https://encyklopedierokycan.wz.cz/popisekpredchozikapitola.jpg

 

https://encyklopedierokycan.wz.cz/zpetnahomepage.jpg

 

https://encyklopedierokycan.wz.cz/popiseknasledujicikapitola.jpg

D. Borek: verze 2026/05/12

 

Pražské předměstí: Zástavba podél Boreckého potoka

 

Z Luční ulice vychází k východu cesta k mostu přes Borecký potok, vede pak podél potoka do Borku. Možná jde o fragment původní zemské cesty z Rokycan na Prahu (před zřízením přímé erární silnice, která míjí historické jádro Borku).  Podél potoka a na jeho severním předpolí se tu rozkládá skupina starší zástavby z 19. století. Od 20. století zde pak začaly přibývat i areály rekreačních chat a započala skromná urbanizace toho dosud venkovského okraje města. Významným krajinným prvkem je zde niva Boreckého potoka a severně od ní procházející terénní svah, který se ale zde mírně zplošťuje a umožňuje tak vedení cesty.

Obsah

7.1. Most přes Borecký potok v ulici K  Borku.. 1

7.1.1. Původní podoba přechodu přes potok. 1

7.1.2. Výstavba mostu.. 1

7.2. Bývalé tlukárny podél Boreckého potoka. 1

7.3. Sloup se sochou sv. Václava. 2

7.4. Ulice K Borku, historická cesta a Borecká stráň.. 2

7.4.1. Zástavba v ulici K Borku (chatová osada). 2

7.4.2. Technický vývoj a pojmenování ulice K Borku.. 3

7.5. Strmá ulice. 3

7.5.1. Zástavba v Strmé ulici 3

7.5.2. Vývoj pojmenování Strmé ulice. 3

 

 

 

7.1. Most přes Borecký potok v ulici K  Borku

7.1.1. Původní podoba přechodu přes potok

Most přes Borecký potok patří spíše k těm menším a nestojí zde příliš dlouho. Současné cesty do Borku (ulice K Borku) a na Osecký vrch (dnešní Strmá ulice) nepatřily v 19. století k těm nejfrekventovanějším. O jeho vznik se vedly dlouhé spory.

Dlouhou dobu tu přechod přes potok byl možný jen po lávce. Na nejstarší mapě města z roku 1838 je tu zobrazena jakási dlouhá lávka, která zároveň vypadá jako hráz jezu na tehdy neregulovaném korytu Boreckého potoka. Nacházela se o něco dále po proudu od dnešního mostu a vodní tok překonávala šikmo, v ose jihozápad–severovýchod. Šlo nepochybně o dřevěnou konstrukci, spíše jen trám natažený přes vodní hladinu, popřípadě hřeben konstrukce jezu vybavený průchodem pro pěší. Zemědělské povozy a další větší předměty se přes potok dopravovaly skrz brod. Ten se nacházel zhruba v místech nynějšího mostku. V ose nynějších ulic K Borku a Strmá tu jsou zakresleny polní cesty, jež se od severu blížily k potoku. Svahy odtud až k dnešní dálnici D5 byly využívány jako pole a louky. Na mapě jsou označeny místním názvem „K Borku“. Mnozí rokycanští měšťané vlastnili na severním břehu potoka zemědělské pozemky. Ještě v roce 1895 tu podle vzpomínek M. Sedláka stála dřevěná lávka.[1] Rovněž na mapě Rokycan z roku 1907 je tu lávka zakreslena na stejném místě jako v roce 1838.

Po roce 1870 se zde poprvé uvažuje o stavbě mostu. Obec už tehdy dokonce zajistila stavební materiál. Jenže z akce sešlo. Město se totiž rozhodlo počkat do definitivní regulace Boreckého potoka.[2] Ta se ovšem uskutečnila až v 30. letech 20. století. Dne 18. října 1923 požádalo asi 20 občanů v čele s Josefem Noskem (majitel již neexistující usedlosti čp.125/II na Nerudově náměstí, na místě sídliště Hrudkovanka) radu o postavení dlouho odkládaného mostu. Petici podepsal i děkan Eduard Raus coby správce polností v majetku církve. Signatáři upozornili, že provoz na cestě do Borku roste. Jednak se rozrůstá vesnice Borek a k Boreckému rybníku pravidelně míří lidé z Rokycan kvůli tamnímu veslařskému klubu. Voda v potoce je prý navíc studená a znečištěná, takže používání brodu je zdravotně i hygienicky nebezpečné. Hlavní argument však byl ekonomický. Lidé, kteří mají pole za potokem, se údajně nemohou několikrát do roka, při zvýšené vodě, dostat ke svým pozemkům, protože brod funguje jen při nízkém nebo středním stavu vody.[3] Dne 27. prosince 1923 Josef Nosek svoji žádost zopakoval.[4]

O rok později, 8. prosince 1924, předložil Nosek společně s měšťany Emilem Veselým a Josefem Hornem (majitel nedaleké již neexistující usedlosti čp.56/II, na místě sídliště Hrudkovanka) už třetí petici. Tentokrát přidali další argument, přes nevyhovující brod jsou nuceny jezdit i první automobily, a to je neúnosné. Žádali proto o výstavbu aspoň provizorního přemostění. Další petice, se stejnými argumenty, následovala 2. dubna 1927.[5] Tehdy odpověděla obsáhlou analýzou městská technická kancelář. Při délce (světlosti) mostu 10 metrů a šířce vozovky 6 metrů by prý náklady dosáhly 45 000 Kč + dalších 22 000 Kč za terénní úpravy. Nový most by totiž musel zahrnout i některé regulační úpravy koryta potoka a nábřeží. Šlo by tedy o příliš nákladnou investici. Technická kancelář doporučila k cestě na severní stráně za potokem použít sousední most na Voldušské silnici na Osecký vrch.[6]

 

 

7.1.2. Výstavba mostu

V září 1931 obecní hospodářská komise doporučila zřídit u tlukárny Veselých provizorní dřevěný most na traverzách, aby majitelé pozemků za Boreckým potokem měli přístup na svá pole.[7]

Podle Karla Hofmana zde pak skutečně vznikl dřevěný most, který byl při regulaci potoka vyztužen železnými nosníky.[8] Na leteckém snímku města z roku 1938 je tu takové přemostění vidět.[9] V roce 1951 se pod Boreckou strání v rámci jakéhosi studenoválečnického cvičení ubytoval vojenský oddíl. Přes most projížděla intenzivní vojenská doprava, včetně nákladních aut. Na plénu MNV se v červenci 1951 proto diskutuje o nutnosti mostek obhlédnout a případně provést jeho předlažbu.[10]  V listopadu 1967 se na MěstNV mluví o možné opravě mostu. Měly by s ní městu pomoci Československé státní statky. Oprava měla spočívat v rekonstrukci vozovky na mostě, jakož i samotné konstrukce a zábradlí.[11] V červnu 1968 se uvádí plán provést opravu zábradlí mostu „u tlukárny“ v roce 1969, a to nákladem 25 000 Kčs. Měla ji provést Vnější úprava města.[12] V únoru 1969 se oprava mostu zařazuje do plánu na rok 1969, a to v hodnotě 10 000 Kčs.[13] Most se ale opravy dočkal až roku 1971.[14] Měl podobu jednoduchého železného trámu s poměrně primitivním zábradlím, zcela bez architektonických ambicí (foto z r. 2003). Na obou březích byl podpírán betonovými pilíři.

Tato oblast je často zaplavována, například 8. května 1978 se Borecký potok vylil z koryta a zaplavil celou plochu mezi autoservisem a zástavbou za mostem.[15] V srpnu 2002 se korytem potoka prohnala rekordní velká voda. Její tlak dokonce částečně poškodil tento most, když jej posunul. Most pak musel být sanován.

 

 

7.2. Bývalé tlukárny podél Boreckého potoka

Severní břehy Boreckého potoka poblíž popsaného mostku lemují tři roztroušené usedlosti čp.163/II, čp.168/II a čp.159/II, které mají společné to, že jde o bývalé tlukárny. V nich se drtila kůra, aby se získalo tříslo potřebné pro vydělávání kůží. Tlukárny vyrostly až ve 2. polovině 19. století. Na nejstarší katastrální mapě města z roku 1838 ještě neexistují, na katastrální mapě evidenční z roku 1877 již tu stály dvě z nich: čp.159/II a čp.163/II. Třetí tlukárna čp.169/II je do mapy dokreslena dodatečně, respektive stála na jejím místě již v roce 1877 jakási drobná stavba, která patrně nebyla samostatným domem. Všechny tři využívaly levnou energii Boreckého potoka a ke každé vedl z potoka úzký náhon. Šlo o jakousi enklávu protoindustriální výroby, umístěnou za tehdejším okrajem Rokycan. K 15. dubnu 1864 se v matrice zemřelých objevuje údaj o úmrtí syna jistého Václava Fialy. Místo úmrtí uvedeno jako „tříslovna p. Veselého“, přičemž číslo popisné není uvedeno.[16] Dne 7. října 1875 se zase uvádí úmrtí dcery Josefa Nesnídala z „tlukárny pana Veselýho“. Číslo popisné opět chybělo.[17]  Pravděpodobně jde o první důkaz existence těchto podniků na Boreckém potoce. Všechny tři tlukárny patřily svého času rodině Veselých. Mluvilo se tak o „tlukárně Veselých“. Koneckonců, i dle stavu v roce 2005 patřil dům čp.159/II Ivanu a Petrovi Veselých, dům čp.169/II Ivanu Veselému, pouze dům čp.163/II měl v majetku Jan Stašek.

Dům čp.168/II stojí východně od severního předpolí mostku přes Borecký potok. V 19. století zde fungovala jedna z uvedených tlukáren. Po jejím zrušení zde krátkou dobu působila výrobna dřevěných modelů pro sklářský průmysl a výroba a opravna elektromotorů.[18] Dle sčítání lidu z roku 1890 se usedlost čp.168/II uváděla jako mlýn a nebyla obývaná.[19] Dnes je to obytný dům. Jde o mohutný patrový objekt s třetím nadzemním podlažím v podkroví, pod střechou. Nese stopy opakovaných přístaveb a modernizací. V městském archivu se nachází složka z let 1891–1892, nazvaná „Veselý František, plán nového vodního díla čp.168/II“, další z roku 1905, pod jménem „Veselý Emil, přestavba domu čp.168/II, Pražské předměstí“, a z let 1910–1911 „Veselý Emil, přístavba kůlny čp.168/II, Pražské předměstí“.[20]

Zejména na přelomu 30. a 40. let 20. století se objekt tlukárny značně proměnil. Zdeňka Veselá získala 22. srpna 1939 povolení na adaptaci čp.168/II. Projekt zhotovil Josef Novák. Kolaudace proběhla 10. ledna 1940. Následovalo zbourání části kůlny a výstavba nového rodinného domku, na což získal povolení Medard Hosnedl 23. ledna 1941, podle projektu Františka Michálka.[21] Na jižní straně domu vyrostl fakticky nový dům, který získal i samostatné číslo čp.600/II. V prosinci 1940 zastupitelstvo schválilo rozdělení stavební parcely č.kat.523 na 2 stavební místa, o což majitelka čp.168/II Zdeňka Veselá požádala 31. října 1940. Dne 11. listopadu 1940 se konalo parcelační řízení. Bylo ujednáno, že s nově odděleným pozemkem bude sloučen pozemek č.kat.2021 v jedno stavební místo, aby byl zabezpečen přístup na nově utvořenou parcelu. Pozemek k rozšíření ulice do šířky 6 metrů postoupí žadatel na svůj náklad.  14. listopadu 1940 rada smlouvu doporučila ke schválení.[22] Zdeňka Veselá získala povolení na rozbourání kůlny a přístavku a přístavbu domu 27. února 1941. Stavební plány zhotovil František Michálek z Rokycan.[23] Dne 6. srpna 1941 obdržel dům čp.600/II samostatné číslo popisné. Nový objekt čp.600/II se později majetkově oddělil od původního čp.168/II. Dne 4. června 2013 bylo číslo popisné čp.168/II formálně zrušeno. Šlo jen o formální krok. Oba domy čp.168/II i čp.600/II stojí dál.[24] V srpnu roku 2002 dům čp.168/II poškodily povodně. Zastupitelstvo pak 4. března 2003 odsouhlasilo poskytnutí dotace z povodňového fondu ve výši 151 393 Kč na nezbytné opravy.[25]

Na západní straně severního předpolí mostu přes Borecký potok v ulici K Borku stojí dům čp.163/II (foto z r. 2003), který je původním obytným stavením další zdejší tlukárny, která se nacházela za ním. V městském archivu je uložen spisový materiál z roku 1883, nazvaný „Veselý František, stavba kůlny čp. 163“.[26] Roku 1896 tu měla být rovněž pila. Dům tehdy měl podle Adolfa Srba bílý štít a směrem k potoku květinovou zahrádku.[27] Později byl přestavěn na poměrně výstavnou vilu. K přestavbě došlo v 30. letech 20. století.  V červnu 1933 vydala rada povolení pro Jaroslava a Annu Nových na jednopatrový dům na místě stávajícího čp.163/II, který se měl zbořit.[28] Dne 12. října 1933 následně rada vydala J. a A. Nových užívací a obývací povolení na novostavbu jednopatrového domu na místě zbořeného čp.163/II.[29] Projekt zhotovil Josef Novák.[30] V letech 2003–2004 došlo k celkové opravě domu čp.163/II (nová okna, adaptace střechy na obytné 2. patro). V listopadu 2007 ale vestavba nebyla ještě zcela dokončena. Chyběla finální úprava fasády na novém zdivu střešní nástavby.[31] Později byla přestavba dokončena. S výjimkou vestavby obytných prostor do podkroví a zvednutí střechy byl objekt hmotově zachován, včetně rytmu fasády. Okolo domu se nachází rozlehlá zahrada.

U čp.163/II se z Boreckého potoka odděluje náhon, který poskytoval zdejší tlukárně vodní energii. Vedl až k třetí tlukárně, která stojí asi 200 metrů dále po proudu a která se dodnes dochovala jako patrová usedlost čp.159/II.[32] Emanuel Veselý získal 11. srpna 1936 povolení na přístavbu prádelny a obytné místnosti dle stavebního plánu Jana Charváta. Kolaudace proběhla 23. března 1937.[33] V městském archivu se nachází složka z roku 1940, nazvaná „Opravy v domě čp.159/II a čp.168/II“.[34] Usedlost zaujímá malebnou plošinu, těsně pod strmým svahem Kalvárie. Dům čp.159/II je přístupný jen po soukromém mostku z ulice Mládežníků. Můstek je zakreslen už na mapě ze 70. let 19. století. Před regulací potoka v 30. letech 20. století tu prý stál kamenný dvouobloukový můstek, nahrazený poté betonovou konstrukcí (foto z r. 2003).[35] Náhon už dnes neplní svoji funkci, ale je cenným pozůstatkem původního protoindustriálního komplexu. Během srpnových povodní roku 2002 poškodila dům čp.159/II velká voda. Zastupitelé pak 4. března 2003 poskytli na opravu (podobně jako v případě domu čp.168/II) dotaci z povodňového fondu ve výši 177 647 Kč.[36]

Vedle usedlosti čp.159/II se rozkládá areál Skautského domova čp.1117/II, též nazývaný Skautská louka. Jeho podrobný popis zařazen do kapitoly „Osecký vrch“.

 

 

7.3. Sloup se sochou sv. Václava

Na severním předpolí mostu přes Borecký potok se u domu čp.163/II cesta rozděluje do dvou větví, přičemž obě stoupají úvozem do stráně. V trojúhelníku mezi nimi stojí barokní pískovcový sloup se sochou svatého Václava z roku 1694 (foto z r. 2003). Na hranolovitém podstavci stojí oblý sloupek s ozdobnou hlavicí, z níž vyrůstá drobná socha světce (foto z r. 2003). Okolo roku 1900 byl ještě na podstavci rozpoznatelný nápis: ADAM EXL . SVSANA  EXLOVA . ANNO 1694.[37]

Sloup dlouho nebyl, i přes nespornou hodnotu, zařazen mezi státem chráněné památky. Před okolím byl na počátku 21. století téměř skryt v hustém náletovém porostu keřů. V roce 2006 město vydalo výzvu, aby se přihlásil případný majitel sochy. Šlo o formální vyjasnění majetkoprávních vztahů před případnými investicemi do oprav. Pokud by se žádný majitel do 30. listopadu 2006 nepřihlásil (a nedoložil vlastnictví) měla skulptura přejít do majetku města.[38] Zastupitelstvo schválilo v červenci 2010 návrh Národního památkového ústavu v Plzni prohlásit sochu za nemovitou kulturní památku.[39] V roce 2011 na ni byla pak skutečně uplatněna státní památková ochrana a roku 2015 prošla socha renovací.[40]

Zasvěcení Václavovi ukazuje na původní funkci těchto svahů na severním okraji města, kde se pěstovala vinná réva (odtud název okolní oblasti „Na Vinici“, později pojatý i do pojmenování nedaleké ulice ve čtvrti Na Husinci). Uctívání Václava jako patrona vinařů začalo v Čechách sílit právě v 2. polovině 17. století, v době vzniku této rokycanské sošky. Dne 27. června 1775 se v zápisu z jednání obecní rady píše o stížnosti tkalcovského cechu na Karla Švantla, „že by on v té, od Kateřiny Kováříkový odkázané vinici, nový dveře do jich cechovní louky udělati dal.“[41] Zpráva je zajímavá jako doklad toho, že ještě na sklonku 18. století byly v Rokycanech vinice, popřípadě pozemky, označované jako vinice. Tkalcovská louka se nacházela na místě pozdějšího Skautského areálu pod Kalvárií, který se nachází nedaleko odtud (viz kapitola „Osecký vrch“).

 

 

 

7.4. Ulice K Borku, historická cesta a Borecká stráň

Na vidlici cest za mostem odbočuje vpravo cesta, dnes označená jako ulice K Borku. Má charakter nedlážděné úvozové cesty. Poté, co překoná několikametrový terénní stupeň za Boreckým potokem, se stáčí k východu a směřuje podél potoka starobylou trasou pod Boreckou strání, až do historického jádra Borku.

Patrně nejde jen o historickou spojnici Rokycan a Borku, ale možnou původní trasu cesty do Prahy. Její stávající trasa, vedená přímou linií mezi Borkem a Rokycany okolo čtvrtě Páclovna, je totiž mladšího původu, z 18. století. Předtím spojení patrně nevedlo touto umělou přímou trasou, ale sledovalo cestu podél Boreckého potoka. V tomto světle je možno i jinak pohlížet na sloup se sochou svatého Václava a zdejší brod přes potok. Do 18. století nemuselo jít o úvoz do polí, ale o zemskou cestu na Prahu. Na katastrální mapě z roku 1838 se jasně vyjevuje novodobý, umělý charakter trasy státní silnice. Ještě lépe je to vidět na mapě z roku 1838 pro vesnici Borek. Původní trasa zemské cesty mohla od Svojkovic vést v ose nynějších ulic V Plaňkách, K Lopatárně, Do Vrchu a K Huti, čímž by procházela původním sídelním jádrem Borku (byť ten v raném novověku býval daleko menším sídelním shlukem, soustředěným okolo tamní hutě). V prostoru hutě pod Boreckým rybníkem pak tato cesta logicky mohla mířit podél Boreckého potoka, pod Boreckou strání, aby do Rokycan vstoupila dnešní ulicí K Borku přes brod u pozdějších tlukáren. Jde ale jen o teorii, protože starší mapová díla nejsou k dispozici (mapa 1. vojenského mapování z konce 18. století už zachycuje nynější stav s novou trasou silnice).

Zajímavé zjištění přináší zpráva ze 7. července 1775, kdy před obecní radou pokračovalo projednávání výše uvedeného sporu mezi tkalcovským cechem a Karlem Švantlem ohledně zahrazení průchodu u jejich louky (podrobněji v kapitole „Osecký vrch“). V zápisu mj. uvádí svědek Václav Škrabal, že „pod Strání od maličkosti [tedy od jeho dětství – pozn. aut.] pamatuje takové malé prostranné místo, po kterém se choditi mohlo.“ Další svědek Jan Stráský řekl, že „bývala malá cestička před 50 lety pod Strání dole, dokavade žádná vinice nebyla, po který hutníci chodívali, kteroužto Stráň nebožt. Kovařík koupil, sobě zahradil a viničku udělal.“[42] Na první pohled triviální sousedská rozepře odhaluje některé důležité skutečnosti. Jednak to, že na úpatí Kalvárie, u dnešní Skautské louky skutečně ještě v 70. letech 18. století bývala vinice. Zároveň ale to, že se zde nerozkládala od nepaměti, protože svědkové vypověděli, že ještě před 50 lety, tedy okolo roku 1725, tam byla cesta. Pozoruhodná je zmínka o tom, že po ní chodívali hutníci. Nabízí se možnost, že šlo o spojení mezi obecními hutěmi v Borku a v Klabavě. Jinými slovy, na rozdíl od současné situace vycházela z rozcestí u sochy sv. Václava ještě jedna cesta, a to stezka, směřující podél severního břehu Boreckého potoka k západu, pod Kalvárií a dnešními Husovými sady a potom ven z města údolím Klabavky do vsi Klabava. Pěšina zanikla už někdy před rokem 1775 a ani na mapě z roku 1838 už není zachycena. Křižovatka cest u sloupu se svatým Václavem tak skutečně mohla být významným komunikačním uzlem raně novověkých Rokycan. O vývoji Pražské silnice a dopravních tras od Rokycan na východ je podrobněji pojednáno v kapitole „Borek“.

 

 

7.4.1. Zástavba v ulici K Borku (chatová osada)

Nad svahem u sochy svatého Václava stojí objekt regulační stanice plynu, účelový kvádr s oploceným areálem, postavený pro potřeby nedaleké nemocnice na Oseckém vrchu. Dle stavu z července 1958 ještě budování regulační stanice nezačalo.[43] Na snímkování z července 1962 již je vidět pokročilá fáze výstavby.[44] Někdy před rokem 2015 prošel objekt rekonstrukcí, při které byl nově zakryt valbovou střechou.

Mezi ulici K Borku a potok se vklínila menší zahrádkářská kolonie s drobnými stavbami chatek, založená v poválečném období. Na státní mapě z roku 1952 zde ještě žádné rekreační objekty ani zahrady zakresleny nebyly.[45] To samé ukazuje i letecký snímek z července 1958.[46] Dle státní mapy z roku 1963 zde byly ovocné sady a začínalo rozměřování na jednotlivé zahrady. S výjimkou jedné, kde již počínala výstavba zahradního domku, ale zde dosud chyběla zástavba.[47] Na snímku z října 1967 je vidět, že lokalita již je rozdělena na jednotlivé zahrady, v nichž přibývají jednotlivé rekreační objekty.[48]

Dle stavu z roku 2021 i 2025 tu bylo 13 parcel. Jedná se o jednostrannou zástavbu. Směrem od západu k východu začíná osada pozemkem č.kat.2019/10 s chatkou, která ovšem není číselně označena.  Následuje parcela s chatkou če.130. Jde o drobnou stavbu se sedlovou střechou, která je zabudována do svahu nad Boreckým potokem. Zachycuje ji zde již letecké snímkování ze srpna 1973, kde ovšem není jasné, zda byla ve výstavbě nebo již dostavěná,[49] a také státní mapa z roku 1977.[50] V evidenci adres je ale formálně až od 14. února 2003.[51] Sousední parcelu zaujímá chatka če.138. Je rovněž viditelná jako rozestavěná či již dokončená na letecké fotografii z roku 1973[52] a zakreslena i na státní mapě z roku 1977.[53] Jedná se o dřevěnou stavbu se sedlovou střechou. I ona je umístěna v jižní části pozemku, poblíž svahu nad potokem. V evidenci figuruje formálně až od 1. srpna 2005.[54] Na vedlejším pozemku stojí neoznačený rekreační objekt, situovaný na jižní okraj parcely. Má sedlovou střechu.  Je tu přitom zachycen už na mapě z roku 1969.[55] A patrně i na leteckém snímkování z července 1968.[56] Sousední parcela č.kat.2019/12 nemá výraznější zástavbu. Je to i proto, že přes ni vede rozvod vysokého napětí od severu k jihu. Následuje zahrada s chatkou če.131. Je tu zaznamenána na státní mapě z roku 1987,[57] ale zachycuje ji tu i mapa města cca z roku 1976.[58] Přízemní dřevěnou chatu zakončuje nízká sedlová střecha. Od 19. června 2003 je evidována v registru objektů.[59] Východně odtud se rozkládá další zahrada prakticky bez zástavby (č.kat.2019/9). Jediným oficiálně trvale obývaným domem v této zahrádkářské kolonii je objekt čp.845/II, který byl postaven v 60. letech 20. století.  Na leteckém snímkování z července roku 1962 je patrně vidět počínající fáze výstavby.[60] Snímek z října 1967 ukazuje probíhající hrubou stavbu a pokládku krovu na střechu domku.[61] Na státní mapě z roku 1969 už je zakreslen.[62] Stavebně má ale i on podobu větší rekreační chaty. Následuje chata če.99. Ještě na mapě z roku 1994 není zobrazena.[63] Ale zachycuje ji už prokazatelně letecké snímkování z let 2001–2003.[64] Je to dřevěná stavba v tradičním stylu, se sedlovou střechou.

Na východním okraji osady stojí ještě tři mladší rekreační objekty na menších parcelách. Zahradní domek če.76 je poprvé zachycen na mapě z roku 1994.[65] Registrován je formálně až od 3. ledna 2005.[66] Má podobu drobné dřevěné stavby s nízkou sedlovou střechou. Chatka če.67 byla zobrazena na mapě z roku 1987.[67] Jde o dřevěný objekt na menším půdorysu. Je zakončen sedlovou střechou. V evidenci figuruje rovněž až od 3. ledna 2005.[68] Jižně od chaty če.67 stojí přímo v nivě Boreckého potoka číselně neoznačený objekt dřevěné chatky. V říjnu 2004 projednala rada návrh na změnu územního plánu (č.01/2004 a), která by do této kolonie začlenila i přilehlý pozemek č.kat.2018 na severním břehu Boreckého potoka. Změna byla motivována snahou legalizovat již stojící chatu na tomto pozemku. Zástupci státní ochrany přírody ale s krokem nesouhlasili, protože zasahoval do přirozené nivy meandrujícího Boreckého potoka. Paradoxem bylo, že samotnou chatu, která stojí na zmíněném pozemku, chtěli využívat ochranáři přírody jako klubovnu.[69] Posledním objektem v této osadě je drobný dřevěný zahradní domek s nízkou sedlovou střechou če.66. Je zakreslen již v mapě z roku 1987.[70] Evidován až od 3. ledna 2005.[71] Dne 27. července 2007 oznámil MÚ zahájení zjišťovacího řízení k záměru zřízení vrtané studny na pozemku č.kat.2019/3 v této lokalitě chatové osady.[72]

Dál od města, za chatovou osadou, se ulice K Borku mění v pouhou polní cestu, která vede již přírodní nivou podél potoka, přičemž ji lemují příkré svahy Borecké stráně. Na rozdíl od Kalvárie a Husových sadů, které tvoří podobně disponované stráně podél severního břehu potoka, je Borecká stráň méně urbanizovaná, bez prvků lesoparku. Jde o živelné porosty v příkrých svazích, které nejsou zpřístupněny ani formou pěších tras. Jedinou komunikací je Borecká cesta na jejím úpatí. V roce 1935 se uvádí, že obec vlastní pozemek č.kat.2010 (role o ploše 1040 čtverečních metrů) a č.kat.2008 (role, 293 čtverečních metrů). Tyto pozemky koupila obec usnesením zastupitelstva z 16. října 1933 od Josefa Noska. Byly určeny na eventuální rozšíření cesty pod Boreckou strání při jejím přeložení za účelem lepšího příjezdu k lomu v Borecké stráni.[73] Z této zprávy tak vyplývá i informace, že roku 1935 se v Borecké stráni připomíná lom.[74] V roce 1937 řeší samospráva osvobození vybraných pozemků od pozemkové daně. Už 26. srpna 1928 totiž požádala obec o trvalé osvobození jistých pozemků od daně. 10. listopadu 1937 katastrální měřičský úřad vyzval k doplnění žádosti. Mezi pozemky, kterých se to týká, se zmiňuje i č.kat.2006 Borecká stráň o ploše 12 444 čtverečních metrů, vedena jako pastvina, ve skutečnosti ale park. 2. prosince 1937 rada věc doporučila ke schválení a v prosinci 1937 pak zastupitelstvo potvrdilo charakter tohoto pozemku.[75]

Borecká stráň a podél ní meandrující koryto Boreckého potoka mají vysoké přírodní kvality. Pokud bude v prostoru mezi Rokycany a Borkem, tedy na Páclovně a na Oseckém vrchu pod nemocnicí, docházet k další urbanizaci (a je to pravděpodobné), měl by být tento koridor uchráněn. S ochranou přírodní nivy potoka mezi Rokycany a Borkem počítala i studie proveditelnosti přírodě blízkých protipovodňových opatření, jejíž zadávací dokumentaci schválilo v lednu 2020 zastupitelstvo.[76] V prosinci 2021 schválilo zastupitelstvo studii proveditelnosti „přírodě blízkých protipovodňových opatření", kterou zpracovala firma Sweco Hydroprojekt a. s.[77] Studie řešila celý tok Padrťského potoka, Boreckého potoka i Klabavky na průchodu zastavěným územím města. V úseku mezi Rokycany a Borkem, severně od Páclovny, se počítalo se zachováním přírodního koryta, přičemž v prodloužení ulice K Potoku na Páclovně se projektovala nová lávka pro pěší na severní břeh potoka.[78] V září 2023 odsouhlasilo zastupitelstvo odkup malých částí pozemku č.kat.2017, který se nachází jižně od cesty do Borku, za koncem chatové osady. Důvodem byla stavba cyklostezky.[79]

Daleko za intravilánem Rokycan, zhruba na půl cesty k vesnici Borek, stojí pod Boreckou strání zcela izolovaný domek čp.643/II. Vyrostl tu někdy ve 40. letech za Protektorátu jako nouzové stavení, v podobě malé chalupy, jehož umístění sem, do odlehlého a stísněného koridoru pod Boreckou strání je příkladem neregulovaného charakteru výstavby v oné době. Omšelý domek nicméně má jistou poetiku. V seznamu majitelů domů cca z roku 1945 už objekt čp.643/II je uveden. Jeho majitelem tehdy byl Rudolf Buďka.[80]

 

 

7.4.2. Technický vývoj a pojmenování ulice K Borku

Část komunikace v ulici K Borku (od mostu přes Borecký potok, k ohybu cesty k východu poblíž regulační stanice plynu) byla počátkem 21. století v majetku státu (respektive Pozemkového fondu). Město, které mělo zájem na investicích do úpravy komunikace, požádalo stát o převod příslušné plochy do svého vlastnictví. Podmínkou ovšem bylo, aby si město nejprve dotyčný úsek komunikace pronajalo a uhradilo zpětně nájemné. 24. dubna 2006 to odsouhlasila rada města.[81] V roce 2006 také nabídl městu pan Emil Veselý dar v podobě svého pozemku č.kat.2019/18 o ploše 144 čtverečních metrů. Šlo o část komunikace v ulici K Borku (v části podél chatové osady). 26. června 2006 s přijetím daru vyslovila souhlas rada a 11. července 2006 i zastupitelstvo. Město uvítalo, že díky tomuto transferu bude jednodušší v budoucnosti provést rozšíření komunikace do Borku.[82]

Počátkem 30. let 20. století v souvislosti s další vlnou výstavby konstatovalo vedení města, že v Rokycanech přibývá nepojmenovaných ulic. V říjnu 1934 rozhodlo, že názvosloví se bude řešit najednou.[83] Dne 4. ledna 1935 se konala porada o doporučeních komise, která navrhla změny v uličních názvech. 25. dubna 1935 návrhy komise posoudilo i zastupitelstvo. Mimo jiné se navrhovalo komunikaci, odbočující vlevo z Pražské silnice k lávce přes Borecký potok, nazvat Borecká ulice. Zastupitelstvo to schválilo.[84] Na mapě z roku 1940 se komunikace nazývá Borecká ulice. Šlo ale hlavně o její úsek od Pražské ulice k Boreckému potoku, který je dnes spíše považován za součást Luční ulice. Roku 1946 se ulice označovala jako Borecká cesta.[85] V roce 1951 se uvádí opět jako Borecká ulice.[86] Teprve 27. února 1979 odsouhlasilo plénum MěstNV pojmenování této komunikace ulice K Borku.[87]

 

 

7.5. Strmá ulice

7.5.1. Zástavba v Strmé ulici

Druhá z cest za mostem přes Borecký potok odbočuje doleva a nazývá se Strmá ulice. Jak název napovídá, překonává poměrně značné převýšení a stoupá po severním okraji lesoparkového areálu Kalvárie, kde postupně přechází v pouhou pěšinu, která pak navazuje na ulici Pod Nemocnicí ve čtvrti Osecký vrch.

V Strmé ulici stojí jediný objekt, a to rodinný dům čp.1085/II z konce 80. let 20. století, s působivou polohou na hraně prudkého svahu. Zástavba v této ulici je limitována odlehlostí a nedostupností. Zdejší svažité pozemky sice lákají k výstavbě dalších atypických rodinných domů, ale ty by musely vyrůst na úkor vzrostlého a ekologicky cenného lesoparku Kalvárie. Na sever odtud, na již pozvolnějších svazích mezi Boreckým potokem a nemocnicí se ovšem podle územního plánu z roku 2000 předpokládala masivní výstavba rodinných domků (podrobněji viz kapitola „Osecký vrch“).

 

 

7.5.2. Vývoj pojmenování Strmé ulice

Na zasedání zastupitelstva 10. srpna 1999 byla pojmenována dosud neoznačená komunikace na Strmou ulici. V březnu 2006 ale na ohradě domu čp.163/II visela plechová cedulka s nesprávným označením ulice jménem „Nad Kalvárií“. Ta se přitom nachází jinde, na vrcholu Oseckého vrchu, za nemocnicí.[88] Dne 23. března 2006 rozhodl MÚ na základě připomínek občanů k nesrovnalostem v označení ulic v Rokycanech o nápravě a přislíbil ceduli odstranit.  24. dubna 2006 změnu potvrdila rada.[89] V září 2006 již na domě visí správné označení Strmá ulice.[90]

 


[1] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 5, Rokycany 1999, s. 58.

[2] Státní okresní archiv Rokycany, AMRO, kart. č. 124.

[3] Státní okresní archiv Rokycany, AMRO, kart. č. 124.

[4] Státní okresní archiv Rokycany, AMRO, kart. č. 124.

[5] Státní okresní archiv Rokycany, AMRO, kart. č. 124.

[6] Státní okresní archiv Rokycany, AMRO, kart. č. 124.

[7] 3. schůze obecní hospodářské komise, 3. 9. 1931.

[8] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 5, Rokycany 1999, s. 58.

[10] 5. schůze pléna MNV, 31. 7. 1951.

[11] Mimořádné plenární zasedání MěstNV, 27. 11. 1967.

[12] 3. plenární zasedání MěstNV 24. 6. 1968.

[13] 1. plenární zasedání MěstNV, 24. 2. 1969.

[14] Kronika města Rokycan 1969–73, f. 56.

[15] Kronika města Rokycan 1978–81, f. 68.

[16] Matrika pohřbů Rokycany 1845–80, s. 223, snímek 226, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067917/rokycany-33_2260-z

[17] Matrika pohřbů Rokycany 1845–80, s. 401, snímek 404, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067917/rokycany-33_4040-z

[18] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 5, Rokycany 1999, s. 58.

[20] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan, III. oddělení, inventář, 1976, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0071_00013_am-rokycany-odd-3.pdf

[21] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan, III. oddělení, inventář, 2005, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0088_00013_am-rokycany-odd-3-tech-kancelar.pdf

[22] 18. schůze obecního zastupitelstva, 10. 12. 1940.

[23] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan, III. oddělení, inventář, 2005, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0088_00013_am-rokycany-odd-3-tech-kancelar.pdf

[25] Kronika města Rokycan, 2003, s. 4.

[26] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan, III. oddělení, inventář, 1976, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0071_00013_am-rokycany-odd-3.pdf

[27] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 5, Rokycany 1999, s. 58.

[28] 133. schůze městské rady, 8. 6. 1933.

[29] 149. schůze městské rady, 12. 10. 1933.

[30] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan, III. oddělení, inventář, 2005, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0088_00013_am-rokycany-odd-3-tech-kancelar.pdf

[31] Založeno na osobních zápiscích autora.

[32] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 5, Rokycany 1999, s. 58.

[33] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan, III. oddělení, inventář, 2005, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0088_00013_am-rokycany-odd-3-tech-kancelar.pdf

[34] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan, III. oddělení, inventář, 1976, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0071_00013_am-rokycany-odd-3.pdf

[35] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 5, Rokycany 1999, s. 46.

[36] Kronika města Rokycan, 2003, s. 4.

[37] Podlaha, A.: Soupis historických a uměleckých památek politického okresu rokycanského, Praha 1900, s. 120. https://encyklopedierokycan.wz.cz/Rokycany-Podlaha-soupispamatek.htm

[38] Rokycanské noviny, č. 6–7, 20. 6. 2006, s. 3.

[41] Radní protokol,  17. 03. 1774 – 25. 10. 1776, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 90b, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 90b; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k090b, snímek 142.

[42] Radní protokol,  17. 03. 1774 – 25. 10. 1776, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 90b, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 90b; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k090b, snímek 145–146.

[58] Viz plán města cca z r. 1976, na chodbě naproti studovně Státního okresního archivu v Rokycanech; SOkA Rokycany, Městský národní výbor Rokycany, inv. č. 1352, M 20, plán města.

[69] Materiál pro jednání rady města, 11. 10. 2004, č. 2420, ID:3119.

[72] Oznámení veřejnosti zahájení zjišťovacího řízení k záměru zařazenému v kategorii II, Čerpání podzemní vody - vrtaná studna na p.p.č. 2019/3 v k.ú. Rokycany, www.rokycany.cz

[73] 36. schůze obecního zastupitelstva, 25. 4. 1935.

[74] 36. schůze obecního zastupitelstva, 25. 4. 1935.

[75] 62. schůze obecního zastupitelstva, 21. 12. 1937.

[78] Studie proveditelnosti přírodě blízkých protipovodňových opatření

, https://www.rokycany.cz/studie-proveditelnosti-prirode-blizkych-protipovodnovych-opatreni/d-899998/p1=33051

[79] Usnesení městského zastupitelstva, 4. 9. 2023; https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=909041

[80] Seznam majitelů domů, Státní okresní archiv Rokycany, Archiv města Rokycan, č. kart. 140.

[81] Materiál pro jednání rady města, 24. 4. 2006, č. 2412, ID: 5029.

[82] Materiál pro jednání zastupitelstva města, 11. 7. 2006, č. 1413, ID: 5321.

[83] 32. schůze obecního zastupitelstva, 12. 10. 1934.

[84] 36. schůze obecního zastupitelstva, 25. 4. 1935.

[85] Cironis, P.: Rokycanský uličník, Rokycany 2003, s. 106.

[86] Cironis, P.: Rokycanský uličník, Rokycany 2003, s. 114.

[87] 15. plenární zasedání MěstNV, 27. 2. 1979

[88] Založeno na osobních zápiscích autora.

[89] Materiál pro jednání rady města, 24. dubna 2006, č. 2099, ID: 4979.

[90] Založeno na osobních zápiscích autora.