|
|
|
|
|
|
1. Urbanistický a stavební vývoj Srbovy ulice
Srbova ulice patří k nejkratším v historickém jádru města (měří cca 60 metrů). Plní roli spojky mezi Masarykovým náměstím a Smetanovou ulicí. Vznikla pravděpodobně ve 14. století při gotické lokaci Rokycan jako opevněného města. Nasvědčuje tomu pravidelná, v podstatě přímá uliční čára. Podle některých historiků (I. Ebelová a M. Ebel[1], K. Kuča[2]), ale mohlo původně Masarykovo náměstí sahat na severu až ke Smetanově ulici a Srbova ulice tudíž vznikla druhotně, možná až po třicetileté válce jako ulička oddělující dva dodatečně vložené bloky zástavby.
Další otazníky vzbudil archeologický výzkum prováděný roku 1998 před přestavbou hasičské centrály na místě domů čp.29/I a čp.30/I (viz kapitola „Komenského ulice“). Odhalena tam totiž byla mimo jiné i pícka z 1. poloviny 13. století.[3] Nález sídelního horizontu ze 13. století[4] zpochybňuje do té doby převládající výklad stavebních dějin Rokycan, podle něhož zástavba v západní části města vznikla až ve 14. století plánovitým založením na dosud neosídlené ploše. Rezidua z 13. století buď vznik této části města posouvají o víc než 100 let do minulosti, nebo nasvědčují tomu, že i v západní části historického jádra existovala v předlokační době nějaká, byť izolovaná, zástavba. I na zástavbu podél Srbovy ulice je proto nutno pohlížet prismatem tohoto archeologického nálezu.
Vzhledem k nevelké délce ulice, malé hloubce zdejších parcel a nízkému významu, který hraje v městském organismu, se zde prakticky nerozvinula souvislá zástavba. Ulice ostatně měla ještě do konce 20. století jen minimální šířku, kolísající mezi 5,3 a 6,5 m.[5] Do ulice směřovaly boční fasády nárožních domů na Masarykově náměstí a ve Smetanově ulici a vjezdy do zahrad těchto domů, popřípadě několik stodol a stájí. Jedinou výjimkou byl měšťanský dům čp.77/I, ale i ten gravitoval spíše k Masarykovu náměstí. Teprve v 19. a 20. století se tu zástavba o něco zahustila. V prvním regulačním plánu města, který roku 1892 vypracoval B. Pek, se v této ulici nenavrhují žádné asanační úpravy, protože: „jednak jest lemována novějšími domy, jednak větší passagi těšiti se nemůže.“[6] V 80. letech 20. století ale byla celá západní strana ulice snesena a původní zástavba nahrazena komplexem obchodního domu Žďár a nové lékárny. S těmito převratnými asanačními investicemi také nenávratně a bez hlubšího archeologického výzkumu zanikly kulturní vrstvy v podzemí, které mohly jasně odpovědět na otázky stavebního vývoje této ulice.
Obsah
1. Urbanistický a stavební vývoj Srbovy ulice
2. Popis jednotlivých objektů v Srbově ulici
2.1. Původní zástavba na západní straně Srbovy ulice
2.1.1. Dům čp.77/I (hotel Morava)
2.2. Nová zástavba západní strany Srbovy ulice (lékárna)
2.2.1. Příprava a průběh výstavby lékárny
2.2.2. Další stavební vývoj lékárny
2.3. Zástavba na východní straně Srbovy ulice
3. Stavebně technický vývoj Srbovy ulice
4. Vývoj pojmenování Srbovy ulice
|
Mapa demolic v západní části historického jádra Rokycan. Srbova ul. je v pravé části mapy. Klikni pro detailní přehled zástavby, včetně označení domů čísly. |
Mapa historického jádra Rokycan dle stavu z r. 1990. Srbova ul. je v střední části mapy. Klikni pro detailní přehled zástavby, včetně označení domů čísly. |
|
|
|
2. Popis jednotlivých objektů v Srbově ulici
2.1. Původní zástavba na západní straně Srbovy ulice
2.1.1. Dům čp.77/I (hotel Morava)
Budova čp.77/I byla známa až do své demolice jako hostinec, později hotel Morava. Roku 1784 dům vyhořel. Tehdy poškozena „dobře postavená obytná budova“ i objekt stájí.[7] V městském archivu se nachází složka z roku 1877, nazvaná „Kraft Jan, stavba lednice v čp. 77/I“, a další z roku 1905, pod jménem „Kočvarová Antonie, oprava fasády (hostinec Morava) čp.77/I“.[8] V letech 1930-1931 objekt prošel přestavbou.[9] Stavební úpravy ale patrně prováděny až od roku 1931. V červnu 1931 totiž získal František Tesařík od městské rady stavební povolení na přestavbu čp.77/I.[10] Obývací a užívací povolení na přestavbu čp.77/I získal F. Tesařík od městské rady počátkem září 1931.[11] Tehdy zřízeny na dvoře mohutné lednice, ve své době nejlepší ve městě. Dům se tehdy ve 30. letech změnil na hotel, tehdejší majitel František Tesařík zde zřídil 8 pokojů.[12] Další stavební úpravy prováděny roku 1940.[13] V roce 1947 se zde uvádí 10 pokojů.[14] Pak na nějaký čas zařízení uzavřeno, ale na konci srpna 1957 hotel Morava znovuotevřen.[15] V roce 1966 se zde připomíná turistická ubytovna se třemi pokoji. V roce 1970 měl podnik 12 lůžek.[16] Na rok 1969 plánuje podnik Restaurace přebudovat zdejší restaurační lokál na vinárnu a zřídit zde zároveň bufet rychlého občerstvení. Náklady na adaptaci odhadnuty na 80 000 Kčs.[17]
Roku 1978 ale hotel uzavřen, pak zde byla po kratší dobu umístěna provizorně školní jídelna, kanceláře Čedoku a vývařovna (v letech 1981-1983, přestěhovaná z havarijního objektu Rychty čp.116-117/I na Malém náměstí).[18] V roce 1982 město konstatuje, že bude nutno najít náhradní prostory podniku Restaurace za objekt Moravy.[19] Dům čp.77/I byl zbořen roku 1986.[20]
Severně od hotelu Morava, v místě zahrady u tohoto domu, vznikl ještě menší komerční objekt čp.195/I.[21] Číslo popisné mu přiděleno až 15. prosince 1941. Šlo ale o starší stavbu. Je tu zachycena již na mapě stabilního katastru z roku 1838. Přidělení samostatného čísla popisného roku 1941 tak bylo spíše formálním krokem. V objektu byly umístěny prodejní prostory (původně obchod s květinami, pak pánské i dámské krejčovství J. Brože, po znárodnění dámské kadeřnictví a nakonec dámské krejčovství provozované Oděvní službou). V listopadu 1983 se uvádí, že město ještě musí dořešit přidělení 1 náhradního bytu pro obyvatele z čp.195/I.[22] Náhradní byt přidělen 19. ledna 1984.[23] Objekt pak zbořen taktéž v lednu 1986.[24]
2.1.2. Dům čp.149/I
Mezi hotelem Morava a domem čp.78/I na severním konci ulice stál ještě domek čp.149/I. V roce 1804 bylo ještě na jeho místě jen spáleniště.[25] Vznikl asi krátce poté, protože v matrice se objekt čp.197/I uvádí poprvé 1. května 1808, kdy se tu narodila dcera Ferdinanda Frimovského.[26] Indikační skica mapy stabilního katastru z roku 1838 ukazuje, že objekt čp.149/I tvořil trakt dnešního domu čp.78/I obrácený do Srbovy ulice. V roce 1878 proběhla přestavba stávajícího chléva na boku domu čp.78/I na obytné prostory. Projekt přestavby byl dílem Jana Šmause.[27] V městském archivu se nachází složka z let 1872-1877, nazvaná „Korec Jindřich, přestavba v domě čp. 78/I a 149/I“.[28] Samostatné číslo bylo zrušeno ještě před rokem 1910, protože v soupisu domů z onoho roku objekt čp.149/I vůbec neexistoval.[29] Teprve později, za první republiky bylo toto číslo popisné přeneseno na novostavbu domku v Knihově ulici (viz samostatná kapitola „Knihova ulice“). Původní dům čp.149/I v Srbově ulici stojí nadále, ale je považován za součást čp.78/I.
|
Lékárna čp.216/I z r. 1991. Navazuje na OD Žďár. Vpravo boční štít domu čp.78/I (dříve samost. dům čp.149/I). Foto D. Borek, září 2003. |
Dům čp.78/I na nároží Smetanovy a Srbovy ul. Foto D. Borek, prosinec 2003. |
|
|
|
2.2. Nová zástavba západní strany Srbovy ulice (lékárna)
V 80. letech celá západní strana Srbovy ulice zbořena a do roku 1990 tu vyrostl komplex obchodního domu Žďár čp.215/I. Naddimenzovaná normalizační architektura fatálně změnila měřítko této části města. Podrobný popis obchodního domu se nachází v kapitole „Masarykovo náměstí“
Přímo do Srbovy ulice se komplex obchodního domu obrací svým křídlem, v kterém zřízena nová lékárna čp.216/I. Stejně jako Žďár, i ona je monumentem pozdního komunistického režimu. Architektonicky jde o nenápadité dílo, které se neliší od sídlištních objektů. Zde v historickém jádru se lékárna vyjímá mimořádně rušivě. Novostavba nelogicky ustoupila z původní uliční čáry, čímž vznikl v Srbově ulici absurdní a nepotřebný trávníkový pás, zcela nevhodný do dispozičně středověkého uličního prostoru. Vzhledem k pohledově uzavřenému charakteru Srbovy ulice se lékárna neprojevuje tak rušivě. Projektant se navíc pokusil, v mezích normalizačního stavitelství o přece jen osobitější hmotové ztvárnění, kterým je poněkud rozbito monolitní působení novostavby, jejíž jednotlivé trakty mají mírně odlišné dispozice, jako by imitovaly zaniklý rytmus původní individuální zástavby. Zadní trakt objektu, obrácený do vnitrobloku a odhalený z Havlíčkovy ulice, má ovšem odpudivý charakter sídlištní architektury, zcela nevhodné pro historické jádro města.
Ze západní fronty Srbovy ulice přežil komunistické asanace jen rohový objekt čp.78/I. Jeho podrobný popis zařazen do kapitoly „Smetanova ulice“.
2.2.1. Příprava a průběh výstavby lékárny
O výstavbě nové lékárny v Rokycanech mluví už programové prohlášení místních mocenských složek v únoru 1969.[30] A ještě předtím, v září 1968, se o potřebě výstavby lékárny mluví na plénu MěstNV. Pan Východský se dotazuje, zda s touto stavbou počítá chystaný směrný územní plán Rokycan. Místopředseda MěstNV František Hlad reaguje s tím, že tato stavba je opravdu součástí nového plánu.[31] Koncem 60. let 20. století město zamýšlelo k domu čp.61/I situovat novostavbu lékárny („proluka u sklenáře Baleje“) V červnu 1969 na zasedání pléna MěstNV konstatuje Marie Stadlerová, že pro nedostatek peněz její výstavba prozatím odložena. Podle výhledového harmonogramu investic z roku 1969 měla výstavba lékárny proběhnout v letech 1976-80. Investorem měl být OÚNZ. Asanace a konkrétní určení stavebního pozemku měly proběhnout v letech 1972-75.[32]
Nakonec se na lékárnu muselo čekat více než 20 let. Definitivně situována do asanační zóny mezi nynějším Masarykovým náměstím a Havlíčkovou ulicí. Lékárna otevřena pro veřejnost 26. ledna 1991. Původně přitom měla sloužit již od listopadu 1990, ale zpozdily se některé řemeslnické práce.[33] Šlo o nejmodernější zařízení svého druhu v Západočeském kraj. Náklady na její výstavbu dosáhly téměř 6 000 000 Kčs.[34] Objekt patřil původně Nemocnici s poliklinikou Rokycany, roku 1996 bezplatně převeden na obec. Od roku 1994 trvale v pronájmu společnosti FARMACUM, s.r.o.
2.2.2. Další stavební vývoj lékárny
V roce 1995 provedena v objektu rekonstrukce topení a rozvodů teplé vody za cca 160 000 Kč. Roku 1997 opraveno zabezpečovací zařízení za 140 000 Kč a instalovány mříže do oken za 100 000 Kč. Všechny tyto investice provedlo FARMACUM. V roce 1998 přispělo i město, a to částkou 100 000 Kč na opravu střechy. V roce 2002 opraven nákladem pronájemce vstup do budovy a pořízeny nové dveře (nákladem 560 000 Kč).[35] V 1. a 2. patře objektu lékárny zřízeny prostory pro výrobu infúzních roztoků. Vzhledem k zahraniční konkurenci a nerentabilitě výroby byla tato provozovna zrušena.[36] V letech 1999-2000 pak FARMACUM adaptovalo 1. patro objektu na soukromé lékařské ordinace nákladem 2 000 000 Kč.[37] Lékárna se začala měnit na šířeji definovaný „Lékařský dům“.
O pár let později se začalo uvažovat o další etapě přestavby objektu. V červnu 2003 totiž městská rada projednávala studii vypracovanou společností FARMACUM,v které zamýšlí provést generální rekonstrukci 2. patra Lékařského domu se zřízením 3 ordinací. Předpokládané náklady 800 000 Kč. Z toho mělo FARMACUM uhradit 150 –200 000 Kč, zbytek město. Městská rada vzala projekt na vědomí a uložila odboru rozvoje města zařadit tuto investici do rozpočtu na rok 2004. Vzhledem k odlišným finančním odhadům městských expertů byla pak do plánu rozpočtu zařazena už částka 1 100 000 Kč. Do definitivní verze rozpočtu na rok 2004 se ovšem rekonstrukce Lékařského domu nedostala.[38] Až 16. května 2005 navrhla společnost FARMACUM, s.r.o. městu znovu, aby se spolupodílelo na chystané rekonstrukci 2. patra budovy čp.216/I. Investice do úpravy vnitřní dispozice objektu za účelem zřízení lékařských ordinací odhadována dle studie z roku 2003 na 800 000 Kč. Rada města pak 20. června 2005 navrhla, aby přestavbu financovala firma FARMACUM sama s tím, že jí ale město upraví podmínky nájmu budovy lékárny. 19. července 2005 se uskutečnila schůzka představitelů obce a FARMACUM, s.r.o., kde toto řešení bylo v zásadě odsouhlaseno. Předpokládaná výše investice už nyní ovšem vyskočila na 2 000 000 Kč. Její součástí totiž měla mimo jiné být instalace výtahu odpovídajícího normám Evropské Unie.[39] Vypracovány dvě varianty financování, z nichž městská rada na doporučení odboru rozvoje městě vybrala variantu č. 1, tedy to, že rekonstrukci provede na vlastní náklady firma FARMACUM a vložená investice bude odečtena z nájemného, přičemž Farmacum bude nadále mít možnost podnajmout nově vzniklé prostory pro soukromé ordinace. Náklady odhadnuty na 1 499 400 Kč.[40]
V listopadu 2005 ale městská rada projednávala některé nesrovnalosti v údajích poskytnutých společností FARMACUM. Její zástupci jednak operovali s tím, že projekt adaptace 2. patra už navrhovali od roku 2001 (přitom podle oficiální komunikace byl první návrh podobného druhu datován až do června 2003). Vzhledem k finanční náročnosti údržby tohoto objektu dokonce městská rada zvažovala podpořit záměr privatizace celé budovy.[41] Bez ohledu na komplikovaná vyjednávání s firmou Farmacum ovšem město v roce 2005 provedlo v objektu lékárny v Srbově ulici výměnu oken.[42] V lednu 2006 se budoucností objektu zabývala rada města. Na stole teď byly dvě varianty: buď objekt lékařům odprodat, nebo pronajmout. Navrhována výše pronájmu ve výši 600 Kč/čtvereční metr za rok byla ovšem pro lékaře nepřijatelná. Takový byl závěr schůzky z 29. listopadu 2005, které se zúčastnili zástupci společnosti Farmacum i města. K variantě prodeje vyjádřil reprezentant firmy Farmacum předběžný zájem. Požadoval ovšem specifikaci podmínek a hlavně ceny.[43] 20. února 2006 rada města na svém jednání jmenovala výběrovou komisi pro zakázku na výběrové řízení na provedení stavebních úprav 2. patra Lékařského domu. Mělo jít o zřízení tří ordinací se zázemím v stávajících prostorách. V rámci adaptace mělo dojít k vybourání a novému provedení některých příček, vybourání otvorů pro nové dveře a okna, dále předpokládána úprava sociálního zázemí uprostřed středové chodby a částečně plánována i nová elektroinstalace. Vlastní výběrové řízení proběhlo 14. dubna 2006. 24. dubna 2006 pak rada města, na doporučení komise vybrala pro tuto zakázku firmu PET-STAN, s.r.o. z Rokycan, která nabídla provedení prací za 2 353 139 Kč. Firma zvítězila mezi pěti předloženými nabídkami.[44]
|
Bytový dům čp.180/I z r. 1940. Vpravo dvorní budovy u domu čp.79/I. Foto D. Borek, září 2003. |
Bytový dům čp.56/I z r. 1940 na rohu Smetanovy a Srbovy ul. Jeden z prvních třípatrových obytných domů. Foto D. Borek, prosinec 2004. |
|
|
|
2.3. Zástavba na východní straně Srbovy ulice
2.3.1. Dům čp.180/I
Na východní straně ulice vyrostl za Protektorátu moderní činžovní dům čp.180/I. Postavil jej roku 1940 obuvník Josef Šmolík, který se sem přestěhoval ze sousedního domu čp.56/I na nároží Srbovy a Smetanovy ulice.[45] 14. dubna 1939 požádali Josef a Eugenie Šmolíkovi o rozdělení stavebního pozemku č.kat.74 na 2 stavební místa. 2. května 1939 proběhlo komisionelní řízení. Regulační čára do Srbovy ulice stanovena v prodloužení západního průčelí domu čp.79/I až k průniku s jižním průčelím domu čp.56/I na rohu Srbovy a Smetanovy ulice a odtud kolmo na severní průčelí objektu čp.56/I. Šlo o komplexní urbanistický záměr, v jehož rámci mělo nejen dojít k zástavbě proluky na východní straně Srbovy ulice ale i k demolici stávajícího domu čp.56/I na nároží Smetanovy ulice a jejich nahrazení dvěma dvoupatrovými domy, přičemž výška zástavby dána výškou už existujícího činžovního domu čp.55/I ve Smetanově ulici. Přímo v podmínkách obce pro souhlas k parcelaci bylo uvedeno, že dům čp.56/I bude ihned zbořen a na jeho místě postaven nový objekt. 4. května 1939 městská rada doporučila záměr ke schválení a ještě v květnu 1939 na schůzi obecního zastupitelstva vše schváleno.[46] Objekt čp.180/I pak vyrostl podle projektu Josefa Žoura, který provedl i stavební práce.[47] Číslo popisné přiděleno 22. ledna 1940.
Jde o dvoupatrový objekt se sedlovou střechou, první a druhé patro jsou ve fasádě mírně vysunuty. Průčelí završuje obdélný štít s masivně profilovanou římsou. Jde o funkcionalistickou stavbu, v podstatě necitlivou vůči historické tváři města. V kontextu sousedních domů, zejména čp.56/I na rohu Srbovy a Smetanovy ulice ale jde o ucelený soubor podobně utvářených objektů, které měnily boční ulice vnitřního města na intenzivně využitou blokovou zástavbu. Tento proces byl nevyhnutelný vzhledem k růstu obyvatelstva Rokycan a koneckonců i pozitivní, protože vnitřní město demograficky stabilizoval. V neposlední řadě lze v tomto vývojovém trendu vidět jednoznačný přínos po architektonické i urbanistické stránce, zejména to vynikne ve srovnání s poválečnými aktivitami ve vnitřním městě, kdy místo blokové zástavby dostal i v historickém jádru přednost rozvolněný sídlištní urbanismus. Naopak negativem byla přílišná výška nové zástavby, která velmi silně erodovala pohledový účinek původních městských dominant radniční a kostelní věže a která nebyla přiměřená úzkým proporcím bočních ulic typu Srbovy ulice. Podrobný popis domu čp.56/I se nalézá v kapitole „Smetanova ulice“.
Koncem 80. let 20. století byl k domu na jižní straně přistavěn utilitární patrový objekt, náležející k sousednímu domu čp.79/I na rohu Masarykova náměstí, poměrně primitivní architektura, která se do ulice obrací jen prázdnou fasádou s typizovanými okny. V budoucnosti by bylo vhodné jej upravit, případně zvýšit a napojit hmotově na dům čp.180/I.
3. Stavebně technický vývoj Srbovy ulice
Ve 20. letech 20. století ulice rozkopána kvůli výstavbě sítě obecního vodovodu. Dle plánu z roku 1921 plánováno provést v Srbově ulici (stejně jako v dalších ulicích centrálního města) pokládku vodovodního potrubí v roce 1924.[48] V červenci 1930 (respektive už v červnu 1930, ale tato schůze byla kvůli politickým sporům zpochybněna a projednání se muselo opakovat) rozhodlo zastupitelstvo města o mimořádné půjčce z lesního rezervního fondu ve výši 650 000 Kč na úhradu investic naplánovaných v rozpočtu na rok 1930. Mělo jít o práce, které by pomohly vyřešit problém nezaměstnanosti v době nastupující hospodářské krize. Mezi nimi se uvádí i dlažba tehdejší Riegrovy (dnešní Srbovy) ulice za 40 000 Kč.[49] Koncem srpna 1930 pak radní přijali nabídku V. Vavrouška z čp.78/I na výstavbu mozaikového chodníku v této ulici před čp.78/I a usneseno prodloužit mozaikový chodník až před dům čp.77/I.[50] V listopadu 1930 vydala městská rada souhlas s návrhem městské technické kanceláře na výstavbu mozaikového chodníku v Riegrově ulici až na roh čp.151/I a s vydlážděním vozovky. Očekávané překročení nákladu do výše 4 000 Kč se mělo uhradit z rozpočtu na dlažbu ulic.[51] V lednu 1932 se v usnesení městské rady uvádí, že nutno opravit chodník u domu prof. Ottise (dům čp.79/I na rohu Masarykova náměstí a Srbovy ulice).[52] 28. ledna 1932 pak městská rada upřesnila, že oprava chodníku u čp.79/I dle usnesení rady z 8. ledna 1932 se uhradí z mimořádného rozpočtu na rok 1931.[53]
Už ve 30. letech 20. století se ulice dočkala omezení automobilové dopravy. V prosinci 1930 obecní správní komise oznamuje, že pro Riegrovu ulici se opatří po dohodě s automobilovým klubem tabulky pro jednosměrnou jízdu, respektive pro omezení jízdy těžkých vozů.[54] Obecní komise zdravotní a veřejné bezpečnosti jednala v únoru 1932 o zavedení jednosměrné jízdy v některých ulicích, zákazu jízdy v některých ulicích a určení míst k parkování. Přečten zde byl návrh policejního úřadu a přípis městské rady z 5. února 1932. Rozhodnuto, že subkomise prohlédne 18. února 1932 město.[55] Roku 1932 prosazovala městská rada zákaz provozu v úseku Komenského ulice u Masarykovy školy. Městská technická kancelář navrhla označení plechovou značkou „zákaz jízdy“. 8. září 1932 městská rada tento návrh městské technické kanceláře označit komunikaci značkou „zákaz jízdy“ schválila, přičemž rozhodla dát označení touto značkou jako jednosměrné do Havlíčkovy ulice na severní stranu a Riegrovy ulice na jižní stranu. V lednu 1933 pak souhlas připojili i zastupitelé.[56]
V roce 1965 proveden v ulici výkop plynovodního potrubí. Na květnovém zasedání národního výboru pak paní Kaloušová kritizovala, že výkop poškodil stávající mozaikový chodník a oprava nebyla provedena kvalitně, takže některé kostky z chodníku se už za krátkou dobu uvolnily.[57] V červnu 1965 město dostalo po urgenci u Západočeských plynáren příslib, že jejich dlaždič, který v té době pracoval na dlažbě v Palackého ulici, se sem do Srbovy vrátí a kritizovanou mozaiku znovu upraví.[58] Roku 1972 provedly Technické služby města v Srbově ulici nový chodník.[59] Šlo o oboustranný chodník z betonových dlaždic. Prováděn jako součást celkové rekonstrukce chodníku od křižovatky ulice Míru-Havlíčkova, podél západní strany Masarykova náměstí až sem.[60] Dokončen během 1. pololetí 1972.[61] Zároveň během 1. pololetí 1972 zmiňováno provedení úprav vozovky v Srbově ulici Technickými službami.[62] V září 1972 se totiž uvádí, že rekonstrukce Malého náměstí byla odložena na rok 1973 a prováděcí firma městu nabídla, že nechá jako kompenzaci za zdržení upravit ulice v okolí Masarykova náměstí (Srbova, Smetanova a další).[63]
Počátkem 90. let, při dokončování obchodního domu Žďár a související lékárny, ulice nově vyasfaltována, před novostavbami na její západní straně zřízen nově chodník. Vzhledem k tomu, že ulice tehdy o něco rozšířena, vznikl mezi tímto chodníkem a vozovkou pruh trávníku, poměrně cizorodý prvek v historickém jádru města. V červenci 1995 byla vozovka v Srbově ulici rozkopána kvůli pokládce kabelů.[64] Výhledově by zde měla být obnovena historicky přijatelnější dlažba z kamenných kostek. Počítal s tím územní plán města z roku 2000.[65]
V roce 2013 v Srbově ulici probíhala oprava plynového potrubí. Šlo o součást větší akce výměny plynovodu v ulicích Havlíčkova, Smetanova a Srbova a na Urbanově i Masarykově náměstí. Práce si vynutily dočasná omezení dopravy, včetně uzavírek některých úseků komunikací.[66]
4. Vývoj pojmenování Srbovy ulice
Na indikační skice k mapě stabilního katastru z poloviny 19. století je označena jako Fleischergasse (Řeznická ulice),[67] asi podle budovy masných krámů u jejího severního ústí. Na mapě z roku 1877 a rovněž k roku 1892 se ale připomíná jako Riegerova ulice.[68] toto pojmenování ji zůstalo i po 1. světové válce, kdy 29. prosince 1919 upravováno uliční názvosloví v Rokycanech.[69] Usnesením Místního národního výboru z 25. července 1946 ale přejmenována Riegrova ulice na Srbovu ulici. Tento název pak už přetrval beze změn. Odkazuje na Adolfa Srba, novináře a publicistu, který se narodil 27. září 1850 v domě čp.78/I na nároží Srbovy a Smetanovy ulice.[70]
[1] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998.
[2] Kuča, K.: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl 6.: Pro-Sto, Praha 2004, s. 344-345.
[3] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 5, Rokycany 1999, s. 62.
[4] Široký, R. - Wasková, M.: Rokycany čp.33, Komenského ul., Archeologická studie pro stavbu školní tělocvičny, Plzeň 2006, s. 12-13.
[5] Pek, B.: Poznámky k regulačním plánům města Rokycan, 1892.; https://encyklopedierokycan.wz.cz/regulacniplan1892.htm
[6] Pek, B.: Poznámky k regulačním plánům města Rokycan, 1892.; https://encyklopedierokycan.wz.cz/regulacniplan1892.htm
[7] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SOkA Rokycany, AM Rokycany, I. odd. sign. B/I/27, kt. 101.
[8] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan, III. oddělení, inventář, 1976, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0071_00013_am-rokycany-odd-3.pdf
[9] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SOkA Rokycany, AM Rokycany, III. odd., kt. 310 dle inv.
[10] 7. schůze městské rady, 5. 6. 1931.
[11] 24. schůze městské rady, 3. 9. 1931.
[12] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 1, Rokycany 2000, s. 37.
[13] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SOkA Rokycany, AM Rokycany, III. odd., kt. 313 dle inv.
[14] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 1, Rokycany 2000, s. 37.
[15] Kronika města Rokycan 1954-57, f. 195.
[16] Jindřich, K.: Rokycany, 1970, s. 42.
[17] 2. plenární zasedání MěstNV 16. 4. 1968.
[18] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 1, Rokycany 2000, s. 37.
[19] 8. plenární zasedání MěstNV, 2. 11. 1982.
[20] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 1, Rokycany 2000, s. 37.
[21] Viz plán města cca z r. 1976, na chodbě naproti studovně Státního okresního archivu v Rokycanech; SOkA Rokycany, Městský národní výbor Rokycany, inv. č. 1352, M 20, plán města.
[22] 14. plenární zasedání MěstNV, 1. 11. 1983.
[23] 20. plenární zasedání MěstNV, 30. 10. 1984.
[24] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 1, Rokycany 2000, s. 37.
[25] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SOkA Rokycany, OS Rokycany, bal. 132, extrakty, D, pag. 7.
[26] Matrika křtů Rokycany 1806-1810, s. 14, snímek 16, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067892/rokycany-08_0160-n
[27] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SOkA Rokycany, AM Rokycany, III. odd., kt. 171.
[28] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan, III. oddělení, inventář, 1976, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0071_00013_am-rokycany-odd-3.pdf
[29] Státní okresní archiv Rokycany, Archiv města Rokycan, kart. č. 140.
[30] Jindřich, K.: Rokycany, 1970, s. 66.
[31] 6. plenární zasedání MěstNV, 30. 9. 1968.
[32] 3. plenární zasedání MěstNV, 16. 6. 1969.
[33] Kronika města Rokycan 1991, f. 12., Rokycansko, č. 3, 24. 1. 1991, s. 1.
[34] Rokycansko, č. 4, 31. 1. 1991, s. 2.
[35] Materiál pro jednání rady města, 1. 8. 2005, č. 2412.
[36] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 6, Rokycany 2000, s. 49.
[37] Materiál pro jednání rady města, 1. 8. 2005, č. 2412.
[38] Materiál pro jednání rady města, 14. 11. 2005, bod č. 2412, ID:4472.
[39] Materiál pro jednání rady města, 1. 8. 2005, č. 2412.
[40] Materiál pro jednání rady města, 3. 10. 2005, bod č. 2412, ID:4344.
[41] Materiál pro jednání rady města, 14. 11. 2005, bod č. 2412, ID:4472.
[42] Materiál pro jednání rady města, 14. 11. 2005, bod č. 2412, ID:4472.
[43] Materiál pro jednání rady města, 9. 1. 2006, č. 2412, ID: 4652.
[44] Materiál pro jednání rady města, 24. 1. 2006, č. 2431, ID: 5041.
[45] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 1, Rokycany 2000, s. 37.
[46] 7. schůze obecního zastupitelstva, 16. 5. 1939.
[47] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 1, Rokycany 2000, s. 37.
[48] 22. schůze obecního zastupitelstva, 12. 7. 1921.
[49] 42. schůze obecního zastupitelstva, 4. 7. 1930.
[50] 212. schůze městské rady, 20. 8. 1930.
[51] 226. schůze městské rady, 5. 11. 1930.
[52] 51. schůze městské rady, 8. 1. 1932.
[53] 54. schůze městské rady, 28. 1. 1932.
[54] 2. schůze obecní správní komise, 12. 12. 1930.
[55] 2. schůze obecní komise zdravotní a veřejné bezpečnosti, 9. 2. 1932.
[56] 20. schůze obecního zastupitelstva, 20. 1. 1933; 92. schůze městské rady, 8. 9. 1932.
[57] 3. plenární zasedání MěstNV, 17. 5. 1965.
[58] 4. plenární zasedání MěstNV, 21. 6. 1965.
[59] Kronika města Rokycan 1969-73, f. 99.
[60] 7. plenární zasedání MěstNV, 12. 12. 1972.
[61] 5. plenární zasedání MěstNV, 12. 9. 1972.
[62] 5. plenární zasedání MěstNV, 12. 9. 1972.
[63] 5. plenární zasedání MěstNV, 12. 9. 1972.
[64] Rokycanský deník, 24. 7. 1995, s. 9.
[65] Havrda, T.: Územní plán města Rokycan, 2000; https://encyklopedierokycan.wz.cz/aglomeraceindex.htm
[66] Kronika města Rokycan 2013, s. 46.
https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=875553
[67] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=PLZ434018380&extent=4479.206181855829,-34277.51340185439,10247.252917949305,-31366.452314732218&link=ext
[68] Pek, B.: Poznámky k regulačním plánům města Rokycan, 1892.; https://encyklopedierokycan.wz.cz/regulacniplan1892.htm
[69] Kronika města Rokycan 1918-1937, f. 35.
[70] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 1, Rokycany 2000, s. 37; Cironis, P.: Rokycanský uličník, Rokycany 2003, s. 100.