D. Borek: verze 2021/06/30

 

1. Urbanistický a stavební vývoj Gottliebovy ulice

 

Tato část historického jádra Rokycan fixuje velmi dobře uliční čáru středověké lokace, včetně jejích drobných nepravidelností. Gottliebovou ulicí vycházela z města cesta směrem k Saské bráně (foto), odkud pokračovala cesta směrem na Litohlavy. Tato dopravní tepna nikdy nedosáhla frekventovanosti a celostátního významu průtahu ve směru Praha-Plzeň, který procházel oběma náměstími a ul. Míru. Gottliebova ulice proto soustřeďovala spíše chudší řemeslnické a malozemědělské domy, rozložené v nepravidelném rytmu na mělkých parcelách s velkým podílem volných nezastavěných ploch. Zástavba se tu vyvíjí organicky a nebyla postižena demolicemi za komunistického režimu. Velice cenné je to, že domy mají dochované i dispozice dvorů a nádvorních hospodářských staveb, včetně bývalých stodol a stájí. Podobně jako například ve Smetanově ulici je tento výsledný soubor městské zástavby hodnotný především z urbanistického hlediska, jako otisk kontinuálního městotvorného procesu, který zde na periferii historického jádra Rokycan začal patrně ve 14. století.

Archeologický výzkum prováděný roku 1998 na místě domů čp.29/I a čp.30/I v nedaleké „Komenského ulici“ ovšem vyvolává pochyby o správnosti dosavadních teorií o vzniku gotických Rokycan. Odhalena tam totiž byla mimo jiné i pícka z 1. poloviny 13. století.[1] Nález sídelního horizontu ze 13. století[2] zpochybňuje do té doby převládající výklad stavebních dějin Rokycan, podle něhož zástavba v západní části města vznikla až ve 14. století plánovitým založením na dosud neosídlené ploše. Rezidua z 13. století buď vznik této části města posouvají o víc než 100 let do minulosti, nebo nasvědčují tomu, že i v západní části historického jádra existovala v předlokační době nějaká, možná torzovitá, zástavba.

Stavební vývoj Gottliebovy ulice nebyl naštěstí ani po roce 1945 přerván plošnou asanací (byť se k ní na sklonku komunistické vlády schylovalo). Ulice má délku necelých 100 metrů. V roce 1892 navrhoval Bedřich Pek, autor prvního regulačního plánu Rokycan, výraznou korekci uliční čáry, spojenou s postupnou výměnou zástavby. V duchu pokrokářského purismu měla být stávající ulice napřímena a rozšířena. Domy čp.45/I a čp.44/I by zůstaly na svém místě, dům čp.43/I by postoupil o něco do ulice, slepá ulička vybíhající severně od něj se měla zrušit, domy čp.41/I a čp.40/I by ustoupily o něco do hloubky vnitrobloku. Na protější straně ulice měl o něco ustoupit dům čp.34/I i čp.37/I a čp.38/I. Naopak Saská brána měla být zachována.[3] Plán nebyl naštěstí realizován a ulice si ponechala svou lehce nepravidelnou, rostlou strukturu. Na přelomu 19. a 20. století byla ovšem zbořena věžovitá Saská brána, která ulici na severu uzavírala. Bezohledný zásah tehdejšího mladočeského vedení radnice byl ztrátou nejen památkovou a uměleckou ale i urbanistickou. Intimní charakter ulice byl proražením dochovaného úseku městského opevnění do náměstí U Saské brány nevratně proměněn.

Ještě většímu ohrožení čelila zdejší zástavba před rokem 1989, kdy se na území celé Gottliebovy ulice plánovaly plošné demolice, po nichž zde měla vyrůst nová zástavba v socialistickém duchu. Už v roce 1977, když se na národním výboru projednávalo rozšíření areálu Strojní traktorové stanice (dnes podnik SMS) v čp.12/III na nedalekém náměstí U Saské brány, se zmiňuje nutnost uvést případnou expanzi podniku do souladu s plánovanou výstavbou školského areálu a bytových jednotek v okolí podniku (podle studie kterou v té době mělo zpracovávat ČVUT – Stavební fakulta Praha).[4] Na přelomu roku 1977-1978 rada MěstNV vzala na vědomí zprávu o jednání na ČVUT v Praze ve věci zpracování studie na přestavbu západní části města s tím, že do jednoho měsíce předloží zástupci ČVUT konkrétní návrh studie.[5] Dne 23. května 1978 se rada MěstNV seznámila s návrhem studie na urbanistické řešení severní části města od ČVUT.[6]

Nakonec ale oficiálně asanaci území řešila studie plzeňského Stavoprojektu z počátku 80. let, která předpokládala v zóně „Rokycany-střed“ přestavbu na „socialistické město“. Podle vyjádření národního výboru z června 1981 měla být jednou z akcí, které budou prioritně plánovány k realizaci ještě v 7. pětiletce (1981-1985), i příprava a zahájení výstavby sídliště Rokycany-střed, které mělo sestávat z bytů a z rozšíření školského areálu v ulici Míru a v tehdejším Parku Pionýrů.[7] V první etapě se v centru města počítalo s výstavbou nákupního střediska (vyrostlo jako obchodní dům Žďár, viz kapitola „Masarykovo náměstí“). Dále mělo být v historickém jádru postaveno 630 bytů. Z nich realizováno jen cca 250 v sídlišti Pod Kostelem. Kdyby nedošlo k pádu komunistického režimu, normalizační panelová architektura by ze sídliště Pod Kostelem expandovala západním a jihozápadním směrem a proměnila by zástavbu v prostoru Soukenické ulice, Dolních příkopů a Gottliebovy ulice na dezurbanizovaný nehostinný prostor. Tyto plány byly v říjnu 1991 naštěstí oficiálně zrušeny městskou radou.[8] Domy v Gottliebově ulici, které už byly zařazeny do demoličního pásma, byly plně vráceny původním majitelům. Špatný technický stav zdejších domů, zaviněný neúdržbou v očekávání demolic, se od té doby postupně zlepšuje.

 

Obsah

Gottliebova ulice. 1

1. Urbanistický a stavební vývoj Gottliebovy ulice. 1

2. Popis jednotlivých objektů v Gottliebově ulici 1

2.1. Zástavba podél východní strany Gottliebovy ulice. 1

2.1.1. Dům čp.44/I. 2

2.1.2. Dům čp.43/I. 2

2.1.3. Dům čp.42/I. 2

2.1.4. Dům čp.41/I. 3

2.1.5. Zbořená Saská brána. 3

2.1.6. Dům čp.40/I. 3

2.1.7. Zbořená Saská kasárna. 3

2.2. Zástavba podél západní strany Gottliebovy ulice. 3

2.2.1. Dům čp.38/I. 3

2.2.2. Dům čp.37/I. 4

2.2.3. Dům čp.36/I. 4

2.2.4. Dům čp.35/I. 4

3. Technický vývoj Gottliebovy ulice. 5

4. Vývoj pojmenování Gottliebovy ulice. 5

 

 

 

 

 

Mapa historického jádra Rokycan dle stavu z r. 1990. Gottliebova ulice je v střední horní části mapy. Klikni pro detailní přehled zástavby, včetně označení domů čísly.

 

2. Popis jednotlivých objektů v Gottliebově ulici

2.1. Zástavba podél východní strany Gottliebovy ulice

Začneme-li po východní straně ulice, pak prvním domem je tu čp.45/I na nároží Smetanovy ulice, vnějškově nezajímavý, ale hmotově vcelku přijatelný jednopatrový objekt. Při mírné rekonstrukci průčelí a odstranění některých moderních rušivých detailů by mohl být velmi snadno proměněn na velmi pozitivně působící součást uliční fronty. Jeho detailní popis se nachází v kapitole „Smetanova ulice“.

 

 

 

 

Vpravo dům čp.45/I na nároží Gottliebovy a Smetanovy ul., vlevo část domu čp.44/I. Foto D. Borek, září 2003.	Portál domu čp.44/I v Gottliebově ul., datovaný do roku 1747. Foto D. Borek, září 2003.	Dům čp.43/I v Gottliebově ul. Pozůstatek venkovského charakteru zástavby. Foto D. Borek, září 2003.	Dům čp.42/I v slepé uličce vybíhající z Gottliebovy ulice. Vpravo dům čp.43/I, vlevo čp.41/I. Foto D. Borek, září 2003.

 

2.1.1. Dům čp.44/I

Sousední dům čp.44/I je sice nevýraznou přízemní stavbou s novorenesanční fasádou z doby okolo roku 1900, vstupní portál dveří má ale v klenáku vytesán letopočet 1747, tedy původ přinejmenším barokní. V roce 1784 objekt spolu se stájemi vyhořel.[9] Podle popisu z roku 1842 se vpravo od vchodu nacházely 2 obytné pokoje, kuchyně a dílna, vlevo další 2 obytné pokoje se 4 klenutými topeními. Dům byl postaven z kamene, střecha šindelová. Objekt měl rozměry 10 x 5,5 sáhů (19 x 10,4 m). Vpravo na dvoře stála nová kamenná stáj a chlév, klenutá cihlami a krytá taškami. Podle popisu byla ve vynikajícím stavu. Měla rozměry 4,5 x 4 sáhy (8,5 x 7,6 m). Vlevo na dvoře ještě umístěn dřevěný objekt ovčína, omítnutý mazanicí, krytý šindelem, ve středním technickém stavu – rozměry 3 x 2 sáhy. A za ovčínem situovaná kůlna na dřevěných pilířích, ve středním stavu, se střechou krytou šindelem. Kůlna stála na půdorysu 2,5 sáhů x 1 sáh a 4 stopy (4,7 x 3,2 m).[10]

V roce 1858 vypracoval Matěj Mašek plán na nový krov domu čp.44/I.[11] V polovině 19. století tu byl hostinec „U Přemysla“. Od roku 1893 se dům nacházel v majetku rodiny Hájkových a proto se zdejší hospodě i domu samotnému říkalo „U Hájků“.  V městském archivu se nachází složka z roku 1893, nazvaná „Hájek Václav, oprava čp.44/I“.[12] Někdy na přelomu 19. a 20. století, možná právě v souvislosti s přechodem do vlastnictví rodu Hájků, získala fasáda eklektický neorenesanční dekor, poněkud nečekaný na tomto jinak velmi skromném přízemním stavení. V červnu 1901 se uvádí, že Václav Hájek, majitel hostince v Saské ulici přistavuje ke svému přízemnímu domku první poschodí.[13] Dům ale navzdory této zprávě zůstal jen přízemním. Nástavba patra se opět zvažovala za protektorátu. Julie Hájková tehdy 9. května 1939 získala stavební povolení dle projektu Štěpána Wolfa.[14] Ani tentokrát nebyl záměr realizován. V květnu 1933 obecní okrašlovací a komunikační komise rozhodla, že kout vedle Hájkova hostince se má zahradit, aby nebyl volně přístupný a znečišťován.[15] Byla tím myšlena necelý metr široká mezera mezi domem čp.44/I a sousedním čp.43/I.

Od dubna 1951 do poloviny 60. let 20. století byla v domě umístěna modlitebna Československé církve husitské.[16] V létě 1991 fasáda domu opravena, barva průčelí provedena v kombinaci žluté a sytě hnědé. Na střeše ponechány starší šedivé tašky.[17] Roku 2012 proběhla obnova střechy domu čp.44/I. Celkové náklady dosáhly 234 546 Kč. Z dotačního krajského programu Obnova historického stavebního fondu v památkových rezervacích a zónách bylo z toho poskytnuto 80 000 Kč.[18]

 

 

 

2.1.2. Dům čp.43/I

Dále k severu nabývá zástavba Gottliebovy ulice už silně venkovského rázu. Dům čp.43/I je totiž fakticky přízemní chalupou, orientovanou štítově do ulice a oddělenou od ní předzahrádkou. V archivu městské technické kanceláře je pro rok 1925 uvedena oprava domu čp.43/I.[19]

Podél severní stěny tohoto domu proniká do nitra bloku krátká nepravidelná ulička o délce zhruba 30 metrů, která vznikla spontánní utilitární parcelací někdy mezi 14. a 18. stoletím. Její účel byl umožnit dopravní obslužnost zadních částí parcel domů stojících v Smetanově ulici. Tato komunikace coby mimořádně cenný pozůstatek rostlého půdorysu musí být uchována i do budoucna. A i samotný dům čp.43/I zasluhuje ochranu své maloměstské hmoty. V historickém jádru Rokycan jde o poměrně vzácnou ukázku původního měřítka, ještě z doby před zahušťováním a zvyšováním zástavby od 19. století. Tehdy bylo běžné v bočních ulicích historického jádra města, že místo souvislé domovní fronty existovala volnější sídelní struktura, která v obecných rysech odkazuje k nejstarším stavebním fázím po středověké lokaci (tehdy i na rokycanských náměstích bývaly partie, kde domovní frontu přerušovaly různé zahrady, dvorky a obslužné cesty).

 

 

 

2.1.3. Dům čp.42/I

Zmíněná bezejmenná ulička u domu čp.43/I neobsluhuje jen dvorky domů ve Smetanově ulici, ale stojí v ní rovněž dům čp.42/I, další „vesnická chalupa“ uprostřed Rokycan.  Příznačné je, že oba objekty čp.42/I i čp.43/I jsou v Josefském katastru z roku 1788 zaevidovány jako „domek“, nikoliv „dům“.[20] Krov domu byl prý odedávna položen přímo na městských hradbách. V dubnu 1927 se nádvorní hospodářská budova uvádí jako pobořená. Majitel čp.42/I prý požádal o přestavbu domu a město se s ním dohodlo, že mu ji povolí s tím, že dojde i k demolici přilehlého úseku bývalého městského opevnění. 23. března 1927 městská rada návrh podpořila s tím, že majitel domu čp.42/I bude moci po zamýšlené regulaci nábřeží mlýnského náhonu a po zboření domu čp.62/III pozemek směrem k severu vkusně oplotit.[21]

V letech 1926-1927 pak dům čp.42/I skutečně přestavěla do současné podoby stavební firma Josefa Beneše. Šlo de facto o novostavbu, z původní chalupy prakticky nic nezbylo.[22] 14. října 1927 vydala městská rada obývací povolení na přestavbu respektive novostavbu čp.42/I majitelky Antonie Šmuclerové.[23] Nový prvorepublikový domek ovšem naštěstí respektoval historická měřítka.  Před přestavbou (i po ní) šlo o přízemní objekt spíše vesnického rázu, s protáhlým půdorysem venkovské chalupy. Letecký snímek města z roku 1925 ukazuje, že i před přestavbou byl do komunikace obrácen štítovou stěnou s polovalbou.  V letech 1974-75 provedena vestavba podkrovních místností. Sice mírně neorganická, ale naštěstí pohledově skrytá z ulice.[24]

 

 

 

 

Památkově chráněný barokní dům čp.41/I v Gottliebově ul. Pohled z jihu. Foto D. Borek, září 2003.	Dům čp.40/I z r. 1914 na severním konci Gottliebovy ul. Pohled od severozápadu. Vlevo dům čp.62/III na Dolních příkopech. Foto D. Borek, září 2003.	Původní podoba severního konce Gottliebovy ul. Pohled od jihu. Saská brána, vedle ní zeď s cimbuřím, vpravo původní dům čp.40/I. Foto D. Borek, září 2003.	Srovnání podoby Gottliebovy ul. r. 1885 a r. 2000. Pohled od severu z nám. U Saské brány. Na starším snímku zcela vpravo vedle brány Saské kasárny čp.39/I.

 

 

2.1.4. Dům čp.41/I

Dům čp.41/I je od roku 1991 památkově chráněný.[25] Je to dnes nejlépe dochovaný měšťanský dům v této ulici.  Rozložitý ale přitom měřítkově drobný jednopatrový dům je pohledově exponovaný, protože vystupuje do Gottliebovy ulice, vytvářeje tak její podstatné zúžení. Zaujme na první pohled archaickou a malebnou mansardovou střechou a pitoreskně nízkými stropy přízemí i prvního patra. Tato podoba dobu snad pochází z počátku 18. století, možná byl stavebně upraven ještě po požáru města roku 1784, kdy vyhořel, spolu s objekty stáje a stodoly.[26] V městském archivu se nachází složka z roku 1905, nazvaná „Lederer Karel, zřízení dveří z okna čp.41/I“.[27]  Podle zprávy z roku 1901 byl dům ve velmi špatném stavu. Stropy prý hrozily sesutím.[28] Opravy se nakonec dočkal až roku 1937. Šlo naštěstí o poměrně pietní opravu. Pouze stávající šindelová střecha vyměněna za eternitovou. Z vlysu na jižní fasádě tehdy bohužel sejmut barokizující obraz svaté Rodiny od místního malíře Emila Maška (1871-1938).[29] Ve fondech městského archivu je uložen spisový materiál z let 1940-1941, pod jménem „Zbourání domu čp.41/I“.[30] Není jasné, zda nejde o omyl, či jakýsi nakonec naštěstí nerealizovaný plán na demolici starobylé usedlosti. V archivu městské technické kanceláře je pro rok 1941 pouze uvedena oprava komínů a oken v domě čp.41/I majitelky Františky Sklenářové.[31]

Z barokní fasády zbyla dnes jen torza ostění oken a mezi okny prvního okna vpadá do omítky kartušová plocha, kde býval zmíněný malovaný barokní obraz. Uvnitř jsou cenné barokní klenby a podbíjené trámové stropy. Dále cenné dřevěné schodiště, které v prvním patře ústí do čtvercového halového pokoje, odkud je vstup do jednotlivých místností i na původní nádvorní pavlač.[32] Dům není v technicky ideálním stavu, na střeše zůstává esteticky pochybná eternitová krytina a do vchodu byly instalovány nevkusné typizované dveře. Město uvažovalo o finanční podpoře opravy objektu, ale do plánu akcí v rámci Programu regenerace památek na rok 2007 rekonstrukce čp.41/I neprošla. Stát totiž neposkytl potřebnou sumu peněz.[33] V roce 2007 se dům čp.41/I zároveň jako jediný z Rokycan uvádí na seznamu památkově chráněných objektů v Plzeňském kraji, které jsou v ohrožení kvůli zanedbané údržbě.[34]

 

 

 

 

2.1.5. Zbořená Saská brána

Dolní konec Gottliebovy ulice po staletí uzavírala Saská brána, mající charakter gotické věže s průjezdem skrz městské hradby. Roku 1900 byla brána neuváženě zbořena. Zanikl i úsek městských hradeb s cimbuřím, dochovaný do této doby v krátkém úseku východně od brány, poblíž domu čp.41/I. Podrobný popis Saské brány se nachází v kapitole „městské opevnění“.

 

 

 

 

2.1.6. Dům čp.40/I

Vedle brány stál ještě domek čp.40/I. Roku 1784 vyhořel, podle dobového popisu poničeny i stáje.[35] Byl zbořen současně se Saskou bránou roku 1900.  M. Sedlák jej k roku 1895, krátce před demolicí, popisuje následovně: „přízemní ale rozměrný dům s nápadně vysokou šindelovou střechou, nesenou silně přesahujícími trámy – s klenutým ochozem. Jeden štít byl vestavěn na zubatou hradební zeď městského opevnění, které v té době ještě stálo, druhý, vyzdobený obrázkem, hleděl do dvorečka domku.“[36] V městském archivu se nachází složka z roku 1910, nazvaná „Davídek Václav, stavba kůlny čp.40/I“.[37]

Na místě tohoto domku pak byl na nové regulační čáře po roce 1912 postaven nárožní dům čp.40/I se zajímavým šípovitým tvarem. Plány na jeho výstavbu vypracoval Josef Pechan. Novostavba jednopatrového domu majitele Václava Davídka získala stavební povolení 13. ledna 1914 a kolaudována byla 29. října 1914.[38] Dne 3. srpna 1927 rozhodla městská rada, že nemá námitek proti zboření staré hradební zdi u čp.40/I a výstavbě nové zdi.[39] V prosinci 1927 oznámil zednický mistr Josef Novák v zastoupení Václava Davídka, majitele domu čp.40/I, že nahradí zbytek městských hradeb, které před časem koupil od obce novou hradbou z bílých spárovaných cihel. Výměna zdi prý byla provedena zároveň s výstavbou nové zdi u domu čp.42/I.  Václav Davídek pak vedl s obcí spor o uhrazení stavebního poplatku.[40] 10. srpna 1927 taky městskou radou povolena výstavba kůlniček u čp.40/I.[41] V září 1929 městská rada vydala užívací a obývací povolení pro Aloise a Marii Davídkovi na přístavbu koupelny v čp.40/I.[42] V roce 1991 přistavěna na severní straně objektu čp.40/I terasa, úprava provedena v rámci adaptace přízemí domu na snack-bar U Habakuka.[43] V roce 2017 byla na domě čp.40/I položena nová krytina střechy.[44]

 

 

2.1.7. Zbořená Saská kasárna

Na protější straně ulice Saskou bránu podpírala mohutná klasicistní budova Saských kasáren čp.39/I. Objekt vyhořel roku 1784 při požáru Rokycan, tehdy evidován jako „obecní stavba“.[45] V letech 1784-1788 proběhla jeho oprava nákladem 893 zlatých 43 krejcarů.[46] Roku 1788 v Josefském katastru budova popsána jako „obecní kasárna u Vola“.[47] Jejich podobu pak určila přestavba z roku 1804. Podle popisu z roku 1827 šlo o právovárečný celozděný dům se šindelovou střechou.[48] Kasárna zčásti vysunuta vně hradebního příkopu.[49] To byl patrně výsledek další přestavby z doby po roce 1830, kdy krajský úřad v Plzni plánoval rozšíření Saských kasáren o trakt cca 2 sáhy (3,8 m) dlouhý, vybíhající za hradby. Projekt vypracoval krajský inženýr Zellinger. Plánovaná kapacita objektu měla umožnit ubytování posádky o minimálně 400 mužích.[50] V roce 1839 se ale v kasárnách nacházelo jen 50 postelí, umístěných v 6 dvojitých pokojích.[51]

Osud starých Saských kasáren se naplnil koncem 19. století. V roce 1898 nabídlo město budovu sokolské jednotě, která tu měla po jejich demolici postavit sokolovnu.[52] V prosinci 1899 se uvádí, že jednota Sokol zadá ofertním řízením demolici Saských kasáren a do 15. prosince 1899 se měli případní zájemci o provedení této zakázky přihlásit na výboru sokolské organizace.[53] V polovině prosince 1899 pak dobový tisk uvádí, že se stavbou místní tělocvičny pro Sokol na pozemku bývalých Saských kasáren se započne na jaře 1900.[54] Z projektu nakonec sešlo a sokolovna vyrostla v Jiráskově ulici. Podrobnější informace o sokolovně a o úvahách o jejím umístění v kapitole „okružní třída“. Saská kasárna ale přesto byla zbořena roku 1900 společně se sousední branou. Pozemek nezůstal dlouho nevyužitý. Roku 1903 po asanaci Saské brány byla na místě zbořených kasáren otevřena budova městské opatrovny čp.39/I, dnes mateřské školy čp.224/I. Podrobnější informace o opatrovně taktéž v kapitole „okružní třída“.

 

 

 

 

2.2. Zástavba podél západní strany Gottliebovy ulice

2.2.1. Dům čp.38/I

Vracíme-li se zpět po západní straně Gottliebovy, stoupá zase zástavba pozvolna od bývalé brány směrem ke křižovatce se Smetanovou ulicí.  Domu čp.38/I se kvůli zajímavým vchodovým dveřím dříve říkalo „V Klášteře“ (viz foto cca z r. 1900). V kamenném portálu s uchy (s nápisem „LAVDETUR“ v klenáku) tu byly vsazeny barokní dveře z 18. století (podle K. Hofmana z 1. poloviny 19. století[55], jde ale asi o omyl, protože v jiné publikaci K. Hofman dveře datuje do 1. poloviny 18. století[56]) s dvěma poli  vyřezávaných kartuší s církevními motivy a monogramy IHS a XP.[57] Některá literatura mluví o možnosti, že sem byly dveře druhotně umístěny, například z nějakého kostela. Vodítkem pro to může být i fakt, že dům v letech 1784-1800 patřil rokycanskému děkanovi Celestinu Künstlerovi, který mohl dveře získat buď při josefínském rozprodávání církevního majetku, nebo po požáru Rokycan roku 1784. Každopádně název domu „V Klášteře“ je výplodem lidové slovesnosti, v objektu nikdy žádný církevní řád nesídlil.  Roku 1784 dům vyhořel, kromě vlastního obytného stavení poničena i stodola a stáje.[58] V roce 1858 vyprojektoval tesařský mistr Matěj Mašek nový krov a pavlač. O realizaci ale chybí doklady.[59] V městském archivu se nachází složka z roku 1902, nazvaná „Bázlerová Františka, zboření vchodu do zahrady u čp.38/I“.[60]

Na jaře 1919 se zmiňuje, že město kvůli plánované výstavbě nového úseku Komenského ulice, směrem od plácku s kašnou za ZŠ ulice Míru do Parku U Saské brány jedná s panem Bázlerem (čp.38/I v Gottliebově ulici) o výkupu jeho zahrady. Bázler ale požadoval, aby obec vykoupila zahradu i jeho dům.[61] V dubnu 1920 se na zasedání zastupitelstva města uvádí, že Bázlerův dům čp.38/I je na prodej a že bylo možno ho získat pro obec na rozšíření opatrovny.[62] Dům ale nakonec zůstal zachován. Svou památkovou hodnotu ovšem v mnohém ztratil v 60. letech 20. století, kdy byl nevkusně opraven a pokryt nezdobnou krustou brizolitové omítky. Barokní dveře byly tehdy vykoupeny Okresním muzeem a umístěny v jeho sbírkách. V interiéru v přízemí se dochovala chodba se starou valenou klenbou.[63]

V roce 2004 zahájena generální oprava domu. Snesen původní krov i zdivo v prvním patře, které pak nově vyzděno červenými tvárnicemi. Pak se ale rekonstrukce objektu na mnoho měsíců zastavila. Ještě v červnu 2005 tak do ulice hleděla fasáda přízemí, stále pokryta brizolitem socialistické provenience, nad ní jen hrubé neomítnuté zdivo prvního patra. Pak se ale oprava pohnula kupředu, počátkem července 2005 již hotova nová fasáda v prvním patře. Na ní použit fasádní izolační polystyren, ale tvarově vše provedeno v pietním, historizujícím duchu, s okenními šambránami i vertikálními lisénami. Průčelí v přízemí zůstávalo sice nadále neomítnuté, ale osekáním brizolitu okolo vchodových dveří byl po více než 30 letech odkryt původní kamenný portál, který se pod socialistickou fasádou dochoval překvapivě intaktně, včetně nápisu „LAVDETUR“ v klenáku. Počátkem září 2005 už počalo vytváření nové fasády, v přízemí okolo oken zbudovány plastické šambrány.[64] Počátkem listopadu 2005 oprava hotova, průčelí natřeno odstínem žluté barvy.[65] Šlo o kvalitní opravu a ukázku možné revize estetických nešvarů z předlistopadového období. V srpnu 2005 se uvádí, že město přidělilo na opravy fasády měšťanského domu v Gottliebově ulici 25 000 Kč ze státního dotačního Programu regenerace městských památkových rezervací.[66]

 

 

 

 

 

Dům čp.38/I v Gottliebově ul. Pohled z jihu. Stav před rekonstrukcí. Foto D. Borek, září 2003.	Památkově chráněný dům čp.37/I v Gottliebově ul. Foto D. Borek, září 2003.	Dům čp.36/I v Gottliebově ul. s eklektickou fasádou z přelomu 19. a 20. stol. Foto D. Borek, září 2003.	Dům čp.35/I v Gottliebově ul. Zcela vlevo dům čp.34/I na nároží Smetanovy ul. Foto D. Borek, září 2003.

 

2.2.2. Dům čp.37/I

Následuje přízemní, spíše venkovský dům čp.37/I s pětiosým průčelím. Od roku 1991[67] je památkově chráněný státem jako zachovalý příklad drobného klasicistního objektu z doby po roce 1800, patrně na starších základech, se zachovalým areálem ohrazeného dvora. Levá ohradní zeď dvora je pravděpodobně středověkého původu. V levé části přízemí průjezd s původní klenbou (čtyři pole plackové klenby).[68]

V roce 1784 podle soupisu poškozených městských domů dům vyhořel, včetně objektu stájí.[69] V březnu se 1923 obecní správní komise usnáší, že majitel domu čp.37/I bude vyzván, aby provedl nejnutnější úpravu bytu paní M. Vildové v tomto domě, a zároveň bude vyzván, aby věnoval domovní vrata („vzácná to řezbářská práce“) městskému muzeu.[70] Není jisté, zda nešlo o omyl a nebyly míněny výše uvedené vyřezávané dveře v sousedním objektu čp.38/I. Po roce 1989 byla fasáda domu opravena.

 

 

 

2.2.3. Dům čp.36/I

Patrový dům čp.36/I patřil mezi takzvané „polovárečné“ domy, tedy nemovitosti nadané polovinou práva k výrobě piva.[71] K roku 1651 se tu jako majitel zmiňuje Jiří Fugl. Popisován coby chudý, „pohořalý“ měšťan. Dům tedy patrně předtím poškozen ohněm, asi za třicetileté války. V soupisu z roku 1713  zase objekt čp.36/I popsán jako sešlý (majitel Stanislav Hanzelius).[72] V roce 1784 jej zasáhl požár města, poničeny i stáje a stodola.[73] Roku 1792 požádal tehdejší majitel obec o povolení k výstavbě stodoly. Měla stát v zadní části pozemku, na dotyku s dvorem příslušejícím k domu čp.33/I (viz kapitola „plácek za ZŠ ulice Míru“).[74] Původně přízemní domek zvýšen o první patro. Podle Radka Širokého a Marie Waskové se tak stalo už v roce 1818, kdy magistrát povolil majiteli objektu Tomáši Walthegrovi stavbu poschodí při domě čp.36/I.[75] Podle Ivany a Martina Ebelových ale přístavba patra provedena až roku 1899. V městském archivu se nachází složka z roku 1899, nazvaná „Anichober Jan, přestavba domu čp.36/I“.[76] Plány na přístavbu vypracoval František Kotek[77], plodný místní stavitel, který tvořil nepříliš nápadité ale dobově žádané a slohově poctivé neorenesanční a eklektické fasády. Právě takovou fasádu tehdy získal i dům čp.36/I. Dochovala se intaktně dodnes. Dům se navíc může pochlubit pěknými dobovými vraty průjezdu.

Podle celoměstského závazku uzavřeného koncem roku 1965 na počest 13. sjezdu KSČ měla být v domě čp.36/I vyměněna okna.[78] V dubnu 1966 již výměna provedena.[79] Na rok 1968 pak Domovní správa plánovala generální opravu tohoto objektu.[80] Podle zpřesněného výhledu akce měla být provedena před rokem 1970.[81] V červnu 1991, poté co padly plány na demolici celé ulice a obnovila se tak investiční aktivita, nyní už nesená soukromými majiteli, byla opravena fasáda domu čp.36/I, proveden nový vnější nátěr v odstínu žluté barvy.[82] V létě roku 2005 požádala Alena Kozlová obec o půjčku z Fondu rozvoje bydlení na vestavbu původního bytu do domu čp.36/I. Městská rada 1. srpna 2005 schválila na tento účel 100 000 Kč s podmínkou, že investice musí být realizována do 30. června 2012.[83] Dne 9. srpna 2005 půjčku odsouhlasilo i zastupitelstvo.[84] V roce 2013 byla na domě čp.36/I opravena fasáda. Provedena ve světlém barevném tónu.[85]

 

 

 

2.2.4. Dům čp.35/I

Patrový dům čp.35/I má jednoduchou, klasicistní fasádu. V interiérech se nacházejí cenné klenby. Jde o velmi starobylou usedlost. V roce 1651 se zde jako majitel uvádí pekař Jakub Raksík (též Raxík).  Odtud označení „Raxikovský dům“. Zmiňován jako chudý, „pohořalý“ měšťan, což napovídá, že i on byl nejspíš za třicetileté války poškozen ohněm. Raksík v květnu 1659 dům prodal, včetně zahrady, na níž zmiňován domec zvaný „Palata“ Petrovi Mazinovi a jeho manželce Apoleně za 240 zlatých (ovšem i včetně polností za městem).[86] Při dalším prodeji domu roku v srpnu 1665 připadl i s polnostmi Jiřímu Corenovi (též Koren nebo Korren) – odtud další dobové jméno „Korenovský dům“, a to za 210 zlatých. Domek Palata v zadní části pozemku oceněn tehdy na 30 zlatých. Zůstal původnímu majiteli (byť noví nabyvatelé čp.35/I na něj získali předkupní právo).  Později se skutečně Palata opět majetkově scelila s domem čp.35/I (jednotně už figuruje při ocenění objektu v roce 1684). Roku 1688 ovšem Palata uváděna jako spáleniště. V pozdějších zápisech o domě čp.35/I již její jméno nefiguruje, patrně došlo k jejímu majetkovému oddělení.[87] V seznamu domů v Rokycanech z roku 1713 objekt čp.35/I popisován jako nedostavěný.[88] V prodejní smlouvě z dubna 1724 zase čp.35/I popsáno jako dům „s dvoumi průjezdy, s menší pod okny a s větší dolejší zahradou“. Objekt (ovšem včetně polností) ohodnocen na 500 zlatých.[89]  Zmínka o menší zahradě pod okny je zvláštní a naznačuje, buď že snad v 18. století dům čp.35/I netvořil souvislou uliční frontu a od sousedních domů byl oddělen zahradou, nebo že uliční čára Gottliebovy ulice bývala ještě užší než dnes, protože před domem čp.35/I zbývalo ještě místo na uvedenou zahrádku.

Původně zasahoval pozemek patřící k domu daleko dál na západ. Už během 17. století od něj oddělen domek zvaný Palata (viz výše). V březnu 1766 tehdejší majitel čp.35/I Jan Šperlink prodal Františku Krafftovi, majiteli zbořeného domu čp.33/I (podrobný popis v kapitole „plácek za ZŠ ulice Míru“) za 240 zlatých „jemu dědičně připadlou stodolu s celým průjezdem vedle domu pana kupujícího a paní Zuzany Veselý /tedy čp. 34/I/ jdoucím, též s onou hned za stodolou jse vynacházející zahradou, s dílem dvorečku, tak jak roh stodoly k malej zahrádce prodávajícího ukazuje, s tím vším právem, spravedlností a příslušenstvím.“ Kromě velké části zahrady tak dům čp.35/I přišel i o výše uvedený průjezd, nacházející se ve Smetanově ulici, mezi čp.33/I a čp.34/I, dosud sloužící právě jako obsluha této zahrady.[90]

Roku 1777 připadl objekt manželům Filipovi a Františce Huenschuldovým za 500 zlatých (opět včetně polností).[91] V roce 1784 vyhořel, tehdy popisován jako „nově postavený dům“.[92]  Dle josefského katastru z roku 1788 patřila k domu čp.35/I i zahrada o ploše 11 x 10 sáhů (cca 20,86 x 18,97 metrů). Majitelem Filip Haumschuld (též Hansfeld).[93] Po požáru opraven. V roce 1843 měl podle úředního popisu v přízemí vlevo 2 byty po jedné místnosti se společnou kuchyní a kvelbem, vpravo v přízemí 2 velké kvelby, v patře vpravo byt o 2 místnostech, čeledník a komoru, vlevo v patře 2 obytné místnosti se společnou kuchyní a kvelbem. Dům tehdy evidován jako v dobrém technickém stavu. Stál na půdorysu 8 sáhů x 7 sáhů (15,2 x 13,3 m). Střecha šindelová. Na dvoře stáj se třemi odděleními, postavená ze dřeva a ve špatném stavu o rozměrech 8 sáhů x 2 sáhy a 5 stop (15,2 x 5,4 m).[94] V roce 1873 pak přistavěno zadní boční křídlo na straně k čp.34/I.[95] Z roku 1873 pochází složka v městském archivu, nazvaná „Lorenc František, povolení přístavby čp.35/I“.[96] V městském archivu se ještě nachází spisový materiál z roku 1890, pod jménem „Fridrichová Aloisie, oprava vchodu do domu čp. 35/I“.[97]

Na nároží Gottliebovy a Smetanovy ulice stojí patrový klasicistní dům čp.34/I (jeho popis v kapitole „Smetanova ulice“). Tento jižní konec Gottliebovy ulice je nadále postižen dozvuky demolic z doby před rokem 1989. Sevřený útvar měšťanské zástavby tu byl ještě počátkem 90. let 20. století zásadně narušen výstavbou absurdního panelového kvádru sídla pojišťovny čp.217-218/I (popsáno detailně v kapitole o Havlíčkově ulici). Převýšená a architektonicky tupá stavba se nepříznivě projevuje v pohledech Gottliebovou ulicí směrem k jihu a způsobená urbanistická škoda je zřejmě nevratná, protože by byla řešitelná jen radikální hmotovou i půdorysnou revizí této odpudivé novostavby. Protější nároží Havlíčkovy a Smetanovy ulice pak zůstává prolukou, kde od 60. do 80. let 20. století byla zbořena zástavba celého domovního bloku a dosud nebyla obnovena. Plocha využívaná jako parkoviště neblahým způsobem rozevírá jižní ústí Gottliebovy ulice do kompozičně nezvládnutého pseudonáměstí. Výrazně by tu prospělo obnovení zástavby na rohu Havlíčkovy a Smetanovy ulice, kde stával dům čp.62/I.

 

 

 

 

3. Technický vývoj Gottliebovy ulice

Gottliebovou ulicí vedla starobylá kanalizační stoka (připomínaná už koncem 19. století), patrně zbytek původní vodoteče.[98] Pokračovala pak skrz Saskou bránu až na náměstí U Saské brány, kde ústila do rybníčku na Mlýnském náhonu.[99]

V květnu 1933 obecní okrašlovací a komunikační komise rozhodla, že předlažba v Anichoberově (dnešní Gottliebově) ulici byla povedena špatně, s četnými prohlubněmi, a má se opravit.[100] V 1. polovině roku 1964 vyasfaltován chodník v Gottliebově ulici.[101]  V roce 1965 pak mělo být jeho asfaltování dokončeno úsekem před domem čp.36/I.[102]  V roce 1972 nově vyasfaltována i samotná vozovka v této ulici. Práce provedly Technické služby města.[103] V harmonogramu ze září 1969 plánoval MěstNV předláždění Gottliebovy ulice na ploše 1 800 čtverečních metrů (společně s úpravou Smetanovy ulice to mělo stát 50 000 Kčs). Akce měla proběhnout už v roce 1971.[104] V prosinci 1970 se píše, že v roce 1971 budou přeložení dlažby v Gottliebově ulici provádět Technické služby.[105] V roce 1971 mělo na tuto akci jít z obecního rozpočtu 40 000 Kčs. Práce měl zajistit občanský výbor č. 9.[106] Dle informace z dubna 1972 provedly Technické služby v roce 1971 na rekonstrukci dlažby Gottliebovy ulice práce za 13 500 Kčs. Plánovaný rozpočet přitom původně byl 40 000 Kčs.[107] V únoru 1977 se píše, že Technické služby budou během onoho roku provádět rekonstrukci Gottliebovy ulice.[108] Za 1. pololetí 1977 do rekonstrukce Gottliebovy ulice investováno 163 000 Kčs. Splněn tak plán na 1. polovinu roku. Celkem sem mělo být vloženo v roce 1977 252 000 Kčs. [109] Podle dobových údajů akce provedena ještě během roku 1977.[110] V roce 1994 provedeno opětovné nové asfaltování ulice. Původní povrch odstraněn a při pokládce nového zároveň instalovány nové kanalizační vpusti a vodovodní přípojky tak, aby se do povrchu vozovky nemuselo v následujících letech zasahovat.[111] Akci prováděly Technické služby města. V červnu 1994 již asfaltování dokončeno.[112] Výhledově by zde měla být obnovena historicky přijatelnější dlažba z kamenných kostek. Počítal s tím územní plán města z roku 2000.[113]

Gottliebova ulice se v 90. letech 20. století stala významnou dopravní spojnicí. Po uzavření Masarykova náměstí pro průjezdní dopravu slouží právě Gottliebova ulice jako jedna z hlavních komunikací pro automobilovou dopravu mířící do centra města. Vzhledem k nevelké šířce ulice byl obousměrný, frekventovaný provoz značnou zátěží. Po roce 2000 proto město uvažovalo o novém řešení. V jedné z variant by Gottliebova ulice byla zjednosměrněna (pouze pro provoz ve směru od Náměstí U Saské brány), zatímco výjezd z centra by se otevřel v ulici Míru, do plánovaného kruhového objezdu na místě nynější křižovatky U Střelnice. V roce 2004 už, na základě doporučení městské rady, probíhá příprava projektové dokumentace budoucího dopravního řešení centra Rokycan.[114] Toto řešení nakonec bylo realizováno a ulice zjednosměrněna. To bylo potvrzeno při celkové úpravě dopravního řešení v západní polovině historického jádra Rokycan, která začala platit 1. prosince 2016. Podle ní byla ulice jednosměrná pro dopravu z náměstí U Saské brány do Smetanovy ulice. Změny se týkaly i ulic Havlíčkova, Smetanova, Komenského a také průjezdu a parkování na Masarykově náměstí. Na přelomu let 2016 a 2017 městská policie ještě nepokutovala řidiče za porušení nových pravidel, později už přikročila k jejich vymáhání. Dopravní řešení bylo předmětem polemik. Kritizováno bylo i hasiči, kteří dosud využívali cestu z jejich centrály v Komenského ulici přes Masarykovo náměstí.[115]

Na podzim 2014 proběhla rekonstrukce plynovodu v Gottliebově ulici. Komunikace kvůli tomu byla uzavřena.[116] 13. července 2016 započala rekonstrukce vodovodu a kanalizace v Gottliebově ulici, což byla 5. etapa širší investiční akce, zaměřené na opravu páteřní kanalizační větve od Jeřabinové ulice až na náměstí U Saské brány. Zhotovitelem byla firma Stavmonta z Plzně, která nabídla ve výběrovém řízení provést dílo za 6 880 779,73 Kč bez DPH. Během oprav byla ulice zcela uzavřena pro automobily.[117] Během výkopových prací provedla katedra archeologie Západočeské univerzity v Plzni výzkum podloží. Našly se fragmenty Saské brány, přičemž části gotického ostění průjezdu brány z pískovce byly v minulosti použity druhotně do vyzdívky kanalizační stoky. Přímo v místech bývalé brány se nalezly v podloží zbytky dřevěného trámu, jehož dendrochronologická analýza mohla vnést nové informace do debat o vzniku hradebního systému. V zahradě u objektu mateřské školy se našly další fragmenty zdí, patrně původní hradební zeď a Saská kasárna.[118]

 

 

.

 

 

4. Vývoj pojmenování Gottliebovy ulice

Historicky se tato ulice nazývala Saskou ulicí (podle stejnojmenné brány i podle směru, kam se touto branou vyjíždělo z města). Na indikační skice stabilního katastru (z let 1838-1877) uvedeno německy jako Sachsengasse.[119] Český název Saská ulice pak uváděn i na berní mapě z roku 1877[120] i k roku 1892.[121] 29. prosinci 1919 obecní zastupitelstvo v rámci rozsáhlé úpravy uličního názvosloví přičlenilo tuto ulici k Havlíčkově ulici.[122] 9. prosince 1930 ovšem obecní správní komise rozhodla tuto komunikaci opět osamostatnit a přejmenovat na Anichoberovu ulici, podle starosty města Jana Anichobera, který zde žil a zemřel v domě čp.43/I.[123]  26. listopadu 1930 tuto změnu v uličním názvu doporučila přijmout obecnímu zastupitelstvu městská rada.[124] 9. prosince 1930 ji pak definitivně odsouhlasila obecní správní komise, která tehdy nahradila obecní zastupitelstvo.[125]

V červenci 1951 přejmenována na Gottliebovu ulici.[126] Změnu navrhla 15. května a 15. června 1951 rada MNV.[127]  Podle Václava Gottlieba (1883-1944), předválečného levicového aktivisty.[128] Zakládající rokycanský člen KSČ pracoval jako železniční zaměstnanec. Popraven nacisty pro odbojovou činnost 14. února 1944.[129] 12. září 1972 odsouhlasilo plénum MěstNV návrh komise a odboru výstavby MěstNV, který od počátku roku 1972 podroben posuzování občanským výborům a který 4. dubna 1972 projednala rada MěstNV, na výraznou úpravu pojmenování rokycanských ulic. Kromě pojmenování nově vzniklých komunikací mělo dojít i k výraznému zjednodušení názvosloví slučováním několika ulic do jedné. A tak stávající název Gottliebovy ulice měl být protažen i na Havlíčkovu ulici. Plénum s touto změnou souhlasilo, ovšem prodloužilo termín k jejímu faktickému provedení až do 30. dubna 1973. [130] Ve skutečnosti ale název Havlíčkovy ulice přežil a Gottliebova ulice si ponechala svůj rozsah. V listopadu 1991 neúspěšně navrhoval rokycanský Klub angažovaných nestraníků vrátit Gottliebově ulici její historický název Saská ulice.[131]