|
|
|
|
|
|
8. Nová část předměstí podél Plzeňské ulice a v jejím okolí
Plzeňská ulice sice poskytla v 19. století městu cenné plochy pro průmyslové areály cukrovaru (koželužny) a plynárny, nebo později cementárny a Hospodářského družstva, ale právě proto se tu příliš nerozvíjela obytná a veřejná zástavba. Šlo fakticky o silnici probíhající rozptýleným rastrem průmyslových areálů, bez obytné zástavby a skutečně městského charakteru. V meziválečném období už se regulace této nově vznikající čtvrti objevovala v koncepčních dokumentech města. Od 30. let a zejména od poloviny 20. století pak tempo urbanizace zesílilo a výrazně se tu projevila i hromadná bytová výstavba sídlištního typu, naštěstí nikoliv ve své odpudivé panelové variantě, která dosud neukotvenou mezerovitou zástavbu sepnula a dala Plzeňské ulici ráz městské třídy. Individuální bydlení se mezitím od meziválečného období rozvíjelo v bočních ulicích (Sládkova, Roháčova, Kollárova) a zástavba tak již v polovině 20. století překročila i nivu Rakovského potoka (Arbesova ulice), kde od konce 19. století stával tehdy daleko za městem areál jatek, nyní pohlcený intravilánem, a sunula se dál směrem k svahům Čiliny (ulice Baarova, U Stromovky, U Kolejí). Pokračovala i expanze průmyslových areálů, zejména v prostoru od jatek k severu, kde poblíž soutoku Rakovského potoka a Klabavky vznikla čistička odpadních vod i další menší industriální komplexy. Celý oblast, vymezená jasně na jihu železniční tratí a na severu tokem Klabavky, se poměrně rychle proměnila v intenzivně urbanizované území, s Plzeňskou ulicí coby jednoznačnou osou, které značným způsobem rozšířilo dosavadní zastavěné území Plzeňského předměstí. Nadále si udržuje smíšený charakter, kde se prolíná (často konfliktně) zástavba průmyslová, komerční a obytná. V 70. letech 20. století se změnily dopravní poměry v této čtvrti zřízením kapacitní severojižní komunikace v ose Arbesovy a Šťáhlavské ulice podél Rakovského potoka, čímž se tato nová tepna stala frekventovanou silniční spojkou s čtvrtěmi Rašínov a Za Rakováčkem i výpadovkou do jižních částí okresu. Transformace dopravních vztahů pak byla završena v 90. letech 20. století výstavbou dálnice D 5, zaústěné do města pomocí dálničního přivaděče ke křižovatce u jatek, jejíž role ještě dál stoupla, zatímco z ní vedoucí původní silnice na Plzeň poněkud ztratila svůj význam.
Obsah
8. Nová část předměstí podél Plzeňské ulice a v jejím okolí
8.1. Zástavba Plzeňské ulice do roku 1945
8.1.1. Individuální obytná výstavba v Plzeňské ulici
8.1.2. Bytový dům čp.478-479/III
8.2. Sídlištní výstavba v Plzeňské ulici v 50. letech 20. století
8.2.1. Domy čp.536-537/III a čp.538-539/III u plynárny
8.2.2. Obytný soubor hrudkoven v Plzeňské ulici
8.3. Technický vývoj Plzeňské ulice
8.3.1. Počátek snah o úpravu Plzeňské ulice v meziválečném období
8.3.2. Rekonstrukce Plzeňské ulice v 40. letech 20. století
8.3.3. Další technický vývoj Plzeňské ulice
8.4. Vývoj pojmenování Plzeňské ulice
8.5.1. Nevyužitý urbanistický potenciál předpolí Plzeňské brány
8.5.2. Technický vývoj křižovatky u střelnice
8.5.3. Přestavba křižovatky u střelnice na kruhový objezd
8.6. Obytný soubor čp.620-621/III a čp.622/III v Sedláčkově ulici
8.7.1. Kolonie dvojdomků v severní části Sládkovy ulice
8.7.2. Další zástavba v severní části Sládkovy ulice
8.7.3. Sídlo energetických podniků
8.7.4. Zástavba v jižní části Sládkovy ulice
8.7.5. Technický vývoj Sládkovy ulice
8.7.6. Vývoj pojmenování Sládkovy ulice
8.8.1. Zástavba v severní části Roháčovy ulice
8.8.2. Továrna na hračky Hamiro
8.8.3. Sídlištní zástavba v severní části Roháčovy ulice z 50. let 20. století
8.8.4. Zástavba v jižní části Roháčovy ulice
8.8.5. Technický vývoj Roháčovy ulice
8.8.6. Vývoj pojmenování Roháčovy ulice
8.9.1. Zástavba v Kollárově ulici
8.9.2. Technický vývoj Kollárovy ulice a vývoj pojmenování
8.10.1. První plány na výstavbu čističky
8.10.3. Pozdější přestavby čističky (intenzifikace)
8.11.1. Zástavba v pravobřežní části Arbesovy ulice
8.11.2. Zástavba v levobřežní části Arbesovy ulice
8.11.3. Technický vývoj Arbesovy ulice a vývoj jejího pojmenování
8.12. Bývalá městská jatka čp.90/III
8.12.1. Výstavba jatek a jejich vývoj do roku 1989
8.12.2. Vývoj jatek po roce 1989 (přestavba na velkosklad)
8.13. Křižovatka Plzeňská-Arbesova a zástavba podél dálničního přivaděče
8.13.1. Vznik křižovatky Plzeňská-Arbesova
8.13.2. Přestavba křižovatky na kruhový objezd
8.13.3. Nová zástavba podél dálničního přivaděče
8.13.4. Bývalá Partišova vila čp.379/III a prodejna autopotřeb Autokelly čp.1060/III
8.14. Plzeňská ulice (západně od křižovatky u jatek)
8.14.1. Další individuální zástavba podél Plzeňské ulice
8.14.2. Obchodní zóna u Plzeňské silnice
8.15.1. Zástavba v Baarově ulici
8.15.2. Technický vývoj Baarovy ulice a vývoj pojmenování
8.17.1. Individuální zástavba v ulici U Stromovky
8.17.2. Areál kynologického cvičiště na západní straně ulice U Stromovky
8.17.3. Bezejmenná cesta vybíhající z ulice U Stromovky k jihozápadu
8.17.4. Technický vývoj ulice U Stromovky a vývoj pojmenování
8.1. Zástavba Plzeňské ulice do roku 1945
8.1.1. Individuální obytná výstavba v Plzeňské ulici
Jak na počátku 20. století zaznamenala městská kronika, stály v celé dnešní Plzeňské ulici jen dva obytné domy. Byl to dům čp.98/III (foto z r. 2004) z konce 19. století, stojící na nároží Plzeňské a Klostermannovy ulice (jeho popis viz Klostermannova ulice), a dům čp.111/III (foto z r. 2004).[1] Ten se nachází na jižní straně ulice, vedle vlečky, jež tu kdysi vedla přes ulici směrem k továrně Marila (viz výše). Vznikl někdy před rokem 1910. Jde o patrový rodinný dům s obytným podkrovím. Do Plzeňské ulice je otočen symetrickým tříosým průčelím, které uprostřed vybíhá v zděný štít s oknem v podkroví a kulatým okénkem nad ním. Vnějškově je dům částečně zmodernizovaný, ale v základních proporcích si uchoval původní tvář. Za domem čp.111/III postavena někdy počátkem 21. století na stavební parcele č.kat.4271 průmyslová hala (zobrazena už na ortofotomapě z let 2002-03[2]). 28. dubna 2006 povolil stavební úřad přístavbu šaten a kanceláří ke stávající skladové a montážní hale za domem čp.111/III. Termín dokončení stanoven do 31. prosince 2007. Stavebníkem byl Zdeněk Hejl z Rokycan.[3] Sídlí zde velkoobchodní firma HERO, zabývající se prodejem elektromateriálu. Těsně před 1. světovou válkou pak jako třetí přibyl domek čp.117/III. na vedlejší rohové parcele u vyústění dnešní Sládkovy ulice (jeho popis viz Sládkova ulice). Ještě hluboko do 20. století se nicméně často mluvilo o Plzeňské „silnici“, nikoliv ulici. Pro mezerovitou zástavbu byla Plzeňská ulice považována za neplnohodnotný městský prostor. Změna této urbanistické charakteristiky se dostavila až postupně.
V květnu 1921 odsouhlasilo městské zastupitelstvo návrh na rozšíření plánu polohy a regulace města v části mezi Plzeňskou silnicí, Rakovským potokem a Šťáhlavskou silnicí. Krok byl motivován především blížící se výstavbou prostoru Rašínova (viz samostatná kapitola), ale zahrnul i celý pruh území mezi železniční tratí a Plzeňskou ulicí. Regulační čára Plzeňské silnice tu definována hradební zdí starého hřbitova a existujícími domy čp.111/III a čp.117/III. Z Plzeňské ulice měly k jihu vybíhat podle tohoto projektu dvě nové ulice (kromě již existující Sládkovy ulice u čp.117/III). Obě o šířce 14 metrů. Jedna ulice měla být trasována podél západní strany starého hřbitova (nebyla nikdy realizována). Druhá měla odbočovat z Plzeňské ulice k jihu na pozemku č.kat.332/1, zhruba mezi nynějším ústím ulic Roháčova a Arbesova, přičemž tato komunikace měla pokračovat přes železniční trať podél pravého břehu Rakovského potoka až ke Šťáhlavské silnici, čímž by se vytvořila nová výpadovka na Šťáhlavy náhradou za historickou trasu (Jeřabinová ulice), kterou plánoval projekt státních drah zaslepit.[4] Nová ulice měla z Plzeňské silnice odbočovat i k severu, a to přes pozemek č. kat 316 (zhruba v ose nynější pěší komunikace odbočující z Plzeňské ulice mezi domem čp.536-537/III a supermarketem Lidl směrem k Sedláčkově ulici). V roce 1923 sice městská technická kancelář uvažuje o možnosti tuto zamýšlenou komunikaci zrušit, protože o lokalitu projevila zájem firma Tripol pro výstavbu průmyslového areálu (viz výše), ale nakonec tato idea zachována. Původní regulační plán také předpokládal zřízení ulice, která by propojila oblast nynějšího Rašínova s Plzeňským předměstím v ose starobylé Tymákovské cesty č.kat.2776 (zhruba v trase nynější Sokolské a Poděbradovy ulice), přes kolejiště železniční stanice v pokračování nynější Poděbradovy ulice, až na Plzeňskou silnici, kde by vytvořila křižovatku u domu čp.98/III, od něhož by plynule pokračovala k severu v trase nynější Klostermannovy ulice. Tato zamýšlená ulice v pokračování Tymákovské cesty, přes dráhu k čp.98/III, vedoucí přes pozemek č.kat.329/1 byla fakticky vyškrtnuta z regulačního plánu už povolením výstavby železniční vlečky pro Obchodní družstvo (pozdější Marila – viz výše). Ve 20. letech 20. století navíc cesta definitivně přervána kolejištěm železnice (do té doby se tu uvádí „propůstek pod drahou“ – asi malý mostek). Na evidenční katastrální mapě z roku 1877, která obsahuje dodatečné zákresy až do počátku 20. století, ale žádný mostek v těchto místech zakreslen není. Ovšem cesta od dnešního Rašínova, jak se zdá pokračovala i přes železniční koleje směrem k Plzeňské silnici.[5] V roce 1926 proto zastupitelstvo města rozhodlo definitivně cestu zrušit, respektive její severní část, tedy pahýl mezi Plzeňskou silnicí a drahou, a odprodat Hospodářskému družstvu na rozšíření areálu podniku (viz výše).[6]
I přes tyto koncepční kroky se během 1. republiky zástavba podél Plzeňské ulice příliš nerozvíjela. Výstavbou na Kličkovic louce sice vzniklo kvalitní bydlení pro střední vrstvy, příznačné je ovšem i to, že ze všech domů na Kličkovic louce se jen jeden (čp.261/III, viz výše) obrací svým hlavním průčelím do Plzeňské ulice. Tato důležitá městská tepna sice měla všechny předpoklady rychlé a úspěšné urbanizace (celoměstský význam, rovná uliční čára, exponované předpolí Plzeňské brány), ve skutečností ale zůstávala nadále po celé meziválečné období v neuspokojivém periferním stavu, bez skutečné urbanistické koncepce a atraktivity. Již dříve založené průmyslové areály spíše odpuzovaly, než přitahovaly novou městskou zástavbu. Těžiště obytné výstavby se navíc tehdy přesunulo do jižního sektoru Rokycan, kde se nabízely rozsáhlé volné pozemky. Obytná zástavba tak vznikala jen sporadicky a spíše v přilehlých ulicích (Sládkova, Roháčova, Kollárova nebo Arbesova – viz níže).
V roce 1936 jedná obec o uznání pozemku č.kat.313 Františka Žáka za stavební místo podle žádosti, kterou jmenovaný podal 15. června 1936. 21. července 1936 provedeno místní komisionelní řízení, 30. července 1936 městská rada doporučila ke schválení a v září 1936 výstavbu povolilo i obecní zastupitelstvo.[7] V následujících letech na této parcele skutečně postavena vila čp.425/III, jedna z mála obytných budov, které v této době přibyly přímo v Plzeňské ulici. František Žák obdržel stavební povolení 22. června 1937. Dům dle plánů Josefa Žoura byl kolaudován 10. ledna 1938.[8] Novostavba byla situována na podlouhlý pozemek mezi tehdejší plynárnou (dnes supermarket Lidl) a nárožím Klostermannovy ulice, vedle již stojícího domu čp.98/III. Mohutná patrová vila se stanovou střechou je příznačně umístěna hluboko do vnitrobloku, ve značném odstupu od patrně nepříliš vábné Plzeňské ulice. Dochovala se do velké míry v původní podobě. V dubnu 2000 zastupitelstvo města schválilo poskytnutí půjček z Fondu rozvoje bydlení občanům města. Mimo jiné i 50 000 Kč Anně Mrázové na dodatečnou izolaci jejího domu.[9] Sousední pozemek východně od ní zabírá rodinný dům čp.632/III. Patrová vila se sedlovou střechou byla postavena někdy okolo roku 1970. I ona je relativně vzdálena od ulice v hloubi zahrady. Na vedlejší parcele ještě daleko později, počátkem 21. století, vyrostl rodinný dům čp.1012/III. Číslo popisné přiděleno 26. srpna 2004. Jde o poněkud nepatřičně umístěnou stavbu spíše předměstského typu, která navíc byla značně ovlivněna následným zřízením supermarketu Lidl na vedlejším pozemku (viz výše), byť je schována za vysokým plotem. Pro všechny tyto tři rodinné domy platí, že jde o enklávu individuálního bydlení obklopenou ze všech stran jiným typem zástavby.
8.1.2. Bytový dům čp.478-479/III
Prvním opravdu městským domem v Plzeňské ulici byl dvojdům čp. 478-479/III, situovaný na jižní stranu ulice, naproti plynárně, na dosud volném pozemku, po němž vedla cesta do bývalé cementárny (foto z r.2003). K jeho stavebnímu využití došlo počátkem 40. let 20. století. Iniciátory byli manželé Josef a Julie Žourovi, kteří 18. října 1940 požádali o parcelaci severní části pozemku č.kat.322/1 na 6 stavebních míst. Původní plány tedy byly rozsáhlejší než výsledná stavba. Předpokládala se zástavba celého pozemku podél jižní strany Plzeňské silnice, západně od starého hřbitova. Zástavbu měl tvořit souvislý blok 6 sdružených domů na parcelách cca 25 metrů hlubokých, kolmých na silnici. Parcela č. 1 měla být 18,7 metrů široká, další 4 parcely po 9,6 metrů a parcela č. 6 měla mít šířku 9,9 metrů. Severní stavební čára určena jako rovnoběžná s Plzeňskou silnicí, 12,5 metrů od její osy v pokračování severní zdi hřbitova. Manželé Žourovi se měli také zavázat, že nebudou Hospodářskému družstvu bránit v případné obdobné parcelaci sousedního pozemku č.kat.322/6. Dne 13. února 1941 městská rada doporučila tento plán ke schválení. V březnu 1941 pak souhlasilo i obecní zastupitelstvo.[10] Stavební povolení pro Jaroslava Žoura bylo vydáno 27. února 1941. Autorem projektu byl sám Jaroslav Žour. Kolaudace proběhla 8. září 1942. Jednalo se o jeden z posledních běžných obytných domů, dokončených před faktickým ukončením stavební aktivity v pozdní fázi existence Protektorátu.[11]
Z šesti zamýšlených domů ale nakonec byly realizovány jen dva a plocha mezi nimi a starým hřbitovem čekala na stavební zhodnocení až do 50. let 20. století (čp.538-539/III, viz níže). Dvoupatrový činžovní dům čp.478-479/III s 6 byty, dokončený za Protektorátu na počátku 40. let 20. století, je příkladem moderní funkcionalistické architektury. Průčelí uprostřed prolomeno rizalitem s vchodovými dveřmi a balkonem. Dům působí „městským“, vyzrálým dojmem. Problémem rokycanské bytové architektury před rokem 1948 ovšem bylo, že sice produkovala poměrně výrazné a dobře zvládnuté stavby, ale nedokázala nikdy vytvořit větší ucelený urbanistický celek a nedokázala ani akcentovat potencionální městské bulváry. Namísto toho vyrůstaly po celé období let 1918-48 spíše solitérní činžovní domy, často v zastrčených lokalitách. Tvář Plzeňské ulice tak jeden jediný činžovní dům, byť architektonicky podařený, nemohl změnit.
16. července 1957 požádali lidé z domu čp.478/III a čp.479/III o prodej pozemků na zahrádky při těchto domech. Šlo o Václava Matase z čp.478/III, Zdenku Šrailovou z čp.478/III (požadovali po 1/3 pozemku č.kat.322/11 o výměře 297 čtverečních metrů, dosud louka), Františka Baleje z čp.234/II a Josefa Baleje z čp.478/III (požadovali po 1/6 pozemku č.kat.322/11 o výměře 297 čtverečních metrů, dosud louka), Josefa Šaška z čp.65/III a Miroslava Koláře z čp.24/II (požadovali po 1/2 pozemku č.kat.322/12 o výměře 171 čtverečních metrů, dosud louka). Obec tento záměr schválila v září 1958.[12] Mezi domem čp.478-479/III a západní ohradní zdí starého hřbitova byla plánována v regulačním plánu trasa nové ulice. Alespoň tak to předpokládal návrh na rozšíření plánu polohy a regulace města v části mezi Plzeňskou silnicí, Rakovským potokem a Šťáhlavskou silnicí, který v květnu 1921 schválilo městské zastupitelstvo. Nová komunikace kolmá na Plzeňskou ulici měla být 14 metrů široká. Pozdější trvalý průmyslový rozvoj této oblasti ale zřízení nové ulice, natož nějaké kvalitnější městotvorné zástavby, neumožnil.[13]
8.2. Sídlištní výstavba v Plzeňské ulici v 50. letech 20. století
Teprve v 50. letech 20. století v Plzeňské ulici proběhla hromadná výstavba bytových domů. Rokycany v té době prožívaly silný stavební boom. Do zdejších průmyslových podniků přicházely v rámci vlny industrializace stovky nových zaměstnanců. Po prvotním pokusu řešit otázku jejich bydlení výstavbou zahradní dělnické čtvrti rodinných domků (obytný soubor „Korea“, viz kapitola „Za Rakováčkem“) byla upřednostněna výstavba bytových domů. Jednou z volných zón vhodných pro takovou výstavbu byla i oblast okolo Plzeňské ulice, v blízkosti velkých podniků Marila, Hamiro, STS a Škoda-strojírna Rokycany. Naštěstí šlo o období, kdy v hromadné bytové výstavbě ještě dominovaly tradiční technologie i měřítka a kdy se stále respektoval kompaktní blokový charakter zástavby. Díky této šťastné shodě dotvořila vhodným způsobem nová bytová výstavba dosud mezerovitý charakter Plzeňské ulice.
8.2.1. Domy čp.536-537/III a čp.538-539/III u plynárny
Nejprve se začalo stavět u plynárny, přímo v Plzeňské ulici. Na této parcele č.kat.316/3 o rozloze 3112 čtverečních metrů uvažovalo město o výstavbě bytových domů již v roce 1947. Poté, co tehdy selhal projekt výstavby dvou obecních činžovních domů na nároží ulic Pražská a Na Pátku (viz kapitola „Pražské předměstí“), obrátila se radnice na Růženu Paurovou, majitelku pozemku. Tento pozemek přitom již ve 30. letech 20. století povolilo město rozdělit na stavební parcely. Tehdy mělo ale jít o zástavbu rodinnými domy, navazující na dříve realizovaný soubor na Kličkovic poli, podél ulice U Plynárny (viz výše). Vzhledem k direktivnímu způsobu plánování bytové výstavby v tehdejším Československu, ale město nakonec přišlo o potřebnou kvótu na nové byty a přenechalo ji místnímu podniku Česká zbrojovka Strakonice (majitel bývalých továren Tripol a Tudor, později Favorit), která nakonec bytové domy postavila na Jižním předměstí v Družstevní ulici (viz kapitola „Jižní předměstí“). Kvótu ale bylo možno získat opět v dalším roce, a tak 30. ledna 1948 město obnovilo tlak na Růženu Paurovou. Dne 14. dubna 1948 se konala společná schůzka. MNV požaduje buď celý pozemek, nebo aspoň jeho část do hloubky 31 metrů od ulice. Podle tehdejšího urbanistického plánu mělo jít o dvoupatrové domy. Na celém pozemku mělo vzniknout 18 bytů, na redukované ploše při ulici se počítalo s 6 byty.[14] Paurová však odmítala městu pozemek předat. MNV sice uvažuje o vyvlastnění, nicméně budování domů stejně nebylo možné, protože v podmínkách poválečné řízené ekonomiky k tomu bylo nejprve nutné vyhlásit tuto oblast za „stavební obvod“, což Okresní národní výbor neučinil.[15]
Plán tak nakonec nebyl realizován a parcela se dočkala zastavění až v 50. letech. Teprve v listopadu 1954 byl určen stavební obvod pro nové domy, což v dnešní terminologii znamená, že proluky podél dnešní Plzeňské ulice byly z hlediska územního plánování prohlášeny za území bytové výstavby.[16] Jako první vyrostl do počátku roku 1955 dům čp.536/III na severní straně ulice vedle plynárny s 6 byty. Šlo o bytovou výstavbu Stavebního podniku.[17] V dubnu 1954 už se stavělo. Práce prováděla firma Armstav. Město se s ní dostalo v roce 1954 do sporu, protože zabrala kvůli stavbě celý chodník před domem a chodci museli vstupovat do vozovky.[18] V září 1954 odsouhlasil MNV výstavbu sousedního identického domu čp.537/III (foto z r.2003, foto ze 70. let 20. stol.), rovněž se 6 byty, určenými přímo pro potřeby obce.[19] V červenci 1955 se už staví[20], objekt dokončen ještě během roku 1955. Náklady na výstavbu domů čp.536-537/III dosáhly 1 020 000 Kčs.[21] Domy vyrostly nad rámec Akčního programu MNV přijatého roku 1954.[22] Jedná se o dvoupatrový dvojdům s valbovou střechou, stojící na zvýšeném suterénu. Fasády nesou ozvuky socialistického realismu, zejména rustikovaný suterén, okenní šambrány a dekorativní železné zábradlí uličních balkonů. Dobový sloh se nejsilněji projevuje v historizujícím řešení suprafenester nelogicky umístěných nad okny zadní fasády, nikoliv uliční fasády.
Nový dvojdům čp.536-537/III vyrostl na pozemku bezprostředně u Plzeňské ulice, zatímco plocha hlouběji ve vnitrobloku byla ponechána bez zástavby. Vzniklo tady dětské hřiště, napojené ze severu na Sedláčkovu ulici a z východu na ulici U Plynárny. Dne 20. ledna 1965 přijal na zasedání rady MěstNV místní občanský výbor č. 5 závazek k 20. výročí osvobození upravit hřiště (rozhrnutí štěrku a šmanty).[23] Rada MěstNV zároveň rozhodla 31. března 1965, že parcela č.kat.316/3 se vykoupí pro stát (současně s pozemky pro 33 bytových jednotek u plynárny) za účelem zbudování dětského hřiště.[24] V roce 1965 opravdu hřiště u plynárny upraveno, ale v prosinci 1965 je ještě nutno uválcovat povrch.[25] V červnu 1966 už se píše, že hřiště je hotovo.[26] Další rekonstrukce hřiště zařazena do závazku k 50. výročí VŘSR (komunistický převrat v Rusku z roku 1917). Opět ji měli provést místní lidé z občanského výboru č. 5[27] a poslanec MěstNV Luděk Svoboda, který vypracoval projekt a dojednal sponzorskou výpomoc.[28] K provedení úprav v rámci brigádnických prací se totiž zavázali pracovníci Okresního stavebního podniku. Mělo jít o hřiště pro všechny věkové skupiny.[29] V listopadu 1967 již podnik hřiště začal upravovat.[30] OSP na tuto akci věnoval 40 000 Kčs. V únoru 1968 už hotovo odvodnění, urovnání terénu okolo hřiště, úprava přístupové cesty z ulice Míru, úprava běžecké dráhy, doskočiště a fotbalového hřiště, zřízen dětský koutek a provedena parková úprava. Hodnota díla 80 000 Kčs. V celoměstské zvelebovací soutěži tato akce obsadila 2. místo.[31] Po roce 1989 hřiště zrekonstruováno (mj. za pomoci sponzorského daru firmy Opavia).[32] Obecní studie rozvoje dětských hřišť z roku 2005 ovšem počítala s jeho perspektivní likvidací. K ní mělo dojít roku 2006 po vybudování nového hřiště u střelnice.[33] Hřiště ale nadále existuje i dle stavu k roku 2020. Je doplněno o skatepark. Mezi domem čp.536-537/III a hřištěm se rozkládá poměrně rozsáhlý pozemek, který slouží jako dvorek a odpočinková plocha pro obyvatele tohoto bytového domu. V minulosti se objevily záměry jeho stavebního využití. 28. července 1997 městské rada rozhodla předběžně vyhovět žádosti o povolení k výstavbě garáží na pozemku č.kat.316/5 za tímto domem s uložila odboru rozvoje města, aby prověřil vlastnické vztahy na pozemku.[34] 24. září 2007 ale zastupitelstvo města schválilo využití pozemkové parcely č.kat.316/5 na výstavbu bytového domu a uložilo odboru rozvoje města připravit návrh na výstavbu domu prostřednictvím budoucího investora.[35] K realizaci nicméně nedošlo.
Naproti tomuto domu čp.536-537/III na opačné straně ulice Míru stojí, vedle protektorátního činžáku, další dvojdům z 50. let, a to čp.538-539/III s 12 bytovými jednotkami (foto z r. 2003). Vyrostl pro potřeby zaměstnanců SNB (policie).V červenci 1955 už se dokončuje.[36] Do užívání předán roku 1956.[37] Jde o dvoupatrový zděný dvojdům s valbovou střechou. Dobově populární socialistický realismus se na vnější podobě objektu prakticky neprojevuje, jeho fasáda je jen střídmě členěna. Ve sklepních prostorech domu čp.538/III umístěn kryt civilní ochrany s kapacitou 50 lidí a třídou odolnosti SPRÚ–Z. Počátkem 21. století již je značně zchátralý. Prosakuje do něj spodní voda a má nefunkční FVZ (filtroventilační zařízení). Po roce 1989 se dosavadní systém civilní ochrany v Česku transformoval a význam těchto drobných krytů upadl. V Koncepci ochrany obyvatelstva, kterou přijala vláda ČR 5. ledna 2005, kabinet vyzval k uvolnění objektů v majetku obcí pro svobodnější i komerční využití s tím, že stát nabude podporovat prozatím výstavbu nových krytů a nedoporučuje ani investovat do stávajících zařízení tohoto typu. V roce 2006 proto město rozhodlo, že nemá smysl omšelé kryty dále udržovat, respektive bránit jejich jinému využití. Rada města se 24. dubna 2006 zabývala návrhem odboru rozvoje města všechny tyto kryty zrušit a nabídnout k odprodeji a ponechat funkční jen 3 úkryty v školních budovách. Zařízení krytů mělo být demontováno.[38] Likvidace krytu souvisela i s plánovaným prodejem tohoto obecního domu do soukromého vlastnictví, přičemž nevyužívaný kryt by byl zbytečným břemenem. Oba dvojdomy byly rozhodnutím městské rady z 9. května 2005 zařazeny do III. vlny privatizace bytového fondu v Rokycanech.[39] Kvůli možnému konfliktu s pravidly Evropské Unie (tzv. veřejná podpora) ale musel být prodej pozastaven až do zpracování nového cenového odhadu. Ten měl zjistit, zda tržní a prodejní ceny domu se neliší o víc než 100 000 eur. Tato podmínka byla u objektu čp.536-537/III splněna, 9. ledna 2006 tudíž mohla rada[40] a 24. ledna i zastupitelstvo privatizaci objektu opět potvrdit.[41] Prodejní cena stanovena na 884 807 Kč.[42] 28. srpna 2006 o privatizaci domu čp.536-537/III za 884 807 Kč a domu čp.538-539/III za 896 682 Kč rozhodovala městská rada.[43] Ta návrh schválila. 3. října 2006 věc projednalo i zastupitelstvo města.[44] Zastupitelé prodej domů odsouhlasili.[45]
8.2.2. Obytný soubor hrudkoven v Plzeňské ulici
Potřeba nových bytů ale v 50. letech 20. století stále rostla, Krajský národní výbor ještě v roce 1955 schválil další parcely v Plzeňské ulici pro výstavbu nájemních domů.[46] (zároveň schválena i nová výstavba v Roháčově ulici – viz dále).
Nejvýrazněji ze všech zde postavených domů se na tváři města projevuje obytný komplex ve tvaru písmene U. Výstavbu tohoto komplexu financoval podnik ŽDH Ejpovice (hrudkovny).[47] Práce provedl podnik Pozemní stavby.[48] Jde o dvoupatrový šestidům čp.542-543-544-545-546-547/III, typ T14, který nejlépe využil formativní role Plzeňské ulice jako městského bulváru a natočil se k ní svým dlouhým průčelím (foto z r. 2003). Do parteru byly situovány i prodejní plochy. Tento obytný komplex začal vyrůstat v roce 1955.[49] V prvním čtvrtletí 1956 se výstavba zpomalila. Místo projektovaných 590 000 Kčs proinvestováno jen 449 857 Kčs.[50] V září 1956 se dům dostavuje.[51] V únoru 1957 už byla většina zdejších bytů (celkem jich zde je 34) obydlená.[52] V sousedství ještě stojí dům čp.540-541/III s 12 byty ze stejného období (foto z r.2003). I on vyrostl pro potřeby hrudkoven. V září 1956 již je obydlen.[53] Obytný soubor nese ve svém architektonickém ztvárnění stopy socialistického historismu, byť relativně umírněně pojatého. Nejvíce je tento sloh patrný v rustikované fasádě suterénu, v zdobných vchodových portálech nebo v dekorativním vlysu pod korunní římsou.
V přízemí zřízeny prodejní plochy. V květnu 1961 se na MěstNV debatuje o tom, že obchody v tomto novém obytném domě jsou zavřené. Místní lidé by tu prý uvítali prodejnu masa.[54] Prodejna potravin v přízemí domu čp.547/III byla na jaře roku 1991 zařazena do první vlny malé privatizace v Rokycanech.[55] Nádvoří sevřené ze tří stran průčelím domu vyplnila v roce 1954 benzinová čerpací stanice budovaná jako centrální provozovna tohoto druhu pro celé město, která spolu s benzinovou pumpou v Pražské ulici (zprovozněnou roku 1962) nahradila dosavadní malé čerpací stanice soukromého typu.[56] Toto zařízení, umístěné na rušné ulici uprostřed města, ale způsobovalo dopravní komplikace. Na podzim 1974 uložila rada MěstNV vedoucímu odboru organizace a vnitřních věcí, aby projednal možnost dopravního značení pro auta odbočující k benzinové stanici v této ulici tak, aby se řadila do samostatného levého pruhu.[57] Situování této provozovny do blízkosti obytných domů nebylo celkově šťastné ani z urbanistického a ekologického hlediska. Už v roce 1990 sepsali místní obyvatelé petici proti jejímu dalšímu provozu, protože do sklepů okolních domů prosakovaly ropné látky.[58] V roce 1993 pak byla čerpací stanice demontována a její pozemek zatravněn. Zboření a asanaci bývalé pumpy prováděla firma Dali.[59]
Stavební aktivita v Plzeňské ulici z 50. let 20. století měla přes všechny nešvary ten pozitivní efekt, že přetvořila tuto komunikaci v městský prostor. Tento úkol nebyl dokončen a podél této výrazné městské osy se nadále nacházejí proluky a nevyužité pozemky, které by vyžadovaly dostavbu. Jednou v budoucnosti by se Plzeňská ulice mohla stát skutečným bulvárem s širokými chodníky, obchody a obytnými domy. Ta budoucnost ale může být velmi vzdálená, protože výstavba supermarketů a dalších komerčních provozoven od 90. let 20. století (viz výše) byla často prováděna formou nedostatečně dimenzované a rozvolněné zástavby a měla spíše dezurbanizační efekt.
8.3. Technický vývoj Plzeňské ulice
8.3.1. Počátek snah o úpravu Plzeňské ulice v meziválečném období
V roce 1914 se uvádí, že 20 běžných metrů komunikace před tehdejší Plzeňskou branou a další městské komunikace budou nově vydlážděny. Město na to dostalo od státu subvenci 15 000 K. V Rokycanech byla v té době chatrná dlažba na průtahu erární silnice. Celkové náklady na tuto investici odhadovány na 40 000 K. 20. února 1913 město požádalo o státní dotaci. 13. března 1914 ministerstvo veřejných prací schválilo příspěvek 15 000 K. Na dlažbu měly být použity žulové kostky. V dubnu 1914 o přijetí dotace jednalo obecní zastupitelstvo, v městských lomech už prý jsou připraveny kostky. Návrh na přijetí subvence pak schválen.[60] Práce ale patrně neprovedeny kvůli vypuknutí 1. světové války. Ještě v březnu 1915 sděluje obecnímu zastupitelstvu starosta města, že byla podána žádost o státní příspěvek na předlažbu. [61]
Chaotické a spíše průmyslové zástavbě okolí Plzeňské ulice odpovídal i její technický stav. V březnu 1923 obecní správní komise rozhodla pokračovat v jednání ohledně získání pozemku pro zřízení chodníku od hřbitova podél Plzeňské silnice.[62] V červnu 1925 zastupitelstvo odhlasovalo úvěr od městské spořitelny v Radnicích ve výši 850 000 Kč na krytí mimořádných výdajů rozpočtu pro rok 1925. Částka 8 000 Kč z této půjčky určena na výstavbu chodníku na Plzeňské silnici.[63] V prosinci 1925 pak zastupitelstvo odsouhlasilo koupi částí pozemků č.kat.322/1 a č.kat.329/1 na zřízení chodníku podél Plzeňské silnice. Zejména na jaře a na podzim prý Plzeňská silnice nevyhovuje potřebám, protože noví obyvatelé této části města se musí brodit bahnem. Městská rada proto rozhodla o prodloužení chodníku kolem hřbitova až k domu čp.111/III a čp.117/III. Majitelé domů čp.111/III a čp.117/III už počátkem 20. století postoupili pruh pozemku podél silnice na výstavbu chodníku. Nyní koupila obec i pás potřebných pozemků mezi domy čp.111/III a čp.117/III a hřbitovem od firmy Poppy a spol. a od Hospodářského družstva.[64] V květnu 1926 schválilo městské zastupitelstvo půjčku 500 000 Kč u městské spořitelny na mimořádné výdaje obecního rozpočtu na rok 1926. Na úpravu chodníku na Plzeňské silnici z této sumy jít 5000 Kč.[65] V květnu 1926 rovněž zastupitelstvo dohodlo výměnu pozemků s Hospodářským družstvem, kterému měla připadnout část zrušené veřejné cesty č.kat. 2776/1 (viz výše) a naopak mělo obci postoupit 576 čtverečních metrů na zřízení chodníku podél jižní strany Plzeňské ulice.[66] Teprve roku 1926 pak skutečně byl podél jižní strany komunikace položen aspoň provizorní sypaný chodník (v úseku od hřbitova u Nejsvětější Trojice k domu čp.117/III na křižovatce se Sládkovou ulicí).[67] Podle zprávy o plnění obecního rozpočtu za rok 1926 (s údaji k 12. srpnu 1926) bylo už všech 5000 Kč určených úpravu chodníku na Plzeňské silnici utraceno a rozpočet překročen o dalších 4 371,31 Kč.[68] Samotná vozovka ale nadále byla nedlážděná.
Počátkem srpna 1928 městská rada rozhodla, že není možné vyhovět žádosti ing. Štěcha a spol. o urychlené provedení úpravy ulice u Plzeňské silnice před jejich novostavbami, protože zemský výbor ještě nepovolil potřebné výdaje.[69] Ing. Štěch vlastnil novostavbu čp.51/III na rohu Plzeňské a Litohlavské ulice (bývalé Kličkovic pole, viz výše), žadatelům šlo tedy primárně o úpravu nejvýchodnějšího úseku Plzeňské ulice, na předpolí Plzeňské brány.[70] V září 1928 městská rada na podnět R. Kadláčka oznamuje, že obec intervenovala u stavebního okresu v Plzni za urychlení úpravy státní silnice Plzeň-Rokycany.[71] V září 1928 městskou radou přijata nabídka J. Nováka na úpravu komunikace u Plzeňské a Litohlavské silnice za 19 750 Kč.[72] Ještě v září 1928 pak na návrh Rudolfa Šlesingera městská technická kancelář vyzvána městskou radou k poskytnutí stanoviska k nákladu na úpravu komunikací u Plzeňské brány. Okresní správní komise měla sdělit, jestli by na to povolila náklad.[73] Šlo patrně o rekonstrukci ulic v souvislosti s dokončovanou výstavbou rodinných domů na takzvaném Kličkovic poli, na křižovatce Plzeňské a Litohlavské ulice (viz výše). Ještě v září 1928 na schůzi městské rady oznámeno, že zemský úřad nebude bránit městu ve vzetí půjčky 187 400 Kč na investice do komunikací, kanalizace, vodovodu, plynu a elektřiny. Městské technické kanceláři uloženo zahájit tyto investice, zejména úpravu u Plzeňské brány, kterou měl provést J. Novák.[74] V prosinci 1928, při jednání o rozpočtu obce na rok 1929, městská rada rozhodla podat ihned žádost na silniční fond na novou dlažbu silnice na Masarykově náměstí, za Plzeňskou branou a u stodol na Pražské silnici.[75] V listopadu 1929 městská rada deklaruje, že obec poskytne 25 000 Kč na vydláždění erární silnice na obou výjezdech z města, bude usilovat i o subvenci na vydláždění Masarykova náměstí.[76]
To, že Plzeňská ulice postrádala úpravnost skutečné městské třídy, dokládá i rozhodnutí z května 1930, kdy městská rada vyhověla žádosti A. a A. Hloužkových o provedení užšího chodníku před jejich novostavbou na č.kat.330/2 (čp.334/III na jižní straně Plzeňské ulice, mezi ústím ulic Sládkova a Roháčova). Rada tak odložila povinnost zřídit chodník v předepsané šířce na dobu, až to bude zapotřebí.[77] V červenci 1931 městská rada rozhodla, že vyměněné krajníky (obrubníky), které budou odstraněny při rekonstrukci Jiráskovy ulice, se použijí k domu čp.117/III, který stojí v Plzeňské ulici.[78] Na schůzi obecní okrašlovací komise počátkem listopadu 1932 usneseno, že pruh trávníku zřízený u Plzeňské silnice před domem ing. Štěcha čp.51/III se má prodloužit k Plzeňské bráně, čímž odpadne část tam stávajícího trojúhelníkového trávníku, a příkop podél starého hřbitova se má odstranit a zřídit se tam má řádný dehtovaný chodník.[79] V srpnu 1931 neschváleno městskou radou propůjčení veřejného pozemku u Plzeňské silnice proti hřbitovu firmě Alois Brey na výstavbu benzinové pumpy.[80] Koncem dubna 1932 městskou radou k výplatě poukázán účet pro městské železárny 8 186,10 Kč za vodovodní síť na Plzeňské silnici.[81]
8.3.2. Rekonstrukce Plzeňské ulice v 40. letech 20. století
Na rok 1943 připravovala obec celkovou rekonstrukci Plzeňské ulice, sestávající z pokládky kanalizace (připraveno 30 000 K[82]) a z jejího vydláždění za 800 000 K.[83] Kanalizace by ulici zpřístupnila pro novou výstavbu a nová dlažba by jí konečně dala ráz městské třídy. Projekt vypracoval ing. Ludvík Nesnídal na základě zadání města 4. června 1943.[84] Investice měla i podporu protektorátních úřadů, protože koneckonců šlo o úsek státní silnice, významné i z vojenského hlediska. Vzhledem k rychle ze zhoršující ekonomické situace Třetí říše v době totální mobilizace ekonomiky pro zbrojní účely ale nakonec z akce sešlo. V roce 1945 obec Nesnídalovi vyplatila za zatím nerealizovaný projekt zálohu 8000 Kčs a o rok později uhradila celé náklady na projektovou dokumentaci ve výši 59 960 Kčs 50 hal.[85]
Dlažbu a kanalizaci ale nakonec Plzeňská ulice dostala v poválečném období. Mělo jít o vzorovou investici první dvouletky. V rozpočtu na rok 1947 si pro tento účel město plánovalo vyhradit 6 milionů Kčs.[86] S pracemi se mělo začít ještě na jaře 1947. Podle projektu měla v úseku od křižovatky u střelnice ke křižovatce u jatek vzniknout 25 metrů široká třída, s tím že základní vozovku v šířce 7 metrů zaplatí stát, zbylou šířku vozovky do celkových 12 metrů (jinde uváděno 11 metrů) bude financovat obec. Stát měl kromě toho poskytnout zdarma dlažební kostky (ty si totiž obec již předplatila v roce 1940, celkem šlo o asi 3000 metrů čtverečních kostek). Po stranách ulice se plánovaly široké chodníky, příkop a stezka pro cyklisty, součástí investice měla v intencích původního projektu být i kanalizace (se státní subvencí 50 %). Celkem se finanční náklady pro obec odhadovaly na 3 000 000 Kčs, pro stát na 2 500 000 Kčs.[87] V květnu 1947 město schválilo výpůjčku od Občanské záložny ve výši 3 000 000 Kčs na tuto investici.[88] V létě roku 1947 byla půjčka zvýšena na 3 100 000 Kčs.[89] Investice do rekonstrukce ulice o celkové délce 461 metrů rozdělena na dva úseky s odlišným inženýrským ztvárněním. Od křižovatky u střelnice ke křižovatce u jatek navržena 11 metrů široká vozovka (dlážděná, štětovaná), dále oboustranné chodníky o šířce 7 metrů (z toho 3,5 m „rabátko“, tedy záhon pro veřejnou zeleň, 2,5 m vlastní mozaikový chodník podél domů a 1 m mozaikový pruh s obrubníkem při vozovce). V úseku od křižovatky u jatek až na okraj města měla mít vozovka šířku jen 7,5 metrů. Podél ní navrženy oboustranné přídlažby o šířce 0,66 m a bankety o šířce 1 metru, bez chodníků. Kanalizace vedena po obou stranách ulice, částečně zaústěna do Rakovského potoka.[90] Stavební práce měly být hotovy do konce roku 1947. [91] Vše se ale o pár let opozdilo. Hlavně kvůli nedostatku pracovních sil. V létě 1948 kvůli tomu probíhá jednání mezi MNV, ONV a ZNV.[92] V létě 1948 se nakonec podařilo na úpravu komunikace převést několik vězňů, v listopadu 1948 jich tu nuceně pracovalo 5 jako pomocné síly.[93] Na podzim roku 1948 začalo konečně pokládání vějířové dlažby z žulových kostek v úseku od střelnice až k jatkám, tedy k Rakovskému potoku. Roku 1949 práce pokračovaly.[94] Plánuje se jejich dokončení do konce roku 1949.[95] Roku 1950 přibyl nový most přes Rakovský potok (foto z r.2003). Plzeňská silnice se tak definitivně proměnila v ulici. Díky záboru pruhu pozemku v přední části areálu plynárny, který byl proveden roku 1946, pak v úseku od křižovatky U Střelnice až k Rakovskému potoku položen na severní straně ulice chodník.[96]
Tato generální rekonstrukce Plzeňské ulice, včetně žulové dlažby, vydržela až do počátku 21. století, byť postupně byla revidována dílčími opravami. Počátkem 80. let 20. století přeasfaltován její úsek u křižovatky s Jiráskovou ulicí (u střelnice). V roce 2000 nahrazena dlažba asfaltem kvůli výstavbě prodejny Pennymarket v úseku mezi křižovatkou s Klostermannovou a Sládkovou ulicí. Ve dnech 17. - 25. března 2000 kvůli tomu částečně omezen provoz v Plzeňské ulici v tomto úseku. Práce provedla firma REKON STRUKCE A VÝSTAVBA MUSIL, s.r.o. Plzeň.[97] Konečně v roce 2004 odstraněny původní dlažební kostky i v úseku od křižovatky se Sládkovou ulicí až k mostu přes Rakovský potok v souvislosti s výstavbou nového kruhového objezdu u jatek. Most přes Rakováček rovněž z větší části zbořen a nahrazen novou konstrukcí (viz dále).
8.3.3. Další technický vývoj Plzeňské ulice
Až po vydláždění Plzeňské ulice, provedeném koncem 40. let 20. století, nastaly v 50. letech (současně s budováním nových bytových domů) další stavebně-technické změny. Tehdy instalováno v Plzeňské ulici veřejné osvětlení. V červenci 1957 již je prý tato investice hotova.[98] Šlo o 16 modernistických stožárů z tenkostěnného cementu vyrobených v Holoubkově.[99] V 1. polovině roku 1964 pak vyasfaltován chodník od benzinové stanice k železniční vlečce do Marily.[100] Koncem 60. let ale na průtahu městem postaveno nové veřejné osvětlení. V listopadu 1967 už je sepsaná smlouva na dodávku 60 kusů stožárů z Jihočeských rozvodných závodů u Třeboně. Měly být dodány ještě během roku 1967. Instalovány i v Pražské a Jiráskově ulici.[101] Rekonstrukce osvětlení v Plzeňské ulici ovšem ještě v červnu 1968 není hotova. Plánuje se na rok 1970. Mělo jít o 1. etapu, prováděnou nákladem 100 000 Kčs a zajišťovanou komunálním podnikem Vnější úprava města.[102] Na jaře 1962 probíhá podél Plzeňské ulice, od starého hřbitova směrem z města) výsadba pásu lipového stromořadí.[103] Do března 1965 zdejší alej doplněna o další stromky.[104] Konkrétně šlo o dalších 12 lip. [105] V roce 1967 provedena v rámci zvelebování města k 50. výročí VŘSR úprava zeleného pásu podél ulice (mimo původní plán).[106] V celoměstské zvelebovací soutěži tato akce obsadila 7. místo.[107] Lipové stromořadí se s jistými mezerami dochovalo dodnes.
V prosinci 1969 město plánuje zahrnout do soutěže k 25. výročí osvobození i závazek průmyslových podniků podél Plzeňské ulice (Marila, Hamiro, RPZ, OVHS a plynárna) provést vyasfaltování chodníku v přilehlých úsecích.[108] Rozhodnutím rady MěstNV ze 17. února 1970 pak zařazena do plánu Akce Z na rok 1970 bezprašná úprava chodníku před závodem Marila. Měl ji zajistit právě tento průmyslový podnik.[109] V červnu 1970 se ale na plénu MěstNV zmiňuje pan Prášek, že Marila, Hamiro, plynárna a vodárny sice měly dělat chodníky v této ulici, nedostaly ale peníze a bylo nutné uzavřít náhradní závazky.[110] V listopadu 1970 opět navrhl MěstNV zařadit do seznamu užitečných závazků na rok 1971, na počest 50. výročí založení KSČ, závazek podniků plynárna a Hamiro opravu chodníku v přilehlých úsecích Plzeňské ulice.[111] V únoru 1971 uvádí MěstNV záměr zajistit v roce 1971 nad rámec plánu provedení výstavby chodníku v tehdejší ulici Míru (tento název nesla v oné době i dnešní Plzeňská ulice), financovanou ze sdružených finančních prostředků.[112] V prosinci 1972 se ohlašuje, že ještě před koncem roku bude zahájena výstavba chodníku v Plzeňské ulici, od křižovatky u střelnice ke křižovatce s Klostermannovou ulicí. Už dříve v roce 1972 provedla výstavbu části chodníku v Plzeňské i Okresní správa silnic.[113] V plánu výstavby na rok 1973 počítáno u této akce (chodníky 1. a 2.část) s náklady 240 000 Kčs.[114] Během 1. pololetí 1973 již zde proinvestováno 92 000 Kčs.[115] Celková suma za rok 1973 zůstala na 92 000 Kčs.[116] 2. etapa chodníku v této ulici už v prosinci 1973 uváděna jako dokončená.[117] V září 1974 se již uvádí, že Okresní správa silnic dokončila v ulici Míru asfaltové chodníky.[118]
V tehdejší ulici Míru instalována roku 1982 nová osvětlovací tělesa se sodíkovými výbojkami.[119] Podle jiného pramene zde ale až v roce 1983 Technické služby nainstalovaly nový typ žárovek na veřejném osvětlení.[120] Do plánu investic v rámci budování technické vybavenosti na 8. pětiletku (1986-90) zařazena i akce chodník v ulici Míru s plánovanými náklady 120 000 Kčs.[121] Během 1. pololetí 1986 prý pokračovaly práce v ulici Míru.[122] V roce 1986 pomáhali místní lidé z občanského výboru č. 8B na dokončení 2. části chodníku v ulici Míru.[123] Během 1. pololetí 1989 měla v tehdejší ulici Míru probíhat výstavba kanalizace (není ale jasné, zda v tomto úseku, či v úseku v historickém jádru, který si název ulice Míru podržel dodnes).[124] V roce 1989 se v tehdejší ulici Míru zmiňuje i úprava komunikace. Finanční náklady dosáhly 90 000 Kčs (ve shodě plánem). I celkové náklady na tuto akci vypočteny na 90 000 Kčs. Práce začaly v červnu 1989 a termín dokončení stanoven na prosinec 1989.[125]
V listopadu 2005 vysadila firma ČERVENKA z Plzně v prostoru křižovatky u střelnice nový javor babyka.[126] Počátkem roku 2007 nainstalovány v Plzeňské ulici betonové zátarasy, takzvané city-bloky (CITYBLOC).[127] Jejich cílem mělo být ochránit chodce a zamezit neregulovanému parkování na trávníkových pásech. V polovině ledna 2007 už jsou na místě. Jeden blok umístěn západně od křižovatky u střelnice (na severní straně ulice, při domu čp.51/III), druhý o něco dále k západu, na téže straně komunikace (poblíž novinového stánku u bytového domu čp.536-537/III).[128] 8. listopadu 2006 změnu dopravního řešení vzala na vědomí rada města. [129] Náklady na pořízení bloků dosáhly 214 000 Kč (kromě Plzeňské ulice instalovány i v Čapkově ulici). Projekt vyšel na 5000 Kč. Na zasedání zastupitelstva jejich instalaci ale kritizoval Ivo Blahout. I některým místním lidem vadilo, že jejich umístěním západně od křižovatky u střelnice byla zúžena komunikace o jeden pruh, čímž sice vznikla nová parkovací místa a byla posílena ochrana chodců na zdejším přechodu, ale pro mnohé řidiče přijíždějící od Třebízského ulice bylo náhlé zúžení komunikace, navíc za zatáčkou, matoucí.[130] Město každopádně tuto úpravu považovalo jen za dočasnou, do zřízení kruhového objezdu u střelnice.[131] 8. března 2007 zahájil městský úřad sloučené územní a stavební řízení na stavbu „Rokycany, ul. Plzeňská, Arbesova, Sládkova, Litohlavská - rekonstrukce NTL a STL plynovodů a přípojek“, na základě žádosti, kterou 21. února 2007 podala firma Západočeská plynárenská a.s, a na 11. dubna 2007 svolal na toto téma schůzku.[132] 18. dubna 2007 vydal úřad územní i stavební povolení. Stavební práce měly být hotovy do 30. září 2007.[133] Počátkem dubna 2008 pak přímo v Plzeňské ulici prováděny další výkopy, a to podél jižní strany ulice v prostoru naproti supermarketu Pennymarket a podél severní strany ulice východně od křižovatky s Klostermannovou ulicí až k supermarketu Lidl. Kvůli pracím zabrána část trávníkového pásu mezi chodníkem a vozovkou i část chodníku.[134]
8.4. Vývoj pojmenování Plzeňské ulice
Hluboko do 20. století nesla hlavní komunikační osa této čtvrti původní název Plzeňská silnice. Počátkem 30. let 20. století v souvislosti s další vlnou výstavby konstatovalo vedení města, že v Rokycanech je mnoho nepojmenovaných ulic a veřejných prostranství. V říjnu 1934 kvůli tomu odložen návrh na pojmenování jedné takové nové ulice na Habrmanovu (dnešní Švermova) s tím, že se názvosloví všech ulic bude řešit najednou.[135] 4. ledna 1935 se konala porada na městském úřadu o návrzích zvláštní komise, která navrhla změny v uličních názvech, přičemž docházelo i ke změnám ve vymezení již pojmenovaných ulic. 25. dubna 1935 návrhy komise posoudilo i obecní zastupitelstvo. Mimo jiné navrženo Plzeňskou ulici prodloužit z centra města až k jatkám, ne jen k Plzeňské bráně. Během jednání zastupitelstva ještě navrženo, aby úsek Plzeňské ulice v historickém jádru Rokycan získal pojmenování Kramářova ulice, což přijato, takže označení Plzeňská ulice se od roku 1935 přesunulo jen na úsek vně městských hradeb, stejně jako je tomu v současnosti.[136]
Od roku 1945 do 26. dubna 1950 se jmenovala ulice Americké armády (občas uváděna i jako „Americká ulice“). K přejmenování došlo patrně spontánně hned po osvobození, ale změna oficiálně schválena v rámci širší rekodifikace uličních názvů usnesením MNV 25. července 1946.[137] Již relativně brzy ale komunikace přejmenována na ulici Míru.[138] Šlo o propagandistickou akci, kterou 13. dubna 1950 schválila rada MNV, 26. dubna 1950 i plénum MNV. Přejmenování pak vyhlášeno slavnostně obecním rozhlasem na Prvního máje 1950.[139] Po konci komunistického režimu se vrátila ke svému historickému pojmenování. Už v únoru 1990 se konalo jednání Občanského fóra s vedením Městského národního výboru, bylo dohodnuto, že dosavadní ulice Míru bude v úseku od střelnice na západ až na okraj města přejmenována na Plzeňskou.[140] Tento spíše neutrálně zabarvený název podpořil i rokycanský Klub angažovaných nestraníků, který jinak v roce 1991 přišel s myšlenkou ideologicky razantního antikomunistického přejmenování rokycanských ulic.[141] Svou roli v tom hrál i ohled na city Plzeňanů, kteří mají symetricky ve svém městě Rokycanskou ulici. Definitivně byl staronový název obnoven 16. července 1994.[142]
8.5. Křižovatka u střelnice
8.5.1. Nevyužitý urbanistický potenciál předpolí Plzeňské brány
Rozcestí, které se od středověku vyvinulo na Plzeňské ulici před Plzeňskou branou (křižovatka u střelnice), mělo všechny předpoklady stát se významnou kompoziční osou, na kterou by bylo možné uchytit nové Plzeňské předměstí. Ústila sem ulice Míru (hlavní dopravní osa historického jádra města), Plzeňská ulice jako hlavní výpadovka do krajské metropole, Jiráskova ulice (nový městský bulvár s významnými stavbami veřejného charakteru). K severozápadu odtud vybíhala ještě Litohlavská ulice (výpadovka na ves Litohlavy) a v úzkém úhlu s ní sevřeném i Třebízského ulice (další segment okružní třídy). Celému prostoru dominovala mohutná hmota Plzeňské brány s empírovým objektem střelnice (viz kapitola „ulice Míru“) a na protější straně renesanční kostel Nejsvětější Trojice se špitálem, obklopený vzrostlou zelení městského hřbitova. Jen málokteré místo v Rokycanech mělo podobně exponovanou pozici, tak lákavou pro koncepčně uvažujícího architekta.
Ukončení Plzeňské ulice křižovatkou u střelnice ale dodnes zůstává urbanisticky nedotvořené. V 2.polovině 20. století tu totiž postupně převládla dopravní funkce nad všemi ostatními a výsledkem je neladný, periferní kout rozvrácený demolicemi. V roce 1950 byla zbořena barokní Plzeňská brána, protože překážela motoristům (fotogalerie, viz kapitola „městské opevnění“). Z téhož roku pochází návrh prof. Aloise Mikuškovice, autora směrného plánu města, který zamýšlel dopravní ruch zcela přesunout z předpolí zrušené Plzeňské brány. Hlavní silniční tah městem měl vést Jiráskovou ulicí, pak by uhnul přes areál obecního dvora čp.32/III a z jihu by obešel kostel sv. Trojice. Na Plzeňské ulici by vyústil až v prostoru před dnešní prodejnou Pennymarket.[143] Výhodou tohoto záměru bylo zachování prostoru u střelnice v původních dimenzích (nemuselo by tedy dojít k demolici špitálu ani k násilnému rozšiřování vozovek). Nevýhodou ovšem byla investiční náročnost. Z památkářského hlediska sporný byl fakt, že by nové komunikaci musela ustoupit část starého hřbitova u sv. Trojice. Z urbanisticky-dopravního hlediska pak nebylo ideálně dořešeno propojení této navrhované komunikace s dopravními tepnami od Litohlav (Litohlavská ulice) a z Pražského předměstí (Třebízského ulice). Mikuškovicův plán nebyl realizován a zkapacitnění křižovatky bylo řešeno konvenčně, tedy v stávající trase, se všemi důsledky, které to mělo.
8.5.2. Technický vývoj křižovatky u střelnice
V květnu 1945 zde, napříč Plzeňskou ulicí, u tehdejší budovy špitálu, dočasně vyrostl protitankový zátaras, asi 2 metry vysoký, mající podobu barikády z vertikálních sloupů a horizontálně položených klád.[144] V prosinci 1972 se uvádí, že v dlouhodobém výhledu je osazení světelné signalizace na tuto křižovatku (plánováno na rok 1979).[145] Rada MěstNV schválila na jaře 1973 (v období mezi 4. dubnem a 5. červnem 1973) koncepci umístění světelné signalizace v Rokycanech, dle návrhu dopravního aktivu.[146] Rada MěstNV pak požadavek na tyto investice do dopravní infrastruktury předložila ONV a KNV. Semafory měly být umístěny na křižovatkách na Železné, u sokolovny a u lázní s tím, že by tvořily jednotně koordinovanou automatickou větev. Projekt měl být zpracován v roce 1975 a realizace plánována na další pětiletku. Kromě toho do výhledu po roce 1975 zařazeno i zbudování semaforů na křižovatkách u jatek a u sokolovny (automaticky koordinované), nebo na Jižním předměstí (tam mělo jít o izolovaný semafor bez koordinace s jinými křižovatkami, s pevným programem).[147] V létě roku 1974 (mezi 25. červnem a 20. srpnem) se o záležitosti jednalo na radě MěstNV znovu. Rada souhlasila se změnou pořadí v úpravě křižovatek: jako první měly být světelnou signalizací vybaveny křižovatky u střelnice a u Černé hospody (u lázní). Úprava křižovatky na Železné byla odsunuta až do výstavby sídliště.[148] Ještě v srpnu 1977 rada MěstNV uložila řediteli Technických služeb zajistit realizaci světelné signalizace na křižovatkách.[149] Za přípravu semaforů MěstNV v roce 1977 utratil 157 000 Kčs.[150] Na své schůzi 25. dubna 1978 rada MěstNV vzala na vědomí informaci o jednání z 12. dubna 1978 o realizaci světelného dopravního značení.[151] O tom, že na tuto křižovatku budou instalovány semafory, hovoří vedení města ještě v prosinci 1983.[152] Projekt se ale neuskutečnil ani u jedné z křižovatek a světelná signalizace nebyla v Rokycanech nikdy zavedena.
V roce 1983 byla zahájena výstavba nové kapacitní křižovatky u střelnice (oficiálně Rokycany-západ[153]). Kvůli tomu v roce 1982 došlo k demolici historického objektu obecního špitálu čp.33/III (viz výše) a k záboru části bývalého hřbitova u kostela Nejsvětější Trojice.[154] Do konce května 1983 provedena 1. etapa výstavby, tedy směr na Plzeň. Celá stavba pak měla být podle plánu dokončena do 15. listopadu 1984.[155] Rozsáhlé předpolí Plzeňské brány bylo pokryto pásy vozovky oddělenými ostrůvky. Technické služby města pak osázely ostrůvky nízkou keřovitou zelení.[156] V červnu 1984 se uvádí, že parkové úpravy nové křižovatky se teprve plánují.[157] V roce 1985 měla být parková úprava v okolí této dopravní stavby dokončena.[158] V roce 1984 uvedena do provozu část nového veřejného osvětlení v prostoru této křižovatky.[159] V bilanci volebního období 1981-86 uváděno, že na výstavbu křižovatky šlo celkem 5 000 000 Kčs.[160] Ulice Míru byla kvůli nové křižovatce zaslepena, po 34 letech tak zcela pominuly důvody, kvůli kterým byla v roce 1950 nemilosrdně zbořena Plzeňská brána. Zaslepena byla i Litohlavská ulice.
8.5.3. Přestavba křižovatky u střelnice na kruhový objezd
Už koncem 20. století vedení města uvažuje o celkové přestavbě této křižovatky. 16. ledna 1996 se městské zastupitelstvo zabývalo koncepcí dopravy v centru města. Tu vypracovala v srpnu 1995 ing. Jana Machačová z Prahy. Navrhla tři varianty řešení dopravního režimu v Rokycanech s tím, že ve všech se předpokládalo otevření ulice Míru do křižovatky u střelnice.[161] Město nakonec vybralo variantu, která křižovatku řeší jako kruhový objezd.[162] Městská rada v roce 2004 doporučila zastupitelstvu schválit vypracování studie na takovou přestavbu.[163] Zastupitelstvo tento záměr schválilo 22. dubna 2004.[164] Projektové práce zadány plzeňské firmě IP Projekt, ing. Petr Zítek (ten projektoval i kruhový objezd na křižovatce u jatek, dostavěný roku 2004, viz níže).[165] Náklady na zhotovení projektu dosáhly 136 850 Kč.[166] Dle závěrečného účtu obecního hospodaření během roku 2004 tato suma skutečně za zpracování projektu utracena (původně plánovány v rozpočtu náklady 200 000 Kč).[167] Na základě připomínek zúčastněných institucí, zejména policie ČR, byl projekt upraven tak, že obousměrný provoz měl být zaveden i v ulici Třebízského, v úseku mezi zamýšleným kruhovým objezdem a náměstím U Saské brány. Původní systém dvou jednosměrných průtahů městem Rokycany, zavedený v 70. letech 20. století, tak měl být opuštěn. Na druhou stranu se nepočítalo s tím, že by byla směrem do křižovatky znovu otevřena ulice Litohlavská.[168] I tak mělo jít o poměrně složitou dopravní stavbu, protože se zde měla slévat doprava ze čtyř komunikací. Nešlo navíc jen o úkol dopravně-inženýrský, ale i architektonicko-estetický. Měl aspoň částečně revidovat neblahé výsledky normalizačních demolic (proluky, podřadné účelové stavby, celkově rozbitá koncepce a periferní dojem).[169]
Dle vyjádření představitelů města z května 2007 hodlala radnice v roce 2008 provést v prostoru křižovatky u Střelnice také bezbariérovou úpravu přechodů pro chodce, protože lidé si údajně stěžovali na příliš vysoké obrubníky chodníků.[170] V roce 2007 město na projektovou dokumentaci této křižovatky utratilo 39 270 Kč.[171] Město zamýšlelo dokončit okružní křižovatku nejpozději do roku 2010.[172] Nakonec se akce o několik let opozdila. Příprava stavby započala v roce 2009. V listopadu 2011 získala územní rozhodnutí a v lednu 2012 stavební povolení. Rekonstrukce křižovatky započala v červenci 2012 a byla hotova v srpnu 2013, kdy zde postupně začal zkušební provoz. Slavnostně pak byla křižovatka zprovozněna 30. září 2013.[173] Financování nové křižovatky bylo společným dílem města a Plzeňského kraje. Hodnota díla dosáhla 52 milionů Kč (z toho kraj dodal 19 milionů, zbytek obec). Součástí nové křižovatky byly vozovky, chodníky, cyklostezka, osvětlení i sadové úpravy, plus rekonstrukce veškerých inženýrských sítí.[174] Vlastní kruhový objezd má vnější průměr 32 metrů, vozovka šířku 6,5 metrů. Uprostřed je atypický středový ostrov se zahradnickou úpravou.[175] V rámci rekonstrukce bývalého hřbitova u kostela Nejsvětější Trojice, která probíhala ve stejné době, došlo k obnově hradební zdi zrušeného hřbitova, která má podobu klasického železného plotu se zděnými sloupky. Částečně tak byl smazán rušivý zásah z 80. let, kdy se park okolo kostela „sídlištním“ způsobem otevřel do rušné křižovatky. K plné rehabilitaci tohoto prostoru ovšem nedošlo a těžko dojít může. Její podmínkou by byla obnova Plzeňské brány, zničené v roce 1950, přičemž nové řešení křižovatky naopak posílilo dopravní funkci ulice Míru (do té doby po několik dekád zaslepené), čímž komplikuje pouhou představu obnovy brány.
8.6. Obytný soubor čp.620-621/III a čp.622/III v Sedláčkově ulici
Sídlištní zástavba ale v poválečném období nevznikala jen v samotné Plzeňské ulici, nýbrž prostoupila okolní oblast. V období po roce 1948 tak byly zaplněny i další proluky, například v Sedláčkově ulici. Obytný komplex tří domů čp.620-621/III a čp.622/III v Sedláčkově ulici patří k největším stavbám, které v Rokycanech vyrostly v tzv. družstevní výstavbě. Kvůli přetrvávající bytové krizi se vedení státu na 11. sjezdu KSČ a na březnovém zasedání ÚV KSČ v roce 1959 obrátilo k nové strategii: stát se měl stáhnout z bytové výstavby a iniciativa měla zčásti přejít na bytová družstva.[176] Družstevnictví, jako princip založený na jisté finanční spoluúčasti a kolektivní odpovědnosti, mělo zajistit větší efektivitu bytové výstavby. Státu měla zůstat primárně výstavba občanské vybavenosti. I v Rokycanech bylo v prosinci 1959 založeno Stavební bytové družstvo.[177] V polovině 60. let už mělo okolo 200 členů.[178] Problémem ale bylo, že nová výstavba v Rokycanech se zpomalila (zejména kvůli omezeným dodávkám pitné vody) a družstva tak nedokázala zaručit svým členům brzkou stavbu domů. Až v roce 1966, kdy byla dána do provozu úpravna vody v Rokycanech pod Kalvárií, se to částečně změnilo. Hlavním uživatelem úpravny byla okresní nemocnice, ale jistý přebytek mohl být použit pro zásobování obytných domů. Díky tomu povolila Okresní vodohospodářská správa výstavbu nových domů. Stavební bytové družstvo získalo povolení na výstavbu 33 bytů v Sedláčkově ulici, za plynárnou.[179]
31. března 1965 rada MěstNV souhlasila s rozšířením stavebního obvodu o parcelu č.kat.315/2 pro výstavbu družstevních bytových jednotek svépomocí pro Stavební bytové družstvo pracovníků Vodohospodářské správy v Rokycanech (dále zde umístěny byty družstva podniku Marila a Favoritu[180]). Město zároveň jako vstřícný krok zajistilo výkup pozemků č.kat.315/2 a č.kat.266/11 do majetku státu a jejich předání do bezplatného trvalého užívání bytovému družstvu.[181] Dne 23. června 1965 pak rada MěstNV vyslovila souhlas s výkupem dalšího potřebného pozemku, části „a“ parcely č.kat.314/1 (zahrada) od Marie Dohnalové.[182] Stavět se začalo v létě roku 1965, a to částečně svépomocí.[183] V září 1965 už brigádníci z řad členů družstva pracují na budování svých budoucích bytů. [184] V prosinci 1966 výstavba pokračuje.[185] Do roku 1968 zde nákladem 2 700 000 Kčs vyrostly tři domy čp.620-621/III a 622/III (foto z r.2003).[186] Jde o třípatrové objekty. Patrně poprvé v poválečných Rokycanech tu byla použita na bytovém domě plochá střecha. Architektonicky jde spíše o průměrné stavby, ovšem proporčně relativně zvládnuté. Byť jejich vsazení do individuální vilkové zástavby Sedláčkovy ulice (viz výše) nebylo zcela citlivé, měřítkově nejde o zcela rušivou zástavbu. Dům čp.622/III prošel někdy počátkem 21. století rekonstrukcí fasády a instalací zateplovacího opláštění, včetně nového barevného řešení namísto původní šedé fasády. U domu čp.621/III bylo dětské pískoviště. Podle obecní studie rozvoje dětských hřišť z roku 2005, která počítala s redukcí jejich počtu, toto pískoviště mělo být ponecháno a v letech 2005-06 rekonstruováno.[187]
8.7. Sládkova ulice
8.7.1. Kolonie dvojdomků v severní části Sládkovy ulice
Západně od Marily protíná Plzeňskou ulici kolmo Sládkova ulice, jedna z prvních lokalit v této části Plzeňského předměstí, které byly parcelovány na obytnou zástavbu. V její severní části vznikla již před rokem 1918 obytná enkláva sestávající z pěti přízemních dvojdomků (foto z r. 2003). Jsou to objekty čp.120-121/III, čp.122-123/III, čp.124-125/III, čp.126-127/III a čp.131-132/III. Šlo o typizovanou dělnickou výstavbu, která využila malé pozemky v sousedství průmyslových podniků. Výstavbu kolonie provedl stavitel Ryšavý.[188] Architektonicky tu ještě přetrvává jistý historizující trend, ale na skromně pojatých příbytcích dělníků je samozřejmě eklektický štukový ornament použit jen rámcově. Dnes již navíc většina z domů pozměněna modernizacemi. Přízemní domky zakryty jednoduchou sedlovou střechou.
Dům čp.120-121/III (foto z r. 2003) už ztratil svou původní podobu, fasáda osekána a vsazena do ní velkoplošná okna. Platí to pro obě poloviny domu. Dům čp.122-123/III (foto z r. 2003) se rovněž důkladně proměnil. Jeho jižní polovina (čp.122/III) měla ještě v roce 2003 skromné zbytky původní secesní štukatury na fasádě. Později prošla další rekonstrukcí, při níž tento dekor setřen a dům obdržel novou, sterilně plochou fasádu. Severní polovina (čp.123/III) byla již k roku 2003 zcela zmodernizovaná. O něco mírnější metamorfózou prošel vedlejší dvojdům čp.124-125/III (foto z r. 2003). Obě jeho poloviny mají prakticky intaktně dochovanou původní štukovou zdobnost fasády, se zajímavou plastickou bosáží, pilastry a suprafenestry. Do průčelí obou polovin domu ovšem byla někdy za socialismu implantována zcela nevhodná typizovaná trojdílná okna. Severní polovina objektu (čp.125/III) se této estetické absurdity nezbavila ani po výměně oken někdy počátkem 21. století. Nejde jen o mentorování z pozic památkářského konzervativismu, ale i o věc, která by měla být v osobním zájmu majitele nemovitosti, tedy nesnižovat estetické působení vlastního domu. Bohužel v tomto případě tento instinkt nefungoval. Logickým řešením samozřejmě je při příští výměně oken tento omyl napravit a obnovit velikost i členění okenních otvorů dle původního stavu. Sousední dvojdům čp.126-127/III (foto z r. 2003) má v obou svých polovinách zcela modernizované ploché průčelí. V domku čp.127/III zřízena z původní kolářské dílny roku 1941 pila provozovaná Vlad. Malíkem. Poháněna parním strojem. Šlo tehdy o čtvrtou pilu ve městě.[189] Objekt čp.131-132/III (foto z r. 2003) měl ještě počátkem 21. století relativně původní tvarosloví fasády. Jeho jižní polovina (čp.131/III) prošla nástavbou zděného vikýře ve střeše, ale někdy po roce 2003 byla celá původní fasáda zničena při rekonstrukci, na jejímž konci je tu sice úpravný, ale sterilní dům. Severní část (čp.132/III) byla za socialismu při svépomocné amatérsky navržené přístavbě kompozičně rozbita, když se v 1. patře objevila typizovaná okna z chudičkého sortimentu tehdejších oken, připomínajících nejvíce panelová sídliště. Ještě v roce 2003 byla aspoň fasáda v přízemí z větší části dochována se svým štukovým dekorem. Při další rekonstrukci domu byly tyto štukatury vesměs odstraněny s výjimkou suprafenester, které ale nyní nelogicky „visí“ v prázdné fasádě. Rekonstrukce kromě toho nevyřešila kompoziční nesoulad mezi rytmem okenních otvorů v přízemí a 1. patře. Výsledkem je další úpravný ale sterilní (a v tomto případě i neladný) exteriér, ku škodě majitele. V září 1930 na schůzi městské rady schváleno opatření městské technické kanceláře o výstavbě mozaikového chodníku před čp.131/III.[190]
8.7.2. Další zástavba v severní části Sládkovy ulice
Zástavba ve Sládkově ulici se ještě poté postupně zahušťovala dalšími rodinnými domky, nyní již stavěnými ryze individuálně. Severně od ústí Kollárovy ulice je to objekt čp.168/III. Patrový dům s polovalbovou střechou, zbudovaný počátkem 20. let 20. století. Později jeho fasáda zmodernizována. Dům čp.329/III vznikl jako menší domek z doby okolo roku 1930. 25. června 1930 vydáno obývací povolení pro Karla a Marii Šůlovi /Šůchovi?/ na novostavbu na č.kat.306/7.[191] Později zásadně přestavěn, první patro zakončeno plochou střechou a na jižní straně zřízena strmá střešní sekce. Sousední objekt čp.213/III je patrový rodinný dům s valbovou střechou a zděným uličním štítem, postavený v 1.polovině 20. let 20. století. V březnu 1930 obdrželi majitelé čp.213/III od městské rady stavební povolení ke zřízení podkrovního pokoje a kolniček.[192] V prosinci 1931 pak vydala městská rada užívací a obývací povolení pro Josefa a Růženu Matulkovi na podkrovní obytnou místnost a kůlnu v čp.213/III.[193] Vilka se dochovala intaktně, s osobitou prvorepublikovou atmosférou. Následuje dům čp.277/III, skromný domek s obytným podkrovím v 1. patře pod sedlovou střechou. Zbudován byl koncem 20. let 20. století. Na severním konci Sládkovy ulice se nachází rozsáhlý patrový dům čp.247/III z 2. poloviny 20. let 20. století. 11. června 1928 vydáno městskou radou užívací a obývací povolení J. Malíkovi na rodinný dům na č.kat.306/1.[194] Nyní zde sídlo truhlářské firmy Vladislava Malíka. Za 2. světové války byl dům přestavěn. Povolení k adaptaci vydala 30. ledna 1941 obecní rada.[195] V březnu 2006 probíhá na východní straně domu přístavba nového traktu. Na rohu Sládkovy a Plzeňské ještě vznikl patrový rodinný dům čp.719/III s plochou střechou (postaven v 70. letech 20. století). O zástavbě této parcely se přitom uvažovalo už v roce 1947. Josef Nesnídal, bytem Rokycany čp.480/III, požádal totiž 5. srpna 1947 o prohlášení parcely č.kat.305/1 v tehdejší Americké ulici za stavební místo. Šlo o pozemek o výměře 1127 čtverečních metrů, který určen pro zástavbu izolovaným jednopatrovým domem.[196] Vzhledem k slabé intenzitě stavebního ruchu v poválečné éře ale záměr nebyl realizován. Výstavba rodinného domu čp.719/III tu začala až roku 1969, kdy uváděno, že Josef Nesnídal rozestavěl rodinný dům na parcele č.kat.305/1, ale během roku nebyla stavba dokončena.[197]
Výše uvedené domy lemují západní uliční frontu, která je plně vyvinuta. Protější východní strana Sládkovy ulice je zastavěna jen torzovitě, fakticky zdejší mělké parcely sledují jen okraj areálu bývalé továrny Marila. Stojí tu jediný individuální rodinný dům čp.610/III. Jde o malý přízemní objekt s plochou střechou. Vznikl zde koncem 60. let 20. století. Severně od něj se rozkládá areál firmy Aweld čp.984/III, který číslo popisné obdržel okolo roku 2000. Firma vznikla roku 1996. Roku 2000 zde postavila novou halu (obrobna), v roce 2014 pak další výrobní halu.[198]
8.7.3. Sídlo energetických podniků
V poválečném období zde vyrostl i komplex administrativního a obytného objektu čp.577/III a čp.578/III, které na rohu Sládkovy a Plzeňské ulice vystavěly v letech 1959-61 Plzeňské Energorozvodné závody.[199] V červnu 1959 se uvádí, že výstavba bytových jednotek pro RPZ už probíhá.[200] Na rok 1960 původně určeno na tyto bytové jednotky k proinvestování 200 000 Kčs. Nakonec prostavěno 461 000 Kčs.[201] V březnu 1961 už oba domy byly hotovy.[202] Dům čp.577/III je administrativní budovou podniku. Dvoupatrový objekt s valbovou střechou se architektonicky příliš neliší od obytných domů (foto z r.2 003). V dobovém kontextu mělo jít o ukázkový model podnikové administrativní výstavby. Městská kronika pyšně uvádí, že současně se stavbou domu bude před ním položen asfaltový chodník, v té době v předměstských ulicích spíše výjimka.[203] V 90. letech 20. století byl opraven a dnes je sídlem rokycanské divize společnosti ZEČ. Za domem čp.577/III vyrostly ve dvoře garáže a dílny.[204] A severně od nádvoří také obytný dům čp.578/III. Je to jednoduchá patrová stavba s valbovou střechou a šesti byty (foto z r. 2003). Doplnění areálu Plzeňských rozvodných závodů o obytný dům povolila Komise MěNV pro výstavbu 2. května 1960.[205] Stavba byla dokončena roku 1961.[206] Šlo o jeden z posledních bytových domů v Rokycanech stavěných ještě klasickým způsobem, z cihel a s klasickou střechou krytou taškami. To, že inspirace stalinským dekorativismem už v roce 1961 zcela vyprchala, dokazuje korunní římsa, která má tvar prosté vystupující desky bez jakékoliv profilace.
8.7.4. Zástavba v jižní části Sládkovy ulice
Úsek Sládkovy ulice jižně od Plzeňské ulice vznikl za první republiky, kdy zde plánovitou parcelací vyrostl soubor rodinných domků. Do té doby tu stál jen nárožní přízemní domek čp.117/III s neorenesanční fasádou, postavený zde po roce 1910 (foto z r. 2003). Nárožním se ale stal až prvorepublikovou urbanizací, kdy z Plzeňské ulice vytýčena směrem k jihu nová sekce Sládkovy ulice, zakončená slepě u náspu železniční trati. Dům si uchoval takřka nezměněnou původní podobu. Je přízemní s valbovou střechou. Fasáda do Plzeňské i Sládkovy ulice je dvouosá. Pokryta neorenesančním dekorem. Okrajem a středem obou fasád probíhá vertikální bosovaný pás. Okna mají štukové šambrány, nad nimi suprafenestry na konzolkách. Korunní římsa profilovaná. Suterén obložen kamenem. Vedle domu čp.117/III ještě přibyl za 1. republiky směrem do Plzeňské ulice rodinný dům čp.334/III. 14. března 1930 vydáno městskou radou stavební povolení pro Annu a Agatu Hloužkovy na rodinný dům na č.kat.330/2.[207] Obývací a užívací povolení pro Annu a Agátu Hloužkovy na rodinný dům č.kat.330/2 vydala městská rada 6. srpna 1930.[208] V květnu 1930 pak ještě městská rada vyhověla žádosti A. a A. Hloužkových o provedení užšího chodníku před jejich novostavbou na č.kat.330/2. Rada tak odložila povinnost zřídit chodník v předepsané šířce na dobu, až to bude zapotřebí.[209] Patrová vilka s obytným podkrovím v 1. patře je do ulice natočena zděným štítem. V základních proporcích se uchovala dodnes, v detailu již ovšem zmodernizována.
Zpět ale do jižního úseku Sládkovy ulice. Parcelace nejprve provedena na východní straně jižního úseku této ulice. Za první světové války tu vznikl dvojdomek čp.134-135/III. František Chmelík (pozdější majitel čp.135/III) získal stavební povolení 17. června 1912 (na druhou polovinu domu 10. května 1913). Projekt je díle Bohuslava Ryšavého. Kolaudace provedena 12. dubna 1915.[210] Jeho původní proporce i exteriéry byly již výrazně změněny. Jeho severní polovina (čp.134/III) si zachovala zčásti původní měřítka. Jde o malý domek s obytným podkrovím v 1. patře. Jižní část (čp.135/III) prošla někdy za socialismu přístavbou 1. patra, nad nějž pak položena nová nízká sedlová střecha. Na vedlejším pozemku v polovině 20. let přibyla vilka čp.210/III. Patrová stavba s obytným podkrovím v 1. patře a uličním zděným vikýřem v centrální sekci uliční fasády. Průčelí je členěno štukovým dekorem. Slohově jde o dozvuky historizující architektury z počátku století.
Na protější straně ulice provedena parcelace dosavadních zemědělských pozemků až po roce 1930 a prakticky najednou zde vyrostl soubor vilek čp.350/III, čp.351/III, čp.353/III a čp.354/III. V červnu 1930 odhlasovalo obecní zastupitelstvo rozdělení pozemků č.kat.331, č.kat.334/2 na stavební místa dle žádosti Václava Berana. 17. února 1930 konáno parcelační řízení, které vyznělo pozitivně. Pouze konstatováno, že bude zrušena veřejná cesta č.kat.2775/1 a musí se dořešit případná náhradní komunikace. Vzhledem k tomu, že ale šlo o prakticky zbytečnou polní cestu, která vedla téměř paralelně s Plzeňskou silnicí, tak to nebyla překážka. 28. února 1930 městská rada souhlasila s parcelací.[211] Schůze obecního zastupitelstva z 13. června 1930 byla ale kvůli politickým sporům zpochybněna, bylo proto nutno tento bod znovu projednat na červencové schůzi. A věc schválena.[212] Na rozdíl od výše uvedených domků z 20. let, zde již převládl moderní sloh ovlivněný funkcionalismem a soudobou výstavbou na sousedním Rašínově.
Dům čp.350/III je mohutná dvoupatrová vila s obytným podkrovím v 2. patře. V řešení fasád i vertikálního věžovitého traktu na severozápadním rohu budovy se již projevují prvky nastupující estetiky funkcionalismu. Václav a Barbara Beranovi obdrželi stavební povolení 7. června 1934. Projekt zhotovil Václav Beran. Kolaudace proběhla 18. října 1934.[213] Dům se uchoval v téměř nezměněné vnější podobě. Stavba vedlejšího domu čp.351/III odstartovala roku 1932. 12. května 1932 vydáno stavební povolení pro E. Vilda na rodinný dům na parcele č.kat.331/3 (čp.351/II).[214] Obývací a užívací povolení získal E. Vild na rodinný dům č.kat.331/3 7. září 1933.[215] Jde o patrový dům s obytným podkrovím v 1. patře. Střecha je polovalbová. Do ulice hledí zděný vikýř v 1. patře. Za socialismu proběhla dostavba místnosti v 1. patře nad vchodem a zvýšena střecha do zahrady. Tyto modernizační zásahy byly naštěstí skromné a pohledově méně exponované. Vnější podoba vilky se jinak dochovala v téměř původním stavu. Sousední parcelu až mnohem později vyplnil rodinný dům čp.874/III, postavený v 80. letech 20. století. Jde o patrový plochostřechý objekt, počátkem 21. století vhodně celkově zrekonstruovaný. Uliční fronta pokračuje vilkou čp.353/III. 31. března 1932 vydáno stavební povolení: V.a B.B eranovým na rodinný dům č.kat.331/6.[216] Na parcele s tímto číslem dnes stojí rodinný dům čp.353/III. Obývací a užívací povolení pro V. Berana a jeho rodinný dům č.kat.331/6 vydáno 21. července 1932.[217] Dvoupatrový objekt s podkrovím v 2. patře byl vnějškově již změněn, hmotově je zčásti původní. Následuje dům čp.354/III. Václav a Barbora Beranovi získali stavební povolení 28. února 1931. Projekt byl dílem Václava Berana. Kolaudace provedena 3. listopadu 1931.[218] Beranovi byli patrně jen „developery“, protože už v červenci 1932 vydáno stavební povolení na garáž v čp.354/III pro majitele V. Vildta.[219] Patrová vila se stanovou střechou si uchovala některé stavební prvky z doby svého vzniku, ale i ona byla později modernizována.
V rámci této parcelace rovněž na nároží Sládkovy a Plzeňské ulice vsazena mohutná prvorepubliková dvojvila čp.279-352/III (foto z r.2004). Jde o dvoupatrový objekt s podkrovím v 2. patře. Ačkoliv by číslo popisné čp.279/III napovídalo vzniku někdy okolo roku 1930, k vzniku došlo až koncem 30. let. Na novostavbu pravé poloviny sdruženého rodinného domu získali Karel a Blažena Vnukovi a Emilie Pelcová stavební povolení 25. dubna 1939. Objekt dle plánů Václava Berana byl kolaudován 7. listopadu 1939.[220] Na dvoře vily byl také postaven hospodářský objekt s číslem popisným čp.349/III. Václav Beran získal 3. listopadu 1931 stavební povolení na objekt kanceláří se záchodem podle vlastního projektu. Kolaudace provedena až 16. prosince 1939. Zároveň získal 22. srpna 1939 povolení na výstavbu garáže. Kolaudována 11. ledna 1940.[221] Jako majitel objektů čp.349/III i čp.352/III se ve 30. letech uvádí Václav Beran. V březnu 1930 vydáno městskou radou stavební povolení pro Václava Berana na výstavbu kolny a ohrazení jedné parcely na č.kat.331.[222] V červnu 1930 pak vydáno městskou radou stavební povolení pro Václava Berana na kůlnu a hradbu, dle rozhodnutí městské rady z 14. března 1930.[223] Na návrh městské technické kanceláře povolila obecní správní komise v lednu 1931 V. Beranovi provizorní oplocení č.kat.331 v regulované čáře do tehdejší Erbenovy ulice (dnešní Sládkova).[224] V roce 2007 provedena na objektu čp.352/III rekonstrukce fasády. V polovině srpna 2007 již okolo domu lešení, ale vlastní práce na fasádě nezačaly.[225]
Vedle dvojdomu čp.279-352/III ještě směrem do Plzeňské ulice otočený rodinný dům čp.348/III. 24. září 1930 vydala městská rada stavební povolení pro Františka a Marii Horníkovi na rodinný dům na č.kat.331/2.[226] Věc se patrně zpozdila, protože 7. května 1931 vydává městská rada identické rozhodnutí, tedy stavební povolení pro Františka a Marii Horníkovi na rodinný dům na č.kat.331/2.[227] V roce 1931 už dům stál, protože k 1. září 1931 se tu uvádí majitel (František Horník).[228] Obývací a užívací povolení pro F. Horníka na rodinný dům č.kat.331/2 vydala městská rada 20. srpna 1931.[229] Jde o menší patrový domek s podkrovím v 1. patře a polovalbovou střechou. Fasáda za socialismu zmodernizována aplikací brizolitu, ale hmotově si objekt uchoval originální dispozice.
Václav Beran, majitel domů čp.352/III a čp.349/III, požádal 23. února 1939 o povolení k rozdělení pozemku č.kat.331/7 na 2 stavební místa. Zástavbu měly tvořit jednopatrové sdružené domy. 9. března 1939 městská rada doporučila ke schválení a v dubnu 1939 na schůzi obecního zastupitelstva schváleno.[230] Obecní správní komise v únoru 1931 souhlasila s úpravou uličních čar u č.kat.331 a č.kat.332/1 proti železničnímu pozemku s podmínkou, že železniční správa po vyvlastnění části č.kat.344/1 postoupí obci část železničního pozemku na rozšíření ulice. Šlo o pozemky na jižním okraji zástavby v dnešní Sládkově ulici.[231]
8.7.5. Technický vývoj Sládkovy ulice
V červenci 1931 rozhodla městská rada, že se prodlouží veřejné osvětlení ve Sládkově ulici o dvě lampy za cca 800 Kč.[232] Obecní okrašlovací a komunikační komise v říjnu 1932 městské radě doporučila ihned provést chodník u domu pana Chmelíka (čp.135/III) v ulici za Marilou.[233] V prosinci 1932 městskou radou na vědomí vzata zpráva městské technické kanceláře o úpravě chodníků v Erbenově ulici (tedy v jižní části dnešní Sládkovy ulice).[234] V únoru 1987 si na plénu MěstNV stěžuje pan Malík, že po výkopech nebyla Sládkova ulice uvedena do původního stavu.[235]
Jižní úsek Sládkovy ulice zůstal až téměř do konce 20. století nedlážděný, asfaltová vozovka a chodníky přibyly teprve roku 1988 (jak tehdy bylo zvykem, jen díky masivnímu brigádnickému nasazení místních obyvatel).[236] Akce prováděna v rámci výstavby technické vybavenosti. Práce začaly v březnu a skončily v prosinci 1988. Z celkových finančních nákladů plánovaných na 311 000 Kčs nakonec během roku 1988 prostavěno víc, 343 000 Kčs.[237] V dobových pramenech se uvádí, že práce na komunikaci ve Sládkově ulici probíhaly rovněž roku 1989.[238] Dne 8. března 2007 zahájil městský úřad sloučené územní a stavební řízení na stavbu „Rokycany, ul. Plzeňská, Arbesova, Sládkova, Litohlavská - rekonstrukce NTL a STL plynovodů a přípojek“, na základě žádosti, kterou 21. února 2007 podala firma Západočeská plynárenská a.s, a na 11. dubna 2007 svolal na toto téma schůzku.[239] 18. dubna 2007 vydal úřad územní i stavební povolení. Stavební práce měly být hotovy do 30. září 2007.[240]
8.7.6. Vývoj pojmenování Sládkovy ulice
Své jméno získala Sládkova ulice rozhodnutím městského zastupitelstva 12. července 1927. Týkalo se ale jen severního úseku ulice. Jižní sekce, od Plzeňské ulice směrem k železniční trati, zároveň pojmenována Erbenova ulice.[241] Zastupitelstvo tak přijalo návrh městské rady a obecní okrašlovací komise, kterým se uličních názvů dostalo všem novým komunikacím v Rokycanech.[242] V roce 1932 se uvádí v materiálech městské samosprávy omylem název Fügnerova ulice, pro komunikaci u domu čp.135/III pana Chmelíka.[243] Šlo ale o pouhou chybu zapisovatele.
Pod jménem Erbenova ulice připomínán jižní úsek ještě na kreslené mapě rokycanských památek z roku 1967.[244] Dne 12. září 1972 odsouhlasilo plénum MěstNV návrh komise a odboru výstavby MěstNV, který od počátku roku 1972 podroben posuzování občanským výborům a který 4. dubna 1972 projednala rada MěstNV, na výraznou úpravu pojmenování rokycanských ulic. Kromě pojmenování nově vzniklých komunikací mělo dojít i k výraznému zjednodušení názvosloví slučováním několika ulic do jedné. A tak stávající Erbenova ulice začleněna do Sládkovy ulice. Plénum s touto změnou souhlasilo, ovšem prodloužilo termín k jejímu faktickému provedení až do 30. dubna 1973. Název Erbenova zároveň přenesen na jinou ulici, na Jižním předměstí. [245]
8.8. Roháčova ulice
Další komunikací kolmou na Plzeňskou ulici je Roháčova ulice. Zde se zástavba rozvíjela pomaleji než ve Sládkově ulici, až od první republiky. Dá se říci, že již okolo roku 1940 byla trasa Roháčovy ulice v úseku severně od Plzeňské ulice stabilizována. V jižní sekci ulice probíhala parcelace až hluboko do 2. poloviny 20. století.
8.8.1. Zástavba v severní části Roháčovy ulice
Už před rokem 1945 došlo v Roháčově ulici k plánovité regulaci a výstavbě řady rodinných domků. Oblast severně od Plzeňské ulice se pozvolnou parcelací proměňovala po vzoru zahradní čtvrti Rašínov. Zdejší pozemky ovšem, vzhledem k sousedství jatek a konzervárny Marila i blízkosti řeky, nepatřily mezi ty nejžádanější. Zástavba tak měla drobnější domkářská měřítka a rozvíjela se mezerovitě. Popud k urbanizaci této lokality dalo rozhodnutí schůze obecního zastupitelstva 10. května 1929, kterým schválena parcelace pozemků č.kat.301, č.kat.302, č.kat.303 a č.kat.304 B. a A. Čížkovým, J. Štorkánovi a E. Zápotočnému. Dne 11. dubna 1929 konáno parcelační řízení.[246] 26. dubna 1929 doporučení k parcelaci č.kat.301, č.kat.302, č.kat.303 a č.kat.304 B. Čížkovi, J. Štorkánovi a E. Zápotočnému vydala městská rada.[247] Pozemky rozděleny na 20 stavebních míst. Kromě Plzeňské ulice se měl nový okrsek zástavby opírat o nově zřízenou ulici vybíhající kolmo z Plzeňské ulice k severu v šířce 12 metrů. Tato nová ulice (nynější Roháčova) vedena 1 metr od západní meze pozemku č.kat.303. Kromě ní navržena ještě příčná východozápadní komunikace o šíři 12 metrů, která měla protínat severojižní komunikaci. Šlo o nynější Kollárovu ulici, která ovšem již v zárodečné podobě existovala předtím. Provedeno tak vlastně jen prodloužení dosavadní ulice na č.kat.306/2 od domů čp.168/III a čp.169/III směrem k západu. Při Plzeňské silnici stanovena regulační čára v prodloužení regulační čáry u čp.98/III (ulice široká 25 metrů).[248] Rozhodnuto, že z pozemku B. Čížka č.kat.301 vzniknou 3 stavební parcely, a to parcela č. 1 (uliční fronta 30,9 metrů, plocha 814 čtverečních metrů), parcela č. 3 (uliční fronta 15,55 metrů, plocha 1177 čtverečních metrů), parcela č. 5 při nové ulici na severní straně pozemku (uliční fronta 15,7 metrů, plocha 1370 čtverečních metrů). Z pozemku č.kat.302 při příčné ulici na severní straně (dnes Kollárova) měly vzniknout rohová stavební parcela č. 2 (uliční fronta 29,28 metrů, plocha 830 čtverečních metrů), proti ní rohová parcela č. 7 (uliční fronta 29,35 metrů do příčné ulice a 16 metrů do nové ulice, plocha 485 čtverečních metrů), dále parcely č. 8 a č. 9 (uliční fronty po 15,95 metrů, plocha po 474 čtverečních metrů). Z téhož pozemku č.kat.302 pak ještě na straně k Plzeňské silnici vyměřeny parcely č. 10, č. 11 a č. 12 (uliční fronty po 17 metrech, plocha po 510-515 čtverečních metrů) a rohová parcela č. 13 (uliční fronta do nové ulice 47,60 metrů, k erární silnici 30,55 metrů, plocha 1473 čtverečních metrů). Pozemky č.kat.303 a č.kat.304 měly být rozděleny na parcely č. 14 na severní straně příčné ulice (uliční fronta do příčné ulice 42,1 metrů, do nové ulice 29,35 metrů, plocha 1288 čtverečních metrů), proti ní navržena rohová parcela č. 15 (uliční fronta do nové ulice 30,9 metrů, plocha 1240 čtverečních metrů), dále parcely č. 16, č. 17, č. 18 a č. 19 (uliční fronty po 17 metrech, plochy 696, 697, 703, 716 čtverečních metrů) a rohová parcela č. 20 při erární silnice (uliční fronta do erární silnice 45,15 metrů, 46,2 metrů do nové ulice, plocha 1972 čtverečních metrů). Zástavba měla mít charakter samostatně stojících nebo sdružených domků. Nedaleký podnik Marila byl ochoten povolit svedení uliční kanalizace přes tovární pozemek do kanalizační stoky.[249] V únoru 1932 schválena městskou radou výstavba kanalizace pro pozemky č.kat.302 a č.kat.303 s odhadovanými náklady 30 000 Kč. Měly se vzít z mimořádného rozpočtu na rok 1932.[250]
V roce 1935 požádali Karel Fořt, Václav Vaněk a K. Procházka (majitel pozdějšího domu čp.324/III na rohu Roháčovy a Kollárovy ulice) o rozdělení pozemku č.kat.304/2 na stavební místa. 10. října 1935 proběhlo místní šetření. Dne 11. října 1935 městská rada doporučila ke schválení a v listopadu 1935 parcelace schválena na schůzi obecního zastupitelstva.[251] V roce 1938 pak samospráva řeší povolení k rozdělení části pozemku č.kat.298/1 a č.kat.304/2 Emanuela Zápotočného na 2 stavební místa. Zápotočný o povolení požádal 9. února 1938. 1. března 1938 proběhlo komisionelní řízení. Uliční čára se určila v prodloužení západní hradby domu čp.324/III, který stojí na rohu Roháčovy a Kollárovy ulice. Stanoveno, že zástavbu budou tvořit volně stojící přízemní nebo jednopatrové rodinné domy. 4. března 1938 městská rada doporučila záměr ke schválení a v dubnu 1938 souhlas připojilo i obecní zastupitelstvo.[252]
Jednotlivé parcely se pak zaplňovaly. V severní části ulice stojí následující individuální rodinné domy. Na pozemku vedle bývalé továrny Hamiro (viz níže) je to objekt čp.597/III z 60. let 20. století. Patrový dům s obytným podkrovím v 1. patře pod sedlovou střechou, který je do ulice natočen štítovou stěnou, kompozičně nepříliš zvládnutou. Vedlejší, dlouho nevyužitou stavební parcelu, zaplnil až počátkem 21. století moderní rodinný dům čp.1000/III. Patrová vila s obytným podkrovím v 1. patře má sedlovou střechou a je rovněž do ulice otočena štítovou stěnou. Číslo popisné přiděleno 3. prosince 2001. Dále na nároží Kollárovy ulice se nachází domek čp.327/III z doby okolo roku 1930. 6. září 1929 vydáno městskou radou stavební povolení pro Václava a Antonii Černých z Holoubkova na rodinný dům na 7. parcele na pozemku č.kat.302 v Rokycanech.[253] 11. prosince 1929 městskou radou vydáno užívací a obývací povolení Václavu a Antonii Černých na rodinný dům na č.kat.302.[254] Původní patrový menší domek s podkrovím v 1. patře pod polovalbovou střechou prochází roku 2018 výraznou přestavbou, při které zvednuta střecha a směrem do Kollárovy ulice provedena přístavba nového traktu. Protější nároží Roháčovy a Kollárovy ulice zaujímá rodinný dům čp.382/III. Skromná stavba s obytným podkrovím v 1. patře má polovalbovou střechu. Dům vznikl v 1. polovině 30. let 20. století. 12. června 1931 vydáno stavební povolení pro K. a A.Mrázkovi na rodinný dům č.kat.302/2.[255] Obývací a užívací povolení získali Karel a Anna Mrázkovi na rodinný dům č.kat.302/2 8. září 1932.[256] V roce 1939 město řeší pronájem ulice č.kat.303 u domu čp.382/III za jatkami. Ulice je tehdy prý ohrazena a užíval ji majitel domu čp.382/III, který se ale odstěhoval. Josef Gaag, dělník a nájemce bytu v čp.382/III pak sám požádal o pronájem pozemku ulice. 9. března 1939 městská rada věc doporučila ke schválení a v dubnu 1939 na schůzi obecního zastupitelstva schváleno.[257] Je to důkazem toho, že Roháčova ulice před 2. světovou válkou tvořila okrajovou výspu urbanizovaného území s velmi řídkou zástavbou.
Stejně jako Sládkova ulice končí i Roháčova ulice na severu slepě. Je tu situován areál Správy a údržby silnic čp.773/III (foto z r. 2003). Zbudován byl koncem 70. let 20. století. Mezi obytnou zástavbu a řeku Klabavku se tak vložily další průmyslové areály, což byla sice z urbanistického hlediska chyba, protože významný vodní tok tak zůstal odříznut od vlastního města. Zároveň ale tento vývoj do jisté míry předurčila již dřívější výstavba čističky odpadních vod (viz níže). Individuální zástavba se rozvinula aspoň na protější východní straně ulice, naproti areálu Správy a údržby silnic. Stojí tu objekt čp.816/III, patrový rodinný dům s plochou střechou, postavený po roce 1980. V říjnu 1973 plénum MěstNV vzalo na vědomí postup záboru nevyužitých parcel podle §4 vyhlášky č. 66/72 o opatřování pozemků pro výstavbu rodinných domů. Do 1.etapy mezi několika desítkami jiných pozemků v Rokycanech určených k urychlenému stavebnímu využití i za cenu vyvlastnění (kompletní seznam viz výše), zařazena i zahrada č.kat.304/11 o ploše 752 čtverečních metrů, jejímiž majiteli byli PhDr. Mil. a PhDr. V.Šmídovi z Plzně. Parcela se uvádí mezi těmi, které přislíbil zastavět obytným domem sám vlastník pozemku v termínu dle §10 vyhlášky 66/72.[258] Stavební povolení na rodinný dům na parcele č.kat.304/11 bylo manželům Šmídovým z Plzně vydáno mezi 1.lednem a 15.listopadem 1974. V domě měla vzniknout 1 bytová jednotka.[259] Někdy po roce 2003 plochostřechý dům získal novou nízkou sedlovou střechu. Vedlejší pozemek zaujímá dům čp.433/III, zbudovaný okolo roku 1938. Po zásadních přestavbách byl změněn k nepoznání. Jde o patrový objekt se sedlovou střechou a štítovou stěnou otočenou do ulice. Následuje dům čp.324/III na nároží Roháčovy a Kollárovy ulice. Pochází z počáteční stavební fáze ulice, tedy z doby okolo roku 1930. Patrová vilka s obytným podkrovím a polovalbovou střechou byla za socialismu vnějškově zmodernizována aplikací nevhodné brizolitové fasády. Základní proporce si ale udržela. Následující sekce podél východní strany Roháčovy ulice směrem k jihu je vyplněna sídlištní poválečnou zástavbou (viz níže). Na rohu s Plzeňskou ulicí pak stojí ještě dvojvila čp.385-481/III. Postavena byla počátkem 30. let. 14. dubna 1932 městská rada vydala stavební povolení pro Annu Štrassovou na rodinný dům č.kat.304/3 a zároveň vydala souhlas s výstavbou vodovodní přípojky z Plzeňské silnice.[260] 6. října 1932 vydáno užívací a obývací povolení pro Annu Štrasovou na její rodinný dům č.kat.304/3.[261] Druhá polovina objektu získala číslo popisné čp.481/III později, až za války, počátkem 40. let 20. století. 16. listopadu 1939 podala Anna Štrasová (majitelka čp.385/III, bytem v čp.104/I) žádost o uznání oddělené části pozemku č.kat.304 za stavební místo. 27. prosince 1939 konáno komisionelní řízení. Stanoveno, že líc nově postavených budov musí být minimálně 12,25 metrů od osy státní silnice, stavební čára 4 metry za regulační čarou v prodloužení jižního průčelí domu čp.385/III. Zástavbu měl tvořit volně stojící jednopatrový dům. 4. ledna 1940 to městská rada doporučila ke schválení a na schůzi obecního zastupitelstva v únoru 1940 schváleno.[262] Štrasovi byli židé a o dům čp.385/III přišli, protože dle seznamu majitelů domů z doby okolo roku 1940 se v domě čp.385/III jako majitel uvádí „německá škola“.[263]
V Plzeňské ulice, mezi areály jatek a továrny na hračky (viz níže), nedaleko od Roháčovy ulice, také vyrostla výstavná funkcionalistická vila čp.480/III, postavená okolo roku 1940 (foto z r.2003). Jde o mohutný dvoupatrový objekt s obytným podkrovím v 2. patře. Střecha je valbová. Architektonické řešení je odvozeno od soudobých funkcionalistických proudů. Projevuje se v zaobleném tvaru přízemního traktu, na němž je v 1. patře terasa, nebo v sloupu, na kterém stojí vchodový trakt domu. Stavitelem a majitelem objektu byl stavitel ing. Ludvík Nesnídal. Podle Karla Hofmana zde od roku 1940 sídlila německá škola určená pro německy mluvící obyvatele Rokycan.[264] Dle seznamu majitelů domů z doby okolo roku 1940 se ale německá škola uvádí v domě čp.385/III (viz výše).[265] V 60. letech 20. století projevil o prostory v této vile nevybíravým způsobem zájem komunistický stát. 7. července 1965 rada MěstNV zamítla odvolání ing. Ludvíka Nesnídala proti rozhodnutí průmyslové komise o přidělení nebytových místností závodu Marila. Měla tu být zařízena mateřská škola. Dne 21. července 1965 pak rada požádala o asistenci při zřizování mateřské školy v Nesnídalově vile Okresní národní výbor.[266] 18. srpna 1965 zamítla rada MěstNV další odvolání Ludvíka Nesnídala.[267] Majitel domu ale dokázal uhrát remízu, mateřskou školu ve svém domě rozhodně nechtěl. 24. listopadu 1965 rozhodla rada MěstNV, že místnosti ve vile čp.480/III se změní jednak na bytové účely, jednak na skladovací prostory podniku Hamiro, ale že půjde pouze o dočasné využití. Školka tu nevznikla.[268] V listopadu 1967 se už uvádí, že v domě umístěn sklad Hamira. V témž objektu prý zároveň adaptovány nebytové místnosti na byt.[269] V květnu 2002 zastupitelé schválili Marku Nesnídalovi přidělení půjčky z Fondu rozvoje bydlení ve výši 50 000 Kč na dodatečnou izolaci objektu čp.480/III proti spodní vodě. Marii Žákové zároveň částku 50 000 Kč na opravu střechy v témže objektu.[270] Za vilou stojí na zahradě druhý obytný domek čp.411/III z 2. poloviny 30. let 20. století.
8.8.2. Továrna na hračky Hamiro
Protější nároží Roháčovy a Plzeňské ulice zaujímá dům čp.326/III, bývalá továrna na hračky. Roku 1930 do Rokycan z Cerhovic (okres Beroun) přestěhovali Karel Pospíšil (1888-1929) a jeho manželka Miluše svoji firmu na výrobu hraček.[271] Byla zahájena dlouhá éra hračkářského průmyslu ve městě, firma Hamiro.[272] Pospíšilovi si postavili tento dům čp.326/III na nároží Plzeňské a Roháčovy ulice. V objektu, který má spíše podobu větší vily než továrny (foto z r. 2003) pak sídlila i jejich firma. Stavební povolení na továrnu na č.kat.302 vydala K. Pospíšilovi městská rada 31. května 1929.[273] Užívací a obývací povolení vydala K. Pospíšilovi na novostavbu továrního objektu na č.kat.302 městská rada 11. prosince 1929.[274] Přes nepříliš impozantní proporce podniku zde na konci 30. let 20. století zaměstnávali manželé Pospíšilovi až 500 lidí (původně jich bylo jen 12) a podnik Hamiro se stal druhou největší firmou tohoto druhu v Evropě.[275] Za 2. světové války přešel podnik na výrobu vojenských uniforem a prádla pro potřeby německé armády.[276] Roku 1948 byl znárodněn (tehdy tu pracovalo jen 53 lidí[277]) a začleněn do národního podniku Závody na hračky a dřevěné zboží, Albrechtice v Jizerských horách. Poté přešel pod křídla národního podniku Tofa, Jablonec nad Nisou. Od 1. ledna 1950 zřízen pod názvem Hamiro závod se sídlem v Příbrami, přičemž Rokycany byly jedním z 5 jeho poboček.[278]
V první dekádě po komunistickém převratu podnik spíše stagnoval, protože jeho spotřebně orientovaný sortiment nepatřil k protežovaným strategickým odvětvím, ale letech 1971-72 se to změnilo. Důvody byly tři, normalizační komunistický režim začal jednak oceňovat spotřební průmysl, protože jen dostatek spotřebního zboží (mezi které nepochybně hračky patří) mu mohl zajistit přinejmenším pasivní loajalitu obyvatel, jednak podstatná část produkce mohla být vyvážena a to i do nekomunistických zemí (například Skandinávie, SRN nebo Francie).[279] V neposlední řadě továrna na výrobu hraček, zaměstnávající převážně ženy, představovala z hlediska složení pracovního trhu dobrý doplněk k jinak spíše maskulinním lokálním podnikům hutnickým a strojírenským. Hamiro tehdy prošlo zásadní přestavbou. K dosavadnímu objektu továrny přistavěno rozlehlé nové křídlo otočené do Roháčovy ulice (foto z r. 2003). Výrobní prostory podniku se tak rozrostly o 85 %. Dále postaveny garáže a sklady.[280] Objem výroby stoupl mezi roky 1950 a 1975 z 1 milionu na 12 milionů Kčs.[281] V roce 1950 tu zaměstnávali 45 lidí, v roce 1960 už jich bylo 109 a v roce 1987 125 (z toho 98 % ženy).[282]
Po roce 1989 se podnik vrátil do rukou rodiny Pospíšilových, od ní jej koupil Jiří Krotil.[283] Jeho podnikání ale nebylo úspěšné. V roce 1994 podal Jiří Krotil žalobu na lidi z bývalého vedení Hamira za to, že údajně zcizili výrobní střihy a teď rozjeli výrobu identických hraček. Na ministerstvo průmyslu a obchodu podal Krotil žalobu za to, že zkreslilo výsledky auditu pořizovaného před prodejem firmy.[284] V roce 1997 podnik zkrachoval, strojové zařízení převezla manželka Jarmila Krotilová do Železného Brodu, kde založila firmu JAKRO. 15 dělnic z rokycanského Hamira ještě nějaký čas našlo práci v areálu bývalé ČSAD v Pivovarské ulici, kde šily plyšové hračky pro soukromou firmu.[285] V polovině února 1997 již uváděno, že objekt továrny zeje prázdnotou.[286] Budovu továrny získal v konkurzním řízení roku 1997 ing. Šváb, majitel firmy Tripol a dle údajů z roku 2000 zde montuje jízdní kola.[287] V roce 2008 prošla historická budova továrny čp.326/III obrácená směrem do Plzeňské ulice rekonstrukcí fasády. V polovině srpna 2008 už rekonstrukce probíhá, instalováno lešení a část fasády již opravena, přičemž proveden nový barevný nátěr průčelí.[288]
8.8.3. Sídlištní zástavba v severní části Roháčovy ulice z 50. let 20. století
Roháčova ulice ale není výlučně produktem individuální parcelace. Stejně jako v Plzeňské ulici naproti Marile i zde proběhla v době komunistického režimu hromadná bytová výstavba (foto z r. 2003). Ta byla soustředěna na převážně volné pozemky na východní straně ulice, naproti továrně Hamiro.[289] Nové výstavbě musel ustoupit pouze objekt čp.448/III, který stál v jeho severnější třetině.[290] Vznikl zde obytný soubor 7 nájemních domů typu T22 se 40 byty (podle dobového pramene 42 bytů[291]). Akci financoval podnik ŽDH Ejpovice (hrudkovny), práce provedly Pozemní stavby. S výstavbou započato v roce 1956, podle plánu se v tomto roce mělo při výstavbě tohoto obytného souboru proinvestovat 1 350 000 Kčs.[292] V září 1956 již se staví.[293] V červnu 1957 byl Pozemními stavbami předán jako první trojdům čp.550-551-552/III s 24 byty.[294] Do konce roku ještě zkolaudovány domy čp.548-549/III a 553-554/III. Nájemníci se sem stěhovali od roku 1958 (foto z r. 2003). V lednu 1958 již zdejší byty obydleny a domy už měly za sebou předběžnou kolaudaci.[295]
Na okrajích tohoto sídliště stojí jednopatrové dvojdomy čp.548-549/III (foto z r. 2003) a čp.553-554/III (foto z r. 2003), každý po 8 bytech. Uprostřed se pak nachází dvoupatrový trojdům čp.550-551-552/III s 24 byty (foto z r. 2003), který stejně jako podobný činžovní dům v Plzeňské ulici naproti Marile využil tvaru písmene U k vytvoření kompaktního polonádvoří, tentokrát spíše intimního rázu bez prodejen a benzínového čerpadla (foto z r. 2003). Architektonicky už je tato výstavba v Roháčově ulici oproštěna od dekorativismu stalinské architektury. Jde sice o klasickou cihlovou stavební technologii s valbovými střechami krytými taškami, domy mají ale hladké fasády, jen korunní římsa ještě jeví známky historizujícího profilování. Měřítkově šlo o velmi zdařilou variantu hromadné bytové výstavby, byť její městotvorné funkce zde, v poněkud zapadlé předměstské ulici, příliš nevynikají.
8.8.4. Zástavba v jižní části Roháčovy ulice
Jižní úsek Roháčovy ulice, který vybíhá na jih od Plzeňské ulice směrem k železniční trati, je mladšího data. V podstatě jde až o novodobou poválečnou parcelaci. V říjnu 1928 městskou radou schválena úprava části cesty č.kat.2775 na náklad Františka Krafta.[296] Parcelní číslo č.kat.2775/1 má sice dnes komunikace v jižní části Roháčovy ulice, ale není jisté, zda už v této době označovalo právě tuto lokalitu. Každopádně i tak by šlo jen o úpravu polní cesty bez urbanizačních tendencí. Po roce 1945 tu obec (respektive člen MNV, sociální demokrat Jaroslav Lobovský) krátce uvažovala o výstavbě autobusových garáží Československých drah. Jejich ředitelství v té době požádalo město o nalezení vhodné parcely. Místní národní výbor nabídl drahám jako jednu z alternativ „louku paní Balejové“, pozemky č.kat.332/1, 336/3, 334/2 a 331/2.[297] Když ale o ideální lokalitě pro autobusové depo jednala 13. září 1946 zvláštní komise za účasti expertů z ministerstva dopravy, konstatovala, že navrhovaná parcela v Plzeňské ulici je sice dobře položena u hlavního silničního průtahu a má vhodné spojení s vlakovým nádražím, nicméně pozemek neposkytuje příliš prostoru, byl by rušivý vzhledem k sousední obytné zástavbě ve Sládkově ulici a hlavně, sama majitelka parcely neuvažuje o jejím odprodeji. Autobusové garáže nakonec vyrostly v Pivovarské ulici.[298] Viz kapitola „Pražské předměstí“.
Oblast pak dalších zhruba 20 let zůstala jen nevyužitou prolukou. Před započetím parcelace tu musel být nejprve zbořen objekt čp.399/III, který stál v Plzeňské ulici právě v místech, kudy poté k jihu proraženo pokračování Roháčovy ulice.[299] 22. září 1933 vydáno stavební povolení pro V. Hoška na provizorní dílnu na výrobu cementového zboží na pozemku č.kat.333/3.[300] Jako majitel objektu čp.399/III se pak okolo roku 1940 uvádí Václav Hošek. Číslo popisné pak přeneseno o několik desítek metrů dál na novostavbu veterinárního centra na nároží Plzeňské a Arbesovy ulice (viz níže). Od 60. let tu pak začala výstavba rodinných domů.
Nárožní dům čp.668/III pochází z doby okolo roku 1970. Je to patrová vila s obytným podkrovím v 1. patře se sedlovou střechou. Fasáda kryta brizolitem. V rámci jakéhosi dobového pokusu o výstavnost byla průčelí domu kompozičně chaotickým způsobem prolomena množstvím okenních otvorů různé velikosti a výšky. Jde tak spíše o ukázku dobových limitů svépomocného stavitelství. V menší míře to platí i sousedním domě čp.652/III z konce 60. let. I tady jde o pokus o jistou monumentalitu patrové vily se sedlovou střechou, masivním uličním štítem a zvýšeným suterénem. Ovšem vše pojato v omezeném sortimentu stavebních prvků oné doby. Kompoziční zvládnutí objektu je ale zde na poněkud vyšší úrovni. Sousední parcelu zaujímá vila čp.770/III, která tu vyrostla až zhruba v polovině 70. let 20. století. Patrový objekt s obytným podkrovím v 1. patře má asymetrickou sedlovou střechu. I on je do ulice natočen zděnou štítovou stěnou. Dům stojí na zvýšeném suterénu. Je situován poněkud dále od ulice, v zahradě. V říjnu 1973 plénum MěstNV vzalo na vědomí postup záboru nevyužitých parcel podle §4 vyhlášky č. 66/72 o opatřování pozemků pro výstavbu rodinných domů. V 1. etapě šlo o několik desítek pozemků. Mimo jiné mezi nimi uváděna i zahrada č.kat.331/10 o ploše 731 čtverečních metrů, v majetku MUDr. Květy Tiché, bytem Rokycany čp.788/II. Společně s dalšími pozemky určena k urychlenému stavebnímu využití. Majitel ji ale prý přislíbil zastavět obytným domem v termínu dle §10 vyhlášky 66/72.[301] Pak tu skutečně postaven dům čp.770/III. Vedlejší rodinný dům čp.767/III z poloviny 70. let je patrový plochostřechý objekt ve stylu „šumperáku“, tedy typizovaného modernistického modelu, rozšířeného za normalizace jako populární vzor pro výstavbu rodinných domů. I on vznikl na základě tlaku vedení města v 70. letech na využití stavebních parcel. Na seznamu ladem ležících pozemků se tak roku 1973 ocitl i pozemek č.kat.332/2 o ploše 728 čtverečních metrů v majetku K. a B. Chvojanových, bytem Rokycany čp.544/II. I tady majitelé přislíbili rychlé zastavění parcely.[302] Na ní pak postaven rodinný dům čp.767/III. Následuje mohutná vila čp.711/III ze 70. let. Robustní patrový objekt s plochou střechou, typizovanými okny a brizolitovou fasádou ukazuje na splývání individuální a sídlištní estetiky oné doby. Naopak vila čp.768/III ze 70. let 20. století má nyní osobitý vzhled. Patrový objekt s obytným podkrovím v 1. patře je završen prohnutou valbovou střechou, doplněnou malými vikýři a taškovou krytinou připomínající prejzy. Stojí v odstupu od uliční fronty a kulisa zahrady, oddělené od ulice nízkým dřevěným plotem, mu dává kultivovaný elegantní vzhled. Pak už uliční fronta končí u tělesa železniční trati.
Na protější západní straně ulice vyrostl počátkem 60. let 20. století rodinný dům čp.582/III, první v této části ulice. Patrová vila s obytným podkrovím v 1. patře má sedlovou střechu a robustní zděný štít do ulice. Zbytek západní uliční fronty ovšem již nebyl řešen individuálně ale formou plánovité výstavby jednotně navrženého souboru řadových domků. Počátkem 70. let získalo Stavební bytové družstvo občanů povolení k výstavbě 10 bytů v Roháčově ulici.[303] V prosinci 1971 už se ohlašuje, že bude zahájena výstavba 10 řadových domků bytového družstva při Okresní správě spojů. [304] V říjnu 1972 výstavba domků pokračuje.[305] Zatímco do té doby se družstevní výstavba v Rokycanech prováděla spíše v klasických bytových domech, zde došlo k výstavbě řadových rodinných domků (foto z r. 2003), které předány do užívání roku 1975.[306] Jde o 10 identických objektů čp.701/III, čp.702/III, čp.703/III, čp.704/III, čp.705/III, čp.706/III, čp.707/III, čp.708/III, čp.709/III a čp.710/III umístěných v jedné řadě podél západní strany Roháčovy ulice. Architektonicky nepříliš cenné objekty, představují typizovaný design normalizační éry, jakousi obhroublou parafrázi funkcionalismu. V dobovém kontextu ovšem i takovéto, nepříliš elegantní řadové domky představují lepší volbu než klasická sídlištní zástavba. Koneckonců, hmotově je soubor řadových domků v Roháčově ulici vcelku přiměřený a postupem doby, se díky individuálním přestavbám (které už postupně začínají) jejich normalizační vnější podoba promění. Na zadní straně parcel těchto řadových domů zřízena z Plzeňské ulice úzká, jen necelé dva metry široká servisní cesta. V roce 2004 se zdejší obyvatelé obrátili na vedení města s peticí pro zrušení této cesty. Město původně chtělo její pozemek odprodat soukromému zájemci (a kompenzovat ho tak za zábor pozemků při výstavbě křižovatky u jatek).[307] Po obdržení petice ale město rozhodlo cestu zachovat a rozšířit ji na 1,5 m.[308]
8.8.5. Technický vývoj Roháčovy ulice
V listopadu 1932 se uvádí, že městská technická kancelář vypracovala projekt na výstavbu uliční kanalizace v nové ulici č.kat.303, tedy v dnešní Roháčově ulici. 27. září 1932 konáno komisionelní vodoprávní řízení na kanalizaci v nové ulici u domu čp.326/III a 6. října 1932 městská rada doporučila ke schválení včetně úmluv s Obchodním družstvem a Emanuelem Zápotočným o služebnosti položit kanál přes pozemky č.kat.298/1 a č.kat.297/1. Zároveň vydala na uliční kanalizaci v nové ulici č.kat.303 stavební povolení. Zastupitelstvo tento záměr schválilo.[309] V prosinci 1932 usneseno zadat výstavbu kanalizace v ulici na pozemku č.kat.303 dle výsledku ofertního řízení J. Žourovi za 8 687 Kč.[310] V květnu 1933 městskou radou pro J. Žoura povolena záloha 7 000 Kč za kanalizaci u továrny K. Pospíšila.[311] V květnu 1933 také k výplatě poukázány účty pro městské železárny ve výši 6 585,70 Kč za materiál na kanalizaci u továrny K. Pospíšila.[312]
V roce 1958 měla být v Roháčově ulici započata výstavba veřejného osvětlení. V rozpočtu obce na to ale pro rok 1958 vyčleněno jen 5000 Kčs.[313] Počátkem roku 1962 provedli občané ulice brigádnicky úpravu komunikace a okolí v hodnotě cca 80 000 Kčs.[314] V roce 1969 byla v ulicích Roháčova a Kollárova dobudována kanalizace.[315] Akci kanalizace Roháčova financoval MěstNV a hodnota díla měla činit 50 000 Kčs.[316] V únoru 1970 již představitelé občanského výboru č. 8 obdrželi odměnu 500 Kčs za vybudování 110 běžných metrů kanalizační větve v Roháčově ulici. Na kanalizaci v této ulici odpracováno roku 1969 812 brigádnických hodin, proinvestováno 15 742 Kčs a vytvořena hodnota díla 50 000 Kčs.[317] Podle jiného údaje ale za rok na této akci suma činila 21 479 Kčs.[318] Podle zprávy ze září 1974, investovalo za 1. pololetí 1974 do kanalizace v Roháčově město 11 000 Kčs (plán za celý rok 99 000 Kčs). Žádná suma zatím neprostavěna na plánovaném vodovodu a elektrifikaci v této ulici, ačkoliv plán na celý rok předpokládal náklady 157 000 Kčs (vodovod) + 39 000 (elektrifikace).[319]
Na rok 1973 zařazena do plánu výstavby i celková úprava povrchu Roháčovy ulice. V plánu na rok 1973 počítáno u této akce s náklady 250 000 Kčs.[320] Později se uvádí dokonce suma 300 000 Kčs. Během 1. pololetí 1973 každopádně práce nezačaly.[321] Ještě v roce 1973 ale asfaltování a stavba chodníků v Roháčově ulici dokončeno (šlo o 1.etapu stavby).[322] V prosinci 1973 se práce na úpravě ulice popisují jako téměř dokončené.[323] Celkem tu nakonec v roce 1973 prostavěno 362 000 Kčs.[324] Definitivně bylo asfaltování dohotoveno ve 3. čtvrtletí roku 1974.[325] Během letních prázdnin 1974 prý práce v Roháčově ulici dokončeny.[326] Podle návrhu rozpočtu na rok 1974 zde mělo být prostavěno 150 000 Kčs (asfaltový koberec).[327] V témž roce zde instalováno veřejné osvětlení.[328] Na úpravě ulice se podílel podnik RND Ejpovice, který na tuto investici přispěl z vlastního rozpočtu.[329] Výše příspěvku činila 25 000 Kčs.[330] Město pak rozhodlo na rok 1974 přidělit z Fondu rozvoje a rezerv na technickou vybavenost v Roháčově 25 000 Kčs.[331] V září 1974 se již uvádí, že Okresní správa silnic dokončila v Roháčově ulici asfaltové chodníky. Ve 4. čtvrtletí 1974 pak má být proveden i asfaltový povrch vozovky. Na jiném místě téhož dokumentu se ovšem tvrdí, že práce v Roháčově ulici, u nových družstevních řadových domků, ještě nezačaly a budou provedeny brigádnicky místními obyvateli.[332] Každopádně do konce roku byla hotova výstavba asfaltové vozovky v této ulici. Dokončovací práce na vozovce provedl podnik Silnice Plzeň.[333] V roce 1974 si zároveň výstavba kanalizace, vodovodu a zavádění elektřiny vyžádalo 135 631 Kčs (původní plán 295 200 Kčs).[334] Dle zprávy ze září 1975 probíhají onoho roku v Roháčově ulici práce na plynovodu a elektrických rozvodech, a to podle plánu.[335] Na elektroinstalaci plánováno prostavět roku 1975 34 200 Kčs (realizace očekávána v 2. pololetí) a na elektroinstalaci 80 000 Kčs (práce začaly v červenci 1975). V roce 1975 zároveň pokračuje budování vodovodu v této ulici. Plánováno prostavět 138 000 Kčs (v září 1975 ještě nezačalo, ale předpoklad realizace během 2. pololetí).[336] V roce 1976 pokračovala v Roháčově ulici stavba komunikace. Prostavěno zde 221 165 Kčs (oproti plánovaným 224 400 Kčs). Práce se ale nepodařilo během roku 1976 dokončit, zbývalo ještě položit asfaltový koberec na chodníky, což přesunuto na následující rok. Nad plán ovšem dokončena v roce 1976 výstavba veřejného osvětlení v této ulici.[337] Na rok 1977 pak plánovalo město (v rámci výstavby technické vybavenosti k rodinným domům) další budování komunikace v Roháčově ulici.[338] Podle jiného pramene ovšem budování komunikace v Roháčově ulici provedeno už v roce 1976 (možná tisková chyba – míněn patrně rok 1977).[339]
Město počátkem 21. století výhledově uvažovalo o propojení Roháčovy a Arbesovy ulice v pruhu podél železničního náspu. V roce 2004 proto nepovolilo odprodej části těchto pozemků ve prospěch soukromého zájemce.[340] Majitelé sousedních domů na to ale reagovali peticí, v níž odmítají jakékoliv propojení obou ulic. Petice se 17 podpisy dorazila na městský úřad 26. dubna 2005.[341] 27. března 2006 pak město obdrželo další žádost o odprodej veřejných pozemků od majitele domu čp.768/III na jižním konci Roháčovy ulice, který požádal o odprodej části pozemku č.kat.332/1, dosud využívaného jako travnatá plocha na jižní hranici ulice. Dle městské architektky Ing. arch. Przygrodské ale není odprodej možný, protože leží v ochranném pásu železnice. Podobnou žádost o tentýž pozemek přitom projednávala samospráva již v roce 2005. 30. května 2005 ji zamítla rada a 28. června 2005 i zastupitelstvo. Do hry navíc nyní vstoupila i chystaná výstavba železničního koridoru, která si měla vyžádat stavební zásahy v pásu podél stávajícího kolejového tělesa. 15. května 2006 proto se záměrem prodeje pozemku vyslovila nesouhlas městská rada a 30. května 2006 se proti postavilo i zastupitelstvo.[342] Naopak pozitivně se nakonec město vyjádřilo k žádosti Ludmily Sládkové, majitelky nejjižnější parcely na západní straně ulice (č.kat.332/12). Ta žádala o odkoupení pruhu veřejné komunikace (č.kat.2775/1) o rozloze cca 50 čtverečních metrů před svou zahradou a poukazovala na to, že ulice je zde zbytečně široká a transakcí by byla pouze zarovnána do stejného rozsahu, jako ve svých jiných úsecích. Podobnou žádost podala paní Sládková již roku 2005. Tehdy ji město zamítlo. V roce 2006 ale s návrhem vyslovila souhlas městská architektka. 24. dubna a 15. května 2006 o záměru prodeje jednala městská rada a doporučila jej. 30. května 2006 byl záměr projednán i zastupiteli.[343] 18. září 2006 pak o prodeji části ulice za 12 000 Kč paní Sládkové jednali radní.[344] Ti návrh schválili. 3. října 2006 věc projednalo i zastupitelstvo města.[345]
8.8.6. Vývoj pojmenování Roháčovy ulice
Počátkem 30. let 20. století v souvislosti s další vlnou výstavby konstatovalo vedení města, že v Rokycanech je mnoho nepojmenovaných ulic a veřejných prostranství. V říjnu 1934 kvůli tomu odložen návrh na pojmenování jedné takové nové ulice na Habrmanovu (dnešní Švermova) s tím, že se názvosloví všech ulic bude řešit najednou.[346] 4. ledna 1935 se konala porada na městském úřadu o návrzích zvláštní komise, která navrhla změny v uličních názvech. 25. dubna 1935 návrhy komise posoudilo i obecní zastupitelstvo. Mimo jiné navrženo ulici odbočující z Plzeňské silnice vpravo k domu čp.382/III nazvat Roháčova ulice. Zastupitelstvo tento návrh schválilo.[347] Od té doby se jméno nezměnilo. Občas, zejména dříve se ovšem uvádělo spíše v delší variantě jako ulice „Roháče z Dubé“.
12. září 1972 odsouhlasilo plénum MěstNV návrh komise a odboru výstavby MěstNV, který od počátku roku 1972 podroben posuzování občanským výborům a který 4. dubna 1972 projednala rada MěstNV, na výraznou úpravu pojmenování rokycanských ulic. Nově vznikající úsek komunikace jižně od Plzeňské ulice tehdy připojen k Roháčově ulici. Plénum s touto změnou souhlasilo, ovšem prodloužilo termín k jejímu faktickému provedení až do 30. dubna 1973.[348]
8.9. Kollárova ulice
8.9.1. Zástavba v Kollárově ulici
Jako příčná spojka mezi nově se rozvíjející Sládkovou a Roháčovou ulicí vznikla za první republiky ještě Kollárova ulice (foto z r. 2003). Postupně obestavěna po obou stranách vesměs individuálně řešenými rodinnými domky. Vzhledem k mělkosti zdejších stavebních parcel ale většina těchto domků stojí v kolmých ulicích. Přímo v Kollárově se tak nachází jen několik málo objektů. Na severní straně začíná zástavba rohovým domem čp.168/III (jeho popis viz výše, Sládkova ulice). Sousední parcelu vyplňuje dům čp.169/III, patrový nízký objekt s obytným podkrovím v 1. patře. Má polovalbovou střechu a uliční vikýř. Vznikl počátkem 20. let 20. století. 27. ledna 1928 městská rada vydala stavební povolení Karlu Fořtovi na nástavbu domku čp.169/III.[349] 11. června 1928 pak městská rada vydala K. Fořtovi užívací a obývací povolení na tuto nástavbu podkrovní místnosti v čp.169/III.[350] Dle rozhodnutí městské rady z února 1933 se majiteli čp.169/III K. Fořtovi do odvolání pronajímá část přilehlé a dosud nevyužívané ulice.[351] Je to další ukázka toho, že počátkem 30. let 20. století byla Kollárova ulice jen v zárodečném stádiu a existovala spíše v regulačním plánu než v realitě. Vedle stojí dům čp.636/III, vyšší jednopatrový objekt s nízkou polovalbovou střechou. Zbudován byl okolo roku 1970. Na zasedání rady MěstNV 3. března 1965 vysloven souhlas s výkupem pozemku č.kat.304/8 o rozloze 543 čtverečních metrů v majetku Marie Vaňkové (bytem Rokycany čp.60/I) a předání této parcely do trvalého užívání manželům Rudolfu a Anně Fryaufovým (bytem Rokycany čp.550/III) k výstavbě rodinných domků.[352] Na sousední rohové parcele stojí dům čp.324/III, pak za Roháčovou ulicí dům čp.382/III (oba popsány viz výše, Roháčova ulice). Na jižní straně tvoří zástavbu Kollárovy ulice rohový dům čp.131-132/III (viz výše, Sládkova ulice), pak následuje bytový dům čp.553-554/III z 50. let 20. století (podrobný popis viz výše, Roháčova ulice) a za křižovatkou s Roháčovou ulicí následuje rodinný dům čp.327/III (rovněž podrobně popsán v pasáži o Roháčově ulici. Na západním konci ulice pak stojí robustní vila čp.458/III, patrová stavba větších rozměrů, postavená někdy okolo roku 1940, ale vnějškově proměněná.
Ještě dál k západu, v místech kde se Kollárova ulice blíží Rakovskému potoku, vznikl poměrně rozlehlý areál soukromých garážových kójí. Původně se tu rozkládaly zemědělské pozemky. V květnu 1919 souhlasilo zastupitelstvo s tím, aby Bohumil a Anna Čížkovi provedli výstavbu plotu na mezi u obecního pozemku č.kat.300/1 za jatkami tak, aby mohli ohradit své pole č.kat.301, které proměnili výsadbou stromů na ovocný sad.[353] Místo ovocného sadu zde ovšem nyní stojí nevábný komplex svépomocně budovaných a často omšelých garáží, památka na doby, kdy automobily podléhaly korozi při parkování na ulici a kdy proto v okolí měst vyrůstaly podobné garážové areály. Celkem jich tu je 50. Tato ponurá lokalita je vlastně ukázkovým příkladem nedotaženého urbanistického řešení zástavby ulic Sládkova, Roháčova a Kollárova, které jsou ze tří stran obklopeny a omezeny podobnými areály. Z východu tuto obytnou čtvrť tísní plocha bývalé továrny Marila, která pak přechází i na severní stranu, kde ji doplňuje areál Správy a údržby silnic a čističky odpadních vod. Na západní straně to jsou bývalá jatka nebo tyto garáže. Výsledkem je, že tato městská čtvrť je odříznutá od údolí Klabavky i od Rakovského potoka a je fakticky slepým ramenem městské sídelní struktury. Zpětně se ukazuje, jak osudným bylo téměř živelné založení několika průmyslových podniků v této tehdy neosídlené části Plzeňského předměstí (plynárna, cukrovar, cementárna, viz výše) ještě za Rakouska-Uherska. Průmysl se tu natrvalo uchytil a znemožnil skutečně kultivovaný rozvoj městského organismu. Soužití průmyslových a obytných okrsků tu bude natrvalo rušivým, nesouladným prvkem.
8.9.2. Technický vývoj Kollárovy ulice a vývoj pojmenování
Někdy v roce 1962 či počátkem roku 1963 upravena v Kollárově ulici vozovka.[354] V únoru 1968 doporučil MěstNV projednat s Vnější úpravou města provedení kanalizačních vpustí v Kollárově ulici.[355] V dubnu 1969 se uvádí, že již bylo zajištěno vypracování projektu na kanalizaci v Kollárově ulici.[356] Akci kanalizace Kollárova financoval MěstNV a hodnota díla měla dosáhnout 35 000 Kčs. Provedení prací plánováno ještě na rok 1969.[357] Dle zprávy z dubna 1970 během předchozího roku na této akci prostavěno 14 205 Kčs.[358] Úprava Kollárovy ulice zařazena do plánu úprav komunikací na rok 1976.[359] Během roku 1976 utratil MěstNV za úpravu chodníků v Kollárově v ulici 165 000 Kčs (oproti plánu 95 000 Kčs).[360]
Nově vzniklá komunikace byla pojmenována Kollárova ulice rozhodnutím obecního zastupitelstva 12. července 1927.[361] Zastupitelstvo tak přijalo návrh městské rady a obecní okrašlovací komise, kterým se uličních názvů dostalo novým komunikacím v Rokycanech.[362] Od té doby název neměněn.
8.10. Čistička odpadních vod
8.10.1. První plány na výstavbu čističky
U ústí Rakovského potoka do Klabavky, na severním okraji zástavby Plzeňského předměstí, přesněji severozápadně od Roháčovy a Kollárovy ulice, se nachází rozsáhlý užitkový areál mimořádného urbanistického a hlavně technického významu pro město Rokycany. Stojí zde totiž čistička odpadních vod. Na konci 19. století zde hodlalo město postavit areál jatek. Pozemek č.kat.288 proto koupila obec v roce 1897 za 2400 K. Jatka ale postaveny nakonec přímo u Plzeňské ulice. V listopadu 1916 obecní zastupitelstvo odsouhlasilo prodej pozemku za 4 978 K zpět do soukromých rukou, rodině Partišových, která vlastnila sousední pole a hodlala je scelit a meliorovat.[363] Na další půlstoletí zůstaly rovinaté louky na jižním břehu Klabavky stavebně nevyužity.
V dubnu 1928 městskou radu starosta informoval o stížnosti okrašlovacího odboru v Dýšiné na znečišťování Klabavky. Konstatováno, že Rokycany nemají jinou možnost, než svádět kanály do Klabavky.[364] O výstavbě čističky odpadních vod se v Rokycanech diskutovalo již brzy po 2. světové válce. 13. března 1946 vydal tehdejší Zemský národní výbor přípis, kterým nařizoval obcím s nevyhovujícím odpadovým hospodařením (mimo jiné i Rokycanům) zahájit do 1. března 1947 přípravné práce na vyhotovení projektu čisticí stanice. Místní národní výbor v Rokycanech se ale proti tomuto přípisu odvolal, patrně s tím, že v době poválečné finanční tísně obec nemůže investovat do tak náročných projektů.[365]
8.10.2. Výstavba čističky
Město ale nakonec této investici neuniklo. S tím jak v 50. letech Rokycany prudce vzrostly z 8 na 11 tisíc obyvatel a s tím, jak silně se zvýšila místní průmyslová produkce, vyvstala nezpochybnitelná nutnost postavit moderní čističku odpadních vod (dříve uváděno spíše jako „čisticí stanice“). Jinak hrozilo, že odpady z domácností i průmyslové splašky zcela otráví okolí města a povodí Klabavky. Na jaře 1956 vyzvala rada MNV prostřednictvím Okresního národního výboru hrádecké železárny ŽBC, aby urychleně vystavěly vlastní čističku, veškeré odpady totiž přitékaly Padrťským potokem z Hrádku do Rokycan.[366] Pod městem zároveň v té době rostla na řece Klabavce retenční přehradní nádrž (kolaudována v březnu roku 1958[367]) a vodohospodáři nechtěli, aby se kvůli odpadním vodám z Rokycan proměnila v smrduté mrtvé jezero. Pro stavbu čističky odpadních vod (ČOV) vybrány vlhké louky severně od jatek, tedy severně od Plzeňské a Roháčovy ulice, v prostoru poblíž soutoku Klabavky a Rakovského potoka. Šlo o parcely č.kat.1488, 2985, 297/1, 291, 288, 287, 284, 283, 1487 a 1454.[368] Měly tu výhodu, že se nacházely v nejnižším bodě zastavěného území města (což usnadňuje gravitační odtok splašků). Zároveň šlo o pozemky jakoby skryté před okolním městem, relativně vzdálené od nejbližší obytné zástavby, tudíž vhodné z hygienických důvodů.
Na zasedání MNV 15. července 1955 konstatováno, že ještě téhož roku by měla začít potřebná výstavba čisticí stanice.[369] To bylo až příliš optimistické očekávání, ale každopádně hned v lednu 1956 byl oficiálně určen stavební obvod čističky.[370] Začaly už dokonce některé přípravné práce. Směrem od budoucí čističky se začal roku 1957 stavět hlavní kanalizační sběrač, který měl stanici napojit na obecní kanalizační systém. Sběrač začínal u budoucí čističky a pokračoval směrem do města v ose Litohlavské silnice. Ještě roku 1957 se tu mělo prostavět 1 500 000 Kčs.[371] V lednu 1958 už se na výkopech sběrače pilně pracuje.[372] Akci prováděl podnik Stavba silnic a železnic,[373] jinde uváděno Stavby silnic a železnic.[374] V září 1958 konstatováno, že investice probíhá zcela podle plánu.[375] V říjnu 1958 se uvádí, že práce stále pokračují.[376] Stejně tak v únoru 1959.[377] V polovině roku 1959 se výstavba kanalizačního sběrače přesunula do úseku od náměstí U Saské brány, podél Soukenické ulice směrem k mostu přes Padrťský potok.[378] Ne všechno ale fungovalo tak ideálně. Na jednání národního výboru v červenci 1957 se lakonicky konstatuje, že výstavba čističky ještě nezačala, přitom měla být v provozu od 1. prosince 1957.[379] V roce 1957 byl totiž původní projekt z dílny Státního projektového ústavu pod vedením ing. J. Hrušky[380] shledán jako „závadný“. Výstavba vyškrtnuta z plánu na rok 1958 a celý projekt se přepracovával.[381] Šlo o, že projektová dokumentace fatálně opomenula vzít v úvahu polohu poblíž periodicky se rozvodňujícího koryta Klabavky. Stanice, postrádající protipovodňovou ochranu, by v takovém případě byla při velké vodě vyloučena z provozu a patrně i poškozena se všemi ekologickými i technologickými důsledky.[382] Projektant údajně dostal chybné a neúplné podklady.[383]
Lze si domyslet, že případ „zfušovaného“ projektu čističky je klasickou ukázkou neduhů socialistického plánování. Po následující roky se čistička odpadních vod stává jakousi lokální fata morgánou. Místní funkcionáři opakovaně tvrdí, že stavba je „jen pár měsíců“ před dokončením. Podle zpráv z roku 1958 měla být zprovozněna roku 1959.[384] V únoru 1959 se zahájení prací na čisticí stanici posouvalo na podzim 1959. Společně s výstavbou kanalizačního sběrače se tu roku 1959 mělo utratit 1 000 000 Kčs.[385] Tedy méně než dříve plánované 2 000 000 Kčs.[386] V prosinci 1959 zahájení výstavby čističky posunuto na rok 1960.[387] V roce 1963 se mluví o otevření až v polovině roku 1964.[388] Zpoždění se přičítá „nedostatku pomocných pracovních sil“. V únoru 1963 doporučil národní výbor provést masivní nábor víkendových brigádníků na dostavbu čističky.[389] V květnu 1963 patrně nedostatek pracovních sil trvá, protože člen národního výboru Jiří Řepa kritizuje možnost, že by se kvůli tomu výstavba čističky zastavila.[390] Každopádně stavba nabrala další zpoždění. V roce 1964 se termín posouvá na rok 1965 na náklady se odhadují na 5 000 000 Kčs.[391] Je jasné, že rokycanská čistička se stala jednou z mnoha obětí československé ekonomické krize v letech 1962-63, kdy došlo k závažnému propadu základních ekonomických ukazatelů a kdy dokonce musela být zrušena 3. pětiletka a její smělé cíle. Do problémů se dostala i zatím hladká výstavba kanalizačních sběračů. V srpnu 1961 je prý tempo prací pomalé kvůli nedostatku pracovních sil (na akci nasazeno jen 11 dělníků a 2 tesaři). Plán na rok 1961 předpokládal do této investice vložit 1 500 000 Kčs. Za prvních osm měsíců roku ale prostavěno jen 241 102 Kčs. Prováděcí podnik Stavba silnic a železnic Praha navíc čelil naprostému nedostatku kameninových rour.[392]
Přesto se postupně práce sunuly kupředu. V září 1965 se očekává ještě před koncem roku dohotovení čističky odpadních vod.[393] V listopadu 1965 je stavba prakticky hotova. V nejbližší době se očekává start zkušebního provozu.[394] Čistička byla nakonec uvedena do zkušebního provozu 20. prosince 1965, a to na omezené jednoleté období.[395] Rozpočet na její dlouholetou výstavbu dosáhl 8 000 000 Kčs.[396] Podle jiného pramene hodnota stavby činila cca 5 000 000 Kčs.[397] Další dobový pramen hovoří o hodnotě stavby 8 158 000 Kčs.[398] Hlavní brána (foto z r. 2004) a příjezdová komunikace umístěna na severovýchodě areálu, přístup k ní je veden po asfaltové silnici z Litohlavské ulice od jižního předpolí mostu přes Klabavku. V době zprovoznění čisticí stanice ještě na ni nebylo napojeno zdaleka celé město. Do čističky byla zaústěna pouze kanalizační síť z okolí podniku Marila, dále oblast napojená na hlavní sběrač podél Padrťského potoka až k Jirchářské ulici (u dnešního zimního stadionu) a konečně oblast napojená na sběrač podél železniční trati (včetně Družstevní ulice).[399] Dokončení „soustavné kanalizace“ se v Rokycanech plánuje až na rok 1967.[400] V roce 1965 ještě probíhá výstavba hlavního sběrače podél jižního břehu Padrťského potoka, od mostu v Pražské ulici směrem na Práchovnu.[401] V tomto úseku se pracovalo i v červnu 1966.[402] V únoru 1967 již úsek na Práchovnu uváděn coby dohotovený, zároveň prý došlo mimo plán k výstavbě kanalizační větve podél Tomáškovy ulice na Pražském předměstí.[403] Vzhledem k této rozestavěnosti kanalizace i čističky se v prvních letech provozu objevovaly odstávky a výpadky. V listopadu 1967 kritizuje tuto skutečnost na zasedání MěstNV Josef Kebrle. Kvalita vody v Klabavce je podle něj opakovaně narušována.[404] Teprve v roce 1967 byla povolena výstavba poslední fáze hlavního kanalizačního řadu „na polovině průjezdní trasy Plzeň-Praha a na křižovatce u Střelnice na trase Praha-Plzeň“.[405]
8.10.3. Pozdější přestavby čističky (intenzifikace)
Původní projekt navíc počítal s dvouetapovou výstavbou ČOV, realizována ale jen první etapa. Ani s novou čističkou proto problémy s odpadními vodami v Rokycanech neustaly. Čistička byla v stávajícím rozsahu koncipována pro 26 000 ekvivalentních obyvatel a pro přítok odpadních vod 75 litrů/sec.[406] V následujících desetiletích se ale postupně proměňovaly technické parametry a normy, počet obyvatel města dále rostl a s tím i kapacitní nároky na ČOV, rovněž se projevilo běžné opotřebení některých komponentů čističky. Už na konci 80. let 20. století město narazilo v případě ČOV na výkonnostní strop a další rozšiřování města je podmiňováno její celkovou rekonstrukcí.[407] Například podmínkou pro realizaci sídliště Pod Kostelem (1984-87) bylo zvýšení účinnosti čističky odpadních vod.[408]
Když první popřevratový starosta Rokycan (oficiálně ještě „předseda Městského národního výboru“) Václav Beneda v roce 1990 inventarizoval chystané stavební akce v Rokycanech, neopomněl zdůraznit, že jednou z priorit je rozšíření čističky odpadních vod. Spolu s novým vodovodem ze Strašic mělo jít o jednu z největších investic konce 20. století, s odhadovaným rozpočtem 100 000 000 Kčs.[409] V září 1995 městské zastupitelstvo na mimořádném zasedání rozhodlo použít 1 150 000 Kč z rozpočtového přebytku za rok 1995 na financování rekonstrukce čističky.[410] V roce 1996 pak provedena rekonstrukce areačního systému aktivačních nádrží.[411] To však byla jen dílčí změna, na tu celkovou se ještě muselo několik let čekat. Jen projektová dokumentace nutná k zahájení celkové rekonstrukce čističky přišla město na miliony. V roce 1999 se kvůli tomu musel upravit rozpočet města, když bylo nutné tuto položku výdajů navýšit o 1 500 000 Kč. Omezily se kvůli tomu výdaje na rekonstrukci kanalizace v Komenského ulici a na sanaci skládky v Němčičkách.[412] V druhé polovině roku 2000 se konečně začalo, oficiálně se investice nazývala „intenzifikace ČOV“, šlo o její technologickou modernizaci, vylepšení a zvýšení kapacity čištění. Akci prováděla firma S+H.[413] Dále firmy IPS SKANSKA a ARKO.[414] V únoru 2002 městské zastupitelstvo souhlasilo s rozšířením celé investice o plynojem s náklady 6 277 268 Kč (z toho 5 873 018 Kč vlastní stavba a 404 250 Kč projekt). Zároveň schválili zastupitelé úhradu víceprací, a to u firmy S+H: objekt SO 06 (nitrifikační nádrž) – 2 097 613 Kč, objekt SO 08 (dosazovací nádrže) – 1 325 106 Kč, objekt SO 10 (trubní rozvody) – 117 688 Kč, objekt SO 13 (provozní budova) – 1 384 528 Kč, objekt SO 15 (vodovodní přípojka) – 78 696 Kč, objekt SO 16 (plynovodní přípojka) – 36 058 Kč, objekt SO 23 (úprava mezideponie) – 195 792 Kč. Celkem tedy 5 235 481 Kč. Pro firmu IPS Skanska schváleny následující vícepráce: objekt SO 05 (čerpací stanice) – 101 353 Kč, objekt SO 06 (nutrifikační nádrž) – 451 524 Kč, objekt SO 08 (dosazovací nádrže) – 330 852 Kč, objekt SO 10 (trubní rozvody) – 35 114 Kč, VN (kompletační činnost) – 157 500 Kč. Celkem tedy 1 076 343 Kč. Vícepráce nárokované firmou IPS Skanska dále zahrnovaly: projektovou dokumentaci pro objekt PS 06 (změna koncepce trafostanice a kabelových rozvodů) – 103 530 Kč. Další vícepráce v celkové hodnotě 291 585 Kč pro firmu IPS Skanska se týkaly objektu PS 03 (biologické čištění a čerpací stanice) – 22 260 Kč, objektu PS 04 (kalové a plynové hospodářství) – 73 500 Kč, objektu PS 05 (energetické využití bioplynu) – 63 420 Kč, objektu PS 07 (SŘTP) – 41 160 Kč, objektu SO 06 (nitrifikační nádrže) – 17 220 Kč, objektu SO 09 (kalové a plynové hospodářství) – 16 695 Kč, objektu SO 13 (provozní budova) – 44 520 Kč a objektu SO 14 (energocentrum) – 12 810 Kč. Firmě ARKO schválili zastupitelé vícepráce na objektu PS 03 (biologické čištění) za 948 087 Kč.[415] V dubnu 2002 dále zastupitelé zvýšili v rámci úpravy obecního rozpočtu investice na čističce odpadních vod o 610 000 Kč na trafostanici.[416] V květnu 2002 pak zastupitelstvo schválilo uzavření smlouvy se ZČE, a.s. Plzeň na vybudování přívodních kabelů k trafostanici a s vedením přívodních kabelu dle varianty č. 1 (přes pozemky společnosti REVOS Rokycany). Město se na této akci mělo podílet sumou 188 622 Kč.[417]
Práce trvaly do prosince roku 2003, od počátku roku 2004 se započalo se zkušebním provozem, který měl zhruba po roce přejít do ostrého provozu.[418] Původně se náklady na tuto investici odhadovaly na 92 652 000 Kč. Město pro její krytí získalo významné spoluinvestory, stát poskytl účelovou dotaci 35 207 000 Kč, Českomoravská záruční a rozvojová banka bezúročnou půjčku 35 000 000 Kč (financována Evropskou investiční bankou), zbytek tedy 32 445 000 Kč mělo zaplatit město ze svého rozpočtu.[419] Tento rozpočet byl ovšem podstatně překročen, zejména kvůli povodním, které se v srpnu 2002 prohnaly celým areálem ČOV.[420] Velká voda dokonce asi o 30 cm nadzdvihla jednu z dosazovacích nádrží. Bezprostředně po povodních bylo provizorně spuštěno mechanické čištění, ale biologické čistění nějaký čas nefungovalo. Starosta města Oldřich Kožíšek tehdy dokonce vyzval občany, aby minimalizovali produkci odpadních vod a aby do kanalizace nevypouštěli složitější chemické látky.[421] Problém nastal i s odvozem kalu. Ten se do té doby vozil do plzeňského úložiště, které ovšem povodně rovněž vyřadily.[422] Firma S+H před povodněmi plánovala, že práci na rokycanské ČOV dokončí dříve než plánováno. Po povodních naopak požádala o sedmiměsíční prodloužení výstavby. S tím zastupitelstvo v březnu 2003 souhlasilo, ale jen pod podmínkou, že firma prodlouží záruční lhůtu na své dílo ze 72 měsíců na 78.[423] Druhým důvodem proč se rozpočet na intenzifikaci nafoukl, byly četné vícepráce, které si stavební firma nechala proplatit. Projekt se postupně „za chodu“ doplňoval. V březnu 2003 zastupitelé odsouhlasili nákup nového frekvenčního měřiče do areálu čističky za cenu 155 380,20 Kč.[424] 7. dubna 2003 se konalo mimořádné zasedání městské rady, kde se nad opakovanými revizemi projektu a rozpočtu mnozí radní pozastavovali a rozhodli nechat požadované vícepráce prověřit externí firmou.[425] V dubnu 2003 ovšem zastupitelstvo odsouhlasilo další vícepráce, tentokrát 542 672 Kč za doplnění kotelny, 241 341 Kč za strojovnu plynojemu.[426] V květnu 2003 následovaly další odsouhlasené úpravy rozpočtu stavby. Konkrétně vícepráce za rok 2002 343 210 Kč a méněpráce za rok 2002 384 297 Kč a část vícepráci za rok 2003 (1 208 287 Kč). Odmítli vícepráce nárokované kvůli údajné jiné hmotnosti potrubí v technologických objektech PS 03 a PS 04 ve výši 2 578 802 Kč.[427] V květnu 2003 rovněž zastupitelé posvětili zahájení další dodatečné investice, a to statické zabezpečení koruny a celkovou sanaci dosazovacích nádrží s náklady 615 540 Kč. Rekonstrukci dosazovacích nádrží podpořil stát prostřednictvím Státní fondu životního prostředí, který městu přidělil na tento účel 6 968 000 Kč.[428] Zároveň zastupitelé posunuli termín dokončení intenzifikace ČOV na 30. září 2003 s tím, že do 30. listopadu 2003 se ještě budou moci provádět některé dokončovací terénní nebo parkové práce.[429] V červenci 2003 městské zastupitelstvo na intenzifikaci ČOV v rámci úpravy obecního rozpočtu převedlo 5 850 000 Kč. I na tomto zasedání pokračovala vlna dalších výdajů, které byla obec nucena odsouhlasit. Nyní šlo o provedení sanace usazovací nádrže dle varianty č. 3 s náklady 1 068 973,70 Kč, výstavbu 2 nových šachet u usazovací nádrže za 99 768 Kč a opravu vnějšího pláště vrchlíku vyhnívací nádrže VN 1 za 588 077 Kč. Dále schválen další balík víceprací za roky 2002 a 2003, konkrétně vícepráce 429 511 Kč a méněpráce 38 394 Kč a některé další menší položky.[430] V srpnu 2003 přibyly vícepráce za 33 968 Kč a méněpráce za 66 526 Kč. Zastupitelstvo zároveň projednalo snížení nákladů za opravu dosazovací nádrže DN2 o 469 759,50 Kč na 4 716 594,50 Kč.[431] Listopadové zasedání zastupitelstva v roce 2003 přineslo schválené vícepráce kvůli úpravám objektu SO 17 - zpevněná plocha v hodnotě 801 745 Kč a za osazení kanalizačního šoupěte v hodnotě 41 475 Kč a další vícepráce za 130 257 Kč (méněpráce za 327 287 Kč). Stavební firma S+H ovšem městu jako jistou formu vyrovnání navrhla, že provede dle potřeb obce stavební práce v ceně 580 000 Kč zadarmo.[432] Nakonec vyšla intenzifikace čističky na 106 500 000 Kč. Během stavby se navíc město rozhodlo postavit zároveň v ČOV nový plynojem za 8 684 000 Kč[433] (na plynojem dostalo město státní dotaci 6 500 000 Kč[434]). Plynojem umožňuje lapat bioplyn vznikající kvašením odpadních kalů, z plynu se pak v něm vyrábí elektřina, která se zpětně používá na zahřívání kalu.[435] V souhrnu dosáhly náklady 115 000 000 korun a to je největší investice, kterou město v polistopadové éře realizovalo. V září 2003 vybrala městská rada společnost VOSS Sokolov na zabezpečení spouštění plynojemu v ČOV do provozu.[436] V dubnu 2004 se celkové náklady na intenzifikaci čističky udávají na 107 000 000 Kč (o 16 000 000 Kč víc než předpokládal původní rozpočet).[437] Po dokončení hlavních technologických částí proběhlo v areálu čističky asfaltování komunikací a výstavba nového oplocení.[438] V listopadu 2003 zahájila čistička zkušební provoz.[439]
Projekt intenzifikace ČOV byl ještě v roce 2004 na základě předpisů Evropské unie rozšířen o technologii na srážení fosforu. Šlo o investici vyvolanou zpřísněnými normami. Musela být dokončena do roku 2006. Náklady vyčísleny předběžně na 1 000 000 Kč a už v rozpočtu na rok 2004 na tento účel obec vyčlenila 600 000 Kč.[440] Město na to nakonec získalo od Plzeňského kraje dotaci 1 200 000 Kč, přičemž celkové náklady jsou vyčísleny na 1 834 000 Kč.[441] Projektovou dokumentaci vypracovala pražská firma HYDROPROJEKT CZ, a.s., která navrhovala celou akci intenzifikace ČOV. Jen tato dokumentace na srážení fosforu přišla na 252 280 Kč.[442] V březnu 2004 schválilo zastupitelstvo města přijetí daru ve výši 1 500 000 Kč od společnosti VOSS SOKOLOV (provozovatel rokycanské vodovodní sítě) určeného právě na výstavbu technologie chemického srážení fosforu.[443] Práce zahájeny na podzim 2004.[444] Dle závěrečného účtu obecního hospodaření během roku 2004 utraceno na investicích v areálu čističky (zejména na technologii srážení fosforu) 3 517 880 Kč (původně plánováno 3 518 000 Kč). V této sumě jsou ale zahrnuty i dotace, které na práce v čističce město získalo. Plzeňský kraj poskytl investiční dotaci 120 000 Kč.[445] Již dříve, 25. září 2001 zastupitelé odsouhlasili dodatečnou výstavbu nové trafostanice v areálu čističky.[446] Čistička je po provedení intenzifikace schopna obsloužit populaci 25 000 lidí, uspokojuje tedy potřeby Rokycan přinejmenším na příští desítky let, což je klíčový předpoklad růstu města.[447] Další technologické korekce tohoto zařízení ale ani po dokončení hlavní fáze intenzifikace neustaly. Už roku 2004 se kromě technologie na odstranění fosforu mluví i o zařízení na lapání dusíku. V srpnu 2004 měla radnice, po uplynutí poloviny lhůty zkušebního provozu čističky, od dalších investicích do dusíku. Náklady předběžně vyčísleny na 2 500 000 Kč. Město hodlalo co nejvíc potřebných financí získat z evropských i státních dotací.[448] V návrhu obecního rozpočtu na rok 2006 zařazena položka na odstranění dusíku v čističce odpadních vod.[449] Dne 13. března 2006 na základě výběrového řízení získala firma S&H, s.r.o. z Prahy tuto zakázku za nabídkovou cenu 1662 072 Kč. Termín dokončení zakázky stanoven na 20. července 2006. Práce nakonec hotovy už 13. července 2006. Cena dodržena.[450] 30. května 2006 rozhodlo zastupitelstvo města použít na tuto investici částku 432 535 Kč získanou od společnosti VOSS Sokolov, za to že jí město v období 1. dubna 2001-31. srpna 2005 povolilo odklad plateb za znečištění povrchových vod prováděním intenzifikace ČOV.[451] 3. října 2006 jednalo zastupitelstvo města o změně obecního rozpočtu. 34 000 Kč ušetřených při opravě tribuny zimního stadionu bylo přesunuto právě na odstranění dusíku v čističce, konkrétně na pořízení projektu a na stavební dozor. Kromě toho na tuto akci obdrželo město dotaci ve výši 700 000 Kč.[452]
V roce 2006 požádalo město Pozemkový fond o bezúplatný převod parcely č.kat.1487 o ploše 1 114 čtverečních metrů z majetku státu do vlastnictví obce. Pozemek zamýšlen pro budoucí rozšíření čističky odpadních vod. Nachází se západně od stávajícího areálu ČOV, mezi Rakovským potokem a dálničním přivaděčem. 15. května 2006 se věcí zabývala městská rada a souhlasila s podáním žádosti. Věc ovšem muselo oficiálně přijmout za svou i městské zastupitelstvo.[453] Koncem května 2006 zasáhly Rokycany další povodně. I tentokrát byla postižena i čistička odpadních vod, byť ne tak dramaticky jako roku 2002. Město muselo v následujících měsících investovat do čištění nádrží v areálu ČOV.[454] Škody na zařízení čističky se odhadovaly na více než 1 000 000 Kč.[455] Dle stavu k 9.červnu 2006 už čistička částečně funguje a následující týden se očekávalo obnovení provozu.[456] Rozhodnutím zastupitelstva Plzeňského kraje z 5. června 2007 přidělena městu Rokycany dotace 20 000 Kč na protipovodňovou ochranu areálu čističky.[457] Ve výběrovém řízení získala zakázku na projektovou dokumentaci protipovodňových opatření v ČOV firma ŠINDLAR, s.r.o. z Hradce Králové za 358 440 Kč a s termínem dokončení do 30. června 2008. V roce 2007 tak práce na této zakázce nebyly dokončeny.[458] 13. srpna 2007 schválilo zastupitelstvo města podmínky pro přidělení dotací na ekologické projekty pro rok 2007, mimo jiné i na protipovodňová opatření v ČOV.[459] 24. září 2007 odsouhlasilo zastupitelstvo města úpravu obecního rozpočtu na rok 2007,kdy přesunulo částky ušetřené na rekonstrukci Štefánikovy a Korejské ulice na Rašínově (1 500 000 Kč), na rekonstrukci Boreckého rybníku (2 380 000 Kč) a na dokončení infrastruktury v nových kasárnách (145 410 Kč) na jiné investice. Mimo jiné i na protipovodňová opatření v ČOV, kam převedeno 600 000 Kč.[460] V rozpočtu na celý rok 2007 tak město na projekt protipovodňové ochrany čističky počítalo s částkou 600 000 Kč, z čehož nakonec utraceno jen 271 410 Kč.[461] Provedení akce „protipovodňová opatření ČOV“ odsouhlasila městská rada na své schůzi 17. ledna 2008.[462]
8.11. Arbesova ulice
Vrátíme-li se na Plzeňskou ulici a pokračujeme-li po ní západním směrem, dostaneme se do prostoru, kde ulici přetíná Rakovský potok (lidově Rakováček). Plzeňskou ulici tu zároveň s ním kolmo křižuje Arbesova ulice. Ta vede po obou březích tohoto potoka.
8.11.1. Zástavba v pravobřežní části Arbesovy ulice
Uliční frontu pravobřežní sekce Arbesovy ulice otevírá objekt čp.399/III, veterinární středisko, otevřené v prosinci 1979 (foto z r. 2003). Hodnota stavby tehdy dosáhla 2 000 000 Kčs, odpracováno tu bylo téměř 2 000 brigádnických hodin. Součástí velkoryse pojaté stavby byla ordinace, zasedací síň, ekonomický a řídící útvar veterinární služby, čekárna, v suterénu laboratoř.[463] Odbor výstavby a územního plánování MěstNV rozhodnutí o stavbě veterinárního střediska vydal roku 1977.[464] Architektonicky jde o nepříliš nápaditý funkcionalistický hranol, který ovšem vhodně zaplnil dosud nevyužitou parcelu u křižovatky U Jatek na exponovaném nároží Arbesovy a Plzeňské ulice. Patrový objekt má plochou střechu. Koncem roku 2006 prošel dům čp.399/III rekonstrukcí fasády. Původní socialistická seď vyměněna za barevný plášť v pastelových barvách. Koncem prosince 2006 již oprava hotova.[465]
Na pravém břehu Rakovského potoka v Arbesově ulici stojí ještě skupina převážně prvorepublikových rodinných domů. V červenci 1927 posuzovalo obecní zastupitelstvo návrh na parcelaci zdejšího pozemku č.kat.333/1, který vyplňoval prakticky celou dnešní pravobřežní stranu Arbesovy ulice. O parcelaci na stavební místa požádali manželé Jan a Alžběta Zíkovi. 1. června 1927 konáno parcelační řízení. Stanoveno, že zde vznikne 6 stavebních míst, k jejichž vyměření bude ovšem nutno přidat i část pozemků č.kat.334 a č.kat.332/1. Regulační čára směrem k železniční trati na jižní straně stanovena v odstupu 10 metrů od okraje trati. Regulace řešila zástavbu celé nové uliční fronty o nároží s nynější Plzeňskou ulicí až k železniční trati. Zástavbu měly tvořit volně stojící vily.[466] V červnu 1927 městská rada zastupitelstvu doporučila parcelaci č.kat.331/1 pro J. Zíku povolit.[467] Stavební parcela číslo I na jižním konci uliční řady měla mít severní stranu dlouhou 32,2 metrů a západní stranu 20,35 metrů a měla mít plochu 829 čtverečních metrů. Následovala by stavební parcela číslo II, orientovaná k západu, tedy do nynější Arbesovy ulice, o rozměrech 13,93 x 10,68 metrů a ploše 866 čtverečních metrů. Další stavební parcela číslo III rovněž otočená k západu, plocha 954 čtverečních metrů. Také parcela číslo IV otočená k západu, o délce 22,63 metrů a ploše 882 čtverečních metrů. Následovala stavební parcela V, rohová, západní strana 33,7 metrů, severní strana 18,15 metrů, 759 čtverečních metrů (nutno pro ni bylo zabrat část pozemku č.kat.336/1 a č.kat.334 a část vozové cesty č.kat.2775). Konečně rohová stavební parcela číslo VI přiléhající na severu k erární silnici měla mít délku 18,15 metrů a plochu 650 čtverečních metrů (bylo ale nutno pro ni zabrat kromě uvedených cizích pozemků i pozemek č.kat.332/1). Právě podél Plzeňské silnice (nynější Plzeňské ulice) mělo dojít k nejvýraznějším regulačním zásahům. Kromě uvedené výměny pozemků mělo dojít i ke zrušení starobylé polní cesty č.kat.2775, která se právě zde od Plzeňské silnice odpojovala a ve velice ostrém úhlu vedla dále, prakticky podél ní směrem přes Rakovský potok a do prostoru dnešní ulice U Stromovky (viz níže). V parcelačním návrhu uvedeno, že veřejnou cestu č.kat.2775 lze postupně od Plzeňské silnice zavážet tak, aby nebyly přívalem vody poškozeny sousední pozemky. Město zároveň konstatovalo, že stavební místa jsou odlehlá a že zatím se jedná o reálnou zástavbu jen jedné z parcel. Proto se tu dle vyjádření města neměla v dohledné době zřizovat kanalizace, vodovod ani elektřina a obec neplánovala budovat ani komunikaci podél nové ulice. V průběhu vyřizování zamýšlené parcelace uvedla Terezie Balejová, majitelka č.kat.332/1, že souhlasí s výměnou pozemků jen, když i jí bude umožněna parcelace (šlo o pruh pozemků východně o č.kat.333/1, zhruba v prostoru dnešní zástavby podél západní strany Roháčovy ulice, v úseku jižně od Plzeňské ulice). František Kraft, majitel č.kat.334 s nutnou výměnou pozemků souhlasil. Zastupitelstvo města proto celý záměr schválilo.[468] V září 1930 konstatovala městská rada, že od V. Berana byla převzata cesta vedoucí přes pozemek č.kat.344/2, zřízená jako náhrada za zrušenou cestu č.kat.2775/1.[469]
Představitelé města měli pravdu, že lokalita byla v dobovém kontextu spíše odlehlá a tudíž okamžitý tlak na její plnou stavební exploataci se nedostavil. Přesto tu brzy došlo k výstavbě několika rodinných domů. Vedle budovy veterinárního střediska stojí dům čp.383/III. Tento patrový objekt se stanovou střechou a do ulice obráceným zděným vikýřem v obytném podkroví 1. patra pochází z 30. let 20. století. 14. dubna 1932 na schůzi městské rady vydáno stavební povolení pro J. a A. Kouckých na rodinný dům na pozemku č.kat.333/6. Zároveň vydán souhlas s výstavbou vodovodní přípojky k domu.[470] 8. září 1932 vydáno obývací a užívací povolení J. a A. Koutským na rodinný dům č.kat.333/6.[471] Dům se dochoval v původním stavu do současnosti. Vedlejší mohutný dům čp.251/III je patrový s půdou v podkroví 2. patra. Střecha je stanová, do ulice hledí plochý zděný vikýř ve tvaru trojúhelníku. Tomáš Šimánko získal povolení na výstavbu obytné budovy a chlívce už 3. září 1918. Stavba ale patrně po poválečnou nouzi nezačala, protože Tomáš a Barbora Šimánkovi obdrželi stavební povolení na rodinný dům opět 24. listopadu 1927.[472] 29. listopadu 1927 stavební povolení na rodinný dům na parcele č.kat.333/5 majitelů Tomáše a Barbory Šimánkových odsouhlasila i městská rada.[473] Stavba dle projektu Václava Včaly prošla kolaudací 8. září 1928.[474] Městská rada o tom jednala 7. září 1928.[475] Dne 10. srpna 1932 ještě T. a B. Šimánkovým vydáno stavební povolení na přístavbu patra podle stavebního plánu Václava Lopaty z Milínova.[476] 11. srpna 1932 vydáno stavební povolení pro T. a B. Šimánkovi na nástavbu patra na čp.251/III i městskou radou.[477] Nástavba kolaudována 6. prosince 1932.[478] Městská rada projednala užívací a obývací povolení pro T. a B. Šimánkovi na nástavbu patra na čp.251/III 9. prosince 1932.[479] Dům si dodnes zachoval téměř intaktní vnější podobu. Sousední dům čp.250/III je patrová vilka s mansardovou střechou a do ulice obráceným vikýřem s balkonem v obytném podkroví v 1. patře. Oba posledně jmenované domky pocházejí z 20. let 20. století a jsou bezprostředně spojeny s výše uvedenou žádostí o parcelaci. V červnu 1927 městská rada vydala Janu a Alžbětě Zíkovým povolení na výstavbu rodinného domu na č.kat.331/1.[480] Ti tu pak skutečně postavili pro sebe domek čp.250/III. Dne 30. června 1927 rozhodla městská rada, že obecní spořitelně se poskytne záruka za úvěr 30 000 Kč povolený J. a A. Zíkovým na výstavbu rodinného domu na č.kat.333/1.[481] 16. prosince 1927 městská rada vydala obývací povolení: J. Zíkovi na rodinný dům na parcele č.kat.333/4.[482] Slohově i dobou vzniku se tyto domy neodlišují od nedalekého Rašínova (viz samostatná kapitola). V roce 1940 město projednalo výkup části pozemku č.kat.333/1 od Jana a Anny Zíkových, majitelů domu čp.250/III, na otevření nové ulice. Při parcelaci č.kat.333/1 schválené v roce 1927 (viz výše) totiž Zíkovi poskytli obci nad rámec bezplatné povinnosti i 415 čtverečních metrů plochy pozemku na trasování nové ulice. Hodnota tohoto pozemku vyčíslena na 1 732,50 K. 7. září 1939 městská rada doporučila ke schválení odkup a v únoru 1940 schváleno na schůzi obecního zastupitelstva.[483] Na parcele nejblíže náspu železniční trati vyrostl ještě na přelomu 60. a 70. let 20. století rodinný dům čp.658/III, ukázka typizované normalizační výstavby, podobné tzv. „šumperáku“. Patrová stavba s pultovou, dozadu se snižující střechou. Původní podoba ale korigována pozdějšími úpravami, které poněkud stírají socialistický design.
8.11.2. Zástavba v levobřežní části Arbesovy ulice
Parcelace levobřežní Arbesovy ulice začala rovněž za první republiky. Na křižovatce u jatek tu vyrostl v polovině 30. let vysoký objekt čp.386/III, dvoupatrová vila (včetně obytného podkroví), stojící na zvýšeném suterénu. Dům zakončen složitou střechou s různými vikýři. 27. května 1932 vydáno stavební povolení pro Josefa Beneše na rodinný dům na č.kat.984.[484] Počátkem června 1932 pak městská rada ohlásila, že k novostavbě J. Beneše na č.kat.984 se prodlouží vodovod.[485] Obývací a užívací povolení pro J. Beneše na rodinný dům na č.kat.984 vydáno 27. října 1932.[486] Na vedlejším pozemku stojí rodinný domek čp.671/III z počátku 70. let 20. století. Patrový objekt s plochou střechou prošel počátkem 21. století rekonstrukcí, která ho zbavila estetiky období normalizace. Dále k jihu je to prvorepubliková vilka čp.363/III, postavena v 1.polovině 30. let 20. století. Je to menší patrová stavba s obytným podkrovím v 1. patře a polovalbovou střechou. Užší štítovou stěnou je otočena do ulice.
Zajímavou historii má za sebou sousední domek čp.797/III z doby okolo roku 1980. Architektonicky jinak nevzhledná patrová stavba typická pro normalizační éru, s plochou střechou. Původní soukromý dům byl totiž konfiskován komunistickým státem, protože jeho majitel (pan Balvín) emigroval na Západ. 19. února 1985 rozhodl Městský národní výbor přidělit konfiskát pro zdravotnické účely. Do správy města byl dům předán 1. března 1985.[487] V říjnu 1985 se plénum MěstNV seznámilo s opravou objektu na Plzeňském předměstí, který měl sloužit jako dětské zdravotní středisko s tím, že v zimním období 1985/86 měla proběhnout úprava objektu s plánovanými náklady 250 000 Kčs.[488] V říjnu 1986 se uvádí, že v čp.797/III stále pokračují adaptační práce na zřízení dětské poradny.[489] V lednu 1987 zde bylo otevřeno dětské zdravotní středisko.[490] Podle kroniky města se tak ale stalo už koncem roku 1986.[491] Rovněž dobové prameny mluví o otevření 29. prosince 1986.[492] Po roce 1989 dům vrácen původním majitelům a lékařská ordinace se musela vystěhovat. K obytnému účelu už se ale dům nevrátil. V květnu 1993 tu začala firma Alfa Medica budovat svoji výrobnu léků. Stavební práce prováděla firma Ross. V rámci přestavby byla vila rozšířena o zadní přístavbu, včetně opulentního půlkruhovitého přístavku na jihozápadním nároží, a v zadním traktu i mírně zvýšena. Přestavba měla být hotova do podzimu 1993.[493] Dne 6. srpna 2008 zahájeno společné územní řízení a stavebního řízení na stavební úpravy stávajícího objektu čp.797/III a přístavbu skladového a technického zázemí dle žádosti firmy WAKE, s.r.o. Na 12. září 2008 naplánováno veřejné ústní jednání.[494] 15. září 2008 pak městský úřad vydal na tuto zamýšlenou akci územní rozhodnutí a stavební povolení. Podle předloženého projektu měla být přístavba stávajícího výrobního objektu firmy WAKE, s.r.o. provedena jako dvoupodlažní bez podsklepení, s pultovou střechou. Mělo jít o zděný objekt s železobetonovými stropy. Součástí plánované investice bylo i vybudování zpevněné parkovací plochy s příjezdovou komunikací. Nový objekt měl sloužit jako technické, skladové, administrativní a zaměstnanecké zázemí stávajícího podniku umístěného v původním objektu. Počítalo se zároveň s demolicí zahradního domku če.4, garáže s dílnou a venkovního obezděného schodiště. Novostavba měla zasáhnout na pozemky č.kat.337/6, č.kat.947/1, č.kat.947/4, č.kat.947/5 a č.kat.973/1 a na stavební parcely č.kat.3198, č.kat.3199 a č.kat.4721. Termín dokončení stanoven do 31. prosince 2008.[495] Akce pak skutečně provedena. Kvalitně řešená rekonstrukce změnila původní rodinný dům k nepoznání. Jedná se nyní o celý komplex administrativních budov. Na nároží ulice Arbesovy a U Kolejí mu ustoupila přízemní chatka če.4. Šlo o drobnou stavbu se sedlovou střechou. Byla to ukázka nouzového charakteru původní zástavby této lokality, teprve postupně vytlačované běžnými rodinnými domy.
8.11.3. Technický vývoj Arbesovy ulice a vývoj jejího pojmenování
V prosinci 1927 schválilo obecní zastupitelstvo vzetí výpůjčky 5 339 908 Kč z obecního lesního rezervního fondu na mimořádný rozpočet na rok 1927. Mezi investicemi zařazenými do mimořádného rozpočtu na rok 1927, které se teprve měly začít realizovat, se uvádí i výstavba cesty u domků na Plzeňské silnici za 30 000 Kč (z toho 10 000 Kč mělo být pokryto výše uvedenou půjčkou).[496] V červenci 1928 ale jedná zastupitelstvo o výsledku intervence, kterou zástupci města provedli u zemského správního výboru a kde bylo město postaveno před nutnost provést redukci investic. Městská rada 23. června 1928 provedla návrh redukce výdajů z rozpočtu na rok 1927. V jejím rámci prostředky na výstavbu cesty u domku na Plzeňské silnici k jatkám sníženy z 30 000 Kč na 15 000 Kč. Kromě toho i v rozpočtu na rok 1928 redukována částka 18 900 Kč na úpravu ulice k jatkám na 9 000 Kč.[497] V červenci 1930 (respektive už v červnu 1930, ale tato schůze byla kvůli politickým sporům zpochybněna a projednání se muselo opakovat) rozhodlo zastupitelstvo města o mimořádné půjčce z lesního rezervního fondu ve výši 650 000 Kč na úhradu investic naplánovaných v rozpočtu na rok 1930. Mělo jít o práce, které by pomohly vyřešit problém nezaměstnanosti v době nastupující hospodářské krize. Mezi nimi se uvádí i výstavba cesty u domků na Plzeňské silnici k jatkám nákladem 30 000 Kč.[498] Obecní komisi okrašlovací a komunikační v únoru 1933 tlumočeny připomínky občanů ohledně zřízení světla u cesty odbočující z Plzeňské silnice podél Rakovského potoka.[499] V květnu 1933 proto městskou radou usneseno, že mezi Plzeňskou silnicí a domem J. a A. Kouckých čp.383/III se zřídí na stožáru elektrická svítilna.[500] Městská rada v březnu 1933 rozhodla, že žádost obyvatel o úpravu ulice podél Rakovského potoka mezi Plzeňskou silnicí a drahou se vyřídí tak, že po slehnutí půdy se tu naveze tvrdší materiál.[501]
Už v roce 1954 se levobřežní Arbesova ulice dočkala provizorní úpravy povrchu.[502] Komunikace pak mezi roky 1957-60 vyasfaltována.[503] Pravobřežní ulice se vyasfaltování dočkala až roku 1984 (matoucí je ovšem zápis z jednání MNV z ledna 1957, kde se v bilanci období 1954-57 mluví o tom, že byla opravena ulice U Jatek[504], možná ale myšlena levobřežní komunikace).[505] Rovněž ve zprávě zdravotní komise pro zasedání pléna MěstNV z února 1967 se píše o tom, že v Arbesově ulici učiněny některé přípravné práce na bezprašné úpravě vozovky. Není jasné, o který úsek mělo jít, ale zdá se, že patrně nedošlo k zásadní rekonstrukci komunikace (oprava se možná omezila, tak jako bylo tehdy ještě v Rokycanech zvykem, na poházení ulice štěrkem a makadamem).[506] Na rok 1968 plánována úprava ulice. Z fondu rezerv a rozvoje MěstNV se na to mělo utratit 35 000 Kčs. Na akci se měl podílet komunální podnik Vnější úprava města ale také podnik Vodní stavby. Akce tedy patrně zahrnovala i úpravu koryta Rakováčku.[507] Za 1. pololetí 1968 ale z 35 000 Kčs z fondu MěstNV neprostavěno nic.[508] Z celkového rozpočtu 35 000 Kčs připravených na rok 1968 prostavěno za celý rok 1968 jen 4 611,10 Kčs.[509] Nátěr Arbesovy ulice nákladem 15 000 Kčs pak zařazen do plánu MěstNV na rok 1969.[510] V dubnu 1969 se ovšem uvádí, že akce stále není dokončena, podnik Silnice, n.p. prý nenastoupil do práce.[511] Další zpráva z roku 1969 mluví o tom, že v srpnu 1969 má začít firma INGOSTAV z Prahy provádět úpravu asfaltového koberce Arbesovy ulice.[512] Jak ale přiznávají materiály MěstNV z dubna 1970, úprava Arbesovy ulice nebyla v roce 1969 splněna a akce přesunuta na následující rok. Důvodem bylo, že dodavatelská firma nenastoupila.[513] Na rok 1970 se členové občanského výboru č. 8 zavázali k výpomoci při úpravě Arbesovy ulice. Měli zde odpracovat 200 brigádnických hodin.[514] V dobovém pramenu se zmíněná investice označuje za skluzovou a její dokončení plánováno do srpna 1970. Na jiném místě zápisu z téže schůze MěstNV ze září 1970 se již ovšem uvádí, že Technické služby už provedly úpravu Arbesovy ulice.[515] V dubnu 1971 se zase uvádí, že v roce 1970 provedena v ulici U Jatek (tedy pravobřežní část Arbesovy) výstavba kanalizace (nákladem 58 393 Kčs) a veřejného osvětlení (8 607 Kčs).[516] V dubnu 1972 se ovšem píše, že veřejné osvětlení U Jatek provedeno až roku 1971.[517] V únoru 1971 uvádí MěstNV záměr zajistit v roce 1971 nad rámec plánu provedení úprav Arbesovy ulice. Práce měl zajistit podnik Silnice.[518] V roce 1970 byla dokončena v Arbesově ulici kanalizace.[519] Roku 1972 zde v akci Z pořízeno veřejné osvětlení (myšlen pravobřežní sektor).[520] V roce 1984 provedena v Arbesově ulici úprava komunikace.[521] V bilanci volebního období 1981-86 uváděno, že na úpravu Arbesovy ulice šlo celkem 54 000 Kčs.[522] 8. března 2007 zahájil městský úřad sloučené územní a stavební řízení na stavbu „Rokycany, ul. Plzeňská, Arbesova, Sládkova, Litohlavská - rekonstrukce NTL a STL plynovodů a přípojek“, na základě žádosti, kterou 21. února 2007 podala firma Západočeská plynárenská a.s, a na 11. dubna 2007 svolal na toto téma schůzku.[523] 18. dubna 2007 vydal úřad územní i stavební povolení. Stavební práce měly být hotovy do 30. září 2007.[524]
Samotný Rakovský potok se v tváři Arbesovy ulice příliš neprojevuje. Jako relativně malá vodoteč není s to hrát vlastní urbanistickou roli. Mezi roky 1957-60 bylo koryto potoka v úseku u železniční podjezdu a u jatek vydlážděno betonovými skružemi.[525] Na západním břehu jej lemovala řada topolů, odstraněných koncem 20. století. Počátkem dubna 2006 podél levobřežního úseku Arbesovy ulice vysazena krátká řada 8 listnatých stromů jako náhrada za zmizelou alej topolů. V témž měsíci také vysazeno 6 listnatých stromků i na pravém břehu potoka.[526] Dál k severu pokračuje Rakováček víceméně umělým korytem. Roku 1977 zde Okresní meliorační správy provedla regulaci v úseku od Okresní správy silnic (čp.773/III v Roháčově ulici) k soutoku s Klabavkou.[527]
Arbesova ulice vede po obou březích Rakovského potoka. Právě proto byla původně vnímána jako dvě samostatné městské komunikace. Tu na pravém břehu potoka pojmenovala městská rada 7. září 1953 ulice U Jatek, ulice na protějším břehu nesla od stejného dne jméno Arbesova ulice.[528] Je ovšem otázkou, nakolik se název ulice U Jatek ujal. Dne 12. září 1972 každopádně odsouhlasilo plénum MěstNV návrh komise a odboru výstavby MěstNV, který od počátku roku 1972 podroben posuzování občanským výborům a který 4. dubna 1972 projednala rada MěstNV, na výraznou úpravu pojmenování rokycanských ulic. Kromě pojmenování nově vzniklých komunikací mělo dojít i k výraznému zjednodušení názvosloví slučováním několika ulic do jedné. A tak stávající ulice U Jatek zrušena a přičleněna k Arbesově. Plénum s touto změnou souhlasilo, ovšem prodloužilo termín k jejímu faktickému provedení až do 30. dubna 1973.[529]
8.12. Bývalá městská jatka čp.90/III
8.12.1. Výstavba jatek a jejich vývoj do roku 1989
Dávno předtím, než Arbesovu ulici zaplnily první rodinné domy, už ale v této lokalitě, tehdy daleko za městem, vyrostla významná stavba celoměstského významu. Šlo o komplex městských jatek čp.90/III (dnes velkosklad firmy B.A.F.). Nestojí přímo v dnešní Arbesově ulici, ale na severní straně Plzeňské ulice, naproti vyústění pravobřežního úseku Arbesovy ulice, u břehu Rakovského potoka. O jejich výstavbě rozhodlo městské zastupitelstvo 9. března 1898.[530] Šlo o koncepční rozhodnutí motivované urbanistickými a hygienickými ohledy. Rokycany měly získat moderní prostory pro porážku dobytka a zpracování masa, situované v dostatečné vzdálenosti od obytných čtvrtí a zároveň poblíž zdrojů vody i dopravního spojení. Původně měla jatka vyrůst u jižního břehu Klabavky, v místech, kde později vyrostla čistička odpadních vod. V roce 1897 za tím účelem obec koupila za 2400 K pozemek č.kat.288.[531] Pro jatky ale nakonec vybrán tento pozemek č.kat.300 u Rakovského potoka, při Plzeňské silnici.[532] 18. května 1898 se konalo komisionelní jednání, na jehož základě státní úřady městu zamýšlenou stavbu povolily. Mělo jít o velkoryse koncipovaný komplex budov. Ve středu areálu projektována hlavní budova porážky dobytka se čtyřmi vytahovadly s pojezdnými běhouny a věšáky. Dále zde měla vyrůst „střevárna“ pro čistění střev a paření drštěk. Projekt zahrnoval i porážku pro prasata s pohyblivým jeřábem a dvěma závěsnými sloupy. V sousední místnosti navrženy dva kotle na ohřev vody, plněné ručním čerpadlem. V další budově po levé straně (západně) od hlavní budovy projektovány chlévy pro malý i velký dobytek. Na pravé straně mělo vyrůst obytné stavení pro „jateckého“, kancelář zvěrolékaře, kontumační chlév, kůlna a lednice s dvěma chladírnami. Podnik situován do těsné blízkosti Rakovského potoka, což umožňovalo hygienický, maximálně rychlý odtok odpadu. Tuhý odpad ukládán do žumpy v zadní sekci areálu. Vodu čerpaly jatky ze studny zřízené na dvoře, odtud tlačena do nádrží v podkroví hlavní jateční budovy a odtud rozváděna gravitačně po podniku. Areál dle projektu obehnán 2,5 metru vysokou zdí. Stavba měla být realizována ještě během roku 1898.[533] Jatka pak v roce 1899 dobudoval stavitel B. Ryšavý nákladem 44 447 zlatých.[534] Strojní zařízení dodal Josef Kudláček z Chocně za 2383 zlatých. Ryšavý dal městským jatkám podobu jakéhosi novogotického dvorce, s opakovaným motivem režného cihlového zdiva. Po otevření městských jatek byla zrušena dosavadní nevyhovující porážka („šlachta“) v masných krámech na Urbanově náměstí v samém středu města.
Roku 1912 zřízena v jatkách nová chladírna se svrchním uložením ledu nákladem 34 000 K. Ještě okolo roku 1940 se tu ročně poráželo 3075 kusů velkého dobytka a 3010 kusů malého dobytka. V únoru 1929 se na schůzi městské rady ohlašuje, že v září 1929 se prošetří opravy, které okresní politická správa nařídila v jatkách a příslušná částka se zařadí do rozpočtu obce na rok 1930.[535] Dle rozhodnutí městské rady z listopadu 1931 se měly stáje pro hovězí dobytek v jatkách upravit nákladem do 4000 Kč.[536] Městská rada v září určila, že oprava stropu a hradby v jatkách se provede za cca 1200 Kč, náklady na zřízení rampy cca 1500 Kč se zařadí do rozpočtu na rok 1933.[537] Dle rozhodnutí městské rady z prosince 1932 schváleno zařadit 3000 Kč na zavedení elektrické světla do jatek.[538] V červenci 1933 k výplatě poukázán účet pro firmu J. Žour ve výši 6775,20 Kč za opravy v obecních jatkách.[539] V roce 1941 jedná město o uzavření půjčky 30 000 K na úpravy v městských jatkách z penzijního fondu obecních úředníků. Investice byla součástí rozpočtu obce pro rok 1941. V prosinci 1941 se uvádí, že přístavba jatek se už provádí. 16. října 1941 městská rada doporučila ke schválení tuto půjčku a v prosinci 1941 schválena skutečně na schůzi obecního zastupitelstva.[540] V roce 1942 pak obec jedná o uzavření vnitřní půjčky 42 000 K na nákup chladicího zařízení v městských jatkách z obecního fondu pro mimořádná vydání městských železáren. V říjnu 1942 se uvádí, že chladicí zařízení v jatkách letos koupeno a instalováno. Bude prý stát cca 42 000 K. 10. září 1942 městská rada doporučila půjčku ke schválení a v říjnu 1942 ji schválilo i městské zastupitelstvo.[541] Šlo o jednu z mála investičních obecních akcí, které v té době v Rokycanech prováděny.
Po 2. světové válce konstatoval Zemský národní výbor, že rokycanská jatka nevyhovují potřebám a přikázal městu, aby s tím něco udělalo.[542] V roce 1946 počítá městský rozpočet s 350 000 Kčs na přestavbu jatek.[543] Mělo dojít k jejich rozšíření a modernizaci, plánovala se výstavba nových stájí a ohřívárny. Město to považovalo za jednu ze svých investičních priorit.[544] V prosinci 1946 zadáno staviteli Michálkovi pořízení projektu na zbudování nových stájí za honorář 500 Kčs.[545] V roce 1946 se ale s pracemi nezačalo, do rozpočtu na rok 1947 pak opětovně navrhována částka, nyní již 380 000 Kčs na tuto investici s tím, že město se bude snažit o získání státní subvence.[546] Nakonec v rozpočtu na rok 1947 zvýšena částka pro přístavbu jatek na 550 000 Kčs.[547] Obec si na to vzala půjčku u Občanské záložny.[548] V létě roku 1947 ale stát seškrtal městu povolené investice, město aspoň požaduje 120 000 Kčs.[549] Vzhledem k poválečné finanční tísni si ale obec dobře uvědomovala, že ani po této přístavbě nebude areál jatek plně vyhovující.[550] Dne 1. března 1950 přešly jatky do bezplatného nájmu Hospodářskému družstvu skladištnímu a výrobnímu v Rokycanech[551] a o rok později, 2. července 1951, se tu správy ujal národní podnik Západočeský masný průmysl. V souvislosti s dobovým trendem centralizace výroby a rušení malých provozoven byla v rokycanských jatkách ukončena porážka a objekt nadále sloužil jako kafilérie, sanitární porážka nemocného dobytka. Provozovna měla pouhé dva zaměstnance, vedoucím byl Jaroslav Kraft.[552] Jatky zůstaly do roku 1952 v obecním vlastnictví.[553] Na rok 1969 plánovalo město zřídit před jatkami malý parkově řešený trávník.[554] Akce si měla vyžádat skromné náklady 500 Kčs.[555] V listopadu 1969 ale MěstNV konstatoval, že zřízení parku u jatek nesplněno.[556] V dubnu 1970 ovšem uváděno, že Technické služby v roce 1969 učinily první kroky k vybudování parčíku u jatek.[557] V únoru 1971 uvádí MěstNV záměr zajistit v roce 1971 nad rámec plánu zřízení parčíku u jatek.[558]
8.12.2. Vývoj jatek po roce 1989 (přestavba na velkosklad)
Když skončil komunistický režim, procházely právě bývalé jatky celkovou přestavbou v režii podniku masného průmyslu. Ta ovšem nebyla dokončena a po několik let objekty chátraly. V únoru 1992 oznámil starosta města Beneda, že jatky jsou pro obec problémem, jen za předešlý rok prý v rozpočtu opravy chybělo 5 milionů korun.[559] V červnu 1992 schválilo městské zastupitelstvo účast obce ve společnosti Jatka, s.r.o., která měla dokončit přestavbu objektu a zřídit v něm výrobnu trvanlivých masných produktů.[560] Šlo především o to zapojit do opravy a provozu objektu soukromé investory, protože město na to finančně nemělo. Na počátku roku 1993 se objevil kapitálově silný obchodní partner, sdružení několika italských podnikatelů s projektem společného podniku s možným úvěrem od Kreditní banky. Zahraniční podnikatelé nakonec ale od záměru ustoupili a objekt nadále chátral. Městská rada pak doporučila jednat o pronájmu jatek.[561] V roce 1994 následoval další neúspěšný pokus o využití jatek. Město tehdy zamýšlelo vytvoření společnosti Rotkom, s.r.o., do níž by dále kapitálově vstoupily firmy Yamas Dýšiná, Rotas Rotava a Strojírna Rokycany. Opět mělo jít o vznik podniku na výrobnu masných produktů.[562] V roce 1994 město vytvořilo jako poslední pokus Rokycanskou investiční společnost (ROIS), která měla opět v plánu přebudovat objekt jatek na výrobnu masných produktů a stylovou hospodu. Město poskytlo vlastní objekty a související pozemky. V sousedství, v Arbesově ulici měla ROIS postavit u dálničního přivaděče benzinovou stanici, která by generovala trvalé zisky a zajišťovala tak rentabilitu podniku. Tentokrát se zdálo, že konečně bude prolomen začarovaný kruh nerealizovaných podnikatelských záměrů. 1. října 1994 už dokonce v jatkách začaly stavební práce na přestavbě.[563] I tento plán ale nakonec skončil neúspěchem.
Mezitím se objekt jatek dostal zpět do rukou obce,[564] která je ovšem rozhodnutím městského zastupitelstva v dubnu 1999 prodala. Šlo o rozhodnutí ze zasedání zastupitelstva 6. dubna 1999.[565] Roku 2001 zde otevřen velkosklad nápojů, cigaret a novin B.A.F.[566] Rekonstrukce jatek byla v té době dokončena, bohužel v zásadě podle intencí původního předlistopadového projektu. Jeho výsledkem byla bohužel značná změna vnější architektonické podoby. Došlo ke smazání původní novogotické fasády. Plastická, seversky tvrdá a přitom tvarově bohatá novogotická fasáda zploštěna, osekána a omítnuta pastelovými barvami (foto z r. 2003). V rámci adaptace proběhly i mnohačetné úpravy vnějších i vnitřních dispozic, zvýšení či naopak snížení některých zdí a položení nových segmentů střechy. Z původního objektu tak zůstala jen základní půdorysná dispozice. Kladnou stránkou investice je ovšem životaschopná obnova staršího průmyslového areálu, což, jak ukazuje příklad rokycanské Marily nebo plynárny, není tak samozřejmé. V kapitálově slabém menším městě mohou takové areály bez zájmu investorů často postupně chátrat i desítky let.
8.13. Křižovatka Plzeňská-Arbesova a zástavba podél dálničního přivaděče
Křížení Plzeňské a Arbesovy ulice se postupně vyvinulo v jeden z nejvýznamnějších dopravních uzlů v Rokycanech. Arbesova ulice se nejprve v 70. letech 20. století otevřela k jihu (do Šťáhlavské ulice) a v 90. letech i k severu, kde vyrostl dálniční přivaděč. Podél přivaděče se zároveň rozvinula nová zástavba, převážně komerčního a průmyslového charakteru.
8.13.1. Vznik křižovatky Plzeňská-Arbesova
Arbesova ulice v současnosti končí na jihu u železničního podjezdu trati Praha-Plzeň. Podjezdem odtud pokračuje dál k jihu jako Šťáhlavská ulice. Už když byla v roce 1862 otevřena železniční trať, vyrostl zde, na přemostění Rakovského potoka, jednoduchý kamenný mostek. Šlo o úzký průjezd. Sloužil hlavně pro povozy majitelů polí, rozkládajících se v oblasti dnešních čtvrtí Rašínov a Za Rakováčkem. Zároveň pod ním protékal Rakovský potok. Po roce 1945 ale začala v Arbesově ulici růst intenzita dopravy, zejména kvůli nárůstu obyvatelstva čtvrtí Rašínov a Za Rakováčkem. V roce 1975 provedl podnik Stavby silnic a železnic, n.p. demolici původního podjezdu a zahájil výstavbu zcela nové betonové konstrukce.[567] Nový most by otevřen roku 1978 (foto z r.2003, foto z r.2003).[568] Železniční most byl součástí výstavby nového dopravního tahu údolím Rakovského potoka dokončeného v roce 1978. Šťáhlavská ulice byla přeložena na levý břeh potoka a vytvořila tak kapacitní silniční spojení mezi Plzeňskou ulicí a výpadovkami na Šťáhlavy, Mirošov a Hrádek. Detailní popis nové silnice se nachází v kapitole o čtvrti Za Rakováčkem, o mostu podrobně pojednáno v kapitole „železniční architektura“. Do Plzeňské ulice byla tato nová komunikace vyvedena levobřežním úsekem Arbesovy ulice, který byl podstatně rozšířen. Urbanistická a dopravní role Arbesovy ulice se tak mimořádně proměnila a z této oblasti se stala významná městská křižovatka (někdy též nazývaná křižovatkou u Jatek). Vznikl zde důležitý kompoziční uzel, byť architektonicky zatím nevýrazný.
Tím ale změny nekončily. Na konci 80. let 20. století se k Rokycanům začala blížit výstavba dálnice D5. Ta byla zprovozněna roku 1993 (viz kapitola „dálnice D5“), ale již o několik let předtím vyrostla na Plzeňském předměstí její významná návazná součást, dálniční přivaděč. Ten zcela změnil dopravní situaci v Rokycanech. Do té doby měla křižovatka u jatek tvar písmene T, přičemž dominantním směrem byla ulice Plzeňská (silnice I. třídy I/5 s hlavním silničním tahem Praha-Plzeň). Z Plzeňské ulice zde k jihu odbočoval další dopravní tah, a to silnice II. třídy (Arbesova a Šťáhlavská ulice), která zabezpečovala spojení na Šťáhlavy a též na Hrádek a Mirošov. Křižovatka u jatek patřila mezi významné, ale nebyla zatím tou nejfrekventovanější v Rokycanech. V roce 1986 už národní výbor sumarizuje nutný zábor zemědělské půdy kvůli budoucímu dálničnímu přivaděči.[569] Jeho výstavba začala roku 1988 a dokončena byla ve 4. čtvrtletí roku 1990 (foto z r.2003).[570] Nová silnice byla zaústěna právě do křižovatky u jatek, která se tak změnila na klasický silniční kříž.[571] Dosavadní krátká Arbesova ulice byla přivaděčem protažena výrazně k severu. Přivaděč o délce 1,8 km[572] vede z křižovatky u jatek mostem přes řeku Klabavku, poté táhlým stoupáním na stráň nad údolím, kde se nachází mimoúrovňová křižovatka s dálnicí D5. Ta ale v době zprovoznění přivaděče ještě nestála. To ovšem neznamená, že by nová silnice byla nevyužita. Přivaděč totiž zároveň převzal funkci dosavadní silnice III. třídy III/2326 Rokycany-Litohlavy. Do té doby se na Litohlavy jezdilo Klostermannovou a Litohlavskou ulicí (okolo nového hřbitova). Tento tah ale byl zrušen právě kvůli chystané výstavbě dálnice D5. Roku 1993 pak přivaděč začal plnit i svou primární funkci, napojení Rokycan na dálnici. Od té doby tudy projíždí prakticky všechny automobily, které míří z Rokycan na dálnici a naopak (včetně intenzivní kamionové dopravy z průmyslových podniků rokycanské aglomerace). Na křižovatce u jatek se proto od 16. října 1995 změnila přednost v jízdě.[573] Dominantním tahem se nyní stala severojižní Arbesova ulice, zatímco historický dopravní tah Plzeňskou ulicí (původně silnice 1. třídy I/5) se změnil na vedlejší ulici 2. třídy II/605.[574]
8.13.2. Přestavba křižovatky na kruhový objezd
V 90. letech 20. století mimořádným způsobem vzrostla intenzita automobilové dopravy v České republice. Křižovatka Arbesovy a Plzeňské ulice se okolo roku 2000 stala kritickým místem dopravy ve městě. Situace se zhoršila zejména po roce 2000, kdy byla v Plzeňské ulici před bývalou továrnou Marila otevřena velkoprodejna firmy Pennymarket čp.989/III. Tradiční objem tranzitní dopravy tak doplnila i silná místní doprava – rodiny z celé aglomerace vyrážející autem za nákupy. Při absenci světelné signalizace to znamenalo, že z křižovatky u jatek se stalo úzké hrdlo městské silniční sítě, s pravidelným výskytem dlouhých kolon čekajících vozů, se všemi důsledky pro stav ovzduší, prašnost a bezpečnost chodců. Křižovatka nevyhovovala parametrům českých norem a policií ČR byla vedena jako nehodové místo.[575] (foto z r.2003, foto cca r.2000) Na počátku 21. století podle dopravního výzkumu publikovaného Ředitelstvím silnic a dálnic projelo po dálničním přivaděči denně 6235 vozidel, Arbesovou ulicí v úseku jižně od křižovatky projelo 5340 automobilů, Plzeňskou ulicí v úseku od Ejpovic projelo 3756 a touž ulicí v úseku od centra města dokonce 8175 vozů (viz mapa). Město se roku 2002 rozhodlo pro nákladnou výstavbu kruhového objezdu.[576] Získalo pro tuto investici i financování z Plzeňského kraje, a to včetně nové úpravy vozovky Plzeňské ulice v úseku od křižovatky se Sládkovou ulicí až ke křižovatce s Baarovou ulicí.[577] V září 2003 odsouhlasilo zastupitelstvo bezúplatné předání projektové dokumentace na stavbu nové okružní křižovatky Plzeňskému kraji, zastoupenému Správou a údržbou silnic Rokycany.[578] Zpracování projektu si vyžádalo náklady 146 475 Kč.[579]
Projekt kruhové křižovatky vypracoval ing. Petr Zítek. Objezd má vnější průměr 34 metrů.[580] Střed objezdu o průměru 20 metrů[581] má podobu vyvýšeného ostrůvku. Z jeho středu se tyčí ocelový pylon s nápisem Rokycany (foto z r.2004). Po okraji středového ostrůvku je 2 metry[582] široký prstenec dlážděný žulovými kostkami, který má nákladním vozům usnadnit vytáčení na objezdu, protože rozšiřuje běžnou vozovku, která má šířku 5 metrů.[583] U ústí všech čtyř komunikací do objezdu zřízen značený přechod pro chodce, uprostřed vozovky zde tzv. slza, protáhlý ostrůvek rozdělující směry dopravy.[584] Stávající vějířová dlažba z žulových kostek z doby okolo 1950 nahrazena živičným povrchem, po obou stranách Plzeňské ulice zároveň vybudovány zálivy pro autobusové zastávky. Součástí projektu bylo i položení nových chodníků a samostatných dopravních pásů pro cyklisty.[585] Původně se počítalo s vykácením lipového stromořadí (celkem 13 stromů) v Plzeňské ulici, ale po odporu veřejnosti, kdy počátkem června 2004 byla městu doručena petice podepsaná cca 50 občany, projekt přepracován. Cyklostezka a chodník zúženy na minimální povolenou šířku.[586] Pokácena nakonec jen jedna lípa, před bývalou továrnou Hamiro, kde zřízena autobusová zastávka.[587] Rovněž umístění této autobusové zastávky bylo revidováno po konzultaci s občany[588] (posunuta blíže k městu). Celá stavba měla splňovat bezbariérové parametry a v dlažbě jsou umístěny signální pásy pro nevidomé.
Výstavba kruhového objezdu byla zahájena 29. června 2004.[589] Stržen původní most přes Rakovský potok v Plzeňské ulici z roku 1950 (foto z r.2003) a cca 10 metrů jižně od něj instalován provizorní příhradový most, zprovozněný 15. července 2004 (foto z r.2004).[590] Z mostu z roku 1950 ponechány jen krajní pilíře, ty obroušeny až na kvalitní beton, vyztuženy[591] a na ně položena nová mostovka (foto z r.2004). Stavbu objezdu prováděla firma Stavby silnic a železnic, závod Plzeň.[592] Na boční straně mostu umístěna kovová cedule se jménem další dodavatelské firmy Bögl & Krýsl, k.s. Kvůli této stavební akci se musely provést i četné přeložky inženýrských sítí (telefonní kabely, elektrické vedení, plynové potrubí) a došlo i k rekonstrukci stávajících rozvodů vody a kanalizace.[593] Na příkaz hygienické stanice se na stavbě nesmělo pracovat o víkendech.[594] Dne 16. srpna 2004 vstoupily práce do 2. etapy, když veškerá doprava přesunuta na provizorní most, na který se ovšem vešel jen jeden automobil na šířku, provoz proto byl řízen semafory. Ulice U Kolejí zároveň byla zablokována betonovými tarasy, aby ji řidiči nepoužívali jako objízdnou trasu.[595] Přes rozestavěnou křižovatku se v této fázi nemohli dostat chodci. Původně se sice uvažovalo o zřízení provizorní lávky přes Rakováček, ale projekt by se tím prodražil. Lidé proto museli staveniště obcházet Arbesovou ulicí k viaduktu.[596] 22. září 2004 začala 3. etapa výstavby. Doprava vedena přes Rakovský potok po provizorním i novém mostě a poté po polovině obvodu objezdu.[597] V 4. etapě od 1. listopadu 2004 již sloužil objezd v celém obvodu, ale ještě bez konečné úpravy vozovky.[598] V listopadu 2004 pak proběhly dokončovací práce, ve dnech 20.-21. listopadu 2004 celá křižovatka kvůli pokládání finální vrstvy asfaltu uzavřena a doprava z i do města probíhala Litohlavskou silnicí k novému hřbitovu a odtud úzkou cestou na dálniční přivaděč. Původní termín dokončení 15. října 2004 nebyl dodržen. Podnik Stavby silnic a železnic totiž v průběhu akce zjistil, že je nutné oproti původnímu projektu provést ještě rekonstrukci plynového potrubí, přeložku kabelu vysokého napětí a některé další práce.[599] Výstavba kruhového objezdu pak prodloužena do 30. listopadu 2004.[600] Už 1. listopadu 2004 ale na objezd vpuštěna v plném rozsahu doprava, byť šlo zatím jen o zkušební provoz a dosud nebyla položena finální vrstva asfaltu.[601] Okamžitě se ale objevily kritické připomínky. Řidičům kamionů vadil zejména úzký manévrovací prostor pro vytáčení.[602] Městský úřad i projektant se ale bránili tím, že objezd zcela vyhovuje normám a prošel složitým schvalovacím řízením. Vozovka prý nemohla být širší, protože do prostoru křižovatky se ještě musí vejít chodníky a cyklostezka.[603] Kvůli testování parametrů okruhu ale městský úřad pronajal kamion, s kterým křižovatkou opakovaně projížděl a na základě zjištění provedl některé drobné úpravy. Částečně se zmenšily slzovité ostrůvky u příjezdových komunikací, naopak se na úkor středového ostrůvku rozšířil na 3 metry[604] pojezdový pás dlážděný kostkami pro kamiony.[605] O víkendu ve dnech 20.-21. listopadu 2004 položena konečná vrstva vozovky. Provoz křižovatkou byl v té době zcela uzavřen.[606] Směrem na dálnici vedena doprava Klostermannovou a Litohlavskou ulicí k novému hřbitovu a pak na dálniční přivaděč, směrem na Plzeň Baarovou ulicí.[607] V neděli 21. listopadu večer pak na objezd vpuštěna definitivně automobilová doprava.
V následujících dnech ještě probíhaly dokončovací práce na chodnících. 25. listopadu 2004 pak začala demontáž provizorního mostu.[608] V prosinci 2004 byl pak kruhový objezd kolaudován. Na jaro 2005 naplánovány poslední sadové úpravy.[609] Nové autobusové zastávky v Plzeňské ulici měly být zprovozněny v lednu 2005.[610] V únoru 2005 městská rada rozhodla, že na nových zastávkách bude využívat (pro velký zájem obyvatel) i městská hromadná doprava a zřídí se tak nově zastávka „Rokycany, Plzeňská“. Nové dopravní řešení mělo vstoupit v platnost s novým jízdním řádem od 6. března 2005 a také se tak stalo.[611] Náklady na okružní křižovatku odhadnuty na jaře 2004 na 10 000 000 Kč, z čehož jednu třetinu zaplatilo město, zbytek kraj. Dle smlouvy o dílo s firmou Stavby silnic a železnic měly náklady dosáhnout 6 537 676 Kč. Vzhledem k dodatečným pracím požádala stavební firma o navýšení nákladů o 325 707 Kč, s čímž město souhlasilo.[612] V prosinci 2004 proto schválilo zastupitelstvo úpravu obecního rozpočtu, kdy na tuto akci přesunulo 326 000 Kč ušetřených v jiných položkách.[613] V roce 2004 investováno do výstavby objezdu celkem 6 496 680 Kč (původně plánováno 6 526 000 Kč). Kromě toho zaplatilo město v roce 2004 částku 144 630 Kč za zbudování nové autobusové zastávky (plánovány byly původně náklady 145 000 Kč).[614] Při stavbě křižovatky trvale zabrány pozemky č.kat.1454/11 a č.kat.1454/12 v majetku soukromé osoby (Aleš a Zdeňka Šemberovi) v severovýchodním rohu kruhového objezdu. V následujících letech jim město po delším jednání jako náhradu navrhlo poskytnout část obecního pozemku při Tymákovské ulici, v prostoru pod Čilinou, kde by tak byla zvětšena výměra stávající parcely v majetku Šemberových. O záležitosti jednala rada města 17. května 2004, zastupitelstvo 1. června 2004, kdy odsouhlasen záměr výměny. Pak došlo k zhotovení geometrického plánu a přesného zaměření dotčených parcelních částí. Definitivně o výměně rozhodovala městská rada 28. srpna 2006.[615] Ta návrh schválila. 3. října 2006 věc projednalo i zastupitelstvo města.[616] V srpnu 2006 prošel kruhový objezd rekonstrukcí vozovky, která si vyžádala jeho krátkodobou uzávěru. Po dobu oprav zavedeny pro osobní automobily objízdné trasy, pro nákladní vozy povolen průjezd staveništěm, ale s delšími čekacími lhůtami.[617] Díky bezproblémovému průběhu prací trvala uzávěra jen do soboty 19., místo do neděle 20. srpna 2006. 19. srpna 2006 tak již oprava hotova. Aby nový asfaltový povrch rychle vychladl, polévali ho hasiči vodou. Opravu prováděla firma SSŽ PLZEŇ, práce řídila Správa údržby silnic Rokycany. V rámci rekonstrukce došlo i k rozšíření komunikace na okruhu zúžením středového prstence, z nějž vyjmuty obrubníky a nahrazeny na vnitřním okraji vozovky dlažebními kostkami zapuštěnými přímo do úrovně povrchu.[618]
8.13.3. Nová zástavba podél dálničního přivaděče
Otevření dálničního přivaděče nezměnilo jen křižovatku Plzeňská-Arbesova. Prakticky po celé své délce vyvolal přivaděč novou investiční aktivitu. Roku 1996 tu rokycanská investiční společnost ROIS postavila autoservis čp.979/III, umístěný na protáhlé parcele mezi přivaděčem a Rakovským potokem (břeh potoka musel být zpevněn výstavbou betonového tarasu).[619] Výstavbu servisu provedla firma HURT z Plzně. Práce zahájeny roku 1996, dokončení se původně plánovalo na říjen 1996.[620] 17. října 1996 proběhla instalace elektrického ovládání vrat, objekt byl tehdy již prakticky hotov.[621] Počátkem prosince 1996 již objekt dobudován.[622] Nedlouho předtím tu zprovozněna benzinová stanice (původním investorem také firma ROIS[623], nyní společnost ESSO) čp.975/III. O její výstavbě se mluví už roku 1994.[624] Ještě na zasedání městské rady 14. února 1994 vysloven nesouhlas s umístěním benzínové pumpy na Šťáhlavské silnici, ani na pozemcích města č.kat.1454/1 u dálničního přivaděče u městských jatek (tedy na pozemku, kde pak postaven autoservis čp.979/III).[625] Severně od autoservisu ale čerpací stanice získala povolení. S jejím budováním se mělo začít v říjnu 1994 v režii Rokycanské investiční společnosti. Práce měly provádět Pozemní stavby Plzeň s odhadovaným nákladem 11 500 000 Kč.[626] Tehdy šlo o součást projektu, který měl vytvořit jeden ekonomický celek z areálu bývalých městských jatek (viz výše), přičemž benzinová pumpa by poskytla spolehlivý zdroj příjmů.[627] Benzinová pumpa otevřena počátkem července 1995.[628] Už v listopadu 1997 ale městské zastupitelstvo vzalo na vědomí záměr společnosti ROIS pronajmout tuto pumpu na 10 let.[629] V polovině prosince 1997 už skutečně zařízení změnilo majitele a přešlo pod řetězec ESSO.[630] K žádným zásadním stavebním úpravám ale nedošlo. 2. listopadu 1999 jednalo zastupitelstvo města i o chystaném odprodeji objektu autoservisu společnosti ROIS za 7 300 000 Kč, přičemž prodejní cena mohla být i nižší, minimálně 5 000 000 Kč. Podmínkou transakce mělo být, že v ROIS dojde k úměrnému navýšení vlastnického podílu města.[631] Později čerpací stanici převzal řetězec MOL.
V roce 2005 navrhli manželé Ivo a Irena Blahoutovi a Josef a Jana Kebrlovi změnu územního plánu. Na úzké parcele č.kat.1484/13 severně od benzinové pumpy chtěli u dálničního přivaděče zřídit komerční smíšené území. Už v roce 2002 přitom na stejném místě plánovali výstavbu sportovní haly. Ani v roce 2002 ani v roce 2005 nebyla jejich žádost přijata, zejména proto, že pozemek je zčásti vytýčen jako plošná rezerva pro případné rozšíření čističky odpadních vod.[632] O navržené změně územního plánu č. 01/2005 jednala 15. května 2006 městská rada a 30. května téhož roku i městské zastupitelstvo. Přeměnu pozemku o ploše 1917 čtverečních metrů na komerční smíšené území odmítl odbor životního prostředí městského úřadu stejně jako odbor rozvoje města a ministerstvo životního prostředí, protože šlo o součást biokoridoru Rakovského potoka. Návrh této změny územního plánu proto vyškrtnut.[633]
Už předtím v roce 1983 tu, západně od tehdy ještě neexistujícího přivaděče zahájena výstavba administrativní budovy Zemědělského stavebního sdružení čp.866/III.[634] Otevřena v září 1985. Její součástí byla i podniková jídelna pro 60 osob a velká zasedací místnost pro 80 osob.[635] Už okolo roku 1980 v tomto areálu taky zbudován objekt Agroslužeb čp.820/III, který ještě počátkem 21. století doplněn o samostatný objekt čp.1002/III (číslo popisné přiděleno 22. července 2002). Do výstavby přivaděče byly tyto areály přístupné po cestě, která vycházela zhruba v místech nynějšího přivaděče z Plzeňské ulice. Dne 22. února 2007 městský úřad oznámil zahájení zjišťovacího řízení k záměru výstavby skladu a lakovny v areálu firmy Agroslužby Rokycany a. s.[636] 17. září 2008 pak podnik AGROSLUŽBY Rokycany, a.s. podal žádost o vydání územního rozhodnutí na plánovanou lakovnu a sklad. 27. srpna 2008 městský úřad zahájil územní řízení a na 30. srpna 2008 svolal ústní řízení.[637] 30. září 2008 pak městský úřad územní rozhodnutí na tuto akci vydal. Podle projektu mělo jít o novou dvoulodní výrobní halu s lakovnou a skladem. Hala včetně lakovacího boxu projektována jako ocelová konstrukce, s obvodovým i střešním pláštěm ze sendvičových panelů s PUR izolací. Svislé stěny opatřeny pevným i otevíracím prosklením. Nová hala měla být západní částí přistavěna ke stávajícímu objektu dílny.[638]
8.13.4. Bývalá Partišova vila čp.379/III a prodejna autopotřeb Autokelly čp.1060/III
Proměna prostoru u jatek na významný městský dopravní uzel zásadně převrstvila i severozápadní nároží této křižovatky. Zde od 30. let 20. století až do počátku 21. století stál dům čp.379/III, takzvaná Partišova vila s velkou zahradou. O stavebním využití této parcely se začalo mluvit v roce 1931. V květnu 1931 městskou radou nepřijata nabídka J. Partiše na zaplacení investičního poplatku 2500 Kč za připojení projektované novostavby na č.kat.1452 k vodovodní síti.[639] Smlouva o výši investičních poplatků za prodloužení vodovodu k pozemku č.kat.1452 J. Partiše nakonec schválena radou počátkem června 1931.[640] V březnu 1932 pak schválen návrh městské technické kanceláře zadat prodloužení vodovodu na Plzeňské silnici k novostavbě J. a T. Partišových na č.kat.1452 J. Žourovi. Zemní práce měly odhadovaný náklad cca 3 500 Kč, roury cca 4 300 Kč.[641] 28. ledna 1932 městská rada vydala stavební povolení na výstavbu rodinného domu J. a T. Partišových na č.kat.1452. Obecnímu zastupitelstvu zároveň doporučeno schválit regulační čáry a rovinnou výšku pro tuto stavební parcelu.[642] V březnu 1932 jedná o stanovení stavební čáry a rovinné výšky pro pozemek č.kat.1452 obecní zastupitelstvo. 13. ledna 1932 totiž manželé Josef a Terezie Partišovi podali žádost o povolení k výstavbě rodinného domu na č.kat.1452. 21. ledna 1932 konáno stavební řízení. Konstatováno, že pro oblast není dosud zpracován regulační plán. Rozhodnuto, že regulační čáry se měly stanovit v prodloužení regulačních čar po obou stranách státní silnice (12 metrů od osy silnice). Stavební čára pak měla být minimálně 4 metry od regulační čáry. Směrem k Rakovskému potoku měla jít regulační čára od rohu bloku parcelovaného na pozemku č.kat.948 (tedy v prodloužení levobřežního úseku Arbesovy ulice) na mezník pozemku č.kat.783 u veřejné cesty č.kat.2853/4. Stavebník se zavázal postoupit do veřejného statku pruh pozemku na rozšíření Plzeňské silnice. 28. ledna 1932 městská rada doporučila věc ke schválení a zastupitelstvo s parcelací souhlasilo.[643] Skutečně zde pak na základě kolaudačního povolení v roce 1932 vyrostla vila čp.379/III.[644] Obývací a užívací povolení J. a T. Partišovi získali na rodinný dům na č.kat.1452 7. července 1932.[645]
Šlo o výstavný dvoupatrový objekt s valbovou střechou a obytným podkrovím. Částečně podsklepený dům stál na betonových základech, svislé konstrukce zděné (cihlové). Strop suterénu betonový, stropy nadzemních podlaží dřevěné s rovným podhledem, ve schodišťové části stropy betonové. Střecha měla dřevěný krov valbové konstrukce s krytinou z osinkocementových dlaždic na bednění, klempířské konstrukce z měděného plechu. Okna dřevěná dvojitá, dveře dřevěné rámové.[646] Dle popisu z roku 2006 v suterénu schodiště, chodba, dva sklady, prádelna, kotelna s uhelnou, obytná místnost, kuchyně, WC a komora. V přízemí vstupní zádveří, obytná místnost, kuchyně, zimní zahrada, komora, WC s umyvadlem a schodiště. V 1. patře schodišťová chodba, obytné místnosti, WC s umyvadlem, komora a balkon. V podkroví obytná místnost a schodišťová chodba. U vily samostatně přístupná vestavěná garáž.[647] V zahradě č.kat.1452/1 přilehlé na západní straně k Partišově vile stál přízemní domek (počátkem 40. let 20. století získal vlastní číslo popisné čp.471/III) s barokizujícími tvary, danými mansardovou střechou (foto z r. 2003). Vyrostl současně s Partišovou vilou v roce 1932, asi jako zahradní altán. Šlo o nepodsklepený objekt s betonovými základy a zděnými svislými konstrukcemi. V roce 1992 na něm provedena výměna střešní krytiny, včetně klempířských prvků. V roce 2006 popisován jako „sklad nářadí“.[648]
Během své existence neprošla Partišova vila výraznými stavebními úpravami a udržela si svou prvorepublikovou podobu až do své demolice počátkem 21. století. V roce 1968 v domě instalováno ústřední topení. Objekt čp.379/III sloužil až do roku 1975 coby obytný dům. Pak převeden do majetku města a střídaly se tu různé společenské organizace.[649] Původně se plánovala jeho přestavba na mateřskou školu. Na podzim 1974 uložila rada MěstNV vedoucímu odboru plánovacího a finančního zahájit jednání o výkupu domů čp.379/III a čp.727/II za účelem možného zřízení školky a sestavila za tímto účelem koordinační komisi.[650] Dle zpráv z února 1976 se už zajišťuje výkup domu čp.379/III pro úpravu na mateřskou školu. Bylo kvůli tomu potřeba přidělit 3 náhradní byty.[651] V prosinci 1976 se uvádí, že je stále nutno přidělit ještě 1 náhradní byt pro uvolnění objektu čp.379/II. Okresní stavební podnik tam pak měl provést rekonstrukci na mateřskou školu.[652] V únoru 1977 ohlašováno, že k 1. září 1977 bude objekt Partišovy vily předán pro mateřskou školu.[653] 15. února 1977 taky rada MěstNV uložila vedoucímu odboru plánovacího a finančního požádat ONV o přidělení 300 000 Kčs na nutnou rekonstrukci objektu, tentokrát ale zmiňováno na dětské jesle a dalších 80 000 Kčs na jejich vnitřní vybavení.[654] V květnu 1977 nabývá plánovaný osud domu konkrétnější obrysy. Projekt prý zpracují Zemědělské stavby. Rada MěstNV doporučila objekt přebudovat na jesle pro 20 dětí s výhledem na výstavbu dalšího pavilonu.[655] Na projektovou dokumentaci na adaptaci domu na jesle získal MěstNV v roce 1977 dotaci 50 000 Kčs. [656] V říjnu 1977 MěstNV deklaruje, že je nutno dokončit projektovou dokumentaci a urychlit přestavbu čp.379/III na mateřskou školu.[657] Projekt, do kterého město vložilo hodně úsilí, ale nakonec ztroskotal. V dubnu 1978 národní výbor přiznává, že v kapitole zdravotnictví se nepodařilo získat projektovou dokumentaci na opravu zakoupené budovy na Plzeňském předměstí ani sehnat dodavatele na provedení potřebných úprav.[658] Před rokem 1989 sloužila Partišova vila jako Městský dům pionýrů a mládeže (po roce 1989 Městský dům dětí a mládeže). Ten byl otevřen v roce 1983.[659] V září 1988 ale uváděno, že do roku 1993 plánuje město zajistit projektovou dokumentaci, výběr staveniště a realizaci výstavby nového Městského domu pionýrů a mládeže.[660] V dubnu 1989 se uvádí, že již byla zahájena jednání s Pozemními stavbami Plzeň o zpracování projektové dokumentace na objekt MěDPM, výstavba měla proběhnout od 4. čtvrtletí 1990 do 3. čtvrtletí 1991.[661]
Na konci 80. let byla už poněkud omšelá vila zasažena výstavbou přivaděče a likvidací východní části zahrady. Část zahrady tehdy sloužila jako parkoviště pro těžké nákladní automobily. Po roce 1989 byl Dům dětí a mládeže z objektu vystěhován. O 1/4 objektu se přihlásili dědici původního majitele. Město jim v roce 1992 odmítlo odprodat svůj podíl.[662] Celý objekt tak byl v následujících letech zmítán majetkoprávní nejistotou a oboustrannou nekooperací.[663] V březnu 2000 o zrušení spoluvlastnictví jednalo městské zastupitelstvo. Mělo k tomu dojít formou odkoupení spoluvlastnického podílu Dagmar Novákové za tržní cenu nebo formou zrušení spoluvlastnictví soudem a přikázání domu do vlastnictví města Rokycan.[664] Ještě v roce 2003 pokračuje město v právním sporu s paní Novákovou o určení spoluvlastnictví.[665] Na prosincovém jednání zastupitelstva v roce 2003 uložili zastupitelé městskému úřadu podat odvolání k rozhodnutí soudu ohledně zrušení spoluvlastnictví.[666] Na následující schůzi ale poslanci své rozhodnutí revokovali.[667] Dle závěrečného účtu obecního hospodaření během roku 2004 utraceno 254 500 Kč za doplatek za vypořádání podílu u Partišovy vily (původně plánováno 300 000 Kč).[668] Objekt však kvůli všem sporům po tyto roky bez důkladné údržby a chátral. Po roce 1992 sloužila vila jen po dva roky obytným účelům. Roku 1992 zároveň provedena výměna veškerých klempířských konstrukcí.[669] Zhruba od roku 2003 objekt přestal být zcela využíván.[670]
O zahradu Partišovy vily projevila po roce 2000 zájem společnost Lidl, která tu hodlala u frekventované křižovatky postavit supermarket. Zpočátku byl tento projekt uvítán jako přínosný. Město podepsalo 16. listopadu 2001 smlouvu, kterou Lidl získal kontrolu nad Partišovou vilou a zahradou č.kat.1048.[671] Pak se ale vztahy s Lidlem prudce zhoršily. Svoji roli v tom sehrál i čin lidí napojených na tuto firmu, kteří nechali v lednu 2002 bez příslušného povolení pokácet na zahradě Partišovy vily dvojici pyramidálních dubů (které měly být prohlášeny za chráněné[672]), aby tak pozemek vyčistili pro možnou výstavbu.[673] Odpůrci výstavby z organizace Zač Market pak začali ironicky křižovatce u jatek říkat „U Pokácených dubů“.[674] Část občanů města navíc odmítala výstavbu supermarketu v této lokalitě s tím, že již beztak frekventovaná křižovatka by byla zcela zahlcena další dopravou. Námitky proti výstavbě měli i někteří místní podnikatelé, kteří se obávali, že jim nová prodejna přebere zákazníky.[675] Supermarket nakonec podporoval zejména starosta města Oldřich Kožíšek, zatímco většina zastupitelů jej odmítala.[676] Zastupitelstvo 26. února 2002 odmítlo povolit změnu územního plánu a zablokovalo tak chystanou výstavbu.[677] V dubnu 2002 městské zastupitelstvo vzalo na vědomí informace ohledně uzavřené kupní smlouvy s Lidlem.[678] 25. června 2002 pak zastupitelé schválili zrušení smlouvy s Lidlem.[679] Společnost Lidl 25. října 2003 uzavřela dohodu s ekologickou organizací Děti země, že na vlastní náklady vysadí jako náhradu v Rokycanech 50 nových stromů. K výsadbě 20 z nich došlo již v roce 2004 (ale na jiném místě: 12 dubů v areálu koupaliště a 8 dubů ve Šťáhlavské ulici[680]), k výsadbě dalších 30 stromů vyzvala městská rada 1. listopadu 2004.[681] Firma Lidl ale městu nabídla raději finanční odškodnění ve výši 50 000 Kč, které ovšem vázala na dobu, kdy se „rozhodne podnikatelským záměrem vstoupit do města.“ Městská rada pro v lednu 2005 odsouhlasila výsadbu 30 zbylých stromů, a to na náklady společnosti Lidl.[682] 21. ledna 2003 zastupitelstvo města nesouhlasilo s prodejem vily a 5/6 přilehlé parcely dle žádosti předložené jednak společností ALCONA INVEST CZ, a.s., jednak Miroslavem Kozlerem a uložila městské radě předložit aktuální informace o vývoji soudního sporu mezi městem a Dagmar Novákovou o určení vlastnictví objektu.[683]
13. prosince 2004 městská rada souhlasila se záměrem prodeje Partišovy vily, ovšem jen s částí okolní zahrady č.kat.1452/10 (cca 1900 čtverečních metrů) a doporučila zastupitelstvu ke schválení.[684] Obec v této době zvažovala, zda neoddělit východní část zahrady (poblíž dálničního přivaděče, kde už předtím plánovala firma Lidl výstavbu supermarketu), a neprodat ji samostatně, bez vazby na Partišovu vilu.[685] Dne 18. ledna 2005 ale zastupitelé rozhodnutí odložili a nařídili odboru rozvoje města připravit dle připomínek zastupitelů nový návrh. Mezitím 14. února 2005 neschválila rada města záměr pronájmu budovy a části okolní zahrady o ploše cca 1 200 čtverečních metrů. Uložila odboru rozvoje města rozdělit pozemek okolo vily na víc parcel se společným vjezdem. 1. března 2005 nepřijalo k záležitosti městské zastupitelstvo žádné usnesení. 7. března 2005 pak městská rada revokovala své dřívější rozhodnutí z 13. prosince 2004. Nyní už souhlasila s nejen s prodejem objektu čp.379/III ale i celé související zahrady č.kat.1452/10 o ploše 3 640 čtverečních metrů.[686] Rozhodl posudek městské architekty ing. arch. H. Przygrodské, která doporučila řešit celou zahradu jako celek s vědomím, že jde o exponovanou lokalitu na významné křižovatce.[687] Odboru rozvoje města zároveň rada 7. března 2005 uložila připravit finanční odhad nemovitosti a zpracovat její geometrické zaměření. 12. dubna 2005 schválilo záměr prodeje Partišovy vily i zastupitelstvo.[688] Dne 30. května 2005 opět zasedala městská rada a stanovila pro veřejnou dražbu vyvolávací cenu objektu včetně okolního pozemku na 5 000 000 Kč.[689] Odboru rozvoje města ale uložila, aby do dražební vyhlášky zapsal existenci inženýrských sítí na pozemku u domu. Z tohoto důvodu ovšem 28. června 2005 odložilo své rozhodnutí městské zastupitelstvo. Bylo nejprve nutné zapsat do katastru nemovitostí věcné břemeno v podobě zmíněných inženýrských sítí.[690] Pak se ovšem vše znovu zkomplikovalo. Do hry vstoupily další varianty – zejména využití vily k veřejně prospěšným účelům. Nebyla to úplně nová koncepce. Už počátkem 21. století zde město plánovalo zřízení azylového domu pro matky s dětmi, ale nesehnalo na tento záměr peníze. V listopadu 2004 zase kontaktovala město plzeňská projekční firma Atesta s návrhem přebudovat vilu na centrum pro různé neziskové organizace s tím, že náklady na stavební úpravy by hradila jednotlivé neziskové organizace, zejména díky subvencím z Evropské Unie.[691] Když se ale 3. února 2005 uskutečnilo jednání mezi městem a ing. Alenou Drlíkovou jako zástupkyní Centra zdravotně postižených, které o Partišovu vilu mělo zájem, zjistilo se, že náklady na rekonstrukci by byly obrovské. Prvorepubliková vila by například musela být kompletně přebudována na bezbariérovou. Kvůli rozlehlosti vnitřních prostor by celý projekt trvale zatěžovaly vysoké náklady na údržbu. Z toho důvodu byla idea tohoto využití chátrající Partišovy vily opuštěna a ing. Drlíková zaměřila svůj zájem na areál nových kasáren.[692] Bezúhonnost celého projektu byla rovněž zpochybněna, když vyšlo najevo, že žadatelka Drlíková uvedla některé nepravdivé údaje. Zaštiťovala se například organizacemi, které o plánu přestavby Partišovy vily nic nevěděly (ONKO KLUB, Centrum pro zdravotně postižené).[693] Toto fiasko polarizovalo názory komunálních politiků. Část prosazuje rychlý prodej, část chce pokračovat v hledání veřejného využití. Objevil se nový projekt. Ten předpokládal ponechat vilu v obecním vlastnictví, opravit ji a zřídit zde bydlení pro matky, které se dostaly do složité životní situace.[694] Na takto definovaný projekt by prý dokonce mohla obce získat výraznou státní subvenci až do výše 3 000 000 Kč. Celkové náklady na rekonstrukci přitom odhadnuty na cca 5 500 000 Kč.[695] Mělo zde vzniknout 5 „chráněných bytů“.[696] 1. srpna 2005 neodsouhlasila městská rada rekonstrukci Partišovy vily a 9. srpna 2005 ji zamítlo i zastupitelstvo.[697] Namísto Partišovy vily vybrán pro tento účel objekt v nových kasárnách.[698] Pak se několik měsíců nic nedělo.
Až 24. ledna 2006 zastupitelé vzali na vědomí postup prací při zápisu věcných břemen do katastru. Zároveň vzali na vědomí žádost Miroslava Kozlera o odprodej objektu. Stejnou žádost vzala na vědomí i městská rada na svém zasedání 20. února 2006. Stále však chybělo jakékoliv konkrétní usnesení. Až 3. dubna 2006 na schůzi městské rady odsouhlaseno navýšení vyvolávací ceny objektu pro jeho prodej v dražbě na 5 300 000 Kč.[699] Dne 18. dubna 2006 nakonec zastupitelstvo města revidovalo své předchozí rozhodnutí z 12. dubna 2006 a znovu schválilo záměr prodeje objektu Partišovy vily s celým pozemkem č.kat.1452/10, tentokrát už geometricky zaměřeným (plocha 3631 čtverečních metrů). Ve dnech 21. dubna – 5. května 2006 byl záměr prodeje zveřejněn. Město obdrželo dvě nabídky. Miroslav Kozler z Rokycan nabídl 5 300 000 Kč. Nemovitost chtěl využít pro zřízení obchodně-administrativního centra. Společnost SMS CZ, s.r.o. z Rokycan nabízela 5 000 000 Kč. Deklarovala, že bude respektovat územní plán s tím, že nejpravděpodobnějším využitím by bylo zřízení prodejního střediska firmy. 15. května 2006 vzala obě nabídky na vědomí městská rada a rozhodla o prodeji formou veřejné dražby s vyvolávací cenou 5 300 000 Kč. 30. května 2006 věc projednalo i zastupitelstvo.[700] Na 31. srpna 2006 skutečně vyhlášena dražba. Vyvolávací cena stanovena na 5 300 000 Kč.[701] Stále se řešilo využití pozemku. 26. února 2007 zastupitelstvo města neschválilo žádost o umístění prodejny Discount plus na pozemek č.kat.1452/1 západně od Partišovy vily. Odporovalo by to totiž existujícím regulím územního plánu. Zastupitelé proto schválili místo toho koncepčnější řešení a odsouhlasili záměr změny územního plánu č. 59, kterou by se funkční využití pozemku změnilo z území pro výstavbu rodinných domů na komerční smíšené území.[702] 13. srpna 2007 zastupitelstvo rozhodlo ihned zadat pořízení změny územního plánu č. 59 ke zpracování.[703] 7. září 2007 městský úřad vydal oznámení o projednávání změny územního plánu č. 59. V rámci této změny se pozemky č.kat.737 (objekt čp.471/III) a č.kat.1452/1 (přilehlá část zahrady) měly změnit z obytného území rodinných domů na komerční smíšené území. Jako důvod úpravy územního plánu uváděna výstavba obchodního zařízení s navrženou kapacitou 2 450 čtverečních metrů (z toho 1700 čtverečních metrů obchodní plocha a 105 parkovacích míst).[704] 28. ledna 2008 ale zastupitelstvo města zadání změny územního plánu č. 59, kterou se mělo změnit funkční využití části pozemku č.kat.1452/1 a stavební parcely č.kat.737 z území pro výstavbu rodinných domů na komerční smíšené území, neschválilo.[705] Snahy o redefinici této parcely ale pokračovaly. 21. května 2008 městská rada souhlasila s projednaným zadáním změny územního plánu č. 59.[706] Ale 2. června 2008 pak zastupitelstvo nepřijalo k žádosti opětovné posouzení projednaného zadání změny územního plánu č. 59, kterou se mělo změnit využití části pozemků č.kat.1452/1 a č.kat.737 z území pro výstavbu rodinných domů na komerční smíšené území žádné usnesení. [707]
Po dalších odkladech bylo definitivní nové využití pozemku nalezeno až po roce 2012, kdy byla Partišova vila zbořena. Číslo popisné Partišovy vily čp.379/III[708] i zahradního domku čp.471/III oficiálně zrušeno 9. prosince 2013.[709] Vyrostl tu komplex prodejny firmy Auto Kelly. V roce 2015 již novostavba hotova. Získala číslo popisné čp.1060/III. Objekt dokončen 26. února 2015.[710] Zaujal celý pozemek demolované vily. Do křižovatky u jatek se obrací hlavní budovou. Má podobu patrové plochostřechého objektu s proskleným parterem a předsazeným 1. patrem, s fasádou obloženou cihlovým dekorem. Západně od této hlavní budovy se pak nacházejí další skladovací objekty.
8.14. Plzeňská ulice (západně od křižovatky u jatek)
Západně od Rakovského potoka (od Arbesovy ulice) se ještě rozkládá nejzašší část Plzeňského předměstí. Podél Plzeňské ulice a dvou na ní kolmých ulic (Baarova a U Stromovky) se v tu 2. polovině 20. století vytvořil okrsek převážně individuální obytné zástavby. Jde vesměs o architektonicky nevýrazné stavby, které si většinou nesou pečeť nenápadité až nevkusné architektury socialistické éry. Výjimkou byl předválečný objekt takzvané Partišovy vily (viz výše). Úsek Plzeňské ulice, probíhající touto části Plzeňského předměstí je tvořen skupinou rodinných domů, kterou ale od severu omezují průmyslové areály, vznikající zde od 80. let 20. století (viz výše). Na úplném západním okraji zastavěného území města se pak od 90. let 20. století utvářela menší komerční zóna.
8.14.1. Další individuální zástavba podél Plzeňské ulice
Rodinné domky v nejzápadnějším úseku Plzeňské ulice jsou tedy spíše enklávou, jež je od východu, severu i západu sevřena komerčními a průmyslovými plochami. Sousedství frekventované Plzeňské ulice rovněž nepřispívá atraktivitě místa. Jde tak o ukázku urbanistických nesouladů, typických pro celou oblast podél Plzeňské ulice, v níž dlouho nebyla jasná koncepce oddělení funkčních ploch a výsledkem je mozaika, která vedle sebe často staví ryze obytné i industriální okrsky. Podél severní strany Plzeňské ulice stál ve směru z města (k západu) nejprve prvorepublikový objekt Partišovy vily čp.379/III s velkou zahradou a zahradním domkem čp.471/III, zbořené po roce 2012 (viz výše). Vedlejší parcelu zaujímá rodinný dům čp.977/III z 90. let 20. století. Je to patrová vilka s nízkou asymetrickou sedlovou střechou a štítovou stěnou otočenou do ulice. Na sousedním pozemku vyrostla v 60. letech 20. století chatka čp.606/III (přízemní se stanovou střechou). Šlo o poměrně častý jev ve 40. - 60. letech 20. století, kdy opadnutí tempa individuální výstavby vedlo k tomu, že vilové čtvrti zůstávaly dočasně (leckdy ovšem po desítky let) zastavěné řídce, s vysokým podílem staveb spíše charakteru zahradních domků a chatek. Teprve později byly nahrazovány řádnými rodinnými domy. V tomto ohledu je chatka čp.606/III zajímavým dokladem nyní již převážně zaniklé stavební etapy. Následující parcelu „zdobilo“ několik desítek let zpustlé torzo nedobudovaného rodinného domku. Už roku 1969 tu přitom Josef Weinfutr měl zahájit výstavbu rodinného domu na parcele č.kat.1452/6. Během roku 1969 ale objekt nedokončen.[711] Patrová ruina zůstávala až do počátku 21. století ve fázi hrubé stavby. Zdivo mezitím už zčásti podlehlo povětrnostní erozi. Teprve před rokem 2010 byla ruina dobudována na moderní rodinný dům čp.1045/III. Stavba dokončena 11. ledna 2010.[712] Jedná se o patrovou vilu s obytným podkrovím v 1. patře. Dům stojí na zvýšeném suterénu. Střecha je sedlová, do ulice objekt otočen štítovou stěnou. Vedlejší vilka čp.757/III se sedlovou střechou a uličním štítem vznikla v 70. letech 20. století. Následuje objekt čp.589/III. Jde o patrový dům, s podkrovím v 1. patře. Poněkud těžkopádně působící svépomocná architektura z 60. let 20. století. Má sedlovou střechu a do ulice je natočen zděným štítem. Vedlejší dům čp.696/III vznikl v 70. letech 20. století. Jedná se o nízký přízemní domek se sedlovou střechou, podobný chatě. Posledním objektem v této uliční frontě je zajímavá patrová vilka čp.991/III, patrová s obytným podkrovím pod sedlovou střechou, jež dosahuje až téměř k zemi. Číslo popisné jí uděleno 26. října 2000. Vedle ní už začíná nevábný komerční areál zřízený v 90. letech 20. století (viz níže).
8.14.2. Obchodní zóna u Plzeňské silnice
Za posledními rodinnými domy v ulicích Plzeňská a U Stromovky začínala až do konce 20. století volná krajina, respektive zemědělská periferie Rokycan, s loukami a ovocnými sady, které se táhly až k železniční trati. V říjnu 1927 městská rada rozhodla, že nabídka J. Bauera na prodej pozemků č.kat.993, č.kat.994, č.kat.1444 a č.kat.1447 (šlo o pozemky po obou stranách Plzeňské silnice, těsně za okrajem nynějších hranic zastavěného území obce) se může vzít v úvahu, ale to jen pokud by obec získala ke stavbě i sousední pozemky.[713] V listopadu 1927 pak rada prohlásila, že před rozhodnutím o koupi pozemku u Plzeňské silnice od J. Bauera musí městská technická kancelář zjistit zastavitelnost pozemku, komunikační spojení a odvodnění.[714] Ještě koncem listopadu 1927 ale rada informována, že Jan Bauer není ochoten prodat jen část svých pozemků u Plzeňské silnice.[715] Dál už se záměr patrně nijak nevyvíjel. Odlehlá lokalita, navíc poblíž záplavového území, asi městu nestála za nutné investice. V 60. letech 20. století se tu uvažovalo o umístění velkoskladu závodu ZPČ VELKOOBCHOD PRAMEN a ZELENINA. Komplex měl stát na pozemcích č.kat.993, č.kat.994, č.kat.995, č.kat.996, č.kat.997, č.kat.998, č.kat.999 a č.kat.1000.[716] Dne 16. prosince 1964 vzala rada MěstNV na vědomí požadavek Velkoobchodu na umístění svého kombinátu v tehdejší ulici Míru, při trati Rokycany-Plzeň v prostoru, kde jsou sklady Pozemních staveb.[717] 12. května 1965 rada MěstNV souhlasila se záměrem, ale s tím, že investor podniku bude muset sám vyjednat náhradu za zabraný půdní fond i změnu územního plánu.[718] Mělo jít o poměrně velkou investici za 6 500 000 Kčs. Podnik Pramen (Potraviny) měl výstavbu provést v roce 1970.[719] V srpnu 1967 se uvádí, že v nově plánovaném areálu se měly umístit i sklady uhlí a dílny pro Domovní správu.[720] Z projektu ale zcela sešlo. V roce 1968 při projednávání revize územního plánu město navrhovalo umístit sklad ovoce, zeleniny a brambor podniků Potraviny Plzeň a Zelenina v prostoru za Kovohutěmi, při Veselské ulici.[721] Ani tam ale k realizaci projektu nedošlo. V listopadu 1969 MěstNV stanovil v plánu na následující rok vyjasnit s podniky Potraviny a Jednota otázku výstavby jejich velkoskladů.[722]
Zásadní změna nastala až po konci komunistického režimu. V roce 1991 se vedení města rozhodlo vyjít vstříc dynamickému rozvoji soukromého podnikání v Rokycanech. Na mimořádném zasedání městského zastupitelstva 10. září 1991 byla urychleně přijata novela územního plánu, kterou město mj. vyčlenilo pozemky západně od města při Plzeňské silnici, až k železniční trati na Plzeň pro komerční výstavbu.[723] Tento krok měl jisté opodstatnění a je ke cti městských politiků, že pohotově našli plochy pro nutný rozvoj podnikatelských aktivit. Z urbanistického hlediska ale nešlo o příliš šťastnou volbu, obytná individuální zástavba Plzeňského předměstí byla na západní straně, v blízkosti zalesněného vrchu Čilina, zablokována pásem firemních objektů.
Zpočátku to ovšem vypadalo, že zamýšlená podnikatelská zóna zůstane jen dalším nerealizovaným plánem. Plzeňská ulice totiž v roce 1993, po otevření dálnice, přestala sloužit jako hlavní výpadovka na Plzeň, čímž prudce klesla možnost pro zakládání velkoprodejen v této nyní již spíše periferní ulici. Až k Plzeňské ulici navíc od severu sahá záplavové území řeky Klabavky. Každý investor, který zde uvažoval o založení nějakého velkoskladu nebo prodejny, proto musel do svých nákladů započítat i nutnost masivní navážky, která by zvedla terén pozemku nad hladinu stoleté vody. Takto například selhal projekt nového hotelu, který soukromý investor hodlal vystavět severně od Plzeňské ulice. I když někteří městští zastupitelé poukazovali na výše uvedené problémy se záplavami a rovněž zpochybňovali potřebnost nového hotelu ve městě poté, co byl v roce 1989 zprovozněn hotel Bílý lev na Malém náměstí, nakonec dalo 23. ledna 1992 zastupitelstvo svůj souhlas.[724] Hotel tu však nikdy nevyrostl. Postupně tu ale přesto k výstavbě komerčních areálů došlo.
Na jižní straně ulice tu vyrostl okolo roku 1997 autosalon čp.981/III, zajímavě řešená stavba se zaobleným, proskleným průčelím (foto z r. 2003). Počátkem 21. století tu bylo sídlo firmy Hantos, nyní zde sídlí stavební a obchodní firma S & H. Západně od tohoto areálu se již koncem 20. století rozkládal ovocný sad. Pozemek je oplocený a stojí v něj zahradní domek. Někdy počátkem 21. století byla louka mezi výše uvedeným objektem čp.981/III a touto zahradou oplocena, čímž se fakticky intravilán města posunul až sem. Teprve odtud k západu začíná volná krajina. V květnu 2002 zastupitelstvo města schválilo pořízení změny územního plánu č. 16, podle žádosti Vladimíra Kopeckého z Kolína, která výhledovou lokalitu č. 2.1 (všeobecné smíšené území), jejíž součástí byla i parcela č.kat.1010 (jižně od Plzeňské ulice západně od okraje zástavby, mezi areálem čp.981/II a železniční tratí), převedla do území rozvojového se stejným využitím. Zastupitelstvo uložilo městskému úřadu schválené změny územního plánu stanoveným způsobem zpracovat a projednat . Zároveň zastupitelstvo nesouhlasilo se změnou využití pozemku č.kat.1434 (ve stejné oblasti, ale severně od Plzeňské ulice, za okrajem zástavby).[725] Na protější severní straně Plzeňské ulice vznikl v roce 1995 další komerční areál čp.968/III. Původně mělo jít o supermarket. Dne 26. srpna 1993 schválilo městské zastupitelstvo úpravu územního plánu, která měla umožnit výstavbu „supermarketu, skladovacích a kancelářských ploch na parcele č.kat.1450/1 a 1450/3 u plzeňské silnice“.[726] Začátkem roku 1994 tu pak skutečně začala výstavba. V březnu 1994 se buduje podél Plzeňské ulice nová vodovodní přípojka.[727] Do roku 1995 tu vyrostl dynamický moderní objekt (foto z r. 2003) firmy Comaspol. Investor dokonce provedl i nutnou navážku terénu aby tak stavbu ochránil před záplavami. Nicméně supermarket nebyl nikdy otevřen. Počátkem ledna 1998 objekt ožil. Do prázdných prostor se začíná s navážením zařízení i zboží. Čeká se otevření prodejny.[728] Na 12. ledna 1998 zde ohlašuje firma RENY, s.r.o. otevření diskontní prodejny.[729] Supermarket pak skutečně zahájil prodej, a to na ploše 700 čtverečních metrů.[730] Do prázdné budovy se pak nastěhovala firma INOVAC, v 2. polovině 90. let tu rovněž existoval bazar s použitým oblečením. V roce 2018 prochází objekt celkovou přestavbou.
8.15. Baarova ulice
8.15.1. Zástavba v Baarově ulici
Baarova ulice probíhá v severojižním směru od Plzeňské až k náspu železniční trati, kde ústí do ulice U Kolejí. Tato ulice sice byla regulačně vytýčena až v meziválečném období na místě polí a luk, ale úplně první stavbou tu dávno předtím byla usedlost čp.107/III, postavená okolo roku 1900 (foto z r. 2003), tehdy daleko za městem. Na mapě Rokycan z roku 1907 je označena jako „zahradnictví“. Okolo této usedlosti se až k železniční trati rozkládaly zelinářské zahrady. Objekt tu stojí dodnes, nyní již v rámci běžné parcelační sítě, jako jeden z mnoha domů v této části města. Jde o patrový objekt s obytným podkrovím v 1. patře a sedlovou střechou. Vnějškově již byl zmodernizován, měřítkově patrně zachovává původní dispozici usedlosti z počátku 20. století. Svým vzhledem stále připomíná spíš venkovské stavení než městský dům.
Teprve v závěru první republiky tato „agrární“ výspa proměna na stavební pozemky. V červnu 1930 jedná obecní zastupitelstvo o žádosti Františka Krafta o parcelaci pozemku a č.kat.984 „u Plzeňské silnice, vlevo, nad Rakovským potokem ve směru na Plzeň“. Dne 28. ledna 1930 požádal František Kraft o parcelaci, 20. února 1930 konáno místní šetření. 28. února 1930 městská rada souhlasila s parcelací. Po delší debatě ale staženo z programu a vráceno městské radě k doplnění po místopisné stránce (zastupitelé patrně nevěděli přesně, o jaký pozemek se jedná).[731] Schůze obecního zastupitelstva z 13. června 1930 byla navíc kvůli politickým sporům zpochybněna, bylo proto nutno tento bod znovu projednat na červencové schůzi. A věc schválena.[732] Šlo o parcelu mezi dnešními ulicemi Arbesova a Baarova, poblíž Plzeňské ulice. Dne 4. ledna 1933 požádal František Kraft (bytem Rokycany čp.128/II) o povolení k rozdělení pozemků č.kat.946, č.kat.947, č.kat.984 a č.kat.337/2 a stavební parcely č.kat.596 na stavební místa. 17. ledna 1933 místní komisionelní parcelační řízení. Architekt Jan Pacl z Prahy coby majitel pozemku sousedního pozemku č.kat.988 podal během řízení dodatečné připomínky.[733] 1. března 1933 městská rada doporučila záměr ke schválení s tím, že se šíře plánovaných ulic snižuje z 12 na 10 metrů, vylučují se nádvorní stavby k chovu většího dobytka a šíře zahrádek k ulici musí být minimálně 5 metrů.[734] 28. dubna 1933 na schůzi obecního zastupitelstva plán schválen.[735] Inkriminované pozemky vytvářely rozsáhlou plochu jižně od Plzeňské ulice podél dnešní Arbesovy a Baarovy ulice. Cesta ke stavebnímu využití byla otevřena. Do roku 1945 ovšem nedošlo v celé této zóně k reálné urbanizaci. Postaven tu byl jen jediný dům, čp.366/III (viz níže). Hlavní fáze stavební proměny na městskou ulici tak nastala až v poválečné době. V současnosti již je zástavba Baarovy ulice stabilizována, je lemována souvislou oboustrannou řadou rodinných domků.
Podél východní strany ulice stojí (směrem od křižovatky s Plzeňskou ulicí) nejprve rohový dům čp.587/III. Nízký přízemní domek na půdorysu písmene L, připomínající spíše chatku, byl postaven po roce 1960. Vedlejší stavební místo zaujala vilka čp.869/III, jednopatrová plochostřechá stavba z poloviny 80. let 20. století, která se svou brizolitovou estetikou připomíná spíše sídlištní zástavbu. Následuje robustní patrová vila čp.601/III z 60. let se sedlovou střechou a uličním štítem. Fasáda byla původně pokryta brizolitem. Počátkem 21. století dům prošel rekonstrukcí, při níž byl původní socialistický dekor odstraněn, ovšem dispozice zůstala zachována. Na vedlejší parcele stojí přízemní domek čp.607/III se sedlovou střechou. Pochází rovněž z 60. let 20. století. Jde ovšem o jednoduchou stavbu připomínající chatku. Sousední dům čp.366/III jako jediný vznikl trochu dřív. Ačkoliv číslo popisné by napovídalo na výstavbu okolo roku 1930, ve skutečnosti šlo o konec 30. let. Jan a Marie Woldanovi získali stavební povolení 3. ledna 1939. Dům dle stavebních plánů Václava Včaly byl kolaudován 1. července 1940.[736] Jde o patrový objekt s obytným podkrovím. Je posazen na zvýšeném suterénu, má polovalbovou střechu. Byl dodatečně zčásti zmodernizován, zejména přístavbou zděného přízemního vchodového traktu na severní straně, ale vcelku si podržel základní kompoziční řešení z doby svého vzniku. Rohovou parcelu na jižním konci ulice obsadil velký rodinný dům čp.987/III, postavený okolo roku 2000. Jde o patrovou stavbu s obytným podkrovím v 1. patře. Má polovalbovou střechu s vikýři. Nese si některé prvky estetiky 90. let (jistá historizující dekorativnost).
Protější západní stranu Baarovy ulice otevírá u křižovatky s Plzeňskou ulicí vilka čp.560/III z konce 50. let 20. století. Patrový objekt s obytným podkrovím v 1. patře je završen sedlovou střechou. Do Plzeňské ulice je natočen věžovitým traktem s štítem. Vlastní štítová stěna domu hledí do Baarovy ulice. Fasáda pokryta brizolitem. Okna jsou typizovaná trojdílná. Estetický dojem se tak blíží soudobé sídlištní architektuře. Jedná se o ukázku svépomocného stavitelství z časů, kdy mnoha lidem nechyběly peníze, ale skoro všem chyběl skutečně fungující trh se stavebními prvky i profesionální projekční služby. V podobném duchu je ztvárněn i sousední domek čp.593/III, postavený v 60. letech 20. století. Patrový objekt s obytným podkrovím v 1. patře má valbovou střechu. Symetricky řešené průčelí do Baarovy ulice je v střední části zvýšeno zděným podkrovním vikýřem. Na rozdíl od výše uvedeného rodinného domu čp.560/III je objekt čp.593/III proporčně uměřenější a kompozičně více zvládnutý. Následuje již zmíněná usedlost čp.107/III, bývalé zahradnictví vzniklé okolo roku 1900 jako zcela první stavba v širokém okolí. Sousední parcelu obsadil v 1. polovině 70. let 20. století rodinný dům čp.672/III, patrová stavba ve stylu jakéhosi socialistického funkcionalismu s pultovou střechou. Jde o reprezentanta takzvaného „šumperáku“ – typizovaného projektu oblíbené v českých městech i na venkově v době normalizace. Otisk doby svého vzniku si nese i vila čp.821/III na vedlejší parcele, na rohu ulice Baarova a U Kolejí. Jde o patrový kvádr s plochou střechou. Má tři nadzemní podlaží, přičemž prvním podlažím je fakticky zvýšený technický suterén. V říjnu 1973 plénum MěstNV vzalo na vědomí postup záboru nevyužitých parcel podle §4 vyhlášky č. 66/72 o opatřování pozemků pro výstavbu rodinných domů. Do 1. etapy mezi několika desítkami jiných pozemků v Rokycanech, určených k urychlenému stavebnímu využití i za cenu vyvlastnění, zařazena i zahrada č.kat.947/10 o ploše 569 čtverečních metrů a také zahrada č.kat.947/11 o ploše 578 čtverečních metrů, jejímiž majitelem byl ing. F. Šmolík, bytem Rokycany čp.182/I. Parcely se uvádí mezi těmi, které již byly v procesu řízení.[737] Rodinný dům čp.821/III pak postaven na č.kat.947/11 okolo roku 1980. Parcela č.kat.947/10 zůstala připojena k jejímu pozemku a nezastavěná.
8.15.2. Technický vývoj Baarovy ulice a vývoj pojmenování
Teprve v roce 1974 bylo v Baarově ulici instalováno veřejné osvětlení.[738] Výstavba osvětlení zahájena v 1. pololetí 1972.[739] V prosinci 1972 uváděno jako hotové.[740] Podle zprávy z února 1974 ale výstavba osvětlení v Baarově zařazena teprve do plánu na rok 1974.[741] Šlo o rozšíření stávající sítě. Dle informace ze září 1974 ještě práce neprovedeny, ačkoliv plánovány právě na září 1974.[742] Do konce roku 1974 ovšem montáž osvětlení hotova. [743] Počátkem 21. století prošla ulice celkovou rekonstrukcí inženýrských sítí a vydlážděním, společně s okolními ulicemi v této části města (U Stromovky, U Kolejí) – viz níže.
Baarova ulice získala své jméno rozhodnutím městské rady 7. září 1953. Předtím neměla pojmenování.[744] Název se od té doby nezměnil.
8.16. Ulice U Kolejí
Ulice U Kolejí byla vytýčena už za první republiky v souvislosti s regulačními kroky města, které otevřely možnost zástavby této lokality. Ulice zřízena na základě správné urbanistické premisy, že železniční trať by neměla být lemována soukromými parcelami, nýbrž veřejnou cestou, která například v případě vlakového neštěstí, požáru nebo nutnosti oprav trati umožňuje daleko snazší přístup k dotyčnému místu. To byl zhruba jediný její smysl, po dlouhá desetiletí zůstávala nezastavěná a měla podobu jakési podružné blátivé servisní cesty (foto z r. 2003). Nestála tu zástavba, ulici lemovaly jen zahrady domů v na ni kolmých ulicích (Baarova, U Stromovky), popřípadě prázdné zahrady. Teprve počátkem 21. století zde začaly vyrůstat rodinné domy. Prvním byl objekt čp.1009/III, přízemní rozložitý dům s nízkou střechou, ve stylu bungalovu. Číslo popisné mu bylo přiděleno 10. března 2004. Nachází se v úseku mezi nárožím ulic Arbesova a Baarova. O dekádu později byl v úseku mezi nárožím ulic Baarova a U Stromovky zbudován další rodinný dům čp.1052/III. Dokončen byl 10. srpna 2012.[745] I v tomto případě šlo o přízemní dům ve stylu bungalovu.
Poté, co v této ulici vznikly první obytné stavby, se objevila otázka, jak komunikaci pojmenovat. Stalo se tak 11. listopadu 2003 na zasedání městského zastupitelstva a ulici dán název U Kolejí.[746]
8.17. Ulice U Stromovky
8.17.1. Individuální zástavba v ulici U Stromovky
Ulice U Stromovky je poslední komunikací, která ve směru od města vznikla kolmo na výpadovku na Plzeň. Její stavební rozvoj byl ještě pomalejší než v případě Baarovy ulice. Už okolo roku 1862 tu sice vyrostl u nově otevřené železniční trati strážní domek čp.56/III, ale šlo o stavbu nijak nesouvisející s urbanizací samotné, tehdy ještě neexistující, ulice. Strážní domek pak po desítky let stál v izolované poloze, daleko od města. Šlo zajímavý patrový objekt s věžovou dispozicí a sedlovou střechou, aneb příklad pozdně klasicistní erární architektury rakousko-uherské provenience (foto z r. 2003). Podobné drážní domky tehdy v Rokycanech vyrostly na více místech (podrobněji v kapitole „železniční architektura“). V 2. polovině 20. století byl adaptován na obytné stavení, přičemž ale vnější vzhled zůstával takřka intaktní. Roku 2004 byl bohužel objekt kompletně zbořen a na jeho místě začala výstavba moderního patrového rodinného domku s obytným podkrovím a polovalbovou střechou s velkými vikýři (foto z r. 2004, foto z r. 2004). Ještě koncem února 2006 zůstávala novostavba nedokončena. Objekt měl jen hrubé zdivo, střechu a okna, ale chyběla fasáda i vnitřní vybavení.[747] Stavba byla dokončena až poté. Ačkoliv rodinnému domu nelze z architektonického hlediska mnoho vytknout, byla demolice původního strážního železničního domku chybou a novostavba v tomto světle působí jako banální krok, který ochudil podobu města. Přitom dispoziční řešení původního domku z 19. století by bývalo umožňovalo při vhodně zvolené kombinaci renovace, adaptace a přístavby zachovat tuto stavbu i nadále.
Ještě roku 1950 nestál v této ulici kromě drážního domku žádný jiný obytný objekt. Celou její západní stranu zabíral areál původního cvičiště Dělnické tělovýchovné jednoty (viz níže), východní uliční frontu lemovaly jen prázdné zahrady. Komunikace tak měla spíše podobu polní cesty v zahrádkářské osadě za městem. Teprve pak začala podél východní strany ulice postupná parcelace na rodinné domky. Vesměs jde o svépomocně navrhované vilky ovlivněné socialistickým obdobím s jeho typizovaným a chudým tvaroslovím. Na rohové parcele u křižovatky s Plzeňskou ulicí vyrostl koncem 50. let domek čp.576/III. Proporčně dobře zvládnutá patrová stavba s obytným podkrovím v 1. patře pod sedlovou střechou, ze které do ulice U Stromovky vystupuje zděný vikýř a balkon. Následuje objekt čp.718/III. Patrový dům s plochou střechou a typickým normalizačním dekorem fasády v podobě takzvaných luxferů (barevných skleněných dlaždic) v okně byl zbudován v 70. letech 20. století. Dům se uchoval intaktně a je zajímavým dokladem doby, kdy se svépomocní stavebníci klopotně snažili o ozvláštnění svých domů, přičemž ale v podmínkách nuzného stavebního sortimentu končily takové pokusy většinou poněkud neohrabaným výsledkem. Na vedlejším pozemku stojí patrová masivní vila čp.774/III s nízkou stanovou střechou. Postavena byla v 70. letech 20. století. Sousední rodinný dům čp.619/III z 60. let 20. století stojí v jistém odstupu od ulice. Jde o patrový objekt s obytným podkrovím v 1. patře pod sedlovou střechou. Do ulice je obrácen zděným štítem. Následuje dům čp.561/III z 2. poloviny 50. let 20. století. Patrová stavba s obytným podkrovím v 1. patře a sedlovou střechou je ukázkou kompozičně nezvládnuté svépomocné výstavby. Fasáda kryta brizolitem. Na nároží ulic U Stromovky a U Kolejí je situován objekt čp.678/III. Robustní patrová vila se stanovou střechou vyrostla v 1. polovině 70. let 20. století. I tady je cítit těžkopádná snaha o reprezentativní pojetí novostavby. Dům má brizolitovou fasádu a typizovaná okna. V této podobě se dochoval do současnosti.
8.17.2. Areál kynologického cvičiště na západní straně ulice U Stromovky
Celou západní stranu ulice U Stromovky zabíralo původně hřiště Dělnické tělovýchovné jednoty. Na přelomu 20. a 30. let DTJ, napojená na sociální demokraty vlekle jednala s obcí o odprodeji některého pozemku. Věc se protahovala, protože konkurenční politické strany měly tendenci rozhodnutí sabotovat nebo aspoň podmiňovat splněním vlastních požadavků. Až v listopadu 1930 jednalo obecní zastupitelstvo o prodeji špitálského pozemku č.kat.945 u Plzeňské silnice (v dnešní ulici U Stromovky) Dělnické tělovýchovné jednotě na zřízení letního cvičiště. DTJ původně požadovala louku pod Husovými sady, město to ale odmítlo, prý by nedošlo k rozštěpení majetkové držby v této oblasti. Městská rada a DTJ pak předběžně vyjednaly prodej pozemku č.kat.945, který se nacházel za městem, u železniční trati a byl využíván jako role. Měl rozlohu 8605 čtverečních metrů. Městská rada souhlasila s prodejem za 12 900 Kč a 27. června 1930 s tím vyslovila souhlas i DTJ.[748] Souhlas s prodejem č.kat.945 DTJ na zřízení letního cvičiště vyslovila v říjnu 1930 i obecní finanční komise.[749] Jenže na zasedání zastupitelstva v listopadu 1930 vystoupil komunista Jan Hořice, který jménem KSČ požádal odložit projednání do doby, kdy bude projednána i žádost o pozemek pro FDTJ (napojenou na komunisty). Zastupitelstvo pak skutečně schválilo odložení projednání.[750] Věc se znovu dostala na program až v srpnu 1931. 27. června 1931 DTJ oznámila, že souhlasí s odkupem za 12 900 Kč, což schváleno.[751] Mezitím v červnu podpořila prodej parcely č.kat.945 DTJ za 12 900 Kč i obecní hospodářská komise.[752] A v polovině července 1931 připojila souhlas i městská rada.[753] Ani pak ale neměli sportovci z DTJ vyhráno. V březnu 1932 konstatovala městská rada[754] a pak i zastupitelstvo města, že 12. března 1932 došlo nesouhlasné oznámení od zemského úřadu. Bylo nutno obhájit postup obce. Ta argumentovala, že cena pozemku byla stanovena nestrannou komisí a že nejde o stavební pozemek. Návrhu přiznána pilnost, tedy urgentní vyřízení.[755] V dubnu 1932 deklaruje městská rada, že na příští schůzi se rozhodne o žádosti DTJ o dlouholetý pronájem louky u pivovaru pro letní cvičiště. Pokud by takové umístění vyšlo, zruší DTJ svůj požadavek na pronájem pozemku č.kat.945.[756] Na červnové schůzi zastupitelstva v roce 1932 se řeší další návrhy DTJ na získání ploch pro své tělovýchovné aktivity. DTJ tehdy měla zájem i o pronájem louky pod Kalvárií, kterou ale zastupitelé odhlasovali pronajmout skautům (a vyrostl na ní později areál Skautského domova, viz kapitola „Osecký vrch“). Josef Hofman to kritizuje s tím, že DTJ nemá kde cvičit a nemůže pořád ustupovat. Starosta Josef Zápotočný se ale hájí s tím, že obec vyšla DTJ vstříc s pozemkem č.kat.945 a že není vinou obce, že zemský úřad prodej nepotvrdil. Obec prý aspoň DTJ na č.kat.945 nabízí dlouhodobý pronájem. Zápotočný pak kritizuje, že DTJ svévolně obsadila pozemek u pivovaru v dnešní Pivovarské ulici.[757] V září 1932 obecnímu zastupitelstvu doporučeno pozemek č.kat.945 pronajmout DTJ na 15 let za podmínek nabídky od DTJ z 30. března 1932.[758] Šlo ale stále jen o pronájem.
Teprve když ministerstvo vnitra 26. dubna 1933 konečně projevilo souhlas s prodejem pozemku č.kat.945 ( o ploše 9605 čtverečních metrů) DTJ za 6 Kč/čtvereční sáh, se mohla dlouho zdržovaná transakce realizovat. 30. května 1933 městská rada obecnímu zastupitelstvu oznamuje souhlas ministerstva vnitra s prodejem parcely č.kat.945 DTJ za 6 Kč/čtvereční sáh a odvolává se proto dřívější stížnost města proti rozhodnutí zemského úřadu z 12. března 1933. Pozemek prý bude uvolněn k odkupu 1. září 1933 a knihovní převod se provede k 1. lednu 1934.[759] Před koncem června 1933 se s rozhodnutím úřadů o tomto pozemku seznámila i obecní finanční komise.[760] V červnu 1933 transakci svým rozhodnutím stvrdilo i obecní zastupitelstvo, ale s podmínkou, že obec má právo zpětného výkupu, kdyby DTJ nepoužila pozemek pro stanovené účely (letní cvičiště).[761] Po únorovém převratu bylo v roce 1948 hřiště nabídnuto rokycanským školám pro využití jako školní zahrada. Pozemek pak podroben zkoumání.[762] V roce 1949 navíc nabídli městu manželé Kraftovi sousedící pozemky č.kat.946 a č.kat.947/13 (u jižního okraje cvičiště, při náspu železniční trati). I o nich město uvažovalo pro zřízení školské zahrady.[763] V následujících letech zde bylo cvičiště Svazarmu. V dubnu 1959 někteří členové MNV uvažují, že by se zde mělo zřídit dětské hřiště.[764]
Nakonec byl pozemek využit pro zřízení kynologického areálu. Už v roce 1965 se uvádí, že v Rokycanech je areál pro výcvik psů, zbudovaný v Akci Z.[765] V červnu 1970 si ale na plénu MěstNV stěžuje pan Mulač, že mládež na Rašínově nemá místo kde se scházet a místní občané požadují, aby z bývalého cvičiště DTJ uděláno hřiště („místo toho aby tam Svazarm měl 6 psů“). Na to ovšem reaguje předseda MěstNV František Hlad, že areál není možné získat pro potřeby města. Pan Vlček pak doplnil, že kynologické hřiště kdysi bylo majetkem tělovýchovné jednoty, ale pak jako přebytečné dáno Svazarmu.[766] V 70. letech pak kynologický areál dotvořila výstavba klubovny čp.1007/III. Jde o nenáročný typizovaný přízemní objekt s nízkou sedlovou střechou, montovaný z lehkých panelů. Vcelku se jedná o nerušivou stavbu, která navíc díky vzrostlé okolní zeleni nepůsobila a nepůsobí jako nějaká netolerantní manifestace normalizačního stavitelství (foto z r. 2003). Stavba povolena v roce 1972.[767] Na podzim toho roku (mezi 26. zářím a 28. listopadem) schválila rada MěstNV zařazení výstavby klubovny kynologického klubu do plánu Akcí Z na rok 1973, ovšem za předpokladu, že ostatní plánované Akce Z budou zajištěny.[768] Už během roku 1972 vytvořeno na této akci dílo v hodnotě 312 300 Kčs (původní plán 300 000 Kčs) a prostavěno rovněž 312 300 Kčs (oproti plánovaným nákladům 300 000 Kčs).[769] V plánu výstavby na rok 1973 počítáno u této akce s náklady 151 000 Kčs a vytvořením hodnoty 266 500 Kčs.[770] V 1. polovině roku 1973 už bylo při výstavbě klubovny prostavěno 42 000 Kčs, další náklady ušetřila brigádnická práce.[771] Stavba byla totiž zařazena do Akce Z. Za 1. pololetí 1973 zde vytvořena hodnota díla 70 000 Kčs. Odpracováno 2141 brigádnických hodin (z toho 1601 zdarma).[772] Nakonec za celý rok 1973 prostavěno na klubovně 115 000 Kčs (oproti původnímu plánu 151 000 Kčs).[773] Podle návrhu rozpočtu na rok 1974 zde mělo být prostavěno dalších 35 800 Kčs, přičemž hodnota vytvořeného díla vyčíslena na 45 000 Kčs.[774] V září 1974 se uvádí, že za 1. pololetí 1974 prostavěno na klubovně 28 900 Kčs a vytvořena hodnota díla 36 100 Kčs. Ve zmíněném období tu odpracováno 1591 brigádnických hodin (z toho 578 zadarmo). Co se týče postupu prací, ten je dle stavu ze září 1974 hodnocen jako bezproblémový. Pro dokončení prý chybí instalovat podlahové povlnky, dokončit nátěry oken a radiátorů, vodoinstalace a položit obkladové keramické dlaždice. Předpoklad dokončení akce je do 31. října 1974.[775] V prosinci 1974 se stále uvádí tato akce mezi těmi, které budou hotovy ještě do konce roku.[776] Za rok 1974 tu celkem prostavěno 59 169,52 Kčs (původní plán 36 000 Kčs).[777] Klubovna byla do užívání předána nakonec až v červnu roku 1975.[778] Hodnota novostavby dosáhla 700 000 Kčs, díky brigádnické práci ale skutečné náklady představovaly jen 480 000 Kčs. Brigádníci tu odpracovali celkem 8100 hodin (z toho 6400 zdarma).[779] Objekt klubovny zůstával dlouho bez čísla popisného, to přiděleno až 19. června 2003 (1007/III). Na přelomu let 1974-75 rada MěstNV projednala žádost kynologů na oplocení objektu a výstavbu tribuny včetně provozního zařízení. Souhlasila se zařazením do Akce Z (pokud ovšem budou zajištěny finanční prostředky).[780] V roce 1975 na této akci město plánovalo prostavět 160 000 Kčs (hrazených z úvěru). S výstavbou se mělo začít v únoru 1975. Předpoklad dokončení stanoven na duben 1976.[781] Tribuna nakonec ovšem nezbudována. V 1. pololetí 1975 zde aspoň prostavěno 10 000 Kčs (nad rámec plánu), za které postaveno oplocení areálu.[782]
8.17.3. Bezejmenná cesta vybíhající z ulice U Stromovky k jihozápadu
Po severní straně kynologického areálu vybíhá z ulice k jihozápadu úzká ulička, je to poslední dochovaný úsek historické cesty, která ještě na počátku 20. století odbočovala z Plzeňské ulice zhruba v oblasti dnešní křižovatky se Sládkovou ulicí, pak s několika esovitými zákruty běžela napříč poli na místě současné zástavby v této oblasti (překračovala i mělký Rakovský potok). Její trasa se ještě torzovitě dochovala v hranicích dnešních stavebních parcel v Baarově ulici. Dál směrem k jihozápadu překračovala pěšina těleso železniční trati a mířila do lesů na vrchu Čilina. Podle Rudolfa Brabce byla toto původní trasa silnice na Plzeň (tzv. Nová poštovská cesta) a odvolává se při tom na Müllerovu mapu Čech z roku 1720.[783] Na této mapě ale žádné důkazy pro toto tvrzení nejsou. Rudolf Brabec byl amatérský badatel a podle toho je nutné na jeho závěry pohlížet. To ovšem neznamená, že opravdu nemůže jít o pozůstatek původní výpadovky na Plzeň. Svědčil by pro to fakt, že tato cesta vedla v dlouhém úseku prakticky souběžně s nynější Plzeňskou ulicí/silnicí, přičemž taková zbytečná duplicita napovídá, že opravdu trasa současné Plzeňské silnice (respektive Plzeňské ulice) v úseku zhruba od nároží dnešní Sládkovy ulice ven z města mohla být až druhotně vytýčená. Ve prospěch této teorie hraje i konfigurace terénu. Zatímco důsledně přímá současná Plzeňská silnice překonává poměrně značné převýšení v oblasti nynějšího železničního přejezdu u Jelínkovic boudy (viz níže), tato původní trasa má daleko pozvolnější stoupání a respektuje modelaci terénu.
V roce 1918 ještě cesta používána. Popisována jako cesta „od jatek do Trhovky“.[784] Později ale ztrácela význam a byla nahrazována novou pravoúhlou uliční sítí v prostoru ulic Baarova a U Stromovky. V roce 1963 rada MěstNV doporučila plénu schválit prodej pozemku č.kat.2830/5 (bývalá cesta o rozloze 48 čtverečních metrů) za 1 Kčs/čtvereční metr manželům Vladimírovi a Květuši Václavíkovým bytem čp.550/III. Šlo o úsek zrušené cesty, která už se dle usnesení směrného plánu neměla využívat. Bývalá cesta se v této části měla přičlenit k pozemkovým parcelám manželů Václavíkových č.kat.947/14 a č.kat.947/15 u dnešního domu čp.718/III v ulici U Stromovky.[785] Dochovaný úsek polní cesty v ulici U Stromovky obrostl drobnými rodinnými domy, promísenými s rekreačními objekty. Nejprve tu na nároží ulice U Stromovky a této cesty vyrostl dům čp. 590/III, patrový s obytným podkrovím v 1. patře, stanovou střechou a zděným střešním vikýřem. Postaven na počátku 60. let 20. století. Vedle něj se nachází domek čp.599/III, patrový se sedlovou střechou, zbudovaný v polovině 60. let. Na sousední parcele je to dům čp.649/III. Jde o přízemní objekt na zvýšeném suterénu, se sedlovou střechou a dřevěným štítem. Postaven okolo roku 1970.
Tato cesta nemá vlastní pojmenování a je počítána k ulici U Stromovky (foto z r. 2004). Dál k jihozápadu pokračuje cesta už nezastavěným územím. V roce 1918 řešilo město úpravu hranic pozemků podél tohoto úseku cesty. Od této veřejné cesty č.kat.2830/3 totiž odbočovala týmž směrem i veřejná cesta č.kat.2833. Mezi nimi byl úzký pruh pozemku č.kat.1004 (pastvina, 1 198 čtverečních metrů), který byl v majetku obce a celý se využíval jako součást této veřejné cesty. Neměl tedy hospodářský užitek. Veřejná cesta č.kat.2830/3 se v místech, kde přiléhala k parcelám č.kat.942/2, č.kat.943/1 a částečně i č.kat.944, už prý dávno nepoužívala, tvořila svah a nedala se dobře využít. Právě jako její náhrada se kdysi vytvořila souběžná cesta na č.kat.2833. Majitelé pozemků č.kat.942/2 a č.kat.943/1 požádali obec o odkoupení částí nepoužívané veřejné cesty a také pozemku č.kat.1004 (669 metrů čtverečních) s tím, že zbytek pozemku č.kat.1004 se dal použít pro rozšíření pozemku č.kat.2833 pro míjení povozů. Zastupitelstvo tuto korekci schválilo.[786] Šlo ale o drobnou úpravu, která trasu cesty proměnila jen o pár metrů. V roce 1921 provedena úprava této cesty v úseku vzdálenějším od města (č.kat.2832 a č.kat.2834). Kolem přilehlého pozemku Jaroslava Páníka tehdy zřízena strouha. Tím zbaven vedlejší pozemek č.kat.1023 (majitelem rovněž Jaroslav Páník) příjezdu. V prosinci 1921 proto městské zastupitelstvo deklaruje, že v roce 1922 bude vybudována na náklad obce na tento pozemek z cesty můstek (Páník na jeho výstavbu měl přispět 100 Kč).[787] V dubnu 1923 se obecní správní komise usnesla provést částečnou úpravu cest pod Žďárem a v Trhovce. Náklady na obě akce měly dosáhnout cca 10 000 Kč.[788] Komunikace pak za první republiky stejně přerušena při rozšiřování železniční tratě, kdy již neumožněno úrovňové křížení. Komunikace proto v současnosti slepě končí v polích u trati. V prosinci 1928 jednalo zastupitelstvo města o směně obecního pozemku č.kat.1006 za pozemek č.kat.1073/1. Pozemek č.kat.1006 ležící v této oblasti se nazýval Helmhakrovské pole. Jeho nájemce Jaroslav Páník navrhl směnit část č.kat.1006 za část jeho č.kat.1073/1 nebo č.kat.1073/2 a č.kat.1074. Pozemek č.kat.1006 byl využíván jako role a měl plochu 2 859 čtverečních metrů. Od roku 1923 byl v nájmu Jaroslava Páníka, vlastním nákladem zavezl strž jdoucí příčně pozemkem. Město na výměnu pozemků kývlo, protože hodlalo nabízený pás louky č.kat.1073/1 přiléhající k obecnímu lesu na Čilině v prostoru Za Rakováčkem zalesnit.[789]
8.17.4. Technický vývoj ulice U Stromovky a vývoj pojmenování
Na konci 50. let 20. století do ulice U Stromovky zaveden městský vodovod (jednalo se o výstavbu vodovodu Krokova-U Stromovky s inženýrsky náročným podkopem tělesa železniční trati).[790] V roce 1971 provedena projekční příprava na kanalizaci ulice U Stromovky.[791] V 1. pololetí 1972 zahájena v této ulici i výstavba veřejného osvětlení.[792] V prosinci 1972 uváděna jako hotová. [793] Město tu zároveň plánovalo v roce 1975 výstavbu kanalizace. [794] Počátkem 80. let 20. století zde také mělo dojít k budování plynovodu. Na rok 1980 v plánu výstavby technické vybavenosti počítáno u této akce s rozpočtovou cenou 150 000 Kčs, přidělen limit 150 000 Kčs.[795] V září 1980 uváděno, že výstavba plynovodu už probíhá.[796] Podle dat z prosince 1980 zde pro rok 1980 plánován na výstavbě plynovodu objem 130 000 Kčs, z něhož ke konci října 1980 prostavěno 126 000 Kčs. Akce uváděna jako skončená.[797] Během roku 1988 prováděna v rámci výstavby technické vybavenosti v ulici U Stromovky výstavba vodovodu. Práce začaly v březnu a skončily v prosinci 1988. Z celkových finančních nákladů plánovaných na 165 000 Kčs nakonec prostavěno během roku 1988 72 000 Kčs.[798] Pokračovalo se i následujícího roku, kdy na vodovodu U Stromovky dosáhly finanční náklady 97 000 Kčs (plánováno bylo 72 000 Kčs). Celkové náklady na tuto akci vypočteny na 165 000 Kčs. Práce začaly v listopadu 1989 a termín dokončení stanoven na prosinec 1989.[799] V roce 1989 také provedena částečná úprava komunikace v ulici U Stromovky (patrně po provedení výkopů vodovodního potrubí) s tím, že ale nadále ulice zůstávala nedlážděná.[800]
Až do počátku 21. století všechny zdejší ulice (Baarova, U Kolejí, U Stromovky) zůstávaly nedlážděné, bez chodníků a bez skutečné vozovky (nepovažujeme-li uježděnou hlínu za vozovku). Už v roce 1995 prohlásilo město úpravu komunikací v této části Rokycan za svoji prioritu a navrhlo zpracování projektové dokumentace.[801] Rozhodnutím městského zastupitelstva z března 2003 převedeny na výstavbu kanalizace v ulici U Stromovky a Baarova dodatečné peníze (šlo o částku 3 301 000 Kč, ale tyto peníze měly jít i na jinou akci – vodovod Ejpovice).[802] 23. června 2003 schválila městská rada zadání rekonstrukce těchto ulic firmě Omega C+M, s.r.o. Plzeň za nabídkovou cenu 5 478 852 Kč.[803] Práce zahájeny v září 2003.[804] V rámci akce provedena celková výměna zchátralého kanalizačního potrubí v Baarově ulici, do nově položených trubek zaústěna i kanalizace z ulice U Stromovky.[805] Výměny se dočkalo i kanalizační potrubí v ulici U Stromovky. Původní potrubí tu bylo položeno nevhodně a odpad prosakoval na povrch.[806] V ulici U Kolejí zřízena nově kanalizace. Ulice U Stromovky zároveň vydlážděna. Zřízena zde komunikace s režimem „obytná zóna“, chodník i vozovka tudíž sjednoceny a vydlážděny prefabrikovanými betonovými kostkami (foto z r. 2003). Plocha ulice dále po okrajích rozčleněna nepravidelnými poli trávníků a výsadbou okrasných keřů.[807] V druhé etapě, financované zvlášť přišla na řadu dlažba v ulicích Baarova a U Kolejí.[808] V Baarově rovněž zřízena komunikace ve stylu obytné zóny. Pouze v úseku ulice U Kolejí od křižovatky s Arbesovou ke křižovatce s Baarovou položena standardní asfaltová vozovka a podél její severní strany zřízen chodník s betonovou zámkovou dlažbou. V roce 2004 investováno do úprav ulic Baarova, U Kolejí a Nová (ve čtvrti Za Rakováčkem) celkem 6 178 000 Kč (původně plánováno 6 180 000 Kč).[809] Časově tyto práce souvisely s probíhající přestavbou křižovatky u jatek (Plzeňská-Arbesova) na kruhový objezd, kde rovněž položena nová dlažba a chodníky.
Ulici U Stromovky pojmenovala městská rada svým rozhodnutím ze dne 7. září 1953. Od té doby název nebyl měněn.
[1] Kronika města Rokycan 1836-1907, f.208.
[3] Viz informace z úředního oznámení umístěného na domě.
[4] 20. schůze obecního zastupitelstva, 13.5.1921.
[6] 29. schůze obecního zastupitelstva, 7.5.1926.
[7] 53. schůze obecního zastupitelstva, 30.9.1936.
[8] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan, III. oddělení, inventář, 2005, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0088_00013_am-rokycany-odd-3-tech-kancelar.pdf
[9] Usnesení zastupitelstva města z 18.4.2000, www.rokycany.cz.
[10] 20. schůze obecního zastupitelstva, 11.3.1941.
[11] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan, III. oddělení, inventář, 2005, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0088_00013_am-rokycany-odd-3-tech-kancelar.pdf
[12] 7. zasedání MNV, 8.9.1958.
[13] 20. schůze obecního zastupitelstva, 13.5.1921.
[14] Schůze pléna MNV, 20.4.1948.
[15] Schůze pléna MNV, 28.11.1947.
[16] Kronika města Rokycan, 1954-57,VIII., f.27.
[17] Kronika města Rokycan, VIII, 1954-57, r.1955, f.95.
[18] 4. schůze pléna MNV, 26.4.1954.
[19] 4. zasedání MNV, 24.9.1954.
[20] 5. zasedání MNV, 15.7.1955.
[21] Kronika města Rokycan, XII, 1954-57, r.1957, f.179; 1. zasedání MNV, 21.1.1957.
[22] 1. zasedání MNV, 21.1.1957.
[23] 1. plenární zasedání MěstNV, 25.1.1965.
[24] 3. plenární zasedání MěstNV, 17.5.1965.
[25] 8. plenární zasedání MěstNV, 20.12.1965.
[26] 3. plenární zasedání MěstNV, 27.6.1966.
[27] 2. plenární zasedání MěstNV, 25.4.1967.
[28] 1. plenární zasedání MěstNV, 12.2.1968.
[29] 5. plenární zasedání MěstNV, 30.10.1967.
[30] Mimořádné plenární zasedání MěstNV, 27.11.1967.
[31] 1. plenární zasedání MěstNV, 12.2.1968.
[32] kol. aut. :Koncepce dětských hřišť v Rokycanech, Materiál pro jednání zastupitelstva města, 20. dubna 2004, č. 1099.
[33] Materiál pro jednání rady města, 14.11.2005, bod č. 2099, ID:4469.
[34] Materiál pro jednání rady města, 28. července 1997, č. 74 A.
[35] Usnesení zastupitelstva města z 24.9.2007, www.rokycany.cz.
[36] 5. zasedání MNV, 15.7.1955.
[37] Materiál pro jednání rady města, 11. října 2004, č. 2451.
[38] Materiál pro jednání rady města, 24. dubna 2006, č. 2413, ID: 4992.
[39] Rokycanský deník, 13.5.2005.
[40] Materiál pro jednání rady města, 9. ledna 2006, č. 2451, ID: 4647.
[41] Rokycanský deník, 25.1.2006.
[42] Materiál pro jednání rady města, 9. ledna 2006, č. 2451, ID: 4647.
[43] Materiál pro jednání rady města, 28.8. 2006, č. 2410, ID: 5469.
[44] Materiál pro jednání zastupitelstva města, 3.10. 2006, č. 1410, ID: 5560.
[45] Rokycanské noviny, č. 10, 20.10.2006, s.1.
[46] Kronika města Rokycan, 1954-57, VIII, f.95.
[47] 4. zasedání MNV, 16.4.1956.
[48] 6. zasedání MNV, 18.6.1956.
[49] 1. zasedání MNV, 9.1.1956.
[50] 6. zasedání MNV, 18.6.1956.
[51] 8. zasedání MNV, 10.9.1956.
[52] Kronika města Rokycan, XII, 1954-57, r.1957, f.164.
[53] 8. zasedání MNV, 10.9.1956.
[54] 3. plenární zasedání MěstNV, 29.5.1961.
[55] Hlas Rokycanska, č. 12, 29.3.1991, s.3.
[56] Kronika města Rokycan, XII, 1954-57, r.1954, f.32.
[57] 6. plenární zasedání MěstNV, 9.12. 1974.
[58] Hlas Rokycanska, č. 15, 12.4.1990, s.1.
[59] Rokycansko, č. 26, 1.7.1993, s.1.
[60] 3. schůze obecního zastupitelstva, 17.4.1914.
[61] 7. schůze obecního zastupitelstva, 22.3.1915.
[62] 4. schůze obecní správní komise, 21.3.1923.
[63] 23. schůze obecního zastupitelstva, 16.6.1925.
[64] 26. schůze obecního zastupitelstva, 18.12.1925; Kronika města Rokycan 1918-37, f.71.
[65] 29. schůze obecního zastupitelstva, 7.5.1926.
[66] 29. schůze obecního zastupitelstva, 7.5.1926.
[67] Kronika města Rokycan 1918-37, f.71.
[68] 32. schůze obecního zastupitelstva, 1.10.1926.
[69] 85. schůze městské rady, 6.8.1928.
[70] 85. schůze městské rady, 6.8.1928.
[71] 89. schůze městské rady, 5.9.1928.
[72] 90. schůze městské rady, 7.9.1928.
[73] 92. schůze městské rady, 14.9.1928.
[74] 93. schůze městské rady, 21.9.1928.
[75] 110. schůze městské rady, 5.12.1928.
[76] 168. schůze městské rady, 8.11.1929.
[77] 195. schůze městské rady, 7.5.1930.
[78] 18. schůze městské rady, 30.7.1931.
[79] 7. schůze obecní okrašlovací komise, 2.11.1932.
[80] 20. schůze městské rady, 13.8.1931.
[81] 69. schůze městské rady, 28.4.1932.
[82] Kronika města Rokycan 1938-47, f.80.
[83] Kronika města Rokycan 1938-47, f.80.
[84] Státní okresní archiv Rokycany, zápisy z jednání užšího místního národního výboru, schůze z 13.12.1945. Schůze pléna MNV, 6.5.1947.
[85] Státní okresní archiv Rokycany, zápisy z jednání užšího místního národního výboru, schůze z 13.12.1945 a schůze místního národního výboru z 25.4.1946.
[86] Schůze pléna MNV 28.2.1947.
[87] Slavnostní schůze MNV 9.3.1947.
[88] Schůze pléna MNV, 6.5.1947.
[89] Schůze pléna MNV, 11.8.1947.
[90] Schůze pléna MNV, 6.5.1947.
[91] Schůze pléna MNV, 6.5.1947.
[92] Schůze pléna MNV, 3.9.1948.
[93] Schůze pléna MNV, 9.11.1948.
[94] Kronika města Rokycan 1947-51,VI., f.30,57.
[95] Schůze pléna MNV, 17.6.1949.
[96] Státní okresní archiv Rokycany, zápisy z jednání stavební komise místního národního výboru, schůze z 2. října 1945.
[97] Vavroušek, V.: Částečná uzávěra silnice II/605, Zpravodaj OÚ Rokycany, březen 2000.
[98] 2. zasedání MNV, 5.7.1957.
[99] 3. zasedání MNV, 26.8.1957.
[100] 2. plenární zasedání MěstNV, 17.8.1964.
[101] Mimořádné plenární zasedání MěstNV, 27.11.1967.
[102] 3. plenární zasedání MěstNV 24.6.1968.
[103] 3. plenární zasedání MěstNV, 14.5.1962.
[104] 3. plenární zasedání MěstNV, 17.5.1965.
[105] 3. plenární zasedání MěstNV, 27.6.1966.
[106] 1. plenární zasedání MěstNV, 12.2.1968.
[107] 1. plenární zasedání MěstNV, 12.2.1968.
[108] 6. plenární zasedání MěstNV, 15.12.1969.
[109] 1. plenární zasedání MěstNV, 23.2.1970.
[110] 3. plenární zasedání MěstNV, 22.6.1970.
[111] 5. plenární zasedání, 2.11.1970.
[112] 1. plenární zasedání MěstNV, 22.2.1971.
[113] 7. plenární zasedání MěstNV, 12.12.1972.
[114] 1. plenární zasedání MěstNV, 27.2.1973.
[115] 4. plenární zasedání MěstNV, 10.9.1973.
[116] 2. plenární zasedání MěstNV, 8.4.1974.
[117] 6. plenární zasedání MěstNV, 10.12.1973.
[118] 4. plenární zasedání MěstNV, 9.9.1974.
[119] 11. plenární zasedání MěstNV, 26.4.1983.
[120] 17. plenární zasedání MěstNV,24.4.1984.
[121] Ustavující plenární zasedání MěstNV, 24.6.1986.
[122] 2. plenární zasedání MěstNV, 2.9.1986.
[123] 5. plenární zasedání MěstNV, 26.2.1987.
[124] 19. plenární zasedání MěstNV, 19.9.1989.
[125] 21. plenární zasedání MěstNV, 20.2.1990.
[126] Rokycanské noviny, č. 12, 20.12.2005, s.4.
[127] Rokycanské noviny, č. 1, 20.1.2007, s.5.
[128] Rokycanský deník, 13.1.2007.
[129] Rokycanské noviny, č. 11, 20.11.2006, s.2.
[130] Rokycanský deník, 20.3.2007.
[131] Rokycanské noviny, č. 1, 20.1.2007, s.5.
[132] Veřejná vyhláška - Oznámení o zahájení společného územního řízení o umístění stavby a stavebního řízení a pozvání k veřejnému ústnímu jednání, www.rokycany.cz
[133] Veřejná vyhláška - ROZHODNUTÍ rekonstrukce NTL a STL plynovodů a přípojek, www.rokycany.cz
[134] Založeno na osobních zápiscích autora.
[135] 32. schůze obecního zastupitelstva, 12.10.1934.
[136] 36. schůze obecního zastupitelstva, 25.4.1935.
[137] Cironis, P.: Rokycanský uličník, Rokycany 2003, s.100.
[138] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, VII., s.26.
[139] 1. schůze pléna MNV, 26.4.1950.
[140] Hlas Rokycanska, č. 8, 22.2.1990, s.1.
[141] Hlas Rokycanska, č. 44, 7.11.1991, s.3.
[142] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, VII., s.26.
[143] 1. schůze pléna MNV, 26.4.1950.
[144] Rokycanský deník, 28.4.1995, s.11.
[145] 7. plenární zasedání MěstNV, 12.12.1972.
[146] 3. plenární zasedání MěstNV, 25.6.1973.
[147] 5. plenární zasedání MěstNV, 22.10.1973.
[148] 4. plenární zasedání MěstNV, 9.9.1974.
[149] 17. schůze MěstNV, 30.8.1977.
[150] 10. plenární zasedání MěstNV, 11.4.1978.
[151] 11. plenární zasedání MěstNV, 20.6.1978.
[152] 15. plenární zasedání MěstNV, 13.12.1983.
[153] Kronika města Rokycan, 1984, f.212; 19. plenární zasedání MěstNV, 28.8.1984.
[154] Hlas Rokycanska, č. 13, 1.4.1982, s.3.
[155] Hlas Rokycanska, č. 14, 5.4.1984, s.3.
[156] Kronika města Rokycan, 1984, f.212.
[157] 18. plenární zasedání MěstNV, 26.6.1984.
[158] 24. plenární zasedání MěstNV, 25.6.1985.
[159] 19. plenární zasedání MěstNV, 28.8.1984.
[160] Ustavující plenární zasedání MěstNV, 24.6.1986.
[161] Rokycanský deník, 5.1.1996, s.9.
[162] Materiál pro jednání rady města, 13. prosince 2004, č. 2430.
[163] Jitka Ratajová: Jedná se o řešení dopravní situace ve středu města, Rokycanské noviny, č. 3, 20. března 2004, s.4.
[164] Materiál pro jednání rady města, 13. prosince 2004, č. 2430.
[165] Materiál pro jednání rady města, 13. prosince 2004, č. 2430.
[166] Materiál pro jednání rady města, 24. ledna 2005, č. 2431.
[167] Město Rokycany, Závěrečný účet za rok 2004, z%E1v%ECre%E8n%FD%20%FA%E8et%202004.pdf, www.rokycany.cz
[168] Materiál pro jednání rady města, 13. prosince 2004, č. 2430.
[169] kol. aut. Program rozvoje města PROROK, 2004: Materiál pro jednání rady města, 7. prosince 2004, č. 1099.
[170] Mladá fronta Dnes, 3.5.2007, Kraj Plzeňský, s.2.
[171] Závěrečný účet města za rok 2007, zaverecny%5Fucet%5F2007.pdf, www.rokycany.cz
[172] kol. aut. Program rozvoje města PROROK, 2004: Materiál pro jednání rady města, 7. prosince 2004, č. 1099.
[173] V Rokycanech byla slavnostně otevřena nová okružní křižovatka, novinky.cz, 30.9.2013, https://www.novinky.cz/vase-zpravy/clanek/v-rokycanech-byla-slavnostne-otevrena-nova-okruzni-krizovatka-40147025
[174] Objezd u Střelnice je otevřený, Rokycanský deník, 1.10.2013, https://rokycansky.denik.cz/zpravy_region/objezd-u-strelnice-je-otevreny-20131001.html
[175] V Rokycanech byla slavnostně otevřena nová okružní křižovatka, novinky.cz, 30.9.2013, https://www.novinky.cz/vase-zpravy/clanek/v-rokycanech-byla-slavnostne-otevrena-nova-okruzni-krizovatka-40147025
[176] Kronika města Rokycan, XII, 1957-62, r.1960, f.161.
[177] Kronika města Rokycan, XII, 1957-62, r.1960, f.161.
[178] Kronika města Rokycan, XII, 1965-68, r.1966, f.139.
[179] Kronika města Rokycan, XII, 1965-68, r.1966, f.139.
[180] 1. plenární zasedání MěstNV, 12.2.1968.
[181] 3. plenární zasedání MěstNV, 17.5.1965.
[182] 5. plenární zasedání MěstNV, 2.8.1965.
[183] Kronika města Rokycan 1962-65,X., f.169.
[184] 6. plenární zasedání MěstNV, 20.9.1965.
[185] 6. plenární zasedání MěstNV, 19.12.1966.
[186] Kronika města Rokycan, XII, 1969-73, r.1971, f.57.
[187] Materiál pro jednání rady města, 14.11.2005, bod č. 2099, ID:4469.
[188] 1. schůze obecního zastupitelstva, 12.7.1927; Cironis, P.: Rokycanský uličník, Rokycany 2003, s.83.
[189] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, VII., s.33.
[190] 216. schůze městské rady, 19.9.1930.
[191] 202. schůze městské rady, 25.6.1930.
[192] 187. schůze městské rady, 14.3.1930.
[193] 42. schůze městské rady, 1.12.1931.
[194] 77. schůze městské rady, 11.6.1928.
[195] Kronika města Rokycan 1938-47, f.62.
[196] Schůze pléna MNV 11.8.1947.
[197] 6. plenární zasedání MěstNV, 9.12. 1974.
[199] Kronika města Rokycan, XII, 1957-62, r.1961, f.233.
[200] 5. zasedání MNV, 29.6.1959.
[201] Zpráva o výsledcích ve výstavbě za rok 1960 a stav na tomto úseku v 1. čtvrtletí 1961, materiál pro 2. plenární zasedání MěstNV, 27.3.1961.
[202] Zpráva o výsledcích ve výstavbě za rok 1960 a stav na tomto úseku v 1. čtvrtletí 1961, materiál pro 2. plenární zasedání MěstNV, 27.3.1961.
[203] Kronika města Rokycan, XII, 1957-62, r.1961, f.68.
[204] Kronika města Rokycan, XII, 1957-62, r.1959, f.139.
[205] Kronika města Rokycan, XII, 1957-62, r.1960, f.159.
[206] Kronika města Rokycan, XII, 1957-62, r.1961, f.233.
[207] 187. schůze městské rady, 14.3.1930.
[208] 210. schůze městské rady, 6.8.1930.
[209] 195. schůze městské rady, 7.5.1930.
[210] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan, III. oddělení, inventář, 2005, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0088_00013_am-rokycany-odd-3-tech-kancelar.pdf
[211] 40. schůze obecního zastupitelstva, 13.6.1930; 185. schůze městské rady, 28.2.1930.
[212] 42. schůze obecního zastupitelstva, 4.7.1930.
[213] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan, III. oddělení, inventář, 2005, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0088_00013_am-rokycany-odd-3-tech-kancelar.pdf
[214] 71. schůze městské rady, 12.5.1932.
[215] 143. schůze městské rady, 7.9.1933.
[216] 65. schůze městské rady, 31.3.1932.
[217] 84. schůze městské rady, 21.7.1932.
[218] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan, III. oddělení, inventář, 2005, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0088_00013_am-rokycany-odd-3-tech-kancelar.pdf
[219] 84. schůze městské rady, 21.7.1932.
[220] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan, III. oddělení, inventář, 2005, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0088_00013_am-rokycany-odd-3-tech-kancelar.pdf
[221] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan, III. oddělení, inventář, 2005, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0088_00013_am-rokycany-odd-3-tech-kancelar.pdf
[222] 187. schůze městské rady, 14.3.1930.
[223] 199. schůze městské rady, 4.6.1930.
[224] 11. schůze obecní správní komise, 22.1.1931.
[225] Založeno na osobních zápiscích autora.
[226] 217. schůze městské rady, 24.9.1930.
[227] 3. schůze městské rady, 7.5.1931.
[228] Státní okresní archiv Rokycany, AMRO, kart.č. 140.
[229] 22. schůze městské rady, 27.8.1931.
[230] 6. schůze obecního zastupitelstva, 14.4.1939.
[231] 13. schůze obecní správní komise, 5.2.1931.
[232] 16. schůze městské rady, 20.7.1931.
[233] 6. schůze obecní okrašlovací a komunikační komise, 4.10.1932.
[234] 108. schůze městské rady, 9.12.1932.
[235] 5. plenární zasedání MěstNV, 26.2.1987.
[236] Hlas Rokycanska, č. 21, 26.5.1988, s.2.
[237] 17. plenární zasedání MěstNV, 21.2.1989.
[238] 22. plenární zasedání MěstNV, 22.5.1990.
[239] Veřejná vyhláška - Oznámení o zahájení společného územního řízení o umístění stavby a stavebního řízení a pozvání k veřejnému ústnímu jednání, www.rokycany.cz
[240] Veřejná vyhláška - ROZHODNUTÍ rekonstrukce NTL a STL plynovodů a přípojek, www.rokycany.cz
[241] Cironis, P.: Rokycanský uličník, Rokycany 2003, s.83.
[242] 1. schůze obecního zastupitelstva, 12.7.1927.
[243] 6. schůze obecní okrašlovací a komunikační komise, 4.10.1932.
[244] Paneš, F.: Názorný plán historických památek a veřejných budov města Rokycan a okolí, Rokycany 1967.
[245] 5. plenární zasedání MěstNV, 12.9.1972.
[246] 24. schůze obecního zastupitelstva, 10.5.1929.
[247] 134. schůze městské rady, 26.4.1929.
[248] 24. schůze obecního zastupitelstva, 10.5.1929.
[249] 24. schůze obecního zastupitelstva, 10.5.1929.
[250] 57. schůze městské rady, 11.2.1932.
[251] 39. schůze obecního zastupitelstva, 15.11.1935.
[252] 64. schůze obecního zastupitelstva, 13.4.1938.
[253] 158. schůze městské rady, 6.9.1929.
[254] 175. schůze městské rady, 11.12.1929.
[255] 9. schůze městské rady, 12.6.1931.
[256] 92. schůze městské rady, 8.9.1932.
[257] 6. schůze obecního zastupitelstva, 14.4.1939.
[258] 5. plenární zasedání MěstNV, 22.10.1973.
[259] 6. plenární zasedání MěstNV, 9.12. 1974.
[260] 67. schůze městské rady, 14.4.1932.
[261] 96. schůze městské rady, 6.10.1932.
[262] 13. schůze obecního zastupitelstva, 6.2.1940.
[263] Státní okresní archiv Rokycany, AMRO, č. kart.140.
[264] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, VII., s.31.
[265] Státní okresní archiv Rokycany, AMRO, č. kart.140.
[266] 5. plenární zasedání MěstNV, 2.8.1965.
[267] 6. plenární zasedání MěstNV, 20.9.1965.
[268] 8. plenární zasedání MěstNV, 20.12.1965.
[269] Mimořádné plenární zasedání MěstNV, 27.11.1967.
[270] Usnesení zastupitelstva města z 21.5.2002, www.rokycany.cz.
[271] Kobesová, Miluše: Z historie výroby hraček zn. Hamiro, In: Sborník Muzea dr. B. Horáka Rokycany, 12, Rokycany 2000, s.36.
[272] Hlas Rokycanska, č. 21, 30.5.1991, s.1.
[273] 141. schůze městské rady, 31.5.1929.
[274] 175. schůze městské rady, 11.12.1929.
[275] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, VII., s.30-31.
[276] Kobesová, Miluše: Z historie výroby hraček zn. Hamiro, In: Sborník Muzea dr. B. Horáka Rokycany, 12, Rokycany 2000, s.37.
[277] Kobesová, Miluše: Z historie výroby hraček zn. Hamiro, In: Sborník Muzea dr. B. Horáka Rokycany, 12, Rokycany 2000, s.37.
[278] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, VII., s.31.
[279] Kobesová, Miluše: Z historie výroby hraček zn. Hamiro, In: Sborník Muzea dr. B. Horáka Rokycany, 12, Rokycany 2000, s.37.
[280] Kobesová, Miluše: Z historie výroby hraček zn. Hamiro, In: Sborník Muzea dr. B. Horáka Rokycany, 12, Rokycany 2000, s.37.
[281] Proměny Rokycanska, Praha 1981, s.23.
[282] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, VII., s.31.
[283] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, VII., s.31.
[284] Zpráva ČTK, ID: 19940216D01767, 16. února 1994.
[285] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, VII., s.31.
[286] Rokycanský deník, 12.3.1997, s.9.
[287] Kobesová, Miluše: Z historie výroby hraček zn. Hamiro, In: Sborník Muzea dr. B. Horáka Rokycany, 12, Rokycany 2000, s.38.
[288] Založeno na osobních zápiscích autora.
[289] Kronika města Rokycan, XII, 1954-57, r.1957, f.164 / únor 1957: „Vedle Hamira se staví velký blok obytných domů“./.
[290] Objekt čp.448/III doložen na mapě města z roku 1940 uložené v Státním okresním archivu v Rokycanech. Číslo poté přeneseno na rodinný dům v ulici Lužická.
[291] 6. zasedání MNV, 18.6.1956.
[292] 6. zasedání MNV, 18.6.1956.
[293] 8. zasedání MNV, 10.9.1956.
[294] Kronika města Rokycan, XII, 1954-57, r.1957, f.183.
[295] 1. zasedání MNV, 6.1.1958.
[296] 102. schůze městské rady, 26.10.1928.
[297] Státní okresní archiv Rokycany, zápisy z jednání pléna místního národního výboru, schůze z 24.6.1946.
[298] Státní okresní archiv Rokycany, zápisy z jednání pléna místního národního výboru, schůze z 1.10.1946.
[299] Dům čp.399/III je zaznamenán na mapě města z roku 1940, uložené v Státním okresním archivu v Rokycanech. Zbořen pravděpodobně v 60. letech 20. století. Jeho číslo pak roku 1979 přeneseno na nově vybudované Středisko veterinární péče na rohu Plzeňské a Arbesovy ulice.
[300] 146. schůze městské rady, 22.9.1933.
[301] 5. plenární zasedání MěstNV, 22.10.1973.
[302] 5. plenární zasedání MěstNV, 22.10.1973.
[303] Kronika města Rokycan, XII, 1969-73, r.1972, f.96.
[304] Ustavující plenární zasedání MěstNV, 21.12.1971.
[305] 6. plenární zasedání MěstNV, 23.10.1972.
[306] Kronika města Rokycan, 1974-75, XIII, f.80.
[307] Rokycanský deník, 6. srpna 2004.
[308] Materiál pro jednání zastupitelstva města, 3. srpna 2004, č. 1413.
[309] 18. schůze obecního zastupitelstva, 25.11.1932; 94. schůze městské rady, 22.9.1932; 96. schůze městské rady, 6.10.1932.
[310] 108. schůze městské rady, 9.12.1932.
[311] 128. schůze městské rady, 4.5.1933.
[312] 128. schůze městské rady, 4.5.1933.
[313] 3. zasedání MNV, 31.3.1958.
[314] 3. plenární zasedání MěstNV, 14.5.1962; 2. plenární zasedání MěstNV, 1.4.1963.
[315] Kronika města Rokycan, 1969-73,XII, f.10.
[316] 4. plenární zasedání MěstNV, 22.9.1969.
[317] 1. plenární zasedání MěstNV, 23.2.1970.
[318] 2. plenární zasedání MěstNV, 20.4.1970.
[319] 4. plenární zasedání MěstNV, 9.9.1974.
[320] 1. plenární zasedání MěstNV, 27.2.1973.
[321] 4. plenární zasedání MěstNV, 10.9.1973.
[322] Kronika města Rokycan, 1969-73,XII, f.129.
[323] 6. plenární zasedání MěstNV, 10.12.1973.
[324] 2. plenární zasedání MěstNV, 8.4.1974.
[325] Kronika města Rokycan, 1974-75, XIII, f.8.
[326] 4. plenární zasedání MěstNV, 9.9.1974.
[327] 1. plenární zasedání MěstNV, 25.2.1974.
[328] Kronika města Rokycan, 1974-75, XIII, f.8.
[329] 6. plenární zasedání MěstNV, 10.12.1973.
[330] 2. plenární zasedání MěstNV, 16.4.1973.
[331] 2. plenární zasedání MěstNV, 8.4.1974.
[332] 4. plenární zasedání MěstNV, 9.9.1974.
[333] 2. plenární zasedání MěstNV, 14.4.1975.
[334] 2. plenární zasedání MěstNV, 14.4.1975.
[335] 4. plenární zasedání MěstNV, 15.9.1975.
[336] 4. plenární zasedání MěstNV, 15.9.1975.
[337] 3. plenární zasedání MěstNV, 21.2.1977.
[338] 3. plenární zasedání MěstNV, 21.2.1977.
[339] 8. plenární zasedání MěstNV, 12.12.1977.
[340] Materiál pro jednání rady města, 5.4.2004, č. 2410.
[341] Materiál pro jednání rady města, 30.5.2005, č. 2410.
[342] Materiál pro jednání zastupitelstva města, 30.5. 2006, č. 1410, ID: 5175.
[343] Materiál pro jednání zastupitelstva města, 30.5. 2006, č. 1410, ID: 5170.
[344] Materiál pro jednání rady města, 18.9. 2006, č. 2410, ID: 5510.
[345] Materiál pro jednání zastupitelstva města, 3.10. 2006, č. 1410, ID: 5573.
[346] 32. schůze obecního zastupitelstva, 12.10.1934.
[347] 36. schůze obecního zastupitelstva, 25.4.1935.
[348] 5. plenární zasedání MěstNV, 12.9.1972.
[349] 48. schůze městské rady, 27.1.1928.
[350] 77. schůze městské rady, 11.6.1928.
[351] 117. schůze městské rady, 16.2.1933.
[352] 2. plenární zasedání MěstNV, 15.3.1965.
[353] 39. schůze obecního zastupitelstva, 31.5.1919.
[354] 2. plenární zasedání MěstNV, 1.4.1963.
[355] 1. plenární zasedání MěstNV, 12.2.1968.
[356] 2. plenární zasedání MěstNV, 21.4.1969.
[357] 4. plenární zasedání MěstNV, 22.9.1969.
[358] 2. plenární zasedání MěstNV, 20.4.1970.
[359] 1. plenární zasedání MěstNV 23. února 1976.
[360] 4. plenární zasedání MěstNV, 4.4.1977.
[361] Cironis, P.: Rokycanský uličník, Rokycany 2003, s.83.
[362] 1. schůze obecního zastupitelstva, 12.7.1927.
[363] 21. schůze obecního zastupitelstva, 29.11.1916.
[364] 69. schůze městské rady, 27.4.1928.
[365] Státní okresní archiv Rokycany, zápisy z jednání místního národního výboru, schůze z 4.4.1946.
[366] 4. zasedání MNV, 16.4.1956.
[367] Kronika města Rokycan, 1957-62, IX.,f.32.
[368] Kronika města Rokycan, 1954-57,VIII,f.106.
[369] 5. zasedání MNV, 15.7.1955; Kronika města Rokycan, 1954-57,VIII,f.96.
[370] Kronika města Rokycan, 1954-57,VIII,f.106.
[371] 2. zasedání MNV, 5.7.1957.
[372] 1. zasedání MNV, 6.1.1958.
[373] 7. zasedání MNV, 8.9.1958.
[374] 4. zasedání MNV, 27.4.1959.
[375] 7. zasedání MNV, 8.9.1958.
[376] 8. zasedání MNV, 13.10.1958.
[377] 2. zasedání MNV, 23.2.1959.
[378] 6. zasedání MNV, 27.7.1959.
[379] 2. zasedání MNV, 5.7.1957.
[380] Kronika města Rokycan, 1957-62, IX, f.44.
[381] Kronika města Rokycan, 1957-62, IX, f.67.
[382] 3. zasedání MNV, 31.3.1958.
[383] 7. zasedání MNV, 8.9.1958.
[384] Kronika města Rokycan, 1957-62, IX, f.47.
[385] 2. zasedání MNV, 23.2.1959.
[386] 7. zasedání MNV, 8.9.1958.
[387] Zasedání MNV, 21.12.1959.
[388] Kronika města Rokycan, 1962-65, X, f.69.
[389] 1. plenární zasedání MěstNV, 18.2.1963.
[390] 3. plenární zasedání MěstNV, 27.5.1963.
[391] Kronika města Rokycan, 1965-68,XI., f.18.
[392] Zpráva do plenárního zasedání MěstNV o plnění úkolů ve výstavbě v roce 1961 a Akci Z.
[393] 6. plenární zasedání MěstNV, 20.9.1965.
[394] 7. plenární zasedání MěstNV, 8.11.1965.
[395] 3. plenární zasedání MěstNV, 27.6.1966.
[396] Kronika města Rokycan, 1965-68,XI., f.187.
[397] 1. plenární zasedání MěstNV, 21.2.1966.
[398] Slavnostní plenární zasedání MěstNV, 7.6.1970.
[399] 3. plenární zasedání MěstNV, 27.6.1966.
[400] 6. plenární zasedání MěstNV, 20.9.1965.
[401] 7. plenární zasedání MěstNV, 8.11.1965.
[402] 3. plenární zasedání MěstNV, 27.6.1966.
[403] 1. plenární zasedání MěstNV, 28.2.1967.
[404] Mimořádné plenární zasedání MěstNV, 27.11.1967.
[405] 2. plenární zasedání MěstNV 16.4.1968.
[406] kol. aut.: Program rozvoje města, Rokycany 2004, s.14. též jako Materiál pro jednání rady města, 22. listopadu 2004, č. 2099.
[407] Kronika města Rokycan, 1988, f.187.
[408] 18. plenární zasedání MěstNV, 26.6.1984.
[409] Hlas Rokycanska, č. 30, 2.8.1990, s.1.
[410] Rokycanský deník, 21.9.1995, s.9.
[411] kol. aut.: Program rozvoje města, Rokycany 2004, s.13. též jako Materiál pro jednání rady města, 22. listopadu 2004, č. 2099.
[412] Usnesení zastupitelstva města z 29.6.1999, www.rokycany.cz.
[413] Rokycanský deník, 9. dubna 2003.
[414] Usnesení zastupitelstva města z 26.2.2002, www.rokycany.cz.
[415] Usnesení zastupitelstva města z 26.2.2002, www.rokycany.cz.
[416] Usnesení zastupitelstva města z 9.4.2002, www.rokycany.cz.
[417] Usnesení zastupitelstva města z 21.5.2002, www.rokycany.cz.
[418] Kronika města Rokycan, 2003, s.25.
[419] Kronika města Rokycan, 2003, s.25.
[420] Kronika města Rokycan, 2003, s.25.
[421] Rokycanský deník, 26. srpna 2002.
[422] Rokycanský deník, 26. srpna 2002.
[423] Rokycanský deník, 13. března 2003.
[424] Usnesení zastupitelstva města z 4.3.2003, www.rokycany.cz.
[425] Rokycanský deník, 9. dubna 2003.
[426] Usnesení zastupitelstva města z 15.4.2003, www.rokycany.cz.
[427] Usnesení zastupitelstva města z 27.5.2003, www.rokycany.cz.
[428] Usnesení zastupitelstva města z 27.5.2003, www.rokycany.cz.
[429] Usnesení zastupitelstva města z 27.5.2003, www.rokycany.cz.
[430] Usnesení zastupitelstva města z 8.7.2003, www.rokycany.cz.
[431] Usnesení zastupitelstva města z 19.8.2003, www.rokycany.cz.
[432] Usnesení zastupitelstva města z 11.11.2003, www.rokycany.cz.
[433] Kronika města Rokycan, 2003, s.25.
[434] Jan Baloun: Starosta města hodnotí uplynulý rok, Rokycanské noviny, č. 1, 20. ledna 2004, s.1.
[435] Mráz, J.: Dokončení stavby čistírny odpadních vod, Rokycanské noviny, č. 7, 20. listopadu 2003, s.1.
[436] Rokycanské noviny, č. 5, 20. září 2003, s.1.
[437] Zpráva ČTK, ID: 20040405F01151, 5.4.2004.
[438] Mráz, J.: Dokončení stavby čistírny odpadních vod, Rokycanské noviny, č. 7, 20. listopadu 2003, s.1.
[439] Zpráva ČTK, ID: 20040405F01151, 5.4.2004.
[440] Zpráva ČTK, ID: 20040405F01151, 5.4.2004.
[441] Materiál pro jednání zastupitelstva města, 26. října 2004, č. 1430.
[442] Materiál pro jednání rady města, 3. ledna 2005, č. 2431.
[443] Usnesení zastupitelstva města z 9.3.2004, www.rokycany.cz.
[444] Rokycanský deník, 15. října 2004.
[445] Město Rokycany, Závěrečný účet za rok 2004, z%E1v%ECre%E8n%FD%20%FA%E8et%202004.pdf, www.rokycany.cz
[446] Usnesení z jednání zastupitelstva města, č. 7/2001, 25. září 2001, bod č. 45.
[447] Mráz, J.: Dokončení stavby čistírny odpadních vod, Rokycanské noviny, č. 7, 20. listopadu 2003, s.1.
[448] Zpráva ČTK, ID: 20040405F01151, 5.4.2004.
[449] Rokycanský deník, 6.1.2006.
[450] Veřejné zakázky za rok 2006, www.rokycany.cz.
[451] Materiál pro jednání zastupitelstva města, 30.5.2006, č. 1000, ID: 5166.
[452] Materiál pro jednání zastupitelstva města, 3.10. 2006, č. 1000, ID: 5577.
[453] Materiál pro jednání rady města, 15.5.2006, č. 2413, ID: 5091.
[454] Rokycanský deník, 13.9.2006.
[455] Rokycanské noviny, č. 6-7, 20.6.2006, s.1.
[456] Zpráva ČTK, ID: T200606090479801, 9.6.2006.
[457] Usnesení zastupitelstva Plzeňského kraje, 5.6.2007.
[458] Závěrečný účet města za rok 2007, zaverecny%5Fucet%5F2007.pdf, www.rokycany.cz
[459] Usnesení zastupitelstva města, 13.8.2007, www.rokycany.cz
[460] pravy rozpotu zm 24.9.2007 – 4, www.rokycany.cz
[461] Závěrečný účet města za rok 2007, zaverecny%5Fucet%5F2007.pdf, www.rokycany.cz
[462] Rokycanské noviny, č. 2, únor 2008, s.1.
[463] Hlas Rokycanska, č. 2, 10.1.1980, s.1.
[464] 9. plenární zasedání MěstNV, 14.2.1978.
[465] Založeno na osobních zápiscích autora.
[466] 1. schůze obecního zastupitelstva, 12.7.1927.
[467] 2. schůze městské rady, 26.6.1927.
[468] 1. schůze obecního zastupitelstva, 12.7.1927.
[469] 217. schůze městské rady, 24.9.1930.
[470] 67. schůze městské rady, 14.4.1932.
[471] 92. schůze městské rady, 8.9.1932.
[472] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan, III. oddělení, inventář, 2005, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0088_00013_am-rokycany-odd-3-tech-kancelar.pdf
[473] 34. schůze městské rady, 29.11.1927.
[474] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan, III. oddělení, inventář, 2005, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0088_00013_am-rokycany-odd-3-tech-kancelar.pdf
[475] 90. schůze městské rady, 7.9.1928.
[476] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan, III. oddělení, inventář, 2005, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0088_00013_am-rokycany-odd-3-tech-kancelar.pdf
[477] 88. schůze městské rady, 11.8.1932.
[478] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan, III. oddělení, inventář, 2005, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0088_00013_am-rokycany-odd-3-tech-kancelar.pdf
[479] 108. schůze městské rady, 9.12.1932.
[480] 2. schůze městské rady, 26.6.1927.
[481] 3. schůze městské rady, 30.6.1927.
[482] 38. schůze městské rady, 16.12.1927.
[483] 13. schůze obecního zastupitelstva, 6.2.1940.
[484] 75. schůze městské rady, 27.5.1932.
[485] 78. schůze městské rady, 9.6.1932.
[486] 101. schůze městské rady, 27.10.1932.
[487] Hlas Rokycanska, č. 37, 20.9.1990, s.1.
[488] 26. plenární zasedání MěstNV, 29.10.1985.
[489] 3. plenární zasedání MěstNV, 28.10.1986.
[490] Hlas Rokycanska, č. 4, 29.1.1987, s.2.
[491] Kronika města Rokycan, 1986, f.181.
[492] 9. plenární zasedání MěstNV, 27.10.1987.
[493] Rokycansko, č. 20, 20.5.1993, s.1.
[494] Veřejná vyhláška oznámení o zahájení společného územního řízení o umístění stavby a stavebního řízení a pozvání k veřejnému ústnímu jednání, Stavební úpravy stávajícího objektu a přístavba skladového a technického zázemí k objektu společnosti WAKE s.r.o. v kat. území Rokycany, www.rokycany.cz
[495] Veřejná vyhláška rozhodnutí, Stavební úpravy stávajícího objektu a přístavba skladového a technického zázemí k objektu společnosti WAKE s.r.o. v kat. území Rokycany, www.rokycany.cz
[496] 8. schůze obecního zastupitelstva, 9.12.1927.
[497] 16. schůze obecního zastupitelstva, 27.7.1928.
[498] 42. schůze obecního zastupitelstva, 4.7.1930.
[499] Schůze obecní komise okrašlovací a komunikační, 13.2.1933.
[500] 129. schůze městské rady, 11.5.1933.
[501] 122. schůze městské rady, 23.3.1933.
[502] 7. zasedání MNV, 28.12.1954.
[503] Kronika města Rokycan 1957-62,IX.,f.159.
[504] 1. zasedání MNV, 21.1.1957.
[505] Kronika města Rokycan, 1984, f.212.
[506] 1. plenární zasedání MěstNV, 28.2.1967.
[507] 2. plenární zasedání MěstNV 16.4.1968.
[508] 6. plenární zasedání MěstNV, 30.9.1968.
[509] 2. plenární zasedání MěstNV, 21.4.1969.
[510] 1. plenární zasedání MěstNV, 24.2.1969.
[511] 2. plenární zasedání MěstNV, 21.4.1969.
[512] 4. plenární zasedání MěstNV, 22.9.1969.
[513] 2. plenární zasedání MěstNV, 20.4.1970.
[514] 1. plenární zasedání MěstNV, 23.2.1970.
[515] 4. plenární zasedání MěstNV, 7.9.1970.
[516] 2. plenární zasedání MěstNV, 19.4.1971.
[517] 2. plenární zasedání MěstNV, 10.4.1972.
[518] 1. plenární zasedání MěstNV, 22.2.1971.
[519] Kronika města Rokycan 1969-73, XII., f.26.
[520] Kronika města Rokycan 1969-73, XII., f.95.
[521] 21. plenární zasedání MěstNV, 11.12.1984.
[522] Ustavující plenární zasedání MěstNV, 24.6.1986.
[523] Veřejná vyhláška - Oznámení o zahájení společného územního řízení o umístění stavby a stavebního řízení a pozvání k veřejnému ústnímu jednání, www.rokycany.cz
[524] Veřejná vyhláška - ROZHODNUTÍ rekonstrukce NTL a STL plynovodů a přípojek, www.rokycany.cz
[525] Kronika města Rokycan 1957-62,IX.,f.159.
[526] Založeno na osobních zápiscích autora.
[527] Kronika města Rokycan, 1976-77, XIV., f.106.
[528] Kronika města Rokycan 1951-54,VII., 184.
[529] 5. plenární zasedání MěstNV, 12.9.1972.
[530] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, VII., s.32
[531] 21. schůze obecního zastupitelstva, 29.11.1916.
[532] Rokycanské listy, č. 10, 15. května 1898.
[533] Rokycanské listy, č. 10, 15.5.1898.
[534] Kronika města Rokycan, XII, 1836-1907, f.213. K.Hofman ale uvádí cifru 21 485 zlatých /Hofman, K.: Staré rokycanské domy, VII., s.32./. Patrně jde o zmatky způsobené záměnou korun a zlatých.
[535] 122. schůze městské rady, 12.2.1929.
[536] 37. schůze městské rady, 12.11.1931.
[537] 94. schůze městské rady, 22.9.1932.
[538] 108. schůze městské rady, 9.12.1932.
[539] 138. schůze městské rady, 27.7.1933.
[540] 25. schůze obecního zastupitelstva, 19.12.1941.
[541] 30. schůze obecního zastupitelstva, 23.10.1942.
[542] Slavnostní schůze MNV 9.3.1947.
[543] Kronika města Rokycan 1938-47, f.166.
[544] Státní okresní archiv Rokycany, zápisy z jednání místního národního výboru, schůze z 30.8.1946.
[545] Státní okresní archiv Rokycany, zápisy ze schůze rady Místního národního výboru, schůze z 5. prosince 1946.
[546] Státní okresní archiv Rokycany, zápisy ze schůze rady Místního národního výboru, schůze z 20. prosince 1946.
[547] Schůze pléna MNV 28.2.1947.
[548] Schůze pléna MNV, 6.5.1947.
[549] Schůze pléna MNV, 11.8.1947.
[550] Slavnostní schůze MNV 9.3.1947.
[551] 1. schůze pléna MNV, 26.4.1950.
[552] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, VII., s.32.
[553] Hlas Rokycanska, č. 30, 1.8.1991, s.3.
[554] 3. plenární zasedání MěstNV 24.6.1968.
[555] 1. plenární zasedání MěstNV, 24.2.1969.
[556] 5. plenární zasedání MěstNV, 10.11.1969.
[557] 2. plenární zasedání MěstNV, 20.4.1970.
[558] 1. plenární zasedání MěstNV, 22.2.1971.
[559] Rokycansko, č. 6, 13.2.1992, s.1.
[560] Rokycansko, č. 26, 2.7.1992, s.1.
[561] Rokycansko, č. 10, 11.3.1993, s.1.
[562] Rokycansko, č. 10, 10.3.1994, s.1.
[563] Rokycanská radnice bilancuje. Rokycanský deník, 22.11.1994, s.11.
[564] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, VII., s.32.
[565] Usnesení zastupitelstva města z 6.4.1999, www.rokycany.cz.
[566] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, VII., s.32.
[567] Kronika města Rokycan, 1974-75, XIII,f.103.
[568] Kronika města Rokycan, 1978-81, f.41.
[569] Kronika města Rokycan, 1986, f.148.
[570] Kronika města Rokycan, 1990, f.209-210.
[571] Hlas Rokycanska, č. 25, 23.6.1988, s.2.
[572] Hlas Rokycanska, č. 12, 1989.
[573] Rokycanský deník, 14.10.1995, s.9.
[574] Jaroslav Anton: Stavba křižovatky bude realizována za plného dopravního provozu, Rokycanské noviny, č. 7, 20. července 2004, s.4.
[575] Jaroslav Anton: Stavba křižovatky bude realizována za plného dopravního provozu, Rokycanské noviny, č. 7, 20. července 2004, s.4.
[576] Materiál pro jednání rady města, 1. listopadu 2004, č. 2430.
[577] Jaroslav Anton: Stavba křižovatky bude realizována za plného dopravního provozu, Rokycanské noviny, č. 7, 20. července 2004, s.4.
[578] Kronika města Rokycan, 2003, zasedání městského zastupitelstva 30. září 2003, s.6.
[579] Usnesení zastupitelstva města z 30.9.2003, www.rokycany.cz.
[580] Rokycanský deník, 6. listopadu 2004.
[581] Rokycanský deník, 6. listopadu 2004.
[582] Rokycanský deník, 6. listopadu 2004.
[583] Materiál pro jednání rady města, 13. prosince 2004, č. 2430. Rokycanský deník, 30. října 2004.
[584] Rokycanský deník, 30. října 2004.
[585] Jaroslav Anton: Stavba křižovatky bude realizována za plného dopravního provozu, Rokycanské noviny, č. 7, 20. července 2004, s.4.
[586] Materiál pro jednání rady města, 19. července 2004, č. 2430.
[587] Materiál pro jednání rady města, 19. července 2004, č. 2430.
[588] Rokycanský deník, 6. srpna 2004.
[589] Materiál pro jednání rady města, 1. listopadu 2004, č. 2430.
[590] Rokycanský deník, 14. července 2004.
[591] Rokycanský deník, 17. srpna 2004.
[592] Jaroslav Anton: Stavba křižovatky bude realizována za plného dopravního provozu, Rokycanské noviny, č. 7, 20. července 2004, s.4.
[593] Jaroslav Anton: Stavba křižovatky bude realizována za plného dopravního provozu, Rokycanské noviny, č. 7, 20. července 2004, s.4.
[594] Rokycanský deník, 9. října 2004.
[595] Rokycanský deník, 18. srpna 2004.
[596] Rokycanský deník, 17. srpna 2004.
[597] Rokycanský deník, 17. září 2004.
[598] Rokycanský deník, 30. října 2004.
[599] Materiál pro jednání rady města, 1.11.2004, č. 2430.
[600] Materiál pro jednání rady města, 1.11.2004, č. 2430.
[601] Rokycanský deník, 2.11. 2004.
[602] Rokycanský deník, 3.11. 2004.
[603] Rokycanský deník, 6.11. 2004.
[604] Materiál pro jednání rady města, 13.12. 2004, č. 2430.
[605] Rokycanský deník, 27.11. 2004.
[606] Rokycanský deník, 12.11. 2004.
[607] Rokycanský deník, 20.11. 2004.
[608] Rokycanský deník, 27.11. 2004.
[609] Rokycanský deník, 22.12. 2004.
[610] Rokycanský deník, 25.10. 2004.
[611] Materiál pro jednání rady města, 14. února 2005, č. 2444; Rokycanský deník, 4.3.2005.
[612] Materiál pro jednání rady města, 22. listopadu 2004, č. 2324.
[613] Materiál pro jednání zastupitelstva města, 7.12.2004, bod č. 1000, ID:3309.
[614] Město Rokycany, Závěrečný účet za rok 2004, z%E1v%ECre%E8n%FD%20%FA%E8et%202004.pdf, www.rokycany.cz
[615] Materiál pro jednání rady města, 28.8. 2006, č. 2413, ID: 5471.
[616] Materiál pro jednání zastupitelstva města, 3.10. 2006, č. 1413, ID: 5572.
[617] Rokycanský deník, 17.8.2006.
[618] Rokycanský deník, 22.8.2006.
[619] Kronika města Rokycan, 1997, f.37.
[620] Rokycanský deník, 13.9.1996, s.11.
[621] Rokycanský deník, 18.10.1996, s.11.
[622] Rokycanský deník, 6.12.1996, s.11.
[623] Rokycanský deník, 13.9.1996, s.11.
[624] Rokycansko, č. 10, 10.3.1994, s.1.
[625] Kronika města Rokycan, 1993-94, f.3.
[626] Rokycansko, č. 35, 1.9.1994, s.2.
[627] Rokycanská radnice bilancuje. Rokycanský deník, 22.11.1994, s.11.
[628] Rokycanský deník, 10.7.1995, s.9.
[629] Rokycanský deník, 28.11.1997, s.14.
[630] Rokycanský deník, 22.12.1997, s.9.
[631] Usnesení zastupitelstva města z 2.11.1999, www.rokycany.cz.
[632] Materiál pro jednání rady města, 14. února 2005, č. 2420.
[633] Materiál pro jednání zastupitelstva města, 30.5. 2006, č. 1420, ID: 5180.
[634] Kronika města Rokycan, 1983, f.105.
[635] Kronika města Rokycan, 1985, f.48.
[636] Zahájení zjišťovacího řízení - Sklad a lakovna v areálu firmy Agroslužby Rokycany a. s., k. ú. Rokycany, www.rokycany.cz
[637] Veřejná vyhláška, O zahájení územního řízení o umístění stavby a pozvání k veřejnému ústnímu jednání: sklad a lakovna v kat. území Rokycany, www.rokycany.cz
[638] Veřejná vyhláška územní rozhodnutí, Sklad a lakovna v kat. území Rokycany, www.rokycany.cz
[639] 5. schůze městské rady, 21.5.1931.
[640] 7. schůze městské rady, 5.6.1931.
[641] 65. schůze městské rady, 31.3.1932.
[642] 54. schůze městské rady, 28.1.1932.
[643] 11. schůze obecního zastupitelstva, 18.3.1932.
[644] Dle popisu objektu zveřejněného v srpnu 2006 na úřední desce Městského úřadu v Rokycanech; dražební vyhláška – rodinný dům čp.379, www.rokycany.cz
[645] 82. schůze městské rady, 7.7.1932.
[646] Dle popisu objektu zveřejněného v srpnu 2006 na úřední desce Městského úřadu v Rokycanech; dražební vyhláška – rodinný dům čp.379, www.rokycany.cz
[647] Dle popisu objektu zveřejněného v srpnu 2006 na úřední desce Městského úřadu v Rokycanech; dražební vyhláška – rodinný dům čp.379, www.rokycany.cz
[648] Dle popisu objektu zveřejněného v srpnu 2006 na úřední desce Městského úřadu v Rokycanech; dražební vyhláška – rodinný dům čp.379, www.rokycany.cz
[649] Dle popisu objektu zveřejněného v srpnu 2006 na úřední desce Městského úřadu v Rokycanech; dražební vyhláška – rodinný dům čp.379, www.rokycany.cz
[650] 6. plenární zasedání MěstNV, 9.12. 1974.
[651] 1. plenární zasedání MěstNV 23. února 1976.
[652] 2. plenární zasedání MěstNV, 13.12.1976.
[653] 3. plenární zasedání MěstNV, 21.2.1977.
[654] 1. schůze rady MěstNV, 15.2.1977.
[655] 10. schůze rady MěstNV, 10.5.1977.
[656] 10. plenární zasedání MěstNV, 11.4.1978.
[657] 7. plenární zasedání MěstNV, 31.10.1977.
[658] 10. plenární zasedání MěstNV, 11.4.1978.
[659] 17. plenární zasedání MěstNV,24.4.1984.
[660] 14. plenární zasedání MěstNV, 20.9.1988.
[661] 18. plenární zasedání MěstNV, 18.4.1989.
[662] Rokycansko, č. 17, 30.4.1992, s.1.
[663] Dle popisu objektu zveřejněného v srpnu 2006 na úřední desce Městského úřadu v Rokycanech; dražební vyhláška – rodinný dům čp.379, www.rokycany.cz
[664] Usnesení zastupitelstva města z 7.3.2000, www.rokycany.cz.
[665] Kronika města Rokycan, 2003, s.3.
[666] Usnesení zastupitelstva města z 16.12.2003, www.rokycany.cz.
[667] Usnesení zastupitelstva města z 20.1.2004, www.rokycany.cz.
[668] Město Rokycany, Závěrečný účet za rok 2004, z%E1v%ECre%E8n%FD%20%FA%E8et%202004.pdf, www.rokycany.cz
[669] Dle popisu objektu zveřejněného v srpnu 2006 na úřední desce Městského úřadu v Rokycanech; dražební vyhláška – rodinný dům čp.379, www.rokycany.cz
[670] Dle popisu objektu zveřejněného v srpnu 2006 na úřední desce Městského úřadu v Rokycanech; dražební vyhláška – rodinný dům čp.379, www.rokycany.cz
[671] Rokycanský deník, 12. července 2002.
[672] Rokycanský deník, 10. října 2003.
[673] Rokycanský deník, 13. listopadu 2003.
[674] Rokycanský deník, 8. července 2002.
[675] Rokycanský deník, 8. července 2002.
[676] Rokycanský deník, 8. července 2002.
[677] Materiál pro jednání rady města, 26. října 2004, č. 1420.
[678] Usnesení zastupitelstva města z 9.4.2002, www.rokycany.cz.
[679] Rokycanský deník, 12. července 2002.
[680] Rokycanský deník, 15. března 2004.
[681] Materiál pro jednání rady města, 1. listopadu 2004, č. 2099.
[682] Materiál pro jednání rady města, 3. ledna 2005, č. 2099.
[683] Usnesení zastupitelstva města z 21.1.2003, www.rokycany.cz.
[684] Materiál pro jednání zastupitelstva města, 30.5. 2006, č. 1410, ID: 5163.
[685] Materiál pro jednání rady města, 7. března 2005, č. 2410.
[686] Materiál pro jednání zastupitelstva města, 30.5. 2006, č. 1410, ID: 5163.
[687] Materiál pro jednání rady města, 7. března 2005, č. 2410.
[688] Materiál pro jednání zastupitelstva města, 30.5. 2006, č. 1410, ID: 5163.
[689] Rokycanské noviny, č. 6, 20.6.2005, s.2; Materiál pro jednání zastupitelstva města, 30.5. 2006, č. 1410, ID: 5163.
[690] Materiál pro jednání zastupitelstva města, 30.5. 2006, č. 1410, ID: 5163.
[691] Materiál pro jednání rady města, 13. prosince 2004, č. 2410.
[692] Materiál pro jednání rady města, 14. března 2004, č. 2410.
[693] Rokycanský deník, 17.3.2005.
[694] Rokycanský deník, 25.8.2005.
[695] Materiál pro jednání zastupitelstva města, 9. srpna 2005, č. 1430.
[696] Rokycanský deník, 11.8.2005.
[697] Materiál pro jednání zastupitelstva města, 30.5. 2006, č. 1410, ID: 5163.
[698] Rokycanský deník, 11.8.2005.
[699] Materiál pro jednání zastupitelstva města, 30.5. 2006, č. 1410, ID: 5163.
[700] Materiál pro jednání zastupitelstva města, 30.5. 2006, č. 1410, ID: 5163.
[701] Dle popisu objektu zveřejněného v srpnu 2006 na úřední desce Městského úřadu v Rokycanech; dražební vyhláška – rodinný dům čp.379, www.rokycany.cz
[702] Usnesení zastupitelstva města z 26.2.2007, www.rokycany.cz.
[703] Usnesení zastupitelstva města, 13.8.2007, www.rokycany.cz
[704] Projednání zadání změn ÚPD č. 57 a 59, www.rokycany.cz
[705] Usnesení zastupitelstva města, 28.1.2008, www.rokycany.cz
[706] Rokycanské noviny, č. 6, červen 2008, s.1.
[707] Usnesení zastupitelstva města, 2.6.2008, www.rokycany.cz
[711] 6. plenární zasedání MěstNV, 9.12. 1974.
[713] 24. schůze městské rady, 21.10.1927.
[714] 31. schůze městské rady, 14.11.1927.
[715] 34. schůze městské rady, 29.11.1927.
[716] 3. plenární zasedání MěstNV, 17.5.1965.
[717] 5. plenární zasedání MěstNV, 21.12.1964.
[718] 3. plenární zasedání MěstNV, 17.5.1965.
[719] 5. plenární zasedání MěstNV, 31.10.1966.
[720] 4. plenární zasedání MěstNV, 28.8.1967.
[721] 6. plenární zasedání MěstNV, 30.9.1968.
[722] 5. plenární zasedání MěstNV, 10.11.1969.
[723] Hlas Rokycanska, č. 41, 17.10.1991, s.1. a Kronika města Rokycan, 1991, f.50.
[724] Kronika města Rokycan, 1992, f.20.
[725] Usnesení zastupitelstva města z 21.5.2002, www.rokycany.cz
[726] Kronika města Rokycan, 1993-94, f.29.
[727] Rokycansko, č. 9, 3.3.1994, s.1.
[728] Rokycanský deník, 2.1.1998, s.11.
[729] Rokycanský deník, 9.1.1998, s.11.
[730] Rokycanský deník, 13.1.1998, s.9.
[731] 40. schůze obecního zastupitelstva, 13.6.1930.
[732] 42. schůze obecního zastupitelstva, 4.7.1930.
[733] 22. schůze obecního zastupitelstva, 28.4.1933.
[734] 119. schůze městské rady, 1.3.1933.
[735] 22. schůze obecního zastupitelstva, 28.4.1933.
[736] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan, III. oddělení, inventář, 2005, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0088_00013_am-rokycany-odd-3-tech-kancelar.pdf
[737] 5. plenární zasedání MěstNV, 22.10.1973.
[738] Kronika města Rokycan, 1974-75, XIII, f.8.
[739] 5. plenární zasedání MěstNV, 12.9.1972.
[740] 7. plenární zasedání MěstNV, 12.12.1972.
[741] 1. plenární zasedání MěstNV, 25.2.1974.
[742] 4. plenární zasedání MěstNV, 9.9.1974.
[743] 2. plenární zasedání MěstNV, 14.4.1975.
[744] Kronika města Rokycan 1951-54,VII., 184.
[746] Kronika města Rokycan, 2003, zasedání městského zastupitelstva 11. listopadu 2003, s.6.
[747] Založeno na osobních zápiscích autora.
[748] 50. schůze obecního zastupitelstva, 7.11.1930.
[749] 42. schůze obecní finanční komise,.24.10.1930.
[750] 50. schůze obecního zastupitelstva, 7.11.1930.
[751] 4. schůze obecního zastupitelstva, 28.8.1931.
[752] 1. schůze obecní hospodářské komise, 17.6.1931.
[753] 15. schůze městské rady, 14.7.1931.
[754] 64. schůze městské rady, 18.3.1932.
[755] 11. schůze obecního zastupitelstva, 18.3.1932.
[756] 66. schůze městské rady, 7.4.1932.
[757] 13. schůze obecního zastupitelstva, 10.6.1932.
[758] 91. schůze městské rady, 1.9.1932.
[759] 131. schůze městské rady, 30.5.1933.
[760] 20. schůze obecní finanční komise, 26.6.1933.
[761] 23. schůze obecního zastupitelstva, 30.6.1933.
[762] Schůze pléna MNV, 23.12.1948.
[763] Schůze pléna MNV, 17.6.1949.
[764] 4. zasedání MNV, 27.4.1959.
[765] Slavnostní zasedání MěstNV u příležitosti 20. výročí osvobození ČSSR sovětskou armádou 8.5.1965.
[766] 3. plenární zasedání MěstNV, 22.6.1970.
[767] Kronika města Rokycan 1969-73, XII., f.96.
[768] 7. plenární zasedání MěstNV, 12.12.1972.
[769] 2. plenární zasedání MěstNV, 16.4.1973.
[770] 1. plenární zasedání MěstNV, 27.2.1973.
[771] Hlas Rokycanska, č. 3, 12.10.1973, s.2.
[772] 4. plenární zasedání MěstNV, 10.9.1973.
[773] 2. plenární zasedání MěstNV, 8.4.1974.
[774] 1. plenární zasedání MěstNV, 25.2.1974.
[775] 4. plenární zasedání MěstNV, 9.9.1974.
[776] 6. plenární zasedání MěstNV, 9.12. 1974.
[777] 2. plenární zasedání MěstNV, 14.4.1975.
[778] Kronika města Rokycan, 1974-75, XIII, f.79.
[779] Hlas Rokycanska, č. 13, 11.7.1975, s.2.
[780] 1. zasedání MěstNV, 24.2.1975.
[781] 1. zasedání MěstNV, 24.2.1975.
[782] 4. plenární zasedání MěstNV, 15.9.1975.
[783] Rokycansko, č. 6, 11.2.1993, s.3.
[784] 33. schůze obecního zastupitelstva, 2.9.1918.
[785] 6. plenární zasedání MěstNV, 24.9.1963.
[786] 33. schůze obecního zastupitelstva, 2.9.1918.
[787] 24. schůze obecního zastupitelstva, 22.12.1921.
[788] 7. schůze obecní správní komise, 18.4.1923.
[789] 21. schůze obecního zastupitelstva, 21.12.1928.
[790] Kronika města Rokycan 1957-62, f.159.
[791] 2. plenární zasedání MěstNV, 10.4.1972.
[792] 5. plenární zasedání MěstNV, 12.9.1972.
[793] 7. plenární zasedání MěstNV, 12.12.1972.
[794] 1. zasedání MěstNV, 24.2.1975.
[795] 5. schůze rady MěstNV, 11.3.1980.
[796] 2. plenární zasedání MěstNV, 2.9.1980.
[797] 26. plenární zasedání MěstNV, 9.12.1980.
[798] 17. plenární zasedání MěstNV, 21.2.1989.
[799] 21. plenární zasedání MěstNV, 20.2.1990.
[800] Kronika města Rokycan 1989, f.74.
[801] Rokycanský deník, 19.5.1995, s.10.
[802] Usnesení zastupitelstva města z 4.3.2003, www.rokycany.cz.
[803] Kronika města Rokycan, 2003, zasedání městské rady 23. června 2003, s.7.
[804] Rokycanský deník, 5. září 2003.
[805] Rokycanský deník, 5. září 2003.
[806] Rokycanský deník, 7. května 2003.
[807] Rokycanský deník, 20. ledna 2004.
[808] Ratajová,J.: Kanalizace stojí město milionové částky, Rokycanské noviny, č. 4, 20. srpna 2003, s.1.
[809] Město Rokycany, Závěrečný účet za rok 2004, z%E1v%ECre%E8n%FD%20%FA%E8et%202004.pdf, www.rokycany.cz