|
|
|
|
|
|
Pražské předměstí: Zástavba východně od sídliště Na Železné
Čtyři výše popsané sídlištní soubory, postavené v 50. - 80. letech 20. století na pravém břehu Padrťského potoka, zaujaly centrální plochy původního Pražského předměstí, které tak zcela ztratilo svoji původní podobu. Pokud přežila v této oblasti stávající zástavba, šlo o pouhé izolované zlomky jako třeba výše popsaný hostinec Železná, nebo skupina chalup na nábřeží v ulici Na Pátku. V okrajových partiích pravobřežní části Pražského předměstí, kam sídlištní plánovitá výstavba nedosáhla, se ale dochovaly větší okrsky původní zástavby. V mnoha případech nejde o velmi staré objekty, často pocházejí z 19. či dokonce 20. století, třebaže i zde najdeme několik nadprůměrných a umělecky hodnotných staveb. Tyto okrsky zachovalé zástavby jsou cenné a pro městský organismus prospěšné. Ukazují totiž alternativní podobu Pražského předměstí, bez sídlištní unifikace, bez zbytečného převýšení měřítek, s individuální rozmanitostí a postupným, organickým vývojem.
V rámci Pražského předměstí se dá vymezit několik takových „zbytkových“ lokalit, nezasažených hromadnou bytovou výstavbou:
- domkářská zástavba východně od sídliště Na Železné z přelomu 19. a 20. století, rozložená podél ulic Pivovarská, Horákova, Wünschova a Tylova, včetně původního měšťanského pivovaru, doplněná o historickou Žďárskou cestu.
- zahradní čtvrť Na Husinci s individuální zástavbou rodinných domků, narůstající od 1. republiky až do počátku 21. století
- rozptýlená zástavba podél Boreckého potoka v prostoru pod svahy Kalvárie s historickými usedlostmi tlukáren
- dochovaná historická zástavba podél Tomáškovy ulice a Dvořákovy ulice, narůstající organicky od raného novověku až do 20. století a doplněná o komplex bývalé Hospodářské školy (dnes učiliště) a gymnázia
První ze zmíněných zón, kam nepronikla socialistická masová výstavba, je oblast východně od sídliště Na Železné, podél dnešních ulic Pivovarská, Horákova, K Řece, Wünschova, Tylova, Nad Pivovarem a Žďárská cesta. Nepatří k nejstaršímu sídelnímu jádru Pražského předměstí. Parcelace tu až na výjimky začala až v 19. století a teprve na konci 20. století zastavěny poslední volné plochy. Co je ale důležité, tato zástavba nepodlehla komunistickým asanačním snahám a uchovala se do současnosti jako cenná ukázka původních „maloměstských“ měřítek Pražského předměstí.
Obsah
Pražské předměstí: Zástavba východně od sídliště Na Železné
5.1.1. Výstavba měšťanského pivovaru
5.1.2. Další stavební vývoj měšťanského pivovaru
5.2. Dochované domy v ul. Pivovarská, Wünschova, Tylova a Horákova
5.2.1. Dochovaná zástavba v Pivovarské ulici
5.2.2. Technický vývoj Pivovarské ulice a vývoj pojmenování
5.2.3. Dochovaná zástavba v Horákově ulici
5.2.4. Technický vývoj Horákovy ulice a vývoj pojmenování
5.2.5. Dochovaná zástavba ve Wünschově ulici a Tylově ulici
5.2.6. Technický vývoj Wünschovy a Tylovy ulice a vývoj jejich pojmenování
5.3. Logistický areál na bývalé Pivovarské louce
5.3.1. Stavební vývoj Pivovarské louky do roku 1945 (plány na výstavbu měšťanské školy)
5.3.2. Stavební vývoj Pivovarské louky po roce 1945 (vznik autobusových dílen)
5.4.1. Technický vývoj a vývoj trasy Žďárské cesty
5.4.2. Zástavba v ulici Žďárská cesta
5.5. Bývalá kotelna Na Železné
5.5.1. Plány na stavební využití pozemku a výstavba kotelny
5.5.2. Zrušení kotelny a plány na asanaci areálu
5.6. Chatová osada za tratí při Žďárské cestě (Nad pivovarem)
5.6.2. Vznik a rozrůstání chatové osady
5.1. Měšťanský pivovar
5.1.1. Výstavba měšťanského pivovaru
Až do výstavby sídliště Na Železné, která přehlušila předchozí městské dominanty, byl výrazným prvkem siluety města areál měšťanského pivovaru čp.146/II. Roku 1862 zakoupili právováreční měšťané louku při tehdejší Příbramské silnici.[1] Dne 5. května 1863 tu otevřeny pivovarské sklepy pro tehdejší právovárečné měšťany.[2] Oblasti se pak nějaký čas říkalo „Na Sklepích“. Roku 1888 se v této lokalitě konala Jubilejní krajinská hospodářská průmyslová výstavba, pořádána k 40. výročí panování císaře Františka Josefa I. (pořádaná ve dnech 12. - 16. srpna 1888). Na „louce a na poli pod sklepy u Příbramské silnice“ vystaveny průmyslové a zemědělské výrobky.“[3] Na počátku 20. století potom vyrostl na místě sklepů nový areál právovárečného (měšťanského) pivovaru čp.146/II (foto z r.2003). Stavba zadána 8. dubna 1900, projekt i stavební práce provedl místní stavební podnikatel Bohuslav Ryšavý.[4] Objekt zkolaudován 4. prosince 1901, vysvěcen 15. prosince děkanem Eduardem Rausem a 17. prosince vyšla z pivovaru první várka.[5] Technologické vybavení dodala firma Andrlík & Hüber, zámečnické práce jsou dílem firmy Karel, klempířské práce měla na starosti firma Páník, sklenářské práce firma Pikolon mladší, nátěrové a malířské práce firma Pikolon & Bastl. Celkové náklady na výstavbu pivovaru dosáhly 90 000 korun.[6]
Hlavní pivovarská budova měla 2-3 patra, přičemž varna procházela skrz dvě podlaží. V přízemí byla strojovna, kotelna, „topírna“, kancelář a chmelárna. V 1. patře umístěn byt sládka, v 2. patře se nacházel chladící prostor, „šalanda“, tedy místnost, kde sládek odpočíval nebo přijímal hosty, a půda. V 3. patře pak vodní nádrž.[7] Před budovou studna s kapacitou 600 hl vody.[8] Po jejím vyčerpání se do 24 hodin opět naplnila.[9] Výrobní kapacita pivovaru činila 3 000 hl/rok.[10] V letech 1907-09 sem obec investovala 23 475,10 K a postavila novou hospodářskou budovu.[11] Pivovar se stal dominantou Pražského předměstí, a to ani ne tak svou novorenesanční fasádou, jako spíše svoji polohou na mírném svahu severně od dnešní Pivovarské ulice. Areál pivovaru s fotogenickým, 30 metrů vysokým komínem[12] vynikal při pohledu z mnohých okolních ulic, i ze vzdálenějších čtvrtí Rokycan. Tento efekt byl zničen výstavbou sídliště Na Železné, kdy dominanta pivovaru zastíněna masou panelových domů v jejím těsném sousedství a kdy místo cihlového komína pivovaru se nad městem vztyčila ryze tovární hmota kotelny.
5.1.2. Další stavební vývoj měšťanského pivovaru
V roce 1913 město uvažovalo o tom, že si vezme půjčku ve výši 300 000 K od Domažlické spořitelny. Původní plán na rozdělení půjčky předpokládal, že 113 000 K bude využito na rekonstrukci pivovaru. Nakonec ale v září 1913 odsouhlasili zastupitelé revizi plánu. Investice do pivovaru zrušena a většina peněz předisponována na zamýšlenou výstavbu železářské školy v Plzeňské ulici.[13] Jenže s propuknutím války se plánovaná výstavba školy zadrhla. Rekonstrukci pivovaru mezitím město provedlo vlastními prostředky v letech 1913-14, a to v roce 1913 nákladem 67 082,27 K a v roce 1914 nákladem 51 039,66 K. Celkové náklady tak dosáhly 118 121,93 K. V listopadu 1914 zastupitelstvo města rozhodlo, že na zpětnou úhradu této investice použije peníze z půjčky, kterou si vzalo od Domažlické spořitelny a které nebyly využity kvůli odkladu plánované výstavby železářské školy.[14]
Od roku 1920 jednají právováreční měšťané o kapitálovém vstupu Štěnovického pivovaru, a.s. Na schůzi 25. března 1920 se většina z nich rozhodla přijmout nabídku, aby výměnou za každé várečné právo získali 14 akcií Štěnovického pivovaru v nominální hodnotě 200 Kč/akcie.[15] Štěnovický pivovar oslovil rokycanské měšťany tím, že sliboval výrazné investice, například stavbu nové sladovny, stájí a bytů pro dělníky. Práce na rekonstrukci areálu zadány firmě stavitele Štěpána Wolfa.[16] 2. listopadu 1923 odprodalo Štěnovickému pivovaru svých 9 obecních várečných práv i městské zastupitelstvo.[17] Tím se přechod podniku z rukou místních měšťanů dovršil.[18] Po několika letech ale nový majitel vaření piva v rokycanské provozovně ukončil, protože bylo nerentabilní. V roce 1927 se tak rokycanský pivovar změnil na sklady. K 1. lednu 1929 fúzoval Štěnovický pivovar s Gambrinusem a ten později s Plzeňskými pivovary. Areál v Rokycanech nadále sloužil jako skladovací prostory.[19]
Počátkem 40. let 20. století jedná obec odprodej části pozemku č.kat.2233/2 Plzeňským akciovým pivovarům. 4. července 1941 totiž pivovary požádaly o odprodej pozemku k zaokrouhlení svého majetku a k rozšíření skladů a nádvoří. 14. srpna 1941 městská rada doporučila transakci odložit a spojit s uvažovaným prodejem Pivovarské louky (kde se tehdy plánovala výstavba mlékárny, viz níže). Jenže v roce 1942 podána opětovně žádost pivovarů na odprodej části pozemku č.kat.2233/2 o ploše 1 430 čtverečních metrů. Kupec prý nechá obci předkupní právo na pozemky č.kat.2234 a č.kat.2233/1, které přiléhají k Pivovarské louce a tvoří s ní jeden celek. 28. května 1942 pak městská rada doporučila ke schválení a vyzvala zastupitelstvo, aby určilo cenu. Pozemek se nalézal ve svahu ve stráni a hodil se vlastně jen k rozšíření objektů režijního skladu pivovarů. Cena stanovena na 100-120 K/čtvereční sáh. V červnu 1942 schváleno na schůzi obecního zastupitelstva.[20]
Během 1. pololetí 1967 povolena rekonstrukce pivovaru.[21] V listopadu 1967 se Městský národní výbor zmiňuje o tom, že majitel pivovaru by měl výhledově provést vyasfaltování příjezdové komunikace do areálu (šlo o aplikaci dobově prosazovaného modelu „sdružování finančních prostředků“, kdy se místní podniky podílejí na komunálních investicích.[22] V květnu roku 1968 opatřen komín pivovaru latexovým nátěrem s bílo-zeleným motivem šachovnice.[23] Dle informace ze září 1972 měl podnik Plzeňské pivovary dokončit výstavbu chodníku od Pivovarské ulice až do areálu pivovaru, a to ještě ve 3. čtvrtletí 1972.[24] Ještě dlouho sloužil areál jako pivovarské sklady. Roku 1992 přistavěna u okraje areálu směrem do ulice K Řece značková prodejna Plzeňských pivovarů.[25] V roce 2003 zřízena rekonstrukcí pivovarského skladu v části areálu stanice technické kontroly pro osobní automobily.[26]
Na severním okraji areálu nového pivovaru stála podél starší polní cesty skupina stodol (stodoly zakreslené už na katastrální mapě z roku 1838), zbořených při výstavbě sídliště Na Železné na konci 70. let 20. století, a také obytný dům čp.624/II. Číslo popisné mu přiděleno někdy za 2. světové války. Ulice se od 7. září roku 1953 nazývala rozhodnutím rady MNV Nad Pivovarem, ale v zápisu je to uváděno jako „ulice za stodolou K. Mottla směrem do polí.“[27] Mottl měl přitom domy v dnešní ulici Pod Starou hutí a letecký snímek z roku 1957 zobrazuje velkou stodolu nad touto ulicí, zhruba na rohu dnešních ulic Příbramská a U Rozvodny,[28] takže mohlo jít o dnešní Trnkovou ulici, která byla cestou do polí, k nově vznikající chatové osadě u Žďárské cesty. Označení ulice Nad Pivovarem každopádně později užíváno pro lokalitu v prodloužení Kotyzovy ulice, po severním okraji měšťanského pivovaru, jižně pozdější kotelny, skrz areál garáží, kde se u železniční trati napojuje na Žďárskou cestu (viz níže). Na aktuální mapách je zase umisťována do severního úseku ulice K Řece (severně od Pivovarské ulice). Není v ní ale dle stavu z roku 2021 evidována ani jedna adresa. I dům čp.624/II je řazen do Kotyzovy.
5.2. Dochované domy v ul. Pivovarská, Wünschova, Tylova a Horákova
Směrem od pivovaru k Padrťskému potoku se podél ulic Pivovarská, Wünschova, Tylova a Horákova rozkládají tři bloky většinou přízemních obytných domů (foto z r.2003). Urbanizace tu začala v roce 1898. V březnu 1898 se v dobovém tisku uvádí, že Jan Till rozparceloval své pole u okresní Příbramské silnice u viaduktu dráhy na 16 stavebních míst.[29] Vznikla tak prostorná stavební plocha na rovinatém pozemku na okraji tehdejšího Pražského předměstí. Pravidelný způsob parcelace a nově vložené ulice (Wünschova, Tylova) byly koncipovány v souladu s regulačním plánem města z roku 1892, který tyto pozemky navrhoval zpřístupnit pro obytnou výstavbu. Celý tento okrsek zástavby je na jihovýchodě uzavřen kamenným železničním viaduktem, původně z roku 1862 (foto z r.2004), počátkem 21. století přestaveným. Jeho popis se nachází v kapitole „železniční architektura“
5.2.1. Dochovaná zástavba v Pivovarské ulici
Podél západní strany Pivovarské ulice byla po povolení k parcelaci koncem 19. století rychle postavena řada podobně koncipovaných obytných domků, a to (ve směru od jihu, tedy od viaduktu železnice, k severu, tedy k sídlišti Na Železné) čp.92/II, čp.97/II, čp.196/II, čp.197/II, čp.206/II, čp.202/II, čp.225/II a čp.223/II. Těchto osm domů tvoří souvislou uliční frontu podél západní strany ulice. Všechny vznikly okolo roku 1900.
Dům čp.92/II byl původně přízemní. V dubnu 1930 vydala městská rada povolení A. a R. Peštovým na jeho přestavbu a nástavbu.[30] Obývací povolení na nástavbu patra v čp.92/II vydáno Antonínu a Růženě Peštovým městskou radou v říjnu 1930.[31] V této podobě se zachoval do současnosti. Jde o patrový objekt s pětiosým průčelím do ulice a střechou s polovalbou. Jižní průčelí obrácené do zahrady je dvouosé, s malým oknem v štítové stěně. Všechny ostatní domy si udržely původní přízemní výšku. Jejich podobné proporce i výška hřebene střechy ukazují na původní plánovitou parcelaci. Dům čp.97/II je přízemní, čtyřosý. Uprostřed uliční fasády ještě dvě menší okna. Vchod řešen ze zadní části zahrady, tedy z Horákovy ulice. V únoru 1931 obecní správní komise stanovila, že se nevydá stavební povolení J. Hatanovi na výstavbu chléva, záchodu a hnojiště na nádvoří čp.97/II. Nádvoří je podle obce příliš malé a umístění hnojiště blízko veřejné komunikace by nebylo vhodné z hygienických důvodů.[32] Jenže majitel čp.97/II se proti tomu postavil a v září 1931 musela městská rada na vědomí vzít výměr okresního úřadu, který stížnosti J. Hatana na zamítavé stanovisko městského úřadu na povolení stavby chléva, záchodu a hnojiště v čp.97/II vyhověl.[33] V březnu 1932 ohlašuje městská rada, že dle dohody mezi stěžovateli, kterými jsou majitelé domů čp.92/II a čp.197/II, a J. Hatanem majitelem čp.97/II, zůstane zatím v klidu stížnost ohledně zdravotních a stavebních závad na domě čp.97/II až do vyřízení stavební záležitosti zemským výborem.[34] V lednu 1933 městskou radou vydáno užívací povolení pro Františka Světlíka na novostavbu hospodářské budovy v nádvoří čp.97/II.[35] Dům měl ještě okolo roku 2005 okna s obklady z černých dlaždic. Později při rekonstrukci fasády odstraněny. Obklad okenních otvorů z černých dlaždic míval okolo roku 2005 i sousední objekt čp.196/II, který zaujímá užší parcelu a do Pivovarské ulice hledí jen dvouosým průčelím. Vchod je opět z Horákovy ulice. I zde byly dlaždicové obklady sejmuty, fasáda ale neopravena. Vedlejší domek čp.197/II má rovněž vchod ze zadní části parcely. Do ulice hleděl ještě v roce 2005 původní, štukovanou neorenesanční fasádou s profilovanými šambránami, korunní římsou a vertikálními bosovanými pásy na okrajích průčelí. Šlo o zajímavou ukázku dobového užívání eklektického tvarosloví i v podmínkách maloměstské stavební produkce. Bohužel o veškerý dekor dům přišel při nevhodné rekonstrukci někdy poté. Rytmus oken změněn na dvě osy a na dům aplikována nečleněná fasáda, ke škodě města i majitele domů, který nyní místo osobitého dobového domku má nyní sterilní nemovitost. Širší parcelu zaujímá sousední objekt čp.206/II. Přízemní dům s čtyřosým průčelím má už vchod z Pivovarské ulice. Fasáda byla zmodernizována někdy za socialismu vsazením třídílných oken. Od té doby neopravena. Následuje dům čp.202/II. Patřil rodině Hejrovských, respektive Janu Františku Hejrovskému, dlouholetému redaktorovi lokálního týdeníku Žďár. Zde sídlila i redakce tohoto vlivného národně demokratického periodika. Nápis „Žďár“ je dosud patrný, byť značně omšelý, na fasádě domku.[36] Objekt na široké parcele má souměrné, šestiosé průčelí, dochované intaktně patrně od dob nějaké prvorepublikové modernizace. V květnu 2003 schválilo zastupitelstvo města Antonínu Prokůpkovi z čp.202/II přidělení půjčky 100 000 Kč z Fondu rozvoje bydlení na obnovu střechy objektu.[37] Podobnou dispozici má i sousední dům čp.225/II s širším, čtyřosým průčelím. Fasáda nevhodně zmodernizována někdy za socialismu a zůstává od té doby beze změn. Souvislou domovní frontu v této části ulice uzavírá objekt čp.223/II, čtyřosý, přízemní, se sedlovou střechou a širokými vraty do ulice. Na něm se stále zachoval dekor z černých dlaždic okolo oken, patrně výsledek nějaké vzájemné inspirace mezi zdejšími sousedy, asi v období socialismu.
O něco později, na počátku 20. let 20. století, doplnil stávajících osm domů v Pivovarské ulici ještě domek čp.314/II na nároží Pivovarské a Wünschovy ulice. V březnu 1923 obecní správní komise nepovolila Lvu Brejchovi dodatečnou úhradu 335 Kč na výstavbu chodníku před domem čp.314/II. Brejcha nezaplatil tuto částku do dne kolaudace, jak předepsáno.[38] Přízemní domek je na zkoseném nároží zvýrazněn zděným trojúhelníkovým štítem. Za socialismu prošel amatérskou opravou, při níž zaslepeny prakticky veškeré okenní a dveřní otvory do nároží i do Pivovarské ulice. Naopak na straně do Wünschovy ulice vestavěno do střechy domu utilitárně pojaté obytné 1. patro. Kompozičně nezvládnutá rekonstrukce, příznačná pro kutilské stavitelství předlistopadových dob, byla ještě umocněna aplikací brizolitového pláště fasády. Někdy po roce 2005 dům prošel rekonstrukcí, při které odstraněn brizolit. Základní těžkopádná dispozice fasády, vytvořena rekonstrukcí za socialismu, ale revidována nebyla. Při této poslední opravě domu také zanikl profilovaný okraj fasády nárožního štítu, což byl poslední pozůstatek původního zdobnějšího členění fasády z časů před modernizacemi.
Okolo roku 1910 pokračovala parcelace Pivovarské ulice i dále k severu. Za křižovatkou s Wünschovou ulicí ještě postaven samostatný domek čp.282/II a pak dva identické dvojdomky čp.255-256/II a čp.257-258/II. Dům čp.282/II se hmotově zachoval v původním stavu. Přízemní objekt s valbovou střechou, do Pivovarské ulice se čtyřosým průčelím. Fasáda ovšem také nese těžké stopy socialistického stavitelství, s typizovanými trojdílnými okny a hrubým nástřikem fasády. V roce 2005 tu ještě jedno okno do Pivovarské ulice bylo vyplněno luxfery, příznačným stavebním prvkem estetiky období socialismu, později odstraněnými. Na severní stranu domu byl dodatečně počátkem 21. století připojen přízemní plochostřechý obytný domek čp.1286/II. Dostavěn 9. října 2012. Majetkově je propojen s objektem čp.282/II.[39] Dvojdomky čp.255-256/II a čp.257-258/II byly zbudovány podle jednotného projektu. Postupně se ale jejich podoba dodatečnými stavebními zásahy mírně odlišila. Fasáda objektu čp.258/II nese stopy socialistické modernizace s typizovanými okny a kachlovým obkladem průčelí (opět jedno okno je osazeno luxfery). Druhá polovina dvojdomu, čp.257/II, má také obklad fasády dlaždicemi. Ještě k roku 2005 tu byla původní vícetabulková dělená okna, později nahrazena novými, typizovanými. Dvojdům čp.255-256/II míval ještě v roce 2005 původní fasádu se secesním, byť omšelým štukovým dekorem, zejména pěkné šambrány oken. Jižní polovina dvojdomku, čp.256/II, někdy poté bohužel o tuto fasádu při rekonstrukci přišla a získala sterilní průčelí obložené dlaždicemi. Vedlejší objekt čp.255/II si zatím původní fasádu z počátku 20. století zachoval a je tak mizející ukázkou toho, jak mohla vypadat zdejší zástavba, než ji začali proměňovat praktičtí kutilové bez estetického citu.
V jednom z těchto domů v Pivovarské ulici býval dříve hostinec U Slunce.[40] Patrně šlo o dům čp.314/II, protože když získávala za první republiky Wünschova ulice svůj název, je popsána jako ulice „od Slunce k Padrťskému potoku.“[41]
Na protější straně Pivovarské ulice se rozkládá logistický areál (bývalá Pivovarská louka a pozdější autobusové dílny, jeho popis viz níže). Jediným obytným domem je tu usedlost čp.173/II (foto z r.2004), situovaná poblíž železničního viaduktu na jižním konci Pivovarské ulice. Toto podlouhlé přízemní stavení s rozlehlou zahradou bylo postaveno někdy po roce 1875. Toho roku totiž František Lukeš požádal Českou západní dráhu o povolení k jeho výstavbě, přičemž novostavba se měla přiblížit až k náspu železniční trati, takže bylo nutné požádat o souhlas z protipožárního i dopravního hlediska. Projekt nového domu vypracoval místní stavitel Hynek Šmolík.[42] V srpnu 1931 vydáno městskou radou stavební povolení pro Václava Lukeše na výstavbu chléva u čp.173/II.[43] Užívací povolení pro V. Lukeše na nový chlév u čp.173/II vydáno radou v listopadu 1931.[44] Objekt čp.173/II se hmotově zachoval v podobě z 19. století. V detailu je ovšem změněn modernizacemi. Počátkem 21. století provedena jeho celková oprava. U domu byla původně větší zahrada, respektive volné zemědělské pozemky, sahající až k dnešnímu nároží ulice Žďárská cesta, které až mnohem později parcelovány a využity pro komerční účely (o nich podrobněji viz níže, v popisu zástavby Žďárské cesty).
5.2.2. Technický vývoj Pivovarské ulice a vývoj pojmenování
V březnu 1914 doporučuje Jan Hejrovský na schůzi obecního zastupitelstva při debatě o rozpočtu, aby obec provedla úpravu tehdejší Příbramské silnice a zřídila tam plynové osvětlení a přechody. Starosta Rokycan Anichober ale konstatuje, že Příbramská silnice spadá do kompetence okresu. A. Žán aspoň doporučuje nadehtovat chodníky u domků na Příbramské silnici.[45] V dubnu 1914 město ohlašuje, že část žulových kostek, připravená na celkovou předlažbu průtahu erární silnice skrz Rokycany (směr Praha-Plzeň), bude použita i na vydláždění na Příbramské silnici.[46] Práce ale patrně nebyly kvůli vypuknutí 1. světové války realizovány. Ve 20. letech 20. století provedl Josef Beneš na příkaz městské rady výstavbu kanálu v tehdejší Příbramské ulici (nynější Pivovarská) za honorář 19 574,64 Kč. Městská technická kancelář pak adjustovala cenu na 18 744,81 Kč a ta zařazena do mimořádného rozpočtu na rok 1927.[47] V červenci 1929 hovoří na obecním zastupitelstvu sociální demokrat Josef Selement o tom, že v rozpočtu je nutno pamatovat i na vydláždění Příbramské silnice.[48] Dne 12. května 1933 projednávala obecní okrašlovací a komunikační komise poznatky a doporučení vzešlé z obchůzky Pražského předměstí. Komise mimo jiné doporučila na Příbramské silnici prodloužit chodník, který nyní končí před domkem pana Pešty (čp.92/II), dál k mostu. Pešta naznačil ochotu poskytnout obci část jeho pozemku na výstavbu chodníku, jednáno i s panem Lukešem o postoupení části jeho pozemku na prodloužení chodníku, ten to ale prý odmítá. Podle komise se na Příbramské silnici má opravit i chodník u zahrady pana Folty, vyrovnat do přímky lomenou čáru obrubníku.[49] V roce 1942 byla asi Pivovarská ulice opravena. Město totiž v rozpočtu na rok 1943 počítalo s úhradou 250 000 korun za její rekonstrukci, přičemž tato položka je vedena jako „potřeba z roku minulého“.[50]
20. ledna 1965 přijal místní občanský výbor č. 14 na zasedání rady MěstNV závazek opravit na počest 20.výročí osvobození chodník v Pivovarské ulici, kde tehdy byly sklopené obrubníky.[51] V červnu 1968 plánuje MěstNV řešit veřejné osvětlení v Pivovarské ulici na roky 1972-75.[52] V roce 1985 provedly Technické služby v Pivovarské ulici opravu chodníku.[53] Roku 2004 pak proběhla v Pivovarské ulici, po její jižní straně v úseku mezi křižovatkou s ulicí K Řece až ke křižovatce s Horákovou ulicí, výstavba nového chodníku. Stávající asfaltový již byl ve špatném stavu, přilehlý pruh vozovky se navíc bortil a znemožňoval tak využití plného profilu komunikace pro automobilový provoz. V květnu 2004 rozhodla městská komise o tom, že zakázku na výstavbu chodníku přidělí firmě SUPTel, a.s. Plzeň za nabídkovou cenu 694 862 Kč.[54] Od konce června do září 2004 pak položen nový chodník se zámkovou dlažbou z betonových prefabrikátů.[55] Rekonstrukce chodníku navazovala na opravu kanalizačních rozvodů v této ulici. Dle závěrečného účtu obecního hospodaření investovalo během roku 2004 město 1 120 700 Kč do akce „kanalizace Pivovarská“ (původně odhadované náklady 1 136 000 Kč). Dalších 1 486 000 Kč na tuto investici pokryla v roce 2004 dotace.[56] Dne 7. března 2007 zahájil stavební odbor městského úřadu sloučené územní a stavební řízení na rekonstrukci rozvodů nízkotlakového plynovodu a přípojek v ulicích Pivovarská, Wünschova, Tylova a Horákova, na základě žádost podané firmou ZPČ Plynárenská, a.s. 13. prosince 2006. V rámci akce mělo dojít k výměně stávajících zastaralých ocelových plynovodů.[57] 23. dubna 2007 vydáno stavební povolení. Termín dokončení akce stanoven do 31. prosince 2007.[58] V roce 2007 se uvádí, že v Pivovarské ulici je nový chodník, který je ještě v záruční lhůtě. Plánovaná výměna plynového potrubí tak měla být konzultována se zhotovitelem chodníku tak, aby nedošlo k narušení záruky.[59] 21. ledna 2008 vydal městský úřad zprávu o chystaném provedení závěrečné kontrolní prohlídky této stavební akce, tedy rekonstrukce plynových rozvodů v těchto ulicích. Prohlídka stanovena na 19. únor 2008.[60]
Na indikační skice mapy stabilního katastru z poloviny 19. století je označena jako Obere Bräuhausgasse (tedy Horní Pivovarská ulice).[61] Mapa katastrální evidence z roku 1877 uvádí název Příbramská ulice. Dne 29. prosince 1919 přejmenována na Pivovarskou ulici, přičemž původní název si ponechal úsek od obecního pivovaru u viaduktu dál směrem k okraji města.[62]
5.2.3. Dochovaná zástavba v Horákově ulici
Během parcelace na konci 19. století došlo i k prodloužení Horákovy ulice. Ta původně měřila jen pár desítek metrů od křižovatky s Pražskou ulicí. Pak končila zástavba a dál pokračovala směrem k viaduktu již jen polní cesta. Zhruba v místech dnešní křižovatky Horákova-Wünschova u této cesty stála na kamenném sloupku socha Panny Marie (ulice se proto před rokem 1919 jmenovala Mariánská).[63] Socha tu prý stála ještě v 50. letech 20. století, kdy patrně přemístěna blíže k nábřeží.[64] Nyní už zde po ní nejsou stopy.
V novém úseku Horákovy ulice vyrostly na počátku 20. století v rámci nové parcelace čtyři domy: dvojice sousedících domů čp.204/II a čp.207/II a samostatně stojící čp.221/II a čp.222/II. Dům čp.204/II postaven krátce po roce 1900. Uchoval se dosud hmotově v původní podobě. Jde o přízemní objekt se souměrným tříosým průčelím. Vedlejší dům čp.207/II vznikl rovněž krátce po roce 1900. Původně šlo o přízemní domek, možná měl i podobné architektonické řešení fasády. Za první republiky prošel ale rekonstrukcí a přístavbou. V červnu 1933 městskou radou vydáno stavební povolení pro J. a A. Křížovým na nástavbu patra na domě čp.207/II.[65] V říjnu 1933 pak vydáno Antonii Křížové obývací a užívací povolení na nástavbu 1. patra na čp.207/II.[66] Patrový dům s tříosým průčelím do Horákovy ulice a sedlovou střechou měl ještě v roce 2005 prvorepublikovou podobu, danou tehdejší přestavbou. Pak prošel vkusnou opravou, při níž upravena fasáda a do střechy vloženy vikýře obytného podkroví. Dům čp.221/II pochází z doby okolo roku 1905. Přízemní objekt se sedlovou střechou má do ulice čtyřosé průčelí s převážně dochovaným původním členěním štukových vlysů. Okna někdy na přelomu 20. a 21. století zmodernizována, ale vcelku nerušivě. Vedle domu jsou hodnotná původní vrata s kovanou mříží. Rohový dům čp.222/II na nároží Horákovy a Wünschovy ulice je přízemním objektem s valbovou střechou. Průčelí do Horákovy ulice tříosé, do Wünschovy ulice dvouosé. Fasáda za socialismu nevhodně zmodernizována, zbavena členění a pokryta stříkanou omítkou.
Kromě výše uvedených čtyř domů ovšem intenzivnější parcelace v Horákově ulici nebyla a nemohla být provedena. Jednak její jižní úsek, poblíž šípovitého nároží Horákovy a Pivovarské ulice, nemá dostatečnou hloubku domovního bloku, takže zde není prostor pro souvislou domovní frontu a ulici tak lemují jen zahrad a zadní vchody do domů v Pivovarské ulici, jednak až do 30. let zůstával Padrťský potok neregulovaný a definitivní parcelace tak musela počkat na vyřešení této velké inženýrské akce. I proto byl celý úsek Horákovy ulice od křižovatky s Wünschovou ulicí dál k severozápadu, až k nároží s dnešní ulicí K Řece (která ale vznikla až koncem 70. let 20. století v souvislosti s budováním panelového sídliště Na Železné, viz výše), prázdný. Až koncem 30. let po provedení regulace Padrťského potoka, která stabilizovala hranice řečiště, byla provedena zástavba nábřeží i v tomto úseku. Nacházela se tu do té doby velká louka č.kat.164.
V roce 1937 jedná samospráva o povolení k rozdělení pozemku č.kat.164 Františka a A. Kraftových na stavební parcely. 25. listopadu 1937 podána žádost, podle které tu měla vzniknout 4 stavební místa. 30. listopadu 1937 proběhlo komisionelní řízení. Zástavbu měly tvořit volně stojící nebo sdružené jednopatrové domy, nebo přízemní domy s podkrovím, přičemž rohová parcela č. 1 měla být zastavěna tak, aby novostavba na ní byla otočena i do Wünschovy ulice. Město prohlašuje, že domy by měly být ozdobou nábřeží tak jako domy Kalašových na protějším břehu (objekty čp.11/II a čp.12/II v dnešní Čapkově ulici). Kraftovi zároveň museli odprodat paní Steinerové (majitelka nedalekého domku čp.287/II v Tylově ulici) k doplnění její rohové parcely č.kat.2236/9 klín určený kolmicí od jihovýchodního rohu parcely č.kat.707 na regulační čáru ve Wünschově ulici. 2. prosince 1937 městská rada doporučila parcelaci ke schválení a ještě v prosinci 1937 schváleno na schůzi obecního zastupitelstva.[67] Tehdy zde postaven rohový rodinný dům čp.546/II (foto z r.2003). Až do svého zatčení v říjnu 1941 v něm bydlel PhDr. Bohuslav Horák, místní vzdělanec, středoškolský učitel, člen Sokola a činovník městského muzea. Ulice nese dnes jeho jméno. Jde o patrovou vilu, měřítkově mohutnější než starší zástavba z počátku 20. století. V střední ose průčelí do Horákovy ulice vystupuje do úrovně 2. patra zvýšený trakt, předsunutý do ulice v úrovni 1. a 2. patra. V roce 2006 obdrželo město žádost o povolení výstavby kanceláří při domu čp.546/II. Měl zde být umístěn pult centrální ochrany pro město Rokycany a okolí pro bezpečnostní agenturu IVA. Vzhledem k tomu, že přístavbou objektu kanceláří mělo dojít k překročení maximálního podílu zastavěné plochy pozemku a tedy k narušení regulativů územního plánu, byl nutný souhlas města. Odbor rozvoje města neměl proti přístavbě námitky. 7. srpna 2006 o povolení jednala městská rada. Nový trakt měl být umístěn v severozápadní části pozemku. Projekt vypracoval Ing. Jiří Škop z Rokycan.[68]
Zatímco vila Horákových byla sice výstavným ale stále spíše předměstským objektem pro individuální bydlení, vedlejší dvoupatrový dvojdům čp.595-596/II (foto z r.2004) s valbovou střechou už představuje typ městského bytového domu. 4. dubna 1940 vydala obecní rada povolení k jeho výstavbě. Majiteli byli B. Taibl a V. Selement.[69] Šlo o součást stavebního boomu na konci republiky a počátkem Protektorátu, kdy mnozí obyvatelé města v předtuše válečné inflace rychle investovali do výstavby nemovitostí. Dům byl ještě roku 2004 dochován v intaktní podobě z počátku 40. let, později jeho jižní část (čp.595/II) prošla rekonstrukcí a zateplením fasády. Zvoleny zde tóny zelené barvy. Dvojdům ukazuje, jak mohla vypadat stavební proměna Pražského předměstí, kdyby v Československu nenastoupila vláda komunistů. Namísto plošně řešených, často necitlivých obytných souborů, by postupně vznikaly podobné bytové domy, které by citlivým způsobem modernizovaly sídelní strukturu předměstí. Bohužel zůstalo jen u tohoto spíše ojedinělého stavebního počinu.
5.2.4. Technický vývoj Horákovy ulice a vývoj pojmenování
V říjnu 1933 se uvádí, že městská technická kancelář zváží zřízení 1 elektrické lampy za domem čp.80/II na nábřeží Padrťského potoka.[70] Až do 30. let 20. století byla Horákova ulice ve svém novějším úseku poměrně úzká a nestabilní. Novou zástavbu tu totiž bezprostředně lemoval břeh Padrťského potoka, jehož koryto bylo před regulací daleko širší než nyní.[71] Horákova ulice měla potenciál stát se urbanisticky významnou linií, kde by vznikla důstojná zástavba, lemující nábřeží potoka. V 30. letech 20. století regulace Padrťského potoka konečně provedena a nábřeží získalo na výstavnosti (o regulaci potoka viz níže, v podrobné pasáži této kapitoly). V roce 1941 vysázeny po obou stranách Padrťského potoka, tedy v Horákově i Čapkově ulici, jehlancovité topoly, které rychle vyrostly a změnily se v monumentální alej a symbol města.[72] Horákova ulice ale v době komunistické nadvlády prodělala degradaci, protože parkové řešení, které se na nábřeží potoka s širokými pruhy trávníků doslova nabízelo, nebylo za tohoto režimu nijak rozvíjeno (foto z r.2003). Naopak, bez pravidelné údržby se původní zelený pás vytrácel přirozeným odumíráním. Stav topolů se také rychle zhoršoval, již po vichřici v roce 1955 byly mnohé stromy narušeny. Na konci 80. let 20. století byly tyto rychle stárnoucí stromy pokáceny. Nebylo to ale primárně kvůli jejich stavu, nýbrž kvůli pokládce vojenského kabelu, který vedl z Rokycan do vojenské posádky ve Strašicích.[73]
V roce 1957 město ohlašuje záměr provést v příštích letech generální opravu této ulice.[74] V roce 1959 ji měla předcházet plynofikace ulice. [75] Vše se ale pravděpodobně opozdilo. Plynofikaci domů v Horákově ulici totiž MNV posunul na rok 1960.[76] Výstavba plynovodu pak skutečně provedena.[77] V červnu 1959 se uvádí, že práce na úpravě vozovky v Horákově ulici ještě nezačaly.[78] Původní poklidný charakter ulice s lavičkami a pruhem trávníku byl v 60. letech zdevastován opakovanými výkopovými pracemi a černými skládkami.[79] V únoru 1971 uvádí MěstNV záměr zajistit v roce 1971 nad rámec plánu provedení úpravy Horákovy ulice štěrkem.[80] V dubnu 1972 ohlašuje na jednání MěstNV pan Opp, že již je vypracován projekt na kanalizaci v Horákově ulici. Měla se tím vyřešit i otázka odpadních vod z objektu prádelny (starý pivovar čp.98/II, viz kapitola „Práchovna“). [81] Roku 1972 město utratilo jistou sumu za projektové práce na úpravě komunikací v Rokycanech. Celková suma 27 600 Kčs použita mimo jiné na projekt v Horákově ulici (dále v Krokově, Libušině, V Sadu a B. Němcové).[82] V prosinci 1972 se už na kanalizaci v Horákově ulici pracuje. Akce rozvržena na dva roky.[83] Na výstavbu kanalizace v Horákově ulici plánováno utratit 1 500 000 Kčs z kapitoly vodní hospodářství. Pak akce přeřazena do jiné rozpočtové položky (občanská vybavenost).[84] Celkem v roce 1972 za kanalizaci v této ulici utraceno 201 800 Kčs.[85] Během roku 1973 povolil Státní fond vodního hospodářství městu dotaci 204 000 Kčs, která měla být použita na kanalizaci Horákova ulice. [86] V rámci programu výstavby technické vybavenosti pro rodinné domky investovalo město do budování kanalizace v této ulici v roce 1973 790 602 Kčs (plán 792 000 Kčs).[87] V prosinci 1973 uváděno, že výstavba kanalizace v Horákově přejde i do následujícího roku. [88] Na rok 1974 plánováno dokončení celé akce. [89] Podle zprávy ze září 1974, investovalo za 1. pololetí 1974 do kanalizace město 160 000 Kčs (plán za celý rok 227 000 Kčs). Zároveň se uvádí, že akce probíhá dodavatelsky, tedy na zakázku od stavebního podniku, nikoliv brigádnicky. Dle údajů ze září 1974 už byla kanalizace hotova.[90] Nakonec za rok 1974 na kanalizaci Horákova prostavěno 156 969 Kčs.[91]
Tvář nábřeží těžce narušila spekulativní výstavba sídliště Na Železné, kdy byl do Horákovy ulice vsazen velkoplošný panelový dům čp.10111012/II, zcela necitlivý ke svému okolí. Přitom právě zde, v přívětivém sousedství nábřeží potoka, u mostu v Pražské ulici, měli projektanti situovat nižší a hlavně osobitější zástavbu. Jenže na přelomu 70. a 80. let v státních projekčních ústavech toto nebylo prioritou. V září 1988 se uvádí, že ještě během roku 1988 začnou práce na úpravě veřejného prostranství v Horákově ulici.[92] Počátkem 90. let v souvislosti s dokončením nového mostu přes Padrťský potok v Pražské ulici, byla zaslepena křižovatka Horákovy a Pražské ulice a spojení vedeno jen pro pěší.
Počátkem 21. století město uvažovalo o celkové rekonstrukci ulice, která měla získat nové chodníky ze zámkové dlažby, nové osvětlení apod. V lednu 2005 naplánována tato stavební akce v hodnotě 700 000 Kč na rok 2006. Celá investice ale ještě postrádala projektovou dokumentaci.[93] Revitalizací aspoň prošlo stromořadí podél ulice. V roce 1992 bylo v Horákově ulici vysázeno 22 nových topolů.[94] Koncem roku 2005 pak město podél celé Horákovy ulice, při nábřeží potoka, vysadilo pás listnatých stromků.[95] Počátkem prosince 2005 již se práce chýlí k závěru. Výsadbu aleje 36 stromků (32 lip srdčitých a 4 javorů babyka) a dalších keřů (5 brslenů evropských, 3 řešetláky počistivé[96]) provedla firma PROSTROM BOHEMIA. Stromky byly staré 8-10 let. Kromě nich tu plánována výsadba 5 keřů brslenu evropského a 3 rakytníků řešetlákových.[97] Dne 7. března 2007 zahájil stavební odbor městského úřadu sloučené územní a stavební řízení na rekonstrukci rozvodů nízkotlakového plynovodu a přípojek v ulicích Pivovarská, Wünschova, Tylova a Horákova, na základě žádost podané firmou ZPČ Plynárenská, a.s. 13. prosince 2006. V rámci akce mělo dojít k výměně stávajících zastaralých ocelových plynovodů.[98] 23. dubna 2007 vydáno stavební povolení. Termín dokončení akce stanoven do 31. prosince 2007. Práce na plynovodu v Horákově ulici měly proběhnout dle požadavku města ještě v 1. pololetí 2007, protože na rok 2007 odbor rozvoje města plánoval realizovat rekonstrukci chodníku v této ulici.[99] 21. ledna 2008 vydal městský úřad zprávu o chystaném provedení závěrečné kontrolní prohlídky této stavební akce, tedy rekonstrukce plynových rozvodů v těchto ulicích. Prohlídka stanovena na 19. únor 2008.[100]
Horákova ulice je na indikační skice mapy stabilního katastru z poloviny 19. století označena jako Untere Bräuhausgasse (Dolní Pivovarská ulice).[101] Na evidenční katastrální mapě z roku 1877 jako Mariánská ulice (podle zmíněné sošky Panny Marie, která zde stála). Stejný stav zachycuje i mapa z roku 1907. Dne 29. prosince 1919 přejmenována rozhodnutím městského zastupitelstva na Čejkovu ulici, podle Josefa Čejky, obrozeneckého lékaře (1812-1862), přičemž tento název se týkal i dnešní ulice Na Pátku.[102] Čejkova ulice tak začínala u železničního viaduktu a běžela po pravém nábřeží Padrťského potoka až ke křižovatce se Soukenickou ulicí. Po 2. světové válce přejmenována Čejkova ulice na Horákovu ulici (v úseku od Pražské ulice k železničnímu viaduktu) na počest výše zmíněného Bohuslava Horáka, který tu žil v domě čp.546/II. Změna jména oficiálně schválena v rámci širší rekodifikace uličních názvů usnesením MNV 25. července 1946.[103] Horákova pověst vlastence byla natolik neotřesitelná, že jeho jméno zůstalo názvem ulice i po celou éru komunistické totalitní moci (B. Horák přitom patřil spíše k pravicové, národně demokratické části předválečného politického spektra).
5.2.5. Dochovaná zástavba ve Wünschově ulici a Tylově ulici
Jako nová příčná spojka mezi Horákovou a Pivovarskou ulicí založena v trase starší polní cesty č.kat.2942 Wünschova ulice (foto z r.2003). Po roce 1910 v ní vyrostl dvojdomek čp.283-284/II. Přízemní dvojdům s polovalbovou střechou prošel částečnou modernizací někdy za socialismu, kdy získal trojdílná typizovaná okna. Jeho polovina blíže Padrťskému potoku (čp.284/II) má nad částí uličního průčelí zděný štít s okénkem do půdního prostoru, vedlejší polovina (čp.283/II) má ještě vyšší štít s oknem obytného podkroví. V únoru 1932 vydáno radou stavební povolení pro Anna Kuchlerovou na kolnu v čp.283/II.[104] V červnu 1932 získala Kuchlerová stavební povolení na přístavbu dílny a prádelny v čp.283/II.[105] Obývací a užívací povolení pro A. Kuchlerovou na přístavbu dílny a skladiště u čp.283/II vydáno v říjnu 1933.[106] Někdy po roce 2005 prošly obě poloviny domu opravou, včetně nových vsazení nových oken.
Wünschova ulice je jinak zastavěna jen torzovitě, její primární účel je spojovací, umožnila napojení zástavby v další nově zřízené komunikaci, Tylově ulici (foto z r.2003). V ní vyrostl soubor jednotně řešených přízemních dvojdomků čp.262-263/II, čp.269-270/II, čp.271-272/II (všechny postaveny okolo roku 1910). Dům čp.262-263/II se hmotově uchoval v původní dispozici jako přízemní stavba s valbovou střechou. V detailech jeho obě poloviny již zmodernizovány (setřeno členění fasády, vsazena typizovaná velkoplošná okna z období socialismu a provedena přístavba garáže k boku čp.262/II). V prosinci 1928 městská rada vydala užívací povolení pro Františka Procházku na dílnu na dvoře čp.263/II.[107] Vedlejší dům čp.269-270/II byl rovněž zmodernizován novými širokými okny. Jedna jeho polovina (čp.269/II) navíc proměněna i hmotově, přístavbou prvního patra a pokrytím plochou střechou. V červenci 1927 městská rada J. Bodlákovi povolila zřídit na střeše domu čp.269/II poklop pro metání sena.[108] Na protější straně ulice stojící dvojdům čp.271-272/II byl taktéž zmodernizován. U obou polovin domu instalována široká typizovaná okna. Zatímco objekt čp.271/II zůstává přízemní stavbou, sousední poloviny čp.272/II někdy za socialismu prošla i nástavbou obytného patra nad částí fasády přízemí. Někdy po roce 2005 pak při další opravě tato nástavba ještě rozšířena o další užší okno a zároveň opravena fasáda celého domu, při které demontovány obklady oken z černých dlaždic, patrně sem instalované za socialismu. Vedlejší parcelu zaujímá dvojdům čp.287-288/II. I on pochází z počátku 20. století. Vznikl patrně jen asi o rok či o dva později než předchozí zmíněné dvojdomy. Obě poloviny zásadně přestavěny. Objekt čp.287/II zvýšen o část 1. patra. Někdy po roce 2005 pak celkově znovu opraven včetně nové fasády. Objekt čp.288/II celý zvýšen o 1. patro a zakončen plochou střechou. Povolení k přístavbě domu čp.288/II, při níž měla vzniknout v tomto objektu nová bytová jednotka, vydal MěstNV v roce 1979.[109] Na nároží Tylovy a Wünschovy ulice ještě stojí dům čp.274/II, který rovněž pochází z doby okolo roku 1910. Původní stavba byla celkově proměněna přístavbou prvního patra za komunistického režimu a aplikací stavebních prvků s normalizační estetikou. Proporce domu ale jsou i po této přístavbě zvládnuté.
5.2.6. Technický vývoj Wünschovy a Tylovy ulice a vývoj jejich pojmenování
V září 1968 se uvádí, že ve Wünschově ulici provedena „běžná údržba“.[110] V únoru 1971 uvádí MěstNV záměr zajistit v roce 1971 nad rámec plánu provedení úpravy Wünschovy ulice štěrkem.[111] Při výstavbě sídliště Na Železné na konci 70. let 20. století založena nově ulice K Řece. Tylova ulice, doposud slepě zakončená, na ni byla napojena. V roce 1985 provedly Technické služby ve Wünschově ulici opravu chodníku.[112] Tylova i Wünschova ulice zůstávaly až do počátku 21. století neupravené. Namísto trvalé dlažby tu byly položeny pouze provizorní betonové panely a krajnice porostlé trávníkem. Dne 30. září 2003 přidělila městská rada zakázku na rekonstrukci kanalizačních rozvodů v ulici Wünschova a Pivovarská (dále ještě v ulici Sedláčkova na Plzeňském předměstí) firmě Omega C+M, s.r.o. z Plzně za nabídkovou cenu 4 557 998 Kč.[113] Dle závěrečného účtu obecního hospodaření investovalo během roku 2004 město 576 000 Kč do akce „kanalizace Wünschova“ (skutečné náklady byly ve shodě s plánem). Dalších 576 000 Kč na tuto investici pokryla v roce 2004 dotace.[114] 7. března 2007 zahájil stavební odbor městského úřadu sloučené územní a stavební řízení na rekonstrukci rozvodů nízkotlakového plynovodu a přípojek v ulicích Pivovarská, Wünschova, Tylova a Horákova, na základě žádosti podané firmou ZPČ Plynárenská, a.s. 13. prosince 2006. V rámci akce mělo dojít k výměně stávajících zastaralých ocelových plynovodů.[115] 23. dubna 2007 vydáno stavební povolení. Termín dokončení akce stanoven do 31. prosince 2007.[116] 21. ledna 2008 vydal městský úřad zprávu o chystaném provedení závěrečné kontrolní prohlídky této stavební akce. Prohlídka rekonstruovaných plynových rozvodů stanovena na 19. únor 2008.[117] Pak po vyřešení těchto inženýrských sítí došlo i na rekonstrukci vozovek a chodníků v obou ulicích. V Tylově ulici položena asfaltová vozovka, parkovací zálivy vydlážděny betonovými prefabrikáty, stejně jako úzké chodníčky podél samotných domů. Povrch ulice rozčleněn i volnými plochami s výsadbou trávníků a keřů. Ve Wünschově ulici zvoleno ještě jednodušší řešení, bez chodníků. V obou případech jde o komunikace s minimální úrovní dopravy, ryze místního charakteru.
Wünschova ulice i Tylova ulice získaly svá pojmenování rozhodnutím obecního zastupitelstva 14. července 1922.[118] Už při jednání obecního zastupitelstva roku 1919, kdy se rozhodovalo o celkové rekodifikaci uličních názvů v Rokycanech, se Bohuslav Horák, významný místní kulturní aktivista, přimlouval za to, aby profesor Wünsch jako významný rodák měl v Rokycanech svou ulici.[119] Dne 14. července 1922 zastupitelstvo města projednalo a schválilo návrh městské rady a obecní okrašlovací komise, který se týkal ulic dosud nepojmenovaných nebo ulic s nevhodnými názvy. Ulice „od hostince U Slunce k Padrťskému potoku“ pojmenována Wünschova ulice a ulice „od hostince U Slunce k Hejrovskému“ pojmenována Tylova ulice.[120] Tato jména se od té doby nezměnila.
5.3. Logistický areál na bývalé Pivovarské louce
Zatímco západní uliční frontu Pivovarské ulice od železničního mostu až k sídlišti Na Železné tvoří souvislá řada obytných domů z počátku 20. století, protější východní strana ulice je z velké části lemována rozsáhlým průmyslovým areálem. Ten sahá od křižovatky se Žďárskou cestou až ke křižovatce s ulicí K Řece. Původní, s činností pivovaru spojený okrsek, získával později nové využití. Dlouho šlo o technický areál autobusových opraven a garáží. V současnosti jde o logistický areál zaměřený na spediční služby kamionové přepravy a funguje zde i čerpací stanice pohonných hmot. Současné, ryze účelové využití pozemku, nenapovídá tomu, že by v urbanistickém plánování hrál nějakou významnou roli. Přesto se o podobu této lokality vedly v minulosti mnohé spory a má zajímavou stavební historii.
5.3.1. Stavební vývoj Pivovarské louky do roku 1945 (plány na výstavbu měšťanské školy)
13. září 1929 jedná obecní zastupitelstvo o koupi částí pozemků č.kat.2230, č.kat.2231 a č.kat.2233 od právovárečného pivovaru. Obec totiž měla 9 historických várečných práv, z toho 7 „zajištěných“. Šlo o historické várečné výsady, jež přináležely k některým historickým měšťanským domů, které připadly do obecního majetku. Týkalo se to právovárečného privilegia u domů čp.32/I, čp.64/I (škola v ulici Míru, na kterou přešlo po zbořených domech čp.68/I, čp.69/I a čp.71/I), zbořeného domu čp.72/I, domů čp.126/I a čp.127/I na Masarykově náměstí, a 2 práva „nezajištěná“: na domě čp.1/I (radnice) a čp.39/I (dnešní mateřská škola na náměstí U Saské brány). Už 2. listopadu 1923 obecní zastupitelstvo rozhodlo prodat várečná práva za 126 akcií Štěnovického pivovaru, nakonec ale tato dohoda s pivovarem nerealizována. Až v roce 1929 uzavřela obec dohodu se Štěnovickým pivovarem, podle které měl pivovar koupit tato práva za 3600 Kč za kus, celkem tedy za 32 400 Kč a obec měla zároveň od pivovaru odkoupit postradatelné pozemky. Šlo hlavně o větší část pozemku pivovarské louky č.kat.2233 o ploše cca 3200–3500 čtverečních sáhů, která prodána za 50 Kč za sáh, a dále o pozemky při severním okraji lokality (v prudkém terénním svahu), tedy o část č.kat.2231 (prodán za 50 Kč za sáh a o celý pozemek č.kat.2230 (prodán za 8 Kč za sáh). Dne 5. září 1929 provedeno zaměření pozemků. Dohodnuto, že obec získá i plot k Pivovarské ulici č.kat.2928/1 a k cestě č.kat.2944. Obec pak podle smlouvy povinna zřídit plot na západní straně parcely č.kat.2233. V následující debatě prohlásil Antonín Šašek, že město tyto pozemky momentálně nepotřebuje, a proč je tedy má kupovat? Většina zastupitelů ale byla záměru nakloněna. Podle Františka Pokorného pozemky možno rozparcelovat a prodat, poblíž je navíc už zaveden vodovod i kanalizace. I Rudolf Hejrovský souhlasí s odkupem pozemků, protože obec potřebuje plochy pro výstavbu. Zastupitelstvo pak transakci schválilo.[121] V prosinci 1929 konstatováno, že pozemky, které byly součástí transakce, již jsou zaměřeny. Parcela č.kat.2230/2 má plochu 1 157,6 čtverečního sáhu, č.kat.2231/2 555,2 čtverečního sáhu a č.kat.2233/2 plochu 3 276 čtverečního sáhu. Celková tržní cena za pozemky 173 060,80 Kč.[122] Převodem pivovarské louky do obecního majetku se otevřela možnost provedení plánovité regulace, která by tento rozsáhlý pozemek na okraji Rokycan nějak stavebně využila.
Dlouho se zde plánovalo zřízení areálu školy. Zůstalo sice jen u plánů a až do poloviny 20. století zůstávala na tomto pozemku č.kat.2233 nezastavěná louka o rozloze asi 11 000 čtverečních metrů, město si ji nicméně udržovalo coby územní rezervu pro budoucí výstavbu školní budovy.[123] Poprvé se tento záměr zmiňuje v srpnu 1931, kdy obecní zastupitelstvo jednalo o věnování obecních pozemků č.kat.2230/2, č.kat.2231/2, č.kat.2232/2 u Příbramské silnice na výstavbu budovy újezdní měšťanské školy. Konstatováno, že dosavadní budova obecné chlapecké školy je nevyhovující a škola proto musela být umístěna provizorně v budově měšťanské školy. Záměr stavby nové školy zastupitelstvo podpořilo.[124] Už 13. srpna 1931 městská rada obecnímu zastupitelstvu doporučila věnovat pozemky č.kat.2230/2, č.kat.2231/2 a č.kat.2232/2 na výstavbu měšťanské školy.[125] S věnováním pozemků č.kat.2230/2, č.kat.2231/2 a č.kat.2232/2 na tento účel vyslovila souhlas v listopadu 1931 i obecní finanční komise.[126] Nebylo to ale přetaveno v konkrétní stavební akci. Záměr ale trval a podle zadání soutěže na pořízení regulačního plánu města z roku 1935 sem měla být výhledově situována nová obvodová měšťanská škola.
O pozemek ale ještě předtím projevila zájem Dělnická tělocvičná jednota (DTJ). V dubnu 1932 deklaruje městská rada, že na příští schůzi se rozhodne o žádosti DTJ o dlouholetý pronájem louky u pivovaru pro letní cvičiště. Pokud by takové umístění vyšlo, měla DTJ zrušit svůj požadavek na pronájem pozemku č.kat.945 u Plzeňské ulice na Plzeňském předměstí.[127] 28. dubna 1932 se ale na zasedání městské rady žádost DTJ o pronájem části pozemku č.kat.2233/2 a č.kat.2231/2 odkládá.[128] V květnu 1932 se na schůzi obecního zastupitelstva podivuje Václav Celunda, že na programu není pronájem louky u pivovaru pro potřeby DTJ. Tato tělovýchovná organizace v té době podala prý už asi pět žádostí v této věci a stále neměla stálé a vyhovující cvičiště pro 300 dětí. Celunda navrhuje pronajmout louku DTJ do doby, než tato získá trvalý pozemek. DTJ už stejně na pozemku zahájila výcvik, aniž by čekala na povolení. Starosta Zápotočný ohlásil, že nechá věc posoudit městskou radou, ale kritizuje způsob, jakým DTJ pozemek zabrala.[129] O oznámení, že DTJ cvičí bez povolení na louce u pivovaru, jednáno obšírně už na předchozí schůzi městské rady.[130] Koncem května 1932 pak městské radě oznámeno, že starosta DTJ nepřijal výměr městské rady dle jejího usnesení z 19. května 1932 ohledně vyklizení svévolně zabraného pozemku č.kat.2233/2.[131] Na červnové schůzi zastupitelstva v roce 1932 se řeší další návrhy DTJ na získání ploch pro své tělovýchovné aktivity. DTJ tehdy měla zájem i o pronájem louky pod Kalvárií, kterou ale zastupitelé odhlasovali pronajmout skautům (a vyrostl na ní později areál Skautského domova, viz kapitola „Osecký vrch“). Josef Hofman to kritizuje s tím, že DTJ nemá kde cvičit a nemůže pořád ustupovat. Starosta Josef Zápotočný se ale hájí s tím, že obec vyšla DTJ vstříc a kritizoval, že DTJ pozemek u pivovaru svévolně obsadila.[132]
Pozemek zůstával nadále stavebně nevyužitý. Za Protektorátu se objevil záměr zbudovat zde potravinářský podnik. Na jaře 1941 město posuzuje prodej jihovýchodní části Pivovarské louky č.kat.2230/2, č.kat.2231/2 a č.kat.2233/2 o ploše 4988,8 čtverečních sáhů Českomoravskému svazu pro mléko a tuky v Praze na výstavbu mlékárny. Původně uvažováno i o tzv. Špitálské louce na Plzeňském předměstí, ale konstatováno, že ta je vlhká a nevhodná. 6. června 1941 městská rada doporučila ke schválení prodej Pivovarské louky, přičemž s výstavbou mlékárny se mělo začít ihned po vypracování stavebních plánů Českomoravským svazem pro mléko a tuky. Kapacita podniku měla být 22 000 litrů/den. Počítalo se se zřízením sýrárny, tvarohárny a máslárny. V podniku mělo pracovat 25 lidí (5 úředníků, 20 pracovních sil). V červnu 1941 prodej louky schválilo obecní zastupitelstvo.[133] Když v této době uvažuje obec o odprodeji části pozemku č.kat.2233/2 Plzeňským akciovým pivovarům, které roku 1941 požádaly o jeho odprodej k zaokrouhlení svého majetku a k rozšíření skladů a nádvoří nedalekého areálu měšťanského pivovaru (viz výše), doporučila 14. srpna 1941 městská rada transakci odložit a spojit s uvažovaným prodejem Pivovarské louky. Když v roce 1942 podána opětovně žádost pivovarů na odprodej části pozemku č.kat.2233/2 o ploše 1 430 čtverečních metrů, naznačil potenciální kupec, že nechá obci předkupní právo na pozemky č.kat.2234 a č.kat.2233/1, které přiléhaly k Pivovarské louce a tvořily s ní jeden celek. Město si tak mělo podržet manévrovací prostor pro případné stavební využití louky. V červnu 1942 to schváleno na schůzi obecního zastupitelstva (o prodeji pozemku pivovarům viz výše, v popisu měšťanského pivovaru čp.146/II).[134] Projektované zřízení mlékárny ale nebylo v podmínkách postupného úpadku ekonomiky i stavebních aktivit během druhé světové války realizováno. V lednu 1943 obecní zastupitelstvo na návrh Františka Lorenze rozhodlo, že vyzve Hospodářské družstvo a mlékárnu, které byl odhlasován prodej louky u pivovaru, aby se vyjádřila, zda koupě platí nebo ne.[135]
5.3.2. Stavební vývoj Pivovarské louky po roce 1945 (vznik autobusových dílen)
V roce 1946 navrhli rokycanští sociální demokraté prodat tuto takzvanou Pivovarskou louku pro účely výstavby nějakého průmyslového závodu.[136] Na jaře 1946 se skutečně jeden zájemce našel, a to ředitelství Československých drah v Plzni, které tu chce postavit autobusové garáže a opravny. Město ale trvá na výstavbě školy a nabízí proto drahám alternativní pozemek na místě dnešního zimního stadionu v Růžičkově ulici a 6. června 1946 tento pozemek rada MNV drahám nabídla.[137] Později se ještě objevil jeden návrh, prosazovaný členem národního výboru Jaroslavem Lobovským. Ten drahám nabízel proluku u Plzeňské ulice.[138] Vedení drah ale naznačuje, že nechce ze svých představ slevit a pokud město nevyjde vstříc, bude požadovat vyvlastnění louky.[139] Národní výbor se proto rozhodl celou věc ještě jednou projednat a požádat o stanovisko experty.[140] Dne 13. září 1946 se v Rokycanech sešla zvláštní komise kvůli výstavbě autobusového depa, za účasti lidí z místního národního výboru, z ředitelství drah i z ministerstva dopravy. Na stole ležely nakonec čtyři návrhy.[141] Uvažovalo se o pozemku č.kat.2659 a 2658 na Jižním předměstí u tehdejší obecní cihelny. Ten ale shledán nevyhovujícím, protože by autobusy zahltily nevelký podjezd u sokolovny.[142] Druhá navrhovaná lokalita vycházela z argumentů Jaroslava Lobovského. Šlo o parcely č.kat.332/1, 336/3, 334/2 a 331/2 podél Plzeňské ulice a jižní části Roháčovy ulice. I ty se ukázaly jako nevhodné, protože neposkytovaly příliš místa a autobusové garáže by narušily klid okolních rodinných domků.[143] Ani třetí návrh, podporovaný většinou národního výboru, tedy pozemek na místě dnešního zimního stadionu, nezískal jednoznačně kladný posudek. Vadilo nevyhovující silniční spojení s vlakovým nádražím (Jiráskova ulice tehdy z Růžičkovy ulice vedla ještě úzkou původní Kozlerovou ulicí s ostrou zatáčkou u dnešní sportovní haly za sokolovnou).[144] Komise nakonec doporučila umístit autobusové garáže na Pivovarské louce. Rozhodly kvalitní příjezdové komunikace. Rada MNV pak na svých schůzích 19. září a 26. září 1946 rozhodla vyhovět doporučení komise a svolila s prodejem Pivovarské louky č.kat. 2233/2 o rozloze 10 192 metrů čtverečních pro potřeby Českých drah.[145] Na schůzi 30. září 1946 stanovena prodejní cena, 300 Kčs za čtvereční sáh.[146] Jako podmínku si ale MNV stanovil, že Pivovarská ulice musí být na náklady nového majitele pozemku vydlážděna.
Roku 1947 pak vydáno stavební povolení a autobusové garáže zde skutečně vyrostly.[147] V květnu 1947 schválilo plénum MNV regulativy nové zástavby. Areál autobusových garáží měl zachovat 15 metrovou šířku Pivovarské ulice a 10 metrovou šířku ulice Žďárská cesta. V jihovýchodní části pozemku se povolovala stavba jednopatrové administrativní budovy, na jihozápad od ní schváleno zbudování přízemních garáží přístupných z vnitřku parcely (od severu). Při severním okraji louky povolena výstavba dalších přízemních garáží a dílen.[148] V srpnu 1947 ještě město doplnilo požadavek, aby jakékoliv změny zastavění pozemku nový vlastník ohlásil obci a požádal o souhlas.[149] Výběr lokality nebyl příliš šťastný. Provoz garáží sice není nějak zásadně ekologicky závadný, ale v jinak převážně obytné oblasti vyrostl účelový, průmyslový areál s objekty garáží a dílen. Přitom pozemek se nacházel těsně pod krajinářsky a urbanisticky zajímavou přírodní strání, která tak byla odříznuta od města. Je nutno mít stále na paměti, že Československé dráhy si tehdy vymohly výstavbu tohoto areálu nevybíravými výhružkami a že obec byla nucena výběr lokality akceptovat, takříkajíc chtě nechtě. Tyto okolnosti a výhružky leccos vypovídají o proměně stylu debaty o územním plánování za třetí republiky Později změnil areál majitele, když přešel pod monopolní autobusový dopravní podnik ČSAD.
Areál byl dále postupně přestavován, vznikaly nové účelové stavby, ať už garáže nebo dílny apod. Na rok 1968 plánuje ČSAD dobudování panelové administrativní budovy v hodnotě 373 000 Kčs. V témž roce zároveň mělo dojít k zahájení výstavby ocelových krytých parkovišť a skladů v hodnotě 400 000 Kčs. V letech 1970-71 pak plánováno zpevnění zbývající plochy nádvoří.[150] V listopadu 1977 rada MěstNV pozastavila rozhodnutí o převodu části pozemků č.kat.2233/4 a č.kat.2944/1 (ulice Žďárská cesta) na rozšíření areálu garáží ČSAD, nutno nejprve, aby ČSAD dodal úplné podklady ohledně řešení území (mělo být jasné kde budou budovy a cesta apod.).[151] V únoru 1984 se na plénu MěstNV ptal František Šmolík, zda město myslí na to, že ve výhledové studii počítáno s rozšířením závodu ČSAD, což je ovšem nutno zkoordinovat tak, aby nedošlo k nesouladu se záměrem vést přes pozemek vodovod.[152] Roku 1985 postavena nákladem 2 500 000 Kčs nová sociální budova.[153] Tehdy také přiděleno areálu číslo popisné čp.19/II (přeneseno ze zbořeného domu před bývalou Pražskou branou). Po roce 1989 se postupně rozpadla původní monopolní struktura ČSAD a v areálu začaly podnikat různé soukromé společnosti, převážně zaměřené na autobusovou nebo kamionovou dopravu.
V roce 1994 požádala firma Betinec město o povolení zřídit v areálu bývalého ČSAD v Pivovarské ulici firmu na zpracování plastů. Mělo jít o provozovnu na lisování plastové drti, z níž by se vyráběla umělohmotné zámková dlažba. Městská rada předala záležitost k posouzení odborníkům (hygienikům, ekologům), ale vyjádřila skepsi z umístění takového podniku v blízkosti obytné zástavby a doporučila hledat jinou lokalitu.[154] Firma Betinec si nicméně nechala pořídit různé posudky, které vyzněly kladně, výroba plastových prefabrikátů je prý ekologicky nezávadná. Na jaře 1995 už vybírá ze 7 uchazečů stavební firmu, která by zbudovala nový závod. Kapacita linky na zpracování plastů by neměla přesáhnout 3000 tun ročně. Hala podniku by měla mít rozměry 35 x 20 metrů a byla by 10 metrů vysoká.[155] Odpůrci stavby, kteří získali své vlivné zastánce i v řadách městského zastupitelstva (kluby ODS a ODA), ale argumentují tím, že žádné posudky nedokážou změřit zápach, který se bude z provozovny šířit a bude obtěžovat okolní obyvatele. Po městě pak začala kolovat petice, která vyzývá vedení města, aby odmítlo chystanou výstavbu.[156] Město ale projekt podporovalo. Argumentovalo tím, že všechny náležité posudky vyzněly v jeho prospěch. Podobné provozovny navíc prý fungují bez problémů v Stodě a v Horšovském Týně. Vzhledem k tomu, že výrobní hala by měla být umístěna uvnitř areálu ČSAD prý ani nebude zasaženo 50metrové hygienické pásmo okolo obytných domů. Kapacita firmy by navíc byla omezena limitem 3000 tun ročně a směl by se zde drtit jen průmyslový plastový odpad. Komunální odpad by se dovážel už nadrcený.[157] Nakonec v červenci 1995, patrně kvůli silnému odporu obyvatel, oznámila společnost Betinec, že od svého záměru ustupuje.[158]
Územní plán města z roku 2000 správně navrhoval, aby v linii přiléhající k Pivovarské ulici byla podporována výstavba budov trvalého charakteru, které by zakryly industriální charakter stávající zástavby na bývalé Pivovarské louce. V tržní ekonomice je ovšem velmi obtížné vnucovat privátním subjektům, působícím v této lokalitě, nějaká koncepční urbanistická řešení. Zástavba areálu si tak nadále podržela svůj utilitární průmyslový charakter. Počátkem 21. století byla v areálu, poblíž hlavního vjezdu z Pivovarské ulice, zřízena veřejná čerpací stanice pohonných hmot. Kromě toho tu vznikly další objekty. 19. října 2015 obdržel číslo objekt čp.1309/II v severní části areálu, západně od historické budovy pivovaru. Funguje tam státní technická kontrola vozidel.[159]
5.4. Žďárská cesta
5.4.1. Technický vývoj a vývoj trasy Žďárské cesty
Ulice Žďárská cesta, spojující údolí Padrťského potoka s vyvýšenou planinou v předpolí lesního masivu Žďár, vznikla v dnešní trase až v meziválečném období. Na mapě z roku 1838 je vidět, že původně vedla spíše v trase nynější Kotyzovy ulice, tedy od Nerudova náměstí, a zvolna stoupala okolo areálu současné kotelny až k dnešnímu mostku přes železniční trať a pak dál do polí pod Žďárem. Současný její úsek od Pivovarské ulice a pak serpentinou ke zmíněnému mostku, je mladšího původu. Na mapě ze 70. let 19. století je místo ní vidět jen jakási torzovitá, nespojitá pěšina.[160] Ta se k železnici přibližovala nikoliv v prostoru tehdy ještě neexistujícího mostku, ale bezprostředně za areálem starého pivovaru čp.98/II v Příbramské ulici (obecní pivovar, podrobněji v kapitole „Práchovna“, jde o jinou stavbu, než byl výše popisovaný měšťanský pivovar čp.146/II v Pivovarské ulici). A vedla pak k jihovýchodu, zhruba ve směru k dnešní ulici Nad Starou hutí, nikoliv pod Žďár. Šlo o starší polní cestu. Když v roce 1862 zprovozněna železniční trať, přeťala její kolej tuto historickou cestu. I pak tu ale fungoval jednoduchý úrovňový přejezd přes trať, využívaný hlavně pro zemědělské povozy. Nacházel se blízko severovýchodního konce železničního viaduktu přes Padrťský potok, a to v místě, kde končí násep viaduktu a začíná zářez trati do okolního terénu, tedy v lokalitě, kde bylo překonání trati nejsnazší. Podle V. Šacha se tu říkalo „U Čtyř šraňků“, podle závor, které si musel každý, kdo tu chtěl projet (zejména majitelé polí z Rokycan), sám zvednout.[161] Takovýto stav zachycuje mapa z roku 1907. Teprve za první republiky při modernizaci trati Praha-Plzeň zlikvidovány pokud možno všechny úrovňové a nechráněné přechody přes trať, takže tento přejezd byl zrušen a došlo k výstavbě betonového nadjezdu v nynější poloze, u dnešní zahrádkářské kolonie při Žďárské cestě. Teprve tehdy byla Žďárská cesta fixována do současné trasy, tedy vyvedena od Pivovarské ulice ostrou zatáčkou, překonávající převýšení v podobě stráně lemující zde od severovýchodu nivu potoka. Žďárská cesta se v 19. století nazývala též „Šajbecká cesta“ (od německého slova „schiessen“, protože na okraji Žďáru byla vojenská střelnice, dnes využívaná policií ČR (viz kapitola „Borek“).[162]
V červnu 1929 obecní hospodářská komise doporučila, aby z peněz na opravy polních cest v rozpočtu obce na rok 1929 byla opravena Žďárská cesta za 6000 Kč.[163] Ještě v červnu 1929 schválena radou nabídka A. Kodla z Kamenného Újezdu na dovoz štěrku na silnice pod Kotlem a ke Žďáru.[164] Výstavba železničního nadjezdu byla součástí rozsáhlého inženýrského díla, celkové rekonstrukce rokycanské železniční stanice a přidání druhé koleje na trati Praha-Plzeň. Mostek byl cennou železobetonovou architekturou ve funkcionalistickém stylu, s odlehčeným designem, založeným na úzkých pilířích a elegantně navržené mostovce (foto z r.2003, foto z r.2003). Současně s ním tehdy byly postaveny na území Rokycan i podobně řešené mosty v Borku v Tiché ulici (foto z r.2003) a na Plzeňské silnici („U Jelínkojc boudy“). Bohužel při výstavbě železničního koridoru mezi Rokycany a Prahou byl prvorepublikový mostek na Žďárské cestě stržen a nahrazen novostavbou. O těchto mostech, stejně jako o přejezdu na Žďárské cestě podrobně pojednáno v kapitole „železniční architektura“.
Zpátky ale do dob první republiky. Vytýčení nové trasy Žďárské cesty kvůli zřízení nadjezdu bylo provázeno jistými debatami. Obec netrvala na zachování Žďárské cesty v trase, která nakonec byla realizována. V prosinci 1929 rozhodla městská rada, že ředitelství státních drah se navrhne, aby místo serpentinové cesty z Příbramské silnice na Žďárskou cestu vybudovalo přímou komunikaci z cesty od Žďáru na státní Pražskou silnici.[165] V únoru 1931 obecní správní komise oznamuje, že na jednání 10. března 1931 se rozhodne, jestli bude komunikace od Žďáru přes dráhu svedena do města serpentinou nebo přímo na Pražskou silnici, a to po projednání se zájemci.[166] Výsledek tohoto jednání se zájemci o vybudování náhradní komunikace přes pozemky č.kat.2228/1, č.kat.2227, č.kat.2226 a č.kat.2225 místo serpentinové komunikace od Žďárské cesty přes dráhu na Pivovarskou ulici oznámen obecní správní komisi už 12. března 1931. Správní komise pak rozhodla jednomyslně o vybudování přímé komunikace s tím, že obec může železniční správě nahradit náklady na štětování z rozpočtu na rok 1932.[167] Pokud by byl tento návrh přijat, vedla by komunikace od mostu přes trať přímou trasou, zhruba v linii dnešní Kotyzovy ulice. To se ale nestalo a Žďárská cesta byla zachována. Ve 20. letech 20. století získala zdejší pozemky č.kat.2247 a č.kat.2252/1 obec směnou se státní drahou při výstavbě 2.koleje. Celková plocha těchto pozemků uváděna 1 441 čtverečních metrů.[168] Majetkové přesuny ale tím nebyly uzavřeny, protože ještě v únoru 1930 městská rada deklaruje, že s Václavem Lukšem z čp.173/II se obnoví jednání o získání pozemku č.kat.2252.[169] Větší část pozemků č.kat.2247 a č.kat.2252/1 ale dle údajů z roku 1935 zavezena odpadní hlínou z výstavby 2.koleje a z prokopávky cesty vedoucí od Příbramské silnice k mostu nad pivovarem. V roce 1935 schválen pronájem těchto pozemků do roku 1939.[170]
Žďárská cesta zůstávala až do počátku 21. století „cestou“ v pravém slova smyslu, tedy neměla zpevněný povrch. V roce 2003 odhadovalo město, že v roce 2006 provede její vyasfaltování od Pivovarské ulice až k holobytům.[171] V roce 2005 ale termín rekonstrukce posunut na rok 2008, přičemž náklady na 260 metrů dlouhý úsek asfaltu se odhadují na 4 000 000 Kč (včetně vypracování projektu).[172] V listopadu 2005, kdy se město zabývalo harmonogramem oprav komunikací, tato akce odložena až za rok 2008 (kvůli jiným finančně náročným investicím obecní rozpočet neměl dost peněz). Projektová dokumentace na opravu cesty tehdy ještě není hotova. Tato investice měla 19. - 20. pozici v aktualizovaném pořadníku.[173] Dne 15. června 2007 vydal městský úřad stavební povolení na rekonstrukci vozovky v této ulici. Už 29. března 2007 vydal s touto akcí souhlas stavební odbor městského úřadu. Projekt zpracovala kancelář - IP Projekt z Plzně. Mělo jít o akci prováděnou v délce cca 220 metrů. Kromě nové vozovky se projektovalo i provést odvodnění komunikace. V celém úseku měla být zachována šířka 4 metry. Podél vozovky jsou navrženy nezpevněné krajnice o šířce 0,5 metru. Povrch vozovky navržen z penetračního makadamu s uzavíracím živičným nátěrem (klasický štěrk mohl být dle stavebního povolení nahrazen živičným materiálem z odfrézovaných vozovek). Krajnice dle projektu provedeny ze zhutněné vrstvy štěrkodrtí Odvodnění vozovky do silničních příkopů, vozovka navržena s levostranným příčným sklonem tak, aby většina dešťových vod byla odváděna levostranným příkopem, který měl být protažen podél celého úseku a napojen do stávajícího příkopu rovnoběžného s železniční tratí (tento příkop měl být částečně prohlouben a zpevněn žlabovkami v rámci investic Českých drah). Termín dokončení stanoven na 31. prosince 2008.[174] Rada města zadala realizaci této akce firmě CETINA a KENAUR, s.r.o. ze Zruče-Sence za nabídkovou cenu 919 309,50 Kč včetně DPH. [175] 24. září 2007 odsouhlasilo zastupitelstvo města úpravu obecního rozpočtu na rok 2007, kdy na rekonstrukci Žďárské cesty přesunulo 812 680 Kč získaných z přeplatku za účty za elektřinu a dalších 100 000 Kč, ušetřených na elektrické energii v kasárnách.[176] 2. ledna 2008 ale městská rada na svém zasedání schválila prodloužení termínu pro dokončení díla na akci Žďárská cesta.[177] Pak zde skutečně provedena úprava vozovky.
Oficiálně byla pojmenována ulice Žďárská cesta rozhodnutím městského zastupitelstva 10. srpna roku 1999. Tento krok si vynutila zejména výstavba holobytů čp.1118/II (viz níže), které bylo třeba zařadit do uliční sítě.
5.4.2. Zástavba v ulici Žďárská cesta
Zahrada domu čp.173/II, stojícího v Pivovarské ulici poblíž železničního mostu (viz výše) původně vyplňovala celý cíp vymezený ulicí Pivovarskou a Žďárskou cestou, která z ní odbočuje severozápadně od domu. Po roce 1990 část zahrady na nároží Žďárské cesty rozparcelována, vyrostl tam přízemní objekt čp.1097/II. Kolaudační rozhodnutí vydáno 27. ledna 1993. Povoleno užívání objektu na kanceláře a sociální zázemí.[178] Dům čp.1097/II sice v katastru nemovitostí veden jako rodinný dům, ale fakticky využíván vždy jen jako objekt pro podnikání. V roce 2007 tento podnikatelský areál okolo objektu čp.1097/II nabídnut v dražbě k prodeji aukční síní NAXOS, s.r.o. z Plzně. Aukce stanovena na 25. září 2007. Budova čp.1097/II popisována v dražebních podkladech jako přízemní, nepodsklepená, na půdorysu 20,85 x 12,70 metrů. V minulosti využívána jako zázemí obchodní firmy. Konstrukci tvoří jednotlivé „tesko“ buňky osazené na betonové základové desce a jednotně zastřešené sedlovou střechou. Vnější plášť objektu obestavěn porobetonovými bloky o tloušťce 300 mm. Střecha kryta vlnitými deskami, klempířské prvky z hliníku. Okna částečně původní dřevěná, dvojitá, částečně novější dřevěná vakuovaná. V západní stěně vrata s elektrickým pohonem. Fasáda štuková. V podélné ose domu umístěna chodba, po obou stranách od ní pak jednotlivé místnosti. Objekt prý byl takto sestaven před 14 lety (tedy roku 1993), vlastní tesko buňky, tvořící komponenty budovy, jsou prý staré 20-25 let.[179]
Kromě samotného objektu čp.1097/II (stavební parcela č.kat.4172) nabízeny i další budovy v tomto areálu. Na parcele č.kat.4578 to byla stavba evidovaná jako rozestavěný rodinný dům o zastavěné ploše 215 čtverečních metrů, sestávající ze svou navazujících částí (sklad a skladovací přístřešek). Výstavba dodatečně povolena městským úřadem 3. června 1998, do roku 2007 ale nebyla zkolaudována a funkčně nešlo o rodinný dům, jak formálně deklarováno. Sklad přiléhající k jižní stěně domu čp.1097/II byl zbudován ze sendvičových panelů na bázi dřeva na základové ploše ze silničních panelů. Sklad měl dvě navzájem nepropojené části, samostatně zastřešené sedlovým krovem s krytinou z vlnitých desek. Hřeben střechy západní sekce byl pokračováním střechy čp.1097/II, východní sekce měla hřeben rovnoběžný se západní. Sklad zvnějšku obit prkny. Okna jednoduchá i dvojitá. Ve východní části skladu ocelová vrata s dřevěnou výplní. Podlahy betonové. Sklad postaven před 9 lety (tedy roku 1998). Skladovací přístřešek přiléhal k podélné stěně skladu. Opět šlo o konstrukci ze sendvičových panelů na bázi dřeva na základové desce ze silničních panelů. Střecha sedlová, krytá vlnitými deskami. Vnitřní prostory přístřešku nečleněny, objekt neměl průčelní štítovou zeď. Postaven rovněž před 9 lety (tedy roku 1998). Původními komponenty skladu u přístřešku byly tesko buňky, 20-25 let staré.[180] Dále prodáván rozestavěný objekt na parcele č.kat.4690, přiléhající k sousednímu komplexu řadových garáží orientovaných do ulice Žďárská cesta (ty ale součástí draženého areálu nebyly). Objekt měl plochu 211 čtverečních metrů. Výstavba povolena městským úřadem 18. ledna 1999, do roku 2007 ale nebyl zkolaudován. Sestával ze tří propojených částí: přístřešku pro nákladní vozidla, přístřešku pro osobní vozidla a skladu. Projekt objektu vypracoval Petr Černý. V původní dokumentaci se počítalo se zřízením klasických uzavřených garáží pro nákladní vozidla, ale místo toho zřízen jen přístřešek bez vrat. Obdélná zděná budova zastřešena sedlovou střechou pokrytou vlnitými deskami, vnější omítky štukové, klempířské prvky hliníkové. Stejný popis platil i pro přístřešek pro osobní auta. Sekce skladu v tomto objektu měla s ostatními sekcemi společný hřeben střechy, ale úroveň podlahy situována o 60 cm vyš. Konstrukce jinak identická. Kromě toho do prodeje zahrnuty i okolní plochy nádvoří, celkem šlo o 5 327 čtverečních metrů. 13. srpna 2007 celý areál úředně odhadnut na 6 500 000 Kč, vyvolávací cena stanovena na 3 900 000 Kč.[181] V dražbě ale nemovitost nenašla svého kupce a proto stanovena opakovaná aukce na 6. listopadu 2007. Tentokrát vyvolávací cena stanovena na 2 500 000 Kč.[182]
V této oblasti vznikaly od konce 60. let 20. století rozsáhlé areály automobilových garáží, zejména pro obyvatele nedalekého sídliště Hrudkovanka, Na Pátku a Na Železné. V roce 1965 se uvádí, že na MěstNV převedeny kvůli výstavbě garáží pozemky od Plzeňských pivovarů.[183] Dle zprávy ze srpna 1967 už prostor nad pivovarem rozměřen místním pracovištěm geodézie na 33 stavebních garážových míst, z nichž 20 obsazeno.[184] Při revizi územního plánu města roku 1968 se tento prostor potvrzuje jako perspektivní pro další výstavbu garáží.[185] 15. března 1977 rada MěstNV projednala návrh na přidělení pozemků na výstavbu garáží nad pivovarem.[186] V březnu 2006 už zde existuje 228 garážových kójí.[187] K roku 2020 jich napočteno 230.[188] Táhnou se v dlouhém úseku od Kotyzovy ulice, okolo areálu kotelny až k železniční trati. V rámci tohoto areálu zřízena v 90. letech 20. století, přímo v ohybu Žďárské cesty, skupina 27 modernějších garáží, která za svůj vznik vděčí parcelaci části původní louky a zahrady u domu čp.173/II a vzniku objektu čp.1097/II (viz výše). Stavební povolení na tyto garáže vydáno roku 1999.[189] Vzhledem k nerovnému terénu zřízeno garážové stání ve dvou podlažích. V roce 2008 ohlášena dražba dvou zdejších garáží, a to stavby na č.kat.4708 a 1/3 stavby na č.kat.4709. Aukce stanovena na 28. března 2008. Hodnota znalecky odhadnuta na 297 000 Kč, což zároveň byla i vyvolávací cena.[190] Výstavba garáží v této oblasti byla urbanistickou chybou. Zatímco podobně rozsáhlý komplex garáží na bývalé Páníkovic cihelně (viz kapitola „Jižní předměstí“) byl aspoň zřízen v jinak nepříliš atraktivní lokalitě v sousedství průmyslových komplexů, zde šlo o zbytečnou degradaci cenného území, ideálně využitelného pro daleko hodnotnější urbanizaci. Toto klimaticky i ekologicky příznivé návrší představovalo jeden z mála rokycanských okrsků, kde modelace terénu vstupovala do přímého kontaktu se zastavěným intravilánem. Přímo se zde nabízela obytná výstavba, lokální dominanta nebo parkové řešení. Místo toho zde vytvořena periferní oblast s kotelnou a mrtvým okrskem garážových kójí.
Atraktivitu zóny podél Žďárské cesty ještě dále snížilo urbanisticky a vlastně i politicky sporné rozhodnutí vedení města v 2. polovině 90. let, kdy zde v sousedství garáží, na úzké parcele při zářezu železniční trati vyrostl přízemní objekt čp.1118/II, „holobyty“ (foto z r.2003) pro místní chudinu. Jejich výstavbu 24. října 1994 odsouhlasila městská rada.[191] V létě roku 1996 obec definitivně vybrala pozemek a zpracovala projekt. V rozpočtu na rok 1996 mělo na tuto investici město připraveny 2 000 000 Kč. Ještě se čekalo na výsledek výběrového řízení na výstavbu těchto bytových jednotek.[192] V dubnu 1997 už stojí hrubá stavba včetně oken a střechy. Nahozena už byla základní vrstva fasádní omítky.[193] Holobyty kolaudovány v červenci 1997.[194] Ještě v únoru 1998 ale objekt zůstává prázdný. Městská rada už sice schválila seznam možných nájemníků, nicméně fakticky se sem dosud nikdo nenastěhoval.[195] Teprve koncem února přichází do holobytů první obyvatel, pan Lacko. Vrátil se z výkonu trestu a jeho původní obecní byt už nebyl obyvatelný.[196]
Jde o utilitární přízemní stavení s nízkou sedlovou střechou. Podélnou osou domu prochází chodba, po stranách 6 malometrážních bytů[197] s minimálním technickým zázemím. Ubytovna určena pro neplatiče nájmu, sociálně slabé a chudé lidi. Ti roku 1997 dlužili městu na nájmech 1 500 000 Kč.[198] Roku 2003 zjištěno, na základě stížností nájemníků, že dům položený v těsné blízkosti železniční trati, je nadměrně zatížen hlukem. Město se proto rozhodlo investovat do pořízení nových oken s lepší zvukovou izolací.[199] V červenci 2003 městské zastupitelstvo schválilo provedení rekonstrukce a na nová okna v holobytech v rámci úpravy obecního rozpočtu převedlo 65 000 Kč. [200] Jejich pořízení nakonec přišlo na 59 229 Kč.[201] Na konci roku 2007 město investovalo víc než 1 000 000 Kč do opravy „bytů pro nepřizpůsobivé občany“. Z původních šesti bytových jednotek vytvořeno osm. Každá z nich sestává z jedné místnosti se záchodem a umyvadlem s tekoucí vodou. Během stavebních úprav zrušeny původní společné prostory, tedy chodba, umývárna i záchody, které prý byly v nepoužitelném stavu.[202] Odstraněním centrální chodby, centrální koupelny a WC na jejím konci se měl zvýšit počet obytných místností z 6 na 8. Jednotlivé obytné prostory měly mít do budoucna vlastní vchody zvenčí a samostatné rozvody vody a WC, čímž se měla zlepšit adresnost a odpovědnost za svěřený majetek.[203] V rozpočtu na rok 2007 město na tuto akci počítalo s částkou 1 225 000 Kč a tyto peníze skutečně investovány.[204] Zakázku na stavební úpravy přístřeší pro nepřizpůsobivé občany ve výběrovém řízení získala 18. června 2007 firma T.BAU 2000, s.r.o. z Rokycan za 1 190 692 Kč. Skutečná cena účtovaná firmou nakonec dosáhla 1 196 706 Kč. Podle výsledků výběrového řízení měly práce skončit do 30. listopadu 2007 a tento termín dodržen.[205] Práce na přestavbě objektu zahájeny v srpnu 2007.[206] Situování ubytovny pro neplatiče v této lokalitě bylo omylem. Doslova na dohled od chatové kolonie za tratí se uchytil skutečný slum, bydliště pro často asociální vrstvy se všemi společenskými, bezpečnostními a estetickými důsledky.
5.5. Bývalá kotelna Na Železné
5.5.1. Plány na stavební využití pozemku a výstavba kotelny
U nadjezdu železnice se kromě garážových kójí a holobytů rozkládá i velký areál kotelny pro sídliště Na Železné. Místo, kde kotelna vyrostla, bylo ještě před rokem 1980 volnou parcelou, ze které se otevíral nádherný pohled na město.[207] Toto návrší obrácené k městu svými jižními a západními svahy mohlo být naprosto ideální lokalitou pro obytnou či veřejnou zástavbu. Ostatně to předpokládal národní výbor ještě počátkem 70. let 20. století. V seznamu pozemků v katastrálním území Rokycany a Borek vhodných k parcelaci na rodinné domy z roku 1972 se uvádí i pozemky č.kat.2226/1, č.kat.2226/2 a č.kat.2228/1 nad pivovarem. Do té doby šlo o zemědělské plochy v užívání samostatně hospodařícího rolníka Josefa Čepeláka a Františka Nového. Od 1. října 1972 ale Čepelák přestal obhospodařovat své pozemky a převedl je pod státní statek. Dle dopisu z 15. srpna 1972 ovšem neměl státní statek o pozemky zájem. Šlo o zemědělské plochy o výměře cca 79 arů. Od 1. ledna 1973 také vypověděl František Nový obhospodařování pozemku č.kat.2228/1 o výměře 5 475 čtverečních metrů. Odbor výstavby MěstNV už prý má zpracován návrh parcelace. V prostoru mělo být vyměřeno 17 stavebních parcel na výstavbu rodinných domů a 10 míst pro garáže.[208] Na podzim 1973 (konkrétně v období mezi 23. říjnem a 4. prosincem) se rada MěstNV usnesla požádat radu ONV, aby přešetřila rozhodnutí komise výstavby ve věci schválení zastavovacího plánu nové bytové výstavby nad Pivovarem, kde prý komise výstavby ONV schválila alternativu č. III, ačkoliv alternativa č. I (podporovaná městem) je mnohem ekonomičtější.[209] Počátkem roku 1974 (mezi 6. únorem a 19. březnem) vzala rada MěstNV na vědomí zprávu zástupce odboru výstavby ONV pana Poláka o otázce výstavby za starým pivovarem a uložila vedoucímu odboru výstavby vyjasnit majetkoprávní vztahy v oblasti, která spadá do zastavovacího plánu výstavby nových rodinných domků. Zároveň jej požádala, aby upřesnil výstavbu rodinných domků dle I. alternativy v souvislosti s výstavbou 500 bytových jednotek Na Železné, v návaznosti na inženýrské sítě.[210]
V průběhu urbanistických diskuzi během 70. let nakonec posloužila tato lokalita k úplně jiným záměrům. Dnes proto na této ploše stojí, po barbarském rozhodnutí komunistických plánovačů, nevábná změť betonových hal, z jejíhož středu se tyčí vysoký komín. Kotelna vyrostla po roce 1980 jako přímá investiční součást sídliště Na Železné. Její součástí byly halové objekty vlastní kotelny a dále uhelný sklad.[211] Zbudování této stavby doporučil MěstNV už v roce 1968 při revizi územního plánu. Požadoval totiž, aby při chystané výstavbě nového sídliště Na Železné už dopředu počítáno s kapacitní centrální výtopnou.[212] 21. listopadu 1978 rada MěstNV vzala na vědomí zprávu ZKNV o příslibu investičních prostředků na výstavbu kotelny v Rokycanech, která bude sloužit k vytápění nového sídliště v západní (patrně chyba a myšleno nové sídliště Na Železné ve východní části Rokycany) části města.[213] Podle informací z května 1980 jsou problémy s možným zpožděním předávky kotelny.[214] V roce 1983 investováno do výstavby „energocentra“ 309 000 Kčs (oproti plánu, který počítal s výdaji 245 000 Kčs). [215] Roku 1984 provedena úprava komunikace v okolí kotelny.[216] V roce 1985 prováděny v kotelně ještě další stavební úpravy.[217]
Kotelna byla nešťastným stavebním počinem, a to nejen z urbanistického ale i ekologického úhlu pohledu. Zatímco jiné sídlištní kotelny na Jižním předměstí, v Knihově ulici a Na Pátku byly na ušlechtilá paliva (topné oleje), kotelna na Železné zbudována pro vytápění uhlím (podle dobové argumentace „v současnosti dostupný druh paliva“).[218] Projektant ji sice umístil na východní okraj zástavby, takže z hlediska převládajících větrů nezasáhla hlavní část Rokycanské kotliny, ale i tak šlo o anachronickou technologii, vypovídající o ekonomické dekadenci pozdně normalizačního Československa. V říjnu 1985 se na plénu MěstNV mluví o tom, že kotelna Na Železné zhoršila životní prostředí.[219]
5.5.2. Zrušení kotelny a plány na asanaci areálu
Odpudivá stavba kotelny na pohledově exponovaném návrší nad městem sloužila svému účelu jen jednu generaci. V létě roku 1994 rozhodla městská rada prozkoumat možnou přestavbu kotelny ze stávajícího uhelného vytápění na plyn.[220] Tento návrh nebyl uskutečněn. Samotný provoz kotelny byl během 90. let ukončen. Smutným paradoxem tak je, že kotelna se už po cca 20 letech ukázala jako nepotřebná. Pozemky o rozloze 11 500 čtverečních metrů, které zabrala, ovšem zůstávají degradovanou lokalitou typu brownfields. 23. února 1999 neschválilo městské zastupitelstvo návrh na odprodej budov se stavebními parcelami č.kat.3315 a č.kat. 3316 a částí pozemkových parcel č.kat.2226/1 a č.kat. 2226/2 v areálu kotelny.[221] Šlo o prozíravé rozhodnutí, kterým se tento areál podařilo udržet pro případné budoucí koncepční řešení v intencích města. Dne 29. října 2002 rozhodlo zastupitelstvo využít aspoň komín zrušené kotelny.[222] Ten pak dán do pronájmu firmě RadioMobil (T-Mobile), která na něj umístila zařízení pro příjem signálu mobilních telefonů. V květnu 2004 požádala o místo na komínu také pražská společnost VoiceBow, která tu zamýšlí instalovat antény pro šíření technologie bezdrátového internetu Wi-Fi. Po souhlasu společnosti T-Mobile rozhodla v červenci 2004 rada povolit instalaci další antény.[223] Část areálu kotelny byla rovněž v roce 2002 upravena na sběrný dvůr společnosti Rumpold-R. 13. srpna 2002 byl sběrný dvůr po ročních stavebních pracích kolaudován.[224] Veřejnosti slouží od 1. dubna 2003.[225] Je sem ukládán nebezpečný odpad z domácností. Bývalá kotelna tak nalezla jisté využití, ale umístění skládky doslova uprostřed obytné zástavby, navíc na tak cenných pozemcích, je dlouhodobě neudržitelné.
Město proto uvažovalo o zásadní revitalizaci celého areálu kotelny. Už územní plán z roku 2000 zde navrhoval revitalizaci (lokalita R22), ale charakter budoucí zástavby nespecifikoval, pouze doporučil přihlédnout k okolní obytné zástavbě. V roce 2003 oslovila radnice Vysokou školu stavební v Praze s žádostí o vypracování návrhu na využití plochy. Výzva se ale nesetkala se zájmem.[226] O kotelnu projevil mezitím zájem další soukromý zájemce, Jakub Müller z Rokycan. Městská rada nedoporučila prodej, protože by tak byl zakonzervován stávající neuspořádaný stav pozemku.[227] Dne 1. června 2004 schválilo zastupitelstvo vyhlášení veřejné architektonické soutěže na využití území bývalé kotelny s uzávěrkou do 31. prosince 2004. Vítězi nabídla odměnu 20 000 Kč.[228] Do soutěže se přihlásilo 6 projektů.[229] Jako nejlepší byla vybrána studie od ing. arch. Lucie Jiravové a ing. arch. Edity Míkové. Studie řešila možné využití areálu ve dvou variantách.[230] Podle tohoto vítězného urbanistického návrhu z prosince 2004 navrženo ve variantě A proměnit areál na obytnou zónu s 8 nízkopodlažními bytovými domy.[231] Měly obsahovat po 6-9 bytových jednotkách 1+1, 1+3 a 1+4.[232] Ve variantě B je lokalita bývalé kotelny definována jako smíšené území s bydlením i občanskou vybaveností s tím, že v prostoru sběrného dvora by došlo k výstavbě 4 nízkopodlažních obytných domů, opět o kapacitě 6-9 bytů.[233] Vyžádalo by si to demolici skladu uhlí. Z původních objektů kotelny by podle této varianty přežila jen budova vlastní kotelny, kde se navrhovala přestavba na společenské zařízení, přičemž komín mohl být zachován.[234] Společenský areál by mohl obsahovat například hrací plochu na bowling, přednáškové centrum, sportovní bar nebo internetovou kavárnu.[235] Šlo ovšem pouze o studii. Město z ní sice mohlo do budoucna čerpat při eventuální transformaci lokality, ale bezprostřední realizace se nepředpokládala.
S ohledem na výhledovou revitalizaci celého areálu postupovalo město obezřetně při majetkoprávním zacházení s touto lokalitou. 24. dubna 2006 rozhodovala rada města o pronájmu části kotelny, konkrétně jednopodlažní budovy na pozemku č.kat.3315 díl „c“ o ploše 583 čtverečních metrů.[236] Pronájem neschválila a uložila odboru rozvoje města navrhnout koncepci, jak k využití areálu přistupovat v následujících letech. V červnu 2006 se městská rada touto koncepcí zabývala. Konstatováno, že se nedoporučuje prodej areálu (i když o jeho odkup nikdo dosud neprojevil zájem). V té době bylo využití areálu následující: č.kat.3315 díl „a“ a „b“ pronajata Františku Pavelkovi – Truhlářství FORTEL, čkat.3315 díl „c“ a „d“ je bez využití, komín kotelny pronajat k umístění antén společností VOICE BOW, s.r.o., FM Plus, s.r.o. a RADIOMOBIL, a.s. z Prahy. Na č.kat.3315 díl „e“ a „f“ funguje sběrný dvůr. Ve východní části areálu, na pozemcích č.kat.2228/1 a č.kat.2226/2 je provizorní sklad materiálu využívaný městem (panely, kusy asfaltu odstraněné z vozovek, žulové kostky).[237] 7. srpna 2006 pak městská rada vzala na vědomí zprávu o možném využití areálu.[238] Dle úpravy rozpočtu města k 21. dubnu 2008, provedené v červnu 2008, přesunuto na přípravnou fázi revitalizace areálu bývalé kotelny Na Železné 560 000 Kč.[239] V seznamu výběrových řízení vypisovaných v roce 2008 odborem rozvoje města se uvádí i revitalizace bývalé kotelny Na Železné. Zakázka přidělena 2. července 2008 firmě Swietelsky za 159 460 Kč a firmě RRA Plzeň za 177 072. Dle stavu z počátku podzimu 2008 už práce probíhají.[240] Budoucnost této bezesporu zajímavé lokality je otevřena. Vzhledem k široké definici „všeobecného smíšeného území“, za jaké je pokládána územním plánem, ale hrozí nebezpečí, že zde bude zachována průmyslová nebo skladovací činnost, popřípadě, že si lobby majitelů automobilů vynutí přeměnu areálu na garážový komplex apod. Nejpřijatelnější by bylo celkové odstranění industriálních objektů z 80. let 20. století a obytná výstavba, ideálně s osobitým a výraznějším architektonickým ztvárněním.
5.6. Chatová osada za tratí při Žďárské cestě (Nad pivovarem)
Za železniční tratí nad Pražským předměstím se v posledních dekádách rozrůstá zcela nový okrsek zástavby, sestávající většinou z malých zahradních domků, situovaných na menší parcely podél pravoúhlé komunikační sítě. Tato rekreační zástavba vznikla až v 2. polovině 20. století. Do té doby se tu rozkládala jen pole.
5.6.1. Původní podoba oblasti
První a dlouho jedinou stavbou tu byl strážní železniční domek čp.143/II (foto z r.2003). Přízemní klasicistní objekt postavený v typickém rakouském erárním slohu současně se zprovozněním železniční trati, tedy okolo roku 1862. Stojí na podlouhlé parcele v bezprostředním sousedství kolejiště, severně od Žďárské cesty. V současnosti již neslouží svému účelu, ale dochoval je poměrně dobře.
Ještě roku 1907 tu stál v polích jižně od Žďárské cesty, u pěšiny, která dodnes lemuje východní okraj této zahrádkářské kolonie, kamenný dvojitý kříž. Podle Antonína Podlahy šlo o práci z 2. poloviny 17. století. Kříž byl 183 cm vysoký. Spodek kříže ve tvaru oválné kartuše. V ní byl vytesán nápis: „RENOV...“, již v roce 1900 dále nečitelný. Na dolním příčném břevnu ještě vytesáno IHS. Kříž stál na kvádrovém podstavci. Na něm zobrazena umrlčí hlava (foto cca z r.1900).[241] Už za první republiky si samospráva uvědomovala jeho památkovou a uměleckou hodnotu. V červnu 1929 proto městská rada vyhověla žádosti muzea, aby památný kříž umístěný na děkanském poli za pivovarem byl přenesen do lapidária muzea a na jeho místo postaven náhradní hřbitovní kříž.[242]
5.6.2. Vznik a rozrůstání chatové osady
Osada vznikla okolo poloviny 20. století. Státní mapa z roku 1952 zde sice už zobrazila větší skupinu vyměřených malých zahrad, ale nikoliv nějakou zástavbu v podobě chatek (možná zpočátku šlo o malé zahradní domky, které nebyly kolaudovány).[243] Na topografické mapě z roku 1960 již tu je zakreslena řada chatek a zahrad, tvořících tehdy ovšem zástavbu nikoliv ještě přímo u Žďárské cesty, ale bloku jižně od ní.[244] V roce 1968 při revizi územního plánu MěstNV doporučuje rozšíření zahrádkářské kolonie v prostoru Nad Pivovarem i do prostoru podél Žďárské cesty. Mělo jít o kompenzaci za lokalitu Na Husinci, kde původní směrný územní plán města z konce 50. let předpokládáno umístění zahrádek a užitkových sadů, ale území bylo z převážné části zastavěno rodinnými domky (viz níže).[245] V seznamu pozemků vhodných k parcelaci na výstavbu chat a zahrádek: z roku 1972 se zmiňují i pozemky č.kat.2248 a č.kat.2249 o výměře cca 60 arů v prostoru nad pivovarem. Jejich výkup už je prý v jednání. Mělo tu být vyměřeno 11 nových parcel. Další pozemek č.kat.2228/2 nad pivovarem (poblíž železničního strážního domku) měl umožnit vznik 3 parcel.[246] Tempo výstavby zahradních domků v této chatové osadě nepolevilo ani pak. Někdy v 80. letech 20. století rozparcelována velká louka podél jižní strany Žďárské cesty, v 90. letech se chatová kolonie rozrostla parcelací zemědělských pozemků po severní straně Žďárské cesty, směrem k železniční trati.
V květnu 2002 městské zastupitelstvo schválilo pořízení změny územního plánu č. 17 podle žádosti Marie Blažkové, Hany Frídelové, Petra Pecha, ing. Bohdana Schrama, Miloslava Chaloupky a Karla Chaloupky, která měla změnit funkční využití pozemků č.kat.2203/1, č.kat.2204/2 a č.kat.2205/1 z ostatní zemědělské půdy na zahrádkářskou osadu (s podmínkou, že lokalita bude přístupná i ze stávající zahrádkářské osady). Zastupitelstvo uložilo městskému úřadu schválené změny územního plánu stanoveným způsobem zpracovat a projednat.[247] V listopadu 2004 pak schválila městská rada (v lednu 2005 pak zastupitelstvo[248]) zadání změny územního plánu č.17, která převádí další zdejší pozemky (č.kat.2203/1, 2204/2, 2205/1) ze zemědělské půdy na zahrádkářskou osadu. Státní ochrana přírody původně s tímto rozšířením rekreační kolonie nesouhlasila, majitelé pozemků ale nechali zpracovat studii ekologických dopadů výstavby. Studie zjistila, že nové chaty nenaruší žádný významný biotop ani krajinný ráz.[249] Cesta k expanzi chatové zástavby s pak otevřela. Jde o oblast o rozloze cca 170 arů, jejíž parcelací bude dovršeno zastavění celého sektoru podél železniční trati, až k podjezdu U Tří křížů (viz kapitola „Páclovna“). Zatímco ale ekologicky motivované námitky proti této výstavbě byly vyvráceny, daleko závažnější mohou být námitky urbanistické. Je totiž otázkou, zda by opravdu město velikosti Rokycan mělo podporovat zakládání poněkud efemérních zahrádkářských osad v takové blízkosti intravilánu. Tato oblast, na kvalitních vyvýšených pozemcích obrácených k jihozápadu, by přitom mohla být daleko kvalitněji zhodnocena výstavbou rodinných domů. Trend k proměně na zónu trvale obývaných domů se stejně dříve nebo později dostaví, jen bude probíhat živelně. Už teď jsou některé starší chatky v této oblasti přestavovány na trvalá obydlí nebo na objekty, které sice formálně nejsou vedené coby obytné, ale architektonicky i funkčně jimi jsou.
9. srpna 2007 odbor rozvoje města zveřejnil záměr obce provést ještě v roce 2007 realizaci akce: Rokycany – Žďárská ulice – oprava komunikace. Mělo jít o opravu komunikace v zahrádkářské kolonii v délce cca 220 metrů. Povrch vozovky navržen z penetračního makadamu. Součástí opravy měla být i úprava odvodnění komunikace silničními příkopy. Případní zájemci o tuto zakázku byli vyzváni, aby se do 22. srpna 2007 přihlásili.[250] Východně od chatové osady následuje oblast zemědělské krajiny na svazích na předpolí zalesněného vrchu Žďár. Tato dosud nezastavěná zóna o rozloze desítek hektarů zůstává podle územního plánu z roku 2000 potenciální územní rezervou pro rozšiřování Rokycan. Byla by to zóna určená čistě pro vilovou individuální zástavbu. Jako jedna z možností se tu navrhuje zřízení nové tranzitní komunikace, která by propojila v severojižním směru čtvrti Borek a Práchovna (a dále na Jižní předměstí). Žádné konkrétní závěry ale z těchto úvah současný územní plán nevyvozuje. Jedinou zástavbou je tu i na počátku 21. století izolovaná skupina domů na okraji lesního komplexu Žďáru s policejní střelnicí a starou Žďárskou myslivnou čp.141/II. Katastrálně sice spadá pod Pražské předměstí, od něj ji však dělí více než jeden kilometr volné krajiny. Urbanisticky tato zástavba na okraji Žďáru patří spíše do nedalekého předměstí Borek, a proto byl její popis zařazen do samostatné kapitoly „Borek“).
[1] Rokycansko, č.46, 21.listopadu 1991, s.6.
[2] Kronika města Rokycan 1836-1907, f.61.
[3] Kronika města Rokycan 1836-1907, f.181.
[4] Rokycansko, č.46, 21.listopadu 1991, s.6.
[5] Žďár, r.1901, č.11,12,13. Hofman, K.: Staré rokycanské domy,díl 6.,Rokycany 2000, s.6.
[6] Rokycansko, č.46, 21.listopadu 1991, s.6.
[7] Rokycansko, č.46, 21.listopadu 1991, s.6.
[8] Rokycansko, č.46, 21.listopadu 1991, s.6.
[9] Hofman, K.: Staré rokycanské domy,díl 6.,Rokycany 2000, s.6.
[10] Hofman, K.: Staré rokycanské domy,díl 6.,Rokycany 2000, s.6.
[11] Kronika města Rokycan 1907-18, f.99.
[12] Rokycansko, č.46, 21.listopadu 1991, s.6.
[13] 23. schůze obecního zastupitelstva, 19.9.1913.
[14] 5. schůze obecního zastupitelstva, 3.11.1914.
[15] Hofman, K.: Staré rokycanské domy,díl 6.,Rokycany 2000, s.6.
[16] Hofman, K.: Staré rokycanské domy,díl 6.,Rokycany 2000, s.6.
[17] Hofman, K.: Staré rokycanské domy,díl 6.,Rokycany 2000, s.6.
[18] Údaj o tom, že převoz na Štěnovický pivovar proběhl v roce 1932, srovnej Rokycansko, č.46, 21.listopadu 1991, s.6., je chybný, vznikl patrně obrácením číslic.
[19] Hofman, K.: Staré rokycanské domy,díl 6.,Rokycany 2000, s.6.
[20] 28. schůze obecního zastupitelstva, 5.6.1942.
[21] 4. plenární zasedání MěstNV, 28.8.1967.
[22] Mimořádné plenární zasedání MěstNV, 27.11.1967.
[23] Kronika města Rokycan 1965-68, f.351.
[24] 5. plenární zasedání MěstNV, 12.9.1972.
[25] Hofman, K.: Staré rokycanské domy,díl 6.,Rokycany 2000, s.6.
[26] Kronika města Rokycan, 2003, s.29.
[27] Kronika města Rokycan 1951-54, f.184.
[28] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1957.PLZE26.11017&extent=-806769.8096385306,-1072929.4748766809,-806014.0289730484,-1072548.0418220703&link=ext
[29] Rokycanské listy, č.6, 15.3.1898; Kronika města Rokycan, 1836-1907, f.208.
[30] 191. schůze městské rady, 9.4.1930.
[31] 219. schůze městské rady, 8.10.1930.
[32] 15. schůze obecní správní komise, 19.2.1931.
[33] 25. schůze městské rady, 10.9.1931.
[34] 65. schůze městské rady, 31.3.1932.
[35] 112. schůze městské rady, 5.1.1933.
[36] Hofman, K.: Staré rokycanské domy,díl 6.,Rokycany 2000, s.7.
[37] Usnesení zastupitelstva města z 27.5.2003, www.rokycany.cz.
[38] 3. schůze obecní správní komise, 14.3.1923.
[40] Hofman, K.: Staré rokycanské domy,díl 6.,Rokycany 2000, s.7.
[41] 40. schůze obecního zastupitelstva, 14.7.1922.
[42] Státní okresní archiv Rokycany, AMRO, kart.č.118.
[43] 22. schůze městské rady, 27.8.1931.
[44] 39. schůze městské rady, 19.11.1931.
[45] 2. schůze obecního zastupitelstva, 13.3.1914.
[46] 3. schůze obecního zastupitelstva, 17.4.1914.
[47] 1. schůze obecního zastupitelstva, 12.7.1927.
[48] 27. schůze obecního zastupitelstva, 19.7.1929.
[49] 31. schůze obecní okrašlovací a komunikační komise, 12.5.1933.
[50] Kronika města Rokycan 1938-47, f.80.
[51] 1. plenární zasedání MěstNV, 25.1.1965.
[52] 3. plenární zasedání MěstNV 24.6.1968.
[53] 29. plenární zasedání MěstNV, 22.4.1986.
[54] Materiál pro jednání rady města, 7.června 2004, č.2431.
[55] Rokycanské noviny, č.8, 20.srpna 2004, s.2.
[56] Město Rokycany, Závěrečný účet za rok 2004, z%E1v%ECre%E8n%FD%20%FA%E8et%202004.pdf, www.rokycany.cz
[57] Rekonstrukce NTL plynovodu a přípojek v Rokycanech, ul. Pivovarská, Wünschova, Horákova, Tylova, Město Rokycany VEŘEJNÁ VYHLÁŠKA - OZNÁMENÍ - O ZAHÁJENÍ SLOUČENÉHO ÚZEMNÍHO A STAVEBNÍHO ŘÍZENÍ, www.rokycany.cz
[58] Město Rokycany VEŘEJNÁ VYHLÁŠKA STAVEBNÍ POVOLENÍ, Rekonstrukce NTL plynovodu a přípojek v Rokycanech, ul. Pivovarská, Wünschova, Horákova, Tylova, www.rokycany.cz
[59] Město Rokycany VEŘEJNÁ VYHLÁŠKA STAVEBNÍ POVOLENÍ, Rekonstrukce NTL plynovodu a přípojek v Rokycanech, ul. Pivovarská, Wünschova, Horákova, Tylova, www.rokycany.cz
[60] Rekonstrukce NTL plynovodu a přípojek v Rokycanech, ul. Pivovarská, Wünschova, Horákova, Tylova, www.rokycany.cz
[61] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=PLZ434018380&extent=7818.364487672437,-33191.49835232431,13586.411223765914,-30280.43726520214&link=ext
[62] Kronika města Rokycan 1918-37, f.35; 5. schůze obecního zastupitelstva, 29.12.1919.
[63] Hofman, K.: Staré rokycanské domy,díl 6.,Rokycany 2000, s.7-8.
[64] Rokycanský deník, 5.1.1995, s.11.
[65] 135. schůze městské rady, 22.6.1933.
[66] 149. schůze městské rady, 12.10.1933.
[67] 62. schůze obecního zastupitelstva, 21.12.1937.
[68]Materiál pro jednání rady města, 7.8.2006, č.2420, ID: 5383.
[69] Kronika města Rokycan 1938-47, f.40.
[70] 152. schůze městské rady, 25.10.1933.
[71] viz fotografie z roku 1908 v kalendáři Rokycany v obrazech 2007, Hlučín 2006.
[72] Kronika města Rokycan 1938-47, f.68.
[73] Rokycanský deník, 5.1.1995, s.11.
[74] 1. zasedání MNV, 28.5.1957.
[75] 8. zasedání MNV, 13.10.1958; 2. zasedání MNV, 23.2.1959.
[76] Kronika města Rokycan 1957-62, f.68.
[77] Kronika města Rokycan 1957-62, f.159.
[78] 5. zasedání MNV, 29.6.1959.
[79] Rokycanský deník, 5.1.1995, s.11.
[80] 1. plenární zasedání MěstNV, 22.2.1971.
[81] 2. plenární zasedání MěstNV, 10.4.1972.
[82] 2. plenární zasedání MěstNV, 16.4.1973.
[83] 7. plenární zasedání MěstNV, 12.12.1972.
[84] 2. plenární zasedání MěstNV, 16.4.1973.
[85] 2. plenární zasedání MěstNV, 16.4.1973.
[86] 4. plenární zasedání MěstNV, 10.9.1973.
[87] 2. plenární zasedání MěstNV, 8.4.1974.
[88] 6. plenární zasedání MěstNV, 10.12.1973.
[89] 1. plenární zasedání MěstNV, 25.2.1974.
[90] 4. plenární zasedání MěstNV, 9.9.1974.
[91] 2. plenární zasedání MěstNV, 14.4.1975.
[92] 14. plenární zasedání MěstNV, 20.9.1988.
[93] Materiál pro jednání rady města, 24.ledna 2005, č.2430.
[94] Rokycanský deník, 22.12.1994, s.11.
[95] Založeno na osobních zápiscích autora.
[96] Rokycanský deník, 20.10.2005.
[97] Rokycanský deník, 8.12.2005.
[98] Rekonstrukce NTL plynovodu a přípojek v Rokycanech, ul. Pivovarská, Wünschova, Horákova, Tylova, Město Rokycany VEŘEJNÁ VYHLÁŠKA - OZNÁMENÍ - O ZAHÁJENÍ SLOUČENÉHO ÚZEMNÍHO A STAVEBNÍHO ŘÍZENÍ, www.rokycany.cz
[99] Město Rokycany VEŘEJNÁ VYHLÁŠKA STAVEBNÍ POVOLENÍ, Rekonstrukce NTL plynovodu a přípojek v Rokycanech, ul. Pivovarská, Wünschova, Horákova, Tylova, www.rokycany.cz
[100] Rekonstrukce NTL plynovodu a přípojek v Rokycanech, ul. Pivovarská, Wünschova, Horákova, Tylova, www.rokycany.cz
[101] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=PLZ434018380&extent=7917.502790949043,-33564.01803736369,13685.54952704252,-30652.95695024151&link=ext
[102] 5. schůze obecního zastupitelstva, 29.12.1919.
[103] Cironis, P.: Rokycanský uličník, Rokycany 2003, s.100.
[104] 57. schůze městské rady, 11.2.1932.
[105] 135. schůze městské rady, 22.6.1933.
[106] 149. schůze městské rady, 12.10.1933.
[107] 113. schůze městské rady, 17.12.1928.
[108] 4. schůze městské rady, 8.7.1927.
[109] 2. schůze rady MěstNV, 29.1.1980
[110] 6. plenární zasedání MěstNV, 30.9.1968.
[111] 1. plenární zasedání MěstNV, 22.2.1971.
[112] 29. plenární zasedání MěstNV, 22.4.1986.
[113] Kronika města Rokycan, 2003, s.8.
[114] Město Rokycany, Závěrečný účet za rok 2004, z%E1v%ECre%E8n%FD%20%FA%E8et%202004.pdf, www.rokycany.cz
[115] Rekonstrukce NTL plynovodu a přípojek v Rokycanech, ul. Pivovarská, Wünschova, Horákova, Tylova, Město Rokycany VEŘEJNÁ VYHLÁŠKA - OZNÁMENÍ - O ZAHÁJENÍ SLOUČENÉHO ÚZEMNÍHO A STAVEBNÍHO ŘÍZENÍ, www.rokycany.cz
[116] Město Rokycany VEŘEJNÁ VYHLÁŠKA STAVEBNÍ POVOLENÍ, Rekonstrukce NTL plynovodu a přípojek v Rokycanech, ul. Pivovarská, Wünschova, Horákova, Tylova, www.rokycany.cz
[117] Rekonstrukce NTL plynovodu a přípojek v Rokycanech, ul. Pivovarská, Wünschova, Horákova, Tylova, www.rokycany.cz
[118] Kronika města Rokycan 1918-37, f.52.
[119] 5. schůze obecního zastupitelstva, 29.12.1919; Cironis, P.: Rokycanský uličník, Rokycany 2003, s.80.
[120] 40. schůze obecního zastupitelstva, 14.7.1922.
[121] 29. schůze obecního zastupitelstva, 13.9.1929.
[122] 33. schůze obecního zastupitelstva, 20.12.1929.
[123] Schůze pléna Místního národního výboru, 24.6.1946.
[124] 4. schůze obecního zastupitelstva, 28.8.1931.
[125] 20. schůze městské rady, 13.8.1931.
[126] Schůze obecní finanční komise, 17.11.1931.
[127] 66. schůze městské rady, 7.4.1932.
[128] 69. schůze městské rady, 28.4.1932.
[129] 12. schůze obecního zastupitelstva, 20.5.1932.
[130] 73. schůze městské rady, 19.5.1932.
[131] 75. schůze městské rady, 27.5.1932.
[132] 13. schůze obecního zastupitelstva, 10.6.1932.
[133] 22. schůze obecního zastupitelstva, 24.6.1941.
[134] 28. schůze obecního zastupitelstva, 5.6.1942.
[135] 33. schůze obecního zastupitelstva, 29.1.1943.
[136] Schůze pléna Místního národního výboru, 7.2.1946.
[137] Schůze pléna Místního národního výboru, 24.6.1946.
[138] Schůze pléna Místního národního výboru, 24.6.1946.
[139] Schůze Místního národního výboru, 31.5.1946.
[140] Schůze pléna Místního národního výboru, 24.6.1946.
[141] Schůze pléna Místního národního výboru, 1.10.1946.
[142] Schůze pléna Místního národního výboru, 1.10.1946.
[143] Schůze pléna Místního národního výboru, 1.10.1946.
[144] Schůze pléna Místního národního výboru, 1.10.1946.
[145] Schůze pléna Místního národního výboru, 1.10.1946 a rady Místního národního výboru 19.9.1946.
[146] Schůze finanční komise Místního národního výboru, 30.9.1946.
[147] Kronika města Rokycan 1947-51, f.24.
[148] Schůze pléna MNV, 6.5.1947.
[149] Schůze pléna MNV, 11.8.1947.
[150] 2. plenární zasedání MěstNV 16.4.1968.
[151] 22. schůze rady MěstNV, 8.11.1977.
[152] 16. plenární zasedání MěstNV, 21.2.1984.
[153] Kronika města Rokycan 1985, f.76.
[154] Rokycanský deník, 11.11.1994, s.11.
[155] Rokycanský deník, 10.3.1995, s.9.
[156] Rokycanský deník, 10.4.1995, s.9.
[157] Rokycanský deník, 28.4.1995, s.10.
[158] Rokycanský deník, 7.7.1995, s.9.
[160] https://archivnimapy.cuzk.cz/uazk/vyc/vyc_tool/vyc_wms_01.html?mapfile=6524-1A_08&image_dir=6524-1&aec=6524-1&maxextent=0,-7008,8856,0
[161] Šach, V.: Jak se v Rokycanech říkalo a říká, díl 10.Rokycansko, 1991, č.48, s.6.
[162] V.Šach: Jak se v Rokycanech říkalo a říká, díl 9: Rokycansko, č.47, 28. listopadu 1991, s.6.
[163] 11. schůze obecní hospodářské komise, 5.6.1929.
[164] 145. schůze městské rady, 20.6.1929.
[165] 175. schůze městské rady, 11.12.1929.
[166] 15. schůze obecní správní komise, 19.2.1931.
[167] 16. schůze obecní správní komise, 12.3.1931.
[168] 36. schůze obecního zastupitelstva, 25.4.1935.
[169] 185. schůze městské rady, 28.2.1930.
[170] 36. schůze obecního zastupitelstva, 25.4.1935.
[171] Rokycanský deník, 31.ledna 2003.
[172] Materiál pro jednání rady města, 24.ledna 2005, č.2430.
[173] Materiál pro jednání rady města, 14.11.2005, bod č.2099, ID:4471.
[174] Veřejná vyhláška stavební povolení - Žďárská cesta – oprava komunikace, www.rokycany.cz
[175] Kronika města Rokycan, 2007, www.rokycany.cz
[176] pravy rozpotu zm 24.9.2007 – 4, www.rokycany.cz
[177] Rokycanské noviny, č.1, leden 2008, s.1.
[178] 746.pdf, www.rokycany.cz
[179] dra%9Eebn%ED%20vyhl%E1%9Aka%20%2D%20provozn%ED%20are%E1l%20rokycany.pdf, www.rokycany.cz
[180] dra%9Eebn%ED%20vyhl%E1%9Aka%20%2D%20provozn%ED%20are%E1l%20rokycany.pdf, www.rokycany.cz
[181] dra%9Eebn%ED%20vyhl%E1%9Aka%20%2D%20provozn%ED%20are%E1l%20rokycany.pdf, www.rokycany.cz
[182] 746.pdf, www.rokycany.cz
[183] 7. plenární zasedání MěstNV, 8.11.1965.
[184] 4. plenární zasedání MěstNV, 28.8.1967.
[185] 6. plenární zasedání MěstNV, 30.9.1968.
[186] 6. schůze rady MěstNV, 15.3.1977.
[187] Založeno na osobních zápiscích autora.
[188] Založeno na osobních zápiscích autora.
[189] 164.pdf, www.rokycany.cz
[190] 164.pdf, www.rokycany.cz
[191] Kronika města Rokycan 1994, f.19.
[192] Rokycanský deník, 17.7.1996, s.9.
[193] Rokycanský deník, 10.4.1997, s.9.
[194] Kronika města Rokycan 1997, f.73.
[195] Rokycanský deník, 6.2.1998, s.12.
[196] Rokycanský deník, 21.2.1998, s.1.
[197] Materiál pro jednání rady města, 3.ledna 2005, č.2091.
[198] Rokycanský deník, 18.4.1997, s.12.
[199] Rokycanský deník, 11.srpna 2003.
[200] Usnesení zastupitelstva města z 8.7.2003, www.rokycany.cz.
[201] Materiál pro jednání rady města, 14.února 2005, č.2001.
[202] Oprava bytů pro nepřizpůsobivé občany, 10.3.2008, www.rokycany.cz
[203] Kronika města Rokycan, 2007, www.rokycany.cz
[204] Závěrečný účet města za rok 2007, zaverecny%5Fucet%5F2007.pdf, www.rokycany.cz
[205] Závěrečný účet města za rok 2007, zaverecny%5Fucet%5F2007.pdf, www.rokycany.cz
[206] Kronika města Rokycan, 2007, www.rokycany.cz
[207] srovnej s fotografií otištěnou v Hlasu Rokycanska, č.8, 21.února 1980, s.2.
[208] 6. plenární zasedání MěstNV, 23.10.1972.
[209] 6. plenární zasedání MěstNV, 10.12.1973.
[210] 2. plenární zasedání MěstNV, 8.4.1974.
[211] Za Rokycansko krásnější, Rokycany 1986, s.48.
[212] 6. plenární zasedání MěstNV, 30.9.1968.
[213] 14. plenární zasedání MěstNV, 5.12.1978.
[214] 9. schůze rady MěstNV, 6.5.1980.
[215] 17. plenární zasedání MěstNV,24.4.1984.
[216] 21. plenární zasedání MěstNV, 11.12.1984.
[217] Za Rokycansko krásnější, Rokycany 1986, s.48.
[218] 18. plenární zasedání MěstNV, 26.6.1984.
[219] 26. plenární zasedání MěstNV, 29.10.1985.
[220] Rokycansko, č.31, 4.8.1994, s.1.
[221] Usnesení zastupitelstva města z 23.2.1999, www.rokycany.cz.
[222] Rokycanský deník, 29.října 2002.
[223] Materiál pro jednání rady města, 19.července 2004, č.2412.
[224] Rokycanský deník, 6.srpna 2002.
[225] Rokycanský deník, 26.9.2003.
[226] Materiál pro jednání zastupitelstva města, 1.6.2004, č.1410.
[227] Materiál pro jednání zastupitelstva města, 1.6.2004, č.1410.
[228] Rokycanské noviny, č.7, 20.7.2004, s.3.
[229] Materiál pro jednání rady města, 24.1.2005, č.2412.
[230] Rokycanské noviny, č.4, 20.4.2005, s.1.
[231] Materiál pro jednání rady města, 5.6. 2006, č.2410, ID: 5199.
[232] Rokycanské noviny, č.4, 20.4.2005, s.1.
[233] Rokycanské noviny, č.4, 20.4.2005, s.1.
[234] Materiál pro jednání rady města, 5.6. 2006, č.2410, ID: 5199.
[235] Rokycanské noviny, č.4, 20.4.2005, s.1.
[236] Materiál pro jednání rady města, 24.4. 2006, č.2412, ID: 5025.
[237] Materiál pro jednání rady města, 5.6. 2006, č.2410, ID: 5199.
[238]Materiál pro jednání rady města, 7.8.2006, č.2412, ID: 5409.
[239] p%F8%EDloha k usnesen%ED %E8. 2425, www.rokycany.cz
[240] Seznam výběrových řízení ORM, Kopie - vbrov zen_orm_ 2008.xls, www.rokycany.cz
[241] Podlaha, A.: Soupis historických a uměleckých památek politického okresu rokycanského, Praha 1900, s.120. https://encyklopedierokycan.wz.cz/Rokycany-Podlaha-soupispamatek.htm
[242] 145. schůze městské rady, 20.6.1929.
[245] 6. plenární zasedání MěstNV, 30.9.1968.
[246] 6. plenární zasedání MěstNV, 23.10.1972.
[247] Usnesení zastupitelstva města z 21.5.2002, www.rokycany.cz.
[248] Materiál pro jednání zastupitelstva města, 18.ledna 2005, č.1420.
[249] Materiál pro jednání rady města, 1.listopadu 2004, č.2420.
[250] Zakázka malého rozsahu - Žďárská cesta - oprava vozovky, www.rokycany.cz