https://encyklopedierokycan.wz.cz/popisekpredchozikapitola.jpg

https://encyklopedierokycan.wz.cz/zpetnahomepage.jpg

 

     D. Borek: verze 2021/12/07   

 

4. Technický vývoj Masarykova náměstí

 

Obsah

4. Technický vývoj Masarykova náměstí 1

4.1. Veřejné osvětlení na Masarykově náměstí 1

4.2. Další drobná architektura na Masarykově náměstí 1

4.3. Veřejná zeleň na Masarykově náměstí 1

4.4. Dlažba na Masarykově náměstí 2

4.5. Dopravní režim na Masarykově náměstí 4

5. Vývoj pojmenování Masarykova náměstí 4

 

 

4.1. Veřejné osvětlení na Masarykově náměstí

Specifickým typem technické architektury je veřejné osvětlení. Až do roku 1837 tonulo náměstí a celé město ve tmě. Toho roku nechali Rokycanští zřídit první veřejné osvětlení sestávající z 13 petrolejových lamp umístěných na Malém a Masarykově náměstí a v ulici Míru až k Plzeňské bráně. Možná, že právě na tuto investici odkazuje ve svém článku Josef Čejka, který vzpomínal na to, že purkmistr Ferdinand Šimon Heyrovský se zasloužil o zlepšení veřejného osvětlení.[1] Podle jiného pramene ale první osvětlení náměstí instalováno už roku 1831. Původně založeno jen na náměstí, pak v tehdejší Pražské a Plzeňské ulici, celkem 13 lamp.[2] Toto osvětlení vystřídal roku 1873 plyn z nové městské plynárny. Na elektrické osvětlení musely Rokycany čekat ještě téměř 50 let. Už roku 1885 bylo ale náměstí dočasně osvětleno elektrickými obloukovými lampami, a to na počest vojenských manévrů konaných v okolí Rokycan za účasti císaře Františka Josefa I. Podruhé zažilo náměstí dočasné elektrické osvětlení ve dnech 11.-12. srpna 1888, při příležitosti hospodářsko-průmyslové výstavy.[3] Na fotografii z roku 1903 a z prvních let 20. století je náměstí osvíceno řadou samostatně stojících kovových kandelábrů s lucernami umístěných v řadě jdoucí od východu k západu prostředkem náměstí.[4] Do roku 1906 byly plynové lampy instalovány přímo na domech, od února onoho roku stálo na náměstí 17 samostatných luceren vyrobených v klabavských železárnách. Šlo o litinové kandelábry se znakem města s osvětlovací Grötzenovou technologií. Lampy umístěny ve dvou řadách po obou stranách náměstí.[5] Viz například pohlednice z doby před rokem 1918.

Elektřina dorazila do města brzy po roce 1918. V listopadu 1918 začal ing. Kašpárek z Plzně, pověřený technickým prováděním elektrifikace města, instalovat na domy na náměstí konzoly pro nadzemní vedení proudu.[6] Roku 1926 vyrostly uprostřed náměstí dva vysoké stožáry s obloukovými lampami (viz například pohlednice z počátku 50. let). Dosavadní secesní lucerny z roku 1906 při okrajích rynku zůstaly ale na svém místě.[7] Na podzim 1936 při opravě náměstí zavedeny elektrické rozvody do kabelů, pod zem. Akce vyšla na 160 000 Kč.[8] Ale včetně souběžně prováděných prací na Malém náměstí. Na jižní straně Masarykova náměstí tehdy zároveň zrušeny 4 plynové svítilny.[9]  O zadání kabelizace elektrické sítě na Masarykově a Wilsonově (dnešním Malém) náměstí do rozpočtu na rok 1937 rozhodlo obecní zastupitelstvo v červnu 1936. Akci navrhla městská technická kancelář, podle níž elektrická síť z roku 1919 dosluhovala a konzoly byly poškozeny rzí. Na svých schůzích 28. května a 5. června 1936 městská rada doporučila ke schválení kabelizaci od domu čp.15/I k čp.17/II, od domu čp.126/I k čp.135/I a od domu čp.76/I k čp.88/I.  Městská rada zároveň doporučila zadat akci a.s. Škodovy závody v Plzni. 4. června 1936 dohodnuta cena 160 000 Kč včetně dodávky jednoho osvětlovacího stožáru na Masarykovo náměstí. Koncem června 1936 to schváleno na schůzi obecního zastupitelstva.[10] V září 1936 se uvádí, že kabelizace už probíhá.[11]

V roce 1951 se MNV zabývá plánem odstranit s náměstí zchátralé stožáry plynových lamp a zadal odvoz n.p. Sběrné suroviny.[12] Patrně ale šlo o likvidaci jen některých stožárů. V roce 1955 se v Rokycanech provádí další etapa kabelizace veřejného osvětlení, a to v úseku od domu čp.12/III (bývalé Guthovy železárny) na dnešním náměstí U Saské brány až k domu čp.126/I na Masarykově náměstí.[13] V listopadu 1956 nechalo město vyměnit staré lucerny za moderní betonové. Šlo o 7 nových kandelábrů z tenkostěnného betonu umístěných na jižní straně náměstí. Vyrobeny byly v Holoubkově.[14] V lednu 1958 usazeny tyto kandelábry i na severní straně náměstí.[15] Ještě v lednu 1957 se ale dostavil problém, kandelábry nesvítily, popraskaly v nich totiž žárovky a náhradní nebyly na socialistickém trhu k sehnání.[16] Velké stožáry uprostřed náměstí z roku 1926 tehdy zanikly a vrátily se na své místo až 17. února 1983 v podobně nevzhledných kovových stojanů (srovnej se snímky z r. 1908 a 1999).[17] Dle zpráv ze září 1983 už sice všechny tři stožáry nainstalovány, včetně přípojky proudu, ale nebyly stále v provozu. Důvod? Na trhu nebylo možné sehnat potřebný typ žárovek.[18] Okolo roku 2000 je, stejně jako betonové lucerny na okrajích náměstí, nahradily historizující lampy (viz například pohlednice z přelomu 20. a 21. století). V dubnu 2000 provedena změna rozpočtu, kdy sníženy kapitálové výdaje na rekonstrukci Knihovy ulice o 1 200 000 Kč a uvolněná částka určená právě na rekonstrukci osvětlení Masarykova náměstí.[19] V říjnu 2000 došlo k další úpravě rozpočtu, kdy na tento účel přesunuto dodatečných 370 000 Kč.[20]

Dle zprávy ze září 1969 se v letech 1970-1971 měla v okolí Masarykova náměstí provádět předělávka elektrických rozvodů na vyšší napětí.[21]

 

 

 

4.2. Další drobná architektura na Masarykově náměstí

Jen epizodně se na Masarykově náměstí objevily stojany soukromých čerpacích benzinových stanic. 21. října 1925 povolila městská rada jejich zřízení před domy čp.131/I a čp.5/I.[22]  Před domem čp.131/I stála pumpa společnosti Vacuum Oil Company.[23] S jejím zřízením to ale nebylo tak jednoduché.  Podle výměru městské rady z 24. února 1927 k žádosti Vacuum Oil Company o výstavbu benzinové stanice před domem čp.131/I na Masarykově náměstí: musela firma zřídit jako podmínku elektrické hodiny na stojanu, osvětlené celou noc. Měla to být kompenzace za porušení vzhledu náměstí. 2. dubna 1927 firma Vacuum Oil Company ohlásila, že hodiny zřídí Josef Kučera z čp.131/I, jinak nelze podmínce vyhovět. 6. dubna 1927 městská rada rozhodla, že trvá na svém požadavku. Jenže pak se město dostalo pod kritiku, že neměří všem stejně.  Už 17. července 1925 požádala o koncesi na benzinovou čerpací stanici firma Nafta, s.r.o. pro J. Draského a 27. července 1925 i Josef Kučera, 29. července 1925 projednala městská rada obě žádosti a žádost firmy Nafta schválila (ovšem s podmínkou výstavby benzinového čerpadla na jiném místě), žádost Josefa Kučery zamítla. Rudolf Smysl na dubnové schůzi zastupitelstva v roce 1927 navrhl, ať elektrické hodiny zřídí obec a oběma firmám (Nafta i Vacuum Oil Company) se předloží účet a anuita s tím, že podobné podmínky by platily i pro další případné žadatele. Návrh Rudolfa Smysla pak schválen.[24] 27. července 1927 městská rada rozhodla, že žádosti o povolení k výstavbě benzinových stanic se vyřídí, až bude rozhodnuto o žádosti pana Burdy (majitel čp.132/I).[25] V říjnu 1927 pak radní už postupovali vstřícněji. Usneseno nečinit námitek proti výstavbě čerpací benzinové stanice na Masarykově náměstí, pokud nebudou shledány závady při komisionelním řízení, a firmě Vaccum Oil Company se mělo vydat povolení k výstavbě čerpací stanice před domem čp.131/I.[26] V dubnu 1928 pak městská rada vydala užívací povolení firmě Vaccum Oil Company na čerpací stanici před domem čp.131/I. Zároveň ale rada nepovolila výstavbu čerpací benzinové stanice bratří Zikmundových před domem čp.5/I a firmě Alois Brey před domem čp.2/I, protože už nelze na Masarykově náměstí z estetických důvodů povolovat další podobné stavby.[27] Jenže 14. května 1928 městská rada vydala stavební povolení na další čerpací stanici, a to před domem čp.4/I. Žadatelem byla firma bratři Zikmundové.[28] V dubnu 1929 pak městskou radou vydáno stavební povolení na pokládku elektrického kabelu pro zvonek od domu čp.8/I k benzinové stanici firmy bratří Zikmundových.[29] V březnu 1929 radní firmě Vacuum Oil Company povolili zřídit u její čerpací stanice elektrokompresor.[30] V únoru 1933 rozhodla městská rada, že firmě J. Kučera se dá povolení k umístění vzduchové pumpy k čerpací stanici před domem čp.131/I.[31] Šlo o jednoduché stojany umístěné na okraji vozovky. V 2. polovině 20. století byly, v souvislosti se zmasověním automobilismu, rušeny.

Za první republiky také náměstí sloužilo jako přirozený dopravní uzel autobusové dopravy. Před hotelem Český dvůr (čp.2/I) se nacházela zastávka linky Praha-Plzeň, od 1. července 1931 na ní jezdily dva spoje provozované Československými drahami denně, později i další.[32] Architektonicky se ale zastávky nijak na tváři náměstí neprojevily, šlo maximálně o dočasné plechové stojany.

Před dnes již zbořeným domem čp.151/I na jihozápadním rohu náměstí stála až do roku 1928 městská mostní váha. Proti jejímu fungování vznášeny opakované stížnosti, protože její okolí znečišťováno dobytkem a popadanými zemědělskými plodinami s nákladních automobilů. Rovněž zatáčení a najíždění na váhu nebylo bez problémů a rušilo to městské úředníky, kteří pracovali v domě čp.151/I. Váha proto přesunuta do Jiráskovy ulice, před obecní dvůr čp.32/III na Plzeňském předměstí (viz podkapitola „kostel sv. Trojice a okolí“).[33] V září 1927 městskou radou uloženo městské technické kanceláři, aby předložila brzy návrh na přestěhování obecní váhy ke špitálu.[34] V polovině října 1927 pak městská rada určila, že obecnímu zastupitelstvu se doporučí vydat stavební povolení na obecní váhu.[35] V prosinci 1927 rovněž schválilo obecní zastupitelstvo vzetí výpůjčky 5 339 908 Kč z obecního lesního rezervního fondu na mimořádný rozpočet na rok 1927. Mezi investicemi zařazenými do mimořádného rozpočtu na rok 1927, které se teprve měly začít realizovat, se uvádí i přesun váhy za 8000 Kč (celá částka měla být pokryta výše uvedenou půjčkou).[36]

Na jaře 1962 na náměstí instalovaly rokycanské průmyslové podniky stojany s vitrínami, v nichž byly vystaveny fotografie nejlepších zaměstnanců.[37] Před domem čp.83-84/I na severní straně náměstí (městská knihovna, dříve Rokycanův dům osvěty) stávaly v 70. - 80. letech 20. století na okraji chodníku telefonní budky, dřevěné stavby na čtvercovém půdorysu.[38] Odstraněny byly v 90. letech 20. století v souvislosti s rapidní proměnou kvality telefonních služeb a infrastruktury.

V roce 2005 nechalo město také na náměstí instalovat za 75 000 Kč několik rovněž historizujících litinových odpadkových košů, v podobném slohu jako lampy.[39] Jejich pořízení původně plánováno na rok 2006. Město ale rozhodlo změnit rozpočet a ještě během roku 2005 je zakoupit (patrně v souvislosti s oslavami 60. výročí osvobození).[40] V celém městě instalováno těchto košů 35.  Cena jednoho vyčíslena na 5000 Kč. Už po pár měsících ale muselo město řešit opakované ničení těchto košů, zejména projíždějícími nebo couvajícími automobily (10 košů z 35 bylo poničených). Řešení pak nalezeno v náhradě litinové nohy koše ocelí.[41]

 

 

4.3. Veřejná zeleň na Masarykově náměstí

Masarykovo náměstí bylo ještě na počátku 20. století naprosto bez zeleně. Pouze kout mezi děkanským kostelem a domem čp.135/I oživoval malý trávník s keři.  Byl zřízen roku 1882 jako veřejný „libosad“.[42] Postupně ale upadal, až byl roku 1895 vykácen. Držel prý vlhkost.[43] Roku 1913 při novém dláždění chodníku podél jižní strany náměstí tam umístěny nové kandelábry a některé z nich osazeny květinovými koši.[44] Roku 1928 byl založen parčík okolo kašny (viz výše), sestávající z pár keřů, zastřihávaných do podoby živého plotu, a trávníku. Projekt těchto úprav vypracoval zahradní architekt Vaněk z Chrudimi.[45]  V březnu 1930 městská rada schválila návrh městského zahradníka nahradit vyhynulé kulovité javory na Masarykově náměstí novými.[46] Na příští schůzi v březnu 1930 ale rada rozhodla na návrh R. Šlesingera, že se opatří dobrozdání, jestli je vhodné doplňovat zašlé javory na náměstí opět javory, nebo jinými stromy.[47] Obecní okrašlovací komise v červnu 1932 rozhodla, že javorové stromořadí na Masarykově náměstí, kterému se nedaří, bude nahrazeno na podzim 1932 kulovitými akáty.[48]

Na severní straně rynku vysázeny roku 1921 červené plnokvěté hlohy.[49] Viz například pohlednici z 50. let. Doloženy jsou také na fotografii cca z roku 1946.[50] Do roku 1989 tyto hlohy zmizely. Na pohlednici z počátku 70. let 20. století již na severní straně náměstí nebyly. O něco déle vydrželo několik stromů před domy čp.93/I, čp.94/I a čp.95/I (japonská třešeň – sakura) na východní straně náměstí. V roce 2012 byly pokáceny dva poslední z nich (starší sakury, stojící na východním konci náměstí, u domů čp.93/I a čp.94/I).[51] Mezitím ale za socialismu na severní straně náměstí vzniklo několik polí ozdobných keřů v obdélníkovém poli, popřípadě keřů zasazených v obřích betonových vázách. Okolo výše uvedeného pomníku rudoarmějce byly rovněž vysázeny keře s parkovou úpravou.[52]  V roce 1954 upozorňuje MNV, že na náměstí uhynuly některé stromy a bude nutno provést náhradní výsadbu.[53] V lednu 1956 ale ještě stromy na místě vysazené nejsou.[54] Na jaře 1962 zřízeny na náměstí růžové záhony.[55] Podle jiného pramene se v tomto období připomíná zřízení dvou betonových mís s květinami před budovou radnice.[56] Do 30. června 1963 se město zavazuje zřídit na náměstí ještě jeden záhon růží.[57] Během roku 1977 provedly Technické služby na náměstí úpravu květinových záhonů.[58] Na jaře 1984 Technické služby ovšem zrušily trávníkové pásy na severní straně náměstí. Zeleň tu totiž byla trvale pošlapávána. Pruh záhonu vyasfaltován a místo něj slíbeno, že budou instalovány okrasné mísy. V dubnu 1984 už instalace mobilní zeleně probíhá.[59] Zajímavý byl přesun vzrostlého stříbrného smrku z prostoru u lázní, kde právě začínala stavba nového mostu, provedený roku 1989.[60] Smrk se přes počáteční obtíže ujal a 15 let dalších let stál před domem čp.80/I. Je zachycen například na pohlednici z poloviny 90. let, na které je taky vidět dožívající skupina sakur na východním konci náměstí.

Po celá 90. léta ale veřejná zeleň na Masarykově náměstí postrádala jednotící urbanistický koncept. Zeleň je totiž na historických náměstích novotvarem, který často znejasňuje prostorové a pohledové vazby náměstí a ruší jeho původní charakter rušného městského rynku. Zejména keře před domem čp.87/I nebo 85/I už počátkem 21. století o hodně přerostly únosnou mez. V roce 1990 město plánuje „ozelenění“ Masarykova náměstí“, což ale nebylo realizováno.[61] Podobnou možnost nevylučuje ani územní plán města z roku 2000.[62] Řešení veřejné zeleně na obou historických náměstích zahrnovala i studie od ing. arch. Soukupa z roku 1996, kterou odsouhlasilo vedení města.[63] Naplnění této komplexní studie ale nebylo možné kvůli nedostatku peněz. V roce 2005 proto pracovníci městského úřadu zpracovali redukovanou, kompromisní variantu, která umožňovala okamžité řešení aspoň veřejné zeleně. Finanční náklady se měly podstatně snížit, protože tato varianta zčásti využívala již existující záhonové plochy v severní části rynku.[64] V dubnu 2005 vzalo chystané změny veřejné zeleně na náměstí na vědomí městské zastupitelstvo.[65]

Ještě na podzim 2005 pak město, po konzultaci s odborníky, přikročilo k radikální obměně zeleně na hlavním náměstí. Dosavadní ostrůvky keřů podél severní strany náměstí už počátkem listopadu 2005 neexistovaly, byly odstraněny.[66]  31. října 2005 začalo porážení původních jehličnanů (borovic i tújí).[67] Kácení zajistila firma HD STROM.[68] 4. listopadu 2005 již stará zeleň byla odstraněna.[69]  8. prosince 2005 započala firma HUML z Rakové s náhradní výsadbou.[70] Okolo 10. prosince 2005 už na náměstí provedena nová výsadba. Zhruba ve stejných místech, kde do té doby byly záhony s keřovitou vegetací, vysazeny nové listnaté stromy, ve skupině po třech, na obou stranách od kašny. U kašny samotné vysazeny čtyři stejné stromky, symetricky situované do čtverce, při rozích kašny.[71] Šlo tedy celkem o 10 stromů, konkrétně o okrasné višně chloupkaté (maximální vzrůst tohoto druhu stromu měl být 10 metrů[72]). Na dvou podlouhlých záhonech krom toho předpokládána výsadba červeně kvetoucích mandloní nízkých s předpokládanou výškou 1,5 metru. Spodní patra vegetace měl doplnit nižší porost, kvetoucí keře a nejníže po zemi se pnoucí brsleny Fortunovy  (dva druhy[73]) a třezalky kalíškaté.[74] Uvádí se též tlustoblizník.[75] Okolo 17. prosince 2005 se ještě pracuje na nových stromových záhonech. Jejich okolí předlažďováno za použití původních žulových kostek. Zachován zatím zůstal jen stříbrný smrk před domem čp.80/I.[76] V prosinci 2005 pak přišla řada i na tento smrk, který byl pokácen a v následujících týdnech posloužil jako vánoční strom, umístěný před kašnou. Teprve v lednu 2006 definitivně opustil náměstí.

6. září 2006 nainstalovány na hlavní stožáry veřejného osvětlení na Masarykově náměstí zkušebně speciální nádoby na květiny, s červenými muškáty. Město chtělo v případě pozitivních zkušeností zavěsit na jaře 2007 podobné květináče i na sloupy podél okrajů náměstí. Nádoby byly vybaveny zvláštním rezervoárem na vodu tak, aby nebylo nutné příliš často provádět jejich zálivku. Květináče byly zároveň tepelně izolovány. Dodávka košů se ale oproti plánu dlouho protahovala. Montáž květinových košů provedla firma HD STROM z Rakové.[77] Šlo o výrobek francouzské firmy FLORAVIL. Město to zatím považovalo za zkušební instalaci s tím, že pokud se novinka osvědčí, měly být koše s muškáty osazeny následující jaro i na další stožáry veřejného osvětlení.[78]

 

 

 

4.4. Dlažba na Masarykově náměstí

Ve středověku asi Masarykovo náměstí pokrývala ušlapaná hlína, kterou možná na některých místech zpevňovala prkna nebo vtlučené kameny. Za purkmistra Ferdinanda Šimona Heyrovského (purkmistrem byl v letech 1798-1838) byla prý tato dlažba o něco vylepšena. Až roku 1852 nechal purkmistr František Mudra (v čele radnice stál 1850-1860) vydláždit jízdní pruh na jižní straně rynku kamennými kostkami a zbytek náměstí takzvanými „kočičími hlavami“ (nepravidelnými valouny) nákladem asi 6000 zlatých.[79] Šlo o součást širší investiční akce, kterou město podniklo v roce 1852 za purkmistra Františka Mudry. Poté, co část města (hlavně náměstí) byla vydlážděna už v roce 1836, se v tomto roce provedlo nové vydláždění a zřízení chodníků a to i v některých hlavních ulicích. Tato akce přišla na 6000 zlatých. Náklady se tak netýkaly jen dnešního Masarykova náměstí, jak uvádí K. Hofman.[80] V roce 1883 zřízen před radnicí dlážděný chodník.[81] V roce 1895 se dlažba objevila i v prostoru mezi kostelem a domem čp.135/I, kde dosud byl trávník a keře.[82]

Na jižní straně náměstí, tedy na průtahu silnice Praha-Plzeň byla stále dlažba z nepravidelných křemencových kostek z konce 19. století. Ve 20. letech 20. století byla narušena při pokládce vodovodu.[83] Už v červnu 1920 apeluje na zastupitele Marie Kadeřábková, že je nutno opravit dlažbu na náměstí porušenou při výstavbě vodovodu.[84] To patrně ale nešlo ještě o hlavní vlnu prací spojených se zaváděním vodovodní sítě. Dle plánu z roku 1921 plánováno provést na náměstí stejně jako v dalších ulicích centrálního města pokládku vodovodního potrubí v roce 1924.[85] V prosinci 1928, při jednání o rozpočtu obce na rok 1929, městská rada rozhodla podat ihned žádost na silniční fond na novou dlažbu silnice na Masarykově náměstí, za Plzeňskou branou a u stodol na Pražské silnici.[86] V listopadu 1929 městská rada deklaruje, že obec poskytne 25 000 Kč na vydláždění erární silnice na obou výjezdech z města, bude usilovat i o subvenci na vydláždění Masarykova náměstí.[87] Když ale v únoru 1930 jednáno o obecním rozpočtu na rok 1930, rozhodla městská rada, že položka 200 000 Kč na dlažbu Masarykova náměstí se ruší, protože náměstí se letos dláždit nebude.[88]  Při jednání o návrhu obecního rozpočtu na rok 1931 v listopadu 1930 se městská rada usnesla vyzvat městskou technickou komisi podat zprávu o nutnosti zřízení kanálu na náměstí podél spořitelny (čp.83-84/I).[89] V lednu 1931 pak obecní správní komisí na vědomí vzata zpráva městské technické kanceláře, že kanál na severní straně Masarykova náměstí bude možno vybudovat, až bude mít obec regulační a kanalizační plán.[90]

V říjnu 1931 městskou radou usneseno zadat některé dlaždičské práce ve městě V. Killiesovi z Plzně. Dle finančních možností se měl mimo jiné zřídit mozaikový chodník od domu čp.93/I k čp.95/I. Dodávka materiálu zadána firmě Poppy a spol.[91] 1. prosince 1931 radní schválili návrh městské technické kanceláře na zřízení chodníku od hlavního vchodu do děkanského kostela ke vchodu na kůr za cca 2000 Kč. Mělo se to uhradit z mimořádného rozpočtu.[92] Rozhodnutím městské rady z poloviny září 1932 městské technické kanceláři uloženo předložit návrh úpravy dlažby Masarykova náměstí, vydehtováním nebo jiným způsobem.[93] Usnesením městské rady z listopadu 1932 má na návrh J. Alferiho městská technická kancelář zvážit úpravu Masarykova náměstí tak, aby dosavadní oblázková dlažba po vyrovnání terénu byla zalita v asfaltu.[94] Dle rozhodnutí městské rady z prosince 1932 po předložení zprávy městské technické kanceláře o asfaltování Masarykova náměstí má na návrh J. Alferiho kancelář vypracovat projekt úpravy Masarykova náměstí v jeho severní polovině a do rozpočtu na rok 1933 se na to zařadí 200 000 Kč.[95] V lednu 1933 prezentovala levicová opozice na schůzi obecního zastupitelstva návrh programu boje s nezaměstnaností. Mimo jiné se doporučuje provést úpravu Masarykova náměstí.[96] Obecní komise okrašlovací a komunikační v únoru 1933 vyslovila souhlas s úpravou Masarykova náměstí v severní části mimo vozovku státní silnice v roce 1933.[97]  V polovině března 1933 obecní okrašlovací a komunikační komisí usneseno doporučit městské radě přikročit brzy k úpravě Masarykova náměstí. Vyslechnuty připomínky automobilistů. Komise upozornila na nutný souhlas státní stavební správy kvůli částečné přeložce průtahu státní silnice náměstí.[98]

28. dubna 1933 schválilo obecní zastupitelstvo uzavření půjčky 1 500 000 Kč od Ústřední banky českých spořitelen na úhradu některých investic v obecním rozpočtu na rok 1933. Šlo mimo jiné o 70 000 Kč na dlažbu Masarykova náměstí, přičemž mělo jít o 30 % potřebných financí.[99] 10. dubna 1933 to obecnímu zastupitelstvu doporučeno městskou radou.[100] Dle rozhodnutí městské rady z konce dubna 1933, která bylo přijaté na návrh J. Alferiho, se mělo vypsat ofertní řízení na úpravu Masarykova náměstí s odhadovanými náklady cca 80 000 Kč. Se státní silniční správou se mělo dohodnout rozšíření chodníku na jižní straně náměstí.[101] V červenci 1933 se rada usnáší, že před rozhodnutím o nabídkách na úpravu Masarykova náměstí bude požádáno o dobrozdání od přednosty městského stavebního úřadu v Plzni.[102] Městská rada v srpnu 1933 uvádí, že s ministerstvem vnitra se projedná použití podílu 400 000 Kč na dlažbu průtahu státní silnice, bude-li povolen příspěvek ze státního silničního fondu, na asfaltování Masarykova náměstí. Také se mělo vyřídit použití příspěvku na výstavbu vodojemu na jiné účely.[103] V srpnu 1933 na vědomí vzata zpráva o intervenci u ministerstva vnitra v otázce změny použití půjčky práce ve výši 560 000 Kč na stavbu vodojemu a 400 000 Kč na dlažbu průtahu státní silnice na Masarykově náměstí a eventuálně i 400 000 Kč na regulaci Padrťského potoka na jiné účely. Oznámen zároveň výnos zemského úřadu o přidělení 400 000 Kč na dlažbu průtahu státní silnice na Masarykově náměstí.[104]

Na návrh J. Alferiho městská rada 17. srpna 1933 zadává řediteli Čechurovi za 4500 Kč vyhotovení projektu úpravy Masarykova náměstí.[105] V polovině září 1933 ale městskou radou na vědomí vzato, že městská technická kancelář nezadala ještě úpravu Masarykova náměstí dle usnesení městské rady ze 17. srpna 1933. Nově usneseno, aby kancelář vyzvala oferenty k dodání nových nabídek na úpravu pouze té části náměstí, která je vydlážděna oblázky, vozovka státní silnice se zatím v některých místech vyrovná.[106] Na schůzi městské rady a obecní finanční komise 29. září 1933 oznámen výsledek ofertního řízení na úpravu Masarykova náměstí. Rozhodnutí o zadání prací ovšem odloženo do vyhotovení finančního plánu, jakým způsobem bude použita půjčka od Sporobanky.[107] V listopadu 1933 městské radě oznámen výnos ministerstva vnitra o přesunu přídělu půjčky práce 960 000 Kč, mimo jiné i na dlažbu státní silnice na Masarykově náměstí. Uloženo prezídiu městské rady projednat po technické a finanční stránce použití přídělů s tím, že u zemského úřadu bude intervenováno v otázce příspěvku ze silničního fondu na dlažbu státní silnice na Masarykově náměstí.[108] 20. listopadu 1933 pak o využití přídělu z půjčky práce rozhodovalo prezídium městské rady.  Usneseno z dostupných peněz realizovat pouze výstavbu nového mostu přes Padrťský potok za 180 000 Kč a dlažbu ulic od Plzeňské brány k Padrťskému potoku za 380 000 Kč, eventuálně i předlažbu Masarykova náměstí za 100 000 Kč.[109] 30. dubna 1935 otevřeny nabídky dle ofertního řízení na vydláždění průtahu státní silnice přes Masarykovo náměstí. Téhož dne zastupitelstvo města schválilo podmínky státu pro přidělení nezbytné dotace.[110] 2. srpna 1934 Ministerstvo financí a Ministerstvo veřejných prací povolilo předlažbu v délce 252 metrů.[111] Ale s několika podmínkami Subvence povolena ve výši 80 % nákladů (maximálně ale 168 000 Kč). Subvencovaný pruh dlažby měl mít 6,3 metrů na šířku s tím, že vše navíc a chodníky uhradí obec.[112]

13. srpna 1935 akce zadána firmě František Klekner (mistr dlaždičský z Rokycan) a firmě ing. Oldřich Smrčka (dodávka dlažebních kostek). Pak došlo k  průtahům v dodávkách kamene – stavba proto odložena na rok 1936. 3. dubna 1936 se pak akce rozběhla (provoz mezitím zčásti převeden do Jiráskovy ulice), 19. května 1936 dokončena, kolaudováno 18. prosince 1936. Vozovka přitom rozšířena o 1,2 metrů směrem do náměstí. Akce vyšla na 219 710,60 Kč, z toho stát poskytl část formou dotace ze silničního fondu.[113] Podle městské kroniky byly náklady na předlažbu 204 561 Kč a akce proběhla mezi 7. - 30. dubnem 1936.[114]  V dubnu 1936 se na schůzi obecního zastupitelstva Josef Tyrpekl dotazuje, odkud se na dlažbu náměstí vozí štěrk.[115] Po předlažbě silničního průtahu na jižní straně náměstí opraveny i chodníky. 2. dubna 1936 rozhodla městská rada pokácet stromy na jižní straně Masarykova náměstí - byly poškozené a při budování nového chodníku by je bylo nutno vyzvednout do vyšší úrovně nového chodníku.[116] V roce 1936 pak provedena předlažba severní části Masarykova náměstí. Předlážděny i chodníky.[117] V roce 1936 jedná obec o použití nevyčerpaných 250 000 Kč z původní půjčky od Ústřední banky československých spořitelen na výstavbu železobetonového mostu přes Padrťský potok na úhradu jiných investic. 28. května 1936 při té příležitosti městská rada doporučila provést předlažbu státní silnice od domu čp.93/I k čp.95/I a před domem čp.158/I lepšími kostkami vybranými ze staré dlažby a z těchto starých kostek vydláždit taky pruh 5 metrů široký na severní straně Masarykova náměstí podél chodníku od domu čp.79/I k domu čp.87/I, který se měl rozšířit, přičemž odhadované náklady byly 10 000 Kč. V debatě na schůzi obecního zastupitelstva sice Rudolf Šlesinger navrhoval, že zbytek financí by se měl raději použít na vyasfaltování střední části Masarykova náměstí místo na úpravy podružných ulic, kde je navíc zachovalá starší dlažba, ale Josef  Selement reaguje s tím, že při asfaltování by se zaměstnalo jen málo lidí a byly by vysoké náklady za materiál.[118] Na další schůzi v červnu 1936 pak ještě obecní zastupitelstvo řešilo půjčku 400 000 Kč na úhradu investic za rok 1936 schválenou na předchozí schůzi obecního zastupitelstva.  Poté, co věc městská rada 22. června 1936 projednala, bylo konstatováno, že výdlažba Masarykova náměstí si vyžádá dle odhadu městské technické kanceláře 125 200 Kč, přičemž výpůjčka z fondu městských železáren měla pokrýt 76 200 Kč a úspora z úvěru na výstavbu nového mostu 10 000 Kč. Doporučen proto přesun dalších 40 000 Kč původně určených na úpravu ulic na Rašínově.[119] V březnu 1937 jedná vedení města o použití přídělu 960 000 Kč z půjčky práce na některé investice.  Ministerstvo vnitra totiž 13. listopadu 1936 povolilo městu Rokycany 560 000 Kč v 2. etapě a 400 000 Kč v 3. etapě půjčky práce.  Navržené využití počítalo mimo jiné na dlažbu průtahu státní silnice se 100 000 Kč, přičemž průtah státní silnice skrz Masarykovo náměstí prý vydlážděn už v roce 1936.[120] Jednalo se tak asi spíš o zpětnou úhradu této investice. Podle K. Hofmana ještě za 2. světové války na většině plochy náměstí (tedy převážně v severní polovině) stále existovaly kočičí hlavy.[121]

Na rok 1969 plánovala obec rekonstrukci chodníku podél severní strany náměstí. Nákladem 40 000 Kčs ji měl provést komunální podnik Vnější úprava města. V roce 1970 pak měla pokračovat rekonstrukcí chodníku na jižní straně (od domu čp.10/I směrem k východu). Zde se odhadovaly náklady na 60 000 Kčs.[122] Jak ale přiznávají materiály MěstNV z dubna 1970, výstavba chodníku na náměstí nebyla v roce 1969 splněna a akce přesunuta na následující rok. Důvodem bylo neprovedení nezbytné rekonstrukce plynového potrubí pod chodníkem.[123] V září 1969 už aktualizovaný harmonogram mluví o rekonstrukci chodníku na severní straně náměstí až v roce 1970. Mělo jít o plochu 300 čtverečních metrů a náklady odhadovány na 51 000 Kčs.[124] Dle údaje z prosince 1969 byla akce součástí závazku občanského výboru č. 1 k 25. výročí osvobození. Podle návrhu prováděcího plánu MěstNV na rok 1970 (z prosince 1969) byla předpokládaná hodnota akce 51 000 Kčs.[125] Rozhodnutím rady MěstNV ze 17. února 1970 zařazena výstavba chodníku na tehdejším Náměstí Rudé armády do plánu Akce Z na rok 1970. K brigádnické výpomoci se zavázali členové občanského výboru č.1.[126] V dubnu 1970 se už uvádí, že práce na náměstí byly zahájeny.[127] V září 1970 se pak uvádí, že rekonstrukce chodníku dohotovena. Prováděly ji Technické služby. U chodníku uváděna suma 11 700 Kčs.[128]  V dubnu 1971 zmiňována u oprav chodníku na náměstí prováděných Technickými službami částka 22 900 Kčs.[129]

V letech 1971-1973 proběhlo v historickém jádru města rozsáhlé asfaltování komunikací. Asfaltový koberec pokryl i jižní polovinu Masarykova náměstí. Provedly to v roce 1972 Technické služby města.[130] Původně tato akce ovšem plánována už na rok 1970 (měl ji provést podnik Vnější úprava města).[131] Vyasfaltován dlouhý úsek chodníku od domu čp.10/I podél celé jižní strany náměstí až na Malé náměstí.[132] V únoru 1972 se mluví o tom, že během roku 1972 provedou Technické služby asfaltovou úpravu části náměstí.[133] V září 1972 se píše, že práce na úpravě dlažby na náměstí se postupně zahajují. Šlo o vyasfaltování odstavného pásu pro automobily.[134] V prosinci 1972 se už na odstavném pruhu na náměstí pracuje. Akce rozvržena na 2 roky.[135] V roce 1972 rovněž proveden nově chodník podél západní strany náměstí, kde položena dlažba z betonových desek (šlo o součást rekonstrukce celého úseku od křižovatky ulice Míru-Havlíčkova až do Srbovy ulice.[136]  Do plánu výstavby na rok 1973 zařazena úprava chodníku před Textilem, tedy domy čp.93/I. čp.94/I a čp.95/I. U této akce plánovány náklady 10 000 Kčs.[137] V září 1973 uváděno jako dokončené. Práce provedly Technické služby.[138] Zároveň v roce 1973 byla zřízena před Textilem i odstavná plocha pro parkování automobilů.[139] V severní části náměstí ponechána vějířová dlažba z žulových kostek.[140] Tento stav zachycuje například pohlednice z poloviny 80. let. Po roce 1989 byl, v souvislosti s vyhlášením pěší zóny na náměstí, asfaltový kryt opět redukován jen na jízdní pruh podél jižní strany rynku.

Chodníky, původně dlážděné, pokryl v 2. polovině 20. století také asfalt. Jen před radnicí se dochovala mozaiková dlažba z roku 1912 (odstraněná necitlivým způsobem byla až v polistopadovém období). Počátkem září 1989 se uvádí, že se ještě během zbytku roku má provést oprava chodníku na tomto náměstí.[141] Práce pak skutečně ještě do konce roku provedly Technické služby města.[142] Ještě v září – říjnu 1991 nechalo město poměrně bezkoncepčně a necitlivě nově položit asfaltový povrch chodníků na jižní straně Masarykova náměstí, před domy čp.3/I, čp.4/I a čp.5/I.[143] Již za pár let byl ale tento chodník opět rozkopán. Velkou změnu podoby chodníků (nejen) na Masarykově náměstí vyvolala totiž v polovině 90. let 20. století pokládka různých inženýrských sítí, zejména telekomunikačních. Tehdy došlo v souvislosti s pokládkou nových telefonních kabelů k celkové výměně chodníku na náměstí. Tehdy sem také pronikla dobově snad až příliš populární a nekriticky aplikovaná zámková dlažba z betonových prefabrikátů.  V listopadu – prosinci 1994 tak proběhla rekonstrukce chodníku na jižní straně náměstí, v úseku od Lidového domu k Malému náměstí. Byly tam pokládány rozvody telefonních kabelů. Po provedení výkopů chodník vydlážděn zámkovou dlažbou z betonových prefabrikátů. Práce prováděla firma V+V.[144] Na jaře 1995 pokračovaly výkopy na severní a východní straně náměstí. V dubnu se kopalo v prostoru před domy čp.96-97/I a odtud podél domů čp.95/I, čp.94/I, čp.93/I k Mariánskému sloupu a dále ke kostelu. Práce prováděla firma ISCOM, šlo opět o telefonní kabely.[145] Pak se výkopové práce přesunuly na severozápadní roh náměstí. V červenci 1995 se kope před domem čp.79/I  a dál směrem do Srbovy ulice.[146] Nakonec proveden nový chodník v úseku od radnice po jižní straně náměstí k domu čp.10/I. V květnu 1995 ještě práce na něm nezačaly, čekalo se na pokládku kabelů. Odhadované náklady činily 500 000 Kč.[147] V září 1995 městské zastupitelstvo na mimořádném zasedání rozhodlo použít 200 000 Kč z rozpočtového přebytku za rok 1995 na financování chodníku.[148] 

V roce 2003 se předpokládalo provedení nové dlažby na Masarykově náměstí nákladem 1 000 000 Kč a nová úprava plochy před Žďárem, s vydlážděním za 1 300 000 Kč.[149] Prostor před obchodním domem Žďár nakonec byl upraven roku 2004. Šlo o pruh mezi objektem Žďáru a komunikací na jeho jižní straně. Zde, naproti památkově chráněným domům čp.9/I a čp.10/I se od dokončení obchodního domu v roce 1990 rozkládal rozpačitý pruh veřejné zeleně osázený nízkými keři, které ovšem sloužily jako odkladiště odpadků, chodili sem močit opilci a kvůli povětrnostním vlivům docházelo k erozi celého pozemku. Ozdobné keře navíc do uličního prostoru v historickém jádru Rokycan nepatří a město proto správně rozhodlo celou lokalitu vyřešit jinak. Namísto bezcenné zeleně zřízena vydlážděná plocha, stupňovitě klesající od obchodního domu k ulici. Do této plochy vysázeno 6 vzrostlých listnatých stromů a instalovány sem lavičky. Prostor tak slouží jako veřejná pasáž a posezení. Na konci července 2004 práce ještě nezačaly. Již počátkem srpna 2004 ale byla rekonstrukce téměř dokončená.[150]

V polovině 90. let 20. století byla na náměstí provedena pokládka optických telefonních kabelů, což si vyžádalo výkopové práce prováděné po dobu několika měsíců po etapách. Koncem roku 1996 se ale město dostalo do sporu s investorem těchto prací SPT TELECOM. Telecom totiž narazil cca 20 cm pod zemí na technické kanály, které nebyly zakresleny v technické dokumentaci, a proto musel adaptovat původní projekt. Problémy nastaly i s vyváděním jednotlivých domovních přípojek. Ve sklepích domů na náměstí, včetně radnice, stavební firma narazila na velký nepořádek, protáhly se i práce ve vnitroblocích, kde pod trávníky narazili kopáči na zavážku stavební suti, skrz niž se těžko postupovalo.[151] Město zase kritizovalo, že výkopové práce neúměrně zhoršily stav chodníků v centru města. 26. listopadu 1996 kvůli tomu zaslal starosta Oldřich Kožíšek dopis vedení Telecomu.[152]

V roce 2006 proběhla na Masarykově náměstí komplexní výměna plynového potrubí spojená s náhradou některých domovních přípojek. 24. dubna 2006 požádala firma Západočeská plynárenská o vydání územního a stavebního povolení na stavbu „Rekonstrukce STL, NTL plynovodu + přípojek Rokycany, ul. Míru, Malé náměstí, náměstí T. G. Masaryka, Starobranská“. 25. července 2006 zahájil stavební odbor městského úřadu sloučené územní a stavební řízení.[153] Stavební povolení vydáno 6. září 2006.[154]  Práce zde zahájeny na podzim 2006. V průběhu akce došlo k rozkopání několika ploch na povrchu náměstí.[155] Práce zajišťovala firma Západočeská plynárenská.[156] Město kvůli tomu ohlásilo v úseku od domu čp.100/I na Malém náměstí, přes celé Masarykovo náměstí a dál ulicí Míru až ke Střelnici, přerušení dodávek plynu, s termínem od 18. září do 15. listopadu 2006. Práce přímo na místě prováděla firma STREICHER, s.r.o. ze Štěnovic.[157] 22. ledna 2007 zahájeno kolaudační řízení na rekonstrukci plynových rozvodů, na základě žádosti, kterou 20. prosince 2006 podala Západočeská plynárenská.[158] 6. března 2007 vydáno povolení k užívání stavby. Podmínkou bylo, že do konce května 2007 provede investor opravy některých úseků komunikace poškozených během pokládky plynového potrubí. Záruka na upravené povrchy byla dohodnuta v délce 60 měsíců ode dne předání. Úřad zároveň povolil změnu stavby (mírné korekce původního projektu, zejména tras plynovodu a přípojek) Oproti původnímu záměru realizovány nové přípojky pro domy čp.133/I a čp.121/I a nebyly realizovány přípojky pro domy čp.131/I, čp.129/I a čp.127/I.[159]

 

 

 

4.5. Dopravní režim na Masarykově náměstí

Masarykovým náměstí po staletí probíhal hlavní městský dopravní tah a silniční tepna celostátního významu. Právě tudy projížděly všechny povozy mířící z Prahy do Plzně a do Bavor. S tím, jak se původní formanská doprava měnila na automobilovou, nápor na historické náměstí vzrůstal. Už v červenci 1929 na obecním zastupitelstvu vystoupil J. Mirbauer (majitel domu čp.10/I) s tím, že spolek majitelů domů požádal, aby byla automobilová frekvence přes Rokycany byla převedena na Jiráskovu třídu.[160]

Od 1. srpna 1958 byl provoz na náměstí zjednosměrněn. Od nynějška už se tudy jezdilo jen ve směru Praha-Plzeň.[161] V červnu 1969 při projednávání výhledu dopravní infrastruktury v Rokycanech na plénu MěstNV doporučuje Hynek Biderman, aby na náměstí v budoucnu zůstala jen jednosměrná doprava.[162] 27. září 1976 pak tak tranzitní doprava opustila náměstí docela.[163] Občas ale tranzitní provoz znovu na náměstí převáděn (v době různých uzavírek objízdných tras). Například 16. března 1982 rada MěstNV vzala na vědomí, že bude povolen (na základě souhlasu KS SNB) jednosměrný průjezd náměstím ve směru od Prahy v důsledku oprav prováděných v Soukenické ulici a že od dubna do října 1982 bude přes náměstí povolen průjezd ve směru od Plzně (kvůli úpravě zatáčky u slévárny).[164]

Už 27. dubna 1966 se rada MěstNV usnesla vydat zákaz parkování na ploše náměstí pro nákladní auta.[165] V září 1969 zase Hynek Biderman na zasedání MěstNV navrhuje, aby byl nákladním autům vjezd na náměstí zcela zakázán.[166] Osobní vozy sem ovšem i v následujících letech na náměstí směly a zejména od 70. let se tak toto prostranství měnilo na jedno velké parkoviště (viz například pohlednice cca z let 1977-1978). V červenci 1971 schválilo plénum MěstNV záměr zřízení placeného parkoviště na náměstí. K zpoplatnění mělo dojít až po vybudování nehlídaného parkoviště V Havlíčkově ulici.[167] Již předtím o zřízení placeného stání rozhodla rada MěstNV svým usnesením č. 150 z roku 1971.[168] V roce 1972 investoval do zřízení parkoviště na náměstí Okresní národní výbor 50 000 Kčs.[169] Placená parkovací plocha nakonec zřízena odborem KHSO během roku 1973.[170] 29. května 1979 rada MěstNV projednala dopravní situaci na náměstí a pověřila předsedu MěstNV, aby s ONV projednal aspoň zákaz vjezdu nákladních aut a autobusů na náměstí.[171] Přesto po celá 80. léta bylo náměstí primárně využíváno jako parkoviště (byť jen pro osobní automobily). V listopadu 1983 Svaz invalidů kritizuje nedostatek laviček na náměstí, byl tam prý navíc jen jeden značený přechod (před budovou radnice).[172] Vedení národního výboru odpovědělo, že dokud bude náměstí sloužit coby záložní trasa dálkové silniční dopravy, není možné čekat zlepšení situace.[173]

To skončilo až roku 1990 vyhlášením pěší zóny. V červnu 1990 město testuje zákaz vjezdu automobilů na náměstí a pak pěší zóna vyhlášena definitivně.[174] Od té doby ovšem periodicky byla existence pěší zóny zpochybňována (v květnu 1990 uzavírku náměstí pro dopravu kritizuje pan Voříšek, protože v Rokycanech podle něj nejsou jiná adekvátní parkoviště[175]) či erodována prostřednictvím různých výjimek. Například autorka studie dopravy v centru města ing. Jana Machačová, navrhla v srpnu 1995 v jedné z variant předložených městu znovuotevření průjezdu Masarykovým náměstím. Návrh ovšem byl odmítnut.[176] V listopadu 2000 vzalo zastupitelstvo na vědomí petici občanů města proti záměru zřídit na náměstí opět parkoviště.[177] V roce 1997 sice bylo provedeno před radnicí podle projektu Ing. Petra Zítka vyznačení pěti parkovacích míst, ale ta byla určena pouze pro potřeby návštěvníků radnice, pro služební vozidla a pro tělesně postižené.[178] Dalších 8 parkovacích míst bylo před obchodním domem Žďár na západní straně náměstí. Ve východním koutě náměstí (před domy čp.93-95/I) se nalézalo 19 parkovacích míst. V listopadu 2004 městská rada projednala dokument vymezující přesně rozsah parkovacích práv na Masarykově náměstí.[179] V druhé polovině listopadu 2005 se na městském úřadu konalo jednání za účasti zástupců obce, městské i státní policie, kde se debatovalo o možných úpravách dopravního režimu v centru Rokycan. V připomínkách občanů se sice opět objevovaly návrhy na zpřístupnění Masarykova náměstí automobilové dopravě, nakonec se ale o takové možnosti nejednalo.[180]

Existence pěší zóny se zprvu nijak neprojevila na vnější tváři náměstí. Nové prvky parteru (lucerny, dlažba, kašna) se objevovaly až během následující dekády. Od samého počátku ale vyhlášení pěší zóny restituovalo Masarykovo náměstí jako prostor se společenskou funkcí hlavního městského tržiště a korza. V 90. letech připravovalo vedení města rekonstrukci Masarykova náměstí. Projekt vypracoval ing. arch. Soukup, ve spolupráci s architektem Riegrem (mj. autorem pietní úpravy Mariánského sloupu roku 1996). V listopadu 1995 městské zastupitelstvo odsouhlasilo, po zhlédnutí předběžných studií, další podrobnější zpracovávání projektu.[181] 19. listopadu 1996 se zastupitelstvo seznámilo s podrobnější verzí.[182] Ing. arch. Soukup zpracoval dvě základní varianty, které se lišily mírou zeleně v uličních prostorech. Studie zároveň řešila i Urbanovo náměstí coby širší okolí děkanského kostela.[183] Komplexní studie byla pak v prosinci 1996 vystavena pro veřejnost.[184] Předpokládala položení kvalitní dlažby, instalaci jednotně navržených prvků drobné architektury, srovnání chodníků a vozovky do jedné roviny apod. Upraveno mělo být i průčelí obchodního domu Žďár.[185] Plány nebyly dosud realizovány. Územní plán z roku 2000 však s rekonstrukcí povrchu náměstí počítal.[186]

Podle studie, přiložené v roce 2006 k materiálům pro jednání městské rady, měl být po provedení rekonstrukce plochy náměstí zřízen v centrální části rynku jakýsi ostrov určený výlučně pro pěší, zatímco po okrajích náměstí navržena komunikace pro limitovanou místní dopravu (zásobování, vozidla s povolením města apod.). Provoz na těchto komunikacích měl probíhat jednosměrně (ve směru hodinových ručiček). Podél jižní strany náměstí plánováno zřízení parkovacího pásu paralelně s chodníkem. Mělo zde být (od západu k východu) 2 parkovací místa pro invalidy, 18 běžných parkovacích míst, 7 míst pro parkování městského úřadu (před radnicí), 2 další parkovací místa pro invalidy a 8 běžných parkovacích míst. Tento parkovací pás podél jižní strany náměstí měl sahat od domu čp.7/I až k čp.131/I. Další parkování mělo být zřízeno před domy čp.93/I, čp.94/I a čp.95/I v severovýchodním koutu Masarykova náměstí (směrem od západu k východu: 2 parkovací místa pro invalidy, 13 běžných míst a 5 dalších míst). Všechna výše uvedená parkovací místa navržena jako příčně orientovaná. Na severní straně rynku navržen pás podélně situovaných parkovacích míst (celkem 13).[187] V květnu 2006 se rovněž rada města zabývala novou regulací pravidelných trhů konaných na ploše náměstí. Po provedení nové výsadby zeleně byly reorganizovány dosavadní plochy pro stánkový prodej. Celkem vytýčeno 92 prodejních míst tak, aby umožňovaly případný zásah hasičů, jakož i dopravní obsluhu.[188]

Koncem roku 2016 proběhla v západní části historického jádra města úprava dopravního režimu. Na Masarykově náměstí bylo před obchodním domem Žďár vytýčeno 38 míst pro placené parkování. Další parkovací místa už předtím existovala ve východní části náměstí. Naopak byla zrušena parkovací stání u kostela, u mariánského sloupu a před budovou radnice. Zakázán byl vjezd na Masarykovo náměstí od kostela, tedy od Urbanova náměstí. Uprostřed plochy Masarykova náměstí by mezi oběma parkovišti vymezen prostor výlučně pro pěší, který byl oddělen od okolí sloupky. Na ploše náměstí byly zároveň zřízeny zpomalovací prahy v dlažbě.[189]

 

 

 

5. Vývoj pojmenování Masarykova náměstí

Hlavní rokycanské náměstí vystřídalo v dějinách několik názvů. V době feudalismu se mu asi říkalo „velké náměstí“ nebo jen prostě „náměstí“ (popřípadě „rynek“), ale konkrétní uliční názvy tehdy v Rokycanech nebyly zavedeny.  Na identifikační skice k mapě stabilního katastru z poloviny 19. století je popsáno jednoduše jako Stadtplatz.[190] Na mapě z roku 1877 se uvádí jako Mariánské náměstí (též variantně krátce jako Marianské náměstí). Krátká ulice vybíhající z jeho jihozápadního rohu, podél domů čp.9/I a čp.10/I ke křižovatce s Palackého ulicí, se nazývala Komenského ulice (doloženo už na mapě z roku 1877, kde ovšem uváděna jako Komenského třída,[191] a též k roku 1892[192]). Dne 28. října 1918 bylo náměstí spontánně přejmenováno na Wilsonovo náměstí.[193] Když ale po prvních republikánských komunálních volbách město nově upravovalo názvy veřejných prostranství, dalo mu jméno Masarykovo náměstí. Tento název odsouhlasilo městské zastupitelstvo 29. prosince 1919.[194]  Bohuslav Horák, významný místní kulturní aktivista, ale se změnou názvu nesouhlasil. Nicméně starosta mu odpověděl, že prezident Masaryk „jest nám přece bližší a váženější nežli Wilson“.[195]

11. prosince 1939 uložil Okresní úřad rokycanské radnici, aby odstranila „nevhodné“ názvy veřejných prostranství. 3. září 1940 proto na schůzi obecního zastupitelstva Masarykovo náměstí přejmenováno na Velké náměstí.[196] Předtím změnu odsouhlasila již 4. července 1940 městská rada.[197] Od května 1945, respektive formálně usnesením městské rady z června 1945, byly v Rokycanech obnoveny předválečné uliční názvy, hlavní rynek se tedy opět stal Masarykovým náměstím. V červenci 1951 ale je komunistické vedení Rokycan přezvalo na Náměstí Rudé armády.[198] Změnu navrhla 15. května a 15. června 1951 rada MNV.[199] Dne 7. září 1953 na návrh městské rady byl připojen úsek před domy čp.9/I a čp.10/I, mezi Masarykovým náměstím a křižovatkou s Palackého ulicí, k ulici Míru.[200] Oba tyto domy dodnes formálně zůstávají evidovány do ulice Míru, byť v této studii jsou řazeny do popisu Masarykova náměstí.

Náměstí Rudé armády si ponechalo svůj název jen do konce komunistické vlády. Název připomínající prvního československého prezidenta se vrátil už 9. ledna 1990.[201] Na 21. plenárním zasedání národního výboru 20. února 1990 pak bylo oficiálně rozhodnuto přejmenovat prostor na Masarykovo náměstí.[202] Změny navrhla týž den na svém mimořádném zasedání rada MěstNV.[203]

 


[1] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 1, Rokycany 2000, s. 7.

[2] Rokycanské listy, č. 16, 15. 8. 1900.

[3] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 1, Rokycany 2000, s. 7-8.

[4] Viz fotografie z roku 1903 v kalendáři Rokycany v obrazech 2007, Hlučín 2006.

[5] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 1, Rokycany 2000, s. 7.

[6] Kronika města Rokycan 1918-1937, f. 35.

[7] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 1, Rokycany 2000, s. 7-8.

[8] Kronika města Rokycan 1918-37, f. 180.

[9] Kronika města Rokycan 1918-37, f. 178.

[10] 52. schůze obecního zastupitelstva, 24. 6. 1936.

[11] 53. schůze obecního zastupitelstva, 30. 9. 1936.

[12] 4. schůze pléna MNV, 26. 6. 1951.

[13] 5. zasedání MNV, 15. 7. 1955.

[14] Kronika města Rokycan 1954-57, f. 144.

[15] Kronika města Rokycan 1954-57, f. 160.

[16] Kronika města Rokycan 1954-57, f. 161.

[17] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 1, Rokycany 2000, s. 7-8.

[18] 13. plenární zasedání MěstNV, 27. 9. 1983.

[19] Usnesení zastupitelstva města z 18. 4. 2000, www.rokycany.cz.

[20] Usnesení zastupitelstva města z 3. 10. 2000, www.rokycany.cz.

[21] 4. plenární zasedání MěstNV, 22. 9. 1969.

[22] Kronika města Rokycan 1918-37, f. 72.

[23] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 1, Rokycany 2000, s. 62.

[24] 39. schůze obecního zastupitelstva, 8. 4. 1927.

[25] 7. schůze městské rady, 27. 7. 1927.

[26] 21. schůze městské rady, 14. 10. 1927.

[27] 65. schůze městské rady, 13. 4. 1928.

[28] 72. schůze městské rady, 14. 5. 1928.

[29] 131. schůze městské rady, 11. 4. 1929.

[30] 126. schůze městské rady, 12. 3. 1929.

[31] 117. schůze městské rady, 16. 2. 1933.

[32] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 1, Rokycany 2000, s. 5-6.

[33] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 1, Rokycany 2000, s. 34.

[34] 16. schůze městské rady, 22. 9. 1927.

[35] 21. schůze městské rady, 14. 10. 1927.

[36] 8. schůze obecního zastupitelstva, 9. 12. 1927.

[37] 3. plenární zasedání MěstNV, 14. 5. 1962.

[38] Proměny Rokycanska, Praha 1981, obrazová příloha č. 14.

[39] Rokycanské noviny, č.6-7, 20. 6. 2005, s. 1.

[40] Materiál pro jednání rady města, 30. 5. 2005, č. 2091.

[41] Rokycanský deník, 11. 1. 2006.

[42] Kronika města Rokycan 1836-1907, f. 142.

[43] Kronika města Rokycan 1836-1907, f. 255.

[44] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 1, Rokycany 2000, s. 6.

[45] Kronika města Rokycan 1918-37, f. 91.

[46] 186. schůze městské rady, 5. 3. 1930.

[47] 188. schůze městské rady, 19. 3. 1930.

[48] 5. schůze obecní okrašlovací komise, 6. 6. 1932.

[49] Kronika města Rokycan 1836-1907, f. 45.

[50] Zvou Vás Rokycany, Rokycany 1947 (?), s. 9.

[52] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, I., Rokycany 2000, s. 6.

[53] 3. zasedání MNV, 27. 8. 1954.

[54] 1. zasedání MNV, 9. 1. 1956.

[55] 3. plenární zasedání MěstNV, 14. 5. 1962.

[56] 2. plenární zasedání MěstNV, 1. 4. 1963.

[57] 1. plenární zasedání MěstNV, 18. 2. 1963.

[58] 8. plenární zasedání MěstNV, 12. 12. 1977.

[59] 17. plenární zasedání MěstNV, 24. 4. 1984.

[60] Hlas Rokycanska, č. 6, 8. 2. 1990, s. 1.

[61] Rokycansko, č. 25, 28. 6. 1990, s. 1.

[62] Havrda, T.: Územní plán města Rokycan, 2000; https://encyklopedierokycan.wz.cz/aglomeraceindex.htm

[63] Rokycanské noviny, č. 12, 20. 12. 2005, s. 3.

[64] Rokycanské noviny, č. 12, 20. 12. 2005, s. 3.

[65] Rokycanské noviny, č. 4, 20. 4. 2005, s. 2.

[66] Založeno na osobních zápiscích autora.

[67] Rokycanský deník, 26. 11. 2005.

[68] Rokycanský deník, 1. 11. 2005.

[69] Rokycanský deník, 4. 11. 2005.

[70] Rokycanský deník, 10. 12. 2005.

[71] Založeno na osobních zápiscích autora.

[72] Rokycanský deník, 1. 11. 2005.

[73] Rokycanský deník, 1. 11. 2005.

[74] Rokycanský deník, 4. 11. 2005; Rokycanský deník, 10. 12. 2005.

[75] Rokycanský deník, 1. 11. 2005.

[76] Založeno na osobních zápiscích autora.

[77] Rokycanský deník, 7. 9. 2006.

[78] Rokycanské noviny, č. 9, 20. 9. 2006, s. 2.

[79] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 1, Rokycany 2000, s. 6.

[80] Rokycanské listy, č. 16, 15. 8. 1900.

[81] Kronika města Rokycan 1836-1907, f. 142.

[82] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, I., Rokycany 2000, s. 6.

[83] Státní okresní archiv Rokycany, AMRO, kart.č. 124.

[84] 10. schůze obecního zastupitelstva, 25. 6. 1920.

[85] 22. schůze obecního zastupitelstva, 12. 7. 1921.

[86] 110. schůze městské rady, 5. 12. 1928.

[87] 168. schůze městské rady, 8. 11. 1929.

[88] 183. schůze městské rady, 24. 2. 1930.

[89] 229. rozpočtová schůze městské rady, 21. 11. 1930.

[90] 9. schůze obecní správní komise, 9. 1. 1931.

[91] 30. schůze městské rady, 8. 10. 1931.

[92] 42. schůze městské rady, 1. 12. 1931.

[93] 93. schůze městské rady, 15. 9. 1932.

[94] 105. schůze městské rady, 24. 11. 1932.

[95] 108. schůze městské rady, 9. 12. 1932.

[96] 20. schůze obecního zastupitelstva, 20. 1. 1933.

[97] Schůze obecní komise okrašlovací a komunikační, 13. 2. 1933.

[98] 29. schůze obecní okrašlovací a komunikační komise, 15. 3. 1933.

[99] 22. schůze obecního zastupitelstva, 28. 4. 1933.

[100] 125. schůze městské rady, 10. 4. 1933.

[101] 126. schůze městské rady, 20. 4. 1933.

[102] 136. schůze městské rady, 13. 7. 1933.

[103] 139. schůze městské rady, 10. 8. 1933.

[104] 141. schůze městské rady, 24. 8. 1933.

[105] 140. schůze městské rady, 17. 8. 1933.

[106] 144. schůze městské rady, 14. 9. 1933.

[107] 147. schůze městské rady a obecní finanční komise, 29. 9. 1933.

[108] 155. schůze městské rady, 16. 11. 1933.

[109] Schůze prezídia městské rady, 20. 11. 1933.

[110] 37. schůze obecního zastupitelstva, 30. 4. 1935.

[111] Státní okresní archiv Rokycany, AMRO, kart.č. 124.

[112] 37. schůze obecního zastupitelstva, 30. 4. 1935.

[113] Státní okresní archiv Rokycany, AMRO, kart.č. 124.

[114] Kronika města Rokycan 1918-37, f. 175.

[115] 50. schůze obecního zastupitelstva, 28. 4. 1936.

[116] Státní okresní archiv Rokycany, AMRO, kart.č. 124.

[117] Kronika města Rokycan 1918-37, f. 178.

[118] 51. schůze obecního zastupitelstva, 2. 6. 1936.

[119] 52. schůze obecního zastupitelstva, 24. 6. 1936.

[120] 56. schůze obecního zastupitelstva, 16. 3. 1937.

[121] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 1, Rokycany 2000, s. 6.

[122] 3. plenární zasedání MěstNV 24. 6. 1968; 1. plenární zasedání MěstNV, 24. 2. 1969.

[123] 2. plenární zasedání MěstNV, 20. 4. 1970.

[124] 4. plenární zasedání MěstNV, 22. 9. 1969.

[125] 6. plenární zasedání MěstNV, 15. 12. 1969.

[126] 1. plenární zasedání MěstNV, 23. 2. 1970.

[127] 2. plenární zasedání MěstNV, 20. 4. 1970.

[128] 4. plenární zasedání MěstNV, 7. 9. 1970.

[129] 2. plenární zasedání MěstNV, 19. 4. 1971.

[130] Kronika města Rokycan 1969-73, f. 99.

[131] 2. plenární zasedání MěstNV 16. 4. 1968.

[132] 7. plenární zasedání MěstNV, 12. 12. 1972.

[133] 1. plenární zasedání MěstNV, 28. 2. 1972.

[134] 5. plenární zasedání MěstNV, 12. 9. 1972.

[135] 7. plenární zasedání MěstNV, 12. 12. 1972.

[136] 7. plenární zasedání MěstNV, 12. 12. 1972.

[137] 1. plenární zasedání MěstNV, 27. 2. 1973.

[138] 4. plenární zasedání MěstNV, 10. 9. 1973.

[139] 2. plenární zasedání MěstNV, 8. 4. 1974.

[140] Minulostí Rokycanska, 1974, s. 59.

[141] 19. plenární zasedání MěstNV, 19. 9. 1989.

[142] 22. plenární zasedání MěstNV, 22. 5. 1990.

[143] Založeno na osobních zápiscích autora.

[144] Rokycanský deník, 22. 11. 1994, s. 9.

[145] Rokycanský deník, 5. 4. 1995, s. 9.

[146] Rokycanský deník, 24. 7. 1995, s. 9.

[147] Rokycanský deník, 19. 5. 1995, s. 10.

[148] Rokycanský deník, 21. 9. 1995, s. 9.

[149] Rokycanský deník, 31. 1. 2003.

[150] Rokycanský deník, 27. 7. 2004; Rokycanský deník, 7. 8. 2004.

[151] Rokycanský deník, 11. 12. 1996, s. 11.

[152] Rokycanský deník, 17. 12. 1996, s. 9.

[153] Rekonstrukce STL, NTL plynovodu + přípojek Rokycany, ul. Míru, Malé náměstí, náměstí T. G. Masaryka, Starobranská, www.rokycany.cz

[154] Rekonstrukce STL, NTL + přípojky Rokycany, ul. Míru, Malé náměstí, náměstí T. G. Masaryka, Starobranská, www.rokycany.cz

[155] Rokycanský deník, 3. 10. 2006.

[156] Rokycanský deník, 2. 8. 2006.

[157] Rokycanské noviny, č. 8, 20. 8. 2006, s. 6.

[158] Rekonstrukce STL, NTL + přípojky Rokycany, ul. Míru, Malé náměstí, náměstí T. G. Masaryka, Starobranská, www.rokycany.cz

[159] Město Rokycany VEŘEJNÁ VYHLÁŠKA – ROZHODNUTÍ, Rekonstrukce STL, NTL + přípojky Rokycany, ul. Míru, Malé náměstí, náměstí T. G. Masaryka, Starobranská, www.rokycany.cz

[160] 27. schůze obecního zastupitelstva, 19. 7. 1929.

[161] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 1, Rokycany 2000, s. 6.

[162] 3. plenární zasedání MěstNV, 16. 6. 1969.

[163] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 1, Rokycany 2000, s. 6.

[164] 5. plenární zasedání MěstNV, 27. 4. 1982.

[165] 3. plenární zasedání MěstNV, 27. 6. 1966.

[166] 4. plenární zasedání MěstNV, 22. 9. 1969.

[167] 3. plenární zasedání MěstNV, 5. 7. 1971.

[168] 5. plenární zasedání MěstNV, 22. 10. 1973.

[169] 2. plenární zasedání MěstNV, 16. 4. 1973.

[170] 5. plenární zasedání MěstNV, 22. 10. 1973.

[171] 17. plenární zasedání MěstNV, 26. 6. 1979.

[172] 14. plenární zasedání MěstNV, 1. 11. 1983.

[173] 15. plenární zasedání MěstNV, 13. 12. 1983.

[174] Rokycansko, č. 25, 28. 6. 1990, s. 1.

[175] 22. plenární zasedání MěstNV, 22. 5. 1990.

[176] Rokycanský deník, 5. 1. 1996, s. 9.

[177] Usnesení zastupitelstva města z 14. 11. 2000, www.rokycany.cz.

[178] Materiál pro jednání rady města, 20. 9. 2004, bod č. 2444, ID:3044.

[179] Materiál pro jednání rady města, 22. 11. 2004, č. 2444, ID: 3235.

[180] Rokycanský deník, 25. 11. 2005.

[181] Rokycanský deník, 11. 11. 1995, s. 9.

[182] Rokycanský deník, 18. 11. 1996, s. 11.

[183] Rokycanský deník, 29. 11. 1996, s. 13.

[184] Kronika města Rokycan 1996, f. 163.

[185] Rokycanský deník, 2. 12. 1996, s. 9.

[186] Havrda, T.: Územní plán města Rokycan, 2000; https://encyklopedierokycan.wz.cz/aglomeraceindex.htm

[187] Materiál pro jednání rady města, 24. dubna 2006.

[188] Materiál pro jednání rady města, 15. 5. 2006, č. 2412, ID:5126.

[191] Široký, R. -  Wasková, M.: Rokycany čp.33, Komenského ul., Archeologická studie pro stavbu školní tělocvičny, Plzeň 2006.

[192] Pek, B.: Poznámky k regulačním plánům města Rokycan, 1892.;  https://encyklopedierokycan.wz.cz/regulacniplan1892.htm

[193] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 1, Rokycany 2000, s. 3.

[194] Kronika města Rokycan 1918-1937, f. 14; 5. schůze obecního zastupitelstva, 29. 12. 1919.

[195] 5. schůze obecního zastupitelstva, 29. 12. 1919; Cironis, P.: Rokycanský uličník, Rokycany 2003, s. 80.

[196] Kronika města Rokycan 1938-47, f. 43; 16. schůze obecního zastupitelstva, 3. 9. 1940.

[197] Cironis, P.: Rokycanský uličník, Rokycany 2003, s. 91.

[198] Kronika města Rokycan 1947-51, f. 197.

[199] 4. schůze pléna MNV, 26. 6. 1951.

[200] Kronika města Rokycan 1951-54, f. 184.

[201] K vývoji pojmenování ulic v Rokycanech srovnej Cironis, P.: Rokycanský uličník, Rokycany 2003. též Rokycansko, 1992, č. 37, s. 6.

[202] Kronika města Rokycan 1990, f. 151.

[203] 21. plenární zasedání MěstNV, 20. 2. 1990.