https://encyklopedierokycan.wz.cz/popisekpredchozikapitola.jpg

https://encyklopedierokycan.wz.cz/zpetnahomepage.jpg

 

     D. Borek: verze 2026/05/10   

4. Technický vývoj Masarykova náměstí

Obsah

4. Technický vývoj Masarykova náměstí 1

4.1. Veřejné osvětlení na Masarykově náměstí 1

4.2. Další drobná architektura na Masarykově náměstí 1

4.3. Veřejná zeleň na Masarykově náměstí 2

4.4. Dlažba na Masarykově náměstí 2

4.5. Dopravní režim na Masarykově náměstí 4

5. Vývoj pojmenování Masarykova náměstí 5

 

 

4.1. Veřejné osvětlení na Masarykově náměstí

Specifickým typem technické architektury je veřejné osvětlení. Až do roku 1837 tonulo náměstí ve tmě. Toho roku nechali Rokycanští zřídit první veřejné osvětlení, sestávající z 13 petrolejových lamp, umístěných na dnešním Malém a Masarykově náměstí a v ulici Míru až k Plzeňské bráně. Možná právě na tuto investici odkazuje ve svém článku Josef Čejka, který vzpomínal, že purkmistr Ferdinand Šimon Heyrovský se zasloužil o zlepšení veřejného osvětlení.[1] Podle jiného pramene ale první osvětlení náměstí bylo instalováno už roku 1831. Původně vzniklo jen na náměstí, pak v tehdejší Pražské a Plzeňské ulici, celkem 13 lamp.[2]

Toto osvětlení vystřídal roku 1873 plyn z nové městské plynárny. Na elektrické osvětlení musely Rokycany čekat ještě téměř 50 let. Už roku 1885 bylo ale náměstí dočasně osvětleno elektrickými obloukovými lampami, na počest vojenských manévrů konaných v okolí Rokycan za účasti císaře Františka Josefa I. Podruhé zažilo náměstí dočasné elektrické osvětlení ve dnech 11. – 12. srpna 1888, při příležitosti hospodářsko-průmyslové výstavy.[3]

Na fotografii z roku 1903 a z prvních let 20. století je náměstí osvíceno řadou samostatně stojících kovových kandelábrů s lucernami umístěných v řadě jdoucí od východu k západu prostředkem rynku.[4] Do roku 1906 byly plynové lampy instalovány přímo na domech, od února onoho roku stálo na náměstí 17 samostatných luceren vyrobených v klabavských železárnách. Šlo o litinové kandelábry se znakem města s osvětlovací Grötzenovou technologií. Lampy umístěny ve dvou řadách po obou stranách náměstí.[5] Viz například pohlednice z doby před rokem 1918.

Elektřina dorazila do města po roce 1918. V listopadu 1918 začal ing. Kašpárek z Plzně, pověřený technickým prováděním elektrifikace města, instalovat na domy na náměstí konzoly pro nadzemní vedení proudu.[6] Roku 1926 vyrostly uprostřed náměstí dva vysoké stožáry s obloukovými lampami (viz například pohlednice z počátku 50. let). Dosavadní secesní lucerny z roku 1906 při okrajích rynku zůstaly ale na svém místě.[7] Na podzim 1936 při opravě náměstí byly svedeny elektrické rozvody do kabelů, pod zem. Akce vyšla na 160 000 Kč.[8] Ale včetně souběžně prováděných prací na Malém náměstí. Na jižní straně Masarykova náměstí tehdy zároveň byly zrušeny 4 plynové svítilny.[9]  O zadání kabelizace elektrické sítě na Masarykově a Wilsonově (dnešním Malém) náměstí do rozpočtu na rok 1937 rozhodlo zastupitelstvo v červnu 1936. Akci navrhla městská technická kancelář, podle níž elektrická síť z roku 1919 dosluhovala a konzoly byly poškozeny rzí. Na schůzích 28. května a 5. června 1936 městská rada doporučila ke schválení kabelizaci od domu čp.15/I k čp.17/II, od domu čp.126/I k čp.135/I a od domu čp.76/I k čp.88/I.  Městská rada zároveň doporučila zadat akci Škodovým závodům v Plzni. 4. června 1936 byla dohodnuta cena 160 000 Kč, včetně dodávky jednoho osvětlovacího stožáru na Masarykovo náměstí. Koncem června 1936 to schválilo obecní zastupitelstvo.[10] V září 1936 se uvádí, že kabelizace už probíhá.[11]

V roce 1951 se MNV zabývá plánem odstranit s náměstí zchátralé stožáry plynových lamp a zadal odvoz n. p. Sběrné suroviny.[12] Patrně šlo o likvidaci jen některých stožárů. V roce 1955 se v Rokycanech provádí další etapa kabelizace veřejného osvětlení, a to v úseku od domu čp.12/III (bývalé Guthovy železárny) na dnešním náměstí U Saské brány až k domu čp.126/I na Masarykově náměstí.[13] V listopadu 1956 nechalo město vyměnit staré lucerny za moderní betonové. Šlo o 7 nových kandelábrů z tenkostěnného betonu, umístěných na jižní straně náměstí. Vyrobeny byly v Holoubkově.[14] V lednu 1958 usazeny tyto kandelábry i na severní straně náměstí.[15] Ještě v lednu 1957 se ale dostavil problém, kandelábry nesvítily, popraskaly v nich totiž žárovky a náhradní nebyly na socialistickém trhu k sehnání.[16]

Velké stožáry uprostřed náměstí z roku 1926 tehdy zanikly a vrátily se na své místo až 17. února 1983 v podobně nevzhledných kovových stojanů (srovnej se snímky z r. 1908 a 1999).[17] Dle zpráv ze září 1983 už sice všechny tři stožáry jsou nainstalovány, včetně přípojky proudu, ale nebyly v provozu. Na trhu totiž chyběl potřebný typ žárovek.[18] Okolo roku 2000 je, stejně jako betonové lucerny na okrajích náměstí, nahradily historizující lampy (viz například pohlednice z přelomu 20. a 21. století). V dubnu 2000 provedlo město změnu rozpočtu, kdy snížilo kapitálové výdaje na rekonstrukci Knihovy ulice o 1 200 000 Kč a uvolněnou částku určilo na rekonstrukci osvětlení Masarykova náměstí.[19] V říjnu 2000 došlo k další úpravě rozpočtu, kdy město na tento účel přesunulo ještě 370 000 Kč.[20]

Dle zprávy ze září 1969 se v letech 1970–1971 měla v okolí náměstí provádět předělávka elektrických rozvodů na vyšší napětí.[21]

 

 

4.2. Další drobná architektura na Masarykově náměstí

Jen epizodně se na Masarykově náměstí objevily stojany soukromých čerpacích benzinových pump. 21. října 1925 povolila rada jejich zřízení před domy čp.131/I a čp.5/I.[22]  Před domem čp.131/I stála pumpa společnosti Vacuum Oil Company.[23] S jejím zřízením to nebylo jednoduché. Dne 24. února 1927 radní k žádosti Vacuum Oil Company o výstavbu benzinové stanice před čp.131/I na Masarykově náměstí sdělili, že firma musí zřídit jako podmínku elektrické hodiny na stojanu, osvětlené celou noc. Mělo jít o kompenzaci za porušení vzhledu náměstí. 2. dubna 1927 firma Vacuum Oil Company ohlásila, že hodiny zřídí Josef Kučera z čp.131/I, jinak nelze podmínce vyhovět. 6. dubna 1927 rada rozhodla, že trvá na svém požadavku. Jenže pak se město dostalo pod kritiku, že neměří všem stejně.  Už 17. července 1925 požádala o koncesi na benzinovou čerpací stanici firma Nafta, s. r. o. pro J. Draského a 27. července 1925 i Josef Kučera. 29. července 1925 projednala rada obě žádosti a žádost firmy Nafta schválila (ovšem s podmínkou výstavby benzinového čerpadla na jiném místě) a žádost Josefa Kučery zamítla. Rudolf Smysl na dubnové schůzi zastupitelstva v roce 1927 navrhl, ať elektrické hodiny zřídí obec a oběma firmám (Nafta i Vacuum Oil Company) předloží účet a anuitu s tím, že podobné podmínky by platily pro všechny další případné žadatele. Návrh Rudolfa Smysla pak byl schválen.[24]

Dne 27. července 1927 rada rozhodla, že žádosti o povolení k výstavbě benzinových pump se vyřídí, až bude rozhodnuto o žádosti pana Burdy (majitel čp.132/I).[25] V říjnu 1927 pak radní už postupovali vstřícněji. Nebudou prý činit námitek proti výstavbě čerpací benzinové stanice na Masarykově náměstí, pokud nebudou shledány závady při komisionelním řízení, a firmě Vaccum Oil Company se mělo vydat povolení k výstavbě pumpy před domem čp.131/I.[26] V dubnu 1928 radní vydali firmě Vaccum Oil Company užívací povolení na čerpací stanici před čp.131/I. Zároveň ale rada nepovolila výstavbu pumpy bratří Zikmundových před domem čp.5/I a firmě Alois Brey před domem čp.2/I, protože už nelze na Masarykově náměstí z estetických důvodů povolovat další podobné stavby.[27] Jenže 14. května 1928 městská rada vydala stavební povolení na další čerpací stanici, a to před domem čp.4/I. Žadatelem byla firma bratři Zikmundové.[28] V dubnu 1929 pak rada vydala povolení na pokládku elektrického kabelu pro zvonek od domu čp.8/I k benzinové stanici firmy bratří Zikmundových.[29] V březnu 1929 radní firmě Vacuum Oil Company povolili zřídit u její čerpací stanice elektrokompresor.[30] V únoru 1933 rozhodla rada, že firmě J. Kučera se dá povolení k umístění vzduchové pumpy k čerpací stanici před domem čp.131/I.[31] Šlo o jednoduché stojany umístěné na okraji vozovky. V 2. polovině 20. století byly, v souvislosti se zmasověním automobilismu, rušeny.

Za první republiky také náměstí sloužilo jako přirozený dopravní uzel autobusové dopravy. Před hotelem Český dvůr (čp.2/I) se nacházela zastávka linky Praha-Plzeň, od 1. července 1931 na ní jezdily dva spoje denně, provozované Československými drahami, později i další.[32] Architektonicky se zastávky nijak na tváři náměstí neprojevily, šlo maximálně o dočasné plechové stojany.

Před dnes již zbořeným domem čp.151/I v jihozápadním rohu náměstí (viz výše) stála až do roku 1928 městská mostní váha. Proti jejímu fungování byly vznášeny opakované stížnosti, protože její okolí bylo znečišťováno dobytkem a popadanými zemědělskými plodinami z nákladních aut. Rovněž zatáčení a najíždění na váhu nebylo bez problémů a rušilo to městské úředníky, kteří pracovali v domě čp.151/I. Váha se proto přesunula do Jiráskovy ulice, před obecní dvůr čp.32/III (viz podkapitola „kostel sv. Trojice a okolí“).[33] V září 1927 městská rada uložila městské technické kanceláři předložit brzy návrh na přestěhování obecní váhy ke špitálu.[34] V polovině října 1927 rada obecnímu zastupitelstvu doporučila vydat povolení na obecní váhu.[35] V prosinci 1927 rovněž schválilo zastupitelstvo vzetí výpůjčky 5 339 908 Kč z obecního lesního rezervního fondu na mimořádný rozpočet na rok 1927. Mezi investicemi do něj zařazenými, které se teprve měly začít realizovat, se uvádí i přesun váhy za 8000 Kč (celou částku měla pokrýt výše uvedená půjčka).[36]

Na jaře 1962 na náměstí instalovaly rokycanské průmyslové podniky stojany s vitrínami, v nichž byly vystaveny fotografie nejlepších zaměstnanců.[37] Před domem čp.83-84/I na severní straně náměstí (městská knihovna, dříve Rokycanův dům osvěty) stávaly v 70. – 80. letech 20. století na okraji chodníku telefonní budky, dřevěné stavby na čtvercovém půdorysu.[38] Zmizely v 90. letech 20. století v souvislosti s rapidní proměnou kvality telefonních služeb a infrastruktury.

V roce 2005 nechalo město na náměstí instalovat za 75 000 Kč několik historizujících litinových odpadkových košů, v podobném slohu jako lampy.[39] Jejich pořízení se původně plánovalo na rok 2006. Město ale rozhodlo změnit rozpočet a ještě během roku 2005 je zakoupit (patrně v souvislosti s oslavami 60. výročí osvobození).[40] V celém městě bylo instalováno těchto košů 35.  Cena jednoho činila 5000 Kč. Už po pár měsících ale muselo město řešit opakované ničení těchto košů, zejména projíždějícími nebo couvajícími automobily (10 košů z 35 bylo poškozených). Řešení pak bylo nalezeno v náhradě litinové nohy koše ocelí.[41]

 

 

4.3. Veřejná zeleň na Masarykově náměstí

Masarykovo náměstí bylo ještě na počátku 20. století naprosto bez zeleně. Pouze kout mezi děkanským kostelem a domem čp.135/I oživoval malý trávník s keři. Vznikl roku 1882 jako veřejný „libosad“.[42] Postupně ale upadal, až byl roku 1895 vykácen. Držel prý vlhkost.[43] Roku 1913 při novém dláždění chodníku u jižní strany náměstí tam byly umístěny nové kandelábry a některé z nich osazeny i květinovými koši.[44] Roku 1928 byl založen parčík okolo kašny (viz výše), sestávající z pár keřů, zastřihávaných do živého plotu, a trávníku. Projekt úprav vypracoval zahradní architekt Vaněk z Chrudimi.[45]  V březnu 1930 radní schválili návrh městského zahradníka nahradit vyhynulé kulovité javory na Masarykově náměstí novými.[46] Na příští schůzi v březnu 1930 ale rada rozhodla na návrh R. Šlesingera, že se opatří dobrozdání, zda je vhodné doplňovat zašlé stromy na náměstí opět javory, nebo jinými stromy.[47] Obecní okrašlovací komise v červnu 1932 rozhodla, že javorové stromořadí na Masarykově náměstí, kterému se nedaří, bude nahrazeno na podzim 1932 kulovitými akáty.[48]

Na severní straně rynku byly vysázeny roku 1921 červené plnokvěté hlohy.[49] Viz například pohlednici z 50. let. Doloženy jsou také na fotografii cca z roku 1946.[50] Na pohlednici z počátku 70. let 20. století již na severní straně náměstí nebyly. O něco déle vydrželo několik stromů před domy čp.93/I, čp.94/I a čp.95/I (japonská třešeň – sakura) na východní straně náměstí. V roce 2012 byly pokáceny dva poslední z nich (starší sakury, stojící na východním konci náměstí, u domů čp.93/I a čp.94/I).[51]

Mezitím za socialismu na severní straně náměstí vzniklo několik polí ozdobných keřů v obdélníkovém poli, popřípadě keřů zasazených v obřích betonových vázách. Okolo výše uvedeného pomníku rudoarmějce byly rovněž vysázeny keře s parkovou úpravou.[52]  V roce 1954 upozorňuje MNV, že na náměstí uhynuly některé stromy a je nutno provést náhradní výsadbu.[53] V lednu 1956 ale ještě stromy na místě vysazené nejsou.[54] Na jaře 1962 vznikly na náměstí růžové záhony.[55] Podle jiného pramene se v tomto období připomíná zřízení dvou betonových mís s květinami před budovou radnice.[56] Do 30. června 1963 se město zavazuje zřídit na náměstí ještě jeden záhon růží.[57] Během roku 1977 provedly Technické služby úpravu květinových záhonů na náměstí.[58] Na jaře 1984 Technické služby zrušily trávníkové pásy na severní straně náměstí. Zeleň tu totiž byla trvale pošlapávána. Pruh záhonu byl vyasfaltován a slibovala se tu instalace okrasných mís. V dubnu 1984 už instalace mobilní zeleně probíhá.[59]

Zajímavý byl přesun vzrostlého stříbrného smrku z prostoru u lázní, kde začínala stavba nového mostu, provedený roku 1989.[60] Smrk se přes počáteční obtíže ujal a 15 let dalších let stál před domem čp.80/I. Je zachycen například na pohlednici z poloviny 90. let, na které je taky vidět dožívající skupina sakur na východním konci náměstí.

Po celá 90. léta veřejná zeleň na Masarykově náměstí postrádala jednotící urbanistický koncept. Zeleň je totiž na historických náměstích novotvarem, který často znejasňuje prostorové a pohledové vazby a ruší charakter živého městského prostranství. Zejména keře před domem čp.87/I nebo čp.85/I už počátkem 21. století o hodně přerostly únosnou mez. V roce 1990 město plánuje „ozelenění“ Masarykova náměstí“, což ale nebylo realizováno.[61] Podobnou možnost nevylučuje ani územní plán města z roku 2000.[62]

Veřejnou zeleň na obou historických náměstích řešila i studie od ing. arch. Soukupa z roku 1996, kterou odsouhlasilo vedení města.[63] Její naplnění ale nebylo možné pro nedostatek peněz. V roce 2005 proto pracovníci městského úřadu zpracovali redukovanou, kompromisní variantu, která umožňovala okamžité řešení aspoň veřejné zeleně. Finanční náklady měly podstatně klesnout, protože varianta zčásti využívala již existující záhonové plochy v severní části rynku.[64] V dubnu 2005 vzalo chystané změny veřejné zeleně na náměstí na vědomí zastupitelstvo.[65]

Ještě na podzim 2005 pak město, po konzultaci s odborníky, přikročilo k radikální obměně zeleně na náměstí. Dosavadní ostrůvky keřů podél severní strany náměstí už počátkem listopadu 2005 neexistovaly.[66] Dne 31. října 2005 začalo porážení původních jehličnanů (borovic i tújí).[67] Kácení zajistila firma HD Strom.[68] Dne 4. listopadu 2005 již stará zeleň byla odstraněna.[69]  Dne 8. prosince 2005 začala firma Huml z Rakové s náhradní výsadbou.[70] Okolo 10. prosince 2005 už na náměstí je provedena nová výsadba. Zhruba ve stejných místech, kde do té doby stály záhony s keřovitou vegetací, byly vysazeny nové listnaté stromy, ve skupině po třech, na obou stranách od kašny. U kašny samotné byly vysazeny čtyři stejné stromky, symetricky situované do čtverce, při rozích kašny.[71] Šlo tedy celkem o 10 stromů, konkrétně okrasné višně chloupkaté, přičemž maximální vzrůst tohoto druhu stromu měl být 10 metrů.[72] Na dvou podlouhlých záhonech se krom toho předpokládala výsadba červeně kvetoucích mandloní nízkých s předpokládanou výškou 1,5 metru. Spodní patra vegetace měl doplnit nižší porost, kvetoucí keře a nejníže po zemi se pnoucí brsleny Fortunovy  (dva druhy[73]) a třezalky kalíškaté.[74] Uvádí se též tlustoblizník.[75] Okolo 17. prosince 2005 se ještě pracuje na nových stromových záhonech. Jejich okolí bylo předlažďováno za použití původních žulových kostek. Zachován zůstal jen stříbrný smrk před domem čp.80/I.[76] V prosinci 2005 pak přišla řada i na něj. Byl pokácen a v následujících týdnech posloužil jako vánoční strom, umístěný před kašnou. Teprve v lednu 2006 definitivně opustil náměstí.

6. září 2006 byly zkušebně nainstalovány na hlavní stožáry veřejného osvětlení na Masarykově náměstí speciální nádoby na květiny, s červenými muškáty. Město chtělo v případě pozitivních zkušeností zavěsit na jaře 2007 podobné květináče i na sloupy podél okrajů náměstí. Nádoby byly vybaveny rezervoárem na vodu tak, aby nebylo nutné příliš často provádět jejich zálivku. Květináče byly zároveň tepelně izolovány. Dodávka košů se oproti plánu dlouho protahovala. Jejich montáž provedla firma HD Strom z Rakové.[77] Šlo o výrobek francouzské firmy Floravil. Město to zatím považovalo za zkušební instalaci s tím, že pokud se novinka osvědčí, měly být koše s muškáty osazeny následující jaro i na další stožáry veřejného osvětlení.[78]

 

 

4.4. Dlažba na Masarykově náměstí

Ve středověku asi Masarykovo náměstí pokrývala ušlapaná hlína, kterou možná na některých místech zpevňovala prkna nebo vtlučené kameny. Za purkmistra Ferdinanda Šimona Heyrovského (ve funkci v letech 1798–1838) byla prý tato dlažba o něco vylepšena.[79] Dne 27. září 1803 se magistrát zaobíral nařízením zemského podkomořského úřadu z 18. srpna 1802 ohledně „in hiesigen Stadt vorzunehmende Pflasterung,“ tedy „zamýšleným dlážděním ve zdejším městě.“ Magistrát reagoval, že „solche an ein Wohllöbl. k. Landesunterkammeramt mit dem Beisatze einzubegleiten: dass bereits an die Stadtpflasterung da Arten, wo solche am mangelbarsten war, die Hand gelegt worden säge,“ neboli česky: „má se na vážený zemský podkomořský úřad odpovědět s dovětkem, že k dláždění města již byla přiložena ruka tam, kde tato nejvíce nedostatečnou byla.“[80] Ze zprávy plyne, že výdlažba již byla zčásti provedena v roce 1803 či dříve. Není zřejmé, v jakých úsecích, ale hlavní městský rynek, kterým procházela frekventovaná zemská silnice, v časech napoleonských válek navíc často využívaná pro průchod vojsk, se zdá být logickým místem, kde se dlažba musela řešit, stejně jako související úseky zemské silnice přes Malé náměstí, nebo podél ulice Míru. Je to ovšem jen hypotéza.

Roku 1852 nechal purkmistr František Mudra (v čele radnice stál 1850–1860) vydláždit jízdní pruh na jižní straně rynku kamennými kostkami a zbytek náměstí takzvanými „kočičími hlavami“ (nepravidelnými valouny) nákladem asi 6000 zlatých.[81] Šlo o součást širší investiční akce, kterou město podniklo v roce 1852 za purkmistra Mudry. Poté, co část města (hlavně náměstí) byla vydlážděna už v roce 1836, se v tomto roce provedlo nové vydláždění a zřízení chodníků a to i v některých hlavních ulicích. Náklady 6000 zlatých se netýkaly jen dnešního Masarykova náměstí, jak uvádí K. Hofman.[82] V roce 1883 vznikl před radnicí dlážděný chodník.[83] V roce 1895 se dlažba objevila i v prostoru mezi kostelem a domem čp.135/I, kde dosud byl trávník a keře.[84]

Jižní stranu náměstí, na průtahu silnice Praha–Plzeň, až do první republiky kryla dlažba z nepravidelných křemencových kostek z konce 19. století. Ve 20. letech 20. století byla narušena při pokládce vodovodu.[85] Už v červnu 1920 apeluje na zastupitele Marie Kadeřábková, že je nutno opravit dlažbu na náměstí porušenou při výstavbě vodovodu.[86] To přitom nešlo ještě o hlavní vlnu prací, spojených se zaváděním vodovodu. Dle plánu z roku 1921 se plánováno provést na náměstí stejně jako v dalších ulicích centra Rokycan pokládku vodovodního potrubí v roce 1924.[87]

V prosinci 1928, při jednání o rozpočtu na rok 1929, městská rada rozhodla podat žádost na silniční fond na novou dlažbu silnice na Masarykově náměstí, za Plzeňskou branou a u stodol na Pražské silnici.[88] V listopadu 1929 rada deklaruje, že obec přispěje 25 000 Kč na vydláždění erární silnice na obou výjezdech z města a bude usilovat o státní subvenci.[89] Když se ale v únoru 1930 jednalo o obecním rozpočtu na rok 1930, rozhodla rada, že položka 200 000 Kč na dlažbu Masarykova náměstí se ruší, protože náměstí se letos dláždit nebude.[90]  Při jednání o rozpočtu na rok 1931 v listopadu 1930 se městská rada usnesla vyzvat městskou technickou komisi podat zprávu o nutnosti zřízení kanálu na náměstí podél spořitelny (čp.83-84/I).[91] V lednu 1931 pak obecní správní komise na vědomí vzala zprávu městské technické kanceláře, že kanál na severní straně náměstí bude možno vybudovat, až bude mít obec regulační a kanalizační plán.[92] V říjnu 1931 radní zadali některé dlaždičské práce ve městě V. Killiesovi z Plzně. Dle finančních možností se měl mj. zřídit mozaikový chodník od domu čp.93/I k čp.95/I. Materiál měla dodat firma Poppy a spol.[93] Dne 1. prosince 1931 radní schválili návrh městské technické kanceláře na zřízení chodníku od hlavního vchodu do děkanského kostela ke vchodu na kůr za cca 2000 Kč. Mělo se to hradit z mimořádného rozpočtu.[94]

Radní v polovině září 1932 uložili městské technické kanceláři předložit návrh úpravy dlažby Masarykova náměstí, vydehtováním nebo jiným způsobem.[95] Usnesením rady z listopadu 1932 má na návrh J. Alferiho městská technická kancelář zvážit úpravu náměstí tak, aby dosavadní oblázková dlažba po vyrovnání terénu byla zalita v asfaltu.[96] V prosinci 1932 radní, po předložení zprávy městské technické kanceláře o asfaltování Masarykova náměstí, pověřili kancelář, aby na návrh J. Alferiho vypracovala projekt úpravy Masarykova náměstí v jeho severní polovině. Do rozpočtu na rok 1933 se na to mělo zařadit 200 000 Kč.[97] V lednu 1933 prezentovala levicová opozice na schůzi zastupitelstva návrh boje s nezaměstnaností. Mimo jiné doporučila provést úpravu Masarykova náměstí.[98] Obecní komise okrašlovací a komunikační v únoru 1933 vyslovila souhlas s úpravou Masarykova náměstí v severní části mimo vozovku státní silnice v roce 1933.[99]  V polovině března 1933 obecní okrašlovací a komunikační komisí usneseno doporučit radě přikročit brzy k úpravě Masarykova náměstí. Vyslechnuty byly připomínky automobilistů. Komise upozornila na nutný souhlas státní stavební správy kvůli částečné přeložce průtahu státní silnice náměstí.[100]

28. dubna 1933 schválilo zastupitelstvo půjčku 1 500 000 Kč od Ústřední banky českých spořitelen na úhradu některých investic obecního rozpočtu na rok 1933. Šlo mimo jiné o 70 000 Kč na dlažbu Masarykova náměstí, přičemž mělo jít o 30 % potřebných financí.[101] Dne 10. dubna 1933 to zastupitelům doporučila městská rada.[102] Dle rozhodnutí rady z konce dubna 1933, se na návrh J. Alferiho mělo vypsat ofertní řízení na úpravu Masarykova náměstí, s odhadovanými náklady 80 000 Kč. Se státní silniční správou se mělo dojednat rozšíření chodníku na jižní straně náměstí.[103] V červenci 1933 se rada usnáší, že před rozhodnutím o nabídkách na úpravu Masarykova náměstí se požádá o dobrozdání přednosty městského stavebního úřadu v Plzni.[104] Městská rada v srpnu 1933 uvádí, že s ministerstvem vnitra se projedná použití podílu 400 000 Kč na dlažbu průtahu státní silnice, bude-li povolen příspěvek ze státního silničního fondu, na asfaltování Masarykova náměstí. Také se mělo vyřídit použití příspěvku na výstavbu vodojemu na jiné účely.[105] V srpnu 1933 radní vzali na vědomí zprávu o intervenci u ministerstva vnitra v otázce změny použití půjčky práce ve výši 560 000 Kč na stavbu vodojemu, 400 000 Kč na dlažbu průtahu státní silnice na Masarykově náměstí a eventuálně i 400 000 Kč na regulaci Padrťského potoka na jiné účely. Oznámen byl zároveň výnos zemského úřadu o přidělení 400 000 Kč na dlažbu průtahu státní silnice na Masarykově náměstí.[106]

Na návrh J. Alferiho městská rada 17. srpna 1933 zadává řediteli Čechurovi za 4500 Kč vyhotovení projektu úpravy Masarykova náměstí.[107] V polovině září 1933 ale radní berou na vědomí, že městská technická kancelář ještě úpravu Masarykova náměstí nezadala dle usnesení městské rady ze 17. srpna 1933. Radní se usnesli, že kancelář má vyzvat oferenty k dodání nových nabídek na úpravu pouze té části náměstí, která je vydlážděna oblázky. Vozovka státní silnice se zatím v některých místech jen vyrovná.[108] Na schůzi 29. září 1933 se městská rada a obecní finanční komise seznámily s výsledkem ofertního řízení na úpravu Masarykova náměstí. Rozhodnutí o zadání prací bylo odloženo do vyhotovení plánu, jakým způsobem bude použita půjčka od Sporobanky.[109] V listopadu 1933 byl městské radě oznámen výnos ministerstva vnitra o přesunu přídělu půjčky práce 960 000 Kč, mimo jiné i na výdlažbu státní silnice na Masarykově náměstí. Radní uložili prezídiu rady projednat po technické a finanční stránce použití přídělů s tím, že u zemského úřadu se má intervenovat v otázce příspěvku ze silničního fondu na dlažbu státní silnice na Masarykově náměstí.[110] Dne 20. listopadu 1933 o využití přídělu z půjčky práce rozhodovalo prezídium městské rady. Uneslo se z dostupných peněz realizovat pouze výstavbu nového mostu přes Padrťský potok za 180 000 Kč a dlažbu ulic od Plzeňské brány k Padrťskému potoku za 380 000 Kč, eventuálně i předlažbu Masarykova náměstí za 100 000 Kč.[111] Dne 30. dubna 1935 byly otevřeny nabídky dle ofertního řízení na vydláždění průtahu státní silnice přes Masarykovo náměstí. Téhož dne zastupitelstvo schválilo podmínky státu pro přidělení nezbytné dotace.[112] Dne 2. srpna 1934 ministerstva financí a veřejných prací povolila předlažbu v délce 252 metrů,[113] ale s několika podmínkami. Subvence měla činit 80 % nákladů (maximálně ale 168 000 Kč). Subvencovaný pruh dlažby měl mít 6,3 metrů na šířku s tím, že vše navíc i chodníky uhradí obec.[114]

13. srpna 1935 byla zakázka zadána firmě František Klekner (mistr dlaždičský z Rokycan) a firmě ing. Oldřich Smrčka (dodávka dlažebních kostek). Okolo dodávek kamene ale došlo ke komplikacím, stavba se proto musela odložit na rok 1936. Dne 3. dubna 1936 práce odstartovaly, provoz byl části převeden do Jiráskovy ulice. 19. května 1936 byla výdlažba dokončena, kolaudována 18. prosince 1936. Vozovka byla rozšířena o 1,2 metrů směrem do náměstí. Akce vyšla na 219 710,60 Kč, z toho stát poskytl část formou dotace ze silničního fondu.[115] Podle městské kroniky činily náklady na předlažbu 204 561 Kč a akce proběhla mezi 7. - 30. dubnem 1936.[116]  V dubnu 1936 se na schůzi zastupitelstva Josef Tyrpekl dotazuje, odkud se na dlažbu náměstí vozí štěrk.[117]

Po předlažbě silničního průtahu na jižní straně náměstí došlo i opravě chodníků. 2. dubna 1936 rozhodla městská rada pokácet stromy na jižní straně náměstí. Byly poškozené a při budování nového chodníku by je bylo nutno vyzvednout do vyšší úrovně.[118] V roce 1936 pak proběhla i předlažba severní části Masarykova náměstí, včetně chodníků.[119] V roce 1936 jedná obec o použití nevyčerpaných 250 000 Kč z původní půjčky od Ústřední banky československých spořitelen na výstavbu železobetonového mostu přes Padrťský potok na úhradu jiných investic. 28. května 1936 při té příležitosti rada doporučila provést předlažbu státní silnice od domu čp.93/I k čp.95/I a před domem čp.158/I lepšími kostkami vybranými ze staré dlažby a z těchto starých kostek vydláždit taky pruh 5 metrů široký na severní straně náměstí podél chodníku od domu čp.79/I k domu čp.87/I, který se měl rozšířit, s odhadovanými náklady 10 000 Kč. V debatě na schůzi zastupitelstva sice Rudolf Šlesinger navrhoval, že zbytek financí by se měl raději použít na vyasfaltování střední části Masarykova náměstí místo na úpravy podružných ulic, kde je navíc zachovalá starší dlažba, ale Josef  Selement reaguje, že při asfaltování by se zaměstnalo jen málo lidí a byly by vysoké náklady za materiál.[120] Na další schůzi v červnu 1936 obecní zastupitelstvo řešilo půjčku 400 000 Kč na úhradu investic za rok 1936 schválenou na předchozí schůzi zastupitelstva.  Poté, co věc městská rada 22. června 1936 projednala, bylo konstatováno, že výdlažba náměstí si vyžádá dle odhadu městské technické kanceláře 125 200 Kč, přičemž výpůjčka z fondu městských železáren měla pokrýt 76 200 Kč a úspora z úvěru na výstavbu nového mostu 10 000 Kč. Doporučen proto byl přesun dalších 40 000 Kč původně určených na úpravu ulic na Rašínově.[121] V březnu 1937 jedná vedení města o použití přídělu 960 000 Kč z půjčky práce na některé investice.  Ministerstvo vnitra totiž 13. listopadu 1936 povolilo městu Rokycany 560 000 Kč v 2. etapě a 400 000 Kč v 3. etapě půjčky práce.  Navržené využití počítalo mimo jiné na dlažbu průtahu státní silnice se 100 000 Kč, přičemž průtah státní silnice skrz Masarykovo náměstí byl vydlážděn už v roce 1936.[122] Jednalo se asi o zpětnou úhradu této investice. Podle K. Hofmana ale ještě za 2. světové války na většině plochy náměstí (tedy převážně v severní polovině) stále existovaly kočičí hlavy.[123]

Na rok 1969 plánovala obec rekonstrukci chodníku podél severní strany náměstí. Nákladem 40 000 Kčs ji měl provést podnik Vnější úprava města. V roce 1970 pak měla pokračovat rekonstrukce chodníku na jižní straně (od domu čp.10/I směrem k východu). Zde se odhadovaly náklady na 60 000 Kčs.[124] Jak ale přiznávají materiály MěstNV z dubna 1970, výstavba chodníku na náměstí nebyla v roce 1969 splněna a akce se přesunula na následující rok. Důvodem bylo neprovedení nezbytné rekonstrukce plynového potrubí pod chodníkem.[125] V září 1969 aktualizovaný harmonogram mluví o rekonstrukci chodníku na severní straně náměstí až v roce 1970. Mělo jít o plochu 300 čtverečních metrů, s náklady odhadovanými na 51 000 Kčs.[126] Dle údaje z prosince 1969 byla akce součástí závazku občanského výboru č. 1 k 25. výročí osvobození. Podle návrhu prováděcího plánu MěstNV na rok 1970 (z prosince 1969) činila předpokládaná hodnota akce 51 000 Kčs.[127] Rozhodnutím rady MěstNV ze 17. února 1970 byla zařazena výstavba chodníku na tehdejším náměstí Rudé armády do plánu Akce Z na rok 1970. K brigádnické výpomoci se zavázali členové občanského výboru č. 1.[128] V dubnu 1970 se už uvádí, že práce na náměstí začaly.[129] V září 1970 se uvádí, že rekonstrukce chodníku je hotova. Prováděly ji Technické služby. U chodníku se uváděla suma 11 700 Kčs.[130] V dubnu 1971 se zmiňuje u oprav chodníku na náměstí prováděných Technickými službami částka 22 900 Kčs.[131]

V letech 1971–1973 proběhlo v historickém jádru města rozsáhlé asfaltování komunikací. Asfaltový koberec pokryl i jižní polovinu Masarykova náměstí. Provedly to v roce 1972 Technické služby města.[132] Původně se tato akce plánovala už na rok 1970. Měl ji provést podnik Vnější úprava města.[133] Vyasfaltován byl dlouhý úsek chodníku od domu čp.10/I podél celé jižní strany náměstí až na Malé náměstí.[134] V únoru 1972 se mluví o tom, že během roku 1972 provedou Technické služby asfaltovou úpravu části náměstí.[135] V září 1972 se píše, že práce na úpravě náměstí se postupně zahajují. Šlo o vyasfaltování odstavného pásu pro automobily.[136] V prosinci 1972 se už na odstavném pruhu na náměstí pracuje. Akce byla rozvržena na 2 roky.[137] V roce 1972 rovněž byl proveden nově chodník podél západní strany náměstí, kde byla položena dlažba z betonových desek (šlo o součást rekonstrukce celého úseku od křižovatky ulic Míru a Havlíčkova až do Srbovy ulice).[138]  Do plánu výstavby na rok 1973 byla zařazena úprava chodníku před Textilem, tedy u domů čp.93/I, čp.94/I a čp.95/I, s plánovanými náklady 10 000 Kčs.[139] V září 1973 se to uvádí jako dokončené. Práce provedly Technické služby.[140] Zároveň v roce 1973 vznikla před prodejnou textilu i odstavná plocha pro parkování aut.[141]

V severní části náměstí byla po celou tuto dobu ponechána vějířová dlažba z žulových kostek.[142] Tento stav zachycuje například pohlednice z poloviny 80. let. Po roce 1989 byl, v souvislosti s vyhlášením pěší zóny na náměstí, asfaltový kryt opět redukován jen na jízdní pruh podél jižní strany rynku. Chodníky, původně dlážděné, pokryl v 2. polovině 20. století asfalt. (Jen před radnicí se dochovala mozaiková dlažba z roku 1912, odstraněna byla poměrně překvapivě až v polistopadovém období a nahradily ji velké kamenné dlažební desky). Počátkem září 1989 se uvádí, že se ještě ve zbytku roku dojde k opravě chodníku na náměstí.[143] Práce skutečně ještě do konce roku provedly Technické služby.[144]

Od září do října 1991 nechalo město poměrně bezkoncepčně a necitlivě nově položit asfaltový povrch chodníků na jižní straně Masarykova náměstí, před domy čp.3/I, čp.4/I a čp.5/I.[145] Již za pár let byl ale tento chodník opět rozkopán. Velkou změnu podoby chodníků (nejen) na Masarykově náměstí vyvolala totiž v polovině 90. let 20. století pokládka různých inženýrských sítí, zejména telekomunikačních. Tehdy došlo v souvislosti s pokládkou kabelů k celkové výměně chodníku na náměstí. Tehdy sem pronikla dobově snad populární a nekriticky aplikovaná zámková dlažba z betonových prefabrikátů.  V listopadu až prosinci 1994 tak proběhla rekonstrukce chodníku na jižní straně náměstí, v úseku od Lidového domu k Malému náměstí. Byly tam pokládány telefonní kabely. Po provedení výkopů chodník pokryla zámková dlažba z betonových prefabrikátů. Práce prováděla firma V+V.[146] Na jaře 1995 pokračovaly výkopy na severní a východní straně náměstí. V dubnu se kopalo v prostoru před domy čp.96-97/I a odtud podél domů čp.95/I, čp.94/I, čp.93/I k Mariánskému sloupu a dále ke kostelu. Práce prováděla firma ISCOM, šlo opět o telefonní kabely.[147] Pak se výkopové práce přesunuly na severozápadní roh náměstí. V červenci 1995 se kope před domem čp.79/I  a dál směrem do Srbovy ulice.[148] Nakonec došlo na chodník v úseku od radnice po jižní straně náměstí k domu čp.10/I. V květnu 1995 ještě práce nezačaly, čekalo se na pokládku kabelů. Odhadované náklady činily 500 000 Kč.[149] V září 1995 zastupitelstvo rozhodlo použít 200 000 Kč z rozpočtového přebytku za rok 1995 na financování chodníku.[150] 

V roce 2003 se předpokládalo provedení nové dlažby na Masarykově náměstí nákladem 1 000 000 Kč a úprava plochy před Žďárem, s vydlážděním za 1 300 000 Kč.[151] Prostor před obchodním domem Žďár nakonec prošel úpravou roku 2004. Šlo o pruh mezi Žďárem a komunikací na jeho jižní straně. Zde, naproti památkově chráněným domům čp.9/I a čp.10/I se od dokončení obchodního domu v roce 1990 rozkládal rozpačitý pruh veřejné zeleně osázený nízkými keři, které ovšem sloužily jako odkladiště odpadků, chodili sem močit opilci a kvůli povětrnostním vlivům docházelo k erozi celého pozemku. Ozdobné keře do historické zástavby nepatří a město proto správně rozhodlo celou lokalitu řešit jinak. Namísto bezcenné zeleně vznikla vydlážděná plocha, stupňovitě klesající od obchodního domu k ulici. Do této plochy bylo vysázeno 6 vzrostlých listnatých stromů a instalovány sem lavičky. Prostor tak slouží jako veřejná pasáž a posezení. Na konci července 2004 práce ještě nezačaly. Již počátkem srpna 2004 ale byla rekonstrukce téměř dokončená.[152]

V polovině 90. let 20. století probíhala na náměstí pokládka optických telefonních kabelů, což si vyžádalo výkopové práce etapovitě prováděné po dobu několika měsíců (viz výše). Koncem roku 1996 se ale město dostalo do sporu s investorem těchto prací SPT Telecom. Telecom totiž narazil cca 20 cm pod zemí na technické kanály, které nebyly zakresleny v technické dokumentaci, a proto musel korigovat původní projekt. Problémy nastaly i s vyváděním domovních přípojek. Ve sklepích domů na náměstí, včetně radnice, stavební firma narazila na velký nepořádek, protáhly se i práce ve vnitroblocích, kde pod trávníky narazili kopáči na zavážku stavební suti, skrz niž se těžko postupovalo.[153] Město zase kritizovalo, že výkopové práce neúměrně zhoršily stav chodníků v centru. 26. listopadu 1996 kvůli tomu zaslal starosta Oldřich Kožíšek dopis vedení Telecomu.[154]

V roce 2006 proběhla na Masarykově náměstí komplexní výměna plynového potrubí spojená s náhradou některých domovních přípojek. 24. dubna 2006 požádala firma Západočeská plynárenská o vydání územního a stavebního povolení na stavbu „Rekonstrukce STL, NTL plynovodu + přípojek Rokycany, ul. Míru, Malé náměstí, náměstí T. G. Masaryka, Starobranská“. 25. července 2006 zahájil stavební odbor městského úřadu sloučené územní a stavební řízení.[155] Povolení bylo vydáno 6. září 2006.[156]  Práce zde začaly na podzim 2006. V průběhu akce došlo k rozkopání několika ploch na povrchu náměstí.[157] Práce zajišťovala firma Západočeská plynárenská.[158] Město kvůli tomu ohlásilo v úseku od domu čp.100/I na Malém náměstí, přes celé Masarykovo náměstí a dál ulicí Míru až ke Střelnici, přerušení dodávek plynu, s termínem od 18. září do 15. listopadu 2006. Práce přímo na místě prováděla firma Streicher, s. r. o. ze Štěnovic.[159] Dne 22. ledna 2007 začalo kolaudační řízení na rekonstrukci plynových rozvodů, na základě žádosti, kterou 20. prosince 2006 podala Západočeská plynárenská.[160] Dne 6. března 2007 bylo vydáno povolení k užívání stavby, s podmínkou, že do konce května 2007 provede investor opravy některých úseků komunikace, poškozených během pokládky plynového potrubí. Záruka na upravené povrchy činila 60 měsíců ode dne předání. Úřad zároveň povolil změnu stavby (korekce původního projektu, zejména tras plynovodu a přípojek). Oproti původnímu záměru byly realizovány nové přípojky pro domy čp.133/I a čp.121/I, naopak nebyly realizovány přípojky pro čp.131/I, čp.129/I a čp.127/I.[161]

 

 

4.5. Dopravní režim na Masarykově náměstí

Masarykovým náměstí po staletí probíhal hlavní městský dopravní tah celozemského významu. Právě tudy projížděly povozy mířící z Prahy do Plzně a do Bavor. S tím, jak se původní formanská doprava měnila na automobilovou, nápor na historické náměstí vzrůstal. Už v červenci 1929 na zastupitelstvu vystoupil J. Mirbauer (majitel domu čp.10/I) s tím, že spolek majitelů domů požádal, aby byla automobilová frekvence přes Rokycany byla převedena na Jiráskovu třídu.[162]

Od 1. srpna 1958 byl provoz na náměstí zjednosměrněn. Od nynějška se tudy jezdilo jen ve směru z Prahy na Plzeň.[163] V červnu 1969 při projednávání výhledu dopravní infrastruktury v Rokycanech na plénu MěstNV doporučuje Hynek Biderman, aby na náměstí v budoucnu zůstala jen jednosměrná doprava.[164] Dne 27. září 1976 pak tak tranzitní doprava opustila náměstí docela.[165] Občas se ale tranzitní provoz na náměstí vracel (během uzavírek objízdných tras). Například 16. března 1982 rada MěstNV vzala na vědomí, že bude povolen (na základě souhlasu KS SNB) jednosměrný průjezd náměstím ve směru od Prahy v důsledku oprav prováděných v Soukenické ulici a že od dubna do října 1982 bude přes náměstí povolen průjezd ve směru od Plzně (kvůli úpravě zatáčky u slévárny).[166]

Už 27. dubna 1966 se rada MěstNV usnesla vydat zákaz parkování na ploše náměstí pro nákladní auta.[167] V září 1969 zase Hynek Biderman na zasedání MěstNV navrhuje, aby se sem nákladním autům vjezd zcela zakázal.[168] Osobní vozy sem ovšem i v následujících letech směly a zejména od 70. let se tak náměstí měnilo na velké parkoviště (viz například pohlednice cca z let 1977–1978). V červenci 1971 schválilo plénum MěstNV záměr zřízení placeného parkoviště na náměstí. K zpoplatnění mělo dojít až po vybudování nehlídaného parkoviště v Havlíčkově ulici.[169] Již předtím o zřízení placeného stání rozhodla rada MěstNV usnesením z roku 1971.[170] V roce 1972 investoval do zřízení parkoviště na náměstí okresní národní výbor 50 000 Kčs.[171] Placená parkovací plocha nakonec zřízena odborem KHSO během roku 1973.[172] Dne 29. května 1979 rada MěstNV projednala dopravní situaci na náměstí a pověřila předsedu MěstNV, aby s ONV projednal aspoň zákaz vjezdu nákladních aut a autobusů na náměstí.[173]

Po celá 80. léta bylo náměstí primárně využíváno jako parkoviště, byť jen pro osobní auta. V listopadu 1983 Svaz invalidů kritizuje nedostatek laviček na náměstí, byl tam prý navíc jen jeden značený přechod (před budovou radnice).[174] Vedení národního výboru odpovědělo, že dokud bude náměstí sloužit coby záložní trasa dálkové silniční dopravy, není možné čekat zlepšení situace.[175] To skončilo až roku 1990 vyhlášením pěší zóny. V červnu 1990 město testuje zákaz vjezdu automobilů na náměstí a pak pěší zónu vyhlásilo.[176] Od té doby ovšem periodicky byla existence pěší zóny zpochybňována. Už v květnu 1990 uzavírku náměstí pro dopravu kritizuje pan Voříšek, protože v Rokycanech podle něj nejsou jiná adekvátní parkoviště.[177] Popřípadě byla pěší zóna erodována prostřednictvím různých výjimek. Autorka studie dopravy v centru města ing. Jana Machačová, navrhla v srpnu 1995 v jedné z variant znovuotevření průjezdu Masarykovým náměstím. Návrh ovšem byl odmítnut.[178] V listopadu 2000 vzalo zastupitelstvo na vědomí petici občanů města proti záměru zřídit na náměstí opět parkoviště.[179] V roce 1997 bylo provedeno před radnicí podle projektu Ing. Petra Zítka vyznačení pěti parkovacích míst, ale ta byla určena pouze pro potřeby návštěvníků radnice, služební vozidla a pro tělesně postižené.[180] Dalších osm parkovacích míst bylo před obchodním domem Žďár na západní straně náměstí. Ve východním koutě náměstí (před domy čp.93-95/I) se nalézalo 19 parkovacích míst. V listopadu 2004 městská rada projednala dokument vymezující rozsah parkovacích práv na Masarykově náměstí.[181] V druhé polovině listopadu 2005 se na městském úřadu konalo jednání za účasti zástupců obce, městské i státní policie, kde se debatovalo o úpravách dopravního režimu v centru Rokycan. V připomínkách občanů se sice opět objevovaly návrhy na zpřístupnění Masarykova náměstí automobilové dopravě, nakonec se ale o takové možnosti nejednalo.[182]

Existence pěší zóny se zprvu nijak neprojevila na vnější tváři náměstí. Nové prvky parteru (lucerny, dlažba, kašna) se objevovaly až během následující dekády. Od samého počátku ale vyhlášení pěší zóny restituovalo Masarykovo náměstí jako prostor se společenskou funkcí hlavního městského tržiště a korza. V 90. letech připravovalo vedení města rekonstrukci náměstí. Projekt vypracoval ing. arch. Soukup, ve spolupráci s architektem Riegrem (mj. autorem pietní úpravy Mariánského sloupu roku 1996). V listopadu 1995 zastupitelstvo odsouhlasilo, po zhlédnutí předběžných studií, další podrobnější zpracovávání projektu.[183] Dne 19. listopadu 1996 se zastupitelstvo seznámilo s podrobnější verzí.[184] Ing. arch. Soukup zpracoval dvě základní varianty, které se lišily mírou zeleně v uličních prostorech. Studie zároveň řešila i Urbanovo náměstí coby širší okolí děkanského kostela.[185] Komplexní studie byla pak v prosinci 1996 vystavena pro veřejnost.[186] Předpokládala položení kvalitní dlažby, instalaci jednotně navržených prvků drobné architektury, srovnání chodníků a vozovky do roviny apod. Upraveno mělo být i průčelí obchodního domu Žďár.[187] Plány nebyly ale realizovány. Územní plán z roku 2000 však s rekonstrukcí povrchu náměstí počítal.[188]

Podle studie, přiložené v roce 2006 k materiálům pro jednání městské rady, měl po provedení rekonstrukce plochy náměstí vzniknout v jeho centrální části jakýsi ostrov výlučně pro pěší, zatímco po okrajích náměstí se navrhovala komunikace pro limitovanou místní dopravu (zásobování, vozidla s povolením města apod.). Provoz na těchto komunikacích měl probíhat jednosměrně (ve směru hodinových ručiček). Podél jižní strany náměstí se plánováno zřízení parkovacího pásu paralelně s chodníkem. Měla zde být (od západu k východu) 2 parkovací místa pro invalidy, 18 běžných parkovacích míst, 7 míst pro parkování městského úřadu (před radnicí), 2 další parkovací místa pro invalidy a 8 běžných parkovacích míst. Tento parkovací pás podél jižní strany náměstí by sahal od domu čp.7/I až k čp.131/I. Další parkování mělo vzniknout před domy čp.93/I, čp.94/I a čp.95/I v severovýchodním koutu náměstí (směrem od západu k východu: 2 parkovací místa pro invalidy, 13 běžných míst a 5 dalších míst). Všechna výše uvedená parkovací místa se navrhovala jako příčně orientovaná. Na severní straně rynku byl navržen pás podélně situovaných parkovacích míst (celkem 13).[189]

V květnu 2006 se rada města zabývala novou regulací pravidelných trhů konaných na ploše náměstí. Po provedení nové výsadby zeleně byly reorganizovány dosavadní plochy pro stánkový prodej. Celkem vytýčeno 92 prodejních míst tak, aby umožňovaly případný zásah hasičů, jakož i dopravní obsluhu.[190]

Koncem roku 2016 proběhla v západní části historického jádra města úprava dopravního režimu. Na Masarykově náměstí bylo před obchodním domem Žďár vytýčeno 38 míst pro placené parkování. Další parkovací místa už předtím existovala ve východní části náměstí. Naopak zanikla parkovací stání u kostela, u mariánského sloupu a před budovou radnice. Zakázán byl vjezd na Masarykovo náměstí od kostela, tedy od Urbanova náměstí. Uprostřed plochy Masarykova náměstí byl mezi oběma parkovišti vymezen prostor výlučně pro pěší, oddělený od okolí sloupky. Na ploše náměstí byly zároveň zřízeny zpomalovací prahy v dlažbě.[191]

Městská rada v květnu 2017 uložila odboru rozvoje města provést některé korekce dopravního značení na náměstí v návaznosti na provedenou změnu dopravního režimu v celé západní části historického jádra. Mimo jiné měl být vodorovným značením jasně vymezen pruh podél jižní strany náměstí, který slouží pro průjezd vozidel. Dále měly být na několika místech instalovány značky pěší zóna.[192] V červnu 2017 městská rada vzala na vědomí zadání projektové dokumentace na změnu dopravního značení na Masarykově náměstí.[193]

 

 

5. Vývoj pojmenování Masarykova náměstí

Hlavní rokycanské náměstí vystřídalo v dějinách několik názvů. Ve středověku a raném novověku, kdy formalizované uliční názvosloví neexistovalo, se mu nejspíš říkalo „velké náměstí“ nebo prostě „náměstí“ (popřípadě „rynek“), ale konkrétní uliční názvy tehdy v Rokycanech nebyly zavedeny. V roce 1817 se při popisu domu čp.82/I uvádí: „in dem Hniewkowskischen Hause auf dem Ringplatze N. C. 82,“[194] neboli v běžném užívání bylo v němčině označení Ringplatz (rynek). Na indikační skice k mapě stabilního katastru z poloviny 19. století je popsáno jednoduše jako Stadtplatz.[195] Na mapě z roku 1877 se uvádí jako Mariánské náměstí (též variantně krátce jako Marianské náměstí).

Krátká ulice vybíhající z jeho jihozápadního rohu, podél domů čp.9/I a čp.10/I ke křižovatce s Palackého ulicí, se nazývala Komenského ulice (doloženo už na mapě z roku 1877, kde ovšem uváděna jako Komenského třída,[196] a též k roku 1892[197]).

Dne 28. října 1918 bylo náměstí spontánně přejmenováno na Wilsonovo náměstí.[198] Když ale po prvních republikánských komunálních volbách město komplexně řešilo názvy veřejných prostranství, dalo mu jméno Masarykovo náměstí. Tento název odsouhlasilo zastupitelstvo 29. prosince 1919.[199]  Bohuslav Horák, významný místní kulturní aktivista, se změnou názvu nesouhlasil. Nicméně starosta mu odpověděl, že prezident Masaryk „jest nám přece bližší a váženější nežli Wilson“.[200]

11. prosince 1939 uložil okresní úřad rokycanské radnici, aby odstranila „nevhodné“ názvy veřejných prostranství. 3. září 1940 proto zastupitelé Masarykovo náměstí přejmenovali na Velké náměstí.[201] Předtím změnu odsouhlasila 4. července 1940 městská rada.[202] Od května 1945, respektive formálně usnesením městské rady z června 1945, se v Rokycanech obnovily předválečné uliční názvy, hlavní rynek se tedy opět stal Masarykovým náměstím. V červenci 1951 ale náměstí nechalo komunistické vedení Rokycan přezvat na náměstí Rudé armády.[203] Změnu navrhla 15. května a 15. června 1951 rada MNV.[204] Dne 7. září 1953 byl úsek před domy čp.9/I a čp.10/I, mezi náměstím a křižovatkou s Palackého ulicí, na návrh městské rady připojen k ulici Míru.[205] Oba domy dodnes formálně zůstávají evidovány do ulice Míru, byť v této studii jsou řazeny do popisu Masarykova náměstí.

Náměstí Rudé armády si ponechalo své jméno po celé trvání komunistického režimu. Název připomínající prvního československého prezidenta se vrátil už 9. ledna 1990.[206] Na 21. plenárním zasedání národního výboru 20. února 1990 pak bylo oficiálně rozhodnuto přejmenovat prostor na Masarykovo náměstí.[207] Změny navrhla týž den na svém mimořádném zasedání rada MěstNV.[208]

 

 

 


[1] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 1, Rokycany 2000, s. 7.

[2] Rokycanské listy, č. 16, 15. 8. 1900.

[3] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 1, Rokycany 2000, s. 7–8.

[4] Viz fotografie z roku 1903 v kalendáři Rokycany v obrazech 2007, Hlučín 2006.

[5] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 1, Rokycany 2000, s. 7.

[6] Kronika města Rokycan 1918–1937, f. 35.

[7] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 1, Rokycany 2000, s. 7–8.

[8] Kronika města Rokycan 1918–37, f. 180.

[9] Kronika města Rokycan 1918–37, f. 178.

[10] 52. schůze obecního zastupitelstva, 24. 6. 1936.

[11] 53. schůze obecního zastupitelstva, 30. 9. 1936.

[12] 4. schůze pléna MNV, 26. 6. 1951.

[13] 5. zasedání MNV, 15. 7. 1955.

[14] Kronika města Rokycan 1954–57, f. 144.

[15] Kronika města Rokycan 1954–57, f. 160.

[16] Kronika města Rokycan 1954–57, f. 161.

[17] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 1, Rokycany 2000, s. 7–8.

[18] 13. plenární zasedání MěstNV, 27. 9. 1983.

[19] Usnesení zastupitelstva města z 18. 4. 2000, www.rokycany.cz.

[20] Usnesení zastupitelstva města z 3. 10. 2000, www.rokycany.cz.

[21] 4. plenární zasedání MěstNV, 22. 9. 1969.

[22] Kronika města Rokycan 1918–37, f. 72.

[23] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 1, Rokycany 2000, s. 62.

[24] 39. schůze obecního zastupitelstva, 8. 4. 1927.

[25] 7. schůze městské rady, 27. 7. 1927.

[26] 21. schůze městské rady, 14. 10. 1927.

[27] 65. schůze městské rady, 13. 4. 1928.

[28] 72. schůze městské rady, 14. 5. 1928.

[29] 131. schůze městské rady, 11. 4. 1929.

[30] 126. schůze městské rady, 12. 3. 1929.

[31] 117. schůze městské rady, 16. 2. 1933.

[32] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 1, Rokycany 2000, s. 5–6.

[33] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 1, Rokycany 2000, s. 34.

[34] 16. schůze městské rady, 22. 9. 1927.

[35] 21. schůze městské rady, 14. 10. 1927.

[36] 8. schůze obecního zastupitelstva, 9. 12. 1927.

[37] 3. plenární zasedání MěstNV, 14. 5. 1962.

[38] Proměny Rokycanska, Praha 1981, obrazová příloha č. 14.

[39] Rokycanské noviny, č.6–7, 20. 6. 2005, s. 1.

[40] Materiál pro jednání rady města, 30. 5. 2005, č. 2091.

[41] Rokycanský deník, 11. 1. 2006.

[42] Kronika města Rokycan 1836–1907, f. 142.

[43] Kronika města Rokycan 1836–1907, f. 255.

[44] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 1, Rokycany 2000, s. 6.

[45] Kronika města Rokycan 1918–37, f. 91.

[46] 186. schůze městské rady, 5. 3. 1930.

[47] 188. schůze městské rady, 19. 3. 1930.

[48] 5. schůze obecní okrašlovací komise, 6. 6. 1932.

[49] Kronika města Rokycan 1836–1907, f. 45.

[50] Zvou Vás Rokycany, Rokycany 1947 (?), s. 9.

[52] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, I., Rokycany 2000, s. 6.

[53] 3. zasedání MNV, 27. 8. 1954.

[54] 1. zasedání MNV, 9. 1. 1956.

[55] 3. plenární zasedání MěstNV, 14. 5. 1962.

[56] 2. plenární zasedání MěstNV, 1. 4. 1963.

[57] 1. plenární zasedání MěstNV, 18. 2. 1963.

[58] 8. plenární zasedání MěstNV, 12. 12. 1977.

[59] 17. plenární zasedání MěstNV, 24. 4. 1984.

[60] Hlas Rokycanska, č. 6, 8. 2. 1990, s. 1.

[61] Rokycansko, č. 25, 28. 6. 1990, s. 1.

[62] Havrda, T.: Územní plán města Rokycan, 2000; https://encyklopedierokycan.wz.cz/aglomeraceindex.htm

[63] Rokycanské noviny, č. 12, 20. 12. 2005, s. 3.

[64] Rokycanské noviny, č. 12, 20. 12. 2005, s. 3.

[65] Rokycanské noviny, č. 4, 20. 4. 2005, s. 2.

[66] Založeno na osobních zápiscích autora.

[67] Rokycanský deník, 26. 11. 2005.

[68] Rokycanský deník, 1. 11. 2005.

[69] Rokycanský deník, 4. 11. 2005.

[70] Rokycanský deník, 10. 12. 2005.

[71] Založeno na osobních zápiscích autora.

[72] Rokycanský deník, 1. 11. 2005.

[73] Rokycanský deník, 1. 11. 2005.

[74] Rokycanský deník, 4. 11. 2005; Rokycanský deník, 10. 12. 2005.

[75] Rokycanský deník, 1. 11. 2005.

[76] Založeno na osobních zápiscích autora.

[77] Rokycanský deník, 7. 9. 2006.

[78] Rokycanské noviny, č. 9, 20. 9. 2006, s. 2.

[79] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 1, Rokycany 2000, s. 6.

[80] Radní protokol, 11. 01. 1803 – 23. 12. 1803, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 6, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 6; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k006, snímek 270.

[81] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 1, Rokycany 2000, s. 6.

[82] Rokycanské listy, č. 16, 15. 8. 1900.

[83] Kronika města Rokycan 1836–1907, f. 142.

[84] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, I., Rokycany 2000, s. 6.

[85] Státní okresní archiv Rokycany, AMRO, kart.č. 124.

[86] 10. schůze obecního zastupitelstva, 25. 6. 1920.

[87] 22. schůze obecního zastupitelstva, 12. 7. 1921.

[88] 110. schůze městské rady, 5. 12. 1928.

[89] 168. schůze městské rady, 8. 11. 1929.

[90] 183. schůze městské rady, 24. 2. 1930.

[91] 229. rozpočtová schůze městské rady, 21. 11. 1930.

[92] 9. schůze obecní správní komise, 9. 1. 1931.

[93] 30. schůze městské rady, 8. 10. 1931.

[94] 42. schůze městské rady, 1. 12. 1931.

[95] 93. schůze městské rady, 15. 9. 1932.

[96] 105. schůze městské rady, 24. 11. 1932.

[97] 108. schůze městské rady, 9. 12. 1932.

[98] 20. schůze obecního zastupitelstva, 20. 1. 1933.

[99] Schůze obecní komise okrašlovací a komunikační, 13. 2. 1933.

[100] 29. schůze obecní okrašlovací a komunikační komise, 15. 3. 1933.

[101] 22. schůze obecního zastupitelstva, 28. 4. 1933.

[102] 125. schůze městské rady, 10. 4. 1933.

[103] 126. schůze městské rady, 20. 4. 1933.

[104] 136. schůze městské rady, 13. 7. 1933.

[105] 139. schůze městské rady, 10. 8. 1933.

[106] 141. schůze městské rady, 24. 8. 1933.

[107] 140. schůze městské rady, 17. 8. 1933.

[108] 144. schůze městské rady, 14. 9. 1933.

[109] 147. schůze městské rady a obecní finanční komise, 29. 9. 1933.

[110] 155. schůze městské rady, 16. 11. 1933.

[111] Schůze prezídia městské rady, 20. 11. 1933.

[112] 37. schůze obecního zastupitelstva, 30. 4. 1935.

[113] Státní okresní archiv Rokycany, AMRO, kart.č. 124.

[114] 37. schůze obecního zastupitelstva, 30. 4. 1935.

[115] Státní okresní archiv Rokycany, AMRO, kart.č. 124.

[116] Kronika města Rokycan 1918–37, f. 175.

[117] 50. schůze obecního zastupitelstva, 28. 4. 1936.

[118] Státní okresní archiv Rokycany, AMRO, kart.č. 124.

[119] Kronika města Rokycan 1918–37, f. 178.

[120] 51. schůze obecního zastupitelstva, 2. 6. 1936.

[121] 52. schůze obecního zastupitelstva, 24. 6. 1936.

[122] 56. schůze obecního zastupitelstva, 16. 3. 1937.

[123] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 1, Rokycany 2000, s. 6.

[124] 3. plenární zasedání MěstNV 24. 6. 1968; 1. plenární zasedání MěstNV, 24. 2. 1969.

[125] 2. plenární zasedání MěstNV, 20. 4. 1970.

[126] 4. plenární zasedání MěstNV, 22. 9. 1969.

[127] 6. plenární zasedání MěstNV, 15. 12. 1969.

[128] 1. plenární zasedání MěstNV, 23. 2. 1970.

[129] 2. plenární zasedání MěstNV, 20. 4. 1970.

[130] 4. plenární zasedání MěstNV, 7. 9. 1970.

[131] 2. plenární zasedání MěstNV, 19. 4. 1971.

[132] Kronika města Rokycan 1969–73, f. 99.

[133] 2. plenární zasedání MěstNV 16. 4. 1968.

[134] 7. plenární zasedání MěstNV, 12. 12. 1972.

[135] 1. plenární zasedání MěstNV, 28. 2. 1972.

[136] 5. plenární zasedání MěstNV, 12. 9. 1972.

[137] 7. plenární zasedání MěstNV, 12. 12. 1972.

[138] 7. plenární zasedání MěstNV, 12. 12. 1972.

[139] 1. plenární zasedání MěstNV, 27. 2. 1973.

[140] 4. plenární zasedání MěstNV, 10. 9. 1973.

[141] 2. plenární zasedání MěstNV, 8. 4. 1974.

[142] Minulostí Rokycanska, 1974, s. 59.

[143] 19. plenární zasedání MěstNV, 19. 9. 1989.

[144] 22. plenární zasedání MěstNV, 22. 5. 1990.

[145] Založeno na osobních zápiscích autora.

[146] Rokycanský deník, 22. 11. 1994, s. 9.

[147] Rokycanský deník, 5. 4. 1995, s. 9.

[148] Rokycanský deník, 24. 7. 1995, s. 9.

[149] Rokycanský deník, 19. 5. 1995, s. 10.

[150] Rokycanský deník, 21. 9. 1995, s. 9.

[151] Rokycanský deník, 31. 1. 2003.

[152] Rokycanský deník, 27. 7. 2004; Rokycanský deník, 7. 8. 2004.

[153] Rokycanský deník, 11. 12. 1996, s. 11.

[154] Rokycanský deník, 17. 12. 1996, s. 9.

[155] Rekonstrukce STL, NTL plynovodu + přípojek Rokycany, ul. Míru, Malé náměstí, náměstí T. G. Masaryka, Starobranská, www.rokycany.cz

[156] Rekonstrukce STL, NTL + přípojky Rokycany, ul. Míru, Malé náměstí, náměstí T. G. Masaryka, Starobranská, www.rokycany.cz

[157] Rokycanský deník, 3. 10. 2006.

[158] Rokycanský deník, 2. 8. 2006.

[159] Rokycanské noviny, č. 8, 20. 8. 2006, s. 6.

[160] Rekonstrukce STL, NTL + přípojky Rokycany, ul. Míru, Malé náměstí, náměstí T. G. Masaryka, Starobranská, www.rokycany.cz

[161] Město Rokycany VEŘEJNÁ VYHLÁŠKA – ROZHODNUTÍ, Rekonstrukce STL, NTL + přípojky Rokycany, ul. Míru, Malé náměstí, náměstí T. G. Masaryka, Starobranská, www.rokycany.cz

[162] 27. schůze obecního zastupitelstva, 19. 7. 1929.

[163] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 1, Rokycany 2000, s. 6.

[164] 3. plenární zasedání MěstNV, 16. 6. 1969.

[165] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 1, Rokycany 2000, s. 6.

[166] 5. plenární zasedání MěstNV, 27. 4. 1982.

[167] 3. plenární zasedání MěstNV, 27. 6. 1966.

[168] 4. plenární zasedání MěstNV, 22. 9. 1969.

[169] 3. plenární zasedání MěstNV, 5. 7. 1971.

[170] 5. plenární zasedání MěstNV, 22. 10. 1973.

[171] 2. plenární zasedání MěstNV, 16. 4. 1973.

[172] 5. plenární zasedání MěstNV, 22. 10. 1973.

[173] 17. plenární zasedání MěstNV, 26. 6. 1979.

[174] 14. plenární zasedání MěstNV, 1. 11. 1983.

[175] 15. plenární zasedání MěstNV, 13. 12. 1983.

[176] Rokycansko, č. 25, 28. 6. 1990, s. 1.

[177] 22. plenární zasedání MěstNV, 22. 5. 1990.

[178] Rokycanský deník, 5. 1. 1996, s. 9.

[179] Usnesení zastupitelstva města z 14. 11. 2000, www.rokycany.cz.

[180] Materiál pro jednání rady města, 20. 9. 2004, bod č. 2444, ID:3044.

[181] Materiál pro jednání rady města, 22. 11. 2004, č. 2444, ID: 3235.

[182] Rokycanský deník, 25. 11. 2005.

[183] Rokycanský deník, 11. 11. 1995, s. 9.

[184] Rokycanský deník, 18. 11. 1996, s. 11.

[185] Rokycanský deník, 29. 11. 1996, s. 13.

[186] Kronika města Rokycan 1996, f. 163.

[187] Rokycanský deník, 2. 12. 1996, s. 9.

[188] Havrda, T.: Územní plán města Rokycan, 2000; https://encyklopedierokycan.wz.cz/aglomeraceindex.htm

[189] Materiál pro jednání rady města, 24. dubna 2006.

[190] Materiál pro jednání rady města, 15. 5. 2006, č. 2412, ID:5126.

[194] Radní protokol, 07. 01. 1817 – 23. 12. 1817, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 11, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 11; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k011, snímek 256–257.

[196] Široký, R. -  Wasková, M.: Rokycany čp.33, Komenského ul., Archeologická studie pro stavbu školní tělocvičny, Plzeň 2006.

[197] Pek, B.: Poznámky k regulačním plánům města Rokycan, 1892.;  https://encyklopedierokycan.wz.cz/regulacniplan1892.htm

[198] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 1, Rokycany 2000, s. 3.

[199] Kronika města Rokycan 1918–1937, f. 14; 5. schůze obecního zastupitelstva, 29. 12. 1919.

[200] 5. schůze obecního zastupitelstva, 29. 12. 1919; Cironis, P.: Rokycanský uličník, Rokycany 2003, s. 80.

[201] Kronika města Rokycan 1938–47, f. 43; 16. schůze obecního zastupitelstva, 3. 9. 1940.

[202] Cironis, P.: Rokycanský uličník, Rokycany 2003, s. 91.

[203] Kronika města Rokycan 1947–51, f. 197.

[204] 4. schůze pléna MNV, 26. 6. 1951.

[205] Kronika města Rokycan 1951–54, f. 184.

[206] K vývoji pojmenování ulic v Rokycanech srovnej Cironis, P.: Rokycanský uličník, Rokycany 2003. též Rokycansko, 1992, č. 37, s. 6.

[207] Kronika města Rokycan 1990, f. 151.

[208] 21. plenární zasedání MěstNV, 20. 2. 1990.