1. Urbanistický a stavební vývoj Týmlovy ulice

Týmlova ulice vybíhá, respektive vybíhala, z ulice Míru k severu podél východního bočního průčelí základní školy v ulici Míru. Pak ústila do plácku s kašnou za školou. Právě kvůli výstavbě této školní budovy zanikla ještě před koncem 19. století západní uliční fronta. Po demolicích v 60.-80. letech 20. století pak zmizela i východní strana ulice. Týmlova ulice dnes de facto neexistuje, není označena žádnou tabulkou, na mapách se její jméno vynechává.

Vznikla snad ve 14. století v době gotické lokace Rokycan a šlo o podružnou komunikaci o délce cca 90 metrů, umožňující spíše přístup k zadním traktům a stodolám okolních domů v Komenského a Havlíčkově ulici. Prakticky až do jejího zániku se zde nerozvinula klasická uliční parcelace, namísto toho ji lemovaly boční fasády nárožních domů stojících v ulici Míru nebo vjezdy do jejich zahrad a stodol. Přestože Týmlova ulice vynikala poměrně pravidelnou uliční čárou, která byla příznačná pro plánovité gotické lokace, existuje i jiná teorie jejího vzniku. V městském organismu působila do jisté míry nelogicky, vždyť jen zbytečně rozřezávala blok mezi ulicemi Havlíčkovou a Komenského, které tudíž měly natolik mělké parcely, že neposkytovaly prakticky žádný prostor pro případný vznik plnohodnotných domů. Podle této teorie vznikla Týmlova ulice až dodatečně, možná někdy po třicetileté válce, na místě původního velkého rokycanského ústředního náměstí, které sahalo na západě až ke Komenského ulici, na severu až ke Smetanově ulici. To bylo později spekulativně zastavěno podružnou zástavbou (mimochodem v ulicích Srbova, Havlíčkova, Týmlova se prakticky vůbec nevyskytovaly právovárečné měšťanské domy) a náměstí redukováno do dnešní rozlohy (Masarykovo náměstí).[1] Tuto teorii považuje za poměrně pravděpodobnou i Karel Kuča.[2]

Obsah

1. Urbanistický a stavební vývoj Týmlovy ulice. 1

2. Popis jednotlivých objektů v Týmlově ulici 1

3. Technický vývoj a vývoj pojmenování Týmlovy ulice. 2

Další otazníky vzbudil roku 1998 archeologický výzkum prováděný před přestavbou hasičské centrály na místě domů čp.29/I a čp.30/I (viz kapitola „Komenského ulice“). Odhalena tam totiž byla mimo jiné i pícka z 1. poloviny 13. století, možný pozůstatek malohutnické výroby.[3] Nález sídelního horizontu ze 13. století [4] zpochybňuje do té doby převládající výklad stavebních dějin Rokycan, podle něhož zástavba v západní části města vznikla až ve 14. století plánovitým založením na dosud neosídlené ploše. Rezidua z 13. století buď vznik této části města posouvají o víc než 100 let do minulosti, nebo nasvědčují tomu, že i v západní části historického jádra existovala v předlokační době nějaká, byť izolovaná, zástavba. I na zástavbu podél Týmlovy ulice je proto nutno pohlížet prismatem tohoto archeologického nálezu.

V roce 1892 navrhl B. Pek ve svém regulačním plánu města zrušení Týmlovy ulice a přičlenění její plochy k parcelám domů v souběžných ulicích Komenského a Havlíčkově. Poukazoval na to, že příliš malá hloubka bloku neumožňuje plnohodnotnou zástavbu. Zároveň ale uznával, že takováto myšlenka je na konzervativní rokycanské poměry příliš radikální. Jako kompromis proto navrhoval ponechání východní uliční fronty a západní stranu posunout o něco do vnitrobloku. Tím se měla rozšířit nevyhovující komunikace, v jednom místě jen 3,7 m široká.[5] Inženýr Pek se svými modernistickými asanačními představami neuspěl. Ovšem netušil, že realita o sto let později nakonec bude daleko radikálnější.

Mapa demolic v západní části historického jádra Rokycan. Týmlova ul. je v levé části mapy. Klikni pro detailní přehled zástavby, včetně označení domů čísly.	Mapa historického jádra Rokycan dle stavu z r. 1990. Týmlova ul. je v levé části mapy. Klikni pro detailní přehled zástavby, včetně označení domů čísly.	Pohled od SZ na trosky bloku mezi Havlíčkovou a Týmlovou ul. Vzadu dům čp.75/I (U Černého koně) na rohu ul. Míru a Havlíčkova. Foto cca z 1. poloviny 80. let, ze sbírky E. Vonáskové.	Pohled od ZŠ v ul. Míru k náměstí. Vpředu zástavba v bloku mezi ul. Týmlova a Havlíčkova. Pak domy mezi Havlíčkovou ul. a náměstím. Pohlednice z 1. republiky, ze sbírky H. Hrachové.

2. Popis jednotlivých objektů v Týmlově ulici

Ještě před koncem 19. století zmizela kvůli výstavbě nové měšťanské školy celá západní strana Týmlovy ulice. Konkrétně šlo o tři domy: na rohu ulice Míru a Týmlovy ulice stál objekt čp.72/I, takzvaná Švantlovská kasárna. Patrová, klasicistní budova kasáren, zasahovala do Týmlovy ulice bočním křídlem. Podrobný popis objektu se nalézá v samostatné kapitole „ulice Míru“.

Kromě kasáren stál na západní straně ulice ještě dům čp.64/I. V Josefském katastru roku 1788 popsán jako „domek“ (na rozdíl od většiny ostatních objektů v historickém jádru Rokycan, které jsou označeny jako „dům“).[6] V roce 1803 dům prodán Josefu Vavrouškovi staršímu za 600 zlatých. Nový majitel požádal 12. září 1803 o ingors koupě. 29. března 1806 Josef Vavroušek požádal magistrát o povolení ke stavebním úpravám v tomto domku. Přestavba měla sestávat z výměny komína, který popisován jako nebezpečný, protože veden z malé světničky točitě do komína. Vavroušek také plánoval přemístit malou kuchyňku ze střední části domku pro lepší bezpečnost na druhou stranu a nově zaklenout. 9. dubna 1806 pak na pokyn magistrátu provedli zednický mistr Ondřej Černý a kominický mistr Jakub Liška obhlídku domku a doporučili vydat povolení k přestavbě. V roce 1807 Vavroušek dům čp.64/I prodal a koupili ho za 1 145 zlatých František a Kateřina Helmhackerovi. Ti poté 16. února 1807 požádali magistrát o ingors.[7] Podle popisu z roku 1892 to byla jen přízemní stavba.[8] Trhovou smlouvou z 2. května 1897 se majitelem domu stalo město.[9]

Na severu uliční frontu uzavíral rohový objekt čp.65/I, orientovaný převážně do plácku s kašnou za dnešní školou (viz samostatná kapitola). Rovněž tak objekt čp.65/I je v Josefském katastru roku 1788 označen jako „domek“.

Na východní straně ulice byla zástavba přeci jen o něco kompaktnější. Od jihu tu stály následující objekty: rohový čp.73/I (jeho popis v kapitole „ulice Míru“). Pak následovala jeho zahrada a za ní, směrem k severu stály v Týmlově ulici domy čp.160/I, čp.161/I, čp.145/I a na severním konci rohový dům čp.63/I (a někde u něj asi i objekt čp.152/I). Podle popisu stavební podoby města od B. Peka z roku 1892 byly prý v Týmlově ulici kromě rohových domů ještě další čtyři, z toho dva přízemní a dva jednopatrové.[10] Jde ale pravděpodobně o omyl, existence žádného dalšího domu zde v době vzniku Pekova spisku není doložena. Z historické fotodokumentace vyplývá, že všechny objekty na této straně ulice byly nejspíš přízemní, se sedlovou střechou. Jak ukazuje letecký snímek města z roku 1925, tvořily souvislou řadu.

Dům čp.160/I se připomíná roku 1856, kdy šlo o novostavbu. Tehdy odhadnut na 801 zlatých 44 krejcarů.[11] V matrice je objekt čp.160/I poprvé zaznamenán 23. prosince 1857, kdy se tu narodila dcera mistra obuvnického Josefa Horníčka.[12] V městském archivu se nachází složka z roku 1877, nazvaná „Justicová Anna, přístavba světnice v čp.160/I“.[13] Dokud byly v sousedství Švantlovské kasárny, fungovala v domě vinárna U Justiců. Po zboření kasáren podnik zanikl. Roku 1905 žádá majitel domu Václav Slach o nové povolení k hostinské činnosti, ale obec mu je neudělila, protože poukazovala na nevhodnost zřizování hospody tak blízko školy (myšlena dnešní ZŠ v ulici Míru).[14] Harmonogram národního výboru z prosince 1981 mluví o tom, že během následujícího roku město přidělí tři náhradní byty zdejším nájemníkům pro vyklizení čp.160/I. Odbor výstavby totiž nařídil jeho okamžité vystěhování z důvodu možnosti ohrožení života.[15] Dům pak zbořen roku 1985.

Dům čp.161/I vznikl před rokem 1858, na stavební parcele č.kat.32.[16] To potvrzuje i matrika, která dům čp.161/I poprvé zaznamenala 14. června 1858, kdy tu zemřela dcera podruhyně Terezie Štěpánovské.[17] Novostavba je zobrazena i na dodatečných zákresech do indikační skici mapy stabilního katastru.[18] Ale dům patrně vzniknul ještě o několik let dříve. V roce 1857 už je uveden ve sčítání lidu, kdy tu žila rodina Štěpánkových.[19] Nejvyšším číslem popisným tehdy v Rokycanech bylo čp.164/I, takže vznik objektu čp.161/I lze posunout možná ještě o pár let do minulosti. V městském archivu se nachází složka z roku 1913, nazvaná „Charvát Václav, zřízení kanálu u domu čp.161/I“.[20] Dne 21. září 1927 na schůzi městské rady vydáno stavební povolení na dílnu u čp.161/I majitele V. Charváta.[21] Dům čp.161/I byl zbořen roku 1985.[22] 13. března 1984 přidělilo město zdejším obyvatelům (Anna Bělová a Milan Žák) dva náhradní byty.[23] 10. ledna 1985 podala Věra Poláková stížnost na MěstNV, protože u domu čp.161/I v Týmlově ulici prý začaly demoliční práce, ale ona měla v jeho garáži stále uschovány své věci i automobil. 1. února 1985 svoji stížnost zrušila, dohodla se totiž s Pozemními stavbami, že demoliční práce budou pozastaveny do 15. února 1985, tedy do úplného vystěhování domu.[24] Až 20. února přidělilo město zdejší obyvatelce Margitě Mikové náhradní byt.[25]

Dům čp.145/I byl postaven na sklonku 18. století. Nejstarší matriční zápis o domě čp.145/I pochází z 1. července 1788, kdy se tu narodila dcera Jana Bajera.[26] Dne 27. dubna 1939 vydala obecní rada povolení ke zřízení nových obytných místností a skladiště v tomto domě.[27] 23. února 1984 dostal Jiří Mucek z čp.145/I přidělen od města náhradní byt.[28] Objekt zbořen roku 1985.

Uliční frontu ukončoval rohový dům čp.63/I, zbudovaný ve stylu venkovského stavení, s barokizujícím štítem, který byl ovšem také zbořen v období komunistických plošných demolic (je popsán v samostatné kapitole „plácek za ZŠ v ulici Míru“). Někde poblíž domu čp.63/I patrně stál ještě dům čp.152/I. Číslo popisné získal až druhotně. Ve sčítání lidu roku 1921 čp.152/I ve městě neexistovalo.[29] Stejně tak neexistovalo v seznamu majitelů domů cca z roku 1929.[30] Je ovšem již uveden v seznamu majitelů domů cca z roku 1941. Tehdy byla coby majitel čp.152/I uváděna Terezie Balejová, které v oné době patřil i dům čp.63/I na rohu Týmlovy a Smetanovy ulice. Ve prospěch jeho lokalizace do Týmlovy ulice svědčí i zpráva z roku 1969 o tom, že dům čp.152/I je v havarijním stavu a je plánována jeho demolice, k čemuž bude nutné čekat na přestěhování nájemníků do náhradních bytů.[31] Právě v Týmlově ulici v té době bylo mnoho zchátralých domů.

Na přelomu 80. a 90. let 20. století byla Týmlova ulice jako veřejná komunikace zrušena, protože její plocha byla začleněna do oploceného skladu stavební techniky a materiálu pro nedalekou stavbu obchodního domu Žďár. Celý prostor byl obehnán plechovou ohradou a nepřístupný. V polovině 90. let na této ploše zřízeno parkoviště (viz kapitola „ulice Míru“). Kvůli stížnostem zástupců školy v ulici Míru, kterým nyní doslova pod okny parkovaly automobily, rozhodla 20. října 1997 městská rada, že parkoviště oddělí od budovy školy 10 metrů širokým ochranným pruhem, vytýčeným betonovými květináči s mobilní zelení, přičemž samotný pruh bude navíc oset travou.[32] Tento pruh probíhající v místech bývalé Týmlovy ulice je tak poslední připomínkou této zaniklé městské komunikace.

V budoucnosti bude nezbytné obnovit aspoň zčásti zástavbu v bloku, vymezeném ulicemi Týmlova, Smetanova, Havlíčkova, Míru tak, aby se zacelila jizva v městském organismu, způsobená pozdně normalizačními demolicemi. Podstatné je zejména opětovné definování nárožních partií, s nejvyšším městotvorným účinkem. V případě Týmlovy ulice by se to týkalo rohových parcel do ulice Míru a do ulice Smetanovy (u plácku s kašnou za budovou základní školy). Ponechání nynějšího provizoria v podobě parkoviště ale ani nějaká parková úprava nejsou řešením.

3. Technický vývoj a vývoj pojmenování Týmlovy ulice

V březnu 1930 městská rada konstatuje, že z důvodů uvedených městskou technickou kanceláří nelze vyhovět žádosti obyvatel Zbrojní ulice o snížení uličního kanálu.[33]

Na indikační skice stabilního katastru (z let 1838-1877) se tato komunikace nazývá Kasernengasse, tedy Kasárenská či Kasární ulice.[34] Na mapě z roku 1877 uváděna jako Zbrojní ulice. Takto evidována i roku 1892.[35] Na mapě z roku 1940 se označuje jako Komenského ulice (možná šlo o omyl, nebo byla skutečně považována za součást paralelní komunikace, nynější Komenského ulice, probíhající po opačné straně budovy školy). Usnesením MNV z 25. července 1946 pojmenována Týmlova ulice.[36] Podle učitele Jana Týmla.[37] Jan Týml se narodil 10. dubna 1905 v Plzni-Skvrňanech. Kromě učitelského povolání psal básně. 25. ledna 1945 zatčen pro odbojovou činnost, prošel různými koncentračními tábory a umírá v květnu 1945 na tyfus v táboře v Ludnu.[38] V současnosti není Týmlova ulice oficiálně evidována v seznamu rokycanských ulic. Po celkovém zániku zdejší zástavby ztratilo pojmenování svůj význam.

[1] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998.

[2] Kuča, K.: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl 6.: Pro-Sto, Praha 2004, s. 344-345.

[3] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 5, Rokycany 1999, s. 62.

[4] Široký, R. - Wasková, M.: Rokycany čp.33, Komenského ul., Archeologická studie pro stavbu školní tělocvičny, Plzeň 2006, s. 12-13.

[5] Pek, B.: Poznámky k regulačním plánům města Rokycan, 1892.; https://encyklopedierokycan.wz.cz/regulacniplan1892.htm

[6] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SÚA, JK, i.č. 3888, kt. 1903.

[7] Purghart, F.: Domy na místě dnešní ZDŠ v ulici Míru, 1973, strojopis uložený v knihovně Muzea dr. B. Horáka.

[8] Pek, B.: Poznámky k regulačním plánům města Rokycan, 1892.; https://encyklopedierokycan.wz.cz/regulacniplan1892.htm

[9] Purghart, F.: Domy na místě dnešní ZDŠ v ulici Míru, 1973, strojopis uložený v knihovně Muzea dr. B. Horáka.

[10] Pek, B.: Poznámky k regulačním plánům města Rokycan, 1892.; https://encyklopedierokycan.wz.cz/regulacniplan1892.htm

[11] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SOkA Rokycany, AM Rokycany, II. odd., kn. 190 (detax.), fol. 169.

[12] Matrika křtů Rokycany 1856-1864, s. 51, snímek 54, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067901/rokycany-17_0540-n

[13] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan, III. oddělení, inventář, 1976, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0071_00013_am-rokycany-odd-3.pdf

[14] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 2, Rokycany 1996, s. 51.

[15] 3. plenární zasedání MěstNV, 8. 12. 1981.

[16] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SÚA, SK, Plz. 434, Einschaltungsbogen, parc. 438.

[17] Matrika pohřbů Rokycany 1845-1880, s. 156, snímek 159, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067917/rokycany-33_1590-z

[18] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=PLZ434018380&extent=3015.1622269493982,-32561.1495586741,4457.173910972767,-31833.384286893554&link=ext

[19] Sčítání lidu Rokycany, 1857, https://www.portafontium.eu/iipimage/34705332

[20] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan, III. oddělení, inventář, 1976, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0071_00013_am-rokycany-odd-3.pdf

[21] 15. schůze městské rady, 21. 9. 1927.

[22] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SÚA, SK, Plz. 434, Einschaltungsbogen, parc. 438.

[23] 20. plenární zasedání MěstNV, 30. 10. 1984.

[24] 29. plenární zasedání MěstNV, 22. 4. 1986.

[25] 3. plenární zasedání MěstNV, 28. 10. 1986.

[26] Matrika křtů Rokycany 1784-1793, s. 19, snímek 19, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067890/rokycany-06_0115-n

[27] Kronika města Rokycan 1938-47, f. 14.

[28] 20. plenární zasedání MěstNV, 30. 10. 1984.

[29] Sčítání lidu Rokycany 1921, https://www.portafontium.eu/iipimage/34706002

[30] Státní okresní archiv Rokycany, Archiv města Rokycan, č. kart. 140.

[31] 5. plenární zasedání MěstNV, 10. 11. 1969.

[32] Rokycanský deník, 31. 10. 1997, s. 14.

[33] 187. schůze městské rady, 14. 3. 1930.

[34] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=PLZ434018380&extent=2603.2125349250773,-33004.643256286545,5487.235902971815,-31549.112712725455&link=ext

[35] Pek, B.: Poznámky k regulačním plánům města Rokycan, 1892.; https://encyklopedierokycan.wz.cz/regulacniplan1892.htm

[36] Cironis, P.: Rokycanský uličník, Rokycany 2003, s. 100.

[37] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 2, Rokycany 1996, s. 50.

[38] Kulturní přehledy MěNV Rokycany, r. 1960, č. 4, s. 4.