https://encyklopedierokycan.wz.cz/popisekpredchozikapitola.jpg

 

https://encyklopedierokycan.wz.cz/zpetnahomepage.jpg

 

https://encyklopedierokycan.wz.cz/popiseknasledujicikapitola.jpg


D. Borek: verze 2026/05/12

 

Pražské předměstí: čtvrť Na Husinci

 

Oblast známá jako „Na Husinci“ nebo „Husinec“ (podél dnešních ulic Na Husinci, Kotyzova, Na Vinici, Na Svahu a přilehlého úseku ulice Pražská) zůstávala do 1. poloviny 20. století téměř nezastavěná. Na nejstarší katastrální mapě z roku 1838 se nazývá „Za třema kříži“. Název Husinec podle V. Šacha odkazuje na to, že se na zdejší louky kdysi vyháněly na pastvu husy.[1] V 19. století se pod označením „Na Husinci“ rozuměla i oblast podél dnešní Pivovarské ulice.[2]

Lokalita se nachází se na okraji Pražského předměstí, na mírném návrší, které se zvedá severovýchodně od Nerudova náměstí a je na východě ohraničeno zářezem železniční trati Praha–Plzeň. Jde vlastně o první výběžek masivu, který kulminuje vrchem Žďár a který zde vystupuje ze sníženiny na soutoku Padrťského a Boreckého potoka a následně setrvale stoupá, aby po třech kilometrech přešel do monumentálního finále v podobě samotného vrcholu Žďáru. To, že město hluboko do 20. století tyto pozemky mezi Pražskou silnicí a železniční tratí stavebně nevyužilo, nesouvisí s jejich nižší kvalitou. Naopak, na rozdíl od záplavové sníženiny, v níž leží historická zástavba Pražského předměstí, je oblast Na Husinci chráněna před povodněmi. Příhodné jsou i klimatické podmínky. Parcelace tu přesto proběhla až s výrazným zpožděním. Skutečnou příčinou nejspíše je extenzivní rozmach zástavby na jižních předměstích Rokycan, čímž klesal tlak na parcelaci v jiných částech města.

Až ve 2. polovině 20. století se se tu zformoval ucelený urbanistický okrsek, který má v rámci Pražského předměstí neobvyklý charakter. I v podmínkách socialistického masového stavebnictví zde byla hromadně rozvinuta soukromá iniciativa a výstavba individuálních rodinných domů, čímž se lokalita Na Husinci vyděluje z převažující sídlištní zástavby na Pražském předměstí.

Obsah

6.1. Urbanistický a stavební vývoj oblasti Na Husinci do roku 1945. 1

6.1.1. Dům čp.96/II, bývalá provizorní nemocnice. 1

6.1.2. Parcelace Kotyzovy ulice před rokem 1945. 2

6.1.3. Technický vývoj Kotyzovy ulice a vývoj pojmenování 2

6.2. Stavební vývoj oblasti Na Husinci po roce 1945. 2

6.2.1. Příprava a průběh parcelace oblasti Na Husinci 2

6.2.2. Technický vývoj oblasti Na Husinci 3

6.2.3. Zástavba ulice Na Husinci a její pojmenování 3

6.2.4. Zástavba ulice Na Vinici a její pojmenování 6

6.2.5. Zástavba ulice Na Svahu a její pojmenování 6

6.2.6. Zástavba Pražské ulice (v úseku přiléhajícím k oblasti Husince). 7

6.3. Zástavba severně od oblasti Na Husinci (ulice Pražská, Luční). 8

6.3.1. Původní podoba oblasti (mýtnice) a plány na výstavbu nemocnice. 8

6.3.2. Parcelace bloku mezi Pražskou a Luční ulicí za 1. republiky. 8

6.3.3. Další parcelace v Pražské a v Luční ulici po roce 1945. 9

6.3.4. Technický vývoj Luční ulice a vývoj pojmenování 10

6.3.5. Bývalý autoservis. 10

6.3.6. Čerpací stanice. 10

6.3.7. Prodejna potravin.. 11

 

 

 

6.1. Urbanistický a stavební vývoj oblasti Na Husinci do roku 1945

6.1.1. Dům čp.96/II, bývalá provizorní nemocnice

Katastrální mapa z roku 1838 ukazuje tuto lokalitu jako zcela zemědělskou. Kromě pár stodol na severní straně dnešní Kotyzovy ulice se tu rozkládala jen pole. Na mapě z roku 1907 se stav prakticky nezměnil, jen podél Pražské ulice přibyla řada stodol a v Kotyzově ulici dům čp.96/II. Původně šlo o zemědělskou usedlost, kterou zde někdy na přelomu 19. a 20. století postavil poštmistr Poppy.

Ovšem čp.96/II je v Rokycanech doloženo už mnohem dřív. Dům čp.96/II je zmíněn v matrice pohřbů již v zápisu z 26. dubna 1771, kdy tu žila rodina Šperglových (Spergl).[3] Potvrzuje se tím předpoklad, že geograficky souvislá řada domovních čísel na Pražském předměstí sahá až do čp.104/II, což znamená, že tyto stavby stály již v roce 1771, kdy se zaváděla domovní čísla. Jenže přesná lokalizace onoho původního čp.96/II z roku 1771 není známa. Přitom podle polohy by to mohlo skutečně být v oblasti Na Husinci, protože domem čp.95/II končila domovní řada na severní straně Pivovarské ulice a čp.98/II měl pivovar na Práchovně. Na mapě z roku 1838 zde každopádně dům čp.96/II není zakreslen, ani žádná jiná stavba a číslo popisné není na indikační skice k stabilnímu katastru zachyceno ani na jiném místě Rokycan.[4] Další možností je, že dům čp.96/II původně stával někde v bloku mezi dnešními ulicemi Pražská, Horákova, K Řece a Pivovarská, kterou dle stavu z roku 1838 vyplňovala velká zahrada, patřící k domu čp.88/II, která patrně vznikla expanzí a přikupováním pozemků (včetně nejspíše zboření původní usedlosti čp.87/II). Podobný proces mohl proběhnout i na severovýchodním okraji této velké zahrady, tedy naproti domu čp.95/II, kde dle geografické logiky mohl stát dům čp.96/II (i další „nezvěstný“ objekt čp.97/II). Variantou této teorie pak je, že jeden z původních a zatím nelokalizovaných domů čp.96/II a čp.97/II byl zahradní altán, který stál uprostřed této zahrady ve vnitrobloku (viz výše, v rámci popisu původní zástavby na místě sídliště Na Železné).

V nynější lokalitě je čp.96/II doložen až později. Evidenční katastrální mapa z roku 1877 zde v reambulaci cca k roku 1910 uvádí už nový objekt na místě nynějšího čp.96/II. Ještě v seznamu domů podle majitelů z roku 1896 se uvádí, že čp.96/II není přiděleno.[5] Poštmistr Poppy sem původně umístil chov prasat, lokalitě se proto říkalo „V Prasečníkách“. Součástí statku byl i domek pro kočího čp.96/II.[6] V městském archivu se nachází složka z roku 1903, nazvaná „Poppy Ludvík, adaptace stájí v byty dělníkům čp.96/II, Pražské předměstí“.[7] Právě sem umístilo město provizorně obecní nemocnici, respektive jakési zdravotní středisko pro chudé. Takto skromný rozsah lékařské péče samozřejmě nevedl k žádným velkým investičním akcím, šlo vlastně stále o jeden malý dům, jen zběžně upravený pro zdravotnické účely. Obec v domě čp.96/II byla v nájmu od roku 1904, a to za 700 Kč na rok.[8] V srpnu 1913 jednalo město o možnosti dům čp.96/II získat do svého majetku (a ukončit tak stav, kdy zde nemocnice fungovala jen v pronájmu). Pozůstalí po Ludvíku Poppym městu usedlost nabízeli za 17 500 K. Obecní rada souhlasila s tím, aby ji město koupilo. Trvalé vlastnictví mělo být výhodnější. Někteří členové zastupitelstva ale namítali, že je to zbytečná investice, protože brzy měl být v Rokycanech postaven vodovod, který měl umožnit stavbu trvalé nemocnice. Objekt prozatímní nemocnice v čp.96/II by pak neměl využití. Někteří vystupující se také obávali, že v takovém případě by byl objekt čp.96/II využit jako ubytovna pro chudé, což by mohlo poškodit pověst této části města. Návrh rady na odkup proto nebyl schválen.[9] V listopadu 1914 se na schůzi zastupitelstva zmiňuje, že provizorní nemocnice v čp.96/II byla obcí opravena, ale i tak nepostačuje. Město se proto rozhodlo vybudovat novou nemocnici u Litohlavské silnice nad Klabavskou strání (poblíž nynějšího hřbitova, viz podkapitola část Plzeňského předměstí vně intravilánu).[10]

Nová nemocnice ale kvůli vypuknutí 1. světové války nedospěla k realizaci a využití domu čp.96/II zůstalo zachováno. V prosinci 1920 se uvádí, že obec se dohodla s Františkem Kraftem na nové nájemní smlouvě na dům čp.96/II, kde je prozatímní nemocnice. Nájem měl platit od 1. května 1920 na 6 let.[11] Dne 14. července 1927 rada rozhodla, že opravy v provizorní nemocnici se provedou dle usnesení rady z 13. října 1926 v stanoveném rozsahu. Uhradit se měly z lesního rezervního fondu.[12] Vztahy mezi obcí a majiteli domu čp.96/II se ale pak zhoršily. Dle informací z roku 1929 už manželé František a A. Kraftovi několikrát soudně usilovali o výpověď města z nájmu. To se jim nepodařilo, nicméně nájem měl stejně vypršet k 1. říjnu 1930. Kraftovi proto zároveň požadovali, aby obec uvedla budovu do pořádku, protože střecha je údajně porušená, a aby znovu postavila hradební zeď. Alternativně požadovali 10 000 Kč na provedení těchto oprav. Podle městské technické kanceláře by ale na nutné opravy stačilo 3500 Kč. Do rozpočtu na rok 1929 každopádně obec zařadila 5000 Kč na úpravy čp.96/II. Nakonec se podařilo uzavřít s Kraftovými smír. Obec jim slíbila vyplatit 5000 Kč, pokud bude objekt vyklizen v roce 1929, nebo 6000 Kč, pokud by k vyklizení došlo až v roce 1930.[13] Mezitím v únoru 1929 rada rozhodla, že náklad na nutné opravy domu čp.96/II se vyšetří při komisionelním řízení.[14] V březnu 1929 rada navrhuje, že obec provede dle návrhu městské technické kanceláře opravu střechy a ohradní zdi u prozatímní nemocnice za cca 3500 Kč. Nabídka F. Krafta, aby mu obec vyplatila 10 000 Kč a nájem ukončila k 30. září 1930, rada zamítla.[15] Dne 11. dubna 1929 doporučila rada tuto dohodu schválit (obec by uhradila 5000 Kč, respektive 6000 Kč za opravu domu).[16] 10. května 1929 ji odsouhlasilo i zastupitelstvo.[17] V červnu 1929 usnesení zastupitelstva z 10. května 1929 o výplatě náhrady Františku a A. Kraftovým za udržování izolačních místností v čp.96/II schválila i obecní finanční komise.[18]

V srpnu 1930 se uvádí, že dům čp.96/II má být Kraftovým vrácen do konce roku 1930.[19] Roku 1930 se podle obecní kroniky musela skutečně nemocnice z  čp.96/II vystěhovat a byla přemístěna do domu čp.4/III v Soukenické ulici (bývalá okresní stravovna, viz podkapitola Oblast pod kostelem).[20]  Podle jiného dobového pramene se ale až 14. ledna 1932 usnesla definitivně rada vyklidit izolační místnosti v čp.96/II s termínem do konce června 1932.[21]  Tomu by napovídalo i rozhodnutí obecní správní komise z února 1931, kdy byla schválena dohoda s F. a A. Kraftovými o dalším pronájmu čp.96/II na izolační nemocnici za dosavadní činži plus příplatek 500 Kč.[22] A ještě koncem prosince 1931 rada ohlašuje, že s Kraftovými se projedná otázka činže v domě čp.96/II, dokud nebude hotova adaptace čp.4/III.[23] Dne 14. ledna 1932 souhlasili radní s výsledkem ústního jednání s Kraftovými, podle kterého měla obec vyklidit čp.96/II do konce července 1932.[24] V lednu 1932 prohlásil na schůzi zastupitelstva komunista Zdeněk Bluďovský, že vykonal návštěvu v provizorní nemocnici a poměry jsou tam prý hrozné (schází prádlo, rozbitá kamna, slamníky prohnilé). Starosta Josef Zápotočný reaguje, že nechápe, proč si Bluďovský stěžuje, městská rada se nedávno usnesla upravit pro účely nemocnice bývalou okresní stravovnu, ale nelze ji vyklidit hned, jsou tam nájemníci.[25] V únoru 1932 měla věc ještě dohru. Na schůzi zastupitelstva prohlásil František Zrzavecký, že bylo zjištěno, že stav nemocnice je v pořádku, jen jedna místnost zakouřená a Bluďovský prý přeháněl.[26]

V červenci 1932 posuzuje zastupitelstvo povolení k parcelaci pozemku č.kat.526 s domem čp.96/II a stodolou na tři stavební místa.  František a Anna Kraftovi 15. června 1932 požádali o parcelaci a komisionelní řízení se konalo 7. července 1932.  Navrhoval se tu vznik nových parcel A, B, C – celkem o ploše 800 čtverečních metrů.  Parcela A měla směřovat do Pražské ulice o šířce 18 metrů, do ulice na č.kat.2911/3 (nynější Kotyzova ulice) v šíři 31 metrů. Hloubka pozemku na východě by činila 5,12 metrů a 8 metrů v lomené hranici.  Parcela B k dnešní Kotyzově ulici se navrhovala v šířce 11,63 metrů, na severu 12,83 metrů, na východě 7,4 a 1,18 metrů. Parcela C měla mít do dnešní Kotyzovy ulice šířku 9,44 metrů, na východě 6,86 metrů a 5,15 metrů. Komise, která parcelaci posuzovala se, ale domnívala, že návrh neodpovídá předpisům, hloubka parcel není dostačující a doporučila jednat s majiteli okolních pozemků č.kat.2223 a č.kat.2220 o rozšíření proponovaných parcel. Kraftovi ovšem reagovali, že nechtějí parcelaci provést kvůli výstavbě nového domu, ale pouze za účelem možnosti úředně oddělit dům čp.96/II od stodoly. Zbytek domu pak prý chtějí rozdělit na 2 části: západní, respektive střední část (2 místnosti v přízemí + 1 záchod) a východní část (1 místnost v přízemí, 1 místnost v 1. patře a 2 záchody). Komise následně navrhla radě výjimečně povolit parcelaci. 7. července 1932 rada doporučila věc ke schválení a plán později odsouhlasilo i zastupitelstvo.[27] V listopadu 1932 rada vydala stavební povolení pro Františka a A. Kraftovy na oplocení pozemku č.kat.2220 připojeného k východní části stavební parcely č.kat.526.[28]

Dům čp.96/II se zachoval až do počátku 21. století, byť s naprosto pozměněným okolím a šlo o nejstarší obytný objekt v této lokalitě. Západní polovina patrového podlouhlého stavení s plochou střechou a věncem drobných kůlen při okraji ulice měla samostatné číslo popisné čp.613/II. V roce 2008 ale proběhla demolice objektu čp.96/II. Dle stavu ke konci března 2008 už byla zbořena většina jižní části domu (blíže k ulici Na Husinci). V polovině srpna 2008 je pozemek, na kterém dosud stál objekt čp.96/II, prázdný a zůstávalo tu jen torzo severní části původního domu čp.96/II. Na místě uvolněném demolicí byly znát výkopové práce a už provedeno i betonování základů nové stavby.[29] Dne 22. května 2008 vydal MÚ územní rozhodnutí na stavbu rodinného domu na stavební parcele č.kat.526/3 a na pozemkových parcelách č.kat.2223/3 a č.kat.2220/2 (tedy na ploše uvolněné zbořením čp.96/II) dle žádosti Františka Pavelka. Novostavba měla být nepravidelného půdorysu o zastavěné ploše 185 čtverečních metrů a výšce 9,73 metrů.[30] Vyrostla tu pak skutečně novostavba patrového rodinného domu čp.96/II, který už nijak nepřipomíná stavební dějiny tohoto místa.

 

 

6.1.2. Parcelace Kotyzovy ulice před rokem 1945

Proměna zemědělsky využívaného návrší v zastavěnou součást Rokycan začala v 1. polovině 20. století, kdy se pomalu rozvinula parcelace podél dnešní Kotyzovy ulice. Okolo roku 1910 tu přibyl objekt čp.265/II, patrový dům městského typu se sedlovou střechou. V městském archivu se nachází složka z let 1909–1910, nazvaná „Poppy Ludvík, stavba domu čp.265/II, Pražské předměstí“.[31] Roku 1929 předložila Barbora Svobodová žádost o stavební povolení na přístavbu chlévu a prádelny.[32] V březnu 1923 povolila obecní správní komise Barboře Svobodové nástavbu prvního patra na dům čp.265/II, dle podmínek protokolu stavební komise z 12. března 1923.[33] V lednu 1929 rada rozhodla, že nelze vyhovět žádosti B. Svobodové o vybudování kanalizace k čp.265/II, protože by nebyla využita jinými stavbami.[34] V květnu 1929 vydala rada povolení na prádelnu a chlév v čp.265/II dle žádosti B. Svobodové.[35] V únoru 1932 rada nevyhověla žádosti majitelů čp.226/II a čp.265/II (majitelka B. Svobodová) o zřízení uliční kanalizace.[36] V městském archivu se nachází složka z let 1940–1941, nazvaná „Nástavba dvorních budov u čp.265/II“.[37] Za Protektorátu získala samostatné popisné číslo i přízemní nádvorní přístavba s plochou střechou čp.623/II. V seznamu majitelů domů cca z roku 1945 měly objekty čp.623/II a čp.265/II stejného majitele (Barbora Svobodová).[38] V 90. letech 20. století se objekt čp.265/II rozšířil i o samostatnou přízemní budovu s plochou střechou, restaurace Oáza. Populární pohostinství procházelo opakovanými přístavbami, jde nyní o poměrně rozsáhlý komplex několika místností a dalších prostor situovaných v suterénu.

V polovině 20. let požádali majitelé pozemků podél této rodící se ulice (v ose původní polní cesty č.kat.2911/3) o její rozšíření. V březnu 1926 pak za tím účelem projednávalo zastupitelstvo návrh na směnu obecních pozemků č.kat.2215/1-3 za část pozemku Františka a Anny Kraftových č.kat.2223/1. Obec totiž dojednala, že rodina Kraftových postoupí městu část pozemku č.kat.2223/1 nutnou pro zábor do nové regulační čáry (určena jako přímka od stodoly Kraftových na č.kat.526 k domu čp.265/II). Výměnou za to měla obec Kraftovým poskytnout obecní pozemky v prodloužení východní hraniční čáry jejich pozemku č.kat.2216, čím se měla zarovnat pozemková držba Kraftových. Zastupitelstvo záměr schválilo.[39]

Kotyzova ulice sice fixuje trasu staré polní cesty a zpočátku se právě zde rozvíjela první zástavba, nicméně nakonec se tato komunikace páteří nové městské čtvrti nestala, spíše zůstala nedořešenou přechodovou zónou. Jižní strana Kotyzovy ulice se vyvíjí jako součást sídliště Na Železné (panelový objekt internátu čp.1026/II) a představuje již jiný urbanistický okrsek. Jen v nejvýchodnějším úseku Kotyzovy ulice, od restaurace Oáza k trati, proběhla dodatečná, byť jen letmá parcelace. Ulice jinak slouží spíš jako zadní obslužná komunikace pro rodinné domy stojící v ulici Na Husinci. Nalézá se tu domek čp.186/II. Číslo popisné sem bylo přeneseno druhotně ze zbořeného objektu na Jižním předměstí (bývalá Hammerova pila). Na leteckém snímku z roku 1952 dům ještě není vidět,[40] na snímkování ze srpna 1957 už je dostavěný.[41] Tehdy ovšem stál v poněkud jiném kontextu než v současnosti. Od Kotyzovy ulice ho ještě oddělovala řada starších stodol. Ty jsou tu zachyceny ještě na letecké fotografii z července 1968[42] i na snímku ze srpna 1973,[43] jakož i na státní mapě z roku 1977.[44] Dům čp.186/II je patrový objekt se sedlovou střechou. Jihovýchodně od něj později vyrostl rodinný dům čp.1116/II z konce 90. let 20. století. Patrová stavba se sedlovou střechou. Východně od něj přibyl ještě rodinný dům čp.1372/II. Na leteckém snímku ze září 2019 byl již rozestavěný, s dokončenou střechou. Číslo popisné obdržel 7. září 2021.[45]

 

 

6.1.3. Technický vývoj Kotyzovy ulice a vývoj pojmenování

V roce 1965 město provedlo částečnou opravu vozovky v Kotyzově ulici.[46] Na rok 1970 pak zde plánovala výstavba veřejného osvětlení.[47] Tyto akce vesměs probíhaly souběžně s úpravami sousední ulice Na Husinci.  V září 1969 harmonogram dalších prací uvádí, že v roce 1970 chtěl MěstNV provést osvětlení v Kotyzově ulici nákladem 20 000 Kčs. Téhož roku také měl být zpracován projekt na úpravu komunikace Kotyzova-Na Husinci nákladem 26 000 Kčs a v letech 1973–1974 by nákladem 850 000 Kčs byla provedena vlastní úprava obou ulic.[48] V únoru 1971 se uvádí, že město nárokuje u Stavoprojektu zpracování projektové dokumentace na rekonstrukci Kotyzovy ulice.[49] Podle harmonogramu z července 1971 se zde rekonstrukce vozovky plánovala na 5. pětiletku (1971–1975).[50] Podle návrhu prováděcího plánu MěstNV na rok 1970 (z prosince 1969) v něm figurovala i výstavba veřejného osvětlení v Kotyzově ulici. Předpokládaná hodnota akce činila 20 000 Kčs. [51] V září 1970 se píše, že probíhá výstavba osvětlení v Kotyzově ulici.[52]

Původní název komunikace zněl ulice Na Husinci. Takto ji pojmenovali zastupitelé 14. července 1922.[53] Zastupitelstvo tehdy schválilo návrh rady a obecní okrašlovací komise, který se týkal ulic dosud nepojmenovaných nebo ulic s nevhodnými názvy, přičemž „ulice u zatímní obecní nemocnice“ získala označení Na Husinci.[54] Uvádí se tak ještě při celoměstské rekodifikaci uličních názvů dle usnesení MNV z 25. července 1946. [55] Po roce 1950 změnila název na Kotyzovu ulici, respektive ulici Františka Kotyzy.[56] Přejmenování schválila na svých zasedáních 15. května a 15. června 1951 rada MNV na počest 30. výročí založení KSČ.[57] František Kotyza se narodil 22. března 1890 v Rosičce (okres Kamenice). Povoláním byl truhlář. Angažoval se jako funkcionář KSČ. Za 2. světové války působil v odboji a byl vězněn. Pro těžkou chorobu ho propustili z vězení a zemřel 6. února 1944 v Rokycanech. Bytem byl hlášen v domě čp.477/II na rohu nynějších ulic Kotyzova a Na Husinci.[58] Původní název Na Husinci přešel na ulici kolmou na Kotyzovu, takže je nutné v historických pramenech pečlivě sledovat, z jakého období je užití tohoto názvu.

 

 

6.2. Stavební vývoj oblasti Na Husinci po roce 1945

6.2.1. Příprava a průběh parcelace oblasti Na Husinci

Devadesát procent rozlohy oblasti Na Husinci se stavebně zaplnilo až po roce 1945. V době, kdy se Pražské předměstí intenzivně proměňovalo vlivem masové bytové výstavby, se investiční aktivita přelila i sem. Osou nové čtvrti je ulice Na Husinci, nově natažená zhruba prostředkem oblasti. Vybíhá z Kotyzovy ulice a pak se dvojím zalomením stáčí k východu, kde slepě končí před tělesem železniční trati. Mezi ní a Pražskou ulicí byly utvořeny dvě spojovací komunikace, a to krátká ulice Na Vinici (někdy bývá za její součást považován i úsek ulice Mládežníků na protější straně Pražské ulice) a ulice Na Svahu.

V roce 1957 komise MNV vybrala pozemky Na Husinci pro stavbu 21 rodinných domků.[59] V lednu rada MNV oficiálně lokalitu schválila jako stavební obvod.[60] Na podzim 1958 pak po dohodě s KNV povolila rokycanská radnice parcelaci.[61] V únoru 1959 již probíhá zpracovávání zastavovací studie.[62] V prosinci 1959 město ohlašuje, že lokalita Na Husinci bude dominantní zónou individuální bytové výstavby v Rokycanech pro 3. pětiletku.[63] Parcelace ale pak postupovala jen částečně, protože v roce 1960 zde národní výbor dočasně vyhlásil stavební uzávěru. O oblast Na Husinci měl v té době totiž zájem podnik ŽDH Ejpovice pro výstavbu rodinných domků pro své zaměstnance.[64] Společně s krachem 3. pětiletky ale ejpovické hrudkovny ztratily investiční sílu a z projektu sešlo. Proluky se pak v 60. letech 20. století zaplnily individuálně pojatou výstavbou rodinných domů (foto z r. 2004).[65]

Na rozdíl od čtvrti Za Rakováčkem, kde mnohé stavební parcely zůstávaly po desítky let nevyužité, popřípadě zastavěné jen kůlnami a provizorními chatkami, zde město podmiňovalo nákup pozemků brzkým zahájením výstavby.[66] Díky této koncepční metodě proběhla urbanizace lokality poměrně rychle a jde o ucelený soubor, dokumentující úroveň individuální architektury v období od 60. let 20. století. Město zde navíc výstavbu podporovalo výkupy a převody pozemků. V listopadu 1965 se na zasedání MěstNV uvádí, že město vykoupilo pozemky pro výstavbu rodinných domů na Pražském předměstí od Marie Kučerové.[67] V září 1969 vyslovila rada MěstNV souhlas, aby pozemek č.kat.2207 o rozloze 1937 čtverečních metrů v majetku paní Heřmanové byl zakoupen za 9175 Kčs pro výstavbu rodinných domků. Šlo o parcelní pruh na východním okraji lokality, jižně od Pražské ulice, zhruba naproti dnešní čerpací stanici.[68]

Celkem vzniklo v oblasti Husince do konce 80. let téměř 50 stavebních míst. Specifikem lokality je, že zdejší domy dostávaly často přidělená popisná čísla z demolovaných starších objektů na Pražském předměstí. Výstavba soukromých vilek tu překonala původní skromnější odhady plánovačů. Podle směrného územního plánu Rokycan z konce 50. let měla část oblasti Na Husinci sloužit pouze jako prostor pro zahrádky a užitkové sady, nikoliv jako území rodinných domků. V roce 1968 při revizi územního plánu MěstNV tuto novou realitu uznává a pro zahrádky vyčleňuje prostor za trati, podél Žďárské cesty (viz výše).[69] V létě roku 1973 (mezi 19. červnem a 14. srpnem) posuzovala rada MěstNV územní plán pro další část lokality Na Husinci a doporučila plénu schválit variantu č. 1.[70] V říjnu 1973 tuto variantu podrobného územního plánu lokality schválilo i plénum.[71] Otevřel se tak prostor pro pokračování parcelace.

 

 

6.2.2. Technický vývoj oblasti Na Husinci

Ruku v ruce s parcelací a s budováním rodinných domů šel i rozvoj technické infrastruktury. 14. září 1966 přijala rada MěstNV návrh pana Stuchlíka a paní Ježákové, aby byl do nové čtvrti zaveden vodovod a kanalizace a pověřila komisi pro výstavbu vypracováním projektové dokumentace. Práce měly začít v roce 1967 v Akci Z. 12. října 1966 pak rada pověřila pana Zemana zhotovením investičního úkolu na prodloužení inženýrských sítí k novým rodinným domkům. Termín stanoven do konce měsíce.[72] Dne 21. prosince 1966 rada MěstNV investiční úkol schválila.[73] Dne 7. června 1967 pak rada MěstNV schválila zadání projektu dle přijatého investičního úkolu.[74] Podle zprávy ze srpna 1967 už probíhá pokládka jedné z větví kanalizace v oblasti.[75] V listopadu 1967 se uvádí, že v uplynulém volebním období národního výboru (od roku 1964) už byla realizována část plynovodu Na Husinci.[76] Plynové potrubí se provádělo dle jiného údaje i v roce 1967, a to v režii MěstNV. V témž roce rovněž byla prováděna elektrická přípojka v této ulici.[77] V roce 1968 se prý už zároveň připravuje projekt celkové úpravy povrchu ulice.[78] Na rok 1969 se plánovala projekce RPZ v oblasti Na Husinci (v hodnotě 5000 Kčs) a inženýrské sítě (12 000 Kčs).[79] Z 5000 Kčs přidělených v roce 1969 na pořízení projektu RPZ a inženýrských sítí Na Husinci bylo ve skutečnosti za 1. pololetí 1969 proinvestováno 4100 Kčs. V září 1969 se uvádí, že úkol je splněn. V té době (září 1969) již rovněž započala výstavba vodovodu Na Husinci. Ze 400 000 Kčs, určených na tento účel za rok 1969, ovšem zatím byla prostavěna jen minimální suma 12 000 Kčs. V jiném pramenu se ale předpokládaná hodnota vodovodu na Husinci (s termínem realizace v roce 1969) udává ve výši 37 000 Kčs.[80] V září 1969 se taky zmiňuje harmonogram dalších prací, podle kterého ještě v roce 1969 chtěl MěstNV provést Na Husinci veřejné osvětlení. V roce 1971 měla být nákladem 26 000 Kčs zpracována projektová dokumentace na úpravu komunikace (včetně Kotyzovy ulice), jejíž provedení mělo proběhnout v letech 1973–1974 nákladem 850 000 Kčs.[81]

Od roku 1969 se nově zastavěná oblast skutečně připojila na obecní vodovod.[82] V 2. čtvrtletí 1969 započala dokončovací etapa výstavby vodovodu Na Husinci. Termín dokončení byl stanoven na 2. čtvrtletí 1970, s celkovými náklady 37 000 Kčs (z toho na rok 1970 12 000 Kčs). Dle údajů z února 1970 už se prostavělo 25 000 Kčs.[83] Jiné údaje uvádí za rok 1969 sumu 25 185 Kčs.[84] Roku 1970 byl rozvod vody dokončen.[85] Podle zprávy ze září 1970, ale práce na vodovodu začaly až v červenci 1970 a v září 1970 již hotovo.[86] Ve 4. čtvrtletí 1969 tu začala i montáž veřejného osvětlení. Termín dokončení stanoven na 2. čtvrtletí 1970. Celkové náklady činily 110 000 Kčs (z toho pro rok 1970 70 000 Kčs). V únoru 1970 se uvádí, že už bylo prostavěno 40 000 Kčs.[87] V dubnu 1970 se zmiňuje, že veřejné osvětlení v této ulici je rozpracováno.[88] Roku 1970 byla instalace veřejného osvětlení dokončena.[89] Celková investice do osvětlení a sekundárních rozvodů elektřiny dosáhla 107 569 Kčs.[90] Na rok 1970 stanovil ONV investiční limit na budování občanské vybavenosti na 450 000 Kčs. V září 1970 ale uvádí, že čerpáno bylo jen 42 000 Kčs. Na Husinci se započalo jen s elektrifikací a veřejným osvětlením.[91] V dubnu 1972 se píše, že osvětlení Na Husinci bylo provedeno roku 1971.[92]

V roce 1970 proběhla i instalace plynovodu.[93] Práce na plynovém potrubí začaly Na Husinci v 2. čtvrtletí 1969 a dokončení se plánovalo v 2. čtvrtletí 1970. Celkové náklady měly činit 67 000 Kčs. V únoru 1970 se ale zmiňuje, že na stavbě ještě nebylo proinvestováno nic.[94] V dubnu 1970 průtahy trvají a připisují se nedostatečné kapacitě podniku Západočeské plynárny.[95] V září 1970 se zmiňuje, že během 1. pololetí 1970 práce na plynovodu nezačaly. Měly odstartovat až ve 3. čtvrtletí 1970 a prováděcí firmou se nově měly stát Plynárny Klatovy.[96] Za rok 1970 uváděny náklady na plynovod na 41 864 Kčs.[97]

Pokládka kanalizačních rozvodů byla v roce 1970 prozatím odložena, na trhu totiž chyběly kameninové roury.[98] Kanalizaci v oblasti Na Husinci zařadilo město do návrhu prováděcího plánu na rok 1970 (zveřejněn v prosinci 1969). Předpokládaná hodnota akce činila 234 000 Kčs.[99] Podle údajů z února 1970 ovšem celkové náklady měly dosáhnout 254 000 Kčs. Práce měly začít v 1. čtvrtletí 1970 a skončit ve 4. čtvrtletí stejného roku. V únoru 1970 ještě na kanalizaci nebylo proinvestováno nic.[100] V dubnu 1970 se stále zmiňuje nedostatek kameninových rour.[101] Ten trval po celé 1. pololetí 1970, takže práce nezačaly.[102] V dubnu 1972 se píše, že část kanalizace Na Husinci byla provedena roku 1971.[103] V září 1972 se uvádí, že kanalizace Na Husinci byla dokončena v 1. pololetí 1972.[104] Mělo za ni být v onom roce utraceno 69 500 Kčs.[105] Dle jiného pramene se ale zde kanalizace plně dobudovala až roku 1973.[106]

V dubnu 1970 se uvádí, že je také zajištěna projektová dokumentace na úpravu komunikace v této ulici.[107] V únoru 1971 se zmiňuje, že město nárokuje u Stavoprojektu zpracování projektové dokumentace na rekonstrukci ulice Na Husinci.[108] Podle harmonogramu z července 1971 se rekonstrukce vozovky plánovala na 5. pětiletku (1971–1975).[109] V roce 1971 provedena projekční příprava na 2. část komunikace Na Husinci.[110] V 1. pololetí 1972 práce na budování vozovky Na Husinci začaly.[111] V prosinci 1972 se na komunikaci stále pracuje. Akce byla rozvržena na 2 roky.[112] Úprava komunikace pokračovala i roku 1973, prováděl ji Okresní stavební podnik. Nicméně v prosinci 1973 se uvádí, že akce přejde i do následujícího roku.[113] V létě 1973 (v období od 19. června do 14. srpna) vyzvala rada MěstNV k urychlení prací na komunikaci Na Husinci.[114] V rámci programu výstavby technické vybavenosti pro rodinné domky investovalo město do komunikace v roce 1973 163 774 Kčs (plán 200 000 Kčs).[115] Na podzim 1973 (mezi 23. říjnem a 4. prosincem) uložila rada MěstNV odboru výstavby, aby ve spolupráci s místní komisí výstavby zajistil pochozí komisi na komunikace na Husinci a zároveň do 6. listopadu 1973 radě MěstNV předložil návrh na realizaci další části této komunikace.[116] Na přelomu let 1973 a 1974 (mezi 18. prosincem 1973 a 22. lednem 1974) se výstavbou komunikace zabývala rada MěstNV opět.  Uložila vedoucímu odboru výstavby provést kontrolu dodržení projektu komunikace Na Husinci.[117] Během roku 1974 měla být 2. etapa úpravy komunikace dokončena.[118] V září 1974 se uvádí, že se na komunikaci ještě pracuje.[119] Podle zprávy ze září 1974, investovalo za 1. pololetí 1974 město do komunikace 71 000 Kčs (plán za celý rok stanoven na 260 000 Kčs). V září 1974 již jsou prý připraveny chodníky a provádí se odkop zeminy.[120] Za celý rok 1974 se na komunikaci Na Husinci prostavělo 297 882,30 Kčs.[121] Pokračování v úpravě komunikace tu město plánovalo i na rok 1975.[122] Jenže podle zprávy ze září 1975 zde došlo k problémům. Město rozhodlo svolat schůzi za účasti občanů, aby se vyřešily problémy s nedodržováním termínů. Za 1. pololetí 1975 zde bylo prostavěno jen 318 300 Kčs, k září 1975 pak už přece jen vyšší částka 1 206 000 Kčs.[123] Podle jiného pramene se ale za 1. pololetí 1975 na komunikaci Husinec prostavělo pouhých 38 518 Kčs (oproti plánu na celý rok 302 600 Kčs, patrně šlo o jinou účetní metodiku, nebo časové vymezení). Během 1. pololetí 1975 byla provedena část kanalizace k rodinnému domu pana Wolmutha a Kolihy a do betonového lože se osadily obrubníky. Akce nabrala zpoždění. V září 1975 ještě zbývalo dokončit vpusti, zemní úpravy a návoz štěrku do horní části ulice. Pak mělo přijít na řadu válcování a penetrační postřik.[124] Dokončení úprav ulice Na Husinci (v hodnotě 400 000 Kčs) město zařadilo i do  plánu úprav komunikací na  rok 1976.[125] Podle jiného údaje měly plánované náklady na rekonstrukci této ulice na rok 1976 činit 300 000 Kčs, ale ve skutečnosti se proinvestovalo jen 269 300 Kčs. Dle údajů z února 1977 zbývalo pouze položit na vozovku asfaltový povrch.[126] Jiný dobový pramen ovšem dokončení komunikace Na Husinci řadí do roku 1976 (možná šlo o tiskovou chybu a byl míněn rok 1977).[127] Na rok 1977 město do plánu výstavby technické vybavenosti k rodinným domům vřadilo i budování chodníků Na Husinci.[128] To pak skutečně během roku 1977 bylo provedeno.[129] Na rok 1971 město nárokovalo u ONV investiční limit na výstavbu inženýrských sítí ve výši 504 000 Kčs, většina z této sumy měla být použita právě Na Husinci.[130]

Roku 1984 byla v ulici Na Husinci upravena Technickými službami komunikace (vyasfaltování).[131] V jarních měsících roku 2018 proběhla v ulici Na Svahu oprava vodovodu.  Šlo o nový vodovodní řad o délce 68 metrů a výměnu domovních přípojek.[132] V květnu 2018 rada schválila přidělení zakázky na výměnu vodovodu v ulici Na Svahu firmě Ekoweststav, s. r. o. z Plzně za 1 644 457 Kč bez DPH.[133] V červencovém čísle Rokycanských novin v roce 2018 se uvádí, že práce na výměně vodovodu mají začít v ulici Na Svahu koncem června 2018 a dohotoveny být koncem září 2018.[134]

 

 

6.2.3. Zástavba ulice Na Husinci a její pojmenování

Ulice Na Husinci měří na délku téměř 400 metrů a je v celém svém průběhu obestavěna rodinnými domy. Ve směru od křižovatky s Kotyzovou ulicí k východu se zde nacházejí následující objekty: na jižní straně je to směrem od křižovatky s Kotyzovou nejprve skupina prvorepublikových staveb, malý pozůstatek skromné předválečné parcelace. Manželé František a Anna Kraftovi požádali 5. října 1932 o parcelaci pozemku č.kat.2220 a č.kat.2221 na Husinci na 7 stavebních míst. 18. října 1932 se konalo komisionelní řízení, 27. října 1932 doporučila rada věc ke schválení, přičemž dle finální verze mělo vzniknout 6 stavebních míst. V listopadu 1932 to schválilo i zastupitelstvo.[135] Na počátku 30. let zde skutečně vyrostly domy čp.454/II a čp.477/II a okolo roku 1935 i objekt čp.488/II. 

Rohový dům čp.477/II a sousední čp.454/II vznikly dle identického projektu. Jde o patrové domky s obytným 1. patrem v  polovalbové střeše se zděným vikýřem otočeným do ulice. 9. listopadu 1933 vydala rada stavební povolení pro B. Čihulkovou a Marii Paulovou na rodinný dům na parcele č.kat.2220/8.[136] Božena Čihulková byla dle seznamu majitelů domů z doby okolo roku 1945 vlastníkem čp.454/II. U čp.454/II proběhla ještě o několik let později stavba nádvorní budovy. Božena Čihulková na to získala povolení 15. září 1938. Projekt zhotovil Jan Charvát.[137] Patrně šlo o objekt, který později za protektorátu obdržel samostatné číslo popisné čp.627/II. Šlo o součást trendu, kdy za 2. světové války došlo k očíslování mnoha podružných objektů (kůlen, skladišť, chatek) v obvodu města. V seznamu majitelů domů cca z roku 1945 je i v případě domu čp.627/II coby majitelka uváděna Božena Čihulková.[138]

Stavební povolení pro Františka a M. Kotyzovi na rodinný dům čp.477/III a truhlářskou dílnu na č.kat.2220 vydala rada 15. prosince 1932.[139] Dne 27. července 1933 pak vydala obývací a užívací povolení pro F. Kotyzu na rodinný dům a dílnu na č.kat.2220.[140] Živnostensko-právní povolení pro truhlářskou provozovnu se strojním zařízením a elektrickým pohonem čp.477/II získal Kotyza 2. února 1937.[141] V domě čp.477/II sídlilo počátkem 21. století místní ústředí KSČM. Oba domy se uchovaly v takřka nezměněné podobě, bez modernizací. Dům čp.477/II už má jen modernější okna, dům čp.454/II je takřka intaktní, včetně původních okenních rámů. 

Podobně možná vyhlížel dříve i vedlejší objekt čp.488/II z poloviny 30. let. Prošel ale za socialismu kompletní přestavbou. Došlo nejen k výměně stavebních detailů a estetiky fasády, ale i k zásadní hmotové proměně. Prvorepublikový domek se změnil na socialistickou patrovou vilu s plochou střechou. V létě roku 2005 požádal Miroslav Dohnal, majitel čp.488/II, obec o půjčku z Fondu rozvoje bydlení na plánovanou opravu střechy (nový krov a krytina). Rada 1. srpna 2005 schválila na tento účel 25 000 Kč s podmínkou, že investice musí být realizována do 31. prosince 2008.[142] Dne 9. srpna 2005 půjčku odsouhlasilo i zastupitelstvo.[143]

Dále už tvoří jižní uliční frontu takřka výhradně zástavba novějšího data, vzniklá během plánovité parcelace v 50. – 70. letech 20. století. Vilka čp.792/II s obytným podkrovím v 1. patře stojí proti ústí ulice Na Vinici. Dle leteckého snímkování z července 1962 už byl dům budován. Šlo zatím o pokročilou fázi hrubé stavby bez střechy.[144] Snímkování z roku 1967 zde pak už zachytilo prokazatelně dokončenou stavbu rodinného domu. Zajímavé je, že vzhledem k absenci dobudované komunikace v této části ulice, se před zahradou domu čp.792/II rozkládalo velké, trojúhelníkové prostranství.[145] Objekt zaujme členitou stanovou střechou s vikýři a cihlovými komíny a jistou hmotovou elegancí. Nezapře dobu svého vzniku. Vedlejší rodinný dům čp.841/II je jednoduchou patrovou stavbou se sedlovou střechou, s hřebenem orientovaným souběžně s ulicí. Vznikl počátkem 60. let 20. století. Na letecké fotografii z července 1958 ještě jeho výstavba nezačala.[146] Dle leteckého snímkování z července 1962 už byl v pokročilé fázi výstavby nebo těsně před dokončením. Měl již hrubou stavbu včetně střechy.[147] I zde pak letecká fotografie z roku 1967 zachycuje dokončený dům.[148]  Objekt čp.622/II vyrostl rovněž za socialismu. Jde o mohutnou patrovou stavbu se sedlovou střechou. Řešení stavebních detailů a fasády je typické pro typizované tvarosloví předlistopadového stavitelství. Letecká fotografie z července 1962 ukazuje, že výstavba domu ještě nezačala, ale zahrada už byla vyměřena.[149] Počínající stavební práce zde zachycuje nejspíš až snímkování z roku 1969.[150] A pak nepochybně už dům byl ve výstavbě na snímku ze srpna 1973.[151] Vedlejší dům čp.853/II pochází z počátku 60. let. Dle stavu z července 1962 už probíhala jeho výstavba.[152] Snímkování z roku 1967 zde zachytilo dokončený či dokončovaný dům.[153] Zakresluje ho pak státní mapa z roku 1969.[154] Částečně dřevěná jednopatrová stavba se sedlovou střechou a uličním štítem má charakter rekreační chaty, byť trvale obývané. Možná ukazuje původní plynulý vývoj regulativů v této lokalitě, od zamýšlené chatové oblasti k trvale obývaným rodinným domům. Z počátku 60. let pochází i sousední čp.849/II, jednopatrový, s valbovou střechou. V jeho případě letecká fotografie z července 1962 ukazuje pokročilou fázi výstavby, s dokončenou hrubou stavbou i střechou.[155] Počátkem 21. století prošel zajímavou rekonstrukcí s výrazně řešeným vchodovým traktem. Zajímavou konstrukci má objekt čp.976/II, umístěný proti ústí ulice na Svahu. Jde o přízemní montovaný domek s plochou střechou, stojící na zvýšeném zděném suterénu. Ještě na snímku ze srpna 1973 se tu prostírala jen stavebně nevyužitá zahrada.[156] Státní mapa z roku 1977 tu zobrazuje jakýsi menší objekt v jiné poloze v rámci pozemku, možná rekreační domek či jinou provizorní stavbu.[157] Nynější dům i podle čísla popisného pochází až z 2. poloviny 70. let. A je ukázkou dobových tendencí k zprůmyslnění individuální bytové výstavby. Zároveň působí v kontextu tehdejšího stavitelství jako osobitější a elegantnější dílo než mnohé svépomocně navrhované a budované rodinné domy. Stavební povolení na tento rodinný dům na parcele č.kat.2213/7 bylo manželům Eibichovým (bytem Rokycany, čp.805/II) vydáno mezi 1. lednem a 15. listopadem 1974. V domě měla vzniknout 1 bytová jednotka.[158] Za domem ve vnitrobloku vznikl dodatečně ještě rodinný dům čp.1332/II, menší přízemní objekt s pultovou střechou. Dostavěn byl 4. listopadu 2016.[159]

Vedlejší robustní patrová vila s nízkou stanovou střechou čp.893/II vyrostla na přelomu 60. a 70. let. Letecké snímkování z března 1967 vzhledem k nižšímu rozlišení není průkazné v otázce, zda výstavba domu již probíhala či nikoliv.[160] Ani letecký snímek z května 1967 nemá příliš kvalitní zobrazení, ale ukazuje, že na parcele probíhaly jakési stavební práce.[161] Letecké snímkování z poloviny října 1967 jednoznačně zachycuje, že budování domu bylo v pokročilém stádiu. Vila již měla provedené obvodové zdi a patrně i střechu.[162] Zachytila ji i fotografie z července 1968, jež ovšem opět není natolik detailní, aby bylo možné stanovit, zda objekt byl dokončen, nebo ve výstavbě.[163] Obklady oken z černých dlaždic, brizolitová fasáda a eternit jako střešní krytina jsou klasickou ukázkou normalizačního rejstříku stavebních detailů. Bizarně je ztvárněn vedlejší dům čp.55/II. Patrová vila se sedlovou střechou se do ulice natáčí masivní štítovou stěnou. Nezvládnutá hmotová i osová kompozice, naddimenzovaná měřítka a další až komické, rádoby okázalé detaily ukazují, jak vypadaly slepé uličky tehdejších svépomocných stavebních akcí. Šlo o dobu, kdy nefungoval skutečný profesionální projekční trh, a kdy pak často architektonickou podobu svých obydlí vytvářeli lidé bez erudice a vkusu. Jako doklad podivné doby ale má dům po víc než půlstoletí už vlastně svou hodnotu. Vyrostl na přelomu 60. a 70. let.  Rada MěstNV 1. září 1965 souhlasila s převodem č.kat.2213/9 (role) se započatou stavbou za 10 000 Kčs od Vladimíra Čermáka na Josefa Šeffla ze Stříbra.[164] Ještě letecké snímkování z července 1968 zde ovšem zachytilo víceméně prázdnou parcelu.[165] Fotografie z června 1969 ukazuje patrně jakési stavební práce na pozemku, ovšem nejspíš v počáteční fázi.[166] Státní mapa z roku 1969 zobrazuje na pozemku menší stavbu ovšem v jiné poloze než nynější dům. Mohlo jít o starší objekt chaty, zahradního domu, kůlny apod. Až snímkování ze srpna 1973 jednoznačně ukazuje dokončený či dokončovaný rodinný dům čp.55/II.[167] Z přelomu 60. a 70. let pochází i dům čp.889/II na vedlejším pozemku. Letecký snímek města z května 1967 není kvalitní, ale zdá se, že na parcele již pobíhaly stavební práce.[168] Letecké snímkování z poloviny října 1967 zachytilo pokročilé stádium výstavby, kdy měl dům již obvodové zdi a přinejmenším zčásti i střechu.[169] Fotografie z července 1968 má nedostatečné rozlišení, takže není možné posoudit, zda budování této vilky pokročilo či zda byla již dokončena.[170] Na státní mapě z roku 1969 již byla zakreslena.[171] Je to jednopatrová stavba se stanovou střechou. Ještě okolo roku 2005 měla socialistickou brizolitovou fasádou, později fasáda prošla rekonstrukcí a novým opláštěním. Dvojdům čp.42-41/II vznikl v 70. letech. Podle údajů MěstNV v roce 1970 zahájili manželé Urbanovi výstavbu rodinného domu na parcele č.kat.2211/4, ale dům nebyl během roku 1970 ještě dokončen.[172] Již letecké snímkování z roku 1967 zde nicméně ukazuje parcelu, na které se přesně v místě nynějšího rodinného domu rozkládá vyzděná základová deska.[173] Fotografie z července 1968 má nižší rozlišení, ale zdá, že na parcele probíhala stavební aktivita.[174] Snímek z června 1969 nepochybně ukazuje probíhající hrubou stavbu.[175] Na státní mapě z roku 1969 objekt zakreslen není.[176] Jde o dva identické vedle sebe umístěné patrové objekty se sedlovou střechou. Na přelomu 20. a 21. století prošel dvojdům zásadní přestavbou a modernizací.

Sousední parcelu zaujímá patrový domek čp.581/II. Jako jediný tu stál už před zahájením masivní parcelace. Ještě na leteckém snímkování z července 1938 se tu prostíraly jen zemědělské pozemky.[177] Ale právě tehdy, 11. července 1938, požádal Leopold Toman o povolení k rozdělení pozemku č.kat.2210 na stavební místo a určení stavebních čar. 27. září 1938 proběhlo komisionelní řízení a stanovilo se, že je nutno dodržet regulační čáru tak, jak ji navrhuje autor regulačního plánu města Alois Mikuškovic. Mělo jít o volně stojící dům. 29. září 1938 to rada doporučila ke schválení a v listopadu 1938 záměr schválilo i zastupitelstvo.[178] Leopold Toman získal stavební povolení 27. září 1938. Projekt byl dílem Štěpána Wolfa. Kolaudace proběhla 29. dubna 1940.[179] Číslo popisné bylo novostavbě přiděleno 7. května 1940. Letecká fotografie z června 1947 už zde zachycuje dům se zahradou, tehdy izolovanou usedlost daleko za okrajem města.[180] Příjezd k ní byl v oné době řešen polní cestou v trase nynější Kotyzovy ulice. Současná ulice Na Husinci totiž neexistovala, ani jako pěšina. Jde o zajímavý doklad doby. V letech 1938–1940 vypukla v Rokycanech stavební horečka, kdy desítky rodin narychlo, v obavě z války a inflace, zhodnocovaly své úspory výstavbou nemovitostí. Druhým zajímavým kontextem je, že obec schválila výstavbu domku, ačkoliv tehdy stál v polích za městem. Je to připomínka extrémně liberální a extenzivní politiky vedení města v meziválečném období, kdy bylo relativně snadné získat svolení i s výstavbou mimo intravilán. Objekt s polovalbovou střechou se uchoval v původní podobě skromného domku, dnes značně omšelého. Vedlejší dům čp.614/II ještě není zachycen na snímkování ze srpna 1973,[181] ani na mapě Rokycan cca z roku 1976[182] a ani na státní mapě z roku 1977.[183] Číslo popisné sice odpovídá vzniku za Protektorátu, ale bylo sem druhotně přeneseno (patrně je původně nesl objekt poblíž Nerudova náměstí, v rámci zbořeného Kraftova statku čp.70/II v oblasti Na Pátku). Na státní mapě z roku 1987 již rodinný dům zobrazen byl.[184] Jde o patrový domek se stanovou střechou. Ještě okolo roku 2005 měl brizolitovou fasádu, pak prošel celkovou rekonstrukcí. Posledním rodinným domem této jižní straně ulice Na Husinci je vila čp.1080/II z konce 80. let. Dle letecké fotografie z července 1978 jeho výstavba ještě nezačala.[185] Jednopatrová stavba s valbovou střechou se do ulice obrací téměř holou fasádou, dům je obytnými a společnými prostory orientován do zahrady. Na státní mapě z roku 1987 ještě není zakreslen.[186] Posledním objektem při jižní straně ulice Na Husinci, hned vedle tělesa železniční trati, je drobný patrový domek se sedlovou střechou. Nemá číslo popisné, nýbrž evidenční (jako pro rekreační objekty) če.124. Svými měřítky se ale blíží spíše rodinnému domu. Vyměřená parcela, ovšem bez zástavby, je tu vidět již na snímkování z roku 1967.[187] Na státní mapě z roku 1987 již zde stál nynější objekt chaty.[188]

Nyní následuje popis severní strany ulice Na Husinci. I zde převládají rodinné domky. Směrem od křižovatky s Kotyzovou ulicí k východu stojí nejprve rohový rodinný dům čp.96/II, bývalá provizorní nemocnice (viz výše, v rámci zástavby Kotyzovy ulice). Vedlejší parcelu zaujímá rodinný dům čp.56/II z 50. let 20. století. Je zachycen již na leteckém snímku ze srpna 1957, a to jako dokončený či dokončovaný (prokazatelně stála hrubá stavba včetně střechy).[189] Číslo popisné získal druhotně, po zbořené usedlosti (Hornův dvůr) v prostoru tehdy budovaného sídliště Hrudkovanka. Patrová stavba se sedlovou střechou prošla počátkem 21. století celkovou, vkusnou rekonstrukcí. Vedle stojí rodinný dům čp.45/II. Ten ještě na snímkování z roku 1957 není zachycen.[190] Fotografie z července 1962 už ho tady zobrazila, jako dokončenou či dokončovanou stavbu.[191] Tomu odpovídá i skutečnost, že číslo popisné získal po zbořené chalupě, která stávala v prostoru Na Pátku, konkrétně v Soukenické ulici, naproti ústí ulice Dvořákovy, a zatímco na leteckém snímku ze srpna 1957 je ještě tato původní předměstská chalupa vidět,[192] snímkování z července 1962 už ji ukazuje jako zbořeniště, bez střechy.[193] Dům čp.45/II má podobu patrové vilky se sedlovou střechou. Proporčně zvládnutá stavba prošla počátkem 21. století rovněž kvalitní rekonstrukcí.

Následující pozemek po obou stranách vyústění ulice Na Vinici zaujímají dva dvoupatrové bytové domy čp.46/II a čp.47/II z přelomu  60. a 70. let 20. století (foto z r. 2004). Šlo o družstevní výstavbu a jediný příklad bytových domů v ulici Na Husinci, kterou jinak plně tvoří individuální zástavba. Uměřené proporce těchto domů ale do uličního organismu nevstupují rušivě. Jejich detailní popis se nalézá níže, v pasáži o zástavbě ulice Na Vinici.

V ulici Na Husinci se potom opět vrací individuální vilková zástavba. Uliční fronta pokračuje rodinným domem čp.48/II.  Rada MěstNV 3. března 1965 souhlasila s předáním pozemku č.kat.2213/15 o rozloze 815 čtverečních metrů do trvalého užívání manželům Františkovi a Alici Segmüllerovým (bytem Rokycany čp.804/II).[194]  Ale 8. prosince 1965 rada MěstNV určila, že pozemek č.kat.2213/15 (role) se dá do trvalého užíván manželům Pužmanovým z Mýta.[195] Ti tu pak skutečně postavili patrový objekt čp.48/II se sedlovou střechou.  V říjnu 1967 je na leteckém snímku vidět probíhající budování základů a obvodových zdí.[196] Na státní mapě z roku 1969 již je dům zakreslen.[197] Ze stejné epochy pochází i vedlejší patrová vilka čp.123/II se stanovou střechou. Vznikla koncem 60. let. Rada MěstNV 7. července 1965 nedoporučila dát do trvalého užívání role č.kat.2213/14 Václavu Švábovi, protože není sám stavebníkem plánovaného rodinného domu.[198] Dne 18. srpna 1965 pak rada doporučila do trvalého užívání předat role č.kat.2213/14 manželům Václavu a Květě Baťkovým (bytem Kamenný Újezd čp.91).[199] Pak tu vyrostl rodinný dům čp.123/II. Na fotografii z října 1967 tu ještě stavební práce neprobíhají, ale na pozemku již je složen materiál a zdá se, že se chystalo spuštění výstavby.[200] Letecké snímkování z července 1968 pak zobrazuje patrně rozestavěný dům.[201] V červnu 1969 je nepochybně vidět na pozemku rozestavěná hrubá stavba.[202] Na státní mapě z roku 1969 ovšem objekt ještě zakreslen nebyl.[203] Dům ukazuje v krystalické podobě estetiku socialistického stavebnictví, jakýsi bruselský sloh pro český venkov a maloměsto. Zajímavá je šikmá zeď schodiště, prolomená třemi kruhovými okénky, aneb dobová představa lidí v podmínkách omezeného stavebního a projekčního trhu o tom, jak má vypadat mondénní novostavba. Architektura domu se dochovala zcela intaktně a její hodnota stále poroste. I to, co může působit jako naivní dobový nevkus a bizarnost, má své kvality, dokumentární ale i obecně estetické. V podobné době vznikl i vedlejší rodinný domek čp.37/II, skromná přízemní stavba se stanovou střechou. Rada MěstNV 28. dubna 1965 souhlasila s předáním pozemku č.kat 2?13/13 (role) snoubencům Františku Bejčkovi a Marii Lisé k postavení rodinného domu.[204] Dle letecké fotografie z března 1967 se zdá, že se ještě nezačalo s výstavbou vilky (snímek má ovšem nižší rozlišení).[205] Ani letecký snímek z května 1967 není příliš kvalitní, ale ukazuje, že na pozemku se již prováděly zemní práce.[206] Snímkování z října 1967 jasně zachycuje, že objekt měl hotové obvodové zdi i krov, zatím bez střešní krytiny.[207] Na státní mapě z roku 1969 již je na parcele zobrazen dům.[208] Na nároží ulice Na Svahu stojí patrová vilka čp.898/II, taktéž z konce 60. let, s valbovou střechou a uličním zděným vikýřem. Rada MěstNV 23. června 1965 doporučila dát do trvalého užívání a ke stavbě rodinného domu parcelu č.kat.?213/12 (role) manželům Josefu a Věře Vosmíkovým (bytem Rokycany čp.788/II).[209] Letecké snímkování z března 1967 naznačuje, že výstavba ještě nezačala, popřípadě byla na počátku. Vzhledem k nižšímu rozlišení fotografie to ovšem není možno jednoznačně říct.[210] Ani letecký snímek z května 1967 nemá vysokou kvalitu, ale jasně ukazuje, že na parcele už probíhaly práce, patrně včetně budování obvodových zdí.[211] Letecké snímkování, prováděné v polovině října 1967 ukazuje výrazný pokrok ve výstavbě rodinného domu, který již měl provedené obvodové zdi a z větší části i střechu.[212] Jako rozestavěný ho zachytila i fotografie z července 1968.[213] Zobrazuje ho zde pak státní mapa z roku 1969.[214]

Za křižovatkou pokračuje uliční fronta objektem čp.858/II z poloviny 60. let.  Rada MěstNV 7. července 1965 doporučila dát do trvalého užívání k výstavbě rodinného domu role č.kat.2213/11 o rozloze 1099 čtverečních metrů Janu Blechovi (bytem Rokycany čp.183/III).[215] Na leteckém snímku z října 1967 je vidět jako dokončený či dokončovaný. Měl hrubou stavbu i hotovou střechu.[216] Je to patrová stavba s valbovou střechou, prolomenou několika zděnými vikýři v obytném podkroví. Opět jsou tu k vidění některé dobové stavební detaily, například brizolitová fasáda nebo obklady okenních otvorů černými dlaždicemi. Tento prvek se v Rokycanech v té době, patrně nápodobou mezi sousedy, značně rozšířil. V chudičkých podmínkách sortimentu stavebních prvků to patrně bylo řešení, jak ozvláštnit fasádu. V listopadu 1977 jedná rada MěstNV o rozdělení pozemku č.kat.2212/1 a přidělení jeho části do osobního užívání manželům Václavu a Růženě Šlehoferovým (bytem čp.41/I). Rada uložila vedoucímu odboru finančního a plánovacího předložit plánek, zda zamýšlená výstavba na oddělené části bude v souladu s podrobným územním plánem.[217] V listopadu 1977 pak rada souhlasila s rozdělením č.kat.2212/1 a předáním jeho části manželům Šlehoferovým.[218]

Následující část uliční fronty je mladšího data. Parcelace tu probíhala ještě na přelomu 20. a 21. století. Patrový dům čp.1101/II vznikl počátkem 90. let. Na leteckém snímkování z května 1994 je vidět jako dokončený či dokončovaný. V této fázi měl plochou střechu.[219] Architekturou ještě odkazoval na socialistické období. Fasáda domu v roce 2005 byla stále nedokončena a vnější plášť tvořily jen neomítnuté tvárnice. Později byl aspoň na straně do ulice omítnut. Dne 22. června 2007 započalo spojené územní a stavební řízení ohledně přístavby a nástavby čp.1101/II. 30. května 2007 o to požádala Karolina Šlehoferová. Projekt řešil přístavbu schodiště k východní straně stávajícího rodinného domu a nástavbu domu o podkroví, obsahující jeden byt. Přístavba byla navržena na hranici s vedlejším pozemkem č.kat.2212/7.[220] Dne 30. července 2007 MÚ tuto přístavbu povolil. Projekt počítal s přístavbou chodby a schodiště k východní straně čp. 1101/II a s nástavbou domu o podkroví. Výška přístavby měla činit 6,07 m, výška celého objektu včetně nástavby pak 10,97 metrů až po hřeben střechy.  Termín dokončení byl stanoven do 31. prosince 2009.[221] Pak tu skutečně proběhla celková rekonstrukce. Nyní tak jde o mohutný patrový dům na zvýšeném suterénu, s polovalbovou střechou a masivním uličním štítem, kterým v úrovni přízemí i 1. patra procházejí balkony.

Na vedlejší parcele až do počátku 21. století stál pouze drobný přízemní objekt se sedlovou střechou, charakteru chaty. Tuto chatku zde zachytila již letecká fotografie z října 1967.[222] Na státní mapě z roku 1969 ovšem zakreslena není.[223] Chata zde, poněkud anachronicky, přežila do současnosti. Dle stavu k březnu 2006 šlo o obývaný objekt, který ale neměl číslo popisné ani evidenční.  V roce 2008 už na domě je instalováno označení če.143. Později v zahradě za touto chatou vyrostl větší rodinný dům čp.1330/II. Tato patrová vilka s 1. patrem v obytném podkroví s polovalbovou střechou byla dokončena 17. října 2016.[224] Stojí tu tak nyní za sebou dva domy. To je v této nejvýchodnější části ulice Na Husinci častější věc. Regulativy zástavby zde byly v 2. polovině 20. století zanedbány, čímž byl ponechán v těchto místech mezi ulicemi Pražská a Na Husinci velmi široký blok, který měl být raději rozdělen vložením paralelní ulice. To se nestalo, a tudíž zde vznikly mimořádně protáhlé parcely. Když pak na sklonku 20. století došlo k zahušťování zdejší dosud mezerovité zástavby, objevily se tu domy řazené za sebou, kvůli nimž tu muselo vyrůst několik spíše privátních bezejmenných uliček, zabíhajících k severu, do nitra vnitrobloku tak, aby k domům byl zajištěn přístup. Vznikla tak poněkud nedotažená parcelní struktura.

Jedna taková „privátní“ ulička vybíhá hned u vedlejšího pozemku. V jeho přední části, poblíž ulice Na Husinci byl v době okolo roku 1990 dobudován rodinný dům čp.1092/II. Na státní mapě z roku 1987 zobrazen není.[225] Letecké snímkování z roku 1994 již tu zachytilo dokončený, či dokončovaný rodinný dům.[226] Z hlediska slohového je to epilog pozdně normalizační architektury. Patrová stavba se sedlovou střechou se do ulice otáčí rozložitou štítovou stěnou. Podél západního okraje zahrady domu vbíhá příjezdová cesta do „vnitrobloku“, kde dodatečně vyrostl další rodinný dům čp.1164/II. Dostavěn byl 23. prosince 2002.[227] Rada v září 2017 povolila jako výjimečně přípustnou přístavbu domu čp.1164/II, dle žádosti Eleny Šmakové.[228] Sousední pozemek směrem do ulice zaujímá dům čp.99/II, zbudovaný asi v 70. letech. Na leteckém snímku z července 1968 ještě nestál.[229] Snímkování ze srpna 1973 zde ukazuje jakousi stavební aktivitu, skrývku terénu, možná kopání základů.[230] Státní mapa z roku 1977 ovšem na této parcele dům nezakresluje.[231] Je vidět až na mapě z roku 1987.[232] Masivní objekt s brizolitovou fasádou, typickou pro dobovou estetiku, zakončuje nízká stanová střecha. Uliční fasádou probíhají velké balkóny. Vedle domu pak z ulice vybíhá k severu další privátní bezejmenná ulička. Má na délku zhruba 70 metrů a propojuje dokonce tři domy, které tu vyrostly v řadě za sebou. Nejblíže k ulici Na Husinci je to přízemní vila čp.1184/II s nízkou valbovou střechou. Dobudována byla 27. října 2004.[233] Za ní stojí rodinný dům čp.1150/II (dostavěn 27. února 2001).[234] Patrová vila s polovalbovou střechou byla zbudována podle „katalogového“ projektu v nepříliš nápaditém a zbytečně ornamentálním stylu. A ještě dál v hloubi vnitrobloku se nachází rodinný dům čp.1156/II (dokončen 19. prosince 2001).[235] Jde o patrový objekt s polovalbovou střechou.

Nová výstavba v této koncové části ulice Na Husinci si vyžadovala i doprovodné investice do inženýrských sítí a komunikací. V červenci 2004 přidělila rada firmě Silba, a. s. Plzeň zakázku na prodloužení ulice Na Husinci k východu do oblasti nově budovaných domů, včetně pokládky kanalizace, za 926 620 Kč.[236] Firma Silba ale svůj zájem o provedení této akce stáhla a město vybralo náhradního zhotovitele, firmu Silnice Klatovy, a. s. Vzhledem k vzniklému zdržení ale rozhodlo, že se provede jen část plánované investice, a to prodloužení kanalizace za 339 891 Kč.[237] Akce byla dokončena ještě v létě roku 2004.[238] Další fáze, prodloužení komunikace a instalace veřejného osvětlení s náklady asi 400 000 Kč, měla přijít na řadu až v roce 2005.[239] Práce pak provedla firma Cessma Malecha za 491 843 Kč. Město ovšem nakonec vyfakturovalo 524 482 Kč.[240] Dle závěrečného účtu obecního hospodaření za rok 2004 se za akci „dokončení komunikace Na Husinci“ utratilo celkem 349 690 Kč (plán 350 000 Kč).[241] Pro přístup k domům čp.1150/II a čp. 1156/II slouží výše popsaná cesta, která vybíhá z ulice Na Husinci. Projekt jejího technického řešení vypracoval ing. Petr Zítek.[242] Majitelé zdejších domů v prosinci 2004 oslovili město s tím, že se jim náklady na provedení přístupové cesty ve shodě s projektem zdají být příliš vysoké a požádali obec o spolufinancování.[243] Ještě v březnu 2006 tato příjezdová cesta zůstává nedlážděná, jen osetá trávníkem.[244]

7. září roku 1953 získala ulice Na Husinci své nynější jméno.[245] Předtím oficiální pojmenování neměla. Pod názvem Na Husinci byla do té doby známa dnešní Kotyzova ulice. Jde tedy o případ, kdy uliční jméno „přeskočilo“ na sousední ulici. Při studiu dobových písemností je nutné tuto zčásti matoucí skutečnost brát na zřetel.

 

 

6.2.4. Zástavba ulice Na Vinici a její pojmenování

Ulice Na Vinici je urbanistickým charakterem spíše součástí sídliště Hrudkovanka a vzhledem k její nevelké délce (necelých 100 metrů) plní toliko roli krátké spojnice mezi ulicemi Na Husinci a Pražská. Do Pražské ulice ústí mezi bytovými domy čp.805-806/II (dokončený roku 1960[246]) a čp.807/II. Oba vznikly jako součást sídliště Hrudkovanka.

Jediné objekty, které jsou oficiálně v databázi adres řazeny do ulice Na Vinici, jsou dva identické bytové domy čp.46/II a čp.47/II, postavené na přelomu  60. a 70. let 20. století na protějších nárožích ulic Na Vinici a Na Husinci. Dne 13. května 1969 souhlasila rada MěstNV s tím, aby bytové družstvo SBDO při Okresním stavebním podniku zbudovalo na pozemku č.kat.2216 bytové jednotky.[247] V prosinci 1971 se již uvádí, že výstavba obou domu započala. Mělo tu vzniknout 12 bytových jednotek pro zaměstnance OSP. Dokončeno se plánovalo na rok 1973, náklad na výstavbu se vyčísloval na 2 231 000 Kčs.[248] Na letecké fotografii ze srpna 1973 jsou domy zachyceny jako dokončené či právě dokončované, včetně hrubé stavby i střechy.[249] Jde o zdařilý příklad netypizované architektury na pomezí činžovní vily a bytového domu (foto z r. 2004). Dvoupatrové domy mají valbové střechy. Od uličních prostor je oddělují ploty, které tak domům poskytují vlastní zahradu. Šlo o družstevní bytovou výstavbu, která volně navázala na vedlejší sídliště Hrudkovanka. Pro družstevní výstavbu byly typické osobitější a uměřenější stavební realizace. Tyto zdařilé domy jsou toho dokladem. Kdyby poválečná hromadná výstavba v Rokycanech probíhala v takovýchto dimenzích, byla by tvář města v roce 1989 v daleko lepším stavu.

Zajímavý je vývoj pojmenování této ulice. Podobně jako u předchozí ulice Na Husinci lze říci, že uliční jméno sem „přeskočilo“ odvedle, přesněji z východního úseku dnešní ulice Mládežníků. Počátkem 30. let 20. století, v souvislosti se zrychlující vlnou výstavby, konstatovalo vedení města, že v Rokycanech zůstává mnoho nepojmenovaných ulic či veřejných prostranství. V říjnu 1934 rozhodlo, že uliční názvosloví se musí řešit najednou.[250] Dne 4. ledna 1935 se konala porada o návrzích speciální komise pro změnu uličních názvů. 25. dubna 1935 návrhy komise posoudilo i zastupitelstvo. Mimo jiné se navrhovalo nazvat komunikaci, vedoucí „vlevo od Pražské silnice“ ulice Na Vinici. Zastupitelstvo to schválilo.[251] Šlo o cca 100 metrů dlouhý uliční úsek nynější ulice Mládežníků, mezi křižovatkou s ulicí Pražskou a Luční, nedaleko Boreckého potoka a protějších svahů vrchu Kalvárie,[252] na nichž se v raném novověku pěstovala vinná réva, která inspirovala uliční jméno. Nutnost označit jménem komunikaci si vyžádala skutečnost, že ve 30. letech už mezi ulicemi Pražská a Luční vyrůstal blok rodinných domků (o nich viz níže). V rámci širší kodifikace uličních názvů usnesením MNV 25. července 1946 bylo toto pojmenování potvrzeno. Tehdy ještě čtvrť Na Husinci nestála. Název se tudíž pořád týkal jiné komunikace, než je nynější ulice Na Vinici. Teprve na přelomu 60. a 70. let, díky výstavbě rodinných domů v ulici Na Husinci i bytových domů čp.46/II a čp.47/II, se komunikace Na Vinici protáhla i jižně od Pražské ulice. Ale ve stejné době došlo k přestěhování uličního názvu. 12. září 1972 odsouhlasilo plénum MěstNV návrh komise a odboru výstavby MěstNV, který byl od počátku roku 1972 podrobován posuzování od občanských výborů a který 4. dubna 1972 projednala rada MěstNV, na výraznou úpravu pojmenování ulic. Kromě přidělení názvů nově vzniklým komunikacím došlo i k  zjednodušení názvosloví slučováním vícero ulic do jedné, popřípadě ke změnám ve vymezení ulic. A tak byla stávající ulice Na Vinici připojena k ulici Mládežníků. Plénum s touto změnou souhlasilo, ovšem prodloužilo termín k jejímu faktickému provedení do 30. dubna 1973.[253] Uliční název ovšem nezanikl, protože ho přebral nově postavený úsek jižně od Pražské ulice, v prostoru individuální zástavby Na Husinci. Ulice Na Vinici tak je dalším dokladem „migrace“ městského názvosloví v Rokycanech. Z historického hlediska je ovšem název chybný, protože zde (jižně od Pražské ulice) žádná vinice nebyla.

 

 

6.2.5. Zástavba ulice Na Svahu a její pojmenování

Ulice Na Svahu je druhou příčnou spojkou ulic Pražská a Na Husinci. Na západní straně není takřka zastavěna. Parcelace tu vzhledem k malé hloubce bloku nebyla provedena a zasahují sem převážně jen boční strany parcel ze sousedních ulic, popřípadě rohové domy jako vilka čp.878/II na nárožní parcele při křižovatce s Pražskou ulicí (její popis viz níže). Teprve roku 1999 zde vyrostl rodinný dům čp.1122/II. Patrový objekt se sedlovou střechou.

Protější východní strana ulice má oproti tomu souvislou zástavbu individuálními rodinnými domky. Od jihu k severu je to nejprve rohový dům čp.858/II (viz výše, v popisu ulice Na Husinci). Následuje patrový dům čp.44/II se sedlovou střechou a zděným, do ulice obráceným vikýřem. Vznikl na sklonku 60. let 20. století.  Rada MěstNV 15. září 1965 doporučila dát č.kat.2214/5 (role) za 1039,60 Kčs do užívání k výstavbě rodinného domu ing. Jiřímu a Olze Stránských.[254] Rada MěstNV 22. prosince 1965 doporučila přidělit bezúročnou půjčku 10 000 Kčs stavebníkům rodinného domu ing. Jiřímu a Blance Stránských.[255] Letecký snímek města z května 1967 má jen nižší rozlišení, nicméně naznačuje, že na pozemku už probíhaly stavební práce a patrně již byly zčásti budovány obvodové zdi.[256] Letecké snímkování z poloviny října 1967 pak zachytilo pokročilé stádium výstavby, kdy měla vilka hotové obvodové zdi a přinejmenším zčásti i střechu.[257] Fotografie z července 1968 postrádá potřebnou kvalitu, tudíž nelze posoudit, zda budování rodinného domu pokročilo, či zda byl již dokončen.[258] Fotografie z dubna 1969 prokazatelně zobrazuje rodinný dům s dokončeným zastřešením.[259] Je rovněž zachycen na státní mapě z roku 1969.[260] Vedlejší parcelu zaujímá patrový dům čp.916/II s valbovou střechou a proskleným průčelím, od ulice oddělený hradbou zeleně. Tvarosloví předlistopadové éry se u něj spojuje s jistou měřítkovou elegancí. Letecké snímkování z června 1969 zde ještě zachytilo jen prázdnou parcelu.[261] Naopak v srpnu 1973 tu už vidíme dokončený nebo dokončovaný dům, včetně střechy.[262] Na mapě města cca z roku 1976 již je dům zachycen včetně čísla popisného.[263]

Sousední patrový dům čp.892/II z přelomu 60. a 70. let má sedlovou střechu. Jde o průměrnou ukázku svépomocného stavitelství z časů socialistické ekonomiky. Letecké snímkování z března 1967 vzhledem k nižšímu rozlišení není zcela průkazné v otázce stavebního vývoje, ale zdá se, že výstavba ještě neprobíhala.[264] Ani letecký snímek z května 1967 nemá příliš kvalitní zobrazení, ale podle něj lze usuzovat, že na pozemku se buď ještě nestavělo, nebo probíhaly jen zcela počáteční práce.[265] Letecké snímkování z poloviny října 1967 už jasně ukazuje, že budování domu se provádělo, zatím ve fázi vyzdívání základů a obvodových zdí.[266] Stavbu domu zachytila i fotografie z července 1968, jež ovšem opět není natolik detailní.[267] Ve státní mapě z roku 1969 dům zakreslený není.[268] Zvláštní architekturu prezentuje vedlejší objekt čp.57/II ze sklonku z 60. let. Patrový dům se stanovou střechou má fasádu obloženou několika druhy lesklých barevných dlaždic, patrně výraz estetického cítění tehdejšího stavebníka. Dle letecké fotografie z října 1967 již byl rozestavěn. Probíhalo budování základů a obvodových zdí.[269] Státní mapa z roku 1969 ani tento dům ještě nezakreslovala.[270] Na křižovatce s Pražskou pak stojí dům čp.628/II (jeho popis viz níže).

Název ulice vznikl až několik let poté, co zde vznikly první domy. 27. února 1979 odsouhlasilo plénum MěstNV pojmenování dosud bezejmenné komunikace ulice Na Svahu. Už 16. ledna 1979 návrh odsouhlasila rada MěstNV.[271] Jméno upomíná na svažitý charakter komunikace.

 

 

6.2.6. Zástavba Pražské ulice (v úseku přiléhajícím k oblasti Husince)

Současně s dostavbou oblasti Na Husinci se nově zformovala i zástavba přilehlého úseku Pražské ulice. Řeč je o zástavbě podél jižní strany této komunikace, v úseku od okraje posledních domů sídliště Hrudkovanka (čp.807/II a čp.808/II) k východu, směrem k okraji zastavěného území města v prostoru U Tří křížů a na Páclovně. Zde došlo od 60. let taktéž k výstavbě rodinných domků. Koncepčním rozhodnutím byl posun hranic zahrad těchto domů dále od ulice, čímž se vytvořil izolační protihlukový pás s trávníky, keřovou zelení a v úseku východně od ústí ulice Na Svahu i s paralelní nedlážděnou cestou, umožňující dopravní obsluhu a parkování nezávislé na frekventovaném tělese Pražské ulice. Tato paralelní komunikace i odstup zástavby od vlastní výpadovky na Prahu jsou pozůstatkem původní komunikační situace zachycené již na katastrální mapě z roku 1838. Pro spojení z Pražské ulice směrem do prostoru pod Žďárem (U Třech křížů) totiž sloužila polní cesta č.kat.2903/1, jejíž trasu nynější obslužní komunikace víceméně fixuje. Uvádí se tu ještě roku 1921, kdy se ale vedle ní už před časem vytvořila nová cesta, v terénu níže položená podél Pražské silnice.[272] Cesta vedla přes trať a teprve při rozšiřování železniční trati ve 20. letech 20. století byla dána přednost nové cestě vyústěné z podjezdu U Třech křížů kolmo na Pražskou silnici v prostoru východněji odtud (viz kapitola „Páclovna“).

S odstupem času, zejména poté, co se postupně propojila zástavba podél Pražské ulice v dlouhém, několikakilometrovém úseku až do Borku, je možná chybou, že tyto pozemky při důležité městské tepně byly ve 2. polovině 20. století využity pro spíše řídkou individuální zástavbu, navíc nepříliš architektonicky kvalitní (vzhledem k často neprofesionálnímu, svépomocnému charakteru tehdejšího stavebnictví). To, co na první pohled vypadá jako správné řešení, tedy oddálení zástavby od silnice, vedlo navíc k pohledovému rozvolnění ulice a k posílení jejího venkovského charakteru. Nepříliš městsky také působí fakt, že v tomto prostoru je ulice ještě nyní (roku 2022) lemována nekanalizovanou strouhou (myšlena jižní strana Pražské ulice naproti bývalému autoservisu čp.844/II). V ideálním případě měl být podél Pražské ulice v 60. letech vyčleněn pruh pro intenzivnější zástavbu drobnějších bytových domů a teprve ve svazích nad nimi by se zvedaly rodinné domky. Je to ale jen zpětné hodnocení regulačních kroků, které byly činěny v úplně jiném politickém i stavebním kontextu. Zastavět pás podél Pražské ulice bytovými domy mohlo také znamenat, že by zde vyrostly mnohapodlažní paneláky. V tomto ohledu je individuální, byť lehce neuspořádaná, zástavba rodinnými domy nakonec docela přijatelným výsledkem.

Stojí tu (od západu k východu, tedy ve směru od města k Borku) tyto domy: Nejprve čp.793/II, patrový objekt na zvýšeném suterénu. Dům má valbovou střechu. V jeho uličním průčelí vybíhá do výše 1. patra zděný trakt. V jistém ohledu navazuje na měřítka a tvarosloví individuální rokycanské architektury 30. a 40. let. Vyrostl někdy po roce 1962, protože na leteckém snímkování z července 1962 jeho výstavba ještě nezapočala.[273] Dle snímkování ze srpna 1967 byl v pokročilé fázi výstavby, tzn. hrubá stavba včetně střechy.[274] Je již zakreslen na státní mapě z roku 1969.[275] Následuje masivní patrový dům čp.915/II z počátku 70. let se stanovou střechou. Rada MěstNV 3. března 1965 vyslovila souhlas s předáním pozemku č.kat.2214/8 o rozloze 797 čtverečních metrů Vladislavu Čapkovi (bytem Rokycany čp.85/II) k výstavbě rodinného domku.[276] Letecká fotografie z října 1967 zde ukazuje započínající stavební práce, zatím kopání základů a přívod inženýrských sítí.[277] Dle stavu z června 1969 už stojí patrně hrubá stavba, nicméně bez střechy.[278] Na státní mapě z roku 1969 je zakreslen.[279] V srpnu 1973 tu letecké snímkování zachytilo dokončený, nebo dokončovaný rodinný dům.[280] Na mapě města cca z roku 1976 už je dům čp.915/II zobrazen, včetně čísla popisného.[281] Na domě čp.899/II zaujmou vysoké cihlové komíny na valbové střeše s obytným 1. patrem v podkroví. Dům stojí také na zvýšeném suterénu. Stále si nese estetiku normalizačního stavitelství, s brizolitovým pláštěm fasády a typizovanými trojdílnými okny. Vznikl na přelomu 60. 70. let. Dle leteckého snímkování z března 1967 se zdá, že výstavba ještě nezačala, nebo byla na samém počátku. Přesnější analýzu znemožňuje nižší rozlišení fotografie.[282] Letecký snímek z května 1967 sice také nemá vysokou kvalitu zobrazení, ale je evidentní, že na parcele již probíhaly počáteční stavební práce.[283] Snímkování z října 1967 pak již nepochybně ukazuje, že budování významně pokročilo a probíhala stavba obvodových zdí. Objekt zatím neměl dokončenou hrubou stavbu ani střechu.[284] Práce na domě pokračovaly i dle stavu z července 1968.[285] V dubnu 1969 stála hrubá stavba i střecha domu.[286] Téhož roku je rovněž zakreslen na státní mapě.[287] I sousední dům čp.878/II se stanovou střechou je ovlivněn tvaroslovím socialistické éry. Vznikl okolo roku 1970. Snímkování z března 1967 ukazuje, že výstavba asi ještě nezačala, nebo byla na samém počátku. Přesněji to není možné říct kvůli nízké kvalitě letecké fotografie.[288] Snímek z května 1967 sice rovněž nemá postačující rozlišení, ale jasně ukazuje, že na parcele probíhaly počáteční stavební práce.[289] Fotografie z poloviny října 1967 zachytila pokročilou fázi výstavby. Dům měl zčásti provedené obvodové zdi, zatím bez krovu a střechy.[290] Fotografie z července 1968 není dostatečně kvalitní, ale výstavba domu patrně pokračovala.[291] Snímkování z dubna 1969 ukazuje pravděpodobně už dokončenou střechu.[292] I tento rodinný dům už zakresluje státní mapa z roku 1969.[293] Fasáda i okna byly později vyměněny.  

Následuje ústí ulice Na Svahu, na jejímž protějším nároží pokračuje zástavba rodinným domem čp.628/II, který pochází z přelomu 60. a 70. let 20. století. Patrová stavba má stanovou střechu a v ní zděný vikýř. V říjnu 1967 zde letecká fotografie zachytila probíhající novostavbu, ve fázi budování obvodových zdí, zatím bez střechy.[294] Nejpozději dle snímkování z června 1969 už probíhala i stavba střechy.[295] Na státní mapě z roku 1969 dům k vidění ovšem není.[296] Ale na mapě cca z roku 1976 již ano.[297] Číslo popisné dům získal druhotně, po zbořeném stavení ve čtvrti Pod Kostelem. Vedlejší parcelu zaujímá patrový objekt s valbovou střechou čp.1161/II. Číslo popisné mu bylo vydáno 17. dubna 2002. Přesto jde o objekt staršího data, protože jeho architektura odkazuje ještě na předlistopadové období. Fasádu pokrývají plastické štukové vrásy. Jakýsi objekt na místě nynějšího domu zobrazuje již státní mapa z roku 1987.[298] Šlo tehdy o součást parcely u čp.628/II. Současný dům je zachycen i na leteckém snímkování z roku 1994.[299] Vedlejší pozemek vyplnil přízemní rodinný dům se stanovou střechou čp.1338/II.  Číslo popisné získal 2. října 2017.[300] I tato parcela byla původně součástí zahrady u čp.628/II, která tak byla druhotně rozdělena na tři samostatné stavební parcely.

Za domem čp.1338/II odbočuje z Pražské ulice k jihu úzká soukromá cesta, okolo roku 2005 ještě otevřená, později zahrazená vraty, která slouží jako přístup k parcele ve vnitrobloku. Je to stejný model, jako ve východní části ulice Na Husinci. Blok je tu prostě natolik hluboký, že v jeho nitru logicky vznikají samostatné domy a ty pak musí takto neelegantním způsobem získávat spojení s ulicí. Zde regulační orgány města v 2. polovině 20. století selhaly. V hloubi tohoto obřího bloku se nachází dům čp.809/II, sice evidovaný jako trvale obývaný, ale architektonicky spíše ve stylu patrové rekreační dřevěné chaty s vysokou sedlovou střechou. Vznikl na přelomu 50. a 60. let. 20. století. Na leteckém snímku ze srpna 1952 neexistoval.[301] Na snímku ze srpna 1957 je patrně rozestavěný, nebo téměř dokončený.[302] Letecká fotografie z července 1962 již ho ukazuje jako zcela dokončený.[303]

Vraťme se zpět na Pražskou ulici. Zde na sousedním pozemku v 70. letech vznikl dům čp.142/II. Je to patrová vilka s valbovou střechou. V roce 1972 zahájil na pozemku č.kat.2212/5 Ivo Šterner výstavbu rodinného domu. Objekt ale během roku 1972 nebyl ještě dokončen.[304] Na leteckém snímku se srpna 1973 tu lze rozpoznat stavební aktivitu, ale není zřejmé, v jakém stádiu se budování domu nacházelo.[305] Na státní mapě z roku 1977 je již každopádně zakreslen.[306] Číslo popisné získal druhotně, po objektu zbořené bývalé mýtnice, která se nacházela nedaleko odtud, při Pražské ulici (viz níže). Z 60. let pochází vedlejší objekt čp.859/II, patrový, se stanovou střechou a uličním vikýřem. V červenci 1962 ještě jeho výstavba nezačala.[307] Na snímkování z října 1967 je jasně vidět probíhající výstavba, včetně hrubé stavby i střechy.[308] Jako dokončený či dokončovaný je k vidění na snímku z dubna 1969.[309] A téhož roku je zakreslen i na státní mapě.[310] Následuje rodinný dům čp.606/II. Číslo popisné sem bylo přeneseno ze staršího objektu u domu čp.1/II v Jiráskově ulici. Na leteckém snímku z července 1968 ještě nestál a na jeho místě se rozkládaly jen zemědělské pozemky, byť postupně parcelované.[311] Ani na snímkování ze srpna 1973 zde není vidět stavební aktivita.[312] Chybí rovněž na státní mapě z roku 1977.[313] Na mapě města cca z roku 1976 ještě jeho číslo popisné čp.606/II nesl původní dům v Jiráskově ulici.[314] Vznik současného rodinného domku je tudíž nutno posunout ke konci 70. let nebo do let 80. Na státní mapě z roku 1987 každopádně už zakreslený je.[315] Jedná se o přízemní stavbu s plochou střechou. Následuje komerční přízemní stavba pneuservisu a za ní rodinný dům čp.1103/II z počátku 90. let 20. století.

Sousední domek čp.353/II je výjimečný tím, že tu vyrostl již ve 20. letech 20. století. Bylo to tehdy zcela izolované obytné stavení, daleko za městem. Skromný patrový dům s polovalbovou střechou má nad částí uličního průčelí zděný štít. V detailu již je zmodernizován, ale hmotově se zachoval. V roce 1921 oznámil Jan Černý, že chce na pozemku č.kat.2207 postavit dvojdomek a požádal o stanovení stavební čáry. 19. září 1921 se konalo komisionelní šetření a stavební čára byla stanovena jako rovnoběžná s osou erární silnice ve vzdálenosti 5 metrů od severozápadního rohu dotyčného pozemku. Šlo ale o poměrně izolovanou stavbu, daleko za okrajem intravilánu.  Stanovení stavební čáry v celém úseku od tehdejších stodol na Pražské ulice až k tomuto projektovanému domku tak podle města ještě nebylo možné, čekalo se i na vyjádření státních drah, které hodlaly provést rozšíření trati pro 2. kolej a vyřešit přejezd U Třech křížů. Teprve až dráhy předloží projekt, bude prý možno vytýčit stavební čáru pro celý blok a bude možno dořešit i komunikační spojení z Pražské silnice za dráhu (prozatím spojení zajišťovala cesta č.kat.2903/1, vedle které se časem vytvořila nová cesta, v terénu níže položená, podél Pražské silnice). V září 1921 zastupitelstvo parcelaci pozemku na dům pana Černého schválilo.[316] Z 60. let 20. století pochází vedlejší rodinný dům čp.847/II. Dle stavu z července 1962 právě procházel výstavbou, přičemž šlo zatím jen o budování hrubé stavby, bez střechy.[317] Snímkování z října 1967 tu ukazuje dokončený či dokončovaný rodinný dům.[318] Jde o jednopatrový objekt se sedlovou střechou, do ulice obrácený štítovou stěnou. Sousední parcelu zaujímá mohutná patrová vila s plochou střechou čp.963/II z konce 70. let. V roce 1972 rozestavěli manželé Hoškovi na parcele č.kat.2205/3 rodinný dům. Objekt nebyl během roku 1972 dokončen.[319] Snímkování Rokycan ze srpna 1973 tu ukazuje probíhající stavební práce, přičemž už patrně byla hotova hrubá stavba včetně ploché střechy.[320] Objekt si nese typické znaky stavitelství z doby svého vzniku, ale z hlediska proporcí je zvládnutý.

Následuje odbočka další úzké bezejmenné cesty, která se zanořuje skoro 100 metrů do vnitrobloku, aby se mohla provést parcelace pozemků v jeho hloubi. Už v roce 1985 se pozornost městských plánovačů obrátila na louku při železniční trati v nejvýchodnější sekci oblasti Husince. V době, kdy se městu nedostávalo pozemků pro individuální parcelaci (z důvodů přehnané ochrany zemědělské půdy mimo zastavěné území obce), byly tyto pozemky zařazeny do seznamu lokalit uvažovaných pro výstavbu rodinných domků.[321] Výstavba se tu ale rozběhla až o více než 10 let později. Územní plán města z roku 2000 zde předpokládal výstavbu rodinných domků, podmínkou ale bylo zajištění dopravní obslužnosti. Tehdy, okolo roku 2000 pak byla skutečně výše uvedená louka rozparcelována, prostředkem pozemku protažena od severu, z Pražské ulice, tato bezejmenná cesta (foto z r. 2003). Okamžitě zde začala výstavba několika rodinných domů (foto z r. 2001). A souběžně s tím probíhalo i zastavování celého vnitrobloku i od jihu, z ulice Na Husinci, kde taky vznikly takovéto přístupové úzké cesty (viz výše). Během následujících dvou dekád byly zdejší pozemky zaplněny. Cesta vede nejprve k  chatce na malé zahradě. Ta je volně majetkově propojena s domem čp.963/II. Dál pokračuje k přízemnímu rodinnému domu čp.1333/II se stanovou střechou, který byl dokončen 30. května 2017.[322] O pár metrů jižním směrem ještě stojí na konci cesty rodinný dům čp.1188/II s polovalbovou střechou. V březnu 2006 již byl v podstatě dobudován a obýván. Číslo popisné získal už předtím 3. února 2004.[323] Na opačné straně této uličky pak stojí i přízemní dům čp.1307/II, postavený ze dřeva, s nízkou stanovou střechou. Dokončen byl 10. července 2015.[324] Kromě toho zde už roku 2000 přibyl rodinný dům čp.1145/II, patrová stavba se stanovou střechou. Číslo popisné obdržel 26. září 2000. 12. září 2008 MÚ vydal územní rozhodnutí na garáž na č.kat.2205/8 u domu čp.1145/II dle žádosti z 21. července 2008. Řízení začalo 30. července 2008, ústní jednání bylo svoláno na 21. srpna 2008.[325] Garáž měla být umístěna v jihovýchodním rohu parcely, půl metru od její jižní hranice. Projektována byla jako přízemní, volně stojící objekt s dvěma místnostmi (vlastní garáž a sklad) na lichoběžníkovém půdorysu o ploše 35,76 čtverečních metrů a výšce 4 metry. Projekt zhotovila Alena Smetanová z Březiny.[326] Na rohu této bezejmenné cesty a Pražské ulice je pak nárožní rodinný dům čp.1119/II. Vyrostl zde okolo roku 1999. Jde o patrový objekt se stanovou střechou a střešními vikýři. Pražská ulice, respektive prašná cesta, která tu vede nezávisle na ni, pak pokračuje ještě několik desítek metrů k východu. Vyrostl tu na stavební parcele č.kat.5312 rodinný dům čp.1237/II. Číslo popisné mu bylo přiděleno 3. března 2008. Na samotném konci ulice se nacházela ještě okolo roku 2005 hned vedle náspu železniční trati poněkud nepatřičná rekreační chatka če.103 se zahradou. Byl to dřevěný přízemní objekt s šikmou sedlovou střechou, dosahující až k zemi. Takto je zde zachycen ještě na leteckém snímku z května 2008.[327] Později byl zbořen a v září 2011 již na jeho místě stojí novostavba rodinného domu.[328] Ten ale ještě dle stavu k roku 2025 neměl vlastní číslo popisné, nadále zde zůstávalo evidenční číslo původní chatky. Novostavba je přízemní, s nízkou stanovou střechou. Dle stavu z roku 2022 zůstává neomítnutá, ale jinak je obývána a zahrada udržována.

V rozpočtu města na rok 2020 byla vyčleněna mj. částka na vodovod v ulici U Tří křížů.[329]

 

 

6.3. Zástavba severně od oblasti Na Husinci (ulice Pražská, Luční)

6.3.1. Původní podoba oblasti (mýtnice) a plány na výstavbu nemocnice

V 60. letech 20. století se proměnila i zástavba protější, severní strany Pražské ulice, východně od sídliště Hrudkovanka. I zde šlo zčásti o individuálně budované rodinné domky. Ovšem vznikly tu i významné stavby veřejného charakteru, například autoservis, benzinová čerpací stanice nebo prodejna potravin.

Ještě počátkem 20. století ležely pozemky mezi Pražskou silnicí a Boreckým potokem mimo zastavěné území Rokycan a pokrývala je výlučně zemědělsky obdělávaná půda. Jedinou stavbou tu (na samém západním okraji popisované lokality) byl nevelký objekt situovaný při Pražské silnici, mýtnice čp.142/II, zvaná též „Pražské mýto“.[330] Vybíralo se tu od povozníků, kteří přijížděli od Prahy do Rokycan mýtné.[331] Stavba tak symbolicky ohraničovala tehdejší rozsah města. Roku 1838 je na mapě stabilního katastru zobrazena už jako nespalná budova. Roku 1861 předložil stavitel Josef Partiš návrh na její rozšíření a přestavbu.[332] Ta pak byla provedena a mýtnice dostala i samostatné popisné číslo. V roce 1894 mýtnice opět prošla rozšířením. Objekt tehdy patřil Františku Veselému.[333] V městském archivu se nachází složka z let 1894–1900, nazvaná „Veselý František, stavba kůlny a mýtnice čp.142/II, Pražské předměstí“. Na větší přestavbu patrně odkazuje složka z roku 1911, pod jménem „Veselý Emil, stavba domu na č.kat.1860/5 a č.kat.1843“.[334] Dům byl zbořen po 2. světové válce. Na letecké fotografii z července 1962 ještě byl zachycen.[335] Na snímku z října 1967 je patrně vidět trosky zdiva po jeho demolici.[336] Na leteckém snímku z července 1968 je již vidět zcela odklizená stavba a zarovnaný terén.[337] Následně byl pozemek u zbořené mýtnice zastavěn rodinným domem čp.1065/II. Jde o mohutný patrový objekt s plochou střechou. Jeho výstavba údajně začala roku 1970, kdy se uvádí, že manželé Kotorovi rozestavěli rodinný dům na parcele č.kat.1862/4. Objekt ale nebyl během onoho roku ještě dokončen.[338] Jenže letecký snímek ze srpna 1973 zde výstavbu rodinného domu nezobrazuje.[339] Novostavbu tu nezakresluje ani státní mapa z roku 1977,[340] ani státní mapa z roku 1987.[341] Výstavbu domu tak nutno datovat až na přelom 80. a 90. let.

Již počátkem 20. století se objevil záměr výstavby na zdejších pozemcích. Na místě, kde později vyrostl autoservis a benzinová stanice, se uvažovalo o výstavbě městské nemocnice. Vážnější úvahy o zbudování nemocničního areálu začaly roku 1901. Roku 1903 byly vypracovány plány.[342] Dne 2. června 1905 komise zemského výboru vybrala dvě lokality, a to u Osecké silnice a zde u Pražské silnice (na místě pozdějšího autoservisu).[343] Pro účely stavby měl být vykoupen pozemek od Marie Somolíkové a Aloise s Růženou Weingartlových, a to za 2 K/čtvereční sáh.[344]  Nemocnice měla mít 50 lůžek, plus dalších 10 pro infekční pacienty. Podle okresního lékaře by pro chirurgické oddělení postačovala 4 lůžka. Tuberkulózní pacienti měli být odděleni v zvláštním sektoru budovy. V jednom pavilonu nemocnice se proponoval byt pro lékaře, malá kancelář, ordinace, dva chirurgické pokoje, operační sál, síň pro sterilizaci s koupelnou pro lékaře, denní místnost s koupelnou a záchodem atd. V pravém křídle by vznikly byty pro zdravotní sestry, v suterénu pak místnosti pro ústřední topení, skladiště uhlí a nářadí, popřípadě byt pro domovníka. V druhém pavilonu, propojeném s tím prvním krytou spojovací chodbou, situoval projekt kuchyni, prádelnu a dezinfekční stanici. V třetím pavilonu mělo působit infekční oddělení, celkem tři oddělení po dvou pokojích, pokoj pro opatrovníka a kuchyňka. Kolem budov se měla rozkládat zahrada.[345] Roku 1906 bylo zadáno ofertní řízení na dodávku vody do chystaného objektu nemocnice.[346] A právě na tom nakonec celý projekt selhal. V době, kdy Rokycanům ještě scházel moderní obecní vodovod, musela každá stavba podobných rozměrů a důležitosti zajišťovat svou potřebu vody vlastní studnou, popřípadě lokální vodovodní sítí. V případě nemocnice se proto v okolí prováděly hloubkové vrty pro zřízení studny. Z ní by se voda hnala benzinovým nebo teplovzdušným čerpadlem do nádrže nad prvním patrem nemocnice a rozváděla do jednotlivých místností. Na vydatné zdroje vody se ovšem nenarazilo (povrchová voda z Boreckého potoka nebyla z hygienických důvodů použitelná) a nemocnice tak nemohla vyrůst.[347] I po následující desítky let se v tomto prostoru rozkládala jen pole.

V prosinci 1919 rozhodlo zastupitelstvo o úpravě katastrálních hranic. K veřejné cestě č.kat.2891/1 (dnes komunikace z Pražské ulice k mostu přes Borecký potok do ulice K Borku) totiž už před delší dobou spontánním užíváním připadly i části č.kat.1860/3 (29 čtverečních metrů) a č.kat.1860/2 (28 čtverečních metrů).[348]

 

 

6.3.2. Parcelace bloku mezi Pražskou a Luční ulicí za 1. republiky

Nakonec se ale blízkost rostoucího okresního města přece jen prosadila a už za první republiky tu došlo k parcelaci na stavební místa. Mezi pozdější areály autoservisu a sídliště Hrudkovanka se tak vklínil jeden blok rodinných domků, vymezený dnešními ulicemi Pražská, Mládežníků a Luční. Vytvořily novou regulační čáru, na severu zformovaly nynější Luční ulici, na západě přilehlý úsek nynější ulice Mládežníků (tehdy ulice Na Vinici). Zde je nutné si uvědomit, že dnešní ulice Mládežníků tehdy ústila do Pražské ulice blíže městu, takže nová ulice vytýčená touto prvorepublikovou zástavbou rodinných domkům, která je dnes součástí ulice Mládežníků, byla zcela jinou, samostatnou komunikací. Ukazují to ještě mapy města z 50. let. Teprve pak při výstavbě sídliště Hrudkovanka byla ulice Mládežníků posunuta a zaústěna do Pražské ulice zde.

Stavební exploatace se počala rozbíhat koncem 20. let 20. století. V roce 1929 požádali majitelé zdejších pozemků, Anna Veselá (majitelka č.kat.1843, č.kat.1860/5, a stavební parcely č.kat.419, tedy budovy mýtnice) Anna Veselá (majitelka č.kat.1849/1), Anna Šašková (majitelka č.kat.1862) a Adolf a Karol Ledererovi (majitelé č.kat.1863), o rozdělení na stavební místa. Dne 7. listopadu 1929 se konalo komisionelní šetření, 8. listopadu 1929 rada doporučila parcelaci schválit a 20. prosince 1929 ji odsouhlasilo i zastupitelstvo.[349] V 30. letech byl tento blok částečně zastavěn jednotně pojatým souborem rodinných domků. Šlo v meziválečné době o poměrně vzácný příklad plánovitého rozšíření zástavby Pražského předměstí, které jinak územně spíše stagnovalo. V roce 1932 tu vyrostlo podle jednotného projektu sedm rodinných domků, z nichž některé jsou sdružené po dvou. Jde o objekty čp.447/II, čp.448-449/II, čp.464/II, čp.466-467/II a čp.468/II (foto z r. 2003). Roku 1933 se ještě k domu čp.464/II připojil slohově identický objekt čp.479/II.

Dům čp.447/II (označen i číslem orientačním[350] čo. 14) stojí na nároží ulic Pražská a Mládežníků. Prodělal četné modernizační zásahy. Okolo roku 2005 dokonce měl podobu přízemního objektu s plochou střechou a hladkou fasádou. Jen cihlová stěna na severní straně domu tehdy prozrazovala, že zdivo je skutečně prvorepublikové. Později prošel rekonstrukcí, při které bylo dostavěno 1. patro v obytném podkroví a do ulice se zděným vikýřem. Výstavbě domu předcházelo v červenci 1929 vydání stavebního povolení na zámečnickou dílnu na č.kat.1860/5, tedy na pozemku u dnešního čp.447/II, přičemž mělo jít o provizorium maximálně na 5 let.[351] Dne 5. listopadu 1930 pak rada vydala povolení pro A. Bumbálkovou na výstavbu dílny a obytné místnosti na č.kat.1860/5.[352] Tehdy patrně došlo k výstavbě objektu trvalejšího rázu, který dostal i číslo popisné. Novostavba obytné budovy Aloisie Bumbálkové na č.kat.1860/5 získala obývací a užívací povolení 11. února 1932.[353] V městském archivu se nachází složka z roku 1939, nazvaná „Přístavba domu čp.447/II“.[354]

Patrový dvojdomek čp.448-449/II je situován poblíž nároží ulic Mládežníků a Luční. Zachoval si v podstatě původní proporce drobné stavby s polovalbovou střechou. Obzvlášť na severní polovině (čp.449/II) je prakticky intaktně dochován i stavební detail fasády. Jižnější z obou domů (čp.448/II) už má průčelí zmodernizované, patrně za socialismu, kdy přišel o původní texturu fasády a do průčelí byla vsazena moderní okna. Dne 26. března 1931 schválila obecní správní komise rozdělení jedné stavební parcely na pozemcích č.kat.1843 a č.kat.1862 (dle původního parcelačního výměru z 20. prosince 1929) na dvě stavební místa a rovnou vydala i povolení na výstavbu sdruženého rodinného domu pro J. a P. Velínských na č.kat.1843/2 (čp.449/II) a pro Františka a B. Kubovy na č.kat.1843/3 (čp.448/II).[355] Dne 23. června 1932 bylo vydáno obývací a užívací povolení pro Františka a B. Kubovy na rodinný dům na č.kat.1843/3.[356] Dne 21. července 1932 pak obývací a užívací povolení i  pro J. a P. Velínských na rodinný dům na č.kat.1843/2.[357]

Dvojdům čp.466-467/II v Luční ulici má podobu dvou osově souměrných patrových vilek s štítovou stěnou s polovalbou, otočenou do ulice, spojených úzkým krčkem se sedlovou střechou. Obě poloviny se dochovaly v mimořádně autentické podobě, přičemž u západního z nich (čp.466/II) se dá mluvit o absolutním zachování prvorepublikových detailů stavby, včetně tak zřídka vídaných prvků jako dřevěná pavláčka u vchodu, dveře, okenní rámy, komíny, možná i střešní krytina. V případě rekonstrukce, kterou dříve nebo později bude objekt vyžadovat, by bylo dobré ji koordinovat za pomoci odborníka tak, aby nedošlo k zbytečným ztrátám těchto už unikátních detailů. V čem vězí riziko, ukazuje druhá polovina domu (čp.467/II), která prošla počátkem 21. století celkovou opravou, při níž se sice objekt hmotově nijak zásadně neproměnil, ale ztratil všechny stavební detaily, které nahradily sterilní prvky typu bílý plast ve dveřích a okenních rámech anebo konfekční „retro“ lucernička.  A to přitom vcelku nelze tuto opravu považovat za vyloženě necitlivou. Stavební povolení pro A. Čmolíka na rodinný dům na č.kat.1862/2 (čp.466/II) a R. Mühlbachera na rodinný dům č.kat.1862/3 (čp.467/II) vydala rada 14. dubna 1932.[358] Dne 6. října 1932 pak bylo vydáno užívací a obývací povolení pro A. Čmolíka na rodinný dům č.kat.1862/2 (čp.466/II) a pro R. Mühlbachera na rodinný dům č.kat.1862/3 (čp.467/II).[359] Vedlejší dům čp.468/II v Luční ulici stojí samostatně. Stavební povolení pro Františka Lukeše na rodinný dům č.kat.1863/2 (čp.468/II) vydala rada 14. dubna 1932.[360] Dne 6. října 1932 František Lukeš získal na rodinný dům na č.kat.1863/2 (čp.468/II) užívací a obývací povolení.[361] Jde o patrový objekt s uličním štítem s polovalbou. Průčelí již bylo v detailu zmodernizováno a kompozičně rozbito neústrojnými vestavbami, patrně svépomocí navrhovanými za socialismu. Doslova zoufale působí typizovaná trojdílná okna sídlištního typu, navíc umístěná asymetricky, nebo koberec brizolitu na fasádě, kterým se v oné době obtěžkávaly zejména budovy veřejného charakteru. Z prvorepublikové vilky se tak stalo cosi jako vesnický kulturní dům nebo prodejna Jednoty. Sousední dvojdům čp.464-479/II v Luční ulici působí nesourodě. Zatímco západnější polovina (čp.464/II) prodělala za socialismu razantní přístavbu zděného uličního průčelí v prvním patře, východní polovina (čp.479/II) se až do 10. let 21. století uchovala prakticky bez novějších zásahů. Dle stavu k roku 2018 už ovšem prochází čp.479/II rekonstrukcí, kompozičně i technicky razantní, takže veškeré dochované prvky fasády zanikly. Přestavba je aspoň kvalitně ztvárněná a zachovala původní hmotovou dispozici objektu. Výstavbu toho dvojdomu posuzovalo zastupitelstvo v listopadu 1932. Marie Balounová a Václav Hořice tehdy koupili od paní Ledererové jedno stavební místo na parcelovaném pozemku č.kat.1863 za účelem výstavby dvojdomku. 21. července 1932 požádali o povolení rozdělit pozemek na 2 stavební místa. 2. srpna 1932 se konalo parcelační řízení. 4. srpna 1932 doporučili věc ke schválení radní. Zastupitelé pak modifikaci parcelačního plánu schválili.[362] Dne 8. září 1932 rada vydala stavební povolení pro Kateřinu Balounovou na výstavbu rodinného domu na pozemku č.kat.1863/4  a pro Václava Hořice na rodinný dům č.kat.1863/5.[363] Dne 17. srpna 1933 bylo vydáno užívací a obývací povolení pro V. Hořice na rodinný dům č.kat.1863/5.[364]  Dne 7. září 1933 získala obývací a užívací povolení i Kateřina Balounová pro rodinný dům č.kat.1863/4.[365] Jako majitelka čp.464/II se pak uvádí Kateřina Balounová, dům čp.479/II patřil Václavu Hořicovi.

Směrem do Pražské ulice vyrostly v téže době, tedy po roce 1930, dva domky čp.455/II a čp.478/II. Dům čp.455/II je patrový, se sedlovou střechou, počátkem 21. století upravenou, včetně nově zbudovaného zděného vikýře v obytném podkroví. Sousední dům čp.478/II je patrová stavba se stanovou střechou. V podkroví se nachází obytné 1. patro a zděný vikýř s polovalbou, obrácený do ulice. V srpnu 1932 bylo vydáno stavební povolení pro Boh. Aubrechta na rodinný dům na č.kat.1863/III.[366] V listopadu 1932 se rada usnesla, že na návrh V. Laipolda se vyšetří možnost připojení novostavby B. Aubrechta na č.kat.1863 k vodovodní síti.[367] V prosinci 1932 pak rada deklaruje, že žádost B. Aubrechta o připojení jeho novostavby na vodovod se vyšetří, přičemž podstatné bude, zda se náklady pokryjí investičními poplatky a budoucí spotřebou vody.[368] Koncem ledna rozhodla samospráva, že prodloužení vodovodu k novostavbě B. Aubrechta na č.kat.1863 se provede jako nouzová práce, pokud vlastníci sousedních pozemků budou souhlasit s položením potrubí.[369] V lednu 1933 získal B. Aubrecht povolení na  kolničky u novostavby na č.kat.1863/3 a na odvodňovací kanál do cesty č.kat.2891/1.[370] Dne 10. srpna 1933 bylo vydáno obývací a užívací povolení pro B. Aubrechta na rodinný dům č.kat.1863/3.[371]

 

 

6.3.3. Další parcelace v Pražské a v Luční ulici po roce 1945

Výše popsaný soubor rodinných domků z 30. let sestával jen z 10 objektů. Zformoval sice jižní stranu Luční ulice a východní frontu dnešního koncového úseku ulice Mládežníků, ale teprve od 60. let tu proběhla další parcelace na rodinné domky, čímž byl celý blok dotvořen a to především severní strana Luční ulice. Další zahušťování zde probíhalo až do počátku 21. století.

Už v 50. letech 20. století regulační čáru na severní straně Luční ulice definovaly dva menší bytové domy čp.708/II a čp.709/II, budované jako součást sídliště Hrudkovanka (viz vpředu, v popisu tzv. Malého sídliště na Hrudkovance). Zbylou uliční fronta severní strany Luční ulice následně vyplnily rodinné domy. Směrem od západu k východu je to patrová vila čp.962/II se sedlovou střechou, otočená do ulice štítovou stěnou. Vznikla na konci 70. let. Na mapě města cca z roku 1976 ještě není zachycena.[372] Chybí i na státní mapě z téhož roku.[373] Jako dokončovaný či dokončený ukazuje čp.962/II letecký snímek z července 1978. Ovšem zdá se, že objekt měl původně plochou střechu.[374]  S plochou střechou je zachycen i na letecké fotografii z května 1994.[375] Ve fotodokumentaci Rokycan z roku 2000 již je vidět v současné podobě, tedy se sedlovou střechou.[376]

Vedle stojí objekt čp.1039/II, rovněž patrová vila se sedlovou střechou, otočená do ulice štítem, která zde vznikla v polovině 80. let. Dle leteckého snímkování z července 1978 stavba ještě nezačala, nebo byla na samotném počátku.[377] Sousední parcelu zaujímá patrový domek čp.871/II se sedlovou střechou a také se štítovou orientací do ulice. Pochází z konce 60. let 20. století. Snímkování z března 1967 ukazuje, že výstavba domu již probíhala a prováděla se asi hrubá stavba. Přesněji to není možné říct kvůli nízké kvalitě fotografie.[378] Fotografie z poloviny října 1967 zachytila pokročilou fázi výstavby. Dům měl patrně provedené obvodové zdi.[379] Fotografie z července 1968 není dostatečně kvalitní, ale výstavba domu pokračovala a zdá se, že stál již i krov a možná byla dokončená nebo právě dokončovaná i střecha.[380] Objekt si zachoval dobově příznačné stavební detaily, například brizolitovou fasádu členěnou rustikou a motivy paprsků na vrcholu štítové stěny. V květnu 2002 zastupitelé schválili Jaroslavě Mrázové půjčku 50 000 Kč z Fondu rozvoje bydlení na vestavbu bytu do půdního prostoru čp.871/II.[381] Mezi okrajem zástavby sídliště Hrudkovanka a rodinným domem čp.962/II vybíhá z Luční ulice k severu polní cesta. Vede k rodinnému domu čp.631/II, který je situován u břehu Boreckého potoka. Vznikl za Protektorátu. V roce 1941 ho postavil Jaro Krumlovský jako nouzovou chatu.[382] Je zde zobrazena na leteckém snímku z roku 1947.[383] Objekt se dochoval do současnosti, ovšem hmotově a stavebně upravený. Za domem čp.1039/II je poblíž potoka rekreační objekt če.80. I v případě Luční ulice se bohužel potvrdil obecný deficit rokycanského územního plánování ve 20. století, tedy neschopnost provázat novou zástavbu s vodními toky. Přírodně a urbanisticky velmi zajímavá niva Boreckého potoka je tak z ulice prakticky nepřístupná.

Doplňování zástavby probíhalo i v bloku zformovaném již za první republiky. V Luční ulici je to rohový dům čp.1252/II, menší přízemní objekt s plochou střechou.  Dokončený byl 17. června 2009.[384] Na východní straně bloku, naproti vstupní bráně bývalého autoservisu, stála ještě počátkem 21. století rekreační chata če.57. V polovině listopadu 2005 ale na jejím místě už roste nový rodinný dům čp.1203/II. Jde o úsporně dimenzovanou přízemní stavbu s nízkou stanovou střechou. Zatím byla hotova jen hrubá stavba z tvárnic a střecha. Práce prováděla firma Lubomír Kesner, Stavby a interiéry z Oseka. V březnu 2006 už byl dům obýván, ovšem stále chybělo dokončení povrchové úpravy fasády.[385]  Číslo popisné bylo domu přiděleno 20. března 2006. Na nároží Pražské ulice před výjezdem z bývalého autoservisu zase v 2. polovině 80. let vyrostl rodinný dům čp.1064/II. Dle leteckého snímkování z července 1978 už probíhala jeho výstavba, nelze říct v jaké fázi.[386] Je to patrový modernistický objekt s plochou střechou, takzvaný „šumperák“, typizovaný, ve své době populární produkt normalizační architektury. Parcelu poblíž nároží ulice Pražské a Mládežníků v 2. polovině 80. let vyplnil objekt čp.1065/II, patrový rodinný dům s plochou střechou, postavený na místě zbořené mýtnice, o něm viz výše.

Celkově tento blok individuální zástavby působí poněkud nepatřičně, zejména pro sousedství frekventované Pražské ulice, bývalého autoservisu i lidnatého sídliště Hrudkovanka.  Severně od autoservisu vyrostl rovněž u cesty k mostku přes Borecký potok (ulice K Borku) menší soubor individuálních garážových kójí. Ve dvou na sebe kolmých řadách jich tu je 13. Tento plevelný způsob zástavby jen podporuje urbanistickou bezradnost celé lokality.

 

 

6.3.4. Technický vývoj Luční ulice a vývoj pojmenování

V souvislosti s parcelací bloku mezi Pražskou a Luční ulicí ve 30. letech rozhodla v srpnu 1932 rada, na žádost V. Hořice a spol., že se zavede vodovod k 13 domům u Pražské silnice v délce cca 250 metrů.[387] V prosinci 1932 byly k výplatě poukázány účty pro městské železárny ve výši 8225 Kč za vodovod u kolonie na Pražské silnici.[388] V roce 1967 se v rámci zvelebování města k 50. výročí VŘSR (mimo původní plán) provedla úprava cesty okolo autoservisu.[389] V dubnu 1968 se uvádí, že výstavba veřejného osvětlení v Luční ulici bude pokračovat v roce 1968 v Akci Z.[390] Ve skutečnosti se ale dle zprávy z června 1968 teprve chystalo zadání projektu na tuto akci, a to na rok 1969 (nákladem 5000 Kčs). V roce 1970 měla výstavba osvětlení proběhnout nákladem 25 000 Kčs. Práce by zajistila Vnější úprava města.[391]  V únoru 1969 se ale do plánu investic na rok 1969 už zahrnuje i výstavba veřejného osvětlení v Luční v hodnotě 15 000 Kčs.[392] Během roku 1969 byly v Luční ulici skutečně instalovány celkem tři lampy veřejného osvětlení.[393] Na rok 1977 plánovalo město investovat 43 000 Kčs do penetračního nástřiku vozovky v Luční ulici. Během 1. pololetí ale nebylo prostavěno nic.[394] Podle plánu výstavby technické vybavenosti měla v roce 1979 proběhnout výstavba komunikace u autoservisu.[395] Šlo o pokládku nového asfaltového koberce vozovky v Luční ulici. Provedly ji Technické služby jako náhradu za odloženou rekonstrukci ulice B. Němcové na Jižním předměstí.[396] Roku 1984 se Luční ulice dočkala vyasfaltování Technickými službami města Rokycan.[397] V prosinci 1984 se uvádí, že rekonstrukce ulice právě probíhá.[398] V 1. pololetí 1985 byla oprava Luční ulice dokončena.[399] Položen tu byl nový asfaltový koberec.[400]

V prosinci 1980 kritizuje na plénu MěstNV Bohuslav Opp postup napojování kanalizace za autoservisem.[401] Vedení města odpovídá v obsáhlé zprávě. Akce kanalizace u servisu prý byla povolena odborem VHZL ONV 14. září 1978. Uvažovaný kanalizační sběrač měl být provizorně zaústěn do stávající stoky v Luční ulici. K tomu ale byla nutná přeložka plynovodu v místě křížení v Luční ulici. Provedení přeložky se objednalo u Západočeských plynáren, ty nicméně 2. února 1979 napsaly, že práce neprovedou a až po urgencích stanovily termín provedení na duben 1980, který ovšem také nesplnily. Pak se termín posunul na říjen 1980 s tím, že současně měly plynárny provádět plynofikaci na sídlišti Na Železné. Postup prací na sídlišti se ale opozdil v důsledku neplnění plánu bytové výstavby, kvůli čemuž se zamýšlené práce v Luční ulici musely znovu odložit, nyní na počátek roku 1981.[402] V roce 1980 také měla probíhat výstavba plynovodu u autodružstva. Podle dat z prosince 1980 na ni pro rok 1980 plánován objem investic 21 000 Kčs, z něhož ale ke konci října 1980 neprostavěno vůbec nic.[403] Dle závěrečného účtu obecního hospodaření investovalo během roku 2004 město 29 750 Kč do akce „Luční ulice-odvod dešťových vod“ (plán činil 50 000 Kč).[404]

Počátkem 30. let 20. století v souvislosti s vlnou výstavby konstatovalo vedení města, že v Rokycanech je mnoho nepojmenovaných ulic a veřejných prostranství. V říjnu 1934 město rozhodlo řešit názvosloví ulic komplexně.[405] Dne 4. ledna 1935 se konala porada o návrzích zvláštní komise, která navrhla změny v uličních názvech. 25. dubna 1935 návrhy komise posoudilo zastupitelstvo. Mimo jiné se navrhovalo komunikaci rovnoběžnou s Pražskou silnicí za domem pana Horna (dnes již zbořený dům čp.56/II, viz popis původní zástavby na místě sídliště Hrudkovanka) nazvat Luční ulice. Zastupitelstvo tento návrh schválilo.[406] Jméno pak potvrdil po 2. světové válce při rekodifikaci uličního názvosloví i MNV svým usnesením z 25. července 1946. Název byl odůvodněn tím, že po severní straně ulice se prostírají pouze louky (což samozřejmě dnes už neplatí).[407]

V prosinci 1982 se uvádí, že MěstNV vlastní louku č.kat.2022 o ploše 11 440 čtverečních metrů, která je dle směrného územního plánu určena k zástavbě rodinnými domy a na části tohoto pozemku je povolena navážka.[408] Šlo o pozemek přiléhající k jižnímu břehu Boreckého potoka, východně od Luční ulice. Územní plán z roku 2000 navrhoval prodloužení Luční ulice směrem k východu, do prostoru čtvrti Páclovna. Ulice se měla výhledově stát jakousi hranicí zastavěného území a přírodně udržované nivy meandrujícího Boreckého potoka. Nedospělo to ale k realizaci.

 

 

6.3.5. Bývalý autoservis

Na místě pozdějšího autoservisu, nynější prodejny stavebnin firmy Izomat, se dlouho rozkládal zemědělský pozemek č.kat.2025, který podle indikační skici mapy stabilního katastru z roku 1838 byl ve vlastnictví rokycanského děkanství.[409]

V roce 1932 město řešilo obstarání místa pro kočovníky a doporučilo jednat s děkanem o pronájmu části pozemku č.kat.2025 o ploše cca 400 čtverečních sáhů, přičemž pozemek by byl ohrazen a zřídil by se tam vjezd. Pokud by tato varianta neprošla, předpokládalo se přeložení stanoviště pro kočovníky na část obecního pozemku č.kat.2215/1, který se nacházel na protější straně Pražské silnice.[410] Ze zápisu není jasné zda jsou míněni kočovníci z cirkusů, nebo případné romské rodiny, ale každopádně tento bizarní záměr nebyl realizován.

O pozemcích východně od Luční ulice v roce 1946 město krátce uvažovalo s tím, že by je vyhradilo pro zamýšlenou výstavbu 46 rodinných domků pro železniční zaměstnance. Po konzultaci s autorem regulačního plánu města prof. Aloisem Mikuškovicem ale bylo rozhodnuto situovat rodinné domky do prostoru Za Rakováčkem (projekt se stejně nakonec neuskutečnil).[411] Nakonec zde byl situován areál autoservisu čp.844/II. V létě roku 1958 rada MNV vydala předběžný souhlas s žádostí Západočeského autodružstva v Plzni o výstavbu „autoservice“.[412] Zahájení jeho výstavby naplánoval MNV na rok 1959. Investorem měl být Svazarm.[413] Investice měla mít přímou návaznost na právě dokončované sídliště Hrudkovanka, jehož obyvatelům měl servis sloužit.[414] Stavět se nakonec začalo až poté, co 5. září 1960 schválila umístění a podobu autoservisu komise MěstNV pro výstavbu. Práce prováděl Okresní stavební podnik.[415] Podle zprávy z roku 1961 ale stavba autoservisu byla stále v plánu. Nicméně v srpnu 1961 už se určitě staví.[416] Kvůli tehdy panujícím problémům s kapacitou vodovodu byl areál napojen na vlastní zdroj vody z Boreckého potoka.[417] Servis se otevřel pro veřejnost 22. října 1962.[418] Koncem 60. let plánoval okresní podnik Restaurace zprovoznit v okolí servisu malý prodejní kiosk do doby, než by byl postaven objekt bufetu, plánovaný zde současně s rozšířením autoservisu. Náklady na stavbu kiosku se odhadovaly na 20 000 Kčs.[419]

V 90. letech 20. století, v souvislosti s privatizací a celkovou změnou kvality služeb poskytovaných pro motoristy, byl objekt několikrát upraven. Na jaře 1996 nechala firma Automonti, prodejce vozů Škoda, přestavět hlavní vchod, který byl opatřen podle jednotného designu společnosti Škoda prosklenými plochami.[420] V roce 2005 se objekt autoservisu změnil na velkoobchod s keramikou firmy B & B Keramika. 28. ledna 2008 revokovalo zastupitelstvo své usnesení z 13. srpna 2007 a neschválilo záměr směny pozemkové parcely č.kat.2025/1 o ploše 713 čtverečních metrů ve vlastnictví firmy B + B Keramika (šlo o pruh pozemku podél jižního okraje areálu bývalého servisu, při Pražské ulici) za stejně velkou část parcely č.kat.833 (pole jižně od Tymákovské ulice Za Rakováčkem) ve vlastnictví města.[421] Dle stavu z roku 2026 funguje v objektu bývalého servisu prodejna stavebnin firmy Izomat.

 

 

6.3.6. Čerpací stanice

Souběžně se servisem vyrůstala při Pražské ulici i čerpací stanice pohonných hmot čp.1200/II. Její výstavbu schválil MNV 22. srpna 1960. Projekt vypracoval podnik Benzina.[422] Stavbu provedl rovněž podnik Benzina,[423] podle jiného pramene ale Okresní správa silnic.[424] Stanice byla zprovozněna na konci prosince 1961.[425] Spolu s benzinovou stanicí v Plzeňské ulici postavenou roku 1954, to byla jediná dvě taková zařízení v Rokycanech. Nahradila dosavadní soukromé menší čerpací stanice, rozmístěné porůznu po městě.

Benzinová stanice v Pražské ulici představovala elegantní ukázku funkcionalistické architektury, která se v Československu prosadila od konce 50. let na troskách socialistického realismu. Její budova s pokladnou a zázemím pro prodejce byla umístěna v odstupu od ulice, u samostatné vozovky, na které umístěny čerpací stojany. Sem najížděly automobily. Proti dešti byl prostor chráněn lehkou, do oblouku vyklenutou střechou, opřenou o kovové sloupy.[426] Dle harmonogramu z listopadu 1969 plánoval podnik Benzina Třemošná v roce 1972 provést u této čerpací stanice výstavbu veřejných záchodků.[427] Okolí benzinové stanice, směrem k Boreckému potoku mělo dlouho charakter neupravené periferie. V říjnu 1972 si na plénu MěstNV stěžuje pan Pěnkava, že město muselo opakovaně uklízet divokou skládku za servisem.[428] Ještě počátkem 80. let 20. století sloužilo jako dočasná, ale legální skládka stavební suti a materiálu pro podnik Pozemní stavby.[429] Město zde hodlalo podpořit návoz sutin, aby zvýšilo niveletu celé lokality mezi čerpací stanicí a Boreckým potokem. Během 1. pololetí 1986 MěstNV investoval do urovnání plochy této skládky.[430] V roce 1990 podepsali lidé z okolních domů petici, v níž si stěžují na provoz čerpací stanice, protože z ní prosakují ropné látky.[431] Na rozdíl od stanice v Plzeňské ulici, která na základě podobných petic byla v 90. letech zrušena jako nevhodná z urbanistického i hygienického hlediska, zůstala benzinová stanice v Pražské ulici zachována. Její umístění bylo shledáno jako vyhovující, zejména proto, že tehdy ještě tvořila logický funkční celek se sousedním autoservisem. V 90. letech 20. století byla ovšem zcela přestavěna. Původní objekt z 60. let 20. století zmizel a nahradila jej moderní, ovšem unifikovaná architektura (foto z r. 2003). 20. února 2006 bylo dosud neoznačenému objektu přiděleno samostatné číslo popisné čp.1200/II.

Prostor severně od pumpy, směrem k Boreckému potoku, do té doby jen louka, byl v 90. letech 20. století zaplněn areálem autolakovny čp.1106/II. A vedle ní později přibyl další podnikatelský objekt čp.1178/II (firma Berdych plus s. r. o.). Číslo popisné získal 19. ledna 2004. V roce 2015 proběhla kolaudace novostavby výrobní haly u autolakovny čp.1106/II. Stavebníkem byla Eva Divišová.[432] Vznikl tak společně s benzinovou stanicí a areálem bývalého servisu okrsek průmyslového, komerčního charakteru, nepříliš vhodně situovaný na dotyku s přírodně cennou nivou Boreckého potoka. Do budoucna je nutné tuto podnikatelskou zónu aspoň jasně oddělit od břehů Boreckého potoka a pobřežní cestu zpřístupnit formou chodníku nebo jiné komunikace.

 

 

6.3.7. Prodejna potravin

Východně od čerpací stanice pohonných hmot vyrostl v 80. letech 20. století objekt prodejny potravin čp.981/II, nepříliš vzhledná patrová stavba ve stylu socialistické účelové architektury. Výstavbu prodejny poblíž benzinové stanice plánovala Jednota již na rok 1974.[433]  Dne 1. března 1977 rada MěstNV souhlasila s výstavbou prodejny potravin u benzinové pumpy na Pražské silnici s tím, že o investiční limit požádá podnik Potraviny Plzeň.[434] V červnu 1977 rada MěstNV vzala na vědomí informativní zprávu o výstavbě prodejny. Měla nahradit provizorní řešení obchodní sítě, v podobě kiosku u nedaleké benzinové pumpy. Rada MěstNV souhlasila se záměrem postoupit na ONV k rozhodnutí, zda výstavba bude předána podniku Potraviny nebo Jednota.[435] Původní příslib, kterým byl plánovaný objekt na parcele č.kat.2028/1 přidělen Jednotě, ale rada MěstNV musela v srpnu 1977 zrušit. Jednota totiž mohla stavět jen mimo okresní město. MěstNV proto stanovil, že bude o přidělení pozemku jednat s n. p. Potraviny.[436] Investice do samotné výstavby prodejny měla začít roku 1978 a byla zařazena do plánu Akcí Z.[437] V 1. pololetí roku 1978 se zde prostavělo jen 1000 Kčs.[438] Letecké snímkování z července 1978 nezachycuje na pozemku žádnou stavební aktivitu.[439] Podle plánu z února 1979 měla výstavba prodejny začít ještě v roce 1979.[440] Dne 23. srpna 1979 se konala schůze finanční a plánovací komise. Ta uložila vedoucím odborů, aby do konce září 1979 byly vyklizeny panely u benzinové stanice, kde má být započato s výstavbou nové prodejny.[441] Výstavba pak skutečně odstartovala ještě v roce 1979 (v prosinci 1979 uváděna již jako rozestavěná).[442] Na rok 1979 byl přidělen na tuto akci limit 600 000 Kčs, prostavěno bylo 250 000 Kčs. Prodejna se budovala dodavatelsky, tzn. nikoliv brigádnicky, Okresním stavebním podnikem Rokycany. Během roku 1979 se ovšem nepodařilo splnit plán, ale stavební podnik slíbil, že skluz vyrovná v roce 1980. Celková rozpočtová cena činila 1 367 000 Kčs. K únoru 1980 ještě zbývalo prostavět 1 117 000 Kčs.[443] Na rok 1980 se v plánu výstavby technické vybavenosti počítalo u této akce s rozpočtovou cenou 1 367 000 Kčs, na což byl přidělen limit 617 000 Kčs. Zůstatek po roce 1980 měl činit 500 000 Kčs.[444] V září 1980 uváděno, že stavba pokračuje a trvá termín dokončení ještě před závěrem roku.[445] Podle dat z prosince 1980 zde pro rok 1980 byl plánován na objem investic 1 017 000 Kčs, z čehož ke konci října 1980 prostavěno 907 000 Kčs. Akce není dokončena, uváděl se zůstatek 100 000 Kčs.[446] Prodejna se nakonec otevřela počátkem roku 1981. 13. ledna 1981 vzala informaci o zahájení provozu na vědomí rada MěstNV.[447] Kromě vlastního obchodu tu ještě v přístavku vzniklo „agitační středisko“, tedy společenské prostory určené pro veřejné akce, přednášky, školení a výstavy, vesměs související s vládnoucí komunistickou ideologií. Náklady na výstavbu prodejny dosáhly 1 500 000 Kčs. Stavěla se dva a půl roku.[448] Objekt sloužil jako středisko občanské vybavenosti nejen pro obyvatele oblasti Na Husinci, ale i pro lidi ze sousední čtvrti Páclovna.

V roce 1991 se prodejna v čp.981/II jako jedna z prvních ve městě dostala do takzvané malé privatizace, s vyvolávací cenou 1 246 000 Kčs a vydražila se do soukromých rukou.[449] V červnu 1993 pak zastupitelstvo odsouhlasilo i odprodej bývalého agitačního střediska, které koupil pan Brož, majitel přilehlé prodejny.[450] Agitační středisko se následně proměnilo na diskotéku. Západní část objektu získala dodatečně samostatné číslo popisné čp.1149/II. Přiděleno bylo 12. ledna 2001. V roce 2006 požádali majitelé objektu čp.981/II, manželé Iveta a David Brožovi, o odkoupení části městského pozemku č.kat.2028/1 o ploše cca 500 čtverečních metrů před tímto domem tak, aby zde mohli zřídit oplocenou soukromou zahradu. 17. července 2006 rada odložila rozhodnutí v této věci a uložila odboru rozvoje města, aby předložil studii budoucích záměrů města s tímto prostorem. Městská architektka Ing. arch. Hana Przygrodská transakci doporučila ke schválení.  7. srpna 2006 jednala o prodeji rada znovu.[451] Zastupitelstvo pak 21. května 2007 skutečně schválilo záměr prodeje části č.kat.2028/1 o ploše 532 čtverečních metrů. 4. června 2007 MÚ zveřejnil tento záměr a určil termín do 20. června 2007 pro případné zájemce.[452] Dne 13. srpna 2007 zastupitelé schválili prodej části parcely č.kat.2028/1 označené nově jako č.kat.2028/13 o výměře 532 čtverečních metrů za 700 Kč/metr čtvereční, tedy celkem za 372 400 Kč manželům Ivetě a Davidu Brožovým.[453]

 



[1] V. Šach: Jak se v Rokycanech říkalo a říká, díl 6.: Rokycansko, č. 44, 7. listopadu 1991, s. 6.

[2] Kronika města Rokycan 1836–1907, f. 61.

[3] Matrika pohřbů Rokycany 1771–1784, snímek 43, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067911/rokycany-27_0430-z

[5] Srb, Adolf: Královské svobodné město Rokycany, 1896, s. 115, https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:5c254735-d697-40bf-b21e-57172c70b9a1

[6] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, V., Rokycany 1999, s. 27.

[7] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan, III. oddělení, inventář, 1976, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0071_00013_am-rokycany-odd-3.pdf

[8] 24. schůze obecního zastupitelstva, 10. 5. 1929.

[9] 22. schůze obecního zastupitelstva, 28. 8. 1913.

[10] 5. schůze obecního zastupitelstva, 3. 11. 1914.

[11] 15. schůze obecního zastupitelstva, 21. 12. 1920.

[12] 5. schůze městské rady, 14. 7. 1927.

[13] 24. schůze obecního zastupitelstva, 10. 5. 1929.

[14] 124. schůze městské rady, 22. 2. 1929.

[15] 126. schůze městské rady, 12. 3. 1929.

[16] 131. schůze městské rady, 11. 4. 1929.

[17] 24. schůze obecního zastupitelstva, 10. 5. 1929.

[18] 29. schůze obecní finanční komise, 13. 6. 1929.

[19] 47. schůze obecního zastupitelstva, 29. 8. 1930

[20] Kronika města Rokycan 1918–37, f. 117.

[21] 13. schůze obecního zastupitelstva, 10. 6. 1932.

[22] 13. schůze obecní správní komise, 5. 2. 1931.

[23] 49. schůze městské rady, 30. 12. 1931.

[24] 52. schůze městské rady, 14. 1. 1932.

[25] 8. schůze obecního zastupitelstva, 29. 1. 1932.

[26] 9. schůze obecního zastupitelstva, 12. 2. 1932.

[27] 15. schůze obecního zastupitelstva, 29. 7. 1932; 82. schůze městské rady, 7. 7. 1932.

[28] 105. schůze městské rady, 24. 11. 1932.

[29] Založeno na osobních zápiscích autora.

[30] Veřejná vyhláška návrh výroku územního rozhodnutí, Rodinný dům v katastrálním území Rokycany, www.rokycany.cz

[31] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan, III. oddělení, inventář, 1976, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0071_00013_am-rokycany-odd-3.pdf

[32] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan, III. oddělení, inventář, 2005, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0088_00013_am-rokycany-odd-3-tech-kancelar.pdf

[33] 3. schůze obecní správní komise, 14. 3. 1923.

[34] 119. schůze městské rady, 28. 1. 1929.

[35] 141. schůze městské rady, 31. 5. 1929.

[36] 59. schůze městské rady, 25. 2. 1932.

[37] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan, III. oddělení, inventář, 1976, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0071_00013_am-rokycany-odd-3.pdf

[38] Seznam majitelů domů, Státní okresní archiv v Rokycanech, Archiv města Rokycan, č.kart.140.

[39] 28. schůze obecního zastupitelstva, 12. 3. 1926.

[46] 8. plenární zasedání MěstNV, 20. 12. 1965.

[47] 3. plenární zasedání MěstNV 24. 6. 1968.

[48] 4. plenární zasedání MěstNV, 22. 9. 1969.

[49] 1. plenární zasedání MěstNV, 22. 2. 1971.

[50] 3. plenární zasedání MěstNV, 5. 7. 1971.

[51] 6. plenární zasedání MěstNV, 15. 12. 1969.

[52] 4. plenární zasedání MěstNV, 7. 9. 1970.

[53] Kronika města Rokycan 1918–37, f. 52.

[54] 40. schůze obecního zastupitelstva, 14. 7. 1922.

[55] Cironis, P.: Rokycanský uličník, Rokycany 2003, s. 100.

[56] Kronika města Rokycan 1947–51, f. 197.

[57] 4. schůze pléna MNV, 26. 6. 1951.

[58] Slavnostní zasedání MěstNV u příležitosti 20. výročí osvobození ČSSR sovětskou armádou 8. 5. 1965.

[59] Kronika města Rokycan 1957–62, f. 14.

[60] 1. zasedání MNV, 6. 1. 1958.

[61] Kronika města Rokycan 1957–62, f. 72; 8. zasedání MNV, 13. 10. 1958.

[62] 2. zasedání MNV, 23. 2. 1959.

[63] Zasedání MNV, 21. 12. 1959.

[64] Kronika města Rokycan 1957–62, f. 160.

[65] Kronika města Rokycan 1965–68, f. 351.

[66] 8. zasedání MNV, 13. 10. 1958.

[67] 7. plenární zasedání MěstNV, 8. 11. 1965.

[68] 4. plenární zasedání MěstNV, 22. 9. 1969.

[69] 6. plenární zasedání MěstNV, 30. 9. 1968.

[70] 4. plenární zasedání MěstNV, 10. 9. 1973.

[71] 5. plenární zasedání MěstNV, 22. 10. 1973.

[72] 5. plenární zasedání MěstNV, 31. 10. 1966.

[73] 1. plenární zasedání MěstNV, 28. 2. 1967.

[74] 3. plenární zasedání MěstNV, 27. 6. 1967.

[75] 4. plenární zasedání MěstNV, 28. 8. 1967.

[76] Mimořádné plenární zasedání MěstNV, 27. 11. 1967.

[77] 2. plenární zasedání MěstNV 16. 4. 1968.

[78] 2. plenární zasedání MěstNV 16. 4. 1968.

[79] 1. plenární zasedání MěstNV, 24. 2. 1969.

[80] 4. plenární zasedání MěstNV, 22. 9. 1969.

[81] 4. plenární zasedání MěstNV, 22. 9. 1969.

[82] Kronika města Rokycan 1969–73, f. 26.

[83] 1. plenární zasedání MěstNV, 23. 2. 1970.

[84] 2. plenární zasedání MěstNV, 20. 4. 1970.

[85] Kronika města Rokycan 1969–73, f. 26.

[86] 4. plenární zasedání MěstNV, 7. 9. 1970.

[87] 1. plenární zasedání MěstNV, 23. 2. 1970.

[88] 2. plenární zasedání MěstNV, 20. 4. 1970.

[89] Kronika města Rokycan 1969–73, f. 26.

[90] 2. plenární zasedání MěstNV, 19. 4. 1971.

[91] 4. plenární zasedání MěstNV, 7. 9. 1970.

[92] 2. plenární zasedání MěstNV, 10. 4. 1972.

[93] Kronika města Rokycan 1969–73, f. 26.

[94] 1. plenární zasedání MěstNV, 23. 2. 1970.

[95] 2. plenární zasedání MěstNV, 20. 4. 1970.

[96] 4. plenární zasedání MěstNV, 7. 9. 1970.

[97] 2. plenární zasedání MěstNV, 19. 4. 1971.

[98] Kronika města Rokycan 1969–73, f. 10.

[99] 6. plenární zasedání MěstNV, 15. 12. 1969.

[100] 1. plenární zasedání MěstNV, 23. 2. 1970.

[101] 2. plenární zasedání MěstNV, 20. 4. 1970.

[102] 4. plenární zasedání MěstNV, 7. 9. 1970.

[103] 2. plenární zasedání MěstNV, 10. 4. 1972.

[104] 5. plenární zasedání MěstNV, 12. 9. 1972.

[105] 2. plenární zasedání MěstNV, 16. 4. 1973.

[106] Kronika města Rokycan 1969–73, f. 126.

[107] 2. plenární zasedání MěstNV, 20. 4. 1970.

[108] 1. plenární zasedání MěstNV, 22. 2. 1971.

[109] 3. plenární zasedání MěstNV, 5. 7. 1971.

[110] 2. plenární zasedání MěstNV, 10. 4. 1972.

[111] 5. plenární zasedání MěstNV, 12. 9. 1972.

[112] 7. plenární zasedání MěstNV, 12. 12. 1972.

[113] 6. plenární zasedání MěstNV, 10. 12. 1973.

[114] 4. plenární zasedání MěstNV, 10. 9. 1973.

[115] 2. plenární zasedání MěstNV, 8. 4. 1974.

[116] 6. plenární zasedání MěstNV, 10. 12. 1973.

[117] 1. plenární zasedání MěstNV, 25. 2. 1974.

[118] 1. plenární zasedání MěstNV, 25. 2. 1974.

[119] 4. plenární zasedání MěstNV, 9. 9. 1974.

[120] 4. plenární zasedání MěstNV, 9. 9. 1974.

[121] 2. plenární zasedání MěstNV, 14. 4. 1975.

[122] 1. zasedání MěstNV, 24. 2. 1975.

[123] 4. plenární zasedání MěstNV, 15. 9. 1975.

[124] 4. plenární zasedání MěstNV, 15. 9. 1975.

[125] 1. plenární zasedání MěstNV 23. února 1976.

[126] 3. plenární zasedání MěstNV, 21. 2. 1977.

[127] 8. plenární zasedání MěstNV, 12. 12. 1977.

[128] 3. plenární zasedání MěstNV, 21. 2. 1977.

[129] 10. plenární zasedání MěstNV, 11. 4. 1978.

[130] 6. plenární zasedání MěstNV, 14. 12. 1970.

[131] Kronika města Rokycan 1984, f. 212.

[135] 18. schůze obecního zastupitelstva, 25. 11. 1932; 101. schůze městské rady, 27. 10. 1932.

[136] 154. schůze městské rady, 9. 11. 1933.

[137] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan, III. oddělení, inventář, 2005, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0088_00013_am-rokycany-odd-3-tech-kancelar.pdf

[138] Seznam majitelů domů, Státní okresní archiv v Rokycanech, č.kart.140.

[139] 109. schůze městské rady, 15. 12. 1932.

[140] 138. schůze městské rady, 27. 7. 1933.

[141] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan, III. oddělení, inventář, 2005, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0088_00013_am-rokycany-odd-3-tech-kancelar.pdf

[142] Materiál pro jednání rady města, 1. 8. 2005, č. 2001.

[143] Materiál pro jednání zastupitelstva města, 9. 8. 2005, č. 1001, ID:4131.

[158] 6. plenární zasedání MěstNV, 9. 12. 1974.

[164] 6. plenární zasedání MěstNV, 20. 9. 1965.

[172] 6. plenární zasedání MěstNV, 9. 12. 1974.

[178] 2. schůze obecního zastupitelstva, 8. 11. 1938.

[179] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan, III. oddělení, inventář, 2005, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0088_00013_am-rokycany-odd-3-tech-kancelar.pdf

[182] Viz plán města cca z r. 1976, na chodbě naproti studovně Státního okresního archivu v Rokycanech; SOkA Rokycany, Městský národní výbor Rokycany, inv. č. 1352, M 20, plán města.

[194] 2. plenární zasedání MěstNV, 15. 3. 1965:

[195] 8. plenární zasedání MěstNV, 20. 12. 1965.

[198] 5. plenární zasedání MěstNV, 2. 8. 1965.

[199] 6. plenární zasedání MěstNV, 20. 9. 1965.

[204] 3. plenární zasedání MěstNV, 17. 5. 1965.

[209] 5. plenární zasedání MěstNV, 2. 8. 1965.

[215] 5. plenární zasedání MěstNV, 2. 8. 1965.

[217] 22. schůze rady MěstNV, 8. 11. 1977.

[218] 23. schůze rady MěstNV, 22. 11. 1977.

[220] Veřejná vyhláška oznámení o zahájení spojeného územního řízení o umístění stavby, stavebního řízení a řízení o povolení výjimky z vyhlášky č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využití území a pozvání k veřejnému ústnímu jednání, Přístavba, nástavba a stavební úprava rodinného domu čp. 1101, ul. Na Husinci, Rokycany-Nové Město, www.rokycany.cz

[221] Veřejná vyhláška rozhodnutí, Přístavba, nástavba a stavební úprava rodinného domu čp. 1101, ul. Na Husinci, Rokycany-Nové Město na pozemcích: stavební parcely 5115 a pozemkové parcely 2212/6 v kat. Území Rokycany, www.rokycany.cz

[236] Rokycanské noviny, č. 7, 20. července 2004, s. 1.

[237] Materiál pro jednání rady města, 19. července 2004, č. 2431.

[238] Materiál pro jednání rady města, 24. ledna 2005, č. 2099.

[239] Materiál pro jednání rady města, 19. července 2004, č. 2431.

[240] Materiál pro jednání rady města, 9. ledna 2006, č. 2324, ID: 4655.

[241] Město Rokycany, Závěrečný účet za rok 2004, z%E1v%ECre%E8n%FD%20%FA%E8et%202004.pdf, www.rokycany.cz

[242] Materiál pro jednání rady města, 24. ledna 2005, č. 2099.

[243] Materiál pro jednání rady města, 24. ledna 2005, č. 2099.

[244] Založeno na osobních zápiscích autora.

[245] Kronika města Rokycan 1951–54, f. 184.

[246] Materiál pro jednání rady města, 19. července 2004, č. 2099.

[247] 3. plenární zasedání MěstNV, 16. 6. 1969.

[248] Ustavující plenární zasedání MěstNV, 21. 12. 1971.

[250] 32. schůze obecního zastupitelstva, 12. 10. 1934.

[251] 36. schůze obecního zastupitelstva, 25. 4. 1935.

[252] Cironis, P.: Rokycanský uličník, Rokycany 2003, s. 100.

[253] 5. plenární zasedání MěstNV, 12. 9. 1972.

[254] 6. plenární zasedání MěstNV, 20. 9. 1965.

[255] 1. plenární zasedání MěstNV, 21. 2. 1966.

[263] Viz plán města cca z r. 1976, na chodbě naproti studovně Státního okresního archivu v Rokycanech; SOkA Rokycany, Městský národní výbor Rokycany, inv. č. 1352, M 20, plán města.

[271] 15. plenární zasedání MěstNV, 27. 2. 1979

[272] 23. schůze obecního zastupitelstva, 27. 9. 1921.

[276] 2. plenární zasedání MěstNV, 15. 3. 1965.

[281] Viz plán města cca z r. 1976, na chodbě naproti studovně Státního okresního archivu v Rokycanech; SOkA Rokycany, Městský národní výbor Rokycany, inv. č. 1352, M 20, plán města.

[297] Viz plán města cca z r. 1976, na chodbě naproti studovně Státního okresního archivu v Rokycanech; SOkA Rokycany, Městský národní výbor Rokycany, inv. č. 1352, M 20, plán města.

[304] 6. plenární zasedání MěstNV, 9. 12. 1974.

[314] Plán města cca z r. 1976, na chodbě naproti studovně Státního okresního archivu v Rokycanech; SOkA Rokycany, Městský národní výbor Rokycany, inv. č. 1352, M 20, plán města.

[316] 23. schůze obecního zastupitelstva, 27. 9. 1921.

[319] 6. plenární zasedání MěstNV, 9. 12. 1974.

[321] Kronika města Rokycan 1985, f. 52.

[324] https://vdp.cuzk.cz/vdp/ruian/stavebniobjekty/80017011

[325] Veřejná vyhláška oznámení o zahájení územního řízení o umístění stavby a pozvání k veřejnému ústnímu jednání, Garáž v kat. území Rokycany, www.rokycany.cz

[326] Veřejná vyhláška územní rozhodnutí, Garáž v kat. území Rokycany, www.rokycany.cz

[330] Rokycansko, č. 1, 9. 1. 1992, s. 6.

[331] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 5, Rokycany 1999, s. 26–27.

[332] Schůze městské rady, 1. 9. 1861.

[333] Státní okresní archiv Rokycany, AMRO, kart. č. 140.

[334] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan, III. oddělení, inventář, 1976, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0071_00013_am-rokycany-odd-3.pdf

[338] 6. plenární zasedání MěstNV, 9. 12. 1974.

[342] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 5, Rokycany 1999, s. 27.

[343] 10. schůze pléna MNV, 8. 7. 1952.

[344] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 5, Rokycany 1999, s. 27.

[345] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 5, Rokycany 1999, s. 27.

[346] 10. schůze pléna MNV, 8. 7. 1952.

[347] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 5, Rokycany 1999, s. 27.

[348] 4. schůze obecního zastupitelstva, 18. 12. 1919.

[349] 33. schůze obecního zastupitelstva, 20. 12. 1929; 168. schůze městské rady, 8. 11. 1929.

[350] V Rokycanech se jinak orientační čísla domů neprosadila.

[351] 151. schůze městské rady, 31. 7. 1929.

[352] 226. schůze městské rady, 5. 11. 1930.

[353] 57. schůze městské rady, 11. 2. 1932.

[354] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan, III. oddělení, inventář, 1976, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0071_00013_am-rokycany-odd-3.pdf

[355] 18. schůze obecní správní komise, 26. 3. 1931.

[356] 80. schůze městské rady, 23. 6. 1932.

[357] 84. schůze městské rady, 21. 7. 1932.

[358] 67. schůze městské rady, 14. 4. 1932.

[359] 96. schůze městské rady, 6. 10. 1932.

[360] 67. schůze městské rady, 14. 4. 1932.

[361] 96. schůze městské rady, 6. 10. 1932.

[362] 18. schůze obecního zastupitelstva, 25. 11. 1932; 87. schůze městské rady, 4. 8. 1932.

[363] 92. schůze městské rady, 8. 9. 1932.

[364] 140. schůze městské rady, 17. 8. 1933.

[365] 143. schůze městské rady, 7. 9. 1933.

[366] 87. schůze městské rady, 4. 8. 1932.

[367] 105. schůze městské rady, 24. 11. 1932.

[368] 108. schůze městské rady, 9. 12. 1932.

[369] Schůze prezídia městské rady, 31. 1. 1933.

[370] 112. schůze městské rady, 5. 1. 1933.

[371] 139. schůze městské rady, 10. 8. 1933.

[372] Viz plán města cca z r. 1976, na chodbě naproti studovně Státního okresního archivu v Rokycanech; SOkA Rokycany, Městský národní výbor Rokycany, inv. č. 1352, M 20, plán města.

[376] Fotodokumentace města Rokycany, 2000, Ing. Dan Bartovský, https://www.portafontium.eu/iipimage/30760492/soap-ro_00826_mesto-rokycany-1-2000_0030

[381] Usnesení zastupitelstva města z 21. 5. 2002, www.rokycany.cz.

[382] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan, III. oddělení, inventář, 2005, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0088_00013_am-rokycany-odd-3-tech-kancelar.pdf

[385] Založeno na osobních zápiscích autora.

[387] 90. schůze městské rady, 25. 8. 1932.

[388] 109. schůze městské rady, 15. 12. 1932.

[389] 1. plenární zasedání MěstNV, 12. 2. 1968.

[390] 2. plenární zasedání MěstNV 16. 4. 1968.

[391] 3. plenární zasedání MěstNV 24. 6. 1968.

[392] 1. plenární zasedání MěstNV, 24. 2. 1969.

[393] 2. plenární zasedání MěstNV, 20. 4. 1970.

[394] 6. plenární zasedání MěstNV, 5. 9. 1977.

[395] 15. plenární zasedání MěstNV, 27. 2. 1979

[396] 7. schůze rady MěstNV, 8. 4. 1980.

[397] Kronika města Rokycan 1984, f. 212; 21. plenární zasedání MěstNV, 11. 12. 1984.

[398] 21. plenární zasedání MěstNV, 11. 12. 1984.

[399] 25. plenární zasedání MěstNV, 27. 8. 1985.

[400] 29. plenární zasedání MěstNV, 22. 4. 1986.

[401] 26. plenární zasedání MěstNV, 9. 12. 1980.

[402] 26. plenární zasedání MěstNV, 9. 12. 1980.

[403] 26. plenární zasedání MěstNV, 9. 12. 1980.

[404] Město Rokycany, Závěrečný účet za rok 2004, z%E1v%ECre%E8n%FD%20%FA%E8et%202004.pdf, www.rokycany.cz

[405] 32. schůze obecního zastupitelstva, 12. 10. 1934.

[406] 36. schůze obecního zastupitelstva, 25. 4. 1935.

[407] Cironis, P.: Rokycanský uličník, Rokycany 2003, s. 106.

[408] 9. plenární zasedání MěstNV, 14. 12. 1982.

[410] 9. schůze obecní hospodářské komise, 3. 12. 1932.

[411] Státní okresní archiv Rokycany, zápisy z jednání rady Místního národního výboru, schůze ze 17. října 1946.

[412] 7. zasedání MNV, 8. 9. 1958.

[413] 8. zasedání MNV, 13. 10. 1958.

[414] Kronika města Rokycan 1957–62, f. 68.

[415] Kronika města Rokycan 1957–62, f. 160.

[416] Zpráva do plenárního zasedání MěstNV o plnění úkolů ve výstavbě v roce 1961 a Akci Z.

[417] 7. plenární zasedání MěstNV, 2. 10. 1961.

[418] Kronika města Rokycan 1962–65, f. 28.

[419] 2. plenární zasedání MěstNV 16. 4. 1968.

[420] Rokycanský deník, 14. 5. 1996, s. 9.

[421] Usnesení zastupitelstva města, 28. 1. 2008, www.rokycany.cz

[422] Paneš, F.: Názorný plán historických památek a veřejných budov města Rokycan a okolí, Rokycany 1967.

[423] Kronika města Rokycan 1957–62, f. 160.

[424] Paneš, F.: Názorný plán historických památek a veřejných budov města Rokycan a okolí, Rokycany 1967.

[425] Kronika města Rokycan 1957–62, f. 283.

[426] Paneš, F.: Názorný plán historických památek a veřejných budov města Rokycan a okolí, Rokycany 1967.

[427] 5. plenární zasedání MěstNV, 10. 11. 1969.

[428] 6. plenární zasedání MěstNV, 23. 10. 1972.

[429] 6. schůze rady MěstNV, 25. 3. 1980.

[430] 2. plenární zasedání MěstNV, 2. 9. 1986.

[431] Hlas Rokycanska, č. 15, 12. 4. 1990, s. 1.

[433] 3. plenární zasedání MěstNV, 25. 6. 1973.

[434] 5. schůze rady MěstNV, 1. 3. 1977.

[435] 12. schůze rady MěstNV, 7. 6. 1977.

[436] 17. schůze MěstNV, 30. 8. 1977.

[437] 8. plenární zasedání MěstNV, 12. 12. 1977.

[438] 12. plenární zasedání MěstNV, 12. 9. 1978.

[440] 15. plenární zasedání MěstNV, 27. 2. 1979

[441] 18. plenární zasedání MěstNV, 18. 9. 1979.

[442] 20. plenární zasedání MěstNV, 11. 12. 1979.

[443] 4. schůze rady MěstNV, 26. 2. 1980.

[444] 5. schůze rady MěstNV, 11. 3. 1980.

[445] 2. plenární zasedání MěstNV, 2. 9. 1980.

[446] 26. plenární zasedání MěstNV, 9. 12. 1980.

[447] 27. plenární zasedání MěstNV, 24. 2. 1981.

[448] Hlas Rokycanska, č. 5, 5. února 1981, s. 3.

[449] Rokycansko, č. 3, 24. ledna 1991, s. 1. Rokycansko, č. 12, 29. března 1991, s. 3.

[450] Rokycansko, č. 26, 1. 7. 1993, s. 1.

[451] Materiál pro jednání rady města, 7. 8. 2006, č. 2410, ID: 5384.

[452] Informace o záměru města Rokycany prodat nemovitý majetek, Záměr prodeje části pozemkové parcely parcelní číslo 2028/1 , označené v geometrickém plánu č. 4248-012/2007 parcelním číslem 2028/13 o výměře 532 m2 v k.ú. Rokycany www.rokycany.cz

[453] Usnesení zastupitelstva města, 13. 8. 2007, www.rokycany.cz