D. Borek: verze 2026/05/12

Pražské předměstí: Sídliště Na Železné

Ani po výstavbě ostudného asanačního sídliště Na Pátku se demolice starého předměstí nezastavily. V letech 1979–1984 vyrostlo východně od Pražské ulice sídliště Na Železné, oficiálně zvané „sídliště Pražské předměstí“. Panelový bytový komplex s 494 byty vyprojektovali ing. arch. Miloslav Pixa (1934–1982) a ing. arch. Josef Cimický (1925–).[1] Jejich práci zastřešovala Krajská projektová organizace.[2]

Nový obytný soubor vyplnil dva bloky zástavby a zcela nahradil dosavadní sídelní strukturu v dotčených úsecích ulic Pražská, Kotyzova, Horákova, Pivovarská a K Řece. Hluboce si v sobě nese odraz doby svého vzniku i politického kontextu, ve kterém byl projektován a budován. Je evidentní, že v podmínkách svobodné společnosti (nikoliv státních projekčních a stavebních podniků normalizačního období) by nikdy zánik této části Rokycan nebyl tak náhlý a totální. Spíše by docházelo k individuálním přestavbám, modernizacím a možná dílčím regulacím. A šlo by o proces trvalý a pozvolný. Nikdy by nedošlo k tomu, že na východním okraji historického města a jeho předměstí se vztyčí přehuštěná hradba panelových domů unifikovaného vzhledu. A nikdy by nebylo možné zbořit celý jeden úsek hlavní městské výpadovky na Prahu a zastavět ho panelovým domem bez obchodního parteru, takže byla promarněna unikátní možnost zformování živé městské třídy. Na rozdíl od zcela rozvolněné zastavovací koncepce sídliště Na Pátku vykročilo sídliště Na Železné přece jen zpět k polouzavřeným, kompaktnějším blokům. Žádná intimita z oddělení veřejného a soukromého prostoru ale nevznikla. Ani nemohla, protože dýchavičný socialistický systém nezvládal trvale zajišťovat bytovou výstavbu a tak bylo toto sídliště opět zahuštěno nad únosnou míru. Osmipodlažní zástavba se tu stala již převládající výškovou hladinou novostaveb.

Obsah

4.1. Původní zástavba na místě sídliště Na Železné. 1

4.1.1. Původní zástavba dotčeného úseku Pražské ulice. 1

4.1.2. Technický vývoj a snahy o regulaci Pražské ulice do výstavby sídliště Na Železné 2

4.1.3. Vývoj pojmenování Pražské ulice. 3

4.1.4. Původní zástavba Horákovy ulice. 3

4.1.5. Původní zástavba Pivovarské ulice. 5

4.1.6. Snahy o regulaci Pivovarské ulice do výstavby sídliště Na Železné. 8

4.2. Příprava výstavby sídliště Na Železné. 8

4.3. Výstavba sídliště Na Železné. 8

4.4. Popis sídliště Na Železné. 10

4.4.1. Přehuštění zástavby nového sídliště. 10

4.4.2. Nové ztvárnění Pražské a Horákovy ulice. 10

4.4.3. Ulice K Řece. 10

4.4.4. Pivovarská a Kotyzova ulice. 10

4.4.5. Změna dopravní infrastruktury v Pražské a Pivovarské ulici (křižovatka Na Železné) 11

4.4.6. Přestavba křižovatky Na Železné na kruhový objezd.. 11

4.4.7. Další stavební vývoj sídliště Na Železné. 12

4.1. Původní zástavba na místě sídliště Na Železné

4.1.1. Původní zástavba dotčeného úseku Pražské ulice

Zástavba, kterou sídliště Na Železné nahradilo, nepatřila k architektonicky nejhodnotnějším. Na rozdíl od sídliště Na Pátku šlo v případě demolic pro výstavbu sídliště Na Železné jen zčásti o původní historickou část Pražského předměstí, z velké části to byly objekty, které vyrostly až v závěru 19. století a ve 20. století.

Pražská ulice, komunikační osa celého předměstí a významná dopravní tepna celoměstského významu se kvůli výstavbě sídlišť od 50. let zcela transformovala. V 50. letech zmizela původní zástavba na západní straně ulice od Padrťského potoka až k hostinci Na Železné a na jejím místě povstal obytný komplex čp.715-720/II. Koncem dekády pak byla bytovými domy sídliště Hrudkovanka obestavěna Pražská ulice po obou stranách i v úseku od Nerudova náměstí směrem na Prahu. Nyní v 70. letech přišla na řadu i východní uliční fronta mezi Padrťským potokem a Kotyzovou ulicí, kde vyrostlo sídliště Na Železné. Na přelomu 80. a 90. let pak byly asanace dovršeny vybouráním veškeré zástavby v prostoru před bývalou Pražskou branou u městských lázní (viz níže).

Soustřeďme se ale nyní na úsek Pražské ulice, jenž byl dotčen výstavbou obytného souboru Na Železné, tedy na domy podél východní strany této komunikace, mezi mostem přes Padrťský potok a křižovatkou u Železné. Původní zástavbu otevíral u mostu přes potok nárožní objekt čp.85/II, bývalý hostinec Šumava. Podle čísla popisného, zapadajícího do souvislé řady, zde musel stát již roku 1771, kdy se zavedlo číslování domů. Dle stavu z roku 1838 šlo o nespalný objekt. Prodělal ale potom ještě zásadní dispoziční změny. Mapa z roku 1838 ho totiž zachycuje v poněkud jiné poloze. Nestál na samotném nároží Pražské a Horákovy, ale byl plně orientován jen do Pražské ulice. Vlastní nároží zaujímal tehdy ještě jen ohrazený dvorek. Teprve originální mapa stabilního katastru v dodatečných zákresech asi ze 40. a 50. let 19. století ukazuje, že dům byl zcela přebudován a rozšířen, přičemž nově vyplnil celé nároží a parcelu do Horákovy ulice. Původní plocha domu se stala jen jeho severním křídlem, natočeným do Pražské ulice.[3]

V této půdorysné podobě pak přetrval až do své demolice koncem 70. let 20. století. Prošel ale i tak mnoha dílčími proměnami. V městském archivu se nachází složka z roku 1906, nazvaná „Liška Josef, přestavba klosetů v čp.85/II, Pražské předměstí“, a další z roku 1910, pod jménem „Liška Josef, oprava fasády čp.85/II, Pražské předměstí“.[4] V únoru 1929 dala rada firmě A. Brey povolení k výstavbě čerpací benzinové stanice před čp.85/II.[5] V lednu 1930 obdrželi J. a B. Čihulkovi od rady povolení na zřízení krámových dveří v přístavku čp.85/II a na přestavbu lednice na nádvoří na truhlářskou dílnu.[6] V březnu 1930 pak bylo vydáno povolení na stavební změny v přízemí čp.85/II pro J. a B. Čihulkovy.[7] Užívací a obývací povolení na úpravu sklepa a vchodu k záchodům v čp.85/II vydala rada J. a B. Čihulkovým v listopadu 1930. Zároveň jim vydala stavební povolení na přístavbu dvou obytných místností v nádvoří čp.85/II.[8] V květnu 1949 se zde otevřela závodní vývařovna pro pracovníky v zemědělství (nedaleko odtud, v sousedství restaurace Železná tehdy ještě existoval velký Kraftův statek u čp.70/II, viz výše, v rámci popisu oblasti Na Pátku).[9] Podle Karla Hofmana došlo ke zboření čp.85/II již v 50. letech 20. století.[10] Ve skutečnosti ale zanikl až koncem 70. let při výstavbě sídliště Na Železné. Je ještě vidět na leteckém snímkování ze srpna 1973[11] a zobrazuje ho i mapa města cca z roku 1976.[12]

K domu přiléhala směrem do Pražské ulice boční křídla (možná obsahující zdivo původního domu čp.85/II z doby před rokem 1838). V 60. letech 20. století tyto vedlejší objekty získaly čísla popisná čp.77/II a čp.112/II (takto jsou zobrazeny na mapě města cca z roku 1976[13]), která byla přenesena ze zbořených domů v jiných částech předměstí. I tyto stavby byly zdemolovány v 70. letech 20. století.

Za hostincem Šumava stály v Pražské ulici, směrem z města, další domky: čp.166/II, čp.86/II a čp.88/II. I ony zanikly při výstavbě sídliště Na Železné, na konci 70. let 20. století. Dům čp.166/II vznikl až dodatečně, zhruba v 70. letech 19. století. V matrice je čp.166/II poprvé zaznamenán 28. února 1876, kdy se tu narodil syn Jana Koutského.[14] V roce 1895 jej zmínil M. Sedlák ve svých vzpomínkách na tehdejší tvář města.[15] V městském archivu se nachází složka z roku 1897, nazvaná „Malík Josef, stavba dřevníku bez povolení čp.166/II, Pražské předměstí“, a další z roku 1909, pod jménem „Vavroušková Josefa, přístavba komory čp.166/II, Pražské předměstí“.[16] V červnu 1932 rada vydala stavební povolení pro J. Vavrouškovou na dílnu v čp.166/II. Hlasování ale nebylo jednoznačné, 5 radních bylo pro, 5 proti a starosta hlasoval pro.[17] Užívací povolení pro J. Vavrouškovou na dílnu a garáž v čp.166/II bylo vydáno v říjnu 1932.[18] V prosinci 1946 povolil MNV Václavu a Marii Vavrouškovým demolici původního přízemního domku a výstavbu nového, patrového na jeho místě.[19] Tehdy se ještě zdejší zástavba nepovažovala za demoliční zónu, a tudíž tu probíhaly evoluční proměny původních předměstských domků. Dle údajů z počátku března 1947 původní dům prý ještě stál.[20] Letecké snímkování z počátku června 1947 zde již zachytilo nově dokončenou či dokončovanou stavbu s plochou střechou.[21]

Dům čp.86/II byl mnohem staršího původu. Zapadá to souvislé číselné řady, takže zde musel stát už v roce 1771. Dne 17. října 1786 se magistrát zabývá žádostí Františka Chotta, poručníka hartelovského, že by „Hartelovský domek pod 2. condignati stavěti mohl,“ tedy aby mohl přistavět patro. Rada souhlasila.[22] Jan a Anna Hartelovi měli v 60. letech 18. století několik dětí, poslední se narodilo 18. května 1770.[23] Bydleli patrně v domě čp.86/II, kde 13. února 1772 Jan Hartel zemřel.[24] Pokud toto skutečně je dům, o kterém ve své žádosti mluvil František Chott, není jisté. Příjmení ale v Rokycanech bylo zřídkavé, takže není vysoká pravděpodobnost, že šlo o jinou rodinu. Potvrzuje to i zpráva z 9. dubna 1790, kdy řešila obecní rada žádost, kterou podal Augustin Skála, „by jemu povoleno bylo při svém koupeném Harterovském domku werkštat [tedy dílnu – pozn. aut.] kovářský vystaviti, však s tou vejminkou, by to právo werkštatu do kontraktu vtěleno bylo.“ Radní ale konstatovali, že „v protokolu licitačním [dražebním – pozn. aut.] žádná zmínka o právu werkštatu“ nebyla, tudíž to právo nemůže být vtěleno do smlouvy.[25] Dne 20. dubna 1790 řešila obecní rada žádost Augustina Skály a jeho manželky Terezie o ingrosování (úřední zápis) „na koupený domek Harterovský pod No. 141.“ Radní to odsouhlasili.[26] Číslo domu 141, uvedené v zápisu, je evidentním omylem písaře, který jen zopakoval číslo jednací. V Rokycanech se tehdy nacházel jediný dům čp.141, a to městská strážnice (wachštubna) na západní straně hlavního náměstí. Augustin Skála se pak už v říjnu 1790 uvádí jako obyvatel čp.86/II.[27] Každopádně záměr z října 1786 provést přístavbu patra nebyl realizován, o půldruhé století později, v roce 1927, se přístavba patra na čp.86/II řeší znovu (viz níže). Poté, co domek koupil Augustin Skála, se nejspíše Hartelovi odstěhovali. Dne 28. února 1792 narodilo (ve městě, nikoliv na předměstí) dítě zemskému advokátovi Ondřeji Hartlovi, ale matrika neuvádí číslo popisné domu.[28] Ondřej Hartl se ještě v roce 1808 uvádí jako advokát v Rokycanech.[29] Augustin Skála zemřel v čp.86/II v prosinci 1806.[30]

Dle mapy z roku 1838 byl čp.86/II stavbou ze spalného materiálu. V městském archivu je uložen spisový materiál z roku 1888, nazvaný „Skála Josef, přestavba domu čp.86/II“.[31] Dne 21. září 1927 rada udělila povolení na přístavbu patra na čp.86/II majitelky Anny Žornové.[32] Dům zaujímal protáhlý půdorys a do ulice byl otočen užší stranou s valbovou střechou.[33]

Zástavba východní strany Pražské ulice byla u domu čp.86/II poměrně řídká. Zajímavé je, že v dnešní Rokycanově ulici ve čtvrti pod kostelem stával od konce 19. století domek čp.87/II, který ale ještě na indikační skice mapy stabilního katastru, neexistoval.[34] Jeho číslo popisné přitom nezapadalo do okolní řady. Domy, které stály už v roce 1771, kdy se zavádělo v Rokycanech číslování, totiž dostaly číselné označení tak, jak následovaly za sebou, takže čísla 1–104 tvořila na Pražském předměstí souvislou řadu. Je proto takřka jisté, že původně dům čp.87/II (k roku 1771) stával právě zde, v Pražské ulici, severně od domu čp.86/II. Když 6. července 1784 obecní rada řešila inventarizaci majetku po zesnulém Václavu Třebickém, majiteli hostince na Železné (viz výše), uvádí se, že kromě hospody Železná do něj patří i „chalupa N. 87“, tedy čp.87/II.[35] V takovém případě stála tato chalupa naproti hostinci, na opačné straně Pražské ulice. Bylo to běžné, že bohatší měšťanské domy disponovaly i domkem na předměstí, určeným pro nájemní bydlení. Hostinec Železná se v tomto ohledu skutečně vymykal okolní zástavbě. Chalupa čp.87/II ale ještě před rokem 1838 zanikla, protože zde není uvedena na indikační skice mapy stabilního katastru. Mohlo jít o přeskupování zástavby po nějakém požáru, nebo o výsledek scelování usedlostí pod jednoho majitele, který pak nabyté nemovitosti nechal strhnout. V matrice se čp.87/II uvádí ještě 29. května 1803, kdy se tu narodil syn podruha Vavřince Vosky.[36] Pak z matrik mizí. Při pohledu na mapu stabilního katastru se dá stanovit hypotéza, že rozlehlá zahrada patřící k domu čp.88/II, která vyplňovala velkou část vnitrobloku mezi dnešními ulicemi Pražská, Horákova, K Řece a Pivovarská, vznikla někdy po roce 1803 po provedené demolici usedlosti čp.87/II, díky čemuž nárožní dům čp.88/II rozšířil svou zahradu. Mimochodem, podobným způsobem se dá osvětlit i „zmizení“ dalších dvou starších čísel popisných čp.96/II a čp.97/II. Podle souvislé řady starých domovních čísel měly tyto dva domy stát někde v Pivovarské ulici. Je možné, že rozlehlá zahrada u domu čp.88/II ve své východní části (zhruba v místech vyústění dnešní ulice K Řece od jihu do Pivovarské ulice) původně obsahovala pozemky dvou menších domů, které také byly někdy mezi roky 1771–1838 zbořeny.

Dům čp.88/II byl už na mapě z roku 1838 zachycen jako nespalný. Dne 13. května 1785 magistrát řeší žádost Magdaleny Strakové o bonificati „na pohořelost.“ Obecní rada ale konstatovala, že už dostala tolik na bonificati, že už na víc nemá nárok.[37] V matrikách se v 70. letech uvádí Magdalena Straková (s manželem Janem) jako obyvatelka domu čp.88/II.[38] Ovšem dle matričního zápisu z roku 1780 manželé žili v čp.99/II.[39] Na indikační skice mapy stabilního katastru z doby po roce 1838 se dům čp.88/II na rohu Pražské a Pivovarské ulice označuje coby majetek Šebestiána Galluse, včetně mimořádně velké zahrady, vyplňující převážnou část domovního bloku mezi ulicemi Pražská, Pivovarská a Horákova. Větší část vnitrobloku vyplňovala zelinářská Prajzlerova zahrada. Stával v ní zděný barokně-klasicistní altán z konce 18. století. Na mapě stabilního katastru z roku 1838 je zakreslen jako nespalná, celozděná stavba. Zahrada patřila k domu čp.88/II. Původně se uvažovalo, že altán bude zachován i uprostřed nového sídliště Na Železné (nové výstavbě nepřekážel), ale nakonec i zde zvítězily demoliční čety a zahradní domek byl zbořen.

M. Sedlák v roce 1895 popisuje dům čp.88/II jako „rázovitou chalupu“.[40] Situován byl přímo na nároží Pražské a Pivovarské ulice. Revidovaný regulační plán (viz níže) schválený v prosinci 1929 předpokládal zboření čp.88/II kvůli rozšíření zkoseného vyústění Pivovarské ulice do Pražské ulice.[41] Dne 9. dubna 1930 pak rada rozhodla, že B. Foltovi se vydá povolení zbořit dům čp.88/II a postavit na č.kat.167 jednopatrový rodinný dům, přičemž stavební čára navržená stavebníkem do Pivovarské ulice se povoluje do odvolání.[42] V květnu 1930 rada vyhověla odvolání B. Folty proti podmínkám stavebního povolení na rodinný dům na č.kat.167 a č.kat.271. Šlo o to, že mozaikový chodník do Mostecké (Pražské) ulice měl Folta zřídit, až to obec bude potřebovat a do Příbramské ulice se zatím měl zřídit jen sypaný chodník.[43] Další navrhovanou korekci původních plánů ale v polovině června 1930 městská rada B. Foltovi neschválila, konkrétně Foltovu žádost, že chodník do Příbramské ulice se zřídí teprve, až dojde k parcelaci.[44] Mezitím na místě původního stavení čp.88/II proběhla skutečně výstavba nového objektu. Obývací a užívací povolení pro B. Foltu na novostavbu rodinného domu na č.kat.167 vydala rada 10. března 1932.[45] Na rozdíl od původní usedlosti čp.88/II byla prvorepubliková novostavba orientována výlučně do Pražské ulice, zatímco přímo na nároží Pražské a Pivovarské zůstalo jen drobnější hospodářské stavení, přičemž vozovka byla rozšířena. Tento nový dům ale na svém místě nevydržel ani půl století. Byl zbořen jako všechny ostatní kvůli výstavbě sídliště Na Železné. Přitom, jak ukazuje jejich stavební vývoj, procházely během 20. století postupnou modernizací a zvyšováním měřítka zástavby. Jenže tento spontánní městotvorný proces byl v 70. letech přerušen a veškerá rostlá sídelní struktura vymazána.

4.1.2. Technický vývoj a snahy o regulaci Pražské ulice do výstavby sídliště Na Železné

Dne 19. května 1820 se magistrát seznámil s další nótou od silničního komisaře Wilhelma von Rittera ve věci „Verbesserung in der Želesna Gasse und in dem Prager Thor,“ tedy „o vylepšení v ulici u Železné a v Pražské bráně.“ Město reagovalo, že výdlažba už byla provedena.[46] Dne 9. června 1820 projednali radní další psaní od krajského úřadu ve věci opravy komunikace v Pražské bráně a v „Zelesna Gasse“. Město odpovědělo, že již je to hotovo.[47] Řeč byla o dnešní Pražské ulici v úseku od Padrťského potoka k hostinci na Železné.

Destrukci původní podoby Pražské ulice nelze paušálně odsoudit jako výstřelek komunistického režimu. Tato významná komunikace skutečně vyžadovala důkladnou asanaci, respektive koncepční regulační zákrok. Na to, že šlo o dopravní tah celoměstského a dokonce celozemského významu (nezapomínejme, že do 30. let 20. století, tedy do zbudování mostu v Soukenické ulici, vedla Pražskou ulicí jediná možná trasa silničního průtahu Praha–Plzeň skrz Rokycany), ulice svými proporcemi, dopravní kapacitou a vlastně ani architektonicky neodpovídala své důležitosti. Tam, kde míjela dnešní hospodu Železná, byla dokonce původně úzká jen pár metrů. Už roku 1827 musela být rozšířena v úseku od hospody Železná k mostu přes Padrťský potok tím, že zeď zahrady u hostince byla posunuta zpět.[48] Pak mezi roky 1838–1858 při rozšiřování této komunikace byla zabrána východní část zahrady hospody Železná.[49] Tyto korekce ovšem nedostatečnost komunikace nevyřešily. Projevovalo se to i tím, že například chodník vedl na konci 19. století jen po jedné její straně (západní).[50] Katastrální mapa z roku 1838 ukazuje, že tu ulici zužovaly nejen zahrady ale i další zděný objekt. Celé 20. století tak lze chápat jako nelehký proces přizpůsobování původní Pražské ulice požadavkům moderní dopravy. Původně evoluční proces pak ve 2. polovině 20. století získal rychlý spád, na jehož konci bylo zvoleno revoluční opuštění historického půdorysu a nové trasování Pražské ulice, s novou zástavbou.

Mezi roky 1886–1906 obec zřídila v Rokycanech pět veřejných studen. Stály na Svatojanském náměstí, v Puchmírově ulici, ve Svatojanské ulici, Madlonově ulici a rovněž v Mostecké ulici, tedy v dnešní Pražské někde mezi potokem a Železnou.[51]

V roce 1914 se uvádí, že tehdejší Mostecká ulice (část nynější Pražské) a další důležité městské komunikace budou předlážděny. Město na to dostalo od státu 15 000 K. V Rokycanech byla v té době jen chatrná dlažba na průtahu erární silnice, konkrétně v tomto úseku, dále u mostu přes Padrťský potok, na dnešním Malém náměstí a v dnešní ulici Míru. Tady všude byla nutná oprava dlažby. Dále bylo nutno nově vydláždit 20 běžných metrů komunikace před Plzeňskou branou. Celkové náklady se odhadovaly na 40 000 K. 20. února 1913 město požádalo o státní dotaci. 13. března 1914 ministerstvo veřejných prací schválilo příspěvek 15 000 K. Mělo dojít k předlažbě v úseku 547 m o šířce 6 m a v úseku 137 m na Malém náměstí o šířce 7 m. Na dlažbu měly být použity žulové kostky. V dubnu 1914 o přijetí dotace jednalo zastupitelstvo, v městských lomech už prý jsou připraveny kostky. Stará dlažba se měla použít na postranní ulice. Návrh na přijetí subvence byl schválen.[52] Práce ale patrně nedospěly k realizaci kvůli vypuknutí 1. světové války. Od roku 1912 rovněž obec jednala kvůli rozšíření uliční čáry s majiteli čp.69/II (hostinec na Železné) o odprodeji části dvora u čp.69/II o rozloze cca 440 čtverečních sáhů obci. Majitelé požadovali nejprve 24 000 K, pak 17 000 K a nakonec 16 000 K, ale chtěli, aby obec na své náklady postavila novou hradbu v uliční čáře s dvěma vraty a přestavěla dřevěnou kolnu u hostince.[53] Roku 1914 pak skutečně odprodal Adolf Kellner, tehdejší majitel hospody Železná, část zahrady a dvora pro rozšíření ulice.[54] Dne 10. července 1914 byla předložena tato smlouva s majiteli čp.69/II městu. Usnesením rady se věc dala k posouzení finanční komisi, kvůli válce ale k převodu nakonec nedošlo.[55] V dubnu 1924 žádá na schůzi zastupitelstva Václav Charvát, aby se jako komunikační a estetická závada města odstranila mimo jiné rozbitá kolna Na Železné.[56]

Město i po 1. světové válce usilovalo o naplnění nerealizované smlouvy z roku 1914. Majitel čp.69/II Kellner se ale nedostavoval na schůzky iniciované obcí.[57] Až roku 1925, kdy už dimenze Pražské ulice byly (vzhledem k rostoucím frekvenci silniční dopravy) neudržitelné, odkoupila obec za 65 000 Kč část zahrad č.kat.156 a č.kat.157 od majitele hostince Na Železné a rozšířila vozovku.[58] Pak 11. července 1925 došlo k uzavření smlouvy mezi obcí a Kellnerem. V srpnu 1925 o koupi částí pozemků č.kat.156 a č.kat.157 na rozšíření Pražské ulice rozhodlo i zastupitelstvo. Konstatovalo, že tehdejší Mostecká čili nynější Pražská ulice nevyhovuje dopravě. Komunikační závadou byl hlavně ohyb u hostince Šumava (na rohu nynější Pražské a Horákovy ulice) a výstupek domu čp.68/II (na rohu nynější Pražské a Pivovarské). Podle smlouvy měl Kellner prodat obci část pozemku od východní fronty hlavní budovy hostince čp.69/II v přímce z jihovýchodního rohu hlavní budovy na severovýchodní roh nádvorní budovy, přes zahradu č.kat.156 do půlky severní zdi domu čp.79/II (na rohu nynějších ulic Pražská a Na Pátku), včetně vchodu do hlavní budovy na východní straně, altánu na pozemku č.kat.249, dvora, zahrady č.kat.157 a č.kat.156, a to vše za 65 000 Kč. Radní schválili smlouvu 17. července 1925. Představitelé obce uznávali, že výkupní cena je vysoká, ale na rozdíl od předválečné smlouvy z roku 1914 nemusí obec budovat na svůj náklad novou hradbu a přestavovat kolnu u hostince, která nyní svou děravou šindelovou střechou nepůsobí pěkným dojmem při vjezdu do města a která měla zmizet, bude-li návrh městské rady přijat. Zastupitelstvo pak smlouvu schválilo (s dodatkem, aby obec usilovala i o vyřešení nedobrého stavu mostu přes Padrťský potok).[59] Částka 65 000 Kč na výkupy nemovitostí kvůli rozšiřování ulice u Železné pak představovala položku mimořádná vydání obecního rozpočtu v roce 1926.[60]

V květnu 1926 pak schválilo zastupitelstvo půjčku 500 000 Kč u Městské spořitelny na mimořádné výdaje rozpočtu na rok 1926. Na úpravu a dlažbu ulice od mostu k Železné mělo z této sumy jít 255 000 Kč.[61] Pražská ulice se v červenci 1926 opravdu dočkala vydláždění žulovými kostkami (už na jaře téhož roku byla osázena stromovou alejí).[62] Náklady na tyto úpravy dosáhly 35 000 korun,[63] (podle jiných pramenů až 219 710, 60 Kč[64]). Podle zprávy o plnění obecního rozpočtu za rok 1926 (s údaji ke 12. srpnu 1926) bylo z 255 000 Kč určených úpravu a výdlažbu Mostecké ulice už utraceno 207 000, zbylých 47 800 Kč dosud nevyčerpáno.[65] V listopadu 1927, při opožděném projednávání rozpočtu na rok 1927, pak město stanovilo, že na úhradu potřeb mimořádného rozpočtu ve výši 18 694 707 Kč se použije zbytek nerealizovaných výpůjček. Mimo jiné i 70 000 Kč původně přidělených jako subvence na dlažbu Mostecké (Pražské) ulice a Wilsonova (Malého) náměstí.[66] Ulice se tak aspoň měřítkově měnila na reprezentativnější městský prostor, byť okolní zástavba zůstávala i nadále mezerovitá a víceméně maloměstská. To mělo svou příčinu i v extenzivním růstu města za první republiky. Vedení radnice velmi liberálně povolovalo parcelace zemědělských pozemků, obzvlášť v nových čtvrtích na Jižním předměstí nebo na Rašínově. Odvrácenou stranou této expanze zahradních předměstí byla nižší investiční aktivita v historických předměstích, která tak zůstávala zakonzervována ve svém poloagrárním charakteru z předindustriální éry.

V prosinci 1928, při jednání o rozpočtu na rok 1929, městská rada rozhodla podat ihned žádost na silniční fond na novou dlažbu silnice na Masarykově náměstí, za Plzeňskou branou a u stodol na Pražské silnici.[67] V listopadu 1929 rada deklaruje, že obec poskytne 25 000 Kč na vydláždění erární silnice na obou výjezdech z města a bude usilovat i o subvenci na vydláždění Masarykova náměstí.[68] V únoru 1929 dostala firma A. Brey od rady povolení k výstavbě čerpací stanice před domem čp.85/II (na rohu Pražské a Horákovy ulice).[69] V lednu 1930 bylo vydáno firmě Brey na benzinovou čerpací stanici před čp.85/II užívací povolení.[70] Koncem 20. let městská technická kancelář vypracovala návrh změny regulace a polohy v Pivovarské ulici a v části Pražské ulice. Další mírné úpravy se tehdy navrhovaly i v Pražské ulici, kde měl výhledově ustoupit do lepší regulační čáry dům čp.85/II (hostinec Na Šumavě). 11. června 1929 byly navržené změny zveřejněny. V prosinci 1929 nový regulační plán pro tuto část města schválilo zastupitelstvo (o navržených změnách v Pivovarské ulici viz níže).[71]

V srpnu 1931 rada povolila J. Novákovi zřídit u svých novostaveb u Pražské silnice kanalizaci.[72] Šlo o pozemek severně od nároží Pražské ulice a Nerudova náměstí, kde J. Novák skutečně zahájil výstavbu několika bytových domů (viz výše, rámci popisu původní zástavby na místě sídliště Hrudkovanka). A v listopadu 1931 rada schválila rozšíření veřejného osvětlení u novostaveb na Pražské silnici u čp.185/II a na dalších místech Rokycan. Vesměs mělo jít o 1 lampu.[73] V září 1933 rozhodla rada, že firmě J. Novák se poukáže kauce za výkop kanalizace u Pražské silnice, jakmile opraví jinou svou zakázku, tedy výkop vodoteče u nových kasáren na Jižním předměstí.[74] V souvislosti s parcelací bloku mezi Pražskou a Luční ulicí ve 30. letech (viz níže) rozhodla v srpnu 1932 rada, na žádost V. Hořice a spol., že se zavede vodovod k 13 domům u Pražské silnice v délce cca 250 metrů.[75] V červnu 1933 se rada usnáší, že vzhledem k stavebnímu povolení vydanému B. Foltovi na dům čp.88/II bude požadovat zaplacení 5532,95 Kč za krajníky položené obcí před uvedeným domem.[76]

Koncem 60. let 20. století se prováděla v Rokycanech na průtahu hlavní silnice Praha–Plzeň výměna lamp veřejného osvětlení. Původní pět metrů vysoké kandelábry nahradily etapově instalované devítimetrové stožáry s výbojkovým světlem. V červnu 1968 už se uvádí, že v Pražské ulici, v úseku od Padrťského potoka ke křižovatce u Železné byla výměna provedena (obměněno 6 svítilen[77]). Akce si vyžádala 40 000 Kčs. Realizoval ji komunální podnik Vnější úprava města. Na rok 1969 se plánovalo pokračování obměn lamp v úseku dál k Praze. Opět nákladem 40 000 Kčs.[78] V roce 1973 jednalo město o posílení veřejného osvětlení na Pražské ulici. Dohodlo se s podnikem Benzina, že nechá svítit světla ve svém areálu (dnešní čp.1200/II) i v noci. V prosinci 1973 probíhala jednání o převodu těchto světlených bodů na město.[79] Na konci srpna 1973 skončila i přestavba vozovky v Pražské ulici v úseku od Malého náměstí až k restauraci Železná. Dlažební kostky byly v celé délce 520 metrů nahrazeny asfaltem.[80] Evoluční vývoj Pražské ulice, jak její zástavby, tak jejích technických parametrů, skončil výstavbou sídliště Na Železné, v jejímž rámci tato dopravní tepna získala zcela novou podobu (viz níže).

4.1.3. Vývoj pojmenování Pražské ulice

Název Pražské ulice patří k nejstarším v Rokycanech. Jde o zcela logické, historické pojmenování, přesto ale nebylo uliční názvosloví vyloženě stabilní. Už v roce 1820 se v zápisech z jednání magistrátu objevuje označení „Želesna Gasse“.[81] Stejný název je k vidění i na indikační skice mapy stabilního katastru z poloviny 19. století, kde nese uliční úsek od Padrťského potoka k hostinci Železná německý název Schelesner-Gasse (česky cca Železná ulice nebo spíše ulice Na Železné). Úsek od mostu k Pražské bráně neměl jméno a úsek od hostince Železná ven z města neměl zástavbu.[82] Evidenční katastrální mapa z roku 1877 ukazuje, že název Pražská ulice nesl jen úsek od Malého náměstí (včetně tehdejší uličky vybíhající z náměstí okolo domů čp.105/I a čp.106/I) k mostu přes Padrťský potok. Úsek od potoka k hospodě Železná (ke křižovatce s dnešní Pivovarskou ulicí) se nazýval Mostecká ulice. Stejný stav ukazuje mapa z r. 1907, Úsek od hostince Železná z města se na ní označuje Pražská silnice.

Na schůzi zastupitelstva 29. prosince 1919 byl přejmenován úsek od Malého náměstí k Padrťskému potoku na Masarykovu ulici.[83] Zbylý úsek od Padrťského potoka, okolo Železné dál z města do Borku až k „Titěrovům“ (zaniklý dům čp.67/II poblíž dnešního nároží ulic Pražská a Kotyzova) byl nazván Pražská ulice.[84] Na své schůzi 12. července 1927 ovšem zastupitelstvo přejmenovalo Masarykovu ulici v úseku od Malého náměstí k Padrťskému potoku na Starobranskou ulici. Návrh podal Bohuslav Horák. Patrně šlo o to, že vznikal zmatek mezi Masarykovým náměstím a Masarykovou ulicí, nehledě na to, že ulice nebyla pro pojmenování po zakladateli státu příliš reprezentativní.[85]

Počátkem 30. let 20. století v souvislosti s další vlnou výstavby konstatovalo vedení města, že v Rokycanech je mnoho nepojmenovaných ulic a veřejných prostranství. V říjnu 1934 kvůli tomu odložilo návrh na pojmenování jedné takové nové ulice na Habrmanovu (dnešní Švermova ulice na Rašínově). Místo toho rozhodla, že se názvosloví bude řešit komplexně.[86] Dne 4. ledna 1935 se konala porada na MÚ o návrzích zvláštní komise, která navrhla změny v uličních názvech, přičemž docházelo i ke změnám ve vymezení již pojmenovaných ulic. 25. dubna 1935 návrhy komise posoudilo i zastupitelstvo. Mimo jiné se navrhovalo Starobranskou ulici protáhnout až ke státnímu mostu (přes Padrťský potok). Zastupitelstvo tento návrh schválilo.[87] Šlo vlastně ale jen o potvrzení rozhodnutí přijatého již roku 1927.

Usnesením z 1. června 1946 MNV přejmenoval Pražskou ulici v úseku od křižovatky s Pivovarskou ulicí směrem z města do Borku na ulici Ruské armády. Toto jméno se objevuje v soupisu, kterým MNV 25. července 1946 rekodifikoval po 2. světové válce uliční názvosloví (a dal jména dosud neoznačeným komunikacím).[88] Občas byla uváděna i ve tvaru „Ruská ulice“. Starobranská ulice byla zároveň přičleněna k Pražské ulici, takže pojmenování Pražská ulice se nyní týkalo úseku od Malého náměstí až ke křižovatce s Pivovarskou ulicí. V roce 1950 došlo k propagandistické změně, kdy se název ulice Ruské armády pozměnil na ulici Rudé armády. Tento název byl zároveň nově vztažen na celý úsek komunikace státní silnice, od Malého náměstí až na hranice města směrem k Praze. Přejmenování vyhlásil slavnostně obecní rozhlas na Prvního máje 1950.[89] Dne 7. září 1953 ale navrhla rada MNV přejmenovat úsek od Malého náměstí k Padrťskému potoku znovu na Starobranskou ulici. Název Starobranská již ovšem v 70. a 80. letech 20. století nebyl užíván, i kvůli postupné demolici takřka veškeré zástavby v prostoru před bývalou Pražskou branou a ulice tím de facto přičleněna k Pražské ulici.

V roce 1968 se název ulice Rudé armády stal terčem kritiky některých lidí. Hlavně pro duplicitu s názvem hlavního rokycanského náměstí a také proto, že zcela logickým označením komunikace byl historický název Pražská ulice. Ještě v dubnu 1969 se na plénu MěstNV dotazuje Ladislav Hofman, kdy dojde k přejmenování. Soudružka Pěnkavová mu ale odpovídá, že to není podstatné, že hlavní jsou věcné otázky a činnost poslanců MěstNV.[90] Název ulice Rudé armády se připomíná ještě roku 1972, ale pak byl skutečně opuštěn.[91] Dne 12. září 1972 odsouhlasilo plénum MěstNV návrh komise a odboru výstavby MěstNV, který byl od počátku roku 1972 podroben posuzování občanským výborům a který 4. dubna 1972 projednala rada MěstNV, na výraznou úpravu názvosloví rokycanských ulic. Kromě pojmenování nově vzniklých komunikací došlo i k výraznému zjednodušení označení existujících ulic jejich slučováním. A tak tři stávající ulice Starobranská, Pražská a Rudé armády byly sjednoceny pod jedním názvem Pražská ulice. Plénum s touto změnou souhlasilo, ovšem prodloužilo termín k jejímu faktickému provedení až do 30. dubna 1973.[92] Rozhodnutím zastupitelstva z 10. července 2001 byl název Pražská ulice rozšířen i na její pokračování v zastavěném území katastrální obce Borek.

4.1.4. Původní zástavba Horákovy ulice

Další ulicí, která kvůli výstavbě sídliště Na Železné změnila podobu, byla dnešní Horákova ulice, respektive její nejzápadnější a nejstarší část, od Pražské ulice ke křižovatce s dnešní ulicí K Řece (přičemž ulice K Řece dříve neexistovala, vznikla až výstavbou sídliště). Horákova ulice uhýbala z Pražské ulice u hostince Šumava čp.85/II (viz výše). Stálo v ní jen pár domů, které bez výjimky zanikly při výstavbě sídliště.

Na její severní straně (vedle hostince Šumava) stál objekt čp.84/II, který tu podle čísla popisného musel existovat již roku 1771. Dne 26. srpna 1784 se konalo první kolo licitace (dražby) na „domek po nebožtíkovi Ant. Ulrichovi sub. N. 84“. Žádný uchazeč se ale nepřihlásil. Následujícího dne proto radní rozhodli o přípravě druhého kola.[93] V říjnu 1784[94] a znova v listopadu 1784 se dům Antonína Ulricha opět neúspěšně nabízel v dražbě.[95] Ve zprávě o neúspěšné licitaci z listopadu 1784 se ovšem jednoznačně hovoří o „Ulrichovském domku na Pátku N. 89.“[96] Antonín Ulrich počátkem 70. let 18. století žil v čp.84/II.[97] Není tudíž jasné, zda se prodej týkal tohoto domu, nebo čp.89/II (viz níže), který stál v dnešní Pivovarské ulici. Kromě toho je tu ještě zpráva z 11. května 1784, ve které se na zasedání rady oznamuje, že „se chalupa Vít [jméno Vít je přeškrtnuto a dopsáno Benedikt – pozn. aut.] Ullrichovská od arte periotis [tedy dle posudku znalců] per 350 zlatých vyšacovala [tedy ocenila] a že z nedostatku potřebné správy velmi poustne.“ Radní se unesli, že před vyhlášením dražby se mají vyšetřit dluhy, váznoucí na nemovitosti.[98] Benedikt Ulrich žil v Rokycanech na Pátku a měl ve 40. letech 18. století děti, mj. Víta.[99]

Nezájem kupců nejspíš trval, protože ještě 9. června 1786 se magistrát zabývá žádostí Benigny Jelínkové o „licitando odprodat majícího domku Antonín Urlichovského“. Obecní rada zopakovala, že 12. června se má uskutečnit licitando (dražba).[100] Dne 7. června 1786 magistrát řeší žádost Jana Kroffta, poručníka ottovského „by jemu pro vystavění domku Sub. Nro. 84 z ottovských peněz 50 zlatých vydáno bylo.“ Obecní rada ale nejprve trvá na zanesení do knih.[101] Zpráva může ukazovat, že dům byl poškozen požárem města v září 1784, popřípadě byl natolik zchátralý, že se zamýšlela jeho přestavba. Roku 1838 je na mapě stabilního katastru zakreslen jako nespalný (zděný). Šlo o přízemní stavení se sedlovou střechou, do ulice orientované příčně, kratší štítovou stěnou.

Vedlejší přízemní dům čp.83/II rovněž stál na této parcele již v roce 1771, kdy se zavedlo číslování domů. Dne 24. ledna 1783 Michal Kavka magistrátu předložil návrh, zda by mohl získat pozemek pro výstavbu svého domu vedle „Rempusovského domku“. Radní to prý vyšetří na místě.[102] V matrikách se Tomáš Rempus uvádí tehdy jako obyvatel čp.83/II.[103] Žádný nový dům ale v sousedství čp.83/II tehdy nevyrostl. To by samo o sobě nebylo směrodatné, protože Kavkovy žádosti o stavební místo v té době město opakovaně zamítalo. Mohlo ale jít o zcela jinou lokalitu, konkrétně u domu čp.11-12/II v dnešní Čapkově ulici ve čtvrti před Pražskou branou, kde v polovině 18. století byl vlastníkem Matěj Rempus. Stabilní katastr z roku 1838 označuje dům čp.83/II za zděný, nespalný. I v tomto případě se jednalo o objekt orientovaný do Horákovy ulice štítovou stranou. V městském archivu se nachází složka z roku 1907, nazvaná „Budil Leopold, přestavba komínu čp.83/II, Pražské předměstí“, další z roku 1909, pod jménem „Hejrovská Božena, stavba konírny čp.83/II, Pražské předměstí“, a složka z roku 1911 „Čermák Antonín, stavba domku čp.83/II, Pražské předměstí“.[104]

Dům čp.82/II byl taktéž starobylého původu z doby před rokem 1771 a je na mapě stabilního katastru roku 1838 zakreslen jako nespalný. Opět šlo o přízemní objekt se sedlovou střechou. Měl však podélnou orientaci (hřeben střechy rovnoběžný s ulicí). V 90. letech 18. století zde žil Kašpar Schwarz, který původně s manželkou Terezií bydlel v čp.23/II ve čtvrti Pod Kostelem. V říjnu 1798 zemřela nezletilá dcera Kašpara Schwarze v domě čp.82/II.[105] Jako majitel čp.82/II se uvádí v roce 1808. Dne 9. září 1808 se před magistrátem řešila stížnost, kterou podal Kašpar Švorc (Schwarz), „že Anna Mudrová jemu na zkázu taras vystavěla a nyní nové vrata staviti míní.“ Žádal město o prošetření a zároveň o zákaz, aby pokračovala ve stavbě, což jí radní skutečně do vyšetření záležitosti zapověděli.[106] Anna Mudrová a její manžel Jan Mudra obývali na sklonku 18. století domek čp.80/II, později vedlejší čp.107/II (viz níže), které se nacházely na protější straně Horákovy ulice. Mohlo jít o nějaké terénní práce, které Mudrová provedla a které například znemožňovaly odvod dešťové vody z okolí Schwarzova domku.

Dle zprávy z listopadu 1969 je čp.82/II v havarijním stavu. Připravuje se prý jeho demolice, ale musí se počkat na vystěhování obyvatel.[107] Dům nakonec přetrval až do výstavby sídliště Na Železné. Je ještě zachycen na mapě města cca z roku 1976.[108]

V mírném odstupu od výše uvedených domů ještě stál přízemní objekt čp.81/II. I zde bylo dle čísla popisného jasné, že pocházel z původní fáze zástavby předměstí, tedy před rokem 1771. Dne 7. listopadu 1780 se na obecní radu obrátil Jan Ondřej Schneider s žádostí o ingros (úřední zápis) na chalupu na Pátku, kterou koupil od Matěje Hořice. Radní souhlasili.[109] Matěj Hořice bydlel v domě čp.81/II. Uvádí se jako kovář.[110] Není ale jisté, zda se tato transakce doopravdy týkala tohoto domu. V čp.81/II totiž rodina Hořicových žila i později. Matěj Hořice, syn Matěj Hořice, narozený roku 1773 v čp.81/II[111] a pozdější kovářský mistr, a jeho manželka Anna rozená Mikovcová jsou tu připomínáni počátkem 19. století. Sňatek uzavřeli v roce 18050 v domě čp.51/I poblíž Urbanova náměstí nedaleko masných krámů, který historicky rovněž náležel rodu Hořicových.[112] Děti se jim ale rodily pak už v čp.81/II. Například v prosinci 1808.[113] Nebo v únoru 1817.[114] Dne 11. dubna 1820 vyslechli radní na schůzi magistrátu žádost, kterou podal Matěj Šebestián Hořice, „um Überlassung eines Stück Gemeindplatzes an seinen Garten anstoßend,“ neboli „o přenechání kusu obecního místa, k jeho zahradě přiléhající.“ Magistrát rozhodl věc nejprve prošetřit.[115] Zpráva se pravděpodobně týkala čp.81/II. Mohlo jít o část pozdější Horákovy ulice, která dům míjela.

Roku 1838 mapa stabilního katastru označuje čp.81/II za zčásti nespalný (zděný). V městském archivu se nachází složka z roku 1906, nazvaná „Keciánová Terezie, přestavba komínů čp. 81/II“.[116] Dle sčítání lidu v roce 1910 byla Tereza Ketzinová majitelkou čp.81/II na Pražském předměstí.[117] V listopadu 1931 se rada usnesla jednat s Františkem Kraftem o koupi čp.81/II.[118] Obec ale v prosinci 1931 konstatuje, že už nemá o jednání s Františkem a Annou Kraftovými o odkupu čp.81/II zájem, když nezná cenu.[119] Dne 30. prosince 1931 pak rada neschválila návrh na odkup čp.81/II od F. a A. Kraftových za 200 000 Kč včetně zahrad.[120] V roce 1934 jednala obec o koupi části zahrady č.kat.164 od Františka a A. Kraftových (majitelů čp.81/II) k rozšíření nábřeží Padrťského potoka. 28. června 1934 se totiž rada usnesla z popudu Jana Alferiho koupit část pozemku č.kat.164, k rozšíření nábřeží na pravém břehu potoka poblíž domu čp.81/II. Jednání byla ale složitá, Kraftovi zpočátku požadovali změnu regulačního plánu vypuštěním projektované ulice z nábřeží přes Tylovu ulici do Pivovarské ulice (o půl století později realizována jako dnešní ulice K Řece) a měli vysoké finanční požadavky. Až 8. listopadu 1934 rada doporučila ke schválení finanční dohodu. Podle ní Kraftovi postoupí obci část č.kat.164 v šíři 18,5 metru od hrany regulovaného potoka, dále část na rozšíření Wünschovy ulice do šířky 6 metrů zdarma (plocha 700 čtverečních metrů) a zbytek za 20 Kč/metr čtvereční (plocha 500 čtverečních metrů). Obec měla postavit novou hradbu. Když se v listopadu 1934 dostala věc na schůzi zastupitelstva, objevily se výhrady. Václav Štěrba, Zdeněk Bluďovský nebo František Zrzavecký nesouhlasili s cenou, kterou měla obec zaplatit za stromy na vykupovaném pozemku, a i vlastní pozemek jim přišel drahý. Nakonec výkup zastupitelé schválili, ale bez 3000 Kč, které měla obec uhradit za zabrané stromy.[121]

Věc se ovšem dál komplikovala, protože poté, co zastupitelstvo odmítlo část smlouvy o výkupu, oznámili 5. prosince 1934 manželé František a Anna Kraftovi, že pozemek neprodají. 21. února 1935 rada rozhodla pokračovat ve vyjednávání, pozice Kraftových ale byla neměnná. 14. března 1935 rada doporučila ke schválení původní návrh, který se 25. dubna 1935 znovu ocitl před zastupiteli. Václav Štěrba opět namítal, že jde o vyhazování peněz a lepší by podle něj bylo na druhé straně potoka vykoupit Homolkovo stavení (zaniklý dům čp.129/II v Čapkově ulici). Naopak Jan Alferi obhajoval vyjednávací pozici Františka Krafta. Nakonec prošel staronový návrh na změnu regulačních čar v Čejkově ulici č.kat.2767/1 a koupi části zahrady č.kat.164 k rozšíření nábřeží 22 hlasy.[122]

V březnu 1955 navrhl na zasedání MNV František Bittengl, aby se stavení čp.81/II zbořilo a na jeho místě postavil stožár veřejného osvětlení.[123] V podivném světě tohoto kovaného komunisty měla být demolice cizího domu vhodným činem v akci zvelebení města k 10. výročí osvobození. Plán nebyl realizován, nicméně na konci 70. let musely stejně všechny výše uvedené domky na severní straně Horákovy ulice ustoupit novému sídlišti Na Železné.

Horákova ulice nebývala výlučně nábřežní ulicí jako nyní. V úzkém pruhu mezi ní a korytem Padrťského potoka ještě existovala skupina tří domků čp.80/II, čp.138/II a čp.107/II. Všechny byly rovněž rozbořeny na konci 70. let 20. století kvůli výstavbě sídliště Na Železné. Jejich parcely nicméně nebyly přímo využity a na jejich místě se tak dodnes rozkládá proluka, holý trávník, lemující nábřeží Padrťského potoka.

Dům čp.80/II podle svého čísla popisného pocházel z období před rokem 1771 a na nejstarší mapě města z roku 1838 je označen jako spalný, tedy převážně dřevěný. Šlo o přízemní domek se sedlovou střechou, podélně orientovaný k uliční čáře. Koncem 20. let 20. století se uvádí, že čp.80/II je připojen k sousednímu čp.138/II (v té době byly oba skutečně majetkově propojeny).[124] V říjnu 1933 se uvádí, že městská technická kancelář zváží zřízení jedné elektrické lampy za domem čp.80/II na nábřeží Padrťského potoka.[125]

Dne 8. října 1771 předstoupil před radní Jan Mudra s manželkou Annou a požádali o ingros (úřední zápis) „koupeného spáleniště a zahrádky od Šebestiána a Ludmily Hořicovských manželův.“ Konšelé to odsouhlasili.[126] Jan Mudra, syn zemřelého Václava Mudry, se oženil s Annou, dcerou Kristiána Hořice, v prosinci 1768. Svatba se konala ve městě, nikoliv na předměstí.[127] Zajímavá je ale shoda příjmení manželky za svobodna a rodiny, od které Mudrovi kupovali dům, respektive spáleniště. Manželé Šebestián Hořice a Ludmila byli staršího věku. Dcera se jim narodila v lednu 1737, a to na Pátku.[128] Lokalizace chalupy, která měla přejít do majetku Mudrových, není jednoznačná, ale v srpnu 1773 se jim narodilo dítě právě v čp.80/II.[129] Není jisté, zda toto skutečně byla původní chalupa Šebestiána Hořice, jedná se jen o nepřímé indicie. Pokud chalupou Šebestiána Hořice bylo čp.80/II, je nutné vzít v úvahu, že šlo o spáleniště (patrně nějaký lokální požár před rokem 1771), tedy fakticky neobyvatelná nemovitost. Zrovna v době, kdy ji Mudrovi kupovali, nastupovala nejtvrdší fáze hladomoru, který postihl České země a který drasticky dopadl i na osudy rokycanských rodin a jejich rozpočty. Možnost, že do srpna 1773 byli schopni chalupu opravit, aby se jim tu narodil potomek, sice není vyloučena, ale šlo by o složitý úkol.

S rodinou Mudrových je ale krátce poté spojena i další transakce. Dne 20. září 1774 vzala obecní rada na vědomí výsledek licitace na „chalupu Paurovskou“. Objevil se jediný uchazeč, Jan Mudra, který nabídl 92 zlatých. Radní se usnesli, že do 14 dnů se má uskutečnit další kolo dražby.[130] Dne 7. října 1774 posuzovala obecní rada výsledek dalšího kola licitace na Paurovskou chalupu. Tentokrát nejvíce nabídl Kristián Hořice a to 110 zlatých. Radní rozhodli, že pokud se do 14 dnů neobjeví jiná nabídka, má se chalupa přiřknout Hořicemu.[131] Dne 25. října 1774 posuzovala obecní rada stížnost Václava Chotta proti Janu Mudrovi ohledně paurovské chalupy. Radní rozhodli, že má sirotku Paura 4 zlaté vydat a sobě chalupu adjucírovati.[132] Dne 31. října 1774 požádal Jan Mudra obecní radu o ingros (úřední zanesení) „koupené licitando chalupy Paurovské na Pátku za 110 zlatých.“ Radní to odsouhlasili.[133] Z neznámých důvodů se 22. listopadu 1774 žádost o ingros opakuje. Ovšem zpřesňuje se tam, že manželé Mudrovi kupují bývalou chalupu Jana Paura.[134] Víme již, že Jan Mudra byl v 70. letech 18. století uváděn jako obyvatel čp.80/II, jenže dítě se mu tu narodilo už v srpnu 1773, tedy před koupí Paurovy chalupy.[135] A před rokem 1774 není v čp.80/II zachyceno příjmení Paur. To, že onou Paurovou chalupou by bylo čp.80/II, je tudíž spíše nepravděpodobné. A nejasné je i, kde jinde se tedy tato chalupa nacházela. V prosinci 1771 měl křest dcery jistý Jan Paur z domu čp.92/II v dnešní Pivovarské ulici (viz níže).[136] V dubnu 1772 zemřel v čp.92/II Jan Paur.[137] Ovšem ohledně rodiny Mudrových není žádná spojitost s domem čp.92/II k nalezení, tedy pokud nekoupili chalupu čp.92/II jen, aby ji pronajímali, aniž by ji obývali.

Se jménem Jana Mudry se pojí i majetkový transfer s nejistou lokalizací. Dne 4. července 1778 oznámil městské radě Jan Mudra, „že by chalupu a zahradu Jan Eislovskou na Pátku, která pannám plzeňským adjucírovaná jest, za 500 zlatých kupecky ujmouti míní.“ Plánuje uhradit 200 zlatých v hotovosti a pak roční splátky po 100 zlatých. Radní odpověděli, že nejprve je nutné se dotázat fundační komise, od níž „zápověď došla, aby se bez vědomí té vysoce pravené fundaci nic neodprodalo.“ Ale město dodalo, že komisi bude referovat, že by bylo lepší, aby chalupa našla svého kupce.[138] Dne 22. ledna 1779 byl před obecní radu povolán Jan Mudra ve věci koupě této chalupy. Bylo mu řečeno, že má nechat vyhotovit kupní smlouvu a zajistit si peníze. Mudra namítal, že hotovost nemá a že chce podle původního plánu splácet postupně, ročními splátkami. Město akceptovalo, že s těmito podmínkami předloží záměr prodeje fundační komisi.[139] Věc patrně procházela dlouhým posuzováním, protože až o půlrok později, 6. července 1779, se obecní rada seznámila s přípisem od krajského úřadu, který oznamuje, že zemské gubernium povolilo prodej chalupy na Pátku „klášteru panenskému plzeňskému přináležející. Jakkolivěk kupec toliko 50 zlatých závdavku složiti chce, pak ročně 100 zlatých skládati musí.“ Radní v usnesení hovoří o tom, že „má se kupci Janovi Mudrovi oznámiti a dle toho poručení se říditi. Pokudž by někdo takové peníze přijmouti chtěl.“[140]

Pokud Jan Mudra byl před rokem 1778 uváděn jako obyvatel chalupy čp.80/II,[141] pak v dubnu 1778 se mu narodilo dítě už v nedalekém čp.107/II.[142] Má to nápadnou časovou souvislost se zprávou z 28. dubna 1778, kdy obecní rada řeší „trh na chalupu Vavřince Vavrouška, od manželův Jan Mudrovských koupenou.“ Vavroušek žádal o vtělení smlouvy do městských knih.[143] Zaplatil za ni 260 zlatých. Radní to schválili.[144] Nabízelo by se ztotožnění s domem čp.80/II. Ovšem ani to není zcela jisté. Dne 25. srpna 1781 totiž rada schválila žádost Vojtěcha Karase a manželky Eleonory o úřední zápis koupě „domku na Pátku sub N. 37“ od Vavřince Vavrouška za 400 zlatých.[145] Šlo o dům čp.37/II na západní straně Nerudova náměstí na Pátku. Objevuje se otázka, proč by Vavroušek tři roky po koupi chalupy čp.80/II prodával chalupu čp.37/II.

Každopádně změna bydliště Mudrových z čp.80/II do sousedního čp.107/II je prokazatelná. A zajímavé je, že dům čp.107/II byl postaven právě v této době. Buď tedy čp.80/II, nebo čp.107/II náležel plzeňskému „klášteru panenskému“, což je klášter dominikánek sv. Rosalie, zrušený roku 1782. Je dokonce možné, že čp.107/II vzniklo druhotně na pozemku staršího domu čp.80/II a že obě stavební parcely patřily tomuto klášteru (mezilehlý čp.138/II je výrazně mladšího data). Jde ovšem jen o hypotézu, nijak přímo nepotvrzenou. Ještě při zasedání obecní rady 7. dubna 1780 se mluví o „chalupě a zahradě eislovské, plzeňskému klášteru panenskému adjudcírované“. Projevil o ni zájem Václav Žák, ovšem s podmínkou, že na ní nezůstane povinnost „militárního pokoje“, tzn. povinnosti poskytnout v domě ubytování pro vojáky místní posádky. Radní odpověděli, že pokud Žák nechce přijmout tuto povinnost, město na jeho nabídku „neattendíruje“.[146] Tato zpráva je zajímavá tím, že zpřesňuje historii klášterní chalupy. Patrně byla původně v majetku rodiny Eislových, kterým patřil dům čp.5/I (na jižní straně Masarykova náměstí). Mohla pak být v rámci dědictví, závěti či vypořádávání velkých dluhů Eislovské nadace předána klášteru v Plzni. Dne 29. dubna 1780 byla radním předložena žádost, kterou podal Jan Mudra a jeho manželka Anna ve věci ingrosování (úředního zapsání) „na koupenou chalupu a zahradu na Pátku od panenského kláštera za 500 zlatých“. Město s tím souhlasilo.[147] V roce 1785 se Mudrovým narodilo další dítě, opět v čp.107/II.[148] Nasvědčovalo by to tomu, že skutečně klášterní chalupa byla zde, přičemž do roku 1780 zde mohli Mudrovi pobývat v nájmu.

Dne 9. května 1780 ovšem na městské radě vystoupil Václav Leminger a žádá onu ve městě „situoriovanou, klášterským pannám plzeňským patřící chalupu“ k odkupu za 300 zlatých. Město jen konstatuje, že to oznámí na „komisi fundacionii“.[149] Není zřejmé, zda Leminger ještě nějak vstoupil do procesu převodu chalupy, protože v té době již přecházela do majetku Mudrových. Patrně ano, protože dne 26. září 1780 se rada seznámila se zprávou od dvorské fundační komise, která povolila, aby „chalupa kláštera plzeňského panenského ad S. Rosam“ se prodala Václavu Lemingerovi za 300 zlatých.[150] Dne 6. září 1780 už purkmistr hlásí, že přijal 150 zlatých od Václava Lemingera za tuto chalupu.[151] Ze zasedání rady 17. října 1780 se pak dozvídáme, že Leminger žádá o ingros na „chalupu se zahradou za domem Vajnerovským“ od plzeňského kláštera za 300 zlatých.[152] Plzeňský měšťan Matěj Vajner si v prosinci 1780 vzal rokycanskou vdovu Terezii Gecovou,[153] ale dva měsíce před svatbou by se asi jeho vyženěnému domu neříkalo „vajnerovský“. K lokalizaci chalupy tak ani toto vodítko nepomohlo. Nabyvatel Václav Leminger po celá 70. i 80. léta žil v domě čp.129/I na Malém náměstí, kde je jako majitel uváděn i v seznamu z roku 1788, takže z matričních knih nelze stanovit, kde se jím koupená chalupa nacházela a zda ji opravdu koupil. Dne 17. listopadu 1780 Jan Mudra složil na druhý termín 100 zlatých za chalupu a zahradu od plzeňského kláštera.[154] Dne 29. listopadu 1783 Jan Mudra složil obecní radě poslední splátku 100 zlatých na „koupenou chalupu se zahradou na Pátku od bývalého panenského kláštera plzeňského.“ Radní to odsouhlasili.[155] Zdá se tudíž, že v Rokycanech byly dvě takové klášterní chalupy, z nichž jednu koupili Mudrovi (čp.107/II?) a druhou Leminger (čp.80/II?). Zajímavý je zápis z jednání obecní rady z 14. května 1778, kde se všichni, kdo koupili pozemky od plzeňského kláštera (Jan Mudra, Václav Leminger, Josef Walstein, Matěj Cejp, Matěj Háka), vyzývají, „aby peníze na koupené pole od panen plzeňských ad sanctam rosam, nevydávali, poněvadž od fundační comissi se zapověď se učinila.“[156] Patrně šlo o omezení pro transfery církevního majetku.

Dům čp.138/II vznikl až okolo poloviny 19. století. Na katastrální mapě z roku 1838 tu stál jen jakýsi hospodářský objekt, ze spalného materiálu, patrně součást sousedního domu čp.107/II. V matrice je čp.138/II poprvé zaznamenán 9. prosince 1859, kdy tu zemřela Kateřina Nováková.[157] Vzhledem k tomu, že domy s podobnými čísly popisnými jsou doloženy již počátkem 50. let, je možné i skutečný vznik tohoto domu posunout někam blíže k roku 1850. Šlo o součást pozvolného zahušťování zástavby předměstí, které před nástupem průmyslové revoluce ještě probíhalo v drobných měřítkách, často formou adaptací stodol a stájí na obytná stavení. Tento přízemní dům se sedlovou (poněkud vyšší) střechou stál na poměrně úzké parcele. Do Horákovy ulice hleděl čtyřosým průčelím. Rudolf Gruber získal 30. června 1919 povolení na přístavbu podkrovní komory u čp.138/II podle stavebních plánů Josefa Žoura. Kolaudace proběhla 6. září 1919.[158] Dne 8. dubna 1923 vypukl v čp.138/II požár.[159] Dle zprávy o vývoji obecního rozpočtu na rok 1926 (s údaji ke 12. srpnu 1926) nebyla během roku vyčerpána plánovaná částka na opravu tarasu u Grubera (jako majitelé čp.80/II i čp.138/II tehdy uváděna rodina Gruberových), a to ve výši 15 137,32 Kč.[160]

Dům čp.107/II vznikl už na sklonku 18. století. Souvislá číselná řada domů na Pražském předměstí, které existovaly již při zavádění domovních čísel roku 1771, sahá k domu čp.104/II (mlýn Korečník na Práchovně). Domy s vyšším číslem popisným už jsou rozmístěny nahodile, chronologicky dle doby vzniku. Dům čp.107/II tudíž vyrostl krátce po roce 1771. A skutečně, poprvé je v matrice křtů v Rokycanech doložen v zápisu z 11. dubna 1778, kdy se tu narodila dcera výše zmíněného Jana Mudry.[161] Dne 24. ledna 1784 předstoupil před obecní radu Kristián Hořice a oznámil, že koupil k ruce svého syna Kristiána „chalupu na Pátku od Jana Mudry za 155 zlatých.“ Radní s tím souhlasili.[162] Zpráva je zajímavá, protože jen krátce předtím, v listopadu 1783 Mudra splatil poslední splátku za chalupu původně náležející plzeňskému klášteru (viz výše, v popisu domu čp.80/II).[163] Nyní tedy svou nemovitost obratem prodal. Bez významu asi není ani to, že Mudrova manželka Anna byla za svobodna Hořicová.[164] Patrně šlo o nějaké vyrovnání mezi příbuznými. Ale situace je ještě složitější, protože Kristián Hořice se po roce 1788 uvádí jako obyvatel domu čp.113/II v Tomáškově ulici (viz popis čtvrti západně od sídliště Hrudkovanka).[165] Buď tedy Mudrovu chalupu nakonec nepřevzal, nebo z neznámých důvodů žil jinde. Dům čp.113/II vyrostl krátce předtím, takže Kristián Hořice byl pravděpodobně i jeho stavebníkem. Další možností je, že stavebníkem čp.113/II byl Mudra a nově postavenou chalupu odprodal Hořicovi. Mudrovi žili v čp.107/II ještě o desítky let později. Anna Mudrová zemřela v čp.107/II v prosinci 1813.[166]

Na císařském otisku katastrální mapy z roku 1838 už je čp.107/II zobrazen jako nespalný (celozděný). Přízemní objekt si až do svého zániku uchoval archaickou mansardovou střechu. V městském archivu se nachází složka z roku 1902, nazvaná „Gruber Antonín, rozšíření krámu v čp. 107/II, Pražské předměstí“.[167]

4.1.5. Původní zástavba Pivovarské ulice

Druhou významnou komunikací na ploše, jež prošla koncem 70. let 20. století kvůli výstavbě sídliště Na Železné asanací, byla Pivovarská ulice. Původní zástavba této ulice nebyla příliš kompaktní. Větší část její jižní (západní) fronty a celého vnitrobloku až k Horákově ulici vyplňovala zelinářská Prajzlerova zahrada s altánem (viz výše, v rámci popisu původní zástavby Pražské ulice), která patřila k usedlosti čp.88/II (o ní rovněž viz výše).

Za severovýchodním cípem zahrady se při Pivovarské ulici nacházel dům čp.111/II. Stával zhruba v místech nynějšího vyústění ulice K Řece do Pivovarské ulice. Jeho vznik lze poměrně přesně datovat. Dne 8. července 1783 magistrát projednával žádost, kterou podal Karel Švorc (Karel Schwarz, Karel Švarc) „by u své zahrady kus místa obecního pro vystavení domku použíti mohl.“ Obecní rada se usnesla, že to případně schválí až po obhlídce místa a pokud nebudou namítat sousedé.[168] Dne 15. července 1783 obecní rada po obhlídce oznamuje, že „vyhlédnuté místo na Pátku za Škrabalovo chalupou, vedle zahrady Jana Mudry, k ruce Karla Švarce, na délku 6 a na šířku 2 a půl sáhu, od 3 sáhů délky pak 2 sáhy od druhých třech sáhů délky vynáší.“ Radní odsouhlasili, že se Švarcovi za 8 zlatých to místo vykazuje na zbudování chalupy.[169] Následovala patrně rychlá výstavba, protože v matrice je čp.111/I doložen zápisem ze 4. ledna 1785, kdy zde zemřela Anna Švarcová, která byla dcerou Bartoloměje Švarce.[170] Bartoloměj se narodil roku 1761 Karlovi Švarcovi (Švorc, Schwarz).[171] Zdá se tedy, že Karel Švorc budoval domek pro svého syna a jeho rodinu, přičemž využil zahradu, kterou tu již předtím měl. Podobné zahušťování zástavby je po onu dobu rapidního populačního růstu příznačné. Bartoloměj Švarc tu pak skutečně bydlel. Ještě v prosinci 1800 se mu zde narodil syn.[172] A znovu v srpnu 1803.[173]

Dům čp.111/II je na katastrální mapě z roku 1838 zachycen jako spalná, dřevěná stavba. V městském archivu se nachází složka z roku 1909, nazvaná „Jirka Václav, stavba chléva u čp.111/II, Pražské předměstí“.[174] V dubnu 1923 povolila obecní správní komise Václavu a Marii Jirkovým přestavbu dvorní kůlny na stáje u domu čp.111/II.[175] Revidovaný regulační plán (viz níže) schválený v prosinci 1929 předpokládal zboření domu čp.111/II kvůli zamýšlenému rozšíření zkoseného vyústění Pivovarské ulice do Pražské ulice.[176] V říjnu 1930 vydala rada stavební povolení pro V. Jirku na chlévky, kolnu, hnojiště a záchody v čp.111/II.[177] V červenci 1931 pak manželé Jirkovi získali na hnojiště a záchody v čp.111/II užívací povolení od městské rady.[178]

Vedle čp.111/II se počátkem 19. století plánovala výstavba dalšího domku. Dne 27. května 1803 se magistrát seznámil s výsledky šetření provedeného obecní komisí a policejním úřadem „v příčině vyšetřeného, před spáleništěm Matěj Ciglerovským, podle domku Bartoloměje Švarce se nacházejícího obecního místa od 7 sáhů v dýlce a 4 sáhů v šířce.“ Město rozhodlo, že „má se to místo Matějovi Ciglerovi proti složení 20 zl. do důchodu [tedy do rozpočtu – pozn. aut.] kontribučenskýho městskýho do vlastnictví, však s tím závazkem postoupené býti, že on ospravedlněn býti nemá, skrze nové stavení světlo Bartoloměji Švarcovi v jeho příbytku odejmouti.“[179] Dům Bartoloměje Švarce byl čp.111/II. Zamýšlený stavební pozemek se tedy nacházel při Pivovarské ulici. Rodina Cíglerových (Ziegler, Cigler) obývala v roce 1816 dům čp.94/II (viz níže). Je otázkou, zda oním zamýšleným stavebním místem byl čp.94/II, nebo dle formulace „před spáleništěm“ spíš pozemek na protější straně ulice, vedle čp.111/II směrem k městu. Tam ovšem k žádné výstavbě nedošlo. Na mapě z roku 1838 stojí čp.111/II izolovaně. Je možné, že to mělo osobní důvody, nebo za tím byly inflační tlaky vrcholících napoleonských válek, které před rokem 1805 takřka úplně zastavily přibývání nových domů v Rokycanech. Jestliže ve 20 letech mezi roky 1785 a 1805 mezi nová čísla popisná na Pražském předměstí přibylo cca 20 domů, pak v období let 1805–1825 možná ani jedno. Zmínka v zápisu z jednání magistrátu o „spáleništi Matěj Ciglerovském“ ovšem nabízí i druhou možnost, že nešlo o novostavbu, nýbrž obnovu staršího domku čp.94/II (viz níže).

V této souvislosti je nutné zmínit dvě „zmizelá“ čísla popisná. Domy čp.96/II a čp.97/II měly dle logiky prvotního číslování z roku 1771 stát někde tady, v Pivovarské ulici. Do roku 1838 zmizely, tudíž stav dle mapy stabilního katastru z toho roku není vodítkem. Je možné, že se nacházely v prostoru velké zahrady náležející k domu čp.88/II na rohu Pražské a Pivovarské ulice, jež vyplňovala velkou část vnitrobloku a mohla vzniknout dodatečným rozšířením na úkor starší zástavby. O zahradě podrobněji viz výše, v popisu původní podoby Pražské ulice na místě sídliště Na Železné. O domě čp.96/II podrobněji též v kapitole „oblast Na Husinci“, kde později mnohem vznikl, na jiném místě, dům čp.96/II.

Zhruba v polovině vzdálenosti mezi čp.111/II a nárožím Pražské ulice stál při jižní (západní) straně ulice ještě dům čp.93/II. Mapa stabilního katastru z roku 1838 ho zachycuje jako spalný (převážně dřevěný) objekt s malým dvorkem (většinu plochy vnitrobloku zabírala Prajzlerova zahrada). Dle čísla popisného šlo o původní zástavbu, která tu existovala již v roce 1771, kdy se zavedlo číslování domů. Dne 10. prosince 1782 magistrát oznamuje dohodu mezi Janem Břehovským a Martinem Pokorným. Šlo o sousedský spor o hradbu u zahrady pana Pokorného a hrušku proti zahradě pana Břehovského.[180] Martin Pokorný se v roce 1778 uvádí jako obyvatel čp.93/II.[181] Lokalizace ale není potvrzena, protože Břehovský se v této době uvádí jako obyvatel domu čp.16/I[182] nebo čp.19/I[183] v ulici Míru. V roce 1788 se zároveň uvádí úmrtí Martina Pokorného, a to v čp.34/II na Pátku.[184] Dům čp.93/II byl zbořen v roce 1929. Dne 12. března 1929 vydala rada povolení k demolici.[185] Na schůzi rady 26. dubna 1929 se opakuje, že z bezpečnostních důvodů se vydá nařízení zbořit čp.93/II.[186] Na zasedání rady 11. června 1929 už se o něm mluví jako o zbořeném. B. Foltovi (majiteli nedalekého rohového čp.88/II) tehdy byla povolena výstavba provizorní hradby na místě zbořeného čp.93/II.[187] Následoval ještě rohový objekt čp.88/II na nároží ulic Pivovarská a Pražská (o něm viz výše, v rámci popisu původní zástavby Pražské ulice před výstavbou sídliště Na Železné).

Na protější severní (východní) straně Pivovarské ulice, zaujímal rohový pozemek na křižovatce s Pražskou ulicí, naproti restauraci Železná, dům čp.68/II. I zde číslo popisné napovídá na existenci domu už před rokem 1771. Na císařském otisku mapy stabilního katastru z roku 1838 ho vidíme jako nespalný, tedy kamenný. Za 1. republiky v domě proběhly některé stavební úpravy. Josef Pergl obdržel stavební povolení 3. dubna 1937. Stavební plány vypracoval Josef Žour. Kolaudace se odehrála 14. července 1937.[188] Svým zkoseným nárožím poměrně značně zužoval Pražskou ulici. V květnu roku 1945 byl poškozen právě kvůli své poloze na exponovaném nároží nárazem amerického tanku. Tehdejší majitel Josef Pergl kvůli tomu žádal národní výbor o vyplacení náhrady.[189] Šlo o patrový dům. Objekt byl zbořen na konci 70. let 20. století kvůli výstavbě sídliště.

Severovýchodně od něj, na nároží Pražské a dnešní Kotyzovy ulice, ještě stála usedlost čp.67/II. V Josefském katastru se připomíná jako „dvůr“.[190] V dubnu 1818 se jako majitel čp.67/II uvádí Vavřinec Frič. Požádal tehdy o udělení měšťanských práv.[191] V roce 1838 ho mapa stabilního katastru ukazuje jako nespalný objekt s rozsáhlým hospodářským zázemím a rozlehlou zahradou. V městském archivu se nachází složka z roku 1897, nazvaná „Titěra František, stavba domu čp.67/II, Pražské předměstí“.[192] Tehdy patrně dům prošel zásadnější úpravou. V městském archivu je uložen ještě spisový materiál z let 1897–1899, pod jménem „Titěra František, přestavba čp.67/II, Pražské předměstí“.[193]

V září 1928 vydala rada povolení na provizorní kůlnu ve dvoře domu čp.67/II pro V. Čubu.[194] Dne 11. června 1930 také radní vydali stavební povolení pro Kamilu Dobrkovskou na stavbu kůlniček v čp.67/II.[195] V polovině srpna 1930 Kamila Dobrkovská dostala i stavební povolení na adaptaci dřevníků na dílnu v čp.67/II. Toto povolení ale obdržela jen za podmínky, že zastupitelstvo schválí dohodu o postoupení části pozemku do regulační čáry na rozšíření ulice č.kat.2911/3 (dnešní Kotyzova ulice).[196] Užívací povolení získala Kamila Dobrkovská od rady na dílnu na nádvoří čp.67/II v říjnu 1930.[197] Užívací povolení na kolničky v čp.67/II bylo vydáno Kamile Dobrkovské radou v listopadu 1930.[198] V 30. letech 20. století před domem čp.67/II vyrostla benzinová čerpací stanice. V březnu 1931 sice obecní správní komise deklaruje, že podá námitku proti rozhodnutí okresního úřadu ze 7. ledna 1931, kterým byla výstavba čerpací stanice firmy Blažek a spol. povolena, na témž zasedání ale členové rady vydali stavební povolení pro benzinovou stanici před domem čp.67/II pro firmu K. Blažek.[199] V zápisu ze schůze obecní správní komise z 26. března 1931 se pak uvádí, že vydáno stavební povolení firmě K. Blažek na benzinovou stanici před čp.67/II, za podmínek stavebního protokolu z 29. prosince 1930 a 28. února 1931.[200] Užívací povolení získala firma Blažek a spol. na benzinovou pumpu před čp.67/II od městské rady v červnu 1931.[201] Lokalita se ale patrně pro tuto živnost neukázala jako vhodná, protože v říjnu 1931 rada řeší žádost firmy K. Blažek a spol. o přemístění pumpy od čp.67/II na Wilsonovo náměstí (dnes Malé náměstí). Radní ovšem žádosti nevyhověli.[202] V roce 1934 město projednává žádost o rozdělení pozemků č.kat.169/1, č.kat.170, č.kat.171/1-3 okolo domu čp.67/II na stavební místa dle žádosti K. Dobrkovské (majitelky čp.67/II) z 5. května 1934. 17. května 1934 se konalo místní komisionelní řízení. Navrhovalo se rozparcelovat pozemky na 5 stavebních míst. 17. května 1934 to rada doporučila ke schválení a na schůzi zastupitelstva v červnu 1934 byl návrh odsouhlasen.[203]

Před zbořením na konci 70. let 20. století byl objekt čp.67/II patrový dům s velkým uličním vikýřem a polovalbovou střechou. Ještě na 3. a 4. čtvrtletí 1964 plánoval národní výbor provést jeho generální opravu (společně s domem čp.171/I v Palackého ulici ve středu města na to mělo jít 109 000 Kčs).[204] V dubnu 1967 se uvádí, že Domovní správa musí v rámci celoměstského závazku na počest 50. výročí VŘSR zajistit v domě čp.67/II instalaci nových vrat.[205] V říjnu 1972 na plénu MěstNV kritizuje pan Čada chování romských nájemníků v objektu čp.67/II. Před týdnem mu prý jedna tamní obyvatelka povídala, že „cikáni“ sekají v kuchyni dříví a že vzhledem k tomu, že záchody jsou pro celý dům společné, musí vždy před použitím chodit s hadrem a kbelíkem a umýt nečistotu.[206]

Zpět ale do Pivovarské ulice, nyní k popisu zaniklé zástavby podél její severní (východní) strany. Zde stála relativně kompaktní řada domů. Vedle rohového domu čp.68/II na křižovatce Na Železné (viz výše) stál dům čp.89/II. Dům s tímto číslem popisným zde zachycuje indikační skica mapy stabilního katastru z roku 1838. Šlo o nespalnou, tedy zděnou stavbu s malým dvorkem.[207] Zaujímala parcelu č.kat.279. Dne 26. srpna 1784 se konalo první kolo licitace (dražby) na „domek po nebožtíkovi Ant. Ulrichovi sub. N. 84“. Žádný uchazeč se ale nepřihlásil. Následujícího dne proto radní rozhodli o přípravě druhého kola.[208] V říjnu 1784[209] a znova v listopadu 1784 se dům Antonína Ulricha opět neúspěšně nabízel v dražbě.[210] Ve zprávě o neúspěšné licitaci z listopadu 1784 se ovšem jednoznačně hovoří o „Ulrichovském domku na Pátku N. 89.“[211] Antonín Ulrich počátkem 70. let 18. století žil v čp.84/II.[212] Není tudíž jasné, zda se prodej týkal tohoto domu, nebo čp.84/II (viz výše), který stál v dnešní Horákově ulici. Nezájem kupců nejspíš trval, protože ještě 9. června 1786 se magistrát zabývá žádostí Benigny Jelínkové o „licitando odprodat majícího domku Antonín Urlichovského“. Obecní rada zopakovala, že 12. června se má uskutečnit licitando (dražba).[213] Kromě toho je tu ještě zpráva z 11. května 1784, ve které se na zasedání rady oznamuje, že „se chalupa Vít [jméno Vít je přeškrtnuto a dopsáno Benedikt – pozn. aut.] Ullrichovská od arte periotis [tedy dle posudku znalců – pozn. aut.] per 350 zlatých vyšacovala [ocenila – pozn. aut.] a že z nedostatku potřebné správy velmi poustne.“ Radní se unesli, že před vyhlášením dražby se mají vyšetřit dluhy, váznoucí na nemovitosti.[214] Benedikt Ulrich žil v Rokycanech na Pátku a měl ve 40. letech 18. století děti, mj. Víta.[215]

Dne 17. května 1822 schválili radní žádost, kterou podal Matěj Trsek, o svolení „das Wohnhaus auf der Pr. V. N. C. 89 c. der Veronika Karásek erkaufen zu dürfen,“ tedy v překladu: „obytný dům na Pražském předměstí N. C. 89 od Veroniky Karáskové koupiti moci.“ Magistrát pouze přidal podmínku, že Trsek musí do roka získat rokycanské měšťanské právo.[216]

Domek čp.89/II zachycuje zde ještě evidenční katastrální mapa z roku 1877, ovšem dodatečné zákresy ukazují, že na parcele došlo k celkové reorganizaci. Patrně zahrnovala zboření domu, respektive zrušení jeho samostatného čísla popisného. Ve sčítání lidu z roku 1890 je ještě dům čp.89/II uveden (majitel Antonín Nosek mladší).[217] Záznamy z archiválií městské provenience z roku 1893 uvádějí, že k domu čp.89/II prý byla roku 1893 přistavěna nová kůlna.[218] Jde o archivní složku z roku 1893, nazvanou „Nosek Antonín, stavba kůlny čp.89/II“.[219] V seznamu domů podle majitelů z roku 1896 se již uvádí, že číslo popisné neexistuje.[220] Dům čp.89/II je potom v 1. polovině 20. století doložen na jiném místě, v prostoru nynějšího sídliště Hrudkovanka (viz výše).

Následoval dům čp.90/II, na mapě z roku 1838 zobrazený jako zděný objekt na malém půdorysu a s nevelkým dvorkem. Dne 21. listopadu 1780 se na obecní radu obrátil Jan Karásek s žádostí o ingros (úřední zápis) na domek na Pátku, který koupil od Doroty ovdovělé Bebrové za 80 zlatých. Radní souhlasili.[221] Dne 31. května 1785 magistrát projednával žádost Jana Karáska o obhlídku stodoly na straně u pana Matěje Lemingera. Radní na místě neshledali žádné závady a Karáskovu žádost zamítli.[222] Patrně šlo o sousedské neshody ohledně technického stavu stodoly zasahující na Karáskův pozemek. Jan Karásek byl dle matrik z oné doby obyvatelem domu čp.90/II.[223] Matěj Leminger zase obýval sousední čp.91/II (viz níže).[224] V městském archivu je uložen spisový materiál z roku 1886, nazvaný „Hrubý Josef, stavba obytného stavení čp.90/II“, a další z roku 1890 pod jménem „Hrubý Josef, nepovolená stavba dřevníku při čp. 90/II, Pražské předměstí“.[225] Dne 1. ledna 1914 byl odhadnut dům na 5500 K, 28. ledna 1929 na 32 000 Kč a 27. května 1931 také na 32 000 Kč.[226]

Dále tu uliční řadu tvořil dům čp.91/II, doložený tu již na mapě stabilního katastru z roku 1838 coby spalný, tedy převážně dřevěný.

Vedle domu čp.91/II je na indikační skice stabilního katastru z roku 1838 zakreslen dům čp.92/II. Šlo o spalný (dřevěný) objekt. Zaujímal stavební parcelu č.kat.276.[227] Vzhledem k souvislé číselné řadě tu existoval určitě již v roce 1771, kdy se zavádělo číselné označení domů. V čp.92/II se v roce 1776 uváděl coby obyvatel kovář Tomáš Chott.[228] Ten původně roku 1771 koupil chalupu čp.65/II (v Soukenické ulici, viz popis zástavby na místě sídliště Hrudkovanka) od Doroty Budínové.[229] Ale už 22. února 1774 ohlásil František Chott, že „oumyslu jest Budinovskou chalupu koupiti.“[230] Dne 27. června 1777 oslovil obecní radu František Chott a žádá o ingros (úřední zápis) „na chalupu od Tomáše Chotta za 140 zlatých koupenou.“ Radní souhlasili.[231] Do čp.65/II se pak skutečně nastěhoval František Chott s manželkou Annou (žili původně v čp.73/II, kde jsou doloženi v roce 1772[232] a 1773.[233] V roce 1778 už prokazatelně bydleli v čp.65/II.[234] Tomáš Chott se následně přestěhoval do čp.92/II, kde určitě bydlel už v roce 1779.[235]

Na jednání obecní rady 5. června 1778 požádal Tomáš Chott o přednesení své, blíže neupřesněné žádosti. V zápisu se schůze radních se doplňuje, že „učinili relati [podali zprávu – pozn. aut.] páni commissaři, že by to nově vystavený opus [dílo – pozn. aut.] od něho jak publico [tedy veřejně – pozn. aut.], tak tamním p. měšťanům na překážku bylo.“[236] V jiném zápisu z téže schůze obecní rady 5. června 1778 se upřesňuje, o co šlo. Při „shlédnutí téhož přistaveného přístřešku u chalupy Tomáše Chotta se vynašlo, že to jak publico, tak všem a obzvláštně p. Matějovi Lemingerovi [majitel vedlejšího čp.91/II – pozn. aut.] na škodu celý, proto že by do stodoly jezditi nemohl, když na 1 a půl sáhu do cesty stoupil, tudy cestu tak zoužil, že by jedna fůra druhej vyhnouti nemohla. Následovně jemu se to folkovati [tedy pokračovat – pozn. aut.] nemůže.“ Konšelé dodali, že přístavba se musí hned zrušit. Chott žádal magistrát, „by jemu to zanecháno bylo, proto že kovář takového přístřešku při kování koní v čas deště velmi potřebuje a jemu taky na chalupě skrze zahánění deště velká škoda se činí.“ Radní ovšem setrvali na svém stanovisku.[237]

Dne 26. září 1820 radní projednali zprávu o požárních závadách v domech. Šlo o dveře („Thüren“). Magistrát pak majitelům nařídil jejich zazdění, což měl na náklady vlastníků provést zednický mistr Nový. Kromě toho obdrželi pokutu 5 zlatých. Mezi těmito nemovitostmi se uvádí i dům čp.92/II.[238]

Nejspíše brzy po polovině 19. století dům čp.92/II zanikl. Ve sčítání lidu z roku 1857 už není na Pražském předměstí čp.92/II doloženo.[239] Evidenční katastrální mapa z roku 1877 tu vůbec nezobrazuje zastavěnou plochu. Parcelní číslo č.kat.276 zmizelo a plochu bývalého čp.92/II nejspíše vyplňovala jen zahrada. Na přelomu 19. a 20. století získala toto číslo popisné novostavba na nároží ulic Pivovarská a Horákova, poblíž železničního viaduktu (viz níže). Místo domku čp.92/II zaujal okolo roku 1910 nový dům čp.264/II. V městském archivu se nachází složka z roku 1910, nazvaná „Österreicher Leopold, stavba domku č.kat.169/1“.[240] Číslo parcely odpovídá lokalitě a dle sčítání lidu z 31. prosince 1910 již byl Leopold Österreicher evidován coby majitel čp.264/II, takže dům již byl dokončen.[241] V květnu 1929 rada vydala povolení na prádelnu v čp.264/II pro L. a E. Österreicherovi.[242]

Dál směrem z města se ještě počátkem 20. století (dle reambulace evidenční katastrální mapy z roku 1877, která obsahuje zákresy cca do roku 1910) rozkládala jen větší nezastavěná zahrada. Někdy okolo 1. světové války byla do ní situována novostavba domu čp.306/II. Karel a Marie Floriánovi z čp.306/II obdrželi 26. dubna 1930 stavební povolení na zbudování stájí u domu, dle plánu Štěpána Wolfa.[243]

Následovaly dva starší domy čp.94/II a čp.95/II. Oba jsou zachycené na mapě stabilního katastru z roku 1838 jako spalné (dřevěné) stavby. Jejich čísla popisná zapadají do souvislé řady a poukazují tudíž na to, že šlo o původní zástavbu, která zde existovala už v roce 1771, když se zaváděla domovní čísla.

Dům čp.94/II obývala počátkem 19. století rodina Cíglerových. Dne 25. června 1813 řešili radní na schůzi magistrátu žádost Matěje Zieglera „seine 2 Wohnhäusel samt Scheuer, 4 str. Feld und 8 Hauer Wiese seinem Sohne Anton abtretten zu können,“ neboli „své dva obytné domky včetně stodoly, 4 strychů polí a luk po 8 sekáčů [rozloha luk se udávala na sekáče, tedy podle výměry, kterou dokáže posekat jeden člověk – pozn. aut.] svému synu Antonínovi postoupiti moci.“ Radní to schválili.[244] Antonín Ziegler se v lednu 1816 ženil v čp.94/II.[245] V následujících letech se ale zde příjmení Cigler (Ciegler, Ziegler) nevyskytuje.

Zůstává otázkou, který byl onen druhý dům zmiňovaný Matějem Zieglerem roku 1813. I proto není jednoduché přesně lokalizovat o deset let starší zprávu, kdy se 27. května 1803 magistrát seznámil s výsledky šetření „v příčině vyšetřeného, před spáleništěm Matěj Ciglerovským, podle domku Bartoloměje Švarce se nacházejícího obecního místa od 7 sáhů v dýlce a 4 sáhů v šířce.“ Město rozhodlo, že „má se to místo Matějovi Ciglerovi proti složení 20 zl. do důchodu [tedy do rozpočtu – pozn. aut.] kontribučenskýho městskýho do vlastnictví, však s tím závazkem postoupené býti, že on ospravedlněn býti nemá, skrze nové stavení světlo Bartoloměji Švarcovi v jeho příbytku odejmouti.“[246] Jednoznačné pouze je, že dům Bartoloměje Švarce byl čp.111/II (viz výše). Z formulace o odejmutí světla se zdá, že zamýšlený nový domek měl vyrůst západně od čp.111/II, tedy na protější straně Pivovarské ulice, kde ale dle stavu z roku 1838 žádný dům nestál, jen velká zahrada. Je možné, že druhým Ziglerovským domkem byl čp.95/II těsně sousedící s čp.94/II. Jde ovšem jen o hypotézu.

Domu čp.94/II se týká ve fondech městského archivu uložený spisový materiál z roku 1900, pod jménem „Pechová Anna, přestavba domu čp.94/II, Pražské předměstí“, a další z roku 1906, pod jménem „Liška František, přestavba čp.94/II, Pražské předměstí“. Složka z roku 1907 pak pojednává o věci „Florián Karel, stavba hospodářského stavení na č.kat.169/3“.[247] Tato parcela se nacházela zde, severně od Pivovarské ulice. Karel Florián je ve sčítání lidu z roku 1910 uváděn coby vlastník čp.94/II.[248] Další spis z fondů městského archivu z roku 1910 je pak označen „Florián Karel, stavba dřevěné kůlny čp.94/II, Pražské předměstí“.[249] Dům čp.94/II byl dle údajů z roku 1921 majetkově propojen se sousedním čp.306/II. Jeho majitelem byl Karel Florián, ale objekt nebyl obývaný.[250] Majetkové propojení trvalo i dle stavu cca z roku 1945.[251] Zdá se, že po výstavbě sousedního nového obytného domu čp.306/II byla původní usedlost čp.94/II upozaděna. Zajímavé také je, že čp.94/II už nebyl zaznamenán na mapě cca z roku 1976,[252] tudíž zanikl ještě před demolicemi zdejší zástavby kvůli sídlišti Na Železné.

Dům čp.95/II ještě cca v roce 1976 stál.[253] V městském archivu se nachází složka z roku 1900, nazvaná „Steiner Hynek, přestavba domu čp.95/II, Pražské předměstí“. Pak následovala patrně důkladnější stavební proměna, protože spisový materiál ve fondu městského archivu z roku 1905 je označen „Folk František, stavba domu čp.95/II, Pražské předměstí“, a další z roku 1907 nese jméno „Folk František, stavba stodoly čp.95/II, Pražské předměstí“.[254] Václav Folk získal 7. února 1920 povolení na stavbu chlévů a kolny u čp.95/II, dle plánů Josefa Nováka. Ve 20. letech 20. století také byla provedena výměna střešní krytiny šindel za eternit.[255]

Další, mladší domy stávaly při severní straně Pivovarské ulice v místech dnešního vyústění ulice K Řece, poblíž areálu tehdejšího měšťanského pivovaru. Dům čp.172/II pocházel ze 70. let 19. století. V matrice je poprvé zaznamenán 26. října 1877, kdy se tu narodila dcera jistého Josefa Bouše.[256] Na mapě z roku 1877 už byl zachycen. V roce 1919 u čp.172/II proběhla výstavba nového chléva, kolny a záchodu dle plánů Josefa Nováka. Dům měl dle stavu z roku 1910 dva spolumajitele a byl i funkčně rozdělen na objekty čp.172a a čp.172b.[257] Spolumajitelé domu čp.172/II v Pivovarské ulici manželé Václav a Anna Dardovi a Václav a Marie Lepíčkovi 16. března 1932 požádali o rozdělení parcely č.kat.276 na dva samostatné domy, protože užívání objektu už stejně fakticky bylo rozděleno.[258] Dne 31. března 1932 rada doporučila věc ke schválení, ale připomněla, že rozdělení domu čp.172/II na dvě parcely lze povolit jen po předchozím parcelačním řízení a za podmínky, že obě rozdělené budovy budou mít do budoucna zákaz nástaveb.[259] Dne 4. dubna 1932 oznámilo město podmínky, za kterých povolí rozdělení. Mimo jiné nesmělo být přistavováno 1. patro, protože obě části stávajícího domu měly mít úzké uliční fronty, a musela se dořešit otázka komínu. 28. července 1932 žadatelé podali formální žádost. 2. srpna 1932 se konalo parcelační řízení. 4. srpna 1932 doporučila rada věc ke schválení a zastupitelé pak vydali souhlas.[260] Dne 2. února 1933 bylo vydáno obývací a užívací povolení pro V. Dardu na stavební úpravy v čp.172/II, jehož část obývaná Dardou byla nově označena čp.154/II.[261] Toto číslo popisné sem bylo přeneseno druhotně, protože ještě koncem 20. let 20. století se objekt tímto číslem popisuje jako „Max Hopfengärtner (menší dělnický domek)“ a šlo o dělnickou ubytovnu u bývalé Bedřichovy huti v dnešní ulici U Pekáren na Jižním předměstí.[262] Za domem ještě stálo nádvorní stavení, které za Protektorátu dostalo samostatné číslo popisné čp.640/II. Patrně šlo o starší objekt nádvorního obytného domu, vzniklý v letech 1926–1928. Václav Lepíček na něj získal povolení 15. února 1926. Novostavba dle projektu Josefa Nováka byla zkolaudována 5. března 1928.[263] Dne 9. března 1928 rada vydala užívací a obývací povolení V. Lepíčkovi na nádvorní obytnou budovu v čp.172/II.[264] V archivu stavební městské kanceláře jsou zápisy o drobných úpravách domu čp.640/II, datované do složky z let 1943–1944.[265] Seznam majitelů domů cca z roku 1945 uvádí pro oba domy (čp.640/II a čp.172/II) stejného majitele (Václav Lepíček).[266] Dům čp.640/II zachytila ještě mapa města cca z roku 1976,[267] takže musel být zbořen až krátce poté v rámci demolic kvůli výstavbě sídliště. Mezi objekty čp.640/II a čp.154/II je na mapě cca z roku 1976[268] zakreslen i další nádvorní objekt čp.656/II. V seznamu majitelů domů z doby okolo roku 1945 ještě není uveden, tudíž musel vzniknout zhruba na přelomu 40. a 50. let 20. století.

Vedle stál jako poslední stavba v této uliční frontě dům čp.171/II. Nacházel se na rohu servisní komunikace, která z Pivovarské odbočovala (a dodnes odbočuje) do areálu pivovaru.[269] V matrice je dům s číslem popisným čp.171/II poprvé zaznamenán 2. října 1877, kdy tu zemřela manželka Františka Baura.[270] V městském archivu se nachází složka z roku 1878, nazvaná „Scheibl Petr, stavba hrnčířské pece při čp.171/II, Pražské předměstí“.[271] Revidovaný regulační plán (viz níže), schválený v prosinci 1929 předpokládal, že domy čp.171/II a čp.172/II výhledově ustoupí do lepší regulační čáry tak, aby umožnily rozšíření Pivovarské ulice.[272]

V bloku mezi dnešními ulicemi Pivovarská, Pražská a Kotyzova, stál vedle tehdejšího domu čp.67/II (viz výše) ještě objekt čp.500/II. Nacházel se na nároží Kotyzovy a Pražské ulice, v místě nynějšího parkoviště naproti domům čp.801/II a čp.613/II. Vznikl v 2. polovině 30. let 20. století. 12. září 1940 vydala rada povolení na přístavbu prvního patra na tento dům. Majitelem byl tehdy J. Ulč.[273] Dne 4. dubna 1941 Josef Ulč podal žádost o zřízení autodílny, včetně benzinové čerpací stanice.[274] Ještě cca v roce 1976 zde fungovala autoopravna (zakreslena na mapě města zhruba z onoho roku).[275] Přímo na místě dnešního učňovského internátu v Kotyzově ulici pak stál dům čp.226/II z první dekády 20. století. V městském archivu se nachází složka z let 1905–1906, nazvaná „Pechová Anna, přístavba domu čp.226/II, Pražské předměstí“.[276] Vzhledem k hodnotě čísla popisného ale muselo jít spíše o novostavbu než přístavbu (pokud nejde o omyl v čísle). 26. června 1927 rada vydala stavební povolení na stavbu chlévu a kolny u čp.226/II pro J. Forejta.[277] Dne 27. července 1927 radní vydali J. Forejtovi na stavbu chléva u čp.226/II obývací a užívací povolení.[278] V únoru 1932 rada nevyhověla žádosti majitelů domů čp.226/II a čp.265/II (majitelka B. Svobodová) o zřízení kanalizace.[279]

4.1.6. Snahy o regulaci Pivovarské ulice do výstavby sídliště Na Železné

Už za první republiky se uznávalo, že zástavba ani proporce Pivovarské ulice nepostačují potřebám rozvoje města i dopravy. Ačkoliv tudy do Rokycan přicházela okresní silnice od Dobříva, vyústění Pivovarské ulice do křižovatky u hostince Železná bylo nedostatečné. Na rozdíl od současnosti vedla Pivovarská ulice o zhruba 20–30 metrů jižněji, takže neexistovala nynější logická křižovatka, kde se potkávají ulice Pivovarská, Pražská a Soukenická. Místo toho Pivovarská ulice ústila přímo proti hostinci Železná do křižovatky ve tvaru T. Jakékoliv odbočování zde bylo problematické, kvůli rostoucí frekvenci na státní silnici od Prahy i šířkově nedostatečným vozovkám. Šlo o úzké hrdlo městské dopravy. Podobně jako v případě Pražské ulice byla i Pivovarská ulice předmětem dílčích regulačních zásahů a plánů již dávno před výstavbou sídliště.

11. června 1928 vydala rada povolení B. Foltovi na opravu hradby u zahrady č.kat.167. Zastupitelstvu zároveň doporučila změnu regulační čáry v Pivovarské ulici dle návrhu městské technické kanceláře.[280] Městská technická kancelář pak opravdu vypracovala návrh změny regulace a polohy v Pivovarské ulici od čp.68/II a čp.88/II k čp.171/II a v části Pražské ulice. Pivovarská ulice ve zmíněném úseku byla nově navržena v šíři 14 metrů, místo dosavadních 10 metrů. Rozšíření se odůvodňovalo i tím, že od domu čp.171/II k železničnímu viaduktu už měla Pivovarská ulice šířku 14 metrů. Vyústění Pivovarské do Pražské ulice se nyní navrhovalo zkoseně tak, aby se v budoucnosti, po zboření domu čp.88/II, ulehčilo dopravě. Předpokládáno bylo i zboření domu čp.111/III a ustoupení domů čp.172/II a čp.171/II. Mírné úpravy projekt předpokládal rovněž v Pražské ulici, kde měl ustoupit do lepší regulační čáry dům čp.85/II (hostinec Na Šumavě). 11. června 1929 byly navržené změny uveřejněny.[281] Zastupitelstvu se doporučovalo změnu regulačního plánu u domu čp.89/II a zahrady č.kat.167 schválit.[282] Dne 9. září 1929 podal Bohumil Folta z čp.82/II (zároveň majitelem zahrady č.kat.167 – tedy výše uvedené Prajzlerovic zahrady, která zabírala větší část bloku mezi ulicemi Horákova, Pražská a Pivovarská) proti záměru námitky, kterými se 4. října 1929 zabývala rada. Výsledkem bylo ujednání, že Folta bude moci zbořit hradbu na č.kat.167 a postavit novou hradbu 2 metry za regulační čárou s tím, že ji do regulační čáry posune, až bude potřeba stavebně a v souladu s regulačním plánem využít pozemek č.kat.167.[283] V prosinci 1929 nový regulační plán pro tuto část města schválilo zastupitelstvo.[284]

Změny, které předpokládal regulační plán z konce 20. let 20. století, mohly ve své době působit energickým a koncepčním dojmem, ale přesto se nestaly vodítkem budoucího urbanistického vývoje. Ten probíhal ještě několik dekád spontánně a evolučně, aby byl v poslední čtvrtině 20. století vystřídán revoluční proměnou, při níž i tato část Rokycan zcela zanikla a byla nahrazena panelovým novotvarem.

4.2. Příprava výstavby sídliště Na Železné

O tom, že v této části Pražského předměstí dojde k hromadné bytové výstavbě, se uvažovalo již od konce 60. let. V roce 1969 MěstNV deklaruje záměr provést výstavbu do roku 1975.[285] Podle předběžného harmonogramu bytové výstavby mělo sídliště Na Železné vyrůst v letech 1970–1971 a obsahovat 156 bytových jednotek.[286] V září 1969 se uvádí kapacita staveniště na Pražském předměstí 140 bytových jednotek. ONV měl provést detailní výběr lokality ještě v roce 1969. Vlastní výstavba obytného celku „Pivovar“ by následovala v letech 1971–1973.[287] Přípravné práce na výstavbě 140 bytových jednotek Pivovar byly zahrnuty do návrhu prováděcího plánu MěstNV na rok 1970 (zveřejněn v prosinci 1969). Měl je realizovat ONV.[288] O přesné kapacitě a lokalizaci nového sídliště zatím nebylo rozhodnuto. Na plénu MěstNV v červnu 1970 se oznamovalo, že otázka další výstavby na Železné není dosud vyjasněna.[289] V listopadu MěstNV se mluví o poněkud volnějším tempu výstavby. Veškerá bytová výstavba se totiž v několika následujících letech měla soustředit na projektované sídliště na Jižním předměstí a teprve po jeho dokončení se mělo pokračovat na Pražském předměstí.[290] V roce 1971 se mluví již konkrétněji o přípravě výstavby sídliště v prostoru u Železné, tedy východně od Pražské ulice, naproti starobylému hostinci Na Železné čp.69/II.[291] Nastupující populační vlna husákovské normalizace si vynucovala urychlenou bytovou výstavbu, kvůli předpisům pro ochranu zemědělské půdy umisťovanou na místo přežilé „buržoazní“ zástavby. V roce 1974 se počítá se zahájením investice už v 6. pětiletce (tedy v letech 1976–1980), přičemž sídliště mělo být dokončeno roku 1980.[292] Tak rychle to ve skutečnosti nešlo. V říjnu 1973 se v materiálech pro jednání pléna MěstNV uvádí, že výstavba naproti Železné byla pozastavena.[293] Na přelomu let 1973–1974 (mezi 18. prosincem 1973 a 22. lednem 1974) se projektem zabývala rada MěstNV. Uložila vedoucímu odboru výstavby, aby vyvinul maximální úsilí na přípravu staveniště Na Železné.[294] I přes několikaletý odklad ale nakonec vize komunistických architektů došly uskutečnění.

V únoru 1975 se uvádí, že na místě sídliště u Železné už byl proveden výkup domů. Uvolnění stávající zástavby pro provedení demolic se plánovalo do října 1977. Městu tím vznikla potřeba 52 náhradních bytů.[295] Podle jiného pramene proběhly výkupy pozemků a objektů až v letech 1976–1977.[296] V roce 1976 se poprvé uvádí skutečný finální počet bytů nového sídliště (494) a také byly zveřejněny podrobné obrysy investiční akce. Měla sestávat ze dvou etap. V 1. etapě by šlo o přípravné práce, tedy demolice, přeložky inženýrských sítí a komunikací. 1. etapa měla podle plánu začít v říjnu 1977 a 2. etapa by následně obsahovala vlastní výstavbu bytů, s plánovaným zahájením v květnu 1978 a dokončením v květnu 1981. Celkové náklady se vyčíslovaly na 80 616 000 Kčs.[297] Výstavbu sídliště prý vzhledem k potřebám města prosadil ONV na KNV.[298] V prosinci 1976 se uvádí, že v prostoru budoucího sídliště už došlo k výkupům pozemků. Zapotřebí bylo 54 náhradních bytů pro vystěhování obyvatel demoličního pásma. Přesný počet obyvatel demoliční zóny a jejich požadavky na řešení náhradního bydlení byly konkretizovány na jednání zástupců Krajské inženýrské organizace s občany, které se konalo 8. prosince 1976. Do konce srpna 1977 mělo dojít k vystěhování všech zdejších domů. Náhradní byty měly být k dispozici v březnu 1977.[299] Už někdy mezi srpnem a listopadem 1976 rada MěstNV vydala příkaz, aby se všechny uvolněné byty v Rokycanech přidělovaly prioritně nájemníkům z demoličního pásma Na Železné.[300] Během 1. pololetí roku 1977 tento razantní přístup zafungoval a v červnu 1977 už chybí najít jen 7 náhradních bytů pro zdejší obyvatele (jinde se ovšem uvádí 12 bytů).[301] Koncem června 1977 jednala o vystěhovávání rada MěstNV a shodla se, že bude nutno prověřit některé konkrétní případy (Josef Giňa čp.67/II, František Hanzlík čp.112/II, Barbora Nosková čp.68/II, Miroslav Čechura čp.84/II, Jaroslav Pivec čp.67/II).[302] Ještě v srpnu 1977, pár týdnů před vypršením termínu, ale nebylo vše hotovo. Rada MěstNV proto znovu uložila vedoucímu odboru KHSO zajistit uvolnění staveniště pro výstavbu bytových jednotek u Železné do 30. září 1977.[303] V říjnu 1977 je zóna budoucího sídliště prakticky vyklizena. Přestěhování odmítal i nadále Jaroslav Pivec z čp.67/II (odborem KHSO proveden 4. října 1977 „výkon rozhodnutí“) a František Hanzlík, který nestihl dokončit výstavbu rodinného domu a požadoval přidělení náhradního bytu.[304]

4.3. Výstavba sídliště Na Železné

V polovině února 1978 započaly výkopové práce.[305] A v březnu 1978 odstartovaly demolice, které byly do konce roku dokončeny.[306] Letecký snímek z konce července 1978 ukazuje, že prakticky celá plocha budoucího sídliště již je zplanýrovaná. Jediné stavby, které zatím stojí je zahradní altán ve vnitrobloku a pak domy čp.88/II poblíž nároží Pražské a Pivovarské ulice (viz výše).[307] Naráz zmizel další kus starých Rokycan. Vlastní výstavba panelových domů začala naplno roku 1979. V polovině roku 1979 byla položena v Horákově ulici provizorní vozovka z panelů, protože po dobu výstavby byl přerušen provoz v Pivovarské ulici, která se stala součástí staveniště.[308] Tyto přípravné práce proběhly jako takzvaná I. stavba nákladem 4 600 000 Kčs.[309] V roce 1979 zároveň probíhala na budoucím sídlišti výstavba trafostanice.[310] Ta byla umístěna v ulici K Řece, naproti nynějšímu domu čp.1007-1008/II. Pak začala II. stavba, tedy vlastní budování sídliště. Vyžádala si nakonec náklady 94 000 000 Kčs (včetně občanské vybavenosti a kotelny).[311] I. i II. stavbu prováděl podnik Pozemní stavby Plzeň – závod 02.[312] Celkem se za rok 1979 plánovalo na sídlišti prostavět 12 000 000 Kčs. [313] Jenže ve skutečnosti tu na I. stavbě bylo proinvestováno 802 000 Kčs a na II. stavbě jen 11 210 000 Kčs (vznikl tak skluz ve výši cca 6 400 000 Kčs).[314]

Ještě před koncem roku 1979 vyrostla hrubá stavba prvního domu, šlo o objekt čp.989-990/II v ulici K Řece, vedle bývalého pivovaru.[315] První měsíce výstavby poznamenaly časté výpadky dodávek materiálu i nedostatek dělníků. Na podzim 1979 už se podařilo zpoždění snížit a v roce 1980 naběhla stavební aktivita do plánovaného tempa, ovšem za cenu odkladu investic do občanské vybavenosti. Jinými slovy, kvůli výstavbě bytů nebyly včas dostavěny nové obchody.[316] V prosinci 1979 žádá na plénu MěstNV Bohumil Opp, aby radní ponechali v jednání s Pozemními stavbami a n. p. Potraviny požadavek co nejdéle udržet otevřenou stávající prodejnu potravin v prostoru sídliště Železná, protože výstavba prý zatím probíhá na druhé straně vozovky.[317] Myšlena je prodejna na jižní straně Nerudova náměstí v oblasti na Pátku. Podle informací z května 1980 výstavba sídliště pokračuje zdárně, problémy jsou jen s možným zpožděním předávky kotelny.[318]

Na jaře 1980 už stály domy na sever od Pivovarské ulice. Kromě prvního dokončeného objektu (čp.989-990/II) v ulici K Řece také již byl nahrubo dostavěn dlouhý blok (čp.982-983-984-985-986-987-988/II) přímo v Pivovarské ulici (foto z r. 2003). Na jih od Pivovarské ulice ovšem v roce 1980 ještě zela zcela prázdná plocha, rozrytá stavební technikou.[319] V roce 1980 došlo k nemilé změně. Na žádost Pozemních staveb z 12. srpna 1980 a po projednání 28. srpna 1980 u místopředsedy ONV, po kladném stanovisku OVÚP i po schválení odborem výstavby ZKNV byly změněny termíny dokončení bytových jednotek i některých objektů technické vybavenosti na sídlišti Na Železné. Konkrétně u objektu č. 5 – tedy čp.986/II v Pivovarské ulici se stanovil nový termín na prosinec 1980. U objektů č. 6 – čp.987/II a č. 7 – čp.988/II v Pivovarské ulici zněl nový termín v listopadu 1980. Termíny, se ovšem týkaly jen dokončení výstavby, nikoliv předání do užívání, které se tak posunulo až na rok 1981 a tedy za rámec pětiletky.[320] Byť šlo o víceméně drobné zpoždění, ovlivnilo to celou aritmetiku pětiletého plánu. V říjnu 1980 měly Západočeské plynárny provádět na sídlišti pokládku plynového potrubí. Postup prací na sídlišti se ale opozdil v důsledku neplnění plánu komplexní bytové výstavby a nástup plynáren na staveniště tak musel být odložen na počátek roku 1981.[321]

V roce 1980 už bylo nicméně na sídlišti odevzdáno 234 bytů.[322] V únoru a březnu následujícího roku se do dokončených bytů nastěhovaly první rodiny.[323] Původně se počítalo, že během roku 1981 bude na sídlišti předáno 346 bytů.[324] V září 1981 se mluví o tom, že sídliště se v současnosti dokončuje.[325] Nebyla to ale pravda. V novém obytném souboru už sice žily desítky i stovky rodin, ale sídliště se ještě několik let dokončovalo. 14. července 1981 nicméně rada MěstNV tajemníkovi národního výboru uložila zajistit ustavení nového občanského výboru v sídlišti Železná.[326] V prosinci 1981 se uvádí, že dokončit zbývá prakticky jeden domovní blok, téměř hotova je i prodejna na sídlišti (má být dokončena v roce 1982). V té době již byly předány objekty čp.982/II, čp.983/II, čp.984/II, čp.985/II, čp.986/II, čp.987/II, čp.988/II, čp.989/II, čp.990/II, čp.993/II, čp.994/II, čp.996/II, čp.997/II, čp.998/II, čp.999/II, čp.1000/II, čp.1001/II, čp.1003/II, čp.1004/II, čp.1005/II, čp.1006/II a čp.1007/II.[327] Chyběly jedině objekty čp.1011/II a čp.1012/II, tedy jeden dům v Horákově ulici. Dokončovací práce patrně také ještě trvaly u panelového domu čp.1003-1004-1005-1006-1007-1008/II, který byl podle jiných pramenů dostavěn až v roce 1982.[328]

V roce 1982 se těžiště prací přesunulo od předávání bytových jednotek k dokončovacím pracím na venkovních a sadových úpravách.[329] Sadové úpravy měly být ve srovnání s předchozími akcemi na dřívějších rokycanských sídlištích kvalitnější. Technické služby začaly vysazovat již vzrostlé stromy tak, aby se omezila hrozba jejich poškození.[330] Dne 26. dubna rada 1983 MěstNV uložila předsedovi komise pro životní prostředí během roku 1983 ukončit výsadbu zeleně v tomto sídlišti. Po dohodě Pozemních staveb a Technických služeb byly finanční prostředky určené na výsadbu zeleně vyplaceny organizaci, která ji měla provést. Na výsadbu stromů odborně dohlížel zahradník z Plzně.[331] Výsadba zeleně zde skutečně proběhla v roce 1983.[332] Na rok 1983 se plánovalo předání posledních 18 bytů, a to po vyklizení jednoho z objektů, kde do té doby existovalo zázemí pro stavaře.[333] V listopadu 1982 se dokončení posledních bytů předpokládá v roce 1983.[334] V listopadu 1983 zase aktualizovaný harmonogram předpokládá jejich předání počátkem roku 1984.[335] Za rok 1983 bylo investováno do výstavby sídliště ještě 4 586 000 Kčs (oproti plánu 4 251 000 Kčs).[336] Sídliště bylo celkově dokončeno roku 1984.[337] Dne 23. ledna 1984 město přidělilo několik bytů v objektu čp.1012/II jako náhradní byty pro obyvatele domů určených k demolici nebo modernizaci.[338]

V době vrcholícího populačního boomu Husákovy éry nebyl ani poměrně velký počet téměř 500 bytů dostačující pro uspokojení všech žadatelů o bydlení. K 31. srpnu 1980 bylo v Rokycanech 239 uchazečů o byt a vzhledem k dalším vlnám demolic původní zástavby v centru města se prudce zvyšovaly nároky na zajištění náhradních bytů pro lidi z demoličních pásem. Z celkového počtu 494 bytových jednotek na sídlišti Železná mělo být dle informace, kterou v říjnu 1980 vzalo na vědomí plénum MěstNV 140 podnikových, 66 družstevních, 60 družstevně-podnikových a pouze 188 komunálních.[339] Podle jiného pramene ze 494 bytů bylo 160 podnikových, 146 družstevních a 188 komunálních.[340] Dle podkladů z konce roku 1981 v Rokycanech trvá nedostatek bytů a k 30. září 1981 je zde 262 nevyřízených žádostí o byt. Z nové výstavby na Železné měl přitom MěstNV k volnému přidělování jen 27 bytů.[341] Tyto byty navíc musel využít z větší části pro umístění rodin z domů, které měly projít rekonstrukcí nebo demolicí. ONV na tento účel přislíbil vyčlenit objekt č. 19 (čp.1011/II) s 18 byty.[342]

Dle rozpisu z prosince 1981 byly byty na sídlišti rozděleny následovně:

čp.	počet bytů	rozdělení bytů
982	18	vojenská posádka
983	18	vojenská posádka
984	18	14 vojenská posádka, 4 VB
985	18	12 VB, 4 RND, 2 Restaurace
986	64	SBDO
987
988
989	24	ŽBC
990	24	20 Kovohutě Rokycany, 4 ŽBC
993	24	Kovohutě Rokycany
994	24	Kovosvit Holoubkov
996	16	Kovosvit Holoubkov
997	16	8 Kovohutě, 1 Geodézie, 2 Zpč. energ. závody Plzeň, 3 ČSAD, 2 Marila
998	16	8 Favorit,1 Zpč. dřevař. závody, 2 Geodézie, 1 Zelenina, 3 Hamiro, 1 Domácí potřeby
999	16	9 Favorit, 2 Zpč. plynárny, 3 Škoda, 1 Marila, 1 montážní podnik Spojů Praha
1000	24	11 ministerstvo nár. obrany, 13 MěstNV (celý objekt ve správě OOBH)
1001	24	16 ministerstvo nár. obrany, 8 MěstNV (celý objekt ve správě OOBH)
1007	16	9 ministerstvo nár. obrany, 2 celní správa, 1 ONV pro OPP, 2 MěstNV, 1 MV SNB
1008	16	9 ministerstvo nár. obrany, 2 ONV vnitro, 4 MěstNV, 3 MV SNB, 1 celní správa
1005		družstevně stabilizační byty
1006		družstevně stabilizační byty
1003		družstevně stabilizační byty
1004		družstevně stabilizační byty

V té době (prosinec 1981) zbývalo ještě rozdělit byty v nedokončeném objektu čp.1011-1012/II v Horákově ulici. Zde měl rozdělení provést ONV.[343] Část bytových jednotek na tomto novém sídlišti byla postavena jako podnikové byty pro podnik Kovohutě Gustava Klimenta, n. p.[344] V bilanci volebního období 1981–1986 se sumarizuje, že výstavba sídliště přišla celkem na 98 800 000 Kčs.[345]

4.4. Popis sídliště Na Železné

4.4.1. Přehuštění zástavby nového sídliště

Na místě dvou bloků předměstské zástavby vznikl soubor většinou osmipodlažních domů (foto z r. 2004). Sídliště Na Železné tak je co do koncentrace lidí, patrně nejhustěji zalidněným urbanistickým okrskem Rokycan.

Svojí koncepcí ukazuje sídliště Na Železné částečný návrat k hodnotám městského bloku. Namísto izolovaných domů sídliště Na Pátku zde jednotlivé domy formují kompaktnější hmotu. Vzhledem k tomu, že hlavní škodu na panoramatu Rokycan už napáchali autoři sídliště Na Pátku, nebylo nové sídliště Na Železné až tolik revoluční. Jen dále zahustilo výstavbu a dovršilo izolaci města od jeho přírodního zázemí na svazích Žďáru. Původní projekt zde počítal se 125 bytovými jednotkami a na severu měl obytný soubor sahat jen k Pivovarské ulici.[346] De facto mělo jít o pouhé rozšíření stávajícího sídliště Na Pátku. Poté byl projekt rozšířen i o oblast mezi Pivovarskou a Kotyzovou ulicí a počet bytů vzrostl na 346 bytů.[347] O tomto počtu se mluví ještě v říjnu 1975 (dokončení plánováno do roku 1980).[348] Kvůli utilitárnímu zájmu ubytovat zde co nejvíce rodin pak ale byl projekt přepracován na finálních 494 bytů, přičemž panelové domy musely být zvýšeny a nahuštěny. Kapacita 494 bytových jednotek se pro budoucí sídliště uvádí v červnu 1976.[349] K jakému převrácení dosavadních měřítek Pražského předměstí došlo kvůli výstavbě panelových sídlišť, ukazuje pohled od železničního mostu přes Padrťský potok. Maximálně jednopatrová bloková zástavba z doby okolo roku 1900 v ulicích Tylova a Wünschova leží nyní ve stínu pochmurné hradby osmipodlažních domů (foto z r. 2003). Vertikály kostela a městské radnice prakticky v pohledech ze svahů na polích pod Žďárem zanikají za panelovou hradbou.

Mimořádně rušivě se na městském panoramatu projevila i výstavba kotelny na naprosto nevhodné, pohledově exponované lokalitě nad bývalým pivovarem (foto cca z r. 2003). Její výstavba byla zařazena do projektu až dodatečně, poté, co byla kapacita sídliště opakovaně zvyšována. Původně se totiž měly nové domy napojit na kotelnu stávajícího sídliště Na Pátku, která je umístěna na boční stěně jednoho z tamních paneláků. Nyní ale bylo nutné zajistit pro sídliště Na Železné vlastní, velkokapacitní zdroj tepla.[350] Už okolo roku 2000 byl provoz v této spekulativně vyrostlé kotelně ukončen, její monstrózní objekty, zejména tovární komín, ale nadále dominují městskému panoramatu (o kotelně viz níže).

4.4.2. Nové ztvárnění Pražské a Horákovy ulice

Sídliště Na Železné sice obnovilo částečně koncept městského bloku, ale nadále trvá na striktním oddělení obytných domů a občanské vybavenosti. V roce 1979 tak začala v Pivovarské ulici vyrůstat přízemní budova prodejny potravin čp.1014/II, zatímco daleko exponovanější uliční frontě do Pražské ulice se ponechala jen čistě obytná funkce.[351] Vedlo to k další promarněné možnosti na vznik živé městské třídy. V prosinci 1981 se uvádí, že téměř hotova je prodejna na sídlišti (měla být dokončena v roce 1982). Na jiném místě téhož dokumentu se hovoří o tom, že prodejna bude předána ještě před koncem roku 1981.[352] Dle zprávy o Výhledu rozvoje služeb, kterou v říjnu 1973 prezentoval na plénu MěstNV Miroslav Poduška, se po dokončení sídliště Na Železné počítalo i se zbudováním provozovny kadeřnictví a holičství.[353] V říjnu 1974 se uvádí, že zmíněná provozovna bude součástí komplexu „zdravotnicko-technických služeb“ umístěného „naproti Železné“.[354] Tato vize ale nedospěla do realizace.

Pražská ulice byla obestavěna dlouhým panelovým domem (foto z r. 2003), byť ozvláštněným pilovitým půdorysem. Jde o objekt čp.993-994-996-997-998-999-1000-1001/II. Jeho výstavba byla dokončena v letech 1981–1982.[355] V tomto gigantickém komplexu se nachází celkem 160 bytových jednotek,[356] což při nadstandardní velikosti zdejších bytů znamená, že na vrcholu populační vlny v první dekádě po nastěhování nájemníků mohlo v tomto jediném domě bydlet přes 500 lidí. V suterénu objektu čp.1000/II je v samostatné místnosti umístěna výměníková stanice.[357] Výstavbou ryze obytného, předimenzovaného a v parteru neodlišeného pilovitého domu byla zmařena možnost kvalitní proměny Pražské ulice. Tato městská komunikace přitom přestavbu potřebovala. Hluboko do 20. století si nesla svá předměstská měřítka polovesnické zástavby. Uvažovat zde o nějaké formě asanace bylo zcela legitimní, ovšem tato šance byla komunistickými plánovači a konformními projektanty zahozena. Podobně v Horákově ulici vznikl roku 1982[358] banální panelový dům čp.1011-1012/II, který zase nijak nevyužil polohy na nábřeží Padrťského potoka, kde se nabízelo vytvoření drobnější zástavby, akcentace nároží ulic Horákova a Pražská a parkové úpravy pobřežní promenády. Nic z toho nuzný normalizační režim se svou estetikou sovětských dělnických nocleháren neuměl a asi ani nechtěl vytvořit.

4.4.3. Ulice K Řece

Naopak relativně koncepčním počinem bylo vytýčení zbrusu nové ulice K Řece. Ta byla trasována napříč dosud nepřístupnými vnitrobloky kolmo od nábřeží Padrťského potoka až do Kotyzovy ulice. Nová ulice tvoří jihovýchodní okraj sídliště. V úseku mezi Pivovarskou a Kotyzovou ulicí byla její předchůdkyní ulice od roku 1953 zvaná U Nového pivovaru.[359] Ta ovšem probíhala poněkud východněji, těsně podél stěny pivovaru. Založení této ulice tak, aby byl rozčleněn dosud příliš rozsáhlý blok, navrhoval již první územní plán města z roku 1892. Plánované zbudování ulice z nábřeží přes Tylovu ulici do Pivovarské ulice se uvádí i v roce 1934 při jednání o výkupu zahrady č.kat.164 u domu čp.81/II.[360] Teprve ale teď, po téměř sto letech, se myšlenka realizovala, ovšem v podmínkách masové panelové výstavby. V ulici K Řece tak vyrostly nevhodné sedmipatrové domy čp.989-990/II (s 48 byty[361]) a čp.1003-1004-1005-1006-1007-1008/II, dokončený roku 1982 (foto z r. 2004).[362]

22. září 1981 plénum MěstNV rozhodlo pojmenovat nově vzniklou ulici K Řece. Už 8. září 1981 jméno schválila rada MěstNV.[363]

4.4.4. Pivovarská a Kotyzova ulice

V Pivovarské ulici vyrostl panelový dům čp.982-983-984-985-986-987-988/II (foto z r. 2003) se 136 bytovými jednotkami.[364] Na severním okraji sídliště pak směrem do Kotyzovy ulice byl postaven ještě internát čp.1026/II (foto z r. 2003).[365] O zbudování podobného ubytovacího zařízení se mluví již v programovém prohlášení MěstNV, OV KSČ a Národní fronty z února 1969.[366] Výstavba internátu zemědělské školy v prostoru sídliště Na Železné měla ale podle vyjádření národního výboru z června 1981 být jednou z těch, které budou prioritně plánovány k realizaci ještě v 7. pětiletce (1981–1985).[367] Internát byl otevřen 1. září 1983. Nabídl 181 lůžek hotelového typu na malometrážních pokojích pro mládež ze Středního zemědělského odborného učiliště.[368] Slavnostnímu otevření přihlížel i tehdejší ministr zemědělství a výživy.[369]

Architektonicky jde o průměrnou stavbu, která se ve vnějším výrazu prakticky neliší od soudobých panelových sídlišť. Šestipodlažní monolit nevyužil charakteru stavby veřejného významu, ani se nepokusil utvořit intimní domov pro učňovskou mládež. Namísto toho zde uprostřed sídliště Na Železné přibyl další panelový dům, od okolního nevábného sídliště oddělený jen plochou nečistých trávníků. Internát je důkazem toho, že v 80. letech 20. století nedokázali tehdejší projektanti překročit limity sériové panelové velkoprodukce. Bez změny režimu a centrálně řízené ekonomiky nebylo možné v takovém systému nabízet, až na výjimky, skutečně autorsky pojatou architekturu.

4.4.5. Změna dopravní infrastruktury v Pražské a Pivovarské ulici (křižovatka Na Železné)

Dosud nepříliš široká Pražská ulice se současně s výstavbou sídliště Na Železné dočkala zkapacitnění, stejně jako na ni kolmá Pivovarská ulice. Ta byla posunuta o několik desítek metrů k severu tak, že vyústila do Pražské ulice přímo naproti Soukenické ulici. Vznikla tak rušná křižovatka. Poprvé se o této myšlence uvažovalo roku 1969, když město projednávalo rekonstrukci silničního uzlu ve městě.[370] V červnu 1969 ideu odsouhlasilo i plénum MěstNV.[371] Celková přestavba křižovatky měla (pod garancí Krajské inženýrské organizace) proběhnout v letech 1975–1980 (tak to předpokládal harmonogram ze září 1969).[372]

Mezitím, do provedení demolice okolní zástavby a korekce trasy Pivovarské ulice, se zvažovala některá dočasná opatření. V říjnu 1972 MěstNV deklaruje plán vyznačit na této křižovatce přechod pro chodce, ale až po plánované úpravě povrchu, protože na tehdy ještě existujících dlažebních kostkách by barva nedržela.[373] Dle vyjádření z prosince 1972 bude odbor dopravy ONV a dopravní inspektorát Veřejné bezpečnosti prosazovat rekonstrukci křižovatky Na Železné v rámci rekonstrukce silnice Praha–Plzeň (odhadováno na jaro 1974). Úprava měla spočívat v položení nového asfaltového koberce místo stávajících dlažebních kostek. V dlouhodobém výhledu bylo osazení světelné signalizace, tedy semaforů (plánováno na rok 1979).[374] Rada MěstNV schválila na jaře 1973 (v období mezi 4. dubnem a 5. červnem 1973) koncepci umístění světelné signalizace v Rokycanech, dle návrhu dopravního aktivu.[375] Rada MěstNV pak požadavek na tyto investice do dopravní infrastruktury předložila ONV a KNV. Semafory měly být umístěny nejen na křižovatce Na Železné, ale i na křižovatkách u sokolovny a u lázní s tím, že by tvořily jednotně koordinovanou automatickou větev. Projekt měl být zpracován v roce 1975 a realizace se plánovala na další pětiletku. Kromě toho bylo do výhledu po roce 1975 zařazeno i zbudování semaforů na křižovatkách u jatek a u Střelnice (automaticky koordinované), nebo na Jižním předměstí (izolovaný semafor bez koordinace s jinými křižovatkami, s pevným programem).[376] V létě roku 1974 (mezi 25. červnem a 20. srpnem) se o záležitosti jednalo na radě MěstNV znovu. Rada souhlasila se změnou pořadí v úpravě křižovatek: jako první měly být světelnou signalizací v podobě semaforů vybaveny křižovatky u Střelnice a u Černé hospody. Úprava křižovatky u Železné byla odsunuta až do výstavby sídliště Na Železné.[377] Ještě v srpnu 1977 rada MěstNV uložila řediteli Technických služeb zajistit realizaci světelné signalizace na křižovatkách.[378] Za přípravu semaforů MěstNV v roce 1977 utratil 157 000 Kčs.[379] Na své schůzi 25. dubna 1978 rada MěstNV vzala na vědomí informaci o jednání z 12. dubna 1978 o realizaci světelného dopravního značení.[380] Projekt se ale neuskutečnil ani u jedné z křižovatek a světelná signalizace nebyla v Rokycanech nikdy zavedena.

Křižovatka Na Železné nakonec byla otevřena v roce 1982.[381] Pivovarskou ulicí byla vedena silnice III. třídy č.11724.[382] Šlo ve své době o nejmohutnější dopravní uzel na území Rokycan. Zejména ústí Pražské ulice ve směru od centra města do této křižovatky bylo pojato velkoryse a se 4 jízdními pruhy šlo o nejširší úsek komunikace ve městě. V roce 1994 byla křižovatka opravena Správou a údržbou silnic. Opravy ale spočívaly jen v asfaltových záplatách a novém vodorovném označení přechodů pro chodce.[383]

4.4.6. Přestavba křižovatky Na Železné na kruhový objezd

Křižovatka po svém vybudování dlouho zůstávala v původních dispozicích z 80. let 20. století. Od počátku 21. století se ale zvažovala její přestavba na kruhový objezd. Křížení hned několika dopravně frekventovaných tahů a zejména setrvalý nárůst místní dopravy byly důvodem pro uvažovanou přestavbu. V únoru 2006 starosta ohlašuje, že už probíhá zpracovávání projektu.[384] Zpracoval ho v říjnu 2005 ing. Václav Hucl.[385] Kruhový objezd měl mít vnější průměr 32 metrů, šířku jízdního pruhu 6 metrů a nouzově pojížděný prstenec o šířce 3 metry.[386] Radní 26. června 2006 uložili odboru rozvoje města předložit analýzu etapizace výstavby kruhového objezdu křižovatky Železná (byť odbor rozvoje města doporučoval prioritně realizovat stavby, na které již je hotova projektová dokumentace, například úpravy komunikací v jiných částech Rokycan).[387] Podle konzultací se SÚS Rokycany bylo reálné, že v roce 2007 budou na výstavbu křižovatky nalezeny peníze. V takovém případě se předpokládalo provedení stavby najednou, během roku 2007, bez etapového budování. Kromě vlastního kruhového objezdu investice měla zahrnovat i pokládku inženýrských sítí (vodovod, osvětlení), zakomponování cyklostezky, nových parkovacích míst a autobusových zastávek a sadové úpravy. Předpokládalo se zúžení stávající komunikace v Pražské ulici. Celkové náklady se vyčíslovaly předběžně na 33 624 640 Kč.[388] Z toho 17 000 000 Kč by financoval kraj a 18 000 000 Kč město.[389] Dne 7. srpna 2006 vzala tyto kalkulace na vědomí rada.[390] Dne 26. února 2007 o přípravě okružní křižovatky jednalo zastupitelstvo.[391]

Podle informací z března 2007 měl být kruhový objezd postaven ještě ve zbytku roku 2007. Odhadované náklady stále činily 33 624 640 Kč, ale místostarosta Jaroslav Mráz připustil, že částka se asi ještě zvýší. V té době již byl hotov i podán první projekt pro stavební řízení a před dokončením byla druhá fáze projektové dokumentace. Průměr objezdu měl dosáhnout 32 metrů. Předpokládané zahájení stavebních prací bylo v letních měsících roku 2007. Součástí investice měla být i náročná přeložka inženýrských sítí mimo obvod objezdu, zároveň se měla provést kompletní přeložka vodovodního potrubí v Pražské ulici. V březnu 2007 ještě není jasné definitivně dopravní řešení ve směru od této plánované křižovatky do Soukenické ulice. Zčásti se předpokládalo povolení provozu v obou směrech, od křižovatky Na Železné ke křižovatce s Dvořákovou ulicí (kvůli lepšímu provozu autobusových linek k nemocnici).[392] Dne 26. února 2007 zastupitelstvo rozhodlo, že středové pole budoucí kruhové křižovatky Na Železné má být osázeno nízkou zelení a menšími stromy a uložilo záměr k realizaci odboru rozvoje města.[393] Dne 28. března 2007 jednala o výstavbě kruhové křižovatky Na Železné opět rada.[394] Dne 10. dubna 2007 rozhodlo zastupitelstvo o použití přebytku hospodaření z minulých let ve výši 4 000 000 Kč, na dofinancování výstavby této křižovatky.[395] Už dříve, v přehledu investičních akcí města Rokycany na rok 2007 se uvádí, že na křižovatku půjde z obecního rozpočtu už v 2. pololetí 2007 18 000 000 Kč.[396] Celkem tak město disponovalo na rok 2007 sumou 22 000 000 Kč.[397]

5. března 2007 započalo územní řízení pro výstavbu křižovatky, dle žádosti Správy a údržby silnic Rokycany z 2. června 2006. Z dokumentace vyplývá, že úpravy komunikací v Pražské ulici se neměly omezit na vlastní křižovatku, ale zahrnovaly celý úsek od mostu přes Padrťský potok až ke křižovatce s Kotyzovou ulicí. V Pivovarské ulici pak měla nová úprava vozovky zahrnout úsek až ke křižovatce s ulicí K Řece.[398] Dne 22. března 2007 bylo územní řízení přerušeno, dokud podavatel neodstraní nedostatky v podkladech. Podle odboru dopravy MÚ totiž nebylo zažádáno o souhlas s podélným uložením sítí. Z projektu taky nebylo jasné, jestli na výjezdu z Nerudova náměstí, na křižovatce ulic Soukenická a Raisova, se má doprava řešit obousměrně nebo jednosměrně.[399] Dne 3. dubna 2007 bylo řízení obnoveno.[400] A 5. května 2007 bylo vydáno územní rozhodnutí, podmíněné například tím, že v dalším stupni projektové dokumentace se upraví šířky jízdních pruhů dle ČSN 73 6110 (maximální šířka jízdního pruhu 2 x 3,5 metrů) v Soukenické ulici. Měla být také zpracována samostatná dokumentace organizačních úprav v Soukenické ulici mezi Nerudovým náměstím a Dvořákovou ulicí. Právě řešení provozu v Soukenické ulici se týkaly připomínky vznesené Petrou Hlávkovou, Marií Hlávkovou a Petrem Hlávkou z čp.116/II, které vyjadřovaly nesouhlas s obousměrným provozem v této části Soukenické ulice. Zjistilo se ale, že projekt kruhového objezdu tento úsek neřeší a proto se mělo provést samostatné posuzování.[401] V dubnu 2007 zástupci města ohlašují, že rozpočet na kruhový objezd se výrazně zvýšil. Z původních 33 624 640 Kč podle dokumentace pro územní rozhodnutí už odhad předpokládaných nákladů překročil 47 000 000 Kč. Původní odhady prý byly podhodnoceny kvůli nedostatečnému geologickému průzkumu, který v roce 2001 řešil jen plochu bezprostředně pod objezdem. Teprve další průzkum zahrnul i geologické podloží v sousedních ulicích a objevily se nároky na zpevnění podloží. Stavbu kromě toho zdražilo i začlenění plánované cyklostezky do zamýšlené křižovatky. Podle starosty Jana Balouna ale platí, že výstavba měla začít v září 2007 a skončit přibližně do roka.[402] Dle vyjádření představitelů města z května 2007 hodlala radnice v roce 2008 provést v prostoru křižovatky také bezbariérovou úpravu přechodů pro chodce, protože lidé si údajně stěžovali na příliš vysoké obrubníky chodníků.[403]

Dne 13. června 2007 započalo stavební řízení na zamýšlený kruhový objezd.[404] Dne 16. července 2007 pak úřad vydal stavební povolení, s termínem dokončení do 31. prosince 2008.[405] Dne 6. srpna 2007 zároveň úřad vydal územní rozhodnutí i stavební povolení pro související investice do obnovy inženýrských sítí v prostoru budoucího kruhového objezdu, konkrétně pro rekonstrukci nízkotlaké plynové přípojky v ulicích Pražská, Pivovarská, Soukenická a K Řece na pozemcích č.kat.1849/1, č.kat.2235/1, č.kat.2767/1, č.kat.2767/2, č.kat.2767/3, č.kat.2767/4, č.kat.2767/5, č.kat.2767/7, č.kat.2767/8, č.kat.2767/11, č.kat.2767/12, č.kat.2901/1, č.kat.2901/2, č.kat.2928/1 a č.kat.167/1 dle žádosti podané firmou ZČP Net, s. r. o. z Plzně 18. června 2007. Sloučené územní a stavební řízení začalo 25. června 2007. V rámci stavby měly být vyměněny staré ocelové plynovody za nové. Jako podmínka bylo stanoveno, že stavba má skončit do 31. prosince 2008. Akce měla být kromě výstavby křižovatky koordinována i se zbudováním chodníků Na Pátku (akce města Rokycany připravená k realizaci v roce 2007).[406]

Dne 20. července 2007 město zveřejňuje záměr vypsat ještě v tomto roce zakázku na rekonstrukci křižovatky.[407] Začátkem srpna 2007 pak skutečně výběrové řízení proběhlo a jako dodavatel byla vybrána firma Dálniční stavby Praha, a. s. s cenou 24 314 505 Kč bez DPH (28 934 261 Kč s DPH), z toho podíl, který mělo hradit město, činil 14 310 190 Kč. Jako technický dozor investora byla vybrána firma Ing. Alexandr Veličin z Plzně za 101 150 Kč. 10. září 2007 bylo předáno staveniště.[408] Kvůli nutnosti koordinovat přestavbu křižovatky s rekonstrukcí plynových sítí došlo ale ke zpoždění akce. Město původně v rozpočtu na rok 2007 u této akce počítalo s výdaji 18 000 000 Kč. Dle výsledku výběrového řízení na stavbu měl finanční podíl města činit jen 14 310 190 Kč, ale nakonec se za rok 2007 stihlo utratit jen 3 952 560 Kč.[409]

Výstavba křižovatky byla jednou z největších investic města v té době a částečná uzávěra klíčového silničního uzlu si vynutila dočasně zásadní změny v dopravním režimu v celých Rokycanech. Podle oficiálních informací, které město zveřejnilo 3. října 2007, byla výstavba křižovatky Na Železné rozdělena do šesti etap. První tři měly probíhat ještě v roce 2007 (zhruba do konce listopadu) a zbylé tři etapy na jaře 2008. V současnosti prý probíhá první etapa, kdy se provádějí výkopy pro vodovod a plynovod. Doprava už tehdy byla částečně omezena v místech vedení sítí. Současně už byla připravována náhradní trasa pro chodce po jižní straně Pražské ulice. Ve druhé etapě se plánovalo uzavření levé poloviny Pražské ulice a celé Soukenické ulice. Provoz měl probíhat obousměrně v jižní polovině Pražské ulice a skrz Jiráskovu ulici, která měla být dočasně obousměrná. Předpokládalo se, že dosavadní chodník po jižní straně Pražské ulice bude uzavřen a chodci se měli pohybovat po nové trase vytvořené v první etapě. Během této etapy se měla taky vytvořit podstatná část vlastního prstence kruhového objezdu, část nově rekonstruované Pražské ulice i Soukenické ulice a nová dešťová kanalizace. Ve třetí etapě se plánovala uzávěra jižní poloviny Pražské ulice a vedení provozu podél severní strany jednosměrně (na Prahu). Provoz ve směru na Plzeň měl být veden ulicí Soukenická. V této etapě se předpokládalo, že bude dokončena zbývající část kruhového objezdu a Pražské ulice. Dokončit se také měla pokládka podkladních vrstev vozovky z hrubého asfaltu tak, aby mohla být na komunikaci už zajišťována zimní údržba. Čtvrtá, pátá a šestá etapa naplánovány v období 1. duben 2008 – 30. červen 2008. Během nich byly naplánovány úpravy Pivovarské ulice a pokládka svrchních vrstev asfaltu na všech komunikacích, sadové úpravy a dokončovací práce.[410]

Počátkem září 2007 rekonstrukce křižovatky začala, nejprve jen první symbolické práce a počátkem října 2007 již probíhají v celé lokalitě masivní výkopové práce. Na chodníku podél Pražské ulice, podél její západní strany, (směrem k Padrťskému potoku) byla sejmuta dlažba, asfaltový kryt vozovky rozrušen četnými výkopy, výkopy byly též v Pivovarské ulici a na Nerudově náměstí. Počátkem února 2008 je uprostřed křižovatky již hotov obrys středového pole. Podél západní strany Pražské ulice a na Nerudově náměstí již jsou položeny obrubníky vyznačující obrysy budoucích chodníků, vozovky, parkovacích míst a cyklostezky.[411] Koncem roku 2007 došlo na stavbě k jistému zpoždění prací. V prosinci 2007 proto proběhlo jednání s dodavatelskou firmou i se Správou a údržbou silnic Rokycany. Zpoždění prý dosáhlo cca tří týdnů a bylo zapříčiněno komplikacemi s podzemními sítěmi. Výsledkem schůzky byla dohoda, že stavba bude za příznivého počasí pokračovat i přes zimu, třebaže podle původní smlouvy měly být práce až do 1. dubna 2008 přerušeny.[412] Postup prací pak urychlila mírná zima v sezóně 2007/08. Původně měla být stavba do konce března přerušena. V březnu 2008 ale město oznamuje, že se nyní úspěšně dohánějí zpoždění, která na podzim způsobily práce na podzemních sítích. Už je prý v provozu část nového veřejného osvětlení, dokončována dlažba velké části chodníků v Pražské a Soukenické ulici a do konce března 2008 měla být vyasfaltována i západní polovina Pražské ulice, část kruhového objezdu a ulice Soukenická. Problémy s podzemními sítěmi jsou údajně už z velké části vyřešeny a zbývalo vybudovat pouze nové plynové potrubí podél Pražské ulice, přičemž toto potrubí mělo být položeno mimo prostor vozovky.[413]

V 2. polovině února 2008 už jsou podél západní strany Pražské ulice instalované nové stožáry elektrického osvětlení. Na jaře 2008 práce pokročily natolik, že se doprava v Pražské ulici převedla do hotového západního pruhu vozovky. Hotová byla i komunikace v Soukenické ulici a polovina vlastního prstence kruhového objezdu.[414] Ke změně dopravního řešení, tedy převedení provozu do západní strany Pražské, došlo od 21. března 2008. Provoz ale byl zjednosměrněn, takže tato ulice po několik dalších měsíců sloužila pouze pro dopravu směrem z centra města na Borek a Prahu, ale s odbočkou přes ulice Soukenickou, Dvořákovu a Mládežníků.[415] Další fáze výstavby křižovatky si od soboty 17. května 2008 vyžádala změnu dopravního režimu. Ve směru od centra města bylo nově možno odbočit vpravo ve směru na Strašice, přičemž provoz ve směru do Strašic i ze Strašic provizorně řídily světelné semafory. Vozidla přijíždějící od Strašic a dále pokračující Soukenickou ulicí do centra města začala kruhový objezd projíždět zleva, nikoliv zprava jako doposud. Ve směru od Prahy bylo nyní možno na křižovatce odbočit pouze doprava. Tato změna měla platit do konce výstavby kruhového objezdu.[416] Termín dokončení prací na rekonstrukci křižovatky byl stanoven ve smlouvě s prováděcí firmou do 30. června 2008.[417]

Po dokončení křižovatky v roce 2008 byl zaveden v úseku Soukenické ulice od křižovatky Na Železné až ke křižovatce s Dvořákovou ulicí trvale dvousměrný automobilový provoz, čímž se výrazně zjednodušil dopravní režim v této části Rokycan. Úprava rozpočtu města z 28. ledna 2008, přijatá zastupitelstvem 10. března 2008, zahrnovala i oddělení prostředků na studii zobousměrnění ulice Soukenická ve výši 35 000 Kč z celkového objemu prostředků na projektové dokumentace.[418] V souvislosti s rekonstrukcí křižovatky došlo i ke zrušení přechodu pro chodce přes Pražskou ulici u mostu přes Padrťský potok v úrovni ulice Horákova a Na Pátku. Dle policie šlo o místo se zvýšenou nehodovostí. Přechod nahrazen místem pro přecházení, tedy bez vodorovného značení a bez přednosti pro chodce.[419]

Technickými změnami procházel i úsek Pražské ulice. V roce 1983 Technické služby v Pražské ulici nainstalovaly nový typ žárovek na veřejném osvětlení.[420] Na rok 1986 chystaly Technické služby provést opravu veřejného osvětlení v Pražské ulici.[421] V roce 2006 město začalo chystat koncepci rekonstrukce veřejného osvětlení v obci. Zjištěno, že průměrné stáří jednotlivých uličních osvětlovacích soustav je 30 let. To je právě na hranici minimální životnosti udávané odborníky. Po konzultaci s firmami Rumpold, Elektro-Zajíček a s projektantkou ing. Dobiášovou byly vymezeny nejproblémovější úseky, kde mělo osvětlení v nejbližší době projít rekonstrukcí. Jedním z těchto úseků byla i Pražská ulice, a to od křižovatky Na Železné ke křižovatce s Luční ulicí. Hrubý odhad rekonstrukce osvětlení zde činil 700 000 Kčs. 24. dubna 2006 odsouhlasila vznik seznamu urgentních úseků veřejného osvětlení i rada města a navrhla zařadit jeho výměnu do plánu investičních akcí na rok 2007.[422]

Od 1. srpna 2019 začal na bývalé státní silnici II/605 na průtahu městem Rokycany platit zákaz vjezdu tranzitujících nákladních automobilů nad 12 tun váhy a byly zde osazeny příslušné značky. Město tak uspělo v dlouhodobém tlaku na regulaci průjezdu kamionů, protože řidiči nákladních vozů se takto často vyhýbali placení dálničního mýta. Výjimku ze zákazu získaly pouze vozy zajišťující zásobování.[423]

4.4.7. Další stavební vývoj sídliště Na Železné

Vzhledem k tomu, že sídliště Na Železné patří k nejmladším zbudovaným v éře komunistické vlády, nebyly po roce 1989 tlaky na opravy, rekonstrukce a stavební úpravy tohoto obytného souboru akutní. V prvních letech po pádu režimu docházelo spíše k drobným opravám, které postupně zesilovaly od počátku 21. století, kdy došlo v souvislosti s privatizací zdejšího bytového fondu k vlně investic do opláštění jednotlivých panelových domů.

Už v listopadu 1997 začala firma Tangenta z Českých Budějovic provádět odstraňování statických závad a zateplovací práce na panelovém domě čp.982-988/II v Pivovarské ulici. Investici zaplatilo město.[424] V roce 2006 proběhla instalace zateplovací fasády na domě čp.1007-1008/II v ulici K Řece. Počátkem dubna 2006 již byl objekt pod lešením a částečně nainstalován plášť, zatím bez povrchové barevné úpravy. Koncem dubna 2006 práce stále pokračují. Počátkem května 2006 již na východní straně objektu (směrem do ulice K Řece) instalace fasády, včetně barevné úpravy, dokončena. Na opačné straně domu (do vnitrobloku) se stále pracovalo a zůstávalo tam lešení.[425] V roce 2006 se úpravy fasády dočkal i objekt čp.1011-1012/II v Horákově ulici. Koncem září 2006 již hotova rekonstrukce severního průčelí (včetně barevné úpravy). Na jižní straně objektu (směrem k Padrťskému potoku) zatím zůstávalo původní panelové průčelí. V 1. polovině listopadu 2006 i zde už ale probíhá instalace zateplovací polystyrenové fasády, zatím jen lešení a částečné pokrytí polystyrenovými deskami, bez povrchové barevné úpravy. Souběžně v 1. polovině listopadu 2006 probíhá i instalace polystyrenového obalu fasády na domě čp.1001/II, respektive na jeho užší jižní části, obrácené k Padrťskému potoku. I zde zatím jen lešení a částečné položení sádrokartonových desek, chybí barevná povrchová úprava.[426] V témž roce prošel rekonstrukcí fasády i objekt čp.982-983/II v Pivovarské ulici. V 2. polovině června 2006 již je na severní straně objektu (směrem do Kotyzovy ulice) postaveno lešení a probíhá pokládka polystyrenových bloků (zatím jen do úrovně 3. patra a bez povrchové barevné úpravy). Počátkem července 2006 byla instalace sádrokartonu na severní straně domu dokončena a probíhá barvení svrchní fasádní vrstvy. Počátkem srpna 2006 je již rekonstrukce fasády objektu zcela dokončena a lešení sejmuto.[427] Okamžitě nato se práce na rekonstrukci fasády přesunuly na sousední obytný dům čp.984-985-986/II v Pivovarské ulici. Počátkem srpna 2006 již na jižní straně domu (do Pivovarské ulice) stojí lešení. Nejvýchodnější úsek objektu (čp.986/II) již měl zčásti instalován izolační opláštění z dřívějška (z 90. let 20. století), proto tam lešení nevyrostlo. Okolo 23. září 2006 již je úprava jižní fasády domu čp.984-985-986/II zcela hotova, lešení zatím zůstává. Na severní straně rekonstrukce vnějšího pláště objektu pokračuje.[428] V létě roku 2007 zahájena rovněž rekonstrukce domů čp.1000-1001/II podél Pražské ulice. V 2. polovině července 2007 již směrem do ulice instalováno lešení, zatím probíhaly jen počáteční práce. Počátkem října 2007 instalace zateplovací fasádní vrstvy pokračuje. Na západním průčelí (do Pražské ulice) stále lešení. Fasádní plášť už položen, chybí ale barevná úprava. Koncem října 2007 už je na uličním průčelí domu čp.1000-1001/II dokončena instalace zateplovací fasádní vrstvy, včetně barevné úpravy a lešení sejmut. Na východním průčelí (do dvora) ale stále zůstávalo lešení.[429] V roce 2008 se práce na rekonstrukci fasádního pláště odehrály na objektu čp.998/II. V polovině září 2008 už akce probíhá a dům je směrem do Pražské ulice obestavěn lešením.[430] V roce 2002 byla prováděna v sídlišti Na Železné firmou S+H pokládka nových teplovodních rozvodů.[431] 25. června 2007 zahájeno společné územní a stavební řízení na akci „Rekonstrukce NTL + přípojky Rokycany ul. Pražská, Pivovarská, Soukenická, K Řece“, na základě žádosti z 18. června 2007. Práce měly probíhat na pozemcích č.kat.1849/1, č.kat.2235/1, č.kat.2767/1, č.kat.2767/2, č.kat.2767/3, č.kat.2767/4, č.kat.2767/5, č.kat.2767/7, č.kat.2767/8, č.kat.2767/11, č.kat.2767/12, č.kat.2901/1, č.kat.2901/2, č.kat.2928/1 a č.kat. 167/1. V rámci této akce mělo dojít k výměně stávajících ocelových plynovodů za nové.[432]

Hlavní změnu, kterou přineslo období po roce 1989, ale bylo to, že domy na sídlišti začaly přecházet do majetku společenství nájemníků. V říjnu 2000 se zastupitelstvo seznámilo s výsledky ankety mezi nájemníky obecních domů čp.982-983/II, čp.984-985/II a čp.1007-1008/II. Zájem o odkup bytu projevilo více než 50 % domácností. Zastupitelé tedy schválili záměr jejich privatizace.[433] Jenže když v únoru 2002 město vyhlásilo konec 1. etapy privatizace obecních domů, konstatovalo, že objekt čp.982-983/II v Pivovarské zůstal neprodán.[434] Až v březnu 2003 konečně zastupitelstvo prodej domu čp.982-983/II odsouhlasilo, a to za cenu 2 823 065 Kč. Zároveň zřídilo věcné břemeno na nemovitost (kvůli výměníkové stanici v suterénu).[435] V dubnu 2002 taky zastupitelstvo schválilo kupní smlouvu na prodej domu čp.984-985/II, včetně uzavření smlouvy o věcném břemenu.[436] Obec celkem do roku 2004 prodala domy čp.984-985/II v Pivovarské ulici, čp.1007-1008/II v ulici K Řece, čp.1011-1012/II v Horákově ulici a čp.1000-1001/II v Pražské ulici.[437] U posledně jmenovaného domu ovšem v listopadu 2004 doporučila městská rada zastupitelstvu zřídit věcné břemeno (výměníková stanice v suterénu).[438] V květnu 2005 již dům čp.1000-1001/II prodán.[439] Prodej domu čp.1011-1012/II za 2 868 061 Kč zastupitelstvo odsouhlasilo již dříve, 20. ledna 2004. I zde v suterénu výměníková stanice, na níž zřízeno věcné břemeno.[440] Rozhodnutím městské rady z 9. května 2005 pak do III. vlny privatizace bytového fondu v Rokycanech zařazen i objekt čp.993-994/II.[441] Kvůli možnému konfliktu s pravidly Evropské Unie (takzvaná veřejná podpora) ale musel být prodej pozastaven až do zpracování nového cenového odhadu. Ten měl zjistit, zda tržní a prodejní ceny domu se neliší o víc než 100 000 euro. Zjistilo se ovšem, že tento rozdíl je vyšší. Konkrétně byla prodejní cena 4 818 207 Kč, zatímco cena tržní 15 292 000 Kč. V lednu 2006 se tím zabývala městská rada.[442] Dne 24. ledna 2006 městské zastupitelstvo navrhlo, že řešením bude jen prodej jednotlivých bytů do osobního vlastnictví.[443] V lednu 2007 pak zastupitelstvo města souhlasilo s individuální privatizací bytů v tomto objektu.[444]Dne 26. února 2007 odhlasovali zastupitelé jednotlivé individuální prodejní smlouvy.[445]

Odvrácenou stranou privatizace bytového fondu byla faktická ztráta kontroly města nad budoucí koncepční proměnou zdejší zástavby. V ideálním stavu by sídliště Na Železné mělo v střednědobém výhledu projít radikální revizí. A řeč není o barevnějších fasádách, ale o celkové hmotové proměně zástavby, včetně snížení některých rušivých domů o několik pater a naopak výstavbě nových objektů tam, kde socialistický urbanismus ponechával zbytečné proluky podél hlavních městských tříd. Toto řešení již nyní při majetkové roztříštěnosti zdejšího bytového fondu není snadno proveditelné. Jizva v podobě normalizační panelové hradby se tak na příštích několik dekád zakonzervovala jako součást rokycanského panoramatu.

Naprosto nedomyšleny zůstaly na novém sídlišti prostory vnitrobloků, zejména onoho velkého mezi ulicemi Pražská, Pivovarská, K Řece a Horákova. I po několika dekádách od výstavby sídliště nebyla jeho plocha nijak rozčleněna, například parkovou zelení a je tak lemován neosobní betonovou zdí jednotlivých okolních domů. Podobně nehostinný je i vnitroblokový prostor v severněji situované části sídliště, mezi ulicemi K Řece, Pivovarská, Pražská a Kotyzova. Za domem čp.1005/II se nacházejí dvě dětská pískoviště. Podle obecní studie rozvoje dětských hřišť z roku 2005, která počítala s redukcí jejich počtu, mělo jedno z nich být zrušeno, druhé ponecháno.[446] Za domem čp.989/II bylo dětské pískoviště, navrhované obecní studií k zachování. Naopak sousední pískoviště za domem čp.984/II doporučeno k zrušení.[447] Dle obecního rozpočtu na roku 2007 se počítalo s částkou 300 000 Kč na studie regenerace sídliště Na Železné.[448] Dne 16. ledna 2008 město oznámilo, že ještě během roku 2008 chce zpracovat urbanistickou studii regenerace vnitrobloků na sídlišti Na Železné. Případní zájemci o vyhotovení této studie se měli přihlásit do 8. února 2008. Akce měla dle přiloženého zákresu zahrnout celý areál sídliště, vymezený ulicemi Pražská, Kotyzova, K Řece a Horákova, včetně sousedícího úseku pravého nábřeží Padrťského potoka, a to od Pražské ulice až ke křižovatce s Wünschovou ulicí.[449]

[1] Potužáková, J. – Fládr, L.: Malá encyklopedie výtvarných umělců a architektů západních Čech.

[2] Za Rokycansko krásnější, Rokycany 1986, s. 48.

[3] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=omc&idrastru=B2_a_4C_6274_8&extent=3904.5328771907552,-1250.098774447549,5187.895843916689,-602.4015271780543&link=ext

[4] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan, III. oddělení, inventář, 1976, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0071_00013_am-rokycany-odd-3.pdf

[5] 124. schůze městské rady, 22. 2. 1929.

[6] 181. schůze městské rady, 28. 1. 1930.

[7] 187. schůze městské rady, 14. 3. 1930.

[8] 230. schůze městské rady, 26. 11. 1930.

[9] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 5, Rokycany 1999, s. 23

[10] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 5, Rokycany 1999, s. 23.

[11] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1973.PLZE26.21568&extent=-806792.182609699,-1072831.5773953607,-806350.7636765011,-1072612.4772686225&link=ext

[12] Viz plán města cca z r. 1976, na chodbě naproti studovně Státního okresního archivu v Rokycanech; SOkA Rokycany, Městský národní výbor Rokycany, inv. č. 1352, M 20, plán města.

[13] Viz plán města cca z r. 1976, na chodbě naproti studovně Státního okresního archivu v Rokycanech; SOkA Rokycany, Městský národní výbor Rokycany, inv. č. 1352, M 20, plán města.

[14] Matrika křtů Rokycany 1869–1878, s. 206, snímek 209, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067918/rokycany-34_2090-n

[15] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 5, Rokycany 1999, s. 23.

[16] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan, III. oddělení, inventář, 1976, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0071_00013_am-rokycany-odd-3.pdf

[17] 80. schůze městské rady, 23. 6. 1932.

[18] 101. schůze městské rady, 27. 10. 1932.

[19] Státní okresní archiv Rokycany, zápisy z jednání rady Místního národního výboru, schůze z 20. prosince 1946.

[20] Slavnostní schůze MNV 9. 3. 1947.

[21] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1947.PLZE26.01655&extent=-806758.1873652672,-1072830.326515991,-806381.365267223,-1072643.2892975349&link=ext

[22] Radní protokol, 1781–1789, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 96, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 96; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k096, snímek 178.

[23] Matrika křtů Rokycany 1732–1771, s. 588, snímek 299, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067888/rokycany-04_2990-n

[24] Matrika pohřbů Rokycany 1771–1784, s., snímek 41, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067911/rokycany-27_0410-z

[25] Radní protokol, 17. 07. 1789 – 20. 08. 1790, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 114, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 114; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k114, snímek 99.

[26] Radní protokol, 17. 07. 1789 – 20. 08. 1790, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 114, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 114; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k114, snímek 104.

[27] Matrika křtů Rokycany 1784–1793, s. 79, snímek 79, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067890/rokycany-06_0415-n

[28] Matrika křtů Rokycany 1784–1793, s. 48, snímek 48, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067890/rokycany-06_0260-n

[29] Schematismus für das Königreich Böhmen: auf das Jahr 1808.. (Gottlieb Haase), 1808, s. 217; https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:405c0840-9e47-11e8-99aa-005056827e51

[30] Matrika pohřbů Rokycany 1797–1806, s. 126, snímek 98, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067913/rokycany-29_0540-z

[31] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan, III. oddělení, inventář, 1976, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0071_00013_am-rokycany-odd-3.pdf

[32] 15. schůze městské rady, 21. 9. 1927.

[33] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1967.PLZE26.14413&extent=-806690.8031598165,-1072916.5546599713,-806333.7456591817,-1072739.3276817917&link=ext

[34] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=PLZ434018380&extent=8921.777273304537,-33881.11598298196,11805.800641351272,-32425.58543942087&link=ext

[35] Radní protokol, 02. 11. 1782 – 25. 05. 1784, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 1, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 1; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k001, snímek 310.

[36] Matrika křtů Rokycany 1793–1806, s. 236, snímek 203, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067891/rokycany-07_1040-n

[37] Radní protokol, 1781–1789, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 96, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 96; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k096, snímek 129.

[38] Matrika křtů Rokycany 1771–1784, s. 155, snímek 65, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067889/rokycany-05_0660-n

[39] Matrika křtů Rokycany 1771–1784, s. 172, snímek 73, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067889/rokycany-05_0740-n

[40] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 5, Rokycany 1999, s. 23.

[41] 33. schůze obecního zastupitelstva, 20. 12. 1929.

[42] 191. schůze městské rady, 9. 4. 1930.

[43] 198. schůze městské rady, 28. 5. 1930.

[44] 201. schůze městské rady, 18. 6. 1930.

[45] 62. schůze městské rady, 10. 3. 1932.

[46] Radní protokol, 10. 01. 1820 – 23. 12. 1820, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 13, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 13; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k013, snímek 160–161.

[47] Radní protokol, 10. 01. 1820 – 23. 12. 1820, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 13, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 13; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k013, snímek 180.

[48] Rokycanské listy, č. 16, 15. 8. 1900.

[49] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SÚA, SK-dupl., i. č. 5134, kt. 2284, Bauparzellenprotokoll, parc. 247; SK, Plz. 434, Einschaltungsbogen, parc. 248.

[50] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 5, Rokycany 1999, s. 21.

[51] Obecní kronika města Rokycan 1836–1907, f. 213

[52] 3. schůze obecního zastupitelstva, 17. 4. 1914.

[53] 23. schůze obecního zastupitelstva, 28. 8. 1925.

[54] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 5, Rokycany 1999, s. 21

[55] 23. schůze obecního zastupitelstva, 28. 8. 1925.

[56] 8. schůze obecního zastupitelstva, 22. 4. 1924.

[57] 23. schůze obecního zastupitelstva, 28. 8. 1925.

[58] Kronika města Rokycan 1969–73, f. 151.

[59] 23. schůze obecního zastupitelstva, 28. 8. 1925.

[60] 32. schůze obecního zastupitelstva, 1. 10. 1926.

[61] 29. schůze obecního zastupitelstva, 7. 5. 1926.

[62] Kronika města Rokycan 1918–37, f. 71, Státní okresní archiv Rokycany, AMRO, kart.č. 124.

[63] Kronika města Rokycan 1918–37, f. 71.

[64] Státní okresní archiv Rokycany, AMRO, kart.č. 124.

[65] 32. schůze obecního zastupitelstva, 1. 10. 1926.

[66] 6. schůze obecního zastupitelstva, 15. 11. 1927.

[67] 110. schůze městské rady, 5. 12. 1928.

[68] 168. schůze městské rady, 8. 11. 1929.

[69] 124. schůze městské rady, 22. 2. 1929.

[70] 181. schůze městské rady, 28. 1. 1930.

[71] 33. schůze obecního zastupitelstva, 20. 12. 1929.

[72] 21. schůze městské rady, 20. 8. 1931.

[73] 39. schůze městské rady, 19. 11. 1931.

[74] 146. schůze městské rady, 22. 9. 1933.

[75] 90. schůze městské rady, 25. 8. 1932.

[76] 132. schůze městské rady, 1. 6. 1933.

[77] 6. plenární zasedání MěstNV, 30. 9. 1968.

[78] 3. plenární zasedání MěstNV 24. 6. 1968.

[79] 6. plenární zasedání MěstNV, 10. 12. 1973.

[80] Kronika města Rokycan 1969–73, f. 151.

[81] Radní protokol, 10. 01. 1820 – 23. 12. 1820, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 13, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 13; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k013, snímek 160–161.

[82] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=PLZ434018380&extent=7818.364487672437,-33191.49835232431,13586.411223765914,-30280.43726520214&link=ext

[83] 5. schůze obecního zastupitelstva, 29. 12. 1919.

[84] Kronika města Rokycan 1918–37, f. 35; 5. schůze obecního zastupitelstva, 29. 12. 1919.

[85] Cironis, P.: Rokycanský uličník, Rokycany 2003, s. 83.

[86] 32. schůze obecního zastupitelstva, 12. 10. 1934.

[87] 36. schůze obecního zastupitelstva, 25. 4. 1935.

[88] Cironis, P.: Rokycanský uličník, Rokycany 2003, s. 100.

[89] 1. schůze pléna MNV, 26. 4. 1950.

[90] 2. plenární zasedání MěstNV, 21. 4. 1969.

[91] Kronika města Rokycan 1969–73, rok 1972, f. 95.

[92] 5. plenární zasedání MěstNV, 12. 9. 1972.

[93] Radní protokol, 02. 11. 1782 – 25. 05. 1784, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 1, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 1; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k001, snímek 330.

[94] Radní protokol, 02. 11. 1782 – 25. 05. 1784, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 1, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 1; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k001, snímek 263.

[95] Radní protokol, 02. 11. 1782 – 25. 05. 1784, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 1, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 1; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k001, snímek 267.

[96] Radní protokol, 02. 11. 1782 – 25. 05. 1784, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 1, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 1; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k001, snímek 267.

[97] Matrika křtů Rokycany 1771–1784, s. 3, snímek 6, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067889/rokycany-05_0060-n

[98] Radní protokol, 02. 11. 1782 – 25. 05. 1784, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 1, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 1; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k001, snímek 392.

[99] Matrika křtů Rokycany 17321–1771, s. 209, snímek 109, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067888/rokycany-04_1090-n

[100] Radní protokol, 1781–1789, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 96, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 96; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k096, snímek 168.

[101] Radní protokol, 1781–1789, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 96, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 96; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k096, snímek 170.

[102] Radní protokol, 1781–1789, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 96, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 96; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k096, snímek 43.

[103] Matrika křtů Rokycany 1771–1784, s. 182, snímek 78, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067889/rokycany-05_0790-n

[104] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan, III. oddělení, inventář, 1976, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0071_00013_am-rokycany-odd-3.pdf

[105] Matrika pohřbů Rokycany 1797–1806, s. 97, snímek 69, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067913/rokycany-29_0395-z

[106] Radní protokol, 08. 01. 1808 – 20. 12. 1808, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 7, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 7; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k007, snímek 271–272.

[107] 5. plenární zasedání MěstNV, 10. 11. 1969.

[108] Viz plán města cca z r. 1976, na chodbě naproti studovně Státního okresního archivu v Rokycanech; SOkA Rokycany, Městský národní výbor Rokycany, inv. č. 1352, M 20, plán města.

[109] Radní protokol, 1779–1781, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 95, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 95; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k095, snímek 195.

[110] Matrika křtů Rokycany 1771–1784, s. 153, snímek 64, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067889/rokycany-05_0650-n

[111] Matrika křtů Rokycany 1771–1784, s. 136, snímek 55, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067889/rokycany-05_0560-n

[112] Matrika sňatků Rokycany 1803–1815, s. 6, snímek 8, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067905/rokycany-21_0060-o

[113] Matrika křtů Rokycany 1806–1810, s. 65, snímek 62, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067892/rokycany-08_0670-n

[114] Matrika křtů Rokycany 1811–1824, s. 154, snímek 156, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067893/rokycany-09_1570-n

[115] Radní protokol, 10. 01. 1820 – 23. 12. 1820, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 13, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 13; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k013, snímek 117.

[116] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan, III. oddělení, inventář, 1976, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0071_00013_am-rokycany-odd-3.pdf

[117] Sčítání lidu 1910, Rokycany, https://www.portafontium.eu/iipimage/34705696/soap-ro_00013_census-sum-1910-rokycany-mesto_0180

[118] 36. schůze městské rady, 5. 11. 1931.

[119] 46. schůze městské rady, 17. 12. 1931.

[120] 49. schůze městské rady, 30. 12. 1931.

[121] 33. schůze obecního zastupitelstva, 16. 11. 1934.

[122] 36. schůze obecního zastupitelstva, 25. 4. 1935.

[123] 3. zasedání MNV, 25. 3. 1955.

[124] Státní okresní archiv Rokycany, AMRO, kart. č. 140.

[125] 152. schůze městské rady, 25. 10. 1933.

[126] Radní protokol, 28. 05. 1771 – 01. 09. 1772, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 88, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 88; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k088, snímek 44.

[127] Matrika sňatků Rokycany 1736–1770, s. 134, snímek 70, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067902/rokycany-18_0700-o

[128] Matrika křtů Rokycany 1732–1771, s. 75, snímek 42, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067888/rokycany-04_0420-n

[129] Matrika křtů Rokycany 1771–1784, s. 138, snímek 56, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067889/rokycany-05_0570-n

[130] Radní protokol, 17. 03. 1774 – 25. 10. 1776, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 90b, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 90b; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k090b, snímek 60.

[131] Radní protokol, 17. 03. 1774 – 25. 10. 1776, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 90b, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 90b; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k090b, snímek 64.

[132] Radní protokol, 17. 03. 1774 – 25. 10. 1776, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 90b, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 90b; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k090b, snímek 69.

[133] Radní protokol, 17. 03. 1774 – 25. 10. 1776, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 90b, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 90b; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k090b, snímek 70.

[134] Radní protokol, 17. 03. 1774 – 25. 10. 1776, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 90b, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 90b; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k090b, snímek 73.

[135] Matrika křtů Rokycany 1771–1784, s. 138, snímek 56, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067889/rokycany-05_0570-n

[136] Matrika křtů Rokycany 1771–1784, s. 134, snímek 54, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067889/rokycany-05_0550-n

[137] Matrika pohřbů Rokycany 1771–1784, s. , snímek 43, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067911/rokycany-27_0430-z

[138] Radní protokol, 31. 10. 1776 – 08. 01. 1779, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 92, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 92; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k092, snímek 224.

[139] Radní protokol, 31. 10. 1776 – 08. 01. 1779, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 92, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 92; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k092, snímek 282.

[140] Radní protokol, 1779–1781, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 95, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 95; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k095, snímek 35.

[141] Matrika křtů Rokycany 1771–1784, s. 138, snímek 56, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067889/rokycany-05_0570-n

[142] Matrika křtů Rokycany 1771–1784, s. 157, snímek 66, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067889/rokycany-05_0670-n

[143] Radní protokol, 31. 05. 1775 – 21. 07. 1778, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 91, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 91; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k091, snímek 187.

[144] Radní protokol, 31. 10. 1776 – 08. 01. 1779, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 92, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 92; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k092, snímek 194.

[145] Radní protokol, 1779–1781, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 95, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 95; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k095, snímek 294.

[146] Radní protokol, 1779–1781, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 95, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 95; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k095, snímek 115.

[147] Radní protokol, 1779–1781, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 95, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 95; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k095, snímek 128.

[148] Matrika křtů Rokycany 1784–1793, s. 57, snímek 57, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067890/rokycany-06_0305-n

[149] Radní protokol, 1779–1781, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 95, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 95; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k095, snímek 134.

[150] Radní protokol, 1779–1781, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 95, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 95; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k095, snímek 183.

[151] Radní protokol, 1779–1781, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 95, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 95; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k095, snímek 189.

[152] Radní protokol, 1779–1781, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 95, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 95; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k095, snímek 190.

[153] Matrika sňatků Rokycany 1771–1784, s. 21, snímek 14, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067903/rokycany-19_0140-o

[154] Radní protokol, 1779–1781, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 95, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 95; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k095, snímek 197.

[155] Radní protokol, 02. 11. 1782 – 25. 05. 1784, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 1, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 1; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k001, snímek 228.

[156] Radní protokol, 31. 05. 1775 – 21. 07. 1778, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 91, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 91; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k091, snímek 192.

[157] Matrika pohřbů Rokycany 1845–1880, s. 171, snímek 174, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067917/rokycany-33_1740-z

[158] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan, III. oddělení, inventář, 2005, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0088_00013_am-rokycany-odd-3-tech-kancelar.pdf

[159] 7. schůze obecní správní komise, 18. 4. 1923.

[160] 32. schůze obecního zastupitelstva, 1. 10. 1926.

[161] Matrika křtů Rokycany 1771–1784, s. 157, snímek 66, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067889/rokycany-05_0670-n

[162] Radní protokol, 02. 11. 1782 – 25. 05. 1784, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 1, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 1; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k001, snímek 250.

[163] Radní protokol, 02. 11. 1782 – 25. 05. 1784, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 1, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 1; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k001, snímek 228.

[164] Matrika křtů Rokycany 1771–84, s. 157, snímek 66, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067889/rokycany-05_0670-n

[165] Matrika křtů Rokycany 1784–93, s. 68, snímek 68, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067890/rokycany-06_0360-n

[166] Matrika pohřbů Rokycany 1807–1814, s. 108, snímek 57, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067914/rokycany-30_0570-z

[167] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan, III. oddělení, inventář, 1976, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0071_00013_am-rokycany-odd-3.pdf

[168] Radní protokol, 1781–1789, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 96, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 96; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k096, snímek 62.

[169] Radní protokol, 02. 11. 1782 – 25. 05. 1784, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 1, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 1; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k001, snímek 167.

[170] Matrika pohřbů Rokycany 1785–1797, s. 37, snímek 40, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067912/rokycany-28_0215-z

[171] Matrika křtů Rokycany 1732–1771, s. 427, snímek 218, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067888/rokycany-04_2180-n

[172] Matrika křtů Rokycany 1793–1806, s. 220, snímek 187, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067891/rokycany-07_0960-n

[173] Matrika křtů Rokycany 1793–1806, s. 237, snímek 204, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067891/rokycany-07_1045-n

[174] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan, III. oddělení, inventář, 1976, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0071_00013_am-rokycany-odd-3.pdf

[175] 6. schůze obecní správní komise, 6. 4. 1923.

[176] 33. schůze obecního zastupitelstva, 20. 12. 1929.

[177] 219. schůze městské rady, 8. 10. 1930.

[178] 16. schůze městské rady, 20. 7. 1931.

[179] Radní protokol, 11. 01. 1803 – 23. 12. 1803, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 6, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 6; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k006, snímek 144.

[180] Radní protokol, 1781–1789, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 96, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 96; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k096, snímek 41.

[181] Matrika křtů Rokycany 1771–1784, s. 157, snímek 66, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067889/rokycany-05_0670-n

[182] Matrika křtů Rokycany 1771–1784, s. 97, snímek 53, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067889/rokycany-05_0530-n

[183] Matrika křtů Rokycany 1771–1784, s. 91, snímek 50, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067889/rokycany-05_0500-n

[184] Matrika pohřbů Rokycany 1785–1797, s. 43, snímek 46, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067912/rokycany-28_0245-z

[185] 126. schůze městské rady, 12. 3. 1929.

[186] 134. schůze městské rady, 26. 4. 1929.

[187] 144. schůze městské rady, 11. 6. 1929.

[188] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan, III. oddělení, inventář, 2005, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0088_00013_am-rokycany-odd-3-tech-kancelar.pdf

[189] Schůze Místního národního výboru, 4. června 1945.

[190] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SÚA, JK, i. č. 3888, kt. 1903.

[191] Radní protokol, 09. 01. 1818 – 22. 12. 1818, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 12, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 12; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k012, snímek 120.

[192] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan, III. oddělení, inventář, 1976, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0071_00013_am-rokycany-odd-3.pdf

[193] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan, III. oddělení, inventář, 1976, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0071_00013_am-rokycany-odd-3.pdf

[194] 90. schůze městské rady, 7. 9. 1928.

[195] 200. schůze městské rady, 11. 6. 1930.

[196] 211. schůze městské rady, 13. 8. 1930.

[197] 223. schůze městské rady, 22. 10. 1930.

[198] 230. schůze městské rady, 26. 11. 1930.

[199] 16. schůze obecní správní komise, 12. 3. 1931.

[200] 18. schůze obecní správní komise, 26. 3. 1931.

[201] 7. schůze městské rady, 5. 6. 1931.

[202] 33. schůze městské rady, 22. 10. 1931.

[203] 30. schůze obecního zastupitelstva, 19. 6. 1934.

[204] 2. plenární zasedání MěstNV, 17. 8. 1964.

[205] 2. plenární zasedání MěstNV, 25. 4. 1967.

[206] 6. plenární zasedání MěstNV, 23. 10. 1972.

[207] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=PLZ434018380&extent=10199.099560394492,-32535.225554641376,13083.122928441231,-31165.314454819174&link=ext

[208] Radní protokol, 02. 11. 1782 – 25. 05. 1784, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 1, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 1; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k001, snímek 330.

[209] Radní protokol, 02. 11. 1782 – 25. 05. 1784, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 1, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 1; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k001, snímek 263.

[210] Radní protokol, 02. 11. 1782 – 25. 05. 1784, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 1, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 1; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k001, snímek 267.

[211] Radní protokol, 02. 11. 1782 – 25. 05. 1784, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 1, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 1; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k001, snímek 267.

[212] Matrika křtů Rokycany 1771–1784, s. 3, snímek 6, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067889/rokycany-05_0060-n

[213] Radní protokol, 1781–1789, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 96, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 96; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k096, snímek 168.

[214] Radní protokol, 02. 11. 1782 – 25. 05. 1784, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 1, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 1; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k001, snímek 392.

[215] Matrika křtů Rokycany 17321–1771, s. 209, snímek 109, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067888/rokycany-04_1090-n

[216] Radní protokol, 04. 01. 1822 – 24. 12. 1822, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 14, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 14; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k014, snímek 117.

[217] Sčítání lidu 1890, Rokycany, https://www.portafontium.eu/iipimage/34705616/soap-ro_00013_census-sum-1890-rokycany-0710

[218] Státní okresní archiv Rokycany, AMRO, kart. č. 140.

[219] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan, III. oddělení, inventář, 1976, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0071_00013_am-rokycany-odd-3.pdf

[220] Srb, Adolf: Královské svobodné město Rokycany, 1896, s. 115, https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:5c254735-d697-40bf-b21e-57172c70b9a1

[221] Radní protokol, 1779–1781, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 95, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 95; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k095, snímek 198.

[222] Radní protokol, 1781–1789, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 96, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 96; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k096, snímek 136.

[223] Matrika křtů Rokycany 1771–1784, s. 176, snímek 75, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067889/rokycany-05_0760-n

[224] Matrika křtů Rokycany 1771–1784, s. 96, snímek 53, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067889/rokycany-05_0530-n

[225] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan, III. oddělení, inventář, 1976, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0071_00013_am-rokycany-odd-3.pdf

[226] Státní okresní archiv Rokycany, AMRO, kart.č. 140.

[227] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=PLZ434018380&extent=10265.191762578921,-32270.105698151696,13149.21513062566,-30814.57515459061&link=ext

[228] Matrika křtů Rokycany 1771–1784, s. 149, snímek 62, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067889/rokycany-05_0630-n

[229] Matrika pohřbů Rokycany 1771–1784, s. , snímek 8, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067911/rokycany-27_0080-z

[230] Radní protokol, 04. 09. 1772 – 11. 03. 1774, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 89, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 89; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k089, snímek 192.

[231] Radní protokol, 31. 10. 1776 – 08. 01. 1779, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 92, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 92; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k092, snímek 86.

[232] Matrika křtů Rokycany 1771–1784, s. 135, snímek 55, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067889/rokycany-05_0560-n

[233] Matrika křtů Rokycany 1771–1784, s. 137, snímek 56, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067889/rokycany-05_0570-n

[234] Matrika pohřbů Rokycany 1771–1784, s. , snímek 50, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067911/rokycany-27_0500-z

[235] Matrika křtů Rokycany 1771–1784, s. 163, snímek 69, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067889/rokycany-05_0700-n

[236] Radní protokol, 31. 05. 1775 – 21. 07. 1778, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 91, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 91; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k091, snímek 198.

[237] Radní protokol, 31. 10. 1776 – 08. 01. 1779, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 92, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 92; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k092, snímek 215.

[238] Radní protokol, 10. 01. 1820 – 23. 12. 1820, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 13, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 13; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k013, snímek 330.

[239] https://www.portafontium.eu/census/soap-ro/1857/rokycany-prazske-predmesti

[240] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan, III. oddělení, inventář, 1976, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0071_00013_am-rokycany-odd-3.pdf

[241] Sčítání lidu 1910, Rokycany, https://www.portafontium.eu/iipimage/34705696/soap-ro_00013_census-sum-1910-rokycany-mesto_0190

[242] 141. schůze městské rady, 31. 5. 1929.

[243] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan, III. oddělení, inventář, 2005, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0088_00013_am-rokycany-odd-3-tech-kancelar.pdf

[244] Radní protokol, 08. 01. 1813 – 24. 12. 1813, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 9, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 9; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k009, snímek 171.

[245] Matrika sňatků Rokycany 1816–1840, s. 1, snímek 3, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067906/rokycany-22_0030-o

[246] Radní protokol, 11. 01. 1803 – 23. 12. 1803, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 6, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 6; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k006, snímek 144.

[247] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan, III. oddělení, inventář, 1976, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0071_00013_am-rokycany-odd-3.pdf

[248] Sčítání lidu 1910, Rokycany, https://www.portafontium.eu/iipimage/34705696/soap-ro_00013_census-sum-1910-rokycany-mesto_0190

[249] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan, III. oddělení, inventář, 1976, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0071_00013_am-rokycany-odd-3.pdf

[250] Sčítání lidu 1921, Rokycany, https://www.portafontium.eu/iipimage/34706404/soap-ro_00002_census-sum-1921-rokycany-prazske-predmesti-prazske-predmesti_0070

[251] Seznam majitelů domů; SokA, Archiv města Rokycan, č.kart.140.

[252] Plán města cca z r. 1976, na chodbě naproti studovně Státního okresního archivu v Rokycanech; SOkA Rokycany, Městský národní výbor Rokycany, inv. č. 1352, M 20, plán města.

[253] Plán města cca z r. 1976, na chodbě naproti studovně Státního okresního archivu v Rokycanech; SOkA Rokycany, Městský národní výbor Rokycany, inv. č. 1352, M 20, plán města.

[254] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan, III. oddělení, inventář, 1976, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0071_00013_am-rokycany-odd-3.pdf

[255] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan, III. oddělení, inventář, 2005, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0088_00013_am-rokycany-odd-3-tech-kancelar.pdf

[256] Matrika křtů Rokycany 1869–1878, s. 257, snímek 261, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067918/rokycany-34_2610-n

[257] Sčítání lidu 1910, Rokycany-Pražské předměstí, https://www.portafontium.eu/iipimage/34706269/soap-ro_00013_census-sum-1910-rokycany-plzenske-predmesti_0190

[258] 18. schůze obecního zastupitelstva, 25. 11. 1932; 87. schůze městské rady, 4. 8. 1932.

[259] 65. schůze městské rady, 31. 3. 1932.

[260] 18. schůze obecního zastupitelstva, 25. 11. 1932; 87. schůze městské rady, 4. 8. 1932.

[261] 116. schůze městské rady, 2. 2. 1933.

[262] SokA, Archiv města Rokycan, č.kart.140.

[263] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan, III. oddělení, inventář, 2005, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0088_00013_am-rokycany-odd-3-tech-kancelar.pdf

[264] 59. schůze městské rady, 9. 3. 1928.

[265] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan, III. oddělení, inventář, 2005, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0088_00013_am-rokycany-odd-3-tech-kancelar.pdf

[266] SokA, Archiv města Rokycan, č.kart.140.

[267] Plán města cca z r. 1976, na chodbě naproti studovně Státního okresního archivu v Rokycanech; SOkA Rokycany, Městský národní výbor Rokycany, inv. č. 1352, M 20, plán města

[268] Viz plán města cca z r. 1976, na chodbě naproti studovně Státního okresního archivu v Rokycanech; SOkA Rokycany, Městský národní výbor Rokycany, inv. č. 1352, M 20, plán města

[269] Viz plán města cca z r. 1976, na chodbě naproti studovně Státního okresního archivu v Rokycanech; SOkA Rokycany, Městský národní výbor Rokycany, inv. č. 1352, M 20, plán města

[270] Matrika pohřbů Rokycany 1845–1880, s. 431, snímek 434, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067917/rokycany-33_4340-z

[271] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan, III. oddělení, inventář, 1976, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0071_00013_am-rokycany-odd-3.pdf

[272] 33. schůze obecního zastupitelstva, 20. 12. 1929.

[273] Kronika města Rokycan 1938–47, f. 40.

[274] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan, III. oddělení, inventář, 2005, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0088_00013_am-rokycany-odd-3-tech-kancelar.pdf

[275] Viz plán města cca z r. 1976, na chodbě naproti studovně Státního okresního archivu v Rokycanech; SOkA Rokycany, Městský národní výbor Rokycany, inv. č. 1352, M 20, plán města

[276] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan, III. oddělení, inventář, 1976, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0071_00013_am-rokycany-odd-3.pdf

[277] 2. schůze městské rady, 26. 6. 1927.

[278] 7. schůze městské rady, 27. 7. 1927.

[279] 59. schůze městské rady, 25. 2. 1932.

[280] 77. schůze městské rady, 11. 6. 1928.

[281] 33. schůze obecního zastupitelstva, 20. 12. 1929.

[282] 144. schůze městské rady, 11. 6. 1929.

[283] 163. schůze městské rady, 4. 10. 1929.

[284] 33. schůze obecního zastupitelstva, 20. 12. 1929.

[285] 1. plenární zasedání MěstNV, 24. 2. 1969.

[286] 2. plenární zasedání MěstNV, 21. 4. 1969.

[287] 4. plenární zasedání MěstNV, 22. 9. 1969.

[288] 6. plenární zasedání MěstNV, 15. 12. 1969.

[289] 3. plenární zasedání MěstNV, 22. 6. 1970.

[290] 5. plenární zasedání, 2. 11. 1970.

[291] Kronika města Rokycan, 1969–1973, f. 57.

[292] Kronika města Rokycan, 1974–1975, f. 82.

[293] 5. plenární zasedání MěstNV, 22. 10. 1973.

[294] 1. plenární zasedání MěstNV, 25. 2. 1974.

[295] 1. plenární zasedání MěstNV 23. února 1976.

[296] Kronika města Rokycan, 1976–1977, f. 103. Hlas Rokycanska č. 11, 28. května 1976, s. 1.

[297] 3. plenární zasedání MěstNV, 14. 6. 1976.

[298] 2. plenární zasedání MěstNV, 13. 12. 1976.

[299] 2. plenární zasedání MěstNV, 13. 12. 1976.

[300] 2. plenární zasedání MěstNV, 13. 12. 1976.

[301] 5. plenární zasedání MěstNV, 13. 6. 1977.

[302] 13. schůze rady MěstNV, 21. 6. 1977.

[303] 16. schůze rady MěstNV, 16. 8. 1977.

[304] 7. plenární zasedání MěstNV, 31. 10. 1977.

[305] Kronika města Rokycan, 1978–1981, f. 37.

[306] Kronika města Rokycan, 1978–1981, f. 103. Hlas Rokycanska, č. 51, 15. prosince 1978, s. 2.

[307] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1978.PLZE26.17563&extent=-806933.8636786641,-1072874.0208147827,-806188.8074531109,-1072504.2090528284&link=ext

[308] Kronika města Rokycan, 1978–1981, f. 103.

[309] Za Rokycansko krásnější, Rokycany 1986, s. 48.

[310] Kronika města Rokycan, 1978–1981, f. 103.

[311] Za Rokycansko krásnější, Rokycany 1986, s. 48.

[312] Za Rokycansko krásnější, Rokycany 1986, s. 48.

[313] 20. plenární zasedání MěstNV, 11. 12. 1979.

[314] 2. schůze rady MěstNV, 29. 1. 1980.

[315] Hlas Rokycanska, č. 1, 4. ledna 1980, s. 1.

[316] Hlas Rokycanska, č. 7, 14. února 1980, s. 1.

[317] 20. plenární zasedání MěstNV, 11. 12. 1979.

[318] 9. schůze rady MěstNV, 6. 5. 1980.

[319] Hlas Rokycanska, č. 7, 31. července 1980, s. 1. Fotografie musí být starší, protože jsou na ní stromy bez listů, tedy nejspíš z počátku roku 1980.

[320] 25. plenární zasedání MěstNV, 14. 10. 1980.

[321] 26. plenární zasedání MěstNV, 9. 12. 1980.

[322] Kronika města Rokycan, 1978–1981, f. 163.

[323] Kronika města Rokycan, 1978–1981, f. 212.

[324] 11. plenární zasedání MěstNV, 20. 6. 1978.

[325] 2. plenární zasedání MěstNV, 22. 9. 1981.

[326] 2. plenární zasedání MěstNV, 22. 9. 1981.

[327] 3. plenární zasedání MěstNV, 8. 12. 1981.

[328] Materiál pro jednání rady města, 19. července 2004, č. 2099.

[329] 9. plenární zasedání MěstNV, 14. 12. 1982.

[330] 10. plenární zasedání MěstNV, 22. 2. 1983.

[331] 12. plenární zasedání MěstNV, 28. 6. 1983.

[332] 18. plenární zasedání MěstNV, 26. 6. 1984.

[333] Kronika města Rokycan, 1982, f. 8.

[334] 8. plenární zasedání MěstNV, 2. 11. 1982.

[335] 14. plenární zasedání MěstNV, 1. 11. 1983.

[336] 17. plenární zasedání MěstNV, 24. 4. 1984.

[337] Za Rokycansko krásnější, Rokycany 1986, s. 48.

[338] 20. plenární zasedání MěstNV, 30. 10. 1984.

[339] 25. plenární zasedání MěstNV, 14. 10. 1980.

[340] Za Rokycansko krásnější, Rokycany 1986, s. 48.

[341] 3. plenární zasedání MěstNV, 8. 12. 1981.

[342] 3. plenární zasedání MěstNV, 8. 12. 1981.

[343] 3. plenární zasedání MěstNV, 8. 12. 1981.

[344] Proměny Rokycanska, Praha 1981, s. 14–15.

[345] Ustavující plenární zasedání MěstNV, 24. 6. 1986.

[346] Hlas Rokycanska, č. 11, 28. května 1976, s. 1.

[347] Kronika města Rokycan, 1974–1975, f. 82.

[348] 5. plenární zasedání MěstNV, 30. 10. 1975.

[349] 3. plenární zasedání MěstNV, 14. 6. 1976.

[350] Hlas Rokycanska, č. 11, 28. května 1976, s. 1.

[351] Kronika města Rokycan, 1978–1981, f. 80.

[352] 3. plenární zasedání MěstNV, 8. 12. 1981.

[353] 5. plenární zasedání MěstNV, 22. 10. 1973.

[354] 5. plenární zasedání MěstNV, 21. 10. 1974.

[355] Materiál pro jednání rady města, 11. října 2004, č. 2451. Materiál pro jednání rady města, 19. července 2004, č. 2099.

[356] 3. plenární zasedání MěstNV, 8. 12. 1981.

[357] Materiál pro jednání rady města, 11. října 2004, č. 2410.

[358] Materiál pro jednání rady města, 19. července 2004, č. 2099.

[359] Kronika města Rokycan, 1951–1954, f. 184.

[360] 33. schůze obecního zastupitelstva, 16. 11. 1934.

[361] 3. plenární zasedání MěstNV, 8. 12. 1981.

[362] Materiál pro jednání rady města, 19. července 2004, č. 2099.

[363] 2. plenární zasedání MěstNV, 22. 9. 1981.

[364] 3. plenární zasedání MěstNV, 8. 12. 1981.

[365] Kronika města Rokycan, 1978–1981, f. 212.

[366] Jindřich, K.: Rokycany, Rokycany 1970, s. 68.

[367] Ustavující plenární zasedání MěstNV, 23. 6. 1981.

[368] Kronika města Rokycan, 1983, f. 111. Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 5, Rokycany 1999, s. 55.

[369] Hlas Rokycanska, č. 37, 15. září 1983, s. 2.

[370] Kronika města Rokycan 1969–73, f. 12.

[371] 3. plenární zasedání MěstNV, 16. 6. 1969.

[372] 4. plenární zasedání MěstNV, 22. 9. 1969.

[373] 6. plenární zasedání MěstNV, 23. 10. 1972.

[374] 7. plenární zasedání MěstNV, 12. 12. 1972.

[375] 3. plenární zasedání MěstNV, 25. 6. 1973.

[376] 5. plenární zasedání MěstNV, 22. 10. 1973.

[377] 4. plenární zasedání MěstNV, 9. 9. 1974.

[378] 17. schůze MěstNV, 30. 8. 1977.

[379] 10. plenární zasedání MěstNV, 11. 4. 1978.

[380] 11. plenární zasedání MěstNV, 20. 6. 1978.

[381] Kronika města Rokycan 1982, f. 9.

[382] Kol. aut. Program rozvoje města PROROK, 2004: Materiál pro jednání rady města, 7. prosince 2004, č. 1099.

[383] Rokycanský deník, 4. 10. 1994, s. 11.

[384] Rokycanský deník, 2. 2. 2006.

[385] Město Rokycany Veřejná vyhláška, územní rozhodnutí, Rokycany – stavební úpravy křižovatky Železná, www.rokycany.cz

[386] Veřejná vyhláška Oznámení o zahájení stavebního řízení, Rokycany, rekonstrukce křižovatky Železná…, www.rokycany.cz

[387] Materiál pro jednání rady města, 26. 6. 2006, č. 2430, ID:5269.

[388] Materiál pro jednání rady města, 7. 8. 2006, č. 2430, ID: 5402.

[389] Materiál pro jednání rady města, 26. 6. 2006, č. 2430, ID:5269.

[390] Materiál pro jednání rady města, 7. 8. 2006, č. 2430, ID: 5402.

[391] Rokycanský deník, 26. 2. 2007.

[392] Rokycanský deník, 15. 3. 2007.

[393] Usnesení zastupitelstva města z 26. 2. 2007, www.rokycany.cz.

[394] Rokycanský deník, 29. 3. 2007.

[395] Rokycanské noviny, č. 4, 20. 4. 2007, s. 1

[396] Investice roku 2007, příloha č. 2 k materiálu č. 5862, www.rokycany.cz

[397] Právo, 18. 4. 2007, Západní Čechy, s. 10.

[398] Město Rokycany VEŘEJNÁ VYHLÁŠKA – OZNÁMENÍ O ZAHÁJENÍ ÚZEMNÍHO ŘÍZENÍ O UMÍSTĚNÍ STAVBY, Rokycany – stavební úpravy křižovatky Železná, www.rokycany.cz

[399] Rokycany – stavební úpravy křižovatky Železná, www.rokycany.cz

[400] Město Rokycany VEŘEJNÁ VYHLÁŠKA VYROZUMĚNÍ O POKRAČOVÁNÍ ŘÍZENÍ A POZVÁNÍ K ÚSTNÍMU JEDNÁNÍ, Rokycany – stavební úpravy křižovatky Železná, www.rokycany.cz

[401] Město Rokycany Veřejná vyhláška, územní rozhodnutí, Rokycany – stavební úpravy křižovatky Železná, www.rokycany.cz

[402] Právo, 18. 4. 2007, Západní Čechy, s. 10.

[403] Mladá fronta Dnes, 3. 5. 2007, Kraj Plzeňský, s. 2.

[404] Veřejná vyhláška Oznámení o zahájení stavebního řízení, Rokycany, rekonstrukce křižovatky Železná…, www.rokycany.cz

[405] Stavební povolení – Okružní křižovatka Železná, www.rokycany.cz

[406] Rekonstrukce NTL + přípojky Rokycany ul. Pražská, Pivovarská, Soukenická, K Řece, www.rokycany.cz

[407] Rokycany – rekonstrukce křižovatky Železná, 20. 7. 2007, www.rokycany.cz

[408] Kronika města Rokycan, 2007, www.rokycany.cz

[409] Závěrečný účet města za rok 2007, zaverecny%5Fucet%5F2007.pdf, www.rokycany.cz

[410] Výstavba křižovatky Na Železné, 3. 10. 2007, www.rokycany.cz

[411] Založeno na osobních zápiscích autora.

[412] Rokycanské noviny, č. 1, leden 2008, s. 1.

[413] Práce na křižovatce Na Železné pokračují i v zimě, 5. 3. 2008, www.rokycany.cz

[414] Založeno na osobních zápiscích autora.

[415] Upozornění na změnu v dopravě, 20. 3. 2008, www.rokycany.cz

[416] Upozornění pro řidiče na změnu v dopravním režimu křižovatky na Železné, 15. 5. 2008, www.rokycany.cz

[417] Rokycanské noviny, č. 6, červen 2008, s. 2.

[418] p%F8%EDloha k usnesen%ED %E8. 2375, www.rokycany.cz

[419] Rokycanské noviny, č. 8, září 2008, s. 2.

[420] 17. plenární zasedání MěstNV, 24. 4. 1984.

[421] 29. plenární zasedání MěstNV, 22. 4. 1986.

[422] Materiál pro jednání rady města, 24. dubna 2006, č. 2099, ID: 4969.

[423] Rokycanské noviny, září 2019, https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=894435

[424] Rokycanský deník, 15. 11. 1997, s. 9.

[425] Založeno na osobních zápiscích autora.

[426] Založeno na osobních zápiscích autora.

[427] Založeno na osobních zápiscích autora.

[428] Založeno na osobních zápiscích autora.

[429] Založeno na osobních zápiscích autora.

[430] Založeno na osobních zápiscích autora.

[431] Rokycanský deník, 19. července 2002.

[432] Město Rokycany Veřejná vyhláška, oznámení o zahájení společného územního řízení o umístění stavby a stavebního řízení a pozvání k veřejnému ústnímu jednání, Rekonstrukce NTL + přípojky Rokycany ul. Pražská, Pivovarská, Soukenická, K Řece, www.rokycany.cz

[433] Usnesení zastupitelstva města z 3. 10. 2000, www.rokycany.cz.

[434] Usnesení zastupitelstva města z 26. 2. 2002, www.rokycany.cz.

[435] Usnesení zastupitelstva města ze 4. 3. 2003, www.rokycany.cz.

[436] Usnesení zastupitelstva města z 9. 4. 2002, www.rokycany.cz.

[437] Materiál pro jednání rady města, 19. července 2004, č. 2099.

[438] Materiál pro jednání rady města, 11. října 2004, č. 2410.

[439] Materiál pro jednání rady města, 30. 5. 2005, č. 2091.

[440] Usnesení zastupitelstva města z 20. 1. 2004, www.rokycany.cz.

[441] Rokycanský deník, 13. 5. 2005.

[442] Materiál pro jednání rady města, 9. ledna 2006, č. 2451, ID: 4647.

[443] Rokycanský deník, 25. 1. 2006.

[444] Rokycanský deník, 26. 2. 2007.

[445] Usnesení zastupitelstva města z 26. 2. 2007, www.rokycany.cz.

[446] Materiál pro jednání rady města, 14. 11. 2005, bod č. 2099, ID:4469.

[447] Materiál pro jednání rady města, 14. 11. 2005, bod č. 2099, ID:4469.

[448] Rozpočet na rok 2007 schválený zastupitelstvem města dne 15. 1. 2007, č. usnesení 2101, www.rokycany.cz

[449] Oznámení – Zpracování urbanistické studie regenerace vnitrobloků sídliště na Železné, www.rokycany.cz