https://encyklopedierokycan.wz.cz/vstupdofotogalerie.jpg

 

https://encyklopedierokycan.wz.cz/vstupmapy.jpg

 

https://encyklopedierokycan.wz.cz/zpetnahomepage.jpg

 

https://encyklopedierokycan.wz.cz/fotografieheadlinegottliebovaulice.jpg

 

D. Borek: verze 2026/05/11

 

1. Urbanistický a stavební vývoj Srbovy ulice

Srbova ulice patří k nejkratším v historickém jádru města (měří cca 60 metrů). Plní roli spojky mezi Masarykovým náměstím a Smetanovou ulicí.

 

Obsah

1. Urbanistický a stavební vývoj Srbovy ulice. 1

2. Popis jednotlivých objektů v Srbově ulici 1

2.1. Původní zástavba na západní straně Srbovy ulice. 1

2.1.1. Dům čp.77/I (hotel Morava). 1

2.1.2. Dům čp.149/I 2

2.2. Nová zástavba západní strany Srbovy ulice (lékárna). 2

2.2.1. Příprava a průběh výstavby lékárny. 2

2.2.2. Další stavební vývoj lékárny. 2

2.3. Zástavba na východní straně Srbovy ulice. 3

2.3.1. Dům čp.180/I 3

3. Technický vývoj Srbovy ulice. 3

4. Vývoj pojmenování Srbovy ulice. 4

 

 

Vznikla pravděpodobně ve 14. století při lokaci Rokycan jako opevněného města. Nasvědčuje tomu pravidelná, v podstatě přímá uliční čára. Podle některých historiků (I. Ebelová a M. Ebel[1], K. Kuča[2]), ale mohlo původně hlavní náměstí sahat na severu až ke Smetanově ulici. Srbova ulice by v takovém případě vznikla druhotně, možná až po třicetileté válce jako ulička oddělující dva dodatečně vložené bloky zástavby. Další otazníky vzbudil archeologický výzkum prováděný roku 1998 před přestavbou hasičské centrály na místě domů čp.29/I a čp.30/I v Komenského ulici. Odhalena tam totiž byla mimo jiné pícka z 1. poloviny 13. století.[3] Nález sídelního horizontu ze 13. století[4] zpochybňuje do té doby převládající výklad stavebních dějin Rokycan, podle něhož zástavba v západní části města vznikla až ve 14. století plánovitým založením na dosud neosídlené ploše. Rezidua z 13. století buď vznik této části města posouvají o víc než 100 let do minulosti, nebo nasvědčují tomu, že i v západní části historického jádra existovala v předlokační době nějaká, byť izolovaná, zástavba. I na zástavbu podél Srbovy ulice je proto nutno pohlížet prismatem tohoto archeologického nálezu.

 

Mapa historického jádra Rokycan dle stavu z r. 1990. Klikni pro detailní přehled zástavby, včetně označení domů čísly.

Mapa prostorových a dopravních vztahů ve středověkých Rokycanech.

 

Vzhledem k nevelké délce ulice, malé hloubce parcel a nízkému významu, který hraje v městském organismu, se zde prakticky nerozvinula souvislá zástavba. Ulice ostatně měla až do sklonku 20. století jen minimální šířku, kolísající mezi 5,3 a 6,5 m.[5] Do ulice směřovaly boční fasády nárožních domů na Masarykově náměstí a ve Smetanově ulici a vjezdy do zahrad těchto domů, popřípadě několik stodol a stájí.  Jedinou výjimkou byl plnohodnotný měšťanský dům čp.77/I, ale i ten gravitoval spíše k Masarykovu náměstí.

 

→ODKAZ: Mapa demolic v západní části historického jádra Rokycan, které postihly i západní stranu Srbovy ulice. Klikni pro detailní přehled zástavby, včetně označení domů čísly.

 

Teprve v 19. a 20. století se tu zástavba o něco zahustila. V prvním regulačním plánu města, který roku 1892 vypracoval B. Pek, se v této ulici nenavrhují žádné asanační úpravy, protože: „jednak jest lemována novějšími domy, jednak větší passagi těšiti se nemůže.“[6] V 80. letech 20. století ale byla celá západní strana ulice snesena a původní zástavbu nahradil komplex obchodního domu Žďár a nové lékárny. S těmito převratnými asanačními investicemi také nenávratně a bez hlubšího archeologického výzkumu zanikly kulturní vrstvy v podzemí, které mohly jasně odpovědět na otázky stavebního vývoje této ulice.

 

 

2. Popis jednotlivých objektů v Srbově ulici

2.1. Původní zástavba na západní straně Srbovy ulice

2.1.1. Dům čp.77/I (hotel Morava)

Budova čp.77/I byla známa až do své demolice jako hostinec, později hotel Morava. Obecní rada se 19. května 1778 seznámila s průběhem licitace na dům Matěje Bečváříka. Projevil o něj zájem Martin Břehovský, který hodlal usedlost koupit k ruce svého syna Jana a nabídl 362 zlatých. Radní se unesli, že do dvou týdnů se má konat druhé kolo licitace.[7] Matěj Bečvářík se počátkem 70. let 18. století uvádí jako obyvatel čp.77/I.[8] V zápisu ze schůze obecní rady z 5. června 1778 se referuje, že při licitaci domu Matěje Bečváříka nabídl Martin Břehovský k ruce svého syna Jana 380 zlatých. Radní se usnesli, že se má počkat 14 dní a pak dům adjucírovat (přiřknout).[9] Na schůzi obecní rady 26. června 1778 se ozývá Martin Břehovský, že už uplynuly dva týdny od poslední licitace a nikdo nový se nepřihlásil. Žádá, aby byla nemovitost už přiřknuta jemu, respektive synovi Janovi. Radní to odsouhlasili.[10] Dne 30. června 1778 požádal radu Martin Břehovský o ingros (úřední zápis) koupě tohoto domu. Konšelé to schválili.[11] Zároveň 30. června 1778 požádal Martin Břehovský obec taky o ingros převodu „postoupeného domu sub N. 53 a 3 strychy polí svému druhému synu Františkovi.“ I toto radní schválili.[12] Šlo o dům čp.53/I v dnešní Smetanově ulici, čímž majetkově zajistil i svého dalšího potomka Františka.

Věc se ale možná nějak zkomplikovala. Dne 6. prosince 1782 se totiž obecní rada zabývala podáním od Vojtěcha Kordíka, který žádá ingros (úřední zápis) na „koupený dům od p. Matěje Bečváříka  za 1300 zlatých.“ Radní to odsouhlasili.[13] Buď byl ze setrvačnosti uveden u domu jeho předminulý majitel, nebo Martin Břehovský dům nezískal. Jako majitel čp.77/I se pak v seznamu z roku 1788 uvádí Vojtěch Kordík (zároveň majitel vedlejšího čp.76/I). Roku 1784 dům vyhořel. Tehdy utrpěla škody „dobře postavená obytná budova“ i objekt stájí.[14] Dne 24. listopadu 1789 požádal Matěj Pistorius obecní radu o ingros (úřední zápis) „na koupený dům od p. Vojtěcha Kordíka mladšího.“ Rada to schválila.[15] Kordíkovým tehdy patřily domy čp.76/I i čp.77/I, ale Kordík mladší byl vlastníkem čp.77/I. Zde se pak v roce 1791 skutečně uvádí jako obyvatel Matěj Pistorius.[16] Kordíkovi se mezitím odstěhovali do domku čp.66/I, který stál na plácku za dnešní ZŠ ulice Míru.

Dne 20. října 1812 radní na schůzi magistrátu řešili žádost, kterou podal tehdejší majitel domu čp.77/I Jan Till, „vom Absteigequartier in seinem Hause befreyt zu werden,“ neboli „od Absteig kvartýru ve svém domě osvobozen býti.“ Město uložilo, aby „quartiermeister“ Jan Herbek podal do 8 dnů své stanovisko.[17] Absteigequartier byla forma krátkodobého ubytování pro vojenskou posádku.

V městském archivu se nachází složka z roku 1877, nazvaná „Kraft Jan, stavba lednice v čp. 77/I“, a další z roku 1905, pod jménem „Kočvarová Antonie, oprava fasády (hostinec Morava) čp.77/I“.[18] V letech 1930–1931 objekt prošel přestavbou.[19] Stavební úpravy se ale patrně prováděly až od roku 1931. V červnu 1931 totiž získal František Tesařík od rady stavební povolení na přestavbu čp.77/I.[20] Obývací a užívací povolení na přestavbu čp.77/I získal F. Tesařík od rady počátkem září 1931.[21] Tehdy vznikly na dvoře mohutné lednice, ve své době nejlepší ve městě. Dům se ve 30. letech změnil na hotel, tehdejší majitel František Tesařík zde zřídil 8 pokojů.[22] Další stavební úpravy probíhaly roku 1940.[23] V roce 1947 se zde uvádí 10 pokojů.[24] Pak se na nějaký čas zařízení uzavřelo, ale na konci srpna 1957 je hotel Morava znovu otevřen.[25] V roce 1966 se zde připomíná turistická ubytovna se třemi pokoji. V roce 1970 měl podnik 12 lůžek.[26] Na rok 1969 plánuje podnik Restaurace přebudovat zdejší restaurační lokál na vinárnu a zřídit zde zároveň bufet rychlého občerstvení. Náklady na adaptaci se odhadovaly na 80 000 Kčs.[27]

Roku 1978 se ale hotel definitivně uzavřel. Pak zde fungovala po kratší dobu provizorně školní jídelna, kanceláře Čedoku a vývařovna (v letech 1981–1983, přestěhovaná z havarijního objektu Rychty čp.116-117/I na Malém náměstí).[28]  V roce 1982 město konstatuje, že bude nutno najít náhradní prostory podniku Restaurace za objekt Moravy.[29] Dům čp.77/I byl zbořen roku 1986.[30]

Severně od hotelu Morava, v místě zahrady u tohoto domu, vznikl ještě menší komerční objekt čp.195/I.[31] Číslo popisné obdržel až 15. prosince 1941. Šlo ale o starší stavbu. Je tu zachycena již na mapě stabilního katastru z roku 1838. Přidělení samostatného čísla popisného roku 1941 bylo spíše formálním krokem. V objektu byly umístěny prodejní prostory (původně obchod s květinami, pak pánské i dámské krejčovství J. Brože, po znárodnění dámské kadeřnictví a nakonec dámské krejčovství provozované Oděvní službou). V listopadu 1983 se uvádí, že město ještě musí dořešit přidělení 1 náhradního bytu pro obyvatele z čp.195/I.[32] Náhradní byt byl přidělen 19. ledna 1984.[33] Objekt pak zanikl taktéž v lednu 1986.[34]

 

 

2.1.2. Dům čp.149/I

Mezi hotelem Morava a domem čp.78/I na severním konci ulice stál ještě domek čp.149/I. (Vlastně stojí dodnes, protože po zániku samostatného čísla popisného nyní jde o křídlo nárožního domu čp.78/I otočené do Srbovy ulice.)

 

→ODKAZ: Dům čp.78/I na nároží Smetanovy a Srbovy ul. Jeho křídlo otočené do Srbovy ulice se počátkem 19. století oddělilo jako samostatný dům čp.149/I. Foto D. Borek, prosinec 2003.

 

V roce 1804 se ještě na jeho místě nacházelo jen spáleniště.[35] Vznikl krátce poté, protože v matrice se čp.149/I uvádí poprvé 1. května 1808, kdy se tu narodila dcera starosty a doktora práv Ferdinanda Hejrovského a jeho manželky Rosiny, dcery Kašpara Kardelo (Cardello) z Benátek.[36] V tomto domě, relativně neokázale umístěném do boční uličky u náměstí, tedy žil Ferdinand Šimon Heyrovský (Hejrovský), muž, který v letech 1798–1839 vedl rokycanskou radnici.[37] V seznamu majitelů domů z roku 1788 se jako vlastník čp.78/I uvádí Václav Hejrovský. Vznik čp.149/I lze tudíž dát do souvislosti s oddělením části stávající parcely u čp.78/I pro zřízení samostatného domu. Indikační skica mapy stabilního katastru z roku 1838 ukazuje, že objekt čp.149/I tvořil trakt dnešního domu čp.78/I do Srbovy ulice.

Dne 6. září 1808 se před magistrátem řešila žádost manželů Ferdinanda a Rosiny Hejrovských „o povolení na jejich dvoru dobytčí chlív vystaviti mocti.“ Radní konstatovali, že ze strany souseda Antonína Bluďovského nejsou vůči zamýšlené stavbě námitky, takže ji povolili.[38] Antonín Bluďovský byl majitelem domu čp.58/I ve Smetanově ulici. Stavbu chléva lze tudíž dle indikační skici mapy stabilního katastru identifikovat jako malé zděné stavení, situované na západní konec dvorku za čp.149/I, na dotyku s pozemkem za domem čp.58/I. Mnohem později obdržela tato stavba samostatné číslo popisné čp.208/I. Stalo se tak 15. prosince 1941. Za protektorátu totiž došlo v Rokycanech k očíslování mnoha podružných objektů (kůlen, skladišť, chatek, vejminků). Objekt na dvoře za čp.149/I (respektive za čp.78/I, do kterého už byl tehdy čp.149/I opětovně začleněn) tedy byl staršího data a nyní pouze získal samostatné číslo. V seznamu majitelů domů cca z roku 1945 měl čp.208/I stejného vlastníka (Václav Vavroušek) jako dům čp.78/I.[39]

V roce 1878 proběhla přestavba stávajícího chléva na boku domu čp.78/I na obytné prostory. Projekt přestavby zhotovil Jan Šmaus.[40] V městském archivu se nachází složka z let 1872–1877, nazvaná „Korec Jindřich, přestavba v domě čp. 78/I a 149/I“.[41] Samostatné číslo zaniklo ještě před rokem 1910, protože v soupisu domů z onoho roku objekt čp.149/I nefiguroval.[42] Později, za první republiky bylo číslo popisné přeneseno na novostavbu domku v Knihově ulici. Původní dům čp.149/I v Srbově ulici stojí nadále, ale je nyní formálně součástí čp.78/I.

 

 

2.2. Nová zástavba západní strany Srbovy ulice (lékárna)

V 80. letech západní strana Srbovy ulice zanikla a do roku 1990 tu vyrostl komplex obchodního domu Žďár čp.215/I. Naddimenzovaná normalizační architektura fatálně změnila měřítko této části města. Podrobněji o obchodním domu v popisu západní strany Masarykova náměstí.

 

→ODKAZ: Lékárna čp.216/I z r. 1991. Navazuje na OD Žďár. Vpravo boční štít domu čp.78/I (dříve samostatný dům čp.149/I). Foto D. Borek, září 2003.

 

Přímo do Srbovy ulice se objekt obchodního domu Žďár obrací svým bočním křídlem, v kterém vznikla nová lékárna čp.216/I. Stejně jako Žďár, i ona je monumentem pozdního komunistického režimu. Architektonicky jde o nenápadité dílo, které se neliší od sídlištních objektů. Zde v historickém jádru se lékárna vyjímá mimořádně rušivě. Novostavba nelogicky ustoupila z původní uliční čáry, čímž vznikl v Srbově ulici absurdní a nepotřebný trávníkový pás, zcela nevhodný do dispozičně středověkého uličního prostoru. Vzhledem k pohledově uzavřenému charakteru Srbovy ulice se lékárna neprojevuje tak rušivě. Projektant se navíc pokusil, v mezích normalizačního stavitelství o přece jen osobitější hmotové ztvárnění, kterým je poněkud rozbito monolitní působení novostavby, jejíž jednotlivé trakty mají mírně odlišné dispozice, jako by imitovaly zaniklý rytmus původní individuální zástavby. Zadní trakt objektu, obrácený do vnitrobloku a odhalený z Havlíčkovy ulice, má ovšem odpudivý charakter sídlištní architektury, zcela nevhodné pro historické jádro města.

Ze západní fronty Srbovy ulice přežil komunistické asanace jen rohový objekt čp.78/I. Jeho podrobný popis zařazen do kapitoly „Smetanova ulice“.

 

 

2.2.1. Příprava a průběh výstavby lékárny

O výstavbě nové lékárny v Rokycanech mluví už programové prohlášení místních mocenských složek v únoru 1969.[43] A ještě předtím, v září 1968, se o potřebě výstavby lékárny hovoří na plénu MěstNV. Pan Východský se dotazuje, zda s touto stavbou počítá chystaný směrný územní plán Rokycan. Místopředseda MěstNV František Hlad reaguje, že tato stavba je opravdu součástí nového plánu.[44] Koncem 60. let 20. století město zamýšlelo k domu čp.61/I situovat novostavbu lékárny („proluka u sklenáře Baleje“) V červnu 1969 na zasedání pléna MěstNV konstatuje Marie Stadlerová, že pro nedostatek peněz je výstavba prozatím odložena. Podle výhledového harmonogramu investic z roku 1969 měla výstavba lékárny proběhnout v letech 1976–1980. Investorem měl být OÚNZ. Asanace a konkrétní určení stavebního pozemku měly proběhnout v letech 1972–1975.[45]

Nakonec se na lékárnu čekalo více než 20 let. Definitivně byla situována do asanační zóny mezi nynějším Masarykovým náměstím a Havlíčkovou ulicí. Lékárna se otevřela pro veřejnost 26. ledna 1991. Původně přitom měla sloužit již od listopadu 1990, ale zpozdily se některé řemeslnické práce.[46] Šlo o nejmodernější zařízení svého druhu v Západočeském kraj. Náklady na její výstavbu dosáhly téměř 6 000 000 Kčs.[47] Objekt patřil původně Nemocnici s poliklinikou Rokycany, roku 1996 bezplatně převeden na obec. Od roku 1994 je trvale v pronájmu společnosti Farmacum, s. r. o.

 

 

2.2.2. Další stavební vývoj lékárny

V roce 1995 proběhla v objektu rekonstrukce topení a rozvodů teplé vody za cca 160 000 Kč. Roku 1997 došlo k opravě zabezpečovacího zařízení za 140 000 Kč a instalací mříží do oken za 100 000 Kč. Všechny tyto investice provedlo Farmacum. V roce 1998 přispělo i město, a to částkou 100 000 Kč na opravu střechy.  V roce 2002 pronájemce opravil vstup do budovy a pořídil nové dveře (nákladem 560 000 Kč).[48] V 1. a 2. patře objektu lékárny vznikly prostory pro výrobu infuzních roztoků. Vzhledem k zahraniční konkurenci a nerentabilitě výroby byla tato provozovna zrušena.[49] V letech 1999–2000 pak Farmacum adaptovalo 1. patro objektu na soukromé lékařské ordinace nákladem 2 000 000 Kč.[50]  Lékárna se začala měnit na šířeji definovaný „Lékařský dům“.

O pár let později se začalo uvažovat o další etapě přestavby. V červnu 2003 radní projednali studii, vypracovanou společností Farmacum, ve které zamýšlí generální rekonstrukci 2. patra Lékařského domu se zřízením 3 ordinací a předpokládanými náklady 800 000 Kč. Z toho mělo Farmacum uhradit 150–200 000 Kč, zbytek město. Městská rada vzala projekt na vědomí a uložila odboru rozvoje města zařadit investici do rozpočtu na rok 2004. Vzhledem k odlišným finančním odhadům městských expertů byla pak do plánu rozpočtu zařazena částka 1 100 000 Kč. Do definitivní verze rozpočtu na rok 2004 se ovšem rekonstrukce Lékařského domu nedostala.[51] Dne 16. května 2005 navrhla společnost Farmacum městu znovu, aby se spolupodílelo na chystané rekonstrukci 2. patra budovy čp.216/I. Investice do úpravy vnitřní dispozice objektu za účelem zřízení lékařských ordinací je odhadována dle studie z roku 2003 na 800 000 Kč. Rada města 20. června 2005 navrhla, aby přestavbu financovala firma Farmacum sama s tím, že jí ale město upraví podmínky nájmu budovy lékárny. 19. července 2005 se uskutečnila schůzka představitelů obce a Farmacum, kde toto řešení bylo v zásadě odsouhlaseno. Předpokládaná výše investice už nyní ovšem vyskočila na 2 000 000 Kč. Její součástí totiž měla mj. být instalace výtahu odpovídajícího normám EU.[52] Vznikly dvě varianty financování, z nichž rada na doporučení odboru rozvoje města vybrala variantu č. 1, tedy to, že rekonstrukci provede na vlastní náklady firma Farmacum a vložená investice bude odečtena z nájemného, přičemž firma bude nadále mít možnost podnajmout nově vzniklé prostory pro soukromé ordinace. Náklady se odhadovaly na 1 499 400 Kč.[53]

V listopadu 2005 ale rada projednávala některé nesrovnalosti v údajích poskytnutých společností Farmacum. Její zástupci operovali s tím, že projekt adaptace 2. patra už navrhovali od roku 2001 (přitom podle oficiální komunikace pocházel první návrh podobného druhu až z června 2003). Vzhledem k finanční náročnosti údržby objektu dokonce rada zvažovala podpořit záměr privatizace budovy.[54] Bez ohledu na komplikovaná vyjednávání s firmou Farmacum ovšem město v roce 2005 provedlo v objektu lékárny v Srbově ulici výměnu oken.[55] V lednu 2006 se budoucností objektu zabývala opět rada. Na stole teď byly dvě varianty: buď objekt lékařům odprodat, nebo pronajmout. Navrhovaný pronájem 600 Kč/čtvereční metr za rok byl ovšem pro lékaře nepřijatelný. Takový byl závěr schůzky z 29. listopadu 2005, které se zúčastnili zástupci společnosti Farmacum i města. K variantě prodeje vyjádřil reprezentant firmy Farmacum předběžný zájem. Požadoval ovšem specifikaci podmínek a ceny.[56] Dne 20. února 2006 rada na svém jednání jmenovala výběrovou komisi pro zakázku na stavební úpravy 2. patra Lékařského domu. Mělo jít o zřízení tří ordinací se zázemím v stávajících prostorách. V rámci adaptace mělo dojít k vybourání a novému provedení některých příček, vybourání otvorů pro nové dveře a okna, dále se předpokládala úprava sociálního zázemí uprostřed středové chodby a částečně i nová elektroinstalace. Vlastní výběrové řízení proběhlo 14. dubna 2006. 24. dubna 2006 pak rada města, na doporučení komise zakázku přidělila firmě PET-STAN, s. r. o. z Rokycan za 2 353 139 Kč. Firma zvítězila mezi pěti předloženými nabídkami.[57]

 

 

2.3. Zástavba na východní straně Srbovy ulice

2.3.1. Dům čp.180/I

Na východní straně ulice vyrostl za Protektorátu moderní činžovní dům čp.180/I. Postavil jej roku 1940 obuvník Josef Šmolík, který se sem přestěhoval ze sousedního domu čp.56/I na nároží Srbovy a Smetanovy ulice.[58] Dne 14. dubna 1939 požádali Josef a Eugenie Šmolíkovi o rozdělení stavebního pozemku č.kat.74 na 2 stavební místa. 2. května 1939 proběhlo komisionelní řízení. Regulační čára do Srbovy ulice byla stanovena v prodloužení západního průčelí čp.79/I až k průniku s jižním průčelím čp.56/I na rohu Srbovy a Smetanovy ulice a odtud kolmo na severní průčelí čp.56/I. Šlo o komplexní urbanistický záměr, v jehož rámci mělo nejen dojít k zástavbě proluky na východní straně Srbovy ulice ale i k demolici stávajícího čp.56/I na nároží Smetanovy ulice a jejich nahrazení dvěma dvoupatrovými domy, přičemž výška zástavby byla dána výškou už existujícího činžovního domu čp.55/I ve Smetanově ulici. V podmínkách obce pro souhlas k parcelaci bylo uvedeno, že dům čp.56/I se ihned zboří a na jeho místě vyroste nový objekt. 4. května 1939 rada doporučila záměr ke schválení a ještě v květnu 1939 to schválilo zastupitelstvo.[59] Dům čp.180/I pak vyrostl podle projektu Josefa Žoura, který provedl i stavební práce.[60] Číslo popisné dům obdržel 22. ledna 1940.

 

→ODKAZ: Bytový dům čp.180/I z r. 1940. Spolu se sousedním čp.56/I nově definoval měřítka i charakter zástavby vnitřního města. Šlo o dobový trend proměny maloměstského osídlení na kompaktnější blokovou zástavbu. Po roce 1948 už ale na tuto tendenci nebylo navazováno. Vpravo dvorní budovy u domu čp.79/I. Foto D. Borek, září 2003.

→ODKAZ: Bytový dům čp.56/I na rohu Smetanovy a Srbovy ul. Jeden z prvních třípatrových obytných domů v Rokycanech. Foto D. Borek, prosinec 2004.

 

Jde o dvoupatrový objekt se sedlovou střechou, první a druhé patro jsou ve fasádě mírně vysunuty. Průčelí završuje obdélný štít s masivně profilovanou římsou. Jde o funkcionalistickou stavbu, v podstatě necitlivou vůči historické tváři města. V kontextu sousedních domů, zejména čp.56/I na rohu Srbovy a Smetanovy ulice ale jde o ucelený soubor podobně utvářených objektů, které měnily boční ulice vnitřního města na intenzivně využitou blokovou zástavbu. Tento proces byl nevyhnutelný vzhledem k růstu obyvatelstva Rokycan a koneckonců i pozitivní, protože vnitřní město demograficky stabilizoval. V neposlední řadě lze v tomto vývojovém trendu vidět jednoznačný přínos po architektonické i urbanistické stránce, zejména to vynikne ve srovnání s poválečnými stavebními zásahy ve vnitřním městě, kdy místo blokové zástavby dostal i zde přednost rozvolněný sídlištní urbanismus. Naopak negativem byla přílišná výška nové zástavby, která velmi silně erodovala pohledový účinek původních městských dominant radniční a kostelní věže a která nebyla přiměřená úzkým proporcím bočních ulic typu Srbovy ulice.  Podrobný popis domu čp.56/I se nalézá v kapitole „Smetanova ulice“.

Koncem 80. let 20. století byl k domu na jižní straně přistavěn utilitární patrový objekt, náležející k sousednímu domu čp.79/I na rohu Masarykova náměstí, poměrně primitivní architektura, která se do ulice obrací jen prázdnou fasádou s typizovanými okny. V budoucnosti by bylo vhodné jej upravit, případně zvýšit a napojit hmotově na dům čp.180/I.

 

 

3. Technický vývoj Srbovy ulice

Ve 20. letech 20. století byla ulice rozkopána kvůli výstavbě obecního vodovodu. Dle plánu z roku 1921 se plánovalo provádět v Srbově ulici (stejně jako v dalších ulicích centrálního města) pokládku vodovodního potrubí v roce 1924.[61] V červenci 1930 (respektive už v červnu 1930, ale tato schůze byla kvůli politickým sporům zpochybněna a projednání se muselo opakovat) rozhodlo zastupitelstvo o mimořádné půjčce z lesního rezervního fondu ve výši 650 000 Kč na investice rozpočtu na rok 1930. Mělo jít o práce, které by pomohly řešit problém nezaměstnanosti. Mezi nimi se uvádí i dlažba tehdejší Riegrovy (dnešní Srbovy) ulice za 40 000 Kč.[62] Koncem srpna 1930 radní přijali nabídku V. Vavrouška z čp.78/I na výstavbu mozaikového chodníku v této ulici před čp.78/I a usnesli se prodloužit mozaikový chodník až před dům čp.77/I.[63] V listopadu 1930 vydala rada souhlas s návrhem městské technické kanceláře na zřízení mozaikového chodníku v Riegrově ulici až na roh čp.151/I (na západní straně Masarykova náměstí) a s vydlážděním vozovky. Očekávané překročení nákladu do výše 4000 Kč se mělo uhradit z rozpočtu na dlažbu ulic.[64] V lednu 1932 se v usnesení rady uvádí, že je nutno opravit chodník u domu prof. Ottise (dům čp.79/I na rohu Masarykova náměstí a Srbovy ulice).[65] Dne 28. ledna 1932 pak rada upřesnila, že oprava chodníku u čp.79/I dle usnesení rady z 8. ledna 1932 se uhradí z mimořádného rozpočtu na rok 1931.[66]

Už ve 30. letech 20. století se ulice dočkala omezení dopravy. V prosinci 1930 obecní správní komise oznamuje, že pro Riegrovu ulici se opatří po dohodě s automobilovým klubem tabulky pro jednosměrnou jízdu, respektive pro omezení jízdy těžkých vozů.[67] Obecní komise zdravotní a veřejné bezpečnosti jednala v únoru 1932 o zavedení jednosměrné jízdy v některých ulicích, zákazu jízdy v některých ulicích a určení míst k parkování. Přečten zde byl návrh policejního úřadu a přípis městské rady z 5. února 1932. Rozhodnuto bylo, že subkomise prohlédne 18. února 1932 město.[68]  Roku 1932 prosazovala rada zákaz provozu v úseku Komenského ulice u Masarykovy školy. Městská technická kancelář navrhla označení plechovou značkou „zákaz jízdy“. 8. září 1932 rada tento návrh městské technické kanceláře označit komunikaci značkou „zákaz jízdy“ schválila, přičemž rozhodla dát označení touto značkou jako jednosměrné do Havlíčkovy ulice na severní stranu a Riegrovy ulice na jižní stranu. V lednu 1933 souhlas připojili i zastupitelé.[69]

V roce 1965 byl proveden v ulici výkop plynovodního potrubí. Na květnovém zasedání národního výboru v roce 1965 paní Kaloušová kritizovala, že výkop poškodil stávající mozaikový chodník a oprava nebyla provedena kvalitně, takže některé kostky z chodníku se už za krátkou dobu uvolnily.[70]  V červnu 1965 město dostalo po urgenci u Západočeských plynáren příslib, že jejich dlaždič, který v té době pracoval na dlažbě v Palackého ulici, se sem do Srbovy vrátí a kritizovanou mozaiku znovu upraví.[71] Roku 1972 provedly Technické služby města v Srbově ulici nový chodník.[72] Šlo o oboustranný chodník z betonových dlaždic. Prováděn jako součást rekonstrukce chodníku od křižovatky ulice Míru-Havlíčkova, podél západní strany Masarykova náměstí až sem.[73] Dokončen byl během 1. pololetí 1972.[74] Zároveň se během 1. pololetí 1972 zmiňuje provedení úprav vozovky v Srbově ulici Technickými službami.[75] V září 1972 se totiž uvádí, že rekonstrukce Malého náměstí se musela odložit na rok 1973 a prováděcí firma městu nabídla, že nechá jako kompenzaci za zdržení upravit ulice v okolí Masarykova náměstí (Srbova, Smetanova a další).[76]

Počátkem 90. let, při dokončování obchodního domu Žďár a související lékárny, byla ulice nově vyasfaltována, před novostavbami na její západní straně vznikl nově chodník. Vzhledem k tomu, že ulice se tehdy o něco rozšířila, vznikl mezi tímto chodníkem a vozovkou trávníkový pruh, poměrně cizorodý prvek v historickém jádru města. V červenci 1995 byla vozovka v Srbově ulici rozkopána kvůli pokládce kabelů.[77] Výhledově by zde měla být obnovena historicky přijatelnější dlažba z kamenných kostek. Počítal s tím územní plán města z roku 2000.[78]

V roce 2013 v Srbově ulici probíhala oprava plynového potrubí. Šlo o součást větší akce výměny plynovodu v ulicích Havlíčkova, Smetanova a Srbova a na Urbanově i Masarykově náměstí. Práce si vynutily dočasná omezení dopravy, včetně uzavírek některých úseků komunikací.[79]

 

 

4. Vývoj pojmenování Srbovy ulice

Na indikační skice k mapě stabilního katastru z poloviny 19. století je komunikace označena jako Fleischergasse (Řeznická ulice),[80] asi podle budovy masných krámů u jejího severního ústí. Na mapě z roku 1877 a rovněž k roku 1892 se eviduje jako Riegrova ulice.[81]  Toto pojmenování ji zůstalo i po 1. světové válce, kdy se 29. prosince 1919 upravovalo uliční názvosloví v Rokycanech.[82]

Usnesením MNV z 25. července 1946 ale byla přejmenována na Srbovu ulici. Tento název pak už přetrval beze změn. Odkazuje na Adolfa Srba, novináře a publicistu, který se narodil 27. září 1850 v domě čp.78/I na nároží Srbovy a Smetanovy ulice.[83]

 

 


[1] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998.

[2] Kuča, K.: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl 6.: Pro-Sto, Praha 2004, s. 344–345.

[3] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 5, Rokycany 1999, s. 62.

[4] Široký, R. -  Wasková, M.: Rokycany čp.33, Komenského ul., Archeologická studie pro stavbu školní tělocvičny, Plzeň 2006, s. 12-13.

[5] Pek, B.: Poznámky k regulačním plánům města Rokycan, 1892.;  https://encyklopedierokycan.wz.cz/regulacniplan1892.htm

[6] Pek, B.: Poznámky k regulačním plánům města Rokycan, 1892.;  https://encyklopedierokycan.wz.cz/regulacniplan1892.htm

[7] Radní protokol,  31. 10. 1776 – 08. 01. 1779, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 92, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 92; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k092, snímek 207.

[8] Matrika pohřbů Rokycany 1771–1784, s., snímek 13, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067911/rokycany-27_0130-z

[9] Radní protokol,  31. 10. 1776 – 08. 01. 1779, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 92, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 92; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k092, snímek 215.

[10] Radní protokol,  31. 10. 1776 – 08. 01. 1779, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 92, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 92; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k092, snímek 220.

[11] Radní protokol,  31. 10. 1776 – 08. 01. 1779, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 92, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 92; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k092, snímek 221.

[12] Radní protokol,  31. 10. 1776 – 08. 01. 1779, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 92, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 92; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k092, snímek 221.

[13] Radní protokol, 02. 11. 1782 – 25. 05. 1784, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 1, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 1; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k001, snímek 17.

[14] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SOkA Rokycany, AM Rokycany, I. odd. sign. B/I/27, kt. 101.

[15] Radní protokol, 17. 07. 1789 – 20. 08. 1790, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 114, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 114; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k114, snímek 59.

[16] Matrika křtů Rokycany 1784–1793, s. 38, snímek 38, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067890/rokycany-06_0210-n

[17] Radní protokol, 07. 01. 1812 – 22. 12. 1812, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 8, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 8; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k008, snímek 341.

[18] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan, III. oddělení, inventář, 1976, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0071_00013_am-rokycany-odd-3.pdf

[19] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SOkA Rokycany, AM Rokycany, III. odd., kt. 310 dle inv.

[20] 7. schůze městské rady, 5. 6. 1931.

[21] 24. schůze městské rady, 3. 9. 1931.

[22] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 1, Rokycany 2000, s. 37.

[23] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SOkA Rokycany, AM Rokycany, III. odd., kt. 313 dle inv.

[24] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 1, Rokycany 2000, s. 37.

[25] Kronika města Rokycan 1954–1957, f. 195.

[26] Jindřich, K.: Rokycany, 1970, s. 42.

[27] 2. plenární zasedání MěstNV 16. 4. 1968.

[28] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 1, Rokycany 2000, s. 37.

[29] 8. plenární zasedání MěstNV, 2. 11. 1982.

[30] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 1, Rokycany 2000, s. 37.

[31] Viz plán města cca z r. 1976, na chodbě naproti studovně Státního okresního archivu v Rokycanech; SOkA Rokycany, Městský národní výbor Rokycany, inv. č. 1352, M 20, plán města.

[32] 14. plenární zasedání MěstNV, 1. 11. 1983.

[33] 20. plenární zasedání MěstNV, 30. 10. 1984.

[34] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 1, Rokycany 2000, s. 37.

[35] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SOkA Rokycany, OS Rokycany, bal. 132, extrakty, D, pag. 7.

[38] Radní protokol, 08. 01. 1808 – 20. 12. 1808, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 7, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 7; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k007, snímek 266.

[39] Státní okresní archiv Rokycany, Archiv města Rokycan, č. kart. 140.

[40] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SOkA Rokycany, AM Rokycany, III. odd., kt. 171.

[41] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan, III. oddělení, inventář, 1976, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0071_00013_am-rokycany-odd-3.pdf

[42] Státní okresní archiv Rokycany, Archiv města Rokycan, kart. č. 140.

[43] Jindřich, K.: Rokycany, 1970, s. 66.

[44] 6. plenární zasedání MěstNV, 30. 9. 1968.

[45] 3. plenární zasedání MěstNV, 16. 6. 1969.

[46] Kronika města Rokycan 1991, f. 12., Rokycansko, č. 3, 24. 1. 1991, s. 1.

[47] Rokycansko, č. 4, 31. 1. 1991, s. 2.

[48] Materiál pro jednání rady města, 1. 8. 2005, č. 2412.

[49] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 6, Rokycany 2000, s. 49.

[50] Materiál pro jednání rady města, 1. 8. 2005, č. 2412.

[51] Materiál pro jednání rady města, 14. 11. 2005, bod č. 2412, ID:4472.

[52] Materiál pro jednání rady města, 1. 8. 2005, č. 2412.

[53] Materiál pro jednání rady města, 3. 10. 2005, bod č. 2412, ID:4344.

[54] Materiál pro jednání rady města, 14. 11. 2005, bod č. 2412, ID:4472.

[55] Materiál pro jednání rady města, 14. 11. 2005, bod č. 2412, ID:4472.

[56] Materiál pro jednání rady města, 9. 1. 2006, č. 2412, ID: 4652.

[57] Materiál pro jednání rady města, 24. 1. 2006, č. 2431, ID: 5041.

[58] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 1, Rokycany 2000, s. 37.

[59] 7. schůze obecního zastupitelstva, 16. 5. 1939.

[60] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 1, Rokycany 2000, s. 37.

[61] 22. schůze obecního zastupitelstva, 12. 7. 1921.

[62] 42. schůze obecního zastupitelstva, 4. 7. 1930.

[63] 212. schůze městské rady, 20. 8. 1930.

[64] 226. schůze městské rady, 5. 11. 1930.

[65] 51. schůze městské rady, 8. 1. 1932.

[66] 54. schůze městské rady, 28. 1. 1932.

[67] 2. schůze obecní správní komise, 12. 12. 1930.

[68] 2. schůze obecní komise zdravotní a veřejné bezpečnosti, 9. 2. 1932.

[69] 20. schůze obecního zastupitelstva, 20. 1. 1933; 92. schůze městské rady, 8. 9. 1932.

[70] 3. plenární zasedání MěstNV, 17. 5. 1965.

[71] 4. plenární zasedání MěstNV, 21. 6. 1965.

[72] Kronika města Rokycan 1969–73, f. 99.

[73] 7. plenární zasedání MěstNV, 12. 12. 1972.

[74] 5. plenární zasedání MěstNV, 12. 9. 1972.

[75] 5. plenární zasedání MěstNV, 12. 9. 1972.

[76] 5. plenární zasedání MěstNV, 12. 9. 1972.

[77] Rokycanský deník, 24. 7. 1995, s. 9.

[78] Havrda, T.: Územní plán města Rokycan, 2000; https://encyklopedierokycan.wz.cz/aglomeraceindex.htm

[81] Pek, B.: Poznámky k regulačním plánům města Rokycan, 1892.;  https://encyklopedierokycan.wz.cz/regulacniplan1892.htm

[82] Kronika města Rokycan 1918–1937, f. 35.

[83] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 1, Rokycany 2000, s. 37; Cironis, P.: Rokycanský uličník, Rokycany 2003, s. 100.