|
|
|
|
Podlaha, Antonín: Soupis památek historických
a uměleckých v Království Českém od pravěku do počátku 19. století. [Díl]
9, Politický okres Rokycanský, Praha : Archaeologická kommisse
při Č. ak. císaře Františka Josefa pro vědy,
slovesnost a umění, 1900, s.82-127.#
Rokycany.
Liber memorabilium ecclesiae capellarumque Rokicanensium (rkp.
na děkanství Rokycanském. – Ant. Podlaha
v časop. >Rokycany,
královské svobodné město< XV. (1889) str.82 87-
O praehistorických
nálezech, učiněných v minulém
století v Rokycanech, zaznamenána v >Liber.memorab.eccl.capellarumq.Rok.< (str.9. a 10.) tato zajímavá
zpráva: >Dum caput anguli ruinam minaretur
penes capellam S Annae, volui angulum
illum fulcire per fulcrum a foris; ast dum murarii foderent pro hoc fulcro profundius fundamentum mox ad fluxum seu
canalem molarem, extra civitatem inveni in eodem fundamento cadavera tria, unum
orientem, alterum septemtrionem,
et tertium meridiem versus capite locata, ex ossibus magnorum virorum staturam representantia, et ad horum caput vasculut seu urnam
luteam triangularem,
ex quo patebat, ethnicorum haec sepulchra esse debuisse quod
et alia vice colapso nonnihil lapideo pavimento in foro inventum ad viciniam coemeterii aliud cadaver, ubi non una, sed tres tales parvae urnae
deprehensae ad caput fuere...< Tak zaznamenal r.1780 děkan
Jan Coelestin Künstler.
PROSPEKT
MĚSTA nezachoval se ze starších dob žádný, leč toliko jen lithografie
nedatovaná asi z r.1830 kterouž dle výkresu Schönbergerova lithografoval Schubert a vytiskl lithografický
ústav Vídeňský. Jest
OPEVNĚNÍ zachovalo se dosud z části na straně západní a severní. Zdi městské, opatřené několika baštami, táhnou se v těchto místech ve třech přímkách, lomících se v tupém úhlu. Na straně jižní byly do r.1890 patrny příkopy a valy. (Viz plán města na obr. 130.). Jižně od t. zv. brány plzeňské, kde již hradeb není, stávala čtyřhranná bašta, před několika lety zbořená (viz obr. 131.). Brána Plzeňská přestavěna byla v nynější podobu svou r.1723. Ve středním klenáku vytesán znak městský; nad branou chromografický dvouřádkový nápis: >ANNO QVO CAROLVS SEXTVS ET CONIVX SVA ELISABETH QVA REX ET REGINA BOHEMIAE IN CASTRO PRAGENO OSTENSA INGENTE CONSOLATIONE CORONATI SVNT<; nejvýše veliký v kameni tesaný dvouhlavý orel s českým znakem na prsou (viz obr. 132.). Od této brány směrem severovýchodním táhne se přímočárně zeď opatřená třemi baštami. Zeď, jak na prospektu z roku 1830 jest viděti, byla opatřena cimbuřím, z něhož toliko část místy se zachovala. První bašta jest zevně polokruhová, nahoře cimbuřím a uprostřed kamennou střílnou opatřená. Střílna má podobu kříže na kruhu stojícího. (Viz na obr. 133. vnější pohled, na obr. 134. půdorys a na obr. 135. řez.) Druhá bašta jest rovněž polokruhová, nemá však cimbuří a jest šindelovou stříškou krytá (viz obr. 136.). Třetí bašta, čtyřhranná, stojí na konci prvého oddílu zdi městské, která se tu lomí v tupém úhlu (viz obr. 137.) Od této bašty jde zeď směrem východoseverním k bráně Saské. Tato část hradeb není opatřena baštami. Brána Saská, jednopatrové stavení obdélníkové s velkým průjezdem a menší fortnou. Na vnější straně vedle velikého průjezdu na obrubě obdélníkového kamenného rámce vytesán letopočet 1529. Zevně opřena brána v rohu severozápadním mohutným šikmým zdivem. (Viz na obr. 138. pohled od severovýchodu, na obr. 139. pohled od jihu.) Brána Saská zbořena r. 1900. Od brány Saské táhne se krátký pruh hradeb s cimbuřím směrem východojižním podél mlýnského ramene řeky Klabavky (viz na obr. 138. a 139.). Dříve táhla se ozubená hradba až téměř k děkanskému kostelu (viz obr. 129.); nyní však kromě zmíněného krátkého pruhu není v těchto místech žádných hradeb více. Toliko dvě klenuté fortny připomínají bývalé opevnění; jedna u děkanského kostela a druhá o něco dále k jihovýchodu.
DĚKANSKÝ CHRÁM MATKY BOŽÍ SNĚŽNÉ. Kdy v Rokycanech kostel zřízen byl, nelze s jistotou říci. Farní kostel byl tu prý r.1110 od českého knížete Vladislava založen a od Pražského biskupa Heřmana posvěcen. R.1295 dal jej opraviti biskup Tobiáš z Bechyně. Arcibiskup Arnošt z Pardubic zřídil r.1362 na místě dosavadní fary klášter řeholních kanovníků sv. Augustina.
Konvent
Rokycanský
honosil se četnou knihovnou; ještě na
konci minulého století chovalo se z ní 44 rukopisův
(seznam jich v Lib. mem. děk. Rok. 17-19) a
mnoho knih tištěných v domě děkanském.*1) Ve sbírkách zemského muzea
v Praze chová se mešní zvonek,
na němž jest mandorlovitá polovypuklina,
v jejímž středu trůnící P.Maria s Ježíškem,
pod ní tři drobné klečící postavy; kolkolem opis: S.
CONVENT. ECCLE. IE. ROKYZAN (viz Pam. arch IV. 88 s vyobr. na tab. 4.)
Ve válkách husitských klášter byl zpustošen a zanikl r.1575 zanedlouho
úplně. Potom vedli správu duchovní v Rokycanech kněží světští.
R. 1784 při velikém požáru, kterýmž téměř celé město bylo zachváceno, vyhořel a pobořil se i chrám děkanský.
Tehdáž to byla vysoká stavba gotická, kterouž pamětní kniha děkanská
líčí těmito slovy: <Ecclesia decanalis
B. V. Mariae ad Nives est… vetusta non minus quam ampla basilica,
penes quam prebyterium duobus gradibus elevatum et longum et jucundum est, tectum antiquo-germanicum,
quatuordecim orgias altum, ingenti congerie lignorum artificiose constructum videtibus admirationem movet.>
V tympanonu hlavního
gotického portálu nalézala se zajímavá skulptura
kamenná, představující osoby v událost r. 1110 v Rokycanech se
sběhší zapletené: Jindřicha V., Vladislava,
markrabího Děpolta, biskupa Heřmana a Vácslava Grojského. Jest velice
toho litovati, že se tato skulptura nezachovala. V pamětní knize farní
jest hrubý náčrtek její jenž poskytuje nám aspoň jakous
takous o ní představu.*2)
Ze staré stavby původní zachovalo se zdivo, i jest tudíž půdorys
původního chrámu dobře znatelný; zejména presbytář s opěrnými svými pilíři
prozrazuje původní gotickou svou podobu. Ze starších stavebních článků zachoval
se pouze gotický hlavní portál a nadpraží vchodu postranního.
Znova byl kostel stavěn od Pražského stavitele Palliardiho a dokončen r. 1788,
avšak bez věže. Zvony byly zavěšeny v dřevěné zvonici, která vedle kostela
byla postavena. R.1821 položen základ k nové věží, jejíž plán zhotovil Frant. Höger, stavitel
Pražský; stavba věže dokončena r. 1823. R. 1856 byla věž chrámová mědí pokryta
a také ve zdivu o něco zvýšena. V letech 1863,
Nynější kostel jest budova prostorná o třech lodích. Délka obnáší
Hlavní loď oddělena jest od lodí postranních čtyřmi arkádami na třech
pilířích spočívajícími (viz
na obr. 141. podélný řez chrámem). Z pilířů vystupují v hlavní
lodi pilastry s hlavicemi řecko-jonskými, které
nesou širokou římsu kolem celé lodi běžící. Z pilastrů vybíhají
polokruhové pásy, kterými celá klenba lodi ve čtyři křížově klenutá pole se
dělí (viz
na obr. 142. vnitřní pohled do kostela).
Pokračováním hlavní lodi jest presbytář,
jenž skládá se ze dvou obdélníkových klenbových polí a z polygonálního
zakončení, jež uzavřeno jest třemi stranami pravidelného osmiúhelníka.
Hrany presbytáře jsou na zevnějšku podepřeny opěracími pilíři. Uvnitř rozčleněn
jest presbytář pilastry stejné podoby s pilastry lodi hlavní.
Postranní lodi, jež jsou rovněž tak dlouhé jako loď hlavní,
zakončeny jsou rovnou zdí. Jižní loď opatřena jest na rohu východním šikmo
postaveným opěrným pilířem, loď severní má podobný pilíř na rohu západním.
K severní straně presbytáře v prodloužení poboční lodi
přiléhá přístavek, v jehož přízemí jest sakristie, z niž vedou schody
na kazatelnu a výše k pevně klenuté komoře, kde chovají se bohoslužební
roucha a liturgické nářadí, i na oratorium, jehož obloukem sklenutý výhled
otvírá se do kostela nade dveřmi, jež ze sakristie do presbytáře vedou.
Kostel osvětlen jest v lodích postranních osmi (v každé lodi po
4), v presbytáři třemi (toliko se strany epištolní) okny obdélníkovými (
Do hlavní lodi vede z podvěžního sínce gotický portál, profilovaný čtyřmi žlábky,
z nichž dva jsou kruhovité a jeden oblý (viz
obr.143.).
Do kostela vchází se také ještě dvěma postranními vchody uprostřed
podélných zdí lodí bočních; u obou jsou malé předsíně. Nade dveřmi předsíně
severní jest dvouřádkový český nápis (z r.1506), uprostřed malým heraldickým
lvem rozdělený:
buh otecz
syn duch ss trogice …..
giz ZigMVnd
veregI zaklad dal udielat
na swug naklad.
V průčelí kostela stojí věž římsami na čtyři díly rozdělená; ve spodním jest portál kostelní zdobený dvěma pilastry s obou stran dveří, na nichž spočívá násloupí a vlys s triglyfy; nad vlysem pak jest trojhranný štít. Nade dveřmi nalézá se lunetové okno. Nadpraží nese zlacený chronogram (1823): <In Dei honoreM haeCCe tVris extrVCta>. Druhý díl ozdoben jest rustikou, ve třetím jest okrouhlé okno a hodiny, čtvrtý konečně, jenž o polovici ve zdivu ve zdivu ustupuje, obrouben jest pavlačí na kamenných krákorcích spočívající. Střecha věže jest šestiboký vysoký jehlan, mědí pokrytý. K jižní lodi přiléhá nevkusné schodiště na kruchtu vedoucí, k lodi pak severní okrouhlé schodiště, kudy na věž se vstupuje. (Viz vnějšek chrámu na obr. 144).
Hlavní oltář. V dřívějším kostele stál až do r. 1717 oltář se starobylými, na dřevě malovanými obrazy.*3) Toho roku zřízen nákladem 1200 zl. nový oltář, k němuž použito řezeb ze starého oltáře. Oltářní obraz, na němž vypodobněna byla Panna Maria Sněžná a níže příběh, která k názvu <Sněžná> podnět dal, zhotovil Pražský malíř Jan Hiebl za 300 zl. Staré tabulové obrazy oltářní dány do kaple sv. Anny, a byly z nich některé i při požáru r. 1784 zachráněny, nyní však není po nich památky.
Nynější nádherný oltář (viz obr. 145.) z červeného, šedého a černého mramoru ve slohu rokokovém dle nákresu architekta Karla Pree zhotoviti dal r. 1750 hrabě František Karel Rudolf Sweerts († 1757) pro klášterní kostel Servitů sv. Michala na Starém městě Pražském nákladem asi 24.000 zl. Mramor tesal kameník Josef Lauermann, dřevěné sochy a ozdoby zhotovil sochař František Platzer starší.**4) Oltář ten po zrušení kláštera a kostela sv. Michaela (1786) obdržel vyhořelý kostel Rokycanský. Krásný obraz Brandlův (boj archanděla Michaela) zaměněn byl tehdy za obraz nynější (Panny Marie Sněžné) malovaný (za 70 zl.) od Jos. Kramolína, bývalého bratra z Tov. Jež. Rozebrání oltáře a opětné postavení jeho obstaral Tetínský kameník Josef Liftner.
Kredenční stolek i mřížka dělící presbytář od choru a v presbytáři dlažba jsou rovněž mramorové.
V jižní lodi jest pěkný mramorový oltář sv. Tří králů (viz obr. 146), k němuž nákres zhotovil Quirin Jahn*5) s obrazem od Fr. Xav. Balka, pocházející rovněž z kostela Svatomichalského.**6)
V rohu, kde zdi presbytáře a boční lodi se stýkají, umístěna jest dřevěná kazatelna, jejíž řečniště i stříška jsou v dosti bohatém rokoku provedeny.
Naproti kazatelně stojí veliký krucifix s klekátkem (nový); do dolejší jeho části vsazen pěkný ze dřeva řezaný relief barokní představující P. Marii podávající sv. Dominiku růženec (viz obr. 147.).
Mezi tímto klekátkem a oltářem sv. Tří králů stojí mramorová křtitelnice s cínovým jednoduchým víkem.
Starší křtitelnice z pískovce stojí u hlavního vchodu a užívá se jí za kropenku. Na sloupkovém podstavci elipsovitá miska. Na podstavci štítek s písmenami KT a letopočtem 1721.
V presbytáři stojí dvě patronátní lavice, z nichž pouze jedna jest starší a pěkněji pracovaná.
V severní lodi pod
kruchtou visí tabulový obraz
Na prostranné kruchtě v hlavní lodi, k níž připojují se dvě menší v lodích pobočních, umístěny jsou pěkné varhany, pozlacenými okrasami barokními vyzdobené. Korpus vysoký. Nad prostřední částí socha sv. Michaela draka potírajícího; po stranách anděl s rukama rozestřenýma a jiný anděl s rukama na prsa položenýma. Varhany tyto pocházejí rovněž z kostela sv. Michaela v Praze. Zhotovil je varhanář Leopold Siegel v Praze.*7)
Na
dveřích chrámových nalézaly se krásně pracované
a ryté zámky, jež nyní dočasně zapůjčeny museu Plzeňskému. Srvn.
vyobrazení jich v díle <Památky
výtvarné z českoslovanské výstavy národopisné roku 1895>
na tab. 120., kdež však omylem uvedeny jakožto majetek řečeného musea. Viz
na obr. 149. zámek s hlavních dveří a na
obr. 150. zámek s dveří levé lodi.
Na
oratoři: 1. dobrý obraz na plátně <Kristus
zjevuje se sv. Ignáci Loyolskému>,
manýrou Raabovou provedený. Původně nalézal se na hlavním oltáři kostela Nejsv. Trojice. 2. obrázek na plechu
V pokladnici
chrámové nad sakristií a v sakristii samé chová se několik vzácných
památek církevního umění; jsou to zejména:
1.
Gotická monstrance (
2.
Paprskovitá monstrance barokní (
3.
Kalich barokní,*8)
stříbrný, částečně zlacený,
4.
Kalich barokní (
5.
Kasule s vidlicovitým vyšitým křížem
z doby gotické. Látka původní (nepochybně aksamitová se vzorkem
granátového jablka) nezachovala se a nahražena byla
modravou, hustě pruhovanou látkou s drobnými naturalistickými kvítky. Při
přenášení na tuto novou látku byl kříž
pektorální pokažen: vyšité figury přestřihány, části otřené asi bez
milosrdenství zahozeny, zbytky pak bez ladu a skladu dohromady sešity, takže
nyní spatřujeme hořejší polovici překrásné postavy sv. Alžběty dole, dolejší
pak část postavy jiné světice právě nad ní; opět jiný přestřižený obraz Madonny
s děťátkem a zbytky ustřižených křídel andělův v žalostném zmatku
vyplňují mezeru ostatní. Kříž dorsální zachoval se až na malé přistřižení při
koncích poměrně beze škody. V dolejší části vidíme P. Marii sedící pod baldachynem (Viz
obr. 156.) V hořejší části spatřujeme v mandorle vznášející se
Madonnu, ana Ježíška pozdvihuje. Nesena jest třemi
anděly s krásnými, v bohatých duhových barvách vyšitými pávími
křídly. Veškero vyšívání provedeno mistrně rozeklaným stehem soustředěným a
zlatým stehem příložným (viz
obr. 157.). Jest to vynikající práce vyšívačská ze stol. XIV. Srvn. Method
6.
Kasule z temně fialového sametu
s vetkaným zlatým vzorkem granátového jablka. Na zadní straně rovný kříž
pokrytý krásným figurálním vyšíváním na půdě vyšité zlatým příložným stehem
spirálovým. Ve středu kříže postava z mrtvých vstavšího
Vykupitele, po obou stranách jeho i nad ním vznášejí se klečící andělé ve
dlouhých řízách nesoucí nástroje umučení; dole obraz Bolestné P. Marie.
Figurální vyšívání provedeno stehem Kolínským (viz
obr. 158). Na straně pektorální zachovaly se zbytky vyšívaného pásu,
z něhož se pouze dolejší část zachovala. Spatřujeme tu vyšitu skupinu
postav pod křížem, jehož svrchní část jest odstřižena a chybí. Níže jsou
postavy sv. Vavřince a sv. Štěpána, nejníže pak velezajímavý obraz kardinála
v červeném hávu, bez svatozáře, v kardinálském klobouce,
držícího blánku s nápisem dnes již nečitelným (viz
obr. 159.) Srvn. <Method>
1896 str. 54.
7.
Kasule z olivového sametu, do
jehož jemně srstnatého povrchu vhlouben jest žlutý vzorek granátového jablka.
Střední čásť dorsálního kříže vyplňuje figurální
vyšívání představující Krista na stromu kříže pnícího
a skupinu postav pod křížem. Nad křížem jest poprsí Boha Otce; při obou koncích
příčného břevna poprsní postavy dvou světců-biskupů (sv. Rufa
a sv. Liboria). V dolejší části kolmého pruhu
vyšit obraz sv. Krištofa. (Viz
obr. 160.)
8.
Vyšívaný kříž, nyní na novou látku
našitý. Uprostřed jest postava sv. Kateřiny, nad jejíž hlavou vznáší se poprsí
Madonny s Ježíškem. Níže spatřujeme obraz sv. Apolonie a pod ní necelou
postavu sv. Voršily. V příčném břevně jsou poloviční postavy sv. Barbory a
sv. Markéty. (Viz
obr. 161.). Srvn. Method 1896 str. 41.
Zvony: 1.
2.
3.
Od Jana Dietricha z r. 1752, přelit byl r. 1884 od A. Samassy
v Lublani.
DĚKANSTVÍ.
R. 1728 vyhořel děkanský dům, tehdy nepatrný a většinou
dřevěný. Nový dům stavěn liknavě plných sedm let. R. 1784 vyhořela děkanská
budova znovu až na klenutý přízemek. Potom obnovena v nynější podobu.
Prostá jednopatrová budova žádných architektonických zvláštností nevykazující.
Na
děkanství chovají se tyto předměty:
1.
Rukopisný missál
2.
Malba na dřevě představující církev
vítěznou, trpící a bojující. Množství postaviček světců a světic účinně
seskupených. Uprostřed architektura na hadovitých sloupech spočívající. Jakožto
prostřední partie výjevy z působení řádu Trinitarského
(
3.
Na půdě trosky bývalého hlavního oltáře z kostela nejsv.
Trojice; barokní práce dobrého dekorativního účinu z druhé pol. XVII.
stol. (Viz
oltář ten na obr. 169.)
HŘBITOVNÍ
KOSTEL NEJSVĚTĚJŠÍ TROJICE vystavěli r. 1609 protestanté
Rokycanští; r. 1624 odevzdán k bohoslužbám katolickým. – Jest to
jednolodní budova (
Do
kostela vchází se dvěma postranními vchody, jichž rovné nadpraží ozdobeno jest renaissančním plastickým ornamentem, nad nímž táhne se
rovná římsa s kamennými kulemi po stranách a s hrotitým štítem
římsovým, v jehož poli okřídlená hlavinka andílčí se nalézá uprostřed. (Viz
obr. 170.)
U vítězného oblouku nízká kazatelna dřevěná beze stříšky z prvé
poloviny XVII. stol. Řečniště rozčleněno pilířky dolů
se súžujícími; výplně nahoře polokruhově zakončené
ozdobeny malovanými postavami andělskými (viz
obr. 171.).
V lodi
na evangelijní straně visí veliké (
Letha Panie
1638 Vrozeny Pan Jan Letniansky z Wysserowicz Miesstienin a spolu Raddni Města Rokycan
s Ludmillau Manzelkau swau Na pamatku gich a swych milych
ditek, zde v tomto Chramie
Panie odpocziwagicych tuto
Tabuli postawiti dal W nadegi
przi werzegne Saudu Blahoslawene s nimy Shledanj. (Viz
obr. 172.)
Pod
kruchtou jest dřevěné epitafium
Hanuše Krištofa z Velvart. Na něm malovaný erb a
nápis:
Anno
1618 den 17 Septembris ist der Woll Edel
Und Gestreng Hans Kristoff von Welwart vor Pilsen mit einem
Stuck geschossen worden. Gott wolle seiner Selen genedig sein. Amen.
K průčelí
kostela nejsv. Trojice přistavěna jest malá kaplička sv. Rosalie: čtvercové jednoduché
staveníčko na způsob sínce, osvětlené dvěma úzkými
okny s každé strany. V kapličce nalézá se stará oltářní mensa, nepochybně z kostela nejsv. Trojice sem přenesená, na jejíž hranách vytesán
nápis:
Letha Panie
1615 Tento Kamen sprawen gest ku czti a chwale Bozj nakladem
Pana Purgmistra Panuw Mesta tohoto Rokytzan.
V okrouhlém
okénku nade dveřmi na skle malovaný erb
s opisem: . MAT . Z . SRNO . Z WARWAZOWA.
Počátek XVII. stol. (Viz
obr. 173.)
Na
hřbitově dva pěkně pracované kříže železné
z konce XVII. (viz
obr. 174.) a z 1. pol. XVIII. stol. (v.
obr. 175.).
KAPLE
BOLESTNÉ P. MARIE, při cestě k Oseku; jednoduché
obdélníkové staveníčko ničím nevynikající, vystavěné r. 1768, opravené 1858.
KAPLE
SV. PETRA A PAVLA, připomínaná již r. 1409, stávala na
předměstí zvaném <Pátek>
v místech, kde nalézá se dům čís. 118. R. 1781 zrušena, 1784 požárem
zničena.
KAPLE
SV. ANNY stávala na někdejším hřbitově mezi
děkanstvím a kostelem v místech nynější školní budovy.
SLOUP
MARIÁNSKÝ na velkém náměstí, postavený r. 1770.
Nejníže vysoký trojhranný podstavec třemi pilířovitými výstupky, na nichž,
jakož i uprostřed každého boku sochy: sv. Marciany,
sv. Jana z Mathy, sv. Jana Křtitele, sv.
Kateřiny, sv. Rocha a sv. Barbory. Na podstavci tomto
spočívá podstavec uzší se třemi sochami: sv.
Vojtěcha, sv. Michala a sv. Floriana. Z podstavce tohoto zvedá se vysoký
trojboký pilíř s pěknou sochou P. Marie (Viz na ob. 144.) Na podstavci nápis:
HONORI
ET VENERATIONI
VIRGINI
AETERNI REGIS
GENITRICI
TER EX IGNE
EXILIENTI
IOANNES RAVCH
IOANNES EISEL
IOANNES GALLVS
CIVES ROKITCANENSES
GRATIA NIMI ERGO
PONI FECERE
a podpis sochaře: WENCESLAVS
BAURA, PILTHAVER.
Kolkolem
sloupu ballustrada ozdobená barokními vásami.
SLOUP
SE SOCHOU SV. JANA NEP. na menším náměstí z r.
1709. Na hranolovém podstavci oblý hladký sloup, na jehož hlavici obstojně
tesaná socha sv. Jana. (Viz
obr. 176.) Na podstavci nápis nyní jen do polovice čitelný:
KE
CZTI A CHWALE NEJSWETEJSSI TROJICE A SWATEHO IANA NEPOMUCKEHO OD IANA ROMANA
ANT. WODNIANSKYHO Z WILTFELDV A ANNY MANZELKY ROZ. Z HIRSENFELDV ...
SOCHA
SV. JANA NEP. u domu čís. 145. na Pátku. Velice pěkná
práce barokní. (Viz
obr. 177.)
KAMENNÝ
SLOUP SE SOCHOU SV. VÁCSLAVA na stráni severozápadně od města
se táhnoucí, kde druhdy vinice se rozkládaly. Hranolový podstavec, na něm oblý
sloup, na jehož hlavici malá socha sv. Vácslava. Na
podstavci nápis: ADAM EXL . SVSANA EXLOVA . ANNO 1694.
(Viz.
obr. 178.) Za Bedřichovou hutí stojí podobný sloup
se soškou sv. Vácslava z téže asi doby.
DVOJITÝ
KŘÍŽ KAMENNÝ v polích nedaleko cesty ke Žďáru
vedoucí,
MOHYLA
kamením vroubená za předměstím Plzeňských u silnice
do Litohlav; na ní kříž. Společný hrob popravených vojínů pluku Madlonského, u Rokycan r. 1643 zdecimovaného.
RADNICE.
Dvoupatrová budova barokní. Střed, jenž jako risalit
o něco povystupuje v před, jest ozdobnější a
převyšuje o něco obě křídla. Přízemí rustikované obsahuje prostý vchod a dvě
okna. Obě patra rozčleněna jsou čtyřmi pilastry s hlavicemi římsko-jonskými. V prvním patře výklenek s balkonem.
Okna vesměs zalomeným obloukem zakončená a římsami ozdobená. Nahoře zakončen risalit římsou uprostřed nad plastickým městským znakem
prohnutou. Nad risalitem zvedá se čtyřboká věž
cibulovitou lucernovou bání zakončená. (Viz
obr. 180.)
PEČETIDLA
MĚSTSKÁ STŘÍBRNÁ:
1.
prům.
2.
prům.
3.
prům.
VÁČEK
NA PEČETIDLA MĚSTSKÁ z červeného atlasu,
VAZBA
Z BÍLÉ KŮŽE na privilegiích městských se vtlačenými
ornamenty zlacenými: uprostřed zemský znak, při krajích dvojnásobný rámec ze stilisovaných ornamentů rostlinných. (Výška
DOMY
SOUKROMÉ:
1.
Portál domu č. 10 (nyní zazděný)
polokruhem sklenutý; na ostění postranních růžice; uprostřed oblouku znakový
štítek; v rozích obloukových lví hlavy s kruhem v tlamě. Nad
portálem římsa, v níž uprostřed letopočet 1593. (Viz
obr. 186.)
2.
Portál domu čís. 9. Polokruhem
sklenutý; uprostřed oblouku znakový štítek se znakem Srnců z Varvažova: po
stranách jeho čísla letopočtu 1599. Uprostřed postranních ostění, jakož i na
oblouku ozdoby mušlové. V rozích nad obloukem ornamentální výplně. Nahoře římsa s tryglify. (Viz
obr. 187.)
3.
Dům číslo 5., zbořený r. 1890. Byla
to zajímavá stavba barokní (viz
obr. 188.). Fasáda rozčleněna čtyřmi pilastry s hlavicemi
římsko-korintskými; průjezd ozdoben nahoře volutami a plastickým lvem;
uprostřed výklenek s kamennou sochou P. Marie. Okna ozdobena prohnutými
římsami. Kamenná soška z průčelí nalézá se nyní ve výklenku průjezdu
nového domu. Dům tento míval druhdy vysoký zděný trojdílný štít. Malebné bylo
nádvoří tohoto domu s dřevěnými pavlačemi a stříškami (viz
obr. 189.).
4.
Dům na nároží u děkanského kostela,
zajímavá jednopatrový stavba rokoková se štukovým
orámováním oken a s plastickým obrazem madonny (viz
obr. 190.)
5.
V domě čís. 38 zvaném <v
klášteře> zajímavé
vyřezávané dvéře barokní. V klenáku rovného
nadpraží nápis: LAVDETVR;
v hořejší polovici dvéří kartuše s písmeny IHS,
uprostřed pěkné kování, a dole zase katuše s XP. (Viz
ob. 191.)
# Ediční poznámka D. Borek: Toto je přepis pasáže knihy věnované městu Rokycany.
Formátování, použité fonty a samotný text jsou maximálně podobné originálu, a
to včetně některých nepřesností a překlepů. Pro přepis nápisů v gotickém
písmu byl použit font „Schwaben Alt“, který je běžně
dostupný ke stažení na internetu. Fotografie z původního textu byly naskenovány a jsou dostupné jednak v zvláštní sekci,
jednak v podobě hypertextových odkazů přímo v textu.
*1 ) R.1836 daroval Frant.Suchý, děkan rokycanský, z bývalé knihovny
konventní 12 rukopisů knihovně zemského muzea. Srov. Č.Č.M. 1836, str.112.
*2 ) K náčrtku připojeno jest
v pamětní knize toto vysvětlení: <Explicatio iconis
in hoc portalii insculptae:
A. significat Ladislaum in
ducem Bohemiae ab imperatore
confirmatum et quasi coronatum.
B. significat imperatorem Henricum, qui duci Wladislao coronam confirmat. C. marchio de Polta hic caesarei militis dux. D. Hermanus Pragensis Episcopus pro Ladislao testis et patronus, qui ecclesiam hanc hic aed ficatam sibi
et succesoribus transscriptam
accepit. E. Borziwojus frater vinculis constrictus et ab hac ad carceres decretus. F. Wenceslaus Wittbergus, qui fuit pro Borziwojo militum dux. >
*3 Náčrt tohoto oltáře, patrně
nepříliš věrný, nalézá se v Pamětní knize děkanství Rok. I. při str. 135.
**4 Srvn. Ekert,
Posv. místa Praž. II, 367.
*5 Quam struxisse dicitur Quirinus Jahn.
**6 Také jiný, tomuto podobný oltář
Narození Páně měl sem darován býti, avšak liknavost a odkládavost magistrátu
Rokycanského zavinila, že příslušné úřady, nechtíce déle čekati, darovaly jej
kostelu Líbeznickému (okr. Karlínský).
*7 Ve varhanách nalezeny tyto
nápisy: <Leopold Siegel, Orglmacher
in der königl. Stadt Prag Ao 1723, 16. mají.> Později připsáno: <Mortuus 1730 die
24. Aprilis.> A ještě později: <Antonius Siegel,
Orgel- und Instrument-Macher der königl. Kleinenstadt Prag hat mich reparirt ao.
*8 Srvn. o něm Pam
kn. děk. Rok., I, 148.