1. Úvod

1.1. Územní vymezení a název

Páclovna je jednou z nejmladších městských částí. Vznikla až ve 20. století a parcelace tu kulminuje teprve v posledních několika desítkách let a ani ve 21. století zdaleka není u konce. Čtvrť se rozložila na podlouhlém traktu původních zemědělských pozemků, mezi Pražskou silnicí (respektive s ní paralelně probíhající železniční tratí) a Boreckým potokem. Ač je formálně součástí Pražského předměstí (v nynější oficiální terminologii „Nového Města“), je od něj oddělena terénním předělem v místech, kde Pražská silnice stoupá od čerpací stanice a bývalého autoservisu směrem k pomníku na demarkační čáře. Na východní straně pak plynule přechází do zástavby vesnice Borek. Kromě úžeji definované původní Páclovny (zástavba v ulicích Škroupova, K Potoku, Krátká a v přilehlém úseku Dlouhé a Pražské ulice) sestává tato čtvrť ještě ze sídelního útvaru V Borku (myšlena nikoliv vesnice Borek, která je popsána v samostatné kapitole, ale skupina domků na katastru Rokycan, přiléhající ke katastru Borku, v příslušném úseku ulic Pražská, Dlouhá a V Rybníčkách). Hranici mezi oběma těmito podčástmi je možné vést u domů čp.1354/II a čp.1357/II, západně od kterých až do 90. let 20. století končila zástavba a začínalo pole, které oddělovalo obě sídelní skupiny. Svébytnou lokalitou je taky prostor U Třech křížů, kde skrz železniční podjezd je přístupný izolovaný domek čp.593/III.

Obsah

1. Úvod. 1

1.1. Územní vymezení a název. 1

1.1. Počátky parcelace a urbanistický vývoj Páclovny. 1

2. Popis zástavby původní Páclovny (v rozsahu do roku 1989) 2

2.1. Škroupova ulice. 2

2.2. Pražská ulice. 2

2.3. Ulice K Potoku. 4

2.4. Dlouhá ulice. 4

2.5. Cesta podél Boreckého potoka. 5

3. Technický vývoj Páclovny. 5

4. Rozšíření Páclovny v 90. letech 20. století 7

5. U Třech křížů. 7

5.1. Komunikační a urbanistický vývoj lokality. 7

5.2. Památník na demarkační čáře. 8

6. V Borku (u Borku) 8

Název „Páclovna“ je v rokycanských poměrech unikátní. V místním místopisu bývalo zvykem označovat příponou „-ovna“ spíše dům nebo jeden pozemek, a to podle majitele (například zahrada na místě dnešního náměstí 5. května před vlakovým nádražím se nazývala Balejovna atd.). V tomto případě přešlo označení na celou městskou čtvrť. Páclovna se jmenuje podle rodiny Paclů, která zde postavila za první republiky první domky. Podle výkladu Václava Šacha byl J. Pacl „pracovník dělnického hnutí“.[1] Ve skutečnosti bylo Paclů vícero. Šlo o rozvětvený rod. V seznamu majitelů rokycanských domů z doby okolo roku 1945 mají hned tři zdejší domky za majitele nějakého Pacla.[2]

1.1. Počátky parcelace a urbanistický vývoj Páclovny

Již koncem 19. století a počátkem 20. století vyrostlo několik domků v lokalitě V Borku (nejvýchodnější část katastru města Rokycan, sousedící přímo s vesnicí Borek, viz níže). Ty ale z urbanistického hlediska nejsou součástí Páclovny, spíše šlo o rozšíření vsi Borek, byť na katastru Rokycan. Ale i samotná pozdější Páclovna začala v té době poprvé díky svým komunikačně dobře dostupným pozemkům podél Pražské silnice lákat i zájemce o jiné než zemědělské využití.

V dubnu 1914 projednávalo zastupitelstvo žádost manželů Augustina a Aloisie Kulhánkových o povolení k rozdělení pozemků č.kat.2037 a č.kat.2039 u Pražské silnice na stavební místa. Šlo o pozemky na severní straně Pražské ulice, v prostoru proti vyústění cesty od Tří křížů. Plánovali zde 5 stavebních parcel o šířce 24 m, hloubkou sahající přes celé pole. Stavební čára byla navržena 4 metry od vnitřní hrany příkopu lemujícího státní silnici. Na pozemku se proponovala výstavba malých rodinných domů. Obecní komise se záměrem souhlasila, ale měla podmínky: hloubka pozemků bude maximálně 60 m tak, aby se umožnila v budoucnosti i zástavba pozemků v západní frontě, na pozemcích vyrostou jen rodinné domy, majitelé zřídí na případnou výzvu obce před svými domy chodník s mozaikovou dlažbou. Majitelé se také měli vzdát nároku, aby obec k domům zavedla kanalizaci, osvětlení, dlažbu a policejní ochranu (pokud by to vzhledem k velké vzdálenosti bylo nemožné). Záměr parcelace pak schválilo zastupitelstvo.[3] Jenže o pár týdnů nato propukla 1. světová válka a plány na zástavbu byly odloženy.

Až v červnu 1930, v době prvorepublikového stavebního boomu, tento záměr ožil. Tehdy jednalo zastupitelstvo o žádosti Františka Krafta o parcelaci pozemku č.kat.2037 u erární Pražské silnice, vlevo u Třech křížů, ve směru na Prahu. 28. ledna 1930 požádal Kraft o parcelaci, 28. února 1930 rada souhlasila. V červnu 1930 ale po delší debatě zastupitelstvo stáhlo bod z programu a vrátilo radě k doplnění po místopisné stránce (zastupitelé patrně neměli jasnou představu, kde leží dotčené pozemky).[4] Schůze zastupitelstva z 13. června 1930 byla stejně kvůli politickým sporům zpochybněna, bylo proto nutno bod znovu projednat. Nakonec zastupitelstvo plán odsouhlasilo.[5]

V roce 1934 město posuzuje žádost o rozdělení pozemku č.kat.2055, kterou podali St. a A. Paclovi a E. a M. Paclovi. Dne 20. března 1934 proběhlo komisionelní řízení, 22. března 1934 rada doporučila věc ke schválení. Město nemělo námitky proti navrhovanému vypuštění ulice mezi bloky, proti které žadatelé o parcelaci namítali. Rozdělení na stavební místa pak schválilo v červnu 1934 zastupitelstva.[6] Šlo o pozemek podél celé dnešní západní strany Škroupovy ulice.

Dne 29. května 1934 požádala M. Skolková o rozdělení pozemku č.kat.2080/1 na stavební místa. 7. června 1934 se konalo místní komisionelní řízení, 7. června 1934 souhlasila městská rada. Pozemek se měl rozdělit na 6 stavebních míst. V červnu 1934 na schůzi obecního zastupitelstva návrh prošel.[7] V tomto případě šlo o pozemky při severní straně Pražské ulice, východně od Krátké ulice, tedy blíže k Borku.

Parcelace na Páclovně tak začala naplno ve 30. letech 20. století a od té doby se prakticky nezastavila (snad s výjimkou konce 2. světové války a první poválečné dekády). Výrazně se tu stavělo od 60. let 20. století a stavební ruch akceleroval v 90. letech 20. století. S přibývající zástavbou role Páclovny v městském organismu roste a z izolované domkářské kolonie se stává skutečná městská čtvrť, takřka výlučně s individuální zástavbou.

Vývoj zástavby v oblasti Páclovny:
rok	počet domů
rok	vlastní Páclovna	U Třech křížů	V Borku	celkem

1930[8]	15 ???	0	10	25
1972	29	1	17	47
1980	33	1	17	51
1990	45[9]	1	17	63
2005	61[10]	1	17	79
2020	68	1	25	94

Páclovna představuje spojovací článek mezi Rokycany a Borkem. Ještě v 80. letech 20. století se mezi Páclovnou a Borkem, respektive lokalitou V Borku, nacházelo pole, které v úseku necelých 200 metrů oddělovalo jejich zastavěná území. Teprve okolo roku 2000 se díky pokračující výstavbě rodinných domů stávající shluk sídelních skupin na Páclovně zcela propojil s Borkem a vytvořil tak z obou historických obcí jednolité zastavěné území.

2. Popis zástavby původní Páclovny (v rozsahu do roku 1989)

Páclovna se rozložila podél severní strany Pražské silnice, ze které byla už v meziválečném období vytýčena kolmá komunikace, dnešní Škroupova ulice. Teprve o mnoho desítek let později vznikla blíže k městu založena i druhá kolmá komunikace, ulice K Potoku, a také paralelní komunikace, Dlouhá ulice. Na tomto jednoduchém uličním rastru pak probíhala parcelace a zahušťování zástavby až do konce 20. století, kdy se Páclovna rozrostla o nový sektor východně od stávajícího osídlení (tehdy byla založena Krátká ulice). Mezitím pokročila i parcelace v oblasti V Borku, kde také vyrostly zárodečné ulice, kolmé na Pražskou silnici. Zastavěné území Páclovny má v současnosti plochu asi 16 hektarů (do toho počítány i sídelní skupiny U Třech křížů a V Borku) a stále prochází růstem.

2.1. Škroupova ulice

Nejstarší zástavba Páclovny se koncentruje podél Pražské a hlavně Škroupovy ulice.

Podél starší, západní strany Škroupovy ulice stojí směrem od křižovatky s Pražskou k severu řada rodinných domů. Na nároží Škroupovy a Pražské je to čp.515/II s obytným podkrovím v 1. patře a stanovou střechou. Pochází z druhé poloviny 30. let. V exteriéru byl již výrazně změněn modernizačními zásahy, ale vcelku věrně si zachoval původní hmotové dispozice. Na vedlejší parcele stojí přízemní domek čp.537/II, taktéž z 30. let. Václav Michl získal stavební povolení 27. dubna 1937. Autorem projektu je Josef Novák z Rokycan. Kolaudace proběhla 30. prosince 1937.[11] Má daleko skromnější měřítka. Dle stavu z roku 2018 procházel celkovou rekonstrukcí, při níž ale zůstává v dimenzích malého domku. Parcelu na nároží Škroupovy a Dlouhé ulice obsadil dodatečně patrový dům se stanovou střechou čp.864/II. Vyrostl v 60. letech 20. století. Na letecké fotografii ze srpna 1966 je vidět probíhající výstavba, zatím v rané fázi, tedy budování základů a obvodových zdí.[12] Na snímkování z října 1967 je spolehlivě vidět, že objekt měl hotovou hrubou stavbu i střechu.[13]

Dále k severu, za ústím Dlouhé ulice, stojí dva „zakladatelské“ domy, postavené rodinou Paclových v polovině 30. let 20. století. Domek čp.496/II byl někdy za socialismu výrazně přebudován, nástavbou patra do stávajícího podkroví i přístavbou vchodového traktu s balkonem na jižní straně objektu. Vedle vyrostl identický dům čp.495/II. Je to patrový domek s obytným podkrovím a polovalbovou střechou. Stanislav Pacl z Borku získal stavební povolení 17. května 1934. Projekt zhotovil Jan Charvát z Borku. Novostavba byla kolaudována 4. září 1934.[14] Podle ústního svědectví obyvatel domu z roku 2004 byl ale dům postaven až roku 1936.[15] I tento objekt prošel v předlistopadovém období modernizací, při které byl zřízen zděný vikýř v podkroví směrem do ulice. Na jižní straně domu vyrostl přístavek vchodu, nad nímž je balkon. Fasádu pokryt brizolit. Původní dispozice, včetně tvaru střechy zůstaly nedotčeny.

Parcelace východní strany Škroupovy ulice začala s jistým fázovým posunem až okolo roku 1940. Výrazně ji urychlil Antonín Charvát. Roku 1940 město řeší určení regulačních čar pro pozemky č.kat.2056 a č.kat.2055/15 a jejich uznání za stavební místa na základě žádosti Antonína Charváta, bytem v Borku čp.91 z 24. února 1940, doplněné 14. března 1940 a 3. dubna 1940. Na zmíněných pozemcích plánoval 4 stavební parcely. 17. dubna 1940 proběhlo komisionelní řízení. Regulační čáry určeny dle regulačního plánu Rokycan zpracovaného Aloisem Mikuškovicem. V ulici č.kat.2055/1 (Škroupova ulice) kolmé na státní silnici byla určena tato čára rovnoběžkou 10 metrů od protější strany. Regulační čára v nové příčné ulici (tedy dnešní Dlouhé ulice) byla určena prodloužením severní hradby na pozemku č.kat.2055/13 (na jihozápadním nároží ulic Škroupova a Dlouhá). Regulační čára u státní silnice (Pražská ulice) určena 16 metrů od vnější strany silničního příkopu, respektive 13 metrů od prodloužení hradby u domu čp.515/II. Zástavbu měly tvořit dva sdružené jednopatrové domy při státní silnici a dva volně stojící přízemní nebo jednopatrové rodinné domy na druhé dvojici parcel. Dne 18. dubna 1940 městská rada doporučila záměr ke schválení a v dubnu 1940 to schválilo i obecní zastupitelstvo.[16] Následovala pak skutečně stavební aktivita, byť později utlumená válečnou ekonomikou.

Rohový pozemek na křižovatce Pražské a Škroupovy ulicí zaujímala až do počátku 21. století přízemní dřevěná chata na stavební parcele č.kat.3267 (jinak bez čísla popisného či evidenčního) z 50. let 20. století. Je zachycena na leteckém snímku ze srpna 1957.[17] Předtím zde již snímkování z roku 1947 ukazuje vymezenou zahradu, ovšem bez zástavby.[18] Představovala typ původní zástavby zahradních domků, které v době bytové tísně sloužily na mnohých místech Rokycan i k trvalému obývání, ale postupně je vytlačovaly novostavby. Zde nahradil k trvalému obývání nevhodnou chatku rodinný dům čp.1329/II. Přízemní novostavba s nízkou valbovou střechou byla dokončena 7. září 2016.[19] Dále k severu stojí domek čp.637/II. Patrový rodinný dům s obytným podkrovím vyrostl počátkem 40. let 20. století. Nechal ho zbudovat Antonín Charvát z Borku dle projektu Jana Charváta z Borku z roku 1940. Kolaudace proběhla 25. září 1942.[20] Šlo o jeden z posledních domů dobudovaných před plošným zákazem soukromé výstavby za Protektorátu. Má stanovou střechu, do Škroupovy ulice hledí zděný vikýř. Objekt se dochoval až na některé drobné zásahy takřka v intaktní podobě. Vedlejší velký patrový rodinný dům čp.599/II byl na mapě města z roku 1940 zakreslen jako rozestavěný. Antonín Charvát z Borku získal stavební povolení 30. května 1940. Objekt dle projektu Jana Charváta z Borku byl kolaudován 15. ledna 1941.[21] Dne 16. ledna 1941 obecní rada vydala pro domek na pozemku č.kat.2056/C majitele A. Charváta obývací povolení.[22] Číslo popisné bylo přiděleno 13. srpna 1941. Antonín Charvát ale se svými „developerskými“ aktivitami nekončil. Na schůzi rady 16. ledna 1941 bylo zároveň vydáno povolení na stavbu domu na pozemku č.kat.2056/II (opět majitel A. Charvát).[23] A 17. dubna 1941 radní povolili i stavbu domu na pozemku č.kat.2056/13 (majitel Antonín Charvát).[24] V následujících měsících na vedlejší parcele skutečně vyrostl ještě rohový dům čp.635/II Antonína Charváta z Borku. Projekt zhotovil Jan Charvát z Borku z roku 1940. Kolaudace proběhla 30. prosince 1941.[25] Jde o patrovou vilku s obytným podkrovím v 1. patře a sedlovou střechou.

Následuje křižovatka s Dlouhou ulicí. Severně od ní byla parcelace prováděna až od 80. let 20. století. Tehdy zde vyrostly dvě opulentní vily. Patrový objekt čp.1091/II se zvýšeným suterénem má masivní průčelí a sedlovou střechu s štítem orientovaným do ulice. Podobné proporce má i sousední vila čp.1081/II, patrová se sedlovou střechou a uličním štítem. Obě jsou datovány do konce 80. let 20. století. Obě vykazují snahu o demonstraci zámožnosti stavebníka, v stavebních detailech si ale nesou ještě pečeť normalizačního stavebnictví s omezeným a často typizovaným sortimentem.

Severně odtud, přímo na okraji nivy Boreckého potoka ještě byla v roce 2005 dokončena přízemní vilka čp.1190/II, (její popis viz níže).

Usnesením MNV z 25. července 1946 získala dosud bezejmenná komunikace název Škroupova ulice.[26]

2.2. Pražská ulice

V úseku nynější Pražské ulice, procházejícím Páclovnou, se zástavba objevila rovněž ještě před 2. světovou válkou. Bez větší koncepce se tu jednotlivé parcely a rodinné domky řadily podél severní strany komunikace. Četné proluky byly doplňovány ještě do konce 20. století.

Směrem k západu od křižovatky se Škroupovou ulicí tu stojí následující objekty: rohový čp.515/II (jeho popis viz výše, v rámci Škroupovy ulice), dále dvojdomek čp.497-498/II. Jeho vznik spadá do poloviny 30. let. Obě jeho poloviny vyprojektoval Lev Brejcha a získaly stavební povolení 26. července 1934. Kolaudace východní poloviny (čp.498/II, majitelé Josef a Anna Paclovi) proběhla 15. října 1934, západní poloviny (čp.497/II, majitelé František a Františka Perlíkovi) 11. října 1934. Pro dům čp.498/II potom bylo vyzvednuto číslo popisné 28. října 1934.[27] Původně jednotně koncipovaný dvojdům se postupně, vlivem odlišných majitelů, architektonicky rozrůznil. Zatímco východní polovina (čp.498/II) prodělala za socialismu svépomocně prováděnou účelovou nástavbu prvního patra a změnila se na kvádr se sídlištní estetikou, západní část (čp.497/II) zůstávala až do přelomu 20. a 21. století v původních proporcích. Pak ale i ona prodělala razantní přestavbu a získala ráz moderní vily s obytným podkrovím. V květnu 2002 zastupitelé schválili Luďkovi Bejvlovi půjčku z Fondu rozvoje bydlení na opravu čp.497/II, a to 50 000 Kč na obnovu střechy, 25 000 Kč na zřízení plynového nebo elektrického topení, 50 000 Kč na dodatečnou izolaci objektu proti spodní vodě, 10 000 Kč na obnovu fasády a 20 000 Kč na zateplení vnějšího pláště.[28] Sousední dům čp.521/II vznikl v 2. polovině 30. let 20. století. V roce 1936 projednávalo město uznání části pozemku č.kat.2054 Jaroslava a Zdeňky Šmolíkových za stavební místo, dle žádosti z 18. listopadu 1936. Město konstatovalo, že pozemek leží u státní silnice u Borku a že regulační čára bude stanovena prodloužením od již stojících domů čp.515/II a čp.497/II. Povolena tu byla výstavba volně stojícího rodinného domku, 4 metry od regulační čáry. Obec rozhodla, že na 3 metry širokém pruhu na západní hranici pozemku č.kat.2054 povolí jeho majitel přejezd na severní část pozemku č.kat.2054 do doby, než bude sjednán přejezd nově otevřenou ulicí (dnešní Škroupova) přes č.kat.2055. Dne 24. listopadu 1936 se konalo komisionelní řízení, 3. prosince 1936 radní věc doporučili ke schválení a v prosinci 1936 to schválilo i zastupitelstvo.[29] Jde v nynější podobě o větší patrovou vilu s nízkou stanovou střechou. Brizolitová fasáda, aplikovaná za socialismu, byla počátkem 21. století odstraněna při celkové opravě. Středový pruh uliční fasády je vyložen motivem cihlového režného zdiva a po pravé straně ozvláštňují průčelí malá kulatá okna.

Od domu čp.521/II směrem k západu se koncem 30. let plánovala další parcelace. Václav Zítek ze Svojkovic požádal 27. února 1939 o uznání části pozemku č.kat.2054/1 za stavební místo. Dne 14. března bylo provedeno 1939 komisionelní řízení, na jehož základě se stanovilo, že část pozemku č.kat.2054/1 o ploše 143 čtverečních metrů a šířce 5 metrů bude postoupena zdarma na zřízení ulice, přičemž zástavbu budou tvořit volně stojící rodinné domy. 16. března 1939 rada doporučila záměr ke schválení a v dubnu to na své schůzi odsouhlasilo i zastupitelstvo.[30] Pozemek č.kat.2054 probíhá v úzkém pruhu za domem čp.521/II od jihu k severu celou hloubkou zástavby Páclovny, tedy od Pražské ulice až k Boreckému potoku. Záměr ale nedošel realizace a parcely od čp.521/II na západ zůstávaly ještě mnoho desítek let prázdné. Zaplňovaly se postupně až od 60. let 20. století.

Uliční frontu tu v současnosti tvoří několik rodinných domů, spojených dobou svého vzniku. Dům čp.868/II z konce 60. let 20. století je patrový objekt s obytným podkrovím v 1. patře pod stanovou střechou. Na letecké fotografii ze srpna 1966 je vidět jeho probíhající výstavba, ovšem jen v rané fázi, budování základů a obvodových zdí.[31] Letecké snímkování z října 1967 zachycuje, že výstavba domu již výrazně pokročila. Byla hotova hrubá stavba i krov, patrně se prováděla střecha a vnitřní prostory.[32] Sousední patrová vilka s obytným podkrovím 1. patra čp.860/II pochází taky z 60. let. I ona je na letecké fotografii ze srpna 1966 vidět během časnější fáze výstavby, budování základů a obvodových zdí.[33] Snímkování z října 1967 tu ukazuje dobudovanou hrubou stavbu, včetně krovu a patrně i střechy.[34] Dům byl druhotně výrazně proměněn přístavbou patrového uličního traktu, poměrně neústrojně zapojeného do původní kompozice sedlové střechy s uličním štítem. Tendence svépomocného svérázu éry socialistického stavebnictví se nejvýrazněji ukazovaly na jednopatrové vilce čp.891/II z přelomu 60. a 70. let, stojící na nároží ulic Pražská a K Potoku. Letecké snímkování z poloviny října 1967 ukazuje, že výstavba domu ještě nezačala. Nacházela se tu jen prázdná zahrada.[35] Fasádu domu zdobily dobově populární dlaždicové obklady, inflačně užívaný dekorativní prvek z časů, kdy prakticky neexistující trh neumožňoval přílišnou osobitost. Zajímavý doklad doby, otištěný do fasády tohoto domu, zanikl při celkové rekonstrukci někdy počátkem 21. století.

Následuje ústí ulice K Potoku a západně od něj pokračuje fronta domů při Pražské ulici rohovým objektem čp.609/II. Podle čísla popisného sice měl vzniknout už někdy ve 40. letech 20. století, ale jeho číslo popisné sem bylo až druhotně přeneseno. V seznamu majitelů rokycanských domů z doby okolo roku 1945 se pro čp.609/II uvádí vlastník František Žák, jemuž patřil i dnes už zbořený objekt čp.6/II ve východním úseku Jiráskovy ulice (viz kapitola „okružní třída“).[36] Zde na Páclovně, na místě současného čp.609/II, zachycuje ještě letecký snímek z roku 1962 jen zemědělské pozemky.[37] Dokonce ještě státní mapa z roku 1977 na tomto pozemku dům nezachycuje.[38] Vznikl tudíž až někdy poté. Odpovídá tomu i jeho podoba. Jedná se patrový plochostřechý rodinný dům ve stylu architektury 70. a 80. let, kompozičně relativně zvládnutý. Západní část fasády je obložena kamenem. Průčelí rytmizují horizontály širokých oken, s vlysem v meziokenním prostoru, a dřevěné zábradlí balkonu v 1. patře. Jedná se o zajímavý příklad, kdy se v nuzných podmínkách normalizačního sortimentu podařilo pojmout novostavbu moderně, aniž by vykazovala estetiku panelových sídlišť. Vedlejší pozemek zaujímá vila čp.1055/II z 80. let 20. století. Letecká fotografie z července 1978 ukazuje už probíhající výstavbu, zatím obvodové zdi, bez dokončené střechy.[39] Robustní a kompozičně těžkopádný patrový objekt se sedlovou střechou a štítem obráceným do ulice. Dále pokračuje uliční fronta k městu opět souborem starších domků, budovaných na menších parcelách ve 30. letech 20. století (foto z r. 2003). Dům čp.465/II je takřka intaktně dochovanou prvorepublikovou vilkou z roku 1932. 12. března 1931 město povolilo Marii Hasmanové rodinný dům na pozemku č.kat.2037/2.[40] Dne 6. října 1932 bylo vydáno A. Hasmanové na rodinný dům č.kat.2037/2 užívací a obývací povolení.[41] Jde o patrový objekt s obytným podkrovím v 1. patře. Má polovalbovou střechu, do ulice se natáčí zděným vikýřem v podkroví. Rodinný dům čp.480/II vznikl roku 1933. 21. července 1932 vydala rada povolení pro Petra Čiháka na rodinný dům na pozemku č.kat.2037/3.[42] Dne 10. srpna 1933 pak vydáno městskou radou obývací a užívací povolení pro Š. Wolfa na rodinný dům na č.kat.2037/3.[43] Jde o větší patrový objekt s nízkou valbovou střechou. Někdy za socialismu dům prošel hlubokou modernizací, včetně aplikace brizolitového pláště. Počátkem 21. století při další opravě tento socialistický „dekor“ zmizel. Modernizacemi prošel i sousední domek čp.463/II z roku 1932, patrová stavba se sedlovou střechou. Stavební povolení pro Marii Chaloupkovou na rodinný dům na pozemku č.kat.2037/5 vydala rada 21. května 1931.[44] Užívací a obývací povolení na rodinný dům č.kat.2037/5 získala Marie Chaloupková 6. října 1932.[45]

Pak následuje nejvýstavnější objekt na Páclovně, honosná vila čp.509/II (foto z r. 2003). Rozložitá patrová rezidence s valbovou střechou stojí uprostřed rozlehlé zahrady, v značném odstupu od ulice. Její pozemek prochází celým blokem až do Dlouhé ulice. Postavil ji MUDr. J. Kazil v druhé polovině 30. let. Doktor Kazil byl zámožným obyvatelem Královských Vinohrad v Praze a vilu v Rokycanech si prý původně postavil jen jako letní byt. Za 2. světové války zde ovšem jeho rodina trvale pobývala.[46] V roce 1945 zde údajně sídlilo velení americké armády, která osvobodila město a právě v těchto místech zastavila svůj postup, aby se setkala se sovětskými vojsky postupujícími v protisměru.[47] Ve státě, kontrolovaném rovnostářským bolševickým režimem, ale luxusní vila nemohla zůstat bez povšimnutí vrchnosti. Ze soukromé vily byly zřízeny nájemní byty. Podle vzpomínek Milana Rady doplatila rodina Kazilových i na to, že doktor Kazil měl údajně vystavovat úmrtní list Janu Masarykovi.[48]

Dne 7. června 1963 rozhodla komise výstavby MěstNV, že dům čp.509/II má charakter nájemního nikoliv rodinného domu. Majitelka objektu Luisa Kazilová z Prahy se proti tomu sice 22. června 1963 odvolala, ale 12. června 1963 potvrdil verdikt komise výstavby i ONV a krátce poté zamítla odvolání i rada MěstNV.[49] Na mapě z doby okolo roku 1976 je dům evidován jako součást Československého státního statku.[50] Statek tu měl své podnikové ředitelství.[51] Do soukromých rukou se vrátil až po roce 1989. Posléze se také dočkal celkové rekonstrukce.

Dne 18. června 2007 začalo společné územní a stavební řízení na záměr přístavby a přestavby čp.509/II dle žádosti, kterou 14. března 2007 podal Ing. Vladimír Šimon z Plzně. Podle předloženého nákresu mělo dojít k výrazné proměně půdorysu a rozšíření o nová křídla.[52] Dne 19. července 2007 MÚ vydal územní rozhodnutí i stavební povolení. Podle projektu dojít k stavební úpravě a přístavbě domu. Přístavba měla být provedena na severní, východní i jižní straně objektu. Na severní straně mělo přibýt křídlo o dvou nadzemních podlažích (spodní podlaží na úrovni 1. PP stávajícího objektu) s plochou střechou a sklonitými atikami. Na východní straně byla projektována dvoupodlažní přístavba se stejnými výškovými parametry jako severní přístavba, pouze spodní podlaží řešeno jako částečně zapuštěné do terénu. Na jižní straně budovy pak mělo nové křídlo navázat na stávající arkýř a terasu, čímž mělo dojít k rozšíření vnitřních obytných prostor o zimní zahradu a vstupní část. V 2. podlaží nové přístavby měla vzniknout terasa. Projekt přestavby zpracoval Bohumil Kratochvíl z Plzně.[53] V lednu 2008 už objekt skutečně prochází přestavbou. Dle stavu ke konci ledna 2008 se zatím provádějí jen výkopy okolo domu a na terase.[54] Základní hmotová dispozice zůstala i po rekonstrukci zachována. Do střechy byl vložen nový zděný vikýř. Celkovou opravou prošla fasáda, kterou doplnily motivy režného cihlového zdiva. Po straně se k budově připojilo boční křídlo.

Západně od Kazilovy vily vyrostl při Pražské ulici menší rodinný dům čp.462/II. Patrový objekt vznikl roku 1932. V dubnu 1929 rada rozhodla, že lesnímu dělníkovi J. Bělohlávkovi se povolí 10% sleva na dříví na stavbu jeho domku, kterou provádí se synem.[55] Stavební povolení J. a M. Bělohlávkovým na rodinný dům na č.kat.2037/6 město vydalo až 23. června 1932.[56] Užívací a obývací povolení získal J. Bělohlávek na rodinný dům na parcele č.kat.2037/6 dne 6. října 1932.[57] J. Bělohlávek se pak uvádí jako majitel čp.462/II. Původní podobu objektu setřela socialistická modernizace, při níž bylo vyzděno patro a zvýšena střecha. Vedle stojí dům čp.562/II z konce 30. let. 30. března 1939 obecní rada potvrdila povolení na rodinný domek na pozemku č.kat.2037/6.[58] Božena a Josef Soubustovi získali stavební povolení 28. 3. 1939. Projekt je dílem Josefa Žoura. Kolaudace proběhla 25. července 1939.[59] Také tento dům byl za socialismu přebudován svépomocnou iniciativou. Objekt se sedlovou střechou a uličním štítem byl při ní rozšířen vyzděním nových místností v 1. patře. Nové zdivo této nezvládnuté přístavby bizarně vybíhá z původní hmoty domu. Sousední vila čp.612/II je patrovou stavbou s těžkopádně vysokým uličním štítem a strmou sedlovou střechu. Vznikla v 70. letech 20. století. Původní číslo popisné bylo přeneseno ze zbořeného objektu, který stál na jiném místě Rokycan, patrně v oblasti Na Pátku, poblíž tamního později zbořeného čp.45/II, který stával u nároží ulic Soukenická a Na Pátku.[60] V roce 1972 se v seznamu pozemků v katastrálním území Rokycany a Borek vhodných k parcelaci na rodinné domy uvádí i pozemek č.kat.2027/1 o výměře 1937 čtverečních metrů. Parcela tehdy byla v majetku MěstNV.[61] Pak patrně došlo k zástavbě pozemku. Mezi domy čp.562/II a čp.612/II vybíhá z Pražské ulice krátká cesta, která slouží jako příjezdová komunikace pro obě stavby a dále obsluhuje zadní část zahrady u domu čp.198/II v Dlouhé ulici.

Poslední výspu Páclovny podél Pražské ulice ve směru k městu tvoří dva rodinné domky. Parcelace těchto pozemků, sklánějících se podél Pražské ulice po terénním stupni směrem k čerpací stanici, odstartovala v 70. letech 20. století. V seznamu lokalit v katastrálním území Rokycany a Borek, vhodných k parcelaci z roku 1972 figuruje i pozemek č.kat.2028/1 o výměře 3835 čtverečních metrů. Byl v majetku MěstNV a předpokládala se zde možná výstavba až pěti domů.[62] Pak tu skutečně vznikl rodinný dům čp.119/II. Patrový objekt s plochou střechou vznikl v 70. letech. Na mapě města cca z roku 1976 již je zakreslen, včetně čísla popisného.[63] Počátkem 21. století prošel důkladnou rekonstrukcí, při níž zmizely stavební prvky, odkazující na dobu jeho výstavby. Vedle něj stojí podobný rodinný dům čp.114/II. I on vznikl někdy po roce 1972 na výše uvedeném parcelovaném pozemku č.kat.2028/1. Na mapě města cca z roku 1976 je rovněž zakreslen, včetně čísla popisného.[64] V tomto případě ovšem na původní patrový socialistický kvádr s plochou střechou byla přistavěna někdy na přelomu 20. a 21. století nová stanová střecha, poněkud kompozičně neústrojná. Dům je situován na vysokém technickém suterénu. Dál k západu už se terén svažuje do údolní roviny, ve které leží historické Pražské předměstí.

2.3. Ulice K Potoku

V poválečném období vznikla i ulice K Potoku, coby kolmá komunikace na Pražskou ulici. Měla umožnit intenzivnější parcelaci. Už když město v roce 1936 povolovalo parcelaci části pozemku č.kat.2054 Jaroslava a Zdeňky Šmolíkových na stavební místo, kde pak vyrostl rodinný dům čp.521/II, stanovila, že na 3 metry širokém pruhu na západní hranici pozemku č.kat.2054 povolí jeho majitel přejezd na severní část pozemku č.kat.2054 do doby, než bude sjednán přejezd nově otevřenou ulicí přes č.kat.2055.[65] Tato ulice se ale zformovala až hluboko v poválečném období.

V červenci 1963 na schůzi pléna MěstNV se v rámci bilance jednání rady MěstNV v uplynulém období zmiňuje i to, že rada byla informována o provedení prověrky konané 19. června 1963 na ONV ve věci předběžného souhlasu s rozdělením a parcelací pozemků č.kat.2046 a č.kat.2047 Anastázie Komárkové (bytem Rokycany, ulice Míru čp.16) na Michala Podešvu a další zájemce. Šlo o pozemky podél dnešní ulice K Potoku, jejichž parcelace by umožnila rychlou zástavbu lokality. Jenže prověrka zjistila, že nebylo přihlédnuto k ochraně zemědělského půdního fondu dle zákona 48/59 Sb. A že jde o pozemky využívané farmou Československých státních statků. Podle závěrů prověrky je ve městě dost jiných proluk vhodných pro zástavbu a bylo rozhodnuto vrátit pozemky do původního stavu. V následující debatě ovšem Jaroslav Nový prohlásil, že se zákazem parcelace paní Komárkové nesouhlasí. Podle něj se v těchto místech stejně jednou bude stavět a farma Československých státních statků má dost půdy, kterou nestačí ani obdělávat.[66] Čas dal těmto námitkám zapravdu. V seznamu pozemků v katastrálním území Rokycany a Borek, vhodných k parcelaci, z roku 1972 se doporučuje pokračovat v parcelaci pozemků č.kat.2047, č.kat.2046 a č.kat.2052 o výměře cca 60 arů. Pozemky byly v majetku A. Komárkové, která souhlasila s výkupem.[67]

Nakonec se na stavební využití pozemků podél dnešní ulice K Potoku muselo ještě nějakou dobu čekat. V červnu 1980 se mezi pozemky, určenými pro možnou skládku zeminy, uvádí i pozemek č.kat.2046/1, který prý totiž je určen směrným územním plánem k dostavbě rodinnými domy. Už tu údajně vyrostla kanalizace a nyní sem možno provést navážku až do výše kanalizačních šachet.[68] V prosinci 1982 se pak uvádí, že MěstNV vlastní louku č.kat.2046 o ploše 14 767 čtverečních metrů, která je dle směrného územního plánu určena k zástavbě rodinnými domy a na části tohoto pozemku byla povolena navážka.[69] V poslední čtvrtině 20. století už zde výstavba probíhá naplno. Přesto jde o jeden z mladších okrsků zástavby, kde urbanizace ani na počátku 21. století ještě nebyla dokončena (foto z r. 2003).

Východní stranu ulice K Potoku formuje zástavba z 2. poloviny 20. století. Od rohového čp.891/II na křižovatce ulic K Potoku a Pražská (jeho popis viz výše, v rámci pasáže o Pražské ulici) pokračuje uliční fronta domem čp.125/II. Jde o patrovou vilu se stanovou střechou, postavenou v 70. letech 20. století. V roce 1972 rozestavěl Josef Porteš na parcele č.kat.2053/6 rodinný dům, který ale nebyl během roku 1972 dokončen.[70] Na mapě města cca z roku 1976 už je zachycen, ale bez čísla popisného.[71] Patrně se ještě stavěl. Dům nese znaky své doby, včetně brizolitové fasády a typizovaných stavebních prvků, dávajících i rodinným domům oné doby nádech architektury panelových sídlišť.

Následuje ústí Dlouhé ulice a za ním je volná rohová parcela. Dále k severu stojí vilka čp.1020/II, kompozičně zvládnutá a na poměry doby svého vzniku i osobitá. Letecké snímky zde ukazují v roce 1952 počátek vytyčování zahrady na místě stávajících polností.[72] Pak tu dlouhou dobu zůstávala jen nezastavěná zahrada s ovocným sadem. Takto je zachycena ještě na snímku z roku 1962.[73] Na mapě města cca z roku 1976 už zde je dům, ale bez čísla popisného.[74] Patrně byl rozestavěný. Dle čísla popisného byl dokončen někdy počátkem 80. let 20. století. Následuje masivní dvoupatrová vila se sedlovou střechou a štítem orientovaným do ulice čp.1050/II, měřítkově i architekturou připomínající chudší verzi alpských usedlostí, zde však poněkud nepatřičná. Státní mapa z roku 1969 ukazuje, že na pozemku již stál nějaký dům.[75] I na mapě města cca z roku 1976 je na tomto pozemku zakreslen objekt, ovšem bez čísla popisného.[76] Může to znamenat, že výstavba domu už probíhala, nebo že tu stál starší objekt, například zahradní domek. Číslo popisné totiž odpovídá kolaudaci až zhruba v polovině 80. let.

Při západní straně ulice K Potoku stojí, směrem od křižovatky s Pražskou ulicí, rohový dům čp.609/II (jeho popis viz výše, v pasáži o Pražské ulici), dále rodinný dům čp.1061/II, moderní plochostřechá jednopatrová vilka s atypicky nízkými okny v prvním patře. Na mapě města cca z roku 1976 je již vidět, ale bez čísla popisného.[77] Patrně dál procházel výstavbou. Zachycuje jej i státní mapa z roku 1977.[78] Letecká fotografie z července 1978 ukazuje, že tu stojí dům (není jisté, zda již dokončený), ale zaujímá už nynější půdorys.[79] Číslo popisné přitom odpovídá kolaudaci až někdy po polovině 80. let 20. století. Zdá se, že budování domu trvalo delší dobu. Na jaře 2006 požádal Miroslav Nový z čp.1061/II město o půjčku 65 000 Kč z Fondu rozvoje bydlení na obnovu střechy. 27. dubna 2006 žádost posoudila výběrová komise. 15. května 2006 ale rada půjčku nedoporučila. Žadatel nedoložil ohlášení stavby nebo stavební povolení. 30. května 2006 o věci jednalo i zastupitelstvo.[80] Sousední objekt čp.1067/II je patrový rodinný dům s obytným podkrovím v 1. patře pod sedlovou střechou, do ulice otočený robustním uličním štítem. Taktéž vznikl v 2. polovině 80. let. Ovšem už letecká fotografie z července 1978 ukazuje, že tu stojí (není jisté, zda již dokončený).[81] Následuje rohový jednopatrový objekt čp.967/II s obytným podkrovím v 1. patře pod sedlovou střechou. Tvarově a kompozičně nezvládnutý produkt svépomocného stavitelství vyrostl koncem 70. let 20. století. V roce 1979 kolaudován rodinný dům manželů Korbelových.[82] Dle informací z ledna 1980 již dům byl užíván (obsahoval 2 bytové jednotky).[83] Dodatečně ještě na zahradě tohoto domu, směrem do ulice K Potoku, vznikl přízemní objekt čp.1255/II se sedlovou střechou, dokončený 24. srpna 2009. Nebyl kolaudován coby rodinný dům.[84]

Dál k severu, za křižovatkou s Dlouhou ulicí, lemovaly ulici K Potoku až do konce 20. století jen zemědělské pozemky. Intenzivní parcelace tu proběhla až pak. Na nároží ulic K Potoku a Dlouhá vznikla impozantní vila čp.1136/II, patrový objekt na rozsáhlém půdorysu, zakrytý pozvolnou sedlovou střechou (foto z r. 2001, foto z r. 2003). Do ulice se obrací masivním štítem. Jde o ukázku polistopadové individuální architektury pro solventní klientelu. Číslo popisné bylo předáno 1. ledna 2000. Sousední pozemek byl ještě dle stavu z července 2022 nezastavěn. Snímkování z června 2025 tu ukazuje počínající budování rodinného domu, zatím jen s vybetonovanou základovou deskou.[85] Severně odtud, na konci ulice vyrostla vilka čp.1153/II, tvarově bujná stavba, ukázka dobové představy okázalé architektury z katalogů stavebních firem. Číslo popisné předáno 11. června 2001. Dne 2. srpna 2007 šel dům čp.1153/II do dražby v rámci exekuce. Dle dražebního popisu obsahuje byt 5+1 s příslušenstvím. Vyvolávací cena byla stanovena na 2 267 000 Kč.[86]

Dne 27. února 1979 odsouhlasilo plénum MěstNV pojmenování dosud bezejmenné komunikace ulice K Potoku.[87]

Územní plán z roku 2000 předpokládal, že ulice K Potoku bude výhledově protažena na sever, do oblasti za Boreckým potokem, a měla pokračovat vzhůru až na Osecký vrch k nemocnici, čímž by se stala dopravní osou zde předpokládané nové vilové čtvrti. Dosavadní místní komunikace by se tak zapojila do sítě komunikací celoměstského významu a poskytla by efektivní spojení mezi sousedícími a přesto prakticky neprovázanými čtvrtěmi Páclovna a Osecký vrch. Záměr ale zatím nebyl realizován.

2.4. Dlouhá ulice

Relativně mladého data je i zástavba v Dlouhé ulici. Ta vznikla až po 2. světové válce jako komunikace souběžná s Pražskou ulicí. Stejně jako v případě ulice K Potoku umožňovala koncepčnější parcelaci vnitřních pozemků. Rodinné domy tu začaly vyrůstat až v 60. letech a stále tu probíhá doplňování proluk (foto z r. 2003). Ulice se výhledově má prodloužit až do Borku, takže dosáhne délky okolo 1 kilometru.

Západním směrem (k městu) od křižovatky se Škroupovou ulicí lemuje Dlouhou ulicí podél její severní strany již souvislá řada rodinných domků. Na rohu obou ulic je to předválečný rohový objekt čp.496/II, orientovaný ovšem spíše do Škroupovy ulice (jeho popis viz výše, v pasáži o Škroupově ulici). Na sousední parcele se ještě okolo roku 2005 nacházela přízemní dřevěná chata če.108, reziduum původní řídké zástavby. Pozemek tu byl vytýčen již dle letecké fotografie z roku 1947, ovšem šlo jen o prázdnou, stavebně nevyužitou zahradu.[88] Ještě na leteckém snímku ze srpna 1966 na zahradě nestál žádný objekt.[89] Stejný stav zobrazuje i státní mapa z roku 1969.[90] Zahradní domek je tu zakreslen až na mapě města cca z roku 1976, ovšem bez uvedeného číselného označení (tato mapa byla nedůsledná při označování rekreačních objektů).[91] Počátkem 21. století prošel objekt če.108 rekonstrukcí a přístavbou, po které se z něj stal trvale obývaný přízemní rodinný domek s valbovou střechou. I po přestavbě jde o stavbu skromných rozměrů. Půdorys původní chatky byl zachován. Dne 14. ledna 2009 získal objekt, nyní již oficiálně coby trvale obývaný, číslo popisné čp.1246/II.

I na vedlejší parcele se zástavba proměnila. Mapa z roku 1951 tu ukazuje patrně počátek parcelace zemědělských pozemků na jednotlivé zahrady.[92] Na mapě roku 1952 už je vidět tento proces jako pokročilý (právě tehdy byla prodloužena dnešní Dlouhá ulice k západu, až k budoucímu nároží ulice K Potoku, tehdy ovšem jen jako coby pouhá cesta mezi zahradami).[93] Pak tu vyrostl dům čp.356/II. Muselo se tak stát až po roce 1955, kdy byl zbořen dům stejného čísla v jiné části Rokycan. Výstavba ale již dle stavu z leteckého snímkování ze srpna 1957 byla dokončena, nebo před dokončením.[94] Dům čp.356/II je tu zakreslen i na mapě města cca z roku 1976.[95] Šlo patrně o menší objekt, na pomezí chaty a rodinného domku, protože někdy před rokem 2005 byl zbořen a dle stavu k listopadu 2005 vyrůstal na jeho místě nový rodinný dům se stanovou střechou, zatím neoznačený.[96] V roce 2006 tato stavba byla dokončena a 19. června 2006 dostala číslo popisné čp.1208/II. Jde o nízkou patrovou stavbu s obytným podkrovím v 1. patře. Sousední čp.852/II pochází z 60. let 20. století. Letecké snímkování z roku 1952 tu ukazuje nově vytýčenou zahradu a na ní menší objekt.[97] Dle letecké fotografie ze srpna 1957 na pozemku probíhá výstavba nového domu, který se půdorysně lišil od drobné stavby zobrazené na snímkování z roku 1952.[98] Letecký snímek z roku 1962 ukazuje již buď dokončenou, či dokončovanou stavbu.[99] Pak ale došlo k další proměně, protože letecká fotografie ze srpna 1966 ukazuje, že před tímto domem, směrem blíž k ulici vyrůstá, nebo již vyrostla novostavba.[100] V této podobě se dům čp.852/II dochoval, takže stále obsahuje starší přízemní trakt i patrový uliční přístavbu s obytným podkrovím v 1. patře pod sedlovou střechou, do ulice orientovanou masivním uličním štítem. Postupné přirůstání domu ale ještě pokračovalo. Povolení k jeho přístavbě, při níž měla vzniknout v tomto objektu nová bytová jednotka, vydal MěstNV v roce 1979.[101] Následuje rohová parcela s domem čp.1020/II (o něm podrobněji viz výše, v popisu ulice K Potoku).

Protější nároží křižovatky zaujímá masivní vila čp.1136/II z roku 2000 (i její popis viz výše, v pasáži o ulici K Potoku). Dále k západu probíhala parcelace až od počátku 21. století (foto z r. 2001). Vyrostl tu malý moderní přízemní dům čp.1323/II se sedlovou střechou, dokončený 15. srpna 2016.[102] Vedle se nachází patrová vila čp.1163/II s podkrovím v 1. patře. Sedlová střecha je do ulice natočena štítovou stěnou. Číslo popisné bylo předáno 12. listopadu 2002. Vedle ní stojí dva rovněž nové rodinné domy. Vilce čp.1204/II bylo číslo popisné přiděleno 2. května 2006. Jde o nízký, ale prostorný přízemní rodinný dům. Vedlejší objekt čp.1179/II získal číslo popisné 31. října 2003. Patrový dům s obytným podkrovím má polovalbovou střechu. Do ulice hledí v přízemí přístavek.

Jižní strana Dlouhé ulice je už v zásadě plně dotvořena. Od křižovatky se Škroupovou v ní stojí rohový dům čp.864/II (viz výše, v popisu Škroupovy ulice). Následuje objekt čp.134/II, patrový dům ze 70. let 20. století. Na mapě města cca z roku 1976 je zachycen, ale bez čísla popisného.[103] Patrně byl ještě rozestavěný. Po rekonstrukci počátkem 21. století zcela změnil svou podobu. Sousední vila čp.1041/II je patrová s obytným podkrovím v 1. patře, pod sedlovou střechou. Dům vyrostl v 80. letech. Nese si stále estetiku normalizačního stavitelství, blízkou panelovým sídlištím, s brizolitovou fasádou a eternitovou krytinou střechy. Svépomocné snahy o „vyšperkování“ stavby (barevná skla v luxferech, zdobné kovové zábradlí terasy či plotu, kamenné a dlaždicové obklady apod.) paradoxně tento dojem jen umocňovaly. Odraz předlistopadové doby je patrný i ve vnější podobě sousedního domu čp.971/II. Mohutná patrová stavba s obytným podkrovím 1. patra má sedlovou střechu, zvýšený suterén a kompozičně nezvládnuté fasády s množstvím oken různé velikosti, další ukázka limitů socialistického trhu ve stavebnictví i v projektování domů. Rodinný dům vznikl koncem 70. let. Snímkování ze srpna 1973 ukazuje, že výstavba ještě nezačala.[104] Na snímku z července 1978 je vidět dokončená, nebo dokončovaná stavba.[105]

Pak ulici protíná kolmá ulice K Potoku. Na jejím nároží stojí domy čp.125/II a čp.967/II (viz výše, v popisu ulice K Potoku). Potom pokračuje zástavba objektem čp.7/II. Je to přízemní rodinný dům ze 70. let 20. století s nízkou stanovou střechou a zvýšeným suterénem. Stavební povolení na rodinný dům na parcele č.kat.2046/3 bylo Josefu Spoustovi z Olešné vydáno mezi 1. lednem a 15. listopadem 1974. V domě měla vzniknout 1 bytová jednotka.[106] Na mapě města cca z roku 1976 je dům zakreslen, ale bez čísla popisného.[107] Patrně procházel výstavbou. Počátkem 21. století prošla stavba modernizací. Vedlejší dům čp.1068/II je z 80. let. Dle letecké fotografie z července 1978 jeho výstavba ještě nezačala.[108] Robustní patrový objekt má obytné podkroví 1. patra, sedlovou střechu a taktéž zvýšený suterén s garáží. Sousední parcelu vyplňuje zadní trakt zahrady Kazilovy vily čp.509/II a domu čp.462/II v Pražské ulici (viz výše, v popisu Pražské ulice). Dál k západu se hloubka bloku zužuje s tím, jak se Dlouhá ulice blíží k Pražské. Stojí tu už jen jeden další rodinný dům, a to čp.198/II. Patrová stavba s plochou střechou vznikla v 70. letech. Jeho výstavba začala roku 1971, kdy František Šnajdr rozestavěl rodinný dům na parcele č.kat.2037/7a. Objekt ale nebyl během roku 1971 dokončen.[109] Na mapě města cca z roku 1976 je zachycen, ale bez čísla popisného.[110] Patrně byl ještě stále rozestavěný.

Na rozdíl od ulic Škroupova nebo K Potoku nehraje Dlouhá ulice jen roli krátké spojky. Jak i její název napovídá, Dlouhá ulice vznikla coby zárodek protáhlé dopravní osy, jež měla paralelně propojit Rokycany a Borek a odpoutat jednoznačnou orientaci Páclovny na Pražskou ulici. Na západním konci ulice územní plán předpokládá její protažení až k Pražské ulice, kde by měla vyústit poblíž nynější čerpací stanice. V těchto místech, na západním konci ulice, má ale zatím komunikace charakter pouhé cesty či pěšiny a končí slepě. Místní obyvatelé byli totiž proti jejímu napojení na Pražskou ulici a zatím se jim podařilo prodloužení ulice odložit. Usedlíci odmítají plné začlenění Dlouhé ulice do městské uliční sítě, obávají se zvýšení dopravní zátěže a jsou víceméně spokojeni s nynějším stavem, kdy ulice vede „odnikud nikam“. To, že město v zásadě ustoupilo tomuto tlaku je nevhodné, protože jde de facto o živelnou „privatizaci“ veřejné komunikace, což v urbanisticky složitém městském prostředí není přípustné. Uliční síť by měla být logická a Dlouhá ulice je předurčena stát se funkční spojnicí Rokycan a Borku (nemusí nutně jít o průjezd pro automobily, ale šlo by o ideální spojnici pro pěší a cyklisty). Oficiálně záměr vytvořit tuto komunikaci trvá. Ještě v srpnu 2006 jej zmiňuje městská rada při jednání o prodeji jednoho městského pozemku poblíž zamýšleného vyústění Dlouhé ulice na Pražskou ulici.[111]

27. února 1979 odsouhlasilo plénum MěstNV pojmenování dosud bezejmenné komunikace Dlouhá ulice. Proti tomu protestoval na zasedání MěstNV Jiří Fryč. Vadilo mu, že pojmenování nebylo konzultováno s občanskými výbory a nelíbil se mu obecný název jako Dlouhá ulice. Prohlásil, že je přece dost významných osobností, po kterých ulici pojmenovat. Tajemnice MěstNV mu odpověděla, že se v Rokycanech skutečně připravuje například pojmenovat ulici po Svazu protifašistických bojovníků, ale nutno počkat až bude dokončena nějaká významnější ulice, tato je pro význačné pojmenování nedůležitá.[112]

2.5. Cesta podél Boreckého potoka

Mezi severními konci ulic Škroupova a K Potoku probíhá podél břehu Boreckého potoka další ulice, oficiálně řazená k ulici K Potoku. V říjnu 1977 rada MěstNV souhlasila s výkupem pozemku č.kat.2022 o ploše 1,144 hektaru, který byl dle podrobného územního plánu určen k výstavbě rodinných domků.[113] Šlo o rozsáhlé plochy u jižního břehu Boreckého potoka na Páclovně. V 80. letech 20. století byla pak i díky tomuto výkupu zřízena tato pobřežní cesta, spojující na severu ulice K Potoku a Škroupova. V ekologicky příznivé poloze na okraji přírodní nivy Boreckého potoka zde vzniklo několik dalších vil.

Směrem od východu k západu je to čp.1021/II, mohutná patrová budova s plochou střechou a strohou fasádou, postavená v 80. letech. Vedle ní stojí objekt čp.1086/II, přízemní domek na půdorysu písmene L s valbovou střechou, který byl zbudován koncem 80. let. Ze stejného období pochází i sousední vysoká patrová vila čp.1090/II s obytným podkrovím v 1. patře a vysokým suterénem s garáží. Vila je do ulice natočena robustním štítem, střecha je sedlová.

Počátkem 21. století se začal formovat i nový úsek této příbřežní cesty, a od ústí ulice K Potoku k západu. Ještě dle leteckého snímkování z května 2017 tudy vedla jen pěšina, s nevelkou frekvencí využívaná obyvateli těch několika domů ve starším (východním) úseku pobřežní komunikace.

V listopadu 2017 radní schválili žádost o zřízení komunikace i v tomto novém úseku, od ústí ulice K Potoku až k pozemku č.kat.2046/15, a to ve variantě, při které vlastníci přilehlých stavebních parcel postaví provizorní komunikaci, která pak bude bezplatně převedena na město.[114] Ještě v listopadu 2017 záležitost odsouhlasilo i zastupitelstvo.[115] V té době již v této nové části pobřežní cesty stál rodinný dům čp.1358/II. Už letecké snímkování z května 2013 jej ukazuje již jako téměř dokončenou stavbu. O provádění dokončovacích vnitřních prací svědčil jen materiál, složený na zahradě u domu.[116] Na letecké fotografii z května 2015 byl zcela dokončen.[117] Číslo popisné ovšem získal až 25. června 2020.[118] Jde o rozlehlou, přízemní stavbu se sedlovou střechou. Západně od něj jsou dle stavu z roku 2022 rozměřeny tři další stavební pozemky. Vedle domu čp.1358/II stojí podle leteckého snímkování z dubna 2021 novostavba dalšího rodinného domu čp.1377/II.[119] Číslo popisné získal 28. listopadu 2022 jako.[120] Následuje zatím (k roku 2025) stavebně nevyužitý pozemek. Poslední v této nové uliční řadě je rodinný dům čp.1380/II na parcele č.kat.2046/15, na které již letecká fotografie z dubna 2021 zachytila počínající budování rodinného domu, zatím ve fázi základové desky.[121] Číslo popisné novostavba obdržela 17. února 2023.[122] Celý nový úsek ulice už dle stavu k dubna 2021 měl komunikaci sjízdnou pro automobily, zatím s nezpevněným povrchem.[123]

Výstavba na Páclovně čelila v 80. letech i kritice. V únoru 1986 na plénu MěstNV vystoupil za občanský výbor č.3B MVDr. Krupička s tím, že nové rodinné domy byly kritizovány v jednom deníku za to, že jsou znehodnoceny nevhodným postavením vedle sebe a situováním do terénu. Kromě toho se pozastavoval nad tím, že výstavba zde probíhá bez předchozího zbudování inženýrských sítí. V okolí proto je bláto a špína. Voda se bere ze studní.[124]

Daleko závažnější námitkou než dobové stížnosti v tisku je to, že tato pobřežní komunikace nebyla od 80. let důsledně vytýčena i v dalších úsecích Páclovny. V 90. letech tak po zástavbě stávajícího pole mezi Páclovnou a sídelní skupinou V Borku došlo k tomu, že nové domy vyrostly přímo na okraji nivy potoka, aniž by byla jednoznačně trasována příbřežní ulice. Šlo by přitom o logickou trasu pro pěší rekreaci, které takto hrozí nesystémová „privatizace“ ze stran majitelů zdejších novostaveb, podobně jako se to stalo při západním konci Dlouhé ulice (viz výše).

V dubnu 2008 zastupitelstvo odsouhlasilo koupi parcel č.kat.2022/1 a č.kat.2022/17 od MUDr. Luhanové, o ploše 12 017 + 3292 čtverečních metrů.[125] Leží v nivě jižně od Boreckého potoka proti vyústění ulice K Potoku. Vlastnictví těchto pozemků městem může do budoucna umožnit koncepčnější ochranu údolí potoka před neregulovanou výstavbou i jeho dopravní zpřístupnění. Studie proveditelnosti přírodě blízkých protipovodňových opatření, jejíž zpracování bylo schváleno v lednu 2020 zastupitelstvem (o studii, viz níže)[126], a jejíž výslednou podobu od firmy Sweco Hydroprojekt a. s. schválilo zastupitelstvo v prosinci 2021,[127] předpokládala v severním prodloužení ulice K Potoku na Páclovně výstavbu nové lávky pro pěší, vedoucí na severní břeh.[128]

3. Technický vývoj Páclovny

Jistá odlehlost a izolovaný charakter Páclovny, která vznikla jako výspa mimo intravilán Rokycan, způsobovaly, že dlouho do 2. poloviny 20. století mělo zdejší osídlení polovesnický charakter, s absencí většiny vymožeností městského života (komunikace, inženýrské sítě). Kvůli rostoucí dopravě již v 60. letech byla urgována výstavba chodníku podél severní strany Pražské ulice na Páclovně, v úseku od benzinové stanice na Pražském předměstí do Borku. V perspektivním (výhledovém) plánu se o provedení této investice uvažovalo na rok 1970. Současně mělo vyrůst i veřejné osvětlení.[129] V roce 1968 plánoval MěstNV použít 5000 Kčs z fondu rezerv a rozvoje na projekt tohoto chodníku.[130] Během 1. pololetí 1968 ale z této sumy nebylo nic proinvestováno.[131] Žádná částka nebyla vynaložena ani v 2. pololetí.[132] Na jednání pléna MěstNV 22. září 1969 se dotazuje ing. Miroslav Poduška, co brání v tom, aby se chodník do Borku dokončil do roku 1970. Vladimír Prášek reagoval, že výstavba chodníku se musela odsunout kvůli urgentní potřebě dokončit vozovku v nynější ulici K Huti v Borku. Co se týče chodníku na Páclovně, zůstává prý prioritou. V roce 1969 bylo zadáno zpracování projektu, který měl být hotov v roce 1970, s nákladem 10 000 Kčs.[133] Pořízení projektu chodníku opravu bylo zahrnuto do návrhu prováděcího plánu MěstNV na rok 1970 (zveřejněn v prosinci 1969). Předpokládaná hodnota projektu zůstala na 10 000 Kčs.[134] V únoru 1970 nutnost výstavby chodníku do Borku opět na zasedání MěstNV urguje František Pácl.[135] Rozhodnutím rady MěstNV ze 17. února 1970 byla zařazena do plánu Akce Z na rok 1970 výstavba části tohoto chodníku, od benzinové stanice, ke Kazilově vile čp.509/II (tehdy ředitelství Státního statku). Práce měl zajistit právě Státní statek.[136] V listopadu 1970 navrženo zařadit do Akce Z na rok 1971, v rámci celoměstského závazku na počest 50. výročí založení KSČ, i výstavbu chodníku do Borku.[137] V roce 1971 mělo na tuto akci (projekt a realizace 1. etapy chodníku) jít z obecního rozpočtu 50 000 Kčs. Práce měl zajistit MěstNV a občanské výbory č. 3 a 10.[138]

V roce 1971 mezitím proběhla na Páclovně výstavba veřejného osvětlení.[139] Technické služby tu v roce 1971 nainstalovaly dvě nové svítilny.[140] Zároveň se konečně začalo pracovat na chodníku. Od roku 1971 se prováděla v Akci Z stavba dvoukilometrového chodníku mezi Rokycany a Borkem.[141] Stavba začala na jaře 1971. Během 1. pololetí bylo připraveno podloží pro zaštěrkování, provedeno přemostění některých vodotečí. Jisté zdržení v tempu prací nastalo kvůli nedostatku štěrku.[142] Za rok 1971 proinvestoval MěstNV na výstavbě 1. etapy chodníku do Borku 57 000 Kčs (rozpočet 50 000 Kčs). Vytvořena byla hodnota díla 127 000 Kčs (podle plánu).[143] 1. etapa byla dokončena ještě v roce 1971.[144] Šlo v ní o úsek u Pražské ulice od autoservisu ke křižovatce se Škroupovou ulicí. Roku 1972 začala 2. etapa této akce, kdy se budoval chodník od nároží Škroupovy ulice do Borku.[145] Za 1. pololetí 1972 zde bylo odpracováno 250 brigádnických hodin a vznikla hodnota díly 96 000 Kčs.[146] Za celý rok 1972 byla vytvořena hodnota 178 000 Kčs.[147] Podle jiného pramene zde vzniklo za rok 1972 dílo v hodnotě 180 000 Kčs (plán 100 000 Kčs) a prostavělo se 127 500 Kčs (plán 70 000 Kčs).[148] V plánu výstavby na rok 1973 se počítalo u této akce s náklady 123 000 Kčs a vytvořením hodnoty 177 600 Kčs.[149] Za 1. pololetí 1973 bylo na chodníku od Páclovny do Borku odpracováno 1832 brigádnických hodin, z toho 809 zdarma. Vytvořeno bylo dílo o hodnotě 65 400 Kčs, při nákladech 42 000 Kčs.[150] Plán nákladů na celý rok se pak vzhledem k nižšímu tempu prací snížil na 99 000 Kčs.[151] K září 1973 činila celková bilance této stavby 4009 brigádnických hodin (1652 zdarma), náklady 188 000 Kčs (hodnota díla 260 000 Kčs). Dokončení se plánovalo do roku 1974.[152] Koncem roku 1973 je akce téměř před dokončením, ale pro nepřízeň počasí byla odsunuta na rok 1974.[153] Za rok 1973 se tu nakonec prostavělo jen 74 000 Kčs (oproti plánu 123 000 Kčs).[154] Podle návrhu rozpočtu na rok 1974 se zde mělo prostavět dalších 34 800 Kčs, přičemž hodnota vytvořeného díla by činila 38 000 Kčs.[155] V březnu 1974 se ještě pokračovalo s pracemi.[156] V září 1974 se uvádí, že za 1. pololetí 1974 bylo prostavěno na chodníku 10 000 Kčs.[157] Za rok 1974 tu celkem bylo prostavěno 29 021, 90 Kčs (původní plán 35 000 Kčs).[158] Je ovšem nutno dodat, že ne v celé délce šlo o asfaltový chodník, v proluce mezi Páclovnou a lokalitou V Borku jej tvořila pouhá pěšina z uválcované hlíny.

V roce 1975 také město vyčlenilo v rozpočtu 50 000 Kčs na výstavbu zatrubněného odvodňovacího příkopu na Páclovně.[159] Dle zpráv ze září 1975 probíhá akce podle plánu.[160] V rámci budování technické vybavenosti probíhala na Páclovně v roce 1979 výstavba kanalizace.[161] Sestávala ze dvou paralelně prováděných investic. Na stavbu kanalizace do Borku byl přidělen na rok 1979 limit 210 000 Kčs, prostavěno 215 000 Kčs. Dle údajů z února 1980 už akce hotova, hodnota díla 949 000 Kčs. Na druhou investici, kanalizace Páclovna, přidělen limit 300 000 Kčs, prostavěno 360 000 Kčs a k únoru 1980 zbývalo prostavět 375 000 Kčs. Tato akce začala v roce 1979, dokončení plánováno na rok 1980, rozpočtová cena činila 735 000 Kčs. Obě akce budoval národní podnik Zemědělské stavby Plzeň.[162] Stavba kanalizace na Páclovně byla zařazena i do plánu na rok 1980.[163] Na rok 1980 se v plánu výstavby technické vybavenosti počítalo u této akce s cenou 735 000 Kčs, přidělen limit 375 000 Kčs.[164] Podle údajů z dubna 1980 bylo na kanalizaci Páclovna prostavěno 360 000 Kčs. Dokončení plánováno ještě v roce 1980.[165] V září 1980 uváděna kanalizace Páclovna jako hotová.[166] Podle dat z prosince 1980 se pro rok 1980 plánoval na stavbě kanalizace Páclovna objem 210 000 Kčs, z něhož prostavěno 207 000 Kčs.[167]

V 80. letech 20. století se postupně Páclovna stávala atraktivní lokalitou nové výstavby. Vzhledem k automobilizaci obyvatel přestala být handicapem odlehlá poloha. Pomalu se zlepšovala i občanská infrastruktura. Roku 1983 byl rozestavěn na Páclovně plynovod.[168] Dle plánu výstavby technické vybavenosti měla v roce 1983 na Páclovně probíhat výstavba plynovodu, nákladem 300 000 Kčs.[169] Dle údajů z prosince 1983 tu měl být za rok 1983 (dle předběžných kalkulací) splněn plán prostavět 746 000 Kčs.[170] Výstavba plynového vedení měla pokračovat i roku 1984.[171] Celkem ve volebním období 1981–1986 šlo na plynovod Páclovna 707 000 Kčs.[172] Plynovod byl dokončen roku 1984.[173] V roce 1986 pracovali místní lidé z občanského výboru č. 3B na úpravě ulice Škroupovy a Dlouhá.[174] V roce 1985 město vypracovalo seznam perspektivních oblastí pro další individuální parcelaci. Páclovna byla jednou z ní.[175]

V 90. letech 20. století na Páclovně tempo výstavby zrychlovalo. Teprve tehdy získala tato lokalita rysy skutečné městské čtvrti. Roku 1993 byla vybudována v ulicích Pražská, Dlouhá, K Potoku a Škroupova nová vodovodní větev.[176] Ta mimo jiné umožnila další zahušťování a expanzi zástavby. Akce proběhla ve dvou etapách a vodovodní větev dosáhla až k okraji katastru městské části Borek. Náklady na vodovod na Páclovně dosáhly 4 339 000 Kč.[177] V polovině 90. let 20. století se na Páclovně plánovaly výkopy rozvodů kabelové televize.[178] V roce 1999 jednalo zastupitelstvo o příspěvku na výstavbu elektrické přípojky v Dlouhé ulici.[179] V srpnu 1999 zastupitelé odložili jednání o plánovaném odkupu veřejných inženýrských sítí v Dlouhé ulici.[180] Převzetí inženýrských sítí pak zastupitelé odhlasovali 2. listopadu 1999.[181]

I když koncem 20. století stálo na Páclovně už asi 50 domů a stále přibývalo obyvatel, místní komunikace zůstávaly neupravené. Zatímco Pražskou ulici s vyasfaltovanou vozovkou lemoval aspoň provizorní chodník ze 70. let, vesměs krytý uválcovanou hlínou, ostatní ulice měly divoký povrch z rozježděného bahna a pruhů trávy. Dlouhou dobu byly opakované žádosti zdejších obyvatel o úpravu veřejných komunikací odmítány s tím, že je nejprve nutné dokončit inženýrské sítě.[182] Když v 90. letech byly tyto rozvody opravdu položeny (pod zemí byl již vodovod, kanalizace i plynovod), zesílil tlak místních občanů na radnici. V roce 1995 město deklarovalo, že jednou z priorit bude úprava komunikací na Páclovně.[183] Roku 1996 ale byla na městský úřad doručena petice obyvatel Páclovny, v níž žádají o urychlení příprav celé investice. Město reagovalo, že podle plánu úpravy místních komunikací aktualizovaného v prosinci 1995 je výstavba komunikací v ulicích K Potoku, Škroupova a Dlouhá na pátém a výstavba chodníku do Borku na třetím místě v seznamu nejbližších akcí tohoto typu v Rokycanech. Je ovšem prý nutné ještě počkat na pokládku elektrického vedení. Západočeská energetika totiž v letech 1996–1997 hodlala na Páclovně provést zahuštění stávajícího rozvodu nízkého napětí. Úprava komunikací tak bude možná nejdříve v roce 1998.[184]

Nakonec se muselo ještě čekat o něco déle. Teprve v květnu 2000 definitivně rozhodlo zastupitelstvo, že v roce 2000 bude na úpravu komunikací v ulicích Škroupova, K Potoku a Dlouhá vynaloženo 5 273 000 Kč.[185] V prosinci 2000 odsouhlasilo zastupitelstvo úpravu rozpočtu a na rekonstrukci Dlouhé ulice přesunulo do kapitálových výdajů 350 000 Kč.[186] Během následně provedené komplexní úpravy komunikací byly ulice Dlouhá (v úseku zhruba od domu čp.1068/II až ke křižovatce se Škroupovou ulicí) a Škroupova vydlážděny zámkovou dlažbou z betonových prefabrikátů, a to v modelu „obytná zóna“, kdy není oddělen chodník a vozovka a kdy je omezena průjezdní rychlost automobilů. Ulice K Potoku byla upravena tradičněji, s asfaltovým povrchem vozovky a dlážděnými chodníky. Na křižovatce Škroupovy a Dlouhé ulice byl vysazen do kruhového záhonu strom, čímž vznikl jakýsi kruhový objezd regulující rychlost projíždějících vozidel. Neupravena zůstává ještě dle stavu z roku 2025 spojovací pobřežní cesta na severním okraji čtvrti, kde přetrvala primitivní hliněná vozovka.

2. července 2008 MÚ zahájil územní řízení na stavbu „Rokycany, Borek, splašková kanalizace, výtlak V-DII a ČS Borek“, která se měla dotknout pozemků č.kat.2055/1 (Škroupova ulice), č.kat.2901/1 (Pražská ulice), č.kat.2901/5 (chodník podél Pražské ulice), č.kat.75/8 na katastru Borek (chodník podél Pražské ulice) a č.kat.396 na katastru Borek (ulice K Huti). Žádost o územní rozhodnutí podalo 7. března 2008 město. Projektovaná kanalizační větev měla sestávat z potrubí DN 80 mm od ČS Borek, které by vyústilo ve Škroupově ulici. Celková délka činila 864 metrů. Investice kromě toho obsahovala čerpací stanici splaškových vod a elektropřípojku. Čerpací stanice byla tvořena plastovou šachtou průměru 1500 mm, uzavřenou železobetonovým poklopem. Na 7. srpna 2008 bylo svoláno ústní jednání.[187] V průběhu ústního jednání bylo vzneseno několik připomínek. MÚ doporučil v rámci akce řešit i odkanalizování domů v Dlouhé ulici. Paní Huzincová zase požádala o odkanalizování parcely č.kat.2071/44, na které začal v té době vyrůstat nový rodinný dům (vedle domu čp.354/II) a sousedních pozemků s případným napojením na tuto výtlačnou kanalizaci. Město ale nakonec rozhodlo, že zavedení kanalizace na tento pozemek, stejně jako do domů podél Dlouhé ulice, se bude řešit samostatnou akcí. 18. srpna 2008 bylo na výstavbu splaškové kanalizace dle původní žádosti vydáno územní rozhodnutí.[188]

V roce 2011 bylo vypsáno výběrové řízení na kanalizaci v Dlouhé ulici, kterou město zadalo firmě Robstav z Prahy za 2 949 000 Kč.[189] V roce 2017 došlo k prodloužení kanalizace v Dlouhé ulici.[190] Městská rada v září 2017 přidělila zakázku na prodloužení kanalizace v Dlouhé ulici firmě VAK servis, s. r. o. z Klatov za 918 003 Kč bez DPH.[191] V lednu 2018 je akce řazena mezi ty, které byly během roku 2017 dokončeny.[192] V srpnu 2018 zastupitelstvo souhlasilo se spolufinancováním ze strany města pro pořízení projektu rekonstrukce silnice II/605 na území Rokycan a Borku (Pražská ulice). Projekt měl řešit úpravu vozovky, parkovacích míst, sadové úpravy, veřejné osvětlení i inženýrské sítě.[193]

4. Rozšíření Páclovny v 90. letech 20. století

V polovině 90. let 20. století proběhla parcelace posledního zemědělského pozemku mezi vlastní Páclovnou a lokalitou V Borku. Dlouhá ulice byla tehdy protažena k východu a z Pražské ulice byla k severu vytýčena založena nová kolmá komunikace, Krátká ulice. První domy zde byly osídleny ještě před koncem století, přičemž tempo parcelace plynule pokračovalo i v prvních dekádách 21. století Během krátké doby v této nové části Páclovny vyrostl soubor moderních rodinných domků, šlo o jeden z prvních ucelenějších parcelačních počinů po roce 1989 v Rokycanech. V polovině září 1997 zde byly 4 domy v různé fázi výstavby.[194] Koncem roku 2005 už v této nové lokalitě stálo 13 domů, k roku 2020 jich bylo 16.

Podél Pražské ulice (foto z r. 2001) vyrostla vila čp.1193/II. Patrový objekt s obytným podkrovím v 1. patře má asymetrickou sedlovou střechu. Podle letecké fotografie ze září 1997 již byl rodinný dům ve výstavbě. Měl hotové obvodové zdivo i střechu.[195] Číslo popisné získal až okolo roku 2005. Dál směrem k Borku stojí dva obdobně pojaté rodinné domy u ústí Krátké ulice. Jde o přízemní objekty typu bungalov s nízkou střechou. Na západním nároží je to dům čp.1129/II. Letecké snímkování ze září 1997 ukazuje, že jeho výstavba se teprve nacházela v časné fázi zemních prací.[196] Číslo popisné získal 1. září 1999. Protější východní nároží zaujímá objekt čp.1121/II, taktéž z 2. poloviny 90. let. Dle snímkování ze září 1997 již byl dokončen, nebo před dokončením. Měl hotové obvodové zdivo i střechu, včetně sadových úprav zahrady.[197]

Zástavbu západní fronty Krátké ulice tvoří od jihu k severu nejprve výše zmíněný rohový dům čp.1129/II, pak je tu nárožní objekt čp.1280/II na křížení ulic Krátká a Dlouhá. Vznikl okolo roku 2010. Jedná se o zajímavý přízemní domek s pultovou střechou, jednoduchý, proporčně zvládnutý. Na protějším nároží ulic Krátká a Dlouhá stojí vila čp.1147/II (foto z r. 2003, foto z r. 2000). Zajímavá patrová stavba, s nižší valbovou střechou, v níž se nachází obytné podkroví s půlkruhovými vikýři. Číslo popisné bylo předáno 12. ledna 2001. Vedle stojící objekt čp.1148/II je rodinný dům na půdorysu písmene L, s patrovou obytnou částí pod polovalbovou střechou a s přízemním technickým traktem. Číslo popisné obdržel rovněž 12. ledna 2001. Dále k severu se nachází obdobný patrový dům na půdorysu L čp.1216/II. Číslo popisné mu bylo přiděleno 9. října 2006. Na samém konci ulice, nad hranou náplavové terasy Boreckého potoka ještě stojí vilka čp.1167/II, patrový objekt s obytným podkrovím. Ta získala číslo popisné 19. června 2003.

Protější východní strana Krátké ulice ještě okolo roku 2020 nebyla plně rozvinuta. Na nároží Pražské a Krátké se rozkládal výše uvedený dům čp.1121/II. O něco dál k severu, na křížení Krátké a Dlouhé ulice stojí patrový rodinný dům čp.1165/II, postavený počátkem 21. století (foto z r. 2003). Číslo popisné získal 26. září 2002. Na rozdíl od stylových sousedních staveb představuje spíše konzervativní, tradiční model obytného domu s pravidelným obdélným půdorysem a obytným podkrovím v 1. patře pod běžnou sedlovou střechou. Odtud dále k severu zůstávaly dle stavu z roku 2020 pozemky v Krátké ulici po delší dobu nezastavěné, byť zde již byly zavedeny sítě a místy byly budoucí parcely už i oploceny. Teprve v roce 2022 zde přibyl rodinný dům čp.1376/II, jemuž bylo číslo popisné uděleno 12. září 2022.[198] Letecká fotografie ze září 2019 tu zachytila jen prázdný, neoplocený pozemek, bez stavební aktivity.[199] Snímkování z dubna 2021 ukazuje naopak pokročilou fázi výstavby domu, jenž měl dohotovenou hrubou stavbu i střechu. Jižně od novostavby čp.1376/II vyrůstal dle stavu z dubna 2021 další rodinný dům.[200] Ten získal číslo popisné čp.1381/II dne 12. dubna 2023.[201]

Do nové obytné lokality byla protažena z „původní“ Páclovny i Dlouhá ulice (foto z r. 2001). Podél její jižní strany stojí (od východu k západu) nejprve rohový dům čp.1280/II, popsaný výše v pasáži o Dlouhé ulici. Následuje vila čp.1140/II, která dostala číslo popisné 20. července roku 2000. Jde o moderní rodinný dům s obytným podkrovím a stanovou střechou. Sousední dům čp.1134/II získal číslo popisné 1. ledna 2000. Podle letecké fotografie ze září 1997 již byl ve výstavbě. Budovalo se obvodové zdivo, ale střecha ještě chyběla.[202] Obě tyto vilky mají přístup nejen z Dlouhé ulice, ale i z jihu, kde je od Pražské ulice do vnitrobloku vyvedena nevelká obslužná komunikace. Vedle nich vyrostl atypicky řešený rodinný dům čp.1183/II. Z přízemní hmoty vystupuje v centru budovy patrový hlavní trakt s netradiční plochou střechou. Číslo popisné bylo přiděleno 1. září 2004.[203] Na severní straně Dlouhé ulice zbývaly ještě dle stavu k roku 2018 volné parcely. Parcelace tu zároveň probíhá netradičním způsobem, kdy byla do vnitrobloku protažena úzká obslužná komunikace, podél které se rozvinula struktura jednotlivých stavebních pozemků. V samotné Dlouhé ulici tu stál po delší dobu jen jeden dům, a to vilka čp.1143/II. Stavba na půdorysu písmene L s jednopatrovou obytnou částí a přízemním přístavkem. Číslo popisné získal tento objekt 4. srpna 2000. Ve vnitrobloku díky výše uvedené obslužné cestě vyrostla vila čp.1305/II. Dokončena byla 22. prosince 2014.[204] Vedle domu čp.1143/II, na protější straně zmíněné obslužné uličky, vyrostl později rodinný dům čp.1392/II. Číslo popisné obdržel 29. dubna 2025. Jde o patrovou stavbu.[205] Ještě v červnu 2022 se zde nacházela jen prázdná, neoplocená zahrada. Podobný stav trval i dle leteckého snímkování z května 2023.[206]

Poněkud nešťastné je umístění rodinných domů čp.1190/II a čp.1212/II. Dům čp.1190/II získal číslo popisné 3. února 2005. Jde o přízemní vilku. Rodinnému domu čp.1212/II bylo číslo popisné přiděleno 4. prosince 2006. Oba vyrostly na severním okraji bloku a jsou přístupné nestandardním způsobem. V případě domu čp.1190/II je to provizorní cesta podél nábřežní potoka od severního konce Škroupovy ulice, dům čp.1212/II je dostupný po výše uvedené úzké cestě, vytýčené z Dlouhé ulice do vnitrobloku k severu.

Situování těchto domů na samý okraj terénní hrany nad Boreckým potokem je ovšem nepochopitelné z hlediska územního plánování. Do budoucna zkomplikovalo vytvoření pobřežní obslužné komunikace podél tohoto vodního toku, tak jak například existuje mezi ulicemi Škroupova a K Potoku, a tak jak ji zde předpokládal územní plán z roku 2000. Hrozí tak divoká „privatizace“ břehů nad potokem a rozšiřování zahrad přilehlých domů až k přírodnímu korytu potoka. V neposlední řadě se tím komplikuje i efektivní parcelace zbylých pozemků severně od Dlouhé ulice, jakož i v celém nábřežním pruhu. Nábřežní komunikace nemusí mít charakter široké klasické ulice, ale může jít o klidovou zónu, primárně pro pěší, přirozeně přecházející do nivy potoka. Přístupnost potoka pro veřejnost je ale podmínkou, od které není možno ustoupit a zakoupení stavebního pozemku v blízkosti potoka nesmí znamenat i přivlastnění si přístupu do této cenné přírodní partie. Počátkem 21. století město prosazovalo výkup pozemku č.kat.2058/1 o ploše 4715 čtverečních metrů, který leží podél jižního břehu Boreckého potoka, na dotyku se zástavbou Páclovny (naproti ústí Škroupovy ulice). Pozemek má velký význam právě pro budoucí koncepční řešení údolí Boreckého potoka s chráněným meandrujícím korytem vlastního potoka a plochami zeleně v jeho blízkosti, s parkovým, rekreačním a ekologickým potenciálem. 19. prosince 2005 se záměrem nákupu parcely č.kat.2058/1 vyslovila souhlas rada a 24. ledna 2006 i zastupitelstvo. Vlastníci pozemku ale nepřijali původně nabízenou odkupní cenu (větší část parcely za 12,70 Kč za metr čtvereční, menší pozemkový pás na jihu parcely za 240 Kč za metr). 12. dubna 2006 se obě strany sešly k jednání a 15. května 2006 rada odsouhlasila revizi cen. Doporučila majitelům parcely nabídnout za její jižní pruh 350 Kč za metr čtvereční. 30. května 2006 o tom jednalo zastupitelstvo.[207]

Vzhledem k opakovanému zaplavování oblasti podél Boreckého potoka (zejména v srpnu 2002) přikročilo město k provedení studie protipovodňových opatření na vodních tocích v Rokycanech. V květnu 2006 jednala městská rada (po konzultaci s Povodím Vltavy) o doplnění studie protipovodňových opatření o úsek Boreckého potoka, od Boreckého rybníku až do Rokycan, k Luční ulici. Dle nabídky autora projektu Ing. Šindlara měly náklady na rozšíření studie činit 82 943 Kč. Rada města s tím vyslovila souhlas.[208] Město odůvodňovalo rozšíření studie záměrem rozvoje výstavby rodinných domků v prostoru mezi Borkem a Rokycany a nutností zamezit opakovaným povodňovým škodám. V červenci 2006 o doplnění studie jednali zástupci města, Povodí Vltavy a zpracovatelské firmy.[209] Studie nebyla realizována. Ovšem v lednu 2020 schválilo zastupitelstvo zadávací dokumentaci pro zpracování studie přírodě blízkých protipovodňových opatření.[210] V prosinci 2021 odsouhlasilo zastupitelstvo tuto studii proveditelnosti „přírodě blízkých protipovodňových opatření", kterou zpracovala firma Sweco Hydroprojekt a. s.[211] Studie řešila celý tok Padrťského potoka, Boreckého potoka i Klabavky na průchodu zastavěným územím města. V úseku mezi Rokycany a Borkem, severně od Páclovny, se počítalo se zachováním přírodního koryta, přičemž v prodloužení ulice K Potoku na Páclovně se projektovala nová lávka pro pěší, vedoucí na severní břeh.[212]

Mladému charakteru tohoto okrsku zástavby odpovídá i stav zdejších komunikací. Dlouhá ulice má v tomto úseku jen provizorní úzkou vozovku z betonových panelů. V Krátké ulici je sice provizorní ale poměrně sofistikovaná vozovka z uválcovaného jemného štěrku a před domy čp.1147/II a čp.1148/II se dokonce objevil už i chodník dlážděný prefabrikáty.

5. U Třech křížů

5.1. Komunikační a urbanistický vývoj lokality

Na samém počátku Páclovny, v místech, kde ve směru od Rokycan silnice na Prahu stoupá do mírného svahu, se nachází lokalita nazývaná U Třech křížů. V těchto místech byli podle tradice pohřbeni padlí vojáci z bitvy, kterou roku 1450 u Rokycan svedly armády Strakonické jednoty a Jiřího z Poděbrad.[213] Bitva se u Rokycan skutečně odehrála 4. června 1450.[214] Přesná lokalizace a souvislost s křížem je samozřejmě již jen lidovou legendou.

Další legenda hovoří o tom, že kříž tu byl vztyčen zhruba počátkem 19. století a že má jít o místo, kde se roku 1639 narodil švédskému generálovi Bannerovi, jehož vojsko tehdy rabovalo Rokycany, mrtvý syn. Místní obyvatelé to pochopili jako boží trest v podobě tří ran: narodilo se mu mrtvé dítě, musel je pohřbít v cizí zemi a jeho manželka musela pak putovat dál. Tak se mělo zrodit označení U Třech křížů.[215] I v tomto případě jsou to spíše zajímavé doklady místní lidové fabulace.

Křížek je zde každopádně zakreslen již na mapě 1. vojenského mapování cca z 80. let 18. století. Dřevěný kříž dříve nesl letopočet 1872, v současnosti je zde jiný, bez datace.[216] Stojí uprostřed skupiny stromů (foto z r. 2003). Dva nejstarší z nich jsou od 28. listopadu 2007 státem chráněny jako památné stromy, pod názvem Lípy u demarkační čáry. Jde o lípu srdčitou a lípu velkolistou. Dosahují obvodu kmene 323 cm a 310 cm, mají výšku 19 metrů a jejich věk byl v roce 2007 odhadován na 200 let (takže vysazeny mohly být někdy počátkem 19. století).[217] Lokalitu U Třech křížů tečuje lehkým obloukem těleso železniční trati Praha-Plzeň. Pod náspem železnice vybíhá z Pražské silnice k jihu historická cesta. Byl tu pod kolejemi zřízen kamenný mostek (foto z r. 2003, foto z r. 2003).

Původně (již na katastrální mapě z roku 1838) pro spojení z Pražské ulice směrem do prostoru pod Žďárem (U Třech křížů) sloužila cesta č.kat.2903/1, jejíž trasu fixuje nynější obslužná komunikace paralelní s Pražskou ulicí podél její jižní strany, naproti bývalému autoservisu (podrobněji o ní v popisu čtvrti Na Husinci). Uvádí se tu ještě roku 1921, kdy ale vedle ní už před časem vznikla i nová cesta, v terénu níže položená podél Pražské silnice.[218] Cesta vedla přes trať. Teprve při rozšiřování trati ve 20. letech 20. století, kdy se rušily úrovňové přejezdy, byla dána přednost nové cestě vyústěné z podjezdu kolmo na Pražskou silnici U Třech křížů. V prosinci 1927 schválilo zastupitelstvo povolení zálohových půjček na investice, které byly provedeny v roce 1927 před schválením řádného rozpočtu. Mimo jiné šlo o 1000 Kč na úpravu cesty u Třech křížů a na zřízení můstku na obecní louku u Šťáhlavské silnice.[219] O tom, že náklady na cestu ze Šťáhlavské silnice na obecní louku a na úpravu cesty u Třech křížů se uhradí z rozpočtu 1927 (cca 1000 Kč) rozhodla městská rada v říjnu 1927, přičemž v té době prý už práce byly hotovy.[220]

V roce 1939 jedná obec o prodeji části pozemku č.kat.2082/1 (pastva o ploše 3191 čtverečních metrů) za státní drahou u Třech křížů. František Nový, majitel sousedního pozemku č.kat.2083/1 na severní straně, totiž požádal 31. března 1939 o odkup č.kat.2082/1. Dne 4. května 1939 proběhlo komisionelní řízení, Nový požádal konkrétně o odprodej části č.kat.2082/1 o ploše 325 čtverečních sáhů. 25. května 1939 městská rada doporučila ke schválení s tím, že v případě, že by doprodávané plochy připadly i stromy, které na pozemku se svolením obce vysadil MUDr. Kazil, musí se Nový s ním dohodnout. V červenci 1939 to schválilo zastupitelstvo.[221]

Jižně od trati v té době taky vyrostl drobný dům čp.593/II. František Lukeš získal stavební povolení 13. března 1940. Stavební plány zhotovil Jan Charvát z Borku.[222] Číslo popisné mu bylo přiděleno 21. září 1940. Původně evidován jako „chata“, ale šlo spíš o nouzový obytný objekt, situovaný do úvozu na jižním vyústění cesty od Třech křížů. Tato bizarní stavbička byla dokladem nekontrolovaného stavebního ruchu v letech 1939–1940, kdy padla většina regulačních zásad, protože obec se snažila nebránit válkou zneklidněným obyvatelům Rokycan investovat své úspory do nemovitostí, a to i na pozemcích zcela mimo intravilán. Dům se uchoval do počátku 21. století, postupně jako stále více zchátralá ruina. Někdy před rokem 2015 byl do základů zbořen.[223] Dle stavu ze září 2019 již na jeho místě stojí dokončená nebo téměř dokončovaná novostavba dimenzí rodinného domku.[224] K roku 2025 stále není označena číslem popisným ani evidenčním.

Koncem 2. světové války byla na příkaz okupačních vojsk přeťata Pražská silnice v prostoru U Třech křížů zákopem. Po osvobození rozhodl MNV, že na opravu silnice budou použiti němečtí vězni.[225] V listopadu 1954 se na plénu MNV debatuje o nedostatečném veřejném osvětlení v oblasti U Třech křížů.[226]

Kromě podjezdu u Třech křížů vedla k Páclovně pod železniční tratí ještě jedna cesta. Mapa z roku 1877 ji zachycuje. Šlo o polní cestu č.kat.2902/1, která od jihu přicházela z polí pod Žďárem a podcházela trať naproti dnešnímu domu čp.1193/II, tedy zhruba naproti Škroupově ulici.[227] V dubnu 1928 rada rozhodla, že zrušení cesty č.kat.2902/1 je možné, pokud se František Lobovský dohodne s K. Noskem na stavbě můstku nebo na koupi jeho pozemku č.kat.2090/1.[228]

5.2. Památník na demarkační čáře

V květnu 1945 zde na Páclovně, vedle rozcestí U Třech křížů, zastavila americká armáda svůj postup k východu a v následujících dnech, poté, co od východu dorazilo sovětské vojsko, se zde utvořila hranice mezi oběma okupačními zónami, takzvaná „demarkační čára“. V roce 1946 zde z iniciativy Spolku pro přátelství s USA (Amerického ústavu) v Plzni byly postaveny dva sloupy a na nich tabule s nápisem: „V těchto místech armáda U.S.A zastavila dne 6. května 1945 svůj postup a vytvořila hranici obsazeného území. Tato hranice byla zrušena dne 30. listopadu téhož roku, kdy spojenecké armády opustily československé území. Děkujeme svým osvoboditelům." Po pravé straně stál tentýž nápis v angličtině.[229] Dne 28. března 1950 byly sloupy podříznuty a tabule pohozena v nedalekém železničním podjezdu.[230] Podle vzpomínek pamětníků se po Rokycanech později začalo povídat, že plechová pamětní cedule skončila jako kryt králíkárny na zahradě Václava Titla, předního rokycanského bolševika.[231]

V roce 1968 ožily načas úvahy o obnově pietního místa. Ještě v dubnu 1969 se na plénu MěstNV dotazuje Ladislav Hofman, kdy „bude na demarkační čáře postaven pomník, který tam byl.“[232] Nastupující normalizace ale podobné úvahy ukončila. Až v roce 1992 byla tato cedule obnovena přičiněním Klubu historických vozidel, prakticky ve stejné podobě (původní deska ovšem orientována na výšku, tato nová byla širší) i se stejným textem. Ten ovšem odporoval historickým faktům. Američané totiž do Rokycan s největší pravděpodobností dorazili až 7. května 1945.[233] Město na zřízení cedule nemělo dost peněz, část sumy tak přispěl Ladislav Mayer a Klub historických vozidel Rokycany.[234]

Po roce 1989 rovněž navrhli a úspěšně prosadili američtí veteráni vybudování stálého Pomníku na demarkační čáře (foto z r. 2003) v této lokalitě.[235] Městská rada odsouhlasila projekt ing. arch. Z. Čiháka. Mělo jít o kamenný pomník z leštěné žuly s bronzovou pamětní deskou.[236] Základní kámen byl položen slavnostně 5. května 1995. Během květnových oslav osvobození na něj poklepali starosta Oldřich Kožíšek, ministr obrany Vilém Holáň, zástupce ruské ambasády a americká velvyslankyně při OSN (později ministryně zahraničních věcí USA) M. Albrightová. Dokončení se plánovalo na listopad 1995, odhalen měl ke Dni Veteránů.[237] Na zřízení pomníku přispělo množství spolků a korporací. Rokycanská geodetická kancelář provedla vytýčení obecního pozemku pro stavbu pomníku, pan Budín (kameník z Volduch) opatřil žulový kvádr pro základní kámen, firma VAKOS základní kámen dopravila z lomu, firma Erika ze Svojkovic provedla úpravu okolí budoucího pomníku, firma FESO ing. Střelby provedla bezplatně návrh a odlití pamětní desky v ceně cca 60 000 Kč.[238] Základ pomníku postavila firma ROSS, kamennou desku dodal Kamenoprůmysl Plzeň, Lesní úřad provedl úpravu okolí. Rozpočet na výstavbu dosáhl 420 800 Kč, z toho obec poskytla 300 000 Kč, část peněz dal také stát prostřednictvím okresního úřadu.[239] Příspěvek na výstavbu ve výši 52 300 Kč poskytlo sdružení amerických vojáků a peníze poskytly i politické strany ČSSD, ODS a LSNS.[240] Podle údaje z roku 1997 ale zřízení pomníku vyšlo celkem na víc než 500 000 Kč.[241] Pomník na demarkační čáře byl odhalen 3. května 1996.[242]

Počátkem roku 1998 rozhodla rada, že z prostoru demarkační čáry by měla být odstraněna výše uvedená plechová cedule z roku 1992. Doporučila to Okresní koordinační rada Společnosti přátel východu, která na základě odborného posudku okresního archiváře Mgr. J. Fajta společnost žádala o připomenutí sovětské armády. Levicově orientovaným aktivistům vadilo, že cedule připomíná pouze americkou armádu. S odstraněním ovšem nesouhlasil spolusponzor cedule Ladislav Mayer. Ten navrhoval vytvořit zvláštní pietní místo pro sovětskou armádu, nejlépe s umístěním sochy rudoarmějce (odstraněné roku 1990 z rokycanského náměstí, viz kapitola – „Masarykovo náměstí“).[243] Návrh na odstranění cedule vypracoval odbor rozvoje města. Podle esteticky logické, ale eticky a lidsky pochybné argumentace se předpokládalo, že v prostoru demarkační linie by měl zůstat jen pomník.[244] Proti odstranění informační cedule se ovšem zdvihla opozice. Někteří místní politici (J. Fryčová) poukazovali na to, že zatímco zde chce vedení města odstraňovat připomínku americké armády, v Knihově ulici nechává na objektu úřadu práce symboly komunistického režimu.[245] Nakonec vedení města změnilo názor. Na zasedání zastupitelstva v březnu 1998 byla pověřena městská rada, aby nalezla kompromisní řešení, které umožní i zachování plechové cedule.[246] V roce 1999 pak byla odhalena nová verze cedule s poněkud upraveným nápisem.[247]

6. V Borku (u Borku)

Ještě o něco dříve než samotná Páclovna vznikla skupina domků při Pražské silnici, v bezprostředním sousedství obce Borek. Tato sídelní skupina nebyla urbanisticky součástí Rokycan, nýbrž právě Borku, na jehož zastavěné území navazovala. Ležela ovšem na katastru Rokycan, takže administrativně nespadala pod tehdy samostatnou vesnici Borek. Osadě se říkalo „V Borku“ a historicky nemá mnoho společného s Páclovnou. Zástavba tu měla (až téměř do současnosti) výrazně ulicový charakter, takřka výlučně soustředěný podél Pražské silnice. Už v 1. polovině 20. století se sice vyvinuly i zárodečné kolmé boční komunikace, ale hrály jen minimální roli a jen pozvolna, díky dodatečné parcelaci, získávají charakter městských ulic.

Jako první vyrostla na jižní straně Pražské silnice v 2. polovině 19. století skupina tří domků čp.181/II, čp.182/II a čp.183/II. Jsou zakresleny již na evidenční katastrální mapě z roku 1877. Mají společné základní dispozice. Jedná se o přízemní stavení, podélně orientovaná podle silnice, se sedlovými střechami. Všechny tři domy se hmotově uchovaly v původní podobě, jakkoliv stavební detaily již byly výrazně pozměněny při opakovaných rekonstrukcích. Jejich zahrady se na zadní straně dotýkají náspu železniční trati. Domy čp.181/II a čp.182/II na sebe přímo navazují. Dům čp.183/II je od nich oddělen úzkou cestou, vedoucí pod železničním mostem k jihu (dnes oficiálně ulice V Rybníčkách).

Pod železničním viaduktem v linii ulice V Rybníčkách na pomezí katastru Rokycan a Borku přitéká drobná vodoteč, která ještě koncem 18. století napájela dnes už zaniklý rybník, který vyplňoval prostor západně od ulice K Huti v Borku (viz mapa 1. vojenského mapování). V dubnu 1932 konstatovala rokycanská městská rada, že z finančních důvodů není možno rozšířit potůček mezi domy čp.181/II, čp.182/II a čp.183/II a železnicí.[248] Během povodně, která zasáhla Rokycany 28. května 2006, byl poškozen i dům čp.182/II. V následujících měsících pak majitelé Jaroslava a Vladimír Vaňkovi požádali obec o přidělení příspěvku z Povodňového fondu. Rozpočet na opravu objektu činil 81 889,50 Kč, z toho požadována subvence 50 000 Kč. Dne 7 srpna 2006 se věcí zabývala rada. Žádost doporučila zastupitelstvu ke schválení.[249] To o věci jednalo 22. srpna 2006.[250]

Po výstavbě těchto tří domků další parcelace na poměrně dlouhou dobu ustala. Nutno si uvědomit, že tato exkláva zastavěného území Rokycan, čítající tři obytné domy, byla od nejbližšího rokycanského domu tehdy vzdálena cca 1400 metrů, zatímco obec Borek se nacházela doslova přes ulici. Šlo tedy funkčně o rozrůstání Borku, byť na katastru Rokycan. A třebaže státní silnice byla tehdy atraktivním místem pro umístění nového domu a živnosti, katastrální území samotného Borku poskytovalo dostatek volných pozemků.

Výstavba sídelní skupiny V Borku pokračovala až po roce 1910 třemi prakticky identickými domky, postavenými v řadě vedle sebe u protější severní strany Pražské silnice, a to čp.279/II, čp.280/II a čp.281/II. V městském archivu se nachází složka z let 1910–1911, nazvaná „Nedvídková Marie, stavba domu a dílny na č.kat.2080“.[251] I v tomto případě se jedná o podobně disponované přízemní objekty se sedlovou střechou, řazené vedle sebe při Pražské ulici. Domy čp.279/II a čp.280/II jsou spojeny, dům čp.281/II je od nich oddělen menší prolukou zahrady. Ve fondu městského archivu se nalézá spisový materiál z roku 1912, pod jménem „Müller Václav, stavba domu čp.279/II, Pražské předměstí“.[252] Dům čp.281/II asi býval původně rozlehlejší a dnešní samostatné objekty čp.848/II a čp.351/II vznikly dodatečným oddělením. Ve sčítání z roku 1921 se totiž uvádí, že dům čp.281/II má celkem 5 bytů, ve kterých bydlelo 21 osob.[253] Zdá se tedy, že mohlo jít o hromadné bydlení pro dělnické vrstvy, které se až postupně měnilo několik samostatných domů. Dodnes působí dojmem jednoho objektu.

Na této severní straně Pražské silnice pak po 1. světové válce přibývaly další objekty, postupně již pojímané jako skutečné, městské rodinné domky. To je případ domu čp.305/II z doby okolo roku 1920. V prosinci 1927 městská rada vydala obývací a užívací povolení Františku Neckářovi (patrně šlo o nějakou úpravu objektu) s výhradou souhlasu státní správy s ohrazením pozemku před čp.305/II, určeného na chodník.[254] Božena Neckářová z Borku získala 17. dubna 1940 stavební povolení na zřízení podkrovní místnosti a stavbu kůlen u čp.305/II dle projektu Jana Charváta.[255] Dne 16. ledna 1941 pak rada vydala majiteli čp.305/II obývací povolení na nové obytné místnosti v podkroví.[256]V obecní kronice se uvádí, že 25. ledna 1940 povolila rada demolici domku čp.305/II (majitel J. Lukas) a jeho náhradu novostavbou.[257] (Patrně jde o omyl, protože Lukasovi byli majiteli domku čp.30/II ve čtvrti Pod Kostelem na Pražském předměstí.) Dnes jde o patrovou vilu se stanovou střechou a brizolitovou fasádou z předlistopadového období. Počátkem 20. let přibyl další domek čp.351/II, situovaný do sousedství domu čp.281/II (patrně vzniklý oddělením jeho západní části, viz výše). V 60. letech 20. století se mezi čp.351/II a čp.281/II ještě vměstnal objekt čp.848/II, přízemní domek se sedlovou střechou. Koncem 20. let 20. století rozšířil zástavbu této lokality západním směrem domek čp.400/II. Bedřich Vraštil předložil projekt rodinného domu, zhotovený Janem Charvátem roku 1927. Kolaudace domu čp.400/II proběhla 8. září 1928.[258] V květnu 1929 pak rada vydala povolení na kůlny a podkrovní místnosti v čp.400/II pro B. Vraštila.[259] Užívací a obývací povolení pro B. Vraštila na nástavbu čp.400/II vydala městská rada v červenci 1931.[260]

Podél západní strany parcely domu čp.400/II byla vytýčena boční komunikace. Dodnes se větví: původní „předlokační“ polní cesta obloukovitě ubíhá k severovýchodu, novější regulační zárodečná ulice zachovává naprosto kolmý směr. Podle územního plánu z roku 2000 se tu měla časem zformovat regulérní ulice, která by do hloubi 2 bloků směřovala až k Boreckému potoku.

Na pozemku vymezeném ze západu touto zárodečnou kolmou ulicí a z východu výše uvedenou starší polní cestou vznikl počátkem 21. století rodinný dům čp.1218/II. 16. listopadu 2006 dostal samostatné číslo popisné. Je to nízký přízemní domek s valbovou střechou.

V 30. letech 20. století se začala rodit i komunikace souběžná s Pražskou ulicí, běžící za humny stávajících domů severně od Pražské (jde o pokračování Dlouhé ulice z vlastní Páclovny, ovšem zatím fakticky s ní nepropojené). Počátkem 30. let se do této zamýšlené regulační čáry obrátil rodinný dům čp.457/II. Patrový rodinný dům s obytným podkrovím v 1. patře a polovalbovou střechou má spíše podobu venkovské usedlosti. Vedle něj ještě stojí dům čp.312/II, jehož číslo popisné bylo přeneseno ze staršího objektu nouzového domu u obecní cihelny na Jižním předměstí, a to patrně až někdy v 70. letech 20. století. Jde o patrový dům s plochou střechou.

Tím na dlouho rozvoj zástavby této „záhumenkové“ zárodečné ulice ustal, ale naplno se obnovil počátkem 21. století, kdy vyrostla skupina domů při její severní straně. Jde o rodinný dům čp.1336/II. Moderní, velkoryse dimenzovaný patrový objekt s nízkou téměř plochou střechou byl dokončen 26. června 2017.[261] Sousední novostavba dostala 1. října 2007 číslo popisné čp.1231/II. Patrová vila s obytným podkrovím má tradičnější architekturu s obytnými místnostmi v podkroví 1. patra a sedlovou střechou. Do ulice hledí štítovou stěnou. Na vedlejším pozemku vznikl na stavební parcele č.kat.5274 další rodinný dům. Ten po svém dokončení získal 11. června 2008 samostatné číslo popisné čp.1239/II. Opět se jedná o patrovou vilu s obytnými podkrovními místnostmi v 1. patře a sedlovou střechou, orientovanou do ulice štítovou stěnou. Následuje dům čp.1253/II dokončený 3. července 2009.[262] Jde o atypickou moderní architekturu. Přízemní objekt je do ulice otočen užší stranou. Střecha je pultová.

Touto poměrně svižně provedenou zástavbou se už plně zformovala původně pouze výhledově navrhovaná komunikace. Naplňuje se tak zvolna územní plán z roku 2000, který předpokládal, že Dlouhá ulice sem bude protažena od západu, z vlastní Páclovny a měla by pokračovat až do Borku, kde vyústí v ulici K Huti. Zatím ji ovšem tvoří dva nespojité úseky, na Páclovně a zde v lokalitě V Borku. V její centrální sekci jde stále jen o čáru v katastrální mapě, zarostlou travou. U domu čp.1253/III z Dlouhé ulice odbočuje k jihu, zpět k Pražské ulici další zárodečná kolmá ulice, která u výše zmíněného domu čp.279/II ústí do Pražské ulice a zároveň tvoří hranici mezi katastrem Rokycan a Borku. Tato hranice je nyní již jen historicko-administrativního charakteru, protože urbanisticky zástavba obou katastrálních území splynula a i na borecké straně probíhá výstavba rodinných domů.

V rozpočtu města na rok 2007 bylo 30 000 Kč na projektovou dokumentaci prodloužení Dlouhé ulice, z čehož reálně utraceno v roce 2007 29 750 Kč.[263] Dne 10. března 2008 zastupitelstvo vzalo na vědomí výsledek jednání s vlastníky pozemků dotčených plánovaným prodloužením Dlouhé ulice a souhlasilo se záměrem koupě části parcely č.kat.2046/1 o ploše cca 487 čtverečních metrů od Marie Lodrové za 300 Kč a se záměrem směny parcely č.kat.922 o výměře 5447 čtverečních metrů a č.kat.926 o výměře 2145 čtverečních metrů ve vlastnictví obce za část pozemkových parcel č.kat.1664/3 o ploše 6060 čtverečních metrů, č.kat.2046/47 (1119 čtverečních metrů), č.kat.2046/48 (1010 čtverečních metrů) a č.kat.2046/49 (48 čtverečních metrů) v majetku Pavla Sládka bez dalšího finančního vyrovnání.[264]

V dubnu 2019 město zadalo u Atelieru T-plan zhotovení územní studie „B“ Rokycany-Borek, která navzdory poněkud zavádějícímu názvu řešila dostavbu východního úseku Dlouhé ulice na pomezí Páclovny a Borku. Studie předpokládala plochy pro výstavbu 28 rodinných domků, pro které měly být zbudovány inženýrské sítě a komunikace, s odhadovanými náklady 21 950 000 Kč. Předpokládala propojení dvou zatím nespojitých úseků Dlouhé ulice, která tak má souvisle probíhat až do Borku, kde vyústí v ulici K Huti. Kromě toho zde byl předpokládán vznik nové severojižní ulice, která naváže na zárodečnou komunikaci, odbočující z Pražské ulice k severu mezi domy čp.400/II a čp.872/II. A kromě ní se ještě projektovala další uliční smyčka, vybíhající z Dlouhé ulice a obkružující tuto novou severojižní ulici z východu, severu i západu. Na severu měla zóna výstavby rodinných domů dosáhnout až do nivy Boreckého potoka. Do potoční nivy měla zmíněná nová severojižní ulice na svém severním konci ústit parkově řešeným úsekem pro pěší. Severní okraj zástavby měl zároveň lemovat chodník.[265] Zastupitelstvo v prosinci 2019 schválilo využití studie jako podkladu pro rozhodování o tomto území.[266]

Zástavba lokality V Borku se začala šířit i západním směrem. Koncem 60. let 20. století byly v nejzápadnější výspě tohoto okrsku postaveny rodinné domy čp.866/II a čp.872/II (foto z r. 2003). Dům čp.872/II stojí v bezejmenné zárodečné kolmé ulici. Je vidět na letecké fotografii ze srpna 1966 jako rozestavěný. Probíhalo patrně ještě budování obvodových zdí, nebyla dokončena střecha.[267] Letecké snímkování z října 1967 ukazuje, že dům již byl v pokročilé fázi výstavby. Měl dokončené obvodové zdi i krov a probíhalo patrně budování střechy a vnitřních prostor.[268] Má podobu patrové vilky s obytným podkrovím a valbovou střechou, členěnou zděnými vikýři. Vedle něj stojí dům čp.354/II. Vznikl až po 2. světové válce. Jeho číslo popisné sem přesunuto druhotně, ze zbořeného objektu, který stál na Pražském předměstí, na místě dnešního sídliště Hrudkovanka. Jde opět o patrový objekt s obytnými podkrovními místnostmi v 1. patře. I v jeho případě ukazuje letecké snímkování v srpnu 1966 probíhající časnou fázi výstavby, tedy budování základů a obvodových zdí.[269] Dle letecké fotografie z října 1967 se stále vyzdívaly obvodové zdi. Chyběl krov i střecha.[270]

Na jaře 2007 začala na západní polovině zahrady u domu čp.354/II výstavba nového rodinného domu čp.1263/II, zatím byla položena jen základová deska. Počátkem srpna 2007 stojí už hrubé zdivo do výšky přízemí. Koncem ledna 2008 již byla hotova hrubá stavba, dům měl střechu a krytinu, chyběla okna a vnitřní vybavení. Dle stavu z 2. poloviny srpna 2008 jsou v domě vsazena okna, ale stále postrádal fasádu a nebyl býván.[271] 16. září 2010 byl dům dokončen a získal číslo popisné.[272] Na sousední parcele blíže Rokycanům stál do roku 2015 rodinný dům čp.866/II. Letecká fotografie ze srpna 1966 ho ukazuje rozestavěný, ale již včetně střechy, možná těsně před dokončením.[273] Na snímkování z října 1967 je spolehlivě vidět, že objekt měl hotovou hrubou stavbu i střechu.[274] Tento dům byl ale po zhruba půlstoletí své existence zcela zbořen. Na leteckém snímku z července 2015 je vidět jeho probíhající demolice.[275] Zhruba po dva roky pak byl pozemek srovnán a prázdný. Takto je zachycen ještě v květnu 2017.[276] V červnu 2019 už snímkování ukazuje probíhající výstavbu dvou nových objektů na této parcele.[277] Jde o rodinný dům čp.1357/II, situovaný blíže Pražské ulici, který byl dokončen 19. března 2020,[278] a rodinný dům čp.1354/II, stojící v hloubi pozemku, dál od ulice (dokončen 27. listopadu 2019).[279] V těchto místech končila zástavba lokality V Borku a až do 90. let 20. století se západně odtud prostíralo pole, které oddělovalo tento okrsek od vlastní Páclovny. Po parcelaci oné zemědělské plochy v 90. letech (viz výše) se obě kdysi samostatně se vyvíjející lokality i reálně propojily.

Ke skromnějšímu rozvoji zástavby docházelo rovněž na jižní straně Pražské ulice. Pro intenzivnější tempo urbanizace tu překážkou zůstává blízkost souběžně probíhajícího tělesa železniční trati. Západně od skupiny starších domků čp.181/II, čp.182/II a čp.183/II i tak vyrostl v 70. letech 20. století objekt čp.167/II. Roku 1971 se uvádí, že manželé Simpartlovi rozestavěli rodinný dům. Objekt ale nebyl během roku 1971 dokončen.[280] Jde o patrovou vilu s mansardovou střechou. Vedle byl zbudován dům čp.627/II, podlouhlý přízemní objekt se sedlovou střechou. Není zcela jisté, kdy byl postaven. Číslo popisné by sice nasvědčovalo, že pochází ze 40. let 20. století, ale v seznamu majitelů domů zhruba z roku 1945 měl dům čp.627/II stejného majitele jako dům čp.454/II v dnešní ulici Na Husinci.[281] Mohlo jít tudíž o nějaký hospodářský, boční objekt vedle čp.454/II, který za Protektorátu dostal spíše formálně samostatné číslo popisné. V takovém případě nynější dům čp.627/II vznikl až později a získal toto číslo popisné druhotným přenosem. Není to ale úplně jisté. Již na leteckém snímkování z roku 1947 totiž na místě současného čp.627/II je vidět jakási stavba.[282] Zdá se, že byla pouze rozestavěna, ale pokud nikoliv a dům tu již stál před rokem 1947, pak mohl od počátku nést číslo popisné čp.627/II on a pak by se jeho vznik dal datovat do období Protektorátu. Ovšem analýza leteckého snímkování skutečně nasvědčuje tomu, že v roce 1947 byl teprve ve výstavbě. Až letecká fotografie ze září 1951 nepochybně ukazuje dokončený, nebo právě dokončovaný domek.[283] Západně od čp.627/II proběhla mnohem později výstavba rodinného domu čp.1366/II. Dle stavu ze září 2019 šlo již o hrubou stavbu včetně střechy. Dokončen byl 22. března 2021.[284] Východně od rodinného domu čp.167/II potom ještě přibyl rodinný dům čp.1383/II. Dne 20. července 2023 získal číslo popisné.[285] Jeho výstavba proběhla ve dvou fázích. Roku 2015 tu ještě byl stavebně nevyužitý pozemek.[286] Letecký snímek z května 2017 zachycuje na parcele stavební aktivitu.[287] Snímkování ze srpna 2018 ukazuje, že na pozemku vyrostla přízemní stavba s dvojitou garáží, zakončenou plochou střechou. Dle stavu z června 2022 nad touto původní přízemní stavbou vyrůstá obytná budova v 1. patře s pultovou střechou, zatím bez dokončené fasády.[288]

Zcela na východním konci jižní uliční fronty byla zástavba rozšířena o rodinný dům čp.38/II. Jedná se o objekt s obytným podkrovím v 1. patře a sedlovou střechou. Jeho parcela je poslední na katastru Rokycan, dál už následuje katastr Borku. Letecké snímkování z července 1962 zachycuje probíhající výstavbu domu, zatím jen budování obvodových zdí.[289] V květnu 1963 již je vidět, že dům je buď dokončen, nebo právě dokončovaný.[290] Není ale jisté, kdy získal číslo popisné, protože zde došlo k druhotnému přenosu čísla popisného. Původně ho nesl objekt na místě nynějšího sídliště Na Pátku. Ten ale byl zbořen až koncem 60. let 20. století. Podle úředních informací byl dům čp.38/II postaven 3. ledna 2005.[291] To je ale jen ryze formální údaj zápisu do elektronického registru objektů. V roce 2019 proběhla oprava jeho plotu. Původní drátěný byl nahrazen osobitějším kamenným plotem.

[1] Šach, V.: Jak se v Rokycanech říkalo a říká. Rokycansko, č. 46, 21. 11. 1991, s. 6.

[2] SokA, Archiv města Rokycan, č. kart.140.

[3] 3. schůze obecního zastupitelstva, 17. 4. 1914.

[4] 185. schůze městské rady, 28. 2. 1930; 40. schůze obecního zastupitelstva, 13. 6. 1930.

[5] 42. schůze obecního zastupitelstva, 4. 7. 1930.

[6] 30. schůze obecního zastupitelstva, 19. 6. 1934.

[7] 30. schůze obecního zastupitelstva, 19. 6. 1934.

[8] Oficiální sčítání lidu 1. prosince 1930, Retrospektivní lexikon obcí ČSSR 1850–1970, FSÚ, Praha 1978, s. 410–411.

[9] Včetně 2 rekreačních chat.

[10] Včetně 2 rekreačních chat. Další 3 domy rozestavěny.

[11] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan, III. oddělení, inventář, 2005, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0088_00013_am-rokycany-odd-3-tech-kancelar.pdf

[12] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1966.PLZE15.14102&extent=-805587.4604067439,-1072473.5851085326,-805372.4573409578,-1072365.0757487686&link=ext

[13] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1967.PLZE26.14416&extent=-805661.5408555293,-1072622.251068039,-805483.0121052118,-1072532.1498393633&link=ext

[14] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan, III. oddělení, inventář, 2005, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0088_00013_am-rokycany-odd-3-tech-kancelar.pdf

[15] Rozhovor s majiteli domu čp.495/II.

[16] 14. schůze obecního zastupitelstva, 24. 4. 1940.

[17] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1957.PLZE26.11018&extent=-805610.8080951229,-1072550.3606394702,-805427.1484304036,-1072463.1222987282&link=ext

[18] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1947.PLZE26.01656&extent=-805786.1633212891,-1072569.2991714617,-805405.5753507531,-1072388.5198854571&link=ext

[19] https://vdp.cuzk.cz/vdp/ruian/stavebniobjekty/86957562

[20] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan, III. oddělení, inventář, 2005, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0088_00013_am-rokycany-odd-3-tech-kancelar.pdf

[21] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan, III. oddělení, inventář, 2005, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0088_00013_am-rokycany-odd-3-tech-kancelar.pdf

[22] Kronika města Rokycan 1938–1947, f. 62.

[23] Kronika města Rokycan 1938–1947, f. 62.

[24] Kronika města Rokycan 1938–1947, f. 63.

[25] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan, III. oddělení, inventář, 2005, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0088_00013_am-rokycany-odd-3-tech-kancelar.pdf

[26] Cironis, P.: Rokycanský uličník, Rokycany 2003, s. 100.

[27] Pramen v SOKA Rokycany uvádí patrně chybně 28. 10. 1940.

[28] Usnesení zastupitelstva města z 21. 5. 2002, www.rokycany.cz.

[29] 55. schůze obecního zastupitelstva, 22. 12. 1936.

[30] 6. schůze obecního zastupitelstva, 14. 4. 1939.

[31] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1966.PLZE15.14102&extent=-805587.4604067439,-1072473.5851085326,-805372.4573409578,-1072365.0757487686&link=ext

[32] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1967.PLZE26.14416&extent=-805717.6100411766,-1072679.6685176857,-805539.0812908591,-1072594.867361285&link=ext

[33] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1966.PLZE15.14102&extent=-805587.4604067439,-1072473.5851085326,-805372.4573409578,-1072365.0757487686&link=ext

[34] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1967.PLZE26.14416&extent=-805717.6100411766,-1072679.6685176857,-805539.0812908591,-1072594.867361285&link=ext

[35] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1967.PLZE26.14416&extent=-805817.1956097151,-1072722.6734900938,-805460.1381090803,-1072553.0711772924&link=ext

[36] Seznam majitelů domů, SokA, Archiv města Rokycan, č. kart.140.

[37] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1962.PLZE26.08963&extent=-805923.8262077427,-1072805.3701712342,-805125.3416052539,-1072402.3849734159&link=ext

[38] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=sm5&idrastru=D6-1_Plzen_2-6_1977&extent=4359.674244348485,-2615.10922021844,6626.1715773431515,-1471.2363474726942&link=ext

[39] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1978.PLZE26.17574&extent=-805855.3661040821,-1072651.413475222,-805670.6663072828,-1072559.736961498&link=ext

[40] 16. schůze obecní správní komise, 12. 3. 1931.

[41] 96. schůze městské rady, 6. 10. 1932.

[42] 84. schůze městské rady, 21. 7. 1932.

[43] 139. schůze městské rady, 10. 8. 1933.

[44] 5. schůze městské rady, 21. 5. 1931.

[45] 96. schůze městské rady, 6. 10. 1932.

[46] Založeno na vzpomínkách Milana Rady z Rokycan.

[47] Založeno na informaci paní Hlaváčkové z muzejní knihovny v Rokycanech.

[48] Založeno na vzpomínkách Milana Rady z Rokycan.

[49] 4. plenární zasedání MěstNV, 8. 7. 1963.

[50] Viz plán města cca z r. 1976, na chodbě naproti studovně Státního okresního archivu v Rokycanech; SOkA Rokycany, Městský národní výbor Rokycany, inv. č. 1352, M 20, plán města.

[51] Založeno na vzpomínkách Milana Rady z Rokycan.

[52] Veřejná vyhláška oznámení o zahájení společného územního řízení o umístění stavby a stavebního řízení a pozvání k veřejnému ústnímu jednání, Změna stavby - stavební úpravy a přístavba objektu čp. 509 na pozemcích: stavební parcely 1201, 3860 a pozemkové parcely 2037/4 v kat. území Rokycany, www.rokycany.cz

[53] Veřejná vyhláška rozhodnutí, Změna stavby - stavební úpravy a přístavba objektu čp. 509 na pozemcích: stavební parcely 1201, 3860 a pozemkové parcely 2037/4 v kat. území Rokycany, www.rokycany.cz

[54] Založeno na osobních zápiscích autora.

[55] 129. schůze městské rady, 2. 4. 1929.

[56] 80. schůze městské rady, 23. 6. 1932.

[57] 96. schůze městské rady, 6. 10. 1932.

[58] Kronika města Rokycan, 1938–1947, f. 14.

[59] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan, III. oddělení, inventář, 2005, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0088_00013_am-rokycany-odd-3-tech-kancelar.pdf

[60] Domy čp.45/II a čp.621/II měly v seznamu majitelů domu z doby okolo r. 1945 stejného majitele, Františka Hořice; SOKA, Archiv města Rokycan, č. kart. 140.

[61] 6. plenární zasedání MěstNV, 23. 10. 1972.

[62] 6. plenární zasedání MěstNV, 23. 10. 1972.

[63] Viz plán města cca z r. 1976, na chodbě naproti studovně Státního okresního archivu v Rokycanech; SOkA Rokycany, Městský národní výbor Rokycany, inv. č. 1352, M 20, plán města.

[64] Viz plán města cca z r. 1976, na chodbě naproti studovně Státního okresního archivu v Rokycanech; SOkA Rokycany, Městský národní výbor Rokycany, inv. č. 1352, M 20, plán města.

[65] 55. schůze obecního zastupitelstva, 22. 12. 1936.

[66] 4. plenární zasedání MěstNV, 8. 7. 1963.

[67] 6. plenární zasedání MěstNV, 23. 10. 1972.

[68] 11. schůze rady MěstNV, 3. 6. 1980.

[69] 9. plenární zasedání MěstNV, 14. 12. 1982.

[70] 6. plenární zasedání MěstNV, 9. 12. 1974.

[71] Viz plán města cca z r. 1976, na chodbě naproti studovně Státního okresního archivu v Rokycanech; SOkA Rokycany, Městský národní výbor Rokycany, inv. č. 1352, M 20, plán města.

[72] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1952.PLZE26.03557&extent=-805684.657052687,-1072542.0993041208,-805285.9623943177,-1072340.8830937252&link=ext

[73] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1962.PLZE26.08963&extent=-805639.7819455033,-1072601.7981853415,-805440.1607948812,-1072501.051885887&link=ext

[74] Viz plán města cca z r. 1976, na chodbě naproti studovně Státního okresního archivu v Rokycanech; SOkA Rokycany, Městský národní výbor Rokycany, inv. č. 1352, M 20, plán města.

[75] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=sm5&idrastru=D6-1_Plzen_2-6_1969&extent=4167.036544323091,-2391.7911163322324,6388.118586487175,-1270.8387731775463&link=ext

[76] Viz plán města cca z r. 1976, na chodbě naproti studovně Státního okresního archivu v Rokycanech; SOkA Rokycany, Městský národní výbor Rokycany, inv. č. 1352, M 20, plán města.

[77] Viz plán města cca z r. 1976, na chodbě naproti studovně Státního okresního archivu v Rokycanech; SOkA Rokycany, Městský národní výbor Rokycany, inv. č. 1352, M 20, plán města.

[78] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=sm5&idrastru=D6-1_Plzen_2-6_1977&extent=4846.026797053591,-2438.0391160782306,5979.275463550924,-1866.1026797053578&link=ext

[79] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1978.PLZE26.17574&extent=-805855.3661040821,-1072651.413475222,-805670.6663072828,-1072559.736961498&link=ext

[80] Materiál pro jednání zastupitelstva města, 30. 5. 2006, č. 1001, ID: 5161.

[81] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1978.PLZE26.17574&extent=-805957.9129704294,-1072686.0446871214,-805588.5133768307,-1072502.6916596738&link=ext

[82] 2. schůze rady MěstNV, 29. 1. 1980.

[83] 5. schůze rady MěstNV, 11. 3. 1980.

[84] https://vdp.cuzk.cz/vdp/ruian/stavebniobjekty/27347320

[85] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSD32.2025.PLZE26.01075&extent=-805914.9158531257,-1072558.5206256087,-805454.5366608473,-1072330.0094952749&link=ext

[86] usnesen%ED%20%2D%203%2E%207%2E%202007.pdf, www.rokycany.cz

[87] 15. plenární zasedání MěstNV, 27. 2. 1979

[88] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1947.PLZE26.01656&extent=-805807.1749488292,-1072539.6648477141,-805426.5869782933,-1072347.5868563342&link=ext

[89] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1966.PLZE15.14102&extent=-805599.8902714845,-1072431.4803414813,-805384.8872056984,-1072322.9709817173&link=ext

[90] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=sm5&idrastru=D6-1_Plzen_2-6_1969&extent=4167.036544323091,-2502.8452184404364,6388.118586487175,-1381.89287528575&link=ext

[91] Viz plán města cca z r. 1976, na chodbě naproti studovně Státního okresního archivu v Rokycanech; SOkA Rokycany, Městský národní výbor Rokycany, inv. č. 1352, M 20, plán města.

[92] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1951.PLZE26.09921&extent=-805845.184550836,-1072606.4552904423,-805265.8802226677,-1072314.0876373197&link=ext

[93] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1952.PLZE26.03557&extent=-805684.657052687,-1072542.0993041208,-805285.9623943177,-1072340.8830937252&link=ext

[94] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1957.PLZE26.11018&extent=-805698.9073405428,-1072508.845902757,-805515.2476758234,-1072416.155165719&link=ext

[95] Viz plán města cca z r. 1976, na chodbě naproti studovně Státního okresního archivu v Rokycanech; SOkA Rokycany, Městský národní výbor Rokycany, inv. č. 1352, M 20, plán města.

[96] Založeno na osobních zápiscích autora.

[97] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1952.PLZE26.03557&extent=-805684.657052687,-1072542.0993041208,-805285.9623943177,-1072340.8830937252&link=ext

[98] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1957.PLZE26.11018&extent=-805854.635431253,-1072552.2737609772,-805487.316101814,-1072366.892286901&link=ext

[99] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1962.PLZE26.08963&extent=-805626.3698994458,-1072615.730078145,-805426.7487488237,-1072514.9837786905&link=ext

[100] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1966.PLZE15.14102&extent=-805616.9113475259,-1072442.454456298,-805401.9082817398,-1072333.945096534&link=ext

[101] 2. schůze rady MěstNV, 29. 1. 1980

[102] https://vdp.cuzk.cz/vdp/ruian/stavebniobjekty/83928006

[103] Viz plán města cca z r. 1976, na chodbě naproti studovně Státního okresního archivu v Rokycanech; SOkA Rokycany, Městský národní výbor Rokycany, inv. č. 1352, M 20, plán města.

[104] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1973.PLZE26.21568&extent=-806011.6527772999,-1072588.107265019,-805128.8149109042,-1072149.9070115422&link=ext

[105] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1978.PLZE26.17574&extent=-805903.7536029343,-1072673.1541804718,-805534.3540093356,-1072489.8011530242&link=ext

[106] 6. plenární zasedání MěstNV, 9. 12. 1974.

[107] Viz plán města cca z r. 1976, na chodbě naproti studovně Státního okresního archivu v Rokycanech; SOkA Rokycany, Městský národní výbor Rokycany, inv. č. 1352, M 20, plán města.

[108] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1978.PLZE26.17574&extent=-805957.9129704294,-1072686.0446871214,-805588.5133768307,-1072502.6916596738&link=ext

[109] 6. plenární zasedání MěstNV, 9. 12. 1974.

[110] Viz plán města cca z r. 1976, na chodbě naproti studovně Státního okresního archivu v Rokycanech; SOkA Rokycany, Městský národní výbor Rokycany, inv. č. 1352, M 20, plán města.

[111] Materiál pro jednání rady města, 7. 8. 2006, č. 2410, ID: 5384.

[112] 15. plenární zasedání MěstNV, 27. 2. 1979.

[113] 21. schůze rady MěstNV, 25. 10. 1977.

[114] Usnesení rady města, 7. 11. 2017, https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=887115

[115] Usnesení zastupitelstva města, 20. 11. 2017, https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=887189

[116] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSD24.2013.PLZE25.00272&extent=-805765.1331204568,-1072412.8829846599,-805588.1728397863,-1072323.573343009&link=ext

[117] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSD24.2015.PLZE25.00273&extent=-805757.043112447,-1072430.1304711762,-805616.5070723149,-1072359.203688422&link=ext

[118] https://vdp.cuzk.cz/vdp/ruian/stavebniobjekty/101657897

[119] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSD24.2021.PLZE26.00585&extent=-805832.9202197505,-1072494.140678663,-805616.5042659788,-1072384.9182519938&link=ext

[120] https://vdp.cuzk.cz/vdp/ruian/stavebniobjekty/118177656

[121] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSD24.2021.PLZE26.00585&extent=-805966.771232826,-1072565.039446851,-805533.9393252825,-1072346.5945935126&link=ext

[122] https://vdp.cuzk.cz/vdp/ruian/stavebniobjekty/119094053

[123] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSD24.2021.PLZE26.00585&extent=-805966.771232826,-1072565.039446851,-805533.9393252825,-1072346.5945935126&link=ext

[124] 28. plenární zasedání MěstNV, 18. 2. 1986.

[125] Usnesení zastupitelstva města, 21. 4. 2008, www.rokycany.cz

[126] Usnesení zastupitelstva města, 27. 1. 2020, https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=895879

[127] Usnesení zastupitelstva města, 13. 12. 2021, https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=902383

[128] Studie proveditelnosti přírodě blízkých protipovodňových opatření

, https://www.rokycany.cz/studie-proveditelnosti-prirode-blizkych-protipovodnovych-opatreni/d-899998/p1=33051

[129] 5. plenární zasedání MěstNV, 31. 10. 1966.

[130] 2. plenární zasedání MěstNV 16. 4. 1968.

[131] 6. plenární zasedání MěstNV, 30. 9. 1968.

[132] 2. plenární zasedání MěstNV, 21. 4. 1969.

[133] 4. plenární zasedání MěstNV, 22. 9. 1969.

[134] 6. plenární zasedání MěstNV, 15. 12. 1969.

[135] 1. plenární zasedání MěstNV, 23. 2. 1970.

[136] 1. plenární zasedání MěstNV, 23. 2. 1970.

[137] 5. plenární zasedání, 2. 11. 1970.

[138] 1. plenární zasedání MěstNV, 22. 2. 1971.

[139] Kronika města Rokycan, 1969–1973, f. 49.

[140] 2. plenární zasedání MěstNV, 10. 4. 1972.

[141] Hlas Rokycanska, č. 5, 9. 11. 1973, s. 7.

[142] 4. plenární zasedání MěstNV, 27. 9. 1971.

[143] 2. plenární zasedání MěstNV, 10. 4. 1972.

[144] Slavnostní plenární zasedání MěstNV, 10. 4. 1972.

[145] Kronika města Rokycan, 1969–1973, f. 95.

[146] 5. plenární zasedání MěstNV, 12. 9. 1972.

[147] 7. plenární zasedání MěstNV, 12. 12. 1972.

[148] 2. plenární zasedání MěstNV, 16. 4. 1973.

[149] 1. plenární zasedání MěstNV, 27. 2. 1973.

[150] Hlas Rokycanska, č. 3, 12. 10. 1973, s. 2; 4. plenární zasedání MěstNV, 10. 9. 1973.

[151] 4. plenární zasedání MěstNV, 10. 9. 1973.

[152] Hlas Rokycanska, č. 5, 9. 11. 1973, s. 7.

[153] 6. plenární zasedání MěstNV, 10. 12. 1973.

[154] 2. plenární zasedání MěstNV, 8. 4. 1974.

[155] 1. plenární zasedání MěstNV, 25. 2. 1974.

[156] Hlas Rokycanska, č. 2, 15. 3. 1974, s. 2.

[157] 4. plenární zasedání MěstNV, 9. 9. 1974.

[158] 2. plenární zasedání MěstNV, 14. 4. 1975.

[159] 1. zasedání MěstNV, 24. 2. 1975.

[160] 4. plenární zasedání MěstNV, 15. 9. 1975.

[161] 20. plenární zasedání MěstNV, 11. 12. 1979.

[162] 4. schůze rady MěstNV, 26. 2. 1980.

[163] 3. schůze rady MěstNV, 12. 2. 1980.

[164] 5. schůze rady MěstNV, 11. 3. 1980.

[165] 7. schůze rady MěstNV, 8. 4. 1980.

[166] 2. plenární zasedání MěstNV, 2. 9. 1980.

[167] 26. plenární zasedání MěstNV, 9. 12. 1980.

[168] Kronika města Rokycan, 1983, f. 107.

[169] 10. plenární zasedání MěstNV, 22. 2. 1983.

[170] 15. plenární zasedání MěstNV, 13. 12. 1983.

[171] 17. plenární zasedání MěstNV, 24. 4. 1984.

[172] Ustavující plenární zasedání MěstNV, 24. 6. 1986.

[173] Kronika města Rokycan, 1984, f. 210.

[174] 5. plenární zasedání MěstNV, 26. 2. 1987.

[175] Kronika města Rokycan, 1985, f. 52.

[176] Kronika města Rokycan, 1993–94, f. 48.

[177] Rokycanský deník, 22. 11. 1994, s. 11.

[178] Rokycansko, č. 28, 14. 7. 1994, s. 1.

[179] Usnesení zastupitelstva města z 6. 4. 1999, www.rokycany.cz.

[180] Usnesení zastupitelstva města z 10. 8. 1999, www.rokycany.cz.

[181] Usnesení zastupitelstva města z 2. 11. 1999, www.rokycany.cz.

[182] Rokycanský deník, 17. 7. 1996, s. 9.

[183] Rokycanský deník, 19. 5. 1995, s. 10.

[184] Rokycanský deník, 17. 7. 1996, s. 9.

[185] Usnesení zastupitelstva města z 30. 5. 2000, www.rokycany.cz.

[186] Usnesení zastupitelstva města z 12. 12. 2000, www.rokycany.cz.

[187] Oznámení o zahájení územního řízení – Rokycany Borek – splašková kanalizace – výtlak, www.rokycany.cz

[188] Veřejná vyhláška, územní rozhodnutí o umístění stavby: Rokycany, Borek, splašková kanalizace, výtlak V-DII a ČS Borek, www.rokycany.cz

[189] Kronika města Rokycan 2011, s. 33.

https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=866500

[190] Kronika města Rokycan 2017, s. 32. https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=896486

[191] Usnesení rady města, 26. 9. 2017, https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=886721

[192] Rokycanské noviny, leden 2018, https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=888145

[193] Usnesení zastupitelstva města, 27. 8. 2018, https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=892000

[194] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1997.PLZE24.00799&extent=-805860.2640065602,-1072378.5304912403,-805332.061961856,-1072111.9535218035&link=ext

[195] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1997.PLZE14.00800&extent=-805628.071559518,-1072275.4303933587,-805097.7948361245,-1072007.806359521&link=ext

[196] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1997.PLZE14.00800&extent=-805608.7385539777,-1072292.5539125516,-805078.4618305842,-1072024.929878714&link=ext

[197] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1997.PLZE14.00800&extent=-805608.7385539777,-1072292.5539125516,-805078.4618305842,-1072024.929878714&link=ext

[198] https://vdp.cuzk.cz/vdp/ruian/stavebniobjekty/115898581

[199] Letecké mapy, 21. 9. 2019, www.mapy.cz

[200] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSD24.2021.PLZE26.00585&extent=-805843.1774342264,-1072555.7966821594,-804977.5136191394,-1072118.9069754826&link=ext

[201] https://vdp.cuzk.cz/vdp/ruian/stavebniobjekty/119639955

[202] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1997.PLZE14.00800&extent=-805847.6392652984,-1072423.4659786392,-804787.0858185117,-1071888.217910964&link=ext

[203] https://vdp.cuzk.cz/vdp/ruian/stavebniobjekty/25970551

[204] https://vdp.cuzk.cz/vdp/ruian/stavebniobjekty/78946891

[205] https://vdp.cuzk.gov.cz/vdp/ruian/stavebniobjekty/151008248

[206] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSD24.2023.PLZE16.01322&extent=-805488.5983378184,-1072450.2174359995,-805275.6907000234,-1072337.775589789&link=ext

[207] Materiál pro jednání zastupitelstva města, 30. 5. 2006, č. 1411, ID: 5179.

[208] Materiál pro jednání rady města, 15. 5. 2006, č. 2099, ID:5135.

[209] Rokycanský deník, 20. 7. 2006.

[210] Usnesení zastupitelstva města, 27. 1. 2020, https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=895879

[211] Usnesení zastupitelstva města, 13. 12. 2021, https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=902383

[212] Studie proveditelnosti přírodě blízkých protipovodňových opatření

, https://www.rokycany.cz/studie-proveditelnosti-prirode-blizkych-protipovodnovych-opatreni/d-899998/p1=33051

[213] Jindřich, K.: Rokycany, Rokycany 1970, s. 13.

[214] Černá, V.: Rokycany, Praha 1946, s. 9.

[215] Krčmář, Luděk.: Poutní místa a místa zvláštní zbožnosti v Rokycanech, In: Sborník konference Genius Loci Rokycany 2016, Muzeum Dr. Horáka v Rokycanech a Genius loci českého jihozápadu. https://www.zcm.cz/images/Rokycany/Sbornik_X_Konference_Genius_Loci_Rokycany_2016.pdf

[216] Krčmář, Luděk.: Poutní místa a místa zvláštní zbožnosti v Rokycanech, In: Sborník konference Genius Loci Rokycany 2016, Muzeum Dr. Horáka v Rokycanech a Genius loci českého jihozápadu. https://www.zcm.cz/images/Rokycany/Sbornik_X_Konference_Genius_Loci_Rokycany_2016.pdf

[217] Kronika města Rokycan 2009, s. 5.

https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=874019

[218] 23. schůze obecního zastupitelstva, 27. 9. 1921.

[219] 8. schůze obecního zastupitelstva, 9. 12.1927.

[220] 18. schůze městské rady, 3. 10. 1927.

[221] 9. schůze obecního zastupitelstva, 18. 7. 1939.

[222]

[223] https://mapy.cz/letecka-2015?x=13.6114906&y=49.7430590&z=20

[224]

[225] Schůze MNV 4. 10. 1945.

[226] 6. zasedání MNV, 12. 11. 1954.

[227] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=kmevidc&idrastru=B2_a_14C_6524-1A_05&extent=497.45681991364063,-6087.904368808727,3208.9630429260865,-4719.441071882134&link=ext