|
|
|
|
|
|
1. Úvod
Borek je svébytná a po dlouhou dobu samostatná vesnice, která sice od středověku sdílela společné osudy s městem Rokycany, ale fakticky se aglomerovala až během 20. století. Dokonce i územní kontinuita mezi zastavěným obvodem Rokycan a Borku vznikla až v poslední dekádě 20. století (po parcelaci louky na Páclovně). Intravilán Borku má rozlohu zhruba 60 hektarů (včetně cca 15 hektarů, připadajících na Borecký rybník).
Obsah
1.1. Vznik vesnice Borek a její nejstarší
urbanistické dějiny
1.2. Integrace Borku s Rokycany roku
1960 a následný vývoj
1.4. Výstavba inženýrských sítí v Borku
1.4.1. Výstavba inženýrských sítí
v Borku do roku 1989
1.4.2. Výstavba inženýrských sítí
v Borku po roce 1989
2.1. Kaple sv. Václava a barokní kříž
2.2.1. Popis zástavby v ulici Ke
Kapličce
2.2.2. Technický vývoj ulice Ke Kapličce a
vývoj jejího pojmenování
2.4. Borecký hamr a okolní sídelní jádro
(borecká náves)
2.4.1. Borecký hamr, jeho vznik, fungování a
demolice
2.4.3. Domy čp.2/IV a čp.4/IV (hostinec a
kulturní sál)
2.4.5. Domy čp.1/IV, čp.3/IV a čp.5/IV
2.5.1. Zástavba v ulici K Huti
(jižní úsek)
2.5.2. Zaniklý Svinský rybník západně od
ulice K Huti
2.5.3. Zástavba v ulici K Huti (střední
úsek)
2.5.4. Zástavba v ulici K Huti (severní
úsek)
2.5.5. Technický vývoj ulice K Huti a
vývoj jejího pojmenování
2.7. Most přes Borecký potok v ulici K
Huti
3.1. Vznik Boreckého rybníku a jeho vývoj do
roku 1948
3.2. Borecký rybník do roku 1989
3.3. Borecký rybník po roce 1989 a dopad
povodní roku 2002
3.4. Rybníky Kocourák a Kofroňovic rybník
(bývalý rybník Nohavička)
4. Pražská silnice a vývoj její trasy
5. Nová část Borku (zástavba podél Pražské
silnice)
5.1.1. Popis zástavby Pražské ulice v úseku
západně od křižovatky s ulicí K Huti
5.1.2. Borecká hospoda čp.56/IV
5.1.3. Popis zástavby Pražské ulice od
křižovatky s ulicí K Huti ke křižovatce s ulicí Na Kukačce
5.1.4. Mateřská škola čp.76/IV
5.1.5. Popis zástavby Pražské ulice východně
od křižovatky s ulicí Na Kukačce
5.1.6. Technický vývoj Pražské ulice a vývoj
jejího pojmenování
5.2. Nová výstavba mezi ulicemi Na Kukačce a
K Huti (Slunečná ulice)
5.2.1. Příprava a průběh parcelace
5.2.2. Popis zástavby v lokalitě
5.3.1. Popis zástavby v ulici Na Kukačce
5.3.2. Technický vývoj ulice Na Kukačce a
vývoj jejího pojmenování
5.4.1. Popis zástavby v Hluboké ulici
5.4.2. Technický vývoj Hluboké ulice a vývoj
jejího pojmenování
5.5.1. Popis zástavby v ulici Ke
Kocouráku
5.5.2. Technický vývoj ulice Ke Kocouráku a
vývoj jejího pojmenování
5.6.1. Popis zástavby v ulici
V Plaňkách
5.6.2. Technický vývoj ulice V Plaňkách
a vývoj jejího pojmenování
5.7.1. Popis zástavby v ulici K
Lopatárně
5.7.3. Technický vývoj ulice K Lopatárně
a vývoj jejího pojmenování
5.8.1. Popis zástavby v ulici Ke
Střelnici
5.8.2. Technický vývoj ulice Ke Střelnici a
vývoj jejího pojmenování
5.9.1. Popis zástavby v Tiché ulici
5.9.2. Technický vývoj Tiché ulice a vývoj
jejího pojmenování
6. Les Boreček a borecký hřbitov
6.1. Vývoj lesních komplexů Boreček a Mláz
7.1. Historické cesty pod Žďárem
7.2.1. Skupina domů okolo hájovny
7.2.2. Skupina domů okolo bývalé cihelny
Živných
7.2.3. Skupina domů okolo Žďárské myslivny
7.2.5. Skupina rekreačních domů
V Rybníčkách
8.1. Polesí Žďár a jeho plošný a majetkový
vývoj
8.2. Zbytky hradiště a plány na výstavbu
nemocnice a rozhledny
8.3. Přírodní rezervace na Žďáru
1.1. Vznik vesnice Borek a její nejstarší urbanistické dějiny
První zmínka o Borku pochází z roku 1390 („Borek villa ad distr. Rokyczan“).[1] Tehdy se uvádí, že „ves Borek má 9 zemí, z kterých oni platí ročně 53 groše a 4 haléře, z kterých zemí lesní strážce, jenž hlídá les, který zove Žďárec a rybník, drží jednu zemi za službu.“[2] Podle A. Sedláčka sice první zmínka o Borku pochází už z roku 1378, ale jde o omyl.[3] Šlo každopádně o středověkou vesnici, jejíž vznik souvisel s aktivitami pražského biskupství/arcibiskupství, do jehož domény Borek náležel. Vesnice Borek ovšem později zanikla. Zánik nastal patrně v 15. století.[4] Znovu se Borek objevuje až v raném novověku. Zpočátku ovšem šlo spíše o místní jméno než o označení plnohodnotné vesnice. Původní středověká ves a vesnice Borek z raného novověku tak nemají přímou urbanistickou a stavební návaznost. Dá se ovšem předpokládat, že se rozkládala přibližně ve stejném místě, protože žádné historické ani archeologické poznatky neukazují na existenci středověké vsi někde jinde v okolí Borku. V rámci písemné komunikace mezi zbirožským hejtmanem a královskou komorou (šlo o spor o právo honitby s městem Rokycany) píše 7. července 1662 hejtman Jan Rafael Gallides: „Druhý les, chvojový, slove Borek, který obec žádá míti, ten jest blízko od města po pravé straně, toliko 60 loktův od silnice, která k městu jde. Ten leží ze dvou stran mezi grunty, polmi a lukami Voseckými, J. M. pánu Malovcovi náležejícími, z třetí strany Rokycanskými a z čtvrté toliko strany jedné s grunty JMC., totiž polmi a lukami na 25 provázců 44 lokte z dylky a nic víceji, ještě dokonce ven z revíru na straně chrastím porostliny za malou leč, kdež před lety ves, slove Borek, bývala, vedle luk jich rokycanských mezuje. Kterýžto les, oni jagrové, za revír pokládají, ježto nic více, toliko jednu leč v sobě zdržuje a taky jest již na mnoze od nich k stavení městskému vysekán. A když nyní oni nový hamr, tu pod hrází jejich rybníka postaví, jsouce týž Borek hned na z ručnice dostřelení, tehdy za dvě neb tři léta bude dokonce na uhlí vymejčen a okolo něho i po okrajích jeho téměř každodenně stáda dobytkův hovězích i drobných z města Rokycan a vesnic pána Malovce k pastvám dohánějí. Tímž způsobem, když se uherský voli od Prahy po hlavní silnici k Normberku ženou, v těch porostlinách pásávají, k tomu jsouce okolo a v tom Borku 7 luk, tu celé léto stále lidé přicházejí, sekají, hrabají i dříví za časté porážejí, tak že pro ty příčiny pochybnost jest, aby velmi zřídka kdy v roce zvíře do téhož háje z lesů JMC., leč časem ročním přiběhnouti mohlo, ale není zde, kde se zdržeti.“[5] Z listiny se dozvídáme, že roku 1662 vesnice Borek nestála, ale existovalo povědomí o její dřívější existenci. Zároveň z textu vyplývá, že už byly plány na výstavbu hamru pod hrází Boreckého rybníka a že plochu v bezprostředním okolí budoucího hamru zaujímal les, který již tehdy podléhal plošné redukci kvůli kácení a pastvě.
V 60. letech 17. století město Rokycany skutečně postavilo v Borku hamr. Tím byl položen základ k opětovnému vzniku osídlení. Příznačné ovšem je, že v 2. polovině 17. století se název této osady v matričních knihách objevuje častěji jako Borecká huť, nikoliv Borek. Stále totiž šlo primárně o monofunkční sídelní útvar, soustředěný okolo zdejší železářské výroby a nepociťovaný jako skutečná vesnice.[6] V 1. polovině 18. století tato osada sestávala ze čtyř domů, jejichž obyvatelé pracovali jako nádeníci ve zdejších železných hutích. Označení lokality dle tereziánského katastru z 18. století znělo „Huť hořejší ku Praze nebo též Borek“. Šlo o dominikální ves se 4 domy.[7] Teprve pak následoval populační i plošný růst, díky kterému je již na mapě 1. vojenského mapování z 80. let 18. století i na nejstarší katastrální mapě z roku 1838 jasně vidět, že vesnice pokryla celou výšinu nad Boreckým rybníkem. Významným urbanistickým předělem bylo přeložení Pražské silnice někdy na sklonku 18. století do nové, přímé linie, probíhající jižně od historické vsi (naopak podružný dopad mělo trasování železniční trati v 60. letech 19. století, jež zde nikdy neměla zastávku a vedla poněkud skryta, jižně od státní silnice). Podél Pražské silnice a mezi ní a historickou vsí probíhala během 19. i 20. století další výstavba. Tehdy se zvolna vytrácel agrárně-řemeslnický charakter Borku, i nové domy již nebyly tradičními venkovskými chalupami. Vesnice se dostávala do stále silnějšího gravitačního pole nedalekých Rokycan.
Mapa Borku, klikněte
pro vstup na podrobné vysvětlivky k mapě:
1.2. Integrace Borku s Rokycany roku 1960 a následný vývoj
O připojení Borku k Rokycanům se uvažovalo už za Protektorátu. 10. prosince 1942 byl doručen městskému úřadu v Rokycanech přípis od okresního úřadu Plzeň-venkov, který vyzval obec, aby se vyjádřila k zamýšlenému sloučení Rokycan, Borku, Kamenného Újezdu a Hrádku v jednu politickou obec na základě vládního nařízení č. 108 z 22. února 1940 a č. 394 ze 17. listopadu 1941, za účelem zjednodušení správy. Vyjádření obecních zastupitelstev obcí Borek, Hrádek-Nová Huť a Kamenný Újezd ale zněla zásadně odmítavě, z důvodů finančních (vyšší sazby přirážek) i administrativních. Rovněž městská rada Rokycan 28. ledna 1943 nesouhlasila se záměrem sloučení, a to z administrativních důvodů (velká vzdálenost od Rokycan by v okrajových obcích vyžadovala zřídit městské úřadovny a zaměstnat nové pracovní síly), z finančních důvodů (počet obyvatel by přesáhl 10 000 a tím by vzrostly některé dávky) i z morálních důvodů (nelze provést sloučení, když ostatní obce nesouhlasí).[8]
Záměr integrace se vrátil o necelých dvacet let později a tentokrát byl realizován. V prosinci 1959 se oznamuje, že ještě do voleb bude dle usnesení ÚV KSČ a vlády provedeno nové územní členění obcí. Rokycany prý zahájí jednání o sloučení s obcí Borek a s částí obce Kamenný Újezd.[9] Nakonec se integrace týkala jen obce Borek. Součástí Rokycan se Borek stal 24. května 1960. V následujících letech se bývalá samostatná obec označovala jako „předměstí Borek“. V dubnu 1973 pak bylo schváleno označení předměstí Borek jako „Rokycany IV“.[10] Původní vesnice se tak stala 4. městskou čtvrtí. Šlo ovšem zatím o pouhý administrativní krok. Ke skutečné funkční a urbanistické integraci až do závěru 20. století nedošlo. Borek byl nadále stavebně oddělen od zastavěného území Rokycan. Příznačné je i, že místní komunikace tu až do konce 20. století nedostaly své pojmenování. Teprve rozhodnutím městského zastupitelstva 10. července 2001 bylo provedeno i v této městské části označení ulic názvy.
Od konce 20. století začal Borek skutečně srůstat
s městem. Nová výstavba v oblasti Páclovny jej
souvisle propojila se zastavěným územím Rokycan a na mnoha dalších místech
probíhala tehdy v Borku parcelace na rodinné domy. Tato výstavba už se
zároveň nesla jednoznačně v městském stylu. S tím jak přicházeli noví
obyvatelé, došlo i k obratu v demografických trendech. Místo
populačního úbytku, příznačného pro vesnice, se dostavil rapidní růst
obyvatelstva, typický pro satelitní sídla v okolí měst (viz níže). Borek
je nadále ovšem specifický. Je to jediná část Rokycan, která vznikla
z autonomního sídelního jádra, nezávisle na Rokycanech. Ostatní městské čtvrti
byly buď přímo vázány na město (historická předměstí Rokycan), nebo vyrostly na
zelené louce, nicméně rovněž v návaznosti na růst okresního města. Borek
tak má vlastní historické jádro, které uchovává stopy původní
agrárně-řemeslnické vesnické minulosti.
1.3. Demografický vývoj Borku
Už po svém opětovném založení v 17. století nebyl Borek jen zcela zanedbatelnou osadou. Například nejstarší rokycanská matrika uvádí pro rok 1685 v „Borecké huti“ 5 křtů, roku 1686 již 7, roku 1687 ovšem jen 1 křest.[11] V roce 1771 se dá počet domů v Borku odhadovat na 38, nebo určitě 32 (podle souvislé řady čísel popisných, která byla onoho roku zavedena). V roce 1838 měla vesnice už 54 domů, v roce 1869 tu bylo napočteno 69 a roku 1880 již 78 domů. Během jednoho století se tak počet domů zdvojnásobil. Pak osídlení spíše stagnovalo. Počet domů mírně narůstal, počet obyvatel ještě zaznamenal další vzestup v 1. třetině 20. století. Historického populačního maxima dosáhl Borek za první republiky (v roce 1921 618 obyvatel, roku 1935 dokonce 640). Následoval setrvalý sestup lidnatosti, který ještě ve 30. letech provázelo postupné zvyšování počtu domů. Po 2. světové válce následoval další propad, tentokrát dramatický. Roli v tom hrálo dosídlování pohraničí, kolektivizace a průmyslový rozmach v Rokycanech, který přitahoval pracovní síly i obyvatele. Ani poté, co byl roku 1960 Borek sloučen s Rokycany, se pokles populace nezastavil, protože Borek nadále sledoval spíše demografické trendy příznačné pro zemědělské obce, postižené úbytkem pracovních příležitostí a odchodem do měst. Demografická krize vrcholila během 80. a 90. let. V roce 1991 zde žilo jen 271 obyvatel.[12]
Sčítání roku 2001 zde zaznamenalo 261 obyvatel.[13] Šlo o nejnižší stav obyvatelstva od počátků moderních statistických záznamů. V té době už ale začaly do hry vstupovat i opačné trendy. V 1. dekádě 21. století, v souvislosti se skutečnou integrací Borku do urbanizované aglomerace Rokycan, došlo k prudkému obratu. Mezi roky 2001 a 2011 stoupl počet obyvatel o Borku 48 %. Nešlo přitom jen o izolovaný výkyv. V následujícím desetiletí, mezi roky 2011 a 2021, se populace zvýšila o 15 %, takže se během pouhých dvou dekád 21. století vrátila na úroveň z roku 1950 a vymazala veškeré ztráty z 2. poloviny 20. století.
Počet obyvatel a
domů v Borku:
|
rok |
počet domů |
počet obyvatel |
|
1780[14] |
44 |
|
|
1838[15] |
54 |
403 |
|
1869[16] |
69 |
473 |
|
1880[17] |
78 |
504 |
|
1890[18] |
76 |
544 |
|
1900[19] |
76 |
513 |
|
1910[20] |
79 |
586 |
|
1921[21] |
87 |
618 |
|
1930[22] |
100 |
589 |
|
1935[23] |
104 |
640 |
|
1950[24] |
113 |
448 |
|
1960[25] |
112 |
356 |
|
1961[26] |
|
440 |
|
1970[27] |
110 |
405 |
|
1980[28] |
109 |
335 |
|
1991[29] |
125 |
271 |
|
1995[30] |
|
263 |
|
2001[31] |
132 |
261 |
|
2011[32] |
155 |
387 |
|
2021[33] |
174 |
447 |
V následujících dekádách bude pro další rozvoj Borku podstatné, zda a jak se bude řešit využití zbylých volných ploch pro výstavbu v katastru Borku. Územní plán z roku 2018 v tomto ohledu předpokládá jen skromné parcelační počiny.[34] Jednak jde o dostavbu Dlouhé ulice, která má dokončit propojení zástavby na Páclovně s Borkem, jednak o doplnění rodinných domků v prostoru Slunečné ulice. Zásadnější bude rozhodnutí o případné parcelaci v prostoru ulic Ke Střelnici a Tichá. Právě zde, na jižním okraji Borku, na polích u okraje lesa Žďár, se nachází hlavní a prakticky jediná významnější územní rezerva, která by mohla zásadnějším způsobem ovlivnit růst této čtvrti. Ve prospěch této lokality hraje blízkost Pražské ulice i zvažované budoucí železniční zastávky v Borku.
1.4. Výstavba inženýrských sítí v Borku
1.4.1. Výstavba inženýrských sítí v Borku do roku 1989
Výrazný podíl na skutečné integraci Borku do městského organismu Rokycan od konce 20. století měly rozsáhlé investice do inženýrských sítí, díky kterým se Borek stal z hlediska standardu bydlení městskou čtvrtí. Technická infrastruktura zůstávala do té doby, po celou 2. polovinu 20. století, na nerozvinuté úrovni. Integrovaná obec se tak dlouho nemohla vyrovnat městu Rokycany. Během prvního čtvrtstoletí, které dříve samostatná vesnice strávila pod správou rokycanské radnice, se situace příliš nezlepšila. Obzvlášť zásadní bylo zaostávání Borku v rozvoji vodovodní a kanalizační sítě. Život obyvatel trvale závisel na studních, ani splachovací záchody nebyly samozřejmostí. Ve zprávě zdravotní komise pro plenární zasedání MěstNV 27. února 1967 se píše, že oproti celoměstskému plánu údržby veřejných studní došlo i k úpravám čtyř studní na předměstí Borek. Opravy ale spočívaly jen v tom, že město na dvě studně dalo nový poklop, na jednu studnu pumpu a okolí všech nechalo vydláždit.[35] V 1. polovině roku 1979 byly provedeny úpravy pěti studní v Borku, ale kvalita vody v nich stále nevyhovovala. Město proto rozhodlo neupravovat už další studny.[36] V červnu 1981 MěstNV zařadil mezi výhledové Akce Z na následující pětiletku (1981–1985), podmíněné dodatečným opatřením financí, i zbudování vodovodu v Borku.[37] Do plánu Akcí Z na 8. pětiletku (1986–1990) také město začlenilo výstavbu čističky vody v Borku v hodnotě 500 000 Kčs (z toho 200 000 Kčs se mělo realizovat do roku 1990, zbytek v následující pětiletce). Celá investice byla ovšem od počátku zařazována pod čarou, tedy jako eventuální, v případě vhodných okolností.[38] Kromě toho se ve volebním období 1986–1990 očekávala příprava projektové dokumentace pro výstavbu vodovodu v Borku.[39] V 1. pololetí 1983 se pracovalo na projektové dokumentaci na akci plynovod Borek.[40]
Snad jen v oblasti veřejného osvětlení a komunikací se situace poměrně setrvalým tempem zlepšovala. Úpravy se dočkala hlavně Pražská ulice, kde proběhla i výstavba chodníku (viz níže, popis Pražské ulice a dalších jednotlivých ulic). Mezi roky 1965–1970 bylo v Borku vybudováno 350 metrů asfaltových komunikací.[41] Roku 1969 se rovněž rozšířila síť veřejného osvětlení v Borku.[42] V roce 1969 bylo v Borku instalováno celkem 27 lamp veřejného osvětlení.[43] V roce 1970 město za osvětlení v Borku utratilo 15 923 Kčs.[44]
1.4.2. Výstavba inženýrských sítí v Borku po
roce 1989
Po roce 1989 se Českem přehnala vlna osamostatňování obcí. Borek jako jediný zůstal integrovaný s Rokycany (Svojkovice a Kamenný Újezd a o pár let později i Litohlavy se osamostatnily). I mezi obyvateli Borku ale panovaly nálady favorizující samostatnost. Kritizován byl právě zejména pomalý postup výstavby inženýrských sítí. Podle petice, předané v roce 1994 městskému úřadu, se od roku 1960 neudělalo nic na poli plynofikace, kanalizace ani napojení obce na městský vodovod. Výjimkou tu stále nebyly ani suché záchody. Problematická zůstávala i elektrická síť, jejíž rozvody v Borku jsou údajně příliš slabé a obyvatelé měli proto problém například při přechodu na vytápění přímotopy.[45] Přesto v 90. letech, možná i díky tomuto tlaku místních obyvatel, tempo výstavby sítí prudce zrychlilo.
Koncem června 1992 odsouhlasilo městské zastupitelstvo
uvolnění peněz na výstavbu vodovodu do Borku.[46] V roce 1993
pak započala 1. etapa jeho výstavby, a to větve z Páclovny do Borku. Do 5
let se předpokládalo položení vodovodních sítí po celé městské části.[47] Do konce roku 1994
vodovod dospěl z Páclovny na okraj Borku. Akce si vyžádala do té doby 4
339 000 Kč. Další protažení vodovodního řadu naráželo na technické problémy. Kvůli
malému tlaku a nízké očekávané spotřebě nebylo dořešeno pravidelné obměňování
vody v potrubí tak, aby se nekazila.[48] V dubnu 2002 zastupitelé přesunuli z částky,
určené původně na opravu domu čp.80/I na
Masarykově
náměstí, na projekt vodovodu v Borku 100 000 Kč.[49] Hlavní výstavba vodovodu se plánovala na léta 2008–2010. Významně jí měly pomoci subvence
z Evropské Unie. Rokycany kvůli tomu vstoupily do účelového sdružení obcí
„Čistá Berounka“.[50] Podmínkou získání dotace totiž bylo vytvořit širší
sdružení, které by o peníze žádalo hromadně, na vícero podobných projektů.
Zastupitelstvo mělo rozhodnout, zda Rokycany do takového sdružení vstoupí.[51] V lednu 2005
městská rada odsouhlasila připojení Rokycan k svazku „Čistá Berounka
etapa II“.[52] Sdružení oficiálně
vzniklo v březnu 2005. K listopadu 2005 se celková hodnota
vodovodních a kanalizačních projektů, o které členské obce žádaly, vyčíslovala
na 1,64 miliardy Kč. Do konce roku 2005 měl svazek obcí zpracovat záměr
projektu, který měl pak do poloviny roku 2006 být podán na ministerstvo
životního prostředí k žádosti o zařazení mezi uchazeče o dotace.[53] Dle závěrečného
účtu obecního hospodaření se během roku 2004 utratilo za akci „projektová dokumentace
vodovod Borek“ celkem 358 000 Kč (původně se plánovalo 570 000 Kč). Dalších 799
330 Kč město investovalo do akce „prodloužení vodovodu Borek“, přičemž původní
předpoklad výdajů činil 800 000 Kč.[54] Dne 2. března 2007
skončil termín pro podání nabídek do výběrového řízení na vodovod Borku.[55] Dne 17. září 2007 bylo
oznámeno zahájení vodoprávního
řízení dle žádosti podané Dobrovolným svazkem obcí „Povodí Berounky“ z
14. srpna 2007 o povolení chybějících vodovodních řadů v části Rokycany –
Borek. Investice sestávala z SO 1 (prodloužení řadu 2, včetně větví 2–3
a 2–6 v ulicích Do Vrchu, K Lopatárně, V Plaňkách a Ke
Kocouráku, o celkové délce 1003 metrů) s tím, že větve v ulici
Na Kukačce 2–4 Hluboká 2–5 byly již realizovány v letech 2006–2007. Dále šlo o SO 2, tedy prodloužení
větve 2–1–1 do ulice K Hřišti v délce 89,3 metrů
s tím, že řad 2–1 v ulici K Huti, včetně větve 2–1–2
(bezejmenná) byly realizovány v roce 2007. SO 3 zahrnovala prodloužení řadu 1–1
za trať ČD do Tiché ulice a větve 1–1–1 do ulice Ke Střelnici v délce
459,9 metrů. Územní rozhodnutí na výstavbu vodovodu vydal odbor výstavby a
územního plánování Městského úřadu Rokycany už 27. září 1990. Na 5.
října 2007 se plánovalo místní šetření.[56]
Zároveň s vodovodem postupovalo i připojení Borku na kanalizaci. 22. února 1995 o této investici jednalo městské zastupitelstvo. Odmítlo variantu výstavby samostatného kanalizačního systému pro Borek, s vlastní čističkou. Zastupitelé místo toho rozhodli, že městská část bude napojena na hlavní městkou čističku odpadních vod, na Plzeňském předměstí, což si mělo vyžádat její modernizaci.[57] V červenci 2003 zastupitelstvo, v rámci úpravy obecního rozpočtu, převedlo 150 000 Kč na projektovou dokumentaci odkanalizování Borku.[58] Výstavba kanalizace v Borku měla podle požadavků Evropské unie proběhnout do roku 2010. V roce 2004 již probíhá zpracovávání projektu. Odhadované náklady na akci činily 45 000 000 Kč. Až 80 % z této sumy teoreticky mohla poskytnout Evropská unie, i zde mělo hrát roli účelové sdružení obcí Čistá Berounka, které by požádalo hromadně o subvenci. 4. srpna 2004 jednal s obyvateli Borku o chystaném budování kanalizace starosta města Jan Baloun.[59] V červenci 2004 přidělila městská rada firmě ing. Petra Žáka z Plzně zakázku na vypracování projektu výstavby kanalizace v městské části Borek, včetně prodloužení vodovodního řadu.[60] Projekt byl dohotoven v prosinci 2004.[61] Dle závěrečného účtu obecního hospodaření investovalo během roku 2004 město 540 000 Kč do „projektové dokumentace kanalizace Borek“ (původně se plánovaly náklady 570 000 Kč).[62] V roce 2005 zaplatilo město ing. Žákovi za zpracování projektu kanalizace v Borku 240 000 Kč.[63] Dne 25. listopadu 2004 město podalo návrh na vydání územního rozhodnutí pro stavbu „Rokycany-Borek, odkanalizování celého území“. 18. dubna 2005 začalo územní řízení. Stavba se členila na stavební objekty SO 01-SO 09 (dle jednotlivých stok). Obsahovala provozní soubory PS 01 – PS 04. Kanalizace se navrhovala zčásti jako gravitační, zčásti coby tlaková. Pro tlakovou kanalizaci se projektovaly tlakové čerpací stanice ČS 01 – ČS 05. Návrh řešil odkanalizování celého území obce Borek.[64] Dne 31. května 2005 akce získala územní rozhodnutí. Stavební úřad měl ovšem několik podmínek. Například zajistit soulad s ostatními inženýrskými sítěmi na území Borku, respektování ochranných pásem železnice, nebo předložení projektové dokumentace na kanalizační podchod Boreckého potoka, stejně jako stoky pod tělesem železnice.[65]
V listopadu 2006 zmiňují představitelé radniční koalice
výstavbu kanalizace a vodovodu v Borku jako jednu z priorit
v následujícím volebním období (2006–2010).[66] Realizaci
kanalizace v Borku hrozil ale zbrzdit nesouhlas jednoho majitele pozemku
s vedením sítí přes jeho parcelu. 5. dubna 2007 o záležitosti jednal v Přešticích
výkonný výbor Svazu Horní Berounka a rozhodl obejít sporné místo, čímž měla
výstavba pokračovat bez narušení.[67] V přehledu investičních akcí města Rokycany na rok
2007 se uvádí, že jako příspěvek do fondu dobrovolného sdružení obcí půjde 1
800 000 Kč na kanalizaci Borek, a to s termínem realizace platby v 1.
čtvrtletí 2007. V 2. pololetí 2007 pak měly na část akce vodovod a kanalizace
v Borku jít 3 000 000 Kč.[68] Původní harmonogram prací se ale nepodařilo dodržet. 12.
června 2007 proto město požádalo o prodloužení platnosti již vydaného územního
rozhodnutí na akci „Rokycany-Borek, odkanalizování celého území“ do 31.
prosince 2010. 4. července 2007 stavební úřad zahájil řízení o prodloužení územního
rozhodnutí.[69] Dne 15. srpna 2007
pak úřad skutečně rozhodl prodloužit územní rozhodnutí až do 31. prosince 2010.[70] Dne 24. září 2007
zastupitelstvo města neschválilo koupi části pozemku č.kat.70/4 v Borku
v místě plánované kanalizační větve DII m (o výměře cca 1608 čtverečních
metrů) od Luboše Šnebergera z Rokycan a schválila realizaci akce
„kanalizace Borek“ v alternativní trase s výtlakem v Pražské
ulici. Jako důvod se uvádějí nepřijatelné požadavky majitele pozemku.[71] Dne 2. července
2008 městský úřad zahájil územní řízení na stavbu „Rokycany, Borek, splašková
kanalizace, výtlak V-DII a ČS Borek“, která se měla dotknout pozemků
č.kat.2055/1 (Škroupova ulice), č.kat.2901/1 (Pražská ulice), č.kat.2901/5
(chodník podél Pražské ulice), č.kat.75/8 na katastru Borek (chodník podél
Pražské ulice) a č.kat.396 na katastru Borek (ulice K Huti). Žádost o
vydání územního rozhodnutí podalo 7. března 2008 město. Projektovaná
kanalizační větev měla sestávat z potrubí DN 80 mm od ČS Borek, které by
vyústilo ve Škroupově ulici. Celková délka činila 864 metrů. Investice kromě
toho obsahovala čerpací stanici splaškových vod a elektropřípojku. Čerpací
stanice byla tvořena plastovou šachtou průměru 1500 mm, kterou uzavíral železobetonový
poklop. Na 7. srpna 2008 bylo svoláno ústní jednání.[72] V jeho průběhu
bylo vzneseno několik připomínek. Městský úřad doporučil v rámci akce
řešit i odkanalizování objektů v Dlouhé ulici. Paní Huzincová zase
požádala o odkanalizování parcely č.kat.2071/44 a sousedních pozemků s
případným napojením na tuto výtlačnou kanalizaci. Město ale nakonec rozhodlo,
že zavedení kanalizace na tento pozemek, stejně jako do domů podél Dlouhé
ulice, se bude řešit samostatnou investiční akcí. 18. srpna 2008 pak na
výstavbu splaškové kanalizace bylo dle původní žádosti vydáno územní
rozhodnutí.[73]
Souběžně probíhal pokrok i v dalších sítích. V roce 1999 se městské zastupitelstvo zabývalo peticí občanů Borku ohledně plynofikace této čtvrti.[74] Dne 29. června 1999 pak zastupitelstvo souhlasilo s tím, že město vloží svůj podíl 250 000 Kč do investiční akce “Výstavba NTL plynovodu pro 11 rodinných domků v k. ú. Borek”. Realizace měla proběhnout v roce 2000.[75] V srpnu 2002 zastupitelé projednali proces plynofikace Borku.[76] V říjnu 2002 městská rada doporučila zastupitelstvu zpracovaný Program obnovy venkova v území Borek.[77]
2. Historické jádro Borku
Borek využil zajímavé terénní konfigurace. Borecký rybník tu vytváří ohyb a na vzniklém „poloostrově“ se zvedá návrší, směrem jihu poměrně strmě spadající po skalnatém svahu. Právě na tomto kopci, podél nynějších ulic Do Vrchu a Ke Kapličce, se rozrostla nejstarší část vesnice Borek. V nížinné poloze při hrázi rybníka ji doplňoval ještě starší, funkčně svébytný areál okolo borecké huti (v nynější ulici K Huti, viz níže). Silným prvkem zároveň bylo propojení zdejších raně industriálních areálů s vodními toky, prostřednictvím soustavy náhonů a rybníků (Borecký rybník, rybník Nohavička a další, nyní již zaniklý rybník západně od dnešní křižovatky ulic K Huti a Pražská).
Už dle stavu z mapy 1. vojenského mapování z 80. let 18. století je temeno pahorku nad rybníkem zaplněno zástavbou. Podle souvislé řady popisných čísel, dochovaných v této historické části vesnice, lze soudit, že okolo roku 1771, kdy bylo zavedeno číselné označování domů, tvořilo zástavbu Borku zhruba 38 samostatných čísel popisných. V roce 1780 jich bylo 44.[78] Tento stav pak jen v mírně rozšířené podobě potvrzuje i podrobná katastrální mapa z roku 1838. Tato mapa rovněž ukazuje, že parcelní rytmus, nepravidelná trasa komunikací a základní rozsah zástavby byl již tehdy plně zformován a v následujících dekádách docházelo pouze k dalšímu mírnému zahušťování osídlení. Co se ovšem proměnilo, je architektura jednotlivých usedlostí. Mapa z roku 1838 totiž zaznamenala, že přes dvě třetiny tehdejší zástavby historické části Borku tvořily spalné (dřevěné) chalupy. Ty se teprve později postupně proměňovaly na zděné objekty. Z tohoto pohledu jsou jednotlivé zdejší domy spíše produktem stavebních úprav od poloviny 19. století, starších staveb je tu menšina. Sídelní struktura dle nejstarších map vykazuje značnou živelnost, bez regulačních zásahů a pravidelných uličních čar. Zároveň šlo o domkářskou zástavbu, tedy nikoliv plnohodnotné zemědělské usedlosti. V prostoru extravilánu Borku sice byla vyvinuta lánová parcelace polností, ale ty nebyly majetkově ani funkčně propojeny s domky na návrší v historické části Borku (polnosti v mnoha případech patřily rokycanským měšťanům, nebo přímo rokycanské obci). Historické jádro Borku tak mělo charakter druhotné chalupnické výstavby, určené pro sociálně nižší, nemajetné vrstvy, bez vlastních polností (mnozí z nich byli námezdními pracovními silami v nedaleké huti).
→ODKAZ: Mapa 1. vojenského mapování z 80. let
18. stol.[79] Poloostrov nad Boreckým rybníkem už se
pokrývá hustou zástavbou.
→ODKAZ: Mapa stabilního
katastru z r. 1838.[80] Zástavba na
poloostrově se dále zahušťuje. Zbylé území katastru Borku je takřka
nezastavěné.
→ODKAZ: Mapa z r.
1891 (červeně aktualizace z r. 1930).[81] Naprostá většina
z cca 500 tehdejších obyvatel obývala neregulovanou zástavbu na poloostrově.
Sociální a majetkoprávní podobu dobře ukazuje Pozemková kniha z roku 1780. Ta uvádí u všech 44 domů tehdy existujících v Borku, že stojí na panské (dominikální půdě). Usedlosti čp.1–5, čp.7–8 a čp.10–30 jsou v této knize evidovány jako dominikální domky, dům čp.6 je přímo dominikální stavba (hamr), stavení čp.9 s hostincem pak jako „zakoupené na dominikálním gruntu“, dům čp.31 (lopatárna) popsán jako dominikální grunt, vedlejší čp.32 u lopatárny coby „zakoupený na dominikálním gruntu“ a všechny zbylé chalupy čp.33–44 jsou evidovány jako „noví dominikální obyvatelé“.[82] Borek se tak odlišoval od mnoha okolních vesnic tím, že nejenomže jeho obyvatelé byli v poddanském vztahu vůči rokycanské vrchnosti (což tehdy bylo na českém venkově zcela běžné), ale ani nedisponovali vlastními polnostmi. Byli nejen poddanými ale i zaměstnanci vrchnosti, bydleli ve vrchnostenských chalupách, na vrchnostenské půdě. Zcela tu chyběla vrstva samostatných sedláků. Vznik sídelního jádra vesnice je tak možné dát do souvislosti s populačním růstem na českém venkově od 18. století. Demografický přetlak byl řešen vytvořením neregulovaného shluku chalup na panské půdě na kopci nad rybníkem, jinak nevhodné pro zemědělské využití. Chybí zde skutečná náves se statky zámožných hospodářů, centrem vsi byla spíše huť pod hrází rybníka. V chudé změti chalup se odlišoval pouze dvorec čp.24/IV (rozrušený necitlivou modernizací počátkem 21. století, viz níže), který se už na mapě z roku 1838 vymyká svými rozměry (v náznaku je zachycen i na starší mapě 1. vojenského mapování). Borek každopádně nepředstavuje klasický typ historické vesnice středověkého založení, ale spíše osadu, zpočátku monofunkčně orientovanou na protoindustriální aktivity borecké huti, která se až dodatečně v 18. a 19. století vyvinula v sídlo částečně vesnického typu, ale trvale postrádala plnohodnotné ekonomické a sociální spektrum.
2.1. Kaple sv. Václava a barokní kříž
Na nejvyšším bodě návrší nad rybníkem stojí mezi vesnickými
usedlostmi zděná kaple svatého Václava.
Údaje o době jejího vzniku se rozcházejí. Někde je uváděno, že byla postavena okolo
roku 1800.[83] Na
katastrální
mapě z roku 1838 ovšem není zakreslena. V literatuře bývá
původ kaple kladen i do 1. poloviny 19. století,[84] což by napovídalo,
že měla být zbudována někdy mezi roky 1838 a 1850. Ani to ale není správný
údaj. Obecní kronika Borku uvádí, že kaple vyrostla až roku 1875, a to díky
sbírce boreckých obyvatel. Stavební práce měly vyjít na asi 50 zlatých.
Prováděl je místní zednický mistr Jan Mudra. Před výstavbou kaple prý stála
v Borku pouze dřevěná zvonice na návsi u hamru (viz níže).[85] Stavební materiál
na kapli obnášel 5000 cihel, 1000 střešních tašek, 5 strychů vápna, kámen a
písek (dodali ho sami místní občané, stejně jako plech) a další položky.
Nákladem 52,70 zlatých byl zároveň přelit starší zvon, darovaný plzeňskou obcí.[86] Do kaple byl v roce
1878 pořízen mramorový mešní kámen nákladem 8,20 zlatých. 11. září 1877 ho
posvětil pražský arcibiskup. 5 zlatými z jeho ceny přispěl místní obyvatel
Josef Šedivec.[87] Kaple má
jednoduchý obdélný půdorys s čtvercovou předsíňkou na západní straně. Nad
předsíní je věžice. V kapli se ještě koncem 20. století uváděly jako součást
mobiliáře dva barokní obrazy a lidová soška sv. Jana Nepomuckého.[88] Za německé okupace
v roce 1942 byl z kaple odvezen starý zvon o váze 31 kg. Nesl
letopočet 1761. Až do roku 1930 pravidelně oznamoval ranní i večerní klekání a
poledne. Vyzváněl rovněž při pohřbech.[89] Po roce 1945 se
podařilo zjistit, že zvon byl před koncem války roztaven v Hamburku a
zničen.[90]
→ODKAZ: Kaple sv. Václava v Borku, pohled od
severu z ul. Ke Kapličce, vpravo dům čp.51/IV. Foto D. Borek, listopad
2003.
→ODKAZ: Kaple sv. Václava v Borku, pohled z
jihu ze skály nad rybníkem, vpředu kamenný kříž. Foto D. Borek, listopad 2003.
→ODKAZ: Barokní kamenný kříž z r. 1758 u kaple
sv. Václava v Borku. Foto D. Borek, listopad 2003.
U kaple stojí starší, památkově chráněný[91] kamenný kříž z roku 1758. Jde o barokní dílo plzeňského sochaře Karla Legata. Ten patřil mezi přední barokní umělce západních Čech. Na nízkém stupni je hranolový podstavec s nárožími ve tvaru stlačené voluty, ukončený profilovanou římsou.[92] Podstavec doplňuje chronogramový nápis: „eX ferVentI Voto pIae VeneratIonI ereXerVnt Ioannes raVCh Ioannes rVMfeLD Ioannes EIjsL.“ Na zadní straně skulptury je vytesán ve výši cca 1 metru nápis: „CARL LEGAT. PILTHAUER VON PILSEN 1758.“[93] Z podstavce pak vyrůstá kříž s postavou Krista, zdobený andílčími hlavičkami.[94] Výstavbu kříže financovali tři bohatí rokycanští měšťané: Jan Rauch, Jan Eisl a Jan Rumfeld. Dva prvně jmenovaní mimo jiné o několik let později sponzorovali výstavbu mariánského sloupu na hlavním rokycanském náměstí.[95] Podle místní legendy se tito tři muži rozhodli pro zřízení sochy jako výraz jejich zbožnosti i díků za úspěšné podnikání. Nedokázali se shodnout na podobě sochy, až nalezli v Praze sochu Krista, která se právě vyměňovala. Mělo jít o sochu z Karlova mostu. Koupili ji a nechali postavit v Borku. Jde ovšem jen o lidové vyprávění.[96]
Původní urbanistický účinek kaple byl postupně poněkud setřen vegetací, která pokryla vrcholové partie skály nad rybníkem a zakryla i tuto stavbu. Ještě na fotografii z roku 1903 byly skála i temeno pahorku okolo kapličky prakticky zcela holé, u kříže stály jen asi 3 stromy o maximální výšce cca 10 metrů.[97] Tyto stromy se patrně dodnes dochovaly.
V září 2005 schválila rada města přijetí dotace 50 000 Kč od Plzeňského kraje na opravu kříže. Prováděla se v rámci programu „Zachování a obnova kulturních památek“.[98] Téhož měsíce s přijetím dotace souhlasilo i městské zastupitelstvo.[99] O udělení dotace rozhodlo zastupitelstvo Plzeňského kraje na svém zasedání 28. června 2005.[100] Obec zároveň na tuto investici přesunula 9000 Kč + 25 000 Kč z úspor ve dvou jiných rozpočtových položkách.[101] Roku 2016 prošel kamenný kříž celkovou opravou s nákladem 99 000 Kč. Práce provedla firma TerrigenaArt z Třemošné. Zároveň proběhla oprava kaple, v níž provedeny nové omítky, podlahy, oprava dveří a vyložení okolního terénu kamenem. Tyto úpravy prováděla firma PP-servis Procházka z Plzně a stály 312 000 Kč.[102]
2.2. Ulice Ke Kapličce
Ulice Ke Kapličce se proplétá centrální částí skalnaté vyvýšeniny, na které stojí historická vesnická zástavba Borku. Odbočuje z ulice Do Vrchu a pak klikatou trasou míří zhruba k severozápadu, přičemž končí prakticky na břehu Boreckého rybníku. Zástavba sestává výlučně z individuálních obytných domů, vesměs vesnického typu, byť s četnými moderními prvky. V hrubých obrysech si ale zdejší domy uchovávají historická měřítka.
2.2.1. Popis zástavby v ulici Ke Kapličce
Na křižovatce s ulicí Do Vrchu stojí dům čp.54/IV, drobný vesnický objekt se sedlovou střechou. V seznamu majitelů domů z roku 1838, dle údajů indikační skici mapy stabilního katastru, byl obyvatelem čp.54/IV Jakub Pavouček, označený jako pouhý domkář, na rozdíl od emfyteutů majících dědičné vlastnictví. V tomto seznamu šlo o nejvyšší číslo popisné, musel tedy vzniknout nedlouho před rokem 1838.[103] Zachycen je na katastrální mapě Borku z roku 1838. Tehdy asi (vzhledem k jeho číslu popisnému) jako čerstvá novostavba. Ovšem šlo o spalný, dřevěný objekt, který tedy později musel projít dalšími přestavbami. Podél jižní strany ulice Ke Kapličce pak následují tyto objekty: čp.74/IV, čp.46/IV, čp.141/IV a čp.51/IV.
Objekt čp.74/IV je přízemní chalupa se sedlovou střechou. V roce 1838 ještě nestála. V matrice vsi Borek je objekt čp.74/IV poprvé zachycen 27. srpna 1877, kdy se v něm narodil syn tesaře Františka Kalivody.[104] Na evidenční katastrální mapě z roku 1891 už je zakreslen, takže vznikl určitě předtím. Stojí na svažitém pozemku, do vlastní ulice Ke Kapličce je přivrácen v úrovni střechy.
Následuje objekt čp.46/IV, další venkovské stavení se sedlovou střechou, pitoreskně posazené na okraj Borecké skály. Dne 15. března 1795 dům čp.46/IV poprvé zachycuje matrika, když se tu narodila dcera Václava Kotršala, mistra hutnického.[105] Objekt je zakreslen na mapě Borku z roku 1838, tehdy coby spalný dům, tedy postavený ze dřeva. V seznamu majitelů domů z roku 1838, dle údajů indikační skici mapy stabilního katastru, byla obyvatelem čp.46/IV Marie Jedličková, označená jako pouhý domkář, na rozdíl od emfyteutů majících dědičné vlastnictví.[106]
K této původní chalupě ovšem byl přistavěn dům čp.141/IV (číslo popisné dostal 20. července 2000). Novostavba sice navenek nepůsobí nijak modernisticky, jde o jednoduchý objekt se sedlovou střechou. Ovšem svou výškou se ostře promítl do panoramatu historické části Borku při pohledu směrem ke skále a jeho urbanistické působení je nejednoznačné. Esteticky pochybné je střecha v nepatřičném strmém úhlu ve stylu horských chat a především řešení fasády do ulice, s moderními okny.
→ODKAZ: Ulice Ke Kapličce. Pohled od severního
konce ul. k jihu. Vpravo dům čp.51/IV, vlevo čp.20/IV, uprostřed
v pozadí dům čp.141/IV. Foto D. Borek, listopad 2003.
Pak následuje jakési prostranství, na jehož okraji stojí výše uvedená kaple svatého Václava. Dále pokračuje vesnická zástavba podél jižní strany ulice usedlostí čp.51/IV. Jde o masivní přízemní objekt s polovalbovou střechou, která pod sebou zahrnuje jednak obytnou sekci i původní hospodářské prostory. Poprvé je v matrice objekt čp.51/IV zachycen dne 6. listopadu 1797, kdy se tu narodila dcera podruha Tomáše Matase.[107] Dne 9. června 1818 se na schůzi magistrátu probíral přípis podkomořského úřadu ve věci „Befreyung der Boreker Chaluppe N. C. 51 von Naturalrobothsleistung, jedoch aber schuldig seyn sollenden Roboth oder Schutzgeldzahlung,“ neboli „o osvobození borecké chalupy N. C. 51 z naturální roboty, avšak povinnované mající být robotní a ochrannou platbou.“ Radní rozhodli věc předat k posouzení hospodářskému úřadu.[108] Šlo tedy o právní úpravu, při níž už držitel domu čp.51/IV neměl mít povinnost fyzické roboty a naturálních odvodů, přičemž měl zůstat jen peněžní odvod.
V seznamu majitelů domů z roku 1838, dle údajů indikační skici mapy stabilního katastru, byl obyvatelem čp.51/IV Tomáš Brudna, označený jako emfyteut, tedy mající dědičné vlastnictví, na rozdíl od pouhých domkářů.[109] Objekt je na mapě z roku 1838 zakreslen, ovšem jako spalný, tedy dřevěný. Nynější podoba a obvodové zdivo je tak až výsledkem pozdějších přestaveb. V roce 1936 byl dům zvýšen a opraven majitelem Eduardem Brudnou.[110]
Za čp.51/IV odbočuje k jihu pěšina, která vede strmě dolů, k břehům rybníka a na jeho hráz. Uliční zástavba pokračuje domy čp.43/IV, čp.36/IV a čp.37/IV.
Dům čp.43/IV je přízemní s obytným podkrovím a sedlovou střechou. Stál tu už roku 1838, ovšem tehdy jako dřevěná chalupa ze spalného materiálu, později tedy přestavovaná do zděné podoby. Uvádí se už v pozemkové knize z roku 1780, kdy přitom Borek měl jen 44 čísel popisných. Stavení čp.43/IV tak muselo vzniknout někdy krátce před rokem 1780.[111] V seznamu majitelů domů z roku 1838, dle údajů indikační skici mapy stabilního katastru, byla obyvatelem čp.43/IV Marie Hatzová (Katzová?), označená jako emfyteut, tzn. v dědičném vlastnictví, pro odlišení od pouhých domkářů.[112] Zdivo podkroví domu procházelo dle stavu z jara 2007 rekonstrukcí a bylo zčásti nahrazeno novými tvárnicemi. Rekonstrukce pak dokončena a zahrnula celý dům. Pojata vcelku citlivě, přičemž odstranila některé estetické defekty předchozí adaptace domu z dob socialismu, jak byly ještě viditelné na fotodokumentaci z roku 2000.[113]
Dům čp.36/IV je poměrně masivní přízemní objekt se sedlovou střechou. K vlastnímu obytnému stavení od severu přiléhá trakt s hospodářskými objekty. I tato chalupa tu stála již dle pozemkové knihy z roku 1780 jako „nový dominikální dům“.[114] Byla tudíž postavena někdy předtím, patrně v 70. letech 18. století. Možná s tím souvisí zpráva z 5. listopadu 1778, kdy se na rokycanskou obecní radu obrátili bratři Vavřinec Brejcha a Vít Brejcha „s prosbou o statek sedlskej v Borku, kterej někdy otec jejich possitíroval [tedy vlastnil – pozn. aut.]. Zda by jej zase při nynější comissi na sebe potáhnouti a obdržeti mezi sebou dividendo mohli.“ Radní věc předali k posouzení komisi.[115] V roce 1780 se v seznamu majitelů domů uvádí Vavřinec Brejcha coby vlastník čp.36/IV. Ze zprávy vyplývá, že v době pozemkových reforem a raabizační parcelace se bratři Brejchovi hodlali vrátit do Borku, kde předtím (ne asi nutně přímo na místě čp.36/IV) hospodařil jejich otec. V seznamu majitelů domů z roku 1838, dle údajů indikační skici mapy stabilního katastru, byl obyvatelem čp.36/IV Jakub Černý, označený jako emfyteut, tzn. v dědičném vlastnictví, pro odlišení od pouhých domkářů.[116] Roku 1838 zachytila mapa stabilního katastru čp.36/IV coby dřevěnou stavbu, která později prodělala přestavbu do nynějšího stavu.
Navazuje na ni přímo sousední dům čp.37/IV si udržel intaktní charakter venkovské chalupy – přízemní se sedlovou střechou (na severní štítové straně polovalba). I čp.37/IV je evidován v pozemkové knize roku 1780. V říjnu 1818 se v čp.37/IV uvádí jako emfyteut, dědičný vlastník, Václav Brada.[117] Rovněž v seznamu majitelů domů z roku 1838, dle údajů indikační skici mapy stabilního katastru, byl obyvatelem čp.37/IV Václav Brada, označený jako emfyteut, tzn. v dědičném vlastnictví, pro odlišení od pouhých domkářů.[118] Dle mapy z roku 1838 šlo o spalný (dřevěný) objekt. Po historizující rekonstrukci někdy počátkem 21. století má dům podobu roubené chalupy, ještě v roce 2000 byla fasáda vnějškově kryta omítkou.[119] Před 1. světovou válkou prodával majitel domu čp.37/IV Jan Šafránek v sezóně lahvové pivo při akcích veslařského klubu na Boreckém rybníce, jeho manželka si později po smrti manžela zažádala o hostinskou živnost. Šlo ale nadále jen o sezónní podnikání.[120] Na tvářnosti domu se neprojevilo.
Protější stranu ulice Ke Kapličce lemují, směrem od východu, domy čp.71/IV, čp.68/IV, čp.142/IV, čp.17/IV, čp.47/IV, čp.18/IV, čp.48/IV a čp.18/IV.
Dům čp.71/IV na nároží ulic Na Kapličce a Do Vrchu si uchoval původní ráz nízké venkovské chalupy se sedlovou střechou a se zápražím skrytým pod předsazenou střechou. Na mapě z roku 1838 ještě není zakreslen. V matrice vsi Borek je objekt čp.71/IV zachycen 14. prosince 1875, kdy se v něm narodil syn nádeníka Jana Kozáka.[121]
Podobná měřítka má i sousední přízemní chalupa čp.68/IV se sedlovou střechou, jejíž fasádu ovšem proměnila modernizace za socialismu, s použitím brizolitu. Na místě domku původně stála chalupa čp.48/IV. Vzhledem k tomu, že v roce 1780 bylo nejvyšším číslem popisným v Borku číslo domu 44, spadá vznik objektu čp.48/I do sklonku 18. století. A potvrzují to i zápisy v matričních knihách. Dne 23. června 1794 je dům čp.48/IV poprvé zachycen v matrice, když tu zemřela Kateřina Karlová.[122] Dne 11. května 1795 následuje další zápis, narodil se tu syn Jakuba Krofta, hutnického tovaryše.[123] V seznamu majitelů domů z roku 1838, dle údajů indikační skici mapy stabilního katastru, byl obyvatelem čp.48/IV Martin Vlček, označený jako pouhý domkář, na rozdíl od emfyteutů majících dědičné vlastnictví.[124] Na katastrální mapě z roku 1838 je dům zakreslen čp.48/IV jako spalný (dřevěný). Zanikl po roce 1959. Onoho roku totiž prodal Zdeněk Strach svou zchátralou chalupu čp.48/IV, určenou k demolici, sousedovi Josefu Svobodovi z čp.71/IV za 3000 Kčs.[125] Číslo popisné bylo později přesunuto o necelých sto metrů dál, kde dodnes stojí domek čp.48/IV (viz níže), zatímco na místě zbořené chalupy vyrostl nynější dům čp.68/IV.
Patrový dům čp.142/IV vznikl až dodatečnou vestavbou v zahradě kolmo za objektem čp.68/IV. Dle stavu k roku 2000 už objekt stál a šlo o starší nádvorní stavbu s taškovou střechou. V její severní části ovšem již tehdy probíhala v patře vestavba nové obytné části, zatím jen hrubá stavba z tvárnic.[126] Číslo popisné mu bylo přiděleno 14. února 2003.
Objekt čp.17/IV byl dle seznamu z roku 1780 ve vlastnictví Josefa Krofta. Dne 25. února 1777 se před obecní radou projednávala koupě chalupy v Borku, kterou získal Josef Kroft.[127] Dne 25. února 1777 rokycanskou obecní radu oslovil myslivec Josef Kroft s žádostí o ingros (úřední zápis) „koupené chalupy v Borku od Jana Sedleckého, pecaře tamního za 55 zlatých.“ Radní s tím souhlasili.[128] Nízká prodejní cena nasvědčuje, že šlo o malé stavení, popřípadě ve špatném stavu. Sedlecký zároveň na téže schůzi rady zažádal o ingrosování v dražbě koupené „chalupy Šustrovské v Borku za 178 zlatých.“ I s tím vyslovili konšelé souhlas.[129] Šlo o nedalekou chalupu čp.16/IV, kam se pak Sedlecký přestěhoval (viz níže). V seznamu majitelů domů z roku 1838, dle údajů indikační skici mapy stabilního katastru, byl obyvatelem čp.17/IV Martin Uxa, označený jako emfyteut, tzn. v dědičném vlastnictví, pro odlišení od pouhých domkářů.[130] Dům čp.17/IV je na mapě z roku 1838 zachycen jako dřevěný. Později byl přestavěný. Patrový objekt má obytné podkroví v 1. patře. Do ulice je orientován užší štítovou stěnou. Před rokem 2000 byla fasáda domu opravena.[131] Někdy potom, počátkem 21. století, prošel ale další rekonstrukcí, při níž byly v podkroví adaptovány obytné místnosti a do střechy vložen vikýř. Pochybné je ovšem ahistorické pojetí zkosených oken v 1. patře uliční štítové stěny, jakási nová generace svépomocného kutilství. Původní vesnické stavení touto adaptací získalo opulentní estetiku předměstského rodinného domku, poněkud nepatřičnou v skromném prostředí starého Borku, a s poněkud kýčovitým dekorem ve stylu podnikatelského baroka. Pozitivním aspektem je ale udržení měřítka zástavby, stejně jako samotný záměr adaptovat venkovskou chalupu na moderní bydlení.
Dům čp.47/IV se do ulice otáčí štítovou střenou s polovalbou. Původní měřítka si uchoval. Poprvé je v matrice objekt čp.47/IV zachycen dne 12. září 1806, kdy tu zemřel mistr hutnický Jan Kroft.[132] Stál tu už roku 1838, kdy jej katastrální mapa eviduje jako nespalné, tedy zděné stavení. Jeho zdivo tak pravděpodobně bude minimálně z 1. poloviny 19. století. V seznamu majitelů domů z roku 1838, dle údajů indikační skici mapy stabilního katastru, byl obyvatelem čp.47/IV Jan Soukup, označený jako pouhý domkář, na rozdíl od emfyteutů majících dědičné vlastnictví.[133]
Následují domy čp.48/IV a čp.18/IV, které mají charakter jediného objektu, dodatečně rozděleného na dvě samostatná stavení. To je tu zobrazeno už na mapě z roku 1838. Už tehdy šlo o zděný objekt. Současné obvodové zdi tak mohou být poměrně starobylého původu. V seznamu majitelů domů z roku 1838, dle údajů indikační skici mapy stabilního katastru, byl obyvatelem čp.18/IV Jan Brejcha, označený jako emfyteut, tzn. v dědičném vlastnictví, pro odlišení od pouhých domkářů.[134] Samotné číslo popisné čp.48/IV sem bylo přemístěno dodatečně, mnohem později. Původní chalupa čp.48/IV stávala jinde, na místě dnešního domu čp.68/IV, a zanikla po roce 1959 (viz výše). Jde o masivní přízemní objekt se sedlovou střechou.
Podél domu čp.48/IV a čp.18/IV vybíhá k severu, kolmo z ulice, svažitá bezejmenná cesta. Zmíněná cesta vede dál k severu, až k usedlosti čp.34/IV. Až do počátku 21. století šlo o skromnou přízemní chalupu se sedlovou střechou, která sice měla trojdílná modernější okna, ale jinak měřítkově patrně fixovala původní rozsah vesnického stavení. Dle pozemkové knihy rokycanského panství z roku 1780 už tu byl dům evidován a označen jako „nový dominikální dům“.[135] Šlo tedy o stavení na panské půdě, bez vlastních polností. Vzniklo nedlouho před rokem 1780. Otázkou je, zda existovalo již v roce 1771, kdy se zavádělo číslování domů. Zdá se, že zapadá do souvislé řady domovních čísel 1–38. V takovém případě vzniklo krátce před rokem 1771. Souvislá číselná řada (a tudíž existence staveb k roku 1771) je ovšem spolehlivě prokázána jen u čísel popisných 1–32. V této variantě vznikla chalupa až krátce po roce 1771. V seznamu majitelů domů z roku 1838, dle údajů indikační skici mapy stabilního katastru, byl obyvatelem čp.34/IV Jan Charvát, označený jako emfyteut, tzn. v dědičném vlastnictví, pro odlišení od pouhých domkářů.[136] Na mapě z roku 1838 je objekt čp.34/IV zakreslen, a to jako spalná (dřevěná) chalupa. Podle stavu k roku 2018 byla stará chalupa zbořena a na jejím místě vyrostl nový rodinný dům z tvárnic, již obývaný, zatím bez vnějších omítek fasády. Samostatně stojící patrový objekt má obytné podkroví v 1. patře pod sedlovou střechou. Západní fasáda je členěna v přízemí vchodem se sloupem, v patře balkonem. Proporčně uměřená novostavba sice výrazně nenarušila měřítka historické zástavby, ale její pojetí coby městského rodinného domku je v historickém jádru Borku cizorodým implantátem.
Bezejmenná cesta pak pokračuje dál k severu, až ke břehům rybníka, kde ústí do ulice Do Vrchu. V samotné ulici Ke Kapličce zástavba pokračuje domy čp.19/IV a čp.20/IV, které vytvářejí jakýsi izolovaný ostrov, protože západně od nich vybíhá směrem k severu (k čp.34/IV) další bezejmenná spojovací ulička. Dům čp.19/IV má původní vesnický ráz přízemní chalupy s intimním dvorkem s dřevěnou pavlačí. Pochází minimálně z 1. poloviny 19. století, protože už na mapě z roku 1838 tu je zachycena jako zděný objekt. V seznamu majitelů domů z roku 1838, dle údajů indikační skici mapy stabilního katastru, byl obyvatelem čp.19/IV Martin Boubín, označený jako emfyteut, tzn. v dědičném vlastnictví, pro odlišení od pouhých domkářů.[137]
Podobně historický charakter má i stavení čp.20/IV, přízemní chalupa, otočená do prostranství u kaple sv. Václava. V seznamu majitelů domů z roku 1838, dle údajů indikační skici mapy stabilního katastru, byl obyvatelem čp.20/IV Jakub Lukeš, označený jako emfyteut, tzn. v dědičném vlastnictví, pro odlišení od pouhých domkářů.[138] I chalupa čp.20/IV už je zachycena na mapě z roku 1838, a to už jako nespalný (celozděný) objekt. Ovšem její půdorysná dispozice tehdy byla podstatně odlišná od současného stavu. Objekt zaujímal menší rozlohu a později asi prošel později zásadní přestavbou. Chalupa čp.20/IV by vzhledem k vizuálně exponované pozici zasluhovala i do budoucna konzervativní stavební údržbu.
V ulici Ke Kapličce se pak nacházejí ještě domy čp.35/IV, čp.41/IV a čp.38/IV. Dům čp.35/IV má relativně moderní ráz se socialistickou estetikou trojdílných unifikovaných oken. Přízemní objekt má obytné podkroví a sedlovou střechu. Původní chalupa má ale starší historii. Pozemková kniha panství města Rokycan z roku 1780 uvádí všechny domy v Borku od čp.33 do čp.44 jako „nové dominikální obyvatele“ (Neuer Dominikal-ansiedler).[139] Šlo tedy o stavení na panské půdě (bez vlastních polností) a zároveň z toho vyplývá, že byla zbudována nedlouho předtím. V případě čp.35/IV je možné, že tu stálo již v roce 1771, kdy se zavádělo číslování domů, protože zapadá do souvislé řady domovních čísel (mladší stavby již získávaly čísla popisná chronologicky, podle svého dokončení, takže už vedle sebe nebývají souvislé rostoucí číselné řady domů). V takovém případě mohlo vzniknout před rokem 1771. Není to ale jisté, protože evidentní souvislá řada čísel popisných je prokazatelně vysledovatelná jen do čp.32. V této variantě by byl dům postaven až někdy mezi roky 1771–1780. Dle údajů z roku 1817 byl majitelem chalupy čp.35/IV Tomáš Vlček. Jeho syn Jan požádal tehdy o svolení k vystěhování do dolnorakouského Korneuburgu, což 7. ledna 1817 rokycanský magistrát schválil.[140] V seznamu majitelů domů z roku 1838, dle údajů indikační skici mapy stabilního katastru, byl majitelem čp.35/IV František Vlček, označený jako emfyteut, tzn. v dědičném vlastnictví, pro odlišení od pouhých domkářů.[141] Dřevěné stavení tu je zakresleno již na katastrální mapě z roku 1838, ale s nynějším objektem ale nemělo nic společného. Bylo totiž v roce 1952 zbořeno (popisováno jako stará, vetchá chalupa, krytá slaměnými došky) a na jeho místě si manželé Rokosovi postavili tuto novostavbu.[142]
Mezi domy čp.35/IV a čp.34/IV stával dnes už zbořený dům čp.33/IV. I ten je již evidován v pozemkové kniha v roce 1780 coby nový dominikální domek.[143] Platí pro něj ta samá datace jako pro výše zmíněnou chalupu čp.35/IV, tzn. nejspíše postaven v 70. letech 18. století. Zachycuje ho zde indikační skica mapy stabilního katastru z roku 1838 (na parcele č.kat.22, ležící západně od domu čp.34/IV a jižně od domu čp.24/IV).[144]
Dne 8. ledna 1808 se před rokycanským magistrátem řešila
žádost, kterou podal Jan Kaucký z Borku. „Žádá o připsání na regiment Fröhlich, by jeho bratr Antonín Kaucký
k pomoci v stavění jeho chalupy na jeden rok na dovolení propuštěn
byl.“ Město jeho žádost odbylo s tím, že uvedené důvody nejsou
postačující.[145] Zpráva dokládá
složitou situaci v časech vrcholících napoleonských válek, kdy se bratr
nabídl vystřídat svého sourozence ve vojenské službě. Z žádosti plyne, že
chalupa Kauckých se právě tehdy přestavovala, nebo měla být brzy přestavována.
Jan Kaucký se narodil v červenci 1776 v chalupě čp.21/IV rodičům
Antonínovi Kauckému a Anně rozené Pavoučkové.[146] V červnu
1779 pak přišel na svět i jeho mladší bratr Antonín, tentokrát v chalupě
čp.26/IV.[147] Brzy poté patrně
rodiče našli trvalé vlastní bydlení, protože dle seznamu
majitelů domů byl v roce 1780 Antonín Kaucký majitelem čp.33/IV
a ještě roku 1838, dle údajů indikační skici mapy stabilního katastru, byl
obyvatelem čp.33/IV Tomáš Kaucký, označený jako emfyteut, tzn. v dědičném
vlastnictví, pro odlišení od pouhých domkářů.[148]
Bylo to dřevěné stavení, s malou zahradou. Jako dřevěné je zakresleno i na evidenční mapě katastrální z roku 1891.[149] Později (patrně až po 2. světové válce) byl dům zbořen a jeho číslo popisné přemístěno na novostavbu rodinného domu v dnešní ulici Ke Střelnici (viz níže).
Domy čp.41/IV a čp.38/IV tvoří jeden objekt, pouze rozdělený podélně na dvě samostatná sídla. Rozdělený objekt tu zachytila už katastrální mapa z roku 1838. Domy čp.38/IV i čp.41/IV se uvádějí už v pozemkové knize z roku 1780, kdy přitom Borek měl jen 44 čísel popisných.[150] Dne 24. dubna 1781 se na rokycanskou obecní radu obrátil Matěj Kohout, „že tamní Václav Ridlbauch jemu kus místa vzíti chce“ a žádal, aby mu to bylo zachováno. Konšelé s ním souhlasili.[151] Dle seznamu majitelů domů z roku 1780 byl Matěj Kohout vlastníkem čp.38/IV a Václav Riedelbauch vlastnil dům čp.41/IV. Šlo tedy patrně o spor mezi sousedy obývajícími těsně k sobě postavené domky, který se možná týkal pozemku či zahrady u těchto domků. Stavení čp.41/IV zároveň nezapadá do souvislé řady domovních čísel, z počátečního číslování domů v roce 1771, takže jeho vznik možno datovat mezi roky 1771–1780, možná v rámci druhotného oddělení části stávající chalupy čp.38/IV, jež byla mírně staršího data. Podle mapy z roku 1838 už šlo o zděný dům. Přízemní objekt s obytným podkrovím hledí do ulice užší štítovou stranou, s valbovou střechou. V seznamu majitelů domů z roku 1838, dle údajů indikační skici mapy stabilního katastru, byl obyvatelem čp.38/IV Jan a čp.41/IV Tomáš Bláha, oba označení jako emfyteuti, tzn. v dědičném vlastnictví, pro odlišení od pouhých domkářů.[152]
Zde ulice slepě končí, na břehu Boreckého rybníka. Západně od ulice vybíhá ještě nad plochu rybníka poloostrov, částečně pokrytý stromy. A to modříny a borovicemi. Mezi nimi tu stojí dvě dřevěné chatky. Jedna z nich má číslo evidenční če.25. Obě tu jsou zakresleny až na státní mapě z roku 1987.[153] Chata če.25 je ovšem prokazatelně vidět již na letecké fotografii z roku 1963.[154] V evidenci objektů se nachází od 16. září 2010.[155] Zmíněný lesík na ostrohu u rybníka je poměrně starého původu. Porost jehličnatých stromů je tu totiž zachycen již na fotografii z roku 1900.[156] Vegetaci zde dokonce schematicky zachytila i katastrální mapa z roku 1838. Dle usnesení městské rady ze 7. února 1919 byl propůjčen veslařskému klubu „Borek“ k užívání Borecký rybník a právě tato skalka č.kat.24.[157] Veslaři zde v lokalitě, které se říkalo Skalka, už před 1. světovou válkou postavili dřevěné molo a pořádali různé společenské akce.[158] V roce 1957 jedna z dřevěných chatek (majitel Zdeněk Langmajer z Plzně) na Skalce zcela vyhořela při požáru.[159]
2.2.2. Technický vývoj ulice Ke Kapličce a vývoj jejího pojmenování
V červnu 1932 městskou radou schválen návrh lesního
úřadu na dokončení úprav cesty č.kat.392/1 v Borku nákladem cca 7000 Kč.[160] Jde o pozemek
zabírající svah mezi hrází Boreckého potoka a ulicí Ke Kapličce. V lednu 2005 provedlo město změnu obecního rozpočtu. Stavební
firma, která dostala od města pokutu 580 000 Kč za nedodržení smlouvy na jiné
stavební akci, realizovala v této sumě prodloužení vodovodu v Borku
v ulici Ke Kapličce.[161] Šlo o firmu S+H. O využití peněz rozhodli zastupitelé
v březnu 2004.[162]
Ulice Ke Kapličce získala své pojmenování rozhodnutím
městského zastupitelstva 10. července 2001. Do té doby nenesla oficiální
označení.
2.3. Ulice Do Vrchu
Rovněž ulice Do Vrchu je reprezentantem původního venkovského urbanismu Borku. I její trasa vykazuje značnou nepravidelnost, danou živelným vývojem této historické části obce. Ulice Do Vrchu získala pojmenování rozhodnutím městského zastupitelstva 10. července 2001.
Začíná odbočkou z ulice K Huti, pak míří obloukem k severovýchodu, přičemž poměrně ostře stoupá z údolí Boreckého potoka na výšinu nad rybníkem. V tomto jižním svažitém úseku začíná zástavba této ulice domem čp.9/IV na křižovatce s ulicí K Huti. Jde o starobylý objekt, respektive starobylou stavební parcelu. Už na nejstarší katastrální mapě z roku 1838 zde zachycen dům, ovšem s naprosto jinou půdorysnou dispozicí, evidovaný jako spalný (dřevěný), byť součástí usedlosti byl i jeden nespalný celozděný objekt, situovaný zhruba na místo nynějšího domu čp.62/IV. Je možné, že původní obytné stavení čp.9/IV se nacházelo právě zde. Podle obecní kroniky (ovšem šlo o zpětný popis historie Borku z poloviny 20. století) se jednalo v minulosti o významný dům, ve kterém se nacházel panský výsadní hostinec a zájezdní hospoda, protože ležel u bývalé trasy zemské silnice z Prahy do Plzně.[163] V pozemkové knize z roku 1780 se čp. 9 skutečně označuje jako hostinec.[164] O původní trase Pražské silnice viz níže, v popisu Pražské ulice.
Dne 8. července 1783 se rokycanská obecní rada zabývala podáním od Jana Vlacha ohledně borecké hospody, kterou koupil od Matěje Markuse „za 1300 zlatých s některýma polmi a lukou.“ Má na koupi svědky, ale převzetí majetku provázejí problémy. Matěj Markus namítal, že prodej závisel „na další mateře svolení.“ Není prý stále pánem (majitelem) hospody. Svědkové potvrdili, že k uzavření dohody o prodeji došlo, včetně závdavku 10 dukátů, které měla uhradit strana, která by případně od transakce odstoupila.[165] Dne 24. července 1783 podal Jan Vlach z Kocandy na Markuse oficiální stížnost ohledně borecké hospody, kterou koupil, ale Markus se prý dál jen vymlouvá. Radní rozhodli, že do 30 dnů se to má Markusovi oznámit a zároveň to oznámit i dalším dědicům Šebestiána Markuse.[166] Po dalších stížnostech a přípisech směřovaných na rokycanskou radnici požádal 5. prosince 1783 Jan Vlach o ingros (úřední zápis) na „hospodu boreckou od Matěje Markusa za 1300 zlatých.“ Radní to odsouhlasili.[167] Spor ale nekončil. Dne 12. prosince 1783 se na zasedání obecní rady dostavila vdova Kateřina Markusová a zpochybnila prodej borecké hospody, který učinil její syn. Radní pak uznali, že Markusová „k té hospodě jakožto od děda zakoupené k ruce svého vnuka právo má“ a souhlasili se zpětvzetím transakce, přičemž Vlachovi se měly vrátit „depositírované“ peníze.[168] Ze zprávy vyplývá, že hostinec původně koupil otec Matěje Markuse.
Dne 21. ledna 1785 vystoupil na schůzi rokycanské obecní rady Matěj Markus, „kterak jeho paní mateř Kateřina Markusová k ruce jeho syna Františka hospodu v Borku“ předala. Matěj Markus pak konstatoval: „ponivadž ale 1. ta hospoda ohni podrobena jest [tedy postavena ze spalného materiálu, ze dřeva – pozn. aut.], 2. a syn již své numero má, 3. ta hospoda velmi zpustlá jest a dáleji by pustla, ponivadž on otec nyní maje mnoho stavěti, v domě tam býti nemůže. Tudy žádá, by se ta hospoda P. Janovi Grubrovi za 800 zlatých (by licitati, které peníze by při licitati [tedy při dražbě – pozn. aut.] žádný nedal) odprodati se mohla.“ Radní uznali, že vzhledem ke stavu domu i k tomu, že syn František už bydlí jinde (a navíc je „mydlářského řemesla“, takže hospodu nebude potřebovat), že prodej povoluje, taktéž s ohledem na výhodnou cenu a rychlejší provedení transakce tímto přímým zůsobem, zatímco prodej v dražbě by vše o tři měsíce zpozdil. Konšelé pouze stanovili podmínku, že Kateřina Markusová má písemně prodej schválit.[169]
Hostinec pak skutečně přešel do vlastnictví Jana Grubera. Dne 25. ledna 1785 oznámil rokycanské radě Antonín Holl, že koupil za 1550 zlatých dům čp.123/I na Malém náměstí od Grubra mladšího.[170] Utržené peníze Gruber použil na nákup hostince v Borku. Dne 28. ledna 1785 požádal o ingros (úřední zápis) na „zakoupenou výsadní hospodu od Matěje Markusa“ za 800 zlatých. Konšelé to odsouhlasili.[171] Dne 10. dubna 1787 řešil rokycanský magistrát žádost boreckého šenkýře Jana Grubera mladšího „by jemu povoleno bylo proti hospodě zahrádku vzdělati a ohraditi.“ Obecní rada konstatovala, že „ten plac bez toho k hospodě přináleží a oné, ladem ležící placy dle nejvyššího nařízení k užívání přiváděné býti mají“ a Gruberovu žádost schválila s tím, že se nesmí zúžit cesta.[172] Ještě indikační skica stabilního katastru z roku 1838 zakresluje jihojihovýchodně od čp.9/IV ostrovně situovanou zahradu č.kat.9.[173] Později při regulačních úpravách zanikla. Nacházela se v prostoru nynějšího křížení ulice Do Vrchu a K Huti. Gruberovi dál obývali dům čp.9/IV a nově získanou parcelu skutečně využili jen pro zahrádku. V seznamu majitelů domů z roku 1838, dle údajů indikační skici mapy stabilního katastru, byl obyvatelem čp.9/IV Josef Gruber, označený jako „burger ein Schenker“, tedy měšťan a šenkýř.[174]
V roce 1979 vydal MěstNV povolení k přístavbě čp.9/IV, při níž měla vzniknout v tomto objektu nová bytová jednotka.[175] Přestavba pak skutečně byla provedena, a proto má dnes čp.9/IV charakter rozpačité normalizační architektury s unifikovanými stavebními detaily a dobově populárními luxfery. Na severozápadní straně k němu přiléhá dům čp.12/IV (viz níže, v rámci popisu ulice K Huti).
→ODKAZ: Historické jádro Borku z ul. Do Vrchu.
Vpředu uprostřed dům čp.62/IV. Vpravo od něj čp.58/IV, vlevo čp.9/IV.
V pozadí na kopci domy v ul. Ke Kapličce (zcela vlevo čp.46/IV, u něj
čp.141/IV, vpravo čp.54/IV. Foto D. Borek, listopad 2003.
Následují objekty čp.62/IV, čp.58/IV a čp.54/IV. S výjimkou čp.54/IV ještě na mapě z roku 1838 nestály, ale jejich následnou výstavbu ukazují dodatečné zákresy do indikační skici mapy stabilního katastru.[176] Šlo o druhotné vyplnění svažitých pozemků, ukazující na pokračující populační tlak ve vesnici Borek i v době okolo poloviny 19. století.
Dům čp.62/IV je drobný přízemní objekt vestavěný do svahu. Na katastrální mapě z roku 1838 je na jeho místě zachycen jakýsi zděný, nespalný objekt, ale patrně tehdy ještě byl součástí usedlosti čp.9/IV. V matrice byl poprvé dům čp.62/IV zaznamenán 18. listopadu 1853, kdy tu zemřela Barbora, manželka hutníka Václava Tompacha.[177] Následuje hned další záznam z 9. března 1854, kdy se v čp.62/IV narodil syn kováře Ignáce Vondřicha.[178]
Dům čp.58/IV rovněž stojí ve svažitém terénu. Jde o přízemní chalupu s polovalbovou střechou. V roce 1838 ještě nestála. V matrice je objekt čp.58/IV poprvé uveden dne 18. října 1847, kdy se tu narodila dcera hutníka Václava Tumpacha.[179] Dne 10. února 1981 rada MěstNV projednala prodej rodinného domu v Borku čp.58/IV manželům Hovorkovým z Prahy. Souhlasila s prodejem, ale s podmínkou, že bude užíván k trvalému bydlení, nikoliv jen k rekreačním účelům.[180] V roce 2007 prochází objekt rekonstrukcí, včetně fasády. Provedena byla citlivě.
Následuje dům čp.54/IV (ten už leží na křižovatce s ulicí Ke Kapličce a je počítán do její zástavby, viz výše). Protější stranu tohoto dolního úseku ulice vyplňují domy čp.16/IV a čp.106/IV, které stojí izolovaně, protože kromě ulic Do Vrchu a K Huti je na východě odděluje strmá cesta, zkratka pro pěší.
Objekt čp.16/IV byl dle seznamu z roku 1780 ve vlastnictví Jana Sedleckého. Dne 25. února 1777 se před rokycanskou obecní radou projednával ingros (úřední zápis) koupě „chalupy v Borku Šustrovské“, kterou získal Jan Sedlecký.[181] Koupil ji v dražbě za 178 zlatých. Konšelé s tím vyslovili souhlas.[182] Poměrně vysoká kupní cena nasvědčuje, že šlo o poněkud větší chalupu, popřípadě že byla v dobrém stavu. Sedlecký byl do té doby vlastníkem chalupy čp.17/IV (viz výše), kterou na téže schůzi obecní rady 25. února 1777 nechal na sebe zapsat Josef Kroft.[183] Na katastrální mapě z roku 1838 je čp.16/IV zakreslen jako dřevěná stavba. Ale rozkládal se na zcela jiném půdorysu (spíše na místě nynějšího čp.106/IV). V seznamu majitelů domů z roku 1838, dle údajů indikační skici mapy stabilního katastru, byl obyvatelem čp.16/IV František Sedlecký, označený jako emfyteut, tzn. v dědičném vlastnictví, pro odlišení od pouhých domkářů.[184] Ve 30. letech 20. století byla chalupa čp.16/IV zbořena a nahrazena modernějším domem.[185] I tento objekt ale později prošel dalšími modernizacemi. Byl navíc dodatečně zvýšen a má nyní podobu ovlivněnou socialistickým stavebnictvím (brizolit).
Obecní kronikář ve svých vzpomínkách z poloviny 20. století uvádí, že domu čp.16/IV se dříve přezdívalo U Pecařů a že to bylo vysvětlováno tím, že na místě stavení čp.16/IV a čp.106/IV v minulosti stávala huť, kde se tavilo železo. Ovšem označení usedlosti se dá vysvětlit i tím, že někdo z jejích obyvatel (rodina Sedleckých) pracoval jako pecař v hutích v Klabavě u Rokycan.[186] Teorie o existenci hutě přímo na místě čp.16/IV pravděpodobně spadá jen do kategorie lidové mytologie. Kronikář uvádí i jinou věc, která může být daleko pravděpodobnější. Hovoří totiž o existenci umělého náhonu, který vycházel z rybníka Nohavička, což byla soustava tří umělých vodních nádrží podél severní strany dnešní ulice K Lopatárně a V Plaňkách (dnešní rybníky Kocourák a Kofroňův, podrobněji o nich viz níže). Náhon vedl pak okolo domu čp.42/IV dnešní ulicí Do Vrchu až sem k domu čp.16/IV a odtud dále do ulice K Huti, kde se vléval do Boreckého potoka. Měl podobu umělé strouhy podél cesty a existoval tu prý ještě v 19. století. Teprve v roce 1904 byla strouha zčásti zavezena (kronikář uvádí, že tomu byl jako dítě osobně přítomen).[187] Tato skutečnost naznačuje, že mezi rybníkem Nohavička a horním hamrem (lopatárna) a dolním hamrem (pod hrází Boreckého rybníka) mohla skutečně existovat poměrně složitá vodohospodářská soustava, propojující oba hamry.
Vedlejší objekt čp.106/IV je daleko mladšího původu, zato unikl druhotným stavebním úpravám a dochoval se tak v původní podobě z 1. poloviny 20. století. Postavil ho roku 1936 truhlář Rudolf Krupka.[188] Přízemní domek s polovalbovou střechou působí spíše městským dojmem.
Na protější, východní straně zmíněné pěšiny ještě stojí domy
čp.14/IV, čp.45/IV a če.19.
Dům čp.14/IV
zaujímá nevelkou parcelu pod prudkým terénním svahem. Na
mapě
z roku 1838 je tu zakreslen spalný (dřevěný) objekt. V seznamu
majitelů domů z roku 1838, dle údajů indikační skici mapy
stabilního katastru, byl obyvatelem čp.14/IV František Riedlbach, označený jako
emfyteut, tzn. v dědičném vlastnictví, pro odlišení od pouhých domkářů.[189] Nynější dům
čp.14/IV není příliš udržovaný. 30. září 1986 dostal
Václav Matějovec z čp.14/IV od města přidělen náhradní byt.[190]
Sousední dům čp.45/IV vznikl někdy po roce 1780, protože onoho roku
v pozemkové knize bylo v Borku nejvyšším číslem popisným 44.[191] Poprvé matrika čp.45/IV zachytila dne 6. ledna 1796,
kdy se tu narodil syn zedníka Jana Čermáka.[192] Může s tím souviset i zápis z jednání
rokycanského magistrátu z 10. května 1785, kdy oznamuje Josef Čermák
z Borku, že koupil louku od Matěje Markuse „by na ni chalupu postaviti mohl“. Obecní rada ale nesouhlasila a
usnesla se, že „má ta louka zůstat při
Nr. hospody a peníze, co dal od důchodu, sobě vyzdvihl.“[193] Hospodou je
patrně myšlen nedaleký dům čp.9/IV (viz výše). Je možné, že nakonec přece jen
Čermák uspěl a chalupa zde vznikla. V seznamu
majitelů domů z roku 1838, dle údajů indikační skici mapy
stabilního katastru, byla obyvatelem čp.45/IV vdova Kateřina Kraftová.[194] V roce 1838 šlo stále o dřevěné stavení. Do nynější podoby poměrně rozsáhlé usedlosti
narostl atypickou modernizací. Stojí v ostrém svahu, z čehož vyplývá
rozdílná niveleta jeho jednotlivých částí. Směrem k jihozápadu je masivní
účinek objektu vetknutého do stráně ještě posílen zvláštní dispozicí
s půlkruhovými přístavbami. Oba výše uvedené domy jsou oficiálně řazeny do
ulice K Huti.
Objekt čp.155/IV byl ještě na mapě z roku 1990
uváděný jako čp.15/IV. V seznamu
majitelů domů z roku 1838, dle údajů indikační skici mapy
stabilního katastru, byl obyvatelem čp.15/IV Matěj Mužík, označený jako
emfyteut, tzn. v dědičném vlastnictví, pro odlišení od pouhých domkářů.[195] Později, počátkem
21. století se tento objekt uvádí pod evidenčním číslem če.19. Současné číslo popisné čp.155/IV mu bylo přiděleno 5. listopadu
2008. Někdy v té době prošel celkovou, citlivě provedenou rekonstrukcí,
při které byl do podkroví vložen vikýř, obrácený na jižní stranu. Již předtím,
někdy koncem 90. let 20. století ale prošel opravou.[196] Jde o venkovskou
přízemní chalupu se sedlovou střechou. Stála tu už roku 1838. Tehdy ale evidována
jako spalný (dřevěný) objekt.
Následuje odbočka ulice Ke Kapličce a pak se niveleta ulice Do Vrchu opět svažuje, na opačnou stranu ostrohu. Po západní straně stojí domy čp.71/IV (počítán jako součást ulice Ke Kapličce) a čp.27/IV. Dne 18. července 1786 rokycanský magistrát řeší žádost Vojtěcha Trska, který žádá „maje komín dřevěný při stavení svém, který shoditi má pro vystavění zděného komína,“ aby mohl starý komín ještě letos ponechat a že na budoucí rok postaví nový. Radní ale trvají na tom, že „má komín od kamene vystavěti a to hned.“ Pokud by se tak nestalo, má se starý komín nechat shodit přes rychtáře.[197] Trsek byl v té době uváděn jako obyvatel čp.27/IV.[198] V roce 1780 se jako majitelka čp.27/IV uvádí Kateřina Trsková.[199] Jde o skromnou chalupu, spíše domek. Přízemní stavení na nevelkém půdorysu má sedlovou střechu. Objekt čp.27/IV katastrální mapa z roku 1838 ukazuje jako spalné (dřevěné) stavení. V seznamu majitelů domů z roku 1838, dle údajů indikační skici mapy stabilního katastru, byl obyvatelem čp.27/IV Martin Lukeš, označený jako emfyteut, tzn. v dědičném vlastnictví, pro odlišení od pouhých domkářů.[200]
Na východní straně stál proti ústí ulice Ke Kapličce do roku 1946 domek čp.49/IV. Poprvé ho zmiňuje matrika dne 13. prosince 1798, kdy v čp.49/IV zemřel uhlíř Jan Křížek.[201] Dne 16. září 1816 se radní seznámili s žádostí Martina Chotta a jeho manželky Anny z Borku čp.49/IV o svolení, aby spolukupec jejich domu, Leopold Kozlík z Klabavy, mohl s nimi bydlet. Magistrát ale žádost zamítl kvůli Kozlíkově trestní minulosti.[202] V seznamu majitelů domů z roku 1838, dle údajů indikační skici mapy stabilního katastru, byl obyvatelem čp.49/IV Josef Burda, označený jako pouhý domkář, na rozdíl od emfyteutů majících dědičné vlastnictví.[203] Antonín Lobovský prodal roku 1946 svůj zchátralý domek čp.49/IV sousedovi z čp.44/IV, Václavu Pondělíkovi. Ten jej dal zbořit a číslo popisné tak zmizelo.[204] Teprve později obdržel číslo popisné nový dům v ulici V Plaňkách (viz níže). Na místě zbořeného domku dnes stojí malý hospodářský objekt náležející k domu čp.44/IV.
Zástavba ulice pak pokračuje domy čp.44/IV a čp.69/IV a pak ještě usedlostí čp.42/IV (byť ta je oficiálně již počítána do ulice K Lopatárně, která navazuje na ulici Do Vrchu). Dům čp.44/IV má moderní městský charakter. Jde o patrovou vilku s obytným podkrovím a sedlovou střechou. Na této parcele stál jakýsi dřevěný dům již k roku 1838, ale s tím současným nemá pravděpodobně stavebně mnoho společného. Je doložen už v pozemkové knize z roku 1780 a šlo tehdy o nejvyšší číslo popisné v Borku. Lze tedy usuzovat, že původní chalupa čp.44/IV vznikla někdy krátce před rokem 1780.[205] V seznamu majitelů domů z roku 1838, dle údajů indikační skici mapy stabilního katastru, byl obyvatelem čp.44/IV Pavel Koželuh, označený jako pouhý domkář, na rozdíl od emfyteutů majících dědičné vlastnictví.[206] Stavební povolení na rodinný dům na parcele č.kat.53 v Borku obdržel Václav Pondělík (bytem Rokycany, čp.58/IV) mezi 1. lednem a 15. listopadem 1974. V domě měla vzniknout jedna bytová jednotka.[207] V červnu 1916 souhlasilo rokycanské obecní zastupitelstvo s tím, aby pozemek č.kat.54 byl prodán panu Pěnkavovi, majiteli čp.44/IV. Šlo o nevelký pruh pozemku za zahradou domu.[208]
Rovněž sousední čp.69/IV působí jako městský rodinný dům. Tentokrát jde o masivní patrový objekt se stanovou střechou, ovlivněný stavebním výrazivem socialistického období. Dům čp.69/IV se v matrice poprvé zmiňuje 8. června 1873, kdy se tu narodila dcera nádeníka Jana Kozáka.[209] Už tehdy stál na tomto pozemku, jak schematicky ukazuje indikační skica stabilního katastru.[210] Nynější stavba je ovšem výsledkem pozdější zásadní přestavby.
Mezi domy čp.69/IV a čp.29/IV údajně stávala stará hasičská zbrojnice čp.68/IV. Byla v roce 1950 zbořena a její číslo přeneseno na novou budovu zbrojnice, postavenou na místě stodoly u čp.28/IV, která byla vykoupena za 45 000 Kčs.[211] Číslo popisné čp.68/IV ale zbrojnice nenesla od počátku. V matrice vsi Borek je objekt čp.68/IV zachycen 1. ledna 1871, kdy v něm narodila dcera zedníka Františka Vaníka.[212] Indikační skica stabilního katastru ho zakresluje schematicky na místo nynějšího domu čp.72/IV v Pražské ulici (naproti hospodě, viz níže).[213] Teprve někdy později bylo číslo popisné 68 přeneseno na hasičskou zbrojnici.
Pak se trasa ulice Do Vrchu lomí. U domu čp.28/IV (stojí opět izolovaně, protože ze všech stran jeho parcelu obklopuje rozvětvená komunikace) ulice uhýbá k severozápadu, kde zhruba sleduje jižní břeh Boreckého rybníku, u jehož okraje také slepě končí. Dům čp.28/IV je další ukázkou archaické venkovské zástavby Borku, datované minimálně do 19. století. V seznamu majitelů domů z roku 1838, dle údajů indikační skici mapy stabilního katastru, byl obyvatelem čp.28/IV František Mošna, označený jako emfyteut, tzn. v dědičném vlastnictví, pro odlišení od pouhých domkářů.[214] Objekt je tu zakreslen už na mapě z roku 1838 a už tehdy jako nespalný (zděný). Obvodové zdi tak pravděpodobně lze datovat skutečně minimálně do 1. poloviny 19. století. Přízemní chalupa má sedlovou střechu a dřevěný štít, ale vnější podoba je korigována moderními trojdílnými okny. Doplňují ho i hospodářské objekty.
Podél jižní strany ulice stojí domy čp.26/IV a čp.21/IV a čp.178/IV (dříve evidovaný jako rekreační objekt če.23). Dům čp.26/IV patří mezi lépe dochované původní chalupy v historické části Borku. Přízemní objekt má sedlovou střechu. V seznamu majitelů domů z roku 1838, dle údajů indikační skici mapy stabilního katastru, byl obyvatelem čp.26/IV František Brada, označený jako emfyteut, tzn. v dědičném vlastnictví, pro odlišení od pouhých domkářů.[215] Na jeho místě se ovšem na mapě z roku 1838 prostírala jen prázdná zahrada. Jakýsi dřevěný objekt je zakreslen v jižní části pozemku, poblíž čp.27/IV. Možná později došlo k celkové reorganizaci stavební parcely a přemístění obytného domu do nynější pozice.
Zato patrový dům čp.21/IV je spíš předimenzovaným venkovským rodinným domem, rozšířeným podle svépomocného projektu na patrovou výšku. Má nepravidelnou sedlovou střechu. V roce 1838 dům nestál, respektive nestál tam, kde dnes a na jeho místě se prostírala jen zahrada (původní chalupa čp.21/IV stávala o trochu dál, viz níže). Mezi domem čp.21/IV a sousední chalupou čp.178/IV se nachází na stavební parcele č.kat.11/2 ještě objekt, jenž je v současnosti bez evidenčního i popisného čísla. V roce 1952 totiž byla adaptována část rozlehlé stodoly u domu čp.26/IV rodiny Sekyrkových pro jejich dceru Jitku, provdanou Svobodovou. Objekt tehdy dostal čp.30/IV po dříve zbořeném domku.[216] Byl doložen ještě na mapě z roku 1990. Dle stavu k roku 2008 už v evidenci domů chyběl. Číslo popisné sice bylo oficiálně zrušeno 4. června 2013,[217] ale dům se zachoval do současnosti. Je to jednoduchá přízemí stavba se sedlovou střechou a dvouosým uličním průčelím. Severní štítová stěna ukazuje, že skutečně vznikl částečnou adaptací hospodářského stavení.
Dům čp.178/IV nesl dříve označení rekreační stavby če.23. Samostatné číslo popisné získal 22. března 2007.[218] Je citlivě udržován v podobě venkovské přízemní chalupy s obytným podkrovím. V roce 2015 ještě procházel celkovou rekonstrukcí, při níž došlo k novému vyzdění obvodových zdí pod krovem. V roce 2018 již rekonstrukce byla hotova. Jedná se o jednu z nejlépe zvládnutých adaptací původní vesnické architektury. Jde o původní chalupu čp.21/IV (současný rodinný dům čp.21/IV, viz výše, je moderní, vzniklý na jiné parcele). Dne 9. února 1779 rokycanskou obecní radu oslovila Veronika Pavoučková. Žádá o dodání zápisu (smlouvy) na její chalupu. Důvodem je, že „při nynějším recrutírování na vojnu vzat jest byl Matouš Pavouček.“ Radní reagovali, že to nechají posoudit magistrátním inspektorem.[219] V seznamu majitelů domů z roku 1780 se uvádí jako vlastník čp.21/IV Matěj Pavouček. Katastrální mapa Borku z roku 1825 zde zakresluje stavení očíslované 12,[220] ovšem usedlost čp.12/IV se nacházela jinde (v ulici K Huti, viz níže). Rovněž logika přidělování popisných čísel původní zástavbě při zavádění systému číslování domů v roce 1771 svědčí, že šlo o omyl písaře a že skutečně toto bylo čp.21/IV, protože se nachází mezi domy čp.18/IV, čp.19/IV a čp.20/IV a domem čp.22/IV. Zcela nepochybně to pak potvrzuje indikační skica k mapě stabilního katastru z roku 1838, která tu zakresluje dům čp.21/IV.[221] Mapa stabilního katastru z roku 1838 zakresluje chalupu coby spalné (dřevěné) stavení. V seznamu majitelů domů z roku 1838, dle údajů indikační skici mapy stabilního katastru, byl obyvatelem čp.21/IV Matěj Havel, označený jako emfyteut, tzn. v dědičném vlastnictví, pro odlišení od pouhých domkářů.[222]
Podél chalupy čp.178/IV vybíhá k jihu úzká bezejmenná komunikace, ústící do ulice Ke Kapličce. Pak tu stojí domy čp.22/IV a čp.23/IV, za nimiž vybíhá jihu táž spojovací komunikace.
Dům čp.22/IV má sedlovou střechu. Nyní je jeho fasáda pokryta socialistickým brizolitem. Dle katastrální mapy z roku 1838 to ovšem byla jen dřevěná chalupa. Dne 29. února 1776 předstoupil před rokycanskou obecní radu Jan Rauch a uvedl, že „ponivadž při tej R. 1772 držaný comissi chalupa Václava Pešty v Borku v 62 zlatých a 34 krejcarů jemu vykázána byla, žádá, by se právně odprodala.“ Konšelé rozhodli, že se má nejprve vyšetřit, „zdaliž ten dluh na hotovosti peněz vybraný, anbo od propáleného uhlí pochází.“[223] V prosinci 1772 zemřel Václav Pešta v čp.22/IV. Uvádí se tehdy jako uhlíř.[224] Jeho manželka Anna ovšem zemřela v březnu 1772 v nedalekém čp.21/IV.[225] Dne 27. září 1776 požádal na schůzi rokycanské obecní rady Jiří Vajnar o „přiřknutí licitando [tedy v dražbě – pozn. aut.] k ruce své manželky koupené chalupy Václav Peštovské v Borku za 80 zlatých 30 krejcarů.“ Radní to schválili, s tím, že chalupa se zapisuje na manželku, protože on „jakožto svobodný chalupu držeti nemůže.“[226] Dne 17. prosince 1776 obecní radu znovu oslovil Jiří Vajnar s žádostí o ingros (úřední zápis) na „licitando koupenou chalupu Václav Peštovskou v Borku“ k ruce své manželky. Radní s tím souhlasili.[227] Jiří Vajnar se v seznamu majitelů domů z roku 1780 uvádí jako vlastník čp.22/IV. Dne 29. dubna 1780 se rokycanská obecní rada zabývala žádostí, kterou podal Jiří Bayner (patrně zkomolení jména Jiří Vajnar) „strany vykázaného plácku na stodůlku.“ Radní namítali, že „malý plac při jeho chalupě jest, kdyby ale tamní šavař [tedy šafář – pozn. aut.] borecký takovou při jeho hradbě nechati chtěl, má se povolit.“[228] Není jasné, jak Vajnarova žádost dopadla. Dne 25. června 1784 se rokycanský magistrát zabývá stížností Evy Hájkové ohledně nezaplacených 14 zlatých od Jiřího Vajnara „na stavení a správu chalupy.“ Radní vyzvali Vajnara k okamžitému uhrazení dluhu.[229] Chalupa čp.22/IV tedy v roce 1784 prošla jistou stavební úpravou. V seznamu majitelů domů z roku 1838, dle údajů indikační skici mapy stabilního katastru, byl obyvatelem čp.22/IV Matěj Živný, označený jako emfyteut, tzn. v dědičném vlastnictví, pro odlišení od pouhých domkářů.[230]
Dům čp.23/IV má polovalbovou střechu, ale ani on se nedochoval v intaktní historické podobě. V roce 1838 už zde doložen, nicméně i v tomto případě šlo o dřevěný objekt, který ještě později zásadně přestavován. V seznamu majitelů domů z roku 1838, dle údajů indikační skici mapy stabilního katastru, byl obyvatelem čp.23/IV Jan Brada, označený jako emfyteut, tzn. v dědičném vlastnictví, pro odlišení od pouhých domkářů.[231] Někdy počátkem 21. století prošlo stavení rekonstrukcí, při níž adaptovány obytné prostory v podkroví 1. patra. Na střechu vsazen vikýř a do severní fasády probořeno nevhodné velkoplošné okno.
Následoval dům čp.24/IV, stojící již na břehu rybníka. Měl historický charakter přízemního stavení se sedlovou střechou, pod níž byla integrována obytná i hospodářská část. Podle mapy z roku 1838 šlo o jednu z nejmohutnějších usedlostí v tehdejším Borku. Vytvářela téměř uzavřený čtvercový dvůr, lemovaný různými objekty, které byly bez výjimky zděné (nespalné). Ze západu byla tato usedlost přístupná z nynější ulice Ke Kapličce, která tehdy byla širší a „obtékala“ z východu i nynější domy čp.38/IV a čp.41/IV. Podle Pavla Vařeky rovněž tento objekt na mapě z roku 1838 vyniká svou mohutností a lze jej označit za dvůr.[232] Mělo jít o zemědělský dvůr v majetku města Rokycan,[233] v dobových pramenech označovaný jako Borecký dvůr. Zajímavou informaci k jeho stavební historii poskytuje zápis z jednání rokycanské obecní rady z 29. února 1776, kdy před radní předstoupil Matěj Kec, významný rokycanský měšťan. Prohlásil, že „měl 14 sáhů kamene v lese nalámaného, který na stavení boreckého dvora, vzíti se mělo.“ Ani on, ani jím povolaný svědek, ale nebyli schopni potvrdit, zda se kamení skutečně nakonec na stavbu dvora použilo. Konšelé tudíž jeho žádost o finanční náhradu odmítli.[234] Ze zprávy vyplývá, že někdy před rokem 1776 se dvůr stavěl, popřípadě přestavoval. Podle čísla popisného, zapadajícího do souvislé domovní řady, tu čp.24/IV stál ovšem už v roce 1771. Dle seznamu majitelů domu z roku 1780 patřil dům čp.24/IV Matěji Hoblíkovi. Dne 4. září 1780 se v zápisu ze zasedání obecní rady uvádí Matěj Hoblík coby „šafář borecký,“[235] čímž se potvrzuje, že šlo o dvůr, tedy větší hospodářství, mající svého správce, šafáře.
Dne 24. ledna 1800 se na magistrát obrátil Matěj Hoblík z Borku, „by jemu z ohledu svého emphyteutického [tedy dědičného – pozn. aut.] vlastnictví od 80 měr a 13 a čtvrt strychu [?], též v povážení, že městskou dávku za manželku pojíti [?] chce, svobodný list udělen byl.“ Magistrát to odsouhlasil.[236] Hoblík se tím stal svobodným, ve smyslu nikoliv poddaným. Dne 14. února 1800 Hoblík požádal o přijetí za rokycanského měšťana. Zopakoval, že dědičně drží 81 měr vlastních gruntů. Magistrát žádosti vyhověl.[237] Dál žil v Borku v čp.24/IV, kde se mu v květnu 1801 narodil syn.[238] Je to další ukázka, jak výjimečnou usedlostí v rámci vesnice tento dům byl. V seznamu majitelů domů z roku 1838, dle údajů indikační skici mapy stabilního katastru, byl obyvatelem čp.24/IV Matěj Hoblík, označený jako emfyteut, tzn. v dědičném vlastnictví, pro odlišení od pouhých domkářů, a navíc ještě jako „měšťan“.[239]
Počátkem 21. století byl bohužel historický borecký dvůr radikálně upraven, včetně demolice severovýchodního segmentu původních budov lemujících nádvoří. Ten měl dle fotodokumentace z roku 2000 podobu masivní přízemní stavby s valbovou střechou.[240] Je to ztráta o to větší, že usedlost čp.24/IV se doopravdy odlišovala od převážně chudé zástavby původní vesnice. Nesla si jistou selskou výstavnost.
Usedlost se nyní otevřela k Boreckému rybníku a původní dispozice prakticky zanikla. Byla redukována na banální torzo s trávníkem, obehnané typizovaným drátěným plotem ve stylu průmyslových skladišť. Jedná se o těžko regulovatelný, do jisté míry pochopitelný, ale přesto neblahý průnik estetiky vilového bydlení z příměstských satelitů do prostředí historické vesnické zástavby. Zároveň bylo nelogicky zrušeno původní domovní číslo popisné čp.24/IV. Bývalá stodola na východní straně původní čtvercové usedlosti má vjezdový portál s částečně dochovaným profilovaným kamenným ostěním, což je další důkaz původní výstavnosti tohoto dvora. Při přestavbě areálu vyrostlo v jihozápadním rohu původního věnce staveb nové obytné stavení. Na severovýchodním okraji parcely později začal vyrůstat rodinný dům čp.194/IV. V dubnu 2021 na jeho místě stála zatím jen základová deska.[241] Již dle snímkování z června 2022 byla hotová hrubá stavba včetně střechy, zatím bez omítek a vnitřního zařízení domu.[242] Číslo popisné získal 1. října 2025.[243] Jde o přízemní objekt s nízkou sedlovou střechou, který stylem nijak nenavazuje na starobylé agrární kořeny původní usedlosti. Pozitivem je snad aspoň to, že jednotlivé stavby na této parcele se řadí do věnce, který přece jen zčásti navazuje na původní sevřený útvar dvora čp.24/IV.
Severní stranu tohoto úseku ulice Do Vrchu lemuje spíše
mezerovitá zástavba, vlastně jen dva objekty, a to čp.29/IV a čp.25/IV. Dům čp.25/IV byl dle
mapy
z roku 1838 dřevěným stavením. V seznamu
majitelů domů z roku 1838, dle údajů indikační skici mapy
stabilního katastru, byl obyvatelem čp.25/IV Jan Brada, označený jako emfyteut,
tzn. v dědičném vlastnictví, pro odlišení od pouhých domkářů.[244]
Ještě
v polovině 50. let 20. století měla chalupa čp.25/IV (společně
s později zbořeným stavením čp.12/IV v ulici K Huti) jako jedna ze
dvou posledních v Borku střechu krytou slaměnými doškami.[245] Někdy na přelomu
20. a 21. století prošel objekt modernizací, při níž se proměnil spíše na
městský rodinný domek. Jde o přízemní dům s obytným podkrovím 1. patra a
sedlovou střechou. Měřítkově ale ani po přestavbě není rušivý.
Objekt čp.29/IV rovněž působí jako městský rodinný dům. Jde o přízemní stavbu s obytným podkrovím. Vnějškově nese prvky stavitelství z meziválečného období. Někdy za socialismu byl na zadní, severní straně přistavěn neústrojný, svépomocně navrhovaný nový trakt s plochou střechou. I dům čp.29/IV už zachytila mapa z roku 1838, ale i v tomto případě šlo tehdy jen o dřevěnou chalupu, později nepochybně zcela přebudovávanou. V seznamu majitelů domů z roku 1838, dle údajů indikační skici mapy stabilního katastru, byl obyvatelem čp.29/IV Jakub Živný, označený jako emfyteut, tzn. v dědičném vlastnictví, pro odlišení od pouhých domkářů.[246]
2.4. Borecký hamr a okolní sídelní jádro (borecká náves)
2.4.1. Borecký hamr, jeho vznik, fungování a
demolice
Druhým a starším sídelním jádrem původní vesnice Borek je lokalita pod rybníkem, kde při Boreckém potoku v dnešní ulici K Huti vznikl Borecký hamr, protoindustriální areál s několika většími usedlostmi a náznakem návsi. Vesnice Borek totiž ve své raně novověké fázi vznikla zprvu jako monofunkční osada okolo hutě.
→ODKAZ: Hráz Boreckého rybníka. Pohled
z borecké návsi. V popředí plochy, které do poloviny 20. století
zaujímal areál hamru. Foto D. Borek, listopad 2003.
Už roku 1661 obec Rokycany zahájila jednání o „propuštění z povinnosti nájemní“ vůči lesu Boreček, který měla v pronájmu královská komora. Město totiž na výstavbu i provoz hamru použít právě dříví z Borečku.[247] Ve zprávě zbirožského hejtmana Jana Rafaela Gallidese pro královskou komoru ze 7. července 1662 se píše: Les chvojový, slove Borek, který obec žádá míti, ten jest blízko od města po pravé straně, toliko 60 loktův od silnice, která k městu jde. Ten leží ze dvou stran mezi grunty, polmi a lukami Voseckými, J. M. pánu Malovcovi náležejícími, z třetí strany Rokycanskými a z čtvrté toliko strany jedné s grunty JMC., totiž polmi a lukami na 25 provázců 44 lokte z dylky a nic víceji, ještě dokonce ven z revíru na straně chrastím porostliny za malou leč, kdež před lety ves, slove Borek, bývala, vedle luk jich rokycanských mezuje. Kterýžto les, oni jagrové, za revír pokládají, ježto nic více, toliko jednu leč v sobě zdržuje a taky jest již na mnoze od nich k stavení městskému vysekán. A když nyní oni nový hamr, tu pod hrází jejich rybníka postaví, jsouce týž Borek hned na z ručnice dostřelení, tehdy za dvě neb tři léta bude dokonce na uhlí vymejčen a okolo něho i po okrajích jeho téměř každodenně stáda dobytkův hovězích i drobných z města Rokycan a vesnic pána Malovce k pastvám dohánějí.“[248] Tento dobový dokument jednak zřetelně ukazuje, že v roce 1662 hamr ještě nestál, ale už se plánovalo jeho zřízení, a to specificky v lokalitě pod hrází Boreckého rybníka, kde pak skutečně vyrostl. Zajímavé je i zjištění, že plochy v okolí pokrývaly lesní porosty, takže možná celá plocha mezi rybníkem a dnešním lesem Boreček byla zarostlá a teprve po vzniku hamru byl les rychle redukován vykácením pro palivové a stavební dříví. Spor se nakonec podařilo urovnat a město Rokycany svůj nárok na les Borek prosadilo. V roce 1665 pak zde skutečně Rokycanští postavili nový hamr.[249] Podle jiného zdroje rozhodnutí o výstavbě hamru padlo až roku 1667, kdy se měšťané usnesli vykácet les v Borku a postavit hamr. Místní šetření o detailech investice měli provádět císařský rychtář J. Sauček, městský rychtář Bartoloměj Rýdl a konšelé Václav Bečvářík, Vilém Šýrer a Bohuslav Letnianský. Hamr měl být dokončen roku 1669.[250] Podle jiného zdroje byl hamr zřízen roku 1668.[251] V městské matriční knize je již 12. ledna 1669 uveden křest dítěte Pavla Vlčka a jeho manželky Zuzany v lokalitě „z rokycanský huti pod velkým rybníkem.“[252]
Roku 1690 přibyl další hamr nad rybníkem (lopatárna čp.31/IV a čp.32/IV, viz níže). V roce 1740 se připomínají v Borku dvě hutní pece.[253] Na sklonku 18. století přibyla nedaleko Boreckého hamru ještě druhá borecká železná huť, zvaná dolní hamr. Dne 11. července 1786 se totiž na rokycanský magistrát obrátil Jan Trsek (majitel nedalekého čp.2/IV) s žádostí o náhradu „za propuštěný místo pro vystavění nového hamru.“[254] Stála jižně od čp.2/IV a počátkem 19. století na jejím místě vznikl borecký mlýn čp.53/IV (viz níže).
Dne 16. srpna 1822 obecní rada vyslechla podání od Jana Suchého mlynáře z Boreckého mlýna, že „beim Boreker Hammer neuen Rader v. größeren Umfang als die vorigen gebaut werden,“ tedy „při boreckém hamru nové kolo většího obvodu než dosavadní postaveno bylo.“ Magistrát se usnesl, že věc prošetří.[255]
Ještě v roce 1924 se uvádí „kujná huť“ v Borku čp.6/IV (nijak nesouvisí s nynějším domem čp.6/IV, který stojí o několik set metrů severněji, u břehu Boreckého rybníka a získal toto číslo popisné až druhotným přenesením). V pozemkové knize z roku 1780 se čp.6/IV označuje jako dominikální budova.[256] V seznamu majitelů domů z roku 1838, dle údajů indikační skici mapy stabilního katastru, je vlastníkem čp.6/IV obec Rokycany.[257] Samotné číslo popisné čp.6/IV nebylo hlavní budovou hamerského areálu. Podle obecního kronikáře šlo o obytný dřevěný domek pro dělníky, který v listopadu 1900 vyhořel.[258] Stál přímo pod hrází rybníka, na stavební parcele č.kat.48 severně od ulice K Huti. Asi již po ohni nebyl obnoven, protože dle podkladů pro sčítání lidu v Borku v roce 1910 nebylo evidováno číslo popisné čp.6.[259] Šlo o první výraznější redukci tohoto starého protoindustriálního komplexu. Další měla následovat v roce 1940, protože areál hamru mezitím vstoupil do pozvolného hospodářského a technologického úpadku. V květnu 1924 rozhodlo zastupitelstvo města o pronájmu hutě.[260] Roku 1924 si od města boreckou huť skutečně pronajal podnikatel Karel Šůla.[261] V květnu 1930 se městská rada usnesla pronajmout hamr v Borku Václavu Jíšovi za 8800 Kč.[262] Souhlas s pronájmem hamru dle výsledků oferty vydala v červnu 1930 i obecní finanční komise.[263] V roce 1937 uvádí obecní kronika, že v borecké „kujné huti“ se již řadu let nepracuje. Podnik vyráběl předtím lopaty, rýče a kovové součásti na zemědělské pluhy.[264] Výroba tu skončila v roce 1932 a od té doby areál chátral.[265] V roce 1940 město Rokycany coby vlastník pozemků a staveb bývalého hamru projednalo pronájem bývalého hamru v Borku mlynáři Ladislavu Pohnanovi. Vzhledem k neutěšenému stavu hamru totiž městská rada 22. února 1940 rozhodla jednat o jeho pronájmu. Objevili se tři uchazeči: Josef Aubrecht, bytem Borek čp.56/IV (nabídl nikoliv pronájem ale koupi objektu za 15 000 K), Božena Čihulková, Rokycany čp.454/II (nabídla také koupit hamr, za 20 000 K) a Ladislav Pohnan, majitel sousedního válcového mlýna čp.53/IV (nabídl koupit za 22 000 K). Dne 21. března 1940 městská rada doporučila ke schválení jen pronájem hamru, přičemž nejvýhodnější nabídka byla ta od Ladislava Pohnana. Pohnanovi se měla pronajmout i část mlýnského náhonu č.kat.431 (za 500 K/rok) a stodola č.kat.49 (za 100 K/rok, vyžadovala nutných oprav). Samotnou huť na parcele č.kat.47 prý bude nutno pro její stav zbořit, stejně jako sousední objekt na č.kat.46. Dne 11. dubna 1940 městská rada doporučila pronájem ke schválení. V dubnu 1940 to schválilo na své schůzi i obecní zastupitelstvo.[266] V roce 1940 pak byl hamr skutečně částečně zbořen.[267] Z celého areálu zbyl jen menší domek, který předtím sloužil jako skladiště pro vyrobené zboží. V roce 1950 tuto budovu koupila obec Borek za 1000 Kčs.[268] (Podle jiného zdroje k odkupu domu došlo už roku 1940.[269]) Zachycuje ji tu každopádně ještě státní mapa z roku 1952.[270] Šlo o objekt na stavební parcele č.kat.49, který už v roce 1838 byl zděný. I on ale později zanikl. Na leteckém snímku z roku 1962 již zachycen není.[271]
2.4.2. Proměny borecké návsi
Objekty hamru tvořily jen severní polovinu této starobylé sídelní skupiny, která zde vytvářela shluk usedlostí i jakési nepravidelné prostranství, občas nazývané borecká náves. Na katastrální mapě z roku 1838 je toto sídelní jádro dobře vidět. Právě tady začal v raném novověku opětovný vznik Borku. Toto bylo skutečné hospodářské centrum osady, patrně staršího původu než povětšinou domkářská skromná zástavba na návrší nad Boreckým rybníkem, jež asi vznikala až v 18. a 19. století jako neregulovaná změť obydlí pro nižší vrstvy a námezdní síly v hamru. Původní podoba této návsi byla mnohokrát převrstvena. Stav dle mapy z roku 1825 nebo 1838 ukazuje, že na severní straně stály budovy hamru čp.6/IV, na jižní straně pak další stavení čp.1/IV, čp.2/IV, čp.3/IV, čp.4/IV a čp.5/IV (od počátku 19. století doplněné na jižním okraji zástavby o nový mlýn čp.53/IV. V centru této skupiny stál zděný objekt, součást hamru, na parcele č.kat.49 (viz výše). Před výstavbou kaple svatého Václava na skále nad rybníkem prý stála v Borku dřevěná zvonice na návsi u hamru mezi domy čp.3/IV a čp.4/IV. Poblíž zvonice, zhruba v místech nynějšího společenského sálu čp.4/IV, stála také kamenná socha svatého Jana Nepomuckého.[272]
Mezi hamrem a ostatní zástavbou procházela dnešní ulice K Huti, která se tu větvila na směr k západnímu okraji Boreckého rybníka a na směr do Rokycan (pod Boreckou strání). Cesta, jež dodnes vybíhá mezi usedlostmi čp.3/IV a čp.5/IV pod Boreckou strání směrem k Rokycanům, je možná původní trasou cesty z Prahy do Plzně. V minulosti ale vycházela z návsi na Rokycany mírně odlišně, o pár metrů jižněji, mezi domy čp.1/IV a čp.3/IV.[273] Je to vidět ještě na mapě z roku 1825.[274] Nepřímým důkazem je i to, že právě zde stojí dům s číslem popisným 1. Když se v roce 1771 v Čechách zavádělo číslování domů, obdrželo číslo 1 často to stavení, které se nacházelo nejblíže místu, kudy sem přicházela vrchnost. Ves Borek tehdy patřila k poddanským vesnicím města Rokycan a dnešní stezka pro pěší pod Boreckou strání mohla ještě tehdy být příjezdovou cestou od Rokycan. Každopádně pozdější přímá trasa státní Pražské silnice, vedená jižně od historického jádra Borku, je nepochybně novodobého původu (patrně z konce 18. století). Předtím mohla tato významná zemská stezka procházet přímo přes historické sídelní jádro Borku. O nové Pražské silnici podrobněji viz níže. O otázkách spojených s historickým vedením silnice z Prahy do Rokycan též v kapitole „Pražské předměstí“ (v pasáži o zástavbě podél Boreckého potoka, v ulici K Borku).
Zatímco severní část borecké „návsi“ později zmizela v rámci výše uvedené demolice areálu bývalého hamru, jižní polovina přežila, ačkoliv nynější stav je výsledkem opakovaných přestaveb, včetně zásadních změn půdorysných dispozic zdejší zástavby. Během 20. století například zanikl dům čp.2/IV (bývalý hostinec), ale přežilo jeho zadní novější křídlo se společenským sálem, které ale zároveň při své expanzi nahradilo původní dům čp.4/IV (a přejalo jeho číslo popisné). V současnosti zde stojí objekty čp.1/IV, čp.3/IV, čp.4/IV, čp.5/IV a čp.53/IV.
2.4.3. Domy čp.2/IV a čp.4/IV (hostinec a kulturní
sál)
Dům čp.2/IV se dříve nazýval U Šternerů. Šlo o starobylý objekt. Dne 11. července 1786 magistrát řeší podání Jana Trska, který žádal o kompenzaci „za propuštěný místo pro vystavění nového hamru.“ Obecní rada se usnesla, že se má vyčkat na inspekci, ale pak se mu má něco dát ze zisku hamru.[275] Zpráva je zajímavá tím, že nasvědčuje, že někdy okolo roku 1786 se došlo k výstavbě nové železné huti a že k tomu patrně byla použita část pozemku u čp.2/IV, protože dle seznamu majitelů domů z roku 1780 byl vlastníkem čp.2/IV právě Jan Trsek.[276] O skoro dvacet let později, 19. srpna 1803, se před magistrát dostala žádost, kterou podal Jan Trsek „o udělení sobě vejpisu oného protokollu, dle kterého jemu za vystavěnou železnou huť na jeho gruntu náhrada přislíbena byla.“ Město rozhodlo vyžádat si stanovisko hospodářského úřadu.[277]
Šlo o druhou boreckou huť, takzvaný dolní hamr. Na mapě 1. vojenského mapování z 80. let 18. století tato huť vidět ještě není. Umístěna byla asi jižně od domu čp.2/IV, protože někdy po roce 1816 vznikl na jejím místě za čp.2/IV nový borecký mlýn čp.53/IV (viz níže). Jeho výstavbu na místě původní železné huti iniciovala rodina Suchých. V matrice se v září 1820 uvádí narození dítěte v Borku svobodné matce Marii, dceři „Ignatiusa Suchý, měšťana a mistra mlynářského z Rokycan.“ Jako místo narození se ovšem uvádí čp.2/IV.[278] Je možné, že po jistou dobu byl mlýn označen jako součást čp.2/IV, popřípadě mohl vzniknout až s nějakým zpožděním a v mezidobí rodina Suchých pouze obývala dům čp.2/IV nebo nějaké stavení u čp.2/IV. V roce 1838 už každopádně prokazatelně byly domek čp.2/IV a mlýn čp.53/IV majetkově odděleny. (Podrobněji v následující pasáži o boreckém mlýně.)
Vedle stál původní dům čp.4/IV, roku 1780 ho vlastnil Bartoloměj Houška. Oba domy se dotýkaly, přičemž podle indikační skici mapy stabilního katastru z roku 1838 byl čp.4/IV podlouhlý, orientovaný od severu k jihu, zatímco čp.2/IV byl menší, napojený na jihozápadní straně k domu čp.4/IV.[279] Dne 30. července 1793 se magistrát zabýval žádostí hospodářského úřadu o vyměření trestu kvůli tomu, že Václav David (majitel domu čp.127/I na jižní straně Masarykova náměstí) vyfasoval pro svou potřebu od úřadu 500 cihel, které ale následně přepustil Bartoloměji Houškovi z Borku, čímž měl způsobit městu finanční škodu. David se hájil tím, že cihly Houškovi „na jeho snažnou žádost“ jen zapůjčil.[280] Ze zprávy může vyplývat, že Houška v roce 1793 prováděl nějakou opravu svého domu. Oba domy, čp.2/IV i čp.4/IV jsou zachyceny na katastrální mapě z roku 1838 jako spalné (převážně dřevěné). Stály před dnešním domem čp.4/IV, v prostoru nynějšího veřejného prostranství před čp.4/IV. V seznamu majitelů domů z roku 1838, dle údajů indikační skici mapy stabilního katastru, je v čp.2/IV coby vlastník uveden Václav Šreil a v čp.4/IV Jakub Karlovský, přičemž Šreil jako pouhý domkář a Karlovský coby emfyteut, tzn. v dědičném vlastnictví.[281] Takto jsou oba domy ještě vidět na katastrální evidenční mapě z roku 1891.[282]
Podle vzpomínek prvorepublikového boreckého kronikáře dříve v čp.2/IV byl malý hostinec s výčepem piva. Za majitele Jana Mudry byl k malému objektu hospody přistavěn zezadu sál. Před výstavbou tohoto sálu se na této parcele nacházela podle kronikáře náves se sochou svatého Jana (na mapě stabilního katastru z roku 1838 sice je vidět, že vedle domu čp.2/IV bylo veřejné prostranství, ale socha tu nestála). Rozšířený hostinec čp.2/IV pak střídal majitele. Jan Mudra ho prodal jistému Stejskalovi, dalším majitelem byl Šťastný, pak Václav Láska a počátkem 20. století hospodu vlastnil Josef Šterner z Rokycan, který jej před 1. světovou válkou předal synu Emilovi Šternerovi. Ten rozšířil dále sál na západní stranu a roku 1914 ještě přestavěl šenkovnu. Emil Šterner pak padl ve válce a podnik převzala jeho manželka.[283] K 1. srpnu 1951 byl hostinec v čp.2/IV rozhodnutím ONV uzavřen.[284] Šlo o celostátní trend výrazné redukce sítě služeb, v čase eskalující studené války a orientace ekonomiky na těžký a vojenský průmysl. V roce 1959 se bývalý hospodský Emil Šterner i s rodinou odstěhoval do Plzně.[285] Rozšířený sál hospody se uchoval jako nynější dům čp.4/IV, zatímco původní domek čp.2/IV byl zbořen. Ještě na leteckém snímku z roku 1963 je vidět. Předstupoval před nynější objekt čp.4/IV.[286] Jeho číslo popisné čp.2/IV oficiálně zaniklo 4. června 2013.[287]
Po 2. světové válce se dům čp.4/IV ocitl v majetku státu a po několik desetiletí pak fungoval jako oficiální společenské centrum Borku. V červenci 1961 se na plénu MěstNV dotazuje Jan Kraft, k jakému účelu bude objekt U Šternerů po přejímce využit. Vedení národního výboru odpovědělo, že bude sloužit kulturním účelům.[288] V květnu 1962 se pak uvádí, že objekt čp.2/IV již byl předán Osvětové besedě.[289] Do rozpočtu na rok 1963 nicméně město stále zařadilo částku 80 000 Kčs na opravu domu čp.2/IV v Borku.[290] V roce 1964 disponoval národní výbor finanční rezervou. V září 1964 jednal o tom, jak ji využít. Navrženo bylo 10 000 Kčs z této rezervy investovat do opravy střechy Osvětové besedy v Borku.[291] V prosinci 1965 se na schůzi MěstNV uvádí, že v Borku byla přeložena krytina na kulturním domě a požární zbrojnici v hodnotě díla 12 400 Kčs.[292] Objektu se také říkalo Sokolovna. V září 1968 rada MěstNV uložila vyřešit opravu tělocvičny v Borku.[293] Zpráva o koncepci rozvoje Kultury volného času na léta 1976–1980 počítala s rekonstrukcí sokolovny v Borku.[294] V roce 1976 už rekonstrukce sokolovny Borek probíhá. Vytvořena tu byla hodnota díla 117 000 Kčs (splněn plán). Na akci se prostavělo 39 900 Kčs (plánované náklady činily 82 000 Kčs), odpracováno bylo 1610 brigádnických hodin (z toho 1000 zdarma). Akce přešla do následujícího roku jako rozestavěná. Celkově se zde plánovalo vytvořit hodnotu díla 217 000 Kčs.[295] V únoru 1977 se zmiňuje, že na sokolovnu v Borku bude použito peněz z úvěru od Státní banky československé, který si město vzalo.[296] V září 1977 se uvádí, že rekonstrukce sokolovny probíhá, ale postup prací je pomalý (kvůli nedostatku brigádníků).[297] Během 1. pololetí 1977 zde bylo proinvestováno 45 000 Kčs (plán na celý rok činil 74 000 Kčs).[298] Rozpočet za rok 1977 se dodatečně revidoval na 99 000. Nakonec tu bylo prostavěno 102 000 Kčs.[299] Akce ale jako nedokončená přešla i do plánu Akcí Z na rok 1978.[300] Během několika měsíců se pak dočkala dokončení. 6. června 1978 vzala rada MěstNV na vědomí, že rekonstrukce borecké sokolovny je hotova.[301] Za 1. pololetí roku 1978 se zde prostavělo 41 000 Kčs (plán na rok 1978 byl 58 500 Kčs).[302] Za celý rok 1978 se zde v Akci Z vynaložily náklady 44 000 Kčs (oproti plánu 28 600 Kčs).[303] Během rekonstrukce získal objekt čp.2/IV podivně těžkopádný charakter, kdy byly na původní stavbu venkovského hostince implantovány architektonické a estetické postupy příznačné pro normalizační období. Masivní stavbu se sedlovou střechou pokryla brizolitová fasáda. Do úzké štítové stěny byl prolomen hlavní vchod. Na bočních průčelích se objevily plochy prosklených cihel (luxfery). Počátkem 21. století již ale objekt kulturním účelům neslouží.
2.4.4. Mlýn čp.53/IV
Jižně odtud se na břehu potoka rozkládá usedlost čp.53/IV, historický Borecký mlýn. Podle Jana Šáry vyrostl mlýn čp.53/IV roku 1818.[304] Odpovídalo by tomu číslo popisné, nezapadající do souvislé řady prvotních usedlostí, existujících již v roce 1771, kdy se zavádělo číslování domů. Realita je ale o něco složitější, respektive cesta k výstavbě zcela nového mlýna v Borku byla zdlouhavější.
→ODKAZ: Borecký mlýn čp.53/IV z počátku 19.
století. Foto D. Borek, listopad 2003.
Dne 19. dubna 1816 se magistrát seznámil s přípisem podkomořského úřadu „mit Bewilligung zur Überlassung des 2.ten Boreker Staabhammers auf 20 Jahren an der hierortigen Bürger Ignatz Suchý zum Umstaltung desselben in eine Mahlmühle,“ tedy „se svolením k přenechání 2. borecké železné hutě na 20 let zdejšímu měšťanovi Ignáci Suchému k přeměně téhož na obilný mlýn.“ Radní ve své odpovědi uložili hospodářskému úřadu provést potřebné úkony.[305] Na zprávě je zajímavé, že potvrzuje, že na místě boreckého mlýna se předtím nacházela další borecká huť, zvaná dolní hamr. Na mapě 1. vojenského mapování z 80. let 18. století vidět není. Vznikla krátce poté oddělením části pozemku u domu čp.2/IV na borecké návsi (viz výše). Ignác Suchý (Hynek Suchý) v předchozích měsících jednal s městem o zamýšleném převzetí boreckého dolního hamru. Šlo o formu dlouhodobého užívání. Dne 26. dubna 1816 řešil magistrát žádost od mlynářů z Rokycan, rokycanského panství a z Oseka, „den vom Ignatz Suchy ansinnenden neuen Mühlbau in Dorfe Borek nicht zuzulassen,“ neboli česky „onu od Ignáce Suchého zamýšlenou stavbu nového mlýna ve vsi Borek nepřipustiti.“ Radní ale protest místních mlýnářů zamítli.[306] Ignác Suchý (Hynek Suchý) na přelomu 18. a 19. století hospodařil na mlýně čp.101/II na Práchovně. Nyní tedy uspěl se záměrem zřídit zcela nový mlýn.
Na poslední chvíli se ale objevil konkurenční záměr. Dne 7. května 1816 rokycanský magistrát zamítl žádost soukenického cechu, který chtěl „Überlassung des untern Hammers in Borek zum Umgestaltung desselben in eine Tuchwalke,“ neboli „o přenechání témuž [tedy cechu – pozn. aut.] dolní hamr v Borku pro přestavbu téhož na soukenickou valchu.“ Radní ve své odpovědi uvedli, že hamr už byl právoplatně předán Ignáci Suchému, který obci uhradí 500 zlatých a bude platit 30 zlatých roční činže.[307] Soukenický cech se nicméně nevzdával. Dne 14. května 1816 se před magistrátem řešilo opakované podání soukeníků ve věci „Überlassung des Boreker Unterhammers zur Umstaltung in eine Tuchmacherwalke,“ neboli „o přepuštění boreckého dolního hamru pro přestavění na soukenickou valchu.“ Radní ve své reakci konstatovali, že „diesen Antrag mehrere Vortheile für die Gemeinde als jener von dem Ignatz Suchy angebothene Geld und Naturalzins gewährt,“ tedy česky, že „návrh tento vícero předností obci než ta od Ignáce Suchého nabízená peněžní a naturální činže poskytuje.“ Rozhodli se vyžádat si stanovisko podkomořského úřadu.[308] Dne 30. července 1816 byl magistrátu předložen přípis od podkomořského úřadu ohledně zaslání „der Bedingnisse hinsichtlich des den Tuchmachern zur Walke zu überlassenden 2ten Boreker Eisenhammers bis 10. August l. j.,“ tedy „podmínek s ohledem na soukeníkům na valchu mající být přepuštěné 2. borecké železné huti do 10. srpna t. r.“[309] Dne 2. srpna 1816 se magistrát seznámil s protokolem z jednání se soukenickým cechem kvůli jejich zamýšlenému převzení druhého boreckého hamru na zřízení valchy, kde se řešily podmínky odkupu. Město se usneslo věc odeslat na podkomořský úřad.[310]
Na jeden rok dění okolo této záležitosti utichlo. Až 4. listopadu 1817 se radní seznámili se zprávou podkomořského úřadu, který městu nařídil v dražbě prodat 2. borecký hamr a zaslat podmínky smlouvy. Radní pak pověřili hospodářský úřad přípravou podmínek dražby.[311] Dne 24. března 1818 pak magistrát vzal na vědomí přípis od podkomořského úřadu se svolením pro Ignáce Suchého „zum Erkauffe des 2ten Boreker Eisenhammers und Erbauung einer Mahlmühle,“ neboli v překladu „k odkupu 2. boreckého hamru a vystavění mlýna.“[312] Dne 3. dubna 1818 magistrát schválil převzetí 500 zlatých od Suchého za odkup hamru v Borku.[313] Dne 2. června 1818 se radní na schůzi magistrátu seznámili s prosbou od Ignáce Suchého, aby činže za borecký hamr nadále už nebyla vypisována na jeho chalupu, ale přímo na samotný mlýn. Radní rozhodli, že požádají o stanovisko podkomořský úřad.[314]
Po dvou letech právních tahanic tu nakonec skutečně mohl vzniknout mlýn. Dne 12. června 1818 magistrát vzal na vědomí žádost Ignáce Suchého o svolení „die Mehlmühle gemäß beiliegenden Bauplane erbauen zu dürfen,“ neboli „obilný mlýn dle přiloženého stavebního plánu vystavěti směti.“ Radní pověřili hospodářský a policejní úřad prošetřením žádosti.[315] Dne 23. června 1818 se před obecní radou řešila zpráva hospodářského a policejního úřadu o ohledně „stavět se majícího“ mlýna Ignáce Suchého. Radní se usnesli, že pod pokutou 50 zlatých „wird der Ignatz Suchy auf keine Fall berechtigt die daselbst befindliche Wasserschwelle (…) aufzuheben,“ neboli „nebude Ignác Suchý na žádný pád oprávněn onu tam se vynacházející vodní zdrž zvedat.“ Konstatovali, že výše proti proudu stojícímu boreckému hamru nesmí fungováním nového mlýna vzniknout jakákoliv překážka. Dále město Suchému předepsalo, že mu opět pod pokutou 50 zlatých nebude povoleno „Anlegung der Wandträge bei diesem Mühle,“ tedy „položení vantroků [žlab pro přívod vody na mlýnské kolo – pozn. aut.] při tomto mlýně.“ Vantroky by taktéž zvyšovaly hladinu vody v nahoře ležícím obecním hamru. Z předloženého stavebního plánu pak podle radních vyplývá, že bude nutno zbudovat dva mlýnské náhony a že přitom má ponechat místo na „Krauppenstampfe,“ tedy „lisovna krup,“ přičemž to by si časem mohlo vyžádat zbudování třetího mlýnského ústrojí. Město také z posouzeného projektu vyčetlo, že žadatel hodlá u zamýšleného mlýnu postavit rovněž „Brettsägmühle“ („pilu“), přičemž radní zdůraznili, že současné povolení se týká jen obilného mlýna se dvěma náhony, nikoliv pily, ani lisovny krup.[316] Z formulací protokolu o jednání obecní rady vyplývá, že stavba ještě nezapočala, ale již byl zhotoven detailní projekt.
Dne 17. listopadu 1818 se na magistrátu řešil přípis od podkomořského úřadu v záležitosti hamru v Borku zakoupeného Ignácem Suchým pro stavbu mlýna. V následné odpovědi radních se obsáhle hovoří o roční činži, kterou má Suchý platit. Patrně tedy šlo o finanční otázky.[317] Není jasné, kdy byl mlýn dobudován a uveden do provozu. Původně možná nesl čp.2/IV (ostatně vznikl na pozemku za domem čp.2/IV). V matrice se v září 1820 uvádí narození dítěte v čp.2/IV v Borku svobodné matce Marii, dceři „Ignatiusa Suchý, měšťana a mistra mlynářského z Rokycan.“[318] Je ale otázkou, zda tady již tehdy fungoval mlýn či zda tu rodina Suchých jen bydlela. Na mapě Borku z roku 1825 totiž mlýn zakreslen není, jen usedlost čp.2/IV a okolní budovy, včetně k čp.2/IV náležejícího pozemku v místech nynějšího mlýna. Chybí ale jakákoliv budova situovaná přímo u vodního toku, stejně jako mlýnský náhon.[319] Mapa je ovšem schematicky kreslená. Až na katastrální mapě z roku 1838 je mlýn prokazatelně zakreslen a to jako nespalný, tedy převážně zděný objekt, umístěný u krátkého náhonu.
Jsou tu ale náznaky, že mlýn už fungoval roku 1820. Dne 2. května 1820 se totiž radní zabývali žádostí, kterou podal nájemce obecních rybníků Antonín Mudra ohledně vylovení Boreckého rybníku. Město při zamítnutí jeho záměru uvedlo „der Müller Ignatz Suchy sein Mahlwerk durch ebenso eine Zeit nicht betreiben könnte und daher leicht einen Zinsnachlas ansprechen könnte,“ neboli „mlynář Ignác Suchý by taktéž po nějaký čas své mlýnské zařízení provozovati nemohl, pročež by snadno mohl požadovat snížení nájmu.“[320] Z formulace plyne, že mlýn už byl na jaře 1820 v provozu. Je možné, že Suchý ještě před výstavbou nové mlýnské budovy, která v roce 1825 dle výše uvedené mapy nestála, mohl pro mlýnskou živnost použít stávající budovu hamru, který musel disponovat vodním zařízením.
Dne 9. srpna 1822 radní reagovali na žádost, kterou podal Jan Suchý, mlynář z Borku, „um Errichtungsbewilligung einer Brettsage,“ tedy „o svolení ke zřízení pily.“ V zápisu o usnesení se uvádí, že část radních včetně purkmistra souhlasili, aby se dle udaných důvodů a na základě stanoviska obecního hospodářského úřadu záměr povolil. Většinovým rozhodnutím rady bylo ovšem Suchého záměr zamítnout. V debatě se zmiňovaly hlavně vodoprávní otázky, tedy dostatek vody i v dobách sucha při vzniku nové provozovny využívající vodní sílu. V závěrečném usnesení se uvádělo, že důvody pro odmítnutí jsou stejné, kvůli nimž byl s podobnou žádostí odmrštěn i jeho předchůdce (Ignác Suchý).[321] Dne 16. srpna 1822 se obecní rada zabývala podáním od Jana Suchého, že „beim Boreker Hammer neuen Rader v. größeren Umfang als die vorigen gebaut werden,“ tedy „při boreckém hamru nové kolo většího obvodu než dosavadní postaveno bylo.“ Magistrát se usnesl, že věc prošetří.[322] Šlo o typický spor o vodní práva, protože větší kolo v hamru mohlo po proudu ležícímu mlynáři Suchému změnit přítok vody na jeho mlýn. Do jiného sporu o vodu se ale dostal i Jan Suchý. Dne 23. srpna 1822 vyslechli radní stížnost místních mlynářů kvůli Suchého „vornehmende Vorrichtung zur Herstellung eines 3ten Mahlgangs,“ tedy „zamýšleného zařízení k výstavbě 3. mlýnského složení.“ Město pověřilo hospodářský úřad, aby do 6 dnů záležitost prozkoumal.[323] Zřízení nového mlýnského složení neboli mlýnského ústrojí by fakticky znamenalo zvýšení kapacity mlýna, jeho produkce ale i spotřeby vody. Dne 19. listopadu 1822 se na rokycanské obecní radě jednalo o stavebním plánu, který předložil Jan Suchý, který „ein Getreidbanse zubauen will,“ tedy „stodolu na obilí přistavěti chce.“ Magistrát pověřil radního Pangerleho prošetřením žádosti.[324] Dne 26. listopadu 1822 byly na zasedání rady představeny výsledky šetření a zamýšlenou stavbu stodoly město povolilo.[325] Rychlý sled podání na magistrát od Jana Suchého během roku 1822 nasvědčuje tomu, že mlýn získal energického majitele, který rychle budoval (nebo aspoň plánoval budovat) jednotlivá mlýnská zařízení.
V roce 1833 se tu uvádí mlynář Tomáš Řípa, jenž pocházel z mlynářského rodu Řípových, kterým patřil i mlýn pod Vršíčkem.[326] V seznamu majitelů domů z roku 1838, dle údajů indikační skici mapy stabilního katastru, byl majitelem čp.53/IV Vojtěch Dick (Dirke?).[327] V březnu 1877 tisk přinesl informaci, že vyhořel „velký amerikánský mlýn na Borku u Rokycan“. Majitel prý byl pojištěn.[328] Později zde fungoval válcový mlýn Ladislava Pohnana, jak dosud vypovídá nápis ve štukové fasádě objektu. V roce 1930 se tu uvádí Francisova turbína o výkonu 12,5 koňských sil, hltnosti 0,385 kubíku/sekundu a spádu 3,25 metrů.[329] V roce 1948 nechal mlýn svým rozhodnutím uzavřít ONV, podobně jako mnoho jiných mlýnů v republice.[330]
Při jihozápadním okraji areálu mlýna ukazuje indikační skica stabilního katastru nezřetelně stavení, označené asi číslem 60. Možná šlo o objekt čp.60/IV, který poprvé uvádí matrika 17. listopadu 1849, kdy se tu narodila dcera hutnického tovaryše Josefa Brabce.[331] V čp.60/IV v té době žil také mistr zámečnický a měšťan rokycanský Václav Sklenář[332] a mistr kovářský František Hořice.[333] Zápisy pro dům čp.60/IV jsou v matrice i v následujících letech poměrně časté a vesměs šlo o chudé lidi, často spojené s provozem hamru a mlýna. Čp.60/IV tehdy určitě neoznačovalo nynější objekt při Pražské ulici (viz níže), jehož pozemek byl zastavěn až někdy po roce 1891, jak ukazuje evidenční katastrální mapa a její dodatečné zákresy.[334] Umístění čp.60/IV do prostoru mlýna zůstává ovšem jen hypotézou.
Mlýn je v současnosti silně zchátralý. Přesto, nebo právě proto se dochoval v poměrně historické podobě rozlehlého hospodářského dvora, do kterého se vjíždí masivní zděnou branou. Po severní straně od ní stojí hospodářské stavení, na jih od brány obytná část, za ní pak nádvoří. Jižně od mlýna je na mapě z roku 1838 ještě zachycena nevelká vodní plocha, dnes již neexistující. Mlýn by zasluhoval ochranu před utilitární přestavbou nebo demolicí. Jako funkční připomínka mlynářského řemesla ale i jako intaktně dochovaná starší architektura, navíc situovaná v přírodně cenné nivě Boreckého potoka, by jeho odstranění bylo ztrátou.
2.4.5. Domy čp.1/IV, čp.3/IV a čp.5/IV
Severozápadně od bývalého osvětového domu čp.2/IV se na „návsi“ uchovaly obytné objekty čp.3/IV a čp.5/IV. V obou případech jde o přízemní, ovšem poměrně masivní stavby se sedlovými střechami. Dům čp.3/IV zachytila již katastrální mapa z roku 1838 jako nespalný (zděný) objekt. Dne 16. září 1777 se rokycanští radní zabývali žádostí, kterou podal Josef Kraus ohledně úředního zápisu „na koupenou a zaplacenou starou hospodu v Borku.“[335] Josef Kraus, povoláním cínař, vysvětlil, „kterak on starou hospodu v Borku v roce 1764 od slavného magistrátu licitando [tedy v dražbě – pozn. aut.] koupil a taky dle producírované quittanci [tedy předloženého potvrzení– pozn. aut.] od nebošt. pan Augustina Schulze za takovou 68 zlatých jest složil.“ Požádal nyní město o vydání potvrzení na tuto dřívější transakci, což radní odsouhlasili.[336] Dne 3. října 1777 pak rokycanská obecní rada projednávala smlouvu Josefa Krause na koupenou chalupu v Borku.[337] Upřesňuje se, že jde o „starou bývalou panskou hospodu v Borku“. Kraus žádal o ingrosování (úřední zaznamenání) své koupě z roku 1764 do knih. Konšelé to schválili.[338] Ze zprávy vyplývá, že někdy před rokem 1764 fungoval v čp.3/IV hostinec, v roce 1777 již neexistující a zvaný na sklonku 18. století stará panská hospoda. V seznamu majitelů domů z roku 1780 se coby vlastník čp.3/IV uvádí Josef Kraus. V seznamu majitelů domů z roku 1838, dle údajů indikační skici mapy stabilního katastru, pak obyvatelem čp.3/IV byl Jiljí Černý, přičemž je označen jako emfyteut, tzn. v dědičném vlastnictví, pro odlišení od pouhých domkářů.[339]
Dům čp.5/IV byl podle katastrální mapy z roku 1838 ještě postaven ze spalného materiálu (dřeva). Dne 30. května 1783 řeší rokycanský magistrát žádost Tomáše Kunce, „že blíž jeho stavení kolnu pro uhlí vystavují u hutí, aby budoucně oheň jeho chalupy neškodil, by se [ta kůlna – pozn. aut.] nestavěla.“ Obecní rada ale konstatovala, že tam vždy na tom místě uhlí bylo, ale že to inspektor nechá prošetřit.[340] Dle seznamu majitelů domů byl Tomáš Kunc roku 1780 obyvatelem čp.5/IV. V seznamu majitelů domů z roku 1838, dle údajů indikační skici mapy stabilního katastru, pak obyvatelem čp.5/IV byl Antonín Kunc, označený jako emfyteut, tzn. v dědičném vlastnictví, pro odlišení od pouhých domkářů.[341] Někdy po roce 2010 prošel čp.5/IV citlivou rekonstrukcí, při které se dočkal nové taškové krytiny a vložení historizujících vikýřů do střechy. Směrem do ulice tehdy přibyl nový plot s kovovou mříží. Ve srovnání se stavem k roku 2000 šlo o nepochybně zkvalitnění této centrálně situované borecké usedlosti.[342]
Mezi domy čp.5/IV a čp.3/IV vyúsťuje od jihozápadu pěšina, která spojuje podél pravého břehu Boreckého potoka Rokycany a Borek. Při této pěšině stojí ještě chalupa čp.1/IV, přízemní stavení se sedlovou střechou. I objekt čp.1/IV je zaznamenán v pozemkové knize z roku 1780[343] a zakreslen na nejstarší katastrální mapě z roku 1838, a to jako spalný (dřevěný) dům. Dne 9. prosince 1785 magistrát projednával žádost Kašpara Kroffta z Borku v příčině „ujmutí chalupy Sub. N. 1“. Obecní rada to vzala na vědomí a usnesla se, že se „má chalupa prošacovati“, tedy nechat ocenit.[344] V seznamu majitelů domů z roku 1838, dle údajů indikační skici mapy stabilního katastru, se v čp.1/IV coby vlastník uvádí Václav Kraft, přičemž je označen jako emfyteut, tzn. v dědičném vlastnictví, pro odlišení od pouhých domkářů.[345]
V říjnu 2004 projednala městská rada návrh na změnu územního plánu (č.01/2004 b), která by pozemek č.kat.1/1 v této lokalitě změnila na území pro výstavbu jednoho rodinného domku.[346] V podobném duchu požádal v roce 2005 Ladislav Pohnán o změnu územního plánu pro jeho zahradu č.kat.9, západně od domu čp.1/IV, mezi ním a cestou pod Boreckou strání (od Rokycan). Plánoval ji časem rozparcelovat na rodinné domy pro členy rodiny. Zastupitelstvo v květnu 2005 záměr odsouhlasilo.[347] Dle stavu k roku 2020 tu ale k žádné výstavbě nedošlo. Dne 20. srpna 2007 zahájil MÚ společné územní a stavební řízení dle žádosti Jiřího Kratochvíla z Volduch z 8. srpna 2007 na prodloužení plynovodu a plynovodní přípojky pro stavbu na stavební parcele č.kat.110 a na pozemkových parcelách č.kat.394/3 a č.kat.412/1 v Borku. Na 7. září 2007 svolal veřejné ústní projednání na místě.[348] Šlo o pozemky jihozápadně od čp.5/IV, na úbočí Borecké stráně, kde stojí původní stodola.
2.5. Ulice K Huti
2.5.1. Zástavba v ulici K Huti (jižní úsek)
Zástavba v ulici K Huti sestává ze tří urbanisticky a historicky odlišných úseků. Její centrální část, probíhající okolo výše uvedeného hamru a dalších historických usedlostí pod hrází Boreckého rybníka, popsaná v předchozí pasáži, je staršího data a náleží k historickému, raně novověkému jádru vesnice. Jižní část ulice, odtud až k Pražské silnici, vznikala teprve po výstavbě nové přímé státní silnice na sklonku 18. století. Možná tu již předtím existovala polní cesta, která spojovala vesnici s poli na svazích vrchu Žďár. Po výstavbě silnice ovšem začala hrát roli daleko důležitější: spojnice původní vsi a státní silnice (tudy se do Borku zajíždělo od Prahy i od Rokycan) a podél ní se začalo formovat nové osídlení. Severní úsek, vedoucí od „návsi“ u bývalého hamru podél západního břehu Boreckého potoka, je ještě mladšího data.
→ODKAZ: Pohled na jižní úsek ul. K Huti od
severu. Domky mezi historickým jádrem vsi a Pražskou silnicí vznikaly od
19. stol. Vpředu dům čp.52/IV. Foto D. Borek, listopad 2003.
→ODKAZ: Pohled na jižní úsek ul. K Huti od
jihu. Vpředu boční stěna borecké hospody čp.56/IV, za ní dům čp.59/IV a další
domky z 19. stol. Foto D. Borek, listopad 2003.
→ODKAZ: Klasicistní dům čp.59/IV v ul. K Huti
z poloviny 19. století. Pohled od jihozápadu. Foto D. Borek, listopad
2003.
Z Pražské ulice vyúsťuje ulice K Huti u domu čp.56/IV (hospoda, její popis viz níže, v rámci popisu Pražské ulice v Borku). Vede pak poměrně rovným úsekem k severu. Při východní straně ji lemuje řada starších domků, jejichž parcely jsou stísněny strmým terénním stupněm. Jsou to objekty čp.59/IV, čp.39/IV, čp.40/IV a čp.52/IV.
Dům čp.59/IV pochází z poloviny 19. století. Dle mapy z roku 1838 ještě nestál. Borecká matrika ho poprvé uvádí dne 2. května 1851, kdy se tu narodil syn hutnického tovaryše Antonína Vaňka.[349] Jde o patrový objekt s valbovou střechou, který se dochoval v poměrně neporušené podobě s ozvuky klasicismu. V roce 2007 zde sídlí Duchovní správa Pravoslavné církve. Počátkem 21. století prošel rekonstrukcí fasád, při které byla vsazena do průčelí zcela nevhodná nedělená okna a kdy došlo k necitlivé rekonstrukci vchodového portálu, jehož starší dveře nahradil typizovaný novotvar a nevkusná povrchová úprava zakryla původní kamenné ostění vchodu.
Sousední čp.39/IV se rovněž dochoval téměř intaktně. Jde o skromnou přízemní chalupu se sedlovou střechou. Je zakreslena již na mapě Borku z roku 1838, kdy už šlo o nespalný (zděný) dům. Usedlost čp.39/IV určitě stála již v roce 1780, kdy ji eviduje pozemková kniha.[350] Zároveň patrně nezapadá do souvislé řady domovních čísel, z počátečního číslování domů v roce 1771 (domy postavené po tom roce už dostávaly čísla chronologicky, tudíž jsou porůznu rozmístěné v rámci katastrální obce). Tato souvislá číselná řada končí v Borku asi domem čp.38/IV. Dá se tedy soudit, že dům čp.39/IV byl postaven někdy mezi roky 1771–1780. Může jít zároveň o pozoruhodný nepřímý důkaz změny dopravních tras v Borku. Jeho situování do dosud nezastavěného úseku ulice K Huti mohlo souviset s tím, že po výstavbě nové státní silnice se právě tato komunikace stala hlavní příjezdovou cestou od Prahy (a Rokycan) do Borku, tedy po nové silnici až na nároží u dnešního hostince a pak ulicí K Huti do staré vsi (předtím se patrně do Borku od Prahy zajíždělo starou trasou, zhruba dnešními ulicemi V Plaňkách, K Lopatárně a Do Vrchu). V takovém případě by datování výstavby tohoto drobného stavení zároveň naznačovalo, že v 70. letech 18. století se už jezdilo po nové Pražské silnici. V seznamu majitelů domů z roku 1838, dle údajů indikační skici mapy stabilního katastru, byl obyvatelem čp.39/IV Josef Kumbera, označený jako emfyteut, tzn. v dědičném vlastnictví, pro odlišení od pouhých domkářů.[351] Obvodové zdivo této dochované chalupy může pocházet přinejmenším z 1. poloviny 19. století. Do fasády byla někdy za socialismu vsazena nevhodná typizovaná okna.
Historické proporce si podržela i sousední přízemní chalupa čp.40/IV se sedlovou střechou. I ona je už roku 1780 zapsána v pozemkové knize.[352] A i ona mohla vzniknout v reakci na zprovoznění nové státní silnice na Prahu. Na mapě z roku 1838 šlo už o zděný, nespalný objekt. V seznamu majitelů domů z roku 1838, dle údajů indikační skici mapy stabilního katastru, byl obyvatelem čp.40/IV Josef Šneberg, označený jako emfyteut, tzn. v dědičném vlastnictví, pro odlišení od pouhých domkářů.[353] Počátkem 21. století se dům nacházel ve špatném technickém stavu a měl otlučeny vnější omítky. Po následné citlivě provedené rekonstrukci uličního západního průčelí je nadále obýván. Okna vsazená do fasády mají ale bohužel také nevhodné dělení. Jižní štítová zeď zůstává silně zchátralá. Následuje dům čp.52/IV s obytným podkrovím, jehož podoba již je ovlivněna modernizačními zásahy za socialismu. Zejména zdvižením 1. patra na východní straně objektu. Střecha je sedlová, asymetrická. Číslo popisné sem bylo druhotně přeneseno z objektu myslivny pod Žďárem (dnes čp.21 na katastru Pavlovska, viz níže). Na mapě Borku z roku 1825,[354] ani na katastrální mapě z roku 1838 ještě dům čp.52/IV není v současné lokalitě zakreslen. Dokonce ještě na evidenční katastrální mapě z roku 1891 se zdá, že dům čp.52/IV je dokreslen až při reambulaci mapy v letech po roce 1891.[355]
Vedle něj se nacházel ještě na přelomu 20. a 21. století domek čp.13/IV, přízemní chalupa s původním hospodářstvím. Byla zakreslena již na katastrální mapě z roku 1838, která ji evidovala jako spalný (dřevěný) objekt. V seznamu majitelů domů z roku 1838, dle údajů indikační skici mapy stabilního katastru, byl obyvatelem čp.13/IV František Kraft, označený jako emfyteut, tzn. v dědičném vlastnictví, pro odlišení od pouhých domkářů.[356] V roce 2003 již tento objekt čp.13/IV nestál, na jeho místě se nacházela proluka a parcela se nabízela k prodeji. Pak tu vyrostla novostavba rodinného domu, která si podržela původní číslo popisné čp.13/IV. Jedná se o přízemní stavbu s valbovou střechou. Měřítkově je vcelku citlivě pojatá, ovšem typově jde o poněkud cizorodý typ stavby předměstského rodinného domu. Daleko vhodnější pro tuto historickou oblast Borku, formovanou původní vesnickou sídelní strukturou, by byla tradičnější zástavba.
2.5.2. Zaniklý Svinský rybník západně od ulice K Huti
Protější, západní strana ulice K Huti zůstává v převážné části úseku od křižovatky s Pražskou ulicí k severu nezastavěná. Ještě koncem 18. století se zde rozkládal zaniklý Svinský rybník. Zachycuje ho mapa 1. vojenského mapování z 80. let 18. století. I přes značné nepřesnosti této mapy je evidentní, že šlo o poměrně rozsáhlou vodní plochu, sice s menší plochou než Borecký rybník, ale rozhodně rozsáhlejší než menší rybníky proti proudu Boreckého potoka (Kofroňovic rybník apod.). V pozemkové městské knize z roku 1782, v rámci soupisu panských (městských) rybníků, je rozloha Svinského rybníka („Swinskeg Teich“) vyčíslena na 6228 čtverečních sáhů, tedy 2,2399 hektarů. Z hlediska lokalizace je v pozemkové knize popsán „neben den Würthshaus an der Strasse“ (vedle hostince u silnice).[357] Pozdější hostinec u Pražské silnice čp.56/IV tehdy ještě ovšem neexistoval. Je tedy myšlen hostinec v čp.9/IV na rohu dnešních ulic Do Vrchu a K Huti. Tuto vodní plochu napájel malý potok, přitékající dodnes od jihu, ze svahů pod Žďárem, z prostoru ulice V Rybníčkách a následně pod železničním viaduktem a Pražskou silnicí.
Dne 23. února 1816 se schůze magistrátu zabývala zprávou hospodářského úřadu o „Verpachtung des sogenannten Swiner Teuches,“ tedy „o propachtování tak řečeného Svinského rybníka.“[358] Dne 19. března 1816 se radní na schůzi magistrátu seznámili s žádostí, kterou podal Jan Gruber „um Beibelassung demselben des Teuchdammes beim Swiner Teuchfelde,“ tedy „o přepuštění témuž [tedy Gruberovi – pozn. aut.] hráz rybníka u pole u Svinského rybníka.“ Město odpovědělo, že již v rámci provedené dražby na rybník Gruber tuto hráz získal.[359] Dne 24. května 1816 se před magistrátem řešil přípis od podkomořského úřadu ve věci potvrzení na dražební protokol ohledně „Verpachtung des Swiner Teuchsfeldes,“ neboli „pronájmu pole u Svinského rybníka.“[360] Dne 11. září 1818 rokycanská obecní rada projednala přípis od podkomořského úřadu, kterým byl potvrzen kontrakt na nájem Svinského rybníka Janu Gruberovi.[361] Dne 18. února 1822 se magistrát seznámil s přípisem podkomořského úřadu ve věci pronájmu Svinského rybníka.[362]
Ještě v městské pozemkové knize z let 1831–1832 se Svinský rybník uvádí. Rozloha zůstávala stejná, 6228 sáhů čtverečních.[363] Na katastrální mapě z roku 1838 již neexistoval. Jeho plocha byla proměněna na louky. Zůstalo po něm jako připomínka místní označení Nad Svinským rybníkem, které je ovšem na mapách poměrně nelogicky umisťováno do prostoru východně odtud, mezi rybníkem Kocourák a Pražskou ulicí.
Počátkem 21. století se v rámci zrychlené parcelace na rodinné domy v prostoru mezi Borkem a Páclovnou přiblížilo i stavební využití plochy zaniklého Svinského rybníka. Už dle územního plánu z roku 2000 se tu předpokládala individuální výstavba a právě zde měla vyústit Dlouhá ulice, po svém protažení z Páclovny až do Borku. V roce 2019 pak vedení města schválilo územní studii Rokycany-Borek, která ovšem neřešila tuto lokalitu, ale oblast dále k západu.[364]
2.5.3. Zástavba v ulici K Huti (střední úsek)
Ulice K Huti následně uhýbá na západ. V jejím ohybu stojí po západní (jižní) straně domy čp.92/IV, čp.11/IV a čp.10/IV. Dům čp.92/IV má charakter městské přízemní vilky s polovalbovou střechou. V roce 1921 ještě nemohl stát, protože podle sčítání lidu z onoho roku bylo v Borku nejvyšší číslo popisné 89. Musel tudíž vyrůst až někdy poté, během 20. let.[365] Evidenční katastrální mapa z roku 1891, která byla reambulována průběžně do roku 1930, už ho v dodatečném zákresu zachytila.[366] Ještě k roku 2000 šlo o zchátralý objekt.[367] Potom někdy okolo roku 2010 prošel celkovou opravou.
V případě objektu čp.11/IV ovšem jde o původní vesnickou usedlost – masivní přízemní chalupu se sedlovou střechou. Doložena je již na mapě z roku 1838 (ovšem jako dřevěná stavba) a podle čísla popisného, zapadajícího do souvislé řady zde stála již v roce 1771, kdy se zavedlo označování domů čísly. Tehdy šlo o faktický okraj zástavby Borku. V seznamu majitelů domů z roku 1838, dle údajů indikační skici mapy stabilního katastru, byl obyvatelem čp.11/IV Tomáš Němec, označený jako emfyteut, tzn. v dědičném vlastnictví, pro odlišení od pouhých domkářů.[368]
Na západě na usedlost čp.11/IV navazuje dům čp.10/IV, rovněž přízemní chalupa se sedlovou střechou. Dne 29. února 1776 předstoupil před rokycanskou obecní radu Jan Rauch a uvedl, „kterak jemu noviter vejkazem dluh Ridlpachovský přiřknutý jest byl a dědicové té chalupy platiti v stavu nejsou, tudy žádá, by ta chalupa sub harta prodána byla.“ Konšelé vyslovili souhlas, že se chalupa má v licitaci (v dražbě) prodat.[369] V roce 1780 se v seznamu majitelů domů uvádí coby vlastník čp.10/IV Vojtěch Ridebauch. Není ale jisté, že se zpráva z roku 1776 týkala tohoto domu. V seznamu majitelů domů z roku 1838, dle údajů indikační skici mapy stabilního katastru, byl obyvatelem čp.10/IV Josef Šedivec, označený jako emfyteut, tzn. v dědičném vlastnictví, pro odlišení od pouhých domkářů.[370]
Oba domy čp.9/IV i čp.10/IV se dochovaly bez větších modernizačních novotvarů. Za čp.10/IV odbočuje ulice U Hřiště (o ní viz níže).
Po severní straně ulice K Huti se rozkládají domy čp.14/IV, čp.45/IV, čp.155/IV, čp.106/IV a čp.16/IV. Jejich popis je zařazen do pasáže o ulici Do Vrchu (viz výše), oficiálně jsou ovšem tyto objekty (s výjimkou poslední dvou) příslušné do ulice K Huti. Jejich zástavba se zde v ohybu ulice K Huti vzdaluje od samotné ulice. V současnosti se tu nachází proluka s náznakem parkové úpravy. V roce 1838 je na jejím místě zachycen dům čp.12/IV. Evidován byl jako spalný (dřevěný). Vytvářel izolovaný ostrov zástavby s malou okolní zahradou. Dne 20. prosince 1782 se obecní rada zabývala podáním od Vojtěcha Karla, který žádá ingros (úřední zápis) „postoupené jemu chalupy v Borku sub N. 12 od Matěje Karla za 165 zlatých.“ Radní to odsouhlasili.[371] V seznamu majitelů domů z roku 1838, dle údajů indikační skici mapy stabilního katastru, byl obyvatelem čp.12/IV Jan Karel, označený jako emfyteut, tzn. v dědičném vlastnictví, pro odlišení od pouhých domkářů.[372] Dům čp.12/IV, zvaný Chottovna, podle zdejšího obyvatele a meziválečného komunálního představitele Josefa Chotta[373], byl někdy před rokem 1970 zbořen a na jeho místě došlo k provedení parkové úpravy. Ještě v polovině 50. let 20. století měla chalupa čp.12/IV (společně se stavením čp.25/IV, stojícím v ulici Do Vrchu u břehu Boreckého rybníka) jako jedna ze dvou posledních v Borku původní střechu krytou slaměnými doškami.[374] V roce 1970 se k výpomoci při úpravě parčíku na místě odstraněného domu po panu Chottovi zavázali lidé z občanského výboru č. 10. Měli zde odpracovat 200 brigádnických hodin za pomoci Technických služeb. Prostor měl být nazván „Park 25. výročí osvobození Sovětskou armádou“. Kromě sadových úprav se plánovala i výstavba kanalizace pod parčíkem.[375] V září 1971 se uvádí, že OV č. 10 v Borku splnil závazek, že upraví kanalizaci a parčík na bývalé Chottovně.[376] Číslo popisné ze zbořeného domu čp.12/IV bylo přeneseno o několik desítek metrů jinam, do sousedství domu čp.9/IV (viz níže).
Za křižovatkou s ulicí Do Vrchu následují objekty čp.9/IV, společně s připojeným čp.12/IV (jejich popis viz výše, v rámci ulice Do Vrchu), čp.8/IV, čp.12/IV a čp.50/IV. Objekt čp.8/IV vidíme na katastrální mapě z roku 1838 coby spalný (převážně dřevěný). V seznamu majitelů domů z roku 1838, dle údajů indikační skici mapy stabilního katastru, byl obyvatelem čp.8/IV Vojtěch Ryba, označený jako emfyteut, tzn. v dědičném vlastnictví, pro odlišení od pouhých domkářů.[377] V roce 2002 ho poškodila povodeň. Na svém zasedání 8. července 2003 zastupitelstvo města schválilo přidělení dotace z Povodňového fondu ve výši 78 264 Kč Karlu Živnému z čp.8/IV.[378] Má podobu přízemní chalupy se sedlovou střechou, v detailu již zmodernizované. Počátkem 21. století prošel citlivou rekonstrukcí. Za domy čp.8/IV a čp.9/IV stojí v hloubi vnitrobloku, respektive dvora, dům čp.12/IV, situovaný k patě prudkého svahu v centrální části vesnice, ležící nad rybníkem. Číslo popisné sem bylo druhotně přemístěno. Původně je nesla jiná usedlost o několik desítek metrů východněji odtud (viz výše). Jde o patrový rodinný dům se sedlovou střechou a podivnou nárožní věžovitou přístavbou.
Dům čp.50/IV je masivní přízemní usedlost se sedlovou střechou. Poprvé se čp.50 vyskytuje v matrice dne 21. února 1805, kdy tu zemřela žebračka Kateřina Šádlová.[379] V seznamu majitelů domů z roku 1838, dle údajů indikační skici mapy stabilního katastru, byla obyvatelem čp.50/IV Marie Kletečková, označená jako pouhý domkář, na rozdíl od emfyteutů majících dědičné vlastnictví.[380] Dům lze vidět na katastrální mapě z roku 1838, ale šlo tehdy ještě o dřevěnou stavbu. Pro svou polohu u výtoku Boreckého potoka z rybníku nebyl ušetřen při povodni roku 2002. Na zasedání 8. července 2003 proto zastupitelstvo města schválilo přidělení dotace z Povodňového fondu na opravu čp.50/IV, a to ve výši 59 535 Kč pro Ilonu Loskotovou.[381] Lokality poblíž domu čp.50/IV se asi týká záležitost, kterou v létě roku 2005 řešil městský úřad. Šlo o žádost o změnu územního plánu v prostoru pod hrází Boreckého rybníka, kde majitel pozemku plánoval výstavbu rodinných domků. V tomto místě se ale prokázaly složité hydrologické poměry. Muselo by tu dojít k částečné zavážce koryta potoka, a to by zhoršilo odtok v případě povodně, tak že by ještě o 30 cm byla překonána kulminace ze srpna 2002. Město proto doporučilo přepracování projektu.[382]
Vedle chalupy čp.50/IV je ještě na indikační skice mapy stabilního katastru z roku 1838 zachycena i usedlost čp.7/IV.[383] Šlo o dřevěné stavení. Dne 29. února 1776 předstoupil před rokycanskou obecní radu Jan Rauch a uvedl, že „chalupa bývalého šafáře Brady v Borku jsa mu vykázána v dluhu 33 zlatých a 25 krejcarů, by se odprodala žádá.“ Konšelé to ale zamítli s ohledem, že by prodej chalupy byl na škodu sirotkům a vyzvali Bradu, ať se s nimi domluví na splácení.[384] V seznamu majitelů domů z roku 1780 se toto příjmení vyskytuje u vlastníků domů čp.7/IV (Josef Brada), čp.25/IV (František Brada) a čp.37/IV (Václav Brada). Vzhledem k tomu, že šlo o šafáře, tedy výše postaveného jedince, připadá v úvahu nejvíce čp.7/IV, který se nacházel v centrální poloze, poblíž návsi a hutě. Josef Brada se poprvé ženil roku 1755 za Dorotu Šádlovou,[385] podruhé se roku 1766 s Annou Veselou.[386] Pokud ale platí, že s ohledem na sirotky se chalupa neměla prodávat, je nutné hledat zesnulý manželský pár Bradových. V čp.7/IV je v březnu 1772 doloženo úmrtí pětiletého Matěje, syna zemřelého Vojtěcha Brady.[387] Tento Matěj byl pokřtěn 24. ledna 1767. Coby jeho rodiče se uvádějí Vojtěch a Dorota Bradovi.[388] V říjnu 1774 pak v čp.7/IV zesnula i Dorota Bradová, ve věku 48 let.[389] Je tedy téměř jisté, že onou chalupou, o jejíž prodej kvůli dluhům usiloval Jan Rauch, bylo čp.7/IV. V seznamu majitelů domů z roku 1838, dle údajů indikační skici mapy stabilního katastru, byla držitelem čp.7/IV Kateřina Soukupová, označená jako emfyteut, tzn. v dědičném vlastnictví, pro odlišení od pouhých domkářů.[390] Někdy mezi roky 1891–1930 byl tento dům zbořen, protože jeho číslo se později přesunulo na novostavbu na nároží ulic Pražská a Na Kukačce v nové části Borku (viz níže, v popisu zástavby ulici Na Kukačce).
2.5.4. Zástavba v ulici K Huti (severní úsek)
Pak překračuje ulice mostem Borecký potok (o mostu viz níže v samostatné pasáži) a míjí už výše popsanou skupinu domů v prostoru bývalého Boreckého hamru. Dál k severu pokračuje ulice táhlým obloukem podél západního břehu Boreckého rybníku. Vznikla tu jednostranná uliční zástavba. Tento severní úsek ulice K Huti již má charakter spíše městské čtvrti rodinných domů, bez stop vesnické architektury. Stojí tu objekty čp.93/IV, čp.81/IV, čp.80/IV, čp.78/IV, a čp.88/IV. Objekt čp.93/IV je přízemní domek se sedlovou střechou, který se dochoval intaktně v podobě z meziválečného období, bez pozdějších modernizačních zásahů. Na mapě 3. vojenského mapování z let 1877–1880 je zhruba na jeho místě zakreslen areál cihelny. Na katastrální mapě evidenční z roku 1891 již zde cihelna není a na dodatečných zákresech do této mapy lze vidět postupné zastavování této lokality.[391] Dům pochází patrně z 20. let 20. století. V roce 1921 ještě spolehlivě neexistoval (dle sčítání lidu z roku 1921 bylo nejvyšší číslo popisné v Borku 89).[392] Na katastrální evidenční mapě z roku 1891 s dodatečnými průběžnými zákresy do roku 1930 je zachycen.[393] Vedlejší masivní přízemní dům čp.81/IV má spíše venkovský charakter hospodářské usedlosti. Příčně orientované stavení se do ulice natáčí úzkou štítovou stranou. Střecha domu je sedlová. Vznikl někdy na přelomu 19. a 20. století. Prokazatelně stál roku 1910, kdy byl nejvyšším číslem popisným existujícím v Borku, takže musel být dokončen krátce předtím.[394] Podobné proporce má i sousední přízemní objekt čp.80/IV se sedlovou střechou. I on se obrací do ulice užší stranou. Dům čp.80/IV poprvé zmiňuje obecní matrika 18. března 1872, kdy se tu narodil syn nádeníka Ferdinanda Kubíčka.[395] Není ovšem jisté, zda nešlo o písařův omyl, protože v matrice se do roku 1872 vyskytují jen domy do čp.70/IV. Nicméně zápis pro dům čp.80/IV se objevuje znovu brzy poté, 23. srpna 1872 (narození syna mlynářského pomocníka Josefa Šimla).[396] Dům je zároveň zakreslen na reambulaci originální mapy stabilního katastru,[397] takže není vyloučeno, že opravdu čp.80/IV existovalo již roku 1872. Na evidenční katastrální mapě z roku 1891 je už dnešní dům čp.80/IV jednoznačně zakreslen, stejně jako vedlejší drobný dům čp.78/IV, jenž vznikl spíše jako obydlí chudších vrstev.[398] Dům čp.78/IV se poprvé objevuje v matrice 27. února 1874, kdy tu zemřel syn zámečníka Václava Součka.[399] Stejně jako v případě čp.80/IV není ani takto časná zmínka o domu čp.78/IV zcela jasná. V matrice se do roku 1874 vyskytují jen domy do čp.72/IV (právě s jedinou výjimkou domu čp.80/IV). Dům čp.78/IV není zachycen na indikační skice mapy stabilního katastru.[400] Je ovšem zakreslen do reambulace originální mapy stabilního katastru.[401] Je to malý přízemní domek se sedlovou střechou.
Následuje dům čp.88/IV. Dostavěl ho v roce 1915 František Šístek.[402] Jeho současnou vnější podobu určila přestavba v období socialismu. Patrový objekt s obytným podkrovím v 1. patře a sedlovou střechou má moderní fasádu. Domem čp.88/IV kdysi končil katastr Borku, dál k severu už se nalézalo katastrální území Rokycan, které zde sahalo až k západnímu břehu Boreckého potoka. Takto je to ještě zachyceno na mapě z roku 1891. Někdy ve 20. století zde proběhla korekce katastrální hranice a pás podél rybníka byl přičleněn k Borku. Severně od cesty při severozápadní straně Boreckého rybníku se podle obecní kroniky v minulosti rozkládal rokycanský panský ovčín. Jde ale o rukopisné poznámky kronikáře, psané až v polovině 20. století. Navíc jde patrně o omyl a z textu dále vyplývá, že ovčín se měl nacházet severovýchodně od rybníka.[403]
U domu čp.88/IV odbočuje zárodečná kolmá ulice (nyní ovšem toliko polní cesta), která vede k parcelám domů čp.6/IV, čp.77/IV a čp.171/IV. Objekt čp.6/IV má podobu předměstské vily, bez návaznosti na venkovský charakter obce. Patrový objekt má obytné podkroví v 1. patře pod sedlovou střechou. Číslo popisné sem bylo druhotně přeneseno. Někdy před rokem 2000 prošel dům celkovou rekonstrukcí.[404] Naproti němu vyrostl dům čp.171/IV. Patrová stavba s podkrovím v 1. patře a sedlovou střechou byla dokončena 30. listopadu 2012.[405] Ještě dál stojí v této bezejmenné ulici izolovaně dům čp.77/IV. Vznikl nedlouho po roce 1891, protože v evidenční katastrální mapě z onoho roku je zachycen jen v dodatečné reambulaci.[406] Na této mapě je vidět i zajímavá poloha usedlosti, která ležela přímo na hranici katastrů Rokycan a Borku, takže obytné stavení bylo na boreckém katastru, zatímco hospodářská stavba a část dvora na území Rokycan (viz příslušný díl evidenční katastrální mapy Rokycan[407]). V městském archivu se nachází složka z roku 1894, nazvaná „Černá Josefa, stavba hospodářství na č.kat.2002“.[408] Dne 21. července 1932 městská rada v Rokycanech vydala stavební povolení pro V. Košťála na přístavbu stodoly na č.kat.2002/1 u Borku.[409] dne 9. prosince 1932 pak radní udělili Košťálovi užívací a obývací povolení na stodolu na č.kat.2002/1.[410] Protože obytný dům byl na teritoriu Borku, obdržel borecké číslo popisné čp.77/IV. Matrika objekt čp.77/IV poprvé uvádí 25. listopadu 1897, kdy se tu narodil syn zahradníka Jana Černého.[411] V sčítání lidu z roku 1921 se tu jako majitelka uvádí Josefa Černá. Celkem zde bydlelo 6 osob.[412] Jde o poměrně rozlehlý přízemní objekt, který dle stavu v roce 2007 procházel přestavbou. Střecha s obytným podkrovím je polovalbová, s četnými vikýři. Dům se nachází na samotném okraji zastavěného území Borku. Dál k západu i severu už se prostírají jen zemědělské pozemky. V říjnu 2019 ovšem městské zastupitelstvo odsouhlasilo pořízení změny č. 2 územního plánu Rokycan. Podle ní se parcely č.kat.1/8 a č.kat.1/9, tedy stávající zemědělské pozemky východně a jihovýchodně od domu čp.77/IV, měnily na plochu pro výstavbu rodinných domů.[413]
Ulice K Huti pak pokračuje podél západního břehu rybníka dál k severu objekty čp.124/IV a čp.94/IV. Dům čp.124/IV vznikl v období socialismu. Jeho výstavba začala v roce 1969, kdy se objekt uvádí coby rozestavěný. Během roku 1969 se nepodařilo jeho výstavbu dokončit.[414] Jde o patrový rodinný dům se sedlovou střechou, pod níž je obytné podkroví 1. patra. Dům stojí na zvýšeném suterénu. Rovněž sousední čp.94/IV je ve vnějším architektonickém výrazu ovlivněn socialistickou estetikou. Patrový dům má zvýšený suterén a obytné podkroví v 1. patře se sedlovou střechou. Vznikl někdy ve 20. letech 20. století. Určitě po roce 1921, kdy tehdejší sčítání lidu uvádí, že v obci Borek je nejvyšší číslo popisné 89.[415] Je zaznamenán na evidenční katastrální mapě z let 1891–1930 coby dodatečný zákres.[416] V roce 1975 bylo vydáno stavební povolení na přístavbu bytu v rodinném domě manželů Benetkových z Litohlav. Přístavba už v prosinci 1975 prý probíhá.[417]
Zde končí zastavěné území a dál už ulice K Huti
pokračuje jen jako polní cesta volnou krajinou. V severozápadním rohu
Boreckého rybníka se pak se větví na cesty na Osecký vrch (do Rokycan) a dál podél
rybníka. Na tomto rozcestí vznikla nevelká kolonie
rekreačních chat.
Na státní mapě z roku 1970 ještě neexistovaly,[418] ale státní mapa z roku 1977 tu již ukazuje rozměřené
pozemky a tři chaty.[419] Přímo na rozcestí stojí chata če.1, jež byla počátkem 21. století zcela nově postavena jako
dřevěný přízemní objekt se sedlovou střechou. V registru objektů je vedena
od 8. června 2007.[420] Vedlejší pozemek zaujímá montovaný objekt če.2 se sedlovou střechou. Ten je
doložen již na státní mapě z roku 1977.[421] V evidenci je formálně od 8. června 2007.[422] Následuje vysoká patrová chatka če.3 na malém půdorysu, se strmou sedlovou střechou. I ona tu již byla
zachycena na mapě z roku 1977. V registru objektů se nachází taktéž
od 8. června 2007.[423] Na vedlejší parcele stojí chata če.5, patrová, zčásti zděná, s asymetrickou sedlovou střechou.
Zachytila ji tu mapa z roku 1977, do evidence objektů byla zanesena
oficiálně k 8. červnu 2007.[424] Posledním objektem je če.6,
přízemní se sedlovou střechou. Ten ještě na mapě v roce 1977 k vidění
není. Zachycuje ho ovšem mapa z roku 1987.[425] V evidenci je rovněž formálně až od 8. června 2007.[426] Jedna chata na větší zahradě ještě stojí východně odtud,
při cestě lemující severní břeh rybníka (ta ještě na mapě z roku 1987
k vidění není). Vznik chatové osady zde, v přírodní oblasti u břehů
Boreckého rybníka, byl urbanistickou chybou. Další přibývání rekreačních
objektů ovšem tak či onak ztratilo na atraktivitě poté, co se severní břeh
Boreckého rybníku dostal do blízkosti dálnice D5,
zprovozněné počátkem 90. let 20. století. Severní okraj Boreckého potoka tak zůstává
zcela nezastavěný, rybník tu lemuje pouze polní cesta. Jedinou stavbou je
plechová bouda na parcele č.kat.123, která patří Vodáckému spolku Rokycany.
Okolo ní je ohrazený pozemek se stromovím, směrem k rybníku zde bylo
instalováno molo.
2.5.5. Technický vývoj ulice K Huti a vývoj jejího pojmenování
Ulice K Huti získala své jméno, které odkazuje na industriální minulost areálu při Boreckém potoce, rozhodnutím městského zastupitelstva 10. července 2001. Předtím neměla oficiální označení.
V březnu 1918 odsouhlasilo
rokycanské obecní zastupitelstvo postoupení části pozemku č.kat.4/2 do
veřejného statku obce Borek. Šlo o neplodnou půdu, která byla součástí veřejné
cesty č.kat.412 (nynější ulice K Huti, v prostoru severozápadně od
domu čp.5/IV).[427] V roce 1952
vystavěn kanalizační kanál od domu čp.15/IV v dnešní ulici Do Vrchu
směrem dolů na náves, kde kanál byl zaústěn do Boreckého potoka. Zmizel tak
stávající mělký, občas bahnitý příkop na návsi.[428] Rada MěstNV 20. ledna 1965 schválila program oslav 20. výročí
osvobození a zároveň i plán zvelebovacích akcí v jednotlivých občanských
výborech. V Borku měly pokračovat práce na úpravě cesty od restaurace
Jednota k rybníku.[429] V bilanci výsadby veřejné zeleně za rok 2007 se
zmiňuje, že v Borku bylo vysazeno 31 jasanů ztepilých a že došlo k rekonstrukci
návsi, která byla osázena šesti okrasnými sloupovitými jabloněmi, doplněnými
pokryvnými květem okrasnými keři.[430]
Dle stavu z roku 2007 je ulice K Huti v celé své délce vyasfaltována, ovšem chybí zde chodníky. V nejsevernějším úseku končil u domu čp.88/IV i asfaltový koberec vozovky a ulice dál pokračovala již jen jako nedlážděná polní cesta. Stejný stav tu byl i k roku 2019. Stará část Borku má nepravidelné a úzké komunikace. V roce 2005 požadovali místní obyvatelé, aby sem začal zajíždět autobus a aby zde město zřídilo zastávku. Policie tuto žádost zamítla, protože ulicí K Huti by autobus jen těžko projížděl a navíc by se v obci neměl kde otočit.[431]
Ve výběrovém řízení získala 18. dubna 2007 firma OMEGA C+M, s. r. o. z Plzně zakázku na prodloužení vodovodu v ulicích Ke Kukačce a K Huti za 2 660 340 Kč, s termínem dokončení do 31. srpna 2007. Akce nakonec byla hotova 4. září 2007 a cena zakázky dodržena.[432] Dne 2. července 2008 městský úřad zahájil územní řízení na stavbu „Rokycany, Borek, splašková kanalizace, výtlak V-DII a ČS Borek“, která se měla dotknout pozemků č.kat.2055/1 (Škroupova ulice), č.kat.2901/1 (Pražská ulice), č.kat.2901/5 (chodník podél Pražské ulice), č.kat.75/8 na katastru Borek (chodník podél Pražské ulice) a č.kat.396 na katastru Borek (ulice K Huti). Žádost o vydání územního rozhodnutí podalo 7. března 2008 město. Projektovaná kanalizační větev měla sestávat z potrubí DN 80 mm od ČS Borek, které by vyústilo ve Škroupově ulici. Celková délka 864 metrů. Investice kromě toho obsahovala čerpací stanici splaškových vod a elektropřípojku. Čerpací stanice měla být umístěna do ulice K Huti a dle projektu by ji tvořila plastová šachta průměru 1500 mm, uzavřená železobetonovým poklopem. Na 7. srpna 2008 bylo svoláno ústní jednání.[433] Dne 18. srpna 2008 pak výstavba splaškové kanalizace dle původní žádosti získala územní rozhodnutí.[434]
2.6. Ulice U Hřiště
Ulice U Hřiště je jen krátkou, slepě zakončenou komunikací, vybíhající od domu čp.10/IV k jihu z ulice K Huti. Ačkoliv se nachází poblíž historického jádra Borku, vznikla až během 20. století. Na mapě z roku 1891 s reambulacemi do roku 1930 ještě není zachycena.[435] Ulice U Hřiště získala své pojmenování rozhodnutím městského zastupitelstva 10. července 2001.
Po východní straně ji lemují domy čp.131/IV a čp.107/IV. Dům čp.131/IV vyrostl v období socialismu. Na státní mapě z roku 1978 ještě není zakreslen.[436] Jedná se o patrovou vilu s plochou střechou. Dům čp.107/IV je větší patrový objekt. Vznikl patrně ve 30. letech 20. století. Na evidenční katastrální mapě z let 1891–1930 chybí (na rozdíl od všech domů od čísla popisného čp.96/IV níže).[437] Domek čp.106/IV v ulici Do Vrchu, který mu v číselné řadě domovních čísel předchází, přitom byl postaven roku 1936.[438] Jeho vznik je tudíž možné datovat do sklonku 30. let. Na letecké mapě z 1. července 1938 již je zachycen (není ovšem zřejmě, zda byl plně dobudován nebo jen stále rozestavěný).[439] Jeho nynější dimenze vznikly dodatečným rozšířením a přístavbou někdy za socialismu, kdy fasádu pokryl brizolit, což tuto přestavbu datuje někam před rok 1989. U domu čp.107/IV ulice slepě končí v prostoru luk podél Boreckého potoka a bývalého zrušeného rybníka.
Celou západní stranu ulice, až k břehům Boreckého potoka, vyplňuje sportovní hřiště, sestávající z asfaltové plochy na míčové hry, jižně od něj pak dětské hřiště. Už v říjnu 1926 projednávalo obecní zastupitelstvo v Rokycanech žádost Dělnické tělocvičné jednoty v Borku o tamní pozemek č.kat.65. Šlo o louku o rozloze 10 222 čtverečních metrů, která se rozkládala podél celé východní strany nynější ulice U Hřiště. Části tohoto pozemku chtěli odkoupit i někteří občané z Borku, kteří tam zamýšleli stavět obytné domy. Rokycanská obec jako majitel parcely souhlasila s prodejem tělocvičné jednotě, ale nabyvatel byl povinen prodat části získaného pozemku stavebníkům, kteří se u borecké obce ucházeli o stavební parcely.[440] V listopadu 2004 projednávala městská rada zajištění opravy koryta Boreckého potoka u hřiště v Borku. Zabývala se možnostmi financování této akce a tím, do jaké míry se na ní bude podílet obec. Tělovýchovné jednotě v Borku doporučeno podat žádost o dotaci na Povodí Vltavy jako správce vodního toku.[441] Na rok 2008 požádal TJ Sokol Borek město o investiční dotaci 235 000 Kč na oplocení a povrch hřiště a na projekt zpevnění přilehlého břehu potoka. Zastupitelstvo města odsouhlasilo nakonec 10. března 2008 dotaci v požadované výši 235 000 Kč.[442] V září 2004 požádal TJ Sokol Borek město o dotaci na vybudování dětského hřiště na svém pozemku č.kat.65/1 na jižním konci ulice U Hřiště. Na místě již v té době existovalo dětské hřiště, ale neudržované. Rada města ale k takové investici byla skeptická, už jenom proto, že schválená koncepce rozvoje dětských hřišť obsahovala jiné priority.[443] V dubnu 2005 zastupitelstvo města odsouhlasilo pro TJ Sokol Borek dotaci 40 000 Kč na pořízení nových herních prvků na dětské hřiště.[444]
Zpracování projektové dokumentace na celkovou rekonstrukci hřiště si zadalo město v roce 2017. Na výsledné podobě projektu se podílela formou konzultací i TJ Sokol Borek. Výběrové řízení bylo vypsáno roku 2018. Zúčastnila se ho jediná firma Dřevoartikl ze Znojma.[445] V únoru 2018 rada města na svém zasedání schválila přidělení zakázky na zřízení hřiště v Borku této firmě za 833 829 Kč včetně DPH.[446] Ještě během roku 2018 pak dětské hřiště prošlo obnovou s celkovými náklady přes 890 000 Kč. Na jaře 2018 již bylo upravené hřiště otevřeno, ale čekala se ještě instalace laviček a odpadkových košů.[447] Práce byly ukončeny 1. června 2018. V rámci investice proběhla instalace multifunkční sestavy pro děti, závěsná houpačka s hnízdem, hrazda, kolotoč, most se stupínky, pružinové houpadlo, rotační válec, vahadlová houpačka a původní pružinové houpadlo.[448] V červnu 2022 odsouhlasilo městské zastupitelstvo dotaci TJ Sokol Borek ve výši 70 000 Kč na dokončení zázemí u spolkové klubovny. Mělo jít o přípojku k sociálnímu zařízení.[449]
2.7. Most přes Borecký potok v ulici K Huti
Borecký potok překonává ulice K Huti betonovým mostem. Jakýsi dřevěný most je tu zachycen již na katastrální mapě z roku 1838. Počátkem 60. let 20. století zde ještě stála dřevěná a značně chatrná konstrukce.[450]
→ODKAZ: Most přes Borecký potok v ul.
K Huti z 60. let 20. stol. Za mostem vpravo bývalý kulturní dům čp.4/IV na
návsi, vlevo bývalý mlýn čp.53/IV. Foto D. Borek, listopad 2003.
V červenci 1961 plénum MěstNV na návrh pana Štracha rozhodlo, aby na roky 1962–1963 byla zařazena do plánu generální oprava dřevěného mostu v Borku. Již pro to byly připraveny železné traverzy.[451] Ještě na zasedání národního výboru v květnu 1965 ovšem urgoval František Pácl opravu. V mostě prý zela velká díra a hrozil úraz. Opakované žádosti o nápravu prý zatím dosud nebyly vyslyšeny.[452] V červnu 1965 zažádal poslanec národního výboru Josef Charvát na MěstNV požadavek na dodání potřebných kusů dřeva s tím, že se provede oprava zábradlí a dalších závad na mostě.[453] Dne 23. června 1965 zařadila rada MěstNV opravu mostku do plánu Akce Z. V noci ze 17. na 18. července 1965 most ovšem poškodila náhlá povodeň. Situace se změnila a nyní se začalo mluvit o urgentní potřebě stavby zcela nového přemostění. V srpnu 1965 už národní podnik Silnice Plzeň přijal od města objednávku na zhotovení projektové dokumentace.[454] V roce 1966 měla být výstavba mostu realizována. Město ale ještě v září 1965 mluví o nutnosti ujasnit si otázku „rekonstrukce“ mostu. Patrně z finančního úhlu pohledu byla stále zvažována možnost pouhé opravy stávající konstrukce, byť poničené velkou vodou. Každopádně 1. září 1965 rada MěstNV schválila investiční úkol na stavbu mostu.[455] ONV přidělil v té době městu 105 000 Kčs na odstraňování povodňových škod. Obec na podzim 1965 jedná s ONV, zda by mohla částku přesunout do roku 1966 a použít právě na generální opravu mostu v Borku. V listopadu 1965 už podnik Silnice Plzeň n. p. provádí zhotovení projektové dokumentace. Původní most asi mezitím zůstával v nějakém provizorním rozsahu v provozu. 13. října 1965 totiž městská rada rozhodla, že na něj umístí ceduli s maximální nosností.[456] Plánovaný most byl začleněn do celoměstského závazku k 13. sjezdu KSČ. Hodnota stavby se vyčíslovala na 250 000 Kčs.[457] Pouze 100 000 Kčs z výše uvedené povodňové dotace ale mělo město jistých, zbytek si muselo obstarat. V únoru 1966 nevylučuje národní výbor ani úvěr od spořitelny.[458] V srpnu 1966 je projekt mostu rozpracován.[459] Ještě v říjnu 1966 ale práce na přemostění neprobíhají a MěstNV uložil radě projednat záležitost přímo s Krajskou správou silnic. Plánuje se započetí výstavby ještě před koncem roku.[460] Stejná situace přetrvávala ještě v polovině prosince 1966 (most prý je stále v „projektové fázi“).[461] Už 9. listopadu 1966 ovšem rada MěstNV schválila projekt nového mostu.[462]
Výstavba nového mostu započala skutečně ještě roku 1966, dokončení se plánovalo na rok 1967. Akce byla prováděna dodavatelským způsobem (tedy „na klíč“, bez přispění svépomocné práce tak, jako tomu bylo zvykem například u Akce Z) podnikem Silnice Plzeň, n. p.[463] Úpravu terénu nicméně měli provést brigádnicky občané.[464] Hodnota budoucí stavby se tehdy odhadovala na 300 000 Kčs.[465] Jinde se zase uváděla hodnota 290 000 Kčs.[466] Dne 1. března 1967 se s postupem prací seznámila rada národního výboru. Včasné provedení opravy bylo zařazeno do oficiálního závazku MěstNV k 50. výročí VŘSR (výročí bolševického převratu v Rusku).[467] V srpnu 1967 už jsou hotovy základové patky a montáž panelů mostní konstrukce, zatím v hodnotě 204 000 Kčs.[468] Pak asi opět nastaly nějaké potíže při provádění stavby, protože 27. září 1967 projednávala rada MěstNV otázku dobudování mostu a rozhodla vyvolat na toto téma další jednání.[469] V listopadu 1967 stále není stavba nedokončena, ale očekává se její dohotovení ještě před koncem roku.[470] Do konce roku 1967 už bylo na mostě proinvestováno 233 000 Kčs.[471] Na schůzi pléna MěstNV 10. ledna 1968 měli poslanci posoudit zprávu o průběhu výstavby.[472] V únoru 1968, když netrpělivost vedení obce rostla, rozhodl MěstNV projednat s Krajskou správou silnic dokončení generální opravy mostu v Borku v termínu uvedeném v hospodářské smlouvě.[473] Tato smlouva musela být ale prodloužena.[474] V dubnu 1968 MěstNV ohlašuje, že po dokončení výstavby mostu bude provedena i celková sadová úprava jeho okolí. Z fondu rezerv a rozvoje MěstNV na dobudování mostu plánováno utratit 74 000 Kčs.[475] Ve skutečnosti ale za 1. pololetí 1968 bylo proinvestováno na mostu jen 10 000 Kčs.[476] Dokončení mostu se nyní očekávalo do konce června 1968.[477] Pak se ale uvádí dokončení až do 31. srpna 1968.[478] Toto prý bylo dohodnuto během kontrolního dne. Město zároveň rozhodlo, že společně s mostem provede úpravu vozovky mezi státní silnicí a mostem (nynější ulice K Huti).[479] Nakonec tak most spolu s příjezdovou komunikací vyšel na 459 000 Kčs. Z toho 204 961,45 Kčs bylo prostavěno v roce 1968 (původní rozpočet na rok 1968 zněl na 205 000 Kčs).[480] Most byl dobudován skutečně roku 1968. Výstavba mostu probíhala brigádnicky, v Akci Z.[481] Na rok 1973 město plánovalo zřízení asfaltového povrchu na místní komunikaci k rybníku v Borku. Na základě jednání se státním statkem se ovšem akce přesunula na rok 1974.[482]
3. Borecký rybník
Určujícím urbanistickým a krajinným prvkem této části Rokycan je Borecký rybník. Prastará vodní nádrž o rozloze 16 hektarů.[483] Plocha rybníka se v historii mírně měnila, ať už kvůli skutečnému kolísání výšky hladiny, tak kvůli jiné definici vymezení jeho hranic (mokřady na pomezí vodní plochy a souše). V pozemkové městské knize z roku 1782, v rámci soupisu panských (městských) rybníků, je rozloha Boreckého rybníka (Boreker Teich) vyčíslena na 44 277 čtverečních sáhů, tedy 15,9248 hektarů.[484] Na konci 19. století měl mít 16,3 ha.[485] V roce 1916 je uváděna plocha rybníka 26 jiter a 196 čtverečních sáhů,[486] tedy 15,0335 ha. V roce 1928 udávána rozloha vodní plochy 26 jiter 106 čtverečních sáhů.[487] K roku 1935 udávána 14,9972 ha.[488] Jinde zase uváděn na konci 20. století rozsah 10 ha.[489] Po rekonstrukci, která proběhla počátkem 21. století, měla být rozloha nádrže každopádně poněkud redukována (viz níže).
3.1. Vznik Boreckého rybníku a jeho vývoj do roku 1948
Borecký rybník pochází pravděpodobně už ze 14. století. Tehdy dal totiž arcibiskup Arnošt z Pardubic (ve funkci 1344–1364) založit v okolí Rokycan mnoho rybníků. Je vysoce pravděpodobné, že mezi nimi byla i tato vodní nádrž. V arcibiskupském urbáři z konce 14. století se každopádně uvádí, že les Žďár u Borku a rybník mají svého strážce.[490]
Dne 22. listopadu 1803 se magistrát seznámil s přípisem zemského podkomořského úřadu, který Rokycanům schválil na „Herstellung des Wasserfluders bei dem Boreker Hauptteiche 1151 fl. 48 kr. aus den Gemeindrenten zu verwenden,“ neboli „na zřízení vodního kanálu u hlavního boreckého rybníku 1151 zlatých a 48 krejcarů z obecní renty použít.“[491] Na katastrální mapě z roku 1838 byl zachycen pod jménem „Velký rybník“. Na starší mapě z roku 1825 je označen jako Boreker Teich.[492] Na výpustném otvoru na železném stavidle na hrázi rybníka byl ještě v 50. letech 20. století k vidění letopočet 1828. Tehdy tu patrně došlo k nějaké opravě. V roce 1895 rybník ohrožovala velká voda a muselo být strhnuto stavidlo. Zajímavým rysem rybníka byla vysoká hráz a splav vedený z ní po skalnatém terénu, kterému se ne bezdůvodně říkalo vodopád.[493] Podle Karla Hofmana se za první republiky na Boreckém rybníku konaly benátské noci a vodní plocha také sloužila pro různé sportovní aktivity.[494] Veslařský klub Borek zde fungoval už od roku 1910.[495] I v roce 1923 se zde veslařský klub připomíná.[496] Zároveň už za první republiky nevynikal Borecký rybník příliš kvalitou vody. Proti proudu Boreckého potoka se totiž nacházely průmyslové podniky. Potok je tak podle zprávy z roku 1923 plný splašků.[497] Hlavním znečišťovatelem rybníka byla celulózka v Holubkově. Už počátkem 20. století proto nebyl vhodný pro koupání.[498] Například v roce 1919 uvádí borecká kronika, že v rybníku není možné nejen koupání, ale že voda není vhodná ani pro napájení dobytka. Rybník kontaminoval i některé studny a několik obyvatel zemřelo na břišní tyfus.[499]
V červenci 1928 se na zastupitelstvu města jednalo o pronájmu Boreckého rybníka, protože 31. října 1928 měl vypršet pronájem Františku Kraftovi.[500] Koncem května 1928 městská rada prohlásila, že se bude jednat o pronájmu Boreckého rybníku Františku Wünschovi za vydraženou částku. Pokud by jednání bylo neúspěšné, pronajme se rybník továrně na buničinu a papír s výhradou, že obec nebude tolerovat případné poškození svého majetku odpadními vodami.[501] Dne 11. června 1928 pak městská rada souhlasila s pronájmem rybníka továrně na papír a celulózu v Holoubkově, která vyhrála dražbu. František Wünsch totiž informoval, že už o pronájem Boreckého rybníka nemá zájem. Podle radních se tedy mělo jednat s továrnou na papír z Holoubkova.[502] V červenci 1928 i obecní finanční komise souhlasila s pronájmem Boreckého rybníku továrně na celulózu.[503] Proti pronájmu této továrně se postavila místní organizace republikánské (agrární) strany, voda prý bude ještě více znečišťována celulózou. Zastupitelstvo ale přesto schválilo návrh městské rady.[504] Už v listopadu 1928 ale městská rada oznamuje, že okresní politická správa bude požádána o svolání schůze obce se zástupci továrny na celulózu z Holoubkova kvůli stížnosti nájemce Boreckého hamru z 5. října 1928 na zdravotní vodní závady.[505] Teprve roku 1929 bylo úředně dosaženo uzavření celulózky.[506] V únoru 1929 městská rada vzala na vědomí výsledek řízení z 13. února 1929 o provozu továrny na celulózu v Holoubkově. Rozhodla, že továrna bude vyzvána, aby zaplatila nájem za Borecký rybník do 10. března 1929.[507] V dubnu 1929 pak městští radní vzali na vědomí výnos zemského úřadu, kterým se zrušuje vodoprávní souhlas pro továrnu na celulózu v Holoubkově.[508] Koncem dubna 1929 byl městské radě oznámen výsledek komisionelního řízení v továrně na celulózu v Holoubkově, konaného 23. dubna 1929.[509]
Mezitím v lednu 1929 městská rada souhlasila s tím, že Veslařskému klubu Borek se pronajme Borecký rybník ke koupání a plavbě loděk.[510] V květnu 1929 obecní zastupitelstvo schválilo pronájem Boreckého rybníku Veslařskému klubu Borek ke koupání a plavbě.[511] Ani pak se ale rybník nestal městským koupalištěm, to vyrostlo přímo v Rokycanech, na Boreckém potoce pod Husovými sady (viz kapitola „Osecký vrch“). V roce 1935 město opět řeší pronájem Boreckého rybníka č.kat.197. 25. března 1935 vypsalo ofertní řízení, s termínem pronájmu od 15. dubna 1935 na 6 let. Došla jediná nabídka od Rybářského klubu Rokycany, který nabídl 2400 Kč/rok. 11. dubna 1935 městská rada rozhodla dál jednat s uchazečem o zvýšení nájmu, načež se podařilo dohodnout zvýšení na 2500 Kč. Městská rada to pak doporučila ke schválení a v dubnu 1935 smlouvu o nájmu schválilo i obecní zastupitelstvo.[512] Dne 25. září 1940 a 18. dubna 1941 požádal Rybářský klub o prodloužení nájmu rybníka a části mlýnského náhonu č.kat.425 v Borku. Dosavadní nájem činil 2500 K/rok, což bylo ale nyní obci málo vzhledem k drahotě a k tomu, že rybník přinášel značné výnosy (dříve byl znečišťován celulózkou v Holoubkově, nyní už ne). Nájem se proto zvýšil na 7500 K/rok. O pronájem rybníka ale měli zájem i další uchazeči, Otakar Soukup z Prahy (nabídl 3200 K) a Ervín Šťastný z Prahy (nabídl 4500 K). 15. května 1941 nicméně městská rada doporučila ke schválení pronájem Rybářskému klubu, což ještě v květnu 1941 bylo schváleno i na schůzi obecního zastupitelstva.[513] Do roku 1948 zůstával rybník v pronájmu statkáře Františka Krafta z Rokycan.[514]
3.2. Borecký rybník do roku 1989
V poválečném období prožil rybník dlouhodobé zanedbávání údržby. Od roku 1948 až do počátku 21. století nebyl čištěn.[515] Do plánu na rok 1958 zařadil odbor pro vodní hospodářství při KNV na žádost MNV zvýšení hráze Boreckého rybníka. Měl ji provádět podnik Vodohospodářská stavební obnova Plzeň. Ten ale měl podmínku: do 30. dubna 1958 mu měla být předána dokumentace.[516] Správa vodních toků a meliorací ovšem sdělila 1. dubna 1958, že dokumentaci může dodat až v 3. čtvrtletí 1958. Bylo proto nutno jednat s investorem zda ještě v roce 1958 bude schopen akci provést.[517] Akce pak byla zařazena do plánu podniku Pozemní stavby na rok 1959.[518] V červnu 1959 oprava hráze započala v režii Pozemních staveb, respektive její součásti Vodohospodářské stavební obnovy. Současně s rekonstrukcí hráze se opravovalo stavidlo i lávka.[519] Práce skončily před závěrem roku 1959. Po opravě dosahovala hráz výšky 18 metrů. Investice sice na delší dobu vyřešila technický stav hráze, ale neřešila pokračující zabahnění vodní nádrže. Už tehdy se odhadovalo, že plocha rybníka se tím zmenšila o cca 4 hektary.[520]
V roce 1960 se díky připojení Borku k obci Rokycany stal rybník i správně součástí města. Objevily se tehdy mnohé úvahy o jeho budoucím využití. Počátkem 60. let 20. století se opakovaně mluví o vytvoření rekreačního střediska u Boreckého rybníka. Mělo jít o hlavní a viditelný výsledek integrace Borku s Rokycany. V únoru 1961 uložila komise pro místní průmysl a obchod Komunálním službám, aby během následujícího roku zajistily zprovoznění takového rekreačního střediska.[521] V červenci 1961 o budoucnosti rybníka debatovalo plénum MěstNV. Josef Pácl poznamenává, že využití coby koupaliště by bylo možné až po odbahnění. Komunální služby v té době nicméně plánují otevření letního koupaliště na sezónu 1963.[522] V letní sezóně 1962 se i přes četné žádosti a dotazy nepodařilo pláž pro koupání zřídit. Podle ředitele Komunálních služeb na to v plánu na rok 1962 nebyly peníze.[523] Výstavbu rekreačního centra u rybníku znovu urgovali někteří lidé na zasedání MěstNV v květnu 1963.[524] Jenže kromě plánů na koupaliště se v listopadu 1961 zároveň zvažuje, že by u Boreckého rybníka vyrostla úpravna vody, odkud by se zásobovaly pitnou i užitkovou vodou průmyslové podniky v Rokycanech i rokycanská nemocnice.[525] Takové využití vodní nádrže by samozřejmě jakékoliv rekreační aktivity znemožňovalo. Šlo o zoufalý pokus, jak vyřešit nedostatek vody ve městě, kvůli němuž se prakticky zastavila další bytová výstavba. Nakonec úpravna vody vznikla poblíž sídliště Hrudkovanka v samotných Rokycanech. V roce 1966 už se tedy opět malují vize rekreačního koupaliště v Borku. Zahájení investičních prací se plánovalo na rok 1969. V 1. etapě měla být upravena vstupní pláž a vybudována provizorní místnost se společnou převlékárnou. V roce 1970 bylo plánováno dokončení koupaliště Borek, přičemž v 2. etapě tam mělo dojít k výstavbě kabin, skluzavky, stanoviště člunů a prodejního kiosku.[526] Rovněž tak programové prohlášení místní Národní fronty, KSČ a Městského národního výboru z února 1969 mluví opět o tom, že Borecký rybník musí být upraven na rekreační oblast pro okresní město.[527] Dle výhledového harmonogramu investic z roku 1969 se předpokládalo řešení tohoto úkolu v roce 1970 a pak v letech 1974–1980.[528] Do návrhu prováděcího plánu MěstNV na rok 1970 (zveřejněn v prosinci 1969) bylo zahrnuto projednání možnosti rekreačního využití rybníka.[529] O možnosti zřídit na rybníku středisko vodáckého oddílu se mluví na MěstNV opět v červnu 1972.[530] Středisko rekreace se ale z této vodní nádrže nikdy nestalo. Podle smlouvy ze 14. května 1969 byl rybník předán do využívání Českého rybářského svazu.[531] Dne 10. června 1969 žádost rybářského svazu o bezplatné předání odsouhlasila i rada MěstNV.[532] Jediným projevem jisté rekreační, byť pasivní, urbanistické funkce této vodní nádrže bylo rozrůstání nevelké chatové osady na jeho severním břehu. V oblasti, které se na katastrální mapě říká „Nad Rybníkem“, vyrostlo podél cesty vybíhající ze severozápadního koutu rybníka několik víkendových chatek (jejich popis viz výše, v rámci pasáže o zástavbě v ulici K Huti).[533]
V červnu 1979 se uvádí, že na hrázi rybníka je jistá závada. Opravu hráze měl provést Český rybářský svaz.[534] V roce 1982 zadal tehdejší rokycanský MNV firmě Hydroprojekt Praha studii rekonstrukce rybníka. Projekt byl vyhotoven roku 1983. Předpokládal obří investice, mimo jiné rozebrání hráze a výstavbu nové výpusti v jímce zanořené do pevného skalního podloží. Akce zůstala jen na papíře a v podmínkách tržní ekonomiky po pádu komunismu se projekt ukázal jako nerealistický.[535] O nutnosti vyčistit rybník se v červnu 1980 bavili členové rady MěstNV. Zjistilo se totiž, že právě toto by mohl být klíč k zlepšení celého dolního povodí Boreckého potoka. Martin Šolek se proto přimlouval za vyčištění Boreckého rybníku, čímž by se zvýšila kvalita vody i v rokycanském koupališti. Václav Špachman pak navrhl do plánu na 7. pětiletku zařadit vyčištění Boreckého rybníku ze sdružených finančních prostředků. Předseda národního výboru František Tuček, ale konstatoval, že finančně nejvýhodnější by bylo zřídit na Boreckém potoce čističku vody. Rada MěstNV nakonec přijala poměrně obecné usnesení.[536] V roce 1983 se uvádí, že finance z rozpočtové položky na vodní hospodářství použije národní výbor na úhradu studie na rekonstrukci rybníka.[537] V roce 1983 byly skutečně z 60 procent provedeny přípravné práce na zaměření a projektu úpravy rybníka. Další projektové práce měly probíhat v roce 1984.[538] K žádným zásadním investicím ale nedošlo. V říjnu 1987 na plénu MěstNV pan Vaník žádá o provedení úpravy rybníků Ježek a Borek. Jsou prý zaneseny.[539] V prosinci 1988 zase pak Šafařík interpeluje národní výbor, protože do Boreckého rybníku se prý vypouštějí splašky. Vyzývá, aby do doby provedení kanalizace v Borku, si občané zřídili jímky na fekálie.[540]
3.3. Borecký rybník po roce 1989 a dopad povodní roku 2002
Po roce 1989 už byl technický stav rybníku alarmující.
Například výpustní zařízení na hrázi bylo natolik korodované, že rybník nebylo
možné vypouštět a tudíž ani čistit. Ve zprávě z 12. října 1992 na to upozornil
Lesní úřad. V listopadu 1994 na základě pokynů starosty Václava Benedy
objednal Lesní úřad u firmy Gekon Plzeň průzkum sedimentů na dně Boreckého
rybníka. Výsledky měly být dodány 30. dubna 1995, ale už 16. března 1995 byly známy
předběžné závěry: na dně rybníka byly zjištěny sedimenty o mocnosti 1,5 – 3
metrů. Bahno nebylo kontaminováno, při eventuálním čistění jej proto bylo možné
vyvážet jako „běžný“ odpad. Dne 9. března 1995 uložila městská rada Lesnímu
úřadu provést studii budoucího využití rybníků na území Rokycan (včetně Boreckého)
a vypracovat nástin možností získání peněz na jejich opravu. Lesní úřad pak
navrhl zadat zpracování jednoduché opravy stávající výpusti, což městská rada
odsouhlasila. Ji nejprve muselo město nechat prozkoumat potápěči. Město pak
hodlalo požádat ministerstvo zemědělství o dotaci, která mohla dosáhnout 30–80 procent nákladů. Díky opravě
stavidla by bylo možné rybník využít pro rybaření. Z výnosů z této
aktivity by se pak postupně financovalo odtěžení bahenních sedimentů. Bahno by
navíc mohl Lesní úřad využívat jako hnojivo. Výhledově by pak Borecký rybník
mohl převzít i dlouho plánovanou rekreační funkci.[541] Dne 19. listopadu
1999 městský úřad vydal stavební povolení na stavbu „Rokycany-provizorní
panelová komunikace pro odbahnění Boreckého rybníka na pozemcích: pozemkové
parcely 410/2, 197 dle KN a pozemkové parcely 183, 186, 192 dle (PK) v k. ú.
Borek u Rokycan“.[542]
Pak se ale dál nic nedělo. O pár let později se potíže s rybníkem vyhrotily takřka katastrofálním způsobem. V srpnu 2002 rybník těžce poškodila povodeň, která tehdy postihla velkou část České republiky. Z hráze se částečně sesula půda, pak se objevila trhlina a byl vyhlášen havarijní stav.[543] V průlomu hráze naštěstí nedošlo. Dne 27. srpna 2002 se přímo na hrázi rybníka sešla odborná komise. Zástupci specializované hydrologické firmy naznačili, že bude nutné postavit zpevňující opěrnou patku u hráze a u její paty položit drenáž. Těleso hráze se dále mělo zpevnit lomovým kamenem a koruna hráze dosypat hlínou. Jen tato první fáze rekonstrukce měla podle odhadů přijít na 1 000 000 Kč. Pak měla následovat úprava jižní část hráze, kde byly rovněž zpozorovány průsaky a v třetí fázi i koryto Boreckého potoka pod hrází.[544] Po analýze situace se město rozhodlo Borecký rybník postupně vypustit. Konečné vypuštění provedli členové Českého rybářského svazu ve dnech 31. srpna a 1. září 2002.[545] Vodní plocha, která byla po staletí součástí panoramatu obce, na několik let zmizela.
Na podzim 2002 už je původní vodní nádrž pokryta jen bahnem.
Obec ještě koncem srpna 2002[546] podepsala smlouvu
s jednou plzeňskou firmou, která už v minulosti prováděla stavební
úpravy rybníka. Zakázka měla za cíl provést urychlenou opravu hráze. Na 45
metrů dlouhém úseku hráze firma zahájila okamžitě výstavbu kamenné lavice, 2 metry široké a 2 metry vysoké, zapuštěné cca 70
cm do země. Na ni pak byl vršen a válcován jílový násyp. Práce měly skončit počátkem října 2002. Hráz
díky této akci byla rozšířena a zpevněna.[547] Stálo to 3 000 000 Kč, které poskytl stát ve formě dotace.[548] V říjnu 2002 taky
městská rada doporučila zastupitelstvu záměr prodeje parcely č.kat.392/1 v Borku.[549] Šlo o plochu při hrázi
Boreckého rybníka, směrem k historickému jádru obce na svahu nad rybníkem.
V lednu 2003 schválilo zastupitelstvo úhradu víceprací nutných
k dokončení stabilizace hráze ve výši 240 136,50 Kč.[550] To bylo ale jen
provizorní řešení.
→ODKAZ: Borecký rybník v době generální opravy.
Pohled ze západního břehu. Vlevo v pozadí historické jádro Borku, vpravo
vrch Žďár. Foto D. Borek, květen 2004.
→ODKAZ: Borecký rybník v době generální
opravy. Pohled z hráze k severu. Vpravo vzadu zalesněný cíp poloostrova
nad rybníkem. Foto D. Borek, listopad 2003.
Definitivní zpevnění hráze bylo zadáno pražskému Hydroprojektu.[551] Problémy s rybníkem ovšem zdaleka nekončily. Město muselo přikročit i k nákladné, dlouho plánované opravě a také k odbahnění rybníka. Projekt odbahnění byl zpracován už zhruba od roku 1999.[552] Podle jiného pramene ale projektová dokumentace byla zpracována už v listopadu 1997.[553] Podle předběžných odhadů měřila vrstva bahna uloženého po desítky let na dně vodní nádrže 3 metry. Jen odvodnění a vysušení těchto nánosů si vyžadovalo náročné práce, s náklady okolo 20–30 000 000 Kč.[554] Původní projekt se navíc musel po povodních upravit. V červnu 2003 město plánovalo investovat do aktualizace projektu 1 000 000 Kč.[555] Dalším problémem bylo, kam odtěžené bahno uložit a kde na to vzít peníze. Celkové náklady na rekonstrukci rybníka se nyní odhadovaly na 70 000 000 Kč,[556] podle jiného odhadu na 60 000 000 Kč[557] nebo 80 000 000 Kč.[558] V červenci 2003 aspoň městské zastupitelstvo v rámci úpravy obecního rozpočtu převedlo dodatečných 277 000 Kč na rekonstrukci hráze rybníka a 1 440 000 Kč na přípravné práce pro odbahnění.[559] V listopadu 2003 ovšem naopak rozhodlo zastupitelstvo města o změně obecního rozpočtu a snížilo plánované výdaje na odbahnění rybníka o 800 000 Kč.[560] Podle údajů ze září 2003 město připravuje výběrové řízení na zpracovatele projektu odbahnění rybníku Borek (náklady cca 80 000 000 Kč), přičemž práce měly trvat asi tři roky. Po zpracování projektu hodlalo město ihned požádat o státní dotace.[561] Ještě během roku 2003 firma SUDOP předložila, na základě objednávky podané městem 29. dubna 2003, aktualizovanou projektovou dokumentaci na odbahnění rybníku. Na žádost Odboru životního prostředí Městského úřadu Rokycany se součástí dokumentace staly také nové rozbory sedimentů. Vodním výluhem bylo zjištěno v bahně překročení některých povolených hygienických limitů. Konkrétně šlo v přítokové části o zvýšené hodnoty kadmia, kobaltu, niklu a výrazně vyšší hodnoty manganu. V střední části nádrže analýza zachytila vyšší hodnoty manganu, v dolní části rybníka pak vyšší obsah niklu a výrazně vyšší obsah manganu. Při totálním výluhu ale nebyly nezjištěny hodnoty, které by překračovaly kritéria zdravotní nezávadnosti. Tento rozpor ve výsledcích se zdůvodňoval vymytím sedimentů při povodni v roce 2002, kdy došlo k odplavení vysokomolekulárních humusových částic, které na sebe vážou těžké kovy. Chemické prvky, zjištěné při vodním výluhu vzorků, se do rybníka dostaly pravděpodobně z povodí Boreckého potoka, které mělo dlouhou tradici železářství. Tím se vysvětloval poměrně vyšší obsah niklu, mědi a kobaltu. V případě kadmia se ještě při analýze v roce 1997 žádné zvýšené hodnoty nezjistily. Podle závěrů aktualizované studie se tak tento kov do nádrže dostal až při povodni v roce 2002. Kadmium se údajně často vyskytovalo v čistírenských kalech.[562]
Nánosy sedimentů dosahovaly dle studie v prostoru před
hrází přes 2 metry. Podrobný průzkum množství nánosů byl proveden už při úvodní
studii obnovy Boreckého rybníka a jeho povodí od firmy Gekon, s. r. o.
z dubna 1995, která objem bahna určeného k odtěžení stanovila na 115
000 metrů kubických v rybniční kotlině a 50 000 kubických metrů u hráze, v
prostoru staré výpusti. Mezitím byla ovšem při výstavbě spodní výpustě
část sedimentů odtěžena. Povodeň v srpnu 2002 navíc část nejřidších
usazenin odnesla. Aktuální objem bahna se tak nyní odhadoval na 125 000
kubických metrů.[563] Chemická analýza
sedimentů ukázala, že není možné jejich přímé využití v zemědělství a že
bude nutno nejprve vytěžené bahno dlouhodobě uskladnit v blízkosti rybníka
a převážná jeho část bude kompostována. Otázkou ovšem bylo kde toto bahno
uložit. Zatímco v dokumentaci z roku 1997 se počítalo s uložením do vytěženého
kaolinového lomu v Kyšicích, nyní se toto řešení ukázalo jako nereálné.
Vzhledem k ceně skládkovného 45 Kč/tunu by při odhadovaném množství
sedimentů 125 000 kubických metrů dosáhly náklady jen na uskladnění 9 500 000
Kč. Dalším problémem by byla přeprava tak velkého množství bahna na trase
Borek-Kyšice (14 km). Znamenalo by to průjezd cca 21 000 nákladních automobilů
skrz intravilán Rokycan, s náklady cca 27 000 000 Kč. Zpracovatel studie
proto navrhl uložení materiálu přímo v sousedství rybníku, a to na
zemědělských pozemcích severně od něj. Šlo o zaplevelené neobdělávané parcely.
Vlastní úložiště mělo vzniknout na pozemcích v majetku města Rokycany č.kat.197
a č.kat.425/5. Mezideponie byla navržena na pozemku č.kat.186 (rovněž v majetku
města). Celá investice ovšem měla zasáhnout i přilehlé pozemky v soukromém
majetku, kde se předpokládala složitá jednání a nebylo tak úplně jasné, jaký
rozsah bude mít celé úložiště. Rámcově se uvažovalo o 6 hektarech.[564] Základní
myšlenkou při plánovaném odbahnění mělo být vytvoření odvodňovacího systému na
ploše vypuštěného rybníka, s hlavní stokou a sítí bočních příkopů tak, aby
bahno prosychalo. Pro odvoz sedimentů se pak předpokládala výstavba sítě
provizorních komunikací z vrstvy kamene a geotextilií. Po skončení prací
se část kamene měla použít na opravu břehu nádrže, část kamení i geotextilie
ovšem měly z finančních důvodů zůstat na místě a být zatopeny. Po odtěžení
sedimentů mělo dno rybníku tvořit pouze podloží z pískově zbarvených
nepropustných jílů. Pro příjezd mechanizace bylo třeba provést opravu mostku
přes Borecký potok a propustku přes náhon. Na tuto stavbu bylo již v době
zhotovení studie vydáno stavební povolení. Pokud by se pro deponování nánosů
skutečně podařilo získat pozemky nad rybníkem, měla tato místní komunikace
sloužit pro příjezd mechanizace a navážení materiálu pro provizorní komunikace.
Stále se však nevylučovala možnost odvozu bahna po silnici nebo po železnici.
Pak by byly nutné další investice do zajištění této logistické linie. Trvání
prací na odbahnění se odhadovalo minimálně na dva roky.[565]
Koncem roku 2003 tlustá vrstva bahna na dně vypuštěného rybníka stále ještě vysychala. Jeho objem se nyní odhadoval na 145 000 kubíků, což představovalo víc než 18 000 nákladních vozů.[566] V roce 2004 byl objem revidován na 125 000 kubíků, tedy asi 225 000 tun materiálu.[567] Na jaře 2003 město apeluje na občany, aby dodržovali zákaz vstupu na plochu rybníka, protože hrozí propadnutí do bahna a utonutí.[568] Firma na odvoz bahna už byla vybrána. 4. prosince 2003 se ovšem na radnici jednalo o novém problému, protože ve vzorcích bahna se zjistily toxické látky. Vynutilo si to provedení dalších testů u firmy Geovision. Vše se muselo stihnout do vypuknutí mrazů. Na 11. prosinec 2003 se plánovalo další jednání. Pokud by se toxicita potvrdila, znamenalo by to další nápor pro obecní rozpočet. Bahno by se totiž po odtěžení ze dna rybníka muselo odvést na speciální úložiště.[569] Opakované testy nakonec toxické škodliviny v bahně nepotvrdily. Město proto v roce 2004 zahájilo jednání s majiteli okolních pozemků, zda by mohlo být odtěžené bahno uloženo přímo v sousedství rybníka. Většina z nich nenamítala. Tato varianta uložení bahna byla nelevnější, přesto ne jediná.[570] Vyšla by na cca 60 000 000 Kč, ale pokud by bahno bylo uloženo v okolí rybníka, nemohlo jít o vytvoření nějakého umělého kopce, ale spíše o slabou, rozprostřenou a tudíž plošně rozsáhlou vrstvu. Odhadovalo se, že pro uložení bahna tímto způsobem bude zapotřebí cca 6 hektarů pozemků, a to nebylo příliš pohodlné. Zvažovalo se proto také, zda nevyužít jak již dříve zvažovanou variantu uložit sedimenty do lomu v Kyšicích (okres Plzeň-sever). To by přišlo na asi 81 000 000 Kč, protože bahno by se muselo před uložením vysušit. Třetí možnost nabídla jedna soukromá společnost, která chtěla bahno využít na rekultivaci bývalých dolů. Tato varianta by obec přišla také na cca 80 000 000 Kč. Tváří v tvář obřím nákladům se část členů rady města dokonce v létě roku 2004 vyslovila pro zrušení Boreckého rybníka.[571] Tento radikální návrh nebyl pro odpor veřejnosti nijak dál rozvíjen, ale naznačil nebezpečný trend, po několikaletém vypuštění se historická vodní nádrž začala vytrácet z povědomí obyvatel. Město si zvykalo na to, že Borecký rybník neexistuje.
Vysychání rybníka se plánovalo až do roku 2004. Aby se proces urychlil, navrhli odborníci vykopat jeho středem odvodňovací kanál. Tuto akci měla provést firma Berdych a počítalo se, že vyjde na 1 400 000 Kč. Na rok 2005 si město chtělo zažádat o státní dotaci na odvoz bahna a opravu hráze.[572] Dle závěrečného účtu obecního hospodaření investovalo během roku 2004 město do odbahnění rybníka 1 108 210 Kč (původně plánované náklady činily 1 128 000 Kč).[573] Dne 1. září 2004 bylo rozhodnuto o prodloužení lhůty platnosti stavebního povolení, vydaného na rekonstrukci rybníka 19. listopadu 1999. Dne 5. května 2005 získalo město souhlas k zásahu do významného krajinného prvku Borecký rybník.[574] V roce 2005 také proběhlo zpracování dodatku k projektové dokumentaci na odbahnění. Na základě uvedeného souhlasu odboru životního prostředí k zásahu do významného krajinného prvku z 5. května 2005 totiž musely být parametry obnovy rybníka modifikovány. Odbahnění mělo proběhnout na necelé ploše rybníka. V jeho východní přítokové části se počítalo s ponecháním původního stavu, čímž mělo vzniknout přechodové litorální pásmo mělkých, nepravidelně zaplavovaných mokřadů o ploše 3,3 hektaru, což by při celkové ploše rybníku 15 hektarů činilo 21 %. V horní části rybníku se zároveň navrhovalo zřízení umělého ostrůvku protáhlého tvaru o rozměrech cca 50 x 20 x 2 metrů. Těmito korekturami se měla zmenšit i kubatura sedimentů, které bylo nutné vytěžit a deponovat. Kromě toho se na zbytku dna rybníku projektovalo ponechat vrstvu bahna o mocnosti 15–20 cm tak, aby se umožnila obnova ekosystému. Aktualizovaná studie navíc konstatovala, že tloušťka sedimentů je daleko silnější, než se předpokládalo. Při provádění výkopu odvodňovací stoky v roce 2004 se lžíce bagru vlastní vahou propadla o víc než 6 metrů. Jílovité nepropustné podloží bylo jasně definované jen v horní části rybníku. Z toho se usuzovalo, že rybník vznikl už ve středověku přehrazením močálovité údolní nivy. Za těchto okolností se nedoporučovalo důsledné odtěžování veškerého bahna. Plocha, kde měla probíhat těžba bahna, byla rozdělena na 15 sektorů o celkové ploše 11,7 hektaru a kubatuře 117 900 metrů kubických.[575] Hloubení odvodňovacího kanálu napříč vypuštěným rybníkem začala firma Berdych provádět v červnu 2004 (podle jiného pramene v červenci 2004[576]) a práce dokončila v srpnu 2004. V ose potoka, protékajícího rybníkem, byla založena hlavní odvodňovací strouha a na ni, v rozestupu cca 60 metrů[577], jednotlivá kolmá žebra.[578] Práce komplikovala až 5 metrů vysoká vrstva bahna poblíž hráze rybníka. Kvůli deštivému počasí se pod bagr musely neustále podsouvat dřevěné klády. Akci navíc zbrzdila nutnost vyřídit všechny námitky ochránců životního prostředí.[579] V zimě, kdy bahno ztuhne, se počítalo s případnými úpravami tohoto systému.[580]
V květnu 2005 konečně městská rada schválila uzavření
nájemních smluv s majiteli pozemků mezi rybníkem a dálnicí, kam mělo být
uloženo odtěžené bahno, s cenou 0,92 Kč za metr čtvereční za rok.[581] Dne 20. října 2006 bylo vydáno (na základě
žádosti z 26. října 2005) územní rozhodnutí na dočasné uložení sedimentů
z rybníka na pozemcích č.kat.186, č.kat.224/1, č.kat.224/3, č.kat.231,
č.kat.232, č.kat.233, č.kat.234, č.kat.235, č.kat.236, č.kat.237, č.kat.238,
č.kat.239/1, č.kat.239/2, č.kat.240, č.kat.241, č.kat.242/1, č.kat.242/3,
č.kat.243/1, č.kat.243/2, č.kat.244, č.kat.246/1 a č.kat. 246/2 v katastrálním území Borek. K dočasnému uložení sedimentů mělo dojít
v prostoru mezi stávajícími odvodňovacími příkopy a prašnou polní cestou.
Podél nich se ponechával volný pruh o šířce 10–15 metrů. Před uložením nánosů se měla provést skrývka ornice.
Při uvažovaném množství nánosů, ukládaných na plochu 115 900 metrů kubických,
měla výška haldy činit maximálně 2,7 metru. V ochranném pásmu plynovodu
měl být ponechán v úložišti volný koridor o šířce 14 metrů. Nánosy se měly
z Boreckého rybníka vyvážet po provizorní panelové komunikaci k polní
cestě a od ní až k úložišti.[582] Dočasné uložení
sedimentů se řídilo dokumentací zpracovanou projekční kanceláří SUDOP Plzeň, a.
s. (dle poslední aktualizace z 24. srpna 2006). Po odvezení sedimentů se počítalo
se zpětnou zemědělskou rekultivací, s předpokládaným termínem ukončení a
předání k zemědělskému využití jako trvalý travnatý porost v květnu 2013.
Agentura ochrany přírody ve svém vyjádření z 27. září 2006 upozornila, že okolí
rybníka je lokalitou silně ohroženého kosatce sibiřského, a doporučila
před zahájením prací provést upřesňující botanický průzkum a vytipovat úložná
místa tak, aby nedošlo k ohrožení tohoto chráněného druhu.[583] V přehledu investičních akcí města Rokycany na rok
2007 se pak uvádí, že částka 60 000 Kč má jít na pronájem pozemku pro uložení
bahna, s předpokládanou realizací v 1. čtvrtletí 2007.[584]
Roku 2005 podalo město oficiální žádost o dotaci na celkovou rekonstrukci hráze rybníka k Státnímu fondu životního prostředí. Projekt ale napoprvé neuspěl. 30. srpna 2005 proto zástupci Rokycan jednali na ministerstvu o možnosti opakovaného podání žádosti a doplnění projektu. Kromě opravy hráze město žádalo o subvenci na odbahnění vodní nádrže a dále na výsadbu nových stromů a keřů. Termín podání nové žádosti byl stanoven do 31. října 2005.[585] Městská rada na dopracování projektu přesunula v listopadu 2005 změnou v obecním rozpočtu 23 000 Kč.[586] Dne 28. listopadu 2005 projednávali radní opět změnu rozpočtu. Kromě 23 000 Kč, které na projekt odbahnění šly z investiční rezervy, to bylo dalších 6000 Kč ušetřených v jiných kapitolách.[587] Koncem listopadu 2005 město stále čeká na výsledky žádosti o dotaci. Případná generální oprava hráze a odbahnění se nyní odhadovala celkem na 80 000 000 Kč. Z toho na opravu hráze město potřebovalo ještě získat 17 000 000 Kč.[588] V rozpočtovém výhledu na roky 2006–2008 předpokládala obec, že k zahájení odbahnění rybníka dojde v roce 2008 a půjde o hlavní investiční výdaj města pro ten rok (cca 11 000 000 Kč).[589] Akce byla zařazena do seznamu potřebných investic v návrhu obecního rozpočtu na rok 2006 ve výši 6 500 000 Kč (požádáno o dotaci).[590] Součástí opravy rybníka by měla být i rekonstrukce příjezdové komunikace, vydlážděné panely. Původní termín provedení (rok 2005) změněn v lednu 2005 na neurčito, do provedení odbahnění rybníku.[591] Projektová dokumentace na ni byla už hotova, rozpočet se odhadoval na 3 500 000 Kč. Tato investice měla ale až 25. pozici v aktualizovaném celoměstském pořadníku priorit.[592]
Koncem května 2006 se Borecký rybník neplánovaně a za velmi dramatických okolností naplnil. V noci z 27. na 28. května 2006 totiž město postihly další záplavy. Rozvodnil se i Borecký potok, který mnohonásobně zvýšil svůj průtok. V 7:32 hodin ráno byl již rybník zcela zaplněn a voda začala nekontrolovatelně přetékat přes přeliv.[593] V roce 2006 konečně město uspělo s opakovanými žádostmi o dotaci. 3. října 2006 jednalo zastupitelstvo města o změně rozpočtu. Obdrželo totiž dotaci na opravu hráze tohoto rybníka ve výši 16 793 000 Kč.[594] Stát ji přidělil v září 2006.[595] Město zároveň vyhlásilo výběrové řízení na opravu hráze. Oslovilo 5 firem a další zájemce upozornilo na možnou zakázku přes internet. K převodu dotace na účet obce od ministerstva financí mělo dojít ihned po předložení smlouvy o provedení díla.[596] Stále ovšem trvala nejistota ohledně opravy dna rybníku a odvozu sedimentů. Zde se nyní počítalo s možnými náklady 50 000 000 Kč. I na tento účel proto obec vedla jednání o přidělení dotace.[597] 16. srpna 2006 kvůli tomu delegace z Rokycan jednala na ministerstvu. Předběžné přísliby naznačovaly, že z peněz určených vládou na likvidaci povodňových škod bude skutečně městu přiděleno 45 000 000 Kč na celkovou rekonstrukci rybníka.[598] Dne 11. října 2006 navštívili rokycanskou radnici představitelé krajského úřadu z Plzně, aby prověřili oprávněnost případného přidělení dotace na odbahnění. Město a kraj se totiž rozcházely v odhadu výše potřebné subvence. Obě strany se dohodly na společné konzultaci s odborníky na ministerstvu tak, aby žádost nebyla odmítnuta.[599] Žádost o dotaci uspěla, prostředky mohlo město čerpat z fondu pro obce postižené živelnými pohromami spravovaného ministerstvem pro místní rozvoj. Výše dotace se uvádí na 16 700 000 Kč. 5. dubna 2006 bylo vyhlášeno výběrové řízení a 3. května 2006 proběhl výběr vítěze.[600] Výběrové řízení na provedení rekonstrukce vyhrála ze 7 uchazečů firma Algoman, s. r. o. z Otic s nabídkovou cenou 11 861 960 Kč.[601] Díky nižší ceně ale měla úměrně klesnout i skutečná výše státní dotace.[602] Celkem na opravu hráze město nakonec skutečně získalo dotaci 11 862 000 Kč.[603] Termín dokončení byl stanoven na 31. srpen 2007. Hlavní objem prací tak měl připadnout až na rok 2007.[604] Podmínkou pro udělení dotace ale bylo započít s investicí ještě v roce 2006. Úřední postup pak byl proto poměrně rychlý.[605] Dne 20. října 2006 se konalo vyhlášení výsledků výběrového řízení.[606] A ještě v říjnu 2006 s doporučením výběrové komise zadat zakázku firmě Algoman, s. r. o. souhlasila městská rada. Ještě v říjnu se také se stavem rybníka seznámil při své návštěvě Rokycan ministr pro místní rozvoj Petr Gandalovič.[607] Dne 5. prosince 2006 převzala prováděcí firma staveniště. Počátkem prosince 2006 se uvádí, že na opravě rybníka se již začalo pracovat.[608] Dne 6. listopadu 2006 bylo vypsáno také výběrové řízení na zajištění technického dozoru investora (TDI) na hráz Boreckého rybníku. 21. listopadu 2006 tuto zakázku získala firma SUDOP PROJECT, a. s. z Plzně za nabídkovou cenu 177 905 Kč a s termínem dokončení zakázky v roce 2007.[609]
Dne 15. března 2007 se na odboru rozvoje města konala schůze na téma opravy rybníku Borek.[610] V roce 2007 měla oprava hráze rybníka naplno po zimní přestávce začít. Zahájení stavebních prací se předpokládalo 10. dubna 2007.[611] Firma Hydroprojekt ovšem připouštěla možnou desetidenní odchylku zahájení prací oběma směry. Podle místostarostky Marie Hlávkové si firma po poradě z poloviny března 2007 musela ještě zpracovat dodatek k projektu. Při přípravě akce se totiž zjistilo, že bude třeba (kvůli složitému podloží) modifikovat založení dosypání budoucí nové hráze. Bylo třeba nově dopočítat vhodný materiál pro dosypání. Město už v té době mělo vyhledané lokality, odkud zeminu na hráz vezme.[612] V rámci opravy mělo dojít i k rozšíření hráze směrem do rybníka a snížení jejího sklonu. Hlavní výpusť již byla dříve prakticky celá zrekonstruována. Kromě ní ale měl být proveden i vedlejší výtok do náhonu. Součástí investice mělo být i zpevnění koryta Boreckého potoka pod hrází, až k mostu v ulici K Huti, a výstavba opěrné zdi podél pobřežní komunikace. Část plochy původního rybníka měla být zasypána tak, aby umožnila rozšíření zatáčky této pobřežní vozovky.[613] Dne 4. prosince 2006 rozhodlo zastupitelstvo města v rámci sestavování provizorního rozpočtu na rok 2007 o nepřekročitelném investičním limitu na jednotlivé již rozpracované akce. V případě opravy hráze rybníka byl tento limit stanoven na 16 793 000 Kč (šlo o dotaci).[614] Dne 10. dubna 2007 na svém zasedání městští zastupitelé odhlasovali přijetí dotace na rekonstrukci hráze ve výši 11 862 000 Kč.[615] V 2. polovině dubna 2007 už práce na rekonstrukci hráze probíhají. Zároveň podél východního okraje této části rybníka, směrem k ulici Ke Kapličce, vyrůstá opěrná nábřežní zeď z kamenů.[616] Oprava hráze byla dokončena koncem října 2007.[617]
Žádost o dotaci na odbahnění rybníka ale zatím obec nezískala.
Při rekonstrukci hráze se nicméně počítalo s částečným odbahněním prostoru
dna rybníku poblíž hráze. Do konce března 2007 město očekávalo, že Státní fond
životního prostředí zveřejní parametry dotačních programů na rok 2007 a město
mělo ambici maximálně využít možnosti pro získání subvence na odbahnění.
Předpokládalo se, že žádost o dotaci podaná roku 2006 bude přepracována tak,
aby byla v souladu s požadavky nové verze dotačního programu.
V ideálním případě se očekávalo, že na podzim 2007 by se s odbahněním
mohlo začít. Předpokládané náklady se stále pohybují mezi 40 a 50 000 000 Kč.[618] V přehledu investičních akcí města Rokycany na rok
2007 se uvádí, že částku 3 440 000 Kč vydá obecní rozpočet v 2. pololetí
jako městský podíl na odbahnění vodní plochy, dalších 200 000 Kč půjde na
stavební dozor na Boreckém rybníku, a to rovněž s termínem realizace
platby v 1. pololetí 2007.[619] 24. září 2007 odsouhlasilo zastupitelstvo města
úpravu obecního rozpočtu na rok 2007, kdy přesunulo částku ušetřenou na
rekonstrukci Boreckého rybníku (2 380 000 Kč) na jiné investice.[620]
Koncem února 2008 město oznamuje, že už byla podána žádost o odbahnění rybníka
Borek. Všechny podklady byly prý konzultovány se Státním fondem životního
prostředí a město doufá, že bude úspěšně vyřízena. Rozhodnutí mělo přijít do
tří až čtyř měsíců. Příspěvek města na tuto akci spočten na 7 500 000 Kč a
zařazen do rozpočtu na rok 2008.[621] V červnu 2008
vedení města oznamuje, že po šesti letech bylo úspěšné v otázce žádosti z operačního programu na
Státním fondu životního prostředí a obdrželo na odbahnění rybníka dotaci. Práce
měly trvat cca 2 roky. Očekávané náklady vyčísleny na 61 207 000 Kč, přičemž
dotace od SFŽP měla pokrýt 54 734 000 Kč a obec ze svého rozpočtu zbylých 6 473
000 Kč. Vzhledem k tomu, že v rozpočtu na rok 2008 už město mělo zahrnutou
položku 7 500 000 Kč, byl tedy finanční aspekt investice vyřešen. Podmínkou
žádosti o dotaci byly smlouvy o nájmu pozemků, na které se mělo bahno
z rybníku ukládat. Tyto smlouvy byly uzavřeny do roku 2016 a bylo jich
sjednáno 12. Bahno mělo být kompostováno a po několika letech plánováno jeho
využití jako ornice. Při procesu podávání žádosti o subvenci město reagovalo na
připomínky Agentury ochrany přírody i Státního fondu životního prostředí a
upravilo projekt i rozpočet.[622] Dne 16. července 2008 už
město oznámilo, že zveřejňuje oznámení o zakázce na stavební práce na odbahnění
Boreckého rybníka.[623] Odbahnění rybníku
se uvádí v seznamu výběrových řízení vypisovaných v roce 2008 odborem
rozvoje města. Výběrové řízení vyhlášeno
16. července 2008 a zakázka přidělena 3. září 2008 firmě Outulný, a.s. z Náměšti nad Oslavou
za 17 718 497 Kč. Dle
stavu z počátku podzimu 2008 akce ještě nebyla zahájena.[624] Město očekávalo uzavření smlouvy
s prováděcí firmou v říjnu 2008.[625]
Nakonec byly práce
dokončeny v následujících měsících a již v březnu 2009 se rybník
rychle naplnil (po skoro sedmi letech) vodou z jarního tání.[626] Oficiálně byl konec rekonstrukce vodní nádrže
oznámen v dubnu 2009. Náklady na odbahnění financovala Evropský fond pro
regionální rozvoj částkou 15 062 722 Kč, Státní fond životního
prostředí přispěl 885 925 Kč a město 1 771 850 Kč.[627] V rámci rekonstrukce vznikl
v centrální sekci horní části rybníka umělý ostrov o ploše necelých 15
arů.
V roce 2013 město
muselo začít řešit, kam definitivně umístit vyschlé bahno vytěžené z Boreckého
rybníku, protože deponie severně od břehu rybníka byla jen dočasná. Městské
zastupitelstvo souhlasilo se záměrem bahno převážet na Žďár, uložit ho na
bezlesé pásy pozemků o ploše cca 10 hektarů, nad kterými prochází vedení vysokého
napětí. Podle záměru mělo pak na místě být možné pěstování vánočních stromků.
Náklady na odvoz bahna z dočasného úložiště se odhadovaly na několik
milionů, což zahrnovalo i rekultivaci deponie. Během roku 2014 ale žádné práce
na odvozu bahna nebyly započaty.[628]
Až letecký snímek z července 2015 zachycuje masivní terénní úpravy na
pozemku severně od Boreckého rybníka. Dle stavu ze srpna 2016 už byla bývalá
deponie odtěžena a plocha porostlá travou.
3.4. Rybníky Kocourák a Kofroňovic rybník (bývalý rybník Nohavička)
Borecký rybník není izolovanou nádrží, nýbrž součástí celé soustavy vodních děl. Proti proudu Boreckého potoka jej odedávna doplňovaly dvě (respektive tři) menší vodní plochy, ležící těsně vedle sebe a dříve nazývané rybník Nohavička. Dohromady měly plochu cca 3 hektarů. Je otázkou, kdy vznikly, možná někdy v raném novověku, ve středověkých listinách a zápisech, souvisejících s Borek uváděny nejsou. Každopádně jsou vidět na mapě 1. vojenského mapování z 80. let 18. století i na katastrální mapě z roku 1838.
→ODKAZ: Mapa 1. vojenského mapování z 80. let
18. stol.[629] Borek byl obklopen ze tří stran vodními
plochami. Na severu a severozápadě Borecký rybník, na jihu Svinský rybník a na
severovýchodě rybník Nohavička.
→ODKAZ: Mapa z r.
1838.[630] Svinský rybník
už zanikl, rybník Nohavička dál existoval. Tvořily ho 3 spojené nádrže. Od
východu dnešní Kofroňovic rybník (Hořejší Nohavička), Kocourák (Prostřední Nohavička) a dnes
zaniklý západní cíp (Dolejší Nohavička).
Zajímavou informaci přináší borecký obecní kronikář ve svých vzpomínkách, psaných v polovině 20. století. Uvádí, že podél dnešní ulice Do Vrchu dříve vedl potůček, umělá strouha, respektive náhon, přicházející právě od rybníka Nohavička, respektive od mlýnského náhonu od „hořejšího hamru“ (lopatárna). Tato strouha pak vedla podél domu čp.42/IV dnešní ulicí Do Vrchu, okolo domu čp.16/IV (kterému se prý říkalo U Pecařů a místní lidé říkali, že tam kdysi byla železná huť), odtud následně do dnešní ulice K Huti, kde se vlévala do Boreckého potoka. Umělá strouha podél cesty tu měla existovat ještě v 19. století a v roce 1904 byla zčásti zavezena (kronikář tomu byl coby malý chlapec osobně přítomen).[631] Tato teorie nemusí být jen místní legendou. Lze si realisticky představit, že rybník Nohavička byl součástí komplexního vodního díla, které napájelo náhon vedený podél dnešní ulice Do Vrchu, který pak získával kinetickou energii při klesání terénu k rokycanskému hamru. V takovém případě by v Borku fungovala promyšlená vodohospodářská soustava, která propojovala horní hamr (lopatárnu) a dolní hamr (pod Boreckým rybníkem). Její součástí byl nejen Borecký potok a Borecký rybník, ale i soustava náhonů (a do sklonku 18. století i později zaniklý Svinský rybník západně od dnešního nároží ulic Pražská a K Huti). Rolí rybníku Nohavička v této soustavě mohlo být zajišťovat dolnímu hamru stabilní a snadno regulovatelný pohon, nezávislý na Boreckém rybníku. Vedení této strouhy podél ulice Do Vrchu nicméně nezachycuje mapa z roku 1825,[632] ani mapa stabilního katastru z roku 1838, takže její technické detaily a tudíž i případnou souvislost s důvodem vzniku rybníku Nohavička nelze přesně ověřit.
Na mapě z roku 1825 je každopádně tato soustava tří
vodních děl označena jako rybník
Nohavička. Jsou konkrétně popsány jako Prostřední nohavička (dnešní rybník
Kocourák) a Hořejší nohavička (dnešní Kofroňovic rybník). Dne 20. září 1822 se
obecní rada zabývala žádostí Anny Svobodové o vypořádání dluhů. V jinak
spíše ryze účetní zprávě se zmiňuje, že část sumy je za čištění „des
Teiches Nohawicžka.“[633]
Jménem Dolejší nohavička pak byla označena nejzápadnější část rybníku Kocourák, nyní již zrušená a zastavěná domem čp.99/IV, viz níže.[634] Pozemková kniha z roku 1782 udává rozlohu rybníka Dolejší nohavička na pouhých 330 čtverečních sáhů, tedy 11,87 arů.[635] Stejnou rozlohu udává i městská pozemková kniha z let 1831–1832.[636]
Zbylá dvě vodní díla existují dodnes, respektive byla po jistém mezidobí obnovena. Pojmenování Nohavička patrně odkazovalo na velmi protáhlý tvar jakési „nohavice“, který tyto tři vodní nádrže vytvářely.[637] Je nutné si uvědomit, že tři výše uvedená vodní díla tvořila souvislou řadu o délce půl kilometru. První z nich směrem proti proudu potoka se v současnosti nazývá rybník Kocourák. Na mapě z roku 1825 je označen jako Prostřední nohavička. V pozemkové městské knize z roku 1782, v rámci soupisu panských (městských) rybníků, je rozloha rybníka Prostřední nohavička vyčíslena na 3019 čtverečních sáhů, tedy 1,0858 hektarů.[638] V městské pozemkové knize z let 1831–1832 se rybník ještě uváděl. Měl stále plochu 1 joch a 1419 čtverečních sáhů, tedy 3019 čtverečních sáhů.[639] Přestože rybník se tu rozkládal i dle mapy z roku 1838, později na delší dobu zanikl. Podle pozdějšího obecního kronikáře se tak mohlo stát v roce 1842, kdy rybníky poničila velká voda. Každopádně ke zrušení rybníků došlo před rokem 1854.[640] Na katastrální evidenční mapě z roku 1891 již zachycen není a jeho plochu tvořily jen mokré louky.[641] Koncem 20. let 20. století byla dokonce plocha bývalého rybníka (její nejzápadnější část, neboli bývalý rybník Dolejší nohavička) zčásti stavebně využita. Dne 18. června 1929 jednalo obecní zastupitelstvo města Rokycan o prodeji pozemku č.kat.164/1 v Borku. Dne 14. prosince 1928 totiž požádal Alois Kohout o prodej pozemku č.kat.164/1 s tím, že na něm chce postavit domek. Odborná komise ale zjistila, že se na výstavbu domku dá použít jen cíp pozemku směrem k Borku (o ploše cca 150 čtverečních sáhů). I na tuto část by ale bylo nutno navézt terén. Zbytek pozemku byla louka, která v druhé polovině směrem k hamru pana Kofroně byla vlhká. 11. června 1929 nicméně městská rada doporučila obecnímu zastupitelstvu schválit prodej za 6671,88 Kč, což zastupitelstvo schválilo.[642] Dne 13. června 1929 pak prodej pozemku č.kat.164/1 v Borku Aloisi Kohoutovi za 2500 Kč/korec schválen i obecní finanční komisí.[643] Následně tu opravdu někdy po roce 1930 (na reambulacích katastrální evidenční mapy z roku 1891, jež probíhaly až do roku 1930, ještě zakreslen není) vyrostl dům čp.99/IV (jeho popis viz níže). Zaujal nejzápadnější prostor bývalého rybníka. Teprve v roce 1976 rybník obnoven. Jde o menší vodní nádrž o rozloze cca 0,8 ha. Sloužila jako rybí sádky a provozoval ji Československý rybářský svaz.[644] Místní činovník rybářského svazu měl přezdívku „Kocour“ a dal tak jméno rybníku.[645] Je to neobvyklý případ, kdy místní název vznikl v moderní době takto neformálně, podle konkrétní osoby, a označení se ujalo (na přelomu 20. a 21. století se dokonce objevilo v uliční topografii: ulice Ke Kocouráku, viz níže). Rybník je o něco menší než ve své původní rozloze, doložené roku 1838, protože byl trvale redukován uvedenou výstavbou usedlosti čp.99/IV v meziválečném období.
Druhý rybník proti proudu potoka, roku 1825 označovaný jako Hořejší nohavička, se v současnosti nazývá Kofroňovic rybník, popřípadě nářečně Kofroňojc rybník. Jméno upomíná na bývalého provozovatele nedaleké lopatárny pana Kofroně (o lopatárně viz níže). V říjnu 2002 městský úřad doporučil Českému ústavu zeměměřičskému a katastrálnímu, aby toto historické pojmenování ponechal v oficiální mapové evidenci.[646] Na katastrální mapě se objevuje jako „Kofroňův rybník“.[647] V pozemkové městské knize z roku 1782, v soupisu městských rybníků, je plocha rybníka Hořejší nohavička uváděna 4075 čtverečních sáhů, tedy 1,4656 hektaru.[648] Stejnou rozlohu udává i městská pozemková kniha z let 1831–1832.[649] Na katastrální mapě z roku 1891 je evidován jako rybník, tudíž asi na rozdíl od vedlejšího rybníka Kocourák byl už tehdy napuštěný.[650] Rozlohou je tato nádrž podobná vedlejšímu rybníku. Uprostřed ovšem tímto mělkým rybníkem probíhá východozápadním směrem úzká vyvýšenina, mající tak podobu ostrova. Po roce 2015 zůstával rybník dlouhodobě vypuštěný. Menší množství vody se dle stavu z roku 2019 drželo jen v jeho západní části při hrázi, zbytek plochy zarůstal travou a měl charakter mokřadu. Podle stavu z roku 2022 už je rybník opětovně napuštěný. Oba rybníky napájí Borecký potok, který je ale míjí ze severu. Vodu do obou přivádějí drobnější boční náhony. Mezi oběma rybníky vede ulice K Lopatárně k historickému areálu lopatárny (viz níže).
Další, výrazně novější malý rybník o ploše cca 60 arů se nachází zhruba 400 metrů severně odtud, u okraje lesa Boreček, na bezejmenném potoku, jenž pak ústí do Boreckého rybníka v jeho severovýchodním rohu. Na leteckých mapách se objevuje až počátkem 21. století. Patří Ředitelství silnic a dálnic.
4. Pražská silnice a vývoj její trasy
V 19. a 20. století expandoval zastavěný areál Borku na jih, kde vedla erární Pražská silnice, čímž se zcela proměnily i základní prostorové vztahy a kompoziční osa vesnice. Borek vždy ležel poblíž tradiční zemské silnice, spojující Prahu přes Plzeň do Bavor.
→ODKAZ: Mapa z r.
1838.[651] Pražská silnice
prochází jižně od historického jádra Borku ještě zcela nezastavěnou krajinou. Je
jasně vidět její umělý a tudíž nový charakter, protože protíná původní parcelní
lány i cesty.
→ODKAZ: Mapa z r.
1891 (šrafované zákresy z r. 1930).[652] Okolo Pražské
silnice se utvořila nová část Borku s oboustrannou zástavbou a dalšími
domy v nových bočních ulicích. Přibyla i železniční trať.
→ODKAZ: Mapa z r. 2020.[653] Demografické a
plošné centrum Borku se přesunulo do nové části při Pražské silnici.
V mapě je modrou linií vyznačená hypotetická trasa původní zemské cesty
z doby před výstavbou Pražské silnice v nynější trase.
Otázkou zůstává, kudy přesně tato dopravní tepna v minulosti vedla. Nynější trasa Pražské ulice se totiž zdá být až výsledkem novověkého plánovitého počinu ze sklonku 18. století. Předtím snad zemská silnice sledovala více modelaci terénu a nivu Boreckého potoka. Mohla vést od Svojkovic dnešní ulicí V Plaňkách, pak ulicí K Lopatárně, přes historické jádro vesnice Borek, okolo Boreckého hamru a dál do Rokycan v trase dnešní cesty pro pěší pod Boreckou strání. Obecní kronika v popisu dějin Borku (ovšem psaném až v polovině 20. století) takto popisuje původní trasu Pražské silnice a uvádí, že v domě čp.9/IV (viz výše) na nároží ulic Do Vrchu a K Huti býval proto v dávných dobách zájezdní hostinec.[654] Müllerova mapa Čech z 1. čtvrtiny 18. století sice zakresluje Pražskou silnici v poloze blízké té dnešní (tedy jižně od Borku), tato mapa je ovšem pro takto detailní otázky nepřesná a pouze schematická. Na o něco podrobnější mapě 1. vojenského mapování z 80. let 18. století již je silnice evidentně vedena v nynější trase.
V zápisu z jednání obecní rady z 30. dubna 1778 se zmiňuje psaní od krajského úřadu z Plzně „v příčině spravování cesty in nosteo territorio [tedy na našem území – pozn. aut.] k Mejtu pro Cís. Král. Milst., že tudy od Egeru [od Chebu – pozn. aut.] projde.“[655] Patrně šlo jen o drobnější vysprávky komunikace před očekávaným průchodem průvodu s panovníkem a vojáky, ale ukazuje to, jaký význam v modernizující se monarchii hrály páteřní silnice. Dne 19. srpna 1796 se magistrát seznámil s oběžníkem krajského úřadu ohledně „Anweisung der Arbeitslustigen zur Herstellung der Landstraße von hier bis Zditz,“ neboli „pokynů pro prácechtivé na zřízení zemské silnice odtud do Zdic.“[656] Dne 11. listopadu 1796 přípis krajského úřadu, který se řešil na schůzi magistrátu, hovoří, „dass den Straßenbaustein vom Wald Zdiar baldmöglichst geräumt werden würd,“ neboli „stavební kámen na silnici budiž z lesa Žďár co nejdřívěji vyklizen.“[657] Dne 28. ledna 1800 rokycanský magistrát vzal na vědomí přípis od krajského úřadu v Plzni ohledně „unverzügliche Untersuchung und Herstellung der hiesig Territoriallandstraße,“ tedy „bezodkladného prošetření a výstavby zdejší teritoriální zemské silnice.“ Magistrát nařídil „diese Straße ohne Zeitverlust mittelst Maat deputierten zu untersuchen,“ tedy „okamžitě prostřednictvím zástupců magistrátu prošetřit.“[658] Tyto úřední přípisy se dají interpretovat jako plošné nařízení eráru zaměřené v době napoleonských válek na opravy této strategické dopravní osy. Není pravděpodobné, že by šlo o výstavbu nové silnice, v odlišné trase, protože 1. vojenské mapování z 80. let 18. století naznačuje, že již tehdy byla v katastru Rokycan a Borku převedena do nynější trasy. Ovšem není to jisté, protože mapa 1. vojenského mapování je nepřesná. Dne 31. ledna 1800 přednesl magistrátní rada Tomandl svou zprávu „über vorgenommenes Besichtigung der von der Stadt bis zum Sweykowitzer Brückl ersterekommenden [?] ungebauten Landstraßen,“ tedy „o provedené obhlídce nedostavěné zemské silnice od města až k Svojkovickému mostku.“ Magistrát konstatoval, že ve světle této zprávy je nutné, aby město společně s úřady provedlo položení zemské silnice („Landstraßen anlegung zu machen“).[659] Ani z této zprávy není zcela zřejmé, v čem měly spočívat stavební práce. Zda teprve nyní se silnice dostala do současné trasy, či zda šlo o nějaké její rozšiřování, popřípadě jen o větší opravu, po průtazích vojsk, které ji poškodily.
Na přelomu 18. a 19. století se v souvislosti s budováním moderní státní byrokracie formalizoval i proces plánování, výstavby a údržby silniční sítě. Silnice z Prahy do Bavorska byla oficiálně označována jako Reichstraße, tedy Říšská silnice. Členila se na 3 územní oddělení, každé mělo v čele silničního komisaře (Straßenkommißär), kterému podléhal cestmistr (Wegmeister). Silniční komisař zodpovídal za koncepční rozhodnutí, cestmistr za jejich praktickou realizaci. 1. oddělení pro Říšskou silnici mělo roku 1811 sídlo v Praze, 2. oddělení v Rokycanech a 3. oddělení ve Stříbře. Coby cestmistři pro 2. oddělení uvádějí Karl Grießbach z Cerhovic a Alexander Heidl z Mýta. Silničním komisařem byl zde Wilhelm von Ritter z Rokycan.[660] Tento významný státní úředník byl zásadní postavou pro rozvoj silniční sítě na Rokycansku v prvních dvou dekádách 19. století, zejména pro úpravy Říšské silnice na jejím průchodu rokycanskou kotlinou. Žil v Rokycanech v domě čp.7/I na jižní straně Masarykova náměstí.
Dne 27. května 1808 se před magistrátem řešila žádost rokycanského děkana Ondřeje Poláka (Andreas Pollak) „um Ersatz für das ihm zur neugelegten Cheusee abgenommene Stuckfeld,“ neboli „o náhradu za jemu k nově položené silnici odebraný kus pole.“ Radní rozhodli věc předat hospodářskému úřadu magistátu.[661] Ze zprávy plyne, že někdy v roce 1808 či 1807 probíhalo kdesi v rokycanské kotlině pokládání silnice. Na indikační skice stabilního katastru z roku 1838 je v majetku rokycanského děkanství uváděn pozemek č.kat.2025 na dnešním Pražském předměstí u nároží ulic Pražská a K Borku, v prostoru čerpací stanice a bývalého autoservisu (viz kapitola „čtvrť Na Husinci“).[662] Je možné, že zmiňované stavební práce na nové silnici probíhaly zde, tedy od okraje tehdejší zástavby Rokycan směrem na Borek. Dne 27. září 1808 pak magistrát vzal na vědomí přípis od „Straßenkommißär v. Ritter um Ververtigung der auf die Bürgerschaft noch ausstellende Straßenstrecke,“ neboli „silničního komisaře v. Rittera ohledně od měšťanstva k dohotovení se majícího úseku silnice.“ Radní zadali hospodářskému úřadu, aby vyčíslil, kolik na měšťany připadá ze zbývajících potřebných prací, včetně dlažby a štěrku.[663] Dne 30. září 1808 se radní seznámili s nótou komisaře von Rittera, která k vyzývá k zajištění pomoci od poddaných z Litohlav, Tymákova a Přešína na dokončení silnice.[664] Dne 31. října 1808 se magistrát seznámil se zprávou krajského úřadu, „daß die Strassen längstens bis 15. 9ber l. J. repariert werden sollen,“ neboli, že „aby silnice byly nejpozději do 15. listopadu tohoto roku opraveny.“ Radní sdělili, že práce můžou začít nejdříve 3. listopadu.[665] Dne 28. ledna 1812 projednával magistrát direktivu od stavebního komisaře von Rittera z krajského stavebního úřadu „um sogleiche Verfertigung den 2 Kanaäle auf dem prager Strasse,“ neboli „o okamžitém dohotovení 2 kanálů na Pražské silnici.“[666] Dne 14. února 1812 se pak magistrát vyjádřil ke zprávě městského právního zástupce v reakci na tuto direktivu „zum Bau der 2 Kanäle bei der neuen Chauße von Gränzbrücke,“ tedy „k výstavbě 2 kanálů u nové silnice od hraničního mostu.“[667] Dne 3. března 1812 se magistrát seznámil s nótou od silničního komisaře von Rittera ohledně „Kostenüberschlag auf die 2 Strassenkanäle in copia vidimata,“ tedy „odhadu nákladů na 2 kanály v ověřené kopii.“[668] Dne 7. dubna 1812 magistrát posuzoval přípis od podkomořského úřadu „mit Bewillingung auf die 2. Strassenkanäle 398 f. 29 ¼ x aus den Gemeindrenten zu verwenden,“ tedy „se schválením na 2 uliční kanály 398 zlatých a 29 ¼ krejcarů z obecní renty užít.“[669] Je myšleno zřízení oboustranného příkopu vedeného podél vozovky. Zmínka o hraničním mostu lokalizuje tuto investici do prostoru od mostu mezi Borkem a Svojkovicemi směrem k Rokycanům. Dne 25. února 1812 ještě magistrát rozhodl odeslat na zbirožské panství žádost ve věci „verfertigenden Chauße bei der Gränzbrücke an Sweykowitz und Schütterführen auf das Brückel,“ což v překladu do češtiny znamená ohledně „dohotovované silnice u hraničního mostu při Svojkovicích a dovozu kamene na mostek.“[670] Dne 7. dubna 1812 se magistrát seznámil z odpovědí od zbirožské vrchnosti ve věci „der bei Sweykowitzer Gränzbrücke herzustellender Strassenstrecke,“ čili „u svojkovického hraničního mostu zřizovaného silničního úseku.“[671] Dne 21. dubna 1812 vzal magistrát na vědomí přípis od krajského úřadu „in Betreff der Verfertigung der Strassenstrecke bei Sweykowitz binnen 14 Tägen,“ neboli „v záležitosti dokončení silničního úseku u Svojkovic do 14 dnů.“[672] Nadále nevíme, do jaké míry šlo o zcela novou stavbu či jen úpravu stávající státní silnice, vyvolanou vysokou frekvencí pohybu vojsk v časech napoleonských válek. Znovu je nutné zdůraznit, že již 1. vojenské mapování z 80. let 18. století zakresluje silnici mezi Rokycany a Borkem v nynější trase, byť tato mapa není zcela přesná. Četnost zpráv o investicích do této komunikace v době okolo roku 1810 ale jasně ukazuje, že šlo o významnější stavební počin, nikoliv pouhou údržbu. Nejpravdědpodobnější je, že se jednalo o kompletní přestavbu a rozšíření, nepochybně včetně zřízení odvodňovacích příkopů a možná také částečného napřímení v úseku od Rokycan až za Borek.
Dne 22. ledna 1813 se magistrát seznámil s nótou od c. k. komisaře pro stavbu silnic von Rittera „um Erbauung der 2 Strassen Kanäle bei 3 Kreutzen und gegen Borek,“ neboli „o výstavbě dvou silničních kanálů u Třech křížů a u Borku.“ Radní věc předali k vyjádření hospodářskému úřadu.[673] Lokalita U Třech křížů se nachází na Páclovně, mezi Borkem a Rokycany. Dne 9. března 1813 pak magistrát vyslechl žádost komisaře von Rittera „zur Übernahme der Reparatur der zwey kleinen Brücken an der Prager Chausse mit eigenem Holze,“ neboli „k převzetí opravy dvou malých mostů na Pražské silnici vlastním dřevem.“ Radní věc předali hospodářskému úřadu k vyřízení.[674] Dne 28. července 1818 magistrát řešil zprávu od komisaře pro stavbu silnic von Rittera „wegen von einigen boreker Individuen beim Ackers ihren bei der Strasse liegenden Felder vereinigten Strassenseitengräben,“ neboli „skrz některými boreckými jedinci při orbě jejich u silnice ležících polí připojené postranní příkopy.“[675]
Ještě na katastrální mapě z roku 1838 stále působí nová Pražská silnice jako cizorodý prvek. Vyniká její evidentní umělost coby plánovitého inženýrského díla. Naprosto přímá komunikace protíná historické směřování jednotlivých polních lánů, míjí prakticky v přímce Borek z jihu a pokračuje na Rokycany, a to v identické trase, v jaké je užívána dodnes. Byla tehdy ovšem zcela bez zástavby. Zatímco výstavba silnice někdy v 18. století byla zásadní dopravní změnou, během 19. století se její trasování začalo projevovat i stavebně a urbanisticky. Postupně i tato novodobá silnice začala přitahovat zástavbu a stala se významnou kompoziční osou Borku, která dokonce postupně zastínila původní historické jádro vesnice. Na mapě 2. vojenského mapování z let 1842–1852, která je ovšem pro Rokycany reambulována patrně po roce 1862 (zákres železniční trati Praha–Plzeň), je stále nynější Pražská ulice v Borku zcela bez zástavby. Teprve na mapě 3. vojenského mapování z let 1877–1880 již je v úseku od křižovatky s dnešní ulicí K Kuti ke křižovatce s ulicí Na Kukačce oboustranně obestavěna domy. Postupně tu vznikl rozsáhlý okrsek zástavby převážně přízemních či jednopatrových domků, orientovaných podélně podél silnice. Okolo silnice se začal rozvíjet samostatný uliční rastr, kdy z dominantní osy státní silnice začaly vybíhat boční kolmé komunikace, které postupně rovněž obrůstaly drobnou zástavbou. Na rozdíl od kopcovitého a živelně osidlovaného historického jádra Borku nabídly plochy podél Pražské ulice rovinaté stavební pozemky a možnost pravidelnější parcelace.
Výrazným urbanistickým činitelem této novější části obce se stala i železniční trať, která protnula zdejší krajinu východozápadním směrem v roce 1862, a to paralelně se státní silnicí, jen v mírném jižním odstupu od ní. Dopravně sice trať život Borku přímo neovlivnila, protože zde nebyla zřízena zastávka, kolejové těleso si ale vyžádalo značné terénní přesuny, které se ještě zvýraznily při rozšiřování trati za první republiky. Zjednodušeně řečeno, ve východní části úseku na průjezdu Borkem se železniční trať zařízla do okolního terénu, zatímco v západnější části naopak vystupuje na násep, aby se pak přenesla po kamenném viaduktu z roku 1862 přes bezejmenný potůček, přitékající od svahů Žďáru k severu podél dnešní ulice V Rybníčkách. Trať znemožnila větší rozvoj uliční sítě v jižní části obce a i podél jižní strany Pražské ulice vedla k vytvoření jen velmi mělké parcelní řady. Podrobnější popis železniční trati a souvisejících staveb je v kapitole „železniční architektura“. Zároveň tato bariéra v podobě železniční trati koncentrovala růstový potenciál Borku do prostoru mezi státní silnicí a historickou vesnicí, čímž podpořila jeho intenzivnější stavební využití.
5. Nová část Borku (zástavba podél Pražské silnice)
5.1. Pražská ulice
Pražská ulice prochází zastavěným územím Borku v délce zhruba 1 kilometru. Z hlediska dopravního jde o jednoznačnou hlavní osu této městské čtvrti. I z hlediska urbanistického je její význam dominantní a v souvislosti s pokračující zrychlenou výstavbou v na ni kolmých ulicích od konce 20. století její váha v rámci Borku roste, byť v samotné Pražské ulici už výraznější nová parcelace neprobíhá.
→ODKAZ:
Pohled na Pražskou ul. od nároží ul.
K Huti k západu. V pozadí zástavba přechází na katastr Rokycan
(čtvrť
Páclovna,
resp. její část V Borku). Foto D. Borek, listopad 2003.
→ODKAZ: Pohled na Pražskou ulici směrem k západu.
Vpravo vpředu dům čp.61/IV. Po obou stranách domy z 19. století. Foto D.
Borek, listopad 2003.
→ODKAZ: Pohled na Pražskou ulici od nároží ul.
K Huti směrem k východu. Vlevo Borecká hospoda čp.56/IV. Po obou
stranách zástavba z 19. století. Foto D. Borek, listopad 2003.
5.1.1. Popis zástavby Pražské ulice v úseku západně od křižovatky s ulicí K Huti
Zajímavým rysem zástavby nejzápadnějšího úseku Pražské ulice v Borku je to, že až sem zasahuje katastr města Rokycan. A vznikla tu tedy od konce 19. století skupina domů, příslušných sice katastrálně k Rokycanům ale urbanisticky do Borku. Jde o sídelní skupinu oficiálně nazývanou V Borku (podrobněji o ní v kapitole „Páclovna“). Šlo o první příklad prolínání zástavby Rokycan a Borku, který předznamenal pozdější integrací obou obcí. Vlastní katastr Borku tak začíná až u křižovatky ulic Pražská a K Huti, přičemž na jižní straně Pražské ulice dokonce proniká katastr Rokycan až přímo proti ústí ulice K Huti. Podél severní strany Pražské ulice je od nároží obou ulic směrem k západu úsek o délce cca 200 metrů, náležející katastru Borku. Je stavebně využit a od počátku 21. století tu probíhá rapidní výstavba rodinných domů, která postupně zaplňuje i bývalé louky ve vnitrobloku této lokality.
Přímo u Pražské silnice tu na samém okraji katastru Borku stojí dvojdům čp.97-98/IV. Vznikl v meziválečném období. Evidenční katastrální mapa z let 1891–1930 dům jako první z číselné řady čísel popisných nezachytila ani v dodatečných zákresech, takže jeho výstavba patrně spadá do počátku 30. let.[676] Patrně právě k tomuto domu se vztahuje zápis z června 1929, podle kterého městskou radou schváleno, aby se F. Páclovi z Borku odprodaly z obecní cihelny cihly na výstavbu jeho rodinného domu v Borku.[677] Ještě dle stavu z roku 2021 je majitelem domu čp.97/IV Jiří Pacl. Jinak František Pacl je uváděn dle sčítání lidu z roku 1921 coby majitel domu čp.65/II v Pražské ulici v Borku.[678] Nový rodinný dvojdům byl dokončen někdy po roce 1930, protože na reambulaci evidenční katastrální mapy z konce roku 1930 ještě zakreslen není.[679] Jde o patrový dům s obytným podkrovím v 1. patře. Vnější architektonickou podobou připomíná spíš soudobou předměstskou produkci v Rokycanech. Obě poloviny domu se vyvíjejí samostatně. Zatímco západnější objekt čp.98/IV tak postupně obdržel jakousi věžovitou přístavbu, sousední čp.97/IV zase prošel nástavbou. Počátkem 21. století pak obě poloviny byly celkově zrekonstruovány. Podél západní strany tohoto dvojdomu vybíhá z Pražské ulice kolmo bezejmenná cesta, tvořící i hranici Borku a Rokycan, zárodek budoucí ulice. V zárodečném stádiu je i Dlouhá ulice, běžící souběžně s Pražskou, která už je sice teď dobudována v oblasti čtvrti Páclovna, ale má výhledově probíhat paralelně s Pražskou ulicí až do Borku, kde vyústí v ulici K Huti.
Podél tohoto, zatím jen v náznaku existujícího úseku Dlouhé ulice, už vyrostly rodinné domy čp.140/IV, čp.136/IV a čp.179/IV. Dům čp.140/IV obdržel číslo popisné 20. října 1999. Jde o už plně městskou patrovou vilu s obytným podkrovím v 1. patře a šikmou sedlovou střechou. Dům čp.136/IV vznikl o něco dříve, jeho podoba odráží spíše vlivy předlistopadové architektury. Na státní mapě z roku 1985 již je zachycen.[680] Jde o patrovou vilu na zvýšeném suterénu, s brizolitovou fasádou. Dne 17. prosince 2007 požádala majitelka čp.136/IV Eva Pavlíková žádost o vydání územního rozhodnutí o změně využití území na pozemku, kdy se parcela č.kat.72/9 evidovaná jako trvalý travní porost měla změnit na zahradu. Šlo o úzký pruh pozemku severně od zahrady u domu čp.136/IV, podél budoucí linie Dlouhé ulice. 9. června 2008 městský úřad zahájil územní řízení a na 11. července 2008 svolal ústní jednání.[681] Vzhledem k tomu, že dotčený pozemek se částečně kryl s trasou plánovaného prodloužení Dlouhé ulice ale 4. srpna 2008 městský úřad žádost zamítl. Žadatelka se odvolala. Argumentovala tím, že již dříve požádala o změnu územního plánu, která by umožnila provést zamýšlenou redefinici pozemku a že nevěděla, že tato změna plánu byla zamítnuta (Šlo o žádost o pořízení změny územního plánu č. 63, kterou zastupitelstvo města zamítlo 2. června 2008.) V této žádosti se Eva Pavlíková pokoušela prosadit absurdní návrh, kterým by se zrušil záměr prodloužení Dlouhé ulice.[682] Deklarovala, že se proti zamítnutí změny územního plánu odvolá.[683] Dne 15. září 2008 městský úřad odvolání Evy Pavlíkové zveřejnil, společně s lhůtou 10 dnů, do níž se mohli účastníci řízení vyjádřit k jejím argumentům.[684] Na protější straně budoucí Dlouhé ulice stojí vilka čp.179/IV. Její výstavba byla dokončena 27. prosince 2017.[685] Má podobu nízkého přízemního rodinného domu s valbovou střechou. Západně od čp.179/IV o několik let později přibyl ještě rodinný dům čp.192/IV. Číslo popisné získal 27. března 2024.[686] Dle stavu z května 2023 teprve probíhala výstavba jeho základové desky.[687]
Při Pražské ulici byla pak směrem k východu dlouho přerušena domovní fronta sníženinou s vlhkou loukou, kterou protéká od svahů pod Žďárem a pak pod železničním viaduktem v ulici V Rybníčkách na pomezí katastru Rokycan a Borku drobná vodoteč, která ještě koncem 18. století napájela zaniklý Svinský rybník, jenž vyplňoval prostor západně od ulice K Huti (viz výše). V dubnu 1932 konstatovala rokycanská městská rada, že z finančních důvodů není možno rozšířit potůček, respektive vodoteč mezi domy čp.181-183/II a železnicí.[688] V březnu 2004 souhlasilo zastupitelstvo města s návrhem změny územního plánu č. 39 (přeložka lokálního biokoridoru).[689] V říjnu 2004 pak projednala městská rada konkretizovaný návrh na změnu územního plánu (č.01/2004 h), jež mění trasu lokálního biokoridoru, který prochází od svahů pod Žďárem směrem k severu. V místech, kde železniční trať kříží tento koridor, by se totiž nemohly v rámci její chystané modernizace budovat protihlukové stěny. Biokoridor tak přesunut na místo stávajícího železničního viaduktu, kde se stejně o protihlukových stěnách neuvažovalo. Změna ale nebyla jen pragmatickým tahem, měla i své ekologické opodstatnění. Přesunem se totiž jeho trasa překryla s existující vodotečí.[690]
Louka při severní straně Pražské ulice byla zčásti zastavěna ve 20. letech 21. století zbudováním dvou identických bytových domů čp.189/IV a čp.190/IV. Jsou umístěny vedle sebe (čp.189/IV v severní části pozemku, čp.190/IV v jižní, bezprostředně u Pražské ulice). Dům čp.189/IV byl dokončen 12. ledna 2024.[691] Dvoupodlažní objekt s plochou střechou obsahuje 3 bytové jednotky.[692] Rovněž dům čp.190/IV byl dokončen 12. ledna 2024 a sestává z 3 bytových jednotek.[693] Dle stavu z dubna 2021 ještě jejich výstavba nezačala.[694] V červnu 2022 už probíhala hrubá stavba obou objektů, zatím jen obvodové zdi a vnitřní příčky v úrovni přízemí.[695]
Odtud směrem k nároží ulic Pražská a K Huti stojí skupina novějších rodinných domů čp.130/IV, čp.133/IV a čp.132/IV ze 70. let 20. století. Dům čp.130/IV je plochostřechá patrová vila. Domy čp.133/IV a čp.132/IV jsou pak budovány podle identického projektu. Stavební povolení na ně bylo vydáno roku 1975. V prosinci 1975 se už uvádí, že Václav Jonáš z Havlovic u Domažlic a Petr Lehman z Železné u Hořovic staví dvojdům v Borku.[696] Na státní mapě z roku 1978 ale ještě nejsou zachyceny, tudíž patrně stále zůstávaly rozestavěné.[697] Jde o plochostřeché patrové objekty, kompozičně zvládnuté. Dům čp.133/IV ovšem nebyl až do počátku 21. století plně dokončen. Byl sice obýván, ale neměl dokončenu fasádu a jeho okolí bylo zaplněno různým materiálem, takže původní sen o socialistickém bydlení degradoval do podoby industriálního slumu. Teprve pak, někdy okolo roku 2010 byl celkově upraven, včetně dokončení úpravy jeho průčelí. Na státní mapě z roku 1985 již všechny tyto tři rodinné domky jsou zakresleny.[698]
5.1.2. Borecká hospoda čp.56/IV
Následuje nároží ulic Pražské a K Huti, kde stojí mohutná budova Borecké hospody čp.56/IV. Na katastrální mapě z roku 1838 ještě objekt není nezachycen, mohl být zbudován nedlouho poté, patrně okolo poloviny 19. století. Na indikační skice k mapě stabilního katastru, která sice pochází rovněž z roku 1838, ale obsahuje dodatečné zákresy, už totiž je.[699] Podle obecní kroniky byl hostinec postaven ještě před zbudováním železniční trati, tedy před rokem 1862, kdy tu byla značná frekvence povozů na státní silnici. Obecní kronika říká, že hostinec postavil jistý Gruber z Rokycan, dříví na krov bral z lesa Žďáru, poblíž myslivny na straně k Hůrkám, kde se ještě za první republiky lesní úsek nazýval po Gruberovi.[700] Přitom ale rod Gruberových již koncem 18. století v Borku provozoval hospodu v domě čp.9/IV (viz výše). V matrice se dne 1. dubna 1844 uvádí narození syna hostinského z Borku Josefa Grubera. Ovšem v matričním zápisu je uvedeno čp.55/IV.[701] Matričních zápisů, týkajících se rodiny Gruberových a boreckého hostince, je v následujících letech víc a explicitně v nich uváděno číslo popisné čp.55. Varianta, že šlo o omyl písaře, tak není příliš pravděpodobná. Zápis z 13. 6. 1849 pak výslovně uvádí „nová hospoda č.55“.[702] Číslo popisné čp.55/IV ovšem později nesl domek v bývalé cihelně v dnešní ulici Ke Střelnici, takže buď bylo číslo popisné hostince později změněno, nebo mohl od počátku mít dvě čísla popisná a teprve později zůstalo čp.56/IV. V matričním záznamu z 5. července 1858 už číslo popisné čp.55 označuje domek v cihelně, nikoliv hospodu (narození syna mistra cihlářského Václava Sandnera).[703] Pod číslem čp.56/IV se hostinec v matrice objevuje až zápisem z 21. srpna 1875.[704] Bez ohledu na zmatky okolo číselného označení prvotní zápis v matrice dokazuje, že Gruberův hostinec fungoval již v roce 1844. V 19. století fungovala v budově také sirkárna. Dne 23. prosince 1868 obecní zastupitelstvo v Rokycanech schválilo pronájem hospody Janu Ferdinandu Havlíkovi. Ten zde pak provozoval výrobu „sirkového drátu“, tedy delších „špejlí“, které se následně řezaly na jednotlivé sirky. Ještě Rosenzweigův adresář (Rosenzweig's Allgemeines Original-Adressbuch) z let 1878–1879 uvádí Hladíka jako majitele výrobny sirkového drátu v Borku. Jednalo se ovšem o podnikání malého rozměru, které se navenek zásadněji neprojevilo na budově hostince.[705] Za majitele Bedřicha Příhody vyhořela stodola severně od hostince a krátce poté byl prý úmyslně založen i požár na půdě v samotném domě čp.56/IV. Oheň zpozoroval strážce na železnici, zastavil vlak a ten pískáním vyburcoval obyvatele Borku a oheň byl uhašen.[706]
Dům si dodnes udržel pozdně klasicistní vnější podobu. Je to zděný patrový objekt s valbovou střechou. Do Pražské ulice hledí sedmiosým průčelím, do ulice K Huti tříosým. Hostinci se dříve říkalo „U Města Rokycan“.[707] Toto označení bylo používáno ještě po 2. světové válce a ještě roku 1959 byl na průčelí hostince zachován nápis.[708]
→ODKAZ: Borecká hospoda čp.56/IV. Klasicistní
stavba ze 40. let 19. století. První dům, který vyrostl přímo u Pražské
silnice. Foto D. Borek, listopad 2003.
V roce 1896 byla v hostinci v Borku ubytována 5. baterie dělostřeleckého pluku.[709] Šlo o provizorní řešení, do výstavby kasáren v Jeřabinové ulici (viz kapitola „Rašínov“). Budovu tehdy vlastnil Josef Hlavsa z Rokycan. Vojsko využívalo celý objekt kromě přízemí, kde fungoval nadále hostinec a kuchyně. Po odchodu vojska Hlavsa budovu prodal Šternberskému pivovaru v Radnicích. Střídali se tu potom různí nájemci. V roce 1905 ho pivovar prodal opět soukromé osobě. Majitelé a nájemci se tu střídali poměrně často. Za první republiky patřil dům Aloisi Aubrechtovi z Klabavy. Nechal hostinec opravit, zřídil parketový sál a roku 1931 i obchod v přízemí, který pronajal Západočeskému konzumnímu družstvu. V roce 1932 přibyl v domě i druhý obchod, kde jeho syn měl řeznictví.[710] V roce 1952 byl uzavřen trvale společenský sál v hostinci a byl předán pro účely ministerstva zdravotnictví. Hospoda nadále fungovala, ale místní lidé neměli prostor pro konání tanečních zábav.[711] V roce 1959 se uvádí, že hostinec provozuje podnik Jednota.[712] V srpnu 1962 kritizují někteří členové MěstNV, že hospoda je uzavřena a apelují na obec, aby zajistila náhradní ubytování pro zdejší obyvatele (rodinu Opatrných) tak, aby se mohly provést nutné opravy objektu.[713] Koncem září 1962 měl být poskytnut náhradní byt.[714] V borecké hospodě pak opravdu proběhly roku 1962 vnitřní úpravy za 33 800 Kčs.[715] Na vnější opravu fasády se nedostalo, pro nedostatek pracovních sil. Úpravy zajistil tehdejší provozovatel, spotřební družstvo Jednota.[716] Podle údaje z listopadu 1967 už je generální oprava objektu pohostinství i prodejny hotova. Měl ji provést podnik Jednota nákladem 933 000 Kčs. Údaj o nákladech je ovšem nejspíš omylem, protože identická suma se uvádí i u výstavby prodejen smíšeného zboží na Práchovně a Za Rakováčkem.[717] Dne 16. srpna 2005 objekt vyhořel. Nešlo o příliš závažný požár, škoda se odhadovala na 60 000 Kč. Oheň poškodil interiér a žárem praskla výloha do ulice.[718] Dne 24. srpna 2005 byla hospoda znovu otevřena.[719] V srpnu 2005 je zároveň již provedena oprava střechy hospody. Koncem měsíce již jsou na střeše nové latě a je už zčásti pokryta novými taškami (původní krytina byla rovněž tašková).[720] V roce 2008 se objekt čp.56/IV dočkal i rekonstrukce fasády. Dle stavu z 2. poloviny srpna 2008 už směrem do Pražské ulice i do ulice K Huti byla osekána větší část fasády v přízemí a směrem do ulice K Huti navíc u domu instalováno lešení.[721] V přízemí domu býval kromě hospody i obchod se smíšeným zbožím. Prodejna v Borku upravena roku 1962 na samoobsluhu.[722] Stavební úpravy si vyžádaly 8000 Kčs, dalších 16 500 Kčs stálo nové vnitřní vybavení prodejny.[723] V roce 1967 došlo ke generální opravě prodejny.[724]
5.1.3. Popis zástavby Pražské ulice od křižovatky s ulicí K Huti ke křižovatce s ulicí Na Kukačce
Dál k východu od hospody začíná Pražská ulice stoupat. Podle obecní kroniky musely být při stavbě státní silnice provedeny i značné terénní práce a částečné prokopání tohoto svahu, jehož pozůstatkem mají být odvaly, dodnes patrné v zahradách domů podél severní strany ulice.[725] I v tomto svažitém úseku ale pokračuje takřka souvislá řada domů, tentokrát už po obou stranách ulice, protože ta je v tomto úseku již plně na katastru Borku. Na severní straně ulice stojí objekty čp.110/IV, čp.57/IV (zaniklý), čp.139/IV, čp.61/IV a čp.60/IV. Objekt čp.110/IV přímo navazuje na hospodu. Jde o malý přízemní domek propojený s hostincem stavbou stodoly a patrně vzniklý adaptací a osamostatněním původního hospodářského stavení u hospody. Na vedlejším pozemku stával ještě v roce 1990 dům čp.57/IV. V roce 1838 na katastrální mapě není zachycen. Podle čísla popisného by se dalo usuzovat, že vznikl někdy v polovině 19. století. V matrice je skutečně objekt čp.57/IV uveden poprvé dne 3. září 1846, kdy se tu narodila dcera cihlářského mistra Václava Brady.[726] Jenže když v červenci 1851 zemřelo jiné dítě Václava Brady, uvádí se jako místo úmrtí cihlárna v Borku (bez uvedení čp.).[727] Jak ukazuje i indikační skica mapy stabilního katastru, číslo popisné čp.57/IV totiž původně asi nesl domek v cihelně u dnešní ulice Ke Střelnici (viz níže), nikoliv tento domek při Pražské silnici.[728] Ten vyrostl až později a číslo popisné na něj bylo přesunuto dodatečně. Z matriky nelze zcela spolehlivě zjistit, kdy se tak stalo, protože číselné označení neudává lokalitu domu a není tak jasné, zda se zápisy v matrice týkají domku v cihelně či u Pražské silnice. V zápisu ze 17. července 1863 se zmiňuje úmrtí vdovy po krejčovském tovaryši Václavu Havlovi v čp.57/IV.[729] To by mohla být již stavba u Pražské silnice, protože krejčovský tovaryš by patrně nepobýval v cihelně. Dům čp.57/IV, respektive nějaká stavba na stavební parcele č.kat.62, je každopádně zakreslen v dodatečných zákresech na indikační skice mapy stabilního katastru, která přitom obsahuje reambulace zhruba ze 40. a 50. let 19. století.[730] Dne 13. prosince 1983 rada MěstNV souhlasila s prodejem čp.57/IV.[731] Objekt pak patrně byl zbořen. Na jeho místě vyrostl rodinný dům čp.139/IV, který dostal číslo popisné 20. října 1999. V roce 2000 už stál.[732] Jde o patrový objekt se zvýšeným suterénem a obytným podkrovím. Do ulice se otáčí dřevěným štítem. Architektura působila jako laciný montovaný objekt obložený ve štítové stěně 1. patra dřevem, střecha krytá plechem. Jakási kombinace sídlištní estetiky, nevkusu a svépomocného kutilství. Dle stavu z roku 2018 už dům prodělal částečnou opravu, kdy bylo průčelí v přízemí omítnuto a zakryty tak prvky připomínající panelová sídliště. V pozdně klasicistním souboru usedlostí u státní silnice ale nadále působí tato stavba cizorodě. Na pozemku severozápadně od čp.139/IV stojí ještě starší obytný objekt, patrně zbytek původní usedlosti čp.57/IV.
→ODKAZ: Dům čp.61/IV na severní straně Pražské ul.
Klasicistní stavba z doby okolo r. 1850. Foto D. Borek, listopad 2003.
Dům čp.61/IV je patrová usedlost z poloviny 19. století s polovalbovou střechou. V matrice je poprvé dům čp.61 zaznamenán dne 29. října 1852, kdy se tu narodil syn mlynářského tovaryše Františka Háce.[733] Měřítkově se objekt, včetně fasády, uchoval v poměrně nenarušeném stavu. Počátkem 20. století se tu připomíná koloniál Václava Lukeše.[734] Někdy okolo roku 2010 byl dům citlivě opraven a představuje nyní společně s výše uvedeným objektem čp.56/IV (Borecká hospoda) nejlépe dochovanou ukázku pozdně klasicistní prvotní zástavby při státní silnici. Při rekonstrukci byla červená plechová krytina nahrazena vhodnější taškovou a úpravy prodělal i parter, kde došlo k vymazání předchozích vestaveb prodejních prostor a výkladních skříní. Sousední objekt čp.60/IV by podle čísla popisného taktéž ukazoval na vznik okolo poloviny 19. století. V matrice je objekt čp.60/IV poprvé uveden 17. listopadu 1849, kdy se tu narodila dcera hutnického tovaryše Josefa Brabce.[735] V domě v té době žil také mistr zámečnický a měšťan rokycanský Václav Sklenář[736] a mistr kovářský František Hořice.[737] Jenže v té době dům na nynějším místě nestál. Ještě evidenční katastrální mapa z roku 1891 ho ukazuje jen v dodatečných zákresech.[738] Vznikl tudíž až někdy na přelomu 19. a 20. století. Není jasné, kde se nacházel původní objekt čp.60/IV, uváděný od roku 1849 v matrice, možná šlo o boční objekt u boreckého mlýna čp.53/IV (viz výše). Nynější dům čp.60/IV byl rušivým způsobem zmodernizován za socialismu. Toto přízemní stavení má sedlovou střechu. Fasáda je pokryta brizolitem. Vsazena jsou do ní typizovaná okna. Střechu kryje úpadkový vlnitý eternit. Měřítkově si nicméně dům ponechal původní proporce. Počátkem 20. století tu fungoval koloniál Marie Knotkové (doložen ještě na pohlednici z roku 1914).[739] V roce 1949 byl koloniál uzavřen a Marie Knotková mladší nastoupila jako prodavačka do znárodněné prodejny v Rokycanech.[740]
Protější jižní strana Pražské ulice vstupuje na katastr
Borku naproti křižovatce s ulicí K Huti. Posledním domem na
rokycanském katastru je tu vilka čp.38/II. Dále
k východu lemuje jižní stranu Pražské ulice řada přízemních, jednotně
koncipovaných domků. Jde o objekty čp.76/IV, čp.67/IV, čp.72/IV, čp.66/IV,
čp.70/IV, čp.65/IV, čp.73/IV a čp.64/IV. Vyrůstaly zde od konce 60. let 19.
století (na evidenční katastrální mapě z roku 1891 již jsou všechny
zakresleny).[741] Mají společnou přízemní výšku, sedlové střechy a hlavně
podélnou orientaci k státní silnici, od které je dělí jen úzký pruh
předzahrádek (často ani neoplocených). Funkčně už nešlo o zemědělské usedlosti,
ale spíše o řemeslnicko-živnostenské bydlení takřka (malo)městského typu, pouze
s malými zahradami (z jihu tísněnými průběhem tělesa železniční trati).
Svým způsobem se jedná o v rokycanských poměrech nepříliš častou ukázku
plánovité pozdně klasicistní parcelace na zelené louce. Všech osm domů si
navzdory četným modernizačním zásahům podrželo původní proporce. Slouží nadále
jako obytné domy, s výjimkou nejzápadnějšího objektu čp.76/IV, ve kterém
je umístěna mateřská škola (o ní viz níže v samostatné pasáži).
→ODKAZ: Řada domů z 19. století při jižní str.
Pražské ul. Pohled od Borecké hospody k východu. Zprava domy čp.67/IV,
čp.72/IV, čp.66/IV a čp.70/IV. Foto D. Borek, listopad 2003.
Přízemní dům čp.67/IV se sedlovou střechou se dochoval takřka intaktně. Má
eklektickou fasádu, inspirovanou městskými vzory z nedalekých Rokycan. Někdy
okolo roku 2010 byl zchátralý dům celkově opraven. Do fasády bohužel při
rekonstrukci vsazena moderní okna s nevhodným dělením. V matrice vsi Borek je objekt čp.67/IV zachycen poprvé
2. února 1878, kdy tu zemřela dcera „emajlníka“ Vincence Motla.[742] Vzhledem
k tomu, že domy s podobnou hodnotou čísla popisného, se připomínají
v matrice již okolo roku 1870, je možné skutečný vznik domu posunout o
několik let do minulosti. Sousední čp.72/IV byl oproti tomu více proměněn
při socialistické modernizaci fasády, byť měřítkově si i on podržel původní
proporce z 19. století. Jde o přízemní podlouhlé stavení se sedlovou střechou.
Na indikační skice mapy stabilního katastru je do prostoru nynějšího čp.72/IV
schematicky zakreslen dům čp.68/IV.
Ten matrika poprvé zachytila 1. ledna 1871, kdy se v čp.68/IV narodila dcera zedníka Františka Vaníka.[743]
Je možné, že dům čp.72/IV původně nesl čp.68/IV, protože číslo popisné 68
později označovalo starou hasičskou zbrojnici v ulici Do Vrchu (viz výše),
u které se nedá předpokládat, že by měla obytné účely. Ovšem brzy poté se
v matrice objevuje i zápis pro dům čp.72/IV. Stalo se tak 7. března 1874,
kdy se tu narodil syn zedníka Václava Brejchy.[744] Skutečná
lokalizace ale není jistá, protože dům čp.72/IV je dle indikační skici
stabilního katastru situován na místo dnešního čp.73/IV, tedy o několik desítek
metrů východně od jeho stávající lokality (viz níže). Dne
12. října 2007 městský úřad vydal rozhodnutí o umístění stavby pro zamýšlenou
výstavbu dvougaráže na pozemku č.kat.94/1 (u domu čp.72/IV). Garáže měly vzniknout
1 metr od sousední parcely č.kat.97/2 a 1 metr o parcely č.kat.136. Objekt měl
mít půdorys 11,6 x 8,8 metrů a výšku 5,16 metrů.[745] Někdy okolo roku 2010 byl dům rekonstruován. Estetické
ztvárnění fasády zůstalo bez větších změn, pouze v západní části uličního
průčelí došlo k zazdění původního průjezdu a vsazení okna. Stejné dimenze
mají i domy čp.66/IV a čp.70/IV. Nejstarší matriční zápis o domě čp.66/IV pochází z 20. září 1870, kdy
se tu narodila dcera uhlíře Františka Sedleckého.[746]
Dům čp.70/IV byl v matrice
poprvé zmíněn 14. ledna 1872, kdy se tu narodil syn sirkařského dělníka Petra
Kunce.[747]
Oba domy rovněž prodělaly socialistické modernizační
zásahy a počátkem 21. století byly celkově opraveny. V případě domu
čp.70/IV došlo při této opravě i k odstranění předchozích velkoplošných
typizovaných oken z předlistopadového období a jejich nahrazení vhodně
zvolenými dvěma menšími sdruženými okny. Dům čp.65/IV procházel dle stavu z roku 2007 modernizací. Jde také o
přízemní domek se sedlovou střechou. Při opravě bylo do střechy vestavěno
obytné podkroví. Zároveň došlo ke snesení původní polovalbové střechy a její
náhradě za sedlovou. V matrice se poprvé objekt čp.65/IV zmiňuje 20.
prosince 1869, kdy se tu narodila dcera tesařského tovaryše Antonína Karla.[748]
Za domem čp.65/IV odbočuje z Pražské ulice krátká servisní cesta k železniční trati. Cesta byla počátkem 21. století při rekonstrukci železniční trati upravena a je pojata jako výhledová příprava na možnost zřízení vlakové zastávky v Borku. Ta by se měla nacházet zde a touto cestou by k ní byl veden přístup (podrobněji v kapitole „železniční architektura“). Sousední patrový dům čp.73/IV s obytným podkrovím v 1. patře a sedlovou střechou je jako jediný v této části domovní fronty orientován do ulice kratší stranou. Na jeho místě indikační skica stabilního katastru schematicky zobrazuje dům čp.72/IV.[749] Jde ale jen o skutečně schematické zobrazení (očíslovaný, rukou dokreslený kruh) a není tudíž vyloučen omyl. Ovšem pravdou je, že na místě dnešního čp.72/IV táž mapa zachycuje objekt čp.68/IV. Je tudíž možné, že skutečně domovní čísla podél Pražské silnice prodělávala dodatečné změny. V matrice vsi Borek je objekt čp.73/IV zachycen 13. března 1881, kdy se v něm narodil syn Marie Šístkové.[750] Dům čp.73/IV prošel na počátku 21. století opravou fasády a ve srovnání se stavem z počátku 21. století proběhlo i zvýšení jeho zdiva a střechy pro účely obytného podkroví v 1. patře.[751] Dům čp.64/IV, původně přízemní (později v podkroví 1. patra pod sedlovou střechou vznikly obytné prostory) je opět podélně orientovaný a rovněž prošel generální opravou. V matrice je dům čp.64/IV poprvé zaznamenán dne 21. června 1868, kdy se tu narodila dcera tesaře Václava Brady. Musel vyrůst krátce předtím, protože tehdy je ještě uváděn jako „nové stavení“, bez čísla popisného.[752] Když ale dcera Václava Brady 21. února 1870 zemřela, už byl zapsán v matrice dům čp.64.[753]
5.1.4. Mateřská škola čp.76/IV
Jedině přízemní dům čp.76/IV se sedlovou střechou se v této uliční frontě vymyká, a to ani ne snad architektonicky, ale funkčně, už desítky let zde sídlí mateřská škola. Vystřídalo se tu i několik dalších institucí a způsobů veřejného využití.
→ODKAZ: Mateřská škola čp.76/IV z 2. poloviny 19.
stol. na již. str. Pražské ul. proti ústí ul. K Huti Pův. soukromý dům,
později sídlo obec. úřadu. Foto D. Borek, listopad 2003.
V matrice vsi Borek se objekt čp.76/IV poprvé objevuje 14. prosince 1876, kdy se zde narodil syn tesaře Josefa Krafta.[754] Když po roce dítě zemřelo, je sice v matrice uvedena adresa Borek čp.77,[755] šlo ale nejspíš o omyl, protože dům čp.77 v nynější poloze (nad západním břehem Boreckého rybníka v ulici K Huti) vznikl až později (není ovšem vyloučeno, že číslo popisné čp.77 nesl objekt stojící někde jinde). Dům čp.76/IV každopádně zachycuje originální mapa stabilního katastru.[756] Na indikační skice stabilního katastru zakreslen není.[757] Zcela jistě stál v roce 1891, kdy vznikla evidenční katastrální mapa vsi Borek.[758] V roce 1924 koupila dům čp.76/IV ve veřejné dražbě obec za účelem zřízení chudobince. Kupní cena činila 35 800 Kč.[759] V roce 1928 byla před dům umístěna na popud jednatele malorolnicko-domkářského sdružení V. Vlčka mostní váha a předána do majetku obce Borek.[760] Roku 1940 pak v domě vzniklo sídlo obecního úřadu. Do té doby neměla borecká obec vlastní úřadovny. Jednotliví starostové vždy úřadovali ze svého domu. V nových prostorách začal obecní úřad fungovat 5. července 1940.[761] Už od roku 1947 fungoval v tomto objektu sezónní „žňový útulek“. V roce 1947 se přemístila do budovy obecního úřadu čp.76/IV i obecní knihovna. Tehdy zde byla provedena adaptace jedné místnosti.[762] Do té doby neměla knihovna v Borku své stále sídlo. Například v roce 1935 se nacházela v soukromém domě čp.47/IV u Emanuela Stránského. Měla tehdy 220 svazků.[763] V květnu 1950 se zde pak slavnostně otevřela mateřská škola.[764] Vznikla adaptací místností vedle obecní úřadovny. Přihlásilo se do ní 30 dětí. Práce na adaptaci interiéru jakož i zahradnické úpravy na dvoře domu, kde byly vykáceny staré stromy a vysazeny nové, prováděli místní obyvatele brigádnicky.[765] Na zasedání MěstNV v červenci 1961 se mluví o nutnosti rozšířit prostory pro mateřskou školu v Borku v stávajícím objektu.[766] Během letních prázdnin 1961 pak školka prošla opravou, kterou brigádnicky zajistili sami rodiče zdejších dětí.[767] Další opravy se plánovaly na léto 1963. Zároveň město zamýšlelo v budově vyměnit bojler. Úkol zajistit provedení prací byl zadán školské a kulturní komisi MěstNV.[768] V srpnu 1963 již jsou opravy hotovy, peníze na koupi nového bojleru se ale nepodařilo sehnat.[769] V roce 1967 se občanský výbor č. 17 zavázal na počest 50. výročí VŘSR (komunistický převrat v Rusku z roku 1917) provést opravu knihovny a mateřské školy v Borku nákladem 6000 Kčs.[770] V srpnu 1967 ale ještě oprava nebyla zahájena.[771] Na rok 1969 se navrhovalo na tuto akci přidělit z fondu rozvoje a rezerv MěstNV 10 000 Kčs.[772] Průtahy okolo opravy a pokračující chátrání objektu vedlo v červnu 1969 na plénu MěstNV Františka Pácla k varování, aby město nedopustilo uzavření mateřské školy v Borku. Josef Preisler reaguje, že to nepřipadá v úvahu. Město prý o zrušení školky uvažovalo před lety, ale nyní prý nikoliv.[773] Dle výhledového plánu investic z roku 1969 se předpokládalo v letech 1969–1970 provedení oprav mateřské školy v hodnotě 10 000 Kčs. Investorem měl být MěstNV.[774] Dle údajů ze září 1969 je na opravu mateřské školy Borek již materiál objednán, ale nelze sehnat odborné pracovní síly. Okresní stavební podnik proto objednávku na provedení prací nepřijal.[775]
Na rok 1970 se zavázali lidé z občanského výboru č. 10 k výpomoci při dokončení ohrazení a osazení vrat u mateřské školy v Borku.[776] V dubnu 1970 se uvádí, že v útulku Borek už došlo k provedení nejnutnějších oprav (omítky, obložení umývárny, výměna dveří).[777] V roce 1971 mělo na oplocení mateřské školy jít z obecního rozpočtu 5000 Kčs. Práce měl zajistit občanský výbor č. 10.[778] Za rok 1971 proinvestoval MěstNV na výstavbě oplocení školky jen 3000 Kčs (původní rozpočet 5000 Kčs). Vytvořena byla ovšem hodnota díla 8000 Kčs (rovněž původní plán zněl na 8000 Kčs).[779] To všechno ale byly jen drobné investice. Přitom objekt vyžadoval komplexní přestavbu. V roce 1970 se stále jen očekávalo brzké započetí generální opravy.[780] V prosinci 1971 MěstNV pouze potvrdil, že provedení adaptace mateřské školy v Borku je součástí jeho plánů.[781] Generální oprava proběhla až roku 1973 a to v režii Technických služeb města.[782] V prosinci 1973 se uvádí jako dokončená.[783] Podle jiného pramene ale původní rozpočet na mateřskou školu pro rok 1973 činil 80 000 Kčs, ale nakonec z této sumy nebylo prostavěno nic.[784] V prosinci 1974 se uvádělo, že ještě do konce roku bude oprava mateřské školy v Borku hotova.[785] Dne 1. února 1977 rada MěstNV vzala na vědomí informační zprávu o výstavbě mateřské školy v Borku.[786] Město tehdy plánovalo, v době populačního růstu, výstavbu zcela nové budovy. V dubnu 1979 ale MěstNV konstatoval, že v uplynulém roce se nepodařilo rozhodnout o její výstavbě.[787] V srpnu 1982 se provádí na objektu školky v Borku oprava střešní krytiny.[788] Na rok 1973 byla zařazena do plánu Akcí Z i přístavba knihovny. V plánu výstavby na rok 1973 se počítalo u této akce s náklady 80 000 Kčs a vytvořením hodnoty 100 000 Kčs.[789] V 1. pololetí 1973 na této akci ovšem nebylo proinvestováno nic. Celkový limit nákladů na rok 1973 proto město snížilo z 80 000 na 50 000 Kčs.[790] Během roku, po konzultaci s občanským výborem č. 11 nicméně byla akce zcela zrušena jako nerentabilní.[791] Knihovna v Borku se od 1. ledna 1992 trvale uzavřela, po dohodě mezi městským úřadem a okresní knihovnou, kvůli malému zájmu čtenářů. Plnila prakticky jen funkci rozvozu knih a časopisů starým lidem. Tuto funkci převzala okresní knihovna.[792] V budově tak nakonec zůstala jen mateřská škola.
Počátkem 21. století tu stále působila mateřská škola
s jednou třídou, přičemž organizačně šlo o odloučené pracoviště mateřské
školy v Školní ulici.[793] Sloučení
s MŠ ve Školní ulici bylo provedeno od září roku 1995.[794] Počátkem 21.
století měla budova školky stále zašlý brizolitový plášť ze 70. let.[795] V červenci
2003 rozhodla městská rada na základě komise pro posouzení nabídek přidělit
veřejnou zakázku na opravu budovy mateřské školy v Borku firmě WINTH 3000
Rokycany za 327 843,41 Kč.[796] Oprava sestávala z plynofikace
objektu, zbudování ústředního topení (místo starých akumulačních kamen). Zřízena
byla i úklidová komora, bezdotykové baterie u umyvadel a sprchový kout. Tyto
novinky představovaly reakci na novou přísnější hygienickou vyhlášku č.21/2001
Sb. Opravy se dočkalo i průčelí, ale finálnímu dokončení fasády zabránily
mrazy. Částečně byl vyměněn i plot na zahradě.[797] V červenci
2003 městské zastupitelstvo na plynofikaci objektu školky v rámci úpravy
obecního rozpočtu převedlo 210 000 Kč.[798] V září 2003
rozhodlo zastupitelstvo v rámci dalších úprav obecního rozpočtu, že
přesune na rekonstrukci školky 35 500 Kč.[799] Další oprava
budovy se prováděla o letních prázdninách roku 2005. Šlo o přestavbu kuchyně a
sociálních zařízení.[800] Do návrhu
městského rozpočtu na rok 2006 byla včleněna jako potenciálně potřebná
investice i částka 600 000 Kč na rekonstrukci střechy a zateplení objektu
školky.[801] V únoru 2007 schválila rada města členy výběrové
komise na posouzení nabídek na provedení rekonstrukce střechy objektu. Akce
totiž byla schválena jako investiční položka v rozpočtu na rok 2007.[802] Poté, co ale bylo 2.
února 2007 vyhlášeno výběrové řízení na tuto akci, nedošlo během roku 2007
k realizaci.[803] Práce proběhly až následujícího roku.
Jenže koncem roku 2008 město zjistilo,
že střecha školky je napadena dřevomorkou a červotočem a celá koncepce opravy
se musela narychlo měnit. Školka byla
uzavřena a od 1. ledna 2009 byly děti umístěny do jiných zařízení. Město řešilo
dvě varianty, buď trvalé zrušení mateřské školy, nebo její generální opravu,
která se ovšem prakticky rovnala výstavbě zcela nové budovy, s příslušnými
finančními náklady. Nakonec zvolilo variantu opravy. V roce 2009 město
vypsalo zakázku, kterou získala plzeňská firma PM Král Centrum za 3 151 000
Kč. V průběhu roku 2009 tu bylo prostavěno 1 795 000 Kč. Práce
pokračovaly i roku 2010. Investici financovalo plně město ze svého rozpočtu.[804] Rekonstrukce školky skončila v roce 2010 a
v září téhož roku zde opětovně začal provoz.[805] V roce 2017 vyrostl u objektu mateřské školy
nový zahradní domek, jenž funguje i coby sklad potravin a hraček. Kolaudace
proběhla 3. října 2017. Původní objekt zahradního domku byl odstraněn. Nová
stavba měla zastřešenou terasu a v jejím okolí byl položen chodník ze zámkové
dlažby.[806]
Akci provedla firma T-Bau 2000, s. r. o. z Rokycan. Městská rada jí
zakázku přidělila v květnu 2017. Nabídková cena činila 685 493,50 Kč
včetně DPH.[807]
Budova mateřské školy je na jižní straně ulice
nejzápadnějším objektem katastru Borku. Dle evidenční katastrální mapy dokonce
tehdy ještě katastrální hranice probíhala šikmo, takže jihozápadní část zahrady
za domem čp.76/IV byla již formálně na rokycanském katastru.[808]
V současnosti již je tato anomálie korigována. S mateřskou školou
sousedí na západní straně dům čp.38/II, který již spadá do katastrálního území
Rokycan (o něm a všech dalších domech Podél Pražské ulice na západ odtud
podrobněji v kapitole „Páclovna“).
5.1.5. Popis zástavby Pražské ulice východně od křižovatky s ulicí Na Kukačce
Přímo na křižovatce ulic Pražská a Na Kukačce stojí objekt čp.75/IV. Vznikl koncem 19. století. Na evidenční katastrální mapě z roku 1891 již je zakreslen,[809] ale coby dodatečný zárys, takže vyrostl patrně krátce po roce 1891. V matrice vsi Borek je sice objekt čp.75/IV zachycen už 22. ledna 1878, kdy se v něm narodil syn slévačského mistra Václava Motla,[810] jenže buď šlo o omyl písaře (nepravděpodobné, protože zápisů o domě čp.75/IV je v matrice více), nebo číslo popisné tehdy nesla jiná stavba, na odlišném místě v Borku. Nynější dům čp.75/IV je přízemní stavbou se sedlovou střechou. V základních proporcích se dochovala do současnosti. Malorolnickou minulost Borku tu ještě připomínají vrata do průjezdu na dvůr, zachovaná ve východní části domu. U domu čp.75/IV se kromě křižovatky ulic Pražská a Na Kukačce ještě rozbíhá k západu cesta, která až do počátku 21. století vedla na nezastavěnou proluku se zemědělskými pozemky. Teprve pak i tam došlo k parcelaci na rodinné domy a k založení zcela nové Slunečné ulice (viz níže). Při této cestě stál do oné nové parcelace dlouho jen jediný dům, a to čp.95/IV. Patrová vilka s obytným podkrovím v 1. patře a polovalbovou střechou má jednoznačně městský vzhled, připomínající soudobou architekturu rokycanského Rašínova. Do ulice se dům obrací zděným štítovým vikýřem. Vznikl za první republiky. Zachycuje ho už reambulace evidenční katastrální mapy z konce roku 1930, přičemž nejvyšší číslo popisné tehdy bylo čp.96/IV, takže vznik domu čp.95/IV je nutné klást do bezprostředně předchozích let (cca 1928–1930).[811] Dochoval se intaktně.
Samotná Pražská ulice mezitím pokračuje dál k východu. V tomto úseku se terén opět srovnává. Vznikla tu již vesměs moderní, typově městská individuální zástavba, která se, zejména na severní straně ještě i počátkem 21. století stále dotváří dalším zahušťováním. Orientována je ale vesměs do bočních ulic, kolmých na Pražskou. Na severní straně uliční frontu otevírá nárožní dům čp.7/IV (jeho popis viz níže, v rámci pasáže o ulici Na Kukačce), na vedlejší parcele na rohu Hluboké ulice stojí dlouhodobě rozestavěný rodinný dům. Rozestavěn byl již na počátku 21. století. Dle stavu k roku 2025 zůstává stále nedokončen a bez čísla popisného. Na opačné straně křižovatky se nachází dům čp.122/IV (popsán v pasáži o Hluboké ulici). Vedle něj stojí rodinný dům čp.115/IV. Jde o patrový objekt s obytným podkrovím v 1. patře. Jeho podoba odpovídá době výstavby, tedy éře komunistického režimu. Dle letecké fotografie z července 1958 jeho výstavba ještě nezačala a rozkládala se tu jen velká zahrada.[812] Na leteckém snímku z července 1962 je vidět probíhající výstavba, patrně v pokročilé fázi, včetně střechy.[813] Na státní mapě z roku 1965 už je zakreslen.[814] Dům má poměrně strmou sedlovou střechu, do ulice je natočen štítovou stěnou. Sousední nárožní parcelu zaujímá rodinný dům čp.172/IV (jeho popis v pasáži o ulici Ke Kocouráku). Za ústím ulice se nachází zahrada, dříve s chatkou če.21, kterou počátkem 21. století nahradil rodinný dům čp.166/IV (rovněž popsán níže, v pasáži o ulici Ke Kocouráku). Na parcele východně odtud stojí dům čp.111/IV, atypický nízký objekt obložený dřevem, se sedlovou prohnutou střechou. Na leteckém snímku z roku 1938 ještě není zobrazen.[815] Je vidět až na snímkování z června 1947.[816] Ještě roku 2000 měl původní chudou podobu nízkého přízemního domku se sedlovou střechou.[817] Někdy potom prodělal celkovou rekonstrukci, která zcela změnila jeho podobu. Směrem od něj k ulici zároveň vyrostl mohutný objekt garáže, mající takřka proporce rodinného domu. Vedlejší domek čp.100/IV je patrový, s obytným podkrovím v 1. patře a sedlovou střechou. Vznikl v meziválečném období. Evidenční katastrální mapa z let 1891–1930 tento objekt nezachytila ani v dodatečných zákresech (na rozdíl od všech domů od čísla popisného čp.96/IV níže), takže jeho výstavbu je možné datovat zhruba do 30. let.[818] Na leteckém snímku z roku 1938 již je zachycen.[819] Dle stavu k dubnu 2007 procházel rekonstrukcí střechy i fasády. Dál k východu se ještě počátkem 21. století rozkládaly dvě zahrady, na jedné z nich stála drobná rekreační chatka. Na jedné z nich potom vyrostl rodinný dům čp.177/IV. Jeho stavba byla dokončena 11. listopadu 2015.[820] Je to přízemní vilka s nízkou valbovou střechou. I druhá původní zahrada se dočkala stavebního využití. Dle stavu ze srpna 2018 se tu ještě rozkládala jen ona zahrada a zahradní domek z tmavého dřeva. V září 2019 již na pozemku probíhá výstavba rodinného domu, jehož hrubá stavba včetně střechy již byla provedena. 18. června 2020 zde byl dokončen rodinný dům čp.184/IV.[821] Na vedlejším pozemku také již v září 2019 probíhala výstavba rodinného domku s dokončenou hrubou stavbou a střechou. Dle stavu k listopadu 2020 ještě novostavba nebyla hotova a neměla číslo popisné. Číslo získal čp.188/IV až 29. března 2023.[822] Následuje rodinný dům čp.181/IV (popsán v pasáži o ulici V Plaňkách, kam je otočen). Východním směrem od něj se nachází nároží, kde z Pražské ulice odbočuje pod ostrým úhlem ulice V Plaňkách. Zde končí zastavěné území města.
Jižní strana Pražské ulice je v tomto úseku zaplněna poněkud souvisleji. Na nároží ulice Ke Střelnici stojí jednak dvojdomek čp.101-102/IV a naproti němu dům čp.103/IV (oba zahrnuty do popisu ulice Ke Střelnici). Vedlejší pozemek zaujímá dům čp.112/IV, patrový rodinný domek městského typu s obytným podkrovím v 1. patře a polovalbovou střechou. Na leteckém snímkování z roku 1938 ještě nestál a ani jeho výstavba nezapočala.[823] Na letecké fotografii z roku 1947 již je zachycen.[824] Následuje parcela s drobnou stavbou čp.109/IV. Byť má tento objekt vlastní číslo popisné, jde spíše o rekreační chatku. I ona je poprvé zachycena až na leteckém snímku z roku 1947.[825] Sousední pozemek zaujal dům čp.108/IV. I tato přízemní stavba se sedlovou střechou, pobitou plechem, ale připomíná spíš chatu, byť poněkud rozlehlejší. Rovněž je poprvé zaznamenána na leteckém snímkování z června 1947.[826] Také přízemní dům čp.120/IV se sedlovou střechou má skromné rozměry, podobnější chatě než městskému rodinnému domu. Letecká fotografie zde v červenci 1962 zachytila jeho počínající výstavbu.[827] O rok později, v roce 1963, už je patrně stavba podle leteckého snímkování dokončena, nebo téměř dokončena.[828] Ještě na státní mapě z roku 1965 ale dům chyběl.[829] Na letecké fotografii ze srpna 1966 už je dokončený.[830] Na vedlejší parcele stojí přízemní rodinný dům čp.129/IV. Má plochou střechu a stojí na zvýšeném suterénu. Na mapě z roku 1965 není zachycen.[831] Dům čp.127/IV je masivní patrová vila se sedlovou střechou, obytným podkrovím a dominantní štítovou stěnou, otočenou do ulice. Objekt představuje ukázku normalizační architektury. Stavební povolení bylo vydáno v roce 1975. V prosinci 1975 se uvádí, že Květa Šmucrová ze Sokolova staví rodinný dům v Borku.[832] Následuje pozemek, na kterém vyrostla novostavba rodinného domku čp.147/IV. Číslo popisné mu přiděleno 8. února 2007. Nízký patrový objekt s obytným podkrovím 1. patra má sedlovou střechu. Dál k východu pokračuje uliční zástavba domem čp.126/IV. Vznikl v době komunistického režimu. Letecký snímek ze srpna 1971 zde zachytil budovu, nicméně není zřetelné, zda již dokončenou, či rozestavěnou.[833] Je již prokazatelně rozestavěn na leteckém snímkování z prosince 1972,[834] ze srpna 1973[835] a zobrazen na státní mapě z roku 1978.[836] Patrový dům má obytné podkroví v 1. patře. Do ulice hledí zděným vikýřem. Fasádu pokrývá plastický štukovaný povrch. V zahradě za tímto domem byl dodatečně postaven ještě rodinný dům čp.161/IV , dokončený 29. dubna 2010.[837] Majetkově je s objektem čp.126/IV propojen. Poslední stavbou v jižní uliční frontě je dům čp.105/IV. Původní patrový domek městského typu s podkrovím a polovalbovou střechou. Na leteckém snímku z roku 1938 již je zachycen.[838] Později byl zvýšen o zděnou část patra, vestavěného do podkroví. V 90. letech 20. století v okolí domu vzniklo několik dalších objektu podnikatelského ale i obytného rázu. Některé z nich měly charakter samostatných staveb, ale spadaly dlouho pod jedno číslo popisné. 21. září 2001 byl dokončen objekt čp.169/IV, využívaný jako ubytovna.[839] Číslo popisné mu bylo přiděleno až dodatečně po roce 2010. Je situován bezprostředně na jih od domu čp.105/IV. Ještě dále, na jižním okraji pozemku vyrostlo také další ubytovací zařízení čp.170/IV. Má podobu rodinného domu se strmou sedlovou střechou. Stálo tu již dle stavu z roku 2000.[840] Podle oficiální evidence domů ale bylo dokončeno 7. května 2008.[841] Číslo popisné získalo rovněž po roce 2010. Touto zástavbou intravilán města ostře končí a Pražskou ulici už po její jižní straně lemují již jen zemědělské pozemky směrem k vesnici Svojkovice.
5.1.6. Technický vývoj Pražské ulice a vývoj jejího pojmenování
Pražská ulice získala na svém úseku v městské části Borek pojmenování rozhodnutím městského zastupitelstva 10. července 2001. Byl sem tak z Rokycan protažen tradiční název této městské komunikace.
V červnu 1778 se v seznamu písemností přijatých obecní radou uvádí i dopis od vrchního zbirožského, který „strany můstku za Borkem dává vědomost, že dne 30. Juny přijede, by tamž tesaři byli a tu správu [tedy opravu – pozn. aut.] vyhlídli.“[842] Šlo o reakci na písemný dotaz, který do Zbiroha odeslala rokycanská obec 10. června 1778.[843] Patrně šlo o přemostění Boreckého potoka mezi Borkem a Svojkovicemi. Ze zprávy vyplývá, že byl dřevěný. Na mapě stabilního katastru z roku 1838 už je zachycen coby zděný. Může s tím souviset zpráva z 14. ledna 1812, kdy magistrát vyslechl zprávu zednického mistra Ondřeje Černého ohledně „Zufuhr des Schütters auf die Sweikowitzer Gränzbrücke,“ neboli „o dovozu kamene na svojkovický hraniční most.“ Radní se usnesli zprávu poslat na zbirožské panství.[844]
V období od února 1952 do července 1953 proběhla výstavba nového mostu přes Borecký potok na Pražské silnici mezi Borkem a Svojkovicemi. Pro dopravu se provizorně otevřel již 1. května 1953. Stavba jinak nevelkého přemostění se protáhla kvůli nedostatku pracovních sil.[845] Investice byla příznačná pro atmosféru vrcholící studené války s důrazem na investice strategického a vojenského významu.
Státní silnice, spojující Prahu a Plzeň, měla na průchodu Borkem vždy relativně kvalitní údržbu. Komunikace se vymykala svojí šířkou. Na fotografii z roku 1914 je zachycena Pražská ulice v Borku jako sice nedlážděná ale s uválcovaným širokým povrchem.[846] Při rekonstrukci státní silnice Beroun–Haselbach za první republiky na průchodu městem Rokycany zabrala státní správa i část pozemku č.kat.428 v Borku o ploše 27 čtverečních metrů. Šlo o pozemek východně od dnešního okraje zástavby směrem na Svojkovice, poblíž mostku přes Borecký potok. Dohodnut pak byl odprodej státu, což v roce 1932 schválilo obecní zastupitelstvo.[847] Roku 1953 také byl zatrubněn v délce asi 25 metrů příkop podél státní silnice před hostincem čp.56/IV.[848]
Administrativním spojením s Rokycany se začala měnit
nejen zástavba Borku ale i občanská infrastruktura. Vesnice získala během následujících
dekád všechny atributy městského osídlení. Nejprve přišly na řadu dopravně
exponované úseky při státní silnici E12 na Prahu. Rada
MěstNV 20. ledna 1965 schválila program oslav 20. výročí osvobození a zároveň i
plán zvelebovacích akcí v jednotlivých občanských výborech. V Borku mělo
dojít k vyasfaltování části veřejného prostranství před pohostinstvím Jednoty.[849] V roce 1967 byla provedena v Akci
Z instalace veřejného osvětlení (výbojkové lampy) v Pražské ulici,
poblíž ústí ulice Ke Kukačce.[850] Šlo o součást
zvelebování města k 50. výročí VŘSR (provedeno nad rámec původního plánu).
V Borku tehdy došlo k instalaci 6 lamp veřejného osvětlení.[851] Dne 3. července
1968 schválila rada MěstNV opravu silnice E12 v délce 400–500 metrů na průjezdu Borkem. 17.
července 1968 pak rada MěstNV rozhodla, že nechá zadat vypracování projektu na
úpravu silnice z Borku do Rokycan, od Borecké hospody, směrem k Páclovně.[852]
Na rok 1970 se plánovala v Pražské ulici výstavba chodníku.[853] Dle údaje z prosince 1969 byla akce součástí závazku občanského výboru č. 10 k 25. výročí osvobození.[854] Rozhodnutím rady MěstNV ze 17. února 1970 byla zařazena výstavba tohoto chodníku do plánu Akce Z na rok 1970. Začít se mělo zatrubněním dosavadního příkopu lemujícího silnici. Celkové náklady na tuto akci se vyčíslovaly na 40 000 Kčs, přičemž hodnota díla měla dosáhnout 100 000 Kčs. Zahájení se plánovalo na 1. čtvrtletí 1970, dokončení na 4. čtvrtletí téhož roku. K brigádnické výpomoci se zavázal občanský výbor č. 10.[855] Už v roce 1969 ale město za chodník z rozpočtu utratilo 8000 Kčs (patrně za projekt nebo nákup materiálu).[856] Za 1. pololetí 1970 pak z obecního rozpočtu za chodník bylo utraceno 2000 Kčs. Město prý už zakoupilo betonové roury a pracuje se na projektu.[857] Za rok 1970 město proinvestovalo na této akci v hodnotě 119 000 Kčs celkem 50 700 Kčs.[858] V prosinci 1970 zadalo plénum MěstNV odboru výstavby připravit (projekčně a dokumentačně) dokončení chodníku v Borku v rámci Akce Z.[859] V únoru 1971 se zmiňuje, že dokončení prací je organizačně zajištěno. Šlo jen o uválcování a dovoz dvou valníků štěrku. V roce 1971 mělo na tuto akci jít z obecního rozpočtu 5000 Kčs. Práce měl zajistit občanský výbor č. 10.[860] Dle zprávy ze září 1971 již občanský výbor č. 10 dokončil chodník při hlavní silnici v Borku.[861] Stejně mluví i další prameny.[862] Za rok 1971 proinvestoval MěstNV na dokončení výstavby chodníku v Borku (a krátkého úseku kanalizace) 13 000 Kčs (původní rozpočet jen 5000 Kčs). Vznikla tu hodnota díla 13 000 Kčs (oproti plánované hodnotě 11 000 Kčs).[863] Podle jiného pramene se ale ještě v roce 1972 chodník staví, a to brigádnicky v Akci Z. Ještě téhož roku měla být investice dokončena. Šlo o úsek podél severní strany ulice, od křižovatky s ulicí K Huti ke křižovatce s ulicí Ke Kukačce.[864] V Borku šlo o vůbec první chodník. Další chodníky byly dokončeny v Borku v roce 1987.[865] Podle jiného pramene ale v roce 1987 probíhala v Borku jen generální oprava již existujícího chodníku.[866] Za rok 1989 (dle stavu k 7. září) město investovalo do úpravy chodníku v Borku 36 000 Kčs.[867]
V roce 2002 město plánovalo jako jednu z investic, která měla přijít na řadu v roce 2004, výstavbu nového chodníku v Borku. Mělo jít o akci za 1 500 000 Kč.[868] Šlo o úsek o délce cca 250 metrů po jižní straně Pražské ulice, a to v úseku od křižovatky s ulicí Na Kukačce až na okraj obce směrem na Svojkovice.[869] V září 2004 odsouhlasila městská rada změnu rozpočtu, kdy na výstavbu chodníku v Borku přesunula z jiných položek 530 000 Kč.[870] Do 14. září 2004 se mohli přihlásit uchazeči o provedení stavebních prací na novém chodníku.[871] V říjnu 2004 pak na základě nabídek vybrala městská rada z 6 uchazečů firmu BP STAVBY, s. r. o. z Plzně s nabídkovou cenou 1 570 551 Kč.[872] V říjnu 2004 výstavba chodníku ještě nezačala, ale počítalo se s jejím provedením do konce roku 2004.[873] Nový chodník byl dlážděn betonovými prefabrikáty, od vozovky oddělen obrubníkem. Původní příkop, který tu dosud lemoval ulici, byl současně s budováním chodníku zatrubněn a položeno i potrubí pro budoucí kanalizační větev.[874] Dle závěrečného účtu obecního hospodaření se během roku 2004 utratilo za akci „chodník Borek“ celkem 1 690 790 Kč (původně plánováno 2 030 000 Kč).[875] V srpnu 2007 pak zastupitelstvo města schválilo bezúplatný převod části komunikace v Pražské ulici č.kat.405/1 z majetku Plzeňského kraje do vlastnictví obce. Šlo o plochu 1020 čtverečních metrů tvořenou novým chodníkem podél jižní strany vozovky. Nově označená č.kat.405/8.[876]
Obec provedla v roce 2006 v Borku i výstavbu nového přechodu pro chodce. Šlo o místo v Pražské ulici, poblíž křižovatky s ulicí K Huti, mezi hospodou a mateřskou školou, kde byla dlouhodobě poměrně velká frekvence chodců. Už ve 2. polovině roku 1979 MěstNV obdržel přípis zřídit před mateřskou školou v Borku vyznačený přechod pro chodce a značku.[877] Teprve počátkem 21. století ale došlo ke zbudování skutečně kvalitního přechodu, podle nejnovějších bezpečnostních norem. V září 2005 na tento účel městská rada přesunula z jiných rozpočtových položek 60 000 Kč, které měly být použity na pořízení projektu.[878] Do návrhu rozpočtu na rok 2006 město zařadilo výstavbu přechodu v Borku s odhadovanou částkou 600 000 Kč.[879] V srpnu 2006 už se ale mluví o nákladech 750 000 Kč. Pro tuto zakázku vznikla obecní komise na posuzování nabídek. Její vytvoření odsouhlasila rada města 7. srpna 2006.[880] Dne 15. srpna 2006 bylo vypsáno výběrové řízení.[881] Komise jednala 25. srpna 2006 a z tří firem vybrala pro výstavbu přechodu pro chodce společnost SILBA, a. s. z Plzně s nabídkovou cenou 977 548,90 Kč. Město očekávalo, že na tuto investici získá subvenci z Programu stabilizace a obnovy venkova Plzeňského kraje ve výši 250 000 Kč, ovšem zbylé peníze v obecním rozpočtu nebyly. Ani případná žádost o zvýšení dotace by problém neřešila, protože takový krok by vyžadoval projednání zastupitelstvem kraje, a to by odsunulo realizaci stavby o další měsíce. 28. srpna 2006 o věci jednala městská rada, která vybírala ze dvou variant: buď zakázku zadat skutečně firmě SILBA, nebo celé výběrové řízení pro nedostatek peněz na realizaci stavby zrušit.[882] Rada nakonec zakázku zadala.[883] Dne 3. října 2006 jednalo zastupitelstvo města o změně obecního rozpočtu. Díky vyšším příjmům z prodeje nemovitostí mohlo město přesunout na výstavbu tohoto přechodu 730 000 Kč, z peněz ušetřených na výstavbě kanalizace v Pražské ulici dalších 300 000 Kč s tím, že zbylých 250 000 Kč potřebných na tuto akci pokryje dotace.[884] V říjnu 2006 se již uvádí, že 250 000 Kč skutečně pokryje dotace od Plzeňského kraje.[885] Součástí projektu mělo být, kromě vodorovného dopravního označení vlastního přechodu, i zřízení dělícího středového ostrůvku a výstavba zálivu pro autobusovou zastávku. Projekt vypracovala kancelář IP PROJEKT Ing. Petra Zítka z Plzně. Dokončení investice se plánovalo do 30. listopadu 2006.[886] Dle stavu z počátku října 2006 již práce na výstavbě přechodu probíhají. Zatím jen počáteční výkopy, přičemž vozovka byla provizorně zúžena.[887] Kolaudace přechodu proběhla 1. prosince 2006.[888] V listopadu 2006 se odhadovaly vícepráce na této stavební akci na cca 150 000 Kč (nutná oprava dešťové kanalizace a dvě revizní šachty v prostoru staveniště).[889] Nový přechod sestává ze středového ostrůvku o šířce 3 metry a dvou samostatných jízdních pruhů po 3,5 metru.[890] Dne 2. června 2008 zastupitelstvo města odsouhlasilo bezúplatný převod pozemkových parcel mezi obcí a krajem, souvisejících s výstavbou přechodu v Borku.[891] Další pozemkový převod o ploše 1 metru čtverečního, spojený s přechodem, pak zastupitelé odhlasovali 25. srpna 2008.[892] Několik let po výstavbě přechodu pro chodce, došlo i na zbudování oboustranného chodníku v Pražské ulici, v úseku od křižovatky s ulicí K Huti k nároží ulice Ke Střelnici. Akce byla provedena v roce 2014, přičemž z ní nakonec město vyjmulo zamýšlenou výstavbu chodníků i v části ulice Ke Střelnici od nároží Pražské ulice k železničnímu nadjezdu. Součástí investice byl nejen nový chodník, který v této sekci Pražské ulice předtím byl jen po severní straně, ale i instalace nového veřejného osvětlení, zatrubnění příkopu podél jižní uliční strany a nové řešení křižovatky ulic Pražská a Na Kukačce. Z Pražské ulice byl do ulice Na Kukačce provoz veden přes obrubník, protože ulice Na Kukačce byla nově definována jako dopravní model „obytná zóna“, s omezenou průjezdní dopravou i rychlostí vozidel limitovanou na 20 km/hod. Po stížnostech občanů, že nový obrubníkový práh na vjezdu do ulice je příliš vysoký, město oznámilo, že ho nechá snížit. Akci provedla firma HABAU CZ, s. r. o. s náklady 3 628 472 Kč. Město po dokončení akce ještě s firmou řešilo penále za nedodržení termínu pro napravení závad.[893]
Dne 25. srpna 2003 schválila rada města přidělení zakázky na prodloužení vodovodního řadu Rokycany-Borek firmě REVOS, s. r. o. z Rokycan, za nabídkovou cenu 1 709 609 Kč.[894] Podle jiného pramene ale nabídková cena zněla na 1 076 578 Kč. Šlo o úsek od Borecké hospody, podél Pražské ulice až na okraj města.[895] Výstavba vodovodu naplánována na srpen-září 2003.[896] V roce 2005 pokročily přípravy na výstavbu kanalizační větve DII, která má probíhat severně od Pražské ulice, za domy čp.132/IV a čp.133/IV, odkud by vyústila do ulice K Huti. 1. srpna 2005 odsouhlasila městská rada odkup části dotčených pozemků na č.kat.74/1 o výměře cca 330 čtverečních metrů. 9. srpna 2005 potvrdilo transakci i zastupitelstvo.[897] V rozpočtu na celý rok 2007 město mělo na akci vodovod Borek 3 000 000 Kč, z čehož nakonec utratilo 2 362 140 Kč.[898] Dne 11. února 2008 Plzeňský kraj zveřejnil záměr darovat pozemek č.kat.405/8 o ploše 1020 čtverečních metrů do majetku města Rokycan. Šlo o pozemek v linii Pražské ulice v katastru Borku.[899] V květnu 2008 už tento pozemek v katastru nemovitostí evidován jako vlastnictví obce Rokycany.
31. března 2008 vydal městský úřad oznámení, že zahájil územní a stavební řízení dle žádosti podané firmou ČEZ Distribuce, a. s. 10. ledna 2008 na rekonstrukci stávajícího vzdušného vedení nízkého napětí v oblasti Borek- I. Etapa. Akce měla zasáhnout stavební parcely č.kat.601, č.kat.713, č.kat.715/1, č.kat.715/2 č.kat.742/1, č.kat.742/2, č.kat.920 a č.kat.1203 na katastru Rokycan a č.kat.102, č.kat.103, č.kat.146 v katastru Borku, a dále pozemky č.kat.2071/6, č.kat.2080/5, č.kat.2080/6, č.kat.2080/7 č.kat.2080/8, č.kat.2080/9, č.kat.2080/17, č.kat.2901/1, č.kat.2901/5 a č.kat.2901/16 na katastru Rokycan a č.kat.70/2, č.kat.72/4, č.kat.72/5, č.kat.73/1, č.kat.73/3, č.kat.73/7, č.kat.73/8, č.kat.396 a č.kat.430 v katastrálním území Borek u Rokycan. Na 6. května 2008 bylo svoláno ústní projednání.[900] Šlo o úsek podél Pražské ulice, na rozmezí Rokycan a Borku. 13. května 2008 pak na tuto akci vydal městský úřad územní rozhodnutí a stavební povolení. V délce cca 400 metrů mělo na rozhraní katastrálních území Rokycany a Borek dojít k opravě stávajícího vedení, včetně nové rozpojovací skříně umístěné na hranici pozemků č.kat.73/3 a č.kat.73/8 v Borku a nových betonových sloupů podél komunikace, ukončených další rozpojovací skříní na pozemku č.kat.2071/6 v Rokycanech. Mělo být nahrazeno dosavadní překlenutí Pražské ulice elektrickým kabelem u domu čp.281/II. Současně se předpokládala oprava veřejného osvětlení v dotčeném úseku. Při ústním projednávání vznesl připomínku Václav Blecha, z Pražské ulice čp.130/IV ohledně zakreslení vzdušného závěsného kabelu u jeho domu. Této připomínce se vyhovělo úpravou v projektové dokumentaci. Termín dokončení celé akce byl stanoven do 10. ledna 2009.[901] Dne 9. července 2008 pak započalo společné územní řízení a stavební řízení na stavbu kabelu nízkého napětí Borek II. etapa, umístěnou na stavební parcely č.kat.61/1, č.kat.61/2, č.kat.62, č.kat.63, č.kat.82, č.kat.83, č.kat.100 a č.kat.149 a na pozemkových parcelách č.kat.73/3, č.kat.73/5, č.kat.75/4, č.kat.75/5, č.kat.75/7, č.kat.75/8, č.kat.85/6, č.kat.396, č.kat.406/2, č.kat.439 a č.kat.440 v katastru Borek. 28. února 2008 o vydání tohoto povolení požádala společnost ČEZ Distribuce a. s. 27. března 2008 městský úřad rozhodl spojit územní a stavební řízení. Na 12. srpna 2008 bylo stanoveno ústní projednání.[902] Dne 14. srpna 2008 pak městský úřad na tuto akci vydal územní rozhodnutí i stavební povolení. Akce měla sestávat z opravy stávajícího vzdušného vedení nízkého napětí včetně demontáže stávajícího vedení v délce cca 350 metrů na katastrálním území Borek u Rokycan. Z nové rozpojovací skříně osazené na novém betonovém sloupu, který měl být umístěn na stávajícím místě na pozemku č.kat.85/6 v Borku dle projektu vyveden nový závěsný kabel, který veden po nových betonových sloupech podél komunikace a ukončen na stávajícím betonovém sloupu na pozemku č.kat.73/3 v Borku. Odtud veden nový závěsný kabel po novém betonovém sloupu přes pozemky č.kat.73/3 a č.kat.396 na nový betonový sloup umístěný na stávajícím místě na pozemku č.kat.61/1, na který mělo být přeloženo stávající vzdušné vedení. V rámci investice město dojít i k provedení nových přípojek pro domy čp. 75/IV, čp.95/IV, čp.110/IV, čp.56/IV, čp.60/IV, čp.61/IV, čp.139/IV a čp.132/IV. Současně s opravou vedení mělo dojít i k opravě veřejného osvětlení. Termín dokončení byl stanoven do 10. ledna 2009.[903] Dne 2. července 2008 městský úřad zahájil územní řízení na stavbu „Rokycany, Borek, splašková kanalizace, výtlak V-DII a ČS Borek“, která se měla dotknout pozemků č.kat.2055/1 (Škroupova ulice), č.kat.2901/1 (Pražská ulice), č.kat.2901/5 (chodník podél Pražské ulice), č.kat.75/8 na katastru Borek (chodník podél Pražské ulice) a č.kat.396 na katastru Borek (ulice K Huti). Žádost o vydání územního rozhodnutí podalo 7. března 2008 město. Projektovaná kanalizační větev měla sestávat z potrubí DN 80 mm od ČS Borek, které by vyústilo ve Škroupově ulici. Celková délka činila 864 metrů. Investice kromě toho obsahovala čerpací stanici splaškových vod a elektropřípojku. Čerpací stanice tvořena plastovou šachtou průměru 1500 mm, která uzavřena železobetonovým poklopem. Na 7. srpna 2008 svoláno ústní jednání.[904] Dne 18. srpna 2008 pak na výstavbu splaškové kanalizace dle původní žádosti vydáno územní rozhodnutí.[905]
V roce 2014 prošla Pražská ulice větší rekonstrukcí.
Týkala se úseku od křižovatky s ulicí K Hutí až na okraj zástavby
Borku. V letních měsících byla proto doprava řízena semaforem a vedena jen
jedním pruhem. Koncem října byla světelná signalizace po čtvrt roce odstraněna.
Práce prováděla firma HABAU z Českých Budějovic. Akce sestávala z opravy
vozovky a po jižní straně ulice vznikl nový chodník dlážděný betonovými
prefabrikáty. Na severní straně byl zachován starší asfaltový chodník. Zároveň
byla do potrubí svedena dešťová kanalizace a provedena úprava veřejného
osvětlení.[906] Od 1. srpna 2019 začal
na bývalé státní silnici II/605 na průtahu městem Rokycany platit zákaz vjezdu
tranzitujících nákladních automobilů nad 12 tun váhy a byly zde osazeny
příslušné značky. Město tak uspělo v dlouhodobém tlaku na regulaci
průjezdu kamionů městem, protože řidiči nákladních vozů se takto často vyhýbali
placení dálničního mýta. Výjimku ze zákazu získaly pouze vozy zajišťující
zásobování.[907]
5.2. Nová výstavba mezi ulicemi Na Kukačce a K Huti (Slunečná ulice)
5.2.1. Příprava a průběh parcelace
Mezi ulicemi Na Kukačce a K Huti se rozkládá vyvýšená plošina, do počátku 21. století využívaná jen jako zemědělské pozemky. Na starší mapě z roku 1825 je lokalita označena jako Na Vrchu.[908] Vůči ulici K Huti ji odděluje zhruba 20metrové převýšení, které směrem do ulice K Huti spadá po prudké stráni porostlé křovinami. I proto nebyla tak dlouho fakticky integrována do zastavěného území Borku. Šlo přitom o kvalitní lokalitu, o jejíž stavební exploataci projevovalo město zájem již dříve. V roce 1976 se uvádí, že MěstNV nechal zpracovat podrobný územní plán Rokycany IV-Borek. Jeho konečný návrh schválila rada MěstNV někdy mezi srpnem a listopadem 1976. Plán předpokládal v Borku poměrně masivní nárůst zástavby. V Borku mělo vyrůst 135 nových rodinných domů. Jejich velká část měla být umístěna právě sem.[909] Záměr ale nebyl realizován. V roce 2000 pak nový územní plán vytýčil lokalitu opět jako zónu výstavby rodinných domků. Problémem ovšem bylo její obtížné napojení na městskou komunikační síť. Ze čtyř stran totiž tyto louky lemovala souvislá starší zástavba. Jedinou přístupovou komunikaci představovala úzká cesta, která sem vedla od jihovýchodu, od křižovatky ulic Na Kukačce a Pražská. Ta ovšem nemohla do budoucna obsluhovat veškerou dopravu z této lokality, v níž se předpokládala masivní parcelace na soukromé rodinné domky. Město tedy řešilo vytýčení nové přístupové komunikace, což nebylo jednoduché, protože si to vyžadovalo výkup dosud soukromých pozemků. V září 2006 již se nový vjezd do této lokality rýsuje. Byl nalezen od severu, z ulice K Lopatárně. Zde byl oddělen pruh stávající soukromé zahrady, který již měl samostatné oplocení. Zatím ale nebyl otevřen pro vjezd.[910] Teprve později zde vyrostla nová komunikace (byla dle stavu k roku 2019 stále bez zpevněné vozovky). 15. června 2009 schválilo městské zastupitelstvo pojmenování nové ulice. Nazvána byla Slunečná ulice.[911]
V roce 2008 také už je celá lokalita na katastrální mapě rozparcelována na několik samostatných stavebních pozemků. Tyto pozemky vynikají mimořádně atraktivní polohou, na prosluněné vyvýšenině s výhledem na město a dal se tu předpokládat rychlý postup stavebního využití. Musely se ale souběžně s tím řešit inženýrské sítě. Pro skutečně městské individuální bydlení už nebyl použitelný dosavadní postup, kdy někde vyrostly rodinné domy a po desítky let jejich obyvatelé nedisponovali vodovodem, kanalizací a další technickou infrastrukturou. Dne 1. září 2008 rozhodl městský úřad vydat územní rozhodnutí na akci „Borek – prodloužení inženýrských sítí“ umístěnou na pozemku č.kat.84/18 na katastru Borek u Rokycan. Stavba kromě toho zasahovala na parcely č.kat.84/4, č.kat.84/7, č.kat.84/15, č.kat.84/16, č.kat.84/17, č.kat.84/19, č.kat.84/20, č.kat.84/26, č.kat.84/27, č.kat.84/28 a č.kat.407/2. O stavbu požádal Richard Karel, bytem K Lopatárně čp.42/IV. Projekt řešil umístění nových hlavních řadů inženýrských sítí v této lokalitě určené pro výstavbu rodinných domků. Konkrétně mělo jít o splaškovou kanalizaci, dešťovou kanalizaci, vodovod a plynovod a jednotlivých přípojek. Splašková kanalizační větev se měla napojit na kanalizační řad v ulici K Lopatárně, který už byl povolen, ale dosud neproveden. Dešťová kanalizace se dle projektu měla napojit do kanalizační šachty stávající dešťové kanalizace na křižovatce ulic K Lopatárně a Na Kukačce. Plynovod měl navazovat na stávající plynovodní řad v ulici K Lopatárně a u vodovodu se projektovalo napojení na povolený ale dosud nevybudovaný vodovodní řad v ulici K Lopatárně. Autorem projektu byl Ing. Jiří Škop a jeho firma A. D. S. Rokycany, s. r. o. Podmínkou stavebního povolení ale bylo dořešit všechny majetkové vztahy na dotčených pozemcích.[912] Paralelně s tím 17. dubna 2008 požádala společnost ČEZ Distribuce, a. s. o vydání územního rozhodnutí a stavebního povolení pro zřízení kabelu nízkého napětí pro Richarda Karla na pozemcích č.kat.84/12, č.kat.84/15, č.kat.84/16, č.kat.84/18 a č.kat.407/2. 21. května 2008 začalo společné územní řízení a stavební řízení. V rámci plánované investice mělo dojít ve stávající trafostanici Borek Obec 08603001 na stavební parcele č.kat.139 ke stavebním úpravám pro osazení transformátoru 400kVA. Ze vzniklé volné sady pojistek měl být proveden odvod zemním kabelem po pozemcích č.kat.407/2 (vlastník město) a č.kat.84/18 (vlastník Richard Karel), k jednotlivým pozemkům do kabelových skříní, umístěných na hranici těchto parcel. Z poslední kabelové skříně měl kabel pokračovat po pozemcích č.kat.84/16 (vlastník Richard Karel), č.kat.84/15 (vlastník Martin Švehla) a č.kat.84/12 (vlastník Richard Karel) do pilíře k parcele č.kat.84/10 (vlastník Libor Soukup). Na 20. června 2008 bylo svoláno veřejné jednání.[913] V červnu 2019 na svém zasedání souhlasila městská rada s nákupem pozemku č.kat.79/1 o ploše 2323 čtverečních metrů, který tvořil pruh zemědělských pozemků na západním okraji této lokality, podél strmého svahu k zástavbě v ulici K Huti, za 580 750 Kč.[914]
5.2.2. Popis zástavby v lokalitě
Mezitím se počala v lokalitě rozbíhat výstavba prvních rodinných domů. Úplně první novostavbou tu byl rodinný dům čp.146/IV. V září 2006 již byl obýván, byť chyběla finální úprava fasády a zahrady.[915] Číslo popisné mu bylo přiděleno 20. března 2006. Jde o přízemní objekt s valbovou střechou. Dne 15. srpna 2007 pak městský úřad vydal rozhodnutí o umístění stavby dalšího zamýšleného rodinného domku, a to na parcele č.kat.84/11, jižně od domu čp.146/IV, dle žádosti podané Ivanem Klukavým a Petrou Hyťhovou. Vlastní stavba rodinného domu byla navržena přízemní, nepodsklepená, s garáží, která neměla být s domem komunikačně propojena. Zastřešení stavby se navrhovalo z dřevěných sponkových vazníků od firmy BIOS z Dobříše, střešní krytina od firmy Bramac. Výška objektu měla činit 5,25 metru po hřeben střechy. Odpadní vody měly být dle projektu svedeny do žumpy o objemu 13 kubických metrů. Zásobování vodou bylo navrženo z vlastní vrtané studny. Přístupová a příjezdová plocha na pozemku u rodinného domu byla projektována jako zpevněna zámkovou dlažbou. U rodinného domu se předpokládalo umístění ve vzdálenosti 5 metrů od hranice s pozemkem č.kat.84/10, ve vzdálenosti 3,5 metru od hranice pozemku č.kat.84/8 a ve vzdálenosti 7 metrů od pozemku č.kat.84/12 (komunikace).[916] Dne 6. srpna 2007 zároveň městský úřad zveřejnil závěr zjišťovacího řízení na ekologické dopady záměru čerpání podzemní vody z vrtané studny na č.kat.84/11.[917] Během roku 2008 výstavba tohoto nového rodinného domu začala. V listopadu 2008 je evidován v katastrální mapě jako rozestavěný. Dokončen byl 23. prosince 2010 a obdržel číslo popisné čp.164/IV.[918]
Dva výše uvedené domy nestojí ve Slunečné ulici, která do této oblasti zabíhá od severu, nýbrž v jižní části lokality, která je přístupna po výše uvedené starší cestě, jež odbočuje z Pražské ulice u nároží s ulicí Na Kukačce před domem čp.75/IV. Ostatní nově postavené domy jsou dopravně zpřístupněny Slunečnou ulici od severu. Jedná se o patrový rodinný dům čp.158/IV s obytným podkrovím v 1. patře pod sedlovou střechou. Dokončen byl 19. srpna 2009.[919] Naproti němu stojí na protější straně ulice objekt čp.163/IV, přízemní rodinný dům s valbovou střechou. Jeho výstavba byla dokončena 1. října 2010.[920] Jižně od domu čp.163/IV odbočuje k západu ze Slunečné ulice boční komunikace, která má v budoucnu umožnit přístup k dalším nově zbudovaným domům. Od ní dál k jihu stojí už v srpnu 2018 plně dokončený a obývaný rodinný dům na stavební parcele č.kat.243, který ale až 26. července 2021 získal číslo popisné čp.187/IV.[921] Slunečná ulice pokračuje k jihu a byla dle stavu z roku 2021 po obou stranách lemována zatím stavebně nevyužitými parcelami. Již v červenci 2022 ale při její východní straně probíhá na jedné ze zdejších parcel hrubá stavba nového rodinného domku čp.191/IV.[922] Snímkování v květnu 2023 zachycuje již dokončenou hrubou stavbu včetně střechy.[923] Číslo popisné bylo novostavbě vydáno 16. února 2024.[924] Na jižním konci se pak Slunečná ulice lomí k západu do krátké obslužné kolmé komunikace, při níž vyrostl dům čp.186/IV, dokončený 19. srpna 2020.[925] Jedná se o přízemní vilku s valbovou střechou.
Lokalita nadále poskytuje velké množství volných parcel a bude místem pokračující individuální bytové výstavby. Otevření těchto pozemků pro stavební využití bylo logickým a správným krokem. Vzhledem k jejich poloze poblíž Pražské ulice snad mohlo probíhat intenzivnějším zastavovacím plánem (řadové domky apod.). Ale urbanizace této proluky je pro tu městskou část každopádně přínosná, protože zaceluje mezeru v zastavěném území Borku.
5.3. Ulice Na Kukačce
5.3.1. Popis zástavby v ulici Na Kukačce
Ulice Na Kukačce probíhá přímou severojižní trasou, spojuje Pražskou ulici s ulicí K Lopatárně. Již v 1. polovině 20. století se tu zformovala poměrně souvislá domkářská zástavba, která zejména podél západní uliční fronty měla už spíše městský, nikoliv venkovský charakter. V dekádě mezi roky 1910–1920 byla tato ulice hlavní zónou nové výstavby v celém Borku.
Podél západní strany ulice tu, směrem od jihu k severu, stojí tyto objekty: nárožní čp.75/IV (počítán do Pražské ulice), čp.85/IV, čp.82/IV, čp.84/IV, čp.87/IV, čp.86/IV, čp.119/IV, čp.116/IV a čp.118/IV. Dům čp.85/IV vznikl někdy v 10. letech 20. století. V matrice vsi Borek je zachycen 28. září 1919, kdy tu zemřela vdova po Františku Aubrechtovi.[926] Jde o přízemní objekt se sedlovou střechou. Reprezentuje typ obydlí už městského charakteru, bez vazby na zemědělské aktivity. Před dílčí modernizace se uchoval do velké míry ve své původní podobě. Stejný „kovorolnický“ či dělnický charakter mají i sousední domy čp.82/IV a čp.84/IV z doby okolo přelomu 19. a 20. století, navazující sebe. Dům čp.82/IV si podržel původní proporce, ale stavební detaily včetně fasády jsou již moderní. V roce 1910 ještě neexistoval, protože při sčítání lidu bylo nejvyšším číslem popisným v Borku 81.[927] Musel tudíž být dokončen krátce poté, určitě během dekády 1910–1920, protože při sčítání lidu roku 1921 již dosáhl Borek čísla popisného 89.[928] Dům čp.84/IV byl zásadně pozměněn nástavbou 1. patra, na kterém zbudována nová sedlová střecha. I on pochází z 2. desetiletí 20. století. Následuje souvislá řada tří přízemních domků čp.87/IV, čp.86/IV a čp.119/IV se sedlovými střechami. Všechny mají zmodernizované fasády s unifikovanými trojdílnými okny socialistické provenience a brizolitové vnější omítky. Dům čp.87/IV je v matrice uveden poprvé 5. srpna 1920, kdy tu zemřela dcera služebné Marie Šaškové.[929] Ze stejného období pochází vedlejší dům čp.86/IV. Ten matrika poprvé zaznamenala 20. července 1924, kdy tu zemřela manželka jeřábníka Václava Poustky.[930] Existoval již ale v roce 1921, kdy se uvádí v sčítání lidu již jako obydlený.[931] Objekt čp.119/IV je mladšího data a číslo popisné získal až někdy v 60. letech 20. století. Vznikl ovšem o něco dříve. Je zachycen již na leteckém snímkování z června 1947.[932] Patrně byl po jistou dobu jen součástí staršího domku čp.86/IV a až potom obdržel samostatné číslo popisné.
Rodinný dům čp.116/IV je masivní socialistická patrová vila se stanovou střechou. Postavena byla zhruba v 60. letech 20. století. Letecké snímkování z července 1962 ukazuje, že dům byl v rané fázi své výstavby (budování základů a obvodových zdí).[933] Na fotografii ze srpna 1966 už je buď dokončený, nebo krátce před dokončením.[934] Ze stejného období pochází i nárožní objekt čp.118/IV (jeho popis viz níže, v pasáži o ulici K Lopatárně).
Východní uliční fronta je zaplněna poněkud sporadičtěji. Od
jihu tu stojí tyto domy: čp.7/IV, čp.83/IV, čp.138/IV a čp.134/IV. Dům čp.7/IV
na nároží ulic Pražská a Na Kukačce má charakter venkovské usedlosti
s hospodářskými budovami, obklopujícími přízemní obytné stavení se
sedlovou střechou. Vznikl někdy po roce 1891, protože na katastrální mapě
evidenční z onoho roku je zachycen až v druhotném reambulačním zákresu.[935] K výstavbě
usedlosti muselo zároveň dojít před rokem 1930, kdy končilo aktualizování této
mapy. Číslo popisné bylo každopádně na dům druhotně přeneseno. Původní usedlost
čp.7/IV stávala v historickém jádru Borku, poblíž výtoku Boreckého potoka
z Boreckého rybníku, vedle chalupy čp.50/IV (viz výše, v popisu zástavby v
ulici K Huti). Vedlejší dům čp.83/IV
je přízemní se sedlovou střechou, má rovněž zčásti charakter venkovské
usedlosti. V roce 1910 ještě nestál, protože toho roku při sčítání lidu dosáhl
Borek nejvyššího čísla popisného 81.[936] V matrice vsi Borek je objekt čp.83/IV zachycen
12. července 1918, kdy tu zemřel syn zámečníka Josefa Hrušky.[937] Při sčítání
lidu roku 1921 již je uveden.[938] Někdy
počátkem 21. století prošel citlivě provedenou rekonstrukcí. Severně od domu
čp.83/IV měla parcelace na obytnou zástavbu delší zpoždění. Teprve počátkem 21.
století tu proběhla nová výstavba na místě stávajících zahrad. Nachází se zde objekt
čp.138/IV, moderní městská vilka,
patrová s podkrovními místnostmi v 1. patře pod sedlovou střechou. Stála
už tu dle leteckého snímkování ze září 1997.[939] Roku 2000 ji
zachytila fotodokumentace města.[940] Číslo popisné
obdržela ale až 4. srpna 2004. Na vedlejší parcele severně od ní vyrostl rodinný
dům čp.182/IV. Patrový objekt s obytným podkrovím
v 1. patře má sedlovou střechu. Byl dokončen 29. července 2019.[941] Na nároží
s ulicí K Lopatárně stojí ještě rodinný dům čp.134/IV, masivní dvoupatrová vila s podkrovními místnostmi
v 2. patře pod sedlovou střechou, která je robustní šítovou stěnou otočená
do ulice Na Kukačce. Je to ukázka opulentní, pozdně normalizační individuální
výstavby, patrně z 80. let 20. století. Na státní mapě z roku 1982
ještě zakreslen není.[942] Na státní mapě
z roku 1897 již ano.[943]
5.3.2. Technický vývoj ulice Na Kukačce a vývoj jejího pojmenování
Komunikace získala své pojmenování ulice Na Kukačce oficiálně až rozhodnutím městského zastupitelstva 10. července 2001. Název se ale objevuje i v oficiálních pramenech už dávno před tímto formálním krokem. Jméno Na Kukačce (často ovšem ve variantě Ke Kukačce) se zmiňuje například již v materiálech z jednání městského národního výboru z prosince 1969.[944] Ale ve variantě Na Kukačce ho uvádí už dokonce obecní kronika pro rok 1937.[945] Šlo tedy o spontánně užívané místní označení. Obecní kronikář Borku přidává ve svých vzpomínkách, psaných v polovině 20. století, i jednu konkrétní historku o tom, jak název vznikl. Když zde počátkem 20. století pomáhal kronikářův otec svému zeti Karlu Šafránkovi na výstavbě domku čp.75/IV, měl prý poznamenat, že z místa je hezký výhled a že by se to tu mělo jmenovat „Na Koukačce“. Přezdívka se v mírně pozměněné podobě ujala.[946]
V roce 1953 byla „cesta ze státní silnice ke studánce U Křížku u usedlosti čp.99/IV“ upravena.[947] Patrně šlo jen o válcování povrchu. Ale dokládá to, že v té době již procházela tato komunikace přerodem na městskou ulici. Ulice se pak stala jednou z prvních místních komunikací v Borku, které se dočkaly zpevněné (asfaltové) úpravy povrchu. V roce 1972 provedly Technické služby města úpravu komunikace v ulici Ke Kukačce.[948] Práce proběhly v 1. pololetí 1972.[949] Ale i v plánu výstavby na rok 1973 je počítáno u této akce s dalšími investicemi ve výši 226 000 Kčs.[950] Jinde se uvádí suma 250 000 Kčs. Z ní během 1. pololetí 1973 město utratilo 7000 Kčs.[951] Celková suma za rok 1973 zůstala na 7000 Kčs.[952] Podle zprávy ze září 1973 akce byla součástí investičních aktivit Technických služeb v roce 1973.[953] Podle návrhu rozpočtu na rok 1974 mělo být na úpravě komunikace Na Kukačce prostavěno 202 000 Kčs.[954] Během letních prázdnin 1974 prý byly práce v ulici Na Kukačce dokončeny.[955] Během 1. pololetí 1974 také Technické služby započaly Na Kukačce s výstavbou kanalizace. V září 1974 již se uvádí, že potrubí je položeno a kanalizace funkční. Do konce roku se ještě očekávala aplikace penetračního nátěru komunikace. Práce měly proběhnout dodavatelsky, tedy bez přispění brigádníků.[956] Prováděl je podnik Silnice Plzeň. Šlo o penetrační makadamový povrch.[957] Finální úpravy komunikace Ke Kukačce ale proběhly až později. Na rok 1975 na to vyčlenil MěstNV 72 000 Kčs. Akci měl zajišťovat podnik Silnice Plzeň.[958] Jenže v září 1975 se uvádí, že podnik Silnice Plzeň neprovedl v Rokycanech v 1. pololetí 1975 ani jednu ze slibovaných akcí, včetně úpravy této ulice a úkol se přesouvá na 2. pololetí (má být provedeno počátkem října 1975).[959] Koberec vozovky v ulici Ke Kukačce zůstal v plánu úprav komunikací i v roce 1976.[960]
Ve výběrovém řízení získala 18. dubna 2007 firma Omega C+M, s. r. o. z Plzně zakázku na prodloužení vodovodu v ulicích Na Kukačce a K Huti za 2 660 340 Kč s termínem dokončení do 31. srpna 2007. Akce nakonec byla hotova 4. září 2007 a cena zakázky dodržena.[961]
5.4. Hluboká ulice
5.4.1. Popis zástavby v Hluboké ulici
Ulice Hluboká je další severojižní komunikační spojkou mezi ulicemi Pražská a K Lopatárně. Na rozdíl od paralelně probíhající ulice Na Kukačce, ve které se již počátkem 20. století utvářela domovní fronta, byla Hluboká ulice ještě počátkem 21. století teprve v procesu urbanizace a až pak se zvolna proměňovala v skutečně městskou komunikaci, s přibývající individuální zástavbou. Coby pouhá polní cesta ovšem existovala už koncem 19. století, kdy je zachycena na evidenční katastrální mapě.[962] Ještě v roce 1990 byla dle map západní fronta této ulice zcela prázdná a lemovaly ji jen zemědělské pozemky. To se nicméně rychle změnilo. Okolo roku 2005 se stala hlavní rozvojovou lokalitou v Borku a souběžně tu rostlo několik rodinných domů. Podél západní strany sice ještě v roce 2007 stál jen jediný kolaudovaný objekt čp.137/IV, ale na mnoha ostatních parcelách probíhala výstavba dalších domů. Během krátké doby se tak západní fronta zaplnila zástavbou typu satelitní zahradní čtvrti. S jistým zpožděním probíhaly stejné trendy proměn zahrad na stavební pozemky i podél východní strany ulice.
Západní uliční fronta začíná na nárožní parcele u křižovatky ulic Pražská a Hluboká, kde už roku 2007 byla dokončená hrubá stavba rodinného domu, který ale ani dle stavu k roku 2025 není dostavěn a nemá číslo popisné (viz výše, v rámci popisu zástavby v Pražské ulici). Vedle stojí další vila čp.152/IV. V dubnu 2007 už byla patrně obývaná, byť chyběla finální úprava fasády. Číslo popisné novostavba obdržela 4. ledna 2008. Jde o patrový dům s obytným podkrovím v 1. patře a valbovou střechou. Následuje zatím volná stavební parcela se zahradou a pak objekt čp.137/IV, rozlehlá přízemní vila z přelomu 20. a 21. století. Letecké snímkování ze září 1997 ukazuje, že objekt byl dokončen, nebo právě dokončovaný. Měl již hotovou i střechu včetně krytiny.[963] Ve fotografické dokumentaci města z roku 2000 už objekt je evidentně dokončený.[964] Podle oficiální evidence stavebních objektů ale dům čp.137/IV získal číslo popisné až 1. října 2019.[965] Následuje parcela, která ještě počátkem 20. let 21. století byla jen prázdnou zahradou bez zástavby. Takto vypadala v dubnu 2021.[966] V červenci 2022 už na pozemku probíhá hrubá stavba obvodových zdí.[967] Snímkování z května 2023 ukazuje dokončenou hrubou stavbu i střechu.[968] Dům získal 8. října 2024 číslo popisné čp.193/IV.[969] Přízemní vilka bez obytného podkroví má valbovou střechu. Na nárožním pozemku u křižovatky s ulicí K Lopatárně stojí luxusní přízemní vila čp.160/IV na půdorysu písmene S. Na jaře 2007 už byla hotova její hrubá stavba i střecha, včetně krytiny. Objekt byl dokončen 20. října 2009.[970] Od ulice je pohledově zakryt masivní zděnou hradbou.
Protější východní uliční fronta je o něco odlišná. Už dávno před rokem 1989 zde sice pozemky byly rozparcelovány, ale ani v prvních dvou dekádách 21. století tu nedošlo k vytvoření souvislé zástavby. Jedinou stavbou tu dlouho byl objekt čp.122/IV na nároží Pražské ulice. Letecká fotografie ze srpna 1966 zachycuje probíhající výstavbu domu, zatím jen obvodové zdi, bez střechy.[971] Podle snímkování z října 1967 už byla hotova hrubá stavba, včetně krovu i střechy.[972] Je to patrová socialistická vila s valbovou střechou. Severně od domu byly jen jednotlivé zahrady. Až později zde vyrostl rodinný dům čp.185/IV. Jeho výstavba byla ukončena 20. července 2020.[973] Jedná se o přízemní dům se sedlovou střechou. Severně od něj pokračuje stavebně nevyužitá plocha s velkou zahradou až k ulici K Lopatárně. V této zahradě stojí dřevěná chatka se sedlovou střechou. Nemá domovní číslo popisné ani evidenční. Ještě k roku 2007 stála na této východní straně ulice i přízemní zahradní chatka če.163.
5.4.2. Technický vývoj Hluboké ulice a vývoj jejího pojmenování
Hluboká ulice získala své pojmenování rovněž rozhodnutím městského zastupitelstva 10. července 2001, předtím neměla svůj oficiální název.
V roce 2005 v Hluboké ulici manželé Špačkovi plánovali výstavbu rodinného domku (pozdější čp.160/IV, viz výše). Vzhledem k absenci vodovodní sítě nabídli 30. srpna 2005 městu, že přispějí polovinou ceny na zřízení nové vodovodní větve o délce 125 metrů. Náklady se odhadovaly na 300 000 Kč. Městská rada s tím v září 2005 vyslovila souhlas, ale problémem bylo, že přednostní provedení této akce a navíc přijetí daru od manželů Špačkových by změnilo rozpočet komplexního projektu zavedení vodovodu v Borku, který měl být koncem roku 2005 předložen jménem sdružení Čistá Berounka Evropské unii s žádostí o dotaci. Nalezlo se proto řešení, kdy dar 150 000 Kč měl být formálně zařazen do rozpočtu města na nespecifikované účely.[974] Ulice nemá dle stavu k roku 2019 stále zpevněný povrch, chodníky ani veřejné osvětlení.
5.5. Ulice Ke Kocouráku
5.5.1. Popis zástavby v ulici Ke Kocouráku
Ulice Ke Kocouráku má také severojižní orientaci a propojuje Pražskou ulici s ulicí K Lopatárně. Vznikla v zárodečné podobě až v 2. polovině 20. století. Na leteckém snímku z roku 1953 jsou na jejím místě jen pole.[975] Letecký snímek z roku 1962 již ukazuje v náznacích obrys budoucí ulice mezi nově zřizovanými zahradami.[976] Proces přerodu v městskou rezidenční ulici se ale zde počátkem 21. století teprve rozbíhal. Ulice tak ještě okolo roku 2010 měla spíše charakter cesty vedoucí skrz zahrádkářskou kolonii. Pak se tempo urbanizace zrychlovalo.
Západní stranu uliční zástavby otevírá na nároží Pražské ulice rodinný dům čp.172/IV, dokončený 3. října 2013.[977] Kompozičně těžkopádný přízemní dům se sedlovou střechou se do ulice obrací průčelím, kterému dominují velká garážová vrata. Vedle stojí rodinný dům čp.123/IV, svépomocná architektura z dob socialismu. Už na leteckém snímku z roku 1962 je zachycen, ovšem není patrné, zda nešlo jen o rozestavěný objekt.[978] Letecká fotografie ze srpna 1966 ho zachycuje buď jako už dokončený, nebo před dokončením, včetně střechy.[979] Patrová vilka má obytné podkroví v 1. patře pod sedlovou střechou. Sousední pozemek zaplnil až roku 2025 rodinný dům čp.195/IV. Číslo popisné obdržel 17. prosince 2025.[980] Dle stavu z května 2023 jeho výstavba ještě nezačala.[981] Snímkování z června 2025 tu zachycuje už dokončenou nebo dokončovanou novostavbu, včetně střechy.[982] Staršího data je vedlejší rodinný dům čp.121/IV, patrová stavba s podkrovními místnostmi v 1. patře a sedlovou střechou. Na leteckém snímku z roku 1963 ještě není k vidění.[983] Ani tak snímkování ze srpna 1966 zde nezachytilo ani počínající stavební práce, velký pozemek sice zaplňovalo několik objektů, ale šlo o malé stavby (boudy, kůlny apod.).[984] Stejný stav ukazuje i letecká fotografie z října 1967.[985] Rohovou parcelu na nároží ulic K Lopatárně a Ke Kocouráku zaujímá zahrada se zahradním domkem bez čísla.
Podél východní straně ulice se ještě počátkem 21. století
rozkládaly jen zahrádky a několik rekreačních chat. Na nárožní parcele u křižovatky
s Pražskou ulicí to byla chatka če.21.
Šlo o zděný přízemní objekt s nízkou sedlovou střechou. Takto je ještě
doložen na fotodokumentaci města z roku 2000.[986] Nahradil ho rodinný
dům čp.166/IV, dokončený 20. dubna 2011.[987] Je pojat jako
přízemní stavba s valbovou střechou. Severně od něj vyrostl nový patrový
rodinný domek čp.153/IV
s obytným podkrovím a sedlovou střechou. V dubnu 2007 už zde stála hrubá
stavba. Číslo popisné obdržel 12. března 2008. Vedlejší pozemek vyplňuje
zahrada, v níž stojí dřevěná zahradní chatka če.34. Rohová parcela na nároží ulic Ke Kocouráku, K Lopatárně
a V Plaňkách byla stavebně využita pro rodinný dům čp.183/IV, (jeho popis viz
níže, v pasáži o zástavbě v ulici V Plaňkách).
5.5.2. Technický vývoj ulice Ke Kocouráku a vývoj jejího pojmenování
I ulici Ke Kocouráku pojmenovali svým rozhodnutím městští zastupitelé 10. července 2001. Pojmenování odkazuje na stejnojmenný rybník, proti němuž ulice na severu vyúsťuje. Jméno má kuriózní původ. Rybník totiž byl obnoven v 70. letech 20. století jako rybí sádky pro Československý rybářský svaz.[988] Místní činovník svazu měl přezdívku „Kocour“ a dal tak jméno rybníku a později i ulici.[989] Jde v Rokycanech o unikátní případ, kdy novodobá přezdívka a neformální označení proniklo do oficiálního uličního (i rybničního) názvosloví.
Ulice zůstává nedlážděná, má podobu pouhé hliněné cesty. Její
koncepčnější úpravu navíc komplikoval fakt, že její část, při křižovatce
s Pražskou, patřila soukromé majitelce Miloslavě Kafkové. Ta souhlasila
předběžně s odprodejem městu, ale požadovala výměnou část parcely
v jihozápadním koutu areálu bývalých
nových
kasáren na Jižním předměstí. V dubnu
2004 zastupitelstvo uložilo městskému úřadu, aby prověřil právní pozici paní
Kafkové. V květnu 2004 pak městská rada odložila rozhodnutí o možné směně
až do ocenění pozemku v kasárnách, který M. Kafková požadovala. Rada o
záležitosti jednala opět v srpnu 2004, ale zase odložila verdikt.
V říjnu 2004 se o směně mělo jednat zase. K dispozici byly dva
návrhy: rodiny Kafkových a města. Oba ale počítaly s tím, že M. Kafková
v jistém rozsahu pozemek v kasárnách nabude.[990]
5.6. Ulice V Plaňkách
5.6.1. Popis zástavby v ulici V Plaňkách
Ulice V Plaňkách měla počátkem 21. století rovněž charakter rodící se městské komunikace. Vybíhá k východu z křižovatky ulic K Lopatárně a Ke Kocouráku. Pak vede mělkým obloukem směrem k Pražské ulici, na kterou se napojuje za hranicemi zastavěného území města. Existovala již dlouho v minulosti jako polní cesta. Takto je zachycena na mapě stabilního katastru z roku 1838. Tehdy ovšem nebyla na svém východním konci zaústěna do státní Pražské silnice, nýbrž sledovala tok Boreckého potoka a vytrácela se v polích. Je možné, že právě po této cestě původně, před výstavbou státní silnice v 18. století, přicházela do Borku a Rokycan historická zemská stezka od Prahy. Na mapě z roku 1838 je dokonce vidět i fragment polní cesty č.kat.404, vedoucí od brodu přes potok, několik metrů jižně od nynějšího mostku na státní silnici. Mohlo jít o původní zemskou stezku, která pak navazovala na dnešní ulici V Plaňkách, ale byla v 18. století přervána vyvýšeným tělesem erární silnice, vedené na náspu lemovaném příkopy (o teoriích o historickém trasování cesty od Prahy podrobněji viz výše, v rámci popisu Pražské ulice). V takovém případě pak tato historická dopravní tepna vedla dnešními ulicemi V Plaňkách, K Lopatárně, Do Vrchu a K Huti do prostoru původního boreckého hamru (o něm podrobněji viz výše, v samostatné pasáži) a pak pod Boreckou strání k Rokycanům. Navzdory své periferní poloze a až do počátku 21. století i takřka chybějící zástavbě tak ulice V Plaňkách může fixovat archaickou dopravní trasu.
Parcelace na rodinné domky v této ulici paradoxně začala od východu, tedy dál od Borku. Podél severní strany ulice stojí směrem od východu nejprve dům čp.49/IV. Přízemní objekt se sedlovou střechou a brizolitovou fasádou z dob socialismu byl postaven v roce 1949. Pozemek byl již předtím oplocen a osázen stromky. Domek si zbudoval František Liška, obecní kronikář. 7. dubna 1949 se sem i s manželkou nastěhoval.[991] Šlo tehdy o domek relativně daleko od zastavěného území Borku. Číslo popisné sem bylo druhotně přeneseno ze zbořeného domku v ulici Do Vrchu (viz výše). Sousední čp.113/IV je stavěn podle podobného projektu jako čp.49/IV. Ještě dle letecké fotografie z května 1953 zde nestál.[992] Stejně tak ho zde, ani jako rozestavěný, nezobrazuje snímkování z července 1958.[993] Zachytila ho jako stojící budovu až vojenská mapa z roku 1961[994] a letecká mapa z července 1962.[995] Jde o přízemní stavbu se sedlovou střechou. I zde je aplikována brizolitová fasáda. V roce 2007 započala na volné parcele západně od domu čp.113/IV výstavba rodinného domu čp.173/IV. Počátkem srpna 2007 už stála hrubá stavba, včetně krovu.[996] Dokončen byl 29. listopadu 2013.[997] Jde o patrový objekt s obytným podkrovím a střechou s polovalbou.[998] Vedlejší rodinný dům čp.135/IV zachycuje státní mapa z roku 1982.[999] Jde o patrovou stavbu s obytným podkrovím v 1. patře. Zděné je jen přízemí domu. Štítová stěna se otáčí do ulice a je obložena dřevem. Objekt tak připomíná spíš větší rekreační chatu. Dál k západu ulici lemovalo ještě v roce 2007 jen několik rekreačních zahrádek. Na nejzápadnější z nich byla umístěna jakási maringotka využívaná jako chatka. Na tomto pozemku pak vyrostl objekt čp.157/IV, který dostal samostatné číslo popisné 18. února 2009. Jde o malý přízemní domek se sedlovou střechou.
Na jižní straně ulice byl průběh urbanizace ještě rapidnější. Již v roce 1972 zařadil MěstNV zdejší pozemek č.kat.160 do seznamu parcel vhodných k parcelaci. Dle tehdejšího Směrného územního plánu se zde zamýšlela parcelace na 4 stavební místa.[1000] Přesto ale ještě v roce 1990 tu nebyla žádná zástavba a počátkem 21. století se tu stále rozkládaly jen zahrady a pár chatek. To se změnilo před rokem 2010, kdy zde rychle po sobě začaly přibývat rodinné domy. Směrem od východu se na nároží ulic V Plaňkách a Pražská rozkládá dle stavu k roku 2019 stále ještě menší volný zemědělský pozemek. Pak začíná souvislá domovní fronta, kterou otevírá objekt čp.175/IV, dokončený 13. července 2015.[1001] Patrový dům s podkrovními místnostmi v 1. patře má sedlovou střechu. Do ulice je otočen mohutnou štítovou střenou. Sousední parcelu vyplňuje rodinný dům čp.181/IV, jehož výstavba skončila 18. července 2018.[1002] Patrový dům s podkrovím v 1. patře a sedlovou střechou je situován na užší parcelu, jež ale prochází až k Pražské ulici. Vlastní obytný dům stojí v jižní části pozemku, směrem do ulice V Plaňkách je přivrácena přízemní budova garáže, vlastně dvojgaráže, protože je sdílena i se sousedním rodinným domem čp.176/IV. Ten byl dostavěn 24. listopadu 2015.[1003] Je to přízemní stavba s valbovou střechou. Sousední parcelu zaujímá dům čp.174/IV, dokončený 15. ledna 2014.[1004] I ten má podobu přízemní vilky s valbovou střechou. Za ním stojí objekt čp.167/II, dostavěný po roce 2010. Patrový rodinný dům s podkrovím 1. patra pod sedlovou střechou, je přístupný samostatnou příjezdovou cestou, vedenou po východním okraji pozemku domu čp.174/II. Následuje drobný patrový domek čp.165/IV s podkrovím v 1. patře a sedlovou střechou, jehož výstavba skončila 22. března 2011.[1005] Vedle se rozkládá velký pozemek s atypicky řešeným rodinným domem čp.156/IV, který vyrostl jako úplně první stavba na jižní straně ulice. Dne 2. srpna 2007 městský úřad vydal územní rozhodnutí o umístění stavby rodinného domu včetně čistírny odpadních vod, plastového zásobníku na přečištěnou vodu, studny, přívodu vody ze studny, 2 vrtů na tepelné čerpadlo a přívodu elektrické energie na parcele č.kat.160/1, na základě žádosti podané 30. května 2007 Hanou Baudry a Olivierem Baudry z Volduch (územní řízení zahájeno 6. června 2007[1006]). Zamýšlený rodinný dům měl být přízemní, nepodsklepený objekt z dřeva, nepravidelného půdorysu s valbovými střechami a výškou 5,15 metrů. Stavba měla být umístěna 4 metry od sousední parcely č.kat.155/6 a 20 metrů od parcely č.kat.158.[1007] V dubnu 2008 už je rejstříku nemovitostí na této parcele zakreslen na stavebním pozemku č.kat.229 rozestavěný rodinný dům. Rodinný dům čp.156/IV byl dokončen ještě během roku 2008 a dne 4. prosince 2008 získal číslo popisné.[1008] Vedle něj se pak nachází velmi rozlehlá zahrada s větší rekreační chatou če.24. Chata je zděná, patrová s podkrovím v 1. patře a sedlovou střechou. Fasáda je kryta brizolitem. Spolu s dalšími stavebními prvky tak odkazuje na dobu svého vzniku v období normalizace. Poprvé je ale zakreslena až na státní mapě z roku 1997.[1009] Do evidence objektů zařazena až 16. září 2010.[1010] Na nárožním pozemku na křižovatce ulic V Plaňkách a Ke Kocouráku pak stojí rodinný dům čp.183/IV, jehož výstavba skončila 25. července 2019.[1011] Městská rada v září 2017 schválila dočasné použití obecního pozemku kvůli výstavbě vodovodu a kanalizace k novostavbě rodinného domku na parcele č.kat.161/9.[1012] Je to jednoduchý přízemní domek se sedlovou střechou.
5.6.2. Technický vývoj ulice V Plaňkách a vývoj jejího pojmenování
Ulice má podobu nedlážděné polní cesty s nezpevněným povrchem. Není tu veřejné osvětlení. Ulice V Plaňkách obdržela jméno oficiálně rozhodnutím městského zastupitelstva 10. července 2001. Místní název V Plaňkách je ale doložen pro pozemky mezi Kofroňovic rybníkem a státní silnicí již na evidenční katastrální mapě v roce 1891.[1013]
5.7. Ulice K Lopatárně
5.7.1. Popis zástavby v ulici K Lopatárně
Ulice K Lopatárně vybíhá z historického jádra obce Borek, kde se odpojuje od ulice Do Vrchu a vede pak přibližně východním směrem podél skupiny menších vodních nádrží při Boreckém potoce. Míjí křižovatky s ulicemi Na Kukačce, Hluboká, a Ke Kocouráku. Za posledně jmenovanou křižovatkou uhýbá k severu, překračuje Borecký potok a míří k historickému areálu lopatárny. Svým původem se odlišuje od novodobých uličních komunikací v Borku, jako jsou ulice Na Kukačce, Hluboká nebo Ke Kocouráku. Ty vznikly až moderní parcelací. Ulice K Lopatárně je ale staršího původu. V náznaku je zachycena již na mapě 1. vojenského mapování z 80. let 18. století a spolehlivě doložena na mapě stabilního katastru z roku 1838. Tehdy samozřejmě nešlo o ulici ale o pouhou cestu, která spojovala historické jádro Borku s areálem lopatárny a pokračovala dále do lesa Boreček a ke katastrům obcí Svojkovice a Volduchy. Není vyloučeno, že v jejím úseku od historického jádra vesnice Borek až k rozcestí s ulicí V Plaňkách jí vedla před 18. století původní zemská cesta z Prahy do Plzně (viz výše). Teprve ve 20. století v celém svém průběhu obrostla zástavbou.
Podél severní strany ulice stojí ve směru od Borku nejprve usedlost čp.29/IV (její popis v kapitole o ulici Do Vrchu). Východně od ní stojí patrový rekreační dům če.7 s obytným podkrovím, moderní hladkou fasádou a střechou pokrytou eternitem. Podle fotodokumentace Rokycan z roku 2000 již je stavba dokončena, ale zatím nezkolaudována.[1014] Číslo evidenční získala až 14. ledna 2009.[1015]
Na místě če.7 dle mapy z roku 1838 i 1891 stálo dřevěné stavení čp.30/IV. V únoru 1817 se tu jako dědičný majitel uvádí Jan Kotršal.[1016] Později chalupa patřila dlouho rodině Lobovských. V seznamu majitelů domů z roku 1838, dle údajů indikační skici mapy stabilního katastru, byl obyvatelem čp.30/IV Martin Lobovský, označený jako emfyteut, tzn. v dědičném vlastnictví, pro odlišení od pouhých domkářů.[1017] V roce 1947 byla již zchátralá a nevyhovující chalupa zbořena a na jejím místě zůstala jen prázdná zahrada.[1018] Číslo popisné čp.30 pak roku 1952 získala stodola v ulici Do Vrchu, adaptovaná na obytné účely (viz výše).
Pak z ulice k severu odbočuje cesta k břehům Boreckého rybníka. Na rozcestí je tu situována věžovitá zděná stavba původní transformační stanice elektřiny z meziválečného období. Na protáhlém, šípovitě tvarovaném pozemku mezi touto cestou a vlastní ulicí K Lopatárně stojí velká zahrada usedlosti čp.99/IV. Obytné stavení se nachází v její východní části, naproti vyústění ulice Na Kukačce. Jde o usedlost typu mohutnější venkovské chalupy se sedlovou střechou (s obytným podkrovím). Obklopuje ji věnec hospodářských objektů. Na východní straně zahrady, při břehu rybníka Kocouráku, stojí přízemní zděná stodola, majetek Českého rybářského svazu. Ta není součástí usedlosti čp.99/IV. Dům čp.99/IV vznikl poměrně netradičním způsobem, když byla navážkou a úpravou nivelety proměněna část bývalého rybníka na stavební pozemek. Nynější rybník Kocourák, který na východní straně lemuje hranice usedlosti čp.99/IV totiž ještě před polovinou 19. století sahal dál k západu a zabíral celou plochu pozemku okolo současného domu čp.99/IV. Ještě před koncem 19. století ale už byl vypuštěný. Dne 14. prosince 1928 zažádal Alois Kohout o prodej pozemku č.kat.164/1 s tím, že na něm hodlá postavit domek. Obecní komise ovšem zjistila, že na výstavbu domku je možné použít jen západní cíp pozemku bývalého rybníka směrem k Borku (o ploše cca 150 čtverečních sáhů). I na tuto část by ale bylo nutno navézt terén. Zbytek pozemku tvořila vlhká louka, táhnoucí se až k hamru pana Kofroně (lopatárna). 11. června 1929 městská rada doporučila obecnímu zastupitelstvu schválit prodej tohoto parcelního dílu za 6671,88 Kč, což rokycanské obecní zastupitelstvo 18. června 1929 schválilo.[1019] Mezitím dne 13. června 1929 prodej pozemku č.kat.164/1 v Borku Aloisi Kohoutovi za 2500 Kč/korec schválila i obecní finanční komise.[1020] Nabyvatel parcelu pak skutečně navezl a proměnil v stavební místo, kde někdy po roce 1930 vyrostl současný objekt čp.99/IV. Rybník pak byl v poválečném období obnoven, nyní již bez onoho západního cípu (o rybníku Kocourák podrobněji viz výše). Ve zbytku její trasy tak ulici K Lopatárně na severní straně lemuje hladina této vodní nádrže. V prostoru na místě domu čp.99/IV se nacházela studánka U Křížku. Zhruba do roku 1920 zásoboval tento přírodní pramen velkou část Borku pitnou vodou. Pojmenován byl podle cca 3 metry vysoké dřevěného kříže, jenž stál až do roku 1930 při cestě u studánky.[1021]
Na jižní straně stojí dům čp.42/IV, který zakresluje již nejstarší katastrální mapa z roku 1838, podle níž šlo o dřevěné spalné stavení. Uvádí se už v pozemkové knize z roku 1780, kdy přitom Borek měl jen 44 čísel popisných.[1022] Stavení čp.42/IV zároveň určitě nezapadá do souvislé řady domovních čísel, z počátečního číslování domů v roce 1771, takže vznik této chalupy možno datovat mezi roky 1771–1780. V seznamu majitelů domů z roku 1838, dle údajů indikační skici mapy stabilního katastru, byl obyvatelem čp.42/IV Tomáš Karel, označený jako emfyteut, tzn. v dědičném vlastnictví, pro odlišení od pouhých domkářů.[1023] Dochoval se do současnosti bez větších modernizačních zákroků. Jde o patrový objekt s obytným podkrovím v 1. patra a střechou s polovalbou.
Vedle něj se rozkládala až do počátku 21. století zahrada s objektem rekreační chatky če.53. Zobrazuje ji zde už mapa z roku 1972.[1024] Do registru objektů byla zanesena až k 16. září 2010.[1025] V těchto místech byl ale počátkem 21. století vytvořen oddělením parcelního pruhu základ budoucí komunikace na jih, do prostoru nové individuální výstavby (Slunečná ulice, viz výše). Zahrada u če.53 tak byla průrazem nové ulice rozdělena. Zahradní domek dnes stojí na redukované rohové parcele při východní straně této nové ulice.
Následuje dům čp.118/IV na nároží ulic K Lopatárně a Na Kukačce. Je to přízemní vilka se zvýšeným suterénem a stanovou střechou. Dekorem fasády odkazuje na estetiku 60. a 70. let 20. století. Letecké snímkování z července 1962 ukazuje, že výstavba domu ještě nezačala.[1026] Na fotografii ze srpna 1966 už je patrně krátce před dokončením, byla hotova hrubá stavba i střecha.[1027]
Parcelu na protějším nároží ulice Na Kukačce zaujímá rodinný dům čp.134/IV (viz výše, v rámci popisu ulice Na Kukačce). Na vedlejším rohovém pozemku je situována luxusní přízemní vila čp.160/IV (viz výše, v pasáži o zástavbě Hluboké ulice). Protější nároží Hluboké ulice vyplňuje velká zahrada a v ní dřevěná chatka se sedlovou střechou, bez domovního čísla popisného i evidenčního. Ulice pak dospívá na křižovatku s ulicemi Ke Kocouráku a V Plaňkách. Na rohových pozemcích ulice Ke Kocouráku stojí další zahradní domek bez označení a naproti pak novostavba rodinného domu čp.183/IV (detailní popis viz výše, v rámci ulice V Plaňkách).
5.7.2. Areál bývalé lopatárny
Na křižovatce s ulicí Ke Kocouráku uhýbá ulice K Lopatárně k severu a po hrázi mezi rybníkem Kocourák a Kofroňovic rybníkem směřuje k areálu bývalé lopatárny, jenž jí dal jméno. Komplex lopatárny, stojí na úzkém pozemku, vymezeném z jihu břehem Kofroňovic rybníka, ze severu tokem Boreckého potoka. Tvoří ho historické objekty čp.31/IV a čp.32/IV. Usedlost bývá zvaná též „U Kofroňů“ nebo „Kofroňův statek“.[1028]
Areál je tu zachycen už na mapě 1. vojenského mapování z 80. let 18. století, kde už je označen jako lopatárna „Schaufelmühle“. Dne 1. června 1772 si povolala rokycanská obecní rada vdovu Kateřinu Oppovou a dotazovala se jí, „moc-li ještě Christině Jakobovej za tu od ní koupenou lopatárnu dlužna jest, poněvadž ona p. Vančurovi [Vancerovi?] z ní na 70 zl. cavírovala [tedy ručila – pozn. aut.].“ Oppová uvedla, že 27. května uhradila všechny peníze a nedluží tedy nic.[1029] Dozvídáme se, že někdy počátkem 70. let 18. století patřila lopatárna rodině Jakobových, od kterých areál koupila Kateřina Oppová. Seznam majitelů domů z roku 1780 coby vlastníka čp.32/IV uvádí Annu Oppovou a čp.31/IV bylo „panské stavení“. V pozemkové knize z roku 1780 se čp.31/IV označuje jako „dominikální budova“ a čp.32/IV jako „vykoupený dominikální dům“.[1030] Dne 10. května 1785 rokycanský magistrát řeší oznámení Karla Oppa, že „ono spáleniště koupeno od P. Anny Oppové. Pocházeti má po jeho P. mateři“.[1031] Zpráva je zajímavá informací, že šlo o spáleniště. Patrně se jednalo o nějaký lokální požár z doby před rokem 1785. V září 1803 se coby majitel lopatárny uvádí Antonín Opp.[1032] V seznamu majitelů domů z roku 1838, dle údajů indikační skici mapy stabilního katastru, byl držitelem čp.31/IV i čp.32/IV Jan Opp, označený jako emfyteut, tzn. v dědičném vlastnictví, pro odlišení od pouhých domkářů, a navíc jako „měšťan a lopatář“.[1033]
Podle katastrální mapy Borku z roku 1838 šlo už tehdy o zděné objekty. Na mapě 2. vojenského mapování z let 1842–1852 je areál označen jako „Lopatárna hamer“. Hlavní obytná budova lopatárny čp.32/IV má podobu masivního přízemního stavení se sedlovou střechou. Dle podkladů pro sčítání lidu v Borku v roce 1910 nebylo evidováno číslo popisné čp.31/IV.[1034] Ale v současnosti v evidenci je, byť po celé 20. století šlo už o majetkově a funkčně jeden komplex. Areál se dochoval v poměrně čisté podobě, bez pozdějších modernizací. Kromě budov čp.31/IV a čp.32/IV ale již zanikla další hospodářská stavení, která tvořila věnec uzavřeného dvora. Areál je ve špatném technickém stavu. Je nutné zajistit jeho využití a zároveň zamezit možné banalizaci této historické lokality tím, že by došlo k demolici původních objektů a jejich nahrazení „městským“ rodinným domem.
Během 20. století prožíval tento protoindustriální podnik pozvolný úpadek. Po 1. světové válce požádal majitel čp.32/IV Antonín Erler i jeho nástupce František Kofroň obec Rokycany o odprodej pozemků okolo hamru, protože byly nutné pro provoz lopatárny. V květnu 1920 se tím zabývalo i zastupitelstvo města.[1035] V roce 1934 město projednává směnu 2 dílů městského potoka č.kat.425 v Borku za část louky č.kat.183 Františka a R. Kofroňových. Kofroňovi totiž v roce 1921 přeložili část potoka č.kat.425, přičemž část louky č.kat.183 o ploše 281 čtverečních metrů zanikla do potoka a část potoka č.kat.425 o ploše 366 čtverečních metrů zanikla do pozemku č.kat.69/1 ve vlastnictví Kofroňových. 7. června 1934 městská rada doporučila výměnu pozemků ke schválení a v červnu na schůzi obecního zastupitelstva ujednání schváleno.[1036] Roku 1937 se uvádí, že v lopatárně se již od roku 1929 nepracuje.[1037] V období let 1939–1946 tu dočasně byl obnoven provoz. Fungoval zde závod na výrobu dřevité vlny a heraklitových desek. Firmu vedl Jindřich Živný z Litohlav. Pracovaly tu 3–4 osoby.[1038] V roce 1959 se uvádí, že objektů čp.31/IV a čp.32/IV bývalé lopatárny, patřících panu Kofroňovi, bude využito pro potřeby Jednotného zemědělského družstva.[1039]
Dál za lopatárnou pokračuje komunikace přibližně severním směrem již mimo zastavěné území obce. V minulosti vedla dál až do Volduch, ale v 90. letech 20. století tuto spojnici přetrhla bez náhrady trasa dálnice D5, takže končí slepě v zemědělských plochách mezi dálnicí a Borkem. 11. června 2008 podal Jan Voráček žádost o vydání územního rozhodnutí o změně využití území pro pozemek č.kat.199/3, kdy mělo dojít ke změně využití z ostatní plochy na trvalý travní porost. 19. června 2008 začalo územní řízení a na 17. července 2008 bylo svoláno ústní jednání.[1040] Šlo o zemědělský pozemek poblíž severovýchodního okraje Boreckého potoka, mimo intravilán Rokycan. 21. července 2008 pak územní rozhodnutí město vydalo.[1041]
5.7.3. Technický vývoj ulice K Lopatárně a vývoj jejího pojmenování
Také ulice K Lopatárně byla pojmenována rozhodnutím městského zastupitelstva 10. července 2001.
Je v celé své délce vyasfaltovaná. Poblíž historické Lopatárny překračuje Borecký potok jednoduchým mostem. V roce 1967 proběhla oprava mostu u Kofroňovic rybníčku v Borku.[1042] Rada MěstNV 2. září 1969 projednala také úpravu nájezdu z Kofroňova statku v Borku na asfaltovou silnici.[1043] V roce 1972 pak provedly Technické služby města výstavbu nového mostu U Kofroňů.[1044] Most je tvořen železnými pláty, přes něž je navršena zemina. V roce 1959 bylo zbudováno od transformátoru u čp.99/IV směrem k lopatárně pana Kofroně elektrické vedení. Šlo o přípravu na zamýšlené využití bývalé lopatárny pro účely Jednotného zemědělského družstva.[1045]
5.8. Ulice Ke Střelnici
5.8.1. Popis zástavby v ulici Ke Střelnici
Jižně od železniční trati vybíhá osídlení Borku směrem do svahů pod Žďárem. Jde o relativně mladý okrsek zástavby, který se začal formovat až od počátku 20. století. Ulice Ke Střelnici se ovšem vyvinula z mnohem starší cesty, která vedla z Borku právě k okraji lesního komplexu Žďár. Vychází z Pražské ulice, pak překračuje železobetonovým mostem, postaveným za první republiky (počátkem 21. století nahrazeným novou konstrukcí) zářez železniční trati (původně se zde nacházel úrovňový železniční přejezd, podrobněji o něm v kapitole „železniční architektura“). Na jižním předpolí tohoto mostku přes trať ulice zatáčí ostře k východu (jižním směrem z ní odbočuje Tichá ulice). Tato zatáčka byla ve 30. letech 20. století po výstavbě mostu kvůli lepšímu směrovému vedení vozovky vyklenuta do mírného oblouku (původně se ulice k železniční trati blížila od jihu pod ostřejším úhlem). Pak se mírným obloukem opět stáčí jižním směrem podél okraje lesa Žďáru a vstupuje na katastr Rokycan.
V krátkém uličním úseku severně od železniční trati
stojí na nároží s Pražskou ulicí dům čp.103/IV.
Jde o patrový objekt s obytným podkrovím v 1. patře a střechou s
polovalbou. Má charakter spíše městské vilky z 30. let 20. století. Na
evidenční katastrální mapě z let 1891–1930 není zakreslen, a to ani v dodatečných reambulacích
(na rozdíl od všech domů od čísla popisného čp.96/IV níže), takže jeho
vznik je možné datovat do 30. let.[1046] V květnu
2007 započala u rodinného domu čp.103/IV na severní straně
přístavba přízemního traktu. Už byla provedena hrubá stavba i krov
z dřevěných trámů. Další přístavba se prováděla souběžně na východní
straně domu (i zde už hrubé zdivo a krov).[1047] Ještě o víc než
deset let později, dle stavu ze srpna 2018, nebyla tato přístavba plně
dokončena, respektive chyběla vnější úprava fasády. Ve srovnání s podobou
domu k roku 2000 došlo poměrně nelogicky k zrušení původního zděného
vikýře v podkroví na západní straně.[1048] V základních dispozicích si ale domek
uchoval původní proporce z dob svého vzniku za první republiky.
Na protějším nároží Pražské ulice stojí architektonicky podobný dvojdům čp.101-102/IV, který pochází ze stejného období (30. léta 20. století). V srpnu 1930 jedná rokycanské obecní zastupitelstvo o prodeji části pozemku č.kat.91/10 v Borku. Dráha od něj zabrala při výstavbě 2. koleje část o ploše 251 čtverečních metrů. O parcelu projevil zájem Martin Beneš, strážník dráhy, bytem v čp.63/IV v Borku, který hodlal vystavět rodinný dům. 26. března 1930 městská rada doporučila zastupitelstvu prodej schválit, a to za 4780 Kč. Beneš ale chtěl nižší cenu. Jenže 6. srpna 1930 městská rada trvá na ceně a nedoporučila slevu. Navíc o pozemek má prý zájem i DTJ v Borku. Nakonec byl prodej schválen a na pozemku vyrostl dvojdům čp.101-102/IV.[1049] Do původní prvorepublikové dispozice s polovalbovou střechou byla ovšem druhotně vložena nástavba, která nese prvky těžkopádného socialistického svépomocného stavitelství. Jižní polovina dvojdomu (čp.102/IV) si uchovala aspoň zbytky původního členění fasády, severní sekce (čp.101/IV) byla celá pokryta brizolitovým pláštěm.
U okraje zářezu železniční trati stojí na východní straně ulice ještě rodinný dům čp.63/IV. Má zajímavou stavební historii. Do konce 20. let 20. století stával u trati na tomto místě železniční strážní domek čp.63/IV (podrobněji o něm v kapitole „železniční architektura“), postavený již v 60. letech 19. století hned při výstavbě trati. V domku bydlel za první republiky výše uvedený Martin Beneš. Domek zachycuje ještě evidenční katastrální mapa z roku 1891 (s dodatečnými zákresy do roku 1930).[1050] Dle sčítání lidu roku 1921 již byla nemovitost v soukromém vlastnictví Martina Beneše.[1051] Při rozšiřování tratě o 2. kolej a její celkové přestavbě byl domek zrušen a zbořen. V rámci nového řešení přejezdu (místo úrovňového křížení most přes trať) byl pak při dnešní ulici Ke Střelnici postaven zhruba v prostoru zbořeného strážního domku nový rodinný dům, který převzal číslo popisné zaniklé drážní stavby. Tento prvorepublikový dům pak ještě v normalizační éře prodělal radikální přestavbu. Roku 1979 MěstNV kolaudoval provedenou přístavbu domu čp.63/IV.[1052] Původní objekt se tehdy proměnil v patrovou socialistickou kostku s plochou střechou.
Od první republiky, kdy zanikl původní úrovňový přejezd železniční trati, až počátku 21. století překlenovala ulice Ke Střelnici trať po elegantním železobetonovém mostě.[1053] Při rekonstrukci železniční trati počátkem 21. století byl ale zbořen a nahrazen novou stavbou (podrobně v kapitole „železniční architektura“).
Ulice pak vede jižně od trati a po obou stranách ji lemuje individuální zástavba. Podél severní strany komunikace začíná domovní fronta rodinným domem čp.168/IV, dokončeným někdy po roce 2010. Patrová vilka má obytné místnosti v podkroví, valbovou střechu, do níž je směrem do ulice vsazen velký vikýř. Vedle stojí rodinný dům čp.104/IV z 30. let 20. století. Na evidenční katastrální mapě z období 1891–1930 není zaznamenán, a to ani v dodatečných zákresech (na rozdíl od všech domů od čísla popisného čp.96/IV níž), takže jeho vznik je možné datovat do 30. let.[1054] Má podobu městské vilky s uličním zděným vikýřem v obytném podkroví 1. patra. V dubnu 2000 zastupitelstvo města schválilo poskytnutí půjček z Fondu rozvoje bydlení občanům města, mimo jiné i 1 150 000 Kč pro nemovitost Jiřiny Paulíkové na obnovu střechy, izolace, fasády, zateplení domu a vybudování koupelny a WC.[1055] Už dle stavu z roku 2000 přestavba domu probíhá. Při východní straně byl stržen původní přístavek a na jeho místě vyrůstá nová přístavba, zatím jen rozpracovaná hrubá stavba z tvárnic.[1056] Dům pak skutečně prošel celkovou opravou. Vznikl tu nový trakt s garáží a obytný dům z první republiky získal novou, ale vkusně pojatou fasádu, která se radikálně neodchyluje od původní podoby. Sousední stavba čp.33/IV je patrový rodinný dům s nízkou sedlovou střechou a elegantně upravenou minimalistickou fasádou. Ještě v roce 2000 byla fasáda kryta černě natřeným dřevem.[1057] Po opravě je vnější plášť domu již tradiční, s omítnutým průčelím. Číslo sem bylo druhotně přeneseno ze starší zbořené chalupy v dnešní ulici Ke Kapličce (viz výše). Vedle stála ještě počátkem 21. století zděná rekreační chata če.20 a poblíž další chata, neoznačená evidenčním číslem. Chata če.20 byla zděná přízemní, ale posazená na vyšším suterénu. Měla sedlovou střechu. Západní průčelí bylo předsazeno vůči zdivu suterénu.[1058] Šlo spíše o ukázku venkovského svépomocného kutilství. Zakreslena je na mapě z roku 1985.[1059] V evidenci objektů byla až od 22. března 2007.[1060] Ještě letecký snímek ze srpna 2016 ji zde zachytil.[1061] Nedlouho poté ale byla chata zbořena. Její číslo evidenční zaniklo 22. února 2017.[1062] Na parcele potom vyrostla novostavba rodinného domu čp.180/IV. Dokončen byl 13. června 2018.[1063] Jedná se o jednoduše pojatý patrový objekt s obytným podkrovím a sedlovou střechou. Druhý zahradní domek nadále stojí v zahradě za tímto domem. Zde intravilán Rokycan končí.
Protější, jižní uliční fronta začíná v tomto úseku stavebně nevyužitou rohovou parcelou na nároží ulic Ke Střelnici a Tichá. Následuje rodinný dům čp.90/IV, patrový s obytným podkrovím pod polovalbovou střechou, postavený ve 20. letech 20. století. V roce 1921 ještě nestál, protože toho roku sčítání lidu eviduje v Borku nejvyšší číslo popisné 89. Musel tudíž být dokončen krátce poté.[1064] Počátkem 21. století prošel rekonstrukcí, která setřela většinu původních stavebních detailů, ale hmotově si objekt podržel prvorepublikové proporce. Vedlejší parcelu obsadil rekreační objekt če.76. Je poprvé zaznamenán na státní mapě z roku 1985.[1065] V registru objektů je formálně až od 16. září 2010.[1066] Zástavba dál pokračuje usedlostí čp.89/IV, což je patrový dům s obytným podkrovím a sedlovou střechou, postavený někdy počátkem první republiky v tradičním pojetí, ještě odkazujícím na venkovská stavení. Dům už prokazatelně stál roku 1921, kdy byl nejvyšším číslem popisným existujícím v Borku, takže musel být dokončen krátce předtím.[1067] Někdy po roce 2000 byla při jeho opravě nevhodně nahrazena původní okna novými, s ahistorickým dělením. Jinak se uchoval bez větších změn.[1068] Ulice pak ještě míjí několik stavebně nevyužitých zahrad, následně opouští intravilán a vede volnou krajinou k lesu Žďár. Tam se ještě podél této ulice (zčásti i na katastru Rokycan) při ní nachází několik roztroušených staveb. Jejich popis viz níže.
5.8.2. Technický vývoj ulice Ke Střelnici a vývoj
jejího pojmenování
Ulice Ke Střelnici získala jméno rozhodnutím městského zastupitelstva 10. července 2001. Název odkazuje na areál střelnice, který se nachází na okraji lesa pod Žďárem (viz níže).
V březnu 1923 vyslovila obecní správní komise souhlas s tím, aby město vyšlo vstříc obci Borek při úpravě cesty z Borku do polesí Žďár. Rokycany měly dodat štět a štěrk a zajistit dozor, Borek provede stavbu.[1069] Stav komunikace Ke Střelnici nebyl počátkem 80. let 20. století uspokojivý. Rada MěstNV uložila odboru výstavby a územního plánování svolat do 31. března 1980 schůzi ve věci užívání a údržby cesty z Borku do Žďáru kolem střelnice, a to za účasti zástupců vojenské posádky, milic města Plzně, Krajské vojenské ubytovací správy, Státního statku Rokycany a Státních lesů Spálené Poříčí.[1070] Úprava přístupové cesty z Borku na Žďár se zmiňuje coby součást plánu investic pro rok 1981.[1071] V roce 1981 dostal MěstNV od ONV dotaci 500 000 Kčs na cestu z Borku do Žďáru.[1072] V 1. pololetí 1987 Technické služby provedly prohlídku nového koberce v Borku ve směru ke střelnici.[1073] Za rok 1989 (dle stavu k 7. září) se investovalo do úpravy komunikace „Borek střelnice“ 165 000 Kčs.[1074]
V částech Borku nenapojených na vodovod se zřizovaly v mezidobí
před plným dokončením vodovodu aspoň společné hydranty, kde si mohly jednotlivé
domácnosti načerpat vodu. V září 2005 schválilo zastupitelstvo výstavbu
takového výtokového stojanu na pitnou vodu v ulici Ke Střelnici.[1075] Rozpočet akce byl
odhadnut na 149 842 Kč, bez DPH. Město zadalo zakázku firmě Berdych Plus, s. r.
o.[1076] V září 2005 městská rada schválila změnu
v obecním rozpočtu, kdy na tuto akci přesunula z jiných položek 250
000 Kč.[1077] Počátkem prosince 2005 se uvádí, že stavba stojánku „začíná
v těchto dnech“.[1078] V polovině prosince 2005 už byl stojan
hotov, provozní zkoušku provedli pracovníci společnosti VOSS.[1079]
Ulice má dle stavu k roku
2018 asfaltový povrch, ale bez chodníků. Chybělo též veřejné osvětlení. Při
rekonstrukci křižovatky Pražská-Ke Střelnici byl zrušen původní trojúhelníkový
trávník v místě křížení, na kterém rostl vzrostlý strom, doložený ještě
k roku 2000.[1080]
5.9. Tichá ulice
5.9.1. Popis zástavby v Tiché ulici
Tichá ulice vybíhá z ulice Ke Střelnici na jižním předpolí železničního přejezdu. Zatímco ulice Ke Střelnici uhýbá k východu, Tichá ulice pokračuje jižním směrem a pak se rovněž stáčí k východu. Většinu její západní strany vyplnil areál bývalého státního statku. Na leteckém snímku ze srpna 1957 tu ještě jsou k vidění jen pole.[1081] Snímkování z července 1958 již zachytilo probíhající výstavbu menší zemědělské haly.[1082] Když se roku 1960 stal Borek součástí Rokycan, bylo zdejší JZD přičleněno ke státnímu statku. JZD Borek mělo v té době 152 ha zemědělské půdy.[1083] Postupně zde v Tiché ulici vznikl rozlehlý komplex zemědělských objektů. V 1. pololetí 1966 započala výstavba polního střediska Strojní traktorové stanice v Borku.[1084] Letecká fotografie z června 1969 zde ukazuje probíhající budování rozsáhlého komplexu budov.[1085] Areál přežil do současnosti, byť jako zchátralý věnec neudržovaných hal a skladišť.
Jinak stojí při západní straně ulice jen jediný obytný dům, a to čp.96/IV, situovaný mezi areál bývalého statku a železniční trať. Původně šlo o prvorepublikovou stavbu z doby okolo roku 1930. V červnu 1928 řeší rokycanské zastupitelstvo prodej pozemku č.kat.91/2 v Borku V. Charvátovi. Šlo tehdy o prázdný pozemek, který sloužil jako role. Měl tvar úzkého trojúhelníku podél dráhy. V. Charvát má prý v těch místech domek. Zastupitelé schválili prodej pozemku za 2000 Kč.[1086] Už v dubnu 1928 městská rada rozhodla, že V. Charvát v Borku bude požádán, aby cenu za pozemek č.kat.91/2 přiměřeně zvýšil.[1087] V květnu 1928 pak radní obecnímu zastupitelstvu doporučili prodat č.kat.91/2 v Borku o ploše 1417 čtverečních metrů Charvátovi za 2000 Kč.[1088] Svůj souhlas připojila v květnu 1928 i obecní finanční komise.[1089] V červenci 1928 ale prodej pozemku č.kat.91/2 v Borku řešilo obecní zastupitelstvo znovu. Původně sice byl přidělen V. Charvátovi, ale manželé Josef a Františka Bělohlávkovi nabídli za pozemek víc. Nakonec tedy město parcelu prodalo jim za 2400 Kč.[1090] Už 11. července 1928 se městská rada unesla prodat č.kat.91/2 v Borku J. Bělohlávkovi, jehož nabídka je výhodnější než nabídka V. Charváta.[1091] V červenci 1928 to podpořila i obecní finanční komise.[1092] Někdy potom tu vznikl rodinný dům. Je zakreslen na reambulaci evidenční katastrální mapy z konce roku 1930. Šlo tehdy o nejvyšší číslo popisné zobrazené na mapě.[1093] Dům ale k nepoznání proměnil svou tvář, když v roce 1979 vydal MěstNV povolení k přístavbě čp.96/IV, při níž měla vzniknout v tomto objektu nová bytová jednotka.[1094] V současnosti tak jde o patrový objekt s plochou střechou a estetikou normalizačního svépomocného stavitelství. Podél trati byla u domu počátkem 21. století zřízena cesta, která výhledově může sloužit jako přístupová komunikace k plánované železniční zastávce v Borku.
Východní strana ulice má souvislejší řadu obytných domů. Původně tu stály jen objekty čp.91/IV a čp.128/IV. Dům čp.91/IV je patrový s obytným podkrovím v 1. patře. Má polovalbovou střechu. V roce 1921 ještě určitě nebyl dokončen, protože toho roku sčítání lidu eviduje v Borku nejvyšší číslo popisné 89. Musel tudíž být postaven nedlouho poté.[1095] Dochoval se jako ukázka architektury z 20. let 20. století, kdy již v Borku nevyrůstaly domy venkovského agrárního typu, ale spíše vilky městského charakteru, inspirované soudobou architektonickou produkcí v nedalekých Rokycanech. I přes dílčí modernizace si podržel původní podobu. Na sousedním pozemku stojí rodinný dům čp.128/IV, patrová vila s obytným podkrovím a sedlovou střechou, situovaná na zvýšeném suterénu. Postavená byla někdy za socialismu. Zde ulice dlouho končila v polích. Už v březnu 1932 sice rokycanská městská rada rozhodla, že zástupce městské technické kanceláře prohlédne pozemek č.kat.96/1 V Borku a pak rozhodne o žádosti J. Soukupa o prodej pozemku na výstavbu domu.[1096] Ale v dubnu 1932 na základě stanoviska městské technické kanceláře prodej parcely č.kat.96/1 v Borku J. Soukupovi na výstavbu rodinného domu nebyl schválen.[1097] Šlo o parcelu na jižní straně dnešní Tiché ulice. Kvůli zamítavému stanovisku rokycanské samosprávy jako majitele tak urbanizace nepokračovala a ještě počátkem 21. století tu byly ryze zemědělské pozemky. Pak ale započala parcelace. Zastupitelstvo města schválilo 15. ledna 2002 parcely č.kat.400 od Pozemkového fondu. Šlo o polní cestu, která umožnila přístup k plánovaným rodinným domům a která mohla být základem zamýšlené nové ulice. Jenže pak se zjistilo, že parcely nejsou v územním plánu detailně vytýčeny jako budoucí stavební pozemky a v srpnu 2005 museli zastupitelé transakci revokovat, protože Pozemkový fond jako správce parcely ji nemohl automaticky zablokovat ve prospěch obce. Bylo nutné zahájit složitá jednání o jejím odkupu.[1098] I bez doladění majetkoprávního statusu přístupové komunikace ale výstavba nových domů mohla začít. Ještě v prvních letech 21. století tu poměrně rychle po sobě vyrostlo pět rodinných domků, a to čp.145/IV, čp.143/IV, čp.144/IV, čp.154/IV a čp.162/IV. Vznikl nový úsek Tiché ulice, který vede východním směrem.
Dům čp.145/IV dostal číslo popisné přiděleno 12. října 2005. Jde o tvarově bohatou vilu s obytným podkrovím v 1. patře. Objekt ovšem vykazuje jistou povrchní dekorativnost příznačnou pro typizované katalogové projekty. Vedlejší nízký přízemní objekt čp.143/IV se stanovou střechou dostal číslo popisné 10. ledna 2004. Dům čp.144/IV byl zaevidován do seznamu čísel popisných 1. července 2004. Rozložitá vila zaujímá pozemek zanořený mírně do vnitrobloku. Dne 9. března 2004 zastupitelstvo města schválilo pořízení změny územního plánu č. 30, kterou se mění využití pozemku č.kat.103/2 v Borku pro výstavbu rodinného domu podle žádosti pana Šperla.[1099] Na tomto pozemku na východním konci ulice pak skutečně vyrostla vila čp.154/IV. Nízký přízemní objekt už měl dle stavu z dubna 2007 hotovou hrubou stavbu i střechu, včetně krytiny. Chyběla fasáda a dům zatím nebyl neobýván. Číslo popisné mu přiděleno 10. března 2008. Ani pak ale zájem o stavební využití této lokality neskončil. 27. února 2008 začalo spojené stavební a územní řízení dle žádosti, podané 10. ledna 2008 ohledně výstavby rodinného domy, včetně studny, domovní čistírny odpadních vod a jímky a garáže na parcelách č.kat.93/1, č.kat.103/4, č.kat.103/7 a č.kat.103/19. Dle projektu mělo jít o přízemní, nepodsklepený objekt s jedním bytem a valbovou střechou. Objekt garáže projekt situoval samostatně a mělo jít o přízemní nepodsklepenou stavbu s valbovou střechou a krytým přístřeškem. Na 1. dubna 2008 bylo naplánováno ústní projednání.[1100] Šlo o plochu severně od domu čp.154/IV. 7. dubna 2008 pak městský úřad vydal územní rozhodnutí i stavební povolení. Podle jeho podmínek měl být plánovaný rodinný dům umístěn v zadní části pozemku č.kat.103/7, ve vzdálenosti 8 metrů od hranice pozemku č.kat.103/6 a 5 metrů od č.kat.114/5. Studna měla stát na č.kat.103/7 10 metrů od parcely č.kat.103/6 a 5 metrů od č.kat.103/2. Čistírna odpadních vod a jímka na vyčištěné odpadní vody byla situována na pozemek č.kat.103/7 2 metry od hranic pozemku č.kat.103/2 a garáž rovněž na č.kat.103/7 2 metry od parcely č.kat.443 a 2 metry od č.kat.93/1. Výška rodinného domu podle projektu činila 6 metrů, výška garáže 3,75 metrů. Termín dokončení byl stanoven do 31. prosince 2011.[1101] Poté tu skutečně proběhla výstavba rodinného domu čp.162/IV. Dokončen byl 29. září 2010.[1102]
V následující dekádě tu ale výstavba ustala. Tichá ulice má sice perspektivní polohu u rozsáhlých, stavebně nevyužitých ploch mezi Borkem a vrchem Žďár. Parcelaci tu ale komplikuje vedení elektrických rozvodů vysokého napětí. Pokud by tu k zástavbě došlo, měla by probíhat podle precizního zastavovacího regulačního plánu, protože rozšíření Tiché ulice provedené počátkem 21. století je poněkud nahodilé, s lomenými parcelními liniemi. Územní plán města z roku 2018 tu další plochy pro výstavbu nenavrhuje. Ovšem při pokračujícím rychlém tempu výstavby rodinných domů může být v řádu několika málo dekád zaplněno celé stávající zastavěné území Borku a právě tyto oblasti jižně od trati tak zůstávají hlavní územní rezervou pro stavební expanzi na katastru Borku s horizontem po polovině 21. století. Plochy severně od Boreckého rybníka nejsou použitelné pro blízkost dálničního tělesa.
5.9.2. Technický vývoj Tiché ulice a vývoj jejího pojmenování
Tichá ulice získala své pojmenování rozhodnutím městského zastupitelstva 10. července 2001. Je ve svém starším úseku vyasfaltována. Úpravu povrchu komunikace si tu patrně již dávno před rokem 1989 vyžádala existence zemědělského areálu. Chybí ale chodníky a veřejné osvětlení je řešeno jen minimalisticky, pomocí osvětlovacích těles upevněných na stožáry elektrických rozvodů. Nový úsek ulice, kde počátkem 21. století proběhla výstavba rodinných domků, má jen provizorní vozovku z betonových panelů, pokrytých tenkou vrstvou asfaltu. Veřejné osvětlení tu zcela chybí.
6. Les Boreček a borecký hřbitov
6.1. Vývoj lesních komplexů Boreček a Mláz
Na východ od Borku se při silnici na Prahu rozkládá nevelký lesní komplex zvaný Boreček. Les Boreček byl od pradávna součást majetku města Rokycan. V 17. století ho využívala královská komora. Rokycany za to dostávaly jen malé nájemné. Roku 1661 proto obec Rokycany zahájila jednání o „propuštění z povinnosti nájemní“. Město totiž chtělo v Borku pod rybníkem zřídit hamr a na jeho výstavbu i provoz by se hodilo dříví z Borečku. V dobové zprávě zbirožského hejtmana Jana Rafaela Gallidese pro královskou komoru ze 7. července 1662 se uvádí, že „Les chvojový, slove Borek, který obec žádá míti, ten jest blízko od města po pravé straně, toliko 60 loktův od silnice, která k městu jde. Ten leží ze dvou stran mezi grunty, polmi a lukami Voseckými, J. M. pánu Malovcovi náležejícími, z třetí strany Rokycanskými a z čtvrté toliko strany jedné s grunty JMC., totiž polmi a lukami na 25 provázců 44 lokte z dylky a nic víceji, ještě dokonce ven z revíru na straně chrastím porostliny za malou leč, kdež před lety ves, slove Borek, bývala, vedle luk jich rokycanských mezuje. Kterýžto les, oni jagrové, za revír pokládají, ježto nic více, toliko jednu leč v sobě zdržuje a taky jest již na mnoze od nich k stavení městskému vysekán. A když nyní oni nový hamr, tu pod hrází jejich rybníka postaví, jsouce týž Borek hned na z ručnice dostřelení, tehdy za dvě neb tři léta bude dokonce na uhlí vymejčen a okolo něho i po okrajích jeho téměř každodenně stáda dobytkův hovězích i drobných z města Rokycan a vesnic pána Malovce k pastvám dohánějí.“[1103] Zpráva naznačuje, že rozsah lesa byl tehdy mnohem větší než dnes. Možná sahal od nynějšího lesa Boreček až k Boreckému rybníku a pokrýval tak velkou část nynějšího Borku. V takovém případě mohlo jít o dozvuk depopulačních tendencí, kvůli kterým zanikla původní středověká ves Borek, jejíž pozemky pokryly stromy. Dle údajů z roku 1662 již ovšem les podléhal kácení a pastvě dobytka. Les byl pak opravdu vrácen městu a roku 1665 u Boreckého rybníka vznikl hamr, čímž byla obnovena vesnice Borek (viz výše).[1104] Dá se předpokládat, že pak opravdu les prošel redukcí rozlohy, kvůli potřebě stavebního a palivového dříví a někdy od 2. poloviny 17. století se tak začal dostávat do nynějšího rozsahu.
Ryze formálně, z hlediska lesnické topografie, se
vlastní les Boreček v 19. století nacházel v prostoru podél nynější
dálnice D5, zatímco část lesa blíže ke státní silnici se v lesních mapách
označovala jako Mláz,[1105] na mapě
z roku 1838 jako Mlází. Ta
patřila už ovšem do katastru Svojkovic (a do zbirožského panství). Les Boreček
je na
mapě
stabilního katastru z roku 1838 označován Na Kobzách a evidován coby majetek města Rokycan.
V pozemkové
městské knize z roku 1782, v rámci soupisu panských (městských) lesů,
se les Boreček (Na Malým Borku) dělí
na dva úseky o souhrnné ploše 97 960 čtverečních sáhů, tedy 35,233 hektarů.[1106] Nynější plošný
rozsah tohoto lesa mezi Borkem a Svojkovicemi se přitom pohybuje okolo 70
hektarů. Tomu, že les byl po roce 1782 ještě rozšiřován, by nasvědčovala i
zpráva obecní borecké kroniky (ale jde o zpětné vzpomínání
z poloviny 20. století), podle níž byl dubový les Boreček vysázen až roku
1892. Předtím prý šlo o nekvalitní zemědělské pozemky v majetku města
Rokycan, které byly pronajímány rolníkům. Smrkový les Mláz měl být vysázen roku
1897.[1107] To zase souvisí
s tím, že v závěru 19. století existovalo mezi Borkem a Svojkovicemi
vojenské cvičiště, sloužící potřebám
rokycanské vojenské posádky.[1108] Vyrostlo na
pozemcích velkostatku Zbiroh.[1109] Roku 1895 ale
město Rokycany na popud tehdejšího starosty Jana Anichobera cvičiště vykoupilo.[1110] Plocha cvičiště
o rozloze 54 jiter a 1500 čtverečních sáhů pak byla zalesněna.[1111]
V prostoru
lesa Mláze dle obecní kroniky probíhala kdysi těžba železné rudy a místní lidé
tu znali propadliny, vzniklé po dolování.[1112]
Severně od cesty při severovýchodní straně Boreckého rybníka se podle obecní kroniky v minulosti rozkládal rokycanský panský ovčín. Na pozemku č.kat.260 skutečně místní lidé, včetně kronikáře, pozorovali v roce 1936 zbytky zdiva, zahrnuté pod cca 40 cm silnou vrstvou nadloží. Lokalita nálezu je konkretizována jako „klínovitá lučina při cestě, vedoucí směrem severovýchodním na hořejší bok dubového lesa Borečku“. Mělo jít o lehké kamenné základy, naznačující existenci dřevěné stavby ovčína.[1113] V roce 1923 v lednu byl nalezen v katastru obce Borek při kopání pařezů v lese poklad 70 stříbrných mincí z let 1700–1730 a uložen v neznámé sbírce. Mohlo jít o peníze deponované zde v době válek.[1114]
Dne 27. července 1927 městská rada vzala na vědomí zprávu lesního úřadu o stavu lesa v Borečku a na bývalém dělostřeleckém cvičišti.[1115] V březnu 1933 konstatovala rokycanská městská rada, že v otázce zřízení vojenského cvičiště za novými kasárnami pod Kotlem budou okresní úřad i vojenská správa upozorněny na obtíže s nájmem požadovaných pozemků a na možnost zřídit cvičiště v Borečku (mezi městskou částí Borek a vesnicí Svojkovice), kde již dříve bývalo.[1116] Armáda si ale patrně z logistických důvodů pro blízkost komplexu nových kasáren zvolila lokalitu pod Kotlem na Jižním předměstí, kde pak cvičiště skutečně vyrostlo.
Na podzim 1959 probíhaly přes střed lesa Mláz a napříč pozemky severně od Boreckého rybníka stavební práce na dálkovém plynovodu z Kladna do Rokycan. Koncem roku 1959 již plynovod byl zprovozněn.[1117] Počátkem 90. let 20. století proťalo severní část lesa těleso dálnice D5 a nejsevernější pás lesa o ploše cca 15 hektarů byl zcela odříznut a nyní je komunikačně přístupný pouze od severu z Volduch a severovýchodu od Svojkovic.
V červnu 2024 rokycanští zastupitelé odsouhlasili úpravu katastrální hranice mezi Borkem a Svojkovicemi.[1118]
6.2. Borecký hřbitov
Na okraji lesa, při Pražské silnici, nedaleko vesnice Svojkovice, se nachází hřbitov. V roce 1924 vzalo rokycanské obecní zastupitelstvo na vědomí, že přifařené obce Svojkovice a Borek si hodlají vybudovat vlastní společný hřbitov, takže jejich příspěvek na výstavbu nového rokycanského hřbitova měl odpadnout.[1119] Hřbitov vznikl na místě dosavadního pole. Postaven byl během roku 1925. Stavební práce provedl Josef Žour z Rokycan. První pohřeb z Borku se tu konal 3. prosince 1925.[1120] Roku 1954 prošel hřbitov rozšířením na severní straně.[1121] V roce 1973 vybudovaly Technické služby města krátký úsek chodníku podél severní strany Pražské silnice u hřbitova.[1122] V prosinci 1973 je uváděn jako hotový.[1123] Hřbitov dělí od okraje zástavby v Borku cca 700 metrů a urbanisticky jde spíše o součást Svojkovic.
7. Oblast pod Žďárem
7.1. Historické cesty pod Žďárem
Jihovýchodně od Borku se rozkládá lesní komplex Žďár. Na jeho okraji se nachází roztroušená zástavba venkovského charakteru. Urbanisticky patří spíše k Borku, ale katastrálně spadá z větší části pod Rokycany (městská část Pražské předměstí, respektive nyní oficiálně Nové Město).
Existuje tu rozcestí historických pěšin. Od Rokycan sem vede Žďárská cesta, ze které pak odbočovala na polích mezi městem a Žďárem Hůrecká cesta. Z Borku sem vede další cesta, současná ulice Ke Střelnici, sledující zhruba okraj lesa. V jejím pokračování dál k jihu vede až do osady Bouchalka u Kamenného Újezdu (stále podél okraje lesa). Během kolektivizace a scelování polí byla trasa Hůrecké cesty pozměněna. Ještě na leteckém snímku z roku 1962 probíhala svou původní trasou napříč poli.[1124] Mapa z roku 1985 již zachycuje jen její torzo.[1125] Původně odbočovala ze Žďárské daleko dříve a samostatně vedla od západu k myslivně, zatímco dnes tento úsek v polích zmizel, zůstala z něj jen nejvýchodnější část, vybíhající od myslivny k izolovanému domku čp.383/II, u kterého je slepě ukončena. Používán je tak jen její úsek lesem.[1126] Žďárská cesta je sice hlavní spojnicí této lokality s historickými Rokycany, ale na její podobě to poznat není. Žďárská nebo Šajbecká cesta (podle střelnice, z německého „schiessen“), má charakter polní cesty, určené spíše pro chodce, popřípadě zemědělskou techniku. Pro automobily je oblast dostupnější z Borku (ulicí Ke Střelnici, která je vyasfaltovaná). V dubnu 1923 se obecní správní komise usnesla provést částečnou úpravu cest pod Žďárem a v Trhovce (v prostoru nynějšího Plzeňského předměstí a čtvrti Za Rakováčkem). Náklady na obě akce měly dosáhnout cca 10 000 Kč.[1127] V květnu 1928 městská rada konstatovala, že pro nedostatek peněz nelze provést úpravu Hůrecké cesty.[1128] V červnu 1929 obecní hospodářská komise doporučila, aby z peněz na opravy polních cest v rozpočtu obce na rok 1929 byla opravena Žďárská cesta za 6000 Kč.[1129] Ještě v červnu 1929 schválena radou nabídka A. Kodla z Kamenného Újezdu na dovoz štěrku na silnice pod Kotlem a ke Žďáru.[1130] Obecní hospodářská komise v říjnu 1931 doporučila během roku 1932 provést opravu Žďárské cesty.[1131] V říjnu 1947 se na plénu Místního národního výboru diskutovalo o nutných opravách Žďárské cesty, ale vedení MNV odpovědělo, že kvůli nedostatku peněz není možné očekávat její brzké provedení.[1132]
7.2. Zástavba pod Žďárem
Z ulice Ke Střelnici, směrem k vrchu Žďár, pokračuje i mimo zastavěné území Borku série rozptýlené zástavby, která se v několika samostatných skupinách táhne na vzdálenost jednoho kilometru. Její osou je cesta (v pokračování ulice Ke Střelnici), která zhruba sleduje okraj lesa, tedy rozhraní mezi polesím Žďár a zemědělskými pozemky, které se prostírají odtud až k městu Rokycany. Zdejší zástavba je historicky a funkčně velmi rozmanitá. Tvoří ji objekty bývalé hájovny (předtím Panské cihelny), další bývalé cihelny, myslivny a policejní střelnice a mezi nimi i novější rekreační chaty a také rodinné domy. Zajímavostí je i to, že tato soustava menších sídelních enkláv se rozkládá na pomezí katastrů tří historických obcí: Borku, Rokycan a Pavlovska. Katastrální hranice tu přitom doznaly některých, nikoliv jen kosmetických změn, což ještě přidává stavebnímu vývoji této lokality na složitosti. Jde přitom o oblast poměrně izolovanou, kde zástavba probíhala a stále ještě probíhá v podmínkách osídlení mimo intravilán.
7.2.1. Skupina domů okolo hájovny
Nedaleko za okrajem zástavby Borku odbočuje z ulice Ke
Střelnici k východu cesta, u níž stojí na okraji lesa objekty čp.79/IV a
čp.125/IV. Dům čp.79/IV je stará hájovna. Jejím vlastníkem jsou Lesy města Rokycan.[1133] Na
mapě
Borku z roku 1838 je na místě hájovny zachycen komplex staveb,
zčásti zděných, zčásti dřevěných, popsaný jako „Panská cihelna“. Panskou cihelnu tu zachytila i
mapa 2. vojenského
mapování z let 1842–1852 a areál cihelny zobrazuje i
3. vojenské
mapování (1877–1880). Až pak, někdy
na sklonku 19. století, získal dům čp.79/IV číslo popisné. Tehdy patrně došlo
k výstavbě hájovny. Na schůzi městské rady 27. května 1861 se
schvaluje dovoz dříví „k nové hájovně pod
Žďárem a pod Čilinou“.[1134] Někdy
v letech 1869–1873 obec
investovala podle údajů městské kroniky do hájovny pod Žďárem 2655 zlatých a 34
krejcarů.[1135] Není ale jisté,
zda se tyto údaje netýkají myslivny pod Žďárem (viz níže).
V červnu 1928 městská rada vydala souhlas pokrýt střechu hájovny pod Žďárem eternitem.[1136] Koncem června 1928 pak radní rozhodli, že eternitovou krytinu střechy hájovny ve Žďáru dodá J. Šimáně.[1137] Dne 26. června 1928 hájovna v Borku vyhořela. Do budovy udeřil blesk a sjel komínem do místnosti, kde zabil vdovu Marii Jíšovou, která se do hájovny utekla schovat před bouřkou.[1138] V červenci 1928 vzala poškození domu na vědomí městská rada. Předpokládalo se, že škodu uhradí pojišťovna. Radní zároveň projevili souhlas pokrýt střechu vyhořelé hájovny čp.79 v Borku eternitem s prkenným šalováním.[1139] V srpnu 1928 pak rada vzala na vědomí náhradu, vyplacenou městskou spořitelnou za vyhořelou hájovnu pod Žďárem.[1140] V únoru 1930 městská rada k výplatě poukázala účet pro stavitele V. Včalu ve výši 14 214,56 Kč za znovuzřízení vyhořelé hájovny v Borku. Celkové náklady na opravu hájovny dosáhly 34 143,26 Kč.[1141] V současnosti má dům čp.79/IV stále původní proporce přízemního objektu s polovalbovou střechou. Fasáda je ovšem postižena utilitárními modernizacemi z předlistopadového období.
Naproti hájovně stojí objekt čp.125/IV. Jeho výstavba začala roku 1970, kdy se uvádí, že Jar. Kokta rozestavěl rodinný dům v Borku. Objekt ale nebyl během roku 1970 dokončen.[1142] Letecký snímek ze srpna 1971 zde zachytil budovu, nicméně není zřetelné, zda již dokončenou.[1143] Jde o poměrně velký rodinný dům. Vlastní obytný objekt, patrový s obytným podkrovím a sedlovou střechou brizolitovou fasádou, doplňují ještě další stavby hospodářského rázu. Na jeho místě se původně rozkládala část cihelny a stál tu na stavební parcele č.kat.57 domek čp.55/IV. Uváděl se v majetku rokycanské obce.[1144] Zachycuje ho mapa stabilního katastru i evidenční mapa katastrální z roku 1891. Počátkem března 1928 bylo na schůzi městské rady oznámeno, že dům čp.55 v Borku bude opraven nákladem cca 500 Kč.[1145] V červenci 1928 městská rada rozhodla, že se opatří hromosvod pro čp.55 v Borku dle nabídky M. Bělohlávkové. Akce měla být provedena na účet opravy hájovny v Borku (čp.79/IV).[1146] Jeho parcelní číslo č.kat.57 nadále nese nynější rodinný dům čp.125/IV, který s ním jinak nemá nic stavebně společného. Jižně od domu je malá vodní plocha o ploše cca 5 arů. Rybníček tu zachycuje státní mapa z roku 1985.[1147] Původně ale asi nesl číslo popisné čp.57/IV. V matrice je objekt čp.57/IV uveden poprvé dne 3. září 1846, kdy se tu narodila dcera cihlářského mistra Václava Brady.[1148] Když v červenci 1851 zemřelo jiné dítě Václava Brady, uvádí se jako místo úmrtí cihlárna v Borku (bez uvedení čp.).[1149] V této době, tedy ve 40. a 50. letech 19. století číslo popisné čp.55/IV nesl hostinec v Borku u Pražské silnice (dnešní čp.56/IV).[1150] Indikační skica mapy stabilního katastru ukazuje, že možná parcelní číslo č.kat.57 bylo tehdy (omylem?) zaměněno za číslo popisné čp.57.[1151] Teprve později bylo čp.57/IV přeneseno na domek při Pražské silnici (viz výše). V matričním záznamu z 5. července 1858 už číslo popisné čp.55/IV označuje domek v cihelně, nikoliv hospodu (narození syna mistra cihlářského Václava Sandnera).[1152] Zároveň ale v zápisu z 26. srpna 1859 stále čp.57/IV souvisí s cihelnou (narození syna cihláře Václava Pecha).[1153] Dne 27. února 1860 se v matrice uvádí výslovně „č. d. 55 v cihelně pod Žďárem“.[1154]
7.2.2. Skupina domů okolo bývalé cihelny Živných
Podél vlastní ulice Ke Střelnici pokračuje směrem k jihu rozptýlená zástavba. Ještě dle mapy z roku 1838 i evidenční mapy z roku 1891 byla veškerá zástavba podél této cesty na jih od bývalé panské cihelny součástí katastru města Rokycan. Teprve někdy ve 20. století bylo katastrální území Borku rozšířeno jižním směrem. V této na borecký katastr dodatečně převedené výspě se nachází urbanistický okrsek s rozmanitým složením budov. Směrem od severu je to nejprve rekreační chata če.47 (dřevěný objekt se strmou sedlovou střechou). Zachycuje ji státní mapa z roku 1978.[1155] Následuje zahrada č.kat.518 se zahradním domkem bez číselného označení. Ten zde je zakreslen na státní mapě z roku 1987.[1156]
Vedle pak stojí na stavební parcele č.kat.219 bývalá usedlost U Živných čp.141/II (nyní čp.149/IV). Ta byla zde nejstarší stavbou, okolo které zástavba této enklávy začala. Jde o robustní přízemní stavení se sedlovou střechou. Ještě roku 2000 neměla podkrovní místnosti.[1157] Pak prošla přestavbou, při které bylo zřízeno obytné podkroví a dům celkově rekonstruován, přičemž ale nedošlo k výraznějším zásahům do proporcí a měřítka tohoto stavení. Usedlost se vyvinula z původního areálu cihelny (šlo tak již o druhou cihelnu v této lokalitě, protože jen sto metrů odtud se rozkládal areál Panské cihelny v Borku, viz výše). Na mapě stabilního katastru z roku 1838 ještě zachycena není. Vidět je pouze na dodatečných zákresech do originální mapy stabilního katastru, které probíhaly cca do 60. a 70. let 19. století. Na této mapě je už v lokalitě vyznačena linie okraje hliniště cihelny, kde se těžil materiál na cihly. Zhruba se kryl s rozsahem dnešní sídelní enklávy okolo domu čp.149/IV. V takto utvořeném areálu je pak zaznamenána jedna stavba na stavební parcele č.kat.499 (zhruba odpovídající dnešnímu domu čp.149/IV) a pak několik provizorních staveb uprostřed vlastního areálu, bez označení stavební parcely.[1158] V matrice se objevuje zápis z 22. listopadu 1849, kdy se v čp.141/II narodil syn Vojtěcha Brudny.[1159] Není ale jisté, zda nešlo o omyl v zápisu matriky, protože dle posloupnosti čísel popisných měl být objekt čp.141/II postaven až spíše v 50. či 60. letech 19. století. Evidenční katastrální mapa z roku 1877 už ukazuje vyvinutý areál, označený jako cihelna. Rozložení budov se nezměnilo.[1160] V městském archivu se nachází složka z roku 1889, nazvaná „Kaucký Jan, přístavba domu čp.141/II“.[1161] V roce 1890 je ve sčítání lidu objekt evidován jako cihelna a majitelem tu byl Jan Koutský.[1162] Ve fondech městského archivu se nalézá i spisový materiál z roku 1901, pod názvem „Živný Václav, stavba domu čp.141/II, Pražské předměstí“, a dále z roku 1910 „Živný Václav, přestavba stodoly čp.141/II, Pražské předměstí“.[1163] Tehdy patrně objekt prošel výraznější stavební úpravou. Při sčítání lidu v Rokycanech v roce 1910 i 1921 se jako majitel usedlosti čp.141/II uvádí Václav Živný. Tehdy ale je evidován jako rolník a majitel hospodářství, o provozu cihelny není ve sčítacím listu z roku 1921,[1164] ani 1910,[1165] uvedeno nic. Podle historických pramenů tu pod Žďárem stávala cihelna rodiny Živných, která byla někdy krátce před rokem 1926 zrušena.[1166] Dá se tedy předpokládat, že dům čp.141/II (nynější čp.149/IV) vznikl někdy ve 2. polovině 19. století a po zrušení cihelny už fungoval jen jako zemědělské hospodářství. Další zajímavostí je, že až do 20. století se nacházela usedlost Živných na katastru Rokycan. Katastrální hranice byly již na mapě z roku 1838 a stejně tak roku 1877 vedeny odlišně od současných. Usedlost tak nesla tudíž historické číslo popisné čp.141/II, spadající do rokycanského Pražského předměstí (i když obecní kronikář v Borku za první republiky uvádí, že podle vzpomínek starců sahal kdysi borecký katastr až k Hůrecké cestě,[1167] což by mohlo napovídat tomu, že někdy před rokem 1838 šlo možná o součást Borku). Každopádně někdy ve 20. století se celá tato sídelní enkláva ocitla po úpravě hranic na katastrálním území Borku. Panoval tu tak nelogický stav, kdy na katastrálním území Borek stál dům, náležející do jiné městské části. To bylo napraveno 22. května 2007, kdy objektu město přidělilo nové číslo popisné čp.149/IV, v rámci číselné řady pro katastrální území Borek.[1168]
Jižně od obytného domu stojí na stavební parcele č.kat.221 podlouhlé hospodářské stavení, což je masivní původní stodola usedlosti Živných. Dne 22. května 2007 objekt získal číslo popisné čp.148/IV. Je uváděn jako rodinný dům.[1169] Majetkově již není propojen s domem čp.149/IV. Úzká budova, situovaná na jeho západní stranu, na stavební parcele č.kat.222, získala rovněž 22. května 2007 samostatné číslo popisné čp.150/IV. Ještě v srpnu 2016 zůstával objekt čp.150/IV v původních úzkých proporcích, ale již dle stavu k září 2019 na jeho místě stojí nový, širší rodinný dům se sedlovou střechou. Jižně od dnešního domu čp.148/IV stávala ještě počátkem 21. století rekreační chata če.22 a v mapových podkladech Plzeňského kraje tu byl uváděn i objekt če.121 a če.10. Dle stavu k roku 2020 již tu žádný z nich evidován není. V registru byl objekt formálně od 22. března 2007. Evidenční číslo objektu če.22 bylo zrušeno 23. května 2013.[1170] Místo toho zaujímá parcelu zahrada s novostavbou rozlehlého patrového rodinného domu čp.151/IV se sedlovou střechou. Číslo popisné získal 12. října 2007. Možná jde o objekt čp.1168/II, který byl dočasně evidován v této lokalitě od 19. září 2003, ale v roce 2008 již z katastrální mapy zmizel. Podobně jako v případě výše popsaného stavení Živných čp.141/II, které se po změně katastrálních hranic ocitlo na území Borku a muselo tedy být nejen přečíslováno ale i přeřazeno do jiné městské čtvrti, mohl i rodinný dům čp.1168/II být přeznačen na čp.151/IV. Jižně od něj se rozkládá malý rybníček. Ten může být nepřímým pozůstatkem existence zdejší cihelny, protože těžba hlíny poněkud snížila zdejší terén. Celá tato sídelní enkláva tak v lehkých terénních náznacích fixuje ve svých hranicích okraj původní cihelny. Rybníček tu zachycuje už státní mapa z roku 1985.[1171]
7.2.3. Skupina domů okolo Žďárské myslivny
Necelého půl kilometru od bývalé usedlosti Živných se nachází při křížení Hůrecké cesty a ulice Ke Střelnici další sídelní enkláva. Jejím centrem je myslivna pod Žďárem čp.21, zvaná též „U Zetků“.[1172] Leží na katastru obce Pavlovsko, ale svými osudy je spojena historicky, urbanisticky i majetkově s městem Rokycany a jeho rozsáhlou držbou lesní půdy. Tradiční objekt má sedlovou střechu a obklopuje ho rozlehlá zahrada a hospodářský dvůr.
Myslivna byla postavena roku 1812. Dne 3. dubna 1812 magistrát konstatoval, že „sind bereits die Baupläne samt Kostenüberschlag wegen Jägerhäuser an das k. LUKamt eingeschickt worden,“ neboli „stavební plány včetně odhadu nákladů na hájovny již byly zaslány ke královskému zemskému podkomořskému úřadu.“[1173] Povšimněme si plurálu. Město ve stejné době (tedy počátkem 10. let 19. století) budovalo i myslivnu v Němčičkách. Jednalo se tak o plánovitou obecní akci, zaměřenou na městské lesní hospodářství. Z textu vyplývá, že nejspíš se jejich výstavba teprve chystala. Dne 24. července 1812 vzal magistrát na vědomí přípis podkomořského úřadu ohledně „mit zum Verbesserung zurückgestalten von der Landesbaudirekzion unzweckmässig verpasst erfundene Baupläne der Jägerhäuser,“ neboli „k přepracování za účelem vylepšení zemským stavebním ředitelstvím jako nepostačující shledané stavební plány hájoven.“ Radní ale reagují s tím, že „die Jägerhäuser bereits erbaut sind, folg.[lich] die Aufnahme eines neuen Bauplanes und Kosteüberschlags überflüssig,“ tedy že „hájovny již jsou postaveny, tudíž přijetí nového stavebního plánu a návrhu nákladů je zbytečným.“ V dotyčné zprávě se také uvádí, že projekt mysliven zhotovili zedničtí mistři Ondřej Černý a Jan Čermák.[1174]
Dne 28. srpna 1812 magistrátu předložil hospodářský úřad „die neue Baupläne samt Kostenüberschlag der neuzuerbauende Saamenzapfen Schupfen,“ neboli „nové stavební plány, s připojeným odhadem nákladů k nově zříditi se majícím přístřeškům na semenné šišky.“[1175] Šlo o součást obecního lesního hospodaření. Dne 6. listopadu 1812 ale radní na schůzi magistrátu řešili přípis podkomořského úřadu, kterým se ruší plánovaná výstavba těchto kůlen a pro tyto účely mají nyní „die Scheunen der Jägerhäuser in Zdiar und Niemtschitschka verwendet werden,“ tedy „stodoly mysliven ve Žďáru a Němčičkách obráceny býti.“[1176] Je to další důkaz, že budování obou mysliven už bylo na podzim 1812 dokončeno.
Lze tedy upřesnit, že hlavní stavební práce na myslivně pod Žďárem proběhly na jaře 1812. Už 20. února 1813 Žďárskou myslivnu poprvé zachytily matriky, když se tu narodila dcera myslivce Antonína Amorta. Objekt se tehdy uvádí jako fořtovna, nesl čp.52/IV a byl řazen do číselné řady domů v Borku.[1177] Rovněž indikační skica stabilního katastru z roku 1838 pro katastr Pavlovska zobrazuje myslivnu pod Žďárem jako čp.52.[1178] V seznamu majitelů domů z roku 1838, dle údajů indikační skici mapy stabilního katastru, byla majitelem čp.52/IV obec Rokycany.[1179] Patrně došlo někdy mezi roky 1813–1838 ke změně katastrálních hranic, popřípadě byla myslivna od počátku chybně označena číselnou řadou pro Borek. Pokud byl objekt označen boreckou číselnou řadou už po své výstavbě, dá se usuzovat, že vznikl někdy na přelomu 18. a 19. století (v roce 1780 bylo v Borku nejvyšší číslo popisné čp.44/IV[1180]). Mezi roky 1873–1879 sem město investovalo 4412 zlatých a 70 krejcarů (společný údaj za žďárskou a cháchovskou myslivnu, která stála v oblasti Čiliny na Plzeňském předměstí).[1181] Koncem 20. let 20. století město odsouhlasilo prodej pozemků sousedících se Žďárskou myslivnou č.kat.2140/2 a č.kat.2141 (louky) Františku Světlíkovi. 26. června 1929 schválil okresní výbor usnesení obecního zastupitelstva z 10. května 1929 o směně pozemku č.kat.70 v Borku za č.kat.2141 v Rokycanech. Pozemky č.kat.2140/2 a č.kat.2141 měly plochu 5593 čtverečních metrů. V prosinci 1929 s výměnou souhlasilo i obecní zastupitelstvo.[1182]
V návaznosti na myslivnu a lesní hospodaření se v okolí rozvinula další zástavba. Na protější, západní straně ulice Ke Střelnici začíná jižně od myslivny sídelní skupina, nyní už plně na katastru Rokycan. Jejím jádrem je starší lesnický dům čp.303/II.[1183] Jde o větší přízemní objekt s polovalbovou střechou, v níž dodatečně vzniklo obytné podkroví. Přes jistou omšelost se až do počátku 21. století poměrně intaktně dochovala dobová fasáda, s ozvuky pozdní secese (byla ovšem pak setřena při celkové rekonstrukci objektu, viz níže). O stavbě domu rozhodla obecní rada 14. března 1913, když uznala potřebu, aby město postavilo domky pro lesní dělníky zaměstnané v městských lesích. Začít se mělo v polesí Žďár, a to ihned.[1184] Dům čp.303/II vznikl roku 1915, údajně jako hájovna. Tehdy se dvěma samostatnými byty.[1185] V roce 1970 byla na objektu vyměněna okna a vnitřní dveře. A byla sem zavedena voda, kanalizace a provedeny keramické obklady. V roce 1993 se obě samostatné bytové části provozně propojily a objekt prošel částečnou přestavbou. Dále byly provedeny betonové podlahy, nové kanalizační odpady z PVC a rozvody vody v umývárně, včetně keramických obkladů.[1186] Šlo o provozovnu přidružené dřevařské výroby, kterou jako jednu z prvních větších investic po majetkových restitucích a navrácení historického lesního majetku nechal provést městský lesní úřad. Objekt byl uveden do provozu počátkem roku 1993.[1187]
Jak už bylo řečeno, počátkem 21. století se dům nacházel v zanedbaném technickém stavu a město Rokycany jako vlastník začalo řešit jeho prodej. Podle popisu z roku 2007 se v suterénu čp.303/II nacházely dva samostatně přístupné sklady ovoce a zeleniny, přístupné přímo z rodinného domu. V přízemí pak bylo vstupní zádveří, kuchyně, spíž, umývárna, komora, koupelna, WC a dvě obytné místnosti. Objekt měl napojení na veřejný rozvod elektrické energie a na rozvod vody z vlastní studny. Odpadní vody se sváděly do žumpy. Základy domu se uvádějí jako kamenné, bez vodorovné a svislé izolace. Svislé nosné konstrukce zděné z cihel, strop nad suterénem klenbový do ocelových nosníků a zastropení přízemí provedeno dřevěným trámovým stropem s rovným podhledem. Zastřešení objektu bylo provedeno dřevěným krovem sedlové konstrukce s krytinou z osinkocementových šablon na latích. Schody do suterénu i do podkroví se popisují jako betonové, vnitřní omítky vápenné, štukové a vnější omítka vápenná, hrubá. V umývárně, na WC, v koupelně a v kuchyni byly vnitřní keramické obklady. Dveře měly být dřevěné, hladké a okna dřevěná, zdvojená. Podlahy v obytných místnostech se uvádějí coby betonové, u ostatních místností keramické a betonové. Vytápění bylo prováděno lokálně kamny na tuhá paliva. Podle popisu vykazuje stav konstrukcí a vybavení domu zanedbanou údržbu. Objekt byl delší dobu bez řádného užívání, střešní krytina jevila lokální poškození a do objektu zatékalo. Na obvodovém zdivu ve štítech byly pozorovány svislé statické trhliny a znaky vzlínající zemní vlhkosti do výše cca 60 cm. Vnější omítka štítového zdiva je uváděna jako v převážné části poškozená, okna bez obnovy nátěru a rozvody vody a elektroinstalace bez funkce.[1188] Dne 10. dubna 2007 rozhodlo zastupitelstvo města o záměru prodeje stavby a pozemků pila pod Žďárem čp.303/II.[1189] Případní zájemci měli do 27. dubna 2007 podat své nabídky. Komplex nabízený k prodeji sestával z objektu na stavební parcele stpč.734 a dalších nezapsaných vedlejších staveb umístěných na této stavební parcele (pilnice a stavba technického zázemí), stavební parcely č.kat.734 o výměře 1117 čtverečních metrů, nově vzniklé pozemkové parcely č.kat.2360/9 (vzniklé oddělením z č.kat.2360/8 – louka) o výměře 1505 čtverečních metrů a nově vzniklé parcely označené č.kat.2360/10 (vzniklé oddělením z pozemkové parcely č.kat.2360/4 - zahrada) o výměře 573 čtverečních metrů.[1190] Dne 9. května 2007 na své schůzi městská rada zastupitelstvu doporučila schválit prodej pily.[1191] Zastupitelstvo pak skutečně 21. května 2007 prodej areálu schválilo.[1192] Termín dražby byl stanoven na 3. července 2007, s vyvolávací cenou 2 140 000 Kč.[1193] Dne 24. května 2007 zastupitelstvo schválilo záměr prodeje stavby na stavební parcele č.kat.734 a výše uvedených staveb a uložilo odboru rozvoje města připravit podklady k prodeji.[1194]
Kromě výše uvedeného domu čp.303/II byly do dražby zařazeny
i některé další související stavby, které postupně vyrostly na dvoře za domem
čp.303/II. Konkrétně přístřešek katru
(rámové svislé pily). Bývalá dřevařská výrobna s katrem vyrostla
v roce 1992. Základy měla z betonových patek, svislé nosné konstrukce
dřevěné s jednostranným dřevěným opláštěním dvou stěn. Disponovala
dřevěnou sedlovou střechou, s krytinou z osinkocementových vlnovek na
latích. Podlaha popisována jako dřevěná. Dle popisu z roku 2007 je střešní
krytina lokálně poškozená a dřevěná podlaha napadena hnilobou. Dalším objektem
byla dílna – přízemní nepodsklepený
objekt bez možnosti funkčního využití podkroví. Dílna byla umístěná za domem
čp.303/II. Původně se využívala jako výrobna palet a kotelna. Základy měl objekt
betonové s vodorovnou izolací, svislé nosné konstrukce byly zděné
z tvárnic. Střecha je uváděna nízká sedlová, s dřevěným krovem a taškovou
krytinou na latích. Vnitřní i vnější omítky byly vápenné, štukové, dveře a
vrata ocelová, okna dřevěná, zdvojená, podlaha betonová. Objekt dílny vznikl v roce
1993. Dle popisu z roku 2007 byl v průměrném technickém stavu. Do
dražby šel i sklad paliva. Jednalo
se o přízemní, nepodsklepený objekt, umístěný vpravo za domem čp.303/II.
Postaven byl roku 1970. Sklad neměl základy. Svislé nosné konstrukce se uvádějí
dřevěné, jednostranně pobité. Strop chyběl, střecha měla dřevěný krov pultové
konstrukce s krytinou z osinkocementových vlnovek na latích. Dveře
jsou dřevěné, svlakové. Sklad neměl okna. Podlaha uváděna dřevěná. Popis
z roku 2007 mluví o průměrném technickém stavu.[1195] Dne 8. prosince
2007 vydal taky městský úřad územní rozhodnutí, kterým povoleno na základě
žádosti z 13. listopadu 2007 rozdělení stavební parcely č.kat.734 (dům
čp.303/II) a okolních pozemků č.kat.2360/4 a č.kat.2360/8. Podmínkou rozdělení
pozemků bylo vybudování zpevněné příjezdové komunikace k nově vzniklým
pozemkům č.kat.734/2, č.kat.2360/10, č.kat.2360/11 a č.kat.2360/12.[1196] Prodej
v dražbě se ale nezdařil. 17. prosince 2007 zastupitelstvo města schválilo
prodej areálu pily pod Žďárem.[1197] Dne 21. ledna
2008 pak byl na základě tohoto usnesení záměr prodeje areálu zveřejněn na
úřední desce. Případní zájemci měli město kontaktovat do 5. února 2008.[1198] Dne 10. března
2008 městské zastupitelstvo vzalo na vědomí doručení nabídky na odkup areálu
bývalé pily pod Žďárem. Marek Jaroš z Dobříva nabídl 200 000 Kč pouze za
vlastní dům čp.303/II na pozemku č.kat.734/1. Firma Dřevovýroba – tesařství
Kopecký-Jaroš z Oseka nabídla za parcely č.kat.734/1, č.kat.734/2, č.kat.2360/10, č.kat.2360/12 a č.kat.2360/11 celkem 1
000 000 Kč. Zastupitelstvo se ale rozhodlo pro opakované zveřejnění prodeje
nemovitosti.[1199] Dne 13. března 2008 proto město
zveřejnilo záměr prodeje areálu pily pod Žďárem opět. Územní plán definoval
areál bývalé pily jako všeobecné smíšené území, čímž se umožňovalo jeho využití
k obytným účelům, ke zřízení řemeslné dílny nebo areálu drobné nerušící
výroby. Nabídky měli případní zájemci městu doručit do 8. dubna 2008.[1200] Dne 21. dubna
2008 pak městské zastupitelstvo schvaluje
prodej celého areálu původní pily Petru Mudrochovi za 2 020 000 Kč.[1201] Ten následně dům celkově a citlivým způsobem
opravil.
V poválečném období
se k usedlosti čp.303/II přidružily i dvě rekreační chaty, na sousedních
parcelách. Na pozemku severně od domu čp.303/II je to chatka če.116, jižně od usedlosti čp.303/II
pak přízemní, dřevěná chata če.39.
Chata če.116 už je zde doložena na leteckém snímku z roku 1957,[1202] přičemž na
snímku z roku 1951 ještě neexistovala.[1203] Chata če.39 je
mladšího původu, protože nebyla ještě zachycena na mapě z roku 1985.[1204] Zakresluje ji až
mapa z roku 1993.[1205] Ani tím ale
stavební expanze této enklávy neskončila. Naopak, začala se tu rozvíjet i
zástavba víceméně městských rodinných domů. V roce 2005 navrhli manželé
Miroslava a Karel Veselých změnu územního plánu. Na louce č.kat.2360/1 severně
od původní usedlosti čp.303/II chtěli dosáhnout povolení k výstavbě
rodinného domku. Šlo přitom o poměrně rozsáhlou parcelu o ploše 13 924 metrů
čtverečních, na které by bylo místo pro 17–20 rodinných domků. Takovýto krok by
tak mohl odstartovat vznik zcela nového urbanistického obvodu. Nová zástavba by
pak výrazně proměnila stávající podobu této lokality, která se nachází na
okraji lesního komplexu Žďáru, nehledě na problémy se zasíťováním těchto, od
vlastního intravilánu Rokycan, respektive Borku, téměř 1 kilometr vzdálených,
pozemků. Rada města proto v únoru
2005 pořízení změny územního plánu zamítla.[1206] V roce 2006
ale městská samospráva projednávala novou žádost o změnu územního plánu.
Tentokrát šlo jen o část pozemku č.kat.2360/1 o ploše cca 2900 čtverečních metrů,
kde se navrhovala konverze stávající plochy zemědělské půdy na všeobecné
smíšené území s potenciálem podnikatelských aktivit. Bylo konstatováno, že
při budoucím využití parcely bude nutno respektovat elektrické vysokonapěťové
vedení 110 kV, ale jinak návrh prošel bez připomínek. 15. května 2006 o změně
jednala městská rada a 30. května 2006 i zastupitelstvo.[1207] Pak tu skutečně proběhla
výstavba dvou rodinných domů. Parcelu blíže k ulici Ke Střelnici zaujal rodinný
dům čp.1356/II, dokončený 6.
prosince 2019. Je to přízemní dům s valbovou střechou, situovaný na
rozlehlé zahradě. Severně od něj stojí větší objekt garáže a dílny. Na této
parcele bylo ještě počátkem 21. století jen pole. Okolo roku 2011 už tu vyrůstá
novostavba tohoto rodinného domu. Za ním ještě s několikaletým zpožděním
vyrostl další rodinný domek čp.1355/II,
přístupný po samostatné polní cestě od severu. Jeho výstavba byla dokončena 25.
září 2019.[1208]
Nedaleko odtud, cca 300 metrů západně od domu čp.303/II, v polích při rozorané Hůrecké cestě, stojí ještě domek čp.383/II, nízké stavení připomínající chatu, se sedlovou střechou. Je to jeden z nejizolovanějších obytných domů v katastru města Rokycan, přístupný jen od východu po polní cestě (torza Hůrecké cesty), která u domu končí. Parcelu obklopují ze všech stran pole. Domek tu vyrostl ve 20. letech 20. století, v době kdy regulační předpisy ohledně výstavby domů mimo intravilán bývaly daleko liberálnější, takže bylo možné stavět i v takto odlehlých partiích katastru. Izolovanost domku ale byla značnou nevýhodou. V roce 1946 požádal Josef Živný, tehdejší majitel, zda by město mohlo vykoupit jeho dům. Výměnou za něj chtěl získat jiný dům, blíže městu, s vyšším komfortem. Národní výbor ale žádost zamítl, protože o stavení neměl zájem, a to ani pro potřeby lesního hospodaření.[1209] V roce 1946 aspoň obec jako kompenzaci schválila zavedení elektřiny do této vzdálené enklávy, s celkovými náklady odhadnutými na 35 798 Kčs.[1210] V roce 1946 byla schválena elektrifikace celé této lokality (tedy hájovna, myslivna, domy čp.303/II a čp.383/II), s odhadovanými náklady 156 343 Kčs dle nabídky firmy Ludvíka Nesnídala.[1211] Do lokality město přivedlo elektřinu pomocí nové přípojky z Borku, přičemž se na ni napojily i soukromé domy v lokalitě nad tratí v Borku.[1212] V roce 1946 již sem byly dovezeny sloupy pro elektrické vedení.[1213] Na schůzi v lednu 2022 rada města nesouhlasila se záměrem změny územního plánu, podle které se měl velký pozemek č.kat.2345 západně od domku čp.383/II a pozemek č.kat.2360/15 východně od domu předefinovat na území pro výstavbu rodinných domů.[1214] Následně toto zamítavé stanovisko potvrdilo i městské zastupitelstvo.[1215]
7.2.4. Střelnice pod Žďárem
O dalších cca 300 metrů dál jižním směrem se rozkládá jiná enkláva zástavby. Je to policejní střelnice čp.19, ležící na katastru obce Pavlovsko. Jde o úzký a velmi protáhlý areál, ohrazený vysokou zdí, který začíná při ulici Ke Střelnici a pak proniká půl kilometru do lesa pod Žďárem. Ačkoliv katastrálně přísluší k Pavlovsku, je tato stavba silně historicky spjata s městem Rokycany. Střelnici původně zbudovala rokycanská obec pro potřeby armády, souběžně s výstavbou starých kasáren na Rašínově koncem 19. století (i jako náhradu za zrušené vojenské cvičiště mezi Borkem a Svojkovicemi – viz výše). Vojenský erár z ní platil městu roční nájem 1040,35 K.[1216] V městském archivu se nachází složka z let 1902–1915, nazvaná „Prachárna pod Žďárem (stavební plány, polohopisný plán)“.[1217]
Dne 12. prosince 1899 pobýval v Rokycanech polní zbrojmistr hrabě Fabini, který si prohlédl nově postavené kasárny a shlédl cvičení místní posádky poblíž nové střelnice pod Žďárem.[1218] Podle jiných údajů ale nejprve sloužila rokycanským ostrostřelcům.[1219] Počátkem 20. století už každopádně střelnici pod Žďárem využívala armáda.[1220] Dne 10. srpna 1927 městská rada povolila, aby vojenská správa zřídila ve střelnici pod Žďárem „kobku na trhadla“, přičemž místo měl vybrat Lesní úřad.[1221] Výměrem okresní politické správy z 20. května 1929 pak opravdu velitelství 2. pěší divize získalo povolení k výstavbě muničního skladu na lesní parcele č.kat.132/4 v katastru obce Pavlovsko v polesí Žďár. Armáda se pak s obcí Rokycany dohodla na změně umístění skladu z důvodu ochrany lesa. Sklad se měl přesunout na pozemek č.kat.126/1, dle přání městské rady z 30. května 1928 /sic!/.[1222] V září 1929 městská rada obecnímu zastupitelstvu doporučila schválit pronájem části lesa č.kat.136/1 v katastru Pavlovsko pro vojenský erár na muniční skladiště.[1223] Souhlas s pronájmem č.kat.136/1 v Pavlovsku na muniční sklad za 100 Kč/rok vyslovila v září 1929 i obecní finanční komise.[1224] V listopadu 1930 městská rada schválila výstavbu 44 telefonních sloupců od města k muničnímu skladu na Žďáru.[1225]
Dne 1. ledna 1949 areál s muničním skladem převzal stát (vojenská správa).[1226] Na podzim 1992 schválilo městské zastupitelstvo plán federálního ministerstva vnitra na připravovanou rekonstrukci střelnice. Měla se odehrát ve dvou etapách.[1227] Následně tu vznikla policejní střelnice. V současnosti areál slouží jako výcvikové středisko elitních policejních útvarů. Od roku 2016 má Útvar rychlého nasazení v areálu k dispozici i speciální prostory, které imitují zásahy v interiérech domů. Díky balistické úpravě zdí zde probíhá cvičení včetně zásahů s ostrou municí.[1228] Areál je obehnán vysokou betonovou hradbou.[1229] Uvnitř se nachází patrová hlavní budova s plochou střechou, situovaná do jihozápadního rohu komplexu, poblíž ulice Ke Střelnici, a některé další objekty. Centrální sekce areálu je volná a další stavby se nacházejí na jejím východním okraji, v hloubi lesa.
Zhruba 800 metrů jihozápadně od střelnice stojí v polích nevelká enkláva chatové osady u Příbramské silnice. Vznikla až počátkem 21. století při vodoteči, jež od okraje Žďáru klesá k Padrťskému potoku. Popis této osady se nachází v kapitole „Práchovna“, kam je také zařazen detailní popis dalších enkláv zástavby přímo u Příbramské silnice, jako je areál bývalého státního statku, rozvodny aj.
7.2.5. Skupina rekreačních domů V Rybníčkách
Směrem od myslivny pod Žďárem vede severozápadním směrem přes pole drobný potůček. Jeho erozní rýha, zpočátku mělká, se postupně prohlubuje a vytváří poblíž intravilánu Borku zřetelné údolí, vyplněné vegetací i rozptýlenou zástavbou. Evidenční katastrální mapa z roku 1891 zde zakreslovala podmáčené louky a lokalita byla zcela bez zástavby.[1230] Absence zástavby trvala i dle státní mapy z roku 1951. Tehdy už se zde objevuje místní název V Rybníčkách,[1231] podle několika umělých vodních ploch, které tu na zmíněném potoku vznikly. Jde o velmi drobné nádrže. V roce 1968 při revizi územního plánu města se uvažovalo, že by zde mohla vzniknout požární vodní nádrž, napájená touto vodotečí.[1232]
Lokalita V Rybníčkách leží jižně od železniční trati, zčásti na katastru Rokycan, ovšem urbanisticky a dopravně je rozvinutím zástavby v Borku, s nímž ji propojuje nikoliv ulice Ke Střelnici, ale cesta, která je svedena pod železniční viadukt a pak ústí na Pražskou ulici proti křižovatce s ulicí K Huti. Oblast zůstávala stavebně nevyužitá ještě dle leteckého snímku z roku 1962.[1233] Někdy poté tu došlo k výstavbě rekreačních chat. Jsou zde evidovány celkem tři objekty, a to če.34, če.9 a če.8. Patrový dům če.34 se sedlovou střechou, situovaný na jihovýchodním okraji areálu má spíše charakter trvale obývané vily. Před domem se přímo na jeho parcele rozkládá jeden ze zdejších rybníčků. Objekt tu je zachycen na mapě z roku 1985.[1234] Severně od něj stojí chata če.9. I ona je tu zachycena už na mapě z roku 1985. Severovýchodně od ní se pak rozkládá další menší vodní nádrž a za ní, již na úpatí svahu, jenž ohraničuje toto údolí, pak ještě chata če.4. Ta ještě v roce 1985, ani roku 1993[1235] není na mapě zakreslena. Do evidence objektů byla zařazena oficiálně až od 19. července 2007.[1236] Je tu ovšem zachycena již na leteckém snímkování z doby okolo roku 2003.[1237] Přímo napříč údolím prochází katastrální hranice mezi Rokycany a Borkem. K Borku patří severní ze dvou zdejších vodních nádrží i chata če.4. Zbylá plocha je pak na katastru Rokycan.
Dále směrem k severozápadu vede potok již nezastavěným údolím, které postupně ve 2. polovině 20. století vyplnila vzrostlá zeleň (dle leteckého snímku z roku 1962 šlo přitom o takřka holou sníženinu[1238]). Vodoteč následně mizí pod železničním viaduktem a ulice krátce za ním vyúsťuje do Pražské ulice na pomezí katastru Rokycan a Borku. 25. června 2007 rozhodlo zastupitelstvo města pojmenovat komunikaci procházející touto lokalitou oficiálně ulice V Rybníčkách.[1239] Dne 30. května 2007 to zastupitelům doporučila městská rada.[1240]
8. Vrch Žďár
8.1. Polesí Žďár a jeho plošný a majetkový vývoj
Jihovýchodně od obce Borek se nachází rozsáhlý lesní komplex vrchu Žďár, který dosahuje nadmořské výšky 629,5 metrů a je tudíž nejvyšším bodem v okolí Rokycan, dominantou rokycanské kotliny a symbolem regionu. Součástí masivu Žďáru jsou i dva podružné kopce, nacházející se v jeho jižní části, poblíž vesnice Pavlovsko, Hrádecký vrch (549,5 m n. m.) a Kouklova hora (531,9 m n. m.). Dohromady tvoří tento zalesněný komplex polesí Žďár, s plochou 919 hektarů, rozdělené na jižní a severní část. Jde o historický majetek města. Vrch patřil městu od nepaměti.[1241] V podkladech Agentury ochrany přírody a krajiny ČR, respektive v Plánu péče o přírodní rezervaci Žďár na roky 2006–2015, zpracovaném Svazem ochrany přírody a krajiny, se uvádí, že do husitských válek náležel Žďár pražskému arcibiskupství, následně od roku 1421 do roku 1557 královské komoře a pak po skoro čtyři století, od roku 1557 až do znárodnění roku 1954, šlo o majetek města (alodiální velkostatek rokycanský).[1242] Roku 1599 Rokycany postoupily lov zvěře na Žďáru králi Rudolfu II., jako výraz díků za nedávné povýšení Rokycan na královské město.[1243] Roku 1603 pak Rudolf II. městu zaručil užitky z lesa na vrchu Žďár.[1244] V pozemkové městské knize z roku 1782, v rámci soupisu panských (městských) lesů, je plocha Žďáru vyčíslena na 1 569 832 čtverečních sáhů, tedy 564,614 hektarů.[1245]
Jádrem zdejšího lesa jsou zbytky bukového pralesa na severním svahu, který byl víceméně chráněn už dávno před oficiálním vyhlášením rezervace. V lese se vyskytuje vzácný jeřáb muk (Sorbus aria), neoficiální symbol přírodní rezervace na Žďáru (o ní podrobněji níže). Na severním okraji Žďáru se nachází močálovité prameniště zvané „V Kalu“. Ve 20. letech 20. století zdejší lesní porosty postihla mnišková kalamita, která zničila 100 hektarů lesa, jenž musel být vykácen.[1246] V prosinci 1920 se uvádí, že kvůli nákaze mniškou bude nutno v roce 1921 vykácet na Žďáru cca 100 ha lesa, na Kotli cca 20 ha a v Cháchově cca 20 ha, přičemž na Žďáru už kácení začalo.[1247] Polesí se ale jinak během 1. poloviny 20. století plošně rozrůstalo. Zatímco v roce 1909 plocha polesí Žďár činila 846 ha, pak se zvětšila koupí Kouklovy hory v roce 1924 o 70 hektarů a přilesněním cca 6,5 hektarů nevýnosných polí.[1248] V roce 1914 došlo k reorganizaci obecních lesů a jejich rozdělení na 7 revírů. Celková plocha městské lesní držby činila 2974,63 hektarů, z toho revír Žďár měl 667,78 ha a sousední revír Hrádecký vrch 178,66 ha. Dohromady tedy 846,44 hektarů.[1249] V roce 1935 je udávána plocha na 922,3002 hektarů.[1250] V roce 1942 město schválilo hospodářský plán polesí Žďár na roky 1940/41 – 1949/50. Plocha polesí se tehdy udávala už 923,7905 ha.[1251] Novou výsadbu, převážně monokultura smrku (s malou příměsí dubu, buku a břízy), silně poničila koncem 80. let 20. století větrná smršť.[1252] Velké polomy napáchala v polesí Žďár také vichřice v únoru 1990.[1253] V roce 1991 se městu zčásti vrátil jeho historický lesní majetek, odňatý komunistickým režimem v 50. letech 20. století, takže od 1. ledna 1992 vznikla rozpočtová organizace Lesní úřad Rokycany. V jejím rámci bylo utvořeno pět polesí, přičemž polesí Žďár sever mělo výměru 437,82 ha a Žďár jih 459,71 ha. Dohromady tudíž 897,53 ha. V té době byl lesní majetek postižen špatnou údržbou z časů komunistické vlády a také důsledky polomů. Město získalo jen jednu lesní školku na Žďáru. Na začátku roku 1993 byla zprovozněna výrobna přidružené dřevařské výroby na Žďáře (objekt čp.303/II na kraji lesa u ulice Ke Střelnici, viz výše) a od dubna 1994 začal lesní úřad hospodařit ve dvou honitbách Žďár a Sedliště o výměře 1777 hektarů.[1254]
Na severním úbočí Žďáru se nachází lom na kámen. V prosinci 1928 rokycanští zastupitelé schválili pronájem lomu.[1255] V červenci 1931 městská rada doporučila otevřít lom na kámen ve Žďáru pro těžbu. Odstranění rumu mělo vyjít na 1000–2000 Kč.[1256] Za 2. světové války v lomu byli nasazeni na nucené práce rokycanští obyvatelé ze smíšených, česko-židovských rodin.[1257]
Směrem od Rokycan vede na vrchol Žďáru cesta, která zpočátku má charakter široké aleje (Dubová alej), teprve pak se začíná obtáčet okolo vrcholové partie kopce. Součástí lesního komplexu je i Hrádecký vrch nad železárnami v Hrádku. Roku 1893 jej koupilo město Rokycany (320 jiter neboli 184 ha). Směrem na Hrádek tu, nedaleko vodojemu, stojí také další hájovna Žďár-jih.[1258] V září 1920 se na jednání zastupitelstva města uvádí, že lesní cesta ve Žďáru směrem k Hůrkám je ve špatném stavu a že bude nutno provést vyštětování a štěrkování její části u hájovny v délce asi 200 metrů. Náklady se odhadovaly na 5000 Kč. Zastupitelstvo záměr schválilo.[1259] Mezi investičními výdaji, navrhovanými do obecního rozpočtu na rok 1922, je pak i suma 20 000 Kč na stavbu Hůrecké cesty.[1260] V červenci 1922 zastupitelstvo města odsouhlasilo změnu účelu půjčky 1 000 000 Kč od městské spořitelny v Hořovicích, která byla původně určená na výstavbu tří obecních domů (rozhodlo o ní město 5. dubna 1921). Nyní měla jít na jiné investice. Mimo jiné z ní mělo být použito 20 000 Kč právě na stavbu části Hůrecké cesty.[1261]
Počátkem 21. století lesní správa společně s městem provedla investiční akci Žďárské studánky, při které bylo obnoveno 10 zdejších pramenů, u nichž vznikla odpočinková sezení. Další přístřešky a lavičky vyrostly při významnějších lesních cestách. V polesí vzniklo také 5 relaxačních nádrží na místě stávajících mokřadů. Jejich účelem je zadržovat vodu v lese. Fungují i jako záložní požární nádrže.[1262] Jde o následující studánky: Studánka U Střelnice poblíž policejní střelnice v nadmořské výšce 427 metrů. Studánka U Pískovny nacházející se cca 150 metrů pod bývalou pískovnou v nadmořské výšce 466 metrů. Studánka Pod Rezervací nedaleko vrcholu Žďáru v nadmořské výšce 535 m n. m. Studánka U Staré chaty, situovaná poblíž bývalé turistické chaty z počátku 20. století v nadmořské výšce 525 m n. m. Studánka V Jezevčinách u okraje lesa poblíž od vesnice Hůrky v nadmořské výšce 488 metrů. Kouklova studánka na kraji lesa u vesnice Pavlovsko, s nadmořskou výškou 463 m n. m. Studánka V Zádolí, umístěná v dolině mezi Hrádeckým vrchem a Kouklovou horou v nadmořské výšce 470 metrů. Studánka Nad Pavlovskem, situovaná poblíž údolí mezi Hrádeckým vrchem a Kouklovou horou nedaleko od Pavlovska 475 metrů nad mořem. Studánka Hrádecký vrch poblíž silnice Rokycany-Dobřív na svahu stejnojmenného kopce 504 metrů nad mořem. A Studánka Nad Haldou taktéž při silnici Rokycany-Dobřív, s nadmořskou výškou 468 metrů.[1263]
8.2. Zbytky hradiště a plány na výstavbu nemocnice a rozhledny
Ve vrcholové partii Žďáru, na jeho jihozápadní straně, se rovněž dochovaly terénní zbytky hradiště s mohutnými valy. Ještě na fotografii z roku 1911 byly valy poměrně jasně vymezené a mohutné. Od té doby ovšem došlo k jejich redukci.[1264] V roce 1942 se hradiště na Žďáru popisuje jako „markomanské“.[1265] Hradiště je ale nyní datováno do pozdní doby bronzové, případně i doby halštatské.[1266] Jednalo by se tak o předkeltské osídlení zhruba z poloviny 1. tisíciletí před naším letopočtem, ale není možné vyloučit i jeho trvání v době keltské. Přesná datace není snadná, protože zde bylo objeveno jen cca 10 archeologických nálezů.[1267] Počátkem 20. století uvádí archeolog Josef Ladislav Píč: „zkusil jsem (…) své štěstí ve Žďáru u Rokycan, ale bez výsledku.“ A dodává: „kopáno tu na zkoušku ve vnitřním hradě, ale nenalezli jsme žádného popeliště neb žádné stopy života.“[1268] Valy, které jsou hlavním pozůstatkem hradiště, sestávají ze dvou linií. Vnitřní pás je jasně pozorovatelný a lemuje ze tří stran vrchol Žďáru (na čtvrté straně nebylo opevnění zapotřebí díky strmým skalám). Vnější linie je nižší, značně erodovaná a znejasněná vegetací, průběhem cest a pozdějšími terénními úpravami. Valy měly pevnostní roli, možná i symbolickou či kultovní.[1269]
Na vrcholu Žďáru stávala dříve triangulační věž. Postavila ji tu roku 1928 Vojenská zeměměřická správa jako součást širší vojenské triangulace, prováděné v Brdech v letech 1927–1928.[1270] Šlo o dřevěnou konstrukci, na kterou se dalo vylézt a říkalo se jí „rozhledna“, i když o rozhlednu vlastně nešlo. Triangulační „rozhledna“ na vrcholu Žďáru stála ještě v 50. letech 20. století, ale tehdy už byla shnilá a visela na ní cedule se zákazem vstupu.[1271] Ve 20. století vyrostly v prostoru Žďáru celkem tři dřevěné chatky, určené pro turisty. Jedna stávala východně od vrcholu Žďáru. Tuto tzv. Starou chatu nechalo podle informací z webových stránek Rokycan postavit město společně s Klubem českých turistů v roce 1903. Na jejím místě se dnes nachází rozcestí turistických značených cest a poblíž je studánka U Staré chaty (viz výše).[1272] Další, tzv. Nová chata stála u červené turistické značky, v nevelkém sedle jihovýchodně od vrcholu Žďáru. Další chatka se nacházela blízko vrcholu, za vnitřními valy hradiště.[1273] Patrně o ní mluví ve svých vzpomínkách Milan Rada, když popisuje, že přímo pod vrcholem, v oblouku cesty vedoucí na vrchol od severu, se nacházela jednoduchá stavba z prken, natřená asfaltovým lakem. Podle Milana Rady později vyhořela.[1274] Není jisté, které z nich se týká dobová zpráva, podle které v březnu 1923 vyslovila obecní správní komise souhlas se zřízením dřevěné chaty na Žďáru jako útulny pro turisty s tím, že ji postaví skauti z DTJ.[1275] V listopadu 1928 rozhodla městská rada, že z důvodů udaných Lesním úřadem nelze povolit výstavbu chaty na Žďáru pro Čs. ligu lesní moudrosti.[1276] Každopádně ani jedna ze tří chat nepřežila. Většinou je zničil oheň.[1277]
Periodicky se ale uvažovalo o tom,
že by se na vrcholu Žďáru postavila skutečná rozhledna nebo horská chata. Vážné plány v tomto směru
měl Klub českých turistů v době před 1. světovou válkou. Tehdy se
plánovalo zbudování zděné rozhledny na Žďáru.[1278] Na svém zasedání v březnu 1911 vyslovilo místní
sdružení Klubu českých turistů v Rokycanech poděkování městské radě za to,
že klubu poskytla možný pozemek pro výstavbu rozhledny a přislíbila věnovat
stavební materiál, nacházející se v okolí plánované stavby. Klub zároveň
vedl intervence u ministerstva veřejných prací ve Vídni ohledně přidělení
dotace na rozhlednu. Do Rokycan dorazil zároveň stavební rada Vratislav Pasovský,
aby obhlédl místo zamýšlené stavby. Vyslovil se souhlasně o zvolené parcele a
slíbil zhotovit bezplatně projekt i rozpočet na rozhlednu, což už dle údajů
z března 1911 splnil.[1279] Předtím 22. února
1911 obecní zastupitelstvo vyslovilo souhlas se záměrem výstavby rozhledny, což
Klub českých turistů potřeboval jako podklad pro žádost o státní subvenci.[1280] Vypuknutí války ovšem realizaci záměru znemožnilo. Úvahy o
této stavbě se vrátily za druhé republiky. Dne 29. listopadu 1938 se sešla
rokycanská městská propagační komise a společně s jednatelem místního
odboru Klubu československých turistů ing. J. Bílým řešila pozvednutí
turistického ruchu na Rokycansku poté, co mnichovský zábor připravil republiku
o velkou část pohraničních hor. Mimo jiné bylo doporučeno, aby obecní rozpočet
na rok 1939 zahrnoval i položku na výstavbu turistické rozhledny na vrchu Žďár.[1281] Ani tentokrát nedospěly záměry k realizaci.
Od roku 1898 se město snažilo o opatření zdroje pitné a užitkové vody a pátralo u Němčiček i ve Žďáru, ale voda byla železitá a prameny málo vydatné.[1282] V září 1928 přednesl MUDr. V. Jirman pro členy obecního zastupitelstva projev o nutnosti zřízení veřejné nemocnice v Rokycanech. Doporučil nemocnici umístit na jižním svahu Žďáru.[1283] Šlo ale jen o návrh, který se nijak neposunul k realizaci. Jirman ovšem nepolevoval. Jenže v srpnu 1931 se městská rada nechala slyšet, že MUDr. V. Jirmanovi se ohledně jeho nabídky na přednášku pro členy obecního zastupitelstva o nutnosti zřídit v Rokycanech veřejnou nemocnici pod Žďárem sdělí, že na výstavbu nemocnice nejsou peníze a že může svůj návrh zaslat písemně.[1284] V březnu 1931 na své schůzi obecní správní komise schválila prohlášení lesní správy pro komisionelní řízení 16. března 1931 o projektu elektrického vedení Osek-Rokycany s výpočtem náhrady za zabraný pruh lesa ve Žďáru.[1285]
8.3. Přírodní rezervace na Žďáru
Od roku 1908 vedla na Žďár značená turistická cesta.[1286] Dne 26. března 1939 Muzejní společnost navrhla na vrcholu Žďáru zřídit lesní rezervaci.[1287] Měla zachovat „dalšímu pokolení původní společenstva rostlinná“[1288] i okolí „markomanského hradiště a valy“, dále to mělo mít důvody estetické a rekreační i vědecké. Rezervace se navrhovala v rozloze cca 15,5 ha, z toho minimálně 8 ha skály. Šlo by o soukromou (městskou) rezervaci, kterou nebylo nutno hlásit Památkovému ústavu. Hospodářské zásahy by byly povoleny jen při kalamitě z hrozícího škůdce, brouka. 11. března 1942 proběhlo posouzení obecní lesní komisí, 12. března 1942 to městská rada doporučila ke schválení a v dubnu 1942 byl vznik rezervace definitivně odsouhlasen na schůzi obecního zastupitelstva.[1289] Hranice rezervace byla vyznačena zelenou barvou.[1290]
Dne 13. dubna 1953 ministerstvo školství a osvěty oficiálně vyhlásilo vznik přírodní rezervace Žďár. Tehdy ji tvořila parcela č.kat.126/31 v katastru Pavlovska o rozloze 20,48 hektarů. Status přírodní rezervace formálně potvrdilo rozhodnutí okresního úřadu z 31. března 1995. Nyní zaujímala plochu 25,5483 hektarů. Jako důvod její existence se uváděla ochrana „přirozených porostů na skalnatém kopci s vyvinutými suťovými porosty bučinného charakteru s kamenným mořem s význačnou lišejníkovou flórou.“ Dle údajů k roku 2022 činí rozloha rezervace 25,5195 hektarů. Zahrnuje vrcholovou partii Žďáru a pruh strmých svahů na jeho severním, východním a jižním úbočí. Nachází se v katastru Pavlovsko. Nadmořská výška rezervace se pohybuje od 501 do 629,4 metrů nad mořem. Území rezervace je z geologického hlediska ukázkou sedimentů ohrazenického souvrství, jako celá vrcholová část Žďáru, které je tvořenou křemennými slepenci, vystupujícími na povrch v podobě mohutných skalních výchozů. Jde o bělošedé, značně hrubozrnné, lavicovitě odlučné horniny. Valouny jsou složeny z křemene a buližníku, jen ojediněle se mezi nimi vyskytují úlomky prokřemenělých porfyrových tufů. Terén je výrazně členitý, s převýšením skal až 35–40 metrů. Zejména severní svahy mají strmý až svislý charakter, pouze jižní svahy jsou mírnější, bez skalních výchozů. Skály pak lemuje pás suti, tvořené kameny a balvany. Ve středním úseku rezervace je dle popisu vegetační kryt suti nízký a existuje tu kamenné moře. Specifickému prostředí skal, suťových polí a kamenných moří odpovídá i unikátní flóra, zejména mechy a lišejníky, ale také ojedinělé stromy, uchycené do kamenného podloží.[1291] Rezervace je zároveň součástí Přírodního parku Trhoň o ploše 4093,4 hektarů, vyhlášeného rozhodnutím ONV v Rokycanech roku 1979.[1292]
Díky skalnatému charakteru vrcholových partií, zejména tzv. Velkého Oltáře, je Žďár využíván i horolezci.[1293]
[1] Kuča, K.: Města a městečka
v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl 6.: Pro-Sto, Praha 2004.
[2] Kol. aut.: Rokycansko na starých
pohlednicích, Hostivice 2006, s. 74.
[3] Vařeka, P.: Archeologie zaniklých
středověkých vesnic na Rokycansku I, Plzeň 2006, s. 19–20.
[4] Vařeka, P.: Archeologie zaniklých
středověkých vesnic na Rokycansku I, Plzeň 2006, s. 19–20.
[5] Lovecký obzor, 15. 8. 1907,
Drachovský, A.: Z historie lesů rokycanských, s. 134–135;
https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:1d798ea0-ce62-11e4-9c07-5ef3fc9bb22f
dle Urbáře panství Zbiroh, 1652, https://ebadatelna.soapraha.cz/a/582/1
[6] Matrika křtů, Rokycany, 1684–1695, https://www.portafontium.eu/register/soap-pn/rokycany-02
[7] Vařeka, P.: Archeologie zaniklých
středověkých vesnic na Rokycansku I, Plzeň 2006, s. 19–20; Kuča, K.: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve
Slezsku, díl 6.: Pro-Sto, Praha 2004.
[8] 33. schůze obecního zastupitelstva,
29. 1. 1943.
[9] Zasedání MNV, 21.
12. 1959.
[10] 2. plenární zasedání MěstNV, 16. 4.
1973.
[11] Matrika křtů, Rokycany, 1684–1695, https://www.portafontium.eu/register/soap-pn/rokycany-02
[12] Kronika města Rokycan 1991, f. 2.
[13] Předběžné výsledky sčítání lidu
2001, ČSÚ, Praha 2001.
[14] Rustikal
Grundbuch von den Güttern der königlichen Stadt Rokitzan im Königreich Böheim
Pilsner Kreis mit dem Robotabolisions Sisteme von 1. Jänner 1780 angefangen,
1780, https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k288
https://archive.org/details/dasknigreichbhm14sommgoog/page/n112/mode/2up
[15] Sommer, J. G.: Das Königreich
Böhmen: statistisch-topographisch dargestellt, Pilsner Kreis, 1838,
https://archive.org/details/dasknigreichbhm14sommgoog/page/n112/mode/2up
[16] Kuča, K.: Města a městečka
v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl 6.: Pro-Sto, Praha 2004, s. 334–335.
[17] Kuča, K.: Města a městečka
v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl 6.: Pro-Sto, Praha 2004, s. 334–335.
[18] Kuča, K.: Města a městečka
v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl 6.: Pro-Sto, Praha 2004, s. 334–335.
[19] Kuča, K.: Města a městečka v Čechách,
na Moravě a ve Slezsku, díl 6.: Pro-Sto, Praha 2004, s. 334–335.
[20] Kuča, K.: Města a městečka
v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl 6.: Pro-Sto, Praha 2004, s. 334–335.
[21] Kuča, K.: Města a městečka
v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl 6.: Pro-Sto, Praha 2004, s. 334–335.
[22] Kuča, K.: Města a městečka
v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl 6.: Pro-Sto, Praha 2004, s. 334–335.
[23] Kronika obce Borek 1898–1937, s. 39, https://www.portafontium.eu/iipimage/30760015/soap-ro_00018_obec-borek-1898-1937_0390
[24] Kronika obce Borek 1938–1957, s. 20, https://www.portafontium.eu/iipimage/30760064/soap-ro_00101_obec-borek-1938-1957_0200
[25] Komplexní zpráva o plnění plánu a
rozpočtu za rok 1960, Plánovací a finanční oddělení MěNV v Rokycanech, 7.
2. 1961.
[26] Kuča, K.: Města a městečka
v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl 6.: Pro-Sto, Praha 2004, s. 334–335.
[27] Kuča, K.: Města a městečka
v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl 6.: Pro-Sto, Praha 2004, s. 334–335.
[28] Kuča, K.: Města a městečka
v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl 6.: Pro-Sto, Praha 2004, s. 334–335.
[29] Kuča, K.: Města a městečka
v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl 6.: Pro-Sto, Praha 2004, s. 334–335.
[30] Kronika města Rokycan 1995, f. 14.
[31] Předběžné výsledky sčítání lidu
2001, ČSÚ, Praha 2001.
[32] Sčítání lidu 2011,
https://www.czso.cz/documents/10180/20537734/130084150326.pdf/aebf5177-cd55-4911-b2b9-639d4197cd44?version=1.2
[33] Sčítání lidu 2021,
https://vdb.czso.cz/vdbvo2/faces/cs/index.jsf?page=vystup-objekt&pvo=SLD21043-COD&z=T&f=TABULKA&skupId=4690&katalog=33475&pvo=SLD21043-COD&pvokc=65&pvoch=3211
[35] 1. plenární zasedání MěstNV, 28. 2.
1967.
[36] 18. plenární zasedání MěstNV, 18. 9.
1979.
[37] Ustavující plenární zasedání MěstNV,
23. 6. 1981.
[38] Ustavující plenární zasedání MěstNV,
24. 6. 1986.
[39] Ustavující plenární zasedání MěstNV,
24. 6. 1986.
[40] 13. plenární zasedání MěstNV, 27. 9.
1983.
[41] Jindřich, K.: Rokycany, Rokycany
1970. s. 40.
[42] Kronika města Rokycan, 1969–73, f. 11.
[43] 2. plenární zasedání MěstNV, 20. 4.
1970.
[44] 2. plenární zasedání MěstNV, 19. 4.
1971.
[45] Rokycansko, č. 5, 3. 2. 1994, s. 4.
[46] Rokycansko, č. 26, 2. 7. 1992, s. 1.
[47] Rokycansko, č. 5, 3. 2. 1994, s. 4.
[48] Rokycanský deník, 22. 11. 1994, s.
11.
[49] Usnesení zastupitelstva města z 9.
4. 2002, www.rokycany.cz.
[50] Materiál pro jednání rady města, 12.
9. 2005, bod č. 2441, ID:4252.
[51] Rokycanský deník, 15. 10. 2004.
[52] Rokycanský deník, 7. 1. 2005.
[53] Zpráva ČTK, ID: 20051103F01764, 3.
11. 2005.
[54] Město Rokycany, Závěrečný účet za
rok 2004, z%E1v%ECre%E8n%FD%20%FA%E8et%202004.pdf,
www.rokycany.cz
[55] Rokycanský deník, 2. 3. 2007.
[56] Oznámení o zahájení vodoprávního
řízení veřejnou vyhláškou, www.rokycany.cz
[57] Rokycanský deník, 23. 2. 1995, s.
11.
[58] Usnesení
zastupitelstva města z 8. 7. 2003, www.rokycany.cz.
[59] Rokycanský deník, 5. 8. 2004.
[60] Rokycanské noviny, č. 7, 20.
července 2004, s. 1.
[61] Materiál pro jednání rady města, 12.
9. 2005, bod č. 2441, ID:4252.
[62] Město Rokycany, Závěrečný účet za
rok 2004, z%E1v%ECre%E8n%FD%20%FA%E8et%202004.pdf,
www.rokycany.cz
[63] Materiál pro jednání rady města, 9.
ledna 2006, č. 2324, ID: 4655.
[64] Rokycany-Borek, odkanalizování
celého území, www.rokycany.cz
[65] Město Rokycany Veřejná vyhláška – územní rozhodnutí,
Rokycany-Borek,
odkanalizování celého území,
www.rokycany.cz
[66] Rokycanské noviny, č. 11, 20. 11.
2006, s. 1.
[67] Rokycanské noviny, č. 4, 20. 4.
2007, s. 1
[68] Investice roku 2007, příloha č. 2
k materiálu č. 5862, www.rokycany.cz
[69]
Rokycany-Borek,
odkanalizování celého území, www.rokycany.cz
[70]
Veřejná vyhláška,
rozhodnutí o prodloužení platnosti územního rozhodnutí o umístění stavby:
Rokycany-Borek, odkanalizování celého území, www.rokycany.cz
[71] Usnesení
zastupitelstva města z 24. 9. 2007, www.rokycany.cz.
[72] Oznámení o zahájení
územního řízení – Rokycany Borek –
splašková kanalizace – výtlak, www.rokycany.cz
[73] Veřejná vyhláška, územní rozhodnutí
o umístění stavby: Rokycany, Borek, splašková kanalizace, výtlak V-DII a ČS
Borek,
www.rokycany.cz
[74] Usnesení zastupitelstva města z 18.
5. 1999,
www.rokycany.cz.
[75] Usnesení zastupitelstva města z 29.
6. 1999, www.rokycany.cz.
[76] Rokycanský deník, 13. 8. 2002.
[77] Rokycanský deník, 1. 11. 2002.
[78] Rustikal
Grundbuch von den Güttern der königlichen Stadt Rokitzan im Königreich Böheim
Pilsner Kreis mit dem Robotabolisions Sisteme von 1. Jänner 1780 angefangen,
vesnice Borek, snímky 51–56, https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k288
[80]
https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=cioc&idrastru=B2_a_6C_377-1_2&extent=-5927.4472948945895,-8438.821056642113,14167.44729489459,1702.821056642113&link=ext
[81]
https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=kmevidc&idrastru=B2_a_14C_377-1A_05&extent=-375.3845220103094,-6323.694114620971,11202.161833082402,-480.6511885351192&link=ext
[82] Rustikal
Grundbuch von den Güttern der königlichen Stadt Rokitzan im Königreich Böheim
Pilsner Kreis mit dem Robotabolisions Sisteme von 1. Jänner 1780 angefangen,
vesnice Borek, snímky 51–56, https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k288
[83] Kol. aut.: Rokycansko na starých
pohlednicích, Hostivice 2006, s. 75.
[84] Kumpera, J.: Západočeský kraj A-Z,
Plzeň 1989, s. 47.
[85] Kronika obce Borek 1938–1957, s. 26, https://www.portafontium.eu/iipimage/30760064/soap-ro_00101_obec-borek-1938-1957_0260
[86] Kronika obce Borek, 1957–1959, s. 34. https://www.portafontium.eu/iipimage/30760065/soap-ro_00101_obec-borek-1957-1959_0340
[87] Kronika obce Borek, 1957–1959, s. 34. https://www.portafontium.eu/iipimage/30760065/soap-ro_00101_obec-borek-1957-1959_0340
[88] Kumpera, J.: Západočeský kraj A-Z,
Plzeň 1989, s. 47.
[89] Kronika obce Borek 1938–1957, s. 7, https://www.portafontium.eu/iipimage/30760064/soap-ro_00101_obec-borek-1938-1957_0070
[90] Kronika obce Borek 1938–1957, s. 18, https://www.portafontium.eu/iipimage/30760064/soap-ro_00101_obec-borek-1938-1957_0180
[92] Rokycanské noviny, č. 2, 20. 2.
2005, s. 5.
[93] Podlaha, A.: Soupis historických a
uměleckých památek politického okresu rokycanského, Praha 1900, s. 1.
[94] Rokycanské noviny, č. 2, 20. 2.
2005, s. 5.
[95] Podlaha, A.: Soupis historických a uměleckých
památek politického okresu rokycanského, Praha 1900, s. 1.
[96] Krčmář, Luděk.: Poutní místa a místa
zvláštní zbožnosti v Rokycanech, In: Sborník konference Genius Loci Rokycany
2016, Muzeum Dr. Horáka v Rokycanech a Genius loci českého jihozápadu https://www.zcm.cz/images/Rokycany/Sbornik_X_Konference_Genius_Loci_Rokycany_2016.pdf
[97] Kol. aut.: Rokycansko na starých
pohlednicích, Hostivice 2006, s. 75.
[98] Rokycanské noviny, č. 9, 20. 9.
2005, s. 2.
[99] Rokycanský deník, 30. 9. 2005.
[100] Usnesení zastupitelstva Plzeňského
kraje, 28. 6. 2005.
[101] Materiál pro jednání rady města, 1.
8. 2005, č. 2010, ID:4124.
[102] Kronika města Rokycan 2016, s. 37.
https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=888401
[103]
Indikační
skica mapy stabilního katastru z roku 1838; https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=PLZ029018380&extent=-952.6736887224058,-18637.55038735058,4815.373047371076,-15774.556356362513&link=ext
[104] Matrika křtů Rokycany 1871–1884, s. 29, snímek 32, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067921/rokycany-37_0320-n
[105] Matrika křtů Rokycany 1793–1806, s. 402, snímek 291, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067891/rokycany-07_1530-n
[106]
Indikační
skica mapy stabilního katastru z roku 1838; https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=PLZ029018380&extent=-952.6736887224058,-18637.55038735058,4815.373047371076,-15774.556356362513&link=ext
[107] Matrika křtů Rokycany 1793–1806, s. 408, snímek 297, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067891/rokycany-07_1560-n
[108] Radní protokol, 09. 01. 1818 – 22.
12. 1818, SOkA Rokycany, Inv. č./poř.
č.: 12, Signatura –
ev./ukl. j. č.: K 12; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k012,
snímek 170.
[109]
Indikační
skica mapy stabilního katastru z roku 1838; https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=PLZ029018380&extent=-952.6736887224058,-18637.55038735058,4815.373047371076,-15774.556356362513&link=ext
[110] Kronika obce Borek 1898–1937, snímek 43, https://www.portafontium.eu/iipimage/30760015/soap-ro_00018_obec-borek-1898-1937_0430
[111] Rustikal
Grundbuch von den Güttern der königlichen Stadt Rokitzan im Königreich Böheim
Pilsner Kreis mit dem Robotabolisions Sisteme von 1. Jänner 1780 angefangen,
vesnice Borek, snímky 51–56, https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k288
[112]
Indikační
skica mapy stabilního katastru z roku 1838; https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=PLZ029018380&extent=-952.6736887224058,-18637.55038735058,4815.373047371076,-15774.556356362513&link=ext
[113] Fotodokumentace města Rokycany,
2000, Ing. Dan Bartovský, https://www.portafontium.eu/iipimage/30760492/soap-ro_00826_mesto-rokycany-1-2000_0030
[114] Rustikal
Grundbuch von den Güttern der königlichen Stadt Rokitzan im Königreich Böheim
Pilsner Kreis mit dem Robotabolisions Sisteme von 1. Jänner 1780 angefangen,
vesnice Borek, snímky 51–56, https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k277
[115] Radní protokol, 03. 10. 1777 –
09. 10. 1781, SOkA Rokycany, Inv.
č./poř. č.: 93, Signatura –
ev./ukl. j. č.: K 93;
https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k093,
snímek 42.
[116]
Indikační
skica mapy stabilního katastru z roku 1838; https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=PLZ029018380&extent=-952.6736887224058,-18637.55038735058,4815.373047371076,-15774.556356362513&link=ext
[117] Radní protokol, 09. 01. 1818 – 22.
12. 1818, SOkA Rokycany, Inv. č./poř.
č.: 12, Signatura –
ev./ukl. j. č.: K 12; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k012,
snímek 283.
[118]
Indikační
skica mapy stabilního katastru z roku 1838; https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=PLZ029018380&extent=-952.6736887224058,-18637.55038735058,4815.373047371076,-15774.556356362513&link=ext
[119] Fotodokumentace města Rokycany,
2000, Ing. Dan Bartovský, https://www.portafontium.eu/iipimage/30760492/soap-ro_00826_mesto-rokycany-1-2000_0030
[120] Kronika obce Borek 1898–1937, s. 32, https://www.portafontium.eu/iipimage/30760015/soap-ro_00018_obec-borek-1898-1937_0320
[121] Matrika křtů Rokycany 1871–1884, s. 20, snímek 23, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067921/rokycany-37_0230-n
[122] Matrika pohřbů Rokycany 1785–1797, s. 107, snímek 94, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067912/rokycany-28_0505-z
[123] Matrika křtů Rokycany 1793–1806, s. 402, snímek 291, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067891/rokycany-07_1530-n
[124]
Indikační
skica mapy stabilního katastru z roku 1838; https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=PLZ029018380&extent=-952.6736887224058,-18637.55038735058,4815.373047371076,-15774.556356362513&link=ext
[125] Kronika obce Borek, 1957–1959, s. 33. https://www.portafontium.eu/iipimage/30760065/soap-ro_00101_obec-borek-1957-1959_0330
[126] Fotodokumentace města Rokycany,
2000, Ing. Dan Bartovský, https://www.portafontium.eu/iipimage/30760492/soap-ro_00826_mesto-rokycany-1-2000_0030
[127] Radní protokol, 31. 05. 1775 –
21. 07. 1778, SOkA Rokycany, Inv.
č./poř. č.: 91, Signatura –
ev./ukl. j. č.: K 91; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k091,
snímek 106.
[128] Radní protokol, 31. 10. 1776 –
08. 01. 1779, SOkA Rokycany, Inv.
č./poř. č.: 92, Signatura –
ev./ukl. j. č.: K 92; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k092,
snímek 42.
[129] Radní protokol, 31. 10. 1776 –
08. 01. 1779, SOkA Rokycany, Inv.
č./poř. č.: 92, Signatura –
ev./ukl. j. č.: K 92; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k092,
snímek 42.
[130]
Indikační
skica mapy stabilního katastru z roku 1838; https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=PLZ029018380&extent=-952.6736887224058,-18637.55038735058,4815.373047371076,-15774.556356362513&link=ext
[131] Fotodokumentace města Rokycany,
2000, Ing. Dan Bartovský, https://www.portafontium.eu/iipimage/30760492/soap-ro_00826_mesto-rokycany-1-2000_0030
[132] Matrika pohřbů Rokycany 1797–1806, s. 210, snímek 141, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067913/rokycany-29_0790-z
[133]
Indikační
skica mapy stabilního katastru z roku 1838; https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=PLZ029018380&extent=-952.6736887224058,-18637.55038735058,4815.373047371076,-15774.556356362513&link=ext
[134]
Indikační
skica mapy stabilního katastru z roku 1838; https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=PLZ029018380&extent=-952.6736887224058,-18637.55038735058,4815.373047371076,-15774.556356362513&link=ext
[135] Rustikal
Grundbuch von den Güttern der königlichen Stadt Rokitzan im Königreich Böheim
Pilsner Kreis mit dem Robotabolisions Sisteme von 1. Jänner 1780 angefangen,
vesnice Borek, snímky 51–56, https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k277
[136]
Indikační
skica mapy stabilního katastru z roku 1838; https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=PLZ029018380&extent=-952.6736887224058,-18637.55038735058,4815.373047371076,-15774.556356362513&link=ext
[137]
Indikační
skica mapy stabilního katastru z roku 1838; https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=PLZ029018380&extent=-952.6736887224058,-18637.55038735058,4815.373047371076,-15774.556356362513&link=ext
[138]
Indikační
skica mapy stabilního katastru z roku 1838; https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=PLZ029018380&extent=-952.6736887224058,-18637.55038735058,4815.373047371076,-15774.556356362513&link=ext
[139] Rustikal
Grundbuch von den Güttern der königlichen Stadt Rokitzan im Königreich Böheim
Pilsner Kreis mit dem Robotabolisions Sisteme von 1. Jänner 1780 angefangen,
vesnice Borek, snímky 51–56, https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k277
[140] Radní protokol, 07. 01. 1817 – 23.
12. 1817, SOkA Rokycany, Inv. č./poř.
č.: 11, Signatura –
ev./ukl. j. č.: K 11;
https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k011,
snímek 6.
[141]
Indikační
skica mapy stabilního katastru z roku 1838; https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=PLZ029018380&extent=-952.6736887224058,-18637.55038735058,4815.373047371076,-15774.556356362513&link=ext
[142] Kronika obce Borek 1938–1957, s. 22, https://www.portafontium.eu/iipimage/30760064/soap-ro_00101_obec-borek-1938-1957_0220
[143] Rustikal
Grundbuch von den Güttern der königlichen Stadt Rokitzan im Königreich Böheim
Pilsner Kreis mit dem Robotabolisions Sisteme von 1. Jänner 1780 angefangen,
vesnice Borek, snímky 51–56, https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k277
[145] Radní protokol, 08. 01. 1808 – 20.
12. 1808, SOkA Rokycany, Inv. č./poř.
č.: 7, Signatura – ev./ukl.
j. č.: K 7; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k007,
snímek 11.
[146] Matrika křtů Rokycany 1771–1784, s. 356, snímek 110,
https://www.portafontium.eu/iipimage/30067889/rokycany-05_1110-n
[147] Matrika křtů Rokycany 1771–1784, s. 363, snímek 113,
https://www.portafontium.eu/iipimage/30067889/rokycany-05_1140-n
[148]
Indikační
skica mapy stabilního katastru z roku 1838; https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=PLZ029018380&extent=-952.6736887224058,-18637.55038735058,4815.373047371076,-15774.556356362513&link=ext
[150] Rustikal
Grundbuch von den Güttern der königlichen Stadt Rokitzan im Königreich Böheim
Pilsner Kreis mit dem Robotabolisions Sisteme von 1. Jänner 1780 angefangen,
vesnice Borek, snímky 51–56, https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k288
[151] Radní protokol, 03. 10. 1777 –
09. 10. 1781, SOkA Rokycany, Inv.
č./poř. č.: 93, Signatura –
ev./ukl. j. č.: K 93;
https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k093,
snímek 127.
[152]
Indikační
skica mapy stabilního katastru z roku 1838; https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=PLZ029018380&extent=-952.6736887224058,-18637.55038735058,4815.373047371076,-15774.556356362513&link=ext
[153] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=sm5&idrastru=D6-1_Plzen_2-5_1987&extent=5139.7741300482585,-5407.363284226568,7382.49701549403,-4275.489077978155&link=ext
[154] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1963.PLZE25.02179&extent=-805234.0791812281,-1071879.7270735765,-804854.7707331714,-1071688.294841198&link=ext
[156] Kol. aut.: Rokycansko na starých
pohlednicích, Hostivice 2006, s. 75.
[157] 36. schůze obecního zastupitelstva,
17. 3. 1919.
[158] Kronika obce Borek 1898–1937, s. 32, https://www.portafontium.eu/iipimage/30760015/soap-ro_00018_obec-borek-1898-1937_0320
[159] Kronika obce Borek 1938–1957, s. 37, https://www.portafontium.eu/iipimage/30760064/soap-ro_00101_obec-borek-1938-1957_0370
[160] 80. schůze městské rady, 23. 6.
1932.
[161] Materiál pro jednání zastupitelstva
města, 18. 1. 2005, bod č. 1000, ID:3434.
[162] Usnesení
zastupitelstva města z 9. 3. 2004, www.rokycany.cz.
[163] Kronika obce Borek 1957–1959, s. 7, https://www.portafontium.eu/iipimage/30760065/soap-ro_00101_obec-borek-1957-1959_0070
[164] Rustikal
Grundbuch von den Güttern der königlichen Stadt Rokitzan im Königreich Böheim
Pilsner Kreis mit dem Robotabolisions Sisteme von 1. Jänner 1780 angefangen,
vesnice Borek, snímky 51–56, https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k288
[165] Radní protokol, 02. 11. 1782 – 25.
05. 1784, SOkA Rokycany, Inv. č./poř.
č.: 1, Signatura – ev./ukl.
j. č.: K 1; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k001,
snímek 164.
[166] Radní protokol, 02. 11. 1782 – 25.
05. 1784, SOkA Rokycany, Inv. č./poř.
č.: 1, Signatura – ev./ukl.
j. č.: K 1; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k001,
snímek 172.
[167] Radní protokol, 02. 11. 1782 – 25.
05. 1784, SOkA Rokycany, Inv. č./poř.
č.: 1, Signatura – ev./ukl.
j. č.: K 1; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k001,
snímek 228.
[168] Radní protokol, 02. 11. 1782 – 25.
05. 1784, SOkA Rokycany, Inv. č./poř.
č.: 1, Signatura – ev./ukl.
j. č.: K 1; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k001,
snímek 233.
[169] Radní protokol, 02. 11. 1782 – 25.
05. 1784, SOkA Rokycany, Inv. č./poř.
č.: 1, Signatura – ev./ukl.
j. č.: K 1; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k001,
snímek 297.
[170] Radní protokol, 02. 11. 1782 – 25.
05. 1784, SOkA Rokycany, Inv. č./poř.
č.: 1, Signatura – ev./ukl.
j. č.: K 1; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k001,
snímek 299.
[171] Radní protokol, 02. 11. 1782 – 25.
05. 1784, SOkA Rokycany, Inv. č./poř.
č.: 1, Signatura – ev./ukl.
j. č.: K 1; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k001,
snímek 299.
[172] Radní protokol, 1781–1789, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 96, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 96;
https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k096,
snímek 197.
[173]
https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=PLZ029018380&extent=4290.766192532376,-18312.346710693422,7174.789560579117,-16880.84969519939&link=ext
[174]
Indikační
skica mapy stabilního katastru z roku 1838; https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=PLZ029018380&extent=-952.6736887224058,-18637.55038735058,4815.373047371076,-15774.556356362513&link=ext
[175] 2. schůze rady MěstNV, 29. 1. 1980
[176] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=PLZ029018380&extent=5663.68148336296,-13115.096266192493,8547.704851409695,-11659.565722631407&link=ext
[177] Matrika pohřbů Rokycany 1853–1894, s. 1, snímek 2, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067924/rokycany-40_0020-z
[178] Matrika křtů Rokycany 1854–1862, s. 2, snímek 3, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067899/rokycany-15_0030-n
[179] Matrika křtů Rokycany 1823–1853, s. 841, snímek 397, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067896/rokycany-12_3970-n
[180] 27. plenární zasedání MěstNV, 24. 2.
1981.
[181] Radní protokol, 31. 05. 1775 –
21. 07. 1778, SOkA Rokycany, Inv.
č./poř. č.: 91, Signatura –
ev./ukl. j. č.: K 91; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k091,
snímek 106.
[182] Radní protokol, 31. 10. 1776 –
08. 01. 1779, SOkA Rokycany, Inv.
č./poř. č.: 92, Signatura –
ev./ukl. j. č.: K 92; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k092,
snímek 42.
[183] Radní protokol, 31. 10. 1776 –
08. 01. 1779, SOkA Rokycany, Inv.
č./poř. č.: 92, Signatura –
ev./ukl. j. č.: K 92; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k092,
snímek 42.
[184]
Indikační
skica mapy stabilního katastru z roku 1838; https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=PLZ029018380&extent=-952.6736887224058,-18637.55038735058,4815.373047371076,-15774.556356362513&link=ext
[185] Kronika obce Borek, 1957–1959, s. 12. https://www.portafontium.eu/iipimage/30760065/soap-ro_00101_obec-borek-1957-1959_0120
[186] Kronika obce Borek, 1957–1959, s. 12. https://www.portafontium.eu/iipimage/30760065/soap-ro_00101_obec-borek-1957-1959_0120
[187] Kronika obce Borek, 1957–1959, s. 12. https://www.portafontium.eu/iipimage/30760065/soap-ro_00101_obec-borek-1957-1959_0120
[188] Kronika obce Borek 1898–1937, s. 43, https://www.portafontium.eu/iipimage/30760015/soap-ro_00018_obec-borek-1898-1937_0430
[189]
Indikační
skica mapy stabilního katastru z roku 1838; https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=PLZ029018380&extent=-952.6736887224058,-18637.55038735058,4815.373047371076,-15774.556356362513&link=ext
[190] 3. plenární zasedání MěstNV, 28. 10.
1986.
[191] Rustikal
Grundbuch von den Güttern der königlichen Stadt Rokitzan im Königreich Böheim
Pilsner Kreis mit dem Robotabolisions Sisteme von 1. Jänner 1780 angefangen,
vesnice Borek, snímky 51–56, https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k288
[192] Matrika křtů Rokycany 1793–1806, s. 404, snímek 293, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067891/rokycany-07_1540-n
[193] Radní protokol, 1781–1789, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 96, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 96;
https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k096,
snímek 128.
[194]
Indikační
skica mapy stabilního katastru z roku 1838; https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=PLZ029018380&extent=-952.6736887224058,-18637.55038735058,4815.373047371076,-15774.556356362513&link=ext
[195]
Indikační
skica mapy stabilního katastru z roku 1838; https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=PLZ029018380&extent=-952.6736887224058,-18637.55038735058,4815.373047371076,-15774.556356362513&link=ext
[196] Fotodokumentace města Rokycany,
2000, Ing. Dan Bartovský, https://www.portafontium.eu/iipimage/30760492/soap-ro_00826_mesto-rokycany-1-2000_0030
[197] Radní protokol, 1781–1789, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 96, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 96;
https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k096,
snímek 172.
[198] Matrika křtů Rokycany 1784–1793, s. 155, snímek 131,
https://www.portafontium.eu/iipimage/30067890/rokycany-06_0715-n
[199] Rustikal
Grundbuch von den Güttern der königlichen Stadt Rokitzan im Königreich Böheim
Pilsner Kreis mit dem Robotabolisions Sisteme von 1. Jänner 1780 angefangen,
1780, https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k288
[200]
Indikační
skica mapy stabilního katastru z roku 1838; https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=PLZ029018380&extent=-952.6736887224058,-18637.55038735058,4815.373047371076,-15774.556356362513&link=ext
[201] Matrika pohřbů Rokycany 1797–1806, s. 200, snímek 131, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067913/rokycany-29_0740-z
[202] Radní protokol, 09. 01. 1816 – 24.
12. 1816, SOkA Rokycany, Inv. č./poř.
č.: 10, Signatura –
ev./ukl. j. č.: K 10; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k010,
snímek 256.
[203]
Indikační
skica mapy stabilního katastru z roku 1838; https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=PLZ029018380&extent=-952.6736887224058,-18637.55038735058,4815.373047371076,-15774.556356362513&link=ext
[204] Kronika obce Borek 1938–1957, s. 14, https://www.portafontium.eu/iipimage/30760064/soap-ro_00101_obec-borek-1938-1957_0140
[205] Rustikal
Grundbuch von den Güttern der königlichen Stadt Rokitzan im Königreich Böheim
Pilsner Kreis mit dem Robotabolisions Sisteme von 1. Jänner 1780 angefangen,
vesnice Borek, snímky 51–56, https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k288
[206]
Indikační
skica mapy stabilního katastru z roku 1838; https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=PLZ029018380&extent=-952.6736887224058,-18637.55038735058,4815.373047371076,-15774.556356362513&link=ext
[207] 6. plenární zasedání MěstNV, 9. 12.
1974.
[208] 17. schůze obecního zastupitelstva,
7. 6. 1916.
[209] Matrika křtů Rokycany 1871–1884, s. 8, snímek 11, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067921/rokycany-37_0110-n
[210] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=PLZ029018380&extent=6173.64290703581,-12288.192691135346,7615.654591059178,-11560.427419354803&link=ext
[211] Kronika obce Borek 1938–1957, s. 20, https://www.portafontium.eu/iipimage/30760064/soap-ro_00101_obec-borek-1938-1957_0200
[212] Matrika křtů Rokycany 1862–1871, s. 46 snímek 48, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067920/rokycany-36_0480-n
[213] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=PLZ029018380&extent=5947.57753365506,-13942.75088900174,8831.600901701797,-12487.220345440654&link=ext
[214]
Indikační
skica mapy stabilního katastru z roku 1838; https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=PLZ029018380&extent=-952.6736887224058,-18637.55038735058,4815.373047371076,-15774.556356362513&link=ext
[215]
Indikační
skica mapy stabilního katastru z roku 1838; https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=PLZ029018380&extent=-952.6736887224058,-18637.55038735058,4815.373047371076,-15774.556356362513&link=ext
[216] Kronika obce Borek 1938–1957, s. 22, https://www.portafontium.eu/iipimage/30760064/soap-ro_00101_obec-borek-1938-1957_0220
[219] Radní protokol, 03. 10. 1777 –
09. 10. 1781, SOkA Rokycany, Inv.
č./poř. č.: 93, Signatura –
ev./ukl. j. č.: K 93;
https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k093,
snímek 47.
[221]
https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=PLZ029018380&extent=4191.627889255776,-17325.469964439904,7075.651257302517,-15893.972948945871&link=ext
[222]
Indikační
skica mapy stabilního katastru z roku 1838; https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=PLZ029018380&extent=-952.6736887224058,-18637.55038735058,4815.373047371076,-15774.556356362513&link=ext
[223] Radní protokol, 17. 03. 1774 –
25. 10. 1776, SOkA Rokycany, Inv.
č./poř. č.: 90b, Signatura
– ev./ukl. j. č.: K 90b; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k090b,
snímek 235.
[224] Matrika pohřbů Rokycany 1771–1784,
s. , snímek 87,
https://www.portafontium.eu/iipimage/30067911/rokycany-27_0870-z
[225] Matrika pohřbů Rokycany 1771–1784, s.
, snímek 87,
https://www.portafontium.eu/iipimage/30067911/rokycany-27_0870-z
[226] Radní protokol, 17. 03. 1774 –
25. 10. 1776, SOkA Rokycany, Inv.
č./poř. č.: 90b, Signatura
– ev./ukl. j. č.: K 90b; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k090b,
snímek 285.
[227] Radní protokol, 31. 10. 1776 –
08. 01. 1779, SOkA Rokycany, Inv.
č./poř. č.: 92, Signatura –
ev./ukl. j. č.: K 92; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k092,
snímek 19.
[228] Radní protokol, 03. 10. 1777 –
09. 10. 1781, SOkA Rokycany, Inv.
č./poř. č.: 93, Signatura –
ev./ukl. j. č.: K 93;
https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k093,
snímek 94.
[229] Radní protokol, 1781–1789, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 96, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 96;
https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k096,
snímek 100.
[230]
Indikační
skica mapy stabilního katastru z roku 1838; https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=PLZ029018380&extent=-952.6736887224058,-18637.55038735058,4815.373047371076,-15774.556356362513&link=ext
[231]
Indikační
skica mapy stabilního katastru z roku 1838; https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=PLZ029018380&extent=-952.6736887224058,-18637.55038735058,4815.373047371076,-15774.556356362513&link=ext
[232] Vařeka, P.: Archeologie zaniklých
středověkých vesnic na Rokycansku I, Plzeň 2006, s. 19–20.
[233] Kronika obce Borek 1957–1959, s. 7, https://www.portafontium.eu/iipimage/30760065/soap-ro_00101_obec-borek-1957-1959_0070
[234] Radní protokol, 17. 03. 1774 –
25. 10. 1776, SOkA Rokycany, Inv.
č./poř. č.: 90b, Signatura
– ev./ukl. j. č.: K 90b; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k090b,
snímek 236.
[235] Radní protokol, 03. 10. 1777 –
09. 10. 1781, SOkA Rokycany, Inv.
č./poř. č.: 93, Signatura –
ev./ukl. j. č.: K 93;
https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k093,
snímek 105.
[236] Radní protokol, 07. 01. 1800 – 27.
06. 1800, SOkA Rokycany, Inv. č./poř.
č.: 4, Signatura – ev./ukl.
j. č.: K 4; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k004,
snímek 37.
[237] Radní protokol, 07. 01. 1800 – 27.
06. 1800, SOkA Rokycany, Inv. č./poř.
č.: 4, Signatura – ev./ukl.
j. č.: K 4; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k004,
snímek 66.
[238] Matrika křtů Rokycany 1793–1806, s. 416, snímek 305,
https://www.portafontium.eu/iipimage/30067891/rokycany-07_1600-n
[239]
Indikační
skica mapy stabilního katastru z roku 1838; https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=PLZ029018380&extent=-952.6736887224058,-18637.55038735058,4815.373047371076,-15774.556356362513&link=ext
[240] Fotodokumentace města Rokycany,
2000, Ing. Dan Bartovský, https://www.portafontium.eu/iipimage/30760492/soap-ro_00826_mesto-rokycany-1-2000_0030
[241]
https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSD24.2021.PLZE16.01103&extent=-805012.3935419094,-1071933.6615101413,-804803.5638705307,-1071713.8171413487&link=ext
[242]
https://mapy.com/cs/letecka?source=addr&id=14161339&pid=82973688&newest=1&yaw=5.793&fov=1.571&pitch=-0.047&x=13.6222346&y=49.7519576&ds=1&z=19&ovl=1%2C8
[244]
Indikační
skica mapy stabilního katastru z roku 1838; https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=PLZ029018380&extent=-952.6736887224058,-18637.55038735058,4815.373047371076,-15774.556356362513&link=ext
[245] Kronika obce Borek, 1957–1959, s. 15. https://www.portafontium.eu/iipimage/30760065/soap-ro_00101_obec-borek-1957-1959_0150
[246]
Indikační
skica mapy stabilního katastru z roku 1838; https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=PLZ029018380&extent=-952.6736887224058,-18637.55038735058,4815.373047371076,-15774.556356362513&link=ext
[247] Rokycanský deník, 31. 10. 1997, s.
14.
[248] Lovecký obzor, 15. 8. 1907,
Drachovský, A.: Z historie lesů rokycanských, s. 134–135;
https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:1d798ea0-ce62-11e4-9c07-5ef3fc9bb22f
dle Urbáře panství Zbiroh, 1652, https://ebadatelna.soapraha.cz/a/582/1
[249] Vařeka, P.: Archeologie zaniklých
středověkých vesnic na Rokycansku I, Plzeň 2006, s. 19–20. Též Lovecký obzor, 15. 8. 1907, Drachovský, A.:
Z historie lesů rokycanských, s. 134–135;
https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:1d798ea0-ce62-11e4-9c07-5ef3fc9bb22f
dle Urbáře panství Zbiroh, 1652, https://ebadatelna.soapraha.cz/a/582/1
[250] Rokycanské listy, 15. 10. 1898, s.
161.
[251] Hofman, K.: Rokycany v letech
1740 až 1750: Část druhá: Hospodářské poměry. Sborník Muzea Dr. Bohuslava
Horáka, Rokycany, 7:s. 40, 1996.
[252] Matrika křtů Rokycany 1659–1682, s.
121, snímek 67,
https://www.portafontium.eu/iipimage/30067885/rokycany-01_0670-n
[253] Hofman, K.: Rokycany v letech
1740 až 1750: Část druhá: Hospodářské poměry. Sborník Muzea Dr. Bohuslava
Horáka, Rokycany, 7:s. 40, 1996.
[254] Radní protokol, 1781–1789, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 96, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 96;
https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k096,
snímek 170.
[255] Radní protokol, 04. 01. 1822 – 24.
12. 1822, SOkA Rokycany, Inv. č./poř.
č.: 14, Signatura – ev./ukl.
j. č.: K 14; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k014,
snímek 196.
[256] Rustikal
Grundbuch von den Güttern der königlichen Stadt Rokitzan im Königreich Böheim
Pilsner Kreis mit dem Robotabolisions Sisteme von 1. Jänner 1780 angefangen,
vesnice Borek, snímky 51–56, https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k288
[257]
Indikační
skica mapy stabilního katastru z roku 1838; https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=PLZ029018380&extent=-952.6736887224058,-18637.55038735058,4815.373047371076,-15774.556356362513&link=ext
[258] Kronika obce Borek 1898–1937, s. 29, https://www.portafontium.eu/iipimage/30760015/soap-ro_00018_obec-borek-1898-1937_0290?x=-190&y=39&w=1522&h=640
[259] Sčítání lidu 1921, Borek, podklady
pro sčítání na základě předchozího censu z roku 1910 https://www.portafontium.eu/iipimage/34700043/soap-ro_00002_census-sum-1921-borek_0060
[260] 9. schůze obecního zastupitelstva,
27. 5. 1924.
[261] Hofman, K.: Staré rokycanské domy,
díl 1, Rokycany 2000, s. 28.
[262] 197. schůze městské rady, 21. 5.
1930.
[263] 40. schůze obecní finanční komise,
6. 6. 1930.
[264] Kronika obce Borek 1898–1937, s. 45, https://www.portafontium.eu/iipimage/30760015/soap-ro_00018_obec-borek-1898-1937_0450
[265] Kronika obce Borek 1938–1957, s. 26, https://www.portafontium.eu/iipimage/30760064/soap-ro_00101_obec-borek-1938-1957_0260
[266] 14. schůze obecního zastupitelstva,
24. 4. 1940.
[267] Kol. aut.: Rokycansko na starých
pohlednicích, Hostivice 2006, s. 74.
[268] Kronika obce Borek 1938–1957, s. 26, https://www.portafontium.eu/iipimage/30760064/soap-ro_00101_obec-borek-1938-1957_0260
[269] Kronika obce Borek 1957–1959, s. 6, https://www.portafontium.eu/iipimage/30760065/soap-ro_00101_obec-borek-1957-1959_0060.
[271] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1962.PLZE15.08945&extent=-805281.8609464561,-1072043.6976222503,-804875.0372329684,-1071838.3787793494&link=ext
[272] Kronika obce Borek 1938–1957, s. 26, https://www.portafontium.eu/iipimage/30760064/soap-ro_00101_obec-borek-1938-1957_0260
[273] Kronika obce Borek 1938–1957, s. 26, https://www.portafontium.eu/iipimage/30760064/soap-ro_00101_obec-borek-1938-1957_0260
[274] http://rokypedie.rokycanstipatrioti.cz/images/V%C3%BD%C5%99ez_z_katastr%C3%A1ln%C3%AD_mapy_Borku%2C_1825.jpg
[275] Radní protokol, 1781–1789, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 96, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 96;
https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k096,
snímek 170.
[276] Rustikal
Grundbuch von den Güttern der königlichen Stadt Rokitzan im Königreich Böheim
Pilsner Kreis mit dem Robotabolisions Sisteme von 1. Jänner 1780 angefangen,
1780, https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k288
[277] Radní protokol, 11. 01. 1803 – 23.
12. 1803, SOkA Rokycany, Inv. č./poř.
č.: 6, Signatura – ev./ukl.
j. č.: K 6; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k006,
snímek 225.
[278] Matrika křtů Rokycany 1811–1827, s. 265, snímek 265,
https://www.portafontium.eu/iipimage/30067894/rokycany-10_2650-n
[279]
https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=PLZ029018380&extent=3230.662290449567,-18800.152225679445,6114.685658496308,-17368.655210185414&link=ext
[280] Radní protokol, 08. 01. 1793 – 20.
12. 1793, SOkA Rokycany, Inv. č./poř.
č.: 2, Signatura – ev./ukl.
j. č.: K 2; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k002,
snímek 101.
[281]
Indikační
skica mapy stabilního katastru z roku 1838; https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=PLZ029018380&extent=-952.6736887224058,-18637.55038735058,4815.373047371076,-15774.556356362513&link=ext
[283] Kronika obce Borek 1898–1937, s. 29, https://www.portafontium.eu/iipimage/30760015/soap-ro_00018_obec-borek-1898-1937_0290?x=-345&y=905&w=1827&h=769
[284] Kronika obce Borek 1938–1957, s. 21, https://www.portafontium.eu/iipimage/30760064/soap-ro_00101_obec-borek-1938-1957_0210
[285] Kronika obce Borek, 1957–1959, s. 33. https://www.portafontium.eu/iipimage/30760065/soap-ro_00101_obec-borek-1957-1959_0330
[286] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1963.PLZE25.02179&extent=-805203.8130068254,-1072039.979465805,-804824.5065704527,-1071848.548248698&link=ext
[288] 4. plenární zasedání MěstNV, 3. 7.
1961.
[289] 3. plenární zasedání MěstNV, 14. 5.
1962.
[290] 6. plenární zasedání MěstNV, 24. 9.
1962.
[291] 3. plenární zasedání MěstNV, 28. 9.
1964.
[292] 8. plenární zasedání MěstNV, 20.
12. 1965.
[293] 6. plenární zasedání MěstNV, 30.
9. 1968.
[294] 3. plenární zasedání MěstNV, 14. 6.
1976.
[295] 3. plenární zasedání MěstNV, 21. 2.
1977.
[296] 3. plenární zasedání MěstNV, 21. 2.
1977.
[297] 6. plenární zasedání MěstNV, 5. 9.
1977.
[298] 6. plenární zasedání MěstNV, 5. 9.
1977.
[299] 10. plenární zasedání MěstNV, 11. 4.
1978.
[300] 8. plenární zasedání MěstNV, 12. 12.
1977.
[301] 11. plenární zasedání MěstNV, 20. 6.
1978.
[302] 12. plenární zasedání MěstNV, 12. 9.
1978.
[303] 16. plenární zasedání MěstNV, 24. 4.
1979.
[304] Šára, J.: Rokytské mlýny v 16. století
(relace o mlýnech z r. 1600), Státní okresní archiv Rokycany, AMRO, kart.
č. 134.
[305] Radní protokol, 09. 01. 1816 – 24.
12. 1816, SOkA Rokycany, Inv. č./poř.
č.: 10, Signatura –
ev./ukl. j. č.: K 10; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k010,
snímek 128.
[306] Radní protokol, 09. 01. 1816 – 24.
12. 1816, SOkA Rokycany, Inv. č./poř.
č.: 10, Signatura –
ev./ukl. j. č.: K 10; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k010,
snímek 135–136.
[307] Radní protokol, 09. 01. 1816 – 24.
12. 1816, SOkA Rokycany, Inv. č./poř.
č.: 10, Signatura –
ev./ukl. j. č.: K 10; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k010,
snímek 147.
[308] Radní protokol, 09. 01. 1816 – 24.
12. 1816, SOkA Rokycany, Inv. č./poř.
č.: 10, Signatura – ev./ukl.
j. č.: K 10; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k010,
snímek 155.
[309] Radní protokol, 09. 01. 1816 – 24.
12. 1816, SOkA Rokycany, Inv. č./poř.
č.: 10, Signatura –
ev./ukl. j. č.: K 10; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k010,
snímek 214.
[310] Radní protokol, 09. 01. 1816 – 24.
12. 1816, SOkA Rokycany, Inv. č./poř.
č.: 10, Signatura –
ev./ukl. j. č.: K 10; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k010,
snímek 219.
[311] Radní protokol, 07. 01. 1817 – 23.
12. 1817, SOkA Rokycany, Inv. č./poř.
č.: 11, Signatura –
ev./ukl. j. č.: K 11; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k011,
snímek 281.
[312] Radní protokol, 09. 01. 1818 – 22.
12. 1818, SOkA Rokycany, Inv. č./poř.
č.: 12, Signatura –
ev./ukl. j. č.: K 12; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k012,
snímek 94.
[313] Radní protokol, 09. 01. 1818 – 22.
12. 1818, SOkA Rokycany, Inv. č./poř.
č.: 12, Signatura –
ev./ukl. j. č.: K 12; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k012,
snímek 104.
[314] Radní protokol, 09. 01. 1818 – 22.
12. 1818, SOkA Rokycany, Inv. č./poř.
č.: 12, Signatura –
ev./ukl. j. č.: K 12; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k012,
snímek 167.
[315] Radní protokol, 09. 01. 1818 – 22.
12. 1818, SOkA Rokycany, Inv. č./poř.
č.: 12, Signatura –
ev./ukl. j. č.: K 12; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k012,
snímek 176.
[316] Radní protokol, 09. 01. 1818 – 22.
12. 1818, SOkA Rokycany, Inv. č./poř.
č.: 12, Signatura –
ev./ukl. j. č.: K 12; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k012,
snímek 187.
[317] Radní protokol, 09. 01. 1818 – 22.
12. 1818, SOkA Rokycany, Inv. č./poř.
č.: 12, Signatura –
ev./ukl. j. č.: K 12; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k012,
snímek 332.
[318] Matrika křtů Rokycany 1811–1827, s. 265, snímek 265,
https://www.portafontium.eu/iipimage/30067894/rokycany-10_2650-n
[320] Radní protokol, 10. 01. 1820 – 23.
12. 1820, SOkA Rokycany, Inv. č./poř.
č.: 13, Signatura –
ev./ukl. j. č.: K 13; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k013,
snímek 138.
[321] Radní protokol, 04. 01. 1822 – 24.
12. 1822, SOkA Rokycany, Inv. č./poř.
č.: 14, Signatura –
ev./ukl. j. č.: K 14; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k014,
snímek 188.
[322] Radní protokol, 04. 01. 1822 – 24.
12. 1822, SOkA Rokycany, Inv. č./poř.
č.: 14, Signatura –
ev./ukl. j. č.: K 14; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k014,
snímek 196.
[323] Radní protokol, 04. 01. 1822 – 24.
12. 1822, SOkA Rokycany, Inv. č./poř.
č.: 14, Signatura –
ev./ukl. j. č.: K 14; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k014,
snímek 206.
[324] Radní protokol, 04. 01. 1822 – 24.
12. 1822, SOkA Rokycany, Inv. č./poř.
č.: 14, Signatura –
ev./ukl. j. č.: K 14; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k014,
snímek 289.
[325] Radní protokol, 04. 01. 1822 – 24.
12. 1822, SOkA Rokycany, Inv. č./poř.
č.: 14, Signatura –
ev./ukl. j. č.: K 14; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k014,
snímek 294.
[326] Matrika křtů Rokycany 1823–1853, s. 730, snímek 341, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067896/rokycany-12_3410-n
[327]
Indikační
skica mapy stabilního katastru z roku 1838; https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=PLZ029018380&extent=-952.6736887224058,-18637.55038735058,4815.373047371076,-15774.556356362513&link=ext
[328] Plzeňské listy, 11. 3. 1877.
[329] Ministerstvo financí, Seznam a mapa
vodních děl v RČS, 1932, Praha, Sešit 11 (Plzeň), s. 42, http://vodnimlyny.cz/de/mlyny/estates/detail/7960-borecky-hamr-pohnanuv-mlyn
[330] Kronika obce Borek 1938–1957, s. 16, https://www.portafontium.eu/iipimage/30760064/soap-ro_00101_obec-borek-1938-1957_0160
[331] Matrika křtů Rokycany 1823–1853, s. 863, snímek 408, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067896/rokycany-12_4080-n
[332] Matrika křtů Rokycany 1823–1853, s. 863, snímek 408, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067896/rokycany-12_4080-n
[333] Matrika křtů Rokycany 1823–1853, s. 887, snímek 420, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067896/rokycany-12_4200-n
[334] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=kmevidc&idrastru=B2_a_14C_377-1A_05&extent=3624.4177038354183,-4435.130683261368,5071.610998222007,-3704.750317500637&link=ext
[335] Radní protokol, 31. 05. 1775 –
21. 07. 1778, SOkA Rokycany, Inv.
č./poř. č.: 91, Signatura –
ev./ukl. j. č.: K 91; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k091,
snímek 145.
[336] Radní protokol, 31. 10. 1776 –
08. 01. 1779, SOkA Rokycany, Inv.
č./poř. č.: 92, Signatura –
ev./ukl. j. č.: K 92; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k092,
snímek 118.
[337] Radní protokol, 31. 05. 1775 –
21. 07. 1778, SOkA Rokycany, Inv. č./poř.
č.: 91, Signatura –
ev./ukl. j. č.: K 91; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k091,
snímek 149.
[338] Radní protokol, 31. 10. 1776 –
08. 01. 1779, SOkA Rokycany, Inv.
č./poř. č.: 92, Signatura –
ev./ukl. j. č.: K 92; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k092,
snímek 125.
[339]
Indikační
skica mapy stabilního katastru z roku 1838; https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=PLZ029018380&extent=-952.6736887224058,-18637.55038735058,4815.373047371076,-15774.556356362513&link=ext
[340] Radní protokol, 1781–1789, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 96, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 96;
https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k096,
snímek 56.
[341]
Indikační
skica mapy stabilního katastru z roku 1838; https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=PLZ029018380&extent=-952.6736887224058,-18637.55038735058,4815.373047371076,-15774.556356362513&link=ext
[342] Fotodokumentace města Rokycany,
2000, Ing. Dan Bartovský, https://www.portafontium.eu/iipimage/30760492/soap-ro_00826_mesto-rokycany-1-2000_0030
[343] Rustikal
Grundbuch von den Güttern der königlichen Stadt Rokitzan im Königreich Böheim
Pilsner Kreis mit dem Robotabolisions Sisteme von 1. Jänner 1780 angefangen,
vesnice Borek, snímky 51–56, https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k288
[344] Radní protokol, 1781–1789, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 96, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 96;
https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k096,
snímek 151.
[345]
Indikační
skica mapy stabilního katastru z roku 1838; https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=PLZ029018380&extent=-952.6736887224058,-18637.55038735058,4815.373047371076,-15774.556356362513&link=ext
[346] Materiál pro jednání rady města, 11.
10. 2004, č. 2420, ID:3119.
[347] Materiál pro jednání rady města, 30.
5. 2005, č. 2420, ID: 3954.
[348] Veřejná vyhláška,
oznámení, o zahájení společného územního řízení o umístění stavby a stavebního
řízení a pozvání k veřejnému ústnímu jednání, Rokycany, Borek –
prodloužení NTL plynovodu a NTL plynovodní přípojka pro stavbu na st. p. 110,
www.rokycany.cz
[349] Matrika křtů Rokycany 1823–1853, s. 875, snímek 414, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067896/rokycany-12_4140-n
[350] Rustikal
Grundbuch von den Güttern der königlichen Stadt Rokitzan im Königreich Böheim
Pilsner Kreis mit dem Robotabolisions Sisteme von 1. Jänner 1780 angefangen,
vesnice Borek, snímky 51–56, https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k288
[351]
Indikační
skica mapy stabilního katastru z roku 1838; https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=PLZ029018380&extent=-952.6736887224058,-18637.55038735058,4815.373047371076,-15774.556356362513&link=ext
[352] Rustikal
Grundbuch von den Güttern der königlichen Stadt Rokitzan im Königreich Böheim
Pilsner Kreis mit dem Robotabolisions Sisteme von 1. Jänner 1780 angefangen,
vesnice Borek, snímky 51–56, https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k288
[353]
Indikační
skica mapy stabilního katastru z roku 1838; https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=PLZ029018380&extent=-952.6736887224058,-18637.55038735058,4815.373047371076,-15774.556356362513&link=ext
[354] http://rokypedie.rokycanstipatrioti.cz/images/V%C3%BD%C5%99ez_z_katastr%C3%A1ln%C3%AD_mapy_Borku%2C_1825.jpg
[355] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=kmevidc&idrastru=B2_a_14C_377-1A_05&extent=3443.5185420370854,-4072.2017399034803,4890.711836423674,-3341.821374142749&link=ext
[356]
Indikační
skica mapy stabilního katastru z roku 1838; https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=PLZ029018380&extent=-952.6736887224058,-18637.55038735058,4815.373047371076,-15774.556356362513&link=ext
[357] Verzeichniss über die
herrschaftliche Hüttweide, Verzeichniss über die samentliche Herrschafts Grund
Realitäten Zussamenziehung von allen Gattungen der Gründen, 1782, snímek 29,
https://www.portafontium.eu/iipimage/30770070/soap-ro_00013_ap70-k278_0290
[358] Radní protokol, 09. 01. 1816 – 24.
12. 1816, SOkA Rokycany, Inv. č./poř.
č.: 10, Signatura –
ev./ukl. j. č.: K 10; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k010,
snímek 61.
[359] Radní protokol, 09. 01. 1816 – 24.
12. 1816, SOkA Rokycany, Inv. č./poř.
č.: 10, Signatura –
ev./ukl. j. č.: K 10; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k010,
snímek 94.
[360] Radní protokol, 09. 01. 1816 – 24.
12. 1816, SOkA Rokycany, Inv. č./poř.
č.: 10, Signatura –
ev./ukl. j. č.: K 10; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k010,
snímek 159.
[361] Radní protokol, 09. 01. 1818 – 22.
12. 1818, SOkA Rokycany, Inv. č./poř.
č.: 12, Signatura –
ev./ukl. j. č.: K 12; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k012,
snímek 263.
[362] Radní protokol, 04. 01. 1822 – 24.
12. 1822, SOkA Rokycany, Inv. č./poř.
č.: 14, Signatura –
ev./ukl. j. č.: K 14; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k014,
snímek 43.
[363] Grundbuch, 1831–1832, snímek 46, https://www.portafontium.eu/iipimage/30770081/soap-ro_00013_ap70-k289_0460
[365] Sčítání lidu 1921, Borek,
https://www.portafontium.eu/census/soap-ro/1921/borek
[367] Fotodokumentace města Rokycany,
2000, Ing. Dan Bartovský, https://www.portafontium.eu/iipimage/30760492/soap-ro_00826_mesto-rokycany-1-2000_0030
[368]
Indikační
skica mapy stabilního katastru z roku 1838; https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=PLZ029018380&extent=-952.6736887224058,-18637.55038735058,4815.373047371076,-15774.556356362513&link=ext
[369] Radní protokol, 17. 03. 1774 –
25. 10. 1776, SOkA Rokycany, Inv.
č./poř. č.: 90b, Signatura
– ev./ukl. j. č.: K 90b; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k090b,
snímek 235.
[370]
Indikační
skica mapy stabilního katastru z roku 1838; https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=PLZ029018380&extent=-952.6736887224058,-18637.55038735058,4815.373047371076,-15774.556356362513&link=ext
[371] Radní protokol, 02. 11. 1782 – 25.
05. 1784, SOkA Rokycany, Inv. č./poř.
č.: 1, Signatura – ev./ukl.
j. č.: K 1; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k001,
snímek 25.
[372]
Indikační
skica mapy stabilního katastru z roku 1838; https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=PLZ029018380&extent=-952.6736887224058,-18637.55038735058,4815.373047371076,-15774.556356362513&link=ext
[373] Kronika obce Borek 1897–1937, https://www.portafontium.eu/iipimage/30760015/soap-ro_00018_obec-borek-1898-1937_0330?x=-233&y=63&w=1467&h=617
[374] Kronika obce Borek, 1957–1959, s. 15. https://www.portafontium.eu/iipimage/30760065/soap-ro_00101_obec-borek-1957-1959_0150
[375] 1. plenární zasedání MěstNV, 23. 2.
1970.
[376] 4. plenární zasedání MěstNV, 27. 9.
1971.
[377]
Indikační
skica mapy stabilního katastru z roku 1838; https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=PLZ029018380&extent=-952.6736887224058,-18637.55038735058,4815.373047371076,-15774.556356362513&link=ext
[378] Kronika města Rokycan, 2003, s. 4.
[379] Matrika pohřbů Rokycany 1797–1806, s. 208, snímek 139, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067913/rokycany-29_0780-z
[380]
Indikační
skica mapy stabilního katastru z roku 1838; https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=PLZ029018380&extent=-952.6736887224058,-18637.55038735058,4815.373047371076,-15774.556356362513&link=ext
[381] Kronika města Rokycan, 2003, s. 4.
[382] Rokycanské noviny, č. 9, 20. září
2005, s. 1.
[384] Radní protokol, 17. 03. 1774 –
25. 10. 1776, SOkA Rokycany, Inv.
č./poř. č.: 90b, Signatura
– ev./ukl. j. č.: K 90b; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k090b,
snímek 235.
[385] Matrika sňatků Rokycany 1736–1770,
s. 73, snímek 39,
https://www.portafontium.eu/iipimage/30067902/rokycany-18_0390-o
[386] Matrika sňatků Rokycany 1736–1770,
s. 118, snímek 62,
https://www.portafontium.eu/iipimage/30067902/rokycany-18_0620-o
[387] Matrika pohřbů Rokycany 1736–1770,
s. , snímek 87,
https://www.portafontium.eu/iipimage/30067911/rokycany-27_0870-z
[388] Matrika křtů Rokycany 1732–1771, s.
525, snímek 267,
https://www.portafontium.eu/iipimage/30067888/rokycany-04_2670-n
[389] Matrika pohřbů Rokycany 1736–1770,
s. , snímek 88,
https://www.portafontium.eu/iipimage/30067911/rokycany-27_0880-z
[390]
Indikační
skica mapy stabilního katastru z roku 1838; https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=PLZ029018380&extent=-952.6736887224058,-18637.55038735058,4815.373047371076,-15774.556356362513&link=ext
[391] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=kmevidc&idrastru=B2_a_14C_377-1A_05&extent=1519.203708407417,-3890.5488315976695,4413.5902971805945,-2401.145732791472&link=ext
[392] Sčítání lidu 1921, Borek,
https://www.portafontium.eu/census/soap-ro/1921/borek
[394] Sčítání lidu 1921, Borek, podklady
pro sčítání na základě předchozího censu z roku 1910 https://www.portafontium.eu/iipimage/34700043/soap-ro_00002_census-sum-1921-borek_0060
[395] Matrika křtů Rokycany 1871–1884, s. 2, snímek 5, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067921/rokycany-37_0050-n
[396] Matrika křtů Rokycany 1871–1884, s. 4, snímek 7, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067921/rokycany-37_0070-n
[397] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=omc&idrastru=B2_a_4C_6274_5&extent=1524.129572009144,-3299.0002222504395,2811.302546355093,-2649.3801117602184&link=ext
[398] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=kmevidc&idrastru=B2_a_14C_377-1A_05&extent=3382.4650749301472,-4759.241681483362,6276.851663703324,-3298.4809499618996&link=ext
[399] Matrika pohřbů Rokycany 1853–1894, s. 12, snímek 15, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067924/rokycany-40_0260-z
[400] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=PLZ029018380&extent=5315.94637414275,-13649.842265684507,8199.969742189487,-12194.31172212342&link=ext
[401] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=omc&idrastru=B2_a_4C_6274_5&extent=1396.0826771653524,-3350.621221742435,2683.255651511301,-2701.001111252214&link=ext
[402]
Kronika obce Borek, 1898–1937,
s. 24.
https://www.portafontium.eu/iipimage/30760015/soap-ro_00018_obec-borek-1898-1937_0240?x=-205&y=474&w=1507&h=627
[403] Kronika obce Borek, 1957–1959, s. 10. https://www.portafontium.eu/iipimage/30760065/soap-ro_00101_obec-borek-1957-1959_0100
[404] Fotodokumentace města Rokycany,
2000, Ing. Dan Bartovský, https://www.portafontium.eu/iipimage/30760492/soap-ro_00826_mesto-rokycany-1-2000_0030
[406] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=kmevidc&idrastru=B2_a_14C_377-1A_05&extent=1580.0965318758927,-3430.690784191312,3027.2898262624813,-2685.9892347882137&link=ext
[407]
https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=kmevidc&idrastru=B2_a_14C_6524-1A_05&extent=800.382905765812,-3543.7489204978415,2156.136017272035,-2859.517272034545&link=ext
[408] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan,
III. oddělení, inventář, 1976, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0071_00013_am-rokycany-odd-3.pdf
[409] 84. schůze městské rady, 21. 7.
1932.
[410] 108. schůze městské rady, 9. 12.
1932.
[411] Matrika křtů Rokycany 1884–1901, s. 48, snímek 52, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067922/rokycany-38_0520-n
[412] Sčítání lidu 1921, Borek,
https://www.portafontium.eu/iipimage/34700118/soap-ro_00002_census-1921-borek-cp077_0010
[413] Usnesení zastupitelstva
města,
7. 10. 2019,
https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=894823
[414] 6. plenární zasedání MěstNV, 9. 12.
1974.
[415] Sčítání lidu 1921, Borek,
https://www.portafontium.eu/census/soap-ro/1921/borek
[417] 6. plenární zasedání MěstNV, 22. 12.
1975.
[418] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=sm5&idrastru=D6-1_Plzen_2-5_1970&extent=3502.549022098044,-5077.502159004318,7936.78829057658,-2839.597028194056&link=ext
[419] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=sm5&idrastru=D6-1_Plzen_2-5_1977&extent=5473.698310896623,-5176.668910337821,7744.462852425706,-4030.6424307848615&link=ext
[421] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=sm5&idrastru=D6-1_Plzen_2-5_1977&extent=5473.698310896623,-5176.668910337821,7744.462852425706,-4030.6424307848615&link=ext
[427] 29. schůze obecního zastupitelstva,
8. 3. 1918.
[428] Kronika obce Borek 1938–1957, s. 22, https://www.portafontium.eu/iipimage/30760064/soap-ro_00101_obec-borek-1938-1957_0220
[429] 1. plenární zasedání MěstNV, 25. 1.
1965.
[430] Kronika města Rokycan, 2007,
www.rokycany.cz
[431] Rokycanský deník, 13. 5. 2005.
[432] Závěrečný účet města za rok 2007,
zaverecny%5Fucet%5F2007.pdf, www.rokycany.cz
[433] Oznámení o
zahájení územního řízení – Rokycany Borek –
splašková kanalizace – výtlak, www.rokycany.cz
[434] Veřejná vyhláška, územní rozhodnutí
o umístění stavby: Rokycany, Borek, splašková kanalizace, výtlak V-DII a ČS
Borek,
www.rokycany.cz
[436]
https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=sm5&idrastru=D6-1_Plzen_1-6_1978&extent=779.2772733045448,-1057.7988633477266,1911.611537973074,-519.9400876301751&link=ext
[438] Kronika obce Borek 1898–1937, s. 43, https://www.portafontium.eu/iipimage/30760015/soap-ro_00018_obec-borek-1898-1937_0430
[439] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1938.PLZE26.06116&extent=-805107.2927044882,-1072337.2497090322,-804558.0423565072,-1072060.0499240358&link=ext
[440] 33. schůze obecního zastupitelstva,
8. 10. 1926.
[441] Rokycanské noviny, č. 11, 20.
listopadu 2004, s. 2.
[442] Usnesení zastupitelstva města, 10.
3. 2008, www.rokycany.cz; dotace 2008 zm.xls - ploha 2,
www.rokycany.cz
[443] Materiál pro jednání rady města, 11.
10. 2004, č. 2305, ID:3122.
[444] Rokycanské noviny, č. 4, 20. 4.
2005, s. 1.
[445] Kronika města Rokycan 2018, s. 43–44. https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=896486
[446] Usnesení rady města, 27. 2. 2018;
https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=892013
[447] https://www.qap.cz/object/borek-u-rokycan-se-pysni-novym-detskym-hristem-za-skoro-milion-fotky-98011
[448] Kronika města Rokycan 2018, s. 43–44. https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=896486
[449] Usnesení zastupitelstva
města,
27. 6. 2022,
https://rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=904230
[450] 3. plenární zasedání MěstNV, 17. 5.
1965.
[451] 4. plenární zasedání MěstNV, 3. 7.
1961.
[452] 3. plenární zasedání MěstNV, 17. 5.
1965.
[453] 4. plenární zasedání MěstNV, 21. 6.
1965.
[454] 5. plenární zasedání MěstNV, 2. 8.
1965.
[455] 6. plenární zasedání MěstNV, 20. 9.
1965.
[456] 7. plenární zasedání MěstNV, 8. 11.
1965.
[457] 8. plenární zasedání MěstNV, 20. 12.
1965.
[458] 1. plenární zasedání MěstNV, 21. 2.
1966.
[459] 4. plenární zasedání MěstNV, 22. 8.
1966.
[460] 5. plenární zasedání MěstNV, 31. 10.
1966.
[461] 6. plenární zasedání MěstNV, 19. 12.
1966.
[462] 6. plenární zasedání MěstNV, 19. 12.
1966.
[463] 2. plenární zasedání MěstNV, 25. 4.
1967.
[464] 1. plenární zasedání MěstNV, 28. 2.
1967.
[465] 2. plenární zasedání MěstNV, 25. 4.
1967.
[466] 2. plenární zasedání MěstNV, 25. 4.
1967.
[467] 2. plenární zasedání MěstNV, 25. 4.
1967.
[468] 4. plenární zasedání MěstNV, 28. 8.
1967.
[469] 5. plenární zasedání MěstNV, 30. 10.
1967.
[470] Mimořádné plenární zasedání MěstNV,
27. 11. 1967.
[471] 2. plenární zasedání MěstNV 16. 4.
1968.
[472] 6. plenární zasedání MěstNV, 18. 12.
1967.
[473] 1. plenární zasedání MěstNV, 12. 2.
1968.
[474] 2. plenární zasedání MěstNV, 21. 4.
1969.
[475] 2. plenární zasedání MěstNV 16. 4.
1968.
[476] 6. plenární zasedání MěstNV, 30. 9.
1968.
[477] 2. plenární zasedání MěstNV 16. 4.
1968.
[478] 6. plenární zasedání MěstNV, 30. 9.
1968.
[479] 6. plenární zasedání MěstNV, 30. 9.
1968.
[480] Kronika města Rokycan, 1965–68, f. 185, 286, 334; 2. plenární
zasedání MěstNV, 21. 4. 1969.
[481] Kronika města Rokycan, 1965–68, f. 185, 286, 334.
[482] 6. plenární zasedání MěstNV, 10. 12.
1973.
[483] Rokycanský deník, 17. 6. 2003.
[484] Verzeichniss über die
herrschaftliche Hüttweide, Verzeichniss über die samentliche Herrschafts Grund
Realitäten Zussamenziehung von allen Gattungen der Gründen, 1782, snímek 29,
https://www.portafontium.eu/iipimage/30770070/soap-ro_00013_ap70-k278_0290
[485] Kol. aut.: Rokycansko na starých
pohlednicích, Hostivice 2006, s. 74–77.
[486] 18. schůze obecního zastupitelstva,
29. 8. 1916.
[487] 16. schůze obecního zastupitelstva,
27. 7. 1928.
[488] 36. schůze obecního zastupitelstva,
25. 4. 1935.
[489] Kumpera J.: Západočeský kraj A-Z,
Plzeň 1989, s. 47.
[490] Jindřich, K.: Rokycany, Rokycany
1970; s. 9.
[491] Radní protokol, 11. 01. 1803 – 23.
12. 1803, SOkA Rokycany, Inv. č./poř.
č.: 6, Signatura – ev./ukl.
j. č.: K 6; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k006,
snímek 337–338.
[492] http://rokypedie.rokycanstipatrioti.cz/index.php?title=Soubor:V%C3%BD%C5%99ez_z_katastr%C3%A1ln%C3%AD_mapy_Borku,_1825.jpg
[493] Kronika obce Borek, 1957–1959, s. 35. https://www.portafontium.eu/iipimage/30760065/soap-ro_00101_obec-borek-1957-1959_0350
[494] Hofman, K.: Rokycany, Dvacet pět
nových pohledů do historie města, Rokycany 1991, s. 17.
[495] Kol. aut.: Rokycansko na starých
pohlednicích, Hostivice 2006, s. 74.
[496] Státní okresní archiv Rokycany,
AMRO, kart. č. 140.
[497] Státní okresní archiv Rokycany,
AMRO, kart. č. 140.
[498] Zvou Vás Rokycany, Rokycany 1947
(?), s. 11.
[499] Kronika obce Borek 1898–1937, s. 33, https://www.portafontium.eu/iipimage/30760015/soap-ro_00018_obec-borek-1898-1937_0330
[500] 16. schůze obecního zastupitelstva,
27. 7. 1928.
[501] 74. schůze městské rady, 25. 5.
1928.
[502] 77. schůze městské rady, 11. 6.
1928.
[503] 18. schůze obecní finanční komise,
23. 7. 1928.
[504] 16. schůze obecního zastupitelstva,
27. 7. 1928.
[505] 104. schůze městské rady, 9. 11.
1928.
[506] Zvou Vás Rokycany, Rokycany 1947
(?), s. 11.
[507] 124. schůze městské rady, 22. 2.
1929.
[508] 129. schůze městské rady, 2. 4.
1929.
[509] 134. schůze městské rady, 26. 4.
1929.
[510] 119. schůze městské rady, 28. 1.
1929.
[511] 24. schůze obecního zastupitelstva,
10. 5. 1929.
[512] 36. schůze obecního zastupitelstva,
25. 4. 1935.
[513] 21. schůze obecního zastupitelstva,
20. 5. 1941.
[514] Rokycanský deník, 19. 5. 1995, s.
10.
[515] Rokycanský deník, 19. 5. 1995, s.
10.
[516]3. zasedání MNV, 31. 3. 1958.
[517] 5. zasedání MNV, 26. 5. 1958.
[518] 2. zasedání MNV, 23. 2. 1959.
[519] 6. zasedání MNV, 27. 7. 1959.
[520] Kronika obce Borek, 1957–1959, s. 35. https://www.portafontium.eu/iipimage/30760065/soap-ro_00101_obec-borek-1957-1959_0350
[521] 1. plenární zasedání MěstNV, 13. 2.
1961.
[522] 4. plenární zasedání MěstNV, 3. 7.
1961.
[523] 3. plenární zasedání MěstNV, 14. 5.
1962.
[524] 3. plenární zasedání MěstNV, 27. 5.
1963.
[525] 8. plenární zasedání MěstNV, 13. 11.
1961.
[526] 5. plenární zasedání MěstNV, 31. 10.
1966.
[527] Jindřich, K.: Rokycany, Rokycany
1970, s. 67.
[528] 3. plenární zasedání MěstNV, 16. 6.
1969.
[529] 6. plenární zasedání MěstNV, 15. 12.
1969.
[530] 4. plenární zasedání MěstNV, 26. 6.
1972.
[531] Rokycanský deník, 19. 5. 1995, s.
10.
[532] 4. plenární zasedání MěstNV, 22. 9.
1969.
[533] Materiál pro jednání rady města, 14.
11. 2005, bod č. 2430, ID:4476.
[534] 17. plenární zasedání MěstNV, 26. 6.
1979.
[535] Rokycanský deník, 19. 5. 1995, s.
10.
[536] 11. schůze rady MěstNV, 3. 6. 1980.
[537] 13. plenární zasedání MěstNV, 27. 9.
1983.
[538] 17. plenární zasedání MěstNV, 24. 4.
1984.
[539] 9. plenární zasedání MěstNV, 27. 10.
1987.
[540] 16. plenární zasedání MěstNV, 15.
12. 1988.
[541] Rokycanský deník, 19. 5. 1995, s.
10.
[542] Veřejná vyhláška – územní rozhodnutí, Rozhodnutí o
využití území: dočasné uložení vytěžených sedimentů z Boreckého rybníka na
pozemcích www.rokycany.cz
[543] Rokycanský deník, 18. 9. 2002.
[544] Rokycanský deník, 27. 8. 2002.
[545] Rokycanský deník, 31. 8. 2002.
[546] Rokycanský deník, 26. 8. 2002.
[547] Rokycanský deník, 18. 9. 2002.
[548] Rokycanský deník, 17. 6. 2003.
[549] Rokycanský deník, 1. 11. 2002.
[550] Rokycanský deník, 31. 1. 2003.
[551] Rokycanský deník, 15. 11. 2003.
[552] Rokycanský deník, 17. 6. 2003.
[553] Veřejná vyhláška – územní rozhodnutí, Rozhodnutí o
využití území: dočasné uložení vytěžených sedimentů z Boreckého rybníka na
pozemcích, www.rokycany.cz
[554] Rokycanský deník, 8. 10. 2002.
[555] Rokycanský deník, 17. 6. 2003.
[556] Rokycanský deník, 18. 9. 2002.
[557] Rokycanský deník, 15. 11. 2003.
[558] Rokycanský deník, 17. 6. 2003.
[559] Usnesení
zastupitelstva města z 8. 7. 2003, www.rokycany.cz.
[560] Usnesení zastupitelstva města z 11.
11. 2003, www.rokycany.cz.
[561] Zpráva ČTK, ID: 20030903E03200, 3. 9. 2003.
[562] Rokycany, aktualizace PD pro
odbahnění Boreckého rybníka, boreck%5Frybnik%5Fzprava%5F2003.pdf, www.rokycany.cz
[563] Rokycany, aktualizace PD pro
odbahnění Boreckého rybníka, boreck%5Frybnik%5Fzprava%5F2003.pdf, www.rokycany.cz
[564] Rokycany, aktualizace PD pro
odbahnění Boreckého rybníka, boreck%5Frybnik%5Fzprava%5F2003.pdf, www.rokycany.cz
[565] Rokycany, aktualizace PD pro
odbahnění Boreckého rybníka, boreck%5Frybnik%5Fzprava%5F2003.pdf, www.rokycany.cz
[566] Rokycanský deník, 17. 6. 2003.
[567] Rokycanský deník, 6. 8. 2004.
[568] Rokycanský deník, 6. 6. 2003.
[569] Rokycanský deník, 5. 12. 2003.
[570] Rokycanský deník, 15. 10. 2004.
[571] Rokycanský deník, 6. 8. 2004.
[572] Rokycanský deník, 15. 11. 2003.
[573] Město Rokycany, Závěrečný účet za
rok 2004, z%E1v%ECre%E8n%FD%20%FA%E8et%202004.pdf,
www.rokycany.cz
[574] Veřejná vyhláška – územní rozhodnutí, Rozhodnutí o
využití území: dočasné uložení vytěžených sedimentů z Boreckého rybníka na
pozemcích, www.rokycany.cz
[575] Akce: " Rokycany, odbahnění
Boreckého rybníka – dodatek
PD", boreck%5Frybnik%5Fzprava%5F2005.pdf, www.rokycany.cz
[576] Rokycanský deník, 22. 7. 2004.
[577] Rokycanský deník, 22. 7. 2004.
[578] Rokycanský deník, 15. 10. 2004.
[579] Rokycanský deník, 22. 7. 2004.
[580] Rokycanský deník, 15. 10. 2004.
[581] Rokycanský deník, 13. 5. 2005.
[582] Veřejná vyhláška – územní rozhodnutí, Rozhodnutí o
využití území: dočasné uložení vytěžených sedimentů z Boreckého rybníka na
pozemcích, www.rokycany.cz
[583] Veřejná vyhláška – územní rozhodnutí, Rozhodnutí o
využití území: dočasné uložení vytěžených sedimentů z Boreckého rybníka na
pozemcích, www.rokycany.cz
[584] Investice roku 2007, příloha č. 2
k materiálu č. 5862, www.rokycany.cz
[585] Materiál pro jednání rady města, 3.
10. 2005, č. 2099, ID:4340.
[586] Materiál pro jednání rady města, 14.
11. 2005, č. 2010, ID:4459.
[587] Materiál pro jednání rady města, 28.
11. 2005, č. 2010, ID:4503.
[588] Rokycanský deník, 30. 11. 2005.
[589] Materiál pro jednání rady města, 22.
11. 2004, č. 2010, ID: 3274.
[590] Materiál pro jednání rady města, 9.
1. 2006, č. 2010, ID: 4650.
[591] Materiál pro jednání rady města, 24.
1. 2005, č. 2430, ID:3482.
[592] Materiál pro jednání rady města, 14.
11. 2005, č. 2099, ID:4471.
[593] Materiál pro jednání zastupitelstva
města, 11. 7. 2006, č. 1099, ID: 5329.
[594] Materiál pro jednání zastupitelstva
města, 3. 10. 2006, č. 1000, ID: 5577.
[595] Rokycanské noviny, č. 10, 20. 10.
2006, s. 4.
[596] Rokycanský deník, 6. 10. 2006.
[597] Rokycanský deník, 21. 9. 2006.
[598] Rokycanský deník, 17. 8. 2006.
[599] Rokycanský deník, 12. 10. 2006.
[600] Veřejné zakázky za rok 2006,
www.rokycany.cz.
[601] Veřejné zakázky za rok 2006,
www.rokycany.cz.
[602] Rokycanský deník, 6. 12. 2006.
[603] Rokycanský deník, 21. 3. 2007.
[604] Rokycanský deník, 6. 12. 2006.
[605] Rokycanský deník, 26. 10. 2006.
[606] Rokycanský deník, 20. 10. 2006.
[607] Rokycanský deník, 26. 10. 2006.
[608] Rokycanský deník, 6. 12. 2006.
[609] Veřejné zakázky za rok 2006,
www.rokycany.cz.
[610] Rokycanský deník, 15. 3. 2007.
[611] Rokycanský deník, 21. 3. 2007.
[612] Rokycanský deník, 21. 3. 2007.
[613] Rokycanský deník, 6. 12. 2006.
[614] Usnesení
zastupitelstva města ze 4. 12. 2006, www.rokycany.cz.
[615] Usnesení
zastupitelstva města z 10. 4. 2007, www.rokycany.cz.
[616] Založeno na osobních zápiscích
autora.
[617] Kronika města Rokycan, 2007,
www.rokycany.cz
[618] Rokycanský deník, 21. 3. 2007.
[619] Investice roku 2007, příloha č. 2
k materiálu č. 5862, www.rokycany.cz
[620] pravy rozpotu zm 24. 9. 2007 – 4,
www.rokycany.cz
[621] Žádost o odbahnění rybníka podána,
28. 2. 2008, www.rokycany.cz; Rokycanské noviny, č. 2, únor 2008, s. 1.
[622] Rokycanské noviny, č. 6, červen
2008, s. 1.
[623] Oznámení o zakázce Odbahnění
Boreckého rybníka, www.rokycany.cz
[624] Seznam výběrových řízení ORM, Kopie
- vbrov zen_orm_ 2008.xls, www.rokycany.cz
[625] Rokycanské noviny, č. 9, říjen 2008,
s. 2.
[626] Rokycanský deník, 4. 3. 2009,
Borecký rybník už je plný vody, https://rokycansky.denik.cz/zpravy_region/borecky-rybnik-je-uz-plny-vody20090304.html
[628] Kronika města Rokycan 2014, s. 52.
https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=879911
[630]
https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=cioc&idrastru=B2_a_6C_377-1_2&extent=-5927.4472948945895,-8438.821056642113,14167.44729489459,1702.821056642113&link=ext
[631] Kronika obce Borek, 1957–1959, s. 12. https://www.portafontium.eu/iipimage/30760065/soap-ro_00101_obec-borek-1957-1959_0120
[632] http://rokypedie.rokycanstipatrioti.cz/index.php?title=Soubor:V%C3%BD%C5%99ez_z_katastr%C3%A1ln%C3%AD_mapy_Borku,_1825.jpg
[633] Radní protokol, 04. 01. 1822 – 24.
12. 1822, SOkA Rokycany, Inv. č./poř.
č.: 14, Signatura –
ev./ukl. j. č.: K 14; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k014,
snímek 236.
[634] http://rokypedie.rokycanstipatrioti.cz/index.php?title=Soubor:V%C3%BD%C5%99ez_z_katastr%C3%A1ln%C3%AD_mapy_Borku,_1825.jpg
[635] Verzeichniss über die
herrschaftliche Hüttweide, Verzeichniss über die samentliche Herrschafts Grund
Realitäten Zussamenziehung von allen Gattungen der Gründen, 1782, snímek 29,
https://www.portafontium.eu/iipimage/30770070/soap-ro_00013_ap70-k278_0290
[636] Grundbuch, 1831–1832, snímek 47, https://www.portafontium.eu/iipimage/30770081/soap-ro_00013_ap70-k289_0470
[637] Kronika obce Borek, 1957–1959, s. 12. https://www.portafontium.eu/iipimage/30760065/soap-ro_00101_obec-borek-1957-1959_0120
[638] Verzeichniss über die
herrschaftliche Hüttweide, Verzeichniss über die samentliche Herrschafts Grund
Realitäten Zussamenziehung von allen Gattungen der Gründen, 1782, snímek 29,
https://www.portafontium.eu/iipimage/30770070/soap-ro_00013_ap70-k278_0290
[639] Grundbuch, 1831–1832, snímek 47, https://www.portafontium.eu/iipimage/30770081/soap-ro_00013_ap70-k289_0470
[640] Kronika obce Borek, 1957–1959, s. 12. https://www.portafontium.eu/iipimage/30760065/soap-ro_00101_obec-borek-1957-1959_0120
[641] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=kmevidc&idrastru=B2_a_14C_377-1A_05&extent=3862.601600203198,-3208.0313690627368,6974.067183134364,-1251.30543561087&link=ext
[642] 26. schůze obecního zastupitelstva,
18. 6. 1929.
[643] 29. schůze obecní finanční komise,
13. 6. 1929.
[644] Kronika města Rokycan, 1976–1977, f. 35.
[645] Založeno na rozhovoru
s obyvatelkou domu čp.118/IV v Borku.
[646] Rokycanský deník, 17. 10. 2002.
[647] Materiál pro jednání rady města, 14.
11. 2005, č. 2430, ID:4476.
[648] Verzeichniss über die
herrschaftliche Hüttweide, Verzeichniss über die samentliche Herrschafts Grund
Realitäten Zussamenziehung von allen Gattungen der Gründen, 1782, snímek 29,
https://www.portafontium.eu/iipimage/30770070/soap-ro_00013_ap70-k278_0290
[649] Grundbuch, 1831–1832, snímek 47, https://www.portafontium.eu/iipimage/30770081/soap-ro_00013_ap70-k289_0470
[650] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=kmevidc&idrastru=B2_a_14C_377-1A_05&extent=3862.601600203198,-3208.0313690627368,6974.067183134364,-1251.30543561087&link=ext
[651]
https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=cioc&idrastru=B2_a_6C_377-1_2&extent=-5927.4472948945895,-8438.821056642113,14167.44729489459,1702.821056642113&link=ext
[652]
https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=kmevidc&idrastru=B2_a_14C_377-1A_05&extent=2957.682534123841,-4498.120073472854,5852.069122897018,-3037.359341951391&link=ext
[654] Kronika obce Borek 1957–1959, s. 7, https://www.portafontium.eu/iipimage/30760065/soap-ro_00101_obec-borek-1957-1959_0070
[655] Radní protokol, 31. 05. 1775 –
21. 07. 1778, SOkA Rokycany, Inv.
č./poř. č.: 91, Signatura –
ev./ukl. j. č.: K 91; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k091,
snímek 188.
[656] Radní protokol, 08. 01. 1796 – 31.
12. 1796, SOkA Rokycany, Inv. č./poř.
č.: 3, Signatura – ev./ukl.
j. č.: K 3; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k003,
snímek 129.
[657] Radní protokol, 08. 01. 1796 – 31.
12. 1796, SOkA Rokycany, Inv. č./poř.
č.: 3, Signatura – ev./ukl.
j. č.: K 3; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k003,
snímek 172.
[658] Radní protokol, 07. 01. 1800 – 27.
06. 1800, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 4,
Signatura – ev./ukl. j. č.: K 4;
https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k004,
snímek 42.
[659] Radní protokol, 07. 01. 1800 – 27.
06. 1800, SOkA Rokycany, Inv. č./poř.
č.: 4, Signatura – ev./ukl.
j. č.: K 4; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k004,
snímek 49.
[660] Schematismus des Königreichs Böhmen:
auf d. Jahr 1811, s. 89; https://www.google.co.il/books/edition/Schematismus_des_K%C3%B6nigreichs_B%C3%B6hmen/1rIAAAAAcAAJ?hl=cs&gbpv=1&dq=%22Wilhelm%20von%20Ritter%22%20Pilsen&pg=RA1-PA89&printsec=frontcover
[661] Radní protokol, 08. 01. 1808 – 20.
12. 1808, SOkA Rokycany, Inv. č./poř.
č.: 7, Signatura – ev./ukl.
j. č.: K 7; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k007,
snímek 167.
[662]
https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=PLZ434018380&extent=20560.764287528586,-12442.457899415784,23444.78765557532,-11010.960883921753&link=ext
[663] Radní protokol, 08. 01. 1808 – 20.
12. 1808, SOkA Rokycany, Inv. č./poř.
č.: 7, Signatura – ev./ukl.
j. č.: K 7; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k007,
snímek 290.
[664] Radní protokol, 08. 01. 1808 – 20.
12. 1808, SOkA Rokycany, Inv. č./poř.
č.: 7, Signatura – ev./ukl.
j. č.: K 7; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k007,
snímek 294.
[665] Radní protokol, 08. 01. 1808 – 20.
12. 1808, SOkA Rokycany, Inv. č./poř.
č.: 7, Signatura – ev./ukl.
j. č.: K 7; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k007,
snímek 320.
[666] Radní protokol, 07. 01. 1812 – 22.
12. 1812, SOkA Rokycany, Inv. č./poř.
č.: 8, Signatura – ev./ukl.
j. č.: K 8; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k008,
snímek 39.
[667] Radní protokol, 07. 01. 1812 – 22.
12. 1812, SOkA Rokycany, Inv. č./poř.
č.: 8, Signatura – ev./ukl.
j. č.: K 8; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k008,
snímek 56.
[668] Radní protokol, 07. 01. 1812 – 22.
12. 1812, SOkA Rokycany, Inv. č./poř.
č.: 8, Signatura – ev./ukl.
j. č.: K 8; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k008,
snímek 79.
[669] Radní protokol, 07. 01. 1812 – 22.
12. 1812, SOkA Rokycany, Inv. č./poř.
č.: 8, Signatura – ev./ukl.
j. č.: K 8; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k008,
snímek 118.
[670] Radní protokol, 07. 01. 1812 – 22.
12. 1812, SOkA Rokycany, Inv. č./poř.
č.: 8, Signatura – ev./ukl.
j. č.: K 8; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k008,
snímek 68.
[671] Radní protokol, 07. 01. 1812 – 22.
12. 1812, SOkA Rokycany, Inv. č./poř.
č.: 8, Signatura – ev./ukl.
j. č.: K 8; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k008,
snímek 118.
[672] Radní protokol, 07. 01. 1812 – 22.
12. 1812, SOkA Rokycany, Inv. č./poř.
č.: 8, Signatura – ev./ukl.
j. č.: K 8; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k008,
snímek 133.
[673] Radní protokol, 08. 01. 1813 – 24.
12. 1813, SOkA Rokycany, Inv. č./poř.
č.: 9, Signatura – ev./ukl.
j. č.: K 9; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k009,
snímek 29.
[674] Radní protokol, 08. 01. 1813 – 24.
12. 1813, SOkA Rokycany, Inv. č./poř.
č.: 9, Signatura – ev./ukl.
j. č.: K 9; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k009,
snímek 76.
[675] Radní protokol, 09. 01. 1818 – 22.
12. 1818, SOkA Rokycany, Inv. č./poř.
č.: 12, Signatura –
ev./ukl. j. č.: K 12; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k012,
snímek 219.
[677] 146. schůze městské rady, 28. 6.
1929.
[678] Sčítání lidu 1921, Borek
https://www.portafontium.eu/census/soap-ro/1921/borek
[679]
https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=kmevidc&idrastru=B2_a_14C_377-1A_05&extent=2414.6545593091214,-5103.703835407672,5309.041148082299,-3728.870205740413&link=ext
[681] Veřejná vyhláška
oznámení o pokračování územního řízení o změně využití území a pozvání k
veřejnému ústnímu jednání, Změna využití území –
trvalý travní porost na zahradu v kat. území Borek u Rokycan,
www.rokycany.cz
[682] Usnesení zastupitelstva města, 2. 6.
2008,
www.rokycany.cz
[683] Veřejná vyhláška rozhodnutí, Změna
využití území pozemkové parcely z trvalého travního porostu na zahradu v kat.
území Borek u Rokycan, www.rokycany.cz
[684] Veřejná vyhláška vyrozumění o
podaném odvolání, Změna využití území, trvalý travní porost na zahradu, v k. ú.
Borek u Rokycan, www.rokycany.cz
[687]
https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSD24.2023.PLZE16.01322&extent=-805203.9452616627,-1072356.072339912,-804778.1299860728,-1072144.7171536423&link=ext
[688] 67. schůze městské rady, 14. 4.
1932.
[689] Usnesení
zastupitelstva města z 9. 3. 2004, www.rokycany.cz.
[690] Materiál pro jednání rady města,
11. 10. 2004, č. 2420, ID:3119.
[694]
https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSD24.2021.PLZE16.00584&extent=-805116.5185074458,-1072426.5639328943,-804684.4252232189,-1072212.0926308795&link=ext
[695]
https://mapy.cz/zakladni?pano=1&q=Pra%C5%BEsk%C3%A1%20189&source=addr&id=14127559&pid=82972571&newest=1&yaw=0.061&fov=1.571&pitch=-0.120&x=13.6227858&y=49.7472715&ds=1&z=19&base=ophoto
[696] 6. plenární zasedání MěstNV, 22. 12.
1975.
[697]
https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=sm5&idrastru=D6-1_Plzen_1-6_1978&extent=758.0460058420095,-1503.65548006096,1890.380270510539,-965.7967043434085&link=ext
[700] Kronika obce Borek 1898–1937, s. 30, https://www.portafontium.eu/iipimage/30760015/soap-ro_00018_obec-borek-1898-1937_0300
[701] Matrika křtů Rokycany 1823–1853, s. 806, snímek 379, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067896/rokycany-12_3790-n
[702] Matrika křtů Rokycany 1823–1853, s. 853, snímek 403, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067896/rokycany-12_4030-n
[703] Matrika křtů Rokycany 1854–1862, s. 22, snímek 23, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067899/rokycany-15_0230-n
[704] Matrika pohřbů Rokycany 1853–1894, s. 28, snímek 29, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067924/rokycany-40_0290-z
[705] Tomášek, Milan: Rokycany na mapě
sirkařské historie. In: Sborník Západočeského
muzea v Plzni, č. XXI,
2021.
[706] Kronika obce Borek 1898–1937, s. 30, https://www.portafontium.eu/iipimage/30760015/soap-ro_00018_obec-borek-1898-1937_0300
[707] Kol. aut.: Rokycansko na starých
pohlednicích, Hostivice 2006, s. 74.
[708] Kronika obce Borek, 1957–1959, s. 33. https://www.portafontium.eu/iipimage/30760065/soap-ro_00101_obec-borek-1957-1959_0330
[709] Kronika města Rokycan, 1836–1907, f. 215.
[710] Kronika obce Borek 1898–1937, s. 30, https://www.portafontium.eu/iipimage/30760015/soap-ro_00018_obec-borek-1898-1937_0300
[711] Kronika obce Borek 1938–1957, s. 23, https://www.portafontium.eu/iipimage/30760064/soap-ro_00101_obec-borek-1938-1957_0230
[712] Kronika obce Borek, 1957–1959, s. 33. https://www.portafontium.eu/iipimage/30760065/soap-ro_00101_obec-borek-1957-1959_0330
[713] 5. plenární zasedání MěstNV, 13. 8.
1962.
[714] 6. plenární zasedání MěstNV, 24. 9.
1962.
[715] Jindřich, K.: Rokycany, Rokycany
1970, s. 32.
[716] Slavnostní zasedání MěstNV u
příležitosti 20. výročí osvobození ČSSR sovětskou armádou 8. 5. 1965.
[717] Mimořádné plenární zasedání MěstNV,
27. 11. 1967.
[718] Rokycanský deník, 17. 8. 2005.
[719] Rokycanský deník, 24. 8. 2005.
[720] Založeno na osobních zápiscích
autora.
[721] Založeno na osobních zápiscích
autora.
[722] Jindřich, K.: Rokycany, Rokycany
1970, s. 32.
[723] Slavnostní zasedání MěstNV u
příležitosti 20. výročí osvobození ČSSR sovětskou armádou 8. 5. 1965.
[724] 2. plenární zasedání MěstNV 16. 4.
1968.
[725] Kronika obce Borek 1957–1959, s. 7, https://www.portafontium.eu/iipimage/30760065/soap-ro_00101_obec-borek-1957-1959_0070
[726] Matrika křtů Rokycany 1823–1853, s. 829, snímek 391, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067896/rokycany-12_3910-n
[727] Matrika pohřbů Rokycany 1815–1852, s. 399, snímek 177, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067916/rokycany-32_1770-z
[728] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=PLZ029018380&extent=9104.982283464558,-13870.650304800562,11989.005651511294,-12415.119761239475&link=ext
[729] Matrika pohřbů Rokycany 1853–1894, s. 13, snímek 14, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067924/rokycany-40_0140-z
[730] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=PLZ029018380&extent=6421.4886652273035,-13968.286512572939,9305.512033274039,-12512.755969011852&link=ext
[731] 16. plenární zasedání MěstNV, 21. 2.
1984.
[732] Fotodokumentace města Rokycany,
2000, Ing. Dan Bartovský, https://www.portafontium.eu/iipimage/30760492/soap-ro_00826_mesto-rokycany-1-2000_0030
[733] Matrika křtů Rokycany 1823–1853, s. 887, snímek 420, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067896/rokycany-12_4200-n
[734] Kol. aut.: Rokycansko na starých
pohlednicích, Hostivice 2006, s. 74.
[735] Matrika křtů Rokycany 1823–1853, s. 863, snímek 408, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067896/rokycany-12_4080-n
[736] Matrika křtů Rokycany 1823–1853, s. 863, snímek 408, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067896/rokycany-12_4080-n
[737] Matrika křtů Rokycany 1823–1853, s. 887, snímek 420, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067896/rokycany-12_4200-n
[738] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=kmevidc&idrastru=B2_a_14C_377-1A_05&extent=3624.4177038354183,-4435.130683261368,5071.610998222007,-3704.750317500637&link=ext
[739] kol. aut.: Rokycansko na starých
pohlednicích, Hostivice 2006, s. 74.
[740] Kronika obce Borek 1938–1957, s. 18, https://www.portafontium.eu/iipimage/30760064/soap-ro_00101_obec-borek-1938-1957_0180
[741] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=kmevidc&idrastru=B2_a_14C_377-1A_05&extent=3962.0961391922724,-4370.308483616976,5514.813944627884,-3394.9605029210147&link=ext
[742] Matrika pohřbů Rokycany 1853–1894, s. 32, snímek 33, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067924/rokycany-40_0330-z
[743] Matrika křtů Rokycany 1862–1871, s. 46 snímek 48, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067920/rokycany-36_0480-n
[744] Matrika křtů Rokycany 1871–1884, s. 12, snímek 15, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067921/rokycany-37_0150-n
[745]
Veřejná vyhláška
návrh výroku rozhodnutí, Dvougaráže na pozemkové parcele č. 91/4 v k. ú. Borek
u Rokycan, www.rokycany.cz
[746] Matrika křtů Rokycany 1862–1871, s. 45, snímek 47, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067920/rokycany-36_0470-n
[747] Matrika křtů Rokycany 1871–1884, s. 2 snímek 5, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067921/rokycany-37_0050-n
[748] Matrika křtů Rokycany 1862–1871, s. 43, snímek 45, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067920/rokycany-36_0450-n
[749] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=PLZ029018380&extent=6211.195294640591,-13918.717360934696,9095.218662687326,-12463.18681737361&link=ext
[750] Matrika křtů Rokycany 1871–1884, s. 45, snímek 49, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067921/rokycany-37_0490-n
[751] Fotodokumentace města Rokycany,
2000, Ing. Dan Bartovský, https://www.portafontium.eu/iipimage/30760492/soap-ro_00826_mesto-rokycany-1-2000_0030
[752] Matrika křtů Rokycany 1862–1871, s. 36, snímek 38, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067920/rokycany-36_0380-n
[753] Matrika pohřbů Rokycany 1853–1894, s. 19, snímek 20, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067924/rokycany-40_0200-z
[754] Matrika křtů Rokycany 1871–1884, s. 25, snímek 28, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067921/rokycany-37_0280-n
[755] Matrika pohřbů Rokycany 1853–1894, s. 30, snímek 31, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067924/rokycany-40_0310-z
[756] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=omc&idrastru=B2_a_4C_6274_5&extent=2384.926498602992,-4815.450882651755,4959.272447294889,-3516.2106616713127&link=ext
[757] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=PLZ029018380&extent=5972.362109474221,-13921.721551943077,8856.385477520957,-12466.191008381991&link=ext
[758] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=kmevidc&idrastru=B2_a_14C_377-1A_05&extent=3382.4650749301472,-4759.241681483362,6276.851663703324,-3298.4809499618996&link=ext
[759] Kronika obce Borek 1898–1937, s. 35, https://www.portafontium.eu/iipimage/30760015/soap-ro_00018_obec-borek-1898-1937_0350
[760] Kronika obce Borek 1957–1959, s. 6, https://www.portafontium.eu/iipimage/30760065/soap-ro_00101_obec-borek-1957-1959_0060
[761] Kronika obce Borek 1938–1957, s. 7, https://www.portafontium.eu/iipimage/30760064/soap-ro_00101_obec-borek-1938-1957_0070
[762] Kronika obce Borek 1938–1957, s. 15, https://www.portafontium.eu/iipimage/30760064/soap-ro_00101_obec-borek-1938-1957_0150
[763] Kronika obce Borek 1898–1937, s. 41, https://www.portafontium.eu/iipimage/30760015/soap-ro_00018_obec-borek-1898-1937_0410
[764] Rokycanské noviny, č. 3, 20. 3.
2007, příloha.
[765] Kronika obce Borek 1938–1957, s. 18, https://www.portafontium.eu/iipimage/30760064/soap-ro_00101_obec-borek-1938-1957_0180
[766] 4. plenární zasedání MěstNV, 3. 7.
1961.
[767] 6. plenární zasedání MěstNV, 21. 8.
1961.
[768] 4. plenární zasedání MěstNV, 8. 7.
1963.
[769] 5. plenární zasedání MěstNV, 12. 8.
1963.
[770] 2. plenární zasedání MěstNV, 25. 4.
1967.
[771] 4. plenární zasedání MěstNV, 28. 8.
1967.
[772] 2. plenární zasedání MěstNV, 21. 4.
1969.
[773] 3. plenární zasedání MěstNV, 16. 6.
1969.
[774] 3. plenární zasedání MěstNV, 16. 6.
1969.
[775] 4. plenární zasedání MěstNV, 22. 9.
1969.
[776] 1. plenární zasedání MěstNV, 23. 2.
1970.
[777] 2. plenární zasedání MěstNV, 20. 4.
1970.
[778] 1. plenární zasedání MěstNV, 22. 2.
1971.
[779] 2. plenární zasedání MěstNV, 10. 4.
1972.
[780] Jindřich, K.: Rokycany, Rokycany
1970, s. 50.
[781] Ustavující plenární zasedání MěstNV,
21. 12. 1971.
[782] Kronika města Rokycan, 1969–73, f. 133.
[783] 6. plenární zasedání MěstNV, 10. 12.
1973.
[784] 2. plenární zasedání MěstNV, 8. 4.
1974.
[785] 6. plenární zasedání MěstNV, 9. 12.
1974.
[786] 1. schůze rady MěstNV, 1. 2. 1977.
[787] 16. plenární zasedání MěstNV, 24. 4.
1979.
[788] 7. plenární zasedání MěstNV, 28. 9.
1982.
[789] 1. plenární zasedání MěstNV, 27. 2.
1973.
[790] 4. plenární zasedání MěstNV, 10. 9.
1973.
[791] 6. plenární zasedání MěstNV, 10. 12.
1973.
[792] Rokycansko č. 7, 20. 2. 1992, s. 7.
[793] Materiál pro jednání zastupitelstva
města, 9. 8. 2005, č. 1090, ID:4107.
[795] Fotodokumentace města Rokycany,
2000, Ing. Dan Bartovský, https://www.portafontium.eu/iipimage/30760492/soap-ro_00826_mesto-rokycany-1-2000_0030
[796] Rokycanský deník, 18. 7. 2003.
[797] Rokycanské noviny, č. 1, 20. ledna
2004, s. 4.
[798] Usnesení
zastupitelstva města z 8. 7. 2003, www.rokycany.cz.
[799] Usnesení
zastupitelstva města z 30. 9. 2003, www.rokycany.cz.
[800] Rokycanský deník, 2. 7. 2005.
[801] Materiál pro jednání rady města, 9.
ledna 2006, č. 2010, ID: 4650.
[802] Rokycanský deník, 16. 2. 2007.
[803] Závěrečný účet města za rok 2007,
zaverecny%5Fucet%5F2007.pdf, www.rokycany.cz
[804] Kronika města Rokycan 2009, s. 38–39.
https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=874019
[806] Kronika města Rokycan 2017, s. 94.
https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=896486
[807] Usnesení rady města, 30. 5. 2017,
https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=885724
[810] Matrika křtů Rokycany 1871–1884, s. 30, snímek 33, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067921/rokycany-37_0330-n
[811]
https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=kmevidc&idrastru=B2_a_14C_377-1A_05&extent=4414.344043688089,-4350.711074422151,5861.537338074678,-3663.294259588521&link=ext
[812]
https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1958.PLZE25.07404&extent=-804770.6610879962,-1072117.5536513499,-804355.9363483466,-1071908.247259308&link=ext
[813]
https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1962.PLZE26.08963&extent=-804797.4222776177,-1072336.5203906498,-804398.1799763734,-1072146.8802975588&link=ext
[814]
https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=sm5&idrastru=D6-1_Plzen_1-6_1965&extent=1091.0692786385569,-1345.1293497586996,3312.151320802641,-290.1153797307595&link=ext
[815] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1938.PLZE15.08590&extent=-804538.9659115582,-1072168.9068428786,-803936.8637627139,-1071865.0334146335&link=ext
[816]
https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1947.PLZE15.01658&extent=-804620.1588343186,-1072076.7928014938,-804240.7095531397,-1071896.5543929338&link=ext
[817] Fotodokumentace města Rokycany,
2000, Ing. Dan Bartovský, https://www.portafontium.eu/iipimage/30760492/soap-ro_00826_mesto-rokycany-1-2000_0030
[819] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1938.PLZE15.08590&extent=-804538.9659115582,-1072168.9068428786,-803936.8637627139,-1071865.0334146335&link=ext
[823] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1938.PLZE26.06116&extent=-805120.737895298,-1072571.8253784827,-804022.237199336,-1072017.4258084893&link=ext
[824] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1947.PLZE15.01658&extent=-804780.6483335943,-1072272.147156642,-804401.2006830989,-1072080.6446705328&link=ext
[825] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1947.PLZE15.01658&extent=-804780.6483335943,-1072272.147156642,-804401.2006830989,-1072080.6446705328&link=ext
[826] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1947.PLZE15.01658&extent=-804780.6483335943,-1072272.147156642,-804401.2006830989,-1072080.6446705328&link=ext
[827] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1962.PLZE15.08945&extent=-804692.0727128917,-1072139.8587805966,-804488.6608561478,-1072037.1993591462&link=ext
[828] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1963.PLZE15.02180&extent=-804481.8660557708,-1072072.1599561265,-804292.9057636703,-1071976.794058707&link=ext
[830]
https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1966.PLZE15.14102&extent=-804812.9454564846,-1072171.6289799507,-804382.9393249126,-1071967.376067454&link=ext
[832] 6. plenární zasedání MěstNV, 22. 12.
1975.
[833]
https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1971.PLZE07.11311&extent=-804961.57153882,-1072841.4528635205,-803653.0830653628,-1072181.0750870723&link=ext
[834]
https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1972.PLZE15.21728&extent=-804628.0985439732,-1072158.166855132,-804165.8704921571,-1071928.7380356628&link=ext
[835]
https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1973.PLZE15.21548&extent=-804501.5970590621,-1072119.430201698,-804294.9217326714,-1072016.8460422968&link=ext
[836]
https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=sm5&idrastru=D6-1_Plzen_1-6_1978&extent=1310.6487172974337,-1284.2657162814319,3575.317246634492,-208.54816484632897&link=ext
[837] https://vdp.cuzk.cz/vdp/ruian/stavebniobjekty/27580792
[838] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1938.PLZE15.08590&extent=-804538.9659115582,-1072168.9068428786,-803936.8637627139,-1071865.0334146335&link=ext
[840] Fotodokumentace města Rokycany,
2000, Ing. Dan Bartovský, https://www.portafontium.eu/iipimage/30760492/soap-ro_00826_mesto-rokycany-1-2000_0030
[842] Radní protokol, 31. 05. 1775 –
21. 07. 1778, SOkA Rokycany, Inv.
č./poř. č.: 91, Signatura –
ev./ukl. j. č.: K 91; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k091,
snímek 203.
[843] Radní protokol, 31. 05. 1775 –
21. 07. 1778, SOkA Rokycany, Inv.
č./poř. č.: 91, Signatura –
ev./ukl. j. č.: K 91; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k091,
snímek 204.
[844] Radní protokol, 07. 01. 1812 – 22.
12. 1812, SOkA Rokycany, Inv. č./poř.
č.: 8, Signatura – ev./ukl.
j. č.: K 8; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k008,
snímek 18.
[845] Kronika obce Borek 1938–1957, s. 24, https://www.portafontium.eu/iipimage/30760064/soap-ro_00101_obec-borek-1938-1957_0240
[846] Kol. aut.: Rokycansko na starých
pohlednicích, Hostivice 2006, s. 74.
[847] 18. schůze obecního zastupitelstva,
25. 11. 1932.
[848] Kronika obce Borek 1938–1957, s. 25, https://www.portafontium.eu/iipimage/30760064/soap-ro_00101_obec-borek-1938-1957_0250
[849] 1. plenární zasedání MěstNV, 25. 1.
1965.
[850] Kronika města Rokycan, 1965–68, f. 286.
[851] 1. plenární zasedání MěstNV, 12. 2.
1968.
[852] 6. plenární zasedání MěstNV, 30. 9.
1968.
[853] Kronika města Rokycan, 1969–73, f. 29.
[854] 6. plenární zasedání MěstNV, 15. 12.
1969.
[855] 1. plenární zasedání MěstNV, 23. 2.
1970.
[856] 2. plenární zasedání MěstNV, 20. 4.
1970.
[857] 4. plenární zasedání MěstNV, 7. 9.
1970.
[858] 2. plenární zasedání MěstNV, 19. 4.
1971.
[859] 5. plenární zasedání, 2. 11. 1970.
[860] 1. plenární zasedání MěstNV, 22. 2.
1971.
[861] 4. plenární zasedání MěstNV, 27. 9.
1971.
[862] Slavnostní plenární zasedání MěstNV,
10. 4. 1972.
[863] 2. plenární zasedání MěstNV, 10. 4.
1972.
[864] Kronika města Rokycan, 1969–73, f. 95.
[865] Kronika města Rokycan 1987, f. 67.
[866] 12. plenární zasedání MěstNV, 26. 4.
1988.
[867] 19. plenární zasedání MěstNV, 19. 9.
1989.
[868] Rokycanský deník, 19. 12. 2003.
[869] Rokycanský deník, 15. 10. 2004.
[870] Materiál pro jednání rady města, 20.
9. 2004, bod č. 2010, ID:3042.
[871] Rokycanský deník, 14. 9. 2004.
[872] Materiál pro jednání rady města, 11.
10. 2004, č. 2431, ID:3109.
[873] Rokycanský deník, 15. 10. 2004.
[874] Rokycanský deník, 15. 10. 2004.
[875] Město Rokycany, Závěrečný účet za
rok 2004, z%E1v%ECre%E8n%FD%20%FA%E8et%202004.pdf,
www.rokycany.cz
[876] Usnesení zastupitelstva města, 13.
8. 2007, www.rokycany.cz
[877] 4. schůze rady MěstNV, 26. 2. 1980.
[878] Materiál pro jednání rady města, 12.
9. 2005, č. 2010, ID:4238.
[879] Materiál pro jednání rady města, 9.
1. 2006, č. 2010, ID: 4650.
[880]Materiál pro jednání rady města, 7.
8. 2006, č. 2431, ID: 5389.
[881] Veřejné zakázky za rok 2006,
www.rokycany.cz.
[882] Materiál pro jednání rady města, 28.
8. 2006, č. 2430, ID: 5492.
[883] Veřejné zakázky za rok 2006,
www.rokycany.cz.
[884] Materiál pro jednání zastupitelstva
města, 3. 10. 2006, č. 1000, ID: 5577.
[885] Rokycanský deník, 6. 10. 2006.
[886] Veřejné zakázky za rok 2006,
www.rokycany.cz;
Rokycanský deník, 6. 10. 2006.
[887] Založeno na osobních zápiscích
autora.
[888] Rokycanský deník, 1. 12. 2006.
[889] Rokycanský deník, 3. 11. 2006.
[890] Rokycanský deník, 3. 11. 2006.
[891] Usnesení zastupitelstva města, 2. 6.
2008,
www.rokycany.cz
[892] Usnesení zastupitelstva města, 25.
8. 2008, www.rokycany.cz
[893] https://www.rokycany.cz/reakce-mesta-rokycany-na-clanek-ke-kukacce-pro-borek-zly-sen/d-876761/p1=33257
[894] Kronika města Rokycan, 2003, s. 8.
[895] Kronika města Rokycan, 2003, s. 27.
[896] Rokycanské noviny, č. 2, 20. června
2003, s. 2.
[897] Materiál pro jednání zastupitelstva
města, 30. 5. 2006, č. 1411, ID: 5144.
[898] Závěrečný účet města za rok 2007,
zaverecny%5Fucet%5F2007.pdf, www.rokycany.cz
[899] 145.pdf,
www.rokycany.cz
[900] Veřejná vyhláška
oznámení o zahájení společného územního řízení o umístění stavby a stavebního
řízení a pozvání k veřejnému ústnímu jednání, Rekonstrukce stávajícího
vzdušného vedení NN v k. ú. Borek u Rokycan – I. Etapa,
www.rokycany.cz
[901] Veřejná vyhláška rozhodnutí, Kabel
NN, Borek u Rokycan, Q, od VRIS 06 k VRIS 07 v kat. území Borek u Rokycan a
kat. území Rokycany, www.rokycany.cz
[902] Veřejná vyhláška oznámení o zahájení
společného územního řízení o umístění stavby a stavebního řízení a pozvání k
veřejnému ústnímu jednání, Kabel NN, VRIS04-VRIS05, Borek II. etapa v kat.
území Borek u Rokycan, www.rokycany.cz
[903] Veřejná vyhláška rozhodnutí, Vzdušné
vedení NN, Borek, II. etapa v kat. území Borek u Rokycan,
www.rokycany.cz
[904] Oznámení o
zahájení územního řízení – Rokycany Borek –
splašková kanalizace – výtlak, www.rokycany.cz
[905] Veřejná vyhláška, územní rozhodnutí
o umístění stavby: Rokycany, Borek, splašková kanalizace, výtlak V-DII a ČS
Borek,
www.rokycany.cz
[906] Kronika města Rokycan 2014, s. 45.
https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=879911
[907] Rokycanské noviny, září 2019,
https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=894435
[908] http://rokypedie.rokycanstipatrioti.cz/index.php?title=Soubor:V%C3%BD%C5%99ez_z_katastr%C3%A1ln%C3%AD_mapy_Borku,_1825.jpg
[909] 2. plenární zasedání MěstNV, 13. 12.
1976.
[910] Založeno na osobních zápiscích
autora.
[911] Usnesení z jednání zastupitelstva
města, 15. 6. 2009, https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=853351
[912] Veřejná vyhláška návrh výroku
územního rozhodnutí, Rokycany, Borek - prodloužení inženýrských sítí v kat.
území Borek u Rokycan, www.rokycany.cz
[913] Veřejná vyhláška oznámení o zahájení
společného územního řízení o umístění stavby a stavebního řízení a pozvání k
veřejnému ústnímu jednání, Kabel NN, IV-12-0001000 v kat. území Borek u
Rokycan, www.rokycany.cz
[914] Usnesení rady města, 11. 6. 2019,
https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=893720
[915] Založeno na osobních zápiscích
autora.
[916]
Veřejná vyhláška,
návrh výroku rozhodnutí, Rodinný dům, el. přívod, žumpa a vrtaná studna včetně
domovních přípojek, www.rokycany.cz
[917] Oznámení veřejnosti – závěr zjišťovacího řízení čerpání
podzemní vody – vrtaná studna
na p.p.č. 84/11 v k.ú. Borek u Rokycan, www.rokycany.cz
[923]
https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSD24.2023.PLZE16.01322&extent=-804775.9121981788,-1072151.592296113,-804563.0045603839,-1072045.9147029782&link=ext
[926] Matrika pohřbů Rokycany 1894–1938, s. 174, snímek 177, https://www.portafontium.eu/iipimage/30071605/rokycany-47_1770-z
[927] Sčítání lidu 1921, Borek, podklady
pro sčítání na základě předchozího censu z roku 1910 https://www.portafontium.eu/iipimage/34700043/soap-ro_00002_census-sum-1921-borek_0060
[928] Sčítání lidu 1921, Borek,
https://www.portafontium.eu/census/soap-ro/1921/borek
[929] Matrika pohřbů Rokycany 1894–1938, s. 179, snímek 182, https://www.portafontium.eu/iipimage/30071605/rokycany-47_1820-z
[930] Matrika pohřbů Rokycany 1894–1938, s. 198, snímek 201, https://www.portafontium.eu/iipimage/30071605/rokycany-47_2020-z
[931] Sčítání lidu 1921, Borek,
https://www.portafontium.eu/census/soap-ro/1921/borek
[932]
https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1947.PLZE26.01657&extent=-804946.4245390289,-1072189.0651574594,-804572.7865710328,-1072011.5871226613&link=ext
[933]
https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1962.PLZE26.08963&extent=-804926.0323626802,-1072240.140803864,-804526.7900614359,-1072050.500710773&link=ext
[934]
https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1966.PLZE15.14102&extent=-804955.832910621,-1072062.671697132,-804525.826779049,-1071858.4187846354&link=ext
[935] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=kmevidc&idrastru=B2_a_14C_377-1A_05&extent=4481.427482854955,-3764.2962915925996,5248.741427482844,-3285.667259334535&link=ext
[936] Sčítání lidu 1921, Borek, podklady
pro sčítání na základě předchozího censu z roku 1910 https://www.portafontium.eu/iipimage/34700043/soap-ro_00002_census-sum-1921-borek_0060
[937] Matrika pohřbů Rokycany 1894–1938, s. 165, snímek 168, https://www.portafontium.eu/iipimage/30071605/rokycany-47_1680-z
[938] Sčítání lidu 1921, Borek,
https://www.portafontium.eu/census/soap-ro/1921/borek
[939]
https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1997.PLZE24.00799&extent=-805042.9263634263,-1071939.187436349,-804778.825341074,-1071805.8989516308&link=ext
[940] Fotodokumentace města Rokycany,
2000, Ing. Dan Bartovský, https://www.portafontium.eu/iipimage/30760492/soap-ro_00826_mesto-rokycany-1-2000_0030
[944] 6. plenární zasedání MěstNV, 15. 12.
1969.
[945] Kronika obce Borek 1898–1937, s. 45, https://www.portafontium.eu/iipimage/30760015/soap-ro_00018_obec-borek-1898-1937_0450
[946] Kronika obce Borek, 1957–1959, s. 12. https://www.portafontium.eu/iipimage/30760065/soap-ro_00101_obec-borek-1957-1959_0120
[947] Kronika obce Borek 1938–1957, s. 25, https://www.portafontium.eu/iipimage/30760064/soap-ro_00101_obec-borek-1938-1957_0250
[948] Kronika města Rokycan, 1969–73, f. 129.
[949] 5. plenární zasedání MěstNV, 12. 9.
1972.
[950] 1. plenární zasedání MěstNV, 27. 2.
1973.
[951] 4. plenární zasedání MěstNV, 10. 9.
1973.
[952] 2. plenární zasedání MěstNV, 8. 4.
1974.
[953] 4. plenární zasedání MěstNV, 10. 9.
1973.
[954] 1. plenární zasedání MěstNV, 25. 2.
1974.
[955] 4. plenární zasedání MěstNV, 9. 9.
1974.
[956] 4. plenární zasedání MěstNV, 9. 9.
1974.
[957] 2. plenární zasedání MěstNV, 14. 4.
1975.
[958] 1. zasedání MěstNV, 24. 2. 1975.
[959] 4. plenární zasedání MěstNV, 15. 9.
1975.
[960] 1. plenární zasedání MěstNV 23.
února 1976.
[961] Závěrečný účet města za rok 2007,
zaverecny%5Fucet%5F2007.pdf, www.rokycany.cz
[962] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=kmevidc&idrastru=B2_a_14C_377-1A_05&extent=3392.856882396588,-3780.806036921808,6287.243471169765,-2291.40293811561&link=ext
[963]
https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1997.PLZE24.00799&extent=-805029.5837596928,-1071937.9494628068,-804765.4827373406,-1071804.6609780886&link=ext
[964] Fotodokumentace města Rokycany,
2000, Ing. Dan Bartovský, https://www.portafontium.eu/iipimage/30760492/soap-ro_00826_mesto-rokycany-1-2000_0030
[966]
https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSD24.2021.PLZE16.00583&extent=-804803.0052638394,-1072139.7670167664,-804374.1215147923,-1071926.8887809112&link=ext
[968]
https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSD24.2023.PLZE16.01322&extent=-804646.5042745819,-1072056.3383060778,-804433.5966367869,-1071950.660712943&link=ext
[971]
https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1966.PLZE15.14102&extent=-804807.8503317457,-1072106.9040986837,-804377.8442001737,-1071902.651186187&link=ext
[972]
https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1967.PLZE15.14397&extent=-804618.7524541277,-1072099.0017290674,-804307.587897358,-1071941.9608668229&link=ext
[974] Materiál pro jednání rady města, 12.
9. 2005, bod č. 2441, ID:4252.
[975] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1953.PLZE15.02171&extent=-804705.8314003039,-1072120.539432917,-803967.2589237993,-1071747.7911361812&link=ext
[976] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1962.PLZE15.08945&extent=-804713.3671843274,-1072062.55559647,-804306.5434708397,-1071857.236753569&link=ext
[978] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1962.PLZE15.08945&extent=-804635.1807518903,-1072034.4805224908,-804431.7688951463,-1071931.8211010403&link=ext
[979]
https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1966.PLZE15.14102&extent=-804807.8503317457,-1072106.9040986837,-804377.8442001737,-1071902.651186187&link=ext
[981]
https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSD24.2023.PLZE16.01322&extent=-804662.3614580212,-1072121.873938337,-804236.5461824313,-1071910.5187520673&link=ext
[982]
https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSD32.2025.PLZE25.01207&extent=-804731.8175062416,-1072108.160564363,-804274.0012908487,-1071880.9215782853&link=ext
[983] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1963.PLZE15.02180&extent=-804453.5220119561,-1071957.4059454028,-804264.5617198556,-1071862.0400479834&link=ext
[984]
https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1966.PLZE15.14102&extent=-804807.8503317457,-1072106.9040986837,-804377.8442001737,-1071902.651186187&link=ext
[985]
https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1967.PLZE15.14397&extent=-804591.6876202842,-1072021.372654749,-804280.5230635145,-1071864.3317925045&link=ext
[986] Fotodokumentace města Rokycany,
2000, Ing. Dan Bartovský, https://www.portafontium.eu/iipimage/30760492/soap-ro_00826_mesto-rokycany-1-2000_0030
[988] Kronika města Rokycan, 1976–1977, f. 35.
[989] Založeno na rozhovoru autora
s obyvatelkou domu čp.118/IV v Borku.
[990] Materiál pro jednání rady města, 11.
10. 2004, č. 2413, ID: 3084.
[991] Kronika obce Borek 1938–1957, s. 17, https://www.portafontium.eu/iipimage/30760064/soap-ro_00101_obec-borek-1938-1957_0170
[992] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1962.PLZE15.08945&extent=-804443.2056888456,-1071943.5397173108,-804239.7938321016,-1071840.8802958603&link=ext
[993]
https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1958.PLZE25.07404&extent=-804572.3708218508,-1072008.0403997868,-804157.6460822013,-1071798.7340077448&link=ext
[994]
https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=topo1952&idrastru=D7_2__M-33-76-C-b-3&extent=1192.6918497587017,-6056.57173926848,2326.7025177800374,-5517.916671958346&link=ext
[995] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1962.PLZE15.08945&extent=-804443.2056888456,-1071943.5397173108,-804239.7938321016,-1071840.8802958603&link=ext
[996] Založeno na osobních zápiscích
autora.
[1000] 6. plenární zasedání MěstNV, 23. 10.
1972.
[1006]
Veřejná vyhláška
oznámení o zahájení územního řízení o umístění stavby a pozvání k veřejnému
ústnímu jednání. Žádost o vydání územního rozhodnutí o umístění stavby:
Rodinného domu včetně čistírny odpadních vod, plastového zásobníku na
přečištěnou vodu, studny, přívodu vody ze studny, 2 vrtů na tepelné čerpadlo,
přívodu elektrické energie na pozemkové parcele č. 160/1 v katastrálním území
Borek u Rokycan, www.rokycany.cz
[1007]
Veřejná vyhláška
územní rozhodnutí, Rodinný dům na pozemkové parcele č. 160/1 v katastrálním
území Borek u Rokycan, www.rokycany.cz
[1009] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=sm5&idrastru=D6-1_Plzen_1-5_1997&extent=793.5534036068068,-5550.226981203961,3023.7794640589273,-4424.659766319532&link=ext
[1012] Usnesení rady města, 5. 9. 2017,
https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=886464
[1014] Fotodokumentace města Rokycany,
2000, Ing. Dan Bartovský, https://www.portafontium.eu/iipimage/30760492/soap-ro_00826_mesto-rokycany-1-2000_0030
[1016] Radní protokol, 07. 01. 1817 – 23.
12. 1817, SOkA Rokycany, Inv. č./poř.
č.: 11, Signatura –
ev./ukl. j. č.: K 11;
https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k011,
snímek 55.
[1017]
Indikační
skica mapy stabilního katastru z roku 1838; https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=PLZ029018380&extent=-952.6736887224058,-18637.55038735058,4815.373047371076,-15774.556356362513&link=ext
[1018] Kronika obce Borek 1938–1957, s. 15, https://www.portafontium.eu/iipimage/30760064/soap-ro_00101_obec-borek-1938-1957_0150
[1019] 26. schůze obecního zastupitelstva,
18. 6. 1929.
[1020] 29. schůze obecní finanční komise,
13. 6. 1929.
[1021] Kronika obce Borek 1938–1957, s. 25, https://www.portafontium.eu/iipimage/30760064/soap-ro_00101_obec-borek-1938-1957_0250
[1022] Rustikal
Grundbuch von den Güttern der königlichen Stadt Rokitzan im Königreich Böheim
Pilsner Kreis mit dem Robotabolisions Sisteme von 1. Jänner 1780 angefangen,
vesnice Borek, snímky 51–56, https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k288
[1023]
Indikační
skica mapy stabilního katastru z roku 1838; https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=PLZ029018380&extent=-952.6736887224058,-18637.55038735058,4815.373047371076,-15774.556356362513&link=ext
[1024] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=sm5&idrastru=D6-1_Plzen_1-5_1972&extent=1289.1794513589011,-5402.733235966473,2409.0168910337807,-4837.565278130557&link=ext
[1026]
https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1962.PLZE26.08963&extent=-804926.0323626802,-1072240.140803864,-804526.7900614359,-1072050.500710773&link=ext
[1027]
https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1966.PLZE15.14102&extent=-804955.832910621,-1072062.671697132,-804525.826779049,-1071858.4187846354&link=ext
[1028] 4. plenární zasedání MěstNV, 22. 9.
1969.
[1029] Radní protokol, 28. 05. 1771 – 01.
09. 1772, SOkA Rokycany, Inv. č./poř.
č.: 88, Signatura –
ev./ukl. j. č.: K 88; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k088,
snímek 132.
[1030] Rustikal
Grundbuch von den Güttern der königlichen Stadt Rokitzan im Königreich Böheim
Pilsner Kreis mit dem Robotabolisions Sisteme von 1. Jänner 1780 angefangen,
vesnice Borek, snímky 51–56, https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k288
[1031] Radní protokol, 1781–1789, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 96, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 96;
https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k096,
snímek 128.
[1032] Radní protokol, 11. 01. 1803 – 23.
12. 1803, SOkA Rokycany, Inv. č./poř.
č.: 6, Signatura – ev./ukl.
j. č.: K 6; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k006,
snímek 251.
[1033]
Indikační
skica mapy stabilního katastru z roku 1838; https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=PLZ029018380&extent=-952.6736887224058,-18637.55038735058,4815.373047371076,-15774.556356362513&link=ext
[1034] Sčítání lidu 1921, Borek, podklady
pro sčítání na základě předchozího censu z roku 1910 https://www.portafontium.eu/iipimage/34700043/soap-ro_00002_census-sum-1921-borek_0060
[1035] 9. schůze obecního zastupitelstva,
21. 5. 1920.
[1036] 30. schůze obecního zastupitelstva,
19. 6.1934.
[1037] Kronika obce Borek 1898–1937, s. 45, https://www.portafontium.eu/iipimage/30760015/soap-ro_00018_obec-borek-1898-1937_0450
[1038] Kronika obce Borek 1938–1957, s. 26, https://www.portafontium.eu/iipimage/30760064/soap-ro_00101_obec-borek-1938-1957_0260
[1039] Kronika obce Borek, 1957–1959, s. 33. https://www.portafontium.eu/iipimage/30760065/soap-ro_00101_obec-borek-1957-1959_0330
[1040] Veřejná vyhláška oznámení o zahájení
územního řízení o změně využití území a pozvání k veřejnému ústnímu jednání,
Borek u Rokycan – změna využití pozemkové parcely v k. ú. Borek u Rokycan,
www.rokycany.cz
[1041] Veřejná vyhláška územní rozhodnutí,
Územní rozhodnutí o změně využití území pro pozemkovou parcelu dle č. PK 199/3
z ostatní plochy na trvalý travní porost v k. ú. Borek u Rokycan,
www.rokycany.cz
[1042] 4. plenární zasedání MěstNV, 28. 8.
1967.
[1043] 4. plenární zasedání MěstNV, 22. 9.
1969.
[1044] Kronika města Rokycan, 1969–73, f. 99.
[1045] Kronika obce Borek, 1957–1959, s. 33. https://www.portafontium.eu/iipimage/30760065/soap-ro_00101_obec-borek-1957-1959_0330
[1047] Založeno na osobních zápiscích autora.
[1048] Fotodokumentace města Rokycany,
2000, Ing. Dan Bartovský, https://www.portafontium.eu/iipimage/30760492/soap-ro_00826_mesto-rokycany-1-2000_0030
[1049] 47. schůze obecního zastupitelstva,
29. 8. 1930.
[1051] Sčítání lidu 1921, Borek,
https://www.portafontium.eu/census/soap-ro/1921/borek
[1052] 2. schůze rady MěstNV, 29. 1. 1980.
[1053] Fotodokumentace města Rokycany,
2000, Ing. Dan Bartovský, https://www.portafontium.eu/iipimage/30760492/soap-ro_00826_mesto-rokycany-1-2000_0030
[1055] Usnesení zastupitelstva města z 18.
4. 2000, www.rokycany.cz.
[1056] Fotodokumentace města Rokycany,
2000, Ing. Dan Bartovský, https://www.portafontium.eu/iipimage/30760492/soap-ro_00826_mesto-rokycany-1-2000_0030
[1057] Fotodokumentace města Rokycany,
2000, Ing. Dan Bartovský, https://www.portafontium.eu/iipimage/30760492/soap-ro_00826_mesto-rokycany-1-2000_0030
[1058] Fotodokumentace města Rokycany,
2000, Ing. Dan Bartovský, https://www.portafontium.eu/iipimage/30760492/soap-ro_00826_mesto-rokycany-1-2000_0030
[1059] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=sm5&idrastru=D6-1_Plzen_1-6_1985&extent=1435.540894081788,-1669.769367538735,2564.5223520447043,-1099.9865379730759&link=ext
[1064] Sčítání lidu 1921, Borek,
https://www.portafontium.eu/census/soap-ro/1921/borek
[1065] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=sm5&idrastru=D6-1_Plzen_1-6_1985&extent=1435.540894081788,-1669.769367538735,2564.5223520447043,-1099.9865379730759&link=ext
[1067] Sčítání lidu 1921, Borek,
https://www.portafontium.eu/census/soap-ro/1921/borek
[1068] Fotodokumentace města Rokycany,
2000, Ing. Dan Bartovský, https://www.portafontium.eu/iipimage/30760492/soap-ro_00826_mesto-rokycany-1-2000_0030
[1069] 3. schůze obecní správní komise, 14.
3. 1923.
[1070] 5. schůze rady MěstNV, 11. 3. 1980.
[1071] 3. plenární zasedání MěstNV, 8. 12.
1981.
[1072] 5. plenární zasedání MěstNV, 27. 4.
1982.
[1073] 8. plenární zasedání MěstNV, 23. 9.
1987.
[1074] 19. plenární zasedání MěstNV, 19. 9.
1989.
[1075] Rokycanský deník, 30. 9. 2005.
[1076] Materiál pro jednání rady města, 12.
9. 2005, bod č. 2441, ID:4252.
[1077] Materiál pro jednání rady města, 12.
9. 2005, bod č. 2010, ID:4238.
[1078] Rokycanský deník, 7. 12. 2005.
[1079] Rokycanský deník, 16. 12. 2005.
[1080] Fotodokumentace města Rokycany,
2000, Ing. Dan Bartovský, https://www.portafontium.eu/iipimage/30760492/soap-ro_00826_mesto-rokycany-1-2000_0030
[1081]
https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1957.PLZE26.11019&extent=-804978.469295835,-1072684.2047687462,-804262.706533325,-1071930.6891802265&link=ext
[1082]
https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1958.PLZE25.07404&extent=-804901.7745864163,-1072468.3416603028,-804500.4419998177,-1072045.8408317848&link=ext
[1083] Komplexní zpráva o plnění plánu a
rozpočtu za rok 1960, Plánovací a finanční oddělení MěstNV v Rokycanech,
7. 2. 1961.
[1084] 4. plenární zasedání MěstNV, 22. 8.
1966.
[1085]
https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1969.PLZE25.09549&extent=-804723.7961604142,-1072427.9684377182,-804315.7259494037,-1071998.37460955&link=ext
[1086] 14. schůze obecního zastupitelstva,
5. 6. 1928.
[1087] 67. schůze městské rady, 20. 4.
1928.
[1088] 70. schůze městské rady, 4. 5. 1928.
[1089] 16. schůze obecní finanční komise,
11. 5. 1928.
[1090] 16. schůze obecního zastupitelstva,
27. 7. 1928.
[1091] 82. schůze městské rady, 11. 7.
1928.
[1092] 18. schůze obecní finanční komise,
23. 7. 1928.
[1093]
https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=kmevidc&idrastru=B2_a_14C_377-1A_05&extent=4414.344043688089,-4350.711074422151,5861.537338074678,-3663.294259588521&link=ext
[1094] 2. schůze rady MěstNV, 29. 1. 1980
[1095] Sčítání lidu 1921, Borek,
https://www.portafontium.eu/census/soap-ro/1921/borek
[1096] 62. schůze městské rady, 10. 3.
1932.
[1097] 67. schůze městské rady, 14. 4.
1932.
[1098] Materiál pro jednání zastupitelstva
města, 9. 8. 2005, č. 1411, ID:4169.
[1099] Usnesení zastupitelstva města z 9.
3. 2004, www.rokycany.cz.
[1100]
Veřejná vyhláška
oznámení o zahájení spojeného územního řízení o umístění stavby a stavebního
řízení a pozvání k veřejnému ústnímu jednání, Rodinný dům a garáž v kat. území
Borek u Rokycan, www.rokycany.cz
[1101] Veřejná vyhláška rozhodnutí, Rodinný
dům s garáží v kat. území Borek u Rokycan, www.rokycany.cz
[1103] Lovecký obzor, 15. 8. 1907,
Drachovský, A.: Z historie lesů rokycanských, s. 134–135;
https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:1d798ea0-ce62-11e4-9c07-5ef3fc9bb22f
dle Urbáře panství Zbiroh, 1652, https://ebadatelna.soapraha.cz/a/582/1
[1104] Lovecký obzor, 15. 8. 1907,
Drachovský, A.: Z historie lesů rokycanských, s. 134–135;
https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:1d798ea0-ce62-11e4-9c07-5ef3fc9bb22f
dle Urbáře panství Zbiroh, 1652, https://ebadatelna.soapraha.cz/a/582/1
[1105] Rokycanský deník, 31. 10. 1997, s.
14.
[1106] Verzeichniss über die
herrschaftliche Hüttweide, Verzeichniss über die samentliche Herrschafts Grund
Realitäten Zussamenziehung von allen Gattungen der Gründen, 1782, snímek 27–28, https://www.portafontium.eu/iipimage/30770070/soap-ro_00013_ap70-k278_0270
[1107] Kronika obce Borek 1938–1957, s. 25, https://www.portafontium.eu/iipimage/30760064/soap-ro_00101_obec-borek-1938-1957_0250
[1108] Kronika města Rokycan, 1836–1907, f. 215.
[1109] Cironis, P.: Čtení o vojácích aneb
konec stoleté historie posádky v Rokycanech. Minulostí Rokycanska, Rokycany,
14: s. 17, 2002.
[1110] Rokycanský deník, 9. 12. 1994, s.
15.
[1111] Cironis, P.: Čtení o vojácích aneb
konec stoleté historie posádky v Rokycanech. Minulostí Rokycanska, Rokycany,
14: s. 17, 2002.
[1112] Kronika obce Borek, 1957–1959, s. 13. https://www.portafontium.eu/iipimage/30760065/soap-ro_00101_obec-borek-1957-1959_0130
[1113] Kronika obce Borek, 1957–1959, s. 10. https://www.portafontium.eu/iipimage/30760065/soap-ro_00101_obec-borek-1957-1959_0100
[1114] Hus, M..: Nálezy mincí na Rokycansku
do konce 20. století, Sborník Muzea Dr. Bohuslava Horáka, Rokycany, č. 14: s.
17, 2002.
[1115] 7. schůze městské rady, 27. 7. 1927.
[1116] 120. schůze městské rady, 9. 3.
1933.
[1117] Kronika obce Borek, 1957–1959, s. 33. https://www.portafontium.eu/iipimage/30760065/soap-ro_00101_obec-borek-1957-1959_0330
[1118] Usnesení městského zastupitelstva,
24. 6. 2024;
https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=912367
[1119] 14. schůze obecního zastupitelstva,
19. 12. 1924.
[1120] Kronika obce Borek 1898–1937, s. 36, https://www.portafontium.eu/iipimage/30760015/soap-ro_00018_obec-borek-1898-1937_0360
[1121] Kronika obce Borek 1938–1957, s. 31, https://www.portafontium.eu/iipimage/30760064/soap-ro_00101_obec-borek-1938-1957_0310
[1122] Kronika města Rokycan, 1969–73, f. 133.
[1123] 6. plenární zasedání MěstNV, 10. 12.
1973.
[1124] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1962.PLZE16.08964&extent=-805260.475178625,-1073293.418369696,-804450.9396033131,-1072884.855884031&link=ext
[1126] Šach, V.: Jak se v Rokycanech
říkalo a říká, díl 9: Rokycansko, č. 47, 28. 11. 1991, s. 6.
[1127] 7. schůze obecní správní komise, 18.
4. 1923.
[1128] 70. schůze městské rady, 4. 5. 1928.
[1129] 11. schůze obecní hospodářské
komise, 5. 6. 1929.
[1130] 145. schůze městské rady, 20. 6.
1929.
[1131] 4. schůze obecní hospodářské komise,
24. 10. 1931.
[1132] Schůze pléna MNV, 8. 10. 1947.
[1133] Materiál pro jednání rady města, 12.
9. 2005, bod č. 2412, ID:4243.
[1134] Schůze městské rady, 27. 5. 1861.
[1135] Kronika města Rokycan, 1836–1907, f. 103.
[1136] 77. schůze městské rady, 11. 6.
1928.
[1137] 80. schůze městské rady, 22. 6.
1928.
[1138] Kronika obce Borek 1898–1937, snímek 38, https://www.portafontium.eu/iipimage/30760015/soap-ro_00018_obec-borek-1898-1937_0380
[1139] 82. schůze městské rady, 11. 7.
1928.
[1140] 86. schůze městské rady, 10. 8.
1928.
[1141] 182. schůze městské rady, 21. 2.
1930.
[1142] 6. plenární zasedání MěstNV, 9. 12.
1974.
[1143]
https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1971.PLZE07.11311&extent=-804961.57153882,-1072841.4528635205,-803653.0830653628,-1072181.0750870723&link=ext
[1144] Kronika obce Borek 1957–1959, s. 6, https://www.portafontium.eu/iipimage/30760065/soap-ro_00101_obec-borek-1957-1959_0060.
[1145] 57. schůze městské rady, 2. 3. 1928.
[1146] 82. schůze městské rady, 11. 7.
1928.
[1148] Matrika křtů Rokycany 1823–1853, s. 829, snímek 391, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067896/rokycany-12_3910-n
[1149] Matrika pohřbů Rokycany 1815–1852, s. 399, snímek 177, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067916/rokycany-32_1770-z
[1150] Matrika křtů Rokycany 1823–1853, s. 806, snímek 379, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067896/rokycany-12_3790-n
[1151] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=PLZ029018380&extent=9104.982283464558,-13870.650304800562,11989.005651511294,-12415.119761239475&link=ext
[1152] Matrika křtů Rokycany 1854–1862, s. 22, snímek 23, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067899/rokycany-15_0230-n
[1153] Matrika křtů Rokycany 1854–1862, s. 27, snímek 28,
https://www.portafontium.eu/iipimage/30067899/rokycany-15_0280-n
[1154] Matrika křtů Rokycany 1854–1862, s. 29, snímek 30,
https://www.portafontium.eu/iipimage/30067899/rokycany-15_0300-n
[1155] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=sm5&idrastru=D6-1_Plzen_1-6_1978&extent=1890.9700279400552,-2091.053879857759,4155.638557277114,-948.1039814579624&link=ext
[1156] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=sm5&idrastru=D6-1_Plzen_1-6_1985&extent=1692.501778003556,-2380.6748793497577,3950.464693929388,-1241.109220218439&link=ext
[1157] Fotodokumentace města Rokycany,
2000, Ing. Dan Bartovský, https://www.portafontium.eu/iipimage/30760492/soap-ro_00826_mesto-rokycany-1-2000_0030
[1159] Matrika křtů Rokycany 1847–56, s. 85, snímek 86, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067898/rokycany-14_0860-n
[1161] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan,
III. oddělení, inventář, 1976, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0071_00013_am-rokycany-odd-3.pdf
[1162] Sčítání lidu 1890, Rokycany,
https://www.portafontium.eu/iipimage/34705616/soap-ro_00013_census-sum-1890-rokycany-0720
[1163] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan,
III. oddělení, inventář, 1976, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0071_00013_am-rokycany-odd-3.pdf
[1164] https://www.portafontium.eu/iipimage/34706546/soap-ro_00002_census-1921-rokycany-prazske-predmesti-cp141_0020?x=13&y=172&w=684&h=287
[1165] https://www.portafontium.eu/iipimage/34706402/soap-ro_00013_census-1910-rokycany-prazske-predmesti-cp141_0020?x=-1&y=45&w=719&h=302
[1166] Časopis pro dějiny venkova, 1926, s.
148.
[1167] Kronika obce Borek 1898–1937, s. 24, https://www.portafontium.eu/iipimage/30760015/soap-ro_00018_obec-borek-1898-1937_0240?x=-185&y=-8&w=1491&h=627
[1172] V. Šach: Jak se v Rokycanech
říkalo a říká, díl 9: Rokycansko, č. 47, 28. 11. 1991, s. 6.
[1173] Radní protokol, 07. 01. 1812 – 22.
12. 1812, SOkA Rokycany, Inv. č./poř.
č.: 8, Signatura – ev./ukl.
j. č.: K 8; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k008,
snímek 113.
[1174] Radní protokol, 07. 01. 1812 – 22.
12. 1812, SOkA Rokycany, Inv. č./poř.
č.: 8, Signatura – ev./ukl.
j. č.: K 8; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k008,
snímek 243.
[1175] Radní protokol, 07. 01. 1812 – 22.
12. 1812, SOkA Rokycany, Inv. č./poř.
č.: 8, Signatura – ev./ukl.
j. č.: K 8; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k008,
snímek 279.
[1176] Radní protokol, 07. 01. 1812 – 22.
12. 1812, SOkA Rokycany, Inv. č./poř.
č.: 8, Signatura – ev./ukl.
j. č.: K 8; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k008,
snímek 353.
[1177] Matrika křtů Rokycany 1811–1827, s. 245, snímek 245, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067894/rokycany-10_2450-n
[1178] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=PLZ356018380&extent=1717.5535464934133,-10030.604748558231,5082.247475881275,-8332.485781070296&link=ext
[1179]
Indikační
skica mapy stabilního katastru z roku 1838; https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=PLZ029018380&extent=-952.6736887224058,-18637.55038735058,4815.373047371076,-15774.556356362513&link=ext
[1180] Rustikal
Grundbuch von den Güttern der königlichen Stadt Rokitzan im Königreich Böheim
Pilsner Kreis mit dem Robotabolisions Sisteme von 1. Jänner 1780 angefangen,
vesnice Borek, snímky 51–56, https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k288
[1181] Kronika města Rokycan, 1836–1907, f. 103.
[1182] 33. schůze obecního zastupitelstva,
20. 12. 1929.
[1183] Schůze rady Místního národního
výboru 14. června 1946.
[1184] Rokycany, č. 23, 10. 6. 1993, s. 5.
[1185] Dražební vyhláška –
Pila pod Žďárem, www.rokycany.cz
[1186] Dražební vyhláška –
Pila pod Žďárem, www.rokycany.cz
[1187] Rokycanské noviny, duben 2018,
https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=888822
[1188] Dražební vyhláška –
Pila pod Žďárem, www.rokycany.cz
[1189] Rokycanské noviny, č. 4, 20. 4.
2007, s. 1; Usnesení zastupitelstva města z 10. 4. 2007,
www.rokycany.cz.
[1190] Záměr prodeje – Pila pod Žďárem,
www.rokycany.cz
[1191] Rokycanské noviny, č. 5, 20. 5.
2007, s. 1.
[1192] Usnesení zastupitelstva města z 21.
5. 2007, www.rokycany.cz
[1193] Dražební vyhláška –
Pila pod Žďárem, www.rokycany.cz
[1194] Usnesení
zastupitelstva města z 24. 9. 2007, www.rokycany.cz.
[1195] Dražební vyhláška –
Pila pod Žďárem, www.rokycany.cz
[1196]
Veřejná vyhláška
územní rozhodnutí, Územní rozhodnutí o dělení pozemků:
stavební parcely 734, pozemkové parcely 2360/4 a 2360/8 v k. ú. Rokycany,
www.rokycany.cz
[1197] Rokycanské noviny, č. 1, leden 2008,
s. 5; Usnesení zastupitelstva města, 17. 12. 2007,
www.rokycany.cz
[1198] Záměr prodeje Pila pod Žďárem, 21.
1. 2008, www.rokycany.cz
[1199] Usnesení zastupitelstva města, 10.
3. 2008, www.rokycany.cz
[1200] Záměr prodeje Pila pod Žďárem,
www.rokycany.cz
[1201] Usnesení zastupitelstva města, 21.
4. 2008, www.rokycany.cz
[1202] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1957.PLZE16.11020&extent=-804541.0716075285,-1073222.1823392797,-803802.3007972669,-1072849.3339459759&link=ext
[1203] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1952.PLZE16.03558&extent=-804460.8771811511,-1073175.7983450291,-803669.3467874507,-1072776.3228494583&link=ext
[1206] Materiál pro jednání rady města, 14.
února 2005, č. 2420.
[1207] Materiál pro jednání zastupitelstva
města, 30. 5. 2006, č. 1420, ID: 5180.
[1209] Schůze Místního národního výboru 16.
května 1946.
[1210][1210] Schůze rady Místního národního
výboru 14. června 1946.
[1211] Státní okresní archiv Rokycany,
zápisy ze schůze rady Místního národního výboru, schůze z 5. prosince 1946.
[1212] Slavnostní schůze MNV 9. 3. 1947.
[1213] Slavnostní schůze MNV 9. 3. 1947.
[1214] Usnesení rady města, 11. 1. 2022,
https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=902595
[1215] Usnesení zastupitelstva
města,
24. 1. 2022,
https://rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=902676
[1216] Cironis, P.: Čtení o vojácích aneb
konec stoleté historie posádky v Rokycanech. Minulostí Rokycanska, Rokycany,
14: s. 17, 2002.
[1217] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan,
III. oddělení, inventář, 1976, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0071_00013_am-rokycany-odd-3.pdf
[1218] Rokycanské listy, č. 24, 15. 12.
1899.
[1219] Rokycanský deník, 12. 12. 1997, s.
14.
[1220] Kronika města Rokycan, 1836–1907, f. 215.
[1221] 9. schůze městské rady, 10. 8. 1927.
[1222] 33. schůze obecního zastupitelstva,
20. 12. 1929.
[1223] 158. schůze městské rady, 6. 9.
1929.
[1224] 31. schůze obecní finanční komise,
9. 9. 1929.
[1225] 228. schůze městské rady, 19. 11.
1930.
[1226] veřejná schůze pléna MNV, 26. 7.
1949
[1227] Rokycansko, č. 40, 8. 10. 1992, s.
1.
[1228] https://ct24.ceskatelevize.cz/2701418-urna-cvici-u-rokycan-ve-specialnim-dome-muze-v-nem-pouzivat-i-ostrou-munici
[1229] Rokycanský deník, 12. 12. 1997, s.
14.
[1230] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=kmevidc&idrastru=B2_a_14C_6524-1A_05&extent=3033.8449326898517,-6299.034671069339,5745.351155702298,-4903.738760477518&link=ext
[1232] 6. plenární zasedání MěstNV, 30. 9.
1968.
[1233] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1962.PLZE26.08963&extent=-805202.0709850243,-1072817.8464931485,-804403.5863825355,-1072414.86129533&link=ext
[1238] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1962.PLZE26.08963&extent=-805260.2938206224,-1072874.4058191585,-804461.8092181336,-1072471.4206213402&link=ext
[1239] Usnesení zastupitelstva města z 25.
6. 2007, www.rokycany.cz.
[1240] Rokycanské noviny, č. 6, 20. 6.
2007, s. 1.
[1241] Rokycanský deník, 17. 10. 1997, s.
14.
[1242] Digitální registr ÚSOP,
Agentura ochrany přírody a krajiny ČR,
Maloplošná zvláště chráněná území,
https://drusop.nature.cz/ost/chrobjekty/zchru/index.php?SHOW_ONE=1&ID=538
[1243] Rokycanský deník, 17. 10. 1997, s.
14.
[1244] Kuča, K.: Města a městečka
v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl 6.: Pro-Sto, Praha 2004, s. 337.
[1245] Verzeichniss über die
herrschaftliche Hüttweide, Verzeichniss über die samentliche Herrschafts Grund
Realitäten Zussamenziehung von allen Gattungen der Gründen, 1782, snímek 27,
https://www.portafontium.eu/iipimage/30770070/soap-ro_00013_ap70-k278_0270
[1246] Rokycanský deník, 17. 10. 1997, s.
14.
[1247] 15. schůze obecního zastupitelstva,
21. 12. 1920.
[1248] 35. schůze obecního zastupitelstva,
1. 3. 1935.
[1249] Rokycanské noviny, duben 2018,
https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=888822
[1250] 35. schůze obecního zastupitelstva,
1. 3. 1935.
[1251] 28. schůze obecního zastupitelstva,
10. 4. 1942.
[1252] Rokycanský deník, 17. 10. 1997, s.
14.
[1253] Rokycanský deník, 3. 4. 1998, s. 12.
[1254] Rokycanské noviny, duben 2018,
https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=888822
[1255] 21. schůze obecního zastupitelstva,
21. 12. 1928.
[1256] 15. schůze městské rady, 14. 7.
1931.
[1257] Založeno na vzpomínkách Milana Rady
z Rokycan.
[1258] Rokycanský deník, 12. 12. 1997, s.
14.
[1259] 12. schůze obecního zastupitelstva,
10. 9. 1920.
[1260] 36. schůze obecního zastupitelstva,
3. 3. 1922.
[1261] 40. schůze obecního zastupitelstva,
14. 7. 1922.
[1262] Rokycanské noviny, duben 2018,
https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=888822
[1263] Město Rokycany, Žďár studánky,
https://www.rokycany.cz/zdar-studanky/gs-7962
[1264] viz fotografie z roku 1911 v
kalendáři Rokycany v obrazech 2007, Hlučín 2006.
[1265] 28. schůze obecního zastupitelstva,
10. 4. 1942.
[1266] Kol. aut.: Encyklopedie hradišť v Čechách, Praha 2003, s. 232–235.
[1267] Wünsch Pavel, Žďár,
http://www.brdskelisty.cz/historie-a-mistopis/zdar.html
[1268] Píč, Josef Ladislav: Čechy za doby knížecí: na základě praehistorické sbírky Musea
království českého a pramenů dějepisných, Svazek 1, Praha 1909, s. 247, 363;
https://books.google.co.il/books?id=Wek9AQAAMAAJ&q=%C5%BD%C4%8F%C3%A1r+Rokycan&dq=%C5%BD%C4%8F%C3%A1r+Rokycan&hl=cs&sa=X&ved=2ahUKEwjd_6vKgI_2AhWsi_0HHdLQBQc4FBDoAXoECAcQAg
[1269] Wünsch Pavel, Žďár,
http://www.brdskelisty.cz/historie-a-mistopis/zdar.html
[1270] Wünsch Pavel, Žďár,
http://www.brdskelisty.cz/historie-a-mistopis/zdar.html
[1271] Založeno na vzpomínkách Milana Rady
z Rokycan.
[1272] Město Rokycany, Žďár studánky,
https://www.rokycany.cz/zdar-studanky/gs-7962
[1273] Wünsch Pavel, Žďár,
http://www.brdskelisty.cz/historie-a-mistopis/zdar.html
[1274] Založeno na vzpomínkách Milana Rady
z Rokycan.
[1275] 3. schůze obecní správní komise, 14.
3. 1923.
[1276] 107. schůze městské rady, 23. 11.
1928.
[1277] Wünsch Pavel, Žďár,
http://www.brdskelisty.cz/historie-a-mistopis/zdar.html
[1278] Wünsch Pavel, Žďár,
http://www.brdskelisty.cz/historie-a-mistopis/zdar.html
[1279] Žďár, 18. 3. 1911, s. 4;
https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:76a38c8c-fbbd-481f-9487-b6830f56e6e8
[1280] Žďár, 25. 2. 1911, s. 1;
https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:d8f238ce-99d5-40e4-9acf-b34a7ae8a49d
[1281] SOKA,
zápisy z jednání městské rady 1938–45, s. 20;
http://encyklopedierokycan.sweb.cz/4budovatel.htm
[1282] 22. schůze obecního zastupitelstva,
12. 7. 1921.
[1283] 18. schůze obecního zastupitelstva,
26. 9. 1928.
[1284] 21. schůze městské rady, 20. 8.
1931.
[1285] 16. schůze obecní správní komise,
12. 3. 1931.
[1286] Wünsch Pavel, Žďár,
http://www.brdskelisty.cz/historie-a-mistopis/zdar.html
[1287] 28. schůze obecního zastupitelstva,
10. 4. 1942.
[1288] Digitální registr ÚSOP,
Agentura ochrany přírody a krajiny ČR,
Maloplošná zvláště chráněná území,
https://drusop.nature.cz/ost/chrobjekty/zchru/index.php?SHOW_ONE=1&ID=538
[1289] 28. schůze obecního zastupitelstva,
10. 4. 1942.
[1290] Digitální registr ÚSOP,
Agentura ochrany přírody a krajiny ČR,
Maloplošná zvláště chráněná území,
https://drusop.nature.cz/ost/chrobjekty/zchru/index.php?SHOW_ONE=1&ID=538
[1291] Digitální registr ÚSOP,
Agentura ochrany přírody a krajiny ČR,
Maloplošná zvláště chráněná území,
https://drusop.nature.cz/ost/chrobjekty/zchru/index.php?SHOW_ONE=1&ID=538
[1292] Wünsch Pavel, Žďár,
http://www.brdskelisty.cz/historie-a-mistopis/zdar.html