---

D. Borek: verze 2026/05/11

1. Urbanistický a stavební vývoj Komenského ulice

Komenského ulice vznikla gotickým založením. Je součástí systému okružních komunikací lemujících po vnitřní straně obvod středověkého opevněného města stejně jako ulice Hradební nebo Knihova. Na rozdíl od nich ale na západní straně této ulice byly už v době gotické lokace vysazeny parcely pro měšťanské domy, byť pravděpodobně chudší než ty na obou historických náměstích. Ulice tak neplnila jen roli podružné komunikace, umožňující přístup k zadním traktům bohatých měšťanských domů.[1]

Obsah

1. Urbanistický a stavební vývoj Komenského ulice. 1

2. Popis jednotlivých objektů v Komenského ulici 1

2.1. Nový severní úsek Komenského ulice. 1

2.2. Zástavba podél západní strany Komenského ulice. 2

2.2.1. Dům čp.31/I (čp.230/I). 2

2.2.2. Dům čp.29/I a zaniklý čp.30/I (hasičská stanice). 3

2.2.3. Dům čp.28/I 5

2.2.4. Dům čp.27/I 6

2.2.5. Dům čp.26/I 6

2.2.6. Dům čp.25/I 6

2.3. Zbořená zástavba podél východní strany ulice. 7

3. Technický vývoj Komenského ulice. 7

4. Vývoj pojmenování Komenského ulice. 7

Na její východní straně byla ovšem zástavba mezerovitější a orientovaná převážně do ulice Míru. Stály tu domy bez právovárečných privilegií. Podle jedné z teorií je to možná proto, že původně sahalo až ke Komenského ulici dnešní Masarykovo náměstí. V takovém případě byl původní hlavní rokycanský rynek daleko rozlehlejší než nyní a dnešní Komenského ulice představovala jeho západní okraj. Tím by se vysvětlovala plnohodnotná parcelace měšťanských domů na západní straně dnešní ulice, protože šlo o domy orientované do původního velkého náměstí. Naopak mělčí parcelace a podružnější zástavba východní strany ulice (myšleno do konce 19. století, než byla zbořena a nahrazena novostavbou základní školy v ulici Míru) by odpovídala dodatečné zástavbě dosud volné plochy náměstí, možná někdy po třicetileté válce, kdy sem byly vloženy nové domovní bloky.[2] Tuto teorii považuje za pravděpodobnou Karel Kuča.[3] Vzhledem k pozdějšímu zboření východní strany ulice na konci 19. století ale nelze tyto teorie ověřit archeologickým zkoumáním. Podrobněji viz speciální mapa.

Dalším střípkem do poměrně spekulativní mozaiky pátrání po nejstarším stavebním vývoji této části Rokycan byl archeologický výzkum, prováděný roku 1998 před přestavbou hasičské centrály na místě domů čp.29/I a čp.30/I a jejich zahrad (viz níže). Odhalena tu totiž byla mimo jiné i pícka z 1. poloviny 13. století, možný pozůstatek malohutnické výroby.[4] Nález sídelního horizontu datovaného až do 13. století[5] zpochybňuje do té doby převládající výklad stavební minulosti Rokycan, podle něhož zástavba v západní části historického jádra města vznikla až ve 14. století plánovitým založením na dosud neosídlené ploše. Rezidua z 13. století buď vznik této části posouvají o víc než 100 let do minulosti, nebo nasvědčují tomu, že i v západní části historického jádra existovala i v předlokační době nějaká, byť izolovaná, zástavba.

Mapa historického jádra Rokycan dle stavu z r. 1990. Klikni pro detailní přehled zástavby, včetně označení domů čísly.	Mapa prostorových a dopravních vztahů ve středověkých Rokycanech.

Komenského ulice má délku cca 180 metrů, z toho ale její původní historický úsek tvoří jen cca 100 metrů (zbytek je prvorepublikové prodloužení ulice k ZŠ T. G. Masaryka). V roce 1892 navrhl Bedřich Pek přestavbu východní strany ulice v rámci nového regulačního plánu města. Mělo dojít k postupnému rozšíření uliční fronty. Na západní straně ulice se předpokládaly spíše jen korekce, kdy domy čp.26/I, čp.27/I, čp.28/I a čp.29/I měly zůstat na svém místě, dům čp.25/I měl o něco ustoupit do vnitrobloku. Ulice tak měla získat pravidelnější půdorys. V té době měla na jihu, u ústí do ulice Míru, šířku 14,8 m, zatímco na severu, u vjezdu na plácek s kašnou se vozovka ostře lámala k východu a měla přitom jen 5,5 m šířky.[6]

Pekovy plány nebyly realizovány ale ulice přesto krátce poté doznala zásadní proměny. V roce 1898 totiž východní strana ulice zcela zmizela a na jejím místě vyrostla novorenesanční budova měšťanské školy (dnes ZŠ ulice Míru). Do Komenského ulice hledí svým bočním průčelím, spíše schematicky pojatým. Výstavba nové školy na konci 19. století byla urbanisticky necitlivým aktem, jistou předzvěstí pozdějších asanačních činů za komunistického režimu. Celý historický domovní blok zmizel a místo mozaiky individuálních domů jej vyplnila půdorysně i výškově nepřiměřená hmota nové školy (jakkoliv architektonicky kvalitní). Šlo o stejný projev dogmatického pokrokářství, jaký vyzařoval z regulačního plánu Bedřicha Peka. Přísně pravoúhlá novostavba nerespektovala původní uliční čáru a fakticky pohledově odřízla Komenského ulici od hlavního rokycanského náměstí a městských dominant, ležících na východ odtud. Samozřejmě že z architektonického hlediska její historizující tvarosloví lépe zapadlo do městského prostředí, než novostavby, budované v historickém jádru Rokycan ve 2. polovině 20. století.

→ODKAZ: Mapa demolic v západní části historického jádra Rokycan. Klikni pro detailní přehled zástavby, včetně označení domů čísly.

Další proměnou byl průlom nového severního úseku Komenského ulice, realizovaný za první republiky. Vyžádal si demolici domu čp.32/I na plácku za ZŠ v ulici Míru. Komenského ulice tak byla nově zaústěna do okružní třídy (dnešní Třebízského ulice a park U Saské brány) poblíž novostavby další školské budovy (dnešní ZŠ T. G. Masaryka). Regulační zásah byl ale vcelku skromný.

Během komunistické vlády sice zbylá měšťanská zástavba podél západní fronty Komenského ulice prodělávala chátrání a občasné necitlivé modernizační zásahy, ale ve svém celku se zachovala. Plošné demolice se této části historického jádra Rokycan vyhnuly. Ovšem na samém sklonku normalizačního režimu se do pokročilé fáze dostal projekt propojení ZŠ v ulici Míru a ZŠ T. G. Masaryka a doplnění tohoto školského komplexu o další stavby. Kdyby nebyla realizace této stavební akce zastavena díky změně režimu, došlo by v severní části ulice (v prostoru plácku s kašnou za školou v ulici Míru) k demolicím původních domů.

2. Popis jednotlivých objektů v Komenského ulici

2.1. Nový severní úsek Komenského ulice

Okolo roku 1930 byla Komenského ulice na severu protažena do prostoru vně hradeb. Zanikl kvůli tomu dům čp.32/I. Jan Šára na něj vzpomíná jako na starý domek, zvaný „Strohschneiderův“.[7] Roku 1781 je v pramenech označován jako „Břehovský dům“.[8] Patřil mezi takzvané polovárečné domy, tedy nemovitosti nadané polovinou práva k výrobě piva (důležitý symbol společenského i ekonomického statusu městského domu v předindustriální éře).[9] Roku 1713 byl jeho majitelem Jan Třebický. Objekt se tehdy popisuje jako nedostavěný.[10]

V 70. letech 18. století patřil manželům Janu a Dorotě Břehovských. V červnu 1770 se jim narodila dcera. Matriky tehdy ještě neuváděly čísla domů, ale k porodu došlo ve městě, nikoliv na předměstí.[11] Prokazatelně v čp.32/I se jim pak v únoru 1772 narodila dvojčata.[12] Kromě tohoto měšťanského domu k jejich hospodářství patřila i chalupa kdesi na předměstí. Dne 17. června 1768 Tomáš Fábera před obecní radou žádá o ingros (úřední zápis) „na koupenou chalupu od Jana Břehovského a Doroty, manželky jeho.“ Konšelé to odsouhlasili.[13] Mohlo jít o domek čp.7/III v Soukenické ulici na starém Plzeňském předměstí.

Dne 23. června 1778 před obecní radou vystoupil Jan Břehovský a stěžuje si, že „se jemu skrze stavení domu od p. Františka Kroffty velká škoda na jeho stavení činí, takže když prší, jemu voda do sednice skrze protlučenou střechu teče.“ Radní se usnesli, že se má za Kroftou poslat rychtář a nařídit mu, aby Břehovského odškodnil a střechu opravil.[14] František Krofta byl tehdy vlastníkem čp.33/I,[15] zatímco Jan Břehovský se uvádí coby obyvatel čp.32/I.[16] Ze zprávy lze vyčíst, že dům čp.33/I procházel přestavbou, zahrnující patrně úpravu střechy, což poškozovalo sousední čp.32/I. V květnu 1780 manželé František a Dorota Krafftovi dům čp.32/I přikoupili ke svému sousednímu čp.33/I (viz kapitola „plácek za ZŠ v ulici Míru“) za 430 zlatých. K čp.32/I tehdy patřila zahrádka a stodola.[17] V září 1784 dům čp.32/I vyhořel při požáru Rokycan, spolu se stájemi.[18] Pak byl opraven.[19] Dle josefského katastru z roku 1788 patřila k domu zahrádka o výměře 15 x 6 sáhů (cca 28,45 x 11,38 metrů).[20] Dle seznamu majitelů domů k roku 1788 byl tehdy jeho vlastníkem Ondřej Baur.

Dne 28. března magistrát projednal žádost, kterou podal Jan Řezný, který i s rodinou žádal o převedení z plzeňské do rokycanské jurisdikce, jako majitel domu čpo.32/I. Radní jeho žádost schválili.[21] V dubnu 1822 v čp.32/I Janovi Řeznému zemřela dcera, takže zde již prokazatelně bydlel.[22]

Podle K. Hofmana byl dům určen rozhodnutím zastupitelstva z 30. dubna 1919 k demolici.[23] Ve skutečnosti to bylo složitější. Zastupitelstvo tehdy jednalo pouze o koupi této nemovitosti od Václava, Ladislava a Karla Strohschneiderových. Přes dům už se tehdy navrhovalo regulačním plánem trasování 5 metrů široké nové ulice (pokračování Komenského ulice k severu). Stav domu se uváděl jako chatrný s tím, že v dohledné době má být zbourán. Stavební úřad zahájil řízení za účelem odstranění stavebních závad a obec zahájila vyjednávání s majiteli o výkupu. Vlastníci domu žádali 14 000 Kč, což městská rada navrhla ke schválení a zastupitelstvo odsouhlasilo. V době poválečné bytové nouze ale okamžitá demolice patrně nebyla vhodná a akutní. Starosta města Anichober navrhl, aby chatrná část domu byla upravena na byty.[24] Pro roky 1920–1921 se mezi půjčkami, které si na různé investice vzala obec, uvádí i úvěr 14 000 Kč na výkup čp.32/I k regulačním účelům.[25] Na jaře 1919 rovněž město uvádí, že kvůli nové ulici bylo jednáno i s panem Bázlerem (čp.38/I v Gottliebově ulici) o výkupu jeho zahrady. Bázler ale požadoval, aby obec vykoupila zahradu i jeho dům.[26] V únoru 1922 projednávalo zastupitelstvo návrh na změnu regulační čáry a rozšíření ulice projektované v prodloužení Zahradní (nynější Komenského) ulice přes dům čp.32/I. Okresní nemocenská pokladna jako majitel sousedního čp.33/I totiž předložila návrh na změnu regulační čáry. Předpokládal zřízení 8 metrů široké nové ulice podél západní stěny čp.33/II, přičemž dům čp.32/I měl být zbořen. Obecní stavební komise pak navrhla proponovanou ulici rozšířit na 12 metrů podél její východní strany. Nová ulice měla vyústit přes park U Saské brány do ulice Na Kamení na Plzeňském předměstí. Výhodou takového řešení mělo být, že v obou ulicích se mohla zbudovat jediná kanalizační větev (nehledě na evidentní účelnost symetrické a navazující uliční sítě pro dopravu). Okresní nemocenská pokladna hodlala při nové ulici vybudovat jednopatrovou přístavbu v nádvorní části domu čp.33/I, který měl být do nové regulační čáry rovněž přistavěn a upraven. Obec ale konstatovala, že navzdory takto velkorysému řešení budou na dlouhou dobu v nové regulační čáře vadit domy čp.31/I a částečně i čp.30/I. U domu čp.31/I tak měla být nová ulice jen 5,4 metrů široká. Přesto zastupitelé změnu regulační čáry schválili.[27] Návrh změn byl zveřejněn v období 25. února – 28. března 1922 a nebylo proti němu námitek. Dne 5. května 1922 ho proto zastupitelstvo definitivně schválilo.[28]

→ODKAZ: Komenského ul., nový úsek z 1. republiky, kterému ustoupil historický dům čp.32/I. Pohled k jihu, k ZŠ v ul. Míru. Foto D. Borek, září 2003.

Demolice čp.32/I se stále odkládala a na mapě města z roku 1926 je ještě zakreslen.[29] Zachycuje jej i letecký snímek města z roku 1925. Šlo o přízemní objekt se sedlovou střechou. Jeho existence se nicméně opravdu chýlila ke svému konci. V dubnu 1929 se městská rada rozhodla nevyhovět žádosti K. Šintákové o přidělení bytu v čp.32/I, protože dům se bude brzy bourat.[30] V listopadu 1930, kdy vydalo zastupitelstvo povolení k výstavbě nouzového baráku pro chudé u obecní cihelny na Jižním předměstí, se uvádělo, že se do něj nastěhují rodiny bydlící dosud v objektu čp.32/I, jenž se musí v nejbližší době zbořit, aby se otevřela nová ulice k obecní dívčí škole.[31] Obecní správní komise v březnu 1931 rozhodla, že na odklizení domu čp.32/I se vypíše ofertní řízení.[32] V dubnu 1931 komise rozhodla, že bourání a odklizení domu čp.32/I provede F. Kuba za 900 Kč.[33] V polovině května 1931 se městská rada usnesla nabídnout F. Kubovi v zájmu rychlejšího postupu demolice tesařské dělníky ze sousedního staveniště právě dokončované školy T. G. Masaryka, a to jen za náhradu mzdy.[34] Mezitím v září 1927 při projednávání chystané výstavby nové školy radní rozhodli, že ulice projektovaná od bývalé nemocniční pokladny k parku u mateřské školy se ponechá v původní šíři.[35] V lednu 1929 radní doporučili obecnímu zastupitelstvu změnu regulace budoucí ulice okolo nové školy, dle návrhu městské technické kanceláře.[36]

Dům čp.32/I pak byl skutečně zbořen a nový úsek ulice se v prostoru parku U Saské brány napojil na novostavbu školy (dnes ZŠ T. G. Masaryka). Prodloužení ulice má spíše obslužný charakter, probíhá mezi zahradou školy a dvory dalších domů a nezískalo skutečnou uliční frontu. Plány na zástavbu nové sekce Komenského ulice ale existovaly. V roce 1938 jedná samospráva o povolení k rozdělení zahrady č.kat.4/1 v majetku Aloise a Marie Kubátových na 2 stavební místa. Žadatelé (vlastníci přilehlého domu čp.38/I v Gottliebově ulici) o parcelaci požádali 22. prosince 1937. Dne 1. března 1938 bylo provedeno komisionelní řízení. Zástavbu měly tvořit dvě jednopatrové vily umístěné v regulační čáře a otočené do nové ulice podél východního průčelí nové školy, volně stojící nebo sdružené. 4. března 1938 městská rada doporučila záměr ke schválení a v dubnu 1938 připojilo souhlas i zastupitelstvo.[37] Projekt bohužel nebyl realizován, patrně kvůli propuknutí 2. světové války. V roce 1947 tu město uvažovalo o výstavbě státního činžovního domu. 10. října toho roku se totiž obrátil na město okresní národní výbor s žádostí o výběr pozemku pro plánovaný dům s šesti byty. 9. prosince 1947 se konalo komisionelní šetření, přičemž jedno ze zvažovaných stavenišť se nacházelo naproti obecné škole dívčí. Šlo o zahradu pana Čejky (majitel domu čp.38/I v Gottliebově ulici). Ten ale hodlal městu odprodat jen zahradu, bez stodoly. Parcela proto nepostačovala a vyvlastnění nepřipadalo v úvahu.[38] Plán nebyl realizován a město muselo zvažovat jiné vhodné pozemky. Severní úsek Komenského ulice dodnes zůstává bez zástavby.

V roce 1999 se v severním úseku Komenského ulice prováděla odborná archeologická dokumentace. Byly zkoumány tři zahloubené objekty (dvě záchodové jímky a jedna studna k jímání povrchové vody) zaniklé už ve vrcholném středověku. Šlo patrně o zástavbu předcházející pozdějším domům čp.32/I a čp.33/I. O výzkumu podrobněji v kapitole „plácek za ZŠ v ulici Míru“.[39]

2.2. Zástavba podél západní strany Komenského ulice

Na západní straně původního úseku Komenského ulice stojí, jak již bylo řečeno, souvislá řada měšťanských domů čp.31/I, čp.30/I, čp.29/I, čp.28/I, čp.27/I, čp.26/I a čp.25/I, s původním středověkým rytmem úzkých průčelí a protáhlých, prostorných dvorů, které původně přecházely v zahrady, které se táhly až k městským hradbám. Nejsou mezi nimi sice žádné památkově chráněné objekty, ale všechny jsou urbanisticky hodnotné a obsahují často zbytky starých etap stavebního vývoje.

2.2.1. Dům čp.31/I (čp.230/I)

Dům čp.31/I byl patrový, čtyřosý a měl lehce zmodernizovanou fasádu z meziválečné doby. Jde o starobylé městiště, kde stával měšťanský dům již po staletí. Dne 6. června 1777 se před obecní radou projednávalo oznámení Filipa Lederera, „že kupcem je v 800 zlatých na dům neb. p. rychtáře Anto. Třebického.“[40] V domě skutečně žil a v listopadu 1776 zemřel Antonín Třebický.[41] Ze strany Filipa Lederera šlo ovšem jen o oznámení zájmu na koupi domu. Ostatně 13. června 1777 totéž učinil Jan Kroft.[42] Dne 2. září 1777 se radní zabývali žádostí Filipa Lederera, aby magistrát na 13. září „povoliti ráčil licitati [tedy dražbu – pozn. aut.] na dům Antonín Třebickovský.“[43] Radní se usnesli, že licitace na dům i pole k němu patřící se provede 13. září 1777.[44] Ani jeden z uchazečů ovšem nakonec dům nezískal. Dne 2. září 1777 radní vzali na vědomí, že za uchazeče o koupi domu Antona Třebického se prohlásil 1. září Jiří Till.[45] A ten uspěl. Dne 30. září Jiří Till, šenkýř z Ejpovic, oznamuje rokycanským radním, „kterak on, jak povědomo bude, po nebošt. král. panu rychtáři Antonínovi Třebickým pozůstalý dům k ruce svého syna Františka licitando jest koupil.“ Dodal, že nikdo 14 dnů po dražbě nenabídl víc, než 720 zlatých, které nabídl on, a tudíž žádá, aby byl dům přiřčen jemu, což radní odsouhlasili.[46] Dne 3. října 1777 předložil František Till radním žádost o přijmutí za rokycanského měšťana. Konšelé to ale odmítli, protože ačkoliv se František narodil svobodným (myšleno nikoliv poddaným) rodičům, sám není dle úředních dokladů svobodný, tudíž nemůže být měšťanem.[47] Dne 14. listopadu 1777 ale František Till znovu oslovil obecní radu a doložil, že pochází ze svobodných rodičů a že je sám svobodný. Radní mu následně přijetí mezi měšťany schválili.[48] Dne 7. října 1777 purkmistr informoval radu, že František Till složil 200 zlatých za „licitando koupený dům Anton Třebickovský.“[49] Dne 12. prosince 1777 se pak radní zabývali žádostí Jiřího Tyla „na trh licitatorní [tedy transakci z dražby – pozn. aut.] koupený dům Antonín Třebickovský, který do knih vložen žádá míti.“[50] Jeho žádost schválili. Dům získal za 720 zlatých.[51] Jako obyvatel čp.31/I se František Till uvádí již v roce 1778.[52] Zůstal jím po celou následující dekádu. Coby vlastníka čp.31/I ho uvádí i seznam majitelů domů z roku 1788. Dne 7. ledna 1780 se na obecní radu obrátil František Till a požádal o ingros (úřední zápis) obligace (dluhu) ve výši 80 zlatých u kostela sv. Petra a Pavla a 50 zlatých od Matky Boží, který na sebe převzal koupí domu Antona Třebického. Radní souhlasili.[53] Dům vyhořel při velkém požáru města v září 1784.[54]

Zahrady domu sahaly dříve až k městským hradbám, které se tu na místě dnešní Základní školy T. G. Masaryka ostře lomily. V takto utvořeném rohu stávala gotická čtverhranná hradební bašta. Dům čp.31/I patřil v 19. století manželům Ondřejovi a Evě Černým. Ti si středověkou baštu přestavěli na klasicistní zahradní domek, který byl zbořen před rokem 1929 při stavbě školy. Dům čp.31/I přišel kvůli výstavbě školy i o část svého pozemku. Obec s majiteli čp.31/I v té době dlouho vyjednávala o právních a finančních aspektech. O zbořené hradební baště podrobněji pojednáno v kapitole „městské opevnění“, o nové škole v kapitole „okružní třída“

V domě čp.31/I se nacházela zajímavá kovaná vrata. V roce 1894 přestavěl tehdejší majitel František Kötz stáje za domem na byt.[55] Roku 1910 objekt koupil Josef Splítek a provozoval tu zámečnickou dílnu.[56] V městském archivu se k tomu nachází složka z roku 1909, nazvaná „Splítek, stavba dílny čp.31/I“.[57] Umístil ji převážně do nově adaptovaných nádvorních objektů. Plány na zámečnickou dílnu vypracoval již roku 1909 Štěpán Wolf.[58] Povolení na její stavbu vydáno podle K. Hofmana už roku 1908.[59] Další objekt dílny kolaudován roku 1940.[60] Právě jméno majitele zůstalo dlouho, až do demolice původního domu v roce 2019, připomenuto nápisem z cihel „JOSEF SPLÍTEK“ na fasádě.

→ODKAZ: Kašna za ZŠ ulice Míru, za ní zprava původní dům čp.31/I (dnes kopie čp.230/I), dům čp.30/I (resp. nové křídlo hasičského domu čp.29/I) a rozestavěný čp.29/I. Foto D. Borek, červenec 2003.

→ODKAZ: Dům čp.31/I (nově čp.230/I) v Komenského ul. po opravě, resp. výstavbě kopie. Kompletní nahrazení staršího zdiva není ideálním řešením, ale výsledná podoba staronového domu je nerušivá a vhodně zapadá do uličního prostoru. Foto D. Borek, 17. dubna 2023.

V 60. - 80. letech 20. století dům čp.31/I utrpěl okolními demolicemi, které zničily prakticky všechny sousední domy, tvořící malebný plácek s kašnou. I dům čp.31/I byl chátráním připravován na demolici kvůli chystané výstavbě propojení škol v ulici Míru a parku pionýrů (dnešní ZŠ T. G, Masaryka). Tato další fáze destrukce rokycanského historického jádra nakonec už nebyla realizována díky konci komunistického režimu. Kašna i dům čp.31/I sice demolice přežily, ale ocitly se v zdevastovaném prostředí, zbaveném městských měřítek. Popis těchto nerealizovaných normalizačních projektů i demolicemi narušeného náměstíčka se nachází v kapitole „plácek za ZŠ v ulici Míru“.

Poté, co asanační plány definitivně padly, se dům vrátil do soukromého vlastnictví. V únoru 2002 zastupitelstvo odsouhlasilo záměr prodeje domu čp.31/I se stavební parcelou č.kat.35/1 o ploše 441 čtverečních metrů. Prodej měl proběhnout dražbou, s vyvolávací cenou 750 Kč/metr.[61] Nadále ale zůstával neopravený.

V roce 2019 byl původní dům zbořen. Bourání započalo v týdnu od 16. září 2019.[62] Dle stavu z konce září 2019 už byla odstraněna většina zdiva, kromě části přízemí a zdi v 1. patře přiléhající k sousednímu objektu hasičů. Jeden z majitelů, Jiří Škop, demolici obhajoval kvůli statickému narušení stavby. Dům měl zřícenou pavlač a ve vnitřních prostorách přebývali bezdomovci. Nosné zdi vykazovaly trhliny. To mělo podle Škopa být důsledkem nesprávného založení celého objektu na nestabilním podloží, možná na vrstvě popela z nějakého historického požáru. Statiku komplikovalo i to, že v suterénu se nacházel starší, druhotně zasypaný sklep s propadlými zdmi. Majitelé získali od památkářů svolení k částečné demolici. Před ní byl proveden archeologický průzkum. Po dokončení demolice se do konce roku 2020 plánovalo dobudování nového domu, který je vnějškově kopií původního zbořeného. Mělo v něm být umístěno 8 bytů. Kovaná mříž vjezdových vrat demolovaného domu měla být zachována a dle vyjádření majitele právě procházela restaurováním.[63] V květnu 2020 odsouhlasilo zastupitelstvo města dotaci v rámci programu na podporu oprav a údržby budov v městské památkové zóně, které nejsou kulturními památkami, na dům čp.31/I ve výši 50 000 Kč na obnovu fasády, dalších 50 000 Kč na obnovu střechy, 50 000 Kč na obnovu vrat a 50 000 Kč na obnovu oken.[64]

Během následujícího roku zde skutečně vyrostla novostavba, respektive replika původního domu, která ovšem nelogicky dostala 16. listopadu 2020 nové číslo popisné čp.230/I.[65] Původní číslo popisné čp.31/I oficiálně zaniklo k 21. prosinci 2020.[66] Číslo popisné by přitom nemělo být měněno automaticky kvůli každé novostavbě, jež vyroste na místě staršího domu, protože obzvláště v historickém jádru města jsou čísla popisná nositeli sídelní tradice příslušného městiště (parcely), bez ohledu na proměny zástavby. Novostavba byla dokončena před Vánoci 2020.[67] Nový dům je v exteriéru pojat jako kopie původního čp.31/I. Kopie je vždy lepší volbou než ponechání prázdné proluky, nebo necitlivá novostavba. Na druhou stranu demolice původního zdiva a nahrazení kopií je problematická kvůli tomu, že se stírají stopy stavebního vývoje města. Hodnota staré městské zástavby není jen ve vnějších tvarech fasády, ale i v zachovaném zdivu, paměti, stopách jednotlivých stavebních slohů a přestaveb. V tomto ohledu nebyla demolice čp.31/I a jeho nahrazení kopií jen jednoznačně pozitivním krokem. Majiteli čp.230/I byli dle stavu z roku 2021 Ing. Oldřich Dienstbier a Ing. Jiří Škop, kterým patří i dům čp.47/I ve Smetanově ulici. Ten byl roku 2014 také z větší části zbořen a nahrazen kopií, což tehdy kritizovala památková péče a celou záležitostí se musel zabývat stavební odbor města.[68]

→ODKAZ: Dům čp.232/I v Komenského ul. Zdařilý příklad doplnění městského prostředí. Takto by měla vypadat i obnova proluk po demolicích z doby před rokem 1989 v jiných částech širšího centra Rokycan. Foto: D. Borek, 17. dubna 2023.

V září 2018 městská rada neschválila záměr umístit na pozemek č.kat.3948 na severní straně domu čp.31/I novostavbu bytového domu.[69] O několik let později zde ale došlo k zahájení výstavby nového objektu, který pak 1. srpna 2024 obdržel číslo popisné čp.232/I.[70] Dle stavu z června 2022 už byla hotova hrubá stavba včetně základní konstrukce krovu.[71] Jedná se o patrový, osmiosý objekt se sedlovou střechou, který hmotově navazuje na sousední novostavbu čp.230/I. Z hlediska urbanistického šlo o zdařilé doplnění dosavadní proluky v důležitém prostoru náměstíčka okolo kašny za ZŠ ulice Míru. Podobně by mělo proběhnout i zacelování dalších jizev po plošných demolicích z dob komunistického režimu v historickém jádru Rokycan. Dle stavu z dubna 2025 jsou majiteli domu Ing. Petr Cvachovec a Petr Krabec.

2.2.2. Dům čp.29/I a zaniklý čp.30/I (hasičská stanice)

Sousední parcely obsadil komplex integrovaného záchranného systému čp.29/I, zvaný též „hasičský dům“ (sídlí tu hasičská stanice a policie). Vznikl během 20. století konverzí dříve soukromého domu čp.29/I. Funkční požadavky na provoz hasičského sboru si vyžádaly opakované stavební úpravy. Na přelomu 20. a 21. století byl do areálu začleněn i do té doby soukromý dům čp.30/I, stojící severně od čp.29/I a oba domy (čp.29/I a čp.30/I) byly přitom do základů zbořeny a znovu vybudovány coby novostavby. Hmotově nicméně, aspoň při pohledu z ulice, si oba objekty v podstatě podržely charakter městských domů. Ovšem číslo popisné čp.30/I bylo nelogicky zrušeno (oficiálně vymazáno 15. ledna 2014[72]), takže obě historické parcely nesou nyní číslo popisné čp.29/I.

→ODKAZ: Demolice původního domu čp.29/I v Komenského ulice, při  přestavbě hasičské stanice. Foto Marek Charvát, cca r. 2000.

→ODKAZ: Rozestavěný objekt hasičské stanice čp.29/I v Komenského ul., foto: D. Borek, září 2003.

→ODKAZ: Objekt hasičské stanice čp.29/I v Komenského ul. po dokončení, foto: D. Borek, 5. července 2005.

Objekt čp.29/I byl starobylým měšťanským domem na středověké parcele, protažené, stejně jako všechny domy na této straně Komenského ulice, až na západ k městským hradbám. Dne 16. prosince 1768 před obecní radou vystoupil Mikuláš Wayss (Weiss), šichtmistr z Dobříva, a žádal o ingrosírování (úřední zápis) smlouvy „na koupený dům od svého p. bratra.“ Radní to odsouhlasili.[73] Možná šlo o dům čp.29/I, kde se následně roku 1772 uvádí Jindřich Weiss s manželkou Zuzanou.[74] I dle seznamu majitelů domů z roku 1788 byl vlastníkem čp.29/I Jindřich Wajs (Weiss). Ztotožnění domu, jenž roku 1768 kupoval Mikuláš Weiss, je ovšem jen hypotézou.

V září 1784 dům vyhořel při velkém požáru Rokycan. V evidenci poškozených nemovitostí se tehdy píše, že oheň poškodil vlastní obytný objekt se stájemi i stodolou.[75] V roce 1811 byl dům popsán následovně: v přízemí 3 světnice a komora, v patře 3 světnice a kvelb. Dům byl podsklepen. Na dvoře stála kůlna, stodola a dvě stáje.[76] Původně raně novověký objekt pak prošel zásadní přestavbou roku 1888.[77] Z roku 1890 se dochovaly plány zednického mistra Hynka Šmolíka na přestavbu kuchyně v přední části přízemní síně. V levé části dvorku měl vzniknout nový záchod a pravé nádvorní křídlo, dosud přízemní, mělo být rozšířeno o první patro.[78]

Dosud šlo stále jen o drobné stavební úpravy, které nic neměnily na využití domu. Na konci 30. let 20. století ale o objekt čp.29/I projevila zájem obec. Ta v té době potřebovala najít vhodné prostory pro umístění hasičského sboru. Plány na výstavbu areálu hasičského sboru se přitom objevovaly už ve 20. letech 20. století. V červenci 1928 jednalo zastupitelstvo o výsledku intervence, kterou zástupci města vedli u zemského správního výboru, kde bylo město postaveno před nutnost redukce investic z rozpočtu na rok 1927 i 1928. Městská rada 23. června 1928 provedla návrh škrtů. Z rozpočtu na rok 1928 vyjmula 70 000 Kč na stavbu hasičského skladiště.[79] K projektu se obecní samospráva vrátila o deset let později. V říjnu 1937 zastupitelstvo odsouhlasilo uzavření půjčky 1 350 000 Kč na některé investice z mimořádného rozpočtu obce na rok 1937, přičemž na opatření objektu pro hasičský dům z ní mělo jít 150 000 Kč. Bylo rozhodnuto, že půjčku si obec vezme u Spořitelny města Plzně.[80] V rozpočtu na rok 1938 pak skutečně figurovalo 150 000 Kč na výstavbu hasičského domu.[81]

Pro nový hasičský dům se zvažovalo hned několik míst. Jednu dobu se plánovalo jeho umístění do areálu pekáren v dnešní ulici V. Nového na okraji areálu bývalé Bedřichovy huti na Jižním předměstí. Dne 6. dubna 1938 nicméně sami představitelé hasičského sboru upozornili na dům čp.29/I v Komenského ulici, který právě mířil do dražby. Hasičský sbor v té době sídlil v nevyhovujících prostorách. Schůze pořádal v domě čp.135/I na Masarykově náměstí. Leziště měl na tržišti u České koruny (v dnešní Růžičkově ulici, poblíž zimního stadionu, viz kapitola o čtvrti před bývalou Pražskou branou), jež je ovšem v roce 1938 popisováno „v žalostném stavu“. Hasičská kůlna se nacházela v domě čp.15/II (v prostoru před bývalou Pražskou branou).[82] Dne 18. května 1938 o záměru odkupu domu čp.29/I jednali zastupitelé. Rudolf Šlesinger a zároveň předseda sboru dobrovolných hasičů zopakoval, že o koupi čp.29/I požádali sami hasiči, a pak pro možný konflikt zájmů opustil jednání zastupitelstva. Řeč se vedla hlavně o finančních aspektech. V domě by se totiž musela provést rozsáhlá adaptace, například spojit dva pokoje v 1. patře do jednoho, zbořit staré schodiště a místo něj postavit pisoár a umývárnu, zbudovat nové schodiště, zřídit leziště a sedimentační žumpu. Město konstatovalo, že bude nutno upustit od plánované nástavby 2. patra. U domu se také musely vystavět garáže, kůlničky na palivo a na žebřík, opravou musela projít střecha a fasáda, úpravy se očekávaly i na dvoře, kvůli potřebě zřídit cvičiště. Městská technická kancelář odhadla náklady na 120 000 Kč. Dům čp.29/I měl být 2. června 1938 nabídnut v dražbě, přičemž odhadní cena činila 180 000 Kč a minimální podání (vyvolávací cena) 120 000 Kč. Městská rada už 21. dubna 1938 hlasy sedmi radních rozhodla ve prospěch koupě s tím, že obec může maximálně nabídnout 200 000 Kč. Celkový odhad nákladů na výkup i úpravu domu se vyčísloval na 350 000 Kč, přičemž obec měla v rozpočtu jen 150 000 Kč. Akce by tak vyžadovala do rozpočtu na rok 1939 zařadit minimálně 200 000 Kč a adaptace by se prováděla až v roce 1939.[83]

V debatě prohlásil komunista Josef Tyrpekl, že objekt ZKD (tedy zmíněné pekárny v dnešní ulici Nového na Jižním předměstí) by byl pro hasiče výhodnější a bylo by prý lepší zřídit placený hasičský sbor. Sociální demokrat Josef Selement ale vysvětlil, že o ZKD se žádalo, jenže sama městská rada to neschválila. Matěj Hrdlička kritizoval, že dům čp.29/I je příliš drahý, a navrhl zřídit hasičský dům na železářské zahradě. František Nový souhlasil s Hrdličkou. Naopak Václav Laipold byl pro koupi domu stejně jako Zdeněk Bluďovský, který souhlasil s adaptací objektu čp.29/I, pokud na tom hasiči trvají. Obával se ale zvyšování nákladů. Nakonec zastupitelé schválili záměr koupě domu, ale maximální cena, kterou obec může v dražbě nabídnout, snížili na 190 000 Kč.[84] Dne 2. června 1938 se konala dražba. Obec nakonec dům čp.29/I získala za 189 950 Kč.[85] Nyní bylo nutné provést adaptaci, aktuálně odhadovanou na 160 000 Kč. 15. prosince 1938 městská rada doporučila záměr rekonstrukce objektu pro hasiče ke schválení. 21. prosince 1938 to pak definitivně schválilo zastupitelstvo.[86]

Výhodou zvoleného umístění hasičské centrály byla nepochybně její centrální poloha, v blízkosti hlavních městských budov. Tím ovšem výčet výhod končil. Starý dům naprosto nevyhovoval požadavkům hasičů, stísněné ulice historického jádra jej navíc dopravně izolovaly. Z urbanistického hlediska bylo situování této instituce právě zde omylem. Jeho důsledky se naplno projevily až později, s rozvojem a nárůstem velikosti hasičské techniky se úzké okolní ulice ukázaly být skutečným problémem. Místo toho, aby se to pro město stalo popudem k přestěhování hasičského domu, se naopak dopravní komplikace od 60. let 20. století využívaly coby argument pro schvalování demolic zástavby v okolí, na výjezdových trasách hasičů.

Koncem 30. let 20. století ale situace vypadala optimisticky. Obec získala potřebné prostory a v následujících letech skutečně adaptovala objekt čp.29/I i přilehlý dvůr se zahradou na hasičský dům. Projekt zpracovala firma Josef Žour, která provedla i stavební práce.[87] Vzhledem k proporcím dobové hasičské techniky i tehdejším stavebním standardům nebyly tyto úpravy zcela zásadní. Z původního domu čp.29/I zůstaly obvodové zdi do výše korunní římsy, zcela se proměnila vnitřní dispozice.[88] Vedle domu byl nově proražen průjezd do dvora (původní stav dokladuje letecký snímek města z roku 1925). Do dvora vyrostla věžovitá přístavba leziště. Měšťanský dům čp.29/I byl využit coby administrativní zázemí hasičů. Původní zahrada se změnila na technický dvůr s garážemi.[89] Dvůr se postupně zaplňoval dalšími účelovými objekty garáží a skladů. 5. dubna 1939 na své schůzi rozhodla obecní rada vypsat soutěž na výstavbu garáží, umýváren, prádelny a dřevníku v hasičském dvoře.[90] Ještě téhož roku se stavba garáží a úprava dvora hasičského domu dokončují.[91] Celou akci provázely průtahy. V září 1939 Augustin Kulhánek kritizuje, že hasičský dům nebyl dosud předán do užívání hasičům. Na to reaguje Rudolf Šlesinger. Příčinou je prý, že dům nebyl vyklizen. Městská rada totiž podle Šlesingera nevzala zřetel na požadavek hasičů, aby opatřila náhradní byt pro zdejšího obyvatele Th. Záboje. Úprava domu se tak protahuje.[92]

Vzhledem k důležitosti, jakou měla hasičská centrála v době války, ale projekt adaptace domu neustrnul ani za Protektorátu. Na rok 1940 má obec v rozpočtu na adaptace hasičského domu dalších 150 000 K.[93] V prosinci 1940 pak zastupitelstvo schválilo uzavření dvou půjček po 1 000 000 K na investice z mimořádného rozpočtu na roky 1940 a 1941. Z 1 000 000 K na investice pro rok 1940 mělo jít mimo jiné 150 000 K na adaptaci hasičského domu. Půjčku městu nabídly 6. listopadu 1940 Ústřední banka českých spořitelen, 2. listopadu 1940 Zemská banka, 19. listopadu 1940 Okresní hospodářská záložna v Rokycanech a 26. listopadu 1940 Občanská záložna v Rokycanech. Dne 5. prosince 1940 městská rada doporučila ke schválení půjčku od hospodářské záložny na investice na rok 1940 a od občanské záložny na investice na rok 1941, což zastupitelstvo schválilo.[94] Díky tomu se podařilo celou akci dokončit do roku 1941. Obecní rada 16. ledna 1941 vydala obývací povolení na hasičský dům i garáže.[95] Celkem vyšla do roku 1940 přestavba na 400 000 Kč.[96] Do roku 1942, kdy podle K. Hofmana výstavba hasičského domu skončila, město celkem utratilo za nákup a adaptaci nemovitosti 532 790 Kč.[97] Ještě v rozpočtu na rok 1943 počítá obec s částkou 15 000 korun na ohradní zeď a další úpravy hasičského domu.[98] To už ale byly jen dokončovací práce. V roce 1942 ještě jedná obec o uzavření vnitřní půjčky 60 000 K na adaptaci hasičského domu z obecního fondu pro mimořádná vydání městských železáren. V říjnu 1942 se uvádí, že adaptace hasičského domu byla provedena už dříve. V letech 1941 a 1942 ale zůstalo neuhrazeno 59 762,67 K, na což se má v rozpočtu na rok 1942 použít doplatek 60 000 K. Dne 10. září 1942 to městská rada doporučila ke schválení a v říjnu 1942 půjčku schválilo i obecní zastupitelstvo.[99]

Po roce 1945 stavební úpravy hasičského domu pokračovaly. Firma Jaroslava Žoura zde postavila další garáž. V červnu 1946 jí za to MNV odsouhlasil výplatu 35 949,80 Kčs.[100] O skromném pojetí původní hasičského centrály svědčí i to, že v prvních letech její existence zůstali v původním domě čp.29/I bydlet nájemníci, takže nebylo možné využít všechny místnosti.[101] Na rok 1959 MNV plánuje opravy „Domu požárníků“ (kotel, garáže) s nákladem 50 000 Kčs. ONV ale neposkytl dostatek peněz, a proto tlačil na snížení rozpočtu.[102] Záměr provést opravu nicméně trval.[103] Po celý zbytek 20. století si dům čp.29/I udržel svou podobu, vtisknutou přestavbou z let 1940–1941. Na nádvoří ovšem trvale přibývaly utilitární technické stavby. V dubnu 1974 začala rekonstrukce požární zbrojnice. Na rok 1975 zde město plánovalo prostavět 35 000 Kčs (všechny z fondů sdružených finančních prostředků). Předpoklad dokončení byl do března 1975.[104] Investice patřila do Akce Z. Ještě v září 1975 se ale uváděna stavba jako pokračující. Spočívala v rekonstrukci garáží. Tu bylo nutno provést kvůli nové požární technice (výsuvný žebřík 30 metrů a požární vůz), která by se do stávající garáže nevešla. Dle údajů ze září 1975 už za 1. pololetí roku bylo odpracováno na stavbě 727 brigádnických hodin (všechny zdarma). Předpoklad dokončení trval v roce 1975.[105] Za 1. pololetí 1975 zde vznikla hodnota díla 31 000 Kčs (plán za celý rok 50 000 Kčs) a prostavěno bylo 26 000 Kčs (plán na celý rok 1975 35 000 Kčs).[106] Ještě ve zbytku roku 1975 se podařilo akci skutečně dokončit. Nad rámec původního záměru došlo i k výstavbě skladu kyslíkových lahví.[107] V roce 1983 proběhla v areálu požární zbrojnice pokládka asfaltového koberce.[108] V bilanci volebního období 1981–1986 město uvádí, že na asfaltování autoparku požárního útvaru šlo celkem 130 000 Kčs.[109]

V 90. letech 20. století už byl stav hasičského domu kritický. Město začalo zvažovat koncepční řešení. V polovině 90. let se vedení Rokycan zabývalo plánem zbudovat zcela nový areál Integrovaného záchranného systému (tedy lékařská první pomoc i hasičský sbor) na okraji města. Uvažovalo se o pozemku mezi dálnicí D5 a letištěm nad Husovými sady. Dům čp.29/I v Komenského ulici by se v takovém případě uvolnil a mohl by se využít jinak, podle jedné z variant pro školské účely (snad jako školní jídelna).[110] Dne 24. září 1996 jednal s rokycanskými hasiči ministr vnitra Jan Ruml a prohlásil, že prostory v Komenského ulici jsou opravdu nevyhovující. Podpořil pak plánovanou výstavbu nového areálu za městem.[111] (O projektu výstavby areálu integrovaného záchranného systému podrobněji v kapitole „Osecký vrch“.)

V době úsporných rozpočtových škrtů v letech 1996–1997 ale velkorysý záměr narazil na finanční problémy. Město proto obrátilo pozornost zpět na stávající prostory v Komenského ulici. Bylo učiněno zásadní rozhodnutí ponechat hasičskou stanici v domě čp.29/I a celý areál modernizovat. Tento urbanisticky výrazně pochybný krok byl nejspíš ovlivněn spěchem, protože Rokycany potřebovaly otázku sídla hasičského sboru urgentně vyřešit. Od března roku 1998 už byl objekt čp.29/I v havarijním stavu[112], hasiči se proto dočasně přemístili do domu čp.156/I v Hradební ulici.[113] Mezitím začala příprava kompletní přestavby dosluhujícího areálu. Vzhledem k rostoucím prostorovým nárokům město rozhodlo zahrnout do tohoto komplexu i sousední dům čp.30/I. V lednu 1998 doporučila městská rada zastupitelstvu ke schválení záměr bezúplatného převodu objektů čp.29/I, čp.30/I a nádvorního stavení čp.189/I z majetku obce na hasičský záchranný sbor okresu Rokycany s tím, že pozemky pod budovami zůstanou městu.[114] S plánem vyslovilo zastupitelstvo souhlas. Varianta opravy a rozšíření stávajícího hasičského areálu v Komenského ulici definitivně zvítězila.[115]

Dům čp.30/I se sedlovou střechou býval dlouho jediným přízemním objektem v této uliční frontě. Fixoval předindustriální podobu maloměstského, spíše venkovského, stavení. V roce 1784 vyhořel, spolu se stájemi.[116] Pak byl opakovaně opravován, ale v jádru si zachoval archaická měřítka.

Dne 16. října 1820 projednala obecní rada žádost, kterou podal Václav Rund, o svolení „bei seinem Wohnhaus ein Wohnzimmer v. Stein zubauen zu dürfen,“ česky tedy „při svém obytném domě obytnou místnost přistavěti smět.“ Magistrát předal stavební plány k posouzení.[117] Dne 24. října 1820 se pak radní seznámili se zprávou o prošetření „des v. Wenzl Rund in seinem Hause N. C. 30 vornehmen wollenden Baues,“ česky tedy „Václavem Rundem v jeho domě N. C. provésti chtějící stavby.“ Město mu stavbu povolilo s podmínkou, že průjezd v domě nechá zaklenout, v nově přistavěné světnici zřídí malé okno a nechá zbořit stávající dřevěný chlév, který nahradí stavbou z kamene.[118] Rodina Rundových (Runtových) je v 1. polovině 19. století spojena s čp.30/I. Její počátky ale byly na venkově. Václav Runt se ženil v květnu 1805 s Kateřinou Červenou. Oba byli z vesnice Raková, kde se konala i svatba.[119] Jeho syn, mistr koželužský, Václav Runt se ženil v únoru 1836 v čp.30/I v Rokycanech s Marií Šmuclerovou.[120] Nedlouho předtím, 31. prosince 1835, získal Václav Runt měšťanské právo.[121] Zamýšlená přestavba čp.30/I může souviset s tím, že právě tehdy se z Rakové manželé Runtovi odstěhovali do Rokycan a hodlali adaptovat pro své potřeby tento domek.

V městském archivu se nachází složka z roku 1889, nazvaná „Novák Alois, stavba kůlny čp.30/I“.[122] V roce 1894 adaptováno nádvorní stavení na byty, podle plánů tesařského mistra Václava Šmause a zednického mistra E. Šmause.[123] V červnu 1928 městská rada vydala stavební povolení na krám v čp.30/I pro Annu Řezníčkovou.[124] V říjnu 1928 pak radou vydáno užívací povolení pro Annu Řezníčkovou na nový krám v čp.30/I.[125] Dne 21. března 1943 byla povolena stavba chléva pro vepře majitelům domu Václavu a Vlastě Duškovým.[126] Ještě na konci 20. století bylo v domě čp.30/I jen pět místností a WC (bez koupelny). Nádvorní objekt za domem (čp.189/I) obdržel své číslo popisné až za německé okupace, 5. ledna 1942. Majetkově i urbanisticky byl ale jen přidruženou částí čp.30/I.

Myšlenka využít domek pro expanzi hasičské centrály se objevila už dřív. V roce 1947 obec navázala jednání s paní Duškovou, tehdejší majitelkou čp.30/I, o odkupu nebo výměně její nemovitosti, s cílem zahrnout ji do hasičského komplexu.[127] Tyto plány se nyní realizovaly s téměř padesátiletým zpožděním. V červnu 1994 se na zasedání městské rady oznamovalo, že dům čp.30/I byl nabídnut do pronájmu městu. Měl zastavěnou plochu 225 metrů čtverečních a zahradu o rozloze cca 300 metrů. Město už tehdy deklarovalo úmysl jej časem zcela odkoupit.[128] To se v následujících letech stalo a nemovitost přešla do obecního vlastnictví. Chudý domek neměl pro nového nabyvatele cenu sám o sobě, město zajímala pouze parcela. V listopadu roku 1998 proto byl objekt čp.30/I zbořen. Přijmeme-li situování hasičské stanice do centra Rokycan jako hotový fakt, pak samozřejmě zboření zchátralého domku čp.30/I lze přijmout jako logický krok, byť se tím znovu potvrdilo, že situování hasičské centrály do historického jádra města ve 40. letech 20. století bylo chybným krokem a že v uprostřed měšťanské zástavby bude takové funkční využití trvale narážet na prostorové limity.

Díky demolici a po ní prováděnému záchrannému archeologickému výzkumu se alespoň podařilo odkrýt unikátní pozůstatek historie tohoto domu i celého města. 18. listopadu 1998 tu byl objeven poklad 89 (podle ČTK jich bylo 79[129]) stříbrných mincí z doby vlády Václava IV. Dle převládajícího mínění je v červenci roku 1421, kdy byly za husitských válek Rokycany přepadeny plzeňským vojskem, kdosi uschoval do látkového obalu a vložil do jamky v hliněné podlaze (a tu přikryl plochým kamenem[130]). Půdní vrstvy v úrovni nálezu to potvrzovaly, protože se tam nacházely stopy po požáru. Kronika Vavřince z Březové, popisující plzeňský útok na Rokycany, skutečně mluví o tom, že Plzeňští město vypálili.[131] Kromě toho na městišti archeologové odkryli i černou kuchyni z konce třicetileté války, zlatou minci císaře Fridricha, tzv. zlatý rýnský nalezený v podlaze a také jednu z nejstarších stop po osídlení na území historického jádra města, pícky z 1. poloviny 13. století, možná pozůstatek malohutnické výroby.[132] Vzhledem ke geologickému podloží se u těchto objektů nerozvinulo výraznější podsklepení. Dochovala se ale bohatá sídelní struktura základových zdí. Odhalení sídelního horizontu datovaného až do 13. století (v některých sektorech, nenarušených pozdějšími výkopy), znamenalo jeden z nejvýznamnějších archeologických objevů.[133] Datace nálezu naznačuje existenci sídelní struktury předlokačního původu, přičemž do té doby se všeobecně soudilo, že lokace středověkého opevněného města a plánovité rozšíření původní vsi Rokycan do tohoto prostoru, včetně nynější Komenského ulice, probíhalo ve 14. století na zelené louce. Objev tak buď mění dataci lokace města, nebo mění naši představu o předlokačním rozsahu zástavby Rokycan. Oproti tomu západní část pozemků domů čp.29/I a čp.30/I, blíže k městským hradbám, vykazovala při archeologickém zkoumání daleko chudší sídelní horizont, s četnějšími vrstvami až z mladšího novověku. Tato zóna skutečně hrála dlouho roli pouhého zázemí měšťanských domů, s převládajícími zahradami.[134]

25. února 1999 byl na místě zbořeného čp.30/I položen základní kámen nového traktu centrální hasičské stanice. Stavbu prováděla firma BIS, a. s. Plzeň podle plánů projekční kanceláře Raval, s. r. o.[135] Náklady na novostavbu dosáhly 35 000 000 Kč. Práce probíhaly mimořádně rychle a už v létě 2000 se do části objektu stěhovali hasiči, kteří do té doby museli dál provizorně sídlit v Hradební ulici. Slavnostní otevření bylo plánováno na 22. září 2000. V novém domě na místě zbořeného čp.30/I měla sídlit administrativní část hasičské stanice, s kancelářemi pro ředitelství sboru a odbor prevence (Státní požární dozor[136]), dále ubytovací trakt pro hasiče a vzadu garáž.[137] V roce 1999 odmítla městská rada souhlasit se zřízením věcného břemena v podobě umístění části novostavby Hasičského záchranného sboru na pozemku č.kat.31/1. Dne 10. srpna 1999 vzalo toto stanovisko na vědomí i zastupitelstvo města.[138] Patrová novostavba na místě zbořeného čp.30/I se šťastným způsobem včlenila do řady okolních domů. Respektuje původní uliční čáru a výškou korunní římsy navazuje na sousední dům čp.31/I. Průčelí má konformní, mírně historizující podobu, střecha je sedlová s vikýři. Ztvárnění této novostavby ukazuje, jakým způsobem by se v budoucnu mohla ubírat dostavba částí historických Rokycan, postižených před rokem 1989 demolicemi. Proluky by měly být zastavěny právě takovýmito, v dobrém slova smyslu „konvenčními“ domy, které respektují tvarosloví a měřítka památkové zóny. Více moderní architektonické ztvárnění je také možné, ale musí v takovém případě jít o skutečně kvalitní dílo, nikoliv samoúčelnou modernistickou manýru.

→ODKAZ: Novostavba na místě historického domu čp.30/I, sídlo hasičské stanice v Komenského ul., foto: D. Borek, září 2003.

Poté, co vyrostl nový trakt na místě demolovaného čp.30/I a nastěhovali se do něj hasiči, mohla začít i neméně nákladná přestavba původního hasičského domu čp.29/I. I ten byl zcela zbořen. Toto už byl poměrně invazivní a nepietní zásah. U staveb v historickém jádru města, které často obsahují různé stavební vrstvy, jež dokumentují stavební dějiny objektu, patří k stavitelskému bontonu alespoň zčásti, i při generálních rekonstrukcích, starší zdivo zachovat. Plošné zboření může být odůvodněno jen extrémně špatným technickým stavem původních konstrukcí. To ale patrně nebyl případ tohoto objektu, který vykazoval značnou omšelost, ale nebyl ruinou. Na místě původního domu čp.29/I tak vznikla novostavba, architektonicky i měřítkově konzervativní. V dubnu 2001 už stojí obvodové zdi až po korunní římsu, zatím bez střechy. Hrubé zdivo a střecha byly dokončeny v roce 2002.[139] Několik let pak ale zůstávala hrubá stavba nedokončená. Patrně z důvodů výpadku státních subvencí se tato etapa rekonstrukce hasičského domu zastavila. Do ulice hledělo jen holé průčelí z červených tvárnic. Až teprve na jaře 2005 u objektu vyrostlo lešení a začalo nahazování vnějších omítek. Počátkem července 2005 již byla rekonstrukce hotova. Dům získal jednoduchou fasádu ve světlém odstínu, prakticky bez štukových detailů. Okenní šambrány jsou jen naznačeny jiným odstínem barvy.[140] Stěhování proběhlo v polovině července 2005.[141] Celkové náklady na přestavbu areálu se odhadovaly roku 2000 na 70 000 000 Kč.[142]

Oprava a rozšíření centrální hasičské stanice z let 1998–2005 má z hlediska urbanistického rozporuplnou bilanci. Dva historické rokycanské domy musely být zbořeny. Novostavby vzniklé na jejich místě jsou sice pro organismus historického města zcela přijatelné, ale nabízí se otázka, zda toto řešení nebylo zbytečně nákladné a především, zda skutečně neměla být zvolena varianta zbudování tohoto komplexu mimo historické jádro města, například v některém z dožívajících rokycanských brownfieldů. Zcela nevhodným zůstává samotné situování hasičské stanice do Komenského ulice a v tomto ohledu jako by město učinilo podruhé stejnou chybu, ve 30. i 90. letech. Nevhodné soužití historické zástavby a hasičského komplexu, s jeho technickými a prostorovými nároky, lze dobře sledovat v zadní části dvora, kde během této velké přestavby na přelomu 20. a 21. století vyrostly další skladovací a garážové objekty, které přitom sahají až k památkové chráněnému torzu městských hradeb. Kovové haly s hradbami pohledově přímo kolidují.

Nejabsurdnější je ovšem změna funkčního využití areálu. Jestliže dům čp.30/I musel ustoupit z tváře města kvůli potřebě dalších prostor pro hasičský sbor a jestliže i původní dům čp.29/I byl nahrazen novostavbou, jak potom odůvodnit, že původní (a větší) objekt čp.29/I nakonec hasiči opustili? Vznikly zde kanceláře dopravního inspektorátu policie. Mělo smysl provádět tak velkou investici v tak urbanisticky i památkově citlivé a dopravně složité lokalitě, jen proto, aby měli hasiči a (někteří) policisté úřadovny poblíž sebe? V roce 2000 se dokonce plánovalo, že původní dům čp.29/I bude společný pro hasiče i lékařskou záchrannou službu.[143] Provoz sanitních lékařských vozů ulicemi historického centra by už byl vyloženě chybným krokem. Nakonec sem záchranná služba umístěna nebyla.

Existence hasičské centrály zároveň komplikuje dopravní zklidnění historického jádra města a dostavbu proluk. Kupříkladu nesporně pozitivní by z hlediska architektonického a urbanistického byla obnova Plzeňské brány, zbořené hanebným způsobem v roce 1950. Jenže dokud bude hasičská centrála sídlit v Komenského ulici, je to jen těžko představitelné, protože hasiči budou tvrdě (a logicky) hájit své průjezdní šířky ulicemi starých Rokycan. Nešťastné rozhodnutí z roku 1998 tak má své dlouhodobé vedlejší efekty. Celá věc je o to bolestnější, že ve stejné době, kdy rokycanští politici ukvapeně přijali rozhodnutí o ponechání hasičského areálu v Komenského ulici, vstoupil do hlavní fáze zánik mnoha místních tradičních průmyslových podniků, takže od počátku 21. století se nabízelo nesčetně potenciálních míst na předměstích, kde tato centrála mohla vyrůst.

2.2.3. Dům čp.28/I

Následuje dům čp.28/I. Dne 4. července 1783 se obecní rada zabývala žádostí, kterou podali Antonín Houška a jeho manželka Anna ohledně ingrosování (úředního zápisu) na domek koupený od Jáchyma Mastníka a jeho manželky Rosalie za 200 zlatých a zároveň „vice versa Masníkovských manželův na dům sub N. 28 za 300 zlatých.“ Radní to odsouhlasili.[144] Šlo o výměnu nemovitostí. Mastníkovi, dosud obývající čp.114/I v dnešní Knihově ulici, se přestěhovali do většího domu čp.28/I v nynější Komenského ulici, odkud se zase do čp.114/I přesunula rodina Houškových. Majitelem čp.28/I byl dle seznamu z roku 1788 skutečně Jáchym Mastník (Masník). V září roku 1784 dům zasáhl velký požár Rokycan. Poškodil i stáje.[145] Dne 29. května 1787 se magistrát zabývá žádostí Jáchyma Mastníka, zda by mu město určilo pozemek „pro vystavení chalupy i flusárny.“ Obecní rada rozhodla, že se takové místo má vyhledat.[146] Ve flusárnách se z popela vyrábělo draslo, používané pak například k výrobě mýdel. Neměla stát přímo zde, ale nejspíš někde na okraji, či spíše za okrajem města.

Dne 28. ledna 1785 se obecní rada seznámila s výsledky obhlídky domů Jáchyma Masníka (čp.28/I) a Jindřicha Weise (čp.29/I). Ve zprávě se uvádí: „ponivadž se vyšetřilo, že ta vyšší zeď tolik Wajsovi patří, tudy sde Wajs přinutiti nemůže, aby Masníka trámy na ni přijal. Následovně má Jáchym Masník zdi, která vzadu se dělí a jemu patří, se tak daleko držeti, jak daleko od Wajsova domu oddělena se spatřuje. Mezi tím zameziti jemu Wajs nemůže, aby trámy [?]dý se dosavade spatřují, do zdi položiti nesměly vejš neb níš, ne v tej hloubce, jako byly. Tudy sobě každý střechu, jak se jemu líbí, postaviti dáti může.“[147] Tato zpráva nechává nahlédnout do detailů sousedských sporů, které byly tehdy umocněny nutností urychlené obnovy požárem poškozených domů.

Dne 23. června 1818 se před obecní radou řešila zpráva zednického mistra Ondřeje Černého ohledně vyšetření nebezpečného komínu v domě čp.28/I ve městě, jehož vlastníkem byl Jan Karel. Radní majitele vyzvali k okamžité nápravě pod pokutou 50 zlatých.[148]

→ODKAZ: Dům čp.28/I. Zcela vpravo část rozestavěného čp.29/I (sídlo HZS) a zcela vlevo část čp.27/I. Foto D. Borek, září 2003.

Za první republiky byl čp.28/I přestavěn firmou Josefa Nováka. Ta provedla v roce 1937 jeho celkovou modernizaci, spojenou s nástavbou druhého patra. Uvnitř vzniklo nové schodiště, záchody a vzadu pavlač.[149] Rudolf Černý získal pro nástavbu čp.28/I stavební povolení 8. června 1937. Kolaudace proběhla 23. listopadu 1937.[150] Drobnějšími úpravami prošel dům v roce 1967. V letech 1995–1996 byla přistavěna v pravé části dvora dílna.[151] V přízemí se dochoval původní vjezd do domu se staršími dřevěnými vraty.

2.2.4. Dům čp.27/I

Sousední objekt čp.27/I je dvoupatrový, šestiosý, se sedlovou střechou. V parteru se otevírá průjezd do dvora, s obdélným vstupem a vraty, po obou stranách od průjezdu dřevěné výkladce obchodů. Okna v 1. a 2. patře nad průjezdem jsou sdružená. Ještě počátkem 21. století uzavírala průjezd starší dřevěná vrata, později nahrazena novými.

→ODKAZ: Dům čp.27/I. Zcela vpravo část domu čp.28/I, nalevo od čp.27/I domy čp.26/I a čp.25/I. Foto D. Borek, září 2003.

V roce 1784 dům čp.27/I a přilehlé stáje a stodolu poškodil požár města.[152] Dne 30. listopadu 1784 magistrát řeší žádost Josefa Khinela, že potřebuje dříví a vápno na „vystavění domu“. Obecní rada reaguje, že se mu má přidělit „dříví na chlívy“ a vápno a s polesným se má jednat o přídělu deputátu dříví.[153] Dne 5. července 1785 magistrát uzavřel vyšetřování nevhodných komínů na měšťanských domech v rámci bezpečnostních opatření po požáru Rokycan. Mezi nimi se zmiňují i dva malé komíny u pana Khinla. Radní se usnesli, že má jeden z nich „sám vyvejšit nechati“ a na druhý má polovinu přispět soused Joachim Mastník.[154] Majitelem čp.27/I byl podle seznamu vlastníků domů z roku 1788 Josef Khinel. Jáchym Mastník vlastnil sousední čp.28/I. Dne 20. srpna 1790 se magistrát zabýval žádostí, kterou podal Jan Sieger ohledně „prodání domu Josefa Khinelovského pod No. 27 v městě za 600 zlatých.“ Město rozhodlo, že nejprve věc předloží k vyjádření sousedům.[155]

Roku 1847 vypracoval tesařský mistr Jan Páník plán na nový krov, včetně výměny krytiny (tašky místo stávajícího šindele).[156] V roce 1857 vyprojektoval Matěj Mašek přestavbu maštalí a chléva na dvoře. O realizaci této akce ale nejsou doklady.[157] V městském archivu je uložen spisový materiál z roku 1887, nazvaný „Jakobe Josef, odstranění stavebního rumu u čp. 27/I“.[158]

Velkou změnu prodělal objekt za první republiky. Už v roce 1926 proběhla v levé části dvora výstavba přízemních dílen, kolaudovaných v dubnu 1927.[159] Hlavní změna nastala v roce 1930, kdy na dům do ulice bylo přistavěno druhé patro dle projektu stavební kanceláře Josefa Žoura. V  přízemí došlo k úpravě stávajícího průjezdu, zakončeného rovným moderním překladem. Do fasády prvního patra byly prolomeny nové okenní otvory a průčelí celkově zmodernizováno. Proměnou prošla i nádvorní část, která byla rozšířena a doplněna o pavlač.[160] Stavební povolení na přístavbu 2. patra na dům čp.27/I vydala pro Antonína a A. Šaškovy městská rada v dubnu 1930.[161] Práce pak proběhly během několika měsíců a 2. září 1930 už městská rada A. a A. Šaškovým vydala na nástavbu 2. patra na čp.27/I obývací povolení.[162] Šlo o spíš utilitární přestavbu, bez uměleckých ambicí, přesto vcelku zdařilou, citlivě zachovávající části původního zdiva. I zvýšení objektu o třetí nadzemní podlaží je v kontextu tehdy rostoucí populace okresního města pochopit. Nebylo realistické očekávat, že v tehdy už skoro desetitisícovém městě se natrvalo udrží měřítka maloměstské zástavby z předindustriálního období. Antonín Šašek získal 3. července 1936 stavební povolení na stavbu prádelny v čp.27/I, dle plánů Josefa Nováka. Kolaudace proběhla 29. ledna 1937.[163]

2.2.5. Dům čp.26/I

Sousední dům čp.26/I je patrovým objektem se sedlovou střechou, s pětiosým průčelím (okno nad průjezdem je dvojité, patrně původně sdružené). V přízemí se zachoval portál průjezdu zaklenutý stlačeným obloukem a vybavený původními dřevěnými vraty, snad z doby po roce 1800. Fasáda je nečleněná, zmodernizovaná koncem 60. let 20. století. Měřítkově si dům uchovává klasicistní proporce i původní zdivo.

→ODKAZ: Dům čp.26/I v Komenského ul., foto: D. Borek, září 2003.

→ODKAZ: Vrata domu čp.26/I v Komenského ul., foto: D. Borek, září 2003.

Dům společně se stájemi roku 1784 vyhořel.[164] Pak byl obnoven v klasicistním slohu. Dne 1. srpna 1817 byla před magistrátem projednávána zpráva o vyšetření komínů a dalších stavebních prvků v domech kvůli riziku požáru. Závady a svévolné porušení norem se mj. objevily v domě čp.25/I (majitel František Kavka), čp.26/I (Jan Šmucler) a čp.22/I (Kristián Auinger). Všichni tři měšťané byli potrestáni pokutou 10 zlatých.[165] V říjnu 1822 se coby majitel čp.26/I dál uvádí Jan Šmucler.[166]

V roce 1929 proběhla podle plánů Josefa Beneše úprava přízemí, kde umístěn obchod a dílna. Do parteru byl vsazen nový výkladec.[167] V červnu 1929 vydala městská rada užívací povolení na zřízení výkladní skříně na čp.26/I pro Františka Riegra.[168] Užívací povolení pro Františka Riegra na dílnu a výkladní skříň v čp.26/I vydala rada v listopadu 1929.[169] V letech 1966-1970 prošel objekt celkovou úpravou a modernizací. Podle plánů Františka Hesseho došlo k výměně oken a dveří, uvnitř vyrostla koupelna, dispozici interiérů pozměnilo vložení nových příček, v levé zadní části přibyla garáž s terasou.[170] Tato celková oprava naštěstí nebyla prováděna úplně bezmyšlenkovitě a tak se podařilo i přes četné modernizační zásahy zachovat některé základní klasicistní znaky objektu.

2.2.6. Dům čp.25/I

Následuje dům čp.25/I, situovaný na roh Komenského ulice a ulice Míru. V raném novověku údajně patřil k nejvýstavnějším ve městě.  Jeho nároží vybíhalo v nepravidelný hrot, který zužoval ulici Míru na pouhých 5,5 metrů. Říkalo se mu proto „V ostrém rohu“. Takto je zachycen ještě na mapě města z roku 1838. Kvůli rostoucím komplikacím, které kvůli tomu vznikaly při silničním provozu, přikročilo město v 19. století k regulaci tohoto úseku dnešní ulice Míru. Roku 1840 byl dům čp.25/I (a dva další objekty stojící na severní straně ulice Míru až k Plzeňské bráně) zbořen. V následujících letech vyrostl na nově regulované parcele klasicistní dům čp.25/I. Jde o patrovou stavbu se sedlovou střechou. Do Komenského ulice je otočen jen krátkou dvouosou stranou, do ulice Míru pak dlouhým sedmiosým průčelím. Zachoval si svou klasicistní podobu. Jeho podrobný popis se nachází v kapitole „ulice Míru“.

→ODKAZ: Dům čp.25/I na nároží ulice Komenského a Míru. Po roce 1840 nahradila tato klasicistní novostavba starší měšťanský dům, zbořený kvůli rozšíření ulice. Foto D. Borek, září 2003.

2.3. Zbořená zástavba podél východní strany ulice

Východní strana Komenského ulice zanikla naráz roku 1897. Po demolicích tu tehdy vyrostla nová měšťanská škola (dnešní ZŠ v ulici Míru). V Komenského ulice tak zmizely původní domy čp.70-71/I, čp.69/I, čp.68/I a čp.67/I. Celkem bylo v tomto domovním bloku kvůli stavbě školy zbořeno sedm starých domů.

→ODKAZ: Neorenesanční budova měšťanské školy z r. 1898, kvůli jejíž výstavbě byla zbořena celá východní strana Komenského ul. Necitlivé, prázdně monumentální gesto, při kterém byl na místo celého jednoho bloku historické zástavby situován monolit školní budovy, v jistém ohledu předznamenalo asanační politiku komunistických funkcionářů a projektantů. Architektonické kvality školy jsou ovšem nepopíratelné. Pohlednice z r. 1900.

Patrový dům čp.70-71/I stál na nároží ulice Komenského a Míru. Jeho podobu určila klasicistní přestavba počátkem 19. století. Podrobný popis se nachází v kapitole „ulice Míru“.

Dům čp.69/I vyhořel při požáru města roku 1784, který kromě samotné usedlosti poničil i budovu stájí.[171] Dne 27. září 1785 magistrát projednával žádost Anny Světlíkové o obeslání pana Vojtěcha Slavíka „strany odkapu z jeho domu na její dvoreček.“ Obecní rada Slavíkovi nařídila „valbu shodit a štít jako předešlý postaviti.“[172] Dle stavu z roku 1788 byl Slavík majitelem čp.69/I a Světlíková vlastnila sousední čp.68/I. Dne 21. srpna 1789 požádal Dominik Slavík obecní radu o ingros (úřední zápis) „na postoupený dům pod No. 69 od otce svého.“ Rada to schválila.[173] Dne 9. května 1800 vystoupil před magistrátem policejní dohlížitel Jan Nekola se zprávou o vyšetření „nebezpečenství ohně“ u Dominika Slavíka. Magistrát rozhodl, že do 8 dnů musí Slavík přikročit „k bezpečnému zaopatření téhož komína.“[174] V říjnu 1808 se coby majitel čp.69/I uvádí Anna Slavíková.[175] Trhovou smlouvou z 26. června 1897 se majitelem domu čp.69/I stalo město.[176]

Dům čp.68/I v 2. polovině 18. století obýval Jáchym Masník (Mastník), který se ale v červnu 1779 ženil v čp.114/I v Knihově ulici, kam přesídlil.[177] V Josefském katastru je čp.68/I evidován jako „domek“. Z toho lze usuzovat, že šlo o drobné stavení.[178] Podle seznamu majitelů domů z roku 1788 byla jeho vlastníkem Anna Světlíková. Trhovou smlouvou z 25. června 1897 se i majitelem tohoto domu stalo město.[179]

V roce 1898 byla dokončena novostavba neorenesančního paláce školy. Do Komenského ulice je otočena boční fasádou s bohatou, byť schématickou štukovou výzdobou. Původní tvář ulice tím byla zásadním způsobem převrstvena. Měšťanské domy na protější straně rázem ztratily své měřítko. Novostavba necitlivě narušila historickou uliční čáru, kterou nahradila čistě pravoúhlým půdorysem. Podrobnější popis budovy měšťanské školy se nachází v kapitole „ulice Míru“.

3. Technický vývoj Komenského ulice

Ve 20. letech 20. století byla ulice rozkopána kvůli výstavbě sítě obecního vodovodu. Dle plánu z roku 1921 se zamýšlelo provést v Komenského ulici (stejně jako v dalších ulicích centrálního města) pokládku vodovodního potrubí v roce 1924.[180]

Nový, severní úsek Komenského ulice se už ve 30. letech 20. století dočkal omezení automobilové dopravy. V prosinci 1930 obecní správní komise oznamuje, že pro novou ulici k nové škole se opatří po dohodě s automobilovým klubem tabulky pro jednosměrnou jízdu, respektive pro omezení jízdy těžkých vozů.[181] Dne 5. září 1932 se městská rada usnesla zamezit provozu v ulici u Masarykovy školy, a to postavením „kolů“ před vjezdem. Městská technická kancelář ale navrhla raději označení plechovou značkou, zavěšenou na laně mezi domy čp.32/I a čp.33/I, přičemž u domu pana Musila (čp.39/III na rohu ulice Soukenická a Na Kamení na starém Plzeňském předměstí, naproti škole) se značka měla připevnit na lucernu. 8. září 1932 městská rada schválila návrh městské technické kanceláře označit komunikaci značkou „zákaz jízdy“. V lednu 1933 souhlas připojili i zastupitelé.[182]

V roce 1967 město výhledově uvažuje o vyasfaltování severního úseku Komenského ulice.[183] Na rok 1971 plánuje harmonogram MěstNV ze září 1969 provést úpravu úseku Komenského ulice od plácku za základní školou, až k Třebízského ulici (plocha 1400 čtverečních metrů, náklady 150 000 Kčs). Mělo jít o vyrovnání terénu štěrkem a pokládku asfaltového koberce.[184] V prosinci 1970 se píše, že v roce 1971 budou Technické služby provádět asfaltový koberec v Komenského ulici, od základní školy ke křižovatce s Třebízského ulicí.[185] V roce 1971 mělo na tuto akci jít z obecního rozpočtu 148 000 Kčs. Práce měl zajistit občanský výbor č. 9.[186] Dle informace z dubna 1972 provedly Technické služby v roce 1971 na rekonstrukci ulice Komenského práce za 134 200 Kčs. Plánovaný rozpočet přitom původně byl 148 000 Kčs.[187] Úprava ulice prý dokončena ještě v roce 1971.[188] V únoru 1971 uvádí MěstNV také záměr zajistit v roce 1971 nad rámec plánu provedení výstavby tří lamp veřejného osvětlení v tomto úseku ulice.[189] Technické služby tu nakonec v roce 1971 nainstalovaly dvě nové svítilny.[190] V roce 1977 bylo povoleno v rámci překopů veřejného prostranství částečné uzavření Komenského ulice pro okresní inspekci požární ochrany.[191]

18. května 1999 schválilo zastupitelstvo úpravu rozpočtu s tím, že dotace ve výši 250 000 Kč půjde na kanalizační přípojku v ulici Komenského.[192] Dne 29. června 1999 byly ovšem v rozpočtu sníženy výdaje na rekonstrukci kanalizace v Komenského ulici o 550 000 Kč. Ušetřené prostředky se měly použít na zpracování projektu rekonstrukce čističky odpadních vod na Plzeňském předměstí.[193] Dne 7. března 2007 ohlásil městský úřad zahájení sloučeného územního a stavebního řízení na stavbu „Rekonstrukce NTL plynovodu a přípojek v Rokycanech, ul. Hradební, Komenského, Jiráskova“, na základě žádosti firmy Západočeská plynárenská, a. s. z 20. prosince 2006. V rámci investice mělo dojít k výměně stávajících nevyhovujících ocelových rozvodů plynu.[194] Dne 20. dubna 2007 bylo vydáno stavební povolení, s termínem dokončení do 31. prosince 2007.[195] Dne 26. srpna 2008 město svolalo na 16. září 2008 kontrolní prohlídku této stavby dle žádosti, kterou 20. srpna 2008 podala firma ZČP NET, s. r. o. z Plzně coby stavebník.[196] 24. září 2008 pak byl vydán na tuto akci kolaudační souhlas.[197]

Při celkové úpravě dopravního řešení v západní polovině historického jádra Rokycan, která začala platit 1. prosince 2016, byla Komenského ulice zjednosměrněna, pouze pro dopravu od Smetanovy ulice ke Komenského ulici. Změny se týkaly i ulic Havlíčkova a Gottliebova a také průjezdu a parkování na Masarykově náměstí. Na přelomu let 2016 a 2017 městská policie ještě nepokutovala řidiče za porušení nových pravidel, později přikročila k jejich vymáhání. Dopravní řešení bylo předmětem polemik. Kritizováno bylo i hasiči, kteří dosud využívali cestu ze své centrály v Komenského ulici přes Masarykovo náměstí.[198]

4. Vývoj pojmenování Komenského ulice

Komenského ulice ještě na indikační skice k mapě stabilního katastru (z let 1838–1877) tvořila spolu s nynější Smetanovou ulicí jednu komunikaci označovanou jako Alte Postgasse (Stará poštovská ulice).[199] Na mapě města z roku 1877 už je evidována samostatně jako Zahradní ulice. Takto se připomíná i roku 1892.[200] Dne 18. prosince roku 1919 ji rozhodlo obecní zastupitelstvo přejmenovat na Komenského ulici.[201]

Když bylo o pár let později, za první republiky, proraženo pokračování ulice k severu do dnešního parku U Saské brány a ZŠ T. G. Masaryka, byl tento nový úsek pojmenován samostatně. Počátkem 30. let 20. století v souvislosti s další vlnou výstavby konstatovalo vedení města, že v Rokycanech je mnoho nepojmenovaných ulic a veřejných prostranství. V říjnu 1934 kvůli tomu odložen návrh na pojmenování jedné takové nové ulice na Habrmanovu (dnešní Švermova ulice na Rašínově) s tím, že se názvosloví všech ulic bude řešit najednou.[202] Dne 4. ledna 1935 se konala porada na městském úřadu o návrzích zvláštní komise, která navrhla změny v uličních názvech, přičemž změny se týkaly i některých ulic v starších částech Rokycan. 25. dubna 1935 návrhy komise posoudilo i obecní zastupitelstvo. Mimo jiné navrženo novou ulici z Komenského ulice podél východní strany Masarykovy ulice do parku č.kat.10 nazvat Školní ulice. Zastupitelstvo tento návrh schválilo.[203] Název se ale významněji nevžil. Od roku 1946 byl název Komenského ulice vztáhnut i na tento novější úsek a s tímto pojmenováním pak ulice přetrvala všechny politické zvraty 20. století až do současnosti.[204]

---

[1] Kovář, J.: Tisíciletý urbanistický vývoj Rokycan; https://encyklopedierokycan.wz.cz/1000let.htm

[2] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998.

[3] Kuča, K.: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl 6.: Pro-Sto, Praha 2004, s. 344–345.

[4] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 5, Rokycany 1999, s. 62.

[5] Široký, R. - Wasková, M.: Rokycany čp.33, Komenského ul., Archeologická studie pro stavbu školní tělocvičny, Plzeň 2006, s. 12–13.

[6] Pek, B.: Poznámky k regulačním plánům města Rokycan, 1892.; https://encyklopedierokycan.wz.cz/regulacniplan1892.htm

[7] Rokycany, Historické a kulturní skizzy, Rokycany 1935, s. 19.

[8] Široký, R. - Wasková, M.: Rokycany čp.33, Komenského ul., Archeologická studie pro stavbu školní tělocvičny, Plzeň 2006, s. 5.

[9] Široký, R. - Wasková, M.: Rokycany čp.33, Komenského ul., Archeologická studie pro stavbu školní tělocvičny, Plzeň 2006, s. 18.

[10] Široký, R. - Wasková, M.: Rokycany čp.33, Komenského ul., Archeologická studie pro stavbu školní tělocvičny, Plzeň 2006, s. 18.

[11] Matrika křtů Rokycany 1732–1771, s. 588, snímek 299, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067888/rokycany-04_2990-n

[12] Matrika křtů Rokycany 1771–1784, s. 9, snímek 9, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067889/rokycany-05_0090-n

[13] Radní protokol, 01. 06. 1768 – 24. 05. 1771, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 86, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 86; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k086, snímek 5.

[14] Radní protokol,  31. 10. 1776 – 08. 01. 1779, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 92, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 92; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k092, snímek 219.

[15] Matrika křtů Rokycany 1771–1784, s. 19, snímek 14, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067889/rokycany-05_0140-n

[16] Matrika křtů Rokycany 1771–1784, s. 9, snímek 9, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067889/rokycany-05_0090-n

[17] Široký, R. - Wasková, M.: Rokycany čp.33, Komenského ul., Archeologická studie pro stavbu školní tělocvičny, Plzeň 2006, s. 5.

[18] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SOkA Rokycany, AM Rokycany, I. odd. sign. B/I/27, kt. 101.

[19] Rokycany, Historické a kulturní skizzy, Rokycany 1935, s. 19.

[20] Široký, R. - Wasková, M.: Rokycany čp.33, Komenského ul., Archeologická studie pro stavbu školní tělocvičny, Plzeň 2006, s. 6.

[21] Radní protokol, 10. 01. 1820 – 23. 12. 1820, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 13, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 13; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k013, snímek 105.

[22] Matrika pohřbů Rokycany 1815–1844, s. 74, snímek 40, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067915/rokycany-31_0400-z

[23] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 2, Rokycany 1996, s. 48.

[24] 37. schůze obecního zastupitelstva, 30. 4. 1919.

[25] 36. schůze obecního zastupitelstva, 3. 3. 1922.

[26] 37. schůze obecního zastupitelstva, 30. 4. 1919.

[27] 35. schůze obecního zastupitelstva, 22. 2. 1922.

[28] 38. schůze obecního zastupitelstva, 5. 5. 1922.

[29] Široký, R. - Wasková, M.: Rokycany čp.33, Komenského ul., Archeologická studie pro stavbu školní tělocvičny, Plzeň 2006, s. 4.

[30] 134. schůze městské rady, 26. 4. 1929.

[31] 51. schůze obecního zastupitelstva, 14. 11. 1930.

[32] 17. schůze obecní správní komise, 19. 3. 1931.

[33] 21. schůze obecní správní komise, 16. 4. 1931.

[34] 4. schůze městské rady, 15. 5. 1931.

[35] 14. schůze městské rady, 7. 9. 1927.

[36] 116. schůze městské rady, 9. 1. 1929.

[37] 64. schůze obecního zastupitelstva, 13. 4. 1938.

[38] Schůze pléna MNV, 20. 4. 1948.

[39] Široký, R. - Wasková, M.: Rokycany čp.33, Komenského ul., Archeologická studie pro stavbu školní tělocvičny, Plzeň 2006, s. 12.

[40] Radní protokol,  31. 05. 1775 – 21. 07. 1778, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 91, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 91; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k091, snímek 125.

[41] Matrika pohřbů Rokycany 1771–1784, s. , snímek 20, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067911/rokycany-27_0200-z

[42] Radní protokol,  31. 05. 1775 – 21. 07. 1778, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 91, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 91; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k091, snímek 127.

[43] Radní protokol,  31. 05. 1775 – 21. 07. 1778, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 91, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 91; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k091, snímek 144.

[44] Radní protokol,  31. 10. 1776 – 08. 01. 1779, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 92, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 92; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k092, snímek 113.

[45] Radní protokol,  31. 05. 1775 – 21. 07. 1778, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 91, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 91; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k091, snímek 144.

[46] Radní protokol,  31. 10. 1776 – 08. 01. 1779, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 92, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 92; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k092, snímek 122.

[47] Radní protokol,  31. 10. 1776 – 08. 01. 1779, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 92, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 92; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k092, snímek 125.

[48] Radní protokol,  31. 10. 1776 – 08. 01. 1779, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 92, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 92; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k092, snímek 140–141.

[49] Radní protokol,  31. 10. 1776 – 08. 01. 1779, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 92, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 92; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k092, snímek 126.

[50] Radní protokol,  31. 05. 1775 – 21. 07. 1778, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 91, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 91; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k091, snímek 161.

[51] Radní protokol,  31. 10. 1776 – 08. 01. 1779, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 92, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 92; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k092, snímek 151.

[52] Matrika křtů Rokycany 1771–1784, s. 58, snímek 34, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067889/rokycany-05_0340-n

[53] Radní protokol, 1779–1781, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 95, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 95; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k095, snímek 72.

[54] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SOkA Rokycany, AM Rokycany, I. odd. sign. B/I/27, kt. 101.

[55] Státní okresní archiv Rokycany, AMRO, kart. č. 140.

[56] Kronika města Rokycan, 1836–1907, f. 238.

[57] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan, III. oddělení, inventář, 1976, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0071_00013_am-rokycany-odd-3.pdf

[58] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. Městský úřad Rokycany, odbor stavební, stavební spisy čp. 31/I; SOkA Rokycany, AM Rokycany, III. odd., kt. 165.

[59] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 2, Rokycany 1996, s. 48.

[60] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SOkA Rokycany, AM Rokycany, III. odd., kt. 313 dle inv.

[61] Usnesení zastupitelstva města z 26. 2. 2002, www.rokycany.cz.

[62] Kronika města Rokycan 2019, s. 34. https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=899958

[63] Zmizel další dům starých Rokycan, Rokycanský deník, 26. 9. 2019, https://rokycansky.denik.cz/zpravy_region/zmizel-dalsi-dum-starych-rokycan-20190926.html

[64] Usnesení zastupitelstva města, 18. 5. 2020, https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=896773

[65] https://vdp.cuzk.cz/vdp/ruian/stavebniobjekty/103531874

[66] https://vdp.cuzk.cz/vdp/ruian/stavebniobjekty/zrusene/20544138

[67] Kronika města Rokycan, 2020, s. 38, https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=904848

[68] Kronika města Rokycan 2014, s. 43. https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=879911

[69] Usnesení rady města, 4. 9. 2018, https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=892004

[70] https://vdp.cuzk.gov.cz/vdp/ruian/stavebniobjekty/148643655

[71] viz mapy.cz, snímkování z 5. 6. 2022.

[72] https://vdp.cuzk.cz/vdp/ruian/stavebniobjekty/zrusene/20544120

[73] Radní protokol, 01. 06. 1768 – 24. 05. 1771, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 86, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 86; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k086, snímek 37.

[74] Matrika křtů Rokycany 1771–1784, s. 8, snímek 9, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067889/rokycany-05_0090-n

[75] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SOkA Rokycany, AM Rokycany, I. odd. sign. B/I/27, kt. 101.

[76] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SOkA Rokycany, AM Rokycany, II. odd., kn. 190 (detax.), fol. 60v.

[77] www.svornik.cz/archshp/archshp.xls

[78] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. Městský úřad Rokycany, odbor stavební, stavební spisy čp. 29/I.

[79] 16. schůze obecního zastupitelstva, 27. 7. 1928.

[80] 61. schůze obecního zastupitelstva, 13. 10. 1937.

[81] 65. schůze obecního zastupitelstva, 18. 5. 1938.

[82] 65. schůze obecního zastupitelstva, 18. 5. 1938.

[83] 65. schůze obecního zastupitelstva, 18. 5. 1938.

[84] 65. schůze obecního zastupitelstva, 18. 5. 1938.

[85] Kronika města Rokycan 1938–47, f. 2.

[86] 3. schůze obecního zastupitelstva, 21. 12. 1938.

[87] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998.

[88] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SOkA Rokycany, AM Rokycany, III. odd., kt. 360 dle inv.; Městský úřad Rokycany, odbor stavební, stavební spisy čp. 29/I.

[89] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SOkA Rokycany, AM Rokycany, III. odd., kt. 360 dle inv.; Městský úřad Rokycany, odbor stavební, stavební spisy čp. 29/I.

[90] Kronika města Rokycan 1938–47, f. 14.

[91] Kronika města Rokycan 1938–47, f. 37.

[92] 10. schůze obecního zastupitelstva, 27. 9. 1939.

[93] Kronika města Rokycan 1938–47, f. 17.

[94] 18. schůze obecního zastupitelstva, 10. 12. 1940.

[95] Kronika města Rokycan 1938–47, f. 62.

[96] Kronika města Rokycan 1938–47, f. 66.

[97] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 2, Rokycany 1996, s. 47.

[98] Kronika města Rokycan 1938–47, f. 80.

[99] 30. schůze obecního zastupitelstva, 23. 10. 1942.

[100] jednání rady MNV, 14. 6. 1946.

[101] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 2, Rokycany 1996, s. 47.

[102] 7. zasedání MNV, 8. 9. 1958.

[103] 8. zasedání MNV, 13. 10. 1958.

[104] 1. zasedání MěstNV, 24. 2. 1975.

[105] 4. plenární zasedání MěstNV, 15. 9. 1975.

[106] 4. plenární zasedání MěstNV, 15. 9. 1975.

[107] 1. plenární zasedání MěstNV 23. 2. 1976.

[108] 15. plenární zasedání MěstNV, 13. 12. 1983.

[109] Ustavující plenární zasedání MěstNV, 24. 6. 1986.

[110] Rokycanský deník, 16. 8. 1995, s. 9.

[111] Rokycanský deník, 26. 9. 1996, s. 9.

[112] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 4, Rokycany 1998, s. 52.

[113] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 5, Rokycany 1999, s. 62.

[114] Rokycanský deník, 23. 1. 1998, s. 12.

[115] Rokycanský deník, 6. 2. 1998, s. 1,12.

[116] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SOkA Rokycany, AM Rokycany, I. odd. sign. B/I/27, kt. 101.

[117] Radní protokol, 10. 01. 1820 – 23. 12. 1820, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 13, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 13; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k013, snímek 349.

[118] Radní protokol, 10. 01. 1820 – 23. 12. 1820, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 13, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 13; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k013, snímek 355.

[119] Matrika sňatků Rokycany 1803–1815, s. 170, snímek 136, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067905/rokycany-21_0795-o

[120] Matrika sňatků Rokycany 1816–1840, s. 117, snímek 119, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067906/rokycany-22_1190-o

[121] Kniha přijatých měšťanů 1767–1840, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 36, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 36; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k36, snímek 34.

[122] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan, III. oddělení, inventář, 1976, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0071_00013_am-rokycany-odd-3.pdf

[123] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SOkA Rokycany, AM Rokycany, III. odd., kt. 152.

[124] 80. schůze městské rady, 22. 6. 1928.

[125] 102. schůze městské rady, 26. 10. 1928.

[126] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan, III. oddělení, inventář, 2005, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0088_00013_am-rokycany-odd-3-tech-kancelar.pdf

[127] slavnostní schůze MNV, 9. 3. 1947.

[128] Rokycansko, č. 26, 30. 6. 1994, s. 1.

[129] Zpráva ČTK, ID: 19981123E02354, 23. 11. 1998.

[130] Zpráva ČTK, ID: 9981124E01256, 24. 11. 1998.

[131] Archeologická zpráva http://www.archaia.cz/tiskzpr/tiskrokc.htm, též Cironis, P.: Rokycanský uličník, Rokycany 2003, s. 27–30.

[132] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 5, Rokycany 1999, s. 62.

[133] Široký, R. - Wasková, M.: Rokycany čp.33, Komenského ul., Archeologická studie pro stavbu školní tělocvičny, Plzeň 2006, s. 12–13.

[134] Široký, R. - Wasková, M.: Rokycany čp.33, Komenského ul., Archeologická studie pro stavbu školní tělocvičny, Plzeň 2006, s. 12–13.

[135] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 5, Rokycany 1999, s. 62.

[136] Rokycanský deník, 6. 2. 1998, s. 1.

[137] F. Vaško: Hasičský záchranný sbor Rokycanští hasiči v novém, Zpravodaj OÚ Rokycany, srpen 2000.

[138] Usnesení zastupitelstva města z 10. 8. 1999, www.rokycany.cz.

[139] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 5, Rokycany 1999, s. 62.

[140] Založeno na osobních zápiscích autora

[141] Rokycanský deník, 25. 7. 2005.

[142] Rokycanský deník, 25. 7. 2005.

[143] F. Vaško: Hasičský záchranný sbor Rokycanští hasiči v novém, Zpravodaj OÚ Rokycany, srpen 2000.

[144] Radní protokol, 02. 11. 1782 – 25. 05. 1784, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 1, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 1; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k001, snímek 162.

[145] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SOkA Rokycany, AM Rokycany, I. odd. sign. B/I/27, kt. 101.

[146] Radní protokol, 1781–1789, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 96, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 96; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k096, snímek 205.

[147] Radní protokol, 02. 11. 1782 – 25. 05. 1784, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 1, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 1; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k001, snímek 300.

[148] Radní protokol, 09. 01. 1818 – 22. 12. 1818, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 12, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 12; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k012, snímek 186.

[149] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. Městský úřad Rokycany, odbor stavební, stavební spisy čp. 28/I.

[150] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan, III. oddělení, inventář, 2005, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0088_00013_am-rokycany-odd-3-tech-kancelar.pdf

[151] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. Městský úřad Rokycany, odbor stavební, stavební spisy čp. 28/I.

[152] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SOkA Rokycany, AM Rokycany, I. odd. sign. B/I/27, kt. 101.

[153] Radní protokol, 1781–1789, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 96, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 96; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k096, snímek 117.

[154] Radní protokol, 1781–1789, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 96, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 96; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k096, snímek 139.

[155] Radní protokol, 09. 07. 1789 – 29. 10. 1790, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 113, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 113; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k113, snímek 166.

[156] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SOkA Rokycany, AM Rokycany, II. odd., kt. 379.

[157] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SOkA Rokycany, AM Rokycany, III. odd., kt. 74.

[158] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan, III. oddělení, inventář, 1976, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0071_00013_am-rokycany-odd-3.pdf

[159] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. Městský úřad Rokycany, odbor stavební, stavební spisy čp. 27/I.

[160] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. Městský úřad Rokycany, odbor stavební, stavební spisy čp. 27/I.

[161] 193. schůze městské rady, 23. 4. 1930.

[162] 214. schůze městské rady, 2. 9. 1930.

[163]

[164] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SOkA Rokycany, AM Rokycany, I. odd. sign. B/I/27, kt. 101.

[165] Radní protokol, 07. 01. 1817 – 23. 12. 1817, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 11, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 11; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k011, snímek 202.

[166] Radní protokol, 04. 01. 1822 – 24. 12. 1822, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 14, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 14; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k014, snímek 257.

[167] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. Městský úřad Rokycany, odbor stavební, stavební spisy čp. 26/I.

[168] 146. schůze městské rady, 28. 6. 1929.

[169] 168. schůze městské rady, 8. 11. 1929.

[170] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. Městský úřad Rokycany, odbor stavební, stavební spisy čp. 26/I.

[171] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SOkA Rokycany, AM Rokycany, I. odd. sign. B/I/27, kt. 101.

[172] Radní protokol, 1781–1789, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 96, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 96; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k096, snímek 146.

[173] Radní protokol, 17. 07. 1789 – 20. 08. 1790, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 114, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 114; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k114, snímek 22.

[174] Radní protokol, 07. 01. 1800 – 27. 06. 1800, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 4, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 4; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k004, snímek 178.

[175] Radní protokol, 08. 01. 1808 – 20. 12. 1808, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 7, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 7; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k007, snímek 306.

[176] Purghart, F.: Domy na místě dnešní ZDŠ v ulici Míru, 1973, strojopis uložený v knihovně Muzea dr. B. Horáka.

[177] Matrika sňatků Rokycany 1771–1784, s. 15, snímek 11, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067903/rokycany-19_0110-o

[178] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SÚA, JK, i. č. 3888, kt. 1903.

[179] Purghart, F.: Domy na místě dnešní ZDŠ v ulici Míru, 1973, strojopis uložený v knihovně Muzea dr. B. Horáka.

[180] 22. schůze obecního zastupitelstva, 12. 7. 1921.

[181] 2. schůze obecní správní komise, 12. 12. 1930.

[182] 20. schůze obecního zastupitelstva, 20. 1. 1933; 92. schůze městské rady, 8. 9. 1932.

[183] Mimořádné plenární zasedání MěstNV, 27. 11. 1967.

[184] Kronika města Rokycan 1969–73, XII., f. 49.

[185] 6. plenární zasedání MěstNV, 14. 12. 1970.

[186] 1. plenární zasedání MěstNV, 22. 2. 1971.

[187] 2. plenární zasedání MěstNV, 10. 4. 1972.

[188] Slavnostní plenární zasedání MěstNV, 10. 4. 1972.

[189] 1. plenární zasedání MěstNV, 22. 2. 1971.

[190] 2. plenární zasedání MěstNV, 10. 4. 1972.

[191] 10. plenární zasedání MěstNV, 11. 4. 1978.

[192] Usnesení zastupitelstva města z 18. 5. 1999, www.rokycany.cz.

[193] Usnesení zastupitelstva města z 29. 6. 1999, www.rokycany.cz.

[194] Rekonstrukce NTL plynovodu a přípojek v Rokycanech, ul. Hradební, Komenského, Jiráskova, Město Rokycany VEŘEJNÁ VYHLÁŠKA – OZNÁMENÍ O ZAHÁJENÍ SLOUČENÉHO ÚZEMNÍHO A STAVEBNÍHO ŘÍZENÍ, www.rokycany.cz

[195] Město Rokycany VEŘEJNÁ VYHLÁŠKA STAVEBNÍ POVOLENÍ, Rekonstrukce NTL plynovodu a přípojek v Rokycanech, ul. Hradební, Komenského, Jiráskova, www.rokycany.cz

[196] Rekonstrukce NTL plynovodu a přípojek v Rokycanech, ul. Hradební, Komenského, Jiráskova, www.rokycany.cz

[197] Veřejná vyhláška, kolaudační souhlas s užíváním stavby Rekonstrukce NTL plynovodu a přípojek v Rokycanech, ul. Hradební, Komenského, Jiráskova, www.rokycany.cz

[198] Kronika města Rokycan 2016, s. 36. https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=888401

[199] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=PLZ434018380&extent=3656.1814833629714,-36046.386652273286,9424.228219456447,-33135.32556515111&link=ext

[200] Pek, B.: Poznámky k regulačním plánům města Rokycan, 1892.; https://encyklopedierokycan.wz.cz/regulacniplan1892.htm

[201] Kronika města Rokycan 1918–1937, f. 35; 5. schůze obecního zastupitelstva, 29. 12. 1919.

[202] 32. schůze obecního zastupitelstva, 12. 10. 1934.

[203] 36. schůze obecního zastupitelstva, 25. 4. 1935.

[204] K pojmenování ulice srovnej Cironis, P.: Rokycanský uličník, Rokycany 2003.