Pražské předměstí: Sídliště Na Železné

Ani po výstavbě zrůdného asanačního sídliště Na Pátku se demolice v jádru starého Pražského předměstí nezastavily. V letech 1979-1984 vyrostlo východně od Pražské ulice sídliště Na Železné, oficiálně zvané „Pražské předměstí“. Panelový bytový komplex s 494 byty vyprojektovali ing. arch. Miloslav Pixa (1934-1982) a ing. arch. Josef Cimický (1925-).[1] Jejich práci zastřešovala Krajská projektová organizace.[2]

Nový obytný soubor vyplnil dva bloky zástavby a zcela nahradil dosavadní sídelní strukturu v dotčených úsecích ulic Pražská, Kotyzova, Horákova, Pivovarská a K Řece. Hluboce si v sobě nese odraz doby svého vzniku i politického kontextu, ve kterém byl projektován a budován. Je evidentní, že v podmínkách svobodné společnosti (nikoliv státních projekčních a stavebních podniků normalizačního období) by nikdy zánik této části Rokycan nebyl tak náhlý a totální. Spíše by docházelo k individuálním přestavbám, modernizacím a možná dílčím regulacím. A šlo by o proces trvalý a pozvolný. Nikdy by nedošlo k tomu, že na východním okraji historického města a jeho předměstí se vztyčí přehuštěná hradba panelových domů unifikovaného vzhledu. A nikdy by nebylo možné zbořit celý jeden úsek hlavní městské výpadovky na Prahu a zastavět ho panelovým domem bez obchodního parteru, takže byla promarněna unikátní možnost zformování živé městské třídy. Na rozdíl od zcela rozvolněné zastavovací koncepce sídliště Na Pátku vykročilo sídliště Na Železné přece jen zpět k polouzavřeným, kompaktnějším blokům. Žádná intimita z oddělení veřejného a soukromého prostoru ale nevznikla. Ani nemohla, protože dýchavičný socialistický systém nezvládal trvale zajišťovat bytovou výstavbu a tak bylo toto sídliště opět zahuštěno nad únosnou míru. Osmipodlažní zástavba se tu stala již převládající výškovou hladinou novostaveb.

Obsah

Pražské předměstí: Sídliště Na Železné. 1

4.1. Původní zástavba na místě sídliště Na Železné. 1

4.1.1. Původní zástavba dotčeného úseku Pražské ulice. 1

4.1.2. Technický vývoj a snahy o regulaci Pražské ulice do výstavby sídliště Na Železné 1

4.1.3. Vývoj pojmenování Pražské ulice. 2

4.1.4. Původní zástavba Horákovy ulice. 3

4.1.5. Původní zástavba Pivovarské ulice. 3

4.1.6. Snahy o regulaci Pivovarské ulice do výstavby sídliště Na Železné 4

4.2. Příprava výstavby sídliště Na Železné. 4

4.3. Výstavba sídliště Na Železné. 5

4.4. Popis sídliště Na Železné. 6

4.4.1. Přehuštění zástavby nového sídliště. 6

4.4.2. Nové ztvárnění Pražské a Horákovy ulice. 6

4.4.3. Ulice K Řece. 7

4.4.4. Pivovarská a Kotyzova ulice. 7

4.4.5. Změna dopravní infrastruktury v Pražské a Pivovarské ulici (křižovatka Na Železné). 7

4.4.6. Pozdější přestavba křižovatky Na Železné na kruhový objezd. 7

4.4.7. Další stavební vývoj sídliště Na Železné. 8

4.1. Původní zástavba na místě sídliště Na Železné

Zástavba, kterou sídliště Na Železné nahradilo, nepatřila k architektonicky nejhodnotnějším. Na rozdíl od sídliště Na Pátku šlo v případě demolic pro výstavbu sídliště Na Železné jen zčásti o původní historickou část Pražského předměstí, z velké části to byly objekty, které vyrostly až v závěru 19. století a ve 20. století.

4.1.1. Původní zástavba dotčeného úseku Pražské ulice

Komunikační osa celého Pražského předměstí a významná dopravní tepna celoměstského významu se kvůli výstavbě sídlišť od 50. let zcela transformovala. V 50. letech zmizela původní zástavba na západní straně ulice od Padrťského potoka až k hostinci Na Železné a na jejím místě povstal obytný komplex čp.715-720/II (viz výše). Koncem dekády pak byla bytovými domy sídliště Hrudkovanka obestavěna Pražská ulice po obou stranách i v úseku od Nerudova náměstí směrem na Prahu. Nyní v 70. letech přišla na řadu i východní uliční fronta mezi Padrťským potokem a Kotyzovou ulicí, kde vyrostlo sídliště Na Železné. Na přelomu 80. a 90. let pak byly asanace dovršeny vybouráním veškeré zástavby v prostoru před bývalou Pražskou branou u městských lázní (viz níže).

Soustřeďme se ale nyní jen na úsek Pražské ulice, jenž byl dotčen výstavbou obytného souboru Na Železné, tedy na domy podél východní strany této komunikace. Původní zástavbu otevíral u mostu přes Padrťský potok nárožní objekt čp.85/II, bývalý hostinec Šumava. Podle čísla popisného, zapadajícího do souvislé řady, zde musel stát již roku 1771, kdy zavedeno číslování domů. V roce 1838 už šlo o nespalný objekt. V únoru 1929 dáno firmě A. Brey městskou radou povolení k výstavbě čerpací benzinové stanice před domem čp.85/II.[3] V lednu 1930 obdrželi J. a B. Čihulkovi od městské rady stavební povolení na zřízení krámových dveří v přístavku čp.85/II a na přestavbu lednice na nádvoří na truhlářskou dílnu.[4] V březnu 1930 pak vydáno stavební povolení na stavební změny v přízemí čp.85/II pro J. a B. Čihulkovi.[5] Užívací a obývací povolení J. a B. Čihulkovým na úpravu sklepa a vchodu k záchodům v čp.85/II vydala městská rada v listopadu 1930. Zároveň vydáno J. a B.Čihulkovým stavební povolení na přístavbu dvou obytných místností v nádvoří čp.85/II.[6] V květnu 1949 zde otevřena závodní vývařovna pro pracovníky v zemědělství (nedaleko odtud, v sousedství restaurace Železná tehdy ještě existoval velký Kraftův statek u čp.70/II).[7] Podle K. Hofmana dům zbořen již v 50. letech 20. století.[8] Ve skutečnosti ale zanikl až na konci 70. let při výstavbě sídliště Na Železné. K domu přiléhala směrem do Pražské ulice boční křídla. V 60. letech 20. století tyto objekty získaly čísla popisná čp.77/II a čp.112/II (takto zobrazeno na mapě města z roku 1968), která byla přenesena ze zbořených domů v jiných částech předměstí. I tyto stavby zdemolovány v 70. letech 20. století.

Za hostincem Šumava stály v Pražské ulici, směrem z města další domky, a to čp.166/II, čp.86/II a čp.88/II. I ony zanikly při výstavbě sídliště Na Železné, tedy na konci 70. let 20. století. Dům čp.166/II vznikl až dodatečně, v 2. polovině 19. století. V roce 1895 už jej zaznamenává M. Sedlák ve svých vzpomínkách na tehdejší tvář města.[9] V červnu 1932 městská rada vydala stavební povolení pro J. Vavrouškovou na dílnu v čp.166/II. Hlasování ale nebylo jednoznačné, 5 radních bylo pro, 5 proti a starosta hlasoval pro.[10] Užívací povolení pro J. Vavrouškovou na dílnu a garáž v čp.166/II vydáno v říjnu 1932.[11] V prosinci 1946 povolil národní výbor tehdejším majitelům Václavu a Marii Vavrouškovým demolici původního přízemního domku a výstavbu nového, patrového domu na jeho místě.[12] V březnu 1947 původní dům ještě stál.[13] Dům čp.86/II byl roku 1838 ještě stavbou ze spalného materiálu. Dne 21. září 1927 městská rada udělila stavební povolení na přístavbu patra na dům čp.86/II majitelky Anny Žornové.[14] Dům čp.88/II byl už roku 1838 evidován jako nespalný. M. Sedlák jej v roce 1895 popisuje jako „rázovitou chalupu“.[15] Situován byl do blízkosti jihovýchodního nároží Pražské a Pivovarské ulice, ale přímo na nároží stálo jen jeho hospodářské stavení, obytná budova orientována do Pražské ulice. Revidovaný regulační plán (viz níže) schválený v prosinci 1929 předpokládal zboření domu čp.88/II kvůli zamýšlenému rozšíření zkoseného vyústění Pivovarské ulice do Pražské ulice.[16] Dne 9. dubna 1930 pak městská rada rozhodla, že B. Foltovi se vydá povolení zbořit dům čp.88/II a postavit na č.kat.167 jednopatrový rodinný dům, přičemž stavební čára navržená stavebníkem do Pivovarské ulice se povoluje do odvolání.[17] V květnu 1930 městskou radou vyhověno odvolání B. Folty proti podmínkám stavebního povolení na výstavbu rodinného domu na č.kat.167 a č.kat.271, tudíž mozaikový chodník do Mostecké ulice měl Folta zřídit, až to obec bude potřebovat a do Příbramské ulice se zatím zřídí jen sypaný chodník.[18] Další navrhovanou korekci původních plánů ale v polovině června 1930 městská rada B. Foltovi neschválila. Nevyhověno žádosti B. Folty, že chodník do Příbramské ulice se zřídí teprve, až dojde k parcelaci.[19] Mezitím na místě původního stavení čp.88/II proběhla skutečně výstavba nového objektu. Obývací a užívací povolení pro B. Foltu na novostavbu rodinného domu na č.kat.167 vydala městská rada 10. března 1932.[20] Tento nový dům ale na svém místě nevydržel ani půl století. Byl zbořen jako všechny ostatní kvůli výstavbě sídliště Na Železné. Přitom, jak ukazuje jejich stavební vývoj, procházely během 20. století postupnou modernizací a zvyšováním měřítka zástavby. Jenže tento spontánní městotvorný proces byl v 70. letech přerušen a veškerá rostlá sídelní struktura vymazána.

4.1.2. Technický vývoj a snahy o regulaci Pražské ulice do výstavby sídliště Na Železné

Destrukci původní podoby Pražské ulice ale nelze paušálně odsoudit jako výstřelek komunistického režimu. Tato významná komunikace skutečně vyžadovala důkladnou asanaci, respektive koncepční regulační zákrok. Na to, že šlo o dopravní tah celoměstského a dokonce celozemského významu (nezapomínejme, že do 30. let 20. století vedla Pražskou ulicí v Rokycanech jediná možná trasa silničního průtahu Praha-Plzeň), nevynikala tato ulice ve své původní podobě svými proporcemi, dopravní kapacitou a vlastně ani architektonicky. Tam, kde míjela dnešní hospodu Železná, byla dokonce úzká jen pár metrů. Už roku 1827 musela být ulice rozšířena v úseku od hospody Železná k mostu přes Padrťský potok tím, že zeď zahrady u hostince byla posunuta zpět.[21] Pak mezi roky 1838-1858 při rozšiřování této komunikace zabrána východní část zahrady hospody Železná.[22] Tyto korekce ovšem dlouhodobou nedostatečnost komunikace nevyřešily. Projevovalo se to i tím, že například chodník vedl na konci 19. století jen po jedné její straně (západní).[23] Katastrální mapa z roku 1838 ukazuje, že tu ulici zužovaly nejen zahrady ale i další zděný objekt. Celé 20. století tak lze chápat jako nelehký proces přizpůsobování původní Pražské ulice požadavkům moderní dopravy. Původně evoluční proces přizpůsobování pak ve 2. polovině 20. století získal rychlý spád, na jehož konci bylo zvoleno revoluční opuštění původního půdorysu a nové trasování Pražské ulice, s novou zástavbou.

V roce 1914 se uvádí, že tehdejší Mostecká ulice (část nynější Pražské) a další důležité městské komunikace budou předlážděny. Město na to dostalo od státu subvenci 15 000 K. V Rokycanech byla v té době jen chatrná dlažba na průtahu erární silnice, konkrétně v tomto úseku, dále u mostu přes Padrťský potok, na dnešním Malém náměstí a v dnešní ulici Míru. Tady všude byla nutná oprava dlažby. Dále bylo nutno nově vydláždit 20 běžných metrů komunikace před Plzeňskou branou. Celkové náklady na tuto investici odhadovány na 40 000 K. 20. února 1913 město požádalo o státní dotaci. 13. března 1914 ministerstvo veřejných prací schválilo příspěvek 15 000 K. Měla být provedena předlažba v úseku 547 m o šířce 6 m a v úseku 137 m na Malém náměstí o šířce 7 m. Na dlažbu měly být použity žulové kostky. V dubnu 1914 o přijetí dotace jednalo obecní zastupitelstvo, v městských lomech už prý jsou připraveny kostky. Stará dlažba se měla použít na postranní ulice. Návrh na přijetí subvence pak schválen.[24] Práce ale patrně neprovedeny kvůli vypuknutí 1. světové války. Od roku 1912 obec jednala kvůli rozšíření uliční čáry s majiteli čp.69/II (hostinec na Železné) o odprodeji části dvora u čp.69/II o rozloze cca 440 čtverečních sáhů obci. Majitelé požadovali nejprve 24 000 K, pak 17 000 K a nakonec 16 000 K, ale chtěli, aby obec na své náklady postavila novou hradbu v uliční čáře s 2 vraty a přestavila dřevěnou kolnu u hostince.[25] Roku 1914 pak skutečně odprodal Adolf Kellner, tehdejší majitel hospody Železná, část zahrady a dvora pro rozšíření ulice.[26] Dne 10. července 1914 předložena tato smlouva s majiteli čp.69/II městské samosprávě. Usnesením městské rady dána k posouzení finanční komisi, kvůli válce ale převod nerealizován.[27] V dubnu 1924 žádá na schůzi zastupitelstva Václav Charvát, aby se jako komunikační a estetická závada města odstranila mimo jiné rozbitá kolna Na Železné.[28]

Město i po 1. světové válce usilovalo o naplnění nerealizované smlouvy z roku 1914, majitel čp.69/II Kellner se ale nedostavoval na schůzky iniciované obcí.[29] Až roku 1925, kdy už dimenze Pražské ulice byly (vzhledem k rostoucím frekvenci silniční dopravy) zcela neudržitelné, odkoupila obec za 65 000 Kč část zahrad č.kat.156 a 157 od majitele hostince Na Železné a rozšířila vozovku.[30] Pak 11. července 1925 uzavřena smlouva mezi obcí a Kellnerem. V srpnu 1925 o koupi částí pozemků č.kat.156 a č.kat.157 na rozšíření Pražské ulice rozhodlo městské zastupitelstvo. Konstatováno, že tehdejší Mostecká čili nynější Pražská ulice nevyhovuje rostoucí dopravě. Závadou pro komunikaci byl hlavně ohyb u hostince Šumava (na rohu nynější Pražské a Horákovy ulice) a výstup domu čp.68/II (na rohu nynější Pražské a Pivovarské). Podle smlouvy měl Kellner prodat obci část pozemku od východní fronty hlavní budovy hostince čp.69/II v přímce z jihovýchodního rohu hlavní budovy na severovýchodní roh nádvorní budovy, přes zahradu č.kat.156 do půlky severní zdi domu čp.79/II (na rohu nynější ulice Pražská a Na Pátku), včetně vchodu do hlavní budovy na východní straně, altánu na pozemku č.kat.249, dvora, zahrady č.kat.157 a č.kat.156, a to vše za 65 000 Kč. Městská rada schválila smlouvu 17. července 1925. Představitelé obce uznávali, že výkupní cena je vysoká, ale na rozdíl od předválečné smlouvy z roku 1914 nemusí obec budovat na svůj náklad novou hradbu a přestavovat kolnu u hostince, která nyní svou děravou šindelovou střechou nepůsobí pěkným dojmem při vjezdu do města a která měla zmizet, bude-li návrh městské rady přijat. Zastupitelstvo pak smlouvu schválilo (s dodatkem, aby obec usilovala i o vyřešení nedobrého stavu mostu přes Padrťský potok).[31] Částka 65 000 Kč na výkupy nemovitostí kvůli rozšiřování ulice u Železné pak představovala položku mimořádná vydání obecního rozpočtu v roce 1926.[32] V květnu 1926 pak schválilo městské zastupitelstvo půjčku 500 000 Kč u městské spořitelny na mimořádné výdaje obecního rozpočtu na rok 1926. Na úpravu a dlažbu ulice od mostu k Železné mělo z této sumy jít 255 000 Kč.[33] Pražská ulice pak v červenci 1926 opravdu nově vydlážděna žulovými kostkami (už na jaře téhož roku osázena stromovou alejí).[34] Náklady na tyto úpravy dosáhly 35 000 korun.[35] (podle jiných pramenů až 219 710, 60 Kč[36]). Podle zprávy o plnění obecního rozpočtu za rok 1926 (s údaji k 12. srpnu 1926) bylo z 255 000 Kč určených úpravu a výdlažbu Mostecké ulice už utraceno 207 000, zbylých 47 800 Kč nevyčerpáno.[37] V listopadu 1927, při opožděném projednávání obecního rozpočtu na rok 1927, pak stanoveno, že na úhradu potřeb mimořádného rozpočtu ve výši 18 694 707 Kč se použije zbytek nerealizovaných výpůjček. Mimo jiné i 70 000 Kč původně přidělených jako subvence na dlažbu Mostecké ulice a Wilsonova náměstí.[38] Ulice se tak aspoň měřítkově měnila na reprezentativnější městský prostor, byť okolní zástavba zůstávala i nadále mezerovitá a víceméně maloměstská. To mělo svou příčinu i v extenzivním růstu města za první republiky. Vedení radnice velmi liberálně povolovalo parcelace zemědělských pozemků, obzvlášť v nových obytných čtvrtích na Jižním předměstí nebo na Rašínově. Odvrácenou stranou této expanze zahradních předměstí byla nižší investiční aktivita v historických předměstích, která tak zůstávala zakonzervována ve svém poloagrárním charakteru z předindustriální éry.

V prosinci 1928, při jednání o rozpočtu obce na rok 1929, městská rada rozhodla podat ihned žádost na silniční fond na novou dlažbu silnice na Masarykově náměstí, za Plzeňskou branou a u stodol na Pražské silnici.[39] V listopadu 1929 městská rada deklaruje, že obec poskytne 25 000 Kč na vydláždění erární silnice na obou výjezdech z města, bude usilovat i o subvenci na vydláždění Masarykova náměstí.[40] V únoru 1929 dáno firmě A. Brey městskou radou povolení k výstavbě čerpací stanice před domem čp.85/II (na rohu Pražské a Horákovy ulice).[41] V lednu 1930 vydáno firmě Brey na benzinovou čerpací stanici před domem čp.85/II užívací povolení.[42] Koncem 20. let pak městská technická kancelář vypracovala návrh změny regulace a polohy v Pivovarské ulici a v části Pražské ulice. Další mírné úpravy tehdy navrženy v Pražské ulici, kde měl výhledově ustoupit do lepší regulační čáry dům čp.85/II (hostinec Na Šumavě). 11. června 1929 navržené změny zveřejněny. V prosinci 1929 nový regulační plán pro tuto část města schválilo obecní zastupitelstvo (o navržených změnách v Pivovarské ulici viz níže).[43]

V srpnu 1931 městská rada povolila J. Novákovi zřídit u svých novostaveb u Pražské silnice kanalizaci.[44] Šlo o pozemek severně od nároží Pražské ulice a Nerudova náměstí, kde J. Novák skutečně zahájil výstavbu několika bytových domů (viz výše). A v listopadu 1931 městská rada schválila rozšíření veřejného osvětlení u novostaveb na Pražské silnici u čp.185/II a na dalších místech Rokycan. Vesměs mělo jít o 1 lampu.[45] V září 1933 rozhodla městská rada, že firmě J. Novák bude poukázána kauce za výkop kanalizace u Pražské silnice, jakmile opraví jinou svou zakázku, tedy výkop vodoteče u nových kasáren na Jižním předměstí.[46] V souvislosti s parcelací bloku mezi Pražskou a Luční ulicí ve 30. letech rozhodla v srpnu 1932 městská rada, na žádost V. Hořice a spol., že se zavede vodovod k 13 domům u Pražské silnice v délce cca 250 metrů.[47] V červnu 1933 se městská rada usnáší, že vzhledem k stavebnímu povolení vydanému B. Foltovi na dům čp.88/II bude požadováno zaplacení 5 532,95 Kč za krajníky položené obcí před uvedeným domem.[48]

Koncem 60. let 20. století prováděna v Rokycanech na průtahu hlavní silnice Praha-Plzeň výměna dosavadních lamp veřejného osvětlení. Původní pět metrů vysoké kandelábry nahrazovány etapově moderními devítimetrovými stožáry s výbojkovým světlem. V červnu 1968 už se uvádí, že v Pražské ulici, v úseku od Padrťského potoka ke křižovatce U Železné už výměna provedena (obměněno 6 svítilen[49]). Akce si vyžádala náklad 40 000 Kčs. Prováděl ji komunální podnik Vnější úprava města. Na rok 1969 plánováno pokračování obměny lamp v úseku dál k Praze. Opět nákladem 40 000 Kčs.[50] V roce 1973 jednalo město o posílení veřejného osvětlení na Pražské ulici. Dohodlo se s podnikem Benzina, že nechá svítit světla ve svém areálu i v noci a v prosinci 1973 probíhala jednání o převodu těchto světlených bodů na město.[51] Na konci srpna 1973 skončila i přestavba vozovky v Pražské ulici v úseku od Malého náměstí až k restauraci Železná. Dlažební kostky byly v celé délce 520 metrů nahrazeny asfaltem.[52] Evoluční vývoj Pražské ulice, jak její zástavby tak jejích technických parametrů, skončil po 2. světové válce a zejména při výstavbě sídliště Na Železné, v jejímž rámci tato dopravní tepna získala zcela novou podobu (viz níže).

4.1.3. Vývoj pojmenování Pražské ulice

Název Pražské ulice patří k nejstarším v Rokycanech. Jde o zcela logické, historické pojmenování, přesto ale nebylo zrovna stabilní. Na indikační skice mapy stabilního katastru z poloviny 19. století je uličním jménem označen pouze její úsek od Padrťského potoka k hostinci Železná, a to německy Schelesner-Gasse (česky cca Železná ulice nebo spíše ulice Na Železné). Úsek od mostu k Pražské bráně neměl žádné jméno a úsek od hostince Železná ven z města neměl zástavbu.[53] Evidenční katastrální mapa z roku 1877 ukazuje, že Pražská ulice se nazýval jen úsek od Malého náměstí (včetně tehdejší uličky vybíhající z náměstí okolo domů čp.105/I a čp.106/I) k mostu přes Padrťský potok. Úsek od potoka k hospodě Železná (ke křižovatce s dnešní Pivovarskou ulicí) se nazýval Mostecká ulice. Stejný stav ukazuje mapa z r. 1907, Úsek od hostince Železná z města se na ní označuje Pražská silnice. Na schůzi obecního zastupitelstva 29. prosince 1919 přejmenován úsek od Malého náměstí k Padrťskému potoku na Masarykovu ulici.[54] Zbylý úsek od Padrťského potoka, okolo Železné dál z města do Borku (až k „Titěrovům“) nazván Pražská ulice.[55] Na schůzi obecního zastupitelstva 12. července 1927 ale přejmenována Masarykova ulice v úseku od Malého náměstí k Padrťskému potoku na Starobranskou ulici. Návrh podal Bohuslav Horák. Patrně šlo o to, že vznikal zmatek mezi Masarykovým náměstím a Masarykovou ulicí, nehledě na to, že ulice nebyla pro pojmenování po zakladateli státu příliš reprezentativní.[56]

Počátkem 30. let 20. století v souvislosti s další vlnou výstavby konstatovalo vedení města, že v Rokycanech je mnoho nepojmenovaných ulic a veřejných prostranství. V říjnu 1934 kvůli tomu odložen návrh na pojmenování jedné takové nové ulice na Habrmanovu (dnešní Švermova ulice na Rašínově). Dohodnuto, že se názvosloví všech ulic bude řešit najednou.[57] 4. ledna 1935 se konala porada na městském úřadu o návrzích zvláštní komise, která navrhla změny v uličních názvech, přičemž docházelo i ke změnám ve vymezení již pojmenovaných ulic. 25. dubna 1935 návrhy komise posoudilo i obecní zastupitelstvo. Mimo jiné navrženo Starobranskou ulici protáhnout až ke státnímu mostu. Zastupitelstvo tento návrh schválilo.[58] Šlo vlastně ale jen o potvrzení rozhodnutí přijatého již roku 1927.

Usnesením MNV z 1. června 1946 přejmenována Pražská ulice v úseku od křižovatky s Pivovarskou ulicí směrem z města do Borku na ulici Ruské armády. Toto jméno se objevuje v soupisu, kterým MNV 25. července 1946 rekodifikoval po 2. světové válce uliční názvosloví (a dal jména dosud neoznačeným komunikacím).[59] Občas uváděna i jako „Ruská ulice“. Starobranská ulice zároveň přičleněna k Pražské ulici, takže pojmenování Pražská ulice se týkalo úseku od Malého náměstí až ke křižovatce s Pivovarskou ulicí. V roce 1950 provedena propagandistická změna, kdy název ulice Ruské armády pozměněn na ulici Rudé armády. Tento název zároveň vztažen na celý úsek komunikace, od Malého náměstí až na hranice města. Přejmenování vyhlášeno slavnostně obecním rozhlasem na Prvního máje 1950.[60] Dne 7. září 1953 ale navrhla rada MNV přejmenovat úsek od Malého náměstí k Padrťskému potoku znovu na Starobranskou ulici. Název Starobranská ulice již ovšem v 70. a 80. letech 20. století nebyl užíván a ulice de facto přičleněna k Pražské ulici.

V roce 1968 se název ulice Rudé armády stal terčem kritiky některých lidí. Hlavně pro duplicitu s názvem hlavního rokycanského náměstí a také proto, že zcela logickým označením komunikace byl historický název Pražská ulice. Ještě v dubnu 1969 se na plénu MěstNV dotazuje Ladislav Hofman, kdy dojde k přejmenování. Soudružka Pěnkavová mu ale odpovídá, že to není podstatné, že hlavní jsou věcné otázky a činnost poslanců MěstNV.[61] Název ulice Rudé armády se připomíná ještě roku 1972, ale pak byl skutečně opuštěn.[62] Dne 12. září 1972 odsouhlasilo plénum MěstNV návrh komise a odboru výstavby MěstNV, který od počátku roku 1972 podroben posuzování občanským výborům a který 4. dubna 1972 projednala rada MěstNV, na výraznou úpravu pojmenování rokycanských ulic. Kromě pojmenování nově vzniklých komunikací došlo i k výraznému zjednodušení názvosloví slučováním několika ulic do jedné. A tak stávající ulice Starobranská, Pražská a Rudé armády sjednoceny pod jedním názvem Pražská ulice. Plénum s touto změnou souhlasilo, ovšem prodloužilo termín k jejímu faktickému provedení až do 30. dubna 1973.[63] Rozhodnutím městského zastupitelstva z 10. července 2001 byl název Pražská ulice rozšířen i na pokračování silničního tahu na Prahu v zastavěném území katastrální obce Borek.

4.1.4. Původní zástavba Horákovy ulice

Další ulicí, která kvůli výstavbě sídliště Na Železné změnila svoji podobu, byla dnešní Horákova ulice, respektive její nejzápadnější a nejstarší část, od Pražské ulice ke křižovatce s dnešní ulicí K Řece. Horákova ulice uhýbala z Pražské ulice u hostince Šumava čp.85/II (viz výše). Stálo v ní jen pár domů, které bez výjimky zanikly při výstavbě sídliště. Na její severní straně (vedle hostince Šumava) stál objekt čp.84/II, který tu podle čísla popisné musel existovat již roku 1771. Roku 1838 rovněž evidován jako nespalný (zděný). Šlo o přízemní stavení se sedlovou střechou, do ulice orientované příčně, tedy kratší štítovou stěnou. Vedlejší přízemní dům čp.83/II rovněž asi stál na této parcele již v roce 1771, kdy zavedeno číslování domů. Registrován byl roku 1838 také jako zděný, nespalný. I v tomto případě se jednalo o objekt orientovaný do Horákovy ulice štítovou stranou. Dům čp.82/II také starobylého původu z doby před rokem 1771 byl roku 1838 nespalný. Opět šlo o přízemní objekt se sedlovou střechou. Měl však podélnou orientaci (hřeben střechy rovnoběžný s ulicí). Dle zprávy z listopadu 1969 je v havarijním stavu. Připravuje se prý jeho demolice, ale musí se počkat na vystěhování obyvatel.[64]

V mírném odstupu od výše uvedených domů ještě stál přízemní objekt čp.81/II (i zde je důvodné přepokládat, že pocházel z původní fáze zástavby předměstí, tedy před rokem 1771). Roku 1838 byl nespalný jen zčásti. V listopadu 1931 se městská rada usnesla jednat s Františkem Kraftem o koupi domu čp.81/II.[65] Obec ale v prosinci 1931 konstatuje, že už nemá o jednání s Františkem a Annou Kraftovými o odkupu domu čp.81/II zájem, když nezná cenu.[66] 30. prosince 1931 pak rada neschválila návrh na odkup čp.81/II od F. a A. Kraftových za 200 000 Kč včetně zahrad.[67] V roce 1934 jedná obec o koupi části zahrady č.kat.164 od Františka a A. Kraftových (majitelů čp.81/II) k rozšíření nábřeží Padrťského potoka. 28. června 1934 se totiž městská rada usnesla z popudu Jana Alferiho koupit část pozemku č.kat.164, k rozšíření nábřeží na pravém břehu potoka poblíž domu čp.81/II. Jednání byla ale složitá, Kraftovi zpočátku požadovali změnu regulačního plánu vypuštěním projektované ulice z nábřeží přes Tylovu ulici do Pivovarské ulice (později realizovaná jako dnešní ulice K Řece) a měli vysoké finanční požadavky. Až 8. listopadu 1934 městská rada doporučila ke schválení finanční dohodu. Podle ní Kraftovi postoupí obci část č.kat.164 v šíři 18,5 metru od hrany regulovaného potoka, dále část na rozšíření Wünschovy ulice do šířky 6 metrů zdarma (plocha 700 čtverečních metrů) a zbytek za 20 Kč/metr čtvereční (plocha 500 čtverečních metrů). Obec měla postavit novou hradbu. Když se v listopadu 1934 dostala věc na schůzi obecního zastupitelstva, objevily se výhrady. Václav Štěrba, Zdeněk Bluďovský nebo František Zrzavecký nesouhlasili s cenou, kterou měla obec zaplatit za stromy na vykupovaném pozemku, a i vlastní pozemek jim přišel drahý. Nakonec výkup schválen, ale bez 3000 Kč, které měla obec uhradit za zabrané stromy.[68] Věc se ale zkomplikovala, protože poté, co zastupitelstvo odmítlo část smlouvy o výkupu, 5. prosince 1934 manželé František a Anna Kraftovi oznámili, že pozemek neprodají. 21. února 1935 městská rada rozhodla pokračovat ve vyjednávání, pozice Kraftových ale neměnná. 14. března 1935 městská rada doporučila ke schválení původní návrh, který se 25. dubna 1935 znovu ocitl před obecními zastupiteli. Václav Štěrba opět namítal, že jde zbytečné vyhazování peněz a lepší by podle něj bylo na druhé straně potoka vykoupit Homolkovo stavení. Naopak Jan Alferi obhajuje vyjednávací pozici Františka Krafta. Nakonec schválen staronový návrh na změnu regulačních čar v Čejkově ulici č.kat.2767/1 a koupi části zahrady č.kat.164 k rozšíření nábřeží 22 hlasy.[69] V březnu 1955 navrhl na zasedání MNV František Bittengl, aby bylo stavení čp.81/II zbořeno a na jeho místě aby byl postaven stožár veřejného osvětlení.[70] V podivném světě tohoto kovaného komunisty měla být demolice cizího domu vhodným činem v akci zvelebení města k 10. výročí osvobození. Plán nebyl realizován, nicméně na konci 70. let musely stejně všechny výše uvedené domky na severní straně Horákovy ulice ustoupit novému sídlišti Na Železné.

Horákova ulice nebývala výlučně nábřežní ulicí jako nyní. V úzkém pruhu mezi touto komunikací a korytem Padrťského potoka ještě existovala skupina tří domků čp.80/II, čp.138/II a čp.107/II. Všechny rovněž pobořeny na konci 70. let 20. století kvůli výstavbě sídliště Na Železné. Jejich parcely nicméně nebyly přímo využity a na jejich místě se tak dodnes rozkládá bezradná proluka, holý trávník, lemující nábřeží Padrťského potoka. Dům čp.80/II podle svého čísla popisného pocházel z období před rokem 1771 a na nejstarší mapě města z roku 1838 je označen jako spalný, tedy převážně dřevěný. Šlo o přízemní domek se sedlovou střechou, podélně orientovaný k uliční čáře. Koncem 20. let 20. století se uvádí, že dům čp.80/II je připojen k sousednímu čp.138/II (v té době skutečně i majetkově propojen).[71] V říjnu 1933 se uvádí, že městská technická kancelář zváží zřízení 1 elektrické lampy za domem čp.80/II na nábřeží Padrťského potoka.[72] Dům čp.138/II postaven někdy před koncem 1. poloviny 19. století. Na katastrální mapě z roku 1838 byl ještě patrně jen součástí sousedního objektu čp.107/II, asi nějaký hospodářský objekt, ze spalného materiálu. Tento přízemní dům se sedlovou (poněkud vyšší) střechou stál na poměrně úzké parcele. Do Horákovy ulice hleděl čtyřosým průčelím. Dne 8. dubna 1923 vypukl v domě čp.138/II požár.[73] Dle zprávy o stavu vývoje obecního rozpočtu na rok 1926 (s údaji k 12. srpnu 1926) nebyla během roku vyčerpána plánovaná částka na opravu tarasu u Grubera (jako majitel domů čp.80/II i čp.138/II tehdy uváděna rodina Gruberových), a to ve výši 15 137,32 Kč.[74] Dům čp.107/II vznikl pravděpodobně na počátku 19. století. Na císařském otisku katastrální mapy z roku 1838 už označen jako nespalný (celozděný). Přízemní objekt si až do svého zániku uchoval archaickou mansardovou střechu.

4.1.5. Původní zástavba Pivovarské ulice

Druhou významnou komunikací na ploše, jež prošla koncem 70. let 20. století kvůli výstavbě sídliště Na Železné asanací, byla Pivovarská ulice. Původní zástavba Pivovarské ulice nebyla příliš kompaktní. Větší část její jižní fronty a celého vnitrobloku až k Horákově ulici vyplňovala zelinářská Prajzlerova zahrada. Stával v ní zděný barokně-klasicistní altán z konce 18. století. Na mapě stabilního katastru z roku 1838 je zakreslen jako nespalná, celozděná stavba. Původně se uvažovalo, že bude zachován i uprostřed nového sídliště Na Železné (nové výstavbě přímo nepřekážel), ale nakonec i zde zvítězila demoliční četa a altán byl zbořen.

Vedle zahrady se nacházel dům čp.111/I, postavený pravděpodobně (podle čísla popisného) na přelomu 18. a 19. století. Roku 1838 na katastrální mapě zachycen jako spalná, dřevěná stavba. V dubnu 1923 povolila obecní správní komise Václavu a Marii Jirkovým přestavbu dvorní kůlny na stáje u domu čp.111/II.[75] Revidovaný regulační plán (viz níže) schválený v prosinci 1929 předpokládal zboření domu čp.111/II kvůli zamýšlenému rozšíření zkoseného vyústění Pivovarské ulice do Pražské ulice.[76] V říjnu 1930 vydáno městskou stavební povolení pro V. Jirku na chlévky, kolnu, hnojiště a záchody v čp.111/II.[77] V červenci 1931 pak V. a M. Jirkovi získali na hnojiště a záchody v čp.111/II užívací povolení od městské rady.[78] Někde tu patrně stával i dům čp.93/II. Ten ale zmizel již za první republiky. V červnu 1929 městská rada vydala B. Foltovi stavební povolení na zbourání přístavků a altánu na č.kat.270 a na výstavbu provizorní hradby na místě zbořeného domu čp.93/II.

Na protější severní straně Pivovarské ulice, na křižovatce s Pražskou ulicí, naproti restauraci Železná, stával dům čp.68/II. I zde číslo popisné napovídá na existenci domu už před rokem 1771. Na císařském otisku mapy stabilního katastru z roku 1838 evidován jako nespalný, tedy kamenný. Svým zkoseným nárožím poměrně značně zužoval Pražskou ulici. V květnu roku 1945 byl poškozen právě na tomto exponovaném nároží nárazem amerického tanku. Tehdejší majitel Josef Pergl kvůli tomu žádal národní výbor o vyplacení náhrady.[79] Šlo o patrový dům. Objekt zbořen na konci 70. let 20. století.

Vedle něj, na nároží Pražské a dnešní Kotyzovy ulice ještě stál dům čp.67/II. V Josefském katastru se připomíná jako „dvůr“[80] V roce 1838 zakreslen jako nespalný objekt s rozsáhlým hospodářským zázemím a zahradou. V září 1928 vydala městská rada stavební povolení na provizorní kůlnu ve dvoře domu čp.67/II pro V. Čubu.[81] Dne 11. června 1930 městskou radou vydáno stavební povolení pro Kamilu Dobrkovskou na stavbu kůlniček v čp.67/II.[82] V polovině srpna 1930 pak Kamila Dobrkovská dostala i stavební povolení na adaptaci dřevníků na dílnu v čp.67/II. Toto povolení ale vydáno jen za podmínky, že obecní zastupitelstvo schválí dohodu o postoupení části pozemku do regulační čáry na rozšíření ulice č.kat.2911/3 (dnešní Kotyzova ulice).[83] Užívací povolení získala Kamila Dobrkovská od městské rady na dílnu na nádvoří čp.67/II v říjnu 1930.[84] Užívací povolení na kolničky v čp.67/II vydáno Kamile Dobrkovské městskou radou v listopadu 1930.[85] V 30. letech 20. století taky před domem čp.67/II vyrostla benzinová čerpací stanice. V březnu 1931 sice obecní správní komise deklaruje, že podá námitku proti rozhodnutí okresního úřadu ze 7. ledna 1931, kterým povolena výstavba čerpací stanice firmy Blažek a spol., na témž zasedání ale členové rady vydali stavební povolení pro benzinovou stanici před domem čp.67/II pro firmu K. Blažek.[86] V zápisu ze schůze obecní správní komise z 26. března 1931 se pak uvádí, že vydáno stavební povolení firmě K. Blažek, benzinová stanice před domem čp.67/II za podmínek stavebního protokolu z 29. prosince 1930 a 28. února 1931.[87] Užívací povolení získala firma Blažek a spol. na benzinovou pumpu před domem čp.67/II od městské rady v červnu 1931.[88] Lokalita se ale patrně pro tuto živnost neukázala jako příliš vhodná, protože v říjnu 1931 městská rada řeší žádost firmy K. Blažek a spol. o přemístění benzinové pumpy od domu čp.67/II na Wilsonovo náměstí (dnes Malé náměstí). Radní ale žádosti nevyhověli.[89] V roce 1934 město projednává žádost o rozdělení pozemků č.kat.169/1, č.kat.170, č.kat.171/1-3 okolo domu čp.67/II na stavební místa dle žádosti K. Dobrkovské (majitelky čp.67/II) podané 5. května 1934. 17. května 1934 se konalo místní komisionelní řízení. Navrhováno rozparcelovat pozemky na 5 stavebních míst. 17. května 1934 městská rada doporučila ke schválení a na schůzi obecního zastupitelstva v červnu 1934 návrh odsouhlasen.[90] Před zbořením na konci 70. let 20. století byl objekt čp.67/II patrový dům s velkým uličním vikýřem a polovalbovou střechou. Ještě na 3. a 4. čtvrtletí 1964 plánoval národní výbor provést jeho generální opravu (společně s domem čp.171/I ve středu města na to mělo jít 109 000 Kčs).[91] V dubnu 1967 se uvádí, že Domovní správa musí v rámci celoměstského závazku na počest 50. výročí VŘSR zajistit v domě čp.67/II instalaci nových vrat. [92] V říjnu 1972 na plénu MěstNV kritizuje pan Čada chování romských nájemníků v objektu čp.67/II. Před týdnem mu prý jedna tamní obyvatelka povídala, že „cikáni“ sekají v kuchyni dříví a že vzhledem k tomu, že záchody jsou pro celý dům společné, musí vždy před použitím chodit s hadrem a kbelíkem a umýt nečistotu.[93]

Vraťme se ale do Pivovarské ulice, jejíž severní strana byla zastavěna poněkud hustěji. Byl to dům čp.90/II, který 1. ledna 1914 odhadnut na 5500 K, 28. ledna 1929 na 32 000 Kč a 27. května 1931 na 32 000 Kč.[94] K 31. prosinci 1932 uváděn dům čp.90/II v seznamu obecních nájemních domů.[95] Dále tu uliční řadu tvořil dům čp.91/II, vedle něj dům čp.264/II (patrně z doby okolo roku 1910). V květnu 1929 městská rada vydala stavební povolení na prádelnu v domě čp.264/II pro L. a E. Österreicherovi.[96] Zástavba pokračovala domem čp.306/II (zbudovaný někdy v době okolo 1. světové války), domem čp.94/II (ten už není na mapě z roku 1968 zaznamenán) a domem čp.95/II.

Dalším objektem v uliční frontě byl dům čp.172/II, patrně ze sklonku 19. století. Spolumajitelé domu čp.172/II v Pivovarské ulici manželé Václav a Anna Dardovi a Václav a Marie Lepíčkovi 16. března 1932 požádali o povolení k rozdělení parcely č.kat.276 na 2 samostatné domy, protože v objektu už stejně fakticky rozděleno jeho užívání.[97] Dne 31. března 1932 městská rada doporučila věc ke schválení, ale připomněla, že rozdělení domu čp.172/II na dvě parcely lze povolit jen po předchozím parcelačním řízení a za podmínky, že obě rozdělené budovy budou mít do budoucna zákaz nástaveb.[98] 4. dubna 1932 oznámilo město podmínky, za kterých povolí rozdělení. Mimo jiné nesmělo být přistavováno 1. patro, protože obě části stávajícího domu měly mít úzké uliční fronty, a musela se dořešit otázka komínu. 28. července 1932 žadatelé podali formální žádost o povolení. 2. srpna 1932 konáno parcelační řízení. 4. srpna 1932 doporučila městská rada věc ke schválení a zastupitelé pak vydali souhlas.[99] 2. února 1933 vydáno obývací a užívací povolení pro V. Dardu na stavební úpravy v čp.172/II, jehož část obývaná Dardou byla nově označena čp.154/II.[100] Toto číslo popisné sem přeneseno druhotně, protože ještě koncem 20. let 20. století se objekt tímto číslem popisuje jako „Max Hopfengärtner (menší dělnický domek)“.[101] Vedle stál dům čp.171/II (asi ze sklonku 19. století). Revidovaný regulační plán (viz níže) schválený v prosinci 1929 předpokládal, že domy čp.171/II a čp.172/II výhledově ustoupí do lepší regulační čáry tak, aby umožnily rozšíření Pivovarské ulice.[102] Ve vnitrobloku, za domem čp.67/II, stál objekt čp.500/II. Postaven v 2. polovině 30. let 20. století. 12. září 1940 vydala obecní rada na svém zasedání povolení na přístavbu prvního patra na tento dům. Majitelem tehdy byl J. Ulč.[103] Ještě v roce 1968 zde fungovala autoopravna (zakreslena na mapě města z onoho roku). Na místě dnešního učňovského internátu v Kotyzově ulici stál dům čp.226/II z první dekády 20. století. 26. června 1927 městská rada vydala stavební povolení na stavbu chlévu a kolny u čp.226/II pro J. Forejta.[104] 27. července 1927 vydáno na schůzi obecní rady J. Forejtovi na stavbu chléva u čp.226/II obývací a užívací povolení.[105] V únoru 1932 městská rada nevyhověla žádosti majitelů domů čp.226/II a čp.265/II (majitelka B. Svobodová) o zřízení uliční kanalizace.[106]

4.1.6. Snahy o regulaci Pivovarské ulice do výstavby sídliště Na Železné

Už za první republiky bylo uznáváno, že zástavba ani celkové proporce Pivovarské ulici nejsou postačující a neodpovídají potřebám rozvoje města i dopravy. Problém byl v tom, že ačkoliv tudy do Rokycan přicházela okresní silnice od Dobříva, samotné vyústění Pivovarské ulice do křižovatky u hostince Železná bylo nedostatečné. Na rozdíl od současnosti vedla Pivovarská ulice o zhruba 20-30 metrů jižněji, takže neexistovala nynější logická křižovatka, kde se potkávají ulice Pivovarská, Pražská a Soukenická. Místo toho Pivovarská ulice ústila přímo proti hostinci Železná do křižovatky ve tvaru T. Jakékoliv odbočování zde bylo problematické kvůli rostoucí dopravní frekvenci na státní silnici od Prahy a kvůli šířkově nedostatečným vozovkám. Šlo tak o úzké hrdlo městské dopravy. Podobně jako v případě Pražské ulice byla i Pivovarská ulice předmětem dílčích regulačních zásahů a plánů již dávno před výstavbou sídliště.

11. června 1928 vydala městská rada stavební povolení B. Foltovi na opravu hradby u zahrady č.kat.167. Obecnímu zastupitelstvu zároveň doporučila změnu regulační čáry v Pivovarské ulici dle návrhu městské technické kanceláře.[107] Městská technická kancelář pak opravdu vypracovala návrh změny regulace a polohy v Pivovarské ulici od čp.68/II a čp.88/II k čp.171/II a v části Pražské ulice. Pivovarská ulice ve zmíněném úseku nově navržena v šíři 14 metrů, místo dosavadních 10 metrů. Toto rozšíření odůvodňováno i tím, že od domu čp.171/II k viaduktu už měla šířku 14 metrů. Vyústění Pivovarské ulice do Pražské navrženo zkoseně tak, aby se v budoucnosti, po zboření domu čp.88/II, ulehčilo dopravě. Předpokládáno i zboření domu čp.111/III a ustoupení domů čp.172/II a čp.171/II. Mírné úpravy navrženy i v Pražské ulici, kde měl ustoupit do lepší regulační čáry dům čp.85/II (hostinec Na Šumavě). 11. června 1929 navržené změny zveřejněny.[108] Obecnímu zastupitelstvu doporučeno změnu regulačního plánu u domu čp.89/II a zahrady č.kat.167 schválit.[109] 9. září 1929 podal Bohumil Folta z čp.82/II (zároveň majitelem zahrady č.kat.167 – tedy výše uvedené Prajzlerovic zahrady, která zabírala větší část bloku mezi ulicemi Horákova, Pražská a Pivovarská) námitky proti tomuto záměru, 4. října 1929 se námitkami zabývala městská rada, dojednán souhlas s tím, aby Folta mohl zbořit hradbu na č.kat.167 a postavit novou hradbu 2 metry za regulační čárou s tím, že ji do regulační čáry posune, až bude potřeba stavebně a v souladu s regulačním plánem využit pozemek č.kat.167.[110] V prosinci 1929 nový regulační plán pro tuto část města schválilo obecní zastupitelstvo.[111]

Změny, které předpokládal regulační plán z konce 20. let 20. století, mohly ve své době působit energickým a koncepčním dojmem, ale přesto se nestaly vodítkem budoucího urbanistického vývoje. Ten probíhal ještě několik dekád spontánně a evolučně, aby byl v poslední čtvrtině 20. století vystřídán revoluční proměnou, při níž i tato část Rokycan zcela zanikla a byla nahrazena absolutním novotvarem.

4.2. Příprava výstavby sídliště Na Železné

O tom, že v této části Pražského předměstí dojde k hromadné bytové výstavbě, se uvažovalo již od konce 60. let. V roce 1969 MěstNV deklaruje záměr provést tuto výstavbu do roku 1975.[112] Podle předběžného harmonogramu bytové výstavby v Rokycanech mělo sídliště Na Železné vyrůst v letech 1970-71 a mělo obsahovat 156 bytových jednotek.[113] V září 1969 se uvádí kapacita staveniště na Pražském předměstí 140 bytových jednotek. ONV měl provést výběr lokality ještě v roce 1969. Vlastní výstavba obytného celku „pivovar“ by následovala v letech 1971-73.[114] Přípravné práce na výstavbu 140 bytových jednotek Pivovar zahrnuty skutečně do návrhu prováděcího plánu MěstNV na rok 1970 (zveřejněn v prosinci 1969). Měl je provádět ONV.[115] O přesné kapacitě a lokalizaci nového sídliště zatím nebylo rozhodnuto. Na plénu MěstNV v červnu 1970 oznámeno, že otázka další výstavby Na Železné není dosud vyjasněna.[116] V listopadu MěstNV se mluví o poněkud volnějším tempu výstavby. Veškerá bytová výstavba se totiž v několika následujících letech měla soustředit na Jižním předměstí a teprve po dokončení tamního sídliště se mělo pokračovat na Pražském předměstí.[117] V roce 1971 se mluví již konkrétněji o přípravě výstavby sídliště v prostoru u Železné, tedy východně od Pražské ulice, naproti starobylému hostinci „Na Železné“ čp.69/II.[118] Nastupující populační vlna husákovské normalizace vyžadovala urychlenou bytovou výstavbu, nejlépe na místě „přežilé buržoazní zástavby“. V roce 1974 se počítá se zahájením investice už v 6. pětiletce (tedy v letech 1976-80), přičemž sídliště mělo být dokončeno roku 1980.[119] Tak rychle to ve skutečnosti nešlo. V říjnu 1973 se v materiálech pro jednání pléna MěstNV uvádí, že výstavba naproti Železné byla pozastavena.[120] Na přelomu let 1973-74 (mezi 18. prosincem 1973 a 22. lednem 1974) se tímto projektem zabývala rada MěstNV. Uložila vedoucímu odboru výstavby, aby vyvinul maximální úsilí na přípravu staveniště Na Železné.[121] I přes několikaletý odklad ale nakonec vize komunistických architektů došly uskutečnění.

V únoru 1975 se uvádí, že na místě sídliště u Železné už proveden výkup domů. Uvolnění stávající zástavby pro provedení demolic se plánovalo do října 1977. Městu tím vznikla potřeba 52 náhradních bytů.[122] Podle jiného pramene proběhly výkupy pozemků a objektů až v letech 1976-77.[123] V roce 1976 poprvé uváděn konečný počet bytů nového sídliště (494) a také zveřejněny podrobné obrysy investiční akce. Měla sestávat ze dvou etap. V 1. etapě to byly přípravné práce, tedy demolice, přeložky inženýrských sítí a komunikací. 1. etapa měla podle plánu začít v říjnu 1977 a 2. etapa by následně obsahovala vlastní výstavbu bytů, s plánovaným zahájením v květnu 1978 s dokončením v květnu 1981. Celkové náklady vyčísleny na 80 616 000 Kčs.[124] Výstavbu sídliště prý vzhledem k potřebám města prosadil ONV na KNV.[125] V prosinci 1976 uváděno, že už v prostoru budoucího sídliště došlo k výkupům pozemků. Zapotřebí bylo 54 náhradních bytů pro vystěhování stávajících obyvatel demoličního pásma. Přesný počet obyvatel demoliční zóny a jejich požadavky na řešení náhradního bydlení konkretizovány na jednání zástupců Krajské inženýrské organizace se zdejšími občany, které se konalo 8. prosince 1976. Do konce srpna 1977 mělo dojít k vystěhování všech zdejších domů. Náhradní byty měly být k dispozici v březnu 1977.[126] Už někdy mezi srpnem a listopadem 1976 rada MěstNV vydala příkaz, aby všechny uvolněné byty v Rokycanech přidělovány prioritně nájemníkům z demoličního pásma Na Železné.[127] Během 1. pololetí roku 1977 tento razantní přístup zafungoval a v červnu 1977 už chybí najít jen 7 náhradních bytů pro zdejší obyvatele (jinde se ovšem uvádí 12 bytů).[128] Koncem června 1977 jednala o vystěhovávání rada MěstNV a shodla se, že bude nutno prověřit některé konkrétní případy (Josef Giňa čp.67/II, František Hanzlík čp.112/II, Barbora Nosková čp.68/II, Miroslav Čechura čp.84/II, Jaroslav Pivec čp.67/II).[129] Ještě v srpnu 1977, tedy pár týdnů před vypršením termínu, ale nebylo vše hotovo. Rada MěstNV proto znovu uložila vedoucímu odboru KHSO zajistit uvolnění staveniště pro výstavbu bytových jednotek u Železné do 30. září 1977.[130] V říjnu 1977 je zóna budoucího sídliště prakticky vyklizena. Přestěhování odmítal i nadále Jaroslav Pivec z čp.67/II (odborem KHSO proveden 4. října 1977 výkon rozhodnutí) a František Hanzík, který nestihl dokončit výstavbu rodinného domu a požadoval tedy přidělení náhradního bytu.[131]

4.3. Výstavba sídliště Na Železné

V polovině února 1978 zahájeny výkopové práce.[132] Od března 1978 začaly demolice, které do konce roku dokončeny.[133] Vlastní výstavba domů začala naplno roku 1979. V polovině roku 1979 položena v Horákově ulici provizorní vozovka z panelů, protože po dobu výstavby byl přerušen provoz v Pivovarské ulici, která se stala součástí staveniště.[134] Tyto přípravné práce byly provedeny jako takzvaná I. stavba nákladem 4 600 000 Kčs.[135] V roce 1979 zároveň probíhala na budoucím sídlišti výstavba trafostanice.[136] Ta umístěna v ulici K Řece, naproti domu čp.1007-1008/II. Pak začala II. stavba, tedy vlastní budování sídliště. Vyžádala si nakonec náklady 94 000 000 Kčs (včetně občanské vybavenosti a kotelny).[137] I. i II. stavbu prováděl podnik Pozemní stavby Plzeň – závod 02.[138] Celkem za rok 1979 plánováno na sídlišti prostavět 12 000 000 Kčs. [139] Jenže ve skutečnosti tu na I. stavbě proinvestováno 802 000 Kčs a na II. stavbě jen 11 210 000 Kčs (vznikl tak skluz ve výši cca 6 400 000 Kčs).[140]

Ještě do konce roku 1979 vyrostla hrubá stavba prvního domu, šlo o objekt čp.989-990/II v ulici K Řece, vedle bývalého pivovaru.[141] První měsíce výstavby ale poznamenávaly časté výpadky dodávek materiálu i nedostatek dělníků. Na podzim 1979 už se podařilo zpoždění snížit a v roce 1980 naběhla stavební aktivita do naplánovaného tempa. To ale za cenu odložení investic do občanské vybavenosti. Jinými slovy, kvůli tempu výstavby bytů nebyly včas dostavěny nové obchody.[142] V prosinci 1979 na plénu MěstNV žádá Bohumil Opp, aby radní ponechali v jednání s Pozemními stavbami a n.p. Potraviny požadavek co nejdéle udržet otevřenou stávající prodejnu potravin v prostoru sídliště Železná, protože výstavba prý zatím probíhá na druhé straně vozovky.[143] Podle informací z května 1980 výstavba sídliště pokračuje zdárně, problémy jsou jen s možným zpožděním předávky kotelny.[144]

Na jaře 1980 už stály domy na sever od Pivovarské ulice. Kromě prvního dokončeného objektu (čp.989-990/II) v ulici K Řece také nahrubo dostavěn dlouhý blok (čp.982-983-984-985-986-987-988/II) přímo v Pivovarské ulici (foto z r.2003). Na jih od Pivovarské ulice ovšem v roce 1980 ještě zela zcela prázdná plocha, rozrytá stavební technikou.[145] V roce 1980 ale došlo k nemilé změně. Na žádost Pozemních staveb z 12. srpna 1980 a po projednání 28. srpna 1980 u místopředsedy ONV a po kladném stanovisku OVÚP a po schválení odborem výstavby ZKNV změněny termíny dokončení bytových jednotek a některých objektů technické vybavenosti na sídlišti Na Železné. Konkrétně u objektu č.5 – čp.986/II v Pivovarské ulici stanoven nový termín na prosinec 1980. U objektů č.6 – čp.987/II a č.7 – čp.988/II v Pivovarské ulici stanoven termín na listopad 1980. Termíny, se ovšem týkají jen dokončení výstavby, nikoliv jejich předání do užívání, které se tak posunulo až na rok 1981 a tedy za rámec pětiletky.[146] Byť šlo o víceméně drobné zpoždění, ovlivnilo to celou aritmetiku pětiletého plánu. V říjnu 1980 měly Západočeské plynárny provádět na sídlišti pokládku plynového potrubí. Postup prací na sídlišti se ale opozdil v důsledku neplnění plánu komplexní bytové výstavby a nástup plynáren na staveniště tak musel být odložen na počátek roku 1981.[147]

V roce 1980 už bylo nicméně na sídlišti odevzdáno 234 bytů.[148] V únoru a březnu následujícího roku se do dokončených bytů nastěhovaly první rodiny.[149] Původně plánováno, že během roku 1981 bude už na sídlišti předáno 346 bytů.[150] V září 1981 se mluví o tom, že sídliště se v současnosti dokončuje.[151] Nebyla to ale pravda. V novém obytném souboru už sice žily desítky i stovky rodin, ale sídliště se ještě několik let dokončovalo. 14. července 1981 nicméně rada MěstNV tajemníkovi národního výboru uložila zajistit ustavení nového občanského výboru v sídlišti Železná.[152] V prosinci 1981 uváděno, že dokončit zbývá prakticky jeden domovní blok, téměř hotova je i prodejna na sídlišti (má být hotova v roce 1982). V té době již předány objekty čp.982/II, čp.983/II, čp.984/II, čp.985/II, čp.986/II, čp.987/II, čp.988/II, čp.989/II, čp.990/II, čp.993/II, čp.994/II, čp.996/II, čp.997/II, čp.998/II, čp.999/II, čp.1000/II, čp.1001/II, čp.1003/II, čp.1004/II, čp.1005/II, čp.1006/II a čp.1007/II.[153] Chyběly jedině objekty čp.1011/II a čp.1012/II, tedy jeden dům v Horákově ulici. Dokončovací práce patrně také ještě trvaly u panelového domu čp.1003-1004-1005-1006-1007-1008/II, který byl podle jiných pramenů dostavěn až v roce 1982.[154]

V roce 1982 už se těžiště prací na sídlišti přesunulo od předávání bytových jednotek k dokončovacím pracím na venkovních a sadových úpravách.[155] Sadové úpravy měly být ve srovnání s předchozími akcemi na dřívějších rokycanských sídlištích kvalitnější. Technické služby začaly vysazovat již vzrostlé stromy tak, aby se omezila hrozba jejich poškození.[156] 26. dubna rada 1983 MěstNV uložila předsedovi komise pro životní prostředí během roku 1983 ukončit výsadbu zeleně v tomto sídlišti. Po dohodě Pozemních staveb a Technických služeb byly finanční prostředky určené na výsadbu zeleně vyplaceny organizaci, která ji měla provést. Na výsadbu stromů zároveň odborně dohlížel zahradník z Plzně.[157] Výsadba zeleně zde skutečně proběhla v roce 1983.[158] Na rok 1983 se plánovalo předání posledních 18 bytů, a to po vyklizení jednoho z objektů, kde do té doby existovalo zázemí pro stavaře.[159] V listopadu 1982 se dokončení těchto posledních bytů předpokládá v roce 1983.[160] V listopadu 1983 zase aktualizovaný harmonogram předpokládá jejich předání počátkem roku 1984.[161] V roce 1983 investováno do výstavby sídliště ještě 4 586 000 Kčs (oproti plánu, který počítal s výdaji 4 251 000 Kčs).[162] Sídliště bylo dokončeno roku 1984.[163] Dne 23. ledna 1984 město přidělilo několik bytů v objektu čp.1012/II jako náhradní byty pro obyvatele domů určených k demolici nebo modernizaci.[164]

V době vrcholícího populačního boomu Husákovy éry nebyl ani poměrně velký počet téměř 500 bytů dostačující pro uspokojení všech žadatelů o bydlení. K 31. srpnu 1980 bylo v Rokycanech 239 uchazečů o byt a vzhledem k dalším vlnám demolic původní zástavby v centru města se prudce zvyšovaly nároky na zajištění náhradních bytů pro lidi z demoličních pásem. Z celkového počtu 494 bytových jednotek na sídlišti Železná mělo být dle informace, kterou v říjnu 1980 vzalo na vědomí plénum MěstNV 140 podnikových, 66 družstevních, 60 družstevně-podnikových a pouze 188 komunálních.[165] Podle jiného pramene ze 494 bytů bylo 160 podnikových, 146 družstevních a 188 komunálních.[166] Dle podkladů z konce roku 1981 v Rokycanech trvá nedostatek bytů a k 30. září 1981 je zde 262 nevyřízených žádostí o byt. Z nové výstavby na Železné měl přitom MěstNV k volnému přidělování jen 27 bytů.[167] Tyto byty navíc musel využít z větší části pro umístění rodin z objektů, které měly projít rekonstrukcí nebo demolicí. ONV na tento účel přislíbil vyčlenit objekt č.19 (čp.1011/II) s 18 byty.[168]

Dle rozpisu z prosince 1981 byly jednotlivé byty na sídlišti rozděleny následovně:

čp.	počet bytů	rozdělení bytů
982	18	vojenská posádka
983	18	vojenská posádka
984	18	14 vojenská posádka, 4 VB
985	18	12 VB, 4 RND, 2 Restaurace
986	64	SBDO
987
988
989	24	ŽBC
990	24	20 Kovohutě Rokycany, 4 ŽBC
993	24	Kovohutě Rokycany
994	24	Kovosvit Holoubkov
996	16	Kovosvit Holoubkov
997	16	8 Kovohutě, 1 Geodézie, 2 Zpč.energ.závody Plzeň, 3 ČSAD, 2 Marila
998	16	8 Favorit,1 Zpč.dřevař.závody,2 Geodézie,1 Zelenina,3 Hamiro,1 Domácí potřeby
999	16	9 Favorit, 2 Zpč.plynárny, 3 Škoda, 1 Marila, 1 montážní podnik Spojů Praha
1000	24	11 ministerstvo nár.obrany, 13 MěstNV (celý objekt ve správě OOBH)
1001	24	16 ministerstvo nár.obrany, 8 MěstNV (celý objekt ve správě OOBH)
1007	16	9 ministerstvo nár.obrany,2 celní správa,1 ONV pro OPP,2 MěstNV,1 MV SNB
1008	16	9 ministerstvo nár.obrany, 2 ONV vnitro, 4 MěstNV, 3 MV SNB, 1 celní správa
1005		družstevně stabilizační byty
1006		družstevně stabilizační byty
1003		družstevně stabilizační byty
1004		družstevně stabilizační byty

V té době (prosinec 1981) zbývalo ještě rozdělit byty v nedokončeném objektu čp.1011-1012/II v Horákově ulici. Zde měl rozdělení provést Okresní národní výbor.[169] Část bytových jednotek na tomto novém rokycanském sídlišti byla postavena jako podnikové byty pro společnost Kovohutě Gustava Klimenta, n.p.[170] V bilanci volebního období 1981-86 uváděno, že výstavba sídliště přišla celkem na 98 800 000 Kčs.[171]

4.4. Popis sídliště Na Železné

Na místě dvou bloků předměstské zástavby vznikl soubor většinou osmipodlažních domů (foto z r.2004). Sídliště Na Železné tak je co do koncentrace lidí, nejhustěji zalidněným okrskem Rokycan.

4.4.1. Přehuštění zástavby nového sídliště

Svojí koncepcí ukazuje sídliště Na Železné návrat k hodnotám městského bloku. Namísto izolovaných domů sídliště Na Pátku zde jednotlivé domy formují kompaktnější hmotu. Vzhledem k tomu, že hlavní škodu na panoramatu Rokycan už napáchali autoři sídliště Na Pátku, nebylo nové sídliště Na Železné až tolik revoluční. Jen dále zahustilo výstavbu této čtvrti a dovršilo izolaci města od jeho přírodního zázemí na svazích Žďáru. Původní projekt zde počítal se 125 bytovými jednotkami a na severu měl obytný soubor sahat jen k Pivovarské ulici.[172] De facto mělo jít o pouhé rozšíření stávajícího sídliště Na Pátku. Poté byl projekt rozšířen i o oblast mezi Pivovarskou a Kotyzovou ulicí, počet bytů vzrostl na 346 bytů.[173] O tomto počtu bytů se mluví ještě v říjnu 1975 (dokončení plánováno do roku 1980).[174] Kvůli utilitárnímu zájmu ubytovat zde co nejvíce rodin pak ale vše ještě přepracováno na finálních 494 bytů, přičemž domy samozřejmě zvýšeny a nahuštěny. Kapacita 494 bytových jednotek pro toto budoucí sídliště uváděna v červnu 1976.[175] K jakému převrácení dosavadních měřítek Pražského předměstí došlo kvůli výstavbě panelových sídlišť, ukazuje pohled od železničního mostu přes Padrťský potok. Maximálně jednopatrová bloková zástavba z doby okolo roku 1900 v ulicích Tylova a Wünschova leží ve stínu pochmurné hradby osmipodlažních domů (foto z r.2003). Vertikály kostela a městské radnice prakticky v pohledech ze svahů na polích pod Žďárem zanikají za panelovou hradbou.

Mimořádně rušivě se na městském panoramatu projevila i výstavba kotelny na naprosto nevhodné, pohledově exponované lokalitě nad bývalým pivovarem (foto cca z r.2003). Její výstavba zařazena do projektu až dodatečně, poté, co byla kapacita sídliště opakovaně zvyšována. Původně se totiž měly nové domy napojit na kotelnu stávajícího sídliště Na Pátku, která je umístěna na boční stěně jednoho z tamních paneláků. Nyní ale bylo nutné zajistit pro sídliště Na Železné vlastní, velkokapacitní zdroj tepla.[176] Už okolo roku 2000 byl provoz v této spekulativně vyrostlé kostelně ukončen, její monstrózní objekty, zejména tovární komín, ale nadále dominují městskému panoramatu (o kotelně viz níže).

4.4.2. Nové ztvárnění Pražské a Horákovy ulice

Sídliště Na Železné sice obnovilo částečně koncept městského bloku, ale nadále trvá na striktním oddělení obytných domů a občanské vybavenosti. V roce 1979 tak začala v Pivovarské ulici vyrůstat přízemní budova prodejny potravin čp.1014/II, zatímco daleko exponovanější uliční frontě do Pražské ulice ponechána jen čistě obytná funkce.[177] Výsledek je další promarnění vzniku živé městské třídy. V prosinci 1981 uváděno, že téměř hotova je prodejna na sídlišti (má být dokončena v roce 1982). Na jiném místě téhož dokumentu se hovoří o tom, že prodejna bude předána ještě před koncem roku 1981.[178] Dle zprávy o Výhledu rozvoje služeb, kterou v říjnu 1973 prezentoval na plénu MěstNV Miroslav Poduška, se po dokončení sídliště Na Železné počítalo i se zbudováním provozovny kadeřnictví-holičství.[179] V říjnu 1974 se uvádí, že zmíněná provozovna bude součástí komplexu „zdravotnicko-technických služeb“ umístěného „naproti Železné“.[180] Tato vize ale nerealizována.

Pražská ulice se změnila na silnici obestavěnou dlouhým panelovým domem (foto z r.2003), byť ozvláštněnými pilovitým půdorysem. Jde o objekt čp.993-994-996-997-998-999-1000-1001/II. Jeho výstavba dokončena v letech 1981-82.[181] V tomto gigantickém komplexu se nachází celkem 160 bytových jednotek.[182] V suterénu objektu čp.1000/II je v samostatné místnosti umístěna výměníková stanice.[183] Výstavbou ryze obytného, předimenzovaného a v parteru nijak neodlišeného pilovitého domu byla zmařena možnost kvalitní proměny Pražské ulice. Tato městská komunikace přitom přestavbu potřebovala. Hluboko do 20. století si nesla svá předměstská měřítka polovesnické zástavby. Uvažovat zde o nějaké formě asanace bylo zcela legitimní, ovšem tato šance byla promarněna. Podobně v Horákově ulici dostavěn roku 1982[184] banální panelový dům čp.1011-1012/II, který nijak nevyužil své polohy na nábřeží Padrťského potoka.

4.4.3. Ulice K Řece

Naopak koncepčním počinem bylo vytýčení zbrusu nové ulice K Řece. Ta byla trasována napříč dosud nepřístupnými vnitrobloky kolmo od nábřeží Padrťského potoka až do Kotyzovy ulice. Nová ulice tvoří jihovýchodní okraj sídliště. V úseku mezi Pivovarskou a Kotyzovou ulicí byla její předchůdkyní ulice od roku 1953 zvaná U Nového pivovaru.[185] Ta ovšem probíhala poněkud východněji, těsně podél stěny pivovaru. Založení této ulice tak, aby byl rozčleněn dosud příliš rozsáhlý blok, navrhoval již první územní plán města z roku 1892. Plánované zbudování ulice z nábřeží přes Tylovu ulici do Pivovarské ulice se uvádí i v roce 1934 při jednání o výkupu zahrady č.kat.164 u domu čp.81/II.[186] Teprve ale teď, po téměř sto letech, se myšlenka rakousko-uherských inženýrů realizovala, ovšem v podmínkách masové panelové výstavby. V ulici K Řece tak vyrostly sedmipatrové domy čp.989-990/II (s 48 byty[187]) a čp.1003-1004-1005-1006-1007-1008/II, dokončený roku 1982 (foto z r.2004).[188]

22. září 1981 plénum MěstNV rozhodlo pojmenovat nově vzniklou ulici K Řece. Už 8. září 1981 toto jméno schválila rada MěstNV.[189]

4.4.4. Pivovarská a Kotyzova ulice

V Pivovarské ulice zbudován panelový dům čp.982-983-984-985-986-987-988/II (foto z r.2003) se 136 bytovými jednotkami.[190] Na severním okraji sídliště pak směrem do Kotyzovy ulice postaven ještě internát čp.1026/II (foto z r.2003).[191] O výstavbě podobného ubytovacího zařízení se mluví již v programovém prohlášení MěstNV, OV KSČ a Národní fronty z února 1969.[192] Výstavba internátu zemědělské školy v prostoru sídliště Na Železné měla ale podle vyjádření národního výboru z června 1981 být jednou z těch, které budou prioritně plánovány k realizaci ještě v 7. pětiletce (1981-85).[193] Internát otevřen roku 1. září 1983. Nabídl 181 lůžek hotelového typu na malometrážních pokojích pro mládež ze Středního zemědělského odborného učiliště.[194] Slavnostnímu otevření přihlížel i tehdejší ministr zemědělství a výživy.[195]

Architektonicky jde o průměrnou stavbu, která se ve vnějším výrazu prakticky neliší od soudobých panelových sídlišť. Šestipodlažní monolit internátu nevyužil charakteru stavby veřejného významu, ani se nepokusil utvořit intimní domov pro učňovskou mládež. Namísto toho zde uprostřed sídliště Na Železné přibyl další panelový dům od okolního nevábného sídliště oddělený jen plochou nečistých trávníků. Internát je důkazem toho, že v 80. letech 20. století nedokázali tehdejší projektanti překročit limity sériové panelové velkoprodukce. Bez změny režimu a centrálně řízené ekonomiky nebylo možné v takovém systému nabízet, až na výjimky, skutečně autorsky pojatou architekturu.

4.4.5. Změna dopravní infrastruktury v Pražské a Pivovarské ulici (křižovatka Na Železné)

Dosud nepříliš široká Pražská ulice současně s výstavbou sídliště zkapacitněna, stejně jako na ni kolmá Pivovarská ulice. Ta navíc posunuta o několik desítek metrů k severu tak, že vyústila do Pražské ulice přímo naproti Soukenické ulici. Vznikla tak rušná křižovatka. Poprvé se o této myšlence uvažovalo roku 1969, když město projednávalo rekonstrukci silničního uzlu ve městě.[196] V červnu 1969 tuto ideu odsouhlasilo i plénum MěstNV.[197] Celková přestavba křižovatky měla (pod garancí Krajské inženýrské organizace) proběhnout v letech 1975-80 (tak to předpokládal harmonogram ze září 1969).[198]

Mezitím, do demolice okolní zástavby a korekce trasy Pivovarské ulice, se zvažovala některá dočasná opatření. V říjnu 1972 MěstNV deklaruje plán vyznačit na této křižovatce přechod pro chodce, ale až po plánované úpravě jejího povrchu, protože na tehdy ještě existujících dlažebních kostkách by barva nedržela.[199] Dle vyjádření z prosince 1972 bude odbor dopravy ONV a dopravní inspektorát Veřejné bezpečnosti prosazovat rekonstrukci křižovatky Na Železné v rámci rekonstrukce silnice Praha-Plzeň (odhadováno na jaro 1974). Úprava měla spočívat v položení nového asfaltového koberce místo stávajících dlažebních kostek. V dlouhodobém výhledu bylo osazení světelné signalizace (plánováno na rok 1979).[200] Rada MěstNV schválila na jaře 1973 (v období mezi 4. dubnem a 5. červnem 1973) koncepci umístění světelné signalizace v Rokycanech, dle návrhu dopravního aktivu.[201] Rada MěstNV pak požadavek na tyto investice do dopravní infrastruktury předložila ONV a KNV. Semafory měly být umístěny nejen na křižovatce Na Železné, ale i na křižovatkách U Sokolovny a U Lázní s tím, že by tvořily jednotně koordinovanou automatickou větev. Projekt měl být zpracován v roce 1975 a realizace plánována na další pětiletku. Kromě toho do výhledu po roce 1975 zařazeno i zbudování semaforů na křižovatkách U Jatek a U Střelnice (automaticky koordinované), nebo na Jižním předměstí (izolovaný semafor bez koordinace s jinými křižovatkami, s pevným programem).[202] V létě roku 1974 (mezi 25. červnem a 20. srpnem) se o záležitosti jednalo na radě MěstNV znovu. Rada souhlasila se změnou pořadí v úpravě křižovatek: jako první měly být světelnou signalizací vybaveny křižovatky U Střelnice a U Černé hospody. Úprava křižovatky U Železné byla odsunuta až do výstavby sídliště Na Železné.[203] Ještě v srpnu 1977 rada MěstNV uložila řediteli Technických služeb zajistit realizaci světelné signalizace na křižovatkách.[204] Za přípravu semaforů MěstNV v roce 1977 utratil 157 000 Kčs.[205] Na své schůzi 25. dubna 1978 rada MěstNV vzala na vědomí informaci o jednání z 12. dubna 1978 o realizaci světelného dopravního značení.[206] Projekt se ale neuskutečnil ani u jedné z křižovatek a světelná signalizace nebyla v Rokycanech nikdy zavedena.

Křižovatka Na Železné nakonec otevřena v roce 1982.[207] Pivovarskou ulicí vedena silnice III. třídy č.11724.[208] Šlo ve své době o nejmohutnější dopravní uzel na území Rokycan. Zejména ústí Pražské ulice ve směru od centra města do této křižovatky bylo pojato velkoryse a se 4 jízdními pruhy šlo o nejširší úsek komunikace ve městě. V roce 1994 byla křižovatka opravena Správou a údržbou silnic. Opravy ale spočívaly jen v asfaltových záplatách a novém vodorovném označení přechodů pro chodce.[209]

4.4.6. Pozdější přestavba křižovatky Na Železné na kruhový objezd

Křižovatka po svém vybudování dlouho zůstávala v původních dispozicích z 80. let 20. století. Od počátku 21. století se ale zvažovala její přestavba na kruhový objezd. Křížení hned několika dopravně frekventovaných tahů a zejména setrvalý nárůst místní dopravy byly důvodem pro uvažovanou přestavbu křižovatky. V únoru 2006 starosta města ohlašuje, že už probíhá zpracovávání projektu.[210] Zpracoval ho v říjnu 2005 ing. Václav Hucl.[211] Kruhový objezd měl mít vnější průměr 32 metrů, šířku jízdního pruhu 6 metrů a nouzově pojížděný prstenec o šířce 3 metry.[212] Městská rada 26. června 2006 uložila odboru rozvoje města předložit analýzu etapizace výstavby kruhového objezdu křižovatky Železná (byť odbor rozvoje města doporučoval prioritně realizovat stavby, na které již je hotova projektová dokumentace, například úpravy komunikací v jiných částech Rokycan).[213] Podle konzultací se SÚS Rokycany bylo reálné, že v roce 2007 budou na výstavbu křižovatky nalezeny peníze. V takovém případě se předpokládalo provedení stavby najednou, během roku 2007, bez etapového budování. Kromě vlastního kruhového objezdu tato investice měla zahrnovat i pokládku inženýrských sítí (vodovod, osvětlení), zakomponování cyklostezky, nových parkovacích míst a autobusových zastávek a provést sadové úpravy. Předpokládáno zúžení stávající komunikace v Pražské ulici. Celkové náklady vyčísleny předběžně na 33 624 640 Kč.[214] Z toho 17 000 000 Kč by financoval Plzeňský kraj a 18 000 000 Kč město.[215] 7. srpna 2006 vzala tyto kalkulace na vědomí městská rada.[216] 26. února 2007 o přípravě stavby okružní křižovatky jednalo městské zastupitelstvo.[217]

Podle informací z března 2007 měl být kruhový objezd postaven ještě v roce 2007. Odhadované náklady stále uváděny na 33 624 640 Kč, ale místostarosta Jaroslav Mráz připouští, že částka se asi ještě zvýší. V té době již byl hotov i podán první projekt pro stavební řízení, před dokončením byla druhá fáze projektové dokumentace. Průměr objezdu měl dosáhnout 32 metrů. Předpokládané zahájení stavebních prací bylo v letních měsících roku 2007. Součástí investice měla být i náročná přeložka inženýrských sítí mimo obvod objezdu, zároveň se měla provést kompletní přeložka vodovodního potrubí v Pražské ulici. V březnu 2007 ještě není jasné definitivně dopravní řešení ve směru od této plánované křižovatky do Soukenické ulice. Zčásti se předpokládá povolení provozu v obou směrech, od křižovatky Na Železné ke křižovatce s Dvořákovou ulicí (kvůli lepšímu provozu autobusových linek k nemocnici).[218] Dne 26. února 2007 zastupitelstvo města rozhodlo, že středové pole budoucí kruhové křižovatky Na Železné má být osázeno nízkou zelení a menšími stromy a uložilo tento záměr k realizaci odboru rozvoje města.[219] 28. března 2007 jednala o výstavbě kruhové křižovatky Na Železné opět městská rada.[220] 10. dubna 2007 rozhodlo zastupitelstvo města o použití přebytku hospodaření z minulých let ve výši 4 000 000 Kč, na dofinancování výstavby této křižovatky.[221] Už dříve, v přehledu investičních akcí města Rokycany na rok 2007 se uvádí, že na výstavbu křižovatky půjde z obecního rozpočtu už v 2. pololetí 2007 18 000 000 Kč.[222] Celkem tak město disponovalo na rok 2007 22 000 000 Kč.[223]

5. března 2007 zahájeno územní řízení pro výstavku křižovatky, na základě žádosti podané 2. června 2006 Správou a údržbou silnic Rokycany. Z dokumentace vyplývá, že úpravy komunikací v Pražské ulici se neměly omezit jen na vlastní křižovatku, ale na úsek od mostu přes Padrťský potok až ke křižovatce s Kotyzovou ulicí. V Pivovarské ulici pak měla nová úprava vozovky zahrnout úsek až ke křižovatce s ulicí K Řece.[224] 22. března 2007 ale řízení přerušeno, dokud podavatel neodstraní nedostatky v podkladech. Podle odboru dopravy městského úřadu totiž nebylo zažádáno o souhlas s podélným uložením sítí. Z projektové dokumentace taky nebylo jasné, jestli na výjezdu z Nerudova náměstí, na křižovatce ulic Soukenická a Raisova, se má doprava řešit obousměrně nebo jednosměrně.[225] 3. dubna 2007 řízení obnoveno.[226] A 5. května 2007 vydáno územní rozhodnutí. Podmíněno ale například tím, že v dalším stupni projektové dokumentace budou upraveny šířky jízdních pruhů dle ČSN 73 6110 (maximální šířka jízdního pruhu 2 x 3,5 metrů) v Soukenické ulici. Měla být také zpracována samostatná dokumentace organizačních úprav v Soukenické ulici mezi Nerudovým náměstím a Dvořákovou ulicí. Právě k řešení provozu v Soukenické ulici se vyjadřovaly připomínky vznesené Petrou Hlávkovou, Marií Hlávkovou a Petrem Hlávkou z čp.116/II (vyjadřovaly nesouhlas s obousměrným provozem v této části Soukenické ulice). Zjištěno ale, že projekt kruhového objezdu tento úsek neřeší a proto se mělo provést samostatné posuzování.[227] V dubnu 2007 zástupci města ohlašují, že rozpočet na kruhový objezd se výrazně zvýšil. Z původních 33 624 640 Kč podle dokumentace pro územní rozhodnutí už odhad předpokládaných nákladů překročil 47 000 000 Kč. Původní odhady prý byly podhodnoceny kvůli nedostatečnému geologickému průzkumu, který v roce 2001 řešil jen plochu bezprostředně pod objezdem. Teprve další průzkum zahrnul i geologické podloží v sousedních ulicích a objevily se nároky na další zpevnění podloží. Stavbu kromě toho zdražilo i začlenění plánované cyklostezky do zamýšlené křižovatky. Podle starosty Jana Balouna ale platí, že výstavba objezdu by měla začít v září 2007 a skončit přibližně do roka.[228] Dle vyjádření představitelů města z května 2007 hodlala radnice v roce 2008 provést v prostoru křižovatky Na Železné také bezbariérovou úpravu přechodů pro chodce, protože lidé si údajně stěžovali na příliš vysoké obrubníky chodníků.[229]

Dne 13. června 2007 zahájeno stavební řízení na zamýšlený kruhový objezd.[230] 16. července 2007 pak úřad vydal stavební povolení. Termín dokončení stanoven do 31. prosince 2008.[231] 6. srpna 2007 zároveň stavební úřad vydal územní rozhodnutí a stavební povolení pro související investici do obnovy inženýrských sítí v prostoru budoucího kruhového objezdu, konkrétně pro rekonstrukci nízkotlaké plynové přípojky v ulicích Pražská, Pivovarská, Soukenická a K Řece na pozemcích č.kat.1849/1, č.kat.2235/1, č.kat.2767/1, č.kat.2767/2, č.kat.2767/3, č.kat.2767/4, č.kat.2767/5, č.kat.2767/7, č.kat.2767/8, č.kat.2767/11, č.kat.2767/12, č.kat.2901/1, č.kat.2901/2, č.kat.2928/1 a č.kat.167/1 dle žádosti podané firmou ZČP Net, s.r.o. z Plzně 18. června 2007. Sloučené územní a stavební řízení zahájeno 25. června 2007. V rámci stavby měly být vyměněny staré ocelové plynovody za nové. Jako podmínka stanoveno, že stavba bude dokončena do 31. prosince 2008. Stavba měla být kromě výstavby křižovatky koordinována i s výstavbou chodníků Na Pátku (akce města Rokycany připravená k realizaci v roce 2007).[232] Dne 20. července 2007 město zveřejňuje záměr vypsat ještě v tomto roce zakázku na rekonstrukci této křižovatky.[233] Začátkem srpna 2007 pak skutečně výběrové řízení proběhlo a jako dodavatel vybrána firma Dálniční stavby Praha, a.s. s nabídkovou cenou 24 314 505 Kč bez DPH (28 934 261 Kč s DPH), z toho podíl, který mělo hradit město, činil 14 310 190 Kč. Jako technický dozor investora vybrána firma Ing. Alexandr Veličin z Plzně s nabídkovou cenou 101 150 Kč. 10. září 2007 předáno staveniště.[234] Kvůli nutnosti koordinovat přestavbu křižovatky s rekonstrukcí plynových sítí došlo ale ke zpoždění celé akce. Město původně v rozpočtu na rok 2007 u této akce počítalo s výdaji 18 000 000 Kč. Dle výsledku výběrového řízení na stavbu nakonec měl finanční podíl města činit jen 14 310 190 Kč, ale nakonec se za rok 2007 stihlo utratit jen 3 952 560 Kč.[235]

Výstavba křižovatky byla jednou z největších investic města v té době a kromě toho si částečná uzávěra klíčového silničního uzlu vynutila dočasně zásadní změny v dopravním režimu v celých Rokycanech. Podle oficiálních informací, které město zveřejnilo 3. října 2007, byla výstavba okružní křižovatky Na Železné rozdělena do šesti etap. První tři měly probíhat ještě v roce 2007 (zhruba do konce listopadu) a zbylé tři etapy na jaře 2008. V současnosti prý probíhá první etapa, kdy prováděny výkopy pro vodovod a plynovod. Doprava už tehdy byla částečně omezena v místech vedení těchto sítí. Současně už byla připravována náhradní trasa pro chodce po jižní straně Pražské ulice. Ve druhé etapě se plánovalo uzavření levé polovina Pražské ulice a celé Soukenické ulice. Provoz měl probíhat obousměrně v jižní polovině Pražské ulice a skrz Jiráskovu ulici, která měla být dočasně obousměrná. Předpokládalo se, že dosavadní chodník po jižní straně Pražské ulice bude uzavřen a chodci se měli pohybovat po nové trase vytvořené v první etapě. Během této etapy se měla taky vytvořit podstatná část vlastního prstence kruhového objezdu, část nově rekonstruované Pražské ulice i Soukenické ulice a nová dešťová kanalizace. Ve třetí etapě se plánovala uzávěra jižní poloviny Pražské ulice a vedení provozu podél severní strany jednosměrně (na Prahu). Provoz ve směru na Plzeň měl být veden ulicí Soukenická. V této etapě se předpokládalo, že bude dokončena zbývající část kruhového objezdu a Pražské ulice. Dokončit se také měla pokládka podkladních vrstev vozovky z hrubého asfaltu tak, aby mohla být na komunikaci už zajišťována zimní údržba. Čtvrtá, pátá a šestá etapa naplánovány v období 1. duben 2008 - 30. červen 2008. Během nich naplánovány úpravy Pivovarské ulice a pokládka svrchních vrstev asfaltu na všech upravovaných komunikacích, sadové úpravy a dokončovací práce.[236]

Počátkem září 2007 rekonstrukce křižovatky opravdu začala, nejprve jen první symbolické práce a počátkem října 2007 již probíhají v celé lokalitě masivní výkopové práce. Na chodníku podél Pražské ulice, podél její západní strany, (směrem k Padrťskému potoku) sejmuta dlažba, asfaltový kryt vozovky rozrušen četnými výkopy, výkopy též v Pivovarské ulici a na Nerudově náměstí. Počátkem února 2008 je uprostřed křižovatky již hotov obrys středového pole. Podél západní strany Pražské ulice a na Nerudově náměstí již položeny obrubníky vyznačující obrysy budoucích chodníků, vozovky, parkovacích míst a cyklostezky.[237] Koncem roku 2007 došlo na stavbě k jistému zpoždění prací. V prosinci 2007 proto proběhlo jednání s dodavatelskou firmou i se Správou a údržbou silnic Rokycany. Zpoždění prý dosáhlo cca 3 týdnů a bylo zapříčiněno komplikacemi s podzemními sítěmi. Výsledkem schůzky byla dohoda, že stavba bude za příznivého počasí pokračovat i přes zimu, třebaže podle původní smlouvy měly být práce až do 1. dubna 2008 přerušeny.[238] Postup prací pak urychlila mírná zima v sezóně 2007/08. Původně měla být stavba v zimním období do konce března přerušena. V březnu 2008 ale město oznamuje, že se nyní úspěšně dohánějí zpoždění, které na podzim způsobily práce na podzemních sítích. Už je prý v provozu část nového veřejného osvětlení, dokončována dlažba velké části chodníků v Pražské a Soukenické ulici a do konce března 2008 měla být vyasfaltována i západní polovina Pražské ulice, část kruhového objezdu a ulice Soukenická. Problémy s podzemními sítěmi jsou údajně už z velké části vyřešeny a zbývalo vybudovat pouze nové plynové potrubí podél Pražské ulice, přičemž toto potrubí mělo být položeno mimo prostor vozovky.[239]

V 2. polovině února 2008 už jsou podél západní strany Pražské ulice instalované nové stožáry elektrického osvětlení. Na jaře 2008 práce pokročily natolik, že je doprava v Pražské ulici převedená do hotového západního pruhu vozovky. Hotová je i komunikace v Soukenické ulici a polovina vlastního prstence kruhového objezdu.[240] Ke změně dopravního řešení, tedy k převedení provozu do západní strany Pražské došlo od 21. března 2008. Provoz ale zjednosměrněn a tato ulice tak po několik dalších měsíců sloužila pouze pro dopravu směrem z centra města na Borek a Prahu, ale s odbočkou přes ulice Soukenickou, Dvořákovu a Mládežníků.[241] Další fáze výstavby křižovatky si od soboty 17. května 2008 vyžádala změnu dopravního režimu. Ve směru od centra města bylo nově možno odbočit vpravo ve směru na Strašice, přičemž provoz ve směru do Strašic i ze Strašic byl provizorně řízen světelnými semafory. Vozidla přijíždějící od Strašic a dále pokračující Soukenickou ulicí do centra města začala kruhový objezd projíždět zleva, nikoliv zprava jako doposud. Ve směru od Prahy bylo nyní možno na křižovatce odbočit pouze doprava. Tato změna měla platit do konce výstavby kruhového objezdu.[242] Termín dokončení prací na rekonstrukci křižovatky stanoven ve smlouvě s provádění firmou do 30. června 2008.[243] Po dokončení křižovatky v roce 2008 zaveden v úseku Soukenické ulice od křižovatky Na Železné až ke křižovatce s Dvořákovou ulicí trvale dvousměrný automobilový provoz, čímž se výrazně zjednodušil dopravní režim v této části Rokycan. V úpravě rozpočtu města z 28. ledna 2008, přijaté zastupitelstvem města 10. března 2008 zahrnuto i oddělení prostředků na studii zobousměrnění ulice Soukenická ve výši 35 000 Kč z celkového objemu prostředků na projektové dokumentace.[244] V souvislosti s rekonstrukcí křižovatky došlo také ke zrušení přechodu pro chodce přes Pražskou ulici u mostu přes Padrťský potok v úrovni ulice Horákova a Na Pátku. Dle policie šlo o místo se zvýšenou nehodovostí. Přechod nahrazen místem pro přecházení, tedy bez vodorovného značení a bez přednosti pro chodce.[245]

Technickými změnami procházel i úsek Pražské ulice. V roce 1983 Technické služby v Pražské ulici nainstalovaly nový typ žárovek na veřejném osvětlení.[246] Na rok 1986 chystaly Technické služby provést opravu veřejného osvětlení v Pražské ulici.[247] V roce 2006 město začalo chystat koncepci rekonstrukce veřejného osvětlení v obci. Zjištěno, že průměrné stáří jednotlivých uličních osvětlovacích soustav je 30 let. To je přitom právě na hranici minimální životnosti udávané odborníky. Po konzultaci s firmami RUMPOLD, ELEKTRO-ZAJÍČEK a s projektantkou ing. Dobiášovou vymezeny nejproblémovější úseky, kde má veřejné osvětlení v nejbližší době projít rekonstrukcí. Jedním z těchto úseků byla i Pražská ulice, a to od křižovatky Na Železné až ke křižovatce s Luční ulicí. Hrubý odhad celkové rekonstrukce osvětlení zde činil 700 000 Kčs. 24. dubna 2006 odsouhlasila vznik seznamu urgentních úseků veřejného osvětlení i rada města a navrhla zařadit jeho výměnu do plánu investičních akcí na rok 2007.[248]

4.4.7. Další stavební vývoj sídliště Na Železné

Vzhledem k tomu, že sídliště Na Železné patří k nejmladším zbudovaným v éře komunistické vlády, nebyly po roce 1989 tlaky na opravy, rekonstrukce a stavební úpravy tohoto obytného souboru tak akutní. V prvních letech po pádu režimu docházelo spíše k drobným opravám, které postupně zesilovaly od počátku 21. století, kdy došlo v souvislosti s privatizací zdejšího bytového fondu k vlně investic do nového opláštění jednotlivých panelových domů. Už v listopadu 1997 začala firma TANGENTA z Českých Budějovic provádět odstraňování statických závad a zateplovací práce na panelovém domě čp.982-988/II v Pivovarské ulici. Investici zaplatilo město.[249] V roce 2006 proběhla instalace nové zateplovací fasády na domě čp.1007-1008/II v ulici K Řece. Počátkem dubna 2006 již objekt pod lešením a částečně nainstalován plášť, zatím bez povrchové barevné úpravy. Koncem dubna 2006 práce stále pokračují. Počátkem května 2006 již na východní straně objektu (směrem do ulice K Řece) instalace fasády, včetně barevné úpravy, dokončena. Na opačné straně domu (do vnitrobloku) se stále pracovalo a zůstávalo tam lešení.[250] V roce 2006 se úpravy fasády dočkal i objekt čp.1011-1012/II v Horákově ulici. Koncem září 2006 již hotova rekonstrukce severního průčelí (včetně barevné úpravy). Na jižní straně objektu (směrem k Padrťskému potoku) zatím zůstávalo původní panelové průčelí. V 1. polovině listopadu 2006 i zde už ale probíhá instalace zateplovací polystyrenové fasády, zatím jen lešení a částečné pokrytí polystyrenovými deskami, bez povrchové barevné úpravy. Souběžně v 1. polovině listopadu 2006 probíhá i instalace polystyrenového obalu fasády na domě čp.1001/II, respektive na jeho užší jižní části, obrácené k Padrťskému potoku. I zde zatím jen lešení a částečné položení sádrokartonových desek, chybí barevná povrchová úprava.[251] V témž roce prošel rekonstrukcí fasády i objekt čp.982-983/II v Pivovarské ulici. V 2. polovině června 2006 již je na severní straně objektu (směrem do Kotyzovy ulice) postaveno lešení a probíhá pokládka polystyrenových bloků (zatím jen do úrovně 3. patra a bez povrchové barevné úpravy). Počátkem července 2006 instalace sádrokartonu na severní straně domu dokončena a probíhá barvení svrchní fasádní vrstvy. Počátkem srpna 2006 je již rekonstrukce fasády objektu zcela dokončena, lešení sejmuto.[252] Okamžitě nato se práce na rekonstrukci fasády přesunuly na sousední obytný dům čp.984-985-986/II v Pivovarské ulici. Počátkem srpna 2006 již na jižní straně domu (do Pivovarské ulice) stojí lešení. Nejvýchodnější úsek objektu (čp.986/II) již měl zčásti instalován izolační opláštění z dřívějška (z 90. let 20. století), proto tam lešení nevyrostlo. Okolo 23. září 2006 již je úprava jižní fasády domu čp.984-985-986/II zcela hotova, lešení zatím zůstává. Na severní straně rekonstrukce vnějšího pláště objektu pokračuje.[253] V létě roku 2007 zahájena rovněž rekonstrukce domů čp.1000-1001/II podél Pražské ulice. V 2. polovině července 2007 již směrem do ulice instalováno lešení, zatím probíhaly jen počáteční práce. Počátkem října 2007 instalace zateplovací fasádní vrstvy pokračuje. Na západním průčelí (do Pražské ulice) stále lešení. Fasádní plášť už položen, chybí ale barevná úprava. Koncem října 2007 už je na uličním průčelí domu čp.1000-1001/II dokončena instalace zateplovací fasádní vrstvy, včetně barevné úpravy a lešení sejmut. Na východním průčelí (do dvora) ale stále zůstávalo lešení.[254] V roce 2008 se práce na rekonstrukci fasádního pláště odehrály na objektu čp.998/II. V polovině září 2008 už akce probíhá a dům je směrem do Pražské ulice obestavěn lešením.[255] V roce 2002 prováděna v sídlišti Na Železné firmou S+H pokládka nových teplovodních rozvodů.[256] 25. června 2007 zahájeno společné územní a stavební řízení na akci „Rekonstrukce NTL + přípojky Rokycany ul. Pražská, Pivovarská, Soukenická, K Řece“, na základě žádosti z 18. června 2007. Práce měly probíhat na pozemcích č.kat.1849/1, č.kat.2235/1, č.kat.2767/1, č.kat.2767/2, č.kat.2767/3, č.kat.2767/4, č.kat.2767/5, č.kat.2767/7, č.kat.2767/8, č.kat.2767/11, č.kat.2767/12, č.kat.2901/1, č.kat.2901/2, č.kat.2928/1 a č.kat. 167/1. V rámci této akce mělo dojít k výměně stávajících ocelových plynovodů za nové.[257]

Hlavní změnu, kterou přineslo období po roce 1989, ale bylo to, že domy na sídlišti začaly přecházet do majetku společenství nájemníků. V říjnu 2000 se zastupitelstvo seznámilo s výsledky ankety mezi nájemníky obecních domů čp.982-983/II, čp.984-985/II a čp.1007-1008/II. Zájem o odkup bytu projevilo více než 50 % domácností. Zastupitelé tedy schválili záměr jejich privatizace.[258] Jenže když v únoru 2002 město vyhlásilo konec 1. etapy privatizace obecních domů, konstatovalo, že objekt čp.982-983/II v Pivovarské zůstal neprodán.[259] Až v březnu 2003 konečně zastupitelstvo prodej domu čp.982-983/II odsouhlasilo, a to za cenu 2 823 065 Kč. Zároveň zřídilo věcné břemeno na nemovitost (kvůli výměníkové stanici v suterénu).[260] V dubnu 2002 taky zastupitelstvo schválilo kupní smlouvu na prodej domu čp.984-985/II, včetně uzavření smlouvy o věcném břemenu.[261] Obec celkem do roku 2004 prodala domy čp.984-985/II v Pivovarské ulici, čp.1007-1008/II v ulici K Řece, čp.1011-1012/II v Horákově ulici a čp.1000-1001/II v Pražské ulici.[262] U posledně jmenovaného domu ovšem v listopadu 2004 doporučila městská rada zastupitelstvu zřídit věcné břemeno (výměníková stanice v suterénu).[263] V květnu 2005 již dům čp.1000-1001/II prodán.[264] Prodej domu čp.1011-1012/II za 2 868 061 Kč zastupitelstvo odsouhlasilo již dříve, 20. ledna 2004. I zde v suterénu výměníková stanice, na níž zřízeno věcné břemeno.[265] Rozhodnutím městské rady z 9. května 2005 pak do III. vlny privatizace bytového fondu v Rokycanech zařazen i objekt čp.993-994/II.[266] Kvůli možnému konfliktu s pravidly Evropské Unie (takzvaná veřejná podpora) ale musel být prodej pozastaven až do zpracování nového cenového odhadu. Ten měl zjistit, zda tržní a prodejní ceny domu se neliší o víc než 100 000 euro. Zjistilo se ovšem, že tento rozdíl je vyšší. Konkrétně byla prodejní cena 4 818 207 Kč, zatímco cena tržní 15 292 000 Kč. V lednu 2006 se tím zabývala městská rada.[267] 24. ledna 2006 městské zastupitelstvo navrhlo, že řešením bude jen prodej jednotlivých bytů do osobního vlastnictví.[268] V lednu 2007 pak zastupitelstvo města souhlasilo s individuální privatizací bytů v tomto objektu.[269] 26. února 2007 odhlasovali zastupitelé jednotlivé individuální prodejní smlouvy.[270] Odvrácenou stranou privatizace bytového fondu byla faktická ztráta kontroly města nad nějakou budoucí koncepční proměnou zdejší zástavby. V ideálním stavu by sídliště Na Železné mělo v střednědobém výhledu projít radikální revizí. A řeč není o barevnějších fasádách, ale o celkové hmotové proměně zástavby, včetně snížení některých rušivých domů o několik pater a naopak výstavbě nových objektů tam, kde socialistický urbanismus ponechával zbytečné proluky podél hlavních městských tříd. Toto řešení již nyní při majetkové roztříštěnosti zdejšího bytového fondu není snadno proveditelné. Jizva v podobě normalizační panelové hradby se tak na příštích několik dekád etablovala jako součást rokycanského panoramatu.

Naprosto nedomyšleny zůstaly na novém sídlišti prostory vnitrobloků, zejména onoho velkého mezi ulicemi Pražská, Pivovarská, K Řece a Horákova. I po několika dekádách od výstavby sídliště nebyla jeho plocha nijak rozčleněna, například parkovou zelení a je tak lemován neosobní betonovou zdí jednotlivých okolních domů. Podobně nehostinný je i vnitroblokový prostor v severněji situované části sídliště, mezi ulicemi K Řece, Pivovarská, Pražská a Kotyzova. Za domem čp.1005/II se nacházejí dvě dětská pískoviště. Podle obecní studie rozvoje dětských hřišť z roku 2005, která počítala s redukcí jejich počtu, mělo jedno z nich být zrušeno, druhé ponecháno.[271] Za domem čp.989/II dětské pískoviště, navrhované obecní studií k zachování. Naopak sousední pískoviště za domem čp.984/II doporučeno k zrušení.[272] Dle obecního rozpočtu na roku 2007 počítáno s částkou 300 000 Kč na studie regenerace sídliště Na Železné.[273] 16. ledna 2008 město oznámilo, že ještě během roku 2008 chce zpracovat urbanistickou studii regenerace vnitrobloků na sídlišti Na Železné. Případní zájemci o vyhotovení této studie se měli přihlásit do 8. února 2008. Akce měla dle přiloženého zákresu zahrnout celý areál sídliště, vymezený ulicemi Pražská, Kotyzova, K Řece a Horákova, včetně sousedícího úseku pravého nábřeží Padrťského potoka, a to od Pražské ulice až ke křižovatce s Wünschovou ulicí.[274]

[1] Potužáková, J. - Fládr, L.: Malá encyklopedie výtvarných umělců a architektů západních Čech.

[2] Za Rokycansko krásnější, Rokycany 1986, s.48.

[3] 124. schůze městské rady, 22.2.1929.

[4] 181. schůze městské rady, 28.1.1930.

[5] 187. schůze městské rady, 14.3.1930.

[6] 230. schůze městské rady, 26.11.1930.

[7] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 5, Rokycany 1999, s.23

[8] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 5, Rokycany 1999, s.23.

[9] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 5, Rokycany 1999, s.23.

[10] 80. schůze městské rady, 23.6.1932.

[11] 101. schůze městské rady, 27.10.1932.

[12] Státní okresní archiv Rokycany, zápisy z jednání rady Místního národního výboru, schůze z 20.prosince 1946.

[13] Slavnostní schůze MNV 9.3.1947.

[14] 15. schůze městské rady, 21.9.1927.

[15] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 5, Rokycany 1999, s.23.

[16] 33. schůze obecního zastupitelstva, 20.12.1929.

[17] 191. schůze městské rady, 9.4.1930.

[18] 198. schůze městské rady, 28.5.1930.

[19] 201. schůze městské rady, 18.6.1930.

[20] 62. schůze městské rady, 10.3.1932.

[21] Rokycanské listy, č.16, 15.8.1900.

[22] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SÚA, SK-dupl., i.č. 5134, kt. 2284, Bauparzellenprotokoll, parc. 247; SK, Plz. 434, Einschaltungsbogen, parc. 248.

[23] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 5, Rokycany 1999, s.21.

[24] 3. schůze obecního zastupitelstva, 17.4.1914.

[25] 23. schůze obecního zastupitelstva, 28.8.1925.

[26] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 5, Rokycany 1999, s.21

[27] 23. schůze obecního zastupitelstva, 28.8.1925.

[28] 8. schůze obecního zastupitelstva, 22.4.1924.

[29] 23. schůze obecního zastupitelstva, 28.8.1925.

[30] Kronika města Rokycan 1969-73, f.151.

[31] 23. schůze obecního zastupitelstva, 28.8.1925.

[32] 32. schůze obecního zastupitelstva, 1.10.1926.

[33] 29. schůze obecního zastupitelstva, 7.5.1926.

[34] Kronika města Rokycan 1918-37, f.71, Státní okresní archiv Rokycany, AMRO, kart.č.124.

[35] Kronika města Rokycan 1918-37, f.71.

[36] Státní okresní archiv Rokycany, AMRO, kart.č.124.

[37] 32. schůze obecního zastupitelstva, 1.10.1926.

[38] 6. schůze obecního zastupitelstva, 15.11.1927.

[39] 110. schůze městské rady, 5.12.1928.

[40] 168. schůze městské rady, 8.11.1929.

[41] 124. schůze městské rady, 22.2.1929.

[42] 181. schůze městské rady, 28.1.1930.

[43] 33. schůze obecního zastupitelstva, 20.12.1929.

[44] 21. schůze městské rady, 20.8.1931.

[45] 39. schůze městské rady, 19.11.1931.

[46] 146. schůze městské rady, 22.9.1933.

[47] 90. schůze městské rady, 25.8.1932.

[48] 132. schůze městské rady, 1.6.1933.

[49] 6. plenární zasedání MěstNV, 30.9.1968.

[50] 3. plenární zasedání MěstNV 24.6.1968.

[51] 6. plenární zasedání MěstNV, 10.12.1973.

[52] Kronika města Rokycan 1969-73, f.151.

[53] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=PLZ434018380&extent=7818.364487672437,-33191.49835232431,13586.411223765914,-30280.43726520214&link=ext

[54] 5. schůze obecního zastupitelstva, 29.12.1919.

[55] Kronika města Rokycan 1918-37, f.35; 5. schůze obecního zastupitelstva, 29.12.1919.

[56] Cironis, P.: Rokycanský uličník, Rokycany 2003, s.83.

[57] 32. schůze obecního zastupitelstva, 12.10.1934.

[58] 36. schůze obecního zastupitelstva, 25.4.1935.

[59] Cironis, P.: Rokycanský uličník, Rokycany 2003, s.100.

[60] 1. schůze pléna MNV, 26.4.1950.

[61] 2. plenární zasedání MěstNV, 21.4.1969.

[62] Kronika města Rokycan 1969-73, rok 1972, f.95.

[63] 5. plenární zasedání MěstNV, 12.9.1972.

[64] 5. plenární zasedání MěstNV, 10.11.1969.

[65] 36. schůze městské rady, 5.11.1931.

[66] 46. schůze městské rady, 17.12.1931.

[67] 49. schůze městské rady, 30.12.1931.

[68] 33. schůze obecního zastupitelstva, 16.11.1934.

[69] 36. schůze obecního zastupitelstva, 25.4.1935.

[70] 3. zasedání MNV, 25.3.1955.

[71] Státní okresní archiv Rokycany, AMRO, kart.č.140.

[72] 152. schůze městské rady, 25.10.1933.

[73] 7. schůze obecní správní komise, 18.4.1923.

[74] 32. schůze obecního zastupitelstva, 1.10.1926.

[75] 6. schůze obecní správní komise, 6.4.1923.

[76] 33. schůze obecního zastupitelstva, 20.12.1929.

[77] 219. schůze městské rady, 8.10.1930.

[78] 16. schůze městské rady, 20.7.1931.

[79] Schůze Místního národního výboru, 4.června 1945.

[80] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SÚA, JK, i.č. 3888, kt. 1903.

[81] 90. schůze městské rady, 7.9.1928.

[82] 200. schůze městské rady, 11.6.1930.

[83] 211. schůze městské rady, 13.8.1930.

[84] 223. schůze městské rady, 22.10.1930.

[85] 230. schůze městské rady, 26.11.1930.

[86] 16. schůze obecní správní komise, 12.3.1931.

[87] 18. schůze obecní správní komise, 26.3.1931.

[88] 7. schůze městské rady, 5.6.1931.

[89] 33. schůze městské rady, 22.10.1931.

[90] 30. schůze obecního zastupitelstva, 19.6.1934.

[91] 2. plenární zasedání MěstNV, 17.8.1964.

[92] 2. plenární zasedání MěstNV, 25.4.1967.

[93] 6. plenární zasedání MěstNV, 23.10.1972.

[94] Státní okresní archiv Rokycany, AMRO, kart.č.140.

[95] 40. schůze obecního zastupitelstva, 20.12.1935.

[96] 141. schůze městské rady, 31.5.1929.

[97] 18. schůze obecního zastupitelstva, 25.11.1932; 87. schůze městské rady, 4.8.1932.

[98] 65. schůze městské rady, 31.3.1932.

[99] 18. schůze obecního zastupitelstva, 25.11.1932; 87. schůze městské rady, 4.8.1932.

[100] 116. schůze městské rady, 2.2.1933.

[101] AMRO, SokA, č.kart.140.

[102] 33. schůze obecního zastupitelstva, 20.12.1929.

[103] Kronika města Rokycan 1938-47, f.40.

[104] 2. schůze městské rady, 26.6.1927.

[105] 7. schůze městské rady, 27.7.1927.

[106] 59. schůze městské rady, 25.2.1932.

[107] 77. schůze městské rady, 11.6.1928.

[108] 33. schůze obecního zastupitelstva, 20.12.1929.

[109] 144. schůze městské rady, 11.6.1929.

[110] 163. schůze městské rady, 4.10.1929.

[111] 33. schůze obecního zastupitelstva, 20.12.1929.

[112] 1. plenární zasedání MěstNV, 24.2.1969.

[113] 2. plenární zasedání MěstNV, 21.4.1969.

[114] 4. plenární zasedání MěstNV, 22.9.1969.

[115] 6. plenární zasedání MěstNV, 15.12.1969.

[116] 3. plenární zasedání MěstNV, 22.6.1970.

[117] 5. plenární zasedání, 2.11.1970.

[118] Kronika města Rokycan, 1969-1973, f.57.

[119] Kronika města Rokycan, 1974-1975, f.82.

[120] 5. plenární zasedání MěstNV, 22.10.1973.

[121] 1. plenární zasedání MěstNV, 25.2.1974.

[122] 1. plenární zasedání MěstNV 23.února 1976.

[123] Kronika města Rokycan, 1976-1977, f.103. Hlas Rokycanska č.11, 28. května 1976, s.1.

[124] 3. plenární zasedání MěstNV, 14.6.1976.

[125] 2. plenární zasedání MěstNV, 13.12.1976.

[126] 2. plenární zasedání MěstNV, 13.12.1976.

[127] 2. plenární zasedání MěstNV, 13.12.1976.

[128] 5. plenární zasedání MěstNV, 13.6.1977.

[129] 13. schůze rady MěstNV, 21.6.1977.

[130] 16. schůze rady MěstNV, 16.8.1977.

[131] 7. plenární zasedání MěstNV, 31.10.1977.

[132] Kronika města Rokycan, 1978-1981, f.37.

[133] Kronika města Rokycan, 1978-1981, f.103. Hlas Rokycanska, č.51, 15.prosince 1978, s.2.

[134] Kronika města Rokycan, 1978-1981, f.103.

[135] Za Rokycansko krásnější, Rokycany 1986, s.48.

[136] Kronika města Rokycan, 1978-1981, f.103.

[137] Za Rokycansko krásnější, Rokycany 1986, s.48.

[138] Za Rokycansko krásnější, Rokycany 1986, s.48.

[139] 20. plenární zasedání MěstNV, 11.12.1979.

[140] 2. schůze rady MěstNV, 29.1.1980.

[141] Hlas Rokycanska, č.1, 4. ledna 1980, s.1.

[142] Hlas Rokycanska, č.7, 14.února 1980, s.1.

[143] 20. plenární zasedání MěstNV, 11.12.1979.

[144] 9. schůze rady MěstNV, 6.5.1980.

[145] Hlas Rokycanska, č.7, 31.července 1980, s.1. Fotografie musí být starší, protože jsou na ní stromy bez listů, tedy nejspíš z počátku roku 1980.

[146] 25. plenární zasedání MěstNV, 14.10.1980.

[147] 26. plenární zasedání MěstNV, 9.12.1980.

[148] Kronika města Rokycan, 1978-1981, f.163.

[149] Kronika města Rokycan, 1978-1981, f.212.

[150] 11. plenární zasedání MěstNV, 20.6.1978.

[151] 2. plenární zasedání MěstNV, 22.9.1981.

[152] 2. plenární zasedání MěstNV, 22.9.1981.

[153] 3. plenární zasedání MěstNV, 8.12.1981.

[154] Materiál pro jednání rady města, 19.července 2004, č.2099.

[155] 9. plenární zasedání MěstNV, 14.12.1982.

[156] 10. plenární zasedání MěstNV, 22.2.1983.

[157] 12. plenární zasedání MěstNV, 28.6.1983.

[158] 18. plenární zasedání MěstNV, 26.6.1984.

[159] Kronika města Rokycan, 1982, f.8.

[160] 8. plenární zasedání MěstNV, 2.11.1982.

[161] 14. plenární zasedání MěstNV, 1.11.1983.

[162] 17. plenární zasedání MěstNV,24.4.1984.

[163] Za Rokycansko krásnější, Rokycany 1986, s.48.

[164] 20. plenární zasedání MěstNV, 30.10.1984.

[165] 25. plenární zasedání MěstNV, 14.10.1980.

[166] Za Rokycansko krásnější, Rokycany 1986, s.48.

[167] 3. plenární zasedání MěstNV, 8.12.1981.

[168] 3. plenární zasedání MěstNV, 8.12.1981.

[169] 3. plenární zasedání MěstNV, 8.12.1981.

[170] Proměny Rokycanska, Praha 1981, s.14-15.

[171] Ustavující plenární zasedání MěstNV, 24.6.1986.

[172] Hlas Rokycanska, č.11, 28.května 1976, s.1.

[173] Kronika města Rokycan, 1974-1975, f.82.

[174] 5. plenární zasedání MěstNV, 30.10.1975.

[175] 3. plenární zasedání MěstNV, 14.6.1976.

[176] Hlas Rokycanska, č.11, 28.května 1976, s.1.

[177] Kronika města Rokycan, 1978-1981, f.80.

[178] 3. plenární zasedání MěstNV, 8.12.1981.

[179] 5. plenární zasedání MěstNV, 22.10.1973.

[180] 5. plenární zasedání MěstNV, 21.10.1974.

[181] Materiál pro jednání rady města, 11.října 2004, č.2451. Materiál pro jednání rady města, 19.července 2004, č.2099.

[182] 3. plenární zasedání MěstNV, 8.12.1981.

[183] Materiál pro jednání rady města, 11.října 2004, č.2410.

[184] Materiál pro jednání rady města, 19.července 2004, č.2099.

[185] Kronika města Rokycan, 1951-1954, f.184.

[186] 33. schůze obecního zastupitelstva, 16.11.1934.

[187] 3. plenární zasedání MěstNV, 8.12.1981.

[188] Materiál pro jednání rady města, 19.července 2004, č.2099.

[189] 2. plenární zasedání MěstNV, 22.9.1981.

[190] 3. plenární zasedání MěstNV, 8.12.1981.

[191] Kronika města Rokycan, 1978-1981, f.212.

[192] Jindřich, K.: Rokycany, Rokycany 1970, s.68.

[193] Ustavující plenární zasedání MěstNV, 23.6.1981.

[194] Kronika města Rokycan, 1983, f.111. Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 5, Rokycany 1999, s.55.

[195] Hlas Rokycanska, č.37, 15.září 1983, s.2.

[196] Kronika města Rokycan 1969-73, f.12.

[197] 3. plenární zasedání MěstNV, 16.6.1969.

[198] 4. plenární zasedání MěstNV, 22.9.1969.

[199] 6. plenární zasedání MěstNV, 23.10.1972.

[200] 7. plenární zasedání MěstNV, 12.12.1972.

[201] 3. plenární zasedání MěstNV, 25.6.1973.

[202] 5. plenární zasedání MěstNV, 22.10.1973.

[203] 4. plenární zasedání MěstNV, 9.9.1974.

[204] 17. schůze MěstNV, 30.8.1977.

[205] 10. plenární zasedání MěstNV, 11.4.1978.

[206] 11. plenární zasedání MěstNV, 20.6.1978.

[207] Kronika města Rokycan 1982, f.9.

[208] kol.aut. Program rozvoje města PROROK, 2004: Materiál pro jednání rady města, 7.prosince 2004, č.1099.

[209] Rokycanský deník, 4.10.1994, s.11.

[210] Rokycanský deník, 2.2.2006.

[211] Město Rokycany Veřejná vyhláška, územní rozhodnutí, Rokycany - stavební úpravy křižovatky Železná, www.rokycany.cz

[212] Veřejná vyhláška Oznámení o zahájení stavebního řízení, Rokycany, rekonstrukce křižovatky Železná…, www.rokycany.cz

[213] Materiál pro jednání rady města, 26.6.2006, č.2430, ID:5269.

[214]Materiál pro jednání rady města, 7.8.2006, č.2430, ID: 5402.

[215] Materiál pro jednání rady města, 26.6.2006, č.2430, ID:5269.

[216]Materiál pro jednání rady města, 7.8.2006, č.2430, ID: 5402.

[217] Rokycanský deník, 26.2.2007.

[218] Rokycanský deník, 15.3.2007.

[219] Usnesení zastupitelstva města z 26.2.2007, www.rokycany.cz.

[220] Rokycanský deník, 29.3.2007.

[221] Rokycanské noviny, č.4, 20.4.2007, s.1

[222] Investice roku 2007, příloha č.2 k materiálu č.5862, www.rokycany.cz

[223] Právo, 18.4.2007, Západní Čechy, s.10.

[224] Město Rokycany VEŘEJNÁ VYHLÁŠKA - OZNÁMENÍ O ZAHÁJENÍ ÚZEMNÍHO ŘÍZENÍ O UMÍSTĚNÍ STAVBY, Rokycany - stavební úpravy křižovatky Železná, www.rokycany.cz

[225] Rokycany - stavební úpravy křižovatky Železná, www.rokycany.cz

[226] Město Rokycany VEŘEJNÁ VYHLÁŠKA VYROZUMĚNÍ O POKRAČOVÁNÍ ŘÍZENÍ A POZVÁNÍ K ÚSTNÍMU JEDNÁNÍ, Rokycany - stavební úpravy křižovatky Železná, www.rokycany.cz

[227] Město Rokycany Veřejná vyhláška, územní rozhodnutí, Rokycany - stavební úpravy křižovatky Železná, www.rokycany.cz

[228] Právo, 18.4.2007, Západní Čechy, s.10.

[229] Mladá fronta Dnes, 3.5.2007, Kraj Plzeňský, s.2.

[230] Veřejná vyhláška Oznámení o zahájení stavebního řízení, Rokycany, rekonstrukce křižovatky Železná…, www.rokycany.cz

[231] Stavební povolení - Okružní křižovatka Železná, www.rokycany.cz

[232] Rekonstrukce NTL + přípojky Rokycany ul. Pražská, Pivovarská, Soukenická, K Řece, www.rokycany.cz

[233] Rokycany - rekonstrukce křižovatky Železná, 20.7.2007, www.rokycany.cz

[234] Kronika města Rokycan, 2007, www.rokycany.cz

[235] Závěrečný účet města za rok 2007, zaverecny%5Fucet%5F2007.pdf, www.rokycany.cz

[236] Výstavba křižovatky Na Železné, 3.10.2007, www.rokycany.cz

[237] Založeno na osobních zápiscích autora.

[238] Rokycanské noviny, č.1, leden 2008, s.1.

[239] Práce na křižovatce Na Železné pokračují i v zimě, 5.3.2008, www.rokycany.cz

[240] Založeno na osobních zápiscích autora.

[241] Upozornění na změnu v dopravě, 20.3.2008, www.rokycany.cz

[242] Upozornění pro řidiče na změnu v dopravním režimu křižovatky na Železné, 15.5.2008, www.rokycany.cz

[243] Rokycanské noviny, č.6, červen 2008, s.2.

[244] p%F8%EDloha k usnesen%ED %E8. 2375, www.rokycany.cz

[245] Rokycanské noviny, č.8, září 2008, s.2.

[246] 17. plenární zasedání MěstNV,24.4.1984.

[247] 29. plenární zasedání MěstNV, 22.4.1986.

[248] Materiál pro jednání rady města, 24.dubna 2006, č.2099, ID: 4969.

[249] Rokycanský deník, 15.11.1997, s.9.

[250] Založeno na osobních zápiscích autora.

[251] Založeno na osobních zápiscích autora.

[252] Založeno na osobních zápiscích autora.

[253] Založeno na osobních zápiscích autora.

[254] Založeno na osobních zápiscích autora.

[255] Založeno na osobních zápiscích autora.

[256] Rokycanský deník, 19.července 2002.

[257] Město Rokycany Veřejná vyhláška, oznámení o zahájení společného územního řízení o umístění stavby a stavebního řízení a pozvání k veřejnému ústnímu jednání, Rekonstrukce NTL + přípojky Rokycany ul. Pražská, Pivovarská, Soukenická, K Řece, www.rokycany.cz

[258] Usnesení zastupitelstva města z 3.10.2000, www.rokycany.cz.

[259] Usnesení zastupitelstva města z 26.2.2002, www.rokycany.cz.

[260] Usnesení zastupitelstva města z 4.3.2003, www.rokycany.cz.

[261] Usnesení zastupitelstva města z 9.4.2002, www.rokycany.cz.

[262] Materiál pro jednání rady města, 19.července 2004, č.2099.

[263] Materiál pro jednání rady města, 11.října 2004, č.2410.

[264] Materiál pro jednání rady města, 30.5. 2005, č.2091.

[265] Usnesení zastupitelstva města z 20.1.2004, www.rokycany.cz.

[266] Rokycanský deník, 13.5.2005.

[267] Materiál pro jednání rady města, 9.ledna 2006, č.2451, ID: 4647.

[268] Rokycanský deník, 25.1.2006.

[269] Rokycanský deník, 26.2.2007.

[270] Usnesení zastupitelstva města z 26.2.2007, www.rokycany.cz.

[271] Materiál pro jednání rady města, 14.11.2005, bod č.2099, ID:4469.

[272] Materiál pro jednání rady města, 14.11.2005, bod č.2099, ID:4469.

[273] Rozpočet na rok 2007 schválený zastupitelstvem města dne 15. 1. 2007, č. usnesení 2101, www.rokycany.cz

[274] Oznámení - Zpracování urbanistické studie regenerace vnitrobloků sídliště na Železné, www.rokycany.cz