D.Borek: verze 2021/06/28

1. Úvod

Borek je svébytná a po dlouhou dobu samostatná vesnice, která sice od středověku sdílela společné osudy s městem Rokycany, ale fakticky se aglomerovala až během 20. století. Dokonce územní kontinuita mezi zastavěným územím Rokycan a Borku vznikla až v poslední dekádě 20. století (po parcelaci louky na „Páclovně“). Intravilán Borku má rozlohu zhruba 60 hektarů (včetně cca 15 hektarů, připadajících na Borecký rybník).

Mapa Borku, klikněte pro vstup na podrobné vysvětlivky k mapě:

Obsah

1. Úvod. 1

1.1. Vznik vesnice Borek a její nejstarší urbanistické dějiny. 1

1.2. Integrace Borku s Rokycany roku 1960 a následný vývoj 1

1.3. Demografický vývoj Borku. 2

1.4. Výstavba inženýrských sítí v Borku. 2

1.4.1. Výstavba inženýrských sítí v Borku do roku 1989. 2

1.4.2. Výstavba inženýrských sítí v Borku po roce 1989. 2

2. Historické jádro Borku. 3

Obrazová příloha: 3

Obrazová příloha: 4

2.1. Kaple sv. Václava a barokní kříž. 4

2.2. Ulice Ke Kapličce. 5

2.2.1. Popis zástavby v ulici Ke Kapličce. 5

2.2.2. Technický vývoj ulice Ke Kapličce a vývoj jejího pojmenování 6

2.3. Ulice Do Vrchu. 6

2.4. Borecký hamr a okolní sídelní jádro (borecká náves). 8

2.4.1. Borecký hamr, jeho vznik, fungování a demolice. 8

2.4.2. Proměny borecké návsi 8

2.4.3. Domy čp.2/IV a čp.4/IV (hostinec a kulturní sál). 9

2.4.4. Mlýn čp.53/IV. 9

2.4.5. Domy čp.1/IV, čp.3/IV a čp.5/IV. 9

2.5. Ulice K Huti 10

2.5.1. Popis zástavby v ulici K Huti 10

2.5.2. Technický vývoj ulice K Huti a vývoj jejího pojmenování 12

2.6. Ulice U Hřiště. 12

2.7. Most přes Borecký potok v ulici K Huti 12

3. Borecký rybník. 13

3.1. Vznik Boreckého rybníku a jeho vývoj do roku 1948. 13

3.2. Borecký rybník do roku 1989. 14

3.3. Borecký rybník po roce 1989 a dopad povodní roku 2002. 14

3.4. Rybníky Kocourák a Kofroňovic rybník (bývalý rybník Nohavička). 17

4. Nová část Borku (zástavba podél Pražské silnice). 18

4.1. Změna trasy Pražské silnice v 18. století a urbanistický dopad na Borek   18

4.2. Pražská ulice. 19

4.2.1. Popis zástavby Pražské ulice v úseku západně od křižovatky s ulicí K Huti 19

4.2.2. Borecká hospoda čp.56/IV. 19

4.2.3. Popis zástavby Pražské ulice od křižovatky s ulicí K Huti ke křižovatce s ulicí Na Kukačce. 20

4.2.4. Mateřská škola čp.76/IV. 21

4.2.5. Popis zástavby Pražské ulice východně od křižovatky s ulicí Na Kukačce  22

4.2.6. Technický vývoj Pražské ulice a vývoj jejího pojmenování 23

4.3. Nová výstavba mezi ulicemi Na Kukačce a K Huti (Slunečná ulice). 24

4.3.1. Příprava a průběh parcelace. 24

4.3.2. Popis zástavby v lokalitě. 25

4.4. Ulice Na Kukačce. 25

4.4.1. Popis zástavby v ulici Na Kukačce. 25

4.4.2. Technický vývoj ulice Na Kukačce a vývoj jejího pojmenování 26

4.5. Hluboká ulice. 26

4.5.1. Popis zástavby v Hluboké ulici 26

4.5.2. Technický vývoj Hluboké ulice a vývoj jejího pojmenování 26

4.6. Ulice Ke Kocouráku. 27

4.6.1. Popis zástavby v ulici Ke Kocouráku. 27

4.6.2. Technický vývoj ulice Ke Kocouráku a vývoj jejího pojmenování 27

4.7. Ulice V Plaňkách. 28

4.7.1. Popis zástavby v ulici V Plaňkách. 28

4.7.2. Technický vývoj ulice V Plaňkách a vývoj jejího pojmenování 28

4.8. Ulice K Lopatárně. 28

4.8.1. Popis zástavby v ulici K Lopatárně. 29

4.8.2. Areál bývalé lopatárny. 29

4.8.3. Technický vývoj ulice K Lopatárně a vývoj jejího pojmenování 29

4.9. Ulice Ke Střelnici 30

4.9.1. Popis zástavby v ulici Ke Střelnici 30

4.9.2. Technický vývoj ulice Ke Střelnici a vývoj jejího pojmenování 31

4.10. Tichá ulice. 31

4.10.1. Popis zástavby v Tiché ulici 31

4.10.2. Technický vývoj Tiché ulice a vývoj jejího pojmenování 32

5. Les Boreček a borecký hřbitov. 32

5.1. Vývoj lesních komplexů Boreček a Mláz. 32

5.2. Borecký hřbitov. 32

6. Oblast pod Žďárem.. 33

6.1. Historické cesty pod Žďárem.. 33

6.2. Zástavba pod Žďárem.. 33

6.2.1. Skupina domů okolo hájovny. 33

6.2.2. Skupina domů okolo bývalé cihelny Živných. 34

6.2.3. Skupina domů okolo Žďárské myslivny. 34

6.2.4. Střelnice. 35

6.2.5. Skupina rekreačních domů V Rybníčkách. 36

7. Vrch Žďár. 36

1.1. Vznik vesnice Borek a její nejstarší urbanistické dějiny

První zmínka o Borku pochází z roku 1390 („Borek villa ad distr. Rokyczan“).[1] Tehdy se uvádí, že „ves Borek má 9 zemí, z kterých oni platí ročně 53 groše a 4 haléře, z kterých zemí lesní strážce, jenž hlídá les, který zove Žďárec a rybník, drží jednu zemi za službu.“[2] Podle A. Sedláčka sice první zmínka o Borku pochází už z roku 1378, ale jde o omyl.[3] Šlo každopádně o středověkou vesnici, jejíž vznik souvisel s aktivitami pražského biskupství/arcibiskupství, do jehož domény Borek náležel. Tato vesnice ovšem později zanikla. Zánik nastal patrně v 15. století.[4] Znovu se Borek objevuje až v novověku. Zpočátku ale šlo spíše o místní jméno než o označení plnohodnotné vesnice. Původní středověká ves a vesnice Borek z raného novověku tak nemají přímou urbanistickou a stavební návaznost. Dá se ovšem předpokládat, že se rozkládala přibližně ve stejném místě, protože žádné historické ani archeologické poznatky neukazují na existenci středověké vsi někde jinde v okolí Borku. V 60. letech 17. století město Rokycany postavilo v Borku hamr. Tím byl položen základ k opětovnému vzniku osídlení. Příznačné ovšem je, že v 2. polovině 17. století se název této osady objevuje častěji jako Borecká huť, nikoliv Borek. Stále totiž šlo primárně o monofunkční sídelní útvar, soustředěný okolo zdejší železářské výroby a nepociťovaný jako skutečná vesnice.[5] V 1. polovině 18. století tato osada sestávala ze čtyř domů, jejichž majitelé pracovali jako nádeníci ve zdejších železných hutích. Označení lokality dle tereziánského katastru z 18. století znělo „Huť hořejší ku Praze nebo též Borek“. Šlo o dominikální ves se 4 domy.[6] Teprve pak následoval populační i plošný růst, díky kterému je již na mapě 1. vojenského mapování z 80. let 18. století i na nejstarší katastrální mapě z roku 1838 jasně vidět, že vesnice pokryla celou výšinu nad Boreckým rybníkem. Významným urbanistickým předělem bylo přeložení Pražské silnice někdy na sklonku 18. století do nové, přímé linie, probíhající jižně od historické vsi (naopak podružný dopad mělo trasování železniční trati, jež zde nikdy neměla zastávku a vedla poněkud skryta, jižně od státní silnice). Podél Pražské silnice a mezi ní a historickou vsí probíhala během 19. i 20. století další výstavba. Tehdy se zvolna vytrácel agrárně-řemeslnický charakter Borku, i nové domy již nebyly tradičními venkovskými chalupami. Vesnice se dostávala do stále silnějšího gravitačního pole nedalekých Rokycan.

1.2. Integrace Borku s Rokycany roku 1960 a následný vývoj

O připojení Borku k Rokycanům se uvažovalo už za Protektorátu. 10. prosince 1942 doručen městskému úřadu v Rokycanech přípis od okresního úřadu Plzeň-venkov, který vyzval obec, aby se vyjádřila k zamýšlenému sloučení Rokycan, Borku, Kamenného Újezdu a Hrádku v jednu politickou obec na základě vládního nařízení č. 108 z 22. února 1940 a č. 394 ze 17. listopadu 1941, za účelem zjednodušení správy.  Vyjádření obecních zastupitelstev obcí Borek, Hrádek-Nová Huť a Kamenný Újezd ale byla zásadně odmítavá, z důvodů finančních (vyšší sazby přirážek) i administrativních. Rovněž městská rada Rokycan 28. ledna 1943 nesouhlasila se záměrem sloučení, a to z administrativních důvodů (velká vzdálenost od Rokycan by v okrajových obcích vyžadovala zřídit městské úřadovny a zaměstnat nové pracovní síly), z finančních důvodů (počet obyvatel by přesáhl 10 000 a tím by vzrostly některé dávky) i z morálních důvodů (nelze provést sloučení, když ostatní obce nesouhlasí).[7]

Záměr integrace se vrátil o necelých dvacet let později a tentokrát byl realizován. V prosinci 1959 se oznamuje, že ještě do voleb bude dle usnesení ÚV KSČ a vlády provedeno nové územní členění obcí. Rokycany prý zahájí jednání o sloučení s obcí Borek a s částí obce Kamenný Újezd.[8] Nakonec se integrace týkala jen obce Borek. Součástí Rokycan se Borek stal 24. května 1960. V následujících letech byla bývalá obec označována jako „předměstí Borek“. V dubnu 1973 pak schváleno označení předměstí Borek jako „Rokycany IV“.[9] Původní vesnice se tak stala 4. městskou čtvrtí. Šlo ovšem zatím o pouhý administrativní krok. Ke skutečné funkční a urbanistické integraci až do závěru 20. století nedošlo. Borek byl nadále stavebně oddělen od zastavěného území Rokycan. Příznačné je i, že místní komunikace tu až do konce 20. století nedostaly své pojmenování. Teprve rozhodnutím městského zastupitelstva 10. července 2001 provedeno v této městské části označení ulic názvy.

Teprve od konce 20. století začal Borek skutečně srůstat s městem. Nová výstavba v oblasti Páclovny jej souvisle propojila se zastavěným územím Rokycan a na mnoha místech probíhala parcelace na rodinné domy. Tato výstavba už se zároveň nesla jednoznačně v městském stylu. Přicházeli noví obyvatelé a došlo k obratu v demografických trendech, kdy se místo populačního úbytku, příznačného pro vesnice, dostavil rapidní růst obyvatelstva, typický pro satelitní sídla v okolí měst (viz níže). Borek je nadále ovšem specifický. Je to jediná část Rokycan, která vznikla z autonomního sídelního jádra, nezávislého na Rokycanech. Ostatní městské čtvrti byly buď vázány na město (historická předměstí Rokycan), nebo vyrostly na zelené louce, nicméně rovněž v návaznosti na růst okresního města. Borek tak má vlastní historické jádro, které uchovává stopy původní agrárně-řemeslnické vesnické minulosti.

1.3. Demografický vývoj Borku

Už po svém opětovném založení v 17. století nebyl Borek jen zcela zanedbatelnou osadou. Například nejstarší rokycanská matrika uvádí pro rok 1685 v „Borecké huti“ 5 křtů, roku 1686 již 7, roku 1687 ovšem jen 1 křest.[10] V roce 1771 se dá počet domů v Borku odhadovat na 38, nebo určitě 32 (podle souvislé řady čísel popisných, která byla onoho roku zavedena). V roce 1838 měla vesnice už 54 domů, v roce 1869 jich napočteno 69, roku 1880 78 domů. Během jednoho století se tak počet domů zdvojnásobil. Pak osídlení spíše stagnovalo. Počet domů mírně narůstal, počet obyvatel ještě zaznamenal další vzestup v 1. třetině 20. století. Historického populačního maxima dosáhl Borek za první republiky (v roce 1921 618 obyvatel, roku 1935 dokonce 640). Následoval setrvalý sestup lidnatosti, který ještě ve 30. letech provázelo postupné zvyšování počtu domů. Po 2. světové válce následoval další propad, tentokrát dramatický. Roli v tom hrálo dosídlování pohraničí, kolektivizace a průmyslový rozmach v Rokycanech, který přitahoval pracovní síly i obyvatel. Ani poté, co byl roku 1960 Borek sloučen s Rokycany, se nezastavil pokles populace, protože Borek nadále sledoval spíše demografické trendy příznačné pro zemědělské obce, postižené úbytkem pracovních příležitostí a odchodem populace do měst. Demografická krize vrcholila během 80. a 90. let. V roce 1991 zde žilo jen 271 obyvatel.[11] Sčítání roku 2001 zde zaznamenalo 261 obyvatel.[12] Šlo o nejnižší stav obyvatelstva od počátků moderních statistických záznamů. V té době už ale začaly do hry vstupovat i opačné trendy. V 1. dekádě 21. století, v souvislosti se skutečnou integrací Borku do urbanizované aglomerace Rokycan, už došlo k prudkému obratu. Mezi roky 2001 a 2011 stoupl počet obyvatel o Borku 48 %. Nešlo přitom jen o izolovaný výkyv.

Počet obyvatel a domů v Borku:

1.4. Výstavba inženýrských sítí v Borku

1.4.1. Výstavba inženýrských sítí v Borku do roku 1989

Výrazný podíl na skutečné integraci Borku do městského organismu Rokycan od konce 20. století měly rozsáhlé investice do inženýrských sítí, díky kterým se teprve Borek stal z hlediska standardu bydlení městskou čtvrtí. Technická infrastruktura zůstávala do té doby, po celou 2. polovinu 20. století, na nerozvinuté úrovni. Integrovaná obec se tak dlouho nemohla vyrovnat městu Rokycany. Během prvního čtvrtstoletí, které dříve samostatná vesnice strávila pod správou rokycanské radnice, se situace příliš nezlepšila. Obzvlášť zásadní bylo zaostávání Borku v rozvoji vodovodní a kanalizační sítě. Život obyvatel trvale závisel na studních, splachovací záchody nebyly samozřejmostí. Ve zprávě zdravotní komise pro plenární zasedání MěstNV 27. února 1967 se píše, že oproti celoměstskému plánu údržby veřejných studní došlo i k úpravám 4 studní na předměstí Borek. Opravy ale spočívaly jen v tom, že na dvě studně dán nový poklop, na jednu pumpa a okolí všech vydlážděno.[32] V 1. polovině roku 1979 provedeny úpravy 5 studní v Borku, ale kvalita vody v nich stále nebyla vyhovující. Město proto rozhodlo neupravovat už další studny.[33] V červnu 1981 MěstNV zařadil mezi výhledové Akce Z na následující pětiletku (1981-1985), podmíněné dodatečným opatřením financí, i zbudování vodovodu v Borku.[34] Do plánu Akcí Z na 8. pětiletku (1986-1990) také zařazena výstavba čističky vody v Borku v hodnotě 500 000 Kčs (z toho 200 000 Kčs se mělo realizovat do roku 1990, zbytek v následující pětiletce). Celá investice ovšem od počátku zařazována pod čarou, tedy jako eventuální, v případě vhodných okolností.[35] Kromě toho se ve volebním období 1986-90 očekávalo připravení projektové dokumentace na výstavbu vodovodu v Borku.[36] V 1. pololetí 1983 se pracovalo na projektové dokumentaci na akci plynovod Borek.[37]

Snad jen v oblasti veřejného osvětlení a komunikací se situace poměrně stabilním tempem zlepšovala. Úpravy se dočkala hlavně Pražská ulice, kde provedena i výstavba chodníku (viz níže, popis Pražské ulice a dalších jednotlivých ulic).  Mezi roky 1965-70 v Borku vybudováno 350 metrů asfaltových komunikací.[38] Roku 1969 rozšířena síť veřejného osvětlení v Borku.[39] V roce 1969 v Borku instalováno celkem 27 lamp veřejného osvětlení.[40] V roce 1970 za osvětlení v Borku utraceno 15 923 Kčs.[41]

1.4.2. Výstavba inženýrských sítí v Borku po roce 1989

Po roce 1989 se Českem přehnala vlna osamostatňování obcí. Borek jako jediný zůstal integrovaný s Rokycany (Svojkovice a Kamenný Újezd a o pár let později i Litohlavy se osamostatnily). I v Borku ale panovaly nálady favorizující samostatnost. Kritizován byl právě zejména pomalý postup výstavby inženýrských sítí. Podle petice, která byla v roce 1994 předána městskému úřadu, se od roku 1960 neudělalo nic na poli plynofikace, kanalizace ani připojení obce na městský vodovod. Výjimkou tu stále ještě nebyly ani suché záchody. Problémem byla i elektřina, jejíž rozvody v Borku údajně příliš slabé a obyvatelé měli proto problém například při přechodu na vytápění přímotopy.[42] Přesto v 90. letech, možná i díky tomuto tlaku místních obyvatel, tempo výstavby těchto sítí prudce zrychlilo.

Koncem června 1992 odsouhlasilo městské zastupitelstvo uvolnění peněz na výstavbu vodovodu do Borku.[43] V roce 1993 pak zahájena 1. etapa výstavby vodovodu, a to větve z Páclovny do Borku. Do 5 let se předpokládalo položení vodovodních sítí po celé městské části.[44] Do konce roku 1994 pak vodovod dospěl z Páclovny na okraj Borku. Akce si vyžádala do té doby 4 339 000 Kč. Další protažení vodovodního řadu naráželo na technické problémy, kvůli malému tlaku a nízké očekávané spotřebě nebylo dořešeno pravidelné obměňování vody v potrubí tak, aby se nekazila.[45] V dubnu 2002 zastupitelé přesunuli z částky určené původně na opravu čp.80/I na projekt vodovodu v Borku 100 000 Kč.[46] Hlavní výstavba vodovodu plánována na léta 2008-2010. Významně měly pomoci peníze z Evropské Unie. Rokycany kvůli tomu vstoupily do účelového sdružení obcí „Čistá Berounka“.[47] Podmínkou získání dotace totiž bylo vytvořit širší sdružení, které by o subvenci žádalo hromadně, na vícero podobných projektů. Zastupitelstvo mělo rozhodnout, zda Rokycany do takové sdružení vstoupí.[48] V lednu 2005 městská rada odsouhlasila připojení Rokycan k  svazku „Čistá Berounka etapa II“.[49] Sdružení oficiálně vzniklo v březnu 2005. K listopadu 2005 se celková hodnota vodovodních a kanalizačních projektů, o které členské obce žádaly, vyčíslovala na 1,64 miliardy Kč. Do konce roku 2005 měl svazek obcí zpracovat záměr projektu, který měl pak do poloviny roku 2006 být podán na ministerstvo životního prostředí k žádosti o zařazení mezi uchazeče o dotace.[50] Dle závěrečného účtu obecního hospodaření během roku 2004 utraceno za akci „projektová dokumentace vodovod Borek“ celkem 358 000 Kč (původně plánováno 570 000 Kč). Dalších 799 330 Kč investováno do akce „prodloužení vodovodu Borek“, přičemž původní předpoklad výdajů byl 800 000 Kč.[51] 2. března 2007 skončil termín pro podání nabídek do výběrového řízení na vodovod Borku.[52] Dne 17. září 2007 oznámeno zahájení  vodoprávního  řízení  dle žádosti podané Dobrovolným svazkem obcí „Povodí Berounky“ z 14. srpna 2007 o povolení chybějících vodovodních řadů v části Rokycany – Borek. Investice sestávala z  SO1 (prodloužení řadu 2, včetně větví 2-3 a  2-6 v ulici Do Vrchu, K Lopatárně, V Plaňkách a Ke Kocouráku v celkové délce 1003 metrů) s tím, že větve v ulici Na Kukačce 2-4 Hluboká 2-5 byly již v letech 2006-07 realizovány, SO 2 (prodloužení větve 2-1-1 do ulice  K Hřišti v délce  89,3 metrů) s tím, že řad 2-1 v ulici  K Huti, včetně větve 2-1-2 (bezejmenná) byly realizovány v roce 2007, a  SO 3 (prodloužení řadu 1-1 za trať ČD do Tiché ulice a větve 1-1-1 do ulice Ke Střelnici v délce 459,9 metrů). Územní rozhodnutí na výstavbu vodovodu bylo vydáno Městským úřadem Rokycany odborem výstavby a územního plánování už 27. září 1990.  Na 5. října 2007 naplánováno místní šetření.[53]

Zároveň s vodovodem postupovalo i připojení Borku na kanalizaci. 22. února 1995 o této investici jednalo městské zastupitelstvo. Odmítnuta varianta výstavby samostatného kanalizačního systému pro Borek, s vlastní čističkou. Zastupitelé rozhodli, že městská část bude napojena na hlavní čističku odpadních vod na Plzeňském předměstí (viz kapitola „Plzeňské předměstí“), což si mělo vyžádat její modernizaci.[54] V červenci 2003 městské zastupitelstvo v rámci úpravy obecního rozpočtu převedlo 150 000 Kč na projektovou dokumentaci odkanalizování Borku.[55] Výstavba kanalizace v Borku měla podle požadavků Evropské unie proběhnout do roku 2010. V roce 2004 probíhá zpracovávání projektu, odhadované náklady na akci 45 000 000 Kč. Až 80 % z této sumy teoreticky mohla poskytnout Evropská unie, i zde mělo hrát roli účelové sdružení obcí Čistá Berounka, které by požádalo hromadně o subvenci. 4. srpna 2004 jednal s obyvateli Borku o chystaném budování kanalizace starosta města Jan Baloun.[56] V červenci 2004 přidělila městská rada firmě ing. Petra Žáka z Plzně zakázku na vypracování projektu výstavby kanalizace v městské části Borek, včetně prodloužení vodovodního řadu.[57] Projekt vyhotoven v prosinci 2004.[58] Dle závěrečného účtu obecního hospodaření investovalo během roku 2004 město 540 000 Kč do „projektové dokumentace kanalizace Borek“ (původně plánovány náklady 570 000 Kč).[59] V roce 2005 zaplatilo město ing. Žákovi za zpracování projektu kanalizace v Borku 240 000 Kč.[60] Dne 25. listopadu 2004 město podalo návrh na vydání územního rozhodnutí pro stavbu „Rokycany-Borek, odkanalizování celého území“. 18. dubna 2005 územní řízení zahájeno. Stavba členěna na stavební objekty SO 01-SO 09 (dle jednotlivých stok). Stavba obsahovala provozní soubory PS 01-PS 04. Kanalizace navržena z části jako gravitační a z části jako tlaková. Pro tlakovou kanalizaci navrženy tlakové čerpací stanice ČS 01-ČS 05. Návrh řešil odkanalizování celého území obce Borek.[61] 31. května 2005 vydáno územní rozhodnutí. Stavební úřad měl ovšem několik podmínek. Například zajistit soulad s ostatními inženýrskými sítěmi na území Borku, respektování ochranných pásem železnice, nebo přeložení projektové dokumentace na kanalizační podchod Boreckého potoka, stejně jako stoky pod tělesem železnice.[62]

V listopadu 2006 zmiňují představitelé radniční koalice výstavbu kanalizace a vodovodu v Borku jako jednu z hlavních priorit v následujícím volebním období (2006-2010).[63] Realizaci kanalizace v Borku hrozil ale zbrzdit nesouhlas jednoho majitele pozemku s vedením sítí přes jeho parcelu. 5. dubna 2007 o záležitosti v Přešticích jednal výkonný výbor Svazu Horní Berounka. Rozhodnuto obejít sporné místo, čímž měla výstavba pokračovat bez narušení.[64] V přehledu investičních akcí města Rokycany na rok 2007 se uvádí, že jako příspěvek do fondu dobrovolného sdružení obcí půjde 1 800 000 Kč na kanalizaci Borek, a to s termínem realizace platby v 1. čtvrtletí 2007. V 2. pololetí 2007 pak měly na část akce vodovod a kanalizace v Borku jít 3 000 000 Kč.[65] Původní harmonogram prací se ale nepodařilo dodržet. 12. června 2007 proto město požádalo o prodloužení platnosti již vydaného územního rozhodnutí na akci Rokycany- Borek, odkanalizování celého území do 31. prosince 2010. 4. července 2007 stavební úřad zahájil řízení o prodloužení územního rozhodnutí.[66] 15. srpna 2007 pak úřad skutečně rozhodl prodloužit územní rozhodnutí na tuto akci až do 31. prosince 2010.[67] Dne 24. září 2007 pak zastupitelstvo města neschválilo koupi části pozemku č.kat.70/4 v Borku v místě plánované kanalizační větve DII m (o výměře cca 1608 čtverečních metrů) od Luboše Šnebergera z Rokycan a schválila realizaci akce „kanalizace Borek“ v alternativní trase s výtlakem v Pražské ulici. Jako důvod se uvádějí nepřijatelné požadavky majitele pozemku.[68] Dne 2. července 2008 městský úřad zahájil územní řízení na stavbu „Rokycany, Borek, splašková kanalizace, výtlak V-DII a ČS Borek“, která se měla dotknout pozemků č.kat.2055/1 (Škroupova ulice), č.kat.2901/1 (Pražská ulice), č.kat.2901/5 (chodník podél Pražské ulice), č.kat.75/8 na katastru Borek (chodník podél Pražské ulice) a č.kat.396 na katastru Borek (ulice K Huti). Žádost o vydání územního rozhodnutí podalo 7. března 2008 město. Projektovaná kanalizační větev měla sestávat z potrubí DN 80 mm od ČS Borek, které by vyústilo ve Škroupově ulici. Celková délka 864 metrů. Investice kromě toho obsahovala čerpací stanici splaškových vod a elektropřípojku. Čerpací stanice tvořena plastovou šachtou průměru 1500 mm, která uzavřena železobetonovým poklopem. Na 7. srpna 2008 svoláno ústní jednání.[69]  V průběhu ústního jednání vzneseno několik připomínek. Městský úřad doporučil v rámci akce řešit i odkanalizování objektů v Dlouhé ulici. Paní Huzincová zase požádala o odkanalizování parcely č.kat.2071/44 a sousedních pozemků s případným napojením na tuto výtlačnou kanalizaci. Město ale nakonec rozhodlo, že zavedení kanalizace na tento pozemek, stejně jako do domů podél Dlouhé ulice, se bude řešit samostatnou investiční akcí. 18. srpna 2008 pak na výstavbu splaškové kanalizace dle původní žádosti vydáno územní rozhodnutí.[70]

Souběžně probíhal pokrok i v dalších sítích. V roce 1999 se městské zastupitelstvo zabývalo peticí občanů Borku ohledně plynofikace této čtvrti.[71] 29. června 1999 pak zastupitelstvo souhlasilo s tím, že město vloží svůj podíl 250 000 Kč do investiční akce “Výstavba NTL  plynovodu pro 11 rodinných domků v k.ú. Borek”. Realizace měla proběhnout v roce 2000.[72] V srpnu 2002 zastupitelstvo projednali proces plynofikace Borku.[73] V říjnu 2002 městská rada doporučila zastupitelstvu zpracovaný Program obnovy venkova v území Borek.[74]

2. Historické jádro Borku

Borek využil zajímavé terénní konfigurace. Borecký rybník tu vytváří ohyb, na vzniklém „poloostrově“ se zvedá návrší, směrem jihu poměrně strmě spadající po skalnatém svahu. Právě na tomto kopci, podél nynějších ulic Do Vrchu a Ke Kapličce, se rozrostla nejstarší část vesnice Borek.  V nížinné poloze při hrázi rybníka ji doplňoval ještě starší, funkčně svébytný areál okolo borecké huti (v nynější ulici K Huti, viz níže). Silným prvkem zároveň bylo propojení zdejších raně industriálních areálů s vodními toky, prostřednictvím soustavy náhonů a rybníků (Borecký rybník, rybník Nohavička a další rybník západně od dnešní křižovatky ulic K Huti a Pražská).

Obrazová příloha:

Už dle stavu z mapy 1. vojenského mapování z 80. let 18. století je temeno pahorku nad rybníkem zaplněno zástavbou. Podle souvislé řady popisných čísel, dochovaných v této historické části vesnice, lze soudit, že okolo roku 1771, kdy bylo zavedeno číselné označování domů, tvořilo zástavbu Borku zhruba 38 samostatných čísel popisných. V roce 1780 jich bylo 44.[78] Tento stav pak jen v mírně rozšířené podobě potvrzuje i podrobná katastrální mapa z roku 1838. Tato mapa rovněž ukazuje, že parcelní rytmus, nepravidelná trasa komunikací a základní rozsah zástavby byl již tehdy plně zformován a v následujících dekádách docházelo pouze k dalšímu mírnému zahušťování osídlení. Co se ovšem proměnilo, je architektura jednotlivých usedlostí. Mapa z roku 1838 totiž zaznamenala, že přes dvě třetiny tehdejší zástavby historické části Borku tvořily spalné (dřevěné) chalupy. Ty se teprve později postupně proměňovaly na zděné objekty. Z tohoto úhlu pohledu jsou jednotlivé zdejší domy spíše produktem stavebních úprav od poloviny 19. století, starších staveb je tu menšina. Sídelní struktura dle nejstarších map vykazuje značnou živelnost, bez regulačních zásahů a pravidelných uličních čar. Zároveň šlo o domkářskou zástavbu, tedy nikoliv plnohodnotné zemědělské usedlosti. V prostoru extravilánu Borku sice byla vyvinuta lánová parcelace jednotlivých polností, ale ty nebyly majetkově ani funkčně propojeny s domky na návrší v historické části Borku (polnosti v mnoha případech patřily rokycanským měšťanům, nebo přímo rokycanské obci). Historické jádro Borku tak mělo charakter druhotné chalupnické výstavby, určené pro sociálně nižší, nemajetné vrstvy, bez vlastních polností (mnozí z nich byli námezdními pracovními silami v nedaleké borecké huti).

Sociální a majetkoprávní podobu dobře ukazuje Pozemková kniha z roku 1780. Ta uvádí u všech 44 domů tehdy existujících v Borku, že stojí na panské (dominikální půdě). Usedlosti čp.1-5, čp.7-8 a čp.10-30 jsou v této knize evidovány jako dominikální domky, dům čp.6 je přímo dominikální stavba (hamr), stavení čp. 9 s hostincem pak jako „zakoupené na dominikálním gruntu“, dům čp.31 (lopatárna) popsán jako dominikální grunt, vedlejší čp.32 u lopatárny coby „zakoupený na dominikálním gruntu“ a všechny zbylé chalupy čp.33-44 jsou evidovány jako „noví dominikální obyvatelé“.[79] Borek se tak odlišoval od velké části ostatních vesnic tím, že nejenomže jeho obyvatelé byli v poddanském vztahu vůči rokycanské vrchnosti (což ostatně tehdy bylo na českém venkově zcela běžné), ale ani nedisponovali vlastními polnostmi. Byli nejen poddanými ale i zaměstnanci vrchnosti, bydleli ve vrchnostenských chalupách, na vrchnostenské půdě. Zcela tu chyběla vrstva samostatných sedláků.  Vznik sídelního jádra vesnice je tak možné dát do souvislosti s populačním růstem na českém venkově od 18. století. Demografický přetlak tak byl realizován vytvořením neregulovaného shluku chalup na panské půdě na kopci nad rybníkem, jinak nevhodné pro zemědělské využití. Chybí zde skutečná náves se statky zámožných hospodářů, centrem vsi byla spíše huť pod hrází rybníka. V chudé změti chalup se odlišoval pouze dvorec čp.24/IV (rozrušený necitlivou modernizací počátkem 21. století, viz níže), který se už na mapě z roku 1838 vymyká svými rozměry (v náznaku je zachycen i na starší mapě 1. vojenského mapování). Borek každopádně nepředstavuje klasický typ historické vesnice středověkého založení, ale spíše osadu, zpočátku monofunkčně orientovanou na protoindustriální aktivity borecké huti, která se až dodatečně v 18. a 19. století vyvinula v sídlo částečně vesnického typu, ale trvale postrádala plnohodnotné ekonomické a sociální spektrum.

Obrazová příloha:

2.1. Kaple sv. Václava a barokní kříž

Na nejvyšším bodě návrší nad rybníkem stojí mezi vesnickými usedlostmi zděná kaple svatého Václava. Údaje o době jejího vzniku se rozcházejí. Někde je uváděno, že byla postavena okolo roku 1800.[80] Na katastrální mapě z roku 1838 ovšem není zakreslena. V literatuře bývá původ kaple kladen i do 1. poloviny 19. století,[81] což by odpovídalo tomu, že byla zbudována až koncem 1. poloviny 19. století.  Obecní kronika Borku ovšem uvádí, že kaple byla postavena až roku 1875 díky sbírce boreckých obyvatel. Stavební práce měly vyjít na asi 50 zlatých. Prováděl je místní zednický mistr Jan Mudra. Před výstavbou kaple prý stála v Borku pouze dřevěná zvonice na návsi u hamru (viz níže).[82] Stavební materiál na kapli obnášel 5000 cihel, 1000 střešních tašek, 5 strychů vápna, kámen a písek (dodali ho sami místní občané, stejně jako plech) a další položky. Nákladem 52,70 zlatých byl zároveň přelit starší zvon, darovaný plzeňskou obcí.[83] Do kaple v roce 1878 pořízen mramorový mešní kámen nákladem 8,20 zlatých. 11. září 1877 ho posvětil pražský arcibiskup. 5 zlatými z jeho ceny přispěl místní obyvatel Josef Šedivec.[84] Kaple má jednoduchý obdélný půdorys s čtvercovou předsíňkou na západní straně. Nad předsíní je věžice. V kapli ještě koncem 20. století uváděny jako mobiliář dva barokní obrazy a lidová soška sv. Jana Nepomuckého.[85] Za německé okupace v roce 1942 byl z kaple odvezen starý zvon o váze 31 kg. Nesl letopočet 1761. Až do roku 1930 pravidelně oznamoval ranní i večerní klekání a poledne. Vyzváněl rovněž při pohřbech.[86] Po válce se podařilo zjistit, že zvon byl před koncem války roztaven v Hamburku a zničen.[87]

Původní urbanistický účinek kaple byl postupně poněkud setřen vegetací, která pokryla vrcholové partie skály nad rybníkem a zakryla i tuto stavbu. Ještě na fotografii z roku 1903 byla skála i temeno pahorku okolo kapličky prakticky zcela holé, okolo kříže stály jen asi 3 stromy o maximální výšce cca 10 metrů.[88] Tyto stromy se patrně dodnes dochovaly.

U kaple stojí starší, památkově chráněný[89] kamenný kříž z roku 1758. Jde o barokní dílo plzeňského sochaře Karla Legata. Ten patřil mezi přední barokní umělce západních Čech.  Na nízkém stupni je hranolový podstavec s nárožími ve tvaru stlačené voluty, ukončený profilovanou římsou.[90] Na podstavci chronogramový nápis: „eX ferVentI Voto pIae VeneratIonI ereXerVnt Ioannes raVCh Ioannes rVMfeLD Ioannes EIjsL.“ Na zadní straně skulptury vytesán ve výši cca 1 metru nápis: „CARL LEGAT. PILTHAUER VON PILSEN 1758.“[91] Z podstavce pak vyrůstá kříž s postavou Krista, zdobený andílčími hlavičkami.[92] Výstavbu kříže financovali tři bohatí rokycanští měšťané: Jan Rauch, Jan Eisl a Jan Rumfeld. Dva prvně jmenovaní mimo jiné o několik let později sponzorovali výstavbu mariánského sloupu na hlavním rokycanském náměstí (viz kapitola „Masarykovo náměstí“).[93] V září 2005 schválila rada města přijetí dotace 50 000 Kč od Plzeňského kraje na jeho opravu. Prováděna v rámci programu „Zachování a obnova kulturních památek“.[94] Téhož měsíce s přijetím dotace souhlasilo i městské zastupitelstvo.[95] O udělení dotace rozhodlo zastupitelstvo Plzeňského kraje na svém zasedání 28. června 2005.[96] Obec zároveň na tuto investici přesunula 9000 Kč + 25 000 Kč z úspor ve dvou jiných rozpočtových položkách.[97]

Roku 2016 prošel kamenný kříž celkovou opravou s nákladem 99 000 Kč. Práce provedla firma TerrigenaArt z Třemošné. Zároveň proběhla oprava kaple, v níž provedeny nové omítky, podlahy, oprava dveří a vyložení okolního terénu kamenem. Tyto úpravy prováděla firma PP-servis Procházka z Plzně a stály 312 000 Kč.[98]

2.2. Ulice Ke Kapličce

Ulice Ke Kapličce se proplétá centrální částí skalnaté vyvýšeniny, na které stojí historická vesnická zástavba Borku. Odbočuje z ulice Do Vrchu a pak klikatou trasou míří zhruba k severozápadu, přičemž končí prakticky na břehu Boreckého rybníku. Zástavba sestává výlučně z individuálních obytných domů, vesměs vesnického typu, byť s četnými moderními prvky. V hrubých obrysech si ale zdejší domy uchovávají historická měřítka.

2.2.1. Popis zástavby v ulici Ke Kapličce

Na křižovatce s ulicí Do Vrchu stojí dům čp.54/IV, drobný vesnický objekt se sedlovou střechou. Zachycen tu již na katastrální mapě Borku z roku 1838. Tehdy asi (vzhledem k jeho číslu popisnému) jako čerstvá novostavba. Ovšem šlo o spalný, dřevěný objekt, který tedy později musel projít dalšími přestavbami. Podél jižní strany ulice Ke Kapličce pak následují tyto objekty: čp.74/IV, čp.46/IV, čp.141/IV a čp.51/IV. Objekt čp.74/IV je přízemní chalupa se sedlovou střechou. V roce 1838 ještě nestála. V matrice vsi Borek je objekt čp.74/IV poprvé zachycen 27. srpna 1877, kdy se v něm narodil syn tesaře Františka Kalivody.[100] Na evidenční katastrální mapě z roku 1891 už je zakreslen, takže vznikl určitě předtím. Stojí na svažitém pozemku, do vlastní ulice Ke Kapličce je přivrácena v úrovni střechy. Následuje objekt čp.46/IV, další venkovské stavení se sedlovou střechou, pitoreskně posazené na okraj Borecké skály. Dne 15. března 1795 je dům čp.46/IV poprvé zachycen v matrice, když se tu narodila dcera Václava Kotršala, mistra hutnického.[101] Objekt je zakreslen na mapě Borku z roku 1838, tehdy coby spalný dům, tedy postavený ze dřeva. K této původní chalupě ovšem byl přistavěn dům čp.141/IV (číslo popisné dostal 20. července 2000). Novostavba sice navenek nepůsobí nijak modernisticky, jde o jednoduchý objekt se sedlovou střechou. Ovšem svou výškou se ostře promítl do panoramatu historické části Borku při pohledu směrem ke skále a jeho urbanistické působení je nejednoznačné. Esteticky pochybné je střecha v nepatřičném strmém úhlu ve stylu horských chat a především řešení fasády do ulice, s moderními okny.  Pak následuje jakési prostranství, na jehož okraji stojí výše uvedená kaple. Dál pokračuje vesnická zástavba podél jižní strany ulice usedlostí čp.51/IV. Jde o masivní přízemní objekt s polovalbovou střechou, která pod sebou zahrnuje jednak obytnou sekci i původní hospodářské prostory.  Poprvé je v matrice objekt čp.51/IV zachycen dne 6. listopadu 1797, kdy se tu narodila dcera podruha Tomáše Matase.[102] Objekt je na mapě z roku 1838 zakreslen, ovšem jako spalný, tedy dřevěný. Nynější podoba a obvodové zdivo je tak výsledkem pozdějších přestaveb.  V roce 1936 byl dům zvýšen a opraven majitelem Eduardem Brudnou.[103]

Za čp.51/IV odbočuje k jihu pěšina, která vede strmě dolů, k břehům rybníka a na jeho hráz. Uliční zástavba pokračuje domy čp.43/IV, čp.36/IV a čp.37/IV.  Dům čp.43/IV je přízemní s obytným podkrovím a sedlovou střechou. Stál tu už roku 1838, ovšem tehdy jako dřevěná chalupa ze spalného materiálu, později tedy přestavovaná do zděné podoby. Uvádí se už v pozemkové knize z roku 1780, kdy přitom Borek měl jen 44 čísel popisných. Stavení čp.43/IV tak muselo vzniknout někdy krátce před rokem 1780.[104] Zdivo podkroví domu procházelo dle stavu z jara 2007 rekonstrukcí a je zčásti nahrazeno novými tvárnicemi. Rekonstrukce pak dokončena a zahrnula celý dům. Pojata vcelku citlivě, přičemž odstranila některé estetické defekty předchozí adaptace domu z dob socialismu, jak byly ještě viditelné na fotodokumentaci z roku 2000.[105] Dům čp.36/IV je poměrně masivní přízemní objekt se sedlovou střechou. K vlastnímu obytnému stavení od severu přiléhá trakt s hospodářskými objekty. I tato chalupa tu stála již dle pozemkové knihy z roku 1780 jako nový dominikální dům.[106] Byla tudíž postavena někdy předtím, patrně v 70. letech 18. století. Roku 1838 ji zachytila mapa stabilního katastru coby dřevěnou stavbu, která později prodělala přestavbu do nynějšího stavu. Navazuje na ni přímo sousední dům čp.37/IV si udržel intaktní charakter venkovské chalupy – přízemní se sedlovou střechou (na severní štítové straně polovalba). I čp.37/IV evidován v pozemkové knize roku 1780. Dle mapy z roku 1838 šlo o spalný (dřevěný) objekt. Po historizující rekonstrukci někdy počátkem 21. století má dům podobu roubené chalupy, ještě v roce 2000 byla fasáda vnějškově kryta omítkou.[107] Před 1. světovou válkou prodával majitel domu čp.37/IV Jan Šafránek v sezóně lahvové pivo při akcích veslařského klubu na Boreckém rybníce, jeho manželka si později po smrti manžela zažádala o hostinskou živnost. Šlo ale nadále jen o sezónní podnikání.[108] Na tvářnosti domu se neprojevilo.

Protější stranu ulice Ke Kapličce lemují, směrem od východu, nejprve domy: čp.71/IV, čp.68/IV, čp.142/IV, čp.17/IV, čp.47/IV, čp.18/IV, čp.48/IV a čp.18/IV.  Dům čp.71/IV na nároží ulic Na Kapličce a Do Vrchu si uchoval původní ráz nízké venkovské chalupy se sedlovou střechou a se zápražím skrytým pod předsazenou střechou. Na mapě z roku 1838 ještě není zakreslen. V matrice vsi Borek je objekt čp.71/IV zachycen 14. prosince 1875, kdy se v něm narodil syn nádeníka Jana Kozáka.[109] Podobná měřítka má i sousední přízemní chalupa čp.68/IV se sedlovou střechou, jejíž fasádu ovšem proměnila modernizace za socialismu, s použitím brizolitu. Na místě domku původně stála chalupa čp.48/IV. Vzhledem k tomu, že v roce 1780 bylo nejvyšším číslem popisným v Borku číslo domu 44, spadá vznik objektu čp.48/I do sklonku 18. století. A potvrzují to i zápisy v matričních knihách. Dne 23. června 1794 je dům čp.48/IV poprvé zachycen v matrice, když tu zemřela Kateřina Karlová.[110] 11. května 1795 následuje další zápis, když se zde narodil syn Jakuba Krofta, hutnického tovaryše.[111] Na katastrální mapě z roku 1838 je dům zakreslen čp.48/IV jako spalný (dřevěný) objekt. Zanikl po roce 1959. Onoho roku totiž prodal Zdeněk Strach svou zchátralou chalupu čp.48/IV, určenou k demolici, svému sousedovi Josefu Svobodovi z čp.71/IV za 3000 Kčs.[112] Číslo popisné později přesunuto o necelých sto metrů dál, kde dodnes stojí domek čp.48/IV (viz níže), zatímco na místě zbořené chalupy vyrostl nynější dům čp.68/IV. Patrový dům čp.142/IV vznikl až dodatečnou vestavbou v zahradě kolmo za objektem čp.68/IV. Dle stavu k roku 2000 už objekt stál a šlo o starší nádvorní stavbu s taškovou střechou. V její severní části ovšem již tehdy probíhala v patře vestavba nové obytné části, zatím jen hrubá stavba z tvárnic.[113] Číslo popisné mu přiděleno 14. února 2003. Objekt čp.17/IV je na mapě z roku 1838 zakreslen. Šlo tehdy o dřevěný dům, později přestavěný. Patrový objekt má obytné podkroví v 1. patře. Do ulice je orientován užší štítovou stěnou. Před rokem 2000 byla fasáda domu opravena.[114] Někdy potom, počátkem 21. století, prošel ale dům další rekonstrukcí, při níž v podkroví adaptovány obytné místnosti a do střechy vložen vikýř. Pochybné bylo ale ahistorické pojetí zkosených oken v 1. patře uliční štítové stěny, jakási nová generace svépomocného normalizačního kutilství. Původní vesnické stavení ale touto adaptací získalo opulentní estetiku předměstského rodinného domku, poněkud nepatřičnou v skromném prostředí starého Borku, a s poněkud kýčovitým dekorem ve stylu podnikatelského baroka. Pozitivním aspektem je ale udržení měřítka zástavby, stejně jako samotný záměr adaptovat venkovskou chalupu na moderní bydlení. Dům čp.47/IV je do ulice otočen štítovou střenou s polovalbou. Původní měřítka si uchoval. Poprvé je v matrice objekt čp.47/IV zachycen dne 12. září 1806, kdy tu zemřel mistr hutnický Jan Kroft.[115] Stál tu už roku 1838, kdy jej katastrální mapa eviduje jako nespalné, tedy zděné stavení. Jeho zdivo tak pravděpodobně bude minimálně z 1. poloviny 19. století.

Následují domy čp.48/IV a čp.18/IV, které mají charakter jediného objektu, dodatečně rozděleného na dvě samostatná stavení. To je tu zakresleno už na mapě z roku 1838. Už tehdy šlo o zděný objekt. Současné obvodové zdi tak mohou být poměrně starobylého původu. Samotné číslo popisné čp.48/IV sem ale bylo přemístěno dodatečně, mnohem později. Původní chalupa čp.48/IV stávala jinde, na místě dnešního domu čp.68/IV, a byla zbořena po roce 1959 (viz výše). Jde o masivní přízemní objekt se sedlovou střechou. Podél domu čp.48/IV a čp.18/IV vybíhá k severu, kolmo z ulice, svažitá bezejmenná cesta. Zmíněná cesta vede dál k severu, až k usedlosti čp.34/IV. Až do počátku 21. století šlo o skromnou přízemní chalupu se sedlovou střechou, která sice měla trojdílná modernější okna, ale jinak měřítkově patrně fixovala původní rozsah vesnického stavení. Dle pozemkové knihy rokycanského panství z roku 1780 už tu byl dům evidován a označen jako „nový dominikální dům“.[116] Šlo tedy o stavení na panské půdě, bez vlastních polností. Vzniklo nedlouho před rokem 1780. Otázkou je, zda existovalo již v roce 1771, kdy se zavádělo číslování domů. Zdá se, že zapadá do souvislé řady domovních čísel 1-38. V takovém případě vzniklo krátce před rokem 1771. Souvislá číselná řada (a tudíž existence staveb k roku 1771) je ovšem spolehlivě prokázána jen u čísel popisných 1-32. V této variantě vznikla chalupa až krátce po roce 1771. Na mapě z roku 1838 je objekt čp.34/IV zakreslen, a to jako spalná (dřevěná) chalupa. Podle stavu k roku 2018 byla stará chalupa zbořena a na jejím místě vyrostl nový rodinný dům z tvárnic, již obývaný, zatím bez vnějších omítek fasády. Samostatně stojící patrový objekt má obytné podkroví v 1. patře pod sedlovou střechou. Západní fasáda je členěna v přízemí vchodem se sloupem, v patře balkonem. Proporčně uměřená novostavba sice výrazně nenarušila měřítka historické zástavby, ale její pojetí coby městského rodinného domku je cizorodým implantátem.   

Bezejmenná cesta pak pokračuje dál k severu, až ke břehům rybníka, kde se napojuje do ulice Do Vrchu. V samotné ulici Ke Kapličce potom zástavba pokračuje domy čp.19/IV a čp.20/IV, které vytvářejí jakýsi izolovaný ostrov, protože západně od nich vybíhá směrem k severu (k čp.34/IV) další bezejmenná spojovací ulička. Dům čp.19/IV má původní vesnický ráz přízemní chalupy s intimním dvorkem s dřevěnou pavlačí. Pochází minimálně z 1. poloviny 19. století, protože už na mapě z roku 1838 tu je zachycena jako zděný objekt. Podobně historický charakter má i stavení čp.20/IV, přízemní chalupa, otočená do prostranství u kaple sv. Václava. I chalupa čp.20/IV už je zachycena na mapě z roku 1838, a to už jako nespalný (celozděný) objekt. Ovšem její půdorysná dispozice tehdy byla podstatně odlišná od současného stavu. Objekt zaujímal menší rozlohu a později asi prošel později zásadní přestavbou. Chalupa čp.20/IV by vzhledem k vizuálně exponované pozici zasluhovala i do budoucna konzervativní stavební údržbu. V ulici Ke Kapličce se pak nacházejí ještě domy čp.35/IV, čp.41/IV a čp.38/IV. Dům čp.35/IV má relativně moderní ráz se socialistickou estetikou trojdílných unifikovaných oken. Přízemní objekt má obytné podkroví a sedlovou střechu. Původní chalupa má ale starší historii. Pozemková kniha panství města Rokycan z roku 1780 uvádí všechny domy v Borku od čp.33 do čp.44 jako „nové dominikální obyvatele“ (Neuer Dominikal-ansiedler).[117] Šlo tedy o stavení na panské půdě (bez vlastních polností) a zároveň z toho vyplývá, že byla zbudována nedlouho předtím. V případě čp.35/IV je možné, že tu stálo již v roce 1771, kdy se zavádělo číslování domů, protože zapadá do souvislé řady domovních čísel (mladší stavby již získávaly čísla popisná chronologicky, podle svého dokončení, takže už vedle sebe nebývají souvislé rostoucí číselné řady domů). V takovém případě mohlo vzniknout před rokem 1771. Není to ale jisté, protože evidentní souvislá řada čísel popisných je prokazatelně vysledovatelná jen do čp.32. V této variantě by byl dům postaven až někdy mezi roky 1771-1780. Dřevěné stavení tu je zakresleno již na katastrální mapě z roku 1838, ale s nynějším objektem ale nemělo nic společného. Bylo totiž v roce 1952 zbořeno (popisováno jako stará, vetchá chalupa, krytá slaměnými došky) a na jeho místě si manželé Rokosovi postavili tuto novostavbu.[118] Mezi domy čp.35/IV a čp.34/IV stával dnes už zbořený dům čp.33/IV. I ten je již evidován v pozemkové kniha v roce 1780 coby nový dominikální domek.[119] Platí pro něj ta samá datace jako pro výše zmíněnou chalupu čp.35/IV. Zachycuje ho zde indikační skica mapy stabilního katastru z roku 1838 (na parcele č.kat.22, ležící západně od domu čp.34/IV a jižně od domu čp.24/IV).[120] Bylo to dřevěné stavení, s malou zahradou. Jako dřevěné je zakresleno i na evidenční mapě katastrální z roku 1891.[121] Později (patrně až po 2. světové válce) byl dům zbořen a jeho číslo popisné přemístěno na novostavbu rodinného domu v dnešní ulici Ke Střelnici (viz níže). Domy čp.41/IV a čp.38/IV tvoří jeden objekt, pouze rozdělený podélně na dvě samostatná sídla. Rozdělený objekt tu zachytila už katastrální mapa z roku 1838. Domy čp.38/IV i čp.41/IV se uvádějí už v pozemkové knize z roku 1780, kdy přitom Borek měl jen 44 čísel popisných.[122] Stavení čp.41/IV zároveň nezapadá do souvislé řady domovních čísel, z počátečního číslování domů v roce 1771, takže jeho vznik možno datovat mezi roky 1771-1780, chalupa čp.38/IV mohla být mírně staršího data. Podle mapy z roku 1838 už tehdy šlo o zděný dům. Přízemní objekt s obytným podkrovím hledí do ulice užší štítovou stranou, s valbovou střechou. Zde ulice slepě končí, na břehu Boreckého rybníka.

Západně od ulice vybíhá ještě nad plochu rybníka poloostrov, částečně pokrytý stromy. A to modříny a borovicemi. Mezi nimi tu stojí dvě dřevěné chatky. Jedna z nich má číslo evidenční če.25. Obě tu jsou zakresleny až na státní mapě z roku 1987.[123] Chata če.25 je ovšem prokazatelně vidět již na letecké fotografii z roku 1963.[124] V evidenci objektů se nachází od 16. září 2010.[125] Zmíněný lesík na ostrohu u rybníka je poměrně starého původu. Porost jehličnatých stromů je tu totiž zachycen již na fotografii z roku 1900.[126] Vegetaci zde dokonce schematicky zachytila i katastrální mapa z roku 1838. Dle usnesení městské rady ze 7. února 1919 propůjčen veslařskému klubu „Borek“ k užívání Borecký rybník a právě tato skalka č.kat.24.[127] Veslaři zde v lokalitě, které se říkalo Skalka, už před 1. světovou válkou postavili dřevěné molo a pořádali různé společenské akce.[128] V roce 1957 jedna z dřevěných chatek (majitel Zdeněk Langmajer z Plzně) na Skalce zcela vyhořela při požáru.[129]

2.2.2. Technický vývoj ulice Ke Kapličce a vývoj jejího pojmenování

V červnu 1932 městskou radou schválen návrh lesního úřadu na dokončení úprav cesty č.kat.392/1 v Borku nákladem cca 7000 Kč.[130] Jde o pozemek zabírající svah mezi hrází Boreckého potoka a ulicí Ke Kapličce. V lednu 2005 provedlo město změnu obecního rozpočtu. Stavební firma, která dostala od města pokutu 580 000 Kč za nedodržení smlouvy na jiné stavební akci, realizovala v této sumě prodloužení vodovodu v Borku v ulici Ke Kapličce.[131] Šlo o firmu S+H. O využití peněz rozhodli zastupitelé v březnu 2004.[132]

Ulice Ke Kapličce získala své pojmenování rozhodnutím městského zastupitelstva 10. července 2001. Do té doby nenesla oficiální označení.

2.3. Ulice Do Vrchu

Rovněž ulice Do Vrchu je reprezentantem původního venkovského urbanismu Borku. I její trasa vykazuje značnou nepravidelnost, danou živelným vývojem této historické části obce. Ulice Do Vrchu získala pojmenování rozhodnutím městského zastupitelstva 10. července 2001.

Ulice začíná odbočkou z ulice K Huti, pak míří obloukem k severovýchodu, přičemž poměrně ostře stoupá z údolí Boreckého potoka na výšinu nad rybníkem. V tomto jižním svažitém úseku začíná zástavba této ulice domem čp.9/IV na křižovatce s ulicí K Huti.  Jde o starobylý objekt, respektive starobylou stavební parcelu. Už na nejstarší katastrální mapě z roku 1838 zde zachycen dům, ovšem s naprosto jinou půdorysnou dispozicí. Objekt tehdy evidován jako spalný (dřevěný), byť součástí usedlosti byl i jeden nespalný celozděný objekt, situovaný zhruba na místo nynějšího domu čp.62/IV. Je možné, že původní obytné stavení čp.9/IV se nacházelo právě zde. Podle obecní kroniky (ovšem šlo o zpětný popis historie obce z poloviny 20. století) šlo v minulosti o významný dům, ve kterém se nacházel panský výsadní hostinec i zájezdní hospoda, protože dům ležel u bývalé trasy zemské silnice z Prahy do Plzně.[133] V pozemkové knize z roku 1780 se čp. 9 skutečně označuje jako hostinec.[134] O původní trase Pražské silnice viz níže, v popisu Pražské ulice. V roce 1979 vydal MěstNV povolení k přístavbě čp.9/IV, při níž měla vzniknout v tomto objektu nová bytová jednotka.[135] Přestavba pak skutečně provedena, a proto má dnes čp.9/IV charakter rozpačité normalizační architektury s unifikovanými stavebními detaily a dobově populárními luxfery. Na severozápadní straně k němu přiléhá dům čp.12/IV (viz níže, v rámci popisu ulice K Huti) Následují objekty čp.62/IV, čp.58/IV a čp.54/IV. S výjimkou čp.54/IV ještě na mapě z roku 1838 nestály, ale jejich následnou výstavbu ukazují dodatečné zákresy do indikační skici mapy stabilního katastru.[136] Šlo o druhotné vyplnění svažitých pozemků, ukazující na pokračující populační tlak ve vesnici Borek i v době okolo poloviny 19. století. Dům čp.62/IV je drobný přízemní objekt vestavěný do svahu. Na katastrální mapě z roku 1838 je na jeho místě zachycen jakýsi zděný, nespalný objekt, ale patrně tehdy ještě byl součástí usedlosti čp.9/IV. V matrice byl poprvé dům čp.62/IV zaznamenán 18. listopadu 1853, kdy tu zemřela Barbora, manželka hutníka Václava Tompacha.[137] Následuje hned další záznam z 9. března 1854, kdy se v čp.62/IV narodil syn kováře Ignáce Vondřicha.[138] Dům čp.58/IV rovněž stojí na svažitém terénu. Jde o přízemní chalupu s polovalbovou střechou. V roce 1838 ještě nestála. V matrice je objekt čp.58/IV poprvé uveden dne 18. října 1847, kdy se tu narodila dcera hutníka Václava Tumpacha.[139] Dne 10. února 1981 rada MěstNV projednala prodej rodinného domu v Borku čp.58/IV manželům Hovorkovým z Prahy. Souhlasila s prodejem, ale s podmínkou, že objekt bude užíván k trvalému bydlení, nikoliv jen k rekreačním účelům.[140] V roce 2007 prochází objekt rekonstrukcí, včetně fasády. Provedena ale citlivě. Následuje dům čp.54/IV (ten už leží na křižovatce s ulicí Ke Kapličce a je počítán do její zástavby, viz výše)

Protější stranu tohoto dolního úseku ulice vyplňují domy čp.16/IV a čp.106/IV, které stojí izolovaně, protože kromě ulic Do Vrchu a K Huti je na východě odděluje strmá cesta, zkratka pro pěší.  Na katastrální mapě z roku 1838 je tu již zakreslen dřevěný objekt, tehdejší chalupa čp.16/IV. Ale rozkládal se na zcela jiném půdorysu (spíše na místě nynějšího čp.106/IV). Obecní kronikář ve svých vzpomínkách z poloviny 20. století uvádí, že domu se dříve přezdívalo U Pecařů a že to bylo vysvětlováno tím, že na místě stavení čp.16/IV a čp.106/IV v minulosti stávala huť, kde se tavilo železo. Ovšem označení usedlosti se dá vysvětlit i tím, že někdo z jejích obyvatel (rodina Sedleckých) pracoval jako pecař v hutích v Klabavě u Rokycan. Teorie o existenci hutě na místě domu čp.16/IV pravděpodobně může spadat jen do kategorie lidové mytologie. Ale kronikář uvádí i jinou věc, která může být daleko pravděpodobnější. Hovoří totiž o existenci umělého náhonu, který vycházel z rybníka Nohavička, což byla soustava tří umělých vodních nádrží podél severní strany dnešní ulice K Lopatárně a V Plaňkách (dnešní rybníky Kocourák a Kofroňův, podrobněji o nich viz níže). Náhon vedl pak okolo domu čp.42/IV dnešní ulicí Do Vrchu až sem k domu čp.16/IV a odtud dále do ulice K Huti, kde se vléval do Boreckého potoka. Měl podobu umělé strouhy podél cesty a existoval tu prý ještě v 19. století. Teprve v roce 1904 byla strouha zčásti zavezena (kronikář uvádí, že tomu byl jako dítě osobně přítomen).[141] Tato skutečnost naznačuje, že mezi rybníkem Nohavička a horním hamrem (lopatárna) a dolním hamrem (pod hrází Boreckého rybníka) mohla skutečně existovat poměrně složitá vodohospodářská soustava, propojující oba hamry. Ve 30. letech 20. století byla každopádně původní chalupa čp.16/IV zbořena a nahrazena modernějším domem.[142] I tento objekt ale později prošel dalšími modernizacemi. Byl navíc dodatečně zvýšen a má nyní podobu ovlivněnou socialistickým stavebnictvím (brizolit). Vedlejší objekt čp.106/IV je daleko mladšího původu, ale zato unikl druhotným stavebním úpravám a dochoval se tak v původní podobě z 1. poloviny 20. století. Postavil ho roku 1936 truhlář Rudolf Krupka.[143] Přízemní domek s polovalbovou střechou působí spíše městským dojmem. Na protější, východní straně zmíněné pěšiny ještě stojí domy čp.14/IV, čp.45/IV a če.19.  Dům čp.14/IV zaujímá nevelkou parcelu pod prudkým terénním svahem. Na mapě z roku 1838 tu zakreslen spalný (dřevěný) objekt. Nynější dům čp.14/IV není příliš udržovaný.  30. září 1986 dostal Václav Matějovec z čp.14/IV od města přidělen náhradní byt.[144] Sousední dům čp.45/IV vznikl někdy po roce 1780, protože onoho roku v pozemkové knize bylo v Borku nejvyšším číslem popisným 44.[145] Poprvé je v matrice objekt čp.45/IV zachycen dne 6. ledna 1796, kdy se tu narodil syn zedníka Jana Čermáka.[146] V roce 1838 šlo ovšem stále o dřevěné stavení.  Do nynější podoby poměrně rozsáhlé usedlosti narostl atypickou modernizací. Objekt stojí v ostrém svahu, z čehož vyplývá rozdílná niveleta jeho jednotlivých částí. Směrem k jihozápadu je masivní účinek objektu vetknutého do stráně ještě posílen zvláštní dispozicí s půlkruhovými přístavbami. Oba výše uvedené domy jsou oficiálně řazeny do ulice K Huti. Objekt čp.155/IV byl ještě na mapě z roku 1990 uváděný jako čp.15/IV. Později, počátkem 21. století uváděn pod evidenčním číslem če.19. Současné číslo popisné čp.155/IV mu bylo přiděleno 5. listopadu 2008. Někdy v té době prošel celkovou, citlivě provedenou rekonstrukcí, při které do podkroví vložen vikýř, obrácený na jižní stranu. Již předtím, někdy koncem 90. let 20. století ale prošel opravou.[147] Jde o venkovskou přízemní chalupu se sedlovou střechou. Stála tu už roku 1838. Tehdy ale evidována jako spalný (dřevěný) objekt.

Následuje odbočka ulice Ke Kapličce a pak se niveleta ulice Do Vrchu opět svažuje, na opačnou stranu ostrohu. Po západní straně stojí domy čp.71/IV (počítán jako součást ulice Ke Kapličce) a čp.27/IV. Jde o skromnou chalupu, spíše domek. Přízemní stavení na nevelkém půdorysu má sedlovou střechu. Objekt čp.27/IV zde doložen už k roku 1838, kdy ale podle katastrální mapy šlo o spalné (dřevěné) stavení. Na východní straně stál proti ústí ulice Ke Kapličce do roku 1946 domek čp.49/IV. Poprvé je v matrice objekt čp.49/IV zachycen dne 13. prosince 1798, kdy tu zemřel uhlíř Jan Křížek.[148] Antonín Lobovský prodal roku 1946 svůj zchátralý domek čp.49/IV sousedovi z čp.44/IV, Václavu Pondělíkovi. Ten jej dal zbořit a číslo popisné tak zmizelo z obce.[149] Teprve později obdržel číslo popisné nový dům v ulici V Plaňkách (viz níže). Na místě zbořeného domku dnes stojí malý hospodářský objekt náležející k domu čp.44/IV. Zástavba ulice pak pokračuje domy čp.44/IV a čp.69/IV a pak ještě usedlostí čp.42/IV (byť ta je oficiálně již počítána do ulice K Lopatárně, která navazuje na ulici Do Vrchu).  Dům čp.44/IV má moderní městský charakter. Jde o patrovou vilku s obytným podkrovím a sedlovou střechou. Na této parcele stál jakýsi dřevěný dům již k roku 1838, ale s tím současným nemá pravděpodobně stavebně mnoho společného. Je doložen už v pozemkové knize z roku 1780 a šlo tehdy o nejvyšší číslo popisné v Borku. Lze tedy usuzovat, že původní chalupa čp.44/IV vznikla někdy krátce před rokem 1780.[150]  Stavební povolení na rodinný dům na parcele č.kat.53 v Borku bylo Václavu Pondělíkovi (bytem Rokycany, čp.58/IV) vydáno mezi 1. lednem a 15. listopadem 1974. V domě měla vzniknout 1 bytová jednotka.[151] V červnu 1916 souhlasilo rokycanské obecní zastupitelstvo s tím, aby pozemek č.kat.54 byl prodán panu Pěnkavovi, majiteli čp.44/IV. Šlo o nevelký pruh pozemku za zahradou domu.[152] Rovněž sousední čp.69/IV působí jako městský rodinný dům. Tentokrát jde o masivní patrový objekt se stanovou střechou, ovlivněný stavebním výrazem socialistického období. Dům čp.69/IV byl v matrice poprvé zmíněn 8. června 1873, kdy se tu narodila dcera nádeníka Jana Kozáka.[153] Už tehdy stál na tomto pozemku, jak schematicky ukazuje indikační skica stabilního katastru.[154] Nynější stavba je ovšem výsledkem pozdější zásadní přestavby.

Mezi domy čp.69/IV a čp.29/IV údajně stávala stará hasičská zbrojnice čp.68/IV. Byla v roce 1950 zbořena a její číslo přeneseno na novou budovu zbrojnice, postavenou na místě stodoly u čp.28/IV, která byla vykoupena za 45 000 Kčs.[155] Číslo popisné čp.68/IV ale zbrojnice nenesla od počátku. V matrice vsi Borek je objekt čp.68/IV zachycen 1. ledna 1871, kdy v něm narodila dcera zedníka Františka Vaníka.[156] Indikační skica stabilního katastru ho zakresluje schematicky na místo nynějšího domu čp.72/IV v Pražské ulici (naproti hospodě, viz níže).[157] Teprve někdy později bylo číslo popisné 68 přeneseno na hasičskou zbrojnici.

Pak se trasa ulice Do Vrchu lomí. U domu čp.28/IV (stojí opět izolovaně, protože ze všech stran jeho parcelu obklopuje rozvětvená komunikace) ulice uhýbá k severozápadu, kde zhruba sleduje jižní břeh Boreckého rybníku, u jehož okraje také slepě končí. Dům čp.28/IV je další ukázkou archaické venkovské zástavby Borku, datované minimálně do 19. století. Objekt je tu zakreslen už na mapě z roku 1838 a už tehdy jako nespalný (zděný). Obvodové zdi tak pravděpodobně lze datovat skutečně minimálně do 1. poloviny 19. století. Přízemní chalupa má sedlovou střechu a dřevěný štít, ale vnější podoba je korigována moderními trojdílnými okny. Doplňují ho i hospodářské objekty.

Podél jižní strany ulice stojí domy čp.26/IV a čp.21/IV a čp.178/IV (dříve evidovaný jako rekreační objekt če.23). Dům čp.26/IV patří mezi lépe dochované původní chalupy v historické části Borku. Přízemní objekt má sedlovou střechu. Na místě objektu je ovšem na mapě z roku 1838 jen prázdná zahrada. Jakýsi dřevěný objekt je zakreslen v jižní části pozemku, poblíž čp.27/IV. Možná později došlo k celkové reorganizaci stavební parcely a přemístění obytného domu do nynější pozice. Zato patrový dům čp.21/IV pozbyl původní měřítka. Jde spíš o předimenzovaný venkovský rodinný dům, rozšířený podle svépomocného projektu na patrovou výšku. Má nepravidelnou sedlovou střechu. V roce 1838 dům nestál, respektive nestál tam, kde dnes a na jeho místě se prostírala jen zahrada. Mezi domem čp.21/IV a sousední chalupou čp.178/IV se nachází na stavební parcele č.kat.11/2 ještě objekt, jenž je v současnosti bez evidenčního i popisného čísla. V roce 1952 totiž byla adaptována část rozlehlé stodoly u domu čp.26/IV rodiny Sekyrkových pro jejich dceru Jitku, provdanou Svobodovou. Objekt tehdy dostal čp.30/IV po dříve zbořeném domku.[158] Byl doložen ještě na mapě z roku 1990. Dle stavu k roku 2008 už v evidenci domů chyběl. Číslo popisné sice bylo oficiálně zrušeno 4. června 2013,[159] ale dům se zachoval do současnosti. Je to jednoduchá přízemí stavba se sedlovou střechou a dvouosým uličním průčelím. Severní štítová stěna ukazuje, že dům skutečně vznikl částečnou adaptací hospodářského stavení. Dům čp.178/IV nesl dříve označení rekreační stavby če.23. Samostatné číslo popisné získal 22. března 2007.[160] Je citlivě udržován v historickém stylu venkovské přízemní chalupy s obytným podkrovím. V roce 2015 ještě procházel celkovou rekonstrukcí, při níž došlo k novému vyzdění obvodových zdí pod krovem. V roce 2018 již rekonstrukce byla hotova. Podél chalupy čp.178/IV vybíhá k jihu úzká bezejmenná komunikace, ústící do ulice Ke Kapličce.  Objekt stál již roku 1838, kdy se zakreslen coby spalné (dřevěné) stavení. Pak tu stojí domy čp.22/IV a čp.23/IV, za nimiž vybíhá jihu táž spojovací komunikace. Dům čp.22/IV má sedlovou střechu. Dle katastrální mapy z roku 1838 už tehdy stál, ovšem jen jako dřevěná chalupa. Fasáda čp.22/IV je pokryta socialistickým brizolitem. Dům čp.23/IV má polovalbovou střechu, ale ani on se nedochoval v intaktní historické podobě. V roce 1838 už zde doložen, nicméně i v tomto případě šlo o dřevěný objekt, který ještě později zásadně přestavován. Někdy počátkem 21. století prošlo stavení rekonstrukcí, při níž adaptovány obytné prostory v podkroví 1. patra. Na střechu vsazen vikýř a do severní fasády probořeno nevhodné velkoplošné okno. Následuje dům čp.24/IV, stojící již na břehu rybníka.  Měl historický charakter přízemního stavení se sedlovou střechou, pod níž byla integrována obytná i hospodářská část. Podle mapy z roku 1838 šlo o jednu z nejmohutnějších usedlostí v tehdejším Borku. Vytvářela téměř uzavřený čtvercový dvůr, lemovaný různými objekty, které byly bez výjimky zděné (nespalné). Ze západu byla tato usedlost přístupná z nynější ulice Ke Kapličce, která tehdy byla širší a obtékala z východu i nynější domy čp.38/IV a čp.41/IV. Podle Pavla Vařeky rovněž tento objekt na mapě z roku 1838 vyniká svou mohutností a lze jej možná označit za dvůr.[161] Mělo jít o zemědělský dvůr v majetku města Rokycan.[162] Počátkem 21. století byl bohužel radikálně stavebně upraven, zejména došlo k demolici severovýchodního segmentu původních budov lemujících nádvoří. Ten měl dle fotodokumentace z roku 2000 podobu masivní přízemní stavby s valbovou střechou.[163] Usedlost se tak otevřela k Boreckému rybníku a původní dispozice prakticky zanikla. Jedná se o těžko regulovatelný, do jisté míry pochopitelný, ale přesto neblahý průnik estetiky vilového bydlení v příměstských satelitech do prostředí historické vesnice zástavby. Je to ztráta o to větší, že usedlost čp.24/IV se doopravdy odlišovala od převážně chudé zástavby původní vesnice. Nesla si jistou selskou výstavnost. Nyní byla redukována na banální torzo s trávníkem, obehnané typizovaným drátěným plotem ve stylu průmyslových skladišť. Zároveň bylo nelogicky zrušeno původní domovní číslo popisné čp.24/IV. Bývalá stodola na východní straně původní čtvercové usedlosti má vjezdový portál s částečně dochovaným profilovaným kamenným ostěním, což je další důkaz původní výstavnosti tohoto dvora. Vlastní obytné stavení je po přestavbě areálu situováno v jihozápadním rohu původního věnce staveb.

Severní stranu tohoto úseku ulice Do Vrchu lemuje spíše mezerovitá zástavba, vlastně jen dva objekty, a to čp.29/IV a čp.25/IV. Dům čp.25/IV  byl dle mapy z roku 1838 dřevěným stavením. Ještě v polovině 50. let 20. století měla chalupa čp.25/IV (společně s později zbořeným stavením čp.12/IV v ulici K Huti) jako jedna ze dvou posledních v Borku původní střechu krytou slaměnými doškami.[164] Někdy na přelomu 20. a 21. století prošel objekt modernizací, při níž se proměnil spíše na městský rodinný domek. Jde o přízemní dům s obytným podkrovím 1. patra a sedlovou střechou. Měřítkově ale ani po přestavbě není rušivý. Objekt čp.29/IV rovněž působí jako městský rodinný dům. Jde o přízemní stavbu s obytným podkrovím. Vnějškově nese prvky stavitelství z meziválečného období. Někdy za socialismu byl na zadní, severní straně přistavěn neústrojný, svépomocně navrhovaný nový trakt s plochou střechou. I dům čp.29/IV už je zachycen na mapě z roku 1838, ale i v tomto případě šlo tehdy jen o dřevěnou chalupu, později nepochybně zcela přebudovávanou.

2.4. Borecký hamr a okolní sídelní jádro (borecká náves)

2.4.1. Borecký hamr, jeho vznik, fungování a demolice

Druhým a starším sídelním jádrem původní vesnice Borek je lokalita pod rybníkem, kde při Boreckém potoku v dnešní ulici K Huti vznikl protoindustriální areál s několika většími usedlostmi a náznakem návsi. Vesnice Borek totiž ve své raně novověké fázi vznikla zprvu jako monofunkční osada okolo hutě. Už roku 1661 obec Rokycany zahájila jednání o „propuštění z povinnosti nájemní“ vůči lesu Boreček, který měla v pronájmu královská komora. Město totiž na výstavbu i provoz hamru použít právě dříví z Borečku. Les nakonec opravdu vrácen městu.[167] Jiný zdroj uvádí, že roku 1662 žádají měšťané z Rokycan císaře Rudolfa o propuštění jejich lesa Borek z nájmu. V žádosti se uvádí, že les Borek „jest blízko města po pravé straně, 60 loktů od silnice, která k městu jde. Leží mezi grunty, polmi a lukami voseckými, z třetí strany mezi rokycanskými a ze čtvrté strany s grunty císařskými, s polmi a lukami na 25 provázků a 44 lokte délky, ještě dokonce ven z revíru na straně chrastím porostliny za malou leč, kdež před lety ves, slove Borek, bývala, vedle jich luk rokycanských mezuje. Když Rokycanští nový hamr pod hrází jejich rybníka postaví, jsouce týž Borek hned na z ručnice dostřelení, bude brzy vymýcen.“[168] V roce 1665 pak Rokycanští zde postavili nový hamr.[169] Podle jiného zdroje rozhodnutí o výstavbě hamru padlo až roku 1667, kdy se měšťané usnesli vykácet les v Borku a postavit hamr. Místní šetření o detailech investice měli provádět císařský rychtář J. Sauček, městský rychtář Bartoloměj Rýdl a konšelé Václav Bečvářík, Vilém Šýrer a Bohuslav Letnianský. Hamr měl být dokončen roku 1669.[170] Podle jiného zdroje hamr zřízen roku 1668.[171] Roku 1690 přibyl další hamr nad rybníkem (lopatárna čp.31/IV a čp.32/IV, viz níže). V roce 1740 se připomínají v Borku dvě hutní pece.[172]

Ještě v  roce 1924 se uvádí „kujná huť“ v Borku čp.6/IV (nijak nesouvisí s nynějším domem čp.6/IV, který stojí o několik set metrů severněji, u břehu Boreckého rybníka a získal toto číslo popisné až druhotným přenesením). V pozemkové knize z roku 1780 se čp.6/IV označuje jako dominikální budova.[173]  Samotné číslo popisné čp.6/IV nebylo hlavní budovou hamerského areálu. Podle obecního kronikáře šlo o obytný dřevěný domek pro dělníky, který v listopadu 1900 vyhořel.[174] Stál přímo pod hrází rybníka, na stavební parcele č.kat.48 severně od ulice K Huti. Asi již po ohni nebyl obnoven, protože dle podkladů pro sčítání lidu v Borku v roce 1910 nebylo evidováno číslo popisné čp.6/IV.[175] Šlo o první výraznější redukci tohoto starého protoindustriálního komplexu. Další měla následovat v roce 1940, protože areál hamru mezitím vstoupil do pozvolného hospodářského a technologického úpadku. V květnu 1924 rozhodlo zastupitelstvo města o pronájmu hutě.[176] Roku 1924 si od města boreckou huť skutečně pronajal podnikatel Karel Šůla.[177] V květnu 1930 městskou radou usneseno pronajmout hamr v Borku Václavu Jíšovi za 8800 Kč.[178] Souhlas s pronájmem hamru dle výsledků oferty vydala v červnu 1930 i obecní finanční komise.[179] V roce 1937 uvádí obecní kronika, že v borecké „kujné huti“ se již řadu let nepracuje. Podnik vyráběl předtím lopaty, rýče a kovové součásti na zemědělské pluhy.[180] Výroba tu byla ukončena v roce 1932 a od té doby areál chátral.[181] V roce 1940 město Rokycany coby vlastník pozemků a staveb bývalého hamru projednalo pronájem bývalého hamru v Borku mlynáři Ladislavu Pohnanovi. Vzhledem k neutěšenému stavu hamru totiž městská rada 22. února 1940 rozhodla jednat o jeho pronájmu. Objevili se tři uchazeči: Josef Aubrecht, bytem Borek čp.56/IV (nabídl nikoliv pronájem ale koupi objektu za 15 000 K), Božena Čihulková, Rokycany čp.454/II (nabídla také koupit hamr, za 20 000 K) a Ladislav Pohnan, majitel sousedního válcového mlýna čp.53/IV (nabídl koupit za 22 000 K). Dne 21. března 1940 městská rada doporučila ke schválení jen pronájem hamru, přičemž nejvýhodnější nabídka byla od Ladislava Pohnana. Pohnanovi se měla pronajmout i část mlýnského náhonu č.kat.431 (za 500 K/rok) a stodola č.kat.49 (za 100 K/rok, vyžadovala nutných oprav). Samotnou huť na parcele č.kat.47 prý bude nutno pro její stav zbořit, stejně jako sousední objekt na č.kat.46. Dne 11. dubna 1940 městská rada doporučila pronájem ke schválení. V dubnu 1940 to schváleno i na schůzi obecního zastupitelstva.[182] V roce 1940 pak hamr skutečně částečně zbořen.[183] Z celého areálu byl ponechán jen menší domek, který předtím sloužil jako skladiště pro vyrobené zboží. V roce 1950 tuto budovu koupila obec Borek za 1000 Kčs.[184] (Podle jiného zdroje k odkupu domu došlo už roku 1940.[185]) Zachycuje ji tu každopádně ještě státní mapa z roku 1952.[186] Šlo o objekt na stavební parcele č.kat.49, který už v roce 1838 byl zděný. I on ale později zbořen. Na leteckém snímku z roku 1962 již zachycen není.[187]

2.4.2. Proměny borecké návsi

Objekty hamru tvořily jen severní polovinu této starobylé sídelní skupiny, která zde vytvářela shluk usedlostí i jakési nepravidelné prostranství, občas nazývané borecká náves. Na katastrální mapě z roku 1838 je toto sídelní jádro dobře vidět. Právě tady patrně probíhal v raném novověku opětovný vznik Borku. Toto bylo skutečné hospodářské centrum osady, patrně staršího původu než povětšinou domkářská skromná zástavba na návrší nad Boreckým rybníkem, jež asi vznikala až v 18. a 19. století jako neregulovaná změť obydlí pro nižší vrstvy a námezdní síly v hamru. Původní podoba této návsi byla mnohokrát převrstvena. Stav dle mapy z roku 1825 nebo 1838 ukazuje, že na severní straně stály budovy hamru čp.6/IV, na jižní straně pak další stavení čp.1/IV, čp.2/IV, čp.3/IV, čp.4/IV a čp.5/IV (od počátku 19. století doplněné na jižním okraji zástavby o nový mlýn čp.53/IV. V centru této skupiny stál zděný objekt, součást hamru, na parcele č.kat.49 (viz výše). Před výstavbou kaple svatého Václava na skále nad rybníkem prý stála v Borku dřevěná zvonice na návsi u hamru mezi domy čp.3/IV a čp.4/IV. Poblíž zvonice, zhruba v místech nynějšího společenského sálu čp.4/IV, stála také kamenná socha svatého Jana Nepomuckého.[188]

Mezi hamrem a ostatní zástavbou procházela dnešní ulice K Huti, která se tu větvila na směr k západnímu okraji Boreckého rybníka a na směr do Rokycan (pod Boreckou strání). Cesta, jež dodnes vybíhá mezi usedlostmi čp.3/IV a čp.5/IV pod Boreckou strání směrem k Rokycanům, je možná původní trasou cesty z Prahy do Plzně. V minulosti ale vycházela z návsi na Rokycany mírně odlišně, o pár metrů jižněji, mezi domy čp.1/IV a čp.3/IV.[189] Je to vidět ještě na mapě z roku 1825.[190] Nepřímým důkazem je i to, že právě zde stojí dům s číslem popisným 1. Když se v roce 1771 v Čechách zavádělo číslování domů, obdrželo číslo 1 často to stavení, které se nacházelo nejblíže místu, kudy sem přicházela vrchnost. Ves Borek tehdy patřila k poddanským vesnicím města Rokycan a dnešní stezka pro pěší pod Boreckou strání mohla ještě tehdy být příjezdovou cestou od Rokycan. Každopádně pozdější přímá trasa státní Pražské silnice, vedená jižně od historického jádra Borku, je nepochybně novodobého původu (patrně z konce 18. století). Předtím mohla tato významná zemská stezka procházet přímo přes historické sídelní jádro Borku. O nové Pražské silnici podrobněji viz níže. O otázkách spojených s historickým vedením silnice z Prahy do Rokycan též v kapitole „Pražské předměstí“ (v pasáži o zástavbě podél Boreckého potoka, v ulici K Borku).

Zatímco severní část „návsi“ později byla odstraněna v rámci výše uvedené demolice areálu bývalého hamru, jižní polovina přežila, ačkoliv nynější stav je výsledkem opakovaných přestaveb, včetně zásadních změn půdorysných dispozic zdejší zástavby. Během 20. století například zanikl dům čp.2/IV (bývalý hostinec), ale přežilo jeho zadní novější křídlo se společenským sálem, které ale zároveň při své expanzi nahradilo původní dům čp.4/IV (a přejalo jeho číslo popisné). V současnosti zde stojí objekty čp.1/IV, čp.3/IV, čp.4/IV, čp.5/IV a čp.53/IV.

2.4.3. Domy čp.2/IV a čp.4/IV (hostinec a kulturní sál)

Dům čp.2/IV se dříve nazýval U Šternerů. Šlo o starobylý objekt. Zachycen již na katastrální mapě z roku 1838, kde ovšem evidován jako spalný (převážně dřevěný). Stál před dnešním domem čp.4/IV, v prostoru nynějšího veřejného prostranství před čp.4/IV. Takto je ještě zachycen na katastrální evidenční mapě z roku 1891.[191] Podle vzpomínek prvorepublikového boreckého kronikáře tu dříve byl malý hostinec s výčepem piva. Za majitele Jana Mudry byl k malému objektu hospody přistavěn zezadu sál. Před výstavbou tohoto sálu se na této parcele nacházela podle kronikáře náves se sochou svatého Jana (na mapě stabilního katastru z roku 1838 sice je vidět, že vedle domu čp.2/IV bylo veřejné prostranství, ale socha tu ještě nestále). Rozšířený hostinec čp.2/IV pak střídal majitele. Jan Mudra ho prodal jistému Stejskalovi, dalším majitelem byl Šťastný, pak Václav Láska a počátkem 20. století hospodu vlastnil Josef Šterner z Rokycan, který jej před 1. světovou válkou předal synu Emilovi Šternerovi. Ten rozšířil dále sál na západní stranu a roku 1914 ještě přestavěl šenkovnu. Emil Šterner pak padl ve válce a podnik převzala jeho manželka.[192] K 1. srpnu 1951 byl hostinec v čp.2/IV rozhodnutím ONV uzavřen.[193] Šlo o celostátní trend výrazné redukce sítě služeb, v čase eskalují studené války a orientace ekonomiky na těžký a vojenský průmysl. V roce 1959 se bývalý hospodský Emil Šterner i s rodinou odstěhoval do Plzně.[194] Rozšířený sál hospody se uchoval jako nynější dům čp.4/IV, zatímco původní domek čp.2/IV byl zbořen. Ještě na leteckém snímku z roku 1963 je vidět. Předstupoval před nynější objekt čp.4/IV.[195] Jeho číslo popisné čp.2/IV bylo oficiálně zrušeno 4. června 2013.[196]

Po 2. světové válce se dům čp.4/IV ocitl v majetku státu a po několik desetiletí pak fungoval jako oficiální společenské centrum Borku. V červenci 1961 se na plénu MěstNV dotazuje Jan Kraft, k jakému účelu bude objekt U Šternerů po přejímce využit. Vedení národního výboru odpovědělo, že objekt bude sloužit kulturním účelům.[197] V květnu 1962 se pak uvádí, že objekt čp.2/IV již byl předán Osvětové besedě.[198] Do rozpočtu na rok 1963 nicméně město stále zařadilo částku 80 000 Kčs na opravu domu čp.2/IV v Borku.[199] V roce 1964 disponoval národní výbor finanční rezervou. V září 1964 jednal o tom, jak ji využít. Navrženo 10 000 Kčs z této rezervy investovat do opravy střechy Osvětové besedy v Borku.[200] V prosinci 1965 se na schůzi MěstNV uvádí, že v Borku byla přeložena krytina na kulturním domě a požární zbrojnici v hodnotě díla 12 400 Kčs.[201] Objektu se také říkalo Sokolovna. V září 1968 rada MěstNV uložila vyřešit opravu tělocvičny v Borku.[202] Zpráva o koncepci rozvoje Kultury volného času na léta 1976-80 počítala s rekonstrukcí sokolovny v Borku.[203] V roce 1976 už rekonstrukce sokolovny Borek probíhá.  Vytvořena hodnota díla 117 000 Kčs (splněn plán). Na akci prostavěno 39 900 Kčs (plánované náklady 82 000 Kčs), odpracováno 1610 brigádnických hodin (z toho 1000 zdarma). Akce přešla do následujícího roku jako rozestavěná. Celkově zde plánováno vytvořit hodnotu díla 217 000 Kčs.[204] V únoru 1977 zmiňováno, že na sokolovnu v Borku bude použito peněz z úvěru od Státní banky československé, který si město vzalo.[205] V září 1977 se uvádí, že rekonstrukce sokolovny probíhá, ale postup prací je pomalý (kvůli nedostatku brigádníků).[206] Během 1. pololetí 1977 zde proinvestováno 45 000 Kčs (plán na celý rok 74 000 Kčs).[207] Rozpočet za rok 1977 dodatečně revidován na 99 000. Nakonec tu prostavěno 102 000 Kčs.[208] Akce ale jako nedokončena přešla i do plánu Akcí Z na rok 1978.[209] Během několika měsíců pak dokončena. 6. června 1978 vzala rada MěstNV na vědomí, že rekonstrukce borecké sokolovny je hotova.[210] V 1. pololetí roku 1978 zde prostavěno 41 000 Kčs (plán na rok 1978 byl 58 500 Kčs).[211] Za celý rok 1978 zde v Akci Z vynaloženy náklady 44 000 Kčs (oproti plánu 28 600 Kčs).[212] Během této rekonstrukce získal objekt čp.2/IV podivně těžkopádný charakter, kdy na původní stavbu venkovského hostince byly implantovány architektonické a estetické postupy příznačné pro normalizační období. Masivní stavba se sedlovou střechou pokryta brizolitovou fasádou. Do úzké štítové stěny prolomen hlavní vchod. Na bočních průčelích se objevily plochy prosklených cihel (luxfery). Počátkem 21. století již objekt neslouží kulturním účelům.

2.4.4. Mlýn čp.53/IV

Jižně odtud se na břehu potoka rozkládá usedlost čp.53/IV, historický Borecký mlýn. Podle Jana Šáry postaven mlýn čp.53/IV roku 1818.[213] Odpovídalo by tomu číslo popisné, nezapadající do souvislé řady prvotních usedlostí, existujících již v roce 1771, kdy zaváděno číslování domů. V roce 1833 se tu uvádí mlynář Tomáš Řípa, jenž pocházel z mlynářského rodu Řípových, kterým patřil mlýn pod Vršíčkem.[214] Na katastrální mapě z roku 1838 zakreslen jako nespalný, tedy převážně zděný. V březnu 1877 tisk přinesl informaci, že vyhořel „velký amerikánský mlýn na Borku u Rokycan“. Majitel prý byl pojištěn.[215] Později zde fungoval Válcový mlýn Ladislava Pohnana, jak dosud vypovídá nápis ve štukové fasádě objektu. V roce 1930 se tu uvádí Francisova turbína o výkonu 12,5 koňských sil, hltnosti 0,385 kubíku/sekundu a spádu 3,25 metrů.[216] V roce 1948 byl mlýn rozhodnutím ONV uzavřen, podobně jako mnoho jiných mlýnů v republice.[217]

Při jihozápadním okraji areálu mlýna ukazuje indikační skica stabilního katastru nezřetelně stavení, označené asi číslem 60. Možná šlo o objekt čp.60/IV, který byl poprvé uveden v matrice 17. listopadu 1849, kdy se tu narodila dcera hutnického tovaryše Josefa Brabce.[218] V čp.60/IV v té době žil také mistr zámečnický a měšťan rokycanský Václav Sklenář[219] a mistr kovářský František Hořice.[220] Zápisy pro dům čp.60/IV jsou v matrice i v následujících letech poměrně časté a vesměs šlo o chudé lidi, často spojené s provozem hamru a mlýna. Čp.60/IV tehdy určitě neoznačovalo nynější objekt při Pražské ulici (viz níže), jehož pozemek byl zastavěn až někdy po roce 1891, jak ukazuje evidenční katastrální mapa a její dodatečné zákresy.[221] Umístění čp.60/IV do prostoru mlýna je ale jen hypotézou.

Mlýn je v současnosti silně zchátralý. Přesto, nebo právě proto se dochoval v poměrně historické podobě rozlehlého hospodářského dvora, do kterého se vjíždí masivní zděnou branou. Po severní straně od ní stojí hospodářské stavení, na jih od brány obytná část. Za ní pak nádvoří. Jižně od mlýna je na mapě z roku 1838 ještě zachycena nevelká vodní plocha, dnes již neexistující. Mlýn by zasluhoval ochranu před utilitárním řešením v podobě demolice. Jako funkční připomínka mlynářského řemesla ale i jako intaktně dochovaná starší architektura, navíc situovaná v přírodně cenné nivě Boreckého potoka, by jeho odstranění bylo ztrátou.

2.4.5. Domy čp.1/IV, čp.3/IV a čp.5/IV

Severozápadně od bývalého osvětového domu čp.2/IV se uchovaly obytné objekty čp.3/IV a čp.5/IV.  V obou případech jde o přízemní, ovšem poměrně masivní stavby se sedlovými střechami. Dům čp.3/IV zachycen již na katastrální mapě z roku 1838 jako nespalný (zděný) objekt, zatímco dům čp.5/IV byl tehdy podle katastrální mapy ještě postaven ze spalného materiálu (dřeva). Někdy po roce 2010 prošel dům čp.5/IV citlivou rekonstrukcí, při které položena nová tašková krytina a do střechy vloženy historizující vikýře. Směrem do ulice zbudován nový plot s kovovou mříží. Ve srovnání se stavem k roku 2000 šlo o nepochybně zkvalitnění této centrálně situované borecké usedlosti.[222] Mezi domy čp.5/IV a čp.3/IV vyúsťuje od jihozápadu pěšina, která spojuje podél pravého břehu Boreckého potoka Rokycany a Borek. Při této pěšině stojí ještě chalupa čp.1/IV, přízemní stavení se sedlovou střechou. I objekt čp.1/IV je zaznamenán v pozemkové knize z roku 1780[223] a zakreslen na nejstarší katastrální mapě z roku 1838, a to jako spalný (dřevěný) dům. V říjnu 2004 projednala městská rada návrh na změnu územního plánu (č.01/2004 b), která by pozemek č.kat.1/1 v této lokalitě změnila na území pro výstavbu 1 rodinného domku.[224] V podobném duchu požádal v roce 2005 Ladislav Pohnán o změnu územního plánu pro jeho zahradu č.kat.9, západně od domu čp.1/IV, mezi ním a cestou pod Boreckou strání (od Rokycan). Plánoval ji časem rozparcelovat na rodinné domy pro členy rodiny. Zastupitelstvo v květnu 2005 záměr odsouhlasilo.[225] Dle stavu k roku 2020 tu ale zatím k žádné výstavbě nedošlo. Dne 20. srpna 2007 oznámil stavební úřad, že zahájil společné územní a stavební řízení na základě žádosti podané 8. srpna 2007 Jiřím Kratochvílem z Volduch pro stavbu prodloužení plynovodu a plynovodní přípojky pro stavbu na stavební parcele č.kat.110 a na pozemkových parcelách č.kat.394/3 a č.kat.412/1 v Borku. Na 7. září 2007 svolal úřad veřejné ústní projednání na místě.[226] Šlo o pozemky jihozápadně od domu čp.5/IV, na úbočí Borecké stráně, kde stojí původní stodola.  

2.5. Ulice K Huti

2.5.1. Popis zástavby v ulici K Huti

Zástavba v ulici K Huti sestává ze tří urbanisticky a historicky odlišných úseků. Její centrální část, probíhající okolo výše uvedeného hamru a dalších historických usedlostí pod hrází Boreckého rybníka, popsaná v předchozí pasáži, je staršího data a náleží k historickému, raně novověkému jádru vesnice. Jižní část ulice, odtud až k Pražské silnici, vznikala teprve po výstavbě nové přímé státní silnice na sklonku 18. století. Možná tu již předtím existovala polní cesta, která spojovala vesnici s poli na svazích vrchu Žďár. Po výstavbě silnice ovšem začala hrát roli daleko důležitější spojnice původní vsi a státní silnice (tudy se do Borku zajíždělo od Prahy i od Rokycan) a podél ní se začalo formovat nové osídlení. Severní úsek, vedoucí od prostoru „návsi“ u bývalého hamru podél západního břehu Boreckého potoka, je ještě mladšího data.

Z Pražské ulice vyúsťuje ulice K Huti u domu čp.56/IV (hospoda). Vede pak poměrně rovným úsekem k severu. Po východní straně ji lemuje řada starších domků, jejichž parcely jsou ovšem stísněny strmým terénním stupněm. Jsou to objekty čp.59/IV, čp.39/IV, čp.40/IV a čp.52/IV.

Dům čp.59/IV pochází z poloviny 19. století. Na mapě z roku 1838 ještě zachycen není. V matrice je objekt čp.59/IV poprvé uveden dne 2. května 1851, kdy se tu narodil syn hutnického tovaryše Antonína Vaňka.[228] Jde o patrový objekt s valbovou střechou, který se dochoval v poměrně neporušené podobě s ozvuky klasicismu. V roce 2007 zde sídlí Duchovní správa Pravoslavné církve. Počátkem 21. století prošel dům rekonstrukcí fasád, při které vsazena do průčelí zcela nevhodná nedělená okna a došlo k necitlivé rekonstrukci vchodového portálu, kde nahrazeny starší dveře typizovaným novotvarem a nevkusnou povrchovou úpravou zakryto původní kamenné ostění vchodu. Sousední čp.39/IV se rovněž dochoval téměř intaktně. Jde o skromnou přízemní chalupu se sedlovou střechou. Je zakreslena již na mapě Borku z roku 1838, kdy už šlo o nespalný (zděný) dům. Usedlost čp.39/IV určitě stála již v roce 1780, kdy ji eviduje pozemková kniha.[229] Zároveň patrně nezapadá do souvislé řady domovních čísel, z počátečního číslování domů v roce 1771 (domy postavené po tom roce už dostávaly čísla chronologicky, tudíž jsou porůznu rozmístěné v rámci obce). Tato souvislá číselná řada končí v Borku asi domem čp.38/IV. Dá se tedy soudit, že dům čp.39/IV byl postaven někdy mezi roky 1771-1780. Může jít zároveň o pozoruhodný nepřímý důkaz změny dopravních tras v Borku. Jeho situování do dosud nezastavěného úseku ulice K Huti mohlo souviset s tím, že po výstavbě nové státní silnice se právě tato komunikace stala hlavní příjezdovou cestou od Prahy do Borku, tedy po nové silnici až na nároží u dnešního hostince a pak ulicí K Huti do staré vsi (předtím se patrně do Borku od Prahy zajíždělo starou trasou, zhruba dnešní ulicí V Plaňkách, K Lopatárně a Do Vrchu). V takovém případě by datování výstavby tohoto drobného stavení zároveň naznačovalo, že někdy v 70. letech 18. století se už jezdilo po nové Pražské silnici. Obvodové zdivo této dochované chalupy může být přinejmenším z 1. poloviny 19. století. Do fasády někdy za socialismu vsazena nevhodná typizovaná okna. Historické proporce si podržela i přízemní chalupa čp.40/IV se sedlovou střechou. I ona je už roku 1780 zapsána v pozemkové knize.[230] A i ona mohla vzniknout v reakci na zprovoznění nové státní silnice na Prahu. Na mapě z roku 1838 šlo už o zděný, nespalný objekt. Počátkem 21. století byl dům ve špatném technickém stavu a měl otlučeny vnější omítky. Po následné citlivě provedené rekonstrukci uličního západního průčelí je nadále obýván. Okna vsazená do fasády mají bohužel také nevhodné dělení. Jižní štítová zeď zůstává silně zchátralá. Následuje dům čp.52/IV s obytným podkrovím, jehož podoba již je ovlivněna modernizačními zásahy za socialismu. Zejména zdvižením 1. patra na východní straně objektu. Střecha je sedlová, asymetrická. Číslo popisné sem bylo druhotně přeneseno z objektu myslivny pod Žďárem (dnes čp.21 na katastru Pavlovska, viz níže). Na mapě Borku z roku 1825,[231] ani na katastrální mapě z roku 1838 ještě dům čp.52/IV není v současné lokalitě zakreslen. Dokonce ještě na evidenční katastrální mapě z roku 1891 se zdá, že dům čp.52/IV je dokreslen a při reambulaci mapy v letech po roce 1891.[232] Vedle něj se nacházel ještě na přelomu 20. a 21. století původní domek čp.13/IV. Šlo o přízemní chalupu s původním hospodářstvím. Chalupa byla zakreslena již na katastrální mapě z roku 1838, kdy evidována jako spalný (dřevěný) objekt. V roce 2003 již tento objekt čp.13/IV nestál, na jeho místě se nacházela proluka a parcela byla nabízena k prodeji. Pak tu vyrostla novostavba rodinného domu, která si podržela původní číslo popisné čp.13/IV. Jedná se o přízemní stavbu s valbovou střechou. Měřítkově je vcelku citlivě pojatá, ovšem typově jde o poněkud cizorodý typ stavby předměstského rodinného domu. Daleko vhodnější pro tuto historickou oblast Borku, formovanou původní vesnickou sídelní strukturou, by byla tradičnější zástavba.

Protější, západní strana ulice K Huti zůstává v převážné části úseku od křižovatky s Pražskou ulicí k severu nezastavěná.  Ještě koncem 18. století se zde rozkládal zaniklý Svinský rybník. Zachycen je na mapě 1. vojenského mapování z 80. let 18. století. I přes značné nepřesnosti této mapy je evidentní, že šlo o poměrně rozsáhlou vodní plochu, menší sice než Borecký rybník, ale rozhodně rozsáhlejší než menší rybníky proti proudu Boreckého potoka (Kofroňovic rybník apod.). V pozemkové městské knize z roku 1782, v rámci soupisu panských (městských) rybníků, je rozloha Svinského rybníka (Swinskeg Teich) vyčíslena na 6228 čtverečních sáhů, tedy 2,2399 hektarů. Z hlediska lokalizace je v pozemkové knize popsán „neben den Würthshaus an der Strasse“ (vedle hostince u silnice).[233] Pozdější hostinec u Pražské silnice čp.56/IV tehdy ještě ovšem neexistoval. Je myšlen hostinec v čp.9/IV na rohu dnešních ulic Do Vrchu a K Huti. Tuto vodní plochu napájel malý potok, přitékající dodnes od jihu, ze svahů pod Žďárem, z prostoru ulice V Rybníčkách a následně pod železničním viaduktem a Pražskou silnicí. V městské pozemkové knize z let 1831-1832 se Svinský rybník ještě uvádí. Rozloha zůstávala stejná, 6228 sáhů čtverečních.[234] Na katastrální mapě z roku 1838 již rybník neexistoval. Jeho plocha byla proměněna na louky. Po rybníku zůstalo jako připomínka místní označení Nad Svinským rybníkem, které je ovšem na mapách poměrně nelogicky umisťováno do prostoru mezi rybníkem Kocourák a Pražskou ulicí.   Počátkem 21. století se v rámci zrychlené parcelace na rodinné domy v prostoru mezi Borkem a Páclovnou přiblížilo i stavební využití plochy zaniklého Svinského rybníka. Už dle územního plánu z roku 2000 se tu předpokládala individuální výstavba a právě zde měla vyústit Dlouhá ulice, po svém protažení z Páclovny až do Borku. V roce 2019 pak vedení města schválilo územní studii Rokycany-Borek, která ovšem neřešila tuto lokalitu, ale oblast dále k západu.[235]

Ulice K Huti následně uhýbá na západ. V jejím ohybu stojí po západní (jižní) straně domy čp.92/IV, čp.11/IV a čp.10/IV. Dům čp.92/IV má charakter spíše městské přízemní vilky s polovalbovou střechou. V roce 1921 ještě nemohl stát, protože podle sčítání lidu z onoho roku bylo v Borku nejvyšší číslo popisné 89. Byl tedy zbudován někdy poté, během 20. let.[236] Evidenční katastrální mapa z roku 1891, která byla reambulována průběžně do roku 1930, už ho v dodatečném zákresu zachytila.[237] Ještě k roku 2000 šlo o zchátralý objekt.[238]  Potom někdy okolo roku 2010 celkově opraven. V případě objektu čp.11/IV ovšem jde o původní vesnickou usedlost – masivní přízemní chalupu se sedlovou střechou. Doložena je již na mapě z roku 1838 (ovšem jako dřevěná stavba) a podle čísla popisného, zapadajícího do souvislé řady zde stála již v roce 1771, kdy zavedeno označování domů čísly. Tehdy šlo o faktický okraj zástavby Borku. Na západě na usedlost čp.11/IV navazuje dům čp.10/IV, rovněž přízemní chalupa se sedlovou střechou. Oba domy se dochovaly bez větších modernizačních novotvarů. Za čp.10/IV odbočuje ulice U Hřiště (o ní viz níže).

Po severní straně ulice K Huti se rozkládají domy čp.14/IV, čp.45/IV, čp.155/IV, čp.106/IV a čp.16/IV. Jejich popis zařazen do pasáže o ulici Do Vrchu (viz výše), oficiálně jsou ovšem tyto objekty (s výjimkou poslední dvou) příslušné do ulice K Huti. Jejich zástavba se zde v ohybu ulice K Huti vzdaluje od samotné ulice. V současnosti se tu nachází proluka s náznakem parkové úpravy. V roce 1838 byl na jejím místě zachycen dům čp.12/IV. Evidován jako spalný (dřevěný). Vytvářel izolovaný ostrov zástavby s malou okolní zahradou. Dům čp.12/IV, zvaný Chottovna, podle zdejšího obyvatele a meziválečného komunálního představitele Josefa Chotta[239], byl někdy před rokem 1970 zbořen a na jeho místě provedena parková úprava. Ještě v polovině 50. let 20. století měla chalupa čp.12/IV (společně se stavením čp.25/IV, stojícím v ulici Do Vrchu u břehu Boreckého rybníka) jako jedna ze dvou posledních v Borku původní střechu krytou slaměnými doškami.[240] V roce 1970 se k  výpomoci při úpravě parčíku na místě odstraněného domu po panu Chottovi zavázali lidé z občanského výboru č. 10. Měli zde odpracovat 200 brigádnických hodin za pomoci Technických služeb. Prostor měl být nazván „Park 25. výročí osvobození Sovětskou armádou“. Kromě sadových úprav se plánovala i výstavba kanalizace pod parčíkem.[241] V září 1971 se uvádí, že OV č. 10 v Borku splnil závazek, že upraví kanalizaci a parčík na bývalé Chottovně.[242] Číslo popisné ze zbořeného domu čp.12/IV přeneseno o několik desítek metrů jinam, do sousedství domu čp.9/IV (viz níže).

Za křižovatkou s ulicí Do Vrchu pak následují objekty čp.9/IV, společně s připojeným čp.12/IV (jejich popis viz výše, v rámci ulice Do Vrchu), čp.8/IV, čp.12/IV a čp.50/IV.  Objekt čp.8/IV je na katastrální mapě z roku 1838 evidován jako spalný (převážně dřevěný). V roce 2002 poškozen povodní. Na zasedání zastupitelstva města 8. července 2003 schváleno přidělení dotace z Povodňového fondu ve výši 78 264 Kč Karlu Živnému z  čp.8/IV.[243] Má podobu přízemní chalupy se sedlovou střechou, v detailu již zmodernizované. Počátkem 21. století prošel objekt citlivou rekonstrukcí. Za domy čp.8/IV a čp.9/IV stojí v hloubi vnitrobloku, respektive dvora, dům čp.12/IV, situovaný k patě prudkého svahu v centrální části vesnice, ležící nad rybníkem. Číslo popisné sem bylo druhotně přemístěno. Původně jej nesla jiná usedlost o několik desítek metrů východněji odtud (viz výše). Jde o patrový rodinný dům se sedlovou střechou a podivnou nárožní věžovitou přístavbou. Dům čp.50/IV je masivní přízemní usedlost se sedlovou střechou. Poprvé je v matrice objekt čp.50/IV zachycen dne 21. února 1805, kdy tu zemřela žebračka Kateřina Šádlová.[244] Dům stál i na katastrální mapě z roku 1838, ale šlo tehdy ještě o dřevěnou stavbu. Pro svou polohu poblíž výtoku Boreckého potoka z rybníku nebyl dům ušetřen při povodni roku 2002. Na zasedání zastupitelstva města 8. července 2003 proto schváleno přidělení dotace z Povodňového fondu, na opravu čp.50/IV, a to 59 535 Kč pro Ilonu Loskotovou.[245] Lokality poblíž domu čp.50/IV se možná týká záležitost, kterou v létě roku 2005 řešil městský úřad. Šlo o žádost o změnu územního plánu v prostoru pod hrází Boreckého rybníka, kde majitel pozemku plánoval výstavbu rodinných domků. V tomto místě se ale prokázaly složité hydrologické poměry. Muselo by tu dojít k částečné zavážce koryta potoka, a to by zhoršilo odtok v případě povodně, tak že by ještě o 30 cm byla překonána kulminace ze srpna 2002. Město proto doporučilo další přepracování projektu.[246] Vedle chalupy čp.50/IV je ještě na indikační skice mapy stabilního katastru z roku 1838 zachycena i usedlost čp.7/IV.[247] Šlo o dřevěné stavení. Někdy mezi roky 1891-1930 byl tento dům zbořen, protože jeho číslo bylo později přesunuto na novostavbu na nároží ulic Pražská a Na Kukačce v nové části Borku (viz níže, v popisu zástavby ulici Na Kukačce).

Pak překračuje ulice mostem Borecký potok (o mostu viz níže v samostatné pasáži) a míjí už výše popsanou skupinu domů v prostoru bývalého Boreckého hamru. Dál k severu pokračuje ulice táhlým obloukem podél západního břehu Boreckého rybníku. Vznikla tu jednostranná uliční zástavba. Tento severní úsek ulice K Huti již má charakter spíše městské čtvrti rodinných domů, bez stop vesnické architektury. Jsou tu objekty čp.93/IV, čp.81/IV, čp.80/IV, čp.78/IV, a čp.88/IV. Objekt čp.93/IV je přízemní domek se sedlovou střechou, který se dochoval intaktně v podobě z meziválečného období, bez pozdějších modernizačních zásahů. Na mapě 3. vojenského mapování z let 1877-80 je zhruba na jeho místě zakreslen areál cihelny. Na katastrální mapě evidenční z roku 1891 již zde cihelna není a na dodatečných zákresech do této mapy je vidět postupné zastavování této lokality.[248] Pochází patrně z 20. let 20. století. V roce 1921 ještě spolehlivě neexistoval (dle sčítání lidu z roku 1921 bylo nejvyšší číslo popisné v Borku 89).[249] Na katastrální evidenční mapě z roku 1891 s dodatečnými průběžnými zákresy do roku 1930 je zachycen.[250] Vedlejší masivní přízemní dům čp.81/IV má naopak spíše venkovský charakter hospodářské usedlosti. Příčně orientované stavení do ulice natočeno úzkou štítovou stranou. Střecha domu je sedlová. Vznikl někdy na přelomu 19. a 20. století. Dům už prokazatelně stál roku 1910, kdy byl nejvyšším číslem popisným existujícím v Borku, takže musel být dokončen krátce předtím.[251] Podobné proporce má i sousední přízemní objekt čp.80/IV se sedlovou střechou. I on je obrácen do ulice užší stranou. Dům čp.80/IV byl v matrice poprvé zmíněn 18. března 1872, kdy se tu narodil syn nádeníka Ferdinanda Kubíčka.[252] Není ovšem jisté, zda nešlo o písařův omyl, protože v matrice se do roku 1872 vyskytují jen domy do čp.70/IV. Nicméně zápis pro dům čp.80/IV se objevuje znovu 23. srpna 1872 (narození syna mlynářského pomocníka Josefa Šimla).[253] Dům je zároveň zakreslen na reambulaci originální mapy stabilního katastru,[254] takže není vyloučeno, že opravdu čp.80/IV existovalo již roku 1872. Na evidenční katastrální mapě z roku 1891 je už dnešní dům čp.80/IV jednoznačně zakreslen, stejně jako vedlejší drobný dům čp.78/IV, jenž vznikl spíše jako obydlí chudších vrstev.[255] Dům čp.78/IV se poprvé objevuje v matrice 27. února 1874, kdy tu zemřel syn zámečníka Václava Součka.[256] Stejně jako v případě čp.80/IV není ani takto časná zmínka o domu čp.78/IV zcela jasná. V matrice se do roku 1874 vyskytují jen domy do čp.72/IV (právě s jedinou výjimkou domu čp.80/IV). Dům čp.78/IV není zachycen na indikační skice mapy stabilního katastru.[257] Je ovšem zakreslen do reambulace originální mapy stabilního katastru.[258] Je to malý přízemní domek se sedlovou střechou.

Následuje dům čp.88/IV. Dostavěl ho v roce 1915 František Šístek.[259] Současnou vnější podobu domu určila přestavba v období socialismu. Patrový objekt s obytným podkrovím v 1. patře a sedlovou střechou má moderní fasádu. Domem čp.88/IV kdysi končil katastr Borku, dál k severu už se nalézalo katastrální území Rokycan, které se tak dotýkalo západního břehu Boreckého potoka. Takto ještě zachyceno na mapě z roku 1891. Někdy ve 20. století zde proběhla korekce katastrální hranice a i pás podél rybníka byl přičleněn k Borku. Severně od cesty při severozápadní straně Boreckého rybníku se podle obecní kroniky v minulosti rozkládal rokycanský panský ovčín. Jde ale o rukopisné poznámky kronikáře, psané až v polovině 20. století. Navíc jde patrně o omyl a z textu dále vyplývá, že ovčín se měl nacházet severovýchodně od rybníka.[260] U domu čp.88/IV  odbočuje zárodečná kolmá ulice (nyní ovšem toliko polní cesta), která vede k parcelám domů čp.6/IV, čp.77/IV a čp.171/IV. Objekt čp.6/IV má podobu předměstské vily, bez návaznosti na venkovský charakter obce. Patrový objekt má obytné podkroví v 1. patře pod sedlovou střechou. Číslo popisné sem bylo druhotně přeneseno. Někdy před rokem 2000 prošel dům celkovou rekonstrukcí.[261] Naproti němu vyrostl dům čp.171/IV. Patrová stavba s podkrovím v 1. patře a sedlovou střechou byla dokončena 30. listopadu 2012.[262] Ještě dál stojí v této bezejmenné ulici izolovaně dům čp.77/IV. Vznikl nedlouho po roce 1891, protože v evidenční katastrální mapě z onoho roku je zachycen jen v dodatečné reambulaci.[263] Na této mapě je vidět i zajímavá poloha usedlosti, která ležela přímo na hranici katastrů Rokycan a Borku, takže obytné stavení bylo na boreckém katastru, zatímco hospodářská stavba a část dvora na území Rokycan (viz příslušný díl evidenční katastrální mapy Rokycan[264]). V městském archivu se nachází složka z roku 1894, nazvaná „Černá Josefa, stavba hospodářství na č.kat.2002“.[265] Dne 21. července 1932 městskou radou v Rokycanech bylo vydáno stavební povolení pro V. Košťála na přístavbu stodoly na č.kat.2002/1 u Borku.[266] Protože obytný dům byl na teritoriu Borku, obdržel borecké číslo popisné čp.77/IV. V matrice je objekt čp.77/IV poprvé uveden 25. listopadu 1897, kdy se tu narodil syn zahradníka Jana Černého.[267] V sčítání lidu z roku 1921 se tu jako majitelka uvádí Josefa Černá. Celkem zde bydlelo 6 osob.[268] Jde o poměrně rozlehlý přízemní objekt, který dle stavu v roce 2007 procházel přestavbou. Střecha s obytným podkrovím je polovalbová, s četnými vikýři. Dům se nachází na samotném okraji zastavěného území Borku. Dál k západu i severu už se prostírají jen zemědělské pozemky. Ulice K Huti pak pokračuje podél západního břehu rybníka dál k severu objekty čp.124/IV a čp.94/IV.  Dům čp.124/IV vznikl v období socialismu. Jeho výstavba začala v roce 1969, kdy objekt uváděn jako rozestavěný. Během roku 1969 se nepodařilo jeho výstavbu dokončit.[269]  Jde o patrový rodinný dům se sedlovou střechou, pod níž je obytné podkroví 1. patra. Dům stojí na zvýšeném suterénu. Rovněž sousední čp.94/IV je ve vnějším architektonickém výrazu ovlivněn socialistickou estetikou. Patrový dům má zvýšený suterén a obytné podkroví v 1. patře se sedlovou střechou. Vznikl někdy ve 20. letech 20. století. Určitě po roce 1921, kdy tehdejší sčítání lidu uvádí, že v obci Borek je nejvyšší číslo popisné 89.[270] Je zaznamenán na evidenční katastrální mapě z let 1891-1930 coby dodatečný zákres.[271] V roce 1975 vydáno stavební povolení na přístavbu bytu v rodinném domě manželů Benetkových z Litohlav. Přístavba už v prosinci 1975 prý probíhá.[272]

Zde končí zastavěné území a dál už ulice K Huti pokračuje jako polní cesta volnou krajinou. V severozápadním rohu Boreckého rybníka se pak se větví na větev na Osecký vrch (do Rokycan) a dál podél rybníka. Na tomto rozcestí vznikla nevelká kolonie rekreačních chat. Na státní mapě z roku 1970 ještě neexistovaly,[273] ale státní mapa z roku 1977 tu již ukazuje rozměřené pozemky a tři chaty.[274] Přímo na rozcestí stojí chata če.1, jež byla počátkem 21. století zcela nově postavena jako dřevěný přízemní objekt se sedlovou střechou. V registru objektů od 8. června 2007.[275] Vedlejší pozemek zaujímá montovaný objekt če.2 se sedlovou střechou. Ten je doložen již na státní mapě z roku 1977.[276] V evidenci je formálně od 8. června 2007.[277] Následuje vysoká patrová chatka če.3 na malém půdorysu, se strmou sedlovou střechou. I ona tu již je zachycena na mapě z roku 1977. V registru objektů taktéž od 8. června 2007.[278] Na vedlejší parcele stojí chata če.5, patrová, zčásti zděná, s asymetrickou sedlovou střechou. Zachytila ji tu mapa z roku 1977, do evidence objektů zanesena oficiálně k 8. červnu 2007.[279] Posledním objektem je če.6, přízemní se sedlovou střechou. Ten ještě na mapě v roce 1977 k vidění není. Zachycuje ho ovšem mapa z roku 1987.[280] V evidenci je rovněž formálně až od 8. června 2007.[281] Jedna chata na větší zahradě ještě stojí východně odtud, při cestě lemující severní břeh rybníka (ta ještě na mapě z roku 1987 k vidění není). Vznik chatové osady zde, v přírodní oblasti u břehů Boreckého rybníka, byl urbanistickou chybou. Další přibývání rekreačních objektů ovšem tak či onak ztratilo na atraktivitě poté, co se severní břeh Boreckého rybníku dostal do blízkosti dálnice D5, zprovozněné počátkem 90. let 20. století.  Severní okraj Boreckého potoka tak zůstává zcela nezastavěný, rybník tu lemuje polní cesta. Jedinou stavbou je plechová bouda na parcele č.kat.123, která patří Vodáckému spolku Rokycany. Okolo ní je ohrazený pozemek se stromovím, směrem k rybníku zde bylo instalováno molo.

2.5.2. Technický vývoj ulice K Huti a vývoj jejího pojmenování

Ulice K Huti získala své jméno, které odkazuje na protoindustriální minulost areálu při Boreckém potoce, rozhodnutím městského zastupitelstva 10. července 2001. Předtím neměla oficiální označení.

V březnu 1918 odsouhlasilo rokycanské obecní zastupitelstvo postoupení části pozemku č.kat.4/2 do veřejného statku obce Borek. Šlo o neplodnou půdu, která byla součástí veřejné cesty č.kat.412 (nynější ulice K Huti, v prostoru severozápadně od domu čp.5/IV).[282] V roce 1952 vystavěn kanalizační kanál od domu čp.15/IV v dnešní  ulici Do Vrchu směrem dolů na náves, kde kanál byl zaústěn do Boreckého potoka. Zmizel tak stávající mělký, občas bahnitý příkop na návsi.[283] Rada MěstNV 20. ledna 1965 schválila program oslav 20. výročí osvobození a zároveň i plán zvelebovacích akcí v jednotlivých občanských výborech. V Borku měly pokračovat práce na úpravě cesty od restaurace Jednota k rybníku.[284] V bilanci výsadby veřejné zeleně za rok 2007 se zmiňuje, že v Borku bylo vysazeno 31 jasanů ztepilých a že došlo k rekonstrukci návsi, která byla osázena šesti okrasnými sloupovitými jabloněmi, doplněnými pokryvnými květem okrasnými keři.[285]

Dle stavu z roku 2007 je ulice K Huti v celé své délce vyasfaltována, ovšem chybí zde chodníky. V nejsevernějším úseku končil u domu čp.88/IV i asfaltový koberec vozovky a ulice dál pokračovala již jen jako nedlážděná polní cesta. Stejný stav tu byl i k roku 2019. Stará část Borku má nepravidelné a úzké komunikace. V roce 2005 požadovali místní obyvatelé, aby sem začal zajíždět autobus a aby zde byla zřízena zastávka. Policie tuto žádost zamítla, protože ulicí K Huti by autobus jen těžko projížděl a navíc by se v obci neměl kde otočit.[286] Ve výběrovém řízení získala 18. dubna 2007 firma OMEGA C+M, s.r.o. z Plzně zakázku na prodloužení vodovodu v ulicích Ke Kukačce a K Huti za 2 660 340 Kč, s termínem dokončení do 31. srpna 2007. Akce nakonec byla hotova 4. září 2007 a cena zakázky dodržena.[287] Dne 2. července 2008 městský úřad zahájil územní řízení na stavbu „Rokycany, Borek, splašková kanalizace, výtlak V-DII a ČS Borek“, která se měla dotknout pozemků č.kat.2055/1 (Škroupova ulice), č.kat.2901/1 (Pražská ulice), č.kat.2901/5 (chodník podél Pražské ulice), č.kat.75/8 na katastru Borek (chodník podél Pražské ulice) a č.kat.396 na katastru Borek (ulice K Huti). Žádost o vydání územního rozhodnutí podalo 7. března 2008 město. Projektovaná kanalizační větev měla sestávat z potrubí DN 80 mm od ČS Borek, které by vyústilo ve Škroupově ulici. Celková délka 864 metrů. Investice kromě toho obsahovala čerpací stanici splaškových vod a elektropřípojku. Čerpací stanice měla být umístěna do ulice K Huti a dle projektu tvořena plastovou šachtou průměru 1500 mm, která uzavřena železobetonovým poklopem. Na 7. srpna 2008 svoláno ústní jednání.[288] 18. srpna 2008 pak na výstavbu splaškové kanalizace dle původní žádosti vydáno územní rozhodnutí.[289]

2.6. Ulice U Hřiště

Ulice U Hřiště je jen krátkou, slepě zakončenou, komunikací vybíhající od domu čp.10/IV k jihu z ulice K Huti. Ačkoliv se nachází poblíž historického jádra Borku, vznikla až během 20. století. Na mapě z roku 1891 s reambulacemi do roku 1930 ještě není zachycena.[290] Ulice U Hřiště získala své pojmenování rozhodnutím městského zastupitelstva 10. července 2001. Po východní straně ji lemují domy čp.131/IV a čp.107/IV. Dům čp.131/IV postaven v období socialismu. Na státní mapě z roku 1978 ještě není zakreslen.[291] Jde o patrovou vilu s plochou střechou. Dům čp.107/IV je větší patrový objekt. Vznikl patrně ve 30. letech 20. století. Na evidenční katastrální mapě z let 1891-1930 chybí (na rozdíl od všech domů od čísla popisného čp.96/IV níže).[292] Domek čp.106/IV v ulici Do Vrchu, který mu v číselné řadě domovních čísel předchází, přitom byl postaven roku 1936.[293] Jeho vznik je tudíž možné datovat do sklonku 30. let. Na letecké mapě z 1. července 1938 již je zachycen (není ovšem zřejmě, zda byl plně dobudován nebo jen stále rozestavěný).[294] Jeho nynější dimenze vznikly dodatečným rozšířením a přístavbou někdy za socialismu. Fasáda pokryta brizolitem, který tuto přestavbu datuje někam před rok 1989. U domu čp.107/IV ulice slepě končí v prostoru luk podél Boreckého potoka a bývalého zrušeného rybníka.

Celou západní stranu ulice, až k břehům Boreckého potoka, vyplňuje jednoduché hřiště, sestávající z asfaltové plochy na míčové hry, jižně od něj je pak dětské hřiště. Už v říjnu 1926 projednávalo obecní zastupitelstvo v Rokycanech žádost Dělnické tělocvičné jednoty v Borku o tamní pozemek č.kat.65. Šlo o louku o rozloze 10 222 čtverečních metrů, která se rozkládala podél celé východní strany nynější ulice U Hřiště. Části tohoto pozemku chtěli odkoupit i někteří občané z Borku, kteří tam zamýšleli stavět obytné domy.  Rokycanská obec jako majitel parcely souhlasila s jejím prodejem tělocvičné jednotě, ale nabyvatel byla povinen prodat části získaného pozemku stavebníkům, kteří se u borecké obce ucházeli o stavební parcely.[295] V listopadu 2004 projednávala městská rada zajištění opravy koryta Boreckého potoka u hřiště v Borku. Zabývala se možnostmi financování této akce a tím, do jaké míry se na ní bude podílet obec. Tělovýchovné jednotě v Borku doporučeno podat žádost o dotaci na Povodí Vltavy jako správce vodního toku.[296] Na rok 2008 požádal TJ Sokol Borek město o investiční dotaci 235 000 Kč na oplocení a povrch hřiště a na projekt zpevnění přilehlého břehu potoka. Zastupitelstvo města odsouhlasilo nakonec 10. března 2008 dotaci v požadované výši 235 000 Kč.[297] V září 2004 požádal TJ Sokol Borek město o dotaci na vybudování dětského hřiště na svém pozemku č.kat.65/1 na  jižním konci ulice U Hřiště.  Na místě již v té době existovalo dětské hřiště, ale neudržované. Rada města ale k takové investici byly skeptická, už jenom proto, že schválená koncepce rozvoje dětských hřišť měla jiné priority.[298] V dubnu 2005 zastupitelstvo města odsouhlasilo pro TJ Sokol Borek dotaci 40 000 Kč na pořízení nových herních prvků na dětské hřiště.[299]

Zpracování projektové dokumentace na celkovou rekonstrukci hřiště si zadalo město v roce 2017. Na výsledné podobě projektu se podílela formou konzultací i TJ Sokol Borek. Výběrové řízení bylo vypsáno roku 2018. Zúčastnila se ho jediná firma Dřevoartikl ze Znojma.[300] Ještě během roku 2018 pak dětské hřiště prošlo obnovou s celkovými náklady přes 890 000 Kč. Na jaře 2018 již bylo upravené hřiště otevřeno, ale čekala se ještě instalace laviček a odpadkových košů.[301] Práce byly ukončeny 1. června 2018. V rámci investice proběhla instalace multifunkční sestavy pro děti, závěsná houpačka s hnízdem, hrazda, kolotoč, most se stupínky, pružinové houpadlo, rotační válec, vahadlová houpačka a původní pružinové houpadlo.[302]

2.7. Most přes Borecký potok v ulici K Huti

Borecký potok překonává ulice K Huti betonovým mostem. Jakýsi dřevěný most je tu zachycen již na katastrální mapě z roku 1838. Počátkem 60. let 20. století zde ještě stála dřevěná a značně chatrná konstrukce.[303]  V červenci 1961 plénum MěstNV na návrh pana Štracha rozhodlo, aby na roky 1962-1963 byla zařazena do plánu generální oprava dřevěného mostu v Borku. Již pro to byly připraveny železné traverzy.[304] Ještě na zasedání národního výboru v květnu 1965 ovšem urgoval František Pácl opravu. V mostě byla prý velká díra a hrozil úraz. Opakované žádosti o nápravu prý zatím dosud nebyly vyslyšeny.[305] V červnu 1965 zažádal poslanec národního výboru Josef Charvát na MěstNV požadavek na dodání potřebných kusů dřeva s tím, že se provede oprava zábradlí a dalších závad na mostě.[306] Dne 23. června 1965 zařadila rada MěstNV opravu mostku do plánu Akce Z.  V noci ze 17. na 18. července 1965 byl most ovšem poškozen náhlou povodní. Situace se změnila a nyní se začalo mluvit o urgentní potřebě stavby zcela nového přemostění. V srpnu 1965 už národní podnik Silnice Plzeň přijal od města objednávku na zhotovení projektové dokumentace.[307] V roce 1966 měla být výstavba mostu realizována. Město ale ještě v září 1965 mluví o nutnosti ujasnit si otázku „rekonstrukce“ mostu. Patrně z finančního úhlu pohledu byla ještě zvažována možnost pouhé opravy stávající konstrukce, byť poničené velkou vodou. Každopádně 1. září 1965 rada MěstNV schválila investiční úkol na stavbu mostu.[308] ONV přidělil v té době městu 105 000 Kčs na odstraňování povodňových škod. Obec na podzim 1965 jedná s ONV, zda by mohla částku přesunout do roku 1966 a použít právě na generální opravu mostu v Borku. V listopadu 1965 už podnik SILNICE PLZEŇ n.p. provádí zhotovení projektové dokumentace. Původní most asi mezitím zůstával v nějakém provizorním rozsahu v provozu. 13. října 1965 totiž městská rada rozhodla, že na něj umístí ceduli s maximální nosností.[309] Plánovaný most začleněn do celoměstského závazku k 13. sjezdu KSČ. Hodnota stavby vyčíslena na 250 000 Kčs.[310] Pouze 100 000 Kčs z výše uvedené povodňové dotace ale mělo město jistých, zbytek si muselo obstarat. V únoru 1966 nevylučuje národní výbor ani úvěr od spořitelny.[311] V srpnu 1966 je projekt mostu rozpracován.[312] Ještě v říjnu 1966 ale práce na přemostění neprobíhají a MěstNV uložil radě projednat záležitost přímo s Krajskou správou silnic. Plánuje se ovšem započetí výstavby ještě před koncem roku.[313] Stejná situace byla ale ještě v polovině prosince 1966 (most prý stále v „projektové fázi“).[314] Už 9. listopadu 1966 ovšem rada MěstNV schválila projekt nového mostu.[315]

Výstavba nového mostu zahájena skutečně ještě roku 1966, dokončení plánováno na rok 1967. Akce prováděna dodavatelským způsobem (tedy „na klíč“, bez přispění svépomocné práce tak, jako tomu bylo zvykem například u Akce Z) podnikem Silnice Plzeň, n.p.[316] Úpravu terénu ovšem měli provést brigádnicky občané.[317] Hodnota budoucí stavby tehdy odhadnuta na 300 000 Kčs.[318] Jinde zase uváděna hodnota 290 000 Kčs.[319] Dne 1. března 1967 se s postupem prací seznámila rada národního výboru. Včasné provedení opravy zařazeno do oficiálního závazku MěstNV k 50. výročí VŘSR (výročí bolševického převratu v Rusku).[320] V srpnu 1967 už hotovy základové patky a montáž panelů mostní konstrukce, zatím v hodnotě 204 000 Kčs.[321] Pak asi opět nastaly nějaké potíže při provádění stavby, protože 27. září 1967 projednávala rada MěstNV otázku dobudování mostu a rozhodla vyvolat na toto téma další jednání.[322] V listopadu 1967 stále stavba nedokončena, ale očekává se její dohotovení ještě před koncem roku.[323] Do konce roku 1967 už na mostě proinvestováno 233 000 Kčs.[324] Na schůzi pléna MěstNV 10. ledna 1968 měli poslanci posoudit zprávu o průběhu výstavby.[325] V únoru 1968, když netrpělivost vedení obce rostla, rozhodl MěstNV projednat s Krajskou správou silnic dokončení generální opravy mostu v Borku v termínu uvedeném v hospodářské smlouvě.[326] Tato smlouva musela být ale prodloužena.[327] V dubnu 1968 MěstNV ohlašuje, že po dokončení výstavby mostu bude provedena i celková sadová úprava jeho okolí. Z fondu rezerv a rozvoje MěstNV na dobudování mostu plánováno utratit 74 000 Kčs.[328] Ve skutečnosti ale za 1. pololetí 1968 proinvestováno na mostu jen 10 000 Kčs.[329] Dokončení mostu očekáváno do konce června 1968.[330] Pak se ale uvádí dokončení až do 31. srpna 1968.[331] Toto prý bylo dohodnuto během kontrolního dne. Město zároveň rozhodlo, že společně s mostem provede úpravu vozovky mezi státní silnicí a mostem (nynější ulice K Huti).[332] Nakonec tak most spolu s příjezdovou komunikací vyšel na 459 000 Kčs. Z toho 204 961,45 Kčs bylo prostavěno v roce 1968 (původní rozpočet na rok 1968 205 000 Kčs).[333] Nakonec most dobudován skutečně roku 1968. Výstavba mostu probíhala brigádnicky, v Akci Z.[334] Na rok 1973 plánováno zřízení asfaltového povrchu na místní komunikaci k rybníku v Borku. Na základě jednání se státním statkem ovšem akce přesunuta na rok 1974.[335]

3. Borecký rybník

Určujícím urbanistickým a krajinným prvkem této části Rokycan je Borecký rybník. Prastará vodní nádrž o rozloze 16 hektarů.[336] Plocha rybníka se v historii mírně měnila, ať už kvůli skutečnému kolísání výšky hladiny, tak kvůli jiné definici vymezení jeho hranic (mokřady na pomezí vodní plochy a souše). V pozemkové městské knize z roku 1782, v rámci soupisu panských (městských) rybníků, je rozloha Boreckého rybníka (Boreker Teich) vyčíslena na 44 277 čtverečních sáhů, tedy 15,9248 hektarů.[337] Na konci 19. století měl mít 16,3 ha.[338] V roce 1916 uváděna plocha rybníka 26 jiter a 196 čtverečních sáhů,[339] tedy 15,0335 ha. V roce 1928 udávána plocha rybníka 26 jiter 106 čtverečních sáhů.[340] K roku 1935 rozloha udávána 14,9972 ha.[341] Jinde zase uváděn na konci 20. století rozsah 10 ha.[342] Po rekonstrukci, která probíhá počátkem 21. století, měla být rozloha nádrže každopádně poněkud redukována (viz níže).

3.1. Vznik Boreckého rybníku a jeho vývoj do roku 1948

Borecký rybník pochází pravděpodobně už ze 14. století. Tehdy dal totiž arcibiskup Arnošt z Pardubic (ve funkci 1344-1364) založit v okolí Rokycan mnoho rybníků. Je vysoce pravděpodobné, že mezi nimi byla i tato vodní nádrž. V arcibiskupském urbáři z konce 14. století se každopádně uvádí, že les Žďár u Borku a rybník mají svého strážce.[343] Na katastrální mapě z roku 1838 zachycen pod jménem „Velký rybník“. Na starší mapě z roku 1825 je označen jako Boreker Teich.[344] Na výpustném otvoru na železném stavidle na hrázi rybníka byl ještě v 50. letech 20. století k vidění letopočet 1828. Tehdy tu patrně došlo k nějaké opravě. V roce 1895 byl rybník ohrožen velkou vodou a muselo být strhnuto stavidlo. Zajímavým rysem rybníka byla vysoká hráz a splav vedený z ní po skalnatém terénu, kterému se ne bezdůvodně říkalo vodopád.[345] Podle Karla Hofmana se za první republiky na Boreckém rybníku konaly benátské noci a vodní plocha také sloužila pro různé sportovní aktivity.[346] Veslařský klub Borek zde fungoval už od roku 1910.[347]  I v roce 1923 se zde veslařský klub připomíná.[348] Zároveň už za první republiky nevynikal Borecký rybník příliš kvalitou vody. Proti proudu Boreckého potoka se totiž nacházely průmyslové podniky. Potok je tak podle zprávy z roku 1923 plný splašků.[349] Hlavním znečišťovatelem rybníka byla celulózka v Holubkově. Rybník proto už počátkem 20. století nebyl vhodný pro koupání.[350] Například v roce 1919 uvádí borecká kronika, že v rybníku není možné nejen koupání, ale že voda není vhodná ani pro napájení dobytka. Rybník kontaminoval i některé studny a několik obyvatel zemřelo na břišní tyfus.[351]

V červenci 1928 se na zastupitelstvu města jednalo o pronájmu Boreckého rybníka, protože 31. října 1928 měl vypršet pronájem Františkovi Kraftovi.[352] Koncem května 1928 městská rada prohlásila, že se bude jednat o pronájmu Boreckého rybníku Františku Wünschovi za vydraženou částku. Pokud by jednání bylo neúspěšné, pronajme se rybník továrně na buničinu a papír s výhradou, že obec nebude tolerovat případné poškození svého majetku odpadními vodami.[353] Dne 11. června 1928 pak souhlasila městská rada s pronájmem rybníka továrně na papír a celulózu v Holoubkově, která vyhrála dražbu. František Wünsch totiž informoval, že nemá už o pronájem Boreckého rybníka zájem. Podle radních se tedy mělo jednat s továrnou na papír z Holoubkova.[354] V červenci 1928 i obecní finanční komise souhlasila s pronájmem Boreckého rybníku továrně na celulózu.[355] Proti pronájmu této továrně se postavila místní organizace republikánské (agrární) strany, voda prý bude ještě více znečišťována celulózou. Zastupitelstvo ale přesto schválilo návrh městské rady.[356] Už v listopadu 1928 ale městská rada oznamuje, že okresní politická správa bude požádána o svolání schůze obce se zástupci továrny na celulózu z Holoubkova kvůli stížnosti nájemce Boreckého hamru z 5. října 1928 na zdravotní vodní závady.[357] Teprve roku 1929 úředně dosaženo uzavření celulózky.[358]  V únoru 1929 městskou radou vzat na vědomí výsledek řízení z 13. února 1929 o provozu továrny na celulózu v Holoubkově. Rozhodnuto, že továrna bude vyzvána, aby zaplatila nájem za Borecký rybník do 10. března 1929.[359] V dubnu 1929 pak vzat městskou radou na vědomí výnos zemského úřadu, kterým se zrušuje vodoprávní souhlas pro továrnu na celulózu v Holoubkově.[360] Koncem dubna 1929 pak městské radě oznámen výsledek komisionelního řízení v továrně na celulózu v Holoubkově konaného 23. dubna 1929.[361]

Mezitím v lednu 1929 městská rada souhlasila s tím, že Veslařskému klubu Borek se pronajme Borecký rybník ke koupání a plavbě loděk.[362] V květnu 1929 schválen pronájem Boreckého rybníku Veslařskému klubu Borek ke koupání a plavbě i obecním zastupitelstvem.[363] Ani pak se ale rybník nestal městským koupalištěm, to vyrostlo přímo v Rokycanech, na Boreckém potoce pod Husovými sady (viz kapitola „Osecký vrch“). V roce 1935 město opět řeší pronájem Boreckého rybníka č.kat.197. 25. března 1935 vypsáno ofertní řízení, od 15. dubna 1935 pronajímán na 6 let. Došla jedna nabídka od Rybářského klubu Rokycany, který nabídl 2400 Kč/rok. 11. dubna 1935 městská rada rozhodla dál jednat s uchazečem o zvýšení nájmu, dohodnuto zvýšení na 2500 Kč. Městská rada potom doporučila ke schválení. V dubnu1935 obecní zastupitelstvo nájem schválilo.[364] Dne 25. září 1940 a 18. dubna 1941 požádal Rybářský klub o prodloužení nájmu rybníka a části mlýnského náhonu č.kat.425 v Borku. Dosavadní nájem byl 2500 K/rok, což bylo ale nyní obci málo vzhledem k drahotě a k tomu, že rybník měl značné výnosy (dříve znečišťován celulózkou v Holoubkově, nyní už ne). Nájem proto zvýšen na 7500 K/rok.  O pronájem rybníka se ale měli zájem i další uchazeči, Otakar Soukup z Prahy (nabídl 3200 K) a Ervín Šťastný z Prahy (nabídl 4500 K). 15. května 1941 ale městská rada doporučila ke schválení pronájem Rybářskému klubu, což ještě v květnu 1941 schváleno i na schůzi obecního zastupitelstva.[365] Do roku 1948 byl rybník v pronájmu statkáře Františka Krafta z Rokycan.[366]

3.2. Borecký rybník do roku 1989

V poválečném období prožil rybník vleklou stagnaci, spojenou se zanedbáváním údržby. Od roku 1948 až do počátku 21. století nebyl rybník čištěn.[367] Do plánu na rok 1958 zařadil odbor pro vodní hospodářství při KNV na žádost MNV zvýšení hráze Boreckého rybníka. Měl ji provádět podnik Vodohospodářská stavební obnova Plzeň. Ten ale měl podmínku: do 30. dubna 1958 jim měla být předána dokumentace.[368] Správa vodních toků a meliorací ovšem sdělila 1. dubna 1958, že dokumentaci může dodat až v 3. čtvrtletí 1958. Bylo proto nutno jednat s investorem zda ještě v roce 1958 bude schopen akci provést.[369] Akce pak zařazena do plánu POZEMNÍCH STAVEB na rok 1959.[370] V červnu 1959 oprava hráze započala v režii Pozemních staveb, respektive její součásti Vodohospodářské stavební obnovy. Současně s rekonstrukcí hráze opravováno stavidlo i lávka.[371] Práce skončily před závěrem roku 1959. Po opravě dosahovala hráz výšky 18 metrů. Investice sice na delší dobu vyřešila technický stav hráze, ale neřešila pokračující zabahnění vodní nádrže. Už tehdy odhadováno, že plocha rybníka se tím zmenšila o cca 4 hektary.[372]

V roce 1960 se díky připojení Borku k obci Rokycany stal rybník i katastrálně součástí města. Objevily se tehdy mnohé úvahy o jeho budoucím využití.  Počátkem 60. let 20. století se opakovaně mluví o vytvoření rekreačního střediska u Boreckého rybníka. Mělo jít o hlavní a viditelný výsledek integrace Borku s Rokycany. V únoru 1961 uložila komise pro místní průmysl a obchod Komunálním službám, aby během následujícího roku zajistily zprovoznění takového rekreačního střediska.[373] V červenci 1961 se o budoucnosti rybníka debatuje na zasedání MěstNV. Josef Pácl poznamenává, že využití coby koupaliště by bylo možné až po odbahnění. Komunální služby v té době nicméně plánují otevření letního koupaliště na sezónu 1963.[374]  V letní sezóně 1962 se i přes četné žádosti a dotazy nepodařilo pláž pro koupání zřídit. Podle ředitele Komunálních služeb na to v plánu na rok 1962 nebyly peníze.[375] Výstavbu rekreačního centra u rybníku znovu urgují někteří lidé na zasedání MěstNV v květnu 1963.[376] Jenže kromě plánů na koupaliště se v listopadu 1961 zároveň zvažuje, že by u Boreckého rybníka vyrostla úpravna vody, odkud by se zásobovaly pitnou i užitkovou vodou průmyslové podniky v Rokycanech i rokycanská nemocnice.[377] Takové využití vodní nádrže by samozřejmě znemožňovalo jakékoliv rekreační aktivity. Šlo o zoufalý pokus, jak rychle vyřešit nedostatek vody ve městě, kvůli němuž se prakticky zastavila další bytová výstavba. Nakonec úpravna vody vznikla poblíž sídliště Hrudkovanka v samotných Rokycanech (viz kapitola „Pražské předměstí“). V roce 1966 už se tedy opět malují vize rekreačního koupaliště v Borku. Zahájení investičních prací plánováno na rok 1969. V 1. etapě měla být upravena vstupní pláž a vybudována provizorní místnost se společnou převlékárnou. V roce 1970 plánováno dokončení koupaliště Borek, přičemž v 2. etapě tam mělo dojít k výstavbě kabin, skluzavky, stanoviště člunů a prodejního kiosku.[378]  Rovněž tak programové prohlášení místní Národní fronty, KSČ a Městského národního výboru z února 1969 mluví opět o tom, že Borecký rybník musí být upraven tak, aby sloužil jako rekreační oblast pro okresní město.[379] Dle výhledového harmonogramu investic z roku 1969 předpokládáno řešení tohoto úkolu v roce 1970 a pak v letech 1974-1980.[380] Do návrhu prováděcího plánu MěstNV na rok 1970 (zveřejněn v prosinci 1969) zahrnuto projednání možnosti rekreačního využití rybníka.[381] O možnosti zřídit na rybníku středisko vodáckého oddílu se mluví na MěstNV opět v červnu 1972.[382] Středisko rekreace se ale z této vodní nádrže nestalo. Podle smlouvy ze 14. května 1969 byl rybník předán do využívání Českého rybářského svazu.[383] 10. června 1969 žádost rybářského svazu o bezplatné předání odsouhlasila i rada MěstNV.[384] Jediným projevem jisté rekreační, byť pasivní, urbanistické funkce této vodní nádrže bylo rozrůstání nevelké chatové osady na jeho severním břehu. V oblasti, které se na katastrální mapě říká „Nad Rybníkem“ vyrostlo podél cesty vybíhající ze severozápadního koutu rybníka několik víkendových chatek (jejich popis viz výše, v rámci pasáže o zástavbě v ulici K Huti).[385]

V červnu 1979 se uvádí, že na hrázi rybníka je jistá závada, Opravu hráze měl provést Český rybářský svaz.[386] V roce 1982 zadal tehdejší rokycanský MNV firmě Hydroprojekt Praha studii rekonstrukce rybníka. Projekt vyhotoven roku 1983. Předpokládal obří investice, mimo jiné rozebrání hráze a výstavbu nové výpusti v jímce zanořené do pevného skalního podloží. Akce zůstala jen na papíře a v podmínkách tržní ekonomiky po pádu komunismu se tento projekt ukázal jako nerealistický.[387] O nutnosti vyčistit rybník se v červnu 1980 bavili členové rady MěstNV. Zjistilo se totiž, že právě toto by mohl být klíč k zlepšení celého dolního povodí Boreckého potoka. Martin Šolek se proto přimlouval za vyčištění Boreckého rybníku, čímž by se zvýšila kvalita vody i v rokycanském koupališti. Václav Špachman pak navrhl do plánu na 7. pětiletku zařadit vyčištění Boreckého rybníku ze sdružených finančních prostředků. Předseda národního výboru František Tuček, ale konstatoval, že finančně nejvýhodnější by bylo zřídit na Boreckém potoce čističku vody. Rada MěstNV nakonec přijala poměrně obecné usnesení.[388] V roce 1983 se uvádí, že finance z rozpočtové položky na vodní hospodářství použije národní výbor na úhradu studie na rekonstrukci rybníka.[389] V roce 1983 skutečně z 60 procent provedeny přípravné práce na zaměření a projektu úpravy rybníka. Další projektové práce měly probíhat v roce 1984.[390] K žádným zásadním investicím ale nedošlo. V říjnu 1987 na plénu MěstNV pan Vaník žádá o provedení úpravy rybníků Ježek a Borek. Jsou prý zaneseny.[391] V prosinci 1988 zase pak Šafařík interpeluje národní výbor, protože do Boreckého rybníku se prý vypouštějí splašky. Vyzývá, aby do doby provedení kanalizace v Borku, si občané zřídili jímky na fekálie.[392]

3.3. Borecký rybník po roce 1989 a dopad povodní roku 2002

Po roce 1989 už byl technický stav rybníku alarmující. Například výpustní zařízení na hrázi bylo natolik korodované, že rybník nebylo možné vypouštět a tudíž ani čistit. Ve zprávě z 12. října 1992 na to upozornil lesní úřad. V listopadu 1994 na základě pokynů starosty Václava Benedy objednal Lesní úřad u firmy Gekon Plzeň průzkum sedimentů na dně Boreckého rybníka. Výsledky měly být dodány 30. dubna 1995, ale už 16. března 1995 známy předběžné závěry: na dně rybníka zjištěny sedimenty 1,5 – 3 metry silné. Bahno nebylo kontaminováno, při eventuálním čistění jej proto možno vyvážet jako „běžný odpad“. Dne 9. března 1995 uložila městská rada lesnímu úřadu provést studii budoucího využití rybníků na území Rokycan (včetně Boreckého) a vypracovat nástin možností získání peněz na jejich opravu. Lesní úřad pak navrhl zadat zpracování jednoduché opravy stávající výpusti, což městská rada odsouhlasila. K tomu bylo nutné ji nejprve nechat prozkoumat potápěči. Město pak hodlalo požádat ministerstvo zemědělství o dotaci, která mohla dosáhnout 30-80 procent nákladů. Díky opravě stavidla by bylo možné rybník využít pro rybaření. Z výnosů z této aktivity by se pak postupně financovalo odtěžení bahenních sedimentů. Bahno by navíc mohl lesní úřad využívat jako hnojivo. Výhledově by pak Borecký rybník mohl převzít i dlouho plánovanou rekreační funkci.[393] Dne 19. listopadu 1999 městský úřad vydal stavební povolení na stavbu „Rokycany-provizorní panelová komunikace pro odbahnění Boreckého rybníka na pozemcích: pozemkové parcely 410/2, 197 dle KN a pozemkové parcely 183, 186, 192 dle (PK) v k.ú. Borek u Rokycan“.[394]

Pak se ale dál nic nedělo. Až počátkem 21. století se potíže s rybníkem vyhrotily takřka katastrofickým způsobem. V srpnu 2002 rybník těžce poškozen povodní, která tehdy postihla velkou část České republiky. Z hráze se částečně sesula půda, pak se objevila trhlina a byl vyhlášen havarijní stav.[395] V průlomu hráze naštěstí nedošlo. Dne 27. srpna 2002 se přímo na hrázi rybníka sešla odborná komise. Zástupci specializované hydrologické firmy naznačili, že bude nutné postavit zpevňující opěrnou patku u hráze a u její paty položit drenáž. Těleso hráze se dále mělo zpevnit lomovým kamenem a koruna hráze dosypat hlínou. Jen tato první fáze rekonstrukce měla podle odhadů přijít na 1 000 000 Kč. Pak měla následovat úprava jižní část hráze, kde rovněž zpozorovány průsaky a v třetí fázi i koryto Boreckého potoka pod hrází.[396] Po analýze situace se město rozhodlo Borecký rybník postupně vypustit. Konečné vypuštění provedli členové Českého rybářského svazu ve dnech 31. srpna a 1. září 2002.[397] Vodní plocha, která byla po staletí součástí panoramatu obce, na několik let zmizela.

Na podzim 2002 už je původní vodní nádrž pokryta jen bahnem. Obec ještě koncem srpna 2002[398] podepsala smlouvu s jednou plzeňskou firmou, která už v minulosti prováděla stavební úpravy rybníka. Zakázka měla za cíl provést urychlenou opravu hráze. Na 45 metrů dlouhém úseku hráze firma zahájila okamžitě výstavbu kamenné lavice, 2 metry širokou a 2 metry vysokou, zapuštěnou cca 70 cm do země. Na ni pak vršen a válcován jílový násyp.  Práce měly být hotovy počátkem října 2002. Hráz díky této akci rozšířena a zpevněna.[399] Stálo to 3 000 000 Kč, které poskytl stát jako dotaci.[400] V říjnu 2002 taky městská rada doporučila zastupitelstvu záměr prodeje parcely č.kat.392/1 v Borku.[401] Šlo o plochu při hrázi Boreckého rybníka, směrem k historickému jádru obce na svahu nad rybníkem. V lednu 2003 schválilo zastupitelstvo úhradu víceprací nutných k dokončení stabilizace hráze ve výši 240 136,50 Kč.[402] To bylo ale jen provizorní řešení. 

Definitivní zpevnění hráze zadáno pražskému Hydroprojektu.[403] Problémy s rybníkem tak zdaleka nekončily. Město muselo přikročit i k nákladné, dlouho plánované opravě a také k odbahnění rybníka. Projekt odbahnění zpracován už zhruba od roku 1999.[404] Podle jiného pramene ale projektová dokumentace zpracována  už v listopadu 1997.[405] Podle předběžných odhadů vrstva bahna uloženého po desítky let na dně vodní nádrže měřila 3 metry.  Jen to, aby bahno bylo dokonale odvodněno a vyschlo, si vyžadovalo náročné práce a náklady okolo 20–30 000 Kč.[406] Původní projekt se navíc musel po povodních upravit. V červnu 2003 město plánovalo investovat do aktualizace projektu 1 000 000 Kč.[407] Dalším problémem bylo, kam uložit odtěžené bahno a kde na to vzít peníze. Celkové náklady na rekonstrukci rybníka odhadnuty na 70 000 000 Kč.[408] Podle jiného odhadu 60 000 000 Kč[409] nebo 80 000 000 Kč.[410] V červenci 2003 aspoň městské zastupitelstvo v rámci úpravy obecního rozpočtu převedlo dodatečných 277 000 Kč na rekonstrukci hráze rybníka a 1 440 000 Kč na přípravné práce pro odbahnění.[411] V listopadu 2003 ovšem naopak rozhodlo zastupitelstvo města o změně obecního rozpočtu a snížilo plánované výdaje na odbahnění rybníka o 800 000 Kč.[412]  Podle údajů ze září 2003 město připravuje výběrové řízení na zpracovatele projektu odbahnění rybníku Borek (náklady cca 80 000 000 Kč), přičemž práce měly trvat asi tři roky. Po zpracování projektu hodlalo město ihned požádat o státní dotace.[413] Ještě během roku 2003 firma SUDOP předložila, na základě objednávky podané městem 29. dubna 2003 aktualizovanou projektovou dokumentaci na odbahnění rybníku. Na žádost Odboru životního prostředí Městského úřadu Rokycany se součástí dokumentace staly také nové rozbory sedimentů. Vodním výluhem zjištěno v bahně překročení některých povolených hygienických limitů.  Konkrétně šlo v přítokové části o zvýšené hodnoty kadmia, kobaltu, niklu a výrazně vyšší hodnoty manganu. V střední části nádrže byly vyšší hodnoty manganu a v dolní části rybníka vyšší obsah niklu a výrazně vyšší obsah manganu. Při totálním výluhu ale nezjištěny hodnoty, které by překračovaly kritéria zdravotní nezávadnosti. Tento rozpor ve výsledcích zdůvodněn vymytím sedimentů při povodni v roce 2002, kdy došlo k odplavení vysokomolekulárních humusových částic, které na sebe vážou těžké kovy. Chemické prvky zjištěné při vodním výluhu vzorků se do rybníka dostaly pravděpodobně s povodí Boreckého potoka, které mělo dlouhou tradici železářství. Tím se vysvětloval poměrně vyšší obsah niklu, mědi a kobaltu. V případě kadmia se ještě při analýze v roce 1997 žádné zvýšené hodnoty nezjistily. Podle závěrů aktualizované studie se tak tento kov do nádrže dostal až při povodni v roce 2002. Kadmium se údajně často vyskytovalo v čistírenských kalech.[414]

Nánosy sedimentů dosahovaly dle studie v prostoru před hrází přes 2 metry. Podrobný průzkum množství nánosů byl proveden už při úvodní studii obnovy Boreckého rybníka a jeho povodí od firmy Gekon, s.r.o. z dubna 1995, kdy objem bahna určeného k odtěžení stanoven na 115 000 metrů kubických v rybniční kotlině a 50 000 kubických metrů u hráze v prostoru staré výpusti. Mezitím ovšem při výstavbě spodní výpustě část sedimentů odtěžena. Povodeň v srpnu 2002 navíc odnesla část nejřidších usazenin. Aktuální objem bahna tak nyní odhadnut na 125 000 kubických metrů.[415] Chemická analýza sedimentů ukázala, že není možné jejich přímé využití v zemědělství a že bude nutno nejprve vytěžené bahno dlouhodobě uskladnit v blízkosti rybníka a převážná jeho část bude kompostována. Otázkou ovšem bylo kde toto bahno uložit. Zatímco v dokumentaci z roku 1997 se počítalo s uložením do vytěženého kaolinového lomu v Kyšicích, nyní se toto řešení ukázalo jako nereálné. Vzhledem k ceně skládkovného 45 Kč/tunu by při odhadovaném množství sedimentů 125 000 kubických metrů dosáhly náklady jen na jejich uskladnění 9 500 000 Kč. Dalším problémem by byla přeprava tak velkého množství bahna na trase Borek-Kyšice (14 km). Znamenalo by to průjezd cca 21 000 nákladních automobilů skrz intravilán Rokycan, s náklady cca 27 000 000 Kč. Zpracovatel studie proto navrhl řešit uložení materiálu přímo v sousedství rybníku, a to na zemědělských pozemcích severně od něj. Šlo o zaplevelené neobdělávané parcely. Vlastní úložiště mělo vzniknout na pozemcích v majetku města Rokycany č.kat.197 a č.kat.425/5. Mezideponie navržena na pozemku č.kat.186 (rovněž v majetku města). Celá investice ovšem měla zasáhnout i přilehlé pozemky v soukromém majetku, kde se předpokládala složitá jednání a nebylo tak úplně jasné, jaký rozsah bude mít celé úložiště. Rámcově se uvažovalo o 6 hektarech.[416] Základní myšlenkou při plánovaném odbahnění mělo být vytvoření odvodňovacího systému na ploše vypuštěného rybníka, s hlavní stokou a sítí bočních příkopů tak, aby bahno lépe prosychalo. Pro odvoz sedimentů se pak předpokládala výstavba sítě provizorních komunikací z vrstvy kamene a geotextilií. Po skončení prací se část kamene měla použít na opravu břehu nádrže, část kamení i geotextilie ovšem měly z finančních důvodů zůstat na místě a být zatopeny. Po odtěžení sedimentů mělo dno rybníku tvořit pouze podloží z pískově zbarvených nepropustných jílů. Pro příjezd mechanizace bylo třeba provést opravu mostku přes Borecký potok a propustku přes náhon. Na tuto stavbu již v době zhotovení studie vydáno stavební povolení. Pokud by se pro deponování nánosů skutečně podařilo získat pozemky nad rybníkem, měla tato místní komunikace sloužit pro příjezd mechanizace a navážení materiálu pro provizorní komunikace. Stále se však nevylučovala možnost odvozu bahna po silnici nebo po železnici. Pak by byly nutné další investice do zajištění této logistické linie. Trvání prací na odbahnění se odhadovalo minimálně na dva roky.[417]

Koncem roku 2003 tlustá vrstva bahna na dně vypuštěného rybníka stále ještě vysychá. Jeho objem nyní odhadnut na 145 000 kubíků, což představovalo víc než 18 000 nákladních vozů.[418] V roce 2004 revidováno na 125 000 kubíků, tedy asi 225 000 tun materiálu.[419] Na jaře 2003 apeluje na občany, aby dodržovali zákaz vstupu na plochu rybníka, protože hrozí propadnutí do bahna a utonutí.[420] Firma na odvoz bahna už byla vybrána. 4. prosince 2003 se na radnici jednalo o novém problému, protože ve vzorcích bahna zjištěny toxické látky. Bylo nutné provést další testy u firmy Geovision. To vše se muselo stihnout do vypuknutí mrazů. Na 11. prosince 2003 naplánováno další jednání. Pokud by se toxicita potvrdila, znamenalo by to další nápor pro obecní rozpočet. Bahno by se totiž po odtěžení ze dna rybníka muselo odvést na speciální úložiště.[421] Opakované testy nakonec škodliviny v bahně nepotvrdily. Město proto v roce 2004 zahájilo jednání s majiteli okolních pozemků, zda by mohlo být odtěžené bahno uloženo přímo v sousedství rybníka. Většina z nich proti tomu nenamítala. Tato varianta uložení bahna byla nelevnější, přesto ne jediná.[422] Vyšla by na cca 60 000 000 Kč, ale pokud by bahno bylo uloženo v okolí rybníka, nemohlo jít o vytvoření nějakého umělého kopce, ale spíše o slabou, rozprostřenou vrstvu. Odhadováno, že pro uložení bahna tímto způsobem bude zapotřebí cca 6 hektarů pozemků, a to nebylo příliš pohodlné.  Zvažovalo se proto také jak již výše uvedeno uložit sedimenty do lomu v Kyšicích (okres Plzeň-sever). To by přišlo na asi 81 000 000 Kč, protože bahno by se muselo před uložením vysušit. Třetí možnost nabídla jedna soukromá společnost, která by bahno využila na rekultivaci bývalých dolů. Tato varianta by obec přišla také na cca 80 000 000 Kč. Tváří v tvář těmto ohromným nákladům se část členů rady města dokonce v létě roku 2004 vyslovila pro zrušení Boreckého rybníka.[423] Tento radikální návrh nebyl pro odpor veřejnosti nijak dál rozvíjen, ale naznačil nebezpečný trend, po několikaletém vypuštění se historická vodní nádrž začala vytrácet z povědomí obyvatel.

Vysychání rybníka plánováno až do roku 2004, aby se urychlilo, navrhli odborníci vykopat středem rybníka odvodňovací kanál. Tuto akci měla provést firma Berdych a počítalo se, že vyjde na 1 400 000 Kč. Na rok 2005 si město chtělo zažádat o státní dotaci na odvoz bahna a opravu hráze.[424] Dle závěrečného účtu obecního hospodaření investovalo během roku 2004 město do akce „odbahnění Boreckého rybníka“ 1 108 210 Kč (původně plánované náklady byly 1 128 000 Kč).[425] Dne 1. září 2004 rozhodnuto o prodloužení lhůty platnosti stavebního povolení,  vydaného na rekonstrukci rybníka 19. listopadu 1999. Dne 5. května 2005 vydán souhlas k zásahu do významného krajinného prvku Borecký rybník.[426] V roce 2005 také zpracován dodatek k projektové dokumentaci na odbahnění. Na základě uvedeného souhlasu odboru životního prostředí k zásahu do významného krajinného prvku z 5. května 2005 totiž musely být parametry obnovy rybníka modifikovány.  Odbahnění mělo proběhnout na necelé ploše rybníka. V jeho východní přítokové části měl být ponechán původní stav a vytvořeno tak přechodové litorální pásmo. Toto mělké pásmo mělo mít plochu 3,3 hektaru (z celkové plochy rybníku 15 hektarů tak mělo činit 21 %). V horní části rybníku se zároveň navrhovalo zřízení umělého ostrůvku protáhlého tvaru o rozměrech cca 50x20x2 metrů. Tím pádem se měla zmenšit i kubatura sedimentů, které se měly vytěžit a deponovat. I na zbytku dna rybníku měla být ponechána vrstva bahna o mocnosti 15-20 cm tak, aby se umožnila obnova ekosystému. Aktualizovaná studie navíc konstatovala, že tloušťka sedimentů je daleko silnější, než se předpokládalo. Při provádění výkopu odvodňovací stoky v roce 2004 se lžíce bagru vlastní vahou propadla o víc než 6 metrů. Jílovité nepropustné podloží bylo jasně definované jen v horní části rybníku. Z toho se usuzovalo, že rybník vznikl už ve středověku přehrazením močálovité údolní nivy. Za těchto okolností se nedoporučovalo důsledné odtěžování veškerého bahna. Plocha, kde měla probíhat těžba bahna, byla rozdělena na 15 sektorů o celkové ploše 11,7 hektaru a kubatuře 117 900 metrů kubických.[427] Hloubení odvodňovacího kanálu napříč vypuštěným rybníkem začala firma Berdych provádět v červnu 2004 (podle jiného pramene v červenci 2004[428]) a práce hotovy v srpnu 2004. V ose potoka protékajícího rybníkem založena hlavní odvodňovací strouha, na ni, v rozestupu cca 60 metrů[429], kolmá žebra.[430] Práce komplikovala až 5 metrů vysoká vrstva bahna poblíž hráze rybníka. Kvůli deštivému počasí se pod bagr musely neustále podsouvat dřevěné klády. Akci navíc zbrzdila nutnost vyřídit všechny námitky ochránců životního prostředí.[431] V zimě, kdy bahno ztuhne, se počítalo s případnými úpravami tohoto systému.[432]

V květnu 2005 konečně městská rada schválila uzavření nájemních smluv s majiteli pozemků mezi rybníkem a dálnicí, kam mělo být uloženo odtěžené bahno. Cena stanovena na 0,92 Kč za metr čtvereční za rok.[433]  20. října 2006 vydáno (na základě žádosti z 26. října 2005) územní rozhodnutí na dočasné uložení sedimentů z rybníka na pozemcích č.kat.186, č.kat.224/1, č.kat.224/3, č.kat.231, č.kat.232, č.kat.233, č.kat.234, č.kat.235, č.kat.236, č.kat.237, č.kat.238, č.kat.239/1, č.kat.239/2, č.kat.240, č.kat.241, č.kat.242/1, č.kat.242/3, č.kat.243/1, č.kat.243/2, č.kat.244, č.kat.246/1 a č.kat. 246/2  v katastrálním území Borek.  K dočasnému uložení sedimentů mělo dojít v prostoru mezi stávajícími odvodňovacími příkopy a prašnou polní cestou. Podél nich ponecháván volný pruh o šířce 10-15 metrů. Před uložením nánosů se měla provést skrývka ornice. Při uvažovaném množství nánosů, ukládaných na plochu 115 900 metrů kubických měla být výška haldy maximálně 2,7 metru. V  ochranném pásmu plynovodu měl být ponechán v úložišti volný koridor o šířce 14 metrů. Nánosy se měly z Boreckého rybníka vyvážet po provizorní panelové komunikaci k polní cestě a od ní až k úložišti.[434] Dočasné uložení sedimentů se mělo provádět podle dokumentace zpracované projekční kanceláří SUDOP Plzeň, a.s. (dle poslední aktualizace z 24. srpna 2006). Po odvezení sedimentů se měla provést zpětná zemědělská rekultivace s předpokládaným termínem ukončení a předání k zemědělskému využití jako trvalý travnatý porost v  květnu 2013. Agentura ochrany přírody ve svém vyjádření z 27. září 2006 upozornila, že okolí rybníka je lokalitou silně ohroženého kosatce sibiřského, a doporučila  před zahájením prací provést upřesňující botanický průzkum a vytipovat úložná místa tak, aby nedošlo k ohrožení tohoto chráněného druhu.[435] V přehledu investičních akcí města Rokycany na rok 2007 se pak uvádí, že částka 60 000 Kč má jít na pronájem pozemku pro uložení bahna. Předpokládaná realizace v 1. čtvrtletí 2007.[436]

Roku 2005 podalo město oficiální žádost o dotaci na celkovou rekonstrukci hráze rybníka k Státnímu fondu životního prostředí. Projekt ale napoprvé neuspěl. 30. srpna 2005 proto zástupci Rokycan jednali na ministerstvu o možnosti opakovaného podání žádosti a doplnění projektu. Kromě opravy hráze zažádáno o subvenci na odbahnění vodní nádrže, dále výsadbu nových stromů a keřů. Termín podání nové žádosti 31. října 2005.[437] Městská rada na dopracování projektu přesunula v listopadu 2005 změnou v obecním rozpočtu 23 000 Kč.[438] Dne 28. listopadu 2005 projednávali radní opět změnu rozpočtu. Kromě 23 000 Kč, které na projekt odbahnění přesunuty z investiční rezervy, to bylo dalších 6000 Kč ušetřených v jiných kapitolách.[439] Koncem listopadu 2005 město stále čeká na výsledky žádosti o dotaci. Případná generální oprava hráze a odbahnění odhadováno celkem na 80 000 000 Kč. Z toho na opravu hráze město potřebovalo ještě získat 17 000 000 Kč.[440] V rozpočtovém výhledu na roky 2006-2008 předpokládala obec, že k zahájení odbahnění rybníka dojde v roce 2008 a bude to hlavní investiční výdaj města pro ten rok (cca 11 000 000 Kč).[441] Akce zařazena do seznamu potřebných investic v návrhu obecního rozpočtu na rok 2006 ve výši 6 500 000 Kč (požádáno o dotaci).[442] Součástí opravy rybníka by měla být i rekonstrukce příjezdové komunikace. Cesta by měla být dlážděna panely. Původní termín provedení (rok 2005) změněn v lednu 2005 na neurčito, do provedení odbahnění rybníku.[443] Projektová dokumentace na ni byla už hotova, rozpočet odhadnut na 3 500 000 Kč. Tato investice měla ale až 25. pozici v aktualizovaném celoměstském pořadníku.[444]

Koncem května 2006 se Borecký rybník neplánovaně a za velmi dramatických okolností naplnil. V noci z 27. na 28. května 2006 totiž město postihly další záplavy. Rozvodnil se i Borecký potok, který mnohonásobně zvýšil svůj průtok. V 7:32 hodin ráno byl již rybník zcela zaplněn a voda začala nekontrolovatelně přetékat přes přeliv.[445] V roce 2006 ovšem konečně město uspělo s opakovanými žádostmi o dotaci. 3. října 2006 jednalo zastupitelstvo města o změně rozpočtu. Obdrželo totiž dotaci na opravu hráze tohoto rybníka ve výši 16 793 000 Kč.[446] Stát ji přidělil v září 2006.[447] Město zároveň vyhlásilo výběrové řízení na opravu hráze. Oslovilo 5 firem a další zájemce upozornilo na možnou zakázku přes internet. K převodu dotace na účet obce od ministerstva financí mělo dojít ihned po předložení smlouvy o provedení díla.[448] Stále ovšem trvala nejistota ohledně opravy dna rybníku a odvozu zdejších sedimentů. Zde se počítalo s možnými náklady 50 000 000 Kč. I na tento účel proto obec vedla jednání o přidělení dotace.[449] 16. srpna 2006 kvůli tomu delegace města jednala na ministerstvu. Předběžné přísliby naznačovaly, že z peněz určených vládou na likvidaci povodňových škod bude skutečně městu přiděleno 45 000 000 Kč na celkovou rekonstrukci rybníka.[450] Dne 11. října 2006 navštívili rokycanskou radnici představitelé krajského úřadu z Plzně, aby prověřili oprávněnost případného přidělení dotace na odbahnění. Město a kraj se totiž rozcházeli v odhadu výše potřebné subvence. Obě strany se dohodly na společné konzultaci s odborníky na ministerstvu tak, aby žádost nebyla odmítnuta.[451] Žádost o dotaci uspěla, prostředky mohlo město čerpat z fondu pro obce postižené živelnými pohromami spravovaného ministerstvem pro místní rozvoj. Výše dotace se uvádí na 16 700 000 Kč. 5. dubna 2006 vyhlášeno výběrové řízení a 3. května 2006 proveden výběr vítěze.[452] Toto výběrové řízení na provedení rekonstrukce vyhrála ze 7 uchazečů firma Algoman, s.r.o. z Otic s nabídkovou cenou 11 861 960 Kč.[453] Díky nižší ceně ale měla úměrně klesnout i skutečná výše státní dotace.[454] Celkem na opravu hráze město nakonec skutečně získalo dotaci 11 862 000 Kč.[455] Termín dokončení stanoven na 31. srpen 2007. Hlavní objem prací tak měl připadnout až na rok 2007.[456] Podmínkou pro udělení dotace ale bylo započít s investicí ještě v roce 2006. Úřední postup pak byl proto poměrně rychlý.[457] 20. října 2006 se konalo vyhlášení výsledků výběrového řízení.[458] A ještě v říjnu 2006 s doporučením výběrové komise zadat zakázku firmě Algoman, s.r.o. souhlasila městská rada. Ještě v říjnu se také se stavem rybníka seznámil při své návštěvě Rokycan ministr pro místní rozvoj Petr Gandalovič.[459] Dne 5. prosince 2006 předáno firmě staveniště. Počátkem prosince 2006 se uvádí, že na opravě rybníka se již začalo pracovat.[460] Dne 6. listopadu 2006 vypsáno také výběrové řízení na zajištění technického dozoru investora (TDI) na hráz Boreckého rybníku. 21. listopadu 2006 tuto zakázku získala firma SUDOP PROJECT, a.s. z Plzně za nabídkovou cenu 177 905 Kč. Termín dokončení zakázky stanoven na rok 2007.[461]

Dne 15. března 2007 se na odboru rozvoje města konala schůze na téma opravy rybníku Borek.[462] V roce 2007 měla oprava hráze rybníka naplno po zimní přestávce začít. Zahájení stavebních prací se předpokládalo 10. dubna 2007.[463] Firma Hydroprojekt ovšem připouštěla možnou desetidenní odchylku zahájení prací oběma směry. Podle místostarostky Marie Hlávkové si firma po poradě z poloviny března 2007 musela ještě zpracovat dodatek k projektu. Při přípravě akce se totiž zjistilo, že bude třeba (kvůli složitému podloží) modifikovat založení dosypání budoucí nové hráze. Bylo třeba nově dopočítat vhodný materiál pro dosypání. Město už v té době mělo vyhledané lokality, odkud zeminu na hráz vezme.[464] V rámci opravy mělo dojít i k rozšíření hráze směrem do rybníka a snížení jejího sklonu.  Hlavní výpusť již byla dříve prakticky celá zrekonstruována. Kromě ní ale měl být proveden i vedlejší výtok do náhonu. Součástí investice mělo být i zpevnění koryta Boreckého potoka pod hrází, k mostu v ulici K Huti a výstavba opěrné zdi podél pobřežní komunikace. Část plochy původního rybníka měla být zasypána tak, aby umožnila rozšíření zatáčky této pobřežní vozovky.[465] 4. prosince 2006 rozhodlo zastupitelstvo města v rámci sestavování provizorního rozpočtu na rok 2007 o nepřekročitelném investičním limitu na jednotlivé již rozpracované akce. V případě opravy hráze rybníka byl tento limit stanoven na 16 793 000 Kč (šlo o dotaci).[466] 10. dubna 2007 na svém zasedání městští zastupitelé odhlasovali přijetí dotace na rekonstrukci hráze ve výši 11 862 000 Kč.[467] V 2. polovině dubna 2007 už probíhají práce na rekonstrukci hráze, zároveň podél východního okraje této části rybníka, směrem k ulici Ke Kapličce, vyrůstá jakási opěrná nábřežní zeď z kamenů.[468] Oprava hráze dokončena koncem října 2007.[469]

Žádost o dotaci na odbahnění rybníka ale zatím obec nezískala. Při rekonstrukci hráze se nicméně počítalo s částečným odbahněním prostoru dna rybníku poblíž hráze. Do konce března 2007 město očekávalo, že Státní fond životního prostředí zveřejní parametry dotačních programů na rok 2007 a město mělo ambici maximálně využít možnosti pro získání subvence na odbahnění. Předpokládalo se, že žádost o dotaci podaná roku 2006 bude přepracována tak, aby byla v souladu s požadavky nové verze dotačního programu. V ideálním případě se očekávalo, že na podzim 2007 by se s odbahněním mohlo začít. Předpokládané náklady se stále pohybují mezi 40 a 50 000 000 Kč.[470] V přehledu investičních akcí města Rokycany na rok 2007 se uvádí, že částku 3 440 000 Kč vydá obecní rozpočet v 2. pololetí jako městský podíl na odbahnění vodní plochy, dalších 200 000 Kč půjde na stavební dozor na Boreckém rybníku, a to rovněž s termínem realizace platby v 1. pololetí 2007.[471] 24. září 2007 odsouhlasilo zastupitelstvo města úpravu obecního rozpočtu na rok 2007, kdy přesunulo částku ušetřenou na rekonstrukci Boreckého rybníku (2 380 000 Kč) na jiné investice.[472] Koncem února 2008 město oznamuje, že už byla podána žádost o odbahnění rybníka Borek. Všechny podklady byly prý konzultovány se Státním fondem životního prostředí a město doufá, že bude úspěšně vyřízena. Rozhodnutí mělo přijít do tří až čtyř měsíců. Příspěvek města na tuto akci spočten na 7 500 000 Kč a zařazen do rozpočtu na rok 2008.[473] V červnu 2008 vedení města oznamuje, že po šesti letech bylo úspěšné v otázce žádosti z operačního programu na Státním fondu životního prostředí a obdrželo na odbahnění rybníka dotaci. Práce měly trvat cca 2 roky. Očekávané náklady vyčísleny na 61 207 000 Kč, přičemž dotace od SFŽP měla pokrýt 54 734 000 Kč a obec ze svého rozpočtu zbylých 6 473 000 Kč. Vzhledem k tomu, že v rozpočtu na rok 2008 už město mělo zahrnutou položku 7 500 000 Kč, byl tedy finanční aspekt investice vyřešen. Podmínkou žádosti o dotaci byly smlouvy o nájmu pozemků, na které se mělo bahno z rybníku ukládat. Tyto smlouvy byly uzavřeny do roku 2016 a bylo jich sjednáno 12. Bahno mělo být kompostováno a po několika letech plánováno jeho využití jako ornice. Při procesu podávání žádosti o subvenci město reagovalo na připomínky Agentury ochrany přírody i Státního fondu životního prostředí a upravilo projekt i rozpočet.[474] Dne 16. července 2008 už město oznámilo, že zveřejňuje oznámení o zakázce na stavební práce na odbahnění Boreckého rybníka.[475] Odbahnění rybníku se uvádí v seznamu výběrových řízení vypisovaných v roce 2008 odborem rozvoje města.  Výběrové řízení vyhlášeno 16. července 2008 a zakázka přidělena 3. září 2008 firmě Outulný, a.s. z Náměšti nad Oslavou za 17 718 497 Kč. Dle stavu z počátku podzimu 2008 akce ještě nebyla zahájena.[476] Město očekávalo uzavření smlouvy s prováděcí firmou v říjnu 2008.[477]

Nakonec byly práce dokončeny v následujících měsících a již v březnu 2009 se rybník rychle naplnil po skoro sedmi letech) vodou z jarního tání.[478] Oficiálně byl konec rekonstrukce vodní nádrže oznámen v dubnu 2009. Náklady na odbahnění financovala Evropský fond pro regionální rozvoj částkou 15 062 722 Kč, Státní fond životního prostředí přispěl 885 925 Kč a město 1 771 850 Kč.[479] V rámci rekonstrukce vznikl v centrální sekci horní části rybníka umělý ostrov o ploše necelých 15 arů.

V roce 2013 město muselo začít řešit, kam definitivně umístit vyschlé bahno vytěžené z Boreckého rybníku, protože deponie severně od břehu rybníka byla jen dočasná. Městské zastupitelstvo souhlasilo se záměrem bahno převážet na Žďár, uložit ho na bezlesé pásy pozemků o ploše cca 10 hektarů, nad kterými prochází vedení vysokého napětí. Podle záměru mělo pak na místě být možné pěstování vánočních stromků. Náklady na odvoz bahna z dočasného úložiště se odhadovaly na několik milionů, což zahrnovalo i rekultivaci deponie. Během roku 2014 ale žádné práce na odvozu bahna nebyly započaty.[480] Až letecký snímek z července 2015 zachycuje masivní terénní úpravy na pozemku severně od Boreckého rybníka. Dle stavu ze srpna 2016 už byla bývalá deponie odtěžena a plocha porostlá travou.

3.4. Rybníky Kocourák a Kofroňovic rybník (bývalý rybník Nohavička)

Borecký rybník není izolovaný, ale je součástí celé soustavy vodních děl. Proti proudu Boreckého potoka jej odedávna doplňovaly dvě (respektive tři) další menší vodní plochy, ležící těsně vedle sebe. Dohromady měly plochu cca 3 hektarů. Je otázkou, kdy vznikly, možná někdy v raném novověku, ve středověkých listinách a zápisech, souvisejících s Borek uváděny nejsou. Každopádně jsou již zachyceny na mapě 1. vojenského mapování z 80. let 18. století i a na  katastrální mapě z roku 1838. Zajímavou informaci přináší borecký obecní kronikář, ve svých vzpomínkách, psaných v polovině 20. století. Uvádí, že podél dnešní ulice Do Vrchu dříve vedl potůček, umělá strouha, respektive náhon. Přicházet měl právě od rybníka Nohavička, respektive od mlýnského náhonu, který vedl od „hořejšího hamru“ (lopatárna). Náhon vedl pak okolo domu čp.42/IV dnešní ulicí Do Vrchu, okolo domu čp.16/IV (kterému se prý říkalo U Pecařů a místní lidé říkali, že tam kdysi byla železná huť). Odtud vedl do dnešní ulice K Huti, kde se vléval do Boreckého potoka. Umělá strouha podél cesty tu měla existovat ještě v 19. století a v roce 1904 byla zčásti zavezena (kronikář tomu byl coby malý chlapec osobně přítomen).[483] Tato teorie nemusí být jen místní legendou. Lze si realisticky představit, že rybník Nohavička byl součástí komplexního vodního díla, které napájelo náhon vedený podél dnešní ulice Do Vrchu, který pak získával kinetickou energii při klesání terénu k rokycanskému hamru. V takovém případě by v Borku fungovala promyšlená vodohospodářská soustava, která propojovala horní hamr (lopatárnu) a dolní hamr (pod Boreckým rybníkem). Její součástí byl nejen Borecký potok a Borecký rybník, ale i soustava náhonů (a do sklonku 18. století i později zaniklý Svinský rybník západně od dnešního nároží ulic Pražská a K Huti). Rolí rybníku Nohavička v této soustavě mohlo být zajišťovat dolnímu hamru stabilní a snadno regulovatelný pohon, nezávislý na Boreckém rybníku. Vedení této strouhy podél ulice Do Vrchu nicméně nezachycuje mapa z roku 1825,[484] ani mapa stabilního katastru z roku 1838, takže její technické detaily a tudíž i případnou souvislost s důvodem vzniku rybníku Nohavička nelze přesně ověřit. Na mapě z roku 1825 je každopádně tato soustava tří vodních děl označena jako rybník Nohavička. Jsou konkrétně popsány jako Prostřední nohavička (dnešní rybník Kocourák) a Hořejší nohavička (dnešní Kofroňovic rybník). Jménem Dolejší nohavička pak byla označena nejzápadnější část rybníku Kocourák, nyní již zrušená a zastavěná domem čp.99/IV, viz níže.[485] Pozemková kniha z roku 1782 udává rozlohu rybníka Dolejší nohavička na pouhých 330 čtverečních sáhů, tedy 11,87 arů.[486] Stejnou rozlohu udává i městská pozemková kniha z let 1831-1832.[487]

Zbylá dvě vodní díla existují dodnes, respektive byla po jistém mezidobí obnovena. Pojmenování patrně odkazovalo na velmi protáhlý tvar jakési „nohavice“, který tyto tři vodní nádrže vytvářely.[488]  Je nutné si uvědomit, že tři výše uvedená vodní díla tvořily souvislou řadu o délce půl kilometru. První z nich proti proudu potoka se v současnosti nazývá rybník Kocourák. Na mapě z roku 1825 je označen jako Prostřední nohavička. V pozemkové městské knize z roku 1782, v rámci soupisu panských (městských) rybníků, je rozloha rybníka Prostřední nohavička vyčíslena na 3019 čtverečních sáhů, tedy 1,0858 hektarů.[489] V městské pozemkové knize z let 1831-1832 se rybník ještě uváděl. Měl stále plochu 1 joch a 1419 čtverečních sáhů, tedy 3019 čtverečních sáhů.[490] Přestože rybník se tu rozkládal i dle mapy z roku 1838, později na delší dobu zanikl. Podle pozdějšího obecního kronikáře se tak mohlo stát v roce 1842, kdy rybníky poničila velká voda. Každopádně ke zrušení rybníků došlo před rokem 1854.[491] Na katastrální evidenční mapě z roku 1891 již zachycen není a jeho plochu tvořily jen mokré louky.[492] Koncem 20. let 20. století byla dokonce plocha bývalého rybníka (její nejzápadnější část, neboli bývalý rybník Dolejší nohavička) zčásti stavebně využita. Dne 18. června 1929 jednalo obecní zastupitelstvo města Rokycan o prodeji pozemku č.kat.164/1 v Borku. Dne 14. prosince 1928 totiž požádal Alois Kohout o prodej pozemku č.kat.164/1 s tím, že na něm chce postavit domek. Odborná komise ale zjistila, že se na výstavbu domku dá použít jen cíp pozemku směrem k Borku (o ploše cca 150 čtverečních sáhů). I na tuto část by ale bylo nutno navézt terén. Zbytek pozemku byla louka, která v druhé polovině směrem k hamru pana Kofroně byla vlhká. 11. června 1929 nicméně městská rada doporučila obecnímu zastupitelstvu schválit prodej za 6671,88 Kč, což zastupitelstvo schválilo.[493] 13. června 1929 pak prodej pozemku č.kat.164/1 v Borku Aloisi Kohoutovi za 2500 Kč/korec schválen i obecní finanční komisí.[494] Následně tu opravdu někdy po roce 1930 (na reambulacích katastrální evidenční mapy z roku 1891, jež probíhaly až do roku 1930, ještě zakreslen není) vyrostl dům čp.99/IV (jeho popis viz níže). Zaujal nejzápadnější prostor bývalého rybníka. Teprve v roce 1976 rybník obnoven. Jde o menší vodní nádrž o rozloze cca 0,8 ha. Sloužila jako rybí sádky a provozoval ji Československý rybářský svaz.[495] Místní činovník rybářského svazu měl přezdívku „Kocour“ a dal tak jméno rybníku.[496] Je to neobvyklý případ, kdy místní název vznikl v moderní době takto neformálně, podle konkrétní osoby, a označení se ujalo (na přelomu 20. a 21. století se dokonce objevilo v uliční topografii (ulice Ke Kocouráku, viz níže). Rybník je o něco menší než ve své původní rozloze, doložené roku 1838, protože byl trvale redukován uvedenou výstavbou usedlosti čp.99/IV v meziválečném období.

Druhý rybník proti proudu potok, roku 1825 označovaný jako Hořejší nohavička, se v současnosti nazývá lidově „Kofroňovic rybník“ Jméno upomíná na bývalého provozovatele nedaleké lopatárny pana Kofroně (o lopatárně viz níže). V říjnu 2002 městský úřad doporučil Českému ústavu zeměměřičskému a katastrálnímu, aby toto historické pojmenování ponechal v oficiální mapové evidenci.[497] Na katastrální mapě se objevuje jako „Kofroňův rybník“.[498] V pozemkové městské knize z roku 1782, v soupisu městských rybníků, je plocha rybníka Hořejší nohavička uváděna 4075 čtverečních sáhů, tedy 1,4656 hektaru.[499] Stejnou rozlohu udává i městská pozemková kniha z let 1831-1832.[500] Na katastrální mapě z roku 1891 je evidován jako rybník, tudíž asi na rozdíl od vedlejšího rybníka Kocourák byl už tehdy napuštěný.[501] Rozlohou je tato nádrž podobná vedlejšímu rybníku. Uprostřed ovšem mělkým rybníkem probíhá východozápadním směrem úzká vyvýšenina, mající tak podobu ostrova. Po roce 2015 zůstává ovšem rybník dlouhodobě vypuštěný. Menší množství vody se drží jen v jeho západní části při hrázi, zbytek plochy zarůstá travou a má charakter mokřadu. Oba rybníky napájí Borecký potok, který je ale míjí ze severu. Vodu do obou vodních ploch přivádí pak drobnější boční náhony. Mezi oběma rybníky vede ulice K Lopatárně k historickému areálu lopatárny (viz níže).

Další, výrazně novější malý rybník se nachází cca 400 metrů severně odtud, u okraje lesa, na bezejmenném potoku, jenž pak ústí do Boreckého rybníka v jeho severovýchodním rohu. Na leteckých mapách se objevuje až počátkem 21. století. Patří Ředitelství silnic a dálnic.

4. Nová část Borku (zástavba podél Pražské silnice)

4.1. Změna trasy Pražské silnice v 18. století a urbanistický dopad na Borek

V 19. a 20. století expandoval zastavěný areál Borku do prostoru podél Pražské silnice, čímž se zcela proměnily i jeho základní prostorové vztahy a kompoziční osa. Borek sice vždy ležel poblíž tradiční zemské silnice, spojující Prahu přes Plzeň do Bavor. Otázkou ale zůstává, kudy přesně tato dopravní tepna v minulosti vedla. Nynější trasa Pražské ulice se totiž zdá být až výsledkem novověkého plánovitého počinu ze sklonku 18. století. Snad původní zemská silnice sledovala více modelaci terénu a nivu Boreckého potoka. Mohla vést od Svojkovic dnešní ulicí V Plaňkách, pak ulicí K Lopatárně, přes historické jádro vesnice Borek, okolo Boreckého hamru a dál do Rokycan v trase dnešní cesty pod Boreckou strání. Obecní kronika v popisu dějin Borku (ovšem psaném až v polovině 20. století) takto popisuje původní trasu Pražské silnice a uvádí, že v domě čp.9/IV na nároží ulic Do Vrchu a K Huti býval proto v dávných dobách zájezdní hostinec.[505] V pozemkové knize z roku 1780 se skutečně usedlost čp.9 označuje jako hostinec.[506]  Müllerova mapa Čech z 1. čtvrtiny 18. století sice zakresluje Pražskou silnici v poloze blízké té dnešní (tedy jižně od Borku), tato mapa je ovšem pro takto detailní otázky nepřesná a pouze schematická. Na o něco podrobnější mapě 1. vojenského mapování z 80. let 18. století již je silnice evidentně v nynější trase.

Na katastrální mapě z roku 1838 stále ještě působí nová Pražská silnice jako cizorodý prvek. Vyniká tu její evidentní umělost coby plánovitého inženýrského díla. Naprosto přímá silnice protíná historické hranice polností, míjí vesnici Borek z jihu a pokračuje na Rokycany.  Byla tehdy stále ještě zcela bez zástavby. Zatímco její výstavba v 18. století byla zásadní změnou, během 19. století se její trasování začalo projevovat i stavebně a urbanisticky. Postupně i tato novodobá silnice začala přitahovat zástavbu a stala se významnou kompoziční osou Borku, která dokonce postupně zastínila roli původního historického jádra vesnice. Na mapě 2. vojenského mapování z let 1842-52, který je ovšem pro Rokycany reambulován patrně po roce 1862 (zákres železniční trati Praha-Plzeň), je stále nynější Pražská ulice v Borku zcela bez zástavby. Teprve na mapě 3. vojenského mapování z let 1877-80 již je silnice v úseku od křižovatky s dnešní ulicí K Kuti ke křižovatce s ulicí Na Kukačce oboustranně obestavěna domy. Postupně tu vznikl rozsáhlý areál zástavby převážně přízemních či jednopatrových domků, orientovaných podélně podél silnice. Okolo silnice se začal rozvíjet samostatný uliční rastr, kdy z dominantní osy státní silnice začaly vybíhat boční kolmé komunikace, které postupně rovněž začaly obrůstat drobnou zástavbou. Na rozdíl od kopcovitého a živelně osidlovaného historického jádra Borku nabídly plochy podél Pražské ulice rovinaté stavební pozemky a možnost pravidelnější parcelace.

Výrazným urbanistickým činitelem této novější části obce se stala i železniční trať, která protnula zdejší krajinu východozápadním směrem v roce 1862, a to paralelně se státní silnicí, jen v mírném jižním odstupu od ní. Dopravně sice trať život Borku přímo neovlivnila, protože zde nebyla zřízena zastávka, kolejové těleso si ale vyžádalo značné terénní přesuny, které se ještě zvýraznily při rozšiřování trati za první republiky. Zjednodušeně řečeno, ve východní části úseku na průjezdu Borkem se železniční trať zařízla do okolního terénu, zatímco v západnější části naopak vystupuje na násep, aby se pak přenesla po kamenném viaduktu z roku 1862 přes bezejmenný potůček, přitékající od svahů Žďáru k severu podél dnešní ulice V Rybníčkách. Trať znemožnila větší rozvoj uliční sítě v jižní části obce a i podél jižní strany Pražské ulice vedla k vytvoření jen velmi mělké parcelní řady. Podrobnější popis železniční trati a souvisejících staveb je v kapitole „železniční architektura“. Zároveň ale bariéra v podobě železniční trati koncentrovala růstový potenciál Borku do prostoru mezi státní silnicí a historickou vesnicí, čímž podpořila jeho intenzivnější stavební využití.

4.2. Pražská ulice

Pražská ulice prochází zastavěným územím Borku v délce zhruba 1 kilometru. Z hlediska dopravního jde o jednoznačnou hlavní osu této městské čtvrti. I z hlediska urbanistického je její význam dominantní a v souvislosti s pokračující zrychlenou výstavbou v na ni kolmých ulicích od konce 20. století její váha v rámci Borku roste, byť v samotné Pražské ulici už výraznější nová parcelace neprobíhá.

4.2.1. Popis zástavby Pražské ulice v úseku západně od křižovatky s ulicí K Huti

Zajímavým rysem zástavby nejzápadnějšího úseku Pražské ulice v Borku je to, že až sem zasahuje katastr města Rokycan. A vznikla tu tedy od konce 19. století skupina domů, příslušných sice katastrálně k Rokycanům ale urbanisticky do Borku. Jde o sídelní skupinu oficiálně nazývanou V Borku (podrobněji o ní v kapitole „Páclovna“). Šlo o první příklad prolínání zástavby Rokycan a Borku, který předznamenal pozdější integrací obou obcí. Vlastní katastr Borku tak začíná až u křižovatky ulic Pražská a K Huti, přičemž na jižní straně Pražské ulice dokonce proniká katastr Rokycan až přímo proti ústí ulice K Huti. Podél severní strany Pražské ulice je od nároží obou ulic směrem k západu úsek o délce cca 200 metrů, náležející katastru Borku. Je stavebně využit a od počátku 21. století tu probíhá rapidní výstavba rodinných domů, která postupně zaplňuje i bývalé louky ve vnitrobloku této lokality.

Přímo u Pražské silnice tu na samém okraji katastru Borku stojí dvojdům čp.97-98/IV. Vznikl v meziválečném období. Evidenční katastrální mapa z let 1891-1930 dům jako první z číselné řady čísel popisných nezachytila ani v dodatečných zákresech, takže jeho výstavba patrně spadá do období počátku 30. let.[508] Patrně právě k tomuto domu se vztahuje zápis z června 1929, podle kterého městskou radou schváleno, aby F. Páclovi z Borku byly odprodány z obecní cihelny cihly na výstavbu jeho rodinného domu v Borku.[509] Ještě dle stavu z roku 2021 je majitelem domu čp.97/IV Jiří Pacl. Jinak František Pacl je uváděn dle sčítání lidu z roku 1921 coby majitel domu čp.65/II v Pražské ulici v Borku.[510] Nový rodinný dvojdům byl dokončen někdy po roce 1930, protože na reambulaci evidenční katastrální mapy z konce roku 1930 ještě zakreslen není.[511] Jde o patrový dům s obytným podkrovím v 1. patře. Vnější architektonickou podobou připomíná spíš soudobou předměstskou produkci v Rokycanech. Obě poloviny domu se vyvíjejí samostatně. Zatímco západnější objekt čp.98/IV tak postupně obdržel jakousi věžovitou přístavbu, sousední čp.97/IV zase prošel nástavbou. Počátkem 21. století pak obě poloviny celkově zrekonstruovány. Podél západní strany tohoto dvojdomu vybíhá z Pražské ulice kolmo bezejmenná cesta, tvořící i hranici Borku a Rokycan, zárodek budoucí ulice. V zárodečném stádiu je i Dlouhá ulice, běžící souběžně s Pražskou, která už je sice teď vybudována v oblasti čtvrti Páclovna, ale má výhledově probíhat paralelně s Pražskou ulicí až do Borku, k ulici K Huti. Podél tohoto, zatím jen v náznaku existujícího úseku Dlouhé ulice, už vyrostly rodinné domy čp.140/IV, čp.136/IV a čp.179/IV.  Dům čp.140/IV obdržel číslo popisné 20. října 1999. Jde o už plně městskou patrovou vilu s obytným podkrovím v 1. patře a šikmou sedlovou střechou. Dům čp.136/IV vznikl o něco dříve, jeho podoba odráží spíše vlivy předlistopadové architektury. Na státní mapě z roku 1985 již je zachycen.[512] Jde o patrovou vilu na zvýšeném suterénu, s brizolitovou fasádou. Dne 17. prosince 2007 požádala majitelka čp.136/IV Eva Pavlíková žádost o vydání územního rozhodnutí o změně využití území na pozemku, kdy se parcela č.kat.72/9 evidovaná jako trvalý travní porost měla změnit na zahradu. Šlo o úzký pruh pozemku severně od zahrady u domu čp.136/IV, podél budoucí linie Dlouhé ulice. 9. června 2008 městský úřad zahájil územní řízení a na 11. července 2008 svolal ústní jednání.[513] Vzhledem k tomu, že dotčený pozemek se částečně kryl s trasou plánovaného prodloužení Dlouhé ulice ale 4. srpna 2008 městský úřad žádost zamítl. Žadatelka se odvolala. Argumentovala tím, že již dříve požádala o změnu územního plánu, která by umožnila provést zamýšlenou redefinici pozemku a že nevěděla, že tato změna plánu byla zamítnuta (Šlo o žádost o pořízení změny územního plánu č. 63, kterou zastupitelstvo města zamítlo 2. června 2008. V této žádosti se Eva Pavlíková pokoušela prosadit absurdní návrh, kterým by se zrušil záměr prodloužení Dlouhé ulice[514]).  Deklarovala, že se proti zamítnutí změny územního plánu odvolá.[515] 15. září 2008 městský úřad odvolání Evy Pavlíkové zveřejnil, společně s lhůtou 10 dnů, do níž se mohli účastníci řízení vyjádřit k jejím argumentům.[516] Na protější straně budoucí Dlouhé ulice stojí vilka čp.179/IV. Její výstavba byla dokončena 27. prosince 2017.[517] Má podobu nízkého přízemního rodinného domu s valbovou střechou.

Při Pražské ulici je pak směrem k východu přerušena domovní fronta sníženinou s vlhkou loukou, kterou protéká od svahů pod Žďárem a pak pod železničním viaduktem v ulici V Rybníčkách na pomezí katastru Rokycan a Borku drobná vodoteč, která ještě koncem 18. století napájela zaniklý rybník, který vyplňoval prostor západně od ulice K Huti (viz výše). V dubnu 1932 konstatovala rokycanská městská rada, že z finančních důvodů není možno rozšířit potůček, respektive vodoteč mezi domy čp.181-183/II a železnicí.[518] V březnu 2004 souhlasilo zastupitelstvo města s návrhem změny územního plánu č. 39 (přeložka lokálního biokoridoru).[519] V říjnu 2004 pak projednala městská rada konkretizovaný návrh na změnu územního plánu (č.01/2004 h), jež mění trasu lokálního biokoridoru, který prochází od svahů pod Žďárem směrem k severu. V místech, kde železniční trať kříží tento koridor, by se totiž nemohly v rámci její chystané modernizace budovat protihlukové stěny. Biokoridor tak přesunut na místo stávajícího železničního viaduktu, kde se stejně o protihlukových stěnách neuvažovalo. Změna ale nebyla jen pragmatickým tahem, měla i své ekologické opodstatnění. Přesunem se totiž jeho trasa překryla s existující vodotečí.[520] Mezi touto loukou s potůčkem a nárožím ulic Pražská a K Huti pak ještě vyrostla skupina novějších rodinných domů čp.130/IV, čp.133/IV a čp.132/IV ze 70. let 20. století. Dům čp.130/IV je plochostřechá patrová vila. Domy čp.133/IV a čp.132/IV jsou pak budovány podle identického projektu. Stavební povolení na ně vydáno roku 1975. V prosinci 1975 se už uvádí, že Václav Jonáš z Havlovic u Domažlic a Petr Lehman z Železné u Hořovic staví dvojdům v Borku.[521] Na státní mapě z roku 1978 ale ještě nejsou zachyceny, tudíž patrně stále byly rozestavěné.[522] Jde o plochostřeché patrové objekty, kompozičně zvládnuté. Dům čp.133/IV ovšem nebyl až do počátku 21. století plně dokončen. Byl sice obýván, ale neměl dokončenu fasádu a jeho okolí bylo zaplněno různým materiálem, takže původní sen o socialistickém bydlení degradoval do podoby industriálního slumu. Teprve pak, někdy okolo roku 2010 byl dům celkově upraven a dokončeno jeho průčelí. Na státní mapě z roku 1985 již všechny tyto tři rodinné domky jsou zakresleny.[523]

4.2.2. Borecká hospoda čp.56/IV

Následuje nároží ulic Pražské a K Huti, kde stojí mohutná budova Borecké hospody čp.56/IV.  Na katastrální mapě z roku 1838 ještě objekt nezachycen, mohl být zbudován nedlouho poté, patrně okolo poloviny 19. století. Na indikační skice k mapě stabilního katastru, která sice pochází rovněž z roku 1838, ale obsahuje dodatečné zákresy, už je.[524] Podle obecní kroniky byl hostinec postaven ještě před zbudováním železniční trati, tedy před rokem 1862, kdy tu byla značná frekvence povozů na státní silnici. Hostinec si postavil jistý Gruber z Rokycan, dříví na krov bral z lesa Žďáru, poblíž myslivny na straně k Hůrkám, kde se ještě za první republiky lesní úsek nazýval po Gruberovi.[525] V matrice se dne 1. dubna 1844 uvádí narození syna hostinského z Borku Josefa Grubera. Ovšem v matričním zápisu uvedeno čp.55/IV.[526] Matričních zápisů, týkajících se rodiny Gruberových a boreckého hostince, je v následujících letech víc a explicitně v nich uváděno číslo popisné čp.55. Varianta, že šlo o omyl písaře, tak není příliš pravděpodobná. Zápis z 13. 6. 1849 pak výslovně uvádí „nová hospoda č.55“.[527] Číslo popisné čp.55/IV ovšem později nesl domek v bývalé cihelně v dnešní ulici Ke Střelnici, takže buď bylo číslo popisné hostince později změněno, nebo mohl od počátku mít dvě čísla popisná a teprve později zůstalo čp.56/IV. V matričním záznamu z 5. července 1858 už číslo popisné čp.55 označuje domek v cihelně, nikoliv hospodu (narození syna mistra cihlářského Václava Sandnera).[528] Pod číslem čp.56/IV se hostinec v matrice objevuje až zápisem z 21. srpna 1875.[529] Bez ohledu na zmatky okolo číselného označení prvotní zápis v matrice dokazuje, že Gruberův hostinec fungoval již v roce 1844. Někdy v 19. století byla v budově také sirkárna. Za majitele Bedřicha Příhody vyhořela stodola severně od hostince a krátce poté byl prý úmyslně založen i požár na půdě v samotném domě čp.56/IV. Oheň zpozoroval strážce na železnici, zastavil vlak a ten pískáním vyburcoval obyvatele Borku a oheň byl uhašen.[530] Dům si dodnes udržel pozdně klasicistní vnější podobu. Je to zděný patrový objekt s valbovou střechou. Do Pražské ulice hledí sedmiosým průčelím, do ulice K Huti tříosým. Hostinci se dříve říkalo „U Města Rokycan“.[531] Toto označení bylo používáno ještě po 2. světové válce a ještě roku 1959 byl na průčelí hostince zachován nápis.[532]

V roce 1896 byla v hostinci v Borku ubytována 5. baterie dělostřeleckého pluku.[533] Šlo o provizorní řešení, do výstavby kasáren v Jeřabinové ulici (viz kapitola „Rašínov“). Budovu tehdy vlastnil Josef Hlavsa z Rokycan. Vojsko využívalo celý objekt kromě přízemí, kde byl nadále hostinec a kuchyně. Po odchodu vojska Hlavsa budovu prodal Šternberskému pivovaru v Radnicích. Střídali se tu potom různí nájemci. V roce 1905 ho pivovar prodal opět soukromé osobě. Majitelé a nájemci se tu střídali poměrně často. Za první republiky patřil dům Aloisi Aubrechtovi z Klabavy. Nechal hostinec opravit, zřídil parketový sál a roku 1931 i obchod v přízemí, který pronajal Západočeskému konzumnímu družstvu. V roce 1932 zřízen v domě i druhý obchod, kde jeho syn měl řeznictví.[534] V roce 1952 byl uzavřen trvale společenský sál v hostinci a byl předán pro účely ministerstva zdravotnictví. Hospoda nadále fungovala, ale místní lidé neměli prostor pro konání tanečních zábav.[535] V roce 1959 se uvádí, že hostinec provozuje podnik Jednota.[536] V srpnu 1962 kritizují někteří členové MěstNV, že hospoda je uzavřena a apelují na obec, aby zajistila náhradní ubytování pro zdejší obyvatele (rodinu Opatrných) tak, aby se mohly provést nutné opravy objektu.[537] Koncem září 1962 měl být poskytnut náhradní byt.[538] V borecké hospodě pak opravdu provedeny roku 1962 vnitřní úpravy za 33 800 Kčs.[539]  Na vnější opravu fasády se nedostalo, pro nedostatek pracovních sil. Úpravy zajistil tehdejší provozovatel, spotřební družstvo Jednota.[540] Podle údaje z listopadu 1967 ale už generální oprava objektu pohostinství i prodejny hotova. Měl ji provést podnik Jednota nákladem 933 000 Kčs. Údaj o nákladech je ovšem nejspíš omylem, protože identická suma se uvádí i u výstavby prodejen smíšeného zboží na Práchovně a Za Rakováčkem.[541] Dne 16. srpna 2005 objekt vyhořel. Nešlo ale o příliš závažný požár, škoda odhadnuta na 60 000 Kč. Oheň poškodil interiér a žárem praskla výloha do ulice.[542] 24. srpna 2005 hospoda znovu otevřena.[543] V srpnu 2005 zároveň provedena oprava střechy hospody. Koncem měsíce již na střeše nové latě a již zčásti pokryta novými taškami (původní krytina byla rovněž tašková).[544] V roce 2008 se objekt čp.56/IV dočkal i rekonstrukce fasády. Dle stavu z 2. poloviny srpna 2008 už směrem do Pražské ulice i do ulice K Huti osekána větší část fasády v přízemí a směrem do ulice K Huti navíc u domu instalováno lešení.[545] V přízemí domu býval kromě hospody i obchod se smíšeným zbožím. Prodejna v Borku upravena roku 1962 na samoobsluhu.[546] Stavební úpravy si vyžádaly 8000 Kčs, dalších 16 500 Kčs stálo nové vnitřní vybavení prodejny.[547] V roce 1967 provedena generální oprava prodejny.[548] 

4.2.3. Popis zástavby Pražské ulice od křižovatky s ulicí K Huti ke křižovatce s ulicí Na Kukačce

Dál k východu od hospody začíná Pražská ulice stoupat. Podle obecní kroniky musely být při stavbě státní silnice provedeny i značné terénní práce a částečné prokopání tohoto svahu, jehož pozůstatkem mají být odvaly, dodnes patrné v zahradách domů podél severní strany ulice.[549] I v tomto svažitém úseku ale pokračuje takřka souvislá řada domů, tentokrát už po obou stranách ulice, protože ta je v tomto úseku již plně na katastru Borku. Na severní straně ulice stojí objekty čp.110/IV, čp.57/IV (zaniklý), čp.139/IV, čp.61/IV a čp.60/IV. Objekt čp.110/IV přímo navazuje na hospodu. Jde o malý přízemní domek propojený s hostincem stavbou stodoly a patrně vzniklý adaptací a osamostatněním původního hospodářského stavení u hospody. Na vedlejším pozemku stával ještě v roce 1990 dům čp.57/IV. V roce 1838 ještě na katastrální mapě není zachycen. Podle čísla popisného by se dalo usuzovat, že vznikl někdy v polovině 19. století. V matrice je skutečně objekt čp.57/IV uveden poprvé dne 3. září 1846, kdy se tu narodila dcera cihlářského mistra Václava Brady.[550] Jenže když v červenci 1851 zemřelo jiné dítě Václava Brady, uvádí se jako místo úmrtí cihlárna v Borku (bez uvedení čp.).[551] Jak ukazuje i indikační skica mapy stabilního katastru, číslo popisné čp.57/IV totiž původně asi nesl domek v cihelně u dnešní ulice Ke Střelnici, nikoliv pozdější domek při Pražské silnici.[552] Ten vyrostl až později a číslo popisné na něj bylo přesunuto dodatečně. Z matriky nelze zcela spolehlivě zjistit, kdy se tak stalo, protože číselné označení neudává lokalitu domu a není tak jasné, zda se zápisy v matrice týkají domku v cihelně či u Pražské silnice. V zápisu ze 17. července 1863 se zmiňuje úmrtí vdovy po krejčovském tovaryši Václavu Havlovi v čp.57/IV.[553] To by mohla být již stavba u Pražské silnice, protože krejčovský tovaryš by patrně nepobýval v cihelně. Dům čp.57/IV, respektive nějaká stavba na stavební parcele č.kat.62, je každopádně zakreslen v dodatečných zákresech na indikační skice mapy stabilního katastru, která přitom obsahuje reambulace zhruba ze 40. a 50. let 19. století.[554] Dne 13. prosince 1983 rada MěstNV souhlasila s prodejem čp.57/IV.[555] Objekt pak patrně zbořen. Na jeho místě vyrostl rodinný dům čp.139/IV, který dostal číslo popisné 20. října 1999. V roce 2000 už stál.[556] Jde o patrový objekt se zvýšeným suterénem a obytným podkrovím. Do ulice otočen dřevěným štítem. Architektura působila jako laciný montovaný objekt obložený ve štítové stěně 1. patra dřevem, střecha krytá plechem. Jakási kombinace sídlištní estetiky, nevkusu a svépomocného kutilství. Dle stavu z roku 2018 už dům prodělal částečnou opravu, kdy bylo průčelí v přízemí omítnuto a zakryty tak prvky připomínající panelová sídliště. V pozdně klasicistním souboru usedlostí u státní silnice ale nadále působí tato stavba cizorodě. Na pozemku severozápadně od čp.139/IV stojí ještě starší obytný objekt, patrně zbytek původní usedlosti čp.57/IV. Dům čp.61/IV je patrová usedlost z poloviny 19. století s polovalbovou střechou. V matrice je poprvé dům čp.61/IV zaznamenán dne 29. října 1852, kdy se tu narodil syn mlynářského tovaryše Františka Háce.[557] Měřítkově se objekt, včetně fasády, uchoval v poměrně nenarušeném stavu.  Počátkem 20. století se tu připomíná koloniál Václava Lukeše.[558] Někdy okolo roku 2010 byl dům citlivě opraven a představuje nyní společně s výše uvedeným objektem čp.56/IV (Borecká hospoda) nejlépe dochovanou ukázku pozdně klasicistní prvotní zástavby při státní silnici. Při rekonstrukci byla červená plechová krytina nahrazena vhodnější taškovou a upraven byl parter, kde došlo k vymazání předchozích vestaveb prodejních prostor a výkladních skříní. Sousední objekt čp.60/IV by podle čísla popisného taktéž ukazoval na vznik okolo poloviny 19. století. V matrice je objekt čp.60/IV poprvé uveden 17. listopadu 1849, kdy se tu narodila dcera hutnického tovaryše Josefa Brabce.[559] V domě v té době žil také mistr zámečnický a měšťan rokycanský Václav Sklenář[560] a mistr kovářský František Hořice.[561] Jenže v té době dům na nynějším místě nestál. Ještě evidenční katastrální mapa z roku 1891 ho ukazuje jen v dodatečných zákresech.[562] Vznikl tudíž až někdy na přelomu 19. a 20. století. Není jasné, kde se nacházel původní objekt čp.60/IV, uváděný od roku 1849 v matrice, možná šlo o boční objekt u boreckého mlýna čp.53/IV (viz výše). Nynější dům čp.60/IV byl rušivým způsobem zmodernizován za socialismu. Toto přízemní stavení má sedlovou střechu. Fasáda je pokryta brizolitem a vsazena do ní typizovaná okna. Střecha je kryta úpadkovým vlnitým eternitem. Měřítkově si nicméně dům ponechal původní proporce. Počátkem 20. století tu fungoval koloniál Marie Knotkové (doložen ještě na pohlednici z roku 1914).[563] V roce 1949 byl koloniál uzavřen a Marie Knotková mladší nastoupila jako prodavačka do znárodněné prodejny v Rokycanech.[564]

Protější jižní strana Pražské ulice vstupuje na katastr Borku naproti křižovatce s ulicí K Huti. Posledním domem na rokycanském katastru je tu vilka čp.38/II. Dále k východu lemuje jižní stranu Pražské ulice řada přízemních, jednotně koncipovaných domků. Jde o objekty čp.76/IV, čp.67/IV, čp.72/IV, čp.66/IV, čp.70/IV, čp.65/IV, čp.73/IV a čp.64/IV. Vyrůstaly zde od konce 60. let 19. století (na evidenční katastrální mapě z roku 1891 již jsou všechny zakresleny).[565] Mají společnou přízemní výšku, sedlové střechy a hlavně podélnou orientaci k státní silnici, od které je dělí jen úzký pruh předzahrádek (často ani neoplocených). Funkčně už nešlo o zemědělské usedlosti, ale spíše o řemeslnicko-živnostenské bydlení takřka (malo)městského typu, pouze s malými zahradami (z jihu tísněnými průběhem tělesa železniční trati). Svým způsobem se jedná o v rokycanských poměrech nepříliš častou ukázku plánovité pozdně klasicistní parcelace na zelené louce. Všech osm domů si navzdory četným modernizačním zásahům podrželo původní proporce. Slouží nadále jako obytné domy, s výjimkou objektu čp.76/IV, ve kterém je umístěna mateřská škola (o ní viz níže v samostatné pasáži). Přízemní dům čp.67/IV se sedlovou střechou se dochoval takřka intaktně. Má eklektickou fasádu, inspirovanou městskými vzory z nedalekých Rokycan. Někdy okolo roku 2010 byl zchátralý dům celkově opraven. Do fasády bohužel při rekonstrukci vsazena moderní okna s nevhodným dělením. V matrice vsi Borek je objekt čp.67/IV zachycen poprvé 2. února 1878, kdy tu zemřela dcera „emajlníka“ Vincence Motla.[566] Vzhledem k tomu, že domy s podobnou hodnotou čísla popisného, se připomínají v matrice již okolo roku 1870, je možné skutečný vznik domu posunout o několik let do minulosti. Sousední čp.72/IV byl oproti tomu více proměněn při socialistické modernizaci fasády, byť měřítkově si i on podržel původní proporce z 19. století. Jde o přízemní podlouhlé stavení se sedlovou střechou. Na indikační skice mapy stabilního katastru je do prostoru nynějšího čp.72/IV schematicky zakreslen dům čp.68/IV. Ten je v matrice poprvé zachycen 1. ledna 1871, kdy se v čp.68/IV  narodila dcera zedníka Františka Vaníka.[567] Je možné, že dům čp.72/IV původně nesl čp.68/IV, protože číslo popisné 68 později označovalo starou hasičskou zbrojnici v ulici Do Vrchu (viz výše), u které se nedá předpokládat, že by měla obytné účely. Ovšem brzy poté se v matrice objevuje i zápis pro dům čp.72/IV. Stalo se tak 7. března 1874, kdy se tu narodil syn zedníka Václava Brejchy.[568] Skutečná lokalizace ale není jistá, protože dům čp.72/IV je dle indikační skici stabilního katastru situován na místo dnešního čp.73/IV, tedy o několik desítek metrů východně od jeho stávající lokality (viz níže). Dne 12. října 2007 městský úřad vydal rozhodnutí o umístění stavby pro zamýšlenou výstavbu dvougaráže na pozemku č.kat.94/1 (u domu čp.72/IV). Garáže měly být postaveny 1 metr od sousední parcely č.kat.97/2 a 1 metr o parcely č.kat.136. Objekt měl mít půdorys 11,6 x 8,8 metrů a výšku 5,16 metrů.[569] Někdy okolo roku 2010 dům rekonstruován. Estetické ztvárnění fasády ponecháno, pouze v západní části uličního průčelí došlo k zazdění původního průjezdu a vsazení okna. Stejné dimenze mají i domy čp.66/IV  a čp.70/IV. Nejstarší matriční zápis o domě čp.66/IV pochází z 20. září 1870, kdy se tu narodila dcera uhlíře Františka Sedleckého.[570] Dům čp.70/IV byl v matrice poprvé zmíněn 14. ledna 1872, kdy se tu narodil syn sirkařského dělníka Petra Kunce.[571] Oba domy rovněž prodělaly socialistické modernizační zásahy a počátkem 21. století byly celkově opraveny. V případě domu čp.70/IV došlo při této opravě i k odstranění předchozích velkoplošných typizovaných oken z předlistopadového období a jejich nahrazení vhodně zvolenými dvěma menšími sdruženými okny. Dům čp.65/IV procházel dle stavu z roku 2007 modernizací. Jde také o přízemní domek se sedlovou střechou. Při opravě bylo do střechy vestavěno obytné podkroví. Zároveň byla snesena původní polovalbová střecha a nahrazena sedlovou. V matrice je poprvé objekt čp.65/IV zachycen 20. prosince 1869, kdy se tu narodila dcera tesařského tovaryše Antonína Karla.[572]

Za domem čp.65/IV odbočuje z Pražské ulice krátká servisní cesta k železniční trati. Cesta byla počátkem 21. století při rekonstrukci železniční trati upravena a je pojata jako výhledová příprava na možnost zřízení vlakové zastávky v Borku. Ta by se pak nacházela zde a touto cestou by k ní byl veden přístup (podrobněji v kapitole „železniční architektura“). Sousední patrový dům čp.73/IV s obytným podkrovím v 1. patře a sedlovou střechou je jako jediný v této části domovní fronty orientován do ulice kratší stranou. Na jeho místě indikační skica stabilního katastru schematicky zobrazuje dům čp.72/IV.[573] Jde ale jen o skutečně schematické zobrazení (očíslovaný, rukou dokreslený kruh) a není tudíž vyloučen omyl. Ovšem pravdou je, že na místě dnešního čp.72/IV táž mapa zachycuje objekt čp.68/IV. Je tudíž možné, že skutečně domovní čísla podél Pražské silnice prodělávala dodatečné změny. V matrice vsi Borek je objekt čp.73/IV zachycen 13. března 1881, kdy se v něm narodil syn Marie Šístkové.[574] Dům čp.73/IV prošel na počátku 21. století opravou fasády a ve srovnání se stavem z počátku 21. století proběhlo i zvýšení jeho zdiva a střechy pro účely obytného podkroví v 1. patře.[575] Dům čp.64/IV, původně přízemní (později v podkroví 1. patra pod sedlovou střechou zřízeny obytné prostory) je opět podélně orientovaný a rovněž prošel generální opravou. V matrice je dům čp.64/IV poprvé zaznamenán dne 21. června 1868, kdy se tu narodila dcera tesaře Václava Brady. Musel být postaven krátce předtím, protože tehdy ještě uváděn jako „nové stavení“, bez čísla popisného.[576] Když ale dcera Václava Brady 21. února 1870 zemřela, už byl zapsán v matrice dům čp.64.[577]

4.2.4. Mateřská škola čp.76/IV

Jedině přízemní dům čp.76/IV se sedlovou střechou se v této uliční frontě vymyká, a to ani ne snad architektonicky, ale funkčně, už desítky let zde sídlí mateřská škola.  Vystřídalo se tu i několik dalších institucí a způsobů veřejného využití. V matrice vsi Borek je objekt čp.76/IV poprvé zaznamenán 14. prosince 1876, kdy se zde narodil syn tesaře Josefa Krafta.[578] Když po roce děvče zemřelo, je sice v matrice uvedena adresa Borek čp.77,[579] šlo ale nejspíš o omyl, protože dům čp.77 v nynější poloze (nad západním břehem Boreckého rybníka v ulici K Huti) vznikl až později (není ovšem vyloučeno, že číslo popisné čp.77 nesl objekt stojící někde jinde). Dům čp.76/IV každopádně zachycuje originální mapa stabilního katastru.[580] Na indikační skice stabilního katastru zakreslen není.[581] Zcela jistě stál v roce 1891, kdy vznikla evidenční katastrální mapa vsi Borek.[582] V roce 1924 koupila dům čp.76/IV ve veřejné dražbě obec za účelem zřízení chudobince. Kupní cena činila 35 800 Kč.[583] V roce 1928 před dům umístěna na popud jednatele malorolnicko-domkářského sdružení V Vlčka mostní váha a předána do majetku obce Borek.[584] Roku 1940 pak v domě zřízeno sídlo obecního úřadu. Do té doby neměla obec vlastní úřadovny. Jednotliví starostové vždy úřadovali ze svého domu. V nových prostorách začal obecní úřad fungovat 5. července 1940.[585] Už od roku 1947 fungoval v tomto objektu sezónní „žňový útulek“. V roce 1947 přemístěna do budovy obecního úřadu čp.76/IV i obecní knihovna. Tehdy zde provedena adaptace jedné místnosti.[586] Do té doby neměla knihovna v Borku své stále sídlo. Například v roce 1935 se nacházela v soukromém domě čp.47/IV u Emanuela Stránského. Měla 220 tehdy svazků.[587] V květnu 1950 zde pak slavnostně otevřena mateřská škola.[588] Vznikla adaptací místností vedle obecní úřadovny. Přihlásilo se sem 30 dětí. Práce na adaptaci interiéru jakož i zahradnické úpravy na dvoře domu, kde byly vykáceny staré stromy a vysazeny nové, prováděli místní obyvatele brigádnicky.[589] Na zasedání MěstNV v červenci 1961 se mluví o nutnosti rozšířit prostory pro mateřskou školu v Borku v stávajícím objektu.[590] Během letních prázdnin 1961 pak školka prošla opravou, kterou brigádnicky zajistili sami rodiče zdejších dětí.[591] Další opravy plánovány na léto 1963. Zároveň město zamýšlelo v budově vyměnit bojler. Úkol zajistit provedení prací zadán školské a kulturní komisi MěstNV.[592] V srpnu 1963 již opravy hotovy, peníze na koupi nového bojleru se ale nepodařilo sehnat.[593] V roce 1967 se občanský výbor č. 17 zavázal na počest 50. výročí VŘSR (komunistický převrat v Rusku z roku 1917) provést opravu knihovny a mateřské školy v Borku nákladem 6000 Kčs.[594] V srpnu 1967 ale ještě oprava nezahájena.[595] Na rok 1969 navrženo na tuto akci přidělit z fondu rozvoje a rezerv MěstNV 10 000 Kčs.[596] Průtahy okolo opravy a pokračující chátrání objektu vedlo v červnu 1969 na plénu MěstNV Františka Pácla k varování, aby město nedopustilo uzavření mateřské školy v Borku. Josef Preisler reaguje, že to nepřipadá v úvahu. Město prý o zrušení školky uvažovalo před lety, ale nyní prý nikoliv.[597] Dle výhledového plánu investic z roku 1969 předpokládáno v letech 1969-1970 provedení oprav mateřské školy v hodnotě 10 000 Kčs. Investorem měl být MěstNV.[598] Dle údajů ze září 1969 je na opravu mateřské školy Borek již materiál objednán, ale nelze sehnat odborné pracovní síly. Okresní stavební podnik proto objednávku na provedení prací nepřijal.[599]

Na rok 1970 se zavázali lidé z občanského výboru č. 10 k výpomoci při dokončení ohrazení a osazení vrat u mateřské školy v Borku.[600]  V dubnu 1970 se uvádí, že v útulku Borek už provedeny nejnutnější opravy (omítky, obložení umývárny, výměna dveří).[601] V roce 1971 mělo na oplocení mateřské školy jít z obecního rozpočtu 5000 Kčs. Práce měl zajistit občanský výbor č. 10.[602] Za rok 1971 proinvestoval MěstNV na výstavbě oplocení školky jen 3000 Kčs (původní rozpočet 5000 Kčs). Vytvořena ovšem hodnota díla 8000 Kčs (rovněž původní plán zněl na 8000 Kčs).[603] To všechno ale byly jen drobné investice. Přitom objekt vyžadovat komplexní přestavbu. V roce 1970 se stále jen očekávalo brzké započetí generální opravy objektu.[604] V prosinci 1971 MěstNV pouze potvrdil, že provedení adaptace mateřské školy v Borku je součástí jeho plánů.[605] Generální oprava provedena až roku 1973 Technickými službami města.[606] V prosinci 1973 uváděna jako dokončená.[607] Podle jiného pramene ale původní rozpočet na mateřskou školu pro rok 1973 činil 80 000 Kčs, ale nakonec z této sumy nebylo prostavěno nic.[608] V prosinci 1974 uváděno, že ještě do konce roku bude oprava mateřské školy v Borku hotova.[609] Dne 1. února 1977 rada MěstNV vzala na vědomí informační zprávu o výstavbě mateřské školy v Borku.[610] Město tehdy plánovalo, v době populačního růstu, výstavbu zcela nové školky. V dubnu 1979 ale MěstNV konstatoval, že v uplynulém roce se nepodařilo rozhodnout o její výstavbě.[611] V srpnu 1982 se provádí oprava střešní krytiny na objektu školky.[612] Na rok 1973 zařazena do plánu Akcí Z i přístavba knihovny. V plánu výstavby na rok 1973 počítáno u této akce s náklady 80 000 Kčs a vytvořením hodnoty 100 000 Kčs.[613] V 1. pololetí 1973 na této akci neproinvestováno nic. Celkový limit nákladů na rok 1973 proto snížen z 80 000 na 50 000 Kčs.[614] Během roku, po konzultaci s občanským výborem č. 11 nicméně akce zrušena jako nerentabilní.[615] Knihovna v Borku od 1. ledna 1992 uzavřena po dohodě mezi městským úřadem a okresní knihovnou, kvůli malému zájmu čtenářů. Plnila prakticky jen funkci rozvozu knih a časopisů starým lidem. Tuto funkci převzala okresní knihovna.[616] V budově tak nakonec zůstala jen mateřská škola.

Počátkem 21. století tu stále působila mateřská škola s jednou třídou, organizačně šlo o odloučené pracoviště Mateřské školy v Školní ulici.[617] Sloučení s MŠ ve Školní ulici bylo provedeno od září roku 1995.[618] Počátkem 21. století měla budova školky zašlý brizolitový plášť ze 70. let.[619] V červenci 2003 rozhodla městská rada na základě komise pro posouzení nabídek přidělit veřejnou zakázku na opravu budovy mateřské školy v Borku firmě WINTH 3000 Rokycany za 327 843,41 Kč.[620] Oprava sestávala z plynofikace objektu, zbudování ústředního topení (místo starých akumulačních kamen), zřízena byla úklidová komora, bezdotykové baterie u umyvadel a sprchový kout. Tyto novinky byly reakcí na novou přísnější hygienickou vyhlášku č.21/2001 Sb. Opraveno i průčelí, ale finálnímu dokončení fasády zabránily mrazy. Částečně vyměněn i plot na zahradě.[621] V červenci 2003 na plynofikaci objektu školky městské zastupitelstvo v rámci úpravy obecního rozpočtu převedlo 210 000 Kč.[622] V září 2003 rozhodlo městské zastupitelstvo v rámci dalších úprav obecního rozpočtu, že přesune na rekonstrukci školky 35 500 Kč.[623] Další oprava budovy provedena o letních prázdninách roku 2005. Šlo o přestavbu kuchyně a sociálních zařízení.[624] Do návrhu městského rozpočtu na rok 2006 včleněna jako potenciálně potřebná investice i částka 600 000 Kč na rekonstrukci střechy a zateplení objektu školky.[625] V  únoru 2007 schválila rada města členy výběrové komise na posouzení nabídek na provedení rekonstrukce střechy objektu. Akce totiž byla schválena jako investiční položka v rozpočtu na rok 2007.[626] Poté, co ale 2. února 2007 vyhlášeno výběrové řízení na tuto akci, nedošlo během roku 2007 k realizaci.[627] Práce proběhly až následujícího roku.

Jenže koncem roku 2008 bylo zjištěno, že střecha je napadena dřevomorkou a červotočem a celá koncepce opravy se musela dramaticky a narychlo měnit.  Školka byla uzavřena a od 1. ledna 2009 byly děti umístěny do jiných zařízení. Město řešilo dvě varianty, buď trvalé zrušení mateřské školy, nebo její generální opravu, která se ovšem prakticky rovnala výstavbě zcela nové budovy, s příslušnými finančními náklady. Nakonec zvolena varianta opravy. V roce 2009 město vypsalo zakázku, kterou získala plzeňská firma PM KRÁL CENTRUM za 3 151 000 Kč. V průběhu roku 2009 bylo prostavěno 1 795 000 Kč. Práce pokračovaly i roku 2010. Investici financovalo plně město ze svého rozpočtu.[628] Rekonstrukce školky skončila v roce 2010 a v září téhož roku zde opětovně začal provoz.[629] V roce 2017 vyrostl u objektu mateřské školy nový zahradní domek, jenž funguje coby sklad potravin a hraček. Kolaudace proběhla 3. října 2017. Původní objekt zahradního domku byl odstraněn. Nová stavba měla zastřešenou terasu a v jejím okolí byl položen chodník ze zámkové dlažby.[630]

Budova mateřské školy je na jižní straně ulice nejzápadnějším objektem katastru Borku. Dle evidenční katastrální mapy dokonce tehdy ještě katastrální hranice probíhala šikmo, takže jihozápadní část zahrady za domem čp.76/IV byla již formálně na rokycanském katastru.[631] V současnosti již je tato anomálie korigována. S mateřskou školou sousedí na západní straně dům čp.38/II, který již spadá do katastrálního území Rokycan (o něm a všech dalších domech Podél Pražské ulice na západ odtud podrobněji v kapitole „Páclovna“).

4.2.5. Popis zástavby Pražské ulice východně od křižovatky s ulicí Na Kukačce

Přímo na křižovatce ulic Pražská a Na Kukačce stojí objekt čp.75/IV. Vznikl koncem 19. století. Na evidenční katastrální mapě z roku 1891 již je zakreslen,[632] ale coby dodatečný zárys, takže byl postaven patrně krátce po roce 1891. V matrice vsi Borek je sice objekt čp.75/IV zachycen už 22. ledna 1878, kdy se v něm narodil syn slévačského mistra Václava Motla,[633] jenže buď šlo o omyl písaře (nepravděpodobné, protože zápisů o domě čp.75/IV je v matrice více), nebo číslo popisné tehdy nesla jiná stavba, na odlišném místě v Borku. Nynější dům čp.75/IV je přízemní stavbou se sedlovou střechou. V základních proporcích se dochovala do současnosti. Malorolnickou minulost Borku tu ještě připomínají vrata do průjezdu na dvůr, zachovaná ve východní části domu. U domu čp.75/IV se kromě křižovatky ulic Pražská a Na Kukačce ještě rozbíhá k západu cesta, která až do počátku 21. století vedla na nezastavěnou proluku se zemědělskými pozemky. Teprve pak i tam došlo k parcelaci na rodinné domy a k založení zcela nové Slunečné ulice (viz níže). Při této cestě stál do oné nové parcelace dlouho jen jediný dům, a to čp.95/IV. Patrová vilka s obytným podkrovím v 1. patře a polovalbovou střechou má jednoznačně městský vzhled, připomínající soudobou architekturu rokycanského Rašínova. Do ulice je dům obrácen zděným štítovým vikýřem. Vznikla za první republiky. Je zachycena už na reambulaci evidenční katastrální mapy z konce roku 1930, přičemž nejvyšší číslo popisné tehdy bylo čp.96/IV, takže vznik domu čp.95/IV je nutné klást do bezprostředně předchozích let (cca 1928-1930).[634] Dochoval se intaktně.

Samotná Pražská ulice mezitím pokračuje dál k východu. V tomto úseku se terén opět srovnává. Vznikla tu již vesměs moderní, typově městská individuální zástavba, která se, zejména na severní straně ještě i počátkem 21. století stále dotváří dalším zahušťováním. Orientována je ale vesměs do bočních ulic, kolmých na Pražskou. Na severní straně uliční frontu otevírá nárožní dům čp.7/IV (jeho popis viz níže, v rámci pasáže o ulici Na Kukačce), na vedlejší parcele na rohu Hluboké ulice stojí už rozestavěný rodinný dům, rozestavěn byl již na počátku 21. století. Dle stavu k roku 2020 zůstává stále nedokončen a bez čísla popisného. Na opačné straně křižovatky se nachází dům čp.122/IV (popsán v pasáži o Hluboké ulici). Vedle něj je rodinný dům čp.115/IV. Jde o patrový objekt s obytným podkrovím v 1. patře. Jeho podoba odpovídá době výstavby, tedy v éře komunistického režimu.  Na leteckém snímku z července 1962 je vidět jeho probíhající výstavba, patrně v pokročilé fázi, včetně střechy.[635] Na státní mapě z roku 1965 už je zakreslen.[636] Dům má poměrně strmou sedlovou střechu, do ulice je natočen štítovou stěnou. Sousední nárožní parcelu zaujímá rodinný dům čp.172/IV (jeho popis v pasáži o ulici Ke Kocouráku). Za ústím ulice se nachází zahrada, dříve s chatkou če.21, kterou počátkem 21. století nahradil rodinný dům čp.166/IV (rovněž popsán níže, v rámci popisu ulice Ke Kocouráku). Na parcele východně odtud stojí dům čp.111/IV, atypický nízký objekt obložený dřevem, se sedlovou prohnutou střechou. Na leteckém snímku z roku 1938 ještě není zobrazen.[637] Je vidět až na snímkování z června 1947.[638] Ještě roku 2000 měl původní chudou podobu nízkého přízemního domku se sedlovou střechou.[639] Někdy potom prodělal celkovou rekonstrukci, která zcela změnila jeho podobu. Směrem od něj k ulici zároveň vyrostl mohutný objekt garáže, mající takřka proporce rodinného domu. Vedlejší domek čp.100/IV je patrový, s obytným podkrovím v 1. patře a sedlovou střechou. Vznikl v meziválečném období. Evidenční katastrální mapa z let 1891-1930 tento objekt nezachytila ani v dodatečných zákresech (na rozdíl od všech domů od čísla popisného čp.96/IV níže), takže jeho výstavbu je možné datovat zhruba do počátku 30. let.[640] Na leteckém snímku z roku 1938 již je zachycen.[641] Dle stavu k dubnu 2007 prochází rekonstrukcí střechy i fasády. Dál k východu se ještě počátkem 21. století rozkládaly dvě zahrady, na jedné z nich stála drobná rekreační chatka. Na jedné z nich potom vyrostl rodinný dům čp.177/IV. Jeho stavba byla dokončena 11. listopadu 2015.[642] Je to přízemní vilka s nízkou valbovou střechou. I druhá původní zahrada byla stavebně využita. Dle stavu ze srpna 2018 se tu ještě rozkládala jen ona zahrada a zahradní domek z tmavého dřeva. V září 2019 již na pozemku probíhá výstavba rodinného domu, jehož hrubá stavba včetně střechy již byla provedena. 18. června 2020 zde byl dokončen rodinný dům čp.184/IV.[643] Na vedlejším pozemku také již v září 2019 také probíhá výstavba rodinného domku s dokončenou hrubou stavbou a střechou. Dle stavu k listopadu 2020 ještě novostavba není hotova a nemá číslo popisné. Následuje rodinný dům čp.181/IV (popsán v pasáži o ulici V Plaňkách, kam je otočen). Potom východním směrem se nachází nároží, kde z Pražské ulice odbočuje pod ostrým úhlem ulice V Plaňkách. Tím končí zastavěné území města.

Jižní strana Pražské ulice je v tomto úseku zaplněna poněkud souvisleji.  Na nároží ulice Ke Střelnici stojí jednak dvojdomek čp.101-102/IV a naproti němu dům čp.103/IV (oba zahrnuty do popisu ulice Ke Střelnici). Vedlejší pozemek zaujímá dům čp.112/IV, patrový rodinný domek městského typu s obytným podkrovím v 1. patře a polovalbovou střechou. Na leteckém snímkování z roku 1938 ještě nestál a ani jeho výstavba nezapočala.[644] Na letecké fotografii z roku 1947 již je zachycen.[645] Následuje parcela s drobnou stavbou čp.109/IV. Byť má tento objekt vlastní číslo popisné, jde spíše o rekreační chatku. I ona je poprvé zachycena až na leteckém snímku z roku 1947.[646] Sousední pozemek zaujal dům čp.108/IV. I tato přízemní stavba se sedlovou střechou, pobitou plechem, ale připomíná spíš chatu, byť poněkud rozlehlejší. Rovněž je poprvé zaznamenána na leteckém snímkování z června 1947.[647] Také přízemní dům čp.120/IV se sedlovou střechou má skromné rozměry, podobnější chatě než městskému rodinnému domu. Letecká fotografie zde v červenci 1962 zachytila jeho počínající výstavbu.[648] O rok později, v roce 1963, už je patrně stavba podle leteckého snímkování dokončena, nebo téměř dokončena.[649] Ještě na státní mapě z roku 1965 ale dům nebyl zakreslen.[650] Na letecké fotografii ze srpna 1966 už je dokončený.[651] Na vedlejší parcele stojí přízemní rodinný dům čp.129/IV. Má plochou střechu a stojí na zvýšeném suterénu. Na mapě z roku 1965 není zachycen.[652] Dům čp.127/IV je masivní patrová vila se sedlovou střechou, obytným podkrovím a dominantní štítovou stěnou, otočenou do ulice. Objekt je ukázkou normalizační architektury. Stavební povolení vydáno v roce 1975. V prosinci 1975 se uvádí, že Květa Šmucrová ze Sokolova staví rodinný dům v Borku.[653] Následuje pozemek, na kterém vyrostla novostavba rodinného domku čp.147/IV. Číslo popisné mu přiděleno 8. února 2007. Nízký patrový objekt s obytným podkrovím 1. patra má sedlovou střechu. Dál k východu pokračuje uliční zástavba domem čp.126/IV. Vznikl v době komunistického režimu. Je již zachycen na státní mapě z roku 1978.[654] Patrový dům má obytné podkroví v 1. patře. Do ulice hledí zděným vikýřem. Fasáda je pokryta plastickým štukovaným povrchem. V zahradě za tímto domem byl dodatečně postaven ještě rodinný dům čp.161/IV , dokončený 29. dubna 2010.[655] Majetkově je s objektem čp.126/IV propojený. Poslední stavbou v jižní uliční frontě je dům čp.105/IV. Původní patrový domek městského typu s podkrovím a polovalbovou střechou. Na leteckém snímku z roku 1938 již je zachycen.[656] Později byl zvýšen o zděnou část patra, vestavěného do podkroví. V 90. letech 20. století v okolí domu postaveno několik dalších objektu podnikatelského ale i obytného rázu. Některé z nich měly charakter samostatných staveb, ale spadaly dlouho pod jedno číslo popisné. 21. září 2001 byl dokončen objekt čp.169/IV, využívaný jako ubytovna.[657] Číslo popisné mu bylo přiděleno až dodatečně po roce 2010. Je situován bezprostředně na jih od domu čp.105/IV. Ještě dále, na jižním okraji pozemku vyrostlo také další ubytovací zařízení čp.170/IV. Má podobu rodinného domu se strmou sedlovou střechou. Stálo tu již dle stavu z roku 2000.[658] Podle oficiální evidence domů ale bylo dokončeno 7. května 2008.[659] Číslo popisné získalo rovněž po roce 2010. Touto zástavbou intravilán města ostře končí a Pražskou ulici už po její jižní straně lemují již jen zemědělské pozemky směrem k vesnici Svojkovice.

4.2.6. Technický vývoj Pražské ulice a vývoj jejího pojmenování

Pražská ulice získala na svém úseku v městské části Borek pojmenování rozhodnutím městského zastupitelstva 10. července 2001. Byl sem tak z Rokycan protažen tradiční název této městské komunikace.

Státní silnice, spojující Prahu a Plzeň, měla na průchodu Borkem vždy relativně kvalitní údržbu.  Komunikace se vymykala svojí šířkou. Na fotografii z roku 1914 je zachycena Pražská ulice v Borku jako sice nedlážděná ale s uválcovaným širokým povrchem.[660] Při rekonstrukci státní silnice Beroun-Haselbach za první republiky na průchodu městem Rokycany zabrala státní správa i část pozemku č.kat.428 v Borku o ploše 27 čtverečních metrů. Šlo o pozemek východně od dnešního okraje zástavby směrem na Svojkovice, poblíž mostku přes Borecký potok. Dohodnut pak odprodej státu, což v roce 1932 schváleno obecním zastupitelstvem.[661] V období od února 1952 do července 1953 proběhla výstavba nového mostu přes Borecký potok na Pražské silnici mezi Borkem a Svojkovicemi. Pro dopravu se provizorně otevřel již 1. května 1953. Stavba jinak nevelkého přemostění se protáhla kvůli nedostatku pracovních sil.[662] Investice byla příznačná pro atmosféru vrcholící studené války s důrazem na investice strategického a vojenského významu. Roku 1953 také byl zatrubněn v délce asi 25 metrů příkop podél státní silnice před hostincem čp.56/IV.[663]

Spojením s Rokycany se začala měnit nejen zástavba Borku ale hlavně občanská infrastruktura. Vesnice získala během následujících dekád všechny atributy městského osídlení. Nejprve přišly na řadu dopravně exponované úseky při státní silnici E12 na Prahu. Rada MěstNV 20. ledna 1965 schválila program oslav 20. výročí osvobození a zároveň i plán zvelebovacích akcí v jednotlivých občanských výborech. V Borku měly dojít k vyasfaltování části veřejného prostranství před pohostinstvím Jednoty.[664] V roce 1967 provedena v Akci Z instalace veřejného osvětlení (výbojkové lampy) v Pražské ulici, poblíž ústí ulice Ke Kukačce.[665] Šlo o součást zvelebování města k 50. výročí VŘSR (provedeno nad rámec původního plánu). V Borku tehdy instalováno 6 lamp veřejného osvětlení.[666] Dne 3. července 1968 schválila rada MěstNV opravu silnice E12 v délce 400-500 metrů na průjezdu Borkem. 17. července 1968 pak rada MěstNV rozhodla, že nechá zadat vypracování projektu na úpravu silnice z Borku do Rokycan, od Borecké hospody, směrem k Páclovně.[667]

Na rok 1970 plánována v Pražské ulici výstavba chodníku.[668] Dle údaje z prosince 1969 byla akce součástí závazku občanského výboru č. 10 k 25. výročí osvobození.[669] Rozhodnutím rady MěstNV ze 17. února 1970 zařazena výstavba tohoto chodníku do plánu Akce Z na rok 1970. Začít se mělo zatrubněním dosavadního příkopu lemujícího silnici. Celkové náklady na tuto akci vyčísleny na 40 000 Kčs, hodnota díla měla dosáhnout 100 000 Kčs. Zahájení plánováno na 1. čtvrtletí 1970, dokončení na 4. čtvrtletí téhož roku. K brigádnické výpomoci se zavázal občanský výbor č. 10.[670] Už v roce 1969 ale město za chodník z rozpočtu utratilo 8000 Kčs (patrně za projekt nebo nákup materiálu).[671] Za 1. pololetí 1970 pak z obecního rozpočtu za chodník utraceno 2000 Kčs.  Město prý už zakoupilo betonové roury a pracuje se na projektu.[672]  Za rok 1970 proinvestováno na této akci v hodnotě 119 000 Kčs 50 700 Kčs.[673] V prosinci 1970 zadalo plénum MěstNV odboru výstavby připravit (projekčně a dokumentačně) dokončení chodníku v Borku v rámci Akce Z.[674] V únoru 1971 se zmiňuje, že dokončení prací je organizačně zajištěno. Šlo jen o uválcování a dovoz 2 valníků štěrku. V roce 1971 mělo na tuto akci jít z obecního rozpočtu 5000 Kčs. Práce měl zajistit občanský výbor č. 10.[675] Dle zprávy ze září 1971 již občanský výbor č. 10 dokončil chodník při hlavní silnici v Borku.[676] Stejně mluví i další prameny.[677] Za rok 1971 proinvestoval MěstNV na dokončení výstavby chodníku v Borku (a krátkého úseku kanalizace) 13 000 Kčs (původní rozpočet jen 5000 Kčs). Vytvořena hodnota díla 13 000 Kčs (oproti plánované hodnotě 11 000 Kčs).[678] Podle jiného pramene se ale ještě v roce 1972 chodník staví, a to brigádnicky v Akci Z. Ještě téhož roku měla být investice dokončena. Šlo o úsek podél severní strany ulice, od křižovatky s ulicí K Huti ke křižovatce s ulicí Ke Kukačce.[679] V Borku to byl vůbec první chodník. Další chodníky dokončeny v Borku v roce 1987.[680] Podle jiného pramene ale v roce 1987 prováděna v Borku jen generální oprava již existujícího chodníku.[681] Za rok 1989 (dle stavu k 7. září) investováno do úpravy chodníku v Borku 36 000 Kčs.[682]

V roce 2002 město plánovalo jako jednu z investic, která měla přijít na řadu v roce 2004, výstavbu nového chodníku v Borku. Mělo jít o akci za 1 500 000 Kč.[683] Šlo o úsek o délce cca 250 metrů po jižní straně Pražské ulice, a to v úseku od křižovatky s ulicí Na Kukačce až na okraj obce směrem na Svojkovice.[684]  V září 2004 odsouhlasila městská rada změnu rozpočtu, kdy na výstavbu chodníku v Borku přesunuto z jiných položek 530 000 Kč.[685] Do 14. září 2004 se mohli přihlásit uchazeči o provedení stavebních prací na novém chodníku.[686] V říjnu 2004 pak na základě nabídek vybrala městská rada z 6 uchazečů firmu BP STAVBY, s.r.o. z Plzně s nabídkovou cenou 1 570 551 Kč.[687] V říjnu 2004 výstavba chodníku ještě nezačala, ale počítalo se s jejím provedením do konce roku 2004.[688] Nový chodník dlážděn betonovými prefabrikáty, od vozovky oddělen obrubníkem. Původní příkop, který tu dosud lemoval ulici, byl současně s budováním chodníku zatrubněn a položeno i potrubí pro budoucí kanalizační větev.[689] Dle závěrečného účtu obecního hospodaření během roku 2004 utraceno za akci „chodník Borek“ celkem 1 690 790 Kč (původně plánováno 2 030 000 Kč).[690] V srpnu 2007 pak zastupitelstvo města schválilo bezúplatný převod části komunikace v Pražské ulici č.kat.405/1 z majetku Plzeňského kraje do vlastnictví obce. Šlo o plochu 1020 čtverečních metrů tvořenou novým chodníkem podél jižní strany vozovky. Nově označená č.kat.405/8.[691]

Obec provedla v roce 2006 v Borku i výstavbu nového přechodu pro chodce. Šlo o místo v Pražské ulici, poblíž křižovatky s ulicí K Huti, mezi hospodou a mateřskou školou, kde byla dlouhodobě poměrně velká frekvence chodců. Už ve 2. polovině roku 1979 MěstNV obdržel přípis zřídit před mateřskou školou v Borku vyznačený přechod pro chodce a značku.[692] Teprve počátkem 21. století ale zbudován skutečně kvalitní přechod, podle nejnovějších bezpečnostních norem. V  září 2005 na tento účel městská rada přesunula z jiných rozpočtových položen 60 000 Kč, které měly být použity na pořízení projektu.[693] Do návrhu rozpočtu na rok 2006 zařazena výstavba přechodu v Borku s odhadovanou částkou 600 000 Kč.[694] V srpnu 2006 už se ale mluví o nákladech 750 000 Kč. Pro tuto zakázku vytvořena obecní komise na posuzování nabídek. Její vytvoření odsouhlasila rada města 7. srpna 2006.[695] 15. srpna 2006 vypsáno výběrové řízení.[696] Komise jednala 25. srpna 2006 a z tří firem vybrala pro výstavbu přechodu pro chodce společnost SILBA, a.s. z Plzně s nabídkovou cenou 977 548,90 Kč. Město očekávalo, že na tuto investici získá subvenci z Programu stabilizace a obnovy venkova Plzeňského kraje ve výši 250 000 Kč, ovšem zbylé peníze v obecním rozpočtu nebyly. Ani případná žádost o zvýšení dotace by problém neřešila, protože takový krok by vyžadoval projednání zastupitelstvem kraje, a to by odsunulo realizaci stavby o další měsíce. 28. srpna 2006 o věci jednala městská rada, která vybírala ze dvou variant: buď zakázku zadat skutečně firmě SILBA, nebo celé výběrové řízení pro nedostatek peněz na realizaci stavby zrušit.[697] Rada nakonec zakázku zadala.[698] Dne 3. října 2006 jednalo zastupitelstvo města o změně obecního rozpočtu. Díky vyšším příjmům z prodeje nemovitostí mohlo město přesunout na výstavbu tohoto přechodu 730 000 Kč, z peněz ušetřených na výstavbě kanalizace v Pražské ulici dalších 300 000 Kč s tím, že zbylých 250 000 Kč potřebných na tuto akci pokryje dotace.[699] V říjnu 2006 se již uvádí, že 250 000 Kč skutečně pokryje dotace od Plzeňského kraje.[700] Součástí projektu mělo být, kromě vodorovného dopravního označení vlastního přechodu, i zřízení dělícího středového ostrůvku a výstavba zálivu pro autobusovou zastávku. Projekt vypracovala kancelář IP PROJEKT Ing. Petra Zítka z Plzně. Dokončení investice plánováno do 30. listopadu 2006.[701] Počátkem října 2006 již práce na výstavbě přechodu zahájeny. Zatím jen počáteční výkopy, vozovka provizorně zúžena.[702] Kolaudace přechodu proběhla 1. prosince 2006.[703]  V listopadu 2006 odhadovány vícepráce na této stavební akci na cca 150 000 Kč (nutná oprava dešťové kanalizace a 2 revizní šachty v prostoru staveniště).[704] Nový přechod sestává ze středového ostrůvku o šířce 3 metry a dvou samostatných jízdních pruhů po 3,5 metru.[705] Dne 2. června 2008 zastupitelstvo města odsouhlasilo bezúplatný převod pozemkových parcel mezi obcí a krajem, souvisejících s výstavbou přechodu v Borku.[706] Další pozemkový převod o ploše 1 metru čtverečního spojený s přechodem pak zastupitelé odhlasovali 25. srpna 2008.[707] Několik let po výstavbě přechodu pro chodce, došlo i na zbudování oboustranného chodníku v Pražské ulici, v úseku od křižovatky s ulicí K Huti k nároží ulice Ke Střelnici. Akce provedena v roce 2014, přičemž z ní nakonec vyňata zamýšlená výstavba chodníků i v úseku ulice Ke Střelnici od nároží Pražské ulice k železničnímu nadjezdu. Součástí investice byl nejen nový chodník, který v této sekci Pražské ulice předtím byl jen po severní straně, ale i instalace nového veřejného osvětlení, zatrubnění příkopu podél jižní uliční strany a nové řešení křižovatky ulic Pražská a Na Kukačce. Z Pražské ulice byl do ulice Na Kukačce provoz veden přes obrubník, protože ulice Na Kukačce nově definována jako dopravní model „obytná zóna“, s omezenou průjezdní dopravou i rychlostí vozidel limitovanou na 20 km/hod. Po stížnostech občanů, že nový obrubníkový práh na vjezdu do ulice je příliš vysoký, město oznámilo, že ho nechá snížit. Akci provedla firma HABAU CZ, s.r.o. s náklady 3 628 472 Kč. Město po dokončení akce ještě s firmou řešilo penále za nedodržení termínu pro napravení závad.[708]

Dne 25. srpna 2003 schválila rada města přidělení zakázky na prodloužení vodovodního řadu Rokycany-Borek firmě REVOS, s.r.o. z Rokycan, za nabídkovou cenu 1 709 609 Kč.[709] Podle jiného pramene ale nabídková cena zněla na 1 076 578 Kč. Šlo o úsek od Borecké hospody, podél Pražské ulice až na okraj města.[710] Výstavba vodovodu naplánována na srpen-září 2003.[711] V roce 2005 pokročily přípravy na výstavbu kanalizační větve DII, která má probíhat severně od Pražské ulice, za domy čp.132/IV a čp.133/IV, odkud by vyústila do ulice K Huti. 1. srpna 2005 odsouhlasila městská rada odkup části dotčených pozemků na č.kat.74/1 o výměře cca 330 čtverečních metrů. 9. srpna 2005 potvrdilo transakci i zastupitelstvo.[712] V rozpočtu na celý rok 2007 město mělo na akci vodovod Borek 3 000 000 Kč, z čehož nakonec utraceno 2 362 140 Kč.[713] Dne 11. února 2008 Plzeňský kraj zveřejnil záměr darovat pozemek č.kat.405/8 o ploše 1020 čtverečních metrů do majetku města Rokycan. Šlo o pozemek v linii Pražské ulice v katastru Borku.[714] V květnu 2008 už tento pozemek v katastru nemovitostí evidován jako vlastnictví obce Rokycany.

31. března 2008 vydal městský úřad oznámení, že zahájil územní a stavební řízení dle žádosti podané firmou ČEZ DISTRIBUCE, a.s. 10. ledna 2008 na rekonstrukci stávajícího vzdušného vedení nízkého napětí v oblasti Borek- I. Etapa. Akce měla zasáhnout stavební parcely č.kat.601, č.kat.713, č.kat.715/1, č.kat.715/2 č.kat.742/1, č.kat.742/2, č.kat.920 a č.kat.1203 na katastru Rokycan a č.kat.102, č.kat.103, č.kat.146 v katastru Borku, a dále pozemky č.kat.2071/6, č.kat.2080/5, č.kat.2080/6, č.kat.2080/7 č.kat.2080/8, č.kat.2080/9, č.kat.2080/17, č.kat.2901/1, č.kat.2901/5 a č.kat.2901/16 na katastru Rokycan a č.kat.70/2, č.kat.72/4, č.kat.72/5, č.kat.73/1, č.kat.73/3, č.kat.73/7, č.kat.73/8, č.kat.396 a č.kat.430 v katastrálním území Borek u Rokycan. Na 6. května 2008 svoláno ústní projednání.[715] Šlo o úsek podél Pražské ulice, na rozmezí Rokycan a Borku. 13. května 2008 pak na tuto akci vydal městský úřad územní rozhodnutí a stavební povolení.  V délce cca 400 metrů mělo na rozhraní katastrálních území Rokycany a Borek u Rokycan dojít k opravě stávajícího vedení, včetně nové rozpojovací skříně umístěné na hranici pozemků č.kat.73/3 a č.kat.73/8 v Borku a nových betonových sloupů podél komunikace, ukončených další rozpojovací skříní na pozemku č.kat.2071/6 v Rokycanech. Mělo být nahrazeno dosavadní překlenutí Pražské ulice elektrickým kabelem u domu čp.281/II. Současně předpokládána oprava veřejného osvětlení v dotčeném úseku. Při ústním projednávání byla vznesena připomínka od Václava Blechy, z Pražské ulice čp.130/IV ohledně zakreslení vzdušného závěsného kabelu u jeho domu. Této připomínce vyhověno úpravou v projektové dokumentaci. Termín dokončení celé akce stanoven do 10. ledna 2009.[716] Dne 9. července 2008 pak zahájeno společné územní řízení a stavebního řízení na stavbu kabelu nízkého napětí Borek II. etapa, umístěnou na stavební parcely č.kat.61/1, č.kat.61/2, č.kat.62, č.kat.63, č.kat.82, č.kat.83, č.kat.100 a č.kat.149 a na pozemkových parcelách č.kat.73/3, č.kat.73/5, č.kat.75/4, č.kat.75/5, č.kat.75/7, č.kat.75/8, č.kat.85/6, č.kat.396, č.kat.406/2, č.kat.439 a č.kat.440 v katastru Borek. 28. února 2008 o vydání tohoto povolení požádala společnost ČEZ Distribuce a.s., 27. března 2008 městský úřad rozhodl spojit územní a stavební řízení. Na 12. srpna 2008 stanoveno ústní projednání.[717] 14. srpna 2008 pak městský úřad na tuto akci vydal územní rozhodnutí i stavební povolení. Akce měla sestávat z opravy stávajícího vzdušného vedení nízkého napětí včetně demontáže stávajícího vedení v délce cca 350 metrů na katastrálním území Borek u Rokycan. Z nové rozpojovací skříně osazené na novém betonovém sloupu, který měl být umístěn na stávajícím místě na pozemku č.kat.85/6 v Borku dle projektu vyveden nový závěsný kabel, který veden po nových betonových sloupech podél komunikace a ukončen na stávajícím betonovém sloupu na pozemku č.kat.73/3 v Borku. Odtud veden nový závěsný kabel po novém betonovém sloupu přes pozemky č.kat.73/3 a č.kat.396 na nový betonový sloup umístěný na stávajícím místě na pozemku č.kat.61/1, na který mělo být přeloženo stávající vzdušné vedení. V rámci investice město dojít i k provedení nových přípojek pro domy čp. 75/IV, čp.95/IV, čp.110/IV, čp.56/IV, čp.60/IV, čp.61/IV, čp.139/IV a čp.132/IV. Současně s opravou vedení mělo dojít i k opravě veřejného osvětlení. Termín dokončení stanoven do 10. ledna 2009.[718] 2. července 2008 městský úřad zahájil územní řízení na stavbu „Rokycany, Borek, splašková kanalizace, výtlak V-DII a ČS Borek“, která se měla dotknout pozemků č.kat.2055/1 (Škroupova ulice), č.kat.2901/1 (Pražská ulice), č.kat.2901/5 (chodník podél Pražské ulice), č.kat.75/8 na katastru Borek (chodník podél Pražské ulice) a č.kat.396 na katastru Borek (ulice K Huti). Žádost o vydání územního rozhodnutí podalo 7. března 2008 město. Projektovaná kanalizační větev měla sestávat z potrubí DN 80 mm od ČS Borek, které by vyústilo ve Škroupově ulici. Celková délka 864 metrů. Investice kromě toho obsahovala čerpací stanici splaškových vod a elektropřípojku. Čerpací stanice tvořena plastovou šachtou průměru 1500 mm, která uzavřena železobetonovým poklopem. Na 7. srpna 2008 svoláno ústní jednání.[719] 18. srpna 2008 pak na výstavbu splaškové kanalizace dle původní žádosti vydáno územní rozhodnutí.[720]

V roce 2014 prošla Pražská ulice větší rekonstrukcí. Týkala se úseku od křižovatky s ulicí K Hutí až na okraj zástavby Borku. V letních měsících byla doprava řízena semaforem a vedena jen jedním pruhem. Koncem října byla světelná signalizace po čtvrt roce odstraněna. Práce prováděla firma HABAU z Českých Budějovic. Akce sestávala z opravy vozovky, po jižní straně ulice vznikl nový chodník dlážděný betonovými prefabrikáty. Na severní straně zachován starší asfaltový chodník. Zároveň byla do potrubí svedena dešťová kanalizace a provedena úprava veřejného osvětlení.[721]

4.3. Nová výstavba mezi ulicemi Na Kukačce a K Huti (Slunečná ulice)

4.3.1. Příprava a průběh parcelace

            Mezi ulicemi Na Kukačce a K Huti se rozkládá vyvýšená plošina, do počátku 21. století využívaná jen jako zemědělské pozemky. Na starší mapě z roku 1825 je označena jako Na Vrchu.[724] Vůči ulici K Huti je oddělena zhruba 20metrovým převýšením, které směrem do ulice K Huti spadá po prudké stráni porostlé křovinami. I proto nebyla tak dlouho fakticky integrována do zastavěného území Borku. Šlo přitom o kvalitní lokalitu, o jejíž stavební exploataci projevovalo město zájem již dříve. V roce 1976 se uvádí, že MěstNV nechal zpracovat podrobný územní plán Rokycany IV-Borek. Jeho konečný návrh schválila rada MěstNV někdy mezi srpnem a listopadem 1976. Plán předpokládal v Borku poměrně masivní nárůst zástavby. V Borku mělo vyrůst 135 nových rodinných domů. Jejich velká část měla být umístěna právě sem.[725] Záměr ale nebyl realizován. V roce 2000 pak nový územní plán vytýčil lokalitu opět jako zónu výstavby rodinných domků. Problémem ovšem bylo její obtížné napojení na městskou komunikační síť. Ze čtyř stran totiž tyto louky lemovala souvislá starší zástavba. Jedinou přístupovou komunikaci představovala úzká cesta, která sem vedla od jihovýchodu, od křižovatky ulic Na Kukačce a Pražská. Ta ovšem nemohla do budoucna obsluhovat veškerou dopravu z této lokality, v níž se předpokládala masivní parcelace na soukromé rodinné domky. Město tedy řešilo vytýčení nové přístupové komunikace, což nebylo jednoduché, protože si to vyžadovalo výkup dosud soukromých pozemků. V září 2006 již se nový vjezd do této lokality rýsuje. Byl nalezen od severu, z ulice K Lopatárně. Zde byl oddělen pruh stávající soukromé zahrady, který již měl samostatné oplocení. Zatím ale nebyl otevřen pro vjezd.[726] Teprve později zde vyrostla nová komunikace (byla dle stavu k roku 2019 stále bez zpevněné vozovky). 15. června 2009 schválilo městské zastupitelstvo pojmenování nové ulice. Nazvána byla Slunečná ulice.[727]

V roce 2008 také už je celá lokalita na katastrální mapě rozparcelována na několik samostatných stavebních pozemků. Tyto pozemky vynikají mimořádně atraktivní polohou, na prosluněné vyvýšenině s výhledem na město a dal se tu předpokládat rychlý postup stavebního využití. Musely se ale souběžně s tím řešit inženýrské sítě. Pro skutečně městské individuální bydlení už nebyl použitelný dosavadní postup, kdy někde vyrostly rodinné domy a po desítky let jejich obyvatelé nedisponovali vodovodem, kanalizací a další technickou infrastrukturou. Dne 1. září 2008 rozhodl městský úřad vydat územní rozhodnutí na akci „Borek - prodloužení inženýrských sítí“ umístěnou na pozemku č.kat.84/18 na katastru Borek u Rokycan. Stavba kromě toho zasahovala na parcely č.kat.84/4, č.kat.84/7, č.kat.84/15, č.kat.84/16, č.kat.84/17, č.kat.84/19, č.kat.84/20, č.kat.84/26, č.kat.84/27, č.kat.84/28 a č.kat.407/2. O stavbu požádal Richard Karel, bytem K Lopatárně čp.42/IV. Projekt řešil umístění nových hlavních řadů inženýrských sítí v této lokalitě určené pro výstavbu rodinných domků. Konkrétně mělo jít o splaškovou kanalizaci, dešťovou kanalizaci, vodovod a plynovod a jednotlivých přípojek. Splašková kanalizační větev se měla napojit na kanalizační řad v ulici K Lopatárně, který už byl povolen, ale dosud neproveden. Dešťová kanalizace se dle projektu měla napojit do kanalizační šachty stávající dešťové kanalizace na křižovatce ulic K Lopatárně a Na Kukačce. Plynovod měl navazovat na stávající plynovodní řad v ulici K Lopatárně a u vodovodu se projektovalo napojení na povolený ale dosud nevybudovaný vodovodní řad v ulici K Lopatárně. Autorem projektu Ing. Jiří Škop a jeho firma A.D.S. Rokycany, s.r.o. Podmínkou stavebního povolení ale bylo dořešit všechny majetkové vztahy na dotčených pozemcích.[728] Paralelně s tím 17. dubna 2008 požádala společnost ČEZ Distribuce, a.s. o vydání územního rozhodnutí a stavebního povolení pro zřízení kabelu nízkého napětí pro Richarda Karla na pozemcích č.kat.84/12, č.kat.84/15, č.kat.84/16, č.kat.84/18 a č.kat.407/2. 21. května 2008 zahájeno společné územní řízení a stavební řízení. V rámci plánované investice mělo dojít ve stávající trafostanici Borek Obec 08603001 na stavební parcele č.kat.139 ke stavebním úpravám pro osazení transformátoru 400kVA. Ze vzniklé volné sady pojistek měl být proveden odvod zemním kabelem po pozemcích č.kat.407/2 (vlastník město) a č.kat.84/18 (vlastník Richard Karel), k jednotlivým pozemkům do kabelových skříní, umístěných na hranici těchto parcel. Z poslední kabelové skříně měl kabel pokračovat po pozemcích č.kat.84/16 (vlastník Richard Karel), č.kat.84/15(vlastník Martin Švehla) a č.kat.84/12 (vlastník Richard Karel) do pilíře k parcele č.kat.84/10 (vlastník Libor Soukup). Na 20. června 2008 svoláno veřejné jednání.[729] 

4.3.2. Popis zástavby v lokalitě

Mezitím se počala rozbíhat výstavba prvních rodinných domů. Úplně první novostavbou tu byl rodinný dům čp.146/IV. V září 2006 již byl obýván, byť chyběla finální úprava fasády a zahrady.[730] Číslo popisné mu bylo přiděleno 20. března 2006. Jde o přízemní objekt s valbovou střechou. Dne 15. srpna 2007 pak městský úřad vydal rozhodnutí o umístění stavby dalšího zamýšleného rodinného domku, a to na parcele č.kat.84/11, jižně od domu čp.146/IV, dle žádosti podané Ivanem Klukavým a Petrou Hyťhovou. Vlastní stavba rodinného domu navržena přízemní, nepodsklepená, s garáží, která neměla být s domem komunikačně propojena. Zastřešení stavby navrženo z dřevěných sponkových vazníků od firmy BIOS z Dobříše, střešní krytina od firmy Bramac. Výška objektu 5,25 metru po hřeben střechy. Odpadní vody měly být dle projektu svedeny do žumpy o objemu 13 kubických metrů. Zásobování vodou navrženo z vlastní vrtané studny. Přístupová a příjezdová plocha na pozemku u rodinného domu navržena zpevněna zámkovou dlažbou. U rodinného domu předpokládáno umístění ve vzdálenosti 5 metrů od hranice s pozemkem č.kat.84/10, ve vzdálenosti 3,5 metru od hranice pozemku č.kat.84/8 a ve vzdálenosti 7 metrů od pozemku č.kat.84/12 (komunikace).[731] Dne 6. srpna 2007 zároveň městský úřad zveřejnil závěr zjišťovacího řízení na ekologické dopady záměru čerpání podzemní vody z vrtané studny na č.kat.84/11.[732] Během roku 2008 výstavba tohoto nového rodinného domu zahájena. V listopadu 2008 evidován v katastrální mapě jako rozestavěný. Dokončen byl 23. prosince 2010 a obdržel číslo popisné čp.164/IV.[733] Dva výše uvedené domy nestojí ve Slunečné ulici, která do této oblasti zabíhá od severu, nýbrž v jižní části lokality, která je přístupna po výše uvedené starší cestě, jež odbočuje z Pražské ulice u nároží s ulicí Na Kukačce před domem čp.75/IV. Ostatní nově postavené domy dle stavu k listopadu 2020 jsou dopravně zpřístupněny Slunečnou ulici od severu. Jedná se o patrový rodinný dům čp.158/IV s obytným podkrovím v 1. patře pod sedlovou střechou. Dokončen byl 19. srpna 2009.[734] Naproti němu stojí na protější straně ulice objekt čp.163/IV, přízemní rodinný dům s valbovou střechou. Jeho výstavba byla dokončena 1. října 2010.[735] Jižně od domu čp.163/IV odbočuje k západu ze Slunečné ulice boční komunikace, která má v budoucnu umožnit přístup k dalším nově zbudovaným domům. Od ní dál k jihu stojí už v srpnu 2018 plně dokončený a obývaný rodinný dům na stavební parcele č.kat.243, který ale dle stavu z listopadu 2020 stále nemá číslo popisné. Slunečná ulice pokračuje k jihu a je po obou stranách lemována zatím stavebně nevyužitými parcelami. Na svém jižním konci z ní opět k západu odbočuje obslužná kolmá komunikace, při které vyrostl dům čp.186/IV, dokončený 19. srpna 2020.[736] Jedná se o přízemní vilku s valbovou střechou.

Lokalita nadále poskytuje velké množství volných parcel a bude místem pokračující individuální bytové výstavby. Otevření těchto pozemků pro stavební využití bylo logickým a správným krokem. Vzhledem k jejich poloze poblíž Pražské ulice snad mohlo probíhat intenzivnějším zastavovacím plánem (řadové domky apod.). Ale urbanizace této proluky je pro tu městskou část každopádně přínosná, protože zaceluje mezeru v zastavěném území Borku.

4.4. Ulice Na Kukačce

4.4.1. Popis zástavby v ulici Na Kukačce

Ulice Na Kukačce probíhá přímou severojižní trasou, spojuje Pražskou ulici s ulicí K Lopatárně. Již v 1. polovině 20. století se tu zformovala poměrně souvislá domkářská zástavba, která zejména podél západní uliční fronty měla už spíše městský, nikoliv venkovský charakter. V dekádě mezi roky 1910-1920 byla tato ulice hlavní zónou nové výstavby v celém Borku.

Podél západní strany ulice tu, směrem od jihu k severu, stojí tyto objekty: nárožní čp.75/IV (počítán do Pražské ulice), čp.85/IV, čp.82/IV, čp.84/IV, čp.87/IV, čp.86/IV, čp.119/IV, čp.116/IV a čp.118/IV. Dům čp.85/IV vznikl někdy v 10. letech 20. století. V matrice vsi Borek je zachycen 28. září 1919, kdy tu zemřela vdova po Františku Aubrechtovi.[738] Jde o přízemní objekt se sedlovou střechou. Reprezentuje typ obydlí už spíše městského charakteru, bez vazby na zemědělské aktivity. Před dílčí modernizace se uchoval do velké míry ve své původní podobě. Stejný „kovorolnický“ či dělnický charakter mají i sousední domy čp.82/IV a čp.84/IV z doby okolo přelomu 19. a 20. století, navazující sebe. Dům čp.82/IV si podržel původní proporce, ale stavební detaily včetně fasády jsou již moderní. V roce 1910 ještě dům neexistoval, protože při sčítání lidu bylo nejvyšším číslem popisným v Borku 81.[739] Musel tudíž být dokončen krátce poté, určitě během dekády 1910-1920, protože při sčítání lidu roku 1921 již dosáhl Borek čísla popisného 89.[740] Dům čp.84/IV byl zásadně pozměněn nástavbou 1. patra, na kterém zbudována nová sedlová střecha. I on pochází z 2. desetiletí 20. století. Následuje souvislá řada tří přízemních domků čp.87/IV, čp.86/IV a čp.119/IV  se sedlovými střechami. Všechny mají zmodernizované fasády s unifikovanými trojdílnými okny socialistické provenience a brizolitové vnější omítky. Dům čp.87/IV je v matrice uveden poprvé 5. srpna 1920, kdy tu zemřela dcera služebné Marie Šaškové.[741] Ze stejného období pochází vedlejší dům čp.86/IV. Ten je v matrice poprvé zaznamenán 20. července 1924, kdy tu zemřela manželka jeřábníka Václava Poustky.[742] Existoval již ale v roce 1921, kdy byl uveden v sčítání lidu již jako obydlený.[743] Objekt čp.119/IV je mladšího data a číslo popisné získal až někdy v 60. letech 20. století. Vznikl ovšem o něco dříve. Je zachycen již na leteckém snímkování z června 1947.[744] Patrně byl po jistou dobu jen součástí staršího domku čp.86/IV a až potom obdržel samostatné číslo popisné. 

Rodinný dům čp.116/IV je masivní socialistická patrová vila se stanovou střechou. Postavena byla zhruba v 60. letech 20. století. Letecké snímkování z července 1962 ukazuje, že dům byl v rané fázi své výstavby (budování základů a obvodových zdí).[745] Na fotografii ze srpna 1966 už je buď dokončený, nebo krátce před dokončením.[746] Ze stejného období pochází i nárožní objekt čp.118/IV (jeho popis viz níže, v pasáži o ulici K Lopatárně).

Východní uliční fronta je zaplněna poněkud sporadičtěji. Od jihu tu stojí tyto domy: čp.7/IV, čp.83/IV, čp.138/IV a čp.134/IV.  Dům čp.7/IV na nároží ulic Pražská a Na Kukačce má charakter venkovské usedlosti s hospodářskými budovami, obklopujícími přízemní obytné stavení se sedlovou střechou. Vznikl někdy po roce 1891, protože na katastrální mapě evidenční z onoho roku je zachycen až v druhotném reambulačním zákresu.[747] K výstavbě usedlosti muselo zároveň dojít před rokem 1930, kdy končilo aktualizování této mapy. Číslo popisné bylo každopádně na dům druhotně přeneseno. Původní usedlost čp.7/IV stávala v historickém jádru Borku, poblíž výtoku Boreckého potoka z Boreckého rybníku, vedle chalupy čp.50/IV (viz výše, v popisu zástavby v ulici K Huti). Vedlejší dům čp.83/IV je přízemní se sedlovou střechou, má rovněž zčásti charakter venkovské usedlosti. V roce 1910 ještě nestál, protože toho roku při sčítání lidu dosáhl Borek nejvyššího čísla popisného 81.[748] V matrice vsi Borek je objekt čp.83/IV zachycen 12. července 1918, kdy tu zemřel syn zámečníka Josefa Hrušky.[749] Při sčítání lidu roku 1921 již je uveden.[750] Někdy počátkem 21. století prošel citlivě provedenou rekonstrukcí. Severně od domu čp.83/IV parcelace na obytnou zástavbu měla delší zpoždění. Teprve počátkem 21. století tu proběhla nová výstavba na místě stávajících zahrad. Nachází se zde objekt čp.138/IV, moderní městská vilka, patrová s podkrovními místnostmi v 1. patře pod sedlovou střechou. Stála už roku 2000.[751] Číslo popisné obdržela 4. srpna 2004. Na vedlejší parcele severně od ní byl zbudován rodinný dům čp.182/IV. Patrový objekt s obytným podkrovím v 1. patře má sedlovou střechu. Byl dokončen 29. července 2019.[752] Na nároží s ulicí K Lopatárně stojí ještě rodinný dům čp.134/IV, masivní dvoupatrová vila s podkrovními místnostmi v 2. patře pod sedlovou střechou, která je robustní šítovou stěnou otočená do ulice Na Kukačce. Je to ukázka opulentní, pozdně normalizační individuální výstavby, patrně z 80. let 20. století. Na státní mapě z roku 1982 ještě zakreslen není.[753] Na státní mapě z roku 1897 již ano.[754]

4.4.2. Technický vývoj ulice Na Kukačce a vývoj jejího pojmenování

Komunikace získala své pojmenování ulice Na Kukačce oficiálně až rozhodnutím městského zastupitelstva 10. července 2001. Název se ale objevuje i v oficiálních pramenech už dávno před tímto formálním krokem. Jméno Na Kukačce (často ovšem ve variantě Ke Kukačce) se zmiňuje například již v materiálech z jednání Městského národního výboru z prosince 1969.[755] Ale ve variantě Na Kukačce se uvádí už dokonce v obecní kronice pro rok 1937.[756] Šlo tedy o spontánně užívané místní označení. Obecní kronikář Borku přidává ve svých vzpomínkách z poloviny 20. století jednu konkrétní historku o tom, jak název vznikl. Když zde počátkem 20. století pomáhal kronikářův otec svému zeti Karlu Šafránkovi na výstavbě domku čp.75/IV, měl prý poznamenat, že z místa je hezký výhled a že by se to tu mělo jmenovat „Na Koukačce“. Přezdívka se v mírně pozměněné podobě ujala.[757] 

V roce 1953 byla „cesta ze státní silnice ke studánce U Křížku u usedlosti čp.99/IV“ upravena.[758] Patrně šlo jen o válcování povrchu. Ale dokládá to, že v té době již procházela tato komunikace přerodem na městskou ulici. Ulice se pak stala jednou z prvních místních komunikací v Borku, které se dočkaly zpevněné (asfaltové) úpravy povrchu.  V roce 1972 provedly Technické služby města úpravu komunikace v ulici Ke Kukačce.[759] Práce proběhly v 1. pololetí 1972.[760] Ale i v plánu výstavby na rok 1973 počítáno u této akce s dalšími investicemi ve výši 226 000 Kčs.[761] Jinde uváděna suma 250 000 Kčs. Z ní během 1. pololetí 1973 utraceno 7000 Kčs.[762] Celková suma za rok 1973 zůstala na 7000 Kčs.[763] Podle zprávy ze září 1973 akce byla součástí investičních aktivit Technických služeb v roce 1973.[764] Podle návrhu rozpočtu na rok 1974 mělo být na úpravě komunikace Na Kukačce prostavěno 202 000 Kčs.[765] Během letních prázdnin 1974 prý práce v ulici Na Kukačce dokončeny.[766] Během 1. pololetí 1974 také Technické služby započaly Na Kukačce s výstavbou kanalizace. V září 1974 již uváděno, že potrubí položeno a kanalizace je funkční. Do konce roku se ještě očekávala aplikace penetračního nátěru komunikace. Práce měly proběhnout dodavatelsky, tedy bez přispění brigádníků.[767] Práce prováděl podnik Silnice Plzeň. Šlo o penetrační makadamový povrch.[768] Finální úpravy komunikace Ke Kukačce ale proběhly až později. Na rok 1975 na to vyčlenil MěstNV 72 000 Kčs. Akci měl zajišťovat podnik Silnice Plzeň.[769] Jenže v září 1975 se uvádí, že podnik Silnice Plzeň neprovedl v Rokycanech v 1. pololetí 1975 ani jednu ze slibovaných akcí, včetně úpravy této ulice a úkol se přesouvá na 2. pololetí (má být provedeno počátkem října 1975).[770] Koberec vozovky v ulici Ke Kukačce ale zůstává v plánu úprav komunikací i v roce 1976.[771]

Ve výběrovém řízení získala 18. dubna 2007 firma OMEGA C+M, s.r.o. z Plzně zakázku na prodloužení vodovodu v ulicích Na Kukačce a K Huti za 2 660 340 Kč s termínem dokončení do 31. srpna 2007. Akce nakonec hotova 4. září 2007 a cena zakázky dodržena.[772]

4.5. Hluboká ulice

4.5.1. Popis zástavby v Hluboké ulici

Ulice Hluboká je další severojižní komunikační spojkou mezi ulicemi Pražská a K Lopatárně. Na rozdíl od paralelně probíhající ulice Na Kukačce, ve které se již počátkem 20. století utvářela domovní fronta, byla Hluboká ještě počátkem 21. století teprve v procesu urbanizace a teprve pak se zvolna proměňovala v skutečně městskou ulici s přibývající individuální zástavbou. Coby pouhá polní cesta už existovala koncem 19. století, kdy je zachycena na evidenční katastrální mapě.[774] Ještě v roce 1990 byla dle map západní fronta této ulice zcela prázdná a lemovaly ji jen zemědělské pozemky. To se ovšem rychle změnilo. Okolo roku 2005 se stala hlavní rozvojovou lokalitou v Borku, kde souběžně rostlo několik rodinných domů. Podél západní strany sice ještě v roce 2007 stál jen jediný kolaudovaný objekt čp.137/IV, ale na mnoha ostatních parcelách probíhala výstavba dalších rodinných domů. Během krátké doby se tak západní fronta zaplnila zástavbou typu satelitní zahradní čtvrti. S jistým zpožděním probíhaly stejné trendy proměny zahrad na stavební pozemky i podél východní strany ulice.

Západní uliční fronta začíná na nárožní parcele u křižovatky ulic Pražská a Hluboká, kde už roku 2007 byla dokončená hrubá stavba rodinného domu, který ale ani dle stavu k roku 2020 není dostavěna a nemá číslo popisné (viz výše, v rámci popisu zástavby v Pražské ulici). Vedle ní stojí další vila čp.152/IV. V dubnu 2007 už byla patrně obývaná, byť chyběla finální úprava fasády. Číslo popisné novostavbě přiděleno 4. ledna 2008. Jde o patrový dům s obytným podkrovím v 1. patře a valbovou střechou. Následuje zatím volná stavební parcela se zahradou a pak objekt čp.137/IV, rozlehlá přízemní vila z přelomu 20. a 21. století. Ve fotografické dokumentaci města z roku 2000 už objekt je dokončen.[775] Podle oficiální evidence stavebních objektů ale byl dům čp.137/IV dokončen až 1. října 2019.[776] Následuje další prázdná zahrada bez zástavby a poté na nárožním pozemku u křižovatky s ulicí K Lopatárně stojí luxusní přízemní vila čp.160/IV na půdorysu písmene S. Na jaře 2007 už byla hotova její hrubá stavba i střecha, včetně krytiny. Objekt byl dokončen 20. října 2009.[777] Do ulice je dům pohledově zakryt masivní zděnou hradbou.

Protější východní uliční fronta je o něco odlišná. Už dávno před rokem 1989 zde sice pozemky byly rozparcelovány, ale ani v prvních dvou dekádách 21. století tu ještě zdaleka nedošlo k vytvoření souvislé zástavby. Jedinou stavbou tu dlouho byl objekt čp.122/IV na nároží Pražské ulice. Letecká fotografie ze srpna 1966 zachycuje probíhající výstavbu domu, zatím jen obvodové zdi, bez střechy.[778] Je to patrová socialistická vila s valbovou střechou. Severně od domu byly jen jednotlivé zahrady. Až později zde vyrostl rodinný dům čp.185/IV. Jeho výstavba byla ukončena 20. července 2020.[779] Jedná se o přízemní dům se sedlovou střechou. Severně od něj pokračuje stavebně nevyužitá plocha s velkou zahradou až k ulici K Lopatárně. V této zahradě stojí dřevěná chatka se sedlovou střechou. Nemá domovní číslo popisné ani evidenční. Ještě k roku 2007 stála na této východní straně ulice i přízemní zahradní chatka če.163.

4.5.2. Technický vývoj Hluboké ulice a vývoj jejího pojmenování

Hluboká ulice získala své pojmenování rovněž rozhodnutím městského zastupitelstva 10. července 2001, předtím neměla svůj oficiální název.

V roce 2005 v Hluboké ulici manželé Špačkovi plánovali výstavbu rodinného domku (pozdější čp.160/IV, viz výše). Vzhledem k absenci vodovodní sítě nabídli 30. srpna 2005 městu, že přispějí polovinou ceny na zřízení nové vodovodní větve o délce 125 metrů. Náklady odhadovány na 300 000 Kč. Městská rada s tím v září 2005 vyslovila souhlas, ale problémem bylo, že přednostní provedení této akce a navíc přijetí daru od manželů Špačkových by změnilo rozpočet komplexního projektu zavedení vodovodu v Borku, který měl být koncem roku 2005 předložen jménem sdružení Čistá Berounka Evropské unii s žádostí o dotaci. Řešení proto nalezeno tak, že dar 150 000 Kč měl být formálně zařazen do rozpočtu města na nespecifikované účely.[780] Ulice nemá dle stavu k roku 2019 stále zpevněný povrch, chodníky ani veřejné osvětlení.

4.6. Ulice Ke Kocouráku

4.6.1. Popis zástavby v ulici Ke Kocouráku

Ulice Ke Kocouráku má také severojižní orientaci a propojuje Pražskou ulici s ulicí K Lopatárně. Vznikla v zárodečné podobě až v 2. polovině 20. století. Na leteckém snímku z roku 1953 jsou na jejím místě jen pole.[782] Letecký snímek z roku 1962 již ukazuje v náznacích obrys budoucí ulice mezi nově zřizovanými zahradami.[783] Proces přerodu v městskou rezidenční ulici se ale zde počátkem 21. století teprve rozbíhal. Ulice tak ještě okolo roku 2010 měla spíše charakter cesty vedoucí skrz zahrádkářskou kolonii. Pak se tempo urbanizace zrychlovalo.

Západní stranu uliční zástavby otevírá na nároží Pražské ulice rodinný dům čp.172/IV, dokončený 3. října 2013.[784] Kompozičně těžkopádný přízemní dům se sedlovou střechou je do ulice obrácen průčelím, kterému dominují velká garážová vrata. Vedle stojí rodinný dům čp.123/IV, svépomocná architektura z dob socialismu. Už na leteckém snímku z roku 1962 je dům zachycen, ovšem není patrné, zda nešlo zatím jen o rozestavěný objekt.[785] Letecká fotografie ze srpna 1966 ho zachycuje buď jako už dokončený, nebo před dokončením, včetně střechy.[786] Patrová vilka má obytné podkroví v 1. patře pod sedlovou střechou. Podobně je řešen i vedlejší rodinný dům čp.121/IV. I on je patrovou stavbou s podkrovními místnostmi v patře a sedlovou střechou. Na leteckém snímku z roku 1963 ještě není k vidění.[787] Stejně tak snímkování ze srpna 1966 zde nezachytilo ani počínající stavební práce, velký pozemek sice zaplňovalo několik objektů, ale šlo o malé stavby (boudy, kůlny apod.).[788]

 Rohovou parcelu na nároží ulic K Lopatárně a Ke Kocouráku zaujímá zahrada se zahradním domkem bez čísla.

Podél východní straně ulice se ještě počátkem 21. století rozkládaly jen zahrádky a několik rekreačních chat. Na nárožní parcele u křižovatky s Pražskou ulicí to byla chatka če.21. Šlo o zděný přízemní objekt s nízkou sedlovou střechou. Takto ještě doložen na fotodokumentaci města z roku 2000.[789] Nahradil ji ovšem rodinný dům čp.166/IV, dokončený 20. dubna 2011.[790] Je pojat jako přízemní stavba s valbovou střechou. Severně od něj vyrostl nový patrový rodinný domek čp.153/IV s obytným podkrovím a sedlovou střechou. V dubnu 2007 už zde stála hrubá stavba. Číslo popisné mu přiděleno 12. března 2008. Vedlejší pozemek vyplňuje zahrada, kde stojí dřevěná zahradní chatka če.34. Rohová parcela na nároží ulic Ke Kocouráku, K Lopatárně a V Plaňkách byla stavebně využita pro rodinný dům čp.183/IV, (jeho popis viz níže, v pasáži o zástavbě v ulici V Plaňkách).

4.6.2. Technický vývoj ulice Ke Kocouráku a vývoj jejího pojmenování

I ulici Ke Kocouráku pojmenovali svým rozhodnutím městští zastupitelé 10. července 2001. Pojmenování odkazuje na stejnojmenný rybník, proti němuž ulice na severu vyúsťuje. Jméno má kuriózní původ. Rybník totiž byl obnoven v 70. letech 20. století jako rybí sádky pro Československý rybářský svaz.[791] Místní činovník svazu měl přezdívku „Kocour“ a dal tak jméno rybníku a později i ulici.[792] Jde v Rokycanech o unikátní případ, kdy novodobá přezdívka a neformální označení proniklo do oficiálního uličního názvosloví.

Ulice zůstává nedlážděná, má podobu pouhé hliněné cesty. Koncepčnější úpravu ulice navíc komplikoval fakt, že její část, při křižovatce s Pražskou, patřila soukromé majitelce Miloslavě Kafkové. Ta souhlasila předběžně s odprodejem městu, ale požadovala výměnou část parcely v jihozápadním koutu areálu bývalých nových kasáren (podrobněji v kapitole „Jižní předměstí“).  V dubnu 2004 zastupitelstvo uložilo městskému úřadu, aby prověřil právní pozici paní Kafkové. V květnu 2004 pak městská rada odložila rozhodnutí o možné směně až do ocenění pozemku v kasárnách, který M. Kafková požadovala. Rada o záležitosti jednala opět v srpnu 2004, ale zase odložila verdikt. V říjnu 2004 se o směně mělo jednat zase. K dispozici byly dva návrhy: rodiny Kafkových a města. Oba ale počítaly s tím, že M. Kafková v jistém rozsahu pozemek v kasárnách nabude.[793]

4.7. Ulice V Plaňkách

4.7.1. Popis zástavby v ulici V Plaňkách

Ulice V Plaňkách má rovněž charakter rodící se městské komunikace. Vybíhá k východu z křižovatky ulic K Lopatárně a Ke Kocouráku. Pak vede mělkým obloukem směrem k Pražské ulici, na kterou se napojuje, již skoro jen jako polní cesta, za hranicemi zastavěného území města. Existovala již dlouho v minulosti jako polní cesta. Takto je zachycena na mapě stabilního katastru z roku 1838. Tehdy ovšem nebyla na svém východním konci zaústěna do státní Pražské silnice, nýbrž sledovala tok Boreckého potoka a vytrácela se v polích. Je možné, že právě po této cestě původně, před výstavbou státní silnice v 18. století, přicházela do Borku a do Rokycan historická zemská stezka. Na mapě z roku 1838 je dokonce vidět i fragment polní cesty č.kat.404, vedoucí od brodu přes potok, několik metrů jižně od nynějšího mostku na státní silnici. Mohlo jít o původní zemskou stezku, která pak navazovala na dnešní ulici V Plaňkách, ale byla v 18. století přervána vyvýšeným tělesem erární silnice, vedené na náspu lemovaném příkopy (o teoriích o historickém trasování cesty od Prahy podrobněji viz výše, v rámci popisu Pražské ulice). V takovém případě pak tato historická dopravní tepna vedla dnešními ulicemi V Plaňkách, K Lopatárně, Do Vrchu a K Huti do prostoru původního boreckého hamru (o něm podrobněji viz výše, v samostatné pasáži). Navzdory své periferní poloze a až do počátku 21. století i takřka chybějící zástavbě tak ulice V Plaňkách může fixovat archaickou dopravní trasu.

Parcelace na rodinné domky v této ulici paradoxně začala od východu, tedy dál od Borku. Podél severní strany ulice stojí směrem od východu nejprve dům čp.49/IV. Přízemní objekt se sedlovou střechou a brizolitovou fasádou z dob socialismu byl postaven v roce 1949. Pozemek byl již předtím oplocen a osázen stromky. Domek si zbudoval František Liška, obecní kronikář. 7. dubna 1949 se sem i s manželkou nastěhoval.[795] Šlo tehdy o domek relativně daleko od zastavěného území Borku. Číslo popisné sem bylo druhotně přeneseno ze zbořeného domku v ulici Do Vrchu (viz výše). Sousední čp.113/IV je stavěn podle podobného projektu jako čp.49/IV. Ještě dle letecké fotografie z května 1953 zde nestál.[796] Zachytila ho jako stojící budovu až vojenská mapa z roku 1961[797] a letecká mapa z července 1962.[798] Jde o přízemní stavbu se sedlovou střechou. I zde je aplikována brizolitová fasáda. V roce 2007 zahájena na volné parcele západně od domu čp.113/IV výstavba rodinného domu čp.173/IV. Počátkem srpna 2007 už stojí hrubá stavba, včetně krovu.[799] Dokončen byl 29. listopadu 2013.[800] Jde o patrový objekt s obytným podkrovím a střechou s polovalbou.[801] Vedlejší rodinný dům čp.135/IV je zachycen na státní mapě z roku 1982.[802] Jde o patrovou stavbu s obytným podkrovím v 1. patře. Zděné je jen přízemí domu. Štítová stěna otočená, do ulice, je obložena dřevem. Objekt tak připomíná spíš větší rekreační chatu. Dál k západu ulici lemovalo ještě v roce 2007 jen několik rekreačních zahrádek. Na nejzápadnější z nich byla umístěna jakási maringotka využívaná jako chatka. Na tomto pozemku pak postaven objekt čp.157/IV, který dostal samostatné číslo popisné 18. února 2009. Jde o malý přízemní domek se sedlovou střechou.

Na jižní straně ulice byl průběh urbanizace ještě rapidnější. Již v roce 1972 zařadil MěstNV zdejší pozemek č.kat.160 do seznamu parcel vhodných k parcelaci. Dle tehdejšího Směrného územního plánu se zde zamýšlela parcelace na 4 stavební místa.[803] Přesto ale ještě v roce 1990 tu nebyla žádná zástavba a počátkem 21. století se tu stále rozkládaly jen zahrady a pár chatek. To se změnilo před rokem 2010, kdy zde rychle po sobě začaly přibývat rodinné domy. Směrem od východu se na nároží ulic V Plaňkách a Pražská rozkládá dle stavu k roku 2019 stále ještě menší volný zemědělský pozemek. Pak začíná souvislá domovní fronta, kterou otevírá objekt čp.175/IV, dokončený 13. července 2015.[804] Patrový dům s podkrovními místnostmi v 1. patře má sedlovou střechu. Do ulice je otočen mohutnou štítovou střenou. Sousední parcelu vyplňuje rodinný dům čp.181/IV, jehož výstavba byla dokončena 18. července 2018.[805] Patrový dům s podkrovím v 1. patře a sedlovou střechou je situován na užší parcelu, jež ale prochází až k Pražské ulici. Vlastní obytný dům stojí v jižní části pozemku, směrem do ulice V Plaňkách je přivrácena přízemní budova garáže, vlastně dvojgaráže, protože je sdílena i se sousedním rodinným domem čp.176/IV. Ten byl dostavěn 24. listopadu 2015.[806] Je to přízemní stavba s valbovou střechou. Sousední parcelu zaujímá dům čp.174/IV, dokončený 15. ledna 2014.[807] I ten má podobu přízemní vilky s valbovou střechou.  Za ním stojí objekt čp.167/II, dostavěný po roce 2010. Patrový rodinný dům s podkrovím 1. patra pod sedlovou střechou, je přístupný samostatnou příjezdovou cestou, vedenou po východním okraji pozemku domu čp.174/II. Následuje drobný patrový domek čp.165/IV s podkrovím v 1. patře a sedlovou střechou, jehož výstavba skončila 22. března 2011.[808] Vedle se rozkládá velký pozemek s atypicky řešeným rodinným domem čp.156/IV, který vyrostl jako úplně první stavba na jižní straně ulice. Dne 2. srpna 2007 městský úřad vydal územní rozhodnutí o umístění stavby rodinného domu včetně čistírny odpadních vod, plastového zásobníku na přečištěnou vodu, studny, přívodu vody ze studny, 2 vrtů na tepelné čerpadlo a přívodu elektrické energie na parcele č.kat.160/1, na základě žádosti podané 30. května 2007 Hanou Baudry a Olivierem Baudry z Volduch (územní řízení zahájeno 6. června 2007[809]). Zamýšlený rodinný dům měl být přízemní, nepodsklepený objekt z dřeva, nepravidelného půdorysu s valbovými střechami a výškou 5,15 metrů. Stavba měla být umístěna 4 metry od sousední parcely č.kat.155/6 a 20 metrů od parcely č.kat.158.[810] V dubnu 2008 už je rejstříku nemovitostí na této parcele zakreslen na stavebním pozemku č.kat.229 rozestavěný rodinný dům. Rodinný dům čp.156/IV byl dokončen ještě během roku 2008 a dne 4. prosince 2008 získal číslo popisné.[811] Vedle něj se pak nachází velmi rozlehlá zahrada s větší rekreační chatou če.24. Chata je zděná, patrová s podkrovím v 1. patře a sedlovou střechou. Fasáda je kryta brizolitem. Spolu s dalšími stavebními prvky tak odkazuje na dobu svého vzniku v období normalizace. Poprvé je ale zakreslena až na státní mapě z roku 1997.[812] Do evidence objektů zařazena až 16. září 2010.[813] Na nárožním pozemku na křižovatce ulic V Plaňkách a Ke Kocouráku pak stojí rodinný dům čp.183/IV, jehož výstavba skončila 25. července 2019.[814] Je to jednoduchý přízemní domek se sedlovou střechou.

4.7.2. Technický vývoj ulice V Plaňkách a vývoj jejího pojmenování

Ulice má podobu nedlážděné polní cesty s nezpevněným povrchem. Není tu veřejné osvětlení. Ulice V Plaňkách obdržela jméno oficiálně rozhodnutím městského zastupitelstva 10. července 2001. Místní název V Plaňkách je ale doložen pro pozemky mezi Kofroňovic rybníkem a státní silnicí již na evidenční katastrální mapě v roce 1891.[815]

4.8. Ulice K Lopatárně

4.8.1. Popis zástavby v ulici K Lopatárně

Ulice K Lopatárně vybíhá z historického jádra obce Borek, kde se odpojuje od ulice Do Vrchu a vede pak přibližně východním směrem podél skupiny menších vodních nádrží při Boreckém potoce. Míjí křižovatky s ulicemi Na Kukačce, Hluboká, a Ke Kocouráku. Za posledně jmenovanou křižovatkou uhýbá k severu, překračuje Borecký potok a vede k historickému areálu lopatárny. Svým původem se odlišuje od novodobých uličních komunikací v Borku, jako jsou ulice Na Kukačce, Hluboká nebo Ke Kocouráku. Ty vznikly až moderní parcelací. Ulice K Lopatárně je ale staršího původu. V náznaku je zachycena již na mapě 1. vojenského mapování z 80. let 18. století a spolehlivě doložena je na mapě stabilního katastru z roku 1838. Tehdy samozřejmě nešlo o ulici ale o pouhou polní cestu, která spojovala historické jádro Borku s areálem lopatárny a pokračovala dále do lesa Boreček a ke katastrům obcí Svojkovice a Volduchy. Není vyloučeno, že v úseku od historického jádra vesnice Borek až k rozcestí s ulicí V Plaňkách jí vedla před 18. století původní zemská cesta z Prahy do Plzně (viz výše). Teprve ve 20. století po celém svém úseku obrostla zástavbou.

Podél severní strany ulice stojí ve směru od Borku nejprve usedlost čp.29/IV (její popis v kapitole o ulici Do Vrchu). Východně od ní stojí patrový rekreační dům če.7 s obytným podkrovím, moderní hladkou fasádou a střechou pokrytou eternitem. Podle fotodokumentace Rokycan z roku 2000 již je stavba dokončena, ale zatím nezkolaudována.[817] Číslo evidenční získala až 14. ledna 2009.[818] Na tomto místě dle mapy z roku 1838 i 1891 stálo dřevěné stavení čp.30/IV. Chalupa patřila dlouho rodině Lobovských. V roce 1947 byla již zchátralá a nevyhovující chalupa zbořena a na jejím místě zůstala jen prázdná zahrada.[819] Číslo popisné 30 pak roku 1952 získala stodola v ulici Do Vrchu, adaptovaná na obytné účely (viz výše).

  Pak z ulice k severu odbočuje cesta k břehům Boreckého rybníka. Na rozcestí je tu situována věžovitá zděná stavba původní transformační stanice elektřiny z meziválečného období. Na protáhlém, šípovitě tvarovaném pozemku mezi touto cestou a vlastní ulicí K Lopatárně stojí velká zahrada usedlosti čp.99/IV. Obytné stavení se nachází v její východní části, naproti vyústění ulice Na Kukačce. Jde o usedlost typu mohutnější venkovské chalupy se sedlovou střechou (s obytným podkrovím). Obklopuje jí věnec hospodářských objektů. Na východní straně zahrady, při břehu rybníka Kocouráku, stojí přízemní zděná stodola, majetek Českého rybářského svazu. Ta není součástí usedlosti čp.99/IV. Dům čp.99/IV vznikl poměrně netradičním způsobem, když byla navážkou a úpravou nivelety proměněna část bývalého rybníka na stavební pozemek. Nynější rybník Kocourák, který na východní straně lemuje hranice usedlosti čp.99/IV totiž ještě před polovinou 19. století sahal dál k západu a zabíral celou plochu pozemku okolo současného domu čp.99/IV. Ještě před koncem 19. století ale už byl vypuštěný. Dne 14. prosince 1928 zažádal Alois Kohout o prodej pozemku č.kat.164/1 s tím, že na něm hodlá postavit domek. Obecní komise ovšem zjistila, že na výstavbu domku je možné použít jen západní cíp pozemku bývalého rybníka směrem k Borku (o ploše cca 150 čtverečních sáhů). I na tuto část by ale bylo nutno navézt terén. Zbytek pozemku tvořila vlhká louka, táhnoucí se až k hamru pana Kofroně (lopatárna). 11. června 1929 městská rada doporučila obecnímu zastupitelstvu schválit prodej tohoto parcelního dílu za 6671,88 Kč, což rokycanské obecní zastupitelstvo 18. června 1929 schválilo.[820] Mezitím dne 13. června 1929 prodej pozemku č.kat.164/1 v Borku Aloisi Kohoutovi za 2500 Kč/korec schválila i obecní finanční komise.[821] Nabyvatel parcelu pak skutečně navezl a proměnil v stavební místo, kde někdy po roce 1930 vyrostl současný objekt čp.99/IV. Rybník pak byl v poválečném období obnoven, nyní již bez onoho západního cípu (o rybníku Kocourák podrobněji viz výše). Ve zbytku její trasy tak ulici K Lopatárně na severní straně lemuje hladina této vodní nádrže. V prostoru na místě domu čp.99/IV se nacházela studánka U Křížku. Zhruba do roku 1920 zásoboval tento přírodní pramen velkou část Borku pitnou vodou. Pojmenován byl podle cca 3 metry vysoké dřevěného kříže, jenž stál až do roku 1930 při cestě u studánky.[822]

Na jižní straně stojí dům čp.42/IV, který zakresluje již nejstarší katastrální mapa z roku 1838, podle níž šlo o dřevěné spalné stavení. Uvádí se už v pozemkové knize z roku 1780, kdy přitom Borek měl jen 44 čísel popisných.[823] Stavení čp.42/IV zároveň určitě nezapadá do souvislé řady domovních čísel, z počátečního číslování domů v roce 1771, takže vznik této chalupy možno datovat mezi roky 1771-1780. Dochoval se do současnosti bez větších modernizačních zákroků. Jde o patrový objekt s obytným podkrovím v 1. patra a střechou s polovalbou. Vedle něj se rozkládala až do počátku 21. století zahrada s objektem rekreační chatky če.53. Zobrazuje ji zde už mapa z roku 1972.[824] Do registru objektů byla zanesena až k 16. září 2010.[825] V těchto místech byl ale počátkem 21. století vytvořen oddělením parcelního pruhu základ budoucí komunikace, která vedena na jih, do prostoru nové individuální výstavby (Slunečná ulice, viz výše). Zahrada u če.53 tak byla průrazem nové ulice rozdělena. Zahradní domek dnes stojí na redukované rohové parcele při východní straně této nové ulice. Následuje dům čp.118/IV na nároží ulic K Lopatárně a Na Kukačce. Je to přízemní vilka se zvýšeným suterénem a stanovou střechou. Dekorem fasády odkazuje na estetiku 60. a 70. let 20. století. Letecké snímkování z července 1962 ukazuje, že výstavba domu ještě nezačala.[826] Na fotografii ze srpna 1966 už je patrně krátce před dokončením, byla hotova hrubá stavba i střecha.[827] Parcelu na protějším nároží ulice Na Kukačce zaujímá rodinný dům čp.134/IV (viz výše, v rámci popisu ulice Na Kukačce).  Na vedlejším rohovém pozemku je situována luxusní přízemní vila čp.160/IV (viz výše, v pasáži o zástavbě Hluboké ulice).  Protější nároží Hluboké ulice vyplňuje velká zahrada a v ní dřevěná chatka se sedlovou střechou, bez domovního čísla popisného ani evidenčního. Ulice pak dospívá na křižovatku s ulicemi Ke Kocouráku a V Plaňkách. Na rohových pozemcích ulice Ke Kocouráku stojí další zahradní domek bez označení a naproti pak novostavba rodinného domu čp.183/IV (detailní popis viz výše, v rámci ulice V Plaňkách).

4.8.2. Areál bývalé lopatárny

Na křižovatce s ulicí Ke Kocouráku uhýbá ulice K Lopatárně k severu a po hrázi mezi rybníkem Kocourák a Kofroňovic rybníkem směřuje k areálu bývalé lopatárny, jenž jí dal jméno. Komplex lopatárny, stojí na úzkém pozemku, vymezeném z jihu břehem Kofroňovic rybníka, ze severu tokem Boreckého potoka. Tvoří ho historické objekty čp.31/IV a čp.32/IV. Usedlost bývá zvaná též „U Kofroňů“ nebo „Kofroňův statek“.[828] Areál je tu zachycen už na mapě 1. vojenského mapování z 80. let 18. století, kde už je označen jako lopatárna „Schaufelmühle“. V pozemkové knize z roku 1780 se čp.31 označuje jako „dominikální budova“ a čp.32 jako vykoupený dominikální dům.[829]  Podle katastrální mapy Borku z roku 1838 šlo už tehdy o zděné objekty. Na mapě 2. vojenského mapování z let 1842-52 evidována jako „Lopatárna hamer“. Hlavní obytná budova lopatárny čp.32/IV má podobu masivního přízemního stavení se sedlovou střechou. Dle podkladů pro sčítání lidu v Borku v roce 1910 nebylo evidováno číslo popisné čp.31/IV.[830] Ale v současnosti v evidenci je, byť po celé 20. století šlo už o majetkově a funkčně jeden komplex. Areál se dochoval v poměrně čisté podobě, bez pozdějších modernizací. Kromě budov čp.31/IV a čp.32/IV ale již zanikla další hospodářská stavení, která tvořila věnec uzavřeného dvora. Areál je ve špatném technickém stavu. Je nutné zajistit jeho využití a zároveň zamezit možné banalizaci této historické lokality tím, že by došlo k demolici původních objektů a jejich nahrazení rodinným domem.

Během 20. století prožíval tento protoindustriální podnik pozvolný úpadek. Po 1. světové válce požádal majitel čp.32/IV Antonín Erler i jeho nástupce František Kofroň obec Rokycany o odprodej pozemků okolo hamru, protože byly nutné pro provoz lopatárny. V květnu 1920 se tím zabývalo i zastupitelstvo města.[831] V roce 1934 město projednává směnu 2 dílů městského potoka č.kat.425 v Borku za část louky č.kat.183 Františka a R. Kofroňových.  Kofroňovi totiž v roce 1921 přeložili část potoka č.kat.425, přičemž část louky č.kat.183 o ploše 281 čtverečních metrů zanikla do potoka a část potoka č.kat.425 o ploše 366 čtverečních metrů zanikla do pozemku č.kat.69/1 ve vlastnictví Kofroňových. 7. června 1934 městská rada doporučila výměnu pozemků ke schválení a v červnu na schůzi obecního zastupitelstva ujednání schváleno.[832] Roku 1937 se uvádí, že v lopatárně se již od roku 1929 nepracuje.[833] V období let 1939-1946 tu dočasně byl obnoven provoz. Fungoval tu závod na výrobu dřevité vlny a heraklitových desek. Firmu vedl Jindřich Živný z Litohlav. Pracovaly tu 3-4 osoby.[834] V roce 1959 se uvádí, že objektů čp.31/IV a čp.32/IV bývalé lopatárny, patřících panu Kofroňovi, bude využito pro potřeby Jednotného zemědělského družstva.[835]

Dál za lopatárnou pokračuje komunikace přibližně severním směrem již mimo zastavěné území obce. V minulosti vedla dál až do Volduch, ale v 90. letech 20. století tato spojnice přetržena bez náhrady trasou dálnice D5 takže komunikace končí slepě v zemědělských plochách mezi dálnicí a Borkem. 11. června 2008 podal Jan Voráček žádost o vydání územního rozhodnutí o změně využití území pro pozemek č.kat.199/3, kdy mělo dojít ke změně využití z ostatní plochy na trvalý travní porost. 19. června 2008 zahájeno územní řízení a na 17. července 2008 svoláno ústní jednání.[836] Šlo o zemědělský pozemek poblíž severovýchodního okraje Boreckého potoka, mimo intravilán Rokycan. 21. července 2008 pak územní rozhodnutí městem vydáno.[837]

4.8.3. Technický vývoj ulice K Lopatárně a vývoj jejího pojmenování

Také ulice K Lopatárně byla pojmenována rozhodnutím městského zastupitelstva 10. července 2001. Ulice je v celé své délce vyasfaltovaná. Poblíž historické Lopatárny překračuje komunikace Borecký potok jednoduchým mostem. V roce 1967 provedena oprava mostu u Kofroňovic rybníčku v Borku.[838]  Rada MěstNV 2. září 1969 projednala také úpravu nájezdu z Kofroňova statku v Borku na asfaltovou silnici.[839] V roce 1972 pak provedly Technické služby města výstavbu nového mostu U Kofroňů.[840]  Most je tvořen železnými pláty, přes něž je navršena zemina. V roce 1959 zbudováno od transformátoru u čp.99/IV směrem k lopatárně pana Kofroně elektrické vedení. Šlo o přípravu na zamýšlené využití bývalé lopatárny pro účely Jednotného zemědělského družstva.[841]

4.9. Ulice Ke Střelnici

4.9.1. Popis zástavby v ulici Ke Střelnici

Jižně od železniční trati vybíhá osídlení Borku směrem do svahů pod Žďárem. Jde o relativně mladý okrsek zástavby, který se začal formovat až od počátku 20. století. Ulice Ke Střelnici se ovšem vyvinula ze starší cesty, která vedla z Borku právě k okraji lesního komplexu Žďár. Vychází z Pražské ulice, pak překračuje železobetonovým mostem, postaveným za první republiky (počátkem 21. století nahrazeným novou konstrukcí) zářez železniční trati (původně se zde nacházel úrovňový železniční přejezd, podrobněji o něm v kapitole „železniční architektura“). Na jižním předpolí tohoto mostku přes trať ulice zatáčí ostře k východu (jižním směrem z ní odbočuje Tichá ulice). Tato zatáčka byla ve 30. letech 20. století po výstavbě mostu kvůli lepšímu směrovému vedení vozovky vyklenuta do mírného oblouku (původně se ulice k železniční trati blížila od jihu pod ostřejším úhlem).  Pak se mírným obloukem opět stáčí jižním směrem podél okraje lesa Žďáru a vstupuje na katastr Rokycan.

V krátkém uličním úseku severně od železniční trati stojí na nároží s Pražskou ulicí dům čp.103/IV. Jde o patrový objekt s obytným podkrovím v 1. patře a střechou s polovalbou. Má charakter spíše městské vilky z 30. let 20. století. Na evidenční katastrální mapě z let 1891-1930 tento dům není zakreslen ani v dodatečných reambulacích (na rozdíl od všech domů od čísla popisného čp.96/IV níže), takže jeho vznik je možné datovat do 30. let.[843] V květnu 2007 zahájena u rodinného domu čp.103/IV na severní straně přístavba přízemního traktu. Už provedena hrubá stavba a krov z dřevěných trámů. Další přístavba prováděna souběžně na východní straně domu (i zde už hrubé zdivo a krov).[844] Ještě dle stavu ze srpna 2018 nebyla tato přístavba plně dokončena, respektive chyběla vnější úprava fasády. Ve srovnání s podobou domu k roku 2000 došlo poměrně nelogicky k zrušení původního zděného vikýře v podkroví na západní straně.[845] V základních dispozicích si ale domek uchoval původní proporce z dob svého vzniku za první republiky. Na protějším nároží Pražské ulice stojí architektonicky podobný dvojdům čp.101-102/IV, který pochází ze stejného období (30. léta 20. století).  V srpnu 1930 jedná rokycanské obecní zastupitelstvo o prodeji části pozemku č.kat.91/10 v Borku. Dráha od něj zabrala při výstavbě 2. koleje část o ploše 251 čtverečních metrů. O parcelu projevil zájem Martin Beneš, strážník dráhy, bytem v čp.63IV v Borku, který hodlal vystavět rodinný dům. 26. března 1930 městská rada doporučila zastupitelstvu prodej schválit, a to za 4780 Kč. Beneš ale chtěl nižší cenu. Jenže 6. srpna 1930 městská rada trvá na ceně a nedoporučuje slevu. Navíc o pozemek má prý zájem i DTJ v Borku. Nakonec prodej schválen a na pozemku postaven dvojdům čp.101-102/IV.[846] Do původní prvorepublikové dispozice s polovalbovou střechou byla ovšem druhotně vložena nástavba, která nese prvky těžkopádného socialistického svépomocného stavitelství. Jižní polovina dvojdomu (čp.102/IV) si uchovala aspoň zbytky původního členění fasády, severní sekce (čp.101/IV) byla celá pokryta brizolitovým pláštěm. U okraje zářezu železniční trati stojí na východní straně ulice ještě rodinný dům čp.63/IV.  Má zajímavou stavební historii. Do konce 20. let 20. století stával u trati na tomto místě železniční strážní domek čp.63/IV (podrobněji o něm v kapitole „železniční architektura“), postavený již v 60. letech 19. století hned při výstavbě trati. V domku bydlel za první republiky výše uvedený Martin Beneš. Domek je tu zachycen ještě na evidenční katastrální mapě z roku 1891 (s dodatečnými zákresy do roku 1930).[847] Dle sčítání lidu roku 1921 již byla nemovitost v soukromém vlastnictví Martina Beneše.[848] Při rozšiřování tratě o 2. kolej a její celkové přestavbě byl domek zrušen a zbořen. V rámci nového řešení přejezdu (místo úrovňového křížení nový most přes trať) byl pak při dnešní ulici Ke Střelnici postaven zhruba v prostoru zbořeného strážního domku nový rodinný dům, který převzal číslo popisné zaniklé drážní stavby. Tento prvorepublikový dům pak ještě v normalizační éře prodělal radikální přestavbu. Roku 1979 MěstNV kolaudoval provedenou přístavbu domu čp.63/IV.[849] Původní objekt se tehdy proměnil v patrovou socialistickou kostku s plochou střechou.

Od první republiky, kdy byl zrušen původní úrovňový přejezd železniční trati, až počátku 21. století překlenovala ulice Ke Střelnici trať po elegantním železobetonovém mostě.[850] Při rekonstrukci železniční trati zbořen a nahrazen novou stavbou (podrobně v kapitole „železniční architektura“). Ulice pak vede jižně od trati a po obou stranách ji lemuje individuální zástavba. Podél severní strany komunikace začíná domovní fronta rodinným domem čp.168/IV, dokončeným někdy po roce 2010. Patrová vilka má obytné místnosti v podkroví, valbovou střechu, do níž je směrem do ulice vsazen velký vikýř. Vedle stojí rodinný dům čp.104/IV z 30. let 20. století. Na evidenční katastrální mapě z období 1891-1930 není zaznamenán, a to ani v dodatečných zákresech (na rozdíl od všech domů od čísla popisného čp.96/IV níže), takže jeho vznik je možné datovat do 30. let.[851] Má podobu městské vilky s uličním zděným vikýřem v obytném podkroví 1. patra. V dubnu 2000 zastupitelstvo města schválilo poskytnutí půjček z Fondu rozvoje bydlení občanům města, mimo jiné i 1 150 000 Kč pro nemovitost Jiřiny Paulíkové na obnovu střechy, izolace, fasády, zateplení domu a vybudování koupelny a WC.[852] Už dle stavu z roku 2000 přestavba domu probíhá. Při východní straně byl stržen původní přístavek a na jeho místě vyrůstá nová přístavba, zatím jen rozpracovaná hrubá stavba z tvárnic.[853] Dům pak skutečně byl celkově opraven. Vznikl tu nový trakt s garáží a obytný dům z první republiky získal novou ale vkusně pojatou fasádu, která se radikálně neodchyluje od původní podoby. Sousední stavba čp.33/IV je patrový rodinný dům s nízkou sedlovou střechou a elegantně upravenou minimalistickou fasádou. Ještě v roce 2000 byla fasáda kryta černě natřeným dřevem.[854] Po opravě je vnější plášť domu již tradiční, s omítnutým průčelím. Číslo sem bylo druhotně přeneseno ze starší zbořené chalupy v dnešní ulici Ke Kapličce (viz výše). Vedle stála ještě počátkem 21. století zděná rekreační chata če.20 a poblíž další chata, neoznačená evidenčním číslem. Chata če.20 byla zděná přízemní, ale posazená na vyšším suterénu. Měla sedlovou střechu. Západní průčelí bylo předsazeno vůči zdivu suterénu.[855] Šlo spíše o ukázku venkovského svépomocného kutilství. Zakreslena je na mapě z roku 1985.[856] V evidenci objektů byla až od 22. března 2007.[857] Ještě letecký snímek ze srpna 2016 ji zde zachytil.[858] Nedlouho poté ale byla chata zbořena. Její číslo evidenční zrušeno 22. února 2017.[859] Na parcele potom vyrostla novostavba rodinného domu čp.180/IV. Dokončen byl 13. června 2018.[860] Jedná se o jednoduše pojatý patrový objekt s obytným podkrovím a sedlovou střechou. Druhý zahradní domek nadále stojí v zahradě za tímto domem. Zde intravilán Rokycan končí.

Protější, jižní uliční fronta začíná v tomto úseku stavebně nevyužitou rohovou parcelou na nároží ulic Ke Střelnici a Tichá. Následuje rodinný dům čp.90/IV, patrový s obytným podkrovím pod polovalbovou střechou, postavený ve 20. letech 20. století. V roce 1921 ještě nestál, protože toho roku sčítání lidu eviduje v Borku nejvyšší číslo popisné 89. Musel tudíž být dokončen krátce poté.[861] Počátkem 21. století prošel rekonstrukcí, při níž setřena většina původních stavebních detailů, ale hmotově si objekt podržel prvorepublikové proporce. Vedlejší parcelu obsadil rekreační objekt če.76. Je poprvé zaznamenán na státní mapě z roku 1985.[862] V registru objektů je formálně až od 16. září 2010.[863] Zástavba pak pokračuje usedlostí čp.89/IV, což je patrový dům s obytným podkrovím a sedlovou střechou, postaveny někdy počátkem první republiky v tradičním pojetí, ještě odkazujícím na venkovská stavení. Dům už prokazatelně stál roku 1921, kdy byl nejvyšším číslem popisným existujícím v Borku, takže musel být dokončen krátce předtím.[864] Někdy po roce 2000 při opravě byla nevhodně nahrazena původní okna novými, s ahistorickým dělením. Jinak se dům uchoval bez větších změn.[865] Ulice pak ještě míjí několik stavebně nevyužitých zahrad, následně opouští intravilán a vede volnou krajinou k lesu Žďár. Tam se ještě podél této ulice (zčásti i na katastru Rokycan) při ní nachází několik roztroušených staveb. Jejich popis viz níže.

4.9.2. Technický vývoj ulice Ke Střelnici a vývoj jejího pojmenování

Ulice Ke Střelnici získala jméno rozhodnutím městského zastupitelstva 10. července 2001. Název odkazuje na areál střelnice, který se nachází na okraji lesa pod Žďárem (viz níže).

V březnu 1923 vyslovila obecní správní komise souhlas s tím, aby město vyšlo vstříc obci Borek při úpravě cesty z Borku do polesí Žďár. Rokycany měly dodat štět a štěrk a zajistit dozor, Borek provede stavbu.[866] Stav komunikace Ke Střelnici nebyl počátkem 80. let 20. století uspokojivý. Rada MěstNV uložila odboru výstavby a územního plánování svolat do 31. března 1980 schůzi ve věci užívání a údržby cesty z Borku do Žďáru kolem střelnice, a to za účasti zástupců vojenské posádky, milic města Plzně, Krajské vojenské ubytovací správy, Státního statku Rokycany a Státních lesů Spálené Poříčí.[867] Úprava přístupové cesty z Borku na Žďár zmiňována jako součást plánu investic pro rok 1981.[868] V roce 1981 dostal MěstNV od ONV dotaci 500 000 Kčs na cestu z Borku do Žďáru.[869] V 1. pololetí 1987 Technické služby provedly prohlídku nového koberce v Borku ve směru ke střelnici.[870] Za rok 1989 (dle stavu k 7. září) investováno do úpravy komunikace „Borek střelnice“ 165 000 Kčs.[871]

V částech Borku nenapojených na vodovod zřizovány v mezidobí aspoň společné hydranty, kde si mohly jednotlivé domácnosti načerpat vodu. V září 2005 schválilo zastupitelstvo výstavbu takového výtokového stojanu na pitnou vodu v ulici Ke Střelnici.[872] Rozpočet akce odhadnut na 149 842 Kč, bez DPH. Zadáno firmě BERDYCH PLUS, s.r.o.[873] V září 2005 městská rada schválila změnu v obecním rozpočtu, kdy na tuto akci přesunula z jiných položek 250 000 Kč.[874] Počátkem prosince 2005 se uvádí, že stavba stojánku „začíná v těchto dnech“.[875]  V polovině prosince 2005 už stojan hotov, provozní zkoušku provedli pracovníci společnosti VOSS.[876] Ulice má dle stavu k roku 2018 asfaltový povrch, ale bez chodníků. Chybělo též veřejné osvětlení. Při rekonstrukci křižovatky Pražská-Ke Střelnici byl zrušen původní trojúhelníkový trávník v místě křížení, na kterém rostl vzrostlý strom, doložený ještě k roku 2000.[877]

4.10. Tichá ulice

4.10.1. Popis zástavby v Tiché ulici

Tichá ulice vybíhá z ulice Ke Střelnici na jižním předpolí železničního přejezdu. Zatímco ulice Ke Střelnici uhýbá k východu, Tichá ulice pokračuje jižním směrem. Pak se lomí k východu.  Většinu západní strany ulice vyplnil areál bývalého státního statku.  Když se roku 1960 stal Borek součástí Rokycan, bylo zdejší JZD přičleněno ke státnímu statku. JZD Borek mělo v té době 152 ha zemědělské půdy.[879] Postupně právě zde v Tiché ulici vznikl rozlehlý komplex zemědělských objektů. V 1. pololetí 1966 zahájena výstavba polního střediska Strojní traktorové stanice v Borku.[880] Areál tu přežil do současnosti, byť jako zchátralý komplex neudržovaných hal a skladišť. Jinak tu je jen jediný obytný dům, a to čp.96/IV, situovaný mezi areál bývalého statku a železniční trať.  Původně šlo o prvorepublikovou stavbu z doby okolo roku 1930. V červnu 1928 řeší rokycanské zastupitelstvo prodej pozemku č.kat.91/2 v Borku V. Charvátovi. Šlo tehdy o prázdný pozemek, který sloužil jako role. Měl tvar úzkého trojúhelníku podél dráhy. V. Charvát má prý v těch místech domek. Schválen prodej pozemku za 2000 Kč.[881] Už v dubnu 1928 městská rada rozhodla, že V. Charvát v Borku bude požádán, aby cenu za pozemek č.kat.91/2 přiměřeně zvýšil.[882] V květnu 1928 pak radní obecnímu zastupitelstvu doporučili prodat č.kat.91/2 v Borku o ploše 1417 čtverečních metrů Charvátovi za 2000 Kč.[883] Svůj souhlas připojila v květnu 1928 i obecní finanční komise.[884] V červenci 1928 ale prodej pozemku č.kat.91/2 v Borku řešilo obecní zastupitelstvo znovu. Původně sice přidělen V. Charvátovi, ale manželé Josef a Františka Bělohlávkovi nabídli za pozemek víc. Nakonec tedy prodán jim za 2400 Kč.[885] Už 11. července 1928 se městská rada unesla prodat č.kat.91/2 v Borku J. Bělohlávkovi, jehož nabídka je výhodnější než nabídka V. Charváta.[886]  V červenci 1928 to podpořila i obecní finanční komise.[887] Někdy potom tu vznikl rodinný dům. Je zakreslen na reambulaci evidenční katastrální mapy z konce roku 1930. Šlo tehdy o nejvyšší číslo popisné zobrazené na mapě.[888] Dům ale k nepoznání proměnil svou tvář, když v roce 1979 vydal MěstNV povolení k přístavbě čp.96/IV, při níž měla vzniknout v tomto objektu nová bytová jednotka.[889] V současnosti tak jde o patrový objekt s plochou střechou a estetikou normalizačního svépomocného stavitelství. Podél trati byla u domu počátkem 21. století zřízena cesta, která výhledově může sloužit jako přístupová komunikace k plánované železniční zastávce v Borku.

Východní strana ulice má souvislejší řadu obytných domů. Původně tu stály jen objekty čp.91/IV a čp.128/IV. Dům čp.91/IV je patrový s obytným podkrovím v 1. patře. Má polovalbovou střechu. V roce 1921 ještě určitě nebyl dokončen, protože toho roku sčítání lidu eviduje v Borku nejvyšší číslo popisné 89. Musel tudíž být postaven nedlouho poté.[890] Dochoval se jako ukázka architektury z 20. let 20. století, kdy již v Borku nevyrůstaly domy venkovského agrárního typu, ale spíše vilky městského charakteru, inspirované soudobou architektonickou produkcí v nedalekých Rokycanech. I přes dílčí modernizace si podržel svou původní podobu. Na sousedním pozemku stojí rodinný dům čp.128/IV, patrová vila s obytným podkrovím a sedlovou střechou, situovaná na zvýšeném suterénu. Postavená byla někdy za socialismu. Zde ulice dlouho končila v polích. Už v březnu 1932 sice rokycanská městská rada rozhodla, že zástupce městské technické kanceláře prohlédne pozemek č.kat.96/1 V Borku a pak rozhodne o žádosti J. Soukupa o prodej pozemku na výstavbu domu.[891] Ale v dubnu 1932 na základě stanoviska městské technické kanceláře prodej parcely č.kat.96/1 v Borku J. Soukupovi na výstavbu rodinného domu nebyl schválen.[892] Šlo o parcelu na jižní straně dnešní Tiché ulice. Kvůli zamítavému stanovisku rokycanské samosprávy jako majitele tak urbanizace nepokračovala a ještě počátkem 21. století tu byly ryze zemědělské pozemky. Pak ale započata parcelace. Zastupitelstvo města schválilo 15. ledna 2002 parcely č.kat.400 od Pozemkového fondu. Šlo o polní cestu, která umožnila přístup k plánovaným rodinným domům a která mohla být základem zamýšlené nové ulice.  Jenže pak se zjistilo, že parcely nejsou v územním plánu detailně vytýčeny jako budoucí stavební pozemky a v srpnu 2005 museli zastupitelé revokovat transakci, protože Pozemkový fond jako správce parcely ji nemohl automaticky zablokovat ve prospěch obce. Bylo nutné zahájit složitá jednání o jejím odkupu.[893] I bez doladění majetkoprávního statusu přístupové komunikace ale výstavba nových domů mohla začít.  Ještě v prvních letech 21. století tu poměrně rychle po sobě postaveno pět rodinných domků, a to čp.145/IV, čp.143/IV, čp.144/IV, čp.154/IV a čp.162/IV. Vznikl nový úsek Tiché ulice, který vede východním směrem.

Dům čp.145/IV dostal číslo popisné přiděleno 12. října 2005. Jde o tvarově bohatou vilu s obytným podkrovím v 1. patře. Objekt ovšem vykazuje jistou povrchní dekorativnost příznačnou pro typizované katalogové projekty. Vedlejší nízký přízemní objekt čp.143/IV se stanovou střechou dostal číslo popisné 10. ledna 2004.  Dům čp.144/IV byl zaevidován do seznamu čísel popisných 1. července 2004. Rozložitá vila zaujímá pozemek zanořený mírně do vnitrobloku. Dne 9. března 2004 zastupitelstvo města schválilo pořízení změny územního plánu č. 30, kterou se mění využití pozemku č.kat.103/2 v Borku pro výstavbu rodinného domu podle žádosti pana Šperla.[894] Na tomto pozemku na východním konci ulice pak skutečně vyrostla vila čp.154/IV. Nízký přízemní objekt už měl v dubnu 2007 hotovou hrubou stavbu i střechu, včetně krytiny. Chyběla fasáda a dům zatím nebyl neobýván. Číslo popisné mu přiděleno 10. března 2008. Ani pak ale zájem o stavební využití této lokality neskončil. 27. února 2008 zahájeno spojené stavební a územní řízení dle žádosti podané 10. ledna 2008 ohledně výstavby rodinného domy, včetně studny, domovní čistírny odpadních vod a jímky a garáže na parcelách č.kat.93/1, č.kat.103/4, č.kat.103/7 a č.kat.103/19. Dle projektu mělo jít o přízemní, nepodsklepený objekt s jedním bytem a valbovou střechou. Objekt garáže situován samostatně a mělo jít o přízemní nepodsklepenou stavbu s valbovou střechou a krytým přístřeškem. Na 1. dubna 2008 naplánováno ústní projednání.[895] Šlo o plochu severně od domu čp.154/IV. 7. dubna 2008 pak městský úřad vydal územní rozhodnutí i stavební povolení. Podle jeho podmínek měl být plánovaný rodinný dům umístěn v zadní části pozemku č.kat.103/7, ve vzdálenosti 8 metrů od hranice pozemku č.kat.103/6 a 5 metrů od č.kat.114/5. Studna měla stát na č.kat.103/7 10 metrů od parcely č.kat.103/6 a 5 metrů od č.kat.103/2. Čistírna odpadních vod a jímka na vyčištěné odpadní vody situována na pozemek č.kat.103/7 2 metry od hranic pozemku č.kat.103/2 a garáž rovněž na č.kat.103/7 2 metry od parcely č.kat.443 a 2 metry od č.kat.93/1. Výška rodinného domu měla být 6 metrů, výška garáže 3,75 metrů. Termín dokončení stanoven do 31. prosince 2011.[896] Poté tu skutečně proběhla výstavba rodinného domu čp.162/IV. Dokončen byl 29. září 2010.[897]

V následující dekádě tu ale výstavba ustala. Tichá ulice má sice perspektivní polohu u rozsáhlých, stavebně nevyužitých ploch mezi Borkem a vrchem Žďár. Parcelaci tu ale komplikuje vedení elektrických rozvodů vysokého napětí. Pokud by tu k zástavbě došlo, měla by probíhat podle precizního zastavovacího regulačního plánu, protože rozšíření Tiché ulice provedené počátkem 21. století je poněkud nahodilé. Územní plán města z roku 2018 tu další plochy pro výstavbu nenavrhuje. Ovšem při pokračujícím rychlém tempu výstavby rodinných domů může být v řádu několika málo dekád zaplněno celé stávající zastavěné území Borku a právě tyto oblasti jižně od trati tak zůstávají hlavní územní rezervou pro stavební expanzi na katastru Borku s horizontem po polovině 21. století. Plochy severně od Boreckého rybníka nejsou použitelné pro blízkost dálničního tělesa.

4.10.2. Technický vývoj Tiché ulice a vývoj jejího pojmenování

Tichá ulice získala své pojmenování rozhodnutím městského zastupitelstva 10. července 2001. Je ve svém starším úseku vyasfaltována. Úpravu povrchu komunikace si tu patrně již dávno před rokem 1989 vyžádala existence Strojní traktorové stanice. Chybí ale chodníky a veřejné osvětlení je řešeno jen minimalisticky, pomocí osvětlovacích těles upevněných na stožáry elektrických rozvodů. Nový úsek ulice, kde počátkem 21. století proběhla výstavba rodinných domků, má jen provizorní vozovku z betonových panelů, pokrytých tenkou vrstvou asfaltu. Veřejné osvětlení tu zcela chybí.

5. Les Boreček a borecký hřbitov

5.1. Vývoj lesních komplexů Boreček a Mláz

Na východ od Borku se při silnici na Prahu rozkládá nevelký lesní komplex zvaný Boreček. Les Boreček byl od pradávna součást majetku města Rokycan. V 17. století využíván královskou komorou. Rokycany za to dostávaly jen malé nájemné. Roku 1661 proto obec Rokycany zahájila jednání o „propuštění z povinnosti nájemní“. Město totiž chtělo v Borku pod rybníkem zřídit hamr a na jeho výstavbu i provoz by se hodilo dříví z Borečku. Les opravdu vrácen městu a roku 1665 u Boreckého rybníka zřízen hamr. Původní les Boreček se nacházel spíše v prostoru podél nynější dálnice D5, která byla v 90. letech poměrně brutálně trasována tímto porostem. Část blíže ke státní silnici se v lesních mapách označovala jako Mláz,[898] na mapě z roku 1838 jako Mlází. Ta patřila už ovšem do katastru Svojkovic. Les Boreček je na mapě stabilního katastru z roku 1838 označován jako Na Kobzách a evidován jako majetek města Rokycan. V pozemkové městské knize z roku 1782, v rámci soupisu panských (městských) lesů, je les Boreček (Na Malým Borku) rozdělen na dva úseky o souhrnné ploše 97 960 čtverečních sáhů, tedy 35,233 hektarů.[899] Podle obecní borecké kroniky (ale jde o zpětné vzpomínání z poloviny 20. století) byl dubový les Boreček vysázen až roku 1892. Předtím prý šlo o nekvalitní zemědělské pozemky v majetku města Rokycan, které byly pronajímány rolníkům. Smrkový les Mláz měl být vysázen roku 1897.[900] V prostoru lesa Mláze dle obecní kroniky probíhala kdysi těžba železné rudy a místní lidé tu znali propadliny, vzniklé po dolování.[901] Severně od cesty při severovýchodní straně Boreckého rybníka se podle obecní kroniky v minulosti rozkládal rokycanský panský ovčín. Na pozemku č.kat.260 skutečně místní lidé, včetně kronikáře, pozorovali v roce 1936 zbytky zdiva, zahrnuté pod cca 40 cm silnou vrstvou nadloží. Lokalita nálezu upřesněna jako „klínovitá lučina při cestě, vedoucí směrem severovýchodním na hořejší bok dubového lesa Borečku“. Mělo jít o lehké kamenné základy, naznačující existenci dřevěné stavby ovčína.[902] V roce 1923 v lednu nalezen v katastru obce Borek při kopání pařezů v lese poklad 70 stříbrných mincí z let 1700-1730. Uloženo v neznámé sbírce. Mohlo jít o peníze uložené v době válek.[903]

Koncem 19. století tu zřízeno mezi Borkem a Svojkovicemi vojenské cvičiště pro potřeby rokycanské vojenské posádky.[904] Vyrostlo na pozemcích velkostatku Zbiroh.[905] Roku 1895 město Rokycany na popud tehdejšího starosty Jana Anichobera cvičiště vykoupilo.[906] Plocha cvičiště o rozloze 54 jiter a 1500 čtverečních sáhů pak zalesněna.[907] 27. července 1927 městská rada vzala na vědomí zprávu Lesního úřadu o stavu lesa v Borečku a na bývalém dělostřeleckém cvičišti.[908] V březnu 1933 konstatovala rokycanská městská rada, že v otázce zřízení vojenského cvičiště za novými kasárnami pod Kotlem bude okresní úřad i vojenská správa upozorněny na obtíže s nájmem požadovaných pozemků a na možnost zřídit cvičiště v Borečku (mezi městskou částí Borek a vesnicí Svojkovice), kde již dříve bývalo.[909] Armáda si ale patrně z logistických důvodů pro blízkost komplexu nových kasáren zvolila lokalitu pod Kotlem na Jižním předměstí, kde pak cvičiště skutečně zbudováno. Na podzim 1959 probíhaly přes střed lesa Mláz a napříč pozemky severně od Boreckého rybníka stavební práce na dálkovém plynovodu z Kladna do Rokycan. Koncem roku 1959 již plynovod byl zprovozněn.[910]

5.2. Borecký hřbitov

Na okraji lesa, při Pražské silnici, nedaleko vesnice Svojkovice, se nachází hřbitov. V roce 1924 vzalo rokycanské obecní zastupitelstvo na vědomí, že přifařené obce Svojkovice a Borek si hodlají vybudovat vlastní společný hřbitov, takže jejich příspěvek na výstavbu nového rokycanského hřbitova měl odpadnout.[911] Hřbitov zřízen na místě dosavadního pole. Postaven byl během roku 1925. Stavební práce provedl Josef Žour z Rokycan. První pohřeb z Borku se tu konal 3. prosince 1925.[912] Roku 1954 prošel hřbitov rozšířením na severní straně.[913] V roce 1973 vybudovaly Technické služby města krátký úsek chodníku podél severní strany Pražské silnice u hřbitova.[914] V prosinci 1973 uváděn jako hotový.[915] Hřbitov dělí od okraje zástavby v Borku cca 700 metrů a urbanisticky jde spíše o součást Svojkovic.

6. Oblast pod Žďárem

6.1. Historické cesty pod Žďárem

Jihovýchodně od Borku se rozkládá lesní komplex Žďár. Na jeho okraji se nachází roztroušená zástavba venkovského charakteru. Urbanisticky patří spíše k Borku, ale katastrálně spadá z větší části pod Rokycany (městská část Pražské předměstí, respektive nyní oficiálně Nové Město).

Nachází se tu rozcestí historických pěšin. Od Rokycan sem vede Žďárská cesta, ze které pak odbočovala na polích mezi městem a Žďárem Hůrecká cesta. Z Borku sem vede další cesta, současná ulice Ke Střelnici, sledujícího zhruba okraj lesa. V jejím pokračování dál k jihu vede až do osady Bouchalka u Kamenného Újezdu (stále podél okraje lesa). Během kolektivizace a scelování polí byla trasa Hůrecké cesty pozměněna. Ještě na leteckém snímku z roku 1962 probíhala svou původní trasou napříč poli.[916] Mapa z roku 1985 již zachycuje jen její torzo.[917] Původně odbočovala ze Žďárské daleko dříve a samostatně vedla od západu k myslivně, zatímco dnes tento úsek v polích zmizel, zůstala z něj jen nejvýchodnější část, vybíhající od myslivny k izolovanému domku čp.383/II, jež je u něj slepě ukončena. Používán je tak jen její úsek lesem.[918] Žďárská cesta je sice hlavní spojnicí této lokality s historickými Rokycany, ale na její podobě to poznat není. Žďárská nebo Šajbecká cesta (podle střelnice, z německého „schiessen“), má charakter polní cesty, určené spíše pro chodce, popřípadě pro zemědělskou techniku. Pro automobily je oblast dostupnější z Borku (ulicí Ke Střelnici, která je vyasfaltovaná). V dubnu 1923 se obecní správní komise usnesla provést částečnou úpravu cest pod Žďárem a v Trhovce (v prostoru nynějšího Plzeňského předměstí a čtvrti Za Rakováčkem). Náklady na obě akce měly dosáhnout cca 10 000 Kč.[919] V květnu 1928 městská rada konstatovala, že pro nedostatek peněz nelze provést úpravu Hůrecké cesty.[920] V červnu 1929 obecní hospodářská komise doporučila, aby z peněz na opravy polních cest v rozpočtu obce na rok 1929 byla opravena Žďárská cesta za 6000 Kč.[921] Ještě v červnu 1929 schválena radou nabídka A. Kodla z Kamenného Újezdu na dovoz štěrku na silnice pod Kotlem a ke Žďáru.[922] Obecní hospodářská komise v říjnu 1931 doporučila během roku 1932 provést opravu Žďárské cesty.[923] V říjnu 1947 bylo na plénu Místního národního výboru diskutováno o nutných opravách Žďárské cesty, ale vedení MNV odpovědělo, že kvůli nedostatku peněz není možné očekávat její brzké provedení.[924]

6.2. Zástavba pod Žďárem

Z ulice Ke Střelnici, směrem k vrchu Žďár, pokračuje i mimo zastavěné území Borku série rozptýlené zástavby, která se v několika samostatných skupinách táhne na vzdálenost jednoho kilometru. Její osou je cesta (v pokračování ulice Ke Střelnici), která zhruba sleduje rozhraní mezi lesním komplexem Žďár a zemědělskými pozemky, které se prostírají odtud až k městu Rokycany. Zdejší zástavba je historicky a funkčně velmi rozmanitá. Tvoří ji objekty bývalé hájovny (předtím Panské cihelny), další bývalé cihelny, myslivny a policejní střelnice a mezi nimi i novější rekreační chaty a také rodinné domy. Zajímavostí je i to, že tato soustava menších sídelních enkláv se rozkládá na pomezí katastrů tří historických obcí: Borku, Rokycan a Pavlovska. Katastrální hranice tu přitom doznaly některých nikoliv jen kosmetických změn, což ještě přidává stavebnímu vývoji této lokality na složitosti. Jde přitom o oblast poměrně izolovanou, kde zástavba probíhala a stále ještě probíhá v podmínkách osídlení mimo intravilán.

6.2.1. Skupina domů okolo hájovny

Nedaleko za okrajem zástavby Borku odbočuje z ulice Ke Střelnici k východu cesta, u níž stojí na okraji lesa objekty čp.79/IV a čp.125/IV. Dům čp.79/IV je stará hájovna. Jejím vlastníkem jsou Lesy města Rokycan.[926] Na mapě Borku z roku 1838 je na místě hájovny zachycen komplex staveb, zčásti zděných, zčásti dřevěných, popsaný jako „Panská cihelna“. Panskou cihelnu tu zachytila i mapa 2. vojenského mapování z let 1842-52 a areál cihelny zobrazuje i 3. vojenské mapování (1877-80).  Až pak někdy na sklonku 19. století získal dům čp.79/IV číslo popisné. Tehdy patrně došlo k výstavbě hájovny. Na schůzi městské rady 27. května 1861 se schvaluje dovoz dříví „k nové hájovně pod Žďárem a pod Čilinou“.[927] Někdy v letech 1869-73 obec investovala podle údajů městské kroniky do hájovny pod Žďárem 2655 zlatých a 34 krejcarů.[928] Není ale jisté, zda se tyto údaje netýkají myslivny pod Žďárem (viz níže).

V červnu 1928 městská rada vydala souhlas pokrýt střechu hájovny pod Žďárem eternitem.[929] Koncem června 1928 pak radní rozhodli, že eternitová krytina střechy hájovny ve Žďáru bude dodána J. Šimáněm.[930] 26. června 1928 hájovna v Borku vyhořela. Do budovy udeřil blesk a sjel komínem do místnosti, kde zabil vdovu Marii Jíšovou, která se do hájovny utekla schovat před bouřkou.[931] V červenci 1928 to vzala na vědomí městská rada. Předpokládalo se, že škodu uhradí pojišťovna. Projeven zároveň souhlas pokrýt střechu vyhořelé hájovny čp.79 v Borku eternitem s prkenným šalováním.[932] V srpnu 1928 pak radou vzata na vědomí náhrada, vyplacená městskou spořitelnou za vyhořelou hájovnu pod Žďárem.[933] V únoru 1930 městská rada k výplatě poukázala účet pro stavitele V. Včalu ve výši 14 214,56 Kč za znovuzřízení vyhořelé hájovny v Borku. Celkové náklady na opravu hájovny dosáhly 34 143,26 Kč.[934] V současnosti má dům čp.79/IV stále původní proporce přízemního objektu s polovalbovou střechou. Fasáda ovšem postižena utilitárními modernizacemi z předlistopadového období.

Naproti hájovně stojí objekt čp.125/IV. Jeho výstavba začala roku 1970, kdy se uvádí, že Jar. Kokta rozestavěl rodinný dům v Borku. Objekt ale nebyl během roku 1970 dokončen.[935] Jde o poměrně velký rodinný dům. Vlastní obytný objekt, patrový s obytným podkrovím a sedlovou střechou  brizolitovou fasádou, doplňují ještě další stavby hospodářského rázu. Na jeho místě se původně rozkládala část cihelny a stál tu domek čp.55/IV na stavební parcele č.kat.57. Uváděl se v majetku rokycanské obce.[936] Zachycen je na mapě stabilního katastru i na evidenční mapě katastrální z roku 1891. Počátkem března 1928 na schůzi městské rady oznámeno, že dům čp.55 v Borku bude opraven nákladem cca 500 Kč.[937] V červenci 1928 městská rada rozhodla, že se opatří hromosvod pro čp.55 v Borku dle nabídky M. Bělohlávkové. Akce měla být provedena na účet opravy hájovny v Borku (čp.79/IV).[938] Jeho parcelní číslo č.kat.57 nadále nese nynější rodinný dům čp.125/IV, který s ním jinak nemá nic stavebně společného. Jižně od domu je malá vodní plocha o ploše cca 5 arů. Rybníček tu zachycuje státní mapa z roku 1985.[939] Původně ale asi nesl číslo popisné čp.57/IV. V matrice je objekt čp.57/IV uveden poprvé dne 3. září 1846, kdy se tu narodila dcera cihlářského mistra Václava Brady.[940] Když v červenci 1851 zemřelo jiné dítě Václava Brady, uvádí se jako místo úmrtí cihlárna v Borku (bez uvedení čp.).[941] V této době, tedy ve 40. a 50. letech 19. století číslo popisné čp.55/IV nesl hostinec v Borku u Pražské silnice (dnešní čp.56/IV).[942] Indikační skica mapy stabilního katastru ukazuje, že možná parcelní číslo č.kat.57 bylo tehdy (omylem?) zaměněno za číslo popisné čp.57.[943] Teprve později bylo čp.57/IV přeneseno na domek při Pražské silnici (viz výše). V matričním záznamu z 5. července 1858 už číslo popisné čp.55/IV označuje domek v cihelně, nikoliv hospodu (narození syna mistra cihlářského Václava Sandnera).[944] Zároveň ale v zápisu z 26. srpna 1859 stále čp.57/IV souvisí s cihelnou (narození syna cihláře Václava Pecha).[945] 27. února 1860 se v matrice uvádí výslovně „č. d. 55 v cihelně pod Žďárem“.[946]

6.2.2. Skupina domů okolo bývalé cihelny Živných

Podél vlastní ulice Ke Střelnici pak pokračuje směrem k jihu rozptýlená zástavba. Ještě dle mapy z roku 1838 i evidenční mapy z roku 1891 byla veškerá zástavba podél této cesty na jih od bývalé panské cihelny součástí katastru města Rokycan. Teprve někdy ve 20. století katastrální území Borku bylo rozšířeno jižním směrem.  V této na borecký katastr dodatečně převedené výspě se nachází urbanistický okrsek s rozmanitým složením budov. Směrem od severu je to nejprve rekreační chata če.47 (dřevěný objekt se strmou sedlovou střechou). Zachycuje ji státní mapa z roku 1978.[948] Následuje zahrada č.kat.518 se zahradním domkem bez číselného označení. Ten zde je zakreslen na státní mapě z roku 1987.[949]

Vedle pak stojí na stavební parcele č.kat.219 bývalá usedlost U Živných čp.141/II (nyní čp.149/IV). Ta byla zde nejstarší stavbou, okolo které zástavba této enklávy začala. Jde o robustní přízemní stavení se sedlovou střechou. Ještě roku 2000 neměla podkrovní místnosti.[950] Pak prošla přestavbou, při které zřízeno obytné podkroví a dům celkově rekonstruován, přičemž ale nedošlo k výraznějším zásahům do proporcí a měřítka tohoto stavení. Usedlost se vyvinula z původního areálu cihelny (šlo tak již o druhou cihelnu v této lokalitě, protože jen sto metrů odtud se rozkládal areál Panské cihelny v Borku, viz výše). Na mapě stabilního katastru z roku 1838 ještě zachycena není. Vidět je pouze na dodatečných zákresech do originální mapy stabilního katastru, které probíhaly cca do 60. a 70. let 19. století. Na této mapě je už v lokalitě vyznačena linie okraje hliniště cihelny, kde se těžil materiál na cihly. Zhruba se kryl s rozsahem dnešní sídelní enklávy okolo domu čp.149/IV. V takto utvořeném areálu je pak zaznamenána jedna stavba na stavební parcele č.kat.499 (zhruba odpovídající dnešnímu domu čp.149/IV) a pak několik provizorních staveb uprostřed vlastního areálu, bez označení stavební parcely.[951] V matrice se objevuje zápis z 22. listopadu 1849, kdy se v čp.141/II narodil syn Vojtěcha Brudny.[952] Není ale jisté, zda nešlo o omyl v zápisu v matrice, protože dle posloupnosti čísel popisných měl být objekt čp.141/II postaven až spíše v 50. či 60. letech 19. století. Evidenční katastrální mapa z roku 1877 už ukazuje vyvinutý areál, označený jako cihelna. Rozložení budov se nezměnilo.[953] V městském archivu se nachází složka z roku 1889, nazvaná „Kaucký Jan, přístavba domu čp.141/II“.[954] V roce 1890 je ve sčítání lidu objekt evidován jako cihelna a majitelem tu byl Jan Koutský.[955] Ve fondech městského archivu je uložen i spisový materiál z roku 1901, pod názvem „Živný Václav, stavba domu čp.141/II, Pražské předměstí“, a dále z roku 1910 „Živný Václav, přestavba stodoly čp.141/II, Pražské předměstí“.[956] Tehdy patrně objekt prošel výraznější stavební úpravou. Při sčítání lidu v Rokycanech v roce 1910 i 1921 se jako majitel usedlosti čp.141/II uvádí Václav Živný. Tehdy ale evidován jako rolník a majitel hospodářství, o provozu cihelny není ve sčítacím listu z roku 1921,[957] ani 1910,[958] uvedeno nic. Podle historických pramenů tu pod Žďárem stávala cihelna rodiny Živných, která byla někdy krátce před rokem 1926 zrušena.[959] Dá se tedy předpokládat, že dům čp.141/II (nynější čp.149/IV) vznikl někdy ve 2. polovině 19. století a po zrušení cihelny už fungoval jen jako zemědělské hospodářství. Další zajímavostí je, že až do 20. století se nacházela usedlost Živných na katastru Rokycan. Katastrální hranice byly již na mapě z roku 1838 a stejně tak roku 1877 vedeny odlišně od současných. Usedlost tak nesla tudíž historické číslo popisné čp.141/II, spadající do rokycanského Pražského předměstí (i když obecní kronikář v Borku za první republiky uvádí, že podle vzpomínek starců sahal kdysi borecký katastr až k Hůrecké cestě,[960] což by mohlo napovídat tomu, že někdy před rokem 1838 šlo možná o součást Borku). Každopádně někdy ve 20. století se celá tato sídelní enkláva ocitla po úpravě hranic na katastrálním území Borku. Panoval tu tak nelogický stav, kdy na katastrálním území Borek stál dům, náležející do jiné městské části. To bylo napraveno 22. května 2007, kdy objektu přiděleno nové číslo popisné čp.149/IV, v rámci číslování pro katastrální území Borek.[961]

Jižně od obytného domu stojí na stavební parcele č.kat.221 podlouhlé hospodářské stavení, což je masivní původní stodola usedlosti Živných. Dne 22. května 2007 objekt získal číslo popisné čp.148/IV. Je uváděn jako rodinný dům.[962] Majetkově již není propojen s domem čp.149/IV. Úzká budova, situovaná na jeho západní stranu, na stavební parcele č.kat.222, získala rovněž 22. května 2007 samostatné číslo popisné čp.150/IV. Ještě v srpnu 2016 zůstával objekt čp.150/IV v původních úzkých proporcích, ale již dle stavu k září 2019 na jeho místě stojí nový, širší rodinný dům se sedlovou střechou. Jižně od dnešního domu čp.148/IV stávala ještě počátkem 21. století rekreační chata če.22 a v mapových podkladech Plzeňského kraje tu byl uváděn i objekt če.121 a če.10. Dle stavu k roku 2020 již tu žádný z nich evidován není. V registru byl objekt formálně od 22. března 2007. Evidenční číslo objektu če.22 bylo zrušeno 23. května 2013.[963] Místo toho zaujímá parcelu zahrada s novostavbou rozlehlého patrového rodinného domu čp.151/IV se sedlovou střechou. Číslo popisné získal 12. října 2007. Možná jde o objekt čp.1168/II, který byl dočasně evidován v této lokalitě od 19. září 2003, ale v roce 2008 již z katastrální mapy zmizel. Podobně jako v případě výše popsaného stavení Živných čp.141/II, které se po změně katastrálních hranic ocitlo na území Borku a muselo tedy být nejen přečíslováno ale i přeřazeno do jiné městské čtvrti, mohl i rodinný dům čp.1168/II být přeznačen na čp.151/IV. Jižně od něj se rozkládá malý rybníček. Ten může být nepřímým pozůstatkem existence zdejší cihelny, protože těžba hlíny poněkud snížila zdejší terén. Celá tato sídelní enkláva tak v lehkých terénních náznacích fixuje ve svých hranicích okraj původní cihelny. Rybníček tu zachycuje státní mapa z roku 1985.[964]

6.2.3. Skupina domů okolo Žďárské myslivny

Necelého půl kilometru od bývalé usedlosti Živných se nachází při křížení Hůrecké cesty a ulice Ke Střelnici další sídelní enkláva. Jejím centrem je myslivna pod Žďárem čp.21, zvaná též „U Zetků“.[965] Leží na katastru obce Pavlovsko, ale svými osudy je spojena historicky i majetkově s městem Rokycany a jeho rozsáhlou držbou lesní půdy. Tradiční objekt má sedlovou střechu a obklopuje ho rozlehlá zahrada a hospodářský dvůr. Dne 20. února 1813 je poprvé zachycen v matrice, když se tu narodila dcera myslivce Antonína Amorta. Objekt tehdy uváděn jako fořtovna a měl čp.52/IV. Byl tudíž řazen do číselné řady domů v Borku.[966] Indikační skica stabilního katastru z roku 1838 pro katastr Pavlovska zobrazuje myslivnu pod Žďárem jako čp.52.[967] Patrně došlo někdy mezi roky 1813-38 ke změně katastrálních hranic, popřípadě byla myslivna od počátku chybně označena číselnou řadou pro Borek. Pokud byl objekt označen boreckou číselnou řadou po své výstavbě, dá se usuzovat, že vznikl někdy na přelomu 18. a 19. století (v roce 1780 bylo v Borku nejvyšší číslo popisné čp.44/IV[968]). Mezi roky 1873-79 sem bylo investováno městem 4412 zlatých a 70 krejcarů (společný údaj za žďárskou a cháchovskou myslivnu, která stála v oblasti Čiliny na Plzeňském předměstí).[969] Koncem 20. let 20. století odsouhlasen prodej pozemků sousedících se Žďárskou myslivnou č.kat.2140/2 a č.kat.2141 (louky) Františku Světlíkovi. 26. června 1929 schválil okresní výbor usnesení obecního zastupitelstva z 10. května 1929 o směně pozemku č.kat.70 v Borku za č.kat.2141 v Rokycanech. Pozemky č.kat.2140/2 a č.kat.2141 měly plochu 5593 čtverečních metrů. V prosinci 1929 výměnu odsouhlasilo i obecní zastupitelstvo.[970]

V návaznosti na myslivnu a lesní hospodaření se v okolí rozvinula další zástavba. Na protější, západní straně ulice Ke Střelnici začíná jižně od myslivny sídelní skupina, nyní už plně na katastru Rokycan. Jejím jádrem je starší lesnický dům čp.303/II.[971] Jde o větší přízemní objekt s polovalbovou střechou, v níž dodatečně zřízeno obytné podkroví. Přes jistou omšelost se až do počátku 21. století poměrně intaktně dochovala dobová fasáda, s ozvuky pozdní secese (byla ovšem pak setřena při celkové rekonstrukci objektu, viz níže). O stavbě domu rozhodla obecní rada 14. března 1913, když uznala potřebu, aby město postavilo domky pro lesní dělníky zaměstnané v městských lesích. Začít se mělo v polesí Žďár, a to ihned.[972] Dům čp.303/II postaven roku 1915, údajně jako hájovna. Tehdy se dvěma samostatnými byty.[973] V roce 1970 na objektu vyměněna okna a vnitřní dveře. Do objektu byla zavedena voda, kanalizace a provedeny keramické obklady. V roce 1993 byly obě samostatné bytové části provozně propojeny a objekt částečně přestavěn. Dále provedeny betonové podlahy, nové kanalizační odpady z PVC a rozvody vody v umývárně, včetně keramických obkladů.[974]

Jak už bylo řečeno, počátkem 21. století se dům nacházel v zanedbaném technickém stavu a město Rokycany jako vlastník začalo řešit jeho prodej. Podle popisu z roku 2007 byly v suterénu čp.303/II dva samostatně přístupné sklady ovoce a zeleniny, přístupné přímo z rodinného domu. V přízemí vstupní zádveří, kuchyně, spíž, umývárna, komora, koupelna, WC a dvě obytné místnosti. Objekt napojen na veřejný rozvod elektrické energie a na rozvod vody z vlastní studny. Odpadní vody svedeny do žumpy. Základy domu kamenné, bez vodorovné a svislé izolace. Svislé nosné konstrukce zděné z cihel. Strop nad suterénem klenbový do ocelových nosníků a zastropení přízemí provedeno dřevěným trámovým stropem s rovným podhledem. Zastřešení objektu provedeno dřevěným krovem sedlové konstrukce s krytinou z osinkocementových šablon na latích. Schody do suterénu i do podkroví byly betonové. Vnitřní omítky vápenné, štukové a vnější omítka vápenná, hrubá. V umývárně, na WC, v koupelně a v kuchyni vnitřní keramické obklady. Dveře dřevěné, hladké a okna dřevěná, zdvojená. Podlahy v obytných místnostech betonové, u ostatních místností keramické a betonové. Vytápění prováděno lokálně kamny na tuhá paliva. Podle popisu vykazuje stav konstrukcí a vybavení domu zanedbanou údržbu. Objekt byl delší dobu bez řádného užívání, střešní krytina vykazovala lokální poškození a do objektu zatékalo. Na obvodovém zdivu ve štítech pozorovány svislé statické trhliny a znaky vzlínající zemní vlhkosti do výše cca 60 cm. Vnější omítka štítového zdiva v převážné části poškozená, okna bez obnovy nátěru a rozvody vody a elektroinstalace bez funkce.[975] Dne 10. dubna 2007 rozhodlo zastupitelstvo města o záměru prodeje stavby a pozemků pila pod Žďárem čp.303/II.[976]  Případní zájemci měli do 27. dubna 2007 podat své nabídky. Komplex nabízený k prodeji sestával z objektu na stavební parcele stpč.734 a dalších nezapsaných vedlejších staveb umístěných na této stavební parcele (pilnice a stavba technického zázemí), stavební parcely č.kat.734 o výměře 1117 čtverečních metrů, nově vzniklé pozemkové parcely č.kat.2360/9 (vzniklé oddělením z č.kat.2360/8 – louka) o výměře 1505 čtverečních metrů a nově vzniklé parcely označené č.kat.2360/10 (vzniklé oddělením z pozemkové parcely č.kat.2360/4 - zahrada) o výměře 573 čtverečních metrů.[977] 9. května 2007 na své schůzi městská rada zastupitelstvu schválit prodej pily.[978]  Zastupitelstvo pak skutečně 21. května 2007 prodej areálu schválilo.[979] Termín dražby stanoven na 3. července 2007. Vyvolávací cena 2 140 000 Kč.[980]  24. května 2007 zastupitelstvo schválilo záměr prodeje stavby na stavební parcele č.kat.734 a výše uvedených staveb a uložilo odboru rozvoje města připravit podklady k tomuto prodeji.[981]

Kromě výše uvedeného domu čp.303/II do dražby zařazeny i některé další související stavby, které postupně vyrostly na dvoře za domem čp.303/II. Konkrétně přístřešek katru (rámové svislé pily). Bývalá dřevařská výrobna s katrem postavena v roce 1992. Základy z betonových patek, svislé nosné konstrukce dřevěné s jednostranným dřevěným opláštěním dvou stěn. Střecha dřevěná, sedlová s krytinou z osinkocementových vlnovek na latích. Podlaha dřevěná. Dle popisu z roku 2007 je střešní krytina lokálně poškozená a dřevěná podlaha napadena hnilobou. Dalším objektem byla dílna – přízemní nepodsklepený objekt bez možnosti funkčního využití podkroví. Dílna umístěná za domem čp.303/II. Původně využívána jako výrobna palet a kotelna. Základy objektu betonové s vodorovnou izolací, svislé nosné konstrukce zděné z tvárnic. Střecha nízká sedlová s dřevěným krovem a taškovou krytinou na latích. Vnitřní i vnější omítky vápenné, štukové. Dveře a vrata ocelová, okna dřevěná, zdvojená. Podlaha betonová. Objekt dílny postaven v roce 1993. Dle popisu z roku 2007 byl v průměrném technickém stavu. Do dražby šel i sklad paliva. Jednalo se o přízemní, nepodsklepený objekt, umístěný vpravo za domem čp.303/II. Postaven roku 1970. Sklad neměl základy. Svislé nosné konstrukce dřevěné, jednostranně pobité. Strop chyběl, střecha s dřevěným krovem pultové konstrukce s krytinou z osinkocementových vlnovek na latích. Dveře jsou dřevěné, svlakové. Sklad neměl okna. Podlaha dřevěná. Popis z roku 2007 mluví o průměrném technickém stavu.[982] Dne 8. prosince 2007 vydal taky městský úřad o vydání územního rozhodnutí, kterým povoleno na základě žádosti z 13. listopadu 2007 rozdělení stavební parcely č.kat.734 (dům čp.303/II) a okolních pozemků č.kat.2360/4 a č.kat.2360/8. Podmínkou rozdělení pozemků bylo vybudování zpevněné příjezdové komunikace k nově vzniklým pozemkům č.kat.734/2, č.kat.2360/10, č.kat.2360/11 a č.kat.2360/12.[983] Prodej v dražbě se ale nezdařil. 17. prosince 2007 zastupitelstvo města schválilo prodej areálu pily pod Žďárem.[984] 21. ledna 2008 pak na základě tohoto usnesení záměr prodeje areálu zveřejněn na úřední desce. Případní zájemci měli město kontaktovat do 5. února 2008.[985] 10. března 2008 městské zastupitelstvo vzalo na vědomí doručení nabídky na odkup areálu bývalé pily pod Žďárem. Marek Jaroš z Dobříva nabídl 200 000 Kč pouze za vlastní dům čp.303/II na pozemku č.kat.734/1. Firma Dřevovýroba – tesařství Kopecký-Jaroš z Oseka nabídla za parcely č.kat.734/1, č.kat.734/2, č.kat.2360/10, č.kat.2360/12 a č.kat.2360/11 celkem 1 000 000 Kč. Zastupitelstvo se ale rozhodlo pro opakované zveřejnění prodeje nemovitosti.[986] 13. března 2008 proto zveřejněn městem záměr prodeje areálu pily pod Žďárem opět. Podle územního plánu území bývalé pily definováno jako všeobecné smíšené území, čímž se umožňovalo její využití k obytným účelům, ke zřízení řemeslné dílny nebo areálu drobné nerušící výroby. Nabídky měli případní zájemci městu doručit do 8. dubna 2008.[987] Dne 21. dubna 2008 pak městské zastupitelstvo schvaluje prodej celého areálu původní pily Petru Mudrochovi za 2 020 000 Kč.[988] Ten pak dům celkově a citlivým způsobem opravil.

V poválečném období se k usedlosti čp.303/II přidružily i dvě rekreační chaty, na sousedních parcelách. Na pozemku severně od domu čp.303/II je to chatka če.116, jižně od usedlosti čp.303/II pak přízemní, dřevěná chata če.39. Chata če.116 už je zde doložena na leteckém snímku z roku 1957,[989] přičemž na snímku z roku 1951 ještě neexistovala.[990] Chata če.39 je mladšího původu, protože nebyla ještě zachycena na mapě z roku 1985.[991] Zakreslena byla až na mapě z roku 1993.[992] Ani tím ale stavební expanze této enklávy neskončila. Naopak, začala se tu rozvíjet i zástavba víceméně městských rodinných domů. V roce 2005 navrhli manželé Miroslava a Karel Veselých změnu územního plánu. Na louce č.kat.2360/1 severně od původní usedlosti čp.303/II chtěli dosáhnout povolení k výstavbě rodinného domku. Šlo přitom o poměrně rozsáhlou parcelu o ploše 13 924 metrů čtverečních, na které by bylo místo pro 17-20 rodinných domků. Takovýto krok by tak mohl odstartovat vznik zcela nového urbanistického obvodu. Nová zástavba by pak výrazně proměnila stávající podobu této lokality, která se nachází na okraji lesního komplexu Žďáru, nehledě na problémy se zasíťováním těchto, od vlastního intravilánu Rokycan, respektive Borku, téměř 1 kilometr vzdálených, pozemků.  Rada města proto v únoru 2005 pořízení změny územního plánu zamítla.[993] V roce 2006 ale městská samospráva projednávala novou žádost o změnu územního plánu. Tentokrát šlo jen o část pozemku č.kat.2360/1 o ploše cca 2900 čtverečních metrů, kde navržena konverze stávající plochy zemědělské půdy na všeobecné smíšené území s potenciálem podnikatelských aktivit. Konstatováno, že při budoucím využití parcely bude nutno respektovat elektrické vysokonapěťové vedení 110 kV, ale jinak návrh prošel bez připomínek. 15. května 2006 o změně jednala městská rada a 30. května 2006 i zastupitelstvo.[994] Pak tu proběhla výstavba dvou rodinných domů. Parcelu blíže k ulici Ke Střelnici zaujal rodinný dům čp.1356/II, dokončený 6. prosince 2019. Je to přízemní dům s valbovou střechou, situovaný na rozlehlé zahradě. Severně od něj stojí větší objekt garáže a dílny. Na této parcele bylo ještě počátkem 21. století jen pole. Okolo roku 2011 už tu vyrůstá novostavba tohoto rodinného domu. Za ním ještě s několikaletým zpožděním vyrostl další rodinný domek čp.1355/II, přístupný po samostatné polní cestě od severu. Jeho výstavba byla dokončena 25. září 2019.[995]

Nedaleko odtud, cca 300 metrů západně od domu čp.303/II, v polích při rozorané Hůrecké cestě, stojí ještě domek čp.383/II, nízké stavení připomínající chatu, se sedlovou střechou. Je to jeden z nejizolovanějších obytných domů v katastru města Rokycan, přístupný jen od východu po polní cestě (torza Hůrecké cesty), která u domu končí. Parcelu obklopují ze všech stran pole. Jde o domek, který tu vyrostl ve 20. letech 20. století, v době kdy regulační předpisy ohledně výstavby domů mimo intravilán bývaly daleko liberálnější, takže bylo možné stavět i v takto odlehlých partiích katastru. Izolovanost domku ale byla značnou nevýhodou. V roce 1946 požádal Josef Živný, tehdejší majitel, zda by město mohlo vykoupit jeho dům. Výměnou za něj chtěl získat jiný dům, blíže městu, s vyšším komfortem. Národní výbor ale žádost zamítl, protože o stavení neměl zájem, a to ani pro potřeby lesního hospodaření.[996] V roce 1946 aspoň obec jako kompenzaci schválila zavedení elektřiny do této vzdálené enklávy s celkovými náklady odhadnutými na 35 798 Kčs.[997] V roce 1946 schválena elektrifikace celé této lokality (tedy hájovna, myslivna, domy čp.303/II a čp.383/II s odhadovanými náklady 156 343 Kčs (dle nabídky firmy Ludvíka Nesnídala).[998] Do lokality přivedena elektřina pomocí nové přípojky z Borku, přičemž se na ní napojily i soukromé domy v lokalitě nad tratí v Borku.[999] V roce 1946 již dovezeny sloupy pro elektrické vedení.[1000]

6.2.4. Střelnice

O dalších cca 300 metrů dál jižním směrem se rozkládá jiná enkláva zástavby. Je to policejní střelnice čp.19, ležící na katastru obce Pavlovsko. Jde o úzký a velmi protáhlý areál, ohrazený vysokou zdí, který začíná při ulici Ke Střelnici a pak proniká půl kilometru do lesa pod Žďárem. Ačkoliv katastrálně přísluší k Pavlovsku, je tato stavba silně historicky spjata s městem Rokycany. Střelnice původně vybudována rokycanskou obcí pro potřeby armády, souběžně s výstavbou starých kasáren (viz kapitola „Rašínov“) koncem 19. století (i jako náhrada za zrušené vojenské cvičiště mezi Borkem a Svojkovicemi – viz výše). Vojenský erár z ní platil městu roční nájem 1040,35 K.[1001] V městském archivu se nachází složka z let 1902-1915, nazvaná „Prachárna pod Žďárem (stavební plány, polohopisný plán)“.[1002]

Dne 12. prosince 1899 pobýval v Rokycanech polní zbrojmistr hrabě Fabini, který si prohlédl nově postavené kasárny a shlédl cvičení místní posádky poblíž nové střelnice pod Žďárem.[1003] Podle jiných údajů ale nejprve sloužila rokycanským ostrostřelcům.[1004] Počátkem 20. století už každopádně střelnice pod Žďárem byla využívána armádou.[1005] Dne 10. srpna 1927 městskou radou povoleno, aby vojenská správa zřídila ve střelnici pod Žďárem „kobku na trhadla“, přičemž místo měl vybrat Lesní úřad.[1006] Výměrem okresní politické správy z 20. května 1929 pak opravdu dáno velitelství 2. pěší divize povolení k výstavbě muničního skladu na lesní parcele č.kat.132/4 v katastru obce Pavlovsko v polesí Žďár.  Armáda se pak s obcí Rokycany dohodla na změně umístění skladu z důvodu ochrany lesa. Sklad se měl přesunout na pozemek č.kat.126/1, dle přání městské rady z 30. května 1928 /sic!/.[1007] V září 1929 městská rada obecnímu zastupitelstvu doporučila schválit pronájem části lesa č.kat.136/1 v katastru Pavlovsko pro vojenský erár na muniční skladiště.[1008] Souhlas s pronájmem č.kat.136/1 v Pavlovsku na muniční sklad za 100 Kč/rok vyslovila v září 1929 i obecní finanční komise.[1009] V listopadu 1930 pak městská rada schválila výstavbu 44 telefonních sloupců od města k muničnímu skladu na Žďáru.[1010] Dne 1. ledna 1949 areál s muničním skladem převzal stát (vojenská správa).[1011] Na podzim 1992 schválilo městské zastupitelstvo plán federálního ministerstva vnitra na připravovanou rekonstrukci střelnice. Měla být provedena ve dvou etapách.[1012] Následně tu vznikla policejní střelnice. V současnosti areál slouží jako výcvikové středisko elitních policejních útvarů. Od roku 2016 má Útvar rychlého nasazení v areálu k dispozici i speciální prostory, které imitují zásahy v interiérech domů. Díky balistické úpravě zdí zde probíhá cvičení včetně zásahů s ostrou municí.[1013] Areál je obehnán vysokou betonovou hradbou.[1014] Uvnitř se nachází patrová hlavní budova s plochou střechou, situovaná do jihozápadního rohu komplexu, poblíž ulice Ke Střelnici, a některé další objekty. Centrální sekce areálu je volná a další stavby se nacházejí na jejím východním okraji, v hloubi lesa.

6.2.5. Skupina rekreačních domů V Rybníčkách

Směrem od myslivny pod Žďárem vede severozápadním směrem přes pole drobný potůček. Jeho erozní rýha, zpočátku mělká, se postupně prohlubuje a vytváří poblíž intravilánu Borku zřetelné údolí, vyplněné vegetací i rozptýlenou zástavbou. Evidenční katastrální mapa z roku 1891 zde zakreslovala podmáčené louky a lokalita byla zcela bez zástavby.[1016] Absence zástavby trvala i dle státní mapy z roku 1951. Tehdy už se zde objevuje místní název V Rybníčkách,[1017] podle několika umělých vodních ploch, které tu na zmíněném potoku vznikly. Jde ovšem o velmi drobné nádrže. V roce 1968 při revizi územního plánu města uvažováno, že by zde postavena požární vodní nádrž napájená touto vodotečí.[1018]

Lokalita V Rybníčkách leží jižně od železniční trati, zčásti na katastru Rokycan, ovšem urbanisticky a dopravně je rozvinutím zástavby v Borku, s nímž ji propojuje nikoliv ulice Ke Střelnici, ale cesta, která je svedena pod železniční viadukt a pak ústí na Pražskou ulici proti křižovatce s ulicí K Huti. Oblast byla stavebně nevyužitá ještě dle leteckého snímku z roku 1962.[1019] Někdy poté tu došlo k výstavbě rekreačních chat. Jsou tu evidovány celkem tři objekty, a to če.34, če.9 a če.8. Patrový dům če.34 se sedlovou střechou, situovaný na jihovýchodním okraji tohoto areálu má ovšem spíše charakter trvale obývané vily. Před domem se přímo na jeho parcele rozkládá jeden ze zdejších rybníčků. Objekt tu je zachycen na mapě z roku 1985.[1020] Severně od něj stojí chata če.9. I ona je tu zachycena už na mapě z roku 1985. Severovýchodně od ní se pak rozkládá další menší vodní nádrž a za ní, již na úpatí svahu, jenž ohraničuje toto údolí, pak ještě chata če.4. Ta ještě v roce 1985, ani roku 1993[1021] není na mapě zakreslena. Do evidence objektů byla zařazena oficiálně až od 19. července 2007.[1022] Je tu ovšem zachycena již na leteckém snímkování z doby okolo roku 2003.[1023] Přímo napříč údolí prochází katastrální hranice mezi Rokycany a Borkem. K Borku patří severní ze dvou zdejších vodních nádrží i chata če.4. Zbylá plocha je pak na katastru Rokycan.

Dále směrem k severozápadu vede potok již nezastavěným údolím, které postupně ve 2. polovině 20. století vyplnila vzrostlá zeleň (dle leteckého snímku z roku 1962 šlo přitom o takřka holou sníženinu[1024]). Vodoteč následně mizí pod železničním viaduktem a ulice krátce za ním vyúsťuje do Pražské ulice na pomezí katastru Rokycan a Borku. 25. června 2007 rozhodlo zastupitelstvo města pojmenovat komunikaci procházející touto lokalitou oficiálně ulice V Rybníčkách.[1025] 30. května 2007 to zastupitelům doporučila městská rada.[1026]

7. Vrch Žďár

Jihovýchodně od obce Borek se nachází rozsáhlý lesní komplex okolo vrchu Žďár. Polesí Žďár má plochu 919 hektarů a je rozděleno na jižní a severní část. Jde o historický majetek města. Vrch patřil městu už od nepaměti. Roku 1599 Rokycany postoupily lov zvěře na Žďáru králi Rudolfu II. (jako výraz díků za nedávné povýšení Rokycan na královské město).[1027] Roku 1603 pak Rudolf II. městu zaručil užitky z lesa na vrchu Žďár.[1028] V pozemkové městské knize z roku 1782, v rámci soupisu panských (městských) lesů, je plocha Žďáru vyčíslena na 1 569 832 čtverečních sáhů, tedy 564,614 hektarů.[1029]

Jádrem zdejšího lesa jsou zbytky bukového pralesa na severním svahu, který byl víceméně chráněn už dávno před oficiálním vyhlášením rezervace. V lese se vyskytuje vzácný muk (Sorbus aria), neoficiální symbol přírodní rezervace na Žďáru. Na severním okraji Žďáru je močálovité prameniště zvané „V Kalu“. Ve 20. letech 20. století lesní porosty postiženy mniškovou kalamitou, zničeno 100 hektarů lesa, který musel být vykácen.[1030]   V prosinci 1920 se uvádí, že kvůli nákaze mniškou nutno v roce 1921 vykácet na Žďáru cca 100 ha lesa, na Kotli cca 20 ha a v Cháchově cca 20 ha, přičemž na Žďáru už kácení začalo.[1031] Polesí se ale jinak během 1. poloviny 20. století plošně rozrůstalo. Zatímco v roce 1909 plocha polesí Žďár činila 846 ha, pak zvětšeno koupí Kouklovy hory v roce 1924 o 70 hektarů) a přilesněním cca 6,5 hektarů nevýnosných polí. V roce 1935 udávána plocha na 922,3002 hektarů.[1032] V roce 1942 schválen hospodářský plán polesí Žďár na roky 1940/41 – 1949/50. Plocha polesí tehdy udávána už 923,7905 ha.[1033] Nová výsadba, převážně monokultura smrku (s malou příměsí dubu, buku a břízy), byla silně poničena koncem 80. let 20. století při větrné smršti.[1034] Velké polomy napáchala v polesí Žďár v únoru 1990 vichřice.[1035]

Směrem od Rokycan vede na vrchol Žďáru cesta, která zpočátku má charakter široké aleje (Dubová alej), teprve pak se začíná obtáčet okolo vrcholové partie kopce. Součástí lesního komplexu je i Hrádecký vrch nad železárnami v Hrádku. Roku 1893 jej koupilo město Rokycany (320 jiter neboli 184 ha). Směrem na Hrádek tu, nedaleko vodojemu, stojí také další hájovna Žďár-jih.[1036] V září 1920 se na jednání zastupitelstva města uvádí, že lesní cesta ve Žďáru směrem k Hůrkám je ve špatném stavu a že bude nutno provést vyštětování a štěrkování její části u hájovny v délce asi 200 metrů. Odhadované náklady cca 5 000 Kč. Zastupitelstvo záměr schválilo.[1037] Mezi investičními výdaji, navrhovanými do obecního rozpočtu na rok 1922, je pak i suma 20 000 Kč na stavbu Hůrecké cesty.[1038] V červenci 1922 zastupitelstvo města odsouhlasilo změnu účelu půjčky 1 000 000 Kč od městské spořitelny v Hořovicích, která byla původně určená na výstavbu 3 obecních domů (rozhodlo o ní město 5. dubna 1921). Nyní měla jít na jiné investice. Mimo jiné z ní mělo být použito 20 000 Kč právě na stavbu části Hůrecké cesty.[1039]

Ve vrcholové partii Žďáru, na jeho jihozápadní straně, se rovněž dochovaly terénní zbytky pravěkého hradiště s mohutnými valy. Ještě na fotografii z roku 1911 byly tyto valy poměrně jasně vymezené a mohutné. Od té doby ovšem došlo k jejich redukci.[1040] Ještě v roce 1942 se hradiště na Žďáru popisuje jako „markomanské“.[1041] Na vrcholu Žďáru stávala dříve triangulační věž. Šlo o dřevěnou konstrukci, na kterou se dalo vylézt a říkalo se jí „rozhledna“, i když o rozhlednu vlastně nešlo. Pod vrcholem, v oblouku cesty vedoucí na vrchol od severu, stávala rovněž dřevěná chata, jednoduchá stavba z prken, natřená asfaltovým lakem. Podle Milana Rady chatka později vyhořela. Triangulační „rozhledna“ na vrcholu Žďáru stála ještě v 50. letech 20. století, ale tehdy už byla shnilá a visela na ní cedule se zákazem vstupu.[1042] V březnu 1923 vyslovila obecní správní komise souhlas se zřízením dřevěné chaty na Žďáru jako útulny pro turisty s tím, že ji postaví skauti z DTJ.[1043] V listopadu 1928 rozhodla městská rada, že z důvodů udaných lesním úřadem nelze povolit výstavbu chaty na Žďáru pro Čs. ligu lesní moudrosti.[1044] Na severním úbočí Žďáru je lom na kámen. V prosinci 1928 rokycanští zastupitelé schválili pronájem lomu.[1045] V červenci 1931 městská rada doporučila otevřít lom na kámen ve Žďáru pro těžbu. Odstranění rumu mělo vyjít na 1000-2000 Kč.[1046] Za 2. světové války v lomu byli nasazeni na nucené práce rokycanští obyvatelé ze smíšených, česko-židovských rodin.[1047] V březnu 1931 na schůzi obecní správní komise města Rokycan schváleno prohlášení lesní správy pro komisionelní řízení 16. března 1931 o projektu elektrického vedení Osek-Rokycany s výpočtem náhrady za zabraný pruh lesa ve Žďáru.[1048]

26. března 1939 Muzejní společnost navrhla na vrcholu Žďáru zřídit lesní rezervaci. Měla zachovat původní rostlinná společenství i okolí „markomanského hradiště a valy“, dále to mělo mít důvody estetické a rekreační i vědecké. Rozloha rezervace navržena cca 15,5 ha, z toho minimálně 8 ha skály. Šlo by o soukromou rezervaci, kterou nebylo nutno hlásit Památkovému ústavu. Hospodářské zásahy by byly povoleny jen při kalamitě z hrozícího škůdce, brouka. 11. března 1942 proběhlo posouzení obecní lesní komisí, 12. března 1942 to městská rada doporučila ke schválení a v dubnu 1942 vznik rezervace schválen na schůzi obecního zastupitelstva.[1049] Přírodní rezervace na Žďáru má v současnosti plochu 25,5 hektarů. Je cenná především zbytky pralesních bukových porostů.[1050] Od roku 1898 se město snažilo o opatření zdroje pitné a užitkové vody a pátráno u Němčiček a ve Žďáru, ale voda byla železitá a prameny málo vydatné.[1051] V září 1928 přednesl MUDr. V. Jirman pro členy obecního zastupitelstva projev o nutnosti zřízení veřejné nemocnice v Rokycanech. Doporučil umístit nemocnici na jižním svahu Žďáru.[1052] Šlo ale jen o návrh, který se nijak neposunul k realizaci. Jirman ale nepolevoval. Jenže v srpnu 1931 se městská rada nechala slyšet, že MUDr. V. Jirmanovi se ohledně jeho nabídky na přednášku pro členy obecního zastupitelstva o nutnosti zřídit v Rokycanech veřejnou nemocnici pod Žďárem sdělí, že na výstavbu nemocnice nejsou peníze a že může svůj návrh zaslat písemně.[1053]