|
|
|
|
|
|
1. Úvod
Osecký vrch patří k nejmladším sídelním útvarům ve městě. Oficiálně je součástí katastru městské části „Pražské předměstí“, dnes nazývané „Nové Město“, nicméně to je jen formální statistický útvar, zahrnující historicky a urbanisticky nesourodé městské okrsky. Fakticky je Osecký vrch svébytnou a poměrně jasně definovanou čtvrtí. V 19. století se mu též říkalo „Voldušský vrch“.[1] Obě pojmenování naznačují, že dominantním rysem tohoto rokycanského okrsku je vyvýšená poloha, která ve vrcholových partiích dosahuje nadmořské výšky 412 metrů a jde tedy o značné převýšení vůči okolnímu městu (nadmořská výška 362 metrů nad mořem) Urbanizace tu ale právě proto proběhla až ve 20. století.
Mapa Oseckého vrchu, klikněte pro
vstup na podrobné vysvětlivky k mapě:
V této studii je do popisu Oseckého vrchu zahrnuto veškeré osídlení Rokycan severně od Boreckého potoka a Klabavky (kromě oblasti nového hřbitova a Klabavské stráně, jejíž popis se nalézá v kapitole „Plzeňské předměstí“), a to včetně lesoparkových areálů Kalvárie a Husových sadů (Rokycanské stráně), včetně zástavby ve sníženině při severních březích těchto vodních toků (sportovní areál, koupaliště, skautská louka). Takto vymezená oblast (vlastní intravilán i lesoparkové areály) má rozlohu cca 70 hektarů.
Obsah
2. Urbanistický vývoj Oseckého vrchu do 19. století
2.1. Přírodní modelace terénu a původní dopravní trasy
2.2. Zaniklý Prácheňský rybník
3. Lesoparkové a rekreační areály
3.1.1. Kaple Panny Marie Bolestné, křížová cesta a kaple
na Kalvárii
3.1.2. Další vývoj Kalvárie a kaple na Kalvárii
3.2. Oblast Pod Kalvárií (Skautská louka)
3.2.1. Výstavba Skautského domova
3.2.2. Skautský domov za vlády komunistů
3.2.3. Obnova Skautského domova po roce 1989
3.3. Husovy sady (Rokycanská stráň)
3.3.1. Celková charakteristika Stráně a její geologický
význam
3.3.2. Původní podoba Stráně a její proměna
v lesopark od 19. století
3.3.5. Plánovaný pomník Jana Husa
3.3.6. Další vývoj Stráně do roku 1945
3.3.7. Další vývoj Husových sadů do roku 1989
3.3.8. Další vývoj Husových sadů po roce 1989
3.3.9. Další vývoj Husových sadů po roce 2015
3.4. Letiště nad Husovými sady
3.4.1. Příprava a průběh výstavby letiště
3.4.2. Vývoj letiště za studené války (nedokončená
výstavba vojenského letiště)
3.4.3. Vývoj letiště po roce 1960
4. Sportovně-rekreační areály pod Husovými sady
4.1. Cílený výkup pozemků obcí
4.2. Fotbalový stadion čp.205/II
4.2.1. Výstavba fotbalového hřiště za První republiky
4.2.2. Přestavba na víceúčelový sportovní stadion v 50. a
60. letech 20. století
4.2.3. Další úpravy stadionu v 70. a 80. letech 20.
století
4.2.4. Přestavba na fotbalový stadion v 90. letech 20.
století
4.3.1. Příprava výstavby koupaliště
4.3.2. Průběh výstavby koupaliště
4.3.3. Architektonická podoba koupaliště
4.3.4. Další vývoj koupaliště do roku 1945
4.3.5. Další vývoj koupaliště do roku 1989
4.3.6. Další vývoj koupaliště po roce 1989
4.4. Plavecký bazén čp.1160/II
4.4.1. Příprava výstavby plaveckého bazénu
4.4.2. Průběh výstavby plaveckého bazénu
4.4.3. Zastavení výstavby plaveckého bazénu po roce 1991
4.4.4. Dostavba plaveckého bazénu
4.4.5. Další vývoj plaveckého bazénu
5. Nejstarší zástavba na Oseckém vrchu
5.1. Židovský hřbitov a obřadní síň čp.192/II
5.2. Individuální výstavba na Oseckém vrchu před rokem
1945
5.2.1. Výstavba prvních obytných domů
5.2.2. Debaty o podobě parcelace ve 30. letech 20.
století
5.2.3. Zrychlení tempa výstavby na Oseckém vrchu okolo
roku 1940
5.2.4. Vila Bluďovských čp.591/II
6.1. Příprava výstavby nemocnice
6.1.1. Výběr umístění nemocnice
6.1.2. Přípravné a projekční práce na stavbě nemocnice do
roku 1952
6.2. Průběh výstavby nemocnice
6.2.1. Zahájení výstavby nemocnice
6.2.2. Revize projektu a další opožďování výstavby
nemocnice
6.2.3. Dokončení výstavby nemocnice a slavnostní otevření
6.3. Architektonický popis nemocnice
6.4. Další stavební vývoj nemocnice
6.4.1. Výstavba dopravní infrastruktury
6.4.2. Dostavba okolí nemocničního areálu (parkoviště,
vrátnice)
6.4.3. Stavební úpravy samotné nemocnice
7. Další výstavba na Oseckém vrchu po roce 1945
7.1. Sídlištní výstavba na Oseckém vrchu
7.1.1. Domy čp.794/II a čp.795/II ve Voldušské ulici
7.1.2. Domy čp.796-797/II a čp.798-799/II v ulici U
Nemocnice
7.1.3. Technický vývoj ulice U Nemocnice a vývoj jejího
pojmenování
7.1.4. Dům čp.1102/II ve Voldušské ulici
7.1.5. Plánované sídliště Pod Nemocnicí
7.2.1. Výstavba původní hvězdárny
7.2.2. Výstavba nového objektu hvězdárny
7.2.3. Další stavební vývoj hvězdárny
7.3.1. Popis zástavby v ulici U Hvězdárny
7.3.2. Technický vývoj ulice U Hvězdárny a vývoj jejího
pojmenování
7.4.1. Popis zástavby v Osecké ulici
7.4.2. Technický vývoj Osecké ulice a vývoj jejího
pojmenování
7.5.1. Popis zástavby v ulici Nad Strání
7.5.2. Technický vývoj ulice Nad Strání a vývoj jejího
pojmenování
7.6.1. Příprava a vzniku ulice Nad Husovými sady
7.6.1. Popis zástavby v ulici Nad Husovými sady
7.6.3. Technický vývoj ulice Nad Husovými sady a vývoj
jejího pojmenování
7.6.1. Popis zástavby Voldušské ulice
7.6.2. Technický vývoj Voldušské ulice a dopad výstavby
dálnice D5
7.7.1. Příprava a realizace výstavby řadových domů
v ulici Pod Nemocnicí
7.7.2. Popis zástavby v ulici Pod Nemocnicí
7.7.3. Technický vývoj ulice Pod Nemocnicí
7.8.1. Popis zástavby v Strmé ulici
7.8.2. Plány na novou výstavbu ve Strmé ulici
7.9. Ulice Nad Nemocnicí a ulice Nad Kalvárií
7.9.1. Popis zástavby v ulici Nad Nemocnicí
7.9.2. Popis zástavby v ulici Nad Kalvárií
7.9.3. Technický vývoj ulice Nad Nemocnicí a ulice Nad
Kalvárií a vývoj jejich pojmenování
7.10. Plány na parcelaci mezi Oseckým vrchem, Páclovnou a
Borkem
2. Urbanistický vývoj Oseckého vrchu do 19. století
2.1. Přírodní modelace terénu a původní dopravní trasy
Již od středověku tudy vedlo silniční spojení z Rokycan do vesnic na severu dnešního okresu. Do kry Oseckého vrchu, jež je vyzvednuta o několik desítek metrů nad dno rokycanské kotliny a představuje tak přírodní dopravní i urbanistickou bariéru, se právě zde zařezává bezejmenný potok, spíše strouha, dnes již navíc většinou svedená do kanalizace. Svým tisíciletým erozním působením ale přesto vymlela v příkré zvýšenině úvoz, po jehož okrajích mohla od severního břehu Boreckého potoka stoupat vidlice historických cest, jedna směrem na Osek, druhá do Volduch. Z Rokycan se tato severní „výpadovka“ ubírala přes dnešní Nerudovo náměstí, Soukenickou a Tomáškovu ulici, pak vedla přes brod nebo mostek přes Borecký potok a zde se rozdělovala do obou výše uvedených směrů (současné vedení silnice Dvořákovou ulicí až do poloviny 20. století neexistovalo). Podél Soukenické a Tomáškovy ulice se už v raném novověku rozvinul „šlahoun“ zástavby Pražského předměstí, zakončený u Boreckého potoka barokní kapličkou Panny Marie Bolestné, postavenou tu v závěru 18. století. Roku 1890 zde byly při silnici do Oseku vysázeny lípy.[2]
Do samotných svahů nad Boreckým potokem a Klabavkou, ani na náhorní plošinu severně od nich, se ale až do konce 19. století zástavba nešířila. Svahy pokrývaly křovinaté pastviny a úhor. Rovněž se tu nacházely vinohrady. Dne 27. června 1775 se v zápisu z jednání obecní rady píše o stížnosti tkalcovského cechu na Karla Švantla, „že by on v té, od Kateřiny Kováříkový odkázané vinici, nový dveře do jich cechovní louky udělati dal.“[3] Zpráva je zajímavá jako doklad toho, že ještě na sklonku 18. století byly v Rokycanech vinice. Tkalcovská louka se nacházela na místě pozdějšího Skautského areálu pod Kalvárií (viz níže). Je takto označena ještě na indikační skice mapy stabilního katastru z doby po roce 1838 (majitel „Weeber Zunft“).[4] V roce 1932 stále zmiňována jako „Tkalcovská louka“.[5] Václav Šach uvádí označení „Tkalcovka“, podle tkalcovského cechu, který ji obhospodařoval.[6]
Na nejstarší mapě Rokycan z roku 1838 ještě zůstávají stráně bez stromoví. Nynější Husovy sady na této mapě nesou označení „U Spravedlnosti“, prostor Kalvárie a nynější nemocnice je označen „Na Voldušským vrchu“. Celá náhorní plošina nad stráněmi zůstávala výlučně agrární krajinou, bez zástavby a s intenzivním lánovým rastrem polí a luk. Je možné, že holé svahy nynější Stráně a Kalvárie představovaly pro Rokycany ve středověku jakési útočiště a nástupní prostor pro městské vojsko v případě války. V nedalekém Berouně například podobnou roli hrála tzv. Městská hora, na které v době blížícího se vojenského vpádu zaujímala městská stráž pozice.[7] Aspoň Karel Jindřich takto interpretuje záznam v Husitské kronice, že roku 1419 Rokycanští při útoku plzeňského vojska vyčkávali „v některakou vinici v uodění svém, neb horlivi biechu proti Plzeňským.“[8] Roku 1992 byl na místě dnešního nového gymnázia v ulici Mládežníků nalezen poklad pěti stříbrných mincí z doby Václava IV.[9] Podle hypotézy K. Jindřicha mohla právě oblast dnešní Kalvárie, severně od Boreckého potoka, být dočasným táborem rokycanského vojska a louky pod ní bitevním prostorem.[10]
2.2. Zaniklý Prácheňský rybník
Podél neregulovaného Boreckého potoka a Klabavky se rozkládaly podmáčené louky a na místě dnešního areálu koupaliště býval Prácheňský rybník. Pojmenování mu dala obecní prachovna (sklad munice), která tu v izolované poloze za městem stála až do roku 1731, kdy ji zničil výbuch.[11] V dobových pramenech z 2. poloviny 18. století je ovšem tato vodní nádrž označována mírně odlišně: Prachenský rybník, Prachovnický rybník nebo Prachovní rybník. Varianta „Prácheňský“, nikoliv „Prachenský“, užívaná v lokální historiografii, působí spíše jako zkreslení skutečného názvu. Na mapě z roku 1838 je lokalita označena „U Práchenskýho rybníka“. V němčině se užívalo označení „Prachiner Teiche“.
→ODKAZ:
Cesta oddělující areály
koupaliště a fotbalového stadionu, která je situována do místa původní hráze
zrušeného Prácheňského rybníka. Foto D. Borek, říjen 2003.
→ODKAZ:
Mapa stabilního katastru
z r. 1838. Prakticky nezměněná situace. Místní označení „U Práchenskýho
rybníka“ vymezuje plochu zaniklé vodní plochy. Svahy nad ním ještě nepokrývá
lesopark.
Dne 31. srpna 1770 se na zasedání obecní rady řešila stížnost, kterou podal jménem arendátorů (nájemců obecních statků a polností) Šebestián Markus proti Antonínovi Kašparovi, „kterak on stoku od rybníka Prachovnického zahazuje. On přitom řícti měl, že jim udělá, aby jim všecky ryby pochcípaly.“ Obviněný namítal, „že se mu skrze nadržování vody jeho palouček vytopuje, následovně tudy se mu škoda činí.“ Radní po obhlídce místa konstatovali, „že ta stoka ab antiquo [tedy odedávna – pozn. aut.] bývala, a taky když tam prachovna stávala, stavítko bývalo pro držení a vyplavení vody v rybníce, tak má Kašparův od zahazování té stoky upustit a jim nájemníkům překážku nečinit.“[12] Dne 14. září 1770 spor pokračoval. Šebestián Markus si stěžuje před radními, že Antonín Kašpar nejenomže stoku zahradil, „ale ještě s kamením zatloukl.“ Kašpar požádal obec, aby mu dala jinou louku, aby se předešlo budoucím mrzutostem. Konšelé se usnesli, že Kašpar jednal proti předchozímu rozhodnutí magistrátu, že má bariéru ihned rozházet, a pokud by se opakovalo, bude citelně potrestán.[13] Ani pak nebyla záležitost u konce. Dne 16. října 1770 nájemci informovali obecní radu, že Kašpar nadále „stoku u Prachenskýho rybníka zandavá a jim tudy škodu na rybách způsobuje.“ Tentokrát se radní rozhodli Kašpara potrestat arestem a uhrazením škod.[14]
Dne 4. srpna 1775 si před obecní radou opět stěžují arendátoři, že „vojáci zde ležící v Prahovním rybníce na udici ryby chytati se osmělují.“[15] Ze zprávy vyplývá, že rybník byl v té době napuštěný. V pozemkové městské knize z roku 1782, v rámci soupisu panských (městských) rybníků, je rozloha Prácheňského rybníka vyčíslena na 4421 čtverečních sáhů, tedy 1,59 hektaru.[16] Zajímavé je, že není zobrazen na mapě 1. vojenského mapování z 80. let 18. století. Buď byl zrušen brzy po roce 1782, nebo byl dočasně vypuštěný, popřípadě vojenské mapování (které nebylo prováděno moderními trigonometrickými metodami) omylem rybník neznázornilo. Dne 20. května 1785 magistrát řeší žádost Terezie Rauchové o vejchoz (obhlídku) „k jezu, co voda do Prachovnickýho rybníku se vede, že skrze vyvýšení jezu jim se škoda na louce tamž činí.“ Obecní rada se usnesla, že místo se obhlédne.[17] Dne 24. května 1785 se magistrát vyjádřil ke svým zjištěním. Jez opravdu „drobet vyšší jest a napotom škoditi může.“ Radní se usnesli, že jez se má spravit a „stoka o rybníka jdoucí se vyčistit.“[18]
Dne 8. srpna 1817 byla před magistrátem projednávána zpráva o obhlídce „des Fahrweges von der bei sogenannten Prachiner Teiche situirten der rokytzaner Gemeine gehörigen Wiese,“ neboli „jízdní cesty od při takřečeném Prachovnickém rybníce situované, obci rokycanské náležející louky.“[19] Ze zprávy vyplývá, že rybník stále existoval. Stejně tak jeho trvající existenci potvrzuje zpráva ze 17. května 1822, kdy soukenický cech žádá o svolení „eine Tuchwalke am Prachiner Teiche neu erbauen zu dürfen,“ tedy v překladu: „soukenickou valchu na Prachovnickém rybníku nově vystavěti moci.“[20] Soukenická valcha čp.105/II stála někde poblíž rybníka, patrně u kapličky v Tomáškově ulici.
V městské pozemkové knize z let 1831–1832 se rybník sice uvádí (rozloha zůstala 4421 čtverečních sáhů), ovšem vedle je dodatečně připsáno „aufgel. u. seit 841 verpachtet“, tedy „vypuštěn a od roku 1841 pronajat.“[21] V této fázi zachytila Prácheňský rybník katastrální mapa z roku 1838, na které není zobrazen. Jeho plochu už pokrývají zemědělské pozemky. Lze nicméně stále dobře rozeznat rozsah zaniklého rybníka, protože na indikační skice mapy stabilního katastru, která uvádí i majitele jednotlivých parcel, tvoří jeho plochu obecní pozemky.[22]
Neznáme přesně, jak vypadalo inženýrské, vodohospodářské řešení rybníka. Zejména, jak byl řešen přívod a odvod vody, zda šlo o průtočný rybník, tedy plněný přímo korytem Boreckého potoka, nebo zda tu byl nějaký vedlejší umělý kanál, což je pravděpodobnější. U kapličky v Tomáškově ulici je na mapě z roku 1838 vidět rozšíření koryta potoka, tudíž odtud patrně odbočoval z Boreckého potoka přívodní kanál. Spolehlivě jsme schopni určit polohu hráze, která se dochovala jako připomínka vysušeného rybníka v podobě vyvýšené cesty, vedoucí od kaple Panny Marie Bolestné k severozápadu, k úpatí Stráně. Existuje dodnes coby cesta, rozdělující areály fotbalového stadionu a koupaliště. Někdy počátkem 20. století podél ní byla vysázena oboustranná lipová alej.[23] Roku 1933 se pod Osecký vrch voda vrátila, a to v podobě přepychového koupaliště. O tom ale později.
3. Lesoparkové a rekreační areály
Od poloviny 19. století se svahy severně od Boreckého potoka a Klabavky začaly proměňovat v duchu biedermeierovského romantismu a měšťanské kultury na lesoparkový přírodní areál. V části západně od silnice na Osek to byla takzvaná „Stráň“, dnes také známá jako „Husovy sady“, sloužící krátkodobé rekreaci a svátečním vycházkám, ve východní části lesopark s poutní funkcí, nazývaný „Kalvárie“. Ještě dlouhé desítky let nebyla v této oblasti žádná zástavba, ale přesto proměna těchto holých strání na veřejnou zeleň znamenala faktické zahájení urbanizace Oseckého vrchu, protože krajina byla připoutána funkčně k městu.
→ODKAZ: Mapa z r. 1877 (červeně aktualizace
cca z r. 1910). Svahy nad Boreckým potokem (Kalvárie, Husovy sady) už
pokryla plánovitě řešená veřejná zeleň, ale samotný Osecký vrch zůstává výlučně
agrární krajinou.
→ODKAZ: Mapa z počátku 50. let 20. století
ukazuje počínající urbanizaci Oseckého vrchu, kde za pásem lesoparků (Kalvárie,
Husovy sady) vznikly zatím jen rozptýlené enklávy zástavby.
3.1. Kalvárie
3.1.1. Kaple Panny Marie Bolestné, křížová cesta a kaple na Kalvárii
Lesopark Kalvárie byl pojatý zprvu jako místo náboženského rozjímání, s promyšlenou soustavou dvou kapliček a křížovou cestou mezi nimi. U Boreckého potoka v dnešní Tomáškově ulici stála od roku 1768 kaple Panny Marie Bolestné. Byla postavená jako výraz soukromé zbožnosti donátorky Rosiny Krieslové. Podrobný popis této sakrální památky se nachází v podkapitole o zástavbě Pražského předměstí západně od sídliště Hrudkovanka. Nadace „Rosiny Krýslové“ existovala ještě k roku 1927 (viz níže).[24]
→ODKAZ:
Kaple P. Marie Bolestné na
severním konci Tomáškovy ulice z 18. století. V polovině 19. století
se stala počátkem křížové cesty na Kalvárii.
Foto D. Borek, duben 2004.
→ODKAZ:
Kamenný sloup jednoho ze
zastavení křížové cesty z poloviny 19. století na Kalvárii. Foto D. Borek, říjen 2003.
→ODKAZ:
Umělá jeskyně z 19.
století, která v romantickém duchu doplňovala poutní areál na
Kalvárii. Foto D. Borek, říjen 2003.
→ODKAZ:
Neorománská kaple na
Kalvárii z poloviny 19. století. Pohled od severozápadu, z ul. Pod
Nemocnicí. Foto D. Borek, říjen 2003.
Od této kapličky směřovala až do roku 1950 vždy o velikonocích na Velký Pátek na svah nad městem procesí.[25] Nejstarší katastrální mapa Rokycan z roku 1838 zobrazuje na těchto kopcích severně od Boreckého potoka, nedaleko od vidlice historických cest, jednoduchý kříž. Roku 1842 nechala obec doposud úhorem zarostlý svah (raně novověké vinice už dávno zanikly) osázet ovocnými stromy.[26] Roku 1857 se rozhodl tehdejší rokycanský purkmistr František Mudra, že z tohoto koutu města učiní vizitku svých zvelebovacích plánů. Roku 1857[27] vyrostla na horní hraně této stráně neorománská kaple svatého Kříže. Má tvar jednoduché rotundy bez apsidy, zato s obdélnou předsíní a se střechou s lucernou. V jiném pramenu se uvádí, že kaple vyrostla už roku 1853.[28] Podle lidové tradice na místě Kalvárie dříve býval „pohanský háj“. Měla se tu uctívat bohyně Krosina. O vzniku kaple na Kalvárii se zase tradovalo, že zde dvě dívky měly strašidelné vidění a proto tu město postavilo kapli.[29] Patří to ovšem jen k romantickým smyšlenkám.
Mezi touto kapličkou a dolní kaplí Panny Marie Bolestné vyrostla křížová cesta, ozdobená 13 kamennými sloupky s obrazy představujícím 13 zastavení Ježíše Krista při jeho cestě za ukřižováním.[30] Sloupky sestávají z profilovaného soklu, dříku se zkosenými hranami, profilované římsy s kaplicovitým nástavcem s volutami a kamenným křížem.[31] Kopec byl od té doby nazýván Kalvárie. Následujícího roku 1858 byl osázen stromy a začal se měnit v lesopark.[32]
Nedaleko od kapličky byl sakrální areál ještě romanticky obohacen o 12 metrů dlouhou umělou jeskyni. Podle Karla Hofmana šlo o pokusnou štolu na dolování rudy. V umělé jeskyni byla každopádně potom umístěna socha Krista.[33] Na Zelený čtvrtek se i zde konaly pobožnosti.[34] Pod Kalvárií vyrostl ještě dřevěný altán. Podle některých pramenů byl odstraněn už po 2. světové válce, v poválečných letech.[35]
3.1.2. Další vývoj Kalvárie a kaple na Kalvárii
V roce 1895 byly zrušeny veřejné cesty č.kat.2885/9 a č.kat.2885/13, které připadly do vlastního parku č.kat.1818 (Kalvárie). Část cesty č.kat.2885/13 zanikla do pozemku č.kat.1791. V prosinci 1925 zastupitelstvo tyto změny zaneslo do knihovního pořádku.[36] V srpnu 1930 pak zastupitelstvo souhlasilo s prodejem části veřejné cesty č.kat.2885/13. Dle ohlašovacího listu z roku 1920 zanikla její část o ploše 900 čtverečních metrů do pozemku č.kat.1791. Zbytek pozemku by zůstal izolován mezi nemovitostmi Hanuše Páníka, který žádal o odkup. 10. ledna 1930 souhlasila s odkupem městská rada.[37] Bohužel pozvolný, ale setrvalý růst listnatých stromů zakryl výhled z horní kapličky tak, že celý areál ztratil svou působivost. Rovněž obrazy na sloupcích křížové cesty povětrnostní vlivy postupně zničily. Opravovány byly roku 1900. V roce 1922 upraveny na Kalvárii nově cesty.[38] Roku 1923 sem byly umístěny nové obrazy, malované Olgou Runtovou, ale i ty byly už počátkem 21. století zcela setřeny.[39] V srpnu 1927 rada rozhodla, že oprava kaple na Kalvárii se provede z prostředků nadace Rosiny Krýslové, zbytek ze sbírky farníků.[40] V červnu 1929 na schůzi rady V. Vorel navrhl jménem občanských stran doplnit výdaje o 4000 Kč na opravu cest na Kalvárii a v Husových sadech.[41] Na schůzi obecní okrašlovací komise v září 1929 František Kukla doporučuje upravit cesty na Kalvárii. Usneseno provést obchůzku za účasti členů komise, pomologa a městského zahradníka.[42]
V roce 1968 se znovu obnovená rokycanská organizace skautů Junák zavázala, že brigádnicky upraví park na Kalvárii (za materiální pomoci obce, respektive komunálního podniku Vnější úprava města). Měla to provést ještě roku 1968.[43] Dne 8. května 1968 projednala nabídku Junáka rada MěstNV.[44] V září 1968 se uvádí, že úprava Kalvárie už probíhá.[45] Úpravy byly zařazeny i do investičního plánu města na rok 1969. Hodnota akce činila 1000 Kčs.[46] Další úpravy Kalvárie byly pojaty do návrhu prováděcího plánu MěstNV na rok 1970 (zveřejněn v prosinci 1969), s předpokládanou hodnotou 5000 Kčs. [47] Šlo tedy spíše o skromné práce udržovacího charakteru, nikoliv zásadní proměnu tohoto lesoparku. Dle výhledového harmonogramu investic z roku 1969 se na roky 1969–1972 předpokládala i oprava kaple a křížové cesty na Kalvárii. Investorem měl být MěstNV. V letech 1969–1972 měly zároveň Technické služby provést úpravu lesoparku Kalvárie.[48] Dle zprávy ze září 1969 již zakázku na provedení oprav křížové cesty převzal Okresní stavební podnik. Zároveň se zmiňuje, že Junáci dokončili všechny plánované úpravy parku.[49] V září 1974 se uvádí, že město investovalo 2360 Kčs do opravy „pomníčků“ na Kalvárii. Myšleny pravděpodobně sloupky křížové cesty.[50] Někdy mezi srpnem a listopadem 1976 rada MěstNV uložila vedoucímu odboru ŠKSZ umístit na kapli na Kalvárii ceduli „Zákaz vstupu a ničení objektu“ a informovat radu o možnosti opravy kapličky.[51] Dne 12. dubna 1977 pak rada MěstNV opětovně vedoucímu odboru ŠKSZ uložila, aby ji informoval o stavu kaple na Kalvárii a možnostech její opravy.[52]
Kaple prošla opravou až po roce 1989. 13. října 1991 byla po opravě znovu vysvěcena děkanem Jaromírem Rýznerem.[53] Dne 14. února 1994 pak kaple i křížová cesta prohlášeny za státem chráněnou kulturní památku.[54] Po roce 1989 byl postupně obnovován i porost na Kalvárii. Roku 2003 zde byly vysazeny nové stromy.[55] Ve srovnání s nedalekými Husovými sady ale Kalvárie zůstává poněkud opomíjena. Svoji roli v tom hraje i fakt, že kdysi dominantní náboženská, kultovní funkce už v současných Rokycanech nemá rezonanci.
Od počátku roku 2007 probíhaly na Kalvárii rozsáhlé úpravy. Do března byl opraven povrch cest, provedena probírka přestárlých a náletových dřevin (akáty a bezy). V další fázi se čekala výsadba kvalitní zeleně, objevit se tu měly například lípy srdčité, habry obecné, třešně ptačí, hrušně polničky, borovice lesní a tisy červené.[56] V dubnu 2007 se uvádí, že na Kalvárii proběhla výsadba aleje lípy srdčité.[57] V bilanci výsadby veřejné zeleně za rok 2007 se zmiňuje, že na Kalvárii bylo vysázeno dvanáct nových lip a tři habry.[58]
Roku 2014 poskytl dotační program ministerstva kultury na podporu kulturních památek 50 000 Kč na opravu křížové cesty. Firma Terrigena Art z Třemošné opravila kamenné sloupy. Byly obnoveny i obrazy na jednotlivých zastaveních. Dle původní předlohy je navrhla Helena Štěrbová z Kozojed a namalovala na nerezový plech Anna Urbanová z Kozojed. Oplechování pro ochranu maleb před povětrnostními vlivy zhotovil Antonín Mužík z Rokycan. Celkové náklady dosáhly 325 191 Kč.[59]
V roce 2017 se opravovala kaple na Kalvárii.[60] V dubnu 2017 rada přidělila tuto zakázku firmě CTB, a. s. z Prahy za 1 307 740,98 Kč včetně DPH v 1. variantě a Kč ve 2. variantě 1 319 755,78 Kč.[61] V roce 2018 byly opravy kapličky kolaudovány.[62] Kromě toho došlo i k instalaci ozdobné mříže u vchodu do Božího hrobu (umělá jeskyně).[63] Koncem roku 2019 město obdrželo studii firmy Zahrada Olomouc s. r. o. na akci „Revitalizace parku Husovy sady a Kalvárie“, která předpokládala značné úpravy včetně přidání cest, herních prvků apod. Podrobněji o tomto komplexním plánu viz níže, v rámci popisu vývoje Husových sadů.[64] Specificky na Kalvárii se tato velká investiční akce projevila i přesunem kamenného sloupu prvního zastavení křížové cesty o cca 30 metrů. V červenci 2023 se uvádí, že přesun je již proveden. Sloup s obrazem Ježíš odsouzen k smrti byl rozebrán na pět části a následujícího dne sestaven na novém stanovišti. Šlo o druhé stěhování sloupu, protože i jeho dosavadní lokace byla výsledkem posunu, ke kterému došlo v 70. letech 20. století při opravě cesty k nemocnici. Důvody pro přesun byly praktické; sloup měl lépe navazovat na cestu. Cesta na Kalvárii byla zároveň vydlážděna lomovým kamenem.[65]
Dle informací z února 2024 měla 2. etapa rekonstrukce Husových sadů skončit ještě během roku 2024 a zahrnout i výstavbu multifunkčního hřiště nad Kalvárií, umístěného při ulici Pod Nemocnicí. Oproti původnímu projektu se ovšem zrušilo plánované veřejné ohniště, s ohledem na blízkost porostů.[66] V květnu 2025 město informuje, že 2. etapa úprav Kalvárie probíhá. Prováděla je firma OK Garden, s. r. o. za 4 243 779,79 Kč bez DPH, s termínem dokončení do 15. července 2025. Investice sestávala z venkovních fitness prvků, zbudování nízkých zídek a nového sportovního hřiště.[67]
3.2. Oblast Pod Kalvárií (Skautská louka)
Pod Kalvárií se rozkládala při potoku louka. V těchto místech byl na Boreckém potoku malý splav, říkalo se tu „V Jízku“ a chodily se sem koupat děti.[68] Prostoru pozdější skautské louky se podle V. Šacha říkalo „Tkalcovka“, podle tkalcovského cechu, který ji obhospodařoval.[69] Je takto označena ještě na indikační skice mapy stabilního katastru z doby po roce 1838 (majitel „Weeber Zunft“).[70] V roce 1932 je také zmiňována jako „Tkalcovská louka“.[71]
Dne 27. června 1775 se v zápisu z jednání obecní rady píše o stížnosti tkalcovského cechu na Karla Švantla, „že by on v té, od Kateřiny Kováříkový odkázané vinici, nový dveře do jich cechovní louky udělati dal.“[72] Dne 7. července 1775 se radní seznámili s výsledky obhlídky „té nové cesty a učiněných nových dveří od p. Švantle ve vinici, odkázané od neb.[ožky] paní Kovaříkový.“ Členové komise, která prozkoumala situaci na místě, uvedli, že tkalcovskému cechu žádná škoda nevznikla, „krom že se dveře ze strany druhé, kde nikdy nebejvaly, učinily, což taky pan Jan Černý a Tomáš Světlík dosvědčujíce vyjevili, že tam ty dveře nebejvaly.“ Karel Švantle si předvolal vlastní svědky. Václav Škrabal prohlásil, že „pod Strání od maličkosti [tedy od dětství – pozn. aut.] pamatuje takové malé prostranné místo, po kterém se choditi mohlo. A to pole, že jen asi 2 záhony [délková míra – pozn. aut.] široký bylo. Potom že se od cechu kopanina [tedy, že byla zorána a přičleněna k louce – pozn. aut.] udělala.“ Jan Stráský, další svědek, vystupující na pozvání Švantleho, řekl, že „bývala malá cestička před 50 lety pod Strání dole, dokavade žádná vinice nebyla, po který hutníci chodívali, kteroužto Stráň nebožt. Kovařík koupil, sobě zahradil a viničku udělal.“ Obecní rada se nakonec usnesla, že u vyslechnutých stran panuje shoda, že „tam přes louku cechovní nikdá cesta nebejvala, aniž ty dveře tam k spatření byly, tudy pan Švantle novum opus [tedy nové dílo – pozn. aut.] učinil a jakkolivěk před 50 lety pod Strání hutníci tam tady, dokud vinice nebyla, chodili, nyní per presereptionem longe temporis [tedy během času, vydržením – pozn. aut.] právo itineris přestalo. Tudy páni cechmistři v té úchodě dobré jejich vyhledávajíce, má p. Carl Švantle ty nové učiněné dvířka cassirovati [tedy zrušit – pozn. aut.], by tudy ta cesta přestala a cech tkalcovský od vší škody té louky prázdný byl. Mezi tím ale má cech tkalcovský, to co k půlku [políčku – pozn. aut.] přivoráno jest, ležeti nechati.“ Po vyhlášení verdiktu ještě Karel Švantle požádal, „by mu povoleno bylo skrze Stráň na jeho náklad cestu vyhotoviti dáti, by tudy [do kopce – pozn. aut.] proti vrchu lézti nemusel.“ Na to konšelé reagovali s tím, že to mají vyšetřit na místě titíž členové komise, kteří provedli obhlídku louky.[73] Výsledky této dodatečné obhlídky byly představeny 31. července 1775 obecní radě. „Oni ta místa, kde sobě pan Carl Švantle na tu jeho pannu dceři Anna od nebož. p. Kateřiny odkázané viničky, cestu na svůj náklad učiniti chce.“ Členové komise pak konstatovali, že „kdyby přes tu Stráň, nad půlkem cechovním, cesta udělána býti měla, skrze svalení dolů zemi a kamene na půlku [tedy políčku – pozn. aut.] škoda by se činila.“ Proto prý cech tkalcovský proti tomu namítá. Doporučili povolit vznik cesty jen dočasně, ovšem pouze pokud nijak nezasáhne tkalcovskou louku, to znamená, že povede jen po pozemku vinice a bude zrušena, pokud by vinice přešla jinému majiteli. Takto to odsouhlasila obecní rada.[74]
Celý spor je triviální sousedskou rozepří, ale odhaluje některé zajímavé skutečnosti. Jednak to, že na úpatí Kalvárie, u dnešní Skautské louky skutečně ještě v 70. letech 18. století bývala vinice. Zároveň ale to, že se zde nerozkládala od nepaměti, protože svědkové vypověděli, že ještě před 50 lety, tedy okolo roku 1725 tam byla veřejná cesta. Pozoruhodná je i zmínka o tom, že po ní chodívali hutníci. Nabízí se možnost, že to bylo nejkratší a nejpohodlnější pěší spojení mezi obecními hutěmi v Borku a v Klabavě. Jinými slovy, na rozdíl od současné situace vedla ještě v 1. polovině 18. století po severním břehu Boreckého potoka kontinuální cesta, která z Borku dospěla ke sloupu sv. Václava u pozdějších tlukáren (viz samostatná kapitola) na okraji Pražského předměstí a pokračovala dál podél tohoto břehu potoka, pod Kalvárií a dnešní Husovy sady, následně ven z města údolím Klabavky do vsi Klabava. Není jisté, zda rodina Švantlových využila nabídku na výstavbu na jejich pozemek výlučně posunuté a dočasné stezky. Mapa z roku 1838 ukazuje, že po severním okraji tkalcovské louky č.kat.1816 probíhá cesta č.kat.1817, která ovšem vede odnikud nikam a která je spojena s tkalcovskou louku. Severně od ní se pak rozkládá pozemek č.kat.1818, označený v mapě jako G. W. (Gemeinde Weiden, obecní pastvina). Lze rekonstruovat, že na č.kat.1818 se na sklonku 18. století rozkládal onen vinohrad a č.kat.1817 může být torzem pěšiny, o kterou se roku 1775 vedl tento spor.
3.2.1. Výstavba Skautského domova
Na sklonku 30. let 20. století si na louce pod Kalvárií postavili klubovnu rokycanští skauti. Už 13. července 1931 požádal Svaz skautů o pronájem poloviny obecní louky č.kat.1816 pod Kalvárií. 17. září 1931 se konalo místní ohledání a 24. září 1931 věc projednala hospodářská komise, která navrhla nájem 100 Kč/rok.[75] Dne 24. září 1931 se městská rada usnesla, že s oddílem Junáků se projednají podmínky pronájmu poloviny č.kat.1816 na zřízení skautského hřiště, s ohledem na možnost provedení regulace Boreckého potoka a výstavby koupaliště.[76] Počátkem října 1931 rozhodla rada postoupit předběžné ujednání o pronájmu poloviny louky č.kat.1816 a části č.kat.1818 svazu junáků obecní hospodářské komisi.[77] Komise pak ještě v říjnu 1931 pronájem skautům za 100 Kč/rok doporučila ke schválení, zároveň ale doporučila pronajmout skautům i zbytek č.kat.1816 a č.kat.1818.[78] Dne 5. listopadu 1931 záměr pronájmu podpořili i radní.[79] Jenže 17. listopadu 1931 obecní finanční komise navrhla využít tento pozemek pro výstavbu koupaliště. Komise odložila své rozhodnutí kvůli návrhu V. Krátkého využít č.kat.1816 ke koupání veřejnosti, se zaručením předkupního práva skautům.[80] Dne 19. listopadu 1931 vzala tento návrh na vědomí městská rada.[81]
Zájem skautů o pozemek nicméně trval. Město mezitím konkretizovalo své úvahy o zřízení koupaliště, pro které nyní preferovalo lokalitu pod Husovými sady, na místě bývalého Prácheňského rybníka, čímž by se louka č.kat.1816 uvolnila pro skautský oddíl. 28. ledna 1932 se radní na návrh R. Šlesingera usnesli doporučit zastupitelstvu pronájem louky č.kat.1816 skautům schválit. Nebylo to ale jednoznačné rozhodnutí, 4 zastupitelé hlasovali pro, 4 proti, předseda hlasoval pro a tím rozhodl.[82] Ani pak nebyla věc jednoznačně schválena. 13. dubna 1932 Svaz skautů sice požádal o pronájem celého pozemku č.kat.1816, mezitím ale o polovinu pozemku požádala i DTJ. 28. ledna 1932 rada schválila návrh hospodářské komise z 26. ledna 1932, který doporučoval pronajmout louku DTJ, jen pokud skauti nebudou mít zájem o celou louku (a pokud se tu nebude zřizovat koupaliště). 21. dubna 1932 se radní usnesli předložit v brzké době do jednání rady najednou otázku pronájmu pozemku u pivovaru pro DTJ, zahrady u čp.4/III pro Péči o pracující dorost a tkalcovské louky pro skauty. Toto se řešilo na schůzi rady 28. dubna 1932, kde ale byl odsouhlasen jen pronájem pozemku u čp.4/III, přičemž ostatní body byly odloženy.[83] Dne 8. června 1932 obecní finanční komise souhlasila s pronájmem poloviny č.kat.1816 skautům (navrhla pronajmout na 12 let).[84] Dne 10. června 1932 se věc dostala na pořad jednání zastupitelstva. František Lorenz v debatě vystupuje na podporu pronájmu celé louky skautům. Naopak Josef Hofman naopak uvádí, že DTJ nemá kde cvičit a nemůže pořád ustupovat. Nakonec ale pronájem skautům získal podporu. Šlo o celý pozemek, a to na 12 let.[85] V říjnu 1932 město vzalo na vědomí, že okresní úřad zamítl stížnost J. Hofmana a J. Svejkovského na pronájem obecní louky č.kat.1816 skautům.[86]
V roce 1933 obec ještě musela řešit prodej části pozemku č.kat.1816 Zdeňkovi Veselému. Veselý si totiž neoprávněně přihradil část č.kat.1816 v šíři 6–7 metrů. Po upozornění nejprve tvrdil, že to není pravda, ale pak námitku uznal a souhlasil s odkupem. 22. června 1933 rada schválila cenu 5 Kč/čtvereční sáh, což na červnové schůzi zastupitelstva prošlo.[87] Transakci schválil okresní výbor 27. září 1933, pak ale byla zastavena, protože otec nezletilého majitele sousední parcely Zdeňka Veselého změnil názor. Muselo se znovu jednat. Objevilo se řešení v podobě směny, protože od pozemku Zdeňka Veselého č.kat.2019/1 byla zabrána část k veřejné cestě č.kat.2896 od vodního díla u Boreckého potoka k Borku, takže byla dohodnuta výměna. 7. června 1934 to rada doporučila ke schválení. V červnu 1934 věc projednalo a schválilo zastupitelstvo.[88]
Podstatnější změnou ale bylo, že tkalcovská louka přešla v této době z pronájmu do přímého vlastnictví skautského oddílu. V září 1933 rada uvádí, že junákům se louka č.kat.1816 pod Kalvárií nabídne ke koupi.[89] Obecní hospodářská komise v říjnu 1933 prodej parcely č.kat.1816 skautům nedoporučila, navrhla ponechat dlouhodobý nájem.[90] Dne 15. listopadu 1933 požádali skauti o koupi louky č.kat.1816 (jako alternativu nabízeli odkup skalky č.kat.1650, která se nachází v místech, kde se Husovy sady dotýkají Osecké silnice, v prudkém svahu pod křižovatkou s ulicí Nad Strání). 14. prosince 1933 a 18. ledna 1934 městská rada prodej č.kat.1816 doporučila ke schválení. Obec si měla nechat pruh 4 metry na severní straně Boreckého potoka a po provedení jeho regulace měla prodat skautům i zbylou plochu starého koryta č.kat.2989 ve východní třetině louky a na západní straně. Skauti si směli postavit na pozemku „sborový dům“, ne činžovní domy. Podstatný pro hladké vyřízení byl souhlas skautů se zákazem koupání v přilehlém Boreckém potoce. 19. června 1934 vše schválili zastupitelé.[91]
→ODKAZ:
Areál skautského domova pod
Kalvárií. V pozadí strmé svahy Kalvárie, za nimi zástavba v ul. Pod
Nemocnicí (vila čp.1141/II). Foto D. Borek, 14. 3. 2004.
→ODKAZ: Lávka přes Borecký potok pod Kalvárií, spojující sídliště Hrudkovanka se skautským areálem. Foto D. Borek, říjen 2003.
Pozemek sloužící potřebám skautské organizace se začal postupně zaplňovat stavebními objekty. V červnu 1933 radní skautům povolili stavbu chaty na pozemku č.kat.1816.[92] Dne 27. července 1939 vydala rada souhlas k výstavbě Skautského domova na pozemku č.kat.1816/1 (zvaném Skautská louka).[93] Stavět se začalo bezprostředně poté. Skauti si ovšem svou klubovnu příliš neužili. Ještě než byla dokončena, nechaly okupační úřady 28. října 1940 jejich organizaci rozpustit.[94] Klubovna byla zapečetěna, movitý majetek konfiskován.[95]
Už 7. května 1945, tedy v den, kdy Rokycany osvobodila americká armáda, se na Skautské louce scházejí předváleční členové a obnovují činnost.[96] Rychle začaly práce na dostavbě Skautského domova. Slavnostně se otevřel 27. října 1946.[97]
3.2.2. Skautský domov za vlády komunistů
I tentokrát do činnosti junáků vstoupila politika. 13. září 1950 bylo skautské hnutí zakázáno podruhé, tentokrát komunisty. Všechen majetek přešel na Československý svaz mládeže.[98] V prosinci 1959 se Marie Martínková dotazuje na schůzi MNV, jak to vypadá s uvolněním „Domu pionýrů“ na bývalé skautské louce. Bylo jí odpovězeno, že objekt již „uvolněn“.[99]
Znovu se o obnovu oddílu snažili skauti v roce 1968. 5. června 1968 projednala rada MěstNV žádost organizace Junák na přidělení louky č.kat.1818.[100] Dne 17. července 1968 pak rozhodla parcely č.kat.1818, č.kat.1819 a č.kat.1820 skautům předat, na základě hospodářské smlouvy.[101] Areál Skautského domova byl sice vrácen, ale v dezolátním stavu, bez vnitřního vybavení. Již 1. září 1970 je navíc vydán další zákaz činnosti a majetek přechází na Socialistický svaz mládeže.[102]
Areálu se pak říkalo Pionýrská louka.[103] Asi nebyl příliš udržovaný, protože na podzim 1973 (v období od 23. října do 4. prosince) uložila rada MěstNV vedoucímu odboru organizačního a vnitřních věcí, aby požádal předsedu OV SSM o urychlení zajištění zpracování koncepce využití Pionýrské louky.[104] V prosinci 1974 se zmiňuje, že v prostoru Pionýrské louky proběhne výstavba hřiště. Už prý bylo vyměřeno. Mělo stát poblíž objektu kluboven, výstavba se plánovala na rok 1975.[105] Dne 22. prosince 1976 se konala na MěstNV porada o zadání projektového úkolu na řešení území na Pionýrské louce.[106] Následně 12. dubna 1977 rada MěstNV vedoucímu odboru ŠKSZ uložila, aby projednal s OV SSM otázku využití objektů na Pionýrské louce.[107]
Nakonec se ale žádné koncepční řešení nekonalo. Normalizační režim víc zajímaly betonové velkoprodejny a panelová sídliště. 15. prosince 1987 byl zchátralý objekt Skautského domova zbořen. Veřejný požární sbor si tu uspořádal cvičení a budovu podpálil.[108] Prý to bylo na příkaz vedoucího tajemníka okresního výboru KSČ.[109] Ostatní srubové stavby na pozemku byly rovněž zlikvidovány.[110]
3.2.3. Obnova Skautského domova po roce 1989
Po roce 1989 byla skautská organizace v Rokycanech obnovena. Na jaře 1990 začíná nábor dětí a výstavba nového Skautského domova. V roce 1991 byl dokončen první obnovený srub (určený „vlčatům“, mladým skautům). Vyrostl z trámů, které v roce 1990 zachránili skauti z demolovaných domů v prostoru bývalých městských lázní. Pár měsíců pak ležely na hromadě na Skautské louce (část z nich ovšem někdo ukradl).[111] V roce 1992 přibyl i druhý srub (pro „světlušky“, mladé skautky). Oba tyto menší sruby byly umístěny na patu svahu Kalvárie. Skauti tu v letech 1991–1993 odpracovali celkem 8269 brigádnických hodin. V letech 1993–1994 pak na rovinaté louce u Boreckého potoka postavili i hlavní srubový objekt, vlastní Skautský domov.[112] V březnu 1994 už je prakticky hotový, má střechu, dveře i okna.[113] Společenská místnost v této klubovně měla kapacitu 100 dětí. Na prostranství mezi sruby vzniklo pietní místo, s pomníkem obětí z řad skautů z let 1939–1945 a stožár s vlajkou. U srubu vlčat bylo umístěno ohniště s totemem, plánovalo se ještě zřízení hřiště na volejbal u srubu světlušek. Slavnostní otevření obnoveného Skautského domova se konalo 18. června 1994 a bylo spojeno s oslavami 75. výročí založení skautské organizace v Rokycanech.[114]
Skautský domov o něco později (10. srpna 1999) i číslo popisné čp.1117/II. Problémem zůstávalo, že pozemek dlouho nepatřil skautské organizaci. V rámci dělení majetku bývalého Socialistického svazu mládeže jej totiž získala firma Junia, s. r. o. Díky přímluvě poslance ODS Josefa Bejčka z Rokycan uzavřela Junia se skauty gentlemanskou dohodu a pronajala jim louku za symbolických 900 korun za rok.[115] Dne 13. ledna 1999 došlo k podpisu smlouvy, kterou pozemek získala od Fondu dětí a mládeže Ústřední rada Junáka (skautská organizace).[116]
V roce 1996 se okolí Skautské louky dočkalo veřejného osvětlení. Skauti o to opakovaně žádali, město ale plánovalo realizaci nejdříve v zimě na přelomu let 1996 a 1997. Firma Elektro Zajíček nabídla, že lampy veřejného osvětlení nainstaluje ze svého. Osvětlení bylo zprovozněno 5. ledna 1996.[117] V srpnu 2002 se tudy prohnala velká voda. Ta dosahovala až do poloviny okenic Skautského domova. Zdi budovy byly vlhké do výšky jednoho metru, bylo zničeno vnitřní vybavení, skříně, židle i počítačová technika. Celou Skautskou louku pokrývala vrstva bahna. Z hřiště voda odplavila všechen písek, zmizely venkovní lavičky, voda prolomila plot. Skauti odhadli škody na desítky tisíc korun. Povodni unikly jen dva menší sruby pro nejmladší členy oddílu (vlčata a světlušky), které stojí v mírném svahu. V následujících měsících byly škody po velké vodě obnoveny, zejména brigádnickou prací skautů.[118]
Rozhodnutím zastupitelstva z 10. srpna 1999 byla pojmenována cesta od Voldušské ulice podél severního břehu Boreckého potoka ke skautskému areálu Skautská ulice. Charakter skutečné ulice ale nemá. Žádný jiný dům tu nestojí.
3.3. Husovy sady (Rokycanská stráň)
3.3.1. Celková charakteristika Stráně a její geologický význam
Husovy sady neboli Rokycanská stráň (zkráceně jen „Stráň“) je úsek svahů severně od toku Boreckého potoka a Klabavky, mezi Oseckou a Litohlavskou ulicí. Po obou stranách na Stráň navazují podobně svažité útvary. Na východ od Osecké ulice je to Kalvárie (viz výše), na západ od Litohlavské ulice je to Klabavská stráň (viz kapitola o okolí Litohlavského mostu).
Označení „Stráň“ je doloženo mj. už v zápisu z jednání obecní rady 7. července 1775 („bývala malá cestička před 50 lety pod Strání dole“).[119] Ovšem v něm jde o označení nynější Kalvárie. V rokycanských poměrech lze říct, že terénní stupeň vedoucí po severním okraji městské aglomerace je souhrnně označován jako Stráň, přičemž se v minulosti používala separátní jména Borecká stráň, Rokycanská stráň a Klabavská stráň.
Zatímco soutok Boreckého a Padrťského potoka se nachází v nadmořské výšce okolo 355 metrů, vrcholové partie Stráně se rozkládají cca 390 metrů nad mořem. Převýšení cca 35 metrů nepůsobí na první pohled jako zásadní, ale je realizováno ve velmi úzkém a značně strmém svahu, takže Stráň je v morfologii města Rokycan výrazným prvkem. Ve své západní části se svahy Stráně těsně přimykají k toku Klabavky, ovšem ve východní části ustupují velkým obloukem od toku Boreckého potoka a vytvářejí přírodní amfiteátr okolo zcela ploché sníženiny, v níž se na místě staršího rybníka od 30. let 20. století rozkládá městské koupaliště, doplněné ještě o plavecký bazén a fotbalový stadion (o těchto sportovně-rekreačních areálech podrobněji níže). Svahy Stráně nahoře přecházejí do takřka ploché náhorní planiny, nyní pokryté rozsáhlým lesoparkem, který jen mírně stoupá k severu. V západní části Stráně prořezává její náhorní partie erozní rýha bezejmenného potoka, přitékajícího od areálu letiště do Klabavky u Litohlavského mostu. Toto boční údolí pak odděluje od Stráně lokalitu okolo městského hřbitova. Díky zalesňování od 19. století tvoří nyní Rokycanská stráň souvislou plochu veřejné zeleně o rozloze cca 18 hektarů.
Celý svah je geologicky zajímavou krou prvohorních břidlic, pokrytou v horních partiích třetihorními štěrky, nánosy pravěké řeky Klabavky (která byla tehdy mnohem mohutnější). V prvohorních sedimentech se dochovaly četné zkameněliny trilobitů, konularií a hlavonožců. Areál Stráně byl proto roku 1981 prohlášen za „chráněný přírodní výtvor“. 24. března 1981 rada MěstNV projednala a schválila návrh na zřízení chráněného přírodního výtvoru Rokycanská stráň o rozloze 20,01 hektaru.[120] Dne 15. června 2001 pak referát životního prostředí OÚ Rokycany vyhlásil chráněné území „Rokycanská stráň“, přičemž vytýčil přesně územní rozsah i ochranné pásmo. Nový statut této lokality měl za cíl „zabezpečit naleziště zkamenělin klabavského a šáreckého souvrství českého ordoviku a jejich ochranu před neodborně prováděným sběrem. Mimo naleziště zkamenělin je území zároveň významnou plochou příměstské veřejné zeleně“. Plocha nového chráněného území dosáhla 21,2 ha a zahrnulo pozemky č.kat.1394/3, č.kat.1394/4, č.kat.1394/5, č.kat.1518/1, č.kat.1518/2, č.kat.1545, č.kat.1593/1, č.kat.1593/6, č.kat.1593/7, č.kat.1626/1, č.kat.1818 a č.kat.2872. Na celé ploše Rokycanské stráně omezeny nepovolené zásahy. Kromě toho zřízen 50 metrů široký ochranný pás podél hranic chráněného území, který zahrnul pozemky č.kat.1394/4, č.kat.1411/2, č.kat.1530/3, č.kat.1544, č.kat.1590, č.kat.1591, č.kat.1592/1, č.kat.1592/2, č.kat.1593/4, č.kat.1594/5, č.kat.1621, č.kat.1622/2, č.kat.1623, č.kat.1659/1, č.kat.1659/13, č.kat.1799/1, č.kat.1799/2, č.kat.2860/1, č.kat.2860/3, č.kat.2864/1, č.kat.2874, č.kat.2876 a č.kat.3128/2.[121]
Na Stráň navazují další chráněná území „Vosek“ a „U Hřbitova“, vyhlášená roku 1989 a proslavená nálezy „rokycanských kuliček“, křemičitých pecek obsahujících fosilie. Poprvé rokycanské kuličky popsal roku 1855 rokycanský učitel Antonín Katzer.[122] Systematicky je zkoumal Joachim Barrande.[123] Jde o křemenné konkrece se zkamenělinami ze šáreckého souvrství českého ordoviku.[124] Národní přírodní památka Vosek byla vyhlášena 5. září 1989.[125] Má plochu 74 hektarů, z toho 57 ha tvoří orná půda a 13 ha louky. Rozkládá se na plochém terénu po obou stranách silnice Rokycany-Osek, severně od dálničního tělesa, na katastrálním území Rokycan, Volduch a Oseku. Úzký pruh chráněného území leží jižně od dálnice D5. V roce 1992, když se budovala dálnice, proběhl paleontologický inventarizační průzkum, který na území této přírodní památky potvrdil přes sto druhů fosilií.[126] Podloží tvoří horniny středočeského ordoviku se zachovalými zkamenělinami. Tato prehistorická fauna náleží šáreckému a zčásti i dobrovskému souvrství českého ordoviku.[127]
Přírodní památka U Hřbitova se rozkládá na části pozemku č.kat.1525, mezi městským hřbitovem u Litohlavské ulice a Klabavskou strání. Prehistorická fauna tu patří k šáreckému souvrství českého ordoviku. Právě zde jsou největší ložiska rokycanských kuliček, které na rozdíl od těch z lokality Vosek mají světle šedý odstín. Zkameněliny uložené uvnitř kuliček mají rezavě červenou či žlutou barvu. Chráněné území o ploše jen 1,95 ha bylo vyhlášeno 5. září 1989.[128] Výstavba dálnice, čerpací stanice a motelu v 90. letech 20. století a následně továren poblíž dálniční křižovatky po roce 2000 však naleziště rokycanských kuliček podstatně rozrušila.
3.3.2. Původní podoba Stráně a její proměna v lesopark od 19. století
Na místě dnešních Husových sadů byla ve středověku nevábná periferie města, na temeni kopce stálo rokycanské popraviště. Odtud místní jména „Na Spravedlnosti“ (též „Na Popravišti“, „Na Popravě“, „Na Šibenici“[129]) Například, když 13. srpna 1784 obecní rada řešila odprodej části gruntu ovdovělé Veroniky Třebické (majitelka hostince Železná, viz popis čtvrti na Pátku), uvádí se mezi nimi i „pole nad Popravou.“[130] Místy se tu taky dolovala břidlice.
→ODKAZ:
Veduta Rokycan z 30. let 19.
století, pořízená z vrcholu dnešních Husových sadů. Již před založením
parku v polovině 19. století byla Stráň oblíbeným vyhlídkovým místem.
→ODKAZ: Pohled na město ze stejného místa. V popředí již je vidět parková vegetace, která pokryla dříve holé svahy. Ze sbírky H. Hrachové, cca r. 1911.
→ODKAZ: Stráň (Husovy sady), celkový pohled od lávky přes Klabavku u fotbalového stadionu. Foto D. Borek, říjen 2003.
V polovině 19. století byla ještě Stráň pokryta jen křovinami a rozkládaly se tu nepříliš využívané soukromé pozemky.[131] Podle některých pramenů začal tento úhor proměňovat v městský lesopark roku 1854 jistý Jan Šperling, revolucionář z roku 1848, který se právě vrátil do Rokycan z exilu. V noci sem prý tajně přenášel z okolních lesů sazenice a sázel je tu. Jan Šperling zemřel roku 1905 v obecním chudobinci ve věku 87 let.[132]
Organizovaně začal Stráň přetvářet roku 1858 purkmistr František Mudra. Stejně jako na Kalvárii i zde zahájil parkové úpravy. Během následujících desítek let zeleň pokryla celý svah a nad městem se vztyčil jakýsi zelený ostrov. Roku 1878 bylo osázeno temeno Stráně (parcela č.kat.1615) třešňovým sadem.[133] V další fázi začalo roku 1872 i v západní části Stráně, na místě bývalých polí a hlinišť (lokalita „Na Hlinkách“) vysazování stromů. V rokli, vyhloubené bezejmenným potokem, který vede od prostoru dnešního letiště k mostu přes Klabavku v Litohlavské ulici, byly sázeny akáty, později i smrky.[134] Roku 1875 byla proměněna plošina na vrcholu Stráně na veřejný park.[135]
3.3.3. Rozhledna a altány
Na nejvyšším bodě Stráně byla vztyčena roku 1894 rozhledna, a to v místech, kde dříve stávala šibenice. Šibenice byla prý dříve ohraničena třemi jasany.[136] Rozhledna byla dřevěná, čtvercová stavba s ochozem, krytá jehlancovou šindelovou střechou. Ani ne po deseti letech ovšem zanikla, kdosi jí totiž podřezal hlavní sloupy. Na opravu nebyly peníze, a tak byla stržena.[137]
Od konce 19. století také zaplnila Stráň drobná rekreační architektura, která sem měla přilákat korzující měšťany. Stráň využívala velkolepé vyhlídky na rokycanskou kotlinu, které se z její hrany otevíraly. Připomeňme jen, že právě odtud pořídil roku 1830 Anton Schönberger svoji vedutu Rokycan. A od konce 19. století bylo odtud pořizováno mnoho snímků, které se objevují na dobových pohlednicích (pohled cca z r. 1911, pohled z r. 1935, pohled cca před r. 1941). Od roku 1888 stál na Stráni velký zděný altán v eklektickém slohu. Původně byl součástí výstavy, konané téhož roku v areálu pozdějšího ČSAD v Pivovarské ulici, pak byl rozebrán a přenesen sem. Další altán, v podobě kruhové vížky, vyrostl nedaleko odtud, na hraně svahu. Kromě toho zde byly ještě další dva altány dřevěné, jeden dole u paty kopce, u dnešního areálu koupaliště, druhý v západní části Stráně.[138] V městském archivu se nachází složka z roku 1895, nazvaná „Stavba verandy na Stráni“.[139]
3. února 1902 se dohodla obec s hostinským Hořicem, že ve velkém altánu se bude o víkendech a při hezkém počasí čepovat pivo a nealkoholické nápoje a podávat studená kuchyně. 6. dubna 1910 nabídl František Koldinský městu, že u altánu zřídí verandu pro letní restauraci. Do Stráně pak byly proraženy pokácením stromů dva výhledy, 10–15 metrů široké, nasměrované na vrch Kotel a Čilina.[140] Tehdy, před 1. světovou válkou, vrcholila zlatá éra Stráně. Stala se součástí měšťanských rekreačních rituálů. O nedělích se sem chodilo na korzo. Měšťané se procházeli lesoparkem a těšili z romantických výhledů do krajiny. Byla to doba, kdy pro naprostou většinu Rokycanských nebyla dostupná jiná forma rekreace. Letní byt využívalo jen několik nejbohatších rodin, a to jen pár týdnů do roka. Po zbytek roku a pro zbytek populace byla Stráň nejdostupnější formou jednodenní rekreace.
3.3.4. Rozšiřování Stráně
Roku 1901 byla Stráň zpřístupněna z města pomocí nové cesty, která vybíhala ze starého Plzeňského předměstí dnešní ulicí Ke Koupališti kolem boční strany „Hůlkojc mlýna“ čp.14/III a pak po dřevěné lávce přes Klabavku. Na rozdíl od současné lávky v ulici Ke Koupališti stála tato konstrukce o několik desítek metrů níže po proudu a vyúsťovala přímo proti hlavnímu masivu Stráně. Návrh prosadil obecní starší K. Krčmář. Zároveň se nově upravila cesta podél Klabavky na úpatí Stráně, takže došlo k propojení severního předpolí Litohlavského mostu s prostorem pod Kalvárií.[141] Výstavba spojovací cesty začala 30. července 1903.
Na počátku 20. století byl park na Stráni rozšiřován systematickým výkupem tamních soukromých pozemků. Tuto akci inicioval Josef Hněvkovský, jednatel okrašlovacího odboru. 13. března 1904 byla podepsána smlouva mezi Františkem Waldsteinem a obcí o prodeji pozemku č.kat.1627 obci za 251 K 25 hal (na úpatí Stráně západně od dnešního fotbalového stadionu). 5. dubna 1904 následovala smlouva mezi Josefem Partišem a obcí o prodeji č.kat.1625 obci za 234 K (v rokli poblíž ulice Nad Strání), 21. března 1904 mezi Františkou Hořicovou a obcí o prodeji č.kat.1645 obci za 405 K (lemuje dolní část svahů Stráně severně od koupaliště).[142] Roku 1915 koupila obec od Aloise Liewalda pozemek č.kat.1615/1 a 1615/2 na Stráni (pozemky na temeni dnešních Husových sadů, v prostoru vyhlídkové terasy a bývalého velkého altánu) za 3000 K za účelem rozšíření parku.[143] Už v roce 1912 obec s Aloisem Liewaldem vyjednávala o jejich výkupu, ale tehdy neúspěšně, protože žádal 5000 K. V roce 1915 Liewald snížil sumu na 3600 K, obec ale nabízela maximálně 3000 K, s čímž Liewald nakonec souhlasil. V dubnu 1915 transakci schválilo zastupitelstvo.[144]
3.3.5. Plánovaný pomník Jana Husa
12. července 1915 při oslavách 500. výročí smrti Mistra Jana Husa rozhodlo zastupitelstvo přejmenovat Stráň na Husovy sady.[145] Navrhl to starosta J. Anichober. Původně zamýšlel, že by vstup do sadů byl ozdoben i Husovou mohylou. V červenci 1915 ale dosud na mohylu nebyl zpracován projekt. Bohuslav Horák navrhoval, že by mohla stát na nově koupených pozemcích Aloise Liewalda v prostoru U Spravedlnosti. Podle Josefa Chrže by ale bylo lepší tyto parcely použít pro opětovné zřízení rozhledny, přičemž umístění a podobu mohyly by město mělo zadat architektovi. Podle starosty ovšem odborníci nejsou vždy nezbytní a jejich rady nemusí být nejlepší. Na vyřešení Husovy mohyly prý postačí domácí odborníci.[146]
Rozhodnutím zastupitelstva z 29. prosince 1919 byl potvrzen název Husovy sady.[147] Nyní se tu projektoval velkolepý Husův pomník. Základní kámen byl položen 6. července 1919.[148] Pak ale projekt nadlouho ustrnul. V říjnu 1927 městská rada rozhodla, že do příští schůze se má podat zpráva o stavu navážení kamene na Husovu mohylu v Husových sadech.[149] Radní se pak usnesli, že otázka zřízení Husovy mohyly v Husových sadech se odkládá do vyřízení rozpočtových prací na rok 1928.[150] V prosinci 1927 rada rozhodla, že záležitost výstavby Husovy mohyly v Husových sadech jí má být předložena počátkem září 1928.[151] V září 1928 se rada usnáší požádat architekta Milana Babušku (který krátce získal zakázku na projektování nové školy T. G. Masaryka), zda by zadarmo vypracoval náčrtek Husovy mohyly v Husových sadech.[152] V únoru 1931 vzala obecní správní komisí na vědomí zprávu o jednání s Babuškou ohledně jím nabízeného projektu Husova pomníku.[153] Jenže verdikt radních na schůzi koncem května 1931 zněl, že Babuškovi se má sdělit, že obec nehodlá v dohledné době přikročit k výstavbě pomníku Jana Husa, a vrátí se mu skica, pokud by ji ovšem nechtěl městu věnovat.[154]
Zájem o připomínku Jana Husa znovu ožil za Protektorátu. Roku 1939 vyzval Okrašlovací spolek místního sochaře Václava Koukolíčka (1900–1967), aby vytvořil model pomníku.[155] Dne 4. října 1940 pak spolek výstavbu pomníku dle Koukolíčkova návrhu odsouhlasil. Mělo jít o sochu v nadživotní velikosti, 4,3 metrů vysokou, z bílého vápence od Hořic. Měla být umístěna na podstavci z nažloutlého pískovce o výšce 1,75 m. Pro pomník bylo vybráno místo na temeni Husových sadů, u vyhlídkové terasy, před tehdy ještě stojícím velkým altánem.[156] Kvůli nedostatku financí ale celý projekt ustrnul. Model, vypracovaný Koukolíčkem, byl za nacistické okupace potají převezen z jeho ateliéru u nákladového nádraží u Jiráskovy ulice do skladiště firmy Poborský a Holub v Plzeňské ulici. V roce 1945 se logicky očekávalo, že pomník bude brzy postaven. Časopis V Nový život ve svém vydání z 20. a 27. července 1945 vyzýval k veřejné sbírce, ale v poválečném období k dokončení pomníku nedošlo. Mezitím mizí stopy po modelu, který se pravděpodobně ztratil.[157] Projekt nikdy nebyl realizován.
3.3.6. Další vývoj Stráně do roku 1945
Dne 9. května 1919 vysadili žáci čtyř rokycanských škol v Husových sadech čtyři lípy, nazvané lípa Národní svobody, Masarykova, Legionářů a Štefánikova.[158] V červnu 1920 se na zasedání zastupitelstva přimlouvá Marie Kadeřábková za to, aby se v horní části Husových sadů zřídila studna. Nemělo by se už prý opakovat, že děti při Husově slavnosti omdlely a nebyla po ruce voda.[159] V prosinci 1927 městská rada schválila vykácení některých překážejících stromů v Husových sadech.[160] V lednu 1928 ale obecní okrašlovací komise prohlásila, že před rozhodnutím o kácení v Husových sadech se provede obhlídka navržených stromů. Zároveň komise doporučila, pokud budou peníze, aby se vysypala blátivá místa na pěšinách v Husových sadech, zejména na nejdolejší pěšině a v úžlabině nad altánem. Totéž se mělo podle mínění komise provést i na příchozí cestě k sadům, od Guthovy továrny k Hůlkovu mlýnu (tedy v dnešní ulici Ke Koupališti).[161] V březnu 1929 městská rada na návrh V. Vorla pověřila tesaře Houšku, aby obnovil pět lávek na Stráni. Městská technická kancelář měla zároveň učinit opatření proti sesouvání břidličné stráně na třech místech.[162] V červnu 1929 na schůzi rady V. Vorel navrhl jménem občanských stran doplnit výdaje o 4000 Kč na opravu cest na Kalvárii a v Husových sadech.[163] Na schůzi obecní okrašlovací komise v září 1929 pak starosta doporučil úpravu cesty od horního pavilonu v Husových sadech směrem k hřišti a pěšinu od Osecké silnice do Stráně. Bylo usneseno provést obchůzku za účasti členů komise, pomologa a městského zahradníka k předloženým návrhům.[164]
V prosinci 1929 při provádění knihovních pořádků bylo konstatováno, že dle ohlašovacího listu z roku 1925 je rozdělen pozemek č.kat.1593/1 (pastvina) zřízením pěšiny, která vede nad Litohlavským mostem po Stráni na okresní silnici, na pozemky č.kat.1593/1 a č.kat.1593/4 (pastviny) a č.kat.1593/5 (pěšina).[165] V roce 1937 řeší samospráva osvobození některých pozemků od pozemkové daně. Už 26. srpna 1928 totiž požádala obec o trvalé osvobození některých pozemků od daně. 10. listopadu 1937 katastrální měřičský úřad vyzval k doplnění žádosti. Mezi pozemky, kterých by se to týkalo, se zmiňuje i č.kat.1593/1 o ploše 15 114 čtverečních metrů. Evidován jako pastvina, ve skutečnosti parková plocha. 2. prosince 1937 to rada doporučila ke schválení a v prosinci 1937 pak zastupitelstvo potvrdilo charakter tohoto pozemku.[166] V srpnu 1930 zastupitelstvo souhlasilo s prodejem části veřejné cesty č.kat.2872. Dle ohlašovacího listu z roku 1925 zanikla její část o ploše 174 čtverečních metrů do pozemku č.kat.1606. František Kraft nabídl odkup za 174 Kč. Šlo o cestu od Litohlavského mostu přes Husovy sady.[167]
Za 1. republiky se areál Husových sadů rozšířil směrem k nově otevřenému obecnímu hřbitovu při silnici na Litohlavy (o hřbitovu podrobně v kapitole „Plzeňské předměstí“). 7. dubna 1930 požádala majitelka pozemku č.kat.1591 Marie Bauerová o parcelaci na stavební místa. Šlo o pozemek mezi hřbitovem a Litohlavským mostem. Svažité, k jihu orientované pozemky tohoto typu nabízely v době všeobecné stavební konjunktury lákavý potenciál pro vznik vilové čtvrti. 17. července 1930 se konalo parcelační řízení.[168] Ale 23. července 1930 rada doporučila žádost zamítnout.[169] V srpnu 1930 jedná o věci zastupitelstvo. Václav Polášek a Josef Mirbauer jsou pro povolení parcelace, ale bod byl odložen do příští schůze s tím, že s paní Bauerovou se ještě bude jednat o směně.[170] V září 1930 radní doporučili zastupitelstvu koupit pozemky č.kat.1590, č.kat.1591, č.kat.1593/2 a č.kat.1594 od M. Bauerové za 13 000 Kč. Šlo o plochu 11 704 čtverečních metrů.[171] V listopadu 1930 pak už zastupitelstvo nejedná o parcelaci těchto ploch na stavební místa, ale o koupi pozemků č.kat.1590, č.kat.1591, č.kat.1593/2 a č.kat.1594 na ambiciózní rozšíření Husových sadů. Poté, co 8. srpna 1930 obecní zastupitelstvo odložilo povolení k jejich parcelaci a obec se rozhodla pozemky vykoupit a využít k rozšíření Husových sadů a jejich propojení s hřbitovem, došlo skutečně k intenzivním jednáním. Šlo o poměrně velkou realitní transakci. Za pozemky o ploše 11 704 čtverečních metrů požadovala Bauerová 13 000 Kč. 20. srpna 1930 městská rada souhlasila s výkupem. 25. srpna 1930 se konala obhlídka pozemků. Bylo konstatováno, že je lze využít k rozšíření Husových sadů po zřízení pěšiny k mostku přes strž. Náklady se odhadovaly na cca 3000 Kč. Okresní pomolog Eduard Žitný navrhl zřídit na části pozemku třešňovku. 24. září 1930 rada schválila koupi pozemků. V debatě na zastupitelstvu prohlásil Jaroslav Válek, že to nemůže podpořit, protože cena je předražená. Naopak komunista Jan Hořice je pro odkup, protože časem budou tyto pozemky ještě dražší.[172] Souhlas s koupí pozemků č.kat.1590, č.kat.1591, č.kat.1593/2 a č.kat.1594 vydala počátkem listopadu 1930 i obecní finanční komise.[173]
Obecní okrašlovací a komunikační komise v prosinci 1931 městské radě doporučila zakázat svévolné kácení a plundrování stromů v Husových sadech dle stížnosti E. Žitného. Zároveň byl městské radě doporučen návrh předsedy komise obnovit pískoviště v Husových sadech pod Strání.[174] Městská rada ale koncem prosince 1931 místo obnovy pískoviště v sadech pod Strání doporučila okrašlovací komisi jednat o nalezení vhodnějšího místa.[175] V dubnu 1932 okrašlovací komise doporučila radě umístit na Oseckou pěšinu u Husových sadů tabuli se zákazem jízdy kol. Komise se dále rozhodla vykonat 13. dubna 1932 vycházku na Stráň za účelem rozhodnutí o využití 10 000 Kč, určených na úpravu cest, a rozhodla, že u altánu pod Klabavskou strání se zřídí cementová lavička.[176] Na svém dalším zasedání okrašlovací komise 13. dubna 1932 projednávala výsledek zmíněné obchůzky. Na vědomí vzala, že brzy bude provedena nutná oprava lávky u Hůlkova mlýna na Stráň. Konstatovala, že u pěšiny kolem Hůlkova mlýna je nevkusné zábradlí. Obecní hospodářskou správu vyzvala vyčistit strouhu, odvádějící vodu z Prácheňského rybníka, ve stojaté vodě se drží komáři. Podle mínění komise se měl také opravit hořejší velký pavilon i malý horní altán na Stráni.[177] Schůze okrašlovací komise v červnu 1932 řešila i další návrhy na úpravu Klabavské stráně a Husových sadů, přičemž se seznámila se zápisem o obchůzce z 25. dubna 1932 v západní části Husových sadů a na Klabavské stráni. Rozhodla, že zřízení nového altánu na Klabavské stráni se odkládá, zřídí se jen záchod za starým altánem. Na jaro 1933 bylo odloženo osázení prázdných míst na Klabavské stráni koniferami a pruhu obecního pozemku podél pěšiny k Rezlerovu mlýnu jehličnatými stromky.[178] V říjnu 1932 uvádí obecní okrašlovací komise, že v Husových sadech byla zřízena vyhlídková terasa.[179] V únoru 1933 pak komise okrašlovací a komunikační řeší plán zřízení druhého „prospektu“ v Husových sadech. Předseda komise J. Alferi sdělil, že plán zřídit druhou vyhlídku v sadech se setkal se souhlasem veřejnosti a bylo rozhodnuto, že místo shlédne komise.[180] V dubnu 1933 se uvádí, že v Husových sadech bylo seříznuto šest slabších akátů za účelem zřízení vyhlídky na Žďár, u níž se zřídí zábradlí.[181] V září 1933 se okrašlovací a komunikační komise usnesla neprovádět plánované zřízení vyhlídky z Husových sadů na koupaliště, protože by si to vyžádalo kácení příliš velkého počtu stromů. Josefu Poláčkovi bylo na jeho dotaz sděleno, že odvodnění pěšiny na Oseckou silnici u koupaliště v místě bývalé vodoteče už bylo projednáno dozorčí komisí nad výstavbou koupaliště a bude provedeno.[182] V dubnu 1933 oznamuje městská rada, že požadavku vojenské správy na pronájem pozemků č.kat.1586/2, č.kat.1589/1 a č.kat.1593/3 se může vyhovět jen při přiměřeném nájemném a jen do odvolání, dokud je obec nebude potřebovat na rozšíření Husových sadů.[183] Opět šlo o pozemky v nejzápadnější části Husových sadů, poblíž hřbitova.
Pár let po otevření nového hřbitova nad městem u Litohlavské silnice (viz kapitola „Plzeňské předměstí“) byla v dubnu 1937 dokončena výstavba spojovací cesty, která vedla od hřbitova k vrcholové části Husových sadů. Strž mezi dnešním letištěm a Litohlavským mostem překonávala 13 metrů dlouhou dřevěnou lávku.[184] Svým usneseními z 2. června a 24. června 1936 zastupitelstvo rozhodlo uzavřít půjčku 476 200 Kč, z čehož 200 000 Kč bylo určeno na nouzové práce na různých místech v Rokycanech. V září 1936 ovšem konstatovala obec, že spuštění těchto investic závisí na rozhodnutí vyšších úřadů a není jisté, kdy se začne s jejich realizací. Město proto rozhodlo o náhradním využití těchto peněz na menší akce celkem za 50 000 Kč. Mezi nimi bylo i vybudování cesty přes Husovy sady a obecní pozemky na obecní hřbitov.[185]
Ve 40. letech 20. století Husovy sady okrajově zasáhla i průmyslová
aktivita. V této oblasti se totiž těžila kvalitní cihlářská hlína.[186] Dne
9. června 1939, v době snah o maximální využití
hospodářských zdrojů pro oživení pracovního trhu povolila rada firmě František
Slavík z Hrochova Týnce zřídit na pozemcích č.kat.1591 a 1593/2 jámu pro
těžbu hlíny.[187] V roce 1940 město posuzuje pronájem obecních
pozemků č.kat.1594 a č.kat.1593/2 firmě František Slavík z Hrochova Týnce
na těžbu hlíny, podle její žádosti z 12. srpna 1940. Dne 7. září 1940 proběhla obhlídka
místa. 17. října 1940 rada pronájem doporučila ke schválení, a to do 31.
prosince 1950 za 12 000 K. V prosinci 1940 o věci jednalo i
zastupitelstvo. František Lorenz zastával názor, že těžba neprospěje Husovým
sadům a přeprava hlíny poškodí už tak špatnou Litohlavskou silnici. Starosta
Hejrovský ujistil, že po skončení těžby bude místo zalesněno a připojeno
k Husovým sadům. Litohlavskou silnici podle něj musí opravit okres a není
to v kompetenci obce.[188]
Obecní kronika chybně uvádí, že zastupitelstvo o nájmu pozemků č.kat.1594 a 1593 pro účely těžby hlíny rozhodlo už
22. října 1940.[189]
Už předtím, za první republiky,
v únoru 1929 nepřijala rada nabídku J. Hájka z Klabavy na nájem
pozemku u obecního hřbitova na dobývání písku.[190] Městská rada se v dubnu 1930 na návrh R. Šlesingera
rozhodla pověřit městskou technickou kancelář, aby zkontrolovala kvalitu písku,
který V. Šedivec kope na pozemku č.kat.1694 (v prostoru u dnešních Husových
sadů) pro dlažební účely.[191]
V listopadu 1930 rada zamítla žádost Jana Tašnera z Plzně na pronájem
pozemků u obecního hřbitova na dobývání písku.[192]
3.3.7. Další vývoj Husových sadů do roku 1989
Pod vyhlídkovou terasou na vrcholu Stráně vyrostl kryt nebo vojenská pozorovatelna, dnes nevyužívaná. Jde o nevelký betonový objekt, opatřený průzory do tří stran. Boční stranu u vchodu kryje zeď. Dochovaly se původní ocelové vchodové dveře. Otázkou zůstává, kdy kryt vznikl. Podle některých mohl souviset s protileteckou obranou, kterou v letech 1942–1945 nařídila v českých zemích budovat německá okupační moc. Podle některých znalců opevňovacích staveb je ale možné, že stavba vznikla už před válkou, v době předmnichovské republiky, nebo naopak po válce, jako součást civilní ochrany. Vzhledem k malé velikosti objektu se ale zdá být vyloučeno, že by šlo o civilní protiletecký kryt, jehož umístění zde, poblíž hojně navštěvovaného centra městského parku, by se zdálo logické.[193] Podle vzpomínek Jiřího Vonáska byl postaven až počátkem 50. let 20. století. Původně natřen na zeleno.[194]
→ODKAZ:
Vojenský objekt pod vyhlídkovou terasou
na vrcholu Husových sadů. Foto
z doby před r. 2004.
Po osvobození se Stráň stala populárním vycházkovým místem pro americké vojáky, pobývající v Rokycanech. 16. července 1945 musel ale MNV vyzvat velitelství armády, aby vojákům zakázalo jízdu na koních po Stráni.[195] Roku 1946 uvažovala obecní zemědělská komise o tom, že přikoupí pole č.kat.1622 od Zdenky Jedličkové a rozšíří o něj Husovy sady.[196] Dne 9. září 1946 rada MNV odsouhlasila zahájení jednání s majitelkou pole.[197] Vzhledem k tomu, že ale město nevědělo, jak se bude rozvíjet nedaleké letiště, rozhodlo se ale rozšíření parku neprovádět.[198] Město se nakonec o pozemek podělilo s Aeroklubem (obec získala 20,52 arů, Aeroklub 32,59 arů). Transakci schválil MNV v červnu 1949.[199] Pole č.kat.1622 a sousední pozemky tak dodnes zůstávají travnatým klínem, který zabíhá do Husových sadů v prostoru západně od ulice Nad Strání.
V roce 1946 byl odstraněn péčí okrašlovací komise MNV starý dřevěný můstek, kterým překonává cesta stoupající od fotbalového stadionu skálu při výstupu na temeno Stráně, a nahrazen novým se zábradlím. Na rok 1947 se plánuje výsadba 500 nových stromů a keřů v Husových sadech.[200] Vegetaci v Husových sadech poškodilo toho roku sucho. Na jaře 1949 tu nakonec bylo vysázeno 2500 rostlin a stromů, na podzim 1949 měly práce pokračovat.[201] V roce 1949 proběhla oprava altánu a lávek na Stráni.[202] Ve velkém altánu byla opravena podlaha, v kruhovitém menším altánu střecha.[203]
Po roce 1948 se popularita Husových sadů začala zvolna vytrácet. Mohla za to rostoucí obliba rekreačních chalup a chat, úpadek tradičního měšťanského nedělního korzování i všeobecný „civilizační“ úpadek komunistického Československa. Chátrání postihlo nejen architekturu altánů a laviček, ale i porosty. Živelný růst vegetace postupně vymazal původní parkové úpravy. Chodníčky zarostly, výhled na město zakryly náletové křoviny. V souvislosti s migračními pohyby po roce 1948 (chudina z řad slovenských Romů) i s všeobecným poklesem úpravnosti veřejných prostranství se v Husových sadech šíří krádeže dříví, nelegální kácení a vandalismus.[204] V 50. letech 20. století se nad Husovými sady, poblíž letiště, uvažovalo o výstavbě letního kina a divadla pod otevřeným nebem. V roce 1957 už zde dokonce KNV vyhlásil na doporučení plánovací komise a komise pro výstavbu při MNV stavební obvod.[205] V říjnu 1957 jednala rada MNV o zadání projektové dokumentace.[206] Zbudování přírodního divadla v Rokycanech navrhl školské a kulturní komisi národního výboru již v roce 1954 podnik Kovohutě.[207] Projekt nebyl realizován. Když totiž na přelomu let 1957 a 1958 provedlo město nákladnou rekonstrukci kina za Lidovým domem čp.133/I (viz kapitola „Masarykovo náměstí – jižní strana náměstí“), nenastalo očekávané zvýšení návštěvnosti. Když se v říjnu 1958 tázal Karel Rosa na plénu MNV na přípravu výstavby letního kina, bylo mu odpovězeno, že to není už pro obec perspektivní, protože by bylo zcela prodělečné.[208] Znovu se o možnosti zbudování letního kina mluví v roce 1967, v souvislosti s plánovanou úpravou Husových sadů.[209] Při revizi územního plánu roku 1968 ale tento záměr MěstNV nedoporučil.[210] V roce 1974 byla výstavba kina odložena kvůli konání okresní olympiády, která si vyžadovala větší pozornost i finance. Akce byla pouze zařazena do výhledového harmonogramu.[211] Nikdy už se o ní vážně nejednalo.
Koncem 60. let město hodlalo provést úpravu Husových sadů tak, aby sloužily k rekreaci. Město chtělo investici provést s podporou jiných organizací a podniků, v duchu tehdy propagovaného „sdružování finančních prostředků“, což mělo urychlit finančně náročné akce.[212] K 50. výročí VŘSR (převzetí moci bolševiky v Rusku) se národní výbor zavázal, že nechá upravit cestičky a zeleň na Stráni. Měl na to dodat materiál za 10 000 Kčs.[213] V listopadu 1967 dokonce MěstNV nastínil výhledovou vizi velkolepé rekonstrukce Husových sadů, na niž by přispěly prakticky všechny místní podniky (Hamiro, Marila, RPZ, OVHS, Plynárna, Zemědělský nákupní závod, Favorit, Správa silnic, Strojírna, Slévárna, Beta sklad OP Škoda, OPP, ČSAD, Uhelné sklady, Autodružstvo, Restaurace, Potraviny LSD Jednota a vojenská posádka). Areál měl být vyčištěn, provedena nová výsadba, opraven altán (nové zábradlí).[214]
Zůstalo jen u plánů. Realita byla daleko prostší. Z 50 000 Kčs připravených na tuto akci z fondu rezerv a rozvoje MěstNV ani v 1. pololetí 1968 nebylo proinvestováno nic.[215] V červnu 1968 MěstNV uvádí, že se aspoň podařilo sehnat několik důchodců, kteří opravují v Husových sadech pěšiny a zřizují zábradlí.[216] Dle údajů za celý rok 1968 bylo z 25 000 Kčs proinvestováno na těchto úpravách 24 076,75 Kčs.[217] Dle výhledového harmonogramu investic z roku 1969 se předpokládala úprava sadů v letech 1969–1971. Investorem měl být MěstNV.[218] V září 1969 se uvádí, že úpravu Stráně provádějí Technické služby.[219] Dle údaje z prosince 1969 byly úpravy pěšin a nátěry altánů součástí závazku občanského výboru č. 3 k 25. výročí osvobození.[220] V roce 1978 se na MěstNV mluví o tom, že perspektivně plánuje vybudovat Areál zdraví v Husových sadech, které by byly propojeny s areálem koupaliště. Přístup do nich by byl jen třemi oficiálními vchody, na noc by se sady uzamykaly. Návrh ale kritizuje Václav Beneda, podle kterého by bylo chybou omezovat přístup do parku, protože Husovy sady jsou veřejným rekreačním prostorem.[221]
3.3.8. Další vývoj Husových sadů po roce 1989
24. října 1991 odsouhlasila městská rada návrh místní Romské občanské iniciativy na pronájem altánů na Stráni s tím, že by se její členové postarali o jejich údržbu.[222] Nakonec z plánu sešlo. V roce 1994 postavil Lesní úřad na stezce, která vede k vyhlídkové plošině na temeni Stráně, novou dřevěnou lávku, jež nahradila původní konstrukci, pocházející patrně z roku 1946.[223]
Stagnace a destrukce areálu ale i po roce 1989 pokračovala. 90. léta znamenala pro Husovy sady jednu hmatatelnou ztrátu, a to když byly pro značnou zchátralost odstraněny oba zbylé altány. Ještě roku 1993 provedl Lesní úřad drobnou opravu podlahy většího altánu a výhledově se počítalo s pokračováním oprav podlahy i rekonstrukcí střechy. Oprava malého altánu, byť poněkud omšelého, se tehdy nezdála být nutná. Velký altán byl využíván jen sporadicky, ale jeho chátrání se nezdálo být nezvratné, malý altán sloužil svému účelu parkové vyhlídky vcelku bez problémů. Zlom nastal v zimě na přelomu let 1995 a 1996. Na jaře 1996 se zjistilo, že neznámý vandal začal rozebírat zdivo velkého altánu. Rozebráním části hrázděného zdiva patrně anonymní primitiv chtěl získat či zpeněžit kvalitní cihly. V objektu ovšem vznikla díra o velikosti metru čtverečního. Statika altánu byla narušena. Do července 1996 devastace pokročila. Mezitím se atak vandalů zaměřil i na malý altán, z nějž začalo být také rychlým tempem rozkrádáno zdivo a dřevěné trámy pohozeny ze svahu.[224] Městská rada o tom jednala v září 1996. Vzhledem k tomu, že oprava obou staveb by byla nákladná a přitom ochrana proti atakům zlodějů a vandalů nejistá, rozhodli radní provést raději demolici altánů. Měla proběhnout na přelomu let 1996 a 1997. Podle K. Hofmana proběhla demolice v roce 1997.[225] Šlo o chybné defenzivní rozhodnutí, kapitulaci před silami sociálního rozkladu.
Po roce 1993 také zasáhla do podoby Stráně výstavba dálnice D5. Ta okolo Rokycan vede po hřbetu Oseckého vrchu, jen pár set metrů od severního okraje Husových sadů. Vedle dálnice tu vyrostl areál motelu a čerpací stanice. Zalesněná Stráň naštěstí funguje jako hluková a exhalační bariéra a ochraňuje samotné město před jejími dopady. Stráň zprovoznění dálnice postihlo jen mírně zvýšenou, ovšem setrvalou hlukovou zátěží. Město na druhou stranu provedlo na Strání rozsáhlé rekultivační práce. Obnova parku probíhala na základě studie ing. arch. Oldřicha Hyska z roku 1997.[226] Potřebu rozsáhlé zahradnicko-krajinářské úpravy zesílily škody po velké vichřici, která se Husovými sady prohnala v noci z 27. na 28. června 1997.[227] Dne 21. září 1999 rozhodlo zastupitelstvo převést z kapitálových do běžných výdajů kapitoly životní prostředí 120 000 Kč, na obnovu cesty do Husových sadů.[228] Okolo roku 2000 byly proklestěny porosty, opraveny lavičky a mostky a svah zpevněn dřevěnými tarasy. V roce 2003 město vysadilo na Stráni deset jasanů a 120 keřů (lísky, brsleny a svídy).[229]
Stráň do 21. století vstoupila jako lesopark, který byl sice méně kultivovaný než před sto lety, ale i tak představoval cennou rekreační a ekologickou enklávu. V roce 1995 vznikla na Stráni z peněz okresního úřadu naučná stezka, která představuje přírodní i geologické zvláštnosti lokality.[230] Roku 2001 bylo vyhlášeno chráněné území Rokycanská stráň.[231] V listopadu 2004 byly na okraji Stráně (u Litohlavského mostu a u fotbalového stadionu) instalovány dvě barevné informační tabule s mapou a základním popisem lokality. Investici zaplatil Plzeňský kraj.[232] V listopadu 2005 skončila výstavba části mezinárodní cyklostezky Rokycany-Praha, a to v úseku Rokycany, Dobřív, Strašice. Slavnostní otevření se plánovalo na duben 2006. Součástí stezky jsou i informační tabule. Město zamýšlelo zřídit u tabule před plaveckým bazénem odpočinkové místo.[233] V srpnu 2002 ovšem postihla Stráň povodeň. Cesta v dolní části parku, podél řeky Klabavky, byla zaplavena a velká voda poškodila kořeny některých stromů, zejména dubů u lukostřelecké louky. Až do počátku září 2002 pak byla dolní sekce Stráně uzavřena pro veřejnost.[234]
Na rok 2006 mělo město v rozpočtu na údržbu Stráně 400 000 Kč.[235] Dne 24. dubna 2007 pořádal odbor rozvoje města ve spolupráci s Domem dětí a mládeže a Českým svazem ochránců přírody Kulíšek druhý ročník jarního úklidu Rokycanské stráně. Akce nesla název „Rekonstrukce části Valcha“, týkala se tedy západní části, poblíž Litohlavského mostu. Zúčastnilo se jí cca 40 brigádníků. Na místě vykácených akátů bylo vysazeno více než 200 mladých stromů a 30 keřů. Jednalo se o původní domácí dřeviny: duby, třešně, habry, javory a borovice. Dne 26. dubna 2007 se do obnovy zeleně v této lokalitě zapojili i žáci 8. a 9. tříd základních škol v ulici Míru a T. G. Masaryka. Na postup sázení a kotvení stromů dohlížel pracovník zahradnické firmy Červenka Plzeň. Školáci vysadili více než 250 nových rostlin.[236] Zastupitelstvo Plzeňského kraje 5. června 2007 přidělilo Rokycanův dotaci 35 000 Kč na obnovu zeleně v Husových sadech.[237] Dne 13. srpna 2007 schválilo zastupitelstvo města podmínky pro přidělení dotací na ekologické projekty pro rok 2007, mimo jiné i na výsadbu dřevinné zeleně v PP Rokycanská stráň.[238]
Dne 21. května 2008 souhlasila městská rada[239] a
2. června 2008 i zastupitelstvo s vybudováním
památníku Jaroslavu Kraftovi v Husových
sadech. [240]
Paleontolog RNDr. Jaroslav Kraft, CSc. (9. dubna 1940 – 10. ledna 2007) působil
mimo jiné v rokycanském muzeu. Slavnostní odhalení památníku poblíž bývalého
velkého altánu na vrcholu Husových sadů, se plánováno na 18. říjen 2008.[241]
3.3.9. Další vývoj Husových sadů po roce 2015
Od 6. prosince 2016 do
31. ledna 2017 pořádalo město anketu mezi občany o budoucí podobě Stráně. Zapojilo
se 1230 lidí. Kromě obecných otázek (spokojenost či nespokojenost se stavem
parku) se autoři ankety ptali i na konkrétní náměty. Byla zmiňována nová
sportoviště, obnova altánů, veřejné záchody, pítko, psí hřiště nebo osvětlení.
Tým, který město vytvořilo, pak výsledky ankety studoval.[242] V listopadu 2017 rada města souhlasila
se záměrem zhotovit odbornou studii na téma revitalizace Husových sadů a Kalvárie.[243] Předtím město neuspělo při o dotaci na tento
účel od Nadace Proměny Karla Komárka, což vzali radní na vědomí
v říjnu 2017, a proto se pak rozhodli pořídit studii z obecního
rozpočtu.[244] Tým, který žádal o dotaci u Nadace Proměny
s projektem Tajemství Stráně, zároveň oznámil, že ve svých aktivitách
nekončí. Probíhaly přípravné práce, mj. geodetické zaměření cest v Husových
sadech a na Kalvárii. Paleontolog Petr Kraft označil paleontologicky cenné
lokality v rámci tohoto lesoparku. Zdeněk Beneš zhotovil podklady pro
obnovu značených běžeckých tras na Stráni, přičemž s realizací se počítalo
již na jaře 2018.[245] V únoru 2018 pak městská rada zadala
zakázku na zpracování studie.[246]
V březnu 2019 rada přidělila zakázku na projekt obnovy
Husových sadů a Kalvárie firmě Zahrada Olomouc s. r. o. za 2 142 910 Kč
včetně DPH.[247] Koncem roku 2019 firma Zahrada Olomouc předložila
hotovou studii, ve které navrhovala poměrně velké úpravy. Šlo například o
zbudování zastřešené vyhlídky pro posezení. V řešené lokalitě měla
vzniknout čtyři dětská hřiště (z toho jedno nad Kalvárií), lávky a nové cesty.
Počítalo se i s mobiliářem, a to nejen s lavičkami ale i prvky pro běžce.
Studie dále předpokládala vytvoření prostoru pro venčení psů. Součástí studie
bylo rovněž architektonické pojetí vstupů do lesoparku, s nízkými zídkami, do
nichž měly být umístěny zvětšeniny zkamenělin.
Šlo ale zatím jen o návrh, zbývalo opatřit další povolení i detailní
projekt. Město chytalo zadání projektové dokumentace a také uvažovalo o výkupu
některých pozemků, nutných pro trasování nových cest a zázemí parku.[248]
V rámci studie se na místě malého altánu, zbořeného v 90. letech, navrhovalo
zřízení zastřešeného venkovního posezení.[249]
V lednu 2021 se jako jedna z investičních akcí města na rok 2021 uvádí i
rekonstrukce Husových sadů a Kalvárie s náklady 28 000 000 Kč.[250]
Dle závěrečného rozpočtového vyhodnocení roku 2021 byla ovšem tato akce zmiňována
jako jedna z těch, které nebyly započaty, nebo nebyly dokončeny.[251] V lednu
2022 starosta města uvádí, že revitalizace Stráně je stále v přípravě.[252]
V roce 2019 město řešilo, že louky pod Strání u
Klabavky jsou zasaženy invazní křídlatkou natolik, že kromě areálu
lukostřelecké louky už není možné lokalitou projít. Město se snažilo zabránit
v expanzi křídlatky i do svahů Husových sadů. Za cizorodý druh byly považovány
i akáty, v minulosti zde hojně vysazované, jejichž počet ale město v uplynulých
víc než 20 letech systematicky snižovalo kácením.[253]
V září 2019 zastupitelstvo odsouhlasilo směnu
pozemků mezi městem a Aeroklubem, s cílem vytvořit lepší podmínky pro
chystanou revitalizaci Stráně.[254]
Znovu o směně pozemků mezi obcí a Aeroklubem jednali
zastupitelé v listopadu 2019.[255] V květnu 2022 zastupitelé odsouhlasili výkup
spoluvlastnických podílů u pozemku č.kat.247/6 pro účely revitalizace Stráně.[256]
Šlo o parcelu severně od lukostřelecké louky, na úpatí Stráně.
Mezitím pokračovala příprava velké rekonstrukce parku. V červnu 2022 zastupitelstvo schválilo dodatečné finance na revitalizaci Husových sadů a Kalvárie, a to 5 500 000 Kč pro rok 2023.[257] Předtím už rada města v polovině června 2022 schválila přidělení zakázky na 1. etapu revitalizace firmě Gabriel z Terezína za 15 638 708,77 Kč bez DPH, ovšem s podmínkou, že zastupitelstvo odsouhlasí dofinancování touto částkou 5 500 000 Kč pro rok 2023.[258] Rada města v srpnu 2022 podpořila předfinancování 1. etapy revitalizace z výdajového účtu obecního rozpočtu s tím, že akce bude pokryta z fondu životního prostředí, a to ve chvíli, kdy bude fond disponovat dostatečným množstvím financí.[259] V září 2022 se uvádí, že příprava revitalizace spěje do finále. Město už má hotovou studii, která počítá s tím, že v Husových sadech vznikne zastřešená vyhlídka s posezením, nové lávky, přístupové cesty a mobiliář.[260] V říjnu 2022 se oznamuje, že obnova Stráně už začíná. V první etapě měly práce trvat zhruba rok a půl, s náklady odhadovanými na necelých 20 000 000 Kč. V této fázi se počítalo s opravou komunikací a zpevněných ploch a zbudováním velké lávky (přes rokli mezi Strání a hřbitovem), menší lávky v prostoru nad koupalištěm (poblíž ulice Nad Strání) a další menší lávky pod vyhlídkovou plošinou nad stadionem. Kromě toho měly u vstupů do sadů vyrůst zídky z pohledového betonu. Na vyhlídce se počítalo z instalací zábradlí. Dále se projektoval mobiliář typu laviček, odpadkových košů a informačních cedulí. Akce měla zahrnout Husovy sady i Kalvárii. Pod Kalvárií se počítalo s přemístěním prvního zastavení křížové cesty.[261] Druhá etapa revitalizace byla zatím jen výhledová a závisela na schválení zastupitelstvem. V ní se uvažovalo o instalaci fitness prvků, výstavbě hřiště pro psy, altánu a několika hřišť.[262] Termín dokončení první etapy revitalizace se uváděl na rok 2024.[263]
Práce na generální rekonstrukci Husových sadů započaly v polovině února 2023 kácením dřevin. Náklady byly nyní vyčíslovány na 18 900 000 Kč. Dokončení se očekávalo v březnu 2024.[264] V listopadu 2023 se uvádí, že práce naplno probíhají. Dokončovaly se cesty v Husových sadech a připravovala se instalace laviček a košů. V polovině října 2023 došlo k osazení nových lávek, zejména přemostění rokle u hřbitova, o délce 22,5 m a šířce 1,5 m, určeného pro pěší. Nyní se termín dokončení prací stanovuje na konec roku 2023.[265]
Investiční rozpočet města na rok 2024 obsahoval i 7 000 000 Kč na 2. etapu rekonstrukce Husových sadů a Kalvárie.[266] Dle informací z února 2024 měla být tato 2. etapa dokončena ještě během roku 2024. V jejím rámci se měly postavit vstupní zídky, zřídit naučné stezky a vybudovat hřiště nad Kalvárií (viz výše).[267] Pro rok 2025 se počítalo u této akce s výdaji obecního rozpočtu 7 500 000 Kč za 2. etapu rekonstrukce sadů a dalšími 5 800 000 Kč za 3. etapu.[268]
3.4. Letiště nad Husovými sady
3.4.1. Příprava a průběh výstavby letiště
Myšlenka zřízení letiště v Rokycanech je poměrně starého data, iniciátorem byla už za první republiky armáda. V lednu 1930 městská rada rozhodla, že ministerstvu národní obrany se sdělí souhlas se zřízením letiště v Rokycanech.[269] Dne 26. března 1930 pak radní vyslechli zprávu o výsledcích obhlídky tří míst za účelem zřízení provizorního a eventuálně i definitivního letiště. Šlo o lokality pod Kotlem, pod Žďárem a V Roudném. Radní dali přednost třetí z nich a usnesli se jednat o pronájmu pozemků nad Strání pro provizorní letiště.[270]
Teprve po 2. světové válce ale vyrostlo nad Strání v Rokycanech letiště. Už 26. května 1945 se konala ustavující schůze Českého národního aeroklubu, odbočka Rokycany s předsedou Jiřím Jaňourem. Okamžitě začaly práce na zajištění potřebných skladů (hangárů) i vzletové plochy.[271] V červnu 1945 požádal Český aeroklub o pronájem baráku u Litohlavské silnice. Patrně měl zájem přenést tuto dřevěnou boudu do prostoru letiště a použít ji jako sklad apod. MNV ale konstatoval, že aeroklub se musí dohodnout s majitelem pozemku, na kterém barák stojí.[272] Předseda MNV Zdeněk Bluďovský nakonec leteckým nadšencům přidělil dřevěný barák, který zůstal jako válečná kořist po Němcích naložený ještě v rozmontovaném stavu ve vagónech v rokycanské železniční stanici.[273] V létě 1945 byla oficiálně vybrána lokalita pro budoucí letiště. Téměř rovinaté pozemky nad Strání, od města izolované lesoparkem, byly shledány jako nejlepší pro tento účel. Pozemek pod budoucím hangárem věnoval statkář František Kraft, sám člen aeroklubu.[274] Podle jeho synovce, Milana Rady, ovšem šlo do jisté míry o pragmatický krok. Rodina Kraftů patřila k největším pozemkovým vlastníkům v Rokycanech a byla si dobře vědoma, že bude postižena socializačními zábory. Proto se raději pozemků zbavovala.[275] Ještě v červenci 1945 začala výstavba hangáru, nejprve výkopy základů. Převážně dřevěný hangár čp.486/III s 2 metry vysokou zděnou podezdívkou měl půdorysné rozměry 52 x 12,5 metrů. Projekt vypracoval Luboš Marek. Stavební dozor zajistili další členové aeroklubu František Pavelek a Karel Macourek. Hrubá stavba hangáru byla dokončena v listopadu 1945.[276]
V říjnu 1945 povolil národní výbor (po předchozím souhlasu rady MNV[277]) fanouškům letectví, aby do hangáru na letišti zavedli elektřinu. Přípojka byla vedena odzdola, přes pozemek č.kat.1626. Podle údajů ze zasedání MNV vybíhalo nové elektrické vedení od továrny Marila na Plzeňském předměstí.[278] Jak ale uvádějí autentičtější vzpomínky předsedy rokycanského aeroklubu, vedla přípojka z Hirschovy továrny (František Hirsch byl sám členem aeroklubu) v Madlonově ulici. Brigádnicky se musel položit 300 metrů dlouhý kabel podzemního elektrického vedení, a to extrémním terénem, nejprve přes koryto Klabavky, pak strmou strání k novému hangáru.[279] Přípojka byla dokončena roku 1946.[280] Vnitřní elektroinstalaci provedli brigádnicky členové aeroklubu. Zároveň vznikla příjezdová cesta. Kromě poněkud strmé nepohodlné silničky roklí od Litohlavského mostu vyrostla i nová, dodnes fungující spojovací cesta od Osecké silnice. Na dostavbu hangáru přispěl stát (ministerstvo dopravy) částkou 150 000 Kčs. Celková hodnota objektu vyčíslena na 700 000 Kčs.[281]
→ODKAZ:
Letiště nad Husovými sady. Pohled od
východu. Vlevo vpředu nový hangár. Foto D. Borek, 25. 12. 2003.
→ODKAZ:
Letiště nad Husovými sady. Starý hangár.
Foto D. Borek, 25. 12. 2003.
Koncem roku 1945 se na místo přijeli podívat zástupci ministerstva dopravy, vrchní rada ing. Nekvasil a ing. Novák. Šlo o předběžnou obhlídku pro posouzení, zda by se v Rokycanech nad Husovými sady mohlo zřídit sportovní letiště.[282] Roku 1946 pak schválila komise ministerstva dopravy nové investice do letiště.[283] Rada MNV 19. září 1946 konstatovala, že nemá nic proti výstavbě „krajového letiště nad Husovými sady“, ale upozornila, že obec na investice do letiště nemá peníze, nemůže ani pomoci s výkupem nebo vyvlastněním pozemků.[284] Právě nabytí pozemků pro rodící se letiště se ukázalo jako největší problém. Na konci 40. let 20. století ještě v Rokycanech doznívala éra sedláků a majitelé zdejších parcel nehodlali přijít o své polnosti. Bylo nutné vyjednávat a postupně vykupovat půdu. Zpočátku pomohla obec, do rozpočtu na rok 1947 začlenila dotaci na dostavbu letiště, původně ve výši 90 000 Kčs.[285] Nakonec za rok 1947 činil obecní příspěvek na výkupy půdy jen 10 000 Kčs a v roce 1948 20 000 Kčs. Do konce roku 1948 se podařilo vykoupit přes 11 hektarů pozemků za 230 000 Kčs.[286] Při procesu scelování budoucí letištní louky pomohl i stát.
3.4.2. Vývoj letiště za studené války (nedokončená výstavba vojenského letiště)
Po komunistickém puči získalo letiště ještě víc aspekt branně-strategický. Dne 7. a 9. června 1950 se konala schůze za účelem rozvoje letiště. Ministerstva zemědělství a národní obrany požadovala, aby město vykoupilo další pozemky od soukromých majitelů a aby plochu letiště pak předalo státu.[287]
Pak vývoj okolo letiště nabral nečekanou a dodnes nepříliš známou dynamiku. Někdy v zimě na přelomu let 1951 a 1952 začala (slovy obecní kroniky) nad Husovými sady „výstavba hospodářské stavby o značné plošné rozloze“.[288] Pohled na letecké snímkování ze srpna 1952 ukazuje, že na obrovské ploše na Oseckém vrchu, severně od stávajícího rokycanského letiště a Husových sadů, probíhají zemní práce a skrývka ornice.[289] Stavební aktivita zaujala i americkou CIA, která v té době v jedné ze zpráv o situaci v Československu uvádí, že v polovině května 1951 byla cca 4 kilometry severně od Rokycan, západně od silnice z Rokycan na Rakovník, dokončena třípodlažní tovární budova o rozměrech 250 x 200 metrů. K areálu je prý dováženo strojní vybavení a vedle ní se dokončují tři dvoupodlažní domy pro ubytování zaměstnanců.[290] Zmatečná zpráva, datovaná do 20. září 1951, obsahuje řadu omylů a možná směšuje záhadnou stavbu na Oseckém vrchu a jiný průmyslový podnik v Rokycanech. Více informací přináší obecní kronika z dubna 1952. V ní se píše, že od Osecké silnice vlevo směrem k letišti až k Litohlavské silnici u nového hřbitova se „planýrují tamější pozemky dvěma buldozery“. U Litohlavské silnice se zároveň kácely stromy, protože staveniště mělo pokračovat ještě dál, až k Rezlerovu mlýnu (mlýn pod Vršíčkem). Na celé této ploše má prý být zřízeno letiště.[291]
A skutečně, analýza leteckých fotografií ukazuje, že plocha, na které docházelo k srovnávání terénu i polí, měla naprosto pravidelný charakter. Od Osecké silnice západním směrem dosahovala délky přesně 2000 metrů, na šířku přesně 200 metrů. Jsou dokonce vidět jakési provizorní objekty při Litohlavské silnici severně od hřbitova.[292] Přistávací dráha takovýchto rozměrů, budovaná takovýmto tempem, s tak malou publicitou a v době vrcholící studené války, může znamenat jediné: severně od Rokycan mělo být zřízeno vojenské letiště, jinak nesouvisející s malým letištěm rokycanského aeroklubu. Ostatně ve stejné době, v letech 1950–1952, se stavělo vojenské letiště v Líních u Plzně, které mělo také dráhu o délce 2000 metrů.[293] Letecké snímkování z března 1953 ovšem ukazuje, že stavba u Rokycan nijak zásadně nepokročila.[294] Po konci korejské války, možná ještě před jejím koncem, v rámci neustálých reorganizací armády a letectva, mohlo dojít k rozhodnutí o přerušení této investice. V následujících letech byla lokalita opuštěna a pozemky zarůstaly vegetací.
V 90. letech byla přes toto území, mírně šikmo vedena dálnice D5, ale i v současnosti je plocha nikdy nedokončené ranveje jasně viditelná na satelitních fotografiích a zčásti i ve vedení hranic jednotlivých pozemků (nezaměňovat s daleko menší travnatou vzletovou drahou civilního letiště, jižně od dálnice, viz níže). Zejména v prostoru severozápadně od dálniční křižovatky, tedy na polích pod Vršíčkem, je stopa po této překotné a utajované stavební akci jasně patrná. Jedná se o stále zčásti záhadnou kapitolu dějin města. První polistopadový starosta Rokycan Václav Beneda vzpomínal, že ještě po roce 1989 byly pozemky okolo letiště v majetku armády a město muselo řešit jejich převod.[295] S tím může souviset i zpráva z 6. listopadu 1978, kdy rada MěstNV zamítla převod některých pozemků nad Husovými sady Okresní zemědělské správě kvůli nesouhlasu armády.[296]
3.4.3. Vývoj letiště po roce 1960
Zatímco vojenské letiště zůstalo navždy nedokončené, malý letecký areál aeroklubu se nad Husovými sady udržel. V roce 1965 se uvádí, že Svazarm vybudoval v Akci Z moderní letiště.[297] Na podzim 1972 (mezi 26. zářím a 28. listopadem) podpořila rada MěstNV požadavek OV Svazarmu, aby letiště v Rokycanech bylo po uvolnění využíváno okresním výborem Svazarmu.[298] Po roce 1979 vznikl rokycanský Aeroklub, který areál získal od okresního národního výboru.[299] V březnu 1980 rada MěstNV souhlasila s požadavkem Svazarmu zařadit do volebního programu vybudování branného areálu na letišti.[300] V červnu 1981 MěstNV zařadil zbudování Areálu brannosti mezi výhledové Akce Z na následující pětiletku (1981–1985), s podmínkou dodatečného zajištění financí.[301] Harmonogram z roku 1982 hovoří o tom, že město musí do konce roku 1982 vyjasnit a případně podpořit záměr zřízení tohoto areálu.[302]
V roce 1996 se uvádí, že starý hangár nechali členové Letecké amatérské asociace zbořit a staví nyní hangár nový.[303] Není jasné, který hangár byl tímto myšlen, protože na letišti ještě k roku 2003 stál starý hangár ze 40. let 20. století. Původní letištní přistávací pás, travnatý o rozměrech 200 x 200 metrů, byl přerušen na počátku 90. let 20. století při výstavbě dálnice. V roce 1992 jako náhradu postavil stát nový letištní pás s travnatým povrchem, 950 metrů dlouhý a 50 metrů široký. Nová vzletová a přistávací dráha umožňuje na rokycanském letišti přijmout letadla o váze do 6400 kg.[304] Roku 1998 získalo město tuto přistávací a vzletovou dráhu v hodnotě 18 817 123 Kč 70 hal od státu darem. Vedení radnice tehdy uvažovalo, že plochu letiště využije pro zbudování centrály integrovaného záchranného systému. To bylo součásti studie z roku 1997.[305] Už v dubnu 1995 tento záměr podpořil při své návštěvě Rokycan i vrchní požární rada České republiky pplk. Vladislav Banasický.[306] Dne 8. října 1998 se obec zavázala dodatkem ve smlouvě, že areál letiště využije skutečně pro tyto účely, nikoliv pro komerční aktivity.[307] Projekt integrovaného záchranného systému měl řešit nevyhovující prostory pro hasiče v jejich centrále v Komenského ulici. Nebyl ale realizován a hasičský sbor zůstal v původním areálu v centru města, který prošel celkovou rekonstrukcí.
Rokycanské letiště nebylo dlouho evidováno jako oficiální
letiště ve smyslu leteckého zákona, přitom mělo technické parametry letiště.
Areál využívala, na základě nájemní smlouvy z února 2004, Letecká
amatérská asociace – Aeroklub Rokycany, která si od města pronajímala i
vzletovou a přistávací dráhu. Od podzimu 2003 město i Aeroklub lobbovaly za to,
aby se rokycanské letiště zařadilo mezi oficiálně uznaná „neveřejná
vnitrostátní letiště“. K tomu ale město muselo dokončit majetkové
vypořádání parcel, na nichž stála letištní plocha. Když ji totiž stát převedl
na obec, předal jí i povinnost postupně se vypořádat s původními majiteli.
Letištní plocha byla do té doby stále oficiálně vedena jako zemědělská půda a
získání statutu oficiálního letiště bylo nemožné.[308]
Ještě v srpnu 2003 zastupitelstvo odmítlo odkup pozemku č.kat.1735 na
Oseckém vrchu od Ing. Dardy s tím, že je nutné počkat na zpracování
celkové koncepce budoucího fungování letiště.[309]
Brzy nato si ale město tyto otázky ujasnilo a začalo cílenou vlnu výkupů.
Majitelé dotčených pozemků byli osloveni městem na podzim 2004. Většina
z nich ale odmítla prodej s poukazem na příliš nízké vyhláškové ceny.
Obec proto čekala vyjednávání o tržní ceně. Celkem šlo o 7,3949 ha luk a polí.
Pokud by se tržní ceny pohybovaly v rozmezí 70-100 Kč/metr čtvereční, jak
odhadoval odbor rozvoje města, znamenalo by to pro obecní pokladnu náklady
minimálně 5 000 000 Kč, což město v rozpočtu nemělo.[310]
Celý projekt tak narážel na finanční limity. V listopadu 2005 odsouhlasili
radní aspoň odkup parcely č.kat.1683/6.[311] Na témž zasedání radní také rozhodli o dalším postupu při
výkupech. Město kontaktovalo vlastníky parcely č.kat.1671/18 o výměře 3450
čtverečních metrů. Ti odprodej odmítli, ale navrhli, že pozemek, respektive
jeho část, která zasahuje do zamýšlené zóny letiště, městu dlouhodobě
pronajmou.[312] Požadovali ale zpětně vyplatit nájem za neoprávněný zábor
části jejich pozemku.[313] Dne 28. srpna 2006 tuto nájemní smlouvu (roční nájemné
vypočteno na 10 352 Kč) projednala městská rada.[314] V roce 2006 požádali představitelé Letecké amatérské
asociace o směnu pozemků mezi nimi a městem tak, aby se pozemky č.kat.1618/2 a
č.kat.1618/1, na nichž stojí nejvýchodnější hangár letiště, staly majetkem
aeroklubu, zatímco pozemky východně odtud, rovněž na ploše u letiště (č.kat.1619,
č.kat.1619, č.kat.1621/2, č.kat.1621/3, č.kat.1623/1, č.kat.1623/3 a č.kat.2875),
dosud v majetku letecké asociace, by přešly do rukou obce. Odbor rozvoje
města transakci odsouhlasil. 28. srpna 2006 o věci jednala rada města.[315]
Bylo nutné řešit i budoucnost letištních budov. Původně se zdálo, že se bude muset provést jejich rekolaudace. Nakonec prý mělo k získání oficiálního letištního statutu postačovat zpracování hlukové studie a dodat dokumentaci k jednotlivým objektům.[316] V souvislosti s prosazováním myšlenky rozvoje rokycanského letiště (ale i výstavbou rodinných domků připravovanou severně od ulice Nad Strání, viz níže) došlo též k revizi územního plánu. 30. května 2006 jednalo zastupitelstvo o zadání změny územního plánu č.01/2005, která navrhovala vyškrtnout pás pozemků v prostoru letiště, původně definovaných jako komerční smíšené (lokality 5.3-5.5) z územního plánu. Šlo zároveň o kompenzaci za zábor zemědělské půdy, odsouhlasený souběžnou změnou územního plánu v prostoru Za Rakováčkem.[317]
V roce 2007 se opět uvádí, že město Rokycany společně s Aeroklubem pracují na získání oficiálního statusu, který by letišti umožnil odbavovat i malá dopravní letadla pro vyhlídkové lety nebo přistání speciálů pro obchodní cesty. Stávající vzletová dráha (délka téměř 1 km, šířka 100 metrů, možná zátěž 6,5 tuny) postačuje i na malá dopravní letadla typu Cessna nebo Piper a je údajně jedna z nejlepších v kraji. Přitom ji můžou zatím využívat jen ultralighty, protože stále chybí status aspoň neveřejného vnitrostátního letiště. Podle předsedy rokycanského Aeroklubu Ivana Veselého stále chybělo dořešit majetkoprávní otázky. Zhruba desetina plochy vzletové dráhy zůstávala v majetku soukromých vlastníků. Postupným výkupem se podařilo radnici už převést do majetku obce 8600 čtverečních metrů, zbývalo ještě 13 000 čtverečních metrů od posledních pěti majitelů. Dle místostarosty Jaroslava Mráze už se město s jedním z nich dohodlo na pronájmu, u dvou dalších šlo o nevyřízené dědictví a zbylí dva zatím s městem odmítali jednat. Radnice zároveň odmítla dál zvyšovat výkupní cenu, místo toho favorizovala směny pozemků.[318]
V roce 2008 obec očekávala dokončení zasíťování nedalekých parcel na výstavbu rodinných domků (budoucí ulice Nad Husovými sady, viz níže) a nabízela se možnost těmito parcelami kompenzovat majitele parcel na letišti. Ihned po vypořádání majetkových otázek hodlal Aeroklub požádat Úřad pro civilní letectví o udělení statutu neveřejného vnitrostátního letiště, což mělo být otázkou dvou až tří měsíců. Pak měly přijít na řadu investice do letiště, předně zřízení prostor pro odbavení pilotů. Řídící věž měla vyrůst coby lehká nástavba na současném letištním objektu. Náklady neměly přesáhnout 200 000 Kč a hradil by je Aeroklub a patrně město.[319] Radnice výhledově uvažovala o tom dokonce povýšit rokycanské letiště na „veřejné letiště“, tedy se stálou službou.[320]
Dne 19. února začalo zjišťovací řízení dle systému EIA k záměru zřízení Letiště Rokycany.[321] A pak 13. dubna 2007 zahájil stavební odbor MÚ územní řízení ohledně ochranných pásem budoucího letiště, na základě žádosti, kterou 12. července 2006 podalo město jako iniciátor projektu. Šlo o poměrně složitou záležitost, protože ochranná pásma letiště zasahovala do katastrů obcí Ejpovice, Rokycany, Svojkovice, Kamenný Újezd u Rokycan, Hůrky, Klabava, Osek, Litohlavy, Volduchy a Borek. V rámci schvalovacího procesu se měla stanovit pásma se zákazem staveb, s výškovým omezením staveb, pásmo proti nebezpečným a klamavým světlům (která by mohla mást piloty) a ochranné pásmo s omezením vzdušného vedení elektřiny. Na 16. května 2007 byla svolána schůzka aktérů.[322] Dne 28. května 2007 vydal městský úřad územní rozhodnutí na ochranná pásma letiště. 1. ochranné pásmo se zákazem staveb zahrnovalo vlastní provozní plochy letiště (plocha ve tvaru obdélníku 160 x 1 160 metrů a zájmové území letiště, vymezené hranicemi pozemku potřebného pro výhledovou dostavbu provozního zázemí letiště). 2. ochranné pásmo s výškovým omezením staveb. (V něm nesměly nové stavby a porosty přesahovat přesně definované parametry). Bylo definováno i 3. ochranné pásmo proti nebezpečným a klamavým světlům a 4. pásmo s omezením staveb vzdušných vedení vysokého a nízkého napětí. Projektovou dokumentaci zamýšleného letištního areálu zpracovala projektová kancelář Aga – Letiště, s. r. o. z Prahy.[323] Dne 13. srpna 2007 zastupitelstvo vzalo na vědomí informaci o stavu žádosti o přiznání statutu neveřejného vnitrostátního letiště pro Rokycany a schválilo záměr města provozovat toto letiště prostřednictvím Letecké amatérské asociace – Aeroklubu Rokycany a podat proto žádost Úřadu pro civilní letectví.[324]
Dne 9. listopadu 2007 areál oficiálně získal statut
vnitrostátního neveřejného letiště.[325] Má
identifikační kód LKRY.[326] Šlo
o zásadní změnu. Areál založený kdysi nadšenci, se stal oficiálně letištěm, kde
mohou přistávat stroje s hmotností kolem šesti tun, zatímco do té doby to byla
jen letadla do 450 kg. Aeroklubu jako
provozovateli areálu přibyla povinnost zabezpečit chod letecké informační
služby, fungující od východu do západu slunce.[327] Roku
2016 bylo vydáno stavební povolení na dva hangáry pro letadla, jejichž
investory měl být Aeroklub a Ing. David Sýkora.[328]
4. Sportovně-rekreační areály pod Husovými sady
4.1. Cílený výkup pozemků obcí
Za 1. republiky se spektrum funkcí, které zelená enkláva u Oseckého vrchu poskytovala, rozšířilo. K dosavadnímu vyhlídkovému lesoparku (Stráň) a poutní křížové cestě (Kalvárie) přibyly i areály sportovního a rekreačního charakteru: stadion, koupaliště, později i krytý plavecký bazén.
Pozemek na místě nynějšího fotbalového stadionu, respektive parcelní pruh č.kat.1629 v jeho části nejblíže Klabavce, byl ještě na počátku 20. století jen nepříliš hospodářsky hodnotnou loukou. Město bylo spolumajitelem louky s manžely Mojžíšovými. V roce 1916 obec uvažovala, že jim svůj podíl prodá za 2800 K, proti tomu se ale postavili někteří zastupitelé. V. Vorel upozornil, že louka se kupovala, aby po ní jednou vedla pěšina na Stráň, a není tedy dobré ji prodávat. Bohuslav Horák upozornil na projektované hřiště pro děti pod Strání, které by tu mělo stát a přimlouval se naopak za to rozšířit obecní majetkovou doménu o parcely blíže ke Stráni. Bod pak byl pro námitky stažen z programu jednání.[329] Obecní zastupitelstvo na březnové schůzi v roce 1916 uložilo radě znovu přezkoumat prodej poloviny louky č.kat.1629 za 2800 K. V červnu 1916 rada ovšem prodej louky za 2800 K navrhla znovu. Opět se ozval V. Vorel, podle kterého může obec louku potřebovat pro vedení cesty na Stráň. Zastupitelstvo se usneslo louku č.kat.1629 neprodávat.[330] O pár dnů později se kvůli tomu dokonce sešla mimořádná schůze zastupitelstva. Manželé Mojžíšovi totiž podali na město žalobu o zrušení spoluvlastnictví. Město si louku chtělo ponechat pro výhledové vedení cesty na Stráň, takže nakonec se rozhodlo vykoupit podíl od manželů Mojžíšových za 2800 K. Městská rada i zastupitelstvo s odkupem souhlasily.[331] V roce 1917 radní zmocnili starostu, aby na dražbě pozůstalosti po Marii Terezii Ketzinové koupil i louky č.kat.1632 (4354 metrů čtverečních) a č.kat.1636 (10 179 metrů čtverečních) „po levé i pravé straně procházkové cesty vedoucí od kapličky do středu Stráně.“ Pozemky hodlala obec využít k rozšíření Husových sadů mezi Strání a Oseckou silnicí. Pozemek č.kat.1632 byl vydražen za 5000 K, pozemek č.kat.1636 za 8400 K. V jejich sousedství se ještě nacházela louka č.kat.1631 o ploše 5593 metrů čtverečních v majetku Jana Mojžíše, který ji nabídl městu za 4000 K. Zastupitelstvo i tuto transakci odsouhlasilo.[332] Šlo o pozemky přímo na ploše nynějšího stadionu a koupaliště. 9. března 1921 se konala dražba pozemku Ferdinanda Šmuclera a manželů Václava a Terezie Prettlových. Některé z těchto nemovitostí ležely ve čtvrti Rašínov, ale další se nacházely zde, v prostoru pod Husovými sady. V dražbě se za 10 000 Kč získala obec. Konkrétně šlo o pozemky č.kat.1646 (role, plocha 2697 čtverečních metrů), č.kat.1647 (louka, 4406 čtverečních metrů) a č.kat.1649 (role, 360 čtverečních metrů). 5. dubna 1921 transakci schválilo zastupitelstvo.[333]
Město tak scelilo svou pozemkovou državu pod Husovými sady. V roce 1921, už zde kromě dvou malých pozemků a louky ostrostřeleckého sboru všechny polnosti vlastnila obec. V červnu 1928 zastupitelstvo odsouhlasilo i nákup louky č.kat.1637 od ostrostřelců (oficiálně Ozbrojená jednota) o ploše 5377 čtverečních metrů, za 13 455 Kč. Šlo o pozemek vpravo od cesty z Osecké silnice podél hřiště do Husových sadů, tedy na místě nynějšího vchodu do areálu koupaliště.[334] Nyní zbývaly už jen dva menší pozemky v majetku manželů A. a R. Weingartlových. Ozbrojená jednota nabízela městu i parcelu č.kat.1638 (mezi tehdejší cestou do východního konce Husových sadů a Oseckou silnicí, nyní prostor parkoviště před koupalištěm).[335] Byl to pozemek o ploše 6548 čtverečních metrů, nazývaný Střelecká louka.[336] To ale prozatím zastupitelé odmítli s poukazem na příliš vysokou cenu. Navíc se očekávalo, že bude znehodnocen plánovanou výstavbou mostu přes Borecký potok (v nynější Dvořákově ulici).[337] V září 1929 ale zastupitelstvo schválilo i výkup č.kat.1638. Město totiž potřebovalo od Ozbrojené jednoty část parcely č.kat.84 (severní část zahrady u Střelnice, viz kapitola „ulice Míru“) a stavební parcely č.kat.37 (hradební zeď) nutné pro výstavbu školy T. G. Masaryka v nynějším parku U Saské brány (viz kapitola „okružní třída“). Ozbrojená jednota si jako podmínku kladla, že obec musí přikoupit i louku č.kat.1638. Město souhlasilo a podotklo, že odkup je výhodný, protože zaokrouhluje obecní pozemkovou držbu pod Strání. Za louku č.kat.1638 město mělo zaplatit 12 740 Kč (plus za pozemky č.kat.84 a č.kat.37 v centru města 13 200 Kč).[338]
V září 1928 městská rada krátce zvažovala, že před rozhodnutím o žádosti DTJ o prodej louky pod Strání na cvičiště se vyšetří, jaká je cena bývalé Střelecké louky.[339] Patrně šlo o scénář pro případ, kdyby Dělnická tělovýchovná jednota získala louku č.kat.1638 pro své sportovní aktivity. Ten ale nebyl realizován. V říjnu 1928 rada doporučila schválit prodej jakéhosi pozemku pod Strání DTJ za 14 000 Kč s výhradou zpětné koupě pro veřejné účely.[340] V listopadu 1928 odprodej louky pod Husovými sady DTJ o ploše 7000 čtverečních metrů za 14 000 Kč schválila i obecní finanční komisí.[341] Díky sérii majetkových transakcí v tomto prostoru si město otevřelo cestu pro budoucí koncepční řešení lokality, které se postupně stalo realitou. Jednak došlo postupnému vzniku rekreačního areálu v prostoru nynějšího fotbalového stadionu a koupaliště, jednak bylo provedeno nové spojení obou břehů Klabavky po lávce v prodloužení ulice Ke Koupališti (viz kapitola „Plzeňské předměstí“).
4.2. Fotbalový stadion čp.205/II
4.2.1. Výstavba fotbalového hřiště za První republiky
Fotbalový stadion čp.205/II stojí na úpatí Husových sadů, v ploché lokalitě na severním břehu Boreckého potoka a Klabavky. Jeho současná podoba je výsledkem mnoha přestaveb, sportovním účelům slouží již od první republiky.
→ODKAZ:
Fotbalový stadion pod Strání. Pohled od
východu. Vlevo tribuna, v pozadí svahy Husových sadů. Foto D. Borek, říjen
2003.
→ODKAZ:
Fotbalový stadion pod Strání. Pohled od
jihu z levého nábřeží Klabavky. Hlavní správní budova. Foto D. Borek,
říjen 2003.
V květnu 1920 zde vzniklo hřiště, které v červenci téhož roku obecní rada pronajala Sportovnímu klubu. Hřiště se slavnostně otevřelo 22. srpna 1920.[342] Sportovnímu klubu Rokycany bylo hřiště pod Strání propůjčeno na 3 roky, od 1. srpna 1921.[343] Ze zisku městských železáren za rok 1919 použilo město 70 000 Kč na „školní hřiště pod Strání“ a dalších 2000 Kč na natření plotu u tohoto hřiště.[344] V letech 1920–1921 se mezi půjčkami, které si na různé investice brala obec, uvádí i půjčka 49 653,49 Kč na stavbu hřiště.[345] V říjnu 1920 se tu hrál první fotbalový zápas (SK Rokycany : SK Doudlevce). Po celou meziválečnou éru tu ovšem bylo jen jednoduché travnaté hřiště a provizorní dřevěná bouda s šatnou.[346] V letech 1931-1934 došlo k přístavbě hradby a vchodové branky.[347] Podle jiného pramene proběhla tato přístavba v letech 1933–1934.[348] Počátkem 20. let 20. století se taky zmiňuje dětské hřiště pod Strání. Podle zprávy z května 1923 na něm měly být umístěny dětské houpačky.[349] V červenci 1924 prodloužilo zastupitelstvo Sportovnímu klubu pronájem hřiště, který končil 31. července 1924 po 3 letech. Rada ho navrhla prodloužit o další 3 roky, zastupitelé to přijali.[350] V listopadu 1927 pak zastupitelstvo prodloužilo pronájem pro SK Rokycany od 1. srpna 1927, opět na 3 roky.[351] Doporučila to zastupitelstvu městská rada v červnu 1927.[352] V květnu 1929 městská rada dala souhlas, aby SK Rokycany ohradil hřiště hradbou. Kvůli ochraně před povodní ale musí hradba být 30–40 cm od země.[353] V březnu 1930 rada města deklaruje, že se opraví zábradlí na hřišti pod Strání.[354]
Nájem Sportovnímu klubu Rokycany skončil 31. července 1930, přičemž
9. dubna klub požádal o prodloužení, s čímž radní souhlasili (prodloužení
nájmu do 31. července 1933 za 600 Kč/rok). V červnu 1930 vše opět schválili
zastupitelé. Karel Šašek ale upozornil, že bude nutno provést regulaci Klabavky
a opravy břehů kolem hřiště.[355]
Schůze zastupitelstva z 13. června 1930 byla kvůli politickým sporům zpochybněna, bylo
proto nutno vše znovu projednat na červencové schůzi. Ale věc musela být
stažena z programu pro nedostatečný počet zastupitelů.[356]
Prodloužení nájmu nakonec zastupitelé odsouhlasili až na schůzi koncem července
1930.[357]
V květnu
1930 se rada usnesla postavit na hřišti záchodky, nákladem 1600–2000 Kč.[358]
Souhlas s výstavbou dvou záchodů na hřišti pod Strání vydala v červnu
1930 obecní finanční komise.[359]
Zřízení záchodů na hřišti pod Strání bylo zadáno v polovině června 1930 V.
Včalovi.[360] V září 1931
postoupili radní místní školní radě žádost Sportovního klubu Rokycany o opravu
bariér okolo hřiště.[361]
V červnu 1932 oznamuje rada, že sportovcům se poskytne zdarma materiál na
opravu hřiště poškozeného poslední povodní.[362]
Dne 31. července 1933 skončil nájem a v roce 1934 město jednalo o požadavku
Sportovního klubu na dlouhodobý pronájem na 12 let, protože bude muset do
hřiště investovat. Do budoucnosti areálu vstoupila chystaná regulace
přilehlého Boreckého potoka a Klabavy. Bylo nutné nejdříve jednat
s majitelkou sousedního pozemku č.kat.1628 o odkupu jeho části na prodloužení
hřiště ke Stráni, protože regulací Boreckého potoka měla část hřiště zaniknout.
Rada jinak doporučila dlouhodobý pronájem ke schválení. Zastupitelstvo
s tím 23. března 1934 vyslovilo souhlas a projednalo i směnu části
obecních pozemků č.kat.1629 a č.kat.2215/1 za část pozemku č.kat.1628 paní M. Kučerové
pod Husovými sady. Už dříve musela obec vykoupit část pozemku č.kat.1628 kvůli
výstavbě odpadové strouhy koupaliště (viz níže), nyní město žádalo celou tuto
parcelu pro prodloužení hřiště. Zvažovalo se sice i přemístění hřiště na úplně
jiné místo, ale to se ukázalo jako nereálné. M. Kučerová ovšem odprodej celého
č.kat.1628 odmítla a prohlásila, že jí sportovní areál v sousedství vadí,
protože mládež ničí úrodu. Nakonec ale souhlasila s odprodejem části (maximálně
pruh o šířce 20 metrů). Jako kompenzaci žádala obec od přenechání pozemku mezi
jejím č.kat.1628 a plánovanou nábřežní komunikací, což městská rada doporučila
ke schválení. Kučerová navíc získala část obecního pozemku č.kat.2215/1 (u
Pražské silnice). Zastupitel Zdeněk Bluďovský vyslovil názor, že odříznutím
části pozemku u Pražské silnice tento ztrácí na ceně a měl by se prodat celý.
Transakce ale byla odsouhlasena.[363]
Zajímavá je informace o ničení úrody, která napovídá, že na části sníženiny pod
obloukem Husových sadů se tehdy ještě zemědělsky hospodařilo. A skutečně,
pohled na letecký snímek z roku 1938 ukazuje, že areál hřiště nesahal na
severozápadě až k úpatí Stráně jako dnes a prostírala se tam stále louka.[364]
Svými usneseními z 2. června a 24. června 1936 zastupitelstvo rozhodlo uzavřít půjčku 476 200 Kč, z níž 200 000 Kč mělo jít na nouzové práce na různých místech ve městě. V září 1936 ovšem obec konstatovala, že spuštění některých investic závisí na rozhodnutí vyšších úřadů a není jisté, zda začnou. Rozhodlo se tudíž použít tyto finance na pár drobnějších akcí s celkovými náklady 50 000 Kč. Mezi nimi bylo i zřízení nového sadu před hřištěm SK Rokycany.[365] V roce 1937 řeší samospráva osvobození některých pozemků od pozemkové daně. Už 26. srpna 1928 požádala obec o trvalé osvobození jistých pozemků od daně. 10. listopadu 1937 katastrální měřičský úřad vyzval k doplnění žádosti. Mezi pozemky, kterých se to týkalo, se zmiňuje i č.kat.1632, veřejné hřiště o ploše 14 668 čtverečních metrů, který evidován jako louka, ve skutečnosti trvale užíván jako hřiště. 2. prosince 1937 to rada doporučila ke schválení a v prosinci 1937 i zastupitelstvo potvrdilo charakter tohoto pozemku.[366]
4.2.2. Přestavba na víceúčelový sportovní stadion v 50. a 60. letech 20. století
Po válce se areál zásadně proměnil. V roce 1952 zde začala výstavba „Krajského tělovýchovného střediska“. Z travnatého hřiště se měl stát skutečný sportovní stadion. Kvůli tomu byly zabrány pozemky B. Oppa, se zahradnictvím.[367] Ještě na leteckém snímkování z června 1947 lze vidět, že hřiště stále nesahalo až k patě Stráně. Už tam nebyla jen prázdná louka jako na fotografii z roku 1938, ale pečlivě rozměřené záhony, na straně pozemku blíže ke břehům Klabavky dokonce i jakési stavby, přičemž není jisté, zda trvalého charakteru, nebo spíš jen kůlny apod.[368] Stejný stav přetrvával ještě dle fotografie ze srpna 1952.[369]
V dubnu 1953 přijal MNV závazek k 8. výročí osvobození pokročit v projekčních pracích na stadionu.[370] V září 1953 už probíhají násypy zeminy a zajišťuje se stavební materiál.[371] Prostor budoucího stadionu zároveň sloužil jako provizorní skládka komunálního odpadu.[372] Do roku 1955 vznikla nová hrací plocha. Během zvelebování města k 10. výročí osvobození dokonce dostal podnik Kovohutě příkaz vozit všechnu škváru na staveniště stadionu, takže se nestihla provést úprava ulic, na níž se také počítalo se škvárovým povrchem.[373] Díky soustředění pracovních sil pokročily práce na stadionu během roku 1955 kupředu, přesto ale zařízení nebylo zdaleka hotové.[374] Na jaře 1956 rada MNV vyzvala místní podniky k pomoci při dokončení sportoviště.[375] Apel nenašel příliš velkou odezvu, na brigádu sem nastoupili prakticky jen žáci místních škol, pár jedinců a zaměstnanců Kovohutí. Dne 10. června 1956 se na stadionu měla konat okresní spartakiáda, ale areál nebyl způsobilý pro tuto akci. Spartakiáda se proto zrušila.[376] Teprve v letech 1957–1958 přibyla nová atletická dráha, ochozy a hrazení. 18. července 1957 se konalo slavnostní otevření stadionu.[377] Tehdy se sportovní areál posunul až k úpatí Stráně, na místo zaniklého zahradnictví Oppových, jak ukazuje snímek z roku 1957.[378]
Sportovní stadion ale zdaleka dokončen nebyl. Dne 1. ledna 1959 přešlo dokončení stadionu, určeného pro oddíl Baník Rokycany, na MNV jako Akce Z (do té doby šlo o takzvanou Akci T,[379] tedy o svépomocnou výstavbu tělovýchovných zařízení[380]). Hodnota díla se vyčíslovala na 2 859 706,43 Kčs, reálně byly provedeny práce za 2 360 759,07 Kčs. Podle jiného údaje bylo zaplaceno 763 804, 64 Kčs, hodnota díla činila 1 889 510 Kčs a zbývalo 860 844,87 Kčs. Chybělo ještě dokončení hrací plochy, ochozů, úpravy terénu, ohrazení, propojení vodovodu, úprava komunikací a hlavně výstavba jednopatrové tribuny pro 400 diváků s noclehárnou a bytovou jednotkou 2+1. MNV chtěl výstavbu dokončit do 1. června 1959 (kromě tribuny), měla se tu konat 2. okresní spartakiáda.[381]
Pro obec takto rozsáhlá investice představovala značnou finanční zátěž. Ještě v březnu 1959 neobdrželo město od státu na dostavbu stadionu žádné peníze.[382] V dubnu 1959 se provádějí aspoň nejnutnější práce, aby se tu mohla pořádat spartakiáda.[383] Teprve po ní se začalo se stavbou tribuny. V červnu 1959 se očekává brzké zahájení prací.[384] Tribuna měla být hotova, podle optimistického výhledu, do roku 1960.[385] Během roku 1960 práce pokračují. Rozpočet byl navýšen o 53 400 Kčs.[386] V březnu 1961 ovšem stále tribuna není hotova. Na plénu MěstNV je její dokončení urgováno.[387] V květnu 1961 je ovšem hotova pouze z 30 %. Absolutně chyběla kvalifikovaná pracovní síla. Brigádnická pomoc nebyla u sofistikovanějších prací plně využitelná. Město slíbilo vést jednání o výpomoci s učňovskou školou v Hrádku.[388] V srpnu 1961 zůstává tribuna na 30 % dokončenosti. Polovina objektu se západním i východním křídlem již byla zastropena panely. V budově byly z poloviny provedeny betonové podlahy. V centru tribuny se provádělo složité bednění pro monolitický strop. Podle tehdejších údajů bylo prostavěno 140 064 Kčs a zbývalo ještě 329 936 Kčs. Stále existovala teoretická šance dokončit tribunu do roku 1962.[389] Na dostavbu stadionu na rok 1962 ale figurovalo v plánu jen 100 000 Kčs.[390] Původně to dokonce mělo být pouhých 50 000 Kčs.[391] Šlo o jedinou investici v Akci Z v onom roce.[392] Nový stadion se stal jednou z mnoha obětí krachu 3. pětiletky. Vysoká rozestavěnost, neefektivita a malá návratnost investic vyvolaly ekonomickou recesi, která zkomplikovala a o mnoho let opozdila předání řady stavebních akcí, nejen v Rokycanech.
V únoru 1963 probíhá pokládání vodovodní přípojky k stadionu. Na jaro 1963 se plánuje masivní nasazení brigádníků na dokončovací práce.[393] Na jaře 1963 pak rada MěstNV projednala postup prací a akceptovala, že očekávaný termín dokončení stadionu (1. květen 1963) se opět odloží, tentokrát na 23. června 1963.[394] Podle materiálu z prosince 1963 činila celková rozpočtová částka na stadion (patrně myšlena jen aktuální etapa výstavby) 973 000 Kčs. Z toho 778 000 Kčs tvořily vlastní nálady a mzdy. K 16. prosinci 1963 z ní bylo vyčerpáno 791 131 Kčs. Kolaudace stadionu proběhla 22. listopadu 1963. I přes některé zjištěné nedostatky nakonec byl vydán souhlas k předání stavby.[395] Náklady na stavbu prováděnou v letech 1959–1963 v režii MNV dosáhly 963 359 Kčs. Areál byl 25. dubna 1964 slavnostně předán Tělocvičné jednotě Železnorudné doly a hrudkovny Rokycany.[396] Na místě jednoduchého hřiště vznikl moderní areál s mohutnou stavbou tribuny, do níž byly vloženy místnosti ubytovny a šaten pro sportovce, jakož i restaurace. Stavba probíhala v Akci Z a bylo vytvořeno dílo v hodnotě 3 900 000 Kčs.[397] Projekt stadionu vypracoval ing. Chott.[398]
V roce 1965 měly práce na stadionu pokračovat další (finální) etapou. Šlo o výstavbu hřiště na odbíjenou a oplocení areálu v hodnotě 90 000 Kčs (v Akci Z), s termínem dokončení do 3. okresní spartakiády na jaře 1965,[399] konkrétně do 30. května 1965.[400] I zde byl autorem projektu ing. Chott.[401] Město na tuto závěrečnou etapu mělo připraveno 38 000 Kčs. Hodnota vytvořeného díla měla činit 95 000 Kčs.[402] Původní termín započetí prací byl stanoven na podzim 1964. To se ale nestalo.[403] V lednu 1965 MěstNV deklaruje, že dodržení termínu je prioritou.[404] Do konce března se měl opatřit potřebný materiál, pak měly začít pozemní práce.[405] Práce nicméně i v 1. čtvrtletí 1965, vinou nepřízně počasí, vázly. Se stavbou se začalo až 12. dubna. Ještě v polovině května 1965 musel národní výbor uložit předsedům občanských výborů, aby zajistili urychlenou brigádnickou pomoc na dokončení nutných úprav do blížící se spartakiády. V té době už byly hotovy zemní práce pro budoucí hřiště na odbíjenou a kopala se rýha pro kabel osvětlení. Práce nadále ztěžovalo nepříznivé počasí.[406] Spartakiáda se nakonec na stadionu konala. Každý člen MěstNV se musel zavázat, že tu odpracuje 5 brigádnických hodin, ale některé práce pokračovaly i pak. V srpnu 1965 ještě zbývá dodělat stupně u hřiště na odbíjenou, provést finální nátěr ohrazení hrací plochy a dodělat komunikace v areálu. Za 1. pololetí 1965 se tu proinvestovalo celkem 49 275 Kčs, přičemž původní plán počítal jen s 38 000 Kčs.[407] Konečný účet za tuto stavební etapu stadionu zněl: 65 000 prostavěných korun (plán 39 000 Kčs) a hodnota díla 106 500 Kčs (plán 93 000 Kčs). Celkem zde bylo odpracováno 5472 brigádnických hodin.[408] U stadionu vyrostlo 8 kandelábrů veřejného osvětlení a 300 metrů komunikací.[409] Na podzim 1965 zbývá ještě pokrýt hřiště pro odbíjenou antukou. Hlediště u tohoto hřiště mělo být dokončeno během října 1965. Kompletní ještě nebylo oplocení.[410] V prosinci 1965 stále scházelo pokrýt hřiště na volejbal antukovým povrchem.[411] O nutnosti provést ještě některé dokončovací práce se mluví i v únoru 1966. Kromě dobudování hlediště pro odbíjenou zbývalo rovněž omítnutí podezdívky hradby.[412] Celkem trvala výstavba stadionu 14 let!
4.2.3. Další úpravy stadionu v 70. a 80. letech 20. století
V dubnu 1968 se na MěstNV mluví o tom, že v roce 1969 dojde na generální opravu stadionu pod Husovými sady.[413] Dne 24. března 1970 zamítla rada MěstNV plán podniku RND Ejpovice zřídit v prostoru stadionu autocamping.[414] Dle informace z dubna 1972 činila plocha stadionu 11 250 čtverečních metrů.[415] V roce 1972 v plánu Akcí Z figurovala mj. výstavba skladu a garáže TJ RND. Investice přešla skluzem do roku 1973.[416] Za rok 1972 na této akci vzniklo dílo v hodnotě 55 000 Kčs (původní plán činil 114 500 Kčs) a prostavěno 36 200 Kčs (oproti plánovaným 80 100 Kčs).[417] V plánu výstavby na rok 1973 počítáno u této akce s náklady 44 000 Kčs a vytvořením hodnoty 59 500 Kčs.[418] V září 1973 prý garáže a sklad TJ RND už jsou před dokončením. Vznikla zde hodnota díla 32 000 Kčs, s náklady 26 000 Kčs. Odpracováno bylo 520 brigádnických hodin (všechny zdarma).[419] Nakonec za celý rok 1973 bylo proinvestováno místo plánovaných 44 000 Kčs jen 33 000 Kčs.[420] V prosinci 1973 se spekuluje, že investice opět přejde do příštího roku.[421] Na rok 1975 vyčlenil MěstNV 100 000 Kčs na úpravu povrchů na cestě ke stadionu. Akci měly provést Silnice Plzeň.[422] Jenže v září 1975 se uvádí, že podnik Silnice Plzeň neprovedl v Rokycanech v 1. pololetí 1975 ani jednu ze slibovaných akcí, včetně této investice a úkol se přesouvá na počátek října 1975.[423] Jinde se ale v pramenech uvádělo, že na cestu ke stadionu byl položen penetrační makadam už roku 1974.[424] Povrch cesty u stadionu zůstal v plánu úprav komunikací i v roce 1976.[425] Během roku 1976 utratil MěstNV za úpravu komunikace 160 000 Kčs (přesně podle plánu).[426] Do plánu Akce Z na rok 1975 byla zařazena dodatečně i výstavba přístřešku TJ RND (sklad nářadí). Dokončen ještě roku 1975.[427]
Roku 1974 také došlo k výměně původní zářivek za výbojková tělesa na osvětlení stadionu.[428] V roce 1976 probíhala v rámci Akce Z i rekonstrukce osvětlení samotného stadionu. Oproti plánu 50 000 Kčs tu během roku 1976 byla vytvořena hodnota díla 65 000 Kčs. Náklady dosáhly 45 300 Kčs (plán 35 000 Kčs) a odpracováno zde 1681 brigádnických hodin (z toho 910 zdarma). Akce skončila ještě během roku 1976.[429] V září 1977 se uvádí, že se právě rozbíhá výstavba dalšího tréninkového hřiště.[430] Během roku 1977 zde mělo být proinvestováno 35 000 Kčs.[431] Rozpočet za rok 1977 ale byl dodatečně revidován na 20 000. Nakonec tu bylo prostavěno jen 14 000 Kčs.[432] V 1. pololetí roku 1978 se zde prostavělo 9000 Kčs (plán na rok 1978 zněl na 54 500 Kčs).[433] Za celý rok 1978 zde v Akci Z bylo vynaloženo 21 000 Kčs (oproti plánovaným 25 000 Kčs).[434] V rozhovoru s tehdejším místopředsedou MěstNV Jaromírem Zavoralem, uveřejněném 2. prosince 1977 v regionálním Hlasu Rokycanska, se na rok 1978 ohlašuje zatravnění fotbalového hřiště.[435] Investice spadala do plánu Akcí Z na rok 1978.[436] Přešla i do plánu Akce Z na rok 1979, kdy měla teprve začít.[437] Její zařazení do plánu Akce Z na rok 1979 ale provedla až dodatečně rada MěstNV z 12. června 1979.[438] Patrně ani v roce 1979 práce příliš nepokročily. Teprve na rok 1980 se totiž v Akci Z plánovalo zahájení celkové rekonstrukce stadionu.[439] Dle informací z května 1980 by měla být rekonstrukce stadionu do Akce Z zařazena do konce roku 1980 nebo počátkem roku 1981.[440] Rekonstrukce byla patrně zapotřebí. Jak na zasedání rady MěstNV 6. května 1980 konstatoval František Tuček, stadion je v dezolátním stavu a přitom okresní spartakiáda se blíží.[441] Součástí akce bylo zatrubnění a odvod vody, srovnání valu pod Strání, vybudování rezervní fotbalové plochy (45 x 90 metrů), nová atletická dráha, odvodnění areálu, zatravnění hrací plochy a výstavba zavlažovacího systému.[442]
Rekonstrukce stadionu měla mít hodnotu 1 802 000 Kčs, s náklady 1 115 000 Kčs (zcela hrazenými ze zdrojů města). Plánované náklady na rok 1980 (130 000 Kčs) ani hodnota díla (200 000 Kčs) ještě k září 1980 nebyly čerpány. Zahájení prací se očekávalo ve 3. čtvrtletí 1980, dokončení ve 4. čtvrtletí 1982.[443] V prosinci 1980 město připomíná, že k provedení akce bude nutná spolupráce s podniky a složkami Národní fronty (potřeba spolufinancování i brigádnické výpomoci).[444] Dle údajů z prosince 1980 tu z plánu nákladů pro rok 1980 100 000 Kčs bylo prostavěno dokonce 160 000 Kčs. Překročena byla i plánovaná hodnota díla na rok 1980 200 000 Kčs (na úroveň 250 000 Kčs).[445] Za 1. pololetí 1981 se na rekonstrukci stadionu proinvestovalo 206 400 Kčs (plán na celý rok činil 500 000 Kčs).[446] Vytvořená hodnota díla za celý rok 1981 tu dosáhla 800 000 Kčs (jinde uváděno 700 000 Kčs[447]), náklady 350 000 Kčs (oproti plánovaným 480 000 Kčs[448]). Odpracováno 9861 brigádnických hodin (z toho 4381 zdarma). Práce prý stále trpí nedostatkem pracovních sil a bude se muset pokračovat i v roce 1982.[449] V jiném dokumentu se uvádějí za rok 1981 náklady 343 000 Kčs.[450] Pro rok 1982 zde plán Akce Z počítal s vytvořením hodnoty díla 732 000 Kčs.[451] V září 1982 se zmiňuje, že práce na stadionu se chýlí k závěru.[452] Plánovaná hodnota díla za rok 1982 (732 000 Kčs) byla dodržena a za rok 1982 se tu prostavělo 550 000 Kčs (oproti plánu, který předpokládal 653 500 Kčs). Plánovaná celková hodnota díla (1 836 000 Kčs) prý byla dodržena, zatímco skutečné náklady dosáhly ve srovnání s plánem (1 387 000 Kčs) částky 1 270 000 Kčs. Brigádníci na úpravě stadionu odpracovali 23 448 hodin (z toho 12 583 zdarma).[453] V bilanci volebního období 1981–1986 se celková hodnota díla na rekonstrukci stadionu vyčísluje na 1 802 000 Kčs (oproti plánovaným 1 100 000 Kčs).[454] V rámci budování technické vybavenosti v roce 1979 proběhla i výstavba chodníku mezi koupalištěm a stadionem.[455] Provedly ji Technické služby jako náhradu za odloženou rekonstrukci ulice B. Němcové na Jižním předměstí.[456]
30. října 1984 schválilo plénum MěstNV zařadit nově do programu Národní fronty i výstavbu „víceúčelového zařízení“ na fotbalovém stadionu.[457] Dne 28. srpna 1984 tuto investici odsouhlasila i rada MěstNV.[458] Tato investice v rámci Akce Z měla mít hodnotu díla 100 000 Kčs (pro rok 1984).[459] Tento plán byl dodržen a náklady dosáhly 70 000 Kčs (oproti plánovaným 60 000 Kčs).[460] V plánu Akce Z na rok 1985 u této investice počítáno s částkou 50 000 Kčs.[461] Dle konkretizovaného plánu Akce Z mělo jít o investici ve výši 108 000 Kčs. Novostavba měla být součástí úpravy stadionu pro okresní spartakiádu 1985.[462] Během 1. pololetí 1985 byla stavba téměř dokončena.[463] V srpnu 1985 již je uváděna jako hotová.[464] Za rok 1985 tu vznikla hodnota díla 108 000 Kčs (ve shodě s plánem).[465] Finanční náklady za rok 1985 činily 86 000 Kčs (plán původně byl 46 000 Kčs).[466] Celková hodnota díla je udávána na 208 000 Kčs.[467]
4.2.4. Přestavba na fotbalový stadion v 90. letech 20. století
Po roce 1989 prošel sportovní areál další velkou přestavbou. Za starosty Oldřicha Kožíška mělo město ambici vytvořit moderní fotbalový stadion, který by se stal zázemím pro tým ze sousední Plzně. Se záměrem přišel Lubomír Mašek, prezident rokycanského fotbalového klubu. Měla zde vyrůst dvě travnatá hřiště, jedno škvárové, všechna dle nejnovějších norem. Dále mělo dojít ke kompletní rekonstrukci inženýrských sítí, opravě sociálních zařízení a klubovny. U stadionu měla stát zahradní restaurace. Dokončení investice se plánováno na rok 2000.[468] V dubnu 1996 projekt podpořili i předáci Českomoravského fotbalového svazu. Investice do stadionu měly činit řádově miliony korun.[469] Celý projekt ale vyvolal odpor. Přebudováním stávajícího víceúčelového stadionu na fotbalové hřiště mělo dojít ke zrušení atletické dráhy. To ostře kritizoval okresní školní inspektor Bohuslav Tichý. Argumentoval tím, že by to poškodilo rokycanskou mládež, protože dráhu pro výuku tělocviku využívají tři základní školy (ZŠ T. G. Masaryka, ZŠ v ulici Míru a ŽS Jižní předměstí) a 3 střední školy (gymnázium, Střední odborná škola a Střední odborné učiliště zemědělské).[470] Proti přeměně závodiště na čistě fotbalový stadion se samozřejmě ozval i lehkoatletický oddíl Falcon a také vodácký oddíl.[471] Ten požádal o pronájem části pozemku u vjezdu do areálu.[472]
Spekulace o budoucím využití stadionu nesouvisely jen se snahami fotbalových funkcionářů a místních politiků. Skutečností bylo, že areál patřil tehdy se rozpadající TJ Škoda Rokycany, která po krachu sponzorského podniku uvažovala, jak stadion rychle předat do jiných rukou. A právě o to, kdo to bude, se vedly polemiky. Velkolepé vize budoucího využití sportoviště měly napomoci jednotlivým stranám k převládnutí v diskuzi. Atletický oddíl se obával, že stadion přejde divokou formou do vlastnictví fotbalistů a donutil zastupitelstvo, aby 13. května 1996 pověřilo starostu města Oldřicha Kožíška svolat schůzku všech aktérů. Jednání se uskutečnilo 17. května 1996. Názorové rozpory ale zůstávaly. Atleti bojovali za udržení mimofotbalových aktivit na stadionu. Fotbalisté chtěli stadion pro sebe a atletům nabízeli, ať přesunou svá závodiště na hřiště u Základní školy Jižní předměstí, což zase atleti odmítali. Škoda Rokycany coby dosluhující vlastník stadionu navrhovala kompromis, předat areál do rukou města, což ovšem představitelé radnice odmítli.[473] Proti jednostranné konverzi areálu na fotbalový stadion se postavila i místní organizace Občanské demokratické aliance.[474] Dne 11. prosince 1996 se kvůli vývoji okolo stadionu sešla valná hromada fotbalového klubu a jeho vedení rezignovalo. Na 13. prosince 1996 se plánovala další schůzka fotbalistů a města. Zástupci FC Rokycany byli pověřeni, aby trvali na tom, že celý areál má přejít do jejich správy. Záležitost se prý měla vyřešit do poloviny roku 1997. Do té doby se totiž jistá movitá zahraniční společnost měla vyjádřit, zda podpoří podnikatelský záměr FC Rokycany.[475] Jako úlitbu atletům městská rada uložila městskému úřadu zajistit zprovoznění atletické dráhy u hřiště na Jižním předměstí.[476]
Nakonec fotbalisté zvítězili. Na podzim 1997 opravdu začala přestavba areálu. Kvůli budování druhého travnatého hřiště zanikla atletická dráha a na hlavní hřiště byl položen nový povrch. Už v létě 1997 vyrostla u vchodu na hřiště i nová pokladna. Na 1. října 1997 se chystá započetí výstavby druhého hřiště. Měly ji provádět firmy Caterpillar a IPS Praha.[477] Podle jiného pramene ale akci zajišťovala firma SUPTel Plzeň spolu s německou společností SRS.[478] Práce nakonec oficiálně odstartovaly 7. října 1997. Už pár dní před tím ale na staveništi pracoval bagr.[479] Dokončení se očekávalo na podzim 1998. Fotbalový klub zamýšlel výhledově provést i výstavbu tréninkové plochy, ubytovny se sociálním zázemím a (jako vábničku na uklidnění vášní) i stavbu nové atletické dráhy s doskočištěm, určené pro školáky.[480] V prosinci 2001 odsouhlasilo zastupitelstvo přístavbu tribuny na stadionu. Stávající tribuna byla rozšířena o cca 65 čtverečních metrů, čímž vznikla místa k sezení pro dalších 110 lidí.[481] Už v březnu 2000 odsouhlasili zastupitelé poskytnutí bezúročné půjčky ve výši 871 008 Kč fotbalovému klubu na rekonstrukci tribuny a ubytovny. Půjčka měla být jištěna zástavou nemovitostí ve vlastnictví FC Rokycany, tj. budovy na č.kat.2655 (vlastní tribuna stadionu) a garáže na č.kat.3501 se splatností do pěti let.[482]
V srpnu 2002 poškodily stadion povodně. Dne 21. května
2007 na svém zasedání odsouhlasilo zastupitelstvo dotaci 250 000 Kč pro FC
Rokycany na opravu střechy.[483] V rozpočtu na rok 2007 město počítalo s částkou
60 000 Kč na celkovou rekonstrukci hřiště fotbalového klubu,
z čehož nakonec bylo utraceno skutečně 60 000 Kč.[484] Na rok 2008 požádal fotbalový klub město o investiční
dotaci 350 000 Kč na rekonstrukci části střechy. Zastupitelstvo odsouhlasilo
10. března 2008 jen dotaci ve výši 100 000 Kč.[485] Dne 17. prosince 2007 zastupitelé schválili
rekonstrukci travnaté plochy hřiště, za předpokladu, že příspěvek
z obecního rozpočtu nepřesáhne 2 000 000 Kč. Zároveň schválili proplacení
projektové dokumentace za 60 000 Kč na základě přefakturování od FC Rokycany
z rozpočtu města za rok 2007.[486] Dne
25. srpna 2008 zastupitelstvo schválilo
v rámci změn rozpočtu na rok 2008 přijetí investiční dotace od krajského úřadu
na rekonstrukci trávníku FC Rokycany ve výši 2 000 000 Kč.[487] Dne 6. října 2008 zastupitelé odsouhlasili investiční
dotaci 300 000 Kč na rok 2009, určenou na dofinancování rekonstrukce trávníku
na fotbalovém stadionu.[488]
Dne 24. září 2008 to doporučila městská rada.[489]
Oprava trávníkového povrchu hřiště začala v říjnu 2008 a na jaře
2009 práce vrcholily. 12. května 2009 vyjel na plochu speciální stroj pro
nasypávání podkladu ze směsi zeminy a písku. 13. května 2009 byl substrát
rozprostřen ve vrstvě 12 cm na ploše stadionu, následovalo zatravnění. Po šest
týdnu se nesmělo na hrací plochu vstupovat. Sezóna fotbalového klubu začala 1.
srpna 2009. Náklady dosáhly cca 4 500 000 Kč a hradilo je město a
Plzeňský kraj. Hřiště bylo slavnostně otevřeno během městských slavností roku
2009.[490]
V roce 2013 proběhla
rekonstrukce střechy fotbalové tribuny a zároveň zateplení její zadní stěny včetně
úprav fasády.[491]
Roku 2014 došlo ke kolaudaci veřejného osvětlení kolem části areálu fotbalového
stadionu.[492]
Od poloviny září do konce října 2015 prošlo rekonstrukcí malé tréninkové hřiště,
umístěné západně od hlavního fotbalového hřiště, na úpatí Stráně. Došlo
k výměně povrchu a instalaci závlahového systému. Akci prováděla firma Pm
trávníky ze Zruče nákladem 1 185 000 Kč včetně DPH. Pak se nesměla půl
roku hrací plocha využívat. Do užívání byla předána 25. srpna 2016 pro oddíl
mladých fotbalistů Kohouti 2010.[493]
V roce 2017 byl opraven malý objekt mezi fotbalovým stadionem a
koupalištěm, sloužící jako šatna pro žáky fotbalového oddílu Kohouti.[494]
Dle uzávěrky hospodaření města
na konci roku 2019 bylo provedeno dofinancování akce umělý trávník pro
fotbalový klub ve výši 4 895 000 Kč a šlo o jednu z největších
obecních investic onoho roku.[495] Zastupitelstvo
v lednu 2021 souhlasilo s tím, že hřiště s umělým povrchem pod
Husovými sady bude po uplynutí doby udržitelnosti bezúplatně převedeno z FC
Rokycany do vlastnictví města.[496]
4.3. Městské koupaliště
4.3.1. Příprava výstavby koupaliště
V sousedství sportovního hřiště vyrostlo za první republiky městské koupaliště jako náhrada za tehdy již nevyhovující malé koupaliště v Alejích na Práchovně.
O možnosti, popřípadě nutnosti vystavět v Rokycanech plavecký areál se uvažuje již ve 20. letech 20. století. Zpočátku šlo o návrhy spíše skromných investic. V červnu 1925 zastupitelstvo odhlasovalo úvěr od městské spořitelny v Radnicích ve výši 850 000 Kč na mimořádné výdaje rozpočtu pro rok 1925. Z toho 5000 Kč mělo jít na „úpravu koupaliště“.[497] Dle zprávy o vývoji rozpočtu za rok 1926 (s údaji ke 12. srpnu 1926) nebyla během roku plánovaná částka na koupaliště pod Strání ve výši 5000 Kč čerpána.[498] Vzhledem k nízké sumě patrně nešlo o záměr výstavby samostatného plaveckého areálu, snad jen jakési molo či plovárna při řece Klabavce (nebo majetkoprávní přípravné transakce). V listopadu 1927, při opožděném projednávání rozpočtu na rok 1927, zastupitelstvo určilo, že na úhradu potřeb mimořádného rozpočtu ve výši 18 694 707 Kč se použije zbytek nerealizovaných výpůjček. Mimo jiné i 5000 Kč původně určených na zřízení koupaliště pod Strání.[499]
V červenci 1928 jedná zastupitelstvo o výsledku intervence, kterou zástupci města vedli u zemského správního výboru a kde bylo město postaveno před nutnost provést redukci investic. Městská rada 23. června 1928 provedla návrh škrtů. V jejím rámci bylo zřízení lávky a koupaliště z rozpočtu vypuštěno.[500] V červenci 1929 hovoří na zastupitelstvu sociální demokrat Josef Selement o tom, že v rozpočtu je už asi 10 let položka na koupaliště, ale stále nedošlo k výstavbě.[501] V květnu 1929 mělo rozhodnout zastupitelstvo o odprodeji části pozemků č.kat.1636, č.kat.1637 a č.kat.1643 Dělnické tělocvičné jednotě na zřízení letního cvičiště. Areál nynějšího koupaliště by tak získal zcela jiné využití. Starosta ale sdělil, že zástupci občanských stran a KSČ navrhli stáhnout bod z programu. Jan Hořice z KSČ pak oznámil, že jeho strana požaduje týdenní odklad, protože bude zároveň požadovat pozemek u lisovny (na Práchovně) pro FDTJ. Blok občanských stran ve shodě s KSČ zároveň zablokoval i plánovaný prodej louky na takzvaném Ostrůvku západně od Tomáškovy ulice do majetku jednoho sportovního klubu. Sociální demokrat František Pokorný pak kritizuje společný postup pravice a KSČ.[502] Ještě v květnu 1930 se uvádí, že DTJ preferuje získat od města část obecní louky pod Husovými sady naproti školnímu a fotbalovému hřišti, což prý dosud nebylo vyřízeno. František Zrzavecký sděluje, že DTJ prý byl přislíben pozemek pod Strání za 14 000 Kč, uvízlo to ale v zastupitelstvu. Václav Laipold osvětluje, že obec nechce prodat DTJ pozemek pod Strání, protože nechce kouskovat obecní majetek.[503]
Od roku 1930 městská rada začala vážně řešit otázku výstavby koupaliště.[504] Obecní kronika sice uvádí, že už 19. března 1930 se rozhodlo zastupitelstvo obnovit starobylý Prácheňský rybník.[505] Jde ale o nepřesnou formulaci. Toho dne zasedala pouze městská rada a toliko konstatovala, že se má uvažovat o obnovení bývalého rybníka pod Husovými sady vedle hřiště.[506] Dne 2. dubna 1930 se rada usnesla, že 8. dubna 1930 se provede obhlídka místa.[507] Nakonec se konala už 7. dubna 1930. Bylo zjištěno, že hráz dávno vypuštěného rybníka se v podstatě dochovala.[508] Koncem dubna 1930 se pak rada města usnesla, že se bude jednat s majitelem vodního díla J. Sedlákem a má se zjistit, zda nebude možné bez větších nákladů provést napuštění rybníka na zkoušku už na podzim 1930.[509] Zde se ukazuje, že původní představy města nespočívaly ve zbudování skutečného koupaliště, jako spíš v rychlé obnově Prácheňského rybníka, vypuštěného už o sto let dříve.
Zpočátku se pro nové koupaliště uvažovalo i o třech alternativních lokalitách, a to pod Kalvárií (v místě dnešní skautské louky, viz výše), na Rakovském potoce (viz kapitola „Za Rakováčkem“) a krátce také pod Vršíčkem, v místech staršího zrušeného rybníku.[510] Už v červnu 1928 jednali zástupci města s ministerstvem sociální péče. Schůzka se primárně týkala využití domu čp.184/II v bývalém areálu Hammerovy pily na Jižním předměstí pro sociální účely. Neformálně se ale jednalo i o možnosti získat státní subvenci na zřízení koupaliště pod Vršíkem na pozemcích bývalého rybníka.[511] Místo pod Kalvárií se zase spontánně ke koupání využívalo už dřív. V srpnu 1932 se rada usnesla, že na žádost majitelů luk pod Kalvárií se dá zbořit přepážka zřízená v Boreckém potoku svévolně koupající se veřejností.[512] V neprospěch Rakovského potoka hrál malý přítok, navíc do něj nedlouho předtím byla zaústěna kanalizace z nových kasáren.
Klíčovým faktorem pro výběr místa byla kvalita vody v Boreckém potoce. Dokud byl potok znečišťován továrnou na celulózu v Holoubkově, nebylo možné plánovat zřízení koupaliště. V roce 1932 se ale uvádí, že celulózka v Holoubkově už je zrušena, a úvahy se proto soustředily právě na Borecký potok. V souboji tak zůstaly dvě lokality: na bývalém Prácheňském rybníku nebo pod Kalvárií. Městská rada nechala oba návrhy posoudit inženýry ze zemského úřadu a městská technická kancelář zhotovila předběžné rozpočty i nákresy. Bylo konstatováno, že pod Kalvárií není dost místa a koupaliště by bylo ohroženo při povodních, zatímco Prácheňský rybník poskytoval dost prostoru, s orientací na ideální slunečnou stranu. Pozemky navíc patřily obci a území bylo chráněno před většinou povodní.[513] Podle městské kroniky byla po předložení posudků 16. prosince 1931 definitivně vybrána pro koupaliště plocha bývalého Prácheňského rybníka. Ve srovnání s pozemky pod Kalvárií nabízela více místa a ve srovnání s nivou Rakovského potoka více zeleně.[514] Ve skutečnosti ale váhání ohledně umístění budoucího koupaliště trvalo o něco déle. Ještě v listopadu 1931 rozhodla rada, že firma Ing. J. Jizba se požádá o dobrozdání o vhodnosti zřízení koupaliště buď ve starém rybníce pod Strání, nebo na louce pod Kalvárií, nebo na Rakovském potoce u Rašínova.[515] Zprávu o komisionelním vyšetření míst pro veřejné koupaliště pod Kalvárií a u školního hřiště vzali radní na vědomí koncem prosince 1931. Zároveň jim byl přečten posudek znalců. Rada se usnesla před definitivním rozhodnutím napustit na zkoušku bývalý Prácheňský rybník pod Strání.[516]
V lednu 1932, když rada jednala o obecním rozpočtu na rok 1932, do něj na poslední chvíli zařadila položku minimálně 100 000 Kč na zřízení veřejného koupaliště.[517] Dne 9. ledna 1932 se konala další obhlídka zamýšleného staveniště.[518] Dne 21. ledna 1932 byla městské radě přečtena nabídka firmy J. Žour na provedení pokusného napuštění Prácheňského rybníka. Radní rozhodli, že práce se Žourovi zadají až po obhlídce koupaliště v Žamberku, kam se měl vypravit J. Selement následující sobotu.[519]
Následovala klíčová schůze prezídia městské rady 30. ledna 1932, na jejímž programu byla výlučně otázka napuštění Prácheňského rybníka. Dobrozdání ing. J. Jizby a technického rady V. Pánka z 16. prosince 1931 konstatovalo, že koupaliště v této lokalitě má možnost dalšího růstu a vhodná je i jeho blízkost k hřišti. Areál navíc není závislý na regulaci Boreckého potoka. Město se usneslo ihned provést zkusmo napuštění Prácheňského rybníka a zadat to firmě J. Žour. Přívod potrubí měl mít světlost 40 cm. Radní rovněž rozhodli, že u ministerstva sociální péče se zažádá o subvenci na tuto zakázku jako nouzové práce. Potrubí se mělo položit tak, aby mohlo zůstat v provozu, i kdyby se koupaliště nakonec zřizovalo jinde, vzniklo by tu pak kluziště.[520] Dne 3. března 1932 byla radě předložena zpráva o stavu zřízení koupaliště a kluziště v bývalém Prácheňském rybníku. Bylo usneseno jednat s J. Sedlákem (majitelem vodního práva) za účelem snížení jím požadované dodávky levnějšího elektrického proudu. V otázce koupaliště se měla svolat mimořádná schůze rady, která by ale vzala v úvahu i místo pod Kalvárií.[521] Jak je tedy vidět, zjara 1932 nebylo, navzdory pokusnému napouštění Prácheňského rybníka, o umístění koupaliště stále jasno. Tyto pochyby ale prakticky vymizely po následující schůzi rady 8. března 1932. Jediným jejím bodem bylo rozhodnutí o umístění koupaliště. Radní se seznámili s vývojem jednání s J. Sedlákem a s dopisem Bruslařsko-velocipedistického klubu, který se ucházel o kluziště na Prácheňském rybníku.[522] Místní školní rada (přípisem z 2. března 1932[523]) doporučila zřídit koupaliště na Prácheňském rybníku.[524] Podstatné argumenty shrnula zpráva ing. J. Mouchy z městské technické kanceláře. Podle ní by koupaliště pod Kalvárií mělo rozměry cca 90 x 15 metrů (plochu cca 1350 čtverečních metrů) a vyžádalo by si náklady asi 149 000 Kč, s využitím náhonu od bývalé tlukárny. Koupaliště na Prácheňském rybníku by ovšem disponovalo rozměry cca 120 x 85 metrů (ve tvaru nepravidelného oválu o ploše cca 1 hektaru, tedy 10 000 čtverečních metrů), s náklady cca 176 000 Kč. A. J. Vít za korporaci koordinující regulaci místních vodních toků konstatoval, že dochází k průtahům při regulaci Boreckého potoka a doporučil provést nejprve regulaci Padrťského potoka. Vzhledem k tomu, že koupaliště na místě bývalého Prácheňského rybníku nebylo závislé na dokončení regulace Boreckého potoka (na rozdíl od zvažované lokality pod Kalvárií) usnesla se městská rada jednomyslně postavit koupaliště na Prácheňském rybníku.[525] Ještě v červnu 1932 ale muselo město narychlo ověřovat pravdivost pověstí, že bude obnoven provoz v továrně na celulózu v Holoubkově, což by znečistilo Borecký potok. Zprávy se ale ukázaly jako nepodložené.[526]
17. března 1932 byl schválen návrh městské technické kanceláře na propozice pro vyhotovení projektu koupaliště.[527] V dubnu 1932 vyslovila finanční komise souhlas se záměrem výkupu vodních práv od J. Sedláka a V. Včaly na Boreckém potoku.[528] Dne 24. června 1932 zastupitelstvo rozhodlo vykoupit vodní práva u domů pana Sedláka čp.105/II a paní Včalové čp.158/II (viz kapitola „Pražské předměstí – zástavba západně od sídliště Hrudkovanka“). V dubnu 1932 byla podána radě zpráva o intervenci z 19. dubna 1932 v Praze na ministerstvech zdravotnictví a sociální péče v otázce subvence na koupaliště.[529] Městská rada se jednomyslně usnesla zahájit přípravné práce. Obzvlášť když ministerstvo sociální péče poskytlo na stavbu koupaliště dotaci (jako nouzové práce).[530] Městu nabídlo pomoc i ministerstvo národní obrany v podobě bezplatných potahů zdejší posádky, což vzala městská rada na vědomí 1. září 1932 s tím, že podrobnosti se dojednají a bezplatné koupání vojska se povolí ve vymezené hodiny.[531] V polovině září 1932 byla na vědomí vzata zpráva, že místní dělostřelecký pluk poskytne povozy, potahy a obsluhu při výstavbě koupaliště.[532] Město podalo žádost o subvenci i na ministerstvo zemědělství, která se ale ještě v listopadu 1932 uvádí jako nevyřízená. Se zemským úřadem bylo ujednáno, že vypracuje vodoprávní a zadávací projekt a rozpočet. Ředitelství městské spořitelny v předstihu věnovalo na předběžné práce 35 000 Kč a místní pivovar nabídl, že na koupališti postaví restauraci, pokud ji získá do pronájmu.[533] Tuto nabídku Šternbergského pivovaru vzali radní na vědomí v září 1932.[534] V červnu 1932 deklaruje městská rada, že u zemského úřadu se zakročí, aby byl v nejbližší době dokončen projekt koupaliště.[535] Dne 25. srpna 1932 se radní jednomyslně usnesli požádat zemský úřad o okamžité vyhotovení projektu koupaliště.[536] V srpnu 1932 městská rada na podnět J. Alferiho rozhodla, že její členové podniknou 21. srpna 1932 zájezd do Rakovníka na obhlídku tamního koupaliště. Zároveň se rada usnesla odložit bourání pavilonu ve dvoře rodinné školy (čp.39/I), dokud se pro něj nevyhlédne místo u budoucího koupaliště, kam se přenese.[537] Na schůzi rady v říjnu 1932 bylo oznámeno, že zástupci obce jednali 17. října 1932 na zemském úřadu o podrobnostech projektu koupaliště. Má prý být dohotoven příští týden.[538]
3. listopadu 1932 byl městské radě předložen předběžný projekt a rozpočet na koupaliště. Zastupitelstvu doporučila obojí ke schválení. Odhadované náklady po odečtení subvencí ministerstev sociální péče a národní obrany, obecní spořitelny, Šternbergského pivovaru a po odečtení úspor činily 400 000 Kč.[539] Souhlas s výstavbou koupaliště a se vzetím půjčky 400 000 Kč buď z obecního mniškového fondu, nebo u finančního ústavu vydala krátce nato obecní finanční komise.[540] Dne 11. listopadu 1932 se sešlo zastupitelstvo. Projednalo návrh na zřízení „Lidového koupaliště“ ve starém Prácheňském rybníce pod Husovými sady i návrh na vzetí půjčky 400 000 Kč za tímto účelem. Zastupitelé posuzovali i projekt zaslaný zemským úřadem. Šlo zatím jen o zemní práce, tedy vlastní nádrž. Odhadované náklady měly činit: na výkop a rozvoz 155 831 Kč, na dlažbu v oddělení pro neplavce 115 698 Kč, na betonovou dlažbu v dětském brodišti 38 084 Kč, na štěrkové dno v oddělení pro plavce 96 016 Kč (možno ale zatím vynechat) a na oplocení 33 000 Kč. Později v 2. etapě mělo dojít i na svrchní stavby (šatny, správní místnosti, restauraci, zábavní zařízení), což se mělo řešit ve zvláštním projektu, kterým by byl pověřen odborný architekt, přičemž městská technická kancelář odhadla tyto další náklady na 250 000 Kč. Celkově mělo koupaliště vyjít na 750 000 Kč, ale očekávalo se, že moderní areál přiláká i hosty z jiných měst včetně Plzně a bude částečně schopný generovat pro obec výnosy. Navíc velkou část nákladů obec chtěla hradit z dotací. Ministerstvo sociální péče slíbilo mzdovou subvenci pro stavební dělníky 6 Kč na den, celkem odhadována na 84 000 Kč. Ministerstvo národní obrany slíbilo subvenci v podobě povozů, což odhadováno na 34 000 Kč, a městská spořitelna už darovala 35 000 Kč. Celkem tak z vnějších zdrojů bylo zajištěno 203 000 Kč. Obecní zastupitelstvo mělo schválit půjčku 400 000 Kč, která ovšem ještě před projednáním radou 10. listopadu 1932 byla na návrh J. Alferiho a na doporučení obecní finanční komise zvýšena na 500 000 Kč, přičemž bylo odsouhlaseno i další doporučení finanční komise zmocnit městskou radu k podání žádosti o vodoprávní řízení.[541] Při jednání zastupitelstva vyslovil F. Lorenz obavy z překročení nákladů nad 1 000 000 Kč a je prý proti takto navrženému projektu. Josefu Tyrpeklovi zase vadí, že obci jde o výdělečný podnik, což bude znamenat dražší vstupné, a to je chyba, on sám by prý preferoval koupaliště pod Kalvárií. Na to reagoval zapisovatel schůze, podle kterého propočty zjištěno, že pod Kalvárií by se za stejné peníze postavilo koupaliště se 7 krát menší kapacitou. Jan Hořice souhlasí s výstavbou, obává se ale překročení nákladů a taky drahého vstupného, které nebude přijatelné pro dělníky. Naopak Josef Hofman souhlasí s výstavbou, pomůže v boji s nezaměstnaností. Matěj Hrdlička výstavbu koupaliště podpořil, v zimě navíc může fungovat jako kluziště. Rudolf Šlesinger také souhlasil s investicí. Josef Mirbauer oznamuje, že spolek majitelů domů je pro výstavbu koupaliště, protože se zvýší atraktivita Rokycan. Nakonec všechny návrhy městské rady byly schváleny.[542] Počátkem prosince 1932 se uvádí, že zemským úřadem vypracovaný projekt koupaliště se zadá k vodoprávnímu řízení a zemskému úřadu bylo poukázáno 9500 Kč za vypracování projektu. Radní zároveň vzali na vědomí vzato, že Karel Florian a spol. podali stížnost proti usnesení zastupitelstva o umístění koupaliště pod Husovými sady.[543]
29. prosince 1932 se rada usnesla ihned připravit a vypsat ofertní řízení na koupaliště jako pomoc v boji proti nezaměstnanosti.[544] V lednu 1933 prezentovala levicová opozice na schůzi zastupitelstva vlastní program boje s nezaměstnaností. Mimo jiné doporučovala urychlit jednání o výstavbě koupaliště.[545] V této době se zároveň řešila otázka regulace Boreckého potoka. Ta ovlivňovala jakoukoliv výstavbu v této lokalitě, protože neregulovaný potok, často rozvodněný, neumožňoval náročnější stavební akce. Jeden čas se uvažovalo o tom, že by byl celý Borecký potok převeden severně a zaústěn přímo do koupaliště, ale nakonec bylo stanoveno, že voda se z Boreckého potoka bude odebírat pomocí bočního kanálu.[546] Od roku 1933 pak v souvislosti s výstavbou koupaliště probíhala částečná regulace potoka. Město na ten účel v rozpočtu na rok 1933 uvolnilo 500 000 Kč.[547] Celá regulace byla dokončena roku 1937. Součástí regulačních prací byla i výstavba nové betonové lávky přes Klabavku v ulici Ke Koupališti (stavěna od 2. října do 12. prosince 1935), která propojila Plzeňské předměstí s areály sportovního hřiště a koupaliště.[548] O lávce podrobně v kapitole „Plzeňské předměstí“.
Ani po systematických výkupech pod Husovými sady nebyla celá plocha budoucího koupaliště v rukou města. V roce 1933 řeší vedení obce směnu pozemků pro koupaliště. V lednu 1933 rada doporučila zastupitelstvu směnit část obecního pozemku č.kat.1629 za stejnou část pozemku č.kat.1628 (majitelka M. Kučerová) a směnit část louky č.kat.1638 za výměru pozemků č.kat.1642, č.kat.1819 a č.kat.1820 (majitelé A. a R. Weingartlovi), se zajištěním předkupního práva pro obec na pozemky č.kat.1641 a č.kat.1638.[549] Obecní finanční komise vydala 12. dubna 1933 souhlas s návrhem směny části obecního pozemku č.kat.1629 za stejnou část č.kat.1628 M. Kučerové a směny části obecního pozemku č.kat.1638 za pozemky č.kat.1642, č.kat.1819 a č.kat.1820 A. a R. Weingartlových za účelem zřízení koupaliště.[550] Pro zřízení nádrže totiž bylo nutno získat část pozemku č.kat.1628 přiléhajícího k sadům, kde měl vyrůst odpad (odtokový kanál) z koupaliště. Dále bylo potřeba koupit celý pozemek č.kat.1642 pod Husovými sady a pozemky č.kat.1819 a č.kat.1820 pod Kalvárií, poblíž dnešního mostu přes Borecký potok v Dvořákově ulici. Na nich mělo vyrůst hradidlo k napájení koupaliště. Majitelka parcel č.kat.1819 a č.kat.1820 Marie Kučerová (v materiálech městské rady se ale jako majitelé těchto dvou pozemků uvádějí A. a R. Weingartlovi) za ně požadovala díl obecní louky č.kat.1629. Ta se nacházela mezi úpatím Husových sadů, řekou Klabavou a dnešním fotbalovým stadionem. Rovněž majitelé ostatních pozemků souhlasili s řešením v podobě směny za díly pozemku č.kat.1638. Na dubnové schůzi obecního zastupitelstva byla transakce schválena.[551]
4.3.2. Průběh výstavby koupaliště
24. ledna 1933 se mělo konat vodoprávní řízení o projektu vodní nádrže pro koupaliště.[552] Dne 26. ledna 1933 vzali radní na vědomí výsledek vodoprávního řízení z 24. ledna 1933. Městská technická kancelář měla nyní připravit vypsání ofertního řízení dle dispozic dodaných zemským úřadem.[553] Na koupaliště disponovalo město v rozpočtu na rok 1933 800 000 Kč. [554] Dne 28. dubna 1933 schválilo zastupitelstvo půjčku 1 500 000 Kč od Ústřední banky českých spořitelen na úhradu některých investic na rok 1933. Šlo mj. o 500 000 Kč na koupaliště.[555] Dne 10. dubna 1933 to zastupitelstvu doporučila městská rada.[556] V červnu 1933 se obecní rada seznámila s výměrem okresního úřadu o poukázání částky 560 000 Kč z výnosu půjčky práce na výstavbu vodojemu. Radní pak rozhodli požádat ministerstvo vnitra o povolení k tomu, aby se tato částka použila na stavbu koupaliště.[557] Na schůzi rady 23. února 1933 byli informováni její členové o intervenci J. Alferiho ze 7. února 1933 u zemského úřadu v otázce doplnění projektu koupaliště. Rada zároveň určila, že městská technická kancelář má urychleně vypracovat ofertní řízení na koupaliště.[558] Dne 1. března 1933 bylo radě oznámeno, že okresní úřad vydal obci vodoprávní souhlas na stavbu koupaliště. Veřejná soutěž byla vypsána na tři týdny do 23. března 1933.[559] Už 2. března 1933 ji vypsalo město.[560] Dne 30. března 1933 rada odkládá rozhodnutí o zadání úprav koupaliště o týden, aby mohla městská technická kancelář se spojenými firmami L. Brejcha a Jelínek projednat otázku jakosti materiálu.[561] Zakázku na nádrž koupaliště vyhrály sdružené firmy ing. Jelínek a synové z Berouna a Lev Brejcha z Rokycan za nabídkovou cenu 272 815 Kč.[562] V jiných pramenech se jako stavitel uvádí jen firma ing. Jelínka.[563]
10. dubna 1933 se radní usnášejí, že práce na koupališti mají začít hned po Velikonocích, bez ohledu na rozhodnutí ministerstva sociální péče o poskytnutí dotace.[564] Na jaře 1933 už stavební práce odstartovaly. Vodní nádrž se budovala od začátku dubna 1933 do druhé poloviny července 1933.[565] Dne 20. dubna 1933 město schválilo úmluvu s L. Brejchou o položení kolejniček přes obecní pozemek č.kat.1629 a ukládání drnů na č.kat.1629.[566] Dne 18. května 1933 neměla rada námitek proti formálnímu zadání úprav koupaliště dle záznamu o ústní smlouvě z 13. května 1933. Usnesla se také k obhlídce koupaliště pozvat ing. J. Dědečka, vrchního zemědělského radu zemského úřadu, a vyplatit mu 1000 Kč. Radní na vědomí vzali zřízení provizorního prodejního kiosku u koupaliště s tím, že prodej obstarává Ladislav Bauer z čp.337/III.[567] Kiosk v této fázi ovšem sloužil nikoliv pro veřejnost ale spíš jako kantýna pro dělníky zaměstnané na stavbě koupaliště. V polovině května 1933 rada rozhodla, že firmě Jelínek a synové se vyplatí 45 000 Kč jako první splátka za práce na koupališti.[568] V červenci 1933 bylo firmě Jelínek a synové poukázáno 70 000 Kč.[569] V srpnu 1933 městská rada uvádí, že firmě Jelínek a synové se poukáže 5. splátka za stavbu koupaliště, ve výši 40 000 Kč.[570] V září 1933 bylo firmě Jelínek a synové poukázáno 30 000 Kč jako záloha.[571] Město zřídilo zvláštní komisi pro dozor nad stavbou, která předkládala městské radě pravidelně zápisy. Poprvé se tak stalo na schůzi rady 1. června 1933, kdy schválila zápis o schůzi dozorčí komise nad stavbou koupaliště z 29. května 1933.[572] Dne 8. června 1933 rada stanovila, že se nemají povolovat u budoucího koupaliště žádné kiosky, protože o občerstvení bude postaráno podniky umístěnými přímo na koupališti. Na 2. splátku pro firmu Jelínek a synové za úpravu koupaliště radní poukázali 70 000 Kč.[573] Dne 16. června 1933 byl na vědomí vzat zápis dozorčí komise nad výstavbou koupaliště z 13. června 1933.[574] Dne 22. června 1933 na vědomí vzat zápis dozorčí komise nad výstavbou koupaliště z 19. června 1933 s tím, že písek na dno koupaliště pro neplavce, se podle možností má brát z Vršíčku.[575]
Už koncem června 1933 se uvádí, že stavba vlastní nádrže spěje k dokončení a za několik málo dnů ji bude možno napustit.[576] Vodní nádrž měla plochu 13 420 čtverečních metrů.[577] Koupaliště se provizorně otevřelo už v letní sezóně 1933 (zatím bez dokončených úprav okolí).[578] V polovině července 1933 rada rozhodla, že vodovod s pitnou vodou se má na koupaliště zavést ještě před definitivní úpravou. V dozorčí komisi nad výstavbou koupaliště se má prý co nejdřív projednat otázka provizorního vstupného a pro letošek zřídit provizorní pokladna. Na vědomí byly vzaty zápisy o schůzích dozorčí komise nad výstavbou koupaliště z 25. června, 4. července a 11. července 1933 a rozhodnuto, že s provedením pískování dna pro neplavce se vyčká na dobrozdání od ing. Dědečka ze zemského úřadu.[579] Dne 20. července 1933 radní vzali na vědomí zápis dozorčí komise nad výstavbou koupaliště z 18. července 1933.[580] Dne 27. července 1933 pak schválen zápis této dozorčí komise z 26. července 1933. Mají se prý ihned opatřit kanálové mříže a mříže do přívodního potrubí ke koupališti.[581] Dne 10. srpna 1933 rada odsouhlasila zápisy dozorčí komise nad stavbou koupaliště z 1. a 8. srpna 1933 a stanovila, že od soboty bude použití šatny na koupališti za 1 Kč pro dospělé. Za vstup do koupaliště se mělo platit až po vybudování oplocení.[582] Dne 2. listopadu 1933 se uvádí, že ke kolaudaci nádrže koupaliště se přizve vrchní stavební rada ing. Dědeček z Prahy.[583] Dne 23. listopadu 1933 pak byl na zasedání rady přečten zápis o kolaudaci prací ing. Jelínka a synové a L. Brejchy na koupališti.[584]
→ODKAZ: Koupaliště krátce po dokončení. Pohled od
západu, vlevo funkcionalistická restaurace, vzadu dřevěné šatny, za nimi svah
Kalvárie. Ze sbírky H. Hrachové, cca před r. 1939.
→ODKAZ:
Koupaliště ze stejného místa s již
vzrostlou vegetací. Ze sbírky rodiny Gallových, Orbis, cca 50. léta 20.
století.
Ještě před dokončením vlastní vodní nádrže se rozběhla i 2. etapa výstavby, která zahrnovala architektonické řešení areálu včetně staveb souvisejících s provozem. 22. června 1933 se rada usnesla zadat tuto zakázku J. Žourovi, s prozatímním vynecháním restaurace, která se měla zadat později, po opatření peněz.[585] Dne 26. června 1933 i obecní finanční komise schválila zadání vrchních staveb na koupališti a taky vzetí zálohy 200 000 Kč na koupaliště z mniškového fondu, mimo dosud schválenou půjčku 500 000 Kč.[586] Dne 30. června 1933 se sešlo i zastupitelstvo, aby zadalo výstavbu vrchních staveb na obecním koupališti a povolilo na tyto účely další zálohu 200 000 Kč. V té době se prý budování nádrže chýlí ke konci a za několik málo dnů bude moci začít napouštění. Městská rada proto mezitím zahájila přípravy na výstavbu vrchních staveb (šaten, restaurace apod.) a zadala zhotovení projektu ing. arch. F. Librovi, který prý měl s projektováním koupališť zkušenosti.[587]
Jméno Františka Alberta Libry (1891–1958) se ve spojitosti s plánovaným koupalištěm vyskytuje již v září 1932, kdy radní rozhodli, že přes městskou spořitelnu se má navázat styk s architektem Librou ohledně provedení budov na koupališti.[588] Právě při výstavbě nové budovy městské spořitelny na nynějším náměstí 5. května se F. A. Libra seznámil s představiteli rokycanské radnice a z těchto kontaktů se zrodila myšlenka zadat projekt koupaliště jemu. Nyní v červnu 1933 dostalo zastupitelstvo od Libry k posouzení elaborát, ve kterém navrhoval dvě společné šatny, cca 100 kabin, vstupní bránu a pokladnu, místnosti pro bufet a cukrárnu, záchody, letní restauraci a domek hlídače. Všechny stavby měly být z lehkého dřeva, jen restaurace měla mít tepelnou izolaci. Radní pak rozhodli, že hlídačův domek se stavět nebude. Na takto modifikovaný projekt město vypsalo ofertní řízení, do kterého se přihlásili čtyři zájemci: firma J. Žour s cenou 374 750,94 Kč, Lev Brejcha 433 216,96 Kč, J. Jelínek z Berouna 435 816,80 Kč a J. Srb mistr tesařský, který nabídl 254 130,10 Kč (ale bez restaurace). Nejlevnější byla shledána nabídka J. Žoura, z jehož nabídkové ceny tvořila výstavba restaurace 132 708,30 Kč.[589]
Vzhledem k tomu, že oferovaná cena za nádrž činila 275 000 Kč a za vrchní stavby 375 000 Kč, tedy celkem 650 000 Kč, odhadovalo město, že reálné náklady na koupaliště tak budou nižší než 800 000 Kč vyčleněných v rozpočtu. Zklamaly je ale příjmy ze subvencí. Dotace od ministerstva sociální péče dosud nebyla nevyřízena, subvence od ministerstva národní obrany v bezplatných povozech se ukázala jako nepoužitelná. Město získalo jen dotaci od městské spořitelny 74 000 Kč. Z odhadovaných nákladů v maximální výši 700 000 Kč tak po započtení již vyřízené půjčky 500 000 Kč zbývalo uhradit 126 000 Kč. Dodatečné peníze byly nutné, aby se koupaliště mohlo dokončit ještě v roce 1933, přičemž nebylo podmínkou během roku 1933 dokončit všechny šatny, které se velkoryse projektovaly až pro 1500 lidí. Městská rada tedy schválila projekt F. A. Libry a souhlasila zadat stavební práce J. Žourovi, a to bez restaurace, která se měla zadat později. Radní také doporučili půjčku 200 000 Kč z mniškového fondu. 30. června 1933 to schválilo zastupitelstvo bez debaty.[590] Zakázku na vrchní stavby pak opravdu získal J. Žour.[591] Dne 13. července 1933 rada schválila záznam o ústní smlouvě s firmou Žour o provedení vrchních staveb na koupališti.[592]
V červenci 1933 starosta oznámil, že na ministerstvu veřejných prací mu bylo naznačeno, že obec by mohla na koupaliště získat i příspěvek ze státní půjčky práce, a to v 2. etapě, v níž má obec přislíbeno 470 000 Kč.[593] Dne 17. srpna 1933 schválila městská rada schválen zápis schůze dozorčí komise nad výstavbou koupaliště z 14. srpna 1933 a usnesla se, aby okrašlovací komise připravila na základě návrhů F. A. Libry projekt trávníkové úpravy. Na zemní práce a výsadbu keřů a stromů povolila výdaje 20 000 Kč.[594] Dne 24. srpna 1933 se radní seznámili s výkazem městské technické kanceláře o nákladech na celou úpravu koupaliště a usnesli se požádat o dobrozdání F. A. Libru.[595] Po přečtení zprávy městské technické kanceláře o zřízení kanalizace a vodovodu na koupaliště stanovila koncem srpna 1933 obecní rada, aby dozorčí komise navrhla trasu vodovodu a kabelu veřejného osvětlení.[596] V polovině září 1933 se z položky 200 000 Kč na nouzové práce uvolňuje 10 000 Kč na sadové úpravy koupaliště.[597] Dne 21. září 1933 byly radou na vědomí vzaty zápisy dozorčí komise nad výstavbou koupaliště ze 4., 16. a 20. září 1933 a seznámila se s rozpočtem sadových úprav, včetně dobrozdání F. A. Libry. Dále se radní zabývali dobrozdáním městské technické kanceláře o pokládce kabelu na koupališti. Návrh sadových úprav schválili s tím, že otázka dětského hřiště na koupališti se ještě projedná dozorčí komisí. V otázce vedení kabelu rozhodli vyčkat dobrozdání státního technika. Ofertním řízením se měl zadat fermežový nátěr budov na koupališti.[598] Obecní okrašlovací a komunikační komise koncem září 1933 projednala rozpočet a projekt sadové úpravy koupaliště, schválený radou 21. září 1933, a odsouhlasila to bez připomínek.[599] V říjnu 1933 vzali radní na vědomí výsledek komisionelního řízení z 26. září 1933 se zemským úřadem o žádosti obce, aby elektrické vedení na koupališti položily Západočeské elektrárny.[600] Dne 2. listopadu 1933 pak obecní rada vzala na vědomí zápis dozorčí komise nad výstavbou koupaliště z 31. října 1933.[601] A dne 23. listopadu 1933 pak i zápisy této komise z 6. a 16. listopadu 1933.[602] Koncem srpna 1933 město J. Žourovi poukázalo 26 000 Kč za stavební práce na koupališti.[603] V polovině září 1933 dalších 34 000 Kč[604] a v říjnu 1933 40 000 Kč.[605] V polovině října 1933 radní zastupitelstvu doporučilo uhradit výstavbu koupaliště do výše 1 000 000 Kč z penzijního fondu (200 000 Kč), z mniškového fondu (200 000 Kč) a ze zbytku lombardní půjčky (65 000 Kč).[606] Krátce na to schválila usnesení městské rady z 16. října 1933 o financování koupaliště i obecní finanční komise.[607]
V říjnu 1933 posuzuje zastupitelstvo úhradu dalších nákladů za stavbu koupaliště. Účet firmy Jelínek a synové za výstavbu nádrže, oplocení a částečnou regulaci Boreckého potoka nakonec zněl na 327 801,27 Kč, zřízení trativodu podél západní hráze mělo stát 3000 Kč. J. Žourovi zadána výstavba vrchních staveb za 374 750,94 Kč, sklep restaurace měl vyjít na 42 000 Kč, zavedení vodovodu dle odhadu městské technické kanceláře na 40 000 Kč, zavedení elektrického osvětlení na 33 000 Kč, výstavba restaurace na 150 000 Kč a přeložení vedení vysokého napětí vyjde na 30 000 Kč. Celkem tedy měly náklady činit 1 000 522,21 Kč. Zbývalo zajistit ještě 500 000 Kč. Dosud se hradila výstavba z prozatímní půjčky z mniškového fondu 125 000 Kč, z penzijního fondu úředníků městských železáren 131 500 Kč, ze zbytku půjčky 64 000 Kč a z příspěvku městské spořitelny za rok 1932 ve výši 35 000 Kč. Celkem 355 500 Kč. Město už si opatřilo půjčku 500 000 Kč a příspěvek městské spořitelny za rok 1933 měl dosáhnout opět 35 000 Kč, tedy celkem 535 000 Kč. Obec tudíž musela sehnat 465 000 Kč. Zastupitelstvo schválilo výpůjčku z obecních fondů.[608]
Zastupitelé se v říjnu 1933 zabývali i spuštěním „dvou a půlté“ etapy stavby koupaliště, tedy restaurace.[609] O stavbu původně usilovaly soukromé firmy. Už v červenci 1933 byly městské radě přečteny nabídky Šternbergského pivovaru v Rokycanech a Plzeňského pivovaru Gambrinus ohledně příspěvku na výstavbu restaurace na koupališti. Radní se ovšem usnesli, že stavbu provede obec svým nákladem a jednání s pivovary se má odložit na později. Firmě J. Žour se oznámí, že může ihned začít s výstavbou restaurace, jakmile bude hotov projekt. Stavba měla být realizována ještě během roku 1933.[610] V září 1933 radní doporučili zastupitelstvu, aby si obec zažádala o hostinskou koncesi pro restauraci na koupališti. Zároveň rada oznámila, že projekt restaurace byl částečně změněn. Budova se postaví z cihel, nikoliv ze dřeva.[611] V polovině října 1933 vzali radní na vědomí zápis dozorčí komise nad výstavbou koupaliště z 12. října 1933 s tím, že se má opatřit kalkulace nákladů na podlahu v restauraci na koupališti ve třech variantách (parkety, palubní podlaha nebo dřevěné kostky).[612] Dle plánů F. A. Libry měla být restaurace pouze lehkou letní stavbou, ale radní se rozhodli pro zděnou stavbu, aby se mohla využívat i v zimě jako zázemí pro kluziště. I výstavbu restaurace zadalo město firmě J. Žour. Ještě ale došlo ke změně dispozice místností, protože bylo nutno šetřit stromy v sousedství. Dodatečně se taky u restaurace navrhovala stavba sklepa za 11–12 000 Kč. Koupaliště s restaurací mělo být dokončeno v roce 1934 a obec si dle doporučení rady hodlala podat žádost o hostinskou koncesi, což zastupitelstvo schválilo.[613]
Celkem přišla výstavba koupaliště na 997 000 Kč.[614] Na staveništi zde v počáteční fázi nalezlo práci 130 dělníků, což bylo významnou úlevou v časech vrcholící nezaměstnanosti. V červenci 1933 ale počet dělníků klesl na 70.[615] Oficiálně se koupaliště otevřelo 24. června 1934 za účasti 4800 lidí.[616] V říjnu 1934 se na schůzi zastupitelstva posuzuje žádost firmy Jelínek a synové z Berouna o doplatek 10 021,63 Kč za výstavbu koupaliště. Konečný účet firmy Jelínek za zbudování nádrže dosáhl 334 054,32 Kč. Obec dle smlouvy měla nárok na 3% srážku, tedy 10 021,63 Kč, firma Jelínek to ale odmítala a argumentovala, že odvedla kvalitní práci. Městská rada sice doporučila neuplatňovat srážku, ale zastupitelstvo to neschválilo (jen 12 hlasů pro).[617] V listopadu 1933 přijali radní nabídku tenisového a bruslařského klubu na pronájem koupaliště v zimní sezóně.[618]
4.3.3. Architektonická podoba koupaliště
Projekt nového areálu vypracoval František Albert Libra, známý architekt, který v Rokycanech v téže době postavil funkcionalistickou budovu městské spořitelny na náměstí 5. května. Koupaliště Libra umístil na louku, obklopenou obloukem zalesněných jižních svahů Stráně, kde se do 19. století rozkládal Prácheňský rybník. Ideální lokalita v kombinaci s čistou a půvabnou funkcionalistickou architekturou vytvořily jeden z nejkvalitnějších areálů vodní rekreace v tehdejším Československu.[619] Rozloha areálu činila 44 080 čtverečních metrů.[620]
Hlavní nádrž má podobu umělého jezera s písčitými a travnatými břeny, uprostřed byl navršen umělý ostrůvek. Vedle pláže stála funkcionalistická budova restaurace, kterou Libra v souladu s dobovými trendy navrhl jako variaci na architekturu zaoceánských lodí. Restaurace se otevřela 10. června 1934.[621] Stalo se z ní okamžitě populární společenské centrum. Kromě restaurace dotvářely charakter koupaliště i půlkruhový objekt šaten, dřevěné kabinky a vstupní brána. Elegance koupaliště vedla k dobovému označení „Rokycanská Itálie“. O víkendech sem mířili rekreanti nejen z Rokycanska, ale i z Plzně a od Prahy.
4.3.4. Další vývoj koupaliště do roku 1945
V roce 1935 řeší obec pronájem restaurace na koupališti. Do ofertního řízení přišlo 9 nabídek. 1. dubna 1935 je projednala městská rada a pak podrobně jednala s dvěma nejvýhodnějšími uchazeči. Jeden z nich Jan Rada, kuchař z Ejpovic, chtěl od města povolení k přístavbě restaurace, kde hodlal zřídit i dvě obytné místnosti v nádvoří. Přístavbu plánoval zahájit na podzim 1935, nejpozději na jaře 1936 a dokončena měla být k 1. červnu 1936. Chtěl totiž objekt využívat i pro vlastní bydlení. Dne 11. dubna 1935 rada doporučila pronájem Janu Radovi. Jenže 19. dubna 1935 zvýšil další uchazeč, Jindřich Bednařík, hoteliér z Rakovníka, svou nabídku na 16 000 Kč/rok. 23. dubna 1935 proto obecní finanční komise doporučila radě pronajmout restauraci Bednaříkovi. Dne 24. dubna 1935 i městská rada změnila své původní rozhodnutí a podpořila pronájem Bednaříkovi. 25. dubna 1935 o tom jednalo obecní zastupitelstvo. Zdeněk Bluďovský kritizuje, že rada jednala zmatečně. Nakonec ale pronájem Bednaříkovi 23 hlasy prošel. Pro Jana Radu bylo jen 11 zastupitelů.[622]
Ještě v roce 1935 městská rada navrhla povolit přístavbu obytných místností k restauraci na koupališti. Mělo jít o byt o 2 místnostech s minimálně jedním sklepem. Užívání stavby se předpokládalo od 1. června 1936. Bednařík předložil 2 plánky přístavby, které počítaly se dvěma obytnými pokoji pro služky, pokojem pro číšníka, se zvláštním vchodem ze dvora do prostorné předsíně se záchodem, spíží a přípravnou (vznikla by spojením původní spíže a předsíně). Stavební úřad doporučil zřídit ještě jeden záchod a eventuálně i koupelnu. V červenci 1935 stavební povolení schválilo zastupitelstvo. Ještě nebylo jasné, jestli se práce zadají v ofertním řízení, nebo z volné ruky, tedy přímo.[623] Koncem roku 1935 ale situace vypadala zcela jinak. Zastupitelstvo muselo jednat o snížení nájemného Jindřichu Bednaříkovi. Původní nájem byl stanoven na 16 000 Kč/rok. Bednařík měl tehdy optimistické představy. Zajistil výše uvedený projekt přístavby restaurace a městská technická kancelář vypsala soutěž na provedení stavebních úprav, do které se přihlásili čtyři zájemci. Jenže po nepříliš výnosné sezóně Bednařík redukoval projekt přístavby na rozsah původně stanovený městskou technickou kanceláří (2 obytné místnosti a sklep) a nakonec k přístavbě vůbec nedošlo. 24. listopadu 1935 městská rada doporučila snížit nájemné v restauraci na 12 000 Kč. Bednařík navíc žádal, aby obec na svůj náklad zasklila verandu restaurace. V prosinci 1935 zastupitelstvo Bednaříkovy návrhy schválilo.[624] Jenže k 31. prosinci 1935 dal Bednařík výpověď z nájmu, obec prý nesplnila spoluúčast na výstavbě jeho bytu a jeho podnikání je neúčelné. 22. ledna 1936 jednala obec s Františkem Břízou mladším, který nabídl 8 000 Kč/rok. 27. února 1936 ale nabídku odvolal. Pak jednala s dvěma dalšími uchazeči. Jan Rada, nájemce restaurace Na Šumavě, nabídl 8 500 Kč/rok a Oskar Hradecký z Rakovníku 10 000 Kč/rok. 27. února 1936 radní doporučili pronájem Hradeckému od 1. dubna 1936 na 5 let. V březnu 1936 se záležitost dostala před zastupitelstvo. Matěj Hrdlička prohlašuje, že přístavba obytných místností k restauraci je nutná. Na to reaguje František Komárek. Nový nájemce Hradecký prý o přístavbu obytných místností nestojí. Toto stanovisko podpořil i zapisovatel, podle kterého jen Bednařík chtěl přistavět k restauraci i byt. Restaurace přitom byla původně projektována jen na letní sezónu. Josef Honzík dodal, že pronájem Bednaříkovi byl omyl. Nakonec tak zastupitelé schválili pronájem Hradeckému.[625]
Restauraci na koupališti měl v nájmu od 1. dubna 1940 do 31. března 1941 za 8000 K/rok J. J. Kozák, bývalý restauratér z Plzně. Ten na jaře 1941 požádal o prodloužení nájmu na další tři roky. 27. března 1941 rada doporučila ke schválení pronájem za 8 000 K/rok. V květnu 1941 to schválilo i zastupitelstvo.[626] V roce 1939 mělo koupaliště ztrátu 64 908,36 K.[627] Za rok 1941 dosáhla ztráta 80 210,50 K[628], v roce 1942 šlo o ztrátu 62 815,92 K[629], v roce 1943 ztráta dosáhla 57 019,16 K.[630] V roce 1937 řeší samospráva osvobození některých pozemků od pozemkové daně. Už 26. srpna 1928 totiž požádala obec o trvalé osvobození jistých pozemků od daně. 10. listopadu 1937 katastrální měřičský úřad vyzval k doplnění žádosti. Mezi pozemky, kterých by se to týkalo, se zmiňují i parcely č.kat.1636, č.kat.1637, č.kat.1642, č.kat.1643, č.kat.1646, č.kat.1647, které sice původně evidovány jako zemědělské ale při zřízení koupaliště trvale věnovány k rekreačním účelům. 2. prosince 1937 to městská rada doporučila ke schválení a v prosinci 1937 pak obecní zastupitelstvo potvrdilo charakter těchto pozemků.[631]
V roce 1939 město řešilo pronájem městského koupaliště Lawn-tennisovému a bruslařskému klubu k účelům bruslení v zimních měsících. JUDr. František Kučera, předseda klubu, 20. prosince 1939 podal žádost o pronájem. 21. prosince 1939 to rada doporučila ke schválení a v únoru 1940 věc schválili i zastupitelé.[632] V dubnu 1943 město opět schválilo pronájem koupaliště na bruslení v zimních měsících tenisovému a bruslařskému odboru SK Rokycany (vznikl roku 1942 sloučením původně samostatného klubu do SK Rokycany.[633]
4.3.5. Další vývoj koupaliště do roku 1989
Po roce 1945 chtělo město v sousedství koupaliště vystavět hotel, aby tak podpořilo cestovní ruch.[634] Tento projekt pronesený v euforické době po osvobození ale nikdy nebyl realizován. Za prioritu rovněž město označilo výstavbu čisticího filtru, který by zvýšil kvalitu vody na koupališti, dosud jen mechanicky odčerpávané z Boreckého potoka.[635] Na rok 1946 mělo na to město v rozpočtu 12 000 Kčs.[636] Podobné plány má obec i v roce 1947.[637] Na plnohodnotnou čističku se ovšem muselo čekat až do 90. let 20. století.
I po únoru 1948 zůstalo koupaliště ještě nějaký čas v soukromém pronájmu, což sice stát Rokycanům vyčítal, ale město poukazovalo na sezónní labilitu hospodaření tohoto zařízení, které by jinak zatěžovalo obecní rozpočet.[638] Areál se ale postupně ocital v úpadku.
Počátkem 60. let 20. století město plánuje v zimní sezóně zřizovat na zamrzlé vodní ploše koupaliště kluziště (v dobových úvahách označováno zavádějícím způsobem jako „zimní stadion“). V listopadu 1962 ale na plenární schůzi MěstNV bylo konstatováno, že záležitost se už plánuje 3 roky, jenže Komunální služby nemají peníze.[639] Pak v prosinci 1962 byl ustaven aktiv pro zřízení kluziště při národním výboru a slibuje se, že bude zprovozněno ještě do konce roku.[640] V prosinci 1959 se na národním výboru debatovalo o potřebě dokončit započaté úpravy na „samoobsluhu“ na koupališti.[641] Technické služby v roce 1971 vyměnily u koupaliště u jedné lampy veřejného osvětlení zářivky za výbojky.[642]
→ODKAZ:
Dětský bazén, v pozadí krytý bazén.
Pohled od jihu, z nábřeží Boreckého potoka. Foto D. Borek, říjen 2003.
V období komunistické vlády přibylo v areálu brouzdaliště (dětské koupaliště). Už počátkem roku 1959 navrhla plánovací komise MNV prohloubit stávající koupaliště a zřídit pro děti samostatný betonový bazén poblíž vchodu do areálu.[643] Tato myšlenka byla realizována až s jistým zpožděním. V říjnu 1966 se očekávalo zbudování brouzdaliště na rok 1968.[644] Dle výhledového plánu investic z roku 1969 se předpokládala výstavba brouzdaliště v letech 1970–1975. Investorem měly být Technické služby, přičemž už v letech 1969–1970 se měl zpracovat harmonogram výstavby.[645] V prosinci 1969 město uvažuje, že by se v rámci soutěže k 25. výročí osvobození v následujícím roce provedla výstavba brouzdaliště jako závazek podniku Služby Rokycany (ve spolupráci s vojenskou posádkou).[646] Zhotovení projektu brouzdaliště bylo zařazeno do návrhu prováděcího plánu MěstNV na rok 1970 (zveřejněn v prosinci 1969).[647] Na rok 1970 se podnik Služby Rokycany zavázal, že ve spolupráci s vojenskou posádkou vybuduje dětský bazén. Stavba měla začít roku 1970, dokončení se plánováno v roce 1971.[648] Dne 10. března 1970 schválila rada MěstNV předběžnou studii dětského koupaliště.[649] Dne 16. června 1970 projednávala rada MěstNV informativní zprávu o budování brouzdaliště.[650] V listopadu 1970 se navrhovalo zařadit tuto investici do Akce Z na rok 1971, v rámci celoměstského závazku k 50. výročí založení KSČ.[651] V prosinci 1970 pak zadalo plénum MěstNV odboru výstavby připravit (projekčně a dokumentačně) provedení výstavby brouzdaliště v Akci Z.[652] V rozpočtu na rok 1971 ovšem byla snížena položka na dětské koupaliště o 200 000 Kčs. Nově se počítalo s tím, že v roce 1971 se provedou pouze zemní práce v hodnotě 100 000 Kčs. Měl to zajistit MěstNV a místní podniky. Vypracování projektu bylo zadáno u Krajské projektové organizace. Projekt měl být hotov k 31. březnu 1971.[653] V roce 1971 obdržel MěstNV od podniku Služby příspěvek 50 000 Kčs na brouzdaliště.[654] Za rok 1971 ale proinvestoval MěstNV na výstavbě dětského koupaliště jen 23 000 Kčs (původní rozpočet 100 000 Kčs). Vytvořena byla hodnota díla 23 000 Kčs (oproti plánu 144 000 Kčs).[655] Kromě toho došlo i výstavbě veřejného osvětlení v okolí budoucího bazénu.[656]
Výstavba dětského koupaliště nakonec naplno začala až v roce 1972. S dokončením se počítalo na jaře 1973.[657] V květnu 1972 podnik STS pomocí těžkých mechanizačních strojů vyhloubil vlastní nádrž a zajistil odvoz zeminy. V červnu 1972 zahrnul rýhu pro výkop přívodu vody.[658] Během 1. pololetí 1972 bylo na akci odpracováno 957 brigádnických hodin a vytvořena hodnota 85 000 Kčs. V září 1972 se uvádí, že do konce roku ještě je možno ze státního fondu vodního hospodářství čerpat 167 000 Kčs na výstavbu brouzdaliště.[659] Celkem za rok 1972 proběhly na stavbě tohoto bazénu práce v hodnotě 416 000 Kčs (oproti původnímu plánu 387 600 Kčs) a vynaloženy náklady 360 100 (plánováno 325 600 Kčs).[660] V plánu výstavby na rok 1973 se počítalo u dětského koupaliště s náklady 56 000 Kčs a hodnotou díla 70 000 Kčs.[661] Nakonec se zde během roku 1973 prostavělo 34 000 Kčs a vytvořena hodnota 42 500 Kčs. Brigádníci zde odpracovali 948 placených brigádnických hodin.[662] Podle jiného pramene původní náklady pro rok 1973 (56 000 Kčs) redukovány na 40 000 Kčs a nakonec prostavěno jen 37 000 Kčs. [663] Práce na brouzdališti byly dokončeny k 1. červnu 1973.[664] Slavnostně se otevřelo 9. června 1973 v 10 hodin.[665] Hodnota díla nakonec činila 472 000 Kčs.[666] Náklady se vyčíslovaly na 420 000 Kčs.[667]
Na jaře 1974 (mezi 2. dubnem a 11. červnem) rozhodla rada MěstNV odvolat se proti rozhodnutí okresního soudu v Rokycanech, který uložil městskému národnímu výboru proplatit brigádníkům na výstavbě brouzdaliště dovolené.[668] Na přelomu let 1974–1975 se rada MěstNV sporem zabývala znovu a deklarovala zájem obce na smíru.[669] V období mezi 3. zářím a 1. říjnem 1974 jednala rada MěstNV o článku, který vyšel v regionálním týdeníku Hlas Rokycanska, v němž se kritizovala úroveň rokycanského koupaliště. Rada projednala odpověď redakci, kterou vypracoval podnik Služby, a zaslala ji vedení listu.[670] Stav areálu ale navzdory těmto cenzurním tlakům nebyl ideální. Dokazuje to i skutečnost, že mezi polovinou září a polovinou října 1975 jednala rada MěstNV o koupališti znovu. Vzala na vědomí zprávu ohledně jednání o úpravách koupaliště.[671] V následující době pak bylo vydlážděno dno nádrže hlavního koupaliště betonovými deskami.[672] V únoru 1977 se oprava dna koupaliště zmiňuje jako akce, jež měla proběhnout během roku 1977. V rozpočtu na to město mělo 600 000 Kčs. Oprava se měla týkat mělčí části nádrže, kde se koupou děti.[673] Dne 15. února 1977 rada MěstNV uložila vedoucímu odboru plánovacího a finančního požádat ONV o přidělení 400 000 Kčs na úpravu koupaliště.[674] Na úpravy koupaliště nakonec získal MěstNV v roce 1977 dotaci 450 000 Kčs.[675] Oprava dna a břehů nádrže odstartovala počátkem roku 1977. Prováděl ji Okresní stavební podnik. 1. etapa měla skončit do 20. června 1977, pak po dobu letní sezóny práce neměly pokračovat.[676] ONV přispěl na tuto akci dodatečnou dotací 200 000 Kčs.[677]
V roce 1977 také začala oprava oplocení a údržba zelených ploch koupaliště a byl zpracován projekt na celkovou úpravu vodní nádrže (s odhadovaným rozpočtem 4 000 000 Kčs, z nichž se během roku 1977 prostavělo 1 200 000 Kčs). Na rok 1978 již byl zajištěn dodavatel, ale chyběly peníze (podána žádost o dotaci na ONV). V únoru 1978 při jednání o rozpočtu MěstNV doporučil odbor finanční a plánovací jednat s ONV o navýšení kapitoly kultura tak, aby se mohla dokončit úprava koupaliště.[678] Počátkem 2. pololetí 1978 pak komunální podnik Těreza (správce koupaliště) skutečně obdržel dotaci 410 000 Kčs na údržbu areálu. Do září 1978 už do koupaliště byly za rok 1978 investovány 2 000 000 Kčs. Práce prováděl Okresní stavební podnik.[679] V říjnu 1978 se počítá s dokončením oprav břehů koupaliště do 30. května 1979.[680] Ještě v únoru 1979 ale peníze na dokončení oprav chyběly. Město očekávalo účelovou dotaci od ONV ve výši 500 000 Kčs.[681] V dubnu 1979 už Okresní stavební podnik dokončoval úpravu dna a odtoku koupaliště. Během 1. pololetí 1979 město zvýšilo rozpočet organizace Těreza o příspěvek na opravy. Z Fondu rozvoje a rezerv na opravy bylo vydáno 80 741 Kčs. V červenci 1979 obdrželo město na opravu koupaliště dotaci 500 000 Kčs.[682]
Oprava dna a břehů nádrže ale nebyla jediná, která se na koupališti v 70. letech plánovala. V říjnu 1974 se ohlašuje, že roku 1976 proběhne na koupališti výstavba nového sociálního zařízení. Akce si měla vyžádat 450 000 Kčs.[683] Dle harmonogramu z roku 1978 ale nové sociální zařízení teprve měl vyrůst. Kromě toho se plánuje i rekonstrukce kabin. Sociální zařízení mělo mít náklady 60 000 Kčs, s plánovanou realizací v letech 1979–1980 (v Akci Z). Rekonstrukce kabin byla urgentní, protože jejich stav je popisován jako takřka havarijní. Odhadované náklady činily 400 000 Kčs, s plánovanou realizací v letech 1980–1982, rovněž v Akci Z. Kromě toho se počítalo s rekonstrukci společných šaten a půjčovny (stávající dřevěná konstrukce byla zchátralá), kde odhadované náklady činily 500 000 Kčs a realizace se předpokládala v letech 1980–1981 (dodavatelsky). Město dále uvažuje o výstavbě hřiště na minigolf (odhadované náklady 150 000 Kčs, plán realizace roku 1980) a o rekonstrukci oplocení koupaliště (odhad nákladů 80 000 Kčs). Perspektivně měl v Rokycanech vyrůst „Areál zdraví“ v Husových sadech, který se propojil s areálem koupaliště, přičemž přístup by byl jen třemi vchody a na noc by se uzamykal. Návštěvníci koupaliště by tak mohli využívat i park a další aktivity.[684] Roku 1982 zase provozovatel areálu (organizace Těreza) zamýšlel vybudovat na koupališti hřiště na minigolf a přechodné ubytování na způsob chatové osady.[685] Šlo ale jen o další velkolepé vize, zatímco ve skutečnosti koupaliště, stejně jako celé město chátralo.
Počátkem dubna 1980 začala výstavba nového plotu mezi areály koupaliště a stadionu. Plot měl být dokončen k 31. květnu 1980.[686] Dle informací z dubna 1981 bylo investováno v předchozích letech do koupaliště téměř 9 000 000 Kčs.[687] Podle údajů z dubna 1982 plánovala organizace Těreza obnovit práce na dokončení rekonstrukce břehů koupaliště a postupně přebudovat převlékací kabiny.[688] V září 1982 se zmiňuje, že Technické služby v 1. polovině roku provedly na koupališti výstavbu nových kabin.[689] Celkem jich tu v roce 1982 vzniklo 20.[690] Dalších 20 mělo být dokončeno v květnu 1983.[691] Během 1. pololetí 1983 skutečně výstavba nových 20 kabinek byla provedena.[692] Celkem přišla rekonstrukce 40 kabin na 220 000 Kčs.[693] V bilanci volebního období 1981–1986 se ale uvádí, že na opravu 40 kabin šlo celkem 180 000 Kčs.[694] Organizace Těreza v 1. pololetí 1987 vystavěla 200 běžných metrů nového oplocení koupaliště.[695] V roce 1988 připravovala TJ Škoda Rokycany a Okresní výbor Československé tělovýchovy výstavbu sociálního zařízení, které by bylo umístěno na hranici koupaliště a fotbalového stadionu a sloužilo by pro oba areály.[696] Zároveň se plánovala výstavba stometrového toboganu na koupališti.[697] O té se mluví již v září 1987. Měl být z plastu, o délce 75–100 metrů.[698] Ještě v září 1988 se píše, že ve spolupráci s TJ Škoda a OV ČSTV se připravuje projekt společného sociálního zařízení stadionu a koupaliště a připraven je projekt toboganu na koupališti (cca 100 metrů dlouhý). Zbudování toboganu se mělo stát součástí příštího volebního programu.[699] Ani jedna ze zamýšlených staveb se ale nerealizovala. Na rok 1984 bylo přiděleno na úpravy na koupališti z Fondu rozvoje a rezerv 220 000 Kčs.[700] Počátkem letních prázdnin 1988 na koupališti byly uvedeny do provozu nové antukové kurty na míčové hry, coby náhrada za hřiště zrušené kvůli výstavbě plaveckého bazénu.[701]
Jednoznačnou ztrátou bylo zničení funkcionalistického objektu restaurace, který doplatil na civilizační úpadek Československa za vlády komunistů. Už roku 1957 se restaurace změnila na pouhý kiosk a postupně chátrala.[702] V roce 1967 ji převzal podnik Restaurace Rokycany.[703] Dle zprávy z dubna 1972 byl jejím majitelem podnik Služby Rokycany. Kapacita objektu činila 60 míst.[704] Téhož roku v budově restaurace proběhla generální oprava rozvodů vody.[705] V roce 1978 město konstatuje, že budova vyžaduje generální opravu, která už prý je projekčně i dodavatelsky zajištěna u Okresního stavebního podniku a plánovala se na rok 1982.[706] Urgentnost opravy se zvýšila po incidentu z dubna 1980, kdy po sněhové kalamitě zůstala budova restaurace na koupališti bez proudu, což vyžadovalo celkovou rekonstrukci přípojky.[707] V dubnu 1982 se uvádí, že správce areálu dál jen připravuje projekt generální opravy restaurace.[708] Dle harmonogramu z roku 1982 měla být během roku 1983 zajištěna projektová dokumentace.[709] Pak ale došlo k náhlému zvratu. V dubnu 1984 se v materiálech MěstNV uvádí, že projekt byl sice zpracován do úrovně projektového úkolu, ale realizace není možná. Průzkumné práce totiž zjistily, že budova restaurace je nedostatečně založena, a už je na ni vyhlášen havarijní stav a vydán příkaz k demolici. Oficiálně přitom v plánu MěstNV stále figurovalo zahájení rekonstrukce střechy objektu restaurace během roku 1984.[710] V srpnu 1984 se místo toho oznamuje na plenárním zasedání MěstNV, že začala demolice restaurace na koupališti.[711] K. Hofman chybně uvádí, že k demolici došlo až roku 1985.[712] Za demolici v 1. pololetí 1984 utratilo město 88 231 Kčs. Provedl ji OSP.[713]
Nenadálé technické závady, vedoucí k demoličnímu výměru, bývají nepříjemným, ale občas pochopitelným scénářem. Jenže skomírající centrálně plánovaná ekonomika nebyla schopna ani postavit kopii této drobné, architektonicky cenné, ikonické stavby. Hodnotnou funkcionalistickou architekturu nahradila profánní bouda, montovaný stánek! V srpnu 1984 město oznamuje, že s výstavbou nové restaurace se začne roku 1986, přičemž půjde o lehkou montovanou stavbu. V sezóně 1986 měl v novém objektu začít provoz.[714] Už v plánu Akce Z pro rok 1985 se ale u této investice počítalo s výdaji 400 000 Kčs.[715] V srpnu 1985 se uvádí, že akce je plánována na 2. pololetí 1985. Šlo o součást městského závazku, podle nějž měla výstavba náhradní restaurace skončit před závěrem roku 1985.[716] Roku 1985 skutečně začala na místě původního funkcionalistického objektu výstavba nového bufetu.[717] Práce začaly v červnu 1985.[718] Za celý rok 1985 tu byla vytvořena hodnota díla 500 000 Kčs (oproti plánu 400 000 Kčs).[719] Z fondu cestovního ruchu získal MěstNV na roky 1985–1986 příspěvek 521 800 Kčs na bufet na koupališti.[720] V plánu Akce Z na rok 1986 se tu počítalo s částkou 140 000 Kčs.[721] Dokončení stavby se očekávalo během roku 1986.[722] Během 1. pololetí 1986 tu byly dosaženy rozpočtové náklady 136 000 Kčs (splněn plán na celý rok). Finanční náklady dosáhly v tomto období výše 45 000 Kčs (i zde splněn celoroční plán).[723] Ve 2. pololetí již výstavba nepokračovala. Za rok 1986 tu bylo odpracováno 2149 brigádnických hodin (z toho 1513 zdarma).[724] Podle původního plánu se měl bufet otevřít roku 1986, což se podařilo dodržet. Do provozu byl uveden v květnu 1986.[725] Podle jiného dobového pramene se bufet otevřel v červnu 1986.[726] Karel Hofman udává nesprávně, že bufet byl zprovozněn až roku 1987.[727] Od 90. let město uvažovalo o znovupostavení restaurace, ovšem bez výsledku.
4.3.6. Další vývoj koupaliště po roce 1989
Nový rozmach koupaliště se dostavil až po roce 1989. Nejprve se ale musel vyřešit největší problém, katastrofální kvalita voda odebírané z Boreckého potoka. Když totiž za první republiky koupaliště vyrostlo, nebyla otázka znečištění povrchových vod tak palčivá. Nevadilo tudíž, že rokycanské koupaliště se napájelo přímo z potoka, s minimálním, spíše mechanickým čištěním, a voda pak odtud přes splav opět odtékala. Z inženýrského hlediska tak koupaliště přese všechnu eleganci nebylo ničím jiným než rybníkem. V 2. polovině 20. století už to ale přestalo vyhovovat. Rozvoj průmyslu v Holoubkově a komunální splašky z Borku proměňovaly rokycanské koupaliště občas v kalnou žumpu. Když se o budoucnosti koupaliště v červnu 1980 bavili členové rady MěstNV, definovali právě toto jako hlavní problém. Dno nádrže již sice v té době bylo z větší části nově vybetonované, ale kvalita vody nevyhovovala. Jednak kvůli občas malému přítoku, jednak kvůli znečištění. Martin Šolek se proto přimlouval za vyčištění Boreckého rybníku, čímž by se zvýšila kvalita vody na dolním toku potoka i v koupališti. Václav Špachman navrhl do plánu na 7. pětiletku zařadit vyčištění Boreckého rybníku ze sdružených finančních prostředků. Předseda MěstNV František Tuček, ale konstatoval, že finančně nejvýhodnější by bylo zřídit na Boreckém potoce čističku vody. Rada MěstNV pak doporučila zabezpečit ochranu charakteru rybníku v Borku a opatřit finanční prostředky na vyřešení zásobování nemocnice vodou z Boreckého rybníku.[728] V dubnu 1982 národní výbor uznává, že na koupališti je problém s kvalitou vody a bude nutno zbudovat samostatnou úpravnu vody. Těreza je prý v kontaktu se Stavoprojektem Plzeň, Kovonou Karviná a Váhostavem Bratislava, kvůli návrhu optimální technologie úpravy a cirkulace vody.[729]
Řešení ale mělo přijít až po více než 10 letech. V září 1990 finanční a plánovací komise MěstNV doporučila zajistit finance na čističku vody na koupališti, protože kvalita vody je kritická.[730] Ještě v srpnu 1992 tu musela okresní hygienička vyhlásit zákaz koupání.[731] V té době už ale do zásadní změny zbývaly jen měsíce. Už na jaře 1991 byla dokončena výstavba sedimentační jímky, kterou nákladem 300 000 Kčs provedla firma Šabata.[732] V květnu 1991 se začala stavět moderní úpravna a čističky vody.[733] Podle jiných pramenů začala až v září 1992.[734] Patrně roku 1991 započaly přípravné práce, vlastní čistička se budovala od následujícího roku. Měla definitivně vyřešit hygienické problémy koupaliště. Voda z potoka měla být odborně upravována. Náklady na čističku se odhadovaly na 3 000 000 Kč. Nakonec dosáhly 3 581 000 Kč.[735]
Stavební práce se vlekly. Město zpočátku uvolnilo jen 1 500 000 Kčs, to stačilo na zahájení výstavby v druhé polovině roku 1992. Stavbu prováděla firma VAKOS.[736] Do plného tempa se práce dostaly až na jaře 1993, kdy se podařilo sehnat peníze na nejnáročnější technologickou součást, recirkulační zařízení. Zařízení mělo mít kapacitu 12 000 kubíků za 48 hodin, takže během 4 dnů dokázalo vyměnit celý obsah nádrže koupaliště. Sestávalo z 6 čerpadel, 3 velkých filtrů a akumulační jímky. Do zkušebního provozu měla být čistička uvedena okolo 10. června 1993. Termín se podařilo splnit.[737] Kvůli tomu zůstávalo koupaliště až do poloviny června 1993 vypuštěné. Vlastní zařízení na úpravu vody získalo i dětské koupaliště (brouzdaliště).[738] V sezóně 1994 už úpravna vody pracovala naplno. Provozovatel koupaliště uvažoval o dalších technologických investicích (okysličovadlo, dmýchadlo pro rychlejší výměnu vody).[739] Když se v roce 2020 začalo s rekonstrukcí parkoviště před plaveckým bazénem, odkryla stavební technika tuto původní technologickou stavbu, kolaudovanou 6. září 1993. Šlo o tříkomorovou betonovou podzemní nádrž, zakrytou panely, přes kterou procházela voda z Boreckého potoka. Zařízení sloužilo jako lapač splavenin, který měl přečistit vodu z potoka. Nesloužilo svému účelu dlouho. Již počátkem 21. století byl systém přívodu vody do koupaliště vyřešen zcela jinak, a to jímáním z Klabavky, nedaleko soutoku s Boreckým potokem, a úpravou v samostatné čističce (viz níže).[740]
Polistopadové období přineslo i další, drobnější investice. Dle plánu z května 1990 zamýšlela organizace Těreza ve 3. čtvrtletí 1990 dokončit výstavbu sociálního zařízení na koupališti.[741] V roce 1992 byly vybudovány nové záchody a umývárny. Nákladem 50 000 Kčs byly opraveny dřevěné kabinky (celkem jich tu bylo 140).[742] Roku 1996 vznikly tři bloky nových kabinek.[743] V červnu 1997 proběhla rekonstrukce brouzdaliště. Dno nádrže bylo vyčištěno, zbroušeno a nově natřeno namodro. Původně měly práce proběhnout už v dubnu 1997, ale kvůli počasí se musely odložit. Oprava měla skončit do 16. června 1997.[744] V prosinci 2000 zastupitelstvo při úpravě obecního rozpočtu přesunulo na výstavbu nových kabin na koupališti 80 000 Kč.[745]
V srpnu 2002 postihla areál přírodní pohroma v podobě stoleté vody. Rozvodněný Borecký potok překonal regulační břehy a zatopil své okolí. Pod vodou se ocitl fotbalový stadion i koupaliště. Zde voda zaplavila i technologicky náročnou a nepostradatelnou úpravnu vody.[746] V květnu 2003 schválilo zastupitelstvo přijetí daru 5000 eur od partnerského města Greiz na obnovu koupaliště.[747] Kvůli poškození vodou se musela odstranit jedna ze dvou původních dřevěných staveb šaten u vstupu do areálu.[748] Podle vedení města mohla být znovu postavena v roce 2004.[749] Už sezóně 2003 se podařilo provoz koupaliště plně obnovit. V květnu 2003 sem byl navezen nový písek, šlo o říční písek od Mělníka. Práce prováděla firma Vladislava Berdycha.[750] Na jaře 2003 také byla zrušena část stávající písečné pláže a nahrazena z 60 % trávníkem.[751] Dle závěrečného účtu investovalo během roku 2004 město 2 521 970 Kč do odkanalizování koupaliště (původně plánováno 2 522 000 Kč). Dalších 1 161 740 Kč šlo na 2. etapu odkanalizování (plán činil 1 170 000 Kč) plus 98 700 Kč za projekt odkanalizování (plán 99 000 Kč) a 11 000 Kč za projektovou dokumentaci na 2. etapu. Kromě toho město během roku 2004 utratilo 199 680 Kč za vstupní systém (plán byl 223 000 Kč), 52 400 Kč za plot mezi koupalištěm a plaveckým bazénem (plán 53 000 Kč) a 60 000 Kč za věž pro plavčíky (dle plánu).[752]
V sobotu 16. dubna 2005 po poledni se kvůli silnému větru rozlomila stará vrba na ostrůvku uprostřed hlavní nádrže koupaliště. Areál přišel o jedno ze svých poznávacích znamení.[753] V listopadu 2005 vysadila na jejím místě firma Červenka z Plzně novou vrbu. Kromě ní firma vysadila v areálu ještě další dva stromy olše srdčité a v aleji před koupalištěm nahradila dva stromy novými lípami srdčitými. [754]
V srpnu 2004 navrhl městu Vojtěch Bešťák, že v části koupaliště zbuduje drobný sportovní areál, kde by formou dlouhodobého pronájmu provozoval hřiště na minigolf, stolní tenis, volejbal, plážový volejbal a altán s občerstvením. Zařízení by vyplnilo travnatou plochu severně od oblouku šatnových kabin, západně od krytého plaveckého bazénu, a bylo by oploceno. Po konzultaci s městskou architektkou Hanou Przygrodskou ale město nabídku odmítlo, protože neodpovídá dlouhodobým snahám o obnovu původní, čisté podoby koupaliště. Město si v roce 2004 zadalo u ateliéru Petra Černého vlastní studii na víceúčelové hřiště a hřiště na volejbal v areálu koupaliště a počítalo s brzkou realizací.[755] Do návrhu městského rozpočtu na rok 2006 byla včleněna jako potenciální investice i částka 3 500 000 Kč na výstavbu tohoto sportovního areálu na koupališti. Kromě toho se navrhovala výstavba toboganu za 5 000 000 Kč, blok nových šaten za 3 200 000 Kč, projekt na obnovu původní restaurace za 750 000 Kč, nový plotu u úpravny za 350 000 Kč a také sanace dna koupaliště s odhadovanými náklady 10 000 000 Kč [756] V říjnu 2004 městská rada upravila rozpočet. Z jiných položek přesunula 1 170 000 Kč na 2. etapu tlakové kanalizace na koupališti a dalších 9000 Kč na zpracování projektu na tuto akci.[757] V roce 2004 se společnost Lidl dohodla se sdružením Děti země a s rokycanskou radnicí, že provede v Rokycanech na vlastní náklady výsadbu 20 stromů jako náhradu za staré stromy, které byly pokáceny v zahradě u Partišovy vily na Plzeňském předměstí, o kterou měl řetězec Lidl zájem. Byť se neprokázalo, že by společnost pokácení způsobila, byla z podobných praktik obviňována v mnoha městech v České republice. Z těchto 20 stromků se mělo dle plánu radnice 12 vysadit v areálu koupaliště. Mělo jít o sloupovité duby.[758]
Koncem května 2006 zaplavila koupaliště opět voda z rozvodněného Boreckého potoka. Škody nebyly tak dramatické jako roku 2002 a koupaliště se už 30. června 2006 otevřelo pro veřejnost.[759] Město i tak řešilo nutnost nečekaných investic do oprav areálu. 28. srpna 2006 jedná rada o příslibu dotace z protipovodňového fondu, kterou by bylo možné použít na opravu části dna koupaliště, s náklady odhadovanými na 19 000 000 Kčs. Podmínkou udělení subvence bylo, aby obec vypsala výběrové řízení a vybrala zhotovitele. Rada proto jmenovala komisi na přípravu výběrového řízení.[760] Dne 26. září 2006 vypsalo město výběrové řízení na rekonstrukci dna. Výsledky tendru vyhlásilo 20. října 2006 a zakázku zadalo firmě Deltafloor z Losiné za 14 986 184 Kč, s termínem dokončení do 30. dubna 2007.[761] V říjnu 2006 se již oznamuje, že žádost o dotaci byla úspěšná. Ministerstvo pro místní rozvoj poskytlo na opravu dna koupaliště 17 000 000 Kč.[762] Podle jiného pramene dotace přidělena už v září 2006.[763] Mělo jít o rekonstrukci dna v prostoru za ostrůvkem, kde je položeno sání k čistírně a kde povodeň narušila panely. Rekonstrukce měla začít ještě roku 2006.[764] Dne 4. prosince 2006 rozhodlo zastupitelstvo v rámci provizorní rozpočtu na rok 2007 o nepřekročitelném limitu na jednotlivé rozpracované akce. V případě opravy dna koupaliště limit činil 13 960 000 Kč z dotace. Na témž zasedání ale zastupitelé odsouhlasili přijetí dotace na tento účel ve výši 15 046 000 Kč.[765] V březnu 2007 se uvádí, že na rekonstrukci koupaliště dostalo město dotaci 15 000 000 Kč.
Vzhledem k mírné zimě probíhaly práce svižným tempem, prakticky nedošlo k žádnému přerušení prací.[766] Původní betonové panely byly odstraněny, proběhla navážka podkladu dna, na které byla položena speciální fólie. V první polovině března skončilo první betonování. Na tuto první vrstvu betonu přišlo dvojité železné armování. V polovině března 2007 začala finální betonáž. Svrchní vrstva betonu měla mít cca 30 cm. Zadní části koupaliště už prošly opravou na podzim 2006, na jaře 2007 se pracovalo na vstupech do bazénu a zbývalo i osazení původních kamenných schodů. Trvá předpoklad předání stavby do konce dubna 2007 s tím, že v květnu 2007 by začalo napouštění. Rekonstrukci ovšem podle představitelů města potřebovala i střední část bazénu. Na její realizaci chybělo městu potřebných 20 000 000 Kč, proto se její provedení odložilo. Přední část prošla opravou již v roce 2003.[767] Dne 10. dubna 2007 rozhodlo zastupitelstvo o použití přebytku hospodaření za rok 2006 ve výši 44 906 000 Kč s tím, že suma se měla mj. použít na dofinancování opravy dna koupaliště.[768] Rozpočet oprav se zvýšil o 1 510 000 Kč. Na témže zasedání zastupitelé odhlasovali i přijetí dotace na rekonstrukci dna koupaliště ve výši 13 960 000 Kč.[769] Zvýšení rozpočtu oprav ve výši 1 510 000 Kč bylo vyvoláno nutností provést některé dodělávky. Vzhledem k tomu, že tuto částku už dotace nepokrývala, muselo ji město uhradit z obecních peněz. Koncem dubna 2007 probíhají poslední úpravy, finální nátěry, výplně dilatačních spár a travnatých i pískových ploch. Od počátku května 2007 mělo začít napouštění.[770] Dne 24. září 2007 odsouhlasilo zastupitelstvo úpravu rozpočtu na rok 2007, kdy přesunulo částky ušetřené při rekonstrukci Štefánikovy a Korejské ulice na Rašínově (1 500 000 Kč), na rekonstrukci rybníku v Borku (2 380 000 Kč) a na dokončení infrastruktury v nových kasárnách (145 410 Kč) na jiné investice, mj. na dokončení oprav dna koupaliště, kam převedeno 70 000 Kč (částka ale určena zároveň i na opravu ulice V Brance v centru města).[771] V květnu 2007 také představitelé města uvádějí, že do konce roku chtějí investovat do výstavby kabin (kapacita tím měla stoupnout ze 100 na 150 kabin) a do víceúčelového hřiště v areálu koupaliště. Na výstavbu hřiště už prý je hotov projekt a náklady se odhadují na 2 500 000 Kč.[772] V prosinci 2007 zastupitelstvo schválilo smlouvu o zřízení věcného břemene se podnikem Povodí Vltavy na umístění stavby „Koupaliště - jímání a přívod vody“ na pozemku č.kat.2982/1 za 11 900 Kč.[773]
28. června 2011 se konala
v místnosti Triana na radnici veřejná schůze k plánu výstavby kopie
prvorepublikové restaurace na koupališti. Model stavby nechali vyrobit o
několik let dříve členové místního Lions clubu.[774]
V následné anketě vypsané městem veřejnost stavbu repliky podpořila. O věci
mělo rozhodnout zastupitelstvo.[775]
Zůstalo ale jen u plánů a dle stavu z roku 2022 restaurace stále nebyla
obnovena. Je chybou polistopadových radničních politiků, že v desítkách
milionů investic do koupaliště nenašli položku na obnovu této původní stavby,
která je svým způsobem symbolem koupaliště.
V sezóně 2013 bylo
koupaliště doplněno o dětský tobogán a instalována tři dřevěná mola. Opravou
prošla další část dna a břehů hlavní nádrže.[776]
V závěru roku 2013 a během roku 2014 pokračovala rekonstrukce dalšího
sektoru dna koupaliště s náklady 2 528 707 Kč bez DPH. Kromě toho proběhla
oprava brouzdaliště, kde opraveno dno, zábradlí a dlažba břehu. Došlo
k instalaci nové skluzavky pro malé děti a v prostředku brouzdaliště „hříbku“
s vodopádem. Po zpřístupnění brouzdaliště se ovšem zjistilo, že pouští
barevný nátěr a dno lepí v dilatačních spárách. Stavební firma musela odstranit
závady, ovšem brouzdaliště bylo vypuštěno a opětovně mohlo být otevřeno až po
zaschnutí oprav. V roce 2014 u vchodu do areálu vyrostla nákladem
400 821 Kč replika dřevěné budovy kabin, kterou zničila povodeň
v roce 2002. Byl v ní zřízen prodej občerstvení.[777]
Rok 2014 přinesl i dobudování
in-line dráhy okolo koupaliště. Už předtím v roce 2013 vyrostla dráha
podél Klabavky a fotbalového stadionu. Součástí byla rekonstrukce vozovky
v nábřežní komunikaci od lávky v Tomáškově ulici až
k fotbalovému stadionu. Referát životního prostředí krajského úřadu s akcí
zpočátku nesouhlasil, ale město projekt obhájilo. Práce provedla firma Eurovia
Silba od května do října 2013 za 2 475 362,23 Kč bez DPH. Stávající komunikace
byla opravena a zčásti vyrostla nová komunikace, určená pro společné využití
chodci, cyklisty a in-line bruslaři. Poblíž stadionu zůstala možnost vjezdu pro
automobily pro dopravní obsluhu restaurace na stadionu. Zároveň vyrostlo veřejné
osvětlení a mobiliář (lavičky a venkovní posilovací stroje). Stavební práce
skončily v září, slavnostní otevření stezky se konalo 22. října 2013.[778]
V roce 2014 přibyl úsek in-line dráhy pod Strání, okolo koupaliště, takže
obkružuje celý sportovní areál. Trasa je vedena paralelně s cestou pro
pěší, kvůli čemuž se posunul obvodový plot koupaliště. Asfaltová in-line dráha
byla doplněna o osvětlení, herní prvky a lavičky. Náklady činily téměř
4 000 000 Kč. Pro veřejnost se otevřela koncem srpna 2014.[779]
Roku 2016 začala 1. etapa větší investiční akce pod jménem „Zatraktivnění plaveckého areálu“. Na místě pískoviště vzniklo vodní hřiště pro děti. Odstraněna byla starší skluzavka a přesunul se sem tobogan ze sousedního plaveckého bazénu, který byl 28. dubna 2016 demontován. Součástí nového dětského areálu byla soustava koryt s tekoucí vodou, Archimédův šroub a dvě pumpy. Dál tu byly umístěny tři bagry na písek pro děti. Celý areál koupaliště byl vybaven ozvučením. Náklady dosáhly 2 656 000 Kč bez DPH. Termín dokončení byl stanoven na 20. květen. Slavnostní otevření se konalo 29. května 2016.[780]
Roku 2016 bylo také vydáno povolení na venkovní posilovnu pod Husovými sady.[781] Koncem dubna 2016 začalo za budovou sauny u plaveckého bazénu její budování. V červnu 2016 tu byly instalovány cvičební stroje a veřejné osvětlení. Kolaudace proběhla 1. července 2016 a 4. července se areál otevřel pro veřejnost. Několik týdnů se ještě čekalo na doplnění o stojany na kola, lavičky a odpadkový koš.[782] Městská rada v květnu 2017 přidělila firmě Ryta, s. r. o. z Rokycan zakázku na rekonstrukci sprch a toalet na pozemku č.kat.3978 a č.kat.3979, za 2 350 550 Kč bez DPH.[783] Objekt sociálního zařízení měl v rámci oprav dostat novou fasádu.[784] V září 2017 pak radní odsouhlasili i zakázku pro firmu Lacus Technology, s. r. o. z Říčan na rekonstrukci technologie filtrace na koupališti, za 1 575 403,08 Kč bez DPH.[785]
Obecní rozpočet na rok 2019 zahrnoval položku na víceúčelové
hřiště na koupališti. Na konci roku je ale akce řazena mezi ty, které nebyly
realizovány či dokončeny.[786]
Odhadované výdaje na tuto akci činily 3 870 000 Kč, ve skutečnosti
bylo utraceno jen 41 000 Kč, protože akce se odsunula na rok 2020.[787]
V říjnu 2019 rada přidělila zakázku na hřiště na beachvolejbal a
víceúčelové hřiště v areálu koupaliště firmě Vysspa Sports Technology s. r.
o. za 3 119 932 Kč bez DPH.[788]
V rozpočtu na rok 2020 bylo na víceúčelové hřiště na koupališti vyčleněno
4 400 000 Kč.[789] V dubnu 2020 souhlasila rada s vyčíslením
víceprací a méněprací u výstavby plochy na beachvolejbal a víceúčelového hřiště
na koupališti ve výši 942 401,55 Kč bez DPH.[790] Z obecního rozpočtu za rok 2020 na tuto
investici šlo 5 005 000 Kč.[791]
Víceúčelové hřiště se pro veřejnost otevřelo 1. června
2020.[792] Po ukončení letní sezóny 2020 mělo být dál přístupné, díky
brance z vnější cesty okolo areálu koupaliště. Klíče od sportoviště měly
být k vyzvednutí ve vrátnici plaveckého bazénu a pronájem stanoven na 100
Kč na hodinu.[793]
V roce 2025 se město poprvé zapojilo do
participativního rozpočtu, kdy občané mohli hlasováním vybírat jimi
upřednostňovanou menší investici. Na prvním místě se umístilo zřízení
zastíněného krytu na dětském koupališti. Starosta v červenci 2025 říká, že
již se pracuje na projektu k této stavební akci.[794]
4.4. Plavecký bazén čp.1160/II
4.4.1. Příprava výstavby plaveckého bazénu
Důvodem znatelného chátrání koupaliště v závěru normalizační éry bylo i to, že město plně zaměstnávala obří investice, která probíhala v jeho sousedství. Na konci 80. let 20. století začala na severovýchodním okraji areálu koupaliště, poblíž Osecké ulice, výstavba krytého plaveckého bazénu, dokončeného po značných průtazích roku 2002.
→ODKAZ:
Plavecký bazén krátce po svém dokončení.
Pohled od jihovýchodu, z Osecké ulice. Foto D. Borek, říjen 2003.
Myšlenka na zbudování tohoto zařízení v Rokycanech je velmi stará. Už v 50. letech 20. století se národní výbor zabýval plánem postavit nový komplex městských lázní, které by nahradily ty dosluhující v Pražské ulici (viz). Chystaná výstavba lázní byla v roce 1959 odložena, protože KNV vyhodnotil jako vyšší prioritu investici do nových lázní v Klatovech.[795] V prosinci 1959 MNV opakuje záměr zařadit nové lázně do plánu na 3. pětiletku, ale uznává, že to ještě bude nutné dojednat.[796] Nové lázně nakonec v Rokycanech nikdy nevznikly. Jak plynul čas, došlo k proměnám životního stylu i standardu. Zařízení typu lázní už v době všeobecné vybavenosti domácností koupelnami nebylo nosné. Začalo se proto, po vzoru jiných měst, mluvit o zbudování plaveckého bazénu, který by nabízel zastřešenou vodní plochu, spíše než skromné koupelové nádrže. V únoru 1962 konstatuje národní výbor, že v 3. pětiletce na nové lázně nebudou peníze, počítá se prý ale s výstavbou plaveckého bazénu.[797] Vzhledem k ekonomické situaci tehdejšího Československa, kde se na několik let zhroutilo centrální plánování a kde následovalo razantní zpomalení ekonomického růstu, ale tyto úvahy vzaly za své.
Koncem 60. let se plánovalo, že by plavecký bazén vyrostl na Jižním předměstí. Při revizi územního plánu v roce 1968 ovšem MěstNV doporučil situovat komplex plaveckého bazénu, společně s novými parními lázněmi a vodoléčbou, do prostoru tzv. Ostrůvku, tedy místa u soutoku Boreckého a Padrťského potoka, kde později vyrostl volejbalový sportovní areál (viz). Stavba měla vyrůst z prostředků města, vyšších úrovní národních výborů a místních organizací ČSTV, Komunálních služeb, OÚNZ, Svazarmu atd.[798] Rozhodnutí o přemístění zamýšleného bazénu bylo pravděpodobně utilitárně motivováno lepší dodávkou vody pro bazén v této, nízko ležící lokalitě (na rozdíl od Jižního předměstí, které se nalézá na jisté vyvýšenině oproti centrálnímu městu).
V červenci 1971 deklaruje MěstNV, že bude sledovat možnost zahájit výstavbu plaveckého bazénu.[799] Dle informace z dubna 1972 se otázka výstavby bazénu projednává.[800] V červnu 1972 oznámil pan Mašek poslancům MěstNV, že rada národního výboru navrhla změnu územního plánu, konkrétně změnu v umístění plaveckého bazénu. Plénum to odsouhlasilo.[801] Předprojektová studie na plavecký bazén v Rokycanech byla zpracována roku 1973.[802] Stála 37 000 Kčs.[803] Opět se ale počítalo, že bude stát poblíž sídliště Jižní předměstí. Tak rozhodl MěstNV roku 1970.[804] Dle informací z prosince 1974 probíhá příprava výstavby dle plánu. Zpracována je studie a projektový úkol, odbor výstavby MěstNV zadal u Stavoprojektu projekt, který měl být dodán v roce 1975 s tím, že kompletní projektová dokumentace by byla dodána pak.[805] Celé roky se ale nic nedělo. V červnu 1976 se nad tím pozastavuje autor jednoho referátu předneseného na plénu MěstNV. Podle něj se v poslední době jakoby přestalo mluvit o plaveckém bazénu.[806]
Volební program Národní fronty v roce 1981 předpokládá, že výstavba bazénu začne, jen pokud se opatří dodatečné finance.[807] Bazén měl být náhradou za dosluhující městské lázně čp.39/II (viz kapitola „Pražské předměstí – zástavba před bývalou Pražskou branou“). V té době již byl uvažovaný plavecký areál definitivně situován do prostoru pod Husovými sady u koupaliště.[808] Urbanisticky šlo o logické umístění, byť se občas objevovaly i kritické názory (ing. arch. Vladislav Štrunc).[809] Dne 2. listopadu 1982 rada MěstNV vzala na vědomí zprávu o průběhu jednání ve věci výstavby plaveckého bazénu v Akci Z. Provádí se prý projektová dokumentace. Výstavba měla probíhat etapovitě.[810] V 1. pololetí 1983 město zaplatilo 19 000 Kčs za zaměření budoucího bazénu.[811] Kromě toho v roce 1983 město investovalo do architektonické studie a projektového úkolu.[812] Rovněž v 1. pololetí 1984 MěstNV investoval do přípravných prací a projektové dokumentaci na plavecký bazén.[813]
4.4.2. Průběh výstavby plaveckého bazénu
Roku 1985 bylo vydáno stavební povolení.[814] V srpnu 1985 se uvádí, že zahájení prací je zamýšleno na 2. pololetí 1985 (za 300 000 Kčs). Akce byla dokonce součástí městského závazku, podle kterého se mělo v roce 1985 zajistit zpracování projektové dokumentace na 1. stavbu plaveckého stadionu a ještě roku 1985 zahájit jeho budování.[815] Během 1. pololetí 1985 se investovalo stále jen do projektové dokumentace.[816] Výstavba bazénu údajně začala v říjnu 1985.[817] V prosinci 1985 se uvádí, že už probíhá.[818] Ve skutečnosti v roce 1985 probíhaly pouze přípravné práce a budování staveništního zařízení, tedy infrastruktury a objektů pro stavební dělníky.[819] Za celý rok 1985 na plaveckém bazénu byla vytvořena hodnota díla 300 000 Kčs (ve shodě s plánem).[820] Náklady dosáhly 111 000 Kčs (původně plánováno prostavět 240 000 Kčs).[821]
Výstavba bazénu odstartovala naplno až v následující pětiletce, roku 1986.[822] Šlo o technologicky složitou stavbu a největší investici v tomto volebním období Národní fronty.[823] Skládala se ze tří etap. 1. etapou byla vlastní nádrž bazénu, 2. etapa zahrnovala zastřešení a šatny a 3. etapa úpravny a rozvod vody, topení a inženýrské sítě. Projekt dodal plzeňský Stavoprojekt, který vypracoval jakési obecné, modelové studie podobných objektů.[824] Na návrhu se podílel dále Sportprojekt Praha.[825] Stavba probíhala v Akci Z, tedy s využitím brigádnické práce. V plánu Akce Z na rok 1986 u výstavby bazénu figurovala částka 2 000 000 Kčs.[826] Na rok 1986 bylo z Fondu rozvoje a rezerv na stavbu bazénu přiděleno 129 000 Kčs.[827] Investice byla rovněž zařazena jako součást plánu Akcí Z na 8. pětiletku (1986–1990). 1. etapa plaveckého bazénu měla mít celkovou hodnotu 6 000 000 Kčs, z nichž už 300 000 Kčs realizováno do roku 1985. Na 8. pětiletku připadalo 5 700 000 Kčs. U 2. etapy výstavby se předpokládala hodnota díla 6 000 000 Kčs (z toho v 8. pětiletce 4 000 000 Kčs, zbytek po roce 1990). Kromě toho tu ještě byla samostatná investice na výstavbě inženýrských sítí pro bazén v hodnotě 4 000 000 Kčs (3 000 000 Kčs v 8. pětiletce, 1 000 000 Kčs v dalším období).[828]
Na zářijovém plénu MěstNV v roce 1986 se ptá pan Pešta, proč byla na výstavbě bazénu proinvestována tak malá částka.[829] Během 1. pololetí 1986 tu činily náklady pouhých 106 000 Kčs (plán na celý rok přitom zněl na 2 000 000 Kčs). Finanční náklady dosáhly v tomto období výše 85 000 Kčs (oproti celoročnímu plánu 1 700 000 Kčs).[830] Za rok 1986 byla bilance stavby následující: rozpočtové náklady 900 000 Kčs (ve shodě s novým plánem), finanční náklady 288 900 Kčs (plán 250 000 Kčs). Odpracováno 8190 brigádnických hodin (z toho 2490 zdarma). Malý objem prací vznikl prý kvůli projektové nepřipravenosti. Termín předání kompletní projektové dokumentace se posunul na duben 1987. Rozpočtové náklady se kvůli tomu snížily z 2 000 000 Kčs na 300 000 Kčs. Do konce roku 1986 byly provedeny základové patky a zhutněné štěrkové lože pod bazénovou vanu.[831] Na konci října 1986 podepsal MěstNV dohodu s Českou státní pojišťovnou, která městu půjčila 7 000 000 Kčs na stavbu bazénu.[832] Celkové náklady se odhadovaly na 15 000 000 Kčs.[833]
V 1. pololetí 1987 bylo na plaveckém bazénu prostavěno 384 000 Kčs (plán za celý rok byl 800 000 Kčs). Akce prý probíhá v souladu s plánem, financována je z Fondu rozvoje a rezerv a z příspěvku od Státní pojišťovny.[834] Pak se tempo výstavby prudce zrychlilo. Během celého roku 1987 tu bylo dosaženo rozpočtových nákladů 2 555 000 Kčs (plán zněl 1 800 000) a finanční náklady 2 044 000 Kčs (plánováno 1 500 000 Kčs). Odpracováno 20 408 brigádnických hodin (z nich 8087 bez nároku na honorář).[835] Na počátku roku 1987 už stojí hrubý skelet.[836] Během roku 1987 Pozemní stavby provedly montáž skeletu hrubé stavby technicko-sociálního bloku a Vodní stavby Plzeň část akumulační jímky. Dokončeny byly podkladní betony pro bazénovou vanu, prováděly se zásypy základových patek a ležatá kanalizace.[837] Za rok 1987 tu došlo k vysokému překročení plánu. Některé práce dokonce v zájmu urychlení byly provedeny v předstihu dodavatelsky (tedy nikoliv jako součást Akce Z). Během roku 1987 se podařilo provést montáž skeletu šatnové části, vnitřní kanalizaci a základovou desku.[838]
V plánu Akce Z na rok 1988 se zde počítalo s částkou 2 000 000 Kčs.[839] Během 1. poloviny 1988 se ve fondu sdružených prostředků podařilo shromáždit další 2 000 000 Kčs, z toho 750 000 Kčs bylo rovnou investováno.[840] V 1. pololetí 1988 práce probíhaly v souladu s harmonogramem.[841] V druhé polovině roku 1988 se očekávalo započetí prací na vyzdívání příček v 1. patře budovy (šatny, pára, sprchy).[842] V červnu 1988 už probíhá betonáž bazénové vany (prováděly Vodní stavby Plzeň).[843] V září 1988 se uvádí, že se provádí betonáž nádrže, hotovy jsou topné kanály a vyzdívky příček v patře. Začala přístavba bufetové části.[844] V září 1988 byla dokončena 1. etapa výstavby bazénu. Z celkových nákladů naplánovaných na 5 994 000 Kčs bylo v roce 1987 utraceno 3 155 000 Kčs a roku 1988 2 839 000 Kčs (dle plánu). Finanční náklady se na rok 1988 plánovaly ve výši 2 363 000 Kčs a i zde se podařilo plán splnit.[845] Podle jiného dobového pramene činily finanční náklady za rok 1988 přesně 2 362 033,40 Kčs.[846] V roce 1988 bylo na bazénu odpracováno 37 674 brigádnických hodin (z toho 12 368 zdarma). Kromě toho probíhala jako samostatná investice i kanalizace pro plavecký bazén (zahájena v září 1988, plánované dokončení v listopadu 1989). Rozpočtové náklady se celkem plánovaly na 606 000 Kčs, z toho v roce 1988 mělo být prostavěno 197 000 Kčs (ve skutečnosti to bylo 232 000 Kčs). Finanční náklady na rok 1988 měly dle plánu činit 158 000 Kčs (nakonec dosáhly 186 000 Kčs). Na stavbě se v roce 1988 odpracovalo 1898 brigádnických hodin (všechny zdarma).[847] Podle jiného dobového pramene dosáhly finanční náklady za rok 1988 u této akce 198 498,53 Kčs.[848] Během roku 1988 se městu podařilo získat do fondu sdružených prostředků 2 380 000 Kčs na plavecký bazén a dalších 10 000 Kčs na střechu bazénu. Z toho 2 362 000 Kčs bylo rovnou během roku 1988 investováno.[849]
První etapa výstavby bazénu započala v roce 1985 s termínem dokončení listopad 1988, což se tedy podařilo splnit. Celkem tu byla vytvořena hodnota díla 5 994 000 Kčs, finanční náklady dosáhly 4 915 000 Kčs a odpracováno 66 000 brigádnických hodin. Zároveň začala 2. etapa, s termínem dokončení říjen 1992, kdy měl být zároveň bazén uveden do provozu. Plánovaná hodnota díla v 2. etapě činila 6 225 000 Kčs.[850] Na rok 1989 se plánovalo v Akci Z na výstavbě kanalizace pro bazén dosáhnout finančních nákladů 90 000 Kčs (z Fondu rozvoje a rezerv). Na samotné stavbě plaveckého bazénu se předpokládaly finanční náklady 480 000 Kčs (ze sdružených finančních prostředků).[851] V dubnu 1989 se podařilo do fondu sdružených finančních prostředků získat další peníze. JZD Osek a JZD Kladruby přispěly po 5000 Kčs, Škoda Plzeň 210 000 Kčs a Hamiro 10 000 Kčs.[852] Za celý rok 1989 bylo tímto kofinancováním na výstavbu bazénu zajištěno 2 890 000 Kčs, z toho se rovnou použilo 2 848 000 Kčs.[853] Na jaře 1989 se dokončuje montáž ocelové konstrukce střechy bazénu.[854] Dle popisu prací z dubna 1989 už byl smontován skelet šatnové části, vyzděno obvodové zdivo šaten, smontována ocelová konstrukce střechy nad vlastním bazénem a z 90 % vybetonována vana (prováděly Vodní stavby Plzeň). V šatnové části se pracovalo na rozvodech silnoproudu a vyzdívání příček. OSP budoval střechu nad šatnovou částí a rozvody zdravotní instalace. Dokončoval i dešťovou kanalizaci (hodnota díla 1 000 000 Kčs). Práce prý díky příznivému počasí postupovaly dle harmonogramu.[855] Během roku 1989 byla dokončena střecha a prováděly se vnitřní omítky.[856] V 1. pololetí 1989 byla dokončena betonáž vany, dle zpráv ze září 1989 se provádí dokončení zdiva a elektroinstalace. Během 1. pololetí 1989 dosáhly finanční náklady na bazénu 850 000 Kčs (plán na celý rok zněl na 1 720 000 Kčs). Dalších 1 435 000 Kčs bylo proinvestováno na paralelní výstavbě dešťové kanalizace plaveckého bazénu, čímž došlo k výraznému překročení celoročního plánu (596 000 Kčs). V září 1989 se uvádí, že investice již je dokončena a probíhá předávací řízení.[857] Dešťová kanalizace skutečně byla během roku 1989 dohotovena.[858]
Celkem za rok 1989 vznikla na stavbě bazénu hodnota díla 3 040 000 Kčs, přičemž původní plán pro celý rok činil jen na 898 000 Kčs. Došlo tedy k výraznému urychlení. Pro srovnání, celková hodnota díla po dokončení plánovaném na březen 1992 (myšlena 2. etapa výstavby) měla dosáhnout 6 225 000 Kčs. Za jediný rok se tak podařilo provést téměř polovinu objemu díla. Finanční náklady za rok 1989 tu činily 2 896 000 Kčs (plán 408 000 Kčs) a odpracováno bylo 18 061 brigádnických hodin. Kromě toho byla vytvořena za rok 1989 hodnota díla 766 000 Kčs (ve shodě s plánem) i na dešťové kanalizaci pro bazén (celková hodnota díla, nyní již dokončeného měla dosáhnout 998 000 Kčs), finanční náklady dosáhly 596 000 Kčs (podle plánu) a brigádníci tu odpracovali 6950 hodin.[859] Podle jiného pramene činily náklady na plavecký bazén za rok 1989 2 848 000 Kčs (ve shodě s plánem) a na dešťovou kanalizaci 782 000 Kčs (oproti plánovaným 596 000 Kčs).[860]
V dubnu 1989 se zmiňuje, že Stavoprojekt Plzeň zpracovává projektovou dokumentaci pro 3. a 4. etapu plaveckého bazénu, které zahrnovaly nutné doplňkové investice (vodovod, plynovod, kotelna, přípojka elektro, parkoviště, komunikace a sadové úpravy). Celková hodnota díla na stadionu měla po sečtení všech etap dosáhnout cca 20 000 000 Kčs.[861] V roce 1986 se s otevřením bazénu počítalo v roce 1990.[862] V roce 1989 už se termín posunul, a to na listopad 1992.[863]
4.4.3. Zastavení výstavby plaveckého bazénu po roce 1991
V podmínkách skomírajícího pozdně normalizačního režimu bylo vlastně úspěchem, že se podařilo stavbu krytého plaveckého bazénu zahájit a zejména v letech 1988–1989 ve vysokém tempu rozestavět. Pak ale došlo k politickým a ekonomickým změnám, které nemohly nemít vliv na tuto investici.
V prvním roce po pádu režimu práce na bazénu pokračovaly jistou setrvačností dle původních propozic. Na stavbě pomáhala v duchu původní brigádnické Akce Z 15 členná skupina důchodců.[864] To, že pro obec je dokončení bazénu stále prioritou, potvrdil i nový předseda MěstNV (starosta) Václav Beneda.[865] V únoru 1990 se ale uvádí, že MěstNV požaduje po ONV, aby zajistil peníze na výstavbu. Na rok 1990 tu byla potřeba 3 690 000 Kčs a město nemělo na tuto investici vlastní zdroje.[866] Za 1. pololetí 1990 se městu podařilo v rámci sdružených finančních prostředků získat od místních firem a organizací na plavecký bazén zanedbatelných 30 000 Kčs, z nichž na stavbu ihned použilo 20 000 Kčs. Z obecního Fondu rozvoje a rezerv pak byl rozpočet na bazén posílen v 1. pololetí 1990 o 1 000 000 Kčs.[867] Během 1. pololetí tu díky této finanční injekci bylo prostavěno 1 197 000 Kčs (plán 1 200 000 Kčs). Provedena byla vnitřní elektroinstalace, rozvody vzduchotechniky, vodní hospodářství, omítky a podlahy. V červenci 1990 se počítalo s dalším navýšením rozpočtu na 2 000 000 Kčs, které měly být vyčerpány do konce roku 1990.[868] V listopadu 1990 probíhá montáž prosklené fasády a kompletace elektrických rozvodů.[869]
Na rok 1991 se plánovalo zahájení prací na 3., respektive 3. a 4. etapě stavby (kotelna, inženýrské sítě).[870] Na konci března 1991 nastoupili do objektu obkladači. V té době rovněž začaly práce na instalaci vodovodních sítí a plynové kotelny. Do konce dubna 1991 měla proběhnout montáž vzduchotechniky od firmy Janka Radotín. V květnu 1991 se předpokládalo dokončení ústředního topení a úpravny vody. V červnu 1991 měl být objekt napojen na rozvod užitkové vody. Skončit měla montáž zdravotní techniky a sprch.[871] Termín otevření zůstával prakticky nezměněn (říjen 1992).[872]
Pak se ale začalo vše zpomalovat, liberalizace cen a průvodní inflace zcela změnily původní rozpočet. Jestliže v roce 1990 se zbývající náklady odhadovaly na 10 000 000 Kčs,[873] o rok později (navzdory tomu, že v objektu se celý rok prostavěly další statisíce korun) vzrostly na 15 – 20 000 000 Kčs.[874] Na jaře 1991 přitom mělo město už jen 600 000 Kčs, které získalo z Fondu cestovního ruchu.[875] Podstatné bylo i to, že dle zákona č.172/91 Sb. (Zákon ČNR o převodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí) přešel rozestavěný objekt do majetku města, čímž ale přísun státních peněz ustal a pokračování v této nákladné investici plně dolehlo na obecní rozpočet. Roku 1991 proto byla výstavba bazénu přerušena.[876] Už v únoru 1992 starosta Václav Beneda oznámil na mítinku s občany, že práce jsou zastaveny a že možná dojde k odprodeji celé stavby.[877] V letech 1992–1993 staveniště ještě krátce ožilo. Město se totiž rozhodlo aspoň provést instalaci kotelny, protože byly obavy, že technologie by se mohla dlouhým uskladněním znehodnotit. Zakázku provedla firma Šabata.[878] Kotelna byla dokončena v roce 1992,[879] podle jiného pramene se tak stalo až roku 1993.[880] Město sem v polistopadovém období celkem investovalo 4 200 000 Kč.[881] Pak zcela došly peníze i motivace.
Na svém zasedání 7. ledna 1993 zastupitelstvo formálně rozhodlo stavbu bazénu zastavit.[882] Držet se původního projektu, který nesl rysy přežilého socialistického stavitelství, bylo nemožné a kvalita dosud provedených částí budovy byla pochybná.[883] Zastupitelé zároveň souhlasili nabídnout rozestavěný objekt soukromým zájemcům, aspoň za minimální cenu, která by pokryla dosud vynaložené prostředky.[884] Takový soukromý investor se ale nenašel, plavecké bazény nebývají ziskovým podnikáním. V roce 1994 projevil o torzo bazénu zájem stát, respektive ministerstvo školství. 31. května 1994 se městská rada vyslovila souhlasně k návrhu školského úřadu, že by stát bazén dostavěl ve vlastní režii, ovšem s podmínkou, že město pak bude na jeho provoz pravidelně přispívat.[885] Myšlenku na převod bazénu na resort školství navrhl ředitel školského úřadu Vlastimil Aubrecht. V ideálním případě se pak počítalo s dokončením stavby v roce 1996. Odhadovalo se, že na dostavbu je potřeba 15–20 milionů Kč.[886] Záměr podporovala nová koalice na radnici (starosta O. Kožíšek), která nastoupila po komunálních volbách roku 1994. Dne 22. února 1995 dokonce zastupitelstvo rozhodlo zastavit další rekonstrukci objektu Střelnice v ulici Míru a ušetřené peníze (4 500 000 Kč) použít na dostavbu bazénu.[887] Ani tento záměr se ovšem neuskutečnil. V únoru 1995 informoval ředitel Aubrecht zastupitele, že ministerstvo peníze neposkytne, patrně proto, že už velkou sumu nalilo do probíhajícího dokončování stavby nového gymnázia (viz) v ulici Mládežníků.[888]
Radniční koalice vedená sociálními demokraty se ale svého cíle nevzdávala. V září 1995 zastupitelstvo na mimořádném zasedání rozhodlo použít 4 000 000 Kč z rozpočtového přebytku za rok 1995 na dostavbu bazénu.[889] V témž měsíci byla zpracována objemová studie, kterou město předložilo Asociaci bazénů a koupališť (autorem objemové studie byl architekt Ščastný[890]). Ještě na podzim 1995 vypracoval odbor rozvoje města harmonogram dostavby bazénu s tím, že do února 1996 měly být hotovy posudky a předprojektová studie, do poloviny roku 1996 technická dokumentace a v srpnu 1996 se předpokládalo uzavření smlouvy se stavební firmou.[891] V březnu 1996 odsouhlasila objemovou studii městská rada. Oproti původnímu projektu se předpokládala zásadní revize inženýrských sítí i použitých technologií a přidání dalšího bazénu (pro děti). Na základě této studie došlo ke zpracování dalších analýz: hluková studie a hydrologický průzkum (uvažováno o napojení bazénu na vlastní zdroj vody). Na jaře 1996 také bylo zadáno zpracování detailní projektové dokumentace. Měla vyjít na 1 507 000 Kč. Její první část byla předložena městu v červnu 1996.[892] Náklady na dostavbu areálu se tehdy odhadovaly na 33 000 000 Kč.[893]
Pak ale tah na branku opadl. Během roku 1996 se při detailnějších inspekcích rozestavěného bazénu zjistil katastrofální technický stav a náklady na dostavbu prudce poskočily. Toho roku si město nechalo na stavbu bazénu zpracovat odborný posudek. Jen za tuto studii radnice zaplatila 1 141 000 Kč.[894] V říjnu 1996 byla provedena zátopová zkouška hlavní bazénové vany, která odhalila značné průsaky.[895] Jen sanace bazénové vany by stála 800 000 Kč.[896] Kromě toho se zjistilo, že dvě třetiny všech rozvodů ústředního topení měly špatnou spádovitost (nutno je kompletně vyměnit), ve špatném stavu se nacházela i elektroinstalace (částečně rozkradená, částečně provedena nekvalitně podle zastaralých norem).[897] Další prohřešky zahrnovaly křivé stěny a zárubně dveří nebo chybně použité duté cihly na vnějším plášti. Nezbytná byla i výměna kanalizačních rozvodů, což se odhadovalo na 2 000 000 Kč.[898] Finanční odbor MÚ pak zpracoval analýzu, jejíž výsledek byl šokující. Na dokončení bazénu bylo potřeba 50 000 000 Kč.[899] Konkrétně bylo spočítáno, že v roce 1997 by práce na bazénu vyšly na 27 872 000 plus rezerva 4 181 000 Kč, v roce 1998 by město muselo utratit 15 151 000 Kč + rezerva 2 273 000 Kč. Celkem by tak dokončení areálu vyšlo na 43 024 000 + 15% rezerva, tedy 49 477 000 Kč. Na celý rok 1997 přitom odbor rozvoje města disponoval pro všechny investice v Rokycanech (například rekonstrukce domu čp.90/I ve Spilce, rekonstrukce domu u hřbitova, úprava Knihovy ulice, výstavba bytových domů na bývalém Děkanském rybníčku ve čtvrti Pod Kostelem) jen částkou cca 59 000 000 Kč. Případné pokračování v budování bazénu by tak zásadně postihlo celkovou investiční politiku města. Obec by to byla nucena řešit bankovním úvěrem se všemi dopady, jako zástavou obecního majetku.[900]
Finanční odbor a odbor rozvoje města proto v září 1996 doporučily zastupitelům snahy o dostavbu zařízení přehodnotit.[901] To se u komunálních politiků nejprve nesetkalo s příznivým ohlasem. Dostavba bazénu byla prioritou několika politických uskupení a přiznat nyní nereálnost tohoto plánu si málokdo troufal. Zastupitelé si tak spíše své emoce vylili na firmu Šabata, která počátkem 90. let prováděla stavbu bazénu a která podle nich odvedla špatnou práci.[902] Dne 19. listopadu 1996 projednávalo osud bazénu opět zastupitelstvo, ale tentokrát už původní odhodlání měklo. V prosinci 1996 nechalo vedení města otisknout v Rokycanském deníku článek, kde na základě obsáhlé finanční analýzy odhalilo občanům, že dostavba bazénu je nereálná.[903] Nezbylo než kapitulovat před ekonomickou pravdou. Město sice už do bazénu od počátku investovalo 34 000 000 Kč,[904] ale roku 1997 zastupitelé rozhodli, že akci definitivně zastaví.[905] Finální rozhodnutí padlo na jednání zastupitelstva 28. ledna 1997. V této době byl bazén rozestavěn, hotovy byly vnější zdi, střecha, ve fasádě nainstalována okna.[906] A v této fázi objekt zůstal. Torzo bazénu, pomalu chátrající a zarůstající travou se stalo pro město neřešitelným problémem.
4.4.4. Dostavba plaveckého bazénu
Stavba se ale znovu rozeběhla už okolo roku 2000 a do roku 2002 je podařilo objekt dokončit. Ještě v roce 2000 se přitom zastupitelstvo zabývalo variantou přebudovat torzo bazénu na Dům dětí a mládeže. Zastupitelé už projednávali studii takové přestavby od firmy Pegisan z Plzně a od ing. arch. V. Štrunce.[907] Na svém zasedání 7. března 2000 zastupitelé vyslechli názor ředitele školského úřadu na možnou adaptaci. Město pak odsouhlasilo zpracování podrobnější studie dostavby plaveckého bazénu, který by byl o něco zredukován, přičemž by se objekt zároveň využil jako Dům dětí a mládeže. Měl tu vzniknout 25 metrů dlouhý bazén. Studie měla být hotova ještě v roce 2000. Zastupitelstvo pověřilo starostu, odbor rozvoje města a finanční odbor, aby zahájili jednání se školským úřadem o opatření financí. Finanční odbor dostal za úkol najít v rozpočtu města pro rok 2000 prostředky na projektové práce.[908] V květnu 2000 zastupitelé souhlasili se sdružením finančních prostředků ve výši 25 000 000 Kč se školským úřadem Rokycany na výstavbu Domu dětí a mládeže a plaveckého bazénu, přičemž podle studie měly náklady činit celkem 50 000 000 Kč.[909] V srpnu 2000 pak zastupitelé souhlasili se zadáním zpracování projektu. Vítěz výběrového řízení ale měl smlouvu o zhotovení díla podepsat až poté, co si město zajistí potřebné peníze.[910] V říjnu 2000 se oznamuje, že stále probíhají jednání o financování akce na ministerstvu školství. Zpracování projektu již bylo prý zadáno.[911]
Nakonec ale došlo k dalšímu obratu a byla zvolena varianta bez Domu dětí a mládeže, tedy čistě jen dostavba plaveckého bazénu, ovšem s revidovaným projektem oproti původní dokumentaci z 80. let. Práce prováděla firma Konstruktiva Konsit, a. s. z Prahy.[912] Dne 31. ledna 2000 se měla pro členy zastupitelstva uskutečnit obhlídka staveniště.[913] V únoru 2002 odsouhlasili zastupitelé některé vícepráce na této akci v celkové výši 985 981 Kč a méněpráce za 7088 Kč. Odmítli zároveň schválit vícepráce ve výši 34 880 Kč.[914] Další vícepráce v hodnotě 462 341 Kč odsouhlasili zastupitelé v květnu 2002. Zamítli další požadované vícepráce za 1 501 115 Kč. Zastupitelstvo zároveň přesunulo do rozpočtu 150 000 Kč na terénní úpravy okolí bazénu před jeho dokončením.[915] Dne 18. července 2002 vypršel termín dokončení stavby a do objektu zavítala Šárka Kozlerová za investora (město) a ing. Šesták za technický dozor. Stavební firma ale nebyla schopná termín splnit. Proto následovala podle smlouvy pokuta 800 000 Kč.[916] Šlo ovšem pouze o drobné nedodělky, které oddálily předání stavby jen o několik týdnů.
19. září 2002 byl nový plavecký bazén čp.1160/II otevřen. Číslo popisné získal 26. září 2002. Jde o moderní stavbu, orientovanou do prostranství před koupalištěm, kde vzniklo na místě dřívější neuspořádané plochy parkoviště osázené stromy. Těsně před otevřením krytého bazénu ale lokalitu postihla povodeň. Ta zasáhla i čerstvě dokončené parkoviště v prostoru před bazénem a koupalištěm. Ještě v září 2002 před slavnostním otevřením byly propadlé dlažební kostky opraveny.[917] Vlastní budova bazénu poškození unikla.
4.4.5. Další vývoj plaveckého bazénu
Již brzy po otevření bazénu se začaly na dokončené budově projevovat četné závady. Bazén musel kvůli tomu být opakovaně uzavřen. Nejzávažnějším problémem byla kondenzace vlhkosti pod střechou.[918] Když se 12. února 2003 přijel na bazén podívat poslanec Jiří Papež (ODS), byl šokován množstvím závad a prohlásil, že „stavaři tu čest svému řemeslu rozhodně neudělali.“[919] Až do konce roku 2003 fungoval bazén v režimu předčasného užívání, teprve pak došlo k definitivní kolaudaci.[920]
Některé z odhalených závad měly zásadní charakter. Například v mezistřešním prostoru se kondenzovala voda a vlhkost způsobila nákazu příhradové střešní konstrukce dřevokaznými houbami. Střecha byla popsána jako v havarijním stavu. V místnosti vzduchotechniky zase vlhkost ve zdech a na stropě ničila elektrické rozvody. Stavební firma také údajně nenainstalovala do technologické části bazénu zamýšlené filtry. V bazénu se vydrolují spáry, v šatnách praská dlažba, v sauně už po pár letech kvůli zatékání opadávala provlhlá omítka atd.[921] Bilance po třech letech užívání byla zarážející. Město našlo na objektu 690 závad, jejichž nápravu požadovala od společnosti Konstruktiva. Dále obec vznesla 14 požadavků na pokutu v řádech desítek milionů korun, za pozdní termíny předání objektu a pozdní odstraňování vad. Naopak Konstruktiva po městu požadovala doplacení zbytku honoráře ve výši 6 634 245 Kč a dále doplatku za některé vícepráce ve výši 5 164 251. Dne 11. července 2003 Konstruktiva dokonce na město Rokycany podala žalobu. V roce 2005 nicméně obě strany uzavřely dohodu. Konstruktiva se zavázala odstranit některé ze zjištěných závad, město se naopak vzdalo práva na smluvní pokuty, ale ponechalo si možnost dál vyžadovat nápravu několika zjištěných nedodělků. Tuto dohodu odsouhlasila v listopadu 2005 městská rada. Spíš než uspokojení ze smíru však byla cítit únava z extrémně problematické investice i jistá deziluze.[922]
V návrhu rozpočtu na rok 2006 město plánuje za stavební
úpravy bazénu utratit 850 000 Kč.[923] Dne
30. března 2006 vypsalo město výběrové řízení na instalaci ozvučení plaveckého
bazénu. Výsledky tendru vyhlásilo 11. dubna 2006 a zakázku zadalo firmě Antprofi,
s. r. o. z Plzně za 297 048 Kč, s termínem dokončení do 30. července 2006.
Práce nakonec skončily 28. července 2006.[924] V přehledu investičních akcí města Rokycany na rok
2007 se uvádí i částka 50 000 Kč na projektovou dokumentaci úprav pod galerií
v plaveckém stadionu, s předpokládanou realizací v 1. čtvrtletí 2007.[925]
Roku 2016 v rámci „Zatraktivnění plaveckého areálu“ proběhla úprava bazénu. Došlo k demontáži původního toboganu (přesunut k venkovnímu koupališti, viz výše). Místo něj byla umístěna vířivka pro deset osob. Nově vzniklo i malé brouzdaliště s atrakcemi pro batolata. Práce probíhaly během pravidelné letní odstávky. Provedla je firma BIS z Plzně. Nová vířivka a dětský bazén se pro veřejnost otevřely 12. října 2016. Mezitím pokračovaly práce na novém toboganu. Ten se otevřel 17. prosince 2016. Tobogan má nástupní věž o výšce 13 metrů a jeho délka dosahuje 78 metrů. Celkem vyšly stavební úpravy v bazénu na 17 937 651 Kč bez DPH.[926]
V roce 2018 bylo vydáno
územní rozhodnutí na přestavbu a rozšíření parkoviště před koupalištěm a plaveckým
bazénem.[927] Podle jiného zdroje došlo k vydání územního
rozhodnutí až 30. ledna 2019 a právní moc nabylo 20. února 2019. Tuto stavební akci vyvolal stále častěji pociťovaný
nedostatek parkovacích ploch, obzvláště v době koupací sezóny, ale také
při souběhu s pořádáním sportovních akcí na fotbalovém stadionu nebo
v plaveckém bazénu či v tělocvičně nedalekého gymnázia. Projektová
dokumentace byla zpracována v roce 2019.[928] Obecní rozpočet na rok 2019
zahrnoval položku 7 000 000 Kč na rozšíření parkoviště u bazénu.[929] Na
konci roku ale byla tato akce řazena mezi nerealizované či nedokončené.[930]
Dle uzávěrky hospodaření města bylo nakonec čerpáno jen 99 000 Kč, protože
výběrové řízení se muselo pozastavit kvůli nutnosti doplnit projekt o model
placeného parkování.[931]
Během roku 2019 bylo vydáno stavební povolení tuto akci.[932]
Stalo se tak 26. dubna 2019 a právní moc nabylo k 15. květnu 2019.
V prosinci 2019 byla akce zařazena do schváleného rozpočtu města na rok
2020.[933]
V červenci 2020 zadali radní zakázku na rozšíření
parkoviště firmě Berger Bohemia a. s. z Plzně za 5 872 474,60 Kč bez DPH.[934] Včetně DPH činila cena 7 200 000 Kč. Smlouvu se
stavební firmou město podepsalo 11. srpna 2020. Dne 20. srpna pak firma
převzala staveniště. Termín dokončení byl stanoven do 27. listopadu 2020.[935] Z obecního rozpočtu pro rok 2020 bylo na tuto
investici vynaloženo 7 732 000 Kč.[936]
Dle leteckého snímku z dubna 2021 již byla akce
dokončena. Vznikla nová část parkoviště v jižní části trojúhelníkového
pozemku mezi Boreckým potokem, okrajem areálu koupaliště a Oseckou ulicí.
Navázala na již dříve provedené parkovací plochy v severní polovině
pozemku, které ale byly také částečně rozšířeny.[937] V květnu 2021 byly u vjezdu do parkoviště
instalovány dva digitální displeje, ukazující aktuální obsazenost parkoviště,
které bylo zároveň zpoplatněno.[938]
Investici ale provázely polemiky kvůli rozsahu kácení stromů. Už 19. února 2018 odbor životního prostředí MÚ informoval o záměru pokácet 6 javorů. 26. dubna 2018 pak odbor životního prostředí odstranění stromů povolil, ovšem stanovil náhradní výsadbu 6 nových stromů. Na sociálních sítích se začaly objevovat informace o tom, že kácení se má týkat i nedaleké lipové aleje, což město v červnu 2019 dementovalo. V srpnu 2020, tedy v době, kdy právě začínaly práce na rozšíření parkoviště, obdrželo město podnět od JUDr. Ondřeje Dostála, ve kterém se žádalo přepracování projektu.[939] Dostál kritizoval navrhované kácení jako necitlivé a navrhoval situaci řešit redukcí zamýšlených nových parkovacích ploch před koupalištěm a místo nich posílit roli MHD, dosažitelnosti pro cyklisty a parkování automobilů řešit například v prostoru za gymnáziem u Boreckého potoka.[940] Dne 31. srpna 2020 o návrhu jednalo zastupitelstvo, 8. září i městská rada. Dne 16. září 2020 se sešla mimořádně rada města a jednala o petici proti kácení, kterou obdržela den předtím.[941] Na této schůzi v září 2020 souhlasili radní s tím, aby práce na rozšíření parkoviště pokračovaly, ale s výjimkou části stavby, které dotýkalo kácení stromů.[942] Následovalo projednání na zastupitelstvu 12. října 2020. Řešilo se, zda neredukovat rozsah rekonstrukce parkoviště a tudíž i rozsah kácení. Jednání se účastnil i JUDr. Dostál. Nakonec tuto „ústupovou variantu“ podpořilo jen 5 zastupitelů z 16 (8 bylo proti a 3 se zdrželi), takže nebyla přijata.[943] Zastupitelstvo tak pouze vzalo na vědomí petici proti kácení stromořadí před plaveckým areálem.[944] Vedení města argumentovalo, že redukce rozsahu stavby by snížila kapacitu plochy o 19 parkovacích míst a zároveň by snížila o víc než 30 % hodnotu zakázky, čímž by město riskovalo právní spor se stavební firmou, která již začala s pracemi. Přepracovat by se musel projekt a nově získat stavební povolení. Město dále odmítalo jako zavádějící název petice proti kácení „aleje“ před plaveckým areálem, s poukazem na zákonnou definici aleje jako souvislé řady nejméně deseti stromů, což šest stromů navrhovaných k pokácení nesplňovalo. Zároveň město popřelo, že by tyto stromy měly výšku 20 metrů, nejvyšší z nich měl maximálně 14 metrů.[945] Kácení začalo koncem roku 2020.[946] Snímek z dubna 2021 ukazuje, že se týkalo skupiny stromů severně od stávající pravobřežní cesty podél Boreckého potoka, od mostu v Dvořákově ulici, směrem k lávce v Tomáškově ulici (u kapličky).[947]
Rozpočet na rok 2019 obsahoval i položku 6 800 000
Kč na opravu vzduchotechniky v bazénu.[948] Dle uzávěrky hospodaření města na konci roku 2019 vyšla oprava
vzduchotechniky na 5 330 000 Kč a šlo o jednu z největších obecních
investic onoho roku.[949] Dne 14. května 2019 byly na zasedání
rady vyhodnoceny nabídky a práce zadány firmě Kovo Kasejovice Klima s. r. o.
z Újezdu u Kasejovic za 4 299 000 Kč bez DPH. Rekonstrukce
vzduchotechnických jednotek se týkala velkého i malého bazénu. Hlavní změnou
byl úspornější provoz.[950] V březnu 2020 rovněž souhlasila městská rada se
zadáním zakázky na novou vzduchotechniku v prostoru šaten
plaveckého bazénu firmě Bohemik s. r. o. z Dobříše za 1 425 325 Kč bez DPH.[951] Kromě toho figurovala v rozpočtu i menší
položka na výměnu prosklených stěn v plaveckém bazénu.[952] Rada města odsouhlasila 14. května 2019 plnění
zakázky na výměnu zasklení části výplní otvorů plaveckého bazénu. Práce
provedla firma Morez bau s. r. o. z Plzně za nabídkovou cenu 2 028 287 Kč
bez DPH. Akce byla realizována během pravidelné letní odstávky bazénu. Nová
skla měla vyšší izolační kvalitu.[953] Z obecního rozpočtu pro rok 2020
bylo na vzduchotechniku v plaveckém bazénu nakonec vynaloženo celkem 1 769
000 Kč.[954]
V roce 2021 prošel bazén opravou osvětlení, obkladů a dlažby. Zejména stávající protiskluzová dlažba již nesplňovala nároky na bezpečnost. Náklady dosáhly 3 600 000 Kč včetně DPH. Rekonstrukce začala 18. června 2021, s termínem předání do 16. srpna 2021. Už 9. srpna začalo napouštění bazénu. 1. září 2021 se pak zařízení otevřelo opět pro veřejnost.[955] V únoru 2023 se uvádí, že během roku 2023 bude nutno realizovat generální opravu kotelny plaveckého bazénu. Výměna čekala hořáky u plynových kotlů, ventily a uzávěry v kotelně a tepelnou izolaci na rozvodech vody.[956] V listopadu 2023 radní schválili, že se na akci plavecký bazén – energetické úspory požádá o příspěvek z operačního programu životní prostředí.[957] Koncem listopadu 2023 to potvrdilo i zastupitelstvo. Šlo o program zaměřený na energetické úspory.[958]
5. Nejstarší zástavba na Oseckém vrchu
5.1. Židovský hřbitov a obřadní síň čp.192/II
Přejděme nyní od zelených a rekreačních areálů Kalvárie, Stráně a koupaliště k samotné zástavbě Oseckého vrchu. Úplně první stavbou zde byl židovský hřbitov s obřadní síní čp.192/II z roku 1898. Nevelká židovská obec v Rokycanech koupila louku o rozloze 1984 čtverečních metrů v dnešní Voldušské ulici.[959] V městském archivu se nachází složka z roku 1896, nazvaná „Izraelitská obec, stavba hřbitova“.[960] To nasvědčuje tomu, že s výstavbou hřbitova se započalo o několik let dříve. V té době šlo o lokalitu daleko za městem, u silnice na Volduchy. Pro umístění pohřebiště byla podstatná i blízkost vesnice Osek, kterou s rokycanskou židovskou obcí pojily historické a rodinné vazby.
→ODKAZ:
Historizující dům na židovském hřbitově
ve Voldušské ul. čp.192/II z r. 1898. Uliční fasáda, pohled od jihozápadu. Foto
D. Borek, říjen 2003.
→ODKAZ:
Dům na židovském hřbitově ve Voldušské
ul. čp.192/II z r. 1898. Zadní fasáda, pohled od jihovýchodu. Foto D. Borek,
říjen 2003.
→ODKAZ: Židovský hřbitov ve Voldušské ul. Dochované náhrobky. Foto D. Borek, říjen 2003.
Obřadní síň čp.192/II má podobu přízemního domu s valbovou střechou. Východní a západní štítová zeď má gotizující dekor. Hlavní vchodové dveře jsou půlkruhově zakončené, vedle nich se nacházejí po každé straně dvě okna s jednoduchými půlkruhovými oblouky. Fasádu završuje korunní římsa s neogotickým motivem. Na boční stěně domu se dochovala pamětní deska s nápisem: „Israelský pohřební spolek založil tento hřbitov v Rokycanech v roce 1898.“ Hřbitov nebyl nikdy zaplněn a jeho podstatnou část dosud tvoří louka. Za 2. světové války totiž židovská obec v Rokycanech zanikla. Poslední pohřeb se tu konal roku 1963.[961] Obřadní síň byla později adaptována a to relativně vkusným způsobem. Samotný hřbitov nadále stojí. Sice opuštěný, ale nezničený vandaly.
V roce 1999 jednalo zastupitelstvo o bezúplatném převodu čp.192/II se stavební parcelou na Židovskou obec Plzeň. 6. dubna 1999 pak tento bezúplatný převod schválilo (dům čp.192/II a parcela č.kat.1922/2).[962] V listopadu 2000 zastupitelé odsouhlasili záměr darování pozemkové parcely č.kat.1922/5, č.kat.1922/6 a č.kat.1922/7 Židovské obci v Plzni a uložilo zveřejnění záměru.[963] Dne 25. června 2007 rozhodlo zastupitelstvo v rámci úpravy obecního rozpočtu o přesunu částky 45 000 Kč z rezervy finančního odboru jako příspěvek na opravu hradby židovského hřbitova.[964]
5.2. Individuální výstavba na Oseckém vrchu před rokem 1945
5.2.1. Výstavba prvních obytných domů
Po výstavbě židovského hřbitova se několik desítek let nedělo nic. Ale od 20. let 20. století se Osecký vrch začal postupně zaplňovat individuální zástavbou. Ta neměla ještě ráz intenzivní městské urbanizace, spíše šlo o výstavbu izolovaných usedlostí a domků, které vytvořily sídelní typ roztroušené „podhorské“ zástavby poloagrárního charakteru, prostoupené loukami a poli. Během 30. a 40. let se tak teprve utvářely podmínky pro plné začlenění Oseckého vrchu do zastavěného území Rokycan.
→ODKAZ: Mapa z počátku 50. let 20. století
zachycuje Osecký vrch v počáteční fázi urbanizace. Od 30. let vznikaly
první domy, zatím v podobě nespojitých enkláv.
→ODKAZ:
Mapa Oseckého vrchu z r. 2020.[965] Až
ve 2. polovině 20. století se Osecký vrch stal skutečnou městskou čtvrtí
s kompaktní veřejnou i rezidenční zástavbou.
V květnu 1923 obecní správní komise rozhodla, že nelze vyhovět žádosti Václava Forejta o prodej obecního pozemku nad Strání u Osecké silnice, a to kvůli námitkám městské technické kanceláře.[966] Za první republiky byl také na obecní úřad podán návrh na parcelaci podstatné části Stráně na vilovou čtvrť. Idea byla ostře zamítnuta, mimo jiné i osobním odmítavým přípisem starosty.[967] Pokud by ovšem tato čtvrť byla vznikla, stala by se dnes nepochybně prestižní rokycanskou adresou. Město by získalo dramatickou kulisu vil vestavěných do příkrého svahu. Ovšem ochrana veřejné zeleně byla upřednostněna a Osecký vrch se nadále urbanizoval jen v úžlabině při samotné Osecké a Voldušské silnici a na náhorní plošině nad nimi.
→ODKAZ:
Dům čp.399/II v ul. U Hvězdárny
z r. 1927. Zcela první obytný dům na Oseckém vrchu. Původně izolované
stavení daleko za okrajem Rokycan. Foto D. Borek, říjen 2003.
Na konci 20. let 20. století tak jako úplně první obytná stavba na Oseckém vrchu vyrostl dům čp.399/II v pozdější ulici U Hvězdárny. Marie Břečťánová požádala 29. března 1927 o určení stavební a rovinné čáry pro výstavbu rodinného domku na pozemku č.kat.1765: Přestože byla parcela velmi vzdálena od města, městská rada souhlasila s výstavbou. 12. května 1927 pak požádala Marie Pecharová o povolení k výstavbě rodinného domku na tomto pozemku č.kat.1765. 1. června 1927 se konala stavební komise. V červenci 1927 parcelaci odsouhlasilo i zastupitelstvo. Regulační čáru stanovilo rovnoběžně ve vzdálenosti 6 metrů od jižní hranice pozemku č.kat.1765, respektive od severní meze veřejné cesty č.kat.2885/5. Vzdálenost stavby byla 45 metrů od Osecké silnice. Niveleta pozemku byla určena veřejnou cestou č.kat.2885/5. Zároveň zastupitelstvo konstatovalo, že nelze předpokládat, že by zde obec v dohledné době zřídila kanalizaci.[968] Už 26. června 1927 vydala rada povolení na rodinný dům na č.kat.1765 pro M. Pecharovou. Platnost povolení ale byla odložena do doby, než zastupitelstvo schválí stavební čáry a rovinnou výšku parcely.[969] Výstavba domku proběhla velmi rychle, protože už 14. října 1927 vydala rada obývací povolení na novostavbu rodinného domu na pozemku č.kat.1765 majitelky Marie Pecharové.[970] Marie Betty Pecharová získala 7. května 1935 stavební povolení na stavbu chlévů a kůlny dle plánů Josefa Nováka z Rokycan. A 23. května 1939 i stavební povolení na adaptaci kůlny na obytnou místnost, což bylo kolaudováno 22. srpna 1939.[971] Dům se dochoval dodnes, byť v značně zmodernizované podobě, s fasádou pokrytou někdy za socialismu brizolitem a s vestavbami v patře. Jde o patrový objekt s obytným podkrovím v 1. patře pod sedlovou střechou.
V červnu 1930 zase projednává zastupitelstvo stanovení regulační čáry a rovinné výšky pro novostavbu rodinného domu na č.kat.1747/2 na rohu nynějších ulic Osecká a U Hvězdárny. Václav Forejt tu 2. března 1930 požádal o povolení na rodinný dům. 13. března 1930 se konala stavební komise.[972] Dne 14. března 1930 pak městská rada konstatovala, že zastupitelstvu doporučí určit stavební a rovinné čáry pro č.kat.1747/1, načež se V. Forejtovi vydá povolení na výstavbu dvojdomku.[973] Pozemek ležel u Osecké silnice. Při Osecké silnici byla stanovena regulační čára 11 metrů od osy silnice, při polní cestě č.kat.2885/5 stanovena v prodloužení regulační čáry u novostavby na č.kat.1765 (paní Pecharová z čp.399/II), tedy 6 metrů od jižního konce č.kat.1765. Městská rada souhlasila a zastupitelstvo rovněž.[974] Schůze zastupitelstva z 13. června 1930 byla ale kvůli politickým sporům zpochybněna, bylo proto nutno bod znovu projednat na červencové schůzi. A tam věc schválena.[975]
→ODKAZ:
Dvojdům čp.428-429/II v ul. U Hvězdárny
z let 1930-31. Další ukázka prvotní obytné zástavby na Oseckém vrchu. Foto
D. Borek, říjen 2003.
Okolo roku 1930 pak na rohovém pozemku č.kat.1747/2 a č.kat.1747/4 na nároží ulice Osecká a U Hvězdárny skutečně vyrostl dvojdomek čp.428-429/II. Václav Forejt z Volduch získal stavební povolení 13. března 1930. Novostavba čp.428/II dle projektu Josefa Žoura byla kolaudována 1. září 1932.[976] Podle jiného zdroje ale už 22. ledna 1931 obecní správní komise vydala obývací a užívací povolení pro V. Forejtovou na sdružený rodinný dům na č.kat.1747.[977] Kolaudace v roce 1932 se měla týkat dodatečného přístavku (v srpnu 1932 vydáno užívací povolení pro V. Forejta na kolničky u čp.428/II[978]). I tento dům přetrval do současnosti. V exteriéru byl mírně změněn, ale hmotově si uchoval původní podobu. Jde o patrový objekt s obytným podkrovím 1. patra. Symetrický dvojdům je na obou koncích zakončen trojúhelníkovým zděným štítem
Zhruba okolo roku 1930 přibyla izolovaná usedlost čp.426/II v dnešní ulici Nad Kalvárií
(poblíž jejího křížení s ulicí Nad Nemocnicí). Nejprve
v září 1928 vydala městská rada povolení na plot na č.kat.1950 pro A. Černého.[979] Stavební povolení A. Černému na vlastní obytný domek a
hospodářské budovy na pozemku č.kat.1950 vydala rada 3. ledna 1929.[980] Podle jiného zdroje získal Antonín Černý stavební povolení 14. prosince 1928.[981] Užívací a obývací povolení na rodinný dům na č.kat.1950
vydala rada A. Černému 11. prosince 1929.
Povolení ale neplatilo pro hospodářské budovy.[982]
Patrová obytná budova se sedlovou střechou a
podkrovím v 1. patře připomíná spíše venkovské zemědělské stavení než
městský rodinný dům. Ostatně v době jejího vzniku toto byl venkov. Okraj
Rokycan se nacházel víc než půl kilometru daleko, navíc pohledově oddělen
terénním zlomem a lesoparkem na Kalvárii. Usedlost lemuje skupina hospodářských
stavení okolo dvora.
V roce 1931 přibyl v dnešní ulici Nad Nemocnicí i o něco severněji stojící domek čp.445/II, skromný nouzový přízemní objekt se sedlovou střechou. V srpnu 1931 mělo zastupitelstvo určit stavební čáru a rovinnou výšku pro stavbu Josefa Vozky na pozemku č.kat.1948, dle jeho žádosti ze 7. července 1931. Když se ale 13. července 1931 konalo komisionelní řízení, bylo zjištěno, že Vozka bez povolení rozestavěl na severozápadním rohu pozemku č.kat.1948 do úrovně oken rodinný dům, umístěný cca 6 metrů od hranice pozemků č.kat.1948 a č.kat.1947 a cca 6 metrů od veřejné cesty. Dům měl půdorys 10 x 5 metrů. Kuchyně a pokoj s okny byly orientovány na východ, do ulice měl být dům bez oken. Dle dodatečně předloženého projektu ale bylo možno na severní straně postavit další kuchyň s okny. Městská rada 14. července 1931 schválila regulační čáry a zastupitelstvo svůj souhlas připojilo.[983] Stavební povolení pro J. Vozku na rodinný dům na č.kat.1948 rada vydala dodatečně 14. července 1931. Stanovila ale, že zastupitelstvo musí nejdřív schválit stavební čáry a rovinné výšky. Kvůli zahájení stavby bez náležitých formalit uložila rada pokutu 50 Kč.[984] Obývací a užívací povolení pro J. Vozku na jeho rodinný dům na č.kat.1948 vydala pak rada 8. října 1931.[985] Případ domu čp.445/II je názornou ukázkou živelného a extenzivního charakteru prvorepublikové parcelace, kdy obec povolovala i zřizování obytných staveb zcela mimo intravilán a dokonce zpětně legalizovala stavby, které vznikly bez povolení. V roce 1932 provedl Zdeněk Bluďovský přemístění okna na domě čp.445/II a v roce 1937 došlo i přístavbě pokoje (Josefa Bluďovská, stavební povolení 8. června 1937, kolaudace 26. června 1937).[986]
→ODKAZ:
Usedlost Jágrových čp.427/II ve
Voldušské ul. z let 1929–30. Typ polozemědělské usedlosti v rané fázi
zástavby Oseckého vrchu, pohled od západu, Foto D. Borek, říjen 2003.
→ODKAZ:
Usedlost Jágrových čp.427/II ve
Voldušské ul. z let 1929–30. Pohled od jihu, Foto D. Borek, říjen 2003.
Okolo roku 1930 vyrostl při Voldušské ulici, poblíž židovského hřbitova, i statek rodiny Jágrů čp.427/II.[987] Je obklopen hospodářskými usedlostmi při tehdejší Voldušské silnici. Jindřich Jágr (dosud bytem v čp.249/II) podal 9. září 1929 návrh na určení regulační čáry a povolení k výstavbě rodinného domu na pozemku č.kat.1763, vlevo od okresní silnice do Volduch, proti židovskému hřbitovu. Výstavba domu se plánovala v jihovýchodním rohu pozemku, 35–45 metrů od jihozápadního rohu hřbitova. Město navrhlo regulační čáru 10 metrů od osy okresní silnice. 20. prosince 1929 pak regulaci i výstavbu domu schválilo zastupitelstvo.[988] Už v říjnu 1929 zastupitelstvu doporučila městská rada stavební čáry a rovinné výšky pro rodinný dům J. Jágra na pozemku č.kat.1763 schválit.[989] Jindřich Jáger získal stavební povolení 26. září 1929. Kolaudace proběhla 10. června 1930.[990] Dne 11. června 1930 potvrdila rada obývací povolení pro Jindřicha Jágra na novostavbu na č.kat.1763, přičemž dodatečně vydala i stavební povolení za podmínek protokolu z 26. září 1929 při komisionelním řízení.[991] Po pár letech prošel domek přístavbou. Jindřich Jáger na ni obdržel stavební povolení 14. dubna 1936, dle projektu Josefa Žoura. Kolaudována byla 2. února 1937.[992]
5.2.2. Debaty o podobě parcelace ve 30. letech 20. století
Zvýšený zájem o výstavbu na Oseckém vrchu vyvolalo otevření městského koupaliště (viz výše). Tyto tlaky se projevily zejména v jeho bezprostředním sousedství, v prostoru nynější ulice Nad Strání. Ještě v 1. čtvrtině 20. století šlo o ryze zemědělskou oblast bez náznaků urbanizace. V roce 1933 Josef Mirbauer, majitel třešňového sadu č.kat.1651 (zhruba na rohu dnešních ulic Osecká a Nad Strání) opakuje žádost o pronájem a ohrazení části sousední stezky č.kat.2877 vedoucí nad Oseckou silnicí u jeho pozemku. Tuto pěšinu zachycuje již katastrální mapa z roku 1838. Vedla paralelně s Oseckou silnicí, zhruba od kaple Panny Marie Bolestné (viz) na nábřeží Boreckého potoka k pozemku č.kat.1651, kde se napojovala na silnici. Mirbauer požadoval ohrazení kvůli ochraně před škůdci. Zastupitelstvo konstatovalo, že pěšina nemá pro město význam, protože pohodlnější chůze je po válcované Osecké silnici než po této stezce nad svahem k silnici.[993] Dle rozhodnutí rady z poloviny května 1933 měla obecní komunikační komise před rozhodnutím o žádosti J. Mirbauera na ohrazení pozemku č.kat.1651 s přilehlou částí veřejné cesty shlédnout místo a posoudit situaci v terénu.[994] Dne 8. června 1933 rada doporučila ke schválení zrušení části veřejné cesty č.kat.2877 u pozemku č.kat.1651 a její pronájem J. Mirbauerovi.[995] Dne 26. června 1933 souhlasí s vynětím části cesty č.kat.2877 u č.kat.1651 z veřejného užívání a s jejím prodejem J. Mirbauerovi i obecní finanční komise.[996] Na schůzi zastupitelstva koncem června 1933 byl sice komunista Jan Hořice proti, ale většina zastupitelů transakci schválila.[997] Ohrazením parcely nenápadně začal proces přeměny agrární oblasti na zázemí rostoucího města. Dne 15. listopadu 1933 požádal oddíl rokycanských skautů město o prodej pozemku pro výstavbu klubovny. Kromě louky č.kat.1816, kterou už předtím skauti měli v pronájmu, jako o druhém místě uvažovali o skalce č.kat.1650, která se nacházela v místech, kde se Husovy sady dotýkají Osecké silnice, v prudkém svahu pod křižovatkou s ulicí Nad Strání.[998] Už v červnu 1933 se městská rada vyjádřila, že lze uvažovat o žádosti skautů na koupi výmolu č.kat.1650, ale nejdřív musí předložit plány na chatu, kterou tam chtějí postavit.[999] Dne 14. prosince 1933 a 18. ledna 1934 ale nakonec městská rada doporučila ke schválení prodej č.kat.1816, kde pak skautský domov skutečně vyrostl (viz výše). 19. června 1934 ujednání schválilo i obecní zastupitelstvo.[1000]
24. dubna 1935 požádal Josef Mirbauer o povolení k parcelaci pozemku č.kat.1656 nad Husovými sady u Osecké silnice na 7 stavebních míst. Šlo o velký pozemek podél severní strany nynější ulice Nad Strání, která už jako komunikace existovala předtím. Již katastrální mapa z roku 1838 zde zachycuje polní cestu. Návrh ale vzbudil značné polemiky a odstartoval jinak užitečnou debatu o dalším rozvoji oblasti Oseckého vrchu.[1001] Původní Mirbauerův návrh totiž předpokládal výstavbu „weekendů“, tedy dřevěných rekreačních chatek. Jenže městská technická kancelář tu nedoporučila povolovat žádnou výstavbu, a to ani chatky, protože za čas by prý stejně z dřevěných chat vyrostly zděné domy, které by nebyly na ozdobu nedalekého koupaliště. Hlavním důvodem ale bylo, že v místě nebylo vzhledem k podloží z břidličnaté skály dořešeno zásobování vodou. 9. května 1935 o věci jednala městská rada. Nedoporučila sice ke schválení parcelaci na víkendové chaty, ale naznačila, že by souhlasila s parcelací na rodinné domy. Ve vedení obce totiž vykrystalizovala lákavá představa založit nad Husovými sady a nad koupalištěm reprezentativní vilovou čtvrť. 10. května 1935 Mirbauer s návrhem městské rady souhlasí a 21. června 1935 proběhlo místní komisionelní řízení. 26. září 1935 rada vrátila věc k doplnění městské technické kanceláři a vyžádala si vyjádření majitele sousedního pozemku č.kat.1655. 12. prosince 1935 proběhlo nové komisionelní řízení. 19. prosince 1935 si radní u městské technické kanceláře vyžádali odhad rozpočtu na výstavbu uliční kanalizace, vodovodu a komunikace. Jenže posudek městské technické kanceláře byl jednoznačně negativní. Husovy sady prý stoupají v terénu o 30 metrů a území nad nimi je mimo výtlačnou schopnost obecního vodovodu, což znamená, že toto území je nevhodné k zastavování. Obec by navíc tím odstartovala rozsáhlou výstavbu mezi Oseckou a Litohlavskou silnicí, čímž by vznikla zbytečně nová městská čtvrť. Městští odborníci zopakovali, že v lokalitě chybí spodní voda a bylo by tedy nutné postavit věžovitý rezervoár za cca 150 000 Kč. Finančně náročný by byl i sběrač odpadní vody, který by musel mít délku 1500 metrů, protože by musel odvádět splašky mimo koupaliště až k valše u Litohlavského mostu pod městem (náklad cca 250 000 Kč). Úprava komunikací by stála dalších 20 000 Kč. Technická kancelář konstatovala, že obec by raději měla získat pozemky pod i nad Strání až k cestě č.kat.2874 a rozšířit Husovy sady.[1002]
Pod vlivem posudku technické kanceláře 16. ledna 1936 radní nedoporučili parcelaci ke schválení. 18. února 1936 se Mirbauer odvolal. 27. února 1936 pak rada znovu nedoporučila parcelaci ke schválení. 6. března 1936 se věc dostala před zastupitelstvo. Tady ale byla nálada úplně jiná. Matěj Hrdlička prohlásil, že je nutné, aby se město rozšiřovalo i jinde než v nové čtvrti za Rakovským potokem, a je tudíž pro, aby se věc znovu posoudila. Karel Bastl konstatoval, že obec neměří stejným metrem. V jižní části města prý povolila parcelaci i za horších podmínek. Bastl pak prezentoval rozšířený názor, že výstavba domů by zvýšila odbyt restaurace na koupališti a nad Strání by mohla vzniknout přepychová, výstavní vilová čtvrť. Už teď je prý nad Strání 10 zájemců o výstavbu, včetně krásných vil. Třeba horní ředitel ing. Hromádka tu údajně hodlá postavit vilu za 320 000 Kč a náměstek vrchního ředitele Škodových závodů vilu za víc než 500 000 Kč. Václav Štěrba tento názor podpořil, podle něj by se nemělo odkládat rozšíření města nad Husovy sady. Pouze Václav Stehlík se obává, že majitelé nových domů by po čase mohli tlačit na obec, aby jim zřídila kanalizaci a komunikaci a to by obec mohlo finančně vysílit. Komunista Zdeněk Bluďovský vytýká vedení obce, že u patronky (pozdější továrna Kovohutě na Jižním předměstí) povolila parcelaci (patrně díky vlivným přímluvcům) a je to přitom taky odlehlá oblast. Nad Strání se prý bude stejně dřív nebo později stavět a voda tam je. Podobně mluví i František Lorenz, podle kterého by po výstavbě luxusního koupaliště obec měla povolit výstavbu nad Husovými sady, přičemž to pomůže i zaměstnanosti.[1003] Názory městské technické kanceláře obhajoval na jednání zastupitelstva ing. Josef Moucha, městský technický znalec. Trval na svém. Mirbauer prý sice otázku výstavby nad Strání zmiňoval už při posuzování soutěžních generálních plánů na regulační plán města, ale i při očekávaném rozvoji počtu obyvatel na 15 000 budou nadlouho postačovat bližší území. Moucha proto doporučuje rozšířit zeleň v Husových sadech. V tomto ho podpořil sociální demokrat Josef Selement. O zástavbě nad Husovými sady se prý dá uvažovat, až budou vyčerpány bližší pozemky. Nakonec ale došlo k hlasování a z 32 přítomných bylo 16 zastupitelů pro schválení parcelace a tento návrh tak navzdory stanovisku městské rady i expertů prošel.[1004]
Dne 26. ledna 1937 předložil Josef Mirbauer geometrický plán na rozdělení č.kat.1656 a č.kat.1657 na stavební místa dle usnesení zastupitelstva z 6. března 1936. Mirbauer zároveň žádal o změkčení finančních podmínek ze strany obce. 11. února 1937 ovšem rada změkčení podmínek nedoporučila ke schválení. 11. března 1937 radní doporučili parcelaci na stavební pozemky ke schválení a ještě v březnu 1937 ji schválilo na své schůzi i zastupitelstvo.[1005] Bouřlivé spory okolo parcelace této lokality ukazují, jak silný byl tlak na stavební zhodnocení pozemků na Oseckém vrchu už v polovině 30. let 20. století, jak silné politické a ekonomické tlaky to bylo schopné vyvolat a také, že územní plánování v této době probíhalo dost živelně. Doslova během jednoho dne učiněno osudové rozhodnutí, v němž byla zavržena varianta dalšího rozšíření Husových sadů i na plošiny Oseckého vrchu a místo toho se otevřela možnost extenzivního stavebního využití. Toto rozhodnutí přitom nebylo jednoznačně chybné, vznik výstavní vilové čtvrti v terénním zlomu nad Husovými sady mohl přinést do Rokycan kvalitní architekturu. Jenže tato představa nebyla realizována, hlavně kvůli vypuknutí války a útlumu stavební aktivity. Následující vývoj oblasti Nad Strání tudíž přinesl spíše ony dřevěné chatky a nouzové, podřadné bydlení, které charakterizovalo zástavbu této ulice až do počátku 21. století.
Podobná vlna kontroverzí provázela i výstavbu domu čp.525/II v Osecké ulici v 2. polovině 30. let 20. století. Karel a Marie Kleinhamplovi získali stavební povolení 9. března 1937. Domek projektoval Josef Bureš z Mýta. Kolaudován byl 5. října 1937.[1006] Předcházela tomu ale dlouhá jednání i spory o regulačních parametrech. V roce 1936 jedná obec o určení regulační čáry pro č.kat.1770 v majetku K. a M. Kleinhamplových. 10. listopadu, 23. listopadu a 5. prosince 1936 se konalo komisionelní řízení. Městští odborníci nedoporučili žádost schválit, protože terén pozemku byl nerovný, úprava nových ulic by údajně vyžadovala značné náklady a byly by problémy se zásobováním vodou. Podobné argumenty jako v případě výše popisovaného pozemku Josefa Mirbauera vedly i k podobnému usnesení rady, která 11. prosince 1936 nedoporučila parcelaci. I zde ale došlo na následující schůzi zastupitelstva k bouřlivé výměně názorů. Matěj Hrdlička je pro to vyhovět žádosti, stejně jako Jan Alferi, který ale doporučil, aby na pozemku vyrostly hezké vilky. Navrhuje též, aby veřejné investice (výstavba komunikací, vodovodu apod.) zaplatili majitelé domů. František Lorenz dodává, že finanční obavy jsou zbytečné a může si za ně obec sama, protože v okrajových částech navrhuje příliš široké ulice a to je pak drahé. Lorenz dodává, že povolení staveb u Osecké silnice podpoří zájem o koupaliště. Zdeněk Bluďovský je toho názoru, že když se povolila parcelace Josefu Mirbauerovi, měla by se povolit i nyní. Obecní zapisovatel pak upozornil zastupitele, že vlastníci pozemků mezi Oseckou a Voldušskou silnicí podali před několika dny hromadnou žádost o povolení k zastavění tohoto obvodu a nyní to řeší městská technická kancelář. Zastupitelstvo pak přehlasovalo negativní stanovisko městské rady a usneslo se, že je nutno urychleně projednat všechny žádosti o parcelace pozemků mezi Oseckou a Voldušskou silnicí tak, aby pan Kleinhampl mohl na jaře 1937 začít s výstavbou domu.[1007]
Znovu se žádost K. a M. Kleinhamplových o uznání části pozemku č.kat.1770 za stavební místo a určení regulačních čar objevila na programu zastupitelstva v březnu 1937. Dne 4. března 1937 totiž okresní úřad uložil městu, aby bez průtahů rozhodlo o žádosti. To, že pozemek č.kat.1770 neležel v území upravovaném regulačním plánem, prý není důvodem k průtahům. 9. března 1937 proběhlo komisionelní řízení a 11. března 1937 rada znovu nedoporučila parcelaci ke schválení. Kritiku vznesenou vůči městu okresním úřadem podpořil i obecní zapisovatel, podle kterého jde o nedůslednost. Jestliže se prý povolilo rozdělení pozemku č.kat.1656 vlevo od Osecké silnice (myšlen pozemek Josefa Mirbauera v prostoru nynější ulice Nad Strání), nemělo by se nyní otálet s parcelací č.kat.1770, který je rovný a vhodný pro výstavbu. Pouze druhá část pozemku má údajně zčásti nevhodný terén. Zastupitelstvo pak schválilo parcelaci.[1008] V tomto případě již se dá mluvit o zásadní chybě městské reprezentace. Ve spěchu a pod tlakem výtek okresního úřadu rezignovala na důkladné a systematické územní plánování v této lokalitě a místo toho začala povolovat ad hoc stavební iniciativy. Důsledkem toho je dodnes přetrvávající nepravidelnost a nahodilost uliční sítě na Oseckém vrchu, zejména v trojúhelníku sevřeném historickými výpadovkami na Osek a na Volduchy.
Brzy nato řešilo město i žádost Josefa Mirbauera o povolení k rozdělení pozemku č.kat.1747/1 na stavební místa. 26. ledna 1937 podal žádost, 9. března 1937 proběhlo komisionelní řízení. 24. března 1937 radní doporučili parcelaci ke schválení. Na tomto pozemku při východní straně dnešní Osecké ulice (zhruba v prostoru nynějšího nároží ulice U Nemocnice) měla vzniknout čtyři stavební místa. V dubnu 1937 to schválilo i zastupitelstvo.[1009] Během roku 1937 se s úmyslem parcelace části Oseckého vrchu na stavební místa přihlásili i Pavel a Josefa Kučerovi, kteří žádali o uznání částí pozemku č.kat.1744 za stavební místo. 7. října 1937 městská rada věc doporučila ke schválení, 11. srpna 1937 se konalo komisionelní řízení a v říjnu 1937 to schválilo obecní zastupitelstvo.[1010] Šlo o nevelkou parcelu západně od dnešní Osecké ulice v místech, kde z ní odbočuje polní cesta na letiště. Pozemek zůstal ale nakonec stavebně nevyužit, alespoň ve 20. století.
Tempo výstavby na Oseckém vrchu akcelerovalo v letech 1939–1940. V té době už město disponuje novým regulačním plánem, na jehož dodržování dohlížel jeho autor, architekt Alois Mikuškovic. Dosavadní izolovanou výstavbu na Oseckém vrchu tak už doplnila klasická řádková zástavba, byť velmi řídká, naznačující budoucí uliční síť a také v lokalitě nad Strání chatová zástavba, která za bytové nouze v době Protektorátu sloužila i k trvalému obývání. 10. května 1939 požádal Antonín Hejrovský o stanovení stavebních čar pro pozemky č.kat.1772, č.kat.1785 a č.kat.1786. Šlo o několik pozemků v prostoru mezi Oseckou a Voldušskou ulicí. 4. května 1939 pak požádal o stanovení regulačních čar pro své pozemky č.kat.1782 a č.kat.1787 nalézající se ve stejné lokalitě i ing. Jan Jágr. 30. května 1939 proběhlo pro oba žadatele komisionelní řízení. Jihovýchodní regulační čára byla stanovena jako rovnoběžka 8 metrů od osy Voldušské silnice, ostatní čáry dle regulačního plánu architekta Mikuškovice, s jedinou změnou oproti regulačnímu plánu, a to že navrhovaná ulice tvořící oblouk na severovýchodě byla změněna tak zmírněním oblouku (asi o šířku ulice), takže se měla ve vrcholu oblouku posunout. Zástavbu měly tvořit volně stojící rodinné domy. 1. června 1939 rada doporučila tyto záměry ke schválení a ještě v červnu 1939 na schůzi zastupitelstva bylo vše schváleno.[1011]
V roce 1940 pak přišlo na řadu určení regulační čar pro část pozemku č.kat.1766/1 a uznání této části za stavební místo. 10. ledna 1940 požádala Marie Doležalová, majitelka č.kat.1766/1 o povolení k parcelaci. 24. ledna 1940 bylo provedeno komisionelní řízení. Regulační čára při cestě (v prostoru nynější ulice U Hvězdárny) č.kat.2885/5 se určila tak, aby nová ulice měla šířku 10 metrů. Ulice podél „primérního vedení“ (myšlen rozvod elektřiny) byla posunuta jižním směrem a rozšířena na 12 metrů, takže sloupy vedení měly být na okraji chodníku. Regulační čára u Osecké silnice byla vytýčena v souladu s regulačním plánem Rokycan, tedy 10 metrů od osy silnice. Zároveň město schválilo i vytvoření stavebního místa v jihozápadním rohu nového stavebního bloku, o ploše 25 x 30 metrů. Zástavbu měl tvořit volně stojící dům. Město dále určilo, že pokud dojde k parcelaci sousedních pozemků č.kat.1766 a č.kat.1771 (při jižní straně nynější ulice U Hvězdárny), bude žadatelka povinna postoupit část ze svého pozemku na utvoření vhodných parcel. 25. ledna 1940 rada doporučila parcelaci ke schválení a v únoru 1940 souhlasili i zastupitelé.[1012] Brzy na to, 22. února 1940 radní vydali povolení na stavbu domu na pozemku č.kat.1766 (majitelé: J. Červenka a M. Doležalová).[1013]
5.2.3. Zrychlení tempa výstavby na Oseckém vrchu okolo roku 1940
Těmito kroky naplno odstartovala parcelace centrální zóny Oseckého vrchu. Bohužel přišlo to zrovna v době, kdy válečné události omezily stavební aktivitu v českých zemích. Z parcelačních záměrů tak nebylo realizováno mnoho. Pouze v letech 1939–1940 vyrostl u Voldušské silnice dům čp.548/II v majetku ing. Jana Jágera. Dne 22. června 1939 městská rada potvrdila povolení na rodinný domek na pozemku č.kat.1787 (majitel ing. J. Jágr).[1014] Podle jiného zdroje získal Jan Jágr stavební povolení 20. června 1939. Kolaudace proběhla 10. ledna 1940.[1015] Číslo popisné dům obdržel 26. ledna 1940. Jde o zajímavou, byť nepříliš městsky působící usedlost, ukrytou ve vnitrobloku mezi Voldušskou a Oseckou ulicí, na velké parcele zanořené v zeleni.
V této době, okolo roku 1940, přibylo celkově na Oseckém vrchu 5 domů. Šlo tedy o podstatné zrychlení tempa urbanizace oblasti. Kromě už zmíněného objektu čp.548/II to byl i dům čp.560/II v ulici Nad Strání. Dne 1. června 1939 radní vydali povolení na stavbu zahradního domku na pozemku č.kat.1656/2 (majitel M. Procházková).[1016] Dům čp.560/II v ulici Nad Strání je na mapě města z doby okolo roku 1976 označen jako Farní úřad církve československé.[1017] Šlo o menší domek, stojící na severní straně ulice, v zadní části pozemku, tedy dál od uliční čáry. V noci z 10. na 11. října 2005 vyhořel. Zděnou chatu obývala tehdy rodina se dvěma malými dětmi. Požár se obešel bez zranění, škodu ovšem mluvčí HZS Plzeňského kraje František Vaško odhadnul na více než milion, což odpovídalo celkové destrukci. Hasiči s ohněm zápasili po tři hodiny a museli použít přetlakový ventilátor.[1018] V listopadu 2005 potom zastupitelstvo schválilo finanční pomoc ve výši 50 000 Kč pro Petra Butulu, kterému požár poničil obydlí.[1019] Následně už asi nebyl ohněm zničený objekt obnoven v původní podobě a na jeho místě vyrostl rodinný dům čp.1274/II (viz níže, v rámci popisu zástavby v ulici Nad Strání). Číslo popisné původního domku čp.560/II bylo formálně zrušeno až 13. ledna 2014. Na sousední parcele v ulici Nad Strání během stavební vlny na počátku Protektorátu vznikl i domek čp.597/II. Číslo popisné získal 17. ledna 1941.
→ODKAZ:
Dům čp. 584/II v ul. U Hvězdárny cca z
r. 1940. Typ chudší nouzové zástavby, vznikající v tehdy zcela periferní
části Rokycan. Foto D. Borek, říjen 2003.
→ODKAZ:
Chata na jižní straně ul. Nad Strání ze
40. let 20. století. Osecký vrch v počáteční fázi své urbanizace byl i
oblastí rekreačních chat. Foto D. Borek, říjen 2003.
V ulici U Hvězdárny přibyl okolo roku 1940 objekt čp.584/II, skromný přízemní domek se sedlovou střechou (bez podkroví, jen s půdou), orientovaný do ulice užší štítovou stěnou. Působil jako menší venkovské stavení. V tomto stavu se zachoval až do počátku 21. století, kdy byl zvýšen a provedena vestavba podkroví i nová střecha. Ze stejného období pochází i luxusní vila Bluďovských čp.591/II ve Voldušské ulici naproti pozdější nemocnici (o vile viz níže).
Za protektorátu pak ještě přibyl dům čp.638/II v Osecké ulici. 26. září
1940 rada vydala povolení na stavbu domků na pozemku č.kat.1747/17 (majitelé R.
a J. Veselých).[1020] Jako majitel domu
čp.638/II se v seznamu z doby
okolo roku 1945 uvádí Rudolf Veselý.[1021] Dům pak ale patrně prošel přestavbou, protože v roce
1968 se uvádí, že začala výstavba objektu na parcele č.kat.1747/7 (majitel R. Veselý).
Během roku 1968 dům nebyl dokončen a zůstával rozestavěný.[1022] Jde o přízemní domek se sedlovou střechou.
Někdy krátce před koncem 2. světové války také někde u Osecké ulice byly zaevidovány objekty čp.651/II a čp.652/II. Seznam majitelů domu z doby okolo roku 1945 je již uvádí, ale bez jména majitele.[1023] To by mohlo nasvědčovat tomu, že byly dokončeny právě v této době, možná i krátce po válce. Dle stavu z roku 2008 byly nadále vedeny v registru adresních míst, ale nebyly již na katastrální mapě spojeny s konkrétním objektem. Číslo popisné čp.651/II bylo oficiálně zrušeno 20. ledna 2014,[1024] čp.652/II 22. ledna 2014.[1025]
5.2.4. Vila Bluďovských čp.591/II
Největší stavbou z protektorátní stavební produkce na Oseckém vrchu se stala velkolepá vila čp.591/II, kterou roku 1940 postavil obchodník Rudolf Bluďovský.[1026] V roce 1939 řeší obec schválení regulační čáry pro pozemek č.kat.1783 Rudolfa a Anny Bluďovských a uznání části pozemku č.kat.1783 za stavební místo, dle žádosti z 11. září 1939. Šlo o pozemek u Voldušské silnice. 8. srpna 1939 proběhlo komisionelní řízení. Regulační čára byla u Voldušské silnice stanovena 8 metrů od osy silnice, na jižní straně s příslušným rozšířením navrhovaným Mikuškovicem. Zástavbu měly tvořit volně stojící domy. 21. září 1939 to městská rada doporučila ke schválení. V září 1939 se věc dostala před zastupitelstvo. V debatě se Václav Krátký dotazoval, zda nebude mít obec povinnost zřídit sem vodovod, kanalizaci a jiná veřejná zařízení. Na to reagoval František Kučera, podle kterého to je bezpředmětné, protože voda se na tento vyvýšený pozemek výtlakem z obecního vodovodu nedá zavést. Pak vše bylo schváleno.[1027] Stavební povolení vydala rada 29. září 1939.[1028] Číslo popisné dům obdržel 25. října 1940.
→ODKAZ:
Vila Bluďovských čp.591/II ve Voldušské
ul. z r. 1940. Luxusní soukromé sídlo, později využívána nemocnicí, dnes
bytový dům. Foto D. Borek, říjen 2003.
Velký patrový objekt vily na zvýšeném suterénu měl valbovou střechu, na jižní straně zděný vikýř s terasou do podkrovních místností v 2. patře a disponoval rozlehlou zahradou. Šlo o první stavbu na Oseckém vrchu, jež reprezentovala skutečně městskou architekturu pro vyšší střední třídu. Kdyby nedošlo ke 2. světové válce, takto by možná vypadala zástavba Oseckého vrchu, který svou atraktivní polohou začal okolo roku 1940 lákat prestižní výstavbu. Ovšem dějiny rozhodly jinak. Vila Bluďovských zůstala izolovanou manifestací životního a stavebního stylu, který v následujících letech skončil. Jednak došlo během války k zastavení soukromé stavební aktivity, jednak po roce 1945 a 1948 zanikla společenská vrstva, která podobné vily budovala. Osud zástavby Oseckého vrchu i samotné vily Bluďovských tak sledoval jiné osudy.
V roce 1956 o vilu projevilo zájem město. V té době totiž řešilo otázku, kam umístit pavilon pro pacienty s tuberkulózou. Léčebna v nedalekém Janově prosazovala pro tento účel převzít tzv. Pechovu vilu čp.642/II ve Školní ulici (viz). Tomu se město bránilo, protože Pechovu vilu chtělo adaptovat na dětské jesle a navíc odmítalo umístění tuberkulózního pavilonu poblíž právě zakládané školní čtvrti na Jižním předměstí. Dne 27. července 1956 proto rada MNV rozhodla do 2 týdnů provést obhlídku vily Bluďovských čp.591/II jako alternativní lokality pro pavilon TBC. Ing. Haessler byl pověřen sestavením finančního odhadu na adaptaci domu.[1029] Závěr šetření zněl, že bude potřeba asi 960 000 Kčs. Přestavba domu čp.642/II by vyšla sice jen na 6000 Kčs, ale šlo by jen o provizorium. Zvláštní komise sestavená ze zástupců MNV (ing. Haessler), ONV (pan Korbay) a Státního projektového ústavu (ing. Mojžíš) nakonec jako optimální doporučila vybudovat pavilon v rámci již existující TBC léčebny v Janově, asi 7 km od Rokycan. KNV ovšem nadále trval na vile čp.642/II na Jižním předměstí. Město kvůli tomu intervenuje dokonce na ministerstvu zdravotnictví.[1030] Koncem roku 1956 nakonec město uspělo a stát (respektive rada ONV) přistoupil na to, aby v objektu na Jižním předměstí obec umístila dětské jesle, čímž se plán na přeměnu vily Bluďovských na Oseckém vrchu na pavilon TBC dostal do hry.[1031] Objekt vily Bluďovských čp.591/II městu vyhovoval proto, že byl v těsném sousedství dokončované nemocnice (viz níže), navíc relativně daleko od centra města. Úvahy o využití vily podpořila i její majitelka, paní Bluďovská, která se jako bezdětná nebránila předat objekt pro veřejné využití. Požadovala pouze pro sebe zachovat dvě místnosti na bydlení.[1032]
26. května 1958 projednal nabídku daru vily od paní Bluďovské závazně MNV.[1033] Dne 19. února 1959 paní Bluďovská zemřela.[1034] Objekt pak v souladu s předchozím ujednáním připadl Okresnímu ústavu národního zdraví (nemocnici). V září 1959 MNV shání náhradní byty pro nájemníky z této vily.[1035] Okamžitě započala přestavba a přístavba na tuberkulózní oddělení s 40 lůžky, které se zde otevřelo 1. září 1961.[1036] Jde o patrový trakt s valbovou střechou, připojený od severu k stávající vile. Později, po ústupu naléhavosti léčby tuberkulózy, byl využíván jako ordinace lékařů. Do roku 2005 zde sídlilo ředitelství nemocnice.[1037] Po převodu nemocnice na kraj počátkem 21. století začala úsporná opatření. Ředitelství a provozně ekonomický úsek, se proto do konce února 2005 přestěhovaly do hlavního nemocničního areálu, kde proběhla 24. února 2005 kolaudace nově adaptovaných místností v prvním patře. Do konce roku 2005 vilu Bluďovských měla opustit i hematologická a transfúzní stanice (měla zamířit do prostor bývalé kuchyně v hlavní nemocniční budově). Původně kraj uvažoval o tom, že vilu prodá do soukromých rukou a peníze použije na investice do nemocniční péče. Pak ale začal převládat názor využít objekt pro nějakou jinou instituci spravovanou krajem. Mezi uchazeči bylo i využití pro muzejní účely. O novém využití vily měl kraj jednat během března 2005.[1038]
Nakonec to dopadlo jinak. Bývalá vila byla roku 2010 prodána městu Rokycany za 6 055 000 Kč. Obec pak v září 2014 začala s celkovou rekonstrukcí objektu na bytový dům s tzv. startovacími byty. Náklady na adaptaci dosáhly 17 032 377 Kč. V ceně byla nejen projektová dokumentace a samotná oprava domu, ale i inženýrské sítě a komunikace. Přes pozemek za vilou byla vedena komunikace až k ulici U Hvězdárny, čímž se (byť nikoliv pro automobily) dopravně propojily dosud téměř nespojité části zástavby Oseckého vrchu. Vlastní rekonstrukce domu byla citlivá. Odstranila z přístavby z 60. let prvky dobové estetiky. Výraznější změnou bylo částečně zvednutí zdiva do úrovně 2. patra na východní fasádě původní vily. Stavební práce skončily 21. září 2015. Dne 29. září 2015 byla budova kolaudována. Vzniklo tu celkem 17 bytových jednotek.[1039] Z toho bylo 9 startovacích bytů v 1. patře, na něž město čerpalo dotaci z ministerstva pro místní rozvoj 4 950 000 Kč. Adaptaci ostatních bytových jednotek výlučně hradilo město.[1040]
Rada města v červenci 2022 rozhodla přidělit zakázku na dodatečnou hydroizolaci a sanaci zdiva domu čp.591/II firmě PB networks s. r. o. ze Sedlecka za 1 032 382,96 Kč bez DPH (1 187 240,40 Kč včetně DPH).[1041]
6. Areál nemocnice
Okolo roku 1941 se slibně rozběhnutá výstavba na Oseckém vrchu zastavila. Ani v poválečných letech se to nezměnilo. Zatímco individuální výstavba nadlouho ustala a zvolna ožívala až od 60. let, už v 50. letech došlo na Oseckém vrchu k výstavbě rozlehlého komplexu okresní nemocnice. Zatímco do té doby Osecký vrch připomínal venkovskou enklávu, izolovanou od městského ruchu, pak po výstavbě areálu nemocnice byla tato část města pevně inkorporována do intravilánu Rokycan.
6.1. Příprava výstavby nemocnice
6.1.1. Výběr umístění nemocnice
O výstavbu nemocnice usilovalo město už od konce 19. století.[1042] Uvažovalo se o pozemcích mezi Rokycany a Borkem (dnešní Páclovna), pod Kotlem nebo za Rakováčkem. Krátce se dokonce v roce 1914 uvažovalo o tom postavit nemocnici (respektive prozatímní infekční pavilon) u Osecké silnice, poblíž nynější nemocnice, ale byl tam zjištěn nedostatek vody a nevhodné podloží (břidlice). Ještě v březnu 1915 ale děkan Raus na schůzi zastupitelstva prosazuje lokalitu mezi Oseckou a Voldušskou silnicí jako výhodnější než zamýšlené louky nad Klabavskou strání.[1043] O záměru postavit nemocnici na loukách pod dnešním městským hřbitovem nad Klabavskou strání podrobněji v podkapitole „oblast u Jelínkovic boudy, údolí Klabavky a nový hřbitov“. Nicméně pro válečnou nouzi nebyla nakonec tato stavba stejně realizována.
V září 1928 přednesl MUDr. V. Jirman před obecním zastupitelstvem projev o nutnosti zřízení veřejné nemocnice v Rokycanech. Doporučil ji umístit na jižním svahu Žďáru, u takzvané „Prašivé lišky“.[1044] Jde o historické označení části lesa poblíž vrcholové partie Žďáru. Šlo každopádně jen o návrh, který se nijak neposunul k realizaci. Volání po nové nemocnici zesílilo opět po 2. světové válce. Lidé tehdy dokonce vybírali na její stavbu dobrovolné příspěvky. Například na podzim 1945 vybrali studenti rokycanského gymnázia na svém věnečku 6347 Kčs.[1045]
Město ale muselo nejprve svést bitvu o umístění nemocnice. 17. října 1946 přijela do Rokycan komise zemského národního výboru, která měla najít vhodnou lokalitu. Na stole ležely tři návrhy: pozemky nad Kalvárií (kde pak nemocnice skutečně vyrostla), nad Klabavskou strání (poblíž nového hřbitova) a na polích pod Kotlem (u nových kasáren na Jižním předměstí). Komise se přiklonila k třetí variantě, když navrhla nemocnici postavit pod Kotlem, mezi novými kasárnami a podnikem Kovohutě. Dne 2. května 1947 pak ZNV doporučil výstavbu nemocnice a vyzval ONV k zahájení výkupu pozemků.[1046] Ve prospěch této varianty mluvila blízkost městu i inženýrských sítí, jakož i strategicky významná blízkost vojenské posádky. Městu se ale stále více, z dopravních i klimatických důvodů, zamlouvala varianta stavět nad Kalvárií. MNV proto podal 9. června 1947 protest.[1047] A dal obě možné lokality k posouzení autorovi regulačního plánu Rokycan dr. Aloisi Mikuškovicovi. Dne 28. listopadu 1947 kvůli tomu (a jiným plánovaným stavebním investicím) Mikuškovic podnikl cestu do Rokycan a provedl obhlídku města.[1048] Během jednání byla pak posuzována i dvě nová místa (nad starým pivovarem u Příbramské silnice, poblíž Práchovny) a pod Kalvárií (u dnešní ulice Mládežníků, kde později vyrostlo sídliště Hrudkovanka). ZNV ale trval na lokalitě na Jižním předměstí u nových kasáren.[1049]
Do mimořádného rozpočtu na rok 1947 už mezitím obec zařadila 5 000 000 Kčs na výkup pozemků a zahájení stavby nemocnice.[1050] O umístění stavby jednalo ministerstvo zdravotnictví, které bylo v tomto sporu pověřeno 2. prosince 1947 okresním národním výborem arbitráží. Teprve po únorovém převratu v roce 1948 prosákly z ministerstva nejprve ústně zprávy, že lokalita nad Kalvárií zvítězila. 17. dubna 1948 plénum ONV určilo tyto pozemky za stavební obvod budoucí nemocnice.[1051] Dne 28. července 1948 to odsouhlasila i zvláštní komise zemského národního výboru.[1052]
6.1.2. Přípravné a projekční práce na stavbě nemocnice do roku 1952
Nemocnice tak v Rokycanech nakonec vyrostla až za komunistického režimu. Zbývalo ale mnoho nevyjasněných otázek, majetkoprávních, finančních i architektonických. V dubnu 1948 ohlašuje předseda MNV J. Kulhánek, že nemocnice se čtyřmi primariáty bude v Rokycanech vybudována už v 1. pětiletce, společně s „Domem národního zdraví“ coby poradenským zařízením.[1053] Vzhledem k studenoválečné prioritě pro rozvoj průmyslu se ale stavba opožďovala. Dne 9. března 1949 ministerstvo zdravotnictví sděluje, že stavba nemocnice nebude zařazena do první vlny investic 1. pětiletky a že se s ní počítá až v letech 1952–1953. Výstavbu brzdila rivalita s plzeňskými Škodovými závody, které plánovaly rovněž výstavbu vlastní nemocnice a chtěly pro sebe získat finanční prostředky. Na návrh KNV bylo původně na výstavbu rokycanské nemocnice do plánu stavebních investic zařazeno 120 000 000 Kčs, ale neprošlo to.[1054] Až v roce 1950 se začala znovu rozbíhat jednání o zahájení prací.[1055] ONV zažádal 3. července 1950 o nové zařazení rokycanské nemocnice do plánu na rok 1951. Bylo schváleno 900 000 Kčs na vyhotovení projektu. Dne 19. října 1950 požádal MNV o schválení stavebního obvodu a 17. ledna 1951 požádal i ONV o schválení stavebního obvodu. 19. ledna 1951 schválil stavební obvod krajský národní výbor. 14. února 1951 sjednalo ministerstvo zdravotnictví časový plán vypracování projektu. 27. listopadu 1951 KNV zpracoval projekční list za 1 000 000 Kčs. 19. dubna 1951 dorazila do Rokycan komise ministerstva zdravotnictví, KNV a MNV. Přímo na místě posuzovala budoucí staveniště nad Kalvárií a konkretizovala rozvržení jednotlivých budov. Rada ONV pověřila vedením výstavby přednostu technického referátu ONV ing. Haesslera.[1056]
19. května 1951 předal ONV na KNV žádost o schválení
zastavovacího plánu od Stavoprojektu. Dne 14. června 1951 byla podepsána
smlouva se Stavoprojektem (1. díl) a 20. července 1951 (2. díl), s termínem
dokončení projekčních prací do 31. března 1952.[1057] Dne 7. července 1951 předložil Stavoprojekt obecnou
projektovou dokumentaci. Nemocnice měla mít kapacitu 242 lůžek. Dne 25. září
1951 ale provedlo ministerstvo zdravotnictví revizi projektu. 27. července 1951
ministerstvo stavebního průmyslu povolilo výjimku na skeletové konstrukce. 27.
prosince 1951 pak Stavoprojekt oznámil, že kvůli novým požadavkům a revizím se musí
vypracovat nový generel. Ten byl dodán 23. ledna 1952. Ministerstvo
zdravotnictví jej schválilo 6. února 1952, ale vydalo připomínky, zejména na
speciální zařízení suterénu.[1058] Kvůli těmto neustálým
revizím nemohl Stavoprojekt předložit kompletní projekt nemocnice do 31. března
1952, jak se původně plánovalo. Ani zamýšlený termín započetí výstavby nemocnice,
tedy 1. duben 1952, nemohl být dodržen. Kapacita nemocnice se nyní zvýšila na
283 lůžek.[1059] Nejasnosti ohledně detailního projektu ale trvaly.
Rozložení jednotlivých budov areálu bylo ještě na poslední chvíli měněno. Při
geologickém průzkumu byl totiž odhalen tektonický zlom ve vrstvě klabavské
břidlice, probíhající podložím budoucího staveniště.[1060] Dne 27. srpna 1952 pak byl rozšířen původní projekt i o
čisticí stanici a byty pro lékaře.[1061] Všechny změny se promítly i do rozpočtu. 20. dubna 1952
oznámil Stavoprojekt, že stavba bude dražší, místo 1 200 000 Kčs připravených
na rok 1952, měla vyjít na 3 442 000 Kčs (myšleny náklady rozpočtované pro rok
1952). Dne 23. května 1952 proto došlo k podpisu nové smlouvy. Dne 17.
května 1952 podal kvůli tomu ONV žádost vládě ČSR o zvýšení rozpočtu na rok
1952.[1062]
6.2. Průběh výstavby nemocnice
6.2.1. Zahájení výstavby nemocnice
Vzhledem k tomu, že do přípravy stavby již bylo investováno příliš úsilí i peněz, se nakonec započetí stavebních prací prosadilo „vlastní vahou“. Dne 17. června 1952 schválila československá vláda výjimku, podle níž stavba nemocnice mohla začít i bez kompletně dokončené projektové dokumentace. 20. června 1952 dodal Stavoprojekt teprve 2. stupeň projekční připravenosti, a to jen pro 1. etapu výstavby.[1063] V červenci 1952 zahájil zemědělský referát MNV výkup potřebných pozemků. V té době také na pozemku vznikla elektrická přípojka a transformátor.[1064] Dne 2. srpna 1952 poprvé na staveniště vyjel buldozer.[1065]
Základní kámen k nové nemocnici byl položen 12. října 1952 za přítomnosti ministra zdravotnictví Josefa Plojhara.[1066] Už v prvních měsících výstavby se ale stavba dostala do skluzu. Na staveniště nebylo dodáno železo na armování. Když to trvalo delší dobu, odvezla si stavební firma i cement, protože jej převedla na jinou stavbu v republice. Další zpoždění způsobila v listopadu 1952 porucha bagru (zůstával mimo provoz ještě v polovině prosince). Bagrista kromě toho onemocněl a jiného se nedařilo sehnat. Termín dokončení přípravných prací, jaro 1953, tak byl ohrožen.[1067] Za zpoždění mohla i špatná pracovní morálka zaměstnanců Pozemních staveb Písek. Pracovalo se jen 4 dny v týdnu, 90 procent zaměstnanců bylo z jižních Čech a museli se starat o své kovorolnické záhumenky. Svoji roli na stavbě měli hrát i brigádníci, o brigády na nemocnici ale nebyl velký zájem. Na stavbě panovaly i problémy s dodávkou dalších materiálových položek. Ve 4. čtvrtletí roku 1952 kupříkladu chyběla betonová kruhová ocel v potřebných profilech do základů stavby. Kvůli urychlení její dodávky se muselo intervenovat na vyšších místech.[1068] V srpnu 1953 už nicméně probíhá příprava betonáže 2. pochodí.[1069]
Na jaře 1953 se na staveništi nemocnice projevila i dělnická protirežimní revolta v nedaleké Plzni, kterou odstartovala měnová reforma. Dělníci na stavbě nemocnice pohrozili, že za nové mzdy nebudou pracovat a že následujícího dne opustí pracoviště. Pak své rozhodnutí změnili, když na místo dorazil předseda místní organizace KSČ Josef Mojžíš.[1070]
6.2.2. Revize projektu a další opožďování výstavby nemocnice
V průběhu výstavby byly státem nařízeny 20% úspory nákladů, navzdory nesouhlasu projektantů Kleina a Mojžíše. Úsporné zásahy zahrnovaly zmenšení ploch vnitřních obkladů, zjednodušení fasádních omítek, omezení parkových úprav, vypuštění některých výtahů apod. Uvažovalo se i o vypuštění poliklinické části nemocnice.[1071] Původní projekt rovněž předpokládal maximálně čtyřlůžkové pokoje, což kvůli úsporným zásahům nebylo dodrženo. Mezitím nepolevovaly organizační a materiálové závady, kvůli kterým se tempo prací vleklo. V říjnu 1954 zpracovalo vedení odboru výstavby ONV zprávu zaslanou pak ministerstvu státní kontroly. V ní vyjmenovává příčiny zpoždění výstavby nemocnice v Rokycanech: nedostatek pracovních sil, podprůměrné výkony některých zaměstnanců, nedostatek materiálu, nedodržování šestidenního pracovního týdne, nedostatek sociálních zařízení na stavbě, opakované vypínání dodávek proudu na staveniště a opakované změny projektu. 21. října 1954 dokonce zpožďující se výstavbu nemocnice v Rokycanech kritizuje satirický režimní časopis Dikobraz.[1072]
4. února 1955 zaslaly Pozemní stavby České Budějovice telegram na OÚNZ Rokycany, kde vyhrožují zastavením stavby, pokud do 7. února 1955 nedostanou projektovou dokumentaci.[1073] V červnu 1955 již je hotova hrubá stavba lůžkové části, ale stavební firma (Pozemní stavby Plzeň) nabírá stále větší zpoždění. Kvůli vládnímu nařízení totiž přesunula většinu pracovníků i strojů na stavby v pohraničí. Na staveništi tak vládl absolutní nedostatek pracovních sil. Další problémy přinášely chyby v projektu. Několik měsíců se například musel přepracovávat projekt slaboproudých elektrických rozvodů.[1074] Až 10. ledna 1956 byl uveden do provozu kotel ústředního topení nemocnice.[1075]
6.2.3. Dokončení výstavby nemocnice a slavnostní otevření
Přes všechny potíže ale se obří investice sunula kupředu. Dne 12. května 1957 začal zkušební provoz nemocnice.[1076] V červnu 1957 byla větší část komplexu kolaudována (přízemí, 4. patro lůžkové části, hospodářská část, vrátnice, garáže).[1077] Slavnostní otevření se konalo v sobotu 22. června 1957 od 15 hodin, opět za účasti ministra Plojhara. Náklady na novou nemocnici dosáhly 33 000 000 Kčs, z toho vlastní stavební práce si vyžádaly 29 000 000 Kčs. Generálním dodavatelem byly Pozemní stavby Plzeň.[1078] Nemocnice byla uvedena oficiálně do provozu 24. června 1957.[1079] Ještě v červenci 1957 ale nefungoval hlavní vchod z Voldušské ulice, kde se stále stavělo. Do nemocnice se tak chodilo zadem, přes Kalvárii a pak skrz zahradu.[1080]
→ODKAZ:
Nemocnice krátce po svém dokončení,
pohlednice, Orbis Praha, cca r. 1960. Ze sbírky Evy Vonáskové.
Jako zajímavost lze uvést, že na staveništi nemocnice se natáčel československý film Bomba, který popisuje nález výbušné válečné munice při stavbě fiktivní nemocnice.[1081] Natáčení probíhalo v květnu 1957 a zúčastnilo se ho i cca 80 místních občanů jako statisté.[1082] V červenci 1957 ještě natáčení pokračovalo, kvůli tomu se mimo jiné odložilo zprovoznění hlavního vchodu do objektu.[1083] Směrem k Voldušské ulici totiž ještě na jaře 1957 zela jen ohromná jáma s výkopy inženýrských sítí.[1084] Na pozemku u nemocnice taky vyrostla filmová maketa hospody, která mátla veřejnost. Mnozí lidé si tam prý chtěli zajít na pivo a teprve když otevřeli dveře, zjistili, že místo do lokálu se dívají na volnou krajinu s vrchem Žďár.[1085] Kromě toho na tomto pozemku i ještě na jaře 1957 stály různé dřevěné baráky pro stavební dělníky.[1086] V lednu 1958 se už film promítal v Plzni.[1087]
Svažitá louka jihovýchodně od hlavní nemocniční budovy byla po dokončení objektu upravena. Na místo proto přijel buldozer, který tu rozhrnul hory ornice. Zapomnělo se ovšem na šachty od kanálů. Dvě pracovnice proto dostaly za úkol od stavbyvedoucího, aby píchaly tyčí do země a našly zahrnuté kanálové vpusti. Při tom ale omylem překoply hlavní elektrický kabel 3000 V. Nemocnice pak byla po několik dnů bez dodávky proudu. Nefungoval ani naftový agregát v suterénu. Pomohli vojáci, kteří na dvůr nemocnice přivezli svůj agregát.[1088]
6.3. Architektonický popis nemocnice
Architektonicky je nemocnice čp.750/II (oficiálně tehdy „Okresní ústav národního zdraví“) monumentálním dílem, které svoji rozlohou patří k největším rokycanským stavbám 20. století. Ani tato reprezentativní naddimenzovanost ale nezabránila pozdějším, nakonec nerealizovaným úvahám o stavbě dalšího pavilonu (v programovém prohlášení místních mocenských orgánů z roku 1969).[1089] Generálním projektantem rokycanské nemocnice byl Stavoprojekt. Odpovědným projektantem ing. Josef Mojžíš.[1090] Kromě něj se na návrhu zdravotnického areálu podíleli i ing. arch. Miroslav Klein (nar. 1919) a Zdeněk Přáda (nar. 1922).[1091] Investorem byl Okresní ústav národního zdraví (OÚNZ), respektive Krajský národní výbor a ministerstvo zdravotnictví.
→ODKAZ:
Hlavní průčelí nemocnice. Stavba
z let 1952–57 ve stylu socialistického realismu. Pohled od vrátnice. Foto
D. Borek, říjen 2003.
→ODKAZ:
Rizalit zadní fasády nemocnice. Vpředu
neudržovaná zahrada nemocnice. Foto D. Borek, říjen 2003.
→ODKAZ:
Pohled na nemocnici z nádvoří
areálu. Foto D. Borek, říjen 2003.
Hlavní nemocniční budova má tvar písmene H, s delšími stranami orientovanými k jihovýchodu. Je obklopena rozsáhlým pozemkem. Slohově jde o umírněnou aplikaci forem pozdního socialistického realismu, který se ovšem projevuje jen v některých detailech, zatímco hmota a vnitřní dispozice budovy jsou účelně funkcionalistické. Budova má železobetonovou skeletovou konstrukci. Hlavní, jihovýchodní čtyřpatrový trakt dosahuje výšky 21 metrů. Na svou dobu přinesla nemocnice i mnoho novinek. Například zde byly instalovány první rokycanské osobní výtahy (z celkem 12 výtahů byly 3 osobní, 2 lůžkové, 2 jídelní, 2 spisové a 2 nákladní). Budova měla 4 typy vytápění (v lůžkové části stropní vytápění, na operačních sálech topení pomocí průduchů, v garážích parní a zdravotní středisko se vytápělo radiátory). Nemocnice měla i vlastní automatizovanou kotelnu i transformační stanici.[1092] Několik podlaží má nemocnice i v podzemí, neboť v souladu s dobovými nároky civilní ochrany byla připravena na případný válečný provoz. V prvním patře polikliniky byl umístěn jeden z prvních televizorů v Rokycanech, majetek odborové organizace ROH.[1093]
O sochařskou výzdobu se postaral místní umělec Václav Koukolíček (1900–1967), který už za první republiky poskytoval městu většinu pamětních desek a pomníků. Zde vytvořil fasádní reliéf „Slunce, voda a vzduch“ a dvě sochy, před budovou socha Ženy, za ní socha Dělníka.[1094] Další reliéfy na fasádě jsou dílem plzeňského sochaře Otakara Waltera (1890–1963). Právě sochařská výzdoba budovy je nejvíce ovlivněna socialistickým realismem. Negativním rysem areálu nemocnice je zanedbání parkových úprav rozsáhlého pozemku, který ji obklopuje. Svažitá louka jihovýchodně od hlavního lůžkového křídla sloužila během výstavby nemocnice jako plocha pro různé sklady techniky a nářadí. Zahrada pak sice byla osázena dvojitým stromořadím a doprostřed umístěna výše zmíněná socha od V. Koukolíčka, park ale nebyl nikdy dokončen. Byla tak promarněna možnost využít unikátní přírodní polohu nemocnice na slunném svahu s výhledem na rokycanskou kotlinu.
→ODKAZ:
Socha dělníka od V. Koukolíčka v zahradě
nemocnice. Foto D. Borek, říjen 2003.
→ODKAZ:
Socha ženy od V. Koukolíčka před
nemocnicí. Foto D. Borek, říjen 2003.
→ODKAZ:
Reliéf na jihovýchodní fasádě nemocnice.
Foto D. Borek, říjen 2003.
→ODKAZ:
Prostranství před nemocnicí ve Voldušské
ul. s objektem vrátnice z r. 1976. Foto D. Borek,
říjen 2003.
Zatímco v době otevření nabízela nemocnice 250 lůžek, v roce 1960 již jich bylo 390 a o dalších 5 let nato 430.[1095] Součástí složité technické infrastruktury spojené s nemocnicí byla i úpravna vody, která byla dána do provozu 21. prosince 1966. Šlo o vývojový prototyp Královopolské Brno. Stavba byla umístěná na jižním břehu Boreckého potoka v blízkosti sídliště Hrudkovanka. Úpravna, která zásobovala nemocnici pitnou vodou, nezávisle na obecním vodovodu, byla využívána i pro zásobování obytných domů. V té době totiž obecní vodovod, vzhledem k překotnému růstu města, nepostačoval a nemocniční úpravna vody tak pomohla aspoň provizorně umožnit další růst Rokycan.[1096] Nemocnice měla i svoji autonomní čistírnu odpadních vod, umístěnou mezi Oseckou a Voldušskou ulicí.
6.4. Další stavební vývoj nemocnice
6.4.1. Výstavba dopravní infrastruktury
Nemocnice sice vyrostla v ekologicky kvalitní lokalitě mimo intravilán, ale to mělo i své negativní stránky. Město muselo totiž řešit výstavbu spojovacích komunikací, systému veřejné dopravy a městské infrastruktury, jejichž náklady byly, vzhledem k odlehlé poloze nemocničního areálu, vysoké.
Už v roce 1957 po dokončení nemocnice požádal ONV město o urychlené zajištění výstavby veřejného osvětlení.[1097] Radnice jednala urgentně, v lednu 1958 již bylo veřejné osvětlení ve Voldušské ulici, od Boreckého potoka k nemocnici, v provozu.[1098] Nedobrý byl i stav vozovky ve Voldušské ulici. Podle pamětníků (jaro 1957) byla cesta vlivem přejezdů stavební techniky rozježděná jako tankodrom.[1099] V 1. pololetí roku 1959 byla pak Voldušská ulice až k nemocnici opatřena provizorním bezprašným povrchem.[1100] Práce provedl podnik Československé státní silnice.[1101] Toto provizorní řešení pak bylo nahrazeno komplexní rekonstrukcí a vyasfaltováním tahu Rokycany-Volduchy. V únoru 1959 už se pracuje na projektu.[1102] V prosinci 1959 stále ještě nová silnice není provedena.[1103]
Město také od roku 1958 uvažuje o vybudování důkladnější stezky pro pěší přes vrch Kalvárie.[1104] Na jaře 1963 byl aspoň chodník k nemocnici vyspraven škvárou a štěrkem.[1105] V dubnu 1966 národní výbor schválil výstavbu chodníku do nemocnice, ale začal uvažovat o tom, že by rovnou chodník provedl i s vyasfaltováním.[1106] Šlo o součást městského závazku k 50. výročí komunistického převratu v Rusku. V dubnu 1967 ještě práce nezačaly. Hodnota díla se odhadovala na 25 000 Kčs, plocha nového chodníku měla činit 600 čtverečních metrů. Stále se přitom oficiálně mluví o „prašném povrchu“.[1107] V srpnu 1967 se uvádí, že chodník k nemocnici se už dokončuje. Měl být předán do užívání k 30. srpnu 1967 s tím, že okolní terénní úpravy proběhnou následujícího roku.[1108] MěstNV navrhl, aby je provedli místní obyvatelé ve spolupráci s OÚNZ. Mezi chodníkem a ulicí měl být zřízen pruh zeleně. V listopadu 1967 se ale na plénu MěstNV opět ozývá kritika. Josef Kebrle se podivuje, proč není chodník budován již jako asfaltový.[1109]
V srpnu 1968 byla vozovka ve Voldušské ulici směrem k nemocnici poškozena průjezdem okupační sovětské armády. Narušen byl asfaltový povrch o ploše 3600 čtverečních metrů.[1110] Na rok 1969 byla zařazena do investičního plánu MěstNV i rekonstrukce veřejného osvětlení k nemocnici, v hodnotě 30 000 Kčs.[1111] V červnu 1969 už práce probíhají. Na plénu MěstNV si ale Josef Sysel stěžuje, že kvůli stavbě osvětlení se zbytečně pokácely stromy u nemocnice. Za pravdu mu dává Josef Preisler, kácení prý proběhlo bez vědomí města.[1112] V září 1969 je uváděno, že instalace veřejného osvětlení pod nemocnicí byla dokončena (celkem 7 nových svítilen).[1113] Bylo tu v roce 1969 odpracováno 76 brigádnických hodin, proinvestováno 22 247 Kčs a vznikla hodnota díla 31 000 Kčs.[1114]
I přes tyto postupné zvelebovací akce si mnozí obyvatelé stěžovali, že banální návštěva lékaře jim zabere půl dne. Na podzim 1958 řešila rada MNV otázku, zda do areálu nemocnice přestěhovat i poradnu pro děti. Maminky byly proti, vadila jim vzdálenost nemocnice i strmé stoupání, nevhodné pro malé děti a matky s kočárkem. Rovněž národní výbor se zasazoval o to, aby byla poradna ponechána „dole“ ve městě. OÚNZ ovšem tyto myšlenky odmítl s tím, že je prý nutno centralizovat zdravotní péči a není možné mít evidenci pacientů na více místech. Projekt nemocnice údajně s umístěním poradny počítal a MUDr. Antonín Vávra argumentaci doplnil: „opatření takové dělá se po vzoru poliklinik v SSSR.“[1115] V budovatelském optimismu se v době výstavby nemocnice uvažovalo, že ji s městem spojí i trolejbusová linka.[1116] Zůstalo jen u vizí. Roku 1964 byla zavedena k nemocnici aspoň zvláštní autobusová linka od vlakového nádraží. Roku 1966 přibyly další linky (kasárna-nemocnice a jatky-nemocnice). Autobusy ale nebyly příliš využívány.[1117]
V září 1977 si na plénu MěstNV stěžuje pan Beneda, že je nutno zajistit veřejné osvětlení k nemocnici. Cesta k nemocnici je prý taky ve špatném stavu.[1118] Na své schůzi 28. února 1978 rada MěstNV uložila vedoucímu odboru KHSO projednat s odborem dopravy ONV úpravu přechodu pod nemocnicí mezi mostem přes Borecký potok a Oseckou silnicí.[1119] V rámci budování technické vybavenosti došlo v roce 1979 k výstavbě nového chodníku k nemocnici.[1120] Provedly ji Technické služby jako náhradu za odloženou rekonstrukci ulice B. Němcové na Jižním předměstí.[1121]
6.4.2. Dostavba okolí nemocničního areálu (parkoviště, vrátnice)
Okolí nové nemocnice zůstávalo víceméně neudržované. V únoru 1962 se na zasedání MěstNV řeší, proč ještě Komunální služby nesplnily úkol zřídit u areálu parkoviště.[1122] Podle výhledového plánu investic se na roky 1969–1971 předpokládala parková úprava okolí nemocnice, v roce 1971 mělo dojít k finálnímu návrhu budoucího parkoviště. Na roky 1972–1980 se pak plánovala výstavba parkoviště. Investorem měl být OÚNZ.[1123]
Parková úprava u nemocnice (investorem OÚNZ) měla dle údajů ze září 1969 začít ještě onoho roku.[1124] Parkové úpravy u nemocnice byly zahrnuty i do návrhu prováděcího plánu MěstNV na rok 1970 (zveřejněn v prosinci 1969).[1125] V listopadu 1970 navrhuje MěstNV zařadit parkové úpravy za budovou nemocnice, směrem ke Kalvárii, do celoměstské zvelebovací akce na rok 1971 (na počest 50. výročí založení KSČ). Mělo jít o závazek OÚNZ. Park měl sloužit pro odpočinek pacientů.[1126] V prosinci 1969 město uvažuje, že by v rámci soutěže k 25. výročí osvobození v následujícím roce provedlo výstavbu asfaltového parkoviště u nemocnice. Práce by jako závazek realizovaly podnik Silnice a okresní správa silnic).[1127] Rozhodnutím rady MěstNV ze 17. února 1970 byla zařazena výstavba parkoviště do plánu Akce Z na rok 1970. Podnik Silnice se zavázal, že zřídí parkoviště o ploše 2300 čtverečních metrů, v hodnotě 122 904 Kčs.[1128] Roku 1970 skutečně bylo upraveno u nemocnice parkoviště k 25. výročí osvobození Československa.[1129] Práce zajistila Okresní správa silnic a dostala za to čestné uznání. Zbudování provizorního parkoviště před nemocnicí bylo provedeno v hodnotě 122 964 Kčs.[1130]
V roce 1973 se zmiňuje, že roku 1975 má OÚNZ začít s budováním vstupního areálu (vrátnice, prodejna, točna autobusů). Ještě během roku 1973 měl být hotov projekt.[1131] V květnu 1974 ale MěstNV konstatoval, že kvůli nedostatečné stavební kapacitě byla tato akce v hodnotě 1 200 000 Kč odložena.[1132] V létě roku 1976 (mezi 25. červnem a 20. srpnem) se záležitostí zabývala rada MěstNV a vzala na vědomí zprávu o výstavbě točny u nemocnice. Městský rozpočet byl v roce 1974 doplněn o 10 458 Kčs na projektovou dokumentaci točny.[1133] V únoru 1975 se uvádí, že výstavbu točny provedou Technické služby ještě do konce roku.[1134] Během roku 1976 utratil MěstNV za výstavbu točny 369 000 Kčs (oproti plánu 300 000 Kčs).[1135] Nakonec až roku 1976 byl areál nemocnice doplněn o servisní budovy u nové brány, s prodejnou a vrátnicí.[1136] Součástí přístavby byla i prodejna a bufet. Akci plánoval podnik Potraviny provést již ve 4. pětiletce. Objekt samoobsluhy a občerstvení měl vyrůst u nemocnice v roce 1970 nákladem 500 000 Kčs.[1137] V roce 1968 se uvádí tato investice jako výhledová, se zamýšlenou realizací někdy do roku 1980.[1138] V listopadu 1969 naopak MěstNV optimisticky předpokládá výstavbu prodejny potravin o ploše 80 čtverečních metrů už na roky 1971–1972. Měl ji zajišťovat podnik Potraviny.[1139] Prostor před branou byl zároveň upraven na točnu autobusu a parkoviště pro automobily. Stavbu prováděl n.p. Silnice Plzeň, provoz Osek u Rokycan.[1140] Hodnota stavby se odhadovala na 1 500 000 Kčs. Dokončení této akce se plánovalo na 2. polovinu listopadu 1976.[1141] Ještě v 1. pololetí 1977 bylo do stavby točny investováno 16 000 Kčs, čímž splněn plán na celý rok.[1142] Šlo patrně o dokončovací práce. Prostranství před nemocnicí získalo charakter jakéhosi náměstí a centra celé čtvrti Osecký vrch. V roce 1978 byla v oblasti před nemocnicí také dokončena kanalizace.[1143]
V této době město uvažovalo o koncepčnější úpravě celého areálu okolo nemocnice. Na žádost OÚNZ zpracoval Stavoprojekt studii sadových úprav. Autorem byl ing. Vopršálek ze Zahradnického závodu města Plzně. Konstatoval, že zatímco přední (vstupní) část areálu je už upravena, problematické zůstávalo řešení zadní části se zahradou. Zahrada prý totiž stojí na břidlicovém návozu a zdejší vegetace se jen těžko ujímá, stromy rostou pomalu. Studie také uvedla, že před 10 lety zde byla vysazena alej ale i ona roste pomalu. V roce 1979 aspoň vysazeny v nemocniční zahradě, zejména podél jejího okraje, rychle rostoucí dřeviny, které měly oddělit areál nemocnice od lokality nové bytové výstavby v ulici Pod Nemocnicí (viz níže).[1144]
Dne 29. května 1988 začal v Rokycanech provoz městské hromadné dopravy, na třech autobusových linkách. Všechny končily u nemocnice. Z točny před vrátnicí se stal důležitý terminál, ostatně městská hromadná doprava sloužila primárně pro starší občany, pro něž bylo spojení s odlehlou a na strmém svahu umístěnou nemocnicí komplikované.[1145] Už v době výstavby točny se předpokládalo, že v druhé etapě musí být rozšířeno i parkoviště pro osobní automobily.[1146] To vyrostlo až v roce 1989, severně od hlavní vrátnice. Práce začaly roku 1988. Dokončení se plánovalo na září 1989.[1147] Výstavba parkoviště začala v září 1988 v Akci Z. Rozpočtové náklady měly činit 608 000 Kčs, z toho v roce 1988 se mělo prostavět 342 000 Kčs. Nakonec ale bylo proinvestováno za rok 1988 jen 230 000 Kčs. Finanční náklady pro rok 1988 měly dosáhnout 256 000 Kčs (ve skutečnosti jen 169 000 Kčs). V roce 1988 tu bylo odpracováno 2055 brigádnických hodin (všechny zdarma).[1148] Podle jiného dobového pramene činily za rok 1988 skutečné finanční náklady 132 754,32 Kčs.[1149] Parkoviště u OÚNZ se kvůli majetkoprávnímu vypořádání dostalo do skluzu a zahájení výstavby se posunulo o 3 měsíce. Akce přešla do roku 1989.[1150]
Na rok 1989 se plánovaly na parkovišti finanční náklady 83 000 Kčs (z Fondu rozvoje a rezerv).[1151] Podle jiného pramene ale plánované finanční náklady pro rok 1989 činily 243 000 Kčs. Během 1. pololetí 1989 ovšem tato částka byla výrazně překročena a prostavělo se 805 000 Kčs. V září 1989 se parkoviště popisuje jako prakticky hotové.[1152] Během zbytku roku 1989 bylo parkoviště skutečně dobudováno.[1153] Dokončení stavby se uvádělo v prosinci 1989. Celková hodnota díla činila 502 000 Kčs, přičemž jen v roce 1989 tu vznikla hodnota díla 317 000 Kčs (ve shodě s plánem). Finanční náklady za rok 1989 dosáhly 243 000 Kčs (ve shodě s plánem) a odpracováno bylo 2554 brigádnických hodin.[1154] Podle jiného pramene zde ale v roce 1989 vynaloženy náklady 263 000 Kčs (plán byl 243 000 Kčs).[1155]
Šlo o jednoduchou asfaltovou plochu, bez architektonických nebo parkových úprav. Kvůli tehdy nesmyslně přísným předpisům na ochranu zemědělské půdy, musela být náhradou za tyto pozemky provedena náhradní zemědělská rekultivace v obci Trokavec na jižním Rokycansku.[1156] V 1. pololetí 1989 si náhradní rekultivace vyžádala 58 000 Kčs.[1157]
V komplexu vrátnice vznikla prodejna, která kromě pacientů a personálu nemocnice obsluhovala i obyvatele čtvrti Osecký vrch. V roce 1991 byla jako jedna z prvních ve městě zařazena do tzv. malé privatizace a přešla do soukromých rukou.[1158] Nabízela se za vyvolávací cenu 1 455 000 Kčs.[1159] Později ale prodejna spíše skomírala. Dne 5. června 2007 zastupitelstvo Plzeňského kraje odsouhlasilo výkup objektu vrátnice č.kat.2875 z majetku Rokycanské nemocnice, a. s. do vlastnictví Plzeňského kraje za 1 901 700 Kč.[1160] Dne 7. května 2009 byl v prostorách bývalé prodejny u vchodu do areálu nemocnice spuštěn provoz nové lékárny. Objekt prošel celkovou přestavbou, kterou provedla firma S+H. Na akci přispěl subvencí 7 500 000 Kč Plzeňský kraj.[1161] Od konce října 2021 byl v prostoru hlavní vrátnice nemocnice v provozu tzv. babybox. Šlo o 81. zařízení tohoto typu v České republice. Rada města odsouhlasila poskytnutí daru na tuto akci ve výši 30 000 Kč a záměr schválilo i zastupitelstvo.[1162]
Roku 2021 bylo vydáno povolení na výstavbu nového parkoviště v areálu nemocnice.[1163] V únoru 2022 se uvádí, že výstavba parkoviště před nemocnicí již začala. Měla být dokončena v létě 2022. Náklady se vyčíslovaly na víc než 30 000 000 Kč a hradil je Plzeňský kraj. Nové parkoviště je umístěno východně od objektu vrátnice, uvnitř areálu nemocnice, na dosud převážně nevyužitých travnatých plochách. Mělo mít kapacitu přes dvě stě parkovacích míst. Součástí investice bylo i položení kanalizace, osazení keřů a stromů a instalace veřejného osvětlení. Mělo být napojeno na starší parkovací plochu severovýchodně od vrátnice, jakož i na systém komunikací v nemocničním areálu. Dvě starší parkovací plochy u Voldušské ulice (dolní, umístěná západně od vrátnice, a horní severovýchodně od vrátnice) měly kapacitu 90 míst. Ty měly být zachovány. Včetně nové plochy stavěné roku 2022 se tudíž celková parkovací kapacita měla razantně zvýšit na 320 míst.[1164]
Kvůli nákladům na údržbu a osvětlení parkoviště zde vedení nemocnice od 22. září 2025 zavedlo zpoplatněný režim. Kvůli tomu byla u vjezdu na parkovací plochu nainstalována závora. Platba byla možná v automatu ve vestibulu nemocnice, nebo přímo na parkovišti. Zároveň došlo k instalaci druhé závory, přímo u hlavního průčelí nemocnice, kam od nynějška už měl být povolen vjezd jen sanitkám, popřípadě krátkodobý vjezd soukromých vozidel v urgentních případech.[1165]
6.4.3. Stavební úpravy samotné nemocnice
Na rok 1965 zařadil Okresní stavební podnik do svého plánu pokládku nové plechové střechy na objekt nemocnice, s odhadovanými náklady 168 000 Kčs.[1166] V roce 1965 proběhla i generální oprava rozvodů vody v nemocnici, v hodnotě 274 000 Kčs.[1167] Na rok 1968 se plánovala výstavba regulační stanice v areálu nemocnice. Během roku 1968 na ni měl Okresní stavební podnik připraveno 83 000 Kčs.[1168] Dle výhledového plánu investic z roku 1969 se předpokládala v letech 1971–1980 stavba nového pavilonu nemocnice. Investorem měl být OÚNZ.[1169] Projekt nebyl realizován. Do návrhu prováděcího plánu MěstNV na rok 1970 (zveřejněn v prosinci 1969) bylo zařazeno dokončení rekonstrukce kotelny v nemocnici (prováděl OÚNZ).[1170] Dne 1. září 1987 se otevřela v nemocnici JIP s 6 lůžky.[1171]
Po roce 1989 se do oprav a úprav nemocničního komplexu investovaly desítky milionů korun.[1172] Od počátku května 1996 probíhala rekonstrukce dětského oddělení. 10. června 1996 byly opravy dokončeny.[1173] Dne 1. dubna 1998 se otevřel první nadstandardní pokoj, zřízený při oddělení B interny.[1174] Šlo o jednolůžkový pokoj s umyvadlem a televizorem. Druhý pokoj tohoto typu (opět na interním oddělení) byl uveden do provozu roku 2004. Tentokrát šlo už o místnost s vlastním sociálním příslušenstvím, ledničkou i telefonní přípojkou. Po rekonstrukci gynekologicko-porodnického oddělení roku 2003 přibyly podobné pokoje i tam. Nadstandardní ubytování se objevilo i na chirurgickém oddělení. Od roku 1996 byly adaptovány tři takovéto pokoje, rovněž na dětském oddělení. Jeden z nich má vlastní sociální zařízení, lednici, telefon a telefon. V roce 2005 se plánovala modernizace vnitřního zařízení. Další dva pokoje byly určeny pro matky s malými dětmi. Kromě televize a telefonu tu byla také k dispozici dětská vanička.[1175]
V roce 1996 začala rekonstrukce technického zázemí nemocnice. Součástí investice byla i výstavba nového stravovacího provozu. Do roku 1999 bylo prostavěno při této akci 7 000 000 Kč, zbývalo ještě cca 10 000 000 Kč.[1176] V roce 1999 byly instalovány do hlavního vchodu do nemocnice dveře na fotobuňku. Téhož roku vyrostly v přízemí polikliniky nové záchody (včetně bezbariérového WC). Roku 1999 také došlo k přebudování sesterny na chirurgickém a interním oddělení. Na operačních sálech chirurgického oddělení byl pořízen hygienický vstupní filtr.[1177]
Od 1. ledna 2003 přešla nemocnice na Plzeňský kraj. 7. července 2004 začala přestavba sprch, umýváren a záchodů v lůžkové části interního a chirurgického oddělení. Z větší části byla dokončena do konce srpna 2004.[1178] Dne 20. října 2004 požádalo vedení nemocnice o vydání územního rozhodnutí na kopanou studnu na pozemku č.kat.1801/1 v areálu nemocnice. 13. prosince 2004 vydal územní rozhodnutí stavební obor MÚ. Studna měla být umístěna 92 metrů od stavební parcely č.kat.1378, 95 metrů od stavební parcely č.kat.5019 a 45 metrů od stavební parcely č.kat.1379. Hloubka studny měla činit 25 metrů.[1179] V létě 2006 došlo k rekonstrukci rehabilitačního oddělení, včetně výměny dlažby, instalace nových plastových oken a výmaleb místností. Koncem srpna 2006, po zhruba měsíci prací, už jsou stavební změny hotovy.[1180] Dne 23. ledna 2012 se otevřela interna C po půlroční rekonstrukci a uzávěře. Vznikly nové sprchové kouty, vany a záchody, byly opraveny armatury, rozvody, okna a dveře. 27. února 2012 se v nemocnici slavnostně otevřela po modernizaci biochemická a hematologická laboratoř, umístěná do místností po přestěhované lékárně, kde došlo k vybourání vnitřních příček a celkové přestavbě včetně nových inženýrských sítí.[1181]
V roce 2014 byly realizovány v přízemí nemocnice stavební úpravy s nákladem cca 3 000 000 Kč, financovanými z krajského rozpočtu. Ke změnám došlo ve vestibulu, který byl propojen s novou halou společného příjmu. Spojovací trakt mezi oběma hlavními budovami nemocnice prošel modernizací a rekonstrukce se dočkaly i přilehlé interní ambulance a pohotovost. Vznikla centrální prosklená recepce.[1182] Dne 2. listopadu 2015 proběhla kolaudace nové vyšetřovny CT a SONO v nemocnici.[1183] Dne 14. března 2017 byla provedena kolaudace chirurgických ambulancí po rekonstrukci. Předání proběhlo s tříměsíčním zpožděním, zapříčiněným spory mezi vedením nemocnice a stavební firmou ohledně kvality prací. Po rekonstrukci fungovaly dvě chirurgické ambulance, malý sál pro lékařské zákroky, sádrovna a nově i sanitární sekce umývárny. Pro pacienty se ambulance otevřely 9. května 2017. Akce si vyžádala 2 000 000 Kč.[1184] Daleko významnější změnou v roce 2017 ale bylo uzavření porodnice v rokycanské nemocnici.[1185] Poslední dítě se tu narodilo 29. června 2017. Šlo o nečekaný krok, obzvláště když nedlouho předtím prošly porodní sály rekonstrukcí. Důvodem byl nedostatek lékařů a klesající počty rodiček. V roce 2016 tu bylo provedeno 323 porodů. V nemocnici zůstaly jen gynekologické ambulance a poradny.[1186] V roce 2020 se v prostorách bývalé porodnice ve 4. patře otevřelo lůžkové oddělení následné péče pro ošetřování dlouhodobě nemocných.[1187]
V roce 2019 obecní kronika uvádí, že nemocnici v následujících letech čeká největší rekonstrukce v historii. Měla sestávat z několika etap, realizovaných postupně, v závislosti na finančních možnostech kraje. V roce 2019 se plánovala úprava kotelny a ubytovny pro zdravotníky.[1188] V případě kotelny se v červenci 2019 ještě uvádí, že stále není jasné, zda bude rekonstruována stávající kotelna v nemocnici, či zda bude areál napojen na městský systém dálkového vytápění.[1189] Velká rekonstrukce se měla v následujících letech týkat nemocnice jako celku, včetně nového dispozičního řešení jednotlivých pracovišť a také inženýrských sítí. V 1. polovině roku 2019 byla zhotovena odborná studie, která také jako jednu z variant řešila možnost výstavby zcela nové nemocniční budovy v stávajícím areálu. Tato varianta nicméně byla vyhodnocena jako méně výhodná, protože stavební práce by nadlouho narušovaly provoz zařízení. Postavení nové nemocniční budovy by dle odhadů vyšlo na 400 000 000 Kč, zatímco rekonstrukce stávajícího objektu nemocnice měla stát cca 200 000 000 Kč. Bylo proto rozhodnuto se soustředit na variantu rekonstrukce. V této časné fázi ovšem neexistoval projekt. Obecní kronika uvádí, že návrh na vypracování projektové dokumentace má posuzovat krajská rada v nejbližší době s termínem do konce roku 2019. Vlastní realizaci stavby pak studie rozvrhla na 5 fází, v trvání cca 5–6 let.[1190]
V září 2021 byl už projekt modernizace nemocnice veřejně prezentován. V létě roku 2021 zhotovila architektonická společnost Siebert + Talaš dispoziční studii rekonstrukce a dostavby. V říjnu 2021 zažádal kraj o vydání stavebního povolení. Dle informací z konce roku 2021 se očekávalo, že již na jaře 2022 dojde k výběru zhotovitele a ještě během roku 2022 se mělo začít stavět. V 1. a 2. etapě se projektovalo, že dojde k přístavbě bočních čtyřpodlažních věžovitých staveb u severního ambulantního traktu a následně se ambulantní péče přemístí do novostaveb a započne rekonstrukce prostoru mezi nimi. Hejtmanka Plzeňského kraje Ilona Mauritzová zdůvodňovala zvolenou variantu tím, že se dosáhne efektivnějšího uspořádání pracovišť a přístavby zároveň umožní pokračovat v chodu nemocnice bez větších omezení i po dobu provádění modernizace. V zadním jižním traktu komplexu nemocnice měly být po rekonstrukci situovány výlučně lůžkové kapacity. I zde se přepokládala etapizace. Ve středním spojovacím krčku měla zůstat komplementární pracoviště (laboratoře, rentgen, centrální sterilizace, operační sály a nový urgentní příjem). Cílem přestavby bylo důsledněji v rámci budovy oddělit out-pacienty a in-pacienty. Plánované úpravy měly zahrnout i venkovní prostory. Mezi vrátnicí (lékárnou) a vlastní nemocnicí se projektovalo zastřešení chodníku. Transfuzní oddělení mělo zůstat v prostorech vedle lůžkového traktu, ale získat nové parkoviště po stržení některých starších, samostatně stojících objektů technického charakteru. Na jejich místě se proponovalo zbudování jedné z věžových přístaveb, nového parkoviště a veřejné zeleně.[1191]
7. Další výstavba na Oseckém vrchu po roce 1945
Výstavba nemocnice definitivně potvrdila proměnu Oseckého vrchu na urbanizované území. V následujících dekádách se tato část města stala jednou z nejrychleji rostoucích. Poměrně rovnovážně se tu rozvíjela jak obytná zástavba individuální, tak bytové domy sídlištního typu. Vyrostla tu také další stavba veřejného charakteru celoměstského významu (hvězdárna).
7.1. Sídlištní výstavba na Oseckém vrchu
Na konci 50. let 20. století (a v další etapě ještě počátkem 90. let) vznikla v této čtvrti nevelká skupina bytových domů sídlištního typu, kterou můžeme nazvat sídlištěm Osecký vrch. Dohromady obsahuje 56 bytů. Všechny tyto domy jsou zděné s valbovými střechami. Pohledově se uplatňují zejména při pohledu od Boreckého potoka, kde se ze siluety čtvrti rýsují jako kompaktnější desky. Šlo o podnikovou výstavbu pro zaměstnance nemocnice. Jejich výstavba začala v roce 1957.[1192]
7.1.1. Domy čp.794/II a čp.795/II ve Voldušské ulici
Nejprve byly předány do užívání dva domy čp.794/II a čp.795/II typu T/13-14[1193] ve Voldušské ulici, naproti nemocnici. Letecká fotografie ze srpna 1957 zde zachytila pouze stavebně nevyužitou louku.[1194] Na jaře 1958 se jejich dokončení očekává v srpnu-září 1958. Za duben 1958 byl plněn plán stavebních prací na 100,1 %.[1195] Ještě letecký snímek z konce července 1958 ukazuje, že budování obou domů bylo spíše v počáteční fázi zemních prací a výkopů základů.[1196] Pak muselo dojít k výraznému urychlení, protože dle zprávy ze září 1958 už jsou domy dokončovány.[1197]
→ODKAZ:
Sídlištní výstavba na Oseckém vrchu. Dům
čp.794/II ve Voldušské ul. z konce 50. let 20. století. Foto D. Borek, říjen 2003.
Do užívání byly skutečně předány ještě v roce 1958. Vzniklo zde 16 bytů.[1198] Problém ale nastal, jak už bylo v éře socialismu zvykem, s inženýrskými sítěmi. Všechny zdejší byty byly zařízeny na plynové vytápění a ohřev vody. Jenže plynová přípojka měla zpoždění. Její instalace se plánovala až na 4. čtvrtletí roku 1959.[1199]
7.1.2. Domy čp.796-797/II a čp.798-799/II v ulici U Nemocnice
Další dva dvojdomy čp.796-797/II a 798-799/II vyrostly v nově založené krátké slepé ulici U Nemocnice, která vybíhá východním směrem z Osecké ulice. Dle letecké fotografie ze srpna 1957 jejich výstavba ještě nezapočala.[1200] Měla začít v roce 1958. V květnu 1958 se ovšem uvádí, že se to teprve čeká.[1201] Letecký snímek z konce července 1958 zachycuje počínající výstavbu. Šlo o rané stádium výkopů a vyzdívání základů, nicméně v této chvíli byla jejich výstavba o něco napřed před dvěma bytovými domy čp.794/II a čp.795/II ve Voldušské ulici (viz výše).[1202] V září 1958 jsou domy rozestavěny.[1203] Jenže v jejich případě nedošlo k urychlení prací, takže v červenci 1959 zůstávají stále rozestavěné.[1204] Poslední dokončovací práce tu probíhaly roku 1960, kdy za dostavbu sídliště bylo utraceno již jen 18 000 Kčs.[1205] Vzniklo zde 32 bytů.[1206]
→ODKAZ:
Sídlištní výstavba na Oseckém vrchu. Dům
čp.796-797/II v ul. U Nemocnice z konce 50. let 20. století. Foto D. Borek, říjen 2003.
V roce 1967 střechy sídlištních domů na Oseckém vrchu poškodila vichřice. V srpnu 1967 se na plénu MěstNV dotazuje Josef Sysel, proč škody stále nebyly opraveny. Josef Bláha odpověděl, že už druhý den po vichřici dalo město objednávku na Okresní stavební podnik, do dneška ale neprovedl žádné opravy. Město proto muselo nechat práce provést brigádnicky. Závady po vichřici odstraňovala Domovní správa v 1. pololetí 1967. Šlo hlavně o klempířské a pokrývačské práce.[1207]
Kvůli zvýšení tlaku vody v bytových domech v této vyvýšené lokalitě byla v prostoru Oseckého vrchu zřízena přečerpávací stanici, kde se zvyšuje potrubní tlak.[1208] V květnu 2000 souhlasilo zastupitelstvo s prodejem těchto domů stávajícím nájemníkům do osobního vlastnictví.[1209] V říjnu 2000 se zastupitelstvo seznámilo s výsledky ankety mezi nájemníky obecního domu čp.798-799/II. Zájem o odkup bytu projevilo více než 50 % domácností. Zastupitelé tedy schválili záměr privatizace.[1210] V únoru 2002 pak zastupitelstvo odhlasovalo prodej domu čp.796-797/II bytovému družstvu nájemníků za 1 035 619 Kč.[1211] V dubnu 2002 zastupitelstvo schválilo kupní smlouvu na prodej domu čp.796-797/II.[1212]
7.1.3. Technický vývoj ulice U Nemocnice a vývoj jejího pojmenování
Ulice U Nemocnice má charakter krátké obslužné komunikace, která odbočuje z Osecké ulice k bytovým domům. V září 1974 se uvádělo, že během 1. pololetí onoho roku byly provedeny práce na asfaltování chodníků u domů čp.796-797/II.[1213] Měl je provádět podnik Stavoizolace.[1214]
Vozovka ovšem až do počátku 21. století zůstávala nedlážděná, krytá pouze štěrkem a hlínou. V roce 2003 počítalo město s tím, že v roce 2004 (na konci roku 2003 už termín byl odsunut na rok 2005[1215]) zde položí zpevněný povrch.[1216] Investice měla vyjít na 2 300 000 Kč.[1217] Dle závěrečného účtu obecního hospodaření během roku 2004 město utratilo za akci „projektová dokumentace U Nemocnice“ 82 260 Kč (původně plánovalo 119 000 Kč).[1218] V listopadu 2005 se město zabývalo harmonogramem oprav komunikací. Projektová dokumentace na rekonstrukci ulice U Nemocnice je už prý hotova, rozpočet na realizaci úprav je odhadnut na 3 600 000 Kč. Komunikace má až 13. pozici v aktualizovaném celoměstském pořadníku.[1219] Za rok 2005 utratilo město na pořízení projektu rekonstrukce této komunikace 24 000 Kč. Projektové práce prováděla firma PPAA z Plzně.[1220] Pro rok 2007 byla zařazena rekonstrukce ulice U Nemocnice do zásobníku investičních akcí, které město hodlalo realizovat (byť ne nezbytně už v roce 2007). V lednu 2007 tento seznam odsouhlasilo i zastupitelstvo.[1221]
Dne 10. července 2008 podala společnost ČEZ Distribuce, a. s. žádost o vydání územního rozhodnutí a stavebního povolení pro stavbu: rekonstrukci nízkého napětí na Oseckém vrchu na stavebních pozemcích č.kat.1678, č.kat.1679, č.kat.1680, č.kat.1681 a č.kat.2958 a na pozemkových parcelách č.kat.1768/2, č.kat.1770/2 a č.kat.1772/2. 29. září 2008 městský úřad zahájil řízení a na 31. říjen 2008 svolal ústní jednání.[1222] Šlo o lokalitu bytových domů v ulici U Nemocnice.
Práce na opravě komunikace započaly v roce 2009. Prováděla je plzeňská firma Strabac. Nabídková cena v rámci výběrového řízení činila 4 452 900 Kč. Skutečné náklady dosáhly 4 263 030 Kč. Během roku 2009 byla oprava komunikace v ulici U Nemocnice dokončena, ale na rok 2010 se ještě plánovaly sadové úpravy.[1223]
27. února 1979 odsouhlasilo plénum MěstNV pojmenování této dosud neoznačené komunikace ulice U Nemocnice.[1224] Od té doby název nebyl měněn. Na Oseckém vrchu ale vzhledem k nepříliš invenčnímu uličnímu názvosloví existují v nevelké vzdálenosti od sebe ulice U Nemocnice, Pod Nemocnicí a Nad Nemocnicí.
7.1.4. Dům čp.1102/II ve Voldušské ulici
V 90. letech sídliště na Oseckém vrchu doplnil další dům určený pro zaměstnance nemocnice. Jde o objekt čp.1102/II. Jeho stavbu inicioval OÚNZ.[1225] Rada ONV 16. srpna 1988 uložila MěstNV získat byty pro zdravotníky, ale dle informací ze září 1989 usnesení nebylo splněno.[1226] Povolení k výstavbě bytového domu bylo vydáno 29. října 1990.[1227] Uvažovalo se rovněž o lokalitě U Václava (v místě dnešní průmyslové zóny Stehlíkova-Kotelská), ale byly tam problémy s výkupem pozemků od soukromých majitelů.[1228] Nakonec dostala přednost volná parcela ve Voldušské ulici, patřila Okresnímu ústavu národního zdraví (tedy nemocnici) a nájemníkům z řad zdravotníků nabízela bydlení v nevelké vzdálenosti od jejich pracoviště. Přesné umístění a rozměry domu byly konzultovány s městským architektem ing. Fárou.[1229]
→ODKAZ:
Sídlištní výstavba na Oseckém vrchu. Dům
čp.1102/II ve Voldušské ul. z počátku 90. let 20. století. Foto D. Borek, říjen 2003.
Dne 26. listopadu 1990 Okresní stavební podnik převzal staveniště.[1230] Kvůli mrazům se ale s výstavbou začalo až následujícího roku.[1231] Původním investorem byl stát, respektive ONV, zastoupený Krajskou inženýrskou organizací.[1232] Kvůli rozkladu stávajících ekonomických vazeb po pádu komunistického režimu se ale nakonec stavba protáhla. Dne 25. února 1993 zastupitelstvo odsouhlasilo bezúplatný převod domu na budoucí nájemníky s tím, že dostavbu objektu (tedy investici za cca 2 000 000 Kč) si budou muset uhradit ze svého.[1233] Dům byl dokončen roku 1994.[1234] V říjnu 2000 se zastupitelstvo seznámilo s výsledky ankety mezi nájemníky obecního domu čp.1102/II. Zájem o odkup bytu projevilo více než 50 % domácností. Zastupitelé tedy schválili záměr jeho privatizace.[1235] V červenci 2003 pak zastupitelstvo rozhodlo o celkovém prodeji domu do soukromého vlastnictví.[1236] Cena byla stanovena na 1 295 736 Kč.[1237]
V domě je 8 bytů.[1238] Z toho 2 byty o velikosti 3+1, další byty mají velikost 2+1 a 1+1.[1239] Vzhledem k averzi, kterou čerstvě osvobozená československá společnost pociťovala k panelové architektuře, symbolu komunistického režimu, byla v tomto případě zvolena důsledně tradiční vnější podoba i technologie, tedy cihly, klasická valbová střecha, plynové vytápění a krytina z tašek.[1240] Dům je podsklepený a má dvě podlaží. Západně od domu čp.1102/II se ve vnitrobloku nachází rozlehlý pozemek, který je v roce 2007 nabízen realitními kancelářemi s tím, že dle vyjádření města jde o parcelu určenou pro výstavbu bytových domů.[1241]
7.1.5. Plánované sídliště Pod Nemocnicí
Bytové domy poblíž nemocnice jsou rozsahem jen nevelkým urbanistickým souborem. Koncem 60. let 20. století se ale na Oseckém vrchu uvažovalo o výstavbě mnohem většího sídlištního celku. Město tehdy díky zajištění nových kapacit zásobování vodou mohlo opětovně obnovit hromadnou bytovou výstavbu. V roce 1969 deklaruje MěstNV potřebu najít staveniště pro cca 600 bytových jednotek.[1242] V březnu 1969 se mluví o tom, že jedním ze tří velkých obytných celků, které mají v příštích letech vyrůst v Rokycanech, bude sídliště Pod Nemocnicí.[1243] Mělo mít 600 bytů. 1. etapa s 200 bytovými jednotkami by vyrostla v letech 1973–1974. 2. etapa se 400 bytovými jednotkami měla přijít na řadu v letech 1974–1976.[1244] Šlo by tak o dosud největší sídlištní soubor v Rokycanech, který by zásadním způsobem změnil oblast Oseckého vrchu a posunul demografické těžiště města k severu. Dle výhledového harmonogramu investic z roku 1969 se předpokládalo, že právě na tomto sídlišti by mohla v letech 1974–1980 vyrůst i nová mateřská škola a jesle (alternativně navrhovaná do prostoru Pražského předměstí). Investorem měl být KNV.[1245] V roce 1969 také předseda MěstNV uvádí, že by se na tomto sídlišti mohla vzniknout i základní škola s 18 třídami (plánovaná alternativně rovněž na Pražském předměstí, ve čtvrti Pod Kostelem).[1246]
V září 1969 se konala na ONV porada za účasti zástupců MěstNV a dalších organizací. Měla vyjasnit výhledové investice v okresním městě. O sídlišti u nemocnice se uvažuje i nadále. Dokonce bylo stanoveno, že národní podnik Potraviny bude výhradně zajišťovat výstavbu a provoz obchodní sítě v tomto obytném souboru.[1247] Konkretizovaný plán z listopadu 1969 předpokládá, že k výstavbě občanské vybavenosti na tomto sídlišti dojde v letech 1974–1976, ovšem už nikoliv ve výhradním aranžmá podniku Potraviny. Ten měl pouze zajistit výstavbu a provoz samoobsluhy potravin (včetně sekcí prodeje masných výrobků, cukrovinek a tabáku) o ploše 200 čtverečních metrů. Podnik Drobné zboží Cheb měl provést výstavbu prodejny průmyslového zboží (včetně drogerie, sportovních potřeb a hraček) o ploše 60 čtverečních metrů. Podnik Zelenina měl na sídlišti zřídit prodejnu ovoce a zeleniny. Domácí potřeby Plzeň by zajistily zbudování a provoz obchodu s drobnými domácími potřebami. Svoji prodejnu tu mělo mít i družstvo Styl Plzeň (sportovní kabátky, halenky, osobní prádlo). Kromě toho se navrhovala i výstavba „závodu veřejného stravování“ se 120 místy a bufetem.[1248] Upravený harmonogram ze září 1969 stanovil, že v roce 1970 proběhne zpracování projektového úkolu na nové sídliště s 600 byty pod nemocnicí. Vlastní projekt bude vyhotoven v letech 1971–1972 a výstavba obytného celku proběhne v letech 1973–1978.[1249] Zpracování projektového úkolu se skutečně objevilo v návrhu prováděcího plánu MěstNV na rok 1970 (zveřejněn v prosinci 1969). Měl to provádět ONV.[1250]
Ambiciózní projekt rozsáhlé obytné čtvrti ale nebyl realizován. Na plénu MěstNV v červnu 1970 se oznamuje, že k výstavbě plánovaného sídliště pod nemocnicí nedojde.[1251] Priorita byla prozatím dána bytové výstavbě na Jižním předměstí. A je to dobře, protože velké sídliště v blízkosti nemocnice by vzhledem k ubohé panelové estetice oné doby negativně a trvale poznamenalo tuto část města.
7.2. Hvězdárna čp.721/II
7.2.1. Výstavba původní hvězdárny
Současně s nemocnicí vznikla na Oseckém vrchu po 2. světové válce i další veřejná stavba, a to veřejná hvězdárna. Její počátky spadají už do července roku 1942, kdy se v Rokycanech začali scházet amatérští astronomové. Ti využívali místnost v tehdejší Okresní nemocenské pojišťovně v Jiráskově ulici.[1252] V říjnu 1945 začali na soukromém pozemku u Voldušské silnice naproti židovskému hřbitovu kopat základy a v únoru 1947 zde otevřeli hvězdárnu, tehdy nazvanou Lidová hvězdárna. V ní byl umístěn čočkový dalekohled o průměru objektivu 80 mm a později teleskop typu Cassegrain. Celou stavbu provedli svépomocí, v roce 1947 jí město poskytlo dotaci 20 000 Kčs na úhradu nákladů.[1253] Slavnostní otevření se konalo 17. června 1947.[1254]
Existence takto vybavené astronomické pozorovatelny v nevelkém okresním městě typu Rokycan rozhodně nebyla samozřejmostí. Okolo hvězdárny se vytvořila skupina odborníků i amatérských astronomů. 4. října 1958 vznikl při hvězdárně Kosmický klub zaměřený, na popularizaci astronomie mezi mládeží i veřejností.[1255]
7.2.2. Výstavba nového objektu hvězdárny
Na jaře roku 1955 započala celková přestavba hvězdárny. Původní projekt počítal jen s rozšířením, prováděným v brigádnické Akci „M“ (materiál zdarma). V červenci 1955 ale bylo rozhodnuto postavit také novou budovu.[1256] Dne 20. července 1955 požádala Obvodní lidová hvězdárna o stavební povolení. Pracovní síly zajistili členové hvězdárny, peníze na materiál apod. poskytl národní výbor.[1257] Cihly byly získány z demolovaného objektu vepřince u restaurace Železná v Pražské ulici, kde se začaly stavět bytové domy (viz). Celkem se takto opatřilo 70 vozů materiálu.[1258] Další materiál byl získán z bývalého tržiště u Růžičkovy ulice na místě dnešního zimního stadionu (viz), odkud byly vyjmuty žulové patníky a odvezeny na staveniště hvězdárny.[1259] Písek na stavbu se získal v místních vodních tocích, dřevo z polomů v Husových sadech.[1260] Dne 2. září 1955 ještě věnovala obci Běla Jágerová pozemek č.kat.1764 okolo hvězdárny.[1261]
V červenci 1955 skončily přípravné práce a měla začít vlastní stavba. Tu ovšem zdržely socialistické zmatky v zásobování. Na stavbě chyběly cihly a tvárnice.[1262] Nakonec se začalo až následujícího roku. V květnu 1956 už se dokončuje vyzdívání obvodových stěn a bylo zahájeno kopání základů pro kopuli. Ještě téhož měsíce měla proběhnout vazba krovu.[1263] V září 1956 už bylo dosaženo rovnosti zdiva u budovy s přednáškovou síní, pracovním zázemím a kanceláří. V té době také byla rozestavěna rotunda kopule.[1264] Pokračovalo se roku 1957, kdy na stavbu bylo přiděleno 70 000 Kčs.[1265] V srpnu 1957 již je hotova hrubá stavba včetně vnitřní elektroinstalace, signálního zařízení, časové synchronizace, vodovodních rozvodů a části kanalizace. Budova měla vnitřní omítky a podlahy (kromě parket), schodiště, vyzděnou žumpu, omítky ve sklepě a pozorovací plošinu kopule. Ze zmíněných 70 000 Kčs bylo v té době vyčerpáno už 24 000 Kčs.[1266]
Ještě v srpnu 1957 se předpokládalo oplechování střechy a kopule. Právě kopule se ukázala být nejsložitější součástí objektu. Kromě ryze stavebních prací totiž vyžadovala i instalaci značně sofistikovaného mechanického zařízení, umožňujícího otáčení dalekohledu. Představitelé města se obrátili na průmyslové podniky: Závody V. I. Lenina – slévárna Rokycany a Závody V. I. Lenina Plzeň (Škodovy závody) s žádostí o pomoc při zhotovení mechanických součástí.[1267] Do konce 1957 už mělo zbývat jen dohotovení kopule a studny. Dokončení stavby se očekávalo ještě před závěrem roku 1957.[1268]
Jenže vyrobit nestandardní kovovou mechaniku představovalo pro postátněný československý průmysl koncem 50. let problém. Závody V. I. Lenina nestihly vyrobit součásti pro kopuli v roce 1957, jak se plánovalo, a odložily věc na 1. čtvrtletí 1958. Kromě toho výstavbu observatoře poznamenal i vysychající zdroj peněz. Na rok 1958 poskytl ONV jen 6000 Kčs. S touto částkou nebylo možné objekt dostavět.[1269] Stále zbývalo dokončit montáž kopule, její oplechování, instalaci mechanického otočného zařízení do kopule a vnější omítnutí budovy.[1270] Příliš štědrou se neukázala ani rada ONV, která na hvězdárnu přidělila pro rok 1958 jen 20 000 Kčs.[1271] Přesto se práce sunuly k závěru. V září 1958 už jsou provedeny venkovní omítky, oplechování střechy a dokončena kostra kupole. Při výrobě a montáži kopule pomohly Závody V. I. Lenina – slévárna Rokycany, Závody V. I. Lenina – strojírna Rokycany, Okresní stavební podnik a ŽDH Ejpovice.[1272]
Na podzim 1958 se objevil další problém, absolutní nedostatek cementu na československém trhu. V té době už ale značně pokročila montáž kopule.[1273] V dubnu 1959 se objekt dokončoval.[1274] V červnu 1959 probíhají finální úpravy kopule.[1275] V červenci 1959 je otočná kopule hotova a dokončuje se přístrojové vybavení.[1276] Právě v té době se vynořily další komplikace. Kvůli jiným prioritám ministerstva kultury částečně vyschl přísun dotací, jednak bylo nutné předělávat projekt. V hrubých obrysech se nicméně předpokládalo dokončení objektu ještě v roce 1959. Hodnota stavby se vyčíslovala na 350 000 Kčs.[1277] Během roku 1960 práce na hvězdárně v Akci Z pokračují. Rozpočet byl dodatečně navýšen o 15 000 Kčs.[1278] Na jaře 1961 doporučila rada MěstNV plénu národního výboru, aby zajistilo převod hvězdárny pod správu města.[1279] Práce řídil Josef Charvát, stavbyvedoucí ve výslužbě.[1280]
→ODKAZ:
Hvězdárna čp.721/II ve Voldušské ul. z roku
1961. Pohled od hlavní brány. Foto D. Borek, říjen 2003.
→ODKAZ:
Stará hvězdárna ve Voldušské ul. z roku
1947. Foto D. Borek, říjen 2003.
Nová budova hvězdárny se slavnostně otevřela 30. dubna 1961.[1281] Časově se tak protnula s letem prvního člověka do vesmíru, což na dlouhou dobu zvýšilo popularitu astronomie. Dne 30. června 1961 objekt převzal do své správy městský národní výbor.[1282] Nová hvězdárna čp.721/II se stala se svou stříbrnou kopulí dominantou Oseckého vrchu.[1283] Do kopule o průměru 5 metrů byl umístěn refraktorový dalekohled typu Coudé od firmy Carl Zeiss Jena o průměru 150 mm a ohniskové vzdálenosti 2250 mm (přišel na 200 000 Kčs[1284]), který sloužil ještě počátkem 21. století, dále astronomické hodiny s chronografy a přístroje pro radioastronomii.[1285] Starší budova hvězdárny byla ponechána a umístěno v ní skladiště, dílna, temná komora a kopule o průměru 4 metrů.[1286] Dle informace z dubna 1972 byla v objektu hvězdárny přednášková síň (50 míst).[1287]
7.2.3. Další stavební vývoj hvězdárny
I v následujících letech procházela hvězdárna úpravami. V roce 1963 probíhá stavba oplocení a terénní úpravy. Město na to disponovalo 20 000 Kčs. Částka ale byla uvolněna až v září 1963, čímž byla promrhána skoro celá letní sezóna. V prosinci 1963 už nicméně je provedeno srovnání terénu a pro staveniště zajištěny trubky na plot. V okolí hvězdárny byly vykáceny některé divoce rostoucí křoviny.[1288] I tyto práce se prováděly brigádnicky v Akci Z. Na jaře 1964 ale byly přerušeny, protože nebylo jasné, do jaké míry by nově oplocený areál hvězdárny zasahoval do navržené trasy dálnice, která už se tehdy zamýšlela vést přes Osecký vrch (o dálnici D5 podrobně v samostatné kapitole). Teprve v létě 1964 se to vyřešilo. V srpnu 1964 ještě ale není investice hotova, MěstNV uložil komisi pro výstavby, aby zajistila dokončení akce do 30. září 1964. Všechen potřebný materiál v té době už byl složen na místě, zbývalo dodat betonové sloupky plotu, písek a osvětlovací stožár. Město na to mělo 4000 Kčs, které postačovaly. Termín dokončení podzim 1964 měl být v takovém případě splnitelný.[1289] Do konce roku 1964 byly práce hotovy. Odpracováno zde bylo 1595 brigádnických hodin. Za rok 1964 vzniklo na hvězdárně dílo za 32 463 Kčs (včetně prací za rok 1963 dosáhla hodnota díla 58 463 Kčs).[1290]
Dne 11. září 1968 rozhodla rada MěstNV zařadit do plánu Akce Z přemístění skladu hvězdárny.[1291] Z 6000 Kčs, které na tento účel poskytl ONV, bylo za rok 1968 prostavěno 4460,85 Kčs.[1292] Stavba nového skladiště hvězdárny měla být dokončena v roce 1969.[1293] Na rok 1969 se navrhovalo na tuto akci z fondu rozvoje a rezerv MěstNV 1500 Kčs. [1294] Celkem za rok 1969 bylo odpracováno na hvězdárně 81 brigádnických hodin, proinvestováno 2065 Kčs a vytvořena hodnota 2500 Kčs.[1295] Podle jiného údaje z dubna 1970 ale za rok 1969 vznikla hodnota 10 500 Kčs.[1296] Na rok 1970 byly zařazeny do plánu Akcí Z další úpravy hvězdárny. Celkové náklady měly dosáhnout 25 000 Kčs, vytvořená hodnota díla se plánovala na 30 000 Kčs. Stavět se mělo začít v 1. čtvrtletí 1970 a dokončení se zamýšlelo na 4. čtvrtletí 1970.[1297] V září 1970 se zmiňuje, že práce už začaly, byť se zpožděním. Měly ale být hotovy před koncem roku.[1298] Za rok 1970 zde prováděny stavební úpravy v hodnotě 31 000 Kčs (vyplaceno 22 200 Kčs). Provedeno bylo veřejné osvětlení, přístupové cesty a nátěry konstrukcí.[1299] V září 1972 se uvádí, že v Akci Z probíhá mj. úprava Lidové hvězdárny. Za 1. pololetí 1972 na stavebních úpravách hvězdárny bylo odpracováno 100 brigádnických hodin a vznikla hodnota 5 000 Kčs.[1300] Za rok 1972 bylo vytvořeno na úpravách hvězdárny dílo v hodnotě 35 600 Kčs (původní plán 47 000 Kčs) a prostavěno 22 400 Kčs (oproti plánu 30 000 Kčs).[1301]
V letech 1992–1996 prošla hvězdárna další velkou přestavbou. Už v roce 1994 byly dokončeny dvě nové místnosti, vstupní hala a nové sociální zařízení. V srpnu 1994 také došlo k instalaci nových topných těles. Součástí přestavby bylo i zřízení pozorovacího domku a elektrifikace buněk na pozemku hvězdárny.[1302] V červenci 2003 schválilo zastupitelstvo přidělení dotace 50 000 Kč na zpracování projektové dokumentace na opravu střechy hvězdárny.[1303] Na konci září 2003 tato oprava začala. Původní sedlová střecha hvězdárny byla přebudována na vyhlídkovou plošinu pro venkovní pozorování. Investici za 850 000 Kč financoval Plzeňský kraj. Práce probíhaly za plného provozu, i o víkendech. Skrz demontovanou střechu ovšem během přestavby zatékalo do místností. Pozorovací plošina byla hotova do konce října.[1304]
V květnu 2005 se uvádí, že ještě do konce roku by měla proběhnout celková rekonstrukce kopule objektu včetně instalace nového dalekohledu.[1305] Práce se ale patrně opozdily, protože ještě v září 2006 se oznamuje, že stavební úpravy kopule hvězdárny mají začít v brzké době. Po jejich dokončení měl být sem instalován i nový dalekohled. Na dalekohled přispěl Plzeňský kraj už roku 2005 dotací 1 200 000 Kč. Na stavební úpravy si hvězdárna sama ušetřila z pravidelného krajského příspěvku na provoz. Starý dalekohled měl být demontován a nahrazen novým.[1306] Dle informací ze srpna 2006 hvězdárna plánuje, jak nový dalekohled umístit do kopule (včetně nutných stavebních úprav). Přestavba měla začít co nejdříve.[1307]
V březnu 2008 se uvádí, že je dokončována rozsáhlá rekonstrukce hvězdárny. V jejím rámci se proměnil přednáškový sál. Největší změnou měl být moderní hlavní dalekohled s průměrem primárního objektivu 51 cm. Veškeré práce měly skončit do poloviny dubna.[1308] Instalace nového dalekohledu se uskutečnila 16. dubna 2008, za účasti starosty i zástupce Plzeňského kraje. Jde o dalekohled Celestron TSC / PW CDK-20 Astrograph. Zařízení pochází z projekční dílny firmy Celestron. Vlastní konstrukci teleskopu provedla firma PlaneWave z USA. Šlo o zrcadlový dalekohled typu Cassegrain s korekcí Dall-Kirghamova systému, se zrcadlem o průměru 508 mm a ohniskovou vzdáleností 3454 mm. Dalekohled byl usazen do masivní paralaktické montáže od italské firmy 10Micron. Hvězdárna získala na jeho pořízení dotaci z rozpočtu Plzeňského kraje ve výši 1 200 000 Kč. Po téměř půl století tak došlo k obměně klíčové technologie v hvězdárně. Dle zpráv z května 2008 probíhá jeho dolaďování a ještě v květnu 2008 se předpokládalo zahájení zkušebního provozu, které mělo od července 2008 přejít v běžný provoz. Kromě toho došlo k dalším stavebním úpravám, například oprava střechy, která byla přebudována na pozorovací terasu, rekonstrukce přednáškového sálu, úprava výstavních prostor a vybudování chatek v areálu hvězdárny.[1309] Dne 26. září 2008 požádalo vedení hvězdárny o vydání územního rozhodnutí o změně stavby na akci: „Přístavba a nástavba hvězdárny Rokycany“. Územní řízení začalo 21. října 2008 a na 25. listopad 2008 bylo svoláno veřejné ústní jednání.[1310] Další stavební změnou, a to výraznou, byla přístavba severní kopule, provedená roku 2013. Do nové kopule byl přesunut dalekohled s průměrem hlavního zrcadla 508 mm.[1311] Ten byl od roku 2008 instalován v původní jižní kopuli. Starší dalekohled z počátku 60. let byl potom vrácen do jižní kopule.[1312]
V závěru roku 2015 byla dokončena výstavba skladu a dílny v místě zbořeného objektu staré hvězdárny ze 40. let 20. století. Zároveň byla v roce 2015 realizována výměna vnitřních dveří a opraveno vodní čerpadlo a dvě topná tělesa. V létě roku 2015 prošly opravou chodníky v areálu hvězdárny. Koncem roku 2015 také byla opravena a opětovně zprovozněna meteorologická budka.[1313] V roce 2016 byla rokycanská hvězdárna rozhodnutím kraje organizačně sloučena s hvězdárnou v Plzni.[1314] Roku 2016 zároveň proběhla kolaudace přístavby a nástavby hvězdárny.[1315]
7.3. Ulice U Hvězdárny
Od 60. let 20. století se na Oseckém vrchu obnovila i výstavba individuálních rodinných domů. Teprve tehdy se tu dotvořila klasická městská uliční síť s dvěma hlavními osami, ulicí Oseckou a Voldušskou, a příčnými postranními ulicemi Nad Strání a U Hvězdárny. V 80. letech 20. století přibyl také jednotně řešený soubor řadových domů v ulici Pod Nemocnicí a od počátku 21. století pak parcelace v této městské čtvrti zrychlovala, přičemž se zformovaly další ulice Nad Husovými sady, Nad Nemocnicí a Nad Kalvárií (o nich viz níže).
Na místě nynější ulice U Hvězdárny je už na katastrální mapě z roku 1838 zachycena polní cesta č.kat.2885/5, která ale vybíhala z tehdejší Osecké silnice jen na krátkou vzdálenost a pak končila v polích. V roce 1927 při projednávání parcelace pozemku č.kat.1765 na rodinný dům čp.399/II město tuto polní cestu vzalo jako základ pro jižní regulační čáru pozemku a zároveň ji použilo i jako měřítko pro niveletu (viz výše).[1316] Původní polní cesta tak byla základem nynější ulice.
V roce 1974 město konstatuje, že se podařilo na Oseckém vrchu přidělit 4 stavební parcely žadatelům o výstavbu rodinného domku. Šlo o součást cíleného programu, kterým tehdejší vedení města nutilo majitele nezastavěných pozemků a zahrad, aby je buď urychleně zastavěli, nebo předali jiným zájemcům.[1317] V létě roku 1974 (mezi 25. červnem a 20. srpnem) zároveň rada MěstNV souhlasila, aby pan Mašek předběžně projednal na KNV otázku další výstavby v prostoru kolem nemocnice, kde se nacházela stále formálně hospodářská půda, která ale mohla poskytnout kvalitní pozemky pro výstavbu rodinných domů.[1318]
Urbanizace tu trvala hluboko do 2. poloviny 20. století. Ulice U Hvězdárny dlouho nebyla propojena s Voldušskou ulicí, a tak jen slepě vybíhala z Osecké. Spojení mezi Oseckou a Voldušskou probíhalo formou pěšin a chodníčků. Až po rekonstrukci vily Bluďovských na byty (viz výše) byla okolo této bývalé vily vedena nová komunikace, která propojila obě ulice, byť nikoliv pro automobilovou dopravu.
7.3.1. Popis zástavby v ulici U Hvězdárny
Na severní straně ulice stojí, směrem od křižovatky s Oseckou ulicí, nejprve rohový dvojdům čp.428-429/II, vedle něj domek čp.584/II a pak čp.399/II (posledně jmenovaný je vůbec nejstarším rodinným domem v celé čtvrti). Ty pocházejí ještě z původní stavební fáze z doby před rokem 1945, kdy šlo o izolovanou skupinu domků daleko za městem a kdy se teprve v zárodečné podobě formovala budoucí ulice U Hvězdárny. Jejich popis viz výše.
Pak už pokračuje souvislá řada rodinných domů z 2. poloviny 20. století. Ve vnitrobloku za domem čp.399/II na severní straně ulice vyrostl nový rodinný dům čp.1199/II. Číslo popisné dostal 16. ledna 2006. Z ulice je přístupný úzkou boční komunikací. Vedle domu čp.399/II stojí při ulici U Hvězdárny dům čp.1047/II, patrový, situovaný na zvýšeném technickém suterénu. Má obytné místnosti v podkroví 1. patra pod sedlovou střechou. Vznikl v 80. letech 20. století. Ale už dle leteckého snímkování z července 1978 probíhala jeho výstavba, zatím hrubá stavba a dokončování střechy.[1319] Ze stejné doby pochází i sousední čp.1025/II, patrový plochostřechý objekt, do ulice natočený širokým průčelím, kterým v úrovni 1. patra prochází balkon. Dle leteckého snímkování z července 1978 se teprve kopaly základy.[1320] Jde o proporčně dobře zvládnutou architekturu přelomu 70. a 80. let 20. století. V této době vyrostl na vedlejší parcele rodinný dům čp.974/II. I v tomto případě jde o patrovou stavbu s plochou střechou. Je situována v odstupu od uliční čáry a zakomponována do precizně kultivovaného prostředí zahrady. Letecké snímkování z července 1978 ukazuje již probíhající výstavbu.[1321] Jiný typ architektury normalizačního období představuje sousední robustní vila čp.1048/II z 80. let. Letecká fotografie z července 1978 ukazuje, že výstavba domu zatím nezačala, ale na pozemku je již shromážděn stavební materiál.[1322] Patrový dům s podkrovím v 1. patře (a půdními prostory v náznaku 2. patra) se do ulice natáčí masivním štítem. Střecha je sedlová. Výšku stavby umocňuje její situování na zvýšený sokl suterénu. Přízemím i 1. patrem procházejí terasy. Jde o ukázku naddimenzovaného stavitelství, které ale bývalo často poznamenáno chudým stavebním sortimentem doby svého vzniku. Strmý sklon střechy a celkové pojetí působí lehce nepatřičně a odpovídá spíše podhorským oblastem. Následuje rodinný dům čp.1009/II z počátku 80. let. Ten je naopak měřítkově a kompozičně tradičnější. Letecké snímkování z července 1978 zachytilo počáteční fázi jeho výstavby, patrně kopání základů.[1323] Uměřené proporce má i sousední čp.1082/II z 80. let, patrový objekt s podkrovím 1. patra pod sedlovou střechou. Dle letecké fotografie z července 1978 jeho výstavba ještě nezačala.[1324] Vedlejší vila čp.1107/II vznikla počátkem 90. let. Patrový dům na zvýšeném suterénu je do ulice orientován štítovou stěnou. Střecha je sedlová, asymetrická. Na sousední parcele vyrostl ještě rodinný dům čp.1343/II. Přízemní stavba typu bungalov, s nízkou valbovou střechou. Dokončena byla 18. května 2018.[1325]
Jižní strana ulice U Hvězdárny se plně zformovala až v poválečném období. Její zástavbu město v 70. letech podpořilo cílenou politikou (a tlakem na majitele zdejších dosud nevyužitých parcel). V říjnu 1972 projednává MěstNV seznam pozemků v katastrálním území Rokycany a Borek vhodných k parcelaci, u kterých se mělo zajistit a vynutit stavební využití. Mimo jiné se tu zmiňuje i pozemek č.kat.1768/3 na Oseckém vršku, určený pro rodinné domky, který už v době prý byl v majetku MěstNV. Dále město usilovalo o zastavění pozemku č.kat.1771/1 a č.kat.1766/1. Celkem šlo o plochu cca 55 arů, kterou město urychleně hodlalo proměnit na staveniště rodinných domů.[1326] Pokud by majitelé parcel nezahájili výstavbu, hrozilo jim vyvlastnění. Pak tu skutečně vyrostlo pět rodinných domů.
Uliční frontu otevírá na nároží Osecké ulice rohový čp.968/II. Stavební povolení na rodinný dům na parcele č.kat.1766/7 bylo manželům Čechovým (bytem Rokycany, čp.109/II) vydáno mezi 1. lednem a 15. listopadem 1974. V domě měly vzniknout 2 bytové jednotky.[1327] Jde o patrový objekt s plochou střechou. Vedle něj stojí rodinný dům čp.964/II z konce 70. let 20. století. Letecký snímek z července 1978 zde ukazuje dokončenou nebo dokončovanou stavbu.[1328] Rozložitá patrová vila s obytným podkrovím v 1. patře pod polovalbovou střechou byla počátkem 21. století výrazně upravena. Vedlejší pozemek zaujímá dům čp.151/II. Stavební povolení na čp.151/II město vydalo mezi 1. lednem a 15. listopadem 1974. Manželé Krauspeovi z Plzně tu zamýšleli na parcele č.kat.1766/6 postavit rodinný dům s 1 bytovou jednotkou. Během roku 1974 zároveň dostali od MěstNV příspěvek 25 000 Kč jako takzvané „stabilizační navýšení“, tedy dotaci pro kvalitní pracovníky, které hodlalo město motivovat k trvalému usídlení v Rokycanech.[1329] Jde o mohutnou patrovou vilu se sedlovou střechou. Do ulice je natočena boční stěnou, štít s balkony hledí k západu do zahrady. Následuje rodinný dům čp.124/II. Stavební povolení na dům na parcele č.kat.1768/3 bylo manželům Jindrovým, bytem Rokycany čp.815/II, vydáno mezi 1. lednem a 15. listopadem 1974, v domě se plánovala 1 bytová jednotka.[1330] Jedná se o vysokou dvoupatrovou vilu s obytným podkrovím v 2. patře. Střecha je sedlová s vikýři. Dům byl počátkem 21. století stavebně upraven. Posledním objektem v této uliční frontě je rodinný dům čp.1013/II z počátku 80. let 20. století. Letecké snímkování z července 1978 zachytilo teprve počáteční stádium výstavby, budují se základy a obvodové zdi.[1331] Patrová stavba se sedlovou střechou si udržuje vnější estetiku z dob normalizace.
Dál k východu zůstávají ještě volné, stavebně nevyužité parcely, zarostlé stromovím. Na konci ulice z ní k jihozápadu odbočuje cesta pro pěší, která propojuje tuto ulici s bytovými domy v ulici U Nemocnice.
7.3.2. Technický vývoj ulice U Hvězdárny a vývoj jejího pojmenování
Hlavní vlna výstavby v ulici U Hvězdárny vrcholila až v 80. letech 20. století a teprve tehdy tu došlo k výstavbě inženýrských sítí a infrastruktury. Až počátkem 80. let 20. století zde měla proběhnout pokládka kanalizace. Na rok 1980 se v plánu výstavby technické vybavenosti počítalo s rozpočtem 91 000 Kčs.[1332] V září 1980 výstavba kanalizace probíhá.[1333] Podle dat z prosince 1980 zde pro rok 1980 byl na výstavbě kanalizace plánovaný objem investic 75 000 Kčs, přičemž ke konci října 1980 bylo prostavěno už 76 000 Kčs. Akce se uváděla jako hotová.[1334]
Až do počátku 21. století zůstávala ulice U Hvězdárny nedlážděná. Vozovku tvořila uježděná hlína a tráva. S úpravou ale obec počítala. Na počátku roku 2003 se očekávala realizace úpravy komunikace v roce 2004, o pár měsíců později už ale termín byl posunut na rok 2005.[1335] Mělo jít o asfaltový povrch, s nákladem 3 500 000 Kč.[1336] Místní občané dlouhodobě lobbovali za urychlení akce. Opakovaně se dotazovali města formou petic (leden 1998, červenec 2000), kdy bude provedena. 15. července 2005 zaslali městu další petici s 34 podpisy, v které upozorňují, že stávající stav je neúnosný (v létě prach, v zimě bláto) a způsobuje škody na majetku (průsak vlhkosti do domů, zaplavování pozemků, plísně, ničení obuvi, dětské alergie). Signatáři se pozastavují nad tím, že ulice U Hvězdárny stále nepřichází na řadu, i když je zastavěna již přes 30 let. V únoru 1978 dostali někteří zdejší obyvatelé od Technických služeb města štěrk, ten si sami rozhrnuli na cestu před domem a v tomto stavu víceméně ulice zůstává. Rekonstrukce vozovky zde je prý slibována od roku 1986.[1337] Městská rada vzala petici na vědomí v srpnu 2005.[1338] V říjnu 2005 se pak s nespokojenými obyvateli sešel starosta Jan Baloun. Dohodli se, že město co nejdřív znovu projedná priority úprav komunikací a prověří, zda hodnotící kritéria jsou spravedlivá. Na nejbližší zasedání městské rady měl odbor rozvoje města předložit potřebné podklady.[1339] V listopadu 2005 se město skutečně harmonogramem oprav komunikací zabývalo. Konstatovalo nicméně, že ulice U Hvězdárny sice má přední místo v pořadníku, ale že přijde na řadu nejdříve v roce 2008. Kvůli revitalizaci areálu nových kasáren totiž městu nezbylo dost peněz na jiné akce. Projektová dokumentace byla už hotova, rozpočet na novou komunikaci se nyní odhadoval na 3 100 000 Kč. Ulice měla 4. - 6. pozici v aktualizovaném pořadníku.[1340]
Dle závěrečného účtu obecního hospodaření utratilo město během roku 2004 za projektovou dokumentaci „Pod Hvězdárnou“ 92 260 Kč (plánovalo se 119 000 Kč).[1341] A v roce 2005 dalších 26 000 Kč. Projekt vyhotovil PPAA (Plzeňský projektový a architektonický atelier).[1342] Pro rok 2007 byla zařazena rekonstrukce ulice do zásobníku investičních akcí, které město hodlalo realizovat (byť ne nezbytně už v roce 2007). V lednu 2007 tento seznam odsouhlasilo i zastupitelstvo.[1343] Dne 10. ledna 2007 vydal stavební odbor MÚ územní rozhodnutí i stavební povolení na rekonstrukci plynovodu v ulicích U Hvězdárny, U Nemocnice a Osecká, dle žádosti z 1. listopadu 2006.[1344] Dne 27. listopadu 2006 začalo sloučené územní a stavební řízení.[1345] Rekonstrukce měla spočívat zčásti ve výměně plynovodů a přípojek ve stávající trase, zrušení části plynovodu vedeného po soukromých pozemcích a vybudování nového připojení objektů z ulice U Hvězdárny. Nový plynovod se měl napojit na stávající plynovod na křižovatce ulic Osecká a U Nemocnice. Odtud by vedla jedna větev do ulice U Nemocnice v trase stávajícího plynovodu. Druhá větev měla vést Oseckou ulicí do ulice U Hvězdárny (v trase stávajícího potrubí). Dosavadní nízkotlaký plynovod, který vedl přes soukromé pozemky mezi ulicemi U Nemocnice a U Hvězdárny, se měl odpojit a zrušit, stejně jako související přípojky. Nové připojení jednotlivých domů se projektovalo z ulice U Hvězdárny. Termín dokončení stavby byl stanoven do 31. prosince 2007. Stavitel, Západočeská plynárenská, se měl zavázat, že rekonstrukci plynového potrubí provede v souladu s projektem na rekonstrukci komunikací U Hvězdárny a U Nemocnice.[1346]
Rekonstrukce povrchu ulice nakonec přišla na řadu až v roce 2012. Provedla ji firma Silnice Klatovy za 2 404 475 Kč bez DPH. 12. prosince 2012 byla komunikace po rekonstrukci kolaudována.[1347] V ulici byl položen asfaltový povrch vozovky. Po okrajích vznikla parkovací místa a v některých úsecích i chodníky z betonových prefabrikátů. Komunikace je pojata v modelu obytná zóna, se sníženou rychlostí vozidel. Na východním konci ulice vzniklo po adaptaci vily Bluďovských čp.591/II na byty (viz výše) propojení pro pěší směrem do Voldušské ulice a k areálu nemocnice. Pro automobily je tato spojovací komunikace uzavřena vraty.
27. února 1979 odsouhlasilo plénum MěstNV pojmenování dosud bezejmenné komunikace na ulici U Hvězdárny. Už 16. ledna 1979 návrh odsouhlasila rada MěstNV.[1348] Od té doby nebyl název měněn.
7.4. Osecká ulice
7.4.1. Popis zástavby v Osecké ulici
Osecká ulice fixuje původní trasu okresní silnice, spojující Rokycany s Osekem. Zástavba podél ní je poměrně nesouvislá, i kvůli značnému převýšení. Parcelace probíhala primárně v bočních ulicích, kolmých na Oseckou. V červenci 1928 jednalo zastupitelstvo o prodeji pozemku č.kat.1650 při západní straně Osecké ulice, nad dnešním plaveckým bazénem. Rada 20. dubna 1928 projednala prodej pozemku č.kat.1650 Josefu Mirbauerovi včetně části veřejné cesty č.kat.2877, a to za 1000 Kč. Veřejná cesta č.kat.2877 běžela paralelně s Oseckou a pak přetínala nynější prostranství před koupalištěm směrem ke kapli Panny Marie Bolestné v Tomáškově ulici. Plocha pozemku č.kat.1650 činila 1547 čtverečních metrů. Kupec se měl zavázat, že zřídí na jižní straně pozemku 3 metry širokou náhradní cestu na Oseckou silnici, na styku se silnicí zbuduje můstek z cementových trub. Městská rada 11. května 1928 souhlasila se zrušením veřejné cesty č.kat.2877 (i s prodejem „výmolu“ č.kat.1650 Mirbauerovi). Proti hlasoval z radních jen J. Hořice.[1349] Ivan Skuhrovec zrušení pěšiny přivítal, protože původní cesta prý byla nebezpečná pro chůzi. Rudolf Šlesinger dodává, že na pozemku je skalka a je pro obec bezcenná. Naopak Alois Janeba se podivuje, proč se obec zbavuje výhodného majetku jen za 1000 Kč. Zastupitelé nakonec prodej schválili.[1350] V listopadu 1928 ale radní přijali usnesení, že podají stížnost k zemskému správnímu výboru proti rozhodnutí okresní správní komise, která neschválila prodej části cesty č.kat.2877 a pozemku č.kat.1650 z důvodu veřejného zájmu. Mirbauer mezitím oznámil, že na koupi těchto pozemků už stejně nereflektuje.[1351] Šlo ale jen o předběžné regulatorní náznaky. V oné době byl Osecký vrch a Osecká silnice ještě ryze zemědělskou lokalitou, bez zástavby.
Skutečná urbanizace nastala až v poválečném období. Zástavbu v Osecké ulici tvoří po její západní straně dům čp.1335/II u starší zahrady s tenisovým kurtem na nároží ulice Nad Strání. Na protější straně tohoto uličního nároží pak stojí rodinný dům čp.1322/II (popis obou viz níže, v pasáži o ulici Nad Strání).
Pak při ulici stojí rekreační chata če.148 a za ní ještě če.83. Nízké přízemní objekty se sedlovou střechou, které reprezentují starší stavební fázi, kdy v této části města vyrůstaly spíše zahradní domky, než skutečné rodinné domy. Oba jsou zachyceny na státní mapě z roku 1987.[1352] Chatka če.148 je v registru objektů od 18. srpna 2008.[1353] Následuje rozestavěný rodinný dům (dle stavu k březnu 2021 ještě bez čísla popisného) na nároží ulice Nad Husovými sady a na protějším nároží rodinný dům čp.1308/II (oba podrobněji popsány níže, v pasáži o ulici Nad Husovými sady). Tím zastavěné území Rokycan končí a podél západní strany Osecké ulice už pokračují jen zemědělské pozemky.
Podél východní strany ulice je prvním objektem ve směru od města patrová plochostřechá vilka čp.958/II, situovaná do svažitého pozemku mezi vidlicemi rozebíhajících se historických tras Osecké a Voldušské silnice. Stavební povolení na rodinný dům čp.958/II na parcele č.kat.1790/4 bylo manželům Hanzlíkovým (bytem Rokycany, čp.112/II) vydáno mezi 1. lednem a 15. listopadem 1974. V domě měla vzniknout 1 bytová jednotka.[1354] Na mapě města cca z roku 1976 není dům čp.958/II zachycen, ani jako rozestavěný.[1355] Letecké snímkování z července 1978 jej ukazuje jako rozestavěný, patrně včetně střechy.[1356]
Pak odbočuje z Osecké ulice k severu cesta pro pěší, k bytovým domům v ulici U Nemocnice. Na rohovém pozemku tu stojí rodinný dům čp.1374/II, který obdržel číslo popisné 13. září 2021.[1357] Vedle něj se nachází starší rodinný dům čp.525/II, jediný pocházející už z doby před rokem 1945. Jeho popis viz výše, v rámci pasáže o počátcích výstavby na Oseckém vrchu ve 30. a 40. letech 20. století. Ve vnitrobloku u výše uvedené cesty pro pěší vznikl ještě rodinný dům čp.139/II. Stavební povolení na dům na parcele č.kat.1770/2 bylo manželům Müllerovým (bytem Rokycany, čp.686/II) vydáno mezi 1. lednem a 15. listopadem 1974. V domě měla vzniknout 1 bytová jednotka.[1358] Na protější straně této pěší cesty pak stojí dům čp.1131/II. Číslo popisné mu bylo přiděleno 24. října 1999. Je to patrový domek s obytným podkrovím 1. patra pod sedlovou střechou. Hlavní příjezd k těmto dvěma rodinným domům je veden od bytových domů v ulici U Nemocnice. Do ní jsou oba rovněž oficiálně evidovány. O něco dále je u těchto bytových domů také objekt čp.1364/II. Číslo popisné získal 30. prosince 2020.[1359] Nejde ovšem o novostavbu. Již dlouho předtím zde stál tento objekt, ovšem byl evidován jako rekreační a měl číslo evidenční če.6. To bylo po přeznačení zrušeno k 10. únoru 2021.[1360]
Zpět u Osecké ulice pokračuje východní uliční fronta rodinným domem čp.1113/II. Vznikl v 90. letech 20. století. Zajímavě řešený objekt stojí ve svažitém terénu na šípovitém půdorysu. Přiléhá těsně k Osecké ulici. Má podobu patrové stavby s podkrovím v 1. patře pod atypickou střechou. Na úzkém nároží je dům vyzvednut nad suterénní sokl. Na vedlejší parcele stojí přízemní rodinný dům čp.1066/II z 80. let. Letecká fotografie z července 1978 ukazuje, že výstavba domu ještě nezapočala.[1361] Je majetkově propojen s čp.1113/II. Na pozemku severně od domu čp.1066/II okolo roku 2005 vyrostl nový rodinný dům čp.1191/II, taktéž přízemní, přímo navazující na čp.1066/II.
Pak následuje ústí ulice U Nemocnice. Na jeho protější straně rohovou parcelu v 90. letech zaujal rodinný dům čp.1112/II, robustní dvoupatrová vila s nízkou sedlovou střechou. Vedlejší pozemek se nalézá na nároží ulic Osecká a U Hvězdárny. Stojí na něm rodinný dům čp.968/II (jeho popis viz výše, v rámci ulice U Hvězdárny).
Na opačné straně této křižovatky je situován prvorepublikový dvojdům čp.428-429/II, jedna z prvních obytných staveb v celé čtvrti (viz výše, v pasáži o prvotní výstavbě na Oseckém vrchu před rokem 1945). Vedlejší parcela směrem k severu byla až do počátku 21. století nezastavěná. Pak tu vyrostl přízemní domek čp.1341/II s valbovou střechou. Dokončen byl 19. února 2018.[1362] Sousední dům čp.711/II vznikl v 50. letech 20. století jako jeden z prvních rodinných domků na Oseckém vrchu po obnovení individuální výstavby. Na leteckém snímku ze srpna 1952 ještě nestál.[1363] Dle snímkování z července 1958 už byl dům dokončen, nebo před dokončením. Hotova byla hrubá stavba i střecha.[1364] Přízemní objekt má mělkou sedlovou střechu. Na sousední parcele k němu těsně přiléhá dům čp.638/II, postavený za Protektorátu (viz výše v rámci popisu výstavby před rokem 1945). Následuje ještě jedna zahrada se zahradním domkem a končí zastavěné území obce.
Z Osecké ulice odbočuje za okrajem zastavěného území
k západu polní cesta č.kat.2879, která po výstavbě dálnice slouží jako
provizorní příjezd pro personál motelu a benzinové stanice na dálničním
odpočívadle. Mezi touto cestou a cestou na letiště (předchůdkyně nynější ulice
Nad Husovými sady) na starých katastrálních mapách existuje také krátká
severojižní spojka č.kat.2880/1. V květnu 1928 konstatovala rada, že pro nedostatek peněz nelze provést úpravu cest č.kat.2880 a
č.kat.2879.[1365] Západně od nynější Osecké silnice, v místech,
kde vstupuje na horní partii Oseckého vrchu, stávala, dle vzpomínek Jiřího
Vonáska německá pozorovatelna, zřízená za 2. světové války.[1366]
Oblasti v prostoru dnešního letiště a dálnice severně od Husových sadů se říkalo „V Rudném“.[1367] Takto je místní označení zaznamenáno na nejstarší katastrální mapě města z roku 1838. Podle V. Šacha to odkazuje na historická naleziště železné rudy, prý je tu vidět dodnes načervenalou železitou půdu.[1368] Dne 17. ledna 1914 bylo Rokycanům povoleno „výhradní kutisko“ na pozemcích č.kat.2870, č.kat.2869/2, č.kat.1584 (tedy u dnešního nového hřbitova) na základě povolení ke kutání z 22. března 1877. V roce 1916 ale obec konstatovala, že ve výčtu pozemků je chyba a navíc kutiska nejsou využívána. Radní navrhly výmaz, aby město nemuselo platit pravidelné poplatky.[1369]
Alternativní název lokality zní „Na Perkáně“.[1370] To je podle V. Šacha odvozeno z německého „Bergamt“, tedy horní neboli těžební úřad.[1371] Lidově se tento název ještě dále komolil na „Pergán“.[1372] V roce 1955 začala v Rokycanech zvelebovací akce coby součást celostátní kampaně za úpravu obcí. Spolek chovatelů drobného zvířectva při této příležitosti provedl výkop příkopů „na vrchu zvaném Pergán“.[1373] O lokalitě okolo letiště, hřbitova a západního okraje Husových sadů též v kapitole „Plzeňské předměstí“.
7.4.2. Technický vývoj Osecké ulice a vývoj jejího pojmenování
V září 1928 radní rozhodli,
že do rozpočtu na rok 1929 se zařadí 3000 Kč pro okresní správní komisi
na úpravu Osecké silnice, ovšem jen pokud bude válcován i povrch silnice ve
městě.[1374] V říjnu 1928 se radní usnášejí, že podmínky
pro poskytnutí 3000 Kč okresu na válcování Osecké silnice se ruší za
předpokladu, že okres v roce 1929 přikročí k úpravě Puchmajerovy
ulice (dnešní Soukenická a Tomáškova od Nerudova náměstí ke koupališti).[1375] V říjnu
1929 městská rada odsouhlasila výplatu okresnímu úřadu 8700 Kč za válcování
Litohlavské silnice a 3000 Kč za válcování Osecké silnice.[1376] Na schůzi obecní okrašlovací komise v září 1929 žádá
František Kukla, aby byly vylepšeny lípy u Osecké silnice. Usneseno provést
obchůzku za účasti členů komise, pomologa a městského zahradníka.[1377]
Počátkem října 1930 na žádost obecního úřadu v Oseku souhlasila městská rada
s vykácením akátů podél Osecké silnice, místo nich se měly vysadit třešně.[1378]
V dubnu 1931 se pak i obecní správní komise, která dočasně nahradila
rozpuštěné zastupitelstvo, usnesla ihned dát vykácet akáty na Osecké silnici na
katastru Rokycan, protože se v nich drží škodlivý hmyz. Komise rozhodla,
že místo nich se tu vysadí třešně, ale až v roce 1932 (pro rok 1931 nebyly
na výsadbu peníze).[1379]
Koncem dubna 1931 vzali radní na vědomí výsledek dražby akátů u Osecké silnice.[1380] V polovině
května 1931 rada kvůli nízkým nabídkám neschválila výsledek druhé dražby na
zbytek akátů u Osecké silnice a rozhodla, že akáty se zatím ponechají a dražba
se provede na podzim 1931.[1381]
V říjnu 1931 radní dle zákona č.72/1884 uložila majitelům pozemků u Osecké
silnice vysadit třešňovou alej. Zároveň rozhodla, že zbývající akáty podél
silnice se mají ihned prodat v dražbě.[1382] Dne
19. listopadu 1931 rada vzala na vědomí výsledek dražby akátů u Osecké silnice
s tím, že zbylé nevydražené stromy se porazí a dopraví do obecního dvora
(stál vedle kostela
sv. Trojice).[1383]
Rozvoj inženýrských sítí a veřejné infrastruktury zůstával v této ulici (i v celé čtvrti) opožděný. Roku 1958 na plénu MNV zaznívají stížnosti, že Osecká ulice nemá veřejné osvětlení.[1384] V roce 1993 byl zaveden do části Osecké ulice vodovod.[1385] V roce 2008 město instalovalo v Osecké ulici, na příjezdu do města u chodníku, severně od odbočky k plaveckému bazénu, digitální měřič rychlosti vozidel. Dle stavu z počátku srpna 2008 už je zařízení v provozu.[1386] Okolo roku 2010 došlo v Osecké ulici k nákladným investicím do nové vozovky, chodníků, přechodů pro chodce atd. Šlo o akci, související se souběžně probíhající výstavbou infrastruktury pro novou zástavbu v ulici Nad Husovými sady (viz níže). V květnu 2021 se uvádí, že město nechalo při Osecké ulici, v úseku nad parkovištěm u plaveckého bazénu, vysadit 6 jasanů ztepilých a 3 javory.[1387]
Komunikace nesla dlouho přirozené (formálně nepotvrzené) pojmenování Osecká silnice. Poté, co se zde rozvinula zástavba, byla pojmenována Osecká ulice. Poprvé se toto označení uvádí v soupisu, kterým MNV 25. července 1946 rekodifikoval po 2. světové válce uliční názvosloví (a dal jména dosud neoznačeným komunikacím).[1388] Od té doby se název neměnil.
7.5. Ulice Nad Strání
7.5.1. Popis zástavby v ulici Nad Strání
Ulice Nad Strání vybíhá západním směrem z Osecké ulice. Byla vytýčena již po obsáhlých polemikách o podmínkách parcelace a vedení regulačních čar ve 30. a 40. letech 20. století (viz výše, v rámci popisu zástavby na Oseckém vrchu před rokem 1945). Vzhledem k nástupu válečné ekonomiky a zmrazení individuální výstavby po roce 1941 (i po roce 1945) tato ulice nadlouho ustrnula v provizoriu, kdy ji převážně lemovaly chatky, zahradní domky nebo nouzové stavby, které nebyly skutečnou městskou zástavbou. Některé sice byly trvale obývané, ale stavebně vycházely z původní chatové zástavby.
Charakter ulice už byl počátku 21. století anachronismem. Vlastníci pozemků v této atraktivní lokalitě proto usilovali o jejich konverzi na území pro výstavbu rodinných domů. V roce 2004 se majitelé některých parcel na jižní straně ulice obrátili na město a přeložili návrh změny územního plánu č. 35, o který zažádal Miroslav Růžička, majitel pozemku č.kat.1654/3, a majitelka rohového pozemku č.kat.1651/2 Eva Blatská, a dále návrh č. 36, který podali majitelé pozemku č.kat.1654/5.[1389] Městská rada původně tyto návrhy odmítala s tím, že nelze řešit proměnu oblasti ad hoc a že je nutná debata za účasti všech zdejších obyvatel a vlastníků. Konstatovala zároveň, že v ulici Nad Strání je přeměna na obytnou zónu komplikována nevelkou rozlohou některých parcel. Pro rodinné domy jich je vhodných jen 6 ze 17.[1390] V roce 2006 se rozhodovalo o další změně územního plánu č.01/2005. 15. května 2006 o ní jednala rada a 30. května i zastupitelstvo. Šlo o dvě samostatné projednávané revize územního plánu, bod a) změna funkčního využití pozemků na Oseckém vrchu a b) změna funkčního využití zahrádek na Oseckém vrchu. Šlo o plochy v ulici Nad Strání. Oba body byly schváleny. Odbor rozvoje města pouze upozornil, že lokality přímo navazují na oblast Husových sadů, které jsou součástí chráněného území Rokycanská stráň, přičemž území pod bodem a) sousedí s ochranným pásmem této ekologické zóny a v jednom bodě se dotýká přímo vlastního chráněného území; území pod bodem b) se pak této zóny dotýká (ochranné pásmo v těchto místech není zřízeno). Doporučoval proto zajistit, aby rozvoj výstavby nenarušil plochy zeleně.[1391]
Následně se tempo stavební proměny ulice Nad Strání
zrychlilo a v souvislosti s budováním nedaleké nové ulice severně odtud
(ulice Nad Husovými sady) začaly i zde stávající chaty ve větší míře nahrazovat
moderní rodinné domy.
Proces dodatečné urbanizace výrazně pokročil především na severní straně ulice. Zde zástavba začíná u nároží Osecké ulice novostavbou rodinného domu čp.1322/II. Dokončen byl 18. července 2016.[1392] Na jeho místě se rozkládala do té doby zahrada se zahradním domkem. Novostavba reaguje na omezenou plochu pozemku. Jedná se o atypicky řešený přízemní dům s pultovou střechou. Jeho boční stěna přímo přiléhá k Osecké ulici. Vedle vyrostl (rovněž na místě dosavadní zahrady se zahradním domkem) rodinný dům čp.1297/II, dokončený 1. srpna 2014.[1393] V jeho případě se prostorová stísněnost parcely řeší výstavbou do výšky. Patrový dům má obytné podkroví v 1. patře pod sedlovou střechou. Stojí kromě toho na zvýšeném suterénu. Je situován až do zadní části pozemku, ponechávaje tak maximální plochu pro zahradu před novostavbou. I sousední novostavba rodinného domu čp.1269/II z doby okolo roku 2010 nahradila předchozí zahradní domek. Ten bývá na některých mapách označován jako če.85.[1394] Jenže chata s tímto číslem se nachází v osadě u Žďárské cesty (viz) na Pražském předměstí. Jistá chatka na této parcele v ulici Nad Strání skutečně zakreslena je na státní mapě z roku 1985.[1395] Novostavba čp.1269/II je drobnější patrový objekt s obytným podkrovím 1. patra a sedlovou střechou. Vedlejší pozemek byl rovněž původně jen zahradou, byť s o něco větší rozlohou. V její zadní části vyrostl dům čp.1314/II, dokončený 15. března 2016,[1396] jednoduše pojatý, přízemní, s plochou střechou. Následuje zahrada s původní chatkou če.4. Zahrada tu byla vyměřená již dle leteckého snímkování z července 1938.[1397] Není zcela jasné kvůli nižší kvalitě leteckého snímkování, jestli zde již stála i tato chata. Spolehlivě ji zachycuje až letecká fotografie z roku 1963.[1398] Do evidence objektů byla zanesena formálně až od 3. ledna 2005.[1399] Na vedlejší zahradě stál do počátku 21. století skromný domek, spíše chata čp.560/II, na nějž bylo stavební povolení vydáno roku 1939. Šlo tedy o původní zástavbu. Její podrobný popis viz výše, v pasáži o zástavbě Oseckého vrchu před rokem 1945. Původní chata čp.560/II vyhořela v říjnu 2005.[1400] Již letecké snímkování z května 2008 ukazuje na této parcele dokončenou novostavbu rodinného domu čp.1274/II.[1401] Na rozdíl od původního protektorátního domku, který měl úzký, podlouhlý půdorys, vyplňující na šířku celý pozemek, jak ho zachytila těsně před požárem letecká fotografie v říjnu 2005,[1402] vznikla novostavba na jiném půdorysu. Nezaujímá už celou šířku zahrady, ale zároveň vystupuje o něco vpřed, k ulici. Číslo popisné získal rodinný dům čp.1274/II dodatečně, někdy okolo roku 2011 či 2012. Jedná se o patrový dřevěný objekt s obytnými podkrovními prostory v 1. patře. Následuje další původní domek čp.597/II z roku 1941 (podrobněji popsán výše, v rámci pasáže o nejstarší výstavbě na Oseckém vrchu). Zástavba pokračuje přízemní chatou če.87. Sousední parcelu pak zaujímá původní zahradní domek čp.657/II, který ovšem dodatečně 19. srpna 2009[1403] získal nelogicky nové číslo popisné čp.1254/II. Vyrostl tu ale již v polovině 20. století. V seznamu domů podle majitelů z doby okolo roku 1945 se uvádí jako “chata nad koupalištěm“.[1404] Ještě na letecké fotografii z června 1947 ovšem nestál a prostíral se tu jen stavebně nevyužitý travnatý pozemek.[1405] Je zachycen až na snímkování ze září 1951, kdy byl buď dokončen, nebo dokončovaný.[1406] Jeho půdorysné rozměry se už tehdy zásadně nelišily od těch nynějších, tudíž změna čísla popisného byla ryze formální a nesouvisela s výraznější přestavbou tohoto zahradního domku.
Za domkem čp.1254/II se hloubka parcel při severní straně ulice zužuje. Stojí tu chatka če.152, mající fakticky charakter menšího rodinného domu. Patrová, zčásti dřevěná stavba s obytným podkrovím v 1. patře je zakončena sedlovou střechou. Vedle ní pak na dvou sousedních malých parcelách probíhala dle stavu k září 2019 výstavba rodinných domů na místech původních přízemních dřevěných chat, které tu stály ještě v srpnu 2018. Na první z těchto parcel s bývalou zahradní chatkou byl roku 2023 dokončen rodinný dům čp.1385/II. Patrová stavba s podkrovím 1. patra pod sedlovou střechou, orientovanou štítem do ulice, získala číslo popisné 21. prosince 2023.[1407] Druhou ze zbořených chatek byl objekt če.130 na vedlejším pozemku. Ten je zobrazen dle stavu ze srpna 2018 jako přízemní dřevěný objekt. Brzy nato ale byl zbořen. Na jeho místě byl 26. dubna 2021 dokončen nový rodinný dům čp.1369/II.[1408] Následuje zahrada, kde ještě počátkem 20. let 21. století stála malá přízemní chata če.151 se sedlovou střechou. Zobrazena je už na státní mapě z roku 1987.[1409] Takto ji tu zachytilo ještě letecké snímkování z dubna 2021.[1410] V červenci 2022 již je ovšem původní rekreační chata odstraněna a na pozemku probíhá výstavba nového domu čp.1388/II, zatím jako hrubá stavba obvodových zdí, bez střechy.[1411] Stav z května 2023 ukazuje dokončenou či dokončovanou stavbu, včetně střechy.[1412] Jedná se o přízemní objekt s plochou střechou, který vyplnil takřka celou šíři nevelké stavební parcely. Číslo evidenční původní chatky bylo zrušeno 20. dubna 2022.[1413] Novostavba rodinného domu čp.1388/II obdržela číslo popisné 14. června 2024.[1414]
Trend přerodu původní řídké a drobné rekreační zástavby v čtvrť rodinných domů je v této ulici logický a nevyhnutelný. Ovšem zrovna v její západní části naráží implantace obytných novostaveb na nedostatečné rozměry parcel. Výsledkem je nepříliš elegantní hmotová konfigurace vilek, vměstnaných do malých pozemků. Na sousední zahradě stojí ještě nadále chatka če.154. Ta jediná zaujímá plošně rozsáhlejší parcelu. Zástavba pak končí dvěma pozemky se zahradními domky če.120 a če.105.
Jižní strana ulice také prodělává v prvních dekádách 21. století rapidní proměnu. Uliční fronta tu počíná na nároží s Oseckou ulicí novostavbou rodinného domu čp.1335/II. Jde o patrový dům s obytným podkrovím v 1. patře a sedlovou střechou. Je situován na severní okraj parcely, zatímco její jižní část vyplňuje už mnoho desítek let předtím existující soukromý tenisový kurt, u kterého stojí původní zahradní domek. Rodinný dům byl dokončen 31. května 2017.[1415] I na vedlejším pozemku už proběhla výstavba rodinného domu čp.1310/II. Dokončen byl 9. října 2015.[1416] Patrový plochostřechý objekt je zakomponován do klesajícího terénu zahrady, takže z ulice se do něj vstupuje v úrovni 1. patra. Další parcela už taky prochází stavební proměnou. Dle stavu k listopadu 2020 tam probíhá výstavba, zatím nedokončená. Ještě v září 2019 tam ale stála původní zahrada s dřevěnou chatkou. Na mapě Rokycan cca z roku 1976[1417] i na mapě z roku 1990 je na této parcele zakresleno číslo popisné čp.593/II, ale jde patrně o omyl, protože toto číslo nesl jiný dům, v jiné části města (chatka u podjezdu U Třech křížů, viz kapitola „Páclovna“).
Zástavba pokračuje novostavbou domu čp.1268/II. Moderně pojatá patrová vila s plochou střechou byla dokončena 23. prosince 2010.[1418] Vedle zaujímal zahradu domek čp.669/II, postavený počátkem 50. let 20. století. Na leteckém snímku ze září 1951 ještě nestál.[1419] Letecké snímkování ze srpna 1952 už ukazuje jeho probíhající výstavbu.[1420] Dle stavu z roku 1957 byl dokončený.[1421] Původní domek ale zmizel někdy před rokem 2011. Letecký snímek ze září 2011 ukazuje, že na jeho místě stojí novostavba rodinného domu, buď již dokončeného, nebo dokončovaného.[1422] Až s jistým zpožděním získal 19. července 2018 nové číslo popisné čp.1347/II.[1423] Je to přízemní rozložitá stavba s nízkou střechou.
Dál k západu už se parcely zmenšují a nacházejí se tu další čtyři zahrady. Stojí tu zahradní domky če.141, če.61 a če.106. Mají exkluzivní polohu přímo na okraji lesoparku Rokycanské stráně, ale případné nové využití těchto pozemků pro výstavbu rodinných domů je komplikované prostorově i ekologicky.
7.5.2. Technický vývoj ulice Nad Strání a vývoj jejího
pojmenování
V dubnu 2003 zastupitelstvo odsouhlasilo převod
prodloužené větve vodovodu v této ulici do majetku obce. Podmínilo to ale
písemným souhlasem všech spolumajitelů z řad místních obyvatel a úplnou
dokumentací.[1424] Když
v roce 2007 jednal MÚ o územním rozhodnutí pro stavbu „Rokycany, Osecká ulice – technická infrastruktura
pro výstavbu RD“, v jejímž rámci mělo dojít k výstavbě inženýrských
sítí pro plánovaný okrsek nové zástavby severně od ulice Nad Strání (pozdější
ulice Nad Husovými sady, viz níže), byla během řízení vznesena připomínka od
paní Lenické, která žádala prodloužení plynovodního řadu i do ulice Nad Strání.
Námitce ale nebylo vyhověno a žadatelce doporučeno, ať podá samostatnou žádost.[1425]
Ulice zůstává i dle stavu z roku 2022 bez zpevněného povrchu. Někdy mezi roky 2015 a 2018 ale v ní bylo zřízeno veřejné osvětlení. Dne 27. února 1979 odsouhlasilo plénum MěstNV pojmenování dosud bezejmenné komunikace ulice Nad Strání.[1426] Od té doby nebyl název měněn.
7.6. Ulice Nad Husovými sady
7.6.1. Příprava a vzniku ulice Nad Husovými sady
Po roce 2010 došlo na Oseckém vrchu k významnému plánovitému parcelačnímu počinu, kdy byla severně od stávajícího okraje zástavby v ulici Nad Strání založena nová ulice Nad Husovými sady. Na místě prašné cesty, spojující Oseckou ulice a areál letiště, tak během několika let vznikl nový okrsek zástavby s desítkami rodinných domů. Tyto plány začaly nabývat konkrétních obrysů roku 2004, kdy v září projednala rada návrh Evy Šteflové a MUDr. Lenky Walterové na změnu územního plánu č. 34. Podle studie vypracované ing. arch. Tomášem Havrdou (mj. autor územního plánu Rokycan z roku 2000) se zde na pozemku č.kat.1662 navrhovala parcelace na 10 stavebních míst pro rodinné domy s tím, že dalších 6 míst bude možno zřídit na přilehlých pozemcích v majetku města č.kat.1656 a 1657. S plánem vyslovila souhlas městská architektka i odbor rozvoje města.[1427]
Dne 2. října 2004 projekt odsouhlasilo zastupitelstvo. Ing. arch. Havrda předložil v únoru 2005 zastavovací studii a 30. května 2005 pak rada vydala územní rozhodnutí na novou komunikaci a sítě.[1428] V srpnu 2005 radní odložili definitivní rozhodnutí o výstavbě, protože zadali odboru rozvoje města zpracování zvláštní studie o hlukovém zatížení lokality případným provozem nedalekého letiště.[1429] Jejím vypracováním byl pověřen Ing. Jiří Šulc z firmy Techson Praha. S jeho závěry se rada seznámila v září 2005. Vzdálenost nových rodinných domů cca 240 metrů od vzletové dráhy byla dle studie vyhovující. Odbor rozvoje města pak navrhl nepořizovat kompletní hlukovou studii, která by vyšla na 50 000 Kč. Rada města následně odsouhlasila změnu územního plánu. Cesta k parcelaci nové ulice se otevřela.[1430] V první etapě mělo vyrůst 14 rodinných domů. Další 2 na západním okraji lokality byly plánovány až po dodatečné změně územního plánu, která měla změnit funkční využití pozemku. Kvůli existenci vysokotlakého plynovodu a jeho ochranného pásma musela být parcelace upravena tak, že podél jižního okraje nové ulice se navrhovaly široké předzahrádky a teprve za nimi měly stát soukromé pozemky s rodinnými domy.[1431]
Dne 26. února 2007 odsouhlasilo zastupitelstvo změnu územního plánu č. 57, která předefinovala parcely č.kat.1657, č.kat.1658 a č.kat.1662 z území „ostatní krajinné zeleně“ na „území výstavby rodinných domů“.[1432] Dne 25. června 2007 pak zastupitelé odsouhlasili pořízení rozšířené změny územního plánu č. 57, kde se na území pro výstavbu rodinných domů změnily nejen pozemky č.kat.1657, č.kat.1658 a č.kat.1662, ale i č.kat.1671/21, č.kat.1741/1, č.kat.1664/3, č.kat.1663 a č.kat.2880/1.[1433] Dne 7. září 2007 MÚ vydal oznámení o projednávání této změny územního plánu. Uvádí se navržená kapacita 14 rodinných domů, které by tu mohly po přijetí změny vyrůst.[1434]
V následujících několika letech zde proběhla výstavba
nové komunikace a inženýrských sítí, která otevřela novou ulici okamžité
výstavbě. Ulice byla situována zhruba do linie dosavadní polní cesty, jež
z Osecké ulice směřovala k letišti, byla ale oproti ní mírně, o cca
20 metrů, posunuta k jihu a měla přímou trasu. Z nové ulice vybíhají k jihu
dvě slepě zakončené obslužné boční komunikace, umožňující parcelaci
vnitrobloku. Práce na budování nové komunikace a inženýrských sítí pro rodinné
domy započaly v roce 2009. Financovalo je město s využitím dotace EU.
Náklady dosáhly 11 343 865 Kč, z toho dotace z programu ROP NUTS II
Jihozápad činila 9 311 346 Kč. Vzniklo tu 37 stavebních parcel.[1435]
Ve dnech 20., 22. a 27. září 2010 město pořádalo dražbu stavebních pozemků Nad
Husovými sady. Šlo o 9 parcel v majetku obce, které měly kompletně
dokončené inženýrské sítě. Vyvolávací cena činila 1500 Kč za metr čtvereční. O
dražby ale neprojevili uchazeči zájem.[1436]
Opakovalo se to i následujícího roku. Zastupitelstvo
27. června 2011 odsouhlasilo záměr prodeje pozemků na Oseckém vrchu soukromým
uchazečům. Jednalo se nyní o 10 parcel. Zájemci měli doručit cenové nabídky
v obálce. Minimální cena byla stanovena na 1490 Kč za metr čtvereční.
Žádný zájemce se ale v termínu do 12. srpna 2011 neozval. Město proto
dvakrát nabídku opakovalo. Do konce roku 2011 svého kupce našly dvě parcely.
Vedení města počítalo s tím, že nabídku prodeje bude opakovat i
v následujících letech.[1437]
Dle stavu k roku 2011 již byla ulice včetně vozovky a inženýrských sítí hotova a vyrůstaly tu první čtyři rodinné domy. Ve finální podobě zastavovacího plánu už nešlo o 14 proponovaných stavebních míst ale více než dvojnásobek.
7.6.1. Popis zástavby v ulici Nad Husovými sady
Zástavba jižní strany ulice začíná na křižovatce s ulicí Osecká, kde na rohové parcele již dle stavu ze srpna 2018 vyrůstá nový rodinný dům, zatím jen v podobě prací na základech. V září 2019 je stále stavba v počáteční fázi. Vedle stojí moderně pojatý patrový rodinný dům čp.1349/II s plochou střechou, dokončený 10. října 2018.[1438] Následuje dům čp.1348/II, přízemní ale rozložitý, s nízkou valbovou střechou. Jeho výstavba byla dokončena 27. srpna 2018.[1439] Vedlejší parcela zůstávala ještě dle stavu ze září 2019 zcela prázdná, bez stop stavební aktivity. Vedle pak stojí přízemní dům čp.1304/II s pultovou střechou, dokončený 10. prosince 2014.[1440] Dům čp.1306/II je vysoký, patrový, s nízkou stanovou střechou. Jeho výstavba skončila 22. dubna 2015.[1441] Vedlejší parcela je dle situace z června 2025 ještě nezastavěná.[1442]
Za ní odbočuje z ulice k jihu krátká obslužná komunikace, u které vyrostl objekt čp.1287/II, dokončený 7. listopadu 2012.[1443] Je to patrový dům s podkrovními místnostmi v 1. patře pod mělkou sedlovou střechou. Vedle něj, na konci této boční uličky, stojí rodinný dům čp.1342/II. Jeho výstavba skončila 9. dubna 2018.[1444] Jde o větší patrovou vilu s valbovou střechou. Na protější straně této obslužné komunikace vznikl na větším pozemku rodinný dům čp.1313/II. Patrový objekt s plochou střechou a precizně komponovanou zahradou byl dobudován 16. března 2016.[1445] Na rohu obslužné uličky a vlastní ulice Nad Husovými sady stojí rodinný dům čp.1363/II. Vyrůstal tu už dle stavu z roku 2011 jako přízemní rodinný dům s nízkou valbovou střechou. Ovšem pak se tempo prací prakticky zastavilo a ještě v září 2019 byl stále nedokončený, byť byla hotova hrubá stavba i střecha. Dům byl dostavěn až následujícího roku a získal 16. listopadu 2020 číslo popisné.[1446] Vedle stojí dům čp.1276/II z doby krátce po roce 2010. Je to menší domek s asymetrickou sedlovou střechou, stojící na nevelké parcele.
Zde odbočuje druhá obslužná komunikace k jihu. U ní vyrostl rodinný dům čp.1337/II, dokončený 21. srpna 2017.[1447] Má podobu patrové plochostřeché stavby. Na konci uličky ještě stojí atypický dřevěný přízemní dům čp.1267/II s netradičně řešenou střechou, porostlou vegetací. Byl dokončen 23. prosince 2010.[1448] Následuje rodinný dům čp.1382/II, který číslo popisné obdržel 12. června 2023.[1449] Jde o přízemní objekt s valbovou střechou. V dubnu 2021 tu ještě byla jen prázdná parcela.[1450] Dle stavu z června 2022 už stála hrubá stavba včetně střechy, zatím bez fasády.[1451] Severně od něj, při vlastní ulici Nad Husovými sady byl 29. září 2011[1452] dokončen rodinný dům čp.1273/II, patrový objekt s mělkou sedlovou střechou. Uliční fronta pak pokračuje domem čp.1346/II z 18. června 2018.[1453] Patrový rodinný dům má obytné podkroví v 1. patře pod sedlovou střechou. Do ulice je natočen užší štítovou stěnou. Na jižní straně do zahrady je pak dům zakončen kolmo orientovaným traktem. Dům čp.1294/II byl dokončen 11. června 2013.[1454] Je to větší patrový objekt s plochou střechou. Na poslední parcele na konci jižní uliční fronty nebyly dle stavu k červnu 2025 ještě započaty stavební práce.[1455] Nachází se tu udržovaná zahrada s malým dřevěným zahradním domkem. Je otázkou, zda toto už není konečný stav.
I severní strana nové ulice se rychle po roce 2010 zaplňovala novostavbami. Na křižovatce s ulicí Osecká stojí vilka čp.1308/II, dobudovaná 14. srpna 2015.[1456] Přízemní objekt má nízkou valbovou střechu. Sousední dům čp.1327/II byl dokončen 20. září 2016.[1457] I zde se jedná o přízemní stavbu se stanovou střechou. Podle takřka identického projektu vznikl i přízemní dům s nízkou stanovou střechou čp.1328/II na vedlejší parcele, který byl taktéž dokončen 20. září 2016.[1458] Dům čp.1321/II má tradičnější dispozice. Přízemní objekt je zakončen sedlovou střechou. Do ulice se otáčí užší štítovou stěnou. Vilka je situována do zadní části pozemku. Její výstavba byla dokončena 8. června 2016.[1459] Vedlejší pozemek zaujímá rodinný dům čp.1311/II, dobudovaný 4. prosince 2015,[1460] rozložitý přízemní objekt se stanovou střechou. Dům čp.1277/II pochází cca z roku 2011. Opět jde o přízemní stavbu se stanovou střechou.
Následují čtyři parcely, které ještě dle stavu z června 2025 zůstávaly zcela bez zástavby a nebyly na nich započaty ani stavební práce.[1461] Dál stojí při severní straně ulice rodinný dům čp.1360/II, dokončený 17. srpna 2020.[1462] Patrová vila s podkrovními místnostmi v 1. patře je do ulice orientována štítovou stěnou. Střecha je polovalbová. Vedlejší parcela zůstávala k roku 2019 stavebně nevyužita a ještě letecký snímek z dubna 2021 zde neukazoval žádnou stavební aktivitu.[1463] Dle stavu z června 2022 již zde naplno probíhalo budování patrového rodinného domu s plochou střechou, zatím v podobě hrubé stavby.[1464] Objekt byl dokončen 23. ledna 2024 a získal číslo popisné čp.1386/II.[1465] Následuje atypický dům čp.1352/II, dostavěný 4. října 2019.[1466] Patrový objekt má šikmou pultovou střechu a dynamicky řešený půdorys. Pak je tu opět jedna ještě k roku 2025 nezastavěná stavební parcela[1467] a za ní pak rodinný dům čp.1301/II, jehož výstavba skončila 21. listopadu 2014.[1468] Patrová, moderně řešená stavba má plochou střechu. Ve fasádě se uplatňují zděné, dřevěné i kovové prvky. Poslední stavbou v uliční frontě je objekt čp.1331/II, dokončený 19. října 2016.[1469] Přízemní stavba má valbovou střechu a vstupní terasu nesenou na sloupech.
7.6.3. Technický vývoj ulice Nad Husovými sady a vývoj jejího pojmenování
Budování nového okrsku individuální zástavby probíhalo plánovitě a od počátku se řešila i otázka inženýrských sítí a technického provedení komunikace. Šlo tak o zcela jiný model než v ulicích U Hvězdárny nebo Nad Strání, kde nejprve docházelo k postupné urbanizaci a teprve pak, se zpožděním desítek let, se dodělávaly inženýrské sítě a úprava vozovky.
Na parcelaci ulice Nad Husovými sady se podílelo město (jako vlastník pozemků č.kat.1657 a č.kat.1658 u Osecké ulice) společně se stavebním podnikatelem Šabatou, majitelem pozemku č.kat.1662. Celá lokalita postrádala inženýrské sítě. Šabata zpracoval vlastní zastavovací studii lokality. Předpokládala trasování nové komunikace (o délce cca 250 metrů a šířce 11 metrů[1470]), vybíhající kolmo z Osecké ulice. Severně od ní měl být vyčleněn pás poměrně mělkých parcel, dosahujících jen k stávající cestě na letiště. Jižně od této nové ulice měly být vytýčeny pravidelné stavební pozemky, vyplňující celou plochu až k okraji zástavby v prostoru ulice Nad Strání. V západní části oblasti se proponovaly slepé obslužné cesty, vybíhající kolmo k jihu, umožňují parcelaci i v hloubi tohoto poměrně rozsáhlého pozemku. V roce 2006 Šabata oslovil město s žádostí o uzavření dohody o výstavbě inženýrských sítí na celé ploše, určené k výstavbě rodinných domů. Navrhl dvě varianty: buď provede zasíťování sám s tím, že by městské pozemky odkoupil, nebo obec i Šabata provedou inženýrské sítě společně. Při předpokládaných nákladech 10 500 000 Kč by město uhradilo cca 3 500 000 Kč, zbytek Šabata. Prodejem jednotlivých parcel soukromým zájemcům by pak město mohlo získat cca 5 100 000 Kč. 7. srpna 2006 se návrhem zabývala městská rada a přistoupila na spolufinancování dle Šabatova návrhu.[1471] Dne 22. srpna 2006 mělo o návrhu na spolufinancování jednat zastupitelstvo.[1472] Rozhodnutí ale odložilo. Jan Šabata mezitím počátkem září 2006 konkretizoval majetkoprávní řešení inženýrských sítí. Navrhl, aby se sítě i nová komunikace staly po dobudování majetkem města. On by naopak získal od města stávající příjezdovou komunikaci na letiště (č.kat.2874), jejíž část by po vybudování ulice ztratila smysl a mohla se zahrnout do parcel soukromých rodinných domů. Dne 18. září 2006 o tom řešení jednali radní.[1473] Rada města nakonec s tímto řešením souhlasila. 3. října 2006 výstavbu inženýrských sítí majetkové otázky s tím spojené projednalo i zastupitelstvo,[1474] které plán na spolufinancování schválilo.[1475]
V přehledu investičních akcí města na rok 2007 se na „obytnou zónu Osecký vrch“ vyčleňovalo 5 800 000 Kč.[1476] Částka zůstala ale v roce 2007 neutracena, protože ještě chybělo stavební povolení a územní rozhodnutí. Vše se zpozdilo kvůli nutnosti změnit uspořádání parcel a provést směnu pozemků mezi městem a soukromým investorem.[1477] Dne 17. března 2008 město zveřejnilo záměr vzešlý z usnesení zastupitelstva ze 10. března 2008 (a z rozhodnutí městské rady z 27. února 2008[1478]) o směně pozemků v majetku města (části č.kat.1671/21 o ploše 1517 čtverečních metrů, části č.kat.1741/1 o ploše 209 čtverečních metrů, části č.kat.2876 o ploše 51 čtverečních metrů, části č.kat.2874 o ploše 772 čtverečních metrů a části č.kat.1658 o výměře 29 čtverečních metrů) za pozemky v majetku Jana Šabaty (část č.kat.1662 o ploše 3770 čtverečních metrů, č.kat.1663/4 o ploše 245 metrů čtverečních, č.kat.1663/3 o výměře 507 čtverečních metrů, část č.kat.1744/2 o ploše 413 čtverečních metrů a části č.kat.1162 o ploše 576 metrů čtverečních). Do 3. dubna 2008 mohla být doručena vyjádření nebo nabídky k tomuto záměru. Šlo o výměnu nutnou pro výstavbu inženýrských sítí na parcelách č.kat.1657, č.kat.1658 a č.kat.1662 pro zamýšlenou výstavbu.[1479] Dne 7. května 2008 byl záměr směny pozemků vyvěšen na úřední desce.[1480]
Dne 2. června 2008 mělo zastupitelstvo projednávat směnu pozemků pro výstavbu rodinných domů na Oseckém vrchu, ale odložilo to na příští schůzi v červenci 2008.[1481] Dne 20. května 2008 požádalo město o stavební povolení na komunikaci do nové zóny rodinných domků. 19. června 2008 byla žádost doplněna a začalo stavební řízení.[1482] Dne 23. července 2008 MÚ stavební povolení vydal. Nová ulice měla mít délku 371 metrů. Začínat měla napojením na vozovku v Osecké ulici a končit napojením na stávající polní cestu k letišti. Ulice byla řešena ve funkční třídě C3 s oboustranným chodníkem v prvních 140 metrech a jednostranným chodníkem po zbytek délky. Šířka vozovky proponována 6 metrů, chodník 2 metry. V ulici mělo vzniknout 10 parkovacích míst. Kromě toho se navrhovaly další dvě kratší komunikace řešené jako funkční třída D1 (obytná zóna), obě o délce 57 metrů a o šířce 4–6 metrů, s 10 parkovacími místy, napojené na novou ulici. Dále bylo vydáno povolení na chodník o šířce 2 metry podél přilehlého úseku Osecké ulice v délce cca 125 metrů, od křižovatky s ulicí U Hvězdárny ke křižovatce s ulicí Nad Strání. Mělo rovněž dojít k rekonstrukci již existujícího chodníku podél Osecké ulice v délce cca 280 metrů. Projekt zpracoval Ing. Petr Zítek z Plzně. Termín dokončení byl stanoven do 31. prosince 2011.[1483] Dne 21. května 2008 městská rada odsouhlasila výběrové řízení na stavbu nové ulice.[1484] Podle zprávy MÚ z května 2008 měly náklady na akci „obytná zóna na letišti“ činit 5 800 000 Kč.[1485]
Kromě komunikace se řešily i inženýrské sítě v novém okrsku zástavby. 27. prosince 2007 vydal MÚ na základě žádosti z 19. září 2007 územní rozhodnutí pro stavbu „Rokycany-Osecká ulice – technická infrastruktura pro výstavbu RD“ Akce měla proběhnout na pozemcích č.kat.1621/3, č.kat.1638/2, č.kat.1650, č.kat.1657, č.kat.1658, č.kat.1659/4, č.kat.1659/5, č.kat.1659/12, č.kat.1662, č.kat.1663/2, č.kat.1663/3, č.kat.1663/4, č.kat.1671/21, č.kat.1741/1, č.kat.1744/1, č.kat.1744/2, č.kat.1768/2, č.kat.1774/1, č.kat.2767/6, č.kat.2874, č.kat.2876, č.kat.2877/3, č.kat.2880/1, č.kat.2885/1, č.kat.2885/5, č.kat.2885/17, č.kat.2888/5 a č.kat.2989/1. Měla zahrnout výstavbu komunikace, vodovodu, kanalizace, veřejného osvětlení, elektrických rozvodů a plynovodu. Během řízení byla vznesena připomínka od paní Lenické, která žádala prodloužení plynovodního řadu i do ulice Nad Strání. Námitce ale nebylo vyhověno.[1486] Město pak 4. června 2008 podalo žádost (doplněnou 28. srpna 2008) o stavební povolení na stavbu: „Rokycany - Osecká ulice - technická infrastruktura pro výstavbu RD“, týkající se pozemků č.kat.1638/2, č.kat.1650, č.kat.1657, č.kat.1658, č.kat.1662, č.kat.1768/2, č.kat.1790/1, č.kat.2767/6, č.kat.2877/3, č.kat.2885/1, č.kat.2885/5, č.kat.2885/17 a č.kat.2888/5. Dne 29. srpna 2008 MÚ zahájil stavební řízení.[1487] Už 14. srpna 2008 město vypsalo výběrové řízení na zakázku Rokycany – Osecká ulice, technická infrastruktura pro výstavbu RD. Spuštění výstavby se předpokládalo v září až říjnu 2008, stavba měla trvat maximálně 8 měsíců. 8. září 2008 mělo vyhodnocení nabídek.[1488] Dne 1. října 2008 získala tato akce stavební povolení. Měla sestávat z výstavby veřejného osvětlení, plynovodu a sadovnických úprav.[1489]
V souvislosti se vznikem ulice a zástavby byla počátkem 21. století nová městská komunikace pojmenována ulice Nad Husovými sady.
7.6. Voldušská ulice
7.6.1. Popis zástavby Voldušské ulice
Voldušská ulice je druhou významnou dopravní osou zástavby v této městské čtvrti, byť po výstavbě dálnice byla zaslepena a už nepokračuje ven z města, viz níže.
Stejně jako v Osecké ulici i zde souvislou parcelaci znesnadňovalo poměrně značné převýšení, které komunikace nabírá od Boreckého potoka směrem k náhorní planině Oseckého vrchu. Voldušská ulice tak nemá charakter kompaktně řešené městské zástavby, ale spíše dopravního tahu, který spojuje jednotlivé, urbanisticky nesouvisející okrsky zástavby různého charakteru.
U jejího dolního konce stojí ve svahu mezi Voldušskou a Oseckou ulicí rodinný dům čp.1128/II, jenž tu vyrostl na konci 90. let 20. století. Patrová vila s obytným podkrovím 1. patra má valbovou střechu, členěnou vikýři. Nad domem stojí při ulici skupina čtyř garážových kójí s dob socialismu a nad nimi pak vnitroblok až do poloviny 20. let 21. století zaujímal velký, povětšinou prázdný pozemek, s objektem čističky odpadních vod, jež tu vyrostla původně pro účely úpravy splašků z nemocnice. V březnu 2022 nesouhlasilo zastupitelstvo s odkupem objektu (v pokladech pro jednání zastupitelů označen chybně jako čp.1146/II) a okolního souvisejícího pozemku.[1490] V roce 2025 je realitními kancelářemi nabízen tento pozemek k prodeji jako rezidenční komplex Terasy Rokycany, sestávající z šesti jednotně budovaných rodinných domů. Mělo jít o dřevostavby, energeticky úsporné (třída A), s bezbariérovou úpravou. Propojovat je měla soukromá komunikace o šířce 5,5 metru, určená jen pro obyvatele budoucího obytného souboru. V lokalitě se předpokládala výsadba zeleně, s více než 80 vzrostlými stromy. Dle informací z listopadu 2025 již byla výstavba obytného souboru v přípravné fázi a započal prodej jednotlivých vil.[1491] Zároveň již byly jednotlivé parcely odděleny v katastru nemovitostí.[1492] Letecký snímek z června 2025 zachytil ve vnitrobloku srovnávání terénu, přičemž objekt původní čističky odpadních vod již byl zbořen.[1493] Vizualizace projektu Terasy Rokycany ukazuje 6 přízemních rodinných domů na větším půdorysu, umístěných na zahradách, podél jejichž východní strany probíhá obslužná komunikace, která je na jihovýchodním okraji řešené lokality napojena na Voldušskou ulici.[1494] Jedná se o vcelku zdařilý záměr, který zahušťuje zástavbu v atraktivní městské lokalitě, využívá dosud nepřístupný vnitroblok a svými proporcemi zapadá do rázu této městské části.
Ještě hlouběji (severněji) v tomto vnitrobloku stojí rodinný dům čp.548/II z roku 1940 (jeho popis viz výše, v rámci popisu prvotní výstavby na Oseckém vrchu před rokem 1945). Následně Voldušská ulice míjí skupinu bytových domů pro zaměstnance nemocnice čp.1102/II, čp.795/II a čp.794/II (o nich viz výše, v pasáži o sídlištní výstavbě na Oseckém vrchu). Na opačné, východní straně ulici lemuje ve směru od potoka nejprve stromovím porostlá stráň Kalvárie a pak odbočuje ulice Pod Nemocnicí, s jednotně řešenou zástavbou řadových domků z 80. let 20. století (viz níže).
Potom Voldušská ulice vstupuje do prostoru před rokycanskou nemocnicí, jejíž areál sem předstupuje objektem vrátnice a prodejny ze 70. let 20. století (viz výše). Na protější straně shlíží na toto prostranství před vjezdem do nemocničního komplexu bytový dům čp.591/II (adaptovaná bývalá vila rodiny Bluďovských, viz výše, v popisu zástavby z doby před rokem 1945). Okolo bývalé vily Bluďovských vede spojovací komunikace do ulice U Hvězdárny. Z prostoru před vjezdem do nemocnice pak odbočují nově utvářené ulice Nad Nemocnicí a Nad Kalvárií, kde od počátku 21. století zrychluje tempo výstavby rodinných domků (viz níže).
Voldušská ulice pokračuje dál a stáčí se k severu. V
jejím ohybu vyrostl rodinný dům čp.1350/II,
dokončený 4. října 2019.[1495]
Je to větší patrová vila s asymetrickou, předsazenou sedlovou střechou.
V minulosti se pro tuto lokalitu uvažovalo o výstavbě komplexu garáží. Rada MěstNV 7. prosince 1966 projednala akci Svazarmu na
výstavbu garáží na pozemcích č.kat.1779, č.kat.1780 a č.kat.1781 a vyžádala si
projektovou dokumentaci.[1496] Šlo o pozemky podél západní strany ulice, v proluce
nalézající se v ohybu za vilou Bluďovských čp.591/II. Garáže tu ale
nevyrostly a parcela mohla být počátkem 21. století kvalitněji stavebně využita
pro celý, jednotně parcelovaný soubor rodinných domů. Za domem čp.1350/II
odbočuje z Voldušské ulice k západu boční obslužná komunikace, která
umožnila přístup k nově parcelovaným pozemkům na dosavadní louce pod
usedlostí Jágrových čp.427/II (viz výše). Letecké snímkování z května 2015
ukazuje, že na dosud prázdné louce začínají výkopové práce, zatím v rané
fázi dlouhé rýhy, procházející podélně tímto pozemkem, kolmo od Voldušské
ulice.[1497] Uliční snímek z března 2015 zachytil, že tu skutečně
již v předjaří 2015 probíhaly výkopy a skládání potrubí.[1498] Fotografie z července 2015 pak zachycují kontrastní
výjev, kdy prostředkem stále zdánlivě prázdné louky vede linie dokončených
sloupů veřejného osvětlení a skříní pro elektrické domovní přípojky.[1499] V srpnu 2016 už lze na leteckém snímku vidět plně
dokončenou novou komunikaci, která v délce cca 90 metrů prochází středem
pozemku.[1500]
Ještě v roce 2016 proběhla v
této boční uličce kolaudace technické infrastruktury (tedy vozovka a inženýrské
sítě) pro 8 rodinných domků, jejímž investorem byl Jan Šabata.[1501] Při severní straně této uličky vznikly 4 stavební pozemky.
Na tom nejdále od Voldušské ulice vyrostl objekt čp.1362/II, patrový rodinný dům s plochou střechou. Číslo
popisné obdržel 21. října 2020.[1502] Dle stavu ze srpna 2019 už byl v pokročilé fázi
rozestavěnosti, zatímco zbylé tři parcely zůstávaly zatím bez stavební
aktivity. Na jižní straně této boční komunikace byly vyměřeny 3 parcely.
Rohovou zaujímá výše uvedený rodinný dům čp.1350/II. Následuje dle stavu
z května 2021 zatím stavebně nevyužitý pozemek a pak parcela, na níž byl
14. května 2021 dokončen rodinný dům čp.1367/II.[1503] Dle leteckého snímkování ze září 2019 ještě jeho stavba
nezačala. Vedle této novostavby ještě stojí rodinný dům čp.1343/II, který ale
již náleží do přiléhající ulice U Hvězdárny (viz výše)
Na protější straně ulice vyrostl pod okrajem
areálu židovského hřbitova rodinný dům čp.1258/II.
Koncem roku 2005 byl ve fázi dokončené hrubé stavby. Vznikala tu na
složitém půdorysu přízemní vila s obytným podkrovím a vikýři. Ještě koncem
srpna 2008 byl objekt stále rozestavěný, bez vnějších omítek. Práce oproti roku
2005 příliš nepokročily.[1504]
Majitelé domu ale mezitím 20. února 2008 požádali o vydání územního rozhodnutí
na výstavbu kanalizační přípojky k novostavbě na pozemku č.kat.1921/1. Na
15. dubna 2008 bylo svoláno veřejné projednání.[1505] Dne
2. května 2008 město vydalo stavební povolení. Dle projektu mělo jít o
kanalizační přípojku v délce 181,5 metrů včetně 9 vstupních šachet. Přípojka o
průměru 200 mm měla podejít Voldušskou ulici.[1506] Výstavba rodinného domu skončila 7. ledna 2010.[1507]
Voldušská ulice pak míjí areál
židovského hřbitova, na protější straně pak usedlosti rodiny Jágrových
čp.427/II a areál hvězdárny (všechny tyto stavby popsány výše). Na úplném konci
zástavby, za hvězdárnou, se ještě rozkládá zahrada a na ní rekreační objekt če.94. Jde o patrovou chatku
s podkrovními místnostmi v 1. patře, pod sedlovou střechou.
7.6.2. Technický vývoj Voldušské ulice a dopad výstavby dálnice D5
V únoru 1969 na plénu MěstNV doporučuje pan Rajšner, aby se zřídilo veřejné osvětlení od nemocnice na Osecký vrch.[1508] Koncem 20. století do podoby Oseckého vrchu zasáhla dramaticky dálnice D5, která vede v nevelkém odstupu od okraje zástavby. Dálnice, otevřená u Rokycan slavnostně 27. října 1993, způsobila změnu staletých dopravních cest na Oseckém vrchu. Voldušská silnice byla totiž dálnicí přetržena a stala se tak slepou. Její roli severní výpadovky z města výlučně (až do zprovoznění obchvatu Oseka a Litohlav v roce 2025, viz) převzala Osecká ulice (silnice II. třídy č.232[1509]), z které vyrostla na starou Voldušskou silnici přípojka severně od dálnice.
Přineslo to některé pozitivní dopady (dopravní zklidnění okolí nemocnice), ale také negativní efekty. Dopravní zatížení Osecké ulice vzrostlo a hlavně, od Oseckého vrchu byla dálnicí odříznuta osada Díly. Toto sídelní seskupení pěti domů sice vždy formálně patřilo pod katastr obce Volduchy, ale zvolna se funkčně propojovalo s Rokycany. Potenciál dalšího rozrůstání Rokycan k severu byl tělesem dálnice zablokován. V tomto ohledu je dopad dálnice na rozvoj rokycanské aglomerace stejně zásadní, jaký měla v 19. století železniční trať. Krajinné a urbanistické okolnosti neumožňovaly trasování dálničního tělesa v jiné lokalitě, ale je jisté, že expanze zástavby na Oseckém vrchu byla tímto dopravním koridorem natrvalo omezena. V červenci 2003 odmítla městská rada převod zbylé Voldušské ulice (III/2321 A) do majetku obce. Náklady na údržbu komunikace tak měl dál hradit Plzeňský kraj.[1510]
V říjnu-prosinci 2004 byla v části Voldušské ulice položena vodovodní přípojka. 15. září 2004 vybrala městská komise plzeňskou firmu Streicher s nabídkovou cenou 968 261 Kč.[1511] Jde o úsek v délce 440 metrů, od ohybu ulice u parkoviště před nemocniční vrátnicí až k židovskému hřbitovu. Projekt vodovodu vypracoval ing. arch. Petr Žák z Plzně.[1512] Šlo o dodatečnou akci, zařazenou díky tomu, že se našly volné peníze a městská rada odsouhlasila jejich použití.[1513] Vodovodní přípojka byla předána do užívání 21. prosince 2004.[1514] Dle závěrečného účtu obecního hospodaření bylo během roku 2004 utraceno za akci „vodovod nad nemocnicí“ 1 293 760 Kč (původně plánováno 1 407 000 Kč).[1515]
Rada v červnu 2017 schválila k dalšímu zpracování projektovou dokumentaci rekonstrukce Voldušské ulice, přičemž podpořila variantu č.4, která počítala se zachováním stávajícího chodníku o poloměru zatáčky minimálně 75 metrů.[1516] V městském rozpočtu na rok 2021 se nacházela mj. položka na zpracování projektu rekonstrukce Voldušské ulice.[1517] V říjnu 2022 se uvádí, že stále probíhají projektové práce.[1518] V rozpočtu města na rok 2020 figurovala mj. částka na opravu chodníku ve Voldušské ulici.[1519] V lednu 2024 starosta Tomáš Rada zmiňuje, že jedno z jeho očekávání v oblasti rozvoje města je provedení opravy cesty k nemocnici.[1520] Dne 18. března 2024 zastupitelstvo odsouhlasilo financování této akce, s plánovanou realizací do konce května 2024.[1521] V červnu 2024 se starosta Tomáš Rada o opravě silnice k nemocnici zmiňuje jako o dokončené či dokončované.[1522] V září 2024 pak už šlo dle starostových slov nepochybně o dokončené dílo.[1523]
Usnesením MNV z 25. července 1946 zaveden název Voldušská ulice.[1524] O té doby se neměnil.
7.7. Ulice Pod Nemocnicí
7.7.1. Příprava a realizace výstavby řadových domů v ulici Pod Nemocnicí
Oblasti mezi dnešní nemocnicí a Kalvárií, se dříve říkalo „Na Višňovce“, podle rozsáhlých sadů.[1525] V této lokalitě byl v 70. a 80. letech 20. století zbudován obytný soubor podél nově založené ulice Pod Nemocnicí. Byť šlo o individuální výstavbu, byla řešena jednotně, jako soubor identických, pilovitě řazených řadových domků. Jednalo se o vhodný model zástavby, který se vyhýbal přehuštěné a anonymní architektuře panelových sídlišť, ale zároveň ve srovnání s ryze individuální výstavbou přinášel kompaktnější sídelní rastr.
→ODKAZ:
Ulice Pod Nemocnicí. Jeden z největších
jednotně řešených souborů řadových domů z přelomu 70. a 80. let 20.
století. Foto D. Borek, říjen 2003.
Už v prosinci 1974 se uvádí, že na ONV bylo zadáno městem zpracování projektu rodinných domů pod nemocnicí.[1526] Na přelomu let 1974–1975 rada MěstNV podpořila svolání schůzky zástupců MěstNV, projektanta a správce inženýrských sítí ohledně zástavby pod nemocnicí.[1527] Pak už to šlo relativně rychle. Na jaře 1975 rada MěstNV projednala program výstavby 30 skupinových řadových domů pod nemocnicí a doporučila zabezpečit přípravu projektu. Na své další schůzi radní pověřili pana Maška, aby ohledně domů pod nemocnicí prověřil skutečnosti týkající se zemědělské půdy v intravilánu města.[1528] Šlo totiž o to, že parcelací stávajících zemědělských pozemků se muselo město podřídit poměrně složité proceduře jejich záboru. Nový urbanistický soubor měl být do jisté míry vzorovým pojetím nového modelu výstavby, kdy byl kladen důraz na vyšší využití pozemků. Václav Mašek, poslanec MěstNV to na plénu národního výboru v prosinci 1975 podal takto: hustota zástavby musí být minimálně 100 obyvatel na hektar, parcely u rodinných domků by proto měly mít cca 400 čtverečních metrů a přednost budou mít jednotně řešené skupinové rodinné domy. Skupina řadových domků Pod Nemocnicí (ale i souběžně budované řadové domy v Libušině ulice Za Rakováčkem nebo v Roháčově ulici na Plzeňském předměstí) je ukázkou tohoto trendu.[1529]
Na 13. duben 1976 rada MěstNV naplánovala debatu o podrobném územním plánu lokality pod nemocnicí.[1530] Kontury budoucí zástavby byly představeny plénu MěstNV v červnu 1976. Mělo jít o soubor 32 řadových dvoupodlažních domů, seskupených do 4 skupin po 6 domech a do 2 skupin po 4 domech. Z celkového počtu 32 objektů jich mělo 24 mít po jedné bytové jednotce a 8 po dvou jednotkách. V lokalitě se tak plánovalo 40 bytů. Individuální zahrady měly mít cca 400 čtverečních metrů.[1531] V prosinci 1978 se ovšem uvádělo, že komise výstavby a územního plánování MěstNV zajišťuje výstavbu 34 bytů v řadových domech u nemocnice.[1532] V prosinci 1976 se uvádí, že podrobný územní plán oblasti pod nemocnicí je hotov.[1533]
1. února 1977 rada MěstNV projednala a schválila seznam žadatelů o výstavbu domů u nemocnice.[1534] Dne 15. března 1977 rada projednala návrh na přidělení tří zdejších pozemků na výstavbu rodinných domů u nemocnice (stavebníci Lupáč, Vondra a Bohuslav).[1535] Dalších 5 pozemků přidělila rada MěstNV 12. dubna 1977 (šlo o stavebníky Kubal, Špicl, Vlček, Böhm a Roman).[1536] Na zasedání v květnu 1977 rada MěstNV souhlasila mj. s přidělením pozemku na výstavbu řadového domu pro Pavla Trojana z Mýta čp.443.[1537] (V roce 2021 se Pavel Trojan uvádí jako majitel čp.1084/II v ulici Pod Nemocnicí.) Dne 21. června 1977 zde byl přidělen i pozemek na stavbu řadového domu pro Františka Valentu.[1538]
Letecké snímkování z července 1978 zachytilo počínající fáze budování tohoto obytného souboru. V nejpokročilejším stádiu se nacházely domy čp.1002/II, čp.1010/II, čp.975/II a čp.970/II. Všechny už měly hrubou stavbu včetně střechy. Šlo o čtyři sousední objekty u západní strany ulice, před odbočkou ke kapli na Kalvárii. Směrem k Voldušské ulici vedle nich stojící domy čp.1044/II a čp.1049/II byly zatím ve fázi vyzdívání základů a možná přízemí. O něco pozadu se nacházelo budování šesti domů při východní straně boční ulice ke kapli (čp.979/II, čp.992/II, čp.980/II, čp.991/II, čp.977/II a čp.978/II), u nichž zatím probíhalo kopání a vyzdívání základů. V prvotním stádiu byla šestice domů u východní strany ulice, blíže k Voldušské ulici (čp.1019/II, čp.1028/II, čp.1027/II, čp.1024/II, čp.1084/II a čp.1034/II), kde šlo o kopání základů. Zbylé domy se ještě stavět nezačaly.[1539]
Jako první byl dokončen v ulici Pod Nemocnicí dům čp.970/II manželů Kaufnerových.[1540] Ke kolaudaci došlo koncem roku 1979. Vyvolalo to mj. potřebu oficiálně novou ulici pojmenovat (viz níže).[1541] V lednu 1980 je už čp.970/II uváděn mezi objekty, které nedávno byly kolaudovány.[1542] Zemina, vytěžená při srovnávání pozemků pro výstavbu řadových domků, byla na základě povolení města vyvážena na bývalou skládku u Litohlavského mostu na Plzeňském předměstí. Dle zpráv z března 1980 již je zavážka provedena, ale stavebníci domků stále nesplnili slib, že plochu urovnají.[1543] Během roku 1983 se výstavba řadových domů dokončovala.[1544]
7.7.2. Popis zástavby v ulici Pod Nemocnicí
Nový obytný soubor je posazen na okraj lesoparku Kalvárie a využívá příznivou polohu nad městem, v kontaktu s přírodou. Část domů stojí v bezejmenné uliční větvi, která vybíhá jižně z ulice Pod Nemocnicí, směrem k neorománské kapli na Kalvárii. Jednotně navržený sídelní komplex sestává z 32 moderně pojatých řadových domů s plochou střechou, sestavených na pilovitém půdorysu.
Jedná se o skupinu šesti domů čp.1049/II, čp.1044/II, čp.1002/II, čp.1010/II, čp.975/II a čp.970/II (podél západní straně ulice, blíže Voldušské ulici), šesti domů čp.1037/II, čp.1040/II, čp.1045/II, čp.1046/II, čp.1054/II a čp.1056/II (podél západní strany boční uliční větve ke kapli), šesti domů čp.979/II, čp.992/II, čp.980/II, čp.991/II, čp.977/II a čp.978/II (na východní straně boční ulice ke kapli), skupinu osmi domů čp.1052/II, čp.1036/II, čp.1035/II, čp.1015/II, čp.1023/II, čp.1022/II, čp.1038/II a čp.1105/II (podél východní strany ulice, dále od Voldušské ulice) a skupinu šesti domů čp.1019/II, čp.1028/II, čp.1027/II, čp.1024/II, čp.1084/II a čp.1034/II (podél východní strany ulice, blíže k Voldušské). Výstavba jednotlivých domů se leckde protáhla až do 90. let 20. století. Například dům čp.1049/II je dle fotografie z tisku z ledna 1998 ještě rozestavěný a má hrubé zdivo z tvárnic, bez omítek.[1545]
Už od prvních let po vzniku této obytné lokality byl narušován původní urbanistický záměr, tj. vést po zadním okraji zástavby úzkou komunikaci, která by umožnila obsluhu zadních traktů zahrad. Pěšina byla zablokována živelnými zábory, stejně tak nebylo realizováno původně zamýšlené rozšíření koncové uliční větve, směřující ke kapli na Kalvárii, které mělo usnadnit otáčení vozidel. Když roku 2004 žádá majitel jednoho ze zdejších domů čp.1056/II, Miroslav Tůma, o legalizaci vzniklého stavu, město souhlasí, protože obnova původního záměru je již nemožná.[1546] Jednotlivé domy také postupně procházely individuálně pojatými úpravami, které postupně smazávají kdysi uniformní vzhled tohoto souboru. U mnohých domů se jednalo spíše o korekce, například nová okna nebo dveře. Některé domy mají již i novou fasádu (například čp.1034/II). Ojediněle šlo i o radikálnější stavební proměnu. Například dům čp.970/II byl zvýšen o 2. patro, začleněné do podkroví nové polovalbové střechy, posazené na původní stavbu. Výsledek je ovšem esteticky i kompozičně pochybný a těžkopádný. Navíc pokusy o historizující úpravy modernistické architektury jsou kontraproduktivní, protože původní projekt ze 70. let je proporčně dobře zvládnutý a po pouhé drobné modernizaci vynikne u zdejších domů jejich elegance. Pokud by bylo nutné přistupovat k zásadnějším úpravám, je představitelnější varianta nástavby 2. patra s plochou střechou, nebo nástavba jen na části plochy domu, čímž se vytvoří v 2. patře střešní terasa.
→ODKAZ:
Vila čp.1114/II na jižním konci ul. Pod
Nemocnicí. Příklad okázalé atypické architektury z 90. let 20. století. Foto D.
Borek, říjen 2003.
V polovině 90. let 20. století na východním okraji
ulice postavil ing. Václav Matas luxusní vily čp.1114/II a čp.1144/II s prosklenou
stanovou střechou. Jsou zajímavým
dokladem okázalé individuální architektury z éry po roce 1989. Vile čp.1144/II bylo
přiděleno číslo popisné 20. července roku 2000. Dne 12. září 1994 se městská
rada zabývala protestním dopisem, který proti výstavbě těchto vil sepsali
někteří lidé ze stávajících řadových domů v ulici Pod Nemocnicí.[1547]
7.7.3. Technický vývoj ulice Pod Nemocnicí
Souběžně s výstavbou řadových domů došlo v této ulici také k budování inženýrských sítí a občanské infrastruktury. V roce 1977 se prováděla výstavba kanalizace u nemocnice.[1548] A i v plánu na rok 1978 výstavba kanalizace u nemocnice je zařazena.[1549] Dle zpráv ze září 1978 už je kanalizace u nemocnice hotova a má se zahajovat výstavba vodovodu.[1550] Vodovod zde pak skutečně v roce 1978 byl budován.[1551] Práce na vodovodu probíhaly i v roce 1979.[1552] Akce přešla z roku 1978 i do roku následujícího. Pro rok 1979 je přidělen na vodovod limit 200 000 Kčs, prostavěno bylo 182 000 Kčs. Původně měl akci provést n. p. Zemědělské stavby Plzeň, nakonec to byl ZVAK Plzeň-jih a MěstNV. Na výstavbě brigádnicky vypomohli obyvatelé zdejších domů. Během roku 1979 také byly zřizovány v této lokalitě sekundární elektrické rozvody (přidělen limit 40 000 Kčs, prostavěno 21 000 Kčs, celková rozpočtová cena 120 000 Kčs).[1553] Práce na sekundárních rozvodech pokračovaly i roku 1980. Na rok 1980 se v plánu výstavby technické vybavenosti počítalo u této akce s rozpočtovou cenou 120 000 Kčs, přidělen limit 99 000 Kčs.[1554] Podle dat z prosince 1980 se zde pro rok 1980 skutečně plánoval na sekundární rozvody rozpočet 99 000 Kčs, z něhož ke konci října 1980 nebylo prostavěno nic.[1555] V červnu 1981 se zmiňují sekundární elektrické rozvody v této ulici jako jedna z akcí, které bude město prosazovat v nastávající pětiletce (1981–1985) v rámci budování technické vybavenosti.[1556] Během 1. pololetí 1981 práce na těchto rozvodech dál probíhají.[1557]
Do plánu na rok 1980 byla začleněna rovněž plynofikace těchto nových domů.[1558] Na rok 1980 na to byl přidělen limit 180 000 Kčs (rozpočtová cena 180 000 Kčs).[1559] V září 1980 pokládka plynovodu v této ulici stále probíhá.[1560] Z limitu pro rok 1980 (189 000 Kčs) zde bylo ke konci října 1980 prostavěno 160 000 Kčs.[1561] V roce 1980 se počítalo i s další výstavbou vodovodu v této oblasti. Na rok 1980 v plánu výstavby technické vybavenosti počítáno u této akce s rozpočtovou cenou 235 000 Kčs, přidělen limit 53 000 Kčs.[1562]
V červnu 1981 je zmiňována jako jedna z akcí, které bude město prosazovat v nastávající pětiletce (1981–1985) i výstavba komunikace Pod Nemocnicí.[1563] Během 1. pololetí 1981 práce na komunikaci v této ulici probíhají.[1564] Pokračovaly i v 1. pololetí 1982.[1565] V roce 1982 bylo do úprav ulice investováno 215 000 Kčs (plán činil 150 000 Kčs).[1566] Dle plánu výstavby technické vybavenosti měla úprava komunikace pokračovat i v roce 1983, a to nákladem 185 000 Kčs.[1567] V roce 1983 byla komunikace Pod Nemocnicí stále rozestavěná.[1568] V prosinci 1983 se neuvádí v bilanci investičních akcí za rok 1983 u této položky žádná prostavěná suma. [1569] Asfaltování vozovky a chodníků tu bylo dokončeno roku 1984.[1570] V roce 1984 město investovalo do komunikace Pod Nemocnicí 100 000 Kčs (oproti plánovaným 185 000 Kčs).[1571] Podle jiného pramene ale asfaltový koberec byl položen teprve roku 1985.[1572] Celkem ve volebním období 1981–1986 šlo na komunikaci Pod Nemocnicí 669 000 Kčs (plán 600 000 Kčs).[1573]
V roce 1987 město povolilo v sousedství nově dokončovaných řadových domů výstavbu zahrádek a dětského hřiště, a to převodem pozemků z fondu zemědělské půdy.[1574] Podle jiného pramene se ale již v 1. pololetí 1985 budovalo v neinvestiční části Akce Z hřiště pod nemocnicí za 8000 Kčs.[1575] Během 1. pololetí 1986 byly na hřišti pod nemocnicí dosaženy finanční náklady 2000 Kčs.[1576] V roce 1986 pomáhali na stavbě tohoto hřiště i místní lidé z občanského výboru č. 3 A.[1577] Pro hřiště se využila louka č.kat.1783/8, ale její trvalé využití pro tento účel nebylo možné. Dle tehdejšího Směrného územního plánu šlo o rezervu pro rozšíření areálu nemocnice.[1578] Podle obecní koncepce rozvoje dětských hřišť z počátku 21. století mělo být zdejší hřiště zachováno i do budoucna.[1579]
V lednu 1998 byla ulice Pod Nemocnicí zčásti rozkopána kvůli pokládce telefonních kabelů.[1580] V přehledu investičních akcí města Rokycany na rok 2007 se uvádí, že na dokončení výměny vodovodu v této ulici půjde 1 400 000 Kč, s termínem realizace v 1. pololetí 2007.[1581] V rozpočtu na rok 2007 ale město pro rekonstrukci vodovodů Pod Nemocnicí počítalo s částkou 2 225 000 Kč, z čehož nakonec utratilo 2 190 670 Kč.[1582] Zakázku na rekonstrukci vodovodu v této ulici získala firma Cessma Bohumír Malecha, s. r. o. z Rokycan za 2 017 009, 04 Kč, s termínem dokončení do 31. října 2007. Výběrové řízení bylo vyhlášeno 1. června 2007, zakázku firmě město přidělilo 11. července 2007. Termín dokončení nebyl dodržen a práce byly hotovy až 13. listopadu 2007. Firmě proto město účtovalo penále 13 110,50 Kč. Konečná cena kvůli vícepracím dosáhla 2 154 961 Kč.[1583] V lednu 2008 se akce uvádí ve výčtu investičních počinů města za rok 2007 jako dokončená.[1584]
Ulice Pod Nemocnicí získala své pojmenování v roce 1980. Dne 22. dubna 1980 projednala nový název rada MěstNV a doporučila jej plénu ke schválení. Po kolaudaci prvního ze zdejších řadových domků v závěru roku 1979 (čp.970/II) totiž vyvstala nutnost oficiálního jména, dosud se lokalita označovala jen orientačně jako „domky u nemocnice“.[1585]
7.8. Strmá ulice
7.8.1. Popis zástavby v Strmé ulici
Ulice Pod Nemocnicí pokračuje pěšinou podél severního okraje Kalvárie a přechází do ulice Strmé, která pak sestupuje k mostku za autoservisem v Luční ulici na Pražském předměstí (viz). Strmá ulice získala pojmenování rozhodnutím zastupitelstva 10. srpna 1999[1586] , ale fakticky ulicí není. V úvozu, který stoupá od Boreckého potoka k severozápadu tu stojí jediný dům, a to čp.1085/II.
Počátkem 21. století tato lokalita zůstávala neuspořádanou periferií. Strmá ulice má charakter nedlážděné cesty, která se navíc v horní části zcela vytrácí a do ulice Pod Nemocnicí se napojuje jen jako cesta pro pěší, proplétající se mezi zahrádkami.
7.8.2. Plány na novou výstavbu ve Strmé ulici
Podle územního plánu z roku 2000 měla být Strmá ulice výhledově rozšířena a propojena s uliční sítí na Oseckém vrchu. Stala by se tak jeho druhou dopravní spojnicí s vlastním městem.[1587] Z ulice Pod Nemocnicí měla podél jižní strany pozemku nemocnice vybíhat k východu nová komunikace, do perspektivní zóny individuální výstavby mezi Oseckým vrchem a Borkem.
V listopadu 2005 se městská rada zabývala opakovanou žádostí dvou majitelů pozemků mezi okrajem Kalvárie a areálem nemocnice o povolení k parcelaci. Měly tu vzniknout dva přízemní rodinné domky na parcele č.kat.1801/2. Žadatelé nabízeli, že na vlastní náklady postaví inženýrské sítě, příjezdovou komunikaci a provedou výsadbu zeleně podle urbanistických záměrů města. Jejich žádost ale nebyla přijata. Právě v tomto úzkém krčku mezi nemocnicí a Kalvárií už pro další rodinné domy nebylo místo a město deklarovalo naopak záměr podporovat prodloužení ulice Pod Nemocnicí k východu.[1588] Městská rada ovšem oficiální rozhodnutí odložila a nechala odbor rozvoje města zpracovat koncepci využití celé lokality. Uložila starostovi, aby s vedením nemocnice projednal možnost využití části nemocniční zahrady pro novou výstavbu.[1589] Už v roce 2004 město uvažovalo o tom, že by si s Plzeňským krajem vyměnilo nemovitosti. Zatímco kraj by obci předal část pozemku okolo nemocnice, vhodného pro obytnou výstavbu, město by na kraj převedlo objekt č. 61 v bývalých nových kasárnách, kam by se umístily muzejní prostory. Mnozí zastupitelé toto řešení podporovali, protože se obávali, že kraj bude mít stejně tendenci pozemky okolo nemocnice rozprodat.[1590] V roce 2005 ale kraj od záměru upustil.[1591]
Právě jižní pás jinak takřka nevyužívané nemocniční zahrady se měl stát dle územního plánu z roku 2000 oblastí výstavby rodinných domků. Šlo o zóny označené v plánu jako 9.15 a 9.16. Od východu měla probíhat napříč nemocnice zahradou nová komunikace, vycházející z komunikační sítě východně od areálu nemocnice. Ulice by byla zakončena poblíž západního okraje nemocniční zahrady slepě, hnízdovou (kruhovou) smyčkou. Dál k západu, směrem do ulice Pod Nemocnicí, měla pokračovat jen užší cesta pro pěší. 14. listopadu 2006 ovšem rada navrhla vypustit lokalitu 9.15, zbylo tedy území 9.16 v nejjižnějším pásu zahrady nemocnice (jižně od plánované komunikace), ke kterému bylo možné ještě přičlenit obecní pozemek č.kat.1801/2. Celkem mělo území rozlohu cca 8500 čtverečních metrů a umožňovalo by výhledovou parcelaci na 11–12 rodinných domů. Jenže při malém počtu domů a po vyloučení zástavby lokality 9.15 přestávalo mít smysl původně navrhované napojení této zástavby od východu. Odbor rozvoje města naznačil i možnost vést případnou příjezdovou komunikaci podél západního okraje nemocničního areálu, kde existovala za řadovými domy v ulici Pod Nemocnicí obslužní cesta (č.kat.1799/37). Odbor rozvoje města se ovšem přikláněl vyčkat s urbanistickými koncepty, dokud město nezíská od nemocnice (respektive od jejího vlastníka, Plzeňského kraje) zmíněné pozemky (ideálně i lokalitu 9.15).[1592] Vedení nemocnice nicméně tuto možnost odmítlo. V dubnu 2006 proto rada definitivně navrhovanou výstavbu rodinných domků zamítla.[1593] Dne 30. května 2006 o otázce jednalo i zastupitelstvo. [1594]
Dne 23. července 2007 zahájil MÚ územní řízení na změnu využití pozemku č.kat.1799/37 (obslužní komunikace mezi domy v ulici Pod Nemocnicí a areálem nemocnice pro zpevněné plochy při bytové výstavbě.[1595]
Oblasti luk pod nemocnicí se podle V. Šacha říkalo „U čtrnácti pomocníků“. Prý tu kdysi do bahna zapadla kráva a 14 lidí ji muselo vytahovat.[1596] Ve skutečnosti jde o ustálený pojem z katolického kultu světců; čtrnáct svatých, kteří mají pomáhat lidem v různých situacích. Takže příběh o 14 lidech, vytahujících krávu z bahna je nejspíš jen legendou. V říjnu 1822 se v městských knihách při popisu sporu mezi pozemkovými vlastníky uvádí „Feldrinne bey der Joh. Mikowetzschen dann Jos. Waldeckysche Wiese bei 14 Nothelfern,“ neboli „polní strouha při Jan Mikovcovské pak Josef Waldecké louce u Čtrnácti pomocníků.“[1597]
7.9. Ulice Nad Nemocnicí a ulice Nad Kalvárií
7.9.1. Popis zástavby v ulici Nad Nemocnicí
Od konce 90. let 20. století se začala rapidně rozvíjet i zástavba severovýchodně od nemocnice. Podél ulice Nad Nemocnicí a částečně i podél ulice Nad Kalvárií. Neprobíhala jednorázovou, plánovitou akcí jako budování ulice Nad Husovými sady (viz výše), ale spíše evoluční (nicméně poměrně rychlou) transformací dosavadních polních cest, lemovaných jen mezerovitě roztroušenými rodinnými domky i chatami.
→ODKAZ:
Ulice Nad Nemocnicí. Pohled směrem k severovýchodu.
Vpravo vpředu dům čp.1174/II, za ním čp.1175/II s garáží. Vzadu vlevo
čp.1172/II a čp.1173/II. Foto D. Borek, říjen 2003.
Ulice Nad Nemocnicí vybíhá z Voldušské ulice před vjezdem do areálu nemocnice. Zatímco Voldušská ulice uhýbá k severu (k hvězdárně a židovskému hřbitovu), ulice Nad Nemocnicí pokračuje přímým směrem na severovýchod. Už za první republiky tu vyrostly dvě usedlostí, ale šlo o stavby víceméně venkovského nebo nouzového charakteru. Jednalo se o dům čp.426/II, postavený okolo roku 1930, a čp.445/II z roku 1931 (o obou podrobněji výše, v popisu výstavby na Oseckém vrchu před rokem 1945). Stavbou usedlosti čp.445/II nadlouho stavební ruch v této lokalitě skončil. Šlo o samoty daleko za městem, jejichž příslušnost k Rokycanům byla jen katastrální, nikoliv urbanistická. Teprve ve 2. polovině 20. století zde přibylo i několik zahrad s chatkami a v 70. letech i první skutečný rodinný dům čp.957/II (viz níže). Skutečná parcelace se dostavila až koncem 90. let 20. století a od počátku nového století dále zrychlila. Mezerovitý charakter zástavby je i dle stavu k roku 2025 stále patrný, ale zároveň jasně vystupují kontury proměny polní cesty v městskou ulici.
Ulice začíná u prostranství před vjezdem do nemocnice, kde odbočuje z Voldušské ulice. Stojí zde na nárožní parcele rodinný dům čp.1258/II (jeho popis viz výše, Voldušská ulice). Vedle něj zaujímá parcelu velká přízemní vila čp.1371/II s fasádou s motivy režného cihlového zdiva. V roce 2012 ještě na jejím místě byla jen louka, v roce 2015 již objekt stojí. Dle stavu k listopadu 2020 ale vila stále neměla číslo popisné. To získala až 29. června 2021.[1598]
Na protější jižní straně ulice vyrostly dva rodinné domy. Dům čp.1174/II získal číslo popisné 10. března 2004. Je to tradičně pojatý patrový objekt s podkrovními místnostmi v 1. patře se sedlovou střechou, členěnou vikýři. Na sousedním pozemku je situován rodinný dům čp.1175/II. Číslo popisné mu bylo uděleno rovněž 10. března 2004. Patrový dům s podkrovím v 1. patře má nízkou valbovou střechu. Pak je zástavba na obou stranách ulice přerušena (i kvůli průchodu elektrického vedení). V těchto místech z ulice k jihu odbočuje ulice U Kalvárie. Na jejich rozcestí stojí starší usedlost čp.426/II z meziválečného období. Za ním se rozkládá velká zahrada.
Ulice Nad Nemocnicí se pak stáčí k severu. Při východní
straně ji lemuje rozsáhlá, stavebně nevyužitá zahrada. Počátkem 21. století se
objevil plán na její zástavbu. Dne 6. října 2008 ovšem zastupitelstvo neschválilo změnu územního plánu č.
66 dle žádosti manželů Kunešových, MUDr. Lenky Jílkové a MUDr. Ivany Martínkové,
kterou se mělo změnit využití
pozemků č.kat.1949/1, č.kat.1949/3, č.kat.1949/4 a č.kat.1950/2 ze sadů a
zahrad na pozemky pro výstavbu rodinných domů, včetně přístupové komunikace na
pozemku č.kat.1949/1.[1599] Šlo o pozemek podél východní strany
ulice Nad Nemocnicí, v úseku mezi usedlostmi čp.426/II a čp.445/II.
Na protější západní straně ulice vyrostly vedle sebe dva domy řazené do hloubi vnitrobloku, takže jsou zpřístupněny boční obslužnou cestou, kolmou na ulici Nad Nemocnicí. Je to rodinný dům čp.1172/II. Dokončen byl 10. března 2004. Architektonicky jde o tradičně pojatou stavbu. Patrový domek s podkrovím v 1. patře má střechu s polovalbou. Vedlejší dům čp.1173/II byl ještě roku 2008 evidován jako rozestavěný, ale číslo popisné obdržel již 1. dubna 2004.[1600] Svou podobou je takřka identický se sousedním čp.1172/II.
Směrem dál od města stojí na východní straně ulice rodinný dům čp.1283/II. Dne 29. srpna 2007 požádali Petr a Martina Benešovi o územní rozhodnutí pro zamýšlený rodinný dům včetně čistírny odpadních vod, jímky pro dešťové vody a elektrické přípojky na pozemku č.kat.1948/4, tedy u východní strany ulice Nad Nemocnicí, jižně od čp.445/II. Novostavba navrhována jako přízemní, nepodsklepená, s obytným podkrovím a sedlovou střechou. Měla mít půdorys 11 x 8,6 metru. Město 12. září 2007 zahájilo územního řízení a nařídilo obhlídku na 16. říjen 2007.[1601] Proti stavbě se ozvaly protesty. Michael Voigt namítal, že plánovanou stavbou bude zastíněn jeho rodinný dům na pozemku č.kat.1026 (čp.445//II), což povede k vlhnutí a opadávání omítek a degradaci studny. Antonie Rabová zase nesouhlasila s umístěním čistírny odpadních vod a jímky v blízkosti jejího pozemku č.kat.1949/2. Řízení bylo přerušeno a stavebníci měli upravit návrh umístění čistírny a jímky, což učinili 7. února 2008.[1602] Dne 22. února 2008 pak úřad obnovil územní řízení. Stavebníci předložili nový návrh na umístění čističky odpadních vod a jímky a zakreslili do své revidované žádosti i polohu studny na sousedním pozemku Michaela Voigta. Na 25. března 2008 se stanovilo další ústní jednání.[1603] Dne 25. března 2008 pak MÚ vydal územní rozhodnutí. Antonie Rabová i Michael Voigt své výhrady stáhli. Stavba o výšce 8,1 metrů měla vyrůst 3,5 metrů od hranice pozemku č.kat.1026 a 2,2 metrů od veřejné komunikace č.kat.2885/11. Domovní čistírna odpadních vod a jímka na vyčištěnou odpadní vodu měly být situovány 1,8 metru od rodinného domu, přičemž čistírna odpadních vod se projektovala 11,8 metrů a jímka na odpadní vodu 7,3 metrů od hranice pozemku č.kat.1949/2.[1604] Jenže poté, co MÚ vydal 25. března 2008 územní rozhodnutí se opět odvolal Michael Voigt, který trval na tom, že novostavba mu zastíní jeho dům. 7. května 2008 to oznámil městský úřad.[1605] Dům čp.1283/II nakonec získal povolení a byl dostavěn 27. března 2012.[1606] Jde o tradičně pojatou stavbu. Patrový objekt má podkroví v 1. patře pod sedlovou střechou.
Vedle něj stojí při ulici prvorepublikový domek čp.445/II (o něm viz výše, v pasáži o zástavbě Oseckého vrchu před rokem 1945). A za ním ještě rekreační objekt če.126. Ten má podobu patrového nízkého domku s pultovou střechou. Jde o pitoreskní ukázku svépomocného chatařského stavitelství. Na vzdálenost 200 metrů od ulice se odtud východním směrem táhne zahrada, v jejíž zadní části ještě stojí chatka če.125. Jde o nejzazší výběžek zastavěné území Rokycan v této lokalitě, vzdušnou čarou jen 500 metrů vzdálený od zástavby okolo Boreckého rybníka ve vesnici Borek.
Na protější, západní straně ulice Nad Nemocnicí stojí rodinný dům čp.957/II. Postaven tu byl koncem 70. let 20. století coby první (a na dlouho dobu jediný) skutečný městský dům v této lokalitě. Snímkování z června 1969 zde zachytilo původní, stavebně nevyužitou zahradu s řídkou vegetací. Pouze v její západní části byly viditelné drobné stavby (zahradní domek nebo kůlna).[1607] Až pak někdy došlo k zahájení stavebních prací, protože dle stavu k prosinci 1972 již na parcele započalo budování rodinného domu. Zatím šlo o vyzdívání základů a možná části obvodového zdiva.[1608] Snímkování ze srpna 1973 ukazuje dokončenou hrubou stavbu včetně střechy.[1609] Na státní mapě z roku 1977 je zakreslen.[1610] Na letecké fotografii z července 1978 je vidět coby dokončený, nebo dokončovaný.[1611] Patrová vilka má plochou střechu a zaujímá rozlehlou zahradu, kterou končí zastavěné území města.
Ulice Nad Nemocnicí pak ještě několik set metrů pokračuje jako polní cesta a u tělesa dálnice se stáčí do polí nad Boreckým rybníkem. Před zbudováním dálnice vedla tato polní cesta až do Volduch.
7.9.2. Popis zástavby v ulici Nad Kalvárií
Ulice Nad Kalvárií odbočuje u domu čp.426/II z ulice Nad Nemocnicí k jihu. Sleduje historickou trasu polní cesty, která obchází z východu areál nemocnice a pak se napojuje na Strmou ulici poblíž Boreckého potoka. Tato cesta sice stále existuje na katastrálních mapách, ale komunikačně využívána je jen ve své nejsevernější části, právě poblíž ústí do ulice Nad Nemocnicí. A co je podstatné, kromě této historické trasy vzniká okolo roku 2010 i nová komunikace (vlastně staronová, protože vede v linii téměř opuštěné polní cesty), zcela jinak orientovaná, kolmo na tuto historickou trasu, z níž je vytýčena směrem k východu a právě zde probíhá výstavba rodinných domů. I k západu byla tato nová cesta vyvedena a napojena na parkoviště před nemocnicí. Počátkem 21. století se v tomto prostoru začala do pohybu dávat urbanizace, která poměrně rychle proměňuje lokalitu v městský prostor.
Dne 15. září 2008 požádali Helena Duníková a Miloš Duník z Rokycan o vydání územního rozhodnutí na rodinný dům na pozemku č.kat.1918/1. Dne 14. října začalo územní řízení a na 18. listopad 2008 bylo svoláno veřejné ústní jednání. Navrhoval se zde přízemní rodinný dům na téměř obdélníkovém půdorysu, s členitou střechou v kombinaci sedlového a pultového tvaru. Nosná konstrukce měla být tvořena dřevěným skeletem s opláštěním. Zastavěná plocha domu měla činit 142 čtverečních metrů, výška hřebene střechy 5,56 metrů. Na pozemku projektována čistírna odpadních vod.[1612] K výstavbě ale nedošlo.
Směrem od nemocnice ven z města vyrostla podle nové komunikace skupina rodinných domků, dle stavu z roku 2020 jen při její jižní straně. Rodinný dům čp.1270/II byl dokončen zhruba v roce 2011. Dřevěný objekt má asymetrickou sedlovou střechu. Ve stejném období vznikl i sousední dům čp.1271/II. Tradičněji pojatý, zděný objekt se sedlovou střechou. Následuje ještě dle stavu k roku 2025 stavebně nevyužitá parcela. Na sousedním pozemku vyrostl rodinný dům čp.1319/II. Jeho stavba byla dokončena 27. června 2016.[1613] Jde o přízemní domek s valbovou střechou. Dle stavu z roku 2025 je zatím poslední stavbou v této uliční frontě dům čp.1339/II, dobudovaný 21. června 2017.[1614] Je pojat jako moderní patrová vila s plochou střechou.
Protější strana ulice zůstává zatím stavebně nevyužita. Lemuje ji zemědělský pozemek, dál k východu pak zahrada č.kat.1951. Dne 28. března 2007 začalo územní řízení o změně využití pozemku č.kat.1951, na základě žádosti podané soukromými žadateli 7. března 2007. Stávající plocha definovaná jako orná půda měla být proměněna na zahradu. Na 27. dubna 2007 byla svolána obhlídka.[1615]
Ulice směrem k východu končí v zemědělských pozemcích a nepokračuje dál ani jako polní cesta. Její případné další prodlužování zatím nebylo přijato. Dne 28. ledna 2008 zastupitelstvo neschválilo pořízení změny územního plánu č. 61 podle žádosti Radka Zajíce, kterou se mělo změnit funkční využití pozemků č.kat.1914/1 a č.kat.1914/2 z „ostatní zemědělské půdy“ na „území pro výstavbu rodinných domů“.[1616] Šlo o polnosti za okrajem zastavěného území města několik set metrů východně od stávajícího konce ulice Nad Kalvárií.
7.9.3. Technický vývoj ulice Nad Nemocnicí a ulice Nad Kalvárií a vývoj jejich pojmenování
Za 1. republiky si majitelé zdejších pozemků stěžují, že cesta č.kat.2885/11 od okresní Voldušské silnice pod židovským hřbitovem (tedy nynější ulice Nad Nemocnicí) je příliš úzká a ničí se okolní pozemky. Obec proto rozhodla cestu rozšířit a opatřit příkopem. Jednala s Josefem Noskem, majitelem pozemků č.kat.1919 a č.kat.2885/11.[1617] Obecní hospodářská komise v červnu 1932 nedoporučila schválit směnu č.kat.2215/1 za část pozemku č.kat.1919 a č.kat.2010 Josefa Noska. Nosek měl být místo toho požádán, aby obci prodal 1 metr široký pruh z pozemku č.kat.1919 na rozšíření cesty č.kat.2885/11. Pokud nebude ochoten, bude prý nutno do zákopu mezi č.kat.2885/11 a pozemky na hořejší straně k izraelitskému hřbitovu položit roury, aby cesta byla rozšířena a nebyla způsobována škoda na pozemku Josefa Noska.[1618] Na schůzi obecní hospodářské komise v říjnu 1932 se rekapituluje průběh jednání. V roce 1929 prý obec opravila cestu č.kat.2885/11 u židovského hřbitova, jenže Josef Nosek tvrdí, že cesta byla zúžena a chodci teď chodí po jeho pozemku č.kat.1919. Obec tedy jednala s Noskem o odprodeji pruhu o šíři 1 metru od pozemku č.kat.1919, Nosek ale nesouhlasil a požadoval, aby obec zároveň vyměnila jeho pozemek č.kat.2010 za obecní pozemek č.kat.2215/1 u Pražské silnice. Komise se proto usnesla raději jednat majitelem pozemku z hořejší strany cesty Václavem Páníkem.[1619]
Na zasedání hospodářské komise v prosinci 1932 bylo městské radě doporučeno koupit od Noska metrový pruh jeho pozemku č.kat.1919 u židovského hřbitova na rozšíření cesty č.kat.2885/11 za 6 Kč/čtvereční sáh a koupit od něj pozemek č.kat.2010 za 4 Kč/čtvereční sáh. Nebylo ale doporučeno od J. Noska koupit jeho pozemek nad Boreckou strání, který není pro obec zapotřebí.[1620] Počátkem ledna 1933 schválila městská rada cenu 5 Kč/čtvereční sáh za koupi části pozemků od J. Noska.[1621] Dne 16. ledna 1933 obec uzavřela dohodu s Noskem o směně, podle které Josef Nosek poskytne pruh o šířce 1 metru, ale obec musí koupit celý jeho pozemek č.kat.2010 o ploše 1040 čtverečních metrů. 19. ledna 1933 o věci jednala rada a stanovila kupní cenu 6 Kč/čtvereční sáh u pozemku č.kat.1919 a 4 Kč u pozemku č.kat.2010. 30. ledna 1933 s tím Nosek souhlasil.[1622] Dne 2. února 1933 rada doporučila tyto cenové dohody ke schválení.[1623] Obecní finanční komise vyslovila koncem června 1933 s návrhem městské rady souhlas.[1624] V říjnu 1933 to schválilo zastupitelstvo.[1625]
V roce 1985 probíhala v prostoru nad nemocnicí přeložka vysokotlakého plynovodu. Plánované náklady měly dosáhnout 76 000 Kčs, nakonec se prostavělo 79 000 Kčs.[1626] Vzhledem k tomu, že šlo o vysokotlaký plynovod, neměla stavba přímou souvislost se zdejší obytnou zástavbou.
Vzhledem k probíhající výstavbě nemají ještě ulice Nad Nemocnicí (i ulice Nad Kalvárií) charakter skutečné ulice. Ulice Nad Nemocnicí je pouhou polní cestu, lemovanou zbytky luk, oplocenými pozemky, nově postavěnými či rozestavěnými domy. V roce 2003 tu město předvídalo na rok 2005 pokládku asfaltové vozovky.[1627] Podle aktualizovaného harmonogramu oprav komunikací, kterým se zabývala městská rada v listopadu 2005, to ale nemělo být dříve než po roce 2008. Projektová dokumentace na úpravu ulice zatím nebyla. Rozpočet se předběžně odhadoval na 3 600 000 Kč. Investice měla až 23. pozici v celoměstském pořadníku.[1628] V prosinci 2020 zastupitelstvo zařadilo do seznamu akcí připravovaných nebo realizovaných pro rok 2021 mj. i rozšíření veřejného osvětlení v ulici Nad Nemocnicí.[1629]
Trasování a proporce nové ulice rovněž nejsou příliš koncepční. Byla vlastně přejata původní klikatá čára polní cesty, byť trochu rozšířená. Zachovány zůstaly i různé odbočky k jednotlivým domům, které tak dávají této lokalitě stále poněkud chaotický charakter. Počátkem 21. století jednalo město o možné výměně pozemků s Ing. Lubošem Noskem a Přemyslem Noskem. Ti po městu požadovali odprodej části pozemku u své firmy v areálu bývalých pekáren (viz) v ulici V. Nového na Jižním předměstí. Město zase od nich chtělo části soukromého pozemku označené jako č.kat.1919/13 a č.kat.1919/15 o výměře 58 a 113 čtverečních metrů. Šlo o úzké pásy parcel podél jižní strany rodící se ulice Nad Nemocnicí. Jejich výkup mohl umožnit rozšíření komunikace a majetkoprávní scelení výhodné při budoucích investicích do její úpravy. 22. dubna 2003 souhlasila původně rada s tím, že zmíněné pruhy pozemků od Luboše a Přemysla Noska vykoupí. 27. května 2003 to odsouhlasilo i zastupitelstvo. 30. srpna 2004 radní ale revokovali původní usnesení a místo výkupu schválili záměr výměny pozemků. 14. září 2004 revokovalo své dřívější rozhodnutí i zastupitelstvo. 22. srpna 2005 pak radní uložili odboru rozvoje města projednat s majiteli dotčených parcel rozsah směny. 28. listopadu 2005 rada jednala o záležitosti znovu.[1630]
27. května 2003 pojmenovalo městské zastupitelstvo novou ulici Nad Nemocnicí.[1631] Zastupitelé tím neprokázali velkou originalitu, protože na Oseckém vrchu se tak objevila už třetí ulice s podobným názvem (U Nemocnice, Pod Nemocnicí, Nad Nemocnicí). Jménu ale nelze upřít jistou logiku, nemocnice je koneckonců základním orientačním bodem celé čtvrti.
Ještě opožděnější je technický rozvoj ulice Nad Kalvárií, která dle stavu k roku 2008 vlastně neměla charakter ulice, nýbrž pouhé polní cesty využívané jen sporadicky a výlučně ve svém nejsevernějším úseku (myšlena její historická trasa, nikoliv o několik let později vytýčená kolmá komunikace, podél níž budovány první rodinné domy, viz výše). Komunikace zůstávala dlouho neoznačena, byť jméno Nad Kalvárií se na mapách objevovalo, ovšem pouze jako místní označení, nikoliv oficiální jméno městské ulice. Uliční cedule se zde objevila až okolo roku 2006. Zpočátku se cedule s tímto pojmenováním objevila nepatřičně na objektu čp.163/II na nároží ulic Strmá a K Borku (podrobně v kapitole „Pražské předměstí – zástavba podél Boreckého potoka“). Dne 23. března 2006 rozhodl MÚ na základě připomínek občanů k nesrovnalostem v označení ulic v Rokycanech o nápravě a přislíbil instalovat na dům čp.426/II tabuli s označením ulice Nad Kalvárií. 24. dubna 2006 změnu potvrdila rada.[1632]
7.10. Plány na parcelaci mezi Oseckým vrchem, Páclovnou a Borkem
Mezi zastavěným územím na Oseckém vrchu, areálem nemocnice, Boreckým potokem a vesnicí Borek se rozkládá velmi rozlehlé, stavebně nevyužité území. Územní plán z roku 2000 nastínil smělý záměr (viz mapový výkres územního plánu) soustředit právě zde masivní výstavbu. Zemědělské pozemky na svazích mezi nemocnicí a Borkem se měly stát v následujících dekádách hlavní rozvojovou zónou. Od Pražské ulice sem měla být z Páclovny přes Borecký potok k severu prodloužena ulice K Potoku. Celý svah severně od potoka až k nemocnici měla postupně vyplnit individuální bytová výstavba, pro kterou autor územního plánu navrhoval uliční síť založenou na hnízdových slepých uličkách, které vybíhají kolmo po vrstevnici z hlavní osy nové čtvrti, ulice K Potoku. Zůstalo ovšem jen u úvah. 30. května 2006 jednalo zastupitelstvo o změně územního plánu č.01/2005, kterou se navrhovalo vyškrtnout celou tuto oblast (lokality 9.1-9.14) z územního plánu s tím, že budou převedeny do výhledových lokalit, s možným využitím až po roce 2010. Šlo o formu kompenzace za to, že souběžně probíhající změna územního plánu v prostoru Za Rakováčkem, respektive v lokalitě Pod Čilinou, připustila daleko větší zábor zemědělské půdy než původní plán z roku 2000. Město tak reagovalo na námitky proti extenzivní parcelaci krajiny. Radní ovšem 15. května 2006 změkčili trvalé vyloučení ploch na Oseckém vrchu z možné parcelace tím, že posunuli, ale nikoliv zakázali její případné využití po roce 2010.[1633]
K oživení myšlenky územního plánu z roku 2000 ale ani pak nedošlo. Stavební ruch zde zůstal pozvolnější, byť výstavba rodinných domů v ulici Nad Kalvárií (viz výše) byla vlastně realizována na okraji plochy, navrhované územním plánem v roce 2000. Těžiště nového budování rodinných domů v Rokycanech se po roce 2015 každopádně posunulo do čtvrti Za Rakováčkem.
Ani územní plán z roku 2018 se myšlenky na masivní parcelaci mezi nemocnicí a Borkem úplně nevzdal (byť její plošný rozsah redukoval), ale lokalitu ponechává k dořešení pro samostatnou ověřovací územní studii.[1634] Roku 2022 došlo k významnému posunu. V listopadu 2022 vzali zastupitelé na vědomí územní studii „Rokycany Za Nemocnicí“.[1635] Zpracoval ji pro město v návaznosti na doporučení územního plánu kolektiv pod vedením Ing. Romana Soukupa z pražského projekčního studia Atelier T-plan. Studie řešila plochu R8, kterou územní plán výhledově definoval jako území výstavby rodinných domů, a dále lokality R6 a R7, jež byly definovány coby územní rezervy pro budoucí příjezdovou komunikaci ze severu a z jihu. Už během přípravy celoměstského územního plánu se objevily dotazy majitelů zdejších pozemků i dalších občanů ohledně možné parcelace lokality R8, která má plochu cca 7 hektarů a je vymezena na západě okrajem pozemku rokycanské nemocnice, na jihu se blíží (ale nikoliv přímo dotýká) ulici K Borku, na východě je vesměs uměle ukončena severojižní linií, jež vybíhá od východního okraje chatové osady při ulici K Borku, ale nedosahuje k bezejmenné vodoteči, jež tímto směrem vede k Boreckému potoku. Plošné vymezení zde respektovalo okraj plochy významného krajinného prvku vyhlášeného Agenturou ochrany přírody a krajiny ČR a zároveň i definovaného územním plánem města coby součást územního systému ekologické stability lokálního významu. Stejně umělé je i vymezení na severní straně, kde nově řešená lokalita končí v jistém odstupu od nyní již parcelovaných ploch pro rodinné domy v ulici Nad Kalvárií. Každopádně i v tomto redukovaném vymezení šlo o rozsáhlý okrsek, který zásadním způsobem konkretizoval budoucí stavební rozvoj Oseckého vrchu.[1636]
Projektanti navrhli dvě základní varianty zástavby: s ponecháním nadzemního vedení vysokého napětí, které prochází severojižním směrem zhruba středem řešené plochy, popřípadě s jeho kabelizací. V obou variantách ovšem bylo základní parcelační schéma podobné: střední části pozemku vede severojižní hlavní komunikace, v západní polovině pozemku stojí individuální rodinné domy, ve východní polovině řadové (řetězové) domky. Z hlavní ulice odbočují k východu i západu krátké obslužné ulice, slepě zakončené. Varianta ponechání vysokého napětí byla koncipována na 59 domů, z toho 33 pro individuální a 26 pro řadové domy. Varianta kabelizace měla kapacitu 70 domů (42 samostatně stojících a 28 řadových). Během prací na územní studii byl tým projektantů, na základě doporučení města i vlastníků zdejších pozemků, po jednáních 13. dubna a 11. května 2022, instruován, aby nadále pracoval už jen s variantou kabelizace elektrického vedení. Městský architekt zároveň doporučil rozšířit řešenou lokalitu k východu, až k vodoteči.[1637]
Další podstatnou a složitou otázkou bylo, jak řešit dopravní napojení navrhovaného nového stavebního okrsku. Byly navrženy tři varianty, které bylo možno selektivně či kumulativně užít. Jižní varianta je založena na ideji, navržené již územním plánem z roku 2000, prodloužit sem novým mostkem přes Borecký potok ulici K Potoku ze čtvrti Páclovna. Výhodou této varianty (pokud by byla doprovázena i severní variantou) je zajištění zcela nového, alternativního příjezdu na Osecký vrch, včetně nemocnice od Pražské ulice. Vznikla by nová tangenciální komunikace, propojující dva sousední a dosud nespojité městské okrsky. Jistou nevýhodou je finanční náročnost a značná délka nově navrhované komunikace, jež by musela po překonání nivy Boreckého potok obloukem uhnout k severozápadu, aby se napojila na novou výstavbu. Severní varianta řeší dopravní obsluhu plánovaného obytného okrsku z prostoru Voldušské ulice. Tato varianta by si vyžádala dílčí úpravy prostoru parkoviště před nemocnicí. Třetí varianta byla ve studii naznačena jen jako doplňková, ale městský architekt ve svém posudku doporučil s ní zacházet jako s rovnocennou. Předpokládá vést dopravní obsluhu z jihozápadního koutu řešené lokality, v trase dnes existujícího mostku přes Borecký potok a následně okolo bývalého autoservisu čp.844/II na Pražskou ulici. Výhodou v tomto případě je nejkratší spojení s centrem města, nevýhodou nutnost řešit zcela nově přemostění potoka (stávající lávka v ulici K Borku je nepostačující) i složité výškové poměry (terén na severním předpolí potoka zde výrazně stoupá).[1638]
Zda a pokud ano, tak kdy se tato vize uskuteční, bude záležet hlavně na poptávce. Lokalita má ovšem pro urbanizaci všechny předpoklady. Nachází se jen cca 800 metrů vzdušnou čarou od historického jádra Rokycan. Jde tak o jedno z logických míst budoucího stavebního rozvoje. Co se týče dopravního napojení, je nezbytné (nikoliv nutně od počátku, nýbrž ve střednědobé perspektivě) realizovat všechna tři dopravní propojení. Komunikace z jihozápadního koutu lokality má logický, ovšem převážně místní význam, zato severní a jižní přístupová komunikace nesou urbanistický význam pro celou čtvrť Osecký vrch a vzhledem k obslužnosti areálu nemocnice i význam celoměstský.
[1] Hofman, K.: Staré rokycanské domy,
V., Rokycany 1999, s. 45.
[2] Kronika města Rokycan, 1836–1907, f.
255.
[3] Radní protokol, 17. 03. 1774 –
25. 10. 1776, SOkA Rokycany, Inv.
č./poř. č.: 90b, Signatura
– ev./ukl. j. č.: K 90b; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k090b,
snímek 142.
[4] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=PLZ434018380&extent=19069.18345186693,-11644.845186690354,21953.206819913667,-10213.348171196323&link=ext
[5] 13. schůze obecního zastupitelstva,
10. 6. 1932.
[6] V. Šach: Jak se v Rokycanech
říkalo a říká, díl 4., Rokycansko, č. 42, 24. 10. 1991, s. 3.
[7] Hoffmann, F.: České město ve
středověku, Praha 1992, s. 148.
[8] Jindřich, K.: K nálezu
pražských grošů. In: Sborník Muzea dr. B. Horáka Rokycany, 1995, č. 7, s. 54.
[9] Nálezová zpráva – Nález mincí Rokycany
1992. In: Sborník Muzea dr. B. Horáka Rokycany, 1995, č. 7, s. 53–54.
[10] Jindřich, K.: K nálezu
pražských grošů. In: Sborník Muzea dr. B. Horáka Rokycany, 1995, č. 7, s. 54.
[11] Rokycany, Historické a kulturní
skizzy, Rokycany 1935, s. 23.
[12] Radní protokol, 01. 06. 1768 – 24.
05. 1771, SOkA Rokycany, Inv. č./poř.
č.: 86, Signatura –
ev./ukl. j. č.: K 86; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k086,
snímek 148–149.
[13] Radní protokol, 01. 06. 1768 – 24.
05. 1771, SOkA Rokycany, Inv. č./poř.
č.: 86, Signatura –
ev./ukl. j. č.: K 86; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k086,
snímek 153–154.
[14] Radní protokol, 01. 06. 1768 – 24.
05. 1771, SOkA Rokycany, Inv. č./poř.
č.: 86, Signatura –
ev./ukl. j. č.: K 86; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k086,
snímek 159.
[15] Radní protokol, 31. 05. 1775 –
21. 07. 1778, SOkA Rokycany, Inv.
č./poř. č.: 91, Signatura –
ev./ukl. j. č.: K 91; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k091,
snímek 12.
[16] Verzeichniss über die
herrschaftliche Hüttweide, Verzeichniss über die samentliche Herrschafts Grund
Realitäten Zussamenziehung von allen Gattungen der Gründen, 1782, snímek 29, https://www.portafontium.eu/iipimage/30770070/soap-ro_00013_ap70-k278_0290
[17] Radní protokol, 1781–1789, SOkA
Rokycany, Inv. č./poř. č.: 96,
Signatura – ev./ukl. j. č.: K 96;
https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k096,
snímek 133.
[18] Radní protokol, 1781–1789, SOkA
Rokycany, Inv. č./poř. č.: 96,
Signatura – ev./ukl. j. č.: K 96;
https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k096,
snímek 134.
[19] Radní protokol, 07. 01. 1817 – 23.
12. 1817, SOkA Rokycany, Inv. č./poř.
č.: 11, Signatura –
ev./ukl. j. č.: K 11; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k011,
snímek 209.
[20] Radní protokol, 04. 01. 1822 – 24.
12. 1822, SOkA Rokycany, Inv. č./poř.
č.: 14, Signatura –
ev./ukl. j. č.: K 14; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k014,
snímek 116.
[21] Grundbuch, 1831–1832, snímek 45, https://www.portafontium.eu/iipimage/30770081/soap-ro_00013_ap70-k289_0450
[22] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=PLZ434018380&extent=17191.564071628163,-11237.777305054591,20075.5874396749,-9806.28028956056&link=ext
[23] Rokycany, Historické a kulturní
skizzy, Rokycany 1935, s. 23.
[24] 11. schůze městské rady, 24. 8.
1927.
[25] Rokycansko, 1992, č. 1, s. 6.
Rokycansko, č. 45, 14. 11. 1991, s. 7.
[26] Hofman, K.: Staré rokycanské domy,
V., Rokycany 1999, s. 45.
[27] Hofman, K.: Staré rokycanské domy,
V., Rokycany 1999, s. 45.
[28] Rokycanské noviny, č. 9, 20. 9.
2006, s. 5.
[29] Krčmář, Luděk.: Poutní místa a místa
zvláštní zbožnosti v Rokycanech, In: Sborník konference Genius Loci Rokycany
2016, Muzeum Dr. Horáka v Rokycanech a Genius loci českého jihozápadu. https://www.zcm.cz/images/Rokycany/Sbornik_X_Konference_Genius_Loci_Rokycany_2016.pdf
[30] Hofman, K.: Staré rokycanské domy,
V., Rokycany 1999, s. 45.
[31] Rokycanské noviny, č. 9, 20. 9.
2006, s. 5.
[32] Hofman, K.: Staré rokycanské domy,
V., Rokycany 1999, s. 45.
[33] Hofman, K.: Staré rokycanské domy,
V., Rokycany 1999, s. 45.
[34] Rokycansko, 1992, č. 1, s. 6.
[35] Rokycanský deník, 17. 9. 1996, s. 9.
[36] 26. schůze obecního zastupitelstva,
18. 12. 1925.
[37] 47. schůze obecního zastupitelstva,
29. 8. 1930.
[38] Kronika města Rokycan, 1918–37, f.
57.
[39] Hofman, K.: Staré rokycanské domy,
V., Rokycany 1999, s. 45.
[40] 11. schůze městské rady, 24. 8.
1927.
[41] 142. schůze městské rady, 3. 6.
1929.
[42] 4. schůze obecní okrašlovací komise,
3. 9. 1929.
[43] 3. plenární zasedání MěstNV 24. 6.
1968.
[44] 3. plenární zasedání MěstNV 24. 6.
1968.
[45] 6. plenární zasedání MěstNV, 30. 9.
1968.
[46] 1. plenární zasedání MěstNV, 24. 2.
1969.
[47] 6. plenární zasedání MěstNV, 15. 12.
1969.
[48] 3. plenární zasedání MěstNV, 16. 6.
1969.
[49] 4. plenární zasedání MěstNV, 22. 9.
1969.
[50] 4. plenární zasedání MěstNV, 9. 9.
1974.
[51] 2. plenární zasedání MěstNV, 13. 12.
1976.
[52] 8. schůze rady MěstNV, 12. 4. 1977.
[53] Rokycansko, č. 45, 14. 11. 1991, s.
7.
[54] Rokycanské noviny, č. 9, 20. 9.
2006, s. 5.
[55] Rokycanský deník, 20. ledna 2004.
[56] Rokycanské noviny, č. 3, 20. 3.
2007, s. 1.
[57] Rokycanské noviny, č. 4, 20. 4.
2007, s. 5.
[58] Kronika města Rokycan, 2007, www.rokycany.cz
[59] Kronika města Rokycan 2014, s. 55. https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=879911
[60] Kronika města Rokycan 2017, s. 36. https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=896486
[61] Usnesení rady města, 11. 4. 2017, https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=885055
[62] Kronika města Rokycan 2018, s. 38 https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=896486
[63] Rokycanské noviny, únor 2018, https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=888151
[64] Kronika města Rokycan 2019, s. 38. https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=899958
[65] Rokycanské noviny, červenec-srpen
2023, https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=908192
[66] Rokycanské noviny, únor 2024, https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=910500
[67] Rokycanské noviny, květen 2025, https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=915854
[68] Rokycansko, č.50–51, 19. prosince
1991, s. 6.
[69] V. Šach: Jak se v Rokycanech
říkalo a říká, díl 4., Rokycansko, č. 42, 24. 10. 1991, s. 3.
[70] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=PLZ434018380&extent=19069.18345186693,-11644.845186690354,21953.206819913667,-10213.348171196323&link=ext
[71] 13. schůze obecního zastupitelstva,
10. 6. 1932.
[72] Radní protokol, 17. 03. 1774 –
25. 10. 1776, SOkA Rokycany, Inv.
č./poř. č.: 90b, Signatura
– ev./ukl. j. č.: K 90b; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k090b,
snímek 142.
[73] Radní protokol, 17. 03. 1774 –
25. 10. 1776, SOkA Rokycany, Inv.
č./poř. č.: 90b, Signatura
– ev./ukl. j. č.: K 90b; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k090b,
snímek 145–146.
[74] Radní protokol, 17. 03. 1774 –
25. 10. 1776, SOkA Rokycany, Inv.
č./poř. č.: 90b, Signatura
– ev./ukl. j. č.: K 90b; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k090b,
snímek 158–159.
[75] 13. schůze obecního zastupitelstva,
10. 6. 1932.
[76] 27. schůze městské rady, 24. 9.
1931.
[77] 30. schůze městské rady, 8. 10.
1931.
[78] 4. schůze obecní hospodářské komise,
24. 10. 1931.
[79] 36. schůze městské rady, 5. 11.
1931.
[80] Schůze obecní finanční komise, 17.
11. 1931.
[81] 13. schůze obecního zastupitelstva,
10. 6. 1932.
[82] 54. schůze městské rady, 28. 1.
1932.
[83] 13. schůze obecního zastupitelstva,
10. 6. 1932; 69. schůze městské rady, 28. 4. 1932.
[84] 9. schůze obecní finanční komise, 8.
6. 1932.
[85] 13. schůze obecního zastupitelstva,
10. 6. 1932.
[86] 97. schůze městské rady, 13. 10.
1932.
[87] 23. schůze obecního zastupitelstva,
30. 6. 1933.
[88] 30. schůze obecního zastupitelstva,
19. 6. 1934.
[89] 143. schůze městské rady, 7. 9.
1933.
[90] Schůze obecní hospodářské komise,
21. 10. 1933.
[91] 30. schůze obecního zastupitelstva,
19. 6. 1934.
[92] 133. schůze městské rady, 8. 6.
1933.
[93] Kronika města Rokycan, 1938–1947, f.
16.
[94] Rokycanský deník, 22. října 2004.
[95] Rokycanský deník, 22. října 2004.
[96] Rokycanský deník, 22. října 2004.
[97] Rokycanský deník, 22. října 2004.
[98] Rokycanský deník, 22. října 2004.
[99] Zasedání MNV, 21. 12. 1959.
[100] 3. plenární zasedání MěstNV 24. 6.
1968.
[101] 6. plenární zasedání MěstNV, 30. 9.
1968.
[102] Rokycanský deník, 22. října 2004.
[103] Kronika města Rokycan, 1978–81, f.
68.
[104] 6. plenární zasedání MěstNV, 10. 12.
1973.
[105] 6. plenární zasedání MěstNV, 9. 12.
1974.
[106] 1. schůze rady MěstNV, 4. 1. 1977.
[107] 8. schůze rady MěstNV, 12. 4. 1977.
[108] Hlas Rokycanska, č. 16, 19. 4. 1990,
s. 2.
[109] Rokycanský deník, 22. října 2004.
[110] Rokycanský deník, 22. října 2004.
[111] Rokycansko, č. 8, 27. 2. 1992, s. 6.
Rokycansko, č. 11, 17. 3. 1994, s. 9.
[112] Rokycansko, č. 11, 17. 3. 1994, s.
9.
[113] Rokycansko, č. 11, 17. 3. 1994, s.
9.
[114] Rokycansko, č. 23, 9. 6. 1994, s. 5.
[115] Rokycansko, č. 11, 17. 3. 1994, s.
9.
[116] Rokycanský deník, 22. října 2004.
[117] Rokycanský deník, 23. 1. 1996, s.
11.
[118] Rokycanský deník, 20. srpna 2002.
[119] Radní protokol, 17. 03. 1774 –
25. 10. 1776, SOkA Rokycany, Inv.
č./poř. č.: 90b, Signatura
– ev./ukl. j. č.: K 90b; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k090b,
snímek 145–146.
[120] 28. plenární zasedání MěstNV, 7. 4.
1981.
[121] Materiál pro jednání rady města, 5.
6. 2006, č. 2413, ID: 5195.
[122] Kulturní přehledy MěNV Rokycany,
1964, č. 11, s. 9.
[123] Jindřich, K.: Rokycany, Rokycany
1970, s. 6.
[124] Rokycanské noviny, březen 2016, https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=880415
[125] Materiál Okresního úřadu Rokycany.
[126] Rokycanské noviny, březen 2016, https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=880415
[127] Materiál Okresního úřadu Rokycany.
[128] Materiál Okresního úřadu Rokycany.
[129] Rokycansko, č. 49, 12. prosince
1991, s. 6.
[130] Radní protokol, 02. 11. 1782 – 25.
05. 1784, SOkA Rokycany, Inv. č./poř.
č.: 1, Signatura – ev./ukl.
j. č.: K 1; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k001,
snímek 323.
[131] Kulturní přehled MěNV Rokycany,
1964, č. 11, s. 17.
[132] Hofman, K.: Staré rokycanské domy,
VII., Rokycany 2001, s. 15.
[133] Kronika města Rokycan, 1836–1907, f.
86.
[134] Kronika města Rokycan, 1836–1907, f.
255.
[135] Kronika města Rokycan, 1836–1907, f.
255.
[136] Rokycansko, č. 49, 12. prosince
1991, s. 6.
[137] Hofman, K.: Staré rokycanské domy,
VII., Rokycany 2001, s. 15–16.
[138] Hofman, K.: Staré rokycanské domy,
VII., Rokycany 2001, s. 15–16.
[139] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan,
III. oddělení, inventář, 1976, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0071_00013_am-rokycany-odd-3.pdf
[140] Hofman, K.: Staré rokycanské domy,
VII., Rokycany 2001, s. 15–16.
[141] Kronika města Rokycan, 1836–1907, f.
255.
[142] Státní okresní archiv Rokycany,
č.kart.132.
[143] Kronika města Rokycan, 1836–1907, f.
255.
[144] 8. schůze obecního zastupitelstva,
30. 4. 1915.
[145] Kronika města Rokycan, 1836–1907, f.
255. Kulturní přehledy MěNV Rokycany, 1964, č. 11, s. 17.
[146] 9. schůze obecního zastupitelstva,
12. 7. 1915.
[147] 5. schůze obecního zastupitelstva,
29. 12. 1919.
[148] Rokycansko, 1991, č. 33, s. 3.
[149] 20. schůze městské rady, 12. 10.
1927.
[150] 22. schůze městské rady, 19. 10.
1927.
[151] 37. schůze městské rady, 14. 12.
1927.
[152] 91. schůze městské rady, 12. 9.
1928.
[153] 14. schůze obecní správní komise,
12. 2. 1931.
[154] 6. schůze městské rady, 28. 5. 1931.
[155] Kronika města Rokycan, 1938–47, f.
36.
[156] Rokycanský deník, 7. 7. 1995, s. 11.
[157] Hofman, K.: Staré rokycanské domy,
VII., Rokycany 2001, s. 15–16. Rokycanský deník, 7. 7. 1995, s. 11.
[158] Rokycanské noviny, květen 2018, https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=889060
[159] 10. schůze obecního zastupitelstva,
25. 6. 1920.
[160] 36. schůze městské rady, 7. 12.
1927.
[161] 1. schůze obecní okrašlovací komise,
24. 1. 1928.
[162] 127. schůze městské rady, 20. 3.
1929.
[163] 142. schůze městské rady, 3. 6.
1929.
[164] 4. schůze obecní okrašlovací komise,
3. 9. 1929.
[165] 33. schůze obecního zastupitelstva,
20. 12. 1929.
[166] 62. schůze obecního zastupitelstva,
21. 12. 1937.
[167] 47. schůze obecního zastupitelstva,
29. 8. 1930.
[168] 45. schůze obecního zastupitelstva,
8. 8. 1930.
[169] 207. schůze městské rady, 23. 7.
1930.
[170] 45. schůze obecního zastupitelstva,
8. 8. 1930.
[171] 217. schůze městské rady, 24. 9.
1930.
[172] 51. schůze obecního zastupitelstva,
14. 11. 1930.
[173] Schůze obecní finanční komise, 11.
11. 1930.
[174] 1. schůze obecní okrašlovací a
komunikační komise, 9. 12. 1931.
[175] 47. schůze městské rady, 23. 12.
1931.
[176] 3. schůze obecní okrašlovací komise,
8. 4. 1932.
[177] 4. schůze obecní okrašlovací komise,
13. 4. 1932.
[178] 5. schůze obecní okrašlovací komise,
6. 6. 1932.
[179] 6. schůze obecní okrašlovací a
komunikační komise, 4. 10. 1932.
[180] Schůze obecní komise okrašlovací a
komunikační, 13. 2. 1933.
[181] 125. schůze městské rady, 10. 4.
1933.
[182] 32. schůze obecní okrašlovací a
komunikační komise, 22. 9. 1933
[183] 126. schůze městské rady, 20. 4.
1933.
[184] Kronika města Rokycan, 1918–37, f.
185.
[185] 53. schůze obecního zastupitelstva,
30. 9. 1936.
[186] Jindřich, K.: Rokycany, Rokycany 1970,
s. 7.
[187] Kronika města Rokycan 1938–47, f.
15.
[188] 18. schůze obecního zastupitelstva,
10. 12. 1940.
[189] Kronika města Rokycan 1938–47, f.
44.
[190] 122. schůze městské rady, 12. 2.
1929.
[191] 191. schůze městské rady, 9. 4.
1930.
[192] 227. schůze městské rady, 12. 11.
1930.
[194] Založeno na vzpomínkách Jiřího
Vonáska z Rokycan.
[195] Schůze Místního národního výboru,
16. července 1945.
[196] Schůze obecní zemědělské komise, 9.
8. 1946.
[197] Schůze rady Místního národního
výboru, 9. září 1946.
[198] Schůze obecní zemědělské komise, 9.
8. 1946.
[199] Schůze pléna MNV, 17. 6. 1949.
[200] Slavnostní schůze MNV 9. 3. 1947.
[201] veřejná schůze pléna MNV, 26. 7.
1949
[202] Veřejná schůze pléna MNV, 26. 7.
1949.
[203] Veřejná schůze pléna MNV, 26. 7.
1949
[204] 6. zasedání MNV, 2. 9. 1955.
[205] 3. zasedání MNV, 26. 8. 1957.
[206] 4. zasedání MNV, 14. 10. 1957.
[207] 6. zasedání MNV, 12. 11. 1954.
[208] 8. zasedání MNV, 13. 10. 1958.
[209] Mimořádné plenární zasedání MěstNV,
27. 11. 1967.
[210] 6. plenární zasedání MěstNV, 30. 9.
1968.
[211] 6. plenární zasedání MěstNV, 9. 12.
1974.
[212] 5. plenární zasedání MěstNV, 31. 10.
1966.
[213] 1. plenární zasedání MěstNV, 28. 2.
1967.
[214] Mimořádné plenární zasedání MěstNV,
27. 11. 1967.
[215] 6. plenární zasedání MěstNV, 30. 9.
1968.
[216] 3. plenární zasedání MěstNV 24. 6.
1968.
[217] 2. plenární zasedání MěstNV, 21. 4.
1969.
[218] 3. plenární zasedání MěstNV, 16. 6.
1969.
[219] 4. plenární zasedání MěstNV, 22. 9.
1969.
[220] 6. plenární zasedání MěstNV, 15. 12.
1969.
[221] 13. plenární zasedání MěstNV, 24.
10. 1978.
[222] Kronika města Rokycan, 1991, f. 58.
[223] Rokycanský deník, 9. 1. 1995, s. 9.
[224] Rokycanský deník, 17. 9. 1996, s. 9.
[225] Rokycanský deník, 17. 9. 1996, s. 9;
Hofman, K.: Staré rokycanské domy, VII., Rokycany 2001, s. 15–16.
[226] Havrda, T.: Územní plán města
Rokycan, 2000, https://encyklopedierokycan.wz.cz/aglomeraceindex.htm
[227] Rokycanský deník, 11. 7. 1997, s.
10.
[228] Usnesení zastupitelstva města z 21.
9. 1999, www.rokycany.cz.
[229] Rokycanský deník, 20. ledna 2004.
[230] Kronika města Rokycan, 1995, f. 82.
[231] Materiál pro jednání rady města, 5.
6. 2006, č. 2413, ID: 5195.
[232] Rokycanský deník, 14. října 2004.
[233] Rokycanský deník, 21. 12. 2005.
[234] Rokycanský deník, 6. září 2002.
[235] Zpráva ČTK, ID: T200603030264901, 5.
3. 2006.
[236] Kronika města Rokycan, 2007, www.rokycany.cz
[237] Usnesení zastupitelstva Plzeňského
kraje, 5. 6. 2007.
[238] Usnesení zastupitelstva města, 13.
8. 2007, www.rokycany.cz
[239] Rokycanské noviny, č. 6, červen
2008, s. 1.
[240] Usnesení zastupitelstva města, 2. 6.
2008, www.rokycany.cz
[241] Rokycanské noviny, č. 9, říjen 2008,
s. 1.
[242] Rokycanské noviny, květen 2017, https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=885366
[243] Usnesení rady města, 7. 11. 2017, https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=887115
[244] Usnesení rady města, 17. 10. 2017, https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=886898
[245] Rokycanské noviny, únor 2018, https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=888151
[246] Usnesení rady města, 27. 2. 2018; https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=892013
[247] Usnesení rady města, 5. 3. 2019, https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=892521
[248] Kronika města Rokycan 2019, s. 38. https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=899958
[249] Rokycanské noviny, březen 2019, https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=892793
[250] Rokycanské noviny, leden 2021, https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=898735
[251] Kronika města Rokycan, 2021, s. 20, https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=909648
[252] Rokycanské noviny, leden 2022, https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=902510
[253] Kronika města Rokycan 2019, s. 41. https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=899958
[254] Usnesení zastupitelstva
města,
2. 9. 2019, https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=894265
[255] Usnesení zastupitelstva
města,
11. 11. 2019, https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=895151
[256] Usnesení zastupitelstva
města,
2. 5. 2022, https://rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=903770
[257] Usnesení zastupitelstva
města,
27. 6. 2022, https://rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=904230
[258] Usnesení rady města, 14. 6. 2022, https://rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=904158
[259] Usnesení rady města, 16. 8. 2022, https://rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=904841
[260] Rokycanské noviny, září 2022, https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=904968
[261] Rokycanské noviny, říjen 2022, https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=905240
[262] Rokycanské noviny, říjen 2022, https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=905240
[263] Rokycanské noviny, říjen 2022, https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=905613
[264] Rokycanské noviny, březen 2023, https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=906829
[265] Rokycanské noviny, listopad 2023, https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=909489
[266] Rokycanské noviny, leden 2024, https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=910200
[267] Rokycanské noviny, únor 2024, https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=910500
[268] Rokycanské noviny, leden 2025, https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=914418
[269] 181. schůze městské rady, 28. 1.
1930.
[270] 189. schůze městské rady, 26. 3.
1930.
[271] Jaňour, J.: Historie Aeroklubu
v Rokycanech, Státní oblastní archiv Rokycany, fond Muzejní společnost, k.
č. 1, 1938–52.
[272] Schůze Místního národního výboru,
13. června 1945.
[273] Jaňour, J.: Historie Aeroklubu
v Rokycanech, Státní oblastní archiv Rokycany, fond Muzejní společnost, k.
č. 1, 1938–52.
[274] Jaňour, J.: Historie Aeroklubu
v Rokycanech, Státní oblastní archiv Rokycany, fond Muzejní společnost, k.
č. 1, 1938–52.
[275] Založeno na vzpomínkách Milana Rady
z Rokycan.
[276] Jaňour, J.: Historie Aeroklubu
v Rokycanech, Státní oblastní archiv Rokycany, fond Muzejní společnost, k.
č. 1, 1938–52.
[277] Schůze rady Místního národního
výboru, 26. září 1946.
[278] Schůze Místního národního výboru, 4.
října 1945.
[279] Jaňour, J.: Historie Aeroklubu
v Rokycanech, Státní oblastní archiv Rokycany, fond Muzejní společnost, k.
č. 1, 1938–52.
[280] Kronika města Rokycan, 1938–47, f.
179.
[281] Jaňour, J.: Historie Aeroklubu
v Rokycanech, Státní oblastní archiv Rokycany, fond Muzejní společnost, k.
č. 1, 1938–52.
[282] Jaňour, J.: Historie Aeroklubu
v Rokycanech, Státní oblastní archiv Rokycany, fond Muzejní společnost, k.
č. 1, 1938–52.
[283] Kronika města Rokycan, 1938–47, f.
179.
[284] Schůze rady Místního národního
výboru, 19. září 1946.
[285] Schůze pléna MNV, 28. února 1947.
[286] Jaňour, J.: Historie Aeroklubu
v Rokycanech, Státní oblastní archiv Rokycany, fond Muzejní společnost, k.
č. 1, 1938–52.
[287] 1. schůze pléna MNV, 7. 7. 1950
[288] 10. schůze pléna MNV, 8. 7. 1952.
[289] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1952.PLZE35.04766&extent=-810128.9145370598,-1072717.5707036327,-804098.9408108685,-1069674.3183386954&link=ext
[291] Kronika města Rokycan 1951–54, f.
73, https://www.portafontium.eu/iipimage/30760269/soap-ro_00231_mesto-rokycany-1951-1954_0920?x=32&y=196&w=481&h=200
[292] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1952.PLZE35.04766&extent=-810128.9145370598,-1072717.5707036327,-804098.9408108685,-1069674.3183386954&link=ext
[294] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1953.PLZE35.00028&extent=-808667.2044656043,-1071573.4628358656,-807410.6057356069,-1070939.2731643198&link=ext
[295] Rozhovor autora s Václavem
Benedou, duben 2021.
[296] 14. plenární zasedání MěstNV, 5. 12.
1978.
[297] Slavnostní zasedání MěstNV u
příležitosti 20. výročí osvobození ČSSR sovětskou armádou 8. 5. 1965.
[298] 7. plenární zasedání MěstNV, 12. 12.
1972.
[299] Kronika města Rokycan, 2007, www.rokycany.cz
[300] 6. schůze rady MěstNV, 25. 3. 1980.
[301] Ustavující plenární zasedání MěstNV,
23. 6. 1981.
[302] 7. plenární zasedání MěstNV, 28. 9.
1982.
[303] Rokycanský deník, 8. 7. 1996, s. 9.
[304] Materiál pro jednání rady města, 30.
srpna 2004, č. 2324.
[305] Materiál pro jednání rady města, 7.
3. 2005, č. 2411.
[306] Rokycanský deník, 29. 4. 1995, s. 9.
[307] Materiál pro jednání rady města, 30.
8. 2004, č. 2324.
[308] Materiál pro jednání rady města, 30.
8. 2004, č. 2324.
[309] Usnesení
zastupitelstva města z 19. 8. 2003, www.rokycany.cz.
[310] Materiál pro jednání rady města, 7.
3. 2005, č. 2411.
[311] Materiál pro jednání rady města, 14.
11. 2005, bod č. 2411, ID:4452.
[312] Materiál pro jednání rady města, 28.
8. 2006, č. 2412, ID: 5467.
[313] Materiál pro jednání rady města, 26.
6. 2006, č. 2412, ID: 5239.
[314] Materiál pro jednání rady města, 28.
8. 2006, č. 2412, ID: 5467.
[315] Materiál pro jednání rady města, 28.
8. 2006, č. 2413, ID: 5476.
[316] Materiál pro jednání rady města, 7. 3.
2005, č. 2411.
[317] Materiál pro jednání zastupitelstva
města, 30. 5. 2006, č. 1420, ID: 5180.
[318] Právo, 23. 2. 2007, Plzeňský kraj,
s. 9.
[319] Právo, 23. 2. 2007, Plzeňský kraj,
s. 9.
[320] Právo, 23. 2. 2007, Plzeňský kraj,
s. 9.
[321] Zjišťovací řízení – letiště Rokycany, www.rokycany.cz
[322] Veřejná vyhláška – Oznámení o
zahájení územního řízení o ochranném pásmu a pozvání k ústnímu projednání, www.rokycany.cz
[323] Veřejná vyhláška
územní rozhodnutí, Ochranná pásma letiště Rokycany, www.rokycany.cz
[324] Usnesení zastupitelstva města, 13.
8. 2007, www.rokycany.cz
[325] Kronika města Rokycan, 2007, www.rokycany.cz
[327] Kronika města Rokycan, 2007, www.rokycany.cz
[328] Kronika města Rokycan 2016, s. 27. https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=888401
[329] 15. schůze obecního zastupitelstva,
30. 3. 1916.
[330] 17. schůze obecního zastupitelstva,
7. 6. 1916.
[331] Mimořádné zasedání obecního
zastupitelstva, 28. 6. 1916.
[332] 27. schůze obecního zastupitelstva,
17. 12. 1917.
[333] 18. schůze obecního zastupitelstva,
5. 4. 1921.
[334] 14. schůze obecního zastupitelstva,
5. 6. 1928.
[335] 14. schůze obecního zastupitelstva,
5. 6. 1928.
[336] 30. schůze obecního zastupitelstva,
27. 9. 1929.
[337] 14. schůze obecního zastupitelstva,
5. 6. 1928.
[338] 30. schůze obecního zastupitelstva,
27. 9. 1929.
[339] 94. schůze městské rady, 25. 9.
1928.
[340] 98. schůze městské rady, 10. 10.
1928.
[341] 22. schůze obecní finanční komise,
22. 11. 1928.
[342] Jindřich, K.: Rokycany, Rokycany
1970, s. 60.
[343] 20. schůze obecního zastupitelstva,
13. 5. 1921.
[344] 13. schůze obecního zastupitelstva,
22. 10. 1920.
[345] 36. schůze obecního zastupitelstva,
3. 3. 1922.
[346] Hofman, K.: Staré rokycanské domy,
VII., Rokycany 2001, s. 14–15.
[347] Jindřich, K.: Rokycany, Rokycany
1970, s. 60.
[348] Slavnostní plenární zasedání MěstNV,
7. 6. 1970.
[349] 12. schůze obecní správní komise, 9.
5. 1923.
[350] 10. schůze obecního zastupitelstva,
4. 7. 1924.
[351] 5. schůze obecního zastupitelstva,
11. 11. 1927.
[352] 1. schůze městské rady, 22. 6. 1927.
[353] 141. schůze městské rady, 31. 5.
1929.
[354] 188. schůze městské rady, 19. 3.
1930.
[355] 40. schůze obecního zastupitelstva,
13. 6. 1930.
[356] 42. schůze obecního zastupitelstva,
4. 7. 1930.
[357] 44. schůze obecního zastupitelstva,
29. 7. 1930.
[358] 198. schůze městské rady, 28. 5.
1930.
[359] 40. schůze obecní finanční komise,
6. 6. 1930.
[360] 201. schůze městské rady, 18. 6.
1930.
[361] 27. schůze městské rady, 24. 9.
1931.
[362] 77. schůze městské rady, 2. 6. 1932.
[363] 29. schůze obecního zastupitelstva,
23. 3. 1934.
[364] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1938.PLZE36.06114&extent=-807686.2413126858,-1072373.7648225958,-806517.9816327264,-1071793.8942626994&link=ext
[365] 53. schůze obecního zastupitelstva,
30. 9. 1936.
[366] 62. schůze obecního zastupitelstva, 21.
12. 1937.
[367] 8. schůze pléna MNV, 25. 4. 1952.
[368] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1947.PLZE35.01593&extent=-807284.8554401984,-1072317.02159493,-806606.63098503,-1071980.3820606722&link=ext
[369] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1952.PLZE26.03556&extent=-807268.5371122058,-1072288.537877695,-806474.4965788047,-1071894.412550439&link=ext
[370] Veřejná schůze MNV, 14. 4. 1953.
[371] 3. schůze pléna MNV, 4. 9. 1953.
[372] 3. zasedání MNV, 27. 8. 1954.
[373] 4. zasedání MNV, 27. 5. 1955.
[374] 1. zasedání MNV, 9. 1. 1956.
[375] 4. zasedání MNV, 16. 4. 1956.
[376] 6. zasedání MNV, 18. 6. 1956.
[377] Kronika města Rokycan, 1954–57, f.
193.
[378] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1957.PLZE26.11017&extent=-807297.5767881386,-1072330.2628360414,-806541.7961226564,-1071955.127953643&link=ext
[379] 2. zasedání MNV, 23. 2. 1959.
[381] 1. zasedání MNV, 26. 1. 1959.
[382] 2. zasedání MNV, 23. 2. 1959.
[383] 4. zasedání MNV, 27. 4. 1959.
[384] 5. zasedání MNV, 29. 6. 1959.
[385] 5. zasedání MNV, 29. 6. 1959.
[386] Komplexní zpráva o plnění plánu a
rozpočtu za rok 1960, Plánovací a finanční oddělení MěNV v Rokycanech, 7.
2. 1961.
[387] 2. plenární zasedání MěstNV, 27. 3.
1961.
[388] 3. plenární zasedání MěstNV, 29. 5.
1961.
[389] Zpráva do plenárního zasedání MěstNV
o plnění úkolů ve výstavbě v roce 1961 a Akci Z.
[390] Zpráva o rozpočtu na rok 1961.
[391] 8. plenární zasedání MěstNV, 13. 11.
1961.
[392] 2. plenární zasedání MěstNV, 26. 3.
1962.
[393] 1. plenární zasedání MěstNV, 18. 2.
1963.
[394] 2. plenární zasedání MěstNV, 1. 4.
1963.
[395] 8. plenární zasedání MěstNV, 16. 12.
1963.
[396] Hofman, K.: Staré rokycanské domy,
VII., Rokycany 2001, s. 14–15.
[397] Jindřich, K.: Rokycany, Rokycany
1970, s. 47.
[398] 7. plenární zasedání MěstNV, 8. 11.
1965.
[399] 3. plenární zasedání MěstNV, 28. 9.
1964.
[400] 4. plenární zasedání MěstNV, 9. 11.
1964.
[401] 7. plenární zasedání MěstNV, 8. 11.
1965.
[402] 5. plenární zasedání MěstNV, 21. 12.
1964.
[403] 7. plenární zasedání MěstNV, 8. 11.
1965.
[404] 1. plenární zasedání MěstNV, 25. 1.
1965.
[405] 2. plenární zasedání MěstNV, 15. 3.
1965.
[406] 3. plenární zasedání MěstNV, 17. 5.
1965.
[407] 5. plenární zasedání MěstNV, 2. 8.
1965.
[408] 7. plenární zasedání MěstNV, 8. 11.
1965.
[409] 3. plenární zasedání MěstNV, 27. 6.
1966.
[410] 7. plenární zasedání MěstNV, 8. 11.
1965.
[411] 8. plenární zasedání MěstNV, 20. 12.
1965.
[412] 1. plenární zasedání MěstNV, 21. 2.
1966.
[413] 2. plenární zasedání MěstNV 16. 4.
1968.
[414] 2. plenární zasedání MěstNV, 20. 4.
1970.
[415] 2. plenární zasedání MěstNV, 10. 4.
1972.
[416] 6. plenární zasedání MěstNV, 10. 12.
1973.
[417] 2. plenární zasedání MěstNV, 16. 4.
1973.
[418] 1. plenární zasedání MěstNV, 27. 2.
1973.
[419] 4. plenární zasedání MěstNV, 10. 9.
1973.
[420] 2. plenární zasedání MěstNV, 8. 4.
1974.
[421] 6. plenární zasedání MěstNV, 10. 12.
1973.
[422] 1. zasedání MěstNV, 24. 2. 1975.
[423] 4. plenární zasedání MěstNV, 15. 9.
1975.
[424] 2. plenární zasedání MěstNV, 14. 4.
1975.
[425] 1. plenární zasedání MěstNV 23. 2.
1976.
[426] 4. plenární zasedání MěstNV, 4. 4.
1977.
[427] 1. plenární zasedání MěstNV 23. 2.
1976.
[428] 2. plenární zasedání MěstNV, 14. 4.
1975.
[429] 3. plenární zasedání MěstNV, 21. 2.
1977.
[430] 6. plenární zasedání MěstNV, 5. 9.
1977.
[431] 6. plenární zasedání MěstNV, 5. 9.
1977.
[432] 10. plenární zasedání MěstNV, 11. 4.
1978.
[433] 12. plenární zasedání MěstNV, 12. 9.
1978.
[434] 16. plenární zasedání MěstNV, 24. 4.
1979.
[435] Hlas Rokycanska, č. 42, 2. 12. 1977,
s. 2.
[436] 8. plenární zasedání MěstNV, 12. 12.
1977.
[437] 15. plenární zasedání MěstNV, 27. 2.
1979
[438] 17. plenární zasedání MěstNV, 26. 6.
1979.
[439] 20. plenární zasedání MěstNV, 11.
12. 1979.
[440] 9. schůze rady MěstNV, 6. 5. 1980.
[441] 9. schůze rady MěstNV, 6. 5. 1980.
[442] 9. plenární zasedání MěstNV, 14. 12.
1982.
[443] 2. plenární zasedání MěstNV, 2. 9.
1980.
[444] 26. plenární zasedání MěstNV, 9. 12.
1980.
[445] 26. plenární zasedání MěstNV, 9. 12.
1980.
[446] 2. plenární zasedání MěstNV, 22. 9.
1981.
[447] 3. plenární zasedání MěstNV, 8. 12.
1981.
[448] 3. plenární zasedání MěstNV, 8. 12.
1981.
[449] 3. plenární zasedání MěstNV, 8. 12.
1981.
[450] 5. plenární zasedání MěstNV, 27. 4.
1982.
[451] 4. plenární zasedání MěstNV, 23. 2.
1982.
[452] 7. plenární zasedání MěstNV, 28. 9.
1982.
[453] 9. plenární zasedání MěstNV, 14. 12.
1982.
[454] Ustavující plenární zasedání MěstNV,
24. 6. 1986.
[455] 20. plenární zasedání MěstNV, 11.
12. 1979.
[456] 7. schůze rady MěstNV, 8. 4. 1980.
[457] Kronika města Rokycan, 1984, f. 155.
[458] 20. plenární zasedání MěstNV, 30.
10. 1984.
[459] 19. plenární zasedání MěstNV, 28. 8.
1984.
[460] 21. plenární zasedání MěstNV, 11.
12. 1984.
[461] 21. plenární zasedání MěstNV, 11.
12. 1984.
[462] 22. plenární zasedání MěstNV, 19. 2.
1985.
[463] 25. plenární zasedání MěstNV, 27. 8.
1985.
[464] 25. plenární zasedání MěstNV, 27. 8.
1985.
[465] 27. plenární zasedání MěstNV, 10.
12. 1985.
[466] 28. plenární zasedání MěstNV, 18. 2.
1986.
[467] Ustavující plenární zasedání MěstNV,
24. 6. 1986.
[468] Rokycanský deník, 23. 2. 1996, s.
11.
[469] Rokycanský deník, 13. 12. 1996, s.
11.
[470] Rokycanský deník, 27. 4. 1996, s. 9.
[471] Rokycanský deník, 13. 12. 1996, s.
11.
[472] Rokycanský deník, 21. 3. 1997, s.
12.
[473] Rokycanský deník, 29. 5. 1996, s.
11.
[474] Rokycanský deník, 22. 4. 1997, s. 9.
[475] Rokycanský deník, 13. 12. 1996, s.
11.
[476] Rokycanský deník, 21. 3. 1997, s.
12.
[477] Rokycanský deník, 16. 8. 1997, s.
11.
[478] Rokycanský deník, 8. 10. 1997, s. 9.
[479] Rokycanský deník, 7. 10. 1997, s. 9.
[480] Rokycanský deník, 8. 10. 1997, s. 9.
[481] Přístavba tribuny na pozemku č. 1629
v areálu fotbalového stadionu; Materiál pro zastupitelstvo města Rokycany,
18. prosince 2001.
[482] Usnesení zastupitelstva města, 7. 3.
2000, www.rokycany.cz.
[483] Rokycanské noviny, č. 6, 20. 6.
2007, s. 1.
[484] Závěrečný účet města za rok 2007,
zaverecny%5Fucet%5F2007.pdf, www.rokycany.cz
[485] Usnesení zastupitelstva města, 10.
3. 2008, www.rokycany.cz; dotace 2008 zm.xls - ploha 2, www.rokycany.cz
[486] Rokycanské noviny, č. 1, leden 2008,
s. 5; Usnesení zastupitelstva města, 17. 12. 2007, www.rokycany.cz
[487] Usnesení zastupitelstva města, 25.
8. 2008, www.rokycany.cz
[488] Usnesení zastupitelstva města, 6.
10. 2008, www.rokycany.cz
[489] Rokycanské noviny, č. 9, říjen 2008,
s. 1.
[490] Kronika města Rokycan 2009, s. 40.
https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=874019
[491] Kronika města Rokycan 2013, s. 108.
https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=875553
[492] Kronika města Rokycan 2014, s. 42. https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=879911
[493] Kronika města Rokycan 2016, s. 32–33.
https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=888401
[494] Kronika města Rokycan 2017, s. 29. https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=896486
[495] Kronika města Rokycan 2019, s. 21. https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=899958
[496] Usnesení zastupitelstva
města,
25. 1. 2021, https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=898646
[497] 23. schůze obecního zastupitelstva,
16. 6. 1925.
[498] 32. schůze obecního zastupitelstva,
1. 10. 1926.
[499] 6. schůze obecního zastupitelstva,
15. 11. 1927.
[500] 16. schůze obecního zastupitelstva,
27. 7. 1928.
[501] 27. schůze obecního zastupitelstva,
19. 7. 1929.
[502] 23. schůze obecního zastupitelstva,
3. 5. 1929.
[503] 39. schůze obecního zastupitelstva,
9. 5. 1930.
[504] 17. schůze obecního zastupitelstva,
11. 11. 1932.
[505] Kronika města Rokycan, 1918–37, f.
156.
[506] 188. schůze městské rady, 19. 3.
1930.
[507] 190. schůze městské rady, 2. 4.
1930.
[508] Kronika města Rokycan, 1918–37, f.
156.
[509] 194. schůze městské rady, 30. 4.
1930.
[510] Rokycanské noviny, č. 9, 20. 9.
2004, s. 3; 17. schůze obecního zastupitelstva, 11. 11. 1932.
[511] Schůze předsednictva městské rady,
23. 6. 1928.
[512] 90. schůze městské rady, 25. 8.
1932.
[513] 17. schůze obecního zastupitelstva,
11. 11. 1932.
[514] Kronika města Rokycan, 1918–37, f.
156.
[515] 41. schůze městské rady, 26. 11.
1931.
[516] 47. schůze městské rady, 23. 12.
1931.
[517] 51. schůze městské rady, 8. 1. 1932.
[518] Kronika města Rokycan, 1918–37, f.
156.
[519] 53. schůze městské rady, 21. 1.
1932.
[520] Schůze prezídia městské rady, 30. 1.
1932.
[521] 60. schůze městské rady, 3. 3. 1932.
[522] 61. schůze městské rady, 8. 3. 1932.
[523] 17. schůze obecního zastupitelstva,
11. 11. 1932.
[524] 61. schůze městské rady, 8. 3. 1932.
[525] 61. schůze městské rady, 8. 3. 1932.
[526] 77. schůze městské rady, 2. 6. 1932.
[527] 63. schůze městské rady, 17. 3.
1932.
[528] Schůze finanční komise, 18. 4. 1932.
[529] 68. schůze městské rady, 21. 4.
1932.
[530] 17. schůze obecního zastupitelstva,
11. 11. 1932.
[531] 91. schůze městské rady, 1. 9. 1932.
[532] 93. schůze městské rady, 15. 9.
1932.
[533] 17. schůze obecního zastupitelstva,
11. 11. 1932.
[534] 91. schůze městské rady, 1. 9. 1932.
[535] 77. schůze městské rady, 2. 6. 1932.
[536] 90. schůze městské rady, 25. 8.
1932.
[537] 89. schůze městské rady, 18. 8.
1932.
[538] 99. schůze městské rady, 20. 10.
1932.
[539] 102. schůze městské rady, 3. 11.
1932.
[540] 13. schůze obecní finanční komise,
7. 11. 1932.
[541] 17. schůze obecního zastupitelstva,
11. 11. 1932; 103. schůze městské rady, 10. 11. 1932.
[542] 17. schůze obecního zastupitelstva,
11. 11. 1932.
[543] 106. schůze městské rady, 1. 12.
1932.
[544] 111. schůze městské rady, 29. 12.
1932.
[545] 20. schůze obecního zastupitelstva,
20. 1. 1933.
[546] Kronika města Rokycan, 1918–37, f.
156.
[547] Kronika města Rokycan, 1918–37, f.
142.
[548] Kronika města Rokycan, 1918–37, f.
169.
[549] 115. schůze městské rady, 26. 1.
1933
[550] Schůze obecní finanční komise, 12.
4. 1933.
[551] 22. schůze obecního zastupitelstva,
28. 4. 1933.
[552] 113. schůze městské rady, 19. 1. 1933.
[553] 115. schůze městské rady, 26. 1.
1933.
[554] Kronika města Rokycan, 1918–37, f.
142.
[555] 22. schůze obecního zastupitelstva,
28. 4. 1933.
[556] 125. schůze městské rady, 10. 4.
1933.
[557] 135. schůze městské rady, 22. 6.
1933.
[558] 118. schůze městské rady, 23. 2. 1933.
[559] 119. schůze městské rady, 1. 3.
1933.
[560] Kronika města Rokycan, 1918–37, f.
156.
[561] 123. schůze městské rady, 30. 3.
1933.
[562] 23. schůze obecního zastupitelstva,
30. 6. 1933.
[563] Kronika města Rokycan, 1918–37, f.
156.
[564] 125. schůze městské rady, 10. 4. 1933.
[565] Kronika města Rokycan, 1918–37, f.
156.
[566] 126. schůze městské rady, 20. 4.
1933.
[567] 130. schůze městské rady, 18. 5.
1933.
[568] 130. schůze městské rady, 18. 5.
1933.
[569] 136. schůze městské rady, 13. 7.
1933.
[570] 139. schůze městské rady, 10. 8.
1933.
[571] 146. schůze městské rady, 22. 9.
1933.
[572] 132. schůze městské rady, 1. 6.
1933.
[573] 133. schůze městské rady, 8. 6.
1933.
[574] 134. schůze městské rady, 16. 6.
1933.
[575] 135. schůze městské rady, 22. 6.
1933.
[576] 23. schůze obecního zastupitelstva,
30. 6. 1933.
[577] Kronika města Rokycan, 1918–37, f.
156.
[578] Rokycany, Historické a kulturní
skizzy, Rokycany 1935, s. 23.
[579] 136. schůze městské rady, 13. 7.
1933.
[580] 137. schůze městské rady, 20. 7.
1933.
[581] 138. schůze městské rady, 27. 7.
1933.
[582] 139. schůze městské rady, 10. 8.
1933.
[583] 153. schůze městské rady, 2. 11.
1933.
[584] 156. schůze městské rady, 23. 11.
1933.
[585] 135. schůze městské rady, 22. 6.
1933.
[586] 20. schůze obecní finanční komise,
26. 6. 1933.
[587] 23. schůze obecního zastupitelstva,
30. 6. 1933.
[588] 91. schůze městské rady, 1. 9. 1932.
[589] 23. schůze obecního zastupitelstva,
30. 6. 1933.
[590] 23. schůze obecního zastupitelstva,
30. 6. 1933.
[591] Kronika města Rokycan, 1918–37, f.
156.
[592] 136. schůze městské rady, 13. 7.
1933.
[593] 136. schůze městské rady, 13. 7.
1933.
[594] 140. schůze městské rady, 17. 8.
1933.
[595] 141. schůze městské rady, 24. 8.
1933.
[596] 142. schůze městské rady, 31. 8.
1933.
[597] 144. schůze městské rady, 14. 9.
1933.
[598] 145. schůze městské rady, 21. 9.
1933.
[599] 32. schůze obecní okrašlovací a
komunikační komise, 22. 9. 1933.
[600] 150. schůze městské rady, 16. 10.
1933.
[601] 153. schůze městské rady, 2. 11.
1933.
[602] 156. schůze městské rady, 23. 11.
1933.
[603] 142. schůze městské rady, 31. 8.
1933.
[604] 144. schůze městské rady, 14. 9.
1933.
[605] 150. schůze městské rady, 16. 10.
1933.
[606] 150. schůze městské rady, 16. 10.
1933.
[607] Schůze obecní finanční komise, 17.
10. 1933.
[608] 25. schůze obecního zastupitelstva,
26. 10. 1933.
[609] 25. schůze obecního zastupitelstva,
26. 10. 1933.
[610] 137. schůze městské rady, 20. 7.
1933.
[611] 145. schůze městské rady, 21. 9.
1933.
[612] 150. schůze městské rady, 16. 10.
1933.
[613] 25. schůze obecního zastupitelstva,
26. 10. 1933.
[614] Kronika města Rokycan, 1938–47, f.
66.
[615] Rokycanské noviny, č. 9, 20. 9.
2004, s. 3.
[616] Rokycany město a okres, Praha 1938,
s. 15.
[617] 32. schůze obecního zastupitelstva,
12. 10. 1934.
[618] 156. schůze městské rady, 23. 11.
1933.
[619] O stavbě koupaliště viz Rokycany
historické a kulturní skizzy, Rokycany 1935, s. 23–24.
[620] Kronika města Rokycan, 1918–37, f.
156.
[621] Kronika města Rokycan, 1918–37, f.
156.
[622] 36. schůze obecního zastupitelstva,
25. 4. 1935.
[623] 38. schůze obecního zastupitelstva,
26. 7. 1935.
[624] 40. schůze obecního zastupitelstva,
20. 12. 1935.
[625] 41. schůze obecního zastupitelstva,
6. 3. 1936.
[626] 21. schůze obecního zastupitelstva,
20. 5. 1941.
[627] 17. schůze obecního zastupitelstva,
22. 10. 1940.
[628] 31. schůze obecního zastupitelstva,
22. 12. 1942.
[629] 34. schůze obecního zastupitelstva,
17. 12. 1943.
[630] 38. schůze obecního zastupitelstva,
28. 6. 1944.
[631] 62. schůze obecního zastupitelstva,
21. 12. 1937.
[632] 13. schůze obecního zastupitelstva,
6. 2. 1940.
[633] 33. schůze obecního zastupitelstva,
27. 4. 1943.
[634] Schůze obecní stavební komise, 24.
10. 1945.
[635] Schůze obecní stavební komise, 24.
10. 1945.
[636] Schůze pléna Místního národnímu
výboru, 24. 6. 1946.
[637] Slavnostní schůze MNV 9. 3. 1947.
[638] Schůze pléna MNV, 25. 2. 1949.
[639] 7. plenární zasedání MěstNV, 5. 11.
1962.
[640] 8. plenární zasedání MěstNV, 18. 12.
1962.
[641] Zasedání MNV, 21. 12. 1959.
[642] 2. plenární zasedání MěstNV, 10. 4.
1972.
[643] 2. zasedání MNV, 23. 2. 1959.
[644] 5. plenární zasedání MěstNV, 31. 10.
1966.
[645] 3. plenární zasedání MěstNV, 16. 6.
1969.
[646] 6. plenární zasedání MěstNV, 15. 12.
1969.
[647] 6. plenární zasedání MěstNV, 15. 12.
1969.
[648] 1. plenární zasedání MěstNV, 23. 2.
1970.
[649] 2. plenární zasedání MěstNV, 20. 4.
1970.
[650] 3. plenární zasedání MěstNV, 22. 6.
1970.
[651] 5. plenární zasedání, 2. 11. 1970.
[652] 5. plenární zasedání, 2. 11. 1970.
[653] 1. plenární zasedání MěstNV, 22. 2.
1971.
[654] 2. plenární zasedání MěstNV, 10. 4.
1972.
[655] 2. plenární zasedání MěstNV, 10. 4. 1972.
[656] Slavnostní plenární zasedání MěstNV,
10. 4. 1972.
[657] Kronika města Rokycan, 1969–73, f.
96.
[658] 5. plenární zasedání MěstNV, 12. 9.
1972.
[659] 5. plenární zasedání MěstNV, 12. 9.
1972.
[660] 2. plenární zasedání MěstNV, 16. 4.
1973.
[661] 1. plenární zasedání MěstNV, 27. 2.
1973.
[662] 4. plenární zasedání MěstNV, 10. 9.
1973.
[663] 2. plenární zasedání MěstNV, 8. 4.
1974.
[664] 6. plenární zasedání MěstNV, 10. 12.
1973.
[665] 3. plenární zasedání MěstNV, 25. 6.
1973.
[666] 2. plenární zasedání MěstNV, 8. 4.
1974.
[667] 3. plenární zasedání MěstNV, 14. 6.
1976.
[668] 3. plenární zasedání MěstNV, 24. 6.
1974.
[669] 1. zasedání MěstNV, 24. 2. 1975.
[670] 5. plenární zasedání MěstNV, 21. 10.
1974.
[671] 5. plenární zasedání MěstNV, 30. 10.
1975.
[672] Rokycansko, č. 33, 18. 8. 1994, s.
5.
[673] 3. plenární zasedání MěstNV, 21. 2.
1977.
[674] 1. schůze rady MěstNV, 15. 2. 1977.
[675] 10. plenární zasedání MěstNV, 11. 4.
1978.
[676] 5. plenární zasedání MěstNV, 13. 6.
1977.
[677] 18. schůze rady MěstNV, 13. 9. 1977.
[678] 9. plenární zasedání MěstNV, 14. 2.
1978.
[679] 12. plenární zasedání MěstNV, 12. 9.
1978.
[680] 13. plenární zasedání MěstNV, 24.
10. 1978.
[681] 15. plenární zasedání MěstNV, 27. 2.
1979
[682] 18. plenární zasedání MěstNV, 18. 9.
1979.
[683] 5. plenární zasedání MěstNV, 21. 10.
1974.
[684] 13. plenární zasedání MěstNV, 24.
10. 1978.
[685] 5. plenární zasedání MěstNV, 27. 4.
1982.
[686] 11. schůze rady MěstNV, 3. 6. 1980.
[687] 28. plenární zasedání MěstNV, 7. 4.
1981.
[688] 5. plenární zasedání MěstNV, 27. 4.
1982.
[689] 7. plenární zasedání MěstNV, 28. 9.
1982.
[690] 9. plenární zasedání MěstNV, 14. 12.
1982.
[691] 11. plenární zasedání MěstNV, 26. 4.
1983.
[692] 13. plenární zasedání MěstNV, 27. 9.
1983.
[693] 17. plenární zasedání MěstNV, 24. 4.
1984.
[694] Ustavující plenární zasedání MěstNV,
24. 6. 1986.
[695] 8. plenární zasedání MěstNV, 23. 9.
1987.
[696] Kronika města Rokycan, 1988, f. 127.
[697] Kronika města Rokycan, 1988, f. 127.
[698] 8. plenární zasedání MěstNV, 23. 9.
1987.
[699] 14. plenární zasedání MěstNV, 20. 9.
1988.
[700] 17. plenární zasedání MěstNV, 24. 4.
1984.
[701] 14. plenární zasedání MěstNV, 20. 9.
1988.
[702] Jindřich, K.: Rokycany, Rokycany
1970, s. 40.
[703] Jindřich, K.: Rokycany, Rokycany
1970, s. 40.
[704] 2. plenární zasedání MěstNV, 10. 4.
1972.
[705] 5. plenární zasedání MěstNV, 22. 10.
1973.
[706] 13. plenární zasedání MěstNV, 24.
10. 1978.
[707] 11. schůze rady MěstNV, 3. 6. 1980.
[708] 5. plenární zasedání MěstNV, 27. 4.
1982.
[709] 7. plenární zasedání MěstNV, 28. 9.
1982.
[710] 17. plenární zasedání MěstNV, 24. 4.
1984.
[711] Kronika města Rokycan, 1984, f. 151.
[712] Hofman, K.: Staré rokycanské domy,
V., Rokycany 1999, s. 48–50.
[713] 19. plenární zasedání MěstNV, 28. 8.
1984.
[714] 19. plenární zasedání MěstNV, 28. 8.
1984.
[715] 22. plenární zasedání MěstNV, 19. 2.
1985.
[716] 25. plenární zasedání MěstNV, 27. 8.
1985.
[717] Kronika města Rokycan, 1985, f. 77.
[718] 25. plenární zasedání MěstNV, 27. 8.
1985.
[719] 27. plenární zasedání MěstNV, 10.
12. 1985.
[720] Ustavující plenární zasedání MěstNV,
24. 6. 1986.
[721] 27. plenární zasedání MěstNV, 10.
12. 1985.
[722] 28. plenární zasedání MěstNV, 18. 2.
1986.
[723] 2. plenární zasedání MěstNV, 2. 9.
1986.
[724] 5. plenární zasedání MěstNV, 26. 2.
1987.
[725] Kronika města Rokycan, 1984, f. 151.
Kronika města Rokycan, 1986, f. 153.
[726] 6. plenární zasedání MěstNV, 28. 4.
1987.
[727] Hofman, K.: Staré rokycanské domy,
V., Rokycany 1999, s. 48–50.
[728] 11. schůze rady MěstNV, 3. 6. 1980.
[729] 5. plenární zasedání MěstNV, 27. 4.
1982.
[730] 23. plenární zasedání MěstNV, 25. 9.
1990.
[731] Rokycansko, č. 33, 20. 8. 1992, s.
1.
[732] Rokycansko, č. 13, 5. 4. 1991, s. 1.
[733] Rokycansko, č. 13, 5. 4. 1991, s. 1.
[734] Rokycansko, č. 20, 20. 5. 1993, s.
1.
[735] Rokycanský deník, 22. 11. 1994, s.
11.
[736] Rokycansko, č. 35, 3. 9. 1992, s. 1.
[737] Rokycansko, č. 20, 20. 5. 1993, s.
1. Rokycansko, č. 31, 5. 8. 1993, s. 1.
[738] Rokycansko, č. 31, 5. 8. 1993, s. 1.
[739] Rokycansko, č. 21, 26. 5. 1994, s.
1.
[740] Rokycanské noviny, prosinec 2020, https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=898370
[741] 22. plenární zasedání MěstNV, 22. 5.
1990.
[742] Rokycansko, č. 32, 13. 8. 1992, s.
1.
[743] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, V.,
Rokycany 1999, s. 48–50.
[744] Rokycanský deník, 14. 6. 1997, s.
11.
[745] Usnesení zastupitelstva města z 12.
12. 2000, www.rokycany.cz.
[746] Rokycanský deník, 23. srpna 2002.
[747] Usnesení
zastupitelstva města z 27. 5. 2003, www.rokycany.cz.
[748] Rokycanský deník, 13. května 2003.
[749] Zpráva ČTK, ID: 20030701F01617, 1. 7. 2003.
[750] Rokycanský deník, 13. května 2003.
[751] Rokycanský deník, 20. března 2003.
[752] Město Rokycany, Závěrečný účet za
rok 2004, z%E1v%ECre%E8n%FD%20%FA%E8et%202004.pdf, www.rokycany.cz
[753] Rokycanský deník, 18. 4. 2005.
[754] Rokycanské noviny, č. 12, 20. 12.
2005, s. 4.
[755] Materiál pro jednání rady města, 11.
10. 2004, č. 2412.
[756] Materiál pro jednání rady města, 9.
1. 2006, č. 2010, ID: 4650.
[757] Materiál pro jednání rady města, 11.
10. 2004, č. 2010, ID: 3127.
[758] Zpráva ČTK, ID: 20040315F00435, 15. 3. 2004.
[759] Materiál pro jednání rady města, 28.
8. 2006, č. 2710, ID: 5462.
[760] Materiál pro jednání rady města, 28.
8. 2006, č. 2431, ID: 5477.
[761] Veřejné zakázky za rok 2006, www.rokycany.cz.
[762] Rokycanský deník, 10. 10. 2006;
Rokycanské noviny, č. 11, 20. 11. 2006, s. 3.
[763] Rokycanské noviny, č. 10, 20. 10.
2006, s. 4.
[764] Rokycanský deník, 10. 10. 2006;
Rokycanské noviny, č. 11, 20. 11. 2006, s. 3.
[765] Usnesení
zastupitelstva města, 4. 12. 2006, www.rokycany.cz.
[766] Rokycanský deník, 16. 2. 2007.
[767] Rokycanský deník, 14. 3. 2007.
[768] Rokycanské noviny, č. 4, 20. 4.
2007, s. 1
[769] Usnesení
zastupitelstva města z 10. 4. 2007, www.rokycany.cz.
[770] Právo, 24. 4. 2007, Západní Čechy,
s. 11.
[771] pravý rozpotu zm 24. 9. 2007 – 4, www.rokycany.cz
[772] Zpráva ČTK, dpm0170 4 spl 173 ČTKT2007051702905, 17. 5. 2007.
[773] Usnesení zastupitelstva města, 17.
12. 2007, www.rokycany.cz
[774] Kronika města Rokycan 2010, s. 16.
https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=864749
[775] Kronika města Rokycan 2010, s. 20–21.
https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=864749
[776] Kronika města Rokycan 2013, s. 27.
https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=875553
[777] Kronika města Rokycan 2014, s. 35–36.
https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=879911
[778] Kronika města Rokycan 2013, s. 44.
https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=875553
[779] Kronika města Rokycan 2014, s. 50. https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=879911
[780] Kronika města Rokycan 2016, s. 19. https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=888401
[781] Kronika města Rokycan 2016, s. 26. https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=888401
[782] Kronika města Rokycan 2016, s. 32–33.
https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=888401
[783] Usnesení rady města, 30. 5. 2017, https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=885724
[784] Rokycanské noviny, listopad 2017, https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=887452
[785] Usnesení rady města, 26. 9. 2017, https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=886721
[786] Kronika města Rokycan 2019, s. 21. https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=899958
[787] Kronika města Rokycan 2019, s. 23. https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=899958
[788] Usnesení rady města, 15. 10. 2019, https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=894815
[789] Kronika města Rokycan, 2020, s. 20, https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=904848
[790] Usnesení rady města, 28. 4. 2020, https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=896669
[791] Kronika města Rokycan, 2020, s. 22, https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=904848
[792] Kronika města Rokycan, 2020, s. 27, https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=904848
[793] Rokycanské noviny, říjen 2020, https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=897804
[794] Rokycanské noviny, červenec-srpen
2025, https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=916566
[795] 5. zasedání MNV, 29. 6. 1959.
[796] Zasedání MNV, 21. 12. 1959.
[797] 1. plenární zasedání MěstNV, 19. 2.
1962.
[798] 6. plenární zasedání MěstNV, 30. 9.
1968.
[799] 3. plenární zasedání MěstNV, 5. 7.
1971.
[800] 2. plenární zasedání MěstNV, 10. 4.
1972.
[801] 4. plenární zasedání MěstNV, 26. 6.
1972.
[802] Kronika města Rokycan, 1969–73, f.
133.
[803] Hlas Rokycanska, č. 3, 12. 10. 1973,
s. 2; 4. plenární zasedání MěstNV, 10. 9. 1973.
[804] Kronika města Rokycan, 1969–73, f.
29.
[805] 6. plenární zasedání MěstNV, 9. 12.
1974.
[806] 3. plenární zasedání MěstNV, 14. 6.
1976.
[807] Kronika města Rokycan, 1978–81, f.
192.
[808] Kronika města Rokycan, 1986, f. 153.
[809] Rokycanský deník, 2. 9. 1997, s. 11.
[810] 9. plenární zasedání MěstNV, 14. 12.
1982.
[811] 13. plenární zasedání MěstNV, 27. 9.
1983.
[812] 17. plenární zasedání MěstNV, 24. 4.
1984.
[813] 19. plenární zasedání MěstNV, 28. 8.
1984.
[814] Rokycanský deník, 11. 12. 1996, s.
13.
[815] 25. plenární zasedání MěstNV, 27. 8.
1985.
[816] 25. plenární zasedání MěstNV, 27. 8.
1985.
[817] 17. plenární zasedání MěstNV, 21. 2.
1989.
[818] 27. plenární zasedání MěstNV, 10.
12. 1985.
[819] 29. plenární zasedání MěstNV, 22. 4.
1986.
[820] 27. plenární zasedání MěstNV, 10.
12. 1985.
[821] 28. plenární zasedání MěstNV, 18. 2.
1986.
[822] Kronika města Rokycan, 1986, f. 153.
[823] Hlas Rokycanska, č. 27, 7. 7. 1988,
s. 1.
[824] Kronika města Rokycan, 1989, f. 74.
[825] Rokycanský deník, 11. 12. 1996, s.
13.
[826] 27. plenární zasedání MěstNV, 10.
12. 1985.
[827] 29. plenární zasedání MěstNV, 22. 4.
1986.
[828] Ustavující plenární zasedání MěstNV,
24. 6. 1986.
[829] 2. plenární zasedání MěstNV, 2. 9.
1986.
[830] 2. plenární zasedání MěstNV, 2. 9.
1986.
[831] 5. plenární zasedání MěstNV, 26. 2.
1987.
[832] Kronika města Rokycan, 1986, f. 186.
[833] Hlas Rokycanska, č. 27, 7. 7. 1988,
s. 1.
[834] 8. plenární zasedání MěstNV, 23. 9.
1987.
[835] 11. plenární zasedání MěstNV, 16. 2.
1988.
[836] Hlas Rokycanska, č. 3, 21. 1. 1988,
s. 4.
[837] 11. plenární zasedání MěstNV, 16. 2.
1988.
[838] 12. plenární zasedání MěstNV, 26. 4.
1988.
[839] 11. plenární zasedání MěstNV, 16. 2.
1988.
[840] 14. plenární zasedání MěstNV, 20. 9.
1988.
[841] 14. plenární zasedání MěstNV, 20. 9.
1988.
[842] Hlas Rokycanska, č. 27, 7. 7. 1988,
s. 1.
[843] Hlas Rokycanska, č. 24, 16. 6. 1988,
s. 1.
[844] 14. plenární zasedání MěstNV, 20. 9.
1988.
[845] 17. plenární zasedání MěstNV, 21. 2.
1989.
[846] 18. plenární zasedání MěstNV, 18. 4.
1989.
[847] 17. plenární zasedání MěstNV, 21. 2.
1989.
[848] 18. plenární zasedání MěstNV, 18. 4.
1989.
[849] 18. plenární zasedání MěstNV, 18. 4.
1989.
[850] 18. plenární zasedání MěstNV, 18. 4.
1989.
[851] 17. plenární zasedání MěstNV, 21. 2.
1989.
[852] 18. plenární zasedání MěstNV, 18. 4.
1989.
[853] 22. plenární zasedání MěstNV, 22. 5.
1990.
[854] Hlas Rokycanska, č. 17, 27. 4. 1989,
s. 3.
[855] 18. plenární zasedání MěstNV, 18. 4.
1989.
[856] 22. plenární zasedání MěstNV, 22. 5.
1990.
[857] 19. plenární zasedání MěstNV, 19. 9.
1989.
[858] 21. plenární zasedání MěstNV, 20. 2.
1990.
[859] 21. plenární zasedání MěstNV, 20. 2.
1990.
[860] 22. plenární zasedání MěstNV, 22. 5.
1990.
[861] 18. plenární zasedání MěstNV, 18. 4.
1989.
[862] Kronika města Rokycan, 1986, f. 186.
[863] Kronika města Rokycan, 1989, f. 74.
[864] Hlas Rokycanska, č. 47, 29. 11.
1990, s. 2
[865] Hlas Rokycanska, č. 30, 2. 8. 1990,
s. 1.
[866] 21. plenární zasedání MěstNV, 20. 2.
1990.
[867] 23. plenární zasedání MěstNV, 25. 9.
1990.
[868] 23. plenární zasedání MěstNV, 25. 9.
1990.
[869] Hlas Rokycanska, č. 47, 29. 11.
1990, s. 2
[870] Kronika města Rokycan, 1990, f. 207.
[871] Rokycansko, č. 12, 29. 3. 1991, s.
1.
[872] Kronika města Rokycan, 1990, f. 207.
[873] Kronika města Rokycan, 1990, f. 207.
[874] Rokycansko, č. 12, 29. 3. 1991, s.
1.
[875] Kronika města Rokycan, 1997, f. 14.
[876] Rokycanský deník, 11. 12. 1996, s.
13.
[877] Rokycansko, č. 6, 13. 2. 1992, s. 1.
[878] Rokycanský deník, 11. 12. 1996, s.
13.
[879] Kronika města Rokycan, 1992, f. 55.
[880] Kronika města Rokycan, 1997, f. 14.
[881] Rokycanská radnice bilancuje,
Rokycanský deník, 22. 11. 1994, s. 11.
[882] Kronika města Rokycan, 1993–94, f.
7.
[883] Rokycanský deník, 11. 12. 1996, s.
13.
[884] Kronika města Rokycan, 1993–94, f.
7.
[885] Kronika města Rokycan, 1993–94, f.
10.
[886] Rokycansko, č. 23, 9. 6. 1994, s. 1.
[887] Rokycanský deník, 23. 2. 1995, s.
11.
[888] Rokycanský deník, 1. 3. 1995, s. 9.
[889] Rokycanský deník, 21. 9. 1995, s. 9.
[890] Rokycanský deník, 11. 12. 1996, s.
13.
[891] Rokycanský deník, 15. 11. 1995, s.
11.
[892] Rokycanský deník, 11. 12. 1996, s.
13.
[893] Rokycanský deník, 31. 1. 1997, s.
11.
[894] Kronika města Rokycan, 1997, f. 14.
[895] Rokycanský deník, 22. 10. 1996, s.
9.
[896] Kronika města Rokycan, 1997, f. 14.
[897] Rokycanský deník, 22. 10. 1996, s.
9.
[898] Rokycanský deník, 11. 12. 1996, s.
13.
[899] Rokycanský deník, 22. 10. 1996, s.
9.
[900] Rokycanský deník, 11. 12. 1996, s.
13.
[901] Rokycanský deník, 31. 1. 1997, s.
11.
[902] Rokycanský deník, 22. 10. 1996, s.
9.
[903] Rokycanský deník, 11. 12. 1996, s.
13.
[904] Kronika města Rokycan, 1997, f. 14.
[905] Kronika města Rokycan, 1997, f. 14.
[906] Rokycanský deník, 31. 1. 1997, s.
11.
[907] Usnesení zastupitelstva města z 25.
1. 2000, www.rokycany.cz.
[908] Usnesení zastupitelstva města ze 7.
3. 2000, www.rokycany.cz.
[909] Usnesení zastupitelstva města z 30.
5. 2000, www.rokycany.cz.
[910] Usnesení zastupitelstva města z 22.
8. 2000, www.rokycany.cz.
[911] Usnesení zastupitelstva města z 3.
10. 2000, www.rokycany.cz.
[912] Dostavba plaveckého bazénu – přehled
víceprací; Materiál pro zastupitelstvo města Rokycany, 18. prosince 2001.
[913] Usnesení zastupitelstva města z 25.
1. 2000, www.rokycany.cz.
[914] Usnesení
zastupitelstva města z 26. 2. 2002, www.rokycany.cz.
[915] Usnesení
zastupitelstva města z 21. 5. 2002, www.rokycany.cz.
[916] Rokycanský deník, 19. července 2002.
[917] Rokycanský deník, 12. září 2002.
[918] Rokycanský deník, 19. dubna 2003.
[919] Rokycanský deník, 13. února 2003.
[920] Rokycanský deník, 19. dubna 2003.
[921] Materiál pro jednání rady města, 14.
11. 2005, bod č. 2430, ID:4464.
[922] Materiál pro jednání rady města, 14.
11. 2005, bod č. 2430, ID:4464.
[923] Materiál pro jednání rady města, 9.
ledna 2006, č. 2010, ID: 4650.
[924] Veřejné zakázky za rok 2006, www.rokycany.cz.
[925] Investice roku 2007, příloha č. 2
k materiálu č. 5862, www.rokycany.cz
[926] Kronika města Rokycan 2016, s. 20. https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=888401
[927] Kronika města Rokycan 2018, s. 38 https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=896486
[928] Rokycanské noviny, listopad 2020, https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=898361
[929] Kronika města Rokycan 2019, s. 19. https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=899958
[930] Kronika města Rokycan 2019, s. 21. https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=899958
[931] Kronika města Rokycan 2019, s. 22. https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=899958
[932] Kronika města Rokycan 2019, s. 33. https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=899958
[933] Rokycanské noviny, listopad 2020, https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=898361
[934] Usnesení rady města, 14. 7. 2020, https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=897236
[935] Rokycanské noviny, listopad 2020, https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=898361
[936] Kronika města Rokycan, 2020, s. 22, https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=904848
[937] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSD24.2021.PLZE25.00561&extent=-807106.8437632336,-1072323.6869560273,-806251.5171693803,-1071892.014315692&link=ext
[938] Kronika města Rokycan, 2021, s. 41, https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=909648
[939] Rokycanské noviny, listopad 2020, https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=898361
[940] https://www.petice.com/nesouhlas_s_kacenim_aleje_ped_plaveckym_arealem_rokycany_uul_pod_husovymi_sady
[941] Rokycanské noviny, listopad 2020, https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=898361
[942] Usnesení rady města, 16. 9. 2020, https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=897672
[943] Rokycanské noviny, listopad 2020, https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=898361
[944] Usnesení zastupitelstva
města,
12. 10. 2020, https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=897790
[945] Rokycanské noviny, listopad 2020, https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=898361
[946] Kronika města Rokycan, 2021, s. 41, https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=909648
[947] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSD24.2021.PLZE25.00561&extent=-807106.8437632336,-1072323.6869560273,-806251.5171693803,-1071892.014315692&link=ext
[948] Kronika města Rokycan 2019, s. 19. https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=899958
[949] Kronika města Rokycan 2019, s. 21. https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=899958
[950] Kronika města Rokycan 2019, s. 27. https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=899958
[951] Usnesení rady města, 27. 3. 2020, https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=896352
[952] Kronika města Rokycan 2019, s. 19. https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=899958
[953] Kronika města Rokycan 2019, s. 27. https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=899958
[954] Kronika města Rokycan, 2020, s. 22, https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=904848
[955] Rokycanské noviny, září 2021, https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=901135
[956] Rokycanské noviny, únor 2023, https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=906567
[957] Usnesení rady města, 7. 11. 2023, https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=909674
[958] Usnesení městského zastupitelstva,
20. 11. 2023; https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=909837
[959] Rozkošná, B.: Židé na Rokycansku. In: Sborník Muzea dr. B.
Horáka, 1996, č. 8, s. 11–12.
[960] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan,
III. oddělení, inventář, 1976, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0071_00013_am-rokycany-odd-3.pdf
[961] Hofman, K.: Staré rokycanské domy,
V., Rokycany 1999, s. 46.
[962] Usnesení zastupitelstva města z 6.
4. 1999, www.rokycany.cz.
[963] Usnesení zastupitelstva města z 14.
11. 2000, www.rokycany.cz.
[964] Usnesení zastupitelstva města z 25.
6. 2007, www.rokycany.cz, úpravy
rozpočtu ZM 25. 6. 2007.
[966] 10. schůze obecní správní komise, 3.
5. 1923.
[967] viz dopis uložený v okresním
archivu.
[968] 1. schůze obecního zastupitelstva,
12. 7. 1927.
[969] 2. schůze městské rady, 26. 6. 1927.
[970] 21. schůze městské rady, 14. 10.
1927.
[971] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan,
III. oddělení, inventář, 2005, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0088_00013_am-rokycany-odd-3-tech-kancelar.pdf
[972] 40. schůze obecního zastupitelstva,
13. 6. 1930.
[973] 187. schůze městské rady, 14. 3.
1930.
[974] 40. schůze obecního zastupitelstva,
13. 6. 1930.
[975] 42. schůze obecního zastupitelstva,
4. 7. 1930.
[976] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan,
III. oddělení, inventář, 2005, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0088_00013_am-rokycany-odd-3-tech-kancelar.pdf
[977] 11. schůze obecní správní komise,
22. 1. 1931.
[978] 89. schůze městské rady, 18. 8.
1932.
[979] 92. schůze městské rady, 14. 9. 1928.
[980] 115. schůze městské rady, 3. 1.
1929.
[981] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan,
III. oddělení, inventář, 2005, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0088_00013_am-rokycany-odd-3-tech-kancelar.pdf
[982] 175. schůze městské rady, 11. 12.
1929.
[983] 4. schůze obecního zastupitelstva,
28. 8. 1931.
[984] 15. schůze městské rady, 14. 7.
1931.
[985] 30. schůze městské rady, 8. 10.
1931.
[986] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan,
III. oddělení, inventář, 2005, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0088_00013_am-rokycany-odd-3-tech-kancelar.pdf
[987] Hofman, K.: Staré rokycanské domy,
V., Rokycany 1999, s. 46.
[988] 33. schůze obecního zastupitelstva,
20. 12. 1929.
[989] 163. schůze městské rady, 4. 10.
1929.
[990] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan,
III. oddělení, inventář, 2005, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0088_00013_am-rokycany-odd-3-tech-kancelar.pdf
[991] 200. schůze městské rady, 11. 6. 1930.
[992] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan,
III. oddělení, inventář, 2005, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0088_00013_am-rokycany-odd-3-tech-kancelar.pdf
[993] 23. schůze obecního zastupitelstva,
30. 6. 1933.
[994] 130. schůze městské rady, 18. 5.
1933.
[995] 133. schůze městské rady, 8. 6.
1933.
[996] 20. schůze obecní finanční komise,
26. 6. 1933.
[997] 23. schůze obecního zastupitelstva,
30. 6. 1933.
[998] 30. schůze obecního zastupitelstva,
19. 6. 1934.
[999] 135. schůze městské rady, 22. 6.
1933.
[1000] 30. schůze obecního zastupitelstva,
19. 6. 1934.
[1001] 41. schůze obecního zastupitelstva,
6. 3. 1936.
[1002] 41. schůze obecního zastupitelstva,
6. 3. 1936.
[1003] 41. schůze obecního zastupitelstva,
6. 3. 1936.
[1004] 41. schůze obecního zastupitelstva,
6. 3. 1936.
[1005] 57. schůze obecního zastupitelstva,
19. 3. 1937
[1006] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan,
III. oddělení, inventář, 2005, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0088_00013_am-rokycany-odd-3-tech-kancelar.pdf
[1007] 55. schůze obecního zastupitelstva,
22. 12. 1936.
[1008] 57. schůze obecního zastupitelstva,
19. 3. 1937.
[1009] 58. schůze obecního zastupitelstva,
20. 4. 1937.
[1010] 61. schůze obecního zastupitelstva,
13. 10. 1937.
[1011] 8. schůze obecního zastupitelstva,
13. 6. 1939.
[1012] 13. schůze obecního zastupitelstva,
6. 2. 1940.
[1013] Kronika města Rokycan, 1938–47, f.
40.
[1014] Kronika města Rokycan, 1938–47, f.
15.
[1015] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan,
III. oddělení, inventář, 2005, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0088_00013_am-rokycany-odd-3-tech-kancelar.pdf
[1016] Kronika města Rokycan, 1938–47, f.
15.
[1017] Viz plán města cca z r. 1976, na
chodbě naproti studovně Státního okresního archivu v Rokycanech; SOkA
Rokycany, Městský národní výbor Rokycany, inv. č. 1352, M 20, plán města.
[1018] Rokycanský deník, 13. 10. 2005.
[1019] Kronika města Rokycan, 2005, s. 5; https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=859337
[1020] Kronika města Rokycan, 1938–47, f.
41.
[1021] Seznam majitelů domů, Státní okresní
archiv Rokycany, Archiv města Rokycan, č. kart. 140.
[1022] 6. plenární zasedání MěstNV, 9. 12.
1974.
[1023] SokA, Archiv města Rokycan,
č.kart.140.
[1026] Hofman, K.: Staré rokycanské domy,
V., Rokycany 1999, s. 46.
[1027] 10. schůze obecního zastupitelstva,
27. 9. 1939.
[1028] Kronika města Rokycan, 1938–47, f.
16.
[1029] 8. zasedání MNV, 10. 9. 1956.
[1030] 9. zasedání MNV, 15. 10. 1956.
[1031] 10. zasedání MNV, 19. 11. 1956.
[1032] 8. zasedání MNV, 10. 9. 1956.
[1033] 5. zasedání MNV, 26. 5. 1958.
[1034] Kronika města Rokycan, 1957–62, f.
93.
[1035] 7. zasedání MNV, 1. 9. 1959.
[1036] Kronika města Rokycan, 1957–62, f.
256.
[1037] Hofman, K.: Staré rokycanské domy,
V., Rokycany 1999, s. 48.
[1038] Rokycanský deník, 17. 2. 2005.
[1041] Usnesení rady města, 12. 7. 2022, https://rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=904298
[1042] 10. schůze pléna MNV, 8. 7. 1952.
[1043] 7. schůze obecního zastupitelstva,
22. 3. 1915.
[1044] 18. schůze obecního zastupitelstva,
26. 9. 1928.
[1045] Schůze užšího Místního národního
výboru, 12. října 1945.
[1046] Kronika města Rokycan, 1938–47, f.
177; 10. schůze pléna MNV, 8. 7. 1952.
[1047] 10. schůze pléna MNV, 8. 7. 1952.
[1048] Slavnostní schůze MNV 9. 3. 1947.
[1049] 10. schůze pléna MNV, 8. 7. 1952.
[1050] Schůze pléna MNV 28. 2. 1947.
[1051] 10. schůze pléna MNV, 8. 7. 1952.
[1052] Kronika města Rokycan, 1947–51, f.
27.
[1053] Schůze pléna MNV, 20. 4. 1948.
[1054] 10. schůze pléna MNV, 8. 7. 1952.
[1055] 1. schůze pléna MNV, 7. 7. 1950.
[1056] 10. schůze pléna MNV, 8. 7. 1952.
[1057] 10. schůze pléna MNV, 8. 7. 1952.
[1058] 10. schůze pléna MNV, 8. 7. 1952.
[1059] 10. schůze pléna MNV, 8. 7. 1952.
[1060] 10. schůze pléna MNV, 8. 7. 1952.
[1061] Kronika města Rokycan, 1951–54, f.
90.
[1062] 10. schůze pléna MNV, 8. 7. 1952.
[1063] 10. schůze pléna MNV, 8. 7. 1952.
[1064] 10. schůze pléna MNV, 8. 7. 1952.
[1065] Minulostí Rokycanska, 1971, č. 8, s.
37.
[1066] Kronika města Rokycan, 1951–54, f.
97.
[1067] Mimořádná schůze pléna MNV, 14. 12.
1952.
[1068] Rokycanský deník, 6. 5. 1997, s. 12.
[1069] Kronika města Rokycan, 1951–54, f.
153.
[1070] SOkA Rokycany, MV KSČ Rokycany,
č.kart.2.
[1071] Rokycanský deník, 6. 5. 1997, s. 12.
[1072] Rokycanský deník, 6. 5. 1997, s. 12.
[1073] Rokycanský deník, 6. 5. 1997, s. 12.
[1074] Kronika města Rokycan, 1954–57, f.
81.
[1075] Kronika města Rokycan, 1954–57, f.
109.
[1076] Kronika města Rokycan, 1954–57, f.
181; Rokycanský deník, 6. 5. 1997, s. 12.
[1077] 2. zasedání MNV, 5. 7. 1957.
[1078] Minulostí Rokycanska, 1971, č. 8, s.
37.
[1079] 2. zasedání MNV, 5. 7. 1957.
[1080] Rokycanský deník, 13. 5. 1997, s.
12.
[1082] Kronika města Rokycan, 1954–57, f.
178.
[1083] Rokycanský deník, 13. 5. 1997, s.
12.
[1084] Rokycanský deník, 29. 12. 1997, s.
11.
[1085] Rokycanský deník, 13. 5. 1997, s.
12.
[1086] Rokycanský deník, 29. 12. 1997, s.
11.
[1087] Kronika města Rokycan, 1957–62, f.
25.
[1088] Rokycanský deník, 29. 12. 1997, s.
11.
[1089] Jindřich, K.: Rokycany, Rokycany
1970, s. 66.
[1090] 10. schůze pléna MNV, 8. 7. 1952.
[1091] Kovář, J.: Tisíciletý urbanistický
vývoj Rokycan. In: Minulostí Západočeského kraje, 1982.
[1092] Hofman, K.: Staré rokycanské domy,
V., Rokycany 1999, s. 47–48.
[1093] Rokycanský deník, 29. 12. 1997, s.
11.
[1094] Rokycansko, 1991, č. 33, s. 3.
[1095] Slavnostní zasedání MěstNV u
příležitosti 20. výročí osvobození ČSSR sovětskou armádou 8. 5. 1965.
[1096] Kronika města Rokycan, 1965–68, f.
187.
[1097] 4. zasedání MNV, 14. 10. 1957.
[1098] 1. zasedání MNV, 6. 1. 1958.
[1099] Rokycanský deník, 29. 12. 1997, s.
11.
[1100] Kronika města Rokycan, 1957–62, f.
141.
[1101] 6. zasedání MNV, 27. 7. 1959.
[1102] 2. zasedání MNV, 23. 2. 1959.
[1103] Zasedání MNV, 21. 12. 1959.
[1104] 9. zasedání MNV, 12. 11. 1958.
[1105] 2. plenární zasedání MěstNV, 1. 4.
1963.
[1106] 2. plenární zasedání MěstNV, 18. 4.
1966.
[1107] 2. plenární zasedání MěstNV, 25. 4.
1967.
[1108] 4. plenární zasedání MěstNV, 28. 8.
1967.
[1109] Mimořádné plenární zasedání MěstNV,
27. 11. 1967.
[1110] 4. mimořádné plenární zasedání
MěstNV, 23. 8. 1968.
[1111] 1. plenární zasedání MěstNV, 24. 2.
1969.
[1112] 3. plenární zasedání MěstNV, 16. 6.
1969.
[1113] 4. plenární zasedání MěstNV, 22. 9.
1969.
[1114] 1. plenární zasedání MěstNV, 23. 2.
1970.
[1115] 9. zasedání MNV, 12. 11. 1958.
[1116] Kronika města Rokycan, 1951–54, f.
171.
[1117] Kronika města Rokycan, 1965–68, f.
188.
[1118] 6. plenární zasedání MěstNV, 5. 9.
1977.
[1119] 10. plenární zasedání MěstNV, 11. 4.
1978.
[1120] 20. plenární zasedání MěstNV, 11.
12. 1979.
[1121] 7. schůze rady MěstNV, 8. 4. 1980.
[1122] 1. plenární zasedání MěstNV, 19. 2.
1962.
[1123] 3. plenární zasedání MěstNV, 16. 6.
1969.
[1124] 4. plenární zasedání MěstNV, 22. 9.
1969.
[1125] 6. plenární zasedání MěstNV, 15. 12.
1969.
[1126] 5. plenární zasedání, 2. 11. 1970.
[1127] 6. plenární zasedání MěstNV, 15. 12.
1969.
[1128] 1. plenární zasedání MěstNV, 23. 2.
1970.
[1129] Kronika města Rokycan, 1969–73, f.
31.
[1130] 1. plenární zasedání MěstNV, 22. 2.
1971.
[1131] 3. plenární zasedání MěstNV, 25. 6.
1973.
[1132] Slavnostní plenární zasedání MěstNV,
6. 5. 1974.
[1133] 4. plenární zasedání MěstNV, 9. 9.
1974.
[1134] 1. zasedání MěstNV, 24. 2. 1975.
[1135] 4. plenární zasedání MěstNV, 4. 4.
1977.
[1136] 5. plenární zasedání MěstNV, 31. 10.
1966.
[1137] 5. plenární zasedání MěstNV, 31. 10.
1966.
[1138] 2. plenární zasedání MěstNV 16. 4.
1968.
[1139] 5. plenární zasedání MěstNV, 10. 11.
1969.
[1140] Hlas Rokycanska, č. 23, 12. 11.
1976, s. 3.
[1141] Hlas Rokycanska, č. 23, 12. 11.
1976, s. 3.
[1142] 6. plenární zasedání MěstNV, 5. 9.
1977.
[1143] Rozhovor s předsedou MěstNV
Františkem Tučkem o výstavbě v Rokycanech: Hlas Rokycanska, č. 51, 15. 12.
1978, s. 2.
[1144] 17. plenární zasedání MěstNV, 26. 6.
1979.
[1145] Hlas Rokycanska, č. 21, 26. 5. 1988,
s. 2.
[1146] Hlas Rokycanska, č. 23, 12. 11.
1976, s. 3.
[1147] Kronika města Rokycan, 1988, f. 189.
[1148] 17. plenární zasedání MěstNV, 21. 2.
1989.
[1149] 18. plenární zasedání MěstNV, 18. 4.
1989.
[1150] 18. plenární zasedání MěstNV, 18. 4.
1989.
[1151] 17. plenární zasedání MěstNV, 21. 2.
1989.
[1152] 19. plenární zasedání MěstNV, 19. 9.
1989.
[1153] 21. plenární zasedání MěstNV, 20. 2.
1990.
[1154] 21. plenární zasedání MěstNV, 20. 2.
1990.
[1155] 22. plenární zasedání MěstNV, 22. 5.
1990.
[1156] Kronika města Rokycan, 1988, f. 180.
[1157] 19. plenární zasedání MěstNV, 19. 9.
1989.
[1158] Rokycansko, č. 3, 24. 1. 1991, s. 1.
[1159] Rokycansko, č. 12, 29. 3. 1991, s.
3.
[1160] Zasedání zastupitelstva Plzeňského
kraje, 5. 6. 2007.
[1161] Kronika města Rokycan 2009, s. 70.
https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=874019
[1162] Rokycanské noviny, listopad 2021, https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=901791
[1163] Kronika města Rokycan, 2021, s. 41, https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=909648
[1164] Rokycanské noviny, únor 2022, https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=902709
[1165] Rokycanský deník, 15. 9. 2025, Rokycanská nemocnice zavádí parkovné. Chce
jím pokrýt náklady na údržbu areálu; https://rokycansky.denik.cz/zpravy_region/rokycanska-nemocnice-zavadi-parkovne-chce-jim-pokryt-naklady-na-udrzbu-arealu-20.html
[1166] 3. plenární zasedání MěstNV, 28. 9.
1964.
[1167] 1. plenární zasedání MěstNV, 21. 2.
1966.
[1168] Mimořádné plenární zasedání MěstNV,
27. 11. 1967.
[1169] 3. plenární zasedání MěstNV, 16. 6.
1969.
[1170] 6. plenární zasedání MěstNV, 15. 12.
1969.
[1171] 9. plenární zasedání MěstNV, 27. 10.
1987.
[1172] Rokycanský deník, 11. února 2002.
[1173] Rokycanský deník, 11. 6. 1996, s. 9.
[1174] Rokycanský deník, 31. 3. 1998, s. 1.
[1175] Rokycanský deník, 15. 10. 2005.
[1176] Zpravodaj Okresního úřadu Rokycany,
únor 2000.
[1177] Zpravodaj Okresního úřadu Rokycany,
únor 2000.
[1178] Rokycanský deník, 12. 7. 2004.
[1179] Územní rozhodnutí – kopaná studna, www.rokycany.cz
[1180] Rokycanský deník, 22. 8. 2006.
[1181] Kronika města Rokycan 2012, s. 103.
https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=870909
[1182] Kronika města Rokycan 2014, s. 143–144.
https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=879911
[1183] Kronika města Rokycan 2015, s. 23. https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=885459
[1184] Kronika města Rokycan 2017, s. 107–108.
https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=896486
[1185] https://ct24.ceskatelevize.cz/regiony/2109236-rokycanska-nemocnice-omezuje-provoz-gynekologie-zeny-budou-muset-rodit-jinde
[1186] Kronika města Rokycan 2017, s. 107–108.
https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=896486
[1187] Rokycanský deník, 10. 9. 2020, FOTO:
Rokycany otevřely oddělení nemocnice
https://rokycansky.denik.cz/zpravy_region/rokycany-otevrely-oddeleni-nemocnice-20200909.html
[1188] Kronika města Rokycan 2019, s. 152. https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=899958
[1189] Rokycanské noviny, červenec / srpen
2019, https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=894433
[1190] Kronika města Rokycan 2019, s. 152. https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=899958
[1191] Kronika města Rokycan, 2021, s. 143,
https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=909648
[1192] Kronika města Rokycan, 1957–62, f.
14.
[1193] 2. zasedání MNV, 5. 7. 1957.
[1194] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1957.PLZE26.11017&extent=-806767.3986194822,-1072099.100234064,-806011.617954,-1071717.6671794534&link=ext
[1195] 5. zasedání MNV, 26. 5. 1958.
[1196] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1958.PLZE26.07433&extent=-806499.4835389259,-1072068.8030781795,-806076.6942628273,-1071855.4266153986&link=ext
[1197] 7. zasedání MNV, 8. 9. 1958.
[1198] Kronika města Rokycan, 1957–62, f.
71.
[1199] 8. zasedání MNV, 13. 10. 1958.
[1200] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1957.PLZE26.11017&extent=-806767.3986194822,-1072099.100234064,-806011.617954,-1071717.6671794534&link=ext
[1201] 5. zasedání MNV, 26. 5. 1958.
[1202] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1958.PLZE26.07433&extent=-806499.4835389259,-1072068.8030781795,-806076.6942628273,-1071855.4266153986&link=ext
[1203] 7. zasedání MNV, 8. 9. 1958.
[1204] Kronika města Rokycan, 1957–62, f.
141.
[1205] Zpráva o výsledcích ve výstavbě za
rok 1960 a stav na tomto úseku v 1. čtvrtletí 1961, materiál pro 2. plenární
zasedání MěstNV, 27. 3. 1961.
[1206] Kronika města Rokycan, 1957–62, f.
71.
[1207] 4. plenární zasedání MěstNV, 28. 8.
1967.
[1208] Kol. aut.: Program rozvoje města
PROROK, 2004: Materiál pro jednání rady města, 7. prosince 2004, č. 1099.
[1209] Usnesení zastupitelstva města z 30.
5. 2000, www.rokycany.cz.
[1210] Usnesení
zastupitelstva města z 3. 10. 2000, www.rokycany.cz.
[1211] Usnesení
zastupitelstva města z 26. 2. 2002, www.rokycany.cz.
[1212] Usnesení
zastupitelstva města z 9. 4. 2002, www.rokycany.cz.
[1213] 4. plenární zasedání MěstNV, 9. 9.
1974.
[1214] 2. plenární zasedání MěstNV, 14. 4.
1975.
[1215] Rokycanský deník, 19. prosince 2003.
[1216] Rokycanský deník, 31. ledna 2003.
[1217] Rokycanský deník, 31. ledna 2003.
[1218] Město Rokycany, Závěrečný účet za
rok 2004, z%E1v%ECre%E8n%FD%20%FA%E8et%202004.pdf, www.rokycany.cz
[1219] Materiál pro jednání rady města, 14.
11. 2005, bod č. 2099, ID:4471.
[1220] Materiál pro jednání rady města, 9.
ledna 2006, č. 2324, ID: 4655.
[1221] Rokycanský deník, 18. 1. 2007.
[1222] Veřejná vyhláška oznámení o zahájení
společného územního řízení o umístění stavby a stavebního řízení a pozvání k
veřejnému ústnímu jednání, Rekonstrukce vNN v kat. území Rokycany, www.rokycany.cz
[1223] Kronika města Rokycan 2009, s. 39.
https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=874019
[1224] 15. plenární zasedání MěstNV, 27. 2.
1979
[1225] Hlas Rokycanska, č. 47, 29. 11.
1990, s. 1.
[1226] 19. plenární zasedání MěstNV, 19. 9.
1989.
[1227] Hlas Rokycanska, č. 47, 29. 11.
1990, s. 1.
[1228] Kronika města Rokycan, 1990, f. 209.
[1229] Hlas Rokycanska, č. 47, 29. 11.
1990, s. 1.
[1230] Hlas Rokycanska, č. 47, 29. 11.
1990, s. 1.
[1231] Kronika města Rokycan, 1990, f. 209.
[1232] Hlas Rokycanska, č. 47, 29. 11.
1990, s. 1.
[1233] Kronika města Rokycan, 1993–94, f.
11.
[1234] Materiál pro jednání rady města, 19.
července 2004, č. 2099.
[1235] Usnesení
zastupitelstva města z 3. 10. 2000, www.rokycany.cz.
[1236] Rokycanské noviny, č. 3, 20. července
2003, s. 1.
[1237] Usnesení
zastupitelstva města z 8. 7. 2003, www.rokycany.cz.
[1238] Kronika města Rokycan, 1990, f. 209.
[1239] Hlas Rokycanska, č. 47, 29. 11.
1990, s. 1.
[1240] Kronika města Rokycan, 1990, f. 209.
[1241] Údaj z popisu pozemku
v nabídce realitních kanceláří na internetu v roce 2007.
[1242] 1. plenární zasedání MěstNV, 24. 2.
1969.
[1243] Mimořádné plenární zasedání MěstNV,
11. 3. 1969.
[1244] 2. plenární zasedání MěstNV, 21. 4.
1969.
[1245] 3. plenární zasedání MěstNV, 16. 6.
1969.
[1246] 4. plenární zasedání MěstNV, 22. 9.
1969.
[1247] 4. plenární zasedání MěstNV, 22. 9.
1969.
[1248] 5. plenární zasedání MěstNV, 10. 11.
1969.
[1249] 4. plenární zasedání MěstNV, 22. 9.
1969.
[1250] 6. plenární zasedání MěstNV, 15. 12.
1969.
[1251] 3. plenární zasedání MěstNV, 22. 6.
1970.
[1252] Slavnostní zasedání MěstNV u
příležitosti 20. výročí osvobození ČSSR sovětskou armádou 8. 5. 1965.
[1253] Slavnostní schůze MNV 9. 3. 1947.
[1254] Rokycanské noviny, č. 2, 20. 2.
2006, s. 5.
[1255] Zpráva ČTK, ID: 020, 5. listopadu 1988.
[1256] Kronika města Rokycan, 1954–57, f.
68.
[1257] 6. zasedání MNV, 2. 9. 1955.
[1258] Kronika města Rokycan, 1954–57, f.
68.
[1259] 4. zasedání MNV, 27. 5. 1955.
[1260] 5. zasedání MNV, 15. 7. 1955.
[1261] 6. zasedání MNV, 2. 9. 1955.
[1262] Kronika města Rokycan, 1954–57, f.
68; 5. zasedání MNV, 15. 7. 1955.
[1263] 5. zasedání MNV, 15. 5. 1956.
[1264] 8. zasedání MNV, 10. 9. 1956.
[1265] 2. zasedání MNV, 5. 7. 1957.
[1266] 3. zasedání MNV, 26. 8. 1957.
[1267] 3. zasedání MNV, 26. 8. 1957.
[1268] 3. zasedání MNV, 26. 8. 1957.
[1269] 3. zasedání MNV, 31. 3. 1958.
[1270] 5. zasedání MNV, 26. 5. 1958.
[1271] 6. zasedání MNV, 15. 7. 1958.
[1272] 7. zasedání MNV, 8. 9. 1958.
[1273] 8. zasedání MNV, 13. 10. 1958.
[1274] 4. zasedání MNV, 27. 4. 1959.
[1275] 5. zasedání MNV, 29. 6. 1959.
[1276] 6. zasedání MNV, 27. 7. 1959.
[1277] 5. zasedání MNV, 29. 6. 1959.
[1278] Komplexní zpráva o plnění plánu a
rozpočtu za rok 1960, Plánovací a finanční oddělení MěNV v Rokycanech, 7.
2. 1961.
[1279] 3. plenární zasedání MěstNV, 29. 5.
1961.
[1280] Kronika města Rokycan, 1954–57, f.
124.
[1281] Kronika města Rokycan, 1957–62, f.
236.
[1282] 4. plenární zasedání MěstNV, 3. 7.
1961.
[1283] Na mapě města cca z roku 1976,
umístěné před studovnou Státního okresního archivu v Rokycanech, má
hvězdárna číslo popisné čp.41/II. To ale nese rodinný dům v ulici Na
Husinci; SOkA Rokycany, Městský národní výbor Rokycany, inv. č. 1352, M 20,
plán města.
[1284] Slavnostní zasedání MěstNV u
příležitosti 20. výročí osvobození ČSSR sovětskou armádou 8. 5. 1965.
[1285] Rokycansko, 1992, č. 29, s. 6.
Jindřich, K.: Rokycany, Rokycany 1970, s. 54.
[1286] Jindřich, K.: Rokycany, Rokycany
1970, s. 54.
[1287] 2. plenární zasedání MěstNV, 10. 4.
1972.
[1288] 8. plenární zasedání MěstNV, 16. 12.
1963.
[1289] 2. plenární zasedání MěstNV, 17. 8.
1964.
[1290] 2. plenární zasedání MěstNV, 15. 3.
1965.
[1291] 6. plenární zasedání MěstNV, 30. 9.
1968.
[1292] 2. plenární zasedání MěstNV, 21. 4.
1969.
[1293] 1. plenární zasedání MěstNV, 24. 2.
1969.
[1294] 2. plenární zasedání MěstNV, 21. 4.
1969.
[1295] 1. plenární zasedání MěstNV, 23. 2.
1970.
[1296] 2. plenární zasedání MěstNV, 20. 4.
1970.
[1297] 1. plenární zasedání MěstNV, 23. 2.
1970.
[1298] 4. plenární zasedání MěstNV, 7. 9.
1970.
[1299] 2. plenární zasedání MěstNV, 19. 4.
1971.
[1300] 5. plenární zasedání MěstNV, 12. 9.
1972.
[1301] 2. plenární zasedání MěstNV, 16. 4.
1973.
[1302] Rokycanský deník, 7. 9. 1994, s. 9.
[1303] Rokycanské noviny, č. 3, 20.
července 2003, s. 1.
[1304] Rokycanský deník, 8. 10. 2003.
[1305] Rokycanské noviny, č. 5, 20. 5.
2005, s. 2.
[1306] Rokycanský deník, 12. 9. 2006.
[1307] Zpráva ČTK, ID: T200608110478101,
13. 8. 2006.
[1308] Rokycanské noviny, č. 3, březen
2008, s. 6.
[1309] Rokycanské noviny, č. 5, květen
2008, s. 3.
[1310] Veřejná vyhláška oznámení o zahájení
územního řízení o změně stavby a pozvání k veřejnému ústnímu jednání, Přístavba
a nástavba hvězdárny Rokycany, Voldušská 721 v kat. území Rokycany, www.rokycany.cz
[1312] Hvězdárna v Rokycanech se pyšní
sedmým největším dalekohledem v zemi, Idnes.cz, 16. 7. 2011,
[1313] Kronika města Rokycan 2015, s. 64. https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=885459
[1314] Plzeňskou hvězdárnu převezme kraj,
sloučí ji s rokycanskou, Idnes.cz, 4. 5. 2016,
[1315] Kronika města Rokycan 2016, s. 27. https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=888401
[1316] 1. schůze obecního zastupitelstva,
12. 7. 1927.
[1317] 4. plenární zasedání MěstNV, 9. 9.
1974.
[1318] 4. plenární zasedání MěstNV, 9. 9.
1974.
[1319] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1978.PLZE26.17563&extent=-806776.897406146,-1071770.8913433293,-806590.6333497578,-1071678.4384028406&link=ext
[1320] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1978.PLZE26.17563&extent=-806841.7987882958,-1071816.196194545,-806469.2706755192,-1071631.290313568&link=ext
[1321] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1978.PLZE26.17563&extent=-806846.0673395853,-1071821.434871131,-806473.5392268087,-1071636.5289901542&link=ext
[1322] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1978.PLZE26.17563&extent=-806776.897406146,-1071770.8913433293,-806590.6333497578,-1071678.4384028406&link=ext
[1323] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1978.PLZE26.17563&extent=-806806.0011649572,-1071816.681257192,-806433.4730521806,-1071631.775376215&link=ext
[1324] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1978.PLZE26.17563&extent=-806821.1351195397,-1071827.643673012,-806448.6070067631,-1071642.737792035&link=ext
[1326] 6. plenární zasedání MěstNV, 23. 10.
1972.
[1327] 6. plenární zasedání MěstNV, 9. 12.
1974.
[1328] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1978.PLZE26.17563&extent=-806870.1264468689,-1071827.9347105986,-806497.5983340923,-1071643.0288296216&link=ext
[1329] 6. plenární zasedání MěstNV, 9. 12.
1974.
[1330] 6. plenární zasedání MěstNV, 9. 12.
1974.
[1331] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1978.PLZE26.17563&extent=-806806.0011649572,-1071816.681257192,-806433.4730521806,-1071631.775376215&link=ext
[1332] 5. schůze rady MěstNV, 11. 3. 1980.
[1333] 2. plenární zasedání MěstNV, 2. 9.
1980.
[1334] 26. plenární zasedání MěstNV, 9. 12.
1980.
[1335] Rokycanský deník, 19. prosince 2003.
[1336] Rokycanský deník, 31. ledna 2003.
[1337] Materiál pro jednání rady města, 1.
srpna 2005, č. 2099.
[1338] Materiál pro jednání rady města, 12.
9. 2005, bod č. 2099, ID:4248.
[1339] Rokycanský deník, 29. 10. 2005.
[1340] Materiál pro jednání rady města, 14.
11. 2005, bod č. 2099, ID:4471.
[1341] Město Rokycany, Závěrečný účet za
rok 2004, z%E1v%ECre%E8n%FD%20%FA%E8et%202004.pdf, www.rokycany.cz
[1342] Materiál pro jednání rady města, 9.
ledna 2006, č. 2324, ID: 4655.
[1343] Rokycanský deník, 18. 1. 2007.
[1344] Veřejná vyhláška – stavební
povolení, www.rokycany.cz
[1345] Veřejná vyhláška oznámení o zahájení
sloučeného územního a stavebního řízení, Stavebního povolení na stavbu:
Rokycany, ul. U Hvězdárny, ul. U nemocnice, ul. Osecká – Změna stavby NTL
plynovodu a plynovodních přípojek spočívají zčásti ve výměně plynovodů a
přípojek, www.rokycany.cz
[1346] Veřejná vyhláška – stavební
povolení, www.rokycany.cz
[1347] Kronika města Rokycan 2012, s. 32.
https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=870909
[1348] 15. plenární zasedání MěstNV, 27. 2.
1979
[1349] 72. schůze městské rady, 14. 5.
1928.
[1350] 16. schůze obecního zastupitelstva,
27. 7. 1928.
[1351] 104. schůze městské rady, 9. 11.
1928.
[1352] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=sm5&idrastru=D6-1_Plzen_2-5_1987&extent=2050.189738379477,-5378.161163322327,3171.551181102363,-4812.224060198121&link=ext
[1354] 6. plenární zasedání MěstNV, 9. 12.
1974.
[1355] Viz plán města cca z r. 1976,
na chodbě naproti studovně Státního okresního archivu v Rokycanech; SOkA
Rokycany, Městský národní výbor Rokycany, inv. č. 1352, M 20, plán města.
[1356] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1978.PLZE26.17563&extent=-807055.4203779637,-1072144.2925688687,-806310.3641524105,-1071774.4808069144&link=ext
[1358] 6. plenární zasedání MěstNV, 9. 12.
1974.
[1361] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1978.PLZE26.17563&extent=-806790.3821477293,-1071872.7544991674,-806604.118091341,-1071780.3015586787&link=ext
[1363] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1952.PLZE26.03556&extent=-806812.3773682785,-1071989.3252079466,-806415.3571015779,-1071788.9540420964&link=ext
[1364] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1958.PLZE25.07402&extent=-806712.251483561,-1071703.045579333,-806505.1155653491,-1071598.5066706103&link=ext
[1365] 70. schůze městské rady, 4. 5. 1928.
[1366] Založeno
na vzpomínkách Jiřího Vonáska z Rokycan.
[1367] V. Šach: Jak se v Rokycanech
říkalo a říká, díl 1., Rokycansko, č. 39, 3. 10. 1991, s. 3.
[1368] Rokycanský deník, 13. 1. 1995, s. 11.
[1369] 14. schůze obecního zastupitelstva,
22. 2. 1916.
[1370] V. Šach: Jak se v Rokycanech
říkalo a říká, díl 2, Hlas Rokycanska, č. 39, 3. 10. 1991, s. 3.
[1371] Rokycanský deník, 13. 1. 1995, s.
11.
[1372] Založeno na vzpomínkách Milana Rady
z Rokycan.
[1373] 2. zasedání Místního národního
výboru, 13. 2. 1956.
[1374] 90. schůze městské rady, 7. 9. 1928.
[1375] 96. schůze městské rady, 5. 10.
1928.
[1376] 163. schůze městské rady, 4. 10.
1929.
[1377] 4. schůze obecní okrašlovací komise,
3. 9. 1929.
[1378] 218. schůze městské rady, 1. 10.
1930.
[1379] 21. schůze obecní správní komise,
16. 4. 1931.
[1380] 2. schůze městské rady, 30. 4. 1931.
[1381] 4. schůze městské rady, 15. 5. 1931.
[1382] 32. schůze městské rady, 15. 10.
1931.
[1383] 39. schůze městské rady, 19. 11.
1931.
[1384] 1. zasedání MNV, 6. 1. 1958.
[1385] Kronika města Rokycan, 1993–94, f.
48.
[1386] Založeno na osobních zápiscích
autora.
[1387] Rokycanské noviny, květen 2021, https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=899827
[1388] Cironis, P.: Rokycanský uličník,
Rokycany 2003, s. 100.
[1389] Materiál pro jednání rady města, 7.
března 2005, č. 2420.
[1390] Materiál pro jednání rady města, 1.
listopadu 2004, č. 2420.
[1391] Materiál pro jednání zastupitelstva
města, 30. 5. 2006, č. 1420, ID: 5180.
[1395] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=sm5&idrastru=D6-1_Plzen_2-5_1987&extent=2050.189738379477,-5378.161163322327,3171.551181102363,-4812.224060198121&link=ext
[1397] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1938.PLZE36.06114&extent=-807145.1606249751,-1071943.5775341946,-806561.0307849955,-1071648.7745055798&link=ext
[1398] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1963.PLZE25.02177&extent=-806913.604319482,-1071884.0750733635,-806532.4174462281,-1071691.694823268&link=ext
[1400] Rokycanský deník, 13. 10. 2005.
[1401] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA24.2008.PLZE25.00367&extent=-806777.225019543,-1071875.4925373755,-806558.2188968607,-1071764.9628848345&link=ext
[1402] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA24.2005.PLZE24.00058&extent=-806736.9495152102,-1071829.687770709,-806527.4750829015,-1071723.968643153&link=ext
[1404] Seznam majitelů domů, Státní okresní
archiv Rokycany, Archiv města Rokycan, č. kart. 140.
[1405] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1947.PLZE35.01593&extent=-806932.6732621756,-1071976.8496416344,-806593.5610345914,-1071805.7039392756&link=ext
[1406] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1951.PLZE26.09920&extent=-807023.7916616464,-1071996.5398468494,-806455.0626192281,-1071709.509408254&link=ext
[1409] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=sm5&idrastru=D6-1_Plzen_2-5_1987&extent=5.633486139725783,2.7369437506614616,9.37136269509556,4.592254353404897&link=ext
[1410] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSD24.2021.PLZE26.00587&extent=-806864.3395444502,-1071917.0332909548,-806647.6767631446,-1071809.491816692&link=ext
[1412] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSD24.2023.PLZE26.01325&extent=-806830.386528174,-1071880.127990588,-806723.2734065078,-1071826.9619463445&link=ext
[1417] Viz plán města cca z r. 1976,
na chodbě naproti studovně Státního okresního archivu v Rokycanech; SOkA
Rokycany, Městský národní výbor Rokycany, inv. č. 1352, M 20, plán města.
[1419] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1951.PLZE26.09920&extent=-807023.7916616464,-1071996.5398468494,-806455.0626192281,-1071709.509408254&link=ext
[1420] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1952.PLZE26.03556&extent=-806812.3773682785,-1071989.3252079466,-806415.3571015779,-1071788.9540420964&link=ext
[1421] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1957.PLZE26.11017&extent=-806847.6511107183,-1071995.4756193785,-806469.7607779771,-1071804.7590920734&link=ext
[1422] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSD24.2011.PLZE25.00442&extent=-806756.678814598,-1071949.2035119515,-806462.1203436813,-1071800.5435336605&link=ext
[1424] Usnesení
zastupitelstva města z 15. 4. 2003, www.rokycany.cz.
[1425] Rokycany-Osecká
ulice – technická
infrastruktura pro výstavbu RD, www.rokycany.cz
[1426] 15. plenární zasedání MěstNV, 27. 2.
1979
[1427] Materiál pro jednání rady města, 20.
9. 2004, č. 2420.
[1428] Materiál pro jednání rady města, 30.
5. 2005, č. 2420.
[1429] Materiál pro jednání rady města, 1.
8. 2005, č. 2430.
[1430] Materiál pro jednání rady města, 12.
9. 2005, bod č. 2324, ID:4239.
[1431] Materiál pro jednání rady města, 30.
5. 2005, č. 2420.
[1432] Usnesení
zastupitelstva města z 26. 2. 2007, www.rokycany.cz.
[1433] Usnesení zastupitelstva města z 25.
6. 2007, www.rokycany.cz.
[1434] Projednání zadání změn ÚPD č. 57 a
59, www.rokycany.cz
[1435] Kronika města Rokycan 2009, s. 39.
https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=874019
[1436] Kronika města Rokycan 2010, s. 23–24.
https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=864749
[1437] Kronika města Rokycan 2011, s. 11.
https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=866500
[1442] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSD32.2025.PLZE25.01205&extent=-806951.2111207368,-1071896.2119497305,-806492.8859340467,-1071668.7203336286&link=ext
[1450] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSD24.2021.PLZE26.00586&extent=-807045.8701518525,-1071943.2123168083,-806612.4627655183,-1071728.0887547373&link=ext
[1451] https://mapy.cz/turisticka?pano=1&pid=82970275&newest=0&yaw=4.634&fov=1.257&pitch=0.116&x=13.5955415&y=49.7495377&z=20&base=ophoto
[1455] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSD32.2025.PLZE25.01205&extent=-806950.7336986664,-1071918.1733649266,-806492.4085119764,-1071690.6817488247&link=ext
[1461] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSD32.2025.PLZE25.01205&extent=-806950.7336986664,-1071918.1733649266,-806492.4085119764,-1071690.6817488247&link=ext
[1464] https://mapy.cz/zakladni?pano=1&q=Nad%20Husov%C3%BDmi%20sady%201386&source=addr&id=14128213&pid=82970250&newest=0&yaw=0.083&fov=1.257&pitch=0.095&x=13.5955285&y=49.7498283&ds=1&z=19
[1467] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSD32.2025.PLZE25.01205&extent=-806950.7336986664,-1071918.1733649266,-806492.4085119764,-1071690.6817488247&link=ext
[1470] Materiál pro jednání rady města, 18.
9. 2006, č. 2413, ID: 5508.
[1471]Materiál pro jednání rady města, 7.
8. 2006, č. 2324, ID: 5356.
[1472] Materiál pro jednání zastupitelstva
města, 22. 8. 2006, č. 1430, ID: 5439.
[1473] Materiál pro jednání rady města, 18.
9. 2006, č. 2413, ID: 5508.
[1474] Materiál pro jednání zastupitelstva
města, 3. 10. 2006, č. 1413, ID: 5595.
[1475] Rokycanské noviny, č. 10, 20. 10.
2006, s. 1.
[1476] Investice roku 2007, příloha č. 2
k materiálu č. 5862, www.rokycany.cz
[1477] Závěrečný účet města za rok 2007,
zaverecny%5Fucet%5F2007.pdf, www.rokycany.cz
[1478] Rokycanské noviny, č. 3, březen
2008, s. 1.
[1479] Usnesení zastupitelstva města, 10.
3. 2008, www.rokycany.cz; Záměr směny pozemků na Oseckém vrchu, www.rokycany.cz
[1480] Záměr směny pozemků na Oseckém
vrchu, 7. 5. 2008, www.rokycany.cz
[1481] Usnesení zastupitelstva města, 2. 6.
2008, www.rokycany.cz
[1482] Oznámení o zahájení stavebního
řízení, Vydání stavebního povolení na stavbu, která má dvě části
"Rokycany-Technická infrastruktura pro výstavbu RD" SO 101 KOMUNIKACE
a "Rokycany-chodník podél Osecké ulice", www.rokycany.cz
[1483] Veřejná vyhláška – stavební povolení
Stavba "Rokycany-Technická infrastruktura pro výstavbu RD" SO 101
KOMUNIKACE a "Rokycany-chodník podél Osecké ulice" SO 101 CHODNÍK, www.rokycany.cz
[1484] Rokycanské noviny, č. 6, červen
2008, s. 1.
[1485] Rokycanské noviny, č. 5, květen
2008, s. 2.
[1486] Rokycany-Osecká
ulice – technická
infrastruktura pro výstavbu RD, www.rokycany.cz
[1487] Veřejná vyhláška oznámení o zahájení
stavebního řízení, Rokycany-Osecká ulice – technická infrastruktura pro
výstavbu RD v kat. území Rokycany, www.rokycany.cz
[1488] Veřejná zakázka – Technická
infrastruktura Osecký vrch, www.rokycany.cz
[1489] Veřejná vyhláška stavební povolení,
Technická infrastruktura pro výstavbu RD, Osecká ulice v kat. území Rokycany, www.rokycany.cz
[1490] Usnesení zastupitelstva
města,
7. 3. 2022, https://rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=903240
[1492] https://mapy.com/cs/zakladni?source=addr&id=14161612&ds=1&x=13.6004094&y=49.7489281&z=18&ovl=1
[1493] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSD32.2025.PLZE25.01205&extent=-806658.7901031865,-1072141.2488268833,-806215.2650006498,-1071674.330042943&link=ext
[1496] 6. plenární zasedání MěstNV, 19. 12.
1966.
[1497] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSD24.2015.PLZE25.00272&extent=-806561.943148186,-1071898.6349884516,-805996.3532015264,-1071617.902061802&link=ext
[1498] https://mapy.com/cs/letecka?pid=52488411&newest=0&yaw=5.434&fov=1.238&pitch=0.154&x=13.6039230&y=49.7505635&z=19&ovl=8
[1499] https://mapy.com/cs/letecka?pid=34429910&newest=0&yaw=4.167&fov=1.571&pitch=0.157&x=13.6038028&y=49.7509003&z=19&ovl=8
[1501] Kronika města Rokycan 2016, s. 27. https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=888401
[1504] Založeno na osobních zápiscích
autora.
[1505] Veřejná vyhláška
oznámení o zahájení územního řízení o umístění stavby a pozvání k veřejnému
ústnímu jednání, Kanalizační přípojka pro rodinný dům v kat. území Rokycany, www.rokycany.cz
[1506] Veřejná vyhláška územní rozhodnutí,
Kanalizační přípojka pro rodinný dům v kat. území Rokycany, www.rokycany.cz
[1508] 1. plenární zasedání MěstNV, 24. 2.
1969.
[1509] Kol. aut.: Program rozvoje města
PROROK, 2004: Materiál pro jednání rady města, 7. prosince 2004, č. 1099.
[1510] Rokycanský deník, 18. července 2003.
[1511] Materiál pro jednání rady města, 20.
září 2004, č. 2431.
[1512] Materiál pro jednání rady města, 24.
ledna 2005, č. 2430.
[1513] Rokycanský deník, 9. října 2004.
[1514] Materiál pro jednání rady města, 24.
ledna 2005, č. 2430.
[1515] Město Rokycany, Závěrečný účet za
rok 2004, z%E1v%ECre%E8n%FD%20%FA%E8et%202004.pdf, www.rokycany.cz
[1516] Usnesení rady města, 27. 6. 2017, https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=885938
[1517] Kronika města Rokycan, 2021, s. 19, https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=909648
[1518] Rokycanské noviny, říjen 2022, https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=905613
[1519] Kronika města Rokycan, 2020, s. 20, https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=904848
[1520] Rokycanské noviny, leden 2024, https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=910200
[1521] Rokycanské noviny, duben 2024, https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=911108
[1522] Rokycanské noviny, červen 2024, https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=911985
[1523] Rokycanské noviny, září 2024, https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=912960
[1524] Cironis, P.: Rokycanský uličník, Rokycany 2003, s. 100.
[1525] V. Šach: Jak se v Rokycanech
říkalo a říká, díl 6., Rokycansko, č. 44, 7. 11. 1991, s. 6.
[1526] 6. plenární zasedání MěstNV, 9. 12.
1974.
[1527] 1. zasedání MěstNV, 24. 2. 1975.
[1528] 3. plenární zasedání MěstNV, 23. 6.
1975.
[1529] 6. plenární zasedání MěstNV, 22. 12.
1975.
[1530] 6. plenární zasedání MěstNV, 22. 12.
1975.
[1531] 3. plenární zasedání MěstNV, 14. 6.
1976.
[1532] 14. plenární zasedání MěstNV, 5. 12.
1978.
[1533] 2. plenární zasedání MěstNV, 13. 12.
1976.
[1534] 1. schůze rady MěstNV, 1. 2. 1977.
[1535] 1. schůze rady MěstNV, 15. 3. 1977.
[1536] 1. schůze rady MěstNV, 12. 4. 1977.
[1537] 11. schůze rady MěstNV, 24. 5. 1977.
[1538] 13. schůze rady MěstNV, 21. 6. 1977.
[1539] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1978.PLZE26.17563&extent=-806910.4836590878,-1072197.8434850806,-806165.4274335346,-1071828.0317231263&link=ext
[1540] 2. schůze rady MěstNV, 29. 1. 1980.
[1541] 8. schůze rady MěstNV, 22. 4. 1980.
[1542] 5. schůze rady MěstNV, 11. 3. 1980.
[1543] 6. schůze rady MěstNV, 25. 3. 1980.
[1544] 15. plenární zasedání MěstNV, 13.
12. 1983.
[1545] Rokycanský deník, 29. 1. 1998, s.
11.
[1546] Materiál pro jednání rady města, 26.
4. 2004, č. 2413, ID:2552.
[1547] Kronika města Rokycan, 1994, f. 15.
[1548] 10. plenární zasedání MěstNV, 11. 4.
1978.
[1549] 9. plenární zasedání MěstNV, 14. 2.
1978.
[1550] 12. plenární zasedání MěstNV, 12. 9.
1978.
[1551] 16. plenární zasedání MěstNV, 24. 4.
1979.
[1552] 20. plenární zasedání MěstNV, 11.
12. 1979.
[1553] 4. schůze rady MěstNV, 26. 2. 1980.
[1554] 5. schůze rady MěstNV, 11. 3. 1980.
[1555] 26. plenární zasedání MěstNV, 9. 12.
1980.
[1556] Ustavující plenární zasedání MěstNV,
23. 6. 1981.
[1557] 2. plenární zasedání MěstNV, 22. 9.
1981.
[1558] 3. schůze rady MěstNV, 12. 2. 1980.
[1559] 5. schůze rady MěstNV, 11. 3. 1980.
[1560] 2. plenární zasedání MěstNV, 2. 9.
1980.
[1561] 26. plenární zasedání MěstNV, 9. 12.
1980.
[1562] 5. schůze rady MěstNV, 11. 3. 1980.
[1563] Ustavující plenární zasedání MěstNV,
23. 6. 1981.
[1564] 2. plenární zasedání MěstNV, 22. 9.
1981.
[1565] 7. plenární zasedání MěstNV, 28. 9.
1982.
[1566] 9. plenární zasedání MěstNV, 14. 12.
1982.
[1567] 10. plenární zasedání MěstNV, 22. 2.
1983.
[1568] Kronika města Rokycan, 1983, f. 107.
[1569] 15. plenární zasedání MěstNV, 13.
12. 1983.
[1570] Kronika města Rokycan, 1984, f. 185.
[1571] 21. plenární zasedání MěstNV, 11.
12. 1984.
[1572] 29. plenární zasedání MěstNV, 22. 4.
1986.
[1573] Ustavující plenární zasedání MěstNV,
24. 6. 1986.
[1574] Kronika města Rokycan, 1987, f. 60.
[1575] 25. plenární zasedání MěstNV, 27. 8.
1985.
[1576] 2. plenární zasedání MěstNV, 2. 9.
1986.
[1577] 5. plenární zasedání MěstNV, 26. 2.
1987.
[1578] 10. plenární zasedání MěstNV, 8. 12.
1987.
[1579] Materiál pro jednání rady města, 14.
11. 2005, č. 2099, ID:4469.
[1580] Rokycanský deník, 29. 1. 1998, s.
11.
[1581] Investice roku 2007, příloha č. 2
k materiálu č. 5862, www.rokycany.cz
[1582] Závěrečný účet města za rok 2007,
zaverecny%5Fucet%5F2007.pdf, www.rokycany.cz
[1583] Závěrečný účet města za rok 2007,
zaverecny%5Fucet%5F2007.pdf, www.rokycany.cz
[1584] Rokycanské noviny, č. 1, leden 2008,
s. 3.
[1585] 8. schůze rady MěstNV, 22. 4. 1980.
[1586] viz obecní vyhláška / http://www.rokycany.cz/vismo/dokumenty2.asp?u=14069&id_org=14069&id=2588&p1=&p2=&p3=
/
[1587] viz územní plán města Rokycan
z r. 2000, https://encyklopedierokycan.wz.cz/aglomeraceindex.htm
[1588] Materiál pro jednání rady města, 14.
11. 2005, bod č. 2410, ID:4473.
[1589] Materiál pro jednání rady města, 28.
11. 2005, č. 2324, ID:4524.
[1590] Rokycanský deník, 26. 10. 2004.
[1591] Rokycanský deník, 13. 5. 2005.
[1592] Materiál pro jednání rady města, 28.
11. 2005, č. 2324, ID:4524.
[1593] Materiál pro jednání rady města, 24.
4. 2006, č. 2410, ID: 4990.
[1594] Materiál pro jednání zastupitelstva
města, 30. 5. 2006, č. 1410, ID: 5059.
[1595] Veřejná vyhláška
oznámení o zahájení územního řízení o využití území a pozvání k veřejnému
ústnímu jednání, Změna využití pozemků pozemkové parcely 923/2, 923/3, 1799/37
v kat. území Rokycany pro zpevněné plochy při bytové výstavbě a změna využití
pozemku pozemková parcela 853/3 v kat. území Rokycany pro zřízení krajinné
zeleně, www.rokycany.cz
[1596] V. Šach: Jak se v Rokycanech
říkalo a říká, díl 5., Rokycansko, č. 43, 1. 11. 1991, s. 3.
[1597] Radní protokol, 04. 01. 1822 – 24.
12. 1822, SOkA Rokycany, Inv. č./poř.
č.: 14, Signatura –
ev./ukl. j. č.: K 14; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k014,
snímek 263–264.
[1599] Usnesení zastupitelstva města, 6.
10. 2008, www.rokycany.cz
[1601] Veřejná vyhláška
oznámení o zahájení územního řízení o umístění stavby a pozvání k veřejnému
ústnímu jednání, Územní rozhodnutí o umístění stavby: Rodinný dům, čistírna
odpadních vod, jímka pro dešťové vody a elektrický přívod na pozemku: pozemková
parcela 1948/4 v kat. území Rokycany, www.rokycany.cz
[1602] Veřejná vyhláška územní rozhodnutí,
Rodinný dům v kat. území Rokycany, www.rokycany.cz
[1603] Veřejná vyhláška vyrozumění o
pokračování řízení a pozvání k ústnímu jednání, Rodinný dům, čistírna odpadních
vod, jímka pro dešťové vody a elektrický přívod v kat. území Rokycany, www.rokycany.cz
[1604] Veřejná vyhláška územní rozhodnutí,
Rodinný dům v kat. území Rokycany, www.rokycany.cz
[1605] Veřejná vyhláška vyrozumění o
podaném odvolání, Rodinný dům na pozemku: pozemková parcela parcelní číslo
1948/4 v kat. území Rokycany, www.rokycany.cz
[1607] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1969.PLZE26.09568&extent=-806546.6564750451,-1071721.9383264547,-806130.3994265312,-1071515.3274060204&link=ext
[1608] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1972.PLZE25.21725&extent=-806218.8740510762,-1071749.8329221099,-805763.4390599668,-1071523.7758666268&link=ext
[1609] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1973.PLZE25.21547&extent=-806133.6660770585,-1071691.8753265163,-805926.5164275791,-1071589.0557348735&link=ext
[1610] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=sm5&idrastru=D6-1_Plzen_2-5_1977&extent=12.925205960485851,4.580756814011711,16.709808449983328,6.4592600288508235&link=ext
[1611] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1978.PLZE26.17563&extent=-806640.5948023819,-1071800.4801647852,-805895.5385768288,-1071430.6684028308&link=ext
[1612] Veřejná vyhláška, Veřejná vyhláška o
vydání územního rozhodnutí na stavbu: Rodinný dům, čistírna odpadních vod a studna
na pozemku: pozemková parcela parcelní číslo 1918/1 v kat. území Rokycany a el.
přípojka na pozemku: pozemková parcela parcelní číslo 2892/2 v kat. území
Rokycany, www.rokycany.cz
[1615] Veřejná vyhláška – Oznámení o
zahájení územního řízení o využití území a pozvání k veřejnému ústnímu jednání,
Žádost o vydání územního rozhodnutí o využití území: Rokycany - pozemek č. 1951
v kat. území Rokycany, vedeném v katastru jako orná půda na zahradu, www.rokycany.cz
[1616] Usnesení zastupitelstva města, 28. 1.
2008, www.rokycany.cz
[1617] 25. schůze obecního zastupitelstva,
26. 10. 1933.
[1618] 6. schůze obecní hospodářské komise,
25. 6. 1932.
[1619] 8. schůze obecní hospodářské komise,
4. 10. 1932.
[1620] 9. schůze obecní hospodářské komise,
3. 12. 1932.
[1621] 112. schůze městské rady, 5. 1.
1933.
[1622] 25. schůze obecního zastupitelstva,
26. 10. 1933; 113. schůze městské rady, 19. 1. 1933.
[1623] 116. schůze městské rady, 2. 2. 1933.
[1624] 20. schůze obecní finanční komise,
26. 6. 1933.
[1625] 25. schůze obecního zastupitelstva,
26. 10. 1933; 113. schůze městské rady, 19. 1. 1933.
[1626] 28. plenární zasedání MěstNV, 18. 2.
1986.
[1627] Rokycanský deník, 19. prosince 2003.
[1628] Materiál pro jednání rady města, 14.
11. 2005, bod č. 2099, ID:4471.
[1629] Usnesení zastupitelstva
města,
21. 12. 2020, https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=898443
[1630] Materiál pro jednání rady města, 28.
11. 2005, č. 2413, ID:4505.
[1631] viz obecní vyhláška
http://www.rokycany.cz/vismo/dokumenty2.asp?u=14069&id_org=14069&id=2288&p1=&p2=&p3=
[1632] Materiál pro jednání rady města, 24.
4. 2006, č. 2099, ID: 4979.
[1633] Materiál pro jednání zastupitelstva
města, 30. 5. 2006, č. 1420, ID: 5180.
[1635] Usnesení zastupitelstva
města,
21. 11. 2022, https://rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=905864
[1636] Územní studie Rokycany, lokalita Za
Nemocnicí, Atelier T-plan, s.r.o., 2022; https://rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=906220
[1637] Územní studie Rokycany, lokalita Za
Nemocnicí, Atelier T-plan, s.r.o., 2022; https://rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=906220
[1638] Územní studie Rokycany, lokalita Za
Nemocnicí, Atelier T-plan, s.r.o., 2022; https://rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=906220