D. Borek: verze 2026/05/12

Pražské předměstí: Zástavba východně od sídliště Na Železné

Čtyři výše popsané sídlištní soubory, postavené v 50. – 80. letech 20. století na pravém břehu Padrťského potoka, zaujaly centrální plochy historického Pražského předměstí, které tak ztratilo svoji původní podobu. Pokud zde přežila starší zástavba, šlo o pouhé izolované zlomky jako třeba výše popsaný hostinec Železná, nebo skupina chalup na nábřeží v ulici Na Pátku. V okrajových partiích pravobřežní části Pražského předměstí, kam sídlištní plánovitá výstavba nedosáhla, se dochovaly i větší okrsky původní zástavby, popřípadě mladší zástavby z konce 19. či dokonce 20. století. Tyto okrsky zachovalé zástavby jsou cenné a pro městský organismus prospěšné. Ukazují totiž alternativní podobu Pražského předměstí, bez sídlištní unifikace, zbytečného převýšení, s individuální rozmanitostí a postupným, organickým vývojem.

V rámci Pražského předměstí se dá vymezit několik takových „zbytkových“ lokalit, nezasažených hromadnou bytovou výstavbou:

- zástavba východně od sídliště Na Železné z přelomu 19. a 20. století, rozložená podél ulic Pivovarská, Horákova, Wünschova a Tylova, včetně původního měšťanského pivovaru, doplněná o historickou Žďárskou cestu.

- zahradní čtvrť Na Husinci s individuální zástavbou rodinných domků, narůstající od 1. republiky až do počátku 21. století

- rozptýlená zástavba podél Boreckého potoka v prostoru pod svahy Kalvárie s historickými usedlostmi tlukáren

- dochovaná historická zástavba podél Tomáškovy a Dvořákovy ulice, narůstající organicky od raného novověku až do 20. století a doplněná o komplex bývalé Hospodářské školy (dnes učiliště) a gymnázia

První ze zmíněných zón, kam nepronikla socialistická masová výstavba, je oblast východně od sídliště Na Železné, podél dnešních ulic Pivovarská, Horákova, K Řece, Wünschova, Tylova, Nad Pivovarem a Žďárská cesta. Nepatří k nejstaršímu sídelnímu jádru Pražského předměstí. Parcelace tu až na výjimky začala až v 2. polovině 19. století a teprve na konci 20. století zde byly zastavěny poslední volné plochy. Co je ale důležité, tato zástavba nepodlehla komunistickým asanačním snahám a uchovala se do současnosti jako cenná ukázka lidštějších měřítek Pražského předměstí.

Obsah

5.1. Měšťanský pivovar. 1

5.1.1. Výstavba měšťanského pivovaru.. 1

5.1.2. Další stavební vývoj měšťanského pivovaru.. 1

5.2. Dochované domy v ulicích Pivovarská, Wünschova, Tylova a Horákova. 2

5.2.1. Dochovaná zástavba v Pivovarské ulici 2

5.2.2. Technický vývoj Pivovarské ulice a vývoj pojmenování 3

5.2.3. Dochovaná zástavba v Horákově ulici 4

5.2.4. Technický vývoj Horákovy ulice a vývoj pojmenování 4

5.2.5. Dochovaná zástavba ve Wünschově ulici a Tylově ulici 5

5.2.6. Technický vývoj Wünschovy a Tylovy ulice a vývoj jejich pojmenování 6

5.3. Logistický areál na bývalé Pivovarské louce. 6

5.3.1. Stavební vývoj Pivovarské louky do roku 1945 (plány na výstavbu měšťanské školy) 6

5.3.2. Stavební vývoj Pivovarské louky po roce 1945 (vznik autobusových dílen). 7

5.4. Žďárská cesta. 7

5.4.1. Technický vývoj a vývoj trasy Žďárské cesty. 8

5.4.2. Zástavba v ulici Žďárská cesta. 8

5.5. Bývalá kotelna Na Železné. 9

5.5.1. Plány na stavební využití pozemku a výstavba kotelny. 9

5.5.2. Zrušení kotelny a plány na asanaci areálu.. 9

5.6. Chatová osada za tratí při Žďárské cestě (Nad pivovarem). 10

5.6.1. Původní podoba oblasti 10

5.6.2. Vznik chatové osady počátkem 50. let a její další rozšiřování 10

5.6.3. Popis zástavby v chatové osadě u Žďárské cesty. 11

5.1. Měšťanský pivovar

5.1.1. Výstavba měšťanského pivovaru

Až do výstavby sídliště Na Železné, která přehlušila předchozí městské dominanty, byl výrazným prvkem siluety města areál měšťanského pivovaru čp.146/II. Roku 1862 zakoupili právováreční měšťané louku při tehdejší Příbramské silnici.[1] Dne 5. května 1863 se tu otevřely pivovarské sklepy pro právovárečné měšťany.[2] Oblasti se pak nějaký čas říkalo „Na Sklepích“.[3] Roku 1888 se v této lokalitě konala Jubilejní krajinská hospodářská průmyslová výstavba, pořádaná k 40. výročí panování císaře Františka Josefa I. ve dnech 12. – 16. srpna 1888. Na „louce a na poli pod sklepy u Příbramské silnice“ byly vystaveny průmyslové a zemědělské výrobky.“[4]

Na počátku 20. století vyrostl vedle sklepů areál právovárečného (měšťanského) pivovaru čp.146/II (foto z r. 2003). Stavba byla zadána 8. dubna 1900, přičemž projekt i stavební práce provedl místní stavební podnikatel Bohuslav Ryšavý.[5] Objekt se dočkal kolaudace 4. prosince 1901 a byl vysvěcen 15. prosince děkanem Eduardem Rausem. 17. prosince 1901 vyšla z pivovaru první várka.[6] Technologické vybavení dodala firma Andrlík & Hüber, zámečnické práce firma Karel, klempířské práce firma Páník, sklenářské práce firma Pikolon mladší a nátěrové a malířské práce zajistila firma Pikolon & Bastl. Celkové náklady na výstavbu pivovaru dosáhly 90 000 korun.[7]

Hlavní pivovarská budova měla dvě až tři patra, přičemž varna procházela skrz dvě podlaží. V přízemí se nacházela strojovna, kotelna, „topírna“, kancelář a chmelárna. V 1. patře byl umístěn byt sládka, ve 2. patře pak chladicí prostor, „šalanda“, tedy místnost, kde sládek odpočíval nebo přijímal hosty, a půda. V 3. patře byla vodní nádrž.[8] Před budovou byla zřízena studna s kapacitou 600 hl vody.[9] Po vyčerpání se do 24 hodin opět naplnila.[10] Výrobní kapacita pivovaru činila 3000 hl/rok.[11] V letech 1907–1909 sem obec investovala 23 475,10 K a postavila novou hospodářskou budovu.[12]

Pivovar se stal dominantou Pražského předměstí, a to ani ne tak svou novorenesanční fasádou, jako spíše polohou na mírném svahu severně od dnešní Pivovarské ulice. Areál pivovaru s fotogenickým, 30 metrů vysokým komínem,[13] vynikal při pohledu z okolních ulic, i ze vzdálenějších čtvrtí Rokycan. Tento efekt byl zničen výstavbou sídliště Na Železné, kdy se dominanta pivovaru ocitla ve stínu masy panelových domů v jejím těsném sousedství a kdy se nedaleko cihlového pivovarského komína vztyčila ryze tovární hmota nedaleké kotelny.

5.1.2. Další stavební vývoj měšťanského pivovaru

V roce 1913 město uvažovalo o půjčce 300 000 K od Domažlické spořitelny. Původní plán na její rozdělení předpokládal, že 113 000 K se využije na rekonstrukci pivovaru. Nakonec ale v září 1913 zastupitelé revidovali plán, investici do pivovaru zrušili a většinu peněz předisponovali na zamýšlenou výstavbu železářské školy v Plzeňské ulici (viz).[14] Jenže s propuknutím války se plánovaná výstavba školy zadrhla. Rekonstrukci pivovaru mezitím město provedlo vlastními prostředky v letech 1913–1914, a to v roce 1913 nákladem 67 082,27 K a za rok 1914 nákladem 51 039,66 K. Celkové náklady tak dosáhly 118 121,93 K. V listopadu 1914 zastupitelstvo rozhodlo, že na úhradu této investice použije peníze z půjčky, kterou si vzalo od Domažlické spořitelny a které nebyly využity kvůli odkladu výstavby železářské školy.[15]

Od roku 1920 jednají právováreční měšťané o kapitálovém vstupu Štěnovického pivovaru, a. s. Na schůzi 25. března 1920 se většina z nich rozhodla přijmout nabídku, aby výměnou za každé várečné právo získali 14 akcií Štěnovického pivovaru v nominální hodnotě 200 Kč/akcie.[16] Štěnovický pivovar oslovil rokycanské měšťany a sliboval výrazné investice, například stavbu nové sladovny, stájí a bytů pro dělníky. Práce na rekonstrukci areálu byly zadány firmě stavitele Štěpána Wolfa.[17] Dne 2. listopadu 1923 odprodalo Štěnovickému pivovaru svých 9 obecních várečných práv i městské zastupitelstvo.[18] Tím se převod podniku dovršil.[19] Po několika letech ale nový majitel vaření piva v rokycanské provozovně ukončil, protože bylo nerentabilní. V roce 1927 se pivovar změnil na sklady. K 1. lednu 1929 fúzoval Štěnovický pivovar s Gambrinusem a ten později s Plzeňskými pivovary. Areál v Rokycanech nadále sloužil jako skladovací prostory.[20]

Počátkem 40. let 20. století jedná obec o odprodeji části pozemku č.kat.2233/2 Plzeňským akciovým pivovarům. 4. července 1941 pivovary požádaly o odprodej pozemku k zaokrouhlení svého majetku a k rozšíření skladů a nádvoří. 14. srpna 1941 rada doporučila transakci odložit a spojit s uvažovaným prodejem tzv. Pivovarské louky (kde se tehdy plánovala výstavba mlékárny, viz níže). Jenže v roce 1942 byla podána opětovně žádost pivovarů na odprodej části č.kat.2233/2 o ploše 1430 čtverečních metrů. Kupec prý nechá obci předkupní právo na pozemky č.kat.2234 a č.kat.2233/1, které přiléhají k Pivovarské louce a tvoří s ní jeden celek. 28. května 1942 to rada doporučila ke schválení a vyzvala zastupitelstvo, aby určilo cenu. Pozemek se nalézal ve svahu ve stráni a hodil se vlastně jen k rozšíření objektů režijního skladu pivovarů. Cena byla stanovena na 100–120 K/čtvereční sáh. V červnu 1942 to schválilo zastupitelstvo.[21]

Během 1. pololetí 1967 byla povolena rekonstrukce areálu pivovaru.[22] V listopadu 1967 se městský národní výbor zmiňuje o tom, že majitel pivovaru by měl výhledově provést vyasfaltování příjezdové komunikace do areálu. Šlo o aplikaci dobově prosazovaného modelu „sdružování finančních prostředků“, kdy se místní podniky podílejí na komunálních investicích.[23] V květnu roku 1968 byl opatřen komín pivovaru latexovým nátěrem s bílo-zeleným motivem šachovnice.[24] Dle informace ze září 1972 měl podnik Plzeňské pivovary dokončit výstavbu chodníku od Pivovarské ulice až do areálu pivovaru, a to ještě ve 3. čtvrtletí 1972.[25] Ještě dlouho sloužil areál jako pivovarské sklady. Roku 1992 vyrostla u jeho okraje směrem do ulice K Řece značková prodejna Plzeňských pivovarů.[26] V roce 2003 byla zřízena rekonstrukcí pivovarského skladu v části areálu stanice technické kontroly pro osobní automobily.[27]

Na severním okraji komplexu pivovaru stála u starší polní cesty skupina stodol. Stodoly jsou zde zakreslené už na katastrální mapě z roku 1838. Zanikly při výstavbě sídliště Na Železné na konci 70. let 20. století. Jejich vznik nejspíše volně souvisí s rozhodnutím gubernia (zemské vlády), se kterým se 26. října 1784 seznámila obecní rada. V něm se nařizovalo, „že se na budoucnost všechny stodoly za městem stavěti musí.“ A kromě toho se stanovovalo, že „kdo budoucně ty stavení, které od dřeva byli, od kamene stavěti bude, od obce vápno zdarma dostane.“[28] Je otázkou, zda šlo o plošné nařízení, nebo zda bylo vydáno specificky pro Rokycany, protože to bylo jen měsíc a půl od katastrofálního požáru města, při jehož šíření nepochybně sehrála negativní roli i skutečnost, že mezi měšťanskými domy stály stodoly plné úrody a další hospodářské budovy, často dřevěné.

Dne 17. července 1818 se před obecní radou řešil přípis podkomořského úřadu ve věci „nově postavených 10 stodol.“ Město rozhodlo, že „ist hierwegen mit dem betreffenden Scheuerbesitzern eine Sinnhandlung vorzunehmen,“ neboli „z té příčiny má býti s dotčenými majiteli stodol vedeno jednání za účelem dohody.“[29] Ze zprávy plyne, že někdy v roce 1818 nebo krátce předtím došlo k výstavbě 10 stodol. Zápis z jednání magistrátu bohužel neupřesňuje lokalitu. V Rokycanech v té době bylo několik okrsků, kde stodoly vyrůstaly: u Pražské silnice na místě sídliště Hrudkovanka, zde u Žďárské cesty nad pivovarem, v Jirchářské ulici u Žampírek, u Šťáhlavské silnice na dnešním Rašínově, v Knihově ulici a ve Sladovnické ulici. Je vysoce pravděpodobné, že zpráva z roku 1818 se týkala některé či vícero z těchto lokalit (žádná z nich kromě Knihovy ulice neobsahovala 10 a více stodol). Město tak ustoupilo sílícímu tlaku měšťanů, kteří se možná obrátili na vyšší instanci (podkomořský úřad). Ve stejné době mj. probíhalo vleklé dohadování mezi obcí a lékárníkem Aloisem Storchem, který urputně žádal přidělení parcely pro stodolu (o tomto sporu víc v kapitole Malé náměstí, v pasáži o Storchově domě čp.103/I).

A také tu stojí obytný dům čp.624/II. Číslo popisné obdržel někdy za 2. světové války. Šlo o součást trendu, kdy za Protektorátu došlo k očíslování mnoha vedlejších či technických objektů (kůlen, skladišť, chatek). V seznamu vlastníků domů cca z roku 1945 už byl zaznamenán, coby majitel uváděny Plzeňské pivovary.[30] Při pohledu na evidenční katastrální mapu z roku 1877 se ukazuje zajímavá skutečnost. Nynější dům čp.624/II totiž už na ní je zakreslen (objekt č.kat.493) a šlo tedy o jeden ze dvou původních objektů pivovarských sklepů z roku 1863 (druhý větší se nacházel na místě dnešní stodoly č.kat.494/6 jižně od čp.624/II). Jinými slovy tento nenápadný dům je minimálně půdorysně nejstarším objektem celého pivovarského areálu.

Ulice se od 7. září roku 1953 nazývala rozhodnutím rady MNV Nad Pivovarem, ale v zápisu je to uváděno jako „ulice za stodolou K. Mottla směrem do polí.“[31] Mottl měl přitom domy v dnešní ulici Pod Starou hutí a letecký snímek z roku 1957 zobrazuje velkou stodolu nad touto ulicí, zhruba na rohu dnešních ulic Příbramská a U Rozvodny,[32] takže mohlo jít o dnešní Trnkovou ulici, která byla cestou do polí, k nově vznikající chatové osadě u Žďárské cesty, nebo spíše o ulici U Rozvodny, která odbočovala od zmíněné stodoly do polí. Označení ulice Nad Pivovarem každopádně později bylo užíváno pro lokalitu v prodloužení Kotyzovy ulice, po severním okraji měšťanského pivovaru, jižně od pozdější kotelny, skrz areál garáží, kde se u železniční trati napojuje na Žďárskou cestu (viz níže). Na aktuálních mapách je zase umisťována do severního úseku ulice K Řece (severně od Pivovarské ulice). Není v ní ale dle stavu z roku 2021 evidována ani jedna adresa. I dům čp.624/II je řazen do Kotyzovy ulice.

5.2. Dochované domy v ulicích Pivovarská, Wünschova, Tylova a Horákova

Směrem od pivovaru k Padrťskému potoku se podél ulic Pivovarská, Wünschova, Tylova a Horákova rozkládají tři bloky většinou přízemních obytných domů (foto z r. 2003). Urbanizace tu začala v roce 1898. V březnu 1898 se v dobovém tisku uvádí, že Jan Till rozparceloval své pole u okresní Příbramské silnice u viaduktu dráhy na 16 stavebních míst.[33] Vznikla tak prostorná stavební plocha na rovinatém pozemku na okraji tehdejšího Pražského předměstí. Pravidelný způsob parcelace a nově vložené ulice (Wünschova, Tylova) byly koncipovány v souladu s regulačním plánem města z roku 1892, který tyto pozemky navrhoval zpřístupnit pro obytnou výstavbu. Celý okrsek zástavby je na jihovýchodě uzavřen kamenným železničním viaduktem, původně z roku 1862 (foto z r. 2004), počátkem 21. století přestaveným. Jeho popis se nachází v kapitole „železniční architektura“

5.2.1. Dochovaná zástavba v Pivovarské ulici

Podél západní strany Pivovarské ulice vznikla po povolení k parcelaci koncem 19. století rychle řada podobně koncipovaných obytných domků, a to (ve směru od jihu, tedy od viaduktu železnice, k severu, tedy k sídlišti Na Železné) čp.92/II, čp.97/II, čp.196/II, čp.197/II, čp.206/II, čp.202/II, čp.225/II a čp.223/II. Těchto osm domů tvoří souvislou uliční frontu podél západní strany ulice. Všechny pocházejí z doby okolo roku 1900.

Dům čp.92/II postavil Jan Štajf, který získal stavební povolení 10. února 1897. Novostavba podle projektu Hynka Šmolíka byla kolaudována 18. října 1898.[34] V městském archivu se nachází složka z roku 1902, nazvaná „Fuchs Jan, přestavba dřevárny a prádelny čp.92/II, Pražské předměstí“, a další z roku 1904 „Fuchs Jan, zřízení hradby čp.92/II, Pražské předměstí“.[35] Byl to původně přízemní objekt. V dubnu 1930 povolila rada A. a R. Peštovým jeho přestavbu a nástavbu.[36] Obývací povolení na nástavbu patra v čp.92/II získali Antonín a Růžena Peštovi rozhodnutím rady v říjnu 1930.[37] V této podobě se zachoval do současnosti. Jde o patrový objekt s pětiosým průčelím do ulice a střechou s polovalbou. Jižní průčelí obrácené do zahrady je dvouosé, s malým oknem v štítové stěně.

Všechny ostatní domy si udržely původní přízemní výšku. Jejich podobné proporce i výška hřebene střechy ukazují na původní plánovitou parcelaci. Dům čp.97/II je přízemní, čtyřosý. Uprostřed uliční fasády má ještě dvě menší okna. Vchod je řešen ze zadní části zahrady, tedy z Horákovy ulice. Číslo popisné bylo použito druhotně. V matrice křtů se už v roce 1790 uvádí narození syna Jakuba Hatze v čp.97/II,[38] v matrice pohřbů zase 26. září 1836, kdy tu zemřela Markéta Lukšová.[39] Podle hodnoty čísla šlo o dům, který musel stát už v roce 1771, kdy se v Rokycanech zaváděla domovní čísla. A vzhledem k tomu že domy s hodnotou do čp.95/II stály v dnešní Pivovarské ulici a objektem čp.98/II byl obecní pivovar na Práchovně, tak se i čp.97/II měl nacházet někde v této části města. Problém je, že na indikační skice mapy stabilního katastru z roku 1838 dům zde ani jinde ve městě zakreslen není.[40] Další možností je, že dům čp.97/II původně stával někde v bloku mezi dnešními ulicemi Pražská, Horákova, K Řece a Pivovarská, kterou dle stavu z roku 1838 vyplňovala velká zahrada, patřící k domu čp.88/II, která patrně vznikla expanzí a přikupováním pozemků (včetně nejspíše zboření původní usedlosti čp.87/II). Podobný proces mohl proběhnout i na severovýchodním okraji této velké zahrady, tedy naproti domu čp.95/II, kde dle geografické logiky mohl stát dům čp.97/II (i další „nezvěstný“ objekt čp.96/II). Variantou této teorie pak je, že jeden z původních a zatím nelokalizovaných domů čp.96/II a čp.97/II byl zahradní altán, který stál uprostřed této zahrady ve vnitrobloku (viz výše, v rámci popisu původní zástavby na místě sídliště Na Železné). V roce 1857 je při sčítání lidu v Rokycanech opět doložen objekt čp.97/II, ale v neznámé lokalitě.[41] Ještě v seznamu domů podle majitelů z roku 1896 se uvádí, že čp.97/II není přiděleno.[42]

Současný dům čp.97/II byl každopádně postaven na dosud nezastavěném pozemku až v roce 1900. Na jeho výstavbu získal Josef Křikava povolení 15. února 1900. Novostavba dle projektu Hynka Šmolíka byla zkolaudována 14. července 1900.[43] V únoru 1931 obecní správní komise stanovila, že se nevydá povolení J. Hatanovi na výstavbu chléva, záchodu a hnojiště na nádvoří čp.97/II. Nádvoří je podle obce příliš malé a umístění hnojiště blízko veřejné komunikace by nebylo vhodné z hygienických důvodů.[44] Jenže majitel čp.97/II se proti tomu postavil a v září 1931 musela rada na vědomí vzít výměr okresního úřadu, který stížnosti J. Hatana na zamítavé stanovisko MÚ na povolení stavby chléva, záchodu a hnojiště v čp.97/II vyhověl.[45] V březnu 1932 ohlašuje rada, že dle dohody mezi stěžovateli, kterými jsou majitelé domů čp.92/II a čp.197/II, a J. Hatanem majitelem čp.97/II, zůstane zatím v klidu stížnost ohledně zdravotních a stavebních závad na čp.97/II až do vyřízení stavební záležitosti zemským výborem.[46] V lednu 1933 radní vydali užívací povolení pro Františka Světlíka na novostavbu hospodářské budovy v nádvoří u čp.97/II.[47] V roce 1934 proběhla výstavba chléva, hnojiště a záchodu u čp.97/II s kolaudací 3. října 1934.[48] Dům měl ještě okolo roku 2005 okna s obklady z černých dlaždic. Později při rekonstrukci fasády byly odstraněny.

Následující domy čp.196/II a čp.197/II vyrostly roku 1900. Hynek Šmolík získal povolení 15. února 1900. Novostavby dle jeho vlastního projektu prošly kolaudací 14. září 1900. Dne 1. září 1920 získala Růžena Vitoušová stavební povolení na výstavbu chléva u čp.196/II dle plánů Štěpána Wolfa. 10. března 1925 obdržel povolení Václav Svejkovský z čp.197/II na stavbu domovního kanálku. Téhož roku provedl i výměnu vrátek.[49] Dům čp.196/II zaujímá užší parcelu a do Pivovarské ulice hledí jen dvouosým průčelím. Vchod je z Horákovy ulice. I zde ještě okolo roku 2005 fasádu doplňoval obklad okenních otvorů z černých dlaždic, instalovaných za socialismu. Pak byly obklady sejmuty, fasáda ale nebyla opravena. Vedlejší domek čp.197/II má rovněž vchod ze zadní části parcely. Do ulice hleděl ještě v roce 2005 původní, štukovanou neorenesanční fasádou s profilovanými šambránami, korunní římsou a vertikálními bosovanými pásy na okrajích průčelí. Šlo o zajímavou ukázku dobového užívání eklektického tvarosloví i v podmínkách maloměstské stavební produkce. Bohužel o veškerý dekor dům přišel při následné nevhodné rekonstrukci. Rytmus oken se změnil na dvě osy a na dům byla aplikována nečleněná fasáda, ke škodě města i majitele domů, který má nyní místo osobitého dobového domku sterilní nemovitost. Širší parcelu zaujímá sousední čp.206/II. Přízemní dům s čtyřosým průčelím má už vchod z Pivovarské ulice. V městském archivu se nachází složka z let 1901–1902, nazvaná „Malík Josef, kolaudace domu čp.102/II a čp.206/II, Pražské předměstí“.[50] Ovšem dle sčítání lidu z roku 1910 byl Josef Malík majitelem čp.207/II v nedaleké Horákově ulici.[51] Není tudíž jisté, zda nešlo o omyl v čísle popisném. Fasáda objektu čp.206/II byla zmodernizována za socialismu vsazením třídílných oken. Od té doby neprošla opravou.

Následuje dům čp.202/II. Patřil rodině Hejrovských, respektive Janu Františku Hejrovskému, dlouholetému redaktorovi lokálního týdeníku Žďár. Zde sídlila i redakce tohoto vlivného mladočeského, později národně demokratického periodika. Nápis „Žďár“ je dosud patrný, byť značně omšelý, na fasádě domku.[52] Objekt na široké parcele má souměrné, šestiosé průčelí, dochované intaktně patrně od dob prvorepublikové modernizace. V květnu 2003 schválilo zastupitelstvo Antonínu Prokůpkovi z čp.202/II půjčku 100 000 Kč z Fondu rozvoje bydlení na obnovu střechy.[53] Ve vnitrobloku za čp.202/II získal později samostatné číslo popisné objekt čp.625/II. Ukazuje ho tu ještě mapa města z roku 1990. V seznamu majitelů domů cca z roku 1945 mají čp.202/II a čp.625/II stejného majitele, Elišku Hejrovskou.[54] Za Protektorátu došlo k očíslování mnoha podružných objektů (kůlen, skladišť, chatek). Objekt čp.625/II tak mohl být staršího data a někdy před r. 1945 pouze získal samostatné číslo. Dle stavu k roku 2021 už není číslo popisné čp.625/II formálně evidováno. Nádvorní objekt (bývalý čp.625/II) ale dle stavu z roku 2019 dál stojí.

Podobnou dispozici jako čp.202/II má i sousední dům čp.225/II s širším, čtyřosým průčelím. Dne 13. srpna 1920 Jan a Marie Peškovi získali povolení na přestavbu kolny, dle stavebního plánu Štěpána Wolfa.[55] Fasáda prošla nevhodnou modernizací za socialismu a zůstává od té doby beze změn.

Souvislou domovní frontu v této části ulice uzavírá objekt čp.223/II, čtyřosý, přízemní, se sedlovou střechou a širokými vraty do ulice. Na něm se stále zachoval dekor z černých dlaždic okolo oken, patrně výsledek vzájemné inspirace mezi zdejšími sousedy v období socialismu.

O něco později, na počátku 20. let 20. století, doplnil stávajících osm domů v Pivovarské ulici ještě domek čp.314/II na nároží Pivovarské a Wünschovy ulice. V březnu 1923 obecní správní komise nepovolila Lvu Brejchovi dodatečnou úhradu 335 Kč na výstavbu chodníku před domem čp.314/II. Brejcha nezaplatil částku do dne kolaudace, jak bylo předepsáno.[56] Bohumil Pošmurný z čp.314/II předložil roku 1932 žádost o přístavbu verandy.[57] Přízemní domek je na zkoseném nároží zvýrazněn zděným trojúhelníkovým štítem. Za socialismu prošel amatérskou opravou, při níž byly zaslepeny prakticky veškeré okenní a dveřní otvory do nároží i do Pivovarské ulice. Naopak na straně do Wünschovy ulice bylo do střechy domu vestavěno utilitárně pojaté obytné 1. patro. Kompozičně nezvládnutá rekonstrukce, příznačná pro kutilské stavitelství předlistopadových dob, byla ještě umocněna aplikací brizolitového pláště fasády. Někdy po roce 2005 dům prošel rekonstrukcí, při které zmizel brizolit. Základní těžkopádná dispozice fasády, vytvořena rekonstrukcí za socialismu, ale revidována nebyla. Při této poslední opravě domu také zanikl profilovaný okraj fasády nárožního štítu, což byl poslední pozůstatek původního zdobnějšího členění fasády z časů před modernizacemi.

Okolo roku 1910 pokračovala parcelace Pivovarské ulice i dále k severu. Za křižovatkou s Wünschovou ulicí ještě vyrostl samostatný domek čp.282/II a pak dva identické dvojdomky čp.255-256/II a čp.257-258/II. Dům čp.282/II se hmotově zachoval v původním stavu. V městském archivu se nachází složka z roku 1911, nazvaná „Koldínský František, stavba kůlny čp.282/II, Pražské předměstí“, a pak ještě složka z roku 1912, pod jménem „Koldínský František, stavba altánu čp.282/II, Pražské předměstí“.[58] Přízemní objekt s valbovou střechou hledí do Pivovarské ulice čtyřosým průčelím. Fasáda ovšem také nese těžké stopy socialistického stavitelství, s typizovanými trojdílnými okny a hrubým nástřikem fasády. Dle stavu z roku 2005 tu ještě jedno okno do Pivovarské ulice bylo vyplněno luxfery, příznačným stavebním prvkem estetiky období socialismu, později odstraněnými. Na severní stranu domu byl dodatečně počátkem 21. století připojen přízemní plochostřechý obytný domek čp.1286/II. Dostavěn byl 9. října 2012. Majetkově je propojen s čp.282/II.[59]

Dvojdomky čp.255-256/II a čp.257-258/II vznikly podle jednotného projektu. V městském archivu se nachází složka z roku 1909, nazvaná „Volf Štěpán, postavení a kolaudace čtyř domů při silnici Příbramské čp.255/II, čp.256/II, čp.257/II, čp.258/II, Pražské předměstí“.[60] Postupně se ale jejich podoba dodatečnými stavebními zásahy mírně odlišila. Fasáda objektu čp.258/II nese stopy socialistické modernizace s typizovanými okny a kachlovým obkladem průčelí (opět jedno okno je osazeno luxfery). Druhá polovina dvojdomu, čp.257/II, má také obklad fasády dlaždicemi. Ještě k roku 2005 se tu nacházela původní vícetabulková dělená okna, později bohužel nahrazená novými, typizovanými. Dvojdům čp.255-256/II míval ještě v roce 2005 původní fasádu se secesním, třebaže omšelým štukovým dekorem, zejména pěkné šambrány oken. Jižní polovina dvojdomku, čp.256/II, někdy poté bohužel o tuto fasádu při rekonstrukci přišla a získala sterilní průčelí obložené dlaždicemi. Vedlejší objekt čp.255/II si zatím původní fasádu z počátku 20. století zachoval a je tak mizející ukázkou toho, jak mohla vypadat zdejší zástavba, než ji začali proměňovat šetřiví kutilové bez estetického citu. Ve fondech městského archivu je uložen spisový materiál z roku 1911, pod jménem „Loukota Václav, stavba chléva a kůlny čp.255/II, Pražské předměstí“.[61]

V jednom z těchto domů v Pivovarské ulici býval dříve hostinec U Slunce.[62] Patrně šlo o dům čp.314/II, protože když získávala za první republiky Wünschova ulice svůj název, je popsána jako ulice „od Slunce k Padrťskému potoku.“[63]

Na protější straně Pivovarské ulice se rozkládá logistický areál (bývalá Pivovarská louka a pozdější autobusové dílny, jeho popis viz níže). Jediným obytným domem je tu starší usedlost čp.173/II (foto z r. 2004), situovaná poblíž železničního viaduktu na jižním konci Pivovarské ulice. Podlouhlé přízemní stavení s rozlehlou zahradou vzniklo po roce 1875. Toho roku totiž František Lukeš požádal Českou západní dráhu o povolení k výstavbě, přičemž novostavba se měla přiblížit až k náspu železniční trati, takže bylo nutné požádat o souhlas z požárního i dopravního hlediska. Projekt nového domu vypracoval místní stavitel Hynek Šmolík.[64] Z roku 1876 pochází složka v městském archivu, nazvaná „Stavba domu Františka Lukeše, čp. 173 Pr. př.“.[65] V matrice je dům s číslem popisným čp.173/II poprvé zaznamenán 27. srpna 1877, kdy se tu narodil syn jistého Josefa Klíra.[66] V srpnu 1931 povolila městská rada Václavu Lukešovi výstavbu chléva u čp.173/II.[67] Užívací povolení pro V. Lukeše na nový chlév u čp.173/II vydala rada v listopadu 1931.[68] Objekt čp.173/II se hmotově zachoval v podobě z 19. století. V detailu je ovšem změněn modernizacemi. Počátkem 21. století proběhla jeho celková oprava. U domu se rozkládala původně větší zahrada, respektive volné zemědělské pozemky, sahající až k dnešnímu ústí ulice Žďárská cesta, které až mnohem později prošly parcelací a získaly využití pro komerční účely (o nich podrobněji viz níže, v popisu zástavby Žďárské cesty).

5.2.2. Technický vývoj Pivovarské ulice a vývoj pojmenování

V březnu 1914 doporučuje Jan Hejrovský při debatě zastupitelstva o rozpočtu, aby obec provedla úpravu tehdejší Příbramské silnice a zřídila tam plynové osvětlení a přechody. Starosta Anichober ale konstatuje, že Příbramská silnice spadá do kompetence okresu. A. Žán aspoň doporučuje nadehtovat chodníky u domků na Příbramské silnici.[69] V dubnu 1914 město ohlašuje, že část žulových kostek, připravená na předlažbu průtahu erární silnice skrz Rokycany (směr Praha–Plzeň), bude použita i na vydláždění na Příbramské silnici.[70] Práce ale patrně nebyly kvůli vypuknutí války realizovány.

Ve 20. letech 20. století provedl Josef Beneš na příkaz městské rady výstavbu kanálu v tehdejší Příbramské ulici (nynější Pivovarská) za 19 574,64 Kč. Městská technická kancelář pak adjustovala cenu na 18 744,81 Kč a takto ji zařadila do mimořádného rozpočtu na rok 1927.[71] V červenci 1929 hovoří na zastupitelstvu sociální demokrat Josef Selement o tom, že v rozpočtu je nutno pamatovat i na vydláždění Příbramské silnice.[72] Dne 12. května 1933 projednávala obecní okrašlovací a komunikační komise poznatky vzešlé z obchůzky Pražského předměstí. Mimo jiné doporučila na Příbramské silnici prodloužit chodník, který nyní končí před domkem pana Pešty (čp.92/II), dál k mostu. Pešta naznačil ochotu poskytnout obci část svého pozemku na stavbu chodníku. Jednalo se i s panem Lukešem o postoupení části jeho pozemku na prodloužení chodníku, ten to ale prý odmítá. Podle komise se na Příbramské silnici má opravit i chodník u zahrady pana Folty a vyrovnat do přímky lomenou čáru obrubníku.[73] V roce 1942 byla asi Pivovarská ulice opravena. Město totiž v rozpočtu na rok 1943 počítalo s úhradou 250 000 korun za její rekonstrukci, přičemž tato položka je vedena jako „potřeba z roku minulého“.[74]

20. ledna 1965 přijal místní občanský výbor č. 14 na zasedání rady MěstNV závazek opravit na počest 20. výročí osvobození chodník v Pivovarské ulici, kde tehdy byly sklopené obrubníky.[75] V červnu 1968 plánuje MěstNV řešit veřejné osvětlení v Pivovarské ulici na roky 1972–1975.[76] V roce 1985 provedly Technické služby v Pivovarské ulici opravu chodníku.[77] Roku 2004 pak proběhla v Pivovarské ulici, po její jižní straně v úseku mezi křižovatkou s ulicí K Řece až ke křižovatce s Horákovou ulicí, výstavba nového chodníku. Stávající asfaltový již byl ve špatném stavu, přilehlý pruh vozovky se navíc bortil a znemožňoval tak využití plného profilu komunikace pro automobilový provoz. V květnu 2004 rozhodlo město zadat zakázku na výstavbu chodníku firmě SUPTel, a. s. Plzeň za 694 862 Kč.[78] Od konce června do září 2004 pak tu byl položen nový chodník se zámkovou dlažbou z betonových prefabrikátů.[79] Rekonstrukce chodníku navazovala na opravu kanalizačních rozvodů v této ulici. Dle závěrečného účtu obecního hospodaření investovalo během roku 2004 město 1 120 700 Kč do akce „kanalizace Pivovarská“ (plán činil 1 136 000 Kč). Dalších 1 486 000 Kč na tuto investici pokryla v roce 2004 dotace.[80] Dne 7. března 2007 zahájil stavební odbor MÚ sloučené územní a stavební řízení na rekonstrukci rozvodů nízkotlakového plynovodu a přípojek v ulicích Pivovarská, Wünschova, Tylova a Horákova, na základě žádosti firmy ZPČ Plynárenská, a. s. z 13. prosince 2006. V rámci akce mělo dojít k výměně stávajících zastaralých ocelových plynovodů.[81] Dne 23. dubna 2007 bylo vydáno stavební povolení, s termínem dokončení do 31. prosince 2007.[82] V roce 2007 se uvádí, že v Pivovarské ulici je nový chodník, který je ještě v záruční lhůtě. Plánovaná výměna plynového potrubí tak měla být konzultována se zhotovitelem chodníku tak, aby nedošlo k narušení záruky.[83] Dne 21. ledna 2008 vydal MÚ zprávu o chystaném provedení závěrečné kontrolní prohlídky této stavební akce, tedy rekonstrukce plynových rozvodů v těchto ulicích. Prohlídka stanovena na 19. únor 2008.[84] V roce 2013 provedla Vodohospodářská společnost Sokolov v Pivovarské ulici výměnu vodovodních rozvodů nákladem 2 235 000Kč. Šlo o součást komplexní obnovy vodovodní sítě.[85]

Na indikační skice mapy stabilního katastru z poloviny 19. století je komunikace označena jako Obere Bräuhausgasse (tedy česky zhruba Horní Pivovarská ulice).[86] Mapa katastrální evidence z roku 1877 uvádí název Příbramská ulice. Dne 29. prosince 1919 byla přejmenována na Pivovarskou ulici, přičemž původní název si ponechal úsek od železničního viaduktu dál směrem k okraji města.[87]

5.2.3. Dochovaná zástavba v Horákově ulici

Během parcelace na konci 19. století došlo i k prodloužení Horákovy ulice. Ta původně měřila jen pár desítek metrů od křižovatky s Pražskou ulicí. Pak končila zástavba a dál pokračovala směrem k železničnímu viaduktu již jen polní cesta.

Zhruba v místech dnešní křižovatky ulic Horákova a Wünschova (u dnešního domu čp.546/II) stála při této nábřežní polní cestě na kamenném sloupku socha Panny Marie (ulice se proto před rokem 1919 jmenovala Mariánská).[88] Šlo o skulpturu Panny Marie Svatohorské. Instalována sem byla roku 1835 (mapa stabilního katastru z roku 1838 ji tu skutečně zachycuje). Sloužila jako zastávka pro účastníky procesí, kteří tudy vycházeli z Rokycan na Svatou Horu u Příbrami. Místní legenda tvrdila, že socha stojí na místě velkého vyhnilého kmene stromu, ze kterého napadal kolemjdoucí jakýsi démon. Ustal, až když bylo místo vysvěceno a jeden místní obyvatel zde nechal postavit sloup se sochou.[89] Socha tu prý stála ještě v 50. letech 20. století, kdy byla patrně přemístěna blíže k nábřeží.[90] Luděk Krčmář uvádí, že sloup se sochou zde stával ještě k roku 1966 a možná až do přelomu 70. a 80. let.[91] Na mapě města cca z roku 1976, která jinak poměrně přesně zaznamenávala i drobné sakrální stavby, sloup v Horákově ulici vidět není.[92] Nyní zde po sošce nejsou stopy.

V novém úseku Horákovy ulice vyrostly na počátku 20. století v rámci nové parcelace čtyři domy: dvojice sousedících domů čp.204/II a čp.207/II a samostatně stojící čp.221/II a čp.222/II. Dům čp.204/II vznikl počátkem 20. století. Josef Šůcha získal stavební povolení 6. března 1902. Novostavba dle projektu Hynka Šmolíka byla kolaudována 25. července 1902.[93] Uchoval se dosud hmotově v původní podobě. Jde o přízemní objekt se souměrným tříosým průčelím. Vedlejší dům čp.207/II vznikl rovněž krátce po roce 1900. V městském archivu se nachází složka z roku 1910, nazvaná „Malík Josef, přístavba kůlny u čp.202“.[94] Patrně jde o omyl, protože Josef Malík byl dle sčítání lidu z roku 1910 majitelem domu čp.207/II.[95] Původně šlo o přízemní domek, možná měl i on podobné architektonické řešení fasády jako předcházející dům. Za první republiky prošel ale rekonstrukcí a přístavbou. 20. června 1933 bylo vydáno stavební povolení pro Josefa a Antonii Křižovy na nástavbu patra na domě čp.207/II dle projektu Josefa Nováka. 13. října 1933 proběhla kolaudace nástavby 1. patra na čp.207/II.[96] Patrový dům s tříosým průčelím do Horákovy ulice a sedlovou střechou měl ještě v roce 2005 prvorepublikovou podobu, danou tehdejší adaptací. Pak prošel vkusnou opravou, při níž byla upravena fasáda a do střechy vloženy vikýře obytného podkroví.

Dům čp.221/II pochází z počátku 20. století. V městském archivu se nachází složka z let 1904–1905, nazvaná „Harych Jan, kolaudace stavby čp.221/II, Pražské předměstí“.[97] Přízemní objekt se sedlovou střechou má do ulice čtyřosé průčelí s převážně dochovaným původním členěním štukových vlysů. Anna Kohoutová obdržela 13. března 1940 povolení na výstavbu koupelny a kanalizace v čp.221/II dle projektu Jaroslava Žoura.[98] Okna někdy na přelomu 20. a 21. století byla zmodernizována, ale vcelku nerušivě. Vedle domu jsou hodnotná původní vrata s kovanou mříží. Rohový dům čp.222/II na nároží Horákovy a Wünschovy ulice je přízemním objektem s valbovou střechou. Průčelí do Horákovy ulice je tříosé, do Wünschovy ulice dvouosé. 27. února 1941 získal Josef Houška povolení na výstavbu kůlny podle projektu Jaroslava Žoura.[99] Fasáda za socialismu byla nevhodně zmodernizována, zbavena členění a pokryta stříkanou omítkou.

Kromě výše uvedených čtyř domů ovšem intenzivnější parcelace v Horákově ulici nebyla a ani nemohla být provedena. Jednak její jižní úsek, poblíž šípovitého nároží Horákovy a Pivovarské ulice, nemá dostatečnou hloubku domovního bloku, takže zde není prostor pro souvislou domovní frontu a ulici tak lemují jen zahrady a zadní vchody do domů v Pivovarské ulici, jednak až do 30. let zůstával Padrťský potok neregulovaný a definitivní parcelace tak musela počkat na vyřešení této inženýrské akce. I proto byl celý úsek Horákovy ulice od křižovatky s Wünschovou ulicí dál k severozápadu, až k nároží s dnešní ulicí K Řece (která ale vznikla až koncem 70. let 20. století v souvislosti s budováním panelového sídliště Na Železné, viz výše), prázdný. Až koncem 30. let po provedení regulace Padrťského potoka, která stabilizovala hranice řečiště, byla provedena zástavba nábřeží i v tomto úseku. Nacházela se tu do té doby velká louka č.kat.164.

V roce 1937 jedná samospráva o povolení k rozdělení pozemku č.kat.164 Františka a A. Kraftových na stavební parcely. 25. listopadu 1937 byla podána žádost, podle které tu měla vzniknout 4 stavební místa. 30. listopadu 1937 proběhlo komisionelní řízení. Zástavbu měly tvořit volně stojící nebo sdružené jednopatrové domy, nebo přízemní domy s podkrovím, přičemž rohová parcela č. 1 měla být zastavěna tak, aby novostavba na ní byla otočena i do Wünschovy ulice. Město prohlašuje, že domy by měly být ozdobou nábřeží tak jako domy Kalašových na protějším břehu (objekty čp.11/II a čp.12/II v dnešní Čapkově ulici). Kraftovi zároveň museli odprodat paní Steinerové (majitelka nedalekého čp.287/II v Tylově ulici) k doplnění její rohové parcely č.kat.2236/9 klín určený kolmicí od jihovýchodního rohu parcely č.kat.707 na regulační čáru ve Wünschově ulici. 2. prosince 1937 rada doporučila parcelaci ke schválení a ještě v prosinci 1937 vše schválilo i obecní zastupitelstvo.[100] Tehdy zde vyrostl rohový rodinný dům čp.546/II (foto z r. 2003). Až do svého zatčení v říjnu 1941 v něm bydlel PhDr. Bohuslav Horák, místní vzdělanec, středoškolský učitel, člen Sokola a činovník městského muzea. Ulice nese dnes jeho jméno. Jde o patrovou vilu, měřítkově mohutnější než starší zástavba z počátku 20. století. V střední ose průčelí do Horákovy ulice vystupuje do úrovně 2. patra zvýšený trakt, předsunutý do ulice v úrovni 1. a 2. patra. V roce 2006 obdrželo město žádost o povolení výstavby kanceláří při domu čp.546/II. Měl zde být umístěn pult centrální ochrany pro město Rokycany a okolí pro bezpečnostní agenturu IVA. Vzhledem k tomu, že přístavbou objektu kanceláří mělo dojít k překročení maximálního podílu zastavěné plochy pozemku a tedy k narušení regulativů územního plánu, byl nutný souhlas města. Odbor rozvoje města neměl proti přístavbě námitky. 7. srpna 2006 o povolení jednala rada. Nový trakt měl být umístěn v severozápadní části pozemku. Projekt vypracoval Ing. Jiří Škop z Rokycan.[101]

Zatímco vila Horákových byla sice výstavným, ale stále spíše rodinným domem pro individuální bydlení, vedlejší dvoupatrový dvojdům čp.595-596/II (foto z r. 2004) s valbovou střechou už představuje typ městského bytového domu. 4. dubna 1940 potvrdila rada povolení k jeho výstavbě. Majiteli byli B. Taibl a V. Selement.[102] Stavební povolení získali 3. dubna 1940. Projekt novostavby byl dílem Františka Kreisingera z Radnic. Kolaudace proběhla již 30. prosince 1940.[103] Šlo o součást stavebního boomu na konci republiky a počátkem Protektorátu, kdy mnozí obyvatelé v předtuše válečné inflace rychle investovali do nemovitostí. Dům byl ještě roku 2004 dochován v intaktní podobě z počátku 40. let, později jeho jižní část (čp.595/II) prošla rekonstrukcí a zateplením fasády. Zvoleny zde tóny zelené barvy. Dvojdům ukazuje, jak mohla vypadat stavební proměna Pražského předměstí, kdyby v Československu nenastoupila vláda komunistů. Namísto plošně řešených, často necitlivých obytných souborů, by postupně mezi stávající vesnickou zástavbou vznikaly podobné bytové domy, které by evolučně modernizovaly sídelní strukturu předměstí. Bohužel zůstalo jen u tohoto spíše ojedinělého stavebního počinu.

5.2.4. Technický vývoj Horákovy ulice a vývoj pojmenování

V říjnu 1933 se uvádí, že městská technická kancelář zváží zřízení jedné elektrické lampy za domem čp.80/II na nábřeží Padrťského potoka.[104] Až do 30. let 20. století byla Horákova ulice ve svém novějším úseku poměrně úzká a nestabilní. Novou zástavbu tu totiž bezprostředně lemoval břeh Padrťského potoka, jehož koryto bylo před regulací daleko širší než nyní.[105] Horákova ulice přitom měla potenciál stát se urbanisticky významnou linií, kde by vznikla důstojná zástavba, lemující nábřeží potoka. V 30. letech 20. století se regulace Padrťského potoka konečně dočkala své realizace a nábřeží získalo na výstavnosti. V roce 1941 byly vysázeny po obou stranách Padrťského potoka, tedy v Horákově i Čapkově ulici, jehlancovité topoly, které rychle vyrostly a změnily se v monumentální alej a symbol města.[106] Horákova ulice ale v době komunistické vlády prodělala degradaci, protože parkové řešení, které se na nábřeží potoka s širokými pruhy trávníků doslova nabízelo, nebylo nijak rozvíjeno (foto z r. 2003). Naopak, bez pravidelné údržby se původní zelený pás vytrácel přirozeným odumíráním. Stav topolů se také rychle zhoršoval, již po vichřici v roce 1955 byly mnohé narušeny. Na konci 80. let 20. století byly tyto rychle stárnoucí stromy pokáceny. Nebylo to ale primárně kvůli jejich stavu, nýbrž kvůli pokládce vojenského kabelu, který vedl z Rokycan do vojenské posádky ve Strašicích.[107]

V roce 1957 město ohlašuje záměr provést v příštích letech generální opravu ulice.[108] V roce 1959 jí měla předcházet plynofikace.[109] Vše se ale pravděpodobně opozdilo. Plynofikaci domů v Horákově ulici totiž MNV posunul na rok 1960.[110] Výstavba plynovodu pak skutečně byla provedena.[111] V červnu 1959 se uvádí, že práce na úpravě vozovky v Horákově ulici ještě nezačaly.[112] Původní poklidný charakter ulice s lavičkami a pruhem trávníku byl v 60. letech zdevastován opakovanými výkopovými pracemi a černými skládkami.[113] V únoru 1971 uvádí MěstNV záměr zajistit v roce 1971 nad rámec plánu provedení úpravy Horákovy ulice štěrkem.[114]

V dubnu 1972 ohlašuje na jednání MěstNV pan Opp, že již je vypracován projekt na kanalizaci v Horákově ulici. Měla se tím vyřešit i otázka odpadních vod z objektu prádelny (starý pivovar čp.98/II, viz kapitola „Práchovna“).[115] Roku 1972 město utratilo jistou sumu za projektové práce na úpravě komunikací v Rokycanech. Celková částka 27 600 Kčs šla mimo jiné na projekt v Horákově ulici (dále v Krokově, Libušině, V Sadu a B. Němcové).[116] V prosinci 1972 se už na kanalizaci v Horákově ulici pracuje. Akce byla rozvržena na dva roky.[117] Za kanalizaci v Horákově ulici se plánovalo utratit 1 500 000 Kčs z kapitoly vodní hospodářství. Pak byla akce přeřazena do rozpočtové položky občanská vybavenost.[118] Celkem se v roce 1972 za kanalizaci v této ulici utratilo 201 800 Kčs.[119] Během roku 1973 povolil Státní fond vodního hospodářství městu dotaci 204 000 Kčs na kanalizaci Horákovy ulice.[120] V rámci programu výstavby technické vybavenosti pro rodinné domky investovalo město do budování kanalizace v této ulici v roce 1973 790 602 Kčs (plán 792 000 Kčs).[121] V prosinci 1973 se uvádí, že výstavba kanalizace v Horákově přejde i do následujícího roku.[122] Na rok 1974 se očekávalo dokončení akce.[123] Podle zprávy ze září 1974 investovalo město za 1. pololetí 1974 do kanalizace 160 000 Kčs (plán za celý rok 227 000 Kčs). Zároveň se uvádí, že akce probíhá dodavatelsky, tedy na zakázku od stavebního podniku, nikoliv brigádnicky. Dle údajů ze září 1974 už byla kanalizace hotova.[124] Nakonec se za rok 1974 na kanalizaci Horákova prostavělo celkem 156 969 Kčs.[125]

Tvář nábřeží těžce narušila spekulativní výstavba sídliště Na Železné, kdy byl do Horákovy ulice vsazen velkoplošný panelový dům čp.1011-1012/II, zcela necitlivý ke svému okolí. Přitom právě zde, v přívětivém sousedství nábřeží, u mostu v Pražské ulici, měli projektanti situovat nižší a hlavně osobitější zástavbu. Jenže na přelomu 70. a 80. let v státních projekčních ústavech toto nebylo prioritou. V září 1988 se uvádí, že ještě během roku 1988 začnou práce na úpravě veřejného prostranství v Horákově ulici.[126] Počátkem 90. let v souvislosti s dokončením nového mostu přes Padrťský potok v Pražské ulici došlo k výrazné změně dopravního režimu, kdy byla kvůli nové niveletě Pražské ulice zaslepena křižovatka Horákovy a Pražské a spojení vedeno od nynějška jen pro pěší.

Počátkem 21. století město uvažovalo o celkové rekonstrukci ulice, jež měla získat nové chodníky ze zámkové dlažby i nové osvětlení apod. V lednu 2005 se plánovala tato stavební akce v hodnotě 700 000 Kč na rok 2006. Celá investice ale postrádala projektovou dokumentaci.[127] Revitalizací aspoň prošlo stromořadí podél ulice. V roce 1992 bylo v Horákově ulici vysázeno 22 nových topolů.[128] Koncem roku 2005 pak město podél celé Horákovy ulice, při nábřeží potoka, vysadilo pás listnatých stromků.[129] Počátkem prosince 2005 již se práce chýlí k závěru. Výsadbu aleje 36 stromků (32 lip srdčitých a 4 javorů babyka) a dalších keřů (5 brslenů evropských, 3 řešetláky počistivé[130]) provedla firma Prostrom Bohemia. Stromky byly staré 8–10 let.[131] Dne 7. března 2007 zahájil stavební odbor MÚ sloučené územní a stavební řízení na rekonstrukci rozvodů nízkotlakového plynovodu a přípojek v ulicích Pivovarská, Wünschova, Tylova a Horákova, dle žádosti ZPČ Plynárenská, a. s. z 13. prosince 2006. V rámci akce mělo dojít k výměně stávajících zastaralých ocelových plynovodů.[132] Dne 23. dubna 2007 bylo vydáno stavební povolení, s termínem dokončení do 31. prosince 2007. Práce na plynovodu v Horákově ulici měly proběhnout dle požadavku města ještě v 1. pololetí 2007, protože na rok 2007 odbor rozvoje města plánoval realizovat rekonstrukci chodníku v ulici.[133] Dne 21. ledna 2008 vydal MÚ zprávu o chystaném provedení závěrečné kontrolní prohlídky této stavební akce, tedy rekonstrukce plynových rozvodů v příslušných ulicích. Termín stanovil na 19. únor 2008.[134] V roce 2015 začala oprava chodníku v Horákově ulici. Jeho dokončení se plánovalo na rok 2016.[135]

Horákova ulice je na indikační skice mapy stabilního katastru z poloviny 19. století označena jako Untere Bräuhausgasse (česky zhruba Dolní Pivovarská ulice).[136] Na evidenční katastrální mapě z roku 1877 jako Mariánská ulice (podle výše zmíněné sošky Panny Marie, která zde stála). Stejný stav zachycuje i mapa z roku 1907. Dne 29. prosince 1919 byla přejmenována rozhodnutím zastupitelstva na Čejkovu ulici, podle Josefa Čejky, obrozeneckého lékaře (1812–1862), přičemž tento název se týkal i dnešní ulice Na Pátku.[137] Čejkova ulice tak začínala u železničního viaduktu a běžela po pravém nábřeží Padrťského potoka až ke křižovatce se Soukenickou ulicí.

Po 2. světové válce byla přejmenována Čejkova ulice na Horákovu ulici (v úseku od Pražské ulice k železničnímu viaduktu) na počest výše zmíněného Bohuslava Horáka, který tu žil v domě čp.546/II. Změnu jména oficiálně schválil MNV v rámci rekodifikace uličních názvů 25. července 1946.[138] Horákova pověst vlastence byla natolik neotřesitelná, že jeho jméno zůstalo názvem ulice i po celou éru komunistické totalitní moci (B. Horák přitom patřil spíše k pravicové, národně demokratické části předválečného politického spektra).

5.2.5. Dochovaná zástavba ve Wünschově ulici a Tylově ulici

Jako nová příčná spojka mezi Horákovou a Pivovarskou ulicí vznikla počátkem 20. století v trase starší polní cesty č.kat.2942 Wünschova ulice (foto z r. 2003). Po roce 1910 v ní vyrostl dvojdomek čp.283-284/II. V městském archivu se nachází složka z roku 1911, nazvaná „Janatová Marie, stavba domku bez povolení čp.283/II, Pražské předměstí“.[139] Jde ale patrně o omyl, protože dům čp.283/II byl dle sčítání lidu z roku 1921 v majetku Václava Staška.[140] A právě k němu odkazuje jiná složka z fondů městského archivu z roku 1911, pod jménem „Stašek Václav, stavba domu čp.283/II, Pražské předměstí“.[141] V případě druhé poloviny objektu jde o složku z let 1910–1911, označenou „Kukla František, stavba domu čp.284/II, Pražské předměstí“.[142] Okolo roku 1912 proběhla u domu čp.283/II přístavba chléva (složka v archivu „Stašek Václav, stavba chléva čp. 283/II, Pražské předměstí“).[143] Přízemní dvojdům s polovalbovou střechou prošel částečnou modernizací někdy za socialismu, kdy získal trojdílná typizovaná okna. Jeho polovina blíže Padrťskému potoku (čp.284/II) má nad částí uličního průčelí zděný štít s okénkem do půdního prostoru, vedlejší polovina (čp.283/II) má ještě vyšší štít s oknem obytného podkroví. V únoru 1932 vydala rada stavební povolení pro Annu Kuchlerovou na kolnu v čp.283/II.[144] V červnu 1932 získala Kuchlerová povolení i na přístavbu dílny a prádelny v čp.283/II.[145] Obývací a užívací povolení pro A. Kuchlerovou na přístavbu dílny a skladiště u čp.283/II bylo vydáno v říjnu 1933.[146] Václav Stašek získal 11. září 1919 povolení na chlév na dvoře čp.283/II podle projektu Josefa Žoura. 20. června 1933 obdržela A. Kuchlerová povolení na přístavbu krejčovské dílny a prádelny v čp.283/II. Kolaudováno to bylo 13. října 1933.[147] Někdy po roce 2005 prošly obě poloviny domu opravou, včetně vsazení nových oken.

Wünschova ulice je zastavěna jen torzovitě, její primární účel je spojovací, umožnila napojení zástavby v další nově zřízené komunikaci, Tylově ulici (foto z r. 2003). V ní vyrostl soubor jednotně řešených přízemních dvojdomků čp.262-263/II, čp.269-270/II, čp.271-272/II. Všechny vznikly okolo roku 1910. Dům čp.262-263/II se hmotově uchoval v původní dispozici jako přízemní stavba s valbovou střechou. V městském archivu se nachází složka z let 1909–1910, nazvaná „Hejrovský Josef, stavba domu čp.262/II, Pražské předměstí“, a další složka z roku 1910, pod jménem „Trsek Josef, stavba domu čp.263/II“.[148] Oba jsou již uvedeny i ve sčítání lidu z roku 1910, tudíž musely být dokončeny před 31. prosincem 1910.[149] Spisový materiál z roku 1912 ve fondu městského archivu je označen „Trsek Josef, přístavba verandy čp. 263/II, Pražské předměstí“.[150] V detailech jeho obě poloviny byly již zmodernizovány (setřeno členění fasády, vsazena typizovaná velkoplošná okna z období socialismu a provedena přístavba garáže k boku čp.262/II). Dne 14. května 1928 získal František Procházka povolení na stavbu skladiště a dílny na dvoře čp.263/II, dle projektu Josef Žoura. Kolaudace proběhla 14. prosince 1928. Dne 13. listopadu 1936 pak město vydalo Oldřichu Procházkovi povolení na zvýšení a prodloužení kolny.[151]

Vedlejší dům čp.269-270/II vznikl roku 1910. K 31. prosinci 1910, kdy se konalo sčítání lidu, šlo totiž o nejvyšší číslo popisné v městské části Pražské předměstí.[152] V městském archivu se nachází složka z let 1910–1911, nazvaná „Kadlec Josef, stavba domu čp.269/II, Pražské předměstí“, a další pod jménem „Šimáně František, stavba domu čp.270/II, Pražské předměstí“.[153] Byl rovněž zmodernizován novými širokými okny. Jedna jeho polovina (čp.269/II) byla navíc proměněna i hmotově, přístavbou prvního patra a pokrytím plochou střechou. V červenci 1927 městská rada J. Bodlákovi povolila zřídit na střeše domu čp.269/II „poklop pro metání sena“.[154]

Na protější straně ulice stojí dvojdům čp.271-272/II. Na jeho vznik odkazuje spis z fondu městského archivu z roku 1911, pod jménem „Kletečka Josef, stavba domku čp.271/II, Pražské předměstí“, a z téhož roku i „Soukup Josef, stavba domu čp.272/II, Pražské předměstí“.[155] Taktéž prodělal modernizaci. U obou polovin domu byla instalována široká typizovaná okna. Zatímco objekt čp.271/II zůstává přízemní stavbou, sousední polovina čp.272/II někdy za socialismu prošla nástavbou obytného patra nad částí fasády přízemí. Někdy po roce 2005 pak při další opravě byla tato nástavba ještě rozšířena o další užší okno a zároveň opravena fasáda celého domu, při které zmizely obklady oken z černých dlaždic, patrně sem instalované za socialismu.

Vedlejší parcelu zaujímá dvojdům čp.287-288/II. I on pochází z počátku 20. století. V městském archivu se nachází dvě složky z roku 1911, označené „Bruj Josef, stavba domu čp.287/II, Pražské předměstí“ a „Peller Josef, stavba domu čp.288/II, Pražské předměstí“.[156] Obě poloviny byly od té doby zásadně přestavěny. Objekt čp.287/II byl zvýšen o část 1. patra. Někdy po roce 2005 pak prošel celkovou opravou, včetně nové fasády. Objekt čp.288/II byl celý zvýšen o 1. patro a zakončen plochou střechou. Povolení k přístavbě domu čp.288/II, při níž měla vzniknout v tomto objektu nová bytová jednotka, vydal MěstNV v roce 1979.[157]

Na nároží Tylovy a Wünschovy ulice ještě stojí dům čp.274/II, který rovněž pochází z doby okolo roku 1910. Původní stavba byla celkově proměněna přístavbou prvního patra za komunistického režimu a aplikací stavebních prvků s normalizační estetikou. Proporce domu ale jsou i po této přístavbě zvládnuté.

5.2.6. Technický vývoj Wünschovy a Tylovy ulice a vývoj jejich pojmenování

V září 1968 se uvádí, že ve Wünschově ulici byla provedena „běžná údržba“.[158] V únoru 1971 uvádí MěstNV záměr zajistit v roce 1971 nad rámec plánu provedení úpravy Wünschovy ulice štěrkem.[159] Při výstavbě sídliště Na Železné na konci 70. let 20. století vznikla nově ulice K Řece. Tylova ulice, doposud slepě zakončená, se na ni napojila. V roce 1985 provedly Technické služby ve Wünschově ulici opravu chodníku.[160]

Vozovky v Tylově i Wünschově ulici zůstávaly až do počátku 21. století neupravené. Namísto trvalé dlažby tu byly položeny pouze provizorní betonové panely a krajnice porostlé trávníkem. Dne 30. září 2003 přidělila rada zakázku na rekonstrukci kanalizačních rozvodů v ulici Wünschova a Pivovarská (dále ještě v ulici Sedláčkova na Plzeňském předměstí) firmě Omega C+M, s. r. o. z Plzně za 4 557 998 Kč.[161] Dle závěrečného účtu obecního hospodaření investovalo během roku 2004 město do akce „kanalizace Wünschova“ 576 000 Kč (v souladu s plánem). Dalších 576 000 Kč na tuto investici pokryla v roce 2004 dotace.[162] Dne 7. března 2007 zahájil stavební odbor MÚ územní a stavební řízení na rekonstrukci rozvodů nízkotlakového plynovodu a přípojek v ulicích Pivovarská, Wünschova, Tylova a Horákova, na základě žádosti ZPČ Plynárenská, a. s. z 13. prosince 2006. V rámci akce mělo dojít k výměně stávajících zastaralých ocelových plynovodů.[163] Dne 23. dubna 2007 bylo vydáno stavební povolení. Termín dokončení akce se stanovil do 31. prosince 2007.[164] Dne 21. ledna 2008 vydal MÚ zprávu o chystaném provedení závěrečné kontrolní prohlídky rekonstruovaných plynových rozvodů 19. února 2008.[165]

Po vyřešení těchto inženýrských sítí konečně došlo i na rekonstrukci vozovek a chodníků v obou ulicích. V Tylově ulici byla položena asfaltová vozovka, parkovací zálivy získaly dláždění z betonových prefabrikátů, stejně jako úzké chodníčky podél samotných domů. Povrch ulice byl rozčleněn i volnými plochami s výsadbou trávníků a keřů. Ve Wünschově ulici město zvolilo jednodušší řešení, bez chodníků. V obou případech jde o komunikace s minimální úrovní dopravy, ryze místního charakteru. V roce 2017 byla dokončena rekonstrukce Tylovy ulice.[166] Tato akce zahrnovala i rekonstrukci Wünschovy ulice a započala v roce 2015.[167] Akci prováděla firma Silnice Nepomuk.[168] Náklady město v rozpočtu na rok 2017 vyčíslilo na cca 2 400 000 Kč.[169]

Wünschova ulice i Tylova ulice získaly pojmenování rozhodnutím zastupitelstva 14. července 1922.[170] Už při jednání zastupitelstva roku 1919, kdy se rozhodovalo o rekodifikaci uličních názvů v Rokycanech, se Bohuslav Horák, místní kulturní aktivista, přimlouval za to, aby profesor Wünsch jako významný rodák měl v Rokycanech svou ulici.[171] Dne 14. července 1922 zastupitelstvo projednalo a schválilo návrh rady a obecní okrašlovací komise, který se týkal ulic dosud nepojmenovaných nebo ulic s nevhodnými názvy. Ulice „od hostince U Slunce k Padrťskému potoku“ byla pojmenována Wünschova ulice a ulice „od hostince U Slunce k Hejrovskému“ pojmenována Tylova ulice.[172] Tato jména se od té doby nezměnila.

5.3. Logistický areál na bývalé Pivovarské louce

Zatímco západní uliční frontu Pivovarské ulice od železničního mostu až k sídlišti Na Železné tvoří souvislá řada obytných domů z počátku 20. století, protější východní strana je z velké části lemována rozsáhlým komerčním areálem. Ten sahá od křižovatky se Žďárskou cestou až ke křižovatce s ulicí K Řece. Původní, s činností pivovaru, spojený okrsek, získával později nové využití. Dlouho šlo o technický areál autobusových opraven a garáží. V současnosti jde o logistický areál zaměřený na spediční služby kamionové přepravy a funguje zde i čerpací stanice pohonných hmot. Nynější, ryze účelové využití pozemku, nenapovídá tomu, že by v urbanistickém plánování hrál nějakou významnou roli. Přesto se o podobu této lokality vedly v minulosti mnohé spory a má zajímavou stavební historii.

5.3.1. Stavební vývoj Pivovarské louky do roku 1945 (plány na výstavbu měšťanské školy)

13. září 1929 jedná zastupitelstvo o koupi částí pozemků č.kat.2230, č.kat.2231 a č.kat.2233 od právovárečného pivovaru. Obec měla 9 historických várečných práv, z toho 7 „zajištěných“. Šlo o historické várečné výsady, jež přináležely k některým historickým měšťanským domů, které připadly do obecního majetku. Týkalo se to právovárečného privilegia u domů čp.32/I, čp.64/I (škola v ulici Míru, na kterou přešlo po zbořených domech čp.68/I, čp.69/I a čp.71/I), zbořeného domu čp.72/I, domů čp.126/I a čp.127/I na Masarykově náměstí, a 2 práva „nezajištěná“: na domě čp.1/I (radnice) a čp.39/I (dnešní mateřská škola na náměstí U Saské brány). Už 2. listopadu 1923 zastupitelstvo rozhodlo prodat várečná práva za 126 akcií Štěnovického pivovaru, nakonec ale tato dohoda s pivovarem nebyla realizována. Až v roce 1929 uzavřela obec smlouvu se Štěnovickým pivovarem, podle níž měl pivovar koupit práva za 3600 Kč za kus, celkem tedy za 32 400 Kč a obec měla zároveň od pivovaru odkoupit postradatelné pozemky. Šlo hlavně o větší část pozemku pivovarské louky č.kat.2233 o ploše cca 3200–3500 čtverečních sáhů, která byla prodána za 50 Kč za sáh, a dále o pozemky při severním okraji lokality (v prudkém terénním svahu), tedy o část č.kat.2231 (prodán za 50 Kč za sáh a o celý pozemek č.kat.2230 (prodán za 8 Kč za sáh). Dne 5. září 1929 proběhlo zaměření pozemků. Bylo dohodnuto, že obec získá i plot k Pivovarské ulici č.kat.2928/1 a k cestě č.kat.2944. Obec smlouva zavazovala zřídit plot na západní straně č.kat.2233. V následující debatě prohlásil Antonín Šašek, že město tyto pozemky momentálně nepotřebuje, a proč je tedy má kupovat. Většina zastupitelů ale zůstala záměru nakloněna. Podle Františka Pokorného se naskýtá možnost pozemky rozparcelovat a prodat, poblíž je navíc už zaveden vodovod i kanalizace. I Rudolf Hejrovský souhlasí s odkupem pozemků, protože obec potřebuje plochy pro výstavbu. Zastupitelstvo pak transakci schválilo.[173] V prosinci 1929 obec konstatovala, že pozemky, které byly součástí transakce, již jsou zaměřeny. Parcela č.kat.2230/2 má plochu 1157,6 čtverečních sáhů, č.kat.2231/2 555,2 čtverečních sáhů a č.kat.2233/2 plochu 3276 čtverečních sáhů. Celková tržní cena za pozemky činila 173 060,80 Kč.[174] Převodem pivovarské louky do obecního majetku se otevřela možnost plánovité regulace, která by tento rozsáhlý pozemek na okraji Rokycan stavebně využila.

Dlouho se zde plánovalo zřízení areálu školy. Zůstalo jen u plánů a až do poloviny 20. století zůstávala na tomto pozemku č.kat.2233 nezastavěná louka o rozloze asi 11 000 čtverečních metrů, město si ji nicméně udržovalo coby územní rezervu pro výstavbu školní budovy.[175] Poprvé se tento záměr zmiňuje v srpnu 1931, kdy zastupitelstvo jednalo o věnování obecních pozemků č.kat.2230/2, č.kat.2231/2, č.kat.2232/2 u Příbramské silnice na výstavbu budovy újezdní měšťanské školy. Konstatovalo se, že dosavadní budova obecné chlapecké školy je nevyhovující a škola proto musela být umístěna provizorně v budově měšťanské školy. Záměr stavby nové školy zastupitelstvo podpořilo.[176] Už 13. srpna 1931 rada zastupitelstvu doporučila věnovat pozemky č.kat.2230/2, č.kat.2231/2 a č.kat.2232/2 na výstavbu měšťanské školy.[177] S věnováním pozemků č.kat.2230/2, č.kat.2231/2 a č.kat.2232/2 na tento účel vyslovila souhlas v listopadu 1931 i obecní finanční komise.[178] Nebylo to ale přetaveno v konkrétní stavební akci. Zájem nicméně trval a podle zadání soutěže na pořízení regulačního plánu města z roku 1935 sem měla být výhledově situována nová obvodová měšťanská škola.

O pozemek ale předtím projevila zájem Dělnická tělocvičná jednota (DTJ). V dubnu 1932 deklaruje rada, že na příští schůzi se rozhodne o žádosti DTJ o dlouholetý pronájem louky u pivovaru pro letní cvičiště. Pokud by takové umístění vyšlo, měla DTJ zrušit svůj požadavek na pronájem pozemku č.kat.945 u Plzeňské ulice na Plzeňském předměstí.[179] Dne 28. dubna 1932 se ale na zasedání rady žádost DTJ o pronájem části pozemku č.kat.2233/2 a č.kat.2231/2 odkládá.[180] V květnu 1932 se na schůzi zastupitelstva podivuje Václav Celunda, že na programu není pronájem louky u pivovaru pro potřeby DTJ. Tato tělovýchovná organizace v té době podala prý už asi pět žádostí a stále neměla stálé a vyhovující cvičiště pro 300 dětí. Celunda navrhuje pronajmout louku DTJ do doby, než tato získá trvalý pozemek. DTJ už stejně na pozemku zahájila výcvik, aniž by čekala na povolení. Starosta Zápotočný ohlásil, že nechá věc posoudit radou, ale kritizuje způsob, jakým DTJ pozemek zabrala.[181] O oznámení, že DTJ cvičí bez povolení na louce u pivovaru, se jednalo obšírně už na předchozí schůzi rady.[182] Koncem května 1932 pak radě bylo oznámeno, že starosta DTJ nepřijal výměr rady dle jejího usnesení z 19. května 1932 ohledně vyklizení svévolně zabraného pozemku č.kat.2233/2.[183] Na červnové schůzi zastupitelstva v roce 1932 se řeší další návrhy DTJ na získání ploch pro své tělovýchovné aktivity. DTJ tehdy měla zájem i o pronájem louky pod Kalvárií, kterou ale zastupitelé odhlasovali pronajmout skautům (a vyrostl na ní později areál Skautského domova, viz kapitola „Osecký vrch“). Josef Hofman to kritizuje s tím, že DTJ nemá kde cvičit a nemůže pořád ustupovat. Starosta Josef Zápotočný se ale hájí s tím, že obec vyšla DTJ vstříc a kritizoval, že DTJ pozemek u pivovaru svévolně obsadila.[184]

Pozemek zůstával stavebně nevyužitý. Za Protektorátu se objevil záměr zbudovat zde potravinářský podnik. Na jaře 1941 město posuzuje prodej jihovýchodní části Pivovarské louky č.kat.2230/2, č.kat.2231/2 a č.kat.2233/2 o ploše 4988,8 čtverečních sáhů Českomoravskému svazu pro mléko a tuky v Praze na výstavbu mlékárny. Původně se uvažovalo i o tzv. Špitálské louce na Plzeňském předměstí, ale bylo konstatováno, že ta je vlhká a nevhodná. 6. června 1941 rada doporučila ke schválení prodej Pivovarské louky, přičemž s výstavbou mlékárny se mělo začít ihned po vypracování stavebních plánů Českomoravským svazem pro mléko a tuky. Kapacita podniku měla činit 22 000 litrů/den. Počítalo se se zřízením sýrárny, tvarohárny a máslárny. V podniku by práci našlo 25 lidí (5 úředníků, 20 pracovních sil). V červnu 1941 prodej louky schválilo zastupitelstvo.[185] Když v této době uvažovala obec o odprodeji části pozemku č.kat.2233/2 Plzeňským akciovým pivovarům, které roku 1941 požádaly o jeho koupi k zaokrouhlení svého majetku a k rozšíření skladů a nádvoří nedalekého areálu měšťanského pivovaru (viz výše), doporučila 14. srpna 1941 rada transakci odložit a spojit s uvažovaným prodejem Pivovarské louky. Když byla v roce 1942 podána opětovně žádost pivovarů na odprodej části č.kat.2233/2 o ploše 1430 čtverečních metrů, naznačil potenciální kupec, že nechá obci předkupní právo na pozemky č.kat.2234 a č.kat.2233/1, které přiléhaly k Pivovarské louce a tvořily s ní jeden celek. Město si tak mělo podržet manévrovací prostor pro případné stavební využití louky. V červnu 1942 to schválilo na své schůzi zastupitelstvo (o prodeji pozemku pivovarům viz výše, v popisu měšťanského pivovaru čp.146/II).[186] Projektované zřízení mlékárny ale nebylo v podmínkách postupného úpadku ekonomiky i stavebních aktivit během druhé světové války realizováno. V lednu 1943 zastupitelstvo na návrh Františka Lorenze rozhodlo, že vyzve Hospodářské družstvo a mlékárnu, které byl odhlasován prodej louky u pivovaru, aby se vyjádřila, zda koupě platí nebo ne.[187]

5.3.2. Stavební vývoj Pivovarské louky po roce 1945 (vznik autobusových dílen)

V roce 1946 navrhli rokycanští sociální demokraté prodat takzvanou Pivovarskou louku pro účely zbudování nějakého průmyslového závodu.[188] Na jaře 1946 se skutečně jeden zájemce našel, a to ředitelství Československých drah v Plzni, které tu chtělo postavit autobusové garáže a opravny. Město ale trvalo na výstavbě školy a nabízelo proto drahám alternativní pozemek na místě dnešního zimního stadionu v Růžičkově ulici a 6. června 1946 tento pozemek rada MNV drahám nabídla.[189] Později se ještě objevil jeden návrh, prosazovaný členem MNV Jaroslavem Lobovským. Ten drahám nabízel proluku u Plzeňské ulice.[190] Vedení drah ale naznačilo, že nechce ze svých představ slevit a pokud jim město nevyjde vstříc, bude požadovat vyvlastnění louky.[191] Národní výbor se proto rozhodl celou věc ještě jednou projednat a požádat o stanovisko experty.[192] Dne 13. září 1946 se v Rokycanech sešla zvláštní komise kvůli výstavbě autobusového depa, za účasti lidí z místního národního výboru, z ředitelství drah i z ministerstva dopravy. Na stole ležely nakonec čtyři návrhy.[193] Uvažovalo se o pozemku č.kat.2659 a 2658 na Jižním předměstí u tehdejší obecní cihelny. Ten ale byl shledán nevyhovujícím, protože by autobusy zahltily nevelký podjezd u sokolovny.[194] Druhá navrhovaná lokalita vycházela z argumentů Jaroslava Lobovského. Šlo o parcely č.kat.332/1, 336/3, 334/2 a 331/2 podél Plzeňské ulice a jižní části Roháčovy ulice. I ty se ukázaly jako nevhodné, protože neposkytovaly příliš místa a autobusové garáže by narušily klid okolních rodinných domků.[195] Ani třetí návrh, podporovaný většinou MNV, tedy pozemek na místě dnešního zimního stadionu, nezískal jednoznačně kladný posudek. Vadilo nevyhovující silniční spojení s vlakovým nádražím (Jiráskova ulice tehdy z Růžičkovy ulice vedla ještě úzkou původní Kozlerovou ulicí s ostrou zatáčkou u dnešní sportovní haly za sokolovnou).[196] Komise nakonec doporučila umístit autobusové garáže na Pivovarské louce. Rozhodly kvalitní příjezdové komunikace. Rada MNV pak na svých schůzích 19. září a 26. září 1946 rozhodla vyhovět doporučení komise a svolila s prodejem Pivovarské louky č.kat. 2233/2 o rozloze 10 192 metrů čtverečních pro potřeby drah.[197] Na schůzi 30. září 1946 byla stanovena prodejní cena, 300 Kčs za čtvereční sáh.[198] Jako podmínku si ale MNV stanovil, že Pivovarská ulice musí být na náklady nového majitele pozemku vydlážděna. Místo zamýšlené školy sem byl umístěn areál průmyslového, obchodního charakteru.

Roku 1947 bylo vydáno stavební povolení a autobusové garáže zde skutečně vyrostly.[199] V květnu 1947 schválilo plénum MNV regulativy nové zástavby. Areál autobusových garáží měl zachovat 15metrovou šířku Pivovarské ulice a 10metrovou šířku nynější ulice Žďárská cesta. V jihovýchodní části pozemku se povolovala stavba jednopatrové administrativní budovy, na jihozápad od ní přízemní garáže přístupné z vnitřku parcely (od severu). Při severním okraji louky se povolovala výstavba dalších přízemních garáží a dílen.[200] V srpnu 1947 ještě město doplnilo požadavek, aby jakékoliv změny zastavění pozemku nový vlastník ohlásil obci a požádal o souhlas.[201] Výběr lokality nebyl příliš šťastný. Provoz garáží sice není zásadně ekologicky závadný, ale v jinak převážně obytné oblasti vyrostl účelový areál s objekty garáží a dílen. Přitom pozemek se nacházel těsně pod krajinářsky a urbanisticky zajímavou přírodní strání, která tak byla odříznuta od města. Je nutno mít stále na paměti, že Československé dráhy si tehdy vymohly výstavbu tohoto areálu nevybíravými výhružkami a že obec byla nucena výběr lokality akceptovat, takříkajíc chtě nechtě. Tyto okolnosti a výhružky leccos vypovídají o proměně stylu veřejné debaty (nejen) o územním plánování za třetí republiky. Moloch státních drah zvítězil. Později změnil areál majitele, když přešel pod monopolní autobusový dopravní podnik ČSAD.

Areál byl dále postupně přestavován, vznikaly nové účelové stavby, ať už garáže nebo dílny apod. V srpnu 1967 MěstNV rekapituluje, že během 1. pololetí roku 1967 bylo vydáno povolení na výstavbu administrativní budovy ČSAD.[202] Na rok 1968 plánuje ČSAD dobudování panelové administrativní budovy v hodnotě 373 000 Kčs. V témž roce zároveň mělo dojít k zahájení výstavby ocelových krytých parkovišť a skladů v hodnotě 400 000 Kčs. V letech 1970–1971 se pak plánovalo zpevnění zbývající plochy nádvoří.[203] Administrativní budova vyrostla v severozápadním koutě areálu, poblíž Pivovarské ulice. Šlo o jednoduchý dvoupatrový kvádr s plochou střechou. Takto je zachycen ještě na fotodokumentaci Rokycan z roku 2000.[204] Někdy před rokem 2015 byl objekt kultivován barevnou úpravou fasády a obměnou stavebních prvků.

V listopadu 1977 rada MěstNV pozastavila rozhodnutí o převodu části pozemků č.kat.2233/4 a č.kat.2944/1 (ulice Žďárská cesta) na rozšíření areálu garáží ČSAD, nutno prý nejprve, aby ČSAD dodal úplné podklady ohledně řešení území, aby bylo jasné, kde budou budovy a cesta apod.[205] V únoru 1984 se na plénu MěstNV ptal František Šmolík, zda město myslí na to, že ve výhledové studii se počítá s rozšířením závodu ČSAD, což je ovšem nutno zkoordinovat tak, aby nedošlo k nesouladu se záměrem vést přes pozemek vodovod.[206] Roku 1985 zde byla postavena nákladem 2 500 000 Kčs nová sociální budova.[207] Tehdy také bylo přiděleno areálu číslo popisné čp.19/II (přeneseno ze zbořeného domu před bývalou Pražskou branou). Po roce 1989 se postupně rozpadla původní monopolní struktura ČSAD a v areálu začaly podnikat různé soukromé společnosti, převážně zaměřené na autobusovou nebo kamionovou dopravu.

V roce 1994 požádala firma Betinec město o povolení zřídit v areálu bývalého ČSAD v Pivovarské ulici firmu na zpracování plastů. Mělo jít o provozovnu na lisování plastové drti, z níž by se vyráběla umělohmotná zámková dlažba. Městská rada předala záležitost k posouzení odborníkům (hygienikům, ekologům), ale vyjádřila skepsi z umístění podniku v blízkosti obytné zástavby a doporučila hledat jinou lokalitu.[208] Firma Betinec si nicméně nechala pořídit různé posudky, které vyzněly kladně, výroba plastových prefabrikátů je prý ekologicky nezávadná. Na jaře 1995 už vybírá ze 7 uchazečů stavební firmu, která by zbudovala nový závod. Kapacita linky na zpracování plastů by neměla přesáhnout 3000 tun ročně. Hala podniku by měla mít rozměry 35 x 20 metrů a byla by 10 metrů vysoká.[209] Odpůrci stavby, kteří získali své vlivné zastánce i v řadách zastupitelů (kluby ODS a ODA), ale argumentují tím, že žádné posudky nedokážou změřit zápach, který se bude z provozovny šířit a bude obtěžovat okolní obyvatele. Po městě pak začala kolovat petice, která vyzývá vedení města, aby chystanou výstavbu odmítlo.[210] Město ale projekt podporovalo. Argumentovalo, že všechny posudky vyzněly kladně. Podobné provozovny navíc prý fungují bez problémů ve Stodě a Horšovském Týně. Vzhledem k tomu, že výrobní hala by měla být umístěna uvnitř areálu ČSAD prý ani nebude zasaženo 50metrové hygienické pásmo okolo obytných domů. Kapacita firmy by navíc byla omezena limitem 3000 tun ročně a směl by se zde drtit jen průmyslový plastový odpad. Komunální odpad by se dovážel už nadrcený.[211] Nakonec v červenci 1995, patrně i kvůli silnému odporu obyvatel, oznámila společnost Betinec, že od záměru ustupuje.[212]

Územní plán města z roku 2000 správně navrhoval, aby v linii přiléhající k Pivovarské ulici byla podporována výstavba budov trvalého charakteru, které by zakryly industriální charakter stávající zástavby na bývalé Pivovarské louce. V tržní ekonomice je ovšem velmi obtížné vnucovat privátním subjektům, působícím v této lokalitě, nějaká koncepční urbanistická řešení. Zástavba areálu si tak nadále podržela svůj utilitární průmyslový charakter. Počátkem 21. století byla v areálu, poblíž hlavního vjezdu z Pivovarské ulice, zřízena veřejná čerpací stanice pohonných hmot. Roku 2014 byla kolaudována v areálu myčka nákladních vozidel (investor firma Unilesing, a. s.) a čerpací stanice (investoři manželé Kebrlovi).[213] Kromě toho tu vznikly další objekty. 19. října 2015 obdržel číslo objekt čp.1309/II v severní části areálu, západně od historické budovy pivovaru. Funguje tam státní technická kontrola vozidel.[214]

5.4. Žďárská cesta

5.4.1. Technický vývoj a vývoj trasy Žďárské cesty

Ulice Žďárská cesta, spojující údolí Padrťského potoka s vyvýšenou planinou v předpolí lesního masivu Žďár, vznikla v dnešní trase až v meziválečném období. Na mapě z roku 1838 je vidět, že původně spojení vedlo spíše v trase nynější Kotyzovy ulice, tedy od Nerudova náměstí, a zvolna stoupala okolo areálu současné kotelny až k dnešnímu mostku přes železniční trať a pak dál do polí pod Žďárem. Současný její úsek od Pivovarské ulice a pak serpentinou ke zmíněnému mostku, je mladšího původu. Na mapě ze 70. let 19. století je místo ní vidět jen jakási torzovitá, nespojitá pěšina.[215] Ta se k železnici přibližovala nikoliv v prostoru tehdy ještě neexistujícího mostku, ale bezprostředně za areálem starého pivovaru čp.98/II v Příbramské ulici (obecní pivovar, podrobněji v kapitole „Práchovna“, jde o jinou stavbu, než byl výše popisovaný měšťanský pivovar čp.146/II v Pivovarské ulici). A vedla pak k jihovýchodu, zhruba ve směru k dnešní ulici Nad Starou hutí, nikoliv pod Žďár. Šlo o starší polní cestu. Když byla v roce 1862 zprovozněna železniční trať, její kolej tuto cestu přeťala. I pak tu ale fungoval jednoduchý úrovňový přejezd přes trať, využívaný hlavně zemědělskými povozy. Nacházel se blízko severovýchodního konce železničního viaduktu přes Padrťský potok, a to v místě, kde končí násep viaduktu a začíná zářez trati do okolního terénu, tedy v lokalitě, kde bylo překonání trati nejsnazší. Podle V. Šacha se tu říkalo „U Čtyř šraňků“, podle závor, které si musel každý, kdo tu chtěl projet (zejména majitelé polí z Rokycan), sám zvednout.[216] Takovýto stav zachycuje mapa z roku 1907.

Teprve za první republiky při modernizaci trati Praha–Plzeň byly zrušeny skoro všechny úrovňové a nechráněné přechody přes trať, takže tento přejezd zanikl a došlo k výstavbě betonového nadjezdu v nynější poloze, u dnešní zahrádkářské kolonie při Žďárské cestě. Teprve tehdy byla Žďárská cesta fixována do současné trasy, tedy vyvedena od Pivovarské ulice ostrou zatáčkou, překonávající převýšení v podobě stráně lemující zde od severovýchodu nivu potoka. Žďárská cesta se v 19. století nazývala též „Šajbecká cesta“ (podle V. Šacha od německého slova „schiessen“, protože na okraji Žďáru byla vojenská střelnice, dnes využívaná policií ČR, viz kapitola „Borek“).[217]

V červnu 1929 obecní hospodářská komise doporučila, aby se z peněz na opravy polních cest v rozpočtu obce na rok 1929 opravila Žďárská cesta za 6000 Kč.[218] Ještě v červnu 1929 schválila rada nabídku A. Kodla z Kamenného Újezdu na dovoz štěrku na silnice pod Kotlem a ke Žďáru.[219] Výstavba železničního nadjezdu byla součástí rozsáhlého inženýrského díla, celkové rekonstrukce rokycanské železniční stanice a přidání druhé koleje na trati Praha–Plzeň. Mostek byl cennou železobetonovou architekturou ve funkcionalistickém stylu, s odlehčeným designem, založeným na úzkých pilířích a elegantně navržené mostovce (foto z r. 2003, foto z r. 2003). Současně s ním tehdy vyrostly na území Rokycan i podobně řešené mosty v Borku v Tiché ulici (foto z r. 2003) a na Plzeňské silnici („u Jelínkojc boudy“). Bohužel při výstavbě železničního koridoru mezi Rokycany a Prahou byl počátkem 21. století prvorepublikový mostek na Žďárské cestě stržen a nahrazen novostavbou. O těchto mostech, stejně jako o přejezdu na Žďárské cestě podrobně v kapitole „železniční architektura“.

Zpátky ale do první republiky. Vytýčení nové trasy Žďárské cesty kvůli zřízení nadjezdu provázely jisté debaty. Obec netrvala na zachování Žďárské cesty v trase, která nakonec byla realizována. V prosinci 1929 rozhodla rada, že ředitelství státních drah se navrhne, aby místo serpentinové cesty z Příbramské silnice na Žďárskou cestu vybudovalo přímou komunikaci z cesty od Žďáru na státní Pražskou silnici.[220] V únoru 1931 obecní správní komise oznamuje, že na jednání 10. března 1931 se rozhodne, jestli bude komunikace od Žďáru přes dráhu svedena do města serpentinou nebo přímo na Pražskou silnici, a to po projednání se zájemci.[221] Výsledek jednání se zájemci o vybudování náhradní komunikace přes pozemky č.kat.2228/1, č.kat.2227, č.kat.2226 a č.kat.2225 místo serpentinové komunikace od Žďárské cesty přes dráhu na Pivovarskou ulici byl oznámen obecní správní komisi už 12. března 1931. Správní komise pak rozhodla jednomyslně o vybudování přímé komunikace s tím, že obec může železniční správě nahradit náklady na štětování z rozpočtu na rok 1932.[222] Pokud by byl tento návrh přijat, vedla by komunikace od mostu přes trať přímou trasou, zhruba v linii dnešní Kotyzovy ulice. To se ale nestalo a Žďárská cesta i se „serpentinou“ byla zachována. Ve 20. letech 20. století získala zdejší pozemky č.kat.2247 a č.kat.2252/1 obec směnou se státní drahou při výstavbě 2. koleje. Celková plocha pozemků uváděna 1441 čtverečních metrů.[223] Majetkové přesuny ale nekončily, protože ještě v únoru 1930 rada deklaruje, že s Václavem Lukšem z čp.173/II se obnoví jednání o získání pozemku č.kat.2252.[224] Větší část pozemků č.kat.2247 a č.kat.2252/1 ale byla dle údajů z roku 1935 zavezena odpadní hlínou z výstavby 2. koleje a z prokopávky cesty vedoucí od Příbramské silnice k mostu nad pivovarem. V roce 1935 zastupitelstvo schválilo pronájem těchto pozemků do roku 1939.[225]

Žďárská cesta zůstávala až do počátku 21. století „cestou“ v pravém slova smyslu, tedy neměla zpevněný povrch. V roce 2003 odhadovalo město, že roku 2006 provede její vyasfaltování od Pivovarské ulice až k holobytům.[226] V roce 2005 se nicméně termín rekonstrukce posunul na rok 2008, přičemž náklady na 260 metrů dlouhý úsek asfaltu se odhadovaly na 4 000 000 Kč (včetně vypracování projektu).[227] V listopadu 2005, kdy se město zabývalo harmonogramem oprav komunikací, se tato akce odložila až za rok 2008 (kvůli jiným finančně náročným investicím obecní rozpočet neměl dost peněz). Projektová dokumentace na opravu cesty tehdy ještě nebyla dohotovena. Investice měla 19. – 20. pozici v aktualizovaném obecním pořadníku.[228]

Dne 15. června 2007 vydal MÚ stavební povolení na rekonstrukci vozovky v této ulici. Už 29. března 2007 vydal s touto akcí souhlas stavební odbor MÚ. Projekt zpracovala kancelář IP Projekt z Plzně. Mělo jít o akci prováděnou v délce cca 220 metrů. Kromě nové vozovky se projektovalo i odvodnění komunikace. V celém úseku se měla zachovat šířka 4 metry. Podél vozovky se navrhovaly nezpevněné krajnice o šířce 0,5 metru. Povrch vozovky měl tvořit penetrační makadam s uzavíracím živičným nátěrem (klasický štěrk mohl být dle stavebního povolení nahrazen živičným materiálem z odfrézovaných vozovek). Krajnice se projektovaly ze zhutněné vrstvy štěrkodrtí. Odvodnění vozovky mělo být svedeno do silničních příkopů a vozovka dle projektu měla mít levostranný příčný sklon tak, aby většina dešťových vod byla odváděna levostranným příkopem, který měl být protažen podél celého úseku a napojen do stávajícího příkopu rovnoběžného s železniční tratí (tento příkop měl být částečně prohlouben a zpevněn žlabovkami v rámci investic Českých drah). Termín dokončení byl stanoven na 31. prosince 2008.[229] Rada města zadala realizaci této akce firmě Cetina a Kenaur, s. r. o. ze Zruče-Sence za 919 309,50 Kč včetně DPH.[230] Dne 24. září 2007 odsouhlasilo zastupitelstvo úpravu rozpočtu na rok 2007 a na rekonstrukci Žďárské cesty přesunulo 812 680 Kč získaných z přeplatku za účty za elektřinu a dalších 100 000 Kč, ušetřených na elektrické energii v kasárnách.[231] Dne 2. ledna 2008 rada schválila prodloužení termínu pro dokončení díla na akci Žďárská cesta.[232] Až pak zde skutečně byla provedena úprava vozovky.

Oficiální pojmenování získala ulice Žďárská cesta až rozhodnutím zastupitelstva z 10. srpna 1999. Tento krok si vynutila zejména výstavba holobytů čp.1118/II (viz níže), které bylo třeba formálně zařadit do soustavy adresních bodů.

5.4.2. Zástavba v ulici Žďárská cesta

Zahrada domu čp.173/II, stojícího v Pivovarské ulici poblíž železničního mostu (viz výše) původně vyplňovala celý cíp vymezený ulicí Pivovarskou a Žďárskou cestou, která z ní odbočuje severozápadně od domu. Po roce 1990 byla část zahrady při nároží Žďárské cesty rozparcelována a vyrostl tam přízemní objekt čp.1097/II. Kolaudační rozhodnutí bylo vydáno 27. ledna 1993. Povolovalo se užívání objektu na kanceláře a sociální zázemí.[233] Dům čp.1097/II sice je v katastru nemovitostí veden jako rodinný dům, ale fakticky sloužil jako objekt pro podnikání. V roce 2007 se podnikatelský areál okolo objektu čp.1097/II objevil v nabídce dražeb aukční síně Naxos, s. r. o. z Plzně. Termín aukce byl stanoven na 25. září 2007. Budova čp.1097/II se popisovala v dražebních podkladech jako přízemní, nepodsklepená, na půdorysu 20,85 x 12,70 metrů, v minulosti využívaná jako zázemí obchodní firmy. Konstrukci tvoří jednotlivé „tesko“ buňky osazené na betonové základové desce a jednotně zastřešené sedlovou střechou. Vnější plášť objektu obestavěn porobetonovými bloky o tloušťce 300 mm. Střecha kryta vlnitými deskami, s klempířskými prvky z hliníku. Okna byla částečně původní dřevěná, dvojitá, částečně novější dřevěná vakuovaná. V západní stěně se nacházela vrata s elektrickým pohonem. Fasáda štuková. V podélné ose domu byla umístěna chodba, po obou stranách od ní se pak nacházely jednotlivé místnosti. Objekt prý byl takto byl sestaven před 14 lety (tedy roku 1993), přičemž vlastní tesko buňky, tvořící komponenty budovy, jsou prý staré 20–25 let.[234]

Kromě samotného objektu čp.1097/II (stavební parcela č.kat.4172) šly do aukce i další budovy v tomto areálu. Na parcele č.kat.4578 to byla stavba evidovaná jako rozestavěný rodinný dům o zastavěné ploše 215 čtverečních metrů, sestávající ze dvou navazujících částí (sklad a skladovací přístřešek). Výstavbu dodatečně povolil MÚ 3. června 1998, do roku 2007 ale nebyla zkolaudována a funkčně nešlo o rodinný dům, jak se formálně deklarovalo. Sklad přiléhající k jižní stěně domu čp.1097/II vyrostl ze sendvičových panelů na bázi dřeva na základové ploše ze silničních panelů. Měl dvě navzájem nepropojené části, samostatně zastřešené sedlovým krovem s krytinou z vlnitých desek. Hřeben střechy západní sekce byl pokračováním střechy čp.1097/II, východní sekce měla hřeben rovnoběžný se západní. Sklad byl zvnějšku obit prkny. Okna tu byla jednoduchá i dvojitá. Ve východní části skladu ocelová se nacházela vrata s dřevěnou výplní. Podlahy byly betonové. Sklad byl údajně postaven před 9 lety (tedy roku 1998). Skladovací přístřešek přiléhal k podélné stěně skladu. Opět šlo o konstrukci ze sendvičových panelů, na bázi dřeva, na základové desce ze silničních panelů, se sedlovou střechou, krytou vlnitými deskami. Vnitřní prostory přístřešku nebyly členěny a objekt postrádal průčelní štítovou zeď. Vznikl rovněž před 9 lety (tedy roku 1998). Původními komponenty skladu u přístřešku byly tesko buňky, 20–25 let staré.[235] Dále do prodeje šel i rozestavěný objekt na parcele č.kat.4690, přiléhající k sousednímu komplexu řadových garáží orientovaných do ulice Žďárská cesta (ty ale součástí draženého areálu nebyly). Objekt měl plochu 211 čtverečních metrů. Jeho zbudování povolil MÚ 18. ledna 1999, do roku 2007 ale rovněž postrádal kolaudaci. Sestával ze tří propojených částí: přístřešku pro nákladní vozidla, přístřešku pro osobní vozidla a skladu. Projekt objektu vypracoval Petr Černý. V původní dokumentaci se počítalo se zřízením klasických uzavřených garáží pro nákladní vozidla, ale místo toho vznikl jen přístřešek bez vrat. Obdélnou zděnou budovu zastřešovala sedlová střecha, pokrytá vlnitými deskami. Vnější omítky objektu byly štukové, klempířské prvky hliníkové. Stejný popis platil i pro přístřešek pro osobní auta. Sekce skladu v tomto objektu měla s ostatními sekcemi společný hřeben střechy, ale úroveň podlahy byla situována o 60 cm vyš. Konstrukce byla jinak identická. Kromě toho do prodeje byly zahrnuty i okolní plochy nádvoří. Celkem šlo o 5327 čtverečních metrů. 13. srpna 2007 byl celý areál úředně odhadnut na 6 500 000 Kč, s vyvolávací cenou stanovenou na 3 900 000 Kč.[236] V dražbě ale nemovitost nenašla svého kupce a proto byla stanovena opakovaná aukce na 6. listopadu 2007. Tentokrát s vyvolávací cenou 2 500 000 Kč.[237]

Poblíž Žďárské cesty vznikaly od 60. let 20. století rozsáhlé areály automobilových garáží, zejména pro obyvatele nedalekého sídliště Hrudkovanka, Na Pátku a Na Železné. Letecké snímkování z července 1962 ukazuje, že na jižním okraji tohoto areálu, při hraně terénního zlomu, vyrůstal první blok garážových kójí.[238] V roce 1965 se uvádí, že na MěstNV došlo kvůli výstavbě garáží k převodu pozemků od Plzeňských pivovarů.[239] Dle zprávy ze srpna 1967 už byl prostor nad pivovarem rozměřen místním pracovištěm geodézie na 33 stavebních garážových míst, z nichž 20 mělo již být obsazeno.[240] Při revizi územního plánu města roku 1968 se prostor potvrzuje jako perspektivní pro další výstavbu garáží.[241] Letecká fotografie z července 1968 ukazuje, že v areálu už stojí zhruba polovina garáží.[242] Snímkování ze srpna 1973 ukazuje pokračující rozrůstání komplexu a na několika místech jsou vidět právě budované nové garáže.[243] Dne 15. března 1977 rada MěstNV projednala návrh na přidělení dalších pozemků na výstavbu garáží nad pivovarem.[244] V březnu 2006 už zde existovalo 228 garážových kójí.[245] K roku 2020 jich je napočteno 230.[246] Táhnou se v dlouhém úseku od Kotyzovy ulice, okolo areálu kotelny až k železniční trati. V rámci tohoto areálu byla zřízena v 90. letech 20. století, přímo v ohybu Žďárské cesty, skupina 27 modernějších garáží, která za svůj vznik vděčí parcelaci části původní louky a zahrady u domu čp.173/II a vzniku objektu čp.1097/II (viz výše). Stavební povolení na tyto garáže bylo vydáno roku 1999.[247] Vzhledem k nerovnému terénu se tu zřídilo garážové stání ve dvou podlažích. V roce 2008 byla ohlášena dražba dvou zdejších garáží, a to stavby na č.kat.4708 a 1/3 stavby na č.kat.4709, s termínem aukce 28. března 2008. Hodnota znalecky odhadnuta na 297 000 Kč, což zároveň byla i vyvolávací cena.[248]

Výstavba garáží v této oblasti byla urbanistickou chybou. Zatímco podobně rozsáhlý komplex garáží na bývalé Páníkovic cihelně na Jižním předměstí byl aspoň zřízen v jinak nepříliš atraktivní lokalitě, v sousedství průmyslových komplexů, zde šlo o zbytečnou degradaci cenného území, ideálně využitelného pro daleko hodnotnější urbanizaci. Toto klimaticky i ekologicky příznivé návrší, otočené k jihu a západu, představovalo jeden z mála rokycanských okrsků, kde modelace terénu vstupovala do přímého kontaktu se zastavěným intravilánem. Přímo se zde nabízela obytná výstavba, lokální dominanta nebo parkové řešení. Místo toho se zde utvořila periferní zóna, s kotelnou a mrtvým okrskem garážových kójí.

Atraktivitu zóny podél Žďárské cesty dále snížilo urbanisticky a vlastně i politicky sporné rozhodnutí vedení města v 2. polovině 90. let, kdy zde v sousedství garáží, na úzké parcele při zářezu železniční trati vyrostl přízemní objekt čp.1118/II, „holobyty“ (foto z r. 2003) pro místní, převážně romskou chudinu. Jejich výstavbu 24. října 1994 odsouhlasila rada.[249] V létě roku 1996 obec definitivně vybrala pozemek a zpracovala projekt. V rozpočtu na rok 1996 mělo na to město připraveny 2 000 000 Kč. Ještě se čekalo na výsledek výběrového řízení na výstavbu bytových jednotek.[250] V dubnu 1997 už stojí hrubá stavba včetně oken a střechy. Nahozena už byla základní vrstva fasádní omítky.[251] Holobyty se dočkaly kolaudace v červenci 1997.[252] Ještě v únoru 1998 objekt zůstával prázdný. Městská rada už sice schválila seznam možných nájemníků, nicméně fakticky se sem dosud nikdo nenastěhoval.[253] Teprve koncem února přichází do holobytů první obyvatel, pan Lacko. Vrátil se z výkonu trestu a jeho původní obecní byt už nebyl obyvatelný.[254]

Šlo o utilitární přízemní stavení s nízkou sedlovou střechou. Podélnou osou domu procházela chodba, po stranách se nacházelo 6 malometrážních bytů[255] s minimálním technickým zázemím. Ubytovna byla určena pro neplatiče nájmu, sociálně slabé a chudé lidi. Ti roku 1997 dlužili městu na nájmech 1 500 000 Kč.[256] Roku 2003 se zjistilo, na základě stížností nájemníků, že dům položený v těsné blízkosti železniční trati, je nadměrně zatížen hlukem. Město se proto rozhodlo investovat do pořízení nových oken s lepší zvukovou izolací.[257] V červenci 2003 zastupitelstvo schválilo provedení rekonstrukce a na nová okna v holobytech v rámci úpravy obecního rozpočtu převedlo 65 000 Kč.[258] Jejich pořízení nakonec přišlo na 59 229 Kč.[259] Na konci roku 2007 město investovalo víc než 1 000 000 Kč do opravy „bytů pro nepřizpůsobivé občany“. Z původních šesti bytových jednotek jich bylo vytvořeno osm. Každá z nich sestávala z jedné místnosti se záchodem, umyvadlem a tekoucí vodou. Během stavebních úprav zanikly původní společné prostory, tedy chodba, umývárna i záchody, které prý byly v nepoužitelném stavu.[260] Odstraněním centrální chodby, centrální koupelny a WC na jejím konci se měl zvýšit počet obytných místností z 6 na 8. Jednotlivé obytné prostory měly mít do budoucna vlastní vchody zvenčí a samostatné rozvody vody a WC, čímž se měla zlepšit adresnost a odpovědnost za svěřený majetek.[261] V rozpočtu na rok 2007 město na tuto akci počítalo s částkou 1 225 000 Kč a tyto peníze skutečně investovány.[262] Zakázku na stavební úpravy přístřeší pro nepřizpůsobivé občany ve výběrovém řízení získala 18. června 2007 firma T.BAU 2000, s. r. o. z Rokycan za 1 190 692 Kč. Skutečná cena účtovaná firmou nakonec dosáhla 1 196 706 Kč. Podle výsledků výběrového řízení měly práce skončit do 30. listopadu 2007 a tento termín se podařilo dodržet.[263] Práce na přestavbě objektu započaly v srpnu 2007.[264]

Situování ubytovny pro neplatiče v této lokalitě bylo omylem. Doslova na dohled od chatové kolonie za tratí se uchytil slum, bydliště pro často asociální vrstvy, se všemi společenskými, bezpečnostními a estetickými důsledky. V září 2021 starosta informuje, že městská rada neprodloužila nájemní smlouvy obyvatelům holobytů. Reagovala tak na nepořádek, který v okolí objektu nájemníci vytvářeli. Nepomohlo ani zřízení funkce domovníka, ani občasné přistavování kontejneru na odpad.[265] Naposledy tu bydlelo šest rodin, celkem 40 osob.[266]

5.5. Bývalá kotelna Na Železné

5.5.1. Plány na stavební využití pozemku a výstavba kotelny

U nadjezdu železnice se kromě garážových kójí a holobytů rozkládá i velký areál bývalé kotelny pro sídliště Na Železné. Místo, kde kotelna vyrostla, bylo ještě před rokem 1980 volnou parcelou, ze které se otevíral nádherný pohled na město.[267] Toto návrší obrácené k městu jižními a západními svahy mohlo být ideální lokalitou pro obytnou či veřejnou zástavbu. Ostatně to předpokládal i národní výbor ještě počátkem 70. let 20. století. V seznamu pozemků v katastrálním území Rokycany a Borek vhodných k parcelaci na rodinné domy z roku 1972 se uvádí i pozemky č.kat.2226/1, č.kat.2226/2 a č.kat.2228/1 nad pivovarem. Do té doby šlo o zemědělské plochy v užívání samostatně hospodařícího rolníka Josefa Čepeláka a Františka Nového. Od 1. října 1972 ale Čepelák přestal obhospodařovat své pozemky a převedl je pod státní statek. Dle dopisu z 15. srpna 1972 ovšem neměl státní statek o pozemky zájem. Šlo o zemědělské plochy o výměře cca 79 arů. Od 1. ledna 1973 také vypověděl František Nový obhospodařování pozemku č.kat.2228/1 o výměře 5475 čtverečních metrů. Odbor výstavby MěstNV už prý má zpracován návrh parcelace. V prostoru mělo být vyměřeno 17 stavebních parcel na výstavbu rodinných domů a 10 míst pro garáže.[268] Na podzim 1973 (konkrétně v období mezi 23. říjnem a 4. prosincem) se rada MěstNV usnesla požádat radu ONV, aby přešetřila rozhodnutí komise výstavby ve věci zastavovacího plánu nové bytové výstavby nad Pivovarem, kde prý komise výstavby ONV schválila alternativu č. III, ačkoliv alternativa č. I (podporovaná městem) je mnohem ekonomičtější.[269] Počátkem roku 1974 (mezi 6. únorem a 19. březnem) vzala rada MěstNV na vědomí zprávu zástupce odboru výstavby ONV pana Poláka o otázce výstavby za pivovarem a uložila vedoucímu odboru výstavby vyjasnit majetkoprávní vztahy v oblasti, která spadá do zastavovacího plánu výstavby nových rodinných domků. Zároveň jej požádala, aby upřesnil výstavbu rodinných domků dle I. alternativy v souvislosti s výstavbou sídliště Na Železné, v návaznosti na inženýrské sítě.[270]

V průběhu urbanistických diskuzi během 70. let nakonec posloužila tato lokalita k úplně jiným záměrům. A na této ploše vznikla, po barbarském rozhodnutí komunistických plánovačů, nevábná změť betonových hal, z jejíhož středu se vztyčil vysoký komín. Kotelna vyrostla po roce 1980 jako přímá investiční součást sídliště Na Železné. Komplex sestával s halových objektů vlastní kotelny a dále uhelného skladu.[271] Zbudování kotelny doporučil MěstNV už v roce 1968 při revizi územního plánu. Požadoval totiž, aby se při chystané výstavbě nového sídliště Na Železné už dopředu počítalo s kapacitní centrální výtopnou.[272] Dne 21. listopadu 1978 rada MěstNV vzala na vědomí zprávu ZKNV o příslibu investičních prostředků na výstavbu kotelny v Rokycanech, která bude sloužit k vytápění nového sídliště v západní části města (patrně omyl, protože šlo o nové sídliště Na Železné ve východní části Rokycan).[273] Podle informací z května 1980 se vyskytly problémy s možným zpožděním předávky kotelny.[274] V roce 1983 investováno do výstavby „energocentra“ 309 000 Kčs (oproti plánu, který počítal s výdaji 245 000 Kčs).[275] Roku 1984 byla provedena úprava komunikace v okolí kotelny.[276] V roce 1985 probíhaly v kotelně ještě další stavební úpravy.[277]

Kotelna byla nešťastným stavebním počinem, a to nejen z urbanistického ale i ekologického úhlu pohledu. Zatímco jiné sídlištní kotelny na Jižním předměstí, v Knihově ulici a Na Pátku byly na ušlechtilá paliva (topné oleje), kotelna na Železné byla vyprojektována pro vytápění uhlím (podle dobové argumentace „v současnosti dostupný druh paliva“).[278] Projektant ji sice umístil na východní okraj zástavby, takže z hlediska převládajících větrů nezasáhla hlavní část rokycanské kotliny, ale i tak šlo o anachronickou technologii, vypovídající o ekonomické dekadenci pozdně normalizačního Československa. V říjnu 1985 se na plénu MěstNV mluví o tom, že kotelna Na Železné zhoršila životní prostředí.[279]

5.5.2. Zrušení kotelny a plány na asanaci areálu

Odpudivá stavba kotelny na pohledově exponovaném návrší nad městem sloužila svému účelu jen jednu generaci. V létě roku 1994 rozhodla rada prozkoumat její možnou přestavbu ze stávajícího uhelného vytápění na plyn.[280] Návrh nebyl uskutečněn. Samotný provoz kotelny byl během 90. let utlumen. Smutným paradoxem tak je, že kotelna se už po necelých 20 letech ukázala jako nepotřebná. Pozemky o rozloze 11 500 čtverečních metrů, které zabrala, ovšem zůstávají degradovanou lokalitou typu brownfield. 23. února 1999 neschválilo zastupitelstvo návrh na odprodej budov se stavebními parcelami č.kat.3315 a č.kat. 3316 a částí pozemkových parcel č.kat.2226/1 a č.kat. 2226/2 v areálu kotelny.[281] Šlo o prozíravé rozhodnutí, kterým se areál podařilo udržet pro případné budoucí koncepční řešení v intencích města. Dne 29. října 2002 rozhodlo zastupitelstvo využít aspoň komín zrušené kotelny.[282] Ten pak do pronájmu získala firma RadioMobil (T-Mobile), která na něj umístila zařízení pro příjem signálu mobilních telefonů. V květnu 2004 požádala o místo na komínu také pražská společnost VoiceBow, která tu zamýšlela instalovat antény pro šíření technologie bezdrátového internetu Wi-Fi. Po souhlasu společnosti T-Mobile rozhodla v červenci 2004 rada povolit instalaci další antény.[283] Část areálu kotelny se rovněž v roce 2002 po adaptaci proměnila na sběrný dvůr společnosti Rumpold-R. 13. srpna 2002 byl sběrný dvůr po ročních stavebních pracích kolaudován.[284] Veřejnosti sloužil od 1. dubna 2003.[285] Byl sem ukládán nebezpečný odpad z domácností. Bývalá kotelna tak nalezla jisté využití, ale umístění skládky doslova uprostřed obytné zástavby, navíc na tak cenných pozemcích, bylo dlouhodobě neudržitelné.

Město uvažovalo o transformaci areálu. Už územní plán z roku 2000 zde navrhoval revitalizaci (lokalita R22), ale charakter budoucí zástavby nespecifikoval, pouze doporučil přihlédnout k okolní obytné zástavbě. V roce 2003 oslovila radnice Vysokou školu stavební v Praze s žádostí o vypracování návrhu na využití plochy. Výzva se ale nesetkala se zájmem.[286] O kotelnu projevil mezitím zájem další soukromý zájemce, Jakub Müller z Rokycan. Městská rada nedoporučila prodej, protože by tak byl zakonzervován stávající neuspořádaný stav pozemku.[287] Dne 1. června 2004 schválilo zastupitelstvo vyhlášení veřejné architektonické soutěže na využití území bývalé kotelny s uzávěrkou do 31. prosince 2004. Vítězi nabídla odměnu 20 000 Kč.[288] Do soutěže se přihlásilo 6 projektů.[289] Jako nejlepší byla vybrána studie od ing. arch. Lucie Jiravové a ing. arch. Edity Míkové, které řešily možné využití areálu ve dvou variantách.[290] Podle vítězného urbanistického návrhu z prosince 2004 se navrhovalo ve variantě A proměnit areál na obytnou zónu s 8 nízkopodlažními bytovými domy.[291] Měly obsahovat po 6–9 bytových jednotkách 1+1, 1+3 a 1+4.[292] Ve variantě B byla lokalita bývalé kotelny definována jako smíšené území s bydlením i občanskou vybaveností s tím, že v prostoru sběrného dvora by došlo k výstavbě 4 nízkopodlažních obytných domů, opět o kapacitě 6–9 bytů.[293] Vyžádalo by si to demolici skladu uhlí. Z původních objektů kotelny by podle této varianty přežila jen budova vlastní kotelny, kde se navrhovala přestavba na společenské zařízení, přičemž komín mohl být zachován.[294] Společenský areál by mohl obsahovat například hrací plochu na bowling, přednáškové centrum, sportovní bar nebo internetovou kavárnu.[295] Šlo ovšem pouze o studii. Město z ní sice mohlo do budoucna čerpat inspiraci při eventuální transformaci lokality, ale bezprostřední realizace se nepředpokládala.

S ohledem na výhledovou revitalizaci celého areálu postupovalo město obezřetně při majetkoprávním zacházení s touto lokalitou. 24. dubna 2006 rozhodovala rada o pronájmu části kotelny, konkrétně jednopodlažní budovy na pozemku č.kat.3315 díl „c“ o ploše 583 čtverečních metrů.[296] Pronájem neschválila a uložila odboru rozvoje města navrhnout koncepci, jak k využití areálu přistupovat v následujících letech. V červnu 2006 se rada touto koncepcí zabývala. Konstatovala, že se nedoporučuje prodej areálu (i když o jeho odkup nikdo dosud neprojevil zájem). V té době bylo využití areálu následující: č.kat.3315 díl „a“ a „b“ pronajata Františku Pavelkovi – Truhlářství Fortel, čkat.3315 díl „c“ a „d“ je bez využití, komín kotelny pronajat k umístění antén společností Voice Bow, s. r. o., FM Plus, s. r. o. a Radiomobil, a. s. z Prahy. Na č.kat.3315 díl „e“ a „f“ funguje sběrný dvůr. Ve východní části areálu, na pozemcích č.kat.2228/1 a č.kat.2226/2 je provizorní sklad materiálu využívaný městem (panely, kusy asfaltu odstraněné z vozovek, žulové kostky).[297] Dne 7. srpna 2006 pak rada vzala na vědomí zprávu o možném využití areálu.[298] Dle úpravy rozpočtu města k 21. dubnu 2008, provedené v červnu 2008, bylo přesunuto na přípravnou fázi revitalizace areálu bývalé kotelny Na Železné 560 000 Kč.[299] V seznamu výběrových řízení vypisovaných v roce 2008 odborem rozvoje města se uvádí i revitalizace bývalé kotelny Na Železné. Zakázka přidělena 2. července 2008 firmě Swietelsky za 159 460 Kč a firmě RRA Plzeň za 177 072 Kč. Dle stavu z počátku podzimu 2008 už práce probíhají.[300] Budoucnost této bezesporu zajímavé lokality je otevřena. Vzhledem k široké definici „všeobecného smíšeného území“, za jaké je pokládána územním plánem, ale hrozí nebezpečí, že zde bude zachována průmyslová nebo skladovací činnost, popřípadě, že si lobby majitelů automobilů vynutí přeměnu areálu na garážový komplex apod. Nejpřijatelnější by bylo kompletní odstranění industriálních objektů z 80. let 20. století a obytná výstavba, ideálně hustější, s osobitým a výraznějším architektonickým ztvárněním.

V březnu 2021 zastupitelstvo změnilo původní záměr, aby byl v Rokycanech postaven skatepark u zimního stadionu v Růžičkově ulici, a nově určilo pro tento účel prostor bývalé kotelny Na Železné.[301] Dle závěrečného rozpočtového vyhodnocení za rok 2021 byla akce projekt bývalá kotelna Na Železné zmiňována jako jedna z těch, které vůbec nezačaly, nebo nebyly dokončeny.[302] Na schůzi v listopadu 2021 rada vzala na vědomí architektonickou studií od firmy U/U studio na skatepark v prostoru bývalé kotelny na Železné.[303] V listopadu 2021 neschválilo zastupitelstvo záměr odboru rozvoje města na prodej části parcely č.kat.2226/2 a č.kat.2228/1 o rozloze cca 4400 metrů čtverečních.[304] Šlo o pozemky ve východní části areálu bývalé kotelny, kde stojí původní sklad na uhlí. V březnu 2022 odsouhlasilo zastupitelstvo studii na areál kotelny Železná.[305]

5.6. Chatová osada za tratí při Žďárské cestě (Nad pivovarem)

5.6.1. Původní podoba oblasti

Za železniční tratí nad Pražským předměstím se v posledních dekádách rozrůstá zcela nový okrsek zástavby, sestávající z malých zahradních domků, situovaných na menší parcely podél pravoúhlé komunikační sítě. Tato rekreační zástavba vznikla až v 2. polovině 20. století. Do té doby se tu rozkládala jen pole.

První a dlouho jedinou stavbou tu byl strážní železniční domek čp.143/II (foto z r. 2003). Přízemní klasicistní objekt postavený v typickém rakouském erárním slohu současně se zprovozněním železniční trati, tedy okolo roku 1862. Stojí na podlouhlé parcele v bezprostředním sousedství kolejiště, severně od Žďárské cesty. V současnosti již neslouží svému účelu, ale dochoval se poměrně dobře. Podrobněji v kapitole „železniční architektura“.

Ještě roku 1907 stál v polích jižně od Žďárské cesty, u pěšiny, která dodnes lemuje východní okraj zahrádkářské kolonie, kamenný dvojitý kříž. Podle Antonína Podlahy šlo o práci z 2. poloviny 17. století. Kříž byl 183 cm vysoký. Spodek kříže ve tvaru oválné kartuše. V ní byl vytesán nápis: „RENOV...“, již v roce 1900 dále nečitelný. Na dolním příčném břevnu bylo ještě vytesáno IHS. Kříž stál na kvádrovém podstavci s vyobrazením umrlčí hlavy (foto cca z r. 1900).[306] Už za první republiky si samospráva uvědomovala jeho památkovou a uměleckou hodnotu. V červnu 1929 proto rada vyhověla žádosti muzea, aby památný kříž, umístěný na děkanském poli za pivovarem, byl přenesen do lapidária muzea a na jeho místo postaven náhradní hřbitovní kříž.[307] Luděk Krčmář uvádí ve své studii o sakrálních památkách v Rokycanech, že původní kamenný kříž je nyní uložen v depozitáři rokycanského muzea a je poškozený.[308]

V jinak zcela nezastavěné oblasti stála ještě jedna stavba. Šlo patrně o stodolu či jiný typ hospodářského objektu, který byl umístěn na poli nad starým obecním pivovarem na Práchovně. Zachycuje jej tu už mapa města z roku 1877 na stavební parcele č.kat.489. Dnes je na tom místě okraj pásu stromů nad pivovarem, cca 100 metrů jihozápadně od okraje chatové osady při Žďárské cestě. Na mapě z roku 1838 tato stavba ještě zakreslena nebyla, takže její vznik spadá do období okolo poloviny nebo po polovině 19. století. Patrně se jednalo o stavbu spojenou se zemědělským využíváním zdejších polí. Existovala ještě v roce 1938, kdy ji zachytila letecká mapa. Měla valbovou střechu.[309] Na leteckém snímkování z června 1947 již je na místě stodoly vidět jen hromada sutin.[310]

5.6.2. Vznik chatové osady počátkem 50. let a její další rozšiřování

Chatová osada u Žďárské cesty vznikla na přelomu 40. a 50. let 20. století. Poprvé je vidět na leteckém snímkování ze září 1951.[311] Státní mapa z roku 1952 zde zakresluje větší skupinu vyměřených malých zahrad, ovšem na žádné z nich není zaznamenána zástavba v podobě chatek.[312] Letecká fotografie ze srpna 1952 potvrzuje, že šlo pouze o zahrady, zcela bez zástavby. Prakticky najednou tak byla před rokem 1951 rozparcelována velká plocha, která se ale nacházela zatím jen jižně od Žďárské cesty a nedosahovala až k ní, nýbrž šlo o pozemky v jistém odstupu od ní. Toto je tedy nejstarší jádro dnešní chatové osady.[313] Jednalo se o projev tehdy ještě velice liberální regulační politiky města, které povolovalo extenzivní proměnu zemědělských pozemků na stavební parcely. Při faktické neexistenci soukromého stavebního ruchu v době vrcholící studené války ovšem výsledkem nebyla čtvrť rodinných domků, ale jen narychlo oplocené zahrady, na kterých postupně vyrůstaly svépomocí zahradní domky a chatky, občas využívané i pro trvalé bydlení. Podobným procesem prošla i čtvrť Za Rakováčkem, která se také počátkem 50. let skokově rozšířila. Zatímco tam ale od 60. let nastoupila rapidní proměna na městskou zástavbu rodinných domů, zde u Žďárské cesty zůstala jen zahrádkářská kolonie. Ale i ona postupně získávala aspoň zástavbu rekreačních objektů. Na topografické mapě z roku 1960 již tu je zakreslena řada chatek. Plošně se osada nezvětšila, nadále se jednalo jen o lokalitu přímo u Žďárské cesty, v bloku jižně od ní.[314] Stejnou situace zachycuje i letecký snímek z roku 1962[315] a z roku 1968.[316]

V roce 1968 se při revizi územního plánu MěstNV doporučuje rozšíření zahrádkářské kolonie v prostoru Nad Pivovarem i do prostoru podél Žďárské cesty. Mělo jít o kompenzaci za lokalitu Na Husinci, kde původní směrný územní plán města z konce 50. let předpokládal umístění zahrádek a užitkových sadů, ale území bylo z převážné části zastavěno rodinnými domky.[317] V seznamu pozemků vhodných k parcelaci na výstavbu chat a zahrádek z roku 1972 se zmiňují i pozemky č.kat.2248 a č.kat.2249 o výměře cca 60 arů v prostoru nad pivovarem. Jejich výkup už je prý v jednání. Mělo tu být vyměřeno 11 nových parcel. Další pozemek č.kat.2228/2 nad pivovarem (poblíž železničního strážního domku) měl umožnit vznik 3 parcel.[318] Snímkování ze srpna 1973 neukazuje výraznější proměnu rozsahu parcelace při Žďárské cestě.[319] Ale státní mapa z roku 1977 již zachycuje, že parcelace byla nově provedena i přímo při jižní straně Žďárské cesty, zatím jen v části blíže městu, a také v pruhu severně od cesty, přímo podél železniční trati.[320] Dle stavu podle mapy z roku 1987 dál pokročila parcelace jižně od cesty.[321] Během 90. let se chatová kolonie rozrostla parcelací zemědělských pozemků po severní straně Žďárské cesty.[322]

V květnu 2002 zastupitelstvo schválilo pořízení změny územního plánu č. 17 podle žádosti Marie Blažkové, Hany Frídelové, Petra Pecha, ing. Bohdana Schrama, Miloslava Chaloupky a Karla Chaloupky, která měla změnit funkční využití pozemků č.kat.2203/1, č.kat.2204/2 a č.kat.2205/1 z ostatní zemědělské půdy na zahrádkářskou osadu (s podmínkou, že lokalita bude přístupná i ze stávající zahrádkářské osady). Zastupitelstvo uložilo MÚ změny územního plánu stanoveným způsobem zpracovat a projednat.[323] V listopadu 2004 pak schválila rada (v lednu 2005 i zastupitelstvo[324]) zadání změny územního plánu č.17, která převádí další zdejší pozemky (č.kat.2203/1, 2204/2, 2205/1) ze zemědělské půdy na zahrádkářskou osadu. Státní ochrana přírody původně s rozšířením rekreační kolonie nesouhlasila, majitelé pozemků ale nechali zpracovat studii ekologických dopadů výstavby. Studie zjistila, že nové chaty nenaruší žádný významný biotop ani krajinný ráz.[325] Cesta k expanzi chatové zástavby se otevřela. Jde o oblast o rozloze cca 170 arů, jejíž parcelací mělo být dovršeno zastavění celého sektoru podél železniční trati, až k podjezdu U Tří křížů (viz kapitola „Páclovna“).

Zatímco ale ekologicky motivované námitky proti této výstavbě byly vyvráceny, daleko závažnější mohou být námitky urbanistické. Je totiž otázkou, zda by opravdu město velikosti Rokycan mělo podporovat zakládání zahrádkářských osad přímo na okraji svého intravilánu. Tato oblast, na kvalitních vyvýšených pozemcích obrácených k jihozápadu a západu, by přitom mohla být daleko kvalitněji zhodnocena výstavbou rodinných domů. Trend k proměně na zónu trvale obývaných domů se stejně dříve nebo později dostaví, jen bude probíhat živelně a v podmínkách nedostatečně velkých parcel a obslužných komunikací. Už počátkem 21. století jsou některé starší chatky v této oblasti přestavovány na trvalá obydlí nebo na objekty, které sice formálně nejsou vedené coby obytné, ale architektonicky i funkčně jimi jsou. Dne 9. srpna 2007 odbor rozvoje města zveřejnil záměr provést ještě v roce 2007 akci „Rokycany – Žďárská ulice – oprava komunikace“. Mělo jít o opravu cesty v zahrádkářské kolonii v délce cca 220 metrů. Povrch vozovky se navrhoval z penetračního makadamu. Součástí opravy měla být i úprava odvodnění komunikace silničními příkopy. Případní zájemci byli vyzváni, aby se do 22. srpna 2007 přihlásili.[326]

V roce 2020 nechalo město vyhotovit územní studii „zahrádkářská osada Na Husinci Rokycany“. Zpracoval ji ateliér T-Plan. Šlo o pokus komplexněji řešit tuto lokalitu. Zásadnější výstupy ale studie neměla. Fakticky jen shrnula stávající stav, nenavrhla žádné významnější rozšíření zástavby, ani nové dopravní řešení. Pouze definovala některé dopravní a regulační problémy. Doporučila ve shodě s územním plánem města řešit dopravní obslužnost prodloužením Trnkové ulice z Práchovny od jihu, čímž by vzniklo kvalitnější spojení pro automobily, než je stávající, kapacitně omezená cesta přes železniční nadjezd v linii historické Žďárské cesty. Studie také zavedla některé regulativy na maximální povolenou zastavitelnost jednotlivých parcel ve vztahu k jejich rozloze. Podrobněji se zabývala i inženýrskými sítěmi. V lokalitě chyběl vodovod i kanalizace. Obojí se výhledově předpokládalo zřídit. Navrhovalo se rovněž provést přeložku nadzemního vedení vysokého napětí novým úsekem, který by obešel osadu z jihu a východu.[327] V říjnu 2020 zastupitelstvo vzalo studii na vědomí.[328] V listopadu 2021 ovšem neschválilo zastupitelstvo žádost o výstavbu vodovodu v rekreační oblasti Na Husinci.[329]

Vzhledem k tomu, že velká část pozemků již je zastavěna chatami, nemůže mít studie výraznější dopad na zástavbu lokality. Její role je tak spíše v omezeních, skrz která může město vymáhat od soukromých stavebníků regulativy, jimiž bude bránit tendencím k výstavbě rodinných domů. Je otázkou, zda je ale dlouhodobě možné tlaku na proměnu na zónu trvalého bydlení odolávat. Vznik chatové osady takto blízko městu v 50. letech 20. století byl chybou, stejně jako bylo chybou, že osada byla od 70. let dále rozšiřována a že po roce 1989 parcelace pokračovala, s jakousi iluzorní představou, že půjde natrvalo o venkovskou chatovou osadu. Chybou bylo, že město minimálně od roku 1989 neprovádělo systematický výkup pozemkových pásů s cílem rozšířit zdejší komunikace a že ještě v 90. letech dopustilo chaotické vytýčení tří slepých, nikam nevedoucích, bočních komunikací v nové parcelační zóně severně od Žďárské cesty. Tato neujasněnost urbanistické koncepce se týká i sousední oblasti okolo Trnkové ulice (viz kapitola „Práchovna“), kde byla počátkem 21. století povolena extrémně extenzivní, řídká parcelace, fakticky proměňující tuto mimořádně cennou územní rezervu na jednu velkou privátní latifundii. Neujasněný je rovněž sousedící okrsek Pražského předměstí západně od železniční trati, kde nadále město toleruje existenci podřadného brownfieldu bývalé kotelny (viz výše), v jehož sousedství existují urbanisticky (ale i sociálně) problematické areály garáží a holobytů pro chudinu.

5.6.3. Popis zástavby v chatové osadě u Žďárské cesty

Zahrádkářská osada sestává z menší (a mladší) části severně od Žďárské cesty a rozlehlejší části jižně od Žďárské cesty. Severní část má přibližně trojúhelníkový tvar, vymezený linií Žďárské cesty a železniční trati. Člení ji tři slepé boční komunikace, které vybíhají severovýchodním směrem ze Žďárské cesty a umožňují přístup k jednotlivým pozemkům.

Nejzápadnější z těchto tří komunikací vede po okraji zářezu železniční trati. Má tak pouze jednostrannou zástavbu. Vznikala od 70. let. Ještě na leteckém snímku z července 1968 zde byla jen louka.[330] Totéž ukazuje snímkování z června 1969.[331] Na fotografii ze srpna 1973 již jsou vidět změny. Na dosavadní louce se nacházejí jakési drobné objekty, popřípadě hromady materiálu a je vidět, že stávající louka je v počáteční fázi parcelace.[332] Nachází se tu nyní pět parcel. Chata če.54 na rohovém pozemku je poprvé zakreslena na státní mapě z roku 1987.[333] Na mapě z roku 1977 už tu ovšem byla vyměřená zahrada, ale zatím bez zástavby.[334] Chata je dřevěná, se strmou sedlovou střechou a malým podkrovím. V evidenci je formálně registrována od 3. ledna 2005.[335] Severně od ní stojí objekt če.107. Ten je zachycen až na mapě z roku 2006.[336] I zde ale k vyměření parcely došlo už před rokem 1977.[337] Je to přízemní dřevěný objekt ve stylu srubu, s nízkou sedlovou střechou. Rovněž byl zaevidován do databáze objektů až od 3. ledna 2005.[338] Následuje chatka če.101. Vznikla někdy před rokem 1987, kdy už ji zobrazuje státní mapa.[339] Parcela byla vyměřena dřív, před rokem 1977.[340] Zděná stavba má sedlovou střechu a esteticky si nese otisk doby svého vzniku (brizolitová fasáda, eternitová střešní krytina apod.). Další v řadě je chata če.70. To je již větší objekt, blížící se rodinnému domku. Patrový, zděný, s podkrovím 1. patra pod sedlovou střechou. Doložen je na mapě roku 1987.[341] V evidenci od 3. ledna 2005.[342] Komunikace pak slepě končí u hranic zahrady bývalého železničního strážního domku čp.143/II (o něm viz výše, též v kapitole „železniční architektura“).

Východně od těchto staveb se nachází velká zahrada s ovocným sadem a na ní stojí, na stavebním pozemku č.kat.2557, číselně neoznačená chatka se stanovou střechou. Odlišuje se nejen nadstandardní rozlohou pozemku ale i dobou vzniku. Byla totiž jako jediná zahrada severně od Žďárské cesty vytýčena již před rokem 1951.[343] Na letecké fotografii z července 1968 už je vidět i objekt chaty.[344] Od té doby se v základních proporcích nezměnila a zahrada nebyla ani redukována dodatečným dělením (byť formálně ji tvoří tři samostatné parcely, funkčně jde o jednu zahradu). Jedná se tak o plošně největší pozemek v celé osadě. Dál na východ prostupuje blokem druhá z bočních komunikací. Má oboustrannou zástavbu. Vznikla relativně pozdě. Ještě mapa z roku 1994 ukazuje jen nerozparcelovanou louku.[345] Teprve letecký snímek z let 2001–2003 zachycuje vyměřené parcely a budování chat.[346] Po západní straně této komunikace stojí nejprve rohová chata če.128. Je vidět již na letecké mapě z let 2001–2003.[347] Je to dřevěný objekt s vysokou sedlovou střechou, pod níž se nalézá podkroví. Dokončen byl 12. listopadu 2002.[348] Severně odtud stojí chata če.157. Je to větší stavba, podobná rodinnému domu, zděná, s podkrovím 1. patra pod sedlovou střechou. Byla dokončena až 16. září 2010.[349] Objekt če.110 je zachycen na leteckém snímku z let 2001–2003.[350] V evidenci je od 12. ledna 2001.[351] Poslední stavbou na západní straně této komunikace je chata če.145. Je to velký objekt se sedlovou střechou a podkrovními prostory v 1. patře, který má fakticky proporce rodinného domu. Dokončen byl 10. ledna 2008.[352] Na protější východní straně tuto komunikaci lemují čtyři rekreační objekty. Od severu je to nejprve chata če.163, dokončená 26. března 2015.[353] Na vedlejší větší zahradě stojí objekt bez čísla evidenčního. Je tu zobrazen již na leteckém snímkování z let 2001–2003.[354] Sousední parcelu zaujímá chata če.111. Rovněž ji zachycuje už mapa z let 2001–2003.[355] V evidenci objektů je od 12. ledna 2001.[356] Na nárožní parcele u Žďárské cesty stojí dřevěná chata če.132 se sedlovou střechou a malým podkrovím. Je zobrazena na snímkování z let 2001–2003.[357] V evidenci adresních bodů je ale oficiálně zařazena až od 1. dubna 2004.[358]

Dál k východu ještě vybíhá ze Žďárské cesty k severu další boční komunikace. Zdejší zahrady byly vyměřeny až někdy po roce 1994.[359] Při její západní straně stojí na rohu u Žďárské cesty číslem neoznačený objekt menší zděné chaty se sedlovou střechou. Na letecké mapě z let 2001–2003 byl patrně už ve výstavbě.[360] Na snímkování z let 2004–2006 už byla chata dokončena, nebo před dokončením.[361] Číselné označení nemá ani chata, stojící odtud na sever. Jde o poměrně velkou stavbu, připomínající rodinný dům. Patrový objekt má sedlovou střechu a pod ní prostory podkroví 1. patra. Stál už dle stavu z leteckého snímkování z let 2004–2006.[362] Sousední parcelu zaujímá objekt če.168. Vyrostl až před rokem 2020. Dokončen byl 7. října 2020.[363] Celou protější východní stranu této komunikace vyplňuje zahrada, na které stojí další rekreační objekt bez čísla. Východně od této uličky stojí ještě přímo u Žďárské cesty dvě zahrady. Na jedné z nich je jen drobná zástavba, bez označení číslem evidenčním. Ještě dle stavu ze srpna 2018 to byla vlastně jen maringotka, využívaná jako zahradní domek. Sousední zahradu zaujímá objekt če.160. Letecké snímkování ho ukazuje už jako existující, nebo ve výstavbě.[364] Toto je tedy zástavba severní části chatové osady. Na jejím severním okraji, v místech, která se již sklánějí k Pražské silnici a lokalitě U Třech křížů, jsou ještě vyměřeny tři větší pozemky s neuspořádanou drobnou zástavbou různých kůlen a skladů. Nejsou číselně označeny. Přístup k nim vede po polní cestě, která odbočuje ze Žďárské cesty na východním okraji osady. Tato chaotická komunikační síť v severní části osady, kdy všechny tři zdejší boční obslužné komunikace končí slepě, bude jednou problémem, až nevyhnutelné procesy promění v horizontu několika málo dekád tuto chatovou osadu na rezidenční čtvrť rodinných domků. Spojení mezi Žďárskou cestou a podjezdem U Třech křížů bude nutno do budoucna nutno řešit.

Jižní část chatové osady u Žďárské cesty má pravidelnou, takřka šachovnicovou strukturu, kdy paralelně se Žďárskou cestou vedou dvě východozápadní „ulice“ a tři severojižní (jedna po západním okraji osady, jedna prostřední částí a další po východním okraji). Zástavba se tak rozpadá do šesti bloků. Ty jsou téměř beze zbytku rozparcelovány a tvoří tak hustý rastr menších zahrad s rekreační zástavbou. Západnější ze dvou bloků, ležících přímo při Žďárské cestě, tvoří 11 parcel. Byly vyměřeny někdy před rokem 1977.[365] Ještě dle leteckého snímkování ze srpna 1973 tu parcelace nezačala.[366] Na rohové parcele u železničního nadjezdu stojí chata če.56. Stála tu dle stavu z leteckého snímkování v letech 2001–2003.[367] V evidenci je formálně až od 3. ledna 2005.[368] Je to přízemní dřevěná stavba s nízkou sedlovou střechou. Přímo při Žďárské cestě stojí sousední chata če.159. Zachycuje ji státní mapa z roku 1987.[369] Evidována v registru objektů je formálně až od 20. dubna 2011.[370] Je to nízká přízemní, zčásti zděná stavba se sedlovou střechou. Následuje chatka če.135. Je to malý zděný zahradní domek s plochou střechou, poprvé zachycený na mapě z roku 1987.[371] Sousední pozemek zaujímá rekreační objekt če.194, který vznikl rovněž někdy před rokem 1987.[372] Nízká přízemní stavba s plochou střechou byla do registru objektů zařazena až 16. září 2010.[373] Na rohovém pozemku mezi Žďárskou cestou a na ni kolmou severojižní komunikací stojí chata če.86. Přízemní zděná stavba na malém půdorysu je zakončena sedlovou střechou. Zaznamenána byla na státní mapě z roku 1987.[374] Formálně v evidenci je od 3. ledna 2005.[375]

Na protější straně bloku, otočené do východozápadní servisní komunikace, stojí směrem od východu k západu nejprve zahradní domek če.134. Doložen je na mapě z roku 1987.[376] Je to dřevěný přízemní objekt se sedlovou střechou. Na sousedním pozemku stojí chata če.68. Existovala už v roce 1987.[377] Nízká dřevěná stavba má mělkou sedlovou střechu. Formálně evidována od 3. ledna 2005.[378] Následuje pozemek s chatou če.139, taktéž postavenou někdy před rokem 1987.[379] Někdy před rokem 2016 patrně prošla celkovou rekonstrukcí. Je to drobná zděná stavba se sedlovou střechou a nízkým podkrovím 1. patra. V evidenci je od 10. září 2005.[380] Chatka če.150 je zachycena až na snímkování z let 2001–2003.[381] Je to objekt na malém půdorysu, zděný, s poměrně vysokou sedlovou střechou. Do registru objektů zařazen od 29. dubna 2010.[382] Sousední parcelu zaujímá zahradní domek če.74. Skromná dřevěná stavba s nízkou sedlovou střechou je doložena na mapě z roku 1994.[383] Ryze formálně je evidována až od 3. ledna 2005.[384] Vedlejší rohový pozemek patří k chatě če.75, která je rovněž doložena na mapě z roku 1994. Přízemní stavba má nízkou sedlovou střechu. V evidenci taktéž od 3. ledna 2005.[385]

Vedlejší blok při jižní straně Žďárské cesty má 21 parcel (některé jsou funkčně spojeny, takže počet samostatných zahrad je o něco nižší). Parcelace tu, stejně jako v případě předchozího bloku, proběhla někdy po srpnu 1973[386] a před rokem 1977.[387] Stav z roku 1987 ukazuje, že s výjimkou nejvýchodnější části bloku už tu byly vyměřeny jednotlivé rekreační pozemky.[388] Budování chatek ale probíhalo teprve postupně. Na severní straně bloku, přímo u Žďárské cesty stojí na rohové parcele chata če.119. Je zděná, posazená na zvýšeném soklu, zakončená sedlovou střechou a obestavěná dřevěnými přístavky. Zachycuje ji mapa z roku 1994.[389] Do registru objektů zařazena formálně až 20. srpna 2001.[390] Následuje drobný zděný zahradní domek če.117, přízemní stavba na malém půdorysu, zakončená sedlovou střechou. Je vidět již na státní mapě z roku 1987.[391] V evidenci až od 3. ledna 2005.[392] Vedle stojí zahrada se zchátralým dřevěným zahradním domkem bez číselného označení. Je tu zachycen na leteckém snímkování z doby před rokem 2003. Sousední pozemek zaujímá objekt če.87. Je zaznamenán na mapě z roku 1994.[393] Jde o montovanou buňku posazenou na zahradu. Za ní je ještě menší dřevěná stavba. V registru je od 3. ledna 2005.[394] Zděná chata se sedlovou střechou na vedlejší zahradě není označena číslem. Následuje pozemek s chatou če.89. Je to dřevěná stavba s nízkou sedlovou střechou. Evidována od 7. ledna 2008.[395] Ovšem existovala už dle mapy z roku 1987.[396] Vedle je situován objekt če.71, taktéž zachycený na mapě z roku 1987.[397] Zděná přízemní chatka má nízkou sedlovou střechu. Dle stavu z roku 2016 před ní ještě stála montovaná buňka. Formálně v registru objektů je tato chatka zařazena až od 3. ledna 2005.[398] Následuje pozemek s chatou če.115. Ta vznikla už před rokem 1987.[399] Je to zděná stavba s nízkou sedlovou střechou, umístěná blízko přední strany pozemku. Od 11. června 2001 je oficiálně evidována v registru objektů.[400] Šest vedlejších parcel na východním okraji bloku není ohrazeno a nachází se tu scelený pozemek, posetý drobnými provizorními stavbami.

Na jižní straně bloku stojí směrem od východu k západu nejprve chatka če.113. Vznikla patrně až na přelomu 20. a 21. století. Je to drobný dřevěný zahradní domek, který je evidován od 2. května 2001.[401] Sousední chatka če.63 je pitoreskním produktem svépomocného kutilství. Stavba na malém půdorysu má sedlovou střechu a pod ní malé podkroví v 1. patře. Doložena je na mapě z roku 1994.[402] Ryze formálně byla registrována jako objekt až od 3. ledna 2005.[403] Na vedlejší zahradě stojí zahradní domek če.92, drobný zděný objekt s plochou střechou, taktéž doložený na mapě z roku 1994[404] a evidovaný od 3. ledna 2005.[405] Následuje chatka če.93, která na mapě z roku 1994 ještě zachycena nebyla. Jde o velmi malý zahradní domek ze dřeva, zakrytý nízkou sedlovou střechou. V evidenci je rovněž až od 3. ledna 2005.[406] Dalším objektem v této uliční řadě je chata če.62. Zděná přízemní s velmi nízkou sedlovou střechou. Zobrazuje ji mapa z roku 1994.[407] I ona je v evidenci až od 3. ledna 2005.[408] Na sousední parcele stojí chatka če.161, přízemní zděná stavba s nízkou sedlovou střechou, která je nesystémovým způsobem natočena šikmo do zahrady. Vznikla už před rokem 1987.[409] Na poslední rohové parcele stojí zchátralá dřevěná přízemní chata, neoznačená číslem.

Následuje popis dvou prostředních bloků v jižní části osady. Leží mezi dvěma paralelními obslužnými cestami, které procházejí osadou od západu k východu. Parcelace tu proběhla již před rokem 1951, zpočátku ve formě pouhých zahrad.[410] Ty byly až postupně zastavovány rekreačními stavbami a v ojedinělých případech i děleny na menší pozemky. I tak tu ale dodnes přetrvává poněkud odlišný parcelační rytmus. Pozemky jsou větší, zástavba méně kompaktní. Zároveň tato konstelace bude snáze umožňovat postupnou proměnu této části chatové osady na oblast rodinných domků. Západnější z těchto dvou bloku obsahuje osm parcel, z nichž ne všechny jsou zastavěné rekreačními objekty. Na severozápadním nároží bloku se nachází zahrada s dřevěnou chatkou, neoznačenou číslem. Východně odtud je zahradní domek če.109. Je tu zachycen patrně již na snímkování z roku 1957.[411] Není ale jasné, zda nynější stavba nezaujímá poněkud jiný půdorys. V evidenci adres se oficiálně vyskytuje až od 26. září 2000.[412] Jižně odtud, v severojižní obslužné uličce, je opět zahrada s menší dřevěnou stavbou zahradního domku, bez číselného označení. Vedle ní pak stojí chata če.129. Jakýsi objekt, možná rozestavěný, je zde vidět už na letecké fotografii z roku 1951.[413] V současnosti se jedná o zděnou chatu se strmou sedlovou střechou, pod níž se nachází malé podkrovní prostory 1. patra. V registru objektů je až od 23. prosince 2002.[414] Dál k jihu pak opět zahradu zaujímá chata bez čísla. Je to zděná stavba z tvárnic, zakončená sedlovou střechou, neupravená a s nedokončenou povrchovou úpravou fasády. Zachycuje ji letecké snímkování z roku 1957 (respektive nějaký starší zahradní domek na jejím místě).[415] Na jihovýchodním okraji bloku jsou ještě tři další zahrady. Na každé stojí menší zahradní domek, žádný ale není opatřen číslem evidenčním. Na prostředním z těchto tří pozemků (č.kat.2250/18) stojí dokonce poněkud větší dřevěná chata, ale v evidenci objektů není.

Východní ze dvou prostředních bloků obsahuje 11 parcel. Na jeho západní straně jsou tři pozemky, otočené do severojižní obslužné komunikace. Nejsevernější z nich zaujímá chata če.79. Je zachycena na mapě z roku 1957.[416] V současnosti má podobu protáhlého přízemního objektu, přivráceného přímo k severnímu okraji pozemku. V registru objektů je ryze formálně až od 3. ledna 2005.[417] Jižně od če.79 je na sousední zahradě situována chatka če.72. Zachycuje ji letecká fotografie z roku 1962.[418] V registru objektů je taktéž až od 3. ledna 2005.[419] Jižně odtud je další chata bez čísla, přízemní dřevěný objekt na podlouhlém půdorysu. Ve střední části bloku se prostírá rozlehlá zahrada, formálně sestávající ze dvou parcel, v jejímž středu stojí starší zahradní domek, přízemní, zděný, s valbovou střechou. Zachytila ho již letecká fotografie z roku 1957.[420] Jde o nejstarší vrstvu zástavby této chatové osady, tedy zahradní domky z 50. let. Není označen číslem evidenčním. Východně od této velké zahrady jsou vedle sebe dvě užší parcely. Západní z nich má u svého jižního okraje chatu če.64. Je to poměrně velký objekt, zděný, patrový, podobný rodinnému domku. Stál tu již v roce 1957.[421] V registru objektu je zařazen od 3. ledna 2005.[422] Na východnější parcele stojí zahrada s chatkou če.10, při severním okraji pozemku. Lze ji vidět na snímkování z roku 1962.[423] V evidenci od 3. ledna 2005.[424] Zděný větší objekt má sedlovou střechu. Na východním okraji bloku se nacházejí tři parcely. Na nejsevernější z nich stojí chata če.85. Stála tu už v roce 1957.[425] Zděný objekt na malém půdorysu má sedlovou střechu a brizolitovou fasádu. Evidován od 3. ledna 2005.[426] Jižnější parcelu zaujímá chata če.127. Nějaký objekt se na jejím místě nacházel už patrně dle snímkování z roku 1951.[427] V současnosti jde o zděnou chatu s vysokou sedlovou střechou a podkrovím v 1. patře. Nejjižnější z těchto tří zahrad pak obsahuje dvojdům če.122 a če.123. Jakási zástavba se tu dá pozorovat již na leteckém snímkování z roku 1951.[428] Nyní jde o poměrně velký objekt, krytý dřevem, zakončený sedlovou střechou s podkrovím 1. patra. Od 19. prosince 2001 je v registru objektů.[429]

Následuje popis nejjižnějších dvou bloků chatové osady u Žďárské cesty. Jejich jižní okraj tvoří zemědělské pozemky mezi osadou a prostorem u Trnkové ulice nad Práchovnou. I tyto dva bloky byly rozparcelovány již před rokem 1951.[430] A i zde převládají poněkud větší pozemky. Západnější z těchto dvou bloků obsahuje 5 parcel. Na jeho severní straně stojí chata če.136. Jakýsi menší objekt je na jejím místě zaznamenán už patrně roku 1957,[431] prokazatelně potom roku 1962.[432] V současnosti jde o dva dřevěné objekty, stojící těsně vedle sebe. V registru adres jsou uvedeny od 1. července 2005.[433] Vedle stojí chata če.60, která je tu vidět už na fotografii z roku 1957.[434] Je to poměrně velký objekt, patrový se sedlovou střechou, pod níž se nachází prostory podkroví 1. patra. Formálně byl zařazen do registru až od 3. ledna 2005.[435] Vedlejší zahradu zaujímá přízemní chata s nízkou sedlovou střechou, která nemá číslo evidenční. Je tu zobrazena na státní mapě z roku 1987.[436] Na jižním okraji bloku se pak rozkládá ještě zahrada s chatou če.90. Stála zde již roku 1957.[437]

Východnější ze dvou bloků na jižním okraji osady je daleko rozsáhlejší. Tvoří ho 11 parcel. Na západním okraji jsou od severu k jihu řazeny 4 zahrady. Nejsevernější z nich zaujímá dřevěná přízemní chatka s nízkou sedlovou střechou, bez čísla evidenčního. Stála tu patrně již v roce 1957.[438] Jižně od ní je zahrada s další neoznačenou chatou, kterou zde rovněž zachytila letecká fotografie z roku 1957. Dál k jihu stojí na sousední zahradě objekt, který taktéž nemá číselné označení. I v jeho případě už zde zástavbu ukazuje mapa z roku 1957. To samé platí pro nejjižnější zahradu, kde tamní zahradní domek ukazuje snímkování z roku 1957, ale také zde není číslo evidenční. Ve středové části bloku je rytmus parcel odlišný, se 4 protáhlými pozemky, které procházejí od severu k jihu celou jeho hloubkou. Nejzápadnější z nich zaujímá rekreační objekt če.142. Ještě na leteckém snímkování z let 2004–2006 není vidět.[439] Ukazuje ho až letecká fotografie z května 2008.[440] Jde o patrovou dřevěnou stavbu, která se omezený půdorysný limit snaží kompenzovat vertikálně, takže má strmou sedlovou střechu a v ní podkroví 1. patra. V evidenci objektů je od 10. září 2005.[441] Na vedlejší zahradě stojí při jejím jižním okraji chata če.147. Je doložena na snímkování z roku 1957.[442] Do evidence zařazena 18. srpna 2008.[443] Chata če.144 na sousední parcele stojí naopak poblíž jejího severního okraje. Původně ale stála také na jižní straně. Letecká fotografie z roku 1952 tu zachycuje právě budovaný, nebo dokončovaný objekt zahradního domku.[444] Takto tomu bylo ještě dle stavu z října 2005.[445] Teprve někdy potom na severní hranici pozemku vyrostla nová chata. Je to zděná stavba se sedlovou střechou. Vedlejší zahrada má na svém jižním okraji starší objekt zahradního domku, neoznačený číslem. Jeho výstavba je vidět na letecké fotografii ze srpna 1952.[446] Východní okraj bloku se člení na tři parcely, orientované podélně ve východozápadním směru. Na severní z nich stojí nízká dřevěná chatka bez čísla evidenčního. Vznikla patrně až počátkem 21. století. Prostřední parcelu zaujímá objekt če.91. Jde o malý zděný zahradní domek s vysokou sedlovou střechou. Jakási stavba na jeho místě je viditelná už na snímku z roku 1952.[447] Formálně evidován je od 3. ledna 2005.[448] Na jižní parcele stojí chatka če.17, kterou zde taktéž zachycuje už snímek z roku 1952.[449] V registru objektů figuruje od 3. ledna 2005.[450] Na jihovýchodním okraji tohoto bloku byla ještě počátkem 21. století ohrazena část louky a vytvořil se tu rozsáhlý, chaoticky strukturovaný areál, na kterém se nacházejí skladovací objekty i dvě chaty, ani jedna z nich není označena číslem. Severnější z nich je zakreslena v katastrální mapě na stavebním pozemku č.kat.5625. Vznikla někdy před rokem 2015, kdy už je zachycena na leteckém snímkování.[451] Jižnější chata je o něco starší. Je vidět už na snímku z roku 2005.[452] Dle katastru nemovitostí z roku 2021 je majitelem areálu Zdeňka Rondevaldová.

Východně od chatové osady se prostírá převážně zemědělská krajina, stoupající k předpolí vrchu Žďár. Tato dosud nezastavěná zóna o rozloze takřka 3 kilometrů čtverečních měla být podle územního plánu z roku 2000 zčásti definována jako potenciální územní rezerva pro rozšiřování Rokycan. Byl by to okrsek určený čistě pro individuální obytnou zástavbu. Jako jedna z možností se tu navrhovalo i zřízení nové tranzitní komunikace, jež by propojila v severojižním směru čtvrti Borek a Práchovna (a dále na Jižní předměstí), tedy jakýsi východní silniční obchvat Rokycan, provazující výpadovky na Prahu a Dobřív. Žádné konkrétní závěry ale z těchto úvah územní plán nevyvozoval. Aktuální územní plán města z roku 2018 pak myšlenku této komunikace opustil.[453]

Jedinou zástavbu na rozsáhlých pláních mezi Rokycany a Žďárem tvoří počátku 21. století rozptýlená skupina domů u samotného okraje lesního komplexu Žďáru, včetně policejní střelnice a staré Žďárské myslivny čp.21. Katastrálně toto území zčásti náleží k Borku a vsi Pavlovsko, podstatná část spadá pod Pražské předměstí. Od něj je však dělí více než jeden kilometr volné krajiny. Popis této zástavby na okraji Žďáru je zařazen do kapitoly „Borek“). Stavební exploatace tohoto území patrně bude otázkou až dlouhodobého výhledu, ale měla by být takto vnímána, protože na sklonku 21. století může jít o jedinou významnější územní rezervu pro další stavební rozvoj Rokycan.

[1] Rokycansko, č. 46, 21. listopadu 1991, s. 6.

[2] Kronika města Rokycan 1836–1907, f. 61.

[3]

[4] Kronika města Rokycan 1836–1907, f. 181.

[5] Rokycansko, č. 46, 21. listopadu 1991, s. 6.

[6] Žďár, r. 1901, č. 11,12,13. Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 6., Rokycany 2000, s. 6.

[7] Rokycansko, č. 46, 21. listopadu 1991, s. 6.

[8] Rokycansko, č. 46, 21. listopadu 1991, s. 6.

[9] Rokycansko, č. 46, 21. listopadu 1991, s. 6.

[10] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 6., Rokycany 2000, s. 6.

[11] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 6., Rokycany 2000, s. 6.

[12] Kronika města Rokycan 1907–18, f. 99.

[13] Rokycansko, č. 46, 21. listopadu 1991, s. 6.

[14] 23. schůze obecního zastupitelstva, 19. 9. 1913.

[15] 5. schůze obecního zastupitelstva, 3. 11. 1914.

[16] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 6., Rokycany 2000, s. 6.

[17] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 6., Rokycany 2000, s. 6.

[18] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 6., Rokycany 2000, s. 6.

[19] Údaj o tom, že převoz na Štěnovický pivovar proběhl v roce 1932, srovnej Rokycansko, č. 46, 21. listopadu 1991, s. 6., je chybný, vznikl patrně obrácením číslic.

[20] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 6., Rokycany 2000, s. 6.

[21] 28. schůze obecního zastupitelstva, 5. 6. 1942.

[22] 4. plenární zasedání MěstNV, 28. 8. 1967.

[23] Mimořádné plenární zasedání MěstNV, 27. 11. 1967.

[24] Kronika města Rokycan 1965–68, f. 351.

[25] 5. plenární zasedání MěstNV, 12. 9. 1972.

[26] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 6., Rokycany 2000, s. 6.

[27] Kronika města Rokycan, 2003, s. 29.

[28] Radní protokol, 02. 11. 1782 – 25. 05. 1784, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 1, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 1; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k001, snímek 261.

[29] Radní protokol, 09. 01. 1818 – 22. 12. 1818, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 12, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 12; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k012, snímek 208.

[30] Seznam majitelů domů, SokA, Archiv města Rokycan, č.kart.140.

[31] Kronika města Rokycan 1951–54, f. 184.

[32] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1957.PLZE26.11017&extent=-806769.8096385306,-1072929.4748766809,-806014.0289730484,-1072548.0418220703&link=ext

[33] Rokycanské listy, č. 6, 15. 3. 1898; Kronika města Rokycan, 1836–1907, f. 208.

[34] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan, III. oddělení, inventář, 2005, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0088_00013_am-rokycany-odd-3-tech-kancelar.pdf

[35] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan, III. oddělení, inventář, 1976, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0071_00013_am-rokycany-odd-3.pdf

[36] 191. schůze městské rady, 9. 4. 1930.

[37] 219. schůze městské rady, 8. 10. 1930.

[38] Zápis z 20. 5. 1790; matrika křtů Rokycany 1784–1793, s. 77, snímek 77, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067890/rokycany-06_0405-n

[39] Matrika pohřbů Rokycany 1815–1844, s. 302, snímek 154, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067915/rokycany-31_1540-z

[40] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=PLZ434018380&extent=8718.476650048515,-36561.8002070205,11602.500018095254,-35191.889107198294&link=ext

[41] https://www.portafontium.eu/census/soap-ro/1857/rokycany-prazske-predmesti/cp097

[42] Srb, Adolf: Královské svobodné město Rokycany, 1896, s. 115, https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:5c254735-d697-40bf-b21e-57172c70b9a1

[43] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan, III. oddělení, inventář, 2005, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0088_00013_am-rokycany-odd-3-tech-kancelar.pdf

[44] 15. schůze obecní správní komise, 19. 2. 1931.

[45] 25. schůze městské rady, 10. 9. 1931.

[46] 65. schůze městské rady, 31. 3. 1932.

[47] 112. schůze městské rady, 5. 1. 1933.

[48] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan, III. oddělení, inventář, 2005, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0088_00013_am-rokycany-odd-3-tech-kancelar.pdf

[49] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan, III. oddělení, inventář, 2005, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0088_00013_am-rokycany-odd-3-tech-kancelar.pdf

[50] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan, III. oddělení, inventář, 1976, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0071_00013_am-rokycany-odd-3.pdf

[51] Sčítání lidu 1910, Rokycany, https://www.portafontium.eu/iipimage/34705696/soap-ro_00013_census-sum-1910-rokycany-mesto_0190

[52] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 6., Rokycany 2000, s. 7.

[53] Usnesení zastupitelstva města z 27. 5. 2003, www.rokycany.cz.

[54] SokA, Archiv města Rokycan, č.kart.140.

[55] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan, III. oddělení, inventář, 2005, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0088_00013_am-rokycany-odd-3-tech-kancelar.pdf

[56] 3. schůze obecní správní komise, 14. 3. 1923.

[57] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan, III. oddělení, inventář, 2005, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0088_00013_am-rokycany-odd-3-tech-kancelar.pdf

[58] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan, III. oddělení, inventář, 1976, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0071_00013_am-rokycany-odd-3.pdf

[59] https://vdp.cuzk.cz/vdp/ruian/stavebniobjekty/51765462/historie/08.04.2020

[60] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan, III. oddělení, inventář, 1976, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0071_00013_am-rokycany-odd-3.pdf

[61] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan, III. oddělení, inventář, 1976, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0071_00013_am-rokycany-odd-3.pdf

[62] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 6., Rokycany 2000, s. 7.

[63] 40. schůze obecního zastupitelstva, 14. 7. 1922.

[64] Státní okresní archiv Rokycany, AMRO, kart. č. 118.

[65] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan, III. oddělení, inventář, 1976, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0071_00013_am-rokycany-odd-3.pdf

[66] Matrika křtů Rokycany 1869–1878, s. 249, snímek 253, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067918/rokycany-34_2530-n

[67] 22. schůze městské rady, 27. 8. 1931.

[68] 39. schůze městské rady, 19. 11. 1931.

[69] 2. schůze obecního zastupitelstva, 13. 3. 1914.

[70] 3. schůze obecního zastupitelstva, 17. 4. 1914.

[71] 1. schůze obecního zastupitelstva, 12. 7. 1927.

[72] 27. schůze obecního zastupitelstva, 19. 7. 1929.

[73] 31. schůze obecní okrašlovací a komunikační komise, 12. 5. 1933.

[74] Kronika města Rokycan 1938–47, f. 80.

[75] 1. plenární zasedání MěstNV, 25. 1. 1965.

[76] 3. plenární zasedání MěstNV 24. 6. 1968.

[77] 29. plenární zasedání MěstNV, 22. 4. 1986.

[78] Materiál pro jednání rady města, 7. června 2004, č. 2431.

[79] Rokycanské noviny, č. 8, 20. srpna 2004, s. 2.

[80] Město Rokycany, Závěrečný účet za rok 2004, z%E1v%ECre%E8n%FD%20%FA%E8et%202004.pdf, www.rokycany.cz

[81] Rekonstrukce NTL plynovodu a přípojek v Rokycanech, ul. Pivovarská, Wünschova, Horákova, Tylova, Město Rokycany VEŘEJNÁ VYHLÁŠKA – OZNÁMENÍ O ZAHÁJENÍ SLOUČENÉHO ÚZEMNÍHO A STAVEBNÍHO ŘÍZENÍ, www.rokycany.cz

[82] Město Rokycany VEŘEJNÁ VYHLÁŠKA STAVEBNÍ POVOLENÍ, Rekonstrukce NTL plynovodu a přípojek v Rokycanech, ul. Pivovarská, Wünschova, Horákova, Tylova, www.rokycany.cz

[83] Město Rokycany VEŘEJNÁ VYHLÁŠKA STAVEBNÍ POVOLENÍ, Rekonstrukce NTL plynovodu a přípojek v Rokycanech, ul. Pivovarská, Wünschova, Horákova, Tylova, www.rokycany.cz

[84] Rekonstrukce NTL plynovodu a přípojek v Rokycanech, ul. Pivovarská, Wünschova, Horákova, Tylova, www.rokycany.cz

[85] Kronika města Rokycan 2013, s. 45.

https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=875553

[86] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=PLZ434018380&extent=7818.364487672437,-33191.49835232431,13586.411223765914,-30280.43726520214&link=ext

[87] Kronika města Rokycan 1918–37, f. 35; 5. schůze obecního zastupitelstva, 29. 12. 1919.

[88] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 6, Rokycany 2000, s. 7–8.

[89] Krčmář, Luděk.: Poutní místa a místa zvláštní zbožnosti v Rokycanech, In: Sborník konference Genius Loci Rokycany 2016, Muzeum Dr. Horáka v Rokycanech a Genius loci českého jihozápadu. https://www.zcm.cz/images/Rokycany/Sbornik_X_Konference_Genius_Loci_Rokycany_2016.pdf

[90] Rokycanský deník, 5. 1. 1995, s. 11.

[91] Krčmář, Luděk.: Poutní místa a místa zvláštní zbožnosti v Rokycanech, In: Sborník konference Genius Loci Rokycany 2016, Muzeum Dr. Horáka v Rokycanech a Genius loci českého jihozápadu. https://www.zcm.cz/images/Rokycany/Sbornik_X_Konference_Genius_Loci_Rokycany_2016.pdf

[92] Viz plán města cca z r. 1976, na chodbě naproti studovně Státního okresního archivu v Rokycanech; SOkA Rokycany, Městský národní výbor Rokycany, inv. č. 1352, M 20, plán města.

[93] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan, III. oddělení, inventář, 2005, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0088_00013_am-rokycany-odd-3-tech-kancelar.pdf

[94] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan, III. oddělení, inventář, 1976, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0071_00013_am-rokycany-odd-3.pdf

[95] Sčítání lidu 1910, Rokycany, https://www.portafontium.eu/iipimage/34705696/soap-ro_00013_census-sum-1910-rokycany-mesto_0190

[96] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan, III. oddělení, inventář, 2005, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0088_00013_am-rokycany-odd-3-tech-kancelar.pdf

[97] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan, III. oddělení, inventář, 1976, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0071_00013_am-rokycany-odd-3.pdf

[98] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan, III. oddělení, inventář, 2005, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0088_00013_am-rokycany-odd-3-tech-kancelar.pdf

[99] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan, III. oddělení, inventář, 2005, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0088_00013_am-rokycany-odd-3-tech-kancelar.pdf

[100] 62. schůze obecního zastupitelstva, 21. 12. 1937.

[101]Materiál pro jednání rady města, 7. 8. 2006, č. 2420, ID: 5383.

[102] Kronika města Rokycan 1938–47, f. 40.

[103] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan, III. oddělení, inventář, 2005, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0088_00013_am-rokycany-odd-3-tech-kancelar.pdf

[104] 152. schůze městské rady, 25. 10. 1933.

[105] viz fotografie z roku 1908 v kalendáři Rokycany v obrazech 2007, Hlučín 2006.

[106] Kronika města Rokycan 1938–47, f. 68.

[107] Rokycanský deník, 5. 1. 1995, s. 11.

[108] 1. zasedání MNV, 28. 5. 1957.

[109] 8. zasedání MNV, 13. 10. 1958; 2. zasedání MNV, 23. 2. 1959.

[110] Kronika města Rokycan 1957–62, f. 68.

[111] Kronika města Rokycan 1957–62, f. 159.

[112] 5. zasedání MNV, 29. 6. 1959.

[113] Rokycanský deník, 5. 1. 1995, s. 11.

[114] 1. plenární zasedání MěstNV, 22. 2. 1971.

[115] 2. plenární zasedání MěstNV, 10. 4. 1972.

[116] 2. plenární zasedání MěstNV, 16. 4. 1973.

[117] 7. plenární zasedání MěstNV, 12. 12. 1972.

[118] 2. plenární zasedání MěstNV, 16. 4. 1973.

[119] 2. plenární zasedání MěstNV, 16. 4. 1973.

[120] 4. plenární zasedání MěstNV, 10. 9. 1973.

[121] 2. plenární zasedání MěstNV, 8. 4. 1974.

[122] 6. plenární zasedání MěstNV, 10. 12. 1973.

[123] 1. plenární zasedání MěstNV, 25. 2. 1974.

[124] 4. plenární zasedání MěstNV, 9. 9. 1974.

[125] 2. plenární zasedání MěstNV, 14. 4. 1975.

[126] 14. plenární zasedání MěstNV, 20. 9. 1988.

[127] Materiál pro jednání rady města, 24. 1. 2005, č. 2430.

[128] Rokycanský deník, 22. 12. 1994, s. 11.

[129] Založeno na osobních zápiscích autora.

[130] Rokycanský deník, 20. 10. 2005.

[131] Rokycanský deník, 8. 12. 2005.

[132] Rekonstrukce NTL plynovodu a přípojek v Rokycanech, ul. Pivovarská, Wünschova, Horákova, Tylova, Město Rokycany VEŘEJNÁ VYHLÁŠKA – OZNÁMENÍ O ZAHÁJENÍ SLOUČENÉHO ÚZEMNÍHO A STAVEBNÍHO ŘÍZENÍ, www.rokycany.cz

[133] Město Rokycany VEŘEJNÁ VYHLÁŠKA STAVEBNÍ POVOLENÍ, Rekonstrukce NTL plynovodu a přípojek v Rokycanech, ul. Pivovarská, Wünschova, Horákova, Tylova, www.rokycany.cz

[134] Rekonstrukce NTL plynovodu a přípojek v Rokycanech, ul. Pivovarská, Wünschova, Horákova, Tylova, www.rokycany.cz

[135] Kronika města Rokycan 2016, s. 16. https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=888401

[136] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=PLZ434018380&extent=7917.502790949043,-33564.01803736369,13685.54952704252,-30652.95695024151&link=ext

[137] 5. schůze obecního zastupitelstva, 29. 12. 1919.

[138] Cironis, P.: Rokycanský uličník, Rokycany 2003, s. 100.

[139] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan, III. oddělení, inventář, 1976, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0071_00013_am-rokycany-odd-3.pdf

[140] Sčítání lidu 1921, Rokycany, https://www.portafontium.eu/iipimage/34706689

[141] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan, III. oddělení, inventář, 1976, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0071_00013_am-rokycany-odd-3.pdf

[142] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan, III. oddělení, inventář, 1976, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0071_00013_am-rokycany-odd-3.pdf

[143] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan, III. oddělení, inventář, 1976, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0071_00013_am-rokycany-odd-3.pdf

[144] 57. schůze městské rady, 11. 2. 1932.

[145] 135. schůze městské rady, 22. 6. 1933.

[146] 149. schůze městské rady, 12. 10. 1933.

[147] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan, III. oddělení, inventář, 2005, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0088_00013_am-rokycany-odd-3-tech-kancelar.pdf

[148] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan, III. oddělení, inventář, 1976, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0071_00013_am-rokycany-odd-3.pdf

[149] Sčítání lidu 1910, Rokycany, https://www.portafontium.eu/iipimage/34705696/soap-ro_00013_census-sum-1910-rokycany-mesto_0190

[150] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan, III. oddělení, inventář, 1976, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0071_00013_am-rokycany-odd-3.pdf

[151] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan, III. oddělení, inventář, 2005, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0088_00013_am-rokycany-odd-3-tech-kancelar.pdf

[152] Sčítání lidu 1910, Rokycany, https://www.portafontium.eu/iipimage/34706269/soap-ro_00013_census-sum-1910-rokycany-plzenske-predmesti_0190

[153] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan, III. oddělení, inventář, 1976, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0071_00013_am-rokycany-odd-3.pdf

[154] 4. schůze městské rady, 8. 7. 1927.

[155] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan, III. oddělení, inventář, 1976, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0071_00013_am-rokycany-odd-3.pdf

[156] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan, III. oddělení, inventář, 1976, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0071_00013_am-rokycany-odd-3.pdf

[157] 2. schůze rady MěstNV, 29. 1. 1980

[158] 6. plenární zasedání MěstNV, 30. 9. 1968.

[159] 1. plenární zasedání MěstNV, 22. 2. 1971.

[160] 29. plenární zasedání MěstNV, 22. 4. 1986.

[161] Kronika města Rokycan, 2003, s. 8.

[162] Město Rokycany, Závěrečný účet za rok 2004, z%E1v%ECre%E8n%FD%20%FA%E8et%202004.pdf, www.rokycany.cz

[163] Rekonstrukce NTL plynovodu a přípojek v Rokycanech, ul. Pivovarská, Wünschova, Horákova, Tylova, Město Rokycany VEŘEJNÁ VYHLÁŠKA – OZNÁMENÍ O ZAHÁJENÍ SLOUČENÉHO ÚZEMNÍHO A STAVEBNÍHO ŘÍZENÍ, www.rokycany.cz

[164] Město Rokycany VEŘEJNÁ VYHLÁŠKA STAVEBNÍ POVOLENÍ, Rekonstrukce NTL plynovodu a přípojek v Rokycanech, ul. Pivovarská, Wünschova, Horákova, Tylova, www.rokycany.cz

[165] Rekonstrukce NTL plynovodu a přípojek v Rokycanech, ul. Pivovarská, Wünschova, Horákova, Tylova, www.rokycany.cz

[166] Kronika města Rokycan 2017, s. 32. https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=896486

[167] Kronika města Rokycan 2016, s. 16. https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=888401

[168] Kronika města Rokycan 2016, s. 29. https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=888401

[169] Rokycanské noviny, leden 2017, https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=884189

[170] Kronika města Rokycan 1918–37, f. 52.

[171] 5. schůze obecního zastupitelstva, 29. 12. 1919; Cironis, P.: Rokycanský uličník, Rokycany 2003, s. 80.

[172] 40. schůze obecního zastupitelstva, 14. 7. 1922.

[173] 29. schůze obecního zastupitelstva, 13. 9. 1929.

[174] 33. schůze obecního zastupitelstva, 20. 12. 1929.

[175] Schůze pléna Místního národního výboru, 24. 6. 1946.

[176] 4. schůze obecního zastupitelstva, 28. 8. 1931.

[177] 20. schůze městské rady, 13. 8. 1931.

[178] Schůze obecní finanční komise, 17. 11. 1931.

[179] 66. schůze městské rady, 7. 4. 1932.

[180] 69. schůze městské rady, 28. 4. 1932.

[181] 12. schůze obecního zastupitelstva, 20. 5. 1932.

[182] 73. schůze městské rady, 19. 5. 1932.

[183] 75. schůze městské rady, 27. 5. 1932.

[184] 13. schůze obecního zastupitelstva, 10. 6. 1932.

[185] 22. schůze obecního zastupitelstva, 24. 6. 1941.

[186] 28. schůze obecního zastupitelstva, 5. 6. 1942.

[187] 33. schůze obecního zastupitelstva, 29. 1. 1943.

[188] Schůze pléna Místního národního výboru, 7. 2. 1946.

[189] Schůze pléna Místního národního výboru, 24. 6. 1946.

[190] Schůze pléna Místního národního výboru, 24. 6. 1946.

[191] Schůze Místního národního výboru, 31. 5. 1946.

[192] Schůze pléna Místního národního výboru, 24. 6. 1946.

[193] Schůze pléna Místního národního výboru, 1. 10. 1946.

[194] Schůze pléna Místního národního výboru, 1. 10. 1946.

[195] Schůze pléna Místního národního výboru, 1. 10. 1946.

[196] Schůze pléna Místního národního výboru, 1. 10. 1946.

[197] Schůze pléna Místního národního výboru, 1. 10. 1946 a rady Místního národního výboru 19. 9. 1946.

[198] Schůze finanční komise Místního národního výboru, 30. 9. 1946.

[199] Kronika města Rokycan 1947–51, f. 24.

[200] Schůze pléna MNV, 6. 5. 1947.

[201] Schůze pléna MNV, 11. 8. 1947.

[202] 4. plenární zasedání MěstNV, 28. 8. 1967.

[203] 2. plenární zasedání MěstNV 16. 4. 1968.

[204] Fotodokumentace města Rokycany, 2000, Ing. Dan Bartovský, https://www.portafontium.eu/iipimage/30760492/soap-ro_00826_mesto-rokycany-1-2000_0030

[205] 22. schůze rady MěstNV, 8. 11. 1977.

[206] 16. plenární zasedání MěstNV, 21. 2. 1984.

[207] Kronika města Rokycan 1985, f. 76.

[208] Rokycanský deník, 11. 11. 1994, s. 11.

[209] Rokycanský deník, 10. 3. 1995, s. 9.

[210] Rokycanský deník, 10. 4. 1995, s. 9.

[211] Rokycanský deník, 28. 4. 1995, s. 10.

[212] Rokycanský deník, 7. 7. 1995, s. 9.

[213] Kronika města Rokycan 2014, s. 42. https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=879911

[214] https://vdp.cuzk.cz/vdp/ruian/stavebniobjekty/39583392

[215] https://archivnimapy.cuzk.cz/uazk/vyc/vyc_tool/vyc_wms_01.html?mapfile=6524-1A_08&image_dir=6524-1&aec=6524-1&maxextent=0,-7008,8856,0

[216] Šach, V.: Jak se v Rokycanech říkalo a říká, díl 10. Rokycansko, 1991, č. 48, s. 6.

[217] V. Šach: Jak se v Rokycanech říkalo a říká, díl 9: Rokycansko, č. 47, 28. listopadu 1991, s. 6.

[218] 11. schůze obecní hospodářské komise, 5. 6. 1929.

[219] 145. schůze městské rady, 20. 6. 1929.

[220] 175. schůze městské rady, 11. 12. 1929.

[221] 15. schůze obecní správní komise, 19. 2. 1931.

[222] 16. schůze obecní správní komise, 12. 3. 1931.

[223] 36. schůze obecního zastupitelstva, 25. 4. 1935.

[224] 185. schůze městské rady, 28. 2. 1930.

[225] 36. schůze obecního zastupitelstva, 25. 4. 1935.

[226] Rokycanský deník, 31. ledna 2003.

[227] Materiál pro jednání rady města, 24. ledna 2005, č. 2430.

[228] Materiál pro jednání rady města, 14. 11. 2005, bod č. 2099, ID:4471.

[229] Veřejná vyhláška stavební povolení – Žďárská cesta – oprava komunikace, www.rokycany.cz

[230] Kronika města Rokycan, 2007, www.rokycany.cz

[231] pravy rozpotu zm 24. 9. 2007 – 4, www.rokycany.cz

[232] Rokycanské noviny, č. 1, leden 2008, s. 1.

[233] 746.pdf, www.rokycany.cz

[234] dra%9Eebn%ED%20vyhl%E1%9Aka%20%2D%20provozn%ED%20are%E1l%20rokycany.pdf, www.rokycany.cz

[235] dra%9Eebn%ED%20vyhl%E1%9Aka%20%2D%20provozn%ED%20are%E1l%20rokycany.pdf, www.rokycany.cz

[236] dra%9Eebn%ED%20vyhl%E1%9Aka%20%2D%20provozn%ED%20are%E1l%20rokycany.pdf, www.rokycany.cz

[237] 746.pdf, www.rokycany.cz

[238] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1962.PLZE26.08963&extent=-806292.1376275796,-1072989.5518734932,-805892.8953263353,-1072788.0592745838&link=ext

[239] 7. plenární zasedání MěstNV, 8. 11. 1965.

[240] 4. plenární zasedání MěstNV, 28. 8. 1967.

[241] 6. plenární zasedání MěstNV, 30. 9. 1968.

[242] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1968.PLZE26.15860&extent=-806575.5370286012,-1072986.3469129936,-805773.0908716291,-1072581.362368147&link=ext

[243] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1973.PLZE26.21568&extent=-806429.3914239772,-1072923.539673111,-805987.9724907794,-1072704.4395463727&link=ext

[244] 6. schůze rady MěstNV, 15. 3. 1977.

[245] Založeno na osobních zápiscích autora.

[246] Založeno na osobních zápiscích autora.

[247] 164.pdf, www.rokycany.cz

[248] 164.pdf, www.rokycany.cz

[249] Kronika města Rokycan 1994, f. 19.

[250] Rokycanský deník, 17. 7. 1996, s. 9.

[251] Rokycanský deník, 10. 4. 1997, s. 9.

[252] Kronika města Rokycan 1997, f. 73.

[253] Rokycanský deník, 6. 2. 1998, s. 12.

[254] Rokycanský deník, 21. 2. 1998, s. 1.

[255] Materiál pro jednání rady města, 3. ledna 2005, č. 2091.

[256] Rokycanský deník, 18. 4. 1997, s. 12.

[257] Rokycanský deník, 11. srpna 2003.

[258] Usnesení zastupitelstva města z 8. 7. 2003, www.rokycany.cz.

[259] Materiál pro jednání rady města, 14. února 2005, č. 2001.

[260] Oprava bytů pro nepřizpůsobivé občany, 10. 3. 2008, www.rokycany.cz

[261] Kronika města Rokycan, 2007, www.rokycany.cz

[262] Závěrečný účet města za rok 2007, zaverecny%5Fucet%5F2007.pdf, www.rokycany.cz

[263] Závěrečný účet města za rok 2007, zaverecny%5Fucet%5F2007.pdf, www.rokycany.cz

[264] Kronika města Rokycan, 2007, www.rokycany.cz

[265] Rokycanské noviny, září 2021, https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=901135

[266] Kronika města Rokycan, 2021, s. 36, https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=909648

[267] srovnej s fotografií otištěnou v Hlasu Rokycanska, č. 8, 21. února 1980, s. 2.

[268] 6. plenární zasedání MěstNV, 23. 10. 1972.

[269] 6. plenární zasedání MěstNV, 10. 12. 1973.

[270] 2. plenární zasedání MěstNV, 8. 4. 1974.

[271] Za Rokycansko krásnější, Rokycany 1986, s. 48.

[272] 6. plenární zasedání MěstNV, 30. 9. 1968.

[273] 14. plenární zasedání MěstNV, 5. 12. 1978.

[274] 9. schůze rady MěstNV, 6. 5. 1980.

[275] 17. plenární zasedání MěstNV, 24. 4. 1984.

[276] 21. plenární zasedání MěstNV, 11. 12. 1984.

[277] Za Rokycansko krásnější, Rokycany 1986, s. 48.

[278] 18. plenární zasedání MěstNV, 26. 6. 1984.

[279] 26. plenární zasedání MěstNV, 29. 10. 1985.

[280] Rokycansko, č. 31, 4. 8. 1994, s. 1.

[281] Usnesení zastupitelstva města z 23. 2. 1999, www.rokycany.cz.

[282] Rokycanský deník, 29. října 2002.

[283] Materiál pro jednání rady města, 19. července 2004, č. 2412.

[284] Rokycanský deník, 6. srpna 2002.

[285] Rokycanský deník, 26. 9. 2003.

[286] Materiál pro jednání zastupitelstva města, 1. 6. 2004, č. 1410.

[287] Materiál pro jednání zastupitelstva města, 1. 6. 2004, č. 1410.

[288] Rokycanské noviny, č. 7, 20. 7. 2004, s. 3.

[289] Materiál pro jednání rady města, 24. 1. 2005, č. 2412.

[290] Rokycanské noviny, č. 4, 20. 4. 2005, s. 1.

[291] Materiál pro jednání rady města, 5. 6. 2006, č. 2410, ID: 5199.

[292] Rokycanské noviny, č. 4, 20. 4. 2005, s. 1.

[293] Rokycanské noviny, č. 4, 20. 4. 2005, s. 1.

[294] Materiál pro jednání rady města, 5. 6. 2006, č. 2410, ID: 5199.

[295] Rokycanské noviny, č. 4, 20. 4. 2005, s. 1.

[296] Materiál pro jednání rady města, 24. 4. 2006, č. 2412, ID: 5025.

[297] Materiál pro jednání rady města, 5. 6. 2006, č. 2410, ID: 5199.

[298]Materiál pro jednání rady města, 7. 8. 2006, č. 2412, ID: 5409.

[299] p%F8%EDloha k usnesen%ED %E8. 2425, www.rokycany.cz

[300] Seznam výběrových řízení ORM, Kopie - vbrov zen_orm_ 2008.xls, www.rokycany.cz

[301] Usnesení zastupitelstva města, 29. 3. 2021, https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=899501

[302] Kronika města Rokycan, 2021, s. 20, https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=909648

[303] Usnesení rady města, 30. 11. 2021, https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=902231

[304] Usnesení zastupitelstva města, 22. 11. 2021, https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=902111

[305] Usnesení zastupitelstva města, 7. 3. 2022, https://rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=903240

[306] Podlaha, A.: Soupis historických a uměleckých památek politického okresu rokycanského, Praha 1900, s. 120. https://encyklopedierokycan.wz.cz/Rokycany-Podlaha-soupispamatek.htm

[307] 145. schůze městské rady, 20. 6. 1929.

[308] Krčmář, Luděk.: Poutní místa a místa zvláštní zbožnosti v Rokycanech, In: Sborník konference Genius Loci Rokycany 2016, Muzeum Dr. Horáka v Rokycanech a Genius loci českého jihozápadu. https://www.zcm.cz/images/Rokycany/Sbornik_X_Konference_Genius_Loci_Rokycany_2016.pdf

[309] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1938.PLZE26.06116&extent=-806308.7898406952,-1073135.9542567208,-805759.5394927147,-1072863.3315579575&link=ext

[310] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1947.PLZE26.01655&extent=-806470.0754694708,-1073179.1813489462,-806093.2533714266,-1072989.0039463395&link=ext

[311] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1951.PLZE26.09921&extent=-806558.453004893,-1073358.3440330438,-805399.8443485565,-1072773.608726799&link=ext

[312] https://archivnimapy.cuzk.cz/sm5/PLZE/PLZE26_1952.html

[313] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1952.PLZE26.03556&extent=-806220.5690332275,-1073095.6056385967,-805823.548766527,-1072895.2344727465&link=ext

[314] https://archivnimapy.cuzk.cz/uazk/topos52/topos52_data/010k/M_33_76_C_c_2_index.html

[315] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1962.PLZE26.08963&extent=-806093.0883083745,-1073199.6219437134,-805693.8460071302,-1072998.129344804&link=ext

[316] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1968.PLZE26.15860&extent=-806628.615498359,-1073130.3274864713,-805826.1693413869,-1072725.3429416246&link=ext

[317] 6. plenární zasedání MěstNV, 30. 9. 1968.

[318] 6. plenární zasedání MěstNV, 23. 10. 1972.

[319] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1973.PLZE26.21568&extent=-806492.6154899299,-1073158.5032927615,-805609.7776235342,-1072720.3030392847&link=ext

[320] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=sm5&idrastru=D6-1_Plzen_2-6_1977&extent=3287.8098806197586,-3690.514986029971,5554.307213614425,-2546.6421132842256&link=ext