích zaslepenou. Dne 8. února 1923 zaslalo asi 20 lidí městské radě petici, v které žádali aby „projektovaná ulice kolem stavitele Pechana vedoucí ku stávající pile p. Brejchy byla otevřena a upravena“.[266] Domem stavitele Pechana myšlen objekt čp.300/II, pilou pana Brejchy myšleny objekty u kapličky P. Marie Bolestné u Boreckého potoka. Jinými slovy, místní obyvatelé požadovali definitivní trasování dnešní Dvořákovy ulice a přilehlého úseku nábřeží Boreckého potoka v Tomáškově ulici ke kapli. Šlo jim především o to, aby město na svůj náklad položilo vyvýšenou vozovku, popřípadě nábřežní zeď tak, aby zdejší pozemky byly ochráněny před povodněmi. Není nutné dodávat, že signatáři petice byli vesměs lidé, kteří v této oblasti vlastnili pozemky a byli si vědomi, že bez vytýčení nové ulice je nemohou začít rozprodávat na stavební parcely.[267] Městská technická kancelář nicméně odpověděla, že obec nebude investovat do úpravy nové ulice, když ještě nestojí nový most přes potok.[268] V květnu 1923 o věci jednala i obecní správní komise a zopakovala, že žádosti Lva Brejchy o otevření a úpravu nové ulice z Puchmajerovy ulice přes Borecký potok nemůže být vyhověno, dokud nevyroste nový most přes potok. Město ale deklarovalo, že požádá okresní správu o urychlení přípravu výstavby mostu.[269] V dubnu 1924 opět na zasedání zastupitelstva urguje Václav Ševic, že obec by měla daleko víc tlačit na výstavbu okresního mostu na Osecké silnici.[270] Na most se ale muselo čekat ještě téměř 15 let (viz níže). Rychleji probíhala realizace projektu definitivní úpravy Dvořákovy ulice. Ta měla vycházet ze Soukenické ulice, minout secesní zástavbu na křižovatce s ul. Mládežníků a pokračovat v mírném zálomu k severu, k plánovanému mostu. Ulice měla mít celkovou šířku 14 metrů.[271] Ještě v roce 1927, kdy Dvořákova ulice získala pojmenování, průlom do Soukenické nebyl proveden, protože v popisu komunikace se nemluví o tom, že by vyúsťovala na jihu na nynější Soukenickou.[272]

V září 1927 nicméně začala budoucí podoba této části města nabývat reálných obrysů. Toho měsíce projednávalo obecní zastupitelstvo parcelaci pozemku č.kat.1850/1. Josef Novák totiž požádal o jeho rozdělení na stavební místa. Šlo o pozemek podél východní strany nynější Dvořákovy ulice, jižně od křižovatky s ulicí Mládežníků. 9. srpna 1927 konáno parcelační řízení.[273] Dne 10. srpna 1927 městská rada rozhodla, že žádost J. Nováka o rozdělení pozemku č.kat.1850/1 na stavební místa bude možno předložit obecnímu zastupitelstvu až po projednání nového parcelního plánu, kde bude zakreslena i ulice projektovaná přes uvedený pozemek.[274] 19. září 1927 ještě provedeny v projektu parcelace některé změny. V původním projektu totiž nebylo pamatováno na novou ulici, která dle tehdy platného regulačního plánu měla vést z nynější Pražské silnice do Dvořákovy, souběžně se Soukenickou ulicí. Tato projektovaná (a nikdy nerealizovaná) komunikace, vedoucí mezi parcelami č.kat.1852 a č.kat.1850/1, měla mít šířku 12 metrů a nebyla zakreslena v parcelačním plánu. Město ho proto vrátilo k přepracování. Zároveň se v podkladech pro parcelační rozhodnutí zmiňuje výslovně nová ulice na č.kat.2767, do níž má být převedena okresní silnice po výstavbě mostu pod hospodářskou školou (tedy jižní úsek nynější Dvořákovy). Tato nově projektovaná komunikace, vedoucí od domu paní Klikové (čp.121/II) k domu firmy Hopfengärtner (čp.300/II) měla mít šířku 14 metrů. Regulační čára pozemku stanovena jako přímka spojující dům firmy Hopfengärtner s domkem pana Tycara na pozemku č.kat.520 (zbořený dům čp.151/II v dnešní ulici Mládežníků). Na pozemku č.kat.1850/1 vyměřena 4 stavební místa. Kvůli zahrnutí nově plánovaných ulic v souladu s regulačním plánem ale parcela č. I oproti původnímu plánu zmenšena o pruh 6 metrů o ploše 116 čtverečních metrů, který připadl do výše uvedené ulice, která dle regulačního plánu plánována od Pražské silnice rovnoběžně se Soukenickou ulicí (ta ovšem nakonec nebyla nikdy realizována). Zastupitelstvo v září 1927 parcelaci schválilo.[275] Krátce předtím, v září 1927, záměr rozdělení pozemku č.kat.1850/1 pro J. Nováka odsouhlasili i radní.[276]

V intencích regulačního plánu rovněž v této době došlo i k průlomu Dvořákovy ulice ze Soukenické ulice. K akci patrně došlo v roce 1928. Protože, když v květnu 1928 odhlasovalo zastupitelstvo města uzavření půjčky 186 500 Kč na úpravu ulic, kanalizaci, rozšíření vodovodu, elektřiny a plynovodu ve městě, zmiňuje se jako jedna z akcí, na které bude část této sumy použita i „nově otevřená ulice z Puchmajerovy do Veverkovy ulice“, kde byla povolena výstavba dvou domů na pozemku č.kat.1850, přičemž odhadované náklady na zavedení vodovodu měly dosáhnout 10 000 Kč, na kanalizaci 7 000 Kč.[277] V dubnu 1932 vzat městskou radou na vědomí návrh stavební komise neprojednávat výkup části dvorku od rohového domu čp.121/II na rozšíření nové ulice (myšlena Dvořákova ulice).[278]

Koncem 20. let 20. století v intencích této parcelace postaven jižně od křižovatky s ulicí Mládežníků rodinný dvojdomek čp.401-402/II. Dne 10. srpna 1927 městská rada povolila výstavbu rodinného dvojdomku J. Hrabačky a F. Sýkory na pozemku č.kat.1850.[279] V říjnu 1927 pak městská rada převzala záruka na úvěry za výstavbu rodinných domů manželů Sýkorových (14 000 Kč) a manželů Hrabačkových (14 000 Kč).[280] Dne 14. května 1928 vydáno městskou radou užívací a obývací povolení pro J. Hrabačku a F. Sýkoru na sdružený domek na parcele č.kat.1850.[281] Tím ale vlna zástavby nadlouho skončila. Ve 30. letech 20. století pak realizována i regulace Boreckého potoka. Podél něj v Tomáškově ulici zřízeno nové nábřeží s vilovou zástavbou (viz níže). Zato zástavba v Dvořákově ulici se příliš nerozvíjela (většinu stavební aktivity v Rokycanech na sebe strhly nové atraktivní čtvrti Rašínov, Hořicov a Za Rakováčkem). Teprve na konci 70. let 20. století přibyl v severní části ulice (mezi nárožím ulice Mládežníků a mostem přes Borecký potok) rodinný dům čp.956/II. Patrová vila se sedlovou střechou, do ulice hledící boční stěnou s osobitým prvkem kameninového obkladu, jinak ale esteticky poplatná době svého vzniku s eternitovou krytinou střechy a brizolitovým pláštěm fasády. Vedlejší parcela byla stavebně využita až v 21. století. V roce 2004 se začal stavět nový rodinný dům čp.1220/II severně od domu čp.956/II. Jedna z posledních proluk v Dvořákově ulici se tak zacelovala. V srpnu 2005 již hotova hrubá stavba, ještě bez vnějších omítek. Do fasády už vsazena některá okna. Téměř dokončena tehdy i střecha krytá taškami. V polovině října 2005 již do domu vsazena okna. V polovině listopadu 2006 už je stavba prakticky hotova. Dům má fasádu, střechu i okna.[282] Jde o patrový rodinný dům s obytným 1. patrem v podkroví. Do ulice je natočen štítovou stěnou s polovalbou. Číslo popisné přiděleno 8. února 2007.[283] Doplnění zástavby proběhlo i v jižní části ulice, kde na její východní straně, poblíž křižovatky se Soukenickou ulicí, vyrostla roku 2002 moderní vilka čp.1125/II (číslo popisné přiděleno 17. října 2002).

8.3.2. Technický vývoj Dvořákovy ulice a vývoj pojmenování

Když v lednu 1928 navrhl starosta města na schůzi městské rady pro snížení nezaměstnanosti provést úpravu některých ulic, dodal Josef Brada, že by se měl taky zřídit kanál v nové ulici u budoucího okresního mostu přes Borecký potok. Tento doplňující návrh ale nebyl schválen.[284] V září 1929 ovšem městskou radou na žádost majitelů domů čp.401/II a čp.402/II o výstavbu kanalizace usneseno projednat na příští schůzi investiční program města na rok 1929.[285] V lednu 1930 městská rada povolila k vyplacení účet pro J. Nováka za zřízení kanálu v Dvořákově ulici ve výši 5 620,15 Kč.[286] V červenci 1930 (respektive už v červnu 1930, ale tato schůze byla kvůli politickým sporům zpochybněna a projednání se muselo opakovat) rozhodlo zastupitelstvo města o mimořádné půjčce z lesního rezervního fondu ve výši 650 000 Kč na úhradu investic naplánovaných v rozpočtu na rok 1930. Mělo jít o práce, které by pomohly vyřešit problém nezaměstnanosti v době nastupující hospodářské krize. Mezi nimi se uvádí i „planýrování“ Dvořákovy ulice nákladem 10 000 Kč.[287] Když vzala v lednu 1931 obecní správní komise na vědomí zprávu okresního úřadu o úpravě silnic v ulici Puchmajerově, Železářské a Denisově, usneseno intervenovat u okresního úřadu prioritně za brzkou výstavbu betonového mostu přes Borecký potok a úpravu Dvořákovy ulice.[288] Na návrh R. Šlesingera se městská rada v březnu 1933 usnesla, že se srovná terén v Dvořákově ulici č.kat.2767/7 s využitím nezaměstnaných.[289] V dubnu 1935 při rozpravě o obecním rozpočtu na rok 1935 doporučují sociální demokraté ústy Josefa Basáka, že obec by měla provést vydláždění Dvořákovy ulice, včetně úseku dnešní Soukenické ulice od Nerudova náměstí.[290] V červnu 1936 jedná obecní zastupitelstvo o schválení půjčky 400 000 Kč z penzijního fondu úředníků městských železáren na úhradu některých investic v rozpočtu na rok 1936. 12. května 1936 městská rada doporučila tuto půjčku 400 000 Kč ke schválení. Mimo jiné se předpokládalo použít část půjčky na nouzové práce, třeba na úpravu Klabavky od již hotové úpravy až za ústí Rakovského potoka v délce 1 000 metrů, na což mělo jít 150 000 Kč, tedy 20 % celkových nákladů. Pokud by ale úprava vodního toku nebyla prováděna, měla se částka 150 000 Kč použít na úpravu částí Puchmajerovy a Dvořákovy ulice. Na schůzi zastupitelstva ale Rudolf Kadláček požaduje stáhnout věc z programu a nechat projednat jednotlivými volebními skupinami. Obecní zapisovatel ale reagoval, že půjčku lze schválit s tím, že městská rada bude pak moci posoudit jednotlivé položky, na které má být částka použita, což nakonec schváleno.[291]

Počátkem 40. let 20. století ulice vydlážděna (souběžně s výstavbou mostu přes Borecký potok – viz níže). Na vozovku položena dlažba z kamenných kostek. Dne 25. června 1940 nalezen při dláždění Dvořákovy ulice na křižovatce s ulicí Mládežníků poklad, asi 200 kusů českých grošů. Část z nich rozebrána, část zachráněna pro městské muzeum.[292] 154 z těchto mincí byly míšeňské groše cca z 2. poloviny 15. století (za markrabat Fridricha II. a Viléma III.), dále poklad obsahoval 7 hesenských grošů (za vlády Ludvíka III.), 4 quedlinburské groše (abatyše Hedvika). Tyto mince byly společně v oběhu v letech 1458-64.[293] Zajímavé je, že o půlstoletí později se v této lokalitě opakoval podobný nález. V říjnu 1992 nalezl rokycanský student Milan Tejček na staveništi gymnázia (výkop pro pokládku elektrického kabelu[294]) středověký poklad. Šlo o 5 mincí obalených zelenou krustou. Mince předány do rokycanského muzea a odtud v listopadu 1994 do Západočeského muzea v Plzni. Tam byly očištěny a zdokumentovány. Zjistilo se, že jde o pražské groše krále Václava IV., který vládl v letech 1378-1419. Na líci je vyražena česká koruna, v dvojitém opisu stojí: „WENCEZLAVS: TERCIVS/+DEI GRATIA REX BOHEMIE“. Na rubu je korunovaný český lev a v opisu „GROSSI PRAGENSES“. Podle numismatiků jde o mladší fázi ražby těchto grošů, tedy zhruba z doby po roce 1407. Pod zem se mince dostaly nejspíše během husitských válek. Vzhledem k tomu, že šlo o poměrně malý obnos, nebylo možné spolehlivě říct, zda zde byly mince úmyslně ukryty, nebo jen ztraceny.[295] Podle Karla Jindřicha nález dokazuje, že svahy nedaleké Kalvárie, pokryté v té době vinicemi, sloužily jako útočiště pro rokycanské měšťany v době vojenských vpádů. Prostor pod Kalvárií, tedy i plocha dnešního gymnázia pak mohly být nástupním prostorem městského vojska, popřípadě i bojištěm.[296]

V 1. polovině roku 1964 vyasfaltován chodník podél východní strany Dvořákovy ulice, od křižovatky se Soukenickou, až k mostu přes Borecký potok.[297] Původní dlážděná vozovka Dvořákovy ulice byla v 90. letech 20. století poškozena výkopy hlavního telefonního kabelu (prováděla firma SUPTEL v září 1996 podél chodníků na západní straně ulice), jakož i přirozeným stárnutím dlažby vlivem intenzivní automobilové dopravy.[298] Počátkem 21. století proto, etapově provedena kompletní rekonstrukce komunikace. Nejprve došlo v roce 2003 k opravě nejsevernějšího úseku vozovky (šlo o součást tehdy prováděné rekonstrukce mostu přes Borecký potok – viz níže). Na rekonstrukci chodníků a veřejného osvětlení v Dvořákově ulici vypsalo město veřejnou soutěž s uzávěrkou do 3. září 2004.[299] Stávající stav veřejného osvětlení v této ulici nebyl uspokojivý. Byla tu svítidla různých typů umístěná na betonových stožárech. V úseku od ulice Soukenické k ulici Mládežníků byly stožáry umístěny po pravé straně, u hranice zástavby. Od ulice Mládežníků k mostu přes Borecký potok bylo pouze jedno svítidlo na levé straně. Nyní navržena instalace svítidel Malaga SGS 102/100, 1x SON-P100W na ocelových, bezpaticových stožárech o výšce 10 metrů, s výložníkem 2 metry. Připojení mělo být provedeno z betonového sloupu na rohu ulic Mládežníků a Dvořákova.[300] 9. července 2004 zahájeno územní a stavební řízení[301] a 16. září 2004 vydáno stavební povolení na opravu osvětlení.[302] 30. září 2004 vybrána z šesti uchazečů rokycanská firma Bohumíra Malechy, CESSMA s nabídkovou cenou 1 548 665 Kč.[303] Do konce roku 2004 provedeny nové chodníky, na západní straně ulice v celém, 257 metrů dlouhém úseku od křižovatky se Soukenickou ulicí k mostu, na východní straně od Soukenické ke křižovatce s ulicí Mládežníků. Součástí akce bylo i lepší napojení dlažby u lávky pro pěší.[304] Dle závěrečného účtu obecního hospodaření utraceno během roku 2004 za akci „chodník Dvořákova“ celkem 986 000 Kč (původně plánováno 1 015 000 Kč).[305] Zbylý jednostranný úsek chodníku v délce 270 metrů a s očekávanými náklady 800 000 Kč měl být proveden roku 2005.[306] V roce 2005 skutečně práce dokončeny. Celkové náklady dosáhly 791 853 Kč.[307] Počátkem roku 2005 dokončena i instalace nového veřejného osvětlení. 10. ledna 2005 na ně zahájeno kolaudační řízení, na 28. ledna 2005 naplánována obhlídka na místě.[308] 28. ledna 2005 pak skutečně vydáno kolaudační rozhodnutí na nové veřejné osvětlení ulice. Užívání nového zařízení povolení za podmínky, že do 31. května 2005 bude provedeno zalití stykových spár vzniklých překopem přes komunikaci. V průběhu výstavby došlo ke změně provedení akce oproti původní projektové dokumentaci. Spínací krabice z původního místa v západním chodníku v Dvořákově ulici přemístěna na východní stranu chodníku.[309]

V té době také Dvořákova získala novou kanalizaci (tu původní narušily povodně roku 2002). 25. srpna 2003 přidělila městská rada zakázku na její výstavbu firmě Rokycanská BIS, a.s. za nabídkovou cenu 1 549 314 Kč.[310] 800 000 Kč z těchto nákladů obdržela obec v podobě státní dotace.[311] V roce 2005 provedena i rekonstrukce jižního úseku Dvořákovy ulice (od Soukenické k Mládežníků). Zahájena 18. července 2005. Šlo o 123 m dlouhý úsek komunikace včetně oboustranných chodníků. Stavbu prováděla firma Správa a údržba silnic Rokycany. Investorem chodníků bylo město Rokycany. Náklad na tuto akci spočítán na téměř 1 500 000 Kč za vozovku a 650 000 Kč za chodníky.[312] Koncem srpna 2005 již probíhají finální úpravy. Vozovka získala nový asfaltový povrch, chodníky vydlážděny betonovými prefabrikáty. Západní úsek ulice Mládežníků při této rekonstrukci změněn na komunikaci s režimem obytné zóny a oddělen od Dvořákovy ulice obrubníkovým prahem.[313] V roce 2007 se počítalo s výstavbou bezbariérového přechodu pro chodce na křižovatce ulic Dvořákova a Soukenická. Šlo o součást širší celoměstské akce na výstavbu bezbariérových tras. Tato akce spolufinancována Státním fondem dopravní infrastruktury.[314] Město na ni jako na celek dostalo v roce 2006 dotaci 834 000 Kč.[315] 21. září 2006 vypsalo město na provedení bezbariérových přechodů v Rokycanech výběrové řízení. Výsledky tendru vyhlášeny 9. října 2006. Zakázku získala firma RUMPOLD-R, s.r.o. z Rokycan s nabídkovou cenou 1 445 768 Kč. Termín dokončení zakázky stanoven na 30. dubna 2007.[316] 4. prosince 2006 rozhodlo zastupitelstvo města v rámci sestavování provizorního rozpočtu na rok 2007 o nepřekročitelném investičním limitu na jednotlivé již rozpracované akce. V případě akce „Mobilita-bezbariérové trasy“ byl tento limit stanoven na 1 325 000 Kč.[317] Přechod skutečně proveden. Dle stavu z května 2007 již je hotov.[318] 25. června 2007 zastupitelstvo města schválilo přijetí navýšení dotace na výstavbu bezbariérových přechodu pro chodce v Rokycanech o 69 000 Kč.[319]

Dvořákova ulice pojmenována na schůzi obecního zastupitelstva 12. července 1927.[320] Zastupitelstvo tak přijalo návrh městské rady a obecní okrašlovací komise, kterým se uličních názvů dostalo novým a dosud nepojmenovaným komunikacím v Rokycanech.[321] Své jméno si udržela od té doby beze změn.

8.4. Bývalá hospodářská škola čp.228/II

8.4.1. Příprava výstavby a popis areálu hospodářské školy

Význam nynějších ulic Mládežníků a Dvořákova v městském organismu významně vzrostl na počátku 20. století i proto, že na severní stranu ulice Mládežníků (respektive do tehdejších luk za městem) byla tehdy umístěna nová školní budova (hospodářská škola, pozdější Střední odborné učiliště lesnické a zemědělské). Šlo o v oné době o izolovaný areál, stojící ještě v jistém odstupu od města. Přitáhl ale k této zemědělské periferii pozornost a pomáhal urbanizaci obou výše popsaných přilehlých ulic. Už 15. prosince 1888 v Rokycanech ustaveno Kuratorium, které založilo Zimní hospodářskou školu. Tehdy se ovšem vyučovalo v dočasných a nevyhovujících prostorech v domech v centru města.[322] Trvalejší řešení bylo nalezeno až počátkem 20. století výstavbou zcela nového objektu. V prosinci 1899 se v dobovém tisku v přehledu stavebního ruchu v Rokycanech zmiňuje, že v roce 1900 se má přikročit k výstavbě zimní hospodářské školy, ovšem za podmínky že budou zajištěny dostatečné subvence. Pro budovu již je prý vyhlédnut pozemek pod Kalvárií v Polní ulici.[323] Realizace stavby se ale o několik let opozdila.

Nakonec ale skutečně východně od dnešní Dvořákovy ulice vyrostl na tehdejší periférii města komplex „Hospodářské školy hospodyňské“ čp.228/II (foto z r.2003). Výstavný novorenesanční objekt kolaudován 26. října 1906 a vysvěcený 11. listopadu toho roku.[324] Areál hospodářské školy ukazuje prosperitu Rokycan na počátku 20. století i důraz obecní i okresní samosprávy na budování školských zařízení (jen o rok dříve byl do užívání předán podobně výstavný objekt gymnázia – viz kapitola „okružní třída“). Plány školní budovy vypracoval inženýr zemského výboru Rudolf Pokorný, konečnou architektonickou podobu dal objektu místní stavitel Bohuslav Ryšavý. Stavební dohled prováděl ing. K. Šimůnek.[325] Stavební práce prováděla firma Wolf & Ryšavý. Náklady na tuto investici dosáhly 170 118 K 65 hal, z toho stát poskytl 45 000 K, zemský rozpočet 45 000 K, okresní úřady 30 000 K, město Rokycany zaplatilo 15 000 K, Okresní hospodářská záložna 1245 K 25 hal, obec Ejpovice 320 K, Zemědělská rada pro Království České 994 K 40 hal, další drobní sponzoři přispěli dary v celkové výši 50 korun, zbytek uhrazen půjčkou.[326] V roce 1913 se na obecním zastupitelstvu zmiňuje radní Josef Babánek pochvalně o architektonické podobě této školy a dodává, že zde sice nebylo tak úplně dodrženo původní zadání architektonické soutěže a přitom to bylo ku prospěchu věci.[327]

Slohově se hospodářská škola nese v duchu historizující české novorenesance, a to bez příměsí dobově populárního eklekticismu a secese. Vlastní patrová školní budova byla orientována k jihu, do dnešní ulice Mládežníků a hledí do ní šestnáctiosým průčelím o délce 41 metrů[328] se zvýrazněným středovým rizalitem. Vstupní portál je vybaven dobovými dveřmi a štukovým emblémem lva (foto z r.2003). Rizalit korunuje jednoduchý štít s atikou a koulemi. Interiéry už byly změněny novodobým užíváním, ale v jídelně byla dle údajů z počátku 90. let 20. století zachována původní sgrafita od akademického malíře K. Šimůnka (syn ing. Šimůnka, který prováděl stavební dozor).[329] Boční křídla měří 17 metrů.[330] Hospodářská škola svou architekturou splnila svůj účel, tedy poskytnout okresnímu městu reprezentativní školní budovu. V 50. letech 20. století ji slohově vhodně doplnila výstavba sídliště Hrudkovanka (o sídlišti viz výše).

V přízemí umístěna ředitelna, dále sborovna a společná jídelna. Na severní stranu přízemí budovy umístil architekt kuchyni se spižírnou a pokoje pro kuchařku. V přízemí dále umístěn (v pravém křídle) i byt ředitele školy. V 1. patře dvě ložnice pro 20 osob (škola tak zároveň fungovala jako internát), společná umývárna, šatna, v prostředním traktu také kreslírna a chemický kabinet. V 1. patře rovněž jednotlivé učebny, hospodářský a přírodopisný kabinet. Ve sklepě prádelna, koupelna pro dívky, pekárna, udírna, sklep na brambory, dílny pro rukodělné práce, dílny pro konzervování potravin, mlékárna s lednicí, chladírna, sýrárna.[331] Budova vynikala i po technické stránce. Svými vymoženostmi překonávala většinu tehdejší rokycanské zástavby. Například ředitelna, kuchyně a byt správce byly operativně propojeny telefonní linkou. Ředitelna také vybavená elektrickými hodinami od firmy Kleisl & spol. Uhlí na otop se dopravovalo ze sklepa do jednotlivých pater objektu pomocí zvláštního nákladního výtahu. Naopak voda se rozváděla do všech místností z rezervoáru umístěného na půdě. Do této nádrže se voda čerpala pomocí plynového motoru o 5 koňských silách umístěného u stodoly na dvoře. Tímto agregátem se zároveň poháněly všechny hospodářské stroje. V učebnách byla letní i zimní ventilace. Interiéry vybaveny modřínovým nábytkem v „národním slohu“.[332] Ke škole patřil velký pozemek se zelinářskou zahradou a ovocným sadem o výměře 7,25 ha[333], který dodával areálu podobu renesančního zámeckého statku. Stála tu na dvoře vpravo stodola, vlevo vepřinec s asfaltovou podlahou, chlév pro dobytek, dále drůbežárna a stáj. U stáje postaven domek s bytem správce školy a ubytovna pro služky.[334] Pro blahobytnou a spořádanou éru pozdního Rakouska-Uherska je příznačné i to, že nejen hlavní školská budova, ale i hospodářské objekty na dvoře, měly zdobná, reprezentativní průčelí. V případě hospodářských objektů se tu aplikovaly ornamentálně vykrajované štítové zdi takřka ve stylu „selského neobaroka“.[335] Hospodářství plnilo zároveň roli jakéhosi vzorného statku, na kterém se měly testovat a zavádět nejmodernější agronomické metody. Například „Chvojkovy cementové samonapaječe“ dobytka, do nichž se voda přiváděla z hydrantu, nebo omyvatelná podlaha chlévů, která umožňovala snadné čistění a pomocí ohrádek i dávkování píce na jednotlivé dny.[336] Na zahradě se nacházel včelín, pařeniště, „šparglovna“, nebo malá chmelnice.[337] Uvnitř areálu ještě stojí objekt čp.626/II, který získal číslo popisné ve 40. letech 20. století, kdy protektorátní úřady nařídily důsledné označení všech samostatně stojících staveb. Funkčně ale jde jen o jednu z původních budov hospodářského zázemí školy.

8.4.2. Stavební vývoj objektu po roce 1945

V roce 1950 byla škola ve svém původním zaměření zrušena, společně s přilehlým zemědělským hospodářstvím a pořádaly se tu kurzy pro techniky ze státních statků a JZD. Roku 1953 tu zřízeno učiliště pro obor kovář, podkovář. Roku 1961 škola přejmenována na Odborné učiliště pro obor zemědělství. Názvy a profesní specializace se pak ještě opakovaně měnily (naposledy Střední odborné učiliště lesnické a zemědělské). Stavebně však zůstávala budova prakticky beze změn, pouze okolní pozemky bývalého školního statku chátraly a podléhaly účelovým přestavbám.[338] Místo rakousko-uherské estetiky nastupovala estetika JZD. V 60. letech 20. století zbudovány u školy garáže. V březnu 1965 souhlasil MěstNV s tím, aby jejich výstavba byla začleněna do Akce Z. Žáci školy ji měli brigádnicky provádět v rámci své výrobní praxe.[339] Stavba garáží zařazena do plánu v 2. pololetí 1965. V srpnu toho roku už probíhá přípravná fáze (obstarávání materiálu).[340] V listopadu 1965 už je v počáteční fázi bourání potřebných objektů a převoz takto získaného materiálu na staveniště garáží. Vykopány základy a vyzděna část zdí, u Okresního stavebního podniku zadána výroba vrat a elektroinstalace.[341] V prosinci 1965 se podařilo sehnat takřka všechen nutný materiál, řemeslné práce objednány u Okresního stavebního podniku.[342] Pro nepřízeň počasí ale akce přerušena, v únoru je objekt garáží rozestavěn. Vytvořeno dílo v hodnotě 8000 Kčs. V únoru 1966 deklarována nutnost pokračovat v této investici, označované jako „skluzová“.[343] Podle jiné zmínky pravou příčinou skluzu od roku 1965 byl neúspěch při shánění zedníků.[344] V průběhu stavby garáží ještě narychlo upraven projekt. Původně mělo jít o tři garáže, nyní jedna z nich rozšířena o 1,5 metru a změněna na opravnu. Koncem srpna 1966 už stojí obvodové zdi a krov. Krytina se má pokládat během následujícího týdne. Vrata objednána u KOVOPODNIKU PLZEŇ (dodání se plánuje na 3. čtvrtletí 1966).[345] Během roku 1966 pak garáže dobudovány. Vytvořena hodnota díla 30 000 Kčs. Na stavbě odpracováno 1100 brigádnických hodin.[346] Dle výhledového plánu investic z roku 1969 předpokládána v letech 1976-80 přístavba budov ZOU společně rozšířením počtu lůžek ve školním internátu. Investorem měl být KNV.[347] Roku 1980 přistavěny u školy nákladem 2 000 000 Kčs dílny.[348]

V květnu-srpnu 1991 byla hospodářská škola opravena.[349] Opravu prováděla firma ROSS.[350] Fasáda pak nově barevně natřena. Původní omšelé odstíny šedé nahrazeny kombinací žluté a bílé barvy. Do budovy vsazena nová okna, na rozdíl od těch předchozích zmenšen počet příček. Na budovu proveden nápis “HOSPODÁŘSKÁ ŠKOLA HOSPODYŇSKÁ“ v retro stylu. Obnovena i sgrafita na bočních fasádách (foto z r.2003).[351] V letech 1993-96 prováděny další opravy, zejména v interiérech (chodby, sprchy, šatny). V této době také na dvoře postaveny nové garáže a zřízena moderní mycí linka s uzavřeným okruhem.[352] Její kolaudace proběhla v červenci 1995, učiliště v té době také získalo nové garáže postavené jako náhrada za starší garážové prostory zrušené kvůli výstavbě sousedního gymnázia.[353] Dne 20. května 1995 odhalena v interiéru školy pamětní deska Josefu Babánkovi, který byl ředitelem Hospodářské školy do roku 1921 a patřil k hlavním iniciátorům její výstavby.[354] Deska odhalena za účasti více než 200 lidí a odhalila ji sama vnučka Josefa Babánka, paní Vachudová.[355]

Až do počátku 21. století sloužil objekt jako Střední odborné učiliště lesnické a zemědělské. V srpnu 2002 zasáhly školu povodně. Plzeňský kraj v listopadu téhož roku poskytl učilišti částku 200 000 Kč na nutné opravy.[356] Velká změna nastala roku 2014, kdy se skončila výuka v učilišti a město začalo zvažovat její nové využití. Po jistou dobu existovala ve vedení Plzeňského kraje varianta, že do uprázdněné budovy by se přestěhovala z objektu bývalého gymnázia v ulici Svazu bojovníků za svobodu střední odborná škola. Organizačně už dříve spojené ústavy gymnázia (sídlí v sousední budově, viz níže) a střední odborné školy by se tak ocitly vedle sebe. Představitelé Plzeňského kraje ale dodávali, že takové řešení bude provedeno až po vyhotovení posudků o možném využití budovy. Starosta města Vladimír Šmolík stěhování střední odborné školy odmítal a preferoval její zachování v historické budově v centru Rokycan.[357] Nakonec bylo zvoleno jiné řešení a objekt bývalého učiliště v ulici Mládežníků byl předán Západočeskému muzeu v Plzni, které zde společně s rokycanským Muzeem Dr. B. Horáka zřídilo Centrum paleobiodiversity, tedy velký depozitář a expozici paleontologických sbírek. V roce 2018 byla proto provedena celková rekonstrukce budovy.[358] Nákladným a pietním způsobem opraveny všechny fasády. Žlutobílé tóny aplikované počátkem 90. let nahradil konzervativnější odstín šedohnědé. Ze střechy sejmut bílý plech a obnovena tradiční krytina z červených tašek.

8.5. Gymnázium čp.1115/II

8.5.1. Příprava a průběh výstavby

Až do konce 80. let 20. století se na velké ploše západně od budovy učiliště (bývalé hospodářské školy) v ulici Mládežníků rozkládaly zemědělské pozemky, respektive zahrady, patřící k původnímu školnímu statku. Dosahovaly až k Dvořákově ulici. Rozsáhlý pozemek byl pak stavebně využit. Výstavba se ale protnula z rozpadem centrálně plánované ekonomiky, takže se protáhla až do poloviny 90. let a mezitím se měnily plány na využití novostavby. Původně to měl být nový areál učiliště, nakonec sem umístěno rokycanské gymnázium. Už na konci 70. let 20. století se v Rokycanech debatuje o výstavbě nového areálu učiliště a internátu. Tento typ školství měl v centrálně řízené československé ekonomice, orientované na průmysl, poměrně silnou pozici, samozřejmě umocněnou průmyslovým charakterem Rokycanska. V červenci 1977 rada MěstNV uložila vedoucímu odboru výstavby, aby si od ing. Pekla z KPO Stavoprojekt vyžádal konzultaci k návrhu výstavby středního odborného učiliště.[359] V létě roku 1978 se na toto téma konala schůze Okresního výboru KSČ. Rozhodnuto, že by učiliště mělo být postaveno v následující pětiletce.[360]

Zatímco nový internát pak skutečně otevřen roku 1983 v Kotyzově ulici (viz výše, v rámci popisu sídliště Na Železné), stavba učiliště byla zahájena až o několik let později a na jiném místě. Teprve v roce 1988 povolen převod stávajících zahrad v okolí bývalé hospodářské školy (pozemek č.kat.1844/4) na nároží ulic Dvořákova a Mládežníků na stavební pozemky.[361] Následně 16. prosince 1988 zde proběhlo slavnostní zahájení výstavby nového Středního odborného učiliště.[362] Komplex měl nahradit už nevyhovující školský areál v Hrádku u Rokycan. V složitém komplexu se mělo, kromě učeben a laboratoří nacházet i veškeré zázemí, tedy jídelna, tělocvična, klubovny i společenský sál pro 200 lidí. Škola měla nabízet učňovské vzdělání v oborech jako hutník, obráběč kovů nebo mechanik opravář.[363] Původní termín dokončení byl stanoven na závěr roku 1991.[364] Architektonický projekt byl dílem ing. arch. Václava Drchala.[365] Celý projekt byl iniciován Okresním výborem Komunistické strany Československa. Mělo jít o „Společné střední odborné učiliště“, na jehož výstavbě by se podílely přední průmyslové podniky okresu. Podle původně uzavřené dohody přislíbily Železárny Bílá Cerkev v Hrádku u Rokycan uhradit 50 % nákladů, Kovosvit Holoubkov 22,5 %, Kovohutě Gustava Klimenta Rokycany 20 % a Zbirovia Zbiroh 7,5 %.[366] Dalšími sponzory měly být podniky Jednota Rokycany a Potraviny Rokycany, které zde chtěly vychovávat budoucí prodavačky a zavázaly se proto přispívat na provozní náklady.[367] Celkové náklady na výstavbu byly v době zahájení výstavby odhadovány na 36 000 000 Kčs[368] (v roce 1990 už na 41 000 000 Kčs[369]). Stavba pokračovala relativně podle harmonogramu až do roku 1990. Na konci roku 1990 už stála hrubá stavba.[370] Jenže právě v té době se původní struktura regionálního průmyslu začala zcela měnit. Se zaváděním tržního hospodářství ztratily jednotlivé podniky zájem na investici do učňovského areálu. Už na konci roku 1990 se z financování této akce stáhly Kovohutě Rokycany.[371] Během roku 1991 pak, kromě Železáren Bílá Cerkev v Hrádku, odstoupili od dohody všichni původní sponzoři projektu nového učiliště.[372] Roku 1992 jeho výstavba zastavena a rozestavěný skelet zakonzervován.[373] V letech 1988-92 tu bylo proinvestováno 37 milionů korun, z toho jen v roce 1992 více než 15 000 000 Kčs.[374]

Na jaře 1993 se poprvé rokycanská veřejnost dozvídá, že rozestavěné učiliště bude dokončeno, ale s jiným využitím.[375] Nedokončenou stavbu převzal stát (ministerstvo školství a tělovýchovy[376]) a vzhledem k měnícím se prioritám vzdělávacího systému bylo rozhodnuto, že zde bude umístěno gymnázium. Původní projekt pak byl přepracován (zejména vnitřní dispozice a technické zázemí) a staveniště převzala 1. listopadu 1993 stavební firma Noremo.[377] V září 1994 už je hotova vstupní část, plynová kotelna i objekt s bytem pro školníka, sportovní hala dokončena z dvou třetin, ve stádiu hrubé stavby se tehdy ještě nacházel pavilon jídelny a kuchyně.[378] Dne 1. září 1995 zde slavnostně otevřeno gymnázium čp.1115/II (foto z r.2003), zpočátku zvané též „nové gymnázium“ (protože v rokycanské veřejnosti bylo zafixováno tradiční umístění gymnázia v historické budově v ulici Svazu bojovníků za svobodu). Slavnosti se za stát zúčastnil vedoucí odboru investic ministerstva školství ing. arch. Liška.[379] Celkové náklady na výstavbu školy se nakonec vyšplhaly na 130 000 000 Kč.[380] Pro učiliště mezitím nalezen areál zrušených starých kasáren v Jeřabinové ulici (podrobněji v kapitole „Rašínov“), kam se přestěhovalo z dosavadních budov v Hrádku u Rokycan už roku 1993.[381]

8.5.2. Popis areálu gymnázia

Areál je složen z několika samostatně ztvárněných budov, kterou jsou vzájemně propojeny. Hlavní čtyřpodlažní budova A (foto z r.2003) obsahuje kromě sborovny, ředitelny, pracovny zástupce ředitele a dvou studoven také 14 „kmenových“ učeben, dále zvláštní učebny chemie, fyziky, biologie, dvě učebny výpočetní techniky, dvě učebny cizích jazyků a 4 laboratoře. Dále je zde pracovna výtvarné výchovy.[382] Jinak spíše fádní monolit hlavní budovy vertikalizují dva výrazné komíny. Budova je natočena užším průčelím do ulice Mládežníků, kde se k ní připojuje nižší objekt budovy C. Mezi oběma těmito budovami se nachází hlavní vchod. Patrová budova C obsahuje kuchyni, jídelnu a bufet.[383] Směrem do Dvořákovy ulice je ještě položena budova D s plynovou kotelnou, dvěma byty pro správce školy, garážemi a knihovnou.[384] Budova D již byla připravena k převzetí v září 1994, ale byt pro školníka sloužil až do dokončení celého areálu pro potřeby stavbařů.[385] Nižší budova B, skrytá uvnitř komplexu obsahuje fotolabolatoř, kabinety a šatny.[386] Směrem k Boreckému potoku je položen sportovní areál školy, tedy budova E (foto cca z r.2000), které dominuje rozlehlá hmota tělocvičny s netradiční obloukovou střechou. K ní se ještě připojuje nářaďovna a menší gymnastický sál.[387]

Budova E se jako jediná vymyká z typizované architektury pozdního socialismu, kladem je rovněž dynamické ztvárnění jejího průčelí do Dvořákovy ulice, kde vznikl boční vchod a nová autobusová zastávka. Přesto architektonické pojetí celého komplexu gymnázia nedokázalo překonat přirozené limity socialistického projektu se všemi průvodními znaky. Ve svých základních obrysech jde stále o myšlenkové dítě státních projekčních ústavů pozdní normalizace. Vzhledem k celoměstskému i celoregionálnímu významu takové školské instituce šlo o nešťastný kompromis, kdy se po politické změně narychlo hledalo využití pro rozestavěný skelet, který nikdy nemohl popřít dobu svého vzniku. Projekt si v sobě nese některé nešvary příznačné pro myšlenkový svět 80. let 20. století, především typizované stavební prvky, panelovou technologií počínaje a detaily oken a obkladů fasád konče. Takhle vypadaly samoobsluhy, kulturní domy a administrativní budovy v celém Československu. To je ale věc pomíjivá a každý panel a typizované okno se časem dají nahradit. Daleko vážnější závadou je kompoziční a hmotové pojetí stavby. Tak například poddimenzování nároží ulic Dvořákova a Mládežníků, které by podle logiky tradičního urbanismu mělo být akcentováno, ne nutně hmotově, ale určitě tvarově, tedy osobitou, výraznou architekturou. Ovšem bylo místo toho odbyto typizovaným patrovým objektem budovy C s fádním panelovým designem. Akcentem místo toho je budova A, situovaná do zasunuté boční ulice Mládežníků a umístěná necitlivě do blízkosti historické neorenesanční budovy bývalé hospodářské školy, jejíž účinek coby historizující „zámecké“ dominanty tak byl snížen. Urbanistickou chybou rovněž bylo naddimenzování zadní budovy E (jinak architektonicky zajímavé a ozvláštněné) směrem k Boreckému potoku. Tady na dotyku s přírodním okrskem potoka a protějších svahů Kalvárie mělo naopak být zvoleno drobnější měřítko, které by civilněji zformovalo nábřeží potoka. Místo toho sem hledí převýšená tělocvična a parkoviště, zatímco potok je skryt kdesi v náletové vegetaci a odnikud nikam se sem nechodí. Mohutné hmoty komplexu gymnázia, navíc s rysy „sídlištní“ panelové estetiky, se neblaze projevují při pohledech na město z Kalvárie a Osecké silnice. Tato základní dispoziční a měřítková realita se jen těžko dá revidovat. Duch normalizačního stavitelství tak na dlouhou dobu bude v komplexu gymnázia uchován. To, co se dá změnit a co by mělo být provedeno, je důkladná obměna stavebních detailů s důrazem nikoliv na sentimentální zakrývání moderního charakteru komplexu, ale spíš na kvalitní moderní prvky, které můžou socialistické chudobě vtisknout aspoň jistý funkcionalistický esprit. Pouze v případě budovy na rohu ulice Mládežníků a Dvořákovy je vhodné aspirovat na zásadnější revizi i hmotovou a vytvoření důstojnější autorské architektury (zvýšení o patro, netradiční a výrazné dotvoření průčelí apod.) Pro vedení města pak bude důležité cílenými regulačními kroky rehabilitovat nábřeží Boreckého potoka. Areál gymnázia i vedlejší areál bývalé hospodářské školy by měly být podél severní hranice propojeny nábřežní cestou, která by vedla dál k východu a navrátila by Borecký potok do organismu města. V případě areálu za bývalou hospodářskou školou je dokonce na místě uvažovat (když se nyní radikálně změnilo jeho využití) i o redukci jeho rozlohy. Industriální objekty dílen a garáží do této části města nepatří a bylo by urbanistickou chybou prodloužit jejich život povolováním vzniku nějakých komerčních aktivit.

Gymnázium bylo postaveno jako bezbariérový objekt, vybavený výtahy. Všechny speciální učebny vybaveny od počátku počítačovými technologiemi, učebny cizích jazyků i audiozařízením.[388] V srpnu roku 2002 se areálem gymnázia prohnala velká voda. Jen v tělocvičně napáchala škody za téměř 3 000 000 Kč. Plzeňský kraj pak škole poskytl na opravy příspěvek.[389]

8.6. Regulace Boreckého potoka

Zatímco podél křížení ulic Mládežníků a Dvořákova probíhala urbanizace naplno již počátkem 20. století, severní okraj celé této lokality byl ve svém rozvoji pozastaven až do 30. let 20. století, kdy se definitivně dořešila regulace Boreckého potoka. Teprve tehdy mohly proběhnout důležité urbanistické počiny, tedy vilová výstavba na novém nábřeží potoka (severní úsek Tomáškovy ulice), protažení Dvořákovy ulice k severu (k potoku) a ve 40. letech i její propojení novým mostem přes potok s rozcestím Osecké a Voldušské silnice, čímž se definitivně změnilo vedení silničních tras (opuštěna historická trasa Tomáškovou ulicí).

8.6.1. Starší projekty a příprava regulace Boreckého potoka

O regulaci Boreckého potoka (a dalších vodních toků v Rokycanech a okolí) usilovalo oficiálně od 1. září 1923 Vodní družstvo.[390] Odvolávalo se zejména na opakované povodně, které brzdily rozvoj města v okolí potoka. Navazovalo přitom na starší plány. V červnu 1914 podpořilo obecní zastupitelstvo návrh stanovit, že pozemky pod Strání od mlýna A. Hůlky (čp.14/III v ulici Ke Koupališti), mezi Mlýnským náhonem, Boreckým potokem a Oseckou silnicí se nemůžou zastavět, protože leží v inundaci. Zastupitelé navíc koncepčně uvažovali o možnosti rozšířit i do této záplavové nivy podél jižní strany Klabavky a Boreckého potoka plochy veřejné zeleně.[391] Vidina regulace vodního toku ale nabízela možnost zhodnotit tyto záplavové lokality i stavebně.

Povodně tu přitom byly velmi časté. Například 13. září 1922 se velká voda přelila přes původní most v Tomáškově ulici (u kapličky) a zastavila tak dopravu ve směru Rokycany-Volduchy a Osek.[392] A opět: 21. května roku 1930 došlo nad Rokycany k průtrži mračen a následovala lokální povodeň. Toho dne se rozvodnil i Borecký potok a voda zase přerušila silniční spojení z Rokycan na Osek a Volduchy. To ale nebylo vše, přes Volduchy v té době vedla objízdná trasa státní silnice Praha-Plzeň, která se právě v úseku Bouchalka-Rokycany opravovala. Vznikl dopravní chaos. Celou noc museli u Boreckého potoka hlídkovat lidé s lucernami, kteří varovali řidiče a ukazovali jim cestu.[393] Tato kalamitní situace nepochybně přispěla k důraznějšímu prosazování regulace Boreckého potoka. Na schůzi zastupitelstva v červnu 1930 při debatě o prodloužení nájmu sportovnímu klubu na hřišti pod Husovými sady (nynější fotbalový stadion) prohlásil Karel Šašek, že bude nutno provést regulaci a opravy břehů kolem hřiště. Rudolf Šlesinger doplnil, že je nutno provést regulaci aspoň ve vnitřním městě a intervenovat kvůli tomu u příslušných úřadů. Václav Vorel ale byl toho názoru, že vodoprávní řízení na regulaci bude složité a v první řadě nutno regulovat Borecký potok.[394]

V říjnu 1931 městská rada rozhodla, že s A. Novou se bude jednat o koupi jejího pozemku č.kat.1835 pod Kalvárií.[395] Šlo o drobný pozemek na jižním břehu Boreckého potoka poblíž dnešního areálu Skautského domova. Jeho nabytí bylo pro obec důležité v procesu přípravy regulace tohoto vodního toku a úpravy trasy jeho koryta. Dne 24. listopadu 1931 se konala veřejná schůze, kde jsou občané seznámeni s blížícím se zahájením prací.[396] Schůzi svolal ředitel hospodářské školy A. J. Vít.[397] Nebyla to ale jednoduchá a už vůbec ne levná investice. V roce 1931 se náklady na její provedení odhadovaly na 417 000 Kč.[398] Obsáhle se regulačními projekty zabývalo obecní zastupitelstvo v prosinci 1931. Řešilo i souběžně chystaný projekt regulace Padrťského potoka, který tehdy byl v posudkovém řízení u ing. J. V. Jizby z Prahy-Karlína. Ve 2. polovině roku 1932 a v roce 1933 měla být regulace Padrťského potoka provedena, přičemž práce měly mít i dopad na snížení nezaměstnanosti. Očekávala se státní subvence ve výši 55 % a zemská subvence 25 %. Aspekt regulačních investic jako nástroje řešení nezaměstnanosti byl aktuální i proto, že během 1. poloviny roku 1932 se očekávala dostavba kasáren a pokud by pak nezačaly práce na regulaci, hrozil nárůst počtu lidí bez práce.[399] Padrťský potok měl být dle údajů z prosince 1931 regulován v délce 1,4 km od jezu na Práchovně k soutoku, přičemž náklady odhadovány na 2 700 000 Kč. Borecký potok měl být regulován v délce 760 metrů, od takzvané Sýkorovny k soutoku, kromě regulace se tu měla jako samostatný projekt provést výstavba nového železobetonového mostu na okresní silnici. Náklady odhadovány na 370 000 Kč + 44 000 Kč na meliorace 10 hektarů přilehlých pozemků. V návrhu obecního rozpočtu na rok 1932 je 2 800 000 Kč na regulaci Padrťského potoka, 500 000 Kč na regulaci Boreckého potoka. Očekávala se subvence 2 240 000 Kč na regulaci Padrťského a 400 000 Kč na regulaci Boreckého potoka. [400] Dne 24. listopadu 1931 proběhlo jednání na zemském úřadě se zástupci obce. Na základě této schůzky měla obec vyslat dva zástupce do přípravného výboru pro regulaci Klabavky, Padrťského a Boreckého potoka. 1. prosince 1931 navrhla městská rada jmenovat do výboru Josefa Selementa a Josefa Varvařovského (ředitele měšťanské školy) a dodatečně navržen i A. J. Vít. Obecní zastupitelstvo pak při prosincovém zasedání schválilo jmenování 4 členů, kromě výše uvedených ještě František Nový. [401]

Dne 18. ledna 1932 přijela do Rokycan komise zemského úřadu na obhlídku situace.[402] Podle dobového pramene po 18.lednu 1932, kdy provedena prohlídka Klabavky a Padrťského i Boreckého potoka od Chrástu do Rokycan, následovalo 2. února 1932 jednání městské rady, která projednala v základních rysech otázku regulace a usnesla se předložit obecnímu zastupitelstvu tyto návrhy. Město mělo provést regulaci Padrťského a Boreckého potoka na základě hotových projektů, které ještě zreviduje zemský úřad, a to pokud získá aspoň 70% subvenci od státu a země. S okresním výborem se měla projednat brzká výstavba mostu na okresní silnici osecko-voldušské. Dle informace získané 3. února 1932 od zemského úřadu se očekávala výplata subvence od státu i země ještě v roce 1932. V tomto konceptu byla poněkud alternativně řešena etapizace prací. Město chtělo jako první už v roce 1932 provést regulaci Boreckého potoka v délce 760 metrů, „od lávky přes potok k vodnímu dílu, kde měl závod pan František Havelka, k soutoku“. A regulaci Padrťského potoka chtěla obec realizovat v roce 1933 a případně i v dalších letech.[403] 11. února 1932 podána městské radě zpráva o intervenci A. J. Víta, konané 3. února 1932 u zemského úřadu v otázce regulace Boreckého a Padrťského potoka.[404] Koncem března 1933 se pak městská rada seznámila se zprávou o o intervencích A. J. Víta z 10. března, 22. března a 30. března 1932 u zemského úřadu a na ministerstvu zemědělství v otázce regulace potoků. Radním oznámeno, že do 4 týdnů vykonají zástupci zemského úřadu a ministerstva místní prohlídku, pak podrobí projekt regulace revizi.[405] 28. dubna 1932 vykonal zemský úřad a ministerstvo zemědělství ekonomickou revizi projektu regulace Padrťského a Boreckého potoka.[406]

12. května 1932 přečten městské radě protokol o technicko-ekonomické revizi projektů regulace Boreckého a Padrťského potoka.[407] 27. května 1932 radě oznámen výsledek technicko-ekonomické revize projektů regulace Boreckého a Padrťského potoka dle rozhodnutí ministerstva zemědělství, žádost o vodoprávní povolení už prý je podána.[408] V červnu 1932 schválen výkup vodních práv u objektů čp.105/II a čp.158/II tak, aby obec mohla mít větší manévrovací prostor při regulaci nivy potoka (šlo o starší objekty tlukáren u potoka poblíž kapličky v Tomáškově ulici, viz výše). Tento krok zároveň otevíral cestu pro výstavbu veřejného koupaliště pod Husovými sady, o něm podrobně v kapitole „Osecký vrch“. V srpnu 1932 se městská rada usnesla, že na žádost majitelů luk pod Kalvárií se dá zbořit „přepážka“, zřízená v Boreckém potoku svévolně koupající se veřejností.[409] V lednu 1933 pak schválilo zastupitelstvo uzavření půjčky u Ústřední sociální pojišťovny. Obec už dříve žádala o půjčku 2 660 000 Kč (z toho 1 600 000 Kč mělo jít na regulaci Padrťského potoka, 500 000 Kč na Borecký potok a 560 000 Kč na výstavbu vyrovnávacího vodojemu).[410] Počátkem listopadu 1932 na zasedání městské rady podána zpráva o intervenci z 8. listopadu 1932 u Ústřední sociální pojišťovny v otázce půjčky 2 600 000 Kč na regulaci Padrťského a Boreckého potoka a na výstavbu vodojemu. [411] 23. prosince 1932 ale povolena půjčka jen 470 000 Kč, čímž byl její účel omezen na Padrťský potok. 5. ledna 1933 městská rada doporučila ke schválení.[412] Přednost tak dostala regulace Padrťského potoka, který protékal centrem města, zatímco Borecký potok se jen dotýkal severního okraje zástavby. Padrťský potok pak skutečně regulován v letech 1933-34 (viz níže). V březnu 1933 městskou radou na vědomí vzata zpráva o intervenci 28. března 1933 u Zemského úřadu, po níž obecnímu zastupitelstvu doporučeno požádat zemský úřad o revizi projektu regulace Klabavky tak, aby byl projekt připraven k realizaci. Usneseno, že bude také žádáno o urychlení revize projektů na regulaci Boreckého potoka.[413] V červnu 1933 městské radě oznámen výnos zemského úřadu, že projekt regulace Boreckého potoka může být podpořen ze zemských prostředků až po provedení regulace Padrťského potoka.[414]

8.6.2. Provedení regulace Boreckého potoka

Už v roce 1933 ale začaly na regulaci Boreckého potoka dílčí práce. Šlo zejména o práce související s výstavbou koupaliště pod Husovými sady, jelikož koupaliště bylo napojeno na tento potok. Dokonce se při plánování koupaliště uvažovalo, že by celý potok byl převeden k severu a přímo by se zaúsťoval do vodní nádrže koupaliště.[415] Obec plánovala v roce 1933 za regulaci Boreckého potoka utratit 500 000 Kč.[416] V červenci 1933 městskou radou na podnět R. Šlesingera usneseno pozvat ing. Dědečka na jednání o prodloužení započaté regulace Boreckého potoka pod Kalvárií až k jeho vtoku do Klabavky.[417] 27. července 1933 pak vzat přípis ing. Dědečka v otázce částečné regulace Boreckého potoka u Osecké silnice na vědomí a usneseno intervenovat u zemského úřadu a ministerstva zemědělství. Obecnímu zastupitelstvu doporučeno financovat tuto regulaci Boreckého potoka ze zbytků financí, určených na regulaci Padrťského potoka.[418] 24. srpna 1933 městskou radou na vědomí vzata zpráva o intervenci u zemského úřadu v otázce provedení regulace části Boreckého potoka.[419] Koncem srpna 1933 se uvádí, že s firmou Jelínek se dojedná honorář za vyhotovení projektu regulace Boreckého potoka.[420] Dle údajů z počátku září 1933 se u firmy Jelínek a synové z Berouna objedná vyhotovení projektu a rozpočtu na úpravu Boreckého potoka. Na vědomí rovněž vzat výnos zemského úřadu o provedení části regulace Boreckého potoka.[421]

Kompletní regulace Boreckého potoka pak proběhla jen s několikaletým zpožděním po regulaci Padrťského potoka. Projekt regulace potoka schválen ministerstvem zemědělství 22. listopadu 1934, rozpočet upraven na 675 200 Kč. 23. června 1934 okresní úřad vydal vodoprávní povolení. 14. února 1935 městská rada doporučila věc ke schválení zastupitelstvu a navrhla uzavřít na tuto investici půjčku 240 000 Kč, tedy na úhradu 30 % celkových nákladů. 1. března 1935 schválilo obecní zastupitelstvu tuto půjčku.[422] Tímto usnesením taky obecní zastupitelstvo zmocnilo zemský úřad vypsat a zadat regulaci tohoto vodního toku.[423] V roce 1935 město posuzuje uzavření půjčky 5-6 000 000 Kč na úhradu investic, koupě lesů a na konverzi nevýhodných půjček. 3. dubna 1935 projednala městská rada možnost půjčky od advokáta Josefa Vlčka z Počapel u Berouna, který ji nabídl 2. července 1934. 11. dubna 1935 městská rada doporučila půjčku ke schválení. Měla být použita mimo jiné na regulaci Boreckého potoka za 100 000 Kč.[424] V té době se věci daly do pohybu. 24. dubna 1935 zemský úřad oznámil finanční podmínky celé akce: obci povolena subvence 25 % z celkového nákladu 675 000 Kč (maximálně 168 800 Kč) a ministerstvo zemědělství vyslovilo 8. července 1935 ochotu poskytnout na regulaci ze státního fondu pro vodohospodářské meliorace subvenci, jejíž výše by byla stanovena po jednání s ministerstvem financí. V červenci 1935 tyto parametry schváleny na schůzi obecního zastupitelstva.[425] Ministerstvo zemědělství pak skutečně 30. srpna 1935 povolilo příspěvek ze státního fondu ve výši 45 %, maximálně ale 303 840 Kč na regulaci potoka. Podmínkou přidělení dotace bylo i uzavření smlouvy o financování a následné údržbě inženýrského díla. Celkové náklady na regulaci tehdy vyčíslovány na 675 200 Kč, z toho 45 % měla pokrýt dotace státu, 25 % dotace země (maximálně 168 800 Kč).[426]

Dne 2. října 1935 vydal zemský úřad vyhlášku o zahájení prací. Téhož dne převzala staveniště firma ing. Jelínek a synové, která zvítězila ve veřejné soutěži v konkurenci 8 zájemců. Na provedení regulace stanovena zemským úřadem lhůta 1 a půl roku.[427] Regulace provedena do roku 1937.[428] V červnu 1937 pak obecní zastupitelstvo schválilo výše uvedenou nutnou smlouvu se státem o nákladech, provedení a údržbě regulace Boreckého potoka.[429] V roce 1939 proveden knihovní pořádek v souvislosti s regulací Boreckého potoka. 11. května 1939 to městská rada doporučila ke schválení a ještě v květnu 1939 to schváleno na schůzi obecního zastupitelstva.[430] Šlo o úsek dlouhý 760 metrů.[431] Na rozdíl od Padrťského potoka zde nevyrostly kolmé nábřežní zdi ale jen zešikmené zpevněné svahy. Změna ovšem i tak byla fundamentální. Koryto bylo totiž zahloubeno do terénu. Rozsáhlé přilehlé oblasti byly ochráněny před záplavami (kromě těch největších jako ony roku 2002). Severně od Boreckého potoka tak mohl vzniknout areál koupaliště i sportovního hřiště (dnes fotbalový stadion). Jejich popis se nachází v kapitole „Osecký vrch“. Podél severního břehu potoka vytýčena nová cesta, která osázena stromořadím, jež propojila Pražské předměstí s lesoparkem na Stráni (Husovy sady). Na jižní straně trasována nová nábřežní ulice, dnes součást Tomáškovy ulice, s reprezentativní vilovou zástavbou (viz níže). Břehy potoka osazeny betonovým zábradlím. Obec za regulaci potoka zaplatila 225 788 Kč.[432]. Podle K. Hofmana ale stála regulace celkem 401 863 Kč.[433] V roce 1935 se ještě uvádí, že v prostoru takzvaného Ostrůvku (viz výše), západně od Tomáškovy ulice, stále existuje opuštěné staré koryto Boreckého potoka. Josef Sedlák a Lawn-tenisový klub, kteří uvažovali o pronájmu částí zdejších pozemků tak, aby došlo k zaokrouhlení pozemkové držby po provedené regulaci, chtěli, aby obec předtím dala do 1. března 1936 zavézt staré koryto Boreckého potoka, které je prý semeništěm komárů. 31. října 1935 městská rada souhlasila a doporučila ke schválení. V listopadu 1935 na schůzi obecního zastupitelstva schváleno.[434]

8.6.3. Další úpravy koryta Boreckého potoka

Ani regulace Boreckého potoka nebyla ušetřena následných kontroverzí. V roce 1940 jedná město o provedení oprav regulace Boreckého potoka. Regulace provedená jen krátce předtím, v letech 1935-36, je prý teď velkými vodami poškozena. Městská technická kancelář vypracovala projekt oprav. 4. července 1940 ministerstvo zemědělství souhlasilo s projektem a s náklady. Šlo o opravu zděného stupně na km 0,7854. Tyto náklady vyčísleny na 32 000 K, přičemž část měla být uhrazena ze subvencí zemského úřadu a ministerstva zemědělství. Obec na úhradu svého dílu mohla použít peníze určené na regulaci Rakovského potoka, které prý stejně nebudou v roce 1940 vyčerpány. 31. července 1940 zemský úřad schválil projekt a rozpočet investice a povolil 25% subvenci, maximálně do výše 8 000 K. Od ministerstva zemědělství se očekávala subvence 50-55 %. 29. srpna 1940 městská rada doporučila tento model ke schválení. V následné debatě ale František Lorenz prohlásil, že přece škody nezpůsobila povodeň, nýbrž špatný materiál a špatné míchání cementu, což je podle něj nutno dodatečně vyšetřit. Jenže na toto přiznání reagoval František Kučera. Podle něj je subvenci od zemského úřadu a ministerstva zemědělství možné získat jen na škody vzniklé povodněmi, „a tak je nutno to brát.“ Nakonec tedy v září 1940 na schůzi obecního zastupitelstva schváleno provedení oprav.[435] Kvůli některým nedodělkům pak skutečně 30. ledna 1941 zadala obecní rada firmě Vlad. Pažout provedení některých oprav v hodnotě 27 241 korun.[436]

Dne 16. listopadu 1939 rozhodla obecní rada provést další regulační práce na Boreckém potoce, a to v úseku od Borku až k domu čp.159/II, tedy k počátku již existující regulace.[437] Zde ale nakonec regulace neprovedena a koryto zůstává i na počátku 21. století v přírodním, meandrujícím stavu. Jako zajímavost možno uvést, že po 2. světové válce (například v srpnu 1963) město muselo opakovaně zakazovat obyvatelům sídliště Hrudkovanka, aby si v letních měsících zřizovali v korytu potoka „privátní“ hráze, za kterými nadržovali vodu na koupání.[438] Poškozovali tím regulační dílo a ohrožovali okolí potoka (například v případě náhlé letní průtrže mračen). Někdy mezi únorem a počátkem dubna 1975 také řešila rada MěstNV možnost výstavby soustavy jezů na Boreckém potoce a uložila vedoucímu odboru ŠKSZ, aby možnost projednal se zástupci rybářského svazu.[439]

Počátkem 21. století se ukázalo, že regulace Boreckého potoka, provedená v 30. letech 20. století, je nevyhovující. Povodeň z roku 2002 se prohnala městem prakticky bez zábran. Další povodeň, byť v povodí Boreckého potoka ne tak děsivá, zasáhla město roku 2006. V té době se již začalo pracovat na komplexní studii protipovodňových opatření v Rokycanech. Už v listopadu 2005 se Rokycany zařazují mezi 15 lokalit, kde Povodí Vltavy hodlalo provést protipovodňové investice na zvýšení průtočnosti koryt.[440] Podle studie protipovodňových opatření, kterou nechal v roce 2004 zpracovat krajský úřad v Plzni, patřily Rokycany mezi 52 lokalit, které neměly dostatečnou ochranu proti velké vodě. Patřily dokonce do skupiny 13 lokalit s nejkritičtější absencí protipovodňových investic. Studii zpracoval Hydroprojekt a kraj přišla na 1 500 000 Kč.[441] Povodeň z roku 2006 zastáncům tohoto projektu dodala další argumenty. Počátkem března 2007 se konala veřejná schůze občanů s představiteli města, firmy HYDROPROJEKT (autor projektu), firmy ŠINDLAR (autor předběžné studie) a POVODÍ VLTAVY (prováděcí organizace). Odhadované náklady na provedení všech protipovodňových úprav se pohybovaly kolem 140 000 000 Kč.[442] Město z toho mělo uhradit jen 400 000 Kč na vyřízení územního rozhodnutí.[443]

V roce 2006 obec investovala do studie protipovodňových opatření téměř 200 000 Kč.[444] Stále se ale ještě upřesňoval seznam prací, probíhalo vyřizování územního rozhodnutí. Pro případné získání dotace od Ministerstva pro místní rozvoj se pracovalo i na podrobné projektové dokumentaci pro stavební povolení.[445] Koncem března 2007 město oznamuje, že projekt se posunul kupředu, protože po schůzce mezi Povodím Vltavy a ministerstva zemědělství 9. března 2007 dohodnuto, že město už nebude muset žádat stát o zařazení této investice do seznamu prioritních akcí, protože ministerstvo ji tam zařadilo rovnou.[446] Do 27. března 2007 měl být, dle dohody města, Hydroprojektu a Povodí Vltavy, hotov projekt pro územní rozhodnutí.[447] 2. června 2008 pobývali v Rokycanech pracovníci Povodí Vltava a seznámili starostu města Jana Balouna s postupem prací na protipovodňových opatřeních. Probíhá prý kontrola projektu výpočtem. Jeho dokončení předpokládáno do konce června 2008. V případě kladného výsledku pak mělo na řadu přijít posouzení ekonomických aspektů chystané investice.[448] Úpravy, rozsahem srovnatelné s původní regulací z 30. let 20. století, měly zahrnout celý tok Boreckého potoka v zastavěném území Rokycan, od mostu v ulici K Borku až k soutoku s Padrťským potokem. V rámci úprav se například počítalo se zásadní přestavbou problematického úseku okolo mostu v Dvořákově ulici, kde se v některých místech počítalo se zvýšením nábřežní zdi, dále s odstraněním kanalizačního řadu vedeného korytem potoka (snižovalo to volnou kapacitu v případě povodní). Tyto investice měly být mimořádně nákladné a inženýrsky složité. Projekt kromě toho řešil širší aspekty vodohospodářské a ekologické, mimo jiné se zabýval regulací odtoku vod z Brdské vrchoviny.[449] Do konce března 2007 se také předpokládalo osadit na Padrťském potoce, v prostoru u sídliště Na Pátku, povodňové čidlo s automatickým hlášením nárůstu průtoku. Společně s dalšími dvěma zařízeními tohoto typu, která měla být umístěna ve Strašicích a na Boreckém potoce poblíž rokycanského koupaliště, přišla tato investice město na 300 000 Kč (bez stavebních nákladů).[450] Nákup měřících aparatur schválilo zastupitelstvo města 22. srpna 2006.[451] V rozpočtu na rok 2007 město na měřící stanice LEC 3000 v ulicích Na Pátku a Mládežníků počítalo s částkou 270 000 Kč, z čehož nakonec utraceno 126 950 Kč.[452] Dle stavu k roku 2018 ale tyto velkolepé investice nebyly provedeny a koryto Boreckého potoka zůstává v základních obrysech ve stavu, daném regulací z 30. let 20. století.

8.7. Nové nábřeží Boreckého potoka v Tomáškově ulici

Významnou urbanistickou akcí, která bezprostředně souvisela s regulací potoka, bylo založení nové komunikace na jeho jižním břehu, která propojila Dvořákovu a Tomáškovu ulici. Dnes je toto nábřeží součástí Tomáškovy ulice. Jde o jeden z mála plánovitě urbanizovaných nábřežních prostorů v Rokycanech, kde byl vodní tok využit v sídelní kompozici.

8.7.1. Urbanistický vývoj nového nábřeží Boreckého potoka

Už v roce 1921 při projednávání stavebních záměrů Lva Brejchy v oblasti okolo kaple Panny Marie Bolestné městská rada souhlasila s plánovanou výstavbou na východní straně tehdejší pily (viz výše), ale nesouhlasila se zamýšlenou výstavbou domů na tarasní zdi u Boreckého potoka, a to z důvodů estetických i s ohledem na budoucí regulaci potoka.[453] Šlo o to ponechat volný koridor pro budoucí zregulované koryto potoka a nábřežní komunikaci. Tento záměr se naplnil ve 30. letech 20. století, kdy opravdu zřízena nová ulice podél jižního nábřeží potoka. V důsledku regulace byl Borecký potok posunut o několik metrů k severu. Změnu to znamenalo hlavně pro barokní kapli Panny Marie Bolestné z 18. století. Do té doby ji potok obtékal z jihu a rozléval se tu do široka. Po regulaci převeden severně od kaple. Díky tomuto posunu potoka byl získán větší prostor pro výše zmíněnou zástavbu nábřeží.

Už dříve tu stál pouze dům čp.158/II, původně tlukárna (viz vpředu). Poté, co dořešeny regulační čáry budoucí zástavby podél napřímeného koryta Boreckého potoka, se mohlo přikročit i k parcelaci nábřeží. V roce 1934 řeší město žádost povolení k rozdělení pozemků č.kat.1822, č.kat.1824, č.kat.1825, č.kat.2989 a stavebních parcel č.kat.519 a č.kat.1023 B. Včalové na stavební pozemky. Žádost podána 1. srpna 1934, 10. srpna 1934 konáno místní řízení a 23. srpna 1934 městská rada doporučila ke schválení. V listopadu na schůzi obecního zastupitelstva vše schváleno.[454] Šlo o rozlehlé pozemky podél nového úseku Tomáškovy ulice i v prostoru severní části Dvořákovy ulice. V září 1936 pak proveden na schůzi obecního zastupitelstva knihovní pořádek kvůli regulaci Boreckého potoka. 20. srpna 1936 městská rada doporučila knihovní pořádek ke schválení. V jeho rámci měla obec poskytnout 436 čtverečních metrů ze starého koryta č.kat.2989/1, které se měly sloučit s novými parcelami paní Včalové.[455] Obec zde povolila výlučně individuální vilovou výstavbu (foto z r.2003, foto cca z r.1940). Krátký úsek tohoto nábřeží je (bohužel) jednou z mála lokalit v Rokycanech, kde město cíleně využilo vodní tok.

27. října 1946 byla na novém nábřeží provedena masová brigáda v rámci veřejné pracovní povinnosti. Město sem hodlalo nasadit cca 40 lidí na provedení výkopu plynovodu.[456]

8.7.2. Popis zástavby nového nábřeží Boreckého potoka

Jako první vyrostla počátkem 30. let vila čp.475/II v ohybu ulice u kaple Panny Marie Bolestné. Stavební povolení vydala B. Včalové na rodinný dům na č.kat.1822 městská rada 8. listopadu 1929.[457] Obývací povolení získala B. Včalová na rodinný dům na č.kat.1822 31. března 1932.[458] V září 1931 se městská rada rozhodla za účelem prodloužení plynovodu k novostavbě V. Včaly v Puchmajerově ulici (čp.475/II) provést devinkulaci vkladní knížky městské spořitelny.[459] Dne 8. května 1941 vydala obecní rada povolení k její přístavbě (tehdejší majitel stále B. Včalová).[460] Jde o mohutnou dvoupatrovou stavbu na složitém půdorysu, se zvýšeným suterénem a sedlovou střechou. Na nároží z domu vybíhá segmentový nižší přízemní trakt, na němž je situována terasa, vedle naopak zdivo vybíhá i nad úroveň 2. patra do štítu. Dům byl někdy za socialismu nevhodně upraven aplikací brizolitové omítky, hmotově se ovšem zachoval a je ukázkou reprezentativního měřítka, v jakém byla od počátku pojímána zdejší zástavba. Je nutné si uvědomit, že regulací potoka, rozparcelováním nábřeží a současně probíhajícím budováním přepychového areálu městského koupaliště, se zdejší pozemky okamžitě změnily v jednu z nejatraktivnějších lokalit pro individuální výstavbu. Za domem čp.475/II se pak v hloubi vnitrobloku ještě nachází s ním majetkově propojený objekt čp.530/II. Dle čísla popisné vzniklý v 2. polovině 30. let 20. století. Jde o nižší stavbu, v katastru nemovitostí není evidována jako rodinný dům.

Uliční frontu tohoto nábřeží pak tvoří ve směru od kapličky (respektive od výše popsaného domu čp.475/II) k východu, k silničnímu mostu následující domy: jako první je to čp.158/II původní tlukárna (viz výše), nyní již zbavená svého řemeslnického charakteru i vodního náhonu a proměněná v běžný rodinný dům. Následuje vila čp.506/II z poloviny 30. let 20. století. Patrový objekt na zvýšeném suterénu, zakončený nízkou valbovou střechou. Profesionálně zvládnutý, elegantní dům ve funkcionalistickém stylu si zachoval mnohé stavební detaily, včetně oken, zábradlí či horizontálních lišt vystupujících ve zdivu nad i pod okny 1. patra. Sousední parcelu zaujímá měřítkově podobná vila čp.516/II, pocházející z období po polovině 30. let. Patrový dům s nízkou valbovou střechou mírně ustupuje z uliční fronty a jeho předpolí tak vytváří okrasná zahrada. Fasáda členěna horizontálními pásy. Někdy počátkem 21. století prošel důkladnou, vcelku zvládnutou rekonstrukcí. Bohužel do domu osazena typizovaná okna. Účinek domu také narušuje (patrně za socialismu provedený?) boční přízemní přístavek s garáží v suterénu, při opravě domu aspoň barevně a stylově scelený s původní hmotou domu. Následuje vila čp.456/II, patrový dům s příkrou sedlovou střechou je do ulice otočen užší štítovou stěnou, mírně asymetrickou. Stavba pracuje s motivy plochých pravoúhlých stěn, doplněných zaoblenými vedlejšími trakty (na západní straně střešní vikýř, na východní fasádě trakt v přízemí, na jehož střeše se nachází terasa. Ze srovnání s fotografií z doby okolo roku 1940 se zdá, že fasáda prodělala za socialismu redukci svého členění. Dům rovněž poškodila přístavba garážové kóje na východním boku. Celkově jde ale o osobitou a kvalitní architekturu. Dům čp.528/II z 2. poloviny 30. let, stojící na sousední parcele, opět ustupuje od ulice. Zdá se, že šlo o plánovité řešení zástavby celého nábřeží, ve kterém průčelí domů neměla tvořit jednotnou regulační linii, ale naopak se pilovitě přibližovat či vzdalovat ulici. Jde o mohutnou patrovou vilu na zvýšeném suterénu. Nad vchodovými dveřmi prochází průčelím trakt schodiště s vertikální soustavou oken. Okna obytných prostor v přízemí a 1. patře hledí do ulice zaobleným rizalitem. Střecha je valbová. Dům se zachoval téměř beze změn, bohužel z boku dodatečně přistavěna garáž. Dům čp.529/II rovněž postaven v 2. polovině 30. let. Výtvarným řešením se podobá domům čp.506/II a čp.516/II. Patrová vila má nízkou valbovou střechu. Fasáda je rytmizována horizontálními římsami i zděným zábradlím balkonů nad vchodovým traktem. Dochoval se v původní podobě a není narušen parazitní svépomocnou výstavbou garáží a přístavků jako některé jiné domy v této ulici.

Na rohovém pozemku, kde nábřeží ústí do Dvořákovy ulice, vyrostla roku 1940 jako poslední stavba tohoto souboru vila čp.572/II. Číslo popisné jí přiděleno 14. února 1940. Na archivní fotografii z roku 1938 už ale objekt v podstatě dokončen, pouze fasáda ještě zakryta lešením. V roce 2002 poškodila dům povodeň. V srpnu 2003 městské zastupitelstvo odložilo rozhodnutí o přidělení dotace z Povodňového fondu ve výši 450 000 Kč. Podmínilo ji totiž čestným prohlášením majitele nemovitosti, že poškození podlahy v objektu bylo skutečně způsobeno v srpnu 2002 při povodních.[461] 30. září 2003 nakonec zastupitelstvo přidělilo majitelům dotaci (manželé Hronovi) dotaci z fondu rozvoje bydlení na jeho opravu.[462] Půjčená suma ale stanovena jen na 225 000 Kč.[463] Dům pak od roku 2003 prošel celkovou rekonstrukcí, která mimo jiné spočívala v provedení zcela nové střechy s velkými vikýři. Rekonstrukce provedena důkladně a profesionálně, ovšem pozměnila celkové architektonické vyznění.

8.8. Nové dopravní řešení oblasti (nový most)

Regulace Boreckého potoka sice byla hotova, na nábřeží stály nové vily, ale na Osek a Volduchy se ještě několik let muselo jezdit Tomáškovou ulicí přes nevyhovující dřevěný most u kapličky Panny Marie Bolestné. Proměna této části města čekala na svou poslední zásadní proměnu.

8.8.1. Příprava a průběh výstavby nového mostu přes Borecký potok v Dvořákově ulici

Nový most v ose Dvořákovy ulice měl převést trasu okresní silnice definitivně do Dvořákovy ulice. Už 16. května 1924 podala Okresní správní komise v Rokycanech žádost o povolení na výstavbu mostu přes Borecký potok o délce (světlosti) 10 metrů, jehož zbudování by zároveň bylo spojeno s částečnou přeložkou okresní silnice Rokycany-Osek a Rokycany-Volduchy. 30. června 1924 vytvořila Okresní politická správa k vyjednávání o chystaném mostě dokonce zvláštní komisi.[464] Dne 2. listopadu 1925 požádal tehdejší starosta Rokycan Antonín Hořice městskou radu o vypracování inženýrského projektu nového mostu.[465] V březnu 1928 zase městská rada deklaruje, že u okresní správní komise se zakročí za brzkou výstavbu mostu přes Borecký potok na Osecké silnici.[466] Měl mít vozovku o šířce 6 metrů (+ 1,35 metru chodník).[467]

Nakonec se ale realizace stavby o cca 15 let opozdila. Muselo se totiž čekat na vhodnější okamžik, po dokončení regulace Boreckého potoka, kdy již byly ustáleny technické parametry koryta tohoto vodního toku a tedy i nutné rozměry zamýšleného mostu, jakož i regulační čáry ulic. Když vzala v lednu 1931 obecní správní komise na vědomí zprávu okresního úřadu o úpravě silnic v ulici Puchmajerově, Železářské a Denisově, usneseno intervenovat u okresního úřadu prioritně za brzkou výstavbu betonového mostu přes Borecký potok a úpravu Dvořákovy ulice.[468] V prosinci 1931, při debatě o projektech regulace vodních toků v Rokycanech na schůzi obecního zastupitelstva, se uvádí, že Borecký potok měl být regulován v délce 760 metrů, od takzvané Sýkorovny k soutoku a kromě regulace se tu měla jako samostatný projekt provést výstavba nového železobetonového mostu na okresní silnici. Náklady odhadovány na 370 000 Kč + 44 000 Kč na meliorace 10 hektarů přilehlých pozemků.[469] Dne 2. února 1932 po jednání městské rady, která projednala v základních rysech otázku regulace, bylo usneseno předložit obecnímu zastupitelstvu podrobnější návrhy. Mimo jiné se s okresním výborem měla projednat brzká výstavba mostu na okresní osecko-voldušské silnici. Regulace Boreckého potoka přitom měla proběhnout jako první etapa, už v roce 1932.[470] Na regulaci i na most se ale čekalo ještě několik let. V červnu 1933 oznámeno městské radě sdělení okresního úřadu, že přeložení Osecké silnice pod Kalvárií a nový most přes Borecký potok byly zařazeny do investičního plánu na rok 1933.[471] V srpnu 1933 městskou radou na vědomí vzata zpráva o intervenci u ministerstva veřejných prací za účasti zástupců okresního úřadu v otázce udělení příspěvku na úpravu silnice Šťáhlavy-Rokycany-Zvíkovec, na výdlažbu její části v Rokycanech a na přeložku silnice k Oseku a výstavbu nového mostu.[472] V dubnu 1935 při rozpravě o obecním rozpočtu na rok 1935 doporučují sociální demokraté ústy Josefa Basáka, že obec by měla provést vydláždění Dvořákovy ulice, včetně úseku dnešní Soukenické ulice od Nerudova náměstí a výstavbu nového mostu přes potok.[473]

Akce byla spuštěna až roku 1939. Okresní úřad vypsal výběrové řízení.[474] V září 1939 město jedná o uzavření půjčky z fondu pro mimořádná vydání městských železáren na úhradu výstavby mostu přes Borecký potok a na dlažbu Dvořákovy a části Puchmajerovy ulice. Obec prý zadala zpracování projektu na nový most a na dlažbu přilehlých ulic firmě Jelínek a synové a rozhodla se ještě v roce 1939 akci provést. 21. září 1939 proběhlo jednání městského úřadu, okresního úřadu a zemského úřadu v této otázce. Celkový rozpočet této investice v roce 1934 vyčíslen na 983 220 K, z toho obec měla zaplatit cca 237 000 K. Zemský úřad už prý vypsal ofertní řízení na dodávku dlažebního kamene. 21. září 1939 městská rada doporučila ke schválení uhradit stavbu mostu půjčkou 200 000 K, což ještě v září 1939 schváleno na schůzi obecního zastupitelstva.[475] Dne 10. listopadu 1939 zadána výstavba mostu firmě ing. Ludvíka Nesnídala, ještě na konci téhož roku započaly přípravné práce.[476] Součástí stavby bylo kromě výstavby mostu i vydláždění Dvořákovy a Soukenické ulice až k Nerudovu náměstí. Celkové náklady měly dosáhnout 950 000 K (z toho most samotný 170 000 K).[477] Stavba pokračovala v roce 1940. V rozpočtu na rok 1940 ještě obec musela vyčlenit 350 000 K na doplatek nákladů na stavbu mostu a vydláždění Dvořákovy a „Puchmajerovy“ ulice.[478] Most zprovozněn roku 1940.[479] Šlo o jednoduchou betonovou trámovou konstrukci.

8.8.2. Další stavební vývoj mostu přes Borecký potok v Dvořákově ulici

V roce 1985 byla v sousedství mostu instalována ocelová lávka pro pěší (foto z r.2003).[480] Její výstavba zařazena do volebního programu Národní fronty z roku 1981, kdy se ale provedení této investice podmiňovalo dodatečnými finančními zdroji.[481] V plánu Akce Z na rok 1985 u této investice počítáno s částkou 137 000 Kčs.[482] V srpnu 1985 se uvádí, že výstavba lávky za 137 000 Kčs byla naplánována až na 2. pololetí 1985.[483] V říjnu 1985 uváděno, že lávka už se staví. [484] Za celý rok 1985 tu vytvořena hodnota díla 139 000 Kčs, ale práce probíhaly s jistým zpožděním. Teprve 6. prosince 1985 montovány základové nosníky. [485] Ještě před závěrem roku 1985 ale celá stavba dokončena. Náklady za rok 1985 dosáhly 61 000 Kčs (plán zněl na 97 000 Kčs).[486] Během 1. pololetí 1986 tu ještě jako převis z předchozího roku investovány finanční náklady 9000 Kčs.[487] V roce 1986 pomáhali na stavbě lávky i místní lidé z občanského výboru č. 3A.[488]

Vlastní silniční most v Dvořákově ulici prošel koncem 20. století celkovou rekonstrukcí, která vzhledem k míře nových konstrukčních prvků a odstranění těch původních spíše představovala výstavbu nového mostu (foto z r.2003). Stavební práce prováděla firma Stavby a údržba silnic Rokycany. [489] Oprava si vyžádala náklady ve výši 4 700 000 Kč. Další necelé 2 miliony Kč stála rekonstrukce přilehlých úseků příjezdových komunikací, zejména cca stometrového úseku Dvořákovy ulice na jižním předpolí mostu podél gymnázia.[490] Akci zaplatil Plzeňský kraj z peněz ze Státního fondu dopravní infrastruktury.[491] V červenci 2003 také městské zastupitelstvo v rámci úpravy obecního rozpočtu převedlo na rekonstrukci vodovodního potrubí v Dvořákově ulici 450 000 Kč.[492] V září 2003 rozhodlo městské zastupitelstvo v rámci dalších úprav obecního rozpočtu, že přesune na rekonstrukci kanalizace v Dvořákově ulici 1 200 000 Kč.[493] Stavební práce na mostě začaly 28. července 2003, od září zahájena i rekonstrukce vozovky Dvořákovy ulice, prováděná ve dvou etapách.[494] Nový most předán do užívání s třídenním předstihem 10. listopadu 2003 (původně měly práce trvat do 15. listopadu[495]), kdy krátce po poledni znovu otevřen pro automobilovou dopravu.[496] Po dobu jeho budování vedena doprava přes Borecký potok po provizorním mostě umístěném několik metrů proti proudu vedle stávající lávky (foto z r.2003). Šlo o vojenský most typu Bailey Mk II. Tyto mosty byly za 2. světové války používány spojeneckými armádami jako jednoduchý stavebnicový systém, umožňující operativní přemostění vodních toků. Po válce leckde zůstaly i mnoho let v běžném provozu a dodnes se používají.[497] Pro zvýšení nosnosti smontován se zdvojenou nosnou konstrukcí. Doprava na něm řízena mobilními semafory, vznikaly tu často dopravní zácpy.[498] Těžší vozidla musela volit objízdnou trasu přes Svojkovice a Volduchy.[499] Nejsložitější to bylo 3.-4. listopadu 2003, kdy v okolí nově opraveného mostu pokládána finální vrstva asfaltu.[500] Demontáž mostu provedena do konce listopadu 2003, společně s terénními úpravami okolí.[501] Protože během přestavby nebyl most v Dvořákově ulici nijak podstatně rozšířen, zůstává vedle něj v užívání kovová lávka pro pěší z roku 1985. Jí se opravy netýkaly. Kvůli drobným úpravám okolí mostu se ale na jižním předpolí lávky objevil obrubník, který vadil zejména starším lidem, protože de facto tak lávka (hlavní spojení s rokycanskou nemocnicí) ztratila status bezbariérové cesty. Město ale u stavební firmy (Stavby a údržby silnic Rokycany) neprosadilo korekci tohoto stavu a bylo nutné čekat na rekonstrukci Dvořákovy ulice. Ta provedena v letech 2004-05 (viz výše).

8.8.3. Nová lávka přes Borecký potok v Tomáškově ulici

Otevřením mostu v Dvořákově ulici v roce 1940 byla odvedena doprava ze stávajícího dřevěného mostku v Tomáškově ulici, který zůstal v užívání především jako lávka pro pěší. V roce 1943 plánovalo město utratit z obecního rozpočtu na jeho opravy 10 000 K.[502] Po 2. světové válce ale původní dřevěná konstrukce odstraněna a na jejím místě začalo 16. prosince 1948 betonování nové lávky.[503] Do července 1949 již byla v hrubé podobě dokončena.[504] Podle Budovatelského programu pro město Rokycany na období 1. červen – 31. prosinec 1950, přijatého v roce 1950, měla být lávka doplněna na obou stranách schody.[505] V 90. letech 20. století lávka opravena, respektive nahrazena zcela novou konstrukcí (foto z r.2003). V říjnu 1997 už se pracuje na instalaci nového zábradlí. Akci prováděla jedna plzeňské firma. [506] Podle jiného pramene šlo o firmu BETAFLOR. Počátkem listopadu 1997 už je přestavba mostku těsně před dokončením.[507]

[1] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SÚA, JK, i.č. 388, NT 326, doplňky. Jindřich, K.: Rokycany, Rokycany 1970, s.6.

[2] Rokycany, Historické a kulturní skizzy, Rokycany 1935, s.23.

[3] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SOkA Rokycany, AM Rokycany, I. odd. sign. B/I/27, kt. 101.

[4] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SÚA, JK, i.č. 3888, kt. 1903.

[5] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SOkA Rokycany, AM Rokycany, II. odd., kn. 190 (detax.), fol. 92v - 93v. SOkA Rokycany, AM Rokycany, II. odd., kn. 190 (detax.), fol. 126 - 126v.

[6] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. Městský úřad Rokycany, odbor stavební, stavební spisy čp. 62/II.

[7] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SOkA Rokycany, AM Rokycany, II. odd., kn. 190 (detax.), fol. 92v - 93v.

[8] 169. schůze městské rady, 15.11.1929.

[9] 197. schůze městské rady, 21.5.1930.

[10]

[11] Podle osobních vzpomínek a zápisků autora.

[12] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SÚA, JK, i.č. 3888, kt. 1903.

[13] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SOkA Rokycany, AM Rokycany, II. odd., kn. 190 (detax.), fol. 92v - 93v.

[14] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 5, Rokycany 1999, s.38

[15] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SOkA Rokycany, AM Rokycany, III. odd., kt. 155.

[16] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 5, Rokycany 1999, s.38

[17] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 5, Rokycany 1999, s.41.

[18] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 5, Rokycany 1999, s.41.

[19] Kronika města Rokycan 1918-37, f.136.

[20] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 5, Rokycany 1999, s.41.

[21] 42. schůze městské rady, 1.12.1931.

[22] 69. schůze městské rady, 28.4.1932.

[23] 31. schůze obecní okrašlovací a komunikační komise, 12.5.1933.

[24] Jindřich, K.: Rokycany, Rokycany 1970, s.8.

[25] Rokycansko, č.25, 24.6. 1993, s.3.

[26] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SOkA Rokycany, AM Rokycany, III. odd., kt. 171.

[27] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SOkA Rokycany, AM Rokycany, III. odd., kt. 168.

[28] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 5, Rokycany 1999, s.42.

[29] Viz informace z úředního oznámení umístěného na domě.

[30] Založeno na osobních zápiscích autora.

[31] Veřejná vyhláška oznámení o zahájení společného územního řízení o umístění stavby a stavebního řízení a pozvání k veřejnému ústnímu jednání, Přístavba a stavební úpravy kolny za účelem zřízení prodejny a bytu na pozemcích: stavební parcely 321 a pozemkové parcely 183/1 v kat. území Rokycany, www.rokycany.cz

[32] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 5, Rokycany 1999, s.43.

[33] https://archivnimapy.cuzk.cz/uazk/skici/skici/PLZ/PLZ434018380/PLZ434018380_index.html

[34]https://archivnimapy.cuzk.cz/uazk/vyc/vyc_tool/vyc_wms_01.html?mapfile=6524-1A_04&image_dir=6524-1&aec=6524-1&maxextent=0,-7008,8840,0

[35] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 5, Rokycany 1999, s.43.

[36] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 5, Rokycany 1999, s.44.

[37] 6. plenární zasedání MěstNV, 30.9.1968.

[38] 6. plenární zasedání MěstNV, 9.12. 1974.

[39] 2. plenární zasedání MěstNV, 13.12.1976.

[40] 9. schůze rady MěstNV, 26.4.1977.

[41] 8. schůze rady MěstNV, 13.9.1977.

[42] 21. schůze rady MěstNV, 25.10.1977.

[43] 22. schůze rady MěstNV, 8.11.1977.

[44] 9. plenární zasedání MěstNV, 14.2.1978.

[45] 7. plenární zasedání MěstNV, 31.10.1977.

[46] 20. plenární zasedání MěstNV, 11.12.1979.

[47] 9. schůze rady MěstNV, 6.5.1980.

[48] Ustavující plenární zasedání MěstNV, 23.6.1981.

[49] 5. plenární zasedání MěstNV, 27.4.1982.

[50] 7. plenární zasedání MěstNV, 28.9.1982.

[51] Kronika města Rokycan 1985, f.75.

[52] Kronika města Rokycan 1986, f.188.

[53] Rokycansko, č.5, 3.2.1994, s.1.

[54] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 6, Rokycany 2000, s.51.

[55] Veřejná vyhláška návrh výroku rozhodnutí, Nástavba objektu na pozemku: stavební parcela 512 v kat. území Rokycany, www.rokycany.cz

[56] Založeno na osobních zápiscích autora.

[57] Kronika města Rokycan, 2003, s.4.

[58] Usnesení zastupitelstva města z 8.7.2003, www.rokycany.cz.

[59] 152. schůze městské rady, 25.10.1933.

[60] Podle osobních vzpomínek a zápisků autora.

[61] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SOkA Rokycany, AM Rokycany, III. odd., kt. 74.

[62] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SOkA Rokycany, AM Rokycany, III. odd., kt. 74.

[63] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SÚA, SK-dupl., i.č. 5134, kt. 2284, Bauparzellenprotokoll, parc. 317; SK, Plz. 434, Einschaltungsbogen, parc. 317 a, b.

[64] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SOkA Rokycany, AM Rokycany, II. odd., kn. 190 (detax.), fol. 140 – 141.

[65] 208. schůze městské rady, 30.7.1930.

[66] 216. schůze městské rady, 19.9.1930.

[67] 105. schůze městské rady, 24.11.1932.

[68] 109. schůze městské rady, 15.12.1932.

[69] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 5, Rokycany 1999, s.40.

[70] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 5, Rokycany 1999, s.40.

[71] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 5, Rokycany 1999, s.40.

[72] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 5, Rokycany 1999, s.40.

[73] 5. plenární zasedání MěstNV, 31.10.1966.

[74] 2. plenární zasedání MěstNV 16.4.1968.

[75] 20. plenární zasedání MěstNV, 30.10.1984.

[76] Rokycansko, č.23, 10.6.1993, s.2.

[77] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 5, Rokycany 1999, s.40-41.

[78] 35. schůze obecního zastupitelstva, 22.2.1922.

[79] 16. schůze obecního zastupitelstva, 27.2.1925.

[80] 77. schůze městské rady, 11.6.1928.

[81] https://archivnimapy.cuzk.cz/uazk/skici/skici/PLZ/PLZ434018380/PLZ434018380_index.html

[82] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 5, Rokycany 1999, s.41.

[83] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 5, Rokycany 1999, s.41.

[84] 13. schůze městské rady, 31.8.1927.

[85] 94. schůze městské rady, 27.9.1928.

[86] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SOkA Rokycany, AM Rokycany, III. odd., kt. 161.

[87] 96. schůze městské rady, 5.10.1928.

[88] Kronika města Rokycan, 2003, s.5.

[89] Usnesení zastupitelstva města z 19.8.2003, www.rokycany.cz.

[90] 3. schůze městské rady, 7.5.1931.

[91] 128. schůze městské rady, 4.5.1933.

[92] 135. schůze městské rady, 22.6.1933.

[93] Rokycansko, č.45, 14. listopadu 1991, s.7.

[94] Kronika města Rokycan 1918-37, f.53.

[95] Podlaha, A.: Soupis historických a uměleckých památek politického okresu rokycanského, Praha 1900, s.119. https://encyklopedierokycan.wz.cz/Rokycany-Podlaha-soupispamatek.htm

[96] Rokycany, Historické a kulturní skizzy, Rokycany 1935, s.23; Rokycansko, č.45, 14.11.1991, s.7.

[97] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 5, Rokycany 1999, s.45.

[98] https://pamatkovykatalog.cz/kaple-panny-marie-bolestne-15421874

[99] Podle osobních vzpomínek a zápisků autora.

[100] Rokycansko, č.45, 14. listopadu 1991, s.7.

[101] Kronika města Rokycan 1992, f.35.

[102] Rokycanský deník, 17.září 2003.

[103] Státní okresní archiv Rokycany, AMRO, kart.č.124.

[104] podrobněji viz Minulostí Rokycanska, č.12, 2000, s.64-65.

[105]https://archivnimapy.cuzk.cz/uazk/vyc/vyc_tool/vyc_wms_01.html?mapfile=6524-1A_04&image_dir=6524-1&aec=6524-1&maxextent=0,-7008,8840,0

[106] Jindřich K.: Flusárny, smolárny a tlukárny, Sborník Muzea Dr. Bohuslava Horáka, Rokycany, č.9: s.27-30, 1997.

[107]https://archivnimapy.cuzk.cz/uazk/vyc/vyc_tool/vyc_wms_01.html?mapfile=6524-1A_04&image_dir=6524-1&aec=6524-1&maxextent=0,-7008,8840,0

[108] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 5, Rokycany 1999, s.44.

[109] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 5, Rokycany 1999, s.43.

[110] 4. schůze obecního zastupitelstva, 18.12.1919.

[111] 18. schůze obecního zastupitelstva, 5.4.1921.

[112] 4. schůze obecního zastupitelstva, 18.12.1919.

[113] 9. schůze obecního zastupitelstva, 21.5.1920.

[114] Kronika města Rokycan 1918-37, f.42.

[115] 18. schůze obecního zastupitelstva, 5.4.1921.

[116] Kronika města Rokycan 1918-37, f.42.

[117] 18. schůze obecního zastupitelstva, 5.4.1921.

[118] 12. schůze obecního zastupitelstva, 20.5.1932.

[119] Státní okresní archiv Rokycany, AMRO, kart.č.140.

[120] 22. schůze obecního zastupitelstva, 28.4.1933.

[121] 120. schůze městské rady, 9.3.1933.

[122] 22. schůze obecního zastupitelstva, 28.4.1933.

[123] Materiál pro jednání rady města, 26.4.2004, č.2444, ID:2547.

[124] https://archivnimapy.cuzk.cz/uazk/skici/skici/PLZ/PLZ434018380/PLZ434018380_index.html

[125]https://archivnimapy.cuzk.cz/uazk/vyc/vyc_tool/vyc_wms_01.html?mapfile=6524-1A_04&image_dir=6524-1&aec=6524-1&maxextent=0,-7008,8840,0

[126] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 5, Rokycany 1999, s.44.

[127] 104. schůze městské rady, 9.11.1928.

[128] 113. schůze městské rady, 17.12.1928.

[129] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 5, Rokycany 1999, s.44.

[130] Založeno na osobních zápiscích autora.

[131] https://vdp.cuzk.cz/vdp/ruian/stavebniobjekty/78140811

[132] 12. schůze obecního zastupitelstva, 20.5.1932.

[133] 14. schůze obecního zastupitelstva, 24.6.1932.

[134] Šach, V.: Jak se v Rokycanech říkalo a říká, díl 10.Rokycansko, 1991, č.48, s.6.

[135] Kronika města Rokycan 1918-37, f.65.

[136] 10. schůze obecního zastupitelstva, 4.7.1924.

[137] 17. schůze obecního zastupitelstva, 29.8.1928.

[138] 62. schůze městské rady, 28.3.1928.

[139] 73. schůze městské rady, 23.5.1928.

[140] 17. schůze obecní finanční komise, 14.6.1928.

[141] 23. schůze obecního zastupitelstva, 3.5.1929.

[142] 139. schůze městské rady, 23.5.1929.

[143] Kronika města Rokycan 1918-37, f.112.

[144] 39. schůze obecního zastupitelstva, 9.5.1930.

[145] 40. schůze obecního zastupitelstva, 13.6.1930.

[146] 200. schůze městské rady, 11.6.1930.

[147] 213. schůze městské rady, 27.8.1930.

[148] 136. schůze městské rady, 13.7.1933.

[149] 39. schůze obecního zastupitelstva, 15.11.1935.

[150] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 5, Rokycany 1999, s.38

[151] http://www.lkrokycany.wz.cz/historie.htm

[152] 6. plenární zasedání MěstNV, 30.9.1968.

[153] 3. plenární zasedání MěstNV, 5.7.1971.

[154] 4. plenární zasedání MěstNV, 26.6.1972.

[155] 4. plenární zasedání MěstNV, 26.6.1972.

[156] Hlas Rokycanska, č.9, 16.května 1975, s.4.

[157] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 5, Rokycany 1999, s.38.

[158] 2. plenární zasedání MěstNV, 16.4.1973.

[159] 1. plenární zasedání MěstNV, 27.2.1973.

[160] 4. plenární zasedání MěstNV, 10.9.1973

[161] 2. plenární zasedání MěstNV, 8.4.1974.

[162] 4. plenární zasedání MěstNV, 9.9.1974.

[163] 1. plenární zasedání MěstNV, 25.2.1974.

[164] Slavnostní plenární zasedání MěstNV, 6.5.1974.

[165] 4. plenární zasedání MěstNV, 9.9.1974.

[166] 6. plenární zasedání MěstNV, 9.12. 1974.

[167] 2. plenární zasedání MěstNV, 14.4.1975.

[168] 3. plenární zasedání MěstNV, 14.6.1976.

[169] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 5, Rokycany 1999, s.38.

[170] 6. plenární zasedání MěstNV, 9.12. 1974.

[171] 3. plenární zasedání MěstNV, 14.6.1976.

[172] Kronika města Rokycan, 2003, s.48.

[173] Materiál pro jednání rady města, 30.5. 2005, č.2413.

[174] Rokycanské noviny, č.6, 20.6.2005, s.2.

[175] Rokycanský deník, 16.9.2005.

[176] Materiál pro jednání rady města, 12.9.2005, bod č.2099, ID:4258.

[177] Usnesení zastupitelstva města, 10.3.2008, www.rokycany.cz; dotace 2008 zm.xls - ploha 2, www.rokycany.cz

[178] 90. schůze městské rady, 7.9.1928.

[179] 96. schůze městské rady, 5.10.1928.

[180] 229.rozpočtová schůze městské rady, 21.11.1930.

[181] 27. schůze městské rady, 24.9.1931.

[182] 71. schůze městské rady, 12.5.1932.

[183] 20. schůze obecního zastupitelstva, 20.1.1933.

[184] 31. schůze obecní okrašlovací a komunikační komise, 12.5.1933.

[185] 51. schůze obecního zastupitelstva, 2.6.1936.

[186] 52. schůze obecního zastupitelstva, 24.6.1936.

[187] 10. schůze obecního zastupitelstva, 27.9.1939.

[188] 2. plenární zasedání MěstNV, 17.8.1964.

[189] 4. plenární zasedání MěstNV, 22.9.1969.

[190] 3. plenární zasedání MěstNV, 5.7.1971.

[191] 6. plenární zasedání MěstNV, 15.12.1969.

[192] 5. plenární zasedání MěstNV, 12.9.1972.

[193] 6. plenární zasedání MěstNV, 23.10.1972.

[194] 2. plenární zasedání MěstNV, 10.4.1972.

[195] 7. plenární zasedání MěstNV, 12.12.1972.

[196] 9. plenární zasedání MěstNV, 14.2.1978.

[197] Kronika města Rokycan 1978-81, f.41.

[198] 12. plenární zasedání MěstNV, 12.9.1978.

[199] 16. plenární zasedání MěstNV, 24.4.1979.

[200] 1. plenární zasedání MěstNV, 28.2.1967.

[201] 6. plenární zasedání MěstNV, 28.4.1987.

[202] Materiál pro jednání rady města, 9.ledna 2006, č.2010, ID: 4650.

[203] Rokycanský deník, 16.2.2007.

[204] Investice roku 2007, příloha č.2 k materiálu č.5862, www.rokycany.cz

[205] Závěrečný účet města za rok 2007, zaverecny%5Fucet%5F2007.pdf, www.rokycany.cz

[206] Veřejná vyhláška - místní šetření k povolení rekonstrukce vodovodního řadu v Tomáškově ulici, www.rokycany.cz

[207] Založeno na osobních zápiscích autora.

[208] Rokycanské noviny, č.5, květen 2008, s.2.

[209] Kronika města Rokycan, 2007, www.rokycany.cz

[210] https://archivnimapy.cuzk.cz/uazk/skici/skici/PLZ/PLZ434018380/PLZ434018380_index.html

[211] Široký, R. - Wasková,M.: Rokycany čp.33, Komenského ul., Archeologická studie pro stavbu školní tělocvičny, Plzeň 2006.

[212]https://archivnimapy.cuzk.cz/uazk/vyc/vyc_tool/vyc_wms_01.html?mapfile=6524-1A_04&image_dir=6524-1&aec=6524-1&maxextent=0,-7008,8840,0

[213] 5. schůze obecního zastupitelstva, 29.12.1919.

[214] Kronika města Rokycan 1947-51, f.197.

[215] Cironis,P.: Z bojů KSČ v městské válcovně (1921-1942), Rokycany 1980, s.20.

[216] Cironis,P.: Z bojů KSČ v městské válcovně (1921-1942), Rokycany 1980, s.20.

[217] Minulostí Rokycanska, č.15, 2002, s.3-5; Slavnostní zasedání MěstNV u příležitosti 20.výročí osvobození ČSSR sovětskou armádou 8.5.1965.

[218] 4. schůze pléna MNV, 26.6.1951.

[219] Kronika města Rokycan, 1951-54, f.184.

[220] Paneš, F.: Názorný plán historických památek a veřejných budov města Rokycan a okolí, Rokycany 1967.

[221] 5. plenární zasedání MěstNV, 12.9.1972.

[222] Cironis, P.: Rokycanský uličník, Rokycany 2003, s.90-92; 16. schůze obecního zastupitelstva, 3.9.1940.

[223] Cironis, P.: Rokycanský uličník, Rokycany 2003, s.109.

[224] 5. plenární zasedání MěstNV, 12.9.1972.

[225]https://archivnimapy.cuzk.cz/uazk/vyc/vyc_tool/vyc_wms_01.html?mapfile=6524-1A_04&image_dir=6524-1&aec=6524-1&maxextent=0,-7008,8840,0

[226] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 5, Rokycany 1999, s.51.

[227] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 5, Rokycany 1999, s.51.

[228] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 5, Rokycany 1999, s.51.

[229] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 5, Rokycany 1999, s.51.

[230] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SOkA Rokycany, AM Rokycany, II. odd., kn. 190 (detax.), fol. 38v.

[231] https://archivnimapy.cuzk.cz/uazk/skici/skici/PLZ/PLZ434018380/PLZ434018380_index.html

[232]https://archivnimapy.cuzk.cz/uazk/vyc/vyc_tool/vyc_wms_01.html?mapfile=6524-1A_04&image_dir=6524-1&aec=6524-1&maxextent=0,-7008,8840,0

[233] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 5, Rokycany 1999, s.51.

[234] Státní okresní archiv Rokycany, AMRO, kart.č.140.

[235] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 5, Rokycany 1999, s.50.

[236] Kronika města Rokycan 1836-1907, f.208.

[237] 8. schůze obecního zastupitelstva, 22.4.1924.

[238] 38. schůze městské rady, 16.12.1927.

[239] 229.rozpočtová schůze městské rady, 21.11.1930.

[240] 4. schůze obecního zastupitelstva, 28.8.1931.

[241] 70. schůze městské rady, 6.5.1932.

[242] Mimořádné plenární zasedání MěstNV, 27.11.1967.

[243] Pek, B.: Poznámky k regulačním plánům města Rokycan, 1892.; https://encyklopedierokycan.wz.cz/regulacniplan1892.htm

[244] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 5, Rokycany 1999, s.51.

[245] Státní okresní archiv Rokycany, AMRO, kart.č.132.

[246] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 5, Rokycany 1999, s.52.

[247] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 5, Rokycany 1999, s.52.

[248] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 5, Rokycany 1999, s.52.

[249] 138. schůze městské rady, 27.7.1933.

[250] 144. schůze městské rady, 14.9.1933.

[251] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 5, Rokycany 1999, s.52.

[252] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 5, Rokycany 1999, s.52.

[253] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 5, Rokycany 1999, s.53.

[254] Slavnostní schůze MNV 9.3.1947.

[255] 7. plenární zasedání MěstNV, 28.9.1982.

[256] 8. plenární zasedání MěstNV, 2.11.1982.

[257] 14. plenární zasedání MěstNV, 1.11.1983.

[258] 17. plenární zasedání MěstNV,24.4.1984.

[259] 20. plenární zasedání MěstNV, 30.10.1984.

[260] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 5, Rokycany 1999, s.52-53.

[261] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 5, Rokycany 1999, s.52-53.

[262] Státní okresní archiv Rokycany, AMRO, kart.č.140.

[263] Státní okresní archiv Rokycany, AMRO, kart.č.140.

[264] 141. schůze městské rady, 31.5.1929.

[265] 163. schůze městské rady, 4.10.1929.

[266] Státní okresní archiv Rokycany, AMRO, kart.č.121.

[267] Státní okresní archiv Rokycany, AMRO, kart.č.121.

[268] Státní okresní archiv Rokycany, AMRO, kart.č.121.

[269] 10. schůze obecní správní komise, 3.5.1923.

[270] 8. schůze obecního zastupitelstva, 22.4.1924.

[271] Státní okresní archiv Rokycany, AMRO, kart.č.121.

[272] 1. schůze obecního zastupitelstva, 12.7.1927.

[273] 3. schůze obecního zastupitelstva, 23.9.1927.

[274] 9. schůze městské rady, 10.8.1927.

[275] 3. schůze obecního zastupitelstva, 23.9.1927.

[276] 15. schůze městské rady, 21.9.1927.

[277] 13. schůze obecního zastupitelstva, 18.5.1928.

[278] 67. schůze městské rady, 14.4.1932.

[279] 9. schůze městské rady, 10.8.1927.

[280] 26. schůze městské rady, 26.10.1927.

[281] 72. schůze městské rady, 14.5.1928.

[282] Založeno na osobních zápiscích autora.

[283] https://vdp.cuzk.cz/vdp/ruian/stavebniobjekty/26186624

[284] 47. schůze městské rady, 25.1.1928.

[285] 161. schůze městské rady, 20.9.1929.

[286] 179. schůze městské rady, 10.1.1930.

[287] 42. schůze obecního zastupitelstva, 4.7.1930.

[288] 11. schůze obecní správní komise, 22.1.1931.

[289] 122. schůze městské rady, 23.3.1933.

[290] 37. schůze obecního zastupitelstva, 30.4.1935.

[291] 51. schůze obecního zastupitelstva, 2.6.1936.

[292] Kronika města Rokycan 1938-47, f.53.

[293] Hus, M..: Nálezy mincí na Rokycansku do konce 20.století, Sborník Muzea Dr.Bohuslava Horáka, Rokycany, č.14: s.19, 2002.

[294] Hus, M..: Nálezy mincí na Rokycansku do konce 20.století, Sborník Muzea Dr.Bohuslava Horáka, Rokycany, č.14: s.19, 2002.

[295] Nálezová zpráva: Nález mincí Rokycany 1992. Sborník Muzea Dr.Bohuslava Horáka, Rokycany, 7:s.53-54, 1995.

[296] Jindřich, K.: K nálezu pražských grošů. Sborník Muzea Dr.Bohuslava Horáka, Rokycany, 7:s.54, 1995.

[297] 2. plenární zasedání MěstNV, 17.8.1964.

[298] Rokycanský deník, 5.9.1996, s.9.; Rokycanský deník, 4.prosince 2003.

[299] Rokycanský deník, 2.září 2004.

[300] Rekonstrukce veřejného osvětlení v ulici Dvořákova v Rokycanech, www.rokycany.cz

[301] Veřejné osvětlení v Dvořákově ulici, www.rokycany.cz

[302] Rekonstrukce veřejného osvětlení v ulici Dvořákova v Rokycanech, www.rokycany.cz

[303] Materiál pro jednání rady města, 11.10.2004, č.2431.

[304] Rokycanský deník, 2.září 2004.

[305] Město Rokycany, Závěrečný účet za rok 2004, z%E1v%ECre%E8n%FD%20%FA%E8et%202004.pdf, www.rokycany.cz

[306] Materiál pro jednání rady města, 24.1.2005, č.2430.

[307] Materiál pro jednání rady města, 9.1.2006, č.2324, ID: 4655.

[308] Rekonstrukce veřejného osvětlení v ulici Dvořákova v Rokycanech, www.rokycany.cz

[309] Rekonstrukce veřejného osvětlení v ulici Dvořákova v Rokycanech, Město Rokycany V E Ř E J N Á VY H L Á Š K A- KOLAUDAČNÍ ROZHODNUTÍ, www.rokycany.cz

[310] Kronika města Rokycan, 2003, s.8.

[311] Kronika města Rokycan, 2003, s.27.

[312] Rokycanský deník, 22.7.2005.

[313] Založeno na osobních zápiscích autora.

[314] Rokycanský deník, 29.3.2007.

[315] Rokycanský deník, 16.2.2007.

[316] Veřejné zakázky za rok 2006, www.rokycany.cz.

[317] Usnesení zastupitelstva města z 4.12.2006, www.rokycany.cz.

[318] Založeno na osobních zápiscích autora.

[319] Usnesení zastupitelstva města z 25.6.2007, www.rokycany.cz.

[320] Cironis, P.: Rokycanský uličník, Rokycany 2003, s.83.

[321] 1. schůze obecního zastupitelstva, 12.7.1927.

[322] Rokycanský deník, 18.7.1995, s.11.

[323] Rokycanské listy, č.24, 15.12.1899.

[324] Kronika města Rokycan 1907-1918, f.4. K.Hofman: Historie hospodářské školy: Rokycansko, č.42, 24.října 1991, s.2.

[325] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 5, Rokycany 1999, s.54.

[326] Kronika města Rokycan 1907-1918, f.4.

[327] 1. schůze obecního zastupitelstva, 19.12.1913.

[328] K.Hofman: Historie hospodářské školy: Rokycansko, č.42, 24.října 1991, s.2.

[329] K.Hofman: Historie hospodářské školy: Rokycansko, č.42, 24.října 1991, s.2. Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 5, Rokycany 1999, s.53-54.

[330] K.Hofman: Historie hospodářské školy: Rokycansko, č.42, 24.října 1991, s.2.

[331] K.Hofman: Historie hospodářské školy: Rokycansko, č.42, 24.října 1991, s.2. Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 5, Rokycany 1999, s.54.

[332] K.Hofman: Historie hospodářské školy: Rokycansko, č.42, 24.října 1991, s.2.

[333] Podle jiného údaje mělo hospodářství rozlohu 14 ha, ale může jít o jinou definici této plochy (například pole i ovocný sad a zahrady). / Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 5, Rokycany 1999, s.54./

[334] K.Hofman: Historie hospodářské školy: Rokycansko, č.42, 24.října 1991, s.2.

[335] viz fotografie z roku 1907 v kalendáři Rokycany v obrazech 2007, Hlučín 2006.

[336] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 5, Rokycany 1999, s.54.

[337] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 5, Rokycany 1999, s.54.

[338] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 5, Rokycany 1999, s.55.

[339] 2. plenární zasedání MěstNV, 15.3.1965.

[340] 5. plenární zasedání MěstNV, 2.8.1965.

[341] 7. plenární zasedání MěstNV, 8.11.1965.

[342] 8. plenární zasedání MěstNV, 20.12.1965.

[343] 1. plenární zasedání MěstNV, 21.2.1966.

[344] 4. plenární zasedání MěstNV, 22.8.1966.

[345] 4. plenární zasedání MěstNV, 22.8.1966.

[346] 2. plenární zasedání MěstNV, 25.4.1967.

[347] 3. plenární zasedání MěstNV, 16.6.1969.

[348] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 5, Rokycany 1999, s.55.

[349] Kronika města Rokycan 1991.

[350] Rokycansko, č.45, 14.listopadu 1991, s.2.

[351] Podle osobních vzpomínek a zápisků autora.

[352] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 5, Rokycany 1999, s.56.

[353] Rokycanský deník, 18.7.1995, s.11.

[354] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 5, Rokycany 1999, s.55-56.

[355] Rokycanský deník, 23.5.1995, s.9.

[356] Zpráva ČTK, ID: 20021128F01638, 28. listopadu 2002.

[357] Rokycanský deník, Přesun škol není vyřešen, 31.5.2014, https://rokycansky.denik.cz/z-regionu/presun-skol-neni-vyresen-20140531.html

[358] Západočeské muzeum v Plzni, Centrum paleobiodiversity v Rokycanech, 1.1.2019, https://webcache.googleusercontent.com/search?q=cache:B-DfpVdD_wsJ:https://www.zcm.cz/o-muzeu/novinky/centrum-paleobiodiversity-v-rokycanech+&cd=1&hl=cs&ct=clnk&gl=il

[359] 14. schůze rady MěstNV, 5.7.1977.

[360] Hlas Rokycanska, č.37, 6. září 1978, s.3.

[361] Kronika města Rokycan 1988, f.180.

[362] Zpráva ČTK, ID: 029, 16.prosince 1988. Hlas Rokycanska, r.1989, č.20.

[363] Zpráva ČTK, ID: 029, 16.prosince 1988.

[364] Zpráva ČTK, ID: 029, 16.prosince 1988.

[365] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 5, Rokycany 1999, s.56.

[366] Kronika města Rokycan 1990, f.207.

[367] Zpráva ČTK, ID: 029, 16.prosince 1988.

[368] Zpráva ČTK, ID: 029, 16.prosince 1988.

[369] Kronika města Rokycan 1990, f.207.

[370] Hlas Rokycanska, č.41, 18.října 1990, s.2.

[371] Hlas Rokycanska, č.46, 22.listopadu 1990, s.1.

[372] Kronika města Rokycan 1990, f.207.

[373] Kronika města Rokycan 1992, f.137.

[374] Rokycansko, č.2, 14.1.1993, s.2.

[375] Rokycansko, č.15, 15.4.1993, s.2.

[376] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 5, Rokycany 1999, s.56.

[377] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 5, Rokycany 1999, s.56. Rokycanský deník, 28.9.1994, s.11.

[378] Rokycanský deník, 28.9.1994, s.11.

[379] Rokycanský deník, 2.9.1995, s.9.

[380] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 5, Rokycany 1999, s.56.

[381] Kronika města Rokycan, 2003, s.55.

[382] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 5, Rokycany 1999, s.56-57. Rokycanský deník, 28.9.1994, s.11.

[383] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 5, Rokycany 1999, s.56-57.

[384] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 5, Rokycany 1999, s.56-57.

[385] Rokycanský deník, 28.9.1994, s.11.

[386] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 5, Rokycany 1999, s.56-57.

[387] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 5, Rokycany 1999, s.56-57.

[388] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 5, Rokycany 1999, s.56-57.

[389] Zpráva ČTK, ID: 20021128F01638, 28. listopadu 2002.

[390] Kronika města Rokycan, 1918-37, f.132.

[391] 4. schůze obecního zastupitelstva, 27.6.1914.

[392] Kronika města Rokycan, 1918-37, f.53.

[393] Kronika města Rokycan, 1918-37, f.113.

[394] 40. schůze obecního zastupitelstva, 13.6.1930.

[395] 33. schůze městské rady, 22.10.1931.

[396] Kronika města Rokycan, 1918-37, f.132.

[397] 7. schůze obecního zastupitelstva, 15.12.1931.

[398] Kronika města Rokycan, 1918-37, f.132.

[399] 7. schůze obecního zastupitelstva, 15.12.1931.

[400] 7. schůze obecního zastupitelstva, 15.12.1931.

[401] 7. schůze obecního zastupitelstva, 15.12.1931.

[402] Kronika města Rokycan, 1918-37, f.139.

[403] 9. schůze obecního zastupitelstva, 12.2.1932; 55. schůze městské rady, 2.2.1932.

[404] 57. schůze městské rady, 11.2.1932.

[405] 65. schůze městské rady, 31.3.1932.

[406] 69. schůze městské rady, 28.4.1932.

[407] 71. schůze městské rady, 12.5.1932.

[408] 75. schůze městské rady, 27.5.1932.

[409] 90. schůze městské rady, 25.8.1932.

[410] 20. schůze obecního zastupitelstva, 20.1.1933.

[411] 103. schůze městské rady, 10.11.1932.

[412] 20. schůze obecního zastupitelstva, 20.1.1933.

[413] 123. schůze městské rady, 30.3.1933.

[414] 134. schůze městské rady, 16.6.1933.

[415] Kronika města Rokycan, 1918-37, f.156.

[416] Kronika města Rokycan, 1918-37, f.142.

[417] 136. schůze městské rady, 13.7.1933.

[418] 138. schůze městské rady, 27.7.1933.

[419] 141. schůze městské rady, 24.8.1933.

[420] 142. schůze městské rady, 31.8.1933.

[421] 143. schůze městské rady, 7.9.1933.

[422] 35. schůze obecního zastupitelstva, 1.3.1935.

[423] 38. schůze obecního zastupitelstva, 26.7.1935.

[424] 36. schůze obecního zastupitelstva, 25.4.1935.

[425] 38. schůze obecního zastupitelstva, 26.7.1935.

[426] 59. schůze obecního zastupitelstva, 18.6.1937.

[427] Kronika města Rokycan, 1918-37, f.170.

[428] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 5, Rokycany 1999, s.45.

[429] 59. schůze obecního zastupitelstva, 18.6.1937.

[430] 7. schůze obecního zastupitelstva, 16.5.1939.

[431] Kronika města Rokycan, 1918-37, f.139.

[432] Kronika města Rokycan, 1938-47, f.66.

[433] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 5, Rokycany 1999, s.45.

[434] 39. schůze obecního zastupitelstva, 15.11.1935.

[435] 16. schůze obecního zastupitelstva, 3.9.1940.

[436] Kronika města Rokycan, 1938-47, f.62.

[437] Kronika města Rokycan, 1938-47, f.18.

[438] 5. plenární zasedání MěstNV, 12.8.1963.

[439] 2. plenární zasedání MěstNV, 14.4.1975.

[440] Zpráva ČTK, ID: 20051107F00741, 7.11.2005.

[441] Zpráva ČTK, ID: 20040604E01095, 4.6.2004.

[442] Rokycanský deník, 3.3.2007.

[443] Rokycanský deník, 16.2.2007.

[444] Zpráva ČTK, ID: T200702130720201, 13.2.2007.

[445] Rokycanský deník, 3.3.2007.

[446] Rokycanské noviny, č.3, 20.3.2007, s.1.

[447] Zpráva ČTK, ID: T200702130720201, 13.2.2007.

[448] Rokycanské noviny, č.6, červen 2008, s.1.

[449] Rokycanský deník, 3.3.2007.

[450] Rokycanský deník, 17.1.2007.

[451] Rokycanské noviny, č.9, 20.9.2006, s.1.

[452] Závěrečný účet města za rok 2007, zaverecny%5Fucet%5F2007.pdf, www.rokycany.cz

[453] 18. schůze obecního zastupitelstva, 5.4.1921.

[454] 33. schůze obecního zastupitelstva, 16.11.1934.

[455] 53. schůze obecního zastupitelstva, 30.9.1936.

[456] Státní okresní archiv Rokycany, zápisy z jednání rady Místního národního výboru, schůze ze 17.10.1946.

[457] 168. schůze městské rady, 8.11.1929.

[458] 65. schůze městské rady, 31.3.1932.

[459] 27. schůze městské rady, 24.9.1931.

[460] Kronika města Rokycan, 1938-47, f.63.

[461] Usnesení zastupitelstva města z 19.8.2003, www.rokycany.cz.

[462] Kronika města Rokycan, 2003, s.6.

[463] Usnesení zastupitelstva města z 30.9.2003, www.rokycany.cz.

[464] Státní okresní archiv Rokycany, AMRO, kart.č.121.

[465] Státní okresní archiv Rokycany, AMRO, kart.č.121.

[466] 58. schůze městské rady, 7.3.1928.

[467] Státní okresní archiv Rokycany, AMRO, kart.č.121.

[468] 11. schůze obecní správní komise, 22.1.1931.

[469] 7. schůze obecního zastupitelstva, 15.12.1931.

[470] 9. schůze obecního zastupitelstva, 12.2.1932.

[471] 134. schůze městské rady, 16.6.1933.

[472] 141. schůze městské rady, 24.8.1933.

[473] 37. schůze obecního zastupitelstva, 30.4.1935.

[474] Kronika města Rokycan 1938-47, f.36.

[475] 10. schůze obecního zastupitelstva, 27.9.1939.

[476] Kronika města Rokycan 1938-47, f.37.

[477] Kronika města Rokycan 1938-47, f.36.

[478] Kronika města Rokycan 1938-47, f.17.

[479] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 5, Rokycany 1999, s.45.

[480] Kronika města Rokycan 1985, f.51.

[481] Kronika města Rokycan 1978-81, f.192.

[482] 21. plenární zasedání MěstNV, 11.12.1984.

[483] 25. plenární zasedání MěstNV, 27.8.1985.

[484] 26. plenární zasedání MěstNV, 29.10.1985.

[485] 27. plenární zasedání MěstNV, 10.12.1985.

[486] 28. plenární zasedání MěstNV, 18.2.1986.

[487] 2. plenární zasedání MěstNV, 2.9.1986.

[488] 5. plenární zasedání MěstNV, 26.2.1987.

[489] Kronika města Rokycan, 2003, s.27.

[490] Rokycanský deník, 11.listopadu 2003.

[491] Rokycanský deník, 11.listopadu 2003.

[492] Usnesení zastupitelstva města z 8.7.2003, www.rokycany.cz.

[493] Usnesení zastupitelstva města z 30.9.2003, www.rokycany.cz.

[494] Rokycanské noviny, č.3, 20.července 2003, s.4.

[495] Rokycanské noviny, č.3, 20.července 2003, s.4.

[496] Rokycanský deník, 11.listopadu 2003. Kronika města Rokycan, 2003, s.31.

[497] viz diskuse k článku na http://www.fronta.cz/index.php?clanek=117&sekce=1200

[498] Rokycanský deník, 11.listopadu 2003.

[499] Rokycanský deník, 3.listopadu 2003.

[500] Rokycanský deník, 1.listopadu 2003.

[501] Rokycanské noviny, č.7, 20.listopadu 2003, s.2.

[502] Kronika města Rokycan 1938-47, f.80.

[503] Kronika města Rokycan 1947-51, f.32.

[504] Veřejná schůze pléna MNV, 26.7.1949.

[505] Ustavující schůze reorganisovaného MNV, 1950.

[506] Rokycanský deník, 18.10.1997, s.9.

[507] Rokycanský deník, 5.11.1997, s.11.