|
|
|
|
|
|
1. Úvod
1.1. Územní vymezení a název
Páclovna je jednou z nejmladších městských částí. Vznikla až ve 20. století a parcelace tu kulminuje teprve v posledních několika desítkách let a ani ve 21. století zdaleka není u konce. Čtvrť se rozložila na podlouhlém traktu původních zemědělských pozemků, mezi Pražskou silnicí (respektive s ní paralelně probíhající železniční tratí) a Boreckým potokem. Ač je formálně součástí Pražského předměstí (v nynější oficiální terminologii „Nového Města“), je od něj oddělena terénním předělem v místech, kde Pražská silnice stoupá od čerpací stanice a bývalého autoservisu směrem k pomníku na demarkační čáře. Na východní straně pak plynule přechází do zástavby vesnice Borek. Kromě úžeji definované původní Páclovny (zástavba v ulicích Škroupova, K Potoku, Krátká a v přilehlém úseku Dlouhé a Pražské ulice) sestává tato čtvrť ještě ze sídelního útvaru V Borku (myšlena nikoliv vesnice Borek, která je popsána v samostatné kapitole, ale skupina domků na katastru Rokycan, přiléhající ke katastru Borku, v příslušném úseku ulic Pražská, Dlouhá a V Rybníčkách). Hranici mezi oběma těmito podčástmi je možné vést u domů čp.1354/II a čp.1357/II, západně od kterých až do 90. let 20. století končila zástavba a začínalo pole, které oddělovalo obě sídelní skupiny. Svébytnou lokalitou je taky prostor U Třech křížů, kde skrz železniční podjezd je přístupný izolovaný domek čp.593/III.
Název „Páclovna“ je v rokycanských poměrech unikátní. V místním místopisném jazyku bývalo zvykem označovat příponou „-ovna“ spíše dům nebo jeden pozemek, nikoliv městskou čtvrť, a to podle majitele (například zahrada na místě dnešního náměstí 5. května před vlakovým nádražím se nazývala Balejovna atd.). V tomto případě přešlo označení na celou městskou čtvrť. Páclovna se jmenuje podle rodiny Paclů, která zde postavila za první republiky první domky. Podle výkladu Václava Šacha byl J. Pacl „pracovník dělnického hnutí“.[1] Ve skutečnosti bylo Paclů vícero. Šlo o rozvětvený rod. V seznamu majitelů rokycanských domů z doby okolo roku 1945 mají hned tři zdejší domky za majitele nějakého Pacla.[2]
Obsah
1.1. Počátky parcelace a urbanistický vývoj Páclovny
2. Popis zástavby původní Páclovny (v rozsahu do roku 1989)
2.5. Cesta podél Boreckého potoka
4. Rozšíření Páclovny v 90. letech 20. století
5.1. Komunikační a urbanistický vývoj lokality
5.2. Památník na demarkační čáře
1.1. Počátky parcelace a urbanistický vývoj Páclovny
Již koncem 19. století a počátkem 20. století vyrostlo několik domků v lokalitě V Borku (nejvýchodnější část katastru města Rokycan, sousedící přímo s vesnicí Borek, viz výše). Ty ale z urbanistického hlediska nejsou součástí Páclovny, spíše šlo o rozšíření zástavby vsi Borek, byť na katastru Rokycan. Ale i samotná pozdější Páclovna začala v té době poprvé díky svým komunikačně dobře dostupným pozemkům podél Pražské silnice lákat i zájemce o jiné než zemědělské využití. V dubnu 1914 projednávalo obecní zastupitelstvo žádost manželů Augustina a Aloisie Kulhánkových o povolení k rozdělení pozemků č.kat.2037 a č.kat.2039 u Pražské silnice na stavební místa. Šlo o pozemky na severní straně Pražské ulice, v prostoru proti vyústění cesty od Tří křížů. Plánováno zde 5 stavebních parcel o šířce po 24 m a o hloubce přes celé pole, stavební čára navržena 4 metry od vnitřní hrany příkopu lemujícího silnici. Na pozemku navržena výstavba malých rodinných domů. Obecní komise se záměrem souhlasila, ale měla jisté podmínky: hloubka pozemků bude maximálně 60 m tak, aby se umožnila v budoucnosti i zástavba pozemků v západní frontě, na pozemcích vyrostou jen rodinné domy, majitelé zřídí na případné vyzvání obce před domy chodník s mozaikovou dlažbou. Majitelé se také měli vzdát nároku na to, aby obec k domům zavedla kanalizaci, osvětlení, dlažbu a policejní ochranu (pokud by to vzhledem k velké vzdálenosti bylo nemožné). Záměr parcelace pak schválen zastupitelstvem.[3] Jenže o pár týdnů nato propukla 1. světová válka a plány na zástavbu byly odloženy.
Až v červnu 1930 byl v době prvorepublikového stavebního boomu tento záměr oživen. Tehdy jednalo zastupitelstvo o žádosti Františka Krafta o parcelaci pozemku č.kat.2037 u erární Pražské silnice, vlevo u Třech křížů ve směru na Prahu. 28. ledna 1930 požádal František Kraft o parcelaci, 28. února 1930 městská rada souhlasila s parcelací. Po delší debatě ovšem bod stažen z programu zastupitelstva a vrácen městské radě k doplnění po místopisné stránce (zastupitelé patrně neměli jasnou představu, kde leží dotčená parcela).[4] Schůze obecního zastupitelstva z 13. června 1930 byla navíc kvůli politickým sporům zpochybněna, bylo proto nutno tento bod znovu projednat na červencové schůzi. A věc nakonec schválena.[5] V roce 1934 město posuzuje žádost o rozdělení pozemku č.kat.2055, kterou podali St. a A. Paclovi a E. a M. Paclovi. Dne 20. března 1934 proběhlo komisionelní řízení, 22. března 1934 městská rada doporučila věc ke schválení. Město nemělo námitky proti vypuštění ulice mezi bloky, když proti tomu žadatelé o parcelaci namítají. Rozdělení na stavební místa pak schváleno na schůzi obecního zastupitelstva v červnu 1934.[6] Šlo o pozemek podél celé dnešní západní strany Škroupovy ulice. Dne 29. května 1934 požádala M. Skolková o rozdělení pozemku č.kat.2080/1 na stavební místa. 7. června 1934 proběhlo místní komisionelní řízení, 7. června 1934 městská rada doporučila ke schválení. Pozemek se měl rozdělit na 6 stavebních míst. V červnu 1934 na schůzi obecního zastupitelstva schváleno.[7] Šlo o pozemky podél severní strany Pražské ulice, v prostoru východně od Krátké ulice blíže k Borku.
Parcelace na Páclovně tak začala naplno ve 30. letech 20. století a od té doby se prakticky nezastavila (snad s výjimkou konce 2. světové války a první poválečné dekády). Výrazně se tu stavělo od 60. let 20. století a stavební ruch neustal ani v 90. letech 20. století. S přibývající zástavbou tak role Páclovny v městském organismu roste a z izolované domkářské kolonie se stává skutečná městská čtvrť, takřka výlučně s individuální vilkovou zástavbou.
|
Vývoj zástavby v oblasti Páclovny: |
||||
|
rok |
počet domů |
|||
|
vlastní Páclovna |
U Třech křížů |
V Borku |
celkem |
|
|
|
|
|
|
|
|
1930[8] |
15 ??? |
0 |
10 |
25 |
|
1972 |
29 |
1 |
17 |
47 |
|
1980 |
33 |
1 |
17 |
51 |
|
1990 |
45[9] |
1 |
17 |
63 |
|
2005 |
61[10] |
1 |
17 |
79 |
|
2020 |
68 |
1 |
25 |
94 |
Páclovna představuje spojovací článek mezi Rokycany a Borkem. Po jistou dobu se mezi Páclovnou a Borkem, respektive lokalitou V Borku, nacházelo pole, které v úseku necelých 200 metrů oddělovalo jejich zastavěná území. Teprve okolo roku 2000 se díky pokračující výstavbě rodinných domů stávající shluk sídelních skupin na Páclovně zcela propojil s Borkem a vytvořil tak z obou historických obcí jednolité zastavěné území.
2. Popis zástavby původní Páclovny (v rozsahu do roku 1989)
Páclovna se rozložila podél severní strany Pražské silnice. Zároveň hned od počátku vytýčena na ni kolmá komunikace, dnešní Škroupova ulice. Teprve o mnoho desítek let později byla blíže městu založena i druhá kolmá komunikace, ulice K Potoku, a také paralelní komunikace, Dlouhá ulice. Na tomto jednoduchém uličním rastru pak probíhala parcelace a zahušťování zástavby až do konce 20. století, kdy se Páclovna rozrostla o nový sektor východně od stávajícího osídlení (tehdy byla založena Krátká ulice). Mezitím pokročila i parcelace v oblasti V Borku, kde také vyrostly zárodečné ulice, kolmé na Pražskou silnici. Zastavěné území Páclovny má v současnosti plochu asi 16 hektarů (do toho počítány i sídelní skupiny U Třech křížů a V Borku) a stále prochází růstem.
2.1. Škroupova ulice
Nejstarší zástavba Páclovny se koncentruje podél Pražské ulice a hlavně Škroupovy ulice. Podél její starší, západní strany stojí směrem od křižovatky s Pražskou k severu řada rodinných domů. Na nároží Škroupovy a Pražské ulice je to jednopatrový dům čp.515/II s obytným podkrovím v 1. patře a stanovou střechou. Pochází z druhé poloviny 30. let. V exteriéru byl již výrazně změněn pozdějšími modernizačními zásahy, ale vcelku věrně si zachoval původní hmotové dispozice. Na vedlejší parcele je to přízemní domek čp.537/II, taktéž z 30. let. Má daleko skromnější měřítka. Dle stavu z roku 2018 prochází celkovou rekonstrukcí, při níž ale zůstává v dimenzích malého domku. Parcelu na nároží Škroupovy a Dlouhé ulice obsadil dodatečně patrový dům se stanovou střechou čp.864/II. Postaven v 60. letech 20. století. Dále k severu, za křižovatkou stojí dva „zakladatelské“ domy, postavené rodinou Paclů v polovině 30. let 20. století. Domek čp.496/II byl někdy za socialismu výrazně přebudován, nástavbou patra do stávajícího podkroví i přístavbou vchodového traktu s balkonem na jižní straně objektu. O něco si dobový vzhled udržel původně identický sousední dům čp.495/II. Je to patrový domek s obytným podkrovím a polovalbovou střechou. Postaven byl roku 1936.[11] I on ale prošel v předlistopadovém období modernizací, při které nově zřízen zděný vikýř v podkroví směrem do ulice. A na jižní straně domu také vyrostl přístavek vchodu, nad nímž je balkon. Fasáda pokryta brizolitem. Původní dispozice včetně tvaru střechy ale zůstaly nedotčeny.
Parcelace východní strany Škroupovy ulice začala s jistým fázovým posunem až okolo roku 1940. Urbanizaci Škroupovy ulice výrazně urychlil Antonín Charvát. Roku 1940 město řeší určení regulačních čar pro pozemky č.kat.2056 a č.kat.2055/15 a jejich uznání za stavební místa na základě žádosti Antonína Charváta, bytem v Borku čp.91. Charvát podal 24. února 1940 žádost, doplnil ji ještě 14. března 1940 a 3. dubna 1940. Na zmíněných pozemcích plánovány 4 stavební parcely. 17. dubna 1940 proběhlo komisionelní řízení. Regulační čáry určeny dle regulačního plánu Rokycan zpracovaného Aloisem Mikuškovicem. V ulici č.kat.2055/1 (Škroupova ulice) kolmé na státní silnici určena tato čára rovnoběžkou 10 metrů od protější strany. Regulační čára v nové příčné ulici určena prodloužením severní hradby na pozemku č.kat.2055/13 (na jihozápadním nároží ulic Škroupova a Dlouhá). Regulační čára u státní silnice (Pražská ulice) určena 16 metrů od vnější strany silničního příkopu, respektive 13 metrů od prodloužení hradby u domu čp.515/II. Zástavbu měly tvořit dva sdružené jednopatrové domy při státní silnici a dva volně stojící přízemní nebo jednopatrové rodinné domy na druhé dvojici parcel. Dne 18. dubna 1940 městská rada doporučila ke schválení tento záměr a na schůzi obecního zastupitelstva v dubnu 1940 vše schváleno.[12] Následovala pak skutečně stavební aktivita, byť později utlumená válečnou ekonomikou.
Rohový pozemek na křižovatce Pražské a Škroupovy ulicí zaujímala až do počátku 21. století přízemní dřevěná chata na stavební parcele č.kat.3267 (jinak bez čísla popisného či evidenčního), patrně ze 40. let 20. století. Představovala integrálně dochovaný typ zástavby nouzového charakteru, která v době bytové tísně sloužila na mnohých místech Rokycan k trvalému obývání, ale postupně byla vytlačována nový stavbami rodinných domků. I zde došlo nakonec k nahrazení této k trvalému obývání nevhodné stavby novým rodinným domem čp.1329/II. Přízemní novostavba s nízkou valbovou střechou byla dokončena 7. září 2016.[13] Dále k severu stojí domek čp.637/II. Patrový rodinný dům s obytným podkrovím byl dostavěn počátkem 40. let 20. století. Má stanovou střechu, do Škroupovy ulice hledí zděný vikýř. Objekt se dochoval až na některé drobné zásahy takřka v intaktní podobě. Vedlejší velký patrový rodinný dům čp.599/II byl na mapě města z roku 1940 zakreslen jako rozestavěný. Číslo popisné mu bylo přiděleno 13. srpna 1941. Dne 16. ledna 1941 na schůzi obecní rady vydáno obývací povolení pro rodinný domek na pozemku č.kat.2056/C (majitel A. Charvát).[14] Antonín Charvát tím ale se svými stavitelskými aktivitami neskončil. Na schůzi městské rady 16. ledna 1941 zároveň vydáno stavební povolení na stavbu domu na pozemku č.kat.2056/II (opět majitel A. Charvát).[15] A 17. dubna 1941 na schůzi obecní rady vydáno stavební povolení na stavbu domu na pozemku č.kat.2056/13 (znovu majitel Antonín Charvát).[16] Každopádně v následujících měsících Charvát na vedlejší parcele skutečně postavil ještě rohový dům čp.635/II. Jde o patrovou vilku s obytným podkrovím v 1. patře a sedlovou střechou. Následuje křižovatka s Dlouhou ulicí. Severně od ní pak byla parcelace na obytnou zástavbu prováděna až od 80. let 20. století. Tehdy zde postaveny dvě opulentní vily. Patrový objekt čp.1091/II se zvýšeným suterénem má masivní průčelí a sedlovou střechu s štítem orientovaným do ulice. Podobné proporce má i sousední vila čp.1081/II, patrová se sedlovou střechou a uličním štítem. Obě jsou datovány do konce 80. let 20. století. Obě vykazují snahu o demonstraci zámožnosti stavebníka, v stavebních detailech si ale nesou ještě pečeť normalizačního stavebnictví s omezeným a často typizovaným sortimentem. Severně odtud, přímo na okraji nivy Boreckého potoka ještě byla v roce 2005 dokončena přízemní vilka čp.1190/II, (její popis viz níže).
Usnesením MNV z 25. července 1946 získala dosud bezejmenná komunikace název Škroupova ulice.[17]
2.2. Pražská ulice
V úseku nynější Pražské ulice, procházejícím Páclovnou, se zástavba objevila rovněž ještě před 2. světovou válkou. Bez větší urbanistické koncepce se tu jednotlivé parcely a rodinné domky řadily podél severní strany komunikace. Četné proluky pak byly doplňovány ještě do konce 20. století. Směrem k západu od křižovatky se Škroupovou ulicí tu stojí následující objekty: rohový čp.515/II (jeho popis viz výše, v rámci Škroupovy ulice), dále dvojdomek čp.497-498/II. Podle čísla popisného by jeho vznik mohl být datován do poloviny 30. let. V případě objektu čp.498/II ovšem prameny hovoří o tom, že číslo popisné převzato až 28. října 1940. Původně jednotně koncipovaný dvojdům se postupně, vlivem odlišných majitelů, architektonicky rozrůznil. Zatímco jeho východní polovina (čp.498/II) prodělala někdy za socialismu svépomocně prováděnou účelovou nástavbu prvního patra a změnila se na kvádr se sídlištní estetikou, západní část (čp.497/II) zůstávala až do přelomu 20. a 21. století v původních proporcích. Pak ale i ona prodělala razantní přestavbu a získala ráz moderní vily s obytným podkrovím. V květnu 2002 zastupitelé schválili Luďkovi Bejvlovi přidělení půjčky z Fondu rozvoje bydlení na opravu domu čp.497/II, a to 50 000 Kč na obnovu střechy, 25 000 Kč na zřízení plynového nebo elektrického topení, 50 000 Kč na dodatečnou izolaci objektu proti spodní vodě, 10 000 Kč na obnovu fasády a 20 000 Kč na zateplení vnějšího pláště objektu.[18] Sousední dům čp.521/II byl postaven v 2. polovině 30. let 20. století. V roce 1936 projednávalo město uznání části pozemku č.kat.2054 Jaroslava a Zdeňky Šmolíkových za stavební místo. Dne 18. listopadu 1936 podána žádost o parcelaci. Konstatováno, že pozemek leží u státní silnice u Borku a že regulační čára bude stanovena prodloužením od již stojících domů čp.515/II a čp.497/II. Povolena tu byla výstavba volně stojícího rodinného domku, umístěného 4 metry od regulační čáry. Obec rozhodla, že na 3 metry širokém pruhu při západní hranici pozemku č.kat.2054 povolí jeho majitel přejezd na severní část pozemku č.kat.2054 do doby, než bude sjednán přejezd nově otevřenou ulicí přes č.kat.2055. 24. listopadu 1936 konáno komisionelní řízení, 3. prosince 1936 městská rada doporučila ke schválení a ještě v prosinci 1936 schváleno na schůzi obecního zastupitelstva.[19] Ve své nynější podobně jde o větší patrovou vilu s nízkou stanovou střechou. Brizolitová fasáda, aplikovaná se někdy z období socialismu, byla počátkem 21. století odstraněna při celkové opravě. Středový pruh uliční fasády je vyložen motivem cihlového režného zdiva a po pravé straně ozvláštňují průčelí malá kulatá okna. V sousedství domu čp.521/II pak byla ještě koncem 30. let směrem k městu plánována další parcelace. Václav Zítek ze Svojkovic požádal 27. února 1939 o uznání části pozemku č.kat.2054/1 za stavební místo. Dne 14. března provedeno 1939 komisionelní řízení. Stanoveno, že část pozemku č.kat.2054/1 o ploše 143 čtverečních metrů a šířce 5 metrů bude postoupena zdarma na zřízení ulice, přičemž zástavbu budou tvořit volně stojící rodinné domy. 16. března 1939 městská rada doporučila záměr ke schválení a v dubnu na schůzi obecního zastupitelstva schváleno.[20] Pozemek č.kat.2054 probíhá v úzkém pruhu za domem čp.521/II od jihu k severu celou hloubkou zástavby Páclovny, tedy od Pražské ulice až k Boreckému potoku. Záměr ale nedošel realizace a sousední parcely směrem k městu zůstávaly ještě mnoho desítek let prázdné. Zaplňovaly se postupně až od 60. let 20. století. Uliční frontu tu v současnosti tvoří několik rodinných domů, spojených dobou vzniku i estetikou. Dům čp.868/II z konce 60. let 20. století je patrový objekt s obytným podkrovím v 1. patře pod stanovou střechou. Sousední patrová vilka s obytným podkrovím 1. patra čp.860/II pochází taky z 60. let. Dům byl druhotně výrazně proměněn přístavbou patrového uličního traktu, poměrně neústrojně zapojeného do původní kompozice sedlové střechy s uličním štítem. Tendence svépomocného svérázu éry socialistického stavebnictví se nejvýrazněji ukazovaly na jednopatrové vilce čp.891/II z doby okolo roku 1970, stojící na nároží ulic Pražská a K Potoku. Její fasádu zdobily dobově populární dlaždicové obklady, inflačně užívaný dekorativní prvek z časů, kdy prakticky neexistující trh v sektoru soukromé bytové výstavby neumožňoval přílišnou osobitost. Zajímavý doklad doby, otištěný do fasády tohoto domu, byl odstraněn při jeho celkové rekonstrukci někdy počátkem 21. století.
Následuje ústí ulice K Potoku a západně od něj pokračuje souvislá fronta domů v Pražské ulici rohovým objektem čp.609/II. Podle čísla popisného vznikl někdy ve 40. letech 20. století, ale není jasné, zda sem nebylo číslo popisné druhotně přeneseno. V seznamu majitelů rokycanských domů z doby okolo roku 1945 se pro objekt čp.609/II uvádí jako vlastník František Žák, jemuž patřil i dnes už zbořený objekt čp.6/II v prostoru Jiráskovy ulice.[21] Každopádně svou současnou podobou nijak do 40. let 20. století neodkazuje. Jedná se moderně pojatý patrový plochostřechý rodinný dům ve stylu architektury 70. a 80. let, kompozičně relativně zvládnutý. Západní část fasády je obložena kamenem. Průčelí rytmizují horizontály širokých oken, s vlysem v meziokenním prostoru a dřevěné zábradlí balkonu v 1. patře. Jedná se o zajímavý příklad, kdy v nuzných podmínkách normalizačního sortimentu se podařilo ztvárnit novostavbu rodinného domu tak, že působila moderně, ale přitom nevykazovala estetiku panelových sídlišť. Vedlejší pozemek zaujímá vila čp.1055/II z 80. let 20. století. Robustní a kompozičně těžkopádný patrový objekt se sedlovou střechou a štítem obráceným do ulice. Dále pokračuje uliční fronta ve směru k městu opět souborem starších rodinných domků, budovaných na menších parcelách ve 30. letech 20. století (foto z r. 2003). Dům čp.465/II je takřka intaktně dochovanou prvorepublikovou vilkou z roku 1932. 12. března 1931 vydáno stavební povolení pro Marii Hasmanovou na rodinný dům na pozemku č.kat.2037/2.[22] 6. října 1932 vydáno A. Hasmanové na rodinný dům č.kat.2037/2 užívací a obývací povolení.[23] Jde o patrový objekt s obytným podkrovím v 1. patře. Má polovalbovou střechu, do ulice je natočen zděným vikýřem v podkroví. Rodinný dům čp.480/II byl postaven roku 1933. 21. července 1932 vydala městská rada stavební povolení Petru Čihákovi na rodinný dům na pozemku č.kat.2037/3.[24] Dne 10. srpna 1933 pak vydáno městskou radou obývací a užívací povolení pro Š. Wolfa na rodinný dům na č.kat.2037/3.[25] Jde o větší patrový objekt s nízkou valbovou střechou. Někdy za socialismu dům důkladně zmodernizován, včetně aplikace brizolitového fasádního pláště. Počátkem 21. století při další opravě tento socialistický „dekor“ odstraněn. Modernizacemi prošel i sousední domek čp.463/II z roku 1932, patrová stavba se sedlovou střechou. Stavební povolení pro Marii Chaloupkovou na rodinný dům na pozemku č.kat.2037/5 vydala městská rada 21. května 1931.[26] Užívací a obývací povolení pro Marii Chaloupkovou na rodinný dům č.kat.2037/5 vydáno 6. října 1932.[27]
Pak následuje nejvýstavnější objekt na Páclovně, honosná vila čp.509/II (foto z r. 2003). Rozložitá patrová rezidence s valbovou střechou stojí uprostřed rozlehlé zahrady, v značném odstupu od ulice. Její pozemek prochází celým blokem až do Dlouhé ulice. Postavil ji MUDr. J. Kazil v druhé polovině 30. let. Doktor Kazil byl zámožný obyvatel Královských Vinohrad v Praze a tuto vilu v Rokycanech si původně postavil jen jako letní byt. Za 2.světové války zde ovšem jeho rodina trvale pobývala.[28] V roce 1945 zde údajně sídlilo velení americké armády, která osvobodila město a právě v těchto místech zastavila svůj postup, aby se setkala se sovětskými vojsky postupujícími v protisměru.[29] Ve státě, kontrolovaném rovnostářským bolševickým režimem, ale luxusní vila nemohla zůstat bez povšimnutí vrchnosti. Ze soukromé vily zřízeny nájemní byty. Podle vzpomínek Milana Rady doplatila také rodina Kazilových na to, že doktor Kazil měl údajně vystavovat úmrtní list Janu Masarykovi.[30] 7. června 1963 rozhodla komise výstavby MěstNV, že dům čp.509/II má charakter nájemního nikoliv rodinného domu. Majitelka objektu Luisa Kazilová z Prahy se proti tomu sice 22. června 1963 odvolala, ale už 12. června 1963 potvrdil verdikt komise výstavby i Okresní národní výbor a krátce poté zamítla odvolání i rada MěstNV.[31] V roce 1968 na mapě dům evidován jako součást Československého státního statku. Statek tu měl své podnikové ředitelství.[32] Do soukromých rukou se vrátil až po roce 1989. Posléze se také dočkal celkové rekonstrukce. Dne 18. června 2007 zahájeno společné územní a stavební řízení na záměr přístavby a přestavby domu čp.509/II na základě žádosti, kterou 14. března 2007 podal Ing. Vladimír Šimon z Plzně. Podle předloženého nákresu mělo dojít k výrazné proměně půdorysu domu, který měl být rozšířen o nová křídla.[33] 19. července 2007 pak úřad vydal územní rozhodnutí i stavební povolení. Podle projektové dokumentace mělo dojít k stavební úpravě a přístavbě domu. Přístavba měla být provedena na severní, východní a jižní straně objektu. Na severní straně mělo přibýt křídlo o dvou nadzemních podlažích (spodní podlaží na úrovni 1. PP stávajícího objektu) s plochou střechou a sklonitými atikami. Na východní straně projektována dvoupodlažní přístavba se stejnými výškovými parametry jako severní přístavba, pouze spodní podlaží řešeno jako částečně zapuštěné do terénu. Na jižní straně budovy pak mělo nové křídlo navázat na stávající arkýř a terasu, čímž mělo dojít k rozšíření vnitřních obytných prostor o zimní zahradu a vstupní část. V 2. podlaží nové přístavby pak měla vzniknout terasa. Projekt přestavby zpracoval Bohumil Kratochvíl z Plzně.[34] V lednu 2008 už objekt skutečně prochází přestavbou. Dle stavu ke konci ledna 2008 zatím prováděny jen výkopy okolo domu a na terase.[35] Základní hmotová dispozice zůstala i po rekonstrukci zachována. Do střechy vložen nový zděný vikýř. Celkovou opravou prošla fasáda, která doplněna o motivy režného cihlového zdiva. Po straně se k budově připojilo boční křídlo.
Vedle Kazilovy vily vyrostl menší rodinný dům čp.462/II. Patrový objekt postaven roku 1932. V dubnu 1929 městská rada rozhodla, že lesnímu dělníkovi J. Bělohlávkovi se povolí 10% sleva na dříví na stavbu jeho domku, kterou provádí se synem.[36] Stavební povolení J. a M. Bělohlávkovým na rodinný dům na č.kat.2037/6 ale vydáno až 23. června 1932.[37] Užívací a obývací povolení získal J. Bělohlávek na rodinný dům na parcele č.kat.2037/6 6. října 1932.[38] J. Bělohlávek pak uváděn jako majitel čp.462/II. Původní podoba objektu dodatečně setřena socialistickou modernizací, při níž vyzděno patro a zvýšena střecha. 30. března 1939 na schůzi obecní rady vydáno stavební povolení na stavbu rodinného domku na pozemku č.kat.2037/6.[39] Patrně ale šlo o novou výstavbu buď nerealizovanou, nebo prováděnou na dnes již oddělené části parcely někde v sousedství. Vedle stojí dům čp.562/II z konce 30. let. Taktéž byl někdy za socialismu přebudován svépomocnou iniciativou. Objekt se sedlovou střechou a uličním štítem byl při ní rozšířen vyzděním nových místností v 1. patře. Nové zdivo této nezvládnuté přístavby bizarně vybíhá z původní hmoty domu. Sousední vila čp.612/II je patrovou stavbou s těžkopádně vysokým uličním štítem a strmou sedlovou střechu. Vznikla v 70. letech 20. století. Původní číslo popisné bylo přeneseno ze zbořeného objektu, který stál na jiném místě Rokycan. V roce 1972 se v seznamu pozemků v katastrálním území Rokycany a Borek vhodných k parcelaci na rodinné domy uvádí i pozemek č.kat.2027/1 o výměře 1937 čtverečních metrů. Parcela tehdy byla v majetku MěstNV.[40] Pak patrně došlo skutečně k zástavbě pozemku. Mezi domy čp.562/II a čp.612/II vybíhá z Pražské ulice krátká cesta, která slouží jako příjezdová komunikace pro obě stavby a dále obsluhuje zadní část zahrady u domu čp.198/II v Dlouhé ulici.
Poslední výspou Páclovny podél Pražské ulice ve směru k městu jsou ještě dva další rodinné domky. Parcelace těchto pozemků, sklánějících se podél Pražské ulice po terénním stupni směrem k čerpací stanici, odstartovala v 70. letech 20. století. V seznamu lokalit v katastrálním území Rokycany a Borek vhodných k parcelaci na rodinné domy z roku 1972 se uvádí pozemek č.kat.2028/1 o výměře 3835 čtverečních metrů. Byl v majetku MěstNV a předpokládala se zde možná výstavba až pěti domů.[41] Pak tu skutečně postaven rodinný dům čp.119/II. Patrový objekt s plochou střechou vznikl někdy v 70. letech. Počátkem 21. století prošel důkladnou rekonstrukcí, při níž byly odstraněny stavební prvky, odkazující na dobu jeho výstavby. Vedle něj stojí podobný rodinný dům čp.114/II ze stejného období. V tomto případě ovšem na původní patrový socialistický kvádr s plochou střechou přistavěna někdy na přelomu 20. a 21. století nová stanová střecha, poněkud kompozičně neústrojná. Dům je situován na vysokém technickém suterénu. Dál k západu už se terén svažuje do údolní roviny Pražského předměstí.
2.3. Ulice K Potoku
V poválečném období byla založena ulice K Potoku coby kolmá komunikace na Pražskou ulici. Měla umožnit intenzivnější parcelaci. Už když město v roce 1936 povolovalo parcelaci části pozemku č.kat.2054 Jaroslava a Zdeňky Šmolíkových na stavební místo, kde pak vyrostl rodinný dům čp.521/II, stanovila obec, že na 3 metry širokém pruhu na západní hranici pozemku č.kat.2054 povolí jeho majitel přejezd na severní část pozemku č.kat.2054 do doby, než bude sjednán přejezd nově otevřenou ulicí přes č.kat.2055.[42] Tato ulice ale zformována až hluboko v poválečném období. V červenci 1963 na schůzi pléna MěstNV se v rámci bilance jednání rady MěstNV v uplynulém období zmiňuje i to, že rada byla informována o provedení prověrky konané 19. června 1963 na ONV ve věci předběžného souhlasu s rozdělením a parcelací pozemků č.kat.2046 a č.kat.2047 Anastázie Komárkové (bytem Rokycany, ulice Míru čp.16) na Michala Podešvu a další zájemce. Šlo o pozemky podél dnešní ulice K Potoku, jejichž parcelace by umožnila rychlou zástavbu celé této lokality. Jenže prověrka zjistila, že nebylo přihlédnuto k ochraně zemědělského půdního fondu dle zákona 48/59 Sb. A že jde o pozemky využívané farmou Československých státních statků. Podle závěrů prověrky je ve městě dost jiných proluk vhodných pro zástavbu a rozhodnuto vrátit pozemky do původního stavu. V následující debatě ovšem Jaroslav Nový prohlásil, že nesouhlasí se zákazem parcelace paní Komárkové. Podle něj se v těchto místech stejně jednou bude stavět a farma Československých státních statků má dostatek půdy, kterou nestačí ani obdělávat.[43] Čas dal těmto námitkám zapravdu. V seznamu pozemků v katastrálním území Rokycany a Borek vhodných k parcelaci z roku 1972 se doporučuje pokračovat v parcelaci pozemků č.kat.2047, č.kat.2046 a č.kat.2052 o výměře cca 60 arů. Pozemky byly v majetku A. Komárkové, která souhlasila s výkupem.[44] Nakonec se na stavební využití pozemků podél dnešní ulice K Potoku muselo ještě nějakou dobu čekat. V červnu 1980 se mezi pozemky, určenými pro možnou skládku zeminy, uvádí i pozemek č.kat.2046/1, který prý totiž určen směrným územním plánem k dostavbě rodinnými domy. Už tu údajně vybudována kanalizace a nyní možno provést navážku až do výše kanalizačních šachet).[45] V prosinci 1982 se pak uvádí, že MěstNV vlastní louku č.kat.2046 o ploše 14 767 čtverečních metrů, která je dle směrného územního plánu určena k zástavbě rodinnými domy a na části tohoto pozemku povolena navážka.[46] V poslední čtvrtině 20. století už zde výstavba probíhá naplno. Přesto jde o jeden z nejmladších okrsků zástavby, kde urbanizace ani na počátku 21. století ještě nebyla dokončena (foto z r. 2003).
Východní stranu ulice K Potoku formuje zástavba z 2. poloviny 20. století. Od rohového čp.891/II na křižovatce K Potoku-Pražská (jeho popis viz výše, v rámci pasáže o Pražské ulici) pokračuje ulice domem čp.125/II. Jde o patrovou vilu se stanovou střechou, postavenou v 70. letech 20. století. V roce 1972 rozestavěl Josef Porteš na parcele č.kat.2053/6 rodinný dům, který ale nebyl během roku 1972 dokončen.[47] Dům nese vnější znaky své doby, včetně brizolitové fasády a typizovaných stavebních prvků, dávajících i rodinným domům z oné doby nádech soudobé architektury panelových sídlišť. Následuje ústí Dlouhé ulice a za ním je volná rohová parcela. Dále k severu byla postavena počátkem 80. let 20. století vilka čp.1020/II, kompozičně zvládnutá a na poměry doby svého vzniku i osobitá architektura. Následuje masivní dvoupatrová vila se sedlovou střechou a štítem orientovaným do ulice čp.1050/II z poloviny 80. let, jakási dobová snaha o luxus. Měřítkově i architekturou, připomínající chudší verzi alpských usedlostí, však jde o poněkud nepatřičný objekt.
Při západní straně ulice K Potoku stojí, směrem od křižovatky s Pražskou ulicí, rohový dům čp.609/II (jeho popis viz výše, v pasáži o Pražské ulici). Vedlejší pozemek zaujímá rodinný dům čp.1061/II, moderní plochostřechá jednopatrová vilka z 2. poloviny 80. let 20. století, s atypicky nízkými okny v prvním patře. Na jaře 2006 požádal Miroslav Nový z čp.1061/II město o půjčku z Fondu rozvoje bydlení. Konkrétně o 65 000 Kč na obnovu střechy. 27. dubna 2006 tuto žádost mimo jiné posoudila výběrová komise. 15. května 2006 ale městská rada přidělení peněz nedoporučila. Žadatel totiž nedoložil ohlášení stavby nebo stavební povolení. 30. května 2006 o věci jednalo i zastupitelstvo.[48] Sousední objekt čp.1067/II je patrový rodinný dům s obytným podkrovím v 1. patře pod sedlovou střechou. Do ulice otočen robustním uličním štítem. Objekt taktéž postaven v 2. polovině 80. let. Následuje rohový jednopatrový objekt čp.967/II s obytným podkrovím v 1. patře pod sedlovou střechou. Tvarově a kompozičně nezvládnutý produkt svépomocného stavitelství byl zbudován koncem 70. let 20. století. V roce 1979 kolaudován rodinný dům manželů Korbelových.[49] Dle informací z ledna 1980 již dům užíván (byly v něm 2 bytové jednotky).[50] Dodatečně ještě přímo na zahradě tohoto domu, směrem do ulice K Potoku, postaven přízemní objekt čp.1255/II se sedlovou střechou. Dokončen 24. srpna 2009. Nebyl kolaudován coby rodinný dům.[51] Dále k severu, za křižovatkou s Dlouhou ulicí, byla ulice K Potoku ještě do konce 20. století lemována jen zemědělskými pozemky. Intenzivní parcelace tu proběhla až poté. Na nároží K Potoku-Dlouhá postavena impozantní vila čp.1136/II, patrový objekt na rozsáhlém půdorysu, zakrytý pozvolnou sedlovou střechou (foto z r. 2001, foto z r. 2003). Do ulice se obrací masivním štítem. Jde o ukázku polistopadové individuální architektury pro solventní klientelu. Číslo popisné předáno 1. ledna 2000. Sousední pozemek je ještě nezastavěn a dál k severu, na konci ulice vyrostla vilka čp.1153/II, tvarově bujná stavba, ukázka dobové představy okázalé architektury z katalogů stavebních firem. Číslo popisné předáno 11. června 2001. Na 2. srpen 2007 zařazen dům čp.1153/II do dražby jako součást exekuce. Dle dražebního popisu obsahuje byt 5+1 s příslušenstvím. Vyvolávací cena stanovena na 2 267 000 Kč.[52]
Dne 27. února 1979 odsouhlasilo plénum MěstNV pojmenování této dosud bezejmenné komunikace ulice K Potoku.[53] Územní plán z roku 2000 předpokládal, že ulice K Potoku bude výhledově protažena na sever, do oblasti za Boreckým potokem, a měla pokračovat vzhůru až na Osecký vrch k nemocnici, čímž by se stala dopravní osou zde předpokládané nové vilkové čtvrti. Dosavadní místní komunikace by se tak zapojila do sítě komunikací celoměstského významu a poskytla by efektivní spojení mezi sousedícími a přesto prakticky neprovázanými čtvrtěmi Páclovna a Osecký vrch. Záměr ale nebyl realizován.
2.4. Dlouhá ulice
Relativně nedávná je zástavba v Dlouhé ulici. Ta byla založena až po 2. světové válce jako komunikace souběžná s Pražskou ulicí. Stejně jako v případě ulice K Potoku její vložení umožnilo koncepčnější parcelaci vnitřních pozemků. Rodinné domy tu začaly vyrůstat až v 60. letech a stále tu probíhá zaplňování proluk (foto z r.2003).
Západním směrem (k městu) od křižovatky se Škroupovou ulicí lemuje Dlouhou ulicí podél její severní strany již souvislá řada rodinných domků. Na rohu obou ulic je to předválečný rohový objekt čp.496/II, orientovaný ovšem spíše do Škroupovy ulice (viz výše). Na sousední parcele se ještě okolo roku 2005 nacházela přízemní dřevěná chata če.108, reziduum původní nouzové zástavby. Pak prošla rekonstrukcí a přístavbou, po které se z ní stal trvale obývaný přízemní rodinný domek s valbovou střechou. I po přestavbě jde o stavbu skromných rozměrů. Dne 14. ledna 2009 získal číslo popisné čp.1246/II.
Na vedlejší parcele už dle stavu k listopadu 2005 vyrůstal rodinný dům se stanovou střechou, zatím neoznačený.[54] V roce 2006 tato stavba byla dokončena a 19. června 2006 dům dostala číslo popisné čp.1208/II. Jde o nízkou patrovou stavbu s obytným podkrovím v 1. patře. Na tomto pozemku se ještě na mapě z roku 1990 zobrazuje objekt označený čp.356/II, který tu musel vyrůst až po roce 1955, kdy zbořen dům stejného čísla v jiné části Rokycan. Patrně zbořen před výstavbou nové vilky čp.1208/II. Sousední dům čp.852/II pochází z 60. let 20. století. Povolení k jeho přístavbě, při níž měla vzniknout v tomto objektu nová bytová jednotka, vydal MěstNV v roce 1979.[55] Jde o patrový rodinný dům s obytným podkrovím. Střecha je sedlová, do ulice orientovaná masivním uličním štítem. Rohový pozemek na nároží ulic Dlouhá a K Potoku zůstává neobsazen. Protější nároží křižovatky zaujímá masivní vila čp.1136/II z roku 2000 (její popis viz výše, v pasáži o ulici K Potoku). Dále k západu probíhá parcelace až od počátku 21. století (foto z r. 2001). Vyrostl tu malý moderní přízemní dům čp.1323/II se sedlovou střechou. Dokončen 15. srpna 2016.[56] Vedle se nachází patrová vila čp.1163/II s podkrovím v 1. patře. Sedlová střecha je do ulice natočena štítovou stěnou. Číslo popisné předáno 12. listopadu 2002. Vedle ní stojí dva rovněž nové rodinné domy. Vilce čp.1204/II bylo číslo popisné přiděleno 2. května 2006. Jde o nízký, ale prostorný přízemní rodinný dům. Vedlejší objekt čp.1179/II získal číslo popisné 31. října 2003. Patrový dům s obytným podkrovím má polovalbovou střechu. Do ulice hledí v přízemí přístavek.
Jižní strana Dlouhé ulice je už v zásadě plně dotvořena. Od křižovatky se Škroupovou v ní stojí rohový dům čp.864/II (viz výše, v popisu Škroupovy ulice). Následuje objekt čp.134/II, patrový dům ze 70. let 20. století, který po rekonstrukci počátkem 21. století zcela změnil svou podobu. Sousední vila čp.1041/II je patrová s obytným podkrovím v 1. patře, pod sedlovou střechou. Dům byl postaven v 80. letech. Nese si stále estetiku normalizačního stavitelství, blízkou soudobým panelovým sídlištím, s brizolitovou fasádou a eternitovou krytinou střechy. Svépomocné snahy o „vyšperkování“ stavby (barevná skla v luxferech, zdobné kovové zábradlí terasy či plotu, kamenné a dlaždicové obklady apod.) paradoxně tento dojem spíše jen umocňovaly. Odraz předlistopadové doby je patrný i ve vnější podobě sousedního domu čp.971/II. Mohutná patrová stavba s obytným podkrovím 1. patra má sedlovou střechu, zvýšený suterén a kompozičně nezvládnuté fasády s množstvím oken různé velikosti, další ukázka limitů socialistického trhu ve stavebnictví i v projektování domů. Rodinný dům vznikl koncem 70. let. Pak ulici protíná kolmá ulice K Potoku. Na jejím nároží stojí domy čp.125/II a čp.967/II (viz výše, v rámci popisu ulice K Potoku). Pak pokračuje zástavba objektem čp.7/II. Je to přízemní rodinný dům ze 70. let 20. století s nízkou stanovou střechou a zvýšeným suterénem. Stavební povolení na tento rodinný dům na parcele č.kat.2046/3 bylo Josefu Spoustovi z Olešné vydáno mezi 1. lednem a 15. listopadem 1974. V domě měla vzniknout 1 bytová jednotka.[57] Počátkem 21. století prošla stavba modernizací. Vedlejší dům čp.1068/II je z 80. let. Robustní patrový objekt má obytné podkroví 1. patra, sedlovou střechu a taktéž zvýšený suterén s garáží. Sousední parcelu vyplňuje zadní trakt zahrady Kazilovy vily čp.509/II a domu čp.462/II v Pražské ulici (viz výše). Dál směrem k západu se hloubka bloku zužuje s tím, jak se Dlouhá ulice blíží k Pražské. Stojí tu už jen jeden další rodinný dům, a to čp.198/II. Patrová stavba s plochou střechou vznikla v 70. letech. Jeho výstavba začala roku 1971, kdy František Šnajdr rozestavěl rodinný dům na parcele č.kat.2037/7a. Objekt ale nebyl během roku 1971 dokončen.[58]
Na rozdíl od ulic Škroupova nebo K Potoku nehraje Dlouhá ulice jen roli krátké kolmé spojky. Jak její název napovídá, Dlouhá ulice byla založena coby zárodek protáhlé dopravní osy, jež měla paralelně propojit Rokycany a Borek a odpoutat jednoznačnou orientaci Páclovny na Pražskou ulici. Na západním konci ulice územní plán předpokládá její protažení až k Pražské ulice, kde by měla vyústit poblíž nynější čerpací stanice. V těchto místech, na západním konci ulice, má ale zatím komunikace charakter pouhé cesty či pěšiny a končí slepě. Místní obyvatelé byli totiž proti jejímu napojení na Pražskou ulici a zatím se jim podařilo prodloužení ulice odložit. Usedlíci totiž odmítají plné začlenění Dlouhé ulice do městské uliční sítě, obávají se zvýšení dopravní zátěže a jsou víceméně spokojeni s nynějším stavem, kdy ulice vede „odnikud nikam“. To, že město v zásadě ustoupilo tomuto tlaku je nevhodné, protože ze strany místních lidí jde de facto o živelnou „privatizaci“ veřejné komunikace, což v urbanisticky složitém městském prostředí není přípustné. Uliční síť by měla být logická a Dlouhá ulice je předurčena stát se funkční spojnicí Rokycan a Borku (nemusí nutně jít o průjezd pro automobily, ale šlo by o ideální spojnici pro pěší a cyklisty). Oficiálně záměr vytvořit tuto komunikaci trvá. Ještě v srpnu 2006 jej zmiňuje městská rada při jednání o prodeji jednoho městského pozemku poblíž zamýšleného vyústění Dlouhé ulice na Pražskou ulici.[59]
27. února 1979 odsouhlasilo plénum MěstNV pojmenování této dosud bezejmenné komunikace Dlouhá ulice. Proti tomu protestoval na zasedání MěstNV Jiří Fryč. Vadilo mu, že pojmenování ulic nebylo konzultováno s občanskými výbory a nelíbil se mu ani obecný název jako Dlouhá ulice. Prohlásil, že je přece dost významných osobností, po kterých ulici pojmenovat. Tajemnice MěstNV mu odpověděla, že se v Rokycanech skutečně připravuje například pojmenovat ulici po Svazu protifašistických bojovníků, ale nutno počkat až bude dokončena nějaká významnější ulice, tato je pro význačné pojmenování nedůležitá.[60]
2.5. Cesta podél Boreckého potoka
V úseku mezi severními konci ulic Škroupova a K Potoku probíhá podél břehu Boreckého potoka další ulice, oficiálně řazená k ulici K Potoku. V říjnu 1977 rada MěstNV souhlasila s výkupem pozemku č.kat.2022 o ploše 1,144 hektaru, který byl dle podrobného územního plánu určen k výstavbě rodinných domků.[61] Šlo o rozsáhlé plochy podél jižního břehu Boreckého potoka v prostoru Páclovny. V 80. letech 20. století byla pak na Páclovně i díky tomuto výkup ustavena tato pobřežní cesta, spojující na severu ulice K Potoku a Škroupova. V ekologicky příznivé poloze na okraji přírodní nivy Boreckého potoka zde postaveno několik dalších vil. Směrem od východu k západu je to čp.1021/II, mohutná patrová budova s plochou střechou a strohou fasádou, postavená v 80. letech. Vedle ní stojí objekt čp.1086/II, přízemní domek na půdorysu písmene L s valbovou střechou, který byl zbudován koncem 80. let. Ze stejného období pochází i sousední vysoká patrová vila čp.1090/II s obytným podkrovím v 1. patře a vysokým suterénem s garáží. Vila je do ulice natočena robustním štítem, střecha je sedlová.
Výstavba na Páclovně ale čelila v 80. letech i kritice. V únoru 1986 na plénu MěstNV vystoupil za občanský výbor č.3B MVDr. Krupička s tím, že nové rodinné domy byly kritizovány v jednom deníku za to, že jsou znehodnoceny nevhodným postavením vedle sebe a nevhodným situováním do terénu. Kromě toho se pozastavoval nad tím, že výstavba zde probíhala bez předchozího zbudování inženýrských sítí. V okolí proto je bláto a špína. Voda se bere ze studní.[62] Daleko závažnější námitkou než dobové stížnosti v tisku je to, že tato pobřežní komunikace nebyla od 80. let důsledně vytýčena i v dalších úsecích Páclovny. V 90. letech tak po zástavbě stávajícího pole mezi Páclovnou a sídelní skupinou V Borku došlo k tomu, že nové domy vyrostly přímo na okraji nivy potoka, aniž by byla jednoznačně vytýčena i pobřežní ulice. Šlo by přitom o logickou trasu pro pěší rekreaci, která takto byla nesystémově „privatizovaná“ majiteli zdejších novostaveb.
3. Technický vývoj Páclovny
Jistá odlehlost a izolovaný charakter Páclovny, která vznikla jako výspa mimo stávající intravilán Rokycan, způsobovaly, že dlouho do 2. poloviny 20. století mělo zdejší osídlení polovesnický charakter, s absencí většiny vymožeností městského života (komunikace, inženýrské sítě). Kvůli rostoucí dopravě již v 60. letech byla urgována výstavba chodníku podél severní strany Pražské ulice na Páclovně, v úseku od benzinové stanice na Pražském předměstí až do Borku. V perspektivním (výhledovém) plánu se o provedení této investice uvažovalo na rok 1970. Současně mělo být postaveno i veřejné osvětlení.[63] V roce 1968 plánoval MěstNV použít 5000 Kčs z fondu rezerv a rozvoje na projektovou dokumentaci tohoto chodníku.[64] Během 1. pololetí 1968 ale z této sumy neproinvestováno nic.[65] Žádná částka neproinvestována ani v 2. pololetí.[66] Na jednání pléna MěstNV 22. září 1969 se dotazuje ing. Miroslav Poduška, co brání v tom, aby byl chodník do Borku hotov do roku 1970. Vladimír Prášek reagoval s tím, že výstavba chodníku musela být odsunuta, kvůli urgentní potřebě dokončit výstavbu nové vozovky v nynější ulici K Huti. Co se týče chodníku na Páclovně, zůstává prý prioritou. V roce 1969 zadáno zpracování projektu, který má být hotov v roce 1970. Zhotovení projektu mělo vyjít na 10 000 Kčs.[67] Pořízení projektu chodníku opravu zahrnuto do návrhu prováděcího plánu MěstNV na rok 1970 (zveřejněn v prosinci 1969). Předpokládaná hodnota projektu zůstala na 10 000 Kčs.[68] V únoru 1970 nutnost výstavby chodníku do Borku opět na zasedání MěstNV urguje František Pácl.[69] Rozhodnutím rady MěstNV ze 17. února 1970 zařazena do plánu Akce Z na rok 1970 výstavba části tohoto chodníku, od benzinové stanice, ke Kazilově vile čp.509/II (tehdy ředitelství Státního statku). Práce měl zajistit právě Státní statek.[70] V listopadu 1970 navrženo zařadit nově do Akce Z na rok 1971 jako součást celoměstského závazku na počest 50. výročí založení KSČ i výstavbu chodníku do Borku.[71] V roce 1971 mělo na tuto akci (projekt a realizace 1. etapy chodníku) jít z obecního rozpočtu 50 000 Kčs. Práce měl zajistit MěstNV a občanské výbory č. 3 a 10.[72]
V roce 1971 mezitím proběhla na Páclovně výstavba veřejného osvětlení.[73] Technické služby tu v roce 1971 nainstalovaly 2 nové svítilny.[74] Zároveň se konečně začalo pracovat na chodníku. Od roku 1971 prováděna v Akci Z stavba dvoukilometrového chodníku mezi Rokycany a Borkem.[75] Stavba začala na jaře 1971. Během 1. pololetí připraveno podloží pro zaštěrkování, provedeno přemostění některých vodotečí. Jisté zdržení v tempu prací nastalo kvůli nedostatku štěrku.[76] Za rok 1971 proinvestoval MěstNV na výstavbě 1. etapy chodníku do Borku 57 000 Kčs (původní rozpočet 50 000 Kčs). Vytvořena hodnota díla 127 000 Kčs (rovněž v původním plánu počítáno s vytvořenou hodnotou 127 000 Kčs).[77] 1. etapa prý dokončena ještě v roce 1971.[78] V 1. etapě šlo o úsek podél Pražské ulice od autoservisu na Páclovnu, až ke křižovatce se Škroupovou ulicí. Roku 1972 zahájena 2. etapa této akce, kdy se budoval chodník od Škroupovy do Borku.[79] Za 1. pololetí 1972 odpracováno na chodníku do Borku 250 brigádnických hodin a vytvořena hodnota 96 000 Kčs.[80] Za celý rok 1972 vytvořena hodnota 178 000 Kčs.[81] Podle jiného pramene zde vytvořeno za rok 1972 dílo v hodnotě 180 000 Kčs (původní plán 100 000 Kčs) a prostavěno 127 500 Kčs (oproti plánovaným nákladům 70 000 Kčs).[82] V plánu výstavby na rok 1973 počítáno u této akce s náklady 123 000 Kčs a vytvořením hodnoty 177 600 Kčs.[83] Za 1. pololetí 1973 na chodníku od Páclovny do Borku odpracováno 1832 brigádnických hodin, z toho 809 zdarma. Vytvořeno dílo o hodnotě 65 400 Kčs, při nákladech 42 000 Kčs.[84] Plán nákladů na celý rok pak vzhledem k nižšímu tempu prací snížen na 99 000 Kčs.[85] K září 1973 činila celková bilance této stavby 4009 brigádnických hodin (1652 zdarma), náklady 188 000 Kčs (hodnota díla 260 000 Kčs). Dokončení se plánovalo do roku 1974.[86] Koncem roku 1973 je akce téměř před dokončením, ale pro nepřízeň počasí odsunuta na rok 1974.[87] Za rok 1973 tu nakonec prostavěno jen 74 000 Kčs (oproti plánovaným 123 000 Kčs).[88] Podle návrhu rozpočtu na rok 1974 zde mělo být prostavěno dalších 34 800 Kčs, přičemž hodnota vytvořeného díla vyčíslena na 38 000 Kčs.[89] V březnu 1974 se pak ještě pokračovalo s pracemi.[90] V září 1974 se uvádí, že za 1. pololetí 1974 prostavěno na chodníku 10 000 Kčs.[91] Za rok 1974 tu celkem prostavěno 29 021, 90 Kčs (původní plán 35 000 Kčs).[92] Je ovšem nutno dodat, že ne v celé délce šlo o asfaltový chodník, v proluce mezi Páclovnou a lokalitou V Borku jej nahrazovala pouhá pěšina z uválcované hlíny.
V roce 1975 také město vyčlenilo v rozpočtu 50 000 Kčs na výstavbu zatrubněného odvodňovacího příkopu na Páclovně.[93] Dle zpráv ze září 1975 probíhá akce podle plánu.[94] V rámci budování technické vybavenosti probíhala na Páclovně v roce 1979 výstavba kanalizace.[95] Akce sestávala ze dvou paralelně prováděných investic. Na stavbu kanalizace do Borku přidělen na rok 1979 limit 210 000 Kčs, prostavěno 215 000 Kčs. Dle údajů z února 1980 už akce hotova, hodnota díla 949 000 Kčs. Na druhou investici, kanalizace Páclovna, přidělen limit 300 000 Kčs, prostavěno 360 000 Kčs a k únoru 1980 zbývalo prostavět 375 000 Kčs. Tato akce zahájena v roce 1979, dokončení plánováno v roce 1980, rozpočtová cena 735 000 Kčs. Obě akce budovány dodavatelsky národním podnikem Zemědělské stavby Plzeň.[96] Stavba kanalizace na Páclovně zařazena i do plánu na rok 1980.[97] Na rok 1980 v plánu výstavby technické vybavenosti počítáno u této akce s rozpočtovou cenou 735 000 Kčs, přidělen limit 375 000 Kčs.[98] Podle údajů z dubna 1980 bylo na kanalizaci Páclovna prostavěno 360 000 Kčs. Dokončení plánováno na rok 1980.[99] V září 1980 uváděna kanalizace Páclovna jako hotová.[100] Podle dat z prosince 1980 ale pro rok 1980 plánován na výstavbě kanalizace Páclovna objem 210 000 Kčs, z něhož prostavěno 207 000 Kčs. Akce už uváděna jako hotová.[101]
V 80. letech 20. století se postupně Páclovna stávala jednou z nejatraktivnějších lokalit nové výstavby. Vzhledem k automobilizaci obyvatel přestala být handicapem odlehlá poloha. Pomalu se zlepšovala i občanská infrastruktura. Roku 1983 rozestavěn na Páclovně plynovod.[102] Dle plánu výstavby technické vybavenosti měla v roce 1983 na Páclovně probíhat výstavba plynovodu, a to nákladem 300 000 Kčs.[103] Dle údajů z prosince 1983 tu měl být za rok 1983 (dle předběžných kalkulací) byl plán prostavět 746 000 Kčs splněn.[104] Výstavba plynového vedení měla pokračovat i roku 1984.[105] Celkem ve volebním období 1981-86 šlo na investici plynovod Páclovna 707 000 Kčs.[106] Plynovod dokončen roku 1984.[107] V roce 1986 pracovali místní lidé z občanského výboru č. 3B na úpravě ulice Škroupovy a Dlouhá.[108] V roce 1985 město vypracovalo seznam perspektivních oblastí pro další individuální parcelaci. Páclovna byla jednou z ní.[109]
V 90. letech 20. století na Páclovně tempo parcelace nepolevovalo. Teprve tehdy získala tato lokalita rysy skutečné městské čtvrti. Roku 1993 vybudována v ulicích Pražská, Dlouhá, K Potoku a Škroupova nová vodovodní větev.[110] Ta mimo jiné umožnila další zahušťování a expanzi zástavby. Akce proběhla ve dvou etapách a vodovodní větev dosáhla až k okraji katastru městské části Borek. Náklady na vodovod na Páclovně dosáhly 4 339 000 Kč.[111] V polovině 90. let 20. století se na Páclovně plánovaly výkopy rozvodů kabelové televize.[112] V roce 1999 jednalo městské zastupitelstvo o poskytnutí příspěvku na výstavbu elektrické přípojky v Dlouhé ulici.[113] V srpnu 1999 rovněž zastupitelé odložili jednání o plánovaném odkupu veřejných inženýrských sítí v Dlouhé ulici.[114] Převzetí inženýrských sítí pak zastupitelé odhlasovali až 2. listopadu 1999.[115] I když koncem 20. století stálo na Páclovně už asi 50 domů a stále přibývalo obyvatel, místní komunikace zůstávaly neupravené. Zatímco Pražskou ulici s vyasfaltovanou vozovkou lemoval aspoň provizorní chodník ze 70. let, vesměs krytý uválcovanou hlínou, ostatní ulice měly divoký povrch z rozježděného bahna a pruhů trávy. Dlouhou dobu byly opakované žádosti zdejších obyvatel o úpravu veřejných komunikací odmítány s tím, že je nejprve nutné dokončit inženýrské sítě.[116] Když v 90. letech byly tyto rozvody opravdu položeny (pod zemí již vodovod, kanalizace i plynovod), zesílil tlak místních občanů na radnici. V roce 1995 město deklarovalo, že jednou z nejbližších priorit investiční politiky bude úprava komunikací na Páclovně.[117] Roku 1996 ale byla na městský úřad doručena petice obyvatel Páclovny, v níž žádají o urychlení příprav celé investice. Město reagovalo s tím, že podle plánu úpravy místních komunikací aktualizovaného v prosinci 1995 je výstavba komunikací v ulicích K Potoku, Škroupova a Dlouhá na pátém a výstavba chodníku do Borku na třetím místě v seznamu nejbližších akcí tohoto typu v Rokycanech. Je ovšem prý nutné ještě počkat na pokládku elektrického vedení. Západočeská energetika totiž v letech 1996-97 hodlala na Páclovně provést zahuštění stávajícího rozvodu nízkého napětí. Úprava komunikací tak možná nejdříve v roce 1998.[118] Nakonec se muselo ještě čekat o něco déle. Teprve v květnu 2000 definitivně rozhodlo zastupitelstvo, že v roce 2000 bude na úpravu komunikací vynaloženo 5 273 000 Kč, a to právě v ulicích Škroupova, K Potoku a Dlouhá.[119] V prosinci 2000 odsouhlasilo zastupitelstvo úpravu obecního rozpočtu, kterou na rekonstrukci Dlouhé ulice přesunulo do kapitálových výdajů 350 000 Kč.[120] Během následně provedené komplexní úpravy komunikací pak byly ulice Dlouhá (v úseku zhruba od domu čp.1068/II až ke křižovatce se Škroupovou ulicí) a Škroupova vydlážděny zámkovou dlažbou z betonových prefabrikátů, a to v modelu „obytná zóna“, kdy není oddělen chodník a vozovka a kdy je omezena průjezdní rychlost automobilů. Ulice K Potoku upravena tradičněji s asfaltovým povrchem vozovky a dlážděnými chodníky. Na křižovatce Škroupovy a Dlouhé ulice vysazen do kruhového záhonu strom, čímž vznikl jakýsi kruhový objezd regulující rychlost projíždějících vozidel. Neupravena zůstává spojovací pobřežní cesta na severním okraji čtvrti, kde přetrvala primitivní hliněná vozovka.
2. července 2008 městský úřad zahájil územní řízení na stavbu „Rokycany, Borek, splašková kanalizace, výtlak V-DII a ČS Borek“, která se měla dotknout pozemků č.kat.2055/1 (Škroupova ulice), č.kat.2901/1 (Pražská ulice), č.kat.2901/5 (chodník podél Pražské ulice), č.kat.75/8 na katastru Borek (chodník podél Pražské ulice) a č.kat.396 na katastru Borek (ulice K Huti). Žádost o vydání územního rozhodnutí podalo 7. března 2008 město. Projektovaná kanalizační větev měla sestávat z potrubí DN 80 mm od ČS Borek, které by vyústilo ve Škroupově ulici. Celková délka 864 metrů. Investice kromě toho obsahovala čerpací stanici splaškových vod a elektropřípojku. Čerpací stanice tvořena plastovou šachtou průměru 1500 mm, která uzavřena železobetonovým poklopem. Na 7. srpna 2008 svoláno ústní jednání.[121] V průběhu ústního jednání vzneseno několik připomínek. Městský úřad doporučil v rámci akce řešit i odkanalizování objektů v Dlouhé ulici. Paní Huzincová zase požádala o odkanalizování parcely č.kat.2071/44, na které začal v té době vyrůstat nový rodinný dům (vedle domu čp.354/II) a sousedních pozemků s případným napojením na tuto výtlačnou kanalizaci. Město ale nakonec rozhodlo, že zavedení kanalizace na tento pozemek, stejně jako do domů podél Dlouhé ulice, se bude řešit samostatnou investiční akcí. 18. srpna 2008 pak na výstavbu splaškové kanalizace dle původní žádosti vydáno územní rozhodnutí.[122]
4. Rozšíření Páclovny v 90. letech 20. století
V polovině 90. let 20. století začala parcelace stávajícího zbylého zemědělského pozemku mezi vlastní Páclovnou a lokalitou V Borku. Dlouhá ulice byla tehdy protažena k východu a z Pražské ulice zároveň založena nová kolmá komunikace, Krátká ulice. První domy zde byly osídleny ještě před koncem století, přičemž tempo parcelace plynule pokračovalo i v prvních dekádách 21. století Během krátké doby v této nové části Páclovny vyrostl soubor moderních rodinných domků, šlo o jeden z prvních ucelenějších parcelačních počinů po roce 1989 v Rokycanech. Koncem roku 2005 už v této nové lokalitě stálo 13 domů.
Podél Pražské ulice (foto z r. 2001) vyrostla vila čp.1193/II. Patrový objekt s obytným podkrovím v 1. patře má asymetrickou sedlovou střechu. Dostavěn byl okolo roku 2005. Dál směrem k Borku jsou to dva obdobně pojaté rodinné domy u ústí Krátké ulice. Jde o přízemní objekty typu bungalov s nízkou střechou. Na západním nároží je to dům čp.1129/II (číslo popisné vydáno 1. září 1999), na východním čp.1121/II ze stejné doby. Zástavbu západní fronty Krátké ulice tvoří od jihu k severu nejprve výše zmíněný rohový dům čp.1129/II, pak je tu nárožní objekt čp.1280/II na křížení ulic Krátká a Dlouhá. Vznikl okolo roku 2010. Jedná se o zajímavý přízemní domek s pultovou střechou, jednoduchý, proporčně zvládnutý. Na protějším nároží ulic Krátká a Dlouhá stojí vila čp.1147/II (foto z r. 2003, foto z r. 2000). Zajímavá patrová stavba, s nižší valbovou střechou, v níž se nachází obytné podkroví s půlkruhovými vikýři. Číslo popisné bylo předáno 12. ledna 2001. Vedle stojící objekt čp.1148/II je rodinný dům na půdorysu písmene L, s patrovou obytnou částí pod polovalbovou střechou a s přízemním technickým traktem. Číslo popisné vydáno rovněž 12. ledna 2001. Dále k severu se nachází obdobný patrový dům na půdorysu L čp.1216/II. Číslo popisné mu bylo přiděleno 9. října 2006. Na samém konci ulice, nad hranou náplavové terasy Boreckého potoka ještě stojí vilka čp.1167/II, patrový objekt s obytným podkrovím. Ta získala číslo popisné 19. června 2003. Protější východní strana Krátké ulice ještě není plně rozvinuta, na nároží Pražské a Krátké se rozkládá výše uvedený dům čp.1121/II. O něco dál k severu, na křížení Krátké a Dlouhé ulice stojí patrový rodinný dům čp.1165/II, postavený počátkem 21. století (foto z r. 2003). Číslo popisné přiděleno 26. září 2002. Na rozdíl od stylových sousedních staveb představuje spíše konzervativní, tradiční model obytného domu s pravidelným obdélným půdorysem a obytným podkrovím v 1. patře pod běžnou sedlovou střechou. Odtud dále k severu zůstávají pozemky v Krátké ulici zatím nezastavěné, byť jsou zde již zavedeny sítě a místy jsou budoucí parcely už i oploceny.
Do nové obytné lokality byla protažena z „původní“ Páclovny i Dlouhá ulice (foto z r. 2001). Podél její jižní strany stojí (od východu k západu) nejprve rohový dům čp.1280/II, popsaný výše. Následuje vila čp.1140/II, která dostala číslo popisné 20. července roku 2000. Jde o moderní rodinný dům s obytným podkrovím a stanovou střechou. Sousední dům čp.1134/II získal číslo popisné 1. ledna 2000. Obě tyto vilky mají přístup nejen z Dlouhé ulice, ale i z jihu, kde od Pražské ulice do vnitrobloku vyvedena nevelká obslužná komunikace. Vedle nich vyrostl atypicky řešený rodinný dům čp.1183/II. Z přízemní hmoty vystupuje v centru budovy patrový hlavní trakt s netradiční plochou střechou. Číslo popisné přiděleno 1. září 2004.[123] Na severní straně Dlouhé ulice zbývají ještě dle stavu k roku 2018 volné parcely. Parcelace tu zároveň probíhá netradičním způsobem, kdy do vnitrobloku protažena úzká obslužná komunikace, podél které rozvinuta struktura jednotlivých stavebních pozemků. V samotné Dlouhé ulici tak vyrostl zatím jen dům čp.1143/II. Stavba na půdorysu písmene L s jednopatrovou obytnou částí a přízemním přístavkem. Číslo popisné získal tento objekt 4. srpna 2000. Ve vnitrobloku díky výše uvedené obslužné cestě vyrostla vila čp.1305/II. Dokončena 22. prosince 2014.[124]
Poněkud nešťastné je umístění rodinných domů čp.1190/II a čp.1212/II. Dům čp.1190/II získal číslo popisné 3. února 2005. Jde o přízemní vilku. Rodinnému domu čp.1212/II bylo číslo popisné přiděleno 4. prosince 2006. Oba vyrostly na severním okraji bloku a jsou přístupné nestandardním způsobem. V případě domu čp.1190/II je to provizorní cesta podél nábřežní potoka od severního konce Škroupovy ulice, dům čp.1212/II je dostupný po výše uvedené úzké cestě, vytýčené z Dlouhé ulice do vnitrobloku k severu. Situování těchto domů na samý okraj terénní hrany nad Boreckým potokem je ovšem nepochopitelné z hlediska územního plánování. Do budoucna zkomplikovalo vytvoření pobřežní obslužné komunikace podél tohoto vodního toku, tak jak například existuje mezi ulicemi Škroupova a K Potoku, a tak jak ji zde předpokládal územní plán z roku 2000. Hrozí tak divoká „privatizace“ břehů nad potokem a rozšiřování zahrad přilehlých domů až k přírodnímu korytu potoka. V neposlední řadě se tím komplikuje i efektivní parcelace zbylých pozemků severně od Dlouhé ulice, jakož i v celém nábřežním pruhu. Nábřežní komunikace nemusí mít charakter široké klasické ulice, ale může jít o klidovou zónu, primárně pro pěší, přirozeně přecházející do nivy potoka. Přístupnost potoka pro veřejnost je ale podmínkou, od které není možno ustoupit a zakoupení stavebního pozemku v blízkosti potoka nesmí znamenat i přivlastnění si přístupu do této cenné přírodní partie. Počátkem 21. století město prosazovalo výkup pozemku č.kat.2058/1 o ploše 4715 čtverečních metrů, který leží podél jižního břehu Boreckého potoka, na dotyku se zástavbou Páclovny (naproti ústí Škroupovy ulice). Pozemek má velký význam právě pro budoucí koncepční řešení údolí Boreckého potoka s chráněným meandrujícím korytem vlastního potoka a plochami zeleně v jeho blízkosti, s parkovým, rekreačním a ekologickým potenciálem. 19. prosince 2005 se záměrem nákupu parcely č.kat.2058/1 vyslovila souhlas městská rada a 24. ledna 2006 i zastupitelstvo. Vlastníci pozemku ale nepřijali původně nabízenou odkupní cenu (větší část parcely za 12,70 Kč za metr čtvereční, menší pozemkový pás na jihu parcely za 240 Kč za metr). 12. dubna 2006 se obě strany sešly k jednání a 15. května 2006 městská rada odsouhlasila revizi cen. Doporučila majitelům parcely nabídnout za její jižní pruh 350 Kč za metr čtvereční. 30. května 2006 o tom jednalo zastupitelstvo.[125] Vzhledem k opakovanému zaplavování této oblasti podél Boreckého potoka (zejména v srpnu 2002) přikročilo město k provedení studie protipovodňových opatření na vodních tocích v Rokycanech. V květnu 2006 jednala městská rada (po konzultaci s Povodím Vltavy) o doplnění studie protipovodňových opatření o úsek Boreckého potoka, od Boreckého rybníku až do Rokycan, k Luční ulici. Dle nabídky autora projektu Ing. Šindlara měly náklady na rozšíření studie dosáhnout 82 943 Kč. Rada města s tímto vyslovila souhlas.[126] Město odůvodňovalo rozšíření původní studie záměrem rozvoje výstavby rodinných domků v prostoru mezi Borkem a Rokycany a nutností zamezit opakovaným povodňovým škodám. V červenci 2006 o doplnění studie jednali zástupci města, Povodí Vltavy a zpracovatelské firmy.[127]
Mladému charakteru tohoto okrsku zástavby odpovídá i stav zdejších komunikací. Dlouhá ulice má v tomto úseku jen provizorní úzkou vozovku z betonových panelů. V Krátké ulici je sice provizorní ale poměrně sofistikovaná vozovka z uválcovaného jemného štěrku a před domy čp.1147/II a čp.1148/II se dokonce objevil už i chodník dlážděný prefabrikáty.
5. U Třech křížů
5.1. Komunikační a urbanistický vývoj lokality
Na samém počátku Páclovny, v místech, kde ve směru od Rokycan silnice na Prahu stoupá do mírného svahu, se nachází lokalita nazývaná U Třech křížů. V těchto místech byli podle tradice pohřbeni padlí vojáci z bitvy, kterou roku 1450 u Rokycan svedly armády Strakonické jednoty a Jiřího z Poděbrad.[128] Bitva se tu odehrála 4. června 1450.[129] Na místě stojí uprostřed skupiny stromů dřevěný kříž (foto z r. 2003). Lokalitu U Třech křížů tečuje lehkým obloukem těleso železniční trati Praha-Plzeň. Pod náspem železnice vybíhá z Pražské silnice k jihu historická cesta. Byl tu pod kolejemi zřízen kamenný mostek (foto z r. 2003, foto z r. 2003).
Původně (již na katastrální mapě z roku 1838) pro spojení z Pražské ulice směrem do prostoru pod Žďárem (U Třech křížů) sloužila cesta č.kat.2903/1, jejíž trasu fixuje nynější obslužná komunikace paralelní s Pražskou ulicí podél její jižní strany, naproti bývalému autoservisu. Uvádí se tu ještě roku 1921, kdy ale vedle ní už před časem vznikla i nová cesta, v terénu níže položená podél Pražské silnice.[130] Cesta vedla přes trať. Teprve při rozšiřování železniční trati ve 20. letech 20. století, kdy se rušily úrovňové přejezdy, byla dána přednost nové cestě vyústěné z podjezdu kolmo na Pražskou silnici U Třech křížů. V prosinci 1927 schválilo obecní zastupitelstvo povolení zálohových půjček na investice, které byly provedeny v roce 1927 v době před schválením řádného obecního rozpočtu. Mimo jiné šlo o 1000 Kč na úpravu cesty u Třech křížů a na zřízení můstku na obecní louku u Šťáhlavské silnice.[131] O tom, že náklady na zřízení cesty ze Šťáhlavské silnice na obecní louku a na úpravu cesty u Třech křížů se uhradí z rozpočtu 1927 (cca 1000 Kč) rozhodla městská rada v říjnu 1927, přičemž v té době prý už práce provedeny.[132] V roce 1939 jedná obec o prodeji části pozemku č.kat.2082/1 (pastva o ploše 3191 čtverečních metrů) za státní drahou u Třech křížů. František Nový, majitel sousedního pozemku č.kat.2083/1 na severní straně, totiž požádal 31. března 1939 o odkup č.kat.2082/1. Dne 4. května 1939 proběhlo komisionelní řízení, Nový požádal konkrétně o odprodej části č.kat.2082/1 o ploše 325 čtverečních sáhů. 25. května 1939 městská rada doporučila ke schválení s tím, že v případě, že by doprodávané plochy připadly i stromy, které na pozemku se svolením obce vysadil MUDr. Kazil, musí se Nový s ním dohodnout. V červenci 1939 na schůzi obecního zastupitelstva schváleno.[133]
Jižně od trati v té době taky vyrostl drobný dům čp.593/II. Číslo popisné mu přiděleno 21. září 1940. Původně evidován jako „chata“, ale šlo ve skutečnosti o nouzový obytný objekt situovaný do úvozu na jižním vyústění cesty od Třech křížů. Tato bizarní stavbička je dokladem nekontrolovaného stavebního ruchu v letech 1939-40, kdy padla většina regulačních zásad, protože obec se snažila nebránit válkou zneklidněným obyvatelům Rokycan investovat své úspory do nemovitostí, a to i na pozemcích zcela mimo intravilán.
Koncem 2. světové války na příkaz okupačních vojsk přeťata Pražská silnice v prostoru U Třech křížů zákopem. Po osvobození rozhodl MNV, že na opravu silnice budou použiti němečtí vězni.[134] V listopadu 1954 se na plénu MNV debatuje o nedostatečném veřejném osvětlení v oblasti U Třech křížů.[135]
5.2. Památník na demarkační čáře
V květnu 1945 právě zde na Páclovně, vedle rozcestí U Třech křížů, zastavila americká armáda svůj postup k východu a v následujících dnech, poté, co od východu dorazilo sovětské vojsko, se zde utvořila hranice mezi oběma okupačními zónami, takzvaná „demarkační čára“. V roce 1946 zde z iniciativy Spolku pro přátelství s USA (Amerického ústavu) v Plzni postaveny dva sloupy, na nich tabule s nápisem: „V těchto místech armáda U.S.A. zastavila dne 6. května 1945 svůj postup a vytvořila hranici obsazeného území. Tato hranice byla zrušena dne 30. listopadu téhož roku, kdy spojenecké armády opustily československé území. Děkujeme svým osvoboditelům." Po pravé straně tentýž nápis v angličtině.[136] Dne 28. března 1950 sloupy podříznuty a tabule pohozena v nedalekém železničním podjezdu.[137] Podle vzpomínek pamětníků se ale po Rokycanech později začalo povídat, že plechová pamětní cedule skončila jako kryt králíkárny na zahradě Václava Titla, předního rokycanského bolševika.[138] V roce 1968 ožily načas úvahy o obnově pietního místa. Ještě v dubnu 1969 se na plénu MěstNV dotazuje Ladislav Hofman, kdy „bude na demarkační čáře postaven pomník, který tam byl.“[139] Nastupující normalizace ale podobné úvahy ukončila. V roce 1992 tato cedule obnovena přičiněním Klubu historických vozidel, prakticky ve stejné podobě (původní deska ovšem orientována na výšku, tato nová byla širší) i se stejným textem. Ten ovšem odporoval historickým faktům. Američané totiž do Rokycan s největší pravděpodobností dorazili až 7. května 1945.[140] Město na zřízení cedule nemělo dost peněz, část sumy tak přispěl Ladislav Mayer a Klub historických vozidel Rokycany.[141]
Po roce 1989 rovněž navrhli a úspěšně prosadili američtí veteráni vybudování stálého Pomníku na demarkační čáře (foto z r. 2003) v této lokalitě.[142] Městská rada odsouhlasila projekt ing. arch. Z. Čiháka. Mělo jít o kamenný pomník z leštěné žuly s bronzovou pamětní deskou.[143] Základní kámen položen slavnostně 5. května 1995. Během květnových oslav osvobození na něj poklepali starosta Oldřich Kožíšek, ministr obrany Vilém Holáň, zástupce ruské ambasády a americká velvyslankyně při OSN (později ministryně zahraničních věcí USA) M. Albrightová. Dokončení plánováno na listopad 1995, odhalen měl být u příležitosti Dne Veteránů.[144] Na zřízení pomníku přispělo množství spolků a korporací. Rokycanská geodetická kancelář provedla vytýčení obecního pozemku pro stavbu pomníku, pan Budín (kameník z Volduch) opatřil žulový kvádr pro základní kámen, firma VAKOS základní kámen dopravila z lomu, firma ERIKA ze Svojkovic provedla úpravu okolí budoucího pomníku, firma FESO ing. Střelby provedla bezplatně návrh a odlití pamětní desky v ceně cca 60 000 Kč.[145] Základ pomníku postavila firma ROSS, kamennou desku dodal KAMENOPRŮMYSL PLZEŇ, Lesní úřad provedl úpravu okolí. Rozpočet na jeho výstavbu dosáhl 420 800 Kč, z toho obec poskytla 300 000 Kč, část peněz dal také stát prostřednictvím okresního úřadu.[146] Příspěvek na jeho výstavbu ve výši 52 300 Kč poskytlo sdružení amerických vojáků a peníze poskytly i politické strany ČSSD, ODS a LSNS.[147] Podle údaje z roku 1997 ale zřízení pomníku vyšlo celkem na víc než 500 000 Kč.[148] Pomník na demarkační čáře byl odhalen 3. května 1996.[149]
Počátkem roku 1998 rozhodla městská rada, že z prostoru demarkační čáry by měla být odstraněna výše uvedená plechová cedule z roku 1992. Doporučila to Okresní koordinační rada Společnosti přátel východu, která na základě odborného posudku okresního archiváře Mgr. J. Fajta společnost žádala o připomenutí sovětské armády. Levicově orientovaným aktivistům vadilo, že cedule připomíná pouze americkou armádu. S odstraněním ovšem nesouhlasil spolusponzor cedule Ladislav Mayer. Ten navrhoval vytvořit zvláštní pietní místo pro sovětskou armádu, nejlépe s umístěním sochy rudoarmějce (odstraněné roku 1990 z rokycanského náměstí, viz kapitola – „Masarykovo náměstí“).[150] Návrh na odstranění cedule vypracoval odbor rozvoje města. Podle esteticky logické ale eticky a lidsky pochybné argumentace se předpokládalo, že v prostoru demarkační linie by měl zůstat jen pomník.[151] Proti odstranění informační cedule se ovšem nakonec zdvihla opozice. Někteří místní politici (J. Fryčová) poukazovali na to, že zatímco zde chce vedení města odstraňovat připomínku americké armády, v Knihově ulici nechává na objektu úřadu práce symboly komunistického režimu.[152] Nakonec vedení města změnilo názor. Na zasedání zastupitelstva v březnu 1998 pověřena městská rada, aby nelezla kompromisní řešení, které umožní i zachování plechové cedule.[153] V roce 1999 pak odhalena nová verze cedule s poněkud upraveným nápisem.[154]
6. Zástavba V Borku (u Borku)
Ještě o něco dříve než samotná Páclovna vznikla skupina domků při Pražské silnici, v bezprostředním sousedství obce Borek. Tato sídelní skupina nebyla ve skutečnosti urbanisticky součástí Rokycan, nýbrž právě vesnice Borek, na jejíž zastavěné území navazovala. Ležela ovšem na katastru Rokycan, takže administrativně nespadala pod tehdy samostatnou vesnici Borek. Osadě se říkalo „V Borku“ a historicky nemá mnoho společného s Páclovnou. Zástavba tu měla (až téměř do současnosti) výrazně ulicový charakter, takřka výlučně soustředěný podél Pražské silnice. Už v 1. polovině 20. století se sice vyvinuly i zárodečné kolmé boční komunikace, ale hrály jen minimální roli a jen pozvolna, díky dodatečné parcelaci, získávají charakter městských ulic.
Jako první vyrostla na jižní straně Pražské silnice ke konci 19. století skupina domků čp.181/II, čp.182/II a čp.183/II. Mají společné základní dispozice. Jedná se o přízemní stavení, podélně orientovaná podle silnice, se sedlovými střechami. Všechny tři domy se hmotově uchovaly v původní podobě, jakkoliv stavební detaily již byly výrazně pozměněny při opakovaných rekonstrukcích. Jejich zahrady se na zadní straně dotýkají náspu železniční trati. Domy čp.181/II a čp.182/II na sebe přímo navazují. Dům čp.183/II je od nich oddělen úzkou cestou, vedoucí pod železničním mostem k jihu (dnes oficiálně ulice V Rybníčkách). Pod železničním viaduktem v linii ulice V Rybníčkách na pomezí katastru Rokycan a Borku přitéká drobná vodoteč, která ještě koncem 18. století napájela dne už zaniklý rybník, který vyplňoval prostor západně od ulice K Huti v Borku. V dubnu 1932 konstatovala rokycanská městská rada, že z finančních důvodů není možno rozšířit potůček, respektive vodoteč mezi domy čp.181-183/II a železnicí.[155] Během povodně, která zasáhla Rokycany 28. května 2006, byl poškozen i dům čp.182/II. V následujících měsících pak majitelé Jaroslava a Vladimír Vaňkovi požádali obec o přidělení příspěvku z Povodňového fondu. Rozpočet na opravu objektu stanoven na 81 889,50 Kč, z toho požadována subvence ve výši 50 000 Kč. 7 srpna 2006 se věcí zabývala městská rada. Žádost doporučila zastupitelstvu ke schválení.[156] To o věci jednalo 22. srpna 2006.[157]
Po výstavbě těchto tří domků další parcelace na poměrně dlouhou dobu ustala. Nutno si uvědomit, že tato exkláva zastavěného území Rokycan, čítající tři obytné domy, byla od nejbližšího rokycanského domu vzdálena hodně přes 1 kilometr, zatímco obec Borek se nacházela doslova přes ulici. Šlo tedy funkčně o rozrůstání obce Borek, byť na katastru Rokycan. A třebaže státní silnice byla tehdy atraktivním místem pro umístění nového domu a živnosti, katastrální území samotného Borku poskytovalo dostatek volných pozemků. Výstavba sídelní skupiny V Borku pokračovala až po roce 1910 třemi prakticky identickými domky, postavenými v řadě vedle sebe na protější severní straně Pražské silnice, a to čp.279/II, čp.280/II a čp.281/II. I v tomto případě se jedná o podobně disponované přízemní objekty se sedlovou střechou, řazené vedle sebe při Pražské ulici. Domy čp.279/II a čp.280/II jsou spojeny, dům čp.281/II je od nich oddělen menší prolukou zahrady. Na této severní straně Pražské silnice pak po 1. světové válce přibývaly další objekty, postupně již pojímané jako skutečné, městské rodinné domky. To je případ domu čp.305/II z doby okolo roku 1920. V prosinci 1927 městská rada vydala obývací a užívací povolení Františku Neckářovi (patrně šlo o nějakou úpravu objektu) s výhradou souhlasu státní správy s ohrazením pozemku před čp.305/II, určeného na chodník.[158] 25. ledna 1940 povolila městská rada demolici domku čp.305/II a jeho náhradu novostavbou.[159] 16. ledna 1941 pak obecní rada vydala majiteli staronového objektu (J. Lukas) obývací povolení. V podkroví nově zřízeny obytné místnosti.[160] Dnes jde o patrovou vilu se stanovou střechou a brizolitovou fasádou z předlistopadového období. Počátkem 20. let pak přibyl další domek čp.351/II, situovaný do sousedství domů čp.279/II, čp.280/II a čp.281/II. V 60. letech 20. století se mezi čp.351/II a čp.281/II ještě vměstnal objekt čp.848/II, přízemní domek se sedlovou střechou. Koncem 20. let 20. století rozšířil zástavbu této lokality západním směrem domek čp.400/II. Dne 7. září 1928 městská rada vydala obývací a užívací povolení B. Vraštilovi na rodinný dům na pozemku č.kat.2080/8.[161] V květnu 1929 pak městskou radou vydáno stavební povolení na kůlny a podkrovní místnosti v čp.400/II pro B. Vraštila.[162] Užívací a obývací povolení pro B. Vraštila na nástavbu čp.400/II vydala městská rada v červenci 1931.[163]
Podél západní strany parcely domu čp.400/II byla vytýčena boční komunikace. Dodnes se větví: původní „předlokační“ polní cesta obloukovitě ubíhá k severovýchodu, novější regulační zárodečná ulice zachovává naprosto kolmý směr. Podle územního plánu z roku 2000 by se tu měla časem zformovat regulérní ulice, která by do hloubi 2 bloků směřovala až k Boreckému potoku. Na pozemku vymezeném ze západu touto zárodečnou kolmou ulicí a z východu výše uvedenou starší polní cestou postaven počátkem 21. století rodinný dům čp.1218/II. 16. listopadu 2006 dostal samostatné číslo popisné. Je to nízký přízemní domek s valbovou střechou. V 30. letech 20. století se začala rodit i komunikace souběžná s Pražskou ulicí, běžící na úrovni humen stávajících domů severně od Pražské (jde o pokračování Dlouhé ulice z vlastní Páclovny, ovšem zatím fakticky s ní nepropojené). Počátkem 30. let se do této zamýšlené regulační čáry obrátil rodinný dům čp.457/II. Patrový rodinný dům s obytným podkrovím v 1. patře a polovalbovou střechou má spíše podobu venkovské usedlosti. Vedle něj ještě stojí dům čp.312/II, jehož číslo popisné bylo přeneseno ze staršího objektu nouzového domu u obecní cihelny na Jižním předměstí, a to patrně až někdy v 70. letech 20. století. Jde o patrový dům s plochou střechou. Tím na dlouho rozvoj zástavby této „záhumenkové“ zárodečné ulice ustal, ale naplno se obnovil počátkem 21. století, kdy vyrostla skupina domů na její severní straně. Jde o rodinný dům čp.1336/II. Moderní, velkoryse dimenzovaný patrový objekt s nízkou téměř plochou střechou byl dokončen 26. června 2017.[164] Sousední novostavba dostala 1. října 2007 číslo popisné čp.1231/II. Patrová vila s obytným podkrovím má tradičnější architekturu s obytnými místnostmi v podkroví 1. patra a sedlovou střechou. Do ulice hledí štítovou stěnou. Na vedlejším pozemku vznikl na stavební parcele č.kat.5274 další rodinný dům. Ten po svém dokončení získal 11. června 2008 samostatné číslo popisné čp.1239/II. Opět se jedná o patrovou vilu s obytnými podkrovními místnostmi v 1. patře a sedlovou střechou, orientovanou do ulice štítovou stěnou. Následuje dům čp.1253/II dokončený 3. července 2009.[165] Jde o atypickou moderní architekturu. Přízemní objekt je do ulice otočen užší stranou. Střecha je pultová. Touto poměrně svižně provedenou zástavbou se už plně zformovala původně pouze výhledově navržená komunikace. Plní se tak územní plán z roku 2000, který předpokládal, že Dlouhá ulice sem bude protažena od západu, z vlastní Páclovny a měla by pokračovat až do Borku, kde vyústí v ulici K Huti. Zatím ji ovšem tvoří dva nespojité úseky, na Páclovně a zde v lokalitě V Borku. V její centrální sekci jde stále jen o čáru v katastrální mapě, zarostlou travou. U domu čp.1253/III z Dlouhé ulice odbočuje k jihu, zpět k Pražské ulici další zárodečná kolmá ulice, která u výše zmíněného domu čp.279/II ústí do Pražské ulice a zároveň tvoří hranici mezi katastrem Rokycan a Borku. Tato hranice je nyní již jen historicko-administrativního charakteru, protože urbanisticky zástavba obou katastrálních území splynula a i na borecké straně probíhá výstavba rodinných domů. V rozpočtu města na rok 2007 bylo 30 000 Kč na projektovou dokumentaci prodloužení Dlouhé ulice, z čehož reálně utraceno v roce 2007 29 750 Kč.[166] Dne 10. března 2008 zastupitelstvo města vzalo na vědomí výsledek jednání s vlastníky dotčených pozemků plánovanou stavbou prodloužení Dlouhé ulice a souhlasilo se záměrem koupě části parcely č.kat.2046/1 o ploše cca 487 čtverečních metrů od Marie Lodrové za 300 Kč a se záměrem směny parcely č.kat.922 o výměře 5447 čtverečních metrů a č.kat.926 o výměře 2145 čtverečních metrů ve vlastnictví obce za část pozemkových parcel č.kat.1664/3 o ploše 6060 čtverečních metrů, č.kat.2046/47 (1119 čtverečních metrů), č.kat.2046/48 (1010 čtverečních metrů) a č.kat.2046/49 (48 čtverečních metrů) v majetku Pavla Sládka bez dalšího finančního vyrovnání.[167]
Zástavba lokality V Borku se začala šířit i západním směrem. Koncem 60. let 20. století v nejzápadnější výspě tohoto okrsku postaveny rodinné domy čp.866/II a čp.872/II (foto z r. 2003). Dům čp.872/II stojí v bezejmenné zárodečné kolmé ulici. Má podobu patrové vilky s obytným podkrovím a valbovou střechou, členěnou zděnými vikýři. Vedle něj stojí dům čp.354/II. Vznikl až po 2. světové válce. Jeho číslo popisné sem přesunuto druhotně, ze zbořeného objektu, který stál na Pražském předměstí, na místě dnešního sídliště Hrudkovanka. Jde opět o patrový objekt s obytnými podkrovními místnostmi v 1. patře. Na jaře 2007 začala na západní polovině zahrady u domu čp.354/II výstavba nového rodinného domu čp.1263/II, zatím položena jen základová deska. Počátkem srpna 2007 stojí už hrubé zdivo do výšky přízemí. Koncem ledna 2008 už byla hotova hrubá stavba, dům měl střechu a krytinu, chyběla okna a vnitřní vybavení. Dle stavu z 2. poloviny srpna 2008 už v domě vsazena okna, ale stále postrádal fasádu a nebyl býván.[168] 16. září 2010 byl dům dokončen a získal číslo popisné.[169] Na sousední parcele blíže Rokycanům stál do roku 2015 rodinný dům čp.866/II. Ten byl ale tehdy zcela zbořen a na uvolněném pozemku vyrostly dvě novostavby. Jde o rodinný dům čp.1357/II, situovaný blíže Pražské ulici, který byl dokončen 19. března 2020,[170] a rodinný dům čp.1354/II, stojící v hloubi pozemku, dál od ulice (dokončen 27. listopadu 2019).[171] V těchto místech končila zástavba lokality V Borku a až do 90. let 20. století se západně odtud prostíralo pole, které oddělovalo tento okrsek od vlastní Páclovny. Po parcelaci oné zemědělské plochy v 90. letech (viz výše) se obě kdysi samostatně se vyvíjející lokality i reálně propojily.
Ke skromnějšímu rozvoji zástavby docházelo rovněž na jižní straně Pražské ulice. Pro intenzivnější tempo urbanizace tu překážkou zůstává blízkost souběžně probíhajícího tělesa železniční trati. Západně od skupiny starších domků čp.181/II, čp.182/II a čp.183/II i tak vyrostl v 70. letech 20. století objekt čp.167/II. Roku 1971 se uvádí, že manželé Simpartlovi rozestavěli rodinný dům. Objekt ale nebyl během roku 1971 dokončen.[172] Jde o patrovou vilu s mansardovou střechou. Vedle byl patrně někdy ve stejné době zbudován i dům čp.627/II, podlouhlý přízemní dům se sedlovou střechou. Číslo popisné by sice nasvědčovalo, že pochází ze 40. let 20. století, ale na státní mapě z roku 1963 není zakreslen. Patrně sem bylo jeho číslo popisné druhotně přeneseno z nějakého zbořeného domu. V seznamu majitelů domů z doby okolo roku 1945 má objekt čp.627/II stejného majitele jako dům čp.454/II v ulici Na Husinci (Božena Čihulková). Mohlo jít o nějaké nádvorní stavení, později zbořené. Na východní straně byla uliční fronta rozšířena o rodinný dům čp.38/II (i zde došlo k druhotnému přenosu čísla popisného, původně ho nesl objekt na místě nynějšího sídliště Na Pátku). Jedná se o rodinný dům s obytným podkrovím v 1. patře a sedlovou střechou. Jeho parcela je poslední na katastru Rokycan, dál už následuje katastr Borku. Podle úředních informací byl dům čp.38/II postaven 3. ledna 2005.[173] Není ale jisté, zda nešlo jen o rekonstrukci již dříve existujícího domku. V roce 2019 proběhla oprava jeho plotu. Původní drátěný byl nahrazen osobitějším kamenným plotem.
[1] Šach, V.: Jak se v Rokycanech říkalo a říká. Rokycansko, č.46, 21.11.1991, s.6.
[2] SokA,č.kart.140.
[3] 3. schůze obecního zastupitelstva, 17.4.1914.
[4] 185. schůze městské rady, 28.2.1930; 40. schůze obecního zastupitelstva, 13.6.1930.
[5] 42. schůze obecního zastupitelstva, 4.7.1930.
[6] 30. schůze obecního zastupitelstva, 19.6.1934.
[7] 30. schůze obecního zastupitelstva, 19.6.1934.
[8] Oficiální sčítání lidu 1. prosince 1930, Retrospektivní lexikon obcí ČSSR 1850-1970,FSÚ,Praha 1978,s.410-411.
[9] Včetně 2 rekreačních chat.
[10] Včetně 2 rekreačních chat. Další 3 domy rozestavěny.
[11] Založeno na informaci majitelů domu.
[12] 14. schůze obecního zastupitelstva, 24.4.1940.
[14] Kronika města Rokycan 1938-1947, f.62.
[15] Kronika města Rokycan 1938-1947, f.62.
[16] Kronika města Rokycan 1938-1947, f.63.
[17] Cironis, P.: Rokycanský uličník, Rokycany 2003, s.100.
[18] Usnesení zastupitelstva města z 21.5.2002, www.rokycany.cz.
[19] 55. schůze obecního zastupitelstva, 22.12.1936.
[20] 6. schůze obecního zastupitelstva, 14.4.1939.
[21] SokA,č.kart.140.
[22] 16. schůze obecní správní komise, 12.3.1931.
[23] 96. schůze městské rady, 6.10.1932.
[24] 84. schůze městské rady, 21.7.1932.
[25] 139. schůze městské rady, 10.8.1933.
[26] 5. schůze městské rady, 21.5.1931.
[27] 96. schůze městské rady, 6.10.1932.
[28] Založeno na vzpomínkách Milana Rady z Rokycan.
[29] Založeno na informaci paní Hlaváčkové z muzejní knihovny v Rokycanech.
[30] Založeno na vzpomínkách Milana Rady z Rokycan.
[31] 4. plenární zasedání MěstNV, 8.7.1963.
[32] Založeno na vzpomínkách Milana Rady z Rokycan.
[33] Veřejná vyhláška oznámení o zahájení společného územního řízení o umístění stavby a stavebního řízení a pozvání k veřejnému ústnímu jednání, Změna stavby - stavební úpravy a přístavba objektu čp. 509 na pozemcích: stavební parcely 1201, 3860 a pozemkové parcely 2037/4 v kat. území Rokycany, www.rokycany.cz
[34] Veřejná vyhláška rozhodnutí, Změna stavby - stavební úpravy a přístavba objektu čp. 509 na pozemcích: stavební parcely 1201, 3860 a pozemkové parcely 2037/4 v kat. území Rokycany, www.rokycany.cz
[35] Založeno na osobních zápiscích autora.
[36] 129. schůze městské rady, 2.4.1929.
[37] 80. schůze městské rady, 23.6.1932.
[38] 96. schůze městské rady, 6.10.1932.
[39] Kronika města Rokycan, 1938-1947, f.14.
[40] 6. plenární zasedání MěstNV, 23.10.1972.
[41] plenární zasedání MěstNV, 23.10.1972.
[42] 55. schůze obecního zastupitelstva, 22.12.1936.
[43] 4. plenární zasedání MěstNV, 8.7.1963.
[44] 6. plenární zasedání MěstNV, 23.10.1972.
[45] 11. schůze rady MěstNV, 3.6.1980.
[46] 9. plenární zasedání MěstNV, 14.12.1982.
[47] 6. plenární zasedání MěstNV, 9.12. 1974.
[48] Materiál pro jednání zastupitelstva města, 30.5. 2006, č.1001, ID: 5161.
[49] 2. schůze rady MěstNV, 29.1.1980.
[50] 5. schůze rady MěstNV, 11.3.1980.
[52] usnesen%ED%20%2D%203%2E%207%2E%202007.pdf, www.rokycany.cz
[53] 15. plenární zasedání MěstNV, 27.2.1979
[54] Založeno na osobních zápiscích autora.
[55] 2. schůze rady MěstNV, 29.1.1980
[57] 6. plenární zasedání MěstNV, 9.12. 1974.
[58] 6. plenární zasedání MěstNV, 9.12. 1974.
[59] Materiál pro jednání rady města, 7.8.2006, č.2410, ID: 5384.
[60] 15. plenární zasedání MěstNV, 27.2.1979
[61] 21. schůze rady MěstNV, 25.10.1977.
[62] 28. plenární zasedání MěstNV, 18.2.1986.
[63] 5. plenární zasedání MěstNV, 31.10.1966.
[64] 2. plenární zasedání MěstNV 16.4.1968.
[65] 6. plenární zasedání MěstNV, 30.9.1968.
[66] 2. plenární zasedání MěstNV, 21.4.1969.
[67] 4. plenární zasedání MěstNV, 22.9.1969.
[68] 6. plenární zasedání MěstNV, 15.12.1969.
[69] 1. plenární zasedání MěstNV, 23.2.1970.
[70] 1. plenární zasedání MěstNV, 23.2.1970.
[71] 5. plenární zasedání, 2.11.1970.
[72] 1. plenární zasedání MěstNV, 22.2.1971.
[73] Kronika města Rokycan, 1969-1973, f.49.
[74] 2. plenární zasedání MěstNV, 10.4.1972.
[75] Hlas Rokycanska, č.5, 9.11.1973, s.7.
[76] 4. plenární zasedání MěstNV, 27.9.1971.
[77] 2. plenární zasedání MěstNV, 10.4.1972.
[78] Slavnostní plenární zasedání MěstNV, 10.4.1972.
[79] Kronika města Rokycan, 1969-1973, f.95.
[80] 5. plenární zasedání MěstNV, 12.9.1972.
[81] 7. plenární zasedání MěstNV, 12.12.1972.
[82] 2. plenární zasedání MěstNV, 16.4.1973.
[83] 1. plenární zasedání MěstNV, 27.2.1973.
[84] Hlas Rokycanska, č.3, 12.10.1973, s.2; 4. plenární zasedání MěstNV, 10.9.1973.
[85] 4. plenární zasedání MěstNV, 10.9.1973.
[86] Hlas Rokycanska, č.5, 9.11.1973, s.7.
[87] 6. plenární zasedání MěstNV, 10.12.1973.
[88] 2. plenární zasedání MěstNV, 8.4.1974.
[89] 1. plenární zasedání MěstNV, 25.2.1974.
[90] Hlas Rokycanska, č.2, 15.3.1974, s.2.
[91] 4. plenární zasedání MěstNV, 9.9.1974.
[92] 2. plenární zasedání MěstNV, 14.4.1975.
[93] 1.zasedání MěstNV, 24.2.1975.
[94] 4. plenární zasedání MěstNV, 15.9.1975.
[95] 20. plenární zasedání MěstNV, 11.12.1979.
[96] 4. schůze rady MěstNV, 26.2.1980.
[97] 3. schůze rady MěstNV, 12.2.1980.
[98] 5. schůze rady MěstNV, 11.3.1980.
[99] 7. schůze rady MěstNV, 8.4.1980.
[100] 2. plenární zasedání MěstNV, 2.9.1980.
[101] 26. plenární zasedání MěstNV, 9.12.1980.
[102] Kronika města Rokycan, 1983, f.107.
[103] 10. plenární zasedání MěstNV, 22.2.1983.
[104] 15. plenární zasedání MěstNV, 13.12.1983.
[105] 17. plenární zasedání MěstNV,24.4.1984.
[106] Ustavující plenární zasedání MěstNV, 24.6.1986.
[107] Kronika města Rokycan, 1984, f.210.
[108] 5. plenární zasedání MěstNV, 26.2.1987.
[109] Kronika města Rokycan, 1985, f.52.
[110] Kronika města Rokycan, 1993-94, f.48.
[111] Rokycanský deník, 22.11.1994, s.11.
[112] Rokycansko, č.28, 14.7.1994, s.1.
[113] Usnesení zastupitelstva města z 6.4.1999, www.rokycany.cz.
[114] Usnesení zastupitelstva města z 10.8.1999, www.rokycany.cz.
[115] Usnesení zastupitelstva města z 2.11.1999, www.rokycany.cz.
[116] Rokycanský deník, 17.7.1996, s.9.
[117] Rokycanský deník, 19.5.1995, s.10.
[118] Rokycanský deník, 17.7.1996, s.9.
[119] Usnesení zastupitelstva města z 30.5.2000, www.rokycany.cz.
[120] Usnesení zastupitelstva města z 12.12.2000, www.rokycany.cz.
[121] Oznámení o zahájení územního řízení - Rokycany Borek - splašková kanalizace – výtlak, www.rokycany.cz
[122] Veřejná vyhláška, územní rozhodnutí o umístění stavby: Rokycany, Borek, splašková kanalizace, výtlak V-DII a ČS Borek, www.rokycany.cz
[125] Materiál pro jednání zastupitelstva města, 30.5. 2006, č.1411, ID: 5179.
[126] Materiál pro jednání rady města, 15.5.2006, č.2099, ID:5135.
[127] Rokycanský deník, 20.7.2006.
[128] Jindřich, K.: Rokycany, Rokycany 1970.s.13.
[129] Černá, V.: Rokycany, Praha 1946, s.9.
[130] 23. schůze obecního zastupitelstva, 27.9.1921.
[131] 8. schůze obecního zastupitelstva, 9.12.1927.
[132] 18. schůze městské rady, 3.10.1927.
[133] 9. schůze obecního zastupitelstva, 18.7.1939.
[134] Schůze MNV 4.10.1945.
[135] 6.zasedání MNV, 12.11.1954.
[136] O desce věnované osvobození Rokycan v r. 1945, Zpravodaj OÚ Rokycany, duben 2000.
[137] Kronika města Rokycan, 1947-1951, f; Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 5, Rokycany 1999, s.28.
[138] Založeno na vzpomínkách Ladislava Mayera z Rokycan.
[139] 2. plenární zasedání MěstNV, 21.4.1969.
[140] O desce věnované osvobození Rokycan v r. 1945, Zpravodaj OÚ Rokycany, duben 2000.
[141] Rokycanský deník, 17.2.1998, s.1.
[142] Rokycanský deník, 14.5.1996, s.13.
[143] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 5, Rokycany 1999, s.28.
[144] Rokycanský deník, 9.5.1995, s.9.
[145] Rokycanský deník, 26.5.1995, s.12.
[146] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 5, Rokycany 1999, s.28.
[147] Rokycanský deník, 30.6.1995, s.10.
[148] Rokycanský deník, 10.2.1997, s.9.
[149] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 5, Rokycany 1999, s.28.
[150] Rokycanský deník, 17.2.1998, s.1.
[151] Rokycanský deník, 20.2.1998, s.14.
[152] Rokycanský deník, 4.3.1998, s.13.
[153] Rokycanský deník, 20.3.1998, s.12.
[154] O desce věnované osvobození Rokycan v r.1945, Zpravodaj OÚ Rokycany, duben 2000.
[155] 67. schůze městské rady, 14.4.1932.
[156]Materiál pro jednání rady města, 7.8.2006, č.2002, ID: 5367.
[157] Materiál pro jednání zastupitelstva města, 22.8.2006, č.1004, ID: 5437.
[158] 38. schůze městské rady, 16.12.1927.
[159] Kronika města Rokycan, 1938-1947, f.40.
[160] Kronika města Rokycan, 1938-1947, f.62.
[161] 90. schůze městské rady, 7.9.1928.
[162] 141. schůze městské rady, 31.5.1929.
[163] 18. schůze městské rady, 30.7.1931.
[166] Závěrečný účet města za rok 2007, zaverecny%5Fucet%5F2007.pdf, www.rokycany.cz
[167] Usnesení zastupitelstva města, 10.3.2008, www.rokycany.cz
[168] Založeno na osobních zápiscích autora.
[172] 6. plenární zasedání MěstNV, 9.12. 1974.