---

Pražské předměstí: Sídliště Hrudkovanka

Impulz k výstavbě sídlišť na Pražském předměstí vzešel z poválečné vize masivní industrializace Rokycanska. Od počátku 50. let 20. století se mezi obcemi Ejpovice a Dýšiná, na pomezí okresu Rokycany a Plzeň-sever, buduje velký hutní komplex Železnorudných dolů a hrudkoven, otevřený 1. října 1955.[1]  Poslední z 10 vysokých pecí tohoto megalomanského podniku předána do užívání 9. září 1956.[2] Onoho roku tu pracovalo už 1598 lidí.[3] V duchu totalitního pojetí státem řízené ekonomiky rozhodnuto, že potřebná bytová výstavba pro zaměstnance továrny bude z velké části realizována v Rokycanech. To, že výstavba proběhne právě na Pražském předměstí, nebylo vůbec jisté. 17. října 1951 navštívili rokycanský MNV zástupci podniku Hrudkárny Praha, n.p. (budoucí RND Ejpovice, továrna se ještě budovala) a vyjádřili představu, že plánované sídliště pro své zaměstnance by optimálně umístili na západním okraji města, pod Čilinou. Mělo jít o drobnou, maximálně jednopatrovou bodovou zástavbu. Tato lokalita ani typ výstavby nakonec nebyly zvoleny (byť tam tehdy vyrostl menší soubor rodinných domků pro dělníky, tzn. Korea, viz kapitola „Za Rakováčkem“).  Hrudkovny každopádně hlavní objem své podnikové výstavby soustředily do nového sídliště na Pražském předměstí.[4]

Sídliště Hrudkovanka se rozkládá v sektoru vymezeném Nerudovým náměstím a ulicemi Pražská, Mládežníků a Raisova. Uvnitř sídliště se nachází ulice Kozlerova. Na západě tento okrsek dosahuje skoro až k ulici Dvořákově, na severu se skoro dotýká Boreckého potoka.

Obsah

Pražské předměstí: Sídliště Hrudkovanka. PAGEREF _Toc51863811 \h 1

1.1. Původní zástavba na místě sídliště Hrudkovanka. PAGEREF _Toc51863812 \h 1

1.1.1. Původní zástavba v Polní ulici (dnes ulice Mládežníků). PAGEREF _Toc51863813 \h 1

1.1.2. Původní zástavba Pražské ulice v místech sídliště Hrudkovanka. PAGEREF _Toc51863814 \h 1

1.1.3. Původní zástavba na severní straně Nerudova náměstí PAGEREF _Toc51863815 \h 2

1.2. Starší urbanistické plány a příprava výstavby sídliště Hrudkovanka. PAGEREF _Toc51863816 \h 2

1.3. Sedmidům v ulici Mládežníků. PAGEREF _Toc51863817 \h 3

1.4. „Malé sídliště“ v ulici Mládežníků. PAGEREF _Toc51863818 \h 3

1.5. Vlastní sídliště Hrudkovanka („Velké sídliště“). PAGEREF _Toc51863819 \h 3

1.5.1. Příprava a zahájení výstavby. PAGEREF _Toc51863820 \h 3

1.5.2. Založení Raisovy a Kozlerovy ulice a nové ztvárnění severní strany Nerudova náměstí PAGEREF _Toc51863821 \h 3

1.5.3. Změna trasy ulice Mládežníků. PAGEREF _Toc51863822 \h 4

1.5.4. Vývoj pojmenování ulice Mládežníků. PAGEREF _Toc51863823 \h 4

1.5.5. Dětské jesle. PAGEREF _Toc51863824 \h 4

1.5.6. Mateřská škola Pohádka čp.829/II. PAGEREF _Toc51863825 \h 5

1.5.7. Samoobsluha Hrudkovanka a nerealizovaná restaurace. PAGEREF _Toc51863826 \h 5

1.5.8. Proměna Pražské ulice v úseku na průchodu sídlištěm Hrudkovanka. PAGEREF _Toc51863827 \h 5

1.6. Další stavební vývoj sídliště Hrudkovanka. PAGEREF _Toc51863828 \h 5

1.7. Technický vývoj sídliště Hrudkovanka. PAGEREF _Toc51863829 \h 5

1.7.1. Zpoždění výstavby infrastruktury. PAGEREF _Toc51863830 \h 6

1.7.2. Výstavba garáží PAGEREF _Toc51863831 \h 6

1.7.3. Úpravna vody. PAGEREF _Toc51863832 \h 6

1.7.4. Další technický vývoj sídliště Hrudkovanka. PAGEREF _Toc51863833 \h 6

1.1. Původní zástavba na místě sídliště Hrudkovanka

Výstavbě sídliště Hrudkovanka ustoupilo několik předměstských usedlostí, vcelku ale demolice nebyly nijak masivní, protože celé území mělo jen roztroušenou zástavbu na samém okraji Rokycan a větší část plochy nového sídliště zaujímaly zemědělské pozemky. V tomto ohledu se sídliště Hrudkovanka odlišovalo od pozdějších obytných souborů, které přímo likvidovaly historickou zástavbu.

1.1.1. Původní zástavba v Polní ulici (dnes ulice Mládežníků)

Jakousi osou oblasti byla původní Polní ulice (dnes ulice Mládežníků). Ta vybíhala z Tomáškovy ulice a pak se táhla mělkým obloukem mezi dnešní Dvořákovou a Pražskou ulicí. Takto ji zachycuje mapa stabilního katastru z roku 1838.  Šlo fakticky o polní cestu, jen letmo urbanizovanou. Teprve při výstavbě sídliště byla její trasa napřímena a na východním konci zalomena, tak aby zde bylo možné provést novou parcelaci na pravoúhlém rastru. Ústí Polní ulice do Pražské ulice zároveň posunuto k východu (viz níže). Před zbudováním sídliště šlo o naprosto periferní cestu lemovanou jen řídkou zástavbou rurálního charakteru. Jedinou výjimkou byl již počátkem 20. století nejzápadnější úsek této ulice, mezi křižovatkou s Tomáškovou ulicí ke křižovatce s ulicí Dvořákovou. Zde se parcelací vytvořila již tehdy souvislá domovní fronta, byť tvořena spíše drobnějšími předměstskými domky. Popis tohoto jejího úseku, který nebyl budováním sídliště dotčen, ale zařazen níže v této studii, v popisu zástavby západně od sídliště Hrudkovanka (dodnes zachovalá předměstská zástavba podél Tomáškovy ulice).

Směrem od Dvořákovy ulice k východu stály v této ulici následující objekty.  Dům čp.55/II byl staršího původu. Když v roce 1806 město zakázalo majitelce domu čp.67/I stojícího v historickém jádru města, na rohu dnešní Komenského a Smetanovy ulice (později zbořen a na jeho místě postavena Základní škola v ulici Míru), provoz kovárny, která s domem souvisela, bylo majitelce doporučeno, aby kovářské právo odprodala jinému rokycanskému kováři. Majitelka čp.67/I pak skutečně kovářské právo prodala kovářskému mistru Karlu Skálovi, který byl majitelem právě tohoto domu čp.55/II na Pražském předměstí. 7. března 1807 k tomuto převodu dal magistrátu dobrozdání, podepsané policejním komisařem Janem Kisslingem, i městský policejní úřad. V něm se uvádělo, že Karel Skála hodlá kovářské právo převést ke svému obytnému domu čp.55/II a zřídit při něm kovářskou dílnu. Dům prý stojí o samotě a Skála navíc přislíbil nahradit jeho doškovou střechu šindelem, tudíž z hlediska požární ochrany není ze strany města námitek. Kovářské právo odkoupil Skála za 168 zlatých.[5]

Roku 1838 evidován dům čp.55/II na katastrální mapě Rokycan jako spalný objekt. Roku 1895 jej M. Sedlák popisuje následovně: „sešlé, s maličkými okénky, se střechou všelijak spravovanou, s chlévem a stodůlkou nalepenou z boku a také na spadnutí.[6] Usedlost měla podobu jednoduché přízemní chalupy. Na konci 19. století ji vlastnil Jan Hořice. Roku 1867 postavil v sousedství Jan Hořice druhý přízemní domek čp.151/II. Ten pak vlastnil jeho syn, truhlář František Hořice.[7] Roku 1894 byla opravena hradební zeď u čp.151/II. Dům tehdy patřil Františku Hořicemu.[8] Dne 9. března 1928 městská rada vydala stavební povolení V. Tycarovi na chlév a kůlnu v čp.151/II.[9] Oba domky rodiny Hořicových zbořeny počátkem 50. let 20. století při výstavbě takzvaného Sedmidomu, tedy prvního bytového domu sídliště Hrudkovanka (viz níže).

Dále k východu stál ještě dům čp.356/II.  Až počátkem 20. let 20. století jej postavil rokycanský učitel Bedřich Růžek (narozen 1882 v Mladoticích – zemřel 4. září 1954 v Rokycanech).[10] V červenci 1922 se na schůzi zastupitelstva města mluví o žádost družstva Svépomoc o výstavbu rodinného domku na pozemku č.kat.1849. Družstvo Svépomoc jinak budovalo své domy v uceleném obytném souboru na Rašínově (viz samostatná kapitola) a tento izolovaný dům byl výjimkou. Kvůli jeho výstavbě odsouhlasilo zastupitelstvo v červenci 1922 změnu regulačního plánu v této části města, protože dům zasahoval do výhledové regulační čáry vnitroblokové ulice.[11] Bedřich Růžek se do domu čp.356/II nastěhoval roku 1924.  Patřila k němu velká, pečlivě kultivovaná zahrada. Bohužel, jak dům, tak zahrada padly v 50. letech za oběť výstavbě sídliště Hrudkovanka. Bedřich Růžek zemřel roku 1954 náhle, přímo na zahradě svého domu. O rok nato byl dům zbořen.[12]

Dům čp.198/II pocházel z doby okolo roku 1900. Patřil JUDr. Jaroslavu Švejdovi a Jaroslavu Schůhovi.[13] V prosinci 1929 rozhodlo obecní zastupitelstvo, že pozemek  č.kat.2888/2 přešel z veřejného statku do soukromého majetku obce (zahrádka před čp.198/II, součást tehdejší Veverkovy, dnešní ulice Mládežníků).[14] Po 2. světové válce byl dům čp.198/II zabaven, na základě dekretu prezidenta č.12/1945 Sb. o konfiskaci zemědělského majetku Němců, Maďarů a kolaborantů a spolu s nádvorním stavením čp.622/II odhadnut, včetně zahrady, na 240 000 Kčs. Místní národní výbor o něj zažádal pro umístění nějakého školského zařízení. Zejména rozsáhlá zahrada č.kat.1848/1 a 1848/2 se pro  podobné využití nabízela.  Do majetku obce přešel 1. ledna 1946.[15] Plány na stavbu školského zařízení se ale nerealizovaly a dům pak počátkem 50. let zbořen, aby uvolnil plochu pro obytný „sedmidům“ (viz níže).

Jedinou stavbou na severní straně původní Polní ulice byl rozsáhlý neorenesanční objekt Hospodářské školy čp.228/II z roku 1906, dnes sloužící jako učiliště (popis viz níže, v oddílu věnovaném dochované zástavbě západně od sídliště Hrudkovanka).

Směrem dál k východu byla Polní ulice bez zástavby. Shluk starší zástavby se nacházel až na jejím východním konci, při ústí do Pražské ulice. Zde stál starobylý dům čp.56/II, Pangerlův, později Hornův dvůr. Nazván podle Jana Pangerleho, bohatého rokycanského měšťana, který se tu uvádí jako majitel na konci 18. století, a Jana Horna, kterému dům patřil na konci 19. století. Roku 1838 na císařském otisku katastrální mapy zobrazen dům jako spalný. V roce 1895 popisuje M. Sedlák tento objekt následovně: „Hornův dvůr za ohybem silnice (...) tvořilo sešlé, jakoby zakleté přízemní stavení, obrácené průčelím do Polní ulice, stodola, stáj a nějaká pobořená kůlna kolem mrtvého, travou zarostlého dvora, a dosti rozsáhlá, ale neudržovaná zahrada s přerostlými stromy, obehnaná polozřícenou zídkou.“[16]  Stav objektu se výrazně zhoršil v meziválečném období. V květnu 1931 proto městská rada z bezpečnostních důvodů majiteli čp.56/II J. Hornovi doporučila jeho zboření.[17]

Vedlejší dům čp.185/II patřil původně rovněž Hornově rodině. Okolo roku 1888 jej město přestavělo na provizorní nemocnici, která tu fungovala do roku 1903. Pak zde zřízen chudobinec.[18] Ten se tu připomíná ještě roku 1913, kdy se nad tím nesouhlasně pozastavují někteří členové zastupitelstva, protože koncentrace chudiny prý znehodnocuje pověst této části Rokycan.[19] V listopadu 1931 městská rada schválila rozšíření veřejného osvětlení u novostaveb na Pražské silnici u čp.185/II a na dalších místech Rokycan. Vesměs mělo jít o jednu lampu.[20] V dubnu 1924 žádá na schůzi zastupitelstva Václav Charvát, aby se jako komunikační a estetická závada města odstranil mimo jiné příkop u Hornů. Na to reaguje J. Bauer s tím, že příkop u Hornů bude skutečně brzy odstraněn svedením do kanálu u hospodářské školy.[21] Dům čp.57/II na císařském otisku mapy z roku 1838 evidován taky jako spalný (tedy převážně dřevěný). Ve vnitrobloku se ještě nalézala usedlost čp.89/II Ta ale ještě na mapě z roku 1838 nestála. K domu čp.89/II roku 1893 přistavěna nová kůlna.[22] V srpnu 1930 městskou radou vydáno stavební povolení pro J. Honomichla na přístavbu verandy u čp.89/II.[23]

Za 1. republiky se v této ulici krátce zvažovala výstavba další budovy veřejného charakteru.  V květnu 1932 uvádí městská rada, že za účelem nalezení místa pro výstavbu městského chudobince se zahájí informativní jednání s majiteli vhodných pozemků v Polní ulici.[24] K realizaci této stavby ale nikdy nedošlo.

1.1.2. Původní zástavba Pražské ulice v místech sídliště Hrudkovanka

V průběhu výstavby sídliště Hrudkovanka došlo k zániku původní zástavby na západní straně Pražské ulice, v úseku mezi ústím bývalé Polní ulice (dnešní ulice Mládežníků) a Nerudovým náměstím. Stála řada klasicistních stodol z doby okolo roku 1800. Vznikly tehdy na okraji města, vlastně už za městem, jako specifický okrsek pro rokycanské majitele zdejších polností. Podobná řada stodol tehdy stávala i u silnice na Šťáhlavy (dnešní Jeřabinová ulice, viz kapitola „Rašínov“). Na mapě z roku 1838 jich zde stálo sedm, roku 1940 jich zakresleno osm. 20. listopadu 1888 vyhořely dvě z těchto stodol (majitel Adolf Eisner), obec podezřívala neznámého žháře, ale prokázat se to nepodařilo.[25] Některé stodoly zbourány v dubnu 1956.[26] V listopadu 1956 ještě stojí 5 původních stodol. Předpokládá se jejich demolice před koncem roku 1956.[27] Roku 1959 ovšem stále stojí 4 stodoly. Rada MNV schválila návrh generálního investora na konečnou demolici těchto objektů, které měly uvolnit místo dalším bytovým domům. Termín zboření stanoven do 1. září 1959.[28] Ještě počátkem září 1959 ale demoliční práce probíhají.[29] Pak na místě stodol vyrostl masivní pětidům čp.784-785-786-787-788/II a ještě patrový dvojdům čp.789-790/II (viz níže).

Pozemky jižně od těchto stodol až na roh Nerudova náměstí zůstávaly dlouho volné a byly teprve dodatečně za první republiky rozparcelovány na soukromé obytné domy. Vznikl tak ucelený soubor prvorepublikových patrových domů, který byl zachován i při výstavbě sídliště Hrudkovanka (foto z r.2003). Jde o nepříliš častou ukázku koncepční, už moderní městské zástavby na původním Pražském předměstí, které až do 50. let 20. století sestávalo převážně z původních venkovských chalup a drobných domků, které pak podléhaly demolicím kvůli hromadné bytové výstavbě. Dne 27. května 1921 požádal J. Novák o parcelaci pozemku č.kat.1857, dosud nezastavěné parcely na rohu Nerudova náměstí a Pražské ulice.  6. června 1921 se konalo komisionelní šetření.  Podle plánu zde měla vzniknout 4 stavební místa. Regulační čára v Pražské ulici určena rovnoběžkou ve vzdálenosti 20 metrů od čáry dané západní stranou domu čp.67/II a západní stranou stodoly na č.kat.526 (Pražská ulice tedy měla mít šířku 20 metrů). Regulační čára na Nerudově náměstí určena prodloužením jižní strany sousedního domu čp.125/II a zabíhala cca 3,5 metru do hloubky pozemku. Stavební parcela I na západní straně pozemku měla mít plochu 1 040 čtverečních metrů a šířku 18,1 metrů. Stavební parcela II na nároží měla mít nepravidelný tvar a plochu 395 čtverečních metrů. Další dvě stavební parcely III a IV měly být otočeny do Pražské ulice: (parcela III – plocha 457 čtverečních metrů, parcela IV – plocha 495 čtverečních metrů). Zástavbu měly tvořit sdružené rodinné domy volně stojící, s vjezdy minimálně 4,8 metrů širokými po straně.  Sousedé neměli proti parcelaci námitky, jen Josef Nosek žádal o zachování práva průchodu na severní straně č.kat.1857.  Dle dochovaných spisů o čp.89/II ale zjištěno, že průchod oficiálně povolen o něco severněji (po jižní straně č.kat.1858). Město proto rozhodlo, že nechá pozemky přeměřit a pokusí se o dohodu.  V rámci parcelace a regulace severní strany náměstí se Josef Nosek zavázal, že do veřejného statku postoupí část své zahrádky u čp.125/II, pokud přesahuje regulační čáru a obec na ní zřídí železnou hradbu v nové regulační čáře. V červenci 1921 tento plán schválilo městské zastupitelstvo.[30] V březnu 1923 obecní správní komise vydává rozhodnutí, kterým Josefu Novákovi povolila výstavbu stáje a kůlny na 1. parcele na pozemku č.kat.1857, dle protokolu o stavební komisi z 12. března 1923.[31] Tehdy zde vyrostl skutečně objekt čp.354/II (viz níže, v popisu původní zástavby severní strany Nerudova náměstí). Jenže domem čp.354/II prozatím rozvoj této lokality ustal. Nakonec tedy definitivní urbanizace této lokality nabrala jisté zpoždění. A pozemky se zaplnily až ve 30. letech 20. století.   Změnil se zároveň charakter zástavby. Místo původně zamýšlených volně stojících domů se tu vytvořil náznak souvislé blokové zástavby.

V březnu 1930 městská rada rozhodla, že J. Novák bude vyzván k doplnění návrhu parcelace č.kat.1857 dle výsledku parcelačního řízení. Teprve pak by se projednala jeho žádost o povolení k výstavbě 7 činžovních domů.[32] Novákovi povoleno rozdělit pozemek č.kat.1857 na stavební místa rozhodnutím obecní správní komise v dubnu 1931.[33]  Dne 7. května 1931 vydala městská rada stavební povolení pro J. Nováka na 7 činžovních domů na č.kat.1857, přičemž náklad na úpravu zahrádky č.kat.1856 J. Noska do regulační čáry se měl zařadit do rozpočtu obce na rok 1932.[34] V srpnu 1931 pak městská rada Novákovi povoluje zřídit u svých novostaveb u Pražské silnice kanalizaci.[35] V roce 1934 posuzuje město koupi části zahrady č.kat.1856 od J. a E. Noskových na rozšíření veřejného statku.  Josef Nosek, spoluvlastník domu čp.125/II nabídl 3. května 1934 obci prodej části pozemku č.kat.1856 za regulační čárou za 2 000 Kč (o ploše cca 15 čtverečních sáhů).  4. května 1934 městská rada nabídla 1800 Kč, Nosek takovou cenu odmítl. Nakonec 17. května 1934 městská rada souhlasila s cenou 2000 Kč a doporučila ke schválení.  Získaný pozemek měl být využit na úpravu Nerudova náměstí.  27. července 1934 věc schválena obecním zastupitelstvem. Po poznámce zapisovatele rozhodnuto, že Josef Nosek, mistr zednický, bude rovněž požádán o postoupení pruhu u svého parcelovaného pozemku do veřejného statku.[36]

V rámci parcelace iniciované Josefem Novákem zde skutečně postavena skupina bytových domů, byť namísto plánovaných sedmi jich nakonec zbudováno jen pět. Stojí zde domy čp.452/II a čp.453/II, postavené v roce 1931. Jich se patrně přímo týká rozhodnutí ze 7. května 1931, kdy vydala městská rada stavební povolení pro J. Nováka na sedm činžovních domů na č.kat.1857.[37]  Potom 17. prosince 1931 vydáno Novákovi radou užívací a obývací povolení na dva jednopatrové domy na č.kat.1857/6 a č.kat.1857/5, které se opatří čísly popisnými čp.452/II a čp.453/II.[38]  Ještě v prosinci 1931 také radní uvolnili na prodloužení plynovodu k domům zednického mistra J. Nováka na č.kat.1857 fond uložený u městské spořitelny.[39] V lednu 1932 pak městská rada prohlásila, že žádosti J. Nováka o zřízení chodníku u novostaveb na č.kat.1857 se vyhoví dle návrhu městské technické kanceláře.[40] V květnu 1932 vydáno stavební povolení pro J. Staška na podkrovní pokoj v čp.452/II.[41] Další tehdy vzniklou novostavbou je dům čp.502/II, postavený okolo roku 1935, stejně jako sousední čp.512/II. Rohový dům čp.533/II postavil roku 1936 Josef Novák.[42] V přízemí byly zřízeny prodejní prostory. Na jaře 1961 se v přízemí provádějí adaptační práce. Brzy tam otevřeno holičství a kadeřnictví.[43] V roce 1974 město deklaruje, že provozovna holičství a kadeřnictví tu bude výhledově zrušena a nahrazena výstavbou komplexu zdravotnicko-technických služeb naproti Železné, což ovšem nikdy nerealizováno.[44] V říjnu 1984 město konstatuje, že na rok 1985 bude potřebovat obyvatelům tohoto domu přidělit 1 náhradní byt.[45] Náhradní byt nakonec přidělen už 5. listopadu 1984.[46]

Všech těchto pět uvedených prvorepublikových domů má společné to, že šlo o výstavbu nového typu, která se již měřítkově i architektonicky rozešla s rurální minulostí Pražského předměstí. Přitom ve srovnání s urbanistickými zvěrstvy poválečné éry to byly novostavby uměřené, hmotově vyhovující. Právě tak by asi vypadalo Pražské předměstí, kdyby po roce 1948 nebyla v Československu u moci komunistická strana. Bohužel, z této slibně se rozbíhající vývojové tendence zůstal jen tento nepatrný ostrov, obklopený mořem poválečných sídlišť. Přitom je ale nutné říct, že konkrétně sídliště Hrudkovanka nebylo koncipováno až tak necitlivé a má své nepochybné urbanistické kvality. Například zde, vedle prvorepublikových domů vyrostl v Pražské ulici patrový obytný dům čp. 789-790/II, hmotově velmi podobný svým předválečným sousedům.

1.1.3. Původní zástavba na severní straně Nerudova náměstí

Kvůli budování nového sídliště taky zcela zmizela původní zástavba severní strany Nerudova náměstí.   Nácházelo se zde několik starších objektů. Dům čp.66/II byl zbořen v březnu 1958. Šlo o přízemní stavbu na severní straně náměstí. Patřil obuvníkovi Novákovi. Podle nízkého čísla popisného se dá usuzovat, že tu stával již koncem 18. století. Na mapě stabilního katastru z roku 1838 zakreslen jako nespalný (celozděný) objekt. V  2. polovině 19. století patřil dům čp.66/II zednickému mistrovi Hynkovi Šmolíkovi, který jej tehdy pravděpodobně nechal přestavět.[47] Po demolici pak jeho pozemek využit k trasování průlomu zcela nové ulice (Raisova ulice), vybíhající ze severozápadního rohu náměstí do nitra nového sídliště Hrudkovanka.[48] V 50. letech se demolice dočkal i sousední dům čp.125/II. Postaven někdy v 1. polovině 19. století. Na mapě z roku 1838 už je zachycen, a to jako nespalný dům, tedy zděný, nikoliv dřevěný. Šlo o zemědělskou usedlost, patřící ve 20. století rodině Nosků. Podle popisu z roku 1895 byl dům čp.125/II přízemním, ale zánovním stavením. V roce 1921 odsouhlasilo zastupitelstvo parcelaci pozemku č.kat.1857 na rohu Nerudova náměstí a Pražské ulice.  V rámci parcelace a regulace severní strany náměstí se majitel čp.125/II Josef Nosek zavázal, že do veřejného statku odstoupí část své zahrádky u čp.125/II, pokud přesahuje regulační čáru a obec na ní zřídí železnou hradbu v nové regulační čáře.[49] Demolice objektu čp.125/II schválena v roce 1958.[50] V říjnu 1958 se uvádí, že kvůli další výstavbě na Pražském předměstí budou počátkem příštího roku zbořeny objekty Noska, Sixtové a Novákové na Nerudově náměstí a materiál z demolovaných domů bude poskytnut národním výborem občanům k volnému využití.[51]

V roce 1959 pak po jistých kontroverzích proběhlo i boření domů čp.132/II a čp.65/II.[52] S jejich demolicí totiž nesouhlasil Místní národní výbor, který sice schválil zastavovací plán sídliště Hrudkovanka, ale nepovažoval odstranění těchto dvou domů za nezbytné.[53] Domy skutečně mohly zůstat na svém místě, protože jejích parcelu nově trasovaný průlom Raisovy ulice do náměstí míjel. Dům čp.65/II na císařském otisku mapy stabilního katastru z roku 1838 evidován jako nespalný, tedy zděný objekt, orientovaný do veřejné komunikace užší stranou. Vzhledem k nízkému číslu popisnému, které zapadá do souvislé číselné řady okolních domů, tu musel stát již koncem 18. století při zavádění systému značení domů v Rokycanech.  Sousední stavení čp.132/II muselo vzniknout někdy v 1. polovině 19. století. Na katastrální mapě z roku 1838 již je zachycen, a to jako nespalný, zděný. Patrně postaven krátce předtím, protože podle statistiky z roku 1836 a 1838 mělo Pražské předměstí 133 domů.[54]

Velká část severní strany náměstí, od domu čp.125/II až na roh Pražské ulice, byla stavebně nevyužita. Počátkem 20. let 20. století tu vyrostl pouze objekt čp.354/II. V březnu 1923 obecní správní komise vydává rozhodnutí, kterým Josefu Novákovi povolila výstavbu stáje a kůlny na 1. parcele na pozemku č.kat.1857, dle protokolu o stavební komisi z 12. března 1923.[55] V říjnu 1930 městskou radou vydáno dodatečné povolení na přestavbu stáje na obytnou místnost v čp.354/II pro J. Nováka.[56] Šlo o dům stojící izolovaně uprostřed pozemku, v odstupu od okraje náměstí. Dům rovněž zbořen a jeho číslo popisné přeneseno na novostavbu v Pražské ulici ve čtvrti Páclovna (zástavba na okraji města, směrem do Borku).

Prostor uvolněný demolicemi při Nerudově náměstí poté vyplnil masivní bytový dům čp.810/II-811/II-812/II, zvaný „rampa (viz níže). V samotné centrální části sídliště, podél ulic Raisova a Kozlerova se příliš zásadní demolice neuskutečnily, protože oblast byla jen řídce zastavěna, s vysokým podílem zahrad.

1.2. Starší urbanistické plány a příprava výstavby sídliště Hrudkovanka

Asanace starého Předměstí byla odstartována už v roce 1951. Toho roku určil Krajský národní výbor v Plzni stavební obvod pro novou bytovou výstavbu v Rokycanech. Mělo jít o dosud jen torzovitě zastavěné území na severním okraji předměstí, v bloku vymezeném ulicemi Puchmajerova (dnes Soukenická), Dvořákova, Veverkova (dnes Mládežníků), jinými slovy severně od Nerudova náměstí. Zástavba rovněž povolena po obou stranách přiléhajícího úseku Pražské ulice.[57] Šlo v zásadě o urbanisticky správné rozhodnutí, které kultivovalo dosud jen sporadicky využívané pozemky na okraji stávající zástavby. Pro zajímavost je možné uvést, že tuto oblast už pro rozsáhlou parcelaci navrhoval první územní plán města z roku 1892.[58] Je nutné si uvědomit, že v 50. letech 20. století ještě nepanovaly tak drakonické předpisy proti záboru zemědělské půdy, které sice mohou působit jako záslužné, ale v 60. letech a hlavně za normalizace přivodily cílenou destrukci historické zástavby československých měst, protože nová sídliště byla umisťována na asanované plochy. V tomto ohledu byla regulace pro plánovanou výstavbu sídliště z počátku 50. let logická a využívala parcely na okraji Rokycan.

Jak přesně bude vypadat struktura zástavby a uliční sítě, ale ještě nebylo zcela ujasněno. Jisté předběžné a dílčí regulační zásady a úvahy byly pro tuto lokalitu přijaty již dříve. I z nich nové plánované socialistické sídliště vycházelo. Podle regulačního plánu, platného ještě počátkem 20. let 20. století, se v této zóně navrhovalo trasování dvou nových ulic. Jedna z nich (předchůdkyně nynější Raisovy ulice) měla vybíhat ze severozápadního rohu Nerudova náměstí, od tehdejšího domu čp.132/II, zhruba k jihovýchodnímu rohu zahrady u hospodářské školy čp.228/II. Mělo jít o zcela přímou komunikaci, která by z Nerudova náměstí vycházela v pravém úhlu. V červenci 1922 jednalo městské zastupitelstvo o změně tohoto regulačního plánu v této lokalitě. Podnětem byla chystaná výstavba domu čp.356/II (viz výše) poblíž hospodářské školy.  Plánovaná ulice by výstavbě domu vadila, ale její trasa byla shledána neúčelnou a městská technická kancelář uznala nutnost změny. Regulační plán, který ji takto zamýšlel, byl totiž zhotoven ještě před výstavbou hospodářské školy (postavena v roce 1906). Monumentalita budovy hospodářské školy vedla k nutnosti zaměřit vyústění nové ulice právě na středovou osu školy. Podle přijaté revize regulačního plánu tak zamýšlená ulice měla i nadále vycházet ze severozápadního koutu Nerudova náměstí (přes dům čp.132/II, který tak navrhován výhledově k demolici), ale pak by se její trasa lomila k severu k vyústění proti hlavnímu vchodu do školní budovy. Šířka ulice stanovena na 12 metrů.[59] V roce 1922 zároveň provedena i změna trasy druhé plánované ulice v tomto bloku. Ta měla původně vést přímou trasou z Pražské ulice, ze které by vyústila na místě tehdejší stodoly na č.kat.415 (zhruba na místě dnešní proluky mezi domy čp.789-790/II a čp.784-785-786-787-788/II) a pak by vedla rovnoběžně se severní stranou Nerudova náměstí, po hranicích pozemků č.kat.1847, č.kat.1848, č.kat.1849 a č.kat.1850 na jedné straně a pozemků č.kat.1858, č.kat.1855, č.kat.1853 a č.kat.1852 na druhé straně, a to až k nynější Dvořákově ulici. Na červencovém jednání obecního zastupitelstva v roce 1922 revidována trasa této ulice tak, že z přímky změněna na mírný oblouk.[60]  V listopadu 1922 byly obě změny regulační čáry u hospodářské školy definitivně schváleny.[61] V dubnu 1923 se obecní správní komise usnesla, aby 15 000 Kč určených na otevření nové ulice u hospodářské školy a vložených do obecního rozpočtu na rok 1921 bylo ponecháno stranou pro případ, že by se ulice otevřela ještě roku 1923.[62] Výstavba první ulice (nyní Raisova ulice) realizována až v souvislosti s budováním sídliště Hrudkovanka v 50. letech 20. století (viz níže). K výstavbě druhé komunikace nikdy nedošlo.

O hromadné výstavbě na místě pozdějšího sídliště se uvažovalo už roku 1948, kdy město plánovalo postavit se státní subvencí činžovní dům s 6 byty na pozemku č.kat.1823/4 a 1825/3, východně od tehdejší Hospodářské školy.  Poté, co selhaly plány na stavbu tohoto domu v Třebízského ulici (viz kapitola „Plzeňské předměstí“) a na nároží ulice Pražské a Na Pátku (viz níže), byl vybrán tento pozemek. Problém ovšem byl, že patřil zemi České. Plánovací oddělení Zemského národního výboru se jeho odprodeji nebránilo. Požadovalo nicméně jako náhradu nedaleký pozemek č.kat.1829, při Boreckém potoku. Na něm ale město již dříve slíbilo římskokatolické církvi výstavbu náhradních děkanských stájí za ty, zbořené roku 1940 okolo historické budovy děkanství (viz kapitola „Urbanovo náměstí“).[63] Už v květnu 1928 městská rada rozhodla, že do příští schůze městské rady se předloží otázka výměny děkanského pozemku u hospodářské školy za obecní dražky na Šťáhlavské silnici.[64]  V září 1928 se ale radní usnesli, že se upustí od dalšího jednání o směně děkanského pozemku č.kat.1829 za obecní pozemky č.kat.1856, č.kat.1857 a č.kat.1858.[65] Kvůli potenciálně složité majetkoprávní transakci tedy z výstavby domu v roce 1948 sešlo. MNV ale nakonec opravdu parcelu č.kat.1829 od církve vykoupil a namísto náhradních stájí dal církvi dotaci na opravu budovy děkanství. Zástavba celé oblasti ale nakonec po roce 1950 byla řešena hromadně, tedy nikoliv formou výstavby jednoho činžovního domu.[66]

Oficiální název obytného souboru zněl: „sídliště Pražské Předměstí“, též „sídliště ŽDH“ nebo „sídliště hrudkoven“ (podle podniku, který zdejší výstavbu financoval). Neformálně, ale postupně i v oficiálních pramenech se mu ale začalo brzy říkat „sídliště Hrudkovanka“ (viz fotogalerie). Tento dobově poplatný a často podivně působící název se nicméně vžil a je i dnes, desítky let po zániku ejpovických hrudkoven, užíván pro celou oblast.

1.3. Sedmidům v ulici Mládežníků

Nový obytný soubor vyrostl sice v relativně krátké době během 50. let, ale přesto lze rozlišit jeho budování do několika etap, které se mírně liší i v architektonickém ztvárnění a jsou tak zajímavým, detailním svědectvím o proměnách stavitelství během této dekády. Budování sídliště mělo začít původně již na jaře 1952.[67] Nakonec ale srovnávání terénu a hloubení základů odstartováno až 23. září 1952, a to v okolí tehdejší rolnické školy (dnes učiliště) v ulici Mládežníků.[68] Jako první tam pak vyrostl takzvaný Sedmidům čp.687-693/III s 56 byty typu T12/52, určenými pro ejpovické hrudkovny. Objekt je situovan naproti budově hospodářské školy (foto z r.2004). Akci provedl podnik Pozemní stavby České Budějovice.[69] Nejdřív vyrostly prostřední tři segmenty (tedy čp.689/II, čp.690/II a čp.691/II) s 24 byty. Stavba byla víceméně dokončena už v srpnu 1953 a její předání do užívání se očekávalo k 15. prosinci 1953. Zbývalo ještě dokončit inženýrské sítě. Ještě v roce 1953 začala i II. etapa výstavby Sedmidomu, kdy se k již hotovému objektu přidružily po obou stranách dva segmenty po 16 bytech (čp.687/II a čp.688/I na západní straně a čp.692/II a čp.693/II na východní straně). V září 1953 byla na východním segmentu hotova stavba suterénu včetně stropů, na západní straně se teprve betonovaly základy a byla dokončena polovina dlažby suterénu.[70] Údaj z obecní kroniky[71], podle níž Sedmidům kolaudován už v srpnu 1953, je chybný.

Tento třípatrový deskový objekt s valbovou střechou je nejčistší ukázkou socialistického historismu v Rokycanech. Socialistický historismus, též zvaný socialistický realismus nebo stalinská architektura, aplikoval na vnější podobu jinak vesměs moderních budov pseudorenesanční motivy, monumentální i lidové. Výrazným motivem Sedmidomu jsou keramické plakety, umístěné nad portály jednotlivých vchodových dveří (foto 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7).[72]  Vytvořil je místní sochař V. Koukolíček, který tak plynule od vlasteneckých prvorepublikových témat přešel do služeb „lidově-demokratického“ režimu. Reliéfy, silně poplatné dobové oslavě pracující třídy, jsou dnes již cenným historickým artefaktem. Tehdejším architektům navíc nelze upřít snahu ozvláštnit bytové domy originálním sochařským dílem. Dům je nyní cenný jako celek a zasluhuje trvalou citlivou ochranu a péči. S tím, jak kruté aspekty období stalinismu překrývá historická vzdálenost, se z tehdejší architektury stává bizarní a zároveň hodnotný doklad doby, jehož cena spočívá i v zachovalých stavebních detailech. Novostavba ve své době zcela nově určila měřítka této části města a předznamenala revoluční proměnu, kterou mělo v rozmezí pouhých dvou generací projít celé Pražské předměstí. Na okraji města náhle povstala desková hmota třípatrového obytného objektu, v němž bydlení našlo zhruba 200 lidí. Rokycany už z dob první republiky znaly žánr nájemních bytových domů. Další vyrůstaly i bezprostředně po válce (dvouletkové domy v Družstevní ulici na Jižním předměstí). Ale stále šlo o jednotlivé, spíše skromné stavební počiny. Tohle byla předzvěst hromadné sídlištní výstavby. Účinek masivní hmoty sedmidomu musel tehdy být daleko výraznější než nyní, kdy je celé Pražské předměstí poseto mnohapodlažními bytovými domy. Do jisté míry tak předznamenával i jistou troufalost a aroganci tehdejšího stavitelství. Je ovšem nutno zdůraznit, že ve srovnání s osmipodlažními banálními paneláky ze 70. a 80. let byla měřítka této výstavby relativně uměřená. Sedmidům také zajímavým a patrně neplánovaným způsobem komunikuje s tvaroslovím protější neorenesanční budovy školy z počátku 20. století, aneb dvě časově a ideově odlišné, ale přesto si v něčem podobné variace na renesanční architektonický kánon.

Současně se Sedmidomem postavena i kanalizační stoka, zaústěná do Padrťského potoka pod mostem v Soukenické ulici.[73] Šlo o provizorní řešení vyvolané potřebou rychle dokončit byty, aniž by se muselo investovat do napojení Sedmidomu na síť městské kanalizace. Ještě v září 1953 je kanalizační stoka dokončována.[74] Teprve v roce 1956 pak u Sedmidomu položeno regulérní kanalizační potrubí.[75] Včetně instalace veřejného osvětlení před domem to vyšlo na 800 000 Kčs.[76] Podobný problém byl s dodávkou vody.  Podnik, který stavěl Sedmidům, odmítal provést i výstavbu vodovodní přípojky. Městu se podařilo v létě roku 1953 vlastní iniciativou sehnat potřebné roury, čekalo se jen na provedení jejich pokládky. Šlo o 160 m dlouhý úsek přípojky k obecní vodovodní síti. Zpožďovalo se i dokončování elektroinstalace. Plzeňský rozvodný podnik měl málo pracovních sil, stejně jako Západočeské plynárny, které na staveniště nasadily jen 2 dělníky.[77]

V roce 2005 provedena drobná úprava fasády. Okna na schodištích nad vchody do jednotlivých domů v úrovni prvního patra zmenšena vestavbou, nové zdivo omítnuto jen základní bílou barvou.[78] Podobné zásahy, včetně typizovaného inventáře oken apod. jsou esteticky a umělecky sporné. Počátkem dubna 2007 probíhá na celém objektu Sedmidomu rekonstrukce střechy (výměna krytiny a nové komíny).[79] Jinak se fasáda a mnohé stavební detaily dochovaly intaktně.

1.4. „Malé sídliště“ v ulici Mládežníků

Po roce 1954 pokračovalo budování sídliště Hrudkovanka severně od Sedmidomu výstavbou osmi činžovních domů typu T12.[80] Podle jiného pramene šlo o typ T13.[81] To jsou ale jen detaily, které nicméně ukazují, že projektování bytové výstavby v Československu rychle přecházelo do fáze zprůmyslnění a typizace, kdy se na různých místech republiky aplikovaly „katalogové“ projekty obytných domů. Těchto osm hmotově drobnějších domů se nazývalo „Malé sídliště“. Název je často přítomen v dobových pramenech (patrně tehdy vyhovoval pro odlišení od „velkého“ Sedmidomu, nebo následné „velké“, tedy nejrozsáhlejší etapy výstavby sídliště Hrudkovanka), ale později jeho užívání spíše zaniklo. Podle údajů ze září 1954 se ještě prý s výstavbou nezačalo a domy měly být zbudovány v roce 1955.[82] Přípravné stavební práce nakonec byly zahájeny už v prosinci 1954.[83]  V červenci 1955 je tato skupina domů už rozestavěna.[84]  V dubnu 1956 stavební práce ještě pokračují. Současně budována i trafostanice.[85] Tempo stavebních prací bylo svižné, v 1. čtvrtletí 1956 prostavěno 1 032 484 Kčs místo očekávaných 810 000 Kčs.[86] Projekt Malého sídliště je dílem plzeňského Stavoprojektu. Akci provedl podnik Pozemní stavby a investorem byly ŽDH Ejpovice (hrudkovny).[87]

Tato okrajová část sídliště, sledující severní frontu ulice Mládežníků a Luční byla elegantně koncipována jako soubor drobných patrových nájemních domů s valbovými střechami. Jde o objekty čp.702/II, čp.703/II, čp.704/II, čp.705/II, čp.706/II, čp.707/II, čp.708/II a čp.709/II. V každém se nacházely pouhé čtyři bytové jednotky, celkem tu tedy 32 vzniklo nových bytů.  Jde o dobře zvládnutou variantu řádkové zástavby, jejímž výsledkem je při drobném měřítku jednotlivých domů takřka bodový sídelní rastr. Možná fádnost osmi vedle sebe stojících sidentických domů byla potlačena zalomením jejich řady podél oblouku v ohybu ulic Mládežníků a Luční. Jde tak o ukázku volné zástavby, která si ale uchovává jistý řád a logiku uliční sítě a nevytváří anonymní dezurbanizovanou sídlištní „poušť“. Domy jsou obklopené veřejnou zelení (foto z r.2003, foto z r.2003). V typizované architektuře jednotlivých domů se opět uplatňují některé dobové tvary socialistického realismu, například profilované balkóny, ostění oken, korunní římsy a také keramické plakety nad vchodovými dveřmi (opět od sochaře V. Koukolíčka).  Malé sídliště představuje šťastný kompromis mezi nutností masové bytové výstavby a zachováním lidských měřítek výstavby. Paradoxně se po překonání dědictví panelové sídlištní výstavby po roce 1989 architektura bytových domů vrátila k tomuto modelu. Ačkoliv tedy Malé sídliště vyrostlo v rigidních časech poststalinské totality, sdílí některé vnější rysy s viladomy a bytovými rezidencemi českého kapitalismu počátku 21. století. Malé sídliště patří k nejkvalitnějším ukázkám poúnorové hromadné výstavby v Rokycanech a navozuje hořké otázky, jak by bývala mohla vypadat urbanistická modernizace města, kdyby od 60. let nepřevládly zcela jiné úpadkové přístupy. V tomto ohledu je také nutno zdůraznit, že kvůli Malému sídlišti nemuselo docházet k žádným plošným demolicím zástavby.  Bohužel, a to je závažný urbanistický defekt, zde nebyla nijak využita blízkost toku Boreckého potoka. Nový obytný soubor byl od nivy potoka i protějších svahů Kalvárie oddělen účelovými stavbami garáží a skladů apod. (foto z r.2003). Tato závada a nenaplněný potenciál zůstávají nedořešeným úkolem do současnosti.

1.5. Vlastní sídliště Hrudkovanka („Velké sídliště“)

Sedmidům a Malé sídliště dohromady obsahovaly 88 bytů. To ale neřešilo explozivně rostoucí potřebu nových bytů. Teprve realizací následné etapy výstavby se dotvořilo sídliště, nyní už nikoliv s desítkami ale stovkami bytových jednotek.  Tato hlavní etapa výstavby sídliště Hrudkovanka (takzvané “Velké sídliště“) započala v roce 1956 v celém prostoru jižně od Sedmidomu a severně od Nerudova náměstí.[88] Projekt obytného souboru vypracoval ing. arch. Zdeněk Tichý (nar. 1922).[89] V roce 1954 tu bylo projektováno 368 bytových jednotek.[90] V roce 1956 se mluví o 328 bytech.

1.5.1. Příprava a zahájení výstavby

Výstavba se zdržovala komplikovanou přípravou inženýrských sítí a výkupem pozemků.[91] Zde už docházelo k větším demolicím předchozí zástavby, třebaže nesrovnatelně menším než v případě pozdějších sídlištních souborů z 60., 70. a 80. let. Dne 13. ledna 1956 uspořádal národní výbor schůzku s majiteli zdejších objektů určených k demolici, kde jim byl vysvětlen postup výkupu jejich domů.[92] Sídliště Hrudkovanka se rozložilo na ploše asi 6 ha na okraji původního Pražského předměstí, takže zde nedošlo skutečně k plošné asanaci starší zástavby.  6. srpna 1956 schválila rada MNV návrh zastavovacího plánu sídliště.[93] Investor i stavební firma pak nasadily rychlé tempo. Požadovali, aby město připravilo plochu pro budoucí staveniště již k 1. lednu 1957. To znamená dokončení výkupu pozemků, demolic stávajících budov a vystěhování jejich obyvatel. To nebylo jednoduché. Byly zde i tři zemědělské usedlosti a město muselo kromě náhradních bytů zajistit i náhradní stáje pro dobytek. V listopadu 1956 navíc ještě u Pražské silnice stojí pět klasicistních stodol, na jejichž zboření se muselo čekat (viz níže).[94]

V lednu 1957 ještě rada MNV odsouhlasila drobné úpravy zastavovacího plánu a hned schválila výstavbu prvních tří dvojdomů na novém sídlišti.[95]  V červenci 1957 se stále ještě nezačalo stavět.[96] V srpnu 1957 ještě probíhají demolice posledních objektů, zároveň už započaty výkopy kanalizace.[97] Pak ale práce odstartovaly velmi svižně a k stávajícím 88 bytům (Sedmidům a Malé sídliště) rychle přibývaly nové. Na konci roku 1958 už stojí na sídlišti 124 bytů[98], v lednu 1959 134 bytů[99]. Jen v samotném roce 1958 zahájena výstavba 4 domů s 96 byty a pro další dva domy hloubeny základy.[100] Podle údaje z března 1958 nejdříve stavěny tři dvojdomy č.38-39, č.40-41 a č.42-43 po 18 bytových jednotkách (celkem 54 bytů), jejichž dokončení se očekávalo ještě v červnu-srpnu 1958. Zároveň už tehdy rozestavěny další čtyři dvojdomy č.44-45 (16 bytů), č.46-47 (16 bytů), č.48-49 (16 bytů) a č.50-51 (8 bytů) s celkem 56 bytovými jednotkami.[101] Celkem tedy odstartováno budování 110 bytů. Za duben 1958 se plán prací plnil na 102 %.[102] V září 1958 vzrostl počet rozestavěných bytů na 125, z toho 36 jich mělo být předáno do užívání ještě onoho roku, ostatní v roce 1959.[103] Na přelomu let 1958-59 vstoupila výstavba Hrudkovanky do další fáze, do konce roku 1958 bylo nutné provést vyklizení dalších původních domů tak, aby mohly být v lednu 1959 demolovány.[104] V té době se práce přesunuly do prostoru severní strany Nerudova náměstí. V lednu 1959 schválil MNV zastavovací plán tohoto dalšího okrsku výstavby.[105] Výstavba posledních bytových jednotek dokončována v polovině roku 1960.[106]  Během roku 1960 se ještě na výstavbě sídliště plánovalo utratit 9 330 000 Kčs. Ve skutečnosti proinvestováno jen 8 554 598 Kčs.[107]

Sídliště má převážně charakter řádkové zástavby, místy s náznaky polouzavřených bloků. Je tvořeno bytovými domy typu T22, situovanými podél ulice Mládežníků, Kozlerovy, Raisovy a Pražské.[108] Šlo o zděnou, nikoliv panelovou architekturu, která měla moderní charakter technického standardu a bytového komfortu, zároveň se ale držela tradičnějších měřítek a vnějšího ztvárnění jednotlivých staveb. Vysoké střechy sídliště Hrudkovanka s množstvím komínů jsou dnes již integrálním prvkem rokycanského panoramatu a nepůsobí rušivě. Zajímavé je srovnání s objekty tzv. Sedmidomu a Malého sídliště. Během pár let, které dělí jejich vznik, prodělala československá architektura pozvolné proměny, které je možno dodnes na tváří sidliště rozeznat. Zatímco Sedmidům vykazuje ještě silné vlivy socialistického realismu, u Malého sídliště už se projevují slaběji a Velké sídliště, budované koncem 50. let už tyto slohové prvky zcela ztrácí. V tomto krátkém mezidobí po odeznění socialistického historismu, před nástupem modernistické panelové a brutalistické architektury se stavební sloh už zbavil ornamentaliky, ale zachovával si tradicionalistické pojetí měřítek domů a střech. Na nejpozději dokončených objektech mateřské školy nebo samoobsluhy v Raisově ulici (viz níže) už je pak vidět i mizení těchto historizujících forem a nástup plochostřeché sídlištní architektury 60. let.

1.5.2. Založení Raisovy a Kozlerovy ulice a nové ztvárnění severní strany Nerudova náměstí

Vzhledem k přílišné rozloze původního bloku, vymezeného ulicemi Soukenická, Dvořákova, Mládežníků a Pražská, byl tento blok rozčleněn vložením nových ulic Raisova a Kozlerova. Zejména Raisova ulice je kompozičně brilantní. Byla totiž rafinovaně namířena na osu neorenesančního průčelí Hospodářské školy (foto z r.2003). Monumentální stavba z roku 1906 tak byla zcela logicky zakomponována do služeb nového sídliště (foto z r.2003). Projektanti a urbanisté z doby komunistického režimu tak do značné míry respektovali předchozí regulační plán z roku 1922, který už takové trasování nové ulice zamýšlel (viz výše). Novorenesanční architektura rezonuje s tvaroslovím socialistického realismu. V srpnu 1959 pouze odstraněn železný plot, jenž dosud odděloval předzahrádku hospodářské školy od ulice.[109] Na opačném konci Raisova ulice vytvořila průlom do severozápadního rohu Nerudova náměstí, čímž bylo opět velmi elegantně a logicky toto dosud k severu spíše uzavřené náměstí propojeno s novým sídlištěm a umožněna jeho přeměna na centrum nové čtvrti. Kvůli tomu došlo koncem 50. let 20. století k demolici zdejší stávající zástavby (domy čp.66/II, čp.125/II, čp.132/II a čp.65/II, jejich popis viz výše, v popisu původní zástavby). Průlom nové ulice do severní fronty Nerudova náměstí navrhoval již první regulační plán Rokycan roku 1892.[110] S odstupem cca 60 let se tak tyto vize naplnily, nyní ovšem v naprosto jiném dobovém i urbanistickém kontextu. Demolicemi se uvolnila celá severní strana Nerudova náměstí, do které pak vložena novostavba trojdomu čp.810/II-811/II-812/II, kvůli zvýšenému parteru s prodejnami zvaného „Rampa“ (foto z r.2003). Prodej v obchodech na rampě zahájen na konci června 1961.

Nově založená Raisova ulice, pojmenována až počátkem 70. let 20. století, a to podle spisovatele  Karla Václava Raise (1859-1926). Získala své jméno přenesením názvu z původní Raisovy ulice, což bylo označení, které po roce 1946 nesl úsek dnešní Tomáškovy ulice, na nábřeží Boreckého potoka (naproti dnešnímu parkovišti u koupaliště).[111] Ještě na mapě města z roku 1968 je nynější Raisova ulice bez názvu. Teprve 12. září 1972 odsouhlasilo plénum MěstNV návrh komise a odboru výstavby MěstNV, který od počátku roku 1972 podroben posuzování občanským výborům a který 4. dubna 1972 projednala rada MěstNV, na výraznou úpravu pojmenování rokycanských ulic. Dosud bezejmenná komunikace tehdy pojmenována Raisova ulice. Plénum s touto změnou souhlasilo, ovšem prodloužilo termín k jejímu faktickému provedení až do 30. dubna 1973.[112] V Raisově ulici vyrostly bytové domy čp.813-814/II (dokončený roku 1960[113]), čp.815-816/II, čp.817-818-819-820/II, čp.821-822/II, čp.823-824/II a čp.825-826/II (foto z r.2003).

Druhou nově vytýčenou komunikací uvnitř nového sídliště je Kozlerova ulice, které odbočuje z Raisovy ulice k východu, kde pak ústí do ulice Mládežníků. Také Kozlerova ulice (foto z r.2003) je ještě na mapě města z roku 1968 bez oficiálního názvu. Získala své jméno až v 70. letech 20. století, kdy sem bylo přeneseno ze stejnojmenné zcela zbořené ulice, která se nacházela v prostoru dnešní Jiráskovy ulice mezi kruhovým objezdem u bývalých lázní a sportovní halou za sokolovnou. Stejně jako v případě Raisovy ulice i u Kozlerovy ulice došlo k aplikaci uličního názvu až po 12. září 1972, kdy plénum MěstNV odsouhlasilo výše uvedený návrh komise a odboru výstavby MěstNV na komplexní revizi pojmenování rokycanských ulic. Proti zrušení názvu původní Kozlerovy ulice neúspěšně protestoval vlivný rokycanský komunista a bývalý předseda MěstNV Václav Titl.[114] Zatímco jeho podobný protest proti chystanému zrušení Markupovy ulice na Plzeňském předměstí uspěl, zánik původní Kozlerovy ulice a přemístění jména do sídliště Hrudkovanka bylo provedeno. V Kozlerově ulici postaveny bytové domy čp.681-682/II, čp.683-684/II, čp.685-686/II. Alois Kozler (1877-1944) byl předválečný rokycanský komunista, za okupace umučený v nacistickém koncentračním táboře Buchenwald.[115]

1.5.3. Změna trasy ulice Mládežníků

Už výstavba Sedmidomu a Malého sídliště vytýčila počátkem 50. let 20. století zcela novou regulační čáru ulice Mládežníků. Ta do té doby od hospodářské školy (dnešní učiliště) vedla pozvolným obloukem k východu, směrem k Pražské ulici. Nyní ulice narovnána (určující byla orientace hlavního průčelí již existující Hospodářské školy) a posunuta více k severovýchodu. Teprve pak se v pravém úhlu lomí k jihu a napojuje na Pražskou ulici. Dosavadní blok tak rozšířen a vytvořeny předpoklady pro jeho následnou zástavbu pravoúhlými bloky obytných domů. Do ulice Mládežníků přibyl v rámci výstavby sídliště Hrudkovanka bytový dům čp.828-829/II (naproti dnešnímu gymnáziu) a dále skupina domů ve východní části této ulice (foto z r.2004) (někdy počítána jako součást ulice Na Vinici) čp.778-779/II, čp.780-781/II a čp.782-783/II (foto z r.2003).

1.5.4. Vývoj pojmenování ulice Mládežníků

Ulice Mládežníků si dodnes uchovala svůj naivně ideologický název, odpovídající ideologii raných 50. let 20. století. Původně se jmenovala Polní ulice. V době, kdy se tu kromě pár usedlostí rozkládaly už jen zemědělské pozemky, to byl název vcelku příhodný.  Na schůzi obecního zastupitelstva 29. prosince 1919 přejmenována dosavadní Polní ulice na Veverkovu ulici (podle vynálezce ruchadla).[116] V červenci 1951 pak zaveden současný název ulice Mládežníků, který měl snad specifickým stalinským slovníkem vyjádřit, že v této ulici sídlí škola pro mládež.[117] Přejmenování schválila na svých zasedáních 15. května a 15. června 1951 rada MNV na počest 30. výročí založení KSČ.[118] 12. září 1972 odsouhlasilo plénum MěstNV návrh komise a odboru výstavby MěstNV, který od počátku roku 1972 posuzovaly občanské výbory a 4. dubna 1972 jej projednala rada MěstNV. Šlo o stejný komplexní záměr úpravu rokycanských uličních názvů, na základě kterého získaly své jméno ulice Raisova a Kozlerova. Ulice Mládežníků už svůj název měla, ale nyní k ní přičleněn i dosud samostatný úsek od křižovatky s Luční ulicí ke křižovatce s Pražskou ulicí (do té doby nazýván Na Vinici). Plénum s touto změnou souhlasilo, jen prodloužilo termín faktickému provedení změn do 30. dubna 1973.[119]

Po roce 1989 ponecháno pojmenování ulice Mládežníků, patrně spíše z pohodlnosti místních obyvatel, kteří nechtěli měnit zažitý název a podstupovat kvůli tomu výměnu všech osobních dokladů. Když totiž na jaře 1995 navrhl jeden z členů městské rady její přejmenování na ulici Jana Palacha a městský úřad vyhlásil anketu mezi místními obyvateli, výsledkem bylo zamítnutí tohoto návrhu. Z 319 zde přihlášených osob (včetně dětí) jich 85 vystoupilo proti. Nesouhlasil i ředitel Středního odborného učiliště zemědělského a 4 podnikatelé, jejichž firmy byly umístěny v ulici. Městská rada pak nedoporučila měnit pojmenování ulice.[120] Je nepochybně škoda, že se k záležitosti nemohl vyslovit i ředitel gymnázia, to ale v té době ještě v této ulici nesídlilo, protože budova se teprve dokončovala. Je ovšem nutné přiznat, že název ulice Mládežníků do jisté míry logicky rezonuje s její architekturou a vzhledem k tomu, že oslavuje spíše abstraktní mytologii stalinské éry než nějakou konkrétní osobu, je v podstatě akceptovatelný.

1.5.5. Dětské jesle

Sídliště Hrudkovanka nemělo sestávat jen z obytných domů. V duchu dobové preference sociálních investic tu vyrostl i velkoryse řešený objekt jeslí. Dětské jesle čp.791/II (foto z r.2003) situovány na jižní stranu Kozlerovy ulice, přičemž areál vyplnil velkou část vnitrobloku. Toto zařízení občanské vybavenosti bylo dokončeno až v samém závěru budování sídliště.  Šlo přitom o jednu z prvních zdejších budov. Už na jaře 1958 je hotova hrubá stavba. Objekt byl ale v následujících měsících využíván jako kancelář pro staveniště sídliště.[121] Na jednání pléna MNV 31. března 1958 se ozvaly kritické námitky, že by měly být jesle co nejdřív předány do užívání, ale město nemohlo situaci zvrátit.[122] Teprve na zasedání rady MNV 26. července 1959 ohlášeno předání jeslí na rok 1960.[123] V prosinci 1959 už je objekt v dokončovací fázi.[124] Ještě během roku 1960 tu plánováno k proinvestování 279 000 Kčs (nakonec jen 246 430 Kčs).[125] Do užívání předány dětské jesle 6. března 1960.[126] Šlo o vzorové zařízení svého druhu v Západočeském kraji.[127] Kapacita zařízení činila 35 dětí.[128] Architektonicky jsou jesle pojaty jako socrealistický solitérní objekt, přízemní, na půdorysu písmene L, kdy předstazená boční křídla uzavírají vstupní nádvoří. Střecha sedlová. Okolo domu oplocený pozemek se zahradou. Objekt tak vykazuje jistou hravou atmosféru ve stylu vilky či letohrádku. Do trojúhelníkového štítu nad vchodem byl umístěn kamenný reliéf od V. Koukolíčka s motivem hrajících si dětí.[129] Okolo vchodových dveří je ještě umístěn pás malovaných dlaždic s dětskými motivy.   Objektu nelze upřít snahu o vytvoření příjemného prostředí. Vzhledem k tomu, že v roce 1960 již v Československu opětovně převládla moderní architektura, jsou ovšem jesle jistým slohovým anachronismem, respektive epilogem ozvuků socialistického realismu v rokycanské architektuře.

Na rok 1970 se podnik RND Ejpovice zavázal, že opatří oplocení jeslí novým nátěrem.[130] V roce 1991 získal objekt zrušených jeslí okresní výbor Československého červeného kříže. Začal tu plánovat zřízení centra sociálních služeb, konkrétně mělo jít o vývařovnu pro seniory o kapacitě 150 obědů. V 2. etapě měl přibýt i prostor pro denní pobyt seniorů, čítárna, společenská místnost, rehabilitační centrum, masáže, pedikúra a místnosti pro školení Čs. červeného kříže.[131]  V roce 1993 už byla adaptace objektu hotova, v prosinci toho roku se zde dokonce konalo zasedání městského zastupitelstva.[132] Adaptace přišla na téměř 2 000 000 Kč a objekt byl mimo jiné přebudován na bezbariérový.[133] Objekt v té době ale ještě stále patřil Škodě Ejpovice, dědici původního investora sídliště i bývalých jeslí, ejpovických hrudkoven. Český červený kříž tu byl jen v pronájmu. Vzhledem k tomu, že červený kříž neměl mnoho peněz, převzalo na sebe město finanční břemeno a budovu koupilo. 5. prosince 1995 o tom rozhodlo městské zastupitelstvo. Škoda Ejpovice za bývalé jesle požadovala původně 6 082 000 Kč, pak se to podařilo usmlouvat na 4 000 000 Kč.[134] Dne 2. prosince 1996 byl v budově bývalých jeslí zahájen provoz gerontologického stacionáře provozovaného Oblastní charitou. Zařízení určeno pro denní pobyt starých lidí.[135] Tím ale proměna bývalého školního zařízení na objekt sociální péče neskončila. 14. června 2000 byl v objektu zrušených jeslí otevřen Azylový byt svatého Lukáše s ubytováním pro až 6 mužů bez domova. Při slavnostním otevření posvětil azylový dům plzeňský římskokatolický biskup František Radkovský.[136] Přestavba objektu, kde předtím sídlil Český červený kříž, na azylový dům vyšla na asi 1 milion Kč. Peníze poskytl stát, město a další organizace.[137] V prosinci 2000 schválilo městské zastupitelstvo přijetí dotace ve výši 110 000 Kč na tento účel.[138] Kromě toho zde funguje vývařovna pro chudé.[139] Počátkem 21. století tak červený kříž opustil objekt bývalých jeslí.[140] Vnější tvář objektu se adaptací nijak nezměnila.

V dubnu 2004 požádala ředitelka místní charity MUDr. Pešková město o vyjádření k záměru zřídit v budově bývalých jeslí také azylové bydlení pro ženy. Radnice původně reagovala zamítavě, protože měla podobnou službu zajištěnu smluvně u plzeňského Domova sv. Zdislavy. Když ale MUDr. Pešková dodatečně získala sponzorský dar 100 000 Kč od nadace Vize manželů Havlových, město (zbavené tak případných obav z finanční zátěže způsobené touto akcí) souhlasilo.[141] Na konci roku 2004 začala v budově výstavba dalších tří pokojů, pro ženy. Pokoje vznikly adaptací původního stacionáře pro seniory. V nově upravené části vznikl útulek pro šest žen a tři děti. Prostory určeny především mladým matkám, obětem domácího násilí nebo starým ženám. Ženský azyl měl být zprovozněn v únoru 2005. Celkový rozpočet na jeho výstavbu odhadnut na 140 000 Kč. Částku, kterou nepokryl dar od nadace Vize, hodlal provozovatel získat z výtěžku Tříkrálové sbírky.[142] Ztvárnění přestavby bylo dílem projektové kanceláře ing. arch. Oldřicha Kodedy z Plzně.[143]  Ženský azyl začal skutečně fungovat v únoru 2005.[144] V roce 2005 také charita začala plánovat zřízení útulek pro osamělé důchodce se sníženou pohyblivostí (pracovně označovaný jako „Dům pokojného stáří“). V září 2005 to bylo ještě jen ve stádiu úvah, zbývalo zadat projektovou studii a sehnat peníze.[145]  Dne 17. července 2006 vyjádřila městská rada souhlas s poskytnutím 100 000 Kč příspěvku na jeho zřízení. Stavební úpravy objektu si ovšem měly vyžádat celkem 4 086 000 Kč. Z toho 1 000 000 Kč měla činit dotace od Plzeňského kraje. Vedení charity požádalo obec, aby u kraje požádala o tuto subvenci. 7. srpna 2006 vzala věc na vědomí městská rada, ale definitivní rozhodnutí odložila po získání dalších informací ohledně projektu.[146] Dne 22. srpna 2006 jednalo zastupitelstvo o změně obecního rozpočtu, kdy z rezervy finančního fondu převedeno 100 000 Kč jako dotace na zmíněný projekt.[147] V lednu 2007 se už o vzniku Domu pokojného stáří mluví jako o hotové věci. Záměr je v té době ale pořád ve fázi přípravy projektu. Náklady se nyní odhadovaly na 4 500 000 Kč.[148] Dne 21. května 2007 rozhodlo zastupitelstvo města podat na rekonstrukci objektu bývalých jeslí čp.791/II pro účely zřízení Domova pokojného stáří žádost o dotaci ve výši 2 000 000 Kč od Plzeňského kraje. Zastupitelé zároveň odsouhlasili obecní dotaci na zateplení tohoto objektu v maximální výši 435 000 Kč s tím, že po provedeném výběrovém řízení se měla suma upřesnit a zařadit do aktualizovaného obecního rozpočtu.[149] Žádost o dotaci byla částečně úspěšná, protože 13. srpna 2007 zastupitelstvo v rámci změn obecního rozpočtu schválilo přijetí investiční dotace na rekonstrukci Domova pokojného stáří ve výši 1 000 000 Kč.[150] Ve městě mělo přibýt 13 sociálních lůžek především pro seniory z Rokycan. Vše mělo být hotovo do poloviny roku 2008. Práce na rekonstrukci zadány firmě PRŮMSTAV, s.r.o. z Brna.[151] Po dvou letech vyřizování a shánění peněz prý práce na budování domova pro seniory zahájeny v říjnu 2007. Umístěn ve druhém křídle budovy, kterou opustil Červený kříž. Město tuto část zapůjčilo charitě na 20 let. Domov se měl skládat ze šesti pokojů – pět pro dva a jednoho pro tři obyvatele.[152]

Za bývalými jeslemi zřízeno po roce 1989 na ploše jejich bývalé zahrady oplocené veřejné dětské hřiště „U Usměváčka“. Na jeho zbudování přispělo sponzorským darem partnerské město Pfinztal.[153] Dne 29. června 1999 provedena v obecním rozpočtu změna a zařazeno do něj 250 000 Kč na výstavbu tohoto hřiště s tím, že 100 000 Kč by pokryl dar města Pfinztal a 150 000 Kč zdroje města.[154] Pak 21. září 1999 zastupitelé definitivně odsouhlasili přijetí dotace od Pfinztalu (108 000 Kč, kromě hřiště určenýchi na pořádání jazykových kurzů němčiny).[155] Město s touto hrací plochou i výhledově počítá, v studii dětských hřišť v Rokycanech z roku 2005 ovšem plánuje přemístění skluzavky, která nevhodně ústí do pískoviště.[156] 29. května 2006 vypsalo město výběrové řízení na stavební úpravy dětských hřišť U Usměváčka, u Domu dětí a mládeže na Jižním předměstí a v ulici Boženy Němcové. Výsledky tendru vyhlášeny 12. června 2006. Zakázku získal Radek Ježák z Rokycan s nabídkovou cenou 120 581,50 Kč. Termín dokončení zakázky stanoven na 31. srpna 2006. Skutečná cena akce nakonec dosáhla jen 116 935,20 Kč. Termín dokončení dodržen.[157] Dne 6. října 2008 odsouhlasilo zastupitelstvo města úpravu rozpočtu na rok 2008, v jejímž rámci došlo k přesunu prostředků ušetřených na zimní údržbě na nutné opravy na dětském hřišti Usměváček ve výši 50 000 Kč.[158] Další, už podstatně menší dětská pískoviště a hřiště byla počátkem 21. století u domu čp.780/II v ulici Mládežníků.  Podle obecní studie rozvoje dětských hřišť z roku 2005, která počítala s redukcí jejich počtu, toto pískoviště mělo být zrušeno, ale nejprve nabídnuto k údržbě soukromým osobám. Naopak hřiště u čp.692/II v ulici Mládežníků považováno obcí za perspektivní. Roku 2004 rekonstruováno.[159]

1.5.6. Mateřská škola Pohádka čp.829/II

Současně s jeslemi postavena na sídlišti, západně od Raisovy ulice, také mateřská škola čp.829/II  (foto z r.2003). Její výstavba měla být zahájena roku 1959.[160] V roce 1960 zde mělo být utraceno 500 000 Kčs. Nakonec proinvestovali stavaři 400 100 Kčs.[161] V březnu 1961 výstavba ještě pokračuje. Zařízení mělo mít kapacitu 90 dětí. Určeno pro děti ve věku 3-6 let.[162] V srpnu 1961 už novostavba prakticky hotova a převzata uživatelem, tedy podnikem ŽDH Ejpovice. Slavnostní otevření plánováno na 1. říjen 1961. Původní termín zprovoznění přitom měl být 1. července 1961, ale nepodařilo se jej splnit kvůli zpoždění řemeslnických prací. Až do konce roku 1961 měly v již fungujícím zařízení probíhat některé dokončovací práce, například instalace nákladního výtahu pro dopravu jídel.[163] Školka řešena již bez socrealistického dekoru. Šlo o patrový objekt s vysokým technickým suterénem a plochou střechou. Součástí velkoryse pojatého zařízení byla i vlastní jídelna. Školka přežila porevoluční demografické změny i odklon od masivní předškolní péče, veřejně organizované. Byla přejmenována na „Mateřskou školu Raisova ulice – Pohádka“.  V roce 1998 sem docházelo 76 dětí[164], v roce 2005 75. Zařízení tak vykazuje plnou obsazenost.[165] V létě roku 2005 v objektu provedeny některé úpravy (rekonstrukce kuchyně včetně instalace klimatizace, výstavba příčky oddělující kuchyni od prádelny). Práce měly být hotovy do 22. července 2005.[166] V roce 2005 město přidělilo zakázku na stavební úpravy v objektu mateřské školky Pohádka. Akce zadána firmě SBT STAVBY. Městu v roce 2005 za tyto práce fakturováno 961 169 Kč.[167]

V přehledu investičních akcí města Rokycany na rok 2007 se uvádí, že jako příspěvek do fondu dobrovolného sdružení obcí půjde 150 000 Kč na studii nástavby mateřské školy Pohádka, a to s termínem realizace v 2. čtvrtletí 2007.[168]  V rozpočtu na celý rok 2007 město na studii nástavby počítalo s částkou 250 000 Kč, z čehož nakonec utraceno 247 500 Kč.[169] Ve výběrovém řízení získala zakázku na projektovou dokumentaci přestavby mateřské školy firma TORION, s.r.o. z Plzně za 232 050 Kč, s termínem dokončení do 30. září 2007. Cena i termín dodrženy.[170] Dne 24. září 2007 odsouhlasilo zastupitelstvo města úpravu obecního rozpočtu na rok 2007, kdy přesunulo částky ušetřené na rekonstrukci Štefánikovy a Korejské ulice na Rašínově (1 500 000 Kč), na rekonstrukci Boreckého rybníku (2 380 000 Kč) a na dokončení infrastruktury v nových kasárnách (145 410 Kč) na jiné investice. Mimo jiné i na projektovou dokumentaci nástavby a zateplení objektu mateřské školy Pohádka, kam převedeno 100 000 Kč. Zastupitelstvo zároveň rozdělilo prostředky rozpočtované na projektové dokumentace, a to tak, že na výdaje na žádost o dotaci pro MŠ Raisova přiděleno 128 000 Kč.[171] Pak skutečně provedena celková oprava a přístavba budovy. Půdorysná dispozice i řešení vysokého zastřešeného schodiště k hlavnímu vchodu ponecháno beze změny. Na původní plochou střechu ale posazeno druhé patro zanořené do valbové střechy. Vcelku zdařilá a kapacitními důvody nesená přestavba paradoxně přiblížila tuto modernistickou architekturu počátku 60. let historizujícím formám obytných domů sídliště z 50. let.

1.5.7. Samoobsluha Hrudkovanka a nerealizovaná restaurace

V Raisově ulici také roku 1962 postavena nákladem 1 300 000 Kčs přízemní prodejna potravin Hrudkovanka čp.89/II, a to jako samoobsluha.[172]  V srpnu 1961 už probíhá její výstavba.[173] Šlo tehdy o jednu z prvních prodejen samoobslužného typu v Rokycanech. Po pádu komunistického režimu měla samoobsluha zase jeden primát. Dne 20. dubna 1991 totiž vydražena jako jedna z prvních rokycanských prodejen v takzvané malé privatizaci a přešla do soukromých rukou.[174] Vyvolávací cena zněla na 1 495 000 Kčs.[175] Původně měl být součástí sídliště i objekt restaurace.[176]  Mělo jít o výčepní restauraci.[177] Nakonec ale nerealizována. Vzhledem k blízkosti historického jádra města i restaurace Na Železné (foto z r.2003) dána přednost stávající síti těchto podniků.

1.5.8. Proměna Pražské ulice v úseku na průchodu sídlištěm Hrudkovanka

Po roce 1958 byla kvůli výstavbě sídliště Hrudkovanka modifikována i trasa Pražské ulice, jejíž původně dosti ostrý oblouk byl právě v těchto místech změkčen.[178] V 2. čtvrtletí roku 1959 práce na přeložce Pražské ulice pokračují.[179] Na rok 1960 se do této investice mělo vložit dalších 62 000 Kčs, nakonec prostavěno jen 24 500 Kčs.[180] V roce 1962 podél Pražské ulice vysázeno lipové stromořadí, dodnes částečně dochované.[181]

Sídliště Hrudkovanka též nově zformovalo zástavbu v Pražské ulici. Architekt zde zvolil tradiční uliční zástavbu, nevyužil ale kompozičního potenciálu hlavní městské spojnice. Nejen, že sídliště Pražskou ulicí pouze okrajově prochází, ale zdejší sídlištní zástavba je ryze obytná, bez ambic situovat sem buď objekty veřejného rázu, nebo aspoň prodejní plochy do parteru jednotlivých obytných domů. V tomto ohledu už koncepce sídliště předznamenávala trendy 60. a 70. let, kdy se oddělení prodejních a obytných objektů stalo striktním pravidlem. Je ovšem nutno konstatovat, že potenciál proměny Pražské ulice v úseku na průchodu sídlištěm Hrudkovanka na jakousi obchodní třídu, městský bulvár, nebyl nikdy přiliš vysoký. Jednak šlo o úsek už poměrně vzdálený od širšího centra města, jednak se přirozeným střediskem služeb pro nové sídliště stalo nedaleké Nerudovo náměstí, kde v tzv. domě Rampa vzniklo několik prodejen.

Na západní straně Pražské ulice postaven dům čp.789-790/II, který se přimknul k fragmentu předválečné individuální výstavby (viz níže) a dále mohutný pětidům čp.784-785-786-787-788/II se zalomeným půdorysem. Tento pětidům, umístěný do ohybu ulice, se stal jakousi pohledovou branou sídliště Hrudkovanka při vjezdu do Rokycan od Prahy.  Vyrostl na místě řady klasicistních stodol, zbouraných v letech 1956-59 (viz výše). Celkem zde mělo být 48 bytových jednotek, z toho 32 předávaných pro potřeby MNV a 16 coby podnikové byty pro Pozemní stavby.[182] Na protější straně Pražské ulice postaveny domy čp.801-802-803-804/II (předán do užívání roku 1960[183]), čp.805-806/II a dále (za křižovatkou s ulicí Na Vinici) menší bytové domy čp.807/II a čp.808/II. 29. září 1965 zadala rada MěstNV občanskému výboru č. 14 k prošetření možné využití pozemku před domy čp.804/II, čp.805/II a čp.806/II (patrně parková úprava, nebo snad parkovací místa).[184]

1.6. Další stavební vývoj sídliště Hrudkovanka

Ve více než půlstoletí po dobudování sídliště Hrudkovanka se tvář zdejší zástavby příliš neproměňovala. Výraznější stavební změny se dostavily až počátkem 21. století v souvislosti s majetkovým převodem zdejších domů. Velkou změnou byla totiž na počátku 21. století zahájená privatizace zdejšího bytového fondu. V říjnu 2000 se zastupitelstvo seznámilo s výsledky ankety mezi nájemníky obecních domů čp.801-802/II. Zájem o odkup bytu projevilo více než 50 % domácností. Zastupitelé tedy schválili záměr jejich privatizace.[185] V březnu 2003 odsouhlasilo zastupitelstvo i prodej čp.823-824/II za 1 245 879 Kč.[186] V dubnu 2003 pak do privatizace poslali zastupitelé objekt čp.805-806/II 715 491 Kč (družstvu dosavadních nájemníků).[187]

Rozhodnutím městské rady z 9. května 2005 zařazen do III. vlny privatizace bytového fondu v Rokycanech i dům čp.814/II.[188] Kvůli možnému konfliktu s pravidly Evropské Unie (takzvaná veřejná podpora) ale musel být prodej pozastaven až do zpracování nového cenového odhadu. Ten měl zjistit, zda tržní a prodejní ceny domu se neliší o víc než 100 000 euro. Tato podmínka byla splněna, 9. ledna 2006 tudíž mohla rada[189] a 24. ledna i zastupitelstvo privatizaci objektu opět potvrdit.[190] Prodejní cena stanovena na 461 992 Kč.[191] 7. srpna 2006 pak s prodejem objektu souhlasila městská rada[192] a 22. srpna 2006 i zastupitelstvo.[193] Dne 13. srpna 2007 zastupitelstvo města neschválilo odkoupení rampy podél domů čp.810-811-812/II.[194] U některých zdejších domů pak v souvislosti s převodem do soukromého vlastnictví proběhla rekonstrukce fasády, včetně zateplení. Dle stavu k roku 2018 se to týkalo domu čp.821-822/II a čp.814/II v Raisově ulici, domu čp.816/II na rohu Raisovy a Kozlerovy ulice (v jeho případě provedeno jen dílčí zateplení severní boční stěny objektu), dále domů čp.685-686/II v Kozlerově ulici, čp.782-783/II na rohu ulic Kozlerova, Mládežníků a Pražská a čp.805-806/II na nároží ulice Pražská a Na Vinici. Okouzlení polystyrenovým opláštěním starších domů je nutné pečlivě vyvažovat zvažováním barevného řešení fasád a ochranou stavebních detailů. To ovšem platí zejména pro tzv. Sedmidům a Malé sídliště v ulici Mládežníků, ostatní bytové domy na tzv. Velkém sídlišti Hrudkovanka nebyly ztvárněny natolik slohově, aby případná nová fasáda byla estetickým rizikem. Z hlediska barevnosti takových nových vnějších plášťů budov je u zdejší architektury vhodnější tradičnější rejstřík odstínů než chladnější, rádoby modernistické ale přitom lehce nepatřičné tónování, jaké bylo provedeno u domu čp.782-783/II (přesně naopak tomu je u panelových domů). Ale i toto je jen věc vkusu a debaty.

Kromě výše uvedených korektur fasád či mírných stavebních úprav objektu mateřské školy nezaznamenalo sídliště Hrudkovanka žádné významnější stavební natož urbanistické změny.  I tím je tento urbanistický soubor cenný.

1.7. Technický vývoj sídliště Hrudkovanka

1.7.1. Zpoždění výstavby infrastruktury

Výstavba Hrudkovanky probíhala s mnohými zmatky, příznačnými pro přeregulovanou, postátněnou ekonomiku tehdejšího Československa. Ačkoliv samotná bytová výstavba tu byla působivá a svižná, předávání obytných domů ještě v podmínkách socialistického stavebního průmyslu neznamenalo plné dokončení občanské infrastruktury a sídlištních interiérů. Obyvatelé nové čtvrti tak roky žili v provizoriu s vleklým a nelehkým soužitím se stavební technikou a blátem. Například výstavba nových vozovek a chodníků trvala asi 5 let. Už po dokončení Sedmidomu a Malého sídliště upravena vozovka v ulici Mládežníků.  Tím to ale zdaleka nekončilo. Práce na hlavní etapě zahájeny souběžně s výstavbou takzvaného Velkého sídliště roku 1957. Výstavbu veřejných komunikací na novém sídlišti prováděla firma Živičné vozovky Praha, n.p. Náklad rozpočten na 1 316 000 Kčs, za rok 1957 se mělo prostavět 500 000 Kčs.[195] Stavební firma převzala staveniště 1. srpna 1957 a k 31. červenci 1957 prostavěno už 249 021,93 Kčs.[196] V lednu 1958 již větší část prací hotova a veřejné komunikace převzaty do správy obce.[197] Práce na nových komunikacích v Hrudkovance se ale táhly až do roku 1960, s tím jak se předávaly další a další bloky domů. Ještě na rok 1960 na tyto účely plánován rozpočet 273 000 Kčs (nakonec utraceno jen 196 270 Kčs).[198] Ještě koncem roku 1960 nebyly na sídlišti upraveny všechny vozovky a chodníky.[199]

Dalším problémem se ukázalo zřízení veřejného osvětlení. Jeho instalace měla začít ve 3. čtvrtletí roku 1957, ale kvůli snížení rozpočtu se toho roku mělo stihnout jen zbudování „tvárnicových podchodů“ (podzemní kabeláž). Úvodní fáze akce měla vyjít na 290 000 Kčs. Na osvětlení sídliště použita betonová svítidla SP5.[200] S pracemi se ale nezačalo ani v roce 1958. V červnu 1959 pak oznámeno, že osvětlení bude provedeno v úsporné variantě, tedy se vzdušnými, nikoliv podzemními kabely.[201] Osvětlení nefungovalo ještě na konci  roku 1960.[202] Původní plán počítal, že v Hrudkovance bude do veřejného osvětlení roku 1960 investováno 60 000 Kčs. Nakonec proinvestováno podstatně víc, 210 034 Kčs.[203] V březnu 1961 už muselo být osvětlení hotové, protože bylo zařazeno do výčtu provedených investičních akcí města za uplynulý rok (ve stejné době vybaveno veřejným osvětlením i sídliště U Václava).[204]

V roce 1959 se plánovala na sídlišti také výstavba inundační hráze (patrně při Boreckém potoce) a transformační stanice.[205] Na transformátor a elektrorozvody mělo jít roku 1960 226 000 Kčs (ve skutečnosti utraceno 194 850 Kčs).[206] Do terénních úprav na tomto sídlišti se mělo v roce 1960 investovat 466 000 Kčs. Nakonec utraceno jen 329 714 Kčs.[207] V březnu 1961 sice chodníky a terénní úpravy trávníkových ploch již formálně hotovy, ale na plénu MěstNV je kritizováno, že práce byly odvedeny mnohde nekvalitně.[208]  V březnu 1961 zároveň stále chybí sadové úpravy.[209] Teprve na jaře 1962 vysázeny na sídlišti lipové stromky.[210] Někdy v letech 1965-66 vysazeny na sídlišti u hospodářské školy 1 viburnum,2 forsythie, 6 sakur, 3 šeříky a 2 jasmíny.[211] Nedostatky trpěly i samotné byty. V 2. polovině roku 1960 měly být do koupelen již hotových bytů instalovány elektrické infrazářiče, nestalo se, infrazářičů byl na trhu nedostatek.[212] V roce 1960 také stále chyběly ocelové zárubně výkladních skříní v obchodech v domě čp.810-812/II na Nerudově náměstí (rampa).[213]

1.7.2. Výstavba garáží

Všechny předchozí technické závady a průtahy byly nepříjemné ale dočasné. Jiné některé negativní stránky sídlištní výstavby z 50. let 20. století jsou trvalého rázu a plně se ukazují až v poslední době. Sídliště nepočítalo s masovým automobilismem. Komunikace jsou proto značně úzké a zcela chyběla parkovací místa. Bezprostředně po dokončení sídliště to vedlo k dost živelné a neblahé výstavbě garážových komplexů. Vzhledem k tomu, že přímo v domech se garáže prakticky nestavěly (byť v Raisově ulici jich pár je), vyrůstaly tyto komplexy samostatně, často vytvářejíce odporné bariéry kolem jinak vcelku vzhledných sídlišť.

V případě Pražského předměstí probíhala od roku 1959 výstavba garáží severně od ulice Mládežníků.[214] V únoru 1959 se očekává brzké zahájení jejich budování.[215] Práce začaly ještě během 1. čtvrtletí 1959.[216] Šlo o akci prováděnou svépomocnou, družstevní formou skupiny místních obyvatel, motoristů.[217] Vznikl naprosto primitivní útvar působící dojmem chudinské čtvrti v rozvojové zemi. Šlo o zásadní regulační chybu tehdejšího vedení města, která neblahým způsobem ovlivnila tvář sídliště, respektive možné provázání nového obytného souboru s klidovou zónou podél Boreckého potoka. Garáže odřízly sídliště Hrudkovanka od nivy potoka, kde se přímo nabízelo koncepční řešení, jež by propojilo novou zástavbu s pěšinou podél břehů potoka i z lesoparkovým areálem Kalvárie. Územní plán města z roku 2000 chtěl tuto nevyužitou šanci realizovat a navrhoval podél levého břehu Boreckého potoka založení pěší promenády, která by propojila Dvořákovu ulici a ulici K Borku. Ovšem skutečně koncepčním řešením by byla demolice celého garážového areálu, z hlediska majetkoprávního i politického velmi nesnadná. Ve skutečnosti je trend opačný a i počátkem 21. století se tato zóna garážových kójí dál zvolna rozrůstala.

Roku 1961 tu stálo již 25 garáží[218] a jejich počet stoupal (foto z r.2003). V seznamu pozemků v katastrálním území Rokycan vhodných k parcelaci na garáže z roku 1972 se uvádí i pozemek č.kat.1844/1 u hospodářské školy. Pozemek byl v majetku MěstNV, měl plochu 1,5147 hektaru. V prostoru již postaveny garáže.[219] Na podzim 1997 městská rada doporučila zastupitelstvu ke schválení parcelaci části pozemku č.kat.1844/2 dle vyhotoveného geometrického plánu a záměr následného prodeje těchto jednotlivých parcel na výstavbu řadových garáží.[220] 15. listopadu 1997 se pak sešlo i městské zastupitelstvo, na jehož programu byl mimo jiné i záměr prodeje parkovacích míst v řadové zástavbě garáži v ulici Mládežníků.[221] 18. května 1999 schválilo městské zastupitelstvo záměr prodeje části pozemku č.kat.1844/2 o rozměrech 6,70 x 3,30 m v proluce mezi garážemi v ulici Mládežníků.[222] Dne 21. září 1999 pak zastupitelé prodej zmíněného pozemku (Rudolfu Liehmannovi) definitivně odsouhlasili.[223] V květnu 2002 zastupitelé schválili záměr prodeje 9 parcel  na stavbu nových garáží v tomto areálu, a to pozemků č.kat.1844/20-28.[224] V lednu 2003 pak zastupitelstvo odsouhlasilo prodej jednotlivých 9 pozemků konkrétním žadatelům.[225] Další garáže přibyly v roce 2003.[226] V únoru 2005 jich tu bylo 73. V lednu 2005 odsouhlasila městská rada výstavbu dalších 4 garáží.[227] Zastupitelstvo to schválilo v dubnu 2005.[228] Už v březnu 2005 zastupitelé odsouhlasili záměr prodeje.[229] Zastupitelstvo ale vzneslo doplňkový plán, provést celkové rozšíření garážového areálu na úkor pozemků sousedního učiliště. Vedení školy ale takové úvahy odmítlo, protože pozemky potřebuje pro vlastní účely.[230] 9. srpna 2005 tak zastupitelstvo odsouhlasilo původní variantu, parciální dostavbu 4 garáží k již existujícímu komplexu.[231] V roce 2005 odkoupili manželé Novákovi od města část pozemku č.kat.1844/32 (nově označeny jako č.kat.1844/35, č.kat.1844/36, č.kat.1844/37), na níž získali povolení k výstavbě 3 nových garáží. Šlo o lokalitu na západním okraji garážového komplexu, nedaleko ohrady učiliště. Při vyřizování stavebního povolení, ale narazili na nesouhlas Policie ČR, která požadovala, aby nebyl narušen manipulační prostor o poloměru 7 metrů, na jihovýchodním nároží zamýšlené skupiny garáží, kudy probíhá vjezd do dlouhé řady garáží, ležících odtud východním směrem. V této situaci Novákovi navrhli možnost posunout plánované garáže o několik metrů dál k západu. Proti tomu se ovšem postavila Správa městské zeleně, která nesouhlasila s tím, aby se garáže dostaly tak těsně k ohradnímu plotu celého areálu a hlavně, aby kvůli tomu došlo k narušení zdejší veřejné zeleně, hlavně modřínu opadavého (ostatní stromy a keře by bylo možné jako méně kvalitní a perspektivní pokácet). O možnosti posunout nové garáže jednala 5. června 2006 městská rada.[232] Ta posun garáží odložila a uložila odboru rozvoje města projednat záležitost s Novákovými. Odbor rozvoje města také jednal s Policií ČR, zda by nemohla ustoupit od svého požadavku ponechání minimálního průjezdu o šířce 7 metrů. Policie ovšem hodlala přistoupit jen na drobnou korekci (průjezdová cesta o šířce 6,5 metru), což problém neřešilo. 7. srpna 2006 o věci jednala městská rada znovu s tím, že dohoda není možná.[233] 22. srpna 2006 pak zamítavé stanovisko vydalo i městské zastupitelstvo.[234]

Další garáže vyrůstaly ve vnitroblocích přímo na sídlišti. Plochy, koncipované původně jako sadové okolí bytových domů se výstavbou garáží měnily v dílenské areály, kde si mužská část dělnické populace sídliště parkovala a opravovala své první automobily. Roku 1961 jich v Raisově ulici u mateřské školy stálo už 8, v Kozlerově ulici za jeslemi se připravovala výstavba 12 garáží.[235] Téhož roku se ale proti neregulované výstavbě  garáží v blízkosti mateřské školy a jeslí ozval kritickým článkem  krajský deník Pravda, nesouhlasné námitky zazněly i od místního občanského výboru č. 12 sdružujícího obyvatele sídliště.[236] Radnice pak musela vysvětlovat svoji politiku stavebního plánování. V březnu 1961 komise MěstNV zjistila, že některé z těchto garáží opravdu vyrostly bez řádného povolení.[237]

1.7.3. Úpravna vody

Vedle garáží vyrostla u Boreckého potoka v 60. letech 20. století i úpravna pitné vody.[238]  V červenci 1964 ještě rozestavěná, 29. července 1964 o tom jednala rada národního výboru a stanovila dokončení objektu jako prioritu.[239] V září 1965 se očekává její dobudování ještě před koncem roku.[240] V listopadu 1965 už zařízení běží ve zkušebním provozu.[241] Rada MěstNV 7. července  1965 vyslovila souhlas s převodem části A pozemku č.kat.2889/1 (cesty) na OVHS Rokycany.[242] Šlo o cestu odbočující z ulice Mládežníků směrem k úpravně a k Boreckému potoku. Úpravna nakonec zprovozněna 21. prosince 1966.[243] Náklady na její zbudování dosáhly 274 000 Kčs.[244]  Podle jiného pramene činila hodnota díla 840 000 Kčs.[245] Zařízení mělo skromnou kapacitu 5 litrů/sekundu.[246]

Technologii dodal podnik Královopolská Brno. Původně měla být úpravna určena primárně pro nemocnici, ale rozhodnuto použít přebytky i pro zásobování domácností, zejména na nedalekém sídlišti Hrudkovanka. Město v té době trpělo nedostatkem pitné vody, mimo jiné to brzdilo další bytovou výstavbu. Jinak architektonicky nevýznamná a nevzhledná kostka úpravny vody tak hrála významnou roli v stavebních dějinách Rokycan. V roce 1967 při výstavbě silnice u Mýta se narazilo na velké množství kyanidů, které se dostaly  do Boreckého potoka, a úpravna vody v Rokycanech byla na několik měsíců  vyřazena.[247]

1.7.4. Další technický vývoj sídliště Hrudkovanka

Dle plánu z června 1968 zamýšlela obec v roce 1969 provést 1. etapu asfaltování dosud prašných vnitroblokových komunikací na sídlišti Hrudkovanka (nákladem 20 000 Kčs). 2. etapa by přišla na řadu v roce 1970 a 3. etapa roku 1971 (obě rovněž za 20 000 Kčs). Akci měla zajišťovat Vnější úprava města.  Na rok 1972 plánována úprava komunikace v ulici Mládežníků (nákladem 100 000 Kčs).[248] Upravený harmonogram ze září 1969 předpokládá provedení úpravy chodníků a asfaltování vozovky (plocha 2 800 čtverečních metrů) v ulici Mládežníků (v úseku od křižovatky s Dvořákovou, ke křižovatce s Pražskou ulicí) už v roce 1970, a to nákladem 200 000 Kčs.[249] Asfaltování komunikací v ulici Mládežníků a úprava chodníků zařazena do návrhu prováděcího plánu MěstNV na rok 1970 (zveřejněn v prosinci 1969). Předpokládaná hodnota akce 200 000 Kčs.[250] V prosinci 1970 se píše, že v roce 1971 budou Technické služby provádět asfaltování ulice Mládežníků.[251] V roce 1971 mělo na tuto akci jít z obecního rozpočtu 210 000 Kčs. Práce měl zajistit občanský výbor č.3.[252]  Podle harmonogramu z července 1971 plánována úprava chodníku v ulici Mládežníků na 5. pětiletku (1971-75).[253] Dle informace z dubna 1972 provedly Technické služby v roce 1971 na rekonstrukci ulice Mládežníků práce za 298 400 Kčs. Plánovaný rozpočet přitom původně byl 210 000 Kčs.[254] Podle dobových materiálů akce dokončena ještě během roku 1971.[255]

V roce 1972 v ulici Mládežníků instalováno nové veřejné osvětlení.[256] Práce proběhly v 1. pololetí 1972.  Prováděly je Technické služby. Šlo o výměnu zářivek.[257] Už v únoru 1971 uváděl MěstNV záměr zajistit v roce 1971 nad rámec plánu provedení této akce.[258] Technické služby v roce 1971 také vyměnily u Hospodářské školy u 5 lamp veřejného osvětlení zářivky za výbojky.[259] V prosinci 1972 vyzvala sociální a zdravotní komise MěstNV Technické služby k napravení stavu před Hrudkovankou (myšlena nejspíše samoobsluha v Raisově ulice), kde jsou vpustě kanalizačních mřížek hluboko pod úrovní vozovky.[260] Za rok 1976 šlo ze sdružených finančních prostředků 43 062 Kčs na úpravu komunikace u tehdejšího Zemědělského odborného učiliště.[261] V roce 1978 údajně Technické služby provedly opravu ulice.[262] V 1. pololetí 1985 dokončena oprava ulice Mládežníků.[263] Podle jiného dobového pramene ale ještě v roce 1986 měla proběhnout rekonstrukce vozovky (frézování a nový povrch) v ulici Mládežníků.[264] Na rok 1986 plánují Technické služby provedení opravy veřejného osvětlení Raisovy ulice.[265] V roce 1986 také zmiňovány opravy komunikací v ulicích Raisova a Mládežníků.[266] V roce 1987 provedena oprava komunikací v Raisově a Kozlerově ulici.[267]

30. září 2003 přidělila městská rada firmě Rokycanská BIS, a.s. zakázku na rekonstrukci kanalizace v ulici Mládežníků (původní rozvody narušeny povodněmi roku 2002), a to za nabídkovou cenu 2 402 689 Kč.[268] Dle závěrečného účtu obecního hospodaření investovalo během roku 2004 město 1  053  560 Kč do akce „kanalizace Mládežníků“ (původně plánovány náklady 1 063 000 Kč). Dalších 1 562 000 Kč investováno do této akce v roce 2004 z dotace.[269] V březnu 2007 provádí firma Šabata v ulici Mládežníků výměnu kanalizačního potrubí.[270] Město plánovalo počátkem 21. století nově vyasfaltovat ulice Raisova a Kozlerova. Součástí takové rekonstrukce by nepochybně byla i nová výstavba chodníků a parkovacích míst, která zde zatím chyběla. Jenže, termín provedení těchto úprav se odkládal, z plánovaného roku 2006[271] byla akce odsunuta počátkem roku 2005 na léta 2008-09. Měla si vyžádat náklady 5 000 000 Kč s tím, že šlo o úseky v celkové délce 430 metrů. Projektová dokumentace ještě nebyla zpracována.[272] Nová tvář čekala i ulici Mládežníků. Tam město plánovalo položení zámkové dlažby v délce 860 metrů. Akce byla naplánována na rok 2008 a měla stát 1 000 000 Kč. Projektová dokumentace zatím nebyla vypracována.[273] V listopadu 2005 se ale město zabývalo revizí harmonogramu oprav komunikací. Realisticky konstatováno, že mimo jiné kvůli revitalizaci areálu nových kasáren městu nezbylo mnoho peněz na jiné akce. Úprava ulic na sídlišti Hrudkovanka tak odložena až za rok 2008. Tato investice měla ovšem velmi vysokou pozici (č. 2) v aktualizovaném celoměstském pořadníku výhledových investic do veřejných komunikací.[274] 20. února 2006 vypsalo město výběrové řízení na výsadbu dřevin v ulici Mládežníků. Výsledky tendru vyhlášeny 8. března 2006. Zakázku získala firma HD STROM, s.r.o. s nabídkovou cenou 161 891 Kč. Termín dokončení zakázky stanoven na 30. duben 2006.  Jak cena, tak termín dodrženy.[275]

---

[1] Hlas Rokycanska, r.1988, č.5.

[2] Kronika města Rokycan, 1954-57, f.126.

[3] Hlas Rokycanska, r.1988, č.5.

[4] 6. schůze pléna MNV, 19.10.1951.

[5] Purghart, F.: Domy na místě dnešní ZDŠ v ulici Míru, 1973, strojopis uložený v knihovně Muzea dr.B.Horáka.

[6] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 5, Rokycany 1999, s.50.

[7] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 5, Rokycany 1999, s.50.

[8] Státní okresní archiv Rokycany, AMRO, kart.č.140.

[9] 59. schůze městské rady, 9.3.1928.

[10] Rokycanský deník, 4.4.1997, s.13.

[11] 40. schůze obecního zastupitelstva, 14.7.1922.

[12] Rokycanský deník, 4.4.1997, s.13.

[13] Schůze pléna Místního národního výboru 24.června 1946. Slavnostní schůze MNV 9.3.1947.

[14] 33. schůze obecního zastupitelstva, 20.12.1929.

[15] Schůze pléna Místního národního výboru 24.června 1946. Slavnostní schůze MNV 9.3.1947.

[16] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 5, Rokycany 1999, s.26.

[17] 3. schůze městské rady, 7.5.1931.

[18] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 5, Rokycany 1999, s.26.

[19] 22. schůze obecního zastupitelstva, 28.8.1913.

[20] 39. schůze městské rady, 19.11.1931.

[21] 8. schůze obecního zastupitelstva, 22.4.1924.

[22] Státní okresní archiv Rokycany, AMRO, kart.č.140.

[23] 210. schůze městské rady, 6.8.1930.

[24] 73. schůze městské rady, 19.5.1932.

[25] Kronika města Rokycan, 1836-1907, f.192.

[26] Kronika města Rokycan, 1954-57, f.118.

[27] Kronika města Rokycan, 1954-57, f.155.

[28] 6. zasedání MNV, 27.7.1959.

[29] 7. zasedání MNV, 1.9.1959.

[30] 21. schůze obecního zastupitelstva, 1.7.1921.

[31] 3. schůze obecní správní komise, 14.3.1923.

[32] 189. schůze městské rady, 26.3.1930.

[33] 20. schůze obecní správní komise, 14.4.1931.

[34] 3. schůze městské rady, 7.5.1931.

[35] 21. schůze městské rady, 20.8.1931.

[36] 31. schůze obecního zastupitelstva, 27.7.1934.

[37] 3. schůze městské rady, 7.5.1931.

[38] 46. schůze městské rady, 17.12.1931.

[39] 46. schůze městské rady, 17.12.1931.

[40] 52. schůze městské rady, 14.1.1932.

[41] 75. schůze městské rady, 27.5.1932.

[42] Kronika města Rokycan, 1918-37, f.182.

[43] Zpráva o výsledcích ve výstavbě za rok 1960 a stav na tomto úseku v 1. čtvrtletí 1961, materiál pro 2. plenární zasedání MěstNV, 27.3.1961.

[44] 5. plenární zasedání MěstNV, 21.10.1974.

[45] 20. plenární zasedání MěstNV, 30.10.1984.

[46] 26. plenární zasedání MěstNV, 29.10.1985.

[47] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 5, Rokycany 1999, s.34.

[48] Kronika města Rokycan, 1957-62, f.31.

[49] 21. schůze obecního zastupitelstva, 1.7.1921.

[50] Na zasedání rady MNV 27.srpna 1958 konstatováno, že demolice se připravuje, proběhla tedy až poté. Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 5, Rokycany 1999, s.33.

/Kronika města Rokycan, 1957-62, f.68./

[51] 8. zasedání MNV, 13.10.1958.

[52] Kronika města Rokycan, 1957-62, f.110.

[53] Zasedání MNV 26.ledna 1959, Kronika města Rokycan, 1957-62, f.139; 1. zasedání MNV, 26.1.1959.

[54] Hlas Rokycanska 1988, č.2

[55] 3. schůze obecní správní komise, 14.3.1923.

[56] 223. schůze městské rady, 22.10.1930.

[57] Kronika města Rokycan, 1951-54, f.17.

[58] Pek, B.: Poznámky k regulačním plánům města Rokycan, 1892.;  https://encyklopedierokycan.wz.cz/regulacniplan1892.htm

[59] 40. schůze obecního zastupitelstva, 14.7.1922.

[60] 40. schůze obecního zastupitelstva, 14.7.1922.

[61] 42. schůze obecního zastupitelstva, 3.11.1922.

[62] 9. schůze obecní správní komise, 25.4.1923.

[63] Schůze pléna MNV, 20.4.1948.

[64] 73. schůze městské rady, 23.5.1928.

[65] 94. schůze městské rady, 25.9.1928.

[66] Schůze pléna MNV, 20.4.1948.

[67] 7. schůze pléna MNV, 27.11.1951.

[68] Kronika města Rokycan, 1951-54, f.94.

[69] 3. schůze pléna MNV, 4.9.1953.

[70] 3. schůze pléna MNV, 4.9.1953.

[71] Kronika města Rokycan, 1951-54, f.152.

[72] Rokycansko, r.1991, č.33, s.3.

[73] Kronika města Rokycan, 1951-54, f.152.

[74] 3. schůze pléna MNV, 4.9.1953.

[75] Kronika města Rokycan, 1954-57, f.179.

[76] 1. zasedání MNV, 21.1.1957.

[77] 3. schůze pléna MNV, 4.9.1953.

[78] Založeno na osobních zápiscích autora.

[79] Založeno na osobních zápiscích autora.

[80] 2. schůze pléna MNV, 22.2.1954.

[81]4. zasedání MNV, 16.4.1956.

[82] 4. zasedání MNV, 24.9.1954.

[83] 7. zasedání MNV, 28.12.1954.

[84] 5. zasedání MNV, 15.7.1955.

[85]4. zasedání MNV, 16.4.1956.

[86] 6. zasedání MNV, 18.6.1956.

[87]4. zasedání MNV, 16.4.1956.

[88] Kulturní přehledy MěNV Rokycany, r.1963, č.4.

[89] Potužáková, J. -  Fládr, L.: Malá encyklopedie výtvarných umělců a architektů západních Čech.

[90] Kronika města Rokycan, 1954-57, f.95.

[91] 4. zasedání MNV, 24.9.1954.

[92] 2. zasedání MNV, 13.2.1956.

[93] 8. zasedání MNV, 10.9.1956.

[94] 10. zasedání MNV, 19.11.1956.

[95] 1. zasedání MNV, 21.1.1957.

[96] 2. zasedání MNV, 5.7.1957.

[97] 3. zasedání MNV, 26.8.1957.

[98] Kronika města Rokycan, 1957-62, f.64.

[99] Kronika města Rokycan, 1957-62, f.88.

[100] Kronika města Rokycan, 1957-62, f.64.

[101] 3. zasedání MNV, 31.3.1958.

[102] 5. zasedání MNV, 26.5.1958.

[103] 7. zasedání MNV, 8.9.1958.

[104] 9. zasedání MNV, 12.11.1958.

[105] 1. zasedání MNV, 26.1.1959.

[106] Kronika města Rokycan, 1957-62, f.157.

[107] Zpráva o výsledcích ve výstavbě za rok 1960 a stav na tomto úseku v 1. čtvrtletí 1961, materiál pro 2. plenární zasedání MěstNV, 27.3.1961.

[108] Kronika města Rokycan, 1954-57, f.150.

[109] Kronika města Rokycan, 1957-62, f.117-118.

[110] Pek, B.: Poznámky k regulačním plánům města Rokycan, 1892.;  https://encyklopedierokycan.wz.cz/regulacniplan1892.htm

[111] Cironis, P.: Rokycanský uličník, Rokycany 2003, s.109.

[112] 5. plenární zasedání MěstNV, 12.9.1972.

[113] Materiál pro jednání rady města, 11.10.2004, č.2451.

[114] 5. plenární zasedání MěstNV, 12.9.1972.

[115] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 5, Rokycany 1999, s.57.

[116] Kronika města Rokycan, 1918-37, f.35; 5. schůze obecního zastupitelstva, 29.12.1919.

[117] Kronika města Rokycan, 1947-51, f.197.

[118] 4. schůze pléna MNV, 26.6.1951.

[119] 5. plenární zasedání MěstNV, 12.9.1972.

[120] Rokycanský deník, 9.6.1995, s.12.

[121] 3. zasedání MNV, 31.3.1958.

[122] 3. zasedání MNV, 31.3.1958.

[123] Kronika města Rokycan, 1957-62, f.138.

[124] Zasedání MNV, 21.12.1959.

[125] Zpráva o výsledcích ve výstavbě za rok 1960 a stav na tomto úseku v 1. čtvrtletí 1961, materiál pro 2. plenární zasedání MěstNV, 27.3.1961.

[126] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 5, Rokycany 1999, s.57.

[127] Zpráva o výsledcích ve výstavbě za rok 1960 a stav na tomto úseku v 1. čtvrtletí 1961, materiál pro 2. plenární zasedání MěstNV, 27.3.1961.

[128] Slavnostní zasedání MěstNV u příležitosti 20.výročí osvobození ČSSR sovětskou armádou 8.5.1965.

[129] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 5, Rokycany 1999, s.57.

[130] 1. plenární zasedání MěstNV, 23.2.1970.

[131] Rokycansko, č.50-51, 19.prosince 1991, s.2.

[132] Rokycansko, č.51-52, 23.12.1993, s.1.

[133] Rokycanský deník, 9.12.1995, s.9.

[134] Rokycanský deník, 9.12.1995, s.9.

[135] Rokycanský deník, 25.11.1996, s.9.

[136] Zpráva ČTK, ID: 20000609F02186, 9.června 2000.

[137] Zpráva ČTK, ID: 20000614F01407, 14.června 2000.

[138] Usnesení zastupitelstva města z 12.12.2000, www.rokycany.cz.

[139] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 5, Rokycany 1999, s.57.

[140] Rokycanský deník, 2.9.2005.

[141] Materiál pro jednání rady města, 11.10.2004, č.2099.

[142] Rokycanský deník, 30.12.2004.

[143] Materiál pro jednání rady města, 1.11.2004, č.2420.

[144] Rokycanské noviny, č.3, 20.3.2005, s.6.

[145] Rokycanský deník, 2.9.2005.

[146]Materiál pro jednání rady města, 7.8.2006, č.2099, ID: 5362.

[147] Materiál pro jednání zastupitelstva města, 22.8.2006, č.1000, ID: 5449.

[148] Rokycanský deník, 16.1.2007.

[149] Usnesení zastupitelstva města z 21.5.2007, www.rokycany.cz.

[150] Usnesení zastupitelstva města, 13.8.2007, www.rokycany.cz.

[151] Kronika města Rokycan, 2007, www.rokycany.cz

[152] Kronika města Rokycan, 2007, www.rokycany.cz

[153] kol.aut. :Koncepce dětských hřišť v Rokycanech, Materiál pro jednání zastupitelstva města, 20.dubna 2004, č.1099.

[154] Usnesení zastupitelstva města z 29.6.1999, www.rokycany.cz.

[155] Usnesení zastupitelstva města z 21.9.1999, www.rokycany.cz.

[156] Materiál pro jednání rady města, 14.11.2005, bod č.2099, ID:4469.

[157] Veřejné zakázky za rok 2006, www.rokycany.cz.

[158] ploha k usnesen . 2509, www.rokycany.cz

[159] Materiál pro jednání rady města, 14.11.2005, bod č.2099, ID:4469.

[160] 2. zasedání MNV, 23.2.1959.

[161] Zpráva o výsledcích ve výstavbě za rok 1960 a stav na tomto úseku v 1. čtvrtletí 1961, materiál pro 2. plenární zasedání MěstNV, 27.3.1961.

[162] Zpráva o výsledcích ve výstavbě za rok 1960 a stav na tomto úseku v 1. čtvrtletí 1961, materiál pro 2. plenární zasedání MěstNV, 27.3.1961.

[163] Zpráva do plenárního zasedání MěstNV o plnění úkolů ve výstavbě v roce 1961 a Akci Z.

[164] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 5, Rokycany 1999, s.57.

[165] Bradová,I.:Koncepce rokycanských škol, Materiál pro jednání rady, 7.března 2005, č.2090.

[166] Rokycanský deník, 20.7.2005.

[167] Materiál pro jednání rady města, 9.ledna 2006, č.2324, ID: 4655.

[168] Investice roku 2007, příloha č.2 k materiálu č.5862, www.rokycany.cz

[169] Závěrečný účet města za rok 2007, zaverecny%5Fucet%5F2007.pdf, www.rokycany.cz

[170] Závěrečný účet města za rok 2007, zaverecny%5Fucet%5F2007.pdf, www.rokycany.cz

[171] pravy rozpotu zm 24.9.2007 – 4, www.rokycany.cz

[172] Jindřich, K.: Rokycany, Rokycany 1970, s.33; Slavnostní zasedání MěstNV u příležitosti 20.výročí osvobození ČSSR sovětskou armádou 8.5.1965.

[173] Zpráva do plenárního zasedání MěstNV o plnění úkolů ve výstavbě v roce 1961 a Akci Z.

[174] Kronika města Rokycan, 1991, f.98.

[175] Rokycansko, č.12, 29.března 1991, s.3.

[176] Kronika města Rokycan, 1957-62, f.138.

[177] 2. zasedání MNV, 13.2.1956.

[178] 6. zasedání MNV, 15.7.1958.

[179] 6. zasedání MNV, 27.7.1959.

[180] Zpráva o výsledcích ve výstavbě za rok 1960 a stav na tomto úseku v 1. čtvrtletí 1961, materiál pro 2. plenární zasedání MěstNV, 27.3.1961.

[181] 2. plenární zasedání MěstNV, 1.4.1963.

[182] 7. zasedání MNV, 1.9.1959.

[183] Materiál pro jednání rady města, 19.července 2004, č.2099.

[184] 7. plenární zasedání MěstNV, 8.11.1965.

[185] Usnesení zastupitelstva města z 3.10.2000, www.rokycany.cz.

[186] Usnesení zastupitelstva města z 4.3.2003, www.rokycany.cz.

[187] Usnesení zastupitelstva města z 15.4.2003, www.rokycany.cz.

[188] Rokycanský deník, 13.5.2005.

[189] Materiál pro jednání rady města, 9.1.2006, č.2451, ID: 4647.

[190] Rokycanský deník, 25.1.2006.

[191] Materiál pro jednání rady města, 9.1.2006, č.2451, ID: 4647.

[192]Materiál pro jednání rady města, 7.8.2006, č.2410, ID: 5344.

[193] Materiál pro jednání zastupitelstva města, 22.8.2006, č.1410, ID: 5427.

[194] Usnesení zastupitelstva města, 13.8.2007, www.rokycany.cz

[195] 2. zasedání MNV, 5.7.1957.

[196] 3. zasedání MNV, 26.8.1957.

[197] 1. zasedání MNV, 6.1.1958.

[198] Zpráva o výsledcích ve výstavbě za rok 1960 a stav na tomto úseku v 1. čtvrtletí 1961, materiál pro 2. plenární zasedání MěstNV, 27.3.1961.

[199] Kronika města Rokycan, 1957-62, f.157.

[200] 2. zasedání MNV, 5.7.1957.

[201] 5. zasedání MNV, 29.6.1959.

[202] Kronika města Rokycan, 1957-62, f.157.

[203] Zpráva o výsledcích ve výstavbě za rok 1960 a stav na tomto úseku v 1. čtvrtletí 1961, materiál pro 2. plenární zasedání MěstNV, 27.3.1961.

[204] Zpráva o výsledcích ve výstavbě za rok 1960 a stav na tomto úseku v 1. čtvrtletí 1961, materiál pro 2. plenární zasedání MěstNV, 27.3.1961.

[205] 2. zasedání MNV, 23.2.1959.

[206] Zpráva o výsledcích ve výstavbě za rok 1960 a stav na tomto úseku v 1. čtvrtletí 1961, materiál pro 2. plenární zasedání MěstNV, 27.3.1961.

[207] Zpráva o výsledcích ve výstavbě za rok 1960 a stav na tomto úseku v 1. čtvrtletí 1961, materiál pro 2. plenární zasedání MěstNV, 27.3.1961.

[208] 2. plenární zasedání MěstNV, 27.3.1961.

[209] Zpráva o výsledcích ve výstavbě za rok 1960 a stav na tomto úseku v 1. čtvrtletí 1961, materiál pro 2. plenární zasedání MěstNV, 27.3.1961.

[210] 3. plenární zasedání MěstNV, 14.5.1962.

[211] 3. plenární zasedání MěstNV, 27.6.1966.

[212] Kronika města Rokycan, 1957-62, f.157.

[213] Kronika města Rokycan, 1957-62, f.157.

[214] Kronika města Rokycan, 1957-62, f.141.

[215] 2. zasedání MNV, 23.2.1959.

[216] 4. zasedání MNV, 27.4.1959.

[217] 8. zasedání MNV, 13.10.1958.

[218] Kronika města Rokycan, 1957-62, f.261.

[219] 6. plenární zasedání MěstNV, 23.10.1972.

[220] Rokycanský deník 3.10.1997, s.12.

[221] Rokycanský deník 15.11.1997, s.9.

[222] Usnesení zastupitelstva města z 18.5.1999, www.rokycany.cz.

[223] Usnesení zastupitelstva města z 21.9.1999, www.rokycany.cz.

[224] Usnesení zastupitelstva města z 21.5.2002, www.rokycany.cz.

[225] Usnesení zastupitelstva města z 21.1.2003, www.rokycany.cz.

[226] Kronika města Rokycan, 2003, s.29.

[227] Materiál pro jednání rady města, 3.1.2005, č.2410.

[228] Materiál pro jednání zastupitelstva města, 9.8.2005, č.1410, ID:4170.

[229] Rokycanské noviny, č.3, 20.3.2005, s.1.

[230] Materiál pro jednání rady města, 14.2.2005, č.2410.

[231] Materiál pro jednání zastupitelstva města, 9.8.2005, č.1410, ID:4170.

[232] Materiál pro jednání rady města, 5.6. 2006, č.2413, ID: 5189.

[233]Materiál pro jednání rady města, 7.8.2006, č.2413, ID: 5386.

[234] Materiál pro jednání zastupitelstva města, 22.8.2006, č.1413, ID: 5460.

[235] Kronika města Rokycan, 1957-62, f.261.

[236] Kronika města Rokycan, 1957-62, f.243.

[237] Kronika města Rokycan, 1957-62, f.247-248.

[238] Kronika města Rokycan 1965-68, f.139.

[239] 2. plenární zasedání MěstNV, 17.8.1964.

[240] 6. plenární zasedání MěstNV, 20.9.1965.

[241] 7. plenární zasedání MěstNV, 8.11.1965.

[242] 5. plenární zasedání MěstNV, 2.8.1965.

[243] Kronika města Rokycan 1965-68, f.187.

[244] Kronika města Rokycan 1965-68, f.18.

[245] 1. plenární zasedání MěstNV, 21.2.1966.

[246] 3. plenární zasedání MěstNV 24.6.1968.

[247] 3. plenární zasedání MěstNV 24.6.1968.

[248] 3. plenární zasedání MěstNV 24.6.1968.

[249] 4. plenární zasedání MěstNV, 22.9.1969.

[250] 6. plenární zasedání MěstNV, 15.12.1969.

[251] 6. plenární zasedání MěstNV, 14.12.1970.

[252] 1. plenární zasedání MěstNV, 22.2.1971.

[253] 3. plenární zasedání MěstNV, 5.7.1971.

[254] 2. plenární zasedání MěstNV, 10.4.1972.

[255] Slavnostní plenární zasedání MěstNV, 10.4.1972.

[256] Kronika města Rokycan, 1969-73, f.99.

[257] 5. plenární zasedání MěstNV, 12.9.1972.

[258] 1. plenární zasedání MěstNV, 22.2.1971.

[259] 2. plenární zasedání MěstNV, 10.4.1972.

[260] 7. plenární zasedání MěstNV, 12.12.1972.

[261] 4. plenární zasedání MěstNV, 4.4.1977.

[262] 16. plenární zasedání MěstNV, 24.4.1979.

[263] 25. plenární zasedání MěstNV, 27.8.1985.

[264] 29. plenární zasedání MěstNV, 22.4.1986.

[265] 29. plenární zasedání MěstNV, 22.4.1986.

[266] 5. plenární zasedání MěstNV, 26.2.1987.

[267] 12. plenární zasedání MěstNV, 26.4.1988.

[268] Kronika města Rokycan, 2003, s.8.

[269] Město Rokycany, Závěrečný účet za rok 2004, z%E1v%ECre%E8n%FD%20%FA%E8et%202004.pdf, www.rokycany.cz

[270] Rokycanský deník, 9.3.2007.

[271] Rokycanský deník, 31.ledna 2003.

[272] Materiál pro jednání rady města, 24.ledna 2005, č.2430.

[273] Materiál pro jednání rady města, 24.ledna 2005, č.2430.

[274] Materiál pro jednání rady města, 14.11.2005, bod č.2099, ID:4471.

[275] Veřejné zakázky za rok 2006, www.rokycany.cz.