|
|
|
|
|
|
Pražské předměstí: Zástavba podél Boreckého potoka
Z Luční ulice vychází k východu cesta k mostu přes Borecký potok, vede pak podél potoka do Borku. Možná jde o fragment původní zemské cesty z Rokycan na Prahu (před zřízením přímé erární silnice, která míjí historické jádro Borku). Podél potoka a na jeho severním předpolí se tu rozkládá skupina starší zástavby z 19. století, položená poblíž vidlicovitého rozcestí. Od 20. století zde pak začaly přibývat i areály rekreačních chat a započala skromná urbanizace toho dosud venkovského okraje města. Významným krajinným prvkem je zde niva Boreckého potoka a severně od ní procházející terénní svah, který se ale zde mírně zplošťuje a umožňuje tak vedení cesty.
Obsah
7.1. Most přes Borecký potok v ulici K Borku
7.1.1. Původní podoba přechodu přes potok
7.2. Bývalé tlukárny podél Boreckého potoka
7.3. Sloup se sochou sv. Václava
7.4. Ulice K Borku, historická cesta a Borecká stráň
7.4.1. Zástavba v ulici K Borku
7.4.2. Technický vývoj a pojmenování ulice K Borku
7.5.2. Vývoj pojmenování Strmé ulice
7.1. Most přes Borecký potok v ulici K Borku
Most přes Borecký potok patří spíše k těm menším a nestojí zde příliš dlouho. Současné cesty do Borku (ulice K Borku) a na Osecký vrch (dnešní Strmá ulice) nepatřily k těm nejfrekventovanějším. O jeho vznik se vedly dlouhé spory.
7.1.1. Původní podoba přechodu přes potok
Dlouhou dobu tu přechod přes potok byl možný jen po lávce. Na nejstarší mapě města z roku 1838 je tu zobrazena jakási dlouhá lávka, která zároveň vypadá jako hráz jezu na tehdy neregulovaném korytu Boreckého potoka. Nacházela se o něco dále po proudu od dnešního mostu a vodní tok překonávala šikmo, v ose jihozápad-severovýchod. Šlo nepochybně o dřevěnou konstrukci, spíše jen trám natažený přes vodní hladinu, popřípadě hřeben konstrukce jezu vybavený průchodem pro pěší. Zemědělské povozy a další větší předměty nepochybně přes potok dopravovaly skrz brod. Ten se nacházel zhruba v místech nynějšího mostu. V ose nynějších ulic K Borku a Strmá tu jsou zakresleny polní cesty, jež se od severu blížily k potoku. Svahy odtud až k dnešní dálnici D 5 byly využívány jako pole a louky. Na mapě jsou označeny místním názvem „K Borku“. Mnozí rokycanští měšťané vlastnili na severním břehu potoka zemědělské pozemky. Ještě v roce 1895 tu podle vzpomínek M. Sedláka stála dřevěná lávka.[1] Rovněž na mapě Rokycan z roku 1907 je tu lávka zakreslena na stejném místě jako v roce 1838.
7.1.2. Úvahy o výstavbě mostu
Po roce 1870 se zde poprvé uvažuje o stavbě mostu. Obec už tehdy dokonce zajistila stavební materiál. Jenže z akce sešlo. Obec se totiž rozhodla počkat s jakýmikoliv stavebními akcemi až do definitivní regulace Boreckého potoka.[2] Ta se ovšem uskutečnila až v 30. letech 20. století. Dne 18. října 1923 požádalo asi 20 občanů v čele s Josefem Noskem (majitel již neexistující zemědělské usedlosti čp.125/II na Nerudově náměstí) obecní radu o postavení dlouho odkládaného mostu. Petici podepsal i děkan Eduard Raus coby správce polností v majetku církve. Signatáři upozornili na to, že provoz na cestě do Borku roste. Jednak se rozrůstá vesnice Borek a na Borecký rybník pravidelně míří lidé z Rokycan kvůli tamnímu veslařskému klubu. Voda v potoce je prý navíc studená a znečištěná, takže používání brodu je zdravotně i hygienicky nebezpečné. Hlavní argument však byl ekonomický. Lidé, kteří mají svá pole na stráních za potokem, se údajně nemohou několikrát do roka, při zvýšené vodě, dostat ke svým pozemkům, protože brod funguje jen při nízkém nebo středním stavu vody.[3] Dne 27. prosince 1923 Josef Nosek svoji žádost zopakoval.[4]
O rok později, 8. prosince 1924, předložil Nosek společně s měšťany Emilem Veselým a Josefem Hornem (majitel nedaleké již neexistující usedlosti čp.56/II, viz výše u popisu původní zástavby na místě sídliště Hrudkovanka) už třetí petici. Tentokrát přidali další argument, přes nevyhovující brod už jsou nuceny jezdit i první automobily, a to je neúnosné. Žádali proto o výstavbu aspoň provizorního přemostění. Další petice, se stejnými argumenty, následovala 2. dubna 1927.[5] Tehdy odpověděla obsáhlou analýzou městská technická kancelář. Při délce (světlosti) mostu 10 metrů a šířce vozovky 6 metrů by prý náklady na jeho pořízení dosáhly 45 000 Kč + dalších 22 000 Kč za terénní úpravy. Nový most by totiž musel zahrnout i některé regulační úpravy koryta potoka a jeho nábřeží. Závěr: šlo by o příliš nákladnou investici. Technická kancelář pak doporučila k cestě na severní stráně za potokem použít sousední most na Voldušské silnici (v dnešní Dvořákově ulici).[6] V září 1931 obecní hospodářskou komisí doporučeno zřídit u tlukárny Veselých provizorní dřevěný most na traverzách, aby majitelé pozemků za Boreckým potokem měli přístup na svá pole.[7]
7.1.3. Výstavba mostu
Podle Karla Hofmana postaven zde pak vznikl aspoň dřevěný most, který při regulaci potoka vyztužen železnými nosníky.[8] V roce 1951 se pod Boreckou strání v rámci jakéhosi studenoválečnického cvičení ubytoval vojenský oddíl. Přes most pak projížděla intenzivní vojenská doprava, včetně nákladních aut. Na plénu MNV se v červenci 1951 proto diskutuje o nutnosti most obhlédnout a případně provést jeho předlažbu.[9] V listopadu 1967 se na MěstNV mluví o možné opravě mostu. Měly by s ní městu pomoci Československé státní statky. Oprava měla spočívat v rekonstrukci vozovky na mostě, jakož i samotné konstrukce a zábradlí.[10] V červnu 1968 se uvádí plán provést opravu zábradlí mostu „u tlukárny“ v roce 1969, a to nákladem 25 000 Kčs. Měla ji provést Vnější úprava města.[11] V únoru 1969 se oprava mostu zařazuje do plánu na rok 1969, a to v hodnotě 10 000 Kčs.[12] Most ale opraven až roku 1971.[13] Má podobu jednoduchého železného trámu s poměrně primitivním zábradlím, zcela bez architektonických ambicí (foto z r.2003). Na obou březích podpírán betonovými pilíři.
Tato oblast je často zaplavována, například 8. května 1978 se Borecký potok vylil z koryta a zaplavil celou plochu mezi autoservisem a zástavbou za mostem.[14] V srpnu 2002 se korytem potoka prohnala rekordní velká voda. Její tlak dokonce částečně poškodil tento most, když jej posunul. Most pak sanován.
7.2. Bývalé tlukárny podél Boreckého potoka
Severní břehy Boreckého potoka poblíž popsaného mostku lemují tři roztroušené usedlosti čp.163/II, čp.168/II a čp.159/II, které mají společné to, že jde o bývalé tlukárny. V nich se drtila kůra tak, aby se z ní získalo tříslo potřebné pro vydělávání kůží. Tlukárny vyrostly až ve 2. polovině 19. století (na nejstarší katastrální mapě města z roku 1838 ještě nestály). Na katastrální mapě evidenční ze 70. let 19. století již tu stály dvě z nich: čp.159/II a čp.163/II. Třetí tlukárna čp.169/II je do mapy dokreslena dodatečně.[15] Využívaly levnou energii Boreckého potoka a ke každé vedl z potoka úzký náhon. Šlo o jakousi enklávu protoindustriální výroby, tehdy umístěnou daleko za okrajem Rokycan, ve volné krajině. Všechny tři tlukárny patřily svého času rodině Veselých. Mluvilo se tak o „tlukárně Veselých“. Koneckonců, i dle stavu v roce 2005 patřil dům čp.159/II Ivanu a Petrovi Veselých, dům čp.169/II Ivanu Veselému, pouze dům čp.163/II měl v majetku Jan Stašek.
Dům čp.168/II stojí na severním předpolí mostu přes Borecký potok. V 19. století zde fungovala jedna z uvedených tlukáren. Po jejím zrušení zde krátkou dobu působila výrobna dřevěných modelů pro sklářský průmysl a výroba a opravna elektromotorů.[16] V srpnu roku 2002 dům poškozen povodní. Městské zastupitelstvo pak 4. března 2003 odsouhlasilo poskytnutí dotace z povodňového fondu ve výši 151 393 Kč na nezbytné opravy.[17] Dnes je to obytný dům. Jde o mohutný patrový objekt s třetím nadzemním podlažím pod střechou. Nese stopy opakovaných přístaveb a modernizací. Jižní polovina domu tvoří samostatný dům čp.600/II, jemuž 6. srpna 1941 přiděleno samostatné číslo popisné. V prosinci 1940 obecní zastupitelstvo schválilo rozdělení stavební parcely č.kat.523 na 2 stavební místa, o což majitelka čp.168/II Zdeňka Veselá požádala 31. října 1940. Dne 11. listopadu 1940 konáno parcelační řízení. Ujednáno, že s nově odděleným pozemkem bude sloučen pozemek č.kat.2021 v jedno stavební místo, aby byl zabezpečen přístup na nově utvořenou parcelu. Pozemek k rozšíření ulice do šířky 6 metrů postoupí žadatel na svůj náklad. 14. listopadu 1940 městská rada smlouvu doporučila ke schválení.[18] Na pozemku pak skutečně vznikl nový objekt čp.600/II, dnes už majetkově oddělený od původního čp.168/II.
Dům čp.163/II (foto z r.2003), sloužil jako obytné stavení pro další zdejší tlukárnu, která se nacházela za ním. Roku 1896 tu měla být rovněž pila. Dům tehdy měl podle Adolfa Srba bílý štít a směrem k potoku květinovou zahrádku.[19] Později dům přestavěn na poměrně výstavnou vilu. K této přestavbě došlo v 30. letech 20. století. V červnu 1933 vydala městská rada stavební povolení pro J. a A. Nových na výstavbu jednopatrového domu na místě domu čp.163/II, který se zboří.[20] 12. října 1933 pak městská rada pro J. a A. Nových vydala na novostavbu jednopatrového domu na místě zbořeného domu čp.163/II užívací a obývací povolení.[21] V letech 2003-04 provedena celková oprava domu čp.163/II (nová okna, adaptace střechy na obytné 2. patro). V listopadu 2007 ale vestavba není ještě pořád zcela dokončena. Chybí totiž stále finální úprava fasády na novém zdivu střešní nástavby.[22] Později přestavba dokončena. S výjimkou vestavby obytných prostor do podkroví a zvednutí střechy objekt hmotově zachován, včetně rytmu fasády. Okolo domu se nachází rozlehlá zahrada.
U domu čp.163/II se z Boreckého potoka odděluje mlýnský náhon, který poskytoval zdejší tlukárně vodní energii. Vedl až k třetí tlukárně, která stojí asi 200 metrů dále po proudu a která se dodnes dochovala jako patrová usedlost čp.159/II.[23] Ta zaujímá malebnou plošinu, těsně pod strmým svahem Kalvárie. Dům čp.159/II je přístupný jen po soukromém mostku z ulice Mládežníků. Můstek je zakreslen už na mapě ze 70. let 19. století. Před regulací potoka v 30. letech 20. století tu prý stál kamenný dvouobloukový mostek, nahrazený poté betonovou konstrukcí (foto z r.2003).[24] Mlýnský náhon už dnes neplní svoji funkci, ale je cenným pozůstatkem původního protoindustriálního komplexu. Během srpnových povodní roku 2002 poškodila dům čp.159/II velká voda. Městští zastupitelé pak 4. března 2003 poskytli na opravu objektu (podobně jako v případě domu čp.168/II) dotaci z povodňového fondu ve výši 177 647 Kč.[25] Vedle usedlosti čp.159/II se rozkládá areál Skautského domova čp.1117/II, též nazývaný Skautská louka. Jeho podrobný popis zařazen do kapitoly „Osecký vrch“.
7.3. Sloup se sochou sv. Václava
Za mostem přes Borecký potok, u domu čp.163/II, cesta stoupá úvozem a zároveň se větví do dvou směrů. V trojúhelníku mezi nimi stojí barokní pískovcový sloup se sochou svatého Václava z roku 1694 (foto z r.2003). Na hranolovitém podstavci stojí oblý sloupek s ozdobnou hlavicí, z níž vyrůstá drobná socha světce (foto z r.2003). Okolo roku 1900 byl ještě na podstavci rozpoznatelný nápis: ADAM EXL . SVSANA EXLOVA . ANNO 1694.[26] Zasvěcení Václavovi ukazuje na původní funkci těchto svahů na severním okraji města, kde se pěstovala vinná réva (odtud název okolní oblasti „Na Vinici“, později pojatý i do pojmenování nedaleké ulice). Uctívání svatého Václava jako patrona vinařů začalo v Čechách sílit právě v 2. polovině 17. století, tedy v době vzniku této rokycanské sošky.
Sloup dlouho nebyl, i přes svou nespornou hodnotu, zařazen mezi státem chráněné památky. Před svým okolím byl na počátku 21. století téměř skryt v hustém náletovém porostu keřů. V roce 2006 město vydalo výzvu, aby se přihlásil případný majitel této sochy. Šlo o nutné vyjasnění majetkoprávních vztahů před případnými investicemi do oprav. Pokud by se žádný majitel do 30. listopadu 2006 nepřihlásil (a nedoložil své vlastnictví) měla skulptura přejít do majetku města.[27] V roce 2011 na ni byla konečně uplatněna státní památková ochrana a roku 2015 prošla renovací.[28]
7.4. Ulice K Borku, historická cesta a Borecká stráň
Za mostem odbočuje vpravo cesta, dnes zvaná ulice K Borku. Má stále charakter nedlážděné úvozové cesty. Poté, co překoná terénní stupeň za Boreckým potokem, se stáčí k východu a podél potoka vede starobylou trasou pod Boreckou strání, až do historického jádra městské části Borek. Patrně nejde jen o historickou spojnici Rokycan a Borku, ale možnou původní trasu cesty do Prahy. Její stávající trasa, přímou linií mezi Borkem a Rokycany okolo čtvrtě Páclovna, je totiž relativně mladšího původu, z 18. století. Původní spojení patrně nevedlo touto umělou přímou trasou, ale sledovalo cestu podél Boreckého potoka. V tomto světle je možno i jinak pohlížet na sloup se sochou svatého Václava a zdejší brod přes potok. Do 18. století nemuselo jít o úvoz do polí, ale o zemskou cestu. Na katastrální mapě z roku 1838 se jasně vyjevuje novodobý, umělý charakter trasy státní silnice. Ještě lépe je to vidět na mapě z roku 1838 pro vesnici Borek. Původní trasa zemské cesty mohla od Svojkovic vést v ose nynějších ulic V Plaňkách, K Lopatárně, Do Vrchu a K Huti, čímž by procházela původním sídelním jádrem Borku (byť ted v předindustriální době byl daleko menším, zpola vylidněným, sídelním shlukem). V prostoru hutě pod Boreckým rybníkem pak tato cesta patrně mířila podél Boreckého potoka, aby do Rokycan vstoupila dnešní ulicí K Borku přes brod u pozdějších tlukáren. Jde ale jen o teorii, protože starší mapová díla nejsou k dispozici (mapa 1. vojenského mapování z konce 18. století už zachycuje nynější stav s novou trasou silnice). O dějinách Borku i novém trasování silnice podrobněji v kapitole „Borek“.
7.4.1. Zástavba v ulici K Borku
Mezi ulici K Borku a potok se vklínila menší zahrádkářská kolonie s drobnými stavbami chatek, založená až v poválečném období. Na státní mapě z roku 1952 zde ještě žádné rekreační objekty ani zahrady zakresleny nebyly.[29] Dle státní mapy z roku 1963 již zde byly rozměřeny jednotlivé zahrady.[30] Jediným trvale obývaným domem v této zahrádkářské kolonii je objekt čp.845/II, který postaven počátkem 60. let 20. století. Stavebně má ale i on podobu rekreační chaty. V říjnu 2004 projednala městská rada návrh na změnu územního plánu (č.01/2004 a), která by do zóny této zahrádkářské kolonie začlenila i přilehlý pozemek č.kat.2018 na severním břehu Boreckého potoka. Změna motivována snahou legalizovat již stojící chatu na tomto pozemku. Zástupci státní ochrany přírody ale s takovým krokem nesouhlasí, protože zasahuje do přirozené nivy meandrujícího Boreckého potoka. Paradoxem je, že samotnou chatu, která stojí na zmíněném pozemku, chtějí využívat ochranáři přírody jako svoji klubovnu.[31] Dne 27. července 2007 oznámil městský úřad zahájení zjišťovacího řízení k záměru zřízení vrtané studny na pozemku č.kat.2019/3 v této lokalitě chatové osady.[32] Nad svahem u sochy svatého Václava ještě stojí objekt regulační stanice plynu, nevzhledný účelový kvádr, postaven pro potřeby nedaleké nemocnice.
Dál od města, za chatovou osadou, se ulice K Borku mění v pouhou polní cestu, která vede již zcela přírodní nivou podél potoka, přičemž ji lemují prudké svahy Borecké stráně. Na rozdíl od Kalvárie a Husových sadů, které tvoří podobně disponované stráně podél severního břehu potoka, je Borecká stráň méně urbanizovaná, bez prvků lesoparku. Jde o živelné porosty v příkrých svazích, které nejsou zpřístupněny ani formou pěších tras. Jediná komunikace tak je Borecká cesta na jejím úpatí. V roce 1935 se uvádí, že obec vlastní pozemek č.kat.2010 (role o ploše 1 040 čtverečních metrů) a č.kat.2008 (role, 293 čtverečních metrů). Tyto pozemky koupila obec usnesením obecního zastupitelstva z 16. října 1933 od Josefa Noska. Byly určeny na eventuální rozšíření cesty pod Boreckou strání při jejím přeložení za účelem lepšího příjezdu k lomu v Borecké stráni.[33] Z této zprávy tak vyplývá i informace, že roku 1935 se v Borecké stráni připomíná lom.[34] V roce 1937 řeší samospráva osvobození některých pozemků od pozemkové daně. Už 26. srpna 1928 totiž požádala obec o trvalé osvobození některých pozemků od daně. 10. listopadu 1937 katastrální měřičský úřad vyzval k doplnění žádosti. Mezi pozemky, kterých by se to týkalo, se zmiňuje i č.kat.2006 Borecká stráň o ploše 12 444 čtverečních metrů, vedena jako pastvina, ve skutečnosti ale park. 2. prosince 1937 městská rada doporučila ke schválení a v prosinci 1937 pak obecní zastupitelstvo potvrdilo charakter tohoto pozemku.[35] Borecká stráň a podél ní tekoucí meandrující koryto Boreckého potoka mají vysoké přírodní kvality. Pokud bude v prostoru mezi Rokycany a Borkem docházet k další urbanizaci (a je to velmi pravděpodobné), měl by být tento koridor uchráněn.
Daleko za intravilánem Rokycan, zhruba na půl cesty k vesnici Borek, stojí pod Boreckou strání zcela izolovaný domek čp.643/II. Vyrostl tu někdy ve 40. letech za Protektorátu jako nouzové stavení, jehož umístění sem do odlehlého a stísněného koridoru pod Boreckou strání je důkazem neregulovaného charakteru výstavby v oné době.
7.4.2. Technický vývoj a pojmenování ulice K Borku
Část komunikace v ulici K Borku (od mostu přes Borecký potok, k ohybu cesty k východu poblíž regulační stanice plynu) je v majetku státu (respektive Pozemkového fondu). Město, které má zájem o investice do úpravy komunikace, požádalo stát o převod této plochy do svého vlastnictví. Podmínkou ovšem bylo nejprve, aby si město dotyčný úsek komunikace pronajalo a uhradilo zpětně nájemné. 24. dubna 2006 to odsouhlasila rada města.[36] V roce 2006 také nabídl městu pan Emil Veselý dar v podobě svého pozemku č.kat.2019/18 o ploše 144 čtverečních metrů. Šlo o část komunikace v ulici K Borku (v části vedoucí podél chatové osady). 26. června 2006 s přijetím daru vyslovila souhlas městská rada a 11. července 2006 i zastupitelstvo. Město uvítalo, že díky tomuto majetkovému transferu bude jednodušší v budoucnosti provést rozšíření komunikace do Borku.[37]
Počátkem 30. let 20. století v souvislosti s další vlnou výstavby konstatovalo vedení města, že v Rokycanech je mnoho nepojmenovaných ulic a veřejných prostranství. V říjnu 1934 kvůli tomu odložen návrh na pojmenování jedné takové nové ulice na Habrmanovu (dnešní Švermova) s tím, že se názvosloví všech ulic bude řešit najednou.[38] 4. ledna 1935 se konala porada na městském úřadu o návrzích zvláštní komise, která navrhla změny v uličních názvech. 25. dubna 1935 návrhy komise posoudilo i obecní zastupitelstvo. Mimo jiné navrženo komunikaci odbočující vlevo z Pražské silnice k lávce přes Borecký potok nazvat Borecká ulice. Zastupitelstvo tento návrh schválilo.[39] Na mapě z roku 1940 se komunikace nazývá stále Borecká ulice. Šlo ale hlavně o její úsek od Pražské ulice k Boreckému potoku, který je dnes spíše považován za součást Luční ulice. Roku 1946 ulice označována jako Borecká cesta.[40] V roce 1951 se uvádí opět jako Borecká ulice.[41] Teprve 27. února 1979 odsouhlasilo plénum MěstNV pojmenování této komunikace ulice K Borku.[42]
7.5. Strmá ulice
Druhá z cest za mostem odbočuje doleva a nazývá se Strmá ulice. Jak její název napovídá, překonává poměrně značné převýšení a stoupá po severním okraji lesoparkového areálu Kalvárie, kde postupně přechází v pouhou pěšinu, která pak navazuje na ulici Pod Nemocnicí ve čtvrti Osecký vrch.
7.5.1. Zástavba v Strmé ulici
V Strmé ulici stojí jediný objekt, a to rodinný dům čp.1085/II z konce 80. let 20. století, s působivou polohou na hraně prudkého svahu. Zástavba v této ulici je limitována značnou odlehlostí a nedostupností. Zdejší svažité pozemky sice lákají k výstavbě dalších atypických rodinných domů, ale ty by musely vyrůst na úkor vzrostlého a ekologicky cenného lesoparku Kalvárie. Na sever odtud, na již pozvolnějších svazích mezi Boreckým potokem a nemocnicí se ovšem podle územního plánu z roku 2000 předpokládala masivní výstavba rodinných domků (podrobněji viz kapitola „Osecký vrch“).
7.5.2. Vývoj pojmenování Strmé ulice
Na zasedání městského zastupitelstva 10. srpna 1999 pojmenována dosud neoznačená komunikace na Strmou ulici. V březnu 2006 ale na ohradě domu čp.163/II visela plechová cedulka s nesprávným označením ulice jménem „Nad Kalvárií“. Ta se přitom nachází jinde, na vrcholu Oseckého vrchu, za nemocnicí.[43] Dne 23. března 2006 rozhodl městský úřad na základě připomínek občanů k některým nesrovnalostem v označení ulic v Rokycanech o nápravě omylu a přislíbil ceduli odstranit. 24. dubna 2006 změnu potvrdila rada města.[44] V září 2006 již na domě visí správné označení Strmá ulice.[45]
[1] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 5, Rokycany 1999, s.58.
[2] Státní okresní archiv Rokycany, AMRO, kart.č.124.
[3] Státní okresní archiv Rokycany, AMRO, kart.č.124.
[4] Státní okresní archiv Rokycany, AMRO, kart.č.124.
[5] Státní okresní archiv Rokycany, AMRO, kart.č.124.
[6] Státní okresní archiv Rokycany, AMRO, kart.č.124.
[7] 3. schůze obecní hospodářské komise, 3.9.1931.
[8] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 5, Rokycany 1999, s.58.
[9] 5. schůze pléna MNV, 31.7.1951.
[10] Mimořádné plenární zasedání MěstNV, 27.11.1967.
[11] 3. plenární zasedání MěstNV 24.6.1968.
[12] 1. plenární zasedání MěstNV, 24.2.1969.
[13] Kronika města Rokycan 1969-73, f.56.
[14] Kronika města Rokycan 1978-81, f.68.
[15] https://archivnimapy.cuzk.cz/uazk/vyc/vyc_tool/vyc_wms_01.html?mapfile=6524-1A_04&image_dir=6524-1&aec=6524-1&maxextent=0,-7008,8840,0
[16] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 5, Rokycany 1999, s.58.
[17] Kronika města Rokycan, 2003, s.4.
[18] 18. schůze obecního zastupitelstva, 10.12.1940.
[19] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 5, Rokycany 1999, s.58.
[20] 133. schůze městské rady, 8.6.1933.
[21] 149. schůze městské rady, 12.10.1933.
[22] Založeno na osobních zápiscích autora.
[23] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 5, Rokycany 1999, s.58.
[24] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 5, Rokycany 1999, s.46.
[25] Kronika města Rokycan, 2003, s.4.
[26] Podlaha, A.: Soupis historických a uměleckých památek politického okresu rokycanského, Praha 1900, s.120. https://encyklopedierokycan.wz.cz/Rokycany-Podlaha-soupispamatek.htm
[27] Rokycanské noviny, č.6-7, 20.6.2006, s.3.
[28] Národní památkový ústav, https://pamatkovykatalog.cz/sloup-se-sochou-sv-vaclava-15401506
[31] Materiál pro jednání rady města, 11.10.2004, č.2420, ID:3119.
[32] Oznámení veřejnosti zahájení zjišťovacího řízení k záměru zařazenému v kategorii II, Čerpání podzemní vody - vrtaná studna na p.p.č. 2019/3 v k.ú. Rokycany, www.rokycany.cz
[33] 36. schůze obecního zastupitelstva, 25.4.1935.
[34] 36. schůze obecního zastupitelstva, 25.4.1935.
[35] 62. schůze obecního zastupitelstva, 21.12.1937.
[36] Materiál pro jednání rady města, 24.dubna 2006, č.2412, ID: 5029.
[37] Materiál pro jednání zastupitelstva města, 11.7. 2006, č.1413, ID: 5321.
[38] 32. schůze obecního zastupitelstva, 12.10.1934.
[39] 36. schůze obecního zastupitelstva, 25.4.1935.
[40] Cironis, P.: Rokycanský uličník, Rokycany 2003, s.106.
[41] Cironis, P.: Rokycanský uličník, Rokycany 2003, s.114.
[42] 15. plenární zasedání MěstNV, 27.2.1979
[43] Založeno na osobních zápiscích autora.
[44] Materiál pro jednání rady města, 24.dubna 2006, č.2099, ID: 4979.
[45] Založeno na osobních zápiscích autora.