|
|
|
|
|
|
D. Borek: verze 2026/05/13
Plzeňské předměstí: nová část předměstí podél Plzeňské ulice a v jejím okolí
Plzeňská ulice sice poskytla v 19. století městu cenné plochy pro průmyslové areály cukrovaru (koželužny) a plynárny, nebo později cementárny a Hospodářského družstva, ale právě proto se tu dlouho nerozvíjela obytná a veřejná zástavba. Šlo fakticky o silnici probíhající rozptýleným rastrem průmyslových areálů, bez obytné zástavby a bez městského charakteru. V meziválečném období už se regulace této nově vznikající čtvrti objevovala v koncepčních dokumentech města. Od 30. let a zejména od poloviny 20. století pak tempo urbanizace zesílilo a výrazně se tu projevila i hromadná bytová výstavba sídlištního typu (naštěstí nikoliv ve své odpudivé panelové variantě), čímž byla dosud mezerovitá zástavba sepnuta a dala Plzeňské ulici ráz městské třídy. Individuální bydlení se mezitím od meziválečného období rozvíjelo v bočních ulicích (Sládkova, Roháčova, Kollárova) a v polovině 20. století zástavba překročila i nivu Rakovského potoka (Arbesova ulice), kde od konce 19. století stával tehdy daleko za městem areál jatek, nyní pohlcený intravilánem, a sunula se dál k západu (ulice Baarova, U Stromovky, U Kolejí). Pokračovala i expanze průmyslových areálů, zejména v prostoru od jatek k severu, kde poblíž soutoku Rakovského potoka a Klabavky vznikla čistička odpadních vod i další menší industriální komplexy. Celá oblast, vymezená jasně na jihu železniční tratí a na severu tokem Klabavky, se poměrně rychle proměnila v intenzivně urbanizované území, s Plzeňskou ulicí coby jednoznačnou osou, které značným způsobem rozšířilo území Plzeňského předměstí. Nadále si udržuje smíšený charakter, kde se prolíná (často konfliktně) zástavba průmyslová, komerční a obytná. V 70. letech 20. století se změnily zdejší dopravní poměry zřízením kapacitní severojižní komunikace v ose Arbesovy a Šťáhlavské ulice podél Rakovského potoka, čímž se tato nová tepna stala frekventovanou silniční spojkou s čtvrtěmi Rašínov a Za Rakováčkem i výpadovkou do jižních částí okresu. Transformace dopravních vztahů pak byla završena v 90. letech 20. století výstavbou dálnice D5, zaústěné do města pomocí dálničního přivaděče ke křižovatce u jatek, jejíž role dál stoupla, zatímco z ní vedoucí původní „stará“ silnice na Plzeň poněkud ztratila na významu.
Obsah
8.1.
Zástavba Plzeňské ulice do roku 1945
8.1.1. Individuální obytná výstavba v Plzeňské ulici
8.1.2. Bytový dům čp.478-479/III
8.2. Sídlištní výstavba v Plzeňské ulici v 50.
letech 20. století
8.2.1. Domy čp.536-537/III a čp.538-539/III u plynárny
8.2.2. Obytný soubor hrudkoven v Plzeňské ulici
8.3. Technický vývoj Plzeňské ulice
8.3.1. Počátek
snah o úpravu Plzeňské ulice v meziválečném období
8.3.2. Rekonstrukce Plzeňské ulice v 40. letech 20.
století
8.3.3. Další technický vývoj Plzeňské ulice
8.4. Vývoj pojmenování Plzeňské ulice
8.5.1. Nevyužitý urbanistický potenciál předpolí Plzeňské
brány
8.5.2. Technický vývoj křižovatky u Střelnice
8.5.3. Přestavba křižovatky u Střelnice na kruhový objezd
8.6. Obytný soubor čp.620-621/III a čp.622/III
v Sedláčkově ulici
8.7.1. Kolonie dvojdomků v severní části Sládkovy
ulice
8.7.2. Další zástavba v severní části Sládkovy ulice
8.7.3. Sídlo energetických podniků
8.7.4. Zástavba v jižní části Sládkovy ulice
8.7.5. Technický vývoj Sládkovy ulice
8.7.6. Vývoj pojmenování Sládkovy ulice
8.8.1. Zástavba v severní části Roháčovy ulice
8.8.2. Továrna na hračky Hamiro
8.8.3. Sídlištní zástavba v severní části Roháčovy
ulice z 50. let 20. století
8.8.4. Zástavba v jižní části Roháčovy ulice
8.8.5. Technický vývoj Roháčovy ulice
8.8.6. Vývoj pojmenování Roháčovy ulice
8.9.1. Zástavba v Kollárově ulici
8.9.2. Technický vývoj Kollárovy ulice a vývoj
pojmenování
8.10.1. První plány na výstavbu čističky
8.10.3. Pozdější přestavby čističky (intenzifikace)
8.11.1. Zástavba v pravobřežní části Arbesovy ulice
8.11.2. Zástavba v levobřežní části Arbesovy ulice
8.11.3. Technický vývoj Arbesovy ulice a vývoj jejího
pojmenování
8.12. Bývalá městská jatka čp.90/III
8.12.1. Výstavba jatek a jejich vývoj do roku 1989
8.12.2. Vývoj jatek po roce 1989 (přestavba na
velkosklad)
8.13. Křižovatka Plzeňská–Arbesova a zástavba podél
dálničního přivaděče
8.13.1. Vznik křižovatky Plzeňská–Arbesova
8.13.2. Přestavba křižovatky na kruhový objezd
8.13.3. Nová zástavba podél dálničního přivaděče
8.13.4. Bývalá Partišova vila čp.379/III a prodejna
Autokelly čp.1060/III
8.14. Plzeňská ulice (západně od křižovatky u jatek)
8.14.1. Individuální zástavba podél západního úseku
Plzeňské ulice
8.14.2. Obchodní zóna u Plzeňské silnice
8.15.1. Zástavba v Baarově ulici
8.15.2. Technický vývoj Baarovy ulice a vývoj pojmenování
8.17.1. Individuální zástavba v ulici U Stromovky
8.17.2. Areál kynologického cvičiště na západní straně
ulice U Stromovky
8.17.3. Bezejmenná cesta z ulice U Stromovky
k jihozápadu (zbytek původní Plzeňské silnice)
8.17.4. Technický vývoj ulice U Stromovky a vývoj
pojmenování
8.1. Zástavba Plzeňské ulice do roku 1945
8.1.1. Individuální obytná výstavba v Plzeňské ulici
Jak na počátku 20. století zaznamenala městská kronika, stály v celé dnešní Plzeňské ulici jen dva obytné domy. Byly to domy čp.98/III a čp.111/III.[1] Dům čp.98/III (foto z r. 2004) pochází z konce 19. století a stojí na nároží Plzeňské a Klostermannovy ulice (jeho popis viz výše, v pasáži o Klostermannově ulici). Dům čp.111/III (foto z r. 2004) se nachází na jižní straně Plzeňské ulice, vedle vlečky, jež tu kdysi vedla přes ulici směrem k továrně Marila (viz výše). Vznikl někdy před rokem 1910. Na mapě města z roku 1907 už je zachycen. Jde o patrový rodinný dům s obytným podkrovím. Do Plzeňské ulice se otáčí symetrickým tříosým průčelím, které uprostřed vybíhá v zděný štít s oknem v podkroví a kulatým okénkem nad ním. Vnějškově je částečně zmodernizovaný, ale v základních proporcích si uchoval původní tvář. Těsně před 1. světovou válkou pak přibyl jako třetí i domek čp.117/III na vedlejší rohové parcele u domu čp.111/III, u vyústění dnešní Sládkovy ulice (jeho popis viz níže, v pasáži o Sládkově ulici).
Není překvapením, že ještě hluboko do 20. století se často mluvilo o Plzeňské „silnici“, nikoliv ulici. Pro mezerovitou zástavbu nebyla vnímána jako plnohodnotný městský prostor. Změna této urbanistické charakteristiky se dostavila až postupně.
V květnu 1921 odsouhlasilo zastupitelstvo návrh na rozšíření plánu polohy a regulace města v části mezi Plzeňskou silnicí, Rakovským potokem a Šťáhlavskou silnicí. Krok byl motivován především blížící se výstavbou prostoru Rašínova, ale řešil i celý pruh území mezi železniční tratí a Plzeňskou ulicí. Regulační čára Plzeňské silnice byla definována hradební zdí starého hřbitova u kostela sv. Trojice a existujícími domy čp.111/III a čp.117/III. Z Plzeňské ulice měly k jihu vybíhat podle tohoto projektu dvě nové ulice (kromě již existující Sládkovy ulice u čp.117/III). Obě o šířce 14 metrů. Jedna ulice měla být trasována podél západní strany starého hřbitova (nebyla realizována). Druhá měla odbočovat z Plzeňské ulice k jihu na pozemku č.kat.332/1, zhruba mezi nynějším ústím ulic Roháčova a Arbesova, přičemž tato komunikace měla pokračovat přes železniční trať podél pravého břehu Rakovského potoka až ke Šťáhlavské silnici, čímž by se vytvořila nová výpadovka na Šťáhlavy náhradou za historickou trasu (Jeřabinová ulice), kterou plánoval projekt státních drah zaslepit.[2] Nová ulice měla z Plzeňské silnice odbočovat i k severu, a to přes pozemek č. kat 316 (zhruba v ose nynější pěší komunikace odbočující z Plzeňské ulice mezi domem čp.536-537/III a supermarketem Lidl směrem k Sedláčkově ulici). V roce 1923 městská technická kancelář uvažuje o možnosti tuto zamýšlenou komunikaci zrušit, protože o lokalitu projevila zájem firma Tripol pro výstavbu průmyslového areálu (viz výše), ale nakonec tato idea byla zachována. Původní regulační plán také předpokládal zřízení ulice, která by propojila oblast nynějšího Rašínova s Plzeňským předměstím v ose starobylé Tymákovské cesty č.kat.2776 (zhruba v trase nynější Sokolské a Poděbradovy ulice), přes kolejiště železniční stanice v pokračování nynější Poděbradovy ulice, až na Plzeňskou silnici, kde by vytvořila křižovatku u domu čp.98/III, od něhož by plynule pokračovala k severu v trase nynější Klostermannovy ulice. Tato zamýšlená ulice v pokračování Tymákovské cesty, přes dráhu k čp.98/III, vedoucí přes pozemek č.kat.329/1 byla fakticky vyškrtnuta z regulačního plánu už povolením výstavby železniční vlečky pro Obchodní družstvo (pozdější Marila – viz výše). Ve 20. letech 20. století navíc cestu definitivně přervalo kolejiště železnice (do té doby se tu uvádí „propůstek pod drahou“, asi malý mostek). Na evidenční katastrální mapě z roku 1877, která obsahuje dodatečné zákresy až do počátku 20. století, ale žádný mostek v těchto místech vidět není. Ovšem cesta od dnešního Rašínova, jak se zdá, pokračovala i přes železniční koleje směrem k Plzeňské silnici.[3] V roce 1926 proto zastupitelstvo rozhodlo definitivně cestu zrušit, respektive její severní část, tedy pahýl mezi Plzeňskou silnicí a drahou, a odprodat Hospodářskému družstvu na rozšíření areálu podniku (viz výše).[4]
I přes tyto koncepční kroky se během 1. republiky zástavba podél Plzeňské ulice příliš nerozvíjela. Výstavbou na Kličkovic louce (viz výše) sice vzniklo kvalitní bydlení pro střední vrstvy, příznačné je ovšem i to, že ze všech domů na Kličkovic louce se jen jeden (čp.261/III) obrací hlavním průčelím do Plzeňské ulice. Tato důležitá městská tepna sice měla všechny předpoklady rychlé a úspěšné urbanizace (celoměstský význam, rovná uliční čára, exponované předpolí Plzeňské brány), ve skutečnosti ale zůstávala po celé meziválečné období v periferním stavu, bez skutečné urbanistické koncepce a atraktivity. Již dříve založené průmyslové areály spíše odpuzovaly, než přitahovaly novou zástavbu. Těžiště obytné výstavby se navíc tehdy přesunulo do jižního sektoru Rokycan, kde se nabízely rozsáhlé volné pozemky. Obytná zástavba tak vznikala jen sporadicky a spíše v přilehlých ulicích (Sládkova, Roháčova, Kollárova nebo Arbesova – viz níže).
V roce 1936 jedná obec o uznání pozemku č.kat.313 Františka Žáka za stavební místo podle žádosti, kterou jmenovaný podal 15. června 1936. 21. července 1936 proběhlo místní komisionelní řízení, 30. července 1936 to rada doporučila ke schválení a v září 1936 výstavbu povolilo i zastupitelstvo.[5] V následujících letech na této parcele skutečně vyrostla vila čp.425/III, jedna z mála obytných budov, které v této době přibyly přímo v Plzeňské ulici. František Žák obdržel stavební povolení 22. června 1937. Dům dle plánů Josefa Žoura byl kolaudován 10. ledna 1938.[6] Novostavba zaujala podlouhlý pozemek mezi tehdejší plynárnou (dnes supermarket Lidl, viz výše) a nárožím Klostermannovy ulice, vedle již stojícího domu čp.98/III. Mohutná patrová vila se stanovou střechou je příznačně umístěna hluboko do vnitrobloku, ve značném odstupu od patrně nepříliš vábné Plzeňské ulice. Dochovala se do velké míry v původní podobě. V dubnu 2000 zastupitelstvo schválilo poskytnutí půjček z Fondu rozvoje bydlení občanům města. Mimo jiné i 50 000 Kč Anně Mrázové na dodatečnou izolaci jejího domu.[7] Sousední pozemek východně od ní zabírá rodinný dům čp.632/III. Patrová vila se sedlovou střechou byla postavena okolo roku 1970. Na leteckém snímkování z října 1967 již je vidět objekt jako dokončený, nebo spíše dokončovaný. Měl již střechu, ale patrně nebyla hotova pokládka krytiny.[8] Zachycen je také v březnu 1967 na starší, ovšem méně zřetelné, letecké fotografii, takže není zřejmé, v jaké fázi výstavby se nalézal.[9] Letecká fotografie z července 1968 vilku ukazuje v pokročilé fázi výstavby, popřípadě jako dokončenou stavbu.[10] I ona je relativně vzdálena od ulice v hloubi zahrady. Na vedlejší parcele ještě daleko později, počátkem 21. století, vyrostl rodinný dům čp.1012/III. Číslo popisné získal 26. srpna 2004. Jde o poněkud nepatřičně umístěnou stavbu spíše předměstského typu, která navíc byla značně ovlivněna následným zřízením supermarketu Lidl na vedlejším pozemku (viz výše), byť je schována za vysokým plotem. Pro všechny tyto tři rodinné domy platí, že jde o enklávu individuálního bydlení obklopenou ze všech stran jiným typem zástavby.
8.1.2. Bytový dům čp.478-479/III
Prvním opravdu městským domem v Plzeňské ulici byl
dvojdům čp. 478-479/III, situovaný
na jižní stranu ulice, naproti plynárně, na dosud volném pozemku, po němž vedla
cesta do bývalé cementárny (foto
z r. 2003). K jeho stavebnímu využití
došlo počátkem 40. let 20. století. Manželé Josef a Julie Žourovi 18. října
1940 požádali o parcelaci severní části pozemku č.kat.322/1 na 6 stavebních
míst. Původní plány byly tedy
ambicióznější. Předpokládala se zástavba celého pozemku podél jižní strany
Plzeňské silnice, západně od starého
hřbitova. Zástavbu měl tvořit
souvislý blok 6 sdružených domů na parcelách cca 25 metrů hlubokých, kolmých na
silnici. Parcela č. 1 měla být 18,7 metrů široká, další 4 parcely po 9,6 metrů
a parcela č. 6 měla mít šířku 9,9 metrů. Severní stavební čára byla určena jako
rovnoběžná s Plzeňskou silnicí, 12,5 metrů od její osy v pokračování
severní zdi hřbitova. Manželé Žourovi se měli také zavázat, že nebudou Hospodářskému
družstvu bránit v případné obdobné parcelaci sousedního pozemku č.kat.322/6. Dne 13. února 1941 radní doporučili tento
plán ke schválení. V březnu 1941 souhlasilo i zastupitelstvo.[11] Stavební povolení Jaroslav Žour získal 27. února 1941.
Autorem projektu byl sám Jaroslav Žour. Kolaudace proběhla 8. září 1942.
Jednalo se o jeden z posledních běžných obytných domů, dokončených před
faktickým ukončením stavební aktivity v pozdní fázi existence
Protektorátu.[12]
Z šesti zamýšlených domů se realizace dočkaly jen dva a plocha mezi nimi a starým hřbitovem čekala na stavební zhodnocení až do 50. let 20. století (čp.538-539/III, viz níže). Dvoupatrový činžovní dům čp.478-479/III s 6 byty, dokončený počátkem 40. let 20. století, je příkladem moderní funkcionalistické architektury. Průčelí uprostřed prolamuje rizalit s vchodovými dveřmi a balkonem. Dům působí „městským“, vyzrálým dojmem. Problémem rokycanské bytové architektury před rokem 1948 ovšem bylo, že sice produkovala poměrně výrazné a dobře zvládnuté stavby, ale nedokázala vytvořit větší ucelený urbanistický celek a nedokázala tudíž akcentovat potencionální městské bulváry. Namísto toho vyrůstaly po celé období let 1918–1948 spíše solitérní činžovní domy, často v zastrčených lokalitách. Tvář Plzeňské ulice tak jeden jediný činžovní dům, byť architektonicky podařený, nezměnil.
16. července 1957 požádali lidé z domu čp.478/III a čp.479/III o prodej pozemků na zahrádky při těchto domech. Šlo o Václava Matase z čp.478/III, Zdenku Šrailovou z čp.478/III (požadovali po 1/3 pozemku č.kat.322/11 o výměře 297 čtverečních metrů, dosud louka), Františka Baleje z čp.234/II a Josefa Baleje z čp.478/III (požadovali po 1/6 pozemku č.kat.322/11 o výměře 297 čtverečních metrů, dosud louka), Josefa Šaška z čp.65/III a Miroslava Koláře z čp.24/II (požadovali po 1/2 pozemku č.kat.322/12 o výměře 171 čtverečních metrů, dosud louka). Obec záměr schválila v září 1958.[13] Mezi domem čp.478-479/III a západní ohradní zdí starého hřbitova zamýšlel regulační plán trasovat novou ulici. Tak to předpokládal návrh na rozšíření plánu polohy a regulace města v části mezi Plzeňskou silnicí, Rakovským potokem a Šťáhlavskou silnicí, který v květnu 1921 schválilo zastupitelstvo. Nová komunikace kolmá na Plzeňskou ulici měla být 14 metrů široká. Pozdější trvalý průmyslový rozvoj této oblasti ale zřízení nové ulice, natož kvalitnější městotvorné zástavby, neumožnil.[14]
8.2. Sídlištní výstavba v Plzeňské ulici v 50. letech 20. století
V 50. letech 20. století v Plzeňské ulici proběhla koncentrovanější výstavba bytových domů. Rokycany v té době prožívaly stavební boom. Do zdejších průmyslových podniků přicházely v rámci vlny industrializace stovky nových zaměstnanců. Po prvotním pokusu řešit otázku jejich bydlení výstavbou zahradní dělnické čtvrti rodinných domků (obytný soubor „Korea“, viz kapitola „Za Rakováčkem“) dostala přednost výstavba bytových domů. Jedním ze stavebních obvodů se stala i Plzeňská ulice a její okolí. Naštěstí šlo o období, kdy v hromadné bytové výstavbě ještě dominovaly tradiční technologie i měřítka a kdy se respektoval kompaktní blokový charakter zástavby. Díky této šťastné shodě nová sídlištní výstavba dotvořila vhodným způsobem dosud mezerovitý charakter Plzeňské ulice. Nejedná se v pravém slova smyslu o sídliště, šlo o několik spíše menších stavebních projektů, rozložených v prostoru i čase.
8.2.1. Domy čp.536-537/III a čp.538-539/III u plynárny
Nejprve se začalo stavět u plynárny, přímo v Plzeňské ulici. Na parcele č.kat.316/3 o rozloze 3112 čtverečních metrů uvažovalo město o výstavbě bytových domů již v roce 1947. Poté, co tehdy selhal projekt stavby dvou obecních činžovních domů na nároží ulic Pražská a Na Pátku (viz), obrátila se radnice na Růženu Paurovou, majitelku pozemku u plynárny. Pozemek již ve 30. letech 20. století povolilo město rozdělit na stavební parcely. Tehdy mělo ovšem jít o rodinné domy, navazující na dříve realizovaný soubor na Kličkovic poli, podél ulice U Plynárny (viz výše). Vzhledem k direktivnímu plánování výstavby v tehdejším Československu ovšem město nakonec přišlo o potřebnou kvótu na nové byty a přenechalo ji místnímu podniku Česká zbrojovka Strakonice (majitel bývalých továren Tripol a Tudor, později Favorit), která nakonec bytové domy postavila na Jižním předměstí v Družstevní ulici (viz). Kvótu ale bylo možno získat opět v dalším roce, a tak 30. ledna 1948 město obnovilo tlak na Růženu Paurovou. Dne 14. dubna 1948 se konala schůzka. MNV požaduje buď celý pozemek, nebo jeho část, do hloubky 31 metrů od ulice. Podle tehdejších plánů mělo jít o dvoupatrové domy. Na pozemku mělo vzniknout 18 bytů, na redukované ploše při ulici se počítalo s 6 byty.[15] Paurová však odmítala městu pozemek předat. MNV uvažoval o vyvlastnění, nicméně spuštění výstavby by ani pak nebylo ihned možné, protože v podmínkách poválečné řízené ekonomiky bylo nejprve nutné vyhlásit oblast za „stavební obvod“, což okresní národní výbor neučinil.[16]
Dvouletkový plán tak nedospěl k realizaci. K té došlo až v polovině 50. let. V listopadu 1954 byl určen stavební obvod, což dnešní terminologií znamená, že proluky podél dnešní Plzeňské ulice byly z hlediska územního plánování prohlášeny za území bytové výstavby.[17] Jako první vyrostl do počátku roku 1955 dům čp.536/III na severní straně ulice vedle plynárny s 6 byty. Šlo o bytovou výstavbu Stavebního podniku.[18] V dubnu 1954 už se stavělo. Práce prováděl podnik Armstav. Město se s ním dostalo v roce 1954 do sporu, protože zabral kvůli stavbě celý chodník před domem a chodci museli vstupovat do vozovky.[19] V září 1954 odsouhlasil MNV i výstavbu sousedního identického čp.537/III (foto z r. 2003, foto ze 70. let 20. stol.), rovněž se 6 byty, určenými přímo pro potřeby obce.[20] V červenci 1955 se už staví.[21] Objekt byl dokončen ještě během roku 1955. Náklady na výstavbu domů čp.536-537/III dosáhly 1 020 000 Kčs.[22] Vyrostly nad rámec Akčního programu MNV, přijatého roku 1954.[23] Jedná se o dvoupatrový dvojdům s valbovou střechou, stojící na zvýšeném suterénu. Fasády nesou ozvuky socialistického realismu, zejména rustikovaný suterén, okenní šambrány a dekorativní železné zábradlí uličních balkonů. Dobový sloh se nejsilněji projevuje v historizujícím řešení suprafenester, nelogicky umístěných nad okny zadní, nikoliv uliční fasády.
Nový dvojdům čp.536-537/III vyrostl na pozemku bezprostředně u Plzeňské ulice, zatímco plocha hlouběji ve vnitrobloku byla ponechána bez zástavby. Vzniklo tady dětské hřiště, napojené ze severu na Sedláčkovu ulici a z východu na ulici U Plynárny. Dne 20. ledna 1965 přijal na zasedání rady MěstNV místní občanský výbor č. 5 závazek k 20. výročí osvobození upravit hřiště (rozhrnutí štěrku a šmanty).[24] Rada MěstNV zároveň rozhodla 31. března 1965, že parcela č.kat.316/3 se vykoupí pro stát (současně s pozemky pro 33 bytových jednotek u plynárny) za účelem zbudování dětského hřiště.[25] V roce 1965 opravdu hřiště u plynárny prošlo úpravou, ale v prosinci 1965 ještě zbývalo uválcovat povrch.[26] V červnu 1966 už se píše, že hřiště je hotovo.[27] Další rekonstrukci hřiště zařadilo město do závazku k 50. výročí VŘSR (komunistický převrat v Rusku z roku 1917). Opět ji měli provést místní lidé z občanského výboru č. 5.[28] Podílel se na ní poslanec MěstNV Luděk Svoboda, který vypracoval projekt a dojednal sponzorskou výpomoc.[29] K provedení brigádnických prací se zavázali pracovníci Okresního stavebního podniku. Mělo jít o hřiště pro všechny věkové skupiny.[30] V listopadu 1967 již podnik hřiště začal upravovat.[31] OSP na to věnoval 40 000 Kčs. V únoru 1968 už je hotovo odvodnění, urovnání terénu okolo hřiště, úprava přístupové cesty z ulice Míru (dnešní Plzeňská), úprava běžecké dráhy, doskočiště a fotbalového hřiště. Byl tu zřízen dětský koutek a provedena parková úprava. Hodnota díla činila 80 000 Kčs. V celoměstské zvelebovací soutěži tato akce obsadila 2. místo.[32] Po roce 1989 prošlo hřiště rekonstrukcí (mj. za pomoci sponzorského daru firmy Opavia).[33] Obecní studie rozvoje dětských hřišť z roku 2005 ovšem počítala s jeho perspektivní likvidací. K ní mělo dojít roku 2006 po vybudování nového hřiště v zahradě u Střelnice.[34] Hřiště ale nadále existovalo i dle stavu k roku 2020. Bylo doplněno o skatepark.
Mezi domem čp.536-537/III a hřištěm se rozkládá poměrně rozsáhlý pozemek, sloužící jako dvorek a odpočinková plocha pro obyvatele bytového domu. V minulosti se objevily záměry jeho stavebního využití. 28. července 1997 městská rada rozhodla předběžně vyhovět žádosti o povolení k výstavbě garáží na pozemku č.kat.316/5 za tímto domem s uložila odboru rozvoje města, aby prověřil vlastnické vztahy na pozemku.[35] Dne 24. září 2007 ale zastupitelstvo schválilo využití pozemkové parcely č.kat.316/5 na výstavbu bytového domu a uložilo odboru rozvoje města připravit návrh na výstavbu domu prostřednictvím budoucího investora.[36] K realizaci nicméně nedošlo.
Naproti domu čp.536-537/III, na opačné straně ulice, vyrostl v 50. letech, vedle protektorátního činžáku, další dvojdům čp.538-539/III s 12 bytovými jednotkami (foto z r. 2003). Vznikl pro potřeby zaměstnanců SNB (policie). V červenci 1955 už se dokončuje.[37] Do užívání byl předán roku 1956.[38] Jde o dvoupatrový zděný dvojdům s valbovou střechou. Dobově populární socialistický realismus se na vnější podobě prakticky neprojevuje, jeho fasáda je jen střídmě členěna.
Ve sklepních prostorech domu čp.538/III byl umístěn kryt
civilní ochrany s kapacitou 50 lidí a třídou odolnosti SPRÚ–Z. Počátkem
21. století již byl značně zchátralý. Prosakovala do něj spodní voda a měl
nefunkční FVZ (filtroventilační zařízení). Po roce 1989 se dosavadní systém
civilní ochrany v Česku transformoval a význam drobných krytů upadl.
V koncepci ochrany obyvatelstva, kterou přijala vláda ČR 5. ledna 2005,
kabinet vyzval k uvolnění objektů v majetku obcí pro jiné, i komerční
využití s tím, že stát nebude podporovat zatím výstavbu nových krytů a
nedoporučuje ani investovat do stávajících zařízení tohoto typu. V roce 2006 proto město rozhodlo, že
nemá smysl omšelé kryty dále udržovat, respektive bránit jejich adaptaci. Radní
se 24. dubna 2006 zabývali návrhem odboru rozvoje města všechny tyto kryty
zrušit a nabídnout k odprodeji a ponechat funkční jen 3 úkryty
v školních budovách. Zařízení krytů mělo být demontováno.[39]
Likvidace krytu souvisela i s plánovaným prodejem tohoto obecního domu do
soukromého vlastnictví, přičemž nevyužívaný kryt by byl zbytečným břemenem. Oba
dvojdomy byly rozhodnutím městské rady z 9. května 2005 zařazeny do III. vlny
privatizace bytového fondu v Rokycanech.[40]
Kvůli možnému konfliktu s pravidly EU (tzv. veřejná podpora) ale musel být
prodej pozastaven až do zpracování nového cenového odhadu. Ten měl zjistit, zda
tržní a prodejní ceny domu se neliší o víc než 100 000 eur. Tato podmínka byla
u objektu čp.536-537/III splněna, 9. ledna 2006 tudíž mohla rada[41] a
24. ledna i zastupitelstvo privatizaci potvrdit.[42]
Prodejní cena činila 884 807 Kč.[43] Dne 28.
srpna 2006 o privatizaci domu čp.536-537/III za 884 807 Kč a domu
čp.538-539/III za 896 682 Kč rozhodovala rada.[44] Ta
návrh schválila. 3. října 2006 věc projednalo i
zastupitelstvo.[45] Zastupitelé prodej
odsouhlasili.[46]
8.2.2. Obytný soubor hrudkoven v Plzeňské ulici
Potřeba nových bytů v 50. letech 20. století stále rostla a KNV ještě v roce 1955 schválil další parcely v Plzeňské ulici pro výstavbu nájemních domů.[47] Zároveň schválil i novou výstavbu v Roháčově ulici (viz dále).
Nejvýrazněji ze všech tehdy postavených domů se na tváři města projevuje obytný komplex ve tvaru písmene U, stojící u jižní strany Plzeňské ulice. Výstavbu financoval podnik ŽDH Ejpovice (hrudkovny).[48] Práce provedly Pozemní stavby.[49] Jde o dvoupatrový šestidům čp.542-543-544-545-546-547/III, typ T14, který nejlépe využil formativní role Plzeňské ulice jako městského bulváru a natočil se k ní dlouhým průčelím (foto z r. 2003). Obytný komplex začal vyrůstat v roce 1955.[50] V prvním čtvrtletí 1956 se výstavba zpomalila. Místo projektovaných 590 000 Kčs bylo proinvestováno jen 449 857 Kčs.[51] V září 1956 se dům dostavuje.[52] V únoru 1957 už byla většina zdejších bytů (celkem jich zde je 34) obydlená.[53] V sousedství ještě vyrostl dům čp.540-541/III s 12 byty ze stejného období (foto z r. 2003). I on vznikl pro potřeby hrudkoven. V září 1956 již je obydlen.[54] Obytný soubor nese ve svém architektonickém ztvárnění stopy socialistického historismu, byť umírněně pojatého. Nejvíce je tento sloh patrný v rustikované fasádě suterénu, v zdobných vchodových portálech nebo v dekorativním vlysu pod korunní římsou.
V přízemí vznikly prodejní plochy. V květnu 1961 se na MěstNV debatuje o tom, že obchody v tomto novém obytném domě jsou zavřené. Místní lidé by tu prý uvítali prodejnu masa.[55] Prodejna potravin v přízemí domu čp.547/III byla na jaře roku 1991 zařazena do první vlny malé privatizace v Rokycanech.[56] Nádvoří sevřené ze tří stran průčelím domu vyplnila v roce 1954 benzinová čerpací stanice, budovaná jako centrální provozovna tohoto druhu pro celé město, která spolu s benzinovou pumpou v Pražské ulici (zprovozněnou roku 1962) nahradila dosavadní malé pumpy.[57] Toto zařízení, umístěné na rušné ulici uprostřed města, ale způsobovalo dopravní komplikace. Na podzim 1974 uložila rada MěstNV vedoucímu odboru organizace a vnitřních věcí, aby projednal možnost dopravního značení pro auta odbočující k benzinové stanici v této ulici tak, aby se řadila do samostatného levého pruhu.[58] Situování provozovny do blízkosti obytných domů nebylo šťastné z urbanistického ani ekologického hlediska. Už v roce 1990 sepsali místní obyvatelé petici proti jejímu dalšímu provozu, protože do sklepů domů prosakovaly ropné látky.[59] V roce 1993 pak byla čerpací stanice demontována a její pozemek zatravněn. Zboření a asanaci bývalé pumpy provedla firma Dali.[60]
Stavební aktivita v Plzeňské ulici z 50. let 20. století měla přes všechny nešvary pozitivní efekt, že přetvořila tuto komunikaci v městský prostor. Tento úkol nebyl dokončen a podél této výrazné městské osy se nadále nacházejí proluky a nevyužité pozemky, které by vyžadovaly dostavbu. Jednou v budoucnosti by se Plzeňská ulice mohla stát skutečným bulvárem s širokými chodníky, obchody a obytnými domy. Ta budoucnost ale může být velmi vzdálená, protože výstavba supermarketů a komerčních provozoven od 90. let 20. století (viz výše) byla často prováděna formou nedostatečně dimenzované a rozvolněné zástavby a měla spíše dezurbanizační efekt.
8.3. Technický vývoj Plzeňské ulice
8.3.1. Počátek snah o úpravu Plzeňské ulice v meziválečném období
V roce 1914 se uvádí, že 20 běžných metrů komunikace před tehdejší Plzeňskou branou a další městské komunikace budou nově vydlážděny. Město na to dostalo od státu 15 000 K. V Rokycanech byla v té době chatrná dlažba na průtahu erární silnice. Celkové náklady se odhadovaly na 40 000 K. 20. února 1913 město požádalo o státní dotaci. 13. března 1914 ministerstvo veřejných prací schválilo příspěvek 15 000 K. Na dlažbu se měly použít žulové kostky. V dubnu 1914 o přijetí dotace jednalo zastupitelstvo, v městských lomech už prý jsou připraveny kostky. Návrh na přijetí subvence schválilo.[61] Práce ale patrně neproběhly kvůli vypuknutí 1. světové války. Ještě v březnu 1915 sděluje zastupitelstvu starosta, že byla podána žádost o státní příspěvek na předlažbu.[62] Tak či onak, zamýšlená investice se týkala dnešní Plzeňské ulice jen okrajově, v onom dvacetimetrovém úseku za branou, tedy v prostoru křižovatky u Střelnice.
Chaotické a spíše průmyslové zástavbě okolí Plzeňské ulice odpovídal i její technický stav. V březnu 1923 obecní správní komise rozhodla pokračovat v jednání o získání pozemku pro zřízení chodníku od hřbitova u kostela sv. Trojice podél Plzeňské silnice.[63] V červnu 1925 zastupitelstvo odhlasovalo úvěr 850 000 Kč od městské spořitelny v Radnicích na mimořádné výdaje rozpočtu pro rok 1925. Částka 8000 Kč z této půjčky měla jít na chodník na Plzeňské silnici.[64] V prosinci 1925 zastupitelé odsouhlasili koupi částí pozemků č.kat.322/1 a č.kat.329/1 na chodník podél Plzeňské silnice. Zejména na jaře a na podzim prý Plzeňská silnice nevyhovuje potřebám, protože lidé se tu musí brodit bahnem. Městská rada proto rozhodla o prodloužení chodníku kolem hřbitova až k domům čp.111/III a čp.117/III (tedy u jižní straně komunikace, až k ústí Sládkovy ulice). Majitelé čp.111/III a čp.117/III už počátkem 20. století postoupili pruh pozemku podél silnice na budoucí chodník. Nyní koupila obec i pás potřebných pozemků mezi domy čp.111/III a čp.117/III a hřbitovem od firmy Poppy a spol. a od Hospodářského družstva (o těchto továrnách viz výše).[65] V květnu 1926 schválilo zastupitelstvo půjčku 500 000 Kč u městské spořitelny na mimořádné výdaje rozpočtu na rok 1926. Na úpravu chodníku na Plzeňské silnici z toho mělo jít 5000 Kč.[66] V květnu 1926 rovněž zastupitelstvo dohodlo výměnu pozemků s Hospodářským družstvem, kterému měla připadnout část zrušené veřejné cesty č.kat. 2776/1 (viz výše) a naopak mělo obci postoupit 576 čtverečních metrů na zřízení chodníku podél jižní strany Plzeňské ulice.[67] Teprve roku 1926 skutečně vznikl u jižní strany komunikace aspoň provizorní sypaný chodník (od hřbitova u kostela sv. Trojice, až k čp.117/III na křižovatce se Sládkovou ulicí).[68] Podle zprávy o plnění obecního rozpočtu za rok 1926 (k 12. srpnu 1926) bylo už všech 5000 Kč určených úpravu chodníku na Plzeňské silnici utraceno a rozpočet překročen o 4371,31 Kč.[69] Samotná vozovka ale zůstávala nedlážděná.
Počátkem srpna 1928 radní rozhodli, že není možné vyhovět žádosti ing. Štěcha a spol. o urychlené provedení úpravy ulice u Plzeňské silnice před jejich novostavbami, protože zemský výbor ještě nepovolil potřebné výdaje.[70] Ing. Štěch vlastnil novostavbu čp.51/III na rohu Plzeňské a Litohlavské ulice (bývalé Kličkovic pole, viz výše), žadatelům šlo primárně o úpravu nejvýchodnějšího úseku Plzeňské ulice, na předpolí Plzeňské brány.[71] V září 1928 rada na podnět R. Kadláčka oznamuje, že obec intervenovala v Plzni za urychlení úpravy státní silnice Plzeň-Rokycany.[72] V září 1928 radní přijali nabídku J. Nováka na úpravu komunikace u Plzeňské a Litohlavské silnice za 19 750 Kč.[73] Ještě v září 1928 pak na návrh Rudolfa Šlesingera radní vyzvali městskou technickou kancelář, aby poskytla stanovisko k nákladu na úpravu komunikací u Plzeňské brány. Okresní správní komise měla sdělit, zda by výdaje povolila.[74] Šlo patrně o rekonstrukci ulic v souvislosti s dokončovanou výstavbou rodinných domů na takzvaném Kličkovic poli, na křižovatce Plzeňské a Litohlavské ulice (viz výše). V září 1928 se na další schůzi rady oznamuje, že zemský úřad nebude bránit městu ve vzetí půjčky 187 400 Kč na investice do komunikací, kanalizace, vodovodu, plynu a elektřiny. Městská technická kancelář dostala uloženo zahájit investice, zejména úpravu u Plzeňské brány, kterou měl provést J. Novák.[75] V prosinci 1928, při jednání o rozpočtu obce na rok 1929, rada rozhodla podat ihned žádost na silniční fond na novou dlažbu silnice na Masarykově náměstí, za Plzeňskou branou a u stodol na Pražské silnici.[76] V listopadu 1929 rada deklaruje, že obec poskytne 25 000 Kč na vydláždění erární silnice na obou výjezdech z města, bude usilovat i o subvenci na vydláždění Masarykova náměstí.[77]
To, že Plzeňská ulice postrádala úpravnost městské třídy, dokládá i rozhodnutí z května 1930, kdy radní vyhověli žádosti A. a A. Hloužkových o provedení užšího chodníku před jejich novostavbou na č.kat.330/2 (čp.334/III na jižní straně Plzeňské ulice, mezi ústím ulic Sládkova a Roháčova). Rada tak odložila povinnost zřídit chodník v předepsané šířce na dobu, až to bude zapotřebí.[78] V červenci 1931 rada rozhodla, že vyměněné krajníky (obrubníky), které se odstraní při chystané rekonstrukci Jiráskovy ulice, se použijí k domu čp.117/III (roh Plzeňské a Sládkovy).[79] Obecní okrašlovací komise se počátkem listopadu 1932 usnesla, že pruh trávníku zřízený u Plzeňské silnice před domem ing. Štěcha čp.51/III se prodlouží k Plzeňské bráně, čímž odpadne část tam stávajícího trojúhelníkového trávníku, a příkop podél starého hřbitova se má odstranit a zřídí se tam řádný dehtovaný chodník.[80] V srpnu 1931 městská rada neschválila propůjčení veřejného pozemku u Plzeňské silnice proti hřbitovu firmě Alois Brey na výstavbu benzinové pumpy.[81] Koncem dubna 1932 radní k výplatě poukázali účet pro městské železárny 8186,10 Kč za vodovodní síť na Plzeňské silnici.[82]
8.3.2. Rekonstrukce Plzeňské ulice v 40. letech 20. století
Na rok 1943 připravovala obec celkovou rekonstrukci Plzeňské ulice, sestávající z pokládky kanalizace (připraveno 30 000 K[83]) a z jejího vydláždění za 800 000 K.[84] Kanalizace by ulici zpřístupnila pro novou výstavbu a nová dlažba by jí konečně dala ráz městské třídy. Projekt zhotovil ing. Ludvík Nesnídal na základě zadání města 4. června 1943.[85] Investice měla i podporu protektorátních úřadů, protože šlo o úsek státní silnice, významné i z vojenského hlediska. Vzhledem k rychle se zhoršující hospodářské situaci Říše v době mobilizace ekonomiky pro zbrojní účely ale nakonec z akce sešlo. V roce 1945 obec Nesnídalovi vyplatila za nerealizovaný projekt zálohu 8000 Kčs a o rok později uhradila celé náklady na projektovou dokumentaci ve výši 59 960,50 Kčs.[86]
Dlažbu a kanalizaci tak Plzeňská ulice dostala až v poválečném období. Mělo jít o vzorovou investici první dvouletky. V rozpočtu na rok 1947 pro tento účel město vyhradilo 6 milionů Kčs.[87] S pracemi se mělo začít ještě na jaře 1947. Podle projektu měla v úseku od křižovatky u Střelnice ke křižovatce u jatek vzniknout 25 metrů široká třída, s tím že základní vozovku v šířce 7 metrů zaplatí stát, zbylou šířku vozovky do celkových 12 metrů (jinde uváděno 11 metrů) zafinancuje obec. Stát měl poskytnout zdarma dlažební kostky (ty si obec již předplatila v roce 1940, celkem šlo o asi 3000 metrů čtverečních kostek). Po stranách ulice se plánovaly široké chodníky, příkop a stezka pro cyklisty. Součástí investice měla v intencích původního projektu být i kanalizace (se státní subvencí 50 %). Celkem se náklady pro obec odhadovaly na 3 000 000 Kčs, pro stát na 2 500 000 Kčs.[88] V květnu 1947 město schválilo výpůjčku od Občanské záložny 3 000 000 Kčs na tuto investici.[89] V létě roku 1947 půjčku navýšilo na 3 100 000 Kčs.[90]
Rekonstrukce se týkala úseku 461 metrů a byla rozdělena na dvě části, s odlišným inženýrským ztvárněním. Od křižovatky u Střelnice až ke křižovatce u jatek se navrhovala 11 metrů široká vozovka (dlážděná, štětovaná) s oboustrannými chodníky o šířce 7 metrů (z toho 3,5 m „rabátko“, tedy záhon pro veřejnou zeleň, 2,5 m vlastní mozaikový chodník podél domů a 1 m mozaikový pruh s obrubníkem při vozovce). V úseku od křižovatky u jatek až na okraj města měla mít vozovka šířku jen 7,5 metrů. Podél ní se projektovaly oboustranné přídlažby o šířce 0,66 m a bankety o šířce 1 metru, bez chodníků. Kanalizace byla vedena po obou stranách ulice a částečně zaústěna do Rakovského potoka.[91] Stavební práce měly být hotovy do konce roku 1947.[92]
Vše se ale o pár let opozdilo. Hlavně kvůli nedostatku pracovních sil. V létě 1948 kvůli tomu probíhá jednání mezi MNV, ONV a ZNV.[93] V létě 1948 se podařilo na úpravu komunikace převést několik vězňů, v listopadu 1948 jich tu nuceně pracovalo 5 jako pomocné síly.[94] Na podzim roku 1948 začalo pokládání vějířové dlažby z žulových kostek v úseku od Střelnice až k jatkám, tedy k Rakovskému potoku. Roku 1949 práce pokračovaly.[95] Plánuje se jejich dokončení do konce roku 1949.[96] Roku 1950 přibyl nový most přes Rakovský potok (foto z r. 2003). Plzeňská silnice se tak definitivně proměnila v ulici. Díky záboru pruhu pozemku v přední části areálu plynárny (viz výše), provedenému roku 1946, mohl být v úseku od křižovatky u Střelnice až k Rakovskému potoku položen na severní straně ulice chodník.[97]
Tato generální rekonstrukce Plzeňské ulice, včetně žulové dlažby, vydržela až do počátku 21. století, byť postupně byla revidována dílčími opravami. Počátkem 80. let 20. století došlo k vyasfaltování úseku u křižovatky s Jiráskovou ulicí (u Střelnice). V roce 2000 nahradil dlažbu asfalt kvůli výstavbě prodejny Pennymarket v úseku mezi křižovatkou s Klostermannovou a Sládkovou ulicí. Ve dnech 17. - 25. března 2000 byl kvůli tomu částečně omezen provoz v Plzeňské ulici v tomto úseku. Práce provedla firma Rekonstrukce a výstavba Musil, s. r. o. Plzeň.[98] Konečně v roce 2004 byly odstraněny dlažební kostky i v úseku od křižovatky se Sládkovou ulicí k mostu přes Rakovský potok, v souvislosti s výstavbou kruhového objezdu u jatek. Most přes Rakováček z roku 1950 byl rovněž z větší části zbořen a nahrazen novou konstrukcí (viz dále).
8.3.3. Další technický vývoj Plzeňské ulice
Po vydláždění Plzeňské ulice, provedeném koncem 40. let 20. století, nastaly v 50. letech (současně s budováním bytových domů) další stavebně-technické změny. Tehdy bylo instalováno v Plzeňské ulici veřejné osvětlení. V červenci 1957 již je prý investice hotova.[99] Šlo o 16 modernistických stožárů z tenkostěnného cementu, vyrobených v Holoubkově.[100] V 1. polovině roku 1964 pak byl vyasfaltován chodník od benzinové stanice k železniční vlečce do Marily.[101] Koncem 60. let na průtahu městem vyrostlo nové veřejné osvětlení. V listopadu 1967 už je sepsaná smlouva na 60 kusů stožárů z Jihočeských rozvodných závodů u Třeboně. Měly být dodány ještě během roku 1967. Instalovány byly i v Pražské a Jiráskově ulici.[102] Rekonstrukce osvětlení v Plzeňské ulici ovšem ještě v červnu 1968 není hotova. Plánuje se na rok 1970. Mělo jít o 1. etapu, s nákladem 100 000 Kčs, zajišťovanou komunálním podnikem Vnější úprava města.[103] Na jaře 1962 probíhá podél Plzeňské ulice, od starého hřbitova směrem z města, výsadba lipového stromořadí.[104] Do března 1965 byla zdejší alej doplněna o další stromky.[105] Šlo o dalších 12 lip. [106] V roce 1967 byla provedena v rámci zvelebování města k 50. výročí VŘSR úprava zeleného pásu podél ulice (mimo původní plán).[107] V celoměstské zvelebovací soutěži tato akce obsadila 7. místo.[108] Lipové stromořadí se s jistými mezerami dochovalo dodnes.
V prosinci 1969 město plánuje zahrnout do soutěže k 25. výročí osvobození i závazek průmyslových podniků (Marila, Hamiro, RPZ, OVHS a plynárna) provést podél Plzeňské ulice vyasfaltování chodníku v přilehlých úsecích.[109] Rada MěstNV 17. února 1970 zařadila do plánu Akce Z na rok 1970 bezprašnou úpravu chodníku před závodem Marila. Měl ji zajistit právě tento průmyslový podnik.[110] V červnu 1970 se ale na plénu MěstNV zmiňuje pan Prášek, že Marila, Hamiro, plynárna a vodárny sice měly provést chodníky v této ulici, nedostaly ale peníze a bylo nutné uzavřít náhradní závazky.[111] V listopadu 1970 opět navrhl MěstNV zařadit do seznamu akcí na rok 1971, na počest 50. výročí založení KSČ, závazek podniků plynárna a Hamiro opravit chodníky v přilehlých úsecích Plzeňské ulice.[112] V únoru 1971 uvádí MěstNV záměr zajistit v roce 1971 nad rámec plánu výstavbu chodníku v tehdejší ulici Míru (tento název nesla v oné době i dnešní Plzeňská), ze sdružených finančních prostředků.[113] V prosinci 1972 se ohlašuje, že ještě před koncem roku začne stavba chodníku v Plzeňské ulici, od křižovatky u Střelnice ke křižovatce s Klostermannovou ulicí. Už dříve v roce 1972 provedla výstavbu části chodníku v Plzeňské ulici i Okresní správa silnic.[114] V plánu výstavby na rok 1973 se počítalo u této akce (chodníky 1. a 2. část) s náklady 240 000 Kčs.[115] Během 1. pololetí 1973 již zde bylo proinvestováno 92 000 Kčs.[116] Celková suma za rok 1973 zůstala na 92 000 Kčs.[117] 2. etapa chodníku v této ulici už je v prosinci 1973 uváděna jako dokončená.[118] V září 1974 se uvádí, že Okresní správa silnic dokončila v ulici Míru asfaltové chodníky.[119]
V tehdejší ulici Míru byla instalována roku 1982 nová osvětlovací tělesa se sodíkovými výbojkami.[120] Podle jiného pramene zde ale až v roce 1983 Technické služby nainstalovaly nový typ žárovek veřejného osvětlení.[121] Do plánu investic do technické vybavenosti na 8. pětiletku (1986–1990) město zařadilo i chodník v ulici Míru, s plánovanými náklady 120 000 Kčs.[122] Během 1. pololetí 1986 prý pokračovaly práce v ulici Míru.[123] V roce 1986 pomáhali místní lidé z občanského výboru č. 8B na dokončení 2. části chodníku v ulici Míru.[124] Během 1. pololetí 1989 měla v tehdejší ulici Míru probíhat výstavba kanalizace (není jasné, zda v tomto úseku, či v úseku v historickém jádru, který si název ulice Míru podržel dodnes).[125] V roce 1989 se v tehdejší ulici Míru zmiňuje i úprava komunikace. Finanční náklady dosáhly 90 000 Kčs (ve shodě plánem). I celkové náklady na tuto akci byly vypočteny na 90 000 Kčs. Práce začaly v červnu 1989, s termínem dokončení v prosinci 1989.[126]
V listopadu 2005 vysadila firma Červenka z Plzně
v prostoru křižovatky u Střelnice nový javor babyka.[127]
Počátkem roku 2007 byly nainstalovány v Plzeňské ulici betonové zátarasy,
takzvané city-bloky (CITYBLOC).[128] Jejich
cílem mělo být chránit chodce a zamezit neregulovanému parkování na
trávníkových pásech. V polovině
ledna 2007 už jsou na místě. Jeden byl umístěn západně od křižovatky u Střelnice
(na severní straně ulice, při domu čp.51/III), druhý o něco dále k západu,
na téže straně komunikace (poblíž novinového stánku u domu čp.536-537/III).[129] Dne
8. listopadu 2006 to vzala na vědomí rada města.[130] Náklady na pořízení bloků dosáhly 214 000 Kč (kromě
Plzeňské ulice byly instalovány i v Čapkově ulici na Pražském předměstí).
Projekt vyšel na 5000 Kč. Na zasedání
zastupitelstva jejich instalaci ale kritizoval Ivo Blahout. I některým místním
lidem vadilo, že jejich umístěním západně od křižovatky u Střelnice byla zúžena
komunikace o jeden pruh, čímž sice vznikla nová parkovací místa a byla posílena
ochrana chodců na zdejším přechodu, ale pro mnohé řidiče přijíždějící od
Třebízského ulice bylo náhlé zúžení komunikace, navíc za zatáčkou, matoucí.[131] Město tuto úpravu považovalo jen za dočasnou, do zřízení
kruhového objezdu u Střelnice.[132]
Dne 8. března 2007 zahájil MÚ sloučené územní a stavební řízení na stavbu „Rokycany, ul. Plzeňská, Arbesova, Sládkova, Litohlavská – rekonstrukce NTL a STL plynovodů a přípojek“, na základě žádosti, kterou 21. února 2007 podala Západočeská plynárenská a. s., a na 11. dubna 2007 svolal na toto téma schůzku.[133] Dne 18. dubna 2007 vydal úřad územní i stavební povolení, s termínem dokončení do 30. září 2007.[134] Počátkem dubna 2008 pak přímo v Plzeňské ulici probíhaly další výkopy, a to podél jižní strany ulice, naproti supermarketu Pennymarket, a podél severní strany ulice, východně od křižovatky s Klostermannovou ulicí až k supermarketu Lidl. Kvůli pracím byla zabrána část trávníkového pásu mezi chodníkem a vozovkou i část chodníku.[135]
Až do roku 2019 chyběly v nejzápadnějším úseku Plzeňské ulice, směrem na okraj města, řádné chodníky. Pouze v úseku mezi ulicemi Arbesova a Baarova vznikl v souvislosti s budováním okružní křižovatky u jatek počátkem 21. století při jižní straně Plzeňské ulice krátký úsek chodníku, dlážděného betonovými prefabrikáty, s nímž souběžně vedla blíže vozovce i cyklostezka, krytá asfaltem. Chodník a cyklostezku odděloval pás trávníku. Mezi ulicemi Baarova a U Stromovky vedl při jižní straně vozovky úzký chodník, chyběly ale obrubníky vozovky, která měla neuspořádanou krajnici. Na severní straně tohoto úseku ulice vznikl v souvislosti se zbudováním prodejního objektu Auto Kelly na místě zbořené Partišovy vily (viz níže) kratší úsek chodníku krytého betonovými prefabrikáty. Dál podél severní strany ulice pokračovala až na okraj města jen trávou porostlá krajnice. Tento stav trval i dle stavu z roku 2021.[136] K podstatné změně ale došlo při jižní straně vozovky, kde v roce 2019 vznikl chodník, využívaný i jako cyklostezka.
V roce 2018 bylo vydáno územní rozhodnutí na
prodloužení cyklotrasy RT3 (z Rokycan na Klabavu).[137] Dne
10. září 2018 odsouhlasilo zastupitelstvo Plzeňského kraje dotaci svazu obcí
Horní Berounka, povodí Klabavy na cyklostezku do Klabavy. Mělo jít o třímetrový
asfaltový pás pro pěší i cyklisty, který se měl napojit na již dohotovený úsek od
kruhového objezdu u jatek ke křižovatce s Baarovou ulicí. Odtud vede až pod Jelínkovic
boudu. Podle projektu měl být od Plzeňské ulice oddělen třímetrovým zeleným
pásem a měl vést po jižní straně vozovky až na konec zastavěného území města u
objektu čp.968/III (firma Curcuma, s. r. o.). Zde se projektoval přechod pro
chodce a cyklisty a dále se mělo pokračovat po severní straně ulice. Dokončení
stavby se plánovalo na závěr roku 2019.[138]
Výstavba cyklostezky proběhla nákladem 5 700 000 Kč (z toho dotace pro
svaz obcí Horní Berounka činila víc než 4 300 000 Kč, zbytek hradily
jednotlivé obce, přičemž na Rokycany připadlo 960 000 Kč). Součástí
investice bylo i zřízení veřejného osvětlení a středového zpomalovacího
ostrůvku na vozovce směrem od Plzně coby zpomalení před přechodem pro chodce a
cyklisty. Práce na cyklostezce probíhaly od srpna do prosince 2019 s tím,
že na rok 2020 se ještě plánovala výsadba stromů a keřů.[139]
Dne 5. září 2020 se slavnostně otevřel nový úsek cyklostezky RT3 od Rokycan
směrem na Klabavu. Ceremoniál zprovoznění cyklostezky se konal před objektem
čp.981/III v Plzeňské ulici (sídlo firmy S+H). Na jaře 2020 město z důvodů závad sadebního
materiálu odmítlo převzít osmnáct javorů při tomto novém úseku cyklostezky. Náhradní
výsadbu uhradila zhotovitelská firma.[140]
Od 1. srpna 2019 začal na bývalé státní silnici II/605 na
průtahu městem Rokycany platit zákaz vjezdu tranzitujících nákladních
automobilů nad 12 tun váhy a byly zde osazeny příslušné značky. Město tak
uspělo v dlouhodobém tlaku na regulaci průjezdu kamionů městem, protože
řidiči nákladních vozů se takto často vyhýbali placení dálničního mýta. Výjimku
ze zákazu získaly pouze vozy zajišťující zásobování.[141]
V rozpočtu města na rok 2020 byla vyčleněna mj. částka na opravu chodníku v Plzeňské ulici.[142]
8.4. Vývoj pojmenování Plzeňské ulice
Hluboko do 20. století nesla hlavní komunikační osa této čtvrti název Plzeňská silnice. Počátkem 30. let 20. století v souvislosti s další vlnou výstavby konstatovalo vedení města, že v Rokycanech je mnoho nepojmenovaných ulic a veřejných prostranství. V říjnu 1934 kvůli tomu odložilo návrh na pojmenování jedné nové ulice na Habrmanovu (dnešní Švermova) s tím, že se názvosloví bude řešit najednou.[143] Dne 4. ledna 1935 se konala porada na radnici o návrzích zvláštní komise, která navrhla změny v uličních názvech, přičemž docházelo i ke změnám ve vymezení již pojmenovaných ulic. 25. dubna 1935 návrhy posoudilo zastupitelstvo. Mimo jiné se navrhovalo Plzeňskou ulici prodloužit z centra města až k jatkám, ne jen k Plzeňské bráně. Během jednání zastupitelstva se objevil návrh, aby úsek Plzeňské ulice v historickém jádru Rokycan získal pojmenování Kramářova ulice, což bylo přijato, takže označení Plzeňská ulice od roku 1935 platilo jen pro úsek vně městských hradeb, stejně jako je tomu v současnosti.[144]
Od roku 1945 do 26. dubna 1950 se jmenovala ulice Americké armády (občas uváděna i jako „Americká ulice“). K přejmenování došlo patrně spontánně hned po osvobození, ale změnu oficiálně schválil v rámci širší rekodifikace uličních názvů MNV 25. července 1946.[145] Po pár letech byla ovšem komunikace přejmenována na ulici Míru.[146] Šlo o propagandistickou akci, kterou 13. dubna 1950 schválila rada MNV a 26. dubna 1950 i plénum MNV. Přejmenování bylo vyhlášeno slavnostně obecním rozhlasem na Prvního máje 1950.[147]
Po konci komunistického režimu se ulice vrátila ke svému historickému pojmenování. Už v únoru 1990 se konalo jednání Občanského fóra s vedením MěstNV, kde se dohodlo, že dosavadní ulice Míru bude v úseku od Střelnice až na okraj města přejmenována na Plzeňskou ulici.[148] Tento spíše neutrálně zabarvený název podpořil i rokycanský Klub angažovaných nestraníků, který jinak v roce 1991 přišel s myšlenkou ideologicky razantního antikomunistického přejmenování rokycanských ulic.[149] Svou roli v tom hrál i ohled na city Plzeňanů, kteří mají symetricky ve svém městě Rokycanskou ulici. Definitivně byl staronový název obnoven 16. července 1994.[150]
8.5. Křižovatka u Střelnice
8.5.1. Nevyužitý urbanistický potenciál předpolí
Plzeňské brány
Rozcestí, které se od středověku vyvinulo na Plzeňské ulici před Plzeňskou branou (křižovatka u Střelnice), mělo všechny předpoklady stát se významnou kompoziční osou, na kterou by bylo možné uchytit nové Plzeňské předměstí. Ústila sem dnešní ulice Míru (hlavní dopravní osa historického jádra města), Plzeňská ulice jako hlavní výpadovka do krajské metropole, Jiráskova ulice (nový městský bulvár s významnými stavbami veřejného charakteru). K severozápadu odtud vybíhala ještě Litohlavská ulice (výpadovka na ves Litohlavy) a v úzkém úhlu s ní sevřeném i Třebízského ulice (další segment okružní třídy). Celému prostoru dominovala mohutná hmota Plzeňské brány s empírovým objektem Střelnice (o ní podrobněji v kapitole „ulice Míru“) a na protější straně renesanční kostel nejsvětější Trojice se špitálem, obklopený vzrostlou zelení městského hřbitova. Jen málokteré místo v Rokycanech mělo podobně exponovanou pozici, tak lákavou pro koncepčně uvažujícího architekta.
Ukončení Plzeňské ulice křižovatkou u Střelnice ale dodnes zůstává urbanisticky nedotvořené. V 2. polovině 20. století tu totiž postupně převládla dopravní funkce nad všemi ostatními a výsledkem je neladný, periferní kout rozvrácený demolicemi. V roce 1950 byla zbořena barokní Plzeňská brána, protože překážela motoristům (viz kapitola „městské opevnění“). Z téhož roku pochází návrh prof. Aloise Mikuškovice, autora směrného plánu města, který zamýšlel dopravu zcela přesunout z předpolí brány. Hlavní silniční tah městem měl vést Jiráskovou ulicí, pak by uhnul přes areál obecního dvora čp.32/III a z jihu obešel kostel sv. Trojice. Na Plzeňské ulici by vyústil až v prostoru před dnešní prodejnou Pennymarket.[151] Výhodou záměru bylo zachování prostoru u Střelnice v původních dimenzích (nemuselo by tedy dojít k demolici špitálu ani k násilnému rozšiřování vozovek). Nevýhodou byla investiční náročnost. Z památkářského hlediska sporný byl fakt, že by komunikaci musela ustoupit část starého hřbitova u sv. Trojice. Z urbanisticky-dopravního hlediska pak nebylo ideálně dořešeno propojení této navrhované komunikace s dopravními tepnami od Litohlav (Litohlavská ulice) a z Pražského předměstí (Třebízského ulice). Mikuškovicův plán nebyl realizován a zkapacitnění křižovatky bylo řešeno konvenčně, tedy v stávající trase, se všemi důsledky.
8.5.2. Technický vývoj křižovatky u Střelnice
V květnu 1945 zde, napříč Plzeňskou ulicí, u tehdejší budovy špitálu, dočasně vyrostl protitankový zátaras, asi 2 metry vysoký, mající podobu barikády z vertikálních sloupů a horizontálně položených klád.[152] V prosinci 1972 se uvádí, že v dlouhodobém výhledu je osazení světelné signalizace na tuto křižovatku (plánováno na rok 1979).[153] Rada MěstNV schválila na jaře 1973 (v období mezi 4. dubnem a 5. červnem 1973) koncepci umístění světelné signalizace v Rokycanech, dle návrhu dopravního aktivu.[154] Rada MěstNV požadavek na tyto investice předložila ONV a KNV. Semafory měly být umístěny na křižovatkách na Železné, u sokolovny a u lázní s tím, že by tvořily jednotně koordinovanou automatickou větev. Projekt měl být zpracován v roce 1975 a realizace se plánovala na další pětiletku. Kromě toho bylo do výhledu po roce 1975 zařazeno i zbudování semaforů na křižovatkách u jatek a u sokolovny (automaticky koordinované), nebo na Jižním předměstí (tam mělo jít o izolovaný semafor bez koordinace s jinými křižovatkami, s pevným programem).[155] V létě roku 1974 (mezi 25. červnem a 20. srpnem) se o záležitosti jednalo na radě MěstNV znovu. Rada souhlasila se změnou pořadí v úpravě křižovatek: jako první měly být semafory vybaveny křižovatky u Střelnice a u Černé hospody (u lázní). Úprava křižovatky na Železné byla odsunuta až do výstavby sídliště.[156] Ještě v srpnu 1977 rada MěstNV uložila řediteli Technických služeb zajistit realizaci světelné signalizace na křižovatkách.[157] Za přípravu semaforů MěstNV v roce 1977 utratil 157 000 Kčs.[158] Na své schůzi 25. dubna 1978 rada MěstNV vzala na vědomí informaci o jednání z 12. dubna 1978 o realizaci světelného dopravního značení.[159] O tom, že na tuto křižovatku budou instalovány semafory, hovoří vedení města ještě v prosinci 1983.[160] Projekt se ale neuskutečnil ani u jedné z křižovatek a světelná signalizace nebyla v Rokycanech nikdy zavedena.
V roce 1983 začala výstavba nové kapacitní křižovatky u Střelnice (oficiálně Rokycany-západ[161]). Kvůli tomu v roce 1982 došlo k demolici historického objektu obecního špitálu čp.33/III (viz výše) a k záboru části bývalého hřbitova u kostela Nejsvětější Trojice.[162] Do konce května 1983 proběhla 1. etapa výstavby, tedy směr na Plzeň. Celá stavba pak měla být podle plánu dokončena do 15. listopadu 1984.[163] Rozsáhlé předpolí Plzeňské brány bylo pokryto pásy vozovky, oddělenými ostrůvky. Technické služby města pak osázely ostrůvky nízkou keřovitou zelení.[164] V červnu 1984 se uvádí, že parkové úpravy nové křižovatky se teprve plánují.[165] V roce 1985 měla být parková úprava dokončena.[166] V roce 1984 byla uvedena do provozu část nového veřejného osvětlení v prostoru této křižovatky.[167] V bilanci volebního období 1981–1986 se uvádí, že na výstavbu křižovatky šlo celkem 5 000 000 Kčs.[168] Ulice Míru byla kvůli nové křižovatce zaslepena, po 34 letech tak zcela pominuly důvody, kvůli kterým byla v roce 1950 nemilosrdně zbořena Plzeňská brána. Zaslepena byla i Litohlavská ulice.
8.5.3. Přestavba křižovatky u Střelnice na kruhový objezd
Už koncem 20. století vedení města uvažuje o celkové přestavbě této křižovatky. 16. ledna 1996 se zastupitelstvo zabývalo koncepcí dopravy v centru města. Tu vypracovala v srpnu 1995 ing. Jana Machačová z Prahy. Navrhla tři varianty řešení dopravního režimu v Rokycanech s tím, že ve všech se předpokládalo otevření ulice Míru do křižovatky u Střelnice.[169] Město vybralo variantu, která křižovatku řešila jako kruhovou.[170] Radní v roce 2004 doporučili zastupitelstvu schválit vypracování studie.[171] Zastupitelstvo záměr schválilo 22. dubna 2004.[172] Projektové práce byly zadány plzeňské firmě IP Projekt, ing. Petr Zítek (ten projektoval i kruhový objezd na křižovatce u jatek, dostavěný roku 2004, viz níže).[173] Náklady na zhotovení projektu dosáhly 136 850 Kč.[174] Dle závěrečného účtu obecního hospodaření během roku 2004 tato suma skutečně byla utracena (původní rozpočtový plán činil 200 000 Kč).[175] Na základě připomínek zúčastněných institucí, zejména policie ČR, byl projekt upraven tak, že obousměrný provoz měl být zaveden i v ulici Třebízského, v úseku mezi zamýšleným kruhovým objezdem a náměstím U Saské brány. Původní systém dvou jednosměrných průtahů městem Rokycany, zavedený v 70. letech 20. století, tak měl být opuštěn. Na druhou stranu se nepočítalo s tím, že by byla směrem do křižovatky znovu otevřena ulice Litohlavská.[176] I tak mělo jít o poměrně složitou dopravní stavbu, protože se zde měla slévat doprava ze čtyř komunikací. Nešlo jen o úkol dopravně-inženýrský, ale i architektonicko-estetický. Měl aspoň částečně revidovat neblahé výsledky normalizačních demolic (proluky, podřadné účelové stavby, celkově rozbitá koncepce a periferní dojem).[177]
Dle vyjádření představitelů města z května 2007 hodlala radnice v roce 2008 provést v prostoru křižovatky u Střelnice i bezbariérovou úpravu přechodů pro chodce, protože lidé si stěžovali na příliš vysoké obrubníky chodníků.[178] V roce 2007 město na projektovou dokumentaci křižovatky utratilo 39 270 Kč.[179] Zamýšlelo dokončit okružní křižovatku nejpozději do roku 2010.[180] Nakonec se akce o několik let opozdila. Příprava stavby započala v roce 2009. V listopadu 2011 získala územní rozhodnutí a v lednu 2012 stavební povolení. Rekonstrukce křižovatky začala v červenci 2012 a byla hotova v srpnu 2013, kdy zde postupně začal zkušební provoz.[181] Dne 19. srpna byla předána stavba do předčasného užívání.[182] Slavnostně pak byla zprovozněna 30. září 2013.[183] Na financování křižovatky se podílelo město a Plzeňský kraj. Hodnota díla dosáhla 51,3 milionů Kč (z toho kraj dodal 18,9 milionů, 32,4 milionu obec).[184] Součástí nové křižovatky byly vozovky, chodníky, cyklostezka, osvětlení i sadové úpravy, plus rekonstrukce veškerých inženýrských sítí.[185] Vlastní kruhový objezd má vnější průměr 32 metrů, vozovka šířku 6,5 metrů. Uprostřed je atypický středový ostrov se zahradnickou úpravou.[186] Došlo i k opravě příjezdových ulic, konkrétně úseku o délce 415 metrů v Plzeňské ulici, 345 m v ulicích Soukenická a Třebízského, úseku 62 m v ulici Jiráskově a 61 m v ulici Míru.[187] V rámci rekonstrukce bývalého hřbitova u kostela sv. Trojice, která probíhala ve stejné době, došlo k obnově hradební zdi zrušeného hřbitova, která má podobu klasického železného plotu se zděnými sloupky. Částečně tak byl smazán rušivý zásah z 80. let, kdy se park okolo kostela „sídlištním“ způsobem otevřel do rušné křižovatky.
K plné rehabilitaci tohoto prostoru ovšem nedošlo a těžko dojít může. Její podmínkou by byla obnova Plzeňské brány, zničené v roce 1950, přičemž nové řešení křižovatky naopak posílilo dopravní funkci ulice Míru (do té doby po několik dekád zaslepené), čímž komplikuje pouhou představu obnovy brány.
8.6. Obytný soubor čp.620-621/III a čp.622/III v Sedláčkově ulici
Sídlištní zástavba v poválečném období nevznikala jen v samotné Plzeňské ulici. Došlo k stavebnímu využití i dalších proluk. Například v Sedláčkově ulici vyrostl v 60. letech obytný komplex tří domů čp.620-621/III a čp.622/III, který patří k největším stavbám, které v Rokycanech vznikly v tzv. družstevní výstavbě. Kvůli přetrvávající bytové krizi se vedení státu na 11. sjezdu KSČ a na březnovém zasedání ÚV KSČ v roce 1959 obrátilo k nové strategii: stát se měl stáhnout z bytové výstavby a iniciativa měla zčásti přejít na bytová družstva.[188] Družstevnictví, jako princip založený na finanční spoluúčasti a kolektivní odpovědnosti, mělo zajistit větší efektivitu výstavby. Státu měla zůstat primárně výstavba občanské vybavenosti. I v Rokycanech bylo v prosinci 1959 založeno Stavební bytové družstvo.[189] V polovině 60. let už mělo okolo 200 členů.[190] Problémem ale bylo, že nová výstavba v Rokycanech se zpomalila (zejména kvůli omezeným dodávkám pitné vody) a družstva tak nedokázala zaručit svým členům brzkou stavbu domů. Až v roce 1966, kdy byla dána do provozu úpravna vody v Rokycanech pod Kalvárií, se to částečně změnilo. Hlavním uživatelem úpravny byla okresní nemocnice, ale jistý přebytek mohl být použit pro zásobování obytných domů. Díky tomu povolila Okresní vodohospodářská správa výstavbu nových domů. Stavební bytové družstvo získalo povolení na výstavbu 33 bytů v Sedláčkově ulici, za plynárnou.[191]
31. března 1965 rada MěstNV souhlasila s rozšířením stavebního obvodu o parcelu č.kat.315/2 pro výstavbu družstevních bytových jednotek svépomocí pro Stavební bytové družstvo pracovníků Vodohospodářské správy v Rokycanech (dále zde byly umístěny byty družstva podniku Marila a Favoritu[192]). Město zároveň jako vstřícný krok zajistilo výkup pozemků č.kat.315/2 a č.kat.266/11 do majetku státu a jejich předání do bezplatného trvalého užívání bytovému družstvu.[193] Dne 23. června 1965 pak rada MěstNV vyslovila souhlas s výkupem dalšího potřebného pozemku, části „a“ parcely č.kat.314/1 (zahrada) od Marie Dohnalové.[194]
Stavět se začalo v létě roku 1965, a to částečně svépomocí.[195] V září 1965 už tu brigádníci z řad členů družstva pracují. [196] V prosinci 1966 výstavba pokračuje.[197] Do roku 1968 zde nákladem 2 700 000 Kčs vyrostly tři domy čp.620-621/III a 622/III (foto z r. 2003).[198] Jde o třípatrové objekty. Patrně poprvé v poválečných Rokycanech tu byla použita na bytovém domě plochá střecha. Architektonicky jde spíše o průměrné stavby, ovšem proporčně relativně zvládnuté. Byť jejich vsazení do individuální vilkové zástavby Sedláčkovy ulice (viz výše) nebylo citlivé, měřítkově nejde o zcela rušivou zástavbu. Dům čp.622/III prošel někdy počátkem 21. století rekonstrukcí fasády a instalací zateplovacího opláštění, včetně nového barevného řešení namísto původní šedé fasády. U domu čp.621/III bylo dětské pískoviště. Podle obecní studie rozvoje dětských hřišť z roku 2005, která počítala s redukcí jejich počtu, toto pískoviště mělo být ponecháno a v letech 2005–2006 rekonstruováno.[199]
8.7. Sládkova ulice
8.7.1. Kolonie dvojdomků v severní části Sládkovy ulice
Západně od Marily protíná Plzeňskou ulici kolmo Sládkova ulice, jedna z prvních lokalit v této části Plzeňského předměstí, které byly parcelovány na obytnou zástavbu. V její severní části vznikla již před rokem 1918 obytná enkláva sestávající z pěti přízemních dvojdomků (foto z r. 2003). Jsou to objekty čp.120-121/III, čp.122-123/III, čp.124-125/III, čp.126-127/III a čp.131-132/III. V městském archivu se nachází složka z roku 1911, nazvaná „Ryšavý Bohuslav, stavba dělnických domků čp.122/III a čp.123/III, Plzeňské předměstí“, a další z roku 1914, pod jménem „Ryšavý Bohuslav, stavba dvou domků čp.131/III, čp.132/III, Plzeňské předměstí“.[200] Šlo o typizovanou dělnickou výstavbu, která využila malé pozemky v sousedství průmyslových podniků. Výstavbu kolonie provedl stavitel Ryšavý.[201] Architektonicky tu ještě přetrvával jistý historizující trend, ale na skromně pojatých příbytcích dělníků byl samozřejmě eklektický štukový ornament použit jen rámcově. Dnes již je navíc většina z domů pozměněna modernizacemi. Přízemní domky jsou zakryty jednoduchou sedlovou střechou.
Dům čp.120-121/III (foto z r. 2003) ztratil původní podobu, fasáda byla osekána a vsazena do ní velkoplošná okna. Platí to pro obě poloviny domu. Dům čp.122-123/III (foto z r. 2003) se rovněž důkladně proměnil. Jeho jižní polovina (čp.122/III) měla ještě v roce 2003 skromné zbytky původní secesní štukatury na fasádě. Později prošla další rekonstrukcí, při níž tento dekor zmizel a dům obdržel novou, sterilně plochou fasádu. Severní polovina (čp.123/III) byla již k roku 2003 zcela zmodernizovaná. O něco mírnější metamorfózou prošel vedlejší dvojdům čp.124-125/III (foto z r. 2003). Obě jeho poloviny mají prakticky intaktně dochovanou původní štukovou zdobnost fasády, se zajímavou plastickou bosáží, pilastry a suprafenestry. Do průčelí obou polovin domu ovšem byla někdy za socialismu implantována zcela nevhodná typizovaná trojdílná okna. Severní polovina objektu (čp.125/III) se této estetické absurdity nezbavila ani po výměně oken někdy počátkem 21. století. Nejde jen o mentorování z pozic památkářského konzervativismu, ale i o věc, která by měla být v osobním zájmu majitele nemovitosti, tedy nesnižovat estetické působení vlastního domu. Bohužel v tomto případě tento instinkt nefungoval. Logickým řešením samozřejmě je při příští výměně oken tento omyl napravit a obnovit velikost i členění okenních otvorů dle původního stavu. Sousední dvojdům čp.126-127/III (foto z r. 2003) má v obou svých polovinách zcela modernizované ploché průčelí. V domku čp.127/III vznikla z původní kolářské dílny roku 1941 pila provozovaná Vlad. Malíkem, poháněná parním strojem. Šlo tehdy o čtvrtou pilu ve městě.[202] Objekt čp.131-132/III (foto z r. 2003) měl ještě počátkem 21. století relativně původní tvarosloví fasády. Jeho jižní polovina (čp.131/III) prošla nástavbou zděného vikýře, ale někdy po roce 2003 byla celá původní fasáda zničena při rekonstrukci, na jejímž konci je tu sice úpravný, ale sterilní dům. Severní část (čp.132/III) byla za socialismu při svépomocné amatérsky navržené přístavbě kompozičně rozbita, když se v 1. patře objevila typizovaná okna z chudičkého sortimentu tehdejších oken, připomínajících nejvíce panelová sídliště. Ještě v roce 2003 byla aspoň fasáda v přízemí z větší části dochována se svým štukovým dekorem. Při další rekonstrukci domu byly tyto štukatury vesměs odstraněny s výjimkou suprafenester, které ale nyní nelogicky „visí“ v prázdné fasádě. Rekonstrukce kromě toho nevyřešila kompoziční nesoulad mezi rytmem okenních otvorů v přízemí a 1. patře. Výsledkem je další úpravný ale sterilní (a v tomto případě i neladný) exteriér, ke škodě majitele. V září 1930 městská rada schválila opatření městské technické kanceláře o výstavbě mozaikového chodníku před čp.131/III.[203]
8.7.2. Další zástavba v severní části Sládkovy ulice
Zástavba ve Sládkově ulici se postupně zahušťovala dalšími rodinnými domky, nyní již stavěnými individuálně. Severně od ústí Kollárovy ulice je to objekt čp.168/III. Patrový dům s polovalbovou střechou vyrostl počátkem 20. let 20. století. Později jeho fasáda prošla modernizací. Menší domek čp.329/III pochází z doby okolo roku 1930. 25. června 1930 město vydalo obývací povolení pro Karla a Marii Šůlovy (Šůchovy?) na novostavbu na č.kat.306/7.[204] Později byl zásadně přestavěn, první patro zakončeno plochou střechou a na jižní straně zřízena strmá střešní sekce. Sousední objekt čp.213/III je patrový rodinný dům s valbovou střechou a zděným uličním štítem, postavený v 1. polovině 20. let 20. století. V březnu 1930 obdrželi majitelé čp.213/III od městské rady povolení ke zřízení podkrovního pokoje a kolniček.[205] V prosinci 1931 vydala rada užívací a obývací povolení pro Josefa a Růženu Matulkovy na podkrovní obytnou místnost a kůlnu v čp.213/III.[206] Vilka se dochovala intaktně, s osobitou prvorepublikovou atmosférou. Následuje dům čp.277/III, skromný domek s obytným podkrovím v 1. patře pod sedlovou střechou. Zbudován byl koncem 20. let 20. století. Na severním konci Sládkovy ulice se nachází rozsáhlý patrový dům čp.247/III z 2. poloviny 20. let 20. století. 11. června 1928 vydáno radou užívací a obývací povolení J. Malíkovi na rodinný dům na č.kat.306/1.[207] Nyní zde sídlí truhlářská firma Vladislava Malíka. Za 2. světové války byl dům přestavěn. Povolení k adaptaci vydala 30. ledna 1941 rada.[208] V březnu 2006 probíhá na východní straně domu přístavba nového traktu.
Na rohu Sládkovy a Plzeňské ještě
vznikl v 70. letech 20. století patrový rodinný dům čp.719/III s plochou střechou. O zástavbě parcely se uvažovalo
už v roce 1947. Josef Nesnídal, bytem Rokycany čp.480/III, požádal 5.
srpna 1947 o prohlášení parcely č.kat.305/1 v tehdejší Americké ulici za
stavební místo. Šlo o pozemek o výměře 1127 čtverečních metrů, určený pro
zástavbu izolovaným jednopatrovým domem.[209] Vzhledem k slabé intenzitě stavebního ruchu
v poválečné éře ale záměr nebyl realizován. Výstavba rodinného domu
čp.719/III tu začala až roku 1969, kdy je uváděno, že Josef Nesnídal rozestavěl
rodinný dům na parcele č.kat.305/1, ale během roku nebyla stavba dokončena.[210] V červnu 1972 ukazuje letecké snímkování, že hrubá
stavba včetně střechy byla patrně hotova.[211] Státní mapa z roku 1974, zobrazující stav k 31.
prosinci 1972, tu objekt nezakresluje.[212] Mapa města cca z roku 1976 již dům zachytila, ale bez
čísla popisného, takže patrně stále šlo o rozestavěný, nebo právě dokončovaný dům,
před kolaudací.[213]
Výše uvedené domy lemují západní uliční frontu, která je plně vyvinuta. Protější východní strana Sládkovy ulice je zastavěna jen torzovitě, fakticky zdejší mělké parcely sledují jen okraj areálu bývalé továrny Marila (viz výše). Stojí tu jediný individuální rodinný dům čp.610/III. Jde o malý přízemní objekt s plochou střechou. Vznikl koncem 60. let 20. století. Na leteckém snímkování z října 1967 již je vidět jako dokončený, nebo v pokročilém stádiu budování.[214] Zachycen je také v březnu 1967 na starší, ovšem méně zřetelné, fotografii, takže není zřejmé, v jaké fázi výstavby se případně nacházel.[215] Severně od něj se rozkládá areál firmy Aweld čp.984/III, který číslo popisné obdržel okolo roku 2000. Firma vznikla roku 1996. Roku 2000 zde postavila novou halu (obrobna), v roce 2014 pak další výrobní halu.[216] V roce 2015 proběhla její kolaudace.[217] V roce 2017 byla kolaudována dostavba areálu firmy Aweld ve Sládkově ulici.[218]
8.7.3. Sídlo energetických podniků
V poválečném období zde vyrostl i komplex administrativního a obytného objektu čp.577/III a čp.578/III, které na rohu Sládkovy a Plzeňské ulice vystavěly v letech 1959-1961 Plzeňské Energorozvodné závody.[219] V červnu 1959 se uvádí, že výstavba bytových jednotek pro RPZ už probíhá.[220] Na rok 1960 bylo původně určeno na tyto bytové jednotky k proinvestování 200 000 Kčs. Nakonec se prostavělo 461 000 Kčs.[221] V březnu 1961 už oba domy byly hotovy.[222] Dům čp.577/III je administrativní budovou podniku. Dvoupatrový objekt s valbovou střechou se architektonicky příliš neliší od obytných domů (foto z r. 2003). V dobovém kontextu mělo jít o ukázkový model podnikové administrativní výstavby. Městská kronika pyšně uvádí, že současně se stavbou domu bude před ním položen asfaltový chodník, v té době v předměstských ulicích spíše výjimka.[223] V 90. letech 20. století byl opraven a dnes je sídlem rokycanské divize společnosti ZEČ. Za domem čp.577/III vyrostly ve dvoře garáže a dílny.[224] A severně od nádvoří také obytný dům čp.578/III. Je to jednoduchá patrová stavba s valbovou střechou a šesti byty (foto z r. 2003). Doplnění areálu Plzeňských rozvodných závodů o obytný dům povolila komise MěNV pro výstavbu 2. května 1960.[225] Stavba byla dokončena roku 1961.[226] Šlo o jeden z posledních bytových domů v Rokycanech stavěných ještě klasickým způsobem, z cihel a s klasickou střechou krytou taškami. To, že inspirace stalinským dekorativismem už v roce 1961 zcela vyprchala, dokazuje korunní římsa, která má tvar prosté vystupující desky bez jakékoliv profilace.
8.7.4. Zástavba v jižní části Sládkovy ulice
Úsek Sládkovy ulice jižně od Plzeňské ulice vznikl za první republiky, kdy zde plánovitou parcelací vyrostl soubor rodinných domků. Do té doby tu stál jen nárožní přízemní domek čp.117/III s neorenesanční fasádou, postavený v roce 1910 (foto z r. 2003). Dle sčítání lidu k 31. prosinci 1910 bylo čp.117/III nejvyšším číslem popisným v městské části Plzeňské předměstí. Všechny domy s vyššími čísly vyrostly až po roce 1910.[227] Dům čp.117/III zároveň musel být dokončen krátce před datem sčítání, což při tehdy už rychlém tempu výstavby v Rokycanech skoro jistě znamená, že dům byl dostavěn právě v roce 1910. Nárožním se ale stal až prvorepublikovou urbanizací, kdy z Plzeňské ulice byla vyvedena k jihu nová sekce Sládkovy ulice, zakončená slepě u náspu železniční trati. Dům si uchoval takřka nezměněnou podobu. Je přízemní s valbovou střechou. Fasáda do Plzeňské i Sládkovy ulice je dvouosá. Pokryta neorenesančním dekorem. Okrajem a středem fasád probíhá vertikální bosovaný pás. Okna mají štukové šambrány, nad nimi suprafenestry na konzolkách. Korunní římsa profilovaná. Suterén je obložen kamenem. Vedle domu čp.117/III ještě přibyl za 1. republiky směrem do Plzeňské ulice rodinný dům čp.334/III. 14. března 1930 povolili radní Anně a Agatě Hloužkovým stavbu rodinného domu na č.kat.330/2.[228] Obývací a užívací povolení pro Annu a Agátu Hloužkovy na rodinný dům č.kat.330/2 vydala rada 6. srpna 1930.[229] V květnu 1930 pak ještě rada vyhověla žádosti A. a A. Hloužkových o provedení užšího chodníku před jejich novostavbou na č.kat.330/2. Rada tak odložila povinnost zřídit chodník v předepsané šířce na dobu, až to bude zapotřebí.[230] Patrová vilka s obytným podkrovím v 1. patře se do ulice otáčí zděným štítem. V základních proporcích se uchovala dodnes, v detailu již je ovšem zmodernizována.
Zpět ale do jižního úseku Sládkovy ulice. Parcelace nejprve proběhla na východní straně jižního úseku ulice. Za první světové války tu vznikl dvojdomek čp.134-135/III. František Chmelík (pozdější majitel čp.135/III) získal povolení 17. června 1912 (na druhou polovinu domu 10. května 1913). Projekt je dílem Bohuslava Ryšavého. Kolaudace se odehrála 12. dubna 1915.[231] Původní proporce i exteriéry byly již výrazně změněny. Jeho severní polovina (čp.134/III) si zachovala zčásti původní měřítka. Jde o malý domek s obytným podkrovím v 1. patře. Jižní část (čp.135/III) prošla za socialismu přístavbou 1. patra, nad nějž pak byla položena nová nízká sedlová střecha. Na vedlejším pozemku v polovině 20. let 20. století vznikla vilka čp.210/III, patrová stavba s obytným podkrovím v 1. patře a uličním zděným vikýřem v centrální sekci uliční fasády. Průčelí je členěno štukovým dekorem. Slohově jde o dozvuky historizující architektury z počátku století. Vilka stojí na parcele č.kat.330/4. V městském archivu se nachází složka z roku 1912, nazvaná „Margold Ludvík, stavba domu na č.kat.330/4 u Plzeňské silnice“.[232] Je možné, že před vypuknutím 1. světové války už se zde uvažovalo o výstavbě. Každopádně stavební využití lokality přišlo až v meziválečném období.
Na protější straně ulice došlo k parcelaci dosavadních zemědělských pozemků až po roce 1930 a prakticky najednou zde vyrostl soubor vilek čp.350/III, čp.351/III, čp.353/III a čp.354/III. V červnu 1930 odhlasovalo zastupitelstvo rozdělení pozemků č.kat.331, č.kat.334/2 na stavební místa dle žádosti Václava Berana. 17. února 1930 se konalo parcelační řízení, které vyznělo pozitivně. Pouze bylo konstatováno, že bude zrušena veřejná cesta č.kat.2775/1 a musí se dořešit případná náhradní komunikace. Vzhledem k tomu, že ale šlo o prakticky zbytečnou polní cestu, která vedla téměř paralelně s Plzeňskou silnicí, tak to nebyla překážka. 28. února 1930 rada souhlasila s parcelací.[233] Schůze zastupitelstva z 13. června 1930 byla kvůli politickým sporům zpochybněna, bylo proto nutno tento bod znovu projednat na červencové schůzi. A věc schválena.[234] Na rozdíl od výše uvedených domků z 20. let, zde již převládl moderní sloh ovlivněný funkcionalismem a soudobou výstavbou na sousedním Rašínově.
Dům čp.350/III je mohutná dvoupatrová vila s obytným podkrovím v 2. patře. V řešení fasád i vertikálního věžovitého traktu na severozápadním rohu budovy se projevují prvky nastupujícího funkcionalismu. Václav a Barbara Beranovi obdrželi povolení 7. června 1934. Projekt zhotovil Václav Beran. Kolaudace proběhla 18. října 1934.[235] Dům se uchoval v téměř nezměněné podobě. Stavba vedlejšího domu čp.351/III odstartovala roku 1932. 12. května 1932 získal E. Vild stavební povolení na rodinný dům na č.kat.331/3 (čp.351/II).[236] Obývací a užívací povolení získal E. Vild na rodinný dům č.kat.331/3 dne 7. září 1933.[237] Jde o patrový dům s obytným podkrovím v 1. patře, s polovalbovou střechou. Do ulice hledí zděný vikýř v 1. patře. Za socialismu proběhla dostavba místnosti v 1. patře nad vchodem a byla zvýšena střecha do zahrady. Tyto modernizační zásahy byly naštěstí skromné a méně exponované. Vnější podoba vilky se jinak dochovala v téměř původním stavu. Sousední parcelu až v 80. letech 20. století vyplnil rodinný dům čp.874/III. Jde o patrový plochostřechý objekt, počátkem 21. století vhodně celkově zrekonstruovaný. Uliční fronta pokračuje vilkou čp.353/III. 31. března 1932 rada vydala povolení V. a B. Beranovým na rodinný dům č.kat.331/6.[238] Na parcele s tímto číslem dnes stojí dům čp.353/III. Obývací a užívací povolení pro V. Berana na rodinný dům č.kat.331/6 město vydalo 21. července 1932.[239] Dvoupatrový objekt s podkrovím v 2. patře byl vnějškově změněn, hmotově je zčásti původní. Následuje dům čp.354/III. Václav a Barbora Beranovi obdrželi stavební povolení 28. února 1931. Projekt zhotovil Václav Beran. Kolaudace se odehrála 3. listopadu 1931.[240] Beranovi byli v případě domů v této uliční řadě jen „developery“, protože už v červenci 1932, kdy město povolilo stavbu garáže v čp.354/III, se uvádí coby majitel V. Vildt.[241] Patrová vila se stanovou střechou si uchovala některé prvky z doby svého vzniku, ale i ona později prodělala modernizaci.
V rámci této parcelace zaujala nároží Sládkovy a Plzeňské ulice mohutná dvojvila čp.279-352/III (foto z r. 2004), dvoupatrový objekt s podkrovím v 2. patře. Ačkoliv by číslo popisné čp.279/III napovídalo vzniku okolo roku 1930, vyrostla až koncem 30. let. Na novostavbu pravé poloviny sdruženého rodinného domu získali Karel a Blažena Vnukovi a Emilie Pelcová povolení 25. dubna 1939. Objekt dle plánů Václava Berana se dočkal kolaudace 7. listopadu 1939.[242] Václav Beran, majitel domů čp.352/III a čp.349/III, požádal 23. února 1939 o povolení k rozdělení pozemku č.kat.331/7 na 2 stavební místa. Zástavbu měly tvořit jednopatrové sdružené domy. 9. března 1939 městská rada doporučila ke schválení a v dubnu 1939 to zastupitelstvo schválilo.[243] Na dvoře vily vyrostl hospodářský objekt s číslem popisným čp.349/III. Václav Beran získal 3. listopadu 1931 povolení na objekt kanceláří se záchodem dle vlastního projektu. Kolaudace proběhla až 16. prosince 1939. Zároveň získal Beran 22. srpna 1939 povolení na výstavbu garáže (kolaudována 11. ledna 1940).[244] Jako majitel objektů čp.349/III i čp.352/III se ve 30. letech uvádí Václav Beran. V březnu 1930 městská rada vydala povolení Václavu Beranovi na kolnu a ohrazení jedné parcely na č.kat.331.[245] V červnu 1930 pak radní vydali povolení pro Václava Berana na kůlnu a hradbu, dle rozhodnutí městské rady z 14. března 1930.[246] Na návrh městské technické kanceláře povolila obecní správní komise v lednu 1931 V. Beranovi provizorní oplocení č.kat.331 v regulované čáře do tehdejší Erbenovy ulice (dnešní Sládkova).[247] V roce 2007 proběhla na čp.352/III rekonstrukce fasády. V polovině srpna 2007 již stojí okolo domu lešení, ale vlastní práce na fasádě nezačaly.[248]
Vedle dvojdomu čp.279-352/III ještě do Plzeňské ulice stojí rodinný dům čp.348/III. 24. září 1930 rada vydala stavební povolení pro Františka a Marii Horníkovy na rodinný dům na č.kat.331/2.[249] Věc se patrně zpozdila, protože 7. května 1931 vydává rada opět stavební povolení pro Františka a Marii Horníkovy na rodinný dům na č.kat.331/2.[250] V roce 1931 už dům stál, protože k 1. září 1931 se tu uvádí majitel (František Horník).[251] Obývací a užívací povolení pro F. Horníka na dům na č.kat.331/2 vydala rada 20. srpna 1931.[252] Jde o menší patrový domek s podkrovím v 1. patře a polovalbovou střechou. Fasáda za socialismu byla zmodernizována aplikací brizolitu, ale hmotově si objekt uchoval originální dispozice.
Obecní správní komise v únoru 1931 souhlasila s úpravou uličních čar u č.kat.331 a č.kat.332/1 proti železničnímu pozemku s podmínkou, že železniční správa po vyvlastnění části č.kat.344/1 postoupí obci část železničního pozemku na rozšíření ulice. Šlo o pozemky na jižním okraji zástavby v dnešní Sládkově ulici.[253]
V březnu 1931 obecní správní komise vydala stavební povolení V. a B. Beranovým na rodinný dům a chlévky na 8. parcele pozemku č.kat.331.[254] V listopadu 1931 pak městská rada vydala V. Beranovi obývací a užívací povolení na rodinný dům na č.kat.331/8.[255] Není jasné, kterého domu se to týká. Parcelní číslo by odpovídalo pozemku nynějšího domu čp.874/III, ten ovšem vznikl o půlstoletí později.
8.7.5. Technický vývoj Sládkovy ulice
V červenci 1931 rozhodla rada, že se prodlouží veřejné osvětlení ve Sládkově ulici o dvě lampy za cca 800 Kč.[256] Obecní okrašlovací a komunikační komise v říjnu 1932 radě doporučila ihned provést chodník u domu pana Chmelíka (čp.135/III) v ulici za Marilou.[257] V prosinci 1932 radní na vědomí vzali zprávu městské technické kanceláře o úpravě chodníků v Erbenově ulici (tedy v jižní části dnešní Sládkovy ulice).[258] V únoru 1987 si na plénu MěstNV stěžuje pan Malík, že po výkopech nebyla Sládkova ulice uvedena do původního stavu.[259]
Jižní úsek Sládkovy ulice zůstal až do sklonku 20. století nedlážděný, asfaltová vozovka a chodníky přibyly teprve roku 1988. Jak tehdy bylo zvykem, jen díky masivnímu brigádnickému nasazení místních obyvatel.[260] Akce se prováděla v rámci výstavby technické vybavenosti. Práce začaly v březnu a skončily v prosinci 1988. Oproti plánovaným nákladům 311 000 Kčs bylo během roku 1988 nakonec prostavěno 343 000 Kčs.[261] V dobových pramenech se uvádí, že práce na komunikaci ve Sládkově ulici probíhaly rovněž roku 1989.[262] Dne 8. března 2007 zahájil MÚ územní a stavební řízení na stavbu „Rokycany, ul. Plzeňská, Arbesova, Sládkova, Litohlavská – rekonstrukce NTL a STL plynovodů a přípojek“, dle žádosti, kterou 21. února 2007 podala Západočeská plynárenská a. s., a na 11. dubna 2007 svolal schůzku.[263] Dne 18. dubna 2007 úřad vydal územní i stavební povolení, s termínem dokončení do 30. září 2007.[264] V roce 2014 probíhala v Sládkově ulici rekonstrukce vodovodu a kanalizace.[265]
8.7.6. Vývoj pojmenování Sládkovy ulice
Své jméno získala Sládkova ulice rozhodnutím zastupitelstva 12. července 1927. Týkalo se jen severního úseku ulice. Jižní sekce, od Plzeňské ulice směrem k železniční trati, byla tehdy pojmenována Erbenova ulice.[266] Zastupitelstvo tak přijalo návrh rady a okrašlovací komise ohledně uličních názvů nových komunikací v Rokycanech.[267] V roce 1932 se uvádí v materiálech města omylem název Fügnerova ulice, pro komunikaci u domu čp.135/III pana Chmelíka.[268] Šlo ale o pouhou chybu zapisovatele.
Pod jménem Erbenova ulice se připomíná jižní úsek ještě na kreslené mapě rokycanských památek z roku 1967.[269] Dne 12. září 1972 odsouhlasilo plénum MěstNV návrh komise a odboru výstavby MěstNV, který od počátku roku 1972 posuzovaly občanské výbory a který 4. dubna 1972 projednala rada MěstNV, na komplexní úpravu uličního názvosloví. Kromě pojmenování nově vzniklých komunikací došlo i k výraznému zjednodušení názvů slučováním několika ulic do jedné. A tak byla stávající Erbenova ulice začleněna do Sládkovy ulice. Plénum s touto změnou souhlasilo, ovšem prodloužilo termín k jejímu provedení do 30. dubna 1973. Název Erbenova byl zároveň přenesen na jinou ulici, na Jižním předměstí. [270]
8.8. Roháčova ulice
8.8.1. Zástavba v severní části Roháčovy ulice
Další komunikací kolmou na Plzeňskou je Roháčova ulice. Zde se zástavba rozvíjela pomaleji než ve Sládkově ulici, až od první republiky, přičemž nejprve došlo k parcelaci v její severní části a až během 2. poloviny 20. století i v jižní polovině.
V severní polovině ulice došlo k plánovité regulaci a výstavbě rodinných domků už před rokem 1945, takže se pozvolnou parcelací proměňovala na zahradní čtvrť po vzoru nedalekého Rašínova. Zdejší pozemky ovšem, vzhledem k sousedství jatek a konzervárny Marila i blízkosti řeky, nepatřily mezi nejžádanější. Zástavba tak měla drobnější měřítka a rozvíjela se mezerovitě. Popud k urbanizaci lokality dalo rozhodnutí zastupitelstva 10. května 1929, které schválilo B. a A. Čížkovým, J. Štorkánovi a E. Zápotočnému parcelaci jejich pozemků č.kat.301, č.kat.302, č.kat.303 a č.kat.304. Dne 11. dubna 1929 se konalo parcelační řízení.[271] Dne 26. dubna 1929 doporučení k parcelaci těchto pozemků vydala městská rada.[272] Pozemky měly být rozděleny na 20 stavebních míst. Kromě Plzeňské ulice se měl proponovaný okrsek zástavby opírat o nově zřízenou ulici, vybíhající kolmo z Plzeňské ulice k severu v šířce 12 metrů. Tato nová ulice (nynější Roháčova) byla vedena 1 metr od západní meze pozemku č.kat.303. Kromě ní se navrhovala ještě příčná východozápadní komunikace o šíři 12 metrů. Šlo o nynější Kollárovu ulici, jež ovšem v zárodečné podobě existovala už předtím. Došlo tak vlastně jen k jejímu prodloužení od domů čp.168/III a čp.169/III k západu, na pozemky č.kat.306/2. Při Plzeňské silnici město stanovilo regulační čáru v prodloužení čáry u čp.98/III (zachování šířky ulice 25 metrů).[273] Bylo rozhodnuto, že z pozemku B. Čížka č.kat.301 vzniknou 3 stavební parcely, a to parcela č. 1 (uliční fronta 30,9 metrů, plocha 814 čtverečních metrů), parcela č. 3 (uliční fronta 15,55 metrů, plocha 1177 čtverečních metrů), parcela č. 5 při nové ulici na severní straně pozemku (uliční fronta 15,7 metrů, plocha 1370 čtverečních metrů). Z pozemku č.kat.302 při příčné ulici na severní straně (dnes Kollárova) měly vzniknout: rohová stavební parcela č. 2 (uliční fronta 29,28 metrů, plocha 830 čtverečních metrů), proti ní rohová parcela č. 7 (uliční fronta 29,35 metrů do příčné ulice a 16 metrů do nové ulice, plocha 485 čtverečních metrů), dále parcely č. 8 a č. 9 (uliční fronty po 15,95 metrů, plocha po 474 čtverečních metrů). Z téhož pozemku č.kat.302 pak ještě na straně k Plzeňské silnici vyměřeny parcely č. 10, č. 11 a č. 12 (uliční fronty po 17 metrech, plocha po 510-515 čtverečních metrů) a rohová parcela č. 13 (uliční fronta do nové ulice 47,60 metrů, k erární silnici 30,55 metrů, plocha 1473 čtverečních metrů). Pozemky č.kat.303 a č.kat.304 se měly rozdělit na parcely č. 14 na severní straně příčné ulice (uliční fronta do příčné ulice 42,1 metrů, do nové ulice 29,35 metrů, plocha 1288 čtverečních metrů), proti ní se proponovala rohová parcela č. 15 (uliční fronta do nové ulice 30,9 metrů, plocha 1240 čtverečních metrů), dále parcely č. 16, č. 17, č. 18 a č. 19 (uliční fronty po 17 metrech, plochy 696, 697, 703, 716 čtverečních metrů) a rohová parcela č. 20 při erární silnice (uliční fronta do erární silnice 45,15 metrů, 46,2 metrů do nové ulice, plocha 1972 čtverečních metrů). Zástavba měla mít charakter samostatně stojících nebo sdružených domků. Nedaleký podnik Marila svolil k svedení kanalizace přes tovární pozemek do kanalizační stoky.[274] V únoru 1932 schválili radní výstavbu kanalizace pro pozemky č.kat.302 a č.kat.303, s odhadovanými náklady 30 000 Kč. Měly se vzít z mimořádného rozpočtu na rok 1932.[275]
V roce 1935 požádali Karel Fořt, Václav Vaněk a K. Procházka (majitel pozdějšího čp.324/III na rohu Roháčovy a Kollárovy ulice) o rozdělení pozemku č.kat.304/2 na stavební místa. 10. října 1935 proběhlo místní šetření. Dne 11. října 1935 věc radní doporučili ke schválení a v listopadu 1935 parcelaci schválilo zastupitelstvo.[276] V roce 1938 město řeší rozdělení části pozemku č.kat.298/1 a č.kat.304/2 Emanuela Zápotočného na 2 stavební místa, dle jeho žádosti z 9. února 1938. 1. března 1938 proběhlo komisionelní řízení. Uliční čára se určila v prodloužení západní hradby domu čp.324/III na rohu Roháčovy a Kollárovy ulice. Město stanovilo, že zástavbu mají tvořit volně stojící přízemní nebo jednopatrové rodinné domy. 4. března 1938 rada doporučila záměr ke schválení a v dubnu 1938 souhlas připojilo i zastupitelstvo.[277] Šlo o pozemky při východní straně Roháčovy ulice, severně od křižovatky s Kollárovou, kde pak vyrostl dům čp.433/III (viz níže).
V severní části ulice stojí následující rodinné domy. Při západní uliční frontě, vedle bývalé továrny Hamiro (viz níže), je to objekt čp.597/III z 60. let 20. století. Na letecké fotografii z října 1967 již je vidět jako dokončený, nebo dokončovaný.[278] Jde o patrový dům s obytným podkrovím v 1. patře pod sedlovou střechou, který se do ulice otáčí štítovou stěnou, kompozičně nepříliš zvládnutou. Vedlejší, dlouho nevyužitou stavební parcelu, zaplnil až počátkem 21. století rodinný dům čp.1000/III. Dle leteckého snímkování ze září 1997 ještě jeho výstavba nezačala.[279] Patrová vila s obytným podkrovím v 1. patře má sedlovou střechou a je rovněž do ulice otočena štítovou stěnou. Číslo popisné obdržel 3. prosince 2001. Dále na nároží Kollárovy ulice se nachází domek čp.327/III z doby okolo roku 1930. 6. září 1929 radní povolili Václavu a Antonii Černých z Holoubkova stavbu rodinného domu na 7. parcele na pozemku č.kat.302 v Rokycanech.[280] Dne 11. prosince 1929 rada vydala Václavu a Antonii Černých užívací a obývací povolení na rodinný dům na č.kat.302.[281] Původní patrový menší domek s podkrovím v 1. patře pod polovalbovou střechou prochází roku 2018 výraznou přestavbou, při které došlo ke zvednutí střechy a směrem do Kollárovy ulice byla provedena přístavba nového traktu.
Protější nároží Roháčovy a Kollárovy ulice zaujímá rodinný dům čp.382/III, skromná stavba s obytným podkrovím v 1. patře a polovalbovou střechou. Vznikl v 1. polovině 30. let 20. století. 12. června 1931 vydala rada povolení pro K. a A. Mrázkovy na rodinný dům na č.kat.302/2.[282] Obývací a užívací povolení získali Karel a Anna Mrázkovi na rodinný dům č.kat.302/2 dne 8. září 1932.[283] V roce 1939 město řeší pronájem ulice č.kat.303 u domu čp.382/III za jatkami. Ulice je tehdy prý ohrazena a užíval ji majitel domu čp.382/III, který se ale odstěhoval. Josef Gaag, dělník a nájemce bytu v čp.382/III požádal o pronájem pozemku ulice. 9. března 1939 rada věc doporučila ke schválení a v dubnu 1939 to schválili i obecní zastupitelé.[284] Je to důkaz, že Roháčova ulice před 2. světovou válkou tvořila okrajovou výspu urbanizovaného území, s velmi řídkou zástavbou.
Stejně jako Sládkova ulice končí i Roháčova ulice na severu slepě. Je tu situován areál Správy a údržby silnic čp.773/III (foto z r. 2003) z konce 70. let 20. století. Letecký snímek ze srpna 1973 zde ukazuje pouze prázdné zemědělské pozemky.[285] Na mapě města cca z roku 1976 už je areál zachycen, ale bez čísla popisného, takže asi šlo o rozestavěný, nezkolaudovaný objekt.[286] Mezi obytnou zástavbu a řeku Klabavku se tak vložily průmyslové areály, což byla z urbanistického hlediska chyba, protože vodní tok tak zůstal odříznut od města. Zároveň ale tento vývoj do jisté míry předurčila již dřívější výstavba čističky odpadních vod (viz níže). V roce 2017 došlo ke kolaudaci skladu posypového materiálu Správy a údržby silnic.[287]
Nyní zástavba východní uliční fronty. Směrem od severu tu naproti areálu Správy a údržby silnic vyrostl po roce 1980 patrový rodinný dům čp.816/III s plochou střechou. V říjnu 1973 plénum MěstNV vzalo na vědomí postup záboru nevyužitých parcel podle §4 vyhlášky č. 66/72 o opatřování pozemků pro výstavbu rodinných domů. Do 1. etapy mezi několika desítkami jiných pozemků, určených k urychlenému stavebnímu využití i za cenu vyvlastnění, zařadilo i zahradu č.kat.304/11 o ploše 752 čtverečních metrů, jejímiž majiteli byli PhDr. Mil. a PhDr. V. Šmídovi z Plzně. Parcela se uvádí mezi těmi, které přislíbil zastavět obytným domem sám vlastník pozemku v termínu dle §10 vyhlášky 66/72.[288] Stavební povolení na rodinný dům na parcele č.kat.304/11 bylo manželům Šmídovým z Plzně vydáno mezi 1. lednem a 15. listopadem 1974. V domě měla vzniknout 1 bytová jednotka.[289] Letecké snímkování z července 1978 ovšem ukazuje, že výstavba domu stále nezačala.[290] Někdy po roce 2003 získal plochostřechý dům nízkou sedlovou střechu. Vedlejší pozemek zaujímá dům čp.433/III, zbudovaný koncem 30. let 20. století. V městském archivu se nachází složka z roku 1939, nazvaná „Stavba dřevěné chaty čp.433/III“.[291] Po zásadních přestavbách se původní dřevěná chata změnila k nepoznání. Jde o patrový objekt se sedlovou střechou a štítovou stěnou otočenou do ulice. Následuje dům čp.324/III na nároží Roháčovy a Kollárovy ulice. Pochází z počáteční stavební fáze ulice, tedy z doby okolo roku 1930. Patrová vilka s obytným podkrovím a polovalbovou střechou byla za socialismu zmodernizována aplikací nevhodné brizolitové fasády, základní proporce si ale udržela.
Následující sekce podél východní strany Roháčovy ulice směrem k jihu je vyplněna sídlištní poválečnou zástavbou (viz níže). Na rohu s Plzeňskou ulicí pak stojí ještě dvojvila čp.385-481/III z počátku 30. let. 14. dubna 1932 městská rada povolila Anně Štrassové stavbu rodinného domu na č.kat.304/3 a zároveň vydala souhlas s výstavbou vodovodní přípojky z Plzeňské silnice.[292] Dne 6. října 1932 získala Štrasová užívací a obývací povolení na rodinný dům č.kat.304/3.[293] Druhá polovina objektu získala číslo popisné čp.481/III později, až za války, počátkem 40. let 20. století. 16. listopadu 1939 podala Anna Štrasová (majitelka čp.385/III, bytem v čp.104/I) žádost o uznání oddělené části pozemku č.kat.304 za stavební místo. 27. prosince 1939 se konalo komisionelní řízení, podle kterého se líc nově postavených budov musel nacházet minimálně 12,25 metrů od osy státní silnice a stavební čára 4 metry za regulační čarou v prodloužení jižního průčelí domu čp.385/III. Zástavbu měl tvořit volně stojící jednopatrový dům. 4. ledna 1940 to radní doporučili ke schválení a obecní zastupitelstvo to odsouhlasilo v únoru 1940.[294] Štrassovi byli židé a o dům čp.385/III byli brzy nato okradeni, protože dle seznamu majitelů domů z doby okolo roku 1940 se v domě čp.385/III jako majitel uvádí „německá škola“.[295]
V Plzeňské ulici, západně od ústí Roháčovy ulice, mezi areály jatek a továrny na hračky (viz níže), také vyrostla za Protektorátu výstavná vila čp.480/III (foto z r. 2003). V městském archivu se nachází složka z let 1942–1944, nazvaná „Stavba domů čp.641/II, čp.642/II a čp.480/III“.[296] Jde o mohutný dvoupatrový objekt s obytným podkrovím v 2. patře a valbovou střechou. Architektonické řešení je odvozeno od soudobých funkcionalistických proudů. Projevuje se v zaobleném tvaru přízemního traktu, na němž stojí v 1. patře terasa, nebo v sloupu, na kterém stojí vchodový trakt domu. Stavitelem a majitelem objektu byl ing. Ludvík Nesnídal. Podle Karla Hofmana zde od roku 1940 sídlila německá škola určená pro německy mluvící obyvatele Rokycan.[297] Dle seznamu majitelů domů z doby okolo roku 1940 se ale německá škola uvádí v domě čp.385/III (viz výše).[298] V 60. letech 20. století projevil o prostory v této vile nevybíravým způsobem zájem stát. 7. července 1965 rada MěstNV zamítla odvolání ing. Ludvíka Nesnídala proti rozhodnutí průmyslové komise o přidělení nebytových místností závodu Marila. Měla tu vzniknout mateřská škola. Dne 21. července 1965 město požádalo o asistenci při zřizování mateřské školy v Nesnídalově vile okresní národní výbor.[299] Dne 18. srpna 1965 zamítla rada MěstNV další odvolání Ludvíka Nesnídala.[300] Majitel ale dokázal uhrát remízu, mateřskou školu ve svém domě rozhodně nechtěl. 24. listopadu 1965 rozhodla rada MěstNV, že místnosti ve vile čp.480/III se změní jednak na bytové, jednak na skladovací prostory podniku Hamiro, ale že půjde pouze o dočasné využití. Školka tu nevznikla.[301] V listopadu 1967 se už uvádí, že v domě se nachází sklad Hamira. V témž objektu prý zároveň byly adaptovány nebytové místnosti na byt.[302] V květnu 2002 zastupitelé schválili Marku Nesnídalovi přidělení půjčky z Fondu rozvoje bydlení ve výši 50 000 Kč na dodatečnou izolaci objektu čp.480/III proti spodní vodě. Marii Žákové zároveň částku 50 000 Kč na opravu střechy v témže objektu.[303] Za vilou stojí na zahradě menší obytný domek čp.411/III z 2. poloviny 30. let 20. století.
8.8.2. Továrna na hračky Hamiro
Nároží Roháčovy a Plzeňské ulice zaujímá objekt čp.326/III, bývalá továrna na hračky. Roku 1930 do Rokycan z Cerhovic přestěhoval Karel Pospíšil (1888–1929) s manželkou Miluší svoji firmu na výrobu hraček.[304] Započala tak dlouhá éra hračkářského průmyslu ve městě, firma Hamiro.[305] Pospíšilovi si pro své podnikání postavili na nároží Plzeňské a Roháčovy ulice dům čp.326/III, který má spíše podobu větší vily než továrny (foto z r. 2003). Stavební povolení na továrnu na č.kat.302 vydala K. Pospíšilovi rada 31. května 1929.[306] Užívací a obývací povolení na novostavbu továrního objektu na č.kat.302 vydala K. Pospíšilovi městská rada 11. prosince 1929.[307] Přes skromné proporce zde na konci 30. let 20. století zaměstnávali manželé Pospíšilovi až 500 lidí (původně jich bylo jen 12) a podnik Hamiro se stal druhou největší firmou tohoto druhu v Evropě.[308] Za 2. světové války přešel podnik na výrobu vojenských uniforem a prádla pro německou armádu.[309] Roku 1948 byl znárodněn (tehdy tu pracovalo jen 53 lidí[310]) a začleněn do národního podniku Závody na hračky a dřevěné zboží, Albrechtice v Jizerských horách. Poté přešel pod národní podnik Tofa, Jablonec nad Nisou. Od 1. ledna 1950 vznikl pod názvem Hamiro závod se sídlem v Příbrami, přičemž Rokycany byly jedním z 5 jeho poboček.[311]
V první dekádě po komunistickém převratu podnik stagnoval, protože spotřebně orientovaný sortiment nepatřil k protežovaným odvětvím, ale letech 1971–1972 prodělal expanzi. Důvody byly tři: normalizační režim začal oceňovat spotřební průmysl, protože jen dostatek spotřebního zboží (mezi které nepochybně hračky patří) mu mohl zajistit přinejmenším pasivní loajalitu obyvatelstva, jednak podstatná část produkce mohla být vyvážena a to i do nekomunistických zemí (například Skandinávie, SRN nebo Francie).[312] V neposlední řadě továrna na výrobu hraček, zaměstnávající převážně ženy, představovala z hlediska dobrý doplněk pracovního trhu jinak spíše maskulinních lokálních podniků hutnického a strojírenského průmyslu. Hamiro tehdy prošlo zásadní přestavbou. K dosavadnímu objektu továrny přibylo rozlehlé nové křídlo do Roháčovy ulice (foto z r. 2003). Sborník rokycanského muzea uvádí chybně, že boční budova už stála v 30. letech.[313] Výrobní prostory podniku se díky přístavbě z počátku 70. let rozšířily o 85 %. Vyrostly tu i garáže a sklady.[314] Objem výroby stoupl mezi roky 1950 a 1975 z 1 milionu na 12 milionů Kčs.[315] V roce 1950 tu pracovalo 45 lidí, v roce 1960 už jich bylo 109 a v roce 1987 125 (z toho 98 % ženy).[316]
Po roce 1989 se podnik vrátil do rukou rodiny Pospíšilových,
od kterých jej koupil Jiří Krotil.[317]
Jeho podnikání ale nebylo úspěšné. V roce 1994 podal Krotil žalobu na lidi
z bývalého vedení Hamira za to, že údajně zcizili výrobní střihy a rozjeli
výrobu identických hraček. Na ministerstvo průmyslu a obchodu podal Krotil
žalobu za to, že zkreslilo výsledky auditu pořizovaného před prodejem firmy.[318]
V roce 1997 podnik zkrachoval, strojové zařízení převezla manželka Jarmila
Krotilová do Železného Brodu, kde založila firmu JAKRO. 15 dělnic
z rokycanského Hamira ještě nějaký čas našlo práci v areálu bývalé
ČSAD v Pivovarské ulici, kde šily plyšové hračky pro soukromou firmu.[319]
V polovině února 1997 se uvádí, že objekt továrny zeje prázdnotou.[320]
Budovu získal v konkurzním řízení roku 1997 ing. Šváb, majitel firmy
Tripol a dle údajů z roku 2000 zde montuje jízdní kola.[321]
V roce 2008 prošla historická budova továrny čp.326/III obrácená do
Plzeňské ulice rekonstrukcí fasády. V polovině srpna 2008 už probíhá, je instalováno lešení a část fasády byla již opravena, přičemž
došlo k novému barevnému nátěru průčelí.[322]
8.8.3. Sídlištní zástavba v severní části Roháčovy ulice z 50. let 20. století
Roháčova ulice ale není výlučně produktem individuální parcelace. Stejně jako v Plzeňské ulici naproti Marile i zde proběhla v 50. letech hromadná bytová výstavba (foto z r. 2003). Ta byla soustředěna na volné pozemky při východní straně ulice, naproti továrně Hamiro.[323] Podle mapy města z roku 1940 zde stál v severnější třetině pozemků objekt čp.448/III.[324] Toto číslo popisné ale už v té době měl rodinný dům Za Rakováčkem v Lužické ulici. Rovněž letecký snímek z roku 1938[325] i 1947[326] zde neukazuje zástavbu, snad kromě drobných zahradních kůlen apod. Zdá se tedy, že v 50. letech, kdy se na tento pás pozemků při východní straně Roháčovy ulice soustředila pozornost projektantů, šlo o zcela prázdné, stavebně nevyužité místo.
Vznikl zde obytný soubor 7 nájemních domů typu T22 se 40 byty (podle dobového pramene 42 bytů[327]). Akci financoval podnik ŽDH Ejpovice (hrudkovny), práce provedly Pozemní stavby. S výstavbou se započalo v roce 1956. Podle plánu se v tom roce mělo při výstavbě obytného souboru proinvestovat 1 350 000 Kčs.[328] V září 1956 již se staví.[329] V červnu 1957 byl Pozemními stavbami předán jako první trojdům čp.550-551-552/III s 24 byty.[330] Do konce roku ještě došlo ke kolaudaci domů čp.548-549/III a 553-554/III. Nájemníci se sem stěhovali od roku 1958 (foto z r. 2003). V lednu 1958 již jsou zdejší byty obydleny a domy měly za sebou předběžnou kolaudaci.[331]
Na okrajích tohoto sídliště stojí jednopatrové dvojdomy čp.548-549/III (foto z r. 2003) a čp.553-554/III (foto z r. 2003), každý po 8 bytech. Uprostřed se pak nachází dvoupatrový trojdům čp.550-551-552/III s 24 byty (foto z r. 2003), který stejně jako podobný bytový dům v Plzeňské ulici naproti Marile (viz výše) má tvar písmene U, čímž vytváří kompaktní polozavřené nádvoří (foto z r. 2003). Architektonicky už je tato výstavba v Roháčově ulici oproštěna od dekorativismu stalinské architektury. Jde sice o klasickou cihlovou stavební technologii s valbovými střechami krytými taškami, domy mají ale hladké fasády, jen korunní římsa ještě jeví známky historizujícího profilování. Měřítkově šlo o velmi zdařilou variantu hromadné bytové výstavby, byť její městotvorné funkce zde, v poněkud zapadlé předměstské ulici, příliš nevynikají.
8.8.4. Zástavba v jižní části Roháčovy ulice
Jižní úsek Roháčovy ulice vybíhá od Plzeňské ulice k železniční
trati. V podstatě jde o novodobou poválečnou parcelaci. V říjnu 1928 radní
schválili úpravu části cesty č.kat.2775 na náklad
Františka Krafta.[332] Parcelní číslo č.kat.2775/1 má sice dnes komunikace v jižní
části Roháčovy ulice, ale není jisté, zda už v této době označovalo právě
tuto lokalitu. Každopádně i tak by šlo jen o úpravu polní cesty bez
urbanizačních tendencí.
Po roce 1945 tu člen MNV, sociální demokrat Jaroslav Lobovský, navrhoval výstavbu autobusových garáží Československých drah. Jejich ředitelství v té době žádalo město o nalezení parcely. MNV nabídl drahám jako jednu z alternativ „louku paní Balejové“, pozemky č.kat.332/1, č.kat.336/3, č.kat.334/2 a č.kat.331/2.[333] Když ale o lokalitě pro autobusové depo jednala 13. září 1946 zvláštní komise za účasti expertů z ministerstva dopravy, konstatovala, že navrhovaná parcela v Plzeňské ulici je sice dobře položena u hlavního silničního tahu a má vhodné spojení s vlakovým nádražím, nicméně pozemek neposkytuje příliš prostoru a byl by rušivý vzhledem k sousední obytné zástavbě ve Sládkově ulici. Navíc sama majitelka parcely neuvažuje o jejím odprodeji. Autobusové garáže nakonec vyrostly v Pivovarské ulici (viz).[334]
Západní strana ulice, kde nyní stojí skupina řadových domků, zůstávala dlouho nezastavěná. A ulice ani fyzicky jako komunikace neexistovala. Ve 30. letech vyrostl při Plzeňské ulici, právě v místech, kudy bylo později k jihu vedeno pokračování Roháčovy ulice, dům čp.399/III.[335] Dne 22. září 1933 získala V. Hošek povolení na provizorní dílnu na výrobu cementového zboží na pozemku č.kat.333/3.[336] Jako majitel objektu čp.399/III se pak okolo roku 1940 uvádí Václav Hošek. Prostor jižně odtud byl ještě dle leteckého snímkování z března 1953 prázdný. Nicméně v té době aspoň došlo k vytýčení regulační čáry jižní části ulice, podél jejíž východní strany byly vyměřeny zahrady (viz níže). Ulice ovšem měla charakter polní cesty, nezřetelně vybíhající z Plzeňské ulice.[337] Letecká fotografie ze srpna 1957 zde ukazuje zásadní změnu. Podél celé západní strany ulice vznikl podlouhlý výrobní objekt, příslušející k staršímu objektu čp.399/III, stojícímu u Plzeňské ulice.[338] Tato situace vydržela až do počátku 70. let. Pouze jižně od této výrobní budovy, na jižním konci ulice, vyrostl počátkem 60. let 20. století rodinný dům čp.582/III, první v této části ulice. Patrová vila s obytným podkrovím v 1. patře má sedlovou střechu a robustní zděný štít do ulice.
Zbytek západní uliční fronty byl pak řešen formou plánovité výstavby jednotně navrženého souboru řadových domků na místě výše uvedené podlouhlé haly, doložené poprvé roku 1957. Zbořen byl i původní domek čp.399/III a jeho číslo popisné pak bylo přeneseno o několik desítek metrů dál na novostavbu veterinárního centra na nároží Plzeňské a Arbesovy ulice (viz níže). Řadové domky postavilo Stavební bytové družstvo občanů, které počátkem 70. let obdrželo povolení k výstavbě 10 bytů v Roháčově ulici.[339] V prosinci 1971 už se ohlašuje, že začne výstavba 10 řadových domků bytového družstva při Okresní správě spojů.[340] Letecký snímek z června 1972 ukazuje počínající výstavbu. Původní průmyslový objekt byl odstraněn a celé staveniště je srovnáno.[341] V říjnu 1972 výstavba domků pokračuje.[342] Snímkování ze srpna 1973 pak ukazuje naplno probíhající budování obytného souboru, zatím ve fázi hrubé stavby, bez střech.[343]
Zatímco do té doby se družstevní výstavba v Rokycanech prováděla spíše formou bytových domů, zde došlo k výstavbě řadových rodinných domků (foto z r. 2003), které byly předány do užívání roku 1975.[344] Jde o 10 identických objektů čp.701/III, čp.702/III, čp.703/III, čp.704/III, čp.705/III, čp.706/III, čp.707/III, čp.708/III, čp.709/III a čp.710/III umístěných v dlouhé řadě u západní strany Roháčovy ulice. Architektonicky nepříliš osobité objekty představují typizovaný design normalizační éry, jakousi obhroublou parafrázi funkcionalismu. V dobovém kontextu ovšem i tyto řadové domky představovaly mnohem lepší volbu než klasická sídlištní zástavba. Koneckonců, hmotově je soubor řadových domků v Roháčově ulici přiměřený a postupem doby, se díky individuálním přestavbám (které postupně začínají od přelomu 20. a 21. století) jejich vnější podoba mění. Na zadní straně parcel těchto řadových domů byla vedena z Plzeňské ulice úzká, jen necelé dva metry široká servisní cesta. V roce 2004 se zdejší obyvatelé obrátili na vedení města s peticí pro zrušení cesty. Město původně chtělo její pozemek odprodat soukromému zájemci (a kompenzovat ho tak za zábor pozemků při výstavbě křižovatky u jatek).[345] Po obdržení petice ale město rozhodlo cestu zachovat a rozšířit ji na 1,5 m.[346] V březnu 2024 zastupitelé odsouhlasili odprodej této komunikace (parcela č.kat.334/13) na 10 jednotlivých podílů vlastníků zdejších příslušných domů.[347]
Odlišně probíhala urbanizace východní strany ulice. Ještě dle leteckého snímku z roku 1947 východní uliční fronta neexistovala, ani nebyly vytýčeny jednotlivé parcely. Nacházel se tu zbytek původního pole.[348] Letecké snímkování ze září 1951 zde již ukazuje rozměřené zahrady.[349] Ty ale až do sklonku 60. let zůstávaly bez trvalé zástavby. Až pak zde zvolna začalo budování rodinných domů. Od severu k jihu zde stojí následující domy: nárožní dům čp.668/III pochází z doby okolo roku 1970. Na snímkování z července 1968 ještě jeho budování patrně nezačalo.[350] Dle stavu z června 1969 možná již na pozemku probíhá stavební aktivita, ale fotografie je nezřetelná.[351] Snímkování z června 1972 už nepochybně zachycuje dokončený či dokončovaný rodinný dům včetně střechy.[352] Je to patrová vila s obytným podkrovím v 1. patře se sedlovou střechou a fasádou krytou brizolitem. V rámci dobového pokusu o výstavnost bylo průčelí domu kompozičně chaotickým způsobem prolomeno množstvím okenních otvorů různé velikosti a výšky. Jde tak spíše o ukázku dobových limitů svépomocného stavitelství. V menší míře to platí i o sousedním domě čp.652/III z konce 60. let. I tady jde o pokus o jistou monumentalitu patrové vily se sedlovou střechou, masivním uličním štítem a zvýšeným suterénem. Ovšem vše pojato v omezeném sortimentu stavebních prvků oné doby. Kompoziční zvládnutí objektu je ale zde na poněkud vyšší úrovni. Na leteckém snímkování z poloviny října 1967 ještě výstavba domu nezačala. Byla tu jen nezastavěná zahrada.[353] Letecká fotografie z července 1968 ukazuje, že jeho výstavba byla na samém počátku. Probíhaly jen jakési zemní práce.[354] Sousední parcelu zaujímá vila čp.770/III cca z 2. poloviny 70. let 20. století. Patrový objekt s obytným podkrovím v 1. patře má asymetrickou sedlovou střechu. I on se do ulice otáčí zděnou štítovou stěnou. Dům stojí na zvýšeném suterénu. Je situován poněkud dále od ulice, v zahradě. Snímkování ze srpna 1973 zde ukázalo pouze stavebně nevyužitou parcelu.[355] V říjnu 1973 plénum MěstNV vzalo na vědomí postup záboru nevyužitých parcel podle §4 vyhlášky č. 66/72 o opatřování pozemků pro výstavbu rodinných domů. V 1. etapě šlo o několik desítek pozemků. Mimo jiné mezi nimi uváděna i zahrada č.kat.331/10 o ploše 731 čtverečních metrů, v majetku MUDr. Květy Tiché, bytem Rokycany čp.788/II. Společně s dalšími pozemky byla určena k urychlenému stavebnímu využití. Majitel ji ale přislíbil zastavět obytným domem v termínu dle §10 vyhlášky 66/72.[356] Na mapě města cca z roku 1976 dům není zachycen, ani jako rozestavěný.[357] Pak tu ale skutečně vyrostl dům čp.770/III. Snímkování z července 1978 zobrazuje přinejmenším dokončenou hrubou stavbu, včetně střechy.[358] Vedlejší rodinný dům čp.767/III z 2. poloviny 70. let je patrový plochostřechý objekt ve stylu „šumperáku“, tedy typizovaného modernistického modelu, rozšířeného za normalizace jako populární vzor pro výstavbu rodinných domů. Ještě snímkování ze srpna 1973 tu zachytilo jen prázdnou zahradu.[359] I tento rodinný dům vznikl na základě tlaku vedení města v 70. letech na využití stavebních parcel. Na seznamu ladem ležících pozemků se tak roku 1973 ocitl i pozemek č.kat.332/2 o ploše 728 čtverečních metrů v majetku K. a B. Chvojanových, bytem Rokycany čp.544/II. I tady majitelé přislíbili rychlé zastavění parcely.[360] Na ní pak vznikl rodinný dům čp.767/III. Na mapě města cca z roku 1976 ještě nebyl zobrazen, ani jako neoznačený, rozestavěný objekt.[361] Letecké snímkování z července 1978 ukazuje přinejmenším dokončenou hrubou stavbu, včetně střechy.[362] Následuje mohutná vila čp.711/III ze 70. let. Robustní patrový objekt s plochou střechou, typizovanými okny a brizolitovou fasádou ukazuje na splývání individuální a sídlištní estetiky oné doby. Dle letecké fotografie z června 1972 jeho budování ještě nezapočalo.[363] Snímkování ze srpna 1973 již jeho výstavbu zachytilo, ve fázi hrubé stavby, bez střechy.[364] Mapa města cca z roku 1976 dům zakresluje, ale bez čísla popisného, takže patrně stále šlo o rozestavěný, nebo dokončovaný objekt, bez kolaudace.[365] Vila čp.768/III ze 70. let 20. století má nyní osobitý vzhled. Patrový objekt s obytným podkrovím v 1. patře završuje prohnutá valbová střecha, doplněná malými vikýři a taškovou krytinou připomínající prejzy. Stojí v odstupu od uliční fronty a kulisa zahrady, oddělené od ulice nízkým dřevěným plotem, mu dává kultivovaný elegantní vzhled. I zde snímkování ze srpna 1973 zachytilo pouze stavebně nevyužitou zahradu.[366] Na mapě města cca z roku 1976 dům není zachycen, ani coby rozestavěný.[367] Letecký snímek z července 1978 ale už zde ukazuje přinejmenším dokončenou hrubou stavbu, včetně střechy.[368] Pak uliční fronta končí u tělesa železniční trati.
8.8.5. Technický vývoj Roháčovy ulice
V listopadu 1932 se uvádí, že městská technická kancelář vypracovala projekt uliční kanalizace v nové ulici č.kat.303, tedy v dnešní Roháčově. 27. září 1932 se konalo komisionelní vodoprávní řízení na kanalizaci v nové ulici u domu čp.326/III a 6. října 1932 radní věc doporučili ke schválení, včetně úmluv s Obchodním družstvem a Emanuelem Zápotočným o služebnosti položit kanál přes pozemky č.kat.298/1 a č.kat.297/1. Zároveň rada vydala na kanalizaci v nové ulici č.kat.303 stavební povolení. Zastupitelstvo záměr schválilo.[369] V prosinci 1932 radní zadali výstavbu kanalizace v ulici na pozemku č.kat.303 dle výsledku ofertního řízení J. Žourovi za 8687 Kč.[370] V květnu 1933 rada povolila pro J. Žoura zálohu 7000 Kč za kanalizaci u továrny K. Pospíšila.[371] V květnu 1933 k výplatě poukázala účty pro městské železárny ve výši 6585,70 Kč za materiál na kanalizaci u továrny K. Pospíšila.[372]
V roce 1958 měla v Roháčově ulici začít stavba veřejného osvětlení. V rozpočtu na to pro rok 1958 obec měla jen 5000 Kčs.[373] Počátkem roku 1962 provedli občané ulice brigádnicky úpravu komunikace a okolí v hodnotě cca 80 000 Kčs.[374] V roce 1969 byla v ulicích Roháčova a Kollárova dobudována kanalizace.[375] Akci kanalizace Roháčova financoval MěstNV a hodnota díla měla činit 50 000 Kčs.[376] V únoru 1970 již představitelé občanského výboru č. 8 obdrželi odměnu 500 Kčs za vybudování 110 běžných metrů kanalizační větve v Roháčově ulici. Na kanalizaci v této ulici bylo odpracováno roku 1969 812 brigádnických hodin, proinvestováno 15 742 Kčs a vytvořena hodnota díla 50 000 Kčs.[377] Podle jiného údaje ale za rok na této akci suma činila 21 479 Kčs.[378] Podle zprávy ze září 1974 investovalo za 1. pololetí 1974 do kanalizace v Roháčově město 11 000 Kčs (plán za celý rok 99 000 Kčs). Žádná suma zatím nebyla prostavěna na plánovaném vodovodu a elektrifikaci v této ulici, ačkoliv plán na celý rok předpokládal náklady 157 000 Kčs (vodovod) + 39 000 (elektrifikace).[379]
Na rok 1973 zařadilo město do plánu výstavby i celkovou úpravu povrchu Roháčovy ulice. V plánu na rok 1973 se u této akce počítalo s náklady 250 000 Kčs.[380] Později se uvádí dokonce 300 000 Kčs. Během 1. pololetí 1973 každopádně práce nezačaly.[381] Ještě v roce 1973 ale bylo asfaltování a stavba chodníků v Roháčově ulici dokončeno (šlo o 1. etapu stavby).[382] V prosinci 1973 se práce na úpravě ulice popisují jako téměř dokončené.[383] Celkem tu nakonec v roce 1973 bylo prostavěno 362 000 Kčs.[384] Definitivně bylo asfaltování dohotoveno ve 3. čtvrtletí roku 1974.[385] Během letních prázdnin 1974 prý práce v Roháčově ulici byly dokončeny.[386] Podle návrhu rozpočtu na rok 1974 se zde mělo prostavět 150 000 Kčs (asfaltový koberec).[387] V témž roce zde došlo k instalaci veřejného osvětlení.[388] Na úpravě ulice se podílel podnik RND Ejpovice, který přispěl z vlastního rozpočtu.[389] Výše příspěvku činila 25 000 Kčs.[390] Město pak rozhodlo na rok 1974 přidělit z Fondu rozvoje a rezerv na technickou vybavenost v Roháčově 25 000 Kčs.[391] V září 1974 se již uvádí, že Okresní správa silnic dokončila v Roháčově ulici asfaltové chodníky. Ve 4. čtvrtletí 1974 má být proveden i asfaltový povrch vozovky. Na jiném místě téhož dokumentu se ovšem tvrdí, že práce v Roháčově ulici, u nových družstevních řadových domků, ještě nezačaly a budou provedeny brigádnicky místními obyvateli.[392] Každopádně do konce roku byla hotova výstavba asfaltové vozovky v této ulici. Dokončovací práce na vozovce provedl podnik Silnice Plzeň.[393] V roce 1974 si zároveň výstavba kanalizace, vodovodu a zavádění elektřiny vyžádala 135 631 Kčs (plán 295 200 Kčs).[394] Dle zprávy ze září 1975 probíhají onoho roku v Roháčově ulici práce na plynovodu a elektrických rozvodech, a to podle plánu.[395] Na elektroinstalaci se plánovalo prostavět roku 1975 34 200 Kčs (realizace očekávána v 2. pololetí) a na elektroinstalaci 80 000 Kčs (práce začaly v červenci 1975). V roce 1975 zároveň pokračuje budování vodovodu v této ulici, s plánem prostavět 138 000 Kčs (v září 1975 ještě práce nezačaly, ale předpoklad realizace byl během 2. pololetí).[396] V roce 1976 pokračovala v Roháčově ulici stavba komunikace. Prostavěno zde bylo 221 165 Kčs (oproti plánu 224 400 Kčs). Práce se ale nepodařilo během roku 1976 dokončit, zbývalo ještě položit asfaltový koberec na chodníky, což se přesunulo na následující rok. Nad plán ovšem byla dokončena v roce 1976 výstavba veřejného osvětlení v této ulici.[397] Na rok 1977 pak plánovalo město (v rámci výstavby technické vybavenosti k rodinným domům) další budování komunikace v Roháčově ulici.[398] Podle jiného pramene ovšem budování komunikace v Roháčově ulici bylo provedeno už v roce 1976 (možná tisková chyba – míněn patrně rok 1977).[399]
Město počátkem 21. století výhledově uvažovalo o propojení
Roháčovy a Arbesovy ulice v pruhu podél železničního náspu. V roce
2004 proto nepovolilo odprodej části těchto pozemků ve prospěch soukromého
zájemce.[400] Majitelé sousedních domů ale reagovali peticí, v níž
odmítají propojení obou ulic. Petice se 17 podpisy dorazila na MÚ 26.
dubna 2005.[401] Dne 27. března 2006 pak město obdrželo další žádost o
odprodej veřejných pozemků od majitele čp.768/III na jižním konci Roháčovy
ulice, který žádal o odprodej části pozemku č.kat.332/1, dosud využívaného jako
travnatá plocha na jižní hranici ulice. Dle městské architektky Ing. arch. Przygrodské
ale není odprodej možný, protože leží v ochranném pásu železnice. Podobnou
žádost, o týž pozemek přitom řešila samospráva již v roce 2005. 30. května
2005 ji zamítla rada a 28. června 2005 i zastupitelstvo. Do hry navíc nyní
vstoupila i chystaná výstavba železničního koridoru, která si měla vyžádat
stavební zásahy v pásu podél stávajícího kolejového tělesa. 15. května
2006 proto se záměrem prodeje pozemku vyslovila nesouhlas rada a 30. května
2006 se proti postavilo i zastupitelstvo.[402] Naopak pozitivně se nakonec město vyjádřilo k žádosti
Ludmily Sládkové, majitelky nejjižnější parcely na západní straně ulice (č.kat.332/12).
Ta žádala o odkoupení pruhu veřejné komunikace (č.kat.2775/1) o rozloze cca 50
čtverečních metrů před svou zahradou a poukazovala na to, že ulice je zde
zbytečně široká a transakcí by byla pouze zarovnána do stejného rozsahu, jako v jiných
úsecích. Podobnou žádost podala Sládková již roku 2005. Tehdy ji město zamítlo.
V roce 2006 ale s návrhem vyslovila souhlas městská architektka. 24.
dubna a 15. května 2006 o záměru prodeje jednala městská rada a doporučila
jej. 30. května 2006 byl záměr projednán i zastupiteli.[403] Dne
18. září 2006 pak o prodeji části ulice za 12 000 Kč paní Sládkové jednali
radní.[404]
Ti návrh schválili. 3. října 2006 věc projednalo i
zastupitelstvo.[405]
V prosinci 2020 zastupitelstvo zařadilo do seznamu akcí
připravovaných nebo realizovaných pro rok 2021 mj. i rekonstrukci vodovodu a
kanalizace v Roháčově ulici.[406]
8.8.6. Vývoj pojmenování Roháčovy ulice
Počátkem 30. let 20. století konstatovalo vedení města, že v Rokycanech je mnoho nepojmenovaných ulic. V říjnu 1934 rozhodlo, že se názvosloví ulic bude řešit najednou.[407] Dne 4. ledna 1935 se konala porada na radnici o návrzích zvláštní komise, která navrhla změny v uličních názvech. 25. dubna 1935 návrhy komise posoudilo i zastupitelstvo. Mimo jiné se navrhovalo ulici odbočující z Plzeňské silnice vpravo k domu čp.382/III nazvat Roháčova ulice. Zastupitelstvo návrh schválilo.[408] Od té doby se jméno nezměnilo. Občas, zejména dříve se ovšem uvádělo spíše v delší variantě jako ulice „Roháče z Dubé“.
12. září 1972 odsouhlasilo plénum MěstNV návrh komise a odboru výstavby MěstNV, který od počátku roku 1972 posuzovaly občanské výbory a který 4. dubna 1972 projednala rada MěstNV, na výraznou úpravu pojmenování rokycanských ulic. Nově vznikající úsek komunikace jižně od Plzeňské ulice byl tehdy připojen k Roháčově ulici. Plénum s touto změnou souhlasilo, ovšem prodloužilo termín k jejímu provedení do 30. dubna 1973.[409]
8.9. Kollárova ulice
8.9.1. Zástavba v Kollárově ulici
Jako příčná spojka mezi nově se rozvíjející Sládkovou a Roháčovou ulicí vznikla za první republiky ještě Kollárova ulice (foto z r. 2003). Postupně byla oboustranně obestavěna vesměs individuálně řešenými rodinnými domky. Vzhledem k mělkosti zdejších stavebních parcel ale většina těchto domků stojí v kolmých ulicích. Přímo v Kollárově se tak nachází jen několik málo objektů.
Na severní straně začíná zástavba rohovým domem čp.168/III
(jeho popis viz výše, Sládkova ulice). Sousední parcelu vyplňuje dům čp.169/III, patrový nízký objekt
s obytným podkrovím v 1. patře. Má polovalbovou střechu a uliční
vikýř. Vznikl počátkem 20. let 20. století. 27. ledna 1928 městská rada povolila
Karlu Fořtovi nástavbu domku čp.169/III.[410] Dne
11. června 1928 pak rada vydala K. Fořtovi užívací a obývací povolení na
nástavbu podkrovní místnosti v čp.169/III.[411] Dle
rozhodnutí rady z února 1933 se majiteli čp.169/III K. Fořtovi do odvolání
pronajímá část přilehlé a dosud nevyužívané ulice.[412] Je
to další ukázka toho, že počátkem 30. let 20. století byla Kollárova ulice jen
v zárodečném stádiu a existovala spíše v regulačním plánu než
v realitě. Vedle stojí dům čp.636/III, vyšší jednopatrový objekt s nízkou polovalbovou
střechou. Zbudován byl okolo roku 1970. Na leteckém snímkování
z října 1967 je vidět v pokročilé fázi výstavby, nebo před
dokončením, včetně obvodových zdí i střechy.[413]
Zachycen je také v březnu 1967 na starší, ovšem méně zřetelné, letecké
fotografii, takže není zřejmé, v jaké fázi výstavby se nalézal.[414] Letecká fotografie z července 1968 ho ukazuje
v pokročilé fázi výstavby, nebo jako dokončený.[415] Dne 3. března 1965 rada MěstNV souhlasila
s výkupem pozemku č.kat.304/8 o rozloze 543 čtverečních metrů
v majetku Marie Vaňkové (bytem Rokycany čp.60/I) a předáním parcely do
trvalého užívání manželům Rudolfu a Anně Fryaufovým (bytem Rokycany čp.550/III)
k výstavbě rodinných domků.[416] Na sousední rohové parcele stojí dům čp.324/III, pak za
Roháčovou ulicí dům čp.382/III (oba popsány viz výše, Roháčova ulice).
Na jižní straně tvoří zástavbu
Kollárovy ulice rohový dům čp.131-132/III (viz výše, Sládkova ulice), pak
následuje bytový dům čp.553-554/III z 50. let 20. století (podrobný popis
viz výše, Roháčova ulice) a za křižovatkou s Roháčovou ulicí následuje
rodinný dům čp.327/III (rovněž popsán v pasáži o Roháčově ulici). Na
západním konci ulice pak stojí robustní vila čp.458/III, patrová stavba větších rozměrů, postavená okolo roku
1940, ale vnějškově proměněná. V městském archivu se nachází složka
z roku 1940, nazvaná „Stavba domku čp.458/III“.[417]
Ještě dál k západu, v místech kde se ulice blíží Rakovskému potoku, vznikl rozlehlý areál soukromých garážových kójí. Původně se tu rozkládaly zemědělské pozemky. V květnu 1919 souhlasilo zastupitelstvo s tím, aby Bohumil a Anna Čížkovi provedli výstavbu plotu na mezi u obecního pozemku č.kat.300/1 za jatkami tak, aby mohli ohradit své pole č.kat.301, které proměnili výsadbou stromů na ovocný sad.[418] Místo ovocného sadu zde ovšem nyní stojí nevábný komplex svépomocně budovaných a často omšelých garáží, památka na doby, kdy automobily podléhaly korozi při parkování na ulici a kdy proto v okolí měst vyrůstaly podobné garážové areály. Celkem jich tu je 50. Garáže tu zachytila už letecká fotografie z července 1968.[419] Tato ponurá lokalita je vlastně ukázkovým příkladem nedotaženého urbanistického řešení ulic Sládkova, Roháčova a Kollárova, které jsou ze tří stran obklopeny a omezeny podobnými areály. Z východu tuto obytnou čtvrť tísní plocha bývalé továrny Marila, která pak přechází i na severní stranu, kde ji doplňuje areál Správy a údržby silnic a čističky odpadních vod. Na západní straně to jsou bývalá jatka nebo tyto garáže. Výsledkem je, že tato městská čtvrť je odříznutá od údolí Klabavky i od Rakovského potoka a je fakticky slepým ramenem městské sídelní struktury. Zpětně se ukazuje, jak osudným bylo téměř živelné založení několika průmyslových podniků v této tehdy neosídlené části Plzeňského předměstí (plynárna, cukrovar, cementárna, viz výše) ještě za Rakouska-Uherska. Průmysl se tu natrvalo uchytil a znemožnil skutečně kultivovaný rozvoj městského organismu. Soužití průmyslových a obytných okrsků tu bude natrvalo rušivým, nesouladným prvkem.
8.9.2. Technický vývoj Kollárovy ulice a vývoj pojmenování
Někdy v roce 1962 či počátkem roku 1963 byla upravena v Kollárově ulici vozovka.[420] V únoru 1968 doporučil MěstNV projednat s Vnější úpravou města provedení kanalizačních vpustí v Kollárově ulici.[421] V dubnu 1969 se uvádí, že již bylo zajištěno vypracování projektu na kanalizaci v Kollárově.[422] Kanalizaci financoval MěstNV a hodnota díla měla dosáhnout 35 000 Kčs. Provedení prací se plánovalo ještě na rok 1969.[423] Dle zprávy z dubna 1970 bylo během předchozího roku na této akci prostavěno 14 205 Kčs.[424] Úpravu Kollárovy ulice město zařadilo do plánu úprav komunikací na rok 1976.[425] Během roku 1976 utratil MěstNV za úpravu chodníků v Kollárově v ulici 165 000 Kčs (plán 95 000 Kčs).[426]
Nově vzniklá komunikace byla pojmenována Kollárova ulice rozhodnutím zastupitelstva 12. července 1927.[427] Zastupitelstvo tak přijalo návrh rady a obecní okrašlovací komise, kterým se uličních názvů dostalo novým komunikacím v Rokycanech.[428] Od té doby název nebyl měněn.
8.10. Čistička odpadních vod
8.10.1. První plány na výstavbu čističky
U ústí Rakovského potoka do Klabavky, na severním okraji zástavby Plzeňského předměstí, přesněji severozápadně od Roháčovy a Kollárovy ulice, se nachází rozsáhlý areál mimořádného urbanistického a technického významu pro Rokycany. Stojí zde totiž čistička odpadních vod. Na konci 19. století zde hodlalo město postavit areál jatek. Pozemek č.kat.288 proto koupila obec v roce 1897 za 2400 K. Jatky ale vyrostly nakonec přímo u Plzeňské ulice (viz níže). V listopadu 1916 zastupitelstvo odsouhlasilo prodej pozemku za 4978 K zpět do soukromých rukou, rodině Partišových, která vlastnila sousední pole a hodlala je scelit a meliorovat.[429] Na další půlstoletí zůstaly rovinaté louky na jižním břehu Klabavky stavebně nevyužity.
V dubnu 1928 městskou radu informoval starosta o stížnosti okrašlovacího odboru v Dýšině na znečišťování Klabavky. Město konstatovalo, že nemá jinou možnost, než svádět kanály do Klabavky.[430] O výstavbě čističky odpadních vod se v Rokycanech diskutovalo již brzy po 2. světové válce. 13. března 1946 vydal zemský národní výbor přípis, kterým nařizoval obcím s nevyhovujícím odpadovým hospodařením (mimo jiné i Rokycanům) zahájit do 1. března 1947 přípravné práce na vyhotovení projektu čisticí stanice. MNV v Rokycanech se ale proti přípisu odvolal, patrně s tím, že v době poválečné finanční tísně obec nemůže investovat do tak náročných akcí.[431]
8.10.2. Výstavba čističky
Město ale nakonec této investici neuniklo. V 50. letech Rokycany prudce vzrostly z 8 na 11 tisíc obyvatel a silně se zvýšila místní průmyslová produkce. Vyvstala nezpochybnitelná nutnost postavit moderní čističku odpadních vod (dříve uváděno jako „čisticí stanice“). Jinak hrozilo, že splašky z domácností i průmyslové odpadní vody otráví okolí města a povodí Klabavky. Na jaře 1956 vyzvala rada MNV prostřednictvím ONV hrádecké železárny ŽBC, aby urychleně vystavěly vlastní čističku, veškeré odpady totiž přitékaly Padrťským potokem z Hrádku do Rokycan.[432] Pod městem zároveň v té době rostla na řece Klabavce retenční přehradní nádrž, kolaudována v březnu roku 1958 (viz kapitola „Vršíček“).[433] Vodohospodáři nechtěli, aby se kvůli odpadním vodám z Rokycan proměnila v toxické jezero. Pro stavbu čističky odpadních vod (ČOV) byly vybrány vlhké louky severně od jatek, severně od Plzeňské a Roháčovy ulice, v prostoru u soutoku Klabavky a Rakovského potoka. Šlo o parcely č.kat.1488, č.kat.2985, č.kat.297/1, č.kat.291, č.kat.288, č.kat.287, č.kat.284, č.kat.283, č.kat.1487 a č.kat.1454.[434] Měly výhodu, že se nacházely v nejnižším bodě zastavěného území města (což usnadňuje gravitační odtok splašků). Zároveň šlo o pozemky skryté, vzdálené od nejbližší obytné zástavby, tudíž vhodné z hygienických důvodů.
Na zasedání MNV 15. července 1955 se ohlašuje, že ještě téhož roku by měla začít výstavba čisticí stanice.[435] To bylo až příliš optimistické očekávání, ale každopádně v lednu 1956 byl oficiálně určen stavební obvod čističky.[436] Začaly i některé přípravné práce. Směrem od budoucí čističky se začal roku 1957 stavět hlavní kanalizační sběrač, který měl stanici napojit na obecní kanalizační systém. Sběrač začínal u budoucí čističky a pokračoval směrem do města v ose Litohlavské silnice. Roku 1957 se tu mělo prostavět 1 500 000 Kčs.[437] V lednu 1958 už se na výkopech sběrače pilně pracuje.[438] Akci prováděl podnik Stavba silnic a železnic,[439] jinde uváděno Stavby silnic a železnic.[440] V září 1958 město konstatovalo, že investice probíhá dle plánu.[441] V říjnu 1958 se uvádí, že práce stále pokračují.[442] Stejně tak v únoru 1959.[443] V polovině roku 1959 se výstavba kanalizačního sběrače přesunula do úseku od náměstí U Saské brány, podél Soukenické ulice směrem k mostu přes Padrťský potok.[444] Ne všechno ale fungovalo ideálně. Na jednání MěstNV v červenci 1957 se lakonicky konstatuje, že výstavba čističky nezačala, přitom měla být v provozu od 1. prosince 1957.[445] V roce 1957 byl totiž původní projekt z dílny Státního projektového ústavu pod vedením ing. J. Hrušky[446] shledán jako „závadný“. Stavba byla vyškrtnuta z plánu na rok 1958 a celý projekt se přepracovával.[447] Projektová dokumentace fatálně opomenula vzít v úvahu polohu poblíž periodicky se rozvodňujícího koryta Klabavky. Stanice, postrádající protipovodňovou ochranu, by v takovém případě byla při velké vodě vyloučena z provozu a patrně i poškozena se všemi ekologickými i technologickými důsledky.[448] Projektant údajně dostal chybné a neúplné podklady.[449]
Lze si domyslet, že případ „zfušovaného“ projektu je klasickou ukázkou neduhů socialistického plánování. Po následující roky se ČOV stala jakousi lokální fata morgánou. Místní funkcionáři opakovaně tvrdí, že stavba je „jen pár měsíců“ před dokončením. Podle zpráv z roku 1958 měla být zprovozněna roku 1959.[450] V únoru 1959 se zahájení prací na čisticí stanici posouvalo na podzim 1959. Společně s výstavbou kanalizačního sběrače se tu roku 1959 mělo utratit 1 000 000 Kčs,[451] tedy méně než dříve plánované 2 000 000 Kčs.[452] V prosinci 1959 se zahájení výstavby čističky posunuje na rok 1960.[453] V roce 1963 se mluví o otevření až v polovině roku 1964.[454] Zpoždění se přičítá „nedostatku pomocných pracovních sil“. V únoru 1963 doporučil národní výbor masivní nábor víkendových brigádníků na dostavbu čističky.[455] V květnu 1963 patrně nedostatek pracovních sil trvá, protože člen národního výboru Jiří Řepa kritizuje možnost, že by se kvůli tomu výstavba zastavila.[456] Každopádně stavba nabrala další zpoždění. V roce 1964 se termín posouvá na rok 1965 a náklady se odhadují na 5 000 000 Kčs.[457] Je jasné, že rokycanská čistička se stala jednou z mnoha obětí československé ekonomické krize v letech 1962–1963, kdy došlo k závažnému propadu ekonomických ukazatelů a kdy se dokonce musela zrušit 3. pětiletka a její smělé cíle. Do problémů se dostala i zatím hladká výstavba kanalizačních sběračů. V srpnu 1961 je prý tempo prací pomalé kvůli nedostatku pracovních sil (na akci nasazeno jen 11 dělníků a 2 tesaři). Plán na rok 1961 předpokládal do investice vložit 1 500 000 Kčs. Za prvních osm měsíců roku ale bylo prostavěno jen 241 102 Kčs. Prováděcí podnik Stavba silnic a železnic Praha navíc čelil naprostému nedostatku kameninových rour.[458]
Přesto se práce sunuly kupředu. V září 1965 se očekává ještě před koncem roku dohotovení čističky odpadních vod.[459] V listopadu 1965 je stavba prakticky hotova. V nejbližší době se očekává start zkušebního provozu.[460] Čistička byla nakonec uvedena do zkušebního provozu 20. prosince 1965, a to na omezené jednoleté období.[461] Rozpočet na její výstavbu dosáhl 8 000 000 Kčs.[462] Podle jiného pramene hodnota stavby činila cca 5 000 000 Kčs.[463] Další dobový pramen hovoří o hodnotě stavby 8 158 000 Kčs.[464]
Hlavní brána (foto z r. 2004) a příjezdová komunikace jsou umístěny na severovýchodě areálu, do kterého je přístup veden po asfaltové silnici z Litohlavské ulice od jižního předpolí mostu přes Klabavku. V době zprovoznění ČOV na ni nebylo napojeno zdaleka celé město. Do čističky byla zaústěna pouze kanalizační síť z okolí podniku Marila, dále oblast napojená na hlavní sběrač podél Padrťského potoka až k Jirchářské ulici (u dnešního zimního stadionu) a konečně oblast napojená na sběrač podél železniční trati (včetně Družstevní ulice).[465] Dokončení „soustavné kanalizace“ se v Rokycanech plánuje až na rok 1967.[466] V roce 1965 ještě probíhá výstavba hlavního sběrače u jižního břehu Padrťského potoka, od mostu v Pražské ulici směrem na Práchovnu.[467] V tomto úseku se pracovalo i v červnu 1966.[468] V únoru 1967 již je úsek na Práchovnu uváděn coby dohotovený, zároveň prý došlo mimo plán k výstavbě kanalizační větve podél Tomáškovy ulice na Pražském předměstí.[469] Vzhledem k této rozestavěnosti kanalizace i čističky se v prvních letech provozu objevovaly odstávky a výpadky. V listopadu 1967 kritizuje tuto skutečnost na zasedání MěstNV Josef Kebrle. Kvalita vody v Klabavce je podle něj opakovaně narušována.[470] Teprve v roce 1967 byla povolena výstavba poslední fáze hlavního kanalizačního řadu „na polovině průjezdní trasy Plzeň-Praha a na křižovatce u Střelnice na trase Praha-Plzeň“.[471]
8.10.3. Pozdější přestavby čističky (intenzifikace)
Původní projekt počítal s dvouetapovou výstavbou ČOV, realizace se ale dočkala jen první etapa. Ani s novou čističkou problémy s odpadními vodami v Rokycanech neustaly. Čistička byla koncipována pro 26 000 ekvivalentních obyvatel a pro přítok splašků 75 litrů/sec.[472] V následujících desetiletích se ale postupně proměňovaly technické parametry a normy, počet obyvatel města rostl a s tím i kapacitní nároky na ČOV, rovněž se projevilo běžné opotřebení některých komponentů čističky. Už na konci 80. let 20. století narazila ČOV na výkonnostní strop a další rozšiřování města bylo podmiňováno její celkovou rekonstrukcí.[473] Například podmínkou pro realizaci sídliště Pod Kostelem (1984–1987) bylo zvýšení účinnosti čističky.[474]
Když první popřevratový starosta Rokycan (oficiálně ještě „předseda městského národního výboru“) Václav Beneda v roce 1990 inventarizoval chystané stavební akce, neopomněl zdůraznit, že jednou z priorit je rozšíření ČOV. Spolu s novým vodovodem ze Strašic mělo jít o jednu z největších investic konce 20. století, s odhadovaným rozpočtem 100 000 000 Kčs.[475] V září 1995 zastupitelstvo na mimořádném zasedání rozhodlo použít 1 150 000 Kč z rozpočtového přebytku za rok 1995 na rekonstrukci čističky.[476] V roce 1996 došlo k rekonstrukci areačního systému aktivačních nádrží.[477] To však byly jen dílčí změny, na celkovou opravu se muselo několik let čekat. Jen projektová dokumentace pro zahájení celkové rekonstrukce čističky přišla město na miliony. V roce 1999 se kvůli tomu musel upravit rozpočet města, když bylo nutné položku výdajů navýšit o 1 500 000 Kč. Omezily se kvůli tomu výdaje na rekonstrukci kanalizace v Komenského ulici a na sanaci skládky v Němčičkách.[478] V druhé polovině roku 2000 se konečně začalo, oficiálně se investice nazývala „intenzifikace ČOV“, šlo o její technologickou modernizaci, vylepšení a zvýšení kapacity čištění. Akci prováděla firma S+H.[479] Dále firmy IPS Skanska a Arko.[480] V únoru 2002 zastupitelstvo souhlasilo s rozšířením investice o plynojem s náklady 6 277 268 Kč (z toho 5 873 018 Kč vlastní stavba a 404 250 Kč projekt). Zároveň schválili zastupitelé úhradu víceprací, a to u firmy S+H: objekt SO 06 (nitrifikační nádrž) – 2 097 613 Kč, objekt SO 08 (dosazovací nádrže) – 1 325 106 Kč, objekt SO 10 (trubní rozvody) – 117 688 Kč, objekt SO 13 (provozní budova) – 1 384 528 Kč, objekt SO 15 (vodovodní přípojka) – 78 696 Kč, objekt SO 16 (plynovodní přípojka) – 36 058 Kč, objekt SO 23 (úprava mezideponie) – 195 792 Kč. Celkem tedy 5 235 481 Kč. Pro firmu IPS Skanska schváleny následující vícepráce: objekt SO 05 (čerpací stanice) – 101 353 Kč, objekt SO 06 (nutrifikační nádrž) – 451 524 Kč, objekt SO 08 (dosazovací nádrže) – 330 852 Kč, objekt SO 10 (trubní rozvody) – 35 114 Kč, VN (kompletační činnost) – 157 500 Kč. Celkem tedy 1 076 343 Kč. Vícepráce nárokované firmou IPS Skanska dále zahrnovaly: projektovou dokumentaci pro objekt PS 06 (změna koncepce trafostanice a kabelových rozvodů) – 103 530 Kč. Další vícepráce v celkové hodnotě 291 585 Kč pro firmu IPS Skanska se týkaly objektu PS 03 (biologické čištění a čerpací stanice) – 22 260 Kč, objektu PS 04 (kalové a plynové hospodářství) – 73 500 Kč, objektu PS 05 (energetické využití bioplynu) – 63 420 Kč, objektu PS 07 (SŘTP) – 41 160 Kč, objektu SO 06 (nitrifikační nádrže) – 17 220 Kč, objektu SO 09 (kalové a plynové hospodářství) – 16 695 Kč, objektu SO 13 (provozní budova) – 44 520 Kč a objektu SO 14 (energocentrum) – 12 810 Kč. Firmě ARKO schválili zastupitelé vícepráce na objektu PS 03 (biologické čištění) za 948 087 Kč.[481] V dubnu 2002 zastupitelé zvýšili v rámci úpravy rozpočtu investice do ČOV o 610 000 Kč na trafostanici.[482] V květnu 2002 pak zastupitelstvo schválilo uzavření smlouvy se ZČE, a. s. Plzeň na vybudování přívodních kabelů k trafostanici a s vedením přívodních kabelu dle varianty č. 1 (přes pozemky společnosti Revos Rokycany). Město se na této akci mělo podílet sumou 188 622 Kč.[483]
Práce trvaly do prosince roku 2003, od počátku roku 2004 započal zkušební provoz, který měl trvat zhruba jeden rok.[484] Původně se náklady na ČOV odhadovaly na 92 652 000 Kč. Město získalo významné spoluinvestory, stát poskytl účelovou dotaci 35 207 000 Kč, Českomoravská záruční a rozvojová banka bezúročnou půjčku 35 000 000 Kč (financována Evropskou investiční bankou), zbylých 32 445 000 Kč mělo zaplatit město.[485] Tento rozpočet byl ovšem podstatně překročen, zejména kvůli povodním, které se v srpnu 2002 prohnaly areálem.[486] Velká voda dokonce asi o 30 cm nadzdvihla jednu z dosazovacích nádrží. Bezprostředně po povodních bylo provizorně spuštěno mechanické čištění, ale biologické čistění nějaký čas nefungovalo. Starosta Oldřich Kožíšek tehdy vyzval občany, aby minimalizovali produkci odpadních vod a aby do kanalizace nevypouštěli složitější chemické látky.[487] Problém nastal i s odvozem kalu. Ten se dosud vozil do plzeňského úložiště, které ovšem povodně rovněž vyřadily.[488] Firma S+H před povodněmi plánovala, že práci na ČOV dokončí dříve než plánováno. Po povodních naopak požádala o sedmiměsíční prodloužení termínu. S tím zastupitelstvo v březnu 2003 souhlasilo, ale jen pod podmínkou, že firma prodlouží záruční lhůtu na své dílo ze 72 měsíců na 78.[489]
Druhým důvodem proč se rozpočet na intenzifikaci nafoukl, byly četné vícepráce, které si stavební firma nechala proplatit. Projekt se postupně „za chodu“ doplňoval. V březnu 2003 zastupitelé odsouhlasili nákup nového frekvenčního měřiče do čističky za 155 380,20 Kč.[490] Dne 7. dubna 2003 se na mimořádném zasedání městské rady nad opakovanými revizemi projektu i rozpočtu mnozí radní pozastavovali a rozhodli požadované vícepráce prověřit externí firmou.[491] V dubnu 2003 ovšem zastupitelstvo odsouhlasilo další vícepráce, tentokrát 542 672 Kč za doplnění kotelny a 241 341 Kč za strojovnu plynojemu.[492] V květnu 2003 následovaly další úpravy rozpočtu. Konkrétně vícepráce za rok 2002 ve výši 343 210 Kč a méněpráce za rok 2002 384 297 Kč a část vícepráci za rok 2003 (1 208 287 Kč). Zastupitelé odmítli vícepráce nárokované kvůli údajné jiné hmotnosti potrubí v technologických objektech PS 03 a PS 04 ve výši 2 578 802 Kč.[493] V květnu 2003 rovněž zastupitelé odsouhlasili zahájení další dodatečné investice, a to statické zabezpečení koruny a celkovou sanaci dosazovacích nádrží s náklady 615 540 Kč. Rekonstrukci dosazovacích nádrží podpořil Státní fond životního prostředí, který městu přidělil 6 968 000 Kč.[494] Zároveň zastupitelé posunuli termín dokončení intenzifikace ČOV na 30. září 2003 s tím, že do 30. listopadu 2003 se ještě měly provádět dokončovací terénní nebo parkové práce.[495] V červenci 2003 zastupitelstvo na intenzifikaci ČOV v rámci úpravy obecního rozpočtu převedlo 5 850 000 Kč. I na tomto zasedání pokračovala vlna dodatečných výdajů, které byla obec nucena odsouhlasit. Nyní šlo o provedení sanace usazovací nádrže dle varianty č. 3 s náklady 1 068 973,70 Kč, výstavbu 2 nových šachet u usazovací nádrže za 99 768 Kč a opravu vnějšího pláště vrchlíku vyhnívací nádrže VN 1 za 588 077 Kč. Dále byl schválen nový balík víceprací za roky 2002 a 2003, konkrétně vícepráce 429 511 Kč a méněpráce 38 394 Kč a některé menší položky.[496] V srpnu 2003 přibyly vícepráce za 33 968 Kč a méněpráce za 66 526 Kč. Zastupitelstvo zároveň projednalo snížení nákladů za opravu dosazovací nádrže DN2 o 469 759,50 Kč na 4 716 594,50 Kč.[497] Listopadové zasedání zastupitelstva v roce 2003 přineslo schválené vícepráce kvůli úpravám objektu SO 17 – zpevněná plocha v hodnotě 801 745 Kč a za osazení kanalizačního šoupěte v hodnotě 41 475 Kč a další vícepráce za 130 257 Kč (méněpráce za 327 287 Kč). Stavební firma S+H ovšem městu jako formu vyrovnání navrhla, že provede dle potřeb obce stavební práce v ceně 580 000 Kč zadarmo.[498]
Nakonec vyšla intenzifikace čističky na 106 500 000 Kč. Během stavby se navíc město rozhodlo postavit zároveň v ČOV nový plynojem za 8 684 000 Kč[499] Na plynojem dostalo město státní dotaci 6 500 000 Kč.[500] Umožňoval lapat bioplyn z kvašení odpadních kalů, přičemž z plynu se vyráběla elektřina, zpětně používaná na zahřívání kalu.[501] V souhrnu dosáhly náklady 115 000 000 korun a šlo o největší investici, kterou město v polistopadové éře realizovalo. V září 2003 vybrali radní společnost VOSS Sokolov na zabezpečení spouštění plynojemu v ČOV do provozu.[502] V dubnu 2004 se celkové náklady na intenzifikaci čističky udávají na 107 000 000 Kč (o 16 000 000 Kč víc než předpokládal původní rozpočet).[503] Po dokončení hlavních technologických částí proběhlo v areálu čističky asfaltování komunikací a stavba nového oplocení.[504] V listopadu 2003 zahájila čistička zkušební provoz.[505]
Projekt intenzifikace ČOV byl ještě v roce 2004 na základě předpisů EU rozšířen o technologii na srážení fosforu. Šlo o investici vyvolanou zpřísněnými normami. Musela být dokončena do roku 2006. Náklady činily předběžně na 1 000 000 Kč. V rozpočtu na rok 2004 na to obec vyčlenila 600 000 Kč.[506] Město na to získalo od Plzeňského kraje dotaci 1 200 000 Kč, přičemž celkové náklady jsou v říjnu 2004 uváděny na 1 834 000 Kč.[507] Projektovou dokumentaci vypracovala pražská firma Hydroprojekt CZ, a. s., která navrhovala celou intenzifikaci ČOV. Jen dokumentace na srážení fosforu přišla na 252 280 Kč.[508] V březnu 2004 schválilo zastupitelstvo přijetí daru ve výši 1 500 000 Kč od společnosti VOSS Sokolov (provozovatel rokycanské vodovodní sítě), určeného právě na výstavbu technologie chemického srážení fosforu.[509] Práce začaly na podzim 2004.[510] Dle závěrečného účtu obecního hospodaření během roku 2004 město utratilo v ČOV (zejména na technologii srážení fosforu) 3 517 880 Kč (původně plánováno 3 518 000 Kč). Do této sumy jsou ale zahrnuty i dotace, které město získalo. Plzeňský kraj poskytl investiční dotaci 120 000 Kč.[511] Již dříve, 25. září 2001 zastupitelé odsouhlasili dodatečnou výstavbu nové trafostanice v areálu.[512]
Čistička je po provedení intenzifikace schopna obsloužit populaci 25 000 lidí, saturovala tedy potřeby Rokycan na příští desítky let, což je klíčový předpoklad růstu města.[513] Investice ale ani po dokončení hlavní fáze intenzifikace ČOV neustaly. Už roku 2004 se kromě technologie na odstranění fosforu mluví i o zařízení na lapání dusíku. V srpnu 2004 měla radnice, po uplynutí poloviny lhůty zkušebního provozu čističky, jednat o investicích do dusíku, s předběžnými náklady 2 500 000 Kč. Město hodlalo co nejvíc financí získat z evropských i státních dotací.[514] V návrhu obecního rozpočtu na rok 2006 figurovala položka na odstranění dusíku v čističce odpadních vod.[515] Dne 13. března 2006 na základě výběrového řízení získala tuto zakázku firma S&H, s. r. o. z Prahy za 1 662 072 Kč, s termínem dokončení do 20. července 2006. Práce nakonec byly hotovy už 13. července 2006 a firma dodržela cenu.[516] Dne 30. května 2006 rozhodlo zastupitelstvo použít na tuto investici 432 535 Kč získaných od VOSS Sokolov, za to že jí město od 1. dubna 2001 do 31. srpna 2005 povolilo odklad plateb za znečištění povrchových vod prováděním intenzifikace ČOV.[517] Dne 3. října 2006 jednalo zastupitelstvo o změně obecního rozpočtu. 34 000 Kč ušetřených při opravě tribuny zimního stadionu bylo přesunuto na odstranění dusíku v čističce, konkrétně na pořízení projektu a na stavební dozor. Kromě toho na tuto akci obdrželo město dotaci ve výši 700 000 Kč.[518]
V roce 2006 požádalo město Pozemkový fond o bezúplatný převod parcely č.kat.1487 o ploše 1114 čtverečních metrů od státu do vlastnictví obce. Pozemek byl zamýšlen pro budoucí rozšíření čističky odpadních vod. Nacházel se západně od areálu ČOV, mezi Rakovským potokem a dálničním přivaděčem. 15. května 2006 se věcí zabývala rada a souhlasila s podáním žádosti. Věc ovšem muselo oficiálně přijmout za svou i zastupitelstvo.[519]
Koncem května 2006 zasáhly Rokycany další povodně. I tentokrát byla postižena i čistička odpadních vod, byť ne tak dramaticky jako roku 2002. Město muselo v následujících měsících investovat do čištění nádrží v ČOV.[520] Škody se odhadovaly na více než 1 000 000 Kč.[521] Dle stavu k 9. červnu 2006 už čistička částečně funguje a následující týden se očekávalo obnovení provozu.[522] Zastupitelstvo Plzeňského kraje z 5. června 2007 přidělilo městu Rokycany dotaci 20 000 Kč na protipovodňovou ochranu areálu čističky.[523] Ve výběrovém řízení získala zakázku na projektovou dokumentaci protipovodňových opatření v ČOV firma Šindlar, s. r. o. z Hradce Králové za 358 440 Kč, s termínem dokončení do 30. června 2008. V roce 2007 tak práce na této zakázce nebyly dokončeny.[524] Dne 13. srpna 2007 schválilo zastupitelstvo podmínky pro přidělení dotací na ekologické projekty pro rok 2007, mimo jiné i na protipovodňová opatření v ČOV.[525] Dne 24. září 2007 odsouhlasilo zastupitelstvo města úpravu rozpočtu na rok 2007 a přesunulo částky ušetřené na rekonstrukci Štefánikovy a Korejské ulice na Rašínově (1 500 000 Kč), na rekonstrukci Boreckého rybníku v Borku (2 380 000 Kč) a na dokončení infrastruktury v nových kasárnách (145 410 Kč) na jiné investice. Mimo jiné i na protipovodňová opatření v ČOV, kam zastupitelé přesunuli 600 000 Kč.[526] V rozpočtu na celý rok 2007 tak město na projekt protipovodňové ochrany čističky počítalo s částkou 600 000 Kč, z čehož nakonec utratilo jen 271 410 Kč.[527] Provedení akce „protipovodňová opatření ČOV“ odsouhlasila rada na své schůzi 17. ledna 2008.[528]
V roce 2013 započala oprava technologie provzdušňování v čističce odpadních vod. Investici v hodnotě cca 14 000 000 Kč prováděla klatovská firma K & K technology, s termínem dokončení do roku 2014.[529] V lednu 2021 se jako jedna z nejvýznamnějších, nově zahajovaných investičních akcí města pro rok 2021, uvádí i rekonstrukce čističky.[530] Na schůzi v dubnu 2021 přidělili radní zakázku na zpracování projektu rekonstrukce a intenzifikace ČOV v Rokycanech firmě Vodohospodářský rozvoj a výstavba a. s. z Prahy za 1 996 500 Kč včetně DPH.[531] Zároveň krátce poté, na schůzi v srpnu 2021, rada schválila i zadání zakázky na revizi vyhnívací nádrže VN 11° s nasazeným plynojemem v areálu čističky firmě Vodohospodářská společnost Rokycany za 2 833 040 Kč bez DPH.[532] V březnu 2022 odsouhlasilo zastupitelstvo zařazení částky 16 milionů Kč do obecního rozpočtu na opravu usazovací nádrže se shrabovacím zařízením a výměnu zařízení na lisování kalu v areálu čističky, přičemž zároveň souhlasilo s podáním žádosti o dotaci.[533] Radní v červenci 2022 rozhodli přidělit zakázku na rekonstrukci a intenzifikaci ČOV firmě Medmes za 15 378 141,03 Kč bez DPH.[534] Tato akce proběhla během roku 2023. Šlo o jakousi nultou etapu chystané generální rekonstrukce ČOV (viz níže). Vyvolala ji porucha zařízení na odvodnění kalu a shrabovacího zařízení usazovací nádrže. Zároveň byla realizována výměna zařízení na odvodnění kalu a rekonstrukce chemického hospodářství, konkrétně skladování a dávkování síranu železitého.[535]
Areál čističky je poměrně nevýhodně napojen dopravně pouze na Litohlavskou ulici, čímž je veškerá doprava, včetně těžké stavební techniky při četných rekonstrukcích tohoto komplexu vyvedena do klidové obytné zóny u Litohlavského mostu. V červnu 2022 proto odsouhlasilo zastupitelstvo zařadit do rozpočtu na rok 2022 600 000 Kč na vyhotovení projektu propojení ulic Litohlavská a Arbesova. Záměr počítal s výstavbou místní komunikace, jež by odbočila z dálničního přivaděče (Arbesova ulice) a napojila areál čističky i nedaleký areál Správy a údržby silnic čp.773/III v Roháčově ulici.[536] V dubnu 2023 městská rada schválila prodloužení termínu pro vypracování projektu na propojení Arbesovy ulice a ČOV do 15. prosince 2023. Na projektu pracoval ateliér D Projekt Plzeň Nedvěd, s. r. o. z Útušic.[537]
V dubnu 2024 starosta Tomáš Rada zmiňuje, že jednou z hlavních městských investic blízké budoucnosti bude celková rekonstrukce ČOV.[538] Už v listopadu 2023 radní zadali zakázku na zpracování projektové dokumentace firmě Vodohospodářská společnost Rokycany, s. r. o. za 1 700 000 Kč bez DPH.[539] Podle prohlášení starosty z ledna 2025 měla generální rekonstrukce ČOV započít ještě během roku 2025 s tím, že bude probíhat několik let. Pro rok 2025 se počítalo v rámci 1. etapy s výdaji obecního rozpočtu 35 000 000 Kč.[540] V březnu 2025 skončilo výběrové řízení a oprava čističky byla zadána firmě VHS stavby, a. s. Akce měla začít v dubnu 2025. Celkové náklady se vyčíslovaly na 147 000 000 Kč bez DPH a práce měly být rozvrženy do čtyř etap, z nichž každá by přišla na řadu v jednom roce. Dokončení rekonstrukce se plánovalo na rok 2028. Investice měla po více než 20 letech od poslední generální opravy obnovit základní komponenty a technologie ČOV a také snížit provozní náklady. Součástí projektu byla i výstavba fotovoltaické elektrárny o výkonu 80 kWp. Dále rekonstrukce vyhnívacích nádrží, včetně technologie ohřevu a homogenizace kalu, což mělo zvýšit produkci bioplynu, který následně ČOV používá k výrobě elektřiny a tepla.[541] Staveniště bylo předáno 23. dubna 2025. Zhotovitelem byla Společnost pro ČOV Rokycany, v níž se sdružily tři firmy, VHS stavby coby hlavní správce a pak Medmes, s. r. o. a Bagger BS, s. r. o.[542]
8.11. Arbesova ulice
8.11.1. Zástavba v pravobřežní části Arbesovy ulice
Vrátíme-li se na Plzeňskou ulici a pokračujeme-li po ní západním směrem, dostaneme se do prostoru, kde ulici přetíná Rakovský potok (lidově Rakováček). Plzeňskou ulici tu zároveň s ním kolmo křižuje Arbesova ulice. Ta vede po obou březích tohoto potoka.
Uliční frontu pravobřežní sekce Arbesovy ulice otevírá objekt čp.399/III, veterinární středisko, otevřené v prosinci 1979 (foto z r. 2003). Hodnota stavby tehdy dosáhla 2 000 000 Kčs, odpracováno tu bylo téměř 2000 brigádnických hodin. Součástí velkoryse pojaté stavby byla ordinace, zasedací síň, ekonomický a řídící útvar veterinární služby, čekárna a v suterénu laboratoř.[543] Odbor výstavby a územního plánování MěstNV rozhodnutí o stavbě veterinárního střediska vydal roku 1977.[544] Architektonicky jde o nepříliš nápaditý kvádr, který ovšem vhodně zaplnil dosud nevyužitou parcelu u křižovatky u jatek na exponovaném nároží Arbesovy a Plzeňské ulice. Patrový objekt má plochou střechu. Koncem roku 2006 prošel rekonstrukcí fasády. Původní socialistickou šeď nahradil barevný plášť v pastelových barvách. Koncem prosince 2006 již oprava hotova.[545]
Na pravém břehu Rakovského potoka v Arbesově ulici stojí skupina převážně prvorepublikových rodinných domů. V červenci 1927 posuzovalo zastupitelstvo návrh na parcelaci zdejšího pozemku č.kat.333/1, který vyplňoval prakticky celou dnešní pravobřežní stranu ulice. O parcelaci na stavební místa požádali manželé Jan a Alžběta Zíkovi. 1. června 1927 se konalo parcelační řízení. Bylo stanoveno, že zde vznikne 6 stavebních míst, k nimž bude nutno přidat i část pozemků č.kat.334 a č.kat.332/1. Regulační čára na jižní straně řešené lokality byla stanovena v odstupu 10 metrů od okraje železniční trati. Regulace řešila zástavbu celé uliční fronty od Plzeňské ulice až k železniční trati. Zástavbu měly tvořit volně stojící vily.[546] V červnu 1927 radní zastupitelstvu doporučili parcelaci č.kat.331/1 pro J. Zíku povolit.[547] Stavební parcela číslo I na jižním konci uliční řady měla mít severní stranu dlouhou 32,2 metrů a západní stranu 20,35 metrů a plochu 829 čtverečních metrů. Následovala by stavební parcela číslo II, orientovaná k západu, tedy do nynější Arbesovy ulice, o rozměrech 13,93 x 10,68 metrů a ploše 866 čtverečních metrů. Další stavební parcela číslo III rovněž otočená k západu, plocha 954 čtverečních metrů. Také parcela číslo IV otočená k západu, o délce 22,63 metrů a ploše 882 čtverečních metrů. Následovala stavební parcela V, rohová, západní strana 33,7 metrů, severní strana 18,15 metrů, 759 čtverečních metrů (nutno pro ni bylo zabrat část pozemku č.kat.336/1 a č.kat.334 a část vozové cesty č.kat.2775). Konečně rohová stavební parcela číslo VI přiléhající na severu k erární silnici měla mít délku 18,15 metrů a plochu 650 čtverečních metrů (bylo ale nutno pro ni zabrat kromě uvedených cizích pozemků i pozemek č.kat.332/1). Právě podél Plzeňské silnice (nynější Plzeňské ulice) mělo dojít k nejvýraznějším regulačním zásahům. Kromě uvedené výměny pozemků mělo dojít i ke zrušení starobylé polní cesty č.kat.2775, která se právě zde od Plzeňské silnice odpojovala a ve velice ostrém úhlu vedla dále, prakticky podél ní směrem přes Rakovský potok a do prostoru dnešní ulice U Stromovky (viz níže). V parcelačním návrhu se uvádělo, že veřejnou cestu č.kat.2775 lze postupně od Plzeňské silnice zavážet tak, aby nebyly přívalem vody poškozeny sousední pozemky. Město zároveň konstatovalo, že stavební místa jsou odlehlá a že zatím se jedná o reálnou zástavbu jen jedné z parcel. Proto se tu dle vyjádření města neměla v dohledné době zřizovat kanalizace, vodovod ani elektřina a obec neplánovala upravovat ani komunikaci. V průběhu vyřizování parcelace uvedla Terezie Balejová, majitelka č.kat.332/1, že souhlasí s výměnou pozemků jen, když i jí bude umožněna parcelace (šlo o pruh pozemků východně o č.kat.333/1, zhruba v prostoru dnešní zástavby podél západní strany Roháčovy ulice, v úseku jižně od Plzeňské ulice). František Kraft, majitel č.kat.334 s nutnou výměnou pozemků souhlasil. Zastupitelstvo města proto záměr schválilo.[548] V září 1930 konstatovala městská rada, že od V. Berana byla převzata cesta vedoucí přes pozemek č.kat.344/2, zřízená jako náhrada za zrušenou cestu č.kat.2775/1.[549]
Představitelé města měli pravdu, že lokalita byla spíše odlehlá, přesto tu brzy došlo k výstavbě několika rodinných domů. Vedle budovy veterinárního střediska stojí dům čp.383/III. Tento patrový objekt se stanovou střechou a do ulice obráceným zděným vikýřem v obytném podkroví 1. patra pochází z 30. let 20. století. 14. dubna 1932 radní vydali stavební povolení pro J. a A. Kouckých na rodinný dům na pozemku č.kat.333/6 a na vodovodní přípojku k domu.[550] Dne 8. září 1932 J. a A. Koutských obdrželi obývací a užívací povolení na rodinný dům č.kat.333/6.[551] Dům se dochoval v původním stavu do současnosti. Vedlejší mohutný dům čp.251/III je patrový s půdou v podkroví 2. patra. Střecha je stanová, do ulice hledí plochý zděný vikýř ve tvaru trojúhelníku. Tomáš Šimánko získal povolení na výstavbu obytné budovy a chlívce už 3. září 1918. Stavba ale patrně po poválečnou nouzi nezačala, protože Tomáš a Barbora Šimánkovi obdrželi stavební povolení na rodinný dům opět 24. listopadu 1927.[552] Dne 29. listopadu 1927 povolení na dům na parcele č.kat.333/5 majitelů Tomáše a Barbory Šimánkových odsouhlasila i městská rada.[553] Stavba dle projektu Václava Včaly prošla kolaudací 8. září 1928.[554] Městská rada o tom jednala 7. září 1928.[555] Dne 10. srpna 1932 T. a B. Šimánkovi získali povolení na přístavbu patra podle plánů Václava Lopaty z Milínova.[556] Dne 11. srpna 1932 odsouhlasila povolení pro T. a B. Šimánkovy na nástavbu patra na čp.251/III i rada města.[557] Nástavba prošla kolaudací 6. prosince 1932.[558] Městská rada vydala užívací a obývací povolení pro T. a B. Šimánkovy na nástavbu patra na čp.251/III 9. prosince 1932.[559] Dům si dodnes zachoval téměř intaktní podobu. Sousední dům čp.250/III je patrová vilka s mansardovou střechou a do ulice obráceným vikýřem s balkonem v obytném podkroví v 1. patře. Oba posledně jmenované domky pocházejí z 20. let 20. století a jsou bezprostředně spojeny s výše uvedenou žádostí o parcelaci. V červnu 1927 rada povolila Janu a Alžbětě Zíkovým stavbu rodinného domu na č.kat.331/1.[560] Ti tu pak skutečně postavili domek čp.250/III. Dne 30. června 1927 rozhodla rada, že obecní spořitelně se poskytne záruka za úvěr 30 000 Kč povolený J. a A. Zíkovým na stavbu rodinného domu na č.kat.333/1.[561] Dne 16. prosince 1927 rada vydala obývací povolení J. Zíkovi na rodinný dům na parcele č.kat.333/4.[562] Slohově i dobou vzniku se tyto domy neodlišují od nedalekého Rašínova. V roce 1940 město projednalo výkup části pozemku č.kat.333/1 od Jana a Anny Zíkových, majitelů čp.250/III, na otevření nové ulice. Při parcelaci č.kat.333/1 schválené v roce 1927 (viz výše) totiž Zíkovi poskytli obci nad rámec bezplatné povinnosti i 415 čtverečních metrů plochy na trasování nové ulice. Hodnota pozemku byla vyčíslena na 1732,50 K. 7. září 1939 městská rada doporučila ke schválení odkup a v únoru 1940 to schválilo i zastupitelstvo.[563]
Na parcele nejblíže náspu železniční trati vyrostl ještě na přelomu 60. a 70. let 20. století rodinný dům čp.658/III, ukázka dobového stavitelství, podobný tzv. „šumperáku“. Je to patrová stavba s pultovou, dozadu se snižující střechou. Původní podoba ale byla korigována pozdějšími úpravami, které poněkud stírají socialistický design. Letecké snímkování z poloviny října 1967,[564] stejně jako letecká fotografie z července 1968 ukazuje, že výstavba domu ještě nezačala. Byla tu jen stavebně nevyužitá parcela.[565] Na snímkování z června 1972 lze vidět dokončenou či dokončovanou stavbu.[566]
8.11.2. Zástavba v levobřežní části Arbesovy
ulice
Parcelace levobřežní Arbesovy ulice začala rovněž za první republiky. Na křižovatce u jatek tu vyrostl v polovině 30. let vysoký objekt čp.386/III, dvoupatrová vila s obytným podkrovím v 2. patře, stojící na zvýšeném suterénu. Dům zakončuje složitá střecha s různými vikýři. 27. května 1932 získal Josef Beneš stavební povolení na rodinný dům na č.kat.984.[567] Počátkem června 1932 pak městská rada rozhodla, že k novostavbě J. Beneše na č.kat.984 se prodlouží vodovod.[568] Obývací a užívací povolení na rodinný dům na č.kat.984 získal J. Beneš 27. října 1932.[569] Na vedlejším pozemku stojí rodinný domek čp.671/III z počátku 70. let 20. století. Dle snímkování z června 1969 se tu prostírala jen stavebně nevyužitá zahrada.[570] Letecká fotografie z června 1972 už zde zachytila dokončený či dokončovaný rodinný dům včetně střechy.[571] Patrový objekt s plochou střechou prošel počátkem 21. století rekonstrukcí, která ho zbavila estetiky období normalizace. Dále k jihu stojí prvorepubliková vilka čp.363/III. Podle čísla popisného by se zdálo, že vyrostla už v 1. polovině 30. let 20. století, ale ve skutečnosti vznikla až koncem dekády. Na leteckém snímku z července 1938 ještě neexistovala.[572] V městském archivu se nachází složka z roku 1939, nazvaná „Stavba domku čp.363/III“.[573] Je to menší patrová stavba s obytným podkrovím v 1. patře a polovalbovou střechou, užší štítovou stěnou otočená do ulice.
Zajímavou historii má za sebou sousední dům čp.797/III z doby okolo roku 1980. Architektonicky nepříliš hodnotná patrová stavba s plochou střechou, typická pro normalizační éru. Letecké snímkování z července 1978 ukazuje hrubou stavbu, patrně včetně střechy.[574] Soukromý dům byl zkonfiskován komunistickým režimem, protože majitel (pan Balvín) emigroval na Západ. 19. února 1985 rozhodl MěstNV přidělit konfiskát pro zdravotnické účely. Do správy města dům přešel 1. března 1985.[575] V říjnu 1985 se plénum MěstNV seznámilo s opravou objektu na Plzeňském předměstí, který měl sloužit jako dětské zdravotní středisko s tím, že v zimním období 1985/86 měla proběhnout úprava objektu s plánovanými náklady 250 000 Kčs.[576] V říjnu 1986 se uvádí, že v čp.797/III pokračují adaptační práce na zřízení dětské poradny.[577] V lednu 1987 se zde otevřelo dětské zdravotní středisko.[578] Podle kroniky města se tak ale stalo už koncem roku 1986.[579] Rovněž dobové prameny mluví o otevření 29. prosince 1986.[580] Po roce 1989 byl dům vrácen původním majitelům a lékařská ordinace se musela vystěhovat. K obytnému účelu už se ale dům nevrátil. V květnu 1993 tu začala firma Alfa Medica budovat výrobnu léků. Stavební práce prováděla firma Ross. V rámci přestavby prodělala vila rozšíření o zadní trakt, včetně opulentního půlkruhovitého přístavku na jihozápadním nároží, a v zadním traktu i mírně zvýšena. Přestavba měla být hotova do podzimu 1993.[581] Dne 6. srpna 2008 začalo společné územní a stavební řízení na úpravy čp.797/III a přístavbu skladového a technického zázemí dle žádosti firmy Wake, s. r. o. Na 12. září 2008 bylo naplánováno veřejné ústní jednání.[582] Dne 15. září 2008 pak MÚ vydal územní rozhodnutí a stavební povolení. Podle předloženého projektu měla být přístavba stávajícího výrobního objektu firmy Wake provedena jako dvoupodlažní bez podsklepení, s pultovou střechou. Mělo jít o zděný objekt s železobetonovými stropy. Součástí investice bylo i vybudování zpevněné parkovací plochy s příjezdovou komunikací. Nový objekt měl sloužit jako technické, skladové, administrativní a zaměstnanecké zázemí stávajícího podniku umístěného v původním objektu. Počítalo se zároveň s demolicí zahradního domku če.4, garáže s dílnou a venkovního obezděného schodiště. Novostavba měla zasáhnout na pozemky č.kat.337/6, č.kat.947/1, č.kat.947/4, č.kat.947/5 a č.kat.973/1 a na stavební parcely č.kat.3198, č.kat.3199 a č.kat.4721. Termín dokončení byl stanoven do 31. prosince 2008.[583] Akce pak skutečně proběhla. Kvalitně řešená rekonstrukce změnila původní rodinný dům k nepoznání. Jedná se nyní o komplex komerčních budov. Na nároží ulice Arbesovy a U Kolejí mu ustoupila přízemní chatka če.4. Šlo o drobnou stavbu se sedlovou střechou. Byla to ukázka nouzového charakteru původní zástavby této lokality, postupně vytlačované běžnými rodinnými domy.
8.11.3. Technický vývoj Arbesovy ulice a vývoj jejího pojmenování
V prosinci 1927 schválilo zastupitelstvo výpůjčku 5 339 908 Kč z obecního lesního rezervního fondu na mimořádný rozpočet na rok 1927. Mezi investicemi zařazenými do mimořádného rozpočtu na rok 1927, které se teprve měly realizovat, se uvádí i stavba cesty u domků na Plzeňské silnici za 30 000 Kč (z toho 10 000 Kč měla pokrýt výše uvedená půjčka).[584] V červenci 1928 jedná zastupitelstvo o výsledku intervence, kterou zástupci města vedli u zemského správního výboru a kde bylo město postaveno před nutnost redukce investic. Městská rada 23. června 1928 provedla návrh výdajových škrtů v rozpočtu na rok 1927. V jejím rámci byly prostředky na výstavbu cesty u domku na Plzeňské silnici k jatkám sníženy z 30 000 Kč na 15 000 Kč. Kromě toho i v rozpočtu na rok 1928 byla redukována částka 18 900 Kč na úpravu ulice k jatkám na 9000 Kč.[585] V červenci 1930 (respektive už v červnu 1930, ale tato schůze byla kvůli politickým sporům zpochybněna a projednání se muselo opakovat) rozhodlo zastupitelstvo o mimořádné půjčce z lesního rezervního fondu ve výši 650 000 Kč na úhradu investic v rozpočtu na rok 1930. Mělo jít o práce, které by pomohly v boji s nezaměstnaností. Mezi nimi se uvádí i stavba cesty u domků na Plzeňské silnici k jatkám nákladem 30 000 Kč.[586] Obecní okrašlovací a komunikační komisi byly v únoru 1933 tlumočeny připomínky občanů ohledně zřízení světla u cesty odbočující z Plzeňské silnice podél Rakovského potoka.[587] V květnu 1933 se proto radní usnesli, že mezi Plzeňskou silnicí a domem J. a A. Kouckých čp.383/III se zřídí na stožáru elektrická svítilna.[588] Rada v březnu 1933 rozhodla, že žádost obyvatel o úpravu ulice podél Rakovského potoka mezi Plzeňskou silnicí a drahou se vyřídí tak, že po slehnutí půdy se tu naveze tvrdší materiál.[589]
Už v roce 1954 se levobřežní Arbesova ulice dočkala provizorní úpravy povrchu.[590] Komunikace pak mezi roky 1957–1960 byla vyasfaltována.[591] Pravobřežní ulice se vyasfaltování dočkala až roku 1984 (matoucí je ovšem zápis z jednání MNV z ledna 1957, kde se v bilanci období 1954–1957 mluví o tom, že byla opravena ulice U Jatek[592], možná ale myšlena levobřežní komunikace).[593] Rovněž ve zprávě zdravotní komise pro zasedání pléna MěstNV z února 1967 se píše o tom, že v Arbesově ulici byly realizovány přípravné práce na bezprašné úpravě vozovky. Není jasné, o který úsek mělo jít, ale zdá se, že patrně nedošlo k zásadní rekonstrukci (oprava se možná omezila, jak bylo tehdy ještě v Rokycanech zvykem, na poházení ulice štěrkem a makadamem).[594] Na rok 1968 se plánovala úprava ulice. Z fondu rezerv a rozvoje MěstNV se na to mělo utratit 35 000 Kčs. Na akci se měl podílet komunální podnik Vnější úprava města ale také podnik Vodní stavby. Akce tedy patrně zahrnovala i úpravu koryta Rakováčku.[595] Za 1. pololetí 1968 ale z 35 000 Kčs z fondu MěstNV nebylo prostavěno nic.[596] Z celkového rozpočtu 35 000 Kčs připravených na rok 1968 se prostavělo za celý rok 1968 jen 4611,10 Kčs.[597] Nátěr Arbesovy ulice nákladem 15 000 Kčs pak přešel do plánu MěstNV na rok 1969.[598] V dubnu 1969 se ovšem uvádí, že akce stále není dokončena, podnik Silnice, n. p. prý nenastoupil do práce.[599] Další zpráva z roku 1969 mluví o tom, že v srpnu 1969 má začít firma Ingostav z Prahy provádět úpravu asfaltového koberce Arbesovy ulice.[600] Jak ale přiznávají materiály MěstNV z dubna 1970, úprava Arbesovy ulice nebyla v roce 1969 splněna a akce se přesunula na následující rok. Důvodem bylo, že dodavatelská firma nenastoupila.[601] Na rok 1970 se členové občanského výboru č. 8 zavázali k výpomoci při úpravě Arbesovy ulice. Měli zde odpracovat 200 brigádnických hodin.[602] V dobovém pramenu se zmíněná investice označuje za skluzovou a její dokončení se plánovalo do srpna 1970. Na jiném místě zápisu z téže schůze MěstNV ze září 1970 se již ovšem uvádí, že Technické služby už provedly úpravu Arbesovy ulice.[603] V dubnu 1971 se uvádí, že v roce 1970 došlo v ulici U Jatek (tehdy pravobřežní část Arbesovy) k výstavbě kanalizace (nákladem 58 393 Kčs) a veřejného osvětlení (8607 Kčs).[604] V dubnu 1972 se ovšem píše, že veřejné osvětlení U Jatek bylo provedeno až roku 1971.[605] V únoru 1971 uvádí MěstNV záměr zajistit v roce 1971 nad rámec plánu provedení úprav Arbesovy ulice. Práce měl zajistit podnik Silnice.[606] V roce 1970 byla dokončena v Arbesově ulici kanalizace.[607] Roku 1972 zde v akci Z pořízeno veřejné osvětlení (myšlen pravobřežní sektor).[608] V roce 1984 byla provedena v Arbesově ulici úprava komunikace.[609] V bilanci volebního období 1981–1986 se uvádí, že na úpravu Arbesovy ulice šlo celkem 54 000 Kčs.[610]
8. března 2007 zahájil MÚ sloučené územní a stavební řízení na stavbu „Rokycany, ul. Plzeňská, Arbesova, Sládkova, Litohlavská – rekonstrukce NTL a STL plynovodů a přípojek“, na základě žádosti, kterou 21. února 2007 podala Západočeská plynárenská a. s., a na 11. dubna 2007 svolal schůzku.[611] Dne 18. dubna 2007 vydal úřad územní i stavební povolení, s termínem dokončení do 30. září 2007.[612]
Samotný Rakovský potok se v tváři Arbesovy ulice příliš neprojevuje. Jako relativně malá vodoteč není s to hrát větší urbanistickou roli. Mezi roky 1957 a 1960 bylo koryto potoka v úseku u železničního podjezdu a u jatek vydlážděno betonovými skružemi.[613] Na západním břehu jej dlouho lemovala alej topolů, odstraněných koncem 20. století. Počátkem dubna 2006 podél levobřežního úseku Arbesovy ulice byla vysazena krátká řada 8 listnatých stromů jako náhrada za zmizelé topoly. V témž měsíci také bylo vysazeno 6 listnatých stromků i na pravém břehu potoka.[614] Dál k severu pokračuje Rakováček víceméně umělým korytem. Roku 1977 zde Okresní meliorační správy provedla regulaci v úseku od Okresní správy silnic (čp.773/III v Roháčově ulici) k soutoku s Klabavkou.[615]
Arbesova ulice vede po obou březích Rakovského potoka. Právě proto byla původně vnímána jako dvě samostatné městské komunikace. Tu na pravém břehu potoka pojmenovala městská rada 7. září 1953 ulice U Jatek, ulice na levém břehu nesla od stejného dne jméno Arbesova ulice.[616] Je ovšem otázkou, nakolik se název ulice U Jatek ujal. Dne 12. září 1972 každopádně odsouhlasilo plénum MěstNV návrh komise a odboru výstavby MěstNV, který od počátku roku 1972 posuzovaly občanské výbory a který 4. dubna 1972 projednala rada MěstNV, na výraznou úpravu uličního názvosloví. Kromě pojmenování nově vzniklých komunikací mělo dojít i k slučování několika ulic do jedné. A tak stávající ulice U Jatek byla přičleněna k Arbesově. Plénum s touto změnou souhlasilo, jen prodloužilo termín k jejímu provedení do 30. dubna 1973.[617]
8.12. Bývalá městská jatka čp.90/III
8.12.1. Výstavba jatek a jejich vývoj do roku 1989
Dávno předtím, než Arbesovu ulici zaplnily první rodinné domy, už ale v této lokalitě, tehdy daleko za městem, vyrostla významná stavba celoměstského významu. Šlo o komplex městských jatek čp.90/III (dnes velkosklad firmy B. A. F.). Nestojí přímo v dnešní Arbesově ulici, ale na severní straně Plzeňské ulice, naproti vyústění pravobřežního úseku Arbesovy ulice, u břehu Rakovského potoka.
O výstavbě jatek rozhodlo zastupitelstvo 9. března 1898.[618] Šlo o koncepční rozhodnutí motivované urbanistickými i hygienickými ohledy. Rokycany měly získat moderní prostory pro porážku dobytka a zpracování masa, situované v dostatečné vzdálenosti od obytných čtvrtí a zároveň poblíž zdrojů vody i dopravního spojení. Původně měla jatka vyrůst u jižního břehu Klabavky, v místech, kde později vyrostla čistička odpadních vod. V roce 1897 za tím účelem obec koupila za 2400 K pozemek č.kat.288.[619] Pro jatky ale nakonec byl vybrán tento pozemek č.kat.300 u Rakovského potoka, při Plzeňské silnici.[620] Dne 18. května 1898 se konalo komisionelní jednání, na jehož základě státní úřady městu stavbu povolily. Mělo jít o velkoryse koncipovaný komplex. Ve středu areálu se projektovala hlavní budova porážky dobytka se čtyřmi vytahovadly s pojezdnými běhouny a věšáky. Dále zde měla vyrůst „střevárna“ pro čistění střev a paření drštěk. Projekt zahrnoval i porážku pro prasata s pohyblivým jeřábem a dvěma závěsnými sloupy. V sousední místnosti se navrhovaly dva kotle na ohřev vody, plněné ručním čerpadlem. V další budově po levé straně (západně) od hlavní budovy měly stát chlévy pro malý i velký dobytek. Na pravé straně mělo vyrůst obytné stavení pro „jateckého“, kancelář zvěrolékaře, kontumační chlév, kůlna a lednice s dvěma chladírnami. Podnik byl situován do blízkosti Rakovského potoka, což umožňovalo hygienický, maximálně rychlý odtok odpadu. Tuhý odpad se ukládal do žumpy v zadní sekci areálu. Vodu čerpaly jatky ze studny na dvoře, odtud byla tlačena do nádrží v podkroví hlavní jateční budovy a pak rozváděna gravitačně po podniku. Areál byl obehnán 2,5 metru vysokou zdí. Stavba měla být realizována ještě během roku 1898.[621] Jatka nakonec v roce 1899 dobudoval stavitel B. Ryšavý nákladem 44 447 zlatých.[622] Strojní zařízení dodal Josef Kudláček z Chocně za 2383 zlatých. Ryšavý dal městským jatkám podobu jakéhosi novogotického dvorce, s opakovaným motivem režného cihlového zdiva. Po otevření městských jatek byla zrušena nevyhovující porážka v masných krámech na Urbanově náměstí ve středu města.
Roku 1912 byla zřízena v jatkách nová chladírna se svrchním uložením ledu nákladem 34 000 K. Ještě okolo roku 1940 se tu ročně poráželo 3075 kusů velkého dobytka a 3010 kusů malého dobytka. V únoru 1929 se na schůzi městské rady ohlašuje, že v září 1929 se prošetří opravy, které okresní politická správa nařídila v jatkách a příslušná částka se zařadí do rozpočtu obce na rok 1930.[623] Dle rozhodnutí rady z listopadu 1931 se měly stáje pro hovězí dobytek v jatkách upravit nákladem do 4000 Kč.[624] Městská rada v září 1932 určila, že oprava stropu a hradby v jatkách se provede za cca 1200 Kč, náklady na zřízení rampy cca 1500 Kč se zařadí do rozpočtu na rok 1933.[625] V prosinci 1932 radní schválili výdaj 3000 Kč na zavedení elektrického světla do jatek.[626] V červenci 1933 rada k výplatě poukázala účet pro firmu J. Žour 6775,20 Kč za opravy v obecních jatkách.[627] V roce 1941 jedná město o uzavření půjčky 30 000 K z penzijního fondu obecních úředníků na úpravy v jatkách. Investice byla součástí rozpočtu obce pro rok 1941. V prosinci 1941 se uvádí, že přístavba jatek se už provádí. 16. října 1941 rada doporučila úvěr ke schválení a v prosinci 1941 to schválilo i zastupitelstvo.[628] V roce 1942 pak obec jedná o uzavření vnitřní půjčky 42 000 K na nákup chladicího zařízení v jatkách z obecního fondu pro mimořádná vydání městských železáren. V říjnu 1942 se uvádí, že chladicí zařízení v jatkách letos bylo koupeno a instalováno. Bude prý stát cca 42 000 K. 10. září 1942 rada doporučila půjčku ke schválení a v říjnu 1942 ji schválilo i zastupitelstvo.[629] Šlo o jednu z mála investičních akcí, které v té době v Rokycanech obec ještě prováděla.
Po 2. světové válce konstatoval zemský národní výbor, že rokycanská jatka nevyhovují a přikázal městu, aby to napravilo.[630] V roce 1946 počítá městský rozpočet s 350 000 Kčs na přestavbu jatek.[631] Mělo dojít k jejich rozšíření a modernizaci. Plánovala se výstavba nových stájí a ohřívárny. Město to považovalo za jednu ze svých investičních priorit.[632] V prosinci 1946 dostal stavitel Michálek zakázku na pořízení projektu na nové stáje za 500 Kčs.[633] V roce 1946 se ale s pracemi nezačalo. Do rozpočtu města na rok 1947 se navrhovalo na tuto investici 380 000 Kčs s tím, že město se bude snažit získat státní subvenci.[634] Nakonec se v rozpočtu na rok 1947 zvýšila částka na přístavbu jatek na 550 000 Kčs.[635] Obec si na to vzala půjčku u Občanské záložny.[636] V létě roku 1947 ale stát seškrtal městu povolené investice, město aspoň požaduje 120 000 Kčs.[637] Vzhledem k poválečné finanční tísni si obec dobře uvědomovala, že ani po této přístavbě nebude areál jatek plně vyhovující.[638]
Dne 1. března 1950 přešly jatky do bezplatného nájmu Hospodářskému družstvu skladištnímu a výrobnímu v Rokycanech.[639] O rok později, 2. července 1951, se tu správy ujal národní podnik Západočeský masný průmysl. V souvislosti s dobovým trendem centralizace výroby a rušení malých provozoven byla v rokycanských jatkách ukončena porážka a objekt nadále sloužil jako kafilérie a sanitární porážka nemocného dobytka. Provozovna měla pouhé dva zaměstnance, vedoucím byl Jaroslav Kraft.[640] Jatky zůstaly do roku 1952 v obecním vlastnictví.[641] Na rok 1969 plánovalo město zřídit před jatkami malý parkově řešený trávník.[642] Akce si měla vyžádat skromné náklady 500 Kčs.[643] V listopadu 1969 ale MěstNV konstatoval, že zřízení parku u jatek nebylo splněno.[644] V dubnu 1970 se ovšem uvádí, že Technické služby v roce 1969 učinily první kroky k vybudování parčíku u jatek.[645] V únoru 1971 uvádí MěstNV záměr zajistit v roce 1971 nad rámec plánu zřízení parčíku u jatek.[646]
8.12.2. Vývoj jatek po roce 1989 (přestavba na
velkosklad)
Když skončil komunistický režim, procházely právě bývalé jatky celkovou přestavbou v režii podniku masného průmyslu. Ta ovšem nebyla dokončena a po několik let objekty chátraly. V únoru 1992 oznámil starosta Václav Beneda, že jatky jsou pro obec problémem, jen za předešlý rok prý v rozpočtu opravy chybělo 5 milionů korun.[647] V červnu 1992 schválilo zastupitelstvo účast obce ve společnosti Jatka, s. r. o., která měla dokončit přestavbu objektu a zřídit v něm výrobnu trvanlivých masných produktů.[648] Šlo především o to zapojit do opravy a provozu objektu soukromé investory, protože město na to finančně nemělo. Na počátku roku 1993 se objevil kapitálově silný partner, sdružení několika italských podnikatelů, s projektem společného podniku s možným úvěrem od Kreditní banky. Zahraniční podnikatelé nakonec ale od záměru ustoupili a objekt nadále chátral. Městská rada pak doporučila jednat o pronájmu jatek.[649] V roce 1994 následoval další neúspěšný pokus o využití areálu. Město tehdy zamýšlelo vytvoření společnosti Rotkom, s. r. o., do níž by kapitálově vstoupily firmy Yamas Dýšiná, Rotas Rotava a Strojírna Rokycany. Opět mělo jít o vznik výrobny masných produktů.[650] V roce 1994 město vytvořilo jako poslední pokus Rokycanskou investiční společnost (ROIS), která měla v úmyslu přebudovat jatka na výrobnu masných produktů a stylovou hospodu. Město poskytlo objekty a související pozemky. V sousedství, v Arbesově ulici, měla ROIS postavit u dálničního přivaděče benzinovou stanici, která by generovala zisky a zajišťovala rentabilitu podniku. Tentokrát se zdálo, že konečně bude prolomen začarovaný kruh nerealizovaných podnikatelských záměrů. 1. října 1994 dokonce v jatkách začaly stavební práce na přestavbě.[651] I tento plán ale nakonec skončil neúspěchem.
Mezitím se objekt jatek dostal zpět do rukou obce,[652] která je ovšem rozhodnutím zastupitelstva z 6. dubna 1999 prodala.[653] Roku 2001 se zde otevřel velkosklad nápojů, cigaret a novin B. A. F.[654] Rekonstrukce jatek byla v té době dokončena, bohužel v zásadě podle intencí původního předlistopadového projektu. Jeho výsledkem byla značná změna vnější podoby. Došlo ke smazání původní novogotické fasády. Plastická, seversky tvrdá a přitom tvarově bohatá novogotická fasáda byla zploštěna, osekána a omítnuta pastelovými barvami (foto z r. 2003). V rámci adaptace proběhly i mnohačetné úpravy vnějších i vnitřních dispozic, zvýšení či naopak snížení některých zdí a položení nových segmentů střechy. Z původního objektu tak zůstala jen základní půdorysná dispozice. Kladnou stránkou investice je ovšem životaschopná obnova staršího průmyslového areálu, což, jak ukazuje příklad rokycanské Marily nebo plynárny, není tak samozřejmé. V kapitálově slabém menším městě mohou takové areály bez zájmu investorů často postupně chátrat i desítky let.
8.13. Křižovatka Plzeňská–Arbesova a zástavba podél dálničního přivaděče
8.13.1. Vznik křižovatky Plzeňská–Arbesova
Křížení Plzeňské a Arbesovy ulice se postupně vyvinulo v jeden z nejvýznamnějších dopravních uzlů v Rokycanech. Arbesova ulice se nejprve v 70. letech 20. století otevřela k jihu (do Šťáhlavské ulice) a v 90. letech i k severu, kde vyrostl dálniční přivaděč. Podél přivaděče se zároveň rozvinula nová zástavba, převážně komerčního a průmyslového charakteru.
Arbesova ulice končí na jihu u železničního mostu trati Praha-Plzeň. Od mostu k jihu pokračuje jako Šťáhlavská ulice. Už když se v roce 1862 otevřela železniční trať, vyrostl zde, na přemostění Rakovského potoka, jednoduchý kamenný mostek. Šlo o úzký průjezd. Sloužil hlavně pro povozy majitelů polí, rozkládajících se v oblasti dnešních čtvrtí Rašínov a Za Rakováčkem. Zároveň pod ním protékal Rakovský potok. Po roce 1945 ale začala v Arbesově ulici růst intenzita dopravy, zejména kvůli nárůstu obyvatelstva na Rašínově a Za Rakováčkem. V roce 1975 provedl podnik Stavby silnic a železnic, n. p. demolici původního podjezdu a zahájil výstavbu nové betonové mostovky.[655] Nový železniční most byl otevřen roku 1978 (foto z r. 2003, foto z r. 2003).[656] Železniční most byl součástí výstavby nového dopravního tahu údolím Rakovského potoka, dokončeného v roce 1978. Šťáhlavská ulice byla přeložena na levý břeh potoka a vytvořila tak kapacitní silniční spojení mezi Plzeňskou ulicí a výpadovkami na Šťáhlavy, Mirošov a Hrádek. Detailní popis nové silnice se nachází v kapitole o čtvrti Za Rakováčkem, o mostu podrobně pojednáno v kapitole „železniční architektura“ a o změnách dopravních tras v speciální mapě. Do Plzeňské ulice byla tato nová komunikace vyvedena levobřežním úsekem Arbesovy ulice, který byl podstatně rozšířen. Urbanistická a dopravní role Arbesovy ulice se tak proměnila a z této oblasti se stala významná městská křižovatka (někdy též nazývaná křižovatkou u jatek). Vznikl zde důležitý kompoziční uzel, byť architektonicky nevýrazný.
Tím ale změny nekončily. Na konci 80. let 20. století se k Rokycanům začala blížit výstavba dálnice D5. Ta byla zprovozněna roku 1993, ale již pár let předtím vyrostla na Plzeňském předměstí její významná návazná součást, dálniční přivaděč. Ten zcela změnil dopravní situaci v Rokycanech. Do té doby měla křižovatka u jatek tvar písmene T, přičemž dominantním směrem byla ulice Plzeňská (silnice I. třídy I/5 s hlavním silničním tahem Praha–Plzeň). Z Plzeňské ulice zde k jihu odbočoval další dopravní tah, a to silnice II. třídy (Arbesova a Šťáhlavská ulice), která zabezpečovala spojení na Šťáhlavy a též na Hrádek a Mirošov. Křižovatka u jatek patřila mezi významné, ale nebyla tou nejfrekventovanější v Rokycanech. V roce 1986 už národní výbor sumarizuje nutný zábor zemědělské půdy kvůli budoucímu dálničnímu přivaděči.[657] Jeho výstavba začala roku 1988 a dokončena byla ve 4. čtvrtletí roku 1990 (foto z r. 2003).[658] Nová silnice byla zaústěna do křižovatky u jatek, která se tak změnila na klasický silniční kříž.[659]
Dosavadní krátká Arbesova ulice byla přivaděčem protažena výrazně k severu. Přivaděč o délce 1,8 km[660] vede z křižovatky u jatek mostem přes řeku Klabavku, poté táhlým stoupáním na stráň nad údolím, kde se nachází mimoúrovňová křižovatka s dálnicí D5. Ta ale v době zprovoznění přivaděče ještě nestála. To ovšem neznamená, že by nová silnice byla nevyužita. Přivaděč totiž zároveň převzal funkci dosavadní silnice III. třídy III/2326 Rokycany-Litohlavy. Do té doby se na Litohlavy jezdilo Klostermannovou a Litohlavskou ulicí (okolo nového hřbitova). Tento tah ale byl zrušen právě kvůli chystané výstavbě dálnice D5. Roku 1993 pak přivaděč začal plnit i svou primární funkci, napojení Rokycan na dálnici. Od té doby tudy projíždí prakticky všechny automobily, které míří z Rokycan na dálnici a naopak (včetně intenzivní kamionové dopravy z průmyslových podniků rokycanské aglomerace). Na křižovatce u jatek se proto od 16. října 1995 změnila přednost v jízdě.[661] Dominantním tahem se nyní stala severojižní Arbesova ulice, zatímco historický dopravní tah Plzeňskou ulicí (původně silnice 1. třídy I/5) se změnil na vedlejší ulici 2. třídy II/605.[662]
8.13.2. Přestavba křižovatky na kruhový objezd
V 90. letech 20. století mimořádným způsobem vzrostla intenzita automobilové dopravy v České republice. Křižovatka Arbesovy a Plzeňské ulice se okolo roku 2000 stala kritickým místem dopravy ve městě. Situace se dál zhoršila po roce 2000, kdy byla v Plzeňské ulici před bývalou továrnou Marila otevřena velkoprodejna firmy Pennymarket (viz výše). Tradiční objem tranzitní dopravy tak doplnila i silná místní doprava, tedy rodiny z aglomerace vyrážející autem za nákupy. Při absenci světelné signalizace to znamenalo, že z křižovatky u jatek se stalo úzké hrdlo městské silniční sítě, s pravidelným výskytem dlouhých kolon, se všemi důsledky pro stav ovzduší, prašnost i bezpečí chodců. Křižovatka nevyhovovala českým normám a policií ČR byla vedena jako nehodové místo.[663] (foto z r. 2003, foto cca r. 2000) Na počátku 21. století podle výzkumu publikovaného Ředitelstvím silnic a dálnic projelo po dálničním přivaděči denně 6235 vozidel, Arbesovou ulicí v úseku jižně od křižovatky projelo 5340 automobilů, Plzeňskou ulicí v úseku od Ejpovic projelo 3756 a touž ulicí v úseku od centra města dokonce 8175 vozů (viz mapa).
Město se roku 2002 rozhodlo pro nákladnou výstavbu kruhového objezdu.[664] Získalo pro tuto investici i financování z Plzeňského kraje, a to včetně nové úpravy Plzeňské ulice v úseku od křižovatky se Sládkovou ulicí až ke křižovatce s Baarovou ulicí.[665] V září 2003 odsouhlasilo zastupitelstvo bezúplatné předání projektové dokumentace na stavbu okružní křižovatky Plzeňskému kraji, zastoupenému Správou a údržbou silnic Rokycany.[666] Zpracování projektu si vyžádalo náklady 146 475 Kč.[667]
Projekt kruhové křižovatky vypracoval ing. Petr Zítek. Objezd má vnější průměr 34 metrů.[668] Střed objezdu o průměru 20 metrů[669] má podobu vyvýšeného ostrůvku. Z jeho středu se tyčí ocelový pylon s nápisem Rokycany (foto z r. 2004). Středový ostrůvek lemuje 2 metry[670] široký prstenec dlážděný žulovými kostkami, který má nákladním vozům usnadnit vytáčení, protože rozšiřuje běžnou vozovku, která má šířku 5 metrů.[671] U ústí všech čtyř komunikací do objezdu vznikl značený přechod pro chodce, uprostřed vozovky s tzv. slzou, protáhlým ostrůvkem rozdělujícím směry dopravy.[672] Stávající vějířovou dlažbu z žulových kostek z doby okolo 1950 nahradil živičný povrch. Po obou stranách Plzeňské ulice zároveň vznikly zálivy pro autobusové zastávky. Součástí projektu bylo i položení nových chodníků a samostatných dopravních pásů pro cyklisty.[673] Původně se počítalo s vykácením lipového stromořadí (celkem 13 stromů) v Plzeňské ulici, ale poté, co byla počátkem června 2004 městu doručena petice podepsaná cca 50 občany, byl projekt přepracován a cyklostezka a chodník zúženy na minimální povolenou šířku.[674] Pokácena nakonec byla jen jedna lípa, před bývalou továrnou Hamiro, kde vznikla autobusová zastávka.[675] Rovněž umístění této zastávky bylo revidováno po konzultaci s občany (posunuta blíž k městu).[676] Celá stavba měla splňovat bezbariérové parametry a v dlažbě jsou umístěny signální pásy pro nevidomé.
Výstavba kruhového objezdu začala 29. června 2004.[677] Došlo ke stržení původního mostu přes Rakovský potok v Plzeňské ulici z roku 1950 (foto z r. 2003) a cca 10 metrů jižně od něj vyrostl provizorní příhradový most, zprovozněný 15. července 2004 (foto z r. 2004).[678] Z mostu z roku 1950 zůstaly jen krajní pilíře, které byly obroušeny až na kvalitní beton, vyztuženy[679] a na ně položena nová mostovka (foto z r. 2004). Stavbu objezdu prováděla firma Stavby silnic a železnic, závod Plzeň.[680] Na boční straně mostu je umístěna kovová cedule se jménem další dodavatelské firmy Bögl & Krýsl, k. s. Kvůli této stavební akci se musely provést i četné přeložky inženýrských sítí (telefonní kabely, elektrické vedení, plynové potrubí) a došlo i k rekonstrukci stávajících rozvodů vody a kanalizace.[681] Na příkaz hygienické stanice se na stavbě nesmělo pracovat o víkendech.[682] Dne 16. srpna 2004 vstoupily práce do 2. etapy, kdy se veškerá doprava přesunula na provizorní most, na který se ovšem vešel jen jeden automobil na šířku, provoz proto byl řízen semafory. Ulice U Kolejí zároveň byla zablokována betonovými tarasy, aby ji řidiči nepoužívali jako objízdnou trasu.[683] Přes rozestavěnou křižovatku se v této fázi nemohli dostat chodci. Původně se uvažovalo o zřízení provizorní lávky přes Rakováček, ale projekt by se tím prodražil. Lidé proto museli staveniště obcházet Arbesovou ulicí k železničnímu viaduktu.[684] Dne 22. září 2004 začala 3. etapa výstavby. Doprava vedla přes Rakovský potok po provizorním i novém mostě a poté po polovině obvodu nového kruhového objezdu.[685] Ve 4. etapě od 1. listopadu 2004 již sloužil objezd v celém obvodu, ale ještě bez konečné úpravy vozovky.[686] V listopadu 2004 proběhly dokončovací práce, ve dnech 20. – 21. listopadu 2004 se celá křižovatka kvůli pokládání finální vrstvy asfaltu uzavřela a doprava z i do města probíhala Litohlavskou silnicí k novému hřbitovu a odtud úzkou cestou na dálniční přivaděč. Původní termín dokončení 15. října 2004 nebyl dodržen. Podnik Stavby silnic a železnic totiž v průběhu akce zjistil, že je nutné oproti původnímu projektu provést ještě rekonstrukci plynového potrubí, přeložku kabelu vysokého napětí a některé další práce.[687] Termín se tak posunul do 30. listopadu 2004.[688] Už 1. listopadu 2004 ale na objezd byla vpuštěna v plném rozsahu doprava, byť šlo zatím jen o zkušební provoz a dosud bez finální vrstvy asfaltu.[689]
Okamžitě se ale objevily kritické připomínky. Řidičům kamionů vadil úzký manévrovací prostor pro vytáčení.[690] Městský úřad i projektant oponovali, že objezd zcela vyhovuje normám a prošel složitým schvalováním. Vozovka prý nemohla být širší, protože do křižovatky se ještě musí vejít chodníky a cyklostezka.[691] Kvůli testování okruhu si městský úřad pronajal kamion, s kterým křižovatkou opakovaně projížděl a na základě těchto zkušeností provedl některé drobné úpravy. Částečně se zmenšily slzovité ostrůvky u příjezdových komunikací, naopak se na úkor středového ostrůvku rozšířil na 3 metry[692] pojezdový pás dlážděný kostkami pro kamiony.[693] O víkendu ve dnech 20. – 21. listopadu 2004 došlo k pokládce konečné vrstvy vozovky. Provoz křižovatkou se tehdy zcela uzavřel.[694] Směrem na dálnici vedla náhradní trasa Klostermannovou a Litohlavskou ulicí k novému hřbitovu a pak na dálniční přivaděč, směrem na Plzeň Baarovou ulicí.[695] V neděli 21. listopadu večer byla na kruhovou křižovatku definitivně vpuštěna doprava.
V následujících dnech ještě probíhaly dokončovací práce na chodnících. 25. listopadu 2004 začala demontáž provizorního mostu.[696] V prosinci 2004 byla křižovatka kolaudována. Na jaro 2005 se plánovaly sadové úpravy.[697] Nové autobusové zastávky v Plzeňské ulici měly být zprovozněny v lednu 2005.[698] V únoru 2005 radní rozhodli, že zastávky bude využívat (pro velký zájem obyvatel) i městská hromadná doprava a zřídí se tak nově zastávka „Rokycany, Plzeňská“. Mělo to vstoupit v platnost s novým jízdním řádem od 6. března 2005 a také se tak stalo.[699]
Náklady na okružní křižovatku se odhadovaly na jaře 2004 na 10 000 000 Kč, z čehož jednu třetinu zaplatilo město, zbytek kraj. Dle smlouvy o dílo s firmou Stavby silnic a železnic měly náklady dosáhnout 6 537 676 Kč. Vzhledem k dodatečným pracím požádala stavební firma o navýšení nákladů o 325 707 Kč, s čímž město souhlasilo.[700] V prosinci 2004 proto schválilo zastupitelstvo úpravu rozpočtu, kdy na tuto akci přesunulo 326 000 Kč ušetřených v jiných položkách.[701] V roce 2004 investovalo město do křižovatky celkem 6 496 680 Kč (plán činil 6 526 000 Kč). Kromě toho zaplatilo město v roce 2004 144 630 Kč za zbudování nové autobusové zastávky (plán byl 145 000 Kč).[702]
Při stavbě křižovatky došlo k trvalému záboru pozemků č.kat.1454/11
a č.kat.1454/12 v majetku soukromé osoby (Aleš a Zdeňka Šemberovi) v
severovýchodním rohu objezdu. V následujících letech jim město po delším
jednání jako náhradu navrhlo poskytnout část obecního pozemku při Tymákovské
ulici, v prostoru pod Čilinou, kde by tak byla zvětšena výměra stávající
parcely v majetku Šemberových. O záležitosti jednala rada 17. května 2004
a zastupitelstvo 1. června 2004, kdy byl odsouhlasen záměr výměny. Pak došlo
k zhotovení geometrického plánu a zaměření dotčených parcelních částí.
Definitivně o výměně rozhodovala městská rada 28. srpna 2006.[703] Ta
návrh schválila. 3. října 2006 věc projednalo i
zastupitelstvo.[704]
V srpnu 2006 prošel kruhový objezd
rekonstrukcí vozovky, která si vyžádala krátkodobou uzávěru. Po dobu oprav byly
zavedeny pro osobní auta objízdné trasy, pro nákladní vozy povolen průjezd
staveništěm, ale s delšími čekacími lhůtami.[705]
Díky bezproblémovému průběhu prací trvala uzávěra jen do soboty 19., místo do
neděle 20. srpna 2006. 19. srpna 2006 tak již je oprava hotova. Aby nový
asfaltový povrch rychle vychladl, polévali ho hasiči vodou. Opravu prováděla
firma SSŽ Plzeň, práce řídila Správa údržby silnic Rokycany. V rámci
rekonstrukce došlo i k rozšíření komunikace na okruhu zúžením středového
prstence, z nějž byly vyjmuty obrubníky a nahrazeny na vnitřním okraji
vozovky dlažebními kostkami zapuštěnými přímo do povrchu.[706] V roce
2014 byla křižovatka Arbesova-Plzeňská mírně opravena. Týkalo se to gabionové
zdi uprostřed, která vykazovala nepevnost. Akci
provedla Správa a údržba silnic v Rokycanech.[707]
8.13.3. Nová zástavba podél dálničního přivaděče
Otevření dálničního přivaděče nezměnilo jen křižovatku Plzeňská-Arbesova. Prakticky po celé své délce vyvolal přivaděč novou investiční aktivitu. Roku 1996 tu Rokycanská investiční společnost (ROIS) postavila autoservis čp.979/III, umístěný na protáhlé parcele mezi přivaděčem a Rakovským potokem (břeh potoka musel být zpevněn betonovým tarasem).[708] Výstavbu servisu provedla firma Hurt z Plzně. Práce začaly roku 1996, dokončení se původně plánovalo na říjen 1996.[709] Dne 17. října 1996 proběhla instalace elektrického ovládání vrat, objekt byl tehdy již prakticky hotov.[710] Počátkem prosince 1996 již je objekt dobudován.[711]
Nedlouho předtím byla vedle servisu zprovozněna i benzinová stanice (původním investorem také firma ROIS[712], nyní společnost ESSO) čp.975/III. O její výstavbě se mluví už roku 1994.[713] Ještě 14. února 1994 radní vyslovili nesouhlas s umístěním benzínové pumpy na Šťáhlavské silnici i na pozemcích města č.kat.1454/1 u dálničního přivaděče u městských jatek (tedy na pozemku, kde pak vyrostl autoservis čp.979/III).[714] Severně od autoservisu ale čerpací stanice získala povolení. S jejím budováním se mělo začít v říjnu 1994 v režii Rokycanské investiční společnosti. Práce měly provádět Pozemní stavby Plzeň s odhadovaným nákladem 11 500 000 Kč.[715] Šlo o součást projektu, který měl vytvořit jeden ekonomický celek z areálu bývalých městských jatek (viz výše), přičemž benzinová pumpa by poskytla spolehlivý zdroj příjmů.[716] Benzinová pumpa se otevřela počátkem července 1995.[717] Už v listopadu 1997 ale zastupitelstvo vzalo na vědomí záměr společnosti ROIS pronajmout pumpu na 10 let.[718] V polovině prosince 1997 tak zařízení přešlo pod řetězec ESSO.[719] K žádným zásadním stavebním úpravám ale nedošlo. 2. listopadu 1999 jednalo zastupitelstvo i o chystaném odprodeji objektu autoservisu společnosti ROIS za 7 300 000 Kč, přičemž prodejní cena mohla být i nižší, minimálně 5 000 000 Kč. Podmínkou transakce mělo být, že v ROIS dojde k úměrnému navýšení vlastnického podílu města.[720] Později čerpací stanici převzal řetězec MOL.
V roce 2005 navrhli manželé Ivo a Irena Blahoutovi a Josef a Jana Kebrlovi změnu územního plánu. Na úzké parcele č.kat.1484/13 severně od benzinové pumpy chtěli u dálničního přivaděče zřídit komerční smíšené území. Už v roce 2002 přitom na stejném místě plánovali výstavbu sportovní haly. Ani v roce 2002 ani v roce 2005 nebyla jejich žádost přijata, zejména proto, že pozemek je zčásti vytýčen jako plošná rezerva pro případné rozšíření čističky odpadních vod.[721] O navržené změně územního plánu č. 01/2005 jednala 15. května 2006 městská rada a 30. května téhož roku i zastupitelstvo. Přeměnu pozemku o ploše 1917 čtverečních metrů na komerční smíšené území odmítl odbor životního prostředí MÚ stejně jako odbor rozvoje města a ministerstvo životního prostředí, protože šlo o součást biokoridoru Rakovského potoka. Návrh změny územního plánu proto byl vyškrtnut.[722]
Už předtím v roce 1983 západně od tehdy ještě neexistujícího přivaděče začala výstavba administrativní budovy Zemědělského stavebního sdružení čp.866/III.[723] Otevřela se v září 1985. Její součástí byla i podniková jídelna pro 60 osob a velká zasedací místnost pro 80 osob.[724] S tímto objektem asi souvisí zpráva z jara 1981, kdy rada MěstNV projednala požadavek Zemědělského stavebního sdružení v Rokycanech na udělení výjimky ze směrného územního plánu pro rozšíření areálu v Rokycanech.[725]
Už okolo roku 1980 v tomto areálu taky vyrostl objekt Agroslužeb čp.820/III, který byl ještě počátkem 21. století doplněn o samostatný objekt čp.1002/III (číslo popisné získal 22. července 2002). Letecké snímkování z července 1978 ukazuje dokončenou hrubou stavbu čp.820/III, včetně střechy.[726] Do výstavby přivaděče byly tyto areály přístupné po cestě, která vycházela zhruba v místech nynějšího přivaděče z Plzeňské ulice. Dne 22. února 2007 MÚ oznámil zahájení zjišťovacího řízení k záměru výstavby skladu a lakovny v areálu firmy Agroslužby Rokycany a. s.[727] Dne 17. září 2008 pak podnik Agroslužby Rokycany požádal o územní rozhodnutí na plánovanou lakovnu a sklad. 27. srpna 2008 MÚ zahájil územní řízení a na 30. srpna 2008 svolal ústní řízení.[728] Dne 30. září 2008 pak MÚ územní rozhodnutí vydal. Podle projektu mělo jít o novou dvoulodní výrobní halu s lakovnou a skladem. Hala včetně lakovacího boxu byla projektována jako ocelová konstrukce, s obvodovým i střešním pláštěm ze sendvičových panelů s PUR izolací. Svislé stěny měly být opatřeny pevným i otevíracím prosklením. Nová hala měla být západní částí přistavěna ke stávajícímu objektu dílny.[729] V roce 2012 bylo vydáno stavební povolení na výstavbu lakovny a skladu v areálu Zemědělského stavebního sdružení v Arbesově.[730]
8.13.4. Bývalá Partišova vila čp.379/III a prodejna Autokelly čp.1060/III
Proměna prostoru u jatek na dopravní uzel zásadně převrstvila i severozápadní nároží této křižovatky. Zde od 30. let 20. století až do počátku 21. století stál dům čp.379/III, takzvaná Partišova vila s velkou zahradou. O stavebním využití parcely se začalo mluvit v roce 1931. V květnu 1931 radní nepřijali nabídku J. Partiše na zaplacení investičního poplatku 2500 Kč za připojení projektované novostavby na č.kat.1452 k vodovodní síti.[731] Smlouvu o výši investičních poplatků za prodloužení vodovodu k pozemku č.kat.1452 J. Partiše nakonec schválili radní počátkem června 1931.[732] V březnu 1932 pak schválili návrh městské technické kanceláře zadat prodloužení vodovodu na Plzeňské silnici k novostavbě J. a T. Partišových na č.kat.1452 J. Žourovi. Zemní práce měly odhadovaný náklad cca 3500 Kč, roury cca 4300 Kč.[733] Dne 28. ledna 1932 městská rada povolila stavbu rodinného domu J. a T. Partišových na č.kat.1452 a zastupitelstvu doporučila ke schválení regulační čáry a rovinnou výšku pro tuto stavební parcelu.[734] V březnu 1932 jedná o stanovení stavební čáry a rovinné výšky pro pozemek č.kat.1452 zastupitelstvo dle žádosti manželů Josefa a Terezie Partišových z 13. ledna 1932 o povolení k výstavbě rodinného domu na č.kat.1452. 21. ledna 1932 proběhlo stavební řízení. Město konstatovalo, že pro oblast není dosud zpracován regulační plán. Regulační čáry se měly stanovit v prodloužení regulačních čar po obou stranách státní silnice (12 metrů od osy silnice). Stavební čára pak měla být minimálně 4 metry od regulační čáry. Směrem k Rakovskému potoku měla jít regulační čára od rohu bloku parcelovaného na pozemku č.kat.948 (tedy v prodloužení levobřežního úseku Arbesovy ulice) na mezník pozemku č.kat.783 u veřejné cesty č.kat.2853/4. Stavebník se zavázal postoupit do veřejného statku pruh pozemku na rozšíření Plzeňské silnice. 28. ledna 1932 rada doporučila věc ke schválení a zastupitelstvo s parcelací souhlasilo.[735] Skutečně zde pak na základě kolaudačního povolení v roce 1932 vyrostla vila čp.379/III.[736] Obývací a užívací povolení J. a T. Partišovi získali na dům na č.kat.1452 7. července 1932.[737]
Šlo o výstavný dvoupatrový objekt s valbovou střechou a obytným podkrovím. Částečně podsklepený dům stál na betonových základech, svislé konstrukce byly cihlové. Strop suterénu byl betonový, stropy nadzemních podlaží dřevěné s rovným podhledem, ve schodišťové části stropy betonové. Střecha měla dřevěný krov valbové konstrukce s krytinou z osinkocementových dlaždic na bednění, klempířské konstrukce z měděného plechu. Okna dřevěná dvojitá, dveře dřevěné rámové.[738] Dle popisu z roku 2006 se v suterénu nacházelo schodiště, chodba, dva sklady, prádelna, kotelna s uhelnou, obytná místnost, kuchyně, WC a komora. V přízemí vstupní zádveří, obytná místnost, kuchyně, zimní zahrada, komora, WC s umyvadlem a schodiště. V 1. patře schodišťová chodba, obytné místnosti, WC s umyvadlem, komora a balkon. V podkroví obytná místnost a schodišťová chodba. U vily stála samostatně přístupná vestavěná garáž.[739] V zahradě č.kat.1452/1 přilehlé na západní straně k Partišově vile stál přízemní domek (počátkem 40. let 20. století získal vlastní číslo popisné čp.471/III) s barokizujícími tvary, danými mansardovou střechou (foto z r. 2003). Vyrostl současně s Partišovou vilou v roce 1932, asi jako zahradní altán. Šlo o nepodsklepený objekt s betonovými základy a zděnými svislými konstrukcemi. V roce 1992 na něm proběhla výměna střešní krytiny, včetně klempířských prvků. V roce 2006 se popisuje jako „sklad nářadí“.[740] V městském archivu se nachází složka z roku 1914, nazvaná „Partiš Josef, plán na stavbu zahradního domku Plzeňském předměstí“.[741] Není ale jisté, zda už tehdy Partiš (který vlastnil v okolí města vícero pozemků) plánoval stavbu zahradního domku právě zde.
Během své existence neprošla Partišova vila výraznými stavebními úpravami a udržela si svou prvorepublikovou podobu až do demolice počátkem 21. století. V roce 1968 bylo v domě instalováno ústřední topení. Objekt čp.379/III sloužil až do roku 1975 coby obytný dům. Pak přešel do majetku města a střídaly se tu různé společenské organizace.[742] Původně se plánovala jeho přestavba na mateřskou školu. Na podzim 1974 uložila rada MěstNV vedoucímu odboru plánovacího a finančního zahájit jednání o výkupu domů čp.379/III a čp.727/II za účelem zřízení školky a sestavila za tím účelem koordinační komisi.[743] Dle zpráv z února 1976 se už zajišťuje výkup domu čp.379/III pro úpravu na školku. Bylo kvůli tomu potřeba přidělit 3 náhradní byty.[744] V prosinci 1976 se uvádí, že je stále nutno přidělit ještě 1 náhradní byt pro uvolnění čp.379/II. Okresní stavební podnik tam pak měl provést rekonstrukci na mateřskou školu.[745] V únoru 1977 město ohlašuje, že k 1. září 1977 bude Partišova vila předána pro mateřskou školu.[746] Dne 15. února 1977 rada MěstNV uložila vedoucímu odboru plánovacího a finančního požádat ONV o 300 000 Kčs na nutnou rekonstrukci objektu, tentokrát ale zmiňováno na dětské jesle, a dalších 80 000 Kčs na jejich vnitřní vybavení.[747] V květnu 1977 nabývají záměry konkrétnější obrysy. Projekt prý zpracují Zemědělské stavby. Rada MěstNV doporučila objekt přebudovat na jesle pro 20 dětí s výhledem na výstavbu dalšího pavilonu.[748] Na projektovou dokumentaci na adaptaci na jesle získal MěstNV v roce 1977 dotaci 50 000 Kčs.[749] V říjnu 1977 MěstNV deklaruje, že je nutno dokončit projektovou dokumentaci a urychlit přestavbu čp.379/III na mateřskou školu.[750]
Projekt, do kterého město vložilo hodně úsilí, ale nakonec ztroskotal. V dubnu 1978 národní výbor přiznává, že v kapitole zdravotnictví se nepodařilo získat projektovou dokumentaci na opravu zakoupené budovy na Plzeňském předměstí ani sehnat dodavatele na provedení potřebných úprav.[751] Před rokem 1989 sloužila Partišova vila jako Městský dům pionýrů a mládeže (po roce 1989 Městský dům dětí a mládeže). Ten byl otevřen v roce 1983.[752] V září 1988 se ale uvádí, že do roku 1993 plánuje město zajistit projekt, výběr staveniště a realizaci výstavby nového Městského domu pionýrů a mládeže.[753] V dubnu 1989 se uvádí, že již začala jednání s Pozemními stavbami Plzeň o zpracování projektové dokumentace na MěDPM. Výstavba měla proběhnout od 4. čtvrtletí 1990 do 3. čtvrtletí 1991.[754]
Na konci 80. let byla poněkud omšelá vila zasažena výstavbou přivaděče a záborem východní části zahrady. Část zahrady tehdy sloužila jako parkoviště pro těžké nákladní automobily. Po roce 1989 byl Dům dětí a mládeže z objektu vystěhován. O čtvrtinu objektu se přihlásili dědici původního majitele. Město jim v roce 1992 odmítlo odprodat svůj podíl.[755] Celý objekt tak byl v následujících letech zmítán majetkoprávní nejistotou a oboustrannou nekooperací.[756] V březnu 2000 o zrušení spoluvlastnictví jednalo zastupitelstvo. Mělo k tomu dojít formou odkoupení spoluvlastnického podílu Dagmar Novákové za tržní cenu nebo formou zrušení spoluvlastnictví soudem a přikázání domu do vlastnictví města.[757] Ještě v roce 2003 pokračuje město ve sporu s Novákovou o určení spoluvlastnictví.[758] V prosinci 2003 uložili zastupitelé městskému úřadu podat odvolání k rozhodnutí soudu ohledně zrušení spoluvlastnictví.[759] Na následující schůzi ale poslanci své rozhodnutí revokovali.[760] Dle závěrečného účtu obecního hospodaření během roku 2004 bylo utraceno 254 500 Kč za doplatek za vypořádání podílu u Partišovy vily (původně plánováno 300 000 Kč).[761] Objekt kvůli všem sporům po tyto roky chátral. Po roce 1992 sloužila vila jen po dva roky obytným účelům. Roku 1992 proběhla výměna veškerých klempířských konstrukcí.[762] Zhruba od roku 2003 objekt přestal být zcela využíván.[763]
O zahradu Partišovy vily projevila po roce 2000 zájem společnost Lidl, která tu hodlala u frekventované křižovatky postavit supermarket. Zpočátku byl projekt uvítán jako přínosný. Město podepsalo 16. listopadu 2001 smlouvu, kterou Lidl získal kontrolu nad Partišovou vilou a zahradou č.kat.1048.[764] Pak se ale vztahy s Lidlem prudce zhoršily. Svoji roli v tom sehrál i čin lidí napojených na tuto firmu, kteří nechali v lednu 2002 bez povolení pokácet na zahradě vily dvojici pyramidálních dubů (které měly být prohlášeny za chráněné[765]), aby tak pozemek vyčistili pro možnou výstavbu.[766] Odpůrci výstavby z organizace Zač Market pak začali ironicky křižovatce u jatek říkat „U Pokácených dubů“.[767] Část občanů města navíc odmítala výstavbu supermarketu v této lokalitě s tím, že již beztak frekventovaná křižovatka bude zahlcena dopravou. Námitky měli i někteří místní podnikatelé, kteří se obávali, že jim nová prodejna přebere zákazníky.[768] Supermarket nakonec podporoval zejména starosta Oldřich Kožíšek, zatímco většina zastupitelů jej odmítala.[769] Zastupitelstvo 26. února 2002 odmítlo povolit změnu územního plánu a zablokovalo tak chystanou výstavbu.[770] V dubnu 2002 zastupitelstvo vzalo na vědomí informace ohledně kupní smlouvy s Lidlem.[771] Dne 25. června 2002 pak zastupitelé schválili zrušení smlouvy s Lidlem.[772] Společnost Lidl 25. října 2003 uzavřela dohodu s ekologickou organizací Děti země, že na vlastní náklady vysadí jako náhradu v Rokycanech 50 nových stromů. K výsadbě 20 z nich došlo již v roce 2004 (ale na jiném místě: 12 dubů v areálu koupaliště a 8 dubů ve Šťáhlavské ulici[773]), k výsadbě dalších 30 stromů vyzvala rada 1. listopadu 2004.[774] Firma Lidl ale městu nabídla raději finanční odškodnění ve výši 50 000 Kč, které ovšem vázala na dobu, kdy se „rozhodne podnikatelským záměrem vstoupit do města.“ Městská rada proto v lednu 2005 odsouhlasila výsadbu 30 zbylých stromů, a to na náklady společnosti Lidl.[775] Dne 21. ledna 2003 zastupitelstvo nesouhlasilo s prodejem vily a 5/6 přilehlé parcely dle žádosti předložené společností Alcona Invest CZ, a. s. a Miroslavem Kozlerem a uložila městské radě předložit aktuální informace o vývoji soudního sporu mezi městem a Dagmar Novákovou o určení vlastnictví objektu.[776]
13. prosince 2004 radní souhlasili se záměrem prodeje Partišovy vily, ovšem jen s částí okolní zahrady č.kat.1452/10 (cca 1900 čtverečních metrů) a doporučili zastupitelstvu ke schválení.[777] Obec v této době zvažovala, zda neoddělit východní část zahrady (u dálničního přivaděče, kde už předtím plánoval Lidl stavbu supermarketu), a neprodat ji samostatně, bez vazby na Partišovu vilu.[778] Dne 18. ledna 2005 ale zastupitelé rozhodnutí odložili a uložili odboru rozvoje města připravit dle připomínek zastupitelů nový návrh. Mezitím 14. února 2005 neschválila rada záměr pronájmu budovy a části okolní zahrady o ploše cca 1200 čtverečních metrů. Uložila odboru rozvoje města rozdělit pozemek okolo vily na víc parcel se společným vjezdem. 1. března 2005 nepřijalo k záležitosti zastupitelstvo žádné usnesení. 7. března 2005 pak městská rada revokovala dřívější rozhodnutí z 13. prosince 2004. Nyní už souhlasila nejen s prodejem vily čp.379/III ale i celé související zahrady č.kat.1452/10 o ploše 3640 čtverečních metrů.[779] Rozhodl posudek městské architekty ing. arch. H. Przygrodské, která doporučila řešit zahradu jako celek s vědomím, že jde o exponovanou lokalitu na významné křižovatce.[780] Odboru rozvoje města zároveň rada 7. března 2005 uložila připravit finanční odhad nemovitosti a zpracovat geometrické zaměření. 12. dubna 2005 schválilo záměr prodeje Partišovy vily i zastupitelstvo.[781] Dne 30. května 2005 opět zasedala městská rada a stanovila vyvolávací cenu objektu včetně pozemku pro veřejnou dražbu na 5 000 000 Kč.[782] Odboru rozvoje města ale uložila, aby do dražební vyhlášky zapsal existenci inženýrských sítí na pozemku u domu. Z tohoto důvodu ovšem 28. června 2005 odložilo své rozhodnutí zastupitelstvo. Bylo nejprve nutné zapsat do katastru věcné břemeno v podobě zmíněných inženýrských sítí.[783]
Pak se ovšem vše znovu zkomplikovalo. Do hry vstoupily další varianty, zejména záměr využití vily k veřejně prospěšným účelům. Nebyla to úplně nová koncepce. Už počátkem 21. století zde město plánovalo zřízení azylového domu pro matky s dětmi, ale nesehnalo na to peníze. V listopadu 2004 kontaktovala město plzeňská projekční firma Atesta s návrhem přebudovat vilu na centrum pro neziskové organizace s tím, že náklady na adaptaci by hradily jednotlivé neziskové organizace, zejména díky subvencím z EU.[784] Když se ale 3. února 2005 uskutečnilo jednání mezi městem a ing. Alenou Drlíkovou jako zástupkyní Centra zdravotně postižených, které o Partišovu vilu mělo zájem, zjistilo se, že náklady na rekonstrukci by byly obrovské. Prvorepubliková vila by například musela být kompletně přebudována na bezbariérovou. Kvůli rozlehlosti vnitřních prostor by celý projekt trvale zatěžovaly vysoké náklady na údržbu. Z toho důvodu byla idea opuštěna a ing. Drlíková zaměřila svůj zájem na areál nových kasáren.[785] Postoj města k projektu negativně ovlivnilo, když vyšlo najevo, že žadatelka Drlíková uvedla některé nepravdivé údaje. Zaštiťovala se například organizacemi, které o plánu přestavby Partišovy vily nic nevěděly (ONKO KLUB, Centrum pro zdravotně postižené).[786] Toto fiasko polarizovalo názory komunálních politiků. Část prosazuje rychlý prodej, část chce pokračovat v hledání veřejného využití. Objevil se nový projekt. Ten předpokládal ponechat vilu v obecním vlastnictví, opravit ji a zřídit zde bydlení pro matky, které se dostaly do složité životní situace.[787] Na takto definovaný projekt by prý dokonce mohla obec získat státní subvenci až do 3 000 000 Kč. Celkové náklady na rekonstrukci se přitom odhadovaly na cca 5 500 000 Kč.[788] Mělo zde vzniknout 5 „chráněných bytů“.[789] Dne 1. srpna 2005 neodsouhlasila městská rada rekonstrukci Partišovy vily a 9. srpna 2005 ji zamítlo i zastupitelstvo.[790] Namísto Partišovy vily byl vybrán pro tento účel objekt v nových kasárnách.[791] Pak se několik měsíců nic nedělo.
Až 24. ledna 2006 zastupitelé vzali na vědomí postup prací při zápisu věcných břemen do katastru. Zároveň vzali na vědomí žádost Miroslava Kozlera o odprodej objektu. Stejnou žádost vzala na vědomí i rada na svém zasedání 20. února 2006. Stále však chybělo konkrétní usnesení. Až 3. dubna 2006 radní odsouhlasili navýšení vyvolávací ceny objektu pro jeho prodej v dražbě na 5 300 000 Kč.[792] Dne 18. dubna 2006 nakonec zastupitelstvo revidovalo své předchozí usnesení z 12. dubna 2006 a znovu schválilo záměr prodeje objektu Partišovy vily s celým pozemkem č.kat.1452/10, tentokrát už geometricky zaměřeným (plocha 3631 čtverečních metrů). Ve dnech 21. dubna – 5. května 2006 byl záměr prodeje zveřejněn. Přihlásili se dva uchazeči. Miroslav Kozler z Rokycan nabídl 5 300 000 Kč. Nemovitost chtěl využít pro obchodně-administrativní centrum. Společnost SMS CZ, s. r. o. z Rokycan nabízela 5 000 000 Kč. Deklarovala, že bude respektovat územní plán s tím, že nejpravděpodobnějším využitím by bylo zřízení prodejního střediska firmy. 15. května 2006 vzala obě nabídky na vědomí rada a rozhodla o prodeji formou aukce s vyvolávací cenou 5 300 000 Kč. 30. května 2006 věc projednalo i zastupitelstvo.[793] Na 31. srpna 2006 byla skutečně vyhlášena dražba s vyvolávací cenou 5 300 000 Kč.[794]
Stále se řešilo využití pozemku. 26. února 2007
zastupitelstvo neschválilo žádost o umístění prodejny Discount plus na pozemek
č.kat.1452/1 západně od Partišovy vily. Odporovalo by to totiž existujícím
regulím územního plánu. Zastupitelé podpořili koncepčnější řešení a
odsouhlasili záměr změny územního plánu č. 59, kterou by se funkční využití
pozemku změnilo z území pro výstavbu rodinných domů na komerční smíšené
území.[795]
Dne 13. srpna 2007 zastupitelstvo rozhodlo ihned zadat pořízení změny územního plánu č. 59.[796]
Dne 7. září 2007 MÚ vydal oznámení o projednávání změny územního plánu č. 59. V jejím
rámci se pozemky č.kat.737 (objekt čp.471/III) a č.kat.1452/1 (přilehlá část
zahrady) měly změnit z obytného území rodinných domů na komerční smíšené území.
Jako důvod úpravy územního plánu se uváděla výstavba obchodního zařízení s
navrženou kapacitou 2450 čtverečních metrů (z toho 1700 čtverečních
metrů obchodní plocha a 105 parkovacích míst).[797] Dne
28. ledna 2008 ale zastupitelstvo zadání
změny územního plánu č. 59 neschválilo.[798]
Snahy o redefinici parcely ale pokračovaly. 21. května 2008 rada souhlasila
s projednaným zadáním změny územního plánu č. 59.[799] Ale 2. června 2008 zastupitelstvo nepřijalo
k žádosti na opětovné posouzení
změny územního plánu č. 59 žádné usnesení.[800]
Po dalších odkladech se
definitivní nové využití pozemku našlo až v roce 2013, kdy byla Partišova vila
zbořena. K demolici došlo v říjnu 2013, pak na pozemku probíhaly
terénní práce.[801]
Číslo popisné Partišovy vily čp.379/III[802] i zahradního domku čp.471/III oficiálně zaniklo 9.
prosince 2013.[803] Vyrostl tu komplex prodejny firmy Auto Kelly. V roce 2013 bylo vydáno stavební
povolení na servisní halu pro osobní a nákladní automobily a administrativní
budovu v Plzeňské ulici pro Miroslava Kozlera a firmu DOFI-MK.[804] V roce 2015 novostavba prošla kolaudací.
Šlo o servisní halu pro osobní a nákladní vozy a administrativní budovu
s autosalonem. Stavebníkem byl Miroslav Kozler.[805]
Získala číslo popisné čp.1060/III. Objekt byl dokončen 26. února 2015.[806] Zaujal celý pozemek demolované vily. Do
křižovatky u jatek se obrací hlavní budovou. Má podobu patrové plochostřechého
objektu s proskleným parterem a předsazeným 1. patrem, s fasádou
obloženou cihlovým dekorem. Západně od této hlavní budovy se pak nacházejí
další skladovací objekty.
Zánik Partišovy vily byl
v jistém ohledu neblahým krokem, kdy rezidenční bydlení z první
republiky nahradila velkoprodejna. Na druhou stranu to lze pochopit jako nutný
důsledek dramatické proměny, kterou křižovatka u jatek prošla. Namísto vilové
čtvrti jde nyní o uzlový dopravní bod.
8.14. Plzeňská ulice (západně od křižovatky u jatek)
Západně od Rakovského potoka (od Arbesovy ulice) se rozkládá nejzazší část Plzeňského předměstí. Podél Plzeňské ulice a dvou na ní kolmých ulic (Baarova a U Stromovky) se v tu 2. polovině 20. století vytvořil okrsek převážně individuální obytné zástavby. Jde vesměs o architektonicky nevýrazné stavby, které si často nesou pečeť socialistického stavitelství. Úsek Plzeňské ulice, probíhající touto části Plzeňského předměstí je tvořen skupinou rodinných domů, kterou ale od severu omezují průmyslové areály, vznikající zde od 80. let 20. století (viz výše). Na západním okraji zastavěného území města se pak od 90. let 20. století utváří menší komerční zóna.
8.14.1. Individuální zástavba podél západního úseku Plzeňské ulice
Rodinné domky v nejzápadnějším úseku Plzeňské ulice jsou tedy spíše enklávou, jež je od východu, severu i západu sevřena komerčními a průmyslovými plochami. Sousedství frekventované Plzeňské ulice rovněž nepřispívá atraktivitě místa. Jde tak o ukázku urbanistických nesouladů, typických pro celou oblast podél Plzeňské ulice, v níž dlouho nebyla jasná koncepce oddělení funkčních ploch a výsledkem je mozaika, která vedle sebe často staví ryze obytné i industriální okrsky.
Podél severní strany Plzeňské ulice stál ve směru z města (k západu) nejprve prvorepublikový objekt Partišovy vily čp.379/III s velkou zahradou a zahradním domkem čp.471/III, zbořené po roce 2012 (viz výše). Vedlejší parcelu zaujímá rodinný dům čp.977/III z 90. let 20. století. Na leteckém snímku ze září 1997 již je zachycen jako dokončený, nebo před dokončením. Měl hotovou hrubou stavbu i střechu.[807] Je to patrová vilka s nízkou asymetrickou sedlovou střechou a štítovou stěnou otočenou do ulice. Na sousedním pozemku vyrostla v 60. letech 20. století chatka čp.606/III (přízemní se stanovou střechou). Na letecké fotografii z října 1967 již je vidět jako dokončená, nebo právě dokončovaná.[808] Zachycena je také v březnu 1967 na starší, ovšem méně zřetelné, letecké fotografii, takže není zřejmé, v jaké fázi výstavby se nacházela.[809] Šlo o poměrně častý jev ve 40. - 60. letech 20. století, kdy opadnutí tempa individuální výstavby vedlo k tomu, že vilové čtvrti zůstávaly dočasně (leckdy ovšem po desítky let) zastavěné řídce, s vysokým podílem staveb spíše charakteru zahradních domků a chatek. Teprve později byly nahrazovány řádnými rodinnými domy. V tomto ohledu je chatka čp.606/III zajímavým dokladem nyní již převážně zaniklé stavební etapy.
Následující parcelu „zdobilo“ několik desítek let zpustlé torzo nedobudovaného rodinného domku. Už roku 1969 tu přitom Josef Weinfutr měl zahájit výstavbu rodinného domu na parcele č.kat.1452/6. Během roku 1969 ale objekt nebyl dokončen.[810] Patrová ruina zůstávala až do počátku 21. století ve fázi hrubé stavby. Zdivo mezitím zčásti podlehlo povětrnostní erozi. Teprve před rokem 2010 byla ruina dobudována na moderní rodinný dům čp.1045/III. Stavba byla dokončena 11. ledna 2010.[811] Jedná se o patrovou vilu s obytným podkrovím v 1. patře, stojící na zvýšeném suterénu. Střecha je sedlová, do ulice se objekt otáčí štítovou stěnou. Vedlejší vilka čp.757/III se sedlovou střechou a uličním štítem vznikla v 70. letech 20. století. Dle snímkování ze srpna 1973 jeho výstavba ještě nezačala.[812] Na mapě města cca z roku 1976 už je tu zachycen nový dům, ale bez čísla popisného, takže patrně šlo o rozestavěný objekt.[813] Následuje objekt čp.589/III, patrový dům s podkrovím v 1. patře, poněkud těžkopádně působící svépomocná architektura z 60. let 20. století. Má sedlovou střechu a do ulice je natočen zděným štítem. Vedlejší dům čp.696/III vznikl v 70. letech 20. století. Letecké snímkování z června 1972 není zřetelné, kvůli nižší kvalitě fotografie. Jakási stavba už se na pozemku nacházela, ale není jisté, zda šlo o budovaný rodinný dům, nebo o starší zástavbu (zahradní domek či kůlna).[814] Státní mapa z roku 1974, zachycující stav k 31. prosinci 1972, ho nezakresluje.[815] Na fotografii ze srpna 1973 už je nepochybně vidět budovaný dům, včetně střechy.[816] Mapa města cca z roku 1976 dům zachytila, včetně čísla popisného. Bylo to nejvyšší číslo popisné v této mapě, takže patrně šlo o právě kolaudovaný objekt.[817] Jedná se o nízký přízemní domek se sedlovou střechou, podobný chatě. Posledním objektem v této uliční frontě je zajímavá vilka čp.991/III, patrová, s obytným podkrovím pod sedlovou střechou, jež dosahuje až téměř k zemi. Na leteckém snímku ze září 1997 je objekt zachycen jako dokončený, nebo před dokončením. Hotovy byly obvodové zdi i střecha.[818] Číslo popisné dům získal až 26. října 2000. Vedle pak začíná nevábný komerční areál zřízený v 90. letech 20. století (viz níže).
8.14.2. Obchodní zóna u Plzeňské silnice
Za posledními rodinnými domy v ulicích Plzeňská a U Stromovky začínala až do sklonku 20. století volná krajina, respektive zemědělská periferie Rokycan, s loukami a ovocnými sady, které se táhly až k železniční trati. V říjnu 1927 rada rozhodla, že nabídka J. Bauera na prodej pozemků č.kat.993, č.kat.994, č.kat.1444 a č.kat.1447 (šlo o pozemky po obou stranách Plzeňské silnice, těsně za okrajem nynějších hranic zastavěného území obce) se může vzít v úvahu, ale to jen pokud by obec získala ke stavbě i sousední pozemky.[819] V listopadu 1927 pak rada prohlásila, že před rozhodnutím o koupi pozemku u Plzeňské silnice od J. Bauera musí městská technická kancelář zjistit zastavitelnost pozemku, komunikační spojení a odvodnění.[820] Ještě koncem listopadu 1927 ale byla rada informována, že Jan Bauer není ochoten prodat jen část svých pozemků u Plzeňské silnice.[821] Dál už se záměr patrně nijak nevyvíjel. Odlehlá lokalita, navíc poblíž záplavového území, asi městu nestála za nutné investice.
V 60. letech 20. století se tu uvažovalo o umístění velkoskladu závodu ZPČ Velkoobchod Pramen a Zelenina. Komplex měl stát na pozemcích č.kat.993, č.kat.994, č.kat.995, č.kat.996, č.kat.997, č.kat.998, č.kat.999 a č.kat.1000.[822] Dne 16. prosince 1964 vzala rada MěstNV na vědomí požadavek Velkoobchodu na umístění svého kombinátu v tehdejší ulici Míru, při trati Rokycany-Plzeň v prostoru, kde jsou sklady Pozemních staveb.[823] Dne 12. května 1965 rada MěstNV souhlasila se záměrem, ale s tím, že investor bude muset sám vyjednat náhradu za zabraný půdní fond i změnu územního plánu.[824] Mělo jít o poměrně velkou investici za 6 500 000 Kčs. Podnik Pramen (Potraviny) měl výstavbu provést v roce 1970.[825] V srpnu 1967 se uvádí, že v nově plánovaném areálu se měly umístit i sklady uhlí a dílny pro Domovní správu.[826] Z projektu ale zcela sešlo. V roce 1968 při projednávání revize územního plánu město navrhovalo umístit sklad ovoce, zeleniny a brambor podniků Potraviny Plzeň a Zelenina v prostoru za Kovohutěmi, při Veselské ulici.[827] Ani tam ale k realizaci nedošlo. V listopadu 1969 MěstNV stanovil v plánu na následující rok vyjasnit s podniky Potraviny a Jednota otázku výstavby jejich velkoskladů.[828]
Zásadní změna nastala až po konci komunistického režimu. V roce 1991 se vedení města rozhodlo vyjít vstříc rozvoji soukromého podnikání v Rokycanech. Na mimořádném zasedání zastupitelstva 10. září 1991 byla urychleně přijata novela územního plánu, kterou město mj. vyčlenilo pozemky západně od města při Plzeňské silnici, až k železniční trati na Plzeň pro komerční výstavbu.[829] Tento krok měl jisté opodstatnění a je ke cti městských politiků, že pohotově našli plochy pro nutný rozvoj podnikatelských aktivit. Z urbanistického hlediska ale nešlo o šťastnou volbu, obytná individuální zástavba Plzeňského předměstí byla na západní straně, v blízkosti zalesněného vrchu Čilina, zablokována pásem firemních objektů.
Zpočátku to vypadalo, že zamýšlená podnikatelská zóna zůstane jen dalším nerealizovaným plánem. Plzeňská ulice totiž v roce 1993, po otevření dálnice, přestala sloužit jako hlavní výpadovka na Plzeň, čímž poněkud klesla komerční atraktivita této nyní již spíše periferní ulice. Až k Plzeňské ulici navíc od severu sahá záplavové území řeky Klabavky. Každý investor, který zde uvažoval o založení velkoskladu nebo prodejny, musel do nákladů započítat i nutnost masivní navážky, která by zvedla terén nad hladinu stoleté vody. Takto například selhal projekt nového hotelu, který soukromý investor hodlal vystavět severně od Plzeňské ulice. I když někteří zastupitelé poukazovali na výše uvedené problémy se záplavami a rovněž zpochybňovali potřebnost nového hotelu ve městě poté, co byl v roce 1989 zprovozněn hotel Bílý lev na Malém náměstí, nakonec dalo 23. ledna 1992 zastupitelstvo svůj souhlas.[830] Hotel tu však nikdy nevyrostl. Postupně tu ale přesto k výstavbě komerčních areálů došlo.
Na jižní straně ulice tu vyrostl okolo roku 1997 autosalon čp.981/III, zajímavě řešená stavba se
zaobleným, proskleným průčelím (foto
z r. 2003). Na leteckém snímku ze září 1997 už je objekt dokončený,
nebo před dokončením.[831] Počátkem
21. století tu bylo sídlo firmy Hantos, nyní zde sídlí stavební a obchodní firma S & H. Západně od areálu se koncem
20. století rozkládal ovocný sad. Pozemek je oplocený a stojí v něm
zahradní domek. Někdy počátkem 21. století byla louka mezi výše uvedeným
objektem čp.981/III a touto zahradou oplocena, čímž se fakticky intravilán
města posunul až sem. Teprve odtud k západu začíná volná krajina. V květnu 2002 zastupitelstvo schválilo pořízení změny
územního plánu č. 16, podle žádosti Vladimíra Kopeckého z Kolína, která
výhledovou lokalitu č. 2.1 (všeobecné smíšené území), jejíž součástí byla i
parcela č.kat.1010 (jižně od Plzeňské ulice západně od okraje zástavby, mezi
areálem čp.981/II a železniční tratí), převedla do území rozvojového se stejným
využitím. Zastupitelstvo uložilo MÚ schválené změny územního plánu zpracovat a
projednat. Zároveň zastupitelstvo nesouhlasilo se změnou využití pozemku
č.kat.1434 (ve stejné oblasti, ale severně od Plzeňské ulice, za okrajem
zástavby).[832]
Na protější severní straně Plzeňské ulice vznikl v roce 1995 další komerční areál čp.968/III. Původně mělo jít o supermarket. Dne 26. srpna 1993 schválilo zastupitelstvo úpravu územního plánu, která měla umožnit výstavbu „supermarketu, skladovacích a kancelářských ploch na parcele č.kat.1450/1 a 1450/3 u plzeňské silnice“.[833] Začátkem roku 1994 tu pak začala výstavba. V březnu 1994 se buduje podél Plzeňské ulice nová vodovodní přípojka.[834] Do roku 1995 tu vyrostl moderní objekt (foto z r. 2003) firmy Comaspol. Investor dokonce provedl i nutnou navážku terénu aby tak stavbu ochránil před záplavami. Nicméně supermarket nebyl otevřen. Až počátkem ledna 1998 objekt ožil. Do prázdných prostor se začíná s navážením zařízení i zboží. Čeká se otevření prodejny.[835] Na 12. ledna 1998 zde ohlašuje firma Reny, s. r. o. otevření diskontní prodejny.[836] Supermarket pak skutečně zahájil prodej, a to na ploše 700 čtverečních metrů.[837] Do prázdné budovy se pak nastěhovala firma Inovac, v 2. polovině 90. let tu rovněž existoval bazar s použitým oblečením. V roce 2018 prochází objekt celkovou přestavbou. Dle stavu z roku 2022 i 2026 se tu nachází prodejna automobilů firmy BB cars4you.
8.15. Baarova ulice
8.15.1. Zástavba v Baarově ulici
Baarova ulice probíhá v severojižním směru od Plzeňské až k náspu železniční trati, kde ústí do ulice U Kolejí. Ulice byla regulačně vytýčena v meziválečném období na místě polí a luk, ale úplně první stavbou tu už předtím byla usedlost čp.107/III, postavená okolo roku 1902 (foto z r. 2003), tehdy daleko za městem. V městském archivu se nachází složka z let 1901–1902, nazvaná „Hořice Jan, stavba hospodářství čp.107/III, Plzeňské předměstí“.[838] Na mapě Rokycan z roku 1907 je usedlost označena jako „zahradnictví“. Okolo ní se až k železniční trati rozkládala zelinářská zahrada. Objekt tu stojí dodnes, nyní již v rámci běžné parcelační sítě, jako jeden z mnoha domů v této části města. Jde o patrový objekt s obytným podkrovím v 1. patře a sedlovou střechou. Vnějškově již byl zmodernizován, měřítkově patrně zachovává původní dispozici usedlosti z počátku 20. století. Vzhledem stále připomíná spíš venkovské stavení než městský dům.
Teprve v závěru první republiky byla tato „agrární“ výspa proměněna na stavební pozemky. V červnu 1930 jedná zastupitelstvo o žádosti Františka Krafta o parcelaci pozemku a č.kat.984 „u Plzeňské silnice, vlevo, nad Rakovským potokem ve směru na Plzeň“. Dne 28. ledna 1930 požádal František Kraft o parcelaci, 20. února 1930 se konalo místní šetření. 28. února 1930 radní souhlasili s parcelací. Po delší debatě ale zastupitelstvo bod stáhlo z programu a vrátilo městské radě k doplnění po místopisné stránce. Zastupitelé patrně nevěděli přesně, o jaký pozemek se jedná.[839] Schůze zastupitelstva z 13. června 1930 byla stejně kvůli politickým sporům zpochybněna, takže se tento bod musel znovu projednat na červencové schůzi. A na ní byla parcelace schválena.[840] Šlo o parcelu mezi dnešními ulicemi Arbesova a Baarova, poblíž Plzeňské ulice. Dne 4. ledna 1933 požádal František Kraft (bytem Rokycany čp.128/II) o povolení k rozdělení pozemků č.kat.946, č.kat.947, č.kat.984 a č.kat.337/2 a stavební parcely č.kat.596 na stavební místa. 17. ledna 1933 proběhlo komisionelní parcelační řízení. Architekt Jan Pacl z Prahy coby majitel sousedního pozemku č.kat.988 podal dodatečné připomínky.[841] Dne 1. března 1933 městská rada doporučila záměr ke schválení s tím, že se šíře plánovaných ulic snižuje z 12 na 10 metrů, vylučují se nádvorní stavby k chovu většího dobytka a šíře zahrádek k ulici musí být minimálně 5 metrů.[842] Dne 28. dubna 1933 plán odsouhlasilo i zastupitelstvo.[843] Inkriminované pozemky vytvářely rozsáhlou plochu jižně od Plzeňské ulice podél dnešní Arbesovy a Baarovy ulice. Cesta ke stavebnímu využití byla otevřena. Do roku 1945 ovšem nedošlo v celé této zóně k reálné urbanizaci. Vyrostl tu jediný dům, čp.366/III (viz níže). Hlavní fáze stavební proměny na městskou ulici nastala až v poválečné době. V současnosti již je zástavba Baarovy ulice stabilizována, je lemována souvislou oboustrannou řadou rodinných domků.
Podél východní strany ulice stojí (směrem od křižovatky s Plzeňskou ulicí) nejprve rohový dům čp.587/III. Nízký přízemní domek na půdorysu písmene L, připomínající spíše chatku, vznikl po roce 1960. Vedlejší stavební místo zaujala vilka čp.869/III, jednopatrová plochostřechá stavba z poloviny 80. let 20. století, která svou brizolitovou estetikou připomíná spíše sídlištní zástavbu. Letecké snímkování z července 1978 tu zachytilo jen stavebně nevyužitou parcelu.[844] Následuje robustní patrová vila čp.601/III z 60. let se sedlovou střechou a uličním štítem. Na letecké fotografii z října 1967 již je vidět jako dokončená, nebo právě dokončovaná.[845] Zachycena je už v březnu 1967 na jiné, ovšem méně zřetelné letecké fotografii.[846] Fasádu původně kryl brizolit. Počátkem 21. století dům prošel rekonstrukcí, při níž byl socialistický dekor odstraněn, ovšem dispozice zůstala zachována. Na vedlejší parcele stojí přízemní domek čp.607/III se sedlovou střechou. Pochází rovněž z 60. let 20. století. Na letecké fotografii z října 1967 je také vidět jako dokončený, nebo před dokončením.[847] Zachycen je i v březnu 1967 na starší, méně zřetelné fotografii, takže není jisté, v jaké fázi stavby se nacházel.[848] Jde o jednoduchou stavbu připomínající chatku. Sousední dům čp.366/III jako jediný vznikl dřív. Ačkoliv číslo popisné by napovídalo výstavbě okolo roku 1930, ve skutečnosti šlo o konec 30. let. Jan a Marie Woldanovi získali stavební povolení 3. ledna 1939. Dům dle stavebních plánů Václava Včaly byl kolaudován 1. července 1940.[849] Jde o patrový objekt s obytným podkrovím, posazený na zvýšeném suterénu. Má polovalbovou střechu. Byl dodatečně zčásti zmodernizován, zejména přístavbou zděného přízemního vchodového traktu na severní straně, ale vcelku si podržel základní kompozici z doby svého vzniku. Rohovou parcelu na jižním konci ulice obsadil velký rodinný dům čp.987/III, postavený okolo roku 2000. Dle leteckého snímku ze září 1997 ještě jeho výstavba nezačala.[850] Jde o patrovou stavbu s obytným podkrovím v 1. patře. Má polovalbovou střechu s vikýři. Nese si některé prvky estetiky 90. let (jistá historizující dekorativnost).
Protější západní stranu Baarovy ulice otevírá u křižovatky s Plzeňskou ulicí vilka čp.560/III z konce 50. let 20. století. Na letecké fotografii ze srpna 1957 je zachycena v pokročilé fázi výstavby, nebo již v době dokončení.[851] Patrový objekt s obytným podkrovím v 1. patře je završen sedlovou střechou. Do Plzeňské ulice je natočen věžovitým traktem s štítem. Vlastní štítová stěna domu hledí do Baarovy ulice. Fasádu kryje brizolit. Okna jsou typizovaná trojdílná. Estetický dojem se blíží soudobé sídlištní architektuře. Jedná se o ukázku svépomocného stavitelství z časů, kdy mnoha lidem nechyběly peníze, ale skoro všem chyběl skutečně fungující trh se stavebními prvky i profesionální projekční služby. V podobném duchu je ztvárněn i sousední domek čp.593/III z 60. let 20. století. Patrový objekt s obytným podkrovím v 1. patře má valbovou střechu. Symetricky řešené průčelí do Baarovy ulice je v střední části zvýšeno zděným podkrovním vikýřem. Na rozdíl od výše uvedeného čp.560/III je objekt čp.593/III proporčně uměřenější a kompozičně více zvládnutý. Následuje již zmíněná usedlost čp.107/III, bývalé zahradnictví vzniklé okolo roku 1900 jako zcela první stavba v širokém okolí. Sousední parcelu obsadil v 1. polovině 70. let 20. století rodinný dům čp.672/III. Letecký snímek z června 1969 zde ukazuje jen stavebně nevyužitou zahradu.[852] Snímkování z června 1972 už zachytilo dokončený či dokončovaný rodinný dům včetně střechy.[853] Je to patrová stavba ve stylu jakéhosi socialistického funkcionalismu, s pultovou střechou. Jde o reprezentanta takzvaného „šumperáku“ – typizovaného projektu oblíbeného v českých městech i na venkově za normalizace. Otisk doby svého vzniku si nese i vila čp.821/III na vedlejší parcele, na rohu ulice Baarova a U Kolejí. Jde o patrový kvádr s plochou střechou. Má tři nadzemní podlaží, přičemž prvním podlažím je fakticky zvýšený technický suterén. V říjnu 1973 plénum MěstNV vzalo na vědomí postup záboru nevyužitých parcel podle §4 vyhlášky č. 66/72 o opatřování pozemků pro výstavbu rodinných domů. Do 1. etapy byla mezi několika desítkami jiných pozemků v Rokycanech, určených k urychlenému stavebnímu využití i za cenu vyvlastnění, zařazena i zahrada č.kat.947/10 o ploše 569 čtverečních metrů a také zahrada č.kat.947/11 o ploše 578 čtverečních metrů, jejímiž majitelem byl ing. F. Šmolík, bytem Rokycany čp.182/I. Parcely se uvádějí mezi těmi, které již byly v procesu řízení.[854] Letecké snímkování z července 1978 ukazuje, že výstavba domu ještě nezačala.[855] Rodinný dům čp.821/III vyrostl na č.kat.947/11 okolo roku 1980. Parcela č.kat.947/10 zůstala připojena k tomuto pozemku a nezastavěná.
8.15.2. Technický vývoj Baarovy ulice a vývoj pojmenování
Teprve v roce 1974 bylo v Baarově ulici instalováno veřejné osvětlení.[856] Jeho výstavba začala v 1. pololetí 1972.[857] V prosinci 1972 je uváděno jako hotové.[858] Podle zprávy z února 1974 ale výstavba osvětlení v Baarově byla zařazena teprve do plánu na rok 1974.[859] Šlo o rozšíření stávající sítě. Dle informace ze září 1974 ještě práce nejsou provedeny, ačkoliv se plánovaly právě na září 1974.[860] Do konce roku 1974 ovšem montáž osvětlení byla dohotovena.[861] Počátkem 21. století prošla ulice celkovou rekonstrukcí inženýrských sítí a vydlážděním, společně s okolními ulicemi v této části města (U Stromovky, U Kolejí) – viz níže.
Baarova ulice získala jméno rozhodnutím rady MNV 7. září 1953. Předtím neměla pojmenování.[862] Název se od té doby nezměnil.
8.16. Ulice U Kolejí
Ulice U Kolejí byla vytýčena už za první republiky v souvislosti s regulačními kroky města, které otevřely možnost zástavby této lokality. Vznikla na základě správné urbanistické premisy, že železniční trať by neměla být lemována soukromými parcelami, nýbrž veřejnou cestou, která v případě vlakového neštěstí nebo nutnosti oprav trati umožňuje snazší přístup k dotyčnému místu. To byl zhruba jediný její smysl, po dlouhá desetiletí zůstávala nezastavěná a měla podobu jakési podružné blátivé servisní cesty (foto z r. 2003). Nestála tu zástavba, ulici lemovaly jen zahrady domů v na ni kolmých ulicích (Baarova, U Stromovky), popřípadě prázdné zahrady.
Teprve počátkem 21. století zde začaly vyrůstat rodinné domy. Prvním byl objekt čp.1009/III, přízemní rozložitý dům s nízkou střechou, ve stylu bungalovu. Číslo popisné mu bylo přiděleno 10. března 2004. Nachází se v úseku mezi nárožím ulic Arbesova a Baarova. O dekádu později byl v úseku mezi nárožím ulic Baarova a U Stromovky zbudován další rodinný dům čp.1052/III. Dokončen byl 10. srpna 2012.[863] I v tomto případě šlo o přízemní dům ve stylu bungalovu.
Poté, co v této ulici vznikly první obytné stavby, se objevila otázka, jak komunikaci pojmenovat. Stalo se tak 11. listopadu 2003 na zasedání zastupitelstva a ulici dán název U Kolejí.[864]
8.17. Ulice U Stromovky
8.17.1. Individuální zástavba v ulici U Stromovky
Ulice U Stromovky je poslední komunikací, která ve směru od města vznikla kolmo na výpadovku na Plzeň. Její stavební rozvoj byl ještě pomalejší než v případě Baarovy ulice. Už okolo roku 1862 tu sice vyrostl u nově otevřené železniční trati strážní domek čp.56/III, ale šlo o stavbu nijak nesouvisející s urbanizací samotné, tehdy ještě neexistující, ulice. Strážní domek po desítky let stál v izolované poloze, daleko od města. Šlo zajímavý patrový objekt s věžovou dispozicí a sedlovou střechou, příklad pozdně klasicistní erární architektury rakousko-uherské provenience (foto z r. 2003). Podobné drážní domky tehdy v Rokycanech vyrostly na více místech (podrobněji v kapitole „železniční architektura“). V 2. polovině 20. století byl domek adaptován na obytné stavení, přičemž si ale podržel vnější vzhled. Roku 2004 byl bohužel kompletně zbořen a na jeho místě začala stavba patrového rodinného domku s obytným podkrovím a polovalbovou střechou s velkými vikýři (foto z r. 2004, foto z r. 2004). Ještě koncem února 2006 zůstávala novostavba nedokončena. Objekt měl jen hrubé zdivo, střechu a okna, ale chyběla fasáda i vnitřní vybavení.[865] Stavba byla dokončena až poté. Ačkoliv rodinnému domu nelze z architektonického hlediska mnoho vytknout, byla demolice původního strážního železničního domku chybou a novostavba v tomto světle působí jako banální krok, který ochudil podobu města. Přitom dispoziční řešení původního domku z 19. století umožňovalo ho při vhodně zvolené kombinaci renovace, adaptace a přístavby zachovat.
Ještě roku 1950 nestál v této ulici kromě drážního domku žádný jiný obytný objekt. Celou západní stranu zabíral areál původního cvičiště Dělnické tělovýchovné jednoty (viz níže), východní uliční frontu lemovaly jen prázdné zahrady. Komunikace měla spíše podobu polní cesty v zahrádkářské osadě za městem. Teprve pak začala podél východní strany ulice postupná výstavba rodinných domků. Vesměs jde o svépomocně navrhované vilky ovlivněné socialistickým obdobím s jeho typizovaným a chudým tvaroslovím. Na rohové parcele u křižovatky s Plzeňskou ulicí vyrostl koncem 50. let domek čp.576/III. Proporčně dobře zvládnutá patrová stavba s obytným podkrovím v 1. patře pod sedlovou střechou, ze které do ulice U Stromovky vystupuje zděný vikýř a balkon. Následuje objekt čp.718/III. Patrový dům s plochou střechou a typickým normalizačním dekorem fasády v podobě takzvaných luxferů (barevných skleněných dlaždic) v okně vznikl v 70. letech 20. století. Na leteckém snímku z června 1969 tu ještě není vidět žádná stavební aktivita.[866] Snímkování z června 1972 tu ukazuje probíhající stavbu, patrně byly už vyzděny základy. Není ovšem vyloučeno, že již byla hotova hrubá stavba včetně ploché střechy, nicméně z analýzy fotografie to nevypadá pravděpodobně (absence stínu, který by hrubá stavba vrhala do okolí).[867] Stejný stav je viditelný i na fotografii ze srpna 1973.[868] Mapa města cca z roku 1976 již dům zakreslila, ale bez čísla popisného, takže patrně stále šlo o rozestavěný, nebo dokončovaný objekt.[869] Dům se uchoval intaktně a je zajímavým dokladem doby, kdy se svépomocní stavebníci klopotně snažili o ozvláštnění svých domů, přičemž ale v podmínkách nuzného stavebního sortimentu končily takové pokusy většinou poněkud neohrabaným výsledkem. Na vedlejším pozemku stojí patrová masivní vila čp.774/III s nízkou stanovou střechou. Postavena byla v 70. letech 20. století. Letecký snímek ze srpna 1973 zde ukazuje již patrně počínající výstavbu, zatím jen ve fázi hloubení základů.[870] Na mapě města cca z roku 1976 už je zachycen, ale bez čísla popisného, takže patrně šlo o rozestavěný objekt, bez kolaudace.[871] Sousední rodinný dům čp.619/III z 60. let 20. století stojí v jistém odstupu od ulice. Jde o patrový objekt s obytným podkrovím v 1. patře pod sedlovou střechou. Do ulice se obrací zděným štítem. Na leteckém snímkování z října 1967 již je vidět jako dokončený, nebo dokončovaný.[872] Zachycen je také v březnu 1967 na starší, ovšem méně zřetelné, letecké fotografii, takže není zřejmé, v jaké fázi výstavby se nalézal.[873] Následuje dům čp.561/III z 2. poloviny 50. let 20. století. Patrová stavba s obytným podkrovím v 1. patře a sedlovou střechou je ukázkou kompozičně nezvládnuté svépomocné výstavby. Fasádu kryje brizolit. Nároží ulic U Stromovky a U Kolejí zaujímá dům čp.678/III, robustní patrová vila se stanovou střechou z 1. poloviny 70. let 20. století. Na leteckém snímkování z června 1969 není ještě na pozemku vidět stavební činnost.[874] Dle stavu z června 1972 již tu je vidět dokončený či dokončovaný dům včetně střechy.[875] Mapa města cca z roku 1976 dům zachytila, včetně čísla popisného.[876] I tady je cítit těžkopádná snaha o reprezentativnost, včetně barevných i plastických vlysů na brizolitové fasádě s typizovanými okny. V této podobě se objekt dochoval do současnosti.
8.17.2. Areál kynologického cvičiště na západní straně ulice U Stromovky
Celou západní stranu ulice U Stromovky zabíralo původně hřiště Dělnické tělovýchovné jednoty. Na přelomu 20. a 30. let DTJ, napojená na sociální demokraty vlekle jednala s obcí o odprodeji některého pozemku. Věc se protahovala, protože konkurenční politické strany měly tendenci rozhodnutí sabotovat nebo aspoň podmiňovat splněním vlastních požadavků. V listopadu 1930 projednávalo zastupitelstvo prodej špitálského pozemku č.kat.945 u Plzeňské silnice (v dnešní ulici U Stromovky) Dělnické tělovýchovné jednotě na zřízení letního cvičiště. DTJ původně požadovala louku pod Husovými sady, město to ale odmítlo, prý by nedošlo k rozštěpení majetkové držby v této oblasti. Městská rada a DTJ pak předběžně vyjednaly prodej pozemku č.kat.945, který se nacházel za městem, u železniční trati a byl využíván jako role. Měl rozlohu 8605 čtverečních metrů. Městská rada souhlasila s prodejem za 12 900 Kč a 27. června 1930 s tím vyslovila souhlas i DTJ.[877] Souhlas s prodejem č.kat.945 DTJ na zřízení letního cvičiště vyslovila v říjnu 1930 i obecní finanční komise.[878] Jenže na schůzi zastupitelstva v listopadu 1930 vystoupil komunista Jan Hořice, který jménem KSČ požádal odložit projednání do doby, kdy bude projednána i žádost o pozemek pro FDTJ (napojenou na komunisty). Zastupitelstvo pak skutečně věc odložilo.[879] Znovu se dostala na program až v srpnu 1931. 27. června 1931 DTJ oznámila, že souhlasí s odkupem za 12 900 Kč, což město schválilo.[880] Mezitím v červnu podpořila prodej parcely č.kat.945 DTJ za 12 900 Kč i obecní hospodářská komise.[881] A v polovině července 1931 připojila souhlas i městská rada.[882] Ani pak ale neměli sportovci z DTJ vyhráno. V březnu 1932 konstatovala městská rada[883] a pak i zastupitelstvo, že 12. března 1932 došlo nesouhlasné oznámení od zemského úřadu. Bylo nutno obhájit postup obce. Ta argumentovala, že cenu pozemku stanovila nestranná komise a že nejde o stavební pozemek. Návrhu byla přiznána pilnost, tedy urgentní vyřízení.[884] V dubnu 1932 deklaruje rada, že na své příští schůzi rozhodne o žádosti DTJ o dlouholetý pronájem louky u pivovaru pro letní cvičiště. Pokud to vyšlo, zruší DTJ svůj požadavek na pronájem pozemku č.kat.945.[885] Na červnové schůzi zastupitelstva v roce 1932 se řeší další návrhy DTJ na pozemky pro své tělovýchovné aktivity. DTJ tehdy měla zájem i o pronájem louky pod Kalvárií, kterou ale zastupitelé rozhodli pronajmout skautům (a vyrostl na ní později areál Skautského domova, viz kapitola „Osecký vrch“). Josef Hofman to kritizuje s tím, že DTJ nemá kde cvičit a nemůže pořád ustupovat. Starosta Josef Zápotočný se ale hájí s tím, že obec vyšla DTJ vstříc s pozemkem č.kat.945 a že není vinou obce, že zemský úřad prodej nepotvrdil. Obec prý aspoň DTJ na č.kat.945 nabízí dlouhodobý pronájem. Zápotočný pak kritizuje, že DTJ svévolně obsadila pozemek u pivovaru v dnešní Pivovarské ulici.[886] V září 1932 radní obecnímu zastupitelstvu doporučili, aby pozemek č.kat.945 pronajalo DTJ na 15 let za podmínek nabídky od DTJ z 30. března 1932.[887] Šlo ale stále jen o pronájem.
Teprve když ministerstvo vnitra 26. dubna 1933 konečně vyslovilo
souhlas s prodejem pozemku č.kat.945 (o ploše 9605 čtverečních metrů) DTJ
za 6 Kč/čtvereční sáh, se mohla dlouho zdržovaná transakce realizovat. 30.
května 1933 rada zastupitelstvu oznamuje souhlas ministerstva vnitra
s prodejem parcely č.kat.945 DTJ a odvolává proto dřívější stížnost města
proti rozhodnutí zemského úřadu z 12. března 1933. Pozemek prý bude uvolněn
k odkupu 1. září 1933 a knihovní převod se provede k 1. lednu 1934.[888]
Před koncem června 1933 se s rozhodnutím úřadů seznámila i obecní finanční
komise.[889]
V červnu 1933 transakci stvrdilo i zastupitelstvo, ale s podmínkou, že
obec má právo zpětného výkupu, kdyby DTJ nepoužila pozemek pro stanovené účely
(letní cvičiště).[890] Po
únorovém převratu bylo v roce 1948 hřiště nabídnuto rokycanským školám
jako školní zahrada. Pozemek pak byl podroben zkoumání.[891]
V roce 1949 navíc nabídli městu manželé Kraftovi sousedící pozemky
č.kat.946 a č.kat.947/13 (u jižního okraje cvičiště, při náspu železniční
trati). I o nich město uvažovalo pro zřízení školské zahrady.[892]
V následujících letech zde fungovalo cvičiště Svazarmu. V dubnu 1959
někteří členové MNV uvažují, že by se zde mělo zřídit dětské hřiště.[893]
Nakonec byl pozemek využit pro zřízení kynologického areálu. Už v roce 1965 se uvádí, že v Rokycanech je areál pro výcvik psů, zbudovaný v Akci Z.[894] V červnu 1970 si ale na plénu MěstNV stěžuje pan Mulač, že mládež na Rašínově se nemá kde scházet a místní občané požadují, aby z bývalého cvičiště DTJ vzniklo hřiště („místo toho aby tam Svazarm měl 6 psů“). Na to reaguje předseda MěstNV František Hlad, že areál není možné získat pro potřeby města. Pan Vlček doplnil, že kynologické hřiště kdysi bylo majetkem tělovýchovné jednoty, ale pak jako přebytečné dáno Svazarmu.[895]
V 70. letech kynologický areál dotvořila výstavba klubovny čp.1007/III. Jde o nenáročný typizovaný přízemní objekt s nízkou sedlovou střechou, montovaný z lehkých panelů. Vcelku se jedná o nerušivou stavbu, která navíc díky vzrostlé okolní zeleni nepůsobí jako netolerantní manifestace normalizačního stavitelství (foto z r. 2003). Stavba byla povolena v roce 1972.[896] Na podzim toho roku (mezi 26. zářím a 28. listopadem) schválila rada MěstNV zařazení výstavby klubovny kynologického klubu do plánu Akcí Z na rok 1973, ovšem za předpokladu, že ostatní plánované Akce Z budou zajištěny.[897] Už během roku 1972 bylo vytvořeno na této akci dílo za 312 300 Kčs (původní plán 300 000 Kčs) a prostavěno rovněž 312 300 Kčs (oproti plánu 300 000 Kčs).[898] V plánu výstavby na rok 1973 se počítalo u této akce s náklady 151 000 Kčs a vytvořením hodnoty 266 500 Kčs.[899] V 1. polovině roku 1973 už bylo při výstavbě klubovny prostavěno 42 000 Kčs, další náklady ušetřila brigádnická práce.[900] Stavba byla totiž zařazena do Akce Z. Za 1. pololetí 1973 zde vznikla hodnota díla 70 000 Kčs a odpracováno 2141 brigádnických hodin (z toho 1601 zdarma).[901] Nakonec za celý rok 1973 se prostavělo na klubovně 115 000 Kčs (oproti plánu 151 000 Kčs).[902] Podle návrhu rozpočtu na rok 1974 se zde mělo prostavět dalších 35 800 Kčs, přičemž hodnota vytvořeného díla vyčíslena na 45 000 Kčs.[903] V září 1974 se uvádí, že za 1. pololetí 1974 bylo prostavěno na klubovně 28 900 Kčs a vytvořena hodnota díla 36 100 Kčs. Ve zmíněném období tu bylo odpracováno 1591 brigádnických hodin (z toho 578 zadarmo). Co se týče postupu prací, ten je v září 1974 hodnocen jako bezproblémový. K dokončení chybí instalovat podlahové povlnky, dodělat nátěry oken a radiátorů, vodoinstalace a položit obkladové keramické dlaždice. Předpoklad dokončení byl do 31. října 1974.[904] V prosinci 1974 se akce uvádí mezi těmi, které budou hotovy ještě do konce roku.[905] Za rok 1974 se tu celkem prostavělo 59 169,52 Kčs (plán 36 000 Kčs).[906] Klubovna byla do užívání předána nakonec až v červnu roku 1975.[907] Hodnota novostavby dosáhla 700 000 Kčs, díky brigádnické práci ale skutečné náklady představovaly jen 480 000 Kčs. Brigádníci tu odpracovali celkem 8100 hodin (z toho 6400 zdarma).[908] Objekt klubovny zůstával dlouho bez čísla popisného, to získal až 19. června 2003 (čp.1007/III). Na přelomu let 1974–1975 rada MěstNV projednala žádost kynologů na oplocení objektu a výstavbu tribuny včetně provozního zařízení. Souhlasila se zařazením do Akce Z (pokud ovšem budou zajištěny finanční prostředky).[909] V roce 1975 na této akci město plánovalo prostavět 160 000 Kčs (z úvěru). S výstavbou se mělo začít v únoru 1975, s předpokladem dokončení v dubnu 1976.[910] Tribuna nakonec ovšem nevyrostla. V 1. pololetí 1975 zde bylo prostavěno 10 000 Kčs (nad rámec plánu), za které vzniklo oplocení areálu.[911]
V listopadu 2020 zastupitelstvo souhlasilo
s odkupem kynologického areálu včetně budovy za 4 200 000 Kč od Svazu
dělnických tělovýchovných jednot České republiky.[912]
8.17.3. Bezejmenná cesta z ulice U Stromovky k jihozápadu (zbytek původní Plzeňské silnice)
Po severní straně kynologického areálu vybíhá z ulice k jihozápadu úzká ulička. Nenápadná komunikace je posledním dochovaným úsekem historické cesty, která ještě na počátku 20. století odbočovala z Plzeňské ulice zhruba v oblasti dnešní křižovatky se Sládkovou ulicí, pak s několika esovitými zákruty běžela napříč poli na místě současné zástavby v této oblasti (překračovala i mělký Rakovský potok). Její trasa se ještě torzovitě dochovala v hranicích dnešních stavebních parcel v Baarově ulici. Dál směrem k jihozápadu překračovala pěšina těleso železniční trati a mířila do lesů na vrchu Čilina.
Podle Rudolfa Brabce byla toto původní trasa silnice na Plzeň (tzv. Nová poštovská cesta) a odvolává se při tom na Müllerovu mapu Čech z 1. poloviny 18. století.[913] Na této mapě ale žádné důkazy pro jeho tvrzení nejsou. Rudolf Brabec byl amatérský badatel a podle toho je nutné na jeho závěry pohlížet. To ovšem neznamená, že opravdu nejde o pozůstatek původní výpadovky na Plzeň. Nejspíš ano. Svědčí pro to fakt, že tato cesta vedla v dlouhém úseku prakticky souběžně s nynější Plzeňskou ulicí/silnicí, přičemž taková zbytečná duplicita napovídá, že opravdu trasa současné Plzeňské silnice (respektive Plzeňské ulice) v úseku zhruba od nároží dnešní Sládkovy ulice ven z města mohla být až druhotně vytýčená (na sklonku 18. století, při budování státních silnic). Ve prospěch této teorie hraje i konfigurace terénu. Zatímco důsledně přímá současná Plzeňská silnice překonává poměrně značné převýšení v oblasti nynějšího železničního přejezdu u Jelínkovic boudy, tato starší trasa má daleko pozvolnější stoupání a respektuje modelaci terénu. Podrobně je o vývoji trasy staré zemské stezky z Rokycan na Plzeň pojednáno v pasáži o oblasti u Jelínkovic boudy.
V roce 1918 ještě cesta byla používána. Popisována jako
cesta „od jatek do Trhovky“.[914] Později
ale ztrácela význam a nahrazovala ji nová pravoúhlá uliční síť v prostoru
ulic Baarova a U Stromovky. V roce 1963 rada
MěstNV doporučila plénu schválit prodej pozemku č.kat.2830/5 (bývalá cesta o
rozloze 48 čtverečních metrů) za 1 Kčs/čtvereční metr manželům Vladimírovi a
Květuši Václavíkovým bytem čp.550/III. Šlo o úsek zrušené cesty, která už se
dle směrného plánu neměla využívat. Bývalá cesta se v této části měla
přičlenit k pozemkovým parcelám manželů Václavíkových č.kat.947/14 a č.kat.947/15
u dnešního domu čp.718/III v ulici U Stromovky.[915]
Dochovaný úsek polní cesty v ulici U Stromovky obrostl drobnými rodinnými domy, promísenými s rekreačními objekty. Nejprve tu na nároží ulice U Stromovky a této cesty vyrostl dům čp. 590/III, patrový s obytným podkrovím v 1. patře, stanovou střechou a zděným střešním vikýřem. Vznikl na počátku 60. let 20. století. Vedle něj se nachází domek čp.599/III, patrový se sedlovou střechou, zbudovaný v polovině 60. let. Na letecké fotografii z října 1967 již je vidět jako dokončený, nebo právě dokončovaný.[916] Na sousední parcele je to dům čp.649/III. Jde o přízemní objekt na zvýšeném suterénu, se sedlovou střechou a dřevěným štítem. Postaven byl okolo roku 1970. Na leteckém snímkování z října 1967 je vidět jako dokončený, nebo v pokročilé fázi výstavby. Měl již obvodové zdi i střechu.[917] Je zachycen také koncem března 1967 na starší, ovšem méně zřetelné, fotografii. Už ale tehdy nepochybně stála hrubá stavba.[918] Letecká fotografie z července 1968 ho také ukazuje v pokročilé fázi výstavby, či jako dokončený.[919]
Tato komunikace nemá vlastní pojmenování a je počítána k ulici U Stromovky (foto z r. 2004). Dál k jihozápadu pokračuje cesta už nezastavěným územím. V roce 1918 řešilo město úpravu hranic pozemků podél tohoto úseku cesty. Od veřejné cesty č.kat.2830/3 totiž odbočovala týmž směrem i veřejná cesta č.kat.2833. Mezi nimi byl úzký pruh pozemku č.kat.1004 (pastvina, 1198 čtverečních metrů), který byl v majetku obce a celý se využíval jako součást této veřejné cesty. Neměl tedy hospodářský užitek. Veřejná cesta č.kat.2830/3 se v místech, kde přiléhala k parcelám č.kat.942/2, č.kat.943/1 a částečně i č.kat.944, už prý dávno nepoužívala, tvořila svah a nedala se dobře využít. Právě jako její náhrada se kdysi vytvořila souběžná cesta na č.kat.2833. Majitelé pozemků č.kat.942/2 a č.kat.943/1 požádali obec o odkoupení částí nepoužívané veřejné cesty a také pozemku č.kat.1004 (669 metrů čtverečních) s tím, že zbytek pozemku č.kat.1004 se dal použít pro rozšíření pozemku č.kat.2833 pro míjení povozů. Zastupitelstvo korekci schválilo.[920] Šlo ale o drobnou úpravu, která trasu cesty proměnila jen o pár metrů. V roce 1921 došlo k úpravě této cesty v úseku vzdálenějším od města (č.kat.2832 a č.kat.2834). Kolem přilehlého pozemku Jaroslava Páníka tehdy byla zřízena strouha. Tím byl zbaven vedlejší pozemek č.kat.1023 (majitelem rovněž Jaroslav Páník) příjezdu. V prosinci 1921 proto zastupitelstvo deklaruje, že v roce 1922 bude vybudován na náklad obce na tento pozemek z cesty můstek (Páník na jeho výstavbu měl přispět 100 Kč).[921] V dubnu 1923 se obecní správní komise usnesla provést částečnou úpravu cest pod Žďárem a v Trhovce. Náklady na obě akce měly dosáhnout cca 10 000 Kč.[922] Komunikace pak byla za první republiky stejně přerušena při rozšiřování železniční tratě, kdy již nebylo umožněno úrovňové křížení. Komunikace proto v současnosti slepě končí v polích u trati. V prosinci 1928 jednalo zastupitelstvo o směně obecního pozemku č.kat.1006 za pozemek č.kat.1073/1. Pozemek č.kat.1006 ležící v této oblasti se nazýval Helmhakrovské pole. Jeho nájemce Jaroslav Páník navrhl směnit část č.kat.1006 za část jeho č.kat.1073/1 nebo č.kat.1073/2 a č.kat.1074. Pozemek č.kat.1006 se využíval jako role a měl plochu 2859 čtverečních metrů. Od roku 1923 byl v nájmu Jaroslava Páníka, který vlastním nákladem zavezl strž jdoucí příčně pozemkem. Město na výměnu pozemků kývlo, protože hodlalo nabízený pás louky č.kat.1073/1 přiléhající k obecnímu lesu na Čilině zalesnit.[923]
8.17.4. Technický vývoj ulice U Stromovky a vývoj pojmenování
Na konci 50. let 20. století se ulice U Stromovky dočkala městského vodovodu (jednalo se o výstavbu větve Krokova-U Stromovky, s inženýrsky náročným podkopem tělesa železniční trati).[924] V roce 1971 byla provedena projekční příprava na kanalizaci ulice U Stromovky.[925] V 1. pololetí 1972 započala v této ulici i výstavba veřejného osvětlení.[926] V prosinci 1972 je uváděna jako hotová.[927] Město tu zároveň plánovalo v roce 1975 výstavbu kanalizace.[928] Počátkem 80. let 20. století zde také mělo dojít k budování plynovodu. Na rok 1980 se v plánu výstavby technické vybavenosti počítalo u této akce s rozpočtovou cenou 150 000 Kčs, přidělen limit 150 000 Kčs.[929] V září 1980 se uvádí, že výstavba plynovodu už probíhá.[930] Podle dat z prosince 1980 se zde pro rok 1980 plánoval na výstavbě plynovodu objem 130 000 Kčs, z něhož ke konci října 1980 prostavěno 126 000 Kčs. Akce je uváděna jako skončená.[931] Během roku 1988 probíhala v rámci výstavby technické vybavenosti v ulici U Stromovky výstavba vodovodu. Práce začaly v březnu a skončily v prosinci 1988. Z celkových finančních nákladů plánovaných na 165 000 Kčs nakonec bylo prostavěno za rok 1988 72 000 Kčs.[932] Pokračovalo se i následujícího roku, kdy na vodovodu U Stromovky dosáhly finanční náklady 97 000 Kčs (plán 72 000 Kčs). Celkové náklady na tuto akci byly vypočteny na 165 000 Kčs. Práce začaly v listopadu 1989, s termínem dokončení do prosince 1989.[933] V roce 1989 také proběhla částečná úprava komunikace v ulici U Stromovky (patrně po provedení výkopů vodovodního potrubí) s tím, že ale nadále ulice zůstávala nedlážděná.[934]
Až do počátku 21. století všechny zdejší ulice (Baarova, U Kolejí, U Stromovky) zůstávaly nedlážděné, bez chodníků a s uježděnou hlínou místo vozovky. Už v roce 1995 prohlásilo město úpravu komunikací v této části Rokycan za prioritu a navrhlo zpracování projektu.[935] Rozhodnutím zastupitelstva z března 2003 bylo převedeno na výstavbu kanalizace v ulici U Stromovky a Baarova dodatečně 3 301 000 Kč, ale tyto peníze měly jít i na jinou akci (vodovod Ejpovice).[936] Dne 23. června 2003 schválila rada zadání rekonstrukce ulic firmě Omega C+M, s. r. o. Plzeň za nabídkovou cenu 5 478 852 Kč.[937] Práce začaly v září 2003.[938] V jejich rámci došlo k celkové výměně zchátralého kanalizačního potrubí v Baarově ulici. Do nově položených trubek byla zaústěna i kanalizace z ulice U Stromovky.[939] Výměny se dočkalo i kanalizační potrubí v ulici U Stromovky. Původní potrubí tu bylo položeno nevhodně a odpad prosakoval na povrch.[940] V ulici U Kolejí byla zřízena kanalizace nově. Ulice U Stromovky se zároveň dočkala vydláždění. Vznikla tu komunikace v režimu „obytná zóna“, kdy jsou chodník i vozovka sjednoceny a vydlážděny prefabrikovanými betonovými kostkami (foto z r. 2003). Plocha ulice dále byla po okrajích rozčleněna nepravidelnými poli trávníků a výsadbou okrasných keřů.[941] V druhé etapě, financované zvlášť, přišla na řadu dlažba v ulicích Baarova a U Kolejí.[942] V Baarově rovněž vznikla komunikace ve stylu obytné zóny. Pouze v úseku ulice U Kolejí od křižovatky s Arbesovou ke křižovatce s Baarovou byla položena standardní asfaltová vozovka a podél severní strany zřízen chodník s betonovou zámkovou dlažbou. V roce 2004 město investovalo do úprav ulic Baarova, U Kolejí a Nová (ve čtvrti Za Rakováčkem) celkem 6 178 000 Kč (plán činil 6 180 000 Kč).[943] Časově tyto práce souvisely s probíhající přestavbou křižovatky u jatek (Plzeňská-Arbesova, viz výše) na kruhový objezd, kde rovněž byla položena nová dlažba a chodníky.
Ulici U Stromovky pojmenovala rada MNV 7. září 1953. Od té doby název nebyl měněn.
[1] Kronika
města Rokycan 1836–1907, f. 208.
[2] 20.
schůze obecního zastupitelstva, 13. 5. 1921.
[4] 29.
schůze obecního zastupitelstva, 7. 5. 1926.
[5] 53.
schůze obecního zastupitelstva, 30. 9. 1936.
[6] SOKA
Rokycany, Archiv města Rokycan, III. oddělení, inventář, 2005, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0088_00013_am-rokycany-odd-3-tech-kancelar.pdf
[7]
Usnesení zastupitelstva města z 18. 4. 2000, www.rokycany.cz
[8] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1967.PLZE36.14433&extent=-807847.7523076241,-1072507.179831646,-807487.7855461307,-1072325.5091067045&link=ext
[9] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1967.PLZE46.00532&extent=-808770.3946399621,-1072940.4982974452,-807656.0913582754,-1072378.1233599691&link=ext
[10] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1968.PLZE36.15859&extent=-808047.9781976761,-1073346.1447564382,-807640.7364196721,-1073140.614921602&link=ext
[11] 20.
schůze obecního zastupitelstva, 11. 3. 1941.
[12] SOKA Rokycany,
Archiv města Rokycan, III. oddělení, inventář, 2005, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0088_00013_am-rokycany-odd-3-tech-kancelar.pdf
[13] 7.
zasedání MNV, 8. 9. 1958.
[14] 20.
schůze obecního zastupitelstva, 13. 5. 1921.
[15] Schůze
pléna MNV, 20. 4. 1948.
[16] Schůze
pléna MNV, 28. 11. 1947.
[17] Kronika
města Rokycan, 1954–57, VIII., f. 27.
[18] Kronika
města Rokycan, VIII, 1954–57, r. 1955, f. 95.
[19] 4. schůze
pléna MNV, 26. 4. 1954.
[20] 4.
zasedání MNV, 24. 9. 1954.
[21] 5.
zasedání MNV, 15. 7. 1955.
[22] Kronika města Rokycan, XII, 1954–57, r. 1957,
f. 179; 1. zasedání MNV, 21. 1. 1957.
[23] 1.
zasedání MNV, 21. 1. 1957.
[24]
1. plenární zasedání MěstNV, 25. 1. 1965.
[25]
3. plenární zasedání MěstNV, 17. 5. 1965.
[26]
8. plenární zasedání MěstNV, 20. 12. 1965.
[27] 3.
plenární zasedání MěstNV, 27. 6. 1966.
[28] 2.
plenární zasedání MěstNV, 25. 4. 1967.
[29] 1.
plenární zasedání MěstNV, 12. 2. 1968.
[30] 5.
plenární zasedání MěstNV, 30. 10. 1967.
[31] Mimořádné
plenární zasedání MěstNV, 27. 11. 1967.
[32] 1.
plenární zasedání MěstNV, 12. 2. 1968.
[33] kol. Aut.
:Koncepce dětských hřišť v Rokycanech, Materiál pro jednání zastupitelstva
města, 20. dubna 2004, č. 1099.
[34] Materiál
pro jednání rady města, 14. 11. 2005, bod č. 2099, ID:4469.
[35] Materiál
pro jednání rady města, 28. července 1997, č. 74 A.
[36] Usnesení zastupitelstva města z 24. 9. 2007, www.rokycany.cz.
[37] 5.
zasedání MNV, 15. 7. 1955.
[38] Materiál
pro jednání rady města, 11. října 2004, č. 2451.
[39] Materiál
pro jednání rady města, 24. dubna 2006, č. 2413, ID: 4992.
[40]
Rokycanský deník, 13. 5. 2005.
[41] Materiál
pro jednání rady města, 9. ledna 2006, č. 2451, ID: 4647.
[42]
Rokycanský deník, 25. 1. 2006.
[43] Materiál
pro jednání rady města, 9. ledna 2006, č. 2451, ID: 4647.
[44] Materiál
pro jednání rady města, 28. 8. 2006, č. 2410, ID: 5469.
[45] Materiál
pro jednání zastupitelstva města, 3. 10. 2006, č. 1410, ID: 5560.
[46]
Rokycanské noviny, č. 10, 20. 10. 2006, s. 1.
[47] Kronika
města Rokycan, 1954–57, VIII, f. 95.
[48] 4.
zasedání MNV, 16. 4. 1956.
[49] 6.
zasedání MNV, 18. 6. 1956.
[50] 1.
zasedání MNV, 9. 1. 1956.
[51] 6.
zasedání MNV, 18. 6. 1956.
[52] 8.
zasedání MNV, 10. 9. 1956.
[53] Kronika
města Rokycan, XII, 1954–57, r. 1957, f. 164.
[54] 8.
zasedání MNV, 10. 9. 1956.
[55] 3.
plenární zasedání MěstNV, 29. 5. 1961.
[56] Hlas
Rokycanska, č. 12, 29. 3. 1991, s. 3.
[57] Kronika
města Rokycan, XII, 1954–57, r. 1954, f. 32.
[58] 6.
plenární zasedání MěstNV, 9. 12. 1974.
[59] Hlas
Rokycanska, č. 15, 12. 4. 1990, s. 1.
[60]
Rokycansko, č. 26, 1. 7. 1993, s. 1.
[61] 3. schůze
obecního zastupitelstva, 17. 4. 1914.
[62] 7. schůze
obecního zastupitelstva, 22. 3. 1915.
[63] 4. schůze
obecní správní komise, 21. 3. 1923.
[64] 23.
schůze obecního zastupitelstva, 16. 6. 1925.
[65] 26.
schůze obecního zastupitelstva, 18. 12. 1925; Kronika města Rokycan 1918–37, f.
71.
[66] 29.
schůze obecního zastupitelstva, 7. 5. 1926.
[67] 29.
schůze obecního zastupitelstva, 7. 5. 1926.
[68] Kronika
města Rokycan 1918–37, f. 71.
[69] 32.
schůze obecního zastupitelstva, 1. 10. 1926.
[70] 85.
schůze městské rady, 6. 8. 1928.
[71] 85.
schůze městské rady, 6. 8. 1928.
[72] 89.
schůze městské rady, 5. 9. 1928.
[73] 90.
schůze městské rady, 7. 9. 1928.
[74] 92.
schůze městské rady, 14. 9. 1928.
[75] 93.
schůze městské rady, 21. 9. 1928.
[76] 110.
schůze městské rady, 5. 12. 1928.
[77] 168.
schůze městské rady, 8. 11. 1929.
[78] 195.
schůze městské rady, 7. 5. 1930.
[79] 18.
schůze městské rady, 30. 7. 1931.
[80] 7. schůze
obecní okrašlovací komise, 2. 11. 1932.
[81] 20.
schůze městské rady, 13. 8. 1931.
[82] 69.
schůze městské rady, 28. 4. 1932.
[83] Kronika
města Rokycan 1938–47, f. 80.
[84] Kronika
města Rokycan 1938–47, f. 80.
[85] Státní
okresní archiv Rokycany, zápisy z jednání užšího místního národního
výboru, schůze z 13. 12. 1945. Schůze pléna MNV, 6. 5. 1947.
[86] Státní
okresní archiv Rokycany, zápisy z jednání užšího místního národního
výboru, schůze z 13. 12. 1945 a schůze místního národního výboru z 25. 4. 1946.
[87] Schůze
pléna MNV 28. 2. 1947.
[88]
Slavnostní schůze MNV 9. 3. 1947.
[89] Schůze
pléna MNV, 6. 5. 1947.
[90] Schůze
pléna MNV, 11. 8. 1947.
[91] Schůze
pléna MNV, 6. 5. 1947.
[92] Schůze
pléna MNV, 6. 5. 1947.
[93] Schůze
pléna MNV, 3. 9. 1948.
[94] Schůze
pléna MNV, 9. 11. 1948.
[95] Kronika
města Rokycan 1947–51, VI., f. 30,57.
[96] Schůze
pléna MNV, 17. 6. 1949.
[97] Státní
okresní archiv Rokycany, zápisy z jednání stavební komise místního
národního výboru, schůze z 2. října 1945.
[98]
Vavroušek, V.: Částečná uzávěra silnice II/605, Zpravodaj OÚ Rokycany, březen
2000.
[99] 2.
zasedání MNV, 5. 7. 1957.
[100] 3.
zasedání MNV, 26. 8. 1957.
[101] 2.
plenární zasedání MěstNV, 17. 8. 1964.
[102] Mimořádné
plenární zasedání MěstNV, 27. 11. 1967.
[103] 3.
plenární zasedání MěstNV 24. 6. 1968.
[104] 3.
plenární zasedání MěstNV, 14. 5. 1962.
[105] 3.
plenární zasedání MěstNV, 17. 5. 1965.
[106] 3.
plenární zasedání MěstNV, 27. 6. 1966.
[107] 1.
plenární zasedání MěstNV, 12. 2. 1968.
[108] 1.
plenární zasedání MěstNV, 12. 2. 1968.
[109] 6.
plenární zasedání MěstNV, 15. 12. 1969.
[110] 1.
plenární zasedání MěstNV, 23. 2. 1970.
[111] 3.
plenární zasedání MěstNV, 22. 6. 1970.
[112] 5. plenární
zasedání, 2. 11. 1970.
[113] 1.
plenární zasedání MěstNV, 22. 2. 1971.
[114] 7.
plenární zasedání MěstNV, 12. 12. 1972.
[115] 1.
plenární zasedání MěstNV, 27. 2. 1973.
[116] 4.
plenární zasedání MěstNV, 10. 9. 1973.
[117] 2.
plenární zasedání MěstNV, 8. 4. 1974.
[118] 6. plenární
zasedání MěstNV, 10. 12. 1973.
[119] 4.
plenární zasedání MěstNV, 9. 9. 1974.
[120] 11.
plenární zasedání MěstNV, 26. 4. 1983.
[121] 17.
plenární zasedání MěstNV, 24. 4. 1984.
[122]
Ustavující plenární zasedání MěstNV, 24. 6. 1986.
[123] 2.
plenární zasedání MěstNV, 2. 9. 1986.
[124] 5.
plenární zasedání MěstNV, 26. 2. 1987.
[125] 19.
plenární zasedání MěstNV, 19. 9. 1989.
[126] 21.
plenární zasedání MěstNV, 20. 2. 1990.
[127]
Rokycanské noviny, č. 12, 20. 12. 2005, s. 4.
[128]
Rokycanské noviny, č. 1, 20. 1. 2007, s. 5.
[129]
Rokycanský deník, 13. 1. 2007.
[130]
Rokycanské noviny, č. 11, 20. 11. 2006, s. 2.
[131]
Rokycanský deník, 20. 3. 2007.
[132]
Rokycanské noviny, č. 1, 20. 1. 2007, s. 5.
[133] Veřejná
vyhláška – Oznámení o zahájení společného územního řízení o umístění stavby a
stavebního řízení a pozvání k veřejnému ústnímu jednání, www.rokycany.cz
[134] Veřejná
vyhláška – ROZHODNUTÍ rekonstrukce NTL a STL plynovodů a přípojek, www.rokycany.cz
[135] Založeno
na osobních zápiscích autora.
[136] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSD24.2021.PLZE36.00589&extent=-808234.1003023293,-1072471.1037352483,-808125.2332855654,-1072416.1599127252&link=ext
[137] Kronika
města Rokycan 2018, s. 38. https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=896486
[138] Kronika
města Rokycan 2018, s. 41–42. https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=896486
[139] Kronika
města Rokycan 2019, s. 35. https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=899958
[140] Kronika
města Rokycan, 2020, s. 39, https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=904848
[141]
Rokycanské noviny, září 2019, https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=894435
[142] Kronika
města Rokycan, 2020, s. 20, https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=904848
[143] 32.
schůze obecního zastupitelstva, 12. 10. 1934.
[144] 36.
schůze obecního zastupitelstva, 25. 4. 1935.
[145] Cironis,
P.: Rokycanský uličník, Rokycany 2003, s. 100.
[146] Hofman,
K.: Staré rokycanské domy, VII., s. 26.
[147] 1. schůze
pléna MNV, 26. 4. 1950.
[148] Hlas
Rokycanska, č. 8, 22. 2. 1990, s. 1.
[149] Hlas
Rokycanska, č. 44, 7. 11. 1991, s. 3.
[150] Hofman,
K.: Staré rokycanské domy, VII., s. 26.
[151] 1. schůze
pléna MNV, 26. 4. 1950.
[152]
Rokycanský deník, 28. 4. 1995, s. 11.
[153] 7.
plenární zasedání MěstNV, 12. 12. 1972.
[154] 3.
plenární zasedání MěstNV, 25. 6. 1973.
[155] 5.
plenární zasedání MěstNV, 22. 10. 1973.
[156] 4.
plenární zasedání MěstNV, 9. 9. 1974.
[157] 17.
schůze MěstNV, 30. 8. 1977.
[158] 10.
plenární zasedání MěstNV, 11. 4. 1978.
[159] 11.
plenární zasedání MěstNV, 20. 6. 1978.
[160] 15.
plenární zasedání MěstNV, 13. 12. 1983.
[161] Kronika
města Rokycan, 1984, f. 212; 19. plenární zasedání MěstNV, 28. 8. 1984.
[162] Hlas
Rokycanska, č. 13, 1. 4. 1982, s. 3.
[163] Hlas
Rokycanska, č. 14, 5. 4. 1984, s. 3.
[164] Kronika
města Rokycan, 1984, f. 212.
[165] 18.
plenární zasedání MěstNV, 26. 6. 1984.
[166] 24.
plenární zasedání MěstNV, 25. 6. 1985.
[167] 19.
plenární zasedání MěstNV, 28. 8. 1984.
[168]
Ustavující plenární zasedání MěstNV, 24. 6. 1986.
[169]
Rokycanský deník, 5. 1. 1996, s. 9.
[170] Materiál
pro jednání rady města, 13. prosince 2004, č. 2430.
[171] Jitka
Ratajová: Jedná se o řešení dopravní situace ve středu města, Rokycanské
noviny, č. 3, 20. března 2004, s. 4.
[172] Materiál
pro jednání rady města, 13. prosince 2004, č. 2430.
[173] Materiál
pro jednání rady města, 13. prosince 2004, č. 2430.
[174] Materiál
pro jednání rady města, 24. ledna 2005, č. 2431.
[175] Město
Rokycany, Závěrečný účet za rok 2004, z%E1v%ECre%E8n%FD%20%FA%E8et%202004.pdf, www.rokycany.cz
[176] Materiál
pro jednání rady města, 13. prosince 2004, č. 2430.
[177] Kol. aut.
Program rozvoje města PROROK, 2004: Materiál pro jednání rady města, 7.
prosince 2004, č. 1099.
[178] Mladá
fronta Dnes, 3. 5. 2007, Kraj Plzeňský, s. 2.
[179] Závěrečný
účet města za rok 2007, zaverecny%5Fucet%5F2007.pdf, www.rokycany.cz
[180] kol. aut.
Program rozvoje města PROROK, 2004: Materiál pro jednání rady města, 7.
prosince 2004, č. 1099.
[181]
V Rokycanech byla slavnostně otevřena nová okružní křižovatka, novinky.cz,
30. 9. 2013, https://www.novinky.cz/vase-zpravy/clanek/v-rokycanech-byla-slavnostne-otevrena-nova-okruzni-krizovatka-40147025
[182] Kronika
města Rokycan 2013, s. 41.
https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=875553
[183]
V Rokycanech byla slavnostně otevřena nová okružní křižovatka, novinky.cz,
30. 9. 2013, https://www.novinky.cz/vase-zpravy/clanek/v-rokycanech-byla-slavnostne-otevrena-nova-okruzni-krizovatka-40147025
[184] Kronika
města Rokycan 2013, s. 41.
https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=875553
[185] Objezd u
Střelnice je otevřený, Rokycanský deník, 1. 10. 2013, https://rokycansky.denik.cz/zpravy_region/objezd-u-strelnice-je-otevreny-20131001.html
[186]
V Rokycanech byla slavnostně otevřena nová okružní křižovatka, novinky.cz,
30. 9. 2013, https://www.novinky.cz/vase-zpravy/clanek/v-rokycanech-byla-slavnostne-otevrena-nova-okruzni-krizovatka-40147025
[187] Kronika
města Rokycan 2013, s. 41.
https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=875553
[188] Kronika
města Rokycan, XII, 1957–62, r. 1960, f. 161.
[189] Kronika
města Rokycan, XII, 1957–62, r. 1960, f. 161.
[190] Kronika
města Rokycan, XII, 1965–68, r. 1966, f. 139.
[191] Kronika
města Rokycan, XII, 1965–68, r. 1966, f. 139.
[192] 1.
plenární zasedání MěstNV, 12. 2. 1968.
[193] 3.
plenární zasedání MěstNV, 17. 5. 1965.
[194] 5.
plenární zasedání MěstNV, 2. 8. 1965.
[195] Kronika
města Rokycan 1962–65, X., f. 169.
[196] 6.
plenární zasedání MěstNV, 20. 9. 1965.
[197] 6.
plenární zasedání MěstNV, 19. 12. 1966.
[198] Kronika
města Rokycan, XII, 1969–73, r. 1971, f. 57.
[199] Materiál
pro jednání rady města, 14. 11. 2005, bod č. 2099, ID:4469.
[200] SOKA
Rokycany, Archiv města Rokycan, III. oddělení, inventář, 1976, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0071_00013_am-rokycany-odd-3.pdf
[201] 1. schůze
obecního zastupitelstva, 12. 7. 1927; Cironis, P.: Rokycanský uličník, Rokycany
2003, s. 83.
[202] Hofman,
K.: Staré rokycanské domy, VII., s. 33.
[203] 216.
schůze městské rady, 19. 9. 1930.
[204] 202.
schůze městské rady, 25. 6. 1930.
[205] 187.
schůze městské rady, 14. 3. 1930.
[206] 42.
schůze městské rady, 1. 12. 1931.
[207] 77.
schůze městské rady, 11. 6. 1928.
[208] Kronika
města Rokycan 1938–47, f. 62.
[209]
Schůze pléna MNV 11. 8. 1947.
[210] 6.
plenární zasedání MěstNV, 9. 12. 1974.
[211] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1972.PLZE35.03350&extent=-807832.4074955577,-1072269.9011538147,-807612.4901562129,-1072160.7442661088&link=ext&j=-11&c=22
[212] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=sm5&idrastru=D6-1_Plzen_3-6_1974&extent=16.650805183836574,12.059562853207058,24.124516132257682,15.769170422918162&link=ext
[213] Viz plán
města cca z r. 1976, na chodbě naproti studovně Státního okresního archivu
v Rokycanech; SOkA Rokycany, Městský národní výbor Rokycany, inv. č. 1352,
M 20, plán města.
[214] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1967.PLZE36.14433&extent=-807847.7523076241,-1072507.179831646,-807487.7855461307,-1072325.5091067045&link=ext
[215] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1967.PLZE46.00532&extent=-808770.3946399621,-1072940.4982974452,-807656.0913582754,-1072378.1233599691&link=ext
[217] Kronika
města Rokycan 2015, s. 23. https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=885459
[218] Kronika
města Rokycan 2017, s. 28. https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=896486
[219] Kronika
města Rokycan, XII, 1957–62, r. 1961, f. 233.
[220] 5.
zasedání MNV, 29. 6. 1959.
[221] Zpráva o
výsledcích ve výstavbě za rok 1960 a stav na tomto úseku v 1. čtvrtletí 1961,
materiál pro 2. plenární zasedání MěstNV, 27. 3. 1961.
[222] Zpráva o
výsledcích ve výstavbě za rok 1960 a stav na tomto úseku v 1. čtvrtletí 1961,
materiál pro 2. plenární zasedání MěstNV, 27. 3. 1961.
[223] Kronika města Rokycan, XII, 1957–62, r. 1961,
f. 68.
[224] Kronika
města Rokycan, XII, 1957–62, r. 1959, f. 139.
[225] Kronika
města Rokycan, XII, 1957–62, r. 1960, f. 159.
[226] Kronika
města Rokycan, XII, 1957–62, r. 1961, f. 233.
[227] Sčítání
lidu 1910, Rokycany, https://www.portafontium.eu/iipimage/34706026/soap-ro_00013_census-sum-1910-rokycany-plzenske-predmesti_0430
[228] 187.
schůze městské rady, 14. 3. 1930.
[229] 210.
schůze městské rady, 6. 8. 1930.
[230] 195.
schůze městské rady, 7. 5. 1930.
[231] SOKA
Rokycany, Archiv města Rokycan, III. oddělení, inventář, 2005, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0088_00013_am-rokycany-odd-3-tech-kancelar.pdf
[232] SOKA
Rokycany, Archiv města Rokycan, III. oddělení, inventář, 1976, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0071_00013_am-rokycany-odd-3.pdf
[233] 40.
schůze obecního zastupitelstva, 13. 6. 1930; 185. schůze městské rady, 28. 2.
1930.
[234] 42.
schůze obecního zastupitelstva, 4. 7. 1930.
[235] SOKA
Rokycany, Archiv města Rokycan, III. oddělení, inventář, 2005, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0088_00013_am-rokycany-odd-3-tech-kancelar.pdf
[236] 71.
schůze městské rady, 12. 5. 1932.
[237] 143.
schůze městské rady, 7. 9. 1933.
[238] 65.
schůze městské rady, 31. 3. 1932.
[239] 84.
schůze městské rady, 21. 7. 1932.
[240] SOKA
Rokycany, Archiv města Rokycan, III. oddělení, inventář, 2005, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0088_00013_am-rokycany-odd-3-tech-kancelar.pdf
[241] 84.
schůze městské rady, 21. 7. 1932.
[242] SOKA
Rokycany, Archiv města Rokycan, III. oddělení, inventář, 2005, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0088_00013_am-rokycany-odd-3-tech-kancelar.pdf
[243] 6. schůze
obecního zastupitelstva, 14. 4. 1939.
[244] SOKA
Rokycany, Archiv města Rokycan, III. oddělení, inventář, 2005, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0088_00013_am-rokycany-odd-3-tech-kancelar.pdf
[245] 187.
schůze městské rady, 14. 3. 1930.
[246] 199.
schůze městské rady, 4. 6. 1930.
[247] 11.
schůze obecní správní komise, 22. 1. 1931.
[248] Založeno
na osobních zápiscích autora.
[249] 217.
schůze městské rady, 24. 9. 1930.
[250] 3. schůze
městské rady, 7. 5. 1931.
[251] Státní
okresní archiv Rokycany, AMRO, kart.č. 140.
[252] 22.
schůze městské rady, 27. 8. 1931.
[253] 13.
schůze obecní správní komise, 5. 2. 1931.
[254] 16.
schůze obecní správní komise, 12. 3. 1931.
[255] 36.
schůze městské rady, 5. 11. 1931.
[256] 16.
schůze městské rady, 20. 7. 1931.
[257] 6. schůze
obecní okrašlovací a komunikační komise, 4. 10. 1932.
[258] 108.
schůze městské rady, 9. 12. 1932.
[259] 5.
plenární zasedání MěstNV, 26. 2. 1987.
[260] Hlas
Rokycanska, č. 21, 26. 5. 1988, s. 2.
[261] 17.
plenární zasedání MěstNV, 21. 2. 1989.
[262] 22.
plenární zasedání MěstNV, 22. 5. 1990.
[263] Veřejná
vyhláška – Oznámení o zahájení společného územního řízení o umístění stavby a
stavebního řízení a pozvání k veřejnému ústnímu jednání, www.rokycany.cz
[264] Veřejná
vyhláška – ROZHODNUTÍ rekonstrukce NTL a STL plynovodů a přípojek, www.rokycany.cz
[265] Kronika
města Rokycan 2014, s. 46. https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=879911
[266] Cironis,
P.: Rokycanský uličník, Rokycany 2003, s. 83.
[267] 1. schůze
obecního zastupitelstva, 12. 7. 1927.
[268] 6. schůze
obecní okrašlovací a komunikační komise, 4. 10. 1932.
[269] Paneš,
F.: Názorný plán historických památek a veřejných budov města Rokycan a okolí,
Rokycany 1967.
[270] 5.
plenární zasedání MěstNV, 12. 9. 1972.
[271] 24.
schůze obecního zastupitelstva, 10. 5. 1929.
[272] 134.
schůze městské rady, 26. 4. 1929.
[273] 24.
schůze obecního zastupitelstva, 10. 5. 1929.
[274] 24.
schůze obecního zastupitelstva, 10. 5. 1929.
[275] 57.
schůze městské rady, 11. 2. 1932.
[276] 39.
schůze obecního zastupitelstva, 15. 11. 1935.
[277] 64.
schůze obecního zastupitelstva, 13. 4. 1938.
[278] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1967.PLZE36.14433&extent=-807847.7523076241,-1072507.179831646,-807487.7855461307,-1072325.5091067045&link=ext
[279] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1997.PLZE36.00817&extent=-808076.6738337275,-1072614.071255535,-807540.7844966686,-1072343.6146057379&link=ext
[280] 158.
schůze městské rady, 6. 9. 1929.
[281] 175.
schůze městské rady, 11. 12. 1929.
[282] 9. schůze
městské rady, 12. 6. 1931.
[283] 92.
schůze městské rady, 8. 9. 1932.
[284] 6. schůze
obecního zastupitelstva, 14. 4. 1939.
[285] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1973.PLZE36.21566&extent=-808223.2109828622,-1072483.7473926062,-807336.4908711019,-1072043.6201704668&link=ext&j=-8&c=9
[286] Viz plán
města cca z r. 1976, na chodbě naproti studovně Státního okresního archivu
v Rokycanech; SOkA Rokycany, Městský národní výbor Rokycany, inv. č. 1352,
M 20, plán města.
[287] Kronika
města Rokycan 2017, s. 28. https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=896486
[288] 5.
plenární zasedání MěstNV, 22. 10. 1973.
[289]
6. plenární zasedání MěstNV, 9. 12. 1974.
[290] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1978.PLZE26.17563&extent=-807981.8900334364,-1072467.3442916672,-807609.3619206598,-1072282.4384106903&link=ext
[291] SOKA
Rokycany, Archiv města Rokycan, III. oddělení, inventář, 1976, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0071_00013_am-rokycany-odd-3.pdf
[292] 67.
schůze městské rady, 14. 4. 1932.
[293] 96.
schůze městské rady, 6. 10. 1932.
[294] 13.
schůze obecního zastupitelstva, 6. 2. 1940.
[295] Státní
okresní archiv Rokycany, AMRO, č. kart.140.
[296] SOKA
Rokycany, Archiv města Rokycan, III. oddělení, inventář, 1976, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0071_00013_am-rokycany-odd-3.pdf
[297] Hofman,
K.: Staré rokycanské domy, VII., s. 31.
[298] Státní
okresní archiv Rokycany, AMRO, č. kart.140.
[299]
5. plenární zasedání MěstNV, 2. 8. 1965.
[300] 6.
plenární zasedání MěstNV, 20. 9. 1965.
[301] 8.
plenární zasedání MěstNV, 20. 12. 1965.
[302] Mimořádné
plenární zasedání MěstNV, 27. 11. 1967.
[303] Usnesení zastupitelstva města z 21. 5. 2002, www.rokycany.cz.
[304] Kobesová,
Miluše: Z historie výroby hraček zn. Hamiro, In: Sborník Muzea dr. B.
Horáka Rokycany, 12, Rokycany 2000, s. 36.
[305] Hlas
Rokycanska, č. 21, 30. 5. 1991, s. 1.
[306] 141.
schůze městské rady, 31. 5. 1929.
[307] 175.
schůze městské rady, 11. 12. 1929.
[308] Hofman,
K.: Staré rokycanské domy, VII., s. 30–31.
[309] Kobesová,
Miluše: Z historie výroby hraček zn. Hamiro, In: Sborník Muzea dr. B.
Horáka Rokycany, 12, Rokycany 2000, s. 37.
[310] Kobesová,
Miluše: Z historie výroby hraček zn. Hamiro, In: Sborník Muzea dr. B.
Horáka Rokycany, 12, Rokycany 2000, s. 37.
[311] Hofman,
K.: Staré rokycanské domy, VII., s. 31.
[312] Kobesová,
Miluše: Z historie výroby hraček zn. Hamiro, In: Sborník Muzea dr. B.
Horáka Rokycany, 12, Rokycany 2000, s. 37.
[313] Sborník
muzea Dr. B. Horáka v Rokycanech, 2000, s. 43.
[314] Kobesová,
Miluše: Z historie výroby hraček zn. Hamiro, In: Sborník Muzea dr. B.
Horáka Rokycany, 12, Rokycany 2000, s. 37.
[315] Proměny
Rokycanska, Praha 1981, s. 23.
[316] Hofman,
K.: Staré rokycanské domy, VII., s. 31.
[317] Hofman,
K.: Staré rokycanské domy, VII., s. 31.
[318] Zpráva
ČTK, ID: 19940216D01767, 16. února 1994.
[319] Hofman,
K.: Staré rokycanské domy, VII., s. 31.
[320]
Rokycanský deník, 12. 3. 1997, s. 9.
[321] Kobesová,
Miluše: Z historie výroby hraček zn. Hamiro, In: Sborník Muzea dr. B.
Horáka Rokycany, 12, Rokycany 2000, s. 38.
[322] Založeno
na osobních zápiscích autora.
[323] Kronika
města Rokycan, XII, 1954–57, r. 1957, f. 164 (únor 1957: „Vedle Hamira se staví
velký blok obytných domů“).
[324] Objekt
čp.448/III doložen na mapě města z roku 1940 uložené v Státním
okresním archivu v Rokycanech.
[325] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1938.PLZE26.06115&extent=-807903.4377113999,-1072479.7525459458,-807346.4484607013,-1072203.288610573&link=ext
[326] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1947.PLZE36.01592&extent=-808023.9630444292,-1072530.9230963178,-807682.6928894885,-1072361.5322329542&link=ext
[327] 6.
zasedání MNV, 18. 6. 1956.
[328] 6.
zasedání MNV, 18. 6. 1956.
[329] 8.
zasedání MNV, 10. 9. 1956.
[330] Kronika
města Rokycan, XII, 1954–57, r. 1957, f. 183.
[331] 1.
zasedání MNV, 6. 1. 1958.
[332] 102.
schůze městské rady, 26. 10. 1928.
[333] Státní
okresní archiv Rokycany, zápisy z jednání pléna místního národního výboru,
schůze z 24. 6. 1946.
[334] Státní
okresní archiv Rokycany, zápisy z jednání pléna místního národního výboru,
schůze z 1. 10. 1946.
[335] Dům
čp.399/III je zaznamenán na mapě města z roku 1940, uložené v Státním
okresním archivu v Rokycanech. Zbořen pravděpodobně v 60. letech 20.
století. Jeho číslo pak roku 1979 přeneseno na nově vybudované Středisko
veterinární péče na rohu Plzeňské a Arbesovy ulice.
[336] 146.
schůze městské rady, 22. 9. 1933.
[337] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1953.PLZE35.00028&extent=-807972.4755323271,-1072608.1933525982,-807658.3258498278,-1072449.6459347117&link=ext
[338] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1957.PLZE36.11015&extent=-808117.3235552128,-1072612.4323664536,-807748.0604360866,-1072426.0698860195&link=ext
[339] Kronika
města Rokycan, XII, 1969–73, r. 1972, f. 96.
[340]
Ustavující plenární zasedání MěstNV, 21. 12. 1971.
[341] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1972.PLZE35.03350&extent=-807964.1288186017,-1072382.1506291039,-807524.2941399122,-1072163.836853692&link=ext&j=-11&c=22
[342] 6. plenární
zasedání MěstNV, 23. 10. 1972.
[343] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1973.PLZE36.21566&extent=-808003.0319134451,-1072609.9433668423,-807559.671857565,-1072389.8797557727&link=ext&j=-13&c=17
[344] Kronika
města Rokycan, 1974–75, XIII, f. 80.
[345]
Rokycanský deník, 6. srpna 2004.
[346] Materiál
pro jednání zastupitelstva města, 3. srpna 2004, č. 1413.
[347] Usnesení
městského zastupitelstva, 18. 3. 2024; https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=911145
[348] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1947.PLZE36.01591&extent=-808332.0703628171,-1072881.3105788599,-807638.9038807232,-1072531.478119928&link=ext
[349] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1951.PLZE36.09919&extent=-808114.356233793,-1072779.0130963686,-807541.6648596501,-1072489.982918481&link=ext
[350] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=sm5&idrastru=D6-1_Plzen_3-6_1974&extent=11.964165609930795,7.801104635721254,19.437876558351903,11.510712205432357&link=ext
[351] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1969.PLZE26.09568&extent=-807995.7513251845,-1072588.7069097674,-807579.4942766705,-1072382.095989333&link=ext
[352] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1972.PLZE35.03350&extent=-808022.5443618615,-1072366.8022314566,-807582.709683172,-1072148.4884560448&link=ext
[353] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1967.PLZE36.14433&extent=-807885.730763014,-1072646.8089828899,-807525.7640015207,-1072465.1382579484&link=ext
[354] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1968.PLZE36.15859&extent=-808047.9781976761,-1073346.1447564382,-807640.7364196721,-1073140.614921602&link=ext
[355] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1973.PLZE36.21566&extent=-807985.020411176,-1072641.0016624285,-807541.6603552959,-1072420.9380513588&link=ext&j=-8&c=9
[356] 5.
plenární zasedání MěstNV, 22. 10. 1973.
[357] Viz plán
města cca z r. 1976, na chodbě naproti studovně Státního okresního archivu
v Rokycanech; SOkA Rokycany, Městský národní výbor Rokycany, inv. č. 1352,
M 20, plán města.
[358] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1978.PLZE36.17572&extent=-808023.4105581671,-1072722.518700454,-807652.2719246894,-1072538.3024933161&link=ext
[359] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1973.PLZE36.21566&extent=-807985.020411176,-1072641.0016624285,-807541.6603552959,-1072420.9380513588&link=ext&j=-8&c=9
[360] 5.
plenární zasedání MěstNV, 22. 10. 1973.
[361] Viz plán
města cca z r. 1976, na chodbě naproti studovně Státního okresního archivu
v Rokycanech; SOkA Rokycany, Městský národní výbor Rokycany, inv. č. 1352,
M 20, plán města.
[362] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1978.PLZE36.17572&extent=-808039.6478733812,-1072737.0163033246,-807668.5092399034,-1072552.8000961868&link=ext
[363] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1972.PLZE35.03350&extent=-807964.1288186017,-1072382.1506291039,-807524.2941399122,-1072163.836853692&link=ext&j=-11&c=22
[364] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1973.PLZE36.21566&extent=-808003.0319134451,-1072609.9433668423,-807559.671857565,-1072389.8797557727&link=ext&j=-13&c=17
[365] Viz plán
města cca z r. 1976, na chodbě naproti studovně Státního okresního archivu
v Rokycanech; SOkA Rokycany, Městský národní výbor Rokycany, inv. č. 1352,
M 20, plán města.
[366] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1973.PLZE36.21566&extent=-807985.020411176,-1072641.0016624285,-807541.6603552959,-1072420.9380513588&link=ext&j=-8&c=9
[367] Viz plán
města cca z r. 1976, na chodbě naproti studovně Státního okresního archivu
v Rokycanech; SOkA Rokycany, Městský národní výbor Rokycany, inv. č. 1352,
M 20, plán města.
[368] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1978.PLZE36.17572&extent=-808039.6478733812,-1072737.0163033246,-807668.5092399034,-1072552.8000961868&link=ext
[369] 18.
schůze obecního zastupitelstva, 25. 11. 1932; 94. schůze městské rady, 22. 9.
1932; 96. schůze městské rady, 6. 10. 1932.
[370] 108.
schůze městské rady, 9. 12. 1932.
[371] 128.
schůze městské rady, 4. 5. 1933.
[372] 128.
schůze městské rady, 4. 5. 1933.
[373] 3.
zasedání MNV, 31. 3. 1958.
[374] 3.
plenární zasedání MěstNV, 14. 5. 1962; 2. plenární zasedání MěstNV, 1. 4. 1963.
[375] Kronika
města Rokycan, 1969–73, XII, f. 10.
[376] 4.
plenární zasedání MěstNV, 22. 9. 1969.
[377] 1.
plenární zasedání MěstNV, 23. 2. 1970.
[378] 2.
plenární zasedání MěstNV, 20. 4. 1970.
[379] 4.
plenární zasedání MěstNV, 9. 9. 1974.
[380] 1.
plenární zasedání MěstNV, 27. 2. 1973.
[381] 4.
plenární zasedání MěstNV, 10. 9. 1973.
[382] Kronika
města Rokycan, 1969–73, XII, f. 129.
[383] 6.
plenární zasedání MěstNV, 10. 12. 1973.
[384] 2.
plenární zasedání MěstNV, 8. 4. 1974.
[385] Kronika
města Rokycan, 1974–75, XIII, f. 8.
[386] 4.
plenární zasedání MěstNV, 9. 9. 1974.
[387] 1.
plenární zasedání MěstNV, 25. 2. 1974.
[388] Kronika
města Rokycan, 1974–75, XIII, f. 8.
[389] 6.
plenární zasedání MěstNV, 10. 12. 1973.
[390] 2.
plenární zasedání MěstNV, 16. 4. 1973.
[391] 2.
plenární zasedání MěstNV, 8. 4. 1974.
[392] 4.
plenární zasedání MěstNV, 9. 9. 1974.
[393] 2.
plenární zasedání MěstNV, 14. 4. 1975.
[394] 2.
plenární zasedání MěstNV, 14. 4. 1975.
[395] 4.
plenární zasedání MěstNV, 15. 9. 1975.
[396] 4.
plenární zasedání MěstNV, 15. 9. 1975.
[397] 3.
plenární zasedání MěstNV, 21. 2. 1977.
[398] 3.
plenární zasedání MěstNV, 21. 2. 1977.
[399] 8.
plenární zasedání MěstNV, 12. 12. 1977.
[400] Materiál
pro jednání rady města, 5. 4. 2004, č. 2410.
[401] Materiál
pro jednání rady města, 30. 5. 2005, č. 2410.
[402] Materiál
pro jednání zastupitelstva města, 30. 5. 2006, č. 1410, ID: 5175.
[403] Materiál
pro jednání zastupitelstva města, 30. 5. 2006, č. 1410, ID: 5170.
[404] Materiál
pro jednání rady města, 18. 9. 2006, č. 2410, ID: 5510.
[405] Materiál
pro jednání zastupitelstva města, 3. 10. 2006, č. 1410, ID: 5573.
[406] Usnesení
zastupitelstva města, 21. 12. 2020, https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=898443
[407] 32.
schůze obecního zastupitelstva, 12. 10. 1934.
[408] 36.
schůze obecního zastupitelstva, 25. 4. 1935.
[409] 5.
plenární zasedání MěstNV, 12. 9. 1972.
[410] 48.
schůze městské rady, 27. 1. 1928.
[411] 77.
schůze městské rady, 11. 6. 1928.
[412] 117.
schůze městské rady, 16. 2. 1933.
[413] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1967.PLZE36.14433&extent=-807847.7523076241,-1072507.179831646,-807487.7855461307,-1072325.5091067045&link=ext
[414] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1967.PLZE46.00532&extent=-808770.3946399621,-1072940.4982974452,-807656.0913582754,-1072378.1233599691&link=ext
[415] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1968.PLZE36.15859&extent=-807911.4885705145,-1072390.3992086777,-807504.2467925105,-1072184.8693738414&link=ext
[416]
2. plenární zasedání MěstNV, 15. 3. 1965.
[417] SOKA
Rokycany, Archiv města Rokycan, III. oddělení, inventář, 1976, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0071_00013_am-rokycany-odd-3.pdf
[418] 39.
schůze obecního zastupitelstva, 31. 5. 1919.
[419] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1968.PLZE36.15859&extent=-808019.4500627038,-1072437.0623290788,-807612.2082846998,-1072231.5324942425&link=ext
[420] 2.
plenární zasedání MěstNV, 1. 4. 1963.
[421] 1.
plenární zasedání MěstNV, 12. 2. 1968.
[422] 2.
plenární zasedání MěstNV, 21. 4. 1969.
[423] 4.
plenární zasedání MěstNV, 22. 9. 1969.
[424] 2.
plenární zasedání MěstNV, 20. 4. 1970.
[425] 1.
plenární zasedání MěstNV 23. února 1976.
[426] 4.
plenární zasedání MěstNV, 4. 4. 1977.
[427] Cironis,
P.: Rokycanský uličník, Rokycany 2003, s. 83.
[428] 1. schůze
obecního zastupitelstva, 12. 7. 1927.
[429] 21.
schůze obecního zastupitelstva, 29. 11. 1916.
[430] 69.
schůze městské rady, 27. 4. 1928.
[431] Státní
okresní archiv Rokycany, zápisy z jednání místního národního výboru,
schůze 4. 4. 1946.
[432] 4. zasedání
MNV, 16. 4. 1956.
[433] Kronika
města Rokycan, 1957–62, IX., f. 32.
[434] Kronika
města Rokycan, 1954–57, VIII, f. 106.
[435] 5.
zasedání MNV, 15. 7. 1955; Kronika města Rokycan, 1954–57, VIII, f. 96.
[436] Kronika
města Rokycan, 1954–57, VIII, f. 106.
[437] 2.
zasedání MNV, 5. 7. 1957.
[438] 1.
zasedání MNV, 6. 1. 1958.
[439] 7.
zasedání MNV, 8. 9. 1958.
[440] 4.
zasedání MNV, 27. 4. 1959.
[441] 7.
zasedání MNV, 8. 9. 1958.
[442] 8.
zasedání MNV, 13. 10. 1958.
[443] 2.
zasedání MNV, 23. 2. 1959.
[444] 6.
zasedání MNV, 27. 7. 1959.
[445] 2.
zasedání MNV, 5. 7. 1957.
[446] Kronika
města Rokycan, 1957–62, IX, f. 44.
[447] Kronika
města Rokycan, 1957–62, IX, f. 67.
[448] 3.
zasedání MNV, 31. 3. 1958.
[449] 7.
zasedání MNV, 8. 9. 1958.
[450] Kronika
města Rokycan, 1957–62, IX, f. 47.
[451] 2.
zasedání MNV, 23. 2. 1959.
[452] 7.
zasedání MNV, 8. 9. 1958.
[453] Zasedání
MNV, 21. 12. 1959.
[454] Kronika
města Rokycan, 1962–65, X, f. 69.
[455] 1.
plenární zasedání MěstNV, 18. 2. 1963.
[456] 3.
plenární zasedání MěstNV, 27. 5. 1963.
[457] Kronika
města Rokycan, 1965–68, XI., f. 18.
[458] Zpráva do
plenárního zasedání MěstNV o plnění úkolů ve výstavbě v roce 1961 a Akci
Z.
[459] 6.
plenární zasedání MěstNV, 20. 9. 1965.
[460] 7.
plenární zasedání MěstNV, 8. 11. 1965.
[461] 3.
plenární zasedání MěstNV, 27. 6. 1966.
[462] Kronika
města Rokycan, 1965–68, XI., f. 187.
[463] 1.
plenární zasedání MěstNV, 21. 2. 1966.
[464]
Slavnostní plenární zasedání MěstNV, 7. 6. 1970.
[465] 3.
plenární zasedání MěstNV, 27. 6. 1966.
[466] 6.
plenární zasedání MěstNV, 20. 9. 1965.
[467] 7.
plenární zasedání MěstNV, 8. 11. 1965.
[468] 3.
plenární zasedání MěstNV, 27. 6. 1966.
[469] 1.
plenární zasedání MěstNV, 28. 2. 1967.
[470] Mimořádné
plenární zasedání MěstNV, 27. 11. 1967.
[471] 2.
plenární zasedání MěstNV 16. 4. 1968.
[472] Kol.
aut.: Program rozvoje města, Rokycany 2004, s. 14. též jako Materiál pro
jednání rady města, 22. listopadu 2004, č. 2099.
[473] Kronika
města Rokycan, 1988, f. 187.
[474] 18.
plenární zasedání MěstNV, 26. 6. 1984.
[475] Hlas
Rokycanska, č. 30, 2. 8. 1990, s. 1.
[476]
Rokycanský deník, 21. 9. 1995, s. 9.
[477] kol.
aut.: Program rozvoje města, Rokycany 2004, s. 13. též jako Materiál pro jednání
rady města, 22. listopadu 2004, č. 2099.
[478] Usnesení
zastupitelstva města z 29. 6. 1999, www.rokycany.cz.
[479]
Rokycanský deník, 9. dubna 2003.
[480] Usnesení zastupitelstva města z 26. 2. 2002, www.rokycany.cz.
[481] Usnesení zastupitelstva města z 26. 2. 2002, www.rokycany.cz.
[482] Usnesení zastupitelstva města z 9. 4. 2002, www.rokycany.cz.
[483] Usnesení zastupitelstva města z 21. 5. 2002, www.rokycany.cz.
[484] Kronika
města Rokycan, 2003, s. 25.
[485] Kronika
města Rokycan, 2003, s. 25.
[486] Kronika
města Rokycan, 2003, s. 25.
[487]
Rokycanský deník, 26. srpna 2002.
[488]
Rokycanský deník, 26. srpna 2002.
[489]
Rokycanský deník, 13. března 2003.
[490] Usnesení zastupitelstva města, 4. 3. 2003, www.rokycany.cz.
[491]
Rokycanský deník, 9. dubna 2003.
[492] Usnesení zastupitelstva města z 15. 4. 2003, www.rokycany.cz.
[493] Usnesení zastupitelstva města z 27. 5. 2003, www.rokycany.cz.
[494] Usnesení zastupitelstva města z 27. 5. 2003, www.rokycany.cz.
[495] Usnesení zastupitelstva města z 27. 5. 2003, www.rokycany.cz.
[496] Usnesení zastupitelstva města z 8. 7. 2003, www.rokycany.cz.
[497] Usnesení zastupitelstva města z 19. 8. 2003, www.rokycany.cz.
[498] Usnesení zastupitelstva města z 11. 11. 2003, www.rokycany.cz.
[499] Kronika
města Rokycan, 2003, s. 25.
[500] Jan
Baloun: Starosta města hodnotí uplynulý rok, Rokycanské noviny, č. 1, 20. ledna
2004, s. 1.
[501] Mráz, J.:
Dokončení stavby čistírny odpadních vod, Rokycanské noviny, č. 7, 20. listopadu
2003, s. 1.
[502]
Rokycanské noviny, č. 5, 20. září 2003, s. 1.
[503] Zpráva
ČTK, ID: 20040405F01151, 5. 4. 2004.
[504] Mráz, J.:
Dokončení stavby čistírny odpadních vod, Rokycanské noviny, č. 7, 20. listopadu
2003, s. 1.
[505] Zpráva
ČTK, ID: 20040405F01151, 5. 4. 2004.
[506] Zpráva
ČTK, ID: 20040405F01151, 5. 4. 2004.
[507] Materiál
pro jednání zastupitelstva města, 26. října 2004, č. 1430.
[508] Materiál
pro jednání rady města, 3. ledna 2005, č. 2431.
[509] Usnesení zastupitelstva města z 9. 3. 2004, www.rokycany.cz.
[510]
Rokycanský deník, 15. října 2004.
[511] Město
Rokycany, Závěrečný účet za rok 2004, z%E1v%ECre%E8n%FD%20%FA%E8et%202004.pdf, www.rokycany.cz
[512] Usnesení
z jednání zastupitelstva města, č. 7/2001, 25. září 2001, bod č. 45.
[513] Mráz, J.:
Dokončení stavby čistírny odpadních vod, Rokycanské noviny, č. 7, 20. listopadu
2003, s. 1.
[514] Zpráva
ČTK, ID: 20040405F01151, 5. 4. 2004.
[515]
Rokycanský deník, 6. 1. 2006.
[516] Veřejné
zakázky za rok 2006, www.rokycany.cz.
[517] Materiál
pro jednání zastupitelstva města, 30. 5. 2006, č. 1000, ID: 5166.
[518] Materiál
pro jednání zastupitelstva města, 3. 10. 2006, č. 1000, ID: 5577.
[519] Materiál
pro jednání rady města, 15. 5. 2006, č. 2413, ID: 5091.
[520]
Rokycanský deník, 13. 9. 2006.
[521]
Rokycanské noviny, č. 6–7, 20. 6. 2006, s. 1.
[522] Zpráva
ČTK, ID: T200606090479801, 9. 6. 2006.
[523] Usnesení
zastupitelstva Plzeňského kraje, 5. 6. 2007.
[524] Závěrečný
účet města za rok 2007, zaverecny%5Fucet%5F2007.pdf, www.rokycany.cz
[525] Usnesení
zastupitelstva města, 13. 8. 2007, www.rokycany.cz
[526] pravy
rozpotu zm 24. 9. 2007 – 4, www.rokycany.cz
[527] Závěrečný
účet města za rok 2007, zaverecny%5Fucet%5F2007.pdf, www.rokycany.cz
[528]
Rokycanské noviny, č. 2, únor 2008, s. 1.
[529] Kronika
města Rokycan 2013, s. 46.
https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=875553
[530]
Rokycanské noviny, leden 2021, https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=898735
[531] Usnesení
rady města, 27. 4. 2021, https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=899674
[532] Usnesení
rady města, 24. 8. 2021, https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=901159
[533] Usnesení
zastupitelstva města, 7. 3. 2022, https://rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=903240
[534] Usnesení
rady města, 12. 7. 2022, https://rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=904298
[535]
Rokycanské noviny, duben 2025, https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=915393
[536] Usnesení
zastupitelstva města, 27. 6. 2022, https://rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=904230
[537] Usnesení
rady města, 20. 4. 2023; https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=907526
[538]
Rokycanské noviny, duben 2024, https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=911108
[539] Usnesení
rady města, 7. 11. 2023, https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=909674
[540]
Rokycanské noviny, leden 2025, https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=914418
[541]
Rokycanské noviny, duben 2025, https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=915393
[542]
Rokycanské noviny, květen 2025, https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=915854
[543] Hlas
Rokycanska, č. 2, 10. 1. 1980, s. 1.
[544] 9.
plenární zasedání MěstNV, 14. 2. 1978.
[545] Založeno
na osobních zápiscích autora.
[546] 1. schůze
obecního zastupitelstva, 12. 7. 1927.
[547] 2. schůze
městské rady, 26. 6. 1927.
[548] 1. schůze
obecního zastupitelstva, 12. 7. 1927.
[549] 217. schůze
městské rady, 24. 9. 1930.
[550] 67.
schůze městské rady, 14. 4. 1932.
[551] 92.
schůze městské rady, 8. 9. 1932.
[552] SOKA
Rokycany, Archiv města Rokycan, III. oddělení, inventář, 2005, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0088_00013_am-rokycany-odd-3-tech-kancelar.pdf
[553] 34.
schůze městské rady, 29. 11. 1927.
[554] SOKA
Rokycany, Archiv města Rokycan, III. oddělení, inventář, 2005, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0088_00013_am-rokycany-odd-3-tech-kancelar.pdf
[555] 90.
schůze městské rady, 7. 9. 1928.
[556] SOKA
Rokycany, Archiv města Rokycan, III. oddělení, inventář, 2005, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0088_00013_am-rokycany-odd-3-tech-kancelar.pdf
[557] 88. schůze
městské rady, 11. 8. 1932.
[558] SOKA
Rokycany, Archiv města Rokycan, III. oddělení, inventář, 2005, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0088_00013_am-rokycany-odd-3-tech-kancelar.pdf
[559] 108.
schůze městské rady, 9. 12. 1932.
[560] 2. schůze
městské rady, 26. 6. 1927.
[561] 3. schůze
městské rady, 30. 6. 1927.
[562] 38.
schůze městské rady, 16. 12. 1927.
[563] 13.
schůze obecního zastupitelstva, 6. 2. 1940.
[564] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1967.PLZE36.14433&extent=-807924.1242406502,-1072678.2507507738,-807564.1574791569,-1072496.5800258324&link=ext
[565] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1968.PLZE36.15859&extent=-808046.917672212,-1072603.5648268587,-807639.675894208,-1072398.0349920224&link=ext
[566] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1972.PLZE35.03350&extent=-808081.9907676525,-1072446.064105845,-807642.156088963,-1072227.7503304332&link=ext
[567] 75.
schůze městské rady, 27. 5. 1932.
[568] 78.
schůze městské rady, 9. 6. 1932.
[569] 101.
schůze městské rady, 27. 10. 1932.
[570] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1969.PLZE26.09568&extent=-808115.8588277245,-1072648.977461584,-807699.6017792105,-1072442.3665411496&link=ext
[571] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1972.PLZE35.03350&extent=-808114.8638282743,-1072418.1162773035,-807675.0291495848,-1072199.8025018917&link=ext
[572] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1938.PLZE36.06114&extent=-808231.4291633333,-1072686.5176744184,-807647.2993233537,-1072391.7146458037&link=ext
[573] SOKA
Rokycany, Archiv města Rokycan, III. oddělení, inventář, 1976, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0071_00013_am-rokycany-odd-3.pdf
[574] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1978.PLZE26.17563&extent=-808091.9992542706,-1072780.791774058,-807719.471141494,-1072595.885893081&link=ext
[575] Hlas
Rokycanska, č. 37, 20. 9. 1990, s. 1.
[576] 26.
plenární zasedání MěstNV, 29. 10. 1985.
[577] 3.
plenární zasedání MěstNV, 28. 10. 1986.
[578] Hlas
Rokycanska, č. 4, 29. 1. 1987, s. 2.
[579] Kronika
města Rokycan, 1986, f. 181.
[580] 9.
plenární zasedání MěstNV, 27. 10. 1987.
[581]
Rokycansko, č. 20, 20. 5. 1993, s. 1.
[582] Veřejná
vyhláška oznámení o zahájení společného územního řízení o umístění stavby a
stavebního řízení a pozvání k veřejnému ústnímu jednání, Stavební úpravy
stávajícího objektu a přístavba skladového a technického zázemí k objektu
společnosti WAKE s. r. o. v kat. území Rokycany, www.rokycany.cz
[583] Veřejná
vyhláška rozhodnutí, Stavební úpravy stávajícího objektu a přístavba skladového
a technického zázemí k objektu společnosti WAKE s. r. o. v kat. území Rokycany,
www.rokycany.cz
[584] 8. schůze
obecního zastupitelstva, 9. 12. 1927.
[585] 16.
schůze obecního zastupitelstva, 27. 7. 1928.
[586] 42.
schůze obecního zastupitelstva, 4. 7. 1930.
[587] Schůze
obecní komise okrašlovací a komunikační, 13. 2. 1933.
[588] 129.
schůze městské rady, 11. 5. 1933.
[589] 122.
schůze městské rady, 23. 3. 1933.
[590] 7.
zasedání MNV, 28. 12. 1954.
[591] Kronika
města Rokycan 1957–62, IX., f. 159.
[592] 1.
zasedání MNV, 21. 1. 1957.
[593] Kronika
města Rokycan, 1984, f. 212.
[594] 1.
plenární zasedání MěstNV, 28. 2. 1967.
[595] 2.
plenární zasedání MěstNV 16. 4. 1968.
[596] 6.
plenární zasedání MěstNV, 30. 9. 1968.
[597] 2.
plenární zasedání MěstNV, 21. 4. 1969.
[598] 1.
plenární zasedání MěstNV, 24. 2. 1969.
[599] 2.
plenární zasedání MěstNV, 21. 4. 1969.
[600] 4.
plenární zasedání MěstNV, 22. 9. 1969.
[601] 2.
plenární zasedání MěstNV, 20. 4. 1970.
[602] 1.
plenární zasedání MěstNV, 23. 2. 1970.
[603] 4.
plenární zasedání MěstNV, 7. 9. 1970.
[604] 2.
plenární zasedání MěstNV, 19. 4. 1971.
[605] 2.
plenární zasedání MěstNV, 10. 4. 1972.
[606] 1.
plenární zasedání MěstNV, 22. 2. 1971.
[607] Kronika
města Rokycan 1969–73, XII., f. 26.
[608] Kronika
města Rokycan 1969–73, XII., f. 95.
[609] 21.
plenární zasedání MěstNV, 11. 12. 1984.
[610]
Ustavující plenární zasedání MěstNV, 24. 6. 1986.
[611] Veřejná
vyhláška – Oznámení o zahájení společného územního řízení o umístění stavby a
stavebního řízení a pozvání k veřejnému ústnímu jednání, www.rokycany.cz
[612] Veřejná
vyhláška – ROZHODNUTÍ rekonstrukce NTL a STL plynovodů a přípojek, www.rokycany.cz
[613] Kronika města
Rokycan 1957–62, IX., f. 159.
[614] Založeno
na osobních zápiscích autora.
[615] Kronika
města Rokycan, 1976–77, XIV., f. 106.
[616] Kronika
města Rokycan 1951–54, VII., 184.
[617] 5.
plenární zasedání MěstNV, 12. 9. 1972.
[618] Hofman,
K.: Staré rokycanské domy, VII., s. 32
[619] 21.
schůze obecního zastupitelstva, 29. 11. 1916.
[620]
Rokycanské listy, č. 10, 15. května 1898.
[621]
Rokycanské listy, č. 10, 15. 5. 1898.
[622] Kronika
města Rokycan, XII, 1836–1907, f. 213. K. Hofman ale uvádí cifru 21 485
zlatých; Hofman, K.: Staré rokycanské domy, VII., s. 32. Patrně jde o zmatky
způsobené záměnou korun a zlatých.
[623] 122.
schůze městské rady, 12. 2. 1929.
[624] 37.
schůze městské rady, 12. 11. 1931.
[625] 94.
schůze městské rady, 22. 9. 1932.
[626] 108.
schůze městské rady, 9. 12. 1932.
[627] 138.
schůze městské rady, 27. 7. 1933.
[628] 25.
schůze obecního zastupitelstva, 19. 12. 1941.
[629] 30.
schůze obecního zastupitelstva, 23. 10. 1942.
[630]
Slavnostní schůze MNV 9. 3. 1947.
[631] Kronika
města Rokycan 1938–47, f. 166.
[632] Státní
okresní archiv Rokycany, zápisy z jednání místního národního výboru,
schůze z 30. 8. 1946.
[633] Státní
okresní archiv Rokycany, zápisy ze schůze rady Místního národního výboru,
schůze z 5. prosince 1946.
[634] Státní
okresní archiv Rokycany, zápisy ze schůze rady Místního národního výboru,
schůze z 20. prosince 1946.
[635] Schůze
pléna MNV 28. 2. 1947.
[636] Schůze
pléna MNV, 6. 5. 1947.
[637] Schůze
pléna MNV, 11. 8. 1947.
[638]
Slavnostní schůze MNV 9. 3. 1947.
[639] 1. schůze
pléna MNV, 26. 4. 1950.
[640] Hofman,
K.: Staré rokycanské domy, VII., s. 32.
[641] Hlas
Rokycanska, č. 30, 1. 8. 1991, s. 3.
[642] 3.
plenární zasedání MěstNV 24. 6. 1968.
[643] 1.
plenární zasedání MěstNV, 24. 2. 1969.
[644] 5.
plenární zasedání MěstNV, 10. 11. 1969.
[645] 2.
plenární zasedání MěstNV, 20. 4. 1970.
[646] 1.
plenární zasedání MěstNV, 22. 2. 1971.
[647] Rokycansko,
č. 6, 13. 2. 1992, s. 1.
[648]
Rokycansko, č. 26, 2. 7. 1992, s. 1.
[649]
Rokycansko, č. 10, 11. 3. 1993, s. 1.
[650]
Rokycansko, č. 10, 10. 3. 1994, s. 1.
[651]
Rokycanská radnice bilancuje. Rokycanský deník, 22. 11. 1994, s. 11.
[652] Hofman,
K.: Staré rokycanské domy, VII., s. 32.
[653] Usnesení
zastupitelstva města z 6. 4. 1999, www.rokycany.cz.
[654] Hofman,
K.: Staré rokycanské domy, VII., s. 32.
[655] Kronika
města Rokycan, 1974–75, XIII, f. 103.
[656] Kronika
města Rokycan, 1978–81, f. 41.
[657] Kronika
města Rokycan, 1986, f. 148.
[658] Kronika
města Rokycan, 1990, f. 209–210.
[659] Hlas
Rokycanska, č. 25, 23. 6. 1988, s. 2.
[660] Hlas
Rokycanska, č. 12, 1989.
[661]
Rokycanský deník, 14. 10. 1995, s. 9.
[662] Jaroslav
Anton: Stavba křižovatky bude realizována za plného dopravního provozu,
Rokycanské noviny, č. 7, 20. července 2004, s. 4.
[663] Jaroslav
Anton: Stavba křižovatky bude realizována za plného dopravního provozu,
Rokycanské noviny, č. 7, 20. července 2004, s. 4.
[664] Materiál
pro jednání rady města, 1. listopadu 2004, č. 2430.
[665] Jaroslav
Anton: Stavba křižovatky bude realizována za plného dopravního provozu,
Rokycanské noviny, č. 7, 20. července 2004, s. 4.
[666] Kronika
města Rokycan, 2003, zasedání městského zastupitelstva 30. září 2003, s. 6.
[667] Usnesení zastupitelstva města z 30. 9. 2003, www.rokycany.cz.
[668]
Rokycanský deník, 6. listopadu 2004.
[669]
Rokycanský deník, 6. listopadu 2004.
[670]
Rokycanský deník, 6. listopadu 2004.
[671] Materiál
pro jednání rady města, 13. prosince 2004, č. 2430. Rokycanský deník, 30. října
2004.
[672]
Rokycanský deník, 30. října 2004.
[673] Jaroslav
Anton: Stavba křižovatky bude realizována za plného dopravního provozu,
Rokycanské noviny, č. 7, 20. července 2004, s. 4.
[674] Materiál
pro jednání rady města, 19. července 2004, č. 2430.
[675] Materiál
pro jednání rady města, 19. července 2004, č. 2430.
[676]
Rokycanský deník, 6. srpna 2004.
[677] Materiál
pro jednání rady města, 1. listopadu 2004, č. 2430.
[678]
Rokycanský deník, 14. července 2004.
[679]
Rokycanský deník, 17. srpna 2004.
[680] Jaroslav
Anton: Stavba křižovatky bude realizována za plného dopravního provozu,
Rokycanské noviny, č. 7, 20. července 2004, s. 4.
[681] Jaroslav
Anton: Stavba křižovatky bude realizována za plného dopravního provozu,
Rokycanské noviny, č. 7, 20. července 2004, s. 4.
[682]
Rokycanský deník, 9. října 2004.
[683]
Rokycanský deník, 18. srpna 2004.
[684]
Rokycanský deník, 17. srpna 2004.
[685]
Rokycanský deník, 17. září 2004.
[686]
Rokycanský deník, 30. října 2004.
[687] Materiál
pro jednání rady města, 1. 11. 2004, č. 2430.
[688] Materiál
pro jednání rady města, 1. 11. 2004, č. 2430.
[689]
Rokycanský deník, 2. 11. 2004.
[690]
Rokycanský deník, 3. 11. 2004.
[691]
Rokycanský deník, 6. 11. 2004.
[692] Materiál
pro jednání rady města, 13. 12. 2004, č. 2430.
[693]
Rokycanský deník, 27. 11. 2004.
[694]
Rokycanský deník, 12. 11. 2004.
[695]
Rokycanský deník, 20. 11. 2004.
[696]
Rokycanský deník, 27. 11. 2004.
[697]
Rokycanský deník, 22. 12. 2004.
[698]
Rokycanský deník, 25. 10. 2004.
[699] Materiál
pro jednání rady města, 14. února 2005, č. 2444; Rokycanský deník, 4. 3. 2005.
[700] Materiál
pro jednání rady města, 22. listopadu 2004, č. 2324.
[701] Materiál
pro jednání zastupitelstva města, 7. 12. 2004, bod č. 1000, ID:3309.
[702] Město
Rokycany, Závěrečný účet za rok 2004, z%E1v%ECre%E8n%FD%20%FA%E8et%202004.pdf, www.rokycany.cz
[703] Materiál
pro jednání rady města, 28. 8. 2006, č. 2413, ID: 5471.
[704] Materiál
pro jednání zastupitelstva města, 3. 10. 2006, č. 1413, ID: 5572.
[705]
Rokycanský deník, 17. 8. 2006.
[706]
Rokycanský deník, 22. 8. 2006.
[707] Kronika
města Rokycan 2014, s. 45. https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=879911
[708] Kronika
města Rokycan, 1997, f. 37.
[709]
Rokycanský deník, 13. 9. 1996, s. 11.
[710] Rokycanský
deník, 18. 10. 1996, s. 11.
[711]
Rokycanský deník, 6. 12. 1996, s. 11.
[712]
Rokycanský deník, 13. 9. 1996, s. 11.
[713]
Rokycansko, č. 10, 10. 3. 1994, s. 1.
[714]
Kronika města Rokycan, 1993–94, f. 3.
[715]
Rokycansko, č. 35, 1. 9. 1994, s. 2.
[716]
Rokycanská radnice bilancuje. Rokycanský deník, 22. 11. 1994, s. 11.
[717]
Rokycanský deník, 10. 7. 1995, s. 9.
[718]
Rokycanský deník, 28. 11. 1997, s. 14.
[719]
Rokycanský deník, 22. 12. 1997, s. 9.
[720] Usnesení
zastupitelstva města z 2. 11. 1999, www.rokycany.cz.
[721] Materiál
pro jednání rady města, 14. února 2005, č. 2420.
[722] Materiál
pro jednání zastupitelstva města, 30. 5. 2006, č. 1420, ID: 5180.
[723] Kronika
města Rokycan, 1983, f. 105.
[724] Kronika
města Rokycan, 1985, f. 48.
[725] 5. schůze
rady MěstNV, 10. 3. 1981; 28. plenární zasedání MěstNV, 7. 4. 1981.
[726] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1978.PLZE36.17562&extent=-808435.9252321444,-1072590.5803177422,-807690.8708049158,-1072220.769448394&link=ext
[727] Zahájení
zjišťovacího řízení – Sklad a lakovna v areálu firmy Agroslužby Rokycany a. s.,
k. ú. Rokycany, www.rokycany.cz
[728] Veřejná vyhláška, O zahájení územního řízení o
umístění stavby a pozvání k veřejnému ústnímu jednání: sklad a lakovna v kat.
území Rokycany, www.rokycany.cz
[729] Veřejná
vyhláška územní rozhodnutí, Sklad a lakovna v kat. území Rokycany, www.rokycany.cz
[730] Kronika
města Rokycan 2012, s. 28.
https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=870909
[731] 5. schůze
městské rady, 21. 5. 1931.
[732] 7. schůze
městské rady, 5. 6. 1931.
[733] 65.
schůze městské rady, 31. 3. 1932.
[734] 54.
schůze městské rady, 28. 1. 1932.
[735] 11. schůze
obecního zastupitelstva, 18. 3. 1932.
[736] Dle
popisu objektu zveřejněného v srpnu 2006 na úřední desce Městského úřadu
v Rokycanech; dražební vyhláška – rodinný dům čp. 379, www.rokycany.cz
[737] 82.
schůze městské rady, 7. 7. 1932.
[738] Dle
popisu objektu zveřejněného v srpnu 2006 na úřední desce Městského úřadu
v Rokycanech; dražební vyhláška – rodinný dům čp. 379, www.rokycany.cz
[739] Dle
popisu objektu zveřejněného v srpnu 2006 na úřední desce Městského úřadu
v Rokycanech; dražební vyhláška – rodinný dům čp. 379, www.rokycany.cz
[740] Dle
popisu objektu zveřejněného v srpnu 2006 na úřední desce Městského úřadu
v Rokycanech; dražební vyhláška – rodinný dům čp. 379, www.rokycany.cz
[741] SOKA
Rokycany, Archiv města Rokycan, III. oddělení, inventář, 1976, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0071_00013_am-rokycany-odd-3.pdf
[742] Dle
popisu objektu zveřejněného v srpnu 2006 na úřední desce Městského úřadu
v Rokycanech; dražební vyhláška – rodinný dům čp. 379, www.rokycany.cz
[743] 6. plenární
zasedání MěstNV, 9. 12. 1974.
[744] 1.
plenární zasedání MěstNV 23. února 1976.
[745] 2.
plenární zasedání MěstNV, 13. 12. 1976.
[746] 3.
plenární zasedání MěstNV, 21. 2. 1977.
[747] 1. schůze
rady MěstNV, 15. 2. 1977.
[748] 10.
schůze rady MěstNV, 10. 5. 1977.
[749] 10. plenární
zasedání MěstNV, 11. 4. 1978.
[750] 7.
plenární zasedání MěstNV, 31. 10. 1977.
[751] 10.
plenární zasedání MěstNV, 11. 4. 1978.
[752] 17.
plenární zasedání MěstNV, 24. 4. 1984.
[753] 14.
plenární zasedání MěstNV, 20. 9. 1988.
[754] 18.
plenární zasedání MěstNV, 18. 4. 1989.
[755]
Rokycansko, č. 17, 30. 4. 1992, s. 1.
[756] Dle
popisu objektu zveřejněného v srpnu 2006 na úřední desce Městského úřadu
v Rokycanech; dražební vyhláška – rodinný dům čp. 379, www.rokycany.cz
[757] Usnesení
zastupitelstva města, 7. 3. 2000, www.rokycany.cz.
[758] Kronika
města Rokycan, 2003, s. 3.
[759] Usnesení zastupitelstva města z 16. 12. 2003, www.rokycany.cz.
[760] Usnesení zastupitelstva města z 20. 1. 2004, www.rokycany.cz.
[761] Město
Rokycany, Závěrečný účet za rok 2004, z%E1v%ECre%E8n%FD%20%FA%E8et%202004.pdf, www.rokycany.cz
[762] Dle
popisu objektu zveřejněného v srpnu 2006 na úřední desce Městského úřadu
v Rokycanech; dražební vyhláška – rodinný dům čp. 379, www.rokycany.cz
[763] Dle
popisu objektu zveřejněného v srpnu 2006 na úřední desce Městského úřadu
v Rokycanech; dražební vyhláška – rodinný dům čp. 379, www.rokycany.cz
[764]
Rokycanský deník, 12. července 2002.
[765]
Rokycanský deník, 10. října 2003.
[766]
Rokycanský deník, 13. listopadu 2003.
[767]
Rokycanský deník, 8. července 2002.
[768]
Rokycanský deník, 8. července 2002.
[769]
Rokycanský deník, 8. července 2002.
[770] Materiál
pro jednání rady města, 26. října 2004, č. 1420.
[771] Usnesení zastupitelstva města z 9. 4. 2002, www.rokycany.cz.
[772]
Rokycanský deník, 12. července 2002.
[773] Rokycanský
deník, 15. března 2004.
[774] Materiál
pro jednání rady města, 1. listopadu 2004, č. 2099.
[775] Materiál
pro jednání rady města, 3. ledna 2005, č. 2099.
[776] Usnesení zastupitelstva města z 21. 1. 2003, www.rokycany.cz.
[777] Materiál
pro jednání zastupitelstva města, 30. 5. 2006, č. 1410, ID: 5163.
[778] Materiál
pro jednání rady města, 7. března 2005, č. 2410.
[779] Materiál
pro jednání zastupitelstva města, 30. 5. 2006, č. 1410, ID: 5163.
[780] Materiál
pro jednání rady města, 7. března 2005, č. 2410.
[781] Materiál
pro jednání zastupitelstva města, 30. 5. 2006, č. 1410, ID: 5163.
[782]
Rokycanské noviny, č. 6, 20. 6. 2005, s. 2; Materiál pro jednání zastupitelstva
města, 30. 5. 2006, č. 1410, ID: 5163.
[783] Materiál
pro jednání zastupitelstva města, 30. 5. 2006, č. 1410, ID: 5163.
[784] Materiál
pro jednání rady města, 13. prosince 2004, č. 2410.
[785] Materiál
pro jednání rady města, 14. března 2004, č. 2410.
[786]
Rokycanský deník, 17. 3. 2005.
[787]
Rokycanský deník, 25. 8. 2005.
[788] Materiál
pro jednání zastupitelstva města, 9. srpna 2005, č. 1430.
[789]
Rokycanský deník, 11. 8. 2005.
[790] Materiál
pro jednání zastupitelstva města, 30. 5. 2006, č. 1410, ID: 5163.
[791]
Rokycanský deník, 11. 8. 2005.
[792] Materiál
pro jednání zastupitelstva města, 30. 5. 2006, č. 1410, ID: 5163.
[793] Materiál
pro jednání zastupitelstva města, 30. 5. 2006, č. 1410, ID: 5163.
[794] Dle
popisu objektu zveřejněného v srpnu 2006 na úřední desce Městského úřadu
v Rokycanech; dražební vyhláška – rodinný dům čp. 379, www.rokycany.cz
[795]
Usnesení zastupitelstva města z 26. 2. 2007, www.rokycany.cz
[796] Usnesení
zastupitelstva města, 13. 8. 2007, www.rokycany.cz
[797]
Projednání zadání změn ÚPD č. 57 a 59, www.rokycany.cz
[798] Usnesení
zastupitelstva města, 28. 1. 2008, www.rokycany.cz
[799]
Rokycanské noviny, č. 6, červen 2008, s. 1.
[800] Usnesení
zastupitelstva města, 2. 6. 2008, www.rokycany.cz
[801] Kronika
města Rokycan 2013, s. 40.
https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=875553
[804] Kronika
města Rokycan 2013, s. 38.
https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=875553
[805] Kronika
města Rokycan 2015, s. 23. https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=885459
[807] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1997.PLZE36.00817&extent=-808223.2060743247,-1072579.1826268125,-807955.2614057953,-1072443.954301914&link=ext
[808] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1967.PLZE36.14433&extent=-807847.7523076241,-1072507.179831646,-807487.7855461307,-1072325.5091067045&link=ext
[809] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1967.PLZE46.00532&extent=-808770.3946399621,-1072940.4982974452,-807656.0913582754,-1072378.1233599691&link=ext
[810] 6.
plenární zasedání MěstNV, 9. 12. 1974.
[812] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1973.PLZE36.21566&extent=-808359.6827500692,-1072460.5402646887,-807916.322694189,-1072240.476653619&link=ext
[813] Viz plán
města cca z r. 1976, na chodbě naproti studovně Státního okresního archivu
v Rokycanech; SOkA Rokycany, Městský národní výbor Rokycany, inv. č. 1352,
M 20, plán města.
[814] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1972.PLZE35.03350&extent=-808236.9637677246,-1072243.7859697633,-808017.0464283798,-1072134.6290820574&link=ext&j=-6&c=18
[815] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=sm5&idrastru=D6-1_Plzen_3-6_1974&extent=9.079780290774524,9.626714237184544,24.027202187616744,17.04592937660675&link=ext
[816] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1973.PLZE36.21566&extent=-808269.8561554103,-1072411.3550084839,-808048.1761274702,-1072301.323202949&link=ext
[817] Viz plán
města cca z r. 1976, na chodbě naproti studovně Státního okresního archivu
v Rokycanech; SOkA Rokycany, Městský národní výbor Rokycany, inv. č. 1352,
M 20, plán města.
[818] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1997.PLZE36.00817&extent=-808293.6811043315,-1072572.4840101036,-808025.7364358022,-1072437.255685205&link=ext
[819] 24.
schůze městské rady, 21. 10. 1927.
[820] 31.
schůze městské rady, 14. 11. 1927.
[821] 34.
schůze městské rady, 29. 11. 1927.
[822] 3.
plenární zasedání MěstNV, 17. 5. 1965.
[823] 5.
plenární zasedání MěstNV, 21. 12. 1964.
[824]
3. plenární zasedání MěstNV, 17. 5. 1965.
[825] 5.
plenární zasedání MěstNV, 31. 10. 1966.
[826] 4.
plenární zasedání MěstNV, 28. 8. 1967.
[827] 6.
plenární zasedání MěstNV, 30. 9. 1968.
[828] 5.
plenární zasedání MěstNV, 10. 11. 1969.
[829] Hlas
Rokycanska, č. 41, 17. 10. 1991, s. 1. a Kronika města Rokycan, 1991, f. 50.
[830] Kronika
města Rokycan, 1992, f. 20.
[831] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1997.PLZE36.00817&extent=-808498.616909398,-1072671.5677156465,-807962.7275723391,-1072401.1110658494&link=ext
[832] Usnesení
zastupitelstva města z 21. 5. 2002, www.rokycany.cz
[833] Kronika
města Rokycan, 1993–94, f. 29.
[834]
Rokycansko, č. 9, 3. 3. 1994, s. 1.
[835]
Rokycanský deník, 2. 1. 1998, s. 11.
[836]
Rokycanský deník, 9. 1. 1998, s. 11.
[837]
Rokycanský deník, 13. 1. 1998, s. 9.
[838] SOKA
Rokycany, Archiv města Rokycan, III. oddělení, inventář, 1976, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0071_00013_am-rokycany-odd-3.pdf
[839] 40.
schůze obecního zastupitelstva, 13. 6. 1930.
[840] 42.
schůze obecního zastupitelstva, 4. 7. 1930.
[841] 22.
schůze obecního zastupitelstva, 28. 4. 1933.
[842] 119.
schůze městské rady, 1. 3. 1933.
[843] 22.
schůze obecního zastupitelstva, 28. 4. 1933.
[844] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1978.PLZE36.17562&extent=-808239.5723466352,-1072634.041825998,-807867.0451330207,-1072449.136391324&link=ext
[845] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1967.PLZE36.14433&extent=-807847.7523076241,-1072507.179831646,-807487.7855461307,-1072325.5091067045&link=ext
[846] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1967.PLZE46.00532&extent=-808770.3946399621,-1072940.4982974452,-807656.0913582754,-1072378.1233599691&link=ext
[847] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1967.PLZE36.14433&extent=-807847.7523076241,-1072507.179831646,-807487.7855461307,-1072325.5091067045&link=ext
[848] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1967.PLZE46.00532&extent=-808770.3946399621,-1072940.4982974452,-807656.0913582754,-1072378.1233599691&link=ext
[849] SOKA
Rokycany, Archiv města Rokycan, III. oddělení, inventář, 2005, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0088_00013_am-rokycany-odd-3-tech-kancelar.pdf
[850] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1997.PLZE36.00817&extent=-808180.5023927797,-1072749.5786894588,-807912.5577242504,-1072614.3503645603&link=ext
[851] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1957.PLZE36.11015&extent=-808336.4773699237,-1072565.8898274803,-807967.2142507975,-1072379.5273470462&link=ext
[852] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1969.PLZE26.09568&extent=-808193.0398221364,-1072650.4950654067,-807776.7827736224,-1072443.8841449723&link=ext
[853] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1972.PLZE35.03350&extent=-808122.4234868143,-1072376.7672358959,-807902.5061474695,-1072267.61034819&link=ext
[854] 5.
plenární zasedání MěstNV, 22. 10. 1973.
[855] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1978.PLZE36.17562&extent=-808257.6166335449,-1072645.1012276527,-807885.0894199305,-1072460.1957929786&link=ext
[856] Kronika
města Rokycan, 1974–75, XIII, f. 8.
[857] 5.
plenární zasedání MěstNV, 12. 9. 1972.
[858] 7.
plenární zasedání MěstNV, 12. 12. 1972.
[859] 1.
plenární zasedání MěstNV, 25. 2. 1974.
[860] 4. plenární
zasedání MěstNV, 9. 9. 1974.
[861] 2.
plenární zasedání MěstNV, 14. 4. 1975.
[862] Kronika
města Rokycan 1951–54, VII., 184.
[864] Kronika
města Rokycan, 2003, zasedání městského zastupitelstva 11. listopadu 2003, s.
6.
[865] Založeno
na osobních zápiscích autora.
[866] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1969.PLZE26.09568&extent=-808227.0775078754,-1072573.964472636,-807810.8204593614,-1072367.3535522018&link=ext&j=-17&c=14
[867] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1972.PLZE35.03350&extent=-808159.4199975518,-1072330.607502696,-807939.5026582071,-1072221.4506149902&link=ext&j=-11&c=22
[868] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1973.PLZE36.21566&extent=-808201.1584384128,-1072505.9153953926,-807979.4784104727,-1072395.8835898577&link=ext&j=-13&c=17
[869] Viz plán
města cca z r. 1976, na chodbě naproti studovně Státního okresního archivu
v Rokycanech; SOkA Rokycany, Městský národní výbor Rokycany, inv. č. 1352,
M 20, plán města.
[870] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1973.PLZE36.21566&extent=-808229.0993586038,-1072539.5137746343,-808007.4193306637,-1072429.4819690995&link=ext&j=-8&c=9
[871] Viz plán
města cca z r. 1976, na chodbě naproti studovně Státního okresního archivu
v Rokycanech; SOkA Rokycany, Městský národní výbor Rokycany, inv. č. 1352,
M 20, plán města.
[872] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1967.PLZE36.14433&extent=-807847.7523076241,-1072507.179831646,-807487.7855461307,-1072325.5091067045&link=ext
[873] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1967.PLZE46.00532&extent=-808770.3946399621,-1072940.4982974452,-807656.0913582754,-1072378.1233599691&link=ext
[874] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1969.PLZE26.09568&extent=-808252.2263712228,-1072644.2078495687,-807835.9693227088,-1072437.5969291343&link=ext
[875] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1972.PLZE35.03350&extent=-808300.7627041896,-1072471.0338870834,-807860.9280255002,-1072252.7201116716&link=ext
[876] Viz plán
města cca z r. 1976, na chodbě naproti studovně Státního okresního archivu
v Rokycanech; SOkA Rokycany, Městský národní výbor Rokycany, inv. č. 1352,
M 20, plán města.
[877] 50.
schůze obecního zastupitelstva, 7. 11. 1930.
[878] 42.
schůze obecní finanční komise, 24. 10. 1930.
[879] 50.
schůze obecního zastupitelstva, 7. 11. 1930.
[880] 4. schůze
obecního zastupitelstva, 28. 8. 1931.
[881] 1. schůze
obecní hospodářské komise, 17. 6. 1931.
[882] 15.
schůze městské rady, 14. 7. 1931.
[883] 64.
schůze městské rady, 18. 3. 1932.
[884] 11.
schůze obecního zastupitelstva, 18. 3. 1932.
[885] 66.
schůze městské rady, 7. 4. 1932.
[886] 13.
schůze obecního zastupitelstva, 10. 6. 1932.
[887] 91.
schůze městské rady, 1. 9. 1932.
[888] 131.
schůze městské rady, 30. 5. 1933.
[889] 20.
schůze obecní finanční komise, 26. 6. 1933.
[890] 23.
schůze obecního zastupitelstva, 30. 6. 1933.
[891] Schůze
pléna MNV, 23. 12. 1948.
[892] Schůze
pléna MNV, 17. 6. 1949.
[893] 4.
zasedání MNV, 27. 4. 1959.
[894]
Slavnostní zasedání MěstNV u příležitosti 20. výročí osvobození ČSSR sovětskou
armádou 8. 5. 1965.
[895] 3.
plenární zasedání MěstNV, 22. 6. 1970.
[896] Kronika
města Rokycan 1969–73, XII., f. 96.
[897] 7.
plenární zasedání MěstNV, 12. 12. 1972.
[898] 2.
plenární zasedání MěstNV, 16. 4. 1973.
[899] 1.
plenární zasedání MěstNV, 27. 2. 1973.
[900] Hlas
Rokycanska, č. 3, 12. 10. 1973, s. 2.
[901] 4.
plenární zasedání MěstNV, 10. 9. 1973.
[902] 2.
plenární zasedání MěstNV, 8. 4. 1974.
[903] 1.
plenární zasedání MěstNV, 25. 2. 1974.
[904] 4.
plenární zasedání MěstNV, 9. 9. 1974.
[905] 6.
plenární zasedání MěstNV, 9. 12. 1974.
[906] 2.
plenární zasedání MěstNV, 14. 4. 1975.
[907] Kronika
města Rokycan, 1974–75, XIII, f. 79.
[908] Hlas
Rokycanska, č. 13, 11. 7. 1975, s. 2.
[909] 1.
zasedání MěstNV, 24. 2. 1975.
[910] 1.
zasedání MěstNV, 24. 2. 1975.
[911] 4.
plenární zasedání MěstNV, 15. 9. 1975.
[912] Usnesení
zastupitelstva města, 23. 11. 2020, https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=898184
[913]
Rokycansko, č. 6, 11. 2. 1993, s. 3.
[914] 33.
schůze obecního zastupitelstva, 2. 9. 1918.
[915] 6.
plenární zasedání MěstNV, 24. 9. 1963.
[916] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1967.PLZE36.14433&extent=-807847.7523076241,-1072507.179831646,-807487.7855461307,-1072325.5091067045&link=ext
[917] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1967.PLZE36.14433&extent=-808151.4406029779,-1072544.7246591244,-807971.4572222311,-1072453.8892966537&link=ext
[918] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1967.PLZE46.00532&extent=-808566.4548376475,-1072755.254476962,-808009.3031968041,-1072474.0670082236&link=ext
[919] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1968.PLZE36.15859&extent=-808047.9781976761,-1073346.1447564382,-807640.7364196721,-1073140.614921602&link=ext
[920]
33. schůze obecního zastupitelstva, 2. 9. 1918.
[921] 24.
schůze obecního zastupitelstva, 22. 12. 1921.
[922] 7. schůze
obecní správní komise, 18. 4. 1923.
[923] 21.
schůze obecního zastupitelstva, 21. 12. 1928.
[924] Kronika
města Rokycan 1957–62, f. 159.
[925] 2.
plenární zasedání MěstNV, 10. 4. 1972.
[926] 5.
plenární zasedání MěstNV, 12. 9. 1972.
[927] 7.
plenární zasedání MěstNV, 12. 12. 1972.
[928] 1.
zasedání MěstNV, 24. 2. 1975.
[929] 5. schůze
rady MěstNV, 11. 3. 1980.
[930] 2.
plenární zasedání MěstNV, 2. 9. 1980.
[931] 26.
plenární zasedání MěstNV, 9. 12. 1980.
[932] 17.
plenární zasedání MěstNV, 21. 2. 1989.
[933] 21.
plenární zasedání MěstNV, 20. 2. 1990.
[934] Kronika
města Rokycan 1989, f. 74.
[935]
Rokycanský deník, 19. 5. 1995, s. 10.
[936] Usnesení zastupitelstva města, 4. 3. 2003, www.rokycany.cz.
[937] Kronika
města Rokycan, 2003, zasedání městské rady 23. června 2003, s. 7.
[938]
Rokycanský deník, 5. září 2003.
[939]
Rokycanský deník, 5. září 2003.
[940]
Rokycanský deník, 7. května 2003.
[941]
Rokycanský deník, 20. ledna 2004.
[942] Ratajová,
J.: Kanalizace stojí město milionové částky, Rokycanské noviny, č. 4, 20. srpna
2003, s. 1.
[943] Město
Rokycany, Závěrečný účet za rok 2004, z%E1v%ECre%E8n%FD%20%FA%E8et%202004.pdf, www.rokycany.cz