https://encyklopedierokycan.wz.cz/vstupdofotogalerie.jpg

 

https://encyklopedierokycan.wz.cz/vstupmapy.jpg

 

https://encyklopedierokycan.wz.cz/zpetnahomepage.jpg

https://encyklopedierokycan.wz.cz/fotografieheadlinetymlovaulice.jpg

D. Borek: verze 2026/05/11

1. Urbanistický a stavební vývoj Týmlovy ulice

Týmlova ulice vybíhá, respektive vybíhala, z ulice Míru k severu podél východního bočního průčelí základní školy v ulici Míru.  Pak ústila do plácku s kašnou za školou. Právě kvůli výstavbě školní budovy zanikla už před koncem 19. století západní uliční fronta. Po demolicích v 60. – 80. letech 20. století pak zmizela i východní strana ulice. Týmlova ulice dnes de facto neexistuje, není označena žádnou tabulkou, na mapách její jméno nefiguruje.

Obsah

1. Urbanistický a stavební vývoj Týmlovy ulice. 1

2. Popis jednotlivých objektů v Týmlově ulici 1

2.1. Zástavba při západní straně ulice (na místě školy). 1

2.2. Zástavba při východní straně ulice (zbořená v 2. polovině 20. století). 2

3. Technický vývoj a vývoj pojmenování Týmlovy ulice. 2

 

 

Vznikla snad ve 14. století v době gotické lokace Rokycan a šlo o podružnou komunikaci o délce cca 90 metrů, umožňující spíše přístup k zadním traktům a stodolám okolních domů v Komenského a Havlíčkově ulici. Prakticky až do jejího zániku se zde nerozvinula klasická domovní fronta, namísto toho ji lemovaly boční fasády nárožních domů stojících v ulici Míru nebo vjezdy do jejich zahrad a stodol.

Přestože Týmlova ulice vynikala poměrně pravidelnou uliční čárou, která byla příznačná pro plánovité gotické lokace, existuje i jiná teorie jejího vzniku. V městském organismu působila do jisté míry nelogicky, jen „zbytečně“ rozřezávala blok mezi ulicemi Havlíčkovou a Komenského, které tudíž měly natolik mělké parcely, že neposkytovaly prakticky žádný prostor pro vznik plnohodnotných domů. Podle této teorie vznikla Týmlova ulice až dodatečně, možná někdy po třicetileté válce, na místě původního velkého rokycanského ústředního náměstí, které sahalo na západě až ke Komenského ulici, na severu až ke Smetanově ulici. To bylo později druhotně redukováno méně zámožnou zástavbou. Mimochodem v ulicích Srbova, Havlíčkova, Týmlova se prakticky nevyskytovaly právovárečné měšťanské domy. Velký rynek byl pak redukován do dnešní rozlohy (Masarykovo náměstí).[1] Tuto teorii považuje za poměrně pravděpodobnou i Karel Kuča.[2]

 

Mapa historického jádra Rokycan dle stavu z r. 1990. Klikni pro detailní přehled zástavby, včetně označení domů čísly.

Mapa prostorových a dopravních vztahů ve středověkých Rokycanech.

 

Další otazníky vzbudil roku 1998 archeologický výzkum prováděný před přestavbou hasičské centrály na místě domů čp.29/I a čp.30/I v Komenského ulici. Odhalena tam totiž byla mimo jiné pícka z 1. poloviny 13. století, možný pozůstatek malohutnické výroby.[3] Nález sídelního horizontu ze 13. století[4] zpochybňuje do té doby převládající výklad stavebních dějin Rokycan, podle něhož zástavba v západní části města vznikla až ve 14. století plánovitým založením na dosud neosídlené ploše. Rezidua z 13. století buď vznik této části města posouvají o víc než 100 let do minulosti, nebo nasvědčují tomu, že i v západní části historického jádra existovala v předlokační době nějaká, byť izolovaná, zástavba. I na zástavbu podél Týmlovy ulice je proto nutno pohlížet prismatem tohoto archeologického nálezu.

 

→ODKAZ: Mapa demolic v západní části historického jádra Rokycan, které ve dvou etapách zničily i celou původní zástavbu Týmlovy ulice. Klikni pro detailní přehled zástavby, včetně označení domů čísly.

→ODKAZ: Pohled od severozápadu na trosky domů v bloku mezi Havlíčkovou a Týmlovou ul. Vzadu dům čp.75/I (U Černého koně) na rohu ul. Míru a Havlíčkova. Foto cca z 1. poloviny 80. let, ze sbírky E. Vonáskové.

→ODKAZ: Pohled od ZŠ v ul. Míru k náměstí. Vpředu zástavba v bloku mezi ul. Týmlova a Havlíčkova. Pak domy mezi Havlíčkovou ul. a náměstím. Pohlednice z 1. republiky, ze sbírky H. Hrachové.

 

V roce 1892 navrhl B. Pek ve svém regulačním plánu města zrušení Týmlovy ulice a přičlenění její plochy k parcelám domů v souběžných ulicích Komenského a Havlíčkově. Poukazoval na to, že příliš malá hloubka bloku neumožňuje plnohodnotnou zástavbu. Zároveň uznával, že tato myšlenka je na konzervativní rokycanské poměry příliš radikální. Jako kompromis proto navrhoval ponechání východní uliční fronty a západní stranu posunout o něco do vnitrobloku. Tím se měla rozšířit nevyhovující komunikace, v jednom místě jen 3,7 m široká.[5] Inženýr Pek se svými modernistickými asanačními představami neuspěl. Ovšem netušil, že realita nakonec bude daleko radikálnější, tedy o pár let později kompletní demolice západní uliční fronty a ve 2. polovině 20. století i východní strany Týmlovy ulice.

 

 

2. Popis jednotlivých objektů v Týmlově ulici

2.1. Zástavba při západní straně ulice (na místě školy)

Ještě před koncem 19. století zmizela kvůli výstavbě nové měšťanské školy celá západní strana Týmlovy ulice. Konkrétně šlo o tři domy: na rohu ulice Míru a Týmlovy ulice stál objekt čp.72/I, takzvaná Švantlovská kasárna. Patrová, klasicistní budova kasáren, zasahovala do Týmlovy ulice bočním křídlem. Podrobný popis objektu se nalézá v kapitole „ulice Míru“.

 

→ODKAZ: Neorenesanční budova ZŠ v ul. Míru, pohled ze Smetanovy ul., boční fasáda do bývalé Týmlovy ul., foto: D. Borek, červenec 2003.

 

Kromě kasáren stál na západní straně ulice ještě dům čp.64/I. Dne 4. listopadu 1783 požádal obecní radu Vojtěch Vavroušek o ingros (úřední zápis) na „koupený domek od Matěje Markusa za 215 zlatých.“ Radní to odsouhlasili s tím, že Markus musí synovi „jiné Nro. zaopatřiti, neb chalupu Ševerovskou credirovati.“[6] V prosinci 1787 se v tomto domku narodil Vojtěchu Vavrouškovi syn.[7] V Josefském katastru roku 1788 je čp.64/I popsán jako „domek“ (na rozdíl od většiny objektů v historickém jádru Rokycan, které jsou označeny jako „dům“).[8]  Majitelem byl dle seznamu z roku 1788 Vojtěch Vavroušek. V roce 1803 byl dům prodán Josefu Vavrouškovi staršímu za 600 zlatých. Nový majitel požádal 12. září 1803 o ingros koupě. 29. března 1806 Josef Vavroušek požádal magistrát o povolení ke stavebním úpravám domku. Přestavba měla sestávat z výměny komína, který je popisován jako nebezpečný, protože vede z malé světničky točitě do komína. Vavroušek také plánoval přemístit malou kuchyňku ze střední části domku pro lepší bezpečnost na druhou stranu a nově zaklenout. 9. dubna 1806 pak na pokyn magistrátu provedli zednický mistr Ondřej Černý a kominický mistr Jakub Liška obhlídku domku a doporučili vydat povolení k přestavbě. V roce 1807 Vavroušek dům čp.64/I prodal a koupili ho za 1145 zlatých František a Kateřina Helmhackerovi. Ti 16. února 1807 požádali magistrát o ingros.[9]

Dne 28. srpna 1812 řešil magistrát zprávu „šacovníků“ (odhadců) Josefa Hrdličky a Jana Šulce ohledně „vodní krapěje [tedy průsaku – pozn. aut.] ze střech mezi domkami Josefy Zachariášové a Barbory Lukášové.“ Radní pozvali obě ženy k slyšení.[10] Lukášovi v dotčeném období obývali dům čp.64/I. V říjnu 1812 se při svatbě Josefa Lukáše uvádí, že je soukeníkem z čp.64/I a že jeho rodiči jsou Matouš a Barbora.[11] Josefa Zachariášová byla tehdy majitelkou nedalekého čp.67/I, který stál na rohu Komenského ulice a plácku za ZŠ ulice Míru. V lednu 1814 v čp.67/I zemřel mistr koželužský Jan Zachariáš.[12] Oba domy ovšem spolu nesousedily, takže není zcela zřejmé, v čem spočíval řešený průsak vody. Mohlo jít kupříkladu o nějakou kaluž ve dvorcích tohoto vnitrobloku. Podle popisu z roku 1892 byl čp.64/I jen přízemní stavbou.[13] Trhovou smlouvou z 2. května 1897 se majitelem domu stalo město.[14]

Na severu uliční frontu uzavíral rohový objekt čp.65/I, orientovaný převážně do plácku s kašnou za dnešní školou (viz samostatná kapitola). Rovněž tak objekt čp.65/I je v Josefském katastru roku 1788 označen jako „domek“.

 

 

2.2. Zástavba při východní straně ulice (zbořená v 2. polovině 20. století)

Na východní straně ulice byla zástavba o něco kompaktnější. Od jihu tu stály následující objekty: rohový čp.73/I (jeho popis v kapitole „ulice Míru“). Pak následovala jeho zahrada a za ní, směrem k severu stály v Týmlově ulici domy čp.160/I, čp.161/I, čp.145/I a na severním konci rohový dům čp.63/I (a někde u něj asi i objekt čp.152/I). Podle popisu města od B. Peka z roku 1892 byly prý v Týmlově ulici kromě rohových domů ještě další čtyři, z toho dva přízemní a dva jednopatrové.[15] Jde ale pravděpodobně o omyl, existence žádného dalšího domu zde v době vzniku Pekova spisku není doložena. Z historické fotodokumentace vyplývá, že všechny objekty na této straně ulice byly nejspíš přízemní, se sedlovou střechou. Jak ukazuje letecký snímek města z roku 1925, tvořily souvislou řadu.

Dům čp.160/I se připomíná roku 1856, kdy šlo o novostavbu. Tehdy byl odhadnut na 801 zlatých 44 krejcarů.[16] V matrice je čp.160/I poprvé zaznamenán 23. prosince 1857, kdy se tu narodila dcera mistra obuvnického Josefa Horníčka.[17] V městském archivu se nachází složka z roku 1877, nazvaná „Justicová Anna, přístavba světnice v čp.160/I“.[18] Dokud stály v sousedství Švantlovské kasárny, fungovala v domě vinárna U Justiců. Po zboření kasáren podnik zanikl. Roku 1905 žádá majitel domu Václav Slach o nové povolení k hostinské činnosti, ale obec mu je neudělila, protože poukazovala na nevhodnost zřizování hospody tak blízko školy (myšlena dnešní ZŠ v ulici Míru).[19] Harmonogram národního výboru z prosince 1981 mluví o tom, že během následujícího roku město přidělí tři náhradní byty zdejším nájemníkům pro vyklizení čp.160/I. Odbor výstavby totiž nařídil okamžité vystěhování z důvodu možnosti ohrožení života.[20] Dům pak zanikl roku 1985.

Dům čp.161/I vyrostl před rokem 1858, na stavební parcele č.kat.32.[21] To potvrzuje i matrika, která dům čp.161/I poprvé zaznamenala 14. června 1858, kdy tu zemřela dcera podruhyně Terezie Štěpánovské.[22] Novostavba je zobrazena i na dodatečných zákresech do indikační skici mapy stabilního katastru.[23] Ale dům vznikl ještě o několik let dříve. V roce 1857 už je uveden ve sčítání lidu, kdy tu žila rodina Štěpánkových.[24] Nejvyšším číslem popisným tehdy v Rokycanech bylo čp.164/I, takže vznik čp.161/I lze posunout možná ještě o pár let do minulosti. V městském archivu se nachází složka z roku 1913, nazvaná „Charvát Václav, zřízení kanálu u domu čp.161/I“.[25] Dne 21. září 1927 městská rada schválila stavební povolení na dílnu u čp.161/I majitele V. Charváta.[26] Dům čp.161/I byl zbořen roku 1985.[27] Dne 13. března 1984 přidělilo město zdejším obyvatelům (Anna Bělová a Milan Žák) dva náhradní byty.[28] Dne 10. ledna 1985 podala Věra Poláková stížnost na MěstNV, protože u čp.161/I v Týmlově ulici prý začaly demoliční práce, ale ona měla v jeho garáži stále uschovány své věci i automobil. 1. února 1985 svoji stížnost zrušila, dohodla se totiž s Pozemními stavbami, že demoliční práce budou pozastaveny do 15. února 1985, do úplného vystěhování domu.[29] Až 20. února přidělilo město zdejší obyvatelce Margitě Mikové náhradní byt.[30]

Dům čp.145/I vyrostl na sklonku 18. století. Nejstarší matriční zápis o čp.145/I pochází z 1. července 1788, kdy se tu narodila dcera Jana Bajera.[31] Počátkem 19. století byl dům v majetku rodiny Hruškových. Dne 24. září 1813 se radní na schůzi magistrátu seznámili se zprávou „über den Befund der Tischlerspähne in den Hruschkischen Haus N. C. 145 in der Stadt,“ neboli „o nálezu truhlářských hoblin v Hruškovském domě N. C. 145 ve městě.“ Jednalo se o materiál nebezpečný z ohledu vzniku ohně. Radní nařídili, aby majitel domu Vojtěch Hruška tento materiál odstranil.[32] Citlivost vedení města vůči podobným prohřeškům byla zvýšená poté, co počátkem srpna 1813 požár zničil část Malého náměstí.

Dne 27. dubna 1939 vydala rada povolení ke zřízení nových obytných místností a skladiště v domě čp.145/I.[33] Dne 23. února 1984 dostal Jiří Mucek z čp.145/I přidělen od města náhradní byt.[34] Objekt zanikl roku 1985.

Uliční frontu ukončoval rohový dům čp.63/I, drobná usedlost s barokizujícím štítem, který byl ovšem zbořen během komunistických plošných demolic (je popsán v samostatné kapitole plácek za ZŠ v ulici Míru). Někde poblíž čp.63/I patrně stál ještě dům čp.152/I. Číslo popisné získal druhotně. Ve sčítání lidu roku 1921 čp.152/I neexistovalo.[35] Stejně tak neexistovalo v seznamu majitelů domů cca z roku 1929.[36] Je ovšem již uveden v seznamu majitelů domů cca z roku 1941. Tehdy se coby majitel čp.152/I uváděla Terezie Balejová, které v oné době patřil i dům čp.63/I na rohu Týmlovy a Smetanovy ulice. Ve prospěch jeho lokalizace do Týmlovy ulice svědčí i zpráva z roku 1969 o tom, že čp.152/I je v havarijním stavu a je plánována jeho demolice, k čemuž bude nutné čekat na přestěhování nájemníků do náhradních bytů.[37] Právě v Týmlově ulici v té době bylo mnoho zchátralých domů.

Na sklonku 80. let 20. století Týmlova ulice jako veřejná komunikace zanikla, protože její plocha byla začleněna do oploceného skladu techniky a materiálu pro nedalekou stavbu obchodního domu Žďár. Celý prostor byl obehnán plechovou ohradou a nepřístupný. V polovině 90. let na této ploše vzniklo parkoviště (viz kapitola „ulice Míru“). Kvůli stížnostem zástupců školy v ulici Míru, kterým nyní doslova pod okny parkovaly automobily, rozhodla 20. října 1997 rada, že parkoviště oddělí od budovy školy 10 metrů širokým ochranným pruhem, vytýčeným betonovými květináči s mobilní zelení, přičemž samotný pruh bude oset travou.[38] Tento pruh probíhající v místech bývalé Týmlovy ulice je tak poslední připomínkou zaniklé městské komunikace.

V budoucnosti bude nezbytné obnovit aspoň zčásti zástavbu v bloku, vymezeném ulicemi Týmlova, Smetanova, Havlíčkova a Míru tak, aby se zacelila jizva v městském organismu, způsobená pozdně normalizačními plošnými demolicemi západní části historického jádra města (viz speciální mapa). Podstatné je především opětovné definování nárožních partií, s nejvyšším městotvorným účinkem. V případě Týmlovy ulice by se to týkalo rohových parcel do ulice Míru a do ulice Smetanovy (u plácku s kašnou za budovou základní školy). Ponechání nynějšího provizoria v podobě parkoviště ale ani nějaká parková úprava rozhodně nejsou řešením. Historické centrum Rokycan, rozbité komunistickými funkcionáři a inženýry ze státních projekčních ústavů, nepotřebuje další parky, ale obnovu tradiční uliční sítě.

 

 

3. Technický vývoj a vývoj pojmenování Týmlovy ulice

V březnu 1930 městská rada konstatuje, že z důvodů uvedených městskou technickou kanceláří nelze vyhovět žádosti obyvatel Zbrojní ulice o snížení uličního kanálu.[39]

Na indikační skice stabilního katastru (z let 1838–1877) se komunikace nazývá Kasernengasse, tedy Kasárenská či Kasární ulice.[40] Na mapě z roku 1877 se uvádí jako Zbrojní ulice. Takto je evidována i roku 1892.[41] Na mapě z roku 1940 se označuje jako Komenského ulice (možná šlo o omyl, nebo byla skutečně považována za součást paralelní komunikace, nynější Komenského ulice, probíhající po opačné straně budovy školy). Usnesením MNV z 25. července 1946 byla pojmenována Týmlova ulice,[42] podle učitele Jana Týmla.[43] Týml se narodil 10. dubna 1905 v Plzni-Skvrňanech. Kromě učitelského povolání psal básně. 25. ledna 1945 byl zatčen pro odbojovou činnost, prošel koncentračními tábory a umírá v květnu 1945 na tyfus v táboře v Ludnu.[44]  V současnosti není Týmlova ulice oficiálně evidována v seznamu rokycanských ulic. Po celkovém zániku zdejší zástavby ztratilo pojmenování svůj význam.

 

 


[1] Ebelová, I. – Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998.

[2] Kuča, K.: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl 6.: Pro-Sto, Praha 2004, s. 344–345.

[3] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 5, Rokycany 1999, s. 62.

[4] Široký, R. – Wasková, M.: Rokycany čp.33, Komenského ul., Archeologická studie pro stavbu školní tělocvičny, Plzeň 2006, s. 12–13.

[5] Pek, B.: Poznámky k regulačním plánům města Rokycan, 1892.;  https://encyklopedierokycan.wz.cz/regulacniplan1892.htm

[6] Radní protokol, 02. 11. 1782 – 25. 05. 1784, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 1, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 1; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k001, snímek 217.

[7] Matrika křtů Rokycany 1784–1793, s. 16, snímek 16, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067890/rokycany-06_0100-n

[8] Ebelová, I. – Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SÚA, JK, i. č. 3888, kt. 1903.

[9] Purghart, F.: Domy na místě dnešní ZDŠ v ulici Míru, 1973, strojopis uložený v knihovně Muzea dr. B. Horáka.

[10] Radní protokol, 07. 01. 1812 – 22. 12. 1812, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 8, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 8; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k008, snímek 277.

[11] Matrika sňatků Rokycany 1803–1815, s. 75, snímek 70, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067905/rokycany-21_0385-o

[12] Matrika pohřbů Rokycany 1807–1814, s. 52, snímek 29, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067914/rokycany-30_0290-z

[13] Pek, B.: Poznámky k regulačním plánům města Rokycan, 1892.;  https://encyklopedierokycan.wz.cz/regulacniplan1892.htm

[14] Purghart, F.: Domy na místě dnešní ZDŠ v ulici Míru, 1973, strojopis uložený v knihovně Muzea dr. B. Horáka.

[15] Pek, B.: Poznámky k regulačním plánům města Rokycan, 1892.;  https://encyklopedierokycan.wz.cz/regulacniplan1892.htm

[16] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SOkA Rokycany, AM Rokycany, II. odd., kn. 190 (detax.), fol. 169.

[17] Matrika křtů Rokycany 1856–1864, s. 51, snímek 54, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067901/rokycany-17_0540-n

[18] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan, III. oddělení, inventář, 1976, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0071_00013_am-rokycany-odd-3.pdf

[19] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 2, Rokycany 1996, s. 51.

[20] 3. plenární zasedání MěstNV, 8. 12. 1981.

[21] Ebelová, I. – Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SÚA, SK, Plz. 434, Einschaltungsbogen, parc. 438.

[22] Matrika pohřbů Rokycany 1845–1880, s. 156, snímek 159, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067917/rokycany-33_1590-z 

[24] Sčítání lidu Rokycany, 1857, https://www.portafontium.eu/iipimage/34705332

[25] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan, III. oddělení, inventář, 1976, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0071_00013_am-rokycany-odd-3.pdf

[26] 15. schůze městské rady, 21. 9. 1927.

[27] Ebelová, I. – Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SÚA, SK, Plz. 434, Einschaltungsbogen, parc. 438.

[28] 20. plenární zasedání MěstNV, 30. 10. 1984.

[29] 29. plenární zasedání MěstNV, 22. 4. 1986.

[30] 3. plenární zasedání MěstNV, 28. 10. 1986.

[31] Matrika křtů Rokycany 1784–1793, s. 19, snímek 19, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067890/rokycany-06_0115-n

[32] Radní protokol, 08. 01. 1813 – 24. 12. 1813, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 9, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 9; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k009, snímek 276.

[33] Kronika města Rokycan 1938–47, f. 14.

[34] 20. plenární zasedání MěstNV, 30. 10. 1984.

[35] Sčítání lidu Rokycany 1921, https://www.portafontium.eu/iipimage/34706002

[36] Státní okresní archiv Rokycany, Archiv města Rokycan, č. kart. 140.

[37] 5. plenární zasedání MěstNV, 10. 11. 1969.

[38] Rokycanský deník, 31. 10. 1997, s. 14.

[39] 187. schůze městské rady, 14. 3. 1930.

[41] Pek, B.: Poznámky k regulačním plánům města Rokycan, 1892.;  https://encyklopedierokycan.wz.cz/regulacniplan1892.htm

[42] Cironis, P.: Rokycanský uličník, Rokycany 2003, s. 100.

[43] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 2, Rokycany 1996, s. 50.

[44] Kulturní přehledy MěNV Rokycany, r. 1960, č. 4, s. 4.