|
|
|
|
|
|
D. Borek: verze 2020/11/26
13. Nové kasárny
V 30. letech 20. století sice většina centrální plochy Jižního předměstí zůstávala jen sporadicky a provizorně zastavěná, ale v jihozápadním cípu oblasti, na křižovatce Šťáhlavské a Kotelské cesty vznikl již v meziválečné éře areál nových kasáren, obří a jednotně řešený prostor, který měl dlouho charakter města ve městě. Počátkem 21. století byl po zrušení vojenské posádky převeden na město a prošel transformací na obytnou a komerční zónu. Z hlediska funkčního i stavebního šlo o jednu z největších proměn, jakou Rokycany zažily v prvních dvou dekádách 21. století. Dosud ohrazený a nepřístupný areál byl integrován do městského organismu.
Mapa areálu nových kasáren, klikněte pro vstup na podrobné vysvětlivky k mapě:
Obsah
13.1. Původní podoba oblasti před výstavbou kasáren. PAGEREF _Toc58547897 \h 1
13.2. Příprava výstavby nových kasáren
13.2.1. Plány na výstavbu domů pro vojáky z povolání a na rozšíření starých kasáren
13.2.2. Plány na výstavbu nových kasáren
13.3. Výstavba nových kasáren 1931-33
13.4. Historie nových kasáren a jejich stavební vývoj
13.4.1. Stavební vývoj kasáren do roku 1945
13.4.2. Stavební vývoj kasáren do roku 1989
13.5 Zrušení nových kasáren a jejich transformace
13.5.1 Převod nových kasáren do majetku města
13.5.2.Urbanistická transformace nových kasáren
13.5.3. Výstavba inženýrských sítí v areálu zrušených kasáren
13.5.4. Majetkoprávní transformace nových kasáren
13.6. Architektonicko-urbanistický popis areálu bývalých nových kasáren
13.6.1. Zbořená hlavní budova kasáren čp.474/II (objekt č.2)
13.6.2. Zbořené stavby u hlavní budovy kasáren (objekty č.44 a č.45)
13.6.3. Bytové domy čp.1195/II (objekt č.99) a čp.1196/II (objekt č.38)
13.6.4. Dům čp.472/II (objekt č.22)
13.6.5. Dům čp.1225/II, dříve čp.473/II (objekt č.21)
13.6.6. Dům čp.1344/II (objekt č.19)
13.6.7. Dům čp.1211/II (objekt č.20)
13.6.8. Dům čp.1210/II (objekt č.37)
13.6.9. Dům čp.1241/II (objekt č.61)
13.6.10. Dům čp.1221/II (objekt č.62)
13.6.11. Plánovaný bytový dům na místě objektů č.17 a č.18
13.6.12. Dům čp.531/II (objekt č.1) a severozápadní roh bývalých kasáren
13.6.13. Zástavba na západním okraji bývalých kasáren
13.6.14. Komerční objekty v střední části bývalých kasáren
13.6.15. Jihovýchodní část bývalých kasáren
13.6.16. Oblast výstavby rodinných domů v ulici Na Okrouhlici
13.6.17. Jižní část kasáren – podnikatelské a skladové objekty
13.7. Bilance transformace bývalých kasáren
13.1. Původní podoba oblasti před výstavbou kasáren
Tyto pozemky mezi tehdejším městem a okrajem lesního komplexu Kotel měly dlouhou předchozí militaristickou tradici. Již v 80. letech 19. století zde pod Kotlem měla armáda prachárnu a vojenské skladiště.[1] Na evidenční katastrální mapě z roku 1877 ani na jejích dodatečných zákresech ovšem tyto objekty nejsou zakresleny. 1. srpna 1910 město objekt prachárny vydražilo s tím, že nabyvatel ji musel zbořit a materiál mohl použít pro své potřeby.[2] Koncem 19. století zřízeno pod Kotlem rovněž velké vojenské cvičiště. Mělo rozlohu cca 10 ha.[3] Postaveno společně se starými kasárnami (v dnešní Jeřabinové ulici, viz kapitola „Rašínov“) nákladem města. Armáda pak obci za využívání cvičiště platila roční nájem 1235,80 korun.[4] Podle topografické mapy z roku 1903 se nacházelo v prostoru na západním úbočí Kotle, mezi současnou skládkou odpadu v Němčičkách a areál tzv. Depozitu.[5] Dne 10. srpna 1913 pořádala TJ Sokol Rokycany na vojenském cvičišti první letecký den v Rokycanech. Veřejnost mohla poprvé vidět vzlet letadla. Kvůli tomu uzavřena dočasně silnice Rokycany-Němčičky. Letcem byl Eduard Čihák z Pardubic (15. května 1885 - 7. května 1958).[6] Stroj „aviatika“ Čiháka z Pardubic dosáhl výšky 400 metrů a ve vzduchu se udržel 9 minut.[7]
Ovšem samotná plocha, kde později vyrostly nové kasárny, byla až do první republiky stavebně zcela nevyužitá. Šlo o zemědělskou krajinu. Před pozdějším vjezdem do kasáren se nalézalo významné rozcestí. Od severu sem v linii dnešní Jeřabinové ulice přicházela silnice na Šťáhlavy, která se zde stáčela k západu, k Rakovskému potoku a pak k Němčičkám a do Šťáhlav. Z ní tu odbočovala cesta na Kotel (zhruba v trase dnešní Kotelské ulice) a k severoseverovýchodu cesta, jež procházela areálem obecní cihelny a vracela se k městu (její trasa převážně zmizela při výstavbě sídliště Jižní předměstí). Na ploše budoucích kasáren se nacházela lánová parcelace jednotlivých polností. Mapa z roku 1877 zde uvádí místní název „Na Okrouhlici“. O původní podobě a dopravní síti této lokality též viz výše, v rámci popisu projektovaného náměstí před novými kasárnami, nebo v pasáži o minulé podobě podkotelských polí.
13.2. Příprava výstavby nových kasáren
13.2.1. Plány na výstavbu domů pro vojáky z povolání a na rozšíření starých kasáren
Ve 20. letech 20. století už rokycanská vojenská posádka sídlící v starých kasárnách na Rašínově pociťovala nedostatek prostoru. Hlavní budova starých kasáren sice byla koncem 19. století vyprojektována velkolepě, ale areál okolo kasáren byl prostorově omezený a poté, co začala rapidní výstavba rodinných domů na Rašínově, byl ze všech stran obklopen městskou zástavbou, bez možnosti dalšího rozšiřování, které by ostatně bylo v této rezidenční lokalitě nevhodné. Zpočátku se úvahy točily ještě okolo přístavby stávajících kasáren. V červenci 1924 předložil starosta zastupitelstvu zprávu o jednání městské rady s vojenskou správou o přístavbě kasáren. Obci podle názorů radních nemělo výstavbou vzniknout nové finanční břemeno.[8]
Kvůli nedostatečným stájím dokonce musela být z Rokycan převelena do Horšovského Týna jedna baterie dělostřeleckého pluku o 50 mužích, 41 koních, s 3 děly. V Rokycanech chybělo i ubytování pro důstojníky. Vojenská správa nejprve uvažovala o výstavbě 5 bytových domů pro vojenský personál, v lednu 1926 plán redukován na 3 dvoupatrové domy.[9] Měly vyrůst buď v Jiráskově ulici na místě nynější banky čp.482/II a Rokycanova sboru čp.481/II, nebo v Jeřabinové ulici na místě nynějších činžovních domů čp.557-558-559/III z 50. let, nebo v Čechově ulici v prostoru současné mateřské školy čp.147/II.[10] V květnu 1925 schválilo zastupitelstvo města návrh na uzavření smlouvy s vojenským erárem na výstavbu obytných domů pro gážisty a uzavření půjčky na 4 000 000 Kč. V té době již do Rokycan byl převelen (po poválečné pauze, kdy ve městě nebyla vojenská posádka) 102. dělostřelecký pluk a již umístěn ve starých kasárnách. V březnu 1924 jednala obec s vojenskou správou o ubytování členů pluku a výsledkem jednání byl záměr velkých investic do vojenské infrastruktury v Rokycanech. Plánovány 2 etapy investic: nejprve přístavba dosavadních kasáren o hospodářské budovy (k tomu byl nutný výkup objektu od ředitele Františka Březiny), v 2. etapě pak výstavba zcela nových pavilónových kasáren. Již tehdy se mluví o tom, že snad budou umístěny mezi Šťáhlavskou a Kotelskou silnici, tedy na místě, kde pak skutečně vyrostly. Nové kasárny měla podle plánu doplnit i výstavba nového cvičiště pod Kotlem, aspoň osmkrát většího než to stávající. Dále nutná výstavba tří obytných domů pro vojenské důstojníky a rotmistry. Už v roce 1924 si obec zajistila půjčku 4 000 000 Kč od Pensijního ústavu průmyslu cukrovarnického na výstavbu kasáren, ale nemohla peníze využít, protože jednání s erárem se nepodařilo uzavřít. Svaz československých měst pak vypracoval jednotná pravidla pro jednání s vojenským erárem pro všechny obce. Obec nyní požádala Obecní spořitelnu o půjčku 4 000 000 Kč. 29. dubna 1925 ale obci sděleno, že 102. pluk bude přesunut při dislokaci z Rokycan z důvodů snižování stavů vojska ze 120 000 na 90 000, ve městě by zůstal jen jeden prapor pěchoty, v takovém případě by stačila jen menší přístavba stávajících kasáren. Mezitím tak probíhala jen jednání o výstavbě domů pro gážisty, jejichž výstavba se měla realizovat i v případě, že pluk Rokycany opustí. Obec měla armádě najít pozemek, zaplatit výstavbu a stát by pak obci platil náhradu a údržbu, přičemž po amortizaci by měl vojenský erár právo bezplatně kasárny získat. Proti plánům na rozšíření kasáren se ozval komunista Jan Hořice. Podle něj se peníze raději měly použít na ubytování chudých, ať nemusí bydlet tak špatně, jak se to děje ve vagónech (narážka na vagónovou chudinskou kolonii na Jižním předměstí, viz výše).[11] Dne 13. července 1925 schválila okresní správní komise návrh smlouvy mezi obcí a vojenským erárem, smlouva byla formulována dle vzoru města Domažlic.[12]
V lednu 1926 už se zastupitelstvo zabývalo nákupem konkrétních pozemků, vhodných pro výstavbu domů pro vojenské gážisty. Obec prý jednala s vlastníky dvou stodol u Šťáhlavské silnice, které tvořily jeden komplex s obecní stodolou koupenou od Františka Šmuclera, a s Josefem Julákem o získání jeho pozemků č.kat.421 a č.kat.412/2 o ploše 9175 čtverečních metrů. Dále jednáno s Pražskou akciovou společností pro průmysl dřevařský o odkupu části pozemku č.kat.388 (plocha cca 3200 čtverečních metrů). Stodoly ale byly příliš drahé, Julák požadoval od obce jako kompenzaci výstavbu náhradní stodoly u Rakovského potoka, v prostoru mezi Šťáhlavskou silnicí, Rakovským potokem a drahou, kde podle regulačního plánu měly stát jen obytné rodinné domy. Vojenská správa navíc mezitím změnila plány a místo 5 domů zamýšlela postavit jen 3 dvoupatrové obytné domy (přičemž 2. patro by byla mansarda, tedy podkroví). Na tento redukovaný počet domů měly postačovat pozemky č.kat.421, č.kat.412/2 a část č.kat.388 před obecní cihelnou. Julák prý za ně bude požadovat 14 Kč za čtvereční sáh. Konstatováno, že z úvěru 4 000 000 Kč od obecní spořitelny bude na výstavbu domů pro vojenské gážisty použito cca 2 000 000 Kč, zbytek se měl investovat do výstavby stájí pro vojenské koně. Ke zbudování zcela nových kasáren o ploše 10-12 hektarů tak nejspíš nedojde. Vojenská správa zároveň požádala obec o změnu finančního ujednání. Pozemky chtěla od města získat bezplatně a nehodlala je začlenit do hodnoty stavby, ze které by pak obci vyplácela náhradu. S tím nesouhlasil Rudolf Kadláček. Podle něj nutno provést nové jednání s Julákem, aby ustoupil od požadavku výstavby náhradní stodoly, a taky nutno dojednat s vojenskou správou, aby uhradila hodnotu pozemků. Zastupitelstvo pak schválilo Kadláčkův návrh jako základ pro další vyjednávání.[13] Záměr ale nerealizován. Respektive nakonec bylo řešeno ubytování důstojníků až jako součást komplexního projektu nových kasáren.
13.2.2. Plány na výstavbu nových kasáren
V dubnu 1926 se konalo jednání mezi vojenskou správou a obcí, kde se poprvé objevila koncepčnější varianta výstavby zcela nových kasáren, nikoliv jen nových budov. Ministerstvo národní obrany a ministerstvo financí požadovaly, aby jim obec poskytla bezplatně pozemky. 14. září 1926 proběhlo komisionelní řízení na výběr vhodných parcel pozemků. Uvažovalo se o lokalitě Za Rakováčkem (mezi Kličkovým lesem č.kat.683 a Šťáhlavskou silnicí, poblíž osady Němčičky).[14] Nakonec padlo rozhodnutí situovat areál na ploše mezi stávající cestou ke Kotli a Šťáhlavskou silnicí, kde se nabízelo až 22 hektarů potencionálních pozemků.[15] Kromě toho se počítalo s cvičištěm umístěným dále k jihu pod Kotlem, nebo v údolí Klabavky pod Vršíčkem o ploše 60-80 hektarů.[16] Očekávané náklady na zřízení tohoto gigantického komplexu odhadnuty na 12 000 000 Kč. Město si už kvůli tomu vzalo od Spolku cukrovarníků půjčku 4 000 000 Kč.[17]
V červenci 1926 se o smlouvě se státem o výstavbě domů pro vojenské gážisty a kasáren mluvilo opět na schůzi zastupitelstva. Dne 20. dubna 1926 jednal totiž štábní kapitán K. Hakl se zástupci města a dohodli se na některých změnách původního ujednání, které schválilo obecní zastupitelstvo 15. května 1925 a okresní správní komise 13. července 1925. Oproti původní smlouvě nyní stanoveno, že stavba kasáren musí být dokončena do jednoho roku, dále že úrok placený státem obci se může snížit, pokud klesne všeobecná úroková míra. Zároveň se stát zavázal, že když po amortizaci kasárny nepřevezme do svého majetku, bude dál obci platit pravidelný příspěvek. Obec deklarovala, že bude jednat s obecní spořitelnou o případném zvýšení půjčky (zatím na kasárny vzata půjčka 4 000 000 Kč). Mezitím pokračovala příprava samostatné investice v podobě obytných domů pro vojáky z povolání. Od Josefa Juláka už vykoupena na výstavbu těchto domů část pozemku č.kat.421 a č.kat.412/2 za 35 714 Kč (tedy podél nynější Jeřabinové ulice, zhruba v prostoru areálu autoškoly, Javorové ulice a tamních bytových domů). Obec Julákovi jako kompenzaci pronajala obecní dražky č.kat.356/1 a č.kat.356/2 u Rakovského potoka. Hlavní debata se ale točila okolo finančních aspektů výstavby kasáren. Rudolf Smysl navrhl, aby se do nákladů na výstavbu kasáren, které by pak stát splácel obci, započítaly i náklady na vybudování uliční kanalizace, vodovodu apod. Jan Hořice z KSČ podotkl, že výstavbu kasáren jeho strana nepodporuje a že obec by se měla spíše starat o ubytování dělnictva. Josef Selement za ČSSD prohlásil, že obec samozřejmě musí stavět obecní domy pro chudší vrstvy a využít 1 000 000 Kč povolené dotace na bytovou výstavbu, ale jeho strana není proti výstavbě kasáren, která ovšem nesmí zatížit obecní finance. Pravicoví zastupitelé Rudolf Šlesinger a Rudolf Kadláček výstavbu kasáren podpořili, protože kasárny prý zvýší výdělky místním živnostníkům i daňové výnosy obci. Zastupitelstvo pak nejnovější verzi smlouvy se státem schválilo, ale s dodatkem, že zároveň se musí vybudovat i domy pro vojenské gážisty tak, aby se nezhoršila bytová situace ve městě.[18] Částka 35 714 Kč na výkupy pozemků pro výstavbu domů pro vojáky z povolání pak představovala položku mimořádná vydání obecního rozpočtu v roce 1926.[19]
Okresní správní komise ale prohlásila schůzi obecního zastupitelstva za neplatnou a bylo nutno věc znovu projednat, což se stalo na schůzi obecního zastupitelstva 8. října 1926.[20] Na schůzi zastupitelstva počátkem října 1926 se tedy jednalo o kasárnách znovu. Předložena byla nejnovější verze smlouvy o financování výstavby kasáren a domů pro vojenské gážisty. 8. září 1926 zástupci obce intervenovali u ministerstev financí a národní obrany, aby stát rychle rozhodl o výstavbě kasáren a domů pro gážisty a aby do ceny stavby, kterou pak bude stát obci splácet, byla započtena i cena pozemků. Ministr financí Karel Engliš rozhodl, že je možné započíst do nákladů na výstavbu polovinu ceny pozemků, a ministr obrany Syrový ujistil rokycanskou delegaci, že stát o výstavbě kasáren brzy rozhodne. 14. září 1926 pobývala v Rokycanech komise ZVV, která provedla obhlídku pozemků a dojednala návrh smlouvy s obcí. Počítalo se se závazkem města zbudovat kasárna a tři bytové domy pro vojáky z povolání. Jenže právě v této chvíli se objevil další problém: některým představitelům obce se nelíbila lokalita, kterou armáda pro výstavbu nových kasáren požadovala, tedy plocha mezi silnicí na Šťáhlavy a cestou na Kotel (kde pak kasárny skutečně vyrostly). Mnoha členům zastupitelstva se víc zamlouval pozemek Václava Čapka, který ležel při Šťáhlavské silnici, dál od města a vypadal výhodnější ze stavebně-regulačního hlediska. Václav Čapek navíc snížil prodejní cenu z 10 na 7,50 Kč/čtvereční sáh. Václav Nosek za socialistické strany prohlásil na schůzi zastupitelstva, že nejsou proti výstavbě kasáren, ale že pozemky požadované armádou nejsou vhodné, leží totiž v místech, kde probíhá rozšiřování bytové zástavby a kasárna budou vražena jako klín mezi Šťáhlavskou a Kotelskou silnici. Areál kasáren by podle Noska znemožnil zřízení příčné spojovací silnice mezi nimi a navíc bude nevhodné stavět objekty jako konírny, jízdárny, kůlny apod. v takové blízkosti obytných čtvrtí. Nosek dodal, že i výstavba stávajících kasáren (v Jeřabinové ulici) byla chybou, protože na místě dominujícím městu vyrostla neforemná kostka a tuto chybu by teď město nemělo opakovat. Doporučil proto, aby nové kasárny byly posunuty dále od města o cca 100 metrů. Rudolf Šlesinger za občanské strany reagoval tím, že prohlášení socialistických stran přišlo pozdě a dodal, že vojsku se příliš nelíbilo ani to, že bylo zastavěno prostranství za kasárnami (rodinné domky na Rašínově z 20. let) a další ústupek už na nátlak města asi neudělá. Pozemky pana Čapka jsou skutečně levnější, ale dál od města a tudíž by bylo nákladnější je vybavit vodovodem, kanalizací apod. Nakonec ale rozhodnutí odloženo a celý bod stažen z programu, protože pravice a levice nedospěly se shodě, o čem se bude hlasovat.[21]
Poté, co se obecní zastupitelstvo 8. října 1926 rozhodlo ještě přesvědčit armádu, aby změnila umístění plánovaných kasáren a situovala je na pozemek Václava a Terezie Čapkových u Šťáhlavské silnice, jednala 17. listopadu 1926 deputace města na ministerstvu národní obrany. Dne 2. prosince 1926 pak přišla odpověď ministerstva národní obrany. Rezolutně trvalo na původním pozemku, protože nové kasárny měly být co nejblíže těm starým. Vzhledem k jasnému stanovisku eráru konstatoval Rudolf Hejrovský, že zdržení výstavby kasáren, které způsobil spor o úhradu pozemků státem, se teď nesmí dále prohlubovat a je nutno se podvolit přání armády na výběr lokality. Zastupitelé pak hlasovali odděleně o koupi pozemků pro kasárny a o finančním ujednání o jejich výstavbě. Oba návrhy schváleny. Proti koupi pozemků hlasovali jen komunisté Alois Janeba a Karel Markup.[22] Dne 7. prosince 1926 sice schválilo obecní zastupitelstvo koupi pole mezi Kotelskou a Šťáhlavskou silnicí, jako definitivní lokality pro výstavbu kasáren, odložilo ale projednání návrhu smlouvy s armádou. Socialistické strany navíc požadovaly, aby obec vyčíslila aspoň přibližně, jaký náklad vznikne výstavbou kasáren obci.[23] Dne 4. února 1927 městská rada rozhodla uzavřít půjčku 6 000 000 Kč u pražské městské spořitelny místo původně zamýšlené půjčky 4 000 000 Kč u rokycanské městské spořitelny na výstavbu kasáren, rokycanská městská spořitelna ale půjčí obci 1 000 000 Kč na výstavbu domů pro vojenské gážisty.[24] V únoru 1927 pak zastupitelé schválili půjčku 3–6 000 000 Kč na výstavbu kasáren, kterou si obec vzala od Pražské městské spořitelny. Celkem podle tehdejších propočtů měla vyjít výstavba kasáren a domů pro vojenské gážisty na 16 000 000 Kč. Z toho jen 1. etapa měla stát cca 6 000 000 Kč.[25] Počátkem roku 1927 měl také probíhat další spor se státem. Tentokrát o to, kdo bude hradit náklady na údržbu kasáren.[26]
V červnu 1927 se městská rada usnesla, že pro realizaci půjčky 6 000 000 Kč u Pražské městské spořitelny na výstavbu kasáren se má jednat s vojenskou správou. Dále radní vyzvali, aby byly co nejrychleji vytýčeny pozemky pro kasárny.[27] 14. července 1927 pak městští radní stanovili zástupce obce do komisionelního řízení na rozšíření vojenského cvičiště.[28] V srpnu 1927 vzata na schůzi městské rady na vědomí zpráva starosty o intervenci, kterou 2. srpna 1927 vykonal na ministerstvu zdravotnictví, ministerstvu železnic, ZVV v záležitosti hřbitova, vodovodu, podchodu u Šťáhlavské silnice a výstavby kasáren.[29] Městská rada v roce 1927 rozhodla koupit potřebné pozemky pro kasárny. Šlo o pozemek č.kat.432 (plocha 1 jitro a 622 čtverečních sáhů, kupní cena 22 200 Kč, kupovaný od Marie Partišové provdané Řádkové), pozemek č.kat.440 (plocha 3 jitra a 610 čtverečních sáhů, kupní cena 54 100 Kč, kupováno od Marie Julákové provdané Bendové), pozemek č.kat.431 (plocha 1 jitro a 878 čtverečních sáhů, kupní cena 24 780 Kč, kupováno od Josefa a Terezie Partišových), pozemek č.kat.441/2 (plocha 2jitra a 770,05 čtverečních sáhů, kupní cena 39 745 Kč, kupováno od Josefa Lukše), pozemek č.kat.441/1, plocha 6 jiter a 398 čtverečních sáhů, kupní cena 99 980 Kč, kupováno od Josefa a Marie Pavlových) a pozemky č.kat.434 a č.kat.447/2 (plocha 1 jitro a 1013 čtverečních sáhů + 846 čtverečních sáhů, kupní cena 34 590 Kč, kupováno od Františka a Anny Kraftových). Dne 21. září 1927 jednala o kasárnách obšírně městská rada a obecnímu zastupitelstvu navrhla ke schválení smlouvu o financování výstavby, koupi pozemků a uzavření půjčky 200 000 Kč z lesního fondu.[30] Už předtím, koncem srpna 1927, městská rada vzala na vědomí definitivní podmínky půjčky 6 000 000 Kč u Pražské městské spořitelny na výstavbu kasáren a na návrh R. Šlesignera rozhodla do příští schůze obecního zastupitelstva konané 13. září 1927 zařadit rozhodnutí, zda mají být pozemky koupené pro výstavbu kasáren ještě osety.[31] O pár týdnů nato ještě radní obecnímu zastupitelstvu doporučili schválit návrh smlouvy o financování výstavby kasáren a domů pro gážisty.[32] Patrně se předpokládalo, že věci se nyní pohnou velmi rychle kupředu.
Dne 23. září 1927 schválilo obecní zastupitelstvo definitivně finanční aspekty výstavby. Budoucí staveniště mělo plochu 7,8367 hektarů a umožňovalo rozšíření o další 2,3681 hektarů.[33] Zářijová schůze zastupitelstva také přinesla konkretizaci nákladů na stavbu. Nejprve v oblasti inženýrských sítí. Prodloužení elektřiny do kasáren mělo dle odhadu stát 7 337 Kč, prodloužení vodovodu 20 000 Kč a prodloužení kanalizace 20 000 Kč. Celkové náklady na kasárny odhadovány na 14 000 000 Kč. Nad záměrem zřízení nového vojenského areálu v Rokycanech se spojily téměř všechny politické síly ve městě, s výjimkou komunistů, kteří tuto investici podrobili ostré kritice. Podle Anny Basákové je klub KSČ zásadně proti výstavbě kasáren („zatímco dnes se rozhoduje o stavbě tak nákladného kolosu, na boku města jako vřed pomalu vyrůstá vagónová kolonie, poslední to útočiště nebydlících vyděděnců“). Místo kasáren prý město potřebuje nemocnici a muzeum. Komunista Jan Hořice pak poznamenal, že když obec pro nesoulad s regulačním plánem nepovolila výstavbu továrny Tripol za Plzeňskou branou, neměla by tedy povolovat ani výstavbu kasáren. V debatě vystoupil i sociální demokrat František Pokorný, podle nějž průtahy okolo výstavby ochuzují obec o úroky na koupených pozemcích. Výstavba kasáren přitom prý bude pro město přínosem. Pokorný prohlašuje, že ČSSD i národní demokracie budou pro. Návrh nakonec schválen 29 hlasy (proti pouze poslanci KSČ Dobromysl, Hořice, Basáková, Tyrpekl, Kotyza a Bluďovský).[34]
Stavba ale nezačala okamžitě, stále ještě zbývalo mnoho nedořešených věcí i průtahů. V listopadu 1927, při opožděném projednávání obecního rozpočtu na rok 1927, proto stanoveno, že na úhradu potřeb mimořádného rozpočtu ve výši 18 694 707 Kč se použije mimo jiné i výpůjčka 6 000 000 Kč určená na výstavbu kasáren.[35] Podle výkazu investic bylo ještě v období od 1. ledna do 30. dubna 1928 vydáno v kapitole úhrada mimořádných plateb a prací za převodní poplatky z pozemků na výstavbu kasáren 1 148 Kč.[36] To byly zatím jediné reálné investice obce. Počátkem března 1928 městská rada vzala na vědomí, že zemské vojenské velitelství stanovilo lhůtu 1 měsíc na projednání otázky výstavby kasáren.[37] V dubnu 1928 na schůzi městské rady obecnímu zastupitelstvu doporučeno schválit finanční ujednání o výstavbě kasáren s ministerstvem národní obrany. Pouze zástupci KSČ byli proti.[38] Mezitím se jednání o financování kasáren táhla dál a v zastupitelstvu se začaly aktivizovat kritické hlasy z řad socialistických stran, které přitom měly v zastupitelstvu většinu.[39] Bylo to paradoxní, protože opoziční pravice projekt kasáren podporovala. Při projednávání investičního programu obce na rok 1928 městskou radou v únoru 1928 Josef Zápotočný jménem opozičních občanských stran deklaroval, že „nemají námitek a zasadí se o provedení stavby kasáren, jež budou míti vliv na hospodářský a společenský vývoj města.“[40]
V 1. polovině května 1928 obecní finanční komise vyslovila souhlas se smlouvou s ministerstvem národní obrany o výstavbě kasáren, souhlas s podmínkami úvěru i s koupí pozemků.[41] V květnu 1928 mělo schválení nejnovější verze ujednání mezi ministerstvem národní obrany a obcí o financování výstavby kasáren opět na programu zastupitelstvo. Oznámeno, že náklady obce na prodloužení elektřiny do kasáren dosáhnou 7337 Kč, náklady na prodloužení vodovodu 20 000 Kč, náklady na prodloužení plynu (jen k obytnému domu) 2000 Kč. Svedení vodoteče u Rakovské cesty přes roh staveniště kasáren, přes místa, kde plánováno letní cvičiště, mělo obec vyjít na 25 000 Kč a vybudování kanálu u Rakovského potoka na 100 000 Kč. Josef Selement jménem sociálních demokratů a národních socialistů prohlašuje, že výstavba kasáren bude nákladná a každoročně zatíží obec a že přednost by se měla dát umístění pěchoty před dělostřelectvem. Město by navíc mělo svázat výstavbu kasáren s výstavbou obecní školy (pokud stát nepovolí stavbu školy, město nepovolí stavbu kasáren). Město by kromě toho mělo postavit dva činžovní domy podobné velikosti jako dům právě dostavovaný u Šťáhlavské silnice u cihelny (jeden dům by měl být postaven v roce 1928, druhý v roce 1929). Zdeněk Bluďovský z KSČ uvítal podněty socialistických stran, ale trval na tom, že jeho strana se stavbou kasáren principiálně nesouhlasí. Národní demokrat Rudolf Šlesinger reaguje s tím, že sám bývalý sociálnědemokratický starosta a radní František Pokorný jednal na ministerstvu národní obrany o umístění pěchoty v kasárnách, ale bylo mu řečeno, že je to nemožné. Socialistické strany by proto neměly výstavbu zdržovat. Následovala vyostřená hádka jednotlivých politických stran.[42] Starosta města pak svolal na 21. května 1928 zástupce jednotlivých volebních skupin k diskusi o kasárnách, ale k dohodě nedošlo. Dne 25. května 1928 jednala o kasárnách městská rada, která k návrhu socialistických stran, aby místo jednoho domu pro gážisty postavila vojenská správa tři domy, konstatovala, že to záleží na vojenské správě. Podle radních by ale bylo logické, kdyby vyrostly 2 domy pro gážisty (1 pro důstojníky, 1 pro rotmistry) a městská rada proto navrhla výstavbu 2 domů. Počátkem června 1928 se téma kasáren opět stalo předmětem debat na schůzi zastupitelstva. Sociální demokrat František Pokorný navrhl, aby stavební práce zadalo obecní zastupitelstvo a ne městská rada (zakázka na výstavbu kasáren je prý příliš významná). Na to reaguje Václav Vorel, podle kterého šlo o umělý problém, protože stavbu stejně zadá armáda. František Zrzavecký pak vyjádřil přesvědčení, že při zadávání zakázek by se nemělo místním živnostníkům stát to, co se údajně stalo při výstavbě úřední budovy (myšlena budova okresních úřadů naproti starému gymnáziu v ulici Svazu bojovníků za svobodu). Josef Zápotočný jménem občanských stran prohlašuje, že výstavba nové školy je urgentní, ale není vhodné ji spojovat s otázkou kasáren, protože by tento spor mohl ohrozit zájmy města. Zastupitelstvo nakonec schválilo výstavbu kasáren všemi hlasy kromě KSČ.[43]
V červnu 1928 starosta města sděluje zastupitelstvu, že v záležitosti výstavby kasáren bylo intervenováno u zemského správního výboru, ale bude nutno intervenci opakovat, a to za účasti vojenské správy.[44] Rovněž městská rada byla v červnu 1928 informována, že v otázce nových kasáren bude provedena nová intervence u zemského výboru za účasti vojenské správy a agrárnického poslance Františka Machníka.[45] V červenci 1928 radní rozhodli, že od městské spořitelny v Praze bude požadována první splátka financí na výstavbu kasáren.[46] V červenci 1928 jedná zastupitelstvo o výsledku intervence, kterou zástupci města provedli u zemského správního výboru a kde bylo město postaveno před nutnost provést redukci investic z rozpočtu na rok 1927. Městská rada 23. června 1928 provedla návrh redukce. V jejím rámci ale výstavba kasáren za 6 000 000 Kč v rozpočtu ponechána (4. února 1927 schválilo obecní zastupitelstvo půjčku u Pražské městské spořitelny a už 15. května 1925 schválilo obecní zastupitelstvo půjčku 1 000 000 Kč na výstavbu domů pro vojenské gážisty).[47] Koncem října 1928 předložena městské radě zpráva poslance Machníka o intervenci u ZVV a MNO v otázce výstavby kasáren.[48] V prosinci 1928 se pak na návrh J. Zápotočného usnesla rada zakročit u vojenské správy v otázce urychlení výstavbu domu pro vojenské gážisty.[49] V lednu 1929 se městská rada rozhodla, že na návrh R. Šlesingera se bude u ZVV a MNO urgovat výstavba nových kasáren.[50] V dubnu 1929 městskou radou vzata na vědomí zpráva o výsledku jednání se zástupci ZVV o výstavbě kasáren.[51] Počátkem května 1929 vzala městská rada na vědomí zprávu poslance Machníka o intervenci v otázce výstavby kasáren.[52]
Kasárny se opět dostaly na program schůze obecního zastupitelstva v květnu 1929, kdy se jednalo o povolení dodatečného nákladu na výstavbu kasáren a schválení konečného znění smlouvy o financování výstavby kasáren. 22. března 1929 zástupci městské rady jednali s majorem K.Králem z ministerstva národní obrany o změně smlouvy o financování výstavby kasáren. 2. dubna 1929 změny smlouvy projednala městská rada. Ministerstvo v této verzi smlouvy neuvádělo explicitně výstavbu domů pro vojenské gážisty: domy měly být součástí vlastní stavby kasáren. Náklad na výstavbu kasáren nyní stanoven na cca 9 500 000 Kč, z toho jen 1.etapa měla vyjít na 7 000 000 Kč. Obec přitom měla na stavbu úvěr jen na 6 000 000 Kč, bylo tedy nutno si vzít další půjčku ve výši 3 500 000 Kč. Další úvěr na 1 000 000 Kč ovšem obec měla uzavřený u Městské spořitelny v Rokycanech. Na ten bylo ale nutno s vojenskou správou uzavřít zvláštní smlouvu na výstavbu domů pro vojenské gážisty, protože takový byl deklarovaný účel úvěru a nebylo možné tyto peníze volně rozpustit v obecném rozpočtu na výstavbu kasáren. Josef Selement za sociální demokraty konstatoval, že nové podmínky jsou zhoršením stavu pro město. František Zrzavecký z ČSNS pak ohlásil, že jeho strana podpoří výstavbu. Rudolf Šlesinger pak kritizoval, že ČSSD údajně zdržuje výstavbu. Návrh městské rady ale nakonec přesto schválen 17 hlasy s 16 hlasy proti.[53] Další výzvu k intervenci v otázce výstavby kasáren vydala městská rada v červenci 1929. Mělo se intervenovat u MNO a ZVV.[54] Výsledky ale patrně nebyly povzbudivé, protože v srpnu 1929 se po zprávě o intervenci u ZVV o výstavbě kasáren rozhodla městská rada obrátit memorandem na ministra národní obrany.[55] Počátkem prosince 1929 městskou radou na vědomí vzata zpráva starosty o intervenci 3. prosince 1929 na ministerstvu národní obrany v otázce výstavby kasáren.[56]
V lednu 1930 městskou radou k návrhu smlouvy o výstavbě kasáren, kterou předložilo ministerstvo národní obrany, usneseno, aby v příštím týdnu byla s ministerstvem sjednána konečná stylizace smlouvy, která měla pak být předložena městské radě.[57] V únoru 1930 projednána na schůzi městské rady zpráva o jednání starosty 3. února 1930 na ministerstvu národní obrany o finálním znění smlouvy o výstavbě kasáren. Městská rada doporučila jako jednu ze změn oproti původním plánům ke schválení obecnímu zastupitelstvu věnovat část pozemku č.kat.415 na výstavbu domu pro vojenské gážisty.[58] Počátkem března vyslovila souhlas s konečným zněním smlouvy s ministerstvem národní obrany o výstavbě kasáren a s návrhem dát vojenské správě pozemek č.kat.415 (proti vjezdu do budoucích kasáren v dnešní ulici B. Němcové) na výstavbu domu pro gážisty místo původně vybraného staveniště na pozemcích č.kat.412/2 a č.kat.421 (na místě dnešní autoškoly v Jeřabinové ulici) i obecní finanční komise.[59] V květnu 1930 pak městskou radou usneseno věnovat č.kat.415 na výstavbu domu pro vojenské gážisty.[60] Souhlas s věnováním č.kat.415 na dům pro vojenské gážisty vyslovila v červnu 1930 i obecní finanční komise.[61] V případě parcely č.kat.415 šlo o pozemek mezi ulicemi Jeřabinová a B. Němcové, kde od 20. let začala postupně výstavba nájemních bytových domů (viz výše). Zamýšlený dům pro vojáky z povolání měl patrně zaujmout dosud volnou část pozemku blíže k ulici B. Němcové. Nebyl ale realizován a na tomto místě koncem 30. let vyrostly obecní nájemní domy čp.549/II a čp.550/II (viz výše). V dubnu 1930 na schůzi městské rady na vědomí vzata zpráva starosty o intervenci u Městské spořitelny v Praze o zvýšení úvěru na výstavbu kasáren a na ministerstvu národní obrany o výstavbě kasáren.[62]
V červnu 1930 Rudolf Šlesinger opět konstatuje, že bude nutno brzy dořešit otázku výstavby kasáren tak, aby výstavba začala ještě v roce 1930, jako boj s nezaměstnaností.[63] Na červencové schůzi zastupitelstva v roce 1930 pak Šlesinger lituje, že pro odpor socialistických stran nebylo možno projednat věnování pozemku na výstavbu domu pro vojenské gážisty, což sice odhlasováno 13. června 1930, ale socialistické strany tuto schůzi rekurzem zmařily a docílily jejího zpochybnění. Na to reaguje sociální demokrat Josef Selement, podle nějž socialistické strany nejsou proti výstavbě kasáren, a není vinou socialistických stran, že schůze z 13. června byla neplatná. Výstavbu kasáren prý nezdržuje obec ale armáda. V jinak ostře polarizované atmosféře nakonec schváleno dodatečně zařadit na program věnování pozemku pro výstavbu domu pro vojenské gážisty a bod ihned projednán. Ministerstvo národní obrany totiž upustilo od původního záměru postavit domy pro vojenské gážisty na pozemku č.kat.412/2 a č.kat.421, které kvůli tomu obec koupila od Josefa Juláka za 35 714 Kč a ministerstvo oznámilo, že plánuje výstavbu těchto bytů pro gážisty na obecním pozemku proti tomuto pozemku (plocha cca 600 čtverečních metrů). Pro obec to nebyl problém. Získala tím možnost sama zastavit pozemky č.kat.412/2 a č.kat.421, jejichž hodnota mezitím vzrostla, a mohly tudíž být snadno rozšířeny o sousední obecní pozemek u cihelny. Městská rada se změnou lokality souhlasila a v zastupitelstvu nakonec toto schváleno všemi hlasy.[64]
Dne 6. září 1930 podepsalo Ministerstvo národní obrany definitivní záměr stavby nových kasáren.[65] Komisionelní řízení o generelním projektu kasáren proběhlo 3. října 1930. Jeho výsledek krátce na to vzala na vědomí městská rada a rozhodla, že se zahájí řízení o vyvlastnění pozemku č.kat.442.[66] Šlo o malý pozemek poblíž dnešní Kotelské ulice, na východní straně projektovaného areálu kasáren. Počátkem listopadu 1930 deklaruje městská rada na návrh R. Šlesingera, že otázka výstavby kasáren bude urgována tak, aby se zahájila co nejdřív, i s ohledem na rostoucí nezaměstnanost.[67] Koncem prosince 1930 schválena obecní správní komisí zpráva o úpravě staveniště a usneseno urychlit intervencí vypracování detailních plánů kasáren.[68] Koncem ledna 1931 obecní správní komisí na vědomí vzata zpráva starosty o intervenci z 13. ledna 1931 u ministerstva národní obrany a ministerstva financí o schválení smlouvy o výstavbě kasáren a urychlení stavby.[69] Počátkem roku 1931 ale vládne ohledně této stavby spíše pesimismus. V únoru 1931 předseda obecní správní komise Josef Zápotočný informoval její členy o své intervenci u MNO v otázce výstavby kasáren. Usneseno pověřit ing. Zelenku z Prahy zastupováním obce u úřadů v otázce výstavby kasáren. Zároveň konstatováno, že výstavba se patrně ještě velmi zdrží a obec bude naléhat, aby začala aspoň výstavba domu pro gážisty.[70] V březnu 1931 obecní správní komise vzala na vědomí zprávu o intervenci u ministerstva národní obrany 11. března 1931 o výstavbě kasáren. Rozhodnuto, že ing. J. Kowalski bude požádán, aby předložil MNO výškopisný plán staveniště. Jako motivační bonus schváleno dát za urychlené vypracování podrobného plánu a rozpočtu na kasárny odměnu 10 000 Kč.[71] Město se zároveň v březnu 1931 dozvědělo, že ministerstvo sociální péče mu poskytlo 20 000 Kč na nouzové práce. Rozhodnuto, že obec požádá o další příspěvek a použije jej mimo jiné na výstavbu kasáren.[72]
Finální projekt kasáren byl dílem projekční kanceláře ministerstva.[73] V prosinci 1931 schválilo obecní zastupitelstvo uzavření doplňující půjčky 2 500 000 Kč na výstavbu kasáren u Pražské městské spořitelny. 4. února 1927 sice obecní zastupitelstvo schválilo půjčku 6 000 000 Kč u Pražské městské spořitelny, ale náklady na výstavby odhadovány na 8 500 000 Kč. 5. září 1931 tedy Pražská městská spořitelna přislíbila dodatečnou půjčku. Dne 24. září 1931 městská rada doporučila půjčku ke schválení, což schváleno zastupiteli bez debaty.[74] 17. listopadu 1931 souhlas s doplňovací půjčkou 2 500 000 Kč na výstavbu kasáren dle usnesení městské rady z 24. září 1931 u Městské spořitelny v Praze vydala i obecní finanční komise.[75] Doplňovací půjčka ale nebyla napoprvé vyřízena a předtím, než byla napodruhé kladně schválena, způsobil dočasný výpadek financí městu s výstavbou kasáren na jaře a v létě 1932 velké komplikace (viz níže).
13.3. Výstavba nových kasáren 1931-33
Už v květnu 1928 schválena městskou radou žádost dělostřeleckého pluku, aby základní kámen nových kasáren byl položen v rámci oslav 10. výročí vzniku republiky.[76] Start stavebních prací ale nakonec proběhl o pár let později. V dubnu 1931 se několikaletý pesimismus a průtahy mění v opak. Obecní správní komise konstatuje, že podle informací z ministerstva národní obrany má už 1. května 1931 dojít k vypsání stavby 5 kasárenských stájí a ostatní stavby v kasárnách se mají zadat za 5-6 týdnů po vypracování podrobného projektu.[77] Počátkem května 1931 vzata městskou radou na vědomí zpráva starosty o intervenci vykonané 22. dubna 1931 u ZVV a MNO v otázce výstavby kasáren.[78] Zprávou o vypsání ofertního řízení na 5 stájí a 3 hnojišť v nových kasárnách se městská rada zabývala počátkem května 1931.[79] Výsledek ofertního řízení na výstavbu stájí v nových kasárnách oznámen radě koncem května 1931. Doporučeno zadat vesměs místním živnostníkům.[80]
V červnu 1931 se městská rada usnesla, že na žádost K. Trykara městská technická kancelář vyhlédne místo pro výstavbu kiosku u nových kasáren.[81] S tím, jak se dlouholeté plány měnily v realitu, začal tento periferní prostor přitahovat městský život a podnikání. Obdobné žádosti B. Štýchy na povolení kiosku u nových kasáren ale v listopadu 1931 městská rada nevyhověla.[82] Dne 22. června 1931 vypsána veřejná soutěž na architektonické ztvárnění kasáren.[83] Téhož dne vzala městská rada na vědomí telefonní sdělení ministerstva národní obrany, zadávací řízení na 5 stájí v nových kasárnách se koná 26. června 1931.[84] Počátkem července 1931 pak městskou radou vzat na vědomí protokol z 26. června 1931 o zadání prací na výstavbě 5 stájí v nových kasárnách. Deklarováno (jako podpora lokálních podnikatelů), že obec uhradí ministerstvu národní obrany rozdíl vzniklý zadáním truhlářských prací firmě K. Bastl nad cenovou úroveň 5 % oproti nejnižší nabídce od firmy A. Kůs.[85] V srpnu 1931 vzala městská rada na vědomí zprávu o intervenci starosty 18. srpna 1931 na ZVV v otázce kasáren.[86]
Dne 3. července 1931 předáno podle K.Hofmana staveniště nových 5 stájí coby první etapy výstavby kasáren stavebním firmám Štěpána Wolfa, Josefa Žoura a Josefa Nováka.[87] Podle dobového pramene ale výstavba kasáren zahájena až 13. července 1931.[88] 19. listopadu 1931 vzala městská rada na vědomí zprávu zemského vojenského velitelství, že rozpočet na výstavbu stájí stanoven na 1 348 400 Kč.[89] Koncem srpna 1931 městská rada ohlašuje, že za účelem projednání výsledku ofertního řízení na nová kasárna bude na 31.srpen svolána mimořádná schůze městské rady.[90] Na této schůzi radní deklarovali, že při zadání prací na nových kasárnách nutno zvýhodnit místní oferenty s bonusem 5 % v jejich oferované ceně.[91] Jinými slovy, rokycanské stavební firmy a živnostníci měli mít ve výběrových řízeních přednost i v případech, kdy jejich cena byla o 5 % vyšší než nabízená cena od přespolních konkurentů. Počátkem října 1931 městská rada stanovila, že všichni místní živnostníci, za které se obec cenově zaručí při ofertním řízení na nová kasárna, se musí zavázat, že obci rozdíl v ceně uhradí.[92]
V polovině října 1931 na schůzi městské rady na vědomí vzata zpráva starosty o jeho intervenci 14. října 1931 na MNO v otázce zadání výstavby budovy mužstva a velitelství v nových kasárnách a truhlářských prací.[93] O tom, že před koncem roku 1931 nabírala výstavba kasáren tempo, svědčí i zpráva z 2.poloviny října 1931, kdy městská rada podnikatelům J. Žourovi a Š. Volfovi, kteří provádějí výstavbu kasáren, sděluje, že jim obecní cihelna může poskytnout 800 000 kusů cihel za 295 Kč/1000 kusů.[94] Šlo o mimořádně velkou objednávku stavebního materiálu. Budování kasáren představovalo významný faktor pro lokální trh práce. V listopadu 1931 usneseno městskou radou na návrh J.Hofmana zaslat všem firmám působícím na výstavbě kasáren přípis, aby plnily podmínku přednostně zaměstnávat místní nezaměstnané.[95] V listopadu 1931 se uvádí, že hodně občanů našlo práci na započaté výstavbě kasáren.[96] V prosinci 1931 při debatě o plánech na regulaci vodních toků v Rokycanech se pak na schůzi obecního zastupitelstva zdůrazňuje aspekt regulačních investic jako nástroje řešení nezaměstnanosti, protože během 1.poloviny roku 1932 se očekávala dostavba kasáren a pokud by pak nezačaly práce na regulaci, hrozil nárůst počtu lidí bez práce.[97] Když v dubnu 1932 informoval starosta města členy rady o intervenci 19. dubna 1932 v Praze na ministerstvu zdravotnictví a ministerstvu sociální péče v otázce subvence na koupaliště, uvedl, že prý zástupci města zároveň zjistili, že ministerstvo financí nesouhlasí s dalším zařazením výstavby kasáren mezi stavby, které dostávají podporu na nouzové práce.[98] V červnu 1932 Josef Basák na plénu obecního zastupitelstva uvádí, že výstavba kasáren nesplnila očekávání ohledně snížení nezaměstnanosti (práci tam prý našli hlavně odborní řemeslníci, nikoliv běžní dělníci).[99]
14. ledna 1932 městské radě oznámen výsledek ofertního řízení na výstavbu venkovního vodovodu a kanalizace v nových kasárnách, zadáno J. Novákovi (kanalizace) a K. Řezáčovi (vodovod).[100] 11. února 1932 městská rada oznámila, že zemní práce na výstavbě uliční kanalizace pro kasárny a vodovodu na Rakovské cestě se zadají J. Novákovi za oferovanou cenu 37 689,50 Kč.[101] Během února 1932 také radní rozhodli, že dodávka cementového potrubí pro uliční kanalizaci pro kasárny se zadá firmě Poppy s podmínkou, že sníží cenu na úroveň oferovanou firmou J.Novák.[102] V květnu 1932 oznámen městské radě výsledek stavebního řízení z 3. května 1932 provedeného okresním úřadem na žádost vojenského velitelství na povolení výstavby dělostřeleckých kasáren. Zároveň oznámen výsledek vodoprávního řízení 19. dubna a 3. května 1932 o žádosti obce na povolení výstavby kanálu u kasáren a převedení vodoteče v Rakovské cestě, obecnímu zastupitelstvu doporučeno vydat povolení k výstavbě kanálu.[103] Mezitím, jako první část komplexu kasáren, dokončeny v srpnu 1932 vojenské stáje.[104] V polovině července 1932 deklaruje obec, že při kolaudaci stájí dělostřeleckých kasáren bude žádat, aby ze strany vojenské správy byly včas učiněny dispozice, aby mohla být stavba co nejdříve hotova.[105] Na provedení další etapy kasáren se do veřejné soutěže přihlásilo 140 firem. Ministerstvo národní obrany z nich vybralo firmy ing. Polívky z Prahy, Eg. Bareše ze Stoda a sdružení místních stavebních podnikatelů Štěpána Wolfa, J. Žoura a Josefa Nováka.[106] V dubnu 1932 ale městské radě podána zpráva o vyrovnání firmy ing. dr. J. Polívka. Vysloven souhlas, aby firma pokračovala ve výstavbě budovy mužstva a velitelství v nových kasárnách, dá-li záruku ohledně včasného dokončení.[107] 21. května 1932 pak provedeno nové zadání prací na výstavbě budovy mužstva a budovy velitelství v nových kasárnách. Práce původně zadány firmě dr. Ing. Polívka, zakázka ale zrušena vyrovnávacím řízením. Usneseno navrhnout vojenské správě zadat pokrývačské práce firmě B. Řanda za 31 557,30 Kč a 16 159,10 Kč, zednické práce firmě Š. Volf a J. Žour za 786 338,05 Kč (budova mužstva) a 282 184,95 Kč (budova velitelství).[108] Starosta města pak oznámil městské radě, že 31. května 1932 jednal u ZVV a MNO v otázce výstavby kasáren a bylo mu sděleno, že firmy Volf a Žour mohou převzít stavební práce po firmě Ing. Polívka.[109]
Jenže vše se zkomplikovalo. Zatímco na staveništi kasáren se rozbíhala obří stavební zakázka, z Prahy přišly špatné zprávy. Dne 9. června 1932 bere městská rada na vědomí zprávu MNO, že Městská spořitelna v Praze nepovolila 2 500 000 Kč na doplňovací půjčku na výstavbu kasáren.[110] Šlo o půjčku ve výši 2 500 000 Kč, o které město jednalo už v roce 1931 (viz výše), kdy se zdálo, že Pražská městská spořitelna úvěr bez potíží poskytne. Jenže půjčka, kterou 15. prosince 1931 schválilo obecní zastupitelstvo, se nestihla vyřídit a spořitelna ji stornovala.[111] Už v květnu 1932 starosta informoval členy městské rady o svém jednání s Pražskou městskou spořitelnou o dodatečné půjčce na výstavbu kasáren.[112] Negativní výsledek jednání v této situaci znamenal, že je zásadním způsobem ohrožen finační rozvrh pro investici do kasáren. 9. června 1932 tedy členům městské rady oznámeno, že náklady cca 8 400 000 Kč potřebné na výstavbu kasáren nejsou zatím zcela pokryty půjčkami. Návrh nezadávat práce po firmě Polívka firmám Volf a Žour a odvolat nezahájené práce ve výši 434 910 Kč ale nebyl schválen (nikdo z radních patrně nechtěl riskovat, že zbrzdí rozběhnuté tempo stavby), a to i přesto, že zapisovatel upozorňuje, že ti, kteří hlasovali pokračování ve výstavbě, ručí za eventuální škodu, která by obci mohla vzniknout.[113] 23. června 1932 městská rada rozhodla vyplatit firmě Polívka 3. splátku 55 960 Kč za výstavbu kasáren.[114] Počátkem října 1932 vzata městskou radou na vědomí zpráva o intervenci 26. září 1932 u Pražské městské spořitelny v otázce doplňovací půjčky na nová kasárna.[115] A koncem října 1932 podána městské radě zpráva o intervenci starosty 26. října 1932 u Pražské městské spořitelny v otázce doplňovací půjčky na nová kasárna.[116] 27. října 1932 městskou radou obecnímu zastupitelstvu doporučeno u Městské spořitelny v Praze vzít půjčku 2 500 000 Kč na výstavbu nových kasáren.[117] Souhlas s návrhem městské rady z 22. října 1932 na uzavření doplňovací půjčky 2 500 000 Kč u Pražské městské spořitelny pak vyslovila i obecní finanční komise.[118] V listopadu 1932 tedy zastupitelstvo posuzovalo uzavření doplňkové půjčky 2 500 000 Kč u Pražské městské spořitelny na výstavbu kasáren opětovně. Zastupitelé to odsouhlasili.[119] Na schůzi městské rady 23. února 1933 informováni její členové o intervenci J. Alferiho konané 7. února 1933 na ministerstvu národní obrany v otázce úpravy smlouvy o financování výstavby nových kasáren.[120] 28. dubna 1933 schválilo obecní zastupitelstvo uzavření půjčky 1 500 000 Kč od Ústřední banky českých spořitelen na úhradu některých investic v obecním rozpočtu na rok 1933. Šlo mimo jiné o 200 000 Kč na výstavbu kasáren.[121] 10. dubna 1933 to obecnímu zastupitelstvu doporučeno městskou radou.[122]
V prosinci 1932 B. Řandovi poukázána záloha 30 000 Kč za pokrývačské práce na kasárnách.[123] V únoru 1933 J. Novákovi povolena výplata zálohy 50 000 Kč za výstavbu kasáren.[124] Dle rozhodnutí městské rady z června 1993 se měla firmě J. Splítek vydat záruka 8600 Kč za rozdíl v cenách za provedení železného krovu a oken v jízdárně v nových kasárnách na základě redukčního koeficientu.[125] Dne 16. června po oznámení výsledku ofertního řízení na úpravu otevřených jízdáren a zřízení chodníku u nových kasáren usneseno městskou radou doporučit zemskému vojenskému velitelství zadat výstavbu mozaikového chodníku firmě Vojtěch Pták ze Záběhlic za 45 933,56 Kč a ostatní práce firmě L. Brejcha za 178 115,04 Kč. Pro zadání firmě Brejcha hlasovali jen 4 členové rady, 4 hlasy proti, hlasování rozhodl ve prospěch Brejchy hlas starosty. Usneseno rovněž, že pokud by nakonec zakázka nebyla zadána firmě Brejcha, má se zadat firmě J. Novák.[126] Dle rozhodnutí městské rady ze září 1933 se dodání hodin pro nová kasárna na návrh zemského vojenského velitelství zadá firmě L. Heinz za oferovanou částku 9000 Kč.[127]
Součástí budování komplexu kasáren byly i četné zakázky na inženýrské sítě a technickou infrastrukturu. V srpnu 1932 na vědomí vzata stížnost městské technické kanceláře, že firma J. Beneš zahájila teprve s velkým zpožděním výstavbu transformační budky u kasáren.[128] V lednu 1933 k výplatě poukázány účty pro J.Beneše ve výši 10 741,70 Kč za výstavbu transformační stanice u kasáren.[129] V červnu 1932 vydalo obecní zastupitelstvo povolení k výstavbě uličního kanálu u novostavby dělostřeleckých kasáren na Šťáhlavské silnici. Dne 19. dubna 1932 konáno vodoprávní řízení. V rámci investice mělo dojít i výstavbě kanálu u obecních domů čp.403/II, čp.357/II, čp.358/II a čp.431/II, který by byl společně s kanalizací z nových kasáren zaústěn do uliční stoky, projektované po Šťáhlavské silnici do Rakovského potoka. Zároveň vydáno povolení k přeložení vodoteče v takzvané Rakovské cestě. Už 12. května 1932 městská rada doporučila tuto akci ke schválení.[130] V září 1933 rozhodla městská rada, že firmě J. Novák bude poukázána kauce za výkop vodoteče u kasáren, jakmile vodoteč opraví.[131] V červnu 1933 k výplatě poukázány účty pro firmu Česká průmyslová banka ve výši 14 162,50 Kč za žulové dlažební kostky na úpravu vjezdu u nových kasáren.[132] V listopadu 1932 se místní vojenské správě povoluje použít zbytek louky č.kat.441/2 pro výcvik koní, jestliže vojenská správa za příslušné roční odškodnění zabere k novostavbě kasáren i 80metrový pruh za kasárnami, pokud ne, vojenská správa poškozenou louku upraví v březnu 1933.[133]
Dne 5. ledna 1933 na schůzi městské rady na vědomí vzat výsledek kvalitativní kolaudace 2. části nových kasáren. Zároveň ohlášeno, že se připraví pořad slavnostního předání standarty dělostřeleckého pluku počátkem dubna 1933, kdy bude pluk ubytován v Rokycanech.[134] Ve dnech 29.-30. dubna 1933 předány nové kasárny do užívání.[135] Komisionelní řízení o kolaudaci nových kasáren bylo provedeno okresním úřadem 19. října 1933, městská rada pak jeho výsledek vzala na vědomí.[136] Město na výstavbu kasáren přispělo 15 000 000 Kč.[137] Podle K. Hofmana ale hradilo jen 9 900 000 Kč.[138] Rozdíl může být způsoben tím, že do částky 15 000 000 zahrnuty všechny obecní investice do kasáren v letech 1930-1940. A ty narůstaly vlivem další postupných přístaveb areálu (viz níže). Areál oficiálně nazván „Kasárny dr.Miroslava Tyrše“ neboli „Tyršovy kasárny“.[139] 28. dubna 1933 to schválilo velkou většinou obecní zastupitelstvo. Pojmenování navrhla městská rada 20. dubna 1933 počest 100. výročí narození Tyrše.[140] Koncem září 1933 městské radě oznámeno, že ministerstvo národní obrany souhlasí s pojmenováním nových kasáren Tyršovy kasárny.[141] V běžném užívání ale dominoval jednodušší název „nové kasárny“.
V den otevření kasáren také zdejší posádce předána slavnostní vyšívaná standarta o rozměrech 70x80 cm. Na její jedné straně znak města od Olgy Runtové s nápisem „Město Rokycany dělostřeleckému pluku 102“, na druhé straně český lev a heslo „Nám tvrz, nepřátelům hráz“. Půda standarty bílá, po okrajích lemována červeně a modře. Prapor zhotovil Jedličkův ústav v Praze podle návrhu akademického malíře Františka Smolka. Jeho pořízení zaplatila městská spořitelna. Na standartu připevněno 12 stuh, 90 cm dlouhých a 14 cm širokých, s různými hesly. Z toho 4 bílé stuhy (Nezávislá jednota československých legionářů - „Vítězství statečným“, Sokol – „Se štítem nebo na štítě“, Selská jízda – „Obrana vlasti, společný náš cíl“, S.K. Rokycany – „Nám tvrz, nepřátelům hráz.“), 4 stuhy červené (Okresní výbor – „Za vlast a národ“, Československá obec legionářská – „V duch legií“, Československá obec střelecká – „Vlasti k obraně, národu ke cti“, Dělnická tělocvičná jednota – „Ve svornosti síla“), 4 stuhy modré (Občanská záložna – „K vítězství“, Národní garda – „Vše pro vlast“, Obchodní grémium a okresní jednota živnostenských společenstev – „Obráncům vlasti“, Hospodářské družstvo – „Za národ a rodnou zem“).[142] Návrh O. Runtové na úpravu standarty pro dělostřelecký pluk předložen městské radě v březnu 1932. Usneseno požádat ředitelku rodinné školy M.Sedlákovou o posudek.[143]
Rozsáhlý areál nových kasáren s 23 budovami se minimálně vyrovnal staršímu kasárenskému areálu z roku 1899 v Jeřabinové ulici. V severojižním směru měřil téměř 400 metrů, ve východozápadním směru to bylo v jižní části komplexu přes 300 metrů, v severní části u ulice B. Němcové přes 250 metrů. Do ohybu Šťáhlavské silnice, v místech nerealizovaného náměstí (nyní pouhá křižovatka ulic Jeřabinové a B. Němcové), vsazena přední reprezentativní část kasáren s několika jednotně navrženými objekty, které definovaly jejich vnější architektonickou tvář. Ta byla spíše konzervativní, nereflektovala ještě soudobé funkcionalistické proudy československé architektury. Namísto toho jsou průčelí těchto staveb klasicizující, tvary a barevným řešením snad jen vzdáleně inspirovaná rondokubismem a stylem art-deco předchozí dekády. V hloubi areálu, skryty před zraky veřejnosti vyrostly četné další budovy. Konkrétně 5 stájí, každá pro 46 koní. Dále stáje pro 22 mladých koní, dílny, podkovárna, stáje pro nemocné koně, kůlny pro vozy, sklad pro děla, krytá jízdárna vysoká 7 metrů, na půdorysu 60x30 metrů, skladiště, stáje pro „podezřelé“ koně (karanténa), plynová komora, dvě otevřené jízdárny (každá o rozměrech 38x76 metrů).[144] V centru tohoto nového urbanistického celku zachována rozsáhlá volná plocha (viditelná ještě na leteckém snímku z roku 1957[145]), teprve postupně v 2. polovině 20. století vyplňovaná novějšími stavbami. Rokycany se výstavbou druhého kasárenského areálu staly městem s výrazným podílem vojenské posádky. K 1. lednu 1936 čítala zdejší posádka 516 lidí, tj. téměř 6 % obyvatel obce.[146]
13.4. Historie nových kasáren a jejich stavební vývoj
13.4.1. Stavební vývoj kasáren do roku 1945
Kasárna nezůstala stavebně neměnným areálem. Naopak, opakovaně byla doplňována a přebudovávána tak, aby vyhověla novým nárokům (i novým režimům). Už v roce 1936 se započalo s přípravou výstavby velkého vojenského cvičiště za kasárnami, pod Kotlem. Přitom v březnu 1933 konstatovala městská rada, že v otázce zřízení vojenského cvičiště za novými kasárnami bude okresní úřad i vojenská správa upozorněny na obtíže s nájmem požadovaných pozemků a na možnost zřídit cvičiště v Borečku (mezi dnešní městskou částí Borek a vesnicí Svojkovice), kde již dříve cvičiště bývalo.[147] Nicméně armáda se patrně kvůli logistickým ohledům (blízkost nových kasáren) rozhodla pro lokalitu pod Kotlem. Dne 10. března 1936 vyzvalo ministerstvo národní obrany město k zahájení vyvlastňovacího řízení.[148] V roce 1938, po delším jednání s vojenskou posádkou, dohodnuto zvýšení nájmu za vojenské cvičiště z 1235,80 Kč na 3500 Kč. 4. listopadu 1938 to městská rada doporučila ke schválení a v listopadu 1938 schváleno na schůzi obecního zastupitelstva.[149]
Tím ale investice do armádního areálu v Rokycanech neskončily. Předmnichovská republika urychleně zvyšovala vojenské výdaje. Ministerstvo národní obrany v roce 1936 rozhodlo, že v Rokycanech bude ubytováno ještě jedno náhradní vojenské těleso. Bylo proto nutno vybudovat novou stáj, 2 augmentační remisy, skladiště a provést drobné stavební úpravy pro potřeby nynější i nové posádky. Náklady na tuto další stavební etapu odhadovány na cca 1 250 000 Kč. Zemské vojenské velitelství zaslalo obci vzorovou smlouvu o financování. Obec měla hradit investici půjčkou, kterou vojenská správa domluvila u Zemské banky. Obec souhlasila, ale odpověděla, že uvažuje o výhodnější půjčce u Městské spořitelny. 28. května 1936 pak městská rada opravdu doporučila ke schválení půjčku u Městské spořitelny. V červnu 1936 půjčku cca 1 250 000 Kč na přístavbu kasáren a schválení smlouvy s vojenskou správou o financování přístavby odsouhlasilo i obecní zastupitelstvo. Přístavba kasáren měla tvořit samostatnou část a měla být oddělena dle geometrického plánu jako samostatné knihovní těleso.[150] Dne 21. srpna 1936 proběhlo místní komisionelní řízení vykonané vojenskou správou, po kterém podstatně rozšířeny stavební plány a zvedly se tedy i náklady a bylo nutno zvýšit půjčku. 27. srpna a 25. září 1936 to městská rada doporučila ke schválení. Ještě v září 1936 pak obecní zastupitelé jednají o smlouvě s vojenskou správou o financování přístavby kasáren a o uzavření půjčky, nyní už ve výši 4 500 000 Kč u Městské spořitelny. Smlouvu schválili.[151] 4. listopadu 1936 tato smlouva odsouhlasena zemským úřadem.[152]
Během několika měsíců, kdy už Československo vstoupilo do fáze intenzivního zbrojení, ale došlo k další revizi projektu a v roce 1937 jedná samospráva o schválení dodatku ke smlouvě o financování přístavby kasáren a o zvýšení úvěru o dalších 2 000 000 Kč. Vojenská správa totiž rozšířila projekt a náklady nyní vyčísleny na cca 6 500 000 Kč. Zároveň rozhodnuto, že nebude uzavírána zvláštní smlouva a postačí jen aktualizovat smlouvu o výstavbě kasáren z 5. června 1928. Ve dnech 12.-13. srpna 1937 v Rokycanech jednal zástupce ministerstva národní obrany Josef Mlčoch. V říjnu 1937 nové záměry vojenské správy a nová výše půjčky schválena na schůzi obecního zastupitelstva. Rudolf Kadláček vyslovil přání, aby práce byly zadány místním živnostníkům.[153] V říjnu 1937 také obecní zastupitelstvo odsouhlasilo uzavření půjčky 1 350 000 Kč na některé investice z mimořádného rozpočtu obce na rok 1937, přičemž na přístavbu nových kasáren z ní mělo jít 25 000 Kč. Rozhodnuto, že půjčku si obec vezme u Spořitelny města Plzně.[154] Dne 28. dubna 1938 konáno komisionelní řízení na přístavbu kasáren, 5. května 1938 městská rada doporučila ke schválení vydat stavební povolení. Na následující schůzi obecního zastupitelstva 18. května 1938 pak skutečně usneseno jednomyslně vydat stavební povolení.[155] V roce 1938 pak skutečně započata další přístavba kasáren. K 6.lednu 1940 už za ní utraceno 5 596 546 K.[156] V jiném pramenu náklad udáván na 5 696 546 K.[157] Další přístavba, už zcela v režii německé okupační armády, začala roku 1943. Ta vyšla na téměř 16 000 000 K, konkrétně na 15 877 469. Celý náklad hradila obec.[158] Srovnání leteckých fotografií z července 1938[159] a června 1947[160] ovšem ukazuje, že stavební úpravy kasáren za okupace nebyly zásadního charakteru. Základní plocha areálu i rozvržení jednotlivých objektů zůstaly prakticky beze změn. Pouze na snímku z roku 1947 je vidět, že západně od kasáren, na místě dnešních rodinných domů v ulici Na Okrouhlici, vyrostla skupina několika vedle sebe v řadách situovaných objektů, patrně vojenských skladů. Investice za 2. světové války se tak patrně týkaly hlavně údržby a vnitřních úprav stávajících budov.
V červenci 1936 se cvičení v rokycanských kasárnách zúčastnil i ministr obrany František Machník a prezident republiky Edvard Beneš. V březnu 1939 kasárna obsazena německou armádou. Do 31. července 1939 pak československá vojenská posádka v Rokycanech rozpouštěna.[161] Po vzniku Protektorátu dokonce došlo k redukci vojenského areálu, když armáda opustila cvičiště pod Kotlem. V roce 1939 pak obec řeší pronájem dílců bývalého vojenského cvičiště. Likvidující se československá vojenská správa sice oznámila, že nemá zájem o cvičiště pod Kotlem, ale nadřízené úřady okamžitě nařídily obci zajistit přípravu pozemků cvičiště k jarnímu setí v roce 1940. Šlo ale o rozlehlé pozemky o ploše téměř 10 hektarů a obec konstatovala, že jejich obdělávání nezvládne. Městská rada proto doporučila rozdělit plochu na části a pronajmout. 29. října 1939 proběhla dražba. 16 dílců bývalého cvičiště skutečně pronajato od 1. listopadu 1939 na dobu neurčitou. Podmínkou bylo připravit k setí v roce 1940. Městská rada doporučila pronájem ke schválení a v prosinci 1939 to schváleno na schůzi obecního zastupitelstva.[162] Během 2. světové války sloužily kasárny pro potřeby wehrmachtu a byly přezvány na „Nibelungen“.[163] V únoru 1945 čítala zdejší německá posádka až 4000 mužů.[164]
13.4.2. Stavební vývoj kasáren do roku 1989
Rozšiřování zástavby kasáren pokračovalo i po roce 1945.[165] Po válce byly budovy velmi zpustlé v důsledku válečného zanedbání údržby a intenzivního využívání německou armádou. V prosinci 1945 stavební úřad pověřen sestavením odhadu, kolik by stála oprava kasáren.[166] Na rok 1946 v obecním rozpočtu vyhrazeno 300 000 Kčs na opravy kasáren (není jisté, zda nešlo o rekonstrukci starých i nových kasáren).[167] Dne 15. října 1946 se konalo komisionelní šetření na výstavbu nového vojenského cvičiště, které mělo být umístěno na rozloze cca 100 hektarů za novými kasárnami.[168] Byl tak realizován plán, zamýšlený již v roce 1936. Od 1. ledna 1949 převzal kasárna, včetně střelnice a muničního skladiště do svého vlastnictví stát.[169] V návrhu územního plánu Rokycan z roku 1950 předpokládá prof. Alois Mikuškovic založení zeleného pásu okolo kasáren.[170] V roce 1958 dostavěna plynovodní přípojka do kasáren, vedená Jeřabinovou ulicí.[171] Na rok 1967 plánoval podnik Potraviny výstavbu nové prodejny Arma v areálu kasáren, nákladem 100 000 Kčs.[172] V listopadu 1967 už uváděno jako hotové.[173]
Po 2. světové válce v kasárnách dislokována 321. těžká dělostřelecká brigáda, vyzbrojená operačně taktickými zbraněmi. Rokycany by se tak v případě války mezi Sovětským Svazem a svobodným světem patrně staly jedním z cílů útoku. Až na podzim 1989 posádka přezbrojována a reorganizována. Operačně taktické rakety nahrazeny taktickými střelami klasického dělostřelectva. V roce 1991 uskutečněna další reorganizace, brigáda zmenšena na pluk a počty odpalovacích zařízení sníženy o více než 2/3 původního počtu, velká část vojáků z povolání musela opustit rokycanskou posádku a byla převelena na Moravu a na Slovensko. V roce 1992 posádku kasáren tvořil 6. raketový pluk.[174] V dobách největší slávy prý posádka v rokycanských kasárnách čítala zhruba 1 500 vojáků.[175]
Významnou stavební změnou v období před rokem 1989 nebylo ani tak obnovení cvičiště, protože výcvikové aktivity vojska se neprojevovaly stavební aktivitou, spíše uzávěrou některých pozemků pro veřejnost. Ovšem zásadní proměnou bylo zrušení původního prostranství v centrální části areálu kasáren. Toto čestné nádvoří mělo monumentální rozměry cca 160 x 110 metrů a tvořilo záměrný kompoziční akcent areálu kasáren. V plném rozsahu je viditelné na letecké mapě z roku 1957[176] i na státní mapě z roku 1963.[177] Až někdy v 70.-80. letech zde potom vyrostly objekty č.61 (dnes čp.1241/II), č.62 (čp.1221/II) a č.99 (čp.1195/II), kterými bylo toto „náměstí“ uprostřed kasáren zastavěno. Druhou významnou změnou bylo rozšíření areálu kasáren o něco přes 100 metrů směrem k jihu a rovněž k jihozápadu (okolo nového výjezdu na Šťáhlavskou silnici). V těchto nových částech vyrostly četné nižší stavby skladového charakteru (popis jednotlivých budov v rámci kasáren viz níže).
13.5 Zrušení nových kasáren a jejich transformace
Ještě v roce 1997 je vedení města ujišťováno, že redukce české armády se Rokycan nedotkne, že zdejší vojenská posádka bude zachována. Tak informoval velitel posádky pplk. Oldřich Kubát starostu Oldřicha Kožíška.[178] V dubnu 2000 nicméně muselo městské zastupitelstvo vzít na vědomí dopis ministra obrany Vladimíra Vetchého, v němž oznamoval, že rokycanská vojenská posádka zanikne.[179] V dubnu 2001 byla skutečně zdejší posádka zrušena.[180] Poté, co v roce 2001[181] opustila nová kasárna armáda, celý areál postupně přešel do majetku obce. Pro vedení města to byl jeden z největších úkolů 21. století i celých dějin Rokycan. Ohromná plocha, která se rozsahem vyrovná celé městské čtvrti, se začala propojovat s vlastním městem a měnit na obytné a komerční území.
13.5.1 Převod nových kasáren do majetku města
I při vědomí všech možných komplikací s transformací takto rozsáhlého území, jakým nepochybně nové kasárny byly, se město v roce 2002 jasně vyjádřilo pro převzetí této lokality. V dubnu 2002 schválilo městské zastupitelstvo záměr bezúplatného převodu majetku Ministerstva obrany ČR – kasáren Rokycany do vlastnictví města. Kromě vlastních kasáren mělo jít i o areály takzvaného Depozitu a Muzea na demarkační čáře (viz níže). Uložilo zároveň starostovi města neprodleně písemně požádat Ministerstvo obrany ČR o odložení rozhodnutí o případných dílčích prodejích areálu kasáren v Rokycanech.[182] Dne 15. července 2002 jednali o budoucnosti areálu kasáren starosta města Oldřich Kožíšek a radní se zástupci ministerstva obrany.[183] Na podzim 2002 zastupitelstvo města rozhodlo požádat ministerstvo obrany o převod nových kasáren do majetku obce. Klíčové jednání zastupitelstva se odehrálo 24. září 2002. Tam hospodářská komise města předložila variantu úplatného převodu. Město by tak státu za předání kasáren částečně zaplatilo. Výhodou by bylo rychlejší vyřízení transakce.[184] Za areál kasáren mělo zaplatit 28 000 000 Kč, za areál skladů (Depozit) 7 300 000 Kč a za ostatní plochy označené v evidenci jako 03 34 05 bylo připraveno uhradit částku stanovenou znaleckým posudkem.[185]
V lednu 2003 definitivně zastupitelstvo rozhodlo, že požádá o převod areálu na město. Pak byl ale přijat nový zákon o převodech nepotřebného vojenského majetku a Rokycany se rozhodly zažádat přece jen o bezúplatný převod.[186] Na lednovém zasedání městského zastupitelstva bylo revokováno předchozí rozhodnutí zastupitelů z 24. září 2002 o úplatném převodu. Nyní mělo dojít k darování areálu vlastních kasáren od státu. Bezúplatným převodem mělo město získat i areál Muzea na demarkační čáře. Úplatný převod zůstal ve hře jen pro areál Depozitu a souvisejících „ostatních ploch“.[187] Usnesení zastupitelstva v květnu 2003 mluví pak o definitivním přijetí „daru“ v podobě areálu kasáren.[188] Dne 13. října 2003 rozhodla česká vláda skutečně o převodu kasáren na město Rokycany.[189] Šlo o součást rozsáhlé redukce českých ozbrojených sil. 11. listopadu 2003 jednalo o předání kasáren opět obšírně městské zastupitelstvo. Jednání se protáhlo do večerních hodin. Zastupitelům předložen definitivní návrh kupní smlouvy, podepsaný ministrem obrany, který stanovil bezúplatný převod celého areálu na obec. Tento model zastupitelstvo odsouhlasilo. Na 14.listopad 2003 naplánována schůzka na ministerstvu, kam měli Rokycanští dovést podepsanou smlouvy, na jejímž základě by proběhl zápis do katastru nemovitostí. Fyzické předání areálu se mělo uskutečnit 15. prosince 2003.[190] Evidenční hodnota areálu vyčíslena státem na 266 445 267,50 Kč.[191] Zastupitelstvo zároveň na svém listopadovém zasedání v roce 2003 odsouhlasilo změnu původního usnesení, kdy převod areálu Muzea na demarkační čáře (dosud plánován za úplatu, po předložení odhadu ceny) změněn na bezúplatný.[192]
13.5.2.Urbanistická transformace nových kasáren
Jednou věcí bylo majetkové nabytí areálu kasáren, druhou ale nové využití celého komplexu: přestavba jednotlivých, často notně omšelých budov, komplexní revitalizace celé oblasti a její propojení s okolním městem. V dubnu 2002 zamítlo zastupitelstvo návrh na využití některých objektů v kasárnách pro zřízení bytových domů pro rokycanské Romy, kteří se vrátili z emigrace.[193] Nehledě na věcné pochyby o tomto záměru bylo nejprve nutné zpracovat celkovou koncepci řešení tohoto území. V dubnu 2002 proto zastupitelé uložili odboru rozvoje města publikovat v tisku, regionální televizi a na Hospodářské komoře žádost o návrhy dalšího využití kasáren. Hospodářské komisi uloženo předložit do zasedání městské rady 15. dubna 2002 návrh na finanční pokrytí zpracování studie. Předpokládaný termín zpracování studie využití areálu stanoven na 15.květen 2002.[194] V květnu 2002 pak schválilo zastupitelstvo navýšení výdajů odboru rozvoje města o 150 000 Kč na zpracování studie využití kasáren.[195]
Podobnější možnosti využití areálu naznačila studie připravená městskou radou v srpnu 2002.[196] Klíčové bylo provedení několika změn územního plánu, které mělo celý areál o rozloze 23 hektarů předefinovat.[197] Na svém jednání 27. května 2003 schválilo zastupitelstvo města pořízení zásadní změny územního plánu, kterou změněny regulativy funkčního a prostorového uspořádání areálu bývalých kasáren.[198] Šlo o změny územního plánu označené jako č. 7, 8, 9, 12, 15, 16, 18 a 22. Klíčová byla změna č. 22, která obsahovala souhrnné regulativy. Území bývalých kasáren definováno převážně jako smíšené území vesměs nebytového charakteru, kde se připouštěly přesně vymezené komerční a jiné aktivity. Konkrétně šlo o obytné, administrativní a správní budovy; kulturní, sociální, zdravotní a školská zařízení; sportovní stavby, obchodní zařízení, podniky veřejného stravování, ubytovací zařízení všeho druhu, zábavní podniky, nákupní střediska provozy řemeslné výroby a technických služeb, nerušící stavby pro výrobu a skladování; dále obchodní, kancelářské a správní budovy, provozy hygienicky nezávadné výroby malého rozsahu čerpací stanice pohonných hmot, služební byty, odstavná stání automobilů, garáže, garážové domy, plochy technického vybavení; komunikace pěší, cyklistické, motorové a pro MHD; dále plochy veřejné zeleně. Výjimečně se připouštělo i zřizování církevních staveb a modliteben nebo staveb zemědělské výroby.[199]
Zároveň převeden v rámci úpravy obecního rozpočtu 1 000 000 Kč na zpracovávání projektů a studií využití kasáren.[200] Na zasedání rady města 27. října 2003 pak zadáno pořízení celkové urbanistické studie adaptace areálu kasáren Architektonickému studiu HYSEK, s.r.o. z Plzně za nabídkovou cenu 252 000 Kč.[201] V únoru 2004 urbanistická studie dodána ve finální verzi. Zpracovala ji Miroslava Šteklová pod vedoucím projektantem ing. arch. Oldřichem Hyskem. Bylo nutno také zpracovat nový regulativ zeleně a komunikací. Stávající jednotně spravovaný areál se měl totiž postupně rozdělit mezi více zájemců a bylo třeba zachovat logiku komunikační sítě.[202] Generel sítí a komunikací měl být hotov do konce února 2004.[203] V areálu napočítáno 58[204] objektů, které zaevidovány pod zvláštními čísly (s využitím původního vojenského systému číslování budov) do doby než obdrží běžná čísla popisná (v této studii budou tato čísla používána zároveň s čísly popisnými, popřípadě čísly stavební parcely).
V souvislosti s transformací areálu zrušených kasáren obdržela tato lokalita i uliční pojmenování. Na mapě Rokycan tak přibyly tématicky zvolené ulice Armádní (foto z r. 2006), ulice Dělostřelců (foto z r. 2006, foto z r. 2006) a ulice Na Cvičišti. Názvy odsouhlasilo zastupitelstvo města na svém zasedání v dubnu 2005.[205] Armádní ulice prochází severojižním směrem od hlavní brány kasáren, východně od objektu č.2 (čp.474/II). Ulice Dělostřelců začíná západně od objektu č.2 a pak pokračuje paralelně s Armádní k jihu. U domu čp.1192/II (objekt č.13) zahýbá k východu a vede pak až k domu čp.1196/II (objekt č.38), kde vyúsťuje do Kotelské ulice. Ulice Na Cvičišti zahrnula objekty v jižní a jihozápadní, převážně industriální části bývalých kasáren. 15. prosince 2008 ještě rozhodnutím městské rady přibyla ulice V Kasárnách, která označuje severojižní spojku mezi centrální a jižní částí areálu.
Skutečné nové využití objektů kasáren nebylo v době jejich převzetí městem možné odhadovat. Nezáleželo totiž jen na urbanistických konceptech rokycanské radnice, ale i na zájmu potenciálních investorů či na kreativitě uchazečů. Objevilo se několik prvotních myšlenek. Například krajský zastupitel Karel Novák navrhl v říjnu 2002, že by v části areálu mohlo být zřízeno školicí středisko vybavené nejmodernějšími přístroji. Zastupitelé pak pověřili městský úřad, aby kontaktoval školský odbor krajského úřadu a připravil potřebné podklady.[206] Plzeňský kraj ještě navíc uvažoval o využití části kasáren pro archiv krajského úřadu.[207] V suterénu budovy krajského úřadu v Plzni, kde měl být tento archiv zřízen, se totiž musely vybudovat garáže, a tak padla volba na bývalá kasárna v Rokycanech.[208] O prostory v kasárnách projevilo počátkem roku 2004 zájem i jedno z rokycanských učilišť, které si předběžně vybíralo pro školské účely ze tří potencionálních objektů. Muselo ale nejprve pro tuto transakci získat souhlas krajského školského odboru, nebo rady Plzeňského kraje.[209] Ani jedna z těchto raných představ ale nedošla realizace.
13.5.3. Výstavba inženýrských sítí v areálu zrušených kasáren
Velkou výzvou pro městské finance bylo vybavení areálu kasáren inženýrskými sítěmi. Ty zde fungovaly již v předchozí době, ale nyní je bylo nutné přizpůsobit potřebám nově koncipovaného areálu s množstvím samostatně spravovaných objektů různých účelů. Jako první přišla na řadu rekonstrukce infrastruktury pro zázemí první vlny rekonstruovaných objektů č.38 a č.99 v severní části kasáren (viz níže). S tím, jak s jednotlivými koly dražeb nebo přímých prodejů přecházely další a další budovy do soukromých rukou, ale tento proces musel být komplexní a mimořádně nákladný. Projektovou dokumentaci na výstavbu infrastruktury v obytné části bývalých kasáren zadala 20. září 2004 městská rada z 8 uchazečů firmě Petr Černý za nabídkovou cenu 593 810 Kč.[210] Ještě na jaře 2005 ale Rokycany nevěděly, kde na samotnou výstavbu infrastruktury vezmou peníze. Žádost o dotaci sice už byla podána, ale zda subvenci měst opravdu dostane, nebylo jisté. 11. května 2005 dokonce obec zvažovala, zda celou investici nezačne sama, bez dotace.[211] Odbor rozvoje města dostal za úkol do 15. května 2005 projednat chystanou výstavbu inženýrských sítí s provozovatelem vodovodní a kanalizační sítě a na 16. května 2005 naplánována schůzka, kde se měl vybrat způsob a cena, za níž by město infrastrukturu vybudovalo.[212] Výstavba inženýrských sítí v nových kasárnách začala ještě roku 2005, nejprve v okolí bytových domů č.99 a č.38.[213]
Zakázku na provedení nových inženýrských sítí nakonec vyhrála společnost VODOHOSPODÁŘSKÉ STAVBY TEPLICE. Proti výsledku výběrového řízení ale přišla anonymní stížnost, že prý by město mělo spíše podporovat místní firmy.[214] Mezitím rada města 27. června 2005 zakázku přidělila.[215] Větším problémem ovšem bylo, že vítězná firma opravdu nenabídla nejnižší cenu. Vítěz nabídl provedení investice za 51 661 731 Kč.[216] Jiné firmy požadovaly méně. Podle místostarosty Jaroslava Mráze ovšem levnější nabídky neměly v pořádku všechny náležitosti.[217] Město to nechalo prověřit u advokátní kanceláře THESAK z Prahy a po opakovaných posudcích opět vybrána stejná firma. Proti tomu si ale tentokrát stěžoval její konkurent, firma STRABAG, vyřazená ze soutěže. Podle zákona se teď muselo čekat 2 měsíce a nezadávat práce vítězné firmě. Město se proto rozhodlo provést aspoň náhradní práce, které by umožnily předání obou nových obytných domů do užívání. Během srpna 2005 tak měla začít oprava rozvodů vody a kanalizace v bezprostředním okolí domů.[218]
Nakonec firma Vodohospodářské stavby Teplice začala na podzim 2005 s pracemi (počátkem října 2005 už je budování infrastruktury v plném proudu).[219] Město na financování infrastruktury přesunulo v srpnu 2005 3 000 000 Kč z jiné položky rozpočtu (úspora za nerealizovaný odkup areálu takzvaného. Depozitu).[220] Práce probíhaly velmi rychle, protože proinvestování určité sumy na tento účel bylo podmínkou, aby město na infrastrukturu získalo peníze od státu. Konkrétně šlo o cca 8 000 000 Kč na výstavbu vodovodu, úpravu komunikací a zřízení veřejného osvětlení. Dalších 8 000 000 Kč muselo město hradit ze svého. Stát ovšem neodsouhlasil podobnou dotaci na pokládku kanalizace. Město proto tuto investici s náklady 7 000 000 Kč muselo plně hradit. V polovině listopadu 2005 je situace na staveništi infrastruktury nervózní. Práce nabraly skluz dvou týdnů. Podle hlavního stavbyvedoucího Jana Bechného za to mohly především nedostatečně zakresleným původním inženýrským sítím v areálu. Vzhledem k neúplné dokumentaci tak stavbaři opakovaně naráželi na překážky a ty si vyžadovaly změny projektu. Kvůli dohnání termínu zvýšila firma počet pracovních skupin ze tří na pět, od poloviny listopadu 2005 na infrastruktuře pracovalo 40 lidí. V této době již je v ulici Dělostřelců, v úseku od křižovatky s ulicí B. Němcové k domu čp.1195/II, položeno asi 150 metrů rozvodu vody a kanalizačního potrubí. Asfaltování této cesty původně plánováno na 25. listopadu 2005 ale odsunuto o týden. 28. listopadu už ovšem měla být dosud nevyasfaltovaná cesta schůdná pro pěší. Vzhledem k nutnosti urychlit práce bylo zvoleno i provizorní řešení veřejného osvětlení v této části kasáren s tím, že se dočasně zprovoznily některé stávající stožáry, do doby než budou nové lampy připraveny. Kolaudaci domu čp.1195/II v polovině listopadu už údajně nic nebránilo. Čekalo se jen na atesty kvality vody z nové přípojky.[221]
20. září 2005 schválilo zastupitelstvo Plzeňského kraje změnu parametrů dotace ve výši 1 000 000 Kč, kterou již dříve přidělilo městu na výstavbu kanalizace v areálu kasáren. Původní popis investice „Rekonstrukce kanalizace DN 400 a DN 300 v ulici B. Němcové v Rokycanech“ změněn na „Rekonstrukci kanalizace DN 300 a DN 250 v ulicích Dělostřelců a Armádní v Rokycanech“.[222] Za rok 2005 firma VHS Teplice vyfakturovala u města na úhradu prací na infrastruktuře 12 575 619 Kč a za práce na kanalizaci dalších 3 414 363 Kč.[223] Podle materiálu městského úřadu z května 2006 bylo na infrastruktuře za rok 2005 proinvestováno celkem 16 212 946,65 Kč. Na rok 2006 vyčleněna v rozpočtu města částka 25 000 000 Kč + 1 798 000 Kč ze státního rozpočtu. K polovině května navíc odsouhlaseny vícepráce v hodnotě 203 711 Kč. Na dofinancování celé akce (51 467 011 Kč) tedy scházelo 8 659 775,35 Kč.[224] Ještě během roku 2005 mělo na infrastruktuře být utraceno 23 000 000 Kč, z toho 8 500 000 Kč měla pokrýt již přidělená státní dotace.[225] Její skutečné vyplacení ale podmíněno tím, že nejméně stejnou částku utratí za infrastrukturu i město samo. Dotace se také týkala jen prací na veřejném osvětlení, úpravě komunikací a vodovodu, zatímco subvenci na zbudování kanalizace město neobdrželo. Z městského rozpočtu tak celkem mělo být uhrazeno 14 500 000 Kč. Na rok 2006 město předběžně plánovalo další pokračování budování infrastruktury, a to za minimálně 20 000 000 Kč, ale panovala nejistota ohledně dalšího nastavení státních dotačních programů.[226] Výstavba infrastruktury se objevila v návrhu rozpočtu na rok 2006.[227] Navrhováno utratit sumu 5 000 000 Kč. Kromě toho ještě předpokládána investice 10 000 000 Kč ze zůstatku Fondu rozvoje bydlení.[228] Mezitím, v rozpočtovém provizóriu na prvních několik týdnů roku 2006 vyčleněno na pokračování v pracích 5 000 000 Kč.[229] Součástí výstavby infrastruktury v bývalých kasárnách byla i souběžně (tou samou firmou) prováděná pokládka inženýrských sítí v lokalitě vyčleněné pro nové rodinné domky jižně od ulice Na Okrouhlici (viz kapitola „Rašínov“).[230]
Uzavřená smlouva předpokládala, že do 31. prosince 2005 provede stavební firma následující práce na budování infrastruktury: 1.) komunikace od ulice B. Němcové až k objektu č.99 včetně částí chodníků, připojení vodovodu a části veřejného osvětlení, 2.) vjezd Kotelská ulice až k objektu č.38, pravý chodník, připojení vodovodu a části veřejného osvětlení. Celkem měla být realizována výstavba minimálně 200 metrů komunikace, 248 chodníků, 36 kusů veřejného osvětlení a 430 metrů vodovodu. Kromě toho se firma zavázala, že bez ohledu na následná jednání o přidělení dotace provede v bytové zóně bývalých kasáren v úseku od ulice B. Němcové až k objektu č.99 napojení splaškové kanalizace, výstavbu dešťové kanalizace a kácení porostů. Až k objektu č.38 měla rovněž vybudovat napojení splaškové kanalizace,dešťovou kanalizaci a kácení porostů. V oblasti Na Okrouhlici (viz kapitola „Rašínov“) měly VHS Teplice dokončit celou infrastrukturu včetně všech inženýrských sítí (kanalizace, voda, plyn, veřejné osvětlení), pouze finální asfaltové povrchy vozovky se v lokalitě Na Okrouhlici povolovaly odložit do další etapy (ovšem po dohodě s městem).[231] Firma ovšem termín nedodržela a 13. března 2006 jednala o vzniklé situaci městská rada, která uložila odboru rozvoje města uplatňovat smluvní pokutu. A skutečně 28. března sdělilo město společnosti VHS Teplice, že vzhledem k nedodržení termínu dokončení akce jí bude od 1. ledna 2006 účtována smluvní pokuta 0,025 % denně z celkové ceny zakázky (celková cena dle smlouvy 51 467 011 Kč). 4. května 2006 firma odpověděla. Připomínala, že například nutnost odstraňování křovin a stromů stojících v cestě budované kanalizace nebyla řešena v projektové dokumentaci a bylo nutné žádat o povolení a přepracovávat projekt. Další změny projektu si prý vynucovali noví vlastníci jednotlivých objektů v areálu bývalých kasáren tak, jak se jej ujímají jednotliví soukromí majitelé. Co se týče nesplnění prací v prostoru Na Okrouhlici, poukazovala firma VHS Teplice na závěr z kontrolního dne z 23. prosince 2005, kdy dohodnuto, že po dokončení sítí bude provedena pouze provizorní komunikace s definitivním dobudováním posunutým až na 30.červen 2006. Firma rovněž uváděla, že objekty čp.1195/II a čp.1196/II byly řádně zkolaudovány a že jejich obyvatelům, coby hlavním „zákazníkům“ nově zřizované infrastruktury, nevznikly žádné komplikace. Navíc chybějí peníze. 17. února 2006 odsouhlasena částka na proinvestování v roce 2006 a určen další postup prací v onom roce. 21. dubna 2006 pak stanovena tato částka definitivně na 26 798 000 Kč, což ovšem podle jednatele firmy VHS Teplice Jindřicha Pytelky nestačilo na dokončení prací k 30.červnu 2006. Vzhledem k tomu společnost očekávala řešení formou revize původní smlouvy a pokutu za nesplnění termínu odmítla.[232]
Experti z odboru rozvoje města námitky VHS Teplice vesměs neuznali. V deníku prací prý není ani zmínky o tom, že by dodatečné kácení stromů zpožďovalo stavbu. Za hlavní selhání stavební firmy pokládal odbor rozvoje města nedokončení prací v lokalitě Na Okrouhlici, kde skutečně 23. prosince 2005 proveden zápis do stavebního deníku, že provedení komunikace nebude možné stihnout a po dokončení inženýrských sítí se vozovka jen provizorně upraví štěrkováním tak, aby se majitelům nově budovaných rodinných domků aspoň umožnil přístup k jejich parcelám. Ještě počátkem května 2006 ale na místě stále zůstává provizorní štěrková cesta, která se kvůli nedostatečné únosnosti musela sanovat 40-50 cm vrstvou nového materiálu. Nejen, že chybělo provedení asfaltového povrchu ulice, ale nebylo hotovo ani srovnání podloží pro jeho pokládku.[233] Dne 5. května 2006 se proto na rokycanské radnici konala schůzka představitelů města i stavební firmy o dalším postupu prací. Původní termín celkového dokončení infrastruktury v bývalých kasárnách, stanovený na 30. června 2006, byl posunut o 1 měsíc, z důvodu nedořešených finančních prostředků na straně objednavatele (města). Z důvodu nepříznivého počasí pak požádala stavební firma o posun o další 2 týdny. Město také na schůzce upřesnilo rozsah prací na rok 2006. Vzhledem k nedostatku peněz redukovány investice do infrastruktury. Doporučeno v roce 2006 neprovádět tyto původně plánované práce: velké parkoviště (plocha má zůstat v stávajícím stavu), 2 dětská hřiště, podélná parkoviště v ulici Na Okrouhlici, nové komunikace mezi objekty č.3 a č.11, sadové úpravy, chodník v Kotelské ulici. Celkem šlo o úsporu prácí za cca 7 000 000 Kč. Naopak v roce 2006 mělo proběhnout: demolice stávajícího oplocení kasáren (do konce května 2006), kanalizace v bytové zóně kasáren (do poloviny června),komunikace Na Okrouhlici (do konce června 2006) a komunikace do bytové zóny bývalých kasáren (do poloviny srpna 2006). Firma VHS Teplice se pak zavázala, že do 9. května městu oznámí, zda redukce rozsahu prací jí umožní zkrátit i termín dokončení stavby.[234] Město by v této redukované variantě muselo opatřit jen cca 1 700 000 Kč na dokončení prací. Prováděcí firma PLZEŇSKÉ KOMUNIKACE, s.r.o. přitom v dubnu 2006 navrhla městu řešení, jak zbytek stavby financovat. Firma by dokončení díla zaplatila ze svého, pak by dostala honorář od banky ČSOB a té by město dlužilo. Finanční odbor městského úřadu tuto variantu ovšem odmítl, protože by dále zvýšila úvěrovou zátěž města. Na svém zasedání 15. května 2006 proto rada města rozhodla, že 1 700 000 Kč sežene z rozpočtu města. Odbor rozvoje města na to navrhoval využít například prostředky z Fondu rozvoje bydlení. Celá akce na infrastruktuře kasáren, včetně investic odložených kvůli finanční tísni, měla pak být dohotovena v roce 2007.[235] 5. června 2006 o infrastruktuře jednala opět městská rada. Potvrdila, že trvá na pokutě pro stavební firmu VHS Teplice a souhlasila s prodloužením stavby do 31. července 2006.[236]
Do toho se objevil další problém. Proti provádění stavby infrastruktury se postavila plzeňská pobočka organizace Děti Země, která tvrdila, že město buduje komunikace v rozporu se zákonem. Obec totiž měla stavět infrastrukturu bez stavebního povolení, jen s ohlášením stavby. Městu tak hrozila pokuta až 1 500 000 Kč. Na Děti Země se s tímto podnětem obrátila majitelka jednoho zde zdejších pozemků, paní Šimánková, která vydražila zdejší parcelu a nová komunikace jí nyní asi v pruhu 1 metr zabrala část jejího pozemku. Podle starosty města Balouna se už vyjednávalo o kompenzaci, ale zatím neúspěšně. Město odmítalo přerušení prací, protože by to dál zkomplikovalo jednání se stavební firmou. Starosta zároveň obhajoval zvolený postup při stavebním řízení – rekonstrukce infrastruktury prý respektuje stávající síť komunikací. Jediná menší změna prý je při nájezdu do ulice B. Němcové a tam obec dostala od stavebního úřadu svolení.[237]
V červenci 2006 předložila firma VHS Teplice městu seznam nárokovaných víceprací a méněprací. Vícepráce činily 1 060 567,13 Kč. Zahrnovaly různé investice, které navýšily původní rozpočet. Například při výstavbě komunikace u objektu č.38 bylo nutné kvůli zachování vzrostlého stromu vychýlit vozovku a zvětšila se tak její plocha. V prostoru Na Okrouhlici zase provedena nad rámec původního projektu plynovodní přípojka k pozemku pana Kužílka a došlo také k použití většího počtu vodovodních armatur. Na Okrouhlici rovněž zjištěna vyšší hladina spodní vody, což si při budování komunikace vynutilo zhotovení drenáže a stávající provizorní vozovka musela být znovu sanována výměnou povrchového materiálu v tloušťce 40-50 cm. S ohledem na vedení telefonních kabelů musely být provedeny korekce trasy kanalizačního potrubí (výstavba dvou neplánovaných šachet). Oproti plánu rovněž musela být provedena demolice přístavku včetně komína u objektu jídelny (kvůli pokládce inženýrských sítí).[238] Méněpráce vyčísleny na 552 467,52 Kč. Šlo o zúžení komunikace od vjezdu do areálu kasáren z Kotelské ulice až k objektu pana Vitouška čp.1192/II, které si vynutili majitelé okolních objektů tak, aby při otevírání vrat do jednotlivých budov nedocházelo k jejich zasahování do vozovky. Dešťová kanalizace u objektu čp.1196/II provedena oproti plánu již při adaptaci domu. Část kanalizace před domem čp.1195/II nakonec nebyla vyměněna, protože kamerové ohledání zjistilo, že je v dobrém stavu. Celá kanalizační větev od domu čp.531/II až k čp.1195/II pak provedena v užším profilu (DN 250 místo DN 300). Odbor rozvoje města s tím vyslovil souhlas. Celkem dosáhly vícepráce od počátku výstavby infrastruktury 1 267 350,52 Kč. Jestliže za celý rok 2005 prostavěno na infrastruktuře 16 212 946,65 Kč, tak k 25.červenci 2006 přibylo dalších 32 949 153,30 Kč. 7. srpna 2006 vzala rada města na vědomí vícepráce i méněpráce související s budováním infrastruktury.[239]
V létě 2006 ale došlo k pozitivnímu vývoji obecního rozpočtu. Zejména díky tomu, že město nemuselo utrácet peníze připravené původně v obecní pokladně na nákup pozemků za kasárnami (byly nakonec městu předány bezplatně), byla znovu ve hře možnost dokončit většinu prací ještě v roce 2006, tedy bez redukce investic a bez přesunu prací na rok 2007. Další důvodem, proč se nakonec výstavba infrastruktury opět urychlovala, byla nutnost zabudovat materiál dodaný na staveniště koncem roku 2005. Jen tak totiž bylo možné splnit podmínky, za kterých město obdrželo na tyto účely státní dotaci. Nový harmonogram prací předpokládal, že do roku 2007 se přesune pouze výstavba dvou dětských hřišť (1 071 607,14 Kč) a část sadových úprav (2 596 255,90 Kč), přičemž už provedeny sadové úpravy za cca 380 000 Kč a bylo nutné provést do konce roku 2006 aspoň hrubé sadové úpravy za cca 270 000 Kč. Na dokončení celé investice (nyní, po započtení všech revizí a korekcí vypočítané na 51 467 011 Kč) zbývalo ještě proinvestovat 8 456 064,35 Kč. Po odečtení dvou položek odložených na rok 2007 to činilo 4 788 201 Kč. Kromě toho se na rok 2006 ještě počítalo s přeložkou telekomunikačního vedení v prostoru ulice Na Okrouhlici v ceně cca 270 000 Kč.[240] V srpnu 2006 tedy provedena změna obecního rozpočtu, kdy z peněz původně určených na nákupy pozemků převedeno na dokončení infrastruktury v bývalých kasárnách 5 000 000 Kč a 2 400 000 Kč na pokračování prací na úpravách ulice Na Okrouhlici.[241] 22. srpna 2006 změnu rozpočtu schválilo zastupitelstvo.[242] 3. října 2006 jednalo zastupitelstvo města opět o změně obecního rozpočtu. Na infrastrukturu v obytné části bývalých kasáren totiž obdrželo mimořádnou dotaci 2 500 000 Kč.[243]
Díky této dotaci mohla být ještě v září 2006 plně dokončena komunikace v ulici Dělostřelců, která se napojila na ulici B. Němcové a otevřela tak nový vjezd do bytové zóny bývalých kasáren.[244] Dne 11. srpna 2006 požádal zhotovitel akce „infrastruktura kasárna“, firma PLZEŇSKÉ KOMUNIKACE, s.r.o. o navýšení ceny za provedení díla. Kvůli chybnému ocenění materiálu (kanalizační roury z PVC) neodpovídal rozpočet realitě. Vícepráce vyčísleny na 900 803,36 Kč. Odbor rozvoje města ale s navýšením ceny nesouhlasil. Věc byla 28. srpna 2006 projednávána na zasedání rady města.[245] Stavbu infrastruktury i nadále provázelo zpoždění oproti harmonogramu. 5. října 2006 jednali zástupci města s firmou VHS Teplice. Původní lhůta v té době už překročena o čtvrt roku a práce stále nebyly hotové.[246] Stále se navíc objevovaly další problémy technického rázu. Při stavebních pracích došlo například poblíž provozovny plynospotřebičů k narušení kanalizačního potrubí. Kanalizační jímku pak bylo v této lokalitě nutné odčerpávat fekálním vozem. Město proto muselo nechat zpracovat projekt opravy kanalizace s tím, že do zimy měla být rekonstrukce hotova.[247]
V závěru roku 2006 se nakonec, i přes četná zpoždění a průtahy okolo fakturace podařilo akce infrastruktura v kasárnách od stavební firmy převzít (původní termín ovšem byl v červnu 2006). Každopádně se podařilo uhájit nárok na státní dotaci. Město ale trvalo na vymáhání penále v řádu milionů korun od stavební firmy.[248] V roce 2007 mělo pokračovat budování dalších etap infrastruktury, hlavně sadové úpravy. Přesný rozsah prací se ale musel postupně korigovat, část pozemků se totiž během uplynulých 2 let dostala do soukromých rukou.[249] V přehledu investičních akcí města Rokycany na rok 2007 se uvádí, že na dokončení infrastruktury v kasárnách půjde 4 800 000 Kč.[250] Nakonec ale na této akci utraceno v roce 2007 jen 1 403 190 Kč, protože kvůli zdlouhavému výběrovému řízení nakonec provedena jen část investice s tím, že zbytek se přesune na rok 2008.[251] V roce 2007 spor o budování infrastruktury pokračoval. Mezi městem a stavební firmou se ale dospělo k náznaku řešení. Do 23. března 2007 město mělo lhůtu na to, aby firmě VHS Teplice navrhlo tři nezávislé soudní znalce. Z nich si měla firma vybrat jednoho, který by pak stanovil nezávislým posudkem, kolik činí skutečné nároky na vícepráce. Další kolo jednání plánováno na 5. dubna 2007.[252]
Dne 10. dubna 2007 zastupitelstvo města uložilo radě, aby s firmou vyjednávala o mimosoudním vyrovnání. Zároveň ale na téže schůzi zastupitelé odmítli vícepráce nárokované touto stavební společností. Konkrétně šlo o žádost z 18. srpna 2006 ve výši 8 467 176 Kč, z 27. září 2006 ve výši 1 120 932,92 Kč, ze 4. října 2006 ve výši 900 803,36 Kč a z 12. prosince 2006 ve výši 1 268 668,65 Kč. Zastupitelé také odsouhlasili redukci investice s tím, že v areálu kasáren mělo být zřízeno jen jedno dětské hřiště (mezi objekty č.62 a č.99).[253] V prosinci 2007 zastupitelstvo města schvaluje vyrovnání mezi městem Rokycany a VHS Teplice s. r. o. Podle dohody nebude firma VHS Teplice požadovat proplacení víceprací vzniklých na zakázce „Areál kasáren Rokycany, bytová zóna – infrastruktura“ a město nebude firmě účtovat penále vzniklé na této zakázce a proplatí jí zadržované finanční prostředky s tím, že část peněz ve výši 864 992 Kč bude vrácena po splnění jistých závazků.[254]
Dne 1. března 2007 vydal stavební odbor městského úřadu kolaudační rozhodnutí na stavbu „Bytová zóna kasárna, SO 08 - V.O. Bytová zóna kasárna - 2. Etapa“.[255] Kolaudační řízení zahájeno 3. ledna 2007.[256] Šlo o další část systému veřejného osvětlení v areálu bývalých kasáren, zbudovanou na základě stavebního povolení z 22. února 2005. Část akce už získala kolaudační rozhodnutí 2. února 2006.[257] Dne 1. srpna 2007 město oznámilo záměr vypsat zakázku menšího rozsahu „Infrastruktura bytové zóny „Rokycany - kasárna“, změna stavby před jejím dokončením SO 10 sadové úpravy“. K realizaci mělo dojít ještě během roku 2007. Investice měla sestávat z SO 10.1. (sadové úpravy v prostoru kasáren) a SO 10.3. bilance zemních prací (HTÚ) a sadové úpravy na soukromých pozemcích mimo převoz, roztřídění a předrcení stávající mezideponie v prostoru u kotelny. Případní zájemci se měli přihlásit do 15. srpna 2007.[258] 8. srpna 2007 pak město zveřejnilo vypsání zakázky malého rozsahu na akci dětské hřiště pro děti od 3 do 5 let v areálu bývalých kasáren. Hřiště mělo být umístěno mezi objekty čp.1195/II a 1212/II v areálu kasáren a zbudováno dle zpracované projektové dokumentace. Realizace stavby se předpokládala ještě v roce 2007. Případní zájemci měli město kontaktovat do 17. srpna 2007.[259] 24. září 2007 zastupitelstvo města, v rámci úpravy obecního rozpočtu na rok 2007, přesunulo prostředky ušetřené na regeneraci sídliště Na Pátku na vybudování dětského hřiště v areálu kasáren, a to ve výši 850 000 Kč.[260]
24. září 2007 odsouhlasilo zastupitelstvo města úpravu obecního rozpočtu na rok 2007,kdy přesunulo částky ušetřené na rekonstrukci Štefánikovy a Korejské ulice na Rašínově (1 500 000 Kč), na rekonstrukci Boreckého rybníku (2 380 000 Kč) a na dokončení infrastruktury v nových kasárnách (145 410 Kč) na jiné investice. Mimo jiné i na infrastrukturu kasárna – 2.etapa průmyslová zóna, kam převedeno 650 000 Kč.[261] Pro rok 2007 se pak tedy v rozpočtu města počítalo s 650 000 Kč na projektovou dokumentaci infrastruktura kasárna II.etapa – průmyslová zóna, ale reálně tu ale v roce 2007 neutraceno nic, protože se nepodařilo akci zrealizovat kvůli tomu, že městu se nepodařilo najít vhodný dotační program, do kterého by podalo žádost o příspěvek. Výběrové řízení pak zahájeno až koncem roku 2007.[262] K 28.lednu 2008 došlo k úpravě obecního rozpočtu, kdy přesunuta část rozpočtové rezervy ve výši 302 000 Kč na pořízení projektové dokumentace na infrastrukturu kasárna – 2.etapa, protože cena dle veřejné soutěže přesáhla původní rozpočtové odhady. 10. března 2008 změnu odsouhlasilo i zastupitelstvo města.[263] Další změna rozpočtu z ledna 2008 hovořila o použití části rezervy na úhradu pozastavených faktur pro VHS Teplice za práce na infrastruktuře v kasárnách. Šlo o částku 600 600 Kč, která rozpočtována už v roce 2007.[264] Projektové práce na 2.etapě infrastruktury v areálu bývalých kasáren se uvádí v seznamu výběrových řízení vypisovaných v roce 2008 odborem rozvoje města. Zadáno firmě SUDOP Project z Plzně za 951 512 Kč. Dle stavu z počátku podzimu 2008 už práce probíhají.[265]
V září 2005 také dokončila společnost ZÁPADOČESKÁ ENERGETIKA práce na obnově rozvodů elektřiny.[266] Už v roce 2004 Západočeská energetika odkoupila od obce dvě transformační stanice na nízké napětí a kabelový rozvod vysokého napětí v areálu bývalých kasáren. Včetně souvisejících pozemků to stálo necelý 1 000 000 Kč (tedy účetní cena stanovená armádou). Mimochodem transformační stanice byly tím pádem úplně prvními objekty v areálu nových kasáren prodanými do soukromého vlastnictví. Vlastní rozvody elektřiny ale tehdy ještě nebyly součástí prodeje a byly popisovány jako velmi zanedbané.[267] Dne 26. ledna 2005 podána žádost o stavební povolení na obnovu rozvodů elektřiny.[268] Stavební povolení vydáno 2. března 2005. Předmětem stavby bylo vytvoření nových rozvodů elektrické energie pro renovované obytné domy v objektu bývalých kasáren. Současně s obnovou rozvodů mělo dojít k přezbrojení stávající trafostanice. 16. května 2006 pak ještě vydáno rozhodnutí o změně stavby před jejím dokončením. Šlo o rozšíření stávající sítě nízkého napětí, kdy ze stávající trafostanice zemním kabelem připojeny i objekty č.11, č.13, č.63, č.16, č.36 a č.37.[269] Dokončení inženýrských sítí v okolí nových bytových domů plánovala stavební firma na 25. října 2005.[270] Nakonec vydáno 20. října 2005 aspoň rozhodnutí o předčasném užívání stavby. Celkem zaplatilo město v roce 2005 Západočeské energetice za sítě v bývalých kasárnách 2 990 342 Kč.[271] V návrhu rozpočtu města na rok 2006 zařazena částka 150 000 Kč na úpravy trafostanic v areálu kasáren. Mělo jít o úhradu nedokončených investic z předchozího roku.[272] 15. srpna 2006 se konalo místní šetření v lokalitě Na Okrouhlici a 25. srpna 2006 pak stavební odbor městského úřadu vydal firmě ČEZ Distribuce, a.s. definitivní kolaudační rozhodnutí na stavbu „Rokycany- kasárna, kabely NN připojení“ a povolil její užívání.[273]
V září 2005 přidělilo zastupitelstvo další zakázku na infrastrukturu v kasárnách, a to na výstavbu úseku kanalizace od domu č.1195/II k ulici B. Němcové. Tento úsek o délce cca 120 metrů, napojující nově adaptovaný činžovní dům na stávající městskou kanalizační soustavu zadán firmě VOSS SOKOLOV.[274] V srpnu 2004 projevila společnost ČESKÝ TELECOM zájem o odkup stávajících neveřejných rozvodů telefonního spojení v areálu kasáren s cílem je proměnit na součást veřejné telefonní sítě. V září 2004 s tímto záměrem vyslovila souhlas městská rada.[275] V roce 2006, při výkopových pracích na úpravě komunikace mezi objekty č.61 a č.2, bylo nalezeno telefonní podzemní vedení. Společnost Český Telecom deklarovala, že bude od města požadovat, přeložku tohoto kabelu tak, aby nebyl rekonstrukcí komunikace narušen. Odbor rozvoje města nechal zhotovit projekt této přeložky. Nejprve ale bylo nutné uzavřít s Telecomem smlouvu. 22. srpna 2006 ji mělo schválit městské zastupitelstvo.[276] Podobně, až do roku 2005 sloužily vodovodní a kanalizační rozvody v kasárnách jako takzvaná neveřejná síť. Už tehdy ji ale provozovala společnost VOSS SOKOLOV, s.r.o. (provozovatel těchto sítí v celém městě). Kvůli přeměně dosud uzavřeného areálu na součást města bylo nutné tento stav změnit. V srpnu 2005 proto městská rada odsouhlasila zveřejnění nabídky pronájmu vodovodů a kanalizací v bývalých kasárnách (s očekávatelným výsledkem, že firma VOSS zůstane i nadále provozovatelem, nyní ovšem už veřejné sítě).[277] Na nabídku reagovali dva uchazeči.[278]
V listopadu 2005 městská rada souhlasila s podáním žádosti k ZČE na provedení společné investice, zhotovení nových rozvodů nízkého napětí v jihozápadní části bývalých kasáren. V této oblasti, kde už v té době začínají první objekty přecházet do soukromého majetku, nadále fungovaly staré městské rozvody elektřiny. Nový kabel by vedl od objektu rozvodny č.76 směrem k Šťáhlavské silnici. Odhadované náklady na jeho výstavbu 400 000 Kč, Rokycany nabídly příspěvek ve výši 60 % ceny.[279] Kasárny měly rovněž svoji vlastní plynovou kotelnu (objekt č.105, viz níže), ta ale od roku 2001 nepoužívána a objekty nevytápěny. Město projevilo zájem o její rekonstrukci a znovuzprovoznění. Postupně by se na ni napojovaly jednotlivé objekty a firmy působící v areálu. Společnost TEHOR, která v Rokycanech obhospodařovala výtopný systém, projevila zájem zahrnout kotelnu v bývalých kasárnách do své správy.[280] V prosinci 2003 radní kotelnu v kasárnách firmě Tehor pronajali.[281] V červenci 2004 městská rada doporučila zastupitelstvu schválit odprodej sítě středotlakého plynovodu v areálu kasáren.[282]
Symbolickým přelomem v urbanistických dějinách kasáren se stal leden 2006. Tehdy, po několika letech, kdy veškeré transformační proměny areálu probíhaly jaksi mimo zrak města, byl zbořen původní plot lemující areál kasáren.[283] Po desítkách let se tak zásadně proměnil pohledový a kompoziční vztah kasáren a jejich okolí. Například ulice Na Okrouhlici (viz kapitola „Rašínov“) přestala být jednostranným torzem lemovaným vysokou hradbou (foto z r. 2003, foto z r. 2006). Analogickou metamorfózou prošla i Kotelská ulice (foto z r. 2006). Stejně tak teprve nyní, po pádu plotu, vynikla mimochodem naplno architektura původních prvorepublikových budov v přední, severní části kasáren, obrácené do ulice B. Němcové (foto z r. 2006). Počátkem dubna 2006 už byla odstraněná i podezdívka bývalého ohradního plotu.[284] Během roku 2006 pak došlo k výstavbě nové komunikace, která napojila ulici Dělostřelců na křižovatku s ulicí B. Němcové. Šlo o asfaltovou vozovku. Počátkem července 2006 již hotova, zatím ale na křižovatce umístěny značky, které zakazovaly vjezd.[285] Na podzim 2006 už taky na západní straně Kotelské ulice, tedy podél východního okraje bývalých kasáren, v úseku od křižovatky s B. Němcové až k ústí ulice Dělostřelců, hotovo budování chodníku z prefabrikovaných betonových kostek.[286]
Dne 9. srpna 2007 zveřejnilo město záměr realizovat ještě v roce 2007 zpracování projektové dokumentace pro územní rozhodnutí a dokumentaci pro stavební povolení k akci „Infrastruktura kasárna II. etapa – průmyslová zóna“.[287] Šlo o provedení infrastruktury i v jižní, průmyslové části areálu, kde do té doby stále byly vesměs jen neupravené komunikace a provizorní inženýrské sítě zděděné po armádě. Zastupitelstvo města v dubnu 2008 v rámci úprav obecního rozpočtu provedených k 10.březnu 2008 provedlo přesun prostředků z rekonstrukce prostranství Spilka a z rekonstrukce veřejného osvětlení ve vnitrobloku Na Pátku na jiné investiční akce. Mimo jiné i na dokončení sadových úprav v kasárnách, kam přesunuto 173 000 Kč.[288]
13.5.4. Majetkoprávní transformace nových kasáren
Město Rokycany jako nový vlastník komplexu nových kasáren přirozeně nemělo prostředky na to, aby si všechny zde stojící objekty ponechalo. Převod na obec tak představoval jen krátké intermezzo, během něhož sice město svůj vlastnický status využilo ke koncepční redefinici a urbanistickému plánování oblasti, ale zároveň rychle pracovalo na odprodeji většiny pozemků a budov do soukromých rukou. Výjimkou se stalo několik objektů, zejména v severní části kasáren, které si město ponechalo a zahájilo jejich postupnou přestavbu na bytové domy. Desítky objektů ovšem změnily uživatele, ať už to byla forma pronájmu (město už na podzim 2003 připravovalo pravidla pro další výběr zájemců o jednotlivé objekty v kasárnách: mělo jít o pronájem za symbolickou cenu[289]), přímého prodeje nebo nejčastější model – veřejná dražba.
V polovině roku 2002 město provedlo předběžné šetření případného zájmu podnikatelů o domy v bývalých kasárnách. Už tehdy se zjistilo, že zájem je poměrně velký.[290] V říjnu 2003 město registrovalo zhruba 30 firemních zájemců o jednotlivé objekty.[291] Se zahájením rozprodeje se ale muselo počkat až do poloviny roku 2004, kdy vypršel firmě Borgers dříve uzavřený nájem části areálu.[292] Firma BORGERS se totiž jedna první nastěhovala do oblasti bývalých kasáren, a to ještě před jejich prodejem městu. Borgers v sousední průmyslové zóně od 90. let 20. století provozoval továrnu na automobilové součástky (viz výše) a prostory v kasárnách využíval pro skladové účely. Konkrétně šlo o objekty č.14, č.31, č.32, č.33, č.35, č.68, č.70, č.70a, č.71, č.72, č.73, č.74, č.75, č.81, č.90, č.91, č.92, č.93, č.94, č.95, č.97, č.98, č.100, č.101 a č.102, tedy prakticky o celý jižní okraj kasáren.[293] Smlouvu o pronájmu podepsal ještě s původním majitelem areálu, tedy s armádou. Dne 8. prosince 2003 schválila městská rada prodloužení pronájmu budov v kasárnách podle starého modelu firmě Borgers, do 31. července 2004.[294] V srpnu 2004 ale společnost Borgers požádala o další prodloužení smlouvy. Městská rada v září 2004 záměr pronájmu schválila, ovšem nikoliv automaticky firmě Borgers, protože pravidla zacházení s obecním majetkem vyžadovala zveřejnit záměr pronájmu.[295] Na nabídku zareagovala nakonec opět jen firma Borgers.[296] Část kasáren, a to nikoliv nevýznamná, tak tvořila dominium společnosti Borgers. Tato část byla dokonce oddělena samostatným drátěným plotem a nebyla přístupná. Pro město šlo o relativně efektivní řešení, kdy nebylo třeba složitě nabízet jednotlivé objekty potenciálním zájemcům. Nevýhodou byl fakt, že šlo stále o pouhý pronájem, který nemotivoval nájemce k provádění větších investic do těchto budov. I starosta města Jan Baloun se v roce 2004 pozastavil nad tím, že Borgers nakonec nepožádal o odprodej těchto budov, ale raději setrval v nájemním vztahu.[297] Přitom ještě v červenci 2004 starosta uváděl, že Borgers o koupi objektů zájem má.[298] Do obecního rozpočtu nicméně přispíval Borgers ročním nájemným cca 6 500 000 Kč.[299]
Osud další desítky objektů zrušených kasáren ale město řešilo jinak, a to prodejem, respektive dražbou. V létě 2004 začalo 1. kolo prodeje, ale doprovázela jej ze strany města blamáž. Kvůli chybě muselo být zrušeno a posunuto výběrové řízení. Původní termín doručení nabídek totiž stanoven zastupitelstvem do 31. července 2004, ale veřejnosti ohlášeno konečné datum 2. srpna. Vznikl tak právní zmatek, obálky s nabídkami ponechány nerozbalené a 3. srpna 2004 zastupitelstvo vyhlásilo nové výběrové řízení s konečným termínem do 27. srpna 2004.[300] V září 2004, v předvečer prvního kola přidělování objektů, registrovalo město 36 zájemců.[301] 14. září 2004 zastupitelstvo odsouhlasilo přímý prodej 7 objektů v kasárnách pro podnikatelské účely (další 2 budovy měly být nabídnuty do dražby).[302] Radnice tak měla získat necelých 10 000 000 Kč, které by obratem použila na budování infrastruktury v bývalých kasárnách.[303] Na dalším zasedání 26. října 2004 pak 7 kupcům schválen i prodej souvisejících pozemků (muselo se totiž provést jejich přesné zaměření pro zápis do katastru).[304] 26. října 2004 zastupitelé schválili obecné zásady prodeje objektů v areálu kasáren. Mělo jít o ucelené pozemkové bloky, které kromě jednotlivých budov zahrnovaly i související pozemky. Vyvolávací ceny pro objekty stanoveny plošně jako 2/3 odhadní ceny dle posudku z roku 2001. U pozemků pak základní cena stanovena na 400 Kč/čtvereční metr. Konkrétně do aukce poslány: blok č.3C (objekt č.64) – vyvolávací cena 1 064 310,70 Kč + pozemek cca 986 metrů čtverečních za vyvolávací cenu 400 Kč/m, blok č.19A (objekt č.37) – 3 073 876 Kč + pozemek 1181 čtverečních metrů za 400 Kč/m, blok č.23 (objekt č.27) – 1 210 036,70 Kč + pozemek 1334 metrů čtverečních za 400 Kč/m, blok č.23 (objekt č.29) – 1 214 553,30 Kč + pozemek 1334 metrů čtverečních za 400 Kč/m, blok č.24 (objekt č.30) – 1 109 466 Kč + pozemek 1820 metrů čtverečních za 400 Kč/m, blok č.25A (objekt č.96) – 359 300 Kč + pozemek 1695 metrů čtverečních za 400 Kč/m, blok č.3A (objekt č.65) – 520 000 Kč + pozemek 1100 metrů čtverečních za 400 Kč/m, blok č.10 (objekt č.12) – 520 000 Kč + pozemek 1640 metrů čtverečních za 400 Kč/m a blok č.11 (objekt č.63) – 520 000 Kč + pozemek 1188 metrů čtverečních za 400 Kč/m. Do doby dražby se ještě mělo provést přesné zaměření bloku č.13A (objekt č.22) – vyvolávací cena 1 377 430 Kč + pozemek 580 metrů čtverečních za 321 200 Kč a bloku č.13B (objekt č.21) – 1 885 660 Kč + pozemek 944 metrů čtverečních za 504 800 Kč.[305] Na počátek roku 2005 naplánována další vlna prodeje objektů, a to formou dražby.[306]
27. května 2003 odsouhlasilo zastupitelstvo města přijetí daru budov a pozemků tvořících objekt CE 03-34-02 v kasárnách. Transakce podmíněna využitím pro přesně stanovené účely.[307] V srpnu 2004 schválili zastupitelé bezúplatný převod budovy CE45 Okresní hospodářské komoře v Rokycanech.[308] V roce 2005 také město dlouhodobě zapůjčilo objekt č. 4 občanskému sdružení SPOLU ze Zbiroha.[309] V lednu 2005 rada města odsouhlasila záměr prodat v dražbě objekty č.5-6, č.7-8, č.9 a č.77, a to s vyvolávací cenou ve výši poloviny ceny odhadní.[310] V květnu 2005 schválila definitivně rada města[311] a v červnu 2005 i zastupitelstvo, že druhá vlna prodeje objektů v kasárnách bude provedena formou dražby.[312] Tato vlna ale nebyla příliš úspěšná. Dražilo se v několika etapách 14. července, 19. července a 21. července 2005. 14. července nabídnuto 5 objektů. Nabízeny objekty č.21 (čp.473/II) a č.22 (čp.472/II). Dále objekt č.12 (čp.1224/II), č.27 a č.30. Posledně uvedený objekt se jako jediný prodal, dostavil se jen jediný zájemce a ten také objekt č.30 získal za vyvolávací cenu.[313] 19. července 2005 nabídnuto v dražbě dalších 5 objektů, konkrétně přízemní budova bývalých autodílen, sklad, jednopatrová budova bývalých kanceláří a šaten, objekt č.5-6 a č.7-8.[314] 21. července nabídnuto 6 nemovitostí, a to objekt kontrolně technické stanice, bývalá vojenská správa budov, sklad výstroje, objekt č.64, hala s technickou ošetřovnou vozidel č.77 a jeden pozemek (vyvolávací cena 949 600 Kč).[315] Majitele ale našel jen jeden objekt, a to č.29.[316] Město tak v červencových dražbách získalo jen 3 500 000 Kč, tedy značně méně než čekalo. 9. srpna 2005 muselo zastupitelstvo pro malý zájem revokovat a snížit původní vyvolávací ceny. Cena nemovitostí snížena paušálně na čtvrtinu, ceny pozemků ponechány na původní úrovni. Jedinou výjimku město učinilo u dvou domů, navrhovaných na přestavbu na obytné objekty, kde cena klesla méně dramaticky, z 2 000 000 Kč na 1 700 000 Kč a z 1 466 000 Kč na 1 300 000 Kč. Do druhého kola dražby město poslalo 12 budov a 2 pozemky. Někteří představitelé města, včetně starosty Balouna, začali uvažovat, zda metoda dražby je výhodná, zda nebyla lepší původně plánovaná metoda obálkových nabídek.[317]
19. září 2005 se dražilo pět objektů. Prodaly se dva. Město mělo podezření, že jde ze strany potencionálních kupců o taktizování, kdy odmítají koupit a čekají, že město samo sníží ještě dál vyvolávací cenu. Neprodaly se již zlevněné objekty č.5-6, č.7-8, č.63.[318] Naopak své majitele nalezly objekty č.9 a č.37.[319] Další kolo dražeb se odehrálo 22. září 2005, kdy neúspěšně nabídnuty pozemky č.kat. 491/18, 491/17, objekt č.77+č.96 a č.64.[320] 27. září 2005 pak prodej pokračoval dražbou objektů č.22 (čp.472/II), č.21(čp.473/II), č.12, č.27, č.65.[321] Toho dne se prodaly všechny, kromě č.21 (čp.473/II).[322] V září 2005 zastupitelstvo rozhodlo, že do dražby bude zařazen objekt č.61 a č.61 a. Dále odsouhlasena dražba dalších objektů, a to bloku č.19B za 463 200 korun, bloku č.19C za 891 600 korun, bloku č.28D 2 788 200 korun, bloku č.30 2 498 400 korun.[323] Poprvé měl být také nabízen bývalý vepřín č.23 a okolní pozemek.[324] Dražba se uskutečnila 29. listopadu 2005, ale bloky 19B, 19C, 28D ani 30 se neprodaly. Jediný našel svého vlastníka objekt č.61 (koupen za 3 150 000 Kč). 9. ledna 2006 pak rada města rozhodla všechny neprodané bloky z listopadové dražby nabídnout do 2.kola aukce, a to za stejné vyvolávací ceny.[325] Dne 1. listopadu 2005 rozhodlo zastupitelstvo na základě výsledků předchozích aukcí poslat do 3.kola dražby objekty č.5-6 (vyvolávací cena nyní 1 350 000 Kč), č.7-8 (1 525 000 Kč), č.77 spolu s č.97 (2 645 000 Kč), č.21 (1 300 000 Kč), č.64 (400 000 Kč), č.63 (600 000 Kč) a dvě části pozemkového bloku 26A (475 000 a 685 000 Kč). Nová aukce se odehrála ve dnech 22. a 24. listopadu 2005. Prodaly se objekty č.5-6 (kupní cena 2 290 000 Kč), č.7-8 (1 970 000 Kč), č.77 spolu s č.96 (2 640 000 Kč), č.21 (2 400 000 Kč), č.64 (810 000 Kč) a část bloku 26A (prodáno za 685 000 Kč). U objektu č.63 upuštěno od dražby, protože zjištěno, že nebyly realizovány nutné bourací práce. 9. ledna 2006 pak rada města posuzovala návrh, podle kterého měla být vyvolávací cena neprodané části bloku 26A snížena do plánovaného 4.kola dražby z předchozích 475 000 Kč na 415 000 Kč.[326]
13.6. Architektonicko-urbanistický popis areálu bývalých nových kasáren
Svou rozlehlostí a rozmanitostí je areál bývalých nových kasáren spíše podobný samostatné městské čtvrti. Přispívala k tomu i jeho jistá uzavřenost a izolace oproti okolní zástavbě, kterou prolomilo až zrušení kasáren a jejich transformace na součást „civilního“ života. Je možné, že za několik desítek let již kontury tohoto vojenského areálu vymizí a zdejší zástavba bude pociťována jako jednoznačná integrální součást Rokycan. Už pár let po zahájení transformace bývalých kasáren bylo navíc vidět, že jednotlivé části původního areálu mají odlišný urbanisticko-architektonický charakter a tyto rozdíly se patrně budou spíše prohlubovat.
13.6.1. Zbořená hlavní budova kasáren čp.474/II (objekt č.2)
Severní sektor bývalých kasáren, s převahou zděných několikapatrových objektů z první republiky, se relativně brzy proměnil na obytnou zónu. Od počátku zde město počítalo s přestavbou tří budov na byty a jedné budovy na Dům s pečovatelskou službou. Tyto domy (objekty č.2 – čp.474/II, č.38 – čp.1196/II, č.62 – čp.1221/II a č.99 – čp.1195/II) si město ponechalo v majetku a okamžitě začalo s přípravou jejich přestavby. V lednu 2004 zastupitelstvo města schválilo 1. etapu přestavby kasáren.[327] Záměr odsouhlasen zastupitelstvem již v prosinci 2003.[328] Do 16. února 2004 město zvolilo pro každý z těchto čtyř objektů ve výběrovém řízení dodavatele projektové dokumentace.[329] 9. března 2004 pak zastupitelé odsouhlasili úpravu obecního rozpočtu, při níž navýšeny výdaje o 2 300 000 Kč na pořízení projektů na tyto domy.[330]
Bohužel hlavní budova celých kasáren, která při pohledu od ulice Boženy Němcové, určovala jejich podobu, tedy objekt č.2, neboli čp.474/II evidovaný jako „ubikační budova“ (foto z r. 2003, foto z r. 2006, foto z r. 2006) transformaci kasáren nepřežila a byla velice nešťastným způsobem zbořena (o demolici viz níže). Podle K. Hofmana byl tento objekt určen pro ubytování mužstva.[331] Okolo roku 1940 je ovšem evidován jako „budova velitelství“. Šlo o podlouhlý dvoupatrový dům s osově souměrným průčelím a dominantním středovým rizalitem. Měl půdorysné rozměry 70x10 metrů a středový rizalit o půdorysu 20x5 metrů.[332] V ztvárnění fasády šlo rozpoznat krom převládajícího klasicizujícího stylu oficiózního prvorepublikového eráru i silné vlivy „národního“ slohu populárního na veřejných stavbách ve 20. letech, ovlivněného rondokubismem. Tuto koncepci podporovalo i původní barevné ztvárnění, s plochami červené a bílé, později setřené povětrnostními vlivy. V 80. letech 20. století fasáda středového rizalitu částečně opravena, s použitím bledého odstínu. Na středové části severního průčelí obráceného do ulice B. Němcové v té době visel transparent: „Západočeský kraj –pevná hráz socialismu.“[333]
Dle urbanistické studie zpracované pro město v době po zrušení vojenské posádky se u tohoto domu předpokládalo využití pro školské účely nebo úřady. Nakonec se město rozhodlo sem situovat Dům s pečovatelskou službou, v kterém mělo vzniknout 26 bytových jednotek. Město už počátkem roku 2004 podalo žádost o dotaci na Ministerstvo pro místní rozvoj.[334] V listopadu 2004 radní sestavili ze svých řad komisi na hodnocení chystaného výběrového řízení.[335] V prosinci 2004 představitelé města uvádějí, že od Státního fondu rozvoje bydlení už je přislíbená dotace na zřízení 24 bytových jednotek v Domě s pečovatelskou službou v kasárnách. Dotační tituly měly být vyhlášeny do konce ledna 2005.[336] Dle závěrečného účtu obecního hospodaření investovalo během roku 2004 město do projektové dokumentace na přestavbu čp.474/II na dům s pečovatelskou službou 523 710 Kč (plánované náklady byly původně 570 000 Kč).[337] Nakonec ale rekonstrukce tohoto objektu odložena. Podle projektanta by totiž náklady na tuto akci dosáhly 43 000 000 Kč. Z toho stát by maximálně přispěl dotací do výše 16 800 000 Kč a město by tudíž muselo zaplatit přinejmenším 26 000 000 Kč. Vzhledem k jiným, finančně náročným stavebním úpravám probíhajícím v kasárnách, by to nebylo pro obec zvládnutelné.V lednu 2005 proto městská rada odsouhlasila, že o dotaci na rekonstrukci objektu č.2 (čp.474/II) nebude žádáno ani v roce 2005.[338] Do návrhu městského rozpočtu na rok 2006 bylo možné zřízení Domu s pečovatelskou službou v kasárnách opět včleněno, ale jen jako jedna z potenciálně vhodných investic. Náklady už vyčísleny na 47 000 000 Kč.[339] V dubnu 2007 město oznamuje, že projekt přestavby budovy čp.474/II na Dům s pečovatelskou službou zahrne do komunitního plánu sociálních služeb a pokusí se na to získat peníze Evropské unie. Zatím ale obec jen předběžně zkoumala, jaký dotační program Unie by mohla použít.[340] V rozpočtu na rok 2007 město na studii rekonstrukce objektu pro dům s pečovatelskou službou počítalo s částkou 34 000 Kč, z čehož nakonec utraceno 33 320 Kč.[341] 13. srpna 2007 schválilo zastupitelstvo města studii na přestavbu tohoto objektu na dům s pečovatelskou službou s 36 byty a odsouhlasilo podání žádosti o dotaci na rekonstrukci z Regionálního operačního programu EU.[342]
Nakonec vše dopadlo jinak. Bez ujasněné koncepce veřejného využití a dotace z EU objekt dál chátral. V dražbách o něj nebyl pro velké náklady na opravu zájem z řad soukromého sektoru.[343] Následovalo z urbanistického hlediska jedno z nejspornějších rozhodnutí vedení města Rokycan v polistopadovém období, demolice budovy. Provedena byla v roce 2013. Budova přitom byla nejen významná jako ukázka monumentální prvorepublikové architektury, ale do jisté míry nesla i identitu bývalých kasáren. To ona byla poznávacím znamením tohoto městského okrsku. A co bylo nejdůležitější, zbořená budova hrála významnou urbanistickou, městotvornou roli v tom, že z křižovatky před kasárnami (křižovatka ulic B. Němcové, Jeřabinové a Kotelské) vytvářela jakési náměstí. Ve 30. a 40. letech se tu dokonce plánovalo zřízení skutečného reprezentativního náměstí (o těchto plánech viz výše). Po demolici objektu se celý prostor kompozičně rozbil a do ulice B. Němcové se otevřel pohled na utilitární stavby v nitru areálu bývalých kasáren. Šlo o podobný dezurbanizační zásah, jaké provádělo vedení města před rokem 1989. A i za normalizace byly asanace kvalitní městské zástavby odůvodňovány podobně, tedy vysokými náklady na opravu apod. Ekonomické důvody nelze samozřejmě bagatelizovat, ale řešením v tomto případě měla být konzervace objektu a hledání nového využití, nikoliv demolice.
Na podzim 2011 šel po opakovaném nezájmu o koupi objektu v dražbě do jednání zastupitelstva návrh na demolici. Jen náklady na demoliční práce byly odhadovány na 3 miliony Kč.[344] Město je nehodlalo nést, a tak vyhlásilo nabídku pro soukromé zájemce o provedení bouracích prací s tím, že potom prázdný pozemek připadne za pouhých 100 000 Kč jim. Přihlásila se jistá plzeňská firma. Demolice začala 29. května 2013.[345] 15. srpna 2013 bylo zrušeno jeho číslo popisné.[346] Plochu odstraněné hlavní budovy kasáren potom zaujal banální trávník. Prodejem do soukromých rukou tak radnice ještě ke všemu zkomplikovala budoucí koncepční řešení nové výstavby na tomto místě. Je tudíž nutné bezpodmínečně podpořit případnou snahu nového majitele o stavební využití pozemku, ale zároveň je nezbytné přísně zamezit tomu, aby na tomto místě vznikla nějaká poddimenzovaná, architektonicky nuzná novostavba. Naopak, ulice B. Němcové, která je osou Jižního předměstí, a její křižovatka s ulicí Jeřabinovou, vyžadují reprezentativní dotvoření, minimálně třípodlažním objektem, kterým se obnoví uliční frontu a zakryje interiér areálu kasáren. Stejně tak není v střednědobé perspektivě přípustné zde ponechat proluku v podobě trávníku, a to ani kdyby byl osázen veřejnou zelení. Anonymní prostor zarostlý zelení, to je nešvar urbanismu panelových sídlišť, který sem nepatří. Prvorepubliková zástavba sousedního Rašínova i meziválečné obecní bytové domy na nároží ulic Jeřabinová a B. Němcové vyžadují kultivované, plně architektonizované prostředí. V ideálním případě by měla být podobná péče věnována i dostavbě proluky na protější straně ulice B. Němcové (mezi ulicemi Jeřabinová a Žižkova), kde také silně chybí skutečná uliční čára a zástavba.
13.6.2. Zbořené stavby u hlavní budovy kasáren (objekty č.44 a č.45)
Vedle zbořené hlavní prvorepublikové budovy kasáren č.2 (čp.474/II) ještě vyrostly dvě „parazitní“ stavby, vzniklé utilitárními potřebami vojenské posádky, objekty č.44 a č.45 (viz mapa areálu kasáren). Šlo jednak o objekt č.44 (evidován jako „DKV a plynoměr“) na severovýchodní straně od domu č.2. Přízemní zděný objekt sloužil jako hlavní vrátnice kasáren (foto z r. 2006). Vedle něj se nacházel vjezd do areálu (foto z r. 2003). Výhledově, po zrušení ohrazení areálu a jeho plném začlenění do městské struktury, se předpokládala jeho demolice. 8. listopadu 2006 rozhodla o demolici městská rada.[347] A 4. prosince 2006 i zastupitelstvo města odsouhlasilo zboření objektu.[348] Bývalá vrátnice byla zbořena v březnu 2007, v polovině března 2007 již je plocha srovnána se zemí a začištěna.[349]
Stejný osud, tedy zbourání, potkal i objekt č.45 (foto z r. 2006) na severozápadním rohu objektu č.2. I zde šlo o utilitární přízemní zděný kvádr. Armáda jej používala jako sklady. V 90. letech 20. století tu fungovalo holičství, které využívalo faktu, že severní stěna budovy byla obrácena přímo do ulice B. Němcové, tudíž mohla být využívána veřejností ještě dávno před zrušením vojenské posádky. Rozhodnutím stavebního odboru města z 15. listopadu 2004 povolena demolice objektu č.45. Termín odstranění stavby stanoven do 31. prosince 2006. V dubnu 2006 se osudem objektu č.45 zabývala městská rada a rozhodla, že po demolici poskytne zájemcům bezplatně materiál z této stavby.[350] 30. května 2006 záležitost posoudilo i městské zastupitelstvo.[351] Během června zveřejněna nabídka na odebrání materiálu, ale 26. června 2006 konstatovala městská rada, že se nikdo nepřihlásil. Ani po opakovaném zveřejnění v červenci 2006 se neobjevil žádný zájemce. Odbor rozvoje města proto na jednání rady města 7. srpna 2006 navrhl provést demolici na náklady obce.[352] 22. srpna 2006 tento záměr odsouhlasili i městští zastupitelé.[353] V létě roku 2006 pak stavba skutečně zbořena. Koncem září 2006 již na jejím místě jen úhledně zarovnaný terén se zbytky betonových základů demolovaného objektu.[354] V tomto případě byla demolice zcela správným krokem. Bohužel nikdo tehdy netušil, že o pár let později půjde k zemi i hlavní budova bývalých kasáren.
13.6.3. Bytové domy čp.1195/II (objekt č.99) a čp.1196/II (objekt č.38)
Vzhledem k odkladu přestavby objektu č.2 byly jako první stavby v bývalých kasárnách adaptovány pro obytné účely objekty č.38 a č.99. Dne 17. února 2004 město vybralo vítězné projekty jejich přestavby.[355] Objekt č.38 (nyní čp.1196/II) je umístěn v Kotelské ulici, naproti administrativní budově továrny Eugen Wexler (viz mapa areálu kasáren). Jde o dvoupatrový objekt z 30. let 20. století, z rané fáze výstavby kasáren (foto z r. 2006, foto z r. 2006). Zobrazen už je na leteckém snímku z července 1938.[356] Architektonicky je nejvíce podobný zbořené hlavní budově kasáren (objekt č.2, čp.474/II, viz výše). Velká klasicizující stavba má směrem do Kotelské ulice boční předsazené rizality i středový rizalit. Fasáda je členěna vystupujícími poli. Objekt č.99 (po kolaudaci zaevidován jako čp.1195/II) naopak patří k nejmladším stavbám ve zrušených kasárnách. Jde o panelový čtyřpatrový objekt s plochou střechou v ulici Dělostřelců (viz mapa areálu kasáren). Vznikl až někdy v 80. a 90. letech 20. století. Stojí v místech, kde v době dokončení kasáren bylo velké centrální nádvoří. To existovalo ještě v 60. letech, jak ukazuje státní mapa z roku 1963.[357] Až později byla jeho plocha zaplněna dodatečně vestavěnými objekty č.99, č.61 a č.62.
Autorem projektu přestavby objektu č.38 po zrušení vojenské posádky byl Rudolf Jedlička z Rokycan.[358] Původní ubikační budova se měla změnit na obytný dům. Vyprojektováno tu 30 bytů.[359] Projekt adaptace objektu č.99 na nájemní byty vypracovala společnost Projekt Service z Plzně.[360] Mělo tu vzniknout 50 bytových jednotek,[361] z toho 5 bezbariérových.[362] V obou těchto domech první etapy se totiž počítalo s 10% podílem „upravitelných“, tedy bezbariérových, bytů.[363] V domě č.38 navrženy tři a v č.99 pět takových bytových jednotek.[364] Výběrové řízení bylo vypsáno na provedení prací v obou domech zároveň. Vítězem tendru se stala společnost STAVEBNÍ PODNIK KLATOVY, a.s.[365] 27. srpna 2004 jí město přidělilo tuto zakázku. O přestavbu domu č.38 se přitom ucházelo 14 firem, na dům č.99 se sešlo 10 nabídek.[366] Nabídková cena na dům č.38 byla 31 304 845 Kč, u č.99 činila 26 010 911 Kč. V září 2004 také městská rada odsouhlasila zakázky na zajištění inženýrských činností při přestavbě obou domů. Pro objekt č.38 vybrala Martina Vilda s nabídkovou cenou 263 288 Kč a pro objekt č.99 Petra Černého za nabídkovou cenu 226 100 Kč.[367]
Po 15 letech praktické absence komunálního programu hromadné výstavby se najednou rozpočet města Rokycan musel vypořádat s potřebou investic do desítek bytových jednotek během 2 let. Už v předstihu si město zažádalo o dotaci na zřízení nových bytových jednotek u Státního fondu rozvoje bydlení.[368] Počátkem srpna 2004 už město oznamuje, že dotaci získalo, a to ve výši cca 40 000 000 Kč, přičemž na rok 2004 určeno 13 000 000 Kč.[369] Podle pozdějších údajů ale státní dotace z původních 13 500 000 Kč snížena na rok 2004 na cca 6 000 000 Kč.[370] Do 17. prosince 2004 muselo být na jejich přestavbě proinvestováno 12 000 000 Kč. Na každý z objektů tak utraceno zhruba 6 000 000 Kč (z poloviny obecní peníze, z poloviny státní subvence). Jen tak bylo možné očekávat poskytnutí státní dotace i pro rok 2005. Ta měla v roce 2005 dosáhnout 10 000 000 Kč na každý z obou domů.[371] Dle závěrečného účtu obecního hospodaření investovalo během roku 2004 město do rekonstrukce domu čp..1195/II 423 950 Kč za projektovou dokumentaci (původně plánované náklady byly 430 000 Kč), za vlastní rekonstrukci z dotace 3 055 000 Kč (ve shodě s plánem) a dalších 2 913 000 Kč za rekonstrukci z obecních peněz (plán byl 3 400 000 Kč). Celkem tedy za rok 2004 šlo na tuto stavbu 6 391 590 Kč. U domu čp.1196/II šlo v roce 2004 na projektovou dokumentaci 800 680 Kč (plán byl 800 000 Kč), 2 950 000 Kč jako dotace na vlastní rekonstrukci (dle plánu) a 2 908 000 Kč z obecních peněz na vlastní rekonstrukci (plán byl 3 700 000 Kč). Celkem na dům čp.1196/II za rok 2004 utraceno 6 658 680 Kč.[372] V roce 2005 se mělo na obou domech prostavět dokonce 40 000 000 Kč.[373] V září 2005 pak městská rada opravdu odsouhlasila přijetí dotace od Ministerstva pro místní rozvoj, a to 10 134 000 Kč na dostavbu objektu č.99 a rovných 10 000 000 Kč na dům č.38.[374] V témž měsíci schválilo přijetí dotace i městské zastupitelstvo.[375]
29. září 2004 předáno staveniště na obou objektech, 6. října 2004 se konal první kontrolní den[376] a ještě v říjnu 2004 stavební práce začaly (mělo to být buď 8., nebo 11. října[377], podle jiného pramene až koncem října[378]). V objektu č.99 už se počátkem listopadu 2004 po dva týdny vybourávaly vnitřní příčky, práce postupovaly od horních pater směrem dolů. V č.38 podobný stav rozestavěnosti.[379] V prosinci 2004 práce na domě výrazně pokročily.[380] Počátkem března 2005 hotovo bourání starých a vestavba nových příček, probíhají práce na vnitřních omítkách. Tří podlaží z pěti už jsou hotova. Práce postupují odshora dolů. Z 95 procent byla hotova i elektroinstalace a provádí se rozvody ústředního topení. V polovině března se očekává osazování radiátorů.[381] V dubnu 2005 jsou v domě č.99 hotovy omítky, provádí se kytování potrubí, dokončuje se topení a vodní rozvody. Počítalo se s brzkým zahájením pokládání betonových podlah a dlažby s obklady koupelen a toalet.[382] V květnu 2005 okolo objektu postaveno lešení a začaly úpravy fasády. Původní panelový plášť zakryt izolačním obkladem a natřen odstínem oranžové barvy. V polovině června 2005 už lešení sejmuto, nová fasáda hotova.[383] V červenci 2005 se v č.99 zprovoznily výtahy a začaly terénní úpravy okolí nového obytného domu.[384]
Dne 27. července 2005 oznámilo ministerstvo pro místní rozvoj, že městu zašle poslední část dotace na dostavbu obou domů ve výši 20 000 000 Kč. Vedení města to uvítalo, protože kvůli nedostatku hotovosti už nestíhalo proplácet faktury stavebním firmě a muselo požádat Stavební podnik Klatovy o trpělivost a neúčtování penále.[385] V září 2005 pak městská rada schválila přijetí zmíněné státní dotace, a to ve výši 10 134 000 Kč na dostavbu objektu č.99, 10 000 000 Kč na dostavbu objektu č.38.[386] O něco složitější byl postup rekonstrukce objektu č.38. Počátkem března 2005 je tam už ze 70 procent hotova elektroinstalace a vnitřní omítky v jednom ze tří podlaží.[387] V dubnu 2005 se na č.38 dodělávají vnitřní omítky v prvním patře a na schodištích, ve vyšších partech už se montují sádrokartonové pohledy na stropy.[388] V červenci 2005 se provádělo omítání fasády ve vyšších patrech, v prvním patře probíhalo zateplování okolo oken.[389] V domě č.38 se ale objevily nečekané technické problémy, zejména trvalé vysoká hladina podzemní vody, která vzlínala do suterénu. V sousedství objektu (cca 10 metrů od domu) objevena pod trávníkem studna, jejíž hladina v době dešťů stála asi o 40 cm výše než podlaha sklepů v č.38.[390] Původní projekt počítal se snížením úrovně podlahy v suterénu o 28 centimetrů. Jenže právě tím se podlahy dostaly na úroveň spodních vod. Původní izolace se tak musela nahradit novou, a to až po vysušení zdiva. Práce se tím opozdily minimálně o dva týdny. Vlhkost se natáhla i do vertikálních zdí, které proto byly navrtány a provedena injektáž speciální izolační látkou. Koncem dubna plánována aplikace sanačních omítek.[391] 9. května 2005 kvůli tomu město posunulo termín předání stavby na 30. září 2005.[392] Přes léto bylo nutné objekt dosušit.[393] Po proschnutí podlah se na nich počítalo s provedením stěrkové izolace.[394] Stavební firma zároveň provedla opravu kanalizačního potrubí v bezprostředním okolí domu. Ještě v říjnu 2005 nejsou práce na odvlhčení objektu dokončení, schází výkop povrchové drenážní rýhy o hloubce cca 1,5 m okolo domu, kterou bylo nutné napojit na kanalizaci.[395] Na zářijovém jednání městské rady schváleno prodloužení termínu na vyřešení těchto problémů do 15. listopadu 2005.[396] Náklad na drenážní rýhu vyčíslen na 594 284 Kč. Radní tuto dodatečnou akci zadali firmě BIS,a.s., která už se předtím na opravě objektu č.38 podílela jako subdodavatel.[397]
Už 1. března 2005 zastupitelé schválili finanční rezervu až 2 000 000 Kč na úhradu případných víceprací spojených s odvodněním domu.[398] Odhad skutečných dodatečných nákladů se ale pohyboval okolo 500 000 Kč.[399] V srpnu 2005 pak městské zastupitelstvo souhlasilo s navýšením rozpočtu na adaptaci domu č.38 o 696 000 Kč kvůli dodatečným stavebním úpravám.[400] V září 2005 na tuto akci přesunuto 600 000 Kč z jiných položek obecního rozpočtu.[401] Druhý problém, kterému museli stavebníci čelit, byla zvýšená hlučnost výtahu (cca 6dB nad normu) v č.38. Tu naměřily zkoušky provedené v září 2005. Nebylo tak možné provést předání 1.-4.podlaží budovy od stavební firmy k 30. září 2005, jak plánováno.[402] Město proto mohlo vyžadovat smluvní pokutu ve výši 1 525 000 Kč vůči stavební firmě. V říjnu ale městská rada svůj postoj revidovala. Jednak proto, že pokutu by musela nakonec zaplatit místní subdodavatelská firma Rokycanská BIS, a.s., jednak proto, že stavební firma předložila některé protiargumenty (výtah nebyl součástí zářijové přejímky, strojovna leží v suterénu, výtahová šachta od počátku navržena tak že nevyhovovala všem normám, zvýšená hlučnost byla odstraněna).[403] Přejímka suterénu v objektu č.38 stanovena podle smlouvy na 15. listopadu 2005.[404]
V létě roku 2005 už začala městská rada přidělovat na základě pořadníku v nových dvou dokončovaných domech byty jednotlivým uchazečům. Koncem července 2005 už z 80 budoucích bytů mělo svého nájemníka 58. Z nich ale 8 nezareagovalo. Pro tyto byty a 18 dalších rada města vybrala uchazeče na zasedání 1. srpna 2005. 4 byty rezervovány pro handicapované.[405] Kolaudace obou bytových domů ale podmíněna dokončením inženýrských sítí i úpravy okolí objektů.[406] Úměrně průtahům s budováním inženýrských sítí se oddalovalo i dokončení a kolaudace obou bytových domů. Zpočátku k ní mělo dojít v 2. polovině roku 2005.[407] Postupně konkretizována tak, že objekt č.99 měl být předán v červnu a č.38 v září 2005[408], nakonec kolaudace odsunuta (hlavně kvůli problémům s vlhkostí v č.38 a s infrastrukturou) na září 2005 pro objekt č.99 a na listopad 2005 pro č.38.[409] V říjnu 2005 se kolaudace č.99 posouvá nejprve na 18.říjen[410] na listopad.[411] U domu č.38 termín dokončení posunut na počátek roku 2006.[412] Dne 22. listopadu se konala kolaudace objektu č.38 (čp.1196/II) a 24. listopadu 2005 vydáno souhlasné kolaudační rozhodnutí.[413] Ve dnech 6.-7. prosince 2005 si mohli téměř dokončené byty prohlédnout zájemci.[414] Nakonec, díky mimořádnému tempu prací, oba domy předány slavnostně do užívání 12. prosince 2005.[415] 12. prosince 2006 ale došlo k faktickému předání bytů jen v domě čp.1195/II, zatímco přejímka bytů v čp.1196/II se plánovala až na následující týden.[416] U objektu č.38 se již dříve předpokládalo předávání bytových jednotek 19. prosince 2005.[417] V srpnu 2006 město zvýšilo prostředky na správu bytového fondu o částku na stavební úpravy v domě čp.1195/II, a to 16 280 Kč na zřízení úklidové místnosti pro uklízečku a 20 100 Kč na úpravu dispozice příček v kočárkárně. 7. srpna 2006 o změně jednala městská rada.[418] 3. října 2006 jednalo zastupitelstvo města o změně obecního rozpočtu. Do investiční části rozpočtu muselo být nově zařazeno provedení stavebních úprav v domě čp.1195/II nákladem 50 390 Kč.[419]
13.6.4. Dům čp.472/II (objekt č.22)
Objekt č.22 má i původní číslo popisné čp.472/II (foto z r. 2003, foto z r. 2006). Stojí na pozemku č.kat.1157/8 v severovýchodním rohu areálu bývalých kasáren, při nároží ulic Kotelská a B. Němcové (viz mapa areálu kasáren). Vojskem byl dříve využíván jako kanceláře velitelství.[420] Na mapě z roku 1940 ale zapsán jako „dům pro rotmistry“. Okolo roku 1940 evidován v soupisu nemovitostí jako „dům pro gážisty“.[421] Pochází z nejstarší stavební fáze kasáren, z roku 1933 a byl součástí reprezentativní severní části kasáren, otočené k městu. Jde o dvoupatrový bodový objekt, s mansardovou střechou a obytným podkrovím. V suterénu se počátkem 21. století uvádějí sklepy, učebny, chodba a strojovna ústředního vytápění. V přízemí a obou patrech kanceláře, chodby a sociální zařízení. V době prodeje do soukromých rukou už zmiňován poněkud zanedbaný technický stav objektu.[422]
Studie využití kasáren zde předpokládala od počátku adaptaci na obytný dům, k čemuž byla tato prvorepubliková stavba logicky disponovaná. Mohlo zde vzniknout 6 bytových jednotek (v materiálech poskytovaných městem před dražbou ale uváděno 8 bytů[423]). V únoru 2004 město uvažovalo o odprodeji vilových objektů poblíž hlavní brány soukromým developerským společnostem, které by v nich ve vlastní režii zřídily bytové jednotky.[424] To se týkalo nejen domu čp.472/II ale i sousedního čp.473/II. Dům čp.472/II nakonec zařazen do aukčního prodeje. Původně měl jít do dražby za 1 446 630 Kč.[425] Pak se ale zjistilo, že obecně zájem kupců o nemovitosti v kasárnách je nevalný. Město proto začalo uvažovat o snížení cen. Odbor rozvoje města sice doporučoval ponechat cenu beze změn.[426] V srpnu 2005 nakonec rozhodnutím zastupitelů vyvolávací cena snížena na 1 300 000 Kč.[427] 27. září 2005 nabídnut v dražbě a prodán jediné zájemkyni.[428] Během následujících měsíců pak prošel částečnou rekonstrukcí a zřízena v něm ubytovna pro zahraniční dělníky. Koncem srpna 2006 již je objekt obýván. Má vsazena nová okna a dveře, zatímco omšelá fasáda i střecha s plechovou krytinou zůstaly zachovány.[429] V tomto stavu se dům nacházel i roku 2018. V investičně slabém prostředí okresního města a v blízkosti velkých průmyslových zón se bohužel ty potenciálně nadstandardní bytové domy staly často pouhými ubytovnami.
13.6.5. Dům čp.1225/II, dříve čp.473/II (objekt č.21)
Takřka identickou podobu má i sousední objekt č.21 (viz mapa areálu kasáren), situovaný na pozemku č.kat.1157/9, otočeném do Kotelské ulice (foto z r. 2006). Má i své původní číslo popisné čp.473/II. To bylo ale 17. ledna 2014 nelogicky zrušeno.[430] Dne 1. srpna 2007 totiž dům z neznámých důvodů obdržel číslo popisné čp.1225/II.[431] I zde jde o prvorepublikový dvoupatrový vilový dům s mansardovou střechou. Hladké pětiosé průčelí s 2. patrem zanořeným do obytného podkroví. Střecha kryta plechem. Zděný podsklepený objekt postaven roku 1933 jako součást první fáze výstavby kasáren. Společně se sousedním domem čp.472/II (objekt č.22) v nich vzniklo 12 služebních bytů pro vyšší šarže místní vojenské posádky.[432] Okolo roku 1940 evidován jako „dům pro důstojníky“.[433] Pak jej vojsko využívalo jako posádkové velitelství, později coby kanceláře.
V suterénu se dle popisu z počátku 21. století nacházela prádelna, sauna, sklepy a kryt civilní ochrany. V přízemí a v obou patrech kanceláře, chodby a sociální zařízení. V době prodeje už dům nesl známky opotřebovanosti a nesystematické údržby. Zdivo komínů na střeše zvětralé.[434] Nabízen městem pro využití jako bytový dům.[435] Mohlo zde být zřízeno 6-11 bytů.[436] Urbanistická studie využití areálu kasáren zde doporučovala 6 bytových jednotek. Dne 14. července 2005 zařazen objekt č.21 (čp.473/II) do aukce, ovšem bez zájmu.[437] Vyvolávací cenu 2 012 860 Kč pak v srpnu 2005 město revidovalo na 1 700 000 Kč.[438] Odbor rozvoje města přitom doporučoval ponechat cenu beze změn.[439] Ani při opakované aukci 27. září 2005, za sníženou cenu, ale objekt majitele nenašel.[440] 1. listopadu 2005 se proto zastupitelé zabývali další redukcí vyvolávací ceny, do budoucího kola dražeb. Cena měla klesnout až na 1 300 000 Kč.[441] Opakovaná dražba s vyvolávací cenou 1 300 000 Kč se konala 22. a 24. listopadu 2005. Tentokrát si objekt svého zájemce našel a byl prodán za cenu 2 400 000 Kč.[442] Vznikly tu byty, respektive ubytovna. Podobně jako u objektu č.22 zde nedošlo k výraznější proměně exteriéru a dům nevyužívá svůj potenciál kvalitní prvorepublikové architektury.
13.6.6. Dům čp.1344/II (objekt č.19)
Jižně od objektu č.21 stojí na parcele č.kat.1157/22 podél Kotelské ulice (viz mapa areálu kasáren) dům čp.1344/II, v rámci původního areálu kasáren šlo o objekt č.19 (foto z r. 2003, foto z r. 2006). Vojáci jej používali jako „učebny, klub a knihovnu“, též označován jako „posádkový dům“.[443] Je vidět již na leteckém snímku z července 1938.[444] Jde o patrovou plochostřechou stavbu. O získání tohoto objektu původně soupeřil Plzeňský kraj a rokycanské Muzeum dr. B. Horáka, které zde zamýšlelo zřídit depozitář a badatelnu.[445] Tento relativně velký dům by umožnil výrazné rozšíření služeb muzea.[446] V roce 2004 tento objekt ovšem město přislíbilo Plzeňskému kraji, který v něm počítal se zřízením paleontologického pracoviště, stejně jako v objektu č.61 (viz níže).[447] V září 2004 se v médiích uvádí, že Plzeňský kraj má v bývalých kasárnách zájem dokonce o tři objekty (kromě již získaného objektu č.61), a to pro depozitáře muzea.[448] Na svém zasedání 31. srpna 2004 odsouhlasilo zastupitelstvo Plzeňského kraje bezúplatný převod objektů č.19, č.12 a 61 do majetku kraje. Po vkladu nemovitostí do vlastnictví kraje pak měly být tyto objekty předány do správy rokycanského Muzea Dr. B. Horáka.[449] V lednu 2005 už skutečně evidována budova č.19 jako majetek Plzeňského kraje.[450]
18. dubna 2006 svým usnesením rozhodlo zastupitelstvo města schválit záměr prodeje objektu. Nabídka odprodeje pak zveřejněna ve dnech 25. dubna – 10. května 2006. Ozval se jeden zájemce, a to Soukromá střední odborná škola ochrany osob a majetku (SOŠ OOM) z Karviné, která nabídla 1 000 000 Kč. Odbor rozvoje města ovšem navrhl prodat objekt ve veřejné dražbě za vyvolávací cenu 1 950 000 Kč (vypočtena jako 50 % odhadní hodnoty objektu – tedy 1 483 502 Kč, cena stavebního pozemku – 237 200 Kč a cena okolní související parcely – 231 600 Kč). 15. května 2006 vzala rada města na vědomí nabídku od karvinské SOŠ OOM a posvětila záměr prodeje v dražbě s vyvolávací cenou 1 950 000 Kč. 30. května 2006 o tom jednalo i zastupitelstvo.[451] Nakonec se zde ale žádná veřejná instituce neusadila. Dle stavu z roku 2020 je budova v majetku společnosti Proact, s.r.o. Dne 22. června 2018 získala samostatné číslo popisné čp.1334/II.[452] Slouží jako ubytovna, ale na rozdíl od výše uvedených domů čp.472/II a čp.1225/II prošel důkladnou rekonstrukcí. V roce 2017 vydalo město dodatečné stavební povolení na úpravy v objektu firmy Proact v Kotelské ulici.[453]
13.6.7. Dům čp.1211/II (objekt č.20)
Nové využití měl získat i objekt č.20 (čp.1211/II) na pozemku č.kat.1157/10 (viz mapa areálu kasáren), původně označený jako „sklady“ (foto z r. 2006). Stál tu také již roku 1938, jak ukazuje dobová letecká fotografie.[454] Podle urbanistické studie z roku 2004 tu mohl vzniknout dvoupatrový dům s 18 bytovými jednotkami. Dne 9. ledna 2006 souhlasila městská rada s tím, aby byl tento objekt na pozemku nabídnut k prodeji.[455] 1. září 2006 získal samostatné číslo popisné čp.1211/II. Bytový dům zde ovšem nevyrostl. Původní skladová přízemní budova si podržela původní podobu a byla v ní umístěna prodejna firmy Agrocentrum, zaměřující se na prodej řetězů a ložisek.[456]
Jižně odtud se na pozemku č.kat. 3848 nachází požární nádrž (objekt č.57) (foto z r.2006).
13.6.8. Dům čp.1210/II (objekt č.37)
Jižně od objektu č.38, přebudovaného na obytný dům, stojí při Kotelské ulici na parcele č.kat.1157/37 patrová stavba s plochou střechou, dům čp.1210/II (dříve objekt č.37, viz mapa areálu kasáren). Původně sloužil jako sklady (foto z r. 2006, foto z r. 2006). Tuto budovu již zobrazuje letecký snímek Rokycan z roku 1938.[457] Podle představ autorů urbanistické studie o využití zrušených kasáren z počátku 21. století se tady uvažovalo o situování objektu občanské vybavenosti. Dům nabízen v dražbě za vyvolávací cenu 3 484 676 Kč (společně s okolním pozemkem č.kat.3850/19 o rozloze 413 čtverečních metrů). Pro nezájem ale muselo v srpnu 2005 zastupitelstvo města snížit cenu na 1 570 000 Kč.[458] Odbor rozvoje města přitom prosazoval daleko radikálnější zlevnění, na 876 539 Kč.[459] 19. září 2005 se nakonec právě za 1 570 000 Kč prodal. Získal jej Václav Černý, který zde plánoval zřídit fitness centrum se sálem pro aerobic a saunou.[460] V březnu 2006 v objektu č.37 probíhá přestavba na „společensko-zábavní klub“.[461] V létě roku 2006 již sportovní zařízení funguje.[462] Samostatné číslo popisné čp.1210/II bylo domu přiděleno 1. září 2006.
V létě roku 2007 otevřen v 1. patře objektu hudební klub, využívající rozlehlé prostory původní stavby.[463] 30. března 2006 požádal Václav Černý, jednatel společnosti ALMERO s.r.o., coby majitel objektu č.37, o odprodej části přilehlého pozemku západně od objektu č.37 o rozloze 15 čtverečních metrů, za účelem umístění přístupového schodiště. Stávající vstup byl totiž možný jen po úzké rampě. Její prodej nebyl pro město problematický, protože nenarušoval celkový generel úpravy areálu bývalých kasáren. 24. dubna 2006 tudíž změnu potvrdila rada města.[464] 30. května 2006 záměr prodeje schválilo i zastupitelstvo.[465] 11. července 2006 zastupitelé odsouhlasili prodej pozemku firmě ALMERO, s.r.o.[466] Ve vnitřní dispozici objektu sice proběhly kvůli adaptaci na nové využití jisté úpravy, ale vnější podoba zůstala bohužel nezměněna, tedy ve stavu omšelosti, v jaké objekt zanechala počátkem 21. století armáda.
Na objekt č.37 je od severu přilepen drobný objekt č.54 (trafostanice) na parcele č.kat.1157/36 (foto z r. 2006). V rámci převodu inženýrských sítí v bývalých kasárnách do běžného provozu, byl převeden do majetku firmy ČEZ. Mezi domem čp.1210/II (objekt č.37) a čp.1196/II (č.38) vybíhá z prostoru bývalých kasáren ulice Dělostřelců do Kotelské ulice. Slouží jako východní výjezd z areálu.
13.6.9. Dům čp.1241/II (objekt č.61)
Objekt č.61 (čp.1241/II) na parcele č.kat.1157/12 má podobu dvoupodlažní rozsáhlé budovy s plochou střechou. Stojí v severní části areálu, mezi ulicemi Armádní a Dělostřelců. Vznikl až dodatečnou vestavbou na ploše původního centrálního prostranství kasáren (viz mapa areálu kasáren). Sloužil jako „kuchyně mužstva“ (foto z r. 2006). Na západní straně u ní ještě stojí samostatná stavba na pozemku č.kat.1157/13 (objekt č.61/A – plynová parní balená kotelna).[467]
Počátkem roku 2004 vykrystalizovala myšlenka, že by Plzeňský kraj někde v rokycanských kasárnách umístil knihovnu a špičkové paleontologické pracoviště mezinárodního významu. 23. ledna 2004 se konala obhlídka vhodných objektů ve zrušených kasárnách, za účasti zástupců kraje a města.[468] Město se ještě před koncem ledna 2004 dohodlo se Západočeským muzeem, že mu budovu č.61 poskytne zdarma. Podle starosty města Jana Balouna to ale ještě muselo odsouhlasit městské zastupitelstvo, které zároveň fungovalo jako výběrová komise.[469] Na svém zasedání 31. srpna 2004 odsouhlasilo zastupitelstvo Plzeňského kraje bezúplatný převod objektů č.19, č.12 a 61 do majetku kraje. Po vkladu nemovitostí do vlastnictví kraje pak měly být tyto objekty předány do správy rokycanského Muzea Dr. B. Horáka.[470] V září 2004 rozhodlo zastupitelstvo o směně pozemků mezi krajem a městem. Kraj nabídl část zahrady u nemocnice na Oseckém vrchu (vhodná pro bytovou výstavbu), za ní získal od města pro muzeum objekt č.61.[471] Budova bývalé vojenské jídelny ale nebyla v úplně bezproblémovém technickém stavu, měla poničenou střechu.[472] Koncem října 2004 se uvádí, že Plzeňský kraj dosud neřekl jasné slovo ohledně jejího využití, zatím prý proběhla jen jednání na úrovni úředníků. Čekalo se na výsledky krajských voleb a nové složení krajského zastupitelstva.[473] V lednu 2005 evidován tento objekt jako majetek Plzeňského kraje.[474] V květnu 2005 ale městská rada vzala na vědomí, že Plzeňský kraj odvolal svoji nabídku na koupi objektů č.61 a č.61A včetně okolních pozemků o rozloze 1609 čtverečních metrů.[475]
Nakonec tak šel tento dům do dražby. Doporučila to hospodářská komise rady města na svém jednání 25. května 2005.[476] Stav objektu v době prodeje nebyl ideální. Do střechy zatékalo (jen náklady na její rekonstrukci odhadovány na 412 740 Kč).[477] V září 2005 zastupitelstvo rozhodlo, že objekt č.61 má být zařazen do dražby, včetně okolních pozemků (1549 a 801 čtverečních metrů). Vyvolávací cena stanovena na 3 000 000 Kč.[478] Nakonec ještě před koncem roku 2005 objekt našel zájemce. Dražba se konala 29. listopadu 2005.[479] Jistý znojemský podnikatel jej získal za cenu 3 150 000 Kč.[480]
Budova byla prý nyní zamýšlena na přestavbu na bytový dům. Ve skutečnosti tu vznikla jen další ubytovna, lacině adaptovaná bez větších proměn tváře této socialistické stavby. Samostatné číslo popisné čp.1241/II získal dům 18. srpna 2008. Nuzná estetika i využití domu se bohužel od roku 2013 ještě výrazněji projevuje na tváři města, protože po demolici hlavní budovy kasáren (viz výše) se onoho roku objekt č.61 pohledově otevřel do ulice B. Němcové a je tak absurdním řízením osudu nyní jednou z hlavních „vizitek“ tohoto areálu. Ve světle obřího úkolu, před jakým stála městská samospráva počátkem 21. století, když naráz musela řešit využití celého obrovského areálu zrušených kasáren, samozřejmě je pochopitelné, že ne všechno muselo dopadnout podle ideálních představ. Přesto je dům čp.1241/II další ukázkou toho, že zejména transformace nejsevernější části bývalých kasáren nebyla z hlediska urbanistického zvládnuta. Prvorepublikové stavby se neměly nikdy dostat do majetku těch, kteří nejsou schopni je opravit a využít jinak než jako ubytovny pro gastarbajtry, hlavní budova kasáren neměla být bourána a dům čp.1241/II neměl zůstat v takřka stejném stavu, v jakém jej pamatují poslední vojáci, kteří zde sloužili před rokem 2002. Město už zde nyní nemá vlastnická práva, která by mu umožňovala koncepčnější plánování, ale mělo by maximálně vyjít vstříc záměrům na generální opravu zdejších objektů. A samozřejmě je nutno zopakovat, že prázdný trávník, na kterém do roku 2013 stávala hlavní budova kasáren, musí být také co nejdříve stavebně využit.
13.6.10. Dům čp.1221/II (objekt č.62)
Třípatrový objekt č.62 s plochou střechou vznikl ve stejném období jako objekt č.61. Podle estetiky stavebních prvků to bylo někdy v 70. letech 20. století. Vnější podobou šlo o v podstatě „civilní“ architekturu, připomínající internáty na panelových sídlištích. Ostatně již v době existence vojenské posádky sloužil jako ubikace (foto z r. 2006). Zaujímá pozemek východně od bytového domu čp.1195/II (č.99), se kterým nyní tvoří dvojici funkčně podobných staveb (viz mapa areálu kasáren).
Vzhledem k jeho velikosti a relativně solidnímu charakteru stavby (na rozdíl od četných hal, skladů a přístřešků v areálu zrušených kasáren) se od počátku počítalo s jeho adaptací na bytové účely. Zároveň se neplánoval jeho prodej do soukromého vlastnictví, takže v jeho případě byla rekonstrukce prováděna městem. V obecním majetku zůstává i dle stavu z roku 2020. Jeho přestavba měla začít již roku 2005. Počítalo se zde se vznikem 40 bytových jednotek.[481] Z toho 4 měly být upraveny pro zdravotně postižené osoby.[482] Dle závěrečného účtu obecního hospodaření investovalo během roku 2004 město do projektové dokumentace přestavby domu 530 340 Kč (plánované náklady byly původně 535 000 Kč).[483] Na podzim 2004 už město připravuje podklady pro vypsání výběrového řízení na provedení stavebních prací.[484] V listopadu 2004 dokonce městská rada sestavila komisi na hodnocení nabídek v chystaném výběrovém řízení na provedení této adaptace.[485] V prosinci 2004 představitelé města uvádějí, že od Státního fondu rozvoje bydlení již je přislíbená dotace na zřízení 40 bytů v tomto objektu. Dotační tituly měly být vyhlášeny do konce ledna 2005.[486] Městská rada ale v lednu 2005 navrhla kvůli finanční náročnosti projektu objekt prodat developerské firmě, která by jej adaptovala na své náklady a po kolaudaci ho získala do svého majetku.[487] Nakonec ale přece jen zůstal v majetku města.
Podmínky výběrového řízení zveřejněny 18. ledna 2005. V dnech 7. a 29. března 2005 projednala výsledky soutěže městská rada a konstatovala, že z 9 nabídek byla nejlepší nabídka firmy STAVPRAN, s.r.o. Plzeň, která slíbila provést adaptaci za 28 171 156 Kč, přičemž právě cena byla jediným kritériem.[488] Celkové náklady na úpravu objektu č.62 byly přitom původně odhadovány na 39 000 000 Kč, takže se v tendru podařilo docílit značné úspory.[489] Subvence od Státního fondu rozvoje bydlení stanovena na maximálně 550 000 Kč na byt, nebo 50 % ceny.[490] Nakonec město dostalo od státu dotaci 22 000 000 Kč, využitelnou 2 roky.[491] V září 2005 městská rada odsouhlasila přijetí dotace od Státního fondu rozvoje bydlení ve výši 3 793 000 Kč na dům č.62.[492] V témž měsíci s přijetím dotace vyslovilo souhlas i městské zastupitelstvo.[493] Objekt č.62 měl sloužit jako takzvané startovací byty pro mladé rodiny. Město hodalo využít zvláštní dotace pro nízkopříjmové skupiny (nájemník směl mít maximálně 80 % celorepublikové průměrné mzdy, celá rodina 150 % průměrné mzdy).[494]
Práce začaly ještě v roce 2005, protože už během onoho roku bylo městu za provedení adaptace č.62 fakturováno stavební firmou 4 395 000 Kč.[495] Zahájení prací plánováno na 2. polovinu roku 2005, dokončení během roku 2006. To, aby přestavba mohla začít, bylo ovšem podmíněno předchozím dobudováním inženýrských sítí a chodníků (na rozdíl od objektů č.99 a č.38).[496] Právě kvůli tomu se ale start celého projektu odložil. Podle podmínek výběrového řízení tedy měla přestavba objektu č.62 na byty skončit až v říjnu 2006.[497] V rozpočtovém výhledu na roky 2006-2008 předpokládala obec, že v roce 2006 bude tato akce hlavním investičním výdajem města (cca 15 000 000 Kč).[498] Rekonstrukce objektu č..62 se pak objevila v návrhu rozpočtu na rok 2006.[499] V návrhu rozpočtu na tuto akci určeno 22 000 000 Kč (dále 2 250 000 Kč jako úhrada za nedokončené investice z roku 2005).[500] Mezitím, v rozpočtovém provizoriu na prvních několik týdnů roku 2006 vyčleněno na pokračování v pracích na objektu č.62 3 500 000 Kč.[501] Od státu obdrželo město na rok 2006 na rekonstrukci domu dotaci ve výši 18 207 000 Kč.[502] V ČTK se v investičních plánech jednotlivých západočeských měst na rok 2006 uvádí, že Rokycany přestaví bývalou ubytovnu v kasárnách za 28 000 000 Kč.[503]
Rekonstrukce budovy začala v září 2005. Termín dokončení nyní stanoven na 30. září 2006. Počátkem ledna 2006 už provedeno vybourání vnitřních příček, rekonstrukce výtahové šachty, výměna rozvodů vody a elektřiny a kanalizace. Dokončuje se výměna oken.[504] Dne 4. srpna 2006 požádala firma STAVPRAN o prodloužení termínu dokončení zakázky. Místo 30. září měl být posunut na 30. říjen 2006. Svoji žádost zdůvodnila tuhou zimou, která zpozdila mnohé stavební práce a dále průtahy, které jí způsobuje souběžně probíhající výstavba infrastruktury v okolí domu č.62 (budování inženýrských sítí a komunikací), protože je tak komplikován příjezd techniky k objektu. Dalším důvodem měl být nedostatek některých řemeslnických profesí na trhu práce. Odbor rozvoje města s posunutím dokončení prací nesouhlasil. Městská rada se žádostí zabývala na své schůzi 28. srpna 2006.[505] Ta ale posun termínu odmítla. V říjnu 2006 tak pokračuje zpoždění a firmě je zároveň účtováno penále.[506] Již na jaře 2006 projednávala bytová komise přidělování bytů v budoucím činžovním domě č.62. Do konce června 2006 se přihlásilo 127 zájemců, z nichž komise navrhla vybrat vhodné nájemníky. 7. srpna 2006 jejich seznam projednala městská rada.[507] V říjnu 2006, v souvislosti se zpožděním postupu stavebních prací, připouští město, že může dojít ke zpoždění s předáváním bytů. Tyto byty, určené speciálně pro nízkopříjmové nájemníky, navíc vyžadovaly důkladnější ověřovací proceduru při posuzování žádostí o byt. Místo listopadu 2006 se tak uvažuje spíše o předávání bytů na přelomu roku 2006 a 2007.[508]
Navzdory zpoždění se již na podzim 2006 dostaly práce na opravě domu do finální fáze a jeho vnější tvář se rychle měnila. Koncem srpna 2006 má dům kompletně vyměněná okna. Jižní fasáda objektu je hotova (pokryta sádrokartonovou izolační vrstvou s červeným svrchním nátěrem), zatímco na západní stěně domu zakryté lešením instalace zateplovací fasády ještě probíhá a na východní straně práce ještě nezačaly. Objekt má být k nastěhování připraven v listopadu 2006.[509] V polovině října 2006 už má západní a severní fasáda domu dokončenou rekonstrukci fasády, včetně barevné úpravy. Na východní straně dokončena pokládka zateplovacích obkladů, ale bez barevné finální úpravy, zůstává tam zatím lešení.[510] Dle obecního rozpočtu na rok 2007 měly výdaje na dokončení rekonstrukce této budovy dosáhnout 3 207 000 Kč (z dotace).[511] 4. prosince 2006 rozhodlo zastupitelstvo města v rámci sestavování provizorního rozpočtu na rok 2007 o nepřekročitelném investičním limitu na jednotlivé již rozpracované akce. V případě akce adaptace objektu č.62 byl tento limit stanoven na 5 536 000 Kč (z toho 1 026 000 Kč z vlastních zdrojů obecní kasy a 4 510 000 Kč z dotace).[512] I v přehledu investičních akcí města Rokycany na rok 2007 se uvádí, že na dokončení rekonstrukce objektu č.62 půjde 1 026 000 Kč.[513] Z těchto 1 026 500 Kč na dokončení rekonstrukce objektu č.62 zařazených v rozpočtu na celý rok 2007 nakonec utraceno 1 026 450 Kč.[514]
Předání objektu se nakonec skutečně posunulo až na jaro 2007. Dne 26. března 2007 začalo předávání jednotlivých bytových jednotek. Do jednoho týdne se předpokládalo, že budou vyřízeny podklady pro všechny budoucí nájemníky. Město za přestavbu objektu č.62 utratilo 7 109 000 Kč, dostalo ale dotaci od státu ve výši 22 000 000 Kč.[515] Dne 13. srpna 2007 zastupitelstvo v rámci změn obecního rozpočtu schválilo přijetí investiční dotace na dokončení rekonstrukce objektu č.62 ve výši 1 303 000 Kč.[516] 8. února 2007 obdržel objekt č.62 číslo popisné čp.1221/II.
Objekty č.99, č.61 a č.62 patří k nejmladším stavbám v kasárnách, které postavila armáda až hluboko v 2. polovině 20. století. Jejich zbudováním zaniklo původní centrální prostranství kasáren, zaznamenané ještě na státní mapě z roku 1963.[517] Posledním zbytkem tohoto prostranství je redukovaná plocha severně od domů č.99 a č.62, využívaná jako parkoviště. Už urbanistická studie z počátku 21. století tu předpokládala zřízení centrálního parkoviště s kapacitou 83 automobilů + 8 pro invalidy.
13.6.11. Plánovaný bytový dům na místě objektů č.17 a č.18
U jihovýchodního rohu bývalého centrálního nádvoří kasáren stály mezi dnešními bytovými domy čp.1221/II (objekt č.62) a čp.1196/II (objekt č.38) dvě dlouhé přízemní stavby s nízkou sedlovou střechou (viz mapa areálu kasáren). Obě jsou zaznamenány již na leteckém snímkování z roku 1938.[518] Jednalo se o objekt č.17 na pozemku č.kat.1157/25, který sloužil jako garáže (foto z r. 2006), a objekt č.18 na pozemku č.kat.1157/24 (foto z r. 2006). Podle urbanistické studie z roku 2004 se navrhovalo jejich půdorysné ponechání a funkční využití pro garážové stání. V červnu 2006 o jejich přesném využití jednala městská rada. Doporučení odboru rozvoje města znělo buď oba objekty ponechat ve vlastnictví obce s tím, že by byly pronajaty provozovateli krytého parkování, nebo je prodat, ovšem s věcným břemenem (nutnost zachovat kryté stání pro automobily po určitou dobu).[519] V listopadu 2006 město zveřejnilo záměr využití obou objektů dle výše uvedených propozic s tím, že do konce listopadu 2006 měli případní zájemci kontaktovat obec.[520]
Dne 26. února 2007 skutečně zastupitelstvo města schválilo prodej objektu č.17 dražbou s vyvolávací cenou 477 000 Kč (polovina odhadní ceny dle znaleckého posudku z roku 2001), a to včetně souvisejícího pozemku s vyvolávací cenou 362 400 Kč (400 Kč/m), a dále prodej objektu č.18 (vyvolávací cena 492 000 Kč, tedy také polovina odhadní ceny) s okolním pozemkem za 362 800 Kč (400 Kč/m). Podmínkou prodeje bylo, že nabyvatel do 2 let od přechodu vlastnictví zřídí minimálně 36 parkovacích míst (+ 4 pro zdravotně postižené). Při nesplnění podmínky měl uhradit pokutu 969 000 Kč. Kromě této podmínky ale město neomezovalo další podnikatelské využití objektů. Nevylučovala se (po dohodě s majiteli okolních staveb) přístavba nebo nástavba dalšího patra, popřípadě i pro bytové účely).[521] 30. ledna 2008 město zveřejnilo záměr prodat drobné pozemky č.kat.3850/36 a č.kat.3850/37, které lemovaly objekt č.18. Zájemci se měli přihlásit do 15. února 2008.[522] Dne 28. července 2008 městský úřad vydal územní rozhodnutí pro stavební úpravy, přístavbu a nástavbu objektu č.18 na pozemku č.kat.1157/24. Podle projektu mělo dojít k nástavbě stávajícího přízemního objektu o 1.patro. Nástavba půdorysně zvětšena oproti půdorysu přízemí o cca 1,5 metru na obě podélné strany. Ukončena valbovou lomenou střechou s rozdílnými sklony. Dále projektována přístavba pojezdové rampy, umístěné jako spojnice stávajícího povrhu místní komunikace a podlahy nástavby v 1. patře. U jižní strany budovy navrženo nové kruhové schodiště. Projekt zpracoval Petr Černý. Město požadovalo jako podmínku ochránit sadové úpravy, ke kterým v roce 2008 v blízkosti budovy došlo.[523]
Nakonec ale k realizaci těchto investic nedošlo a obě stavby byly někdy před rokem 2011 zbořeny. Majitelem pozemku je dle stavu z roku 2020 společnost Byty Rokycany, s.r.o. Na místě asanovaných staveb byl do roku 2020 pouze trávník. V tomto případě ovšem demolice nebyla chybou, protože šlo o utilitární stavby, neodpovídající převážně obytnému charakteru severní části bývalých kasáren. Nový majitel pozemku se koncem 2. dekády 21. století rozhodl vybudovat na místě zbořených objektů novostavbu bytového domu. Jeho výstavba započala v březnu 2020. Mělo jít o moderní třípatrový objekt s plochou střechou a 42 bytovými jednotkami. Dokončení plánováno na léto roku 2021.[524] Už předtím ovšem byly tyto plány opakovaně odloženy a majitel pozemku získal od města souhlas s prodloužením platnosti stavebního povolení.[525] Výstavba nového bytového domu je pozitivní pro severní sektor někdejších kasáren, kde by dominantní funkcí měla být rezidenční a to v kvalitním architektonickém pojetí a pokud možno bez nuzných dělnických ubytoven, jejichž majitelé neinvestují do výraznějších oprav zdejších staveb.
13.6.12. Dům čp.531/II (objekt č.1) a severozápadní roh bývalých kasáren
Objekt č.1 stojí na pozemku č.kat.1157/4 na nároží ulice B. Němcové a Dělostřelců, v severozápadním rohu komplexu zrušených kasáren (viz mapa areálu kasáren). Má i své původní číslo popisné čp.531/II. Je to dvoupatrový bodový objekt, původně budova velitelství (foto z r. 2003, foto z r. 2005, foto z r. 2006). Jde o podobný typ domu s mansardovou střechou, jakými jsou i objekty č.21 (čp.473/II) a č.22 (čp.472/II). Podle čísla popisného možná vznikl až o několik let později, zhruba okolo roku 1937 (je ale také možné, že vznikl souběžně s kasárnami a jen dodatečně byl opatřen samostatným popisným číslem). Každopádně dle leteckého snímkování z července 1938 již stál na svém místě.[526] Urbanistický plán zde navrhoval adaptaci na bytový „viladům“ s 6 bytovými jednotkami. V září 2004 rozhodlo zastupitelstvo, že ho prodá formou přímého prodeje, v říjnu 2004 pak městská rada ještě doplnila na základě geometrického zaměření pozemků cenu. Objekt č.1 (čp.531/II) prodán firmě TOMSTEEL, s.r.o. z Holoubkova. Z celkové ceny 2 953 000 Kč stála samotná budova 2 336 000 Kč, stavební parcela 292 000 Kč a okolní pozemek 325 000 Kč.[527] Několik let po koupi dům zůstával nezměněn, tedy nevyužíván a poměrně zchátralý. Teprve na jaře 2007 zahájena rekonstrukce. Počátkem dubna 2007 jsou nainstalovaná nová okna a bylo znát, že uvnitř se provádějí opravy. Fasáda a střecha (červený plech z doby před rokem 1989) nicméně nebyly měněny.[528] V tomto stavu zůstává objekt i v roce 2018. I v tomto případě nakonec byla reprezentativní prvorepubliková stavba využita jako ubytovna. Je to promarněná příležitost, protože dům sousedí s vilovou zástavbou Rašínova a má všechny předpoklady pro to být atraktivním atypickým bydlením, nikoliv lacinou ubytovnou. Západně od domu čp.531/II vyúsťuje ulice Dělostřelců do ulice B. Němcové a jde o severní výjezd z areálu bývalých kasáren.
Dne 17. července 2006 požádala společnost TOMSTEEL město o koupi pozemku západně od objektu čp.531/II tak, aby mohl být zřízen vjezd k domu z ulice Na Okrouhlici. Majitelé objektu čp.531/II upozorňovali, že postrádají přístup ke své nemovitosti a problém mají i s parkovacími místy. To měl nový příjezd vyřešit. Ze dvou variant nakonec odbor rozvoje města souhlasil s odprodejem části pozemku č.kat.1157/3 o ploše 1650 čtverečních metrů s tím, že na pozemku budou věcná břemena v podobě inženýrských sítí. O prodeji jednala 7. srpna 2006 městská rada.[529] Rozhodnutí ale odložila s tím, že provede obhlídku přímo na místě. Ta se uskutečnila 9. srpna 2006 a téhož dne radní skutečně vyslovili souhlas s navrženou variantou. 22. srpna 2006 odhlasovala záměr prodeje zmíněné parcely i většina městského zastupitelstva.[530] Jednání nebylo bezproblémové, protože pozemkem procházely nově zřízené inženýrské sítě (dvojí kanalizační potrubí, uložené ve velké hloubce, přístupné 6 šachtami).[531] Odbor rozvoje města pak provedl zaměření parcely a její ocenění (284 750 Kč). Po zveřejnění nabídky prodeje došly městu 2 žádosti zájemců, kromě společnost TOMSTEEL to ještě byl pan Jiří Rázek. 18. září 2006 s prodejem souhlasila městská rada. 3. října 2006 o věci jednalo i zastupitelstvo.[532] Dražbu parcely č.kat.1157/3 pak město vyhlásilo na 10.duben 2007.[533] 4. prosince 2006 zastupitelstvo schválilo přímý prodej nově vzniklé pozemkové parcely označené č.kat. 3850/26 (218 čtverečních metrů) firmě TOMSTEEL, s.r.o. za 400 Kč/metr čtvereční, tedy 87 200 Kč. V případě komplexu objektu č.kat.1157/3 a nově vzniklé parcely č.kat.3850/25 (1346 čtverečních metrů) trval záměr prodeje dražbou s vyvolávací cenou 260 Kč/metr čtvereční.[534]
Šlo o parcelu vyplňující severozápadní roh bývalých kasáren, v pravém úhlu sevřenou ulicemi B. Němcové a Na Okrouhlici. Tímto prodejem ovšem došlo k podstatné proměně původní koncepce využití tohoto sektoru areálu kasáren, protože urbanistická studie zde předpokládala výstavbu dvoupatrového bytového domu s 6 byty. Původně tu stálo několik drobnějších objektů. Objekt č.58 sloužil jako čerpací stanice, odkud se ze sousedního objektu č.59 („vodojem“) rozváděla po areálu kasáren voda (foto z r. 2006). V prosinci 1961 je MěstNV informován, že vojenská posádka v Rokycanech bude mít vlastní zdroj vody.[535] Čerpací stanice i vodojem postaveny nakonec v roce 1967. Čerpací stanice je zděný, částečně podsklepený objekt s jedním nadzemním podlažím a plochou střechou. Zdivo objektu je kombinace železobetonu a cihel. Střecha z prefabrikátů, omítky vápenné, okna ze sklobetonu, dveře kovové, krytina lepenka. Vodojem popisován jako železobetonový monolit, částečně zapuštěný do terénu. Z asanačních důvodů opatřen vyššími druhy izolací a zasypán zeminou. Zásyp je proveden jako ochrana proti atmosférickým vlivům.[536] Zbudování vojenského vodojemu bylo logickým řešením v dobách, kdy obecní vodovod vzhledem k překotnému růstu průmyslu i populace, nestíhal uspokojit poptávku a vojenská posádka si nemohla i ze strategických důvodů dovolit závislost na přetížené civilní vodárenské síti.
V 90. letech ale obě zařízení postupně ztrácela funkci. Technologická část čerpací stanice vody naposledy užívána v sezóně 1993-1994. Po odchodu armády pak zcela ustala údržba. Dle popisu z roku 2007 byla stavba kvůli absenci údržby v podprůměrném stavebně technickém stavu, vykazuje četné trhliny v obvodovém zdivu a stropní konstrukci. Instalace v objektu poškozené, odpojené a nefunkční.[537] Funkce vodního hospodářství v těchto objektech měla sice dle urbanistického projektu z roku 2004 zůstat i nadále, v červnu 2006 ale městská rada, na doporučení odboru rozvoje města, vzala na vědomí revizi tohoto plánu. Vzhledem k problematickému využití objektu bývalého vodojemu navrženo stavbu zbořit, nádrž vodojemu o objemu 150 kubických metrů zasypat a strojní vybavení nabídnout vodárenské společnosti VOSS Sokolov. Povrch pak měl být zarovnán a začleněn do parkové úpravy okolí. Odbor rozvoje města rovněž uvažoval o tom proměnit val vodojemu na umělý svah pro sáňkování. Problémem ovšem byla blízkost frekventované ulice B. Němcové, proto doporučeno další posouzení vhodnosti takového záměru.[538] V roce 2007 město poslalo objekty č.58 a č.59 do dražby, včetně okolního pozemku č.kat.3850/25 o výměře 1346 čtverečních metrů. Vyvolávací cena stanovena na 366 860 Kč. Termín aukce 10. dubna 2007.[539]
Severně od domu čp.531/II se na některých plánech kasáren zakresluje ještě drobný objekt č.60.[540] Zde, na samém severozápadním okraji areálu kasáren, se dříve nacházela také plocha letního kina, využívaného pro filmové projekce zdejší posádkou. Urbanistická studie revitalizace lokality předpokládala, že by zde na křižovatce ulic Boženy Němcové a Na Okrouhlici, měla vzniknout novostavba objektu č.201. Ten zamýšlen jako dvoupatrový bytový dům s 6 byty, podobný svými rozměry nedalekému objektu č.1. V červnu 2006 jednala městská rada o některých korekturách využití areálu kasáren. Vzhledem k tomu, že na zmíněném pozemku byly položeny početné inženýrské sítě (zejména kanalizace) doporučeno odborem rozvoje města opustit původní plány a místo výstavby bytového domu zde provést jen parkovou úpravu.[541] Prodej tohoto pozemku firmě TOMSTEEL připravovaný v létě roku 2006 (viz výše) ale znamenal již druhou revizi urbanistických plánů v krátkém časovém rozmezí. Tento severozápadní rok kasáren se tak proměnil na soukromý pozemek. Dle stavu z roku 2020 je nadále majetkově propojen se sousední ubytovnou v čp.531/II. V roce 2005 použilo město betonové boční díly laviček ze zrušeného letního kina v kasárnách na rekonstrukci laviček na veřejných prostranstvích v různých částech Rokycan.[542]
13.6.13. Zástavba na západním okraji bývalých kasáren
V západním pásu areálu bývalých kasáren se nachází řada sedmi vedle sebe stojících, typizovaných přízemních objektů č.3, č.4, č.5, č.6, č.7, č.8 a č.9 (viz mapa areálu kasáren). Těchto sedm původních vojenských baráků je tu zakresleno již na letecké fotografii z července 1938.[543] Vznikly v roce 1932, tedy v první stavební fázi kasáren. Objekty č.5 a č.6 a rovněž objekty č.7 a č.8 byly dodatečně spojeny do dvojice patrovým centrálním přístavkem. Jejich spojení muselo být provedeno někdy na přelomu 40. a 50. let 20. století, protože letecký snímek z června 1947 je ještě neukazuje,[544] zatímco snímek ze září 1951 již ano.[545]
Směrem od severu je prvním z nich objekt č.3 (čp.1238/II) na parcele č.kat.1157/14, evidovaný původně jako „sklady“ (foto z r. 2006). Má původní podobu přízemní podlouhlé stavby s valbovou střechou. V září 2004 odsouhlasilo zastupitelstvo jeho přímý prodej, v říjnu 2004 pak městská rada ještě doplnila přesné ceny na základě geometrického zaměření pozemků. Objekt č.3 prodán Jiřímu Rázkovi z Rokycan. Za budovu zaplatil 966 000 Kč, za stavební parcelu 169 600 Kč a za okolní pozemek 154 800 Kč. Celkem 1 290 400 Kč.[546] Na jaře 2006 požádal Rázek město o půjčku z Fondu rozvoje bydlení na opravu objektu č.3 v bývalých kasárnách. Konkrétně o 100 000 Kč na dodatečnou izolaci proti spodní vodě a 60 000 Kč na obnovu fasády. 27. dubna 2006 tuto žádost posoudila výběrová komise a doporučila schválení půjčky. Jenže 15. května 2006 vznesla na svém zasedání námitky městská rada. Pověřila finanční odbor, aby prozkoumal, zda pan Rázek splňuje podmínky přidělení půjčky. Zda objekt využívá pro bydlení nebo ke komerčním účelům. Zároveň zjištěno, že Jiří Rázek nepožádal o stavební povolení, což bylo další podmínkou možného přidělení půjčky. Ta tedy zamítnuta. 30. května 2006 o věci jednalo i zastupitelstvo.[547] V polovině října 2006 je už jižní a západní fasáda domu opravená, nově vymalovaná a do jižní strany vsazena nová dřevěná vrata.[548] Číslo popisné čp.1238/II přiděleno 18. března 2008. V roce 2020 se jako majitel uvádí Václav Fiala. Dle stavu z roku 2018 tu sídlila provozovna Uni Profess Jiřího Rázka.
Objekt č.4 (čp.1251/II) byl před zrušením kasáren evidován jako dílny (foto z r.2006). I on má původní dispozici přízemní stavby s nízkou valbovou střechou. Zůstal v městském majetku. V roce 2005 město tuto budovu dlouhodobě zapůjčilo občanskému sdružení SPOLU ze Zbiroha. Sdružení zde plánovalo výstavbu chráněných a rehabilitačních dílen pro postižené osoby a dále klubovnu pro děti ze sdružení Korálky. Objekt vyžadoval složitou adaptaci, mimo jiné přebudování na bezbariérový. Peníze hodlalo sdružení získat z grantů, od sponzorů a formou veřejné sbírky.[549] Podmínkou města bylo, aby každopádně do září roku 2006 nový uživatel na vlastní náklady provedl adaptaci objektu a umožnil jeho využívání i jinými neziskovými organizacemi. K budově přiléhá pozemek o rozloze 425 metrů čtverečních.[550] V polovině srpna 2006 oslovilo sdružení SPOLU městskou samosprávu s tím, že smlouvu o pronájmu objektu č.4 z 1. května 2005 bude nutné změnit. Výpůjčka budovy totiž měla přejít na Oblastní charitu Rokycany. Původní projekt zřídit zde chráněnou a rehabilitační dílnu trval, nicméně vzhledem k finanční náročnosti a složité proceduře při obstarávání nezbytných dotací z evropských strukturálních fondů a také z Norska se projektu hodlala ujmout zkušenější Oblastní charita. Sdružení Spolu nesplnilo původní podmínky smlouvy, které předpokládaly, že do 31. prosince 2005 zhotoví projekt a do 30. září 2006 provede rekonstrukci budovy. Odbor rozvoje města rovněž upozorňoval, že po právní stránce je záležitost složitá, protože Oblastní charita není právním nástupcem sdružení Spolu a čistější by bylo ukončit smlouvu o výpůjčce budovy a sepsat novou, která by posunula termín realizace prací do 31. prosince 2008. Dne 28. srpna 2006 o celé věci jednala rada města.[551] Radní souhlasili se záměrem výpůjčky budovy č.4 s tím, že to bude zveřejněno případným zájemcům. Kromě Oblastní charity se neobjevil žádný jiný zájemce. 18. září 2006 pak o zapůjčení objektu charitě jednala městská rada.[552] Dne 28. ledna 2008 zastupitelstvo města neschválilo ručení za úvěr, který žádala od peněžního ústavu získat Oblastní charita Rokycany na provedení stavebních úprav objektu č.4 spojených se změnou v užívání stavby na chráněné dílny a stacionář. Ručení mělo proběhnout zástavou tohoto objektu bance nebo přímým ručením města za splácení úvěru.[553] 11. června 2009 získal objekt č.4 samostatné číslo popisné čp.1251/II.[554] Dle stavu z roku 2020 bylo majitelem nadále město Rokycany. Uvádí se, že zde sídlí mj. sdružení Anonymní alkoholici.
Objekt č.5-6 (čp.1227/II) na pozemku č.kat.1157/17 používala armáda jako ošetřovnu (foto z r. 2006). Postaven roku 1932. Zděná nepodsklepená budova je zčásti přízemní, zčásti jednopatrová (čelní východní sekce nad okraji budovy). Dům má půdorys písmene U (výsledek výše uvedené dostavby z přelomu 40. a 50. let 20. století). Střecha je sedlová. Technický stav objektu byl počátkem 21. století popisován jako odpovídající stáří a nepravidelné údržbě.[555] Město se dokonce v roce 2004 zabývalo možností provést demolici objektu a následně dražit jen prázdný pozemek. Odmítlo to ale pro vysoké náklady na bourání.[556] Související pozemková parcela č.kat.3850/16 má rozlohu 1324 čtverečních metrů. Objekt nabízen původně za vyvolávací cenu 2 728 624 Kč.[557] Dne 19. července 2005 se konala aukce, ovšem nikdo neprojevil zájem.[558] Předběžně ale projevili zájem dva investoři, kteří nabízeli pouze 924 000 a 1 400 000 Kč.[559] Kvůli tomu snížena rozhodnutím zastupitelů cena na 1 850 000 Kč (odbor rozvoje města původně prosazoval jít ještě níže, na 1 345 723 Kč[560]). Navrhováno zde bylo využití pro bydlení.[561] Mohlo zde být zřízeno až 10 (podle dřívější urbanistické studie i 12) bytových jednotek. Též připadalo v úvahu využití jako domov důchodců nebo lékařská ordinace.[562] V dalším kole dražby, konané 19. září 2005, se ale opět budova neprodala. Zastupitelé potom 1. listopadu projednávali návrh na další snížení vyvolávací ceny, a to na 1 350 000 Kč.[563] Opakovaná dražba se uskutečnila 22. a 24. listopadu 2005 a tentokrát již objekt č.5-6 kupce našel. Prodejní cena se zároveň z vyvolávací částky 1 350 000 Kč vyšplhala až na 2 290 000 Kč.[564] Samostatné číslo popisné čp.1227/II mu přiděleno 1. srpna 2007. Jako majitel se tu roku 2020 uvádí firma Brickland. Je zde umístěna ubytovna. Severní polovina (objekt č.5 byla někdy okolo roku 2016 opravena novým nátěrem fasády, přičemž východní průčelí do ulice Dělostřelců bylo pokryto cihlovým motivem.
Identickou dispozici má i sousední objekt č.7-8 na pozemku č.kat.1157/18 (foto z r. 2006), dříve armádou využívaný jako sklady. Sloužil ovšem i jako ubikace. Postaven roku 1932. Zděný nepodsklepený objekt, částečně přízemní, na okrajích s patrovou nástavbou (stejně jako objekt č.5-6) má sedlovou střechu. Urbanistická studie revitalizace bývalých kasáren tu navrhovala využití pro bydlení (až 10 bytových jednotek ve formě startovacích nebo běžných nájemních bytů) nebo pro kanceláře.[565] Prodáván byl společně s pozemkovou parcelou č.kat.3850/15 o výměře 1375 čtverečních metrů. Město se v roce 2004 i v jeho případě zabývalo možností provést demolici a pak prodávat jen prázdný pozemek. Odmítlo to ale pro vysoké náklady.[566] Původní vyvolávací cena byla stanovena na 3 564 340 Kč.[567] Dne 19. července 2005 se konala dražba, ale objekt prošel bez zájmu.[568] V srpnu 2005 pak vyvolávací cena snížena na 2 300 000 Kč.[569] Odbor rozvoje města neúspěšně navrhoval nabídnout objekt za 1 525 348 Kč.[570] 19. září 2005 se ovšem v nové aukci opět objekt č.7-8 neprodal, takže zastupitelstvo počátkem listopadu jednalo o další redukci prodejní ceny, a to na 1 525 000 Kč.[571] I zde se opakovaná dražba odehrála 22. a 24. listopadu 2005 a tentokrát již s úspěchem. Objekt se totiž prodal, a to za 1 970 000 Kč.[572]
20. března 2008 podali Pavel Niebauer a Dobroslava Niebauerová žádost (doplněnou 22. září 2008) o vydání územního rozhodnutí o změně stavby a stavebního povolení na přístavbu, nástavba a stavební úpravy objektu pro ubytování na pozemku č.kat.1157/18. Podle předloženého projektu mělo jít o přístavbu, nástavbu a stavební úpravy za účelem nového využití přízemí, nástavby a přístavby (například pro výstavní plochy, dílnu s potiskovou linkou a stroji, pro sklady, expedici a hala s recepcí, technickými místnostmi, zázemím pro zaměstnance, 3 bytovými jednotkami a kancelářemi. Městský úřad svolal na 30. října 2008 veřejné projednání.[573] Ještě 30. října 2008 ale městský úřad řízení zastavuje. Při místním šetření bylo totiž zjištěno, že se stavbou je už započato. Žádost se tedy stala bezpředmětnou.[574] Někdy v této době, okolo roku 2010, pak budova prošla celkovou přestavbou. Celkově bylo zmodernizováno zejména východní průčelí. Šlo o profesionálně provedenou adaptaci, bohužel jen jednu z mála podobně komplexních v areálu kasáren, kde se soukromá investiční aktivita v prvních 20 letech po zrušení kasáren často omezovala jen na nejnutnější udržovací opravy. Podle stavu z roku 2020 je budova majetkově rozdělena. Severní část (bývalý objekt č.7) patří Niebauerovým, část jižní poloviny budovy (tzn. část objektu č.8) je v majetku firmy SC Servis, s.r.o., jež se specializuje na servis pro pily. Tato část získala 31. prosince 2014 samostatné číslo popisné čp.1291/II.[575]
Poslední stavba v této řadě je objekt č.9 (čp.1198/II) na pozemku č.kat.1157/27. Sloužil armádě jako kanceláře a sklady (foto z r. 2006). Zůstal stát samostatně, ale na přelomu 40. a 50. let byl v rámci výše uvedené dostavby těchto baráků opatřen zvýšeným patrovým traktem na východní straně. Pozemková parcela č.kat.3850/14 má výměru 753 čtverečních metrů. Dům šel do dražby za vyvolávací cenu 1 437 739 Kč. V územním plánu byl rovněž navrhován pro adaptaci na obytný dům.[576] Pro nezájem musela být snížena vyvolávací cena na 980 000 Kč. Dne 19. září 2005 byl pak při opakované dražbě prodán. Novým majitelem se stala firma zabývající se bytovým hospodářstvím, která nabídla přesně 980 000 Kč. Uvažovala tam o zřízení svého sídla.[577] Samostatné číslo popisné získal dům čp.1198/II 16. prosince 2005. Budova pak byla zčásti opravena (nový nátěr fasády, nová okna), ale ponechala si původní proporce. Jako majitel se tu roku 2020 uvádí Jan Jaromír.
Bilance transformace tohoto pruhu bývalých vojenských baráků při západním okraji kasáren je smíšená. S výjimkou objektu č.7-8 nedošlo k hlubší proměně původní kasárenské architektury, z hlediska využití se i zde šíří fenomén ubytoven. Zde ovšem nejde o urbanisticky cenné stavby a ambice ohledně proměny této části kasáren nebyly nikdy tak vysoké jako v severní části komplexu, kde je zklamání z výsledného stavu větší. Pozitivním rysem bylo, že v souvislosti s proměnou těchto budov došlo i k novému pojetí bývalé západní hranice areálu kasáren směrem do ulice Na Okrouhlici. Ta byla až do počátku 21. století lemována okraje kasáren jen odpudivou plechovou hradbou (foto z r. 2003). V intencích urbanistické studie o přestavbě areálu kasáren byla tato bariéra počátkem roku 2006 odstraněna a ulice Na Okrouhlici tak integrována do svého okolí (foto z r. 2006). Místo plotu bylo vysazeno stromořadí. Urbanistická studie ovšem předpokládala, že by se do této ulice obrátily nové stavby bytových domů, což se nestalo, protože původní vojenské baráky byly vesměs zachovány. Ovšem i tak šlo o změnu k lepšímu, která uvádí v skutečnost vizi, že areál kasáren a okolní město se navzájem prolnou.
Jižně od domu č.9 je řada nízkých vojenských baráků přerušena. Stojí tu objekt č.11 (čp.1222/II), armádou využíván jako sklady, dílny a kanceláře (foto z r. 2006). Jakási stavba podobného půdorysu tu už je k vidění na leteckém snímku z roku 1938.[578] Jeho podoba z doby rušení kasáren, tedy patrový dům s brizolitovou fasádou a plochou střechou, ale je nejspíš výsledkem nějaké pozdější zásadní přestavby. Urbanistická studie transformace kasáren plánovala jeho využití pro administrativní účely. V září 2004 rozhodlo zastupitelstvo, že ho prodá formou přímého prodeje. V říjnu 2004 pak radní doplnili na základě geometrického zaměření pozemků i cenu. Objekt č.11 prodán firmě INKOS ROKYCANY, s.r.o. Celková cena činila 656 800 Kč. Z toho samotná budova 350 000 Kč, stavební parcela 105 200 Kč a okolní pozemek 201 600 Kč.[579] Objekt získal číslo popisné čp.1222/II dne 8. února 2007. Prošel celkovou rekonstrukcí a v dubnu 2007 zde firma zahájila provoz svého administrativního a technického střediska.[580] Je to zdařilý příklad důkladné opravy původní zástavby kasáren.
Vojsko roku 1968 postavilo na pozemku č.kat.1157/29 jižně odtud velký objekt č.64 (foto z r. 2006), připomínající tovární halu. Sloužil jako uhelná kotelna. Od roku 1994 už byla mimo provoz. Budova má plochou střechu, částečně pultovou a částečně sedlovou, a vybíhá z ní vysoký cihlový komín. Vlastní zdivo budovy tvořeno železobetonovou montovanou konstrukcí. Uvnitř kotelna, uhelny, násypka, kanceláře a sociální zařízení.[581] Stavba byla spolu s okolním pozemkem č.kat.3850/12 o výměře 468 čtverečních metrů nabídnuta v dražbě. Předpokládaným způsobem využití byla občanská vybavenost (podle urbanistické studie by zde měla sídlit administrativa). Město kotelnu nabízelo v aukci za 1 464 711, ale nenašel se zájemce (jediný předběžný uchazeč byl ochoten zaplatit 559 000 Kč[582]). Proto zastupitelé v srpnu 2005 vyvolávací cenu srazili dolů, na 500 000 Kč.[583] Odbor rozvoje města přitom doporučoval jít ještě víc dolů, na 416 526 Kč.[584] 22. září 2005 šla kotelna č.64 do nové dražby, ale ani nyní o ní nebyl zájem.[585] 1. listopadu 2005 se proto zastupitelé zabývali další redukcí vyvolávací ceny, do budoucí aukce. Cena měla poklesnout na 400 000 Kč.[586] 25. listopadu 2005 pak ale tento dosud přehlížený objekt zaznamenal velký zájem. Po několika příhozech se nakonec prodejní cena dostala na 800 000 Kč (uváděna i suma 810 000 Kč[587]). Záměry potencionálních kupců se lišily, objevili se i takoví, kteří plánovali objekt zbořit a prodat do šrotu.[588] Objekt nicméně stojí i nadále a dle stavu z roku 2020 ho vlastní tři soukromé osoby. Z hlediska stavebního neprodělal žádné větší rekonstrukční práce. Dvůr jižně od bývalé kotelny je dle stavu z roku 2018 využíván firmou HEAT.
V západním sousedství kotelny, poblíž ulice Na Okrouhlici, stojí na pozemku č.kat.1157/28 přízemní hangár s plochou sedlovou střechou, bývalé sklady uhlí (uhelna), jinak objekt č.65. Postaven byl společně s kotelnou roku 1968. Je to přízemní, nepodsklepený objekt zakončen nízkou sedlovou střechou. Obvodové zdi zbudovány z železobetonové montované konstrukce s vyzdívkou.[589] Objekt, společně s okolní parcelou č.kat.3850/13 o rozloze 739 čtverečních metrů, byl nabídnut v dražbě do soukromého vlastnictví. Předpokládalo se jeho využití pro služby nebo bydlení. V takovém případě by ovšem vyžadoval značné investice, prakticky úplnou přestavbu. Urbanistická studie revitalizace areálu kasáren předpokládala v této sekci poblíž ulice Na Okrouhlici možnou výstavbu dvou menších bytových domů č.204 a č.205 s 12 + 12 bytovými jednotkami). Vyvolávací cena objektu č.65 byla stanovena na 954 000 Kč, ale pro malý zájem ji dodatečně zastupitelstvo v srpnu 2005 snížilo na 750 000 Kč.[590] Odbor rozvoje města navrhoval neúspěšně ještě drastičtější redukci ceny, na 534 000 Kč.[591] Nakonec objekt č.65 skončil v soukromých rukou až při aukci 27. září 2005. Utkali se o něj dva zájemci a byl vydražen za 850 000 Kč.[592] Dne 3. dubna 2006 schválila městská rada a 18. dubna 2006 i zastupitelstvo záměr prodeje pruhu obecního pozemku na jižní straně od objektů č.64 a č.65. Šlo o dvě části veřejného pozemku č.kat.3850/1 o celkové rozloze cca 392 čtverečních metrů. Odbor rozvoje města pak provedl zaměření dotčené parcely a navrhl prodat oba pozemky veřejnou dražbou, a to s vyvolávací cenou 96 400 Kč a 61 600 Kč. 15. května 2006 o záležitosti jednala městská rada.[593] Souhlasila s prodejem parcely. 7. srpna 2006 pak rada města stvrdila tuto transakci, když odhlasovala prodejní cenu (96 400 Kč). 22. srpna 2006 se prodejem zabývalo zastupitelstvo.[594] K žádné zásadní přestavbě, natož novostavbě bytového domu, tu nedošlo. Původní vojenský barák byl nicméně solidním způsobem opraven. Následně se administrativně rozdělil. Jižní polovina získala 29. dubna 2010 samostatné číslo popisné čp.1260/II.[595] Svou rokycanskou pobočku tu má firma Dětská hřiště Smitka, zabývající se dřevovýrobou.[596] Severní polovina objektu získala své číslo popisné čp.1261/II rovněž 29. dubna 2010.[597] Obě poloviny mají dle stavu z roku 2020 stejného majitele, Františka Smitku. A ani stavebně se neliší.
Kasárny měly rovněž svoji vlastní plynovou kotelnu, objekt č.105 (foto z r. 2006). Vznikla dodatečně, protože ještě na leteckém snímku z roku 1957 zde místo ní zobrazeno jakési hřiště.[598] Od roku 2001 nepoužívána. Město projevilo po nabytí kasáren zájem o její rekonstrukci a znovuzprovoznění. Postupně by se na ni napojovaly jednotlivé objekty a firmy působící v areálu. To předpokládala i urbanistická studie celé oblasti. Společnost TEHOR, která v Rokycanech obhospodařovala výtopný systém, projevila zájem zahrnout kotelnu v bývalých kasárnách do své správy.[599] V prosinci 2003 radní kotelnu v kasárnách firmě Tehor pronajali.[600] V roce 2020 je ale v majetku firmy Inkos, které patří nedaleký dům čp.1222/II (objekt č.11). Stavebně nebyla až do roku 2018 zásadněji pozměněna. Šlo o přízemní menší stavbu s nízkou valbovou střechou. Takto ještě zachycena v srpnu 2018. V srpnu 2019 již ale místo ní stojí nový objekt, na odlišném, větším půdorysu, zasahující dál k západu.
13.6.14. Komerční objekty v střední části bývalých kasáren
V geografickém středu komplexu zrušených kasáren, v sektoru mezi ulicemi Armádní a Dělostřelců se nachází několik objektů, převážně počátkem 21. století navrhovaných pro adaptaci na občanskou vybavenost, komerční plochy či bydlení (viz mapa areálu kasáren).
Objekt č.12 (čp.1224/II) na stavební parcele č.kat.1157/26 byl využíván původně jako sklady a garáže (foto z r. 2006). Zbudován roku 1932, v první stavební fázi kasáren.[601] Šlo o nevýrazný přízemní barák, který původně tvořil jižní hranici velkého prostranství uprostřed areálu kasáren. Podlouhlá stavba je zakončena nízkou sedlovou střechou s montovanou prefabrikovanou konstrukcí. Objekt je nepodsklepený. Fasádu členily různé garážové vjezdy.[602] Po zrušení kasáren původně o tuto stavbu projevilo zájem muzeum Dr. B. Horáka, respektive Plzeňský kraj jako zřizovatel muzea. Na svém zasedání 31. srpna 2004 odsouhlasilo zastupitelstvo Plzeňského kraje bezúplatný převod objektů č.19, č.12 a 61 do majetku kraje. Po vkladu nemovitostí do vlastnictví kraje pak měly být tyto objekty předány do správy rokycanského muzea.[603] Tento plán ale nakonec nerealizován. Společně s okolním pozemkem č.kat.3850/17 (611 čtverečních metrů) byl místo toho objekt č.12 nabídnut v dražbě za vyvolávací cenu 988 000 Kč. I zde pak město pro malý zájem potenciálních kupců cenu upravilo, a to na 640 000 Kč (odbor rozvoje města navrhoval 768 000 Kč[604]).[605] 14. července 2005 nabídnut objekt poprvé a neúspěšně v aukci.[606] Poté, co jej město zlevnilo, už si kupce našel. Při dražbě 27. září 2005 se o něj utkalo 6 potencionálních investorů. Prodejní cena vystoupala na 800 000 Kč.[607]
Studie využití kasáren zde předpokládala buď obytný dům, nebo využití pro služby. Předpokládala se zásadní proměna stávajícího objektu a jeho nahrazení novostavbou třípatrového obytného domu (objekt č.203) s 24 bytovými jednotkami. To ovšem byla jen ideální vize architekta-urbanisty. Vzhledem k přechodu těchto objektů do soukromých rukou možnost obce ovlivňovat jejich výslednou podobu silně poklesla. Dne 1. října 2007 dostal objekt samostatné číslo popisné čp.1224/II. Byl pak opraven, ovšem při ponechání základní hmotové dispozice. Byla tu otevřena restaurace a bowlingová herna BB Bowling Profi.[608]
Jižně odtud, na protější straně ulice Dělostřelců stojí objekt č.63. Za časů fungování vojenské posádky sloužil rovněž jako sklady (foto z r. 2006). Nízká přízemní budova s mělkou sedlovou střechou, stojící na parcele č.kat.1157/32, tu vyrostla roku 1963.[609] Podle jiného pramene ale postavena roku 1962.[610] Z relativně nízké hmoty objektu vystupovala vertikála zděné násypky.[611] V budově se nacházela kotelna, uhelna, násypka, kanceláře, šatny, chodba i sociální zařízení. Zděný objekt s konstrukcí tradičního provedení sloužil do roku 1970 jako kotelna, uhelna, násypka, kancelář, šatna, chodba a sociální zařízení. Roku 1970 proměněn na „sklad VSB“.[612]
Objekt č.63 byl nabídnut v dražbě i s okolním pozemkem č.kat.3850/18 o rozloze 531 čtverečních metrů, a to za vyvolávací cenu 950 000 Kč. Plánovaným využitím objektu podle urbanistické studie byla občanská vybavenost, respektive obchodní prostory. Cena, kterou město požadovalo, ale nebyla příliš atraktivní, proto rozhodnutím zastupitelstva v srpnu 2005 snížena na 850 000 Kč.[613] Odbor rozvoje města přitom radě města navrhoval srazit cenu až na 530 000 Kč.[614] 19. září 2005 ovšem ani redukovaná vyvolávací cena nenalákala kupce.[615] 1. listopadu 2005 pro městské zastupitelstvo posuzovalo další pokles vyvolávací ceny, na 600 000 Kč.[616] Dražba se měla odehrát 22.a 24. listopadu 2005. Těsně před ní ovšem byl objekt č.63 stažen z prodeje, a to kvůli nerealizovaným bouracím pracím na části objektu.[617] Zjistilo se totiž, že objekt zasahuje násypkou do komunikace a bylo nutné tento rozpor vyjasnit.[618] Násypka nakonec demolována. Podle podkladů pro dražební vyhlášku se tak stalo ještě během roku 2005.[619] Podle fotografie z ledna 2006 ještě násypka stála (foto z r. 2006).
Až 18. dubna 2006 schválilo zastupitelstvo nově záměr prodeje budovy č.63. Byl zveřejněn od 25. dubna do 10. května 2006 a městu došly dvě nabídky na odkup. Odbor rozvoje města navrhl prodej veřejnou dražbou, tentokrát za 600 000 Kč. 15. května 2006 se prodejem zaobírala městská rada. Vzhledem k tomu, že jeden ze zájemců (Karel Aubrecht) nabídl za objekt 780 000 Kč (druhý cenu neuvedl) radní rozhodli stanovit vyvolávací cenu právě na 780 000 Kč.[620] Termín nové dražby stanoven na 31. srpna 2006. Vyvolávací cena činila skutečně 780 000 Kč (i když znaleckým posudkem z 2. května 2006 byla budova oceněna na 2 082 640 Kč). Technický stav objektu je tehdy popisován jako úměrný stáří a nepravidelné údržbě. Případné nové využití vyžadovalo stavební úpravy a rekonstrukci.[621] Dle stavu z roku 2020 je majitelem budovy firma TOP CAR SERVICE s.r.o. Stavba zůstala bez výraznějších oprav v původním omšelém stavu z časů končící vojenské posádky. K objektu č.63 přiléhal z jihu ještě menší plochostřechý objekt č.89 (parcela č.kat.1157/33). Evidován armádou jako „sklad Unimont“. V roce 2005, ještě před dražbou ovšem byl zdemolován.[622]
Na východní straně sousedí s objektem č.63 přízemní budova (bývalé armádní truhlářské dílny), evidovaná jako objekt č.16, nyní mající číslo popisné čp.1202/II. Zaujímá parcelu č.kat.1157/34. Pochází z rané stavební fáze kasáren. Zachytila ji zde už letecká fotografie z roku 1938.[623] Po zrušení vojenské posádky dům prodán za 737 200 Kč (evidenční hodnota budovy činila 491 421,18 Kč).[624] V září 2004 odsouhlasilo zastupitelstvo přímý prodej, v říjnu 2004 pak městská rada ještě doplnila na základě geometrického zaměření pozemků cenu. Objekt č.16 získal Miroslav Němec z Rokycan. Z celkové ceny 737 200 Kč zaplatil za budovu 550 000 Kč, za stavební parcelu 114 400 Kč a za okolní pozemek 72 800 Kč.[625] V srpnu 2005 schválila městská rada vyřazení budovy i s okolním pozemkem 3850/8 z majetku obce.[626] Plánováno tu bylo využití pro obchodní účely. Samostatné číslo popisné získal objekt 20. února 2006. Prošel důkladnou rekonstrukcí, hmotově si ale původní proporce. Sídlí tu firma Stavitelství Němec.
Na opačné, západní straně od objektu č.63, se nalézá na pozemku č.kat.1157/31 budova, jež byla za časů vojenské posádky označována jako sklady a kanceláře VSB (foto z r. 2006). Byla evidována coby objekt č.13, nyní nese číslo popisné čp.1192/II. I on už zde stál na leteckém snímku z roku 1938.[627] Po odchodu armády se plánovalo v rámci urbanistické studie jeho využití pro obchodní účely. V září 2004 zastupitelstvo města schválilo přímý prodej, v říjnu 2004 pak městská rada ještě doplnila přesné ceny na základě geometrického zaměření pozemků. Objekt č.13 získal René Vitoušek z Rokycan. Za samotnou budovu zaplatil 500 000 Kč, za stavební parcelu 191 000 Kč a za okolní pozemek 129 000 Kč. Celkem 820 000 Kč.[628] 3. října 2005 tu pak René Vitoušek otevřel svůj obchod. Šlo o první firmu, zprovozněnou v areálu kasáren po zahájení jejich transformace.[629] Objekt dostal číslo popisné čp.1192/II.
31. července 2006 požádal Vitoušek o odkup části městského pozemku č.kat.3850/1 o ploše cca 168 čtverečních metrů, který přiléhal od západu k objektu čp.1192/II. Na stávající zatravněné ploše hodlal vybudovat parkoviště pro zákazníky, zbytek parcely chtěl sadově upravit. Zároveň ohlásil, že tyto úpravy budou součástí plánované celkové rekonstrukce domu čp.1192/II. Její projekt měl Vitoušek předložit ještě během roku 2006. Plánoval nástavbu dosud přízemní budovy. Kromě skladu a prodejny zamýšlel přistavět 2 bytové jednotky pro svoji rodinu. Žádost projednána s projektantem Petrem Černým a konstatováno, že zřízení parkoviště je v souladu s urbanistickým řešením areálu bývalých kasáren. 7. srpna 2006 se záměrem odprodeje parcely souhlasila městská rada a 22. srpna 2006 o věci jednalo i zastupitelstvo.[630] V následujících týdnech pak zveřejněn záměr prodeje zmíněného pozemku (zájem projevil jen pan Vitoušek) a odbor rozvoje města zajistil zpracování znaleckého posudku na cenu parcely. Na základě posudku navrhlo město prodej za 51 200 Kč. 18. září 2006 o prodeji panu Vitouškovi jednala městská rada.[631] Ta s prodejem souhlasila. 3. října 2006 o věci jednalo i zastupitelstvo.[632] 26. října 2006 vypsalo město výběrové řízení na opravu kanalizace v areálu kasáren-Vitoušek. 14. listopadu 2006 pak zakázku získala firma SBT STAVBY, s.r.o. z Rokycan za nabídkovou cenu 371 409 Kč. Termín dokončení zakázky stanoven na 21. prosince 2006.[633] Někdy po roce 2016 prošel objekt důkladnou rekonstrukcí, při níž na původní plochostřechou stavbu přidána valbová střecha. Dle stavu ze srpna 2018 již je přestavba domu dokončena. Západní pozemkový pruh, který Vitoušek přikoupil od města je nyní oplocen a přičleněn k této stavbě. Funguje zde instalatérská prodejna. Pečlivá oprava a modernizace domu čp.1192/II je příkladem důkladnější stavební revitalizace bývalých kasáren, než jaká byla bohužel byla v mnoha případech provedena.
Plošně rozlehlý objekt č.14 (stavební parcela č.kat.1157/49) se sedlovou střechou zachycuje již letecká fotografie z roku 1938.[634] Původně zde bývala výcviková hala a garáže (foto z r. 2006). Počátkem 21. století využíván firmou Borgers formou pronájmu.[635] Jižně od něj se nachází podobně dispozičně řešený objekt č.31 (stavební parcela č.kat.117/46). Ten ale vznikl později. Na leteckém snímku z července 1938 je na jeho místě volná plocha, nanejvýš počáteční fáze stavebních prací.[636] Na letecké fotografii z června 1947 již je zachycen.[637] Spadá tedy do stavebního rozšiřování areálu kasáren za 2. světové války. Před zrušením kasáren byl evidován coby výcviková hala. Počátkem 21. století rovněž v nájmu firmy Borgers.[638] Tyto dvě mohutné haly propojuje uprostřed do tvaru písmene U vysoký betonový objekt č.85 na parcele č.kat.1157/48, vzniklý mnohem později a uváděný jako garáž (počátkem 21. století taktéž v nájmu Borgersu).[639] Mezi nimi pak na pozemku č.kat.1157/47 menší objekt č.15 (využíván armádou jako sklad). Ten už je tu doložen na leteckém snímku z července 1938.[640] Někdy okolo roku 2010 byl zbořen. Firma Borgers se mezitím stala vlastníkem objektů č.14, č.31 a č.85, které už předtím měla v nájmu. Žádné zásadnější stavební úpravy tu neprovedla. Komplex těchto tří budov slouží jako skladovací prostor pro nedalekou továrnu Borgersu v Kotelské ulici v nové průmyslové zóně (viz výše).
Jižně od ulice Dělostřelců stojí ve východní části areálu kasáren za sebou čtyři podobně dispozičně řešené skladové objekty č.36, č.35, č.33 a č.32. Všechny čtyři tu stály již dle stavu z roku 1938.[641] Objekt č.36 sloužil armádě jako sklad autodílů. Dne 21. května 2007 odsouhlasilo zastupitelstvo města záměr jeho prodeje do soukromého vlastnictví.[642] 25. června 2007 pak zastupitelstvo odsouhlasilo jeho nabídku ve veřejné dražbě za vyvolávací cenu 1 685 000 Kč. Podmínkou bylo, že případný nabyvatel měl do jednoho roku nahradit stávající 4 kusy křídlových vrat na straně do ulice Dělostřelců novými vraty, která by nezasahovala do chodníku, nebo přemístí vrata na jižní stranu stavby.[643] Na své schůzi 24. září 2007 pak ale zastupitelstvo schvaluje prodej stavby na č.kat.1157/35 prostřednictvím realitní kanceláře za 1 685 000 Kč s výše uvedenou podmínkou, že nabyvatel do jednoho roku nahradí křídlová vrata novými.[644] Objekt nebyl zásadně přestavěn, ale prošel opravou a v západní části byla mírně redukována jeho rozloha. Majetkově se později rozdělil na dvě části. Západní část bývalého skladu má číslo popisné čp.1248/II. Bylo přiděleno 17. června 2009.[645] V roce 2020 byla v majetku firmy Brickland. Sídlí tu firma Mill Pro, s.r.o.[646] Východní polovina objektu má číslo popisné čp.1324/II, které bylo přiděleno 6. září 2016.[647] Jejím vlastníkem je Tran Thi Ngoc a funguje tu obchod s potravinami.
V objektu č.35 měla armáda KTS, sklady. Pak jej využívala firma Borgers (formou pronájmu).[648] Následně objekt odkoupila a někdy před rokem 2015 ho opravila. Zejména jeho zvýšené betonové čelo na západní straně objektu. Dne 23. listopadu 2012 získal samostatné číslo popisné čp.1288/II.[649] To samé platí pro vedlejší objekt č.33 (garáže a sklady), který si ještě před zrušením kasáren pronajala firma Borgers.[650] Později ho koupila a opravila. Objekt č.32 (garáže) rovněž už v době rušení kasáren měla v nájmu firma Borgers.[651] Dle stavu z roku 2020 je už jeho majitelem.
Jižně od této řady čtyř starších skladů byla ještě na státní mapě z roku 1963 volná plocha. Někdy později zde vyrostly další kasárenské budovy. Jde o objekt č.90 (garážový přístřešek) a objekt č.68 (garáž). Dohromady s výše uvedenou starší stavbou vytvářejí polouzavřené nádvoří. Oba objekty byly rovněž v době zániku vojenské posádky v nájmu Borgersu.[652] A oba byly pak touto průmyslovou firmou zakoupeny. Na prostranství sevřeném těmito skladovacími halami stojí ještě objekt č.104 (parcela č.kat.1157/43), jenž byl používán vojskem coby „přístřešek benzina“. Zůstal zachován i po transformaci kasáren a je v majetku společnosti Borgers. Jižně od něj stával ještě drobný objekt č.42, evidovaný coby „kiosk na pohonné hmoty“. Byl zbořen někdy před rokem 2011. Na tomto místě se dle urbanistického konceptu revitalizace areálu kasáren předpokládala možnost výstavby nových budov pro podnikatelské účely. Nestalo se tak a jen s malými změnami slouží původní objekty nadále a tvoří okrsek firmy Borgers.
13.6.15. Jihovýchodní část bývalých kasáren
Podél Kotelské ulice, jižně od solidních objektů č.38 a č.37 se v kasárnách rozkládaly spíše jen sporadicky zastavěné plochy, které budou v rámci revitalizace území zásadně proměněny. Architektonická studie využití kasáren tu navrhuje poměrně rozsáhlé demolice a dostavbu nových objektů.
Bizarní využití měla garážová stavba na č.kat.1157/38, která je evidována armádou jako vepřín (objekt č.23). Objekt je na tomto pozemku zobrazen už na leteckém snímkování z roku 1938. Stavba určena architektonickou studií využití areálu kasáren z roku 2004 k demolici. Zboření vepřína a následný prodej uvolněného pozemku (blok 19B) podpořila v květnu 2005 i hospodářská komise městské rady.[653] Záměr podpořila městská rada v květnu 2005. Objekt byl roku 2001 oceněn na 157 545,21 Kč. Demolice nebyla žádoucí jen pro neudržitelnost existence takto podřadné stavby v tomto dynamicky se rozvíjejícím okrsku, ale i proto, že zasahovala do plánované obslužné komunikace.[654] V lednu 2006 nicméně vepřín ještě stál. 20. září 2005 schválilo prodej bloku těchto pozemků městské zastupitelstvo. Vyvolávací cena stanovena na 463 200 Kč s tím, že nabyvatel zajistí na vlastní náklad odstranění bývalého vepřína. Dražba se odehrála 29. listopadu 2005, ale o pozemek nebyl zájem. 9. ledna 2006 proto odsouhlasila rada města zařadit blok 19B do 2.kola aukce, v co nejbližším termínu a se stejnou vyvolávací cenou.[655] Na místě vepřína se v urbanistickém generelu území bývalých kasáren předpokládala výstavba zcela nové budovy č.208. Jižně od ní měla v bloku 19C vyrůst novostavba č.209. Obě měly být určené pro podnikatelské aktivity. Ani blok 19C se ovšem během aukce 29. listopadu 2005 neprodal. Vyvolávací cena stanovena rozhodnutím zastupitelstva z 20. září 2005 na 891 600 Kč. 9. ledna 2006 pak městská rada rozhodla, že pozemek pošle do 2. kola dražby, se stejnou vyvolávací cenou.[656] Někdy před rokem 2011 byl bývalý vepřín zbořen a zdejší pozemky jsou dle stavu z roku 2020 v majetku firmy Kužílek s.r.o. Tato firma se specializuje na zpracování odpadního plastu.[657] Pozemek je stavebně nevyužit, slouží jako skladiště pod otevřeným nebem. Ve srovnání s urbanistickými plány nevznikla ani obslužná komunikace, která měla probíhat po západní straně tohoto pozemku.
Jižně od bloku 19C vbíhá do areálu bývalých kasáren obslužní komunikace, původní boční vjezd do kasáren. Stál tu na parcele č.kat.1157/58 objekt č.66, který byl armádou evidován coby KTS (vrátnice). Byla to přízemní stavba s plochou střechou (foto z r. 2006, foto z r. 2006). Vjezd byl zavírán velkými plechovými vraty, před nimiž byla Kotelská ulice (tehdy spíše jen nedlážděná Kotelská cesta) na malé ploše u výjezdu z areálu vydlážděna vějířovou dlažbou z žulových kostek. Tento výjezd z kasáren vznikl až dodatečně. Na leteckém snímku z roku 1957 ještě neexistoval, respektive byla tu cesta, jež tvořila jižní hranici tehdejšího areálu (před jeho expanzí na jih). Vrátnice ani ploty a další bezpečnostní prvky zde zachyceny nejsou.[658] V roce 2001 odhadnut objekt na 72 551,46 Kč. Městská rada odsouhlasila záměr jeho demolice na svém jednání v květnu 2005. Tehdy bylo stanoveno, že okolní pozemek už se bude prodávat bez této drobné stavby. Budova č.66 navíc zasahovala do plánu obslužných komunikací.[659] Stavba bývalé vrátnice byla skutečně zbořena někdy před rokem 2011.
Původní cesta do areálu kasáren byla ponechána, nyní už jako volně přístupná veřejná komunikace, a slouží pro napojení jihovýchodní části areálu na Kotelskou ulici. Pozemek na jih od této cesty v samotném jihovýchodním koutu areálu bývalých kasáren (poblíž komplexu garážových kojí při Kotelské cestě, viz výše) měla podle urbanistické studie (blok 31) po revitalizaci areálu vyplnit novostavba č.214, jež se navrhovala coby přízemní budova s 10 bytovými jednotkami, využívaná jako motel pro řidiče kamionů. V druhé polovině listopadu 2005 se na městském úřadu konalo jednání za účasti zástupců obce, městské i státní policie, kde se debatovalo o možných úpravách dopravního režimu v centru Rokycan. Debatovalo se i o otázce nárůstu provozu a parkování kamionů v intravilánu města. Účastníci jednání nastínili možnost vybudování odstavné plochy pro nákladní automobily v areálu nových kasáren, která by byla výhledově vyústěna na nově plánovaný jižní obchvat města pod Kotlem.[660] Pozemek (č.kat.491/24 a č.kat.491/25) ale dle stavu z roku 2020 není stavebně využit. Je v majetku Vladislava Berdycha a slouží jako skladovací plocha pod otevřeným nebem. Na pozemku stojí jen jediná menší stavba. Jde o původní objekt č.67 („kyslíkárna“) na parcele č.kat.4649. Byl původně určený k demolici. Budova oceněna roku 2001 na 278 556,13 Kč. V květnu 2005 městská rada doporučila zboření a následný prodej pozemku už bez stavby.[661] Byl dražen v rámci bloku pozemků 28D 29. listopadu 2005, ale nenašel zájemce. Vyvolávací cena tehdy činila 2 788 200 Kč. Případný nabyvatel se měl zavázat k tomu, že na vlastní náklady odstraní objekt bývalé kyslíkárny č.67. Vzhledem k absenci potenciálního kupce rozhodla 9. ledna 2006 rada města poslat blok 28D do 2. kola aukce, ale se stejnou vyvolávací cenou.[662] Nakonec byl ale objekt č.67 zachován. Jde o drobnou přízemní stavbu. Západně od areálu venkovního skladiště firmy Berdych stál objekt č.102 (přístřešek ESO 10). Byl od počátku 21. století využíván firmou Borgers formou pronájmu).[663] Někdy před rokem 2015 ale došlo k jeho demolici. Pozemek pod ním je dle stavu z roku 2020 v majetku města Rokycan a na místě zbořené stavby se nachází obslužní komunikace a malé parkoviště.
13.6.16. Oblast výstavby rodinných domů v ulici Na Okrouhlici
Na jihozápadním okraji kasáren, jižně od dosavadní ulice Na Okrouhlici, došlo poměrně rychle po zrušení kasáren k celkové proměně a stavebnímu využití dosud volných ploch (viz mapa areálu kasáren). V souladu s urbanistickou studií zde byla vytýčena plocha pro nový blok rodinných domků. Místo rozparcelováno na 6 stavebních míst, která prodána již roku 2004 v dražbě. Od roku 2005 tam pak začala výstavba rodinných domů. Polohou, charakterem budoucí zástavby, která nenavazuje na původní objekty kasáren a rovněž majetkoprávní strukturou, kdy transformace těchto pozemků probíhá v soukromé režii, se tento okrsek logicky propojuje s již existující zástavbou v ulici Na Okrouhlici. O této lokalitě proto podrobněji v kapitole „Rašínov“.
13.6.17. Jižní část kasáren – podnikatelské a skladové objekty
Rozlohou významná je jižní část areálu kasáren (viz mapa areálu kasáren).. Ta určena územním plánem jako zóna podnikatelských a komerčních objektů. Osou tohoto sektoru je ulice Na Cvičišti. Ta do areálu bývalých kasáren vstupuje od západu, od Šťáhlavské silnice. Zde bývala druhá brána kasárenského komplexu s vrátnicí (viz níže, objekt č.81). Její ústí do Šťáhlavské ulice bylo dlážděno kostkami a křižovatka osazena dokonce v 80. letech 20. století semaforem (byť po většinu času nefunkčním, šlo o vojenské, nikoliv civilní zařízení). Od Šťáhlavské silnice ovšem vlastní kasárna odděluje pás zeleně podél Rakovského potoka. Ulice Na Cvičišti pak prostupuje západovýchodním směrem skrz celou šířku bývalých kasáren. Nemá ráz klasické městské ulice, ale spíše celé sítě komunikací protkávajících různé rozmístěné objekty. Na opačné straně areálu vystupuje do Kotelské ulice, v místech bývalého východního vjezdu do kasáren (viz výše). Severním směrem ji na zbylé části areálu bývalých kasáren napojuje ulice V Kasárnách. Další výjezd vede k jihu, kde je tato část kasáren napojena na silniční obchvat města, zprovozněný roku 2013 (o obchvatu viz výše, v rámci pasáže o průmyslové zóně pod Kotlem).
Objekt č.27 stojí na parcele č.kat.1157/51 při západní straně ulice V Kasárnách. Stál již v roce 1938, kdy ho zachytilo letecké snímkování.[664] Patrně byl tehdy ještě ve výstavbě, protože zdroje uvádějí, že byl postaven roku 1939.[665] Severně od něj tehdy byla volná plocha.[666] Na této ploše se dle snímku z roku 1957 rozkládalo jakési hřiště nebo cvičiště.[667] Až později tam vyrostl objekt plynové kotelny č.105 (viz výše). Objekt č.27 využívala armáda před zrušením kasáren coby nabíjecí stanici akumulátorů (foto z r. 2006). Jde o podlouhlý přízemní objekt se zvýšenou patrovou nástavbou na okrajích nad kratšími stranami. Jedná se vlastně o pokračování řady identických baráků (objekty č.3, č.4, č.5-6, č.7-8, č.9), které probíhají od severu k jihu podstatnou částí areálu kasáren. V budově umístěny v době rušení vojenské posádky dílny, akumulátorovna, chodby, sociální zařízení, strojovna, šatna, sklady. Střecha popisována jako plochá, s prefabrikovanou železobetonovou konstrukcí a vyzdívkou. Technický stav budovy hodnocen v době prodeje jako úměrný stáří a nepravidelné údržbě. Fasáda byla místy opadaná.[668]
Budova č.27 byla nabízena v dražbě společně s pozemky č.kat.3850/11 (344 čtverečních metrů) a č.kat.491/23 (404 čtverečních metrů) za vyvolávací cenu 1 758 437 Kč. Rozhodnutím zastupitelstva v srpnu 2005, kvůli dosavadnímu nezájmu kupců, snížena radikálně na 560 000 Kč.[669] Odbor rozvoje města prosazoval cenu na 566 734 Kč.[670] 27. září 2005 pak objekt č.27 prodán v dražbě jedinému zájemci, a to za novou vyvolávací cenu.[671] Územní plán zde počítal s nerušící výrobou a službami.[672] Dle stavu z roku 2020 byli novými majiteli Miroslav Vopat a Jana Vopatová. Dům prošel jen minimální údržbou a zůstává v omšelosti z časů existence vojenské posádky.
Vedlejší objekt č.29 (čp.1281/II) na stavební parcele č.kat.1157/53 sloužil původně jako dílny pro automobily (foto z r. 2006). Vnější podobou a dispozicí se neodlišoval od výše uvedeného objektu č.27. Byly asi postaveny společně v roce 1939. V červenci 1938 již byl zachycen na letecké fotografii.[673] Společně s okolními pozemky (č.kat.491/22 – 221 čtverečních metrů, č.kat.491/22 – 428 čtverečních metrů) byl po zrušení kasáren nabídnut v aukci za 1 723 754 Kč.[674] Svého kupce našel 21. července 2005.[675] I zde územní plán předpokládal nerušící výrobní aktivity a služby.[676] Dům 31. července 2012 získal samostatné číslo popisné čp.1281/II.[677] Postupně prošel celkovou rekonstrukcí, důkladně provedenou, včetně dozdění boční stran do výše 2. patra a zvýšení vlastního objektu o 1. patro. Obzvlášť ve srovnání s pustnoucím sousedním objektem č.27 vynikne, jak velký potenciál mají zdejší stavby, pokud se najde vhodný investor. Majitelem objektu č.29 je dle stavu z roku 2020 Vladimír Běhounek. Sídlí zde posilovna B-Fit. Byla zprovozněna 1. listopadu 2017.[678] Na západním okraji byl k tomuto domu dříve připojen menší objekt č.76, evidovaný jako elektrická rozvodna neboli trafostanice.[679] Šlo o drobnou stavbu na parcele č.kat.1157/52. V roce 2004 přešla jako jeden z prvních objektů v bývalých kasárnách do soukromého vlastnictví, když ji od města odkoupila Západočeská energetika.[680] Sloužila i po zrušení kasáren svému technickému účelu a později byla nahrazena daleko menší stavbou, spíše zařízením, a původní objekt trafostanice tak stavebně zanikl (byť funkčně se zachoval).
Vedle stojí objekt č.30 na parcele č.kat.1157/54. Býval používán jako temperovaná garáž (foto z r. 2006). Na rozdíl od předchozích dvou jde v tomto případě o jednoduchý přízemní objekt (bez zvýšených nástaveb na bočních stranách), zakrytý nízkou sedlovou střechou. I on je zachycen již na leteckém snímku z července 1938. Tehdy stál na samém jižním okraji areálu kasáren.[681] Do budoucna se po zrušení kasáren předpokládalo jeho využití pro nerušící výrobu a služby. Budova byla prodána (14. července 2005[682]) v dražbě i s pozemkem č.kat.491/19 (710 čtverečních metrů) a č.kat.491/20 (250 čtverečních metrů) za vyvolávací cenu 1 855 846 Kč.[683] Nový vlastník objektu Vladimír Běhounek zde plánoval zřídit autolakovnu, pneuservis a autoservis. V červnu 2006 Běhounek požádal obec o prodloužení plynového vedení k jeho nemovitosti (dosud končilo u objektu č.105). Žádost odůvodňoval tím, že bez plynové přípojky nedostane stavební povolení na zřízení autoopravny. Situace s inženýrskými sítěmi v této části bývalých kasáren nebyla jednoduchá. Při prodeji objektů č.27, č.29 a č.30 se původně uvažovalo o jejich napojení na plynovou větev z ulice Na Okrouhlici. Tak to uváděno i v dražebních vyhláškách. Jenže nakonec se zjistilo, že tento rozvod neměl potřebnou kapacitu a podnik ZČP, a.s. zřizování dalších přípojek nepovolil. Poslední, kdo přípojku získal, byl majitel objektu č.77. Možnost vybudovat přípojku od objektu č.105, tedy od severu, také nebyla bez komplikací. Podnik ZČP,a.s. odmítl zřizovat od stávajícího ukončení této větve plynového potrubí 3 samostatné přípojky k jednotlivým objektům. Namísto toho doporučil protažení potrubí o cca 85 k jihu a teprve z něj zřídit kratší přípojky. Vladimír Běhounek se dohodl se ZČP, a.s. na finanční spoluúčasti na prodloužení potrubí, od Martina Vilda navíc nechal zpracovat projektovou dokumentaci na protažení potrubí k jihu. Společně s vlastníkem objektu č.29 se pak domluvil na společné výpomoci a spoluúčasti na investici. Náklady odhadovány na 385 000 Kč (dle krycího listu rozpočtu předloženého investorem). Práce na výstavbě plynovodu měla provést firmy S&S SLUŽBY z Chrástu. Odbor rozvoje města pak navrhl, aby město po dokončení výstavby plynovodu uhradilo panu Běhounkovi část nákladů ve výši 100 000 Kč. 7. srpna 2006 se věcí zabývala městská rada.[684] S navrženým modelem souhlasila. 22. srpna 2006 pak toto řešení odsouhlasilo i zastupitelstvo.[685] Kromě toho požádal Vladimír Běhounek město v roce 2006 o odkup části pozemku č.kat.491/4 o rozloze cca 152 čtverečních metrů podél východní strany objektu č.30. Část objektu (přístřešek nad vchodovými dveřmi) totiž nebyla na katastrální mapě vůbec zanesena a ležela právě nad tímto obecním pozemkem. Odbor rozvoje města souhlasil, ale navrhl prodat jen nezbytně nutný úzký pruh pozemku podél východní stěny budovy č.30. Dne 26. června 2006 se záměrem prodeje takto redukovaného pozemku o rozloze 57 čtverečních metrů souhlasila rada města. 11. července 2006 návrh podpořilo i zastupitelstvo. Během července 2006 pak záměr prodeje zveřejněn. Přihlásil se jen pan Běhounek. S městem se dohodl na kupní ceně 22 800 Kč. 7. srpna 2006 pak prodej za tuto cenu odsouhlasila městská rada.[686] 22. srpna 2006 se záležitostí zabývalo i zastupitelstvo města.[687]
Dne 22. prosince 2006 oznámil městský úřad zahájení zjišťovacího řízení k záměru zřídit autolakovnu, pneuservis, autoservis a parkoviště na stavební parcele č.kat.1157/54 a na pozemcích č.kat.491/19 a č.kat.491/20.[688] Pak skutečně zřízen autoservis. Dům je majetkově propojen se sousedním objektem č.29 a sdílí i jeho doručovací adresu čp.1281/II. Sídli tu firma Auto Běhounek. Od roku 2009 přezouvá pneumatiky nákladních automobilů a v roce 2012 spustila portálovou mycí linku.[689]
Jižně odtud zástavba při západní straně ulice V Kasárnách pokračuje. Stojí tu objekt č.75. Armáda ho evidovala jako garáže. Ještě před zrušením kasáren byl využíván firmou Borgers.[690] Stavba zůstává bez zásadních změn své podoby. Dle stavu z roku 2020 byla v majetku města Rokycany. Na protější straně ulice V Kasárnách se nachází původní objekt č.69, který armáda používala jako krytou mycí plochu. Přímo s ním souvisí i objekt č.98 (hala JUZO TP). Už počátkem 21. století si ho pronajala společnost Borgers.[691] Dle stavu z roku 2020 byly oba objekty už přímo v majetku společnosti Borgers, přičemž původní objekt č.98 získal 18. února 2013 i samostatné číslo popisné čp.1289/II.[692] Jižně od něj stojí opět dva spojené objekty, objekt č.70 a objekt č.70a (dílny s portálovým jeřábem). Také byly využívány firmou Borgers zpočátku formou pronájmu.[693] Podle stavu z roku 2020 již byl Borgers jejich majitelem. Neproběhly tu žádné větší investice a omšelé budovy slouží nyní jako skladové prostory pro tuto firmu. Jsou obehnány plotem, který do sebe zahrnuje i objekty č.69 a č.98 a dokonce i severně odtud stojící č.31 a č.41 (viz výše), takže uprostřed kasáren vznikl uzavřený komplex Borgersu.
Jižně od ulice Na Cvičišti, v nejzazším jižním pásu komplexu bývalých kasáren stojí několik budov trvalejšího i provizornějšího rázu. Již před zánikem kasáren zde většinu objektů využívala firma Borgers pro skladové účely (viz výše).[694] Dle urbanistické studie zde měla vzniknout zóna pro podnikání v autodopravě. Ve všech případech jde o objekty mladšího data, protože areál kasáren ještě v 60. letech nesahal do této lokality. Nová část areálu pak posunula hranice kasáren na jih a také na jihozápad, kde areál vybíhal až k Šťáhlavské silnici. Nalézal se tam výjezd z kasáren. U bývalé brány do areálu, při vjezdu ze Šťáhlavské ulice stojí původní objekt č.81 (na parcele č.kat.4665). Byl evidován jako KTS (vrátnice). Šlo o drobnou stavbu o ploše 68 čtverečních metrů.[695] Ještě před zrušením kasáren přešla do dočasného užívání firmy Borgers.[696] V této oblasti okolo vrátnice a jižně od výjezdu z bývalých kasáren nabídlo město v roce 2005 do prodeje pozemek č.kat.491/17 (blok 26a) o rozloze 1467 metrů čtverečních. Na parcele, evidované jinak jako zatravněná plocha se nacházela jen výše uvedená vrátnice. Celá tato plocha nabídnuta za vyvolávací cenu 1 390 700 Kč.[697] Kvůli nezájmu kupců navrhl odbor rozvoje města snížit pro další dražbu cenu na 695 350 Kč.[698] V srpnu 2005 nakonec zastupitelé cenu snížili na 990 000 Kč.[699] 22. září 2005 pozemek opět v aukci, ale bez zájmu.[700] V listopadu 2005 proto zastupitelstvo jednalo o dalším možném zlevnění vyvolávací ceny, na 685 000 Kč.[701] V opakované dražbě 22. a 24. listopadu 2005 se nakonec prodal, a to právě za 685 000 Kč.[702] Někdy před rokem 2011 byla na pozemku zřízena ohrada se skladištěm. Dle stavu z roku 2020 byla parcela i objekt bývalé vrátnice majetkem stavební firmy Rokycanská BIS, a.s. Ta využila a adaptovala i původní vrátnici, která 14. května 2013 získala samostatné číslo popisné čp.1292/II.[703]
Do aukce nabídnut i sousední pozemkový blok 26b (parcela č.kat.491/18 o ploše 1187 čtverečních metrů, pouhá zatravněná parcela). Vyvolávací cena stanovena na 949 600 Kč. V srpnu 2005 rovněž snížena pro nezájem kupců na 720 000 Kč.[704] Odbor rozvoje města navrhoval neúspěšně jít s cenou ještě víc dolů, na 474 000 Kč.[705] 22. září 2005 pozemek opět v aukci, ani zde se nenašel žádný kupec.[706] Zastupitelstvo tudíž také uvažovalo o dalším možném zlevnění, na 475 000 Kč.[707] Ani v opakovaném kole aukce 22. a 24. listopadu 2005 se ovšem pozemek neprodal. 9. ledna 2006 pak rada města jednala o jeho nabídnutí do dalšího kola, tentokrát za ještě nižší cenu – 415 000 Kč.[708]
Východně od pozemku s bývalou vrátnicí stojí objekt č.97. V době existence kasáren byl evidován jako „Hala VUZO“ (foto z r. 2006). Je to mohutná zděná dvojhala s nízkou sedlovou střechou. Ještě před zrušením kasáren ji využívala firma Borgers pro skladové účely.[709] V září 2004 odsouhlasilo zastupitelstvo jeho přímý prodej, v říjnu 2004 pak městská rada ještě doplnila přesné ceny na základě geometrického zaměření pozemků. Objekt měl získat Zdeněk Hejl z Rokycan. Za samotnou budovu by zaplatil 620 000 Kč, za stavební parcelu 447 200 Kč a za okolní pozemek 668 400 Kč. Celkem tedy 1 735 600 Kč.[710] Tento objekt na stavební parcele č.kat.4666 nakonec nabídnut do dražby. Evidenční hodnota stavby a pozemku 3 445 144,62 Kč. Prodána za 2 186 000 Kč. V srpnu 2005 schválila městská rada vyřazení budovy i s okolním pozemkem 3850/8 z majetku obce.[711] Objekt získal dle výpisu z katastrálního rejstříku Zdeněk Hejl z Rokycan. Stavba získala číslo popisné 2. května 2006.[712] Neprošla žádnou zásadní stavební proměnou a je využívána jako sklad. Vedle ní vede k jihu výjezd z areálu kasáren na nový obchvat Rokycan, zprovozněný roku 2013.
Jihozápadní výspa kasáren, poblíž vrátnice (pozemek č.kat.491/4) se zvažovala jako součást výměny pozemků mezi městem a Miloslavou Kafkovou, která by jej získala za jiný pozemek v Borku, jenž od ní město požadovalo. V dubnu 2004 zastupitelstvo uložilo městskému úřadu, aby prověřil právní pozici paní Kafkové. V květnu 2004 pak městská rada odložila rozhodnutí o možné směně až do ocenění pozemku v kasárnách, který M.Kafková požadovala. Rada o záležitosti jednala opět v srpnu 2004, ale zase odložila verdikt. V říjnu 2004 se o směně mělo jednat zase. K dispozici byly dva návrhy: rodiny Kafkových a města. Oba ale počítaly s tím, že M. Kafková v jistém rozsahu nabude pozemek v jihozápadním cípu kasáren o rozloze 655 čtverečních metrů.[713] V prosinci 2004 s převodem souhlasila městská rada, ale jednání uvázlo na ceně, protože paní Kafková požadovala vyšší.[714]
V jihozápadním rohu areálu kasáren měla armáda také zázemí pro údržbu vozidel a čerpání pohonných hmot. Stojí zde objekt č.77 na parcele č.kat.4662. Armádou evidován coby „technická ošetřovna vozidel“. Má podobu montované přízemní garážové dílny s třemi vraty (foto z r. 2006). Jde o nepodsklepený objekt se sedlovou střechou, postavený roku 1971.[715] Prodáván v dražbě společně se sousedním objektem č.96 (č.kat.4663), což je plechový garážový přístřešek ESO na pohonné hmoty. Zbudován roku 1978. Armáda ho používala na garážování vojenské techniky. Ocelová konstrukce otevřena se všech stran, střecha pultová s ocelovými vazníky, bez obvodových zdí. Podlaha objektu betonová.[716] Součástí prodávaného bloku byl i přilehlý pozemek č.kat.441/7 o rozloze 5613 čtverečních metrů, na němž vojáci původně umístili betonový mycí můstek pro vozidla (objekt č.78). Tento můstek zbudován současně s objektem č.77 v roce 1971.[717] Podle představ autorů studie využití areálu kasáren měl celý tento komplex sloužit pro nerušící výrobu a služby, ideálně pro autodopravu. Vyvolávací cena stanovena na 3 282 940 Kč. V srpnu 2005 ale musela být rozhodnutím zastupitelů revidována. Objevil se totiž jen jeden neoficiální zájemce a ten nechtěl ani celý pozemek a nabízel jen 390 000 Kč. Odbor rozvoje města proto doporučil srazit cenu až na 2 644 608 Kč. [718] Nakonec zastupitelstvo v srpnu 2005 revidovalo prodejní cenu na 2 850 000 Kč.[719] Během zářijových dražeb ale o budovu nikdo neprojevil zájem, zastupitelé proto 1. listopadu 2005 posuzovali další redukci vyvolávací ceny, na 2 645 000 Kč.[720] Opakovaná dražba se uskutečnila 22. a 24. listopadu 2005. Tentokrát již se pozemek i s objekty prodal, a to za 2 640 000 Kč. [721]
S nabyvatelem objektu č.77 Zdeňkem Kužílkem ale v následujících měsících vedlo město i okolní obyvatelé různé spory. 13. dubna 2006 při kontrole areálu bývalých kasáren zjistil stavební odbor, že dochází k provádění stavebních úprav bez příslušného povolení na objektu č.77. Majitel pak dostal pokutu za přestupek, kterou uhradil. 19. června 2006 ale požádal město o dodatečné povolení stavby provozovny na zpracování plastového odpadu. 26. června 2006 vyzvalo město majitele, aby ke své žádosti dodal další podklady, což do září 2006 ještě neučinil.[722] O co šlo? Kužílek chtěl využít získané objekty v této části kasáren na výstavbu linky na drcení odpadu. 10. července 2006 se k tomuto záměru vyjádřil odbor rozvoje města, a to vcelku vstřícně s tím, že daná aktivita je v souladu s definicí této lokality jako smíšeného území s předepsaným 30% podílem zeleně. Případná hlučnost se měla eliminovat provozními úpravami a výstavbou protihlukové zdi na severním okraji pozemku (na hranici se zónou nových rodinných domků v ulici Na Okrouhlici).[723] Jenže když se o realizaci tohoto plánu dozvěděli majitelé přilehlých parcel, na nichž měly v ulici Na Okrouhlici vyrůst rodinné domky (viz kapitola „Rašínov“), začali protestovat. 6. září 2006 odeslali na městský úřad petici, v které popisují své rozčarování z toho, že na pozemku vedle jejich budoucích domů se začal během roku 2006 vršit plastový odpad. Ověřováním prý zjistili, že pan Kužílek má již podobnou firmu ve Zruči u Plzně a po návštěvě tamní provozovny zjistili, že jde o velmi hlučný typ podnikání. Obyvatelům Zruči prý pan Kužílek vyhrožuje, protože si rovněž stěžují na zápach, hluk a prach. Signatáři dopisu proto žádali rokycanskou radnici, aby zabránila vzniku skládky plastů a nedopustila spuštění nevhodného typu průmyslového podnikání v této části bývalých kasáren.[724] Dne 7. září 2006 proto pracovníci stavebního odboru při další obhlídce místa zjistili, že na objektu č.77 pokračují nepovolené stavební úpravy, na pozemku č.kat.441/17 docházelo k provádění přístavby a při hranici s pozemkem č.kat.441/16 vyrůstalo nepovoleně oplocení. Krátce nato panu Kužílkovi zaslána výzva, aby ukončil tyto práce a aby nespouštěl technologické zařízení, pokud by došlo k jeho instalaci. Dále jej město vyzvalo, aby s obcí projednal částečný zábor pozemku č.kat.431/3, na kterém umístil skládku plastového odpadu.[725] Podle zápisu z obchůzky již ovšem drticí stroj na plasty, umístěný v budově č.77, byl v provozu. 18. září 2006 vzala nejnovější informace okolo celé kauzy na vědomí městská rada.[726]
Odbor rozvoje města reagoval 15. září s tím, že provoz linky na odpad se stejně bude muset posoudit z hlediska vlivu na životní prostředí a v rámci tohoto řízení budou mít občané možnost se vyjádřit. Územní plán ostatně pro tento typ lokality předepisuje jen takové aktivity, které splňují charakter nerušící výroby a nemají dopad na životní prostředí.[727] Koncem září 2006 již je znám výsledek šetření inspekce životního prostředí EIA. V zjišťovacím řízení rozhodla, že posuzování vlivu této provozovny na životní prostředí musí pokračovat. Podle sdělení krajského úřadu teď bylo na majiteli firmy, aby předložil dokumentaci zpracovanou odborníkem autorizovaným ministerstvem životního prostředí. Klíčové jednání se pak mělo vést o definici pojmu „nerušící výroba“ a o tom, do jaké míry tato provozovna do této kategorie spadá. Stavební úřad města mezitím nadále pokračoval v řízení o odstranění stavby.[728] Koncem října 2006 nařídil stavební úřad, že pan Kužílek je povinen nepovolené stavby odstranit. On sám ale reagoval tím, že když objekt v kasárnách kupoval, město mu nedalo najevo, že by tento typ podnikání mohl být problémem.[729] 4. prosince 2006 zastupitelstvo města neschválilo změnu územního plánu č54 podle žádosti Ing. Petra Soubusty, kterou se mělo změnit funkční využití zdejších pozemků. Zatímco parcely pod vlastními rodinnými domy v nové části ulice Na Okrouhlici č.kat.441/10, č.kat.441/11, č.kat.441/12, č.kat.441/13, č.kat.441/14 a č.kat.441/15 by zůstaly „obytným územím rodinných domů, pozemek č.kat.441/17 se měl změnit na „všeobecné smíšené území“. Šlo o pozemek podél jižní strany komunikace Na Okrouhlici, v místech kde začínala podnikatelská zóna bývalých kasáren. Právě na místě, o které se vedly spory mezi zdejšími majiteli domů a podnikatelem Kužílkem.[730] 15. ledna 2007 městský úřad oznámil zahájení zjišťovacího řízení k záměru na vznik provozovny pro zpracování plastového odpadu na tomto pozemku.[731] 11. června 2007 zahájeno zjišťovací řízení k ekologickým dopadům záměru „Provozovna pro zpracování plastů ve smíšeném území kasárna Rokycany“. Podle půdorysného plánu měly být hygienické a ekologické dopady provozovny zmírněny tím, že skladování plastových surovin by probíhalo na jižní hranici areálu, tedy co nejdále od obytné zóny, která měla být navíc nadále izolována hradbou. Na rozdíl od té stávající ale měla být zeď zalomena o něco dál k jihu tak, aby při jižním okraji nové části ulice Na Okrouhlici vznikl pruh pozemku určený k osázení jehličnatými i listnatými stromy.[732] Podle stavu z roku 2020 vlastní objekty č.77 a č.96 nadále Zdeněk Kužílek. 29. dubna 2010 získal objekt č.77 samostatné číslo popisné čp.1257/II.[733] Mezi oběma budovami vznikl ohrazený prostor, kde je venkovní uskladnění materiálu. Objekt č.78, tedy mycí můstek, zanikl pod touto venkovní skládkou.
Poblíž jihozápadního výjezdu z areálu kasáren stojí objekt č.79 (čp.1201/II), který armádě sloužil jako „kiosek PHM“ tedy čerpací stanice pohonných hmot (foto z r. 2006). Vedle něj evidovány ještě objekt č.80 a objekt č.80a (podzemní nádrže na pohonné hmoty). V září 2004 odsouhlasilo zastupitelstvo přímý prodej objektů č.79, č.79a, č.80 a č.80a. V říjnu 2004 městská rada ještě doplnila přesné ceny na základě geometrického zaměření pozemků. Získal je Jaroslav Mrázek z Plzně. Za budovy zaplatil jen 10 000 Kč, za stavební parcelu 169 200 Kč a za okolní pozemek 928 400 Kč. Celkem 1 107 600 Kč.[734] Dne 1. února 2006 bylo objektu č.79 uděleno číslo popisné čp.1201/II. Funguje tu veřejná čerpací stanice pohonných hmot firmy ČS Rokycany.[735]
Mezi ulicí Na Cvičišti a jižní hranicí areálu bývalých kasáren stojí hustě vedle sebe ve dvou řadách 11 velkých přístřešků na vojenskou techniku. Po transformaci kasáren proběhla jejich demolice a zbyly jen 3. Objekt č.100 evidovala armáda jako „garáž“ respektive „přístřešek ESO 20“. Stojí na stavební parcele č.kat.4661 a byl už počátkem 21. století využíván firmou Borgers.[736] Jde o kovovou konstrukci bez obvodních zdí. V roce 2020 bylo jako majitel evidováno město Rokycany. Objekt neprošel prakticky žádnou stavební proměnou. Na vedlejší parcele č.kat.4658 se nachází objekt č.74 (garáž). Nemá podobu pouhého přístřešku, ale zděné stavby, dispozičně podobné objektu č.75 na protější straně ulice. V nájmu ho také mívala firma Borgers.[737] V roce 2020 je majitelem město Rokycany. Následuje stavebně identický objekt č.71 (garáže), zaujímající parcelu č.kat.4651. I zde se po jistou dobu usadila v nájmu firma Borgers.[738] K roku 2020 je i tento garážový objekt v majetku města Rokycan. Mezi hangáry č.74 a č.71 se nacházely dvě menší stavby, objekt č.72 a objekt č.73 (sklady Čejka). Stály na parcelách č.kat.4652 a č.kat.4656. Taktéž je počátkem 21. století využívala coby nájemce společnost Borgers.[739] Dle urbanistické studie revitalizace komplexu zrušených kasáren byly obě stavby určeny k demolici. Dle leteckých map byly skutečně zbořeny a to někdy mezi lety 2011-2015.
Poblíž těchto staveb stálo pět identických přístřešků. Šlo o objekt č.91 (na stavební parcele č.kat.4650), objekt č.92 (č.kat.4653), objekt č.93 (č.kat.4654), objekt č.94 (č.kat. 4655) a objekt č.95 (č.kat.4659). Všechny byly v evidenci zapsány coby „přístřešek ESO 1983“.[740] Vedle objektu č.95 ještě stál na pozemku č.kat.4660 podobný objekt č.101 (zde šlo o podtyp „přístřešek ESO 10“). Všechny byly počátkem 21. století součástí „dominia“ firmy Borgers, která si tu pronajímala skladové prostory.[741] Před rokem 2011 už byly zbořeny, s výjimkou objektu č.93, jenž ještě stál. Do roku 2015 zmizel i on. Pozemek náleží městu Rokycany, které zde zřídilo odstavnou a parkovací plochu pro kamiony, jež měla vyřešit problém z parkováním nákladních vozů v obytných ulicích. Pro tento účel je odlehlý jižní okraj bývalých kasáren vhodný, navíc je dobře propojen se silniční sítí prostřednictvím jižního výjezdu z kasáren na nový obchvat.
13.7. Bilance transformace bývalých kasáren
Jen málokdy v moderních dějinách čelila rokycanská samospráva tak rozsáhlému stavebnímu, organizačnímu i finančnímu úkolu, jakým byla transformace komplexu zrušených nových kasáren. Jen hlavní areál kasáren měřil téměř 20 hektarů (nepočítaje v to odloučené areály tzv. Depozitu a pozdějšího Muzea na demarkační linii, o nich viz níže). Navíc vše probíhalo pod časovým tlakem. Nebylo možné ponechat takto velký komplex ve stavu delšího chátrání a rozkrádání, což by nepochybně hrozilo. Zejména tempo privatizace zdejších budov, dále budování inženýrských sítí a komunikací bylo mimořádně rapidní a v tomto ohledu město dosáhlo patrně maximum možného a jde o nepochybný manažerský úspěch.
Při bilanci prvních dvaceti let transformace bývalých kasáren je ale s podivem, jak mnoho objektů zůstalo prakticky beze změn. Ačkoliv se dostaly do soukromého vlastnictví, často prodělaly jen nepatrné stavební úpravy, spíše udržovacího rázu. Tady se projevila kapitálová nedostatečnost uchazečů, která se ostatně ukazovala již během jednotlivých kol veřejných aukcí, kdy muselo město razantně snižovat vyvolávací ceny. V kombinaci s celoevropskou ekonomickou stagnací po roce 2008 to oslabilo schopnost nových soukromých majitelů skutečně transformovat zdejší zástavbu na kultivované městské prostředí. Zatímco v případě ryze technických staveb garáží a skladů v jižní části areálu bývalých kasáren to není problémem, protože se jednalo (a nadále se bude jednat) o zástavbu industriálního charakteru, ukrytou v hloubi areálu. Zásadní problém nastal v severní části bývalých kasáren. U ní je zatímní výsledek transformace rozpačitý. A není možné to jen a pouze obhajovat objektivními okolnostmi typu nedostatek peněz a času.
Město evidentně v severní části kasáren podcenilo stanovení a vymáhání urbanistických a jiných regulativů. To, že se hned z několika prvorepublikových staveb při Kotelské ulici a ulici B. Němcové, které jsou přímo přeurčeny být atypickým bydlením pro náročnější klientelu a vizitkou bývalých kasáren, staly dělnické ubytovny, je neúspěchem. A možná jde i o nezamýšlený důsledek jinak dobře míněného rozhodnutí radnice z počátku 90. let podpořit zakládání nových průmyslových podniků na dosavadních polích pod Kotlem (viz výše) a jinde. Rozmach průmyslu byl totiž takový, že již počátkem 21. století začal deformovat sociální a ekonomické složení obyvatelstva. Do Rokycan přicházely stovky zahraničních dělníků. Problém s nezaměstnaností sice takřka vymizel, ale image Rokycan se posouvala k „městu u fabriky“. Až teprve ve 2. dekádě 21. století se například poněkud zrychlila výstavba rodinných domů a silněji se projevilo přesidlování obyvatel Plzně do Rokycan coby rezidenčního suburbia. Zahraniční pracovníci mají nepochybný hospodářský přínos i další pozitiva (a negativa). To ale není předmětem této studie, která se soustřeďuje na architektonické a urbanistické aspekty. V tomto ohledu bohužel do městského prostoru gastarbajtři vnášejí specifickou subkulturu nuzných ubytoven. V bývalých kasárnách jsou i příklady ubytoven, které byly důkladně zrenovovány a navenek působí kultivovaným dojmem, neodlišitelným od trvalého bydlení. Ve své většině ale dělnické ubytovny v severní části kasáren působí omšele, nepatřičně, cizorodě, jako chudinské bydlení na průmyslové periferii. Zpětně nahlíženo mělo město rozvážněji schvalovat prodej těchto několika objektů a klást náročnější podmínky pro nabyvatele. Nejzásadnější chybou v rámci celých kasáren pak je schválení demolice hlavní budovy kasáren, provedené v roce 2013 (viz výše). Variantu zboření ikonické a městotvorné budovy neměla radnice nikdy seriózně připustit. A když už k tomu byla v krajním případě nucena, tak neměla v horečném spěchu a obavě z dodatečných nákladů předat pozemek pod tímto zbořeným domem soukromé firmě. Proluka by totiž měla být co nejrychleji zaplněna kvalitní městskou architekturou, ale pozemek již nepatří městu, takže jeho budoucí řešení není vůbec jisté. Právě tam, kde mohl revitalizovaný areál kasáren nejvíce ukázat městu svou novou tvář, se otevřela jizva. A trávník na místě reprezentativní uliční fronty není přípustným trvalým řešením.
[1] Kronika města Rokycan, 1836-1907, f.215.
[2] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 7, Rokycany 2001, s.34.
[3] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 7, Rokycany 2001, s.34.
[4] Cironis,P.:Čtení o vojácích aneb konec stoleté historie posádky v Rokycanech. Minulostí Rokycanska, Rokycany, 14: s.17, 2002.
[6] Rokycanský deník, 16.5.1997, s.13.
[7] Rokycansko, č.12, 26.3.1992, s.7.
[8] 10. schůze obecního zastupitelstva, 4.7.1924.
[9] Kronika města Rokycan, 1918-37, f.79.
[10] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 7, Rokycany 2001, s.39.
[11] 21. schůze obecního zastupitelstva, 15.5.1925.
[12] 3. schůze obecního zastupitelstva, 23.9.1927.
[13] 27. schůze obecního zastupitelstva, 29.1.1926.
[14] 31. schůze obecního zastupitelstva, 27.7.1934.
[15] Kronika města Rokycan, 1918-37, f.79.
[16] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 7, Rokycany 2001, s.39.
[17] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 7, Rokycany 2001, s.39.
[18] 31. schůze obecního zastupitelstva, 13.7.1926.
[19] 32. schůze obecního zastupitelstva, 1.10.1926.
[20] 3. schůze obecního zastupitelstva, 23.9.1927.
[21] 33. schůze obecního zastupitelstva, 8.10.1926.
[22] 36. schůze obecního zastupitelstva, 7.12.1926.
[23] 3. schůze obecního zastupitelstva, 23.9.1927.
[24] 3. schůze obecního zastupitelstva, 23.9.1927.
[25] 38. schůze obecního zastupitelstva, 4.2.1927.
[26] 3. schůze obecního zastupitelstva, 23.9.1927.
[27] 1. schůze městské rady, 22.6.1927.
[28] 5. schůze městské rady, 14.7.1927.
[29] 8. schůze městské rady, 3.8.1927.
[30] 3. schůze obecního zastupitelstva, 23.9.1927.
[31] 13. schůze městské rady, 31.8.1927.
[32] 15. schůze městské rady, 21.9.1927.
[33] Kronika města Rokycan, 1918-37, f.91.
[34] 3. schůze obecního zastupitelstva, 23.9.1927.
[35] 6. schůze obecního zastupitelstva, 15.11.1927.
[36] 12. schůze obecního zastupitelstva, 2.5.1928.
[37] 57. schůze městské rady, 2.3.1928.
[38] 65. schůze městské rady, 13.4.1928.
[39] 13. schůze obecního zastupitelstva, 18.5.1928.
[40] 51. schůze městské rady, 8.2.1928.
[41] 16. schůze obecní finanční komise, 11.5.1928.
[42] 13. schůze obecního zastupitelstva, 18.5.1928.
[43] 14. schůze obecního zastupitelstva, 5.6.1928.
[44] 15. schůze obecního zastupitelstva, 21.6.1928.
[45] 79. schůze městské rady, 20.6.1928.
[46] 82. schůze městské rady, 11.7.1928.
[47] 16. schůze obecního zastupitelstva, 27.7.1928.
[48] 102. schůze městské rady, 26.10.1928.
[49] 114. schůze městské rady, 19.12.1928.
[50] 115. schůze městské rady, 3.1.1929.
[51] 129. schůze městské rady, 2.4.1929.
[52] 135. schůze městské rady, 6.5.1929.
[53] 24. schůze obecního zastupitelstva, 10.5.1929.
[54] 151. schůze městské rady, 31.7.1929.
[55] 153. schůze městské rady, 8.8.1929.
[56] 174. schůze městské rady, 4.12.1929.
[57] 181. schůze městské rady, 28.1.1930.
[58] 182. schůze městské rady, 21.2.1930.
[59] 36. schůze obecní finanční komise, 3.3.1930.
[60] 198. schůze městské rady, 28.5.1930.
[61] 40. schůze obecní finanční komise, 6.6.1930.
[62] 191. schůze městské rady, 9.4.1930.
[63] 40. schůze obecního zastupitelstva, 13.6.1930.
[64] 42. schůze obecního zastupitelstva, 4.7.1930.
[65] Kronika města Rokycan, 1918-37, f.119.
[66] 219. schůze městské rady, 8.10.1930.
[67] 226. schůze městské rady, 5.11.1930.
[68] 4. schůze obecní správní komise, 23.12.1930.
[69] 11. schůze obecní správní komise, 22.1.1931.
[70] 14. schůze obecní správní komise, 12.2.1931.
[71] 16. schůze obecní správní komise, 12.3.1931.
[72] 16. schůze obecní správní komise, 12.3.1931.
[73] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 7, Rokycany 2001, s.40.
[74] 7. schůze obecního zastupitelstva, 15.12.1931.
[75] Schůze obecní finanční komise, 17.11.1931.
[76] 71. schůze městské rady, 9.5.1928.
[77] 20. schůze obecní správní komise, 14.4.1931.
[78] 3. schůze městské rady, 7.5.1931.
[79] 3. schůze městské rady, 7.5.1931.
[80] 6. schůze městské rady, 28.5.1931.
[81] 9. schůze městské rady, 12.6.1931.
[82] 36. schůze městské rady, 5.11.1931.
[83] Kronika města Rokycan, 1918-37, f.119.
[84] 11. schůze městské rady, 22.6.1931.
[85] 14. schůze městské rady, 9.7.1931.
[86] 21. schůze městské rady, 20.8.1931.
[87] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 7, Rokycany 2001, s.40.
[88] Kronika města Rokycan, 1918-37, f.130.
[89] 39. schůze městské rady, 19.11.1931.
[90] 22. schůze městské rady, 27.8.1931.
[91] 23. schůze městské rady, 31.8.1931.
[92] 28. schůze městské rady, 1.10.1931.
[93] 32. schůze městské rady, 15.10.1931.
[94] 33. schůze městské rady, 22.10.1931.
[95] 37. schůze městské rady, 12.11.1931.
[96] 6. schůze obecního zastupitelstva, 20.11.1931.
[97] 7. schůze obecního zastupitelstva, 15.12.1931.
[98] 68. schůze městské rady, 21.4.1932.
[99] 14. schůze obecního zastupitelstva, 24.6.1932.
[100] 52. schůze městské rady, 14.1.1932.
[101] 57. schůze městské rady, 11.2.1932.
[102] 58. schůze městské rady, 18.2.1932.
[103] 71. schůze městské rady, 12.5.1932.
[104] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 7, Rokycany 2001, s.40.
[105] 83. schůze městské rady, 14.7.1932.
[106] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 7, Rokycany 2001, s.40.
[107] 69. schůze městské rady, 28.4.1932.
[108] 74. schůze městské rady, 21.5.1932.
[109] 76. schůze městské rady, 31.5.1932.
[110] 78. schůze městské rady, 9.6.1932.
[111] 18. schůze obecního zastupitelstva, 25.11.1932.
[112] 73. schůze městské rady, 19.5.1932.
[113] 78. schůze městské rady, 9.6.1932.
[114] 80. schůze městské rady, 23.6.1932.
[115] 96. schůze městské rady, 6.10.1932.
[116] 101. schůze městské rady, 27.10.1932.
[117] 101. schůze městské rady, 27.10.1932.
[118] 14. schůze obecní finanční komise, 14.11.1932.
[119] 18. schůze obecního zastupitelstva, 25.11.1932.
[120] 118. schůze městské rady, 23.2.1933.
[121] 22. schůze obecního zastupitelstva, 28.4.1933.
[122] 125. schůze městské rady, 10.4.1933.
[123] 108. schůze městské rady, 9.12.1932.
[124] 116. schůze městské rady, 2.2.1933.
[125] 132. schůze městské rady, 1.6.1933.
[126] 134. schůze městské rady, 16.6.1933.
[127] 144. schůze městské rady, 14.9.1933.
[128] 88. schůze městské rady, 11.8.1932.
[129] 113. schůze městské rady, 19.1.1933.
[130] 13. schůze obecního zastupitelstva, 10.6.1932.
[131] 146. schůze městské rady, 22.9.1933.
[132] 133. schůze městské rady, 8.6.1933.
[133] 103. schůze městské rady, 10.11.1932.
[134] 112. schůze městské rady, 5.1.1933.
[135] Kronika města Rokycan, 1918-37, f.144.
[136] 152. schůze městské rady, 25.10.1933.
[137] Kronika města Rokycan, 1938-47, f.66.
[138] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 7, Rokycany 2001, s.40.
[140] 22. schůze obecního zastupitelstva, 28.4.1933; 126. schůze městské rady, 20.4.1933.
[141] 146. schůze městské rady, 22.9.1933.
[142] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 7, Rokycany 2001, s.40.
[143] 62. schůze městské rady, 10.3.1932.
[144] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 7, Rokycany 2001, s.40.
[145] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1957.PLZE27.11030&extent=-807710.621965216,-1073875.3190893503,-806949.5814470546,-1073491.2314528408&link=ext
[146] Ve dnech 29. a 30. dubna 1933 proběhl slavnostní akt, kdy byla “Dělostřeleckému pluku 102” předána standarta, věnovaná městem Rokycany a současně byl vojsku předán do užívání i objekt nových kasáren, jež dostaly přívlastek “Tyršovy”. Důležitost dělostřeleckého pluku v Rokycanech podtrhuje i návštěva posádky ministrem obrany Machníkem a přítomnost prezidenta republiky Dr. Beneše na závěrečném cvičení pluku v červenci 1936. Československá vojenská posádka v Rokycanech zanikla 31. července 1939 v úzké souvislosti s obsazením republiky nacistickým Německem.
/ http://www.military.cz/army_cr/centurion/6smrmp/6smrmp.htm /
[147] 120. schůze městské rady, 9.3.1933.
[148] Kronika města Rokycan, 1918-37, f.175.
[149] 2. schůze obecního zastupitelstva, 8.11.1938.
[150] 51. schůze obecního zastupitelstva, 2.6.1936.
[151] 53. schůze obecního zastupitelstva, 30.9.1936.
[152] 61. schůze obecního zastupitelstva, 13.10.1937.
[153] 61. schůze obecního zastupitelstva, 13.10.1937.
[154] 61. schůze obecního zastupitelstva, 13.10.1937.
[155] 65. schůze obecního zastupitelstva, 18.5.1938.
[156] Rokycansko, č.21, 27.5.1993, s.3.
[157] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 7, Rokycany 2001, s.41.
[158] Rokycansko, č.21, 27.5.1993, s.3; Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 7, Rokycany 2001, s.41.
[159] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1938.PLZE26.06115&extent=-808151.8742697091,-1073870.7415467794,-807037.8957683117,-1073308.5305218552&link=ext
[160] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1947.PLZE27.01710&extent=-807999.7453461798,-1074097.60594228,-806777.4537535972,-1073480.7306541484&link=ext
[162] 12. schůze obecního zastupitelstva, 19.12.1939.
[163] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 7, Rokycany 2001, s.41.
[164] Kronika města Rokycan, 1938-47, f.130.
[165] Rokycansko, r.1993, č.20, s.3.
[166] Schůze užšího MNV 18.12.1945.
[167] Schůze pléna MNV 24.6.1946.
[168] Schůze rady MNV 17.10.1946.
[169] Schůze pléna MNV, 25.2.1949; veřejná schůze pléna MNV, 26.7.1949
[170] 1. schůze pléna MNV, 26.4.1950.
[171] 3. zasedání MNV, 31.3.1958.
[172] 5. plenární zasedání MěstNV, 31.10.1966.
[173] Mimořádné plenární zasedání MěstNV, 27.11.1967.
[174] Rokycansko, č.22, 4.6.1992, s.1.
[175] Zpráva ČTK, ID: 20031013F00871, 13.10.2003.
[176] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1957.PLZE27.11030&extent=-807764.529001919,-1073857.8785774733,-807003.4884837576,-1073473.790940964&link=ext
[178] Rokycanský deník, 10.6.1997, s.9.
[179] Usnesení zastupitelstva města z 18.4.2000, www.rokycany.cz.
[180] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 7, Rokycany 2001, s.41.
[181] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 7, Rokycany 2001, s.41.
[182] Usnesení zastupitelstva města z 9.4.2002, www.rokycany.cz.
[183] Rokycanský deník, 16.7.2002.
[184] Rokycanský deník, 26.9.2002.
[185] Usnesení zastupitelstva města z 21.1.2003, www.rokycany.cz.
[186] Rokycanské noviny, č.2, 20. června 2003, s.1.
[187] Usnesení zastupitelstva města z 21.1.2003, www.rokycany.cz.
[188] Rokycanské noviny, č.2, 20. června 2003, s.1. Usnesení zastupitelstva města z 27.5.2003, www.rokycany.cz.
[189] Rokycanský deník, 24.10.2003.
[190] Rokycanský deník, 13.11.2003.
[191] Kronika města Rokycan, 2003, s.6.
[192] Usnesení zastupitelstva města z 11.11.2003, www.rokycany.cz.
[193] Usnesení zastupitelstva města z 9.4.2002, www.rokycany.cz.
[194] Usnesení zastupitelstva města z 9.4.2002, www.rokycany.cz.
[195] Usnesení zastupitelstva města z 21.5.2002, www.rokycany.cz.
[196] Rokycanský deník, 15.10.2003.
[197] Rokycanský deník, 15.10.2003.
[198] Kronika města Rokycan, 2003, s.4.
[199] Usnesení zastupitelstva města z 27.5.2003, www.rokycany.cz.
[200] Usnesení zastupitelstva města z 27.5.2003, www.rokycany.cz.
[201] Kronika města Rokycan, 2003, s.9.
[202] Rokycanský deník, 26.6.2003.
[203] Rokycanský deník, 20.2.2004.
[204] Rokycanský deník, 30.9.2004.
[205] Rokycanské noviny, č.4, 20.4.2005, s.2.
[206] Rokycanský deník, 9.10.2002.
[207] Rokycanský deník, 26.6.2003.
[208] Rokycanský deník, 12.6.2003.
[209] Rokycanský deník, 24.1.2004.
[210] Materiál pro jednání rady města, 20.9.2004, bod č.2431, ID:3031.
[211] Rokycanský deník, 12.5.2005.
[212] Rokycanský deník, 12.5.2005.
[213] Rokycanský deník, 14.10.2005.
[214] Rokycanský deník, 26.7.2005.
[215] Materiál pro jednání rady města, 9. ledna 2006, č.2324, ID: 4655.
[216] Materiál pro jednání rady města, 9. ledna 2006, č.2324, ID: 4655.
[217] Rokycanský deník, 21.7.2005.
[218] Rokycanský deník, 26.7.2005.
[219] Rokycanský deník, 4.10.2005.
[220] Materiál pro jednání rady města, 1.8.2005, č.2010, ID:4130; Materiál pro jednání zastupitelstva města, 1.11.2005, č.1000, ID: 4421.
[221] Rokycanský deník, 15.11.2005.
[222] Usnesení zastupitelstva Plzeňského kraje, 20.9.2005.
[223] Materiál pro jednání rady města, 9.1. 2006, č.2324, ID: 4655.
[224] Materiál pro jednání rady města, 15.5.2006, č.2430, ID:5134.
[225] Rokycanský deník, 14.10.2005.
[226] Rokycanský deník, 4.10.2005.
[227] Rokycanský deník, 6.1.2006.
[228] Materiál pro jednání rady města, 9. ledna 2006, č.2010, ID: 4650.
[229] Rokycanský deník, 23.12.2005
[230] Rokycanský deník, 15.11.2005.
[231] Materiál pro jednání rady města, 5.6. 2006, č.2430, ID: 5221.
[232] Materiál pro jednání rady města, 5.6. 2006, č.2430, ID: 5221.
[233] Materiál pro jednání rady města, 5.6. 2006, č.2430, ID: 5221.
[234] Materiál pro jednání rady města, 5.6. 2006, č.2430, ID: 5221.
[235] Materiál pro jednání rady města, 15.5.2006, č.2430, ID:5134.
[236] Materiál pro jednání rady města, 5.6. 2006, č.2430, ID: 5221.
[237] Zpráva ČTK, ID: T200605150555001, 15.5.2006.
[238]Materiál pro jednání rady města, 7.8.2006, č.2430, ID: 5406.
[239]Materiál pro jednání rady města, 7.8.2006, č.2430, ID: 5406.
[240] Materiál pro jednání zastupitelstva města, 22.8. 2006, č.1430, ID: 5424.
[241]Materiál pro jednání rady města, 7.8.2006, č.2010, ID: 5374.
[242] Materiál pro jednání zastupitelstva města, 22.8. 2006, č.1430, ID: 5424.
[243] Materiál pro jednání zastupitelstva města, 3.10. 2006, č.1000, ID: 5577.
[244] Rokycanský deník, 25.8.2006.
[245] Materiál pro jednání rady města, 28.8. 2006, č.2430, ID: 5493.
[246] Rokycanský deník, 6.10.2006.
[247] Rokycanský deník, 4.10.2006.
[248] Rokycanský deník, 4.1.2007.
[249] Rokycanský deník, 4.1.2007.
[250] Investice roku 2007, příloha č.2 k materiálu č.5862, www.rokycany.cz
[251] Závěrečný účet města za rok 2007, zaverecny%5Fucet%5F2007.pdf, www.rokycany.cz
[252] Rokycanský deník, 23.3.2007.
[253] Usnesení zastupitelstva města z 10.4.2007, www.rokycany.cz.
[254] Usnesení zastupitelstva města, 17.12.2007, www.rokycany.cz
[255] Bytová zóna kasárna, SO 08 - V.O. Bytová zóna kasárna - 2. Etapa, www.rokycany.cz
[256] Bytová zóna kasárna, SO 08 - V.O. Bytová zóna kasárna - 2. Etapa, www.rokycany.cz
[257] Bytová zóna kasárna, SO 08 - V.O. Bytová zóna kasárna - 2. Etapa, www.rokycany.cz
[258] Zakázka malého rozsahu - HTÚ a sadové úpravy v areálu bývalých kasáren, www.rokycany.cz
[259] Zakázka malého rozsahu - dětské hřiště pro děti od 3 do 5 let v areálu bývalých kasáren, www.rokycany.cz
[260] pravy rozpotu zm 24.9.2007 – 4, www.rokycany.cz
[261] pravy rozpotu zm 24.9.2007 – 4, www.rokycany.cz
[262] Závěrečný účet města za rok 2007, zaverecny%5Fucet%5F2007.pdf, www.rokycany.cz
[263] zm 10.3.2008.xls - ploha 1, www.rokycany.cz
[264] p%F8%EDloha k usnesen%ED %E8. 2351, www.rokycany.cz
[265] Seznam výběrových řízení ORM, Kopie - vbrov zen_orm_ 2008.xls, www.rokycany.cz
[266] Rokycanský deník, 14.10.2005.
[267] Zpráva ČTK, ID: 20040531E01564, 31.5.2004.
[268] Materiál pro jednání zastupitelstva města, 9.8.2005, č.1415, ID:4184.
[269] Rokycany- kasárna, kabely NN připojení, Město Rokycany VEŘEJNÁ VYHLÁŠKA - KOLAUDAČNÍ ROZHODNUTÍ, www.rokycany.cz
[270] Rokycanský deník, 4.10.2005.
[271] Materiál pro jednání rady města, 9.1.2006, č.2324, ID: 4655.
[272] Materiál pro jednání rady města, 9.1.2006, č.2010, ID: 4650.
[273] Rokycany- kasárna, kabely NN připojení, Město Rokycany VEŘEJNÁ VYHLÁŠKA - KOLAUDAČNÍ ROZHODNUTÍ, www.rokycany.cz
[274] Rokycanský deník, 30.9.2005.
[275] Materiál pro jednání rady města, 20.9.2004, č.2415, ID:3008.
[276] Materiál pro jednání zastupitelstva města, 22.8. 2005, č.1441, ID: 5450.
[277] Materiál pro jednání rady města, 1.8. 2005, č.2412, ID: 4133.
[278] Materiál pro jednání rady města, 12.9.2005, č.2412, ID:4241.
[279] Materiál pro jednání rady města, 14.11.2005, bod č.2415, ID:4483.
[280] Rokycanský deník, 15.10.2003.
[281] Rokycanské noviny, č.8, 20. prosince 2003, s.1.
[282] Rokycanské noviny, č.7, 20. července 2004, s.1-2.
[283] Založeno na osobních zápiscích autora.
[284] Založeno na osobních zápiscích autora.
[285] Založeno na osobních zápiscích autora.
[286] Založeno na osobních zápiscích autora.
[287] Zakázka malého rozsahu - Infrastruktura kasárna II etapa - průmyslová zóna - zpracování PD pro územní řízení a PD pro stavební řízení, www.rokycany.cz
[288] p%F8%EDloha k usnesen%ED %E8. 2408, www.rokycany.cz
[289] Rokycanský deník, 11.11.2003.
[290] Rokycanský deník, 20.2.2004.
[291] Rokycanský deník, 15.10.2003.
[292] Rokycanský deník, 17.2.2004.
[293] Materiál pro jednání rady města, 20.9.2004, bod č.2412, ID:3052.
[294] Kronika města Rokycan, 2003, s.9; Rokycanské noviny, č.8, 20. prosince 2003, s.1.
[295] Materiál pro jednání rady města, 20.9.2004, bod č.2412, ID:3052.
[296] Materiál pro jednání rady města, 11.10.2004, č.2412, ID:3140.
[297] Zpráva ČTK, ID: 20040901F01278, 1.9.2004.
[298] Zpráva ČTK, ID: 20040707E03589, 7.7.2004.
[299] Materiál pro jednání rady města,3.1.2005, bod č.2099, ID:3420.
[300] Rokycanský deník, 20.8.2004.
[301] Rokycanský deník, 2.9.2004.
[302] Rokycanský deník, 1.10.2004.
[303] Rokycanský deník, 30.9.2004.
[304] Rokycanský deník, 29.10.2004.
[305] Rokycanské noviny, č.11, 20.11 2004, s. 3.
[306] Rokycanský deník, 29.10.2004.
[307] Kronika města Rokycan, 2003, s.4.
[308] Rokycanský deník, 6.8.2004.
[309] Rokycanský deník, 30.3.2005.
[310] Rokycanský deník,7.1.2005.
[311] Rokycanský deník, 13.5.2005.
[312] Rokycanský deník, 14.6.2005.
[313] Rokycanský deník, 18.7.2005.
[314] Rokycanský deník, 23.7.2005.
[315] Rokycanský deník, 19.7.2005.
[316] Rokycanský deník, 23.7.2005.
[317] Rokycanský deník, 12.8.2005.
[318] Rokycanský deník, 21.9.2005.
[319] Materiál pro jednání zastupitelstva města, 1.11. 2005, bod č.1415, ID: 4419.
[320] Rokycanský deník, 21.9.2005.
[321] Rokycanské noviny, č.9, 20.9.2005, s.1.
[322] Rokycanský deník, 30.9.2005.
[323] Rokycanský deník, 30.9.2005.
[324] Rokycanský deník, 26.11.2005.
[325] Materiál pro jednání rady města, 9.1.2006, č.2415, ID: 4634.
[326] Materiál pro jednání rady města, 9.1.2006, č.2415, ID: 4631.
[327] Rokycanské noviny, č.1, 20. ledna 2004, s.2.
[328] Usnesení zastupitelstva města z 16.12.2003, www.rokycany.cz.
[329] Rokycanský deník, 17.2.2004.
[330] Usnesení zastupitelstva města z 9.3.2004, www.rokycany.cz.
[331] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 7, Rokycany 2001, s.40.
[332] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 7, Rokycany 2001, s.40.
[333] Založeno na osobních vzpomínkách autora.
[334] Rokycanský deník, 17.2.2004; Rokycanské noviny, č.1, 20. ledna 2004, s.2.
[335] Materiál pro jednání rady města, 22.11.2004, č.2431, ID: 3245.
[336] Zpráva ČTK, ID: 20041203F01981, 3.12.2004.
[337] Město Rokycany, Závěrečný účet za rok 2004, z%E1v%ECre%E8n%FD%20%FA%E8et%202004.pdf, www.rokycany.cz
[338] Materiál pro jednání rady města,3.1.2005, č.2099, ID:3420.
[339] Materiál pro jednání rady města, 9.1.2006, č.2010, ID: 4650.
[340] Zpráva ČTK, ID: T200704270856901, 29.4.2007.
[341] Závěrečný účet města za rok 2007, zaverecny%5Fucet%5F2007.pdf, www.rokycany.cz
[342] Usnesení zastupitelstva města, 13.8.2007, www.rokycany.cz
[343] Rokycanský deník, Vojenská vila padá k zemi, 31.5.2013, https://rokycansky.denik.cz/z-regionu/vojenska-vila-pada-k-zemi-celou-bouraji-20130531.html
[344] Český rozhlas Plzeň, O bývalou ubikaci vojáků není zájem, čeká ji demolice, 26.9.2011,
https://plzen.rozhlas.cz/o-byvalou-ubikaci-vojaku-neni-zajem-ceka-ji-demolice-6777469
[345] Rokycanský deník, Vojenská vila padá k zemi, 31.5.2013, https://rokycansky.denik.cz/z-regionu/vojenska-vila-pada-k-zemi-celou-bouraji-20130531.html
[347] Rokycanské noviny, č.11, 20.11.2006, s.2.
[348] Rokycanské noviny, č.12, 20.12.2006, s.1; Usnesení zastupitelstva města z 4.12.2006, www.rokycany.cz.
[349] Založeno na osobních zápiscích autora.
[350] Materiál pro jednání rady města, 24.4.2006, č.2415, ID: 5046.
[351] Materiál pro jednání zastupitelstva města, 30.5.2006, č.1415, ID: 5066.
[352]Materiál pro jednání rady města, 7.8.2006, č.2415, ID: 5365.
[353] Materiál pro jednání zastupitelstva města, 22.8.2006, č.1415, ID: 5445.
[354] Založeno na osobních zápiscích autora.
[355] Rokycanský deník, 17.2.2004; Rokycanský deník, 20.2.2004.
[356] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1938.PLZE26.06115&extent=-807686.8462650889,-1073653.4577192927,-807129.8570143903,-1073372.3522068306&link=ext
[358] Rokycanský deník, 6.10.2004.
[359] Rokycanský deník, 8.10.2004.
[360] Rokycanský deník, 6.10.2004.
[361] Rokycanský deník, 8.10.2004.
[362] Rokycanský deník, 27.8.2004.
[363] Rokycanský deník, 6.10.2004.
[364] Rokycanský deník, 27.8.2004.
[365] Rokycanský deník, 4.11.2004.
[366] Rokycanský deník, 27.8.2004.
[367] Materiál pro jednání rady města, 20.9.2004, bod č.2431, ID:3002.
[368] Rokycanský deník, 17.2.2004.
[369] Zpráva ČTK, ID: 20040802F01413, 3.8.2004.
[370] Rokycanský deník, 6.10.2004.
[371] Rokycanský deník, 8.12.2004.
[372] Město Rokycany, Závěrečný účet za rok 2004, z%E1v%ECre%E8n%FD%20%FA%E8et%202004.pdf, www.rokycany.cz
[373] Rokycanský deník, 4.11.2004.
[374] Materiál pro jednání rady města, 12.9.2005, bod č.2010, ID:4238; Rokycanské noviny, č.9, 20. září 2005, s.2.
[375] Rokycanský deník, 30.9.2005.
[376] Rokycanský deník, 6.10.2004.
[377] Rokycanský deník, 8.10.2004.
[378] Rokycanský deník, 13.4.2005.
[379] Rokycanský deník, 4.11.2004.
[380] Rokycanský deník, 8.12.2004.
[381] Rokycanský deník, 5.3.2005.
[382] Rokycanský deník, 13.4.2005.
[383] Založeno na osobních zápiscích autora.
[384] Rokycanský deník, 28.7.2005.
[385] Rokycanský deník, 28.7.2005.
[386] Rokycanské noviny, č.9, 20.9.2005, s.2.
[387] Rokycanský deník, 5.3.2005.
[388] Rokycanský deník, 13.4.2005.
[389] Rokycanský deník, 22.7.2005.
[390] Materiál pro jednání rady města, 12.9.2005, bod č.2430, ID:4257.
[391] Rokycanský deník, 13.4.2005.
[392] Rokycanské noviny, č.5, 20.5.2005, s.1.
[393] Rokycanský deník, 12.5.2005.
[394] Rokycanský deník, 13.4.2005.
[395] Rokycanský deník, 4.10.2005.
[396] Rokycanský deník, 16.9.2005.
[397] Materiál pro jednání rady města, 12.9.2005, bod č.2430, ID:4257.
[398] Rokycanský deník, 5.3.2005.
[399] Rokycanský deník, 13.4.2005.
[400] Materiál pro jednání zastupitelstva města, 9.8.2005, č.1430, ID:4187; Rokycanský deník, 19.8.2005.
[401] Materiál pro jednání rady města, 12.9.2005, bod č.2010, ID:4238.
[402] Materiál pro jednání zastupitelstva města, 1.11.2005, bod č.1430, ID: 4434.
[403] Materiál pro jednání rady města, 14.11.2005, bod č.2430, ID:4484.
[404] Materiál pro jednání zastupitelstva města, 1.11.2005, bod č.1430, ID: 4434; Rokycanský deník, 20.12.2005.
[405] Rokycanský deník, 27.7.2005.
[406] Rokycanský deník, 4.11.2004.
[407] Rokycanský deník, 4.11.2004.
[408] Rokycanský deník, 12.5.2005.
[409] Rokycanský deník, 21.7.2005.
[410] Rokycanský deník, 4.10.2005.
[411] Rokycanský deník, 14.10.2005.
[412] Rokycanský deník, 4.10.2005.
[413] Rokycanský deník, 25.11.2005.
[414] Rokycanský deník, 9.12.2005.
[415] Rokycanský deník, 13.12.2005.
[416] Zpráva ČTK, ID: 20051212E03142, 12.12.2005.
[417] Rokycanský deník, 25.11.2005.
[418]Materiál pro jednání rady města, 7.8.2006, č.2091, ID: 5359.
[419] Materiál pro jednání zastupitelstva města, 3.10. 2006, č.1000, ID: 5577.
[420] Materiál pro jednání zastupitelstva města, 9.8.2005, č.1415, ID: 4185.
[421] SokA, Archiv města Rokycan, č.kart.140.
[422] Informace o prodeji jednotlivých objektů v kasárnách zveřejněné na www.rokycany.cz.
[423] Informace o prodeji jednotlivých objektů v kasárnách zveřejněné na www.rokycany.cz.
[424] Rokycanský deník, 17.2.2004.
[425] Materiál pro jednání zastupitelstva města, 9.8.2005, č.1415, ID: 4185.
[426] Materiál pro jednání rady města, 1.8.2005, č.2415, ID: 4155.
[427] Materiál pro jednání zastupitelstva města, 9.8.2005, č.1415, ID: 4185.
[428] Rokycanský deník, 30.9.2005.
[429] Založeno na osobních zápiscích autora.
[432] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 7, Rokycany 2001, s.40.
[433] SokA, Archiv města Rokycan, č.kart.140.
[434] Informace o prodeji jednotlivých objektů v kasárnách zveřejněné na www.rokycany.cz.
[435] Materiál pro jednání zastupitelstva města, 9.8.2005, č.1415, ID: 4185.
[436] Informace o prodeji jednotlivých objektů v kasárnách zveřejněné na www.rokycany.cz.
[437] Rokycanský deník, 18.7.2005.
[438] Materiál pro jednání zastupitelstva města, 9.8.2005, č.1415, ID: 4185.
[439] Materiál pro jednání rady města, 1.8.2005, č.2415, ID: 4155.
[440] Rokycanský deník, 30.9.2005.
[441] Materiál pro jednání zastupitelstva města, 1.11. 2005, bod č.1415, ID: 4419.
[442] Materiál pro jednání rady města, 9.1.2006, č.2415, ID: 4631.
[443] Rokycanský deník, 22.9.2004.
[444] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1938.PLZE26.06115&extent=-807686.8462650889,-1073653.4577192927,-807129.8570143903,-1073372.3522068306&link=ext
[445] Rokycanský deník, 24.1.2004.
[446] Rokycanský deník, 22.9.2004.
[447] Rokycanský deník, 30.9.2004.
[448] Zpráva ČTK, ID: 20040901F01278, 1.9.2004.
[449] Usnesení zastupitelstva Plzeňského kraje, 31.8.2004.
[450] Materiál pro jednání zastupitelstva města, 18.1.2005, barevný plánek areálu kasáren, neoznačen ID.
[451] Materiál pro jednání zastupitelstva města, 30.5.2006, č.1415, ID: 5154.
[453] Kronika města Rokycan, 2017, https://m.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=895380
[454] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1938.PLZE26.06115&extent=-807686.8462650889,-1073653.4577192927,-807129.8570143903,-1073372.3522068306&link=ext
[455] Materiál pro jednání rady města, 9.1.2006, č.2415, ID: 4638.
[457] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1938.PLZE26.06115&extent=-807678.4334066148,-1073730.9140369678,-807121.4441559162,-1073449.8085245057&link=ext
[458] Materiál pro jednání zastupitelstva města, 9.8.2005, č.1415, ID: 4185.
[459] Materiál pro jednání rady města, 1.8.2005, č.2415, ID: 4155.
[460] Rokycanský deník, 21.9.2005; Materiál pro jednání zastupitelstva města, 1.11. 2005, bod č.1415, ID: 4419.
[461] Materiál pro jednání rady města, 24.4. 2006, č.2415, ID: 5018.
[462] Založeno na osobních zápiscích autora.
[463] Založeno na osobních zápiscích autora.
[464] Materiál pro jednání rady města, 24.4. 2006, č.2415, ID: 5018.
[465] Materiál pro jednání zastupitelstva města, 30.5. 2006, č.1415, ID: 5065.
[466] Materiál pro jednání zastupitelstva města, 11.7. 2006, č.1415, ID: 5309.
[467] Materiál pro jednání rady města, 30.5. 2005, č.2415, ID: 3932.
[468] Rokycanský deník, 24.1.2004.
[469] Zpráva ČTK, ID: 20040201E00959, 1.2.2004.
[470] Usnesení zastupitelstva Plzeňského kraje, 31.8.2004.
[471] Rokycanský deník, 22.9.2004.
[472] Rokycanský deník, 22.9.2004.
[473] Rokycanský deník, 26.10.2004.
[474] Materiál pro jednání zastupitelstva města, 18. ledna 2005, barevný plánek areálu kasáren, neoznačen ID.
[475] Rokycanský deník, 13.5.2005.
[476] Zápis č.200506 ze schůze Hospodářské komise rady města Rokycan konané dne 25. května 2005, Materiál pro jednání rady města, 30. května 2005.
[477] Materiál pro jednání rady města, 30.5. 2005, č.2415, ID: 3932.
[478] Rokycanský deník, 30.9.2005.
[479] Materiál pro jednání rady města, 9. ledna 2006, č.2415, ID: 4634.
[480] Rokycanský deník, 6.12.2005.
[481] Rokycanský deník, 8.12.2004.
[482] Rokycanský deník, 26.8.2006.
[483] Město Rokycany, Závěrečný účet za rok 2004, z%E1v%ECre%E8n%FD%20%FA%E8et%202004.pdf, www.rokycany.cz
[484] Rokycanský deník, 29.10.2004.
[485] Materiál pro jednání rady města, 22.11.2004, č.2431, ID: 3245.
[486] Zpráva ČTK, ID: 20041203F01981, 3.12.2004.
[487] Materiál pro jednání zastupitelstva města, 18.1.2005, bod č.1413, ID:3367.
[488] Rokycanský deník, 1.4.2005.
[489] Materiál pro jednání rady města, 3.1.2005, bod č.2431, ID:3377.
[490] Rokycanský deník, 4.11.2004.
[491] Rokycanský deník, 5.3.2005.
[492] Rokycanské noviny, č.9, 20.9. 2005, s.2.
[493] Rokycanský deník, 30.9.2005.
[494] Rokycanský deník, 6.9.2005.
[495] Materiál pro jednání rady města, 9. ledna 2006, č.2324, ID: 4655.
[496] Rokycanský deník, 4.11.2004.
[497] Rokycanský deník, 5.3.2005.
[498] Materiál pro jednání rady města, 22.11.2004, č.2010, ID: 3274.
[499] Rokycanský deník, 6.1.2006.
[500] Materiál pro jednání rady města, 9.1. 2006, č.2010, ID: 4650.
[501] Rokycanský deník, 23.12.2005
[502] Materiál pro jednání rady města, 28.11.2005,č.2010, ID:4508.
[503] Zpráva ČTK, ID: 20060106F01520, 8.1.2006.
[504] Rokycanský deník, 6.1.2006.
[505] Materiál pro jednání rady města, 28.8. 2006, č.2430, ID: 5486; Rokycanský deník, 26.8.2006.
[506] Rokycanský deník, 4.10.2006.
[507] Materiál pro jednání rady města, 7.8.2006, č.2452, ID: 5379.
[508] Rokycanský deník, 4.10.2006.
[509] Založeno na osobních zápiscích autora.
[510] Založeno na osobních zápiscích autora.
[511] Rozpočet na rok 2007 schválený zastupitelstvem města dne 15. 1. 2007, č. usnesení 2101, www.rokycany.cz .
[512] Usnesení zastupitelstva města z 4.12.2006, www.rokycany.cz.
[513] Investice roku 2007, příloha č.2 k materiálu č.5862, www.rokycany.cz
[514] Závěrečný účet města za rok 2007, zaverecny%5Fucet%5F2007.pdf, www.rokycany.cz
[515] Rokycanský deník, 26.3.2007.
[516] Usnesení zastupitelstva města, 13.8.2007, www.rokycany.cz.
[518] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1938.PLZE26.06115&extent=-807773.0055398069,-1073721.9209813573,-807216.0162891083,-1073440.8154688952&link=ext
[519] Materiál pro jednání zastupitelstva města, 5.6.2006, č.2415, ID: 5215.
[520] Informace - záměr využití dvou staveb, www.rokycany.cz
[521] Usnesení zastupitelstva města z 26.2.2007, www.rokycany.cz.
[522] Záměr prodeje pozemkových parcel ppč. 3850/36 a ppč. 3850/37 v k. ú. Rokycany, www.rokycany.cz
[523] Veřejná vyhláška návrh výroku územního rozhodnutí, Stavební úpravy, přístavba a nástavba objektu v areálu bývalých kasáren v kat. území Rokycany, www.rokycany.cz
[526] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1938.PLZE26.06115&extent=-807711.7947419432,-1073565.8479517356,-807154.8054912447,-1073284.7424392735&link=ext
[527] Materiál pro jednání rady města, 11.10.2004, č.2410, ID:3139.
[528] Založeno na osobních zápiscích autora.
[529]Materiál pro jednání rady města, 7.8.2006, č.2415, ID: 5381.
[530] Materiál pro jednání zastupitelstva města, 22.8. 2005, č.1415, ID: 5456.
[531] Rokycanský deník, 10.8.2006.
[532] Materiál pro jednání zastupitelstva města, 3.10. 2006, č.1415, ID: 5582.
[533] Rokycanské noviny, č.3, 20.3.2007, s.4.
[534] Usnesení zastupitelstva města z 4.12.2006, www.rokycany.cz.
[535] 9. plenární zasedání MěstNV, 19.12.1961.
[536] Dražební vyhláška, www.rokycany.cz
[537] Dražební vyhláška, www.rokycany.cz
[538] Materiál pro jednání zastupitelstva města, 5.6.2006, č.2415, ID: 5215.
[539] Dražební vyhláška, www.rokycany.cz
[540] Materiál pro jednání zastupitelstva města, 18.1.2005, barevný plánek areálu kasáren, neoznačen ID.
[541] Materiál pro jednání zastupitelstva města, 5.6.2006, č.2415, ID: 5215.
[542] Rokycanské noviny, č.3, 20.3.2006, s.3.
[543] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1938.PLZE26.06115&extent=-807730.651148868,-1073593.6974142704,-807173.6618981694,-1073312.5919018083&link=ext
[544] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1947.PLZE27.01710&extent=-807538.8395581419,-1073801.2638920993,-807233.2666599964,-1073647.0450700666&link=ext
[545] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1951.PLZE27.09953&extent=-807707.4316004663,-1073805.106258103,-807132.1526063081,-1073514.770140739&link=ext
[546] Materiál pro jednání rady města, 11.10.2004, č.2410, ID:3139.
[547] Materiál pro jednání zastupitelstva města, 30.5. 2006, č.1001, ID: 5161.
[548] Založeno na osobních zápiscích autora.
[549] Rokycanský deník, 22.7.2005.
[550] Rokycanský deník, 30.3.2005.
[551] Materiál pro jednání rady města, 28.8. 2006, č.2413, ID: 5485.
[552] Materiál pro jednání rady města, 18.9. 2006, č.2413, ID: 5539.
[553] Usnesení zastupitelstva města, 28.1.2008, www.rokycany.cz
[555] Informace o prodeji jednotlivých objektů v kasárnách zveřejněné na www.rokycany.cz.
[556] Materiál pro jednání rady města, 11.10.2004, č.2415, ID:3125.
[557] Materiál pro jednání zastupitelstva města, 9.8. 2005, č.1415, ID: 4185.
[558] Rokycanský deník, 23.7.2005.
[559] Materiál pro jednání rady města, 1.8.2005, č.2415, ID: 4155.
[560] Materiál pro jednání rady města, 1.8.2005, č.2415, ID: 4155.
[561] Materiál pro jednání zastupitelstva města, 9.8.2005, č.1415, ID: 4185.
[562] Informace o prodeji jednotlivých objektů v kasárnách zveřejněné na www.rokycany.cz.
[563] Materiál pro jednání zastupitelstva města, 1.11.2005, bod č.1415, ID: 4419.
[564] Materiál pro jednání rady města, 9.1.2006, č.2415, ID: 4631.
[565] Informace o prodeji jednotlivých objektů v kasárnách zveřejněné na www.rokycany.cz.
[566] Materiál pro jednání rady města, 11.10.2004, č.2415, ID:3125.
[567] Materiál pro jednání zastupitelstva města, 9.8.2005, č.1415, ID: 4185.
[568] Rokycanský deník, 23.7.2005.
[569] Materiál pro jednání zastupitelstva města, 9.8.2005, č.1415, ID: 4185.
[570] Materiál pro jednání rady města, 1.8.2005, č.2415, ID: 4155.
[571] Materiál pro jednání zastupitelstva města, 1.11. 2005, bod č.1415, ID: 4419.
[572] Materiál pro jednání rady města, 9.8.2006, č.2415, ID: 4631.
[573] Veřejná vyhláška oznámení o zahájení územního řízení o změně stavby a stavebního řízení a pozvání k veřejnému ústnímu jednání, Přístavba, nástavba a stavební úpravy objektu (pro ubytování) v bývalém areálu kasáren v kat. území Rokycany, www.rokycany.cz
[574] Veřejná vyhláška usnesení, Přístavba, nástavba a stavební úpravy objektu (pro ubytování) v bývalém areálu kasáren v kat. území Rokycany, www.rokycany.cz
[576] Materiál pro jednání zastupitelstva města, 9.8.2005, č.1415, ID: 4185.
[577] Rokycanský deník, 21.9.2005; Materiál pro jednání zastupitelstva města, 1.11. 2005, bod č.1415, ID: 4419.
[578] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1938.PLZE26.06115&extent=-807760.5313013797,-1073684.4982660762,-807203.5420506811,-1073403.392753614&link=ext
[579] Materiál pro jednání rady města, 11.10.2004, č.2410, ID:3139.
[581] Informace o prodeji jednotlivých objektů v kasárnách zveřejněné na www.rokycany.cz.
[582] Materiál pro jednání rady města, 1.8.2005, č.2415, ID: 4155.
[583] Materiál pro jednání zastupitelstva města, 9.8.2005, č.1415, ID: 4185.
[584] Materiál pro jednání rady města, 1.8.2005, č.2415, ID: 4155.
[585] Rokycanský deník, 21.9.2005.
[586] Materiál pro jednání zastupitelstva města, 1.11.2005, bod č.1415, ID: 4419.
[587] Materiál pro jednání rady města, 9.1.2006, č.2415, ID: 4631.
[588] Rokycanský deník, 26.11.2005.
[589] Informace o prodeji jednotlivých objektů v kasárnách zveřejněné na www.rokycany.cz.
[590] Materiál pro jednání zastupitelstva města, 9.8.2005, č.1415, ID: 4185.
[591] Materiál pro jednání rady města, 1.8.2005, č.2415, ID: 4155.
[592] Rokycanský deník, 30.9.2005.
[593] Materiál pro jednání rady města, 15.5.2006, č.2415, ID: 5061.
[594] Materiál pro jednání zastupitelstva města, 22.8.2006, č.1415, ID: 5443.
[598] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1957.PLZE27.11030&extent=-807752.0431809169,-1074042.4903594183,-806991.0026627555,-1073658.4027229089&link=ext
[599] Rokycanský deník, 15.10.2003.
[600] Rokycanské noviny, č.8, 20. prosince 2003, s.1.
[601] Informace o prodeji jednotlivých objektů v kasárnách zveřejněné na www.rokycany.cz.
[602] Informace o prodeji jednotlivých objektů v kasárnách zveřejněné na www.rokycany.cz.
[603] Usnesení zastupitelstva Plzeňského kraje, 31.8.2004.
[604] Materiál pro jednání rady města, 1.8.2005, č.2415, ID: 4155.
[605] Materiál pro jednání zastupitelstva města, 9.8.2005, č.1415, ID: 4185.
[606] Rokycanský deník, 18.7.2005.
[607] Rokycanský deník, 30.9.2005.
[609] Informace o prodeji jednotlivých objektů v kasárnách zveřejněné na www.rokycany.cz.
[610] Dražební vyhláška - objekt č. 63, www.rokycany.cz
[611] Materiál pro jednání zastupitelstva města, 9.8.2005, č.1415, ID: 4185.
[612] Dražební vyhláška - objekt č. 63, www.rokycany.cz
[613] Materiál pro jednání zastupitelstva města, 9.8.2005, č.1415, ID: 4185.
[614] Materiál pro jednání rady města, 1.8.2005, č.2415, ID: 4155.
[615] Rokycanský deník, 21.9.2005.
[616] Materiál pro jednání zastupitelstva města, 1.11. 2005, bod č.1415, ID: 4419.
[617] Materiál pro jednání rady města, 9.1.2006, č.2415, ID: 4631.
[618] Rokycanský deník, 26.11.2005.
[619] Dražební vyhláška - objekt č. 63, www.rokycany.cz
[620] Materiál pro jednání zastupitelstva města, 30.5.2006, č.1415, ID: 5153.
[621] Dražební vyhláška - objekt č. 63, www.rokycany.cz
[622] Informace o prodeji jednotlivých objektů v kasárnách zveřejněné na www.rokycany.cz.
[623] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1938.PLZE26.06115&extent=-807773.0055398069,-1073721.9209813573,-807216.0162891083,-1073440.8154688952&link=ext
[624] Materiál pro jednání rady města, 1. srpna 2005, č.2160, ID: 4112.
[625] Materiál pro jednání rady města, 11.10.2004, č.2410, ID:3139.
[626] Materiál pro jednání rady města, 1. srpna 2005, č.2160, ID: 4112.
[627] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1938.PLZE26.06115&extent=-807773.0055398069,-1073721.9209813573,-807216.0162891083,-1073440.8154688952&link=ext
[628] Materiál pro jednání rady města, 11.10.2004, č.2410, ID:3139.
[629] Rokycanský deník, 4.10.2005.
[630] Materiál pro jednání zastupitelstva města, 22.8.2006, č.1415, ID: 5440.
[631] Materiál pro jednání rady města, 18.9. 2006, č.2415, ID: 5504.
[632] Materiál pro jednání zastupitelstva města, 3.10. 2006, č.1415, ID: 5580.
[633] Veřejné zakázky za rok 2006, www.rokycany.cz.
[634] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1938.PLZE26.06115&extent=-807765.4629770372,-1073765.2907172844,-807208.4737263386,-1073484.1852048223&link=ext
[635] Materiál pro jednání rady města, 20.9.2004, bod č.2412, ID:3052.
[636] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1938.PLZE26.06115&extent=-807765.4629770372,-1073765.2907172844,-807208.4737263386,-1073484.1852048223&link=ext
[637] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1947.PLZE27.01710&extent=-807577.6727806145,-1073961.6896636244,-806966.5269843232,-1073653.2520195586&link=ext
[638] Materiál pro jednání rady města, 20.9.2004, bod č.2412, ID:3052.
[639] Materiál pro jednání zastupitelstva města, 18. ledna 2005, barevný plánek areálu kasáren, neoznačen ID.
[640] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1938.PLZE26.06115&extent=-807765.4629770372,-1073757.0229080943,-807208.4737263386,-1073492.4530140124&link=ext
[641] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1938.PLZE26.06115&extent=-807765.4629770372,-1073757.0229080943,-807208.4737263386,-1073492.4530140124&link=ext
[642] Usnesení zastupitelstva města z 21.5.2007, www.rokycany.cz.
[643] Usnesení zastupitelstva města z 25.6.2007, www.rokycany.cz.
[644] Usnesení zastupitelstva města z 24.9.2007, www.rokycany.cz.
[648] Materiál pro jednání rady města, 20.9.2004, bod č.2412, ID:3052.
[650] Materiál pro jednání rady města, 20.9.2004, bod č.2412, ID:3052.
[651] Materiál pro jednání rady města, 20.9.2004, bod č.2412, ID:3052.
[652] Materiál pro jednání rady města, 20.9.2004, bod č.2412, ID:3052.
[653] Zápis č.200506 ze schůze Hospodářské komise rady města Rokycan konané dne 25. května 2005, Materiál pro jednání rady města, 30. května 2005.
[654] Materiál pro jednání rady města, 30.5. 2005, č.2415, ID: 3941.
[655] Materiál pro jednání rady města, 9. ledna 2006, č.2415, ID: 4634.
[656] Materiál pro jednání rady města, 9. ledna 2006, č.2415, ID: 4634.
[658] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1957.PLZE27.11030&extent=-807503.3176990703,-1074042.0939841482,-807122.7974399896,-1073850.0501658933&link=ext
[659] Materiál pro jednání rady města, 30.5. 2005, č.2415, ID: 3941.
[660] Rokycanský deník, 25.11.2005.
[661] Materiál pro jednání rady města, 30.5. 2005, č.2415, ID: 3941.
[662] Materiál pro jednání rady města, 9. ledna 2006, č.2415, ID: 4634.
[663] Materiál pro jednání rady města, 20.9.2004, bod č.2412, ID:3052.
[664] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1938.PLZE26.06115&extent=-807735.0026273894,-1073796.0411654997,-807178.0133766908,-1073514.9356530376&link=ext
[665] Informace o prodeji jednotlivých objektů v kasárnách zveřejněné na www.rokycany.cz.
[666] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1938.PLZE26.06115&extent=-807735.0026273894,-1073796.0411654997,-807178.0133766908,-1073514.9356530376&link=ext
[667] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1957.PLZE27.11030&extent=-807619.4556531436,-1073908.7137058359,-807238.9353940629,-1073716.669887581&link=ext
[668] Informace o prodeji jednotlivých objektů v kasárnách zveřejněné na www.rokycany.cz.
[669] Materiál pro jednání zastupitelstva města, 9. srpna 2005, č.1415, ID: 4185.
[670] Materiál pro jednání rady města, 1. srpna 2005, č.2415, ID: 4155.
[671] Rokycanský deník, 30.9.2005.
[672] Materiál pro jednání zastupitelstva města, 9. srpna 2005, č.1415, ID: 4185.
[673] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1938.PLZE26.06115&extent=-807815.9401278821,-1073769.3520972342,-807258.9508771835,-1073488.2465847721&link=ext
[674] Materiál pro jednání zastupitelstva města, 9. srpna 2005, č.1415, ID: 4185.
[675] Rokycanský deník, 23.7.2005.
[676] Materiál pro jednání zastupitelstva města, 9. srpna 2005, č.1415, ID: 4185.
[679] Materiál pro jednání rady města, 14.11.2005, bod č.2415, ID:4483.
[680] Zpráva ČTK, ID: 20040531E01564, 31.5.2004.
[681] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1938.PLZE26.06115&extent=-807842.6291961448,-1073784.4372227744,-807285.6399454462,-1073503.3317103123&link=ext
[682] Rokycanský deník, 18.7.2005.
[683] Materiál pro jednání zastupitelstva města, 9. srpna 2005, č.1415, ID: 4185.
[684]Materiál pro jednání rady města, 7.8.2006, č.2441, ID: 5358.
[685] Materiál pro jednání zastupitelstva města, 22.8.2006, č.1415, ID: 5447.
[686]Materiál pro jednání rady města, 7.8.2006, č.2415, ID: 5364.
[687] Materiál pro jednání zastupitelstva města, 22.8.2006, č.1415, ID: 5447.
[688] Zahájení zjišťovacího řízení - "Autolakovna, pneuservis, autoservis a parkoviště, www.rokycany.cz
[690] Materiál pro jednání rady města, 20.9.2004, bod č.2412, ID:3052.
[691] Materiál pro jednání rady města, 20.9.2004, bod č.2412, ID:3052.
[693] Materiál pro jednání rady města, 20.9.2004, bod č.2412, ID:3052.
[694] Materiál pro jednání rady města, 20.9.2004, bod č.2412, ID:3052.
[695] Materiál pro jednání zastupitelstva města, 9.8. 2005, č.1415, ID: 4185.
[696] Materiál pro jednání rady města, 20.9.2004, bod č.2412, ID:3052.
[697] Materiál pro jednání zastupitelstva města, 9.8. 2005, č.1415, ID: 4185.
[698] Materiál pro jednání rady města, 1.8. 2005, č.2415, ID: 4155.
[699] Materiál pro jednání zastupitelstva města, 9.8. 2005, č.1415, ID: 4185.
[700] Rokycanský deník, 21.9.2005.
[701] Materiál pro jednání zastupitelstva města, 1.11. 2005, bod č.1415, ID: 4419.
[702] Materiál pro jednání rady města, 9. ledna 2006, č.2415, ID: 4631.
[704] Materiál pro jednání zastupitelstva města, 9.8. 2005, č.1415, ID: 4185.
[705] Materiál pro jednání rady města, 1.8. 2005, č.2415, ID: 4155.
[706] Rokycanský deník, 21.9.2005.
[707] Materiál pro jednání zastupitelstva města, 1.11. 2005, bod č.1415, ID: 4419.
[708] Materiál pro jednání rady města, 9. ledna 2006, č.2415, ID: 4631.
[709] Materiál pro jednání rady města, 20.9.2004, bod č.2412, ID:3052.
[710] Materiál pro jednání rady města, 11.10.2004, č.2410, ID:3139.
[711] Materiál pro jednání rady města, 1. srpna 2005, č.2160, ID: 4112.
[713] Materiál pro jednání rady města, 11.10. 2004, č.2413, ID: 3084.
[714] Materiál pro jednání rady města,3.1.2005, bod č.2415, ID:3381.
[715] Informace o prodeji jednotlivých objektů v kasárnách zveřejněné na www.rokycany.cz.
[716] Informace o prodeji jednotlivých objektů v kasárnách zveřejněné na www.rokycany.cz.
[717] Informace o prodeji jednotlivých objektů v kasárnách zveřejněné na www.rokycany.cz.
[718] Materiál pro jednání rady města, 1.8. 2005, č.2415, ID: 4155.
[719] Materiál pro jednání zastupitelstva města, 9.8. 2005, č.1415, ID: 4185.
[720] Materiál pro jednání zastupitelstva města, 1.11. 2005, bod č.1415, ID: 4419.
[721] Materiál pro jednání rady města, 9. ledna 2006, č.2415, ID: 4631.
[722] Materiál pro jednání rady města, 18.9.2006, k bodu 807 – drtírna plastového odpadu.
[723] Materiál pro jednání rady města, 18.9.2006, k bodu 807 – drtírna plastového odpadu.
[724] Materiál pro jednání rady města, 18.9.2006, č.2099, ID:5555.
[725] Materiál pro jednání rady města, 18.9.2006, k bodu 807 – drtírna plastového odpadu.
[726] Materiál pro jednání rady města, 18.9.2006, č.2099, ID:5555.
[727] Materiál pro jednání rady města, 18.9.2006, k bodu 807 – drtírna plastového odpadu.
[728] Rokycanský deník, 1.9.2006; Rokycanský deník, 30.9.2006.
[729] Rokycanský deník, 31.10.2006.
[730] Usnesení zastupitelstva města z 4.12.2006, www.rokycany.cz
[731] Provozovna pro zpracování plastového odpadu Rokycany, www.rokycany.cz
[732] Oznámení o zveřejnění Provozovna plastů v kasárnách Rokycany, www.rokycany.cz
[734] Materiál pro jednání rady města, 11.10.2004, č.2410, ID:3139.
[736] Materiál pro jednání rady města, 20.9.2004, bod č.2412, ID:3052.
[737] Materiál pro jednání rady města, 20.9.2004, bod č.2412, ID:3052.
[738] Materiál pro jednání rady města, 20.9.2004, bod č.2412, ID:3052.
[739] Materiál pro jednání rady města, 20.9.2004, bod č.2412, ID:3052.
[740] Materiál pro jednání rady města, 20.9.2004, bod č.2412, ID:3052.
[741] Materiál pro jednání rady města, 20.9.2004, bod č.2412, ID:3052.