|
|
|
|
|
|
D. Borek: verze 2026/05/14
Jižní předměstí: bývalé nové kasárny
V meziválečném období sice většina centrální plochy Jižního předměstí
zůstávala jen sporadicky a provizorně zastavěná, ale v jihozápadním cípu oblasti,
u křižovatky Šťáhlavské a Kotelské cesty, vznikl už ve 30. letech 20. století areál
nových kasáren, obří a jednotně
řešený prostor, který měl ovšem po dobu své existence fakticky charakter města
ve městě. Počátkem 21. století byly kasárny po zrušení vojenské posádky
převedeny na město a prošly transformací na obytnou a komerční zónu.
Z hlediska funkčního i stavebního šlo o jednu z největších urbanistických
proměn, jaké zažily Rokycany v prvních dvou dekádách 21. století. Dosud
ohrazený a nepřístupný areál se integroval do městského organismu.
Mapa areálu nových kasáren, klikněte pro vstup na
podrobné vysvětlivky k mapě:
Obsah
13.1.
Původní podoba oblasti před výstavbou kasáren
13.2. Příprava výstavby nových kasáren
13.2.1. Plány na výstavbu domů pro vojáky
z povolání a na rozšíření starých kasáren
13.2.2. Plány na výstavbu nových kasáren
13.3. Výstavba nových kasáren 1931–1933
13.4. Historie nových kasáren a jejich stavební
vývoj
13.4.1. Stavební vývoj kasáren do roku 1945
13.4.2. Stavební vývoj kasáren do roku 1989
13.5 Zrušení nových kasáren a jejich
transformace
13.5.1 Převod nových kasáren do majetku města
13.5.2. Urbanistická transformace nových
kasáren
13.5.3. Výstavba inženýrských sítí
v areálu zrušených kasáren
13.5.4. Majetkoprávní transformace nových
kasáren
13.6. Architektonicko-urbanistický popis areálu
bývalých nových kasáren
13.6.1. Zbořená hlavní budova kasáren čp.474/II
(objekt č.2)
13.6.2. Zbořené stavby u hlavní budovy kasáren (objekty
č.44 a č.45)
13.6.3. Bytové domy čp.1195/II (objekt č.99) a
čp.1196/II (objekt č.38)
13.6.4. Dům čp.472/II (objekt č.22)
13.6.5. Dům čp.1225/II, dříve čp.473/II (objekt
č.21)
13.6.6. Dům čp.1344/II (objekt č.19)
13.6.7. Dům čp.1211/II (objekt č.20)
13.6.8. Dům čp.1210/II (objekt č.37)
13.6.9. Dům čp.1241/II (objekt č.61)
13.6.10. Dům čp.1221/II (objekt č.62)
13.6.11. Nový bytový dům čp.1375/II na místě
objektů č.17 a č.18
13.6.12. Dům čp.531/II (objekt č.1) a
severozápadní roh bývalých kasáren
13.6.13. Zástavba na západním okraji bývalých
kasáren
13.6.14. Komerční objekty v střední části
bývalých kasáren
13.6.15. Jihovýchodní část bývalých kasáren
13.6.16. Oblast výstavby rodinných domů
v ulici Na Okrouhlici
13.6.17. Jižní část kasáren – podnikatelské a
skladové objekty
13.7. Bilance transformace bývalých kasáren
13.1. Původní podoba oblasti před
výstavbou kasáren
Pozemky mezi tehdejším městem a okrajem lesního komplexu Kotel měly předchozí
militaristickou tradici. Již v 80.
letech 19. století zde pod Kotlem měla armáda prachárnu a vojenské
skladiště.[1]
Na evidenční
katastrální mapě z roku 1877 ani na jejích dodatečných zákresech ovšem
tyto objekty nejsou zakresleny. 1. srpna 1910 město objekt prachárny vydražilo
s tím, že nabyvatel ji musel zbořit a materiál mohl použít pro své
potřeby.[2]
Koncem 19. století vzniklo pod Kotlem rovněž velké vojenské cvičiště o rozloze cca 10 hektarů.[3]
Vyrostlo společně se starými kasárnami (v dnešní Jeřabinové ulici, viz kapitola
„Rašínov“) nákladem
města. Armáda pak obci za využívání cvičiště platila roční nájem 1235,80 korun.[4]
V městském archivu se nachází složka z let 1899–1904, nazvaná
„Vojenské cvičiště u Němčiček (zřízení, přístupová cesta)“.[5]
Podle topografické mapy z roku 1903 se nacházelo na západním úbočí Kotle,
mezi současnou skládkou odpadu v Němčičkách a areálem tzv.
Depozitu.[6]
Dne 10. srpna 1913 pořádala TJ Sokol Rokycany na vojenském cvičišti první
letecký den v Rokycanech. Místní veřejnost tu mohla poprvé vidět vzlet
letadla. Kvůli tomu se uzavřela dočasně silnice Rokycany-Němčičky. Letcem byl
Eduard Čihák z Pardubic (15. května 1885 – 7. května 1958).[7]
Stroj „aviatika“ Čiháka z Pardubic dosáhl výšky 400 metrů a ve vzduchu se
udržel 9 minut.[8]
Ovšem samotná plocha, kde později vyrostly nové kasárny, byla až do první
republiky stavebně zcela nevyužitá. Jednalo se o ryze zemědělskou krajinu. Před
pozdějším vjezdem do kasáren se nalézalo významné rozcestí. Od severu sem
v linii dnešní Jeřabinové ulice přicházela silnice na Šťáhlavy, která se
zde stáčela k západu, k Rakovskému potoku a pak k Němčičkám a do
Šťáhlav. Z ní tu odbočovala cesta na Kotel (zhruba v trase dnešní
Kotelské ulice) a k severoseverovýchodu cesta, jež procházela areálem obecní cihelny
a vracela se k městu (její trasa převážně zmizela při výstavbě sídliště Jižní
předměstí). Plochou budoucích kasáren procházela tradiční lánová parcelace
jednotlivých protáhlých polností. Mapa z roku 1877
zde uvádí místní název „Na Okrouhlici“.
O původní podobě a dopravní síti této lokality též viz výše,
v rámci popisu projektovaného náměstí před novými kasárnami, nebo viz výše, v pasáži
o minulé podobě podkotelských polí.
13.2. Příprava výstavby nových
kasáren
13.2.1. Plány na výstavbu domů
pro vojáky z povolání a na rozšíření starých kasáren
Ve 20. letech 20. století už rokycanská vojenská posádka sídlící v starých kasárnách
na Rašínově pociťovala nedostatek prostoru. Hlavní budova starých kasáren sice
byla koncem 19. století vyprojektována velkolepě, ale areál okolo kasáren byl
prostorově omezený a poté, co začala rapidní výstavba rodinných domů na Rašínově, ho ze všech
stran obklopila městská zástavba, bez možnosti dalšího rozšiřování, které by
ostatně bylo v této rezidenční lokalitě nevhodné.
Zpočátku se úvahy točily ještě okolo přístavby stávajících kasáren.
V červenci 1924 předložil starosta zastupitelstvu zprávu o jednání městské
rady s vojenskou správou o přístavbě kasáren. Obci podle názorů radních
nemělo výstavbou vzniknout nové finanční břemeno.[9]
Kvůli nedostatečným stájím dokonce musela být z Rokycan odvelena do
Horšovského Týna jedna baterie dělostřeleckého pluku o 50 mužích, 41 koních, se
třemi děly. V Rokycanech chybělo i ubytování pro důstojníky. Vojenská
správa nejprve uvažovala o výstavbě pěti bytových domů pro vojenský personál,
v lednu 1926 plán redukovala na tři dvoupatrové domy.[10]
Měly vyrůst buď v Jiráskově ulici
na místě nynější banky čp.482/II a Rokycanova sboru čp.481/II, nebo
v Jeřabinové ulici v Rašínově, v místě nynějších činžovních domů
čp.557-558-559/III z 50. let, popřípadě v Čechově ulici v místě současné
mateřské školy čp.147/II.[11]
V květnu 1925 schválilo zastupitelstvo města návrh smlouvy
s vojenským erárem na výstavbu obytných domů pro gážisty a uzavření půjčky
na 4 000 000 Kč. V té době již ve starých kasárnách trvale sídlil (po
poválečné pauze, kdy ve městě nebyla žádná vojenská posádka) 102. dělostřelecký
pluk. V březnu 1924 jednala obec s vojenskou správou o ubytování příslušníků
pluku a výsledkem byl velkorysý plán investic do vojenské infrastruktury
v Rokycanech. Plánovaly se dvě etapy těchto investic: nejprve rozšíření dosavadních
kasáren o hospodářské budovy (k tomu byl nutný výkup objektu od ředitele
Františka Březiny, čp.113/III v dnešní Jeřabinové ulici). V druhé etapě
mělo dojít na výstavbu zcela nových pavilónových kasáren. Již tehdy se mluví o
tom, že snad budou umístěny mezi Šťáhlavskou a Kotelskou silnici, tedy na
místě, kde pak skutečně vyrostly. Nové kasárny měla podle plánu provázet i
výstavba nového cvičiště pod Kotlem, aspoň osmkrát většího než stávající, a
také nezbytná výstavba tří obytných domů pro vojenské důstojníky a rotmistry.
Už v roce 1924 si obec na nové kasárny zajistila půjčku 4 000 000 Kč od
Pensijního ústavu průmyslu cukrovarnického, ale nemohla peníze využít, protože
jednání s armádou se nepodařilo uzavřít. Svaz československých měst pak
vypracoval jednotná pravidla pro jednání s vojenským erárem pro všechny
obce. Rokycany nyní požádaly obecní spořitelnu o půjčku 4 000 000 Kč. 29. dubna
1925 ale bylo obci sděleno, že 102. pluk čeká redislokace pryč z Rokycan,
kvůli snižování stavů vojska ze 120 000 na 90 000. Ve městě měl zůstat
jeden prapor pěchoty. V takovém případě by stačila jen menší přístavba
stávajících kasáren na Rašínově. Mezitím tak probíhala jen jednání o zbudování domů
pro gážisty, jejichž výstavba se měla realizovat i v případě, že pluk
Rokycany opustí. Obec měla armádě najít pozemek, zaplatit výstavbu a stát by
pak obci platil náhradu a údržbu, přičemž po amortizaci by měl vojenský erár
právo bezplatně nemovitosti získat. Proti plánům se ozval komunista Jan Hořice.
Podle něj se peníze raději měly použít na ubytování chudých, ať nemusí bydlet
tak špatně, jak se to děje ve vagónech (narážka na vagónovou chudinskou kolonii
na Jižním předměstí, viz výše).[12]
Dne 13. července 1925 schválila okresní správní komise návrh smlouvy mezi obcí
a armádou, přičemž smlouva byla formulována dle vzoru města Domažlic.[13]
V lednu 1926 se zastupitelstvo zabývalo nákupem konkrétních pozemků
pro stavbu důstojnických domů. Obec jednala s vlastníky dvou stodol u
Šťáhlavské silnice (šlo o řadu stodol v dnešní Jeřabinové ulici na Rašínově), které
tvořily jeden komplex s obecní stodolou koupenou od Františka Šmuclera, a
s Josefem Julákem, o získání jeho pozemků č.kat.421 a č.kat.412/2 o ploše
9175 čtverečních metrů (jde o pozemek poblíž tehdejší obecní cihelny,
na kterém mnohem později vyrostla autoškola, na rohu ulice Jeřabinová a
Švermova, viz výše).
Dále se vyjednávalo s Pražskou akciovou společností pro průmysl dřevařský
(vlastníkem Hammerovy
pily) i o odkupu části nedalekého pozemku č.kat.388 o ploše cca 3200
čtverečních metrů (šlo o úzký pozemek v prostoru nynější Švermovy ulice na
Rašínově).
Rozhovory ovšem nepřinesly výsledek. Stodoly byly příliš drahé a Julák
požadoval od obce jako kompenzaci výstavbu nové stodoly u Rakovského potoka,
mezi potokem, Šťáhlavskou silnicí a drahou, kde přitom podle regulačního plánu
mohly stát jen obytné rodinné domy.[14]
Vojenská správa mezitím změnila své plány a místo pěti domů zamýšlela
postavit jen tři dvoupatrové obytné domy (přičemž 2. patro by byla mansarda,
tedy podkroví). Na tento redukovaný
počet domů měly postačovat pozemky č.kat.421, č.kat.412/2 a část č.kat.388 před
obecní cihelnou.
Julák prý za ně bude požadovat 14 Kč za čtvereční sáh. Město konstatovalo, že
z úvěru 4 000 000 Kč od obecní spořitelny se na výstavbu domů pro vojáky
z povolání použije cca 2 000 000 Kč, zbytek se měl investovat do výstavby
stájí pro vojenské koně. Ke zbudování zcela nových kasáren o ploše 10–12
hektarů tak nejspíš nedojde. Vojenská správa zároveň požádala obec o změnu
finančních podmínek. Pozemky chtěla získat bezplatně a nehodlala je začlenit do
hodnoty stavby, ze které by pak obci vyplácela náhradu. S tím nesouhlasil
Rudolf Kadláček. Podle něj se musí znovu jednat s panem Julákem, aby
ustoupil od požadavku výstavby náhradní stodoly, a rovněž bude nutno přesvědčit
vojenskou správu, aby uhradila hodnotu pozemků. Zastupitelstvo pak schválilo
Kadláčkův návrh coby základ pro další vyjednávání.[15]
Záměr ale nebyl nerealizován. Respektive brzy se začal řešit ve velkorysé
variantě komplexního projektu nových kasáren.
13.2.2. Plány na výstavbu nových
kasáren
V dubnu 1926 vedlo město a armáda jednání, na kterém se poprvé
objevila koncepčnější varianta výstavby zcela nových kasáren, nikoliv jen
nových budov. Ministerstva národní obrany a financí trvaly na tom, aby jim obec
poskytla pozemky bezplatně. 14. září 1926 proběhlo komisionelní řízení na výběr
vhodných parcel pozemků. Uvažovalo se o lokalitě Za Rakováčkem (mezi Kličkovic lesem
č.kat.683 a Šťáhlavskou silnicí, poblíž osady Němčičky).[16]
Nakonec padlo rozhodnutí situovat zamýšlený areál mezi stávající cestou ke
Kotli a Šťáhlavskou silnicí, kde se nabízelo až 22 hektarů potencionálních
pozemků.[17]
Kromě toho se počítalo s cvičištěm, umístěným dále k jihu pod Kotlem,
popřípadě v údolí Klabavky pod Vršíčkem, o ploše 60–80
hektarů.[18]
Očekávané náklady na zřízení gigantického armádního komplexu se odhadovaly na
12 000 000 Kč. Město si už kvůli tomu vzalo půjčku od Spolku cukrovarníků ve
výši 4 000 000 Kč.[19]
V červenci 1926 se o smlouvě se státem znovu mluvilo na schůzi
zastupitelstva. Dne 20. dubna 1926 jednal totiž štábní kapitán K. Hakl se
zástupci města a dohodli se na jistých změnách původního ujednání, které
schválilo obecní zastupitelstvo 15. května 1925 a okresní správní komise 13.
července 1925. Oproti původní smlouvě se nyní stanovovalo, že stavba kasáren se
musí dokončit do jednoho roku, dále že úrok placený státem obci se může snížit,
pokud klesne všeobecná úroková míra. Na
druhou stranu se stát zavázal, že když po amortizaci nepřevezme kasárny do
svého majetku, bude dál obci platit pravidelný příspěvek. Obec deklarovala, že povede
jednání s obecní spořitelnou o případném zvýšení půjčky (zatím si na
kasárny vzala půjčku „jen“ 4 000 000 Kč).[20]
Mezitím pokračovala příprava samostatné investice v podobě domů pro
vojáky z povolání. Od Josefa Juláka už město vykoupilo na jejich výstavbu
část pozemku č.kat.421 a č.kat.412/2 za 35 714 Kč. Obec Julákovi jako
kompenzaci pronajala obecní dražky č.kat.356/1 a č.kat.356/2 u Rakovského
potoka. Hlavní debata se ale točila okolo finančních aspektů výstavby kasáren.
Rudolf Smysl navrhl, aby se do nákladů, které by pak stát splácel obci,
započítaly i výdaje na zřízení kanalizace, vodovodu apod. Jan Hořice z KSČ
podotkl, že výstavbu kasáren jeho strana nepodporuje a že obec by se měla spíše
starat o ubytování dělnictva. Josef Selement za sociální demokraty prohlásil,
že obec samozřejmě musí stavět obecní domy pro chudší vrstvy a využít 1 000 000
Kč povolené dotace na bytovou výstavbu, ale jeho strana proti výstavbě kasáren není,
ovšem nesmí to zatížit obecní finance. Pravicoví zastupitelé Rudolf Šlesinger a
Rudolf Kadláček výstavbu kasáren podpořili, protože to zvýší výdělky místním
živnostníkům i daňové výnosy obci.
Zastupitelstvo pak nejnovější verzi smlouvy se státem schválilo, ale
s dodatkem, že se zároveň musí postavit i domy pro vojenské gážisty tak,
aby se nezhoršila bytová situace ve městě.[21]
Částka 35 714 Kč na výkupy pozemků na výstavbu domů pro vojáky z povolání
pak představovala položku mimořádná vydání v obecním rozpočtu v roce 1926.[22]
Okresní správní komise ale prohlásila schůzi obecního zastupitelstva za
neplatnou a bylo nutno věc znovu projednat, což obecní zastupitelstvo učinilo 8.
října 1926.[23]
Na této schůzi byla zastupitelům předložena nejnovější verze smlouvy o
financování výstavby kasáren i domů pro vojenské gážisty. Mezitím 8. září 1926
zástupci obce intervenovali u ministerstev financí a národní obrany, aby stát
rychle rozhodl a aby se do hodnoty stavby, kterou pak bude obci splácet, započetla
i cena pozemků. Ministr financí Karel Engliš rozhodl, že je možné započíst do
nákladů polovinu ceny pozemků, a ministr obrany Syrový ujistil rokycanskou
delegaci, že stát o výstavbě kasáren už brzy rozhodne. 14. září 1926 pobývala
v Rokycanech komise ZVV, která si obhlédla pozemky a dojednala návrh
smlouvy s obcí. Počítalo se se závazkem města zbudovat kasárny a tři
bytové domy pro vojáky z povolání.[24]
Jenže právě nyní se vynořil další problém: některým představitelům města se
nelíbila lokalita, požadovaná armádou, tedy plocha mezi silnicí na Šťáhlavy a
cestou na Kotel. Mnoha zastupitelům se ze stavebně-regulačních důvodů víc zamlouval
pozemek Václava Čapka při Šťáhlavské silnici, dál od města. Čapek navíc snížil
prodejní cenu z 10 na 7,50 Kč/čtvereční sáh. Václav Nosek za socialistické
strany shrnul námitky. Nejsou prý proti výstavbě kasáren, ale pozemky požadované
armádou nepovažují vhodné. Leží totiž v místech, kde se rozšiřuje bytová
zástavba, a kasárna budou vražena jako klín mezi Šťáhlavskou a Kotelskou
silnici. Podle Noska by to znemožnilo zřízení příčné spojovací komunikace mezi
nimi a navíc není rozumné budovat konírny, jízdárny, kůlny apod. tak blízko od obytných
čtvrtí. Dodal, že i umístění stávajících kasáren (staré kasárny v
Jeřabinové ulici) bylo chybou, protože na místě dominujícím městu vyrostla
neforemná kostka a tuto chybu by teď město nemělo opakovat. Doporučil, aby se nové
kasárny posunuly dál od města, o cca 100 metrů. Rudolf Šlesinger
za občanské strany reagoval, že prohlášení socialistických stran přišlo
pozdě, a dodal, že vojsku se příliš nelíbilo ani to, že bylo zastavěno
prostranství za kasárnami (rodinné domky na Rašínově z 20.
let), a další ústupek už asi neudělá. Pozemky pana Čapka jsou skutečně
levnější, ale dál od města a tudíž by bylo nákladnější je vybavit vodovodem,
kanalizací apod. Nakonec ale rozhodnutí zastupitelstvo odložilo a celý bod stáhlo
z programu, protože pravice a levice nedospěly ke shodě, o čem se má hlasovat.[25]
Zastupitelstvo se po své zasedání z 8. října 1926 pokusilo přece jen přesvědčit
armádu, aby změnila umístění plánovaných kasáren a situovala je na pozemek
Václava a Terezie Čapkových u Šťáhlavské silnice. 17. listopadu 1926 kvůli tomu deputace města jednala
na ministerstvu národní obrany. Dne 2. prosince 1926 přišla odpověď
ministerstva. Rezolutně trvalo na původním pozemku, protože nové kasárny měly
být co nejblíže těm starým. Vzhledem k jasnému stanovisku eráru
konstatoval Rudolf Hejrovský, že zdržení výstavby kasáren, způsobené sporem o
úhradu pozemků státem, se teď nesmí dál prohlubovat a je nutno respektovat
přání armády ohledně výběru lokality. Zastupitelé následně hlasovali odděleně o
koupi pozemků pro kasárny a o finančním ujednání o jejich výstavbě. Oba návrhy získaly
souhlas. Proti koupi pozemků hlasovali
jen komunisté Alois Janeba a Karel Markup.[26]
Tímto hlasováním ze 7. prosince 1926 sice schválilo obecní zastupitelstvo koupi
pole mezi Kotelskou a Šťáhlavskou silnicí, jako definitivní lokality pro kasárny,
odložilo ale projednání návrhu smlouvy s armádou. Socialistické strany
požadovaly, aby obec aspoň přibližně vyčíslila, jaký náklad vznikne výstavbou
kasáren obci.[27]
Dne 4. února 1927 městská rada rozhodla uzavřít půjčku na výstavbu kasáren ve
výši 6 000 000 Kč u pražské městské spořitelny, místo původně zamýšleného úvěru
4 000 000 Kč u rokycanské městské spořitelny. Ta ale měla obci půjčit 1 000 000
Kč na stavbu domů pro vojenské gážisty.[28]
V únoru 1927 zastupitelé schválili půjčku ve výši 3–6 000 000 Kč na
výstavbu kasáren od městské spořitelny v Praze.
Celkem podle tehdejších propočtů měla vyjít výstavba kasáren i domů pro
vojáky z povolání na 16 000 000 Kč, z toho jen 1. etapa cca 6 000 000 Kč.[29]
Počátkem roku 1927 jsou hlášeny další spory mezi městem a vojenským erárem.
Tentokrát o to, kdo bude hradit náklady na údržbu kasáren.[30]
V červnu 1927 se městská rada usnesla, že kvůli vyřízení půjčky 6 000
000 Kč u Pražské městské spořitelny na stavbu kasáren se má jednat
s vojenskou správou. Dále radní vyzvali k co nejrychlejšímu vytýčení
pozemků pro kasárny.[31]
Dne 14. července 1927 obecní rada určila své zástupce do komisionelního řízení
na rozšíření vojenského cvičiště.[32]
V srpnu 1927 vzali radní na vědomí zprávu starosty o intervenci, kterou 2.
srpna 1927 vykonal na ministerstvu zdravotnictví, ministerstvu železnic a ZVV
v záležitosti hřbitova, vodovodu, podchodu u Šťáhlavské silnice a výstavby
kasáren.[33]
Městská rada v roce 1927 vydala souhlas s koupí potřebných
pozemků pro budoucí kasárny. Šlo o pozemek č.kat.432 (plocha 1 jitro a 622
čtverečních sáhů, kupní cena 22 200 Kč, kupovaný od Marie Partišové provdané
Řádkové), pozemek č.kat.440 (plocha 3 jitra a 610 čtverečních sáhů, kupní cena
54 100 Kč, kupováno od Marie Julákové provdané Bendové), pozemek č.kat.431
(plocha 1 jitro a 878 čtverečních sáhů, kupní cena 24 780 Kč, kupováno od
Josefa a Terezie Partišových), pozemek č.kat.441/2 (plocha 2jitra a 770,05
čtverečních sáhů, kupní cena 39 745 Kč, kupováno od Josefa Lukše), pozemek
č.kat.441/1, plocha 6 jiter a 398 čtverečních sáhů, kupní cena 99 980 Kč, kupováno
od Josefa a Marie Pavlových) a pozemky č.kat.434 a č.kat.447/2 (plocha 1 jitro
a 1013 čtverečních sáhů + 846 čtverečních sáhů, kupní cena 34 590 Kč, kupováno
od Františka a Anny Kraftových). Dne 21. září 1927 jednala městská rada znovu obšírně
o kasárnách a zastupitelstvu navrhla ke schválení smlouvu o financování
výstavby, koupi pozemků a uzavření půjčky 200 000 Kč z lesního fondu.[34]
Už předtím, koncem srpna 1927, vzala rada na vědomí definitivní podmínky půjčky
6 000 000 Kč u Pražské městské spořitelny na stavbu kasáren a na návrh R. Šlesignera
se rozhodla na příští schůzi zastupitelstva 13. září 1927 zařadit rozhodnutí,
zda se mají pozemky vykoupené pro stavbu kasáren ještě osívat.[35]
O pár týdnů později také radní obecnímu zastupitelstvu doporučili schválit
návrh smlouvy o financování výstavby kasáren a domů pro gážisty.[36]
Patrně se předpokládalo, že věci se nyní pohnou velmi rychle kupředu.
Dne 23. září 1927 schválilo obecní zastupitelstvo definitivně finanční
aspekty výstavby. Budoucí staveniště zaujímalo plochu 7,8367 hektarů a umožňovalo
rozšíření o další 2,3681 hektarů.[37]
Zářijová schůze zastupitelstva také přinesla konkretizaci stavebních nákladů.
Nejprve v oblasti inženýrských sítí. Prodloužení elektřiny do kasáren mělo
dle odhadu stát 7337 Kč, prodloužení vodovodu 20 000 Kč a kanalizace 20 000
Kč. Celkové náklady na kasárny se nyní
odhadovaly na 14 000 000 Kč. Záměr
výstavby nového vojenského areálu v Rokycanech spojil téměř všechny
politické síly ve městě, s výjimkou komunistů, kteří proponovanou investici
podrobili ostré kritice. Podle Anny
Basákové je klub KSČ zásadně proti výstavbě kasáren („zatímco dnes se rozhoduje o stavbě tak nákladného kolosu, na boku města
jako vřed pomalu vyrůstá vagónová kolonie,
poslední to útočiště nebydlících vyděděnců“). Místo kasáren prý město
potřebuje nemocnici a muzeum. Komunista
Jan Hořice poznamenal, že když obec pro nesoulad s regulačním plánem
nepovolila výstavbu továrny Tripol za Plzeňskou branou, neměla by tedy povolovat
ani výstavbu kasáren. V debatě vystoupil i sociální demokrat František
Pokorný, podle nějž průtahy okolo výstavby ochuzují obec o úroky na koupených
pozemcích. Výstavba kasáren přitom prý bude pro město přínosem. Pokorný
prohlašuje, že sociální demokraté i národní demokracie budou pro. Návrh nakonec
prošel 29 hlasy (proti hlasovali jen poslanci KSČ Dobromysl, Hořice, Basáková,
Tyrpekl, Kotyza a Bluďovský).[38]
Stavba ale nezačala ihned, stále zbývalo mnoho nedořešených věcí i průtahů.
V listopadu 1927, při opožděném projednávání obecního rozpočtu na rok
1927, proto bylo stanoveno, že na úhradu potřeb mimořádného rozpočtu ve výši 18
694 707 Kč se použije mimo jiné i výpůjčka 6 000 000 Kč, původně určená na
výstavbu kasáren.[39]
Podle výkazu investic bylo ještě v období od 1. ledna do 30. dubna 1928
vydáno v kapitole úhrada mimořádných plateb a prací za převodní poplatky
z pozemků na výstavbu kasáren 1148 Kč.[40]
To byly zatím jediné reálné investice obce. Počátkem března 1928 městská rada
vzala na vědomí, že zemské vojenské velitelství stanovilo lhůtu jednoho měsíce
na projednání otázky výstavby kasáren v Rokycanech.[41]
V dubnu 1928 radní na své schůzi doporučili zastupitelstvu schválit
finanční ujednání o výstavbě kasáren s ministerstvem národní obrany. Pouze
zástupci KSČ byli opět proti.[42]
Mezitím se jednání o financování kasáren táhla dál a v zastupitelstvu
začaly sílit kritické hlasy z řad socialistických stran, které přitom měly
v zastupitelstvu většinu.[43] Bylo to paradoxní, protože opoziční pravice
projekt kasáren podporovala. Při projednávání investičního programu obce na rok
1928 v městské radě v únoru 1928 deklaroval Josef Zápotočný jménem
opozičních občanských stran, že „nemají
námitek a zasadí se o provedení stavby kasáren, jež budou míti vliv na
hospodářský a společenský vývoj města.“[44]
V 1. polovině května 1928 obecní finanční komise odsouhlasila smlouvu
s ministerstvem národní obrany o výstavbě kasáren a vyslovila i souhlas
s podmínkami úvěru a s koupí pozemků.[45]
V květnu 1928 řešilo nejnovější verzi ujednání mezi ministerstvem národní
obrany a obcí o financování výstavby kasáren opět zastupitelstvo. Oznámilo, že
náklady obce na prodloužení elektřiny do kasáren dosáhnou 7337 Kč, u prodloužení
vodovodu 20 000 Kč a v případě plynu (jen k obytnému domu) 2000
Kč. Svedení vodoteče u Rakovské cesty
přes roh staveniště kasáren, přes místa, kde se plánovalo letní cvičiště, mělo
obec vyjít na 25 000 Kč a vybudování kanálu u Rakovského potoka na 100 000 Kč.
Josef Selement jménem sociálních demokratů a národních socialistů prohlašuje,
že výstavba kasáren bude nákladná a každoročně zatíží obec a že přednost by se
měla dát umístění pěchoty před dělostřelectvem. Město by navíc mělo svázat
výstavbu kasáren s výstavbou obecní školy (pokud stát nepovolí stavbu
školy, město nepovolí stavbu kasáren). Město by kromě toho mělo postavit dva
činžovní domy podobné velikosti jako dům právě dostavovaný u Šťáhlavské silnice
u cihelny (viz výše),
přičemž jeden dům by měl být vyrůst ještě v roce 1928, druhý v roce
1929. Zdeněk Bluďovský z KSČ podněty socialistických stran uvítal, ale trval,
že jeho strana se stavbou kasáren principiálně nesouhlasí. Národní demokrat
Rudolf Šlesinger odpověděl, že sám bývalý sociálnědemokratický starosta a radní
František Pokorný jednal na ministerstvu národní obrany o umístění pěchoty v
kasárnách, ale bylo mu řečeno, že je to nemožné. Socialistické strany by proto
neměly výstavbu zdržovat. Následovala vyostřená hádka.[46]
Starosta města pak svolal na 21. května 1928 zástupce jednotlivých volebních
skupin k diskusi o kasárnách, ale k dohodě nedošlo. Dne 25. května 1928
jednala o kasárnách městská rada, která k návrhu socialistických stran,
aby místo jednoho domu pro gážisty postavila vojenská správa tři domy,
konstatovala, že to záleží na vojenské správě. Podle radních by ale bylo
logické, kdyby vyrostly dva domy pro gážisty (1 pro důstojníky, 1 pro
rotmistry) a městská rada proto navrhla výstavbu dvou domů. Počátkem června
1928 se téma kasáren zase stalo předmětem debat na schůzi zastupitelstva.
Sociální demokrat František Pokorný navrhl, aby stavební práce zadalo
zastupitelstvo, nikoliv městská rada (zakázka na výstavbu kasáren je prý příliš
významná). Na to reaguje Václav Vorel, podle kterého jde o umělý problém,
protože stavbu stejně zadá armáda. František Zrzavecký pak vyjádřil
přesvědčení, že při přidělování zakázek by se nemělo místním živnostníkům stát
to, co se údajně stalo při výstavbě úřední budovy (myšlena budova okresních
úřadů naproti starému gymnáziu v ulici Svazu bojovníků za svobodu, viz
kapitola „okružní
třída“). Josef Zápotočný jménem občanských stran prohlašuje, že výstavba nové
školy je urgentní, ale není rozumné ji spojovat s otázkou kasáren, protože
by takový spor mohl ohrozit zájmy města. Zastupitelstvo nakonec schválilo
výstavbu kasáren všemi hlasy kromě KSČ.[47]
V červnu 1928 starosta sděluje zastupitelstvu, že v záležitosti
kasáren došlo k intervenci u zemského správního výboru, ale bude nutno ji
zopakovat, a to za účasti vojenské správy.[48]
Rovněž městská rada byla v červnu 1928 informována, že bude provedena nová
intervence u zemského výboru za účasti vojenské správy i agrárnického poslance Františka
Machníka.[49]
V červenci 1928 radní rozhodli, že od městské spořitelny v Praze si
město vyžádá první splátku na výstavbu kasáren.[50]
V červenci 1928 jedná zastupitelstvo o výsledku intervence, kterou
zástupci města vedli u zemského správního výboru a kde bylo město postaveno
před nutnost provést redukci investic. Městská rada 23. června 1928 návrh
redukce provedla. V jejím rámci ale výstavba kasáren za 6 000 000 Kč
v rozpočtu zůstala (4. února 1927 schválilo obecní zastupitelstvo půjčku u
Pražské městské spořitelny a už 15. května 1925 schválilo obecní zastupitelstvo
půjčku 1 000 000 Kč na výstavbu domů pro vojenské gážisty).[51]
Koncem října 1928 se radní seznámili se zprávou poslance Machníka o jednání se ZVV
a MNO v otázce rokycanských kasáren.[52]
V prosinci 1928 se pak na návrh J. Zápotočného usnesla rada zakročit u
vojenské správy za urychlení výstavby domu pro vojenské gážisty.[53]
V lednu 1929 se městská rada rozhodla, že na návrh R. Šlesingera se bude u
ZVV a MNO urgovat výstavba kasáren.[54]
V dubnu 1929 pak radní vzali na vědomí zprávu o výsledku jednání se
zástupci ZVV o kasárnách.[55]
Počátkem května 1929 taky vzala městská rada na vědomí zprávu poslance Machníka
o intervenci v otázce kasáren.[56]
Kasárny se opětovně dostaly na program schůze obecního zastupitelstva
v květnu 1929, kdy se jednalo o povolení dodatečného nákladu na výstavbu
kasáren a schválení konečného znění smlouvy o financování jejich výstavby. 22.
března 1929 členové obecní rady jednali s majorem K. Králem
z ministerstva národní obrany o změně smlouvy o financování stavby
kasáren. 2. dubna 1929 změny smlouvy projednala městská rada. Ministerstvo
v této verzi smlouvy neuvádělo explicitně výstavbu domů pro vojenské
gážisty: domy se měly stavět v rámci budování kasáren. Náklady na kasárny
se uváděly cca 9 500 000 Kč, z toho jen 1. etapa měla stát 7 000 000 Kč.
Obec přitom disponovala pouze úvěr ve výši 6 000 000 Kč, takže bylo nutno si
vzít další půjčku ve výši 3 500 000 Kč. Další úvěr na 1 000 000 Kč ovšem obec
měla uzavřený u městské spořitelny v Rokycanech. Ten byl nicméně podmíněn
uzavřením zvláštní smlouvy na výstavbu domů pro vojenské gážisty s armádou,
protože to byl deklarovaný účel úvěru a nebylo možné tyto peníze volně
rozpustit v obecném rozpočtu na výstavbu kasáren. Josef Selement za
sociální demokraty konstatoval, že nové podmínky jsou zhoršením pozice města.
František Zrzavecký z ČSNS pak ohlásil, že jeho strana podpoří výstavbu. Rudolf
Šlesinger kritizoval, že sociální demokracie údajně zdržuje výstavbu. Návrh
městské rady ale nakonec přesto prošel 17 hlasy, s 16 hlasy proti.[57]
Další výzvu k intervenci v otázce kasáren vydala městská rada
v červenci 1929. Mělo se jednat na MNO a ZVV.[58]
Výsledky ale patrně nebyly povzbudivé, protože v srpnu 1929 se po zprávě o
intervenci u ZVV rozhodla městská rada obrátit memorandem přímo na ministra
národní obrany.[59]
Počátkem prosince 1929 radní vzali na vědomí zprávu starosty o intervenci 3.
prosince 1929 na ministerstvu národní obrany v otázce kasáren.[60]
V lednu 1930 se radní usnesli ohledně návrhu smlouvy o výstavbě
kasáren, kterou předložilo ministerstvo národní obrany, aby se v následujícím
týdnu s ministerstvem sjednalo konečné znění smlouvy, která by pak byla předložena
městské radě.[61]
V únoru 1930 byla projednána na schůzi městské rady zpráva o jednání
starosty na ministerstvu národní obrany o finálním znění smlouvy o výstavbě
kasáren z 3. února 1930. Radní doporučili obecnímu zastupitelstvu ke schválení,
coby změnu oproti původním plánům, věnovat část pozemku č.kat.415 na stavbu
domů pro vojenské gážisty.[62]
Počátkem března vyslovila obecní finanční komise souhlas s konečným zněním
smlouvy s ministerstvem národní obrany o výstavbě kasáren a s návrhem
dát vojenské správě pozemek č.kat.415 (proti vjezdu do budoucích kasáren
v dnešní ulici B. Němcové) na výstavbu domu pro gážisty, místo původně
vybraného staveniště na pozemcích č.kat.412/2 a č.kat.421 (na místě autoškoly
v Jeřabinové ulici).[63]
V květnu 1930 se pak rada usnesla věnovat č.kat.415 na výstavbu domu pro
vojenské gážisty.[64]
Souhlas s věnováním č.kat.415 vyslovila v červnu 1930 i obecní
finanční komise.[65]
V případě parcely č.kat.415 šlo o pozemek mezi ulicemi Jeřabinová a B.
Němcové, kde od 20. let začala postupně výstavba nájemních bytových domů (viz výše).
Zamýšlený dům pro vojáky z povolání měl patrně zaujmout dosud volnou část
pozemku blíže k ulici B. Němcové. Nebyl ale realizován a na tomto místě
koncem 30. let vyrostly obecní nájemní domy čp.549/II a čp.550/II. V dubnu
1930 na své schůzi vzali radní na vědomí zprávu starosty o intervenci u městské
spořitelny v Praze o zvýšení úvěru a na ministerstvu národní obrany o
výstavbě kasáren.[66]
V červnu 1930 Rudolf Šlesinger opět konstatuje, že se musí brzy dořešit
otázka výstavby kasáren tak, aby stavební práce mohly začít ještě v roce
1930, jako prostředek boje s nezaměstnaností.[67]
Na červencové schůzi zastupitelstva v roce 1930 pak Šlesinger vyjádřil
lítost, že pro odpor socialistických stran nebylo možno projednat věnování
pozemku na výstavbu domu pro vojenské gážisty, což sice už bylo odhlasováno 13.
června 1930, ale socialistické strany tuto schůzi rekurzem zmařily a docílily
jejího zpochybnění. Na to reaguje sociální demokrat Josef Selement, podle nějž
socialistické strany nejsou proti výstavbě kasáren, a není vinou
socialistických stran, že schůze z 13. června byla neplatná. Výstavbu
kasáren prý nezdržuje obec, ale armáda. V jinak ostře polarizované
atmosféře nakonec prošlo dodatečně zařadit na program darování pozemku pro
výstavbu domu pro vojenské gážisty a bod ihned projednán. Ministerstvo národní
obrany totiž upustilo od původního záměru postavit domy pro vojenské gážisty na
pozemku č.kat.412/2 a č.kat.421, které kvůli tomu před lety obec koupila od
Josefa Juláka za 35 714 Kč, a ministerstvo oznámilo, že plánuje výstavbu těchto
bytů pro gážisty na obecním pozemku proti tomuto pozemku (plocha cca 600
čtverečních metrů). Pro obec to nebyl problém. Získala tím možnost sama
zastavit pozemky č.kat.412/2 a č.kat.421, jejichž hodnota mezitím vzrostla, a
mohly tudíž být snadno rozšířeny o sousední obecní pozemek u cihelny. Městská
rada se změnou lokality souhlasila a v zastupitelstvu nakonec toto prošlo
všemi hlasy.[68]
Dne 6. září 1930 odsouhlasilo ministerstvo národní obrany definitivní záměr
stavby nových kasáren v Rokycanech.[69]
Komisionelní řízení o generelním projektu kasáren proběhlo 3. října 1930. Jeho
výsledek krátce na to vzala na vědomí městská rada a rozhodla, že se zahájí
řízení o vyvlastnění pozemku č.kat.442.[70]
Šlo o malý pozemek u dnešní Kotelské ulice, na východní straně projektovaného
areálu. Počátkem listopadu 1930 deklaruje městská
rada na návrh R. Šlesingera, že otázka kasáren bude urgována tak, aby se
zahájila co nejdřív, i s ohledem na rostoucí nezaměstnanost.[71]
Koncem prosince 1930 schválila obecní správní komise zprávu o úpravě staveniště
a usnesla se urychlit intervencí vypracování detailního projektu kasáren.[72]
Koncem ledna 1931 obecní správní komise vzala na vědomí zprávu starosty o
intervenci, konané 13. ledna 1931 na ministerstvech národní obrany a financí o
schválení smlouvy o výstavbě kasáren a urychlení startu jeho výstavby.[73]
Počátkem roku 1931 ale vládl ohledně brzkého započetí výstavby spíše
pesimismus. V únoru 1931 předseda obecní správní komise Josef Zápotočný informoval
její členy o intervenci u MNO v otázce kasáren. Komise se usnesla pověřit
ing. Zelenku z Prahy zastupováním obce u úřadů v otázce výstavby
kasáren. Zároveň konstatovala, že výstavba se patrně ještě velmi zdrží a obec
bude naléhat, aby začalo aspoň budování domu pro gážisty.[74]
V březnu 1931 obecní správní komise vzala na vědomí zprávu o intervenci u
ministerstva národní obrany z 11. března 1931 o výstavbě kasáren. Rozhodla, že
ing. J. Kowalski bude požádán, aby předložil MNO výškopisný plán staveniště.
Jako motivační bonus měl za urychlené vypracování podrobného plánu a rozpočtu
na kasárny obdržet odměnu 10 000 Kč.[75]
Město se zároveň v březnu 1931 dozvědělo, že ministerstvo sociální péče mu
poskytlo 20 000 Kč na nouzové práce. Rozhodlo, že obec si zažádá o další
příspěvek a použije jej mimo jiné na výstavbu kasáren.[76]
Finální projekt kasáren byl dílem projekční kanceláře ministerstva.[77]
V prosinci 1931 schválilo obecní zastupitelstvo uzavření doplňující půjčky
2 500 000 Kč na výstavbu kasáren u městské spořitelny v Praze. 4. února 1927
sice zastupitelstvo schválilo půjčku 6 000 000 Kč u tohoto finančního ústavu, ale
náklady na výstavbu se nyní odhadovaly na 8 500 000 Kč. Dne 5. září 1931
městská spořitelna v Praze přislíbila dodatečnou půjčku. 24. září 1931 to městská
rada doporučila ke schválení, což zastupitelé odsouhlasili bez debaty.[78]
Dne 17. listopadu 1931 přidala svůj souhlas s doplňovací půjčkou 2 500 000
Kč dle usnesení rady z 24. září 1931 i obecní finanční komise.[79]
Doplňovací půjčka ale nebyla napoprvé vyřízena a předtím, než se podařilo ji
napodruhé kladně schválit, vedl dočasný výpadek financí na jaře a v létě
1932 k velkým komplikacím pro město ohledně výstavby kasáren (viz níže).
13.3. Výstavba nových kasáren
1931–1933
Už v květnu 1928 městská rada schválila žádost dělostřeleckého pluku,
aby se základní kámen nových kasáren položil v rámci oslav 10. výročí
vzniku republiky.[80]
Start stavebních prací ale kvůli výše detailně popsaným průtahům a polemikám proběhl
o pár let později. V dubnu 1931 se ale několikaletý pesimismus mění. Obecní
správní komise konstatuje, že podle informací z ministerstva národní
obrany má už 1. května 1931 dojít k vypsání stavby 5 kasárenských stájí a
ostatní stavby v kasárnách se mají zadat za 5–6 týdnů po vypracování
podrobného projektu.[81]
Počátkem května 1931 vzali radní na vědomí zprávu starosty o intervenci, konané
22. dubna 1931 u ZVV a MNO v otázce kasáren.[82]
Zprávou o vypsání ofertního řízení na 5 stájí a 3 hnojišť v nových
kasárnách se městská rada zabývala počátkem května 1931.[83]
Výsledek ofertního řízení na výstavbu stájí v nových kasárnách byl oznámen
radě koncem května 1931. Doporučeno bylo zadat práce vesměs místním
živnostníkům.[84]
V červnu 1931 se městská rada usnesla, že na žádost K. Trykara má městská
technická kancelář vyhlédnout místo pro výstavbu kiosku u nových kasáren.[85]
S tím, jak se dlouholeté plány měnily v realitu, začal tento
periferní prostor přitahovat městský život a podnikání. Obdobné žádosti B. Štýchy
na povolení kiosku u nových kasáren ale v listopadu 1931 městská rada
nevyhověla.[86]
Dne 22. června 1931 byla vypsána veřejná soutěž na architektonické ztvárnění
kasáren.[87]
Téhož dne vzala městská rada na vědomí telefonní sdělení ministerstva národní
obrany, že zadávací řízení na 5 stájí v nových kasárnách se koná 26.
června 1931.[88]
Počátkem července 1931 pak radní vzali na vědomí protokol z 26. června 1931 o
zadání prací na výstavbě 5 stájí v nových kasárnách. Deklarovali (coby
výraz podpory lokálních podnikatelů), že obec uhradí ministerstvu národní
obrany rozdíl vzniklý zadáním truhlářských prací firmě K. Bastl nad cenovou
úroveň 5 % oproti nejnižší nabídce od firmy A. Kůs.[89]
V srpnu 1931 vzala městská rada na vědomí zprávu o intervenci starosty 18.
srpna 1931 na ZVV v otázce kasáren.[90]
Dne 3. července 1931 bylo podle Karla Hofmana předáno staveniště pěti nových
stájí, coby první etapy výstavby kasáren, stavebním firmám Štěpána Wolfa,
Josefa Žoura a Josefa Nováka.[91]
Podle dobového pramene ale výstavba kasáren odstartovala až 13. července 1931.[92]
Dne 19. listopadu 1931 vzala městská rada na vědomí zprávu zemského vojenského
velitelství, že rozpočet na stáje byl stanoven na 1 348 400 Kč.[93]
Koncem srpna 1931 městská rada sděluje, že za účelem projednání výsledku
ofertního řízení na nová kasárna se na 31. srpen svolána mimořádná schůze rady.[94]
Na ní radní deklarovali, že při zadávání prací na nových kasárnách bude nutno
zvýhodnit místní oferenty bonusem ve výši 5 % jejich oferované ceny.[95]
Jinými slovy, rokycanské stavební firmy a živnostníci měli mít ve výběrových
řízeních přednost i v případech, kdy jejich cena bude o až 5 % vyšší než nejlevnější
nabídka od přespolních konkurentů. Počátkem října 1931 městská rada stanovila,
že všichni místní živnostníci, za které se obec cenově zaručí při ofertním
řízení na nová kasárna, se musí zavázat, že obci rozdíl v ceně uhradí.[96]
V polovině října 1931 rada na své schůzi vzala na vědomí zprávu
starosty o jeho intervenci 14. října 1931 na MNO v otázce zadání výstavby
budovy mužstva a velitelství v nových kasárnách a truhlářských prací.[97]
O tom, že koncem roku 1931 nabírala výstavba kasáren tempo, svědčí i zpráva z
2. poloviny října 1931, kdy městská rada podnikatelům J. Žourovi a Š. Volfovi,
kteří provádějí výstavbu kasáren, sděluje, že jim obecní cihelna
může poskytnout 800 000 kusů cihel za 295 Kč/1000 kusů.[98]
Šlo o mimořádně velkou objednávku stavebního materiálu. Budování kasáren tak představovalo
významný faktor pro celý lokální trh práce. V listopadu 1931 se rada na
návrh J. Hofmana usnesla zaslat všem firmám působícím na výstavbě kasáren
přípis, aby plnily podmínku přednostně zaměstnávat místní nezaměstnané.[99] V listopadu 1931 se uvádí, že hodně
občanů našlo na kasárnách práci.[100] I v prosinci 1931 při debatě zastupitelstva o
plánech na regulaci vodních toků v Rokycanech se zdůrazňuje aspekt podobných
velkých investic jako nástroje řešení nezaměstnanosti, protože během 1.
poloviny roku 1932 se očekávala dostavba kasáren a pokud by ihned nezačaly práce
na regulaci, hrozil opětovný nárůst počtu lidí bez práce.[101] Když v dubnu 1932 informoval starosta města
členy rady o intervenci 19. dubna 1932 v Praze na ministerstvech
zdravotnictví a sociální péče v otázce subvence na koupaliště, uvedl, že
prý zástupci města zároveň zjistili, že ministerstvo financí nesouhlasí
s dalším zařazením výstavby kasáren mezi stavby, které dostávají podporu
na nouzové práce.[102]
V červnu 1932 ale komunista Josef Basák na plénu obecního zastupitelstva
uvádí, že výstavba kasáren nenaplnila očekávání ohledně snížení nezaměstnanosti
(práci tam prý našli hlavně odborní řemeslníci, nikoliv běžní dělníci).[103]
14. ledna 1932 byl městské radě oznámen výsledek ofertního (výběrového) řízení
na výstavbu venkovního vodovodu a kanalizace v nových kasárnách. Zakázky
byly zadány J. Novákovi (kanalizace) a K. Řezáčovi (vodovod).[104]
Dne 11. února 1932 městská rada oznámila, že zemní práce na uliční kanalizaci do
kasáren a na vodovodu na Rakovské cestě se zadají J. Novákovi za oferovanou
cenu 37 689,50 Kč.[105]
Během února 1932 také radní rozhodli, že dodávka cementového potrubí pro uliční
kanalizaci pro kasárny se zadá firmě Poppy s podmínkou, že sníží cenu na
úroveň nabízenou firmou J. Novák.[106]
V květnu 1932 se radní seznámili s výsledkem stavebního řízení z 3. května
1932, provedeného okresním úřadem na žádost vojenského velitelství ohledně povolení
výstavby dělostřeleckých kasáren. Zároveň byl radě oznámen výsledek
vodoprávního řízení z 19. dubna a 3. května 1932 o žádosti obce na povolení
výstavby kanálu u kasáren a převedení vodoteče v Rakovské cestě. Obecnímu
zastupitelstvu se doporučilo vydat povolení k výstavbě kanálu.[107]
Mezitím byly, jako první část komplexu kasáren, dokončeny v srpnu 1932
vojenské stáje.[108] V polovině července 1932 deklaruje obec,
že při kolaudaci stájí dělostřeleckých kasáren bude žádat, aby vojenská správa
včas učinila opatření pro co nejčasnější dobudování kasáren.[109]
Do veřejné soutěže na provedení další etapy kasáren se přihlásilo 140
firem. Ministerstvo národní obrany vybralo firmy ing. Polívky z Prahy, Eg.
Bareše ze Stoda a sdružení místních stavebních podnikatelů Štěpána Wolfa, J.
Žoura a Josefa Nováka.[110] V dubnu 1932 ale byla městské radě předložena
zpráva o vyrovnání firmy ing. dr. J. Polívka. Rada souhlasila, aby firma
pokračovala ve stavbě budovy mužstva a velitelství v nových kasárnách,
dá-li záruku včasného dokončení.[111]
Dne 21. května 1932 pak proběhlo nové zadání prací na stavbě budov mužstva a
velitelství v nových kasárnách. Zakázku původně získala firma dr. Ing.
Polívka, ale byla zrušena vyrovnávacím řízením. Radní se usnesli navrhnout
vojenské správě zadat pokrývačské práce firmě B. Řanda za 31 557,30 Kč a 16
159,10 Kč, zednické práce firmě Š. Volf a J. Žour za 786 338,05 Kč (budova
mužstva) a 282 184,95 Kč (budova velitelství).[112] Starosta města pak radě oznámil, že 31.
května 1932 jednal u ZVV i MNO a bylo mu sděleno, že firmy Wolf a Žour mohou
převzít stavební práce po firmě Ing. Polívka.[113]
Jenže vše se opětovně zkomplikovalo. Zatímco na staveništi v Rokycanech
se rozbíhala obří stavební zakázka, z Prahy přišly špatné zprávy. Dne 9.
června 1932 bere městská rada na vědomí zprávu MNO, že městská spořitelna
v Praze nepovolila Rokycanům doplňovací půjčku 2 500 000 Kč na stavbu
kasáren.[114]
Šlo o úvěr, o které město jednalo už v roce 1931 (viz výše), kdy se zdálo, že
městská spořitelna v Praze úvěr bez potíží poskytne. Jenže půjčka, kterou
15. prosince 1931 schválilo obecní zastupitelstvo, se nestihla vyřídit a
spořitelna ji stornovala.[115]
Už v květnu 1932 starosta informoval členy městské rady o svém jednání
s městskou spořitelnou v Praze o dodatečné půjčce na kasárny.[116]
Negativní výsledek jednání v této situaci znamenal, že je zásadně ohrožen finanční
plán investic do kasáren. 9. června 1932 tedy bylo členům městské rady
oznámeno, že náklady cca 8 400 000 Kč potřebné na výstavbu kasáren nejsou zatím
zcela pokryty. Na radě se řešil návrh nezadávat tedy práce po firmě Polívka
firmám Wolf a Žour a zrušit nezahájené práce ve výši 434 910 Kč. Tato varianta ale
nezískala podporu (nikdo z radních patrně nechtěl riskovat, že zbrzdí
rozběhnuté tempo stavby), a to i přesto, že zapisovatel upozornil, že ti, kdo hlasovali
za pokračování ve výstavbě, ručí za eventuální škodu, která obci může vzniknout.[117]
Dne 23. června 1932 městská rada rozhodla vyplatit firmě Polívka 3. splátku 55
960 Kč za stavbu kasáren.[118]
Počátkem října 1932 vzala rada na vědomí zprávu o jednání z 26. září 1932,
vedeném v Praze u tamní městské spořitelny v otázce doplňovací půjčky.[119] A koncem října 1932 byla podána radě zpráva o
intervenci starosty z 26. října 1932 u městské spořitelny v Praze ve
stejné záležitosti.[120]
Dne 27. října 1932 městská rada doporučila obecnímu zastupitelstvu zažádat
opětovně u městské spořitelny v Praze o 2 500 000 Kč na výstavbu nových
kasáren.[121]
Souhlas s doporučením městské rady pak vyslovila i obecní finanční komise.[122]
V listopadu 1932 zastupitelstvo uzavření doplňkové půjčky 2 500 000 Kč u
městské spořitelny v Praze odsouhlasilo.[123] Na schůzi městské
rady 23. února 1933 byli její členové informováni o intervenci J. Alferiho,
konané 7. února 1933 na ministerstvu národní obrany v otázce úpravy
smlouvy o financování stavby nových kasáren.[124]
Dne 28. dubna 1933 schválilo zastupitelstvo uzavření půjčky 1 500 000 Kč od
Ústřední banky českých spořitelen na úhradu některých investic obecního
rozpočtu pro rok 1933. Šlo mimo jiné o 200 000 Kč na stavbu kasáren.[125]
Dne 10. dubna 1933 to zastupitelstvu doporučila městská rada.[126]
V prosinci 1932 město poukázalo B. Řandovi zálohu 30 000 Kč za
pokrývačské práce na kasárnách.[127]
V únoru 1933 městská rada J. Novákovi povolila výplatu zálohy 50 000 Kč za
výstavbu kasáren.[128]
Rozhodnutím rady z června 1933 se měla firmě J. Splítek vydat záruka 8600
Kč za rozdíl v cenách za provedení železného krovu a oken v jízdárně
v nových kasárnách, na základě redukčního koeficientu.[129]
Dne 16. června, po oznámení výsledku ofertního řízení na úpravu otevřených
jízdáren a zřízení chodníku u nových kasáren, městská rada doporučila zemskému
vojenskému velitelství zadat výstavbu mozaikového chodníku firmě Vojtěch Pták
ze Záběhlic za 45 933,56 Kč a ostatní práce firmě L. Brejcha za 178 115,04 Kč.
Pro zadání firmě Brejcha hlasovali jen 4 členové rady, 4 byli proti, hlasování
rozhodl ve prospěch Brejchy až hlas starosty. Radní se rovněž usnesli, že pokud
by nakonec zakázka nebyla zadána firmě Brejcha, má se zadat firmě J. Nováka.[130]
V září 1933 radní rozhodli, že zakázka na dodání hodin pro nová kasárna se na
návrh zemského vojenského velitelství přidělí firmě L. Heinz za oferovanou
částku 9000 Kč.[131]
Součástí komplexu kasáren byly i četné zakázky na inženýrské sítě a
technickou infrastrukturu. V srpnu 1932 vzali radní na vědomí stížnost
městské technické kanceláře, že firma J. Beneš zahájila s velkým zpožděním
výstavbu transformační budky u kasáren.[132]
V lednu 1933 město poukázalo k výplatě účty pro J. Beneše ve výši 10
741,70 Kč za transformační stanici u kasáren.[133]
V červnu 1932 vydalo zastupitelstvo povolení na uliční kanál u novostavby
dělostřeleckých kasáren na Šťáhlavské silnici. Dne 19. dubna 1932 se konalo
vodoprávní řízení. V rámci investice mělo dojít i k výstavbě kanálu u
obecních domů čp.403/II, čp.357/II, čp.358/II a čp.431/II (činžáky u dnešní
Jeřabinové ulice, viz výše),
který by byl společně s kanalizací z nových kasáren zaústěn do uliční
stoky, projektované podél Šťáhlavské silnice do Rakovského potoka. Zároveň bylo
vydáno povolení k přeložení vodoteče v takzvané Rakovské cestě. Už 12.
května 1932 městská rada doporučila tuto akci ke schválení.[134] V září 1933 rozhodla rada, že firmě J. Novák
se poukáže kauce za výkop vodoteče u kasáren, jakmile vodoteč opraví.[135]
V červnu 1933 byly k výplatě poukázány účty pro firmu Česká průmyslová
banka ve výši 14 162,50 Kč za žulové dlažební kostky na úpravu vjezdu u nových
kasáren.[136]
V listopadu 1932 se místní vojenské správě povoluje použít zbytek louky
č.kat.441/2 pro výcvik koní, jestliže vojenská správa za příslušné roční
odškodnění zabere k novostavbě kasáren i 80metrový pruh za kasárnami. Pokud
ne, vojenská správa má poškozenou louku upravit v březnu 1933.[137]
Dne 5. ledna 1933 vzali radní na své schůzi na vědomí výsledek kvalitativní
kolaudace 2. části nových kasáren. Zároveň deklarovali, že se připraví program
slavnostního předání standarty dělostřeleckého pluku počátkem dubna 1933, kdy
bude pluk ubytován v Rokycanech.[138]
Ve dnech 29. – 30. dubna 1933 byly nové kasárny předány do užívání.[139]
Komisionelní řízení o kolaudaci provedl okresní úřad 19. října 1933, městská
rada pak jeho výsledek vzala na vědomí.[140]
Město na výstavbu kasáren přispělo celkem 15 000 000 Kč.[141]
Podle K. Hofmana ale hradilo jen 9 900 000 Kč.[142]
Rozdíl může být způsoben tím, že do částky 15 000 000 jsou nejspíš zahrnuty i
následné obecní investice do kasáren, tedy v letech 1933–1940. A těch bylo
mnoho vlivem dalších postupných přístaveb areálu (viz níže). Areál byl oficiálně nazván „Kasárny dr. Miroslava Tyrše“ neboli „Tyršovy kasárny“.[143]
Dne 28. dubna 1933 to schválilo velkou většinou obecní zastupitelstvo.
Pojmenování navrhla městská rada 20. dubna 1933 počest 100. výročí narození
Tyrše.[144]
Koncem září 1933 bylo městské radě oznámeno, že ministerstvo národní obrany
souhlasí s pojmenováním nových kasáren Tyršovy kasárny.[145]
V běžném užívání ale dominoval jednodušší název „nové kasárny“.
V den otevření kasáren město zdejší posádce slavnostně předalo
vyšívanou standartu o rozměrech 70x80 cm. Na její jedné straně se nalézal znak
města od Olgy Runtové s nápisem „Město Rokycany dělostřeleckému pluku 102“, na
druhé straně český lev a heslo „Nám tvrz, nepřátelům hráz“. Půda standarty byla
bílá, po okrajích lemovaná červeně a modře. Prapor zhotovil Jedličkův ústav
v Praze podle návrhu akademického malíře Františka Smolka. Jeho pořízení hradila
městská spořitelna v Rokycanech. Na standartu bylo připevněno 12 stuh, 90 cm
dlouhých a 14 cm širokých, s různými hesly. Z toho 4 bílé stuhy
(Nezávislá jednota československých legionářů – „Vítězství statečným“, Sokol –
„Se štítem nebo na štítě“, Selská jízda – „Obrana vlasti, společný náš cíl“, S.
K. Rokycany – „Nám tvrz, nepřátelům hráz.“), 4 stuhy červené (Okresní výbor –
„Za vlast a národ“, Československá obec legionářská – „V duch legií“,
Československá obec střelecká – „Vlasti k obraně, národu ke cti“, Dělnická
tělocvičná jednota – „Ve svornosti síla“), 4 stuhy modré (Občanská záložna – „K
vítězství“, Národní garda – „Vše pro vlast“, Obchodní grémium a okresní jednota
živnostenských společenstev – „Obráncům vlasti“, Hospodářské družstvo – „Za
národ a rodnou zem“).[146]
Návrh O. Runtové na úpravu standarty pro dělostřelecký pluk byl předložen
městské radě v březnu 1932. Radní se usnesli požádat ředitelku rodinné
školy M. Sedlákovou o posudek.[147]
Rozsáhlý komplex nových kasáren s 23 budovami se minimálně vyrovnal areálu starých kasáren z
roku 1899 v Jeřabinové ulici. V severojižním směru měřil téměř 400 metrů,
ve východozápadním směru to bylo v jižní části komplexu přes 300 metrů,
v severní části, u ulice B. Němcové, přes 250 metrů.
Do ohybu Šťáhlavské silnice, v místech nerealizovaného náměstí (nyní
pouhá křižovatka ulic Jeřabinové a B. Němcové, viz výše), se
kasárny otočily svou přední, reprezentativní částí s několika jednotně
navrženými objekty, které definovaly jejich vnější architektonickou tvář. Ta
byla spíše konzervativní, nereflektovala ještě soudobé funkcionalistické proudy
československé architektury. Namísto toho jsou průčelí těchto staveb
klasicizující, tvary a barevným řešením snad vzdáleně inspirovaná rondokubismem
a stylem art-deco předchozí dekády. V hloubi areálu, skryty před zraky
veřejnosti vyrostly četné další budovy. Konkrétně 5 stájí, každá pro 46 koní.
Dále stáje pro 22 mladých koní, dílny, podkovárna, stáje pro nemocné koně,
kůlny pro vozy, sklad pro děla, krytá jízdárna vysoká 7 metrů, na půdorysu 60 x
30 metrů, skladiště, stáje pro „podezřelé“ koně (karanténa), plynová komora a
dvě otevřené jízdárny (každá o rozměrech 38 x 76 metrů).[148]
V centru tohoto nového urbanistického celku byla zachována rozsáhlá volná
plocha (viditelná ještě na leteckém snímku z roku 1957[149]),
teprve postupně v 2. polovině 20. století vyplňovaná novějšími stavbami. Rokycany
se výstavbou druhého kasárenského areálu staly městem s výrazným podílem
vojenské posádky. Ta k 1. lednu 1936 čítala 516 osob, tj. téměř 6 % obyvatel
obce.[150]
13.4. Historie nových kasáren a jejich
stavební vývoj
13.4.1. Stavební vývoj kasáren do
roku 1945
Kasárna nezůstala stavebně neměnným areálem. Naopak, opakovaně byla doplňována
a přebudovávána tak, aby vyhověla novým nárokům (i novým režimům).
Už v roce 1936 se započalo s přípravou výstavby velkého
vojenského cvičiště za kasárnami, pod Kotlem, viz níže. Přitom v březnu 1933 konstatovala
městská rada, že v otázce zřízení vojenského cvičiště za novými kasárnami bude
okresní úřad i vojenská správa upozorněny na obtíže s nájmem požadovaných
pozemků a na možnost zřídit cvičiště v Borečku (mezi dnešní městskou částí
Borek a vesnicí
Svojkovice), kde již dříve cvičiště bývalo.[151]
Nicméně armáda se patrně kvůli logistickým ohledům (blízkost nových kasáren)
rozhodla pro lokalitu pod Kotlem. Dne 10. března 1936 vyzvalo ministerstvo
národní obrany město k zahájení vyvlastňovacího řízení.[152]
V roce 1938, po delším jednání s vojenskou posádkou, bylo dohodnuto
zvýšení nájmu za vojenské cvičiště z 1235,80 Kč na 3500 Kč. 4. listopadu 1938
to městská rada doporučila ke schválení a v listopadu 1938 věc schválilo obecní
zastupitelstvo.[153]
Tím ale investice do armádního areálu v Rokycanech neskončily.
Předmnichovská republika urychleně zvyšovala vojenské výdaje. Ministerstvo
národní obrany v roce 1936 rozhodlo, že v Rokycanech bude ubytováno
ještě jedno náhradní vojenské těleso. Bylo proto nutno vybudovat novou stáj, 2
augmentační remisy, skladiště a provést drobné stavební úpravy pro potřeby
nynější i nové posádky. Náklady na tuto další stavební etapu se odhadovaly na
cca 1 250 000 Kč. Zemské vojenské
velitelství zaslalo obci vzorovou smlouvu o financování. Obec měla hradit
investici půjčkou, kterou vojenská správa domluvila u Zemské banky. Obec
souhlasila, ale odpověděla, že uvažuje o výhodnější půjčce u městské spořitelny. 28. května 1936 městská rada doporučila ke
schválení půjčku u městské spořitelny. V červnu 1936 půjčku cca 1 250 000
Kč na přístavbu kasáren a schválení smlouvy s vojenskou správou o
financování přístavby odsouhlasilo i obecní zastupitelstvo. Přístavba kasáren
měla tvořit samostatnou část a měla být oddělena dle geometrického plánu jako
samostatné knihovní těleso.[154]
Dne 21. srpna 1936 proběhlo místní komisionelní řízení, vykonané vojenskou
správou, po kterém byly podstatně rozšířeny stavební plány a zvedly se tedy i
náklady a tím pádem i potřebný úvěr. 27. srpna a 25. září 1936 to městská rada
doporučila ke schválení. Ještě v září 1936 pak obecní zastupitelé jednají
o smlouvě s vojenskou správou o financování přístavby kasáren a o uzavření
půjčky, nyní už ve výši 4 500 000 Kč u městské spořitelny. Smlouvu schválili.[155]
Dne 4. listopadu 1936 smlouvu odsouhlasil i zemský úřad.[156]
V červenci 1936 se cvičení v rokycanských kasárnách zúčastnil i
ministr obrany František Machník a prezident republiky Edvard Beneš.[157]
Během několika příštích měsíců, kdy už Československo vstupovalo do fáze
intenzivního zbrojení, ale došlo k další revizi projektu a v roce
1937 jedná samospráva o schválení dodatku ke smlouvě o financování přístavby
kasáren a o zvýšení úvěru o dalších 2 000 000 Kč. Vojenská správa totiž
rozšířila projekt. Náklady se nyní vyčíslovaly na cca 6 500 000 Kč. Zároveň bylo
rozhodnuto, že se nebude uzavírat zvláštní smlouva a postačí jen aktualizovat
smlouvu o výstavbě kasáren z 5. června 1928. Ve dnech 12. – 13. srpna 1937
v Rokycanech jednal zástupce ministerstva národní obrany Josef Mlčoch.
V říjnu 1937 nové záměry vojenské správy a novou výši půjčky schválilo na
své schůzi obecní zastupitelstvo. Rudolf Kadláček vyslovil přání, aby práce
byly zadány místním živnostníkům.[158]
V říjnu 1937 také zastupitelstvo odsouhlasilo uzavření půjčky 1 350 000 Kč
na některé investice z mimořádného rozpočtu obce na rok 1937, přičemž na
přístavbu nových kasáren z ní mělo jít 25 000 Kč. Zastupitelé rozhodli, že
půjčku si obec vezme u Spořitelny města Plzně.[159]
Dne 28. dubna 1938 se konalo komisionelní řízení na přístavbu kasáren, 5.
května 1938 městská rada doporučila vydat stavební povolení. Na své následující
schůzi 18. května 1938 pak obecní zastupitelstvo jednomyslně rozhodlo vydat
stavební povolení.[160]
Ještě v roce 1938 skutečně započala další velkorysá přístavba kasáren. Podle
údajů z 6. ledna 1940 už za ni bylo utraceno 5 596 546 K.[161]
V jiném pramenu je náklad uváděn ve výši 5 696 546 K.[162]
V březnu 1939 byl areál kasáren obsazen německou armádou. Do 31. července
1939 pak probíhalo rušení československé vojenské posádky v Rokycanech.[163]
Roku 1943 zde započala další přístavba kasáren, nyní už pod vedením německého
wehrmachtu. Tato etapa rozšíření vyšla na 15 877 469 K. Celý náklad hradila
obec.[164] Srovnání leteckých fotografií z července
1938[165]
a června 1947[166]
nicméně ukazuje, že stavební úpravy kasáren za okupace nebyly zásadního
charakteru. Základní plocha areálu i rozvržení jednotlivých objektů zůstaly
prakticky beze změn. Pouze na snímku z roku 1947 je vidět, že západně od
kasáren, na místě dnešních rodinných domů v ulici Na Okrouhlici, vyrostla
skupina několika vedle sebe v řadách situovaných objektů, patrně
vojenských skladů. Investice za 2. světové války se tak patrně týkaly hlavně údržby
a vnitřních úprav stávajících budov.
Po vzniku Protektorátu dokonce došlo k redukci vojenského areálu, když
armáda opustila cvičiště pod Kotlem. V roce 1939 pak obec řeší pronájem
dílců bývalého vojenského cvičiště. Likvidující se československá vojenská
správa sice oznámila, že o cvičiště pod Kotlem nemá zájem, ale nadřízené úřady
okamžitě nařídily obci zajistit přípravu pozemků cvičiště k jarnímu setí v
roce 1940. Šlo ale o rozlehlé pozemky o ploše téměř 10 hektarů a obec
konstatovala, že jejich obdělávání nezvládne. Městská rada proto doporučila
rozdělit plochu na části a pronajmout. 29. října 1939 proběhla dražba. 16 dílců
bývalého cvičiště bylo skutečně pronajato od 1. listopadu 1939 na dobu
neurčitou. Podmínkou bylo připravit je k setí v roce 1940. Městská
rada doporučila pronájem ke schválení a v prosinci 1939 to prošlo i na
schůzi obecního zastupitelstva.[167]
Během 2. světové války sloužily kasárny německé armádě a byly přezvány na „Nibelungen“.[168] V únoru 1945 čítala zdejší německá
posádka až 4000 mužů.[169]
Za Protektorátu bylo přiděleno číslo popisné objektu čp.636/II v areálu kasáren. Vyškrtnuto z evidence
formálně 20. ledna 2014.[170]
13.4.2. Stavební vývoj kasáren do
roku 1989
Rozšiřování zástavby kasáren pokračovalo i po roce 1945.[171]
Po válce byly budovy velmi zpustlé, v důsledku válečného zanedbávání
údržby a intenzivního využívání německou armádou. V prosinci 1945 byl stavební
úřad pověřen sestavením odhadu, kolik by stála oprava kasáren.[172]
Na rok 1946 obecní rozpočet vyhradil 300 000 Kčs na opravy kasáren (není jisté,
zda nešlo o rekonstrukci starých i nových kasáren).[173]
Dne 15. října 1946 se konalo komisionelní šetření na výstavbu nového vojenského
cvičiště, které mělo být umístěno na rozloze cca 100 hektarů za novými
kasárnami.[174]
Byl tak realizován plán, zamýšlený již v roce 1936. Od 1. ledna 1949
převzal kasárna, včetně střelnice a muničního skladiště, do svého vlastnictví
stát.[175]
V návrhu územního plánu Rokycan z roku 1950 předpokládá prof. Alois
Mikuškovic založení zeleného pásu okolo kasáren.[176]
V roce 1958 byla dostavěna plynovodní přípojka do kasáren, vedená
Jeřabinovou ulicí.[177] Na rok 1967 plánoval podnik Potraviny
výstavbu nové prodejny Arma v areálu kasáren, nákladem 100 000 Kčs.[178]
V listopadu 1967 už je uváděna jako hotová.[179]
Po 2. světové válce byla v kasárnách dislokována 321. těžká dělostřelecká
brigáda, vyzbrojená operačně taktickými zbraněmi. Rokycany by se tak v případě
války mezi Sovětským Svazem a svobodným světem patrně staly jedním z cílů
útoku. Až na podzim 1989 byla posádka přezbrojována a reorganizována. Operačně
taktické rakety nahradily taktické střely klasického dělostřelectva.
V roce 1991 se uskutečnila další reorganizace, brigáda se zmenšila na pluk
a počty odpalovacích zařízení byly sníženy o více než 2/3 původního počtu. Velká
část vojáků z povolání musela opustit rokycanskou posádku a byla převelena
na Moravu a na Slovensko. V roce 1992 posádku tvořil 6. raketový pluk.[180]
V dobách největší slávy prý posádka v rokycanských kasárnách čítala
zhruba 1500 vojáků.[181]
Významnou stavební změnou v období před rokem 1989 nebylo ani tak
obnovení cvičiště, protože výcvikové aktivity vojska se neprojevovaly stavební
aktivitou, spíše uzávěrou některých pozemků pro veřejnost. Ovšem zásadní
proměnou bylo zrušení ústředního prostranství
v centrální části areálu kasáren. Toto čestné nádvoří mělo monumentální
rozměry cca 160 x 110 metrů a tvořilo záměrný kompoziční akcent areálu.
V plném rozsahu je vidět ještě na letecké mapě z roku 1957[182]
i na státní mapě z roku 1963.[183]
Letecké snímkování z března 1967 ukazuje, že na ploše prostranství už
probíhá výstavba nových objektů.[184]
Vyrostly tu pak objekty č.61 (dnes čp.1241/II), č.62 (čp.1221/II) a č.99
(čp.1195/II), kterými bylo toto „náměstí“ uprostřed kasáren zastavěno.
Druhou významnou změnou bylo rozšíření areálu kasáren o něco přes 100 metrů
směrem k jihu a rovněž k jihozápadu (u nového výjezdu z areálu na
Šťáhlavskou silnici), ke kterému došlo v závěru 60. let 20. století.
V těchto nových částech vyrostly četné nižší stavby skladového charakteru
(popis jednotlivých budov v rámci kasáren, viz níže).
13.5 Zrušení nových kasáren a
jejich transformace
Ještě v roce 1997 je vedení města ujišťováno, že redukce české armády
se Rokycan nedotkne, že zdejší vojenská posádka bude zachována. Tak informoval
velitel posádky pplk. Oldřich Kubát starostu Oldřicha Kožíška.[185]
V dubnu 2000 nicméně muselo zastupitelstvo vzít na vědomí dopis ministra
obrany Vladimíra Vetchého, v němž oznamoval, že rokycanská vojenská
posádka zanikne.[186]
V dubnu 2001 byla skutečně zdejší posádka zrušena.[187]
Poté, co v roce 2001[188]
opustila nová kasárna armáda, areál přešel do majetku obce. Pro vedení města to
byl jeden z největších úkolů první dekády 21. století. Ohromná plocha,
která se rozsahem vyrovná celé městské čtvrti, se začala propojovat
s vlastním městem a měnit na obytné a komerční území.
13.5.1 Převod nových kasáren do
majetku města
I při vědomí všech možných komplikací s transformací takto rozsáhlého
území, jakým nepochybně nové kasárny byly, se město v roce 2002 jasně
vyjádřilo pro převzetí této lokality. V dubnu 2002 schválilo
zastupitelstvo záměr bezúplatného převodu majetku Ministerstva obrany ČR, kasáren
Rokycany, do vlastnictví města. Kromě vlastních kasáren mělo jít i o areály
takzvaného Depozitu a Muzea na demarkační čáře (viz níže). Uložilo zároveň starostovi města neprodleně
písemně požádat ministerstvo o odložení rozhodnutí o případných dílčích
prodejích areálu kasáren v Rokycanech.[189]
Dne 15. července 2002 jednali o budoucnosti areálu starosta města Oldřich
Kožíšek a radní se zástupci ministerstva obrany.[190]
Na podzim 2002 se zastupitelé rozhodli formálně požádat ministerstvo obrany o
převod nových kasáren do majetku obce. Klíčové jednání zastupitelstva se
odehrálo 24. září 2002. Tam hospodářská komise města předložila variantu
úplatného převodu. Město by tak státu za předání kasáren částečně zaplatilo.
Výhodou by bylo rychlejší vyřízení transakce.[191] Za areál kasáren mělo zaplatit 28 000 000 Kč,
za areál skladů (Depozit) 7 300 000 Kč a za ostatní plochy, označené
v evidenci jako 03 34 05, bylo připraveno uhradit částku stanovenou
znaleckým posudkem.[192]
V lednu 2003 definitivně zastupitelstvo rozhodlo, že požádá o převod
areálu na město. Následně ale došlo k přijetí nového zákona o převodech
nepotřebného vojenského majetku a Rokycany se rozhodly zažádat přece jen o
bezúplatný převod.[193]
Na lednovém zasedání městského zastupitelstva bylo revokováno předchozí
rozhodnutí zastupitelů z 24. září 2002 o úplatném převodu. Nyní se očekávalo darování
areálu vlastních kasáren od státu. Bezúplatným převodem mělo město získat i
areál Muzea na demarkační čáře. Úplatný převod zůstal ve hře jen pro areál
Depozitu a souvisejících „ostatních ploch“.[194]
Usnesení zastupitelstva z května 2003 pak mluví o definitivním přijetí
„daru“ v podobě areálu kasáren.[195]
Dne 13. října 2003 o převodu kasáren na město Rokycany rozhodla česká vláda.[196]
Šlo o součást rozsáhlé redukce českých ozbrojených sil. 11. listopadu 2003
jednalo o předání kasáren opět obšírně zastupitelstvo. Jednání se protáhlo do
večerních hodin. Zastupitelé se seznámili s definitivním návrhem kupní smlouvy,
podepsané ministrem obrany, která stanovila bezúplatný převod celého areálu na
obec. Tento model zastupitelstvo odsouhlasilo. Na 14. listopad 2003 byla naplánována
schůzka na ministerstvu, kam měli Rokycanští dovést podepsanou smlouvu, na
jejímž základě by proběhl zápis do katastru nemovitostí. Fyzické předání areálu
se mělo uskutečnit 15. prosince 2003.[197]
Evidenční hodnotu areálu vyčíslil stát na 266 445 267,50 Kč.[198]
Zastupitelstvo zároveň na svém listopadovém zasedání v roce 2003
odsouhlasilo změnu původního usnesení, kdy byl převod areálu Muzea na
demarkační čáře (dosud plánován za úplatu, po předložení odhadu ceny) změněn na
bezúplatný.[199]
13.5.2. Urbanistická transformace
nových kasáren
Jednou věcí bylo majetkové nabytí areálu kasáren, druhou nové využití
komplexu: přestavba jednotlivých, často notně omšelých budov, komplexní
revitalizace celé oblasti a její propojení s okolním městem. V dubnu
2002 zamítlo zastupitelstvo návrh na využití některých objektů v kasárnách
pro zřízení bytových domů pro rokycanské Romy, kteří se vrátili
z emigrace.[200] Nehledě na věcné pochyby o serióznosti tohoto záměru
bylo nejprve nutné zpracovat celkovou koncepci řešení území. V dubnu 2002
proto zastupitelé uložili odboru rozvoje města publikovat v tisku, regionální
televizi a na Hospodářské komoře žádost o návrhy dalšího využití kasáren.
Hospodářské komisi bylo uloženo předložit do městské rady 15. dubna 2002 návrh
na finanční pokrytí zpracování studie. Předpokládaný termín zpracování studie
využití areálu byl stanoven na 15. květen 2002.[201]
V květnu 2002 pak schválilo zastupitelstvo navýšení výdajů odboru rozvoje
města o 150 000 Kč na zpracování studie využití kasáren.[202]
Podobnější možnosti využití areálu naznačila studie připravená městskou
radou v srpnu 2002.[203]
Klíčové bylo provedení několika změn územního plánu, které mělo celý areál o
rozloze 23 hektarů předefinovat.[204]
Na svém jednání 27. května 2003 schválilo zastupitelstvo města pořízení zásadní
změny územního plánu, kterou se změnily regulativy funkčního a prostorového
uspořádání areálu bývalých kasáren.[205]
Šlo o změny územního plánu označené jako č. 7, 8, 9, 12, 15, 16, 18 a 22.
Klíčová byla změna č. 22, která obsahovala souhrnné regulativy. Území bývalých
kasáren se nově definovalo převážně jako smíšené území, vesměs nebytového
charakteru, kde se připouštěly přesně vymezené komerční a jiné aktivity. Konkrétně šlo o obytné, administrativní a
správní budovy; kulturní, sociální, zdravotní a školská zařízení; sportovní
stavby, obchodní zařízení, podniky veřejného stravování, ubytovací zařízení
všeho druhu, zábavní podniky, nákupní střediska provozy řemeslné výroby a
technických služeb, nerušící stavby pro výrobu a skladování; dále obchodní,
kancelářské a správní budovy, provozy hygienicky nezávadné výroby malého
rozsahu čerpací stanice pohonných hmot, služební byty, odstavná stání
automobilů, garáže, garážové domy, plochy technického vybavení; komunikace
pěší, cyklistické, motorové a pro MHD; dále plochy veřejné zeleně. Výjimečně se
připouštělo i zřizování církevních staveb a modliteben nebo staveb zemědělské
výroby.[206]
Zároveň byla do obecního rozpočtu v rámci jeho úpravy položka 1 000
000 Kč na zpracovávání projektů a studií využití kasáren.[207]
Na své zasedání 27. října 2003 radní zadali pořízení celkové urbanistické
studie adaptace areálu kasáren architektonickému studiu Hysek, s. r. o.
z Plzně za nabídkovou cenu 252 000 Kč.[208]
V únoru 2004 byla urbanistická studie dodána ve finální verzi. Zpracovala
ji Miroslava Šteklová pod vedoucím projektantem ing. arch. Oldřichem Hyskem. Bylo
nutno také zpracovat nový regulativ zeleně a komunikací. Stávající jednotně
spravovaný areál se měl totiž postupně rozdělit mezi více zájemců a bylo třeba
zachovat logiku komunikační sítě.[209]
Generel sítí a komunikací měl být hotov do konce února 2004.[210]
V areálu napočítáno 58 objektů,[211]
které byly zaevidovány pod zvláštními čísly (s využitím původního vojenského
systému číslování budov) do doby, než obdrží běžná čísla popisná (v této studii
budou tato čísla používána zároveň s čísly popisnými, popřípadě čísly
stavební parcely).
V souvislosti s transformací areálu zrušených kasáren obdržela
lokalita i uliční pojmenování. Na mapě Rokycan tak přibyly tematicky zvolené ulice Armádní (foto
z r. 2006), ulice Dělostřelců
(foto
z r. 2006, foto
z r. 2006) a ulice Na Cvičišti.
Názvy odsouhlasilo zastupitelstvo na svém zasedání v dubnu 2005.[212]
Armádní ulice prochází severojižním směrem od hlavní brány kasáren, východně od
objektu č.2 (čp.474/II). Ulice Dělostřelců začíná západně od objektu č.2 a pak
pokračuje paralelně s Armádní k jihu. U domu čp.1192/II (objekt č.13)
zahýbá k východu a vede pak až k domu čp.1196/II (objekt č.38), kde
vyúsťuje do Kotelské ulice. Ulice Na Cvičišti zahrnula objekty v jižní a
jihozápadní, převážně industriální části bývalých kasáren. 15. prosince 2008
ještě rozhodnutím městského zastupitelstva přibyla ulice V Kasárnách, která označuje severojižní spojku mezi
centrální a jižní částí areálu.[213]
Skutečné budoucí využití objektů kasáren nebylo v době jejich převzetí
městem možné odhadovat. Nezáleželo totiž jen na urbanistických konceptech
rokycanské radnice, ale i na zájmu potenciálních investorů či kreativitě uchazečů.
Objevilo se několik prvotních myšlenek. Například krajský zastupitel Karel
Novák navrhl v říjnu 2002, že by v části areálu mohlo vzniknout
školicí středisko vybavené nejmodernějšími přístroji. Zastupitelé pak pověřili
městský úřad, aby kontaktoval školský odbor krajského úřadu a připravil
potřebné podklady.[214]
Plzeňský kraj navíc uvažoval o využití části kasáren pro archiv krajského
úřadu.[215]
V suterénu budovy krajského úřadu v Plzni, kde měl být tento archiv
zřízen, se totiž musely vybudovat garáže, a tak padla volba na bývalá kasárna
v Rokycanech.[216]
O prostory v kasárnách projevilo počátkem roku 2004 zájem i jedno
z rokycanských učilišť, které si předběžně vybíralo pro školské účely ze
tří potencionálních objektů. Muselo ale nejprve pro tuto transakci získat
souhlas krajského školského odboru, nebo rady Plzeňského kraje.[217]
Ani jedna z těchto raných představ ale nedošla realizace.
13.5.3. Výstavba inženýrských
sítí v areálu zrušených kasáren
Velkou výzvou pro městské finance bylo vybavení areálu kasáren inženýrskými
sítěmi. Ty zde fungovaly již v předchozí době, ale nyní je bylo nutné
přizpůsobit potřebám nově koncipovaného městského okrsku, s množstvím
samostatně spravovaných objektů různých účelů. Jako první přišla na řadu
rekonstrukce infrastruktury pro zázemí první vlny rekonstruovaných objektů č.38
a č.99 v severní části kasáren (viz níže). S tím, jak s jednotlivými
koly dražeb nebo přímých prodejů přecházely další a další budovy do soukromých
rukou, ale tento proces musel být komplexní a mimořádně nákladný. Projektovou dokumentaci na výstavbu infrastruktury
v obytné části bývalých kasáren zadala 20. září 2004 městská rada
z osmi uchazečů firmě Petr Černý za nabídkovou cenu 593 810 Kč.[218] Ještě na jaře 2005 ale Rokycany nevěděly, kde na výstavbu
infrastruktury vezmou peníze. Žádost o dotaci sice už byla podána, ale zda
subvenci měst opravdu dostane, nebylo jisté. 11. května 2005 dokonce obec
zvažovala, zda celou investici nezačne sama, bez dotace.[219] Odbor rozvoje města dostal za úkol do 15. května 2005
projednat chystanou výstavbu inženýrských sítí s provozovatelem vodovodní
a kanalizační sítě a na 16. května 2005 byla naplánována schůzka, kde se měl
vybrat způsob a cena, za níž by město infrastrukturu vybudovalo.[220] Výstavba inženýrských sítí v nových kasárnách začala
ještě roku 2005, nejprve v okolí bytových domů č.99 a č.38.[221]
Zakázku na provedení inženýrských sítí nakonec vyhrála společnost Vodohospodářské
Stavby Teplice. Proti výsledku výběrového řízení ale přišla anonymní stížnost,
že prý by město mělo spíše podporovat místní firmy.[222]
Mezitím rada města 27. června 2005 zakázku přidělila.[223]
Větším problémem ovšem bylo, že vítězná firma opravdu nenabídla nejnižší cenu. Vítěz
požadoval 51 661 731 Kč.[224]
Jiné firmy méně. Podle místostarosty Jaroslava Mráze ovšem levnější nabídky
neměly v pořádku všechny náležitosti.[225]
Město to nechalo prověřit u advokátní kanceláře Thesak z Prahy a po opakovaných
posudcích opět vybralo stejnou firmu. Proti tomu si ale tentokrát stěžoval její
konkurent, firma Strabag, vyřazená ze soutěže. Podle zákona se teď muselo čekat
dva měsíce a nezadávat práce vítězné firmě. Město se proto rozhodlo provést
aspoň náhradní práce, které by umožnily předání obou nových obytných domů do
užívání. Během srpna 2005 tak měla začít oprava rozvodů vody a kanalizace
v bezprostředním okolí domů.[226]
Nakonec firma Vodohospodářské stavby Teplice začala s pracemi na
podzim 2005. Počátkem října 2005 už je budování infrastruktury v plném
proudu.[227]
Město na financování infrastruktury přesunulo v srpnu 2005 částku 3 000
000 Kč z jiné položky rozpočtu (úspora za nerealizovaný odkup areálu
takzvaného Depozitu).[228] Práce probíhaly velmi rychle, protože
proinvestování určité sumy na tento účel bylo podmínkou, aby město na
infrastrukturu získalo peníze od státu. Konkrétně šlo o cca 8 000 000 Kč na
vodovod, úpravu komunikací a zřízení veřejného osvětlení. Dalších 8 000 000 Kč
muselo město hradit ze svého. Stát ovšem neodsouhlasil podobnou dotaci na
pokládku kanalizace. Město proto tuto investici s náklady 7 000 000 Kč
muselo plně hradit. V polovině listopadu 2005 je situace na staveništi
infrastruktury nervózní. Práce nabraly skluz dvou týdnů. Podle hlavního
stavbyvedoucího Jana Bechného za to mohly především nedostatečně
zakreslené původní inženýrské sítě v areálu. Vzhledem k neúplné
dokumentaci tak stavbaři opakovaně naráželi na překážky a ty si vyžadovaly
změny projektu. Kvůli dohnání skluzu zvýšila firma počet pracovních skupin ze
tří na pět, od poloviny listopadu 2005 na infrastruktuře pracovalo 40 lidí.
V této době již je v ulici Dělostřelců, v úseku od křižovatky
s ulicí B. Němcové k domu čp.1195/II, položeno asi 150 metrů rozvodu
vody a kanalizačního potrubí. Asfaltování této cesty se původně plánovalo na 25.
listopadu 2005 ale odsunulo se o týden. 28. listopadu už ovšem měla být dosud
nevyasfaltovaná cesta schůdná pro pěší. Vzhledem k nutnosti urychlit práce
došlo na provizorní řešení veřejného osvětlení v této části kasáren. Dočasně
se zprovoznily některé stávající stožáry, do doby než budou připraveny nové
lampy. Kolaudaci domu čp.1195/II v polovině listopadu už údajně nic
nebránilo. Čekalo se jen na atesty kvality vody z nové přípojky.[229]
20. září 2005 schválilo zastupitelstvo Plzeňského kraje změnu parametrů
dotace ve výši 1 000 000 Kč, kterou dříve přidělilo městu na výstavbu
kanalizace v areálu kasáren. Původní popis investice „Rekonstrukce
kanalizace DN 400 a DN 300 v ulici B. Němcové v Rokycanech“ se změnil
na „Rekonstrukce kanalizace DN 300 a DN 250 v ulicích Dělostřelců a
Armádní v Rokycanech“.[230]
Za rok 2005 firma VHS Teplice vyfakturovala městu na
úhradu prací na infrastruktuře 12 575 619 Kč a za práce na kanalizaci dalších 3
414 363 Kč.[231]
Podle materiálu městského úřadu z května 2006 bylo na infrastruktuře za
rok 2005 proinvestováno celkem 16 212 946,65 Kč. Na rok 2006 vyčleňoval obecní
rozpočet na tento účel částku 25 000 000 Kč + 1 798 000 Kč ze státního
rozpočtu. K polovině května navíc město odsouhlasilo firmě vícepráce
v hodnotě 203 711 Kč. Na dofinancování celé akce (51 467 011 Kč) tedy scházelo
8 659 775,35 Kč.[232]
Ještě během roku 2005 se mělo na infrastruktuře utratit 23 000 000 Kč,
z toho 8 500 000 Kč měla pokrýt již přidělená státní dotace.[233] Její skutečné vyplacení ale bylo podmíněno
tím, že nejméně stejnou částku investuje i město ze svého. Dotace se týkala jen
prací na veřejném osvětlení, úpravě komunikací a vodovodu, zatímco subvenci na
kanalizaci město neobdrželo. Z městského rozpočtu tak celkem mělo být
hrazeno 14 500 000 Kč. Na rok 2006 město předběžně plánovalo další pokračování v
budování infrastruktury, a to za minimálně 20
000 000 Kč, ale panovala nejistota ohledně nastavení státních dotačních
programů.[234]
Výstavba infrastruktury se objevila v návrhu rozpočtu na rok 2006.[235]
Navrhovalo se na ni vyčlenit 5 000 000 Kč. Kromě toho se ještě předpokládala investice
10 000 000 Kč ze zůstatku Fondu rozvoje bydlení.[236]
Mezitím se v rozpočtovém provizóriu na prvních několik týdnů roku 2006
vyčleňovalo na pokračování v pracích 5 000 000 Kč.[237]
Součástí výstavby infrastruktury v bývalých kasárnách byla i souběžně (tou
samou firmou) prováděná pokládka inženýrských sítí v lokalitě proponované
nové výstavby rodinných domků jižně od stávající ulice Na Okrouhlici (viz
kapitola „Rašínov“).[238]
Uzavřená smlouva předpokládala, že do 31. prosince 2005 provede stavební
firma následující práce na budování infrastruktury: 1.) komunikace od ulice B.
Němcové až k objektu č.99 včetně částí chodníků, připojení vodovodu a
části veřejného osvětlení, 2.) vjezd Kotelská ulice až k objektu č.38,
pravý chodník, připojení vodovodu a části veřejného osvětlení. Celkem měla jít
o minimálně 200 metrů komunikace, 248 metrů chodníků, 36 kusů veřejného
osvětlení a 430 metrů vodovodu. Kromě toho se firma zavázala, že bez ohledu na
následná jednání o přidělení dotace provede v bytové zóně bývalých kasáren
v úseku od ulice B. Němcové až k objektu č.99 napojení splaškové
kanalizace, výstavbu dešťové kanalizace a kácení porostů. A k objektu č.38
měla rovněž vybudovat napojení splaškové kanalizace, dešťovou kanalizaci a
kácení porostů. V oblasti Na Okrouhlici měly VHS Teplice dokončit celou
infrastrukturu včetně všech inženýrských sítí (kanalizace, voda, plyn, veřejné
osvětlení), pouze finální asfaltové povrchy vozovky se jí Na Okrouhlici
povolovaly odložit do další etapy (ovšem po dohodě s městem).[239]
Firma nicméně termín nedodržela a 13. března 2006 jednala o vzniklé situaci
městská rada, která uložila odboru rozvoje města uplatňovat smluvní pokutu. A
skutečně 28. března sdělilo město společnosti VHS Teplice, že vzhledem
k nedodržení termínu jí bude od 1. ledna 2006 účtována smluvní pokuta
0,025 % denně z celkové ceny zakázky (celková cena dle smlouvy 51 467 011
Kč). 4. května 2006 firma odpověděla. Připomínala, že například nutnost odstraňování
křovin a stromů stojících v cestě budované kanalizace nebyla řešena
v projektové dokumentaci a bylo nutné žádat o povolení a přepracovávat
projekt. Další změny projektu si prý vynucovali noví vlastníci jednotlivých
objektů v areálu bývalých kasáren tak. Co se týče nesplnění prací
v prostoru Na Okrouhlici, poukazovala firma VHS Teplice na závěr
z kontrolního dne z 23. prosince 2005, kdy bylo dohodnuto, že po dokončení
sítí se provede pouze provizorní komunikace s definitivním dobudováním
posunutým až na 30. červen 2006. Firma rovněž uváděla, že objekty čp.1195/II a
čp.1196/II byly řádně zkolaudovány a že jejich obyvatelům, coby hlavním
„zákazníkům“ nově zřizované infrastruktury, nevznikly žádné komplikace. Navíc
chybějí peníze. 17. února 2006 byla odsouhlasena částka na proinvestování v
roce 2006 a určen další postup prací v onom roce. 21. dubna 2006 pak byla
stanovena tato částka definitivně na 26 798 000 Kč, což ovšem podle jednatele
firmy VHS Teplice Jindřicha Pytelky na dokončení prací k 30. červnu 2006 nestačilo.
Vzhledem k tomu společnost očekávala řešení formou revize původní smlouvy
a pokutu za nesplnění termínu odmítla.[240]
Experti z odboru rozvoje města námitky VHS Teplice vesměs neuznali.
V deníku prací prý není ani zmínky o tom, že by dodatečné kácení stromů
zpožďovalo stavbu. Za hlavní selhání stavební firmy pokládal odbor rozvoje
města nedokončení prací v lokalitě Na Okrouhlici, kde skutečně 23.
prosince 2005 proběhl zápis do stavebního deníku, že provedení komunikace
nebude možné stihnout a po dokončení inženýrských sítí se vozovka jen
provizorně upraví štěrkováním tak, aby se majitelům nově budovaných rodinných
domků aspoň umožnil přístup k jejich parcelám. Ještě počátkem května 2006
ale na místě stále zůstává provizorní štěrková cesta, která se kvůli
nedostatečné únosnosti musela sanovat 40–50 cm vrstvou nového materiálu. Nejen,
že chyběl asfaltový povrch ulice, ale nebylo hotovo ani srovnání podloží pro
jeho pokládku.[241]
Dne 5. května 2006 se proto na rokycanské radnici konala schůzka představitelů
města a stavební firmy o dalším postupu prací. Původní termín celkového
dokončení infrastruktury v bývalých kasárnách, stanovený na 30. června
2006, byl posunut o 1 měsíc, z důvodu nedořešených finančních prostředků
na straně objednavatele (města). Z důvodu nepříznivého počasí pak požádala
stavební firma o posun o další 2 týdny. Město také na schůzce upřesnilo rozsah
prací na rok 2006. Vzhledem k nedostatku peněz došlo k redukci investic
do infrastruktury. Bylo doporučeno v roce 2006 neprovádět tyto původně
plánované práce: velké parkoviště (plocha má zůstat v stávajícím stavu), 2
dětská hřiště, podélná parkoviště v ulici Na Okrouhlici, nové komunikace
mezi objekty č.3 a č.11, sadové úpravy, chodník v Kotelské ulici. Celkem
šlo o úsporu prací za cca 7 000 000 Kč. Naopak v roce 2006 mělo
proběhnout: demolice stávajícího oplocení kasáren (do konce května 2006),
kanalizace v bytové zóně kasáren (do poloviny června), komunikace Na
Okrouhlici (do konce června 2006) a komunikace do bytové zóny bývalých kasáren
(do poloviny srpna 2006). Firma VHS Teplice se pak zavázala, že do 9. května
městu oznámí, zda jí redukce rozsahu prací umožní zkrátit i termín dokončení.[242]
Město by v této redukované variantě muselo opatřit jen cca 1 700 000 Kč na
dokončení prací. Prováděcí firma Plzeňské Komunikace, s. r. o. přitom
v dubnu 2006 navrhla městu řešení, jak zbytek stavby financovat. Firma by
dokončení díla zaplatila ze svého, pak by dostala honorář od ČSOB a té by město
dlužilo. Finanční odbor městského úřadu tuto variantu ovšem odmítl, protože by
dále zvýšila úvěrovou zátěž města. Na svém zasedání 15. května 2006 rada města
rozhodla, že 1 700 000 Kč sežene z rozpočtu města. Odbor rozvoje města na
to navrhoval využít například prostředky z Fondu rozvoje bydlení. Práce na
infrastruktuře kasáren, včetně investic odložených kvůli finanční tísni, měly skončit
v roce 2007.[243]
Dne 5. června 2006 o infrastruktuře jednala opět městská rada. Potvrdila, že
trvá na pokutě pro VHS Teplice a souhlasila s prodloužením stavby do 31.
července 2006.[244]
Do toho se objevil další problém. Proti provádění infrastruktury se
postavila plzeňská pobočka organizace Děti Země, která tvrdila, že město buduje
komunikace v rozporu se zákonem. Obec prý totiž měla stavět infrastrukturu
bez stavebního povolení, jen s ohlášením stavby. Městu tak hrozila pokuta
až 1 500 000 Kč. Na Děti Země se s tímto podnětem obrátila majitelka
jednoho ze zdejších pozemků, paní Šimánková, která vydražila zdejší parcelu a
nová komunikace jí nyní asi v pruhu 1 metru zabrala část jejího pozemku.
Podle starosty města Balouna se už vyjednávalo o kompenzaci, ale zatím
neúspěšně. Město odmítalo přerušení prací, protože by to dál zkomplikovalo
jednání se stavební firmou. Starosta zároveň obhajoval zvolený postup při
stavebním řízení – rekonstrukce infrastruktury prý respektuje stávající síť
komunikací. Jediná menší změna prý je při nájezdu do ulice B. Němcové a tam
obec dostala od stavebního úřadu svolení.[245]
V červenci 2006 předložila firma VHS Teplice městu seznam nárokovaných
víceprací a méněprací. Vícepráce činily 1 060 567,13 Kč. Zahrnovaly různé
investice, které navýšily původní rozpočet. Například při výstavbě komunikace u
objektu č.38 se kvůli zachování vzrostlého stromu musela vychýlit vozovka a
zvětšila se tak její plocha. V prostoru Na Okrouhlici zase proběhla nad
rámec původního projektu plynovodní přípojka k pozemku pana Kužílka a
došlo také k použití většího počtu vodovodních armatur. Na Okrouhlici se
rovněž zjistila vyšší hladina spodní vody, což si při budování komunikace vynutilo
zhotovení drenáže a stávající provizorní vozovka se musela znovu sanovat
výměnou povrchového materiálu v tloušťce 40-50 cm. S ohledem na
vedení telefonních kabelů musely být provedeny korekce trasy kanalizačního
potrubí (výstavba dvou neplánovaných šachet). Oproti plánu rovněž musela být
provedena demolice přístavku včetně komína u objektu jídelny (kvůli pokládce
inženýrských sítí).[246]
Méněpráce vyčísleny na 552 467,52 Kč. Šlo o zúžení komunikace od vjezdu do
areálu kasáren z Kotelské ulice až k objektu pana Vitouška
čp.1192/II, které si vynutili majitelé okolních objektů tak, aby při otevírání
vrat do jednotlivých budov nedocházelo k jejich zasahování do vozovky.
Dešťová kanalizace u objektu čp.1196/II byla provedena oproti plánu již při
adaptaci domu. Část kanalizace před domem čp.1195/II nakonec nebyla vyměněna,
protože kamerové ohledání zjistilo, že je v dobrém stavu. Celá kanalizační
větev od domu čp.531/II až k čp.1195/II se postavila v užším profilu
(DN 250 místo DN 300). Odbor rozvoje města s tím souhlasil. Celkem dosáhly
vícepráce od počátku výstavby infrastruktury 1 267 350,52 Kč. Jestliže za celý
rok 2005 se prostavěno na infrastruktuře 16 212 946,65 Kč, tak k 25. červenci
2006 přibylo dalších 32 949 153,30 Kč. 7. srpna 2006 vzala rada města na vědomí
vícepráce i méněpráce související s budováním infrastruktury.[247]
V létě 2006 došlo k pozitivnímu vývoji obecního rozpočtu. Zejména
díky tomu, že město nemuselo utrácet peníze připravené původně v obecní
pokladně na nákup pozemků za kasárnami (byly nakonec městu předány bezplatně),
byla znovu ve hře možnost dokončit většinu prací ještě v roce 2006, i bez
redukce investic a bez přesunu prací na rok 2007. Další důvodem, proč se
nakonec výstavba infrastruktury opět urychlovala, byla nutnost zabudovat materiál
dodaný na staveniště koncem roku 2005. Jen tak totiž bylo možné splnit
podmínky, za kterých město obdrželo státní dotaci. Nový harmonogram prací
předpokládal, že do roku 2007 se přesune pouze výstavba dvou dětských hřišť (1
071 607,14 Kč) a část sadových úprav (2 596 255,90 Kč), přičemž už byly provedeny
sadové úpravy za cca 380 000 Kč a bylo nutné provést do konce roku 2006 aspoň
hrubé sadové úpravy za cca 270 000 Kč. Na dokončení celé investice (nyní, po
započtení všech revizí a korekcí vypočítané na 51 467 011 Kč) zbývalo
proinvestovat 8 456 064,35 Kč. Po odečtení dvou položek, odložených na rok 2007,
to činilo 4 788 201 Kč. Kromě toho se na rok 2006 ještě počítalo
s přeložkou telekomunikačního vedení v prostoru Na Okrouhlici
v ceně cca 270 000 Kč.[248]
V srpnu 2006 proběhla změna obecního rozpočtu, kdy z peněz původně
určených na nákupy pozemků město převedlo na dokončení infrastruktury 5 000 000
Kč a 2 400 000 Kč na pokračování úprav ulice Na Okrouhlici.[249]
22. srpna 2006 změnu rozpočtu schválilo zastupitelstvo.[250]
Dne 3. října 2006 jednalo zastupitelstvo města opět o změně obecního
rozpočtu. Na infrastrukturu v obytné části bývalých kasáren totiž obdrželo
mimořádnou dotaci 2 500 000 Kč.[251]
Díky této dotaci se ještě v září 2006 plně dokončila komunikace
v ulici Dělostřelců, která se napojila na ulici B. Němcové a otevřela tak
nový vjezd do bytové zóny bývalých kasáren.[252]
Dne 11. srpna 2006 požádal zhotovitel akce „infrastruktura kasárna“, firma Plzeňské
Komunikace, s. r. o., o navýšení ceny. Kvůli chybnému ocenění materiálu
(kanalizační roury z PVC) neodpovídal rozpočet realitě. Vícepráce byly vyčísleny
na 900 803,36 Kč. Odbor rozvoje města ale nesouhlasil. Věc 28. srpna 2006 řešila
rada města.[253]
Stavbu infrastruktury dál provázelo zpoždění oproti harmonogramu. 5. října 2006
jednali zástupci města s firmou VHS Teplice. Původní lhůta v té době
už byla překročena o čtvrt roku a práce stále nebyly hotové.[254]
Stále se objevovaly i další problémy technického rázu. Při stavebních pracích
došlo například poblíž provozovny plynospotřebičů k narušení kanalizačního
potrubí. Kanalizační jímku pak bylo v této lokalitě nutné odčerpávat
fekálním vozem. Město proto muselo nechat zpracovat projekt opravy kanalizace
s tím, že do zimy měla být rekonstrukce hotova.[255]
V závěru roku 2006 se nakonec, i přes četná zpoždění a průtahy okolo
fakturace, podařilo infrastrukturu v kasárnách od stavební firmy převzít.
Původní termín ovšem byl v červnu 2006. Každopádně se podařilo uhájit
nárok na státní dotaci. Město ale trvalo na vymáhání penále v řádu milionů
korun od stavební firmy.[256]
V roce 2007 mělo pokračovat budování dalších etap infrastruktury, hlavně
sadové úpravy. Přesný rozsah prací se ale musel postupně korigovat, část
pozemků se totiž během uplynulých 2 let dostala do soukromých rukou.[257]
V přehledu investičních akcí města Rokycany na rok 2007 se uvádí, že na
dokončení infrastruktury v kasárnách půjde 4 800 000 Kč.[258]
Nakonec ale na této akci bylo utraceno v roce 2007 jen 1 403 190 Kč,
protože kvůli zdlouhavému výběrovému řízení se nakonec podařilo provést jen
část investice, zbytek se přesunul na rok 2008.[259]
V roce 2007 spor o budování infrastruktury pokračoval. Mezi městem a
stavební firmou se ale dospělo k náznaku řešení. Do 23. března 2007 město mělo
lhůtu na to, aby firmě VHS Teplice navrhlo tři nezávislé soudní znalce.
Z nich si měla firma vybrat jednoho, který by pak stanovil nezávislým
posudkem, kolik činí skutečné nároky na vícepráce. Další kolo jednání se
plánovalo na 5. dubna 2007.[260] Dne 10. dubna 2007 zastupitelstvo uložilo radě, aby
s firmou vyjednávala o mimosoudním vyrovnání. Zároveň ale na téže schůzi
zastupitelé odmítli vícepráce, nárokované touto stavební společností. Konkrétně
šlo o žádost z 18. srpna 2006 ve výši 8 467 176 Kč, z 27. září 2006 ve výši 1
120 932,92 Kč, ze 4. října 2006 ve výši 900 803,36 Kč a z 12. prosince 2006 ve
výši 1 268 668,65 Kč. Zastupitelé také odsouhlasili redukci investice
s tím, že v areálu kasáren mělo vzniknout jen jedno dětské hřiště
(mezi objekty č.62 a č.99).[261]
V prosinci 2007 zastupitelstvo schvaluje
vyrovnání mezi městem Rokycany a VHS Teplice s. r. o. Podle dohody nebude firma
požadovat proplacení víceprací a město nebude firmě účtovat penále a proplatí
jí zadržované finanční prostředky s tím, že část peněz ve výši 864 992 Kč bude
vrácena po splnění jistých závazků.[262]
Dne 1. března 2007 vydal stavební odbor městského úřadu kolaudační
rozhodnutí na stavbu „Bytová zóna kasárna, SO 08 – V. O.
Bytová zóna kasárna – 2. Etapa“.[263]
Kolaudační řízení začalo 3. ledna 2007.[264]
Šlo o další část systému veřejného osvětlení v areálu bývalých kasáren,
zbudovanou dle stavebního povolení z 22. února 2005. Část akce už získala
kolaudační rozhodnutí 2. února 2006.[265]
Dne 1. srpna 2007 město oznámilo záměr vypsat zakázku menšího rozsahu
„Infrastruktura bytové zóny „Rokycany – kasárna“, změna stavby před jejím
dokončením SO 10 sadové úpravy“. K realizaci mělo dojít ještě během roku
2007. Investice měla sestávat z SO 10. 1.
(sadové úpravy v prostoru kasáren) a SO 10. 3. bilance zemních prací (HTÚ)
a sadové úpravy na soukromých pozemcích mimo převoz, roztřídění a předrcení
stávající mezideponie v prostoru u kotelny. Případní zájemci se měli hlásit
do 15. srpna 2007.[266]
Dne 8. srpna 2007 pak město zveřejnilo zakázku malého rozsahu na akci dětské
hřiště pro děti od 3 do 5 let v areálu bývalých kasáren. Mělo být umístěno
mezi objekty čp.1195/II a 1212/II v areálu kasáren a zbudováno dle
zpracované projektové dokumentace. Realizace stavby se předpokládala ještě
v roce 2007. Případní zájemci měli město kontaktovat do 17. srpna 2007.[267]
Dne 24. září 2007 zastupitelstvo města, v rámci úpravy obecního rozpočtu
na rok 2007, přesunulo prostředky ušetřené na regeneraci sídliště Na
Pátku na vybudování dětského hřiště v areálu kasáren, a to ve výši 850
000 Kč.[268]
24. září 2007 odsouhlasilo zastupitelstvo úpravu obecního rozpočtu na rok 2007.
Přesunulo částky, ušetřené na rekonstrukci Štefánikovy a Korejské ulice na Rašínově (1 500 000
Kč), na rekonstrukci Boreckého rybníku v Borku (2 380 000 Kč) a
na dokončení infrastruktury v nových kasárnách (145 410 Kč), na jiné
investice. Mimo jiné i na infrastrukturu kasárna – 2. etapa průmyslová zóna, kam nově přešlo 650 000 Kč.[269]
Pro rok 2007 se pak tedy v rozpočtu města počítalo s 650 000 Kč na
projektovou dokumentaci infrastruktura kasárna II. etapa – průmyslová zóna, ale
reálně tu v roce 2007 nebylo utraceno nic, protože městu se nepodařilo
najít vhodný dotační program, do kterého by podalo žádost o příspěvek. Výběrové
řízení pak započalo až koncem roku 2007.[270]
K 28. lednu 2008 došlo k úpravě obecního rozpočtu, kdy byla přesunuta část
rozpočtové rezervy ve výši 302 000 Kč na pořízení projektové dokumentace na
infrastrukturu kasárna – 2. etapa, protože cena dle veřejné soutěže přesáhla
původní rozpočtové odhady. 10. března 2008 změnu odsouhlasilo i zastupitelstvo.[271]
Další změna rozpočtu z ledna 2008 hovořila o použití části rezervy na úhradu pozastavených faktur pro
VHS Teplice za práce na infrastruktuře v kasárnách. Šlo o částku 600 600
Kč, která byla rozpočtována už v roce 2007.[272] Projektové práce na 2. etapě
infrastruktury v areálu bývalých kasáren se uvádí v seznamu výběrových
řízení vypisovaných v roce 2008 odborem rozvoje města. Zadáno to bylo firmě
Sudop Project z Plzně za
951 512 Kč. Dle stavu z počátku podzimu 2008 už práce probíhají.[273]
V září 2005 také dokončila společnost Západočeská energetika práce na
obnově rozvodů elektřiny.[274] Už v roce 2004 Západočeská energetika
koupila od obce dvě transformační stanice na nízké napětí a kabelový rozvod
vysokého napětí v areálu bývalých kasáren. Včetně souvisejících pozemků to
stálo necelý 1 000 000 Kč (účetní cena stanovená armádou). Mimochodem
transformační stanice byly tím pádem úplně prvními objekty v areálu nových
kasáren, prodanými do soukromého vlastnictví. Vlastní rozvody elektřiny tehdy
ještě nebyly součástí prodeje a byly popisovány jako velmi zanedbané.[275]
Dne 26. ledna 2005 byla podána žádost o stavební povolení na obnovu rozvodů
elektřiny.[276]
Stavební povolení bylo vydáno 2. března 2005. Předmětem stavby bylo vytvoření
nových rozvodů elektrické energie pro renovované obytné domy v objektu
bývalých kasáren. Současně s obnovou rozvodů mělo dojít k přezbrojení
stávající trafostanice. 16. května 2006 pak ještě bylo vydáno rozhodnutí o
změně stavby před jejím dokončením. Šlo o rozšíření stávající sítě nízkého
napětí, kdy byly ze stávající trafostanice zemním kabelem připojeny i objekty
č.11, č.13, č.63, č.16, č.36 a č.37.[277]
Dokončení inženýrských sítí v okolí nových bytových domů plánovala
stavební firma na 25. října 2005.[278]
Nakonec bylo vydáno 20. října 2005 aspoň rozhodnutí o předčasném užívání
stavby. Celkem zaplatilo město v roce 2005 Západočeské energetice za sítě
v bývalých kasárnách 2 990 342 Kč.[279]
V návrhu rozpočtu města na rok 2006 figurovala částka 150 000 Kč na úpravy
trafostanic v areálu kasáren. Mělo jít o úhradu nedokončených investic
z předchozího roku.[280]
Dne 15. srpna 2006 se konalo místní šetření v lokalitě Na Okrouhlici a 25.
srpna 2006 pak stavební odbor městského úřadu vydal firmě ČEZ Distribuce, a. s.
definitivní kolaudační rozhodnutí na stavbu „Rokycany – kasárna, kabely NN připojení“
a povolil její užívání.[281]
V září 2005 přidělilo zastupitelstvo další zakázku na infrastrukturu
v kasárnách, a to na výstavbu úseku kanalizace od domu č.1195/II
k ulici B. Němcové. Úsek o délce cca 120 metrů, napojující nově adaptovaný
činžovní dům na stávající městskou kanalizační soustavu, byl zadán firmě VOSS Sokolov.[282] V srpnu 2004 projevila společnost Český
Telecom zájem o odkup stávajících neveřejných rozvodů telefonního spojení
v areálu kasáren s cílem je proměnit na součást veřejné telefonní
sítě. V září 2004 s tímto vyslovila souhlas městská rada.[283]
V roce 2006, při výkopových pracích na úpravě komunikace mezi objekty č.61
a č.2, bylo nalezeno telefonní podzemní vedení. Společnost Český Telecom
deklarovala, že bude od města požadovat přeložku tohoto kabelu tak, aby nebyl
rekonstrukcí komunikace narušen. Odbor rozvoje města nechal zhotovit projekt
přeložky. Nejprve ale bylo nutné uzavřít s Telecomem smlouvu. 22. srpna
2006 ji mělo schválit městské zastupitelstvo.[284]
Podobně, až do roku 2005 sloužily vodovodní a kanalizační rozvody
v kasárnách jako takzvaná neveřejná síť. Už tehdy ji ale provozovala
společnost VOSS Sokolov, s. r. o. (provozovatel těchto sítí v celém
městě). Kvůli přeměně dosud uzavřeného areálu na součást města bylo nutné tento
stav změnit. V srpnu 2005 proto městská rada odsouhlasila zveřejnění
nabídky pronájmu vodovodů a kanalizací v bývalých kasárnách (s
očekávatelným výsledkem, že firma VOSS zůstane i nadále provozovatelem, nyní
ovšem už veřejné sítě).[285]
Na nabídku reagovali dva uchazeči.[286]
V listopadu 2005 městská rada souhlasila s podáním žádosti
k ZČE na provedení společné investice, zhotovení nových rozvodů nízkého
napětí v jihozápadní části bývalých kasáren. V této oblasti, kde už
v té době začínají první objekty přecházet do soukromého majetku, nadále
fungovaly staré městské rozvody elektřiny. Nový kabel by vedl od objektu
rozvodny č.76 směrem k Šťáhlavské silnici. Odhadované náklady na jeho
výstavbu činily 400 000 Kč, Rokycany nabídly příspěvek ve výši 60 % ceny.[287]
Kasárny měly rovněž svoji vlastní plynovou kotelnu (objekt č.105, viz níže), ta
se ale od roku 2001 nepoužívala a objekty nebyly vytápěny. Město projevilo
zájem o její rekonstrukci a zprovoznění. Postupně by se na ni napojovaly
jednotlivé objekty a firmy v areálu. Společnost Tehor, která
v Rokycanech obhospodařovala výtopný systém, projevila zájem zahrnout
kotelnu v bývalých kasárnách do své správy.[288]
V prosinci 2003 radní kotelnu v kasárnách firmě Tehor pronajali.[289] V červenci 2004 městská rada doporučila zastupitelstvu
schválit odprodej sítě středotlakého plynovodu v areálu kasáren.[290]
Symbolickým přelomem v urbanistických dějinách kasáren se stal leden
2006. Tehdy, po několika letech, kdy veškeré transformační proměny areálu
probíhaly jaksi mimo zrak města, došlo k demolici původního plotu lemujícího
areál kasáren.[291]
Po desítkách let se tak zásadně proměnil pohledový a kompoziční vztah kasáren a
okolí. Například ulice Na Okrouhlici (viz kapitola „Rašínov“) přestala být
jednostranným torzem lemovaným vysokou hradbou (foto
z r. 2003, foto
z r. 2006). Analogickou metamorfózou prošla i Kotelská ulice (foto
z r. 2006). Stejně tak teprve nyní, po pádu plotu, vynikla naplno
architektura původních prvorepublikových budov v přední, severní části
kasáren, obrácené do ulice B. Němcové (foto
z r. 2006). Počátkem dubna 2006 už byla odstraněná i podezdívka
bývalého ohradního plotu.[292]
Během roku 2006 pak došlo k výstavbě nové komunikace, která napojila ulici
Dělostřelců na křižovatku s ulicí B. Němcové. Šlo o asfaltovou vozovku. Počátkem
července 2006 již je hotova, zatím ale na křižovatce stály značky, které
zakazovaly vjezd.[293]
Na podzim 2006 už taky na západní straně Kotelské ulice, tedy podél východního
okraje bývalých kasáren, v úseku od křižovatky s B. Němcové až
k ústí ulice Dělostřelců, bylo hotovo budování chodníku
z prefabrikovaných betonových kostek.[294]
Dne 9. srpna 2007 zveřejnilo město záměr realizovat ještě v roce 2007
zpracování projektové dokumentace pro územní rozhodnutí a dokumentaci pro
stavební povolení k akci „Infrastruktura kasárna II. etapa – průmyslová
zóna“.[295]
Šlo o provedení infrastruktury i v jižní části areálu, kde do té doby přetrvávaly
vesměs neupravené komunikace a provizorní inženýrské sítě, zděděné po armádě. Zastupitelstvo
města v dubnu 2008, v rámci úprav obecního rozpočtu k 10. březnu 2008, přesunulo prostředky z rekonstrukce
prostranství Spilka a z rekonstrukce veřejného osvětlení ve vnitrobloku Na
Pátku na jiné investiční akce. Mimo jiné i na dokončení sadových úprav v
kasárnách, kam zamířilo 173 000 Kč.[296]
13.5.4. Majetkoprávní
transformace nových kasáren
Město Rokycany jako nový vlastník komplexu zrušených kasáren přirozeně nemělo
prostředky na to, aby si všechny zde stojící objekty ponechalo. Převod na obec
tak představoval jen krátké intermezzo, během něhož sice město svůj vlastnický
status využilo ke koncepční redefinici a urbanistickému plánování oblasti, ale
zároveň rychle pracovalo na odprodeji většiny pozemků a budov do soukromých
rukou. Výjimkou mělo být několik staveb, zejména v severní části kasáren,
které si město ponechalo a zahájilo jejich postupnou přestavbu na bytové domy.
Desítky objektů ovšem změnily uživatele, ať už to byla forma pronájmu (město už
na podzim 2003 připravovalo pravidla pro další výběr zájemců o jednotlivé
objekty v kasárnách: mělo jít o pronájem za symbolickou cenu[297]),
přímého prodeje nebo nejčastější model veřejné dražby.
V polovině roku 2002 město provedlo předběžné šetření případného zájmu
podnikatelů o domy v bývalých kasárnách. Už tehdy se zjistilo, že zájem je
poměrně velký.[298]
V říjnu 2003 město registrovalo zhruba 30 firemních zájemců o jednotlivé
objekty.[299]
Se zahájením rozprodeje se ale muselo počkat až do poloviny roku 2004, kdy
vypršel firmě Borgers dříve uzavřený nájem části areálu.[300]
Firma Borgers se totiž jedna první nastěhovala do oblasti bývalých kasáren, a
to ještě před jejich prodejem městu. Borgers v sousední průmyslové zóně od
90. let 20. století provozoval továrnu na automobilové součástky (viz výše) a
prostory v kasárnách využíval pro skladové účely. Konkrétně šlo o objekty č.14, č.31, č.32,
č.33, č.35, č.68, č.70, č.70a, č.71, č.72, č.73, č.74, č.75, č.81, č.90, č.91,
č.92, č.93, č.94, č.95, č.97, č.98,
č.100, č.101 a č.102, tedy prakticky o celý jižní okraj kasáren.[301]
Smlouvu o pronájmu podepsal ještě s původním majitelem areálu, tedy
s armádou. Dne 8. prosince 2003 schválila městská
rada prodloužení pronájmu budov v kasárnách podle starého modelu firmě
Borgers, do 31. července 2004.[302]
V srpnu 2004 společnost Borgers požádala o další prodloužení smlouvy.
Městská rada v září 2004 záměr pronájmu schválila, ovšem nikoliv
automaticky firmě Borgers, protože pravidla zacházení s obecním majetkem
vyžadovala zveřejnit záměr pronájmu.[303]
Na nabídku zareagovala nakonec opět jen firma Borgers.[304] Část kasáren, a to nikoliv nevýznamná, tak
tvořila jakési dominium společnosti Borgers. Tato část byla dokonce oddělena
samostatným drátěným plotem a nebyla přístupná. Pro město šlo o relativně
efektivní řešení, kdy nebylo třeba složitě nabízet jednotlivé objekty
potenciálním zájemcům. Nevýhodou byl fakt, že šlo stále o pouhý pronájem, který
nemotivoval nájemce k provádění větších investic. I starosta města Jan
Baloun se v roce 2004 pozastavil nad tím, že Borgers nakonec nepožádal o
odprodej těchto budov, ale raději setrval v nájemním vztahu.[305]
Přitom ještě v červenci 2004 starosta uváděl, že Borgers o koupi objektů
zájem má.[306]
Do obecního rozpočtu nicméně přispíval Borgers ročním nájemným cca 6 500 000
Kč.[307]
Osud mnoha dalších objektů zrušených kasáren město řešilo prodejem v dražbě.
V létě 2004 začalo 1. kolo prodeje, ale provázela je ze strany města
blamáž. Kvůli chybě se zrušilo a posunulo výběrové řízení. Původní termín
doručení nabídek totiž zastupitelstvo stanovilo do 31. července 2004, ale
veřejnosti ohlásilo konečné datum 2. srpna. Vznikl právní zmatek, obálky
s nabídkami byly ponechány nerozbalené a 3. srpna 2004 zastupitelstvo
vyhlásilo nové výběrové řízení, s termínem do 27. srpna 2004.[308]
V září 2004, v předvečer prvního kola dražby,
registrovalo město 36 zájemců.[309]
Dne 14. září 2004 zastupitelstvo odsouhlasilo přímý prodej sedmi objektů
v kasárnách pro podnikatelské účely (další dvě budovy měly jít do dražby).[310] Radnice tak měla získat necelých 10 000 000
Kč, které by obratem použila na budování infrastruktury v kasárnách.[311]
Na dalším zasedání 26. října 2004 pak město sedmi kupcům schválilo i prodej
souvisejících pozemků (muselo se provést jejich přesné zaměření pro zápis do
katastru).[312]
Dne 26. října 2004 zastupitelé schválili obecné zásady prodeje objektů
v areálu kasáren. Mělo jít o ucelené pozemkové bloky, které kromě budov
zahrnovaly i související pozemky. Vyvolávací ceny pro objekty se stanovily plošně
na úrovni 2/3 odhadní ceny dle posudku z roku 2001. U pozemků se cena
stanovila na 400 Kč/čtvereční metr. Konkrétně do aukce zamířily tyto
nemovitosti: blok č.3C (objekt č.64) –
vyvolávací cena 1 064 310,70 Kč + pozemek cca 986 metrů čtverečních za
vyvolávací cenu 400 Kč/m, blok č.19A
(objekt č.37) – 3 073 876 Kč + pozemek 1181 čtverečních metrů za 400 Kč/m, blok
č.23 (objekt č.27) – 1 210 036,70 Kč + pozemek 1334 metrů čtverečních za 400 Kč/m, blok č.23 (objekt č.29) – 1 214
553,30 Kč + pozemek 1334 metrů čtverečních za 400 Kč/m, blok č.24 (objekt
č.30) – 1 109 466 Kč + pozemek 1820
metrů čtverečních za 400 Kč/m, blok č.25A (objekt č.96) – 359 300 Kč + pozemek
1695 metrů čtverečních za 400 Kč/m, blok č.3A (objekt č.65) – 520 000 Kč +
pozemek 1100 metrů čtverečních za 400 Kč/m, blok č.10 (objekt č.12) – 520 000
Kč + pozemek 1640 metrů čtverečních za 400 Kč/m a blok č.11 (objekt č.63) – 520
000 Kč + pozemek 1188 metrů čtverečních za 400 Kč/m. Do doby dražby se
ještě mělo provést přesné zaměření bloku
č.13A (objekt č.22) – vyvolávací cena 1 377 430 Kč + pozemek 580 metrů
čtverečních za 321 200 Kč a bloku č.13B (objekt č.21) – 1 885 660 Kč + pozemek
944 metrů čtverečních za 504 800 Kč.[313]
Na počátek roku 2005 se plánovala další vlna dražeb.[314]
27. května 2003 odsouhlasilo zastupitelstvo přijetí daru budov a pozemků
tvořících objekt CE 03–34–02 v kasárnách. Transakce byla podmíněna
využitím pro přesně stanovené účely.[315]
V srpnu 2004 schválili zastupitelé bezúplatný převod budovy CE45 Okresní
hospodářské komoře v Rokycanech.[316]
V roce 2005 také město dlouhodobě zapůjčilo objekt č.4 občanskému sdružení
SPOLU ze Zbiroha.[317]
V lednu 2005 rada odsouhlasila záměr prodat v dražbě objekty č.5-6,
č.7-8, č.9 a č.77, a to s vyvolávací cenou ve výši poloviny ceny odhadní.[318]
V květnu 2005 schválila rada města[319]
a v červnu 2005 i zastupitelstvo, že druhá vlna prodeje objektů
v kasárnách proběhne formou dražby.[320]
Tato vlna ale nebyla příliš úspěšná. Dražilo se v několika etapách 14.
července, 19. července a 21. července 2005. Dne 14. července se nabízelo 5
objektů: č.21 (čp.473/II) a č.22 (čp.472/II), č.12 (čp.1224/II), č.27 a č.30.
Posledně uvedený se jako jediný prodal, dostavil se jen jediný zájemce a ten
také objekt č.30 získal za vyvolávací cenu.[321]
Dne 19. července 2005 se prodávalo v dražbě dalších 5 objektů, konkrétně
přízemní budova bývalých autodílen, sklad, jednopatrová budova bývalých
kanceláří a šaten, objekt č.5-6 a č.7-8.[322]
Dne 21. července do dražby šlo 6 nemovitostí, a to objekt kontrolně technické
stanice, bývalá vojenská správa budov, sklad výstroje, objekt č.64, hala
s technickou ošetřovnou vozidel č.77 a jeden pozemek (vyvolávací cena 949
600 Kč).[323]
Majitele ale našel jediný objekt, a to č.29.[324]
Město tak v červencových dražbách získalo jen 3 500 000 Kč, značně méně
než čekalo. 9. srpna 2005 muselo zastupitelstvo pro malý zájem revokovat a
snížit vyvolávací ceny. Cena nemovitostí klesla paušálně na čtvrtinu, ceny
pozemků zůstaly na původní úrovni. Jedinou výjimku město učinilo u dvou domů,
navrhovaných na přestavbu na obytné objekty, kde cena klesla méně, z 2 000 000
Kč na 1 700 000 Kč a z 1 466 000 Kč na 1 300 000 Kč. Do druhého kola dražby
město poslalo 12 budov a 2 pozemky. Někteří představitelé města, včetně
starosty Balouna, začali váhat, zda metoda dražby je výhodná, zda by nebyla
lepší původně zvažovaná metoda obálkových nabídek.[325]
19. září 2005 se dražilo pět objektů. Prodaly se dva. Město mělo podezření,
že jde ze strany kupců o taktizování, kdy čekají, že město dál sníží vyvolávací
cenu. Neprodaly se již zlevněné objekty č.5-6, č.7-8, č.63.[326]
Naopak majitele si našly objekty č.9 a č.37.[327]
Další kolo dražeb se odehrálo 22. září 2005, kdy byly neúspěšně nabídnuty
pozemky č.kat. 491/18, 491/17, objekt č.77+č.96 a č.64.[328] Dne 27. září 2005 pak prodej pokračoval
dražbou objektů č.22 (čp.472/II), č.21(čp.473/II), č.12, č.27, č.65.[329]
Toho dne se prodaly všechny, kromě č.21 (čp.473/II).[330]
V září 2005 zastupitelstvo rozhodlo, že do dražby bude zařazen objekt č.61
a č.61 a. Také odsouhlasilo dražbu dalších objektů, a to bloku č.19B za 463 200
Kč, bloku č.19C za 891 600 Kč, bloku č.28D 2 788 200 Kč a bloku č.30 2 498 400 Kč.[331]
Poprvé se měl nabízet i bývalý vepřín č.23 a okolní pozemek.[332]
Dražba proběhla 29. listopadu 2005, ale bloky 19B, 19C, 28D ani 30 se
neprodaly. Jedině objekt č.61 našel vlastníka (za 3 150 000 Kč). 9. ledna 2006
pak rada města rozhodla všechny neprodané bloky z listopadové dražby
nabídnout do 2. kola aukce, za stejné vyvolávací ceny.[333]
Dne 1. listopadu 2005 rozhodlo zastupitelstvo na základě výsledků předchozích
aukcí poslat do 3. kola dražby objekty č.5-6 (vyvolávací cena nyní 1 350 000
Kč), č.7-8 (1 525 000 Kč), č.77 spolu s
č.97 (2 645 000 Kč), č.21 (1 300 000 Kč), č.64 (400 000 Kč), č.63 (600
000 Kč) a dvě části pozemkového bloku 26A (475 000 a 685 000 Kč). Aukce se
odehrála ve dnech 22. a 24. listopadu 2005. Prodaly se objekty č.5-6 (kupní
cena 2 290 000 Kč), č.7-8 (1 970 000 Kč), č.77 spolu s č.96 (2 640 000
Kč), č.21 (2 400 000 Kč), č.64 (810 000 Kč) a část bloku 26A (prodána za 685
000 Kč). U objektu č.63 bylo upuštěno od dražby, protože se zjistilo, že nebyly
realizovány nutné bourací práce. 9. ledna 2006 pak rada města posuzovala návrh,
podle kterého se měla vyvolávací cena neprodané části bloku 26A snížit do plánovaného
4. kola dražby z předchozích 475 000 Kč na 415 000 Kč.[334]
13.6. Architektonicko-urbanistický
popis areálu bývalých nových kasáren
13.6.1. Zbořená hlavní budova
kasáren čp.474/II (objekt č.2)
Svou rozlehlostí a rozmanitostí je areál bývalých nových kasáren spíše
podobný samostatné městské čtvrti. Přispívala k tomu i jeho uzavřenost a
izolace oproti okolní zástavbě, kterou prolomilo až zrušení kasáren a jejich
transformace na součást „civilního“ života. Je možné, že za několik desítek let
již kontury tohoto vojenského areálu vymizí a zdejší zástavba bude pociťována
jako integrální součást Rokycan. Už pár let po zahájení transformace bývalých
kasáren bylo vidět, že jednotlivé části původního areálu mají odlišný
urbanisticko-architektonický charakter a tyto rozdíly se patrně budou
prohlubovat.
Severní sektor bývalých kasáren, s převahou zděných několikapatrových
objektů z první republiky, se rapidně proměnil na obytnou zónu. Od počátku
zde město počítalo s přestavbou tří budov na byty a jedné budovy na dům
s pečovatelskou službou. Tyto domy (objekty č.2 – čp.474/II, č.38 –
čp.1196/II, č.62 – čp.1221/II a č.99 – čp.1195/II) si město ponechalo v majetku a okamžitě
začalo s přípravou jejich přestavby. V lednu 2004 zastupitelstvo
schválilo 1. etapu přestavby kasáren.[335]
Jako záměr to odsouhlasili zastupitelé již v prosinci 2003.[336]
Do 16. února 2004 město zvolilo pro každý z těchto čtyř objektů ve
výběrovém řízení dodavatele projektové dokumentace.[337]
Dne 9. března 2004 pak zastupitelé odsouhlasili navýšení výdajů obecního
rozpočtu o 2 300 000 Kč na pořízení projektů na tyto domy.[338]
Bohužel hlavní budova celých kasáren, která při pohledu od ulice Boženy
Němcové, určovala jejich podobu, tedy objekt
č.2, neboli čp.474/II evidovaný
jako „ubikační budova“ (foto
z r. 2003, foto
z r. 2006, foto
z r. 2006) transformaci kasáren nepřežila a byla velice nešťastným
způsobem zbořena (o demolici viz níže). Podle K. Hofmana byl tento objekt původně
určen pro ubytování mužstva.[339]
Okolo roku 1940 je ovšem evidován jako „budova
velitelství“. Šlo o podlouhlý dvoupatrový dům s osově souměrným
průčelím a dominantním středovým rizalitem. Měl velkorysé půdorysné rozměry 70 x
10 metrů a středový rizalit o půdorysu 20 x 5 metrů.[340]
V ztvárnění fasády šlo rozpoznat krom převládajícího klasicizujícího stylu
oficiózního prvorepublikového eráru i silné vlivy „národního“ slohu populárního
na veřejných stavbách ve 20. letech, ovlivněného rondokubismem. Tuto koncepci
podporovalo i původní barevné ztvárnění, s plochami červené a bílé,
později setřené povětrnostními vlivy. V 80. letech 20. století byla fasáda
středového rizalitu částečně opravena, s použitím bledého odstínu. Na
středové části severního průčelí obráceného do ulice B. Němcové v té době
visel transparent: „Západočeský kraj – pevná hráz socialismu.“[341]
Dle urbanistické studie, zpracované pro město po zrušení vojenské posádky,
se u tohoto domu předpokládalo využití pro školské účely nebo úřady. Nakonec se
město rozhodlo sem situovat dům s pečovatelskou službou, v kterém
mělo vzniknout 26 bytových jednotek. Město počátkem roku 2004 podalo žádost o
dotaci na ministerstvo pro místní rozvoj.[342]
V listopadu 2004 radní sestavili ze svých řad komisi na vyhodnocení
chystaného výběrového řízení.[343]
V prosinci 2004 představitelé města uvádějí, že od Státního fondu rozvoje
bydlení je přislíbená dotace na zřízení 24 bytových jednotek v domě
s pečovatelskou službou v kasárnách. Dotační tituly měly být
vyhlášeny do konce ledna 2005.[344] Dle závěrečného účtu obecního hospodaření
investovalo během roku 2004 město do projektové dokumentace na přestavbu
čp.474/II na dům s pečovatelskou
službou 523 710 Kč (plánované náklady činily 570 000 Kč).[345]
Nakonec se rekonstrukce tohoto objektu odložila. Podle projektanta by totiž
náklady dosáhly 43 000 000 Kč. Z toho stát by maximálně přispěl dotací 16
800 000 Kč a město by tudíž muselo zaplatit přinejmenším 26 000 000 Kč.
Vzhledem k jiným, finančně náročným investicím v kasárnách, by to
nebylo pro obec zvládnutelné. V lednu 2005 proto městská rada odsouhlasila, že
o dotaci na rekonstrukci objektu č.2 (čp.474/II) nebude žádat ani v roce
2005.[346]
V návrhu městského rozpočtu na rok 2006 zřízení domu s pečovatelskou
službou v kasárnách zůstalo, ale jen jako potenciálně vhodná investice.
Náklady už se nyní vyčíslovaly na 47 000 000 Kč.[347]
V dubnu 2007 město oznamuje, že projekt přestavby čp.474/II na dům
s pečovatelskou službou zahrne do komunitního plánu sociálních služeb a
pokusí se na to získat peníze EU. Zatím ale obec jen předběžně zkoumala, jaký
dotační program Unie by mohla použít.[348]
V rozpočtu na rok 2007 město na studii rekonstrukce objektu pro dům
s pečovatelskou službou počítalo s částkou 34 000 Kč, z čehož
nakonec utratilo 33 320 Kč.[349]
Dne 13. srpna 2007 schválilo zastupitelstvo města studii přestavby objektu na dům s pečovatelskou službou s 36 byty a
odsouhlasilo podání žádosti o dotaci na rekonstrukci z Regionálního
operačního programu EU.[350]
Nakonec vše dopadlo jinak. Bez ujasněné koncepce
veřejného využití a dotace z EU objekt dál chátral. V dražbách o něj kvůli
velkým nákladům na opravu nejevili zájem ani soukromí investoři.[351]
V roce 2011 město publikovalo nabídku prodeje budovy ve sdělovacích prostředcích i na úřední desce. Zájemci
se měli hlásit do 16. září 2011. Neobjevil se ale žádný uchazeč a vedení města
začalo mluvit o podání žádosti k ministerstvu pro místní rozvoj o dotaci na
odstranění budovy.[352]
Následovalo z urbanistického hlediska
jedno z nejspornějších rozhodnutí politické reprezentace Rokycan
v polistopadovém období, totiž demolice této budovy, která proběhla v roce
2013. Budova přitom byla nejen významná coby ukázka monumentální
prvorepublikové architektury, ale do jisté míry nesla i identitu bývalých
kasáren. To ona byla poznávacím znamením tohoto městského okrsku. A co bylo
nejdůležitější, zbořená budova hrála významnou městotvornou roli v tom, že
z křižovatky před kasárnami (křižovatka ulic B. Němcové, Jeřabinové a Kotelské)
činila jakési náměstí. Ve 30. a 40. letech se tu dokonce plánovalo
zřízení skutečného reprezentativního náměstí (o těchto plánech viz výše). Po
demolici objektu se celý prostor kompozičně rozbil a do ulice B. Němcové se
otevřel pohled na architektonicky nezajímavé stavby v nitru areálu
bývalých kasáren. Šlo o podobný dezurbanizační zásah, jaké běžně provádělo
vedení města před rokem 1989. A i za normalizace se ničení kvalitní městské
zástavby odůvodňovalo podobně, tedy vysokými náklady na opravu apod. Ekonomické
důvody nelze samozřejmě bagatelizovat, ale řešením v tomto případě měla
být konzervace objektu a hledání nového využití, nikoliv demolice.
Už na podzim 2011 šel po opakovaném nezájmu o koupi
objektu v dražbě do jednání zastupitelstva návrh na demolici. Jen náklady
na demoliční práce se přitom odhadovaly na 3 miliony Kč.[353]
Město je nehodlalo nést, a tak vyhlásilo nabídku pro soukromé zájemce o provedení
bouracích prací s tím, že potom prázdný pozemek připadne za pouhých
100 000 Kč jim.[354]
Přihlásila se firma Petr Březina - APB Plzeň.[355]
Demolice začala 29. května 2013.[356]
Dne 4. července 2013 odjely poslední stavební stroje.[357]
Dne 15. srpna 2013 bylo zrušeno číslo popisné.[358] Plochu odstraněné hlavní budovy kasáren potom
zaujal banální trávník.
Prodejem do soukromých rukou tak radnice ještě ke
všemu zkomplikovala budoucí koncepční řešení nové výstavby na tomto místě. Je
nutné bezpodmínečně podpořit případnou snahu nového majitele o stavební využití
pozemku, ale zároveň je nezbytné přísně zamezit tomu, aby na tomto místě
vznikla nějaká poddimenzovaná, architektonicky nuzná novostavba. Ulice B.
Němcové, která je osou Jižního předměstí, a její křižovatka s ulicí
Jeřabinovou, vyžadují reprezentativní dotvoření, minimálně třípodlažním
objektem, kterým se obnoví uliční fronta a zakryje interiér areálu bývalých kasáren.
Stejně tak není v střednědobé perspektivě přípustné zde ponechat proluku
v podobě trávníku, ani kdyby byla osázena veřejnou zelení. Anonymní
prostor zarostlý zelení, je nešvarem urbanismu panelových sídlišť, který sem
nepatří. Prvorepubliková zástavba sousedního Rašínova i meziválečné
obecní bytové domy na nároží ulic Jeřabinová a B. Němcové (viz výše) vyžadují
kultivované, plně architektonizované prostředí. V ideálním případě by měla
být podobná péče věnována i dostavbě proluky na protější straně ulice B. Němcové
(mezi ulicemi Jeřabinová a Žižkova), kde také silně chybí skutečná uliční čára
a zástavba.
13.6.2. Zbořené stavby u hlavní
budovy kasáren (objekty č.44 a č.45)
Vedle zbořené hlavní prvorepublikové budovy kasáren č.2 (čp.474/II) ještě
vyrostly dvě „parazitní“ stavby, vzniklé utilitárními potřebami vojenské
posádky, objekty č.44 a č.45 (viz mapa areálu kasáren).
Šlo jednak o objekt č.44 (evidován
jako „DKV a plynoměr“) na
severovýchodní straně od domu č.2. Přízemní zděný objekt sloužil jako hlavní
vrátnice kasáren (foto
z r. 2006). Vedle něj se nacházel vjezd do areálu (foto
z r. 2003). Výhledově, po zrušení ohrazení areálu a jeho plném
začlenění do městské struktury, se předpokládala jeho demolice. 8. listopadu
2006 rozhodla o demolici městská rada.[359]
A 4. prosince 2006 i zastupitelstvo města zboření objektu odsouhlasilo.[360]
Bývalá vrátnice byla zbořena v březnu 2007, v polovině března 2007
již je plocha srovnána se zemí a začištěna.[361]
Stejný osud potkal i objekt č.45
(foto
z r. 2006) na severozápadním rohu objektu č.2. I zde šlo o utilitární
přízemní zděný kvádr. Armáda jej používala jako sklady. V 90. letech 20. století tu fungovalo holičství, které
využívalo faktu, že severní stěna budovy se obracela přímo do ulice B. Němcové,
tudíž mohla být otevřena pro veřejnosti i před zrušením vojenské posádky.
Rozhodnutím z 15. listopadu 2004 povolil stavebního odboru města demolici
objektu č.45, s termínem odstranění stavby do 31. prosince 2006. V dubnu
2006 se osudem objektu č.45 zabývala městská rada a rozhodla, že po demolici
poskytne zájemcům bezplatně materiál.[362]
Dne 30. května 2006 záležitost posoudilo i městské zastupitelstvo.[363]
Během června byla zveřejněna nabídka na odebrání materiálu, ale 26. června 2006
konstatovala rada, že se nikdo nepřihlásil. Ani po opakovaném zveřejnění
v červenci 2006 se nenašel zájemce. Odbor rozvoje města proto na jednání
rady města 7. srpna 2006 navrhl provést demolici na náklady obce.[364]
Dne 22. srpna 2006 to odsouhlasili i zastupitelé.[365]
V létě roku 2006 pak byla stavba skutečně zbořena. Koncem září 2006 již na
jejím místě byl jen úhledně zarovnaný terén se zbytky betonových základů
demolovaného objektu.[366]
V tomto případě byla demolice zcela správným krokem. Bohužel nikdo tehdy
netušil, že o pár let později půjde k zemi i hlavní budova bývalých
kasáren.
13.6.3. Bytové domy čp.1195/II
(objekt č.99) a čp.1196/II (objekt č.38)
Vzhledem k odkladu přestavby objektu č.2 byly jako první stavby
v bývalých kasárnách adaptovány pro obytné účely objekty č.38 a č.99. Dne 17. února 2004 město vybralo vítězné
projekty jejich přestavby.[367]
Objekt č.38 (nyní čp.1196/II) je umístěn v Kotelské
ulici, naproti administrativní budově továrny Eugen Wexler (viz mapa areálu kasáren).
Jde o dvoupatrový objekt z 30. let 20. století, z rané fáze výstavby
kasáren (foto
z r. 2006, foto
z r. 2006). Lze ho vidět už na leteckém snímku z července 1938.[368]
Architektonicky se nejvíce podobá zbořené hlavní budově kasáren (objekt č.2,
čp.474/II, viz výše). Velká klasicizující stavba má směrem do Kotelské ulice
boční předsazené rizality i středový rizalit. Fasádu člení vystupující pole. Objekt č.99 (po kolaudaci zaevidován
jako čp.1195/II) naopak patří
k nejmladším stavbám bývalých kasáren. Jde o panelový čtyřpatrový objekt
s plochou střechou v ulici Dělostřelců (viz mapa areálu kasáren).
Vznikl až někdy v 80. a 90. letech 20. století. Stojí v místech, kde se
ve 30. letech 20. století prostíralo velké centrální nádvoří kasáren. To
existovalo ještě v 60. letech, jak ukazuje státní mapa z roku 1963.[369]
Až koncem 60. let jeho plochu zaplnily dodatečně vestavěné objekty č.61 a č.62.
A mnohem později i č.99.
Autorem projektu přestavby objektu č.38 byl Rudolf Jedlička z Rokycan.[370]
Původní ubikační budova se měla změnit na obytný dům s 30 byty.[371]
Projekt adaptace objektu č.99 na nájemní byty vypracovala společnost Projekt
Service z Plzně.[372]
Mělo tu vzniknout 50 bytových jednotek,[373]
z toho 5 bezbariérových.[374]
V obou domech se počítalo s 10% podílem „upravitelných“, tedy
bezbariérových, bytů.[375]
V domě č.38 navrženy tři a v č.99 pět takových bytových jednotek.[376]
Výběrové řízení bylo vypsáno na přestavbu obou domů zároveň. Vítězem tendru se
stala společnost Stavební Podnik Klatovy, a. s.[377]
Dne 27. srpna 2004 jí město přidělilo zakázku. O přestavbu domu č.38 se přitom
ucházelo 14 firem, na dům č.99 se sešlo 10 nabídek.[378] Nabídková cena vítězné firmy na dům č.38 činila
31 304 845 Kč, u č.99 šlo o částku 6 010 911 Kč. V září 2004 městská rada
odsouhlasila i zakázky na zajištění inženýrských činností při přestavbě obou
domů. Pro objekt č.38 vybrala Martina Vilda s nabídkovou cenou 263 288 Kč
a pro objekt č.99 Petra Černého za 226 100 Kč.[379]
Po 15 letech praktické absence komunálního programu hromadné výstavby se
najednou rozpočet města Rokycan musel vypořádat s potřebou investic do
desítek bytových jednotek během dvou let. Už v předstihu si město zažádalo
o dotaci na zřízení nových bytů u Státního fondu rozvoje bydlení.[380]
Počátkem srpna 2004 město oznamuje, že získalo dotaci ve výši cca 40 000 000
Kč, přičemž na rok 2004 bylo určeno 13 000 000 Kč.[381]
Podle pozdějších údajů ale státní dotace byla z původních 13 500 000 Kč
snížena pro rok 2004 na cca 6 000 000 Kč.[382]
Do 17. prosince 2004 muselo být na jejich přestavbě proinvestováno 12 000 000
Kč. Na každý z objektů tak šlo zhruba 6 000 000 Kč (z poloviny obecní
peníze, z poloviny státní subvence). Jen tak bylo možné očekávat dotaci i
pro rok 2005, kdy měla dosáhnout 10 000 000 Kč na každý z obou domů.[383]
Dle závěrečného účtu obecního hospodaření investovalo během roku 2004 město do
rekonstrukce domu čp..1195/II 423 950 Kč za projektovou dokumentaci (původně
plánované náklady činily 430 000 Kč), za vlastní rekonstrukci z dotace 3
055 000 Kč (ve shodě s plánem) a dalších 2 913 000 Kč za rekonstrukci
z obecních peněz (plán činil 3 400 000 Kč). Celkem tedy za rok 2004 šlo na
tuto stavbu 6 391 590 Kč. U domu čp.1196/II šlo v roce 2004 na projektovou
dokumentaci 800 680 Kč (plán 800 000 Kč), 2 950 000 Kč jako dotace na vlastní
rekonstrukci (dle plánu) a 2 908 000 Kč z obecních peněz na vlastní
rekonstrukci (plán 3 700 000 Kč). Celkem na dům čp.1196/II za rok 2004 bylo utraceno
6 658 680 Kč.[384]
V roce 2005 se mělo na obou domech prostavět dokonce 40 000 000 Kč.[385]
V září 2005 pak městská rada odsouhlasila přijetí dotace od ministerstva
pro místní rozvoj, a to 10 134 000 Kč na dostavbu objektu č.99 a rovných 10 000
000 Kč na dům č.38.[386]
V témž měsíci schválilo přijetí dotace i zastupitelstvo.[387]
29. září 2004 město předalo staveniště na obou objektech, 6. října 2004 se
konal první kontrolní den[388]
a ještě v říjnu 2004 stavební práce začaly (mělo to být buď 8., nebo 11.
října[389],
podle jiného pramene až koncem října[390]).
V objektu č.99 už se počátkem listopadu 2004 po dva týdny vybourávaly
vnitřní příčky, práce postupovaly od horních pater směrem dolů. V č.38 panoval
podobný stav rozestavěnosti.[391] V prosinci 2004 práce na domě výrazně
pokročily.[392]
Počátkem března 2005 bylo hotovo bourání starých a vestavba nových příček,
probíhají práce na vnitřních omítkách. Tří podlaží z pěti už jsou hotova.
Práce postupují odshora dolů. Z 95 procent byla hotova i elektroinstalace a prováděly
se rozvody ústředního topení. V polovině března se očekává osazování
radiátorů.[393]
V dubnu 2005 jsou v domě č.99 hotovy omítky, provádí se kytování
potrubí, dokončuje se topení a vodní rozvody. Počítalo se s brzkým
zahájením pokládky betonových podlah a dlažby, včetně obkladů koupelen a
toalet.[394] V květnu 2005 okolo objektu vyrostlo lešení
a začaly úpravy fasády. Původní panelový plášť zakryl izolační obklad, natřený
odstínem oranžové barvy. V polovině června 2005 už je lešení sejmuto, nová
fasáda hotova.[395]
V červenci 2005 se v č.99 zprovoznily výtahy a začaly terénní úpravy
okolí nového obytného domu.[396]
Dne 27. července 2005 oznámilo ministerstvo pro místní rozvoj, že městu
zašle poslední část dotace na dostavbu obou domů ve výši 20 000 000 Kč. Vedení
města to uvítalo, protože kvůli nedostatku hotovosti nestíhalo proplácet
faktury a muselo požádat Stavební podnik Klatovy o trpělivost a neúčtování
penále.[397]
V září 2005 pak městská rada schválila přijetí zmíněné dotace, a to ve
výši 10 134 000 Kč na dostavbu objektu
č.99, 10 000 000 Kč na dostavbu objektu č.38.[398]
O něco složitější byl postup rekonstrukce objektu č.38. Počátkem března
2005 je tam už ze 70 procent hotova elektroinstalace a vnitřní omítky
v jednom ze tří podlaží.[399]
V dubnu 2005 se na č.38 dodělávají vnitřní omítky v prvním patře a na
schodištích, ve vyšších partech se montují sádrokartonové podhledy na stropy.[400]
V červenci 2005 se provádělo omítání fasády ve vyšších patrech,
v prvním patře probíhalo zateplování okolo oken.[401]
V domě č.38 se ale objevily nečekané technické problémy, zejména trvalé
vysoká hladina podzemní vody, která vzlínala do suterénu. V sousedství objektu (cca 10 metrů od
domu) se objevila pod trávníkem studna, jejíž hladina v době dešťů stála
asi o 40 cm výše než podlaha sklepů v č.38.[402]
Původní projekt počítal se snížením úrovně podlahy v suterénu o 28
centimetrů. Jenže právě tím se podlahy dostaly na úroveň spodních vod. Původní
izolace se tak musela nahradit novou, a to až po vysušení zdiva. Práce se tím
opozdily minimálně o dva týdny. Vlhkost se natáhla i do vertikálních zdí, které
proto byly navrtány a provedena injektáž speciální izolační látkou. Koncem
dubna byla plánována aplikace sanačních omítek.[403]
Dne 9. května 2005 kvůli tomu město posunulo termín předání stavby na 30. září
2005.[404]
Přes léto bylo nutné objekt dosušit.[405]
Po proschnutí podlah se počítalo s provedením stěrkové izolace.[406]
Stavební firma zároveň provedla opravu kanalizačního potrubí v okolí domu.
Ještě v říjnu 2005 nebyly práce na odvlhčení objektu dokončeny, scházel výkop
povrchové drenážní rýhy o hloubce cca 1,5 m okolo domu, kterou bylo nutné
napojit na kanalizaci.[407]
Na zářijovém jednání městská rada schválila prodloužení termínu na vyřešení
těchto problémů do 15. listopadu 2005.[408]
Náklad na drenážní rýhu se vyčísloval na 594 284 Kč. Radní tuto dodatečnou akci
zadali firmě BIS, a. s., která se předtím na opravě objektu č.38 podílela jako
subdodavatel.[409]
Už 1. března 2005 zastupitelé schválili finanční rezervu až 2 000 000
Kč na úhradu případných víceprací spojených s odvodněním domu.[410]
Odhad dodatečných nákladů se pohyboval okolo 500 000 Kč.[411]
V srpnu 2005 pak zastupitelstvo souhlasilo s navýšením rozpočtu na
adaptaci domu č.38 o 696 000 Kč kvůli dodatečným úpravám.[412]
V září 2005 na tuto akci přesunulo město 600 000 Kč z jiných položek
rozpočtu.[413]
Druhý problém, kterému stavebníci čelili, byla zvýšená hlučnost výtahu (cca 6dB
nad normu) v č.38. Tu naměřily zkoušky v září 2005. Nebylo tak možné provést předání 1. – 4. podlaží
od stavební firmy k 30. září 2005, jak se plánovalo.[414]
Město proto mohlo vyžadovat od stavební firmy smluvní pokutu 1 525 000 Kč.
V říjnu ale městská rada svůj postoj revidovala. Jednak proto, že pokutu
by musela nakonec zaplatit místní subdodavatelská firma Rokycanská BIS, a. s.,
jednak proto, že stavební firma předložila některé protiargumenty (výtah nebyl
součástí zářijové přejímky, strojovna leží v suterénu, výtahová šachta od
počátku navržena tak, že nevyhovovala všem normám, zvýšená hlučnost byla
odstraněna).[415]
Přejímka suterénu v objektu č.38 byla stanovena podle smlouvy na 15.
listopadu 2005.[416]
V létě roku 2005 už začala městská rada přidělovat na základě
pořadníku v nových dvou dokončovaných domech byty uchazečům. Koncem
července 2005 už z 80 budoucích bytů mělo svého nájemníka 58. Z nich ale 8
nezareagovalo. Pro tyto byty a 18 dalších rada města vybrala uchazeče na
zasedání 1. srpna 2005. Čtyři byty byly rezervovány pro handicapované.[417]
Kolaudace obou bytových domů ale byla podmíněna dokončením inženýrských sítí i
úprav okolí objektů.[418] Úměrně průtahům s budováním inženýrských
sítí se oddalovala i kolaudace obou bytových domů. Zpočátku k ní mělo
dojít v 2. polovině roku 2005.[419]
Postupně konkretizována tak, že objekt č.99 měl být předán v červnu a č.38
v září 2005.[420]
Nakonec kolaudace byla odsunuta, hlavně kvůli problémům s vlhkostí
v č.38 a s infrastrukturou, na září 2005 pro objekt č.99 a na
listopad 2005 pro č.38.[421]
V říjnu 2005 se kolaudace č.99 posouvá nejprve na 18. říjen,[422]
pak na listopad.[423]
U domu č.38 se termín dokončení posunul na počátek roku 2006.[424]
Dne 22. listopadu 2005 se konala kolaudace objektu č.38 (čp.1196/II) a 24.
listopadu 2005 bylo vydáno souhlasné kolaudační rozhodnutí.[425]
Ve dnech 6. – 7. prosince 2005 si mohli téměř dokončené byty prohlédnout
zájemci.[426]
Nakonec, díky mimořádnému tempu prací, byly slavnostně do užívání předány oba
domy najednou, 12. prosince 2005.[427]
Onoho dne ale došlo k faktickému předání bytů jen v domě čp.1195/II,
zatímco přejímka bytů v čp.1196/II se plánovala až na následující týden.[428]
U objektu č.38 se již dříve předpokládalo předávání bytových jednotek 19.
prosince 2005.[429]
V srpnu 2006 město zvýšilo prostředky na správu bytového fondu o částku na
stavební úpravy v domě čp.1195/II, a to 16 280 Kč na zřízení úklidové
místnosti pro uklízečku a 20 100 Kč na úpravu dispozice příček
v kočárkárně. 7. srpna 2006 o změně jednala rada.[430]
Dne 3. října 2006 jednalo zastupitelstvo o změně obecního rozpočtu. Do
investiční části muselo nově zařadit stavební úpravy v domě čp.1195/II ve
výši 50 390 Kč.[431]
V roce 2016 město provedlo opravu fasády domu čp.1195/II.[432]
13.6.4. Dům čp.472/II (objekt
č.22)
Objekt č.22 má i původní číslo popisné čp.472/II
(foto
z r. 2003, foto
z r. 2006). Stojí na pozemku č.kat.1157/8 v severovýchodním rohu
areálu bývalých kasáren, při nároží ulic Kotelská a B. Němcové (viz mapa areálu kasáren).
Vojskem byl dříve využíván jako kanceláře
velitelství.[433]
Na mapě z roku 1940 je ale zapsán jako „dům pro rotmistry“. Okolo roku 1940 byl evidován v soupisu
nemovitostí jako „dům pro gážisty“.[434]
Pochází z nejstarší stavební fáze kasáren, z roku 1933 a byl součástí reprezentativní
severní části kasáren, otočené k městu. Jde o dvoupatrový bodový objekt,
s mansardovou střechou a obytným podkrovím. V suterénu se počátkem
21. století uvádějí sklepy, učebny, chodba a strojovna ústředního vytápění.
V přízemí a obou patrech kanceláře, chodby a sociální zařízení.
V době prodeje do soukromých rukou už je zmiňován poněkud zanedbaný
technický stav objektu.[435]
Studie využití kasáren zde předpokládala od počátku adaptaci na obytný dům,
k čemuž byla tato prvorepubliková stavba logicky disponovaná. Mohlo zde
vzniknout 6 bytových jednotek. V materiálech poskytovaných městem před dražbou bylo
ale uváděno 8 bytů.[436]
V únoru 2004 město uvažovalo o odprodeji vilových objektů poblíž hlavní
brány soukromým developerským společnostem, které by v nich ve vlastní
režii zřídily bytové jednotky.[437]
To se týkalo nejen domu čp.472/II ale i sousedního čp.473/II. Dům čp.472/II
nakonec zamířil do aukčního prodeje. Původně nabízen za 1 446 630 Kč.[438]
Pak se ale zjistilo, že zájem kupců o nemovitosti v kasárnách je nevalný.
Město proto začalo uvažovat o slevě. Odbor rozvoje města doporučoval ponechat
cenu beze změn.[439]
V srpnu 2005 nakonec zastupitelstvo vyvolávací cena snížilo na 1 300 000
Kč.[440]
Dne 27. září 2005 byl dům opětovně nabídnut v dražbě a prodán jediné
zájemkyni.[441]
Během následujících měsíců pak prošel částečnou rekonstrukcí a vznikla v něm
ubytovna pro zahraniční dělníky. Koncem srpna 2006 již je obýván. Měl vsazena
nová okna a dveře, zatímco omšelá fasáda i střecha s plechovou krytinou
zůstaly zachovány.[442]
V tomto stavu se dům nacházel i roku 2018.
13.6.5. Dům čp.1225/II, dříve čp.473/II
(objekt č.21)
Takřka identickou podobu má i sousední objekt
č.21 (viz mapa
areálu kasáren), situovaný na pozemku č.kat.1157/9, otočeném do Kotelské
ulice (foto
z r. 2006). Zůstalo mu původně i původní číslo popisné čp.473/II. To bylo ale 17. ledna 2014
nelogicky zrušeno.[443]
Dne 1. srpna 2007 dům z neznámých důvodů obdržel číslo popisné čp.1225/II.[444]
I zde jde o prvorepublikový dvoupatrový vilový dům s mansardovou střechou,
hladkým pětiosým průčelím, s 2. patrem zanořeným do obytného podkroví. Střechu kryje
plech. Zděný podsklepený objekt vyrostl roku 1933 jako součást první fáze
výstavby kasáren. Společně se sousedním domem čp.472/II (objekt č.22)
v nich vzniklo 12 služebních bytů pro vyšší šarže místní vojenské posádky.[445]
Okolo roku 1940 je evidován jako „dům
pro důstojníky“.[446]
Pak jej vojsko využívalo jako posádkové
velitelství, později coby kanceláře.
V suterénu se dle popisu z počátku 21. století nacházela prádelna,
sauna, sklepy a kryt civilní ochrany. V přízemí a v obou patrech
kanceláře, chodby a sociální zařízení. V době prodeje už dům nesl známky
opotřebovanosti a nesystematické údržby. Zdivo komínů na střeše bylo zvětralé.[447]
Město ho nabízelo pro využití jako bytový dům.[448]
Mohlo zde vzniknout 6–11 bytů.[449]
Urbanistická studie využití areálu kasáren zde doporučovala 6 bytových jednotek.
Dne 14. července 2005 byl zařazen do aukce, ovšem bez zájmu.[450]
Vyvolávací cenu 2 012 860 Kč pak v srpnu 2005 město revidovalo na 1 700 000 Kč.[451]
Odbor rozvoje města doporučoval ponechat cenu beze změn.[452]
Ani při opakované aukci 27. září 2005, za sníženou cenu, ale objekt majitele
nenašel.[453]
Dne 1. listopadu 2005 se proto zastupitelé zabývali další redukcí vyvolávací
ceny pro budoucí kolo dražeb. Cena měla klesnout na 1 300 000 Kč.[454]
Opakovaná dražba s touto cenou se konala 22. a 24. listopadu 2005.
Tentokrát objekt svého zájemce našel a byl prodán nakonec za 2 400 000 Kč.[455]
Vznikly tu byty, respektive ubytovna. Podobně jako u objektu č.22 zde nedošlo
k výraznější proměně exteriéru a dům nevyužívá potenciál kvalitní
prvorepublikové architektury.
V investičně slabém prostředí okresního města a v blízkosti
velkých průmyslových zón se bohužel tyto dva domy staly pouhými ubytovnami.
Zpětně nahlíženo bylo chybou města uspěchávat jejich prodej a podbízet se cenou.
Svou architektonickou kvalitou, viditelnou polohou na nároží, i blízkostí
rezidenční zástavbě Rašínova
zasluhovaly lepší osud a vedení města mělo rigidněji vymáhat regulativy, které
by zamezily „proletarizaci“ této části kasáren jako nocleháren. Výhledově je
záhodno, aby prošly komplexní adaptací, při zachování vnější podoby. Mají dosud
nevyužitý potenciál pro atypické, nadstandardní bydlení.
13.6.6. Dům čp.1344/II (objekt
č.19)
Jižně od objektu č.21 stojí na parcele č.kat.1157/22 u Kotelské ulice (viz mapa areálu kasáren)
dům čp.1344/II, v rámci
původního areálu kasáren šlo o objekt
č.19 (foto
z r. 2003, foto
z r. 2006). Vojáci jej používali jako „učebny, klub a knihovnu“, též byl označován jako „posádkový dům“.[456] Je
vidět již na leteckém snímku z července 1938.[457]
Jde o patrovou plochostřechou stavbu. O získání tohoto objektu původně soupeřil
Plzeňský kraj a rokycanské Muzeum dr. B. Horáka, které zde zamýšlelo zřídit
depozitář a badatelnu.[458]
Tento relativně velký dům by umožnil výrazné rozšíření služeb muzea.[459] V roce 2004 objekt ovšem město
přislíbilo Plzeňskému kraji, který v něm počítal se zřízením
paleontologického pracoviště, stejně jako v objektu č.61 (viz níže).[460]
V září 2004 se v médiích uvádí, že Plzeňský kraj má v bývalých
kasárnách zájem dokonce o tři objekty (kromě již získaného objektu č.61), a to
pro depozitáře muzea.[461]
Na svém zasedání 31. srpna 2004 odsouhlasilo zastupitelstvo Plzeňského kraje
bezúplatný převod objektů č.19, č.12 a č.61 do majetku kraje. Po vkladu
nemovitostí do vlastnictví kraje pak měly být tyto objekty předány do správy
rokycanského Muzea Dr. B. Horáka.[462]
V lednu 2005 už je skutečně evidována budova č.19 jako majetek Plzeňského
kraje.[463]
18. dubna 2006 svým usnesením rozhodlo zastupitelstvo schválit záměr
prodeje objektu. Nabídku odprodeje město zveřejnilo ve dnech 25. dubna – 10.
května 2006. Ozval se jeden zájemce, a to Soukromá střední odborná škola
ochrany osob a majetku (SOŠ OOM) z Karviné, která nabídla 1 000 000 Kč.
Odbor rozvoje města ovšem navrhl prodat objekt ve veřejné dražbě za vyvolávací
cenu 1 950 000 Kč (vypočtena jako 50 % odhadní hodnoty samotného domu (tedy 1
483 502 Kč), ceny stavebního pozemku (237 200 Kč) a okolní parcely (231 600
Kč). 15. května 2006 vzala rada města na vědomí nabídku od karvinské SOŠ OOM a
posvětila záměr prodeje v dražbě, s vyvolávací cenou 1 950 000 Kč. 30.
května 2006 o tom jednalo i zastupitelstvo.[464]
Nakonec se zde ale žádná veřejná instituce neusadila. Dle stavu z roku
2020 je budova v majetku společnosti Proact, s. r. o. Dne 22. června 2018
získala samostatné číslo popisné čp.1344/II.[465]
Slouží jako ubytovna, ale na rozdíl od výše uvedených domů čp.472/II a
čp.1225/II prošla důkladnou rekonstrukcí. V roce 2017 vydalo město dodatečné
stavební povolení na úpravy v objektu firmy Proact v Kotelské ulici.[466]
13.6.7. Dům čp.1211/II (objekt
č.20)
Nové využití měl získat i objekt
č.20 (čp.1211/II) na pozemku č.kat.1157/10 (viz mapa areálu kasáren),
původně označený jako „sklady“ (foto
z r. 2006). Stál tu také již roku 1938, jak ukazuje dobová letecká
fotografie.[467]
Podle urbanistické studie z roku 2004 tu mohl vzniknout dvoupatrový dům s
18 bytovými jednotkami. Dne 9. ledna 2006 souhlasila městská rada s tím,
aby byl nabídnut k prodeji.[468]
1. září 2006 získal samostatné číslo popisné čp.1211/II. Bytový dům zde ovšem
nevyrostl. Původní skladová přízemní budova si podržela původní podobu a byla
v ní umístěna prodejna firmy Agrocentrum, zaměřující se na prodej řetězů a
ložisek.[469]
Jižně odtud se na pozemku č.kat. 3848 nachází požární nádrž (objekt č.57)
(foto
z r. 2006).
13.6.8. Dům čp.1210/II (objekt
č.37)
Jižně od objektu č.38, přebudovaného na obytný dům, stojí při Kotelské
ulici na parcele č.kat.1157/37 patrová stavba s plochou střechou, dům čp.1210/II (dříve objekt č.37, viz mapa areálu kasáren).
Původně sloužil jako sklady (foto
z r. 2006, foto
z r. 2006). Lze ji vidět na leteckém
snímku Rokycan z roku 1938.[470]
Urbanistická studie o využití zrušených kasáren z počátku 21. století tady
uvažovala o situování objektu občanské vybavenosti. Dům šel do dražby za
vyvolávací cenu 3 484 676 Kč (společně s okolním pozemkem č.kat.3850/19 o
rozloze 413 čtverečních metrů). Pro nezájem ale v srpnu 2005
zastupitelstvo snížilo cenu na 1 570 000 Kč.[471]
Odbor rozvoje města prosazoval radikálnější zlevnění, na 876 539 Kč.[472]
Dne 19. září 2005 dům za vyvolávací cenu 1 570 000 Kč získal Václav Černý,
který zde plánoval zřídit fitness centrum se sálem pro aerobic a saunou.[473]
V březnu 2006 v objektu č.37 probíhá přestavba na
„společensko-zábavní klub“.[474]
V létě roku 2006 již sportovní zařízení funguje.[475]
Samostatné číslo popisné čp.1210/II bylo domu přiděleno 1. září 2006.
V létě roku 2007 se otevřel v 1. patře objektu hudební klub,
využívající rozlehlé prostory původní stavby.[476]
Dne 30. března 2006 požádal Václav Černý, jednatel společnosti Almero s. r. o.,
coby majitel objektu č.37, o odprodej části přilehlého pozemku západně od
objektu č.37 o rozloze 15 čtverečních metrů, za účelem umístění přístupového
schodiště. Stávající vstup byl totiž možný jen po úzké rampě. Odprodej nebyl
pro město problematický, nenarušoval generel úpravy areálu bývalých kasáren. 24.
dubna 2006 změnu potvrdila rada města.[477]
Dne 30. května 2006 záměr prodeje schválilo i zastupitelstvo.[478]
Dne 11. července 2006 zastupitelé odsouhlasili prodej pozemku firmě Almero, s. r.
o.[479]
Ve vnitřní dispozici objektu sice proběhly kvůli adaptaci na nové využití jisté
úpravy, ale vnější podoba zůstala bohužel nezměněna, tedy ve stavu omšelosti,
v jaké objekt zanechala počátkem 21. století armáda.
Na objekt č.37 je od severu přilepen drobný objekt č.54 (trafostanice) na parcele č.kat.1157/36
(foto
z r. 2006). V rámci převodu inženýrských sítí v kasárnách do
běžného provozu, přešel do majetku firmy ČEZ. Mezi domem čp.1210/II (objekt
č.37) a čp.1196/II (č.38) vybíhá ulice Dělostřelců do Kotelské ulice. Slouží
jako východní výjezd z areálu bývalých kasáren.
13.6.9. Dům čp.1241/II (objekt
č.61)
Objekt č.61 (čp.1241/II) na parcele
č.kat.1157/12 má podobu dvoupodlažní rozsáhlé budovy s plochou střechou.
Stojí v severní části kasáren, mezi ulicemi Armádní a Dělostřelců. Vznikl
dodatečnou vestavbou na ploše původního centrálního prostranství kasáren (viz mapa areálu kasáren).
Sloužil jako „kuchyně mužstva“ (foto
z r. 2006). Na západní straně u ní stojí samostatná stavba na pozemku
č.kat.1157/13 (objekt č.61/A – plynová parní balená kotelna).[480]
Letecká fotografie z března 1967 ukazuje, že objekt č.61 již byl dokončen,
nebo před dokončením. Měl hotovou hrubou stavbu i střechu.[481]
Detailnější snímek z října 1967 to potvrzuje. Okolí objektu ještě nebylo
upraveno, takže lze předpokládat, že pokračovaly dokončovací práce.[482]
Snímkování z července 1968 pak zachytilo již zcela dokončenou budovu.[483]
Zbudováním objektu č.61 (a nedalekého č.62) bylo koncem 60. let zastavěno
dosavadní ústřední prostranství kasáren.
Počátkem roku 2004 vykrystalizovala myšlenka, že by Plzeňský kraj v
rokycanských kasárnách umístil knihovnu a špičkové paleontologické pracoviště
mezinárodního významu. 23. ledna 2004 se konala obhlídka vhodných objektů za
účasti zástupců kraje a města.[484]
Město se ještě před koncem ledna 2004 dohodlo se Západočeským muzeem, že mu
budovu č.61 poskytne zdarma. Podle starosty Jana Balouna to ale ještě muselo
odsouhlasit zastupitelstvo města, které zároveň fungovalo jako výběrová komise.[485]
Na svém zasedání 31. srpna 2004 odsouhlasilo zastupitelstvo Plzeňského kraje
bezúplatný převod objektů č.19, č.12 a 61 do majetku kraje. Po vkladu
nemovitostí pak měly být tyto objekty přejít do správy rokycanského Muzea Dr. B.
Horáka.[486]
V září 2004 rozhodlo městské zastupitelstvo o směně pozemků mezi krajem a
městem. Kraj nabídl část zahrady u nemocnice na Oseckém vrchu
(vhodná pro bytovou výstavbu), za ni získal od města pro muzeum objekt č.61.[487]
Budova bývalé vojenské jídelny ale nebyla v bezproblémovém technickém
stavu, měla poničenou střechu.[488]
Koncem října 2004 se uvádí, že kraj dosud neřekl jasné slovo ohledně jejího využití,
zatím prý proběhla jen jednání na úrovni úředníků. Čekalo se na výsledky
krajských voleb a nové složení krajského zastupitelstva.[489]
V lednu 2005 je evidován tento objekt už jako majetek Plzeňského kraje.[490]
V květnu 2005 ale městská rada vzala na vědomí, že Plzeňský kraj odvolal
svoji nabídku na koupi objektů č.61 a č.61A včetně okolních pozemků o rozloze
1609 čtverečních metrů.[491]
Nakonec tak šel tento objekt do dražby. Doporučila to hospodářská komise
rady města 25. května 2005.[492]
Stav objektu nebyl ideální. Do střechy zatékalo (jen náklady na rekonstrukci
odhadovány na 412 740 Kč).[493]
V září 2005 zastupitelstvo rozhodlo, že objekt č.61 bude zařazen do dražby,
včetně okolních pozemků o ploše 1549 a 801 čtverečních metrů, za vyvolávací cenu
3 000 000 Kč.[494]
Nakonec ještě před koncem roku 2005 našel zájemce. Dražba se konala 29.
listopadu 2005.[495]
Jistý znojemský podnikatel jej koupil za cenu 3 150 000 Kč.[496]
Budova byla prý nyní zamýšlena na přestavbu na bytový dům. Ve skutečnosti
tu vznikla jen další ubytovna, lacině adaptovaná bez větších proměn tváře této
socialistické stavby. Samostatné číslo popisné čp.1241/II získal dům 18. srpna
2008. Nuzná estetika i využití domu se bohužel od roku 2013 ještě výrazněji
projevuje na tváři města, protože po demolici hlavní budovy kasáren (viz výše)
onoho roku se objekt č.61 pohledově otevřel do ulice B. Němcové a je tak
absurdním řízením osudu nyní jednou z hlavních „vizitek“ tohoto areálu.
Ve světle obřího úkolu, před jakým stála městská samospráva počátkem 21.
století, když naráz musela řešit využití celého obrovského areálu kasáren, je pochopitelné,
že ne všechno muselo dopadnout podle ideálních představ. Přesto je dům
čp.1241/II ukázkou toho, že transformace nejsevernější části bývalých kasáren
nebyla z hlediska urbanistického zvládnuta. Prvorepublikové stavby se
neměly nikdy dostat do majetku těch, kteří nejsou schopni je opravit a využít
jinak než jako ubytovny pro gastarbajtry, hlavní budova kasáren neměla být
bourána a dům čp.1241/II neměl zůstat v takřka stejném stavu, v jakém
jej pamatují poslední vojáci, kteří zde sloužili před rokem 2002. Město už zde
nyní nemá vlastnická práva, která by mu umožňovala koncepčnější plánování, ale
mělo by maximálně vyjít vstříc záměrům na generální opravu zdejších objektů. A
samozřejmě je nutno zopakovat, že prázdný trávník, na kterém do roku 2013
stávala hlavní budova kasáren, musí být také co nejdříve stavebně využit.
13.6.10. Dům čp.1221/II (objekt
č.62)
Třípatrový objekt č.62 s plochou
střechou vznikl ve stejném období jako objekt č.61, tedy v závěru 60. let
20. století. Letecká fotografie z března 1967 i zde zachytila pokročilou
fázi výstavby, s dokončenými obvodovými zdmi i střechou.[497]
Snímek z října 1967, který má vyšší rozlišení, ukazuje, že okolí novostavby
ještě nebylo upraveno, takže patrně pokračovaly práce ve vnitřních prostorech.[498]
Snímkování z července 1968 zobrazuje plně dokončenou budovu.[499]
Vnějškově šlo o „civilní“ architekturu, připomínající internáty na panelových
sídlištích. Ostatně v době existence vojenské posádky sloužil jako ubikace (foto
z r. 2006). Zaujímá pozemek východně od mladšího bytového domu
čp.1195/II (č.99), se kterým nyní tvoří dvojici funkčně podobných staveb (viz mapa areálu kasáren).
Vzhledem k jeho velikosti a relativně solidnímu charakteru stavby (na
rozdíl od četných hal, skladů a přístřešků v areálu kasáren) se od počátku
počítalo s jeho adaptací na bytové účely. Zároveň se neplánoval prodej do
soukromého vlastnictví, takže v jeho případě rekonstrukci provádělo město.
V obecním majetku zůstává i dle stavu z roku 2020. Jeho přestavba
měla začít již roku 2005. Počítalo se zde se vznikem 40 bytových jednotek,[500]
z toho 4 měly pro zdravotně postižené osoby.[501]
Dle závěrečného účtu obecního hospodaření investovalo během roku 2004 město do
projektu přestavby domu 530 340 Kč (plánované náklady činily 535 000 Kč).[502]
Na podzim 2004 město připravuje podklady pro vypsání výběrového řízení na
provedení stavebních prací.[503]
V listopadu 2004 městská rada sestavila komisi na hodnocení nabídek
v chystaném výběrovém řízení.[504]
V prosinci 2004 představitelé města uvádějí, že od Státního fondu rozvoje
bydlení již je přislíbená dotace na zřízení 40 bytů v tomto objektu.
Dotační tituly měly být vyhlášeny do konce ledna 2005.[505] Městská rada ale v lednu 2005 navrhla kvůli
finanční náročnosti objekt prodat developerské firmě, která by jej adaptovala
na své náklady a po kolaudaci ho získala do svého majetku.[506]
Nakonec ale přece jen zůstal v majetku města.
Podmínky výběrového řízení byly zveřejněny 18. ledna 2005. V dnech 7. a
29. března 2005 projednala výsledky soutěže městská rada a konstatovala, že z 9
nabídek byla nejlepší nabídka firmy Stavpran, s. r. o. Plzeň s nabídkovou
cenou 28 171 156 Kč, přičemž cena byla jediným kritériem.[507]
Celkové náklady na úpravu objektu č.62 se přitom původně odhadovaly na 39 000
000 Kč, takže se v tendru podařilo docílit značné úspory.[508]
Subvence od Státního fondu rozvoje bydlení činila maximálně 550 000 Kč na byt,
nebo 50 % ceny.[509]
Nakonec město obdrželo od státu dotaci 22 000 000 Kč, využitelnou 2 roky.[510]
V září 2005 městská rada odsouhlasila přijetí dotace od Státního fondu
rozvoje bydlení ve výši 3 793 000 Kč na dům č.62.[511]
V témž měsíci s přijetím dotace vyslovilo souhlas i zastupitelstvo.[512]
Objekt č.62 měl sloužit jako startovací
byty pro mladé rodiny. Město hodlalo využít zvláštní dotace pro nízkopříjmové
skupiny (nájemník směl mít maximálně 80 % celorepublikové průměrné mzdy, celá rodina
150 % průměrné mzdy).[513]
Práce začaly ještě v roce 2005, protože už během onoho roku městu
adaptaci č.62 fakturovala stavební firma 4 395 000 Kč.[514]
Zahájení prací se plánovalo na 2. polovinu roku 2005, dokončení během roku
2006. To, aby přestavba mohla začít,
bylo podmíněno předchozím dobudováním inženýrských sítí a chodníků (na rozdíl
od objektů č.99 a č.38).[515]
Právě kvůli tomu se start celého projektu odložil. Podle podmínek výběrového
řízení měla přestavba objektu č.62 na byty skončit až v říjnu 2006.[516]
V rozpočtovém výhledu na roky 2006–2008 předpokládala obec, že v roce
2006 bude tato akce hlavním investičním výdajem města (cca 15 000 000 Kč).[517]
Rekonstrukce objektu č.62 se pak objevila v návrhu rozpočtu na rok 2006.[518]
Bylo v něm na tuto akci určeno 22 000 000 Kč (a dále 2 250 000 Kč jako
úhrada za nedokončené investice z roku 2005).[519]
V rozpočtovém provizoriu na prvních několik týdnů roku 2006 město vyčlenilo na
pokračování v pracích na objektu č.62 částku 3 500 000 Kč.[520]
Od státu obdrželo město na rok 2006 na rekonstrukci domu dotaci 18 207 000 Kč.[521]
V ČTK se v investičních plánech jednotlivých západočeských měst na
rok 2006 uvádí, že Rokycany přestaví bývalou ubytovnu v kasárnách za 28
000 000 Kč.[522]
Rekonstrukce budovy začala v září 2005. Termín dokončení byl nyní stanoven
na 30. září 2006. Počátkem ledna 2006 už je provedeno vybourání vnitřních
příček, rekonstrukce výtahové šachty, výměna rozvodů vody a elektřiny a
kanalizace. Dokončuje se výměna oken.[523]
Dne 4. srpna 2006 požádala firma STAVPRAN o prodloužení termínu dokončení zakázky
z 30. září na 30. říjen 2006. Žádost zdůvodnila tuhou zimou, která zpozdila
stavební práce a dále průtahy, způsobené souběžně probíhající výstavbou inženýrských
sítí a komunikací v okolí domu č.62, protože to komplikuje příjezd
techniky ke staveništi. Dalším důvodem měl být nedostatek některých
řemeslnických profesí na trhu práce. Odbor rozvoje města s posunutím termínu
nesouhlasil. Městská rada se žádostí zabývala na schůzi 28. srpna 2006.[524]
Taktéž posun termínu odmítla. V říjnu 2006 tak pokračuje zpožďování stavby
a firmě je účtováno penále.[525]
Již na jaře 2006 projednávala bytová komise přidělování bytů v budoucím
činžovním domě č.62. Do konce června 2006 se přihlásilo 127 zájemců,
z nichž komise navrhla vybrat vhodné nájemníky. 7. srpna 2006 jejich
seznam projednala městská rada.[526] V říjnu 2006, v souvislosti se zpožděním postupu
stavebních prací, připouští město, že může dojít i ke zpoždění
s předáváním bytů. Byty určené speciálně pro nízkopříjmové nájemníky navíc
vyžadovaly důkladnější ověřovací proceduru při posuzování žádostí o byt. Místo
listopadu 2006 se tak uvažuje spíše o předávání bytů až na přelomu roku 2006 a
2007.[527]
Navzdory zpoždění se již na podzim 2006 dostaly práce na opravě domu do
finální fáze a jeho vnější tvář se rychle měnila. Koncem srpna 2006 má dům
kompletně vyměněná okna. Jižní fasáda objektu je hotova (pokryta
sádrokartonovou izolační vrstvou s červeným svrchním nátěrem), zatímco na
západní stěně domu zakryté lešením instalace zateplovací fasády ještě probíhá a
na východní straně práce ještě nezačaly. Objekt má být k nastěhování
připraven v listopadu 2006.[528]
V polovině října 2006 už má západní a severní fasáda domu dokončenou
rekonstrukci fasády, včetně barevné úpravy. Na východní straně skončila pokládka
zateplovacích obkladů, ale bez barevné finální úpravy, zůstávalo tam zatím
lešení.[529]
Dle obecního rozpočtu na rok 2007 měly výdaje na dokončení rekonstrukce budovy
dosáhnout 3 207 000 Kč (z dotace).[530]
Dne 4. prosince 2006 rozhodlo zastupitelstvo při sestavování
provizorního rozpočtu na rok 2007 o nepřekročitelném investičním limitu na
jednotlivé rozpracované akce. V případě akce adaptace objektu č.62 byl
limit stanoven na 5 536 000 Kč (z toho 1 026 000 Kč z vlastních zdrojů
obecní kasy a 4 510 000 Kč z dotace).[531]
I v přehledu investičních akcí města Rokycany na
rok 2007 se uvádí, že na dokončení rekonstrukce objektu č.62 půjde 1 026 000
Kč.[532] Z těchto 1 026 500 Kč bylo za rok 2007 nakonec
utraceno 1 026 450 Kč.[533]
Předání objektu posunulo až na jaro 2007. Až dne 26. března 2007 začalo
předávání jednotlivých bytů. Do jednoho týdne se předpokládalo, že budou
vyřízeny podklady pro všechny budoucí nájemníky. Město za přestavbu objektu
č.62 utratilo 7 109 000 Kč, dostalo ale státní dotaci 22 000 000 Kč.[534]
Dne 13. srpna 2007 zastupitelstvo v rámci změn
obecního rozpočtu schválilo přijetí investiční
dotace na dokončení rekonstrukce objektu č.62 ve výši 1 303 000 Kč.[535]
Dne 8. února 2007 obdržel objekt č.62 číslo popisné čp.1221/II.
Objekty č.99, č.61 a č.62 patří k nejmladším stavbám v kasárnách,
které postavila armáda až hluboko v 2. polovině 20. století. Jejich zbudováním
zaniklo původní centrální prostranství kasáren, zaznamenané ještě na státní
mapě z roku 1963.[536]
Posledním zbytkem tohoto prostranství je redukovaná plocha severně od domů č.99
a č.62, využívaná jako parkoviště. Už urbanistická
studie z počátku 21. století tu předpokládala zřízení centrálního
parkoviště s kapacitou 83 automobilů + 8 pro invalidy.
13.6.11. Nový bytový dům čp.1375/II
na místě objektů č.17 a č.18
U jihovýchodního rohu bývalého centrálního nádvoří kasáren stály mezi
dnešními bytovými domy čp.1221/II (objekt č.62) a čp.1196/II (objekt č.38) dvě
dlouhé přízemní stavby s nízkou sedlovou střechou (viz mapa areálu kasáren).
Obě zachytilo již letecké snímkování z roku 1938.[537]
Jednalo se o objekt č.17 na pozemku č.kat.1157/25, který
sloužil jako garáže (foto
z r. 2006), a objekt č.18
na pozemku č.kat.1157/24 (foto
z r. 2006). Urbanistická studie z roku 2004 navrhovala jejich ponechání
a využití pro garážové stání. V červnu 2006 o jejich přesném využití
jednala městská rada. Doporučení odboru rozvoje města znělo buď oba objekty
ponechat ve vlastnictví obce s tím, že by byly pronajaty provozovateli
krytého parkování, nebo je prodat, ovšem s věcným břemenem (nutnost
zachovat kryté stání pro automobily po určitou dobu).[538]
V listopadu 2006 město zveřejnilo záměr využití obou objektů dle výše
uvedených propozic s tím, že do konce listopadu 2006 měli případní zájemci
kontaktovat obec.[539]
Dne 26. února 2007 skutečně zastupitelstvo města schválilo prodej objektu
č.17 dražbou s vyvolávací cenou 477 000 Kč (polovina odhadní ceny dle
znaleckého posudku z roku 2001), a to včetně souvisejícího pozemku
s vyvolávací cenou 362 400 Kč (400 Kč/m), a dále prodej objektu č.18
(vyvolávací cena 492 000 Kč, tedy také polovina odhadní ceny) s okolním
pozemkem za 362 800 Kč (400 Kč/m). Podmínkou prodeje bylo, že nabyvatel do 2
let od přechodu vlastnictví zřídí minimálně 36 parkovacích míst (+ 4 pro
zdravotně postižené). Při nesplnění podmínky měl uhradit pokutu 969 000 Kč.
Kromě této podmínky ale město neomezovalo další podnikatelské využití objektů.
Nevylučovala se (po dohodě s majiteli okolních staveb) přístavba nebo
nástavba dalšího patra, popřípadě i pro bytové účely).[540]
Dne 30. ledna 2008 město zveřejnilo záměr prodat drobné pozemky č.kat.3850/36 a
č.kat.3850/37, které lemovaly objekt č.18. Zájemci se měli přihlásit do 15.
února 2008.[541]
Dne 28. července 2008 městský úřad vydal územní rozhodnutí pro stavební úpravy,
přístavbu a nástavbu objektu č.18 na pozemku č.kat.1157/24. Podle projektu mělo
dojít k nástavbě stávajícího přízemního objektu o 1. patro. Nástavba byla půdorysně
zvětšena oproti půdorysu přízemí o cca 1,5 metru na obě podélné strany a ukončena
valbovou lomenou střechou s rozdílnými sklony. Dále se projektovala přístavba
pojezdové rampy, umístěné jako spojnice stávajícího povrhu místní komunikace a
podlahy nástavby v 1. patře. U jižní strany budovy bylo navrženo nové kruhové
schodiště. Projekt zpracoval Petr Černý. Město požadovalo jako podmínku
ochránit sadové úpravy, provedené v roce 2008 v blízkosti budovy.[542]
Nakonec ale k realizaci těchto investic nedošlo a obě stavby byly
někdy před rokem 2011 zbořeny. Majitelem pozemku byla dle stavu z roku
2020 společnost Byty Rokycany, s. r. o. Na místě asanovaných staveb se do roku
2020 rozkládal pouze trávník. V tomto případě ovšem demolice nebyla
chybou, protože šlo o utilitární stavby, neodpovídající převážně obytnému
charakteru severní části bývalých kasáren.
Nový majitel pozemku se koncem 2. dekády 21. století rozhodl vybudovat na
místě zbořených objektů novostavbu bytového domu. Jeho výstavba započala
v březnu 2020. Mělo jít o moderní třípatrový objekt s plochou
střechou a 42 bytovými jednotkami. Dokončení se plánovalo na léto roku 2021.[543]
Už předtím ovšem byly tyto plány opakovaně odloženy a majitel pozemku získal od
města souhlas s prodloužením platnosti stavebního povolení.[544]
Dle stavu z prosince 2020 už stála hrubá stavba, koncem května 2021 práce
navenek zásadněji nepokročily, ale novostavba již měla instalována okna.[545]
V srpnu již byla provedena část fasády. Před Vánoci 2021 byla novostavba
dokončena, ale ještě zatím nezačalo stěhování obyvatel.[546]
Dne 21. prosince 2021 získal dům číslo popisné čp.1375/II.[547]
Počet bytových jednotek nakonec dosáhl 49.[548]
Výstavba nového bytového domu byla pozitivním krokem pro severní sektor
někdejších kasáren, kde by dominantní funkcí měla být rezidenční a to
v kvalitním architektonickém pojetí a pokud možno bez nuzných dělnických
ubytoven, jejichž majitelé neinvestují do výraznějších oprav zdejších staveb.
13.6.12. Dům čp.531/II (objekt
č.1) a severozápadní roh bývalých kasáren
Objekt č.1 stojí na pozemku č.kat.1157/4 na nároží ulice B. Němcové a Dělostřelců,
v severozápadním rohu komplexu zrušených kasáren (viz mapa areálu kasáren).
Má i své původní číslo popisné čp.531/II.
Je to dvoupatrový bodový objekt, původně budova
velitelství (foto
z r. 2003, foto
z r. 2005, foto
z r. 2006). Jde o podobný typ domu s mansardovou střechou, jakými
jsou i objekty č.21 (čp.473/II) a č.22 (čp.472/II). Podle čísla popisného možná
vznikl až o několik let později, zhruba okolo roku 1937 (je ale také možné, že
vznikl souběžně s kasárnami a jen dodatečně byl opatřen samostatným
popisným číslem). Každopádně dle leteckého snímkování z července 1938 již
stál na svém místě.[549]
Urbanistický plán přestavby zrušených kasáren zde navrhoval adaptaci na
bytový „viladům“ s 6 bytovými jednotkami. V září 2004 rozhodlo
zastupitelstvo, že dům prodá formou přímého prodeje, v říjnu 2004 městská
rada ještě doplnila na základě geometrického zaměření pozemků cenu. Objekt č.1
(čp.531/II) získala firma Tomsteel, s. r. o. z Holoubkova. Z celkové
ceny 2 953 000 Kč stála samotná budova 2 336 000 Kč, stavební parcela 292 000
Kč a okolní pozemek 325 000 Kč.[550]
Několik let po koupi dům zůstával nezměněn, nevyužíván a poměrně zchátralý.
Teprve na jaře 2007 započala rekonstrukce. Počátkem dubna 2007 jsou
nainstalovaná nová okna a bylo znát, že uvnitř se provádějí opravy. Fasáda a
střecha (červený plech z doby před rokem 1989) nicméně nebyly měněny.[551]
V tomto stavu zůstává objekt i v roce 2018. I v tomto případě
nakonec byla reprezentativní prvorepubliková stavba využita jako ubytovna. Další
promarněná příležitost, protože dům přímo sousedí s vilovou zástavbou Rašínova a má všechny
předpoklady být atraktivním atypickým bydlením, nikoliv lacinou ubytovnou. Zpětně
bylo chybou města, že uspěchalo odprodej objektu, čímž se zbavilo možnosti
výrazněji ovlivňovat, jaká forma bydlení zde bude nabyvatelem zřízena.
Západně od domu čp.531/II vyúsťuje ulice Dělostřelců
do ulice B. Němcové a jde o severní výjezd z areálu bývalých kasáren. Dne 17. července 2006 požádala společnost Tomsteel město o koupi pozemku
západně od objektu čp.531/II tak, aby se mohl zřídit vjezd k domu
z ulice Na Okrouhlici. Majitelé objektu čp.531/II upozorňovali, že
postrádají přístup ke své nemovitosti a problém mají i s parkovacími
místy. To měl nový příjezd vyřešit. Ze dvou variant nakonec odbor rozvoje města
souhlasil s odprodejem části pozemku č.kat.1157/3 o ploše 1650 čtverečních
metrů s tím, že na pozemku budou věcná břemena v podobě inženýrských
sítí. O prodeji jednala 7. srpna 2006 městská rada.[552]
Rozhodnutí ale odložila s tím, že provede obhlídku na místě. Ta se
uskutečnila 9. srpna 2006 a téhož dne radní vyslovili souhlas s navrženou
variantou. 22. srpna 2006 odhlasovali záměr prodeje i zastupitelé.[553]
Jednání nebylo bezproblémové, protože pozemkem procházely nově zřízené
inženýrské sítě (dvojí kanalizační potrubí, uložené ve velké hloubce, přístupné
6 šachtami).[554] Odbor rozvoje města provedl zaměření parcely
a její ocenění (284 750 Kč). Po zveřejnění nabídky prodeje došly městu dva
žádosti zájemců, kromě společnost Tomsteel to ještě byl pan Jiří Rázek. 18.
září 2006 s prodejem souhlasila městská rada. 3. října 2006 o věci jednalo
i zastupitelstvo.[555]
Dražbu parcely č.kat.1157/3 město vyhlásilo na 10.duben 2007.[556]
Dne 4. prosince 2006 ale zastupitelstvo schválilo přímý prodej nově vzniklé
pozemkové parcely označené č.kat. 3850/26
(218 čtverečních metrů) firmě Tomsteel, s. r. o. za 400 Kč/metr
čtvereční, tedy 87 200 Kč. V případě komplexu objektu č.kat.1157/3 a nově
vzniklé parcely č.kat.3850/25 (1346 čtverečních metrů) trval záměr prodeje
dražbou s vyvolávací cenou 260 Kč/metr čtvereční.[557]
Šlo o parcelu vyplňující severozápadní roh bývalých kasáren, v pravém
úhlu sevřenou ulicemi B. Němcové a Na Okrouhlici. Tímto prodejem ovšem došlo
k podstatné proměně původní koncepce využití tohoto sektoru areálu
kasáren, protože urbanistická studie zde předpokládala výstavbu dalšího dvoupatrového
bytového domu s 6 byty. Původně tu stálo několik drobnějších objektů. Objekt č.58 sloužil jako čerpací stanice, odkud se ze sousedního
objektu č.59 („vodojem“) rozváděla po areálu kasáren voda (foto
z r. 2006). V prosinci 1961 je MěstNV informován, že vojenská
posádka v Rokycanech bude mít vlastní zdroj vody.[558]
Čerpací stanice i vodojem vyrostly nakonec v roce 1967. Čerpací stanice je
zděný, částečně podsklepený objekt s jedním nadzemním podlažím a plochou
střechou. Zdivo objektu je kombinace železobetonu a cihel. Střecha je z
prefabrikátů, omítky vápenné, okna ze sklobetonu, dveře kovové, krytina
lepenka. Vodojem byl popisován jako železobetonový monolit, částečně zapuštěný
do terénu. Z asanačních důvodů opatřen vyššími druhy izolací a zasypán
zeminou. Zásyp je proveden jako ochrana proti atmosférickým vlivům.[559] Zbudování vojenského vodojemu bylo logickým řešením
v dobách, kdy obecní vodovod vzhledem k překotnému růstu průmyslu i
populace, nestíhal uspokojit poptávku a vojenská posádka si nemohla i ze
strategických důvodů dovolit závislost na přetížené civilní vodárenské síti.
V 90. letech ale obě zařízení postupně ztrácela
funkci. Technologická část čerpací
stanice naposledy fungovala v sezóně 1993/1994. Po odchodu armády pak
ustala její údržba. Dle popisu z roku 2007 byla stavba kvůli absenci
údržby v podprůměrném stavebně technickém stavu, vykazuje četné trhliny v
obvodovém zdivu a stropní konstrukci. Technologické prvky byly poškozené,
odpojené a nefunkční.[560] Urbanistický projekt kasáren z roku 2004 tu
předpokládal zachování vodohospodářské funkce, v červnu 2006 ale městská
rada, na doporučení odboru rozvoje města, vzala na vědomí revizi tohoto plánu. Vzhledem
k problematickému využití bývalého vodojemu byla navržena demolice, nádrž
vodojemu o objemu 150 kubických metrů se měla zasypat a strojní vybavení
nabídnout vodárenské společnosti VOSS Sokolov. Povrch pak měl být zarovnán a
začleněn do parkové úpravy okolí. Odbor rozvoje města uvažoval o tom proměnit
val vodojemu na umělý svah pro sáňkování. Problémem ovšem byla blízkost
frekventované ulice B. Němcové, proto bylo doporučeno další posouzení vhodnosti
záměru.[561] V roce 2007 město poslalo objekty č.58 a č.59
do dražby, včetně okolního pozemku č.kat.3850/25
o výměře 1346 čtverečních metrů, za vyvolávací cenu 366 860 Kč, s termínem
aukce 10. dubna 2007.[562]
Severně od domu čp.531/II se na některých plánech kasáren zakresluje ještě
drobný objekt č.60.[563]
Zde, na samém severozápadním okraji areálu kasáren, se dříve nacházela plocha
letního kina, využívaného pro filmové projekce zdejší posádkou. Urbanistická studie revitalizace lokality
předpokládala, že by zde na křižovatce ulic Boženy Němcové a Na Okrouhlici, měla
vzniknout novostavba objektu č.201, dvoupatrového bytového domy s 6 byty, podobného
svými rozměry nedalekému objektu č.1. V červnu 2006 jednala městská rada o
korekcích využití areálu kasáren. Vzhledem k tomu, že zmíněným pozemkem vedly
četné inženýrské sítě (zejména kanalizace), doporučil odbor rozvoje města, aby
se zde namísto výstavby bytového domu provedla jen parková úprava.[564]
Prodej tohoto pozemku firmě Tomsteel, připravovaný v létě roku 2006 (viz
výše), pak znamenal již druhou revizi urbanistických plánů v krátkém
časovém rozmezí. Severozápadní rok kasáren se tak proměnil na soukromý pozemek.
Dle stavu z roku 2020 je nadále majetkově propojen se sousední ubytovnou
v čp.531/II. V roce 2005 použilo město betonové boční díly laviček ze
zrušeného letního kina v kasárnách na rekonstrukci laviček na veřejných
prostranstvích v různých částech Rokycan.[565]
13.6.13. Zástavba na západním
okraji bývalých kasáren
V západním pásu areálu bývalých kasáren se nachází řada sedmi vedle
sebe stojících, typizovaných přízemních objektů č.3, č.4, č.5, č.6, č.7, č.8 a
č.9 (viz mapa
areálu kasáren). Těchto sedm původních vojenských baráků tu zobrazuje již letecká
fotografie z července 1938.[566]
Vznikly v roce 1932, v první stavební fázi kasáren. Objekty č.5 a č.6
a rovněž objekty č.7 a č.8 byly dodatečně spojeny do dvojice patrovým
centrálním přístavkem. Jejich spojení muselo proběhnout až někdy na přelomu 40.
a 50. let 20. století, protože letecký snímek z června 1947 je ještě
neukazuje,[567]
zatímco snímek ze září 1951 již ano.[568]
Směrem od severu je prvním z nich objekt
č.3 (čp.1238/II) na parcele
č.kat.1157/14, evidovaný původně jako „sklady“
(foto
z r. 2006). Má původní podobu přízemní podlouhlé stavby
s valbovou střechou. V září 2004 odsouhlasilo zastupitelstvo jeho
přímý prodej, v říjnu 2004 městská rada doplnila cenu na základě
geometrického zaměření pozemků. Objekt č.3 získal Jiří Rázek z Rokycan. Za
budovu zaplatil 966 000 Kč, za stavební parcelu 169 600 Kč a za okolní pozemek
154 800 Kč. Celkem 1 290 400 Kč.[569]
Na jaře 2006 požádal Rázek město o půjčku z Fondu rozvoje bydlení na
opravu objektu č.3 v bývalých kasárnách. Konkrétně o 100 000 Kč na
dodatečnou izolaci proti spodní vodě a 60 000 Kč na obnovu fasády. 27. dubna
2006 žádost posoudila výběrová komise a doporučila k schválení. Jenže 15.
května 2006 vznesla námitky městská rada. Pověřila finanční odbor, aby prozkoumal,
zda pan Rázek splňuje podmínky přidělení půjčky, zda objekt využívá pro bydlení
nebo ke komerčním účelům. Zároveň bylo zjištěno, že Jiří Rázek nepožádal o
stavební povolení, což bylo další podmínkou přidělení půjčky. Ta tedy byla zamítnuta.
30. května 2006 o věci jednalo zastupitelstvo.[570]
V polovině října 2006 je už jižní a západní fasáda domu opravená, nově
vymalovaná a do jižní strany vsazena nová dřevěná vrata.[571]
Číslo popisné čp.1238/II obdržel 18. března 2008. V roce 2020 se jako
majitel uvádí Václav Fiala. Dle stavu z roku 2018 tu sídlila provozovna
Uni Profess Jiřího Rázka.
Objekt č.4 (čp.1251/II) byl před zrušením kasáren evidován jako dílny (foto
z r. 2006). I on má původní dispozici přízemní stavby s nízkou
valbovou střechou. Zůstal v městském majetku. V roce 2005 město budovu
dlouhodobě zapůjčilo občanskému sdružení Spolu ze Zbiroha. Sdružení zde
plánovalo výstavbu chráněných a rehabilitačních dílen pro postižené osoby a
klubovnu pro děti ze sdružení Korálky. Objekt vyžadoval složitou adaptaci a
bezbariérovost. Peníze hodlalo sdružení získat z grantů, od sponzorů a z veřejné
sbírky.[572]
Podmínkou města bylo, aby do září roku 2006 nový uživatel na vlastní náklady
provedl adaptaci objektu a umožnil jeho využívání i jinými neziskovými
organizacemi. K budově přiléhá pozemek o rozloze 425 metrů čtverečních.[573]
V polovině srpna 2006 oslovilo sdružení Spolu městskou samosprávu
s tím, že smlouvu o pronájmu objektu č.4 z 1. května 2005 bude nutné
změnit. Výpůjčka budovy totiž měla přejít na Oblastní charitu Rokycany. Původní
projekt zřídit zde chráněnou a rehabilitační dílnu trval, nicméně vzhledem
k finanční náročnosti a složité proceduře při obstarávání dotací
z evropských strukturálních fondů a také z Norska se projektu hodlala
ujmout zkušenější Oblastní charita. Sdružení Spolu nesplnilo původní podmínky
smlouvy, které předpokládaly, že do 31. prosince 2005 zhotoví projekt a do 30.
září 2006 provede rekonstrukci budovy. Odbor rozvoje města rovněž upozorňoval,
že po právní stránce je záležitost složitá, protože Oblastní charita není
právním nástupcem sdružení Spolu a čistější by bylo ukončit smlouvu o výpůjčce
budovy a sepsat novou, která by posunula termín realizace prací do 31. prosince
2008. Dne 28. srpna 2006 o celé věci jednala rada města.[574]
Radní souhlasili se záměrem výpůjčky budovy č.4 s tím, že to bude
zveřejněno případným zájemcům. Kromě Oblastní charity se neobjevil žádný jiný
zájemce. 18. září 2006 pak o zapůjčení objektu charitě jednala městská rada.[575] Dne 28. ledna 2008 zastupitelstvo města neschválilo ručení za úvěr, který žádala od
peněžního ústavu získat Oblastní charita Rokycany na provedení stavebních úprav
objektu č.4 spojených se změnou v užívání stavby na chráněné dílny a stacionář.
Ručení mělo proběhnout zástavou tohoto objektu bance nebo přímým ručením města
za splácení úvěru.[576]
Dne 11. června 2009 získal objekt č.4 samostatné číslo popisné čp.1251/II.[577]
Dle stavu z roku 2020 zůstávalo jeho
majitelem město Rokycany. Uvádí se, že zde sídlí mj. sdružení Anonymní
alkoholici.
Objekt č.5-6 (čp.1227/II) na pozemku
č.kat.1157/17 používala armáda jako ošetřovnu
(foto
z r. 2006). Vznikl roku 1932. Zděná nepodsklepená budova je zčásti
přízemní, zčásti jednopatrová (čelní východní sekce nad okraji budovy). Dům má
půdorys písmene U (výsledek výše uvedené dostavby z přelomu 40. a 50. let
20. století). Střecha je sedlová. Technický stav objektu byl počátkem 21.
století popisován jako odpovídající stáří a nepravidelné údržbě.[578]
Město se dokonce v roce 2004 zabývalo možností provést demolici a následně
dražit jen prázdný pozemek. Odmítlo to ale pro vysoké náklady na bourání.[579]
Související pozemková parcela č.kat.3850/16 má rozlohu 1324 čtverečních metrů.
Objekt byl nabízen původně za vyvolávací cenu 2 728 624 Kč.[580]
Dne 19. července 2005 se konala aukce, ovšem nikdo neprojevil zájem.[581]
Předběžně ale projevili zájem dva investoři, kteří nabízeli pouze 924 000 a 1
400 000 Kč.[582]
Kvůli tomu byla cena snížena rozhodnutím zastupitelů na 1 850 000 Kč (odbor
rozvoje města prosazoval jít ještě níže, na 1 345 723 Kč[583]).
Navrhovalo se zde využití pro bydlení.[584]
Mohlo zde být zřízeno až 10 (podle dřívější urbanistické studie i 12) bytových
jednotek. Též připadalo v úvahu využití jako domov důchodců nebo lékařská
ordinace.[585]
V dalším kole dražby, konané 19. září 2005, se ale opět budova neprodala.
Zastupitelé potom 1. listopadu projednávali návrh na další redukci vyvolávací
ceny na 1 350 000 Kč.[586]
Opakovaná dražba se uskutečnila 22. a 24. listopadu 2005 a tentokrát objekt
č.5-6 kupce našel. Prodejní cena se nakonec vyšplhala až na 2 290 000 Kč.[587]
Samostatné číslo popisné čp.1227/II bylo domu přiděleno 1. srpna 2007. Jako
majitel se tu roku 2020 uvádí firma Brickland. Je zde umístěna ubytovna.
Severní polovina (objekt č.5) byla někdy okolo roku 2016 opravena novým nátěrem
fasády, přičemž východní průčelí do ulice Dělostřelců bylo pokryto cihlovým
motivem.
Identickou dispozici má i sousední objekt
č.7-8 na pozemku č.kat.1157/18 (foto
z r. 2006), dříve armádou využívaný jako sklady. Sloužil ovšem i jako ubikace. Vyrostl roku 1932. Zděný
nepodsklepený objekt, částečně přízemní, na okrajích s patrovou nástavbou
(stejně jako objekt č.5-6) má sedlovou střechu. Urbanistická
studie revitalizace bývalých kasáren tu navrhovala využití pro bydlení
(až 10 bytových jednotek ve formě startovacích nebo běžných nájemních bytů)
nebo pro kanceláře.[588]
Prodával se společně s pozemkovou parcelou č.kat.3850/15 o výměře 1375
čtverečních metrů. Město se v roce 2004 i v jeho případě zabývalo
možností provést demolici a prodávat jen prázdný pozemek. Odmítlo to ale pro
vysoké náklady.[589]
Původní vyvolávací cena byla 3 564 340 Kč.[590]
Dne 19. července 2005 se konala dražba, ale bez zájmu.[591] V srpnu 2005 město vyvolávací cenu snížilo
na 2 300 000 Kč.[592]
Odbor rozvoje města neúspěšně navrhoval nabídnout objekt za 1 525 348 Kč.[593]
Dne 19. září 2005 se v nové aukci opět objekt č.7-8 neprodal, takže
zastupitelstvo počátkem listopadu jednalo o další redukci ceny, a to na 1 525
000 Kč.[594]
I zde se opakovaná dražba odehrála 22. a 24. listopadu 2005 a tentokrát
s úspěchem. Objekt se prodal za 1 970 000 Kč.[595]
20. března 2008 podali Pavel Niebauer a Dobroslava Niebauerová žádost
(doplněnou 22. září 2008) o vydání územního rozhodnutí o změně stavby a
stavebního povolení na stavební úpravy objektu pro ubytování na pozemku
č.kat.1157/18. Podle předloženého projektu mělo jít o přístavbu, nástavbu a
stavební úpravy za účelem nového využití přízemí, nástavby a přístavby, například
pro výstavní plochy, dílnu s potiskovou linkou a stroji, pro sklady,
expedici a hala s recepcí, technickými místnostmi, zázemím pro zaměstnance, 3
bytovými jednotkami a kancelářemi. Městský úřad svolal na 30. října 2008
veřejné projednání.[596]
Ještě 30. října 2008 ale městský úřad řízení zastavil. Při místním šetření bylo zjištěno, že se
stavbou se už započalo. Žádost se stala bezpředmětnou.[597]
Někdy v této době, okolo roku 2010, pak budova prošla celkovou přestavbou.
Celkově bylo zmodernizováno zejména východní průčelí. Šlo o profesionálně
provedenou adaptaci, bohužel jen jednu z mála podobně komplexních
v areálu kasáren, kde se soukromá investiční aktivita v prvních 20
letech po zrušení kasáren často omezovala jen na nejnutnější udržovací opravy.
Podle stavu z roku 2020 je budova majetkově rozdělena. Část jižní poloviny
budovy (tzn. část objektu č.8) je v majetku firmy SC Servis, s. r. o., jež
se specializuje na servis pro pily. Tato část získala 31. prosince 2014
samostatné číslo popisné čp.1291/II.[598]
Roku 2014 byla kolaudována jako provozovna lehké výroby se zázemím (investorem
byla firma SC Servis).[599]
Severní část (bývalý objekt č.7) patřila dle stavu z roku 2021
Niebauerovým. 23. června 2021 získala také samostatné číslo popisné čp.1370/II.[600]
Funguje tu veterinární klinika MVDr. Ondřeje Hoška.[601]
Později byla od čp.1370/II oddělena jako samostatné číslo popisné i stavba čp.1384/II. V registru objektů je
dokončení uvedeno identicky jako u čp.1370/II, tedy 23. června 2021.[602]
Číslo popisné ale bylo uděleno až dodatečně, v roce 2023. Dle katastru
nemovitostí podle stavu k únoru 2024 mají objekty čp.1370/II a čp.1384/II
stejné majitele: PharmDr. Pavla Niebauera a PharmDr. Dobroslavu Niebauerovou.
Poslední stavbou v této řadě je objekt
č.9 (čp.1198/II) na pozemku
č.kat.1157/27. Sloužil armádě jako kanceláře
a sklady (foto
z r. 2006). Zůstal stát samostatně, ale na přelomu 40. a 50. let byl
v rámci výše uvedené dostavby těchto baráků opatřen zvýšeným patrovým
traktem na východní straně. Pozemková parcela č.kat.3850/14 má výměru 753
čtverečních metrů. Dům šel do dražby za
vyvolávací cenu 1 437 739 Kč. V územním plánu byl navrhován pro adaptaci
na obytný dům.[603]
Pro nezájem musela být snížena vyvolávací cena na 980 000 Kč. Dne 19. září 2005
se pak při opakované dražbě prodal. Novým majitelem se stala firma zabývající
se bytovým hospodářstvím, která nabídla přesně 980 000 Kč. Uvažovala tam o
zřízení svého sídla.[604]
Samostatné číslo popisné získal dům čp.1198/II 16. prosince 2005. Budova pak byla
zčásti opravena (nový nátěr fasády, nová okna), ale ponechala si původní
proporce. Jako majitel se tu roku 2020 uvádí Jan Jaromír.
Bilance transformace tohoto pruhu bývalých vojenských baráků při západním
okraji kasáren je smíšená. S výjimkou objektu č.7-8 nedošlo k hlubší
proměně původní kasárenské architektury, z hlediska využití se i zde šíří
fenomén ubytoven. Zde ovšem nejde o urbanisticky cenné stavby a ambice ohledně
proměny této části kasáren nebyly tak vysoké jako v severní části
komplexu, kde je zklamání z výsledného stavu větší. Pozitivním rysem bylo,
že v souvislosti s proměnou těchto budov došlo k novému pojetí
bývalé západní hranice areálu kasáren směrem do ulice Na Okrouhlici. Ta až do
počátku 21. století lemovala na okraji kasáren odpudivá plechová hradba (foto
z r. 2003). V intencích urbanistické studie o přestavbě areálu
kasáren byla tato bariéra počátkem roku 2006 odstraněna a ulice Na Okrouhlici
integrována do svého okolí (foto
z r. 2006). Místo plotu bylo vysazeno stromořadí. Urbanistická studie ovšem předpokládala, že
by se do této ulice obrátily nové stavby bytových domů, což se nestalo, protože
původní vojenské baráky byly vesměs zachovány. Ovšem i tak šlo o změnu
k lepšímu, která uvádí v skutečnost vizi, že areál kasáren a okolní
město se navzájem prolnou.
Jižně od domu č.9 je řada nízkých vojenských baráků přerušena. Stojí tu objekt č.11 (čp.1222/II), armádou využívaný jako sklady, dílny a kanceláře (foto
z r. 2006). Jakási stavba podobného půdorysu tu už je k vidění na
leteckém snímku z roku 1938.[605]
Jeho podoba z doby rušení kasáren, tedy patrový dům s brizolitovou
fasádou a plochou střechou, ale byla nejspíš výsledkem pozdější zásadní
přestavby. Urbanistická studie transformace kasáren plánovala jeho využití pro administrativní
účely. V září 2004 rozhodlo zastupitelstvo, že ho prodá formou přímého
prodeje. V říjnu 2004 pak radní doplnili na základě geometrického zaměření
pozemků i cenu. Objekt č.11 získala firma Inkos Rokycany, s. r. o za 656 800 Kč
(z toho samotná budova 350 000 Kč, stavební parcela 105 200 Kč a okolní pozemek
201 600 Kč).[606]
Objekt získal číslo popisné čp.1222/II dne 8. února 2007. Prošel celkovou
rekonstrukcí a v dubnu 2007 zde firma zahájila provoz svého
administrativního a technického střediska.[607]
Je to zdařilý příklad důkladné opravy původní zástavby kasáren.
Vojsko roku 1968 postavilo na pozemku č.kat.1157/29 jižně odtud velký objekt č.64 (foto
z r. 2006), připomínající tovární halu. Sloužil jako uhelná kotelna. Od roku 1994 už byla mimo
provoz. Budova má plochou střechu, částečně pultovou a částečně sedlovou, a
vybíhá z ní vysoký cihlový komín. Vlastní zdivo budovy je tvořeno
železobetonovou montovanou konstrukcí. Uvnitř se nacházely kotelna, uhelny,
násypka, kanceláře a sociální zařízení.[608]
Stavba byla spolu s okolním pozemkem č.kat.3850/12 o výměře 468 čtverečních
metrů nabídnuta v dražbě. Předpokládaným způsobem využití byla občanská
vybavenost (podle urbanistické studie by zde měla sídlit administrativa). Město
kotelnu nabízelo v aukci za 1 464 711, ale nenašel se zájemce (jediný
předběžný uchazeč byl ochoten zaplatit 559 000 Kč).[609]
Proto zastupitelé v srpnu 2005 vyvolávací cenu srazili na 500 000 Kč.[610]
Odbor rozvoje města doporučoval jít ještě dolů, na 416 526 Kč.[611]
Dne 22. září 2005 šla kotelna č.64 do nové dražby, ale ani nyní o ni nebyl
zájem.[612]
Dne 1. listopadu 2005 se proto zastupitelé zabývali další redukcí vyvolávací
ceny. Do budoucí aukce měla klesnout na 400 000 Kč.[613] Dne 25. listopadu 2005 pak tento dosud přehlížený objekt
zaznamenal velký zájem. Po několika příhozech se nakonec prodejní cena dostala
na 800 000 Kč (uváděna i suma 810 000 Kč[614]). Záměry potencionálních kupců se lišily, objevili se i
takoví, kteří plánovali objekt zbořit a prodat do šrotu.[615] Objekt nicméně stojí i nadále a dle stavu z roku 2020
ho vlastní tři soukromé osoby. Z hlediska stavebního neprodělal žádné
větší rekonstrukční práce. Dvůr jižně od bývalé kotelny je dle stavu
z roku 2018 využíván firmou HEAT.
V západním sousedství kotelny, poblíž ulice Na Okrouhlici, stojí na
pozemku č.kat.1157/28 přízemní hangár s plochou sedlovou střechou, bývalé sklady uhlí (uhelna), jinak objekt č.65. Postaven byl společně
s kotelnou roku 1968.[616]
Na leteckém snímkování z října 1967 je vidět probíhající budování. Ještě
neměl dokončenou střechu.[617]
Letecká fotografie z července 1968 už zobrazuje patrně dokončenou stavbu, včetně
střechy.[618]
Je to přízemní, nepodsklepený objekt, zakončený nízkou sedlovou střechou.
Obvodové zdi byly zbudovány z železobetonové montované konstrukce
s vyzdívkou.[619]
Budova, společně s okolní parcelou č.kat.3850/13 o rozloze 739 čtverečních
metrů, byla nabídnuta v dražbě. Předpokládalo se využití pro služby,
popřípadě bydlení, což by ovšem vyžadovalo značné investice, prakticky úplnou
přestavbu. Urbanistická studie revitalizace areálu kasáren předpokládala
v této sekci poblíž ulice Na Okrouhlici i možnou výstavbu dvou menších
bytových domů č.204 a č.205 s 12 + 12 bytovými jednotkami). Vyvolávací
cena objektu č.65 byla stanovena na 954 000 Kč, ale pro malý zájem ji
zastupitelstvo v srpnu 2005 snížilo na 750 000 Kč.[620]
Odbor rozvoje města neúspěšně navrhoval drastičtější redukci ceny, na 534 000
Kč.[621]
Nakonec objekt č.65 přešel do soukromých rukou až při aukci 27. září 2005.
Utkali se o něj dva zájemci a byl vydražen za 850 000 Kč.[622]
Dne 3. dubna 2006 schválila městská rada a 18. dubna 2006 i zastupitelstvo
záměr prodeje pruhu obecního pozemku na jižní straně od objektů č.64 a č.65. Šlo o dvě části veřejného pozemku
č.kat.3850/1 o rozloze cca 392 čtverečních metrů. Odbor rozvoje města provedl
zaměření dotčené parcely a navrhl prodat oba pozemky v dražbě,
s vyvolávací cenou 96 400 Kč a 61 600 Kč. 15. května 2006 o tom jednala
městská rada.[623]
Souhlasila s prodejem parcely. 7. srpna 2006 rada města stanovila prodejní
cenu 96 400 Kč. 22. srpna 2006 se prodejem zabývalo zastupitelstvo.[624]
K žádné zásadní přestavbě, natož novostavbě bytového domu, tu nedošlo.
Původní vojenský barák byl nicméně solidním způsobem opraven. Následně se administrativně
rozdělil. Jižní polovina získala 29. dubna 2010 samostatné číslo popisné čp.1260/II.[625]
Svou rokycanskou pobočku tu má firma Dětská hřiště Smitka, zabývající se
dřevovýrobou.[626]
Severní polovina objektu získala číslo popisné čp.1261/II rovněž 29. dubna 2010.[627]
Obě poloviny mají dle stavu z roku 2020 stejného majitele, Františka
Smitku. A ani stavebně se neliší.
Kasárny měly rovněž svoji vlastní plynovou
kotelnu, objekt č.105 (foto
z r. 2006). Vznikla dodatečně, protože ještě na leteckém snímku
z roku 1957 zde místo ní lze vidět jakési hřiště.[628]
Snímkování z července 1968 ji také ještě nezachytilo. Na jejím místě byla
jakási odstavná plocha.[629]
Vzniknout musela až potom. Od roku 2001 se nepoužívala. Město projevilo po
nabytí kasáren zájem o její rekonstrukci a znovuzprovoznění. Postupně by se na
ni napojovaly jednotlivé objekty a firmy působící v areálu. To
předpokládala i urbanistická studie celé oblasti. Společnost Tehor, která
v Rokycanech obhospodařovala výtopný systém, projevila zájem zahrnout
kotelnu v kasárnách do své správy.[630]
V prosinci 2003 radní kotelnu v kasárnách firmě Tehor pronajali.[631]
V roce 2020 je ale v majetku firmy Inkos, které patří nedaleký dům
čp.1222/II (objekt č.11). Stavebně nebyla až do roku 2018 zásadněji pozměněna.
Šlo o přízemní menší stavbu s nízkou valbovou střechou. Takto je ještě
zachycena v srpnu 2018. V listopadu 2017 rada města schválila výjimku
z regulativů zástavby pro pozemek č.kat.3850/49 dle žádosti firmy Inkos.[632]
V roce 2018 bylo vydáno územní rozhodnutí a stavební povolení pro firmu Inkos
Rokycany s. r. o. na skladovou halu v bývalých kasárnách.[633]
V srpnu 2019 už zde stojí nový objekt, na odlišném, větším půdorysu,
zasahující dál k západu. Ten následně obdržel 25. března 2021 samostatné
číslo popisné čp.1365/II.[634]
13.6.14. Komerční objekty
v střední části bývalých kasáren
V geografickém středu komplexu zrušených kasáren, v sektoru mezi
ulicemi Armádní a Dělostřelců se nachází několik objektů, převážně počátkem 21.
století navrhovaných pro adaptaci na občanskou vybavenost, komerční plochy či
bydlení (viz mapa
areálu kasáren).
Objekt č.12 (čp.1224/II) na stavební parcele
č.kat.1157/26 byl využíván původně jako sklady
a garáže (foto
z r. 2006). Vznikl roku 1932, v první stavební fázi kasáren.[635]
Šlo o nevýrazný přízemní barák, který kdysi tvořil jižní hranici velkého
prostranství uprostřed areálu kasáren. Podlouhlá stavba je zakončena nízkou
sedlovou střechou s montovanou prefabrikovanou konstrukcí. Objekt je nepodsklepený.
Fasádu členily různé garážové vjezdy.[636]
Po zrušení kasáren původně o dům projevilo zájem muzeum Dr. B. Horáka, respektive
Plzeňský kraj jako zřizovatel muzea. Na zasedání 31. srpna 2004 odsouhlasilo
zastupitelstvo Plzeňského kraje bezúplatný převod objektů č.19, č.12 a 61 do
majetku kraje. Po vkladu nemovitostí do vlastnictví kraje měly být předány do
správy rokycanského muzea.[637]
Tento plán ale nakonec nedospěl k realizaci. Společně s okolním pozemkem
č.kat.3850/17 (611 čtverečních metrů) šel místo toho objekt č.12 do dražby za
vyvolávací cenu 988 000 Kč. I zde pak město pro malý zájem potenciálních kupců
cenu redukovalo, a to na 640 000 Kč.[638]
Odbor rozvoje města navrhoval 768 000 Kč[639]
Dne 14. července 2005 byl nabídnut objekt poprvé a neúspěšně v aukci.[640]
Poté, co jej město zlevnilo, už si kupce našel. Při dražbě 27. září 2005 se o
něj utkalo 6 uchazečů a prodejní cena vystoupala na 800 000 Kč.[641]
Studie využití kasáren zde navrhovala buď obytný dům, nebo využití pro služby.
Předpokládala se zásadní proměna objektu a jeho nahrazení novostavbou
třípatrového obytného domu (objekt č.203) s 24 bytovými jednotkami. To ovšem
byla jen ideální vize architekta-urbanisty. Vzhledem k přechodu těchto objektů
do soukromých rukou silně klesl vliv obce na jejich výslednou podobu. Dne 1.
října 2007 dostal objekt samostatné číslo popisné čp.1224/II. Byl pak opraven,
ovšem při ponechání základní hmotové dispozice. Vznikla zde restaurace a bowlingová herna BB
Bowling Profi.[642]
Jižně odtud, na protější straně ulice Dělostřelců, stojí objekt č.63. Za dob fungování vojenské
posádky sloužil rovněž jako sklady (foto
z r. 2006). Nízká přízemní budova s mělkou sedlovou střechou, stojící
na parcele č.kat.1157/32, vyrostla roku 1963.[643]
Podle jiného pramene ale postavena roku 1962.[644]
Z relativně nízké hmoty objektu vystupovala vertikála zděné násypky.[645]
V budově se nacházela kotelna, uhelna, násypka, kanceláře, šatny, chodba i
sociální zařízení. Zděný objekt s konstrukcí tradičního provedení sloužil
do roku 1970 jako kotelna, uhelna, násypka, kancelář, šatna, chodba a sociální
zařízení. Roku 1970 byl proměněn na „sklad VSB“.[646]
Objekt č.63 zamířil do dražby i s okolním pozemkem č.kat.3850/18 o
rozloze 531 čtverečních metrů, a to za vyvolávací cenu 950 000 Kč. Plánovaným
využitím podle urbanistické studie měla být občanská vybavenost, respektive
obchodní prostory. Cena ale nebyla pro možné kupce atraktivní, proto ji zastupitelstvo
v srpnu 2005 snížilo na 850 000 Kč.[647]
Odbor rozvoje města přitom radě navrhoval srazit cenu až na 530 000 Kč.[648]
Dne 19. září 2005 ani dražba za redukovanou cenu nebyla úspěšná.[649]
Dne 1. listopadu 2005 proto zastupitelstvo řešilo další redukci vyvolávací ceny
na 600 000 Kč.[650]
Dražba se měla odehrát 22. a 24. listopadu 2005. Těsně před tím ovšem byl objekt
č.63 stažen z prodeje, a to kvůli nerealizovaným bouracím pracím na části
objektu.[651]
Zjistilo se, že objekt zasahuje násypkou do komunikace a bylo nutné tento
rozpor vyjasnit.[652]
Násypka nakonec byla demolována. Podle podkladů pro dražební vyhlášku se tak
stalo ještě během roku 2005.[653]
Podle fotografie z ledna 2006 ještě násypka stála (foto
z r. 2006). Až 18. dubna 2006 schválilo zastupitelstvo nový záměr
prodeje budovy č.63. Byl zveřejněn od 25. dubna do 10. května 2006 a městu došly
dvě nabídky na odkup. Odbor rozvoje města navrhl prodej veřejnou dražbou,
tentokrát za 600 000 Kč. 15. května 2006
se prodejem zaobírala městská rada. Vzhledem k tomu, že jeden ze zájemců
(Karel Aubrecht) nabídl 780 000 Kč a druhý cenu neuvedl, radní rozhodli
stanovit vyvolávací cenu právě na 780 000 Kč.[654]
Termín nové dražby byl stanoven na 31. srpna 2006. Vyvolávací cena činila skutečně
780 000 Kč (i když znaleckým posudkem z 2. května 2006 byla budova oceněna
na 2 082 640 Kč). Technický stav objektu je tehdy popisován jako úměrný stáří a
nepravidelné údržbě. Případné nové využití vyžadovalo stavební úpravy a
rekonstrukci.[655]
Dle stavu z roku 2020 je majitelem budovy firma Top Car Service s. r. o.
Stavba zůstala bez výraznějších oprav v původním omšelém stavu z časů
končící vojenské posádky. K objektu č.63 přiléhal z jihu ještě menší
plochostřechý objekt č.89 (parcela
č.kat.1157/33). Evidován armádou jako „sklad
Unimont“. V roce 2005, ještě před dražbou ovšem byl zdemolován.[656]
Na východní straně sousedí s objektem č.63 přízemní budova (bývalé
armádní truhlářské dílny), evidovaná
jako objekt č.16, nyní mající číslo
popisné čp.1202/II. Zaujímá parcelu
č.kat.1157/34. Pochází z rané stavební fáze kasáren. Zachytila ji zde už
letecká fotografie z roku 1938.[657]
Po zrušení posádky byl dům prodán za 737 200 Kč (evidenční hodnota budovy
činila 491 421,18 Kč).[658]
V září 2004 odsouhlasilo zastupitelstvo přímý prodej, v říjnu 2004
pak městská rada doplnila na základě geometrického zaměření pozemků cenu.
Objekt č.16 získal Miroslav Němec z Rokycan. Z celkové ceny 737 200
Kč zaplatil za budovu 550 000 Kč, za stavební parcelu 114 400 Kč a za okolní
pozemek 72 800 Kč.[659]
V srpnu 2005 schválila městská rada vyřazení budovy i s okolním
pozemkem 3850/8 z majetku obce.[660]
Plánovalo se tu využití pro obchodní účely. Samostatné číslo popisné získal
objekt 20. února 2006. Prošel důkladnou rekonstrukcí, hmotově si ale udržel původní
proporce. Sídlí tu firma Stavitelství
Němec.
Na opačné západní straně od objektu č.63 se nalézá na pozemku č.kat.1157/31
budova, jež byla za časů vojenské posádky označována jako sklady a kanceláře VSB (foto
z r. 2006). Byla evidována coby objekt
č.13, nyní nese číslo popisné čp.1192/II.
I on už zde stál na leteckém snímku z roku 1938.[661]
Urbanistická studie transformace kasáren navrhovala jeho využití pro obchodní
účely. V září 2004 zastupitelstvo schválilo přímý prodej, v říjnu
2004 městská rada doplnila prodejní cenu na základě geometrického zaměření
pozemků. Objekt č.13 získal René Vitoušek z Rokycan. Za budovu zaplatil
500 000 Kč, za stavební parcelu 191 000 Kč a za okolní pozemek 129 000 Kč.
Celkem 820 000 Kč.[662]
Dne 3. října 2005 tu pak Vitoušek otevřel svůj obchod. Šlo o první firmu,
zprovozněnou v areálu kasáren po zahájení jejich transformace.[663]
Objekt dostal číslo popisné čp.1192/II.
31. července 2006 požádal Vitoušek o odkup části městského pozemku
č.kat.3850/1 o ploše cca 168 čtverečních metrů, který přiléhal od západu
k objektu čp.1192/II. Na stávající zatravněné ploše hodlal vybudovat parkoviště
pro zákazníky, zbytek parcely chtěl sadově upravit. Zároveň ohlásil, že úpravy
budou součástí plánované celkové rekonstrukce domu čp.1192/II. Její projekt měl
Vitoušek předložit ještě během roku 2006. Plánoval nástavbu dosud přízemní
budovy. Kromě skladu a prodejny zamýšlel přistavět dvě bytové jednotky pro
svoji rodinu. Žádost byla projednána s projektantem Petrem Černým a
konstatováno, že zřízení parkoviště je v souladu s urbanistickým
řešením areálu kasáren. 7. srpna 2006 se záměrem odprodeje parcely
souhlasila městská rada a 22. srpna 2006 věc projednalo i zastupitelstvo.[664]
V následujících týdnech pak byl zveřejněn záměr prodeje zmíněného pozemku
(zájem projevil jen pan Vitoušek) a odbor rozvoje města zajistil zpracování
znaleckého posudku na cenu. Na základě posudku navrhlo město prodej za 51 200
Kč. 18. září 2006 o prodeji panu Vitouškovi jednala městská rada.[665]
Ta s prodejem souhlasila. 3. října 2006 o věci jednalo i zastupitelstvo.[666] Dne 26. října 2006 vypsalo město výběrové
řízení na opravu kanalizace v areálu kasáren-Vitoušek. 14. listopadu 2006
zakázku získala firma Sbt Stavby, s. r. o. z Rokycan za 371 409 Kč,
s termínem dokončení do 21. prosince 2006.[667]
Někdy po roce 2016 prošel objekt důkladnou rekonstrukcí, při níž na původní
plochostřechou stavbu byla přidána valbová střecha. Dle stavu ze srpna 2018 již
je přestavba domu dokončena. Západní pozemkový pruh, který Vitoušek přikoupil
od města, je nyní oplocen a přičleněn k této stavbě. Funguje zde
instalatérská prodejna. Pečlivá oprava a modernizace domu čp.1192/II je
příkladem důkladnější stavební revitalizace bývalých kasáren, než jaká byla
bohužel v mnoha případech provedena.
Plošně rozlehlý objekt č.14
(stavební parcela č.kat.1157/49) se sedlovou střechou zachycuje již letecká
fotografie z roku 1938.[668]
Původně zde bývala výcviková hala a
garáže (foto
z r. 2006). Počátkem 21. století dům využívala firma Borgers formou
pronájmu.[669]
Jižně od něj se nachází podobně
dispozičně řešený objekt č.31
(stavební parcela č.kat.117/46). Ten ale vznikl později. Na leteckém snímku
z července 1938 lze na jeho místě vidět volnou plochu, nanejvýš jen počáteční
fázi stavebních prací.[670]
Na letecké fotografii z června 1947 již je zachycen.[671]
Spadá tedy do stavebního rozšiřování areálu kasáren za 2. světové války. Před
zrušením kasáren byl evidován coby výcviková
hala. Počátkem 21. století byl rovněž v nájmu firmy Borgers.[672]
Tyto dvě mohutné haly propojuje uprostřed do tvaru písmene U vysoký betonový objekt č.85 na parcele č.kat.1157/48,
vzniklý mnohem později a uváděný jako garáž
(počátkem 21. století taktéž v nájmu Borgersu).[673]
Mezi nimi pak na pozemku č.kat.1157/47 stál menší objekt č.15 (využíván armádou jako sklad).
Ten už je tu doložen na leteckém snímku z července 1938.[674]
Někdy okolo roku 2010 byl zbořen. Firma Borgers se mezitím stala vlastníkem
objektů č.14, č.31 a č.85, které už předtím měla v nájmu. Žádné zásadnější
stavební úpravy tu neprovedla. Komplex těchto tří budov slouží jako skladovací
prostor pro nedalekou továrnu Borgersu v Kotelské ulici v nové
průmyslové zóně (viz výše).
Jižně od ulice Dělostřelců stojí ve východní části areálu kasáren za
sebou čtyři podobně dispozičně řešené skladové objekty č.36, č.35, č.33 a č.32.
Všechny tu stály již dle stavu z roku 1938.[675]
Objekt č.36 sloužil armádě jako sklad autodílů. Dne 21. května 2007
odsouhlasilo zastupitelstvo záměr jeho prodeje.[676]
Dne 25. června 2007 zastupitelé odsouhlasili, že zamíří do veřejné dražby s vyvolávací
cenou 1 685 000 Kč. Podmínkou bylo, že nabyvatel měl do jednoho roku nahradit
stávající čtyři kusy křídlových vrat na straně do ulice Dělostřelců novými
vraty, která by nezasahovala do chodníku, nebo přemístí vrata na jižní stranu
stavby.[677]
Dne 24. září 2007 rozhodlo zastupitelstvo, že namísto dražby se objekt č.36 na pozemku
č.kat.1157/35 nabídne prostřednictvím realitní kanceláře za 1 685 000 Kč
s výše uvedenou podmínkou, že nabyvatel do jednoho roku nahradí křídlová
vrata novými.[678]
Objekt pak nebyl zásadně přestavěn, ale prošel opravou a v západní části
mírnou redukcí své rozlohy. Majetkově se později rozdělil na dvě části. Západní
část bývalého skladu má číslo popisné čp.1248/II.
Bylo přiděleno 17. června 2009.[679]
V roce 2020 byla v majetku firmy Brickland. Sídlí tu firma Mill Pro,
s. r. o.[680]
Východní polovina objektu má číslo popisné čp.1324/II,
které bylo přiděleno 6. září 2016.[681]
Jejím vlastníkem je Tran Thi Ngoc a funguje tu obchod s potravinami.
V objektu č.35 měla armáda KTS, sklady. Pak jej využívala firma
Borgers (formou pronájmu).[682]
Následně objekt odkoupila a někdy před rokem 2015 opravila, zejména jeho
zvýšené betonové čelo na západní straně objektu. Dne 23. listopadu 2012 získal
samostatné číslo popisné čp.1288/II.[683]
Rekonstrukci provedla roku 2012 firma Asset Rent – Storehouse. V objektu
čp.1288/II bylo pak umístěno zdravotní středisko.[684]
I vedlejší objekt č.33 (garáže a sklady) si ještě před zrušením
kasáren pronajala firma Borgers.[685]
Později ho koupila a opravila. V roce 2014 bylo vydáno firmě Borgers stavební
povolení na přestavbu objektu č.33.[686]
Objekt č.32 (garáže) rovněž už
v době rušení kasáren měla v nájmu firma Borgers.[687]
Dle stavu z roku 2020 je jeho majitelem.
Jižně od této řady čtyř starších skladů se ještě na státní mapě z roku
1963 prostírala volná plocha. Někdy později zde vyrostly další kasárenské
budovy. Jde o objekt č.90 (garážový přístřešek) a objekt č.68 (garáž). Dohromady s výše uvedenou starší stavbou vytvářejí
polouzavřené nádvoří. Oba objekty byly rovněž v době zániku vojenské
posádky v nájmu Borgersu.[688]
A oba byly pak touto průmyslovou firmou odkoupeny. Na prostranství sevřeném
těmito skladovacími halami stojí ještě objekt
č.104 (parcela č.kat.1157/43), jenž byl používán vojskem coby „přístřešek benzina“. Zůstal zachován i
po transformaci kasáren a je v majetku společnosti Borgers. Jižně od něj stával
drobný objekt č.42, evidovaný coby „kiosk na pohonné hmoty“. Byl zbořen
někdy před rokem 2011. Na tomto místě se dle urbanistického konceptu
revitalizace areálu kasáren předpokládala možnost výstavby nových budov pro
podnikatelské účely. Nestalo se tak a jen s malými změnami slouží původní
objekty nadále a tvoří okrsek firmy Borgers.
13.6.15. Jihovýchodní část
bývalých kasáren
Podél Kotelské ulice, jižně od solidních objektů č.38 a č.37 se
v kasárnách rozkládaly spíše jen sporadicky zastavěné plochy, které měly v rámci
revitalizace projít zásadní proměnou. Architektonická studie využití kasáren tu
navrhovala poměrně rozsáhlé demolice a dostavbu nových objektů.
Bizarní využití měla garážová stavba na č.kat.1157/38, která je evidována
armádou jako vepřín (objekt č.23). Objekt je na tomto
pozemku zobrazen už na leteckém snímkování z roku 1938. Stavba byla určena urbanistickou studií
využití kasáren z roku 2004 k demolici. Zboření vepřína a následný
prodej uvolněného pozemku (blok 19B) podpořila v květnu 2005 i hospodářská
komise městské rady.[689]
Záměr schválila městská rada v květnu 2005. Objekt byl roku 2001 oceněn na
157 545,21 Kč. Demolice nebyla žádoucí jen pro neudržitelnost existence takto
podřadné stavby v dynamicky se rozvíjejícím okrsku, ale i proto, že
zasahovala do plánované obslužné komunikace.[690]
V lednu 2006 nicméně vepřín ještě stál. 20. září 2005 schválilo prodej
bloku těchto pozemků zastupitelstvo za vyvolávací cenu 463 200 Kč s tím,
že nabyvatel zajistí na vlastní náklad odstranění bývalého vepřína. Dražba se
odehrála 29. listopadu 2005, ale bez výsledku. 9. ledna 2006 odsouhlasili radní
zařadit blok 19B do 2. kola aukce, v co nejbližším termínu a se stejnou
vyvolávací cenou.[691]
Na místě vepřína se v urbanistickém generelu území bývalých kasáren
předpokládala výstavba zcela nové budovy č.208. Jižně od ní měla v bloku
19C vyrůst novostavba č.209. Obě měly být určené pro podnikatelské aktivity. Ani
během aukce 29. listopadu 2005 se nicméně blok 19C neprodal. Vyvolávací cenu pak
zastupitelstvo 20. září 2005 redukovalo 891 600 Kč. 9. ledna 2006 pak městská
rada rozhodla, že pozemek pošle do 2. kola dražby.[692]
Někdy před rokem 2011 byl bývalý vepřín zbořen a zdejší pozemky jsou dle stavu
z roku 2020 v majetku firmy Kužílek s. r. o. Tato firma se
specializuje na zpracování odpadního plastu.[693]
Pozemek je stavebně nevyužit, slouží jako skladiště pod otevřeným nebem. Ve
srovnání s urbanistickými plány nevznikla ani obslužná komunikace, která
měla probíhat po západní straně tohoto pozemku.
Jižně od bloku 19C vbíhá do areálu bývalých kasáren obslužní komunikace,
původní boční vjezd do kasáren. Stál tu na parcele č.kat.1157/58 objekt č.66, který byl armádou evidován
coby KTS (vrátnice). Byla to
přízemní stavba s plochou střechou (foto
z r. 2006, foto
z r. 2006). Vjezd uzavírala velká plechová vrata, před nimiž byla
Kotelská ulice (tehdy spíše jen Kotelská cesta) na malé ploše u výjezdu
z areálu vydlážděna vějířovou dlažbou z žulových kostek. Tento výjezd
z kasáren vznikl až dodatečně. Na leteckém snímku z roku 1957 ještě
neexistoval, respektive byla tu cesta, jež tvořila jižní hranici tehdejšího
areálu (před jeho expanzí na jih). Vrátnice ani ploty a další bezpečnostní
prvky zde zachyceny nejsou.[694]
V roce 2001 byl odhadnut objekt na 72 551,46 Kč. Městská rada odsouhlasila
záměr jeho demolice na svém jednání v květnu 2005 a stanovila, že pozemek se
bude prodávat už bez této drobné stavby. Budova č.66 navíc zasahovala do plánu
obslužných komunikací.[695]
Stavba bývalé vrátnice byla skutečně zbořena někdy před rokem 2011.
Původní cesta do areálu kasáren byla ponechána, nyní už jako volně
přístupná veřejná komunikace, a slouží pro napojení jihovýchodní části areálu
na Kotelskou ulici. Pozemek na jih od této cesty v samotném jihovýchodním
koutu areálu bývalých kasáren (poblíž komplexu garážových kojí při Kotelské
cestě, viz výše)
měla podle urbanistické studie (blok 31) po revitalizaci areálu vyplnit
novostavba č.214, jež se navrhovala coby přízemní budova s 10 bytovými
jednotkami, využívaná jako motel pro řidiče kamionů. V druhé polovině
listopadu 2005 se na městském úřadu konalo jednání za účasti zástupců obce,
městské i státní policie, kde se debatovalo o možných úpravách dopravního
režimu v centru Rokycan. Řešil se i nárůst provozu a parkování kamionů
v intravilánu města. Účastníci nastínili možnost vybudování odstavné
plochy pro nákladní automobily v areálu nových kasáren, ze které by se výhledově
najíždělo přímo na nově plánovaný jižní obchvat
města pod Kotlem.[696]
Zůstalo jen u plánů. Pozemek (č.kat.491/24 a č.kat.491/25) dle stavu z roku
2020 není stavebně využit. Je v majetku Vladislava Berdycha a slouží jako
skladovací plocha pod otevřeným nebem. Na pozemku stojí jen jediná menší
stavba. Jde o původní objekt č.67 („kyslíkárna“) na parcele č.kat.4649. Byl
původně určený k demolici. Budova oceněna roku 2001 na 278 556,13 Kč.
V květnu 2005 městská rada doporučila zboření a následný prodej pozemku už
bez stavby.[697]
Byl dražen v rámci bloku pozemků 28D 29. listopadu 2005, ale nenašel
zájemce. Vyvolávací cena činila 2 788 200 Kč. Případný nabyvatel se měl zavázat,
že na vlastní náklady odstraní objekt bývalé kyslíkárny č.67. Dne 9. ledna 2006
rada města poslala blok 28D do 2. kola aukce, se stejnou vyvolávací cenou.[698]
Nakonec ale objekt č.67 přežil. Jde o drobnou přízemní stavbu. Západně od areálu
venkovního skladiště firmy Berdych stál taky objekt č.102 (přístřešek ESO
10). Od počátku 21. století ho měla pronajatý firma Borgers.[699]
Někdy před rokem 2015 došlo k jeho demolici. Pozemek pod ním je dle stavu
z roku 2020 v majetku města a na místě zbořené stavby se nachází
obslužní komunikace a malé parkoviště.
13.6.16. Oblast výstavby
rodinných domů v ulici Na Okrouhlici
Na jihozápadním okraji kasáren, jižně od dosavadní ulice Na Okrouhlici,
došlo poměrně rychle po zrušení kasáren k celkové proměně a stavebnímu
využití dosud volných ploch (viz mapa areálu kasáren).
V souladu s urbanistickou studií zde vznikl nový blok rodinných domků
se 6 stavebními místy, která se prodala již roku 2004 v dražbě. Roku 2005
tam pak začala výstavba rodinných domů. Polohou, charakterem budoucí zástavby,
která nenavazuje na původní objekty kasáren a rovněž majetkoprávní strukturou,
kdy transformace těchto pozemků probíhá v soukromé režii, se tento okrsek
logicky propojuje s již existující zástavbou v ulici Na Okrouhlici. O
této lokalitě je proto podrobněji pojednáno v kapitole „Rašínov“.
13.6.17. Jižní část kasáren –
podnikatelské a skladové objekty
Rozlohou významná je jižní část areálu kasáren (viz mapa areálu kasáren).
Ta byla definována urbanistickou studií transformace kasáren jako zóna podnikatelských
a komerčních objektů. Osou tohoto sektoru je ulice Na Cvičišti. Ta do areálu bývalých kasáren vstupuje od západu, od
Šťáhlavské silnice. Zde bývala druhá brána kasárenského komplexu
s vrátnicí (viz níže, objekt č.81). Její ústí do Šťáhlavské ulice bylo
dlážděno kostkami a křižovatka osazena dokonce v 80. letech 20. století
semaforem (byť po většinu času nefunkčním, šlo o vojenské, nikoliv civilní
zařízení). Od Šťáhlavské silnice ovšem vlastní kasárna odděluje pás zeleně
podél Rakovského potoka. Ulice Na Cvičišti pak prostupuje západovýchodním
směrem skrz celou šířku bývalých kasáren. Nemá ráz klasické městské ulice, ale
spíše celé sítě komunikací protkávajících různé zde rozmístěné objekty. Na
opačné straně areálu vystupuje do Kotelské ulice, v místech bývalého východního
vjezdu do kasáren (viz výše). Severním směrem ji na zbylé části areálu bývalých
kasáren napojuje ulice V Kasárnách.
Další výjezd vede k jihu, kde je tato část kasáren napojena na silniční
obchvat města, zprovozněný roku 2013 (o obchvatu viz výše,
v rámci pasáže o průmyslové zóně pod Kotlem).
Objekt č.27 stojí na parcele č.kat.1157/51 při západní straně ulice V Kasárnách. Stál
již v roce 1938, kdy ho zachytilo letecké snímkování.[700]
Patrně byl tehdy ještě ve výstavbě, protože zdroje uvádějí, že vznikl roku
1939.[701]
Severně od něj se tedy prostírala volná plocha.[702]
Na ní se dle snímku z roku 1957 rozkládalo jakési hřiště nebo cvičiště.[703]
Až později tam vyrostl objekt plynové kotelny č.105 (viz výše). Objekt č.27 využívala
armáda před zrušením kasáren coby nabíjecí
stanici akumulátorů (foto
z r. 2006). Jde o podlouhlou přízemní stavbu, se zvýšenou patrovou
nástavbou na okrajích nad kratšími stranami. Jedná se vlastně o pokračování
řady identických baráků (objekty č.3, č.4, č.5-6, č.7-8, č.9), probíhajících od
severu k jihu podstatnou částí areálu kasáren. V budově byly umístěny
v době rušení vojenské posádky dílny, akumulátorovna, chodby, sociální
zařízení, strojovna, šatna a sklady. Střecha se popisuje jako plochá,
s prefabrikovanou železobetonovou konstrukcí a vyzdívkou. Technický stav
budovy hodnocen v době prodeje jako úměrný stáří a nepravidelné údržbě.
Fasáda byla místy opadaná.[704]
Budova č.27 byla nabízena v dražbě společně s pozemky
č.kat.3850/11 (344 čtverečních metrů) a č.kat.491/23 (404 čtverečních metrů) za
vyvolávací cenu 1 758 437 Kč. Zastupitelé ji v srpnu 2005 kvůli nezájmu
kupců radikálně snížili na 560 000 Kč.[705]
Odbor rozvoje města prosazoval cenu na 566 734 Kč.[706]
Dne 27. září 2005 pak objekt č.27 byl prodán v dražbě jedinému zájemci, a
to za vyvolávací cenu.[707]
Územní plán zde počítal s nerušící výrobou a službami.[708]
Dle stavu z roku 2020 byli novými majiteli Miroslav Vopat a Jana Vopatová.
Dům prošel jen minimální údržbou a zůstává v omšelosti z časů
existence vojenské posádky.
Vedlejší objekt č.29 (čp.1281/II)
na stavební parcele č.kat.1157/53 sloužil původně jako dílny pro automobily (foto
z r. 2006). Vnější podobou a dispozicí se neodlišoval od výše
uvedeného objektu č.27. Vyrostly asi společně v roce 1939. V červenci
1938 již byl zachycen na letecké fotografii.[709]
Společně s okolními pozemky (č.kat.491/22 – 221 čtverečních metrů,
č.kat.491/22 – 428 čtverečních metrů) šel
po zrušení kasáren do aukce za 1 723 754 Kč.[710]
Svého kupce našel 21. července 2005.[711]
I zde urbanistická studie kasáren předpokládala nerušící výrobní aktivity a
služby.[712]
Dům 31. července 2012 získal samostatné číslo popisné čp.1281/II.[713]
Postupně prošel důkladnou rekonstrukcí, včetně dozdění boční stran do výše 2.
patra a zvýšení vlastního objektu o 1. patro. Obzvlášť ve srovnání
s pustnoucím sousedním objektem č.27 vynikne, jak velký potenciál mají
zdejší stavby, pokud se najde vhodný investor. Majitelem objektu č.29 je dle
stavu z roku 2020 Vladimír Běhounek. Sídlí zde posilovna B-Fit. Byla
zprovozněna 1. listopadu 2017.[714]
Na západním okraji se k tomuto domu dříve připojoval menší objekt č.76, evidovaný jako elektrická rozvodna neboli trafostanice.[715]
Šlo o drobnou stavbu na parcele č.kat.1157/52. V roce 2004 přešla jako
jeden z prvních objektů v bývalých kasárnách do soukromého
vlastnictví, když ji od města odkoupila Západočeská energetika.[716]
Sloužila i po zrušení kasáren svému
technickému účelu a později byla nahrazena daleko menší stavbou, spíše
zařízením, a původní objekt trafostanice tak stavebně zanikl (byť funkčně se zachoval).
Vedle stojí objekt č.30 na
parcele č.kat.1157/54. Býval používán jako temperovaná
garáž (foto
z r. 2006). Na rozdíl od předchozích dvou jde v tomto případě o
jednoduchý přízemní objekt (bez zvýšených nástaveb na bočních stranách),
zakrytý nízkou sedlovou střechou. I on je k vidění již na leteckém snímku
z července 1938. Tehdy stál na samém jižním okraji areálu kasáren.[717]
Do budoucna se po zrušení kasáren předpokládalo jeho využití pro nerušící
výrobu a služby. Budova byla prodána 14. července 2005 v dražbě.[718]
Prodala se i s pozemky č.kat.491/19 (710 čtverečních metrů) a č.kat.491/20
(250 čtverečních metrů) za vyvolávací cenu 1 855 846 Kč.[719]
Nový vlastník objektu Vladimír Běhounek zde plánoval zřídit autolakovnu,
pneuservis a autoservis. V červnu 2006 Běhounek požádal obec o prodloužení
plynového vedení k jeho nemovitosti (dosud končilo u objektu č.105).
Žádost odůvodňoval tím, že bez plynové přípojky nedostane stavební povolení na
zřízení autoopravny. Situace s inženýrskými sítěmi v této části
bývalých kasáren nebyla jednoduchá. Při prodeji objektů č.27, č.29 a č.30 se
původně uvažovalo o jejich napojení na plynovou větev z ulice Na Okrouhlici.
Tak se to psalo v dražebních vyhláškách. Jenže nakonec se zjistilo, že
tento rozvod by neměl potřebnou kapacitu a podnik ZČP, a. s. zřizování dalších
přípojek nepovolil. Poslední, kdo přípojku získal, byl majitel objektu č.77.
Možnost vybudovat přípojku od objektu č.105, tedy od severu, také nebyla bez
komplikací. Podnik ZČP odmítl zřizovat od stávajícího ukončení této větve
plynového potrubí tři samostatné přípojky k jednotlivým objektům. Namísto
toho doporučil protažení potrubí o cca 85 metrů k jihu a teprve z něj
zřídit kratší odbočky. Vladimír Běhounek se dohodl se ZČP na finanční
spoluúčasti na prodloužení potrubí, od Martina Vilda si navíc nechal zpracovat
projektovou dokumentaci na protažení potrubí k jihu. Společně
s vlastníkem objektu č.29 se pak domluvili na výpomoci a spoluúčasti na
investici. Náklady se odhadovaly na 385 000 Kč (dle krycího listu rozpočtu
předloženého investorem). Práce na plynovodu měla provést firma S&S Služby z Chrástu.
Odbor rozvoje města navrhl, aby město po dokončení plynovodu uhradilo panu
Běhounkovi část nákladů ve výši 100 000 Kč. 7. srpna 2006 se tím zabývala
městská rada.[720]
Souhlasila a 22. srpna 2006 toto řešení odsouhlasilo i zastupitelstvo.[721]
Kromě toho požádal Vladimír Běhounek město v roce 2006 o odkup části
pozemku č.kat.491/4 o rozloze cca 152 čtverečních metrů u východní strany
objektu č.30. Část objektu (přístřešek nad vchodovými dveřmi) totiž nebyla na
katastrální mapě vůbec zanesena a ležela právě nad tímto obecním pozemkem.
Odbor rozvoje města souhlasil, ale navrhl prodat jen nezbytně nutný úzký pruh
pozemku při východní stěně budovy č.30. Dne 26. června 2006 se záměrem prodeje
takto redukovaného pozemku o rozloze 57 čtverečních metrů souhlasila rada města
a 11. července 2006 i zastupitelstvo. Během července 2006 byl záměr prodeje
zveřejněn. Přihlásil se jen pan Běhounek. S městem se dohodl na kupní ceně
22 800 Kč. 7. srpna 2006 prodej za tuto cenu odsouhlasila městská rada.[722]
Dne 22. srpna 2006 se záležitostí zabývalo i zastupitelstvo města.[723]
Dne 22. prosince 2006 oznámil městský úřad zahájení zjišťovacího řízení
k záměru zřídit autolakovnu, pneuservis, autoservis a parkoviště na
stavební parcele č.kat.1157/54 a na pozemcích č.kat.491/19 a č.kat.491/20.[724]
Pak tu skutečně vznikl autoservis.
Dům je majetkově propojen se sousedním objektem č.29. Dne 22. prosince 2008 dům
obdržel samostatné číslo popisné čp.1245/II.[725]
Sídlí tu firma Auto Běhounek. Od roku 2009 přezouvá pneumatiky nákladních
automobilů a v roce 2012 spustila portálovou mycí linku.[726]
Jižně odtud zástavba při západní straně ulice V Kasárnách pokračuje.
Stojí tu objekt č.75. Armáda ho evidovala jako garáže. Ještě před zrušením kasáren byl využíván firmou Borgers.[727]
Stavba zůstává bez zásadních změn své podoby. Dle stavu z roku 2020 byla
v majetku města Rokycany.
Na protější straně ulice V Kasárnách se nachází původní objekt č.69, který armáda používala
jako krytou mycí plochu. Přímo
s ním souvisí i objekt č.98 (hala JUZO TP). Už počátkem 21. století
si ho pronajala společnost Borgers.[728]
Dle stavu z roku 2020 byly oba objekty už přímo v majetku Borgersu. V
roce 2012 provedla firma Asset Rent – Storehous rekonstrukci objektů č.68 a
č.98.[729]
Původní objekt č.98 získal 18. února 2013 i samostatné číslo popisné čp.1289/II.[730]
Jižně od něj stojí opět dva spojené objekty, objekt č.70 a objekt č.70a
(dílny s portálovým jeřábem).
Také si je zpočátku pronajímala firma Borgers.[731]
V roce 2013 bylo vydáno stavební povolení na úpravy objektu č.70 a čp.70a pro
firmu Asset Rent – Storehouse. Pro tutéž firmu také v roce 2013 byl vydán
kolaudační výměr na zámečnickou dílnu na pozemku č. 1157/54.[732]
Podle stavu z roku 2020 již byl jejich majitelem Borgers. Neproběhly tu
žádné větší investice a omšelé budovy slouží nyní jako skladové prostory. Jsou
obehnány plotem, který do sebe zahrnuje i objekty č.69 a č.98 a dokonce i
severně odtud stojící č.31 a č.41 (viz výše), takže uprostřed kasáren vznikl
uzavřený komplex Borgersu.
Jižně od ulice Na Cvičišti, v nejzazším jižním pásu komplexu bývalých
kasáren, stojí několik budov trvalejšího i provizornějšího rázu. Již před
zánikem kasáren zde většinu objektů využívala firma Borgers pro skladové účely
(viz výše).[733]
Dle urbanistické studie zde měla vzniknout zóna pro podnikání
v autodopravě.
Ve všech případech jde o objekty mladšího data, protože areál kasáren ještě
v 60. letech nesahal do této lokality. Až pak se posunula hranice kasáren
na jih a také na jihozápad, kde areál vybíhal až k Šťáhlavské silnici.
Nalézal se tam výjezd z kasáren. K této expanzi došlo na sklonku 60.
let. Už na leteckém snímku z března 1967 je vidět, že tu probíhají zemní
práce, které ale nebyly zdaleka dokončené.[734]
Detailně to ukazuje letecký snímek z října 1967, který má kvalitnější
rozlišení. Celou plochu budoucí rozšíření kasáren pokrývaly výkopy a stopy po
těžké technice. Už byl otevřen i výjezd na Šťáhlavskou silnici.[735]
V červenci 1968 dle další letecké fotografie práce pokračovaly.[736]
Snímkování z roku 1973 ukazuje, že nový sektor kasáren, včetně výjezdu na
Šťáhlavskou silnici, už je hotov.[737]
U bývalého vjezdu do kasáren ze Šťáhlavské ulice stojí původní objekt č.81 (na parcele č.kat.4665).
Byl evidován jako KTS (vrátnice).
Šlo o drobnou stavbu o ploše 68 čtverečních metrů.[738]
Jako rozestavěná je vrátnice vidět poprvé na leteckém snímku z července
1968.[739]
Ještě před zrušením kasáren přešla do dočasného užívání firmy Borgers.[740]
V této oblasti okolo vrátnice a jižně od výjezdu z bývalých kasáren nabídlo
město v roce 2005 do prodeje pozemek č.kat.491/17 (blok 26a) o rozloze 1467 metrů čtverečních. Na parcele, evidované jinak
jako zatravněná plocha, se nacházela jen výše uvedená vrátnice. Celá plocha se
nabízela za vyvolávací cenu 1 390 700 Kč.[741]
Kvůli nezájmu kupců ji navrhl odbor rozvoje města snížit na 695 350 Kč.[742]
V srpnu 2005 nakonec zastupitelé cenu upravili na 990 000 Kč.[743]
Dne 22. září 2005 pozemek opětovně v aukci nenašel kupce.[744]
V listopadu 2005 proto zastupitelstvo zlevnilo vyvolávací cenu na 685 000
Kč.[745]
V opakované dražbě 22. a 24. listopadu 2005 se nakonec objekt prodal, a to
právě za 685 000 Kč.[746]
Někdy před rokem 2011 vyrostla na pozemku zřízena ohrada se skladištěm. Dle
stavu z roku 2020 byla parcela i objekt bývalé vrátnice v majetku stavební
firmy Rokycanská BIS, a. s. Ta využila a adaptovala i původní vrátnici, která 14.
května 2013 získala samostatné číslo popisné čp.1292/II.[747]
Do aukce šel i sousední pozemkový blok
26b (parcela č.kat.491/18 o ploše 1187 čtverečních metrů, pouhá zatravněná
parcela), a to za vyvolávací cenu 949 600 Kč. V srpnu 2005 se pro nezájem
kupců snížila na 720 000 Kč.[748]
Odbor rozvoje města ji navrhoval neúspěšně zlevnit dokonce na 474 000 Kč.[749]
Dne 22. září 2005 se pozemek v opakované aukci zase neprodal.[750]
Zastupitelstvo tudíž uvažovalo o další redukci ceny na 475 000 Kč.[751]
Ani v opakovaném kole aukce 22. a 24. listopadu 2005 pozemek nenašel kupce.
9. ledna 2006 rada města jednala o nové vyvolávací ceně 415 000 Kč.[752]
Východně od pozemku s bývalou vrátnicí stojí objekt č.97. V době existence kasáren byl evidován jako „Hala VUZO“ (foto
z r. 2006). Je to mohutná zděná dvojhala s nízkou sedlovou střechou. Ještě před zrušením kasáren ji využívala firma
Borgers pro skladové účely.[753]
V září 2004 odsouhlasilo zastupitelstvo přímý prodej, v říjnu 2004
pak rada stanovila na základě geometrického zaměření pozemků i cenu. Objekt měl
získat Zdeněk Hejl z Rokycan, přičemž za samotnou budovu by zaplatil 620
000 Kč, za stavební parcelu 447 200 Kč a za okolní pozemek 668 400 Kč. Celkem 1
735 600 Kč.[754]
Tato nemovitost na stavební parcele č.kat.4666 ale nakonec zamířila do dražby.
Evidenční hodnota stavby i pozemku činila 3 445 144,62 Kč. Prodala se za 2 186
000 Kč. V srpnu 2005 schválila městská rada vyřazení budovy i
s okolním pozemkem 3850/8 z majetku obce.[755]
Objekt získal dle výpisu z katastrálního rejstříku Zdeněk Hejl
z Rokycan. Stavba získala číslo popisné 2. května 2006.[756]
Neprošla žádnou zásadní stavební proměnou a je využívána jako sklad. Vedle ní
vede k jihu výjezd z areálu kasáren na nový obchvat Rokycan,
zprovozněný roku 2013, viz výše.
Jihozápadní výspa kasáren, poblíž vrátnice (pozemek č.kat.491/4) se
zvažovala jako součást výměny pozemků mezi městem a Miloslavou Kafkovou, která
by jej získala za jiný pozemek v Borku, jenž od ní město
požadovalo. V dubnu 2004 zastupitelstvo uložilo městskému úřadu, aby jednal
s paní Kafkovou. V květnu 2004 městská rada odložila rozhodnutí o možné
směně až do ocenění pozemku v kasárnách, který M. Kafková požadovala. Rada
o tom jednala opět v srpnu 2004, ale odložila verdikt. V říjnu 2004
se o směně mělo jednat znovu. K dispozici byly dva návrhy: rodiny
Kafkových a města. Oba počítaly s tím, že M. Kafková v jistém rozsahu
nabude pozemek v jihozápadním cípu kasáren o rozloze 655 čtverečních
metrů.[757]
V prosinci 2004 s převodem souhlasila městská rada, ale jednání
uvázlo na ceně, protože paní Kafková požadovala vyšší.[758]
V jihozápadním rohu areálu kasáren měla armáda také zázemí pro údržbu
vozidel a čerpání pohonných hmot. Stojí zde objekt č.77 na parcele č.kat.4662. Armádou evidován coby „technická ošetřovna vozidel“. Má podobu
montované přízemní garážové dílny s třemi vraty (foto
z r. 2006). Jde o nepodsklepený objekt se sedlovou střechou, postavený
roku 1971.[759]
Prodával se v dražbě společně se sousedním objektem č.96 (č.kat.4663), což je plechový garážový přístřešek ESO na pohonné hmoty. Vyrostl roku 1978. Armáda
ho používala na garážování vojenské techniky. Ocelová konstrukce je otevřena ze
všech stran, střecha je pultová, s ocelovými vazníky, bez obvodových zdí.
Podlaha objektu betonová.[760]
Součástí prodávaného bloku byl i přilehlý pozemek č.kat.441/7 o rozloze 5613
čtverečních metrů, na němž vojáci původně umístili betonový mycí můstek pro vozidla (objekt č.78). Tento můstek vznikl současně
s objektem č.77 v roce 1971.[761]
Podle autorů urbanistické studie využití areálu kasáren měl celý tento komplex
sloužit pro nerušící výrobu a služby, ideálně pro autodopravu. Vyvolávací cena byla
stanovena na 3 282 940 Kč. V srpnu 2005 ji ale muselo zastupitelstvo revidovat.
Objevil se totiž jen jeden neoficiální zájemce a ten nechtěl celý pozemek a
nabízel jen 390 000 Kč. Odbor rozvoje města doporučil srazit cenu na 2 644 608
Kč.[762]
Nakonec zastupitelstvo v srpnu 2005 prodejní cenu stanovilo na 2 850 000
Kč.[763]
Během zářijových dražeb o budovu zase nikdo neprojevil zájem, zastupitelé proto
1. listopadu 2005 posuzovali redukci vyvolávací ceny na 2 645 000 Kč.[764]
Opakovaná dražba se uskutečnila 22. a 24. listopadu 2005. Tentokrát již se
pozemek i s objekty prodal, a to za 2 640 000 Kč.[765]
S nabyvatelem objektu č.77 Zdeňkem Kužílkem ale v následujících
měsících vedlo město i okolní obyvatelé různé spory. 13. dubna 2006 při
kontrole areálu bývalých kasáren zjistil stavební odbor, že na objektu č.77 dochází k stavebním úpravám bez povolení.
Majitel dostal pokutu, kterou uhradil. 19. června 2006 ale požádal město o
dodatečné povolení stavby provozovny na zpracování plastového odpadu. 26. června
2006 vyzvalo město majitele, aby ke své žádosti dodal další podklady, což do
září 2006 neučinil.[766]
Kužílek chtěl využít získané objekty v této části kasáren na výstavbu
linky na drcení odpadu. 10. července 2006 se k tomu vyjádřil odbor rozvoje
města, a to vcelku vstřícně s tím, že daná aktivita je v souladu
s definicí této lokality jako smíšeného území s předepsaným 30%
podílem zeleně. Případná hlučnost se měla eliminovat provozními úpravami a
výstavbou protihlukové zdi na severním okraji pozemku (na hranici se zónou
nových rodinných domků v ulici Na Okrouhlici).[767]
Jenže když se o Kužílkových plánech dozvěděli majitelé přilehlých parcel, na
nichž měly v ulici Na Okrouhlici vyrůst rodinné domky (viz kapitola „Rašínov“), začali
protestovat. 6. září 2006 odeslali na městský úřad petici, v které
popisují rozčarování z toho, že na pozemku vedle jejich budoucích domů se
začal během roku 2006 vršit plastový odpad. Ověřováním prý zjistili, že pan
Kužílek má již podobnou firmu ve Zruči u Plzně a po návštěvě tamní provozovny
zjistili, že jde o velmi hlučný typ podnikání. Obyvatelům Zruči prý pan Kužílek
vyhrožuje, protože si rovněž stěžují na zápach, hluk a prach. Signatáři dopisu
proto žádali rokycanskou radnici, aby zabránila vzniku skládky plastů a
nedopustila spuštění nevhodného typu průmyslového podnikání v této části
bývalých kasáren.[768]
Dne 7. září 2006 pracovníci stavebního odboru při další obhlídce místa
zjistili, že na objektu č.77 pokračují nepovolené stavební úpravy, na pozemku
č.kat.441/17 docházelo k provádění přístavby a při hranici s pozemkem
č.kat.441/16 vyrůstalo nepovoleně oplocení. Krátce nato panu Kužílkovi město
zaslalo výzvu, aby ukončil veškeré stavební zásahy a nespouštěl technologické zařízení,
pokud by došlo k jeho instalaci. Dále jej město vyzvalo, aby s obcí
projednal částečný zábor pozemku č.kat.431/3, na kterém umístil skládku
plastového odpadu.[769]
Podle zápisu z obchůzky již ovšem drticí stroj na plasty, umístěný
v budově č.77, byl v provozu. 18. září 2006 vzala informace okolo
celé kauzy na vědomí městská rada.[770]
Odbor rozvoje města reagoval 15. září s tím, že provoz linky na odpad
se stejně bude muset posoudit z hlediska vlivu na životní prostředí a
v rámci tohoto řízení budou mít občané možnost se vyjádřit. Územní plán
ostatně pro tento typ lokality předepisuje jen takové aktivity, které splňují
charakter nerušící výroby a nemají dopad na životní prostředí.[771]
Koncem září 2006 již je znám výsledek šetření inspekce životního prostředí EIA.
V zjišťovacím řízení rozhodla, že posuzování vlivu této provozovny na
životní prostředí musí pokračovat. Podle sdělení krajského úřadu teď bylo na
majiteli firmy, aby předložil dokumentaci, zpracovanou odborníkem autorizovaným
ministerstvem životního prostředí. Klíčové jednání se pak mělo vést o definici
pojmu „nerušící výroba“ a do jaké míry provozovna do této kategorie spadá.
Stavební úřad města mezitím pokračoval v řízení o odstranění stavby.[772]
Koncem října 2006 nařídil, že pan Kužílek je povinen nepovolené stavby
odstranit. Tel ale reagoval tím, že když objekt v kasárnách kupoval, město
mu nenaznačilo, že by tento typ podnikání mohl být problémem.[773]
Dne 4. prosince 2006 zastupitelstvo města neschválilo
změnu územního plánu č54 podle žádosti Ing. Petra Soubusty, kterou se
mělo změnit funkční využití zdejších pozemků. Zatímco parcely pod vlastními
rodinnými domy v nové části ulice Na Okrouhlici č.kat.441/10,
č.kat.441/11, č.kat.441/12, č.kat.441/13, č.kat.441/14 a č.kat.441/15 by
zůstaly „obytným územím rodinných domů, pozemek č.kat.441/17 se měl změnit na
„všeobecné smíšené území“. Šlo o pozemek podél jižní strany komunikace Na
Okrouhlici, v místech kde začínala podnikatelská zóna bývalých kasáren.
Právě na místě, o které se vedly spory mezi zdejšími majiteli domů a
podnikatelem Kužílkem.[774]
Dne 15. ledna 2007 městský úřad zahájil zjišťovací řízení k záměru na
vznik provozovny pro zpracování plastového odpadu na tomto pozemku.[775]
Dne 11. června 2007 započalo zjišťovací řízení k ekologickým dopadům
záměru „Provozovna pro zpracování plastů ve smíšeném území kasárna Rokycany“.
Podle půdorysného plánu měly být hygienické a ekologické dopady provozovny
zmírněny tím, že skladování plastových surovin by probíhalo na jižní hranici
areálu, tedy co nejdále od obytné zóny, která měla být navíc nadále izolována
hradbou. Na rozdíl od té stávající měla být zeď zalomena o něco dál k jihu
tak, aby při jižním okraji nové části ulice Na Okrouhlici vznikl pruh pozemku
určený k osázení jehličnatými i listnatými stromy.[776]
Podle stavu z roku 2020 vlastní objekty č.77 a č.96 nadále Zdeněk Kužílek.
29. dubna 2010 získal objekt č.77 samostatné číslo popisné čp.1257/II.[777]
Mezi oběma budovami vznikl ohrazený prostor, kde je venkovní uskladnění
materiálu. Objekt č.78, tedy mycí můstek, zanikl pod touto venkovní skládkou.
Poblíž jihozápadního výjezdu z areálu kasáren stojí objekt č.79 (čp.1201/II), který armádě sloužil jako „kiosek PHM“ tedy čerpací stanice pohonných hmot (foto
z r. 2006). Vedle něj evidovány ještě objekt č.80 a objekt č.80a
(podzemní nádrže na pohonné hmoty). V září
2004 odsouhlasilo zastupitelstvo přímý prodej objektů č.79, č.79a, č.80 a
č.80a. V říjnu 2004 městská rada
doplnila přesné ceny na základě geometrického zaměření pozemků. Získal je
Jaroslav Mrázek z Plzně, přičemž za budovy zaplatil 10 000 Kč, za stavební
parcelu 169 200 Kč a za okolní pozemek 928 400 Kč. Celkem 1 107 600 Kč.[778]
Dne 1. února 2006 bylo objektu č.79 uděleno číslo popisné čp.1201/II. Funguje
tu veřejná čerpací stanice pohonných hmot firmy ČS Rokycany.[779]
Mezi ulicí Na Cvičišti a jižní hranicí areálu bývalých kasáren stojí hustě
vedle sebe ve dvou řadách 11 velkých přístřešků na vojenskou techniku. Po transformaci
kasáren proběhla jejich demolice a zbyly jen 3. Objekt č.100 evidovala armáda jako „garáž“ respektive „přístřešek
ESO 20“. Stojí na stavební parcele č.kat.4661 a už počátkem 21. století si
ho pronajímala firma Borgers.[780]
Jde o kovovou konstrukci bez obvodních zdí. V roce 2020 bylo jako majitel
evidováno město Rokycany. Objekt neprošel prakticky žádnou stavební proměnou.
Na vedlejší parcele č.kat.4658 se nachází objekt
č.74 (garáž). Nemá podobu
pouhého přístřešku, ale zděné stavby, dispozičně podobné objektu č.75 na
protější straně ulice. V nájmu ho také mívala firma Borgers.[781]
V roce 2020 je majitelem město Rokycany. Následuje stavebně identický objekt č.71 (garáže), zaujímající parcelu č.kat.4651. I zde se po jistou dobu
usadila v nájmu firma Borgers.[782]
K roku 2020 je i tento garážový objekt v majetku města. Mezi hangáry
č.74 a č.71 se nacházely dvě menší stavby, objekt
č.72 a objekt č.73 (sklady Čejka). Stály na parcelách
č.kat.4652 a č.kat.4656. Taktéž je počátkem 21. století využívala coby nájemce
společnost Borgers.[783]
Dle urbanistické studie revitalizace kasáren byly obě stavby určeny
k demolici. Dle leteckých map byly skutečně zbořeny a to někdy mezi lety
2011–2015. Všechny čtyři stavby, tedy garáže č.71 a č.74 a sklady č.72 a č.73,
jsou vidět již na leteckém snímku z března 1967. Šlo tehdy o nejjižnější
stavby v areálu kasáren.[784]
Poblíž těchto staveb stálo pět identických přístřešků. Šlo o objekt č.91 (na stavební parcele
č.kat.4650), objekt č.92
(č.kat.4653), objekt č.93
(č.kat.4654), objekt č.94 (č.kat.
4655) a objekt
č.95 (č.kat.4659). Všechny byly
v evidenci zapsány coby „přístřešek
ESO 1983“.[785]
Vedle objektu č.95 ještě stál na pozemku č.kat.4660 podobný objekt č.101 (zde šlo o podtyp „přístřešek ESO 10“). Všechny byly počátkem 21. století součástí „dominia“ firmy Borgers,
která si tu pronajímala skladové prostory.[786] Před rokem 2011 už byly zbořeny, s výjimkou objektu
č.93, jenž ještě stál. Do roku 2015 zmizel i on.
Pozemek náleží městu Rokycany, které zde zřídilo odstavnou a parkovací
plochu pro kamiony, jež měla vyřešit problém s parkováním nákladních vozů
v obytných ulicích. Pro tento účel je odlehlý jižní okraj bývalých kasáren
vhodný, navíc je dobře propojen se silniční sítí prostřednictvím jižního
výjezdu z kasáren na nový obchvat
města.
V roce 2011 se uvádí, že město začalo plánovat vznik této parkovací
plochy. Měla pojmout až 71 kamionů, 26 menších nákladních aut a 31 osobních
automobilů. Plocha odstavného parkoviště měla činit 200 x 35 metrů. Počítalo se
s demolicí zdejších přístřešků, zřízení chodníku, vozovky a kanalizace.[787]
Odstavné parkoviště pro kamióny vzniklo v roce 2012. Bylo reakcí na
zavedení zákazu nočního parkování nákladních vozidel na území města. Odstavnou
plochu financoval obecní rozpočet.[788]
13.7. Bilance transformace
bývalých kasáren
Jen málokdy v moderních dějinách čelila rokycanská samospráva tak
rozsáhlému stavebnímu, organizačnímu i finančnímu úkolu, jakým byla
transformace komplexu zrušených nových kasáren. Jen hlavní areál kasáren měřil
téměř 20 hektarů (nepočítaje v to odloučené areály tzv. Depozitu a
pozdějšího Muzea na demarkační linii, o nich viz níže). Navíc
vše probíhalo pod časovým tlakem. Nebylo možné ponechat tak velký komplex ve
stavu delšího chátrání, což by nepochybně hrozilo. Zejména tempo privatizace
zdejších budov, dále budování inženýrských sítí a komunikací bylo mimořádně
rapidní. V tomto ohledu město dosáhlo patrně maximum možného a jde o nepochybný
manažerský úspěch.
Při bilanci prvního čtvrtstoletí transformace bývalých kasáren je ale
s podivem, jak mnoho objektů zůstalo prakticky beze změn. Ačkoliv se
dostaly do soukromého vlastnictví, často prodělaly jen nepatrné stavební
úpravy, spíše udržovacího rázu. Tady se projevila kapitálová nedostatečnost
uchazečů, která se ostatně ukazovala již během jednotlivých kol veřejných
aukcí, kdy muselo město razantně snižovat vyvolávací ceny. V kombinaci s celoevropskou ekonomickou
stagnací po roce 2008 to oslabilo schopnost nových majitelů skutečně
transformovat zdejší zástavbu na kultivované městské prostředí. V případě ryze
technických staveb garáží a skladů v jižní části areálu bývalých kasáren
to není až takový problém, protože se jednalo (a nadále se bude jednat) o
zástavbu industriálního, komerčního charakteru, ukrytou v hloubi areálu. Zásadní
problém nastal v severní části bývalých kasáren, kde je zatímní výsledek
transformace rozpačitý. A není možné to pouze obhajovat objektivními okolnostmi
typu nedostatek peněz a času.
Město evidentně v severní části kasáren podcenilo stanovení a vymáhání
urbanistických a jiných regulativů. To, že se hned z několika
prvorepublikových staveb při Kotelské ulici a ulici B. Němcové, které jsou
přímo přeurčeny být atypickým bydlením pro náročnější klientelu a vizitkou
bývalých kasáren, staly dělnické ubytovny, je neúspěchem. A možná jde i o
nezamýšlený důsledek jinak dobře míněného rozhodnutí radnice z počátku 90. let
podpořit zakládání nových průmyslových podniků na dosavadních polích pod Kotlem
(viz výše)
a jinde. Rozmach průmyslu byl totiž takový, že již počátkem 21. století začal
deformovat sociální a ekonomické složení obyvatelstva. Do Rokycan přicházely
stovky zahraničních dělníků. Problém s nezaměstnaností sice takřka
vymizel, ale image Rokycan se posouvala k „městu u fabriky“. Až teprve ve 2.
dekádě 21. století například v Rokycanech poněkud zrychlila výstavba rodinných
domů a silněji se projevilo přesidlování obyvatel Plzně do Rokycan coby
rezidenčního suburbia. Zahraniční pracovníci mají nepochybný hospodářský přínos
i další pozitiva (a negativa). To ale není předmětem této studie, která se
soustřeďuje na architektonické a urbanistické aspekty. V tomto ohledu bohužel
do městského prostoru gastarbajtři vnášejí specifickou subkulturu nuzných
ubytoven. V bývalých kasárnách jsou i příklady ubytoven, které byly
důkladně zrenovovány a navenek působí kultivovaným dojmem, neodlišitelným od
trvalého bydlení. Ve své většině ale dělnické ubytovny v severní části
kasáren působí omšele, nepatřičně, cizorodě, jako chudinské bydlení na
průmyslové periferii.
Zpětně nahlíženo mělo město rozvážněji schvalovat prodej těchto několika
objektů a klást náročnější podmínky pro nabyvatele. Nejzásadnější chybou
v rámci celých kasáren pak je schválení demolice hlavní budovy kasáren,
provedené v roce 2013 (viz výše). Variantu zboření ikonické a městotvorné budovy
neměla radnice nikdy seriózně připustit. A když už k tomu byla
v krajním případě nucena, tak neměla v horečném spěchu a obavě
z dodatečných nákladů předat pozemek pod tímto zbořeným domem soukromé
firmě. Proluka by totiž měla být co nejrychleji zaplněna kvalitní městskou
architekturou. Jenže pozemek již nepatří městu, takže jeho budoucí řešení není
vůbec jisté. Právě tam, kde mohl revitalizovaný areál kasáren nejvíce ukázat
městu svou novou tvář, se otevřela jizva. A trávník na místě reprezentativní
uliční fronty není přípustným trvalým řešením.
[1] Kronika města Rokycan, 1836–1907, f.
215.
[2] Hofman, K.: Staré rokycanské domy,
díl 7, Rokycany 2001, s. 34.
[3] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl
7, Rokycany 2001, s. 34.
[4] Cironis, P.: Čtení o vojácích aneb
konec stoleté historie posádky v Rokycanech. Minulostí Rokycanska, Rokycany,
14: s. 17, 2002.
[5] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan,
III. oddělení, inventář, 1976, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0071_00013_am-rokycany-odd-3.pdf
[7] Rokycanský deník, 16. 5. 1997, s.
13.
[8] Rokycansko, č. 12, 26. 3. 1992, s. 7.
[9] 10. schůze obecního zastupitelstva,
4. 7. 1924.
[10] Kronika města Rokycan, 1918–37, f.
79.
[11] Hofman, K.: Staré rokycanské domy,
díl 7, Rokycany 2001, s. 39.
[12] 21. schůze obecního zastupitelstva,
15. 5. 1925.
[13] 3. schůze obecního zastupitelstva,
23. 9. 1927.
[14] 27. schůze obecního zastupitelstva,
29. 1. 1926.
[15] 27. schůze obecního zastupitelstva,
29. 1. 1926.
[16] 31. schůze obecního zastupitelstva,
27. 7. 1934.
[17] Kronika města Rokycan, 1918–37, f.
79.
[18] Hofman, K.: Staré rokycanské domy,
díl 7, Rokycany 2001, s. 39.
[19] Hofman, K.: Staré rokycanské domy,
díl 7, Rokycany 2001, s. 39.
[20] 31. schůze obecního zastupitelstva,
13. 7. 1926.
[21] 31. schůze obecního zastupitelstva,
13. 7. 1926.
[22] 32. schůze obecního zastupitelstva,
1. 10. 1926.
[23] 3. schůze obecního zastupitelstva,
23. 9. 1927.
[24] 33. schůze obecního zastupitelstva,
8. 10. 1926.
[25] 33. schůze obecního zastupitelstva,
8. 10. 1926.
[26] 36.
schůze obecního zastupitelstva, 7. 12. 1926.
[27] 3. schůze obecního zastupitelstva,
23. 9. 1927.
[28] 3. schůze obecního zastupitelstva,
23. 9. 1927.
[29] 38. schůze obecního zastupitelstva,
4. 2. 1927.
[30] 3. schůze obecního zastupitelstva,
23. 9. 1927.
[31] 1. schůze městské rady, 22. 6. 1927.
[32] 5. schůze městské rady, 14. 7. 1927.
[33] 8. schůze městské rady, 3. 8. 1927.
[34] 3. schůze obecního zastupitelstva,
23. 9. 1927.
[35] 13. schůze městské rady, 31. 8.
1927.
[36] 15. schůze městské rady, 21. 9.
1927.
[37] Kronika města Rokycan, 1918–37, f.
91.
[38] 3. schůze obecního zastupitelstva,
23. 9. 1927.
[39] 6. schůze obecního zastupitelstva,
15. 11. 1927.
[40] 12. schůze obecního zastupitelstva,
2. 5. 1928.
[41] 57. schůze městské rady, 2. 3. 1928.
[42] 65. schůze městské rady, 13. 4.
1928.
[43] 13. schůze obecního zastupitelstva,
18. 5. 1928.
[44] 51. schůze městské rady, 8. 2. 1928.
[45] 16. schůze obecní finanční komise,
11. 5. 1928.
[46] 13. schůze obecního zastupitelstva,
18. 5. 1928.
[47] 14. schůze obecního zastupitelstva,
5. 6. 1928.
[48] 15. schůze obecního zastupitelstva,
21. 6. 1928.
[49] 79. schůze městské rady, 20. 6.
1928.
[50] 82. schůze městské rady, 11. 7.
1928.
[51] 16. schůze obecního zastupitelstva,
27. 7. 1928.
[52] 102. schůze městské rady, 26. 10.
1928.
[53] 114. schůze městské rady, 19. 12.
1928.
[54] 115. schůze městské rady, 3. 1.
1929.
[55] 129. schůze městské rady, 2. 4.
1929.
[56] 135. schůze městské rady, 6. 5.
1929.
[57] 24. schůze obecního zastupitelstva,
10. 5. 1929.
[58] 151. schůze městské rady, 31. 7.
1929.
[59] 153. schůze městské rady, 8. 8.
1929.
[60] 174. schůze městské rady, 4. 12.
1929.
[61] 181. schůze městské rady, 28. 1.
1930.
[62] 182. schůze městské rady, 21. 2.
1930.
[63] 36. schůze obecní finanční komise,
3. 3. 1930.
[64] 198. schůze městské rady, 28. 5.
1930.
[65] 40. schůze obecní finanční komise,
6. 6. 1930.
[66] 191. schůze městské rady, 9. 4.
1930.
[67] 40. schůze obecního zastupitelstva,
13. 6. 1930.
[68] 42. schůze obecního zastupitelstva,
4. 7. 1930.
[69] Kronika města Rokycan, 1918–37, f.
119.
[70] 219. schůze městské rady, 8. 10.
1930.
[71] 226. schůze městské rady, 5. 11.
1930.
[72] 4. schůze obecní správní komise, 23.
12. 1930.
[73] 11. schůze obecní správní komise,
22. 1. 1931.
[74] 14. schůze obecní správní komise,
12. 2. 1931.
[75] 16. schůze obecní správní komise,
12. 3. 1931.
[76] 16. schůze obecní správní komise,
12. 3. 1931.
[77] Hofman, K.: Staré rokycanské domy,
díl 7, Rokycany 2001, s. 40.
[78] 7. schůze obecního zastupitelstva,
15. 12. 1931.
[79] Schůze obecní finanční komise, 17.
11. 1931.
[80] 71. schůze městské rady, 9. 5. 1928.
[81] 20. schůze obecní správní komise, 14.
4. 1931.
[82] 3. schůze městské rady, 7. 5. 1931.
[83] 3. schůze městské rady, 7. 5. 1931.
[84] 6. schůze městské rady, 28. 5. 1931.
[85] 9. schůze městské rady, 12. 6. 1931.
[86] 36. schůze městské rady, 5. 11.
1931.
[87] Kronika města Rokycan, 1918–37, f.
119.
[88] 11. schůze městské rady, 22. 6.
1931.
[89] 14. schůze městské rady, 9. 7. 1931.
[90] 21. schůze městské rady, 20. 8.
1931.
[91] Hofman, K.: Staré rokycanské domy,
díl 7, Rokycany 2001, s. 40.
[92] Kronika města Rokycan, 1918–37, f.
130.
[93] 39. schůze městské rady, 19. 11. 1931.
[94] 22. schůze městské rady, 27. 8.
1931.
[95] 23. schůze městské rady, 31. 8.
1931.
[96] 28. schůze městské rady, 1. 10.
1931.
[97] 32. schůze městské rady, 15. 10.
1931.
[98] 33. schůze městské rady, 22. 10.
1931.
[99] 37. schůze městské rady, 12. 11.
1931.
[100] 6. schůze obecního zastupitelstva,
20. 11. 1931.
[101] 7. schůze obecního zastupitelstva,
15. 12. 1931.
[102] 68. schůze městské rady, 21. 4.
1932.
[103] 14. schůze obecního zastupitelstva,
24. 6. 1932.
[104] 52. schůze městské rady, 14. 1.
1932.
[105] 57. schůze městské rady, 11. 2.
1932.
[106] 58. schůze městské rady, 18. 2.
1932.
[107] 71. schůze městské rady, 12. 5.
1932.
[108] Hofman, K.: Staré rokycanské domy,
díl 7, Rokycany 2001, s. 40.
[109] 83. schůze městské rady, 14. 7.
1932.
[110] Hofman, K.: Staré rokycanské domy,
díl 7, Rokycany 2001, s. 40.
[111] 69. schůze městské rady, 28. 4.
1932.
[112] 74. schůze městské rady, 21. 5.
1932.
[113] 76. schůze městské rady, 31. 5.
1932.
[114] 78. schůze městské rady, 9. 6. 1932.
[115] 18. schůze obecního zastupitelstva,
25. 11. 1932.
[116] 73. schůze městské rady, 19. 5.
1932.
[117] 78. schůze městské rady, 9. 6. 1932.
[118] 80. schůze městské rady, 23. 6.
1932.
[119] 96. schůze městské rady, 6. 10.
1932.
[120] 101. schůze městské rady, 27. 10.
1932.
[121] 101. schůze městské rady, 27. 10.
1932.
[122] 14. schůze obecní finanční komise,
14. 11. 1932.
[123] 18. schůze obecního zastupitelstva,
25. 11. 1932.
[124] 118. schůze městské rady, 23. 2.
1933.
[125] 22. schůze obecního zastupitelstva,
28. 4. 1933.
[126] 125. schůze městské rady, 10. 4.
1933.
[127] 108. schůze městské rady, 9. 12.
1932.
[128] 116. schůze městské rady, 2. 2.
1933.
[129] 132. schůze městské rady, 1. 6.
1933.
[130] 134. schůze městské rady, 16. 6.
1933.
[131] 144. schůze městské rady, 14. 9.
1933.
[132] 88. schůze městské rady, 11. 8.
1932.
[133] 113. schůze městské rady, 19. 1.
1933.
[134] 13. schůze obecního zastupitelstva,
10. 6. 1932.
[135] 146. schůze městské rady, 22. 9.
1933.
[136] 133. schůze městské rady, 8. 6.
1933.
[137] 103. schůze městské rady, 10. 11.
1932.
[138] 112. schůze městské rady, 5. 1.
1933.
[139] Kronika města Rokycan, 1918–37, f.
144.
[140] 152. schůze městské rady, 25. 10.
1933.
[141] Kronika města Rokycan, 1938–47, f.
66.
[142] Hofman, K.: Staré rokycanské domy,
díl 7, Rokycany 2001, s. 40.
[144] 22. schůze obecního zastupitelstva,
28. 4. 1933; 126. schůze městské rady, 20. 4. 1933.
[145] 146. schůze městské rady, 22. 9.
1933.
[146] Hofman, K.: Staré rokycanské domy,
díl 7, Rokycany 2001, s. 40.
[147] 62. schůze městské rady, 10. 3.
1932.
[148] Hofman, K.: Staré rokycanské domy,
díl 7, Rokycany 2001, s. 40.
[149] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1957.PLZE27.11030&extent=-807710.621965216,-1073875.3190893503,-806949.5814470546,-1073491.2314528408&link=ext
[150] Ve
dnech 29. a 30. dubna 1933 proběhl slavnostní akt, kdy byla “Dělostřeleckému
pluku 102” předána standarta, věnovaná městem Rokycany a současně byl vojsku
předán do užívání i objekt nových kasáren, jež dostaly přívlastek “Tyršovy”.
Důležitost dělostřeleckého pluku v Rokycanech podtrhuje i návštěva posádky
ministrem obrany Machníkem a přítomnost prezidenta republiky Dr. Beneše na
závěrečném cvičení pluku v červenci 1936. Československá vojenská posádka v
Rokycanech zanikla 31. července 1939 v úzké souvislosti s obsazením republiky
nacistickým Německem.
/ http://www.military.cz/army_cr/centurion/6smrmp/6smrmp.htm /
[151] 120. schůze městské rady, 9. 3.
1933.
[152] Kronika města Rokycan, 1918–37, f.
175.
[153] 2. schůze obecního zastupitelstva,
8. 11. 1938.
[154] 51. schůze obecního zastupitelstva,
2. 6. 1936.
[155] 53. schůze obecního zastupitelstva,
30. 9. 1936.
[156] 61. schůze obecního zastupitelstva,
13. 10. 1937.
[158] 61. schůze obecního zastupitelstva,
13. 10. 1937.
[159] 61. schůze obecního zastupitelstva,
13. 10. 1937.
[160] 65. schůze obecního zastupitelstva,
18. 5. 1938.
[161] Rokycansko, č. 21, 27. 5. 1993, s. 3.
[162] Hofman, K.: Staré rokycanské domy,
díl 7, Rokycany 2001, s. 41.
[164] Rokycansko, č. 21, 27. 5. 1993, s. 3;
Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 7, Rokycany 2001, s. 41.
[165] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1938.PLZE26.06115&extent=-808151.8742697091,-1073870.7415467794,-807037.8957683117,-1073308.5305218552&link=ext
[166] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1947.PLZE27.01710&extent=-807999.7453461798,-1074097.60594228,-806777.4537535972,-1073480.7306541484&link=ext
[167] 12. schůze obecního zastupitelstva,
19. 12. 1939.
[168] Hofman, K.: Staré rokycanské domy,
díl 7, Rokycany 2001, s. 41.
[169] Kronika města Rokycan, 1938–47, f.
130.
[171] Rokycansko, r. 1993, č. 20, s. 3.
[172] Schůze užšího MNV 18. 12. 1945.
[173] Schůze pléna MNV 24. 6. 1946.
[174] Schůze rady MNV 17. 10. 1946.
[175] Schůze pléna MNV, 25. 2. 1949;
veřejná schůze pléna MNV, 26. 7. 1949
[176] 1. schůze pléna MNV, 26. 4. 1950.
[177] 3. zasedání MNV, 31. 3. 1958.
[178] 5. plenární zasedání MěstNV, 31. 10.
1966.
[179] Mimořádné plenární zasedání MěstNV,
27. 11. 1967.
[180] Rokycansko, č. 22, 4. 6. 1992, s. 1.
[181] Zpráva ČTK, ID: 20031013F00871, 13. 10. 2003.
[182] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1957.PLZE27.11030&extent=-807764.529001919,-1073857.8785774733,-807003.4884837576,-1073473.790940964&link=ext
[184] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1967.PLZE46.00532&extent=-808328.7358913347,-1073936.6970385993,-807214.432609648,-1073374.3221011232&link=ext
[185] Rokycanský deník, 10. 6. 1997, s. 9.
[186] Usnesení zastupitelstva města, 18.
4. 2000, www.rokycany.cz.
[187] Hofman, K.: Staré rokycanské domy,
díl 7, Rokycany 2001, s. 41.
[188] Hofman, K.: Staré rokycanské domy,
díl 7, Rokycany 2001, s. 41.
[189] Usnesení
zastupitelstva města z 9. 4. 2002, www.rokycany.cz.
[190] Rokycanský deník, 16. 7. 2002.
[191] Rokycanský deník, 26. 9. 2002.
[192] Usnesení
zastupitelstva města z 21. 1. 2003, www.rokycany.cz.
[193] Rokycanské noviny, č. 2, 20. června
2003, s. 1.
[194] Usnesení
zastupitelstva města z 21. 1. 2003,
www.rokycany.cz.
[195] Rokycanské noviny, č. 2, 20. června
2003, s. 1. Usnesení zastupitelstva města z 27. 5. 2003, www.rokycany.cz.
[196] Rokycanský deník, 24. 10. 2003.
[197] Rokycanský deník, 13. 11. 2003.
[198] Kronika města Rokycan, 2003, s. 6.
[199] Usnesení
zastupitelstva města z 11. 11. 2003, www.rokycany.cz.
[200] Usnesení
zastupitelstva města z 9. 4. 2002, www.rokycany.cz.
[201] Usnesení
zastupitelstva města z 9. 4. 2002, www.rokycany.cz.
[202] Usnesení
zastupitelstva města z 21. 5. 2002, www.rokycany.cz.
[203] Rokycanský deník, 15. 10. 2003.
[204] Rokycanský deník, 15. 10. 2003.
[205] Kronika města Rokycan, 2003, s. 4.
[206] Usnesení
zastupitelstva města z 27. 5. 2003, www.rokycany.cz.
[207] Usnesení
zastupitelstva města z 27. 5. 2003, www.rokycany.cz.
[208] Kronika města Rokycan, 2003, s. 9.
[209] Rokycanský deník, 26. 6. 2003.
[210] Rokycanský deník, 20. 2. 2004.
[211] Rokycanský deník, 30. 9. 2004.
[212] Rokycanské noviny, č. 4, 20. 4.
2005, s. 2.
[214] Rokycanský deník, 9. 10. 2002.
[215] Rokycanský deník, 26. 6. 2003.
[216] Rokycanský deník, 12. 6. 2003.
[217] Rokycanský deník, 24. 1. 2004.
[218] Materiál pro jednání rady města, 20.
9. 2004, bod č. 2431, ID:3031.
[219] Rokycanský deník, 12. 5. 2005.
[220] Rokycanský deník, 12. 5. 2005.
[221] Rokycanský deník, 14. 10. 2005.
[222] Rokycanský deník, 26. 7. 2005.
[223] Materiál pro jednání rady města, 9.
ledna 2006, č. 2324, ID: 4655.
[224] Materiál pro jednání rady města, 9.
ledna 2006, č. 2324, ID: 4655.
[225] Rokycanský deník, 21. 7. 2005.
[226] Rokycanský deník, 26. 7. 2005.
[227] Rokycanský deník, 4. 10. 2005.
[228] Materiál pro jednání rady města, 1.
8. 2005, č. 2010, ID:4130; Materiál pro jednání zastupitelstva města, 1. 11.
2005, č. 1000, ID: 4421.
[229] Rokycanský deník, 15. 11. 2005.
[230] Usnesení zastupitelstva Plzeňského
kraje, 20. 9. 2005.
[231] Materiál pro jednání rady města, 9.
1. 2006, č. 2324, ID: 4655.
[232] Materiál pro jednání rady města, 15.
5. 2006, č. 2430, ID:5134.
[233] Rokycanský deník, 14. 10. 2005.
[234] Rokycanský deník, 4. 10. 2005.
[235] Rokycanský deník, 6. 1. 2006.
[236] Materiál pro jednání rady města, 9.
ledna 2006, č. 2010, ID: 4650.
[237] Rokycanský deník, 23. 12. 2005
[238] Rokycanský deník, 15. 11. 2005.
[239] Materiál pro jednání rady města, 5.
6. 2006, č. 2430, ID: 5221.
[240] Materiál pro jednání rady města, 5.
6. 2006, č. 2430, ID: 5221.
[241] Materiál pro jednání rady města, 5.
6. 2006, č. 2430, ID: 5221.
[242] Materiál pro jednání rady města, 5.
6. 2006, č. 2430, ID: 5221.
[243] Materiál pro jednání rady města, 15.
5. 2006, č. 2430, ID:5134.
[244] Materiál pro jednání rady města, 5.
6. 2006, č. 2430, ID: 5221.
[245] Zpráva ČTK, ID: T200605150555001,
15. 5. 2006.
[246]Materiál pro jednání rady města, 7.
8. 2006, č. 2430, ID: 5406.
[247]Materiál pro jednání rady města, 7.
8. 2006, č. 2430, ID: 5406.
[248] Materiál pro jednání zastupitelstva
města, 22. 8. 2006, č. 1430, ID: 5424.
[249]Materiál pro jednání rady města, 7.
8. 2006, č. 2010, ID: 5374.
[250] Materiál pro jednání zastupitelstva
města, 22. 8. 2006, č. 1430, ID: 5424.
[251] Materiál pro jednání zastupitelstva
města, 3. 10. 2006, č. 1000, ID: 5577.
[252] Rokycanský deník, 25. 8. 2006.
[253] Materiál pro jednání rady města, 28.
8. 2006, č. 2430, ID: 5493.
[254] Rokycanský deník, 6. 10. 2006.
[255] Rokycanský deník, 4. 10. 2006.
[256] Rokycanský deník, 4. 1. 2007.
[257] Rokycanský deník, 4. 1. 2007.
[258] Investice roku 2007, příloha č. 2
k materiálu č. 5862, www.rokycany.cz
[259] Závěrečný účet města za rok 2007,
zaverecny%5Fucet%5F2007.pdf, www.rokycany.cz
[260] Rokycanský deník, 23. 3. 2007.
[261] Usnesení
zastupitelstva města z 10. 4. 2007, www.rokycany.cz.
[262] Usnesení zastupitelstva města, 17.
12. 2007, www.rokycany.cz
[263] Bytová zóna
kasárna, SO 08 –
V. O. Bytová zóna kasárna – 2. Etapa, www.rokycany.cz
[264] Bytová zóna kasárna, SO 08 – V. O.
Bytová zóna kasárna – 2. Etapa, www.rokycany.cz
[265] Bytová zóna
kasárna, SO 08 – V.
O. Bytová zóna kasárna –
2. Etapa, www.rokycany.cz
[266] Zakázka malého
rozsahu – HTÚ
a sadové úpravy v areálu bývalých kasáren, www.rokycany.cz
[267] Zakázka malého
rozsahu – dětské
hřiště pro děti od 3 do 5 let v areálu bývalých kasáren, www.rokycany.cz
[268] pravy rozpotu zm 24. 9. 2007 – 4, www.rokycany.cz
[269] pravy rozpotu zm 24. 9. 2007 – 4, www.rokycany.cz
[270] Závěrečný účet města za rok 2007,
zaverecny%5Fucet%5F2007.pdf, www.rokycany.cz
[271] zm 10. 3. 2008.xls - ploha 1, www.rokycany.cz
[272] p%F8%EDloha k usnesen%ED %E8. 2351, www.rokycany.cz
[273] Seznam výběrových řízení ORM, Kopie
- vbrov zen_orm_ 2008.xls, www.rokycany.cz
[274] Rokycanský deník, 14. 10. 2005.
[275] Zpráva ČTK, ID: 20040531E01564, 31.
5. 2004.
[276] Materiál pro jednání zastupitelstva
města, 9. 8. 2005, č. 1415, ID:4184.
[277] Rokycany-kasárna, kabely NN
připojení, Město Rokycany VEŘEJNÁ VYHLÁŠKA – KOLAUDAČNÍ ROZHODNUTÍ, www.rokycany.cz
[278] Rokycanský deník, 4. 10. 2005.
[279] Materiál pro jednání rady města, 9.
1. 2006, č. 2324, ID: 4655.
[280] Materiál pro jednání rady města, 9.
1. 2006, č. 2010, ID: 4650.
[281] Rokycany-kasárna, kabely NN
připojení, Město Rokycany VEŘEJNÁ VYHLÁŠKA – KOLAUDAČNÍ ROZHODNUTÍ, www.rokycany.cz
[282] Rokycanský deník, 30. 9. 2005.
[283] Materiál pro jednání rady města, 20.
9. 2004, č. 2415, ID:3008.
[284] Materiál pro jednání zastupitelstva
města, 22. 8. 2005, č. 1441, ID: 5450.
[285] Materiál pro jednání rady města, 1.
8. 2005, č. 2412, ID: 4133.
[286] Materiál pro jednání rady města, 12.
9. 2005, č. 2412, ID:4241.
[287] Materiál pro jednání rady města, 14.
11. 2005, bod č. 2415, ID:4483.
[288] Rokycanský deník, 15. 10. 2003.
[289] Rokycanské noviny, č. 8, 20.
prosince 2003, s. 1.
[290] Rokycanské noviny, č. 7, 20. července
2004, s. 1–2.
[291] Založeno na osobních zápiscích
autora.
[292] Založeno na osobních zápiscích
autora.
[293] Založeno na osobních zápiscích
autora.
[294] Založeno na osobních zápiscích
autora.
[295] Zakázka malého
rozsahu – Infrastruktura
kasárna II etapa – průmyslová
zóna – zpracování
PD pro územní řízení a PD pro stavební řízení, www.rokycany.cz
[296] p%F8%EDloha k usnesen%ED %E8. 2408, www.rokycany.cz
[297] Rokycanský deník, 11. 11. 2003.
[298] Rokycanský deník, 20. 2. 2004.
[299] Rokycanský deník, 15. 10. 2003.
[300] Rokycanský deník, 17. 2. 2004.
[301] Materiál pro jednání rady města, 20.
9. 2004, bod č. 2412, ID:3052.
[302] Kronika města Rokycan, 2003, s. 9;
Rokycanské noviny, č. 8, 20. prosince 2003, s. 1.
[303] Materiál pro jednání rady města, 20.
9. 2004, bod č. 2412, ID:3052.
[304] Materiál pro jednání rady města, 11.
10. 2004, č. 2412, ID:3140.
[305] Zpráva ČTK, ID: 20040901F01278, 1.
9. 2004.
[306] Zpráva ČTK, ID: 20040707E03589, 7.
7. 2004.
[307] Materiál pro jednání rady města, 3.
1. 2005, bod č. 2099, ID:3420.
[308] Rokycanský deník, 20. 8. 2004.
[309] Rokycanský deník, 2. 9. 2004.
[310] Rokycanský deník, 1. 10. 2004.
[311] Rokycanský deník, 30. 9. 2004.
[312] Rokycanský deník, 29. 10. 2004.
[313] Rokycanské noviny, č. 11, 20.11 2004,
s. 3.
[314] Rokycanský deník, 29. 10. 2004.
[315] Kronika města Rokycan, 2003, s. 4.
[316] Rokycanský deník, 6. 8. 2004.
[317] Rokycanský deník, 30. 3. 2005.
[318] Rokycanský deník, 7. 1. 2005.
[319] Rokycanský deník, 13. 5. 2005.
[320] Rokycanský deník, 14. 6. 2005.
[321] Rokycanský deník, 18. 7. 2005.
[322] Rokycanský deník, 23. 7. 2005.
[323] Rokycanský deník, 19. 7. 2005.
[324] Rokycanský deník, 23. 7. 2005.
[325] Rokycanský deník, 12. 8. 2005.
[326] Rokycanský deník, 21. 9. 2005.
[327] Materiál pro jednání zastupitelstva
města, 1. 11. 2005, bod č. 1415, ID: 4419.
[328] Rokycanský deník, 21. 9. 2005.
[329] Rokycanské noviny, č. 9, 20. 9. 2005,
s. 1.
[330] Rokycanský deník, 30. 9. 2005.
[331] Rokycanský deník, 30. 9. 2005.
[332] Rokycanský deník, 26. 11. 2005.
[333] Materiál pro jednání rady města, 9.
1. 2006, č. 2415, ID: 4634.
[334] Materiál pro jednání rady města, 9.
1. 2006, č. 2415, ID: 4631.
[335] Rokycanské noviny, č. 1, 20. ledna
2004, s. 2.
[336] Usnesení
zastupitelstva města z 16. 12. 2003, www.rokycany.cz.
[337] Rokycanský deník, 17. 2. 2004.
[338] Usnesení
zastupitelstva města z 9. 3. 2004, www.rokycany.cz.
[339] Hofman, K.: Staré rokycanské domy,
díl 7, Rokycany 2001, s. 40.
[340] Hofman, K.: Staré rokycanské domy,
díl 7, Rokycany 2001, s. 40.
[341] Založeno na osobních vzpomínkách
autora.
[342] Rokycanský deník, 17. 2. 2004;
Rokycanské noviny, č. 1, 20. ledna 2004, s. 2.
[343] Materiál pro jednání rady města, 22.
11. 2004, č. 2431, ID: 3245.
[344] Zpráva ČTK, ID: 20041203F01981, 3.
12. 2004.
[345] Město Rokycany, Závěrečný účet za rok
2004, z%E1v%ECre%E8n%FD%20%FA%E8et%202004.pdf, www.rokycany.cz
[346] Materiál pro jednání rady města, 3.
1. 2005, č. 2099, ID:3420.
[347] Materiál pro jednání rady města, 9.
1. 2006, č. 2010, ID: 4650.
[348] Zpráva ČTK, ID: T200704270856901,
29. 4. 2007.
[349] Závěrečný účet města za rok 2007,
zaverecny%5Fucet%5F2007.pdf, www.rokycany.cz
[350] Usnesení zastupitelstva města, 13.
8. 2007, www.rokycany.cz
[351] Rokycanský deník, Vojenská vila padá
k zemi, 31. 5. 2013, https://rokycansky.denik.cz/z-regionu/vojenska-vila-pada-k-zemi-celou-bouraji-20130531.html
[352] Kronika města Rokycan 2011, s. 17.
https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=866500
[353] Český rozhlas Plzeň, O bývalou
ubikaci vojáků není zájem, čeká ji demolice, 26. 9. 2011,
https://plzen.rozhlas.cz/o-byvalou-ubikaci-vojaku-neni-zajem-ceka-ji-demolice-6777469
[354] Rokycanský deník, Vojenská vila padá
k zemi, 31. 5. 2013, https://rokycansky.denik.cz/z-regionu/vojenska-vila-pada-k-zemi-celou-bouraji-20130531.html
[355] Kronika města Rokycan 2013, s. 40.
https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=875553
[356] Rokycanský deník, Vojenská vila padá
k zemi, 31. 5. 2013, https://rokycansky.denik.cz/z-regionu/vojenska-vila-pada-k-zemi-celou-bouraji-20130531.html
[357] Kronika města Rokycan 2013, s. 40.
https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=875553
[359] Rokycanské noviny, č. 11, 20. 11.
2006, s. 2.
[360] Rokycanské noviny, č. 12, 20. 12.
2006, s. 1; Usnesení zastupitelstva města, 4. 12.
2006, www.rokycany.cz.
[361] Založeno na osobních zápiscích autora.
[362] Materiál pro jednání rady města, 24.
4. 2006, č. 2415, ID: 5046.
[363] Materiál pro jednání zastupitelstva
města, 30. 5. 2006, č. 1415, ID: 5066.
[364]Materiál pro jednání rady města, 7.
8. 2006, č. 2415, ID: 5365.
[365] Materiál pro jednání zastupitelstva
města, 22. 8. 2006, č. 1415, ID: 5445.
[366] Založeno na osobních zápiscích
autora.
[367] Rokycanský deník, 17. 2. 2004;
Rokycanský deník, 20. 2. 2004.
[368] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1938.PLZE26.06115&extent=-807686.8462650889,-1073653.4577192927,-807129.8570143903,-1073372.3522068306&link=ext
[370] Rokycanský deník, 6. 10. 2004.
[371] Rokycanský deník, 8. 10. 2004.
[372] Rokycanský deník, 6. 10. 2004.
[373] Rokycanský deník, 8. 10. 2004.
[374] Rokycanský deník, 27. 8. 2004.
[375] Rokycanský deník, 6. 10. 2004.
[376] Rokycanský deník, 27. 8. 2004.
[377] Rokycanský deník, 4. 11. 2004.
[378] Rokycanský deník, 27. 8. 2004.
[379] Materiál pro jednání rady města, 20.
9. 2004, bod č. 2431, ID:3002.
[380] Rokycanský deník, 17. 2. 2004.
[381] Zpráva ČTK, ID: 20040802F01413, 3.
8. 2004.
[382] Rokycanský deník, 6. 10. 2004.
[383] Rokycanský deník, 8. 12. 2004.
[384] Město Rokycany, Závěrečný účet za
rok 2004, z%E1v%ECre%E8n%FD%20%FA%E8et%202004.pdf, www.rokycany.cz
[385] Rokycanský deník, 4. 11. 2004.
[386] Materiál pro jednání rady města, 12.
9. 2005, bod č. 2010, ID:4238; Rokycanské noviny, č.
9, 20. září 2005, s. 2.
[387] Rokycanský deník, 30. 9. 2005.
[388] Rokycanský deník, 6. 10. 2004.
[389] Rokycanský deník, 8. 10. 2004.
[390] Rokycanský deník, 13. 4. 2005.
[391] Rokycanský deník, 4. 11. 2004.
[392] Rokycanský deník, 8. 12. 2004.
[393] Rokycanský deník, 5. 3. 2005.
[394] Rokycanský deník, 13. 4. 2005.
[395] Založeno na osobních zápiscích
autora.
[396] Rokycanský deník, 28. 7. 2005.
[397] Rokycanský deník, 28. 7. 2005.
[398] Rokycanské noviny, č. 9, 20. 9.
2005, s. 2.
[399] Rokycanský deník, 5. 3. 2005.
[400] Rokycanský deník, 13. 4. 2005.
[401] Rokycanský deník, 22. 7. 2005.
[402] Materiál pro jednání rady města, 12.
9. 2005, bod č. 2430, ID:4257.
[403] Rokycanský deník, 13. 4. 2005.
[404] Rokycanské noviny, č. 5, 20. 5.
2005, s. 1.
[405] Rokycanský deník, 12. 5. 2005.
[406] Rokycanský deník, 13. 4. 2005.
[407] Rokycanský deník, 4. 10. 2005.
[408] Rokycanský deník, 16. 9. 2005.
[409] Materiál pro jednání rady města, 12.
9. 2005, bod č. 2430, ID:4257.
[410] Rokycanský deník, 5. 3. 2005.
[411] Rokycanský deník, 13. 4. 2005.
[412] Materiál pro jednání zastupitelstva
města, 9. 8. 2005, č. 1430, ID:4187; Rokycanský
deník, 19. 8. 2005.
[413] Materiál pro jednání rady města, 12.
9. 2005, bod č. 2010, ID:4238.
[414] Materiál pro jednání zastupitelstva
města, 1. 11. 2005, bod č. 1430, ID: 4434.
[415] Materiál pro jednání rady města, 14.
11. 2005, bod č. 2430, ID:4484.
[416] Materiál pro jednání zastupitelstva
města, 1. 11. 2005, bod č. 1430, ID: 4434; Rokycanský deník, 20. 12. 2005.
[417] Rokycanský deník, 27. 7. 2005.
[418] Rokycanský deník, 4. 11. 2004.
[419] Rokycanský deník, 4. 11. 2004.
[420] Rokycanský deník, 12. 5. 2005.
[421] Rokycanský deník, 21. 7. 2005.
[422] Rokycanský deník, 4. 10. 2005.
[423] Rokycanský deník, 14. 10. 2005.
[424] Rokycanský deník, 4. 10. 2005.
[425] Rokycanský deník, 25. 11. 2005.
[426] Rokycanský deník, 9. 12. 2005.
[427] Rokycanský deník, 13. 12. 2005.
[428] Zpráva ČTK, ID: 20051212E03142, 12.
12. 2005.
[429] Rokycanský deník, 25. 11. 2005.
[430]Materiál pro jednání rady města, 7.
8. 2006, č. 2091, ID: 5359.
[431] Materiál pro jednání zastupitelstva
města, 3. 10. 2006, č. 1000, ID: 5577.
[432] Rokycanské noviny, leden 2017, https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=884189
[433] Materiál pro jednání zastupitelstva
města, 9. 8. 2005, č. 1415, ID: 4185.
[434] SokA, Archiv města Rokycan,
č.kart.140.
[435] Informace o prodeji jednotlivých
objektů v kasárnách zveřejněné na www.rokycany.cz.
[436] Informace o prodeji jednotlivých
objektů v kasárnách zveřejněné na www.rokycany.cz.
[437] Rokycanský deník, 17. 2. 2004.
[438] Materiál pro jednání zastupitelstva
města, 9. 8. 2005, č. 1415, ID: 4185.
[439] Materiál pro jednání rady města, 1.
8. 2005, č. 2415, ID: 4155.
[440] Materiál pro jednání zastupitelstva
města, 9. 8. 2005, č. 1415, ID: 4185.
[441] Rokycanský deník, 30. 9. 2005.
[442] Založeno na osobních zápiscích
autora.
[445] Hofman, K.: Staré rokycanské domy,
díl 7, Rokycany 2001, s. 40.
[446] SokA, Archiv města Rokycan,
č.kart.140.
[447] Informace o prodeji jednotlivých
objektů v kasárnách zveřejněné na www.rokycany.cz.
[448] Materiál pro jednání zastupitelstva
města, 9. 8. 2005, č. 1415, ID: 4185.
[449] Informace o prodeji jednotlivých
objektů v kasárnách zveřejněné na www.rokycany.cz.
[450] Rokycanský deník, 18. 7. 2005.
[451] Materiál pro jednání zastupitelstva
města, 9. 8. 2005, č. 1415, ID: 4185.
[452] Materiál pro jednání rady města, 1.
8. 2005, č. 2415, ID: 4155.
[453] Rokycanský deník, 30. 9. 2005.
[454] Materiál pro jednání zastupitelstva
města, 1. 11. 2005, bod č. 1415, ID: 4419.
[455] Materiál pro jednání rady města, 9.
1. 2006, č. 2415, ID: 4631.
[456] Rokycanský deník, 22. 9. 2004.
[457] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1938.PLZE26.06115&extent=-807686.8462650889,-1073653.4577192927,-807129.8570143903,-1073372.3522068306&link=ext
[458] Rokycanský deník, 24. 1. 2004.
[459] Rokycanský deník, 22. 9. 2004.
[460] Rokycanský deník, 30. 9. 2004.
[461] Zpráva ČTK, ID: 20040901F01278, 1.
9. 2004.
[462] Usnesení zastupitelstva Plzeňského
kraje, 31. 8. 2004.
[463] Materiál pro jednání zastupitelstva
města, 18. 1. 2005, barevný plánek areálu kasáren, neoznačen ID.
[464] Materiál pro jednání zastupitelstva
města, 30. 5. 2006, č. 1415, ID: 5154.
[466] Kronika města Rokycan, 2017, https://m.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=895380
[467] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1938.PLZE26.06115&extent=-807686.8462650889,-1073653.4577192927,-807129.8570143903,-1073372.3522068306&link=ext
[468] Materiál pro jednání rady města, 9.
1. 2006, č. 2415, ID: 4638.
[470] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1938.PLZE26.06115&extent=-807678.4334066148,-1073730.9140369678,-807121.4441559162,-1073449.8085245057&link=ext
[471] Materiál pro jednání zastupitelstva
města, 9. 8. 2005, č. 1415, ID: 4185.
[472] Materiál pro jednání rady města, 1.
8. 2005, č. 2415, ID: 4155.
[473] Rokycanský
deník, 21. 9. 2005; Materiál pro jednání zastupitelstva města, 1. 11.
2005, bod č. 1415, ID: 4419.
[474] Materiál pro jednání rady města, 24.
4. 2006, č. 2415, ID: 5018.
[475] Založeno na osobních zápiscích
autora.
[476] Založeno na osobních zápiscích
autora.
[477] Materiál pro jednání rady města, 24.
4. 2006, č. 2415, ID: 5018.
[478] Materiál pro jednání zastupitelstva
města, 30. 5. 2006, č. 1415, ID: 5065.
[479] Materiál pro jednání zastupitelstva
města, 11. 7. 2006, č. 1415, ID: 5309.
[480] Materiál pro jednání rady města, 30.
5. 2005, č. 2415, ID: 3932.
[481] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1967.PLZE46.00532&extent=-808333.3788216751,-1074094.5566701712,-807219.0755399883,-1073532.181732695&link=ext
[482] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1967.PLZE36.14432&extent=-807803.0573041142,-1073774.4053020142,-807083.1237811275,-1073411.0638521318&link=ext
[483] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1968.PLZE26.15860&extent=-807573.0570104511,-1073532.5954167247,-807171.833931965,-1073330.103144301&link=ext
[484] Rokycanský deník, 24. 1. 2004.
[485] Zpráva ČTK, ID: 20040201E00959, 1. 2. 2004.
[486] Usnesení zastupitelstva Plzeňského
kraje, 31. 8. 2004.
[487] Rokycanský deník, 22. 9. 2004.
[488] Rokycanský deník, 22. 9. 2004.
[489] Rokycanský deník, 26. 10. 2004.
[490] Materiál pro jednání zastupitelstva
města, 18. ledna 2005, barevný plánek areálu kasáren, neoznačen ID.
[491] Rokycanský deník, 13. 5. 2005.
[492] Zápis č. 200506 ze schůze
Hospodářské komise rady města Rokycan konané dne 25. května 2005, Materiál pro
jednání rady města, 30. května 2005.
[493] Materiál pro jednání rady města, 30.
5. 2005, č. 2415, ID: 3932.
[494] Rokycanský deník, 30. 9. 2005.
[495] Materiál pro jednání rady města, 9.
ledna 2006, č. 2415, ID: 4634.
[496] Rokycanský deník, 6. 12. 2005.
[497] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1967.PLZE46.00532&extent=-808333.3788216751,-1074094.5566701712,-807219.0755399883,-1073532.181732695&link=ext
[498] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1967.PLZE36.14432&extent=-807803.0573041142,-1073774.4053020142,-807083.1237811275,-1073411.0638521318&link=ext
[499] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1968.PLZE26.15860&extent=-807573.0570104511,-1073532.5954167247,-807171.833931965,-1073330.103144301&link=ext
[500] Rokycanský deník, 8. 12. 2004.
[501] Rokycanský deník, 26. 8. 2006.
[502] Město Rokycany, Závěrečný účet za
rok 2004, z%E1v%ECre%E8n%FD%20%FA%E8et%202004.pdf, www.rokycany.cz
[503] Rokycanský deník, 29. 10. 2004.
[504] Materiál pro jednání rady města, 22.
11. 2004, č. 2431, ID: 3245.
[505] Zpráva ČTK, ID: 20041203F01981, 3.
12. 2004.
[506] Materiál pro jednání zastupitelstva
města, 18. 1. 2005, bod č. 1413, ID:3367.
[507] Rokycanský deník, 1. 4. 2005.
[508] Materiál pro jednání rady města, 3.
1. 2005, bod č. 2431, ID:3377.
[509] Rokycanský deník, 4. 11. 2004.
[510] Rokycanský deník, 5. 3. 2005.
[511] Rokycanské noviny, č. 9, 20. 9. 2005,
s. 2.
[512] Rokycanský deník, 30. 9. 2005.
[513] Rokycanský deník, 6. 9. 2005.
[514] Materiál pro jednání rady města, 9.
ledna 2006, č. 2324, ID: 4655.
[515] Rokycanský deník, 4. 11. 2004.
[516] Rokycanský deník, 5. 3. 2005.
[517] Materiál pro jednání rady města, 22.
11. 2004, č. 2010, ID: 3274.
[518] Rokycanský deník, 6. 1. 2006.
[519] Materiál pro jednání rady města, 9.
1. 2006, č. 2010, ID: 4650.
[520] Rokycanský deník, 23. 12. 2005
[521] Materiál pro jednání rady města, 28.
11. 2005, č. 2010, ID:4508.
[522] Zpráva ČTK, ID: 20060106F01520, 8.
1. 2006.
[523] Rokycanský deník, 6. 1. 2006.
[524] Materiál pro jednání rady města, 28.
8. 2006, č. 2430, ID: 5486; Rokycanský deník, 26. 8. 2006.
[525] Rokycanský deník, 4. 10. 2006.
[526] Materiál pro jednání rady města, 7.
8. 2006, č. 2452, ID: 5379.
[527] Rokycanský deník, 4. 10. 2006.
[528] Založeno na osobních zápiscích
autora.
[529] Založeno na osobních zápiscích
autora.
[530] Rozpočet na rok 2007 schválený
zastupitelstvem města dne 15. 1. 2007, č. usnesení 2101, www.rokycany.cz
.
[531] Usnesení
zastupitelstva města, 4. 12. 2006, www.rokycany.cz.
[532] Investice roku 2007, příloha č. 2
k materiálu č. 5862, www.rokycany.cz
[533] Závěrečný účet města za rok 2007,
zaverecny%5Fucet%5F2007.pdf, www.rokycany.cz
[534] Rokycanský deník, 26. 3. 2007.
[535] Usnesení zastupitelstva města, 13.
8. 2007, www.rokycany.cz.
[537] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1938.PLZE26.06115&extent=-807773.0055398069,-1073721.9209813573,-807216.0162891083,-1073440.8154688952&link=ext
[538] Materiál pro jednání zastupitelstva
města, 5. 6. 2006, č. 2415, ID: 5215.
[539] Informace – záměr využití dvou
staveb, www.rokycany.cz
[540] Usnesení
zastupitelstva města z 26. 2. 2007, www.rokycany.cz.
[541] Záměr
prodeje pozemkových parcel ppč. 3850/36 a ppč. 3850/37 v k. ú. Rokycany, www.rokycany.cz
[542]
Veřejná vyhláška návrh výroku územního rozhodnutí, Stavební úpravy, přístavba a
nástavba objektu v areálu bývalých kasáren v kat. území Rokycany, www.rokycany.cz
[545] Založeno na osobních zápiscích
autora.
[546] Kronika města Rokycan, 2021, s. 35, https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=909648
[549] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1938.PLZE26.06115&extent=-807711.7947419432,-1073565.8479517356,-807154.8054912447,-1073284.7424392735&link=ext
[550] Materiál pro jednání rady města, 11.
10. 2004, č. 2410, ID:3139.
[551] Založeno na osobních zápiscích
autora.
[552]Materiál pro jednání rady města, 7.
8. 2006, č. 2415, ID: 5381.
[553] Materiál pro jednání zastupitelstva
města, 22. 8. 2005, č. 1415, ID: 5456.
[554] Rokycanský deník, 10. 8. 2006.
[555] Materiál pro jednání zastupitelstva
města, 3. 10. 2006, č. 1415, ID: 5582.
[556] Rokycanské noviny, č. 3, 20. 3.
2007, s. 4.
[557] Usnesení
zastupitelstva města, 4. 12. 2006, www.rokycany.cz.
[558] 9. plenární zasedání MěstNV, 19. 12.
1961.
[559] Dražební vyhláška, www.rokycany.cz
[560] Dražební vyhláška, www.rokycany.cz
[561] Materiál pro jednání zastupitelstva
města, 5. 6. 2006, č. 2415, ID: 5215.
[562] Dražební vyhláška, www.rokycany.cz
[563] Materiál pro jednání zastupitelstva
města, 18. 1. 2005, barevný plánek areálu kasáren, neoznačen ID.
[564] Materiál pro jednání zastupitelstva
města, 5. 6. 2006, č. 2415, ID: 5215.
[565] Rokycanské noviny, č. 3, 20. 3.
2006, s. 3.
[566] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1938.PLZE26.06115&extent=-807730.651148868,-1073593.6974142704,-807173.6618981694,-1073312.5919018083&link=ext
[567] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1947.PLZE27.01710&extent=-807538.8395581419,-1073801.2638920993,-807233.2666599964,-1073647.0450700666&link=ext
[568] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1951.PLZE27.09953&extent=-807707.4316004663,-1073805.106258103,-807132.1526063081,-1073514.770140739&link=ext
[569] Materiál pro jednání rady města, 11.
10. 2004, č. 2410, ID:3139.
[570] Materiál pro jednání zastupitelstva
města, 30. 5. 2006, č. 1001, ID: 5161.
[571] Založeno na osobních zápiscích
autora.
[572] Rokycanský deník, 22. 7. 2005.
[573] Rokycanský deník, 30. 3. 2005.
[574] Materiál pro jednání rady města, 28.
8. 2006, č. 2413, ID: 5485.
[575] Materiál pro jednání rady města, 18.
9. 2006, č. 2413, ID: 5539.
[576] Usnesení
zastupitelstva města, 28. 1. 2008, www.rokycany.cz
[578] Informace o prodeji jednotlivých
objektů v kasárnách zveřejněné na www.rokycany.cz.
[579] Materiál pro jednání rady města, 11.
10. 2004, č. 2415, ID:3125.
[580] Materiál pro jednání zastupitelstva
města, 9. 8. 2005, č. 1415, ID: 4185.
[581] Rokycanský deník, 23. 7. 2005.
[582] Materiál pro jednání rady města, 1.
8. 2005, č. 2415, ID: 4155.
[583] Materiál pro jednání rady města, 1.
8. 2005, č. 2415, ID: 4155.
[584] Materiál pro jednání zastupitelstva
města, 9. 8. 2005, č. 1415, ID: 4185.
[585] Informace o prodeji jednotlivých objektů
v kasárnách zveřejněné na www.rokycany.cz.
[586] Materiál pro jednání zastupitelstva
města, 1. 11. 2005, bod č. 1415, ID: 4419.
[587] Materiál pro jednání rady města, 9.
1. 2006, č. 2415, ID: 4631.
[588] Informace o prodeji jednotlivých
objektů v kasárnách zveřejněné na www.rokycany.cz.
[589] Materiál pro jednání rady města, 11.
10. 2004, č. 2415, ID:3125.
[590] Materiál pro jednání zastupitelstva
města, 9. 8. 2005, č. 1415, ID: 4185.
[591] Rokycanský deník, 23. 7. 2005.
[592] Materiál pro jednání zastupitelstva
města, 9. 8. 2005, č. 1415, ID: 4185.
[593] Materiál pro jednání rady města, 1.
8. 2005, č. 2415, ID: 4155.
[594] Materiál pro jednání zastupitelstva
města, 1. 11. 2005, bod č. 1415, ID: 4419.
[595] Materiál pro jednání rady města, 9.
8. 2006, č. 2415, ID: 4631.
[596]
Veřejná vyhláška oznámení o zahájení územního řízení o změně stavby a
stavebního řízení a pozvání k veřejnému ústnímu jednání, Přístavba, nástavba a
stavební úpravy objektu (pro ubytování) v bývalém areálu kasáren v kat. území
Rokycany, www.rokycany.cz
[597]
Veřejná vyhláška usnesení, Přístavba, nástavba a stavební úpravy objektu (pro
ubytování) v bývalém areálu kasáren v kat. území Rokycany, www.rokycany.cz
[599] Kronika města Rokycan 2014, s. 42. https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=879911
[603] Materiál pro jednání zastupitelstva
města, 9. 8. 2005, č. 1415, ID: 4185.
[604] Rokycanský
deník, 21. 9. 2005; Materiál pro jednání zastupitelstva města, 1. 11.
2005, bod č. 1415, ID: 4419.
[605] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1938.PLZE26.06115&extent=-807760.5313013797,-1073684.4982660762,-807203.5420506811,-1073403.392753614&link=ext
[606] Materiál pro jednání rady města, 11.
10. 2004, č. 2410, ID:3139.
[608] Informace o prodeji jednotlivých
objektů v kasárnách zveřejněné na www.rokycany.cz.
[609] Materiál pro jednání rady města, 1.
8. 2005, č. 2415, ID: 4155.
[610] Materiál pro jednání zastupitelstva
města, 9. 8. 2005, č. 1415, ID: 4185.
[611] Materiál pro jednání rady města, 1.
8. 2005, č. 2415, ID: 4155.
[612] Rokycanský deník, 21. 9. 2005.
[613] Materiál pro jednání zastupitelstva
města, 1. 11. 2005, bod č. 1415, ID: 4419.
[614] Materiál pro jednání rady města, 9.
1. 2006, č. 2415, ID: 4631.
[615] Rokycanský deník, 26. 11. 2005.
[616] Informace o prodeji jednotlivých
objektů v kasárnách zveřejněné na www.rokycany.cz.
[617] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1967.PLZE36.14432&extent=-807714.2842512135,-1073772.1555097557,-807354.3174897202,-1073590.4847848143&link=ext
[618] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1968.PLZE37.15869&extent=-807805.6597438217,-1073800.592852264,-807388.7452708723,-1073590.1813291975&link=ext
[619] Informace o prodeji jednotlivých
objektů v kasárnách zveřejněné na www.rokycany.cz.
[620] Materiál pro jednání zastupitelstva
města, 9. 8. 2005, č. 1415, ID: 4185.
[621] Materiál pro jednání rady města, 1.
8. 2005, č. 2415, ID: 4155.
[622] Rokycanský deník, 30. 9. 2005.
[623] Materiál pro jednání rady města, 15.
5. 2006, č. 2415, ID: 5061.
[624] Materiál pro jednání zastupitelstva
města, 22. 8. 2006, č. 1415, ID: 5443.
[628] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1957.PLZE27.11030&extent=-807752.0431809169,-1074042.4903594183,-806991.0026627555,-1073658.4027229089&link=ext
[629] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1968.PLZE37.15869&extent=-807779.3854463077,-1073830.7757229612,-807362.4709733583,-1073620.3641998947&link=ext
[630] Rokycanský deník, 15. 10. 2003.
[631] Rokycanské noviny, č. 8, 20. prosince
2003, s. 1.
[632] Usnesení rady města, 28. 11. 2017, https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=887314
[633] Kronika města Rokycan 2018, s. 38 https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=896486
[635] Informace o prodeji jednotlivých
objektů v kasárnách zveřejněné na www.rokycany.cz.
[636] Informace o prodeji jednotlivých
objektů v kasárnách zveřejněné na www.rokycany.cz.
[637] Usnesení zastupitelstva Plzeňského
kraje, 31. 8. 2004.
[638] Materiál pro jednání zastupitelstva
města, 9. 8. 2005, č. 1415, ID: 4185.
[639] Materiál pro jednání rady města, 1.
8. 2005, č. 2415, ID: 4155.
[640] Rokycanský deník, 18. 7. 2005.
[641] Rokycanský deník, 30. 9. 2005.
[643] Informace o prodeji jednotlivých
objektů v kasárnách zveřejněné na www.rokycany.cz.
[644] Dražební vyhláška – objekt č. 63, www.rokycany.cz
[645] Materiál pro jednání zastupitelstva
města, 9. 8. 2005, č. 1415, ID: 4185.
[646] Dražební vyhláška – objekt č. 63, www.rokycany.cz
[647] Materiál pro jednání zastupitelstva
města, 9. 8. 2005, č. 1415, ID: 4185.
[648] Materiál pro jednání rady města, 1.
8. 2005, č. 2415, ID: 4155.
[649] Rokycanský deník, 21. 9. 2005.
[650] Materiál pro jednání zastupitelstva
města, 1. 11. 2005, bod č. 1415, ID: 4419.
[651] Materiál pro jednání rady města, 9.
1. 2006, č. 2415, ID: 4631.
[652] Rokycanský deník, 26. 11. 2005.
[653] Dražební vyhláška – objekt č. 63, www.rokycany.cz
[654] Materiál pro jednání zastupitelstva
města, 30. 5. 2006, č. 1415, ID: 5153.
[655] Dražební vyhláška – objekt č. 63, www.rokycany.cz
[656] Informace o prodeji jednotlivých
objektů v kasárnách zveřejněné na www.rokycany.cz.
[657] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1938.PLZE26.06115&extent=-807773.0055398069,-1073721.9209813573,-807216.0162891083,-1073440.8154688952&link=ext
[658] Materiál pro jednání rady města, 1.
srpna 2005, č. 2160, ID: 4112.
[659] Materiál pro jednání rady města, 11.
10. 2004, č. 2410, ID:3139.
[660] Materiál pro jednání rady města, 1.
srpna 2005, č. 2160, ID: 4112.
[661] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1938.PLZE26.06115&extent=-807773.0055398069,-1073721.9209813573,-807216.0162891083,-1073440.8154688952&link=ext
[662] Materiál pro jednání rady města, 11.
10. 2004, č. 2410, ID:3139.
[663] Rokycanský deník, 4. 10. 2005.
[664] Materiál pro jednání zastupitelstva
města, 22. 8. 2006, č. 1415, ID: 5440.
[665] Materiál pro jednání rady města, 18.
9. 2006, č. 2415, ID: 5504.
[666] Materiál pro jednání zastupitelstva
města, 3. 10. 2006, č. 1415, ID: 5580.
[667] Veřejné zakázky za rok 2006, www.rokycany.cz.
[668] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1938.PLZE26.06115&extent=-807765.4629770372,-1073765.2907172844,-807208.4737263386,-1073484.1852048223&link=ext
[669] Materiál pro jednání rady města, 20.
9. 2004, bod č. 2412, ID:3052.
[670] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1938.PLZE26.06115&extent=-807765.4629770372,-1073765.2907172844,-807208.4737263386,-1073484.1852048223&link=ext
[671] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1947.PLZE27.01710&extent=-807577.6727806145,-1073961.6896636244,-806966.5269843232,-1073653.2520195586&link=ext
[672] Materiál pro jednání rady města, 20.
9. 2004, bod č. 2412, ID:3052.
[673] Materiál pro jednání zastupitelstva
města, 18. ledna 2005, barevný plánek areálu kasáren, neoznačen ID.
[674] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1938.PLZE26.06115&extent=-807765.4629770372,-1073757.0229080943,-807208.4737263386,-1073492.4530140124&link=ext
[675] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1938.PLZE26.06115&extent=-807765.4629770372,-1073757.0229080943,-807208.4737263386,-1073492.4530140124&link=ext
[676] Usnesení zastupitelstva města z 21.
5. 2007, www.rokycany.cz.
[677] Usnesení zastupitelstva města z 25.
6. 2007, www.rokycany.cz.
[678] Usnesení
zastupitelstva města z 24. 9. 2007, www.rokycany.cz.
[682] Materiál pro jednání rady města, 20.
9. 2004, bod č. 2412, ID:3052.
[684] Kronika města Rokycan 2012, s. 28.
https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=870909
[685] Materiál pro jednání rady města, 20.
9. 2004, bod č. 2412, ID:3052.
[686] Kronika města Rokycan 2014, s. 42. https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=879911
[687] Materiál pro jednání rady města, 20.
9. 2004, bod č. 2412, ID:3052.
[688] Materiál pro jednání rady města, 20.
9. 2004, bod č. 2412, ID:3052.
[689] Zápis č. 200506 ze schůze
Hospodářské komise rady města Rokycan konané dne 25. května 2005, Materiál pro
jednání rady města, 30. května 2005.
[690] Materiál pro jednání rady města, 30.
5. 2005, č. 2415, ID: 3941.
[691] Materiál pro jednání rady města, 9.
ledna 2006, č. 2415, ID: 4634.
[692] Materiál pro jednání rady města, 9.
ledna 2006, č. 2415, ID: 4634.
[694] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1957.PLZE27.11030&extent=-807503.3176990703,-1074042.0939841482,-807122.7974399896,-1073850.0501658933&link=ext
[695] Materiál pro jednání rady města, 30.
5. 2005, č. 2415, ID: 3941.
[696] Rokycanský deník, 25. 11. 2005.
[697] Materiál pro jednání rady města, 30.
5. 2005, č. 2415, ID: 3941.
[698] Materiál pro jednání rady města, 9.
ledna 2006, č. 2415, ID: 4634.
[699] Materiál pro jednání rady města, 20.
9. 2004, bod č. 2412, ID:3052.
[700] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1938.PLZE26.06115&extent=-807735.0026273894,-1073796.0411654997,-807178.0133766908,-1073514.9356530376&link=ext
[701] Informace o prodeji jednotlivých
objektů v kasárnách zveřejněné na www.rokycany.cz.
[702] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1938.PLZE26.06115&extent=-807735.0026273894,-1073796.0411654997,-807178.0133766908,-1073514.9356530376&link=ext
[703] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1957.PLZE27.11030&extent=-807619.4556531436,-1073908.7137058359,-807238.9353940629,-1073716.669887581&link=ext
[704] Informace o prodeji jednotlivých
objektů v kasárnách zveřejněné na www.rokycany.cz.
[705] Materiál pro jednání zastupitelstva
města, 9. srpna 2005, č. 1415, ID: 4185.
[706] Materiál pro jednání rady města, 1.
srpna 2005, č. 2415, ID: 4155.
[707] Rokycanský deník, 30. 9. 2005.
[708] Materiál pro jednání zastupitelstva
města, 9. srpna 2005, č. 1415, ID: 4185.
[709] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1938.PLZE26.06115&extent=-807815.9401278821,-1073769.3520972342,-807258.9508771835,-1073488.2465847721&link=ext
[710] Materiál pro jednání zastupitelstva
města, 9. srpna 2005, č. 1415, ID: 4185.
[711] Rokycanský deník, 23. 7. 2005.
[712] Materiál pro jednání zastupitelstva
města, 9. srpna 2005, č. 1415, ID: 4185.
[715] Materiál pro jednání rady města, 14.
11. 2005, bod č. 2415, ID:4483.
[716] Zpráva ČTK, ID: 20040531E01564, 31.
5. 2004.
[717] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1938.PLZE26.06115&extent=-807842.6291961448,-1073784.4372227744,-807285.6399454462,-1073503.3317103123&link=ext
[718] Rokycanský deník, 18. 7. 2005.
[719] Materiál pro jednání zastupitelstva
města, 9. srpna 2005, č. 1415, ID: 4185.
[720]Materiál pro jednání rady města, 7.
8. 2006, č. 2441, ID: 5358.
[721] Materiál pro jednání zastupitelstva
města, 22. 8. 2006, č. 1415, ID: 5447.
[722]Materiál pro jednání rady města, 7.
8. 2006, č. 2415, ID: 5364.
[723] Materiál pro jednání zastupitelstva
města, 22. 8. 2006, č. 1415, ID: 5447.
[724] Zahájení zjišťovacího řízení – "Autolakovna,
pneuservis, autoservis a parkoviště, www.rokycany.cz
[727] Materiál pro jednání rady města, 20.
9. 2004, bod č. 2412, ID:3052.
[728] Materiál pro jednání rady města, 20.
9. 2004, bod č. 2412, ID:3052.
[729] Kronika města Rokycan 2012, s. 28.
https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=870909
[731] Materiál pro jednání rady města, 20.
9. 2004, bod č. 2412, ID:3052.
[732] Kronika města Rokycan 2013, s. 38.
https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=875553
[733] Materiál pro jednání rady města, 20.
9. 2004, bod č. 2412, ID:3052.
[734] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1967.PLZE46.00532&extent=-808306.6819722182,-1074141.5663398672,-807192.3786905315,-1073579.191402391&link=ext
[735] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1967.PLZE36.14432&extent=-808443.2169432379,-1074206.5528984955,-807003.3498972645,-1073479.8699987307&link=ext
[736] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1968.PLZE37.15869&extent=-808172.4141942442,-1074087.221552417,-807338.5852483453,-1073666.3985062835&link=ext
[737] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1973.PLZE36.28844&extent=-808395.7514028565,-1074094.3655130279,-806555.8356294255,-1073181.1156525698&link=ext
[738] Materiál pro jednání zastupitelstva
města, 9. 8. 2005, č. 1415, ID: 4185.
[739] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1968.PLZE37.15869&extent=-807998.4826875607,-1073971.050071673,-807581.5682146113,-1073760.6385486065&link=ext
[740] Materiál pro jednání rady města, 20.
9. 2004, bod č. 2412, ID:3052.
[741] Materiál pro jednání zastupitelstva
města, 9. 8. 2005, č. 1415, ID: 4185.
[742] Materiál pro jednání rady města, 1.
8. 2005, č. 2415, ID: 4155.
[743] Materiál pro jednání zastupitelstva
města, 9. 8. 2005, č. 1415, ID: 4185.
[744] Rokycanský deník, 21. 9. 2005.
[745] Materiál pro jednání zastupitelstva
města, 1. 11. 2005, bod č. 1415, ID: 4419.
[746] Materiál pro jednání rady města, 9.
ledna 2006, č. 2415, ID: 4631.
[748] Materiál pro jednání zastupitelstva
města, 9. 8. 2005, č. 1415, ID: 4185.
[749] Materiál pro jednání rady města, 1.
8. 2005, č. 2415, ID: 4155.
[750] Rokycanský deník, 21. 9. 2005.
[751] Materiál pro jednání zastupitelstva
města, 1. 11. 2005, bod č. 1415, ID: 4419.
[752] Materiál pro jednání rady města, 9.
ledna 2006, č. 2415, ID: 4631.
[753] Materiál pro jednání rady města, 20.
9. 2004, bod č. 2412, ID:3052.
[754] Materiál pro jednání rady města, 11.
10. 2004, č. 2410, ID:3139.
[755] Materiál pro jednání rady města, 1.
srpna 2005, č. 2160, ID: 4112.
[757] Materiál pro jednání rady města, 11.
10. 2004, č. 2413, ID: 3084.
[758] Materiál pro jednání rady města, 3.
1. 2005, bod č. 2415, ID:3381.
[759] Informace o prodeji jednotlivých
objektů v kasárnách zveřejněné na www.rokycany.cz.
[760] Informace o prodeji jednotlivých
objektů v kasárnách zveřejněné na www.rokycany.cz.
[761] Informace o prodeji jednotlivých
objektů v kasárnách zveřejněné na www.rokycany.cz.
[762] Materiál pro jednání rady města, 1.
8. 2005, č. 2415, ID: 4155.
[763] Materiál pro jednání zastupitelstva
města, 9. 8. 2005, č. 1415, ID: 4185.
[764] Materiál pro jednání zastupitelstva
města, 1. 11. 2005, bod č. 1415, ID: 4419.
[765] Materiál pro jednání rady města, 9.
ledna 2006, č. 2415, ID: 4631.
[766] Materiál pro jednání rady města, 18.
9. 2006, k bodu 807 – drtírna plastového odpadu.
[767] Materiál pro jednání rady města, 18.
9. 2006, k bodu 807 – drtírna plastového odpadu.
[768] Materiál pro jednání rady města, 18.
9. 2006, č. 2099, ID:5555.
[769] Materiál pro jednání rady města, 18.
9. 2006, k bodu 807 – drtírna plastového odpadu.
[770] Materiál pro jednání rady města, 18.
9. 2006, č. 2099, ID:5555.
[771] Materiál pro jednání rady města, 18.
9. 2006, k bodu 807 – drtírna plastového odpadu.
[772] Rokycanský deník, 1. 9. 2006;
Rokycanský deník, 30. 9. 2006.
[773] Rokycanský deník, 31. 10. 2006.
[774] Usnesení zastupitelstva města, 4.
12. 2006, www.rokycany.cz
[775] Provozovna pro zpracování plastového
odpadu Rokycany, www.rokycany.cz
[776] Oznámení o zveřejnění Provozovna
plastů v kasárnách Rokycany, www.rokycany.cz
[778] Materiál pro jednání rady města, 11.
10. 2004, č. 2410, ID:3139.
[780] Materiál pro jednání rady města, 20.
9. 2004, bod č. 2412, ID:3052.
[781] Materiál pro jednání rady města, 20.
9. 2004, bod č. 2412, ID:3052.
[782] Materiál pro jednání rady města, 20.
9. 2004, bod č. 2412, ID:3052.
[783] Materiál pro jednání rady města, 20.
9. 2004, bod č. 2412, ID:3052.
[784] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1967.PLZE46.00532&extent=-808306.6819722182,-1074141.5663398672,-807192.3786905315,-1073579.191402391&link=ext
[785] Materiál pro jednání rady města, 20.
9. 2004, bod č. 2412, ID:3052.
[786] Materiál pro jednání rady města, 20.
9. 2004, bod č. 2412, ID:3052.
[787] Kronika města Rokycan 2011, s. 14.
https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=866500
[788] Kronika města Rokycan 2012, s. 28.
https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=870909