https://encyklopedierokycan.wz.cz/vstupdofotogalerie.jpg

 

https://encyklopedierokycan.wz.cz/vstupmapy.jpg

 

https://encyklopedierokycan.wz.cz/zpetnahomepage.jpg

https://encyklopedierokycan.wz.cz/fotografieheadlinegottliebovaulice.jpg

D. Borek: verze 2026/05/11

 

1. Urbanistický a stavební vývoj Gottliebovy ulice

Tato část historického jádra Rokycan fixuje velmi dobře uliční čáru středověké lokace, včetně jejích drobných nepravidelností. Gottliebovou ulicí vycházela z města cesta směrem k Saské bráně, odkud pokračovala přes historické Plzeňské předměstí směrem na Litohlavy. Tato dopravní tepna nikdy nedosáhla frekventovanosti a celostátního významu průtahu ve směru Praha–Plzeň, který procházel hlavním náměstím i ulicí Míru. Gottliebova ulice proto soustřeďovala spíše chudší řemeslnické a malozemědělské domy, rozložené v nepravidelném rytmu na mělkých parcelách s velkým podílem volných nezastavěných ploch. Zástavba se tu vyvíjí organicky a nebyla ani postižena demolicemi za komunistického režimu. Velice cenné je to, že u domů se dochovaly i dispozice dvorů a nádvorních hospodářských staveb, včetně bývalých stodol a stájí. Podobně jako například ve Smetanově ulici je tento výsledný soubor městské zástavby hodnotný především z urbanistického hlediska, jako otisk kontinuálního městotvorného procesu, který zde na periferii historického jádra Rokycan začal patrně ve 14. století.

Obsah

1. Urbanistický a stavební vývoj Gottliebovy ulice. 1

2. Popis jednotlivých objektů v Gottliebově ulici 1

2.1. Zástavba podél východní strany Gottliebovy ulice. 1

2.1.1. Dům čp.44/I 1

2.1.2. Dům čp.43/I 2

2.1.3. Dům čp.42/I 2

2.1.4. Dům čp.41/I 3

2.1.5. Zbořená Saská brána. 3

2.1.6. Dům čp.40/I 3

2.1.7. Zbořená Saská kasárna čp.39/I 4

2.2. Zástavba podél západní strany Gottliebovy ulice. 4

2.2.1. Dům čp.38/I 4

2.2.2. Dům čp.37/I 5

2.2.3. Dům čp.36/I 5

2.2.4. Dům čp.35/I 5

3. Technický vývoj Gottliebovy ulice. 6

4. Vývoj pojmenování Gottliebovy ulice. 7

 

 

Archeologický výzkum prováděný roku 1998 na místě domů čp.29/I a čp.30/I v nedaleké „Komenského ulici“ ovšem vyvolává pochyby o správnosti dosavadních teorií o vzniku gotických Rokycan. Odhalena tam totiž byla mimo jiné i pícka z 1. poloviny 13. století.[1] Nález sídelního horizontu ze 13. století[2] zpochybňuje do té doby převládající výklad stavebních dějin Rokycan, podle něhož zástavba v západní části města vznikla až ve 14. století plánovitým založením na dosud neosídlené ploše. Rezidua z 13. století buď vznik této části města posouvají o víc než 100 let do minulosti, nebo nasvědčují tomu, že i v západní části historického jádra existovala v předlokační době nějaká, možná torzovitá, zástavba. (Podrobněji o základních prostorových vztazích v předlokačních Rokycanech, viz speciální mapa.)

 

Mapa historického jádra Rokycan dle stavu z r. 1990. Klikni pro detailní přehled zástavby, včetně označení domů čísly.

Mapa prostorových a dopravních vztahů ve středověkých Rokycanech.

 

Stavební vývoj Gottliebovy ulice nebyl naštěstí ani po roce 1945 přerván plošnou asanací (byť se k ní na sklonku komunistické vlády schylovalo). Ulice má délku necelých 100 metrů. V roce 1892 navrhoval Bedřich Pek, autor prvního regulačního plánu Rokycan, výraznou korekci uliční čáry, spojenou s postupnou obměnou zástavby. V duchu pokrokářského purismu měla být stávající ulice napřímena a rozšířena. Domy čp.45/I a čp.44/I by zůstaly na svém místě, dům čp.43/I by postoupil o něco do ulice, slepá ulička vybíhající severně od něj se měla zrušit, domy čp.41/I a čp.40/I ustoupit do hloubky vnitrobloku. Na protější straně ulice měl o něco ustoupit dům čp.34/I i čp.37/I a čp.38/I. Naopak Saská brána měla být zachována.[3] Plán nebyl naštěstí realizován a ulice si ponechala svou lehce nepravidelnou, rostlou strukturu. Na přelomu 19. a 20. století byla ovšem zbořena věžovitá Saská brána, která ulici na severu uzavírala. Bezohledný zásah tehdejšího mladočeského vedení radnice byl ztrátou nejen památkovou a uměleckou ale i urbanistickou. Intimní charakter ulice byl proražením dochovaného úseku městského opevnění do náměstí U Saské brány nevratně proměněn.

 

→ODKAZ: Mapa demolic v západní části historického jádra Rokycan. Gottliebova ulice na poslední chvíli unikla zničení díky pádu komunistického režimu. Klikni pro detailní přehled zástavby, včetně označení domů čísly.

 

Ještě většímu ohrožení čelila zdejší zástavba před rokem 1989, kdy se na území celé Gottliebovy ulice plánovaly plošné demolice, po nichž zde měla vyrůst nová zástavba v socialistickém duchu. Už v roce 1977, když se na národním výboru projednávalo rozšíření areálu Strojní traktorové stanice (dnes podnik SMS) v čp.12/III na nedalekém náměstí U Saské brány (viz podkapitola o sídelním jádru Plzeňského předměstí), se zmiňuje nutnost uvést případnou expanzi podniku do souladu s plánovanou výstavbou školského areálu a bytových jednotek v okolí podniku (podle studie kterou v té době mělo zpracovávat ČVUT – Stavební fakulta Praha).[4] Na přelomu let 1977–1978 rada MěstNV vzala na vědomí zprávu o jednání na ČVUT v Praze ve věci zpracování studie na přestavbu západní části města s tím, že do jednoho měsíce předloží zástupci ČVUT konkrétní návrh studie.[5] Dne 23. května 1978 se rada MěstNV seznámila s návrhem studie na urbanistické řešení severní části města od ČVUT.[6]

Nakonec oficiálně asanaci území řešila studie plzeňského Stavoprojektu z počátku 80. let, která předpokládala v zóně „Rokycany-střed“ přestavbu na „socialistické město“. Podle vyjádření národního výboru z června 1981 měla být jednou z akcí, které budou prioritně plánovány k realizaci ještě v 7. pětiletce (1981–1985), i příprava a zahájení výstavby sídliště Rokycany-střed, které mělo sestávat z bytů a z rozšíření školského areálu v ulici Míru a v tehdejším Parku Pionýrů.[7] V první etapě se v centru města počítalo s výstavbou nákupního střediska (vyrostlo jako obchodní dům Žďár, viz kapitola „Masarykovo náměstí“). Dále mělo být v historickém jádru postaveno 630 bytů. Z nich bylo realizováno „jen“ cca 250 v sídlišti Pod Kostelem. Kdyby nedošlo k pádu komunistického režimu, normalizační panelová architektura by ze sídliště Pod Kostelem expandovala západním a jihozápadním směrem a proměnila by zástavbu v prostoru Soukenické ulice, Dolních příkopů a Gottliebovy ulice na další dezurbanizovaný nehostinný prostor. Tyto plány v říjnu 1991 naštěstí oficiálně zrušila městská rada, která rozhodnutí o zachování Gottliebovy ulice učinila 7. října 1991. Domy v Gottliebově ulici, které už byly zařazeny do demoličního pásma, se pak vrátily původním majitelům. Špatný technický stav zdejších domů, zaviněný neúdržbou v očekávání demolic, se od té doby postupně zlepšuje.

 

 

2. Popis jednotlivých objektů v Gottliebově ulici

2.1. Zástavba podél východní strany Gottliebovy ulice

Začneme-li po východní straně ulice, pak prvním domem je tu čp.45/I na nároží Smetanovy ulice, vnějškově nezajímavý, ale hmotově vcelku přijatelný jednopatrový objekt. Při mírné rekonstrukci průčelí a odstranění některých moderních rušivých detailů by mohl být velmi snadno proměněn na velmi pozitivně působící součást uliční fronty. Jeho detailní popis se nachází v kapitole „Smetanova ulice“.

 

→ODKAZ: Vpravo dům čp.45/I na nároží Gottliebovy a Smetanovy ul., vlevo část domu čp.44/I. Foto D. Borek, září 2003.

 

2.1.1. Dům čp.44/I

Sousední dům čp.44/I je sice nevýraznou přízemní stavbou s novorenesanční fasádou z doby okolo roku 1900, vstupní portál dveří má v klenáku nese letopočet 1747, tedy původ přinejmenším barokní.

Dne 14. května 1784 požádal Jan Gruber obecní radu o ingros (úřední zápis) „frymarku“ (směny nemovitostí) na dům s Matějem Táborským. Rada to schválila.[8] Táborských dosud vlastnili dům čp.123/I na Malém náměstí, který nyní převzal Gruber. V seznamu majitelů domů z roku 1788 se jistá Anna Táborská uvádí coby vlastník domu čp.44/I. Pokud ale platí, že transakce mezi Gruberem a Táborským z května 1784 byla směnou, pak v čp.44/I původně žil Gruber a pak rodina Táborských. V září 1784 objekt čp.44/I spolu se stájemi vyhořel při požáru města.[9] Dne 14. června 1785 magistrát projednával žádost Matěje Táborského o atestatio (potvrzení) „že jemu všechno shořelo“. Radní to schválili.[10]

 

→ODKAZ: Portál domu čp.44/I v Gottliebově ul., datovaný do roku 1747. Foto D. Borek, září 2003.

 

Podle popisu z roku 1842 se vpravo od vchodu nacházely 2 obytné pokoje, kuchyně a dílna, vlevo další 2 obytné pokoje se 4 klenutými topeními. Dům byl postaven z kamene, střecha šindelová. Objekt měl rozměry 10 x 5,5 sáhů (19 x 10,4 m). Vpravo na dvoře stála nová kamenná stáj a chlév, klenutá cihlami a krytá taškami. Podle popisu byla ve vynikajícím stavu. Měla rozměry 4,5 x 4 sáhy (8,5 x 7,6 m). Vlevo na dvoře ještě byl umístěn dřevěný objekt ovčína, omítnutý mazanicí, krytý šindelem, ve středním technickém stavu, s rozměry 3 x 2 sáhy. A za ovčínem byla situovaná kůlna na dřevěných pilířích, ve středním stavu, se střechou krytou šindelem. Kůlna stála na půdorysu 2,5 sáhů x 1 sáh a 4 stopy (4,7 x 3,2 m).[11]

V roce 1858 vypracoval Matěj Mašek plán na nový krov domu čp.44/I.[12] V polovině 19. století tu fungoval hostinec „U Přemysla“. Od roku 1893 se dům nacházel v majetku rodiny Hájkových a proto se zdejší hospodě i domu samotnému říkalo „U Hájků“.  V městském archivu se nachází složka z roku 1893, nazvaná „Hájek Václav, oprava čp.44/I“.[13] Někdy na přelomu 19. a 20. století, možná právě v souvislosti s přechodem do vlastnictví rodu Hájků, získala fasáda eklektický neorenesanční dekor, poněkud nečekaný na tomto jinak velmi skromném přízemním stavení. V červnu 1901 se uvádí, že Václav Hájek, majitel hostince v Saské ulici přistavuje ke svému přízemnímu domku první poschodí.[14] Dům ale navzdory této zprávě zůstal jen přízemním. Nástavba patra se opět zvažovala za protektorátu. Julie Hájková tehdy 9. května 1939 získala stavební povolení dle projektu Štěpána Wolfa.[15] Ani tentokrát nebyl záměr realizován. V květnu 1933 obecní okrašlovací a komunikační komise rozhodla, že kout vedle Hájkova hostince se má zahradit, aby nebyl volně přístupný a znečišťován.[16] Byla tím myšlena necelý metr široká mezera mezi domem čp.44/I a sousedním čp.43/I.

Od dubna 1951 do poloviny 60. let 20. století fungovala v domě modlitebna Československé církve husitské.[17] V létě 1991 prošla fasáda domu opravou, barva průčelí byla provedena v kombinaci žluté a sytě hnědé. Na střeše zůstaly starší zašedlé tašky.[18] Roku 2012 proběhla obnova střechy domu čp.44/I. Celkové náklady dosáhly 234 546 Kč. Z dotačního krajského programu Obnova historického stavebního fondu v památkových rezervacích a zónách bylo z toho poskytnuto 80 000 Kč.[19]

 

 

2.1.2. Dům čp.43/I

Dále k severu nabývá zástavba Gottliebovy ulice už rázu venkovského maloměsta, jakým Rokycany až do 20. století fakticky byly. Dům čp.43/I je totiž přízemní chalupou, orientovanou štítově do ulice a oddělenou od ní předzahrádkou.

 

→ODKAZ: Dům čp.43/I v Gottliebově ul. Pozůstatek venkovského charakteru zástavby. Foto D. Borek, září 2003.

 

Dne 4. října 1803 na jednání magistrátu Vojtěch Beer „skládá Abriss [německy demolice nebo nástin, zde patrně ve významu projekt – pozn. aut.] k vystavení domku na licitando [tedy v dražbě – pozn. aut.] koupeném spáleništi Berovském pod N. C. 43 v městě.“ Město věc předalo k posouzení policejnímu úřadu.[20] Dozvídáme se, že dům byl spáleništěm. Není vyloučeno, že ještě od dob požáru města ze září 1784. V 70. letech 18. století tu skutečně žila rodina Beerových. V dubnu 1777 se v čp.43/I ženil František Beer a Barbora rozená Kroftová.[21] Ještě v dubnu 1781 se jim tu narodilo dítě.[22] Po roce 1784 skutečně ustávají zápisy o domě čp.43/I v matrikách, není ale potvrzeno, že skutečně od té doby po dvacet let zůstával neobývaným spáleništěm. V roce 1803 se ho ujal Vojtěch Beer, který do té doby žil v domě čp.39/I (Saská kasárna na protější straně ulice, viz níže).[23] Není jasné, zda dům zcela nově vystavěl či jen opravil. Každopádně šlo o výraznější stavební akci, jejíž charakter dodnes určuje základní podobu domu. V archivu městské technické kanceláře se pro rok 1925 uvádí jakási oprava domu čp.43/I.[24]

Podél severní stěny tohoto domu proniká do hloubi bloku krátká nepravidelná ulička o délce zhruba 30 metrů, která vznikla spontánní utilitární parcelací někdy mezi 14. a 18. stoletím. Její účel byl umožnit dopravní obslužnost zadních částí parcel domů stojících v Smetanově ulici. Tato komunikace coby mimořádně cenný pozůstatek rostlého půdorysu musí být uchována i do budoucna. A i samotný dům čp.43/I zasluhuje ochranu své maloměstské hmoty. V historickém jádru Rokycan jde o poměrně vzácnou ukázku původního měřítka, ještě z doby před zahušťováním a zvyšováním zástavby od 19. století. Tehdy bylo běžné v bočních ulicích historického jádra města, že místo souvislé domovní fronty existovala volnější sídelní struktura, která v obecných rysech odkazuje k nejstarším stavebním fázím po středověké lokaci (v 14. století nepochybně i na rokycanských náměstích bývaly partie, kde domovní frontu přerušovaly různé zahrady, dvorky a obslužné cesty).

 

 

2.1.3. Dům čp.42/I

Zmíněná bezejmenná ulička u domu čp.43/I neobsluhuje jen dvorky domů ve Smetanově ulici, ale stojí v ní rovněž dům čp.42/I, další „vesnická chalupa“ uprostřed Rokycan.  Příznačné je, že oba objekty čp.42/I i čp.43/I jsou v Josefském katastru z roku 1788 zaevidovány jako „domek“, nikoliv „dům“.[25]

 

→ODKAZ: Dům čp.42/I v slepé uličce vybíhající z Gottliebovy ulice. Vpravo dům čp.43/I, vlevo čp.41/I. Foto D. Borek, září 2003.

 

Dne 19. srpna 1783 obecní rada řešila žádost, kterou podal Josef Waldhöger ohledně ingrosování (úředního zápisu) na „koupený domek od Marie Anny Břehovské za 150 zlatých.“ Radní to odsouhlasili.[26] V matrice se následně uvádí „Josef Waldecker“ coby obyvatel čp.42/I.[27] Jako vlastníka čp.42/I ho zde zaznamenal i seznam majitelů domů z roku 1788.

Dne 24. ledna 1800 se na magistrát obrátil Václav Waldheger (Waldekr, Waldecker), „mistr rukavičnický, držitel domku pod No. 142 [patrně omyl, má být No. 42 – pozn. aut.] ve městě, za 595 zl. s manželkou do spolku [tedy společně – pozn. aut.] koupeného,“ s žádostí „o povolení sobě práva městského.“ Magistrát to odsouhlasil.[28] Václavovi a Anně Waldhegerovým se roku 1805 v čp.42/I narodilo dítě.[29]

Dne 18. července 1820 se na schůzi obecní rady jednalo o žádosti, kterou podal Johann Sitek (Jan Zítek), aby „mit den Thomas Ržehoržowsky beauftragt werden möchte seine Fleischbank von dessen Wohngebäude wegzuräumen,“ tedy „Tomáši Řehořovskému uloženo bylo svůj masný krám z jeho obytného domu vykliditi.“ Magistrát se rozhodl nechat věc prošetřit.[30] Tomáš Řehořovský se ženil v únoru 1817 s Barborou Cinklovou. Svatba se konala v sousedním domě čp.43/I.[31] V květnu 1817 se novomanželům první potomek narodil v domě čp.48/I ve Smetanově ulici.[32] Následující dítě ale přišlo na svět v březnu 1820 v domě čp.42/I.[33] Toho se tudíž týkala ona stížnost na provozování řeznického krámu. Dne 25. července 1820 se rada zabývala zprávou o vyšetření této kauzy. Město pověřilo policejní úřad vyhledáním jiného místa, kam by bylo možné řeznický krám přesunout. V zápisu se upřesňuje, že šlo o řeznický krám Tomáše Řehořovského umístěný v domě Jana Zítka.[34] Vzhledem k častému stěhování manželů Řehořovských je pravděpodobné, že skutečně nebyli vlastníky čp.42/I, jen nájemníky. Jan Zítek žil v čp.46/I ve Smetanově ulici. Zadní část jeho zahrady sousedila s domem čp.42/I.

Krov domu byl prý odedávna položen přímo na městských hradbách. V dubnu 1927 se nádvorní hospodářská budova uvádí jako pobořená. Majitel čp.42/I prý požádal o přestavbu domu a město se s ním dohodlo, že mu ji povolí s tím, že dojde i k demolici přilehlého úseku bývalého městského opevnění. 23. března 1927 městská rada návrh podpořila s tím, že majitel domu čp.42/I bude moci po zamýšlené regulaci nábřeží mlýnského náhonu a po zboření domu čp.62/III pozemek směrem k severu vkusně oplotit.[35]

V letech 1926–1927 pak dům čp.42/I skutečně přestavěla do současné podoby stavební firma Josefa Beneše. Šlo de facto o novostavbu, z původní chalupy prakticky nic nezbylo.[36] Dne 14. října 1927 vydala rada obývací povolení na přestavbu respektive novostavbu čp.42/I majitelky Antonie Šmuclerové.[37] Nový prvorepublikový domek naštěstí respektoval historická měřítka.  Před přestavbou (i po ní) šlo o přízemní objekt spíše vesnického rázu, s protáhlým půdorysem venkovské chalupy. Letecký snímek města z roku 1925 ukazuje, že i před přestavbou se do komunikace obracel štítovou stěnou s polovalbou.  V letech 1974–1975 byla provedena vestavba podkrovních místností. Sice mírně neorganická, ale naštěstí pohledově skrytá z ulice.[38]

 

 

2.1.4. Dům čp.41/I

Dům čp.41/I je od roku 1991 památkově chráněný.[39] Je to dnes nejlépe dochovaný měšťanský dům v této ulici.  Rozložitý a přitom měřítkově drobný jednopatrový dům je pohledově exponovaný, protože vystupuje do Gottliebovy ulice, vytvářeje tak její podstatné zúžení. Zaujme na první pohled archaickou a malebnou mansardovou střechou a pitoreskně nízkými stropy přízemí i prvního patra. Tato podoba domu snad pochází z 18. století, možná byl stavebně upraven ještě po požáru města roku 1784, kdy vyhořel, spolu s objekty stáje a stodoly.[40]

 

→ODKAZ: Památkově chráněný barokní dům čp.41/I v Gottliebově ul. Pohled z jihu. Foto D. Borek, září 2003.

 

Dne 10. září 1779 se obecní rada zabývala žádostí o „vejchoz“, tedy obhlídku „za příčinou vyhlídnutí renky [z německého „Rinne“, „Rinnchen“, strouha, stružka[41] – pozn. aut.] a žlabu kottlasovského. Skrze to že sirotci Gruberovský velkou skrze vlhost škodu trpí.“ Radní se usnesli, že ohledně té stoky se má paní Kotlasová volat na radnici, aby společně tu stoku vyklidili.[42] Není jasná lokalizace, ani charakter této závady. Kotlasová tehdy obývala dům čp.41/I. Dům sirotků Gruberovských byl v čp.49/I ve Smetanově ulici, ale Gruberovi žili i v čp.44/I (viz výše) v Gottliebově ulici. Pokud bylo myšleno čp.49/I, jednalo by se o prostor někde při městských hradbách, pokud šlo o čp.44/I, byla by to nějaká stoka vedoucí přímo Gottliebovou ulicí, nebo pod ní. Pokud zdrojem potíží s vodou byl dům Kotlasových čp.41/I, je ovšem nutné hledat lokalitu spíše směrem dolů, tedy u hradeb.

Dne 21. července 1780 požádal pan Pangerle jménem Františka Longa z Plzně obecní radu, aby v rámci prodeje domu paní Kotlasové, který koupil Václav Smrž za 300 zlatých, se vypořádal i jeho (Longův) dluh u pana Smrže ve výši 27 zlatých za „creditírovaná železa“. Radní to odsouhlasili.[43] Následně se tu jako obyvatel skutečně uvádí Václav Smrž.[44] Rovněž ho tu uvádí seznam majitelů domů z roku 1788.

V městském archivu se nachází složka z roku 1905, nazvaná „Lederer Karel, zřízení dveří z okna čp.41/I“.[45]  Podle zprávy z roku 1901 byl dům ve velmi špatném stavu. Stropy prý hrozily sesutím.[46] Opravy se nakonec dočkal až roku 1937. Šlo naštěstí o poměrně pietní opravu. Pouze stávající šindelová střecha byla vyměněna za eternitovou. Z vlysu na jižní fasádě byl tehdy bohužel sejmut barokizující obraz svaté Rodiny od místního malíře Emila Maška (1871–1938).[47] Ve fondech městského archivu je uložen spisový materiál z let 1940–1941, pod jménem „Zbourání domu čp.41/I“.[48] Není jasné, zda nejde o omyl, či jakýsi nakonec naštěstí nerealizovaný plán na demolici starobylé usedlosti. V archivu městské technické kanceláře je pro rok 1941 pouze uvedena oprava komínů a oken v domě čp.41/I majitelky Františky Sklenářové.[49]

Z barokní fasády zbyla dnes jen torza ostění oken a mezi okny prvního okna vpadá do omítky kartušová plocha, kde býval zmíněný malovaný barokní obraz. Uvnitř se nacházejí cenné barokní klenby a podbíjené trámové stropy, dále cenné dřevěné schodiště, které v prvním patře ústí do čtvercového halového pokoje, odkud je vstup do jednotlivých místností i na původní nádvorní pavlač.[50] Dům není v technicky ideálním stavu, na střeše zůstává esteticky pochybná eternitová krytina a do vchodu byly instalovány nevkusné typizované dveře. Město uvažovalo o finanční podpoře opravy objektu, ale do plánu akcí v rámci Programu regenerace památek na rok 2007 rekonstrukce čp.41/I neprošla. Stát totiž neposkytl potřebnou sumu peněz.[51] V roce 2007 se dům čp.41/I zároveň jako jediný z Rokycan uvádí na seznamu památkově chráněných objektů v Plzeňském kraji, které jsou v ohrožení kvůli zanedbané údržbě.[52] V květnu 2022 odsouhlasilo městské zastupitelstvo přidělení státní dotace z Programu regenerace městských památkových rezervací a památkových zón pro rok 2022 na dům čp.41/I ve výši 93 000 Kč a dalších 172 000 Kč z obecního rozpočtu, které měly být použity na výměnu oken v tomto objektu.[53] Pro rok 2023 získal majitel domu čp.41/I 350 000 Kč státní dotace a k tomu ještě subvenci od města ve výši 250 000 Kč na kompletní opravu střechy.[54] Odsouhlasila to předtím v dubnu 2023 městská rada.[55]

 

 

2.1.5. Zbořená Saská brána

Dolní konec Gottliebovy ulice po staletí uzavírala Saská brána, mající charakter gotické věže s průjezdem skrz městské hradby. Roku 1900 byla neuváženě zbořena. Zanikl i úsek městských hradeb s cimbuřím, dochovaný do této doby v krátkém úseku východně od brány, poblíž domu čp.41/I. Podrobný popis Saské brány se nachází v kapitole „městské opevnění“.

 

→ODKAZ: Dům čp.40/I z r. 1914 na severním konci Gottliebovy ul. Pohled od severozápadu. Vlevo dům čp.62/III na Dolních příkopech. Foto D. Borek, září 2003.

→ODKAZ: Původní podoba severního konce Gottliebovy ul. Pohled od jihu. Saská brána, vedle ní zeď s cimbuřím, vpravo původní dům čp.40/I. Foto z konce 19. století.

 

2.1.6. Dům čp.40/I

Vedle brány stál ještě domek čp.40/I. Roku 1784 vyhořel, podle dobového popisu byly poničeny i stáje.[56] Dne 5. července 1785 magistrát uzavřel vyšetřování nevhodných komínů na měšťanských domech v rámci bezpečnostních opatření po požáru Rokycan. Mezi nimi se zmiňuje i jeden úzký komín u Václava Oppa. Radní se usnesli, že má „nový komín vystavěti.“[57] Václav Opp byl dle údajů z roku 1788 vlastníkem čp.40/I. Dne 17. ledna 1786 si magistrát nechal zavolat Václava Oppa „wegen seinen Dach, so der Stadt mauer Schaden tutt“, tedy že kvůli jeho střeše, kterou utrpěla škody městská hradba. Obecní rada se usnesla, že má přidělat druhou řadu šindelů a na každé straně malou římsu (?).[58] Zpráva ukazuje, že na sklonku 18. století ještě město vymáhalo údržbu městské hradby a že čp.40/I se při obnově po požáru patrně dostal do kolize s hradební zdí.

Byl zbořen současně se Saskou bránou roku 1900.  M. Sedlák jej k roku 1895, krátce před demolicí, popisuje následovně: „přízemní, ale rozměrný dům s nápadně vysokou šindelovou střechou, nesenou silně přesahujícími trámy – s klenutým ochozem. Jeden štít byl vestavěn na zubatou hradební zeď městského opevnění, které v té době ještě stálo, druhý, vyzdobený obrázkem, hleděl do dvorečka domku.“[59] V městském archivu se nachází složka z roku 1910, nazvaná „Davídek Václav, stavba kůlny čp.40/I“.[60]

Na místě tohoto domku pak na nové regulační čáře po roce 1912 vyrostl nárožní dům čp.40/I se zajímavým šípovitým tvarem. Plány na jeho výstavbu vypracoval Josef Pechan. Novostavba jednopatrového domu majitele Václava Davídka získala stavební povolení 13. ledna 1914 a kolaudována byla 29. října 1914.[61] Dne 3. srpna 1927 rozhodla městská rada, že nemá námitek proti zboření staré hradební zdi u čp.40/I a výstavbě nové zdi.[62] V prosinci 1927 oznámil zednický mistr Josef Novák v zastoupení Václava Davídka, majitele domu čp.40/I, že nahradí zbytek městských hradeb, které před časem koupil od obce novou hradbou z bílých spárovaných cihel. Výměna zdi prý byla provedena zároveň s výstavbou nové zdi u domu čp.42/I.  Václav Davídek pak vedl s obcí spor o uhrazení stavebního poplatku.[63] Dne 10. srpna 1927 taky městská rada povolila výstavbu kůlniček u čp.40/I.[64] V září 1929 městská rada vydala užívací a obývací povolení pro Aloise a Marii Davídkovy na přístavbu koupelny v čp.40/I.[65] V roce 1991 došlo k přístavbě terasy na severní straně objektu čp.40/I, v rámci adaptace přízemí domu na snack-bar U Habakuka.[66] V dubnu 2017 městské zastupitelstvo, v programu na podporu oprav budov v městské památkové zóně, které nejsou kulturními památkami, schválilo udělení dotace na dům čp.40/I ve výši 50 000 Kč na opravu střechy a 20 401 Kč na opravu dveří.[67] V roce 2017 pak došlo skutečně na domě čp.40/I k pokládce nové krytiny střechy.[68]

 

 

2.1.7. Zbořená Saská kasárna čp.39/I

Na protější straně ulice Saskou bránu podpírala mohutná klasicistní budova Saských kasáren čp.39/I. Dne 4. února 1783 se na magistrát obrátil hejtman Logdman de Auen se stížností, „že ještě velebný pan děkan svou hradbu a vrata u svého domu spravit nedal. Kdyby se státi mělo a voják desertirovati měl, že pan děkan za takového může státi má.“ Obecní rada pak nechala děkanovi vzkázat, aby opravy bezodkladně provedl.[69] Šlo o soukromý dům děkana čp.38/I, který se nacházel vedle (viz níže). Dne 11. dubna 1783 se magistrát seznámil se zprávou inspektora Tallma, ohledně toho, kdo má zaplatit „hradbu při domu velebného pana děkana u Volový kasárny, jsouce hradba ta společná s počestnou obcí a nad jmenovaného pana děkana.“ Radní se následně usnesli, že děkan má uhradit polovinu nákladu.[70]

Kasárny vyhořely roku 1784 při požáru Rokycan, tehdy se objekt evidoval jako „obecní stavba“.[71] V letech 1784–1788 proběhla jeho oprava nákladem 893 zlatých 43 krejcarů.[72] Roku 1788 se v Josefském katastru budova popisuje jako „obecní kasárna u Vola“.[73] V jiném dobovém pramenu jako „Volová kasárna“.[74] Jejich podobu pak určila přestavba z roku 1804.[75] Dne 5. února 1813 se magistrát seznámil s nótou od místního vojenského velitele, hejtmana von Altvater „um Reparierung der Schlossen und Vermauern der Fenster in der Ochsenkaserne,“ neboli „o opravě zámků a zazdění okna ve Volských kasárnách.“ Radní věc předali k vyjádření hospodářskému úřadu.[76] Dne 30. srpna 1816 řešil magistrát nótu od hejtmana Goffinga „um Veranlassung der nothigene Reparatur in der Ochsenkaserne,“ tedy česky „o příčině nutné opravy ve Volských kasárnách.“ Město pověřilo hospodářský úřad prošetřením.[77] Dne 18. srpna 1818 radní podali hospodářskému úřadu žádost opravu stavebních závad a zřízení východů v obecních kasárnách.[78] Není zcela zřejmé, zda se zpráva týká Švantlovských kasáren v ulici Míru nebo kasáren u Saské brány.

Dne 26. března 1822 obecní rada vzala na vědomí nótu od zdejšího velitele ve věci opravy „Ochsenkaserne“ a předala ji hospodářskému úřadu k vyřešení.[79] Dne 16. dubna 1822 pak radní řešili „Ziegelpflasterung im obere Stock der Ochsenkasserne,“ neboli „cihlové dláždění v 1. patře Volových kasáren.“ Magistrát konstatoval, že „womit weder in 1sten Stockwerk noch zur ebener Erde auf der Ziegelpflasterung kein Holz gespalten wurde, übrigens aber was nöthig vorzukehren befunden wird, zu veranlassen,“ tedy „pročež se nařizuje, aby ani v prvním poschodí, ani při zemi na cihelné dlažbě žádné dříví štípáno nebylo, mimo to pak, co bude za potřebné uznáno, má býti dále opatřeno.“[80] Dne 30. dubna 1822 se obecní rada seznámila se stavebním plánem a rozpočtem na Volová kasárna, dle návrhu hospodářského úřadu.[81] Na své schůzi 13. září 1822 radní seznámili s žádostí obecního hospodářského úřadu, který se týkal rozpočtu na „vorgenommenen Bau der Secesse in der Ochsenkasserne,“ v překladu zhruba „předsevzatou stavbu secesse [tedy přístavku – pozn. aut.] ve Volových kasárnách.“ Rada odsouhlasila zaslat záměr ke schválení na podkomořský úřad.[82] Povolení na přístavbu u Volových kasáren podkomořský úřad doručil koncem roku a 24. prosince 1822 se jím zaobírali radní.[83]

Podle popisu z roku 1827 šlo o právovárečný celozděný dům se šindelovou střechou.[84] Kasárna byla zčásti vysunuta vně hradebního příkopu.[85] To byl patrně výsledek další přestavby z doby po roce 1830, kdy krajský úřad v Plzni plánoval rozšíření Saských kasáren o trakt cca 2 sáhy (3,8 m) dlouhý, vybíhající za hradby. Projekt vypracoval krajský inženýr Zellinger. Plánovaná kapacita objektu měla umožnit ubytování posádky o minimálně 400 mužích.[86] Možná šlo o onen přístavek, o jehož stavbě město uvažovalo již v roce 1822. V roce 1839 se ale v kasárnách nacházelo jen 50 postelí, umístěných v 6 dvojitých pokojích.[87]

 

→ODKAZ: Srovnání podoby Gottliebovy ul. r. 1885 a r. 2000. Pohled od severu z náměstí U Saské brány. Na starším snímku zcela vpravo vedle brány Saské kasárny čp.39/I. Prakticky zbytečně se mladočeské vedení rokycanské radnice zbavilo historické brány, jejíž ztrátu nedokázala následující výstavba nahradit.

 

Osud starých Saských kasáren se naplnil koncem 19. století. V roce 1898 nabídlo město budovu sokolské jednotě, která tu měla po jejich demolici postavit sokolovnu.[88] V prosinci 1899 se uvádí, že jednota Sokol zadá ofertním řízením demolici Saských kasáren a do 15. prosince 1899 se měli zájemci o provedení zakázky přihlásit na výboru sokolské organizace.[89] V polovině prosince 1899 pak dobový tisk uvádí, že se stavbou místní tělocvičny pro Sokol na pozemku bývalých Saských kasáren se započne na jaře 1900.[90] Z projektu nakonec sešlo a sokolovna vyrostla v Jiráskově ulici. Podrobnější informace o sokolovně a o úvahách o jejím umístění v kapitole „okružní třída“. Saská kasárna ale i tak byla zbořena roku 1900 společně se sousední branou. Pozemek nezůstal dlouho nevyužitý. Roku 1903 po asanaci Saské brány byla na místě zbořených kasáren otevřena budova městské opatrovny čp.39/I, dnes mateřské školy čp.224/I. Podrobnější informace o opatrovně taktéž v kapitole „okružní třída“.

 

 

2.2. Zástavba podél západní strany Gottliebovy ulice

2.2.1. Dům čp.38/I

Vracíme-li se zpět po západní straně Gottliebovy, stoupá zase zástavba zvolna od bývalé brány směrem ke křižovatce se Smetanovou ulicí.  Domu čp.38/I se kvůli zajímavým vchodovým dveřím dříve říkalo „V Klášteře“ (viz foto cca z r. 1900). V kamenném portálu s uchy (s nápisem „LAVDETUR“ v klenáku) tu byly vsazeny barokní dveře z 18. století (podle K. Hofmana z 1. poloviny 19. století[91], jde ale asi o omyl, protože v jiné publikaci K. Hofman dveře datuje do 1. poloviny 18. století[92]) s dvěma poli  vyřezávaných kartuší s církevními motivy a monogramy IHS a XP.[93] Některá literatura mluví o možnosti, že sem byly dveře druhotně umístěny, například z nějakého kostela. Vodítkem pro to může být i fakt, že dům v letech 1784–1800 patřil rokycanskému děkanovi Celestinu Künstlerovi, který mohl dveře získat buď při josefínském rozprodávání církevního majetku, nebo po požáru Rokycan roku 1784. Každopádně název domu „V Klášteře“ je výplodem lidové slovesnosti, v objektu nikdy žádný církevní řád nesídlil.  Roku 1784 dům vyhořel, kromě vlastního obytného stavení byla poničena i stodola a stáje.[94] V roce 1858 vyprojektoval tesařský mistr Matěj Mašek nový krov a pavlač. O realizaci ale chybí doklady.[95] V městském archivu se nachází složka z roku 1902, nazvaná „Bázlerová Františka, zboření vchodu do zahrady u čp.38/I“.[96]

Na jaře 1919 se zmiňuje, že město kvůli plánované výstavbě nového úseku Komenského ulice, směrem od plácku s kašnou za ZŠ ulice Míru do parku U Saské brány jedná s panem Bázlerem (čp.38/I v Gottliebově ulici) o výkupu jeho zahrady. Bázler ale požadoval, aby obec vykoupila zahradu i jeho dům.[97] V dubnu 1920 se na zasedání zastupitelstva města uvádí, že Bázlerův dům čp.38/I je na prodej a že bylo možno ho získat pro obec na rozšíření opatrovny.[98] Dům ale nakonec zůstal zachován. Svou památkovou hodnotu ovšem v mnohém ztratil v 60. letech 20. století, kdy byl nevkusně opraven a pokryt nezdobnou krustou brizolitové omítky. Barokní dveře byly tehdy vykoupeny okresním muzeem a umístěny v jeho sbírkách. V interiéru v přízemí se dochovala chodba se starou valenou klenbou.[99]

 

→ODKAZ: Dům čp.38/I v Gottliebově ul. Pohled z jihu. Stav před rekonstrukcí. Foto D. Borek, září 2003.

→ODKAZ: Dům čp.38/I. Vyzdívání severní stěny a štítu během rekonstrukce. Foto D. Borek, 11. září 2004.

→ODKAZ: Fasáda domu čp.38/I na počátku rekonstrukce. Foto D. Borek, 11. září 2004.

→ODKAZ: Dům čp.38/I během rekonstrukce, při níž došlo k novému vyzdění prvního patra. Foto D. Borek, 16. října 2004.

→ODKAZ: Portál domu čp.38/I po jeho částečné obnově a vyproštění z brizolitové krusty. Foto D. Borek, 5. července 2005.

→ODKAZ: Detail odhaleného původního klenáku portálu domu čp.38/I. Foto D. Borek, 5. července 2005.

→ODKAZ: Fasáda domu čp.38/I po vyzdění a vnější úpravě prvního patra. Šlo o komplexní a kvalitní obnovu historické měšťanské usedlosti poničené nevhodnými modernizacemi za komunistického režimu. Foto D. Borek, 5. července 2005.

 

V roce 2004 započala generální oprava domu. Snesen byl původní krov i zdivo v prvním patře, které pak nově vyzděno červenými tvárnicemi. Pak se ale rekonstrukce objektu na mnoho měsíců zastavila. Ještě v červnu 2005 tak do ulice hleděla fasáda přízemí, stále pokryta brizolitem socialistické provenience, a nad ní jen hrubé neomítnuté zdivo prvního patra. Pak se oprava pohnula kupředu, počátkem července 2005 již je hotova nová fasáda v prvním patře. Na ní byl použit fasádní izolační polystyren, ale tvarově vše provedeno v pietním, historizujícím duchu, s okenními šambránami i vertikálními lizénami. Průčelí v přízemí zůstávalo sice nadále neomítnuté, ale osekáním brizolitu okolo vchodových dveří byl po více než 30 letech odkryt původní kamenný portál, který se pod socialistickou fasádou dochoval překvapivě intaktně, včetně nápisu „LAVDETUR“ v klenáku. Počátkem září 2005 už počalo vytváření nové fasády, v přízemí okolo oken byly vytvarovány plastické šambrány.[100] Počátkem listopadu 2005 je oprava hotova, průčelí bylo natřeno odstínem žluté barvy.[101] Šlo o kvalitní opravu a ukázku žádoucí revize estetických nešvarů z předlistopadového období. V srpnu 2005 se uvádí, že město přidělilo na opravy fasády měšťanského domu v Gottliebově ulici 25 000 Kč ze státního dotačního Programu regenerace městských památkových rezervací.[102]

 

 

2.2.2. Dům čp.37/I

Následuje přízemní, spíše venkovský dům čp.37/I s pětiosým průčelím. Od roku 1991[103] je čp.37/I památkově chráněný státem. Popisován je jako zachovalý příklad drobného klasicistního objektu z doby po roce 1800, patrně na starších základech, se zachovalým areálem ohrazeného dvora. Levá ohradní zeď dvora je pravděpodobně středověkého původu. V levé části přízemí se nachází průjezd s původní klenbou (čtyři pole plackové klenby).[104]

 

→ODKAZ: Průjezd domu čp.37/I, vpravo část sousedního čp.36/I. Foto D. Borek, 1990.

→ODKAZ: Památkově chráněný dům čp.37/I v Gottliebově ul. Foto z doby okolo roku 2000.

 

Dne 4. března 1777 obecní radu oslovil Matěj Šeratický, „kterak naslýchá, že by dům Anton Žákovský k prodeji přijíti měl.  Ohlašuje se za kupce.“ Radní rozhodli, že se na dům má vyvěsit oznámení o prodeji a Šeratického žádost zaznamenat.[105] Antonín Žák žil v čp.37/I a zde také v lednu 1776 zemřel.[106] Šeratickému jeho záměr nevyšel, protože před rokem 1777 obýval dům čp.68/I v Komenského ulici.[107] A po roce 1777 zase bydlel v domě čp.67/I na plácku za ZŠ ulice Míru.[108] To, že dům po Antonínu Žákovi by mohl být na prodej, ale bylo faktem. Dne 11. března 1777 se radní zabývali žádostí bratrů Václava a Vojtěcha Žákových ohledně osudu domu, který „den ode dne poustne a obávaje se, aby dáleji větší ruinu netrpěl, takže se mezi sebou pratersky [bratrsky? – pozn. aut.] podomácku porovnali, aby on Václav jakožto starší ten dům [za] 500 zl. ujal, dokládaje Václav Žák přitom, že on tu do domu vedenou správu [tedy investice do oprav – pozn. aut.] počítati nebude, a kdykoliv by mladší bratr Antonín, dojdouc svých právních let, týž dům míti by chtěl, že jemu proti složení těch peněz zase propustí.“ Konšelé se ovšem usnesli, že bude nutné ještě počkat a věc vyjasnit.[109] Dne 17. července 1778 vzala obecní rada na vědomí, „že se Václav Žák prohlásil dům sirotčí Žákovský a respe.[ctive]  Hauberkovský s zahradou, též kostelním polem a loučkou za 500 zlatých hac cum conditione [tedy za této podmínky – pozn. aut.] ujmouti. Že kdyby někdy sirotek Petr z vandru přijíti měl, že jemu Petrovi týž dům, jakožto bratru svému, v ceně za 500 zlatých navrátiti se zakázal [tedy zavázal – pozn. aut.].“ Konšelé to schválili.[110] Antonín se narodil v dubnu 1767 rodičům Antonínovi a Marii.[111] Kromě této rodiny ještě v Rokycanech žil Václav Žák s manželkou Kateřinou rozenou Holarovou, kteří v 70. letech 18. století obývali dům čp.73/I v ulici Míru.[112] Je tu zvláštní souvislost, protože výše uvedený Matěj Šeratický nakonec skutečně v 80. letech koupil dům čp.73/I.

Dne 3. dubna 1781 byl před obecní radu předvolán Václav Žák, kde mu bylo vyčteno, „že by dům Žákovský nezlepšil, nýbrž spustnout nechal, pročež jemu vejpověď z domu čtvrtletní čas se uděluje a o jiný byt se starati bude, jakož i z poručenství bratra se propouští.“ Konšelé se usnesli, že se má vystěhovat.[113] Dne 22. června 1781 se na obecní radu obrátil Petr Žák s žádostí, „by do jeho domu místo svého p. bratra Václava jiný nájemník daný byl, aby tudy více škodu netrpěl, jakož i také dle inventáře a přiložené cedulky na řemeslnické nádoby se vynajíti má, by jemu takové zachované bylo.“ Radní zopakovali, že Václav se má vystěhovat.[114] V seznamu majitelů z roku 1788 se v čp.37/I coby vlastník už uvádí Petr Žák. V září 1784 dle soupisu poškozených městských domů vyhořel při požáru města, včetně objektu stájí.[115]

Dne 7. dubna 1812 magistrát posuzoval zprávu o vyšetření stížnosti, kterou podal Tomáš Waldheger (majitel sousedního čp.36/I) ve věci obytného domu Petra Žáka, „skrze událé přistavení domovní přední zdi.“ Strany sporu dospěly k dohodě, kterou město popsalo následovně: „že na ten způsob veřejnosti žádné zkrácení se neděje, zeď do rovnosti vedena lepší bytelnost nabyde a s onou v prostředku křivě vedenou, do ulice postupující zdí skrze budoucí rovný ulici větší prostrannost a zhlídnost [vzhlednost? – pozn. aut.] se získá.“ Petr Žák měl dle rozhodnutí radních uhradit náklady za komisní vyšetření.[116] Zpráva je důležitá, protože patrně ukazuje, že v roce 1812 byla dokončena přestavba domu čp.37/I. Kostrbatě formulovaný a ne zcela precizní popis sousedského sporu zároveň naznačuje, že přestavba nějak změnila půdorysné dimenze domu směrem do ulice. Není vyloučeno, že do té doby čp.36/I nevyplňoval celé uliční průčelí, tedy že na místě nynějšího domovního průjezdu mohl být jen volný vjezd na dvůr, popřípadě že dům ustoupil z dřívější uliční čáry. Každopádně na indikační skice mapy stabilního katastru z roku 1838 již lze vidět z hlediska půdorysného fakticky nynější stav.

V březnu se 1923 obecní správní komise usnáší, že majitel domu čp.37/I bude vyzván, aby provedl nejnutnější úpravu bytu paní M. Vildové v tomto domě, a zároveň bude vyzván, aby věnoval domovní vrata („vzácná to řezbářská práce“) městskému muzeu.[117] Není jisté, zda nešlo o omyl a nebyly míněny výše uvedené vyřezávané dveře v sousedním čp.38/I. Po roce 1989 byla fasáda domu čp.37/I opravena.

 

 

2.2.3. Dům čp.36/I

Patrový dům čp.36/I patřil mezi takzvané „polovárečné“ domy, tedy nemovitosti nadané polovinou práva k výrobě piva.[118] K roku 1651 se tu jako majitel zmiňuje Jiří Fugl. Popisován je coby chudý, „pohořalý“ měšťan. Dům tedy patrně předtím poškodil oheň, asi za třicetileté války. V soupisu z roku 1713 je zase objekt čp.36/I popsán jako sešlý (majitel Stanislav Hanzelius).[119] V roce 1784 jej zasáhl požár města, poničeny byly i stáje a stodola.[120] V seznamu majitelů domů z roku 1788 se tu jako vlastník uvádí Antonín Maršík. Roku 1792 požádal tehdejší majitel obec o povolení k výstavbě stodoly. Měla stát v zadní části pozemku, na dotyku s dvorem příslušejícím k domu čp.33/I (viz kapitola „plácek za ZŠ ulice Míru“).[121]

 

→ODKAZ: Dům čp.36/I v Gottliebově ul. s neorenesanční fasádou z přelomu 19. a 20. stol. Foto D. Borek, září 2003.

 

Dne 1. dubna 1800 požádal mistr bednářský Jan Lahoda magistrát „o udělení sobě práva městského z ohledu, že jemu jeho zemřelá manželka Marie Lahodová, rozená Mikovcová, dům polovárečný pod No. 36 v městě s poli v ceně 850 zl. postoupila.“ Magistrát konstatoval, že proti převodu domu na Jana Lahodu byly vznešeny námitky a samotného Lahodu označil za nezdvořilého a udělení měšťanského práva mu zamítl.[122] Dle zápisu z 6. září 1803, z jednání magistrátu, byl majitelem čp.36/I nadále Jan Lahoda.[123]

Původně přízemní domek byl později zvýšen o první patro. Podle Radka Širokého a Marie Waskové se tak stalo už v roce 1818, kdy magistrát povolil majiteli objektu Tomáši Walthegrovi stavbu poschodí při domě čp.36/I.[124] Podle Ivany a Martina Ebelových ale přístavba patra proběhla až roku 1899. V městském archivu se nachází složka z roku 1899, nazvaná „Anichober Jan, přestavba domu čp.36/I“.[125] Plány na přístavbu vypracoval František Kotek[126], plodný místní stavitel, který tvořil nepříliš nápadité, ale dobově žádané a slohově poctivé neorenesanční a eklektické fasády. Právě takovou tehdy získal i dům čp.36/I. Dochovala se intaktně dodnes. Dům se navíc může pochlubit pěknými dobovými vraty průjezdu.

Podle celoměstského závazku uzavřeného koncem roku 1965 na počest 13. sjezdu KSČ měla být v domě čp.36/I vyměněna okna.[127] V dubnu 1966 již je výměna provedena.[128] Na rok 1968 pak Domovní správa plánovala generální opravu tohoto objektu.[129] Podle zpřesněného výhledu akce měla být provedena před rokem 1970.[130] V červnu 1991, poté co padly plány na demolici celé ulice a obnovila se tak investiční aktivita, nyní už nesená soukromými majiteli, prošla fasáda domu čp.36/I opravou a získala nový vnější nátěr v odstínu žluté barvy.[131] V létě roku 2005 požádala Alena Kozlová obec o půjčku z Fondu rozvoje bydlení na vestavbu původního bytu do domu čp.36/I. Městská rada 1. srpna 2005 schválila na tento účel 100 000 Kč s podmínkou, že investice musí být realizována do 30. června 2012.[132] Dne 9. srpna 2005 půjčku odsouhlasilo i zastupitelstvo.[133] V roce 2013 byla na domě čp.36/I opravena fasáda. Provedena nyní ve světlém barevném tónu.[134]

17. listopadu 2024 byla na domě slavnostně odhalena pamětní deska Jana Anichobera (1849–1924), který tu žil i zemřel a který působil v letech 1888–1919 jako mladočeský starosta Rokycan, spojený s dlouhou érou vzestupu města za pozdního Rakouska-Uherska.[135]

 

 

2.2.4. Dům čp.35/I

Patrový dům čp.35/I má jednoduchou, snad původně klasicistní fasádu. Jde o patrový objekt se sedlovou střechou. Do ulice se otáčí pětiosým průčelím. V interiérech se nacházejí cenné klenby. Mezi čp.35/I  a čp.36/I je úzká proluka, kterou je veden vjezd do dvora. Jde o ukázku skromnějšího a méně intenzivního charakteru zástavby v této ulici, která neprodělala plné dotvoření souvislé uliční fronty a uchovala tak část měřítek předindustriálních Rokycan.

 

→ODKAZ: Dům čp.35/I v Gottliebově ul. Zcela vlevo dům čp.34/I na nároží Smetanovy ul. Foto D. Borek, září 2003.

 

Jde o velmi starobylou usedlost. V roce 1651 se zde jako majitel uvádí pekař Jakub Raksík (též Raxík).  Odtud označení „Raxikovský dům“. Zmiňován jako chudý, „pohořalý“ měšťan, což napovídá, že i on byl nejspíš za třicetileté války poškozen ohněm. Raksík v květnu 1659 dům prodal, včetně zahrady, na níž je zmiňován domek zvaný „Palata“, Petrovi Mazinovi a jeho manželce Apoleně za 240 zlatých (ovšem i včetně polností za městem).[136] Při dalším prodeji domu v srpnu 1665 připadl i s polnostmi Jiřímu Korrenovi (též Koren nebo Coren) – odtud další dobové jméno „Korenovský dům“, a to za 210 zlatých. Domek Palata v zadní části pozemku byl oceněn tehdy na 30 zlatých. Zůstal původnímu majiteli (byť noví nabyvatelé čp.35/I na něj získali předkupní právo). Později se skutečně Palata opět majetkově scelila s domem čp.35/I (jednotně už figuruje při ocenění objektu v roce 1684). Roku 1688 je ovšem Palata uváděna jako spáleniště. V pozdějších zápisech o domě čp.35/I již její jméno nefiguruje, patrně došlo k jejímu majetkovému oddělení.[137] V seznamu domů v Rokycanech z roku 1713 se objekt čp.35/I popisuje jako nedostavěný.[138] V prodejní smlouvě z dubna 1724 je zase čp.35/I popsán jako dům „s dvoumi průjezdy, s menší pod okny a s větší dolejší zahradou“. Objekt (včetně polností) byl ohodnocen na 500 zlatých.[139] Zmínka o menší zahradě pod okny je zvláštní a naznačuje, buď že snad v 18. století dům čp.35/I netvořil souvislou uliční frontu a od sousedních domů byl oddělen zahradou, nebo že uliční čára Gottliebovy ulice bývala ještě užší než dnes, protože před domem čp.35/I zbývalo ještě místo na uvedenou zahrádku.

Původně zasahoval pozemek, patřící k domu, daleko dál na západ. Už během 17. století se od něj oddělil domek zvaný Palata (viz výše). V březnu 1766 tehdejší majitel čp.35/I Jan Šperlink prodal Františku Krafftovi, majiteli zbořeného domu čp.33/I (podrobný popis v kapitole „plácek za ZŠ ulice Míru“) za 240 zlatých „jemu dědičně připadlou stodolu s celým průjezdem vedle domu pana kupujícího a paní Zuzany Veselý [tedy čp. 34/I – pozn. aut.] jdoucím, též s onou hned za stodolou jse vynacházející zahradou, s dílem dvorečku, tak jak roh stodoly k malej zahrádce prodávajícího ukazuje, s tím vším právem, spravedlností a příslušenstvím.“ Kromě velké části zahrady tak dům čp.35/I přišel i o výše uvedený průjezd, nacházející se ve Smetanově ulici, mezi čp.33/I a čp.34/I, dosud sloužící právě jako obsluha této zahrady.[140]

Roku 1777 připadl objekt manželům Filipovi a Františce Huenschuldovým za 500 zlatých (včetně polností).[141] Dne 4. března 1777 obecní radu oslovil Filip Hauenschuld jménem své manželky Františky provdané (patrně myšleno rozené) Šperlinkové a prohlásil, že „pozůstalý dům Jan Sperlinkový velikou ruinu trpí [tedy chátrá – pozn. aut.] a žádný jej nespravuje, takže dáleji ani věřitelové by k zaprávění nepřišli. Následovně manželka jeho a děti nic k doufání neměli. Žádá, aby se mu ten dům připsal, chce dluhy pomalu spláceti.“ Radní rozhodli, že dům se následujícího dne nechá obhlédnout.[142] Dne 11. března 1777 se před obecní radou projednávala žádost Filipa Hauenschulda „by mu dům Šperlinkovský za 500 zlatých ujmutý přisouzen byl.“[143] Dne 8. dubna 1777 se obecní rada zabývala podáním od Filipa Hauenschulda, že „ponivadž 14 dní od licitati [tedy dražby – pozn. aut.] domu Jana Šperlinkovského již prošlo, žádá o adjudicati [tedy přiřčení – pozn. aut.] téhož domu.“ Radní to odsouhlasili.[144] Dozvídáme se tedy, že šlo o převod v rámci rodiny a že dům se v té době nacházel v špatném stavu. V roce 1784 vyhořel, tehdy je popisován jako „nově postavený dům“.[145] Dle josefského katastru z roku 1788 patřila k domu čp.35/I i zahrada o ploše 11 x 10 sáhů (cca 20,86 x 18,97 metrů). Majitelem byl Filip Hauenschuld (též Hansfeld).[146] Po požáru prošel dům opravou.

V roce 1843 měl podle úředního popisu v přízemí vlevo 2 byty po jedné místnosti se společnou kuchyní a kvelbem, vpravo v přízemí 2 velké kvelby, v patře vpravo byt o 2 místnostech, čeledník a komoru, vlevo v patře 2 obytné místnosti se společnou kuchyní a kvelbem. Dům je tehdy evidován jako v dobrém technickém stavu. Stál na půdorysu 8 sáhů x 7 sáhů (15,2 x 13,3 m). Střecha byla šindelová. Na dvoře se uvádí stáj se třemi odděleními, postavená ze dřeva a ve špatném stavu, o rozměrech 8 sáhů x 2 sáhy a 5 stop (15,2 x 5,4 m).[147] V roce 1873 pak bylo přistavěno zadní boční křídlo na straně k čp.34/I.[148] Z roku 1873 pochází složka v městském archivu, nazvaná „Lorenc František, povolení přístavby čp.35/I“.[149] V městském archivu se ještě nachází spisový materiál z roku 1890, pod jménem „Fridrichová Aloisie, oprava vchodu do domu čp. 35/I“.[150]

Na nároží Gottliebovy a Smetanovy ulice stojí patrový klasicistní dům čp.34/I (jeho popis v kapitole „Smetanova ulice“). Tento jižní konec Gottliebovy ulice je stále postižen dozvuky demolic z doby před rokem 1989. Sevřený útvar měšťanské zástavby tu byl ještě počátkem 90. let 20. století zásadně narušen výstavbou absurdního panelového kvádru sídla pojišťovny čp.217-218/I (popsáno detailně v kapitole o Havlíčkově ulici). Převýšená a architektonicky tupá stavba se nepříznivě projevuje v pohledech Gottliebovou ulicí směrem k jihu a způsobená urbanistická škoda je zřejmě nevratná, protože by byla řešitelná jen radikální hmotovou i půdorysnou revizí této odpudivé novostavby.

 

→ODKAZ: Dům čp.34/I na nároží Gottliebovy a Smetanovy ulice. Foto D. Borek, září 2003.

 

Protější nároží Havlíčkovy a Smetanovy ulice pak zůstává prolukou, kde od 60. do 80. let 20. století došlo k demolici zástavby celého domovního bloku a dosud nebyla obnovena. Plocha, využívaná jako parkoviště, neblahým způsobem rozevírá jižní ústí Gottliebovy ulice do kompozičně nezvládnutého pseudonáměstí. Výrazně by tu prospělo obnovení zástavby na rohu Havlíčkovy a Smetanovy ulice, kde stával dům čp.62/I.

 

 

3. Technický vývoj Gottliebovy ulice

Gottliebovou ulicí vedla starobylá kanalizační stoka (připomínaná už koncem 19. století), patrně zbytek původní vodoteče.[151] Pokračovala pak skrz Saskou bránu až na náměstí U Saské brány, kde ústila do rybníčku na Mlýnském náhonu.[152]

V květnu 1933 obecní okrašlovací a komunikační komise rozhodla, že předlažba v Anichoberově (dnešní Gottliebově) ulici byla provedena špatně, s četnými prohlubněmi, a má se opravit.[153] V 1. polovině roku 1964 byl vyasfaltován chodník v Gottliebově ulici.[154]  V roce 1965 pak mělo být jeho asfaltování dokončeno úsekem před domem čp.36/I.[155]  V roce 1972 se nově asfaltovala i samotná vozovka v této ulici. Práce provedly Technické služby města.[156] V harmonogramu ze září 1969 plánoval MěstNV předláždění Gottliebovy ulice na ploše 1 800 čtverečních metrů (společně s úpravou Smetanovy ulice to mělo stát 50 000 Kčs). Akce měla proběhnout už v roce 1971.[157] V prosinci 1970 se píše, že v roce 1971 budou přeložení dlažby v Gottliebově ulici provádět Technické služby.[158] V roce 1971 mělo na tuto akci jít z obecního rozpočtu 40 000 Kčs. Práce měl zajistit občanský výbor č. 9.[159] Dle informace z dubna 1972 provedly Technické služby v roce 1971 na rekonstrukci dlažby Gottliebovy ulice práce za 13 500 Kčs. Plánovaný rozpočet přitom původně činil 40 000 Kčs.[160] V únoru 1977 se píše, že Technické služby budou během onoho roku provádět rekonstrukci Gottliebovy ulice.[161] Za 1. pololetí 1977 se do rekonstrukce Gottliebovy ulice investovalo 163 000 Kčs. Splněn tak byl plán na 1. polovinu roku. Celkem sem mělo být vloženo v roce 1977 252 000 Kčs.[162] Podle dobových údajů akce proběhla ještě během roku 1977.[163]

V roce 1994 se provádělo opětovné asfaltování ulice. Původní povrch byl odstraněn a při pokládce nového se zároveň instalovaly nové kanalizační vpusti a vodovodní přípojky tak, aby se do povrchu vozovky nemuselo v následujících letech zasahovat.[164] Akci realizovaly Technické služby města. V červnu 1994 již je asfaltování dokončeno.[165] Výhledově by zde ovšem měla být obnovena historicky přijatelnější dlažba z kamenných kostek. Počítal s tím územní plán města z roku 2000.[166]

Gottliebova ulice se v 90. letech 20. století stala významnou dopravní spojnicí. Po uzavření Masarykova náměstí pro průjezdní dopravu slouží právě Gottliebova ulice jako jedna z hlavních komunikací pro automobilovou dopravu mířící do centra města. Vzhledem k nevelké šířce ulice byl obousměrný provoz značnou zátěží. Po roce 2000 proto město uvažovalo o novém řešení. V jedné z variant by Gottliebova ulice byla zjednosměrněna (pouze pro provoz ve směru od náměstí U Saské brány), zatímco výjezd z centra by se otevřel v ulici Míru, do plánovaného kruhového objezdu na místě nynější křižovatky U Střelnice. V roce 2004 už, na základě doporučení městské rady, probíhá příprava projektové dokumentace budoucího dopravního řešení centra Rokycan.[167] Toto řešení nakonec bylo realizováno a ulice zjednosměrněna. To bylo potvrzeno při celkové úpravě dopravního řešení v západní polovině historického jádra Rokycan, která začala platit 1. prosince 2016. Podle ní je ulice jednosměrná pro dopravu z náměstí U Saské brány do Smetanovy ulice. Změny se týkaly i ulic Havlíčkova, Smetanova, Komenského a také průjezdu a parkování na Masarykově náměstí. Na přelomu let 2016 a 2017 městská policie ještě nepokutovala řidiče za porušení nových pravidel, později už přikročila k jejich vymáhání. Dopravní řešení bylo předmětem polemik. Kritizováno bylo i hasiči, kteří dosud využívali cestu ze své centrály v Komenského ulici přes Masarykovo náměstí.[168]

Na podzim 2014 proběhla rekonstrukce plynovodu v Gottliebově ulici. Komunikace se kvůli tomu uzavřela.[169] Dne 13. července 2016 započala rekonstrukce vodovodu a kanalizace v Gottliebově ulici, což byla 5. etapa širší investiční akce, zaměřené na opravu páteřní kanalizační větve od Jeřabinové ulice až na náměstí U Saské brány. Zhotovitelem byla firma Stavmonta z Plzně, která nabídla ve výběrovém řízení provést dílo za 6 880 779,73 Kč bez DPH. Během oprav byla ulice zcela uzavřena pro automobily.[170] Souběžně s výkopovými pracemi provedla katedra archeologie Západočeské univerzity v Plzni výzkum podloží. Našly se fragmenty Saské brány, přičemž části gotického ostění průjezdu brány z pískovce byly v minulosti použity druhotně do vyzdívky kanalizační stoky. Přímo v místech bývalé brány se nalezly v podloží zbytky dřevěného trámu, jehož dendrochronologická analýza mohla vnést nové informace do debat o vzniku hradebního systému. V zahradě u objektu mateřské školy se našly další fragmenty zdí, patrně původní hradební zeď a Saská kasárna.[171]

 

 

4. Vývoj pojmenování Gottliebovy ulice

Historicky se tato ulice nazývala Saskou ulicí (podle stejnojmenné brány i podle směru, kam se touto branou vyjíždělo z města, viz kapitola „městské opevnění“). Na indikační skice stabilního katastru (z roku 1838, se zákresy z následujících let) uvedeno německy jako Sachsengasse.[172] Český název Saská ulice je pak uveden na evidenční katastrální mapě z roku 1877[173] i k roku 1892.[174] Dne 29. prosince 1919 obecní zastupitelstvo, v rámci rozsáhlé úpravy uličního názvosloví, přičlenilo tuto ulici k Havlíčkově ulici.[175] Již dne 9. prosince 1930 ovšem obecní správní komise rozhodla tuto komunikaci opětovně osamostatnit a přejmenovat na Anichoberovu ulici, podle starosty města Jana Anichobera, který zde žil a zemřel v domě čp.36/I. (Obecní kronika uvádí chybně čp.43/I.[176]) Dne 26. listopadu 1930 tuto změnu v uličním názvu doporučila k přijetí městská rada.[177] (Správní komise tehdy dočasně nahradila obecní zastupitelstvo.[178])

V červenci 1951 byla komunikace přejmenována na Gottliebovu ulici.[179] Změnu navrhla 15. května a 15. června 1951 rada MNV,[180] a to podle Václava Gottlieba (1883–1944), předválečného levicového aktivisty a příslušníka druhého odboje.[181] Rodák z Rokycan nastoupil po škole nejprve do městských železáren. Dne 29. dubna 1914 ho přijali ke státním drahám.[182] V roce 1921 patřil mezi zakládající členy Komunistické strany Československa v Rokycanech.[183] V době zostřeného radikalismu komunistické strany byl 28. prosince 1934 propuštěn ze služby u dráhy. Již 1. ledna 1935 ho ale přijali jako staničního dělníka do stanice Josefova Huť. Od 9. dubna 1937 přešel k dopravnímu úřadu v Mariánských Lázních. Po odstoupení pohraničí na podzim 1938 se přihlásil do služby u dopravního úřadu v Rokycanech. Zde pracoval až do 31. ledna 1942, kdy odešel do výslužby.[184] Byl zatčen v dubnu 1943 (staniční kronika rokycanské železniční stanice uvádí datum zatčení 14. dubna 1943 i 23. dubna 1943) a převezen do Drážďan.[185] Nacisti ho popravili pro odbojovou činnost 14. února 1944.[186]

Dne 12. září 1972 odsouhlasilo plénum MěstNV návrh komise a odboru výstavby MěstNV, který od počátku roku 1972 podroben posuzování občanským výborům a který 4. dubna 1972 projednala rada MěstNV, na výraznou úpravu rokycanského uličního názvosloví. Kromě pojmenování nově vzniklých komunikací mělo dojít i k výraznému zjednodušení toponymie slučováním několika ulic do jedné. A tak stávající název Gottliebovy ulice měl být protažen i na Havlíčkovu ulici. Plénum s touto změnou souhlasilo, ovšem prodloužilo termín k jejímu faktickému provedení až do 30. dubna 1973.[187] Ve skutečnosti ale název Havlíčkovy ulice přežil a Gottliebova ulice si tak ponechala svůj rozsah.

V listopadu 1991 neúspěšně navrhoval rokycanský Klub angažovaných nestraníků vrátit komunikaci historický název Saská ulice.[188] Označení Gottliebova ovšem přetrvalo. Ačkoliv pojmenování ulice po komunistickém odbojáři bylo v 50. letech 20. století jednoznačným pokusem KSČ o monopolizaci a zvěčnění své ideologie, je tento název vzhledem k odbojové činnosti Václava Gottlieba, a i k tomu, že označení ulice se mezitím zažilo, logický.

 

 

 

 


[1] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 5, Rokycany 1999, s. 62.

[2] Široký, R. -  Wasková, M.: Rokycany čp.33, Komenského ul., Archeologická studie pro stavbu školní tělocvičny, Plzeň 2006, s. 12–13.

[3] Pek, B.: Poznámky k regulačním plánům města Rokycan, 1892.;  https://encyklopedierokycan.wz.cz/regulacniplan1892.htm

[4] 9. schůze rady MěstNV, 26. 4. 1977.

[5] 9. plenární zasedání MěstNV, 14. 2. 1978.

[6] 11. plenární zasedání MěstNV, 20. 6. 1978.

[7] Ustavující plenární zasedání MěstNV, 23. 6. 1981.

[8] Radní protokol, 02. 11. 1782 – 25. 05. 1784, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 1, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 1; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k001, snímek 393.

[9] Ebelová, I. -  Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SOkA Rokycany, AM Rokycany, I. odd. sign. B/I/27, kt. 101.

[10] Radní protokol, 1781–1789, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 96, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 96; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k096, snímek 137.

[11] Ebelová, I. -  Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SOkA Rokycany, AM Rokycany, II. odd., kn. 190 (detax.), fol. 111–112.

[12] Ebelová, I. -  Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SOkA Rokycany, AM Rokycany, III. odd., kt. 74.

[13] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan, III. oddělení, inventář, 1976, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0071_00013_am-rokycany-odd-3.pdf

[14] Rokycanské listy, č. 12, 15. 6. 1901, s. 90.

[15] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan, III. oddělení, inventář, 2005, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0088_00013_am-rokycany-odd-3-tech-kancelar.pdf

[16] 30. schůze obecní okrašlovací a komunikační komise, 5. 5. 1933.

[17] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 3, Rokycany 1997, s. 18.

[18] Založeno na osobních zápiscích autora.

[20] Radní protokol, 11. 01. 1803 – 23. 12. 1803, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 6, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 6; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k006, snímek 277.

[21] Matrika sňatků Rokycany 1771–1784, s. 42, snímek 26, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067889/rokycany-05_0260-n

[22] Matrika křtů Rokycany 1771–1784, s. 76, snímek 43, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067889/rokycany-05_0430-n

[23] Matrika křtů Rokycany 1784–1793, s. 56, snímek 56, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067890/rokycany-06_0300-n

[24] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan, III. oddělení, inventář, 2005, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0088_00013_am-rokycany-odd-3-tech-kancelar.pdf

[25] Ebelová, I. -  Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SÚA, JK, i. č. 3888, kt. 1903.

[26] Radní protokol, 02. 11. 1782 – 25. 05. 1784, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 1, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 1; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k001, snímek 184.

[27] Matrika křtů Rokycany 1784–1793, s. 15, snímek 15, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067890/rokycany-06_0095-n

[28] Radní protokol, 07. 01. 1800 – 27. 06. 1800, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 4, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 4; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k004, snímek 36.

[29] Matrika křtů Rokycany 1793–1806, s. 98, snímek 102, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067891/rokycany-07_0530-n

[30] Radní protokol, 10. 01. 1820 – 23. 12. 1820, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 13, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 13; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k013, snímek 235.

[31] Matrika sňatků Rokycany 1816–1840, s. 11, snímek 13, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067906/rokycany-22_0130-o

[32] Matrika křtů Rokycany 1811–1824, s. 158, snímek 160, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067893/rokycany-09_1610-n

[33] Matrika křtů Rokycany 1811–1824, s. 205, snímek 207, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067893/rokycany-09_2080-n

[34] Radní protokol, 10. 01. 1820 – 23. 12. 1820, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 13, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 13; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k013, snímek 250.

[35] 39. schůze obecního zastupitelstva, 5. 4. 1927.

[36] Ebelová, I. -  Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. Městský úřad Rokycany, odbor stavební, stavební spisy čp. 42/I

[37] 21. schůze městské rady, 14. 10. 1927.

[38] Ebelová, I. -  Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. Městský úřad Rokycany, odbor stavební, stavební spisy čp. 42/I

[39] Zprávy památkové péče, 1993, č. 1, s. 19.

[40] Ebelová, I. -  Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SOkA Rokycany, AM Rokycany, I. odd. sign. B/I/27, kt. 101.

[41] Thám, Karel Ignác a Johann Christoph Adelung. Karl Ignaz Thams neuestes ausführliches und vollständiges deutsch-böhmisches synonymisch-phraseologisches Nationallexikon oder Wörterbuch: nebst einem besonders nothwendingen Suplement oder Ergänzungsanhang von allen eigenen Namen der Länder ... Männer, Weiber und dergl.. Prag: Neureutterische Buchhandlung, 1814, s. 183; https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:4cc19e05-3136-4182-b4bb-4f86d357dfc7

[42] Radní protokol,  03. 10. 1777 – 09. 10. 1781, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 93, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 93; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k093, snímek 68.

[43] Radní protokol, 1779–1781, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 95, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 95; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k095, snímek 170.

[44] Matrika křtů Rokycany 1771–1784, s. 89, snímek 49, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067889/rokycany-05_0490-n

[45] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan, III. oddělení, inventář, 1976, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0071_00013_am-rokycany-odd-3.pdf

[46] Ebelová, I. -  Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SOkA Rokycany, AM Rokycany, III. odd., kt. 158.

[47] Ebelová, I. -  Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SÚA, SPS, sign. 30 Rokycany, dům čp. 41/I, kt. 509.

[48] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan, III. oddělení, inventář, 1976, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0071_00013_am-rokycany-odd-3.pdf

[49] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan, III. oddělení, inventář, 2005, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0088_00013_am-rokycany-odd-3-tech-kancelar.pdf

[50] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 3, Rokycany 1997, s. 19.

[51] Rokycanský deník, 23. 3. 2007.

[52] Mladá fronta Dnes, 14. 4. 2007, Kraj Plzeňský, s. 3.

[56] Ebelová, I. -  Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SOkA Rokycany, AM Rokycany, I. odd. sign. B/I/27, kt. 101.

[57] Radní protokol, 1781–1789, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 96, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 96; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k096, snímek 139.

[58] Radní protokol, 1781–1789, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 96, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 96; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k096, snímek 156.

[59] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 3, Rokycany 1997, s. 19.

[60] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan, III. oddělení, inventář, 1976, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0071_00013_am-rokycany-odd-3.pdf

[61] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan, III. oddělení, inventář, 2005, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0088_00013_am-rokycany-odd-3-tech-kancelar.pdf

[62] 8. schůze městské rady, 3. 8. 1927.

[63] 8. schůze obecního zastupitelstva, 9. 12. 1927.

[64] 9. schůze městské rady, 10. 8. 1927.

[65] 158. schůze městské rady, 6. 9. 1929.

[66] Ebelová, I. -  Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. Městský úřad Rokycany, odbor stavební, stavební spisy čp. 40/I.

[69] Radní protokol, 1781–1789, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 96, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 96; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k096, snímek 44.

[70] Radní protokol, 1781–1789, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 96, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 96; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k096, snímek 49.

[71] Ebelová, I. -  Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SOkA Rokycany, AM Rokycany, I. odd. sign. B/I/27, kt. 101.

[72] Ebelová, I. -  Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SOkA Rokycany, AM Rokycany, I. odd. sign. B/I/32, kt. 102.

[73] Ebelová, I. -  Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SÚA, JK, i. č. 3888, kt. 1903.

[74] Radní protokol, 1781–1789, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 96, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 96; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k096, snímek 49.

[75] Rokycansko, 1993, č. 17, s. 3.

[76] Radní protokol, 08. 01. 1813 – 24. 12. 1813, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 9, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 9; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k009, snímek 45.

[77] Radní protokol, 09. 01. 1816 – 24. 12. 1816, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 10, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 10; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k010, snímek 240.

[78] Radní protokol, 09. 01. 1818 – 22. 12. 1818, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 12, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 12; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k012, snímek 237.

[79] Radní protokol, 04. 01. 1822 – 24. 12. 1822, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 14, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 14; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k014, snímek 73.

[80] Radní protokol, 04. 01. 1822 – 24. 12. 1822, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 14, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 14; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k014, snímek 90.

[81] Radní protokol, 04. 01. 1822 – 24. 12. 1822, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 14, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 14; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k014, snímek 102.

[82] Radní protokol, 04. 01. 1822 – 24. 12. 1822, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 14, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 14; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k014, snímek 228.

[83] Radní protokol, 04. 01. 1822 – 24. 12. 1822, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 14, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 14; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k014, snímek 315.

[84] Ebelová, I. -  Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SOkA Rokycany, AM Rokycany, I. odd. sign. A/d/2, kt. 24.

[85] Rokycansko, 1993, č. 17, s. 3.

[86] Ebelová, I. -  Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SOkA Rokycany, AM Rokycany, II. odd. i. č. 654, sign. II A/8, kt. 27

[87] Ebelová, I. -  Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SOkA Rokycany, AM Rokycany, I. odd. sign. A/d/6, kt. 24.

[88] Rokycanské listy, č. 11, 1. 6. 1898.

[89] Rokycanské listy, č. 23, 1. 12. 1899.

[90] Rokycanské listy, č. 24, 15. 12. 1899.

[91] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 3, Rokycany 1997, s. 23.

[92] Hofman, K.: Rokycany v letech 1740–50 Část první: Vzhled města, Sborník Muzea Dr. Bohuslava Horáka, Rokycany, č. 7: s. 7, 1995.

[93] srovnej s fotografií, Louda, Z.: Rokycany, Plzeň 1971.

[94] Ebelová, I. -  Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SOkA Rokycany, AM Rokycany, I. odd. sign. B/I/27, kt. 101.

[95] Ebelová, I. -  Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SOkA Rokycany, AM Rokycany, III. odd., kt. 74.

[96] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan, III. oddělení, inventář, 1976, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0071_00013_am-rokycany-odd-3.pdf

[97] 37. schůze obecního zastupitelstva, 30. 4. 1919.

[98] 8. schůze obecního zastupitelstva, 30. 4. 1920.

[99] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 3, Rokycany 1997, s. 23; Purghart, F.: strojopis uložený v knihovně Muzea dr. B. Horáka.

[100] Založeno na osobních zápiscích autora.

[101] Založeno na osobních zápiscích autora.

[102] Rokycanské noviny, č. 8, 20. 8. 2005, s. 2.

[103] Rokycanské noviny, č. 5, 20. 5. 2006, s. 4.

[104] Rokycanské noviny, č. 5, 20. 5. 2006, s. 4.

[105] Radní protokol,  31. 10. 1776 – 08. 01. 1779, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 92, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 92; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k092, snímek 47.

[106] Matrika pohřbů Rokycany 1771–1784, s. , snímek 19, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067911/rokycany-27_0190-z

[107] Matrika křtů Rokycany 1771–1784, s. 30, snímek 20, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067889/rokycany-05_0200-n

[108] Matrika křtů Rokycany 1771–1784, s. 64, snímek 37, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067889/rokycany-05_0370-n

[109] Radní protokol,  31. 10. 1776 – 08. 01. 1779, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 92, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 92; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k092, snímek 50.

[110] Radní protokol,  31. 10. 1776 – 08. 01. 1779, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 92, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 92; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k092, snímek 229.

[111] Matrika křtů Rokycany 1732–1771, s. 530, snímek 270, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067888/rokycany-04_2700-n

[112] Matrika křtů Rokycany 1771–1784, s. 29, snímek 19, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067889/rokycany-05_0190-n

[113] Radní protokol,  03. 10. 1777 – 09. 10. 1781, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 93, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 93; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k093, snímek 125.

[114] Radní protokol,  03. 10. 1777 – 09. 10. 1781, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 93, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 93; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k093, snímek 129.

[115] Ebelová, I. -  Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SOkA Rokycany, AM Rokycany, I. odd. sign. B/I/27, kt. 101.

[116] Radní protokol, 07. 01. 1812 – 22. 12. 1812, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 8, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 8; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k008, snímek 116.

[117] 3. schůze obecní správní komise, 14. 3. 1923.

[118] Široký, R. -  Wasková, M.: Rokycany čp.33, Komenského ul., Archeologická studie pro stavbu školní tělocvičny, Plzeň 2006, s. 18.

[119] Široký, R. -  Wasková, M.: Rokycany čp.33, Komenského ul., Archeologická studie pro stavbu školní tělocvičny, Plzeň 2006, s. 18.

[120] Ebelová, I. -  Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SOkA Rokycany, AM Rokycany, I. odd. sign. B/I/27, kt. 101.

[121] Široký, R. -  Wasková, M.: Rokycany čp.33, Komenského ul., Archeologická studie pro stavbu školní tělocvičny, Plzeň 2006, s. 19.

[122] Radní protokol, 07. 01. 1800 – 27. 06. 1800, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 4, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 4; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k004, snímek 136.

[123] Radní protokol, 11. 01. 1803 – 23. 12. 1803, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 6, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 6; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k006, snímek 243.

[124] Široký, R. -  Wasková, M.: Rokycany čp.33, Komenského ul., Archeologická studie pro stavbu školní tělocvičny, Plzeň 2006, s. 20.

[125] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan, III. oddělení, inventář, 1976, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0071_00013_am-rokycany-odd-3.pdf

[126] Ebelová, I. -  Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SOkA Rokycany, AM Rokycany, III. odd., kt. 156.

[127] 8. plenární zasedání MěstNV, 20. 12. 1965.

[128] 2. plenární zasedání MěstNV, 18. 4. 1966.

[129] 5. plenární zasedání MěstNV, 31. 10. 1966.

[130] Mimořádné plenární zasedání MěstNV, 27. 11. 1967.

[131] Založeno na osobních zápiscích autora.

[132] Materiál pro jednání rady města, 1. srpna 2005, č. 2001.

[133] Materiál pro jednání zastupitelstva města, 9. 8. 2005, č. 1001, ID:4131.

[136] Široký, R. -  Wasková, M.: Rokycany čp.33, Komenského ul., Archeologická studie pro stavbu školní tělocvičny, Plzeň 2006, s. 9.

[137] Široký, R. -  Wasková, M.: Rokycany čp.33, Komenského ul., Archeologická studie pro stavbu školní tělocvičny, Plzeň 2006, s. 10.

[138] Široký, R. -  Wasková, M.: Rokycany čp.33, Komenského ul., Archeologická studie pro stavbu školní tělocvičny, Plzeň 2006, s. 10.

[139] Široký, R. -  Wasková, M.: Rokycany čp.33, Komenského ul., Archeologická studie pro stavbu školní tělocvičny, Plzeň 2006, s.10–11.

[140] Široký, R. -  Wasková, M.: Rokycany čp.33, Komenského ul., Archeologická studie pro stavbu školní tělocvičny, Plzeň 2006, s. 5.

[141] Široký, R. -  Wasková, M.: Rokycany čp.33, Komenského ul., Archeologická studie pro stavbu školní tělocvičny, Plzeň 2006, s. 11.

[142] Radní protokol,  31. 10. 1776 – 08. 01. 1779, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 92, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 92; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k092, snímek 47.

[143] Radní protokol,  31. 05. 1775 – 21. 07. 1778, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 91, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 91; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k091, snímek 111.

[144] Radní protokol,  31. 10. 1776 – 08. 01. 1779, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 92, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 92; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k092, snímek 57.

[145] Ebelová, I. -  Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SOkA Rokycany, AM Rokycany, I. odd. sign. B/I/27, kt. 101.

[146] Široký, R. -  Wasková, M.: Rokycany čp.33, Komenského ul., Archeologická studie pro stavbu školní tělocvičny, Plzeň 2006, s. 6.

[147] Ebelová, I. -  Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SOkA Rokycany, AM Rokycany, II. odd., kn. 190 (detax.), fol. 123 – 123v.

[148] Ebelová, I. -  Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SOkA Rokycany, AM Rokycany, III. odd., kt. 148.

[149] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan, III. oddělení, inventář, 1976, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0071_00013_am-rokycany-odd-3.pdf

[150] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan, III. oddělení, inventář, 1976, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0071_00013_am-rokycany-odd-3.pdf

[151] Jindřich, K.: Rokycany, 1970, s. 6.

[152] Státní okresní archiv Rokycany, AMRO, kart. č. 122.

[153] 30. schůze obecní okrašlovací a komunikační komise, 5. 5. 1933.

[154] 2. plenární zasedání MěstNV, 17. 8. 1964.

[155] 5. plenární zasedání MěstNV, 21. 12. 1964.

[156] Kronika města Rokycan 1969–73, f. 99.

[157] Kronika města Rokycan 1969–73, XII., f. 49.

[158] 6. plenární zasedání MěstNV, 14. 12. 1970.

[159] 1. plenární zasedání MěstNV, 22. 2. 1971.

[160] 2. plenární zasedání MěstNV, 10. 4. 1972.

[161] 3. plenární zasedání MěstNV, 21. 2. 1977.

[162] 6. plenární zasedání MěstNV, 5. 9. 1977.

[163] 8. plenární zasedání MěstNV, 12. 12. 1977.

[164] Rokycansko, č. 18, 5. 5. 1994, s. 1.

[165] Rokycansko, č. 24, 16. 6. 1994, s. 1.

[166] Havrda, T.: Územní plán města Rokycan, 2000. / https://encyklopedierokycan.wz.cz/aglomeraceindex.htm /

[167] Rokycanské noviny, č. 3, 20. 3. 2004, s. 4.

[172] Široký, R. -  Wasková, M.: Rokycany čp.33, Komenského ul., Archeologická studie pro stavbu školní tělocvičny, Plzeň 2006.

[173] Široký, R. -  Wasková, M.: Rokycany čp.33, Komenského ul., Archeologická studie pro stavbu školní tělocvičny, Plzeň 2006.

[174] Pek,B.: Poznámky k regulačním plánům města Rokycan, 1892.;  https://encyklopedierokycan.wz.cz/regulacniplan1892.htm

[175] 5. schůze obecního zastupitelstva, 29. 12. 1919.

[176] Kronika města Rokycan 1918–37, f. 122.

[177] 230. schůze městské rady, 26. 11. 1930.

[178] 1. schůze obecní správní komise, 9. 12. 1930.

[179] Kronika města Rokycan 1947–51, f. 197.

[180] 4. schůze pléna MNV, 26. 6. 1951.

[181] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 3, Rokycany 1997, s. 17.

[182] Pamětní kniha ČSD, železniční stanice Rokycany 1945–54, Národní archiv ČR, SBÍRKA STANIČNÍCH KRONIK (1887) 1902 – 1961, https://vademecum.nacr.cz/vademecum/permalink?xid=dd5e60d4-a6bb-4e33-9765-072ee1cee82c&scan=50ae70495a4fc988f6f6c9d17a9a2667

[183] Slavnostní zasedání MěstNV u příležitosti 20. výročí osvobození ČSSR sovětskou armádou 8. 5. 1965.

[184] Pamětní kniha ČSD, železniční stanice Rokycany 1945–54, Národní archiv ČR, SBÍRKA STANIČNÍCH KRONIK (1887) 1902 – 1961, https://vademecum.nacr.cz/vademecum/permalink?xid=dd5e60d4-a6bb-4e33-9765-072ee1cee82c&scan=50ae70495a4fc988f6f6c9d17a9a2667

[185] Pamětní kniha ČSD, železniční stanice Rokycany 1945–54, Národní archiv ČR, SBÍRKA STANIČNÍCH KRONIK (1887) 1902 – 1961, https://vademecum.nacr.cz/vademecum/permalink?xid=dd5e60d4-a6bb-4e33-9765-072ee1cee82c&scan=50ae70495a4fc988f6f6c9d17a9a2667

[186] Slavnostní zasedání MěstNV u příležitosti 20. výročí osvobození ČSSR sovětskou armádou 8. 5. 1965.

[187] 5. plenární zasedání MěstNV, 12. 9. 1972.

[188] Rokycansko, č. 44, 7. 11. 1991, s. 3.