|
|
|
|
|
|
D. Borek: verze 2026/05/14
1. Úvod (územní vymezení a pojmenování)
V rámci Rokycan je Rašínov útvarem relativně mladým. Původní ryze agrární krajina se teprve od konce 19. století začala výrazněji urbanizovat podél hlavní kompoziční i dopravní osy, kterou byla silnice na Šťáhlavy (dnešní Jeřabinová ulice). Před koncem století zde byl situován rozlehlý areál kasáren a při nynější Jeřabinové ulici začaly vyrůstat vily. Zásadní proměnu přinesla až 20. léta 20. století, kdy v celém trojúhelníku mezi Jeřabinovou ulicí, železniční tratí a Rakovským potokem proběhla rapidní výstavba zcela nové, plánovitě založené městské čtvrti, inspirované dobovým ideálem zahradních měst. V několika etapách tu vyrostly soubory typizovaných rodinných domů, doplňované dalšími, individuálně stavěnými během 30. a 40. let 20. století. Tehdy byla provedena také individuální, ale koncepčně řešená parcelace podél nově založené nynější Švermovy ulice.
V 2. polovině 20. století již probíhalo jen dílčí doplňování sídelní struktury a volných parcel. Vzhledem k solidnímu charakteru původní meziválečné výstavby nebyly zdejší domy za socialismu ve větší míře terčem amatérských svépomocných modernizací, jako na mnoha jiných místech Rokycan. A vůbec sem nepronikla panelová úpadková architektura. Rašínov si tak do značné míry uchoval vnější slohový výraz a estetiku první republiky. A starší vilová zástavba při Jeřabinové ulici společně s areálem bývalých starých kasáren zase představuje cenný soubor staveb z pozdního Rakouska-Uherska.
Obsah
1. Úvod (územní vymezení a pojmenování)
2. Původní podoba oblasti do konce 19. století
2.1. Historická Šťáhlavská silnice a vývoj dopravních
tras na území Rašínova
2.2. Nejstarší zástavba na místě Rašínova (stodoly a stará
cihelna)
2.3. Zpřetrhání sítě cest po výstavbě železniční trati
3.1. Výstavba starých kasáren a jejich architektonický
popis
3.2. Další stavební vývoj starých kasáren
3.2.1. Stavební vývoj starých kasáren do roku 1945
3.3.2. Stavební vývoj starých kasáren do roku 1989
3.4. Zrušení starých kasáren a revitalizace areálu
3.4.1. Učiliště, střední škola
4. Zástavba podél Jeřabinové ulice
4.1. Zástavba v Jeřabinové ulici
4.1.1. Počátek parcelace a vznik vilové čtvrti
4.1.2. Vilová zástavba na východní straně Jeřabinové
ulice
4.1.3. Vilová zástavba na západní straně Jeřabinové ulice
jižně od starých kasáren
4.1.4. Původní stodoly u západní strany Jeřabinové ulice
4.1.5. Vilová zástavba na západní straně Jeřabinové ulice
severně od starých kasáren na místě stodol
4.1.6. Bytové domy z 50. let 20. století
v Jeřabinové ulici
4.1.7. Restaurace Sparta čp.700/III
4.2. Technický vývoj Jeřabinové ulice
4.2.2. Proměny dopravní funkce Jeřabinové ulice
4.2.4. Veřejná zeleň v Jeřabinové ulici
4.3. Vývoj pojmenování Jeřabinové ulice
4.4.1. Popis zástavby ve Vrchlického ulici
4.4.2. Technický vývoj Vrchlického ulice a vývoj jejího
pojmenování
4.5.1. Popis zástavby v Čechově ulici
4.5.2. Dům čp.582/II (bývalý internát zvláštní školy a
školský úřad)
4.5.3. Technický vývoj Čechovy ulice
4.5.4. Vývoj pojmenování Čechovy ulice
4.6.1. Popis zástavby v Dukelské ulici
4.6.2. Technický vývoj Dukelské ulice
4.6.3. Vývoj pojmenování Dukelské ulice
5. Prvorepubliková čtvrť Rašínov západně od Jeřabinové
ulice
5.1 Založení a výstavba Rašínova
5.1.1. Územní regulace a založení stavebního družstva
Svépomoc roku 1921
5.1.2. Výstavba 1. etapy Rašínova
5.1.3. Výstavba 2. etapy Rašínova
5.1.4. Soukromá parcelace jako doplněk zástavby Rašínova
pozemku
5.1.5. Další pokračování zástavby Rašínova
5.1.6. Technický vývoj Rašínova ve 20. letech 20. století
5.1.7. Technický vývoj Rašínova ve 30., 40. a 50. letech
20. století
Popis jednotlivých ulic na Rašínově
5.2.1. Popis zástavby v Štefánikově ulici
5.2.2. Technický vývoj Štefánikovy ulice
5.2.3. Vývoj pojmenování Štefánikovy ulice
5.3.1. Popis zástavby v Tyršově ulici
5.3.2. Technický vývoj Tyršovy ulice
5.3.3. Vývoj pojmenování Tyršovy ulice
5.4.1. Popis zástavby Sokolské ulice
5.4.2. Technický vývoj Sokolské ulice
5.4.3. Vývoj pojmenování Sokolské ulice
5.5.1. Popis zástavby Fügnerova náměstí
5.5.2. Technický vývoj Fügnerova náměstí
5.5.3. Vývoj pojmenování Fügnerova náměstí
5.6.1. Popis zástavby v Poděbradově ulici
5.6.2. Technický vývoj Poděbradovy ulice
5.6.3. Vývoj pojmenování Poděbradovy ulice
5.7.1. Popis zástavby v Korejské ulici
5.7.2. Technický vývoj Korejské ulice
5.7.3. Vývoj pojmenování Korejské ulice
5.8. Šťáhlavská ulice (pravobřežní část)
5.8.1. Popis zástavby ve Šťáhlavské ulici
5.8.2. Technický vývoj Šťáhlavské ulice
5.8.3. Vývoj pojmenování Šťáhlavské ulice
5.9.2. Průmyslové objekty v Uxově ulici a plánované
autobusové nádraží
5.9.3. Popis zástavby v Uxově ulici
5.9.4. Technický vývoj Uxovy ulice
5.9.5. Vývoj pojmenování Uxovy ulice
5.10.1. Popis zástavby v Žižkově ulici
5.10.2. Technický vývoj Žižkovy ulice
5.10.3. Vývoj pojmenování Žižkovy ulice
5.11. Jeřabinová ulice (jižní úsek)
5.11.1. Popis zástavby v jižním úseku Jeřabinové
ulice
5.12.1. Popis zástavby Karlíkovy ulice
5.12.2. Technický vývoj Karlíkovy ulice
5.12.3. Vývoj pojmenování Karlíkovy ulice
6. parcelace Švermovy ulice v 30. letech
6.1. Příprava a průběh regulačních kroků k vytvoření
Švermovy ulice
6.2. Popis zástavby ve Švermově ulici
6.3. Technický vývoj Švermovy ulice
6.4. Vývoj pojmenování Švermovy ulice
7.1. Urbanistický vývoj zástavby Na Okrouhlici
7.2. Popis zástavby Na Okrouhlici
7.2.1. Zástavba ve východní a jižní části ulice Na
Okrouhlici
7.2.2. Zástavba v nové části ulice Na Okrouhlici
(v bývalém areálu kasáren)
7.2.3. Zástavba v západní a severní části ulice Na
Okrouhlici
7.2.4. Zástavba ve Vrbové ulici
7.2.5. Vývoj pojmenování ulic Na Okrouhlici a Vrbová
7.3. Technický vývoj oblasti Na Okrouhlici
Mapa Rašínova,
klikněte pro vstup na podrobné vysvětlivky k mapě:
Čtvrť byla pojmenována Rašínov na počest zavražděného ministra financí a hrdiny protirakouského odboje Aloise Rašína (1867–1923). Dne 20. dubna 1923 pojmenování navrhl člen obecní správní komise Josef Zápotočný a komise návrh schválila.[1] Toto původně spíše "ideologicky" přijaté pojmenování se nicméně vžilo a dodnes se používá. Rašínov na severu sahá až ke kolejišti železniční trati, na východě ke školskému areálu na Jižním předměstí, na jihu k areálu nových kasáren a na západě ke korytu Rakovského potoka. Rašínov se z větší části rozkládá na území 3. městské čtvrti (Plzeňské předměstí), s výjimkou zástavby podél Švermovy ulice, která leží v 2. městské čtvrti (Nové Město, dříve Pražské předměstí), ale charakterem zástavby je součástí Rašínova. Hranice probíhá středem ulice Jeřabinové, ovšem jde jen o statistické, formální dělení. Podobně i oblast zástavby v ulici Na Okrouhlici leží sice v 2. městské čtvrti ale v této studii je zahrnuta do Rašínova. Celkem má takto vymezené území rozlohu cca 36 hektarů.
V obecném povědomí obyvatel Rokycan bývá někdy do Rašínova řazeno i území za Rakovským potokem, které je charakterem zástavby (individuální rodinné domy) Rašínovu podobné a vzniklo jako jeho přirozené pokračování na západním břehu potoka. V této studii je ovšem oblast za Rakovským potokem pojímána jako samostatná kapitola „Za Rakováčkem“. Je tu i odlišnost mezi plánovitě budovaným Rašínovem a převážně individuální výstavbou Za Rakováčkem. Niva Rakovského potoka s parkovým řešením představuje zároveň nepochybnou hranici mezi oběma těmito sousedícími čtvrtěmi.
2. Původní podoba oblasti do konce 19. století
2.1. Historická Šťáhlavská silnice a vývoj dopravních tras na území Rašínova
Až do přelomu 19. a 20. století zůstávala rozsáhlá, k městu se mírně se svažující oblast jižně od historického jádra stavebně zcela nevyužitou zemědělskou krajinou. Roku 1862 totiž železniční trať Praha-Plzeň oddělila Rokycany od jejich jižního zázemí širokým koridorem kolejiště. Když ve stejné době začínal sílit stavební ruch a město se počalo územně rozrůstat, probíhalo rozrůstání intravilánu v následujícím takřka půlstoletí jinými směry.
Už před počátkem urbanizace se dopravní osou celé oblasti stala Šťáhlavská silnice, která se na území Rašínova kryje s dnešní Jeřabinovou ulicí (viz mapa vývoje dopravních tras v jižní a západní části Rokycan). Před zrušením železničního přejezdu u nádraží za první republiky tato silnice vybíhala z historického jádra města v linii dnešní Palackého ulice, křížila Jiráskovu ulici a podél západní strany současného náměstí 5. května před nádražím pokračovala přímou linií k jihojihozápadu do dnešní Jeřabinové ulice, jejíž uliční čára přesně zachovává trasu původní Šťáhlavské silnice. Na prostranství před pozdějšími novými kasárnami uhýbala k západu, k Rakovskému potoku (v trase současného nejzápadnějšího úseku ulice B. Němcové), a následně se opět otáčela na jihojihozápad a vedla okolo Němčiček, přes Cháchov na Šťáhlavy.
Mapa dopravních tras v jižní části Rokycan, klikněte pro vstup na podrobné vysvětlivky k mapě:
Silnice není v pravém slova smyslu historickou komunikací. Vznikla plánovitě až v 1. polovině 19. století, za purkmistra Ferdinanda Šimona Hejrovského.[2] Ještě na mapě Plzeňského kraje z roku 1830 není zakreslena a mapa ukazuje pouze původní cestu z Rokycan přes Čilinu do Tymákova.[3] Ivana a Martin Ebelovi uvádějí, že nová Šťáhlavská silnice vyrostla roku 1834, v rámci císařského nařízení o zvelebení ulic a prostranství.[4] Pamětní kniha města Rokycan v pasáži psané roku 1836 již mluví o „nové silnici“ („eine neue Strasse vom Neuthor der Stadt Rokitzan anhängend durch den Wald Němčička und Chachow bis an der Herrschaft Stiahlauer Gränze“).[5] Obecní kronika ve vsi Lhůta zase hovoří o tom, že „Okresní silnice zřizovala se r. 1825, a to tak, že veškeré obce z celého panství podle velikosti jejich na ní pracovaly. Práce tato stála 10 let času.“[6] Jako plně dokončenou v celém úseku Rokycany-Šťáhlavy ji zachycuje mapa stabilního katastru z roku 1838.
Silniční spojení Rokycan a Šťáhlav, vedené přes Němčičky a skrz lesy jižně od vesnic Mokrouše a Lhůta, je tedy jako celek až plánovitým produktem z 1. poloviny 19. století. Mapa 1. vojenského mapování cca z 80. let 18. století napovídá, že mezi oběma sídly žádná významnější silnice původně nevedla. Ještě lépe je to vidět, když je analýze podrobena nejen mapa 1. vojenského mapování v okolí Rokycan, ale i celý prostor mezi Rokycany a Šťáhlavy.[7] V 80. letech 18. století tu prostě neexistovala, snad jen v podobě nesouvislé spleti polních cest a lesních stezek. Víc než 10 km vzdálené Šťáhlavy nebyly tak významným centrem osídlení, aby až do Rokycan sahal jejich gravitační vliv (a naopak), vynucující si formování silničních spojů.
Označení „Šťáhlavská cesta“ je ale doloženo už v říjnu 1784, kdy poštmistr Antonín Holl požádal obecní radu o dřevo na plánovanou výstavbu kůlny, přičemž „tu kolnu chce na levo k Šťáhlavské cestě, asi 25 kroků od začátku cesty postaviti.“[8] Z tohoto popisu není jasné, kde bylo ono místo. Nabízí se několik možností. Mohla tím být myšlena historická Tymákovská cesta. Pro dopravní směry v okolí Rokycan hrálo totiž v raném novověku významnější úlohu spojení se sousedními vesnicemi Mokrouše a Tymákov (byly součástí rokycanského panství). Toto spojení probíhalo známou a v tomto případě skutečně historickou trasou. Přesně ji zachycuje mapa stabilního katastru z roku 1838. Tato původní Tymákovská cesta z města vybíhala od Plzeňské brány nejprve v kratším úseku po Plzeňské silnici (dnešní Plzeňská ulice), následně za okrajem hřbitova u kostela sv. Trojice uhýbala k jihu na cestu č.kat.2776 přes nynější kolejiště dráhy a pak v linii současné Poděbradovy a Sokolské ulice v Rašínově vedla za Rakovský potok a podél nynější Tymákovské ulice ve čtvrti Za Rakováčkem, stále vzhůru až k lesu, aby následně skrz polesí Čilina dospěla ke vsi Mokrouše.
Byla tu ještě alternativní trasa do polí jižně od města (slovo „trasa“ nesmí zastřít, že se bavíme stále víceméně o polních cestách, byť historických). Začínala také před Plzeňskou branou, ale uhýbala podél nynějšího východního okraje hřbitova u kostela sv. Trojice, kudy skutečně až do rozšíření hřbitova v 70. letech 19. století vedla cesta č.kat.2779, následně jihozápadním směrem přes současné kolejiště dráhy a přes Rašínov (zhruba napříč dnešními bloky mezi ulicemi Poděbradova a Tyršova), kde z ní odbočovala krátká příčná cesta, napojená na výše uvedenou Tymákovskou cestu, přičemž původní cesta se velkým obloukem se stáčela k jihu, kde se podle mapy z roku 1838 vytrácela jako pěšina v polích (nedaleko dnešního nároží ulic Tyršova a Sokolská). Směr parcelace jednotlivých polností ale nevylučuje, že mohla vést dříve i dál a kdesi poblíž současného rohu ulic Jeřabinová a Karlíkova se napojit na dnešní Jeřabinovou ulici. Je to ale jen teorie a vlastně jde o podružnou otázku, protože tak či onak šlo pouze o „žánr“ polních cest.
Zmíněné 1. vojenské mapování ukazuje, že v 80. letech 18. století, tedy zhruba půlstoletí před vznikem Šťáhlavské silnice, vedla z Rokycan k jihu i cesta ve velice podobné trase, jakou má nynější Jeřabinová ulice. I tato předchůdkyně pozdější okresní silnice směřovala na rozcestí před pozdějšími novými kasárnami (tehdy samozřejmě šlo o ryze zemědělskou krajinu, bez zástavby), kde se větvila do polních cest, vybíhajících do několika směrů, například Kotelská cesta (dnes Kotelská ulice) nebo cesta Vysoký průhon (dnes stejnojmenná ulice), jež vedla do prostoru Za Rakováčkem. Není rovněž vyloučeno, že pod pojmem „Šťáhlavská cesta“ byla na sklonku 18. století myšlena polní cesta, která vybíhala po východním okraji historického jádra města (v ose nynějšího východního úseku Jiráskovy ulice) a pak přes dnešní Jižní předměstí, zhruba v trase nynější ulice Pod Ohradou, k obecní cihelně a odtud k onomu rozcestí před pozdějšími novými kasárnami.
Je tudíž možné shrnout, že Jeřabinová ulice skutečně má historický původ, sahající hlouběji do historie před 30. léta 19. století, kdy se z polní cesty stala součást silnice Rokycany-Šťáhlavy. I směr jejího vedení odpovídá parcelaci okolních polí, což ukazuje, že silnice ve 30. letech 19. století nejspíše nebyla vedena zcela nově, napříč parcelní i komunikační sítí a tudíž že šlo o starší dopravní tah (zopakujme, že je myšlen ryze lokální tah, víceméně pro měšťanské povozy se senem a obilím, mířící ze zdejších zemědělských pozemků do stodol uvnitř městských hradeb). Pokud se zaměříme na tuto nejstarší polní cestu, předchůdkyni Jeřabinové ulice, je zajímavé sledovat, jak vlastně byla napojena na historické město. 1. vojenské mapování ukazuje, že z rokycanských hradeb nevybíhala v ose nynější Palackého ulice (jako později okresní Šťáhlavská silnice), nýbrž skrz Plzeňskou bránu, odkud směřovala nejprve podél vnějšího okraje hradebního pásu (zhruba tedy podél Jiráskovy ulice u dnešního autobusového nádraží) a teprve pak na současném náměstí před nádražím (náměstí 5. května) uhýbala u pozdější Fitzovy vily k jihu, na onu předchůdkyni Jeřabinové ulice v prostoru budoucího Rašínova. Tato otázka je důležitá i pro pochopení vzniku tzv. Nové neboli Šťáhlavské brány v městském opevnění. Tato brána byla některými badateli ve 20. století považována za čtvrtou historickou městskou bránu, ačkoliv mnozí připouštěli, že vznikla až dodatečně, možná na sklonku 18. století. Nejpravděpodobnější se ovšem jeví, že vznikla až ve 30. letech 19. století, kdy teprve prokazatelně získala dopravní logiku, protože z polní cesty, vedoucí do polí jižně od města, se stala součást plánovitě založené silnice do Šťáhlav. Absence prakticky jakýchkoliv písemných i materiálních či obrazových zmínek o této bráně nasvědčuje tomu, že nešlo o bránu ve smyslu stavebního díla, ale jen průraz skrz zeď opevnění. O této problematice je podrobněji pojednáno v příslušné pasáži kapitoly „městské opevnění“. O nově zřízené Šťáhlavské silnici se detailně píše též v kapitole „Cháchov“, což je lesní komplex mezi Rokycany a vsí Lhůta, skrz který byla silnice v 19. století trasována.
2.2. Nejstarší zástavba na místě Rašínova (stodoly a stará cihelna)
Oblast podél Šťáhlavské silnice (Jeřabinové ulice) a starých kasáren se na nejstarší katastrální mapě z roku 1838 označuje místním jménem „Na Brabcovně“. V. Šach uvádí ve svém pojednání i variantu „Na Vrabcovně“. Podle něj to bylo odvozeno od jakéhosi měšťana Vrabce.[9] V městských knihách se v září 1778 objevuje místní údaj „to pole Eislovské, Brabcovna nazývané“.[10]
Prostor odtud k západu, až k Rakovskému potoku a Plzeňské silnici, tedy větší část prvorepublikového Rašínova, nese na mapě z roku 1838 označení „Za Svatou Trojicí“. Celou oblast vyplňovala mozaika podlouhlých zemědělských pozemků. Příznačně pro agrární charakter jižního předpolí Rokycan byly dle mapy z roku 1838 jedinými stavbami v celém prostoru budoucího Rašínova zděné stodoly, které se řadily podél tehdejší Šťáhlavské silnice. Roku 1838 jich tu stálo pět, v roce 1877 dle evidenční katastrální mapy už 10. Tvořily souvislou řadu, která se táhla od dnešního nároží ulice Uxova, podél západní strany Jeřabinové ulice až k pozdějšímu areálu starých kasáren. Patřily jednotlivým rokycanským rodinám, které měly v okolí svá pole a louky. Byly postupně bořeny do 50. let 20. století. O jejich vývoji a následné demolici, podrobněji viz níže, v popisu zástavby Jeřabinové ulice.
Tvářnost předměstské krajiny jižně od Rokycan ovlivňovala i ložiska cihlářské hlíny. Nedaleko odtud se nacházel rozlehlý areál obecní cihelny. Stával až do demolice v 50. letech 20. století na místě nynějšího panelového sídliště na Jižním předměstí a školského areálu. Přímo u Jeřabinové ulice se ale nacházel další povrchový důl na cihlářskou hlínu. Zachycuje ho tu mapa 1. vojenského mapování z 80. let 18. století i mapa stabilního katastru z roku 1838. Indikační skica stabilního katastru uvádí jako majitele pozemku Ignáce Hořice.[11] Dle těchto mapových podkladů šlo o pouhé hliniště, nedoprovázené žádnou zástavbou, což ale neznamená, že tu nějaká stavba nestála dříve.
Když 17. března 1786 žádali magistrát měšťané Šebestián Gallus a Michal Hejrovský o místo na stodoly, uvádí se jejich lokalita „za městem u pole Hynek Tomandlovských sirotků za Příkopy, podle části k starej cihelně“.[12] Patrně šlo o výstavbu výše zmíněných stodol. V takovém případě se ze zprávy dozvídáme, že se místo tehdy označovalo jako stará cihelna. Dá se tudíž soudit, že šlo o starší cihelnu než pozdější obecní cihelna na Jižním předměstí, která už tudíž musela v roce 1786 stát (a byla novou cihelnou). Když v roce 1784 nařídil stát uzavření pohřebiště u děkanského kostela,[13] město uvažovalo o rozšíření hřbitova u kostela sv. Trojice na starém Plzeňském předměstí. Dne 5. října 1784 ale vzali obecní radní na vědomí zamítavou odpověď krajského úřadu. Zajímavá byla reakce konšelů, kteří se usnesli, že „má se místo u staré cihelny vyhlídnout.“[14] Dozvídáme se, že město na podzim 1784 uvažovalo o tom zřídit nový obecní hřbitov právě zde, u dnešní Jeřabinové ulice. Zcela by to změnilo následné stavební dějiny Rašínova. Záměr ale nebyl realizován, jediné městské pohřebiště pak skutečně vzniklo u sv. Trojice a budoucí Rašínov zůstal i nadále zemědělskou periferií města.
Ještě evidenční katastrální mapa z roku 1877 ukazuje tuto starou cihelnu v nezměněném rozsahu, pak zanikla koncem století při parcelaci na vilovou výstavbu (viz níže). Okraj hliniště je ale dodnes patrný jako lehký terénní zlom v morfologii této oblasti. Rozkládalo se východně od Jeřabinové ulice, přibližně v bloku vymezeném ulicemi Jeřabinová, Vrchlického, Švermova a Čechova. Lze s vysokou mírou pravděpodobnosti říci, že právě z tohoto místa, dnes skrytého ve vnitrobloku mezi rodinnými domky, se brala hlína, ze které se stavěly v 18. století barokní Rokycany.
2.3. Zpřetrhání sítě cest po výstavbě železniční trati
Zprovoznění železniční trati roku 1862 bylo zásadní událostí pro ekonomický, demografický i urbanistický vývoj Rokycan. Prostor pozdějšího Rašínova nebyl sice úplně dopravně odříznut od města, protože Šťáhlavská silnice překonávala koleje úrovňovým přejezdem u dnešního nádraží (podrobněji v kapitole „železniční architektura“), ale fyzické oddělení této oblasti od města přece jen limitovalo potenciál stavebního rozvoje. Až do konce 19. století tak oblast zůstávala v nezměněné agrární podobě. Zatímco totiž Šťáhlavská silnice překonala těleso železniční trati vcelku nerušeně přejezdem, četné další přístupové cesty do oblasti jižně od Rokycan byly přetrženy. Týkalo se to například cesty č.kat.2787, která vybíhala z ohybu dnešní Jiráskovy ulice u jihovýchodního rohu hradeb a vedla k obecní cihelně, zhruba v trase nynější ulice Pod Ohradou (viz kapitola „Jižní předměstí“). Stejně tak těleso trati takřka přervalo i historickou Tymákovskou cestu č.kat.2776/1 (viz výše). Zůstal tu jen malý podjezd („propůstek pod drahou“).[15] Mohl tu asi projet vůz se senem, ale nemohla tudy vést městská ulice. Celý prostor západně od nynější Jeřabinové ulice se tak stal slepým ramenem. Od východu byl blokován řadou stodol u Šťáhlavské silnice, od severu tratí. V tomto stavu zachycuje prostor Rašínova evidenční katastrální mapa z roku 1877 i mapa města z roku 1907.
Regulační plán ještě počátkem 20. století předpokládal zřízení ulice, která by propojila oblast budoucího Rašínova s novou částí Plzeňského předměstí v ose starobylé Tymákovské cesty, zhruba v trase nynější Sokolské a Poděbradovy ulice, až na Plzeňskou silnici, kde by vytvořila křižovatku u domu čp.98/III, od něhož by pokračovala k severu v trase nynější Klostermannovy ulice až na Litohlavskou silnici. Zamýšlená ulice byla ale fakticky vyškrtnuta z regulačního plánu povolením výstavby železniční vlečky pro Obchodní družstvo (pozdější Marila). V roce 1926 zastupitelstvo schválilo zrušení veřejné cesty č.kat.2776/1 a její postoupení do majetku Hospodářského družstva. V té době již je „propůstek“ pod tratí popisován jako zrušený.[16] Při přestavbě a rozšiřování železniční stanice Rokycany za 1. republiky bez náhrady zanikl. Dopravní izolovanost trojúhelníku mezi tratí, Jeřabinovou ulicí a Rakováčkem měla jeden nezamýšlený pozitivní dopad. Plocha byla ušetřena živelného průmyslového rozvoje a po 1. světové válce se mohla stát místem ryze obytné výstavby Rašínova (viz níže).
3. Stará kasárna
3.1. Výstavba starých kasáren a jejich architektonický popis
Stagnující stavební vývoj prostoru budoucího Rašínova se dramaticky změnil na konci 19. století. V roce 1899 vyrostl západně od Šťáhlavské silnice (Jeřabinová ulice), na místě obecních pastvin a polí rozlehlý komplex kasáren čp.96/III, 1. praporu 7. zeměbraneckého pluku, později zvaných „staré kasárny“ (pro odlišení od nových kasáren, zbudovaných za první republiky jižně od Rašínova).
V 19. století pobývala vojenská posádka v Rokycanech na třech místech: v tzv. Žampírkách čp.150/II ve čtvrti před bývalou Pražskou branou, v Švantlovských kasárnách v domě čp.72/I v ulici Míru (zbořen koncem století kvůli stavbě školy v ulici Míru) a v Saských kasárnách čp.39/I na rohu Gottliebovy ulice a náměstí U Saské brány. Šlo o menší budovy, nevyhovující modernímu pojetí vojenství. V Rokycanech sídlila 16. dělostřelecká divize, později 22. dělostřelecký pluk. Roku 1896 se ovšem posádka z města přesunula do nedaleké Plzně. Téhož roku sice v Rokycanech náhradou umístěna 5. baterie dělostřeleckého pluku (ubytována v hostinci čp.56/IV v Borku), ale jednalo se jen o drobný oddíl.[17] V té době už bylo rozhodnuto o výstavbě nového areálu kasáren. Na investici tlačili rokycanští měšťané, zejména živnostníci a obchodníci, kteří si uvědomovali, jaký finanční přínos pro Rokycany měla a může opět mít vojenská posádka.
V květnu 1898 se v dobovém tisku oznamuje výsledek komisionelního šetření za účelem vyhlédnutí místa pro nové kasárny. Komise se rozhodla pro pozemky sládka Alexandra Krafta a mlynáře J. Hůlky u okresní Šťáhlavské silnice, poblíž státní dráhy.[18] Ve dnech 27. - 30. září 1898 proběhlo komisionelní řízení ohledně podrobného projektu kasáren. K výstavbě se mělo použít obecní pastviny č.kat.375/1, pozemků Antonína Hůlky č.kat.374 a č.kat.375/21 a pozemku Alexandra Krafta č.kat.373. U Šťáhlavské silnice se plánovaly dvě přední jednopatrové budovy o půdorysu 48 x 10 metrů, nalevo od vjezdu do dvora štábní budova a napravo augmentační sklad. V zadní části dvora se projektována hlavní budova pro mužstvo, dvoupatrová, se zvýšeným podkrovím pro nouzové ubytování. Její půdorysné rozměry měly činit 100 x 14,5 metrů. Ihned po schválení stavebních plánu město plánovalo zadání stavebních prací. Výstavba měla začít ještě roku 1898.[19] Celkový rozpočet dosáhl 216 877 zlatých 96 krejcarů.[20] Město si kvůli tomu vzalo 18. dubna 1899 půjčku 220 000 zlatých u pražské městské spořitelny. Úvěr pak s úrokem 6,75 % splácelo v následujících letech. Armáda naopak městu platila roční nájem 21 290,55 K za kasárny, 1235,80 K za cvičiště a 1040,35 K za střelnici. Smlouva o pronájmu kasáren byla podepsána na 25 let.[21] V březnu 1919 jednalo zastupitelstvo o jednorázovém splacení půjčky od pražské městské spořitelny. V té době zbývalo ještě uhradit 229 065, 26 K. Půjčka byla vypovězena rozhodnutím rady z 10. ledna 1919 a splatná byla k 15. červenci 1919. Kvůli vládnímu nařízení regulujícímu peněžní transakce (zákaz výběru více než 50 % vkladů) ale splacení půjčky nebylo možné a zastupitelstvo záměr stáhlo.[22]
Investice zahrnovala výstavbu vlastních kasáren u Šťáhlavské silnice, dále zřízení cvičiště pod Kotlem (viz kapitola „Jižní předměstí“) a střelnice pod Žďárem (viz kapitola „Borek“). Samotný komplex kasáren měl vyjít na 174 807 zlatých a 64 krejcarů. Nakonec byl překročen o 12 533 zlatých 90 krejcarů. Finální úpravy nádvoří kasáren vyšly město na 4863 zlatých.[23] Podle dobových údajů místního tisku celkový náklad na zbudování kasáren, úpravu dvora, koupi cvičiště a výstavbu střelnice a prachárny pod Žďárem činil 215 454 zlatých a 9 krejcarů.[24] Stavba tehdy bezkonkurenčně největší budovy ve městě trvala jen jeden rok a náklady byly hrazeny ze zemského a státního rozpočtu. 31. srpna 1899 se do Rokycan vrátila vojenská posádka, tentokrát 7. zeměbranecký pluk.[25] Dne 12. prosince 1899 pobýval v Rokycanech polní zbrojmistr hrabě Fabini, který si prohlédl kasárny a shlédl cvičení místní posádky poblíž střelnice pod Žďárem.[26] Projekt vypracoval František Kotek z Plzně.[27] Klasicizující, měřítkově impozantní stavba kasáren využila mírného terénního stupně nad nivou Rakovského potoka a dodnes dominuje pohledům na město od jihozápadu. Čtyřpodlažní hlavní budova se stometrovou délkou průčelí stojí v odstupu od Šťáhlavské silnice (dnes Jeřabinové ulice) oddělena čestným dvorem obestavěným dalšími jednoduššími budovami. 29osé průčelí zvýrazňuje uprostřed rizalit s atikou a hodinami.
Do areálu se vstupovalo centrálně umístěnou hlavní bránou, nad průjezdem zaklenutou železným kováním, s dvojjazyčným, rovněž kovaným nápisem „K. K. LANDWEHRINFANTERIEKASERNE“ a „C. K. KASÁRNY ZEMĚBRANECKÉ PĚCHOTY“. Po stranách od vjezdových vrat byl plot s železnou mříží na kamenné podezdívce a s cihlovými sloupky.[28] Jižně od hlavní brány vyrostla patrová budova štábu, na sever od brány identický objekt augmentačního skladu. Každá z těchto budov měla rozměry 48 x 10 metrů a byly orientovány podélně k ulici. Kromě toho ještě na jižní straně pozemku kasáren, ve vnitrobloku, vyrostl dům pro mužstvo, s přízemkem a polopatrem, na severní straně areálu zase kůlna pro vozy. Obě tyto stavby měly délku 43,5 metru.[29] Areál kasáren zaujímal plochu přes 150 arů. Ani po více než stu letech a poté, co okolní pole zaplnila vilová čtvrť, nepřestává komplex kasáren ohromovat svými rozměry. Zadní fasáda hlavní budovy zcela zastiňuje přilehlé parcely rodinných domků v Tyršově ulici.
Přesto nebylo areálu kasáren zásadněji kompozičně využito při pozdější výstavbě v okolí. Snad jen Vrchlického ulice (viz níže) je záměrně směřována na osu vjezdu a hlavní budovy kasáren (foto z r. 2003). Nicméně tato ulice byla v 60. letech 20. století přeťata výstavbou areálu ZŠ Jižní předměstí a v městské kompozici nehraje žádnou roli. Meziválečná zástavba Rašínova západně od kasáren jejich areál spíše ukryla a obestavěla. Jistý pohledový efekt mají stará kasárna z oblasti Za Rakováčkem, kdy vyniká jejich poloha na mírné vyvýšenině nad Rakovským potokem.
3.2. Další stavební vývoj starých kasáren
3.2.1. Stavební vývoj starých kasáren do roku 1945
Byť objekt starých kasáren zůstává i po více než sto letech od svého dokončení prakticky nezměněn a jeho hmota je konstantou této části Rokycan, prošel areál během své existence mnoha změnami, funkčními i stavebními. Během první světové války se kasárna vyprázdnila kvůli mobilizaci armády na frontové pozice. Vznikl tu vojenský lazaret.[30] Po válce přenechal erár kasárna až do roku 1925 v užívání města jako ubytovny pro železniční zaměstnance. V Rokycanech a v celé republice tehdy panovala bytová krize, kterou znásoboval příliv demobilizovaných vojáků, legionářů i reemigrantů z Rakouska. Právě pro rodiny českých železničářů přistěhované z Rakouska vyčlenilo na jaře 1919 ministerstvo národní obrany objekt kasáren v Rokycanech. Do Čech jich přišlo celkem asi 170. Část severovýchodního traktu budovy kasáren byla vyhrazena pro nouzové ubytování místních obyvatel. V bývalém skladišti našlo provizorní příbytek 20 rodin.[31] Na konci roku 1919 už je v kasárnách evidováno 80 dočasných bytů.[32] Město ale z ubytování železničářů nebylo nadšeno. Na zasedání zastupitelstva v březnu 1919 se Emanuel Peršl dotazuje, proč nemohla být zabrána kasárna pro ubytování místních rodin. Obecní tajemník Josef Rybář odpověděl, že město bylo proti použití kasáren pro železniční personál vystěhovaný z Rakous a chtělo samo požádat ministerstvo o přenechání kasáren pro místní lidi. Ředitelství státních drah ale prý zabralo objekt i přes nesouhlas obce. V debatě se pak A. Žán vyslovil pro to získat část kasáren pro obecní bytové účely, aspoň polovinu hlavní budovy a přední budovy.[33]
V listopadu 1919 se uvádí, že obec intervenovala na ministerstvu ohledně zabrání štábní budovy a skladiště v kasárnách pro byty a uspěla. Nabytím štábní budovy měla obec získat cca 7 bytů a dalších 20 bytů po adaptaci skladiště.[34] Do rozpočtu na rok 1920 obec zařadila i vydání na budovu kasáren 52 287,52 Kč (mj. přelaťování střechy a odvodnění sklepů). V červnu 1920 to starosta komentuje s tím, že i ohradní zeď kasáren je ve špatném stavu a bortí se. Sklepy jsou plné vody. Při výstavbě kasáren se podle něj staly chyby.[35] Ve 20. letech 20. století byly kasárny napojeny na obecní vodovod. Ministerstvo národní obrany na to roku 1921 přislíbilo obci finanční pomoc.[36] Dne 15. ledna 1924 tu komitét Ochrany matek a dětí otevřel kuchyni pro chudé děti.[37] Podle Hany Hrachové se ale tato kuchyně otevřela v kasárnách již 2. ledna 1923.[38] Už předtím, v poválečných letech fungovala v prvním patře levé přední budovy kasáren (v bývalých místnostech důstojnické jídelny) vývařovna americké mise American Relief Administration.[39]
Teprve po několika letech se objekty kasáren vrátily k původnímu účelu. Koncem roku 1923 totiž rozhodlo ministerstvo, že do Rokycan přeloží 102. dělostřelecký pluk z Českých Budějovic. Pluk tehdy čítal 107 koní a 8 děl. 15. února 1924 se konalo komisionelní šetření za účelem obhlídky budov.[40] Dne 28. března 1924 byla do Rokycan dislokována náhradní baterie hrubého dělostřeleckého pluku č. 102, aby zajistila ubytování důstojníků, připravila kasárna pro vojáky základní služby a zajistila ustájení koní.[41] Velení pluku a jeho druhá dělostřelecká baterie se do Rokycan přesunuly 30. ledna 1925.[42]
Vzhledem k nepostačujícímu prostoru se v této době uvažovalo o přístavbě kasáren. V červenci 1924 předložil starosta zastupitelstvu zprávu o jednání radních s vojenskou správou o přístavbě kasáren. Obci podle názorů radních nemělo výstavbou vzniknout nové finanční břemeno.[43] V květnu 1925 schválilo zastupitelstvo návrh na uzavření smlouvy s vojenským erárem na výstavbu obytných domů pro gážisty a uzavření půjčky na 4 000 000 Kč. V té době již byl v Rokycanech dislokován 102. dělostřelecký pluk. V březnu 1924 jednala obec s vojenskou správou o ubytování členů pluku a výsledkem byl záměr velkých investic do vojenské infrastruktury v Rokycanech. Plánovaly se dvě etapy investic: nejprve mělo dojít k přístavbě dosavadních kasáren o hospodářské budovy, jižním směrem podél Jeřabinové ulice. K tomu byl nutný výkup domu ředitele Františka Březiny (vilka čp.113/III, o ní viz níže, v popisu zástavby Jeřabinové ulice). V 2. etapě mělo dojít k výstavbě zcela nových pavilónových kasáren. Dále byla nutná výstavba tří obytných domů pro vojenské důstojníky a rotmistry. 29. dubna 1925 ale stát obci sdělil, že 102. pluk bude z Rokycan odvelen, kvůli snižování stavů vojska ze 120 000 na 90 000. Ve městě tak měl zůstat jen jeden prapor pěchoty. V takovém případě by stačila jen menší přístavba stávajících kasáren. Mezitím probíhala jen jednání o výstavbě domů pro gážisty, které se měly realizovat i v případě, že pluk Rokycany opustí. Obec měla armádě najít pozemek, zaplatit výstavbu a stát by pak platil náhradu a údržbu, přičemž po amortizaci měl vojenský erár právo získat kasárny bezplatně.[44]
Nakonec ovšem 102. pluk v Rokycanech zůstal a vykrystalizovala myšlenka výstavby zcela nových kasáren, které skutečně počátkem 30. let 20. století vyrostly jižně od rozcestí Šťáhlavské a Kotelské cesty. Ale mezitím i budova stávajících „starých“ kasáren musela projít renovací. Provedla to v roce 1926 obec na vlastní náklady. Opravy vyšly na 186 500 Kč.[45] V červnu 1925 zastupitelstvo odhlasovalo úvěr od městské spořitelny v Radnicích ve výši 850 000 Kč na mimořádné výdaje rozpočtu pro rok 1925, z čehož 20 000 Kč mělo jít na opravu kasáren.[46] V březnu 1926 při projednávání rozpočtu na rok 1926 navrhl na zastupitelstvu Rudolf Šlesinger zvýšit položku na opravu kasáren z 15 000 Kč na 150 000 Kč.[47] V květnu 1926 schválilo zastupitelstvo výpůjčku z mniškového fondu, určenou na různé opravy, mj. i 150 000 Kč na opravy kasáren.[48] V říjnu 1926 se stav vojenské posádky udává na 32 vojáků z povolání a 240 vojínů (údaje prezentované sociálním demokratem Josefem Selementem na schůzi obecního zastupitelstva).[49] Dne 26. června 1927 rozhodla rada, že v kasárnách se opraví podokapní dlažba kolem budov a do sklepů se instalují betonové sloupky ke dveřím. Uhradit se to mělo ze 4000 Kč, z rozpočtové položky z předchozího roku.[50] Dne 24. srpna 1927 se radní usnesli, že opravy kasáren se mají provést co nejdříve a úhrada se má zařadit do dodatkového rozpočtu na rok 1927.[51] V listopadu 1927 byla vznesena na zasedání zastupitelstva stížnost na opakované zařazování vysokých částek na opravy kasáren do rozpočtu.[52] V prosinci 1927 schválilo zastupitelstvo povolení zálohových půjček na investice, provedených v roce 1927, před schválením řádného rozpočtu. Mimo jiné šlo o 4000 Kč na kamna do kasáren.[53] Dne 3. října 1927 rada rozhodla, že pro kasárny se opatří 6 nových kamen za 4000 Kč.[54] Podrobnější parametry zakázky pak rada schválila 14. října 1927 (4 kusy menších Meidingerských kamen po 450 Kč a 2 kusy větších kamen po 590 Kč od firmy Otto Hofmann z Hořovic).[55] V prosinci 1927 radní trvají i na zbudování koupelny v kasárnách z úvěru opatřeného na stavbu kasáren.[56]
Dne 17. února 1928 se nad městem prohnala vichřice. Školy způsobené na střechách a oknech kasáren dosáhly cca 420 Kč.[57] Dne 16. dubna 1928 mělo proběhnout komisionelní řízení za účelem zjištění nutných oprav.[58] V červenci 1928 jedná zastupitelstvo o výsledku intervence, kterou město vedlo u zemského správního výboru, kde bylo postaveno před nutnost redukce investic z rozpočtu na rok 1927 i na rok 1928. Rada 23. června 1928 předložila návrh škrtů. V jejich rámci v rozpočtu na rok 1928 zůstala pánovaná částka 167 500 Kč na kasárny, ovšem dle městské technické kanceláře se měly stejně v roce 1928 provést jen nejnutnější opravy za cca 50 150 Kč.[59] V srpnu 1928 o opravách kasáren jednala rada. Schválila dodávku materiálu na vybílení chodeb a místnosti pro mužstvo. Provést se měla výmalba velitelských místností za cca 450 Kč a oprava oken. Opravy vnějších omítek prý nelze provést letos pro nedostatek peněz, v příštích letech se ale s potřebnou částkou dle možností počítat v řádném rozpočtu obce.[60] V prosinci 1928 zastupitelstvo povolilo půjčku 6500 Kč na kamna do kasáren. 10. dubna 1928 se konalo komisionelní šetření, které potvrdilo oprávněnost žádosti. 19. října 1928 rada doporučila pořídit kamna s tím, že se opatří půjčkou z lesního rezervního fondu.[61] V prosinci 1928 souhlas s uzavřením půjčky z lesního rezervního fondu na 10 kamen do kasáren za 6500 Kč přidala i obecní finanční komise.[62]
V dubnu 1929 rada zastupitelstvu doporučila schválit výdaj 34 000 Kč na zavedení elektrického světla a vodovodu do kasáren.[63] V červnu 1929 schválila obecní finanční komise usnesení zastupitelstva z 10. května 1929 o půjčce 34 000 Kč na elektrické světlo a vodovod v kasárnách.[64] Dne 16. srpna 1929 skončilo ofertní řízení na nutné opravy kasáren.[65] V únoru 1930 rozhodla rada, že vykácení stromů v kasárnách se projedná na obecní okrašlovací komisi.[66] V březnu 1930 se pak radní usnesli vykácet všechny jasany na obecním pozemku u západní hranice kasáren.[67] Radní v září 1930 zadali opravu oken a nátěr oken v kasárnách firmám A. Pikolon a František Brada dle jejich nabídky ze 17. září 1930 za 3746,90 Kč.[68] V červenci 1931 pak rada zadala nátěr venkovních oken v kasárnách firmě Pikolon za 4057 Kč.[69] Radní rozhodli v říjnu 1931, že do rozpočtu na rok 1932 se zařadí 15 000 Kč na výměnu podlah v kasárnách.[70] Na své schůzi 23. února 1933 se radní seznámili s výsledky intervence J. Alferiho ze 7. února 1933 na ministerstvu národní obrany v otázce zřízení vodovodu a elektrických rozvodů v kasárnách.[71] Po oznámení výsledku ofertního řízení na stavební a instalatérské práce na úpravě ošetřovny v kasárnách se usnesla v červnu 1933 rada doporučit vojenské správě zadat stavební práce firmě Š. Wolf za 13 533,45 Kč a instalatérské práce firmě K. Řezáč za 36 093,60 Kč.[72]
Po německé okupaci a zrušení československých ozbrojených sil začalo město řešit možnost převést objekt kasáren na školské účely.[73] V červnu 1939 se na schůzi zastupitelstva dotazuje Emanuel Hříbal na využití kasáren. Josef Nový mu odpověděl, že se nehodí ke zřízení měšťanské školy, o čemž se uvažovalo, protože místnosti jsou příliš malé. Starosta Rudolf Hejrovský upřesňuje, že obec se dotazovala ministerstva národní obrany na využití kasáren ke školským účelům. 5. června 1939 se dokonce konalo předběžné šetření za účasti okresního školního inspektora. Konstatováno, že po určitých úpravách by se budova ke zřízení školy hodila. Ministerstvo prý bude požádáno o souhlas protektora.[74] Pak se objevil nápad zřídit z kasáren nemocnici. Obec kvůli tomu intervenovala u velitelství 1. armádního sboru a 17. srpna 1939 dokonce jednala s wehrmachtem.[75] Projekt ale neuspěl.
3.3.2. Stavební vývoj starých kasáren do roku 1989
Vlivem zanedbání údržby byl komplex starých kasáren po 2. světové válce ve špatném technickém stavu. Dne 1. června 1945 požádalo posádkové velitelství obec o schválení nutných oprav. 4. června 1945 je MNV schválil.[76] To ovšem byly jen nejnutnější úpravy pro uvedení objektu do užívání obnovenou československou armádou. Brzy začala být nevyhnutelná větší investice. V roce 1946 se už totiž technický stav kasáren definuje jako dezolátní. Předseda MNV vyzval ministerstvo národní obrany, aby do Rokycan vyslalo komisi na obhlídku. 2. října 1946 se konalo komisionelní šetření za účasti MNV a vojenské posádky. Zjistilo se, že stropní trámy jsou ztrouchnivělé, napadené houbou. V budově kasáren bylo zakázáno mýt podlahy. Město ovšem na opravy nemělo peníze.[77] Dne 21. října 1946 do Rokycan přijela komise ministerstva národní obrany na obhlídku starých kasáren.[78] Výsledem bylo rozhodnutí otevřít a prozkoumat všechny podlahy. Pokud by se prokázalo, že jejich stav je tak špatný, že budova nemůže být nadále využívána, mělo se město pokusit zajistit pro armádu náhradní ubikace. Pokud by se nenašla, hrozilo ministerstvo, že zahájí proces převelení posádky z Rokycan.[79] Toho se samozřejmě obec obávala, protože přítomnost armády pomáhala místní ekonomice. Dne 10. února 1947 komise shledala, že stará kasárna potřebují velké investice do oprav (90 % stropních konstrukcí v 1. a 2. patře bylo ztrouchnivělých a napadených houbou, elektrické rozvody vadné).[80]
Od 1. ledna 1949 převzal kasárna do svého vlastnictví stát.[81] Osudy kasáren se pak po následujících 40 let ubíraly pod velením komunistického vojenského eráru, se všemi průvodními znaky, jako byla utilitární stavební politika a také utajování. O většině investic z té doby nejsou v civilních pramenech žádné informace. Na rok 1968 plánoval podnik Potraviny úpravu prodejny Arma ve starých kasárnách, a to nákladem 50 000 Kčs.[82] V dubnu 1972 uvedly Západočeské plynárny do provozu regulační stanici plynu v starých kasárnách.[83] Dle zprávy z června 1973 měl podnik Potraviny zřídit v starých kasárnách v letech 1974–1975 novou prodejnu potravin.[84]
3.4. Zrušení starých kasáren a revitalizace areálu
3.4.1. Učiliště, střední škola
Po roce 1989 klesla militarizace západních Čech a bylo rozhodnuto o vyklizení starých kasáren armádou do konce roku 1991. V roce 1990 započalo město intenzivně jednat o jejich novém využití. V září 1990 na plénu MěstNV oznámil předseda národního výboru Václav Beneda, že jednání o uvolnění kasáren začala.[85] Ještě téhož roku se na schůzce s plukovníkem Šustrem dohodlo, že v části budovy bude situován okresní archív.[86]
Otazník ale přetrvával ohledně obří hlavní budovy kasáren. V roce 1991 se objevilo několik návrhů: umístit sem policejní služebny, soud nebo notářství.[87] Zvažovalo se i využití pro sociální účely.[88] Obec chtěla v rozhodování o budoucím využití hrát svoji roli, ale stát neumožnil bezúplatný převod kasáren na město. Původní smlouvou z 1. ledna 1949 totiž kasárny přešly na stát zcela v souladu se zákonem.[89] Problém byly i velké finanční náklady na jakékoliv záměry. Okresní úřad ale vyjádřil přání, aby město kasárny koupilo s tím, že mu pak bude náklady kompenzovat. Taková aspoň byla situace v červenci 1992.[90] V září 1992 je ohlášeno úspěšné dosažení kompromisu mezi obcí a armádou. Areál kasáren měl přejít na město za cca 6 000 000 Kčs. Zastupitelstvo hodlalo požádat o bankovní úvěr. Trvalo zamýšlené využití nižší budovy u Jeřabinové ulice pro okresní archiv. Sousední nižší budova se měla pronajmout na kanceláře, objekty autoparku město chtělo adaptovat na penzion pro seniory. Hlavní budovu kasáren město zamýšlelo prodat.[91]
V říjnu 1992 ale zastupitelstvo konstatovalo, že převod kasáren na obec nelze zatím realizovat.[92] V té době se ovšem našlo řešení: kasárna koupí od státu stát, respektive od armády okresní úřad a celý objekt přejde na školské účely. O kasárny totiž projevilo zájem Střední odborné učiliště, dosud sídlící v Hrádku u Rokycan. Jeho ředitel Vild představitele radnice uklidnil, když se zaručil, že umístění archivu v části kasáren bude respektovat. 17. prosince 1992 zastupitelstvo revokovalo původní záměr na odkup starých kasáren obcí.[93] Dne 7. ledna 1993 zastupitelé podpořili snahu Středního odborného učiliště o přidělení objektu.[94] Šlo o součást velkého stěhování vzdělávacích ústavů v Rokycanech, ke kterému došlo v 90. letech. Nejenže se z kasáren stalo učiliště, ale ze zamýšlené novostavby učiliště pod nemocnicí bylo zřízeno gymnázium (viz popis zástavby západně od sídliště Hrudkovanka), zatímco původní budovu gymnázia v centru města obsadila střední odborná škola (viz kapitola „okružní třída“).
Dne 3. května 1993 vstoupila v platnost smlouva mezi ministerstvy obrany a hospodářství, na jejímž základě přešel areál na Střední odborné učiliště Hrádek. Šlo o první případ, kdy byl vojenský areál takto změněn na školský. Ještě v květnu 1993 začala rekonstrukce budovy. Od 1. září 1993 tu měla začít výuka pro 180 žáků denního studia a 120 dálkových.[95] Po nákladné rekonstrukci, která proběhla v 90. letech 20. století po odchodu armády, opětovně vynikl charakter areálu kasáren jako stavby „zámeckých“ kvalit. Oprava fasády hlavní budovy byla dokončena roku 2001.[96] V srpnu 1997 začala rekonstrukce postranní patrové budovy na jižní straně nádvoří bývalých kasáren. Tento objekt si ponechalo učiliště a hodlalo jej přebudovat na prostory pro odborný výcvik. Koncem listopadu 1997 je budova zakryta lešením, ale fasáda zatím zůstávala beze změn.[97] Na nádvoří kasáren byl zprovozněn 16. května 1996 skateboardový areál. Po stížnostech obyvatel prošel odhlučněním.[98] Později zchátral a v týdnu okolo Velikonoc v roce 2017 byl odstraněn. Už jistou dobu předtím byl oficiálně uzavřen, třebaže byl sporadicky stále využíván.[99]
Dne 6. června 2007 začalo sloučené územní a stavební řízení na novou tělocvičnu v areálu Středního odborného učiliště, na pozemcích č.kat.368/4, č.kat.365, č.kat.2781 a č.kat.375/22, dle žádosti učiliště z 21. prosince 2006.[100] Po projednání námitek vyzval stavební úřad k doplnění projektové dokumentace. 1. srpna 2007 MÚ oznámil pokračování stavebního řízení.[101] Dne 9. června 2008 ale město zastavuje stavební řízení na tělocvičnu v areálu SOU. MÚ totiž 30. srpna 2007 řízení přerušil a vyzval žadatele, aby odstranili některé nedostatky v jejich záměru. Tyto změny ale nebyly provedeny.[102] V této době započaly i přípravy na výstavbu nové svářečské dílny v areálu učiliště, dle žádosti z 13. září 2007.[103] Dne 30. ledna 2008 začalo územní a stavební řízení. Na 7. března 2008 svoláno ústní jednání.[104] Dne 17. března 2008 město vydalo územní rozhodnutí a stavební povolení pro plánovanou dílnu na stavebních parcelách č.kat.599/1, č.kat.4333 a na pozemku č.kat.368/4. Podle projektu měla být přistavěna na severovýchodě ke stávajícímu objektu učňovských dílen. Půdorys měl činit 8,375 x 15,350 m, přičemž na délku měla novostavba využívat rozpon stávající ocelové haly. Výška byla limitována výškou krytiny stávajícího objektu. V příčném směru měl být štít objektu shodný s tvarem štítu stávajícího a shodná měla být i povrchová úprava fasády, stejně jako výplně oken a dveří. Nosné konstrukce navrženy z přesných porobetonových tvárnic o tloušťce 375 mm, oboustranně omítnuté. Stěny měl ztužovat železobetonový věnec. Střešní krytina navržena z ocelového trapézového plechu. V nové dílně mělo stát 6 svařovacích boxů, 6 svařovacích stolků, pálící stůl, umyvadlo a bruska, odkládací stoly, pracovní stůl, skříně a prostor pro materiál. U volné štítové stěny projektováno 7 souprav pro svařování plamenem, s lahvemi s náplní 40 litrů. Prostor dílny měl být oddělen na jednotlivá pracoviště pevnými přepážkami. Proti záměru výstavby dílny podal námitky Zdeněk Hlaváč z nedalekého domu čp.233/III v Tyršově ulici. Jeho námitka byla zapracována do podmínek stavebního povolení, podle kterého jeden rok po dokončení dílny bude probíhat zkušební provoz s měřením hladiny hluku.[105]
10. října 2016 byla na fasádě u vstupu do školy odhalena pamětní deska na Václava Vilda, který od roku 1992 zastával funkci ředitele ústavu a inicioval přesun učiliště z Hrádku do budovy starých kasáren v Rokycanech. Autorkou myšlenky na zřízení pamětní desky byla Ing. Irena Vostrá. Plaketu zhotovil pan Kozler z Rokycan.[106]
3.4.2. Archiv
V přední budově bývalých kasáren, při Jeřabinové ulici, jižně od hlavní brány, se usídlil Státní okresní archiv. Měl zde k dispozici 1400 čtverečních metrů plochy.[107] Šlo o výrazný pokrok ve srovnání se stísněnými prostory, ve kterých dosud archiv působil (objekt děkanství na Urbanově náměstí u kostela). Roku 1993 budovu v kasárnách koupil pro sídlo archivu stát (respektive okresní úřad). Od roku 1992 zde probíhaly drobnější úpravy. V červnu 1995 zde byl zprovozněn nákladní výtah. Akci provedla firma Výtahy Plzeň, a. s. Stavba výtahu probíhala od 1. dubna do 31. května 1995. Náklady dosáhly 188 000 Kč.[108] Komplexní rekonstrukce archivu započala v létě roku 1996. Opravu fasády prováděla firma Monex Plzeň. Součásti investice byla i oprava komínů, okapů, okenních parapetů a hlavního vchodu, včetně osvětlení. Souběžně probíhala rekonstrukce vnitřních prostor (práce provedly firmy Malkol Bušovice a Alsig Plzeň), v jejímž rámci došlo k instalaci bezpečnostních dveří a signalizačního zařízení (v srpnu 1996 už předáno do zkušebního provozu). Rekonstrukce budovy archivu měla skončit do září 1996.[109] V roce 2003 proběhla rekonstrukce umývárny a záchodů v přízemí nákladem 71 925 Kč.[110]
28. dubna 2000 byla odhalena na fasádě archivu pamětní deska Augustu Sedláčkovi.[111] Na desce stojí: „V LETECH 1920–25 BYL MĚSTSKÝM ARCHIVÁŘEM V ROKYCANECH PROF. A. SEDLÁČEK SVOU SKROMNOSTÍ A PÍLÍ SI ZÍSKAL ÚCTU A VÁŽNOST OBČANů PRACOVNÍCI STÁT. OKR. ARCHIVU R. 2000.“ Od 1. srpna 2002 přešel archiv ze zrušeného okresu pod Státní oblastní archiv v Plzni.[112]
Dodatečně obdržela 7. ledna 2010 hlavní budova archivu samostatné číslo popisné čp.1043/III.[113] Zároveň budova severně od vjezdu do bývalých kasáren získala číslo popisné čp.1044/III.[114] V ní jsou umístěné depozitáře archivu. V roce 2017 prošel rekonstrukcí plot do Jeřabinové ulice před hlavní budovou archivu. Původní betonový plot nahradila zídka z KB bloků.[115] V létě roku 2018 proběhla výměna střešní krytiny na budově čp.1043/III.[116] Roku 2019 následovala i náhrada střešní krytiny na objektu depozitáře čp.1044/III. Akce proběhla v létě a na podzim 2019.[117] V roce 2021 proběhly v hlavním objektu archivu čp.1043/III práce na odizolování sklepů, čímž se mělo zastavit vzlínání vlhkosti do přízemí.[118]
4. Zástavba podél Jeřabinové ulice
Přestože převážná část obytné zástavby Rašínova vyrostla plánovitým založením až za první republiky, zárodek vilové čtvrti tu vznikl ještě před 1. světovou válkou, a to podél Jeřabinové ulice a několika na ni kolmých zárodečných komunikací (dnešní ulice Dukelská, Čechova a Vrchlického). Šlo souběžně s výstavbou kasáren o první vlnu urbanizace oblasti. Vytvořil se tu díky tomu soubor několika desítek individuálně stavěných rodinných domů, jedna z prvních vilových čtvrtí v Rokycanech. Náročnější klientela, která si zde budovala domy, ztvárnila mnohé ze zdejších novostaveb v reprezentativních formách eklektického historizujícího slohu. I přes četné nevhodné modernizační zásahy, jež přinesla zejména 2. polovina 20. století, se tato zástavba do značné míry dochovala jako ukázka estetického uvažování i prosperity počátku 20. století.
4.1. Zástavba v Jeřabinové ulici
4.1.1. Počátek parcelace a vznik vilové čtvrti
V roce 1899, kdy se budoval komplex kasáren, stál při Šťáhlavské silnici (Jeřabinové ulici) a vlastně v celé oblasti budoucího Rašínova jen jeden obytný dům. Šlo o tzv. Bendův domek čp.42/III na rohu dnešní Uxovy a Jeřabinové ulice, u výstupu z podchodu od nádraží, dodnes v zcela pozměněné a redukované podobě dochovaný. Připomíná se zde již roku 1895 (jeho popis viz níže, v rámci pasáže o Uxově ulici). Od něj vedla při západní straně silnice řada stodol k novostavbě kasáren. A to bylo vše.
Jenže právě dokončení kasáren postavilo celou oblast jižně od železniční trati do úplně jiného urbanistického kontextu. Místo rurální periferie to nyní bylo území s reprezentativním areálem celoměstského významu, ke kterému se navíc (a to bylo podstatné) postupně zaváděly inženýrské sítě. Roku 1900 proto požádali majitelé pozemků při Šťáhlavské silnici o povolení k parcelaci na stavební místa. Šlo o Aloise Markuse, obchodníka z Prahy, a Štěpána Wolfa, asistenta stavebníka Františka Kotka z Plzně, kterým patřily parcely č.kat.380 a č.kat.382 podél východní strany dnešní Jeřabinové ulice, zhruba od křižovatky s Čechovou ulicí až skoro ke křižovatce se Švermovou ulicí. 15. ledna 1900 se konala stavební komise za účelem ohledání lokality navrhované k parcelaci a vyslechnutí majitelů okolních pozemků. Zatímco Alois Markus hodlal prozatím své plány omezit na výstavbu jednoho obytného stavení, Štěpán Wolf zamýšlel zbudovat hned několik domů a později i restauraci.[119] Wolf je pak později skutečně uváděn jako majitel domu čp.220/II (viz níže).
V červnu 1901 se už uvádí, že při Šťáhlavské silnici se staví nové domy.[120] Podél východní strany silnice naproti kasárnám (v dnešní Jeřabinové ulici) tak mezi ústím dnešních ulic Čechovy a Vrchlického vznikl soubor novorenesančních historizujících vil. Na místě zrušeného hliniště povstal zárodek zahradní čtvrti. Zástavba se tu potom do 1. světové války dále rozrůstala podél Šťáhlavské silnice oběma směry (foto z r. 2003), s přesahy do bočních ulic.
4.1.2. Vilová zástavba na východní straně Jeřabinové ulice
Souvislý pás vilek se vytvořil zejména na východní straně Jeřabinové ulice. Počínaje od podchodu u nádraží tu domovní frontu otevírá rohový dům čp.252/II. Vznikl v první dekádě 20. století (jeho popis viz níže, v rámci popisu Dukelské ulice). Vedle stojí dům čp.292/II (foto z r. 2003) z roku 1912. V městském archivu se nachází složka z let 1910–1912, nazvaná „Lukeš Josef, zásyp studny u čp.292/II, Pražské předměstí a stavba domu čp.292/II“.[121] Má plně dochovanou podobu secesní patrové vilky, se složitě tvarovanou střechou a několika vikýři. Do ulice se otáčí zděným štítem s obytným podkrovím 1. patra. Na štítu je na zdi nad oknem v 1. patře vyveden reliéf medvěda s mláďaty. Dne 20. května 1920 město povolilo Josefu Lukešovi přístavbu místnosti a přístřešku. Kolaudace proběhla 13. prosince 1920.[122] Dům si podržel intaktní podobu z doby svého vzniku, včetně původních oken a dalších detailů, jako je secesní vstupní branka z ulice do zahrady s kovanou mříží.
Sousední vila čp.273/II patřila rovněž mezi individuální architektury z doby před 1. světovou válkou. Vyrostla v roce 1910. Ještě dle sčítání lidu z onoho roku bylo nejvyšším číslem popisným ve 2. městské čtvrti (Pražské předměstí) čp.270/II.[123] Stavební povolení dostali Rudolf a Anna Hejrovských 15. července 1910. Projekt byl dílem Josefa Pechana z Rokycan. Kolaudace proběhla v roce 1910.[124] Na rozdíl od předchozího objektu zde dominovaly prvky neorenesance a tvarosloví bylo celkově chudší. Dům patřil rodině Hejrovských. V říjnu 1930 rada povolila R. Hejrovskému výstavbu koupelny v čp.273/II.[125] Původně šlo o přízemní objekt. Dne 14. dubna 1939 vydala rada povolení k nástavbě 1. patra.[126] Přístavba dle plánů Štěpána Wolfa byla kolaudována 26. září 1939.[127] Za socialismu prošel objekt necitlivou, amatérsky provedenou modernizací, při níž veškeré členění fasády zmizelo, dům pokryla brizolitová krusta a do fasády byla vsazena typizovaná okna, která mu dala estetické rysy sídlištní výstavby. V této nuzné podobě se uchoval dodnes.
Na sousedním pozemku stojí dům čp.248/II. Vznikl koncem 1. dekády 20. století. Na mapě z roku 1907 ještě tato část ulice neměla zástavbu. V městském archivu se nachází složka z let 1907–1908, nazvaná „Lenzová Zdeňka, stavba domu čp.248/II, Pražské předměstí“.[128] Sčítání roku 1910 už tento dům eviduje.[129] Původně šlo o přízemní objekt, který byl krátce před rokem 2000 zvýšen o 1. patro. Ve fotodokumentaci Rokycan z roku 2000 již je zachycen po této nástavbě.[130] Přístavba patra byla provedena citlivě, s respektem k původní neorenesanční podobě fasády přízemí, se štukovými okenními šambránami a suprafenestry. Nároží zvýrazňuje bosáž. Přístavba 1. patra má rovněž bosáž, okenní šambrány jsou jednodušší, ale pojaté v podobném stylu jako starší část domu.
Nároží Jeřabinové a Čechovy ulice zaujímá dům čp.74/II. Vznikl o něco později. Evidenční katastrální mapa ho v reambulacích do 1. světové války nezachytila. Ani na fotografii z roku 1920 ještě není zobrazen, třebaže mohl být zakryt vegetací v popředí snímku.[131] Každopádně vyrostl někdy krátce poté, za první republiky. Roku 1925 už tu měl mít prodejnu potravin Antonín J. Šnábl.[132] V srpnu 1925 zastupitelstvo vydalo příznivé stanovisko k žádosti Antonína Šnábla o koncesi na výčep vína v čp.74/II.[133] A opět v červenci 1927 se zastupitelstvo kladně vyslovilo k žádosti Antonína Šnábla o koncesi k výčepu vína v čp.74/II.[134] Číslo popisné sem bylo přeneseno ze zbořeného objektu na Pražském předměstí. Jde o patrový dům s 1. patrem v obytném podkroví. Má jednoduchou fasádou, podobnou soudobé architektuře na Rašínově. Do Jeřabinové ulice hledí z podkroví zděný štít. Nároží domu je zkoseno a je jím veden vchod do obchodních prostor v přízemí. Dům si uchoval skoro bez změn prvorepublikovou podobu, včetně stavebních detailů.
Souvislá fronta převážně eklektických domů pokračuje i jižně od ústí Čechovy ulice. Klasickým reprezentantem této architektury je mohutná rohová vila čp.201/II (foto z r. 2003), postavená okolo roku 1902. V městském archivu se nachází složka z roku 1902, nazvaná „Bastl Karel, kolaudace domu čp.201/II, Pražské předměstí“.[135] V roce 1904 ji koupil Václav Svoboda od K. Bastla za 20 000 K.[136] Honosnou patrovou rezidenci korunuje stanová střecha s kovovou korouhví a zdobnými cihlovými komíny. Fasádou v přízemí probíhá pásová rustika. Okna v patře jsou zasazena do dekorativní šambrány s trojúhelníkovými suprafenestry a štukovou balustrádou v podokenní ploše. Fasáda v středovém rizalitu ovšem podlehla pozdější utilitární opravě, při níž byl prakticky všechen neorenesanční dekor setřen. Na dobových fotografiích je přitom vidět, že právě střední část průčelí představovala nejimpozantnější manifestaci okázalosti a eklektické vynalézavosti. Celý střední trakt fasády byl zanořen a ponechával v přízemí i v patře místo pro zastřené balkony. Do balkónového otvoru v patře bylo vsazeno balustrádové zábradlí, na něž navazovala elegantní dřevěná konstrukce vytvářející soustavu dvou souběžných půloblouků, jakýsi triumfální oblouk buržoazního blahobytu.[137] Ještě na fotografii z roku 1920 je vidět původní fasáda.[138] To, že někdy v pozdější době (patrně za socialismu) bylo majiteli domu povoleno tuto střední část zrušit, vyplnit těžkopádným zdivem a primitivní fasádou, bylo hrubou chybou. Před rokem 2000 byla aspoň opravena domovní fasáda (oprava už zachycena ve fotodokumentaci města z roku 2000[139]). Průčelí tehdy získalo nový nátěr, zdůrazňující tvarové bohatství stavitelství z počátku 20. století. Dům ale nadále nenaplňuje svůj estetický potenciál. Jde samozřejmě o zazděný středový rizalit, ale závadné je také ponechání zahrady bez precizní údržby a nevkusný drátěný plot z dob socialismu.
Následuje dvojdům čp.199-200/II (foto z r. 2003) z doby okolo roku 1901. V městském archivu se nachází složka z roku 1901, nazvaná „Linhart Josef, stavba domu čp.199/II, Pražské předměstí“, a další z roku 1901, pod jménem „Wolf Štěpán, stavba domu čp.200/II, Pražské předměstí“.[140] Zde původní architektura takřka zcela podlehla pozdější modernizaci. Severní polovina dvojdomu, dům čp.199/II, byla dle snímku z roku 1909 pouze přízemní. Objekt měl čtyřosou symetrickou fasádu, s dvojicí sdružených okenních otvorů. Uprostřed dělenou vertikálním pásem bosáže. Bosování bylo rovněž aplikováno na severním okraji průčelí. O jisté slohové labilitě této architektury vypovídala i skutečnost, že nad každou z okenních dvojic byla jiná suprafenestra, jednou trojúhelníková, jednou lineární.[141] Bývá to příznak jisté mechanické neumělosti a vršení dekoru, typický pro vrcholící eklekticismus v architektuře na přelomu století. Dne 22. června 1939 vydala rada povolení na přístavbu prvního patra čp.199/II.[142] Objekt se pak skutečně dočkal zvýšení o 1. patro, zakončené nízkou sedlovou střechou. Původní fasáda se nedochovala a je nyní prakticky nečleněná. Svou podobu ztratila i jižní část dvojdomu, dům čp.200/II. Ten byl od počátku patrový. Na snímku z roku 1909 měl neorenesanční fasádu, v přízemí bosovanou, v patře s profilovanými suprafenestrami. Tříosé průčelí se středovým rizalitem se hmotově zachovalo, ale původní dekor byl setřen.[143] V červnu 1932 vydala rada povolení pro Františka a A. Vonáskovy na prádelnu v čp.200/II.[144] Užívací povolení na prádelnu v čp.200/II získali František a V. Vonáskovi v říjnu 1932.[145]
Zato další dvojdům čp.220-203/II (foto z r. 2003, kresba od F. Purgharta) si plně podržel do detailu provedenou vnější podobu z počátku 20. století. V městském archivu se nachází složka z let 1901–1902, nazvaná „Volf Štěpán, kolaudace čp.203/II, Pražské předměstí“, a další z roku 1904, pod jménem „Volf Štěpán, kolaudace čp.220/II, Pražské předměstí“.[146] V roce 1909 už oba domy stály.[147] Zachyceny jsou i na mapě města z roku 1907. Dvě identické vily mají bohatou, intaktní fasádu, s dominujícím neobarokním tvaroslovím. Ze souměrného průčelí vystupuje středový rizalit. Přízemím probíhá pásová rustika. V duchu eklektického hyperdekorativismu se na domě objevuje několik typů oken. V přízemí jsou to obdélná okna s podokenními výplněmi, trojúhelníkové suprafenestry jsou netradičně posunuty výš a propojeny s profilovanou římsou oddělující přízemí a patro. V přízemí rizalitu zase vidíme neorománské zdvojené okno s půlkruhovým zakončením. V patře zakončuje okenní otvory segmentový fronton. Uprostřed fasády v 1. patře nahrazují okno dveře na balkonek posazený na půlkruhový mušlovitý sokl. Zdivo v patře vyplňují plochy z tmavě červených ozdobných cihel. Korunní římsa, bohatě profilovaná, v rizalitu nadnášená konzolami, vybíhá v půlkruhovou atiku s štukaturou s erby českých zemí. Střecha je valbová.
Dle harmonogramu z roku 1982 byl čp.220/II navržen k modernizaci, která měla proběhnout v 8. pětiletce (1986–1990). Mělo zde být 6 bytů (patrně zahrnut i sousední čp.203/II).[148] V říjnu 1984 se uvádí, že město ještě musí opatřit náhradní byt pro zdejšího obyvatele Martina Horváta.[149] Dne 30. září 1986 město přidělilo zdejším obyvatelům 4 náhradní byty (dům čp.220/II už se tehdy nacházel v havarijním stavu).[150] Ještě v dubnu 1987 se ale uvádí, že trvá nutnost zajistit pro zdejší obyvatele náhradní ubytování. Mluví se o chystané rekonstrukci domu.[151] V září 1990 MěstNV konstatuje, že bude pro zdejší obyvatele nutno najít 5 náhradních bytů z důvodu demolice objektu.[152] V éře socialismu se nicméně rekonstrukce (a naštěstí ani demolice) neuskutečnila. Dům čp.220/II prošel potom před rokem 2000 důkladnou a citlivou opravou.[153] Chybou ovšem bylo odstranění původní hradby a plotu uliční předzahrádky. Vznikla tu soukromá mateřská škola. Sousední polovina dvojdomu (čp.203/II) zůstává omšelá, ale rovněž v intaktní podobě z počátku 20. století. Proběhly tu jen drobné opravy. Na jaře 2006 požádali manželé Rázkovi z čp.220/II město o půjčku z Fondu rozvoje bydlení ve výši 100 000 Kč na obnovu střechy a 20 000 Kč na obnovu fasády. 27. dubna 2006 žádost mj. posoudila výběrová komise a doporučila ke schválení. 15. května 2006 se pro vyslovila rada. 30. května 2006 o věci jednalo i zastupitelstvo.[154]
Vedlejší patrový dům čp.210/II vznikl také počátkem 20. století. V městském archivu se nachází složka z let 1903–1906, nazvaná „Smrček Otakar, přestavba domu čp.210/II, Pražské předměstí“.[155] Jde patrně o omyl, protože v té době nemohlo dost dobře jít o přestavbu nýbrž novostavbu. Za první republiky prošel stavební úpravou. 21. září 1927 vydala rada povolení k obývání a užívání na přístavbu rodinného domu čp.210/II majitelky O. Runtové.[156] Později za socialismu byl objekt až absurdně amatérským způsobem modernizován, když na něj kdosi aplikoval brizolitový plášť, což v kombinaci s typizovanými okny degradovalo buržoazní vilu na stavbu připomínající panelová sídliště. V tomto stavu setrvává dům do současnosti.
Domovní fronta pokračuje rodinným domem čp.268/II na nároží u ústí Vrchlického ulice. Na mapě Rokycan z roku 1907 ještě zachycen nebyl. K 31. prosinci 1910 již ho uvádí sčítání lidu.[157] V městském archivu se nachází složka z roku 1910, nazvaná „Šimůnková Johana, stavba domu čp.268/II, Pražské předměstí“.[158] Patrový objekt s podkrovím v 1. patře se do obou ulic otáčí zděnými vikýři. Střecha je stanová. I tato vila byla drasticky znehodnocena svépomocným stavitelstvím za socialismu, kdy zmizela původní fasáda a nahradila ji brizolitová krusta. V této podobě dům setrvává do současnosti.
Na protějším nároží Vrchlického ulice pokračuje zástavba vilkou čp.275/II. Patrový dům s obytným podkrovím v 1. patře zakončuje stanová střecha. Vznikl krátce po roce 1910, kdy ještě nebyl zahrnut do sčítání lidu.[159] V městském archivu se nachází složka z let 1910–1911, nazvaná „Vaníkovi Josef a Karolína, stavba domu čp.275/II, Pražské předměstí“.[160] Patrně ale jde o omyl, protože majitelem čp.275/II byl dle sčítání lidu z roku 1921 Karel Bayer.[161] A právě k němu se váže další položka v městském archivu z roku 1911, nazvaná „Bajer Karel, stavba domu čp.275/II“.[162] V říjnu 1932 rada vydala povolení pro L. Richtera na vjezd do čp.275/II.[163] I podobu tohoto domu negativně poznamenalo amatérské „vylepšování“ za socialismu.
Dům čp.266/II je datován do roku 1910. V městském archivu se nachází složka z roku 1910, nazvaná „Reisner Josef, Pechan Josef, stavba domu u Šťáhlavské silnice čp.266/II, Pražské předměstí“.[164] Při sčítání lidu k 31. prosinci 1910 už byl uveden, tudíž jeho výstavba proběhla před koncem roku 1910.[165] Jde o jednoduchý objekt na nevelké „zbytkové“ parcele, čemuž pravděpodobně odpovídala i menší zámožnost stavitele. Patrová stavba s obytným podkrovím 1. patra s polovalbovou střechou se natáčí do ulice zděným štítem. Rovněž tady proběhla za vlády komunistů naprosto nevhodná modernizační úprava, s typizovanými okny, setřením detailů fasád a plechovou krytinou střechy. V tomto případě naštěstí došlo počátkem 21. století k revizi úpadkových zásahů. Dne 21. května 2007 schválilo zastupitelstvo poskytnutí půjčky z Fondu rozvoje bydlení na opravu střechy čp.266/II ve výši 40 000 Kč.[166] V 1. polovině července 2007 již oprava střechy i fasády probíhala. V polovině října 2007 byla rekonstrukce hotova, včetně nové barevné fasády.[167] Průčelí opět získalo klasické omítky. Do štítu v 1. patře byla vsazena menší francouzská okna. Střechu pokryly hnědé tašky a celkově došlo k odstranění nuzných stavebních prvků socialistické provenience.
Dům čp.267/II vznikl roku 1910 podle podobného projektu jako výše uvedený čp.266/II. V městském archivu se nachází složka z roku 1910, nazvaná „Lehner Jan, stavba domu čp.267/II, Pražské předměstí“.[168] Při sčítání lidu k 31. prosinci 1910 už je evidován, tudíž musel být postaven i dokončen ještě během roku 1910.[169] Na přelomu 20. a 21. století prošel komplexní rekonstrukcí. V říjnu 2000 již jsou otlučeny vnější omítky a dům má novou střechu.[170] Po této opravě získal zajímavě řešenou hladkou fasádu s tmavě červeným nátěrem. Nešlo o návrat k původní podobě z doby před 1. světovou válkou, ale socialismem poznamenaná stavba získala opět reprezentativní vzhled, přiměřený charakteru ulice.
V posledních letech Rakouska-Uherska se hranice zastavěného území Rokycan posunuly podél Jeřabinové ulice ještě dál. Vznikly tu dvě luxusně pojaté vily. Dům čp.299/II (foto z r. 2003) byl postaven v krátce před 1. světovou válkou. V městském archivu se nachází složka z roku 1914, nazvaná „Dušek Jaroslav, prof., stavba domku na č.kat.380/11“.[171] Gymnaziální učitel Jaroslav Dušek byl dle sčítání lidu z roku 1921 majitelem čp.299/II.[172] Jde o jednu z nejstylovějších ukázek pozdně eklektické architektury v Rokycanech, s převládajícími prvky secese ale už i náznaků kubismu. Kvalitní kompozice průčelí ukazuje na profesionální projekt. Z průčelí vystupuje rizalit nesoucí balkon v patře. Obytné prostory 1. patra jsou zanořeny do mansardové střechy s vikýři. Okolo domu se nachází původní kovová mříž plotu. Koncem 90. let 20. století proběhla náročná a citlivě pojatá rekonstrukce domu. Dle stavu z října 2000 už byla dokončena.[173]
Dům čp.290/II (foto z r. 2003) je rovněž ukázkou stylového eklektického stavitelství z doby před 1. světovou válkou. V městském archivu se nachází složka z let 1911–1912, nazvaná „Jakobe Josef, stavba domu čp.290/II, Pražské předměstí“.[174] Přízemí je zděné, uprostřed vybíhá vpřed půlkruhový rizalit s balkonem. Obytné patro je situováno do mansardové střechy, z níž vystupuje vchod na balkon. Nad ním bylo ve štukatuře vyvedeno oválné okno s festonem. Fasádu završuje věžicový výstupek. I tento dům prodělal v 90. letech 20. století celkovou rekonstrukci, která již dle stavu k říjnu 2000 byla ukončená.[175]
Cizorodým prvkem je sousední rodinný dům čp.969/II z konce 70. let 20. století. Těžkopádná normalizační architektura svépomocného typu, příznačná spíše pro vesnice. Roku 1979 byl kolaudován rodinný dům manželů Štvánových.[176] Jde o mohutný patrový objekt s nízkou stanovou střechou. Svou brizolitovou estetiku si udržel i přes některé korekce až do současnosti.
Nárožní dům čp.359/II, stojící u křížení Jeřabinové a Švermovy ulice, vznikl ve 20. letech 20. století. V srpnu 1925 už se uvádí jako „novostavba“.[177] Původně šlo o přízemní vilku. V 90. letech 20. století byla provedena amatérsky nevržená nástavba prvního patra, neústrojně posazená na původní přízemek. Proporčně nezvládnutou přístavbu zakončuje stanová střecha. Domem čp.359/II končila za první republiky zástavba Rokycan. Následuje ústí Švermovy ulice (viz níže) a dál k jihu se dlouho do 2. poloviny 20. století rozkládala jen velká proluka (dnes areál autoškoly) a až pak bytové obecní domy v Jeřabinové ulici (poblíž nových kasáren). V roce 1936 obec projednává knihovní pořádek v parcelách. Dle trhové smlouvy z 10. března 1936 obec získala pozemek č.kat.421 (role), který koupila na základě usnesení zastupitelstva z 15. listopadu 1935. Z louky č.kat.388/3 dle ohlašovacího listu odpadá do č.kat.421 díl o ploše 22 čtverečních metrů, zbytek pozemku č.kat.388/3 je ulicí a přechází do veřejného statku. Od č.kat.421 odpadá díl o ploše 153 čtverečních metrů do ulice č.kat.388/3. Tyto změny byly vyvolány stavbou domu čp.359/II Viktora a B. Štorkových dle ohlašovacího listu z roku 1925. 28. května 1936 rada doporučila ke schválení provést knihovní pořádek, což v červnu 1936 schválilo i zastupitelstvo.[178]
4.1.3. Vilová zástavba na západní straně Jeřabinové ulice jižně od starých kasáren
Krátký úsek vilové zástavby se počátkem 20. století rozvinul i na protější straně ulice. Vzhledem tomu, že jejím středem probíhá hranice městských částí, jsou tyto domy součástí Plzeňského předměstí, nikoliv Nového Města. Jižně od kasáren vznikla nejprve vilka čp.113/III (foto z r. 2004). Eviduje ji už sčítání lidu v roce 1910.[179] Na mapě města z roku 1907 ještě chybí. Stavební povolení získala Anna Mužíková 30. října 1909. Kolaudace proběhla 27. října 1910. V roce 1925 došlo k přístavbě koupelny (povolena 24. února 1925).[180] Je to skromně pojatá stavba s věžovitou patrovou nástavbou na rohu, ukázka chudší varianty eklektické architektury, jakoby lehce inspirované erární architekturou nedalekých starých kasáren. Přízemí má pásovou rustiku, okna štukové šambrány. V květnu 1925, když zastupitelstvo jedná o investicích do vojenské infrastruktury v Rokycanech, se mluví o i plánu na rozšíření starých kasáren jižním směrem podél Jeřabinové ulice, přičemž by k tomu byl nutný výkup objektu od ředitele Františka Březiny (čp.113/III). Nakonec ale k expanzi kasáren nedošlo a dům byl zachován.[181] Dochoval se prakticky intaktně. V roce 2000 ještě byl omšelý.[182] Později prošel opravou, citlivě provedenou a respektující původní členění fasády. U domu čp.113/III vyrostl někdy v 90. letech 20. století objekt pro podnikání čp.976/III, přiléhající těsně k vnější hranici areálu kasáren. Nevelká stavba se sedlovou střechou byla v roce 2007 nabízena realitními kancelářemi k odkupu s tím, že je možné ji upravit na obytný objekt.[183] To se taky stalo. Po adaptaci je využíván jako rodinný dům s obytným podkrovím v 1. patře. Má ovšem jen minimální plochu zahrady.
Parcelace prostoru jižně od domu čp.113/II, až ke křižovatce s Karlíkovou ulicí, započala už před 1. světovou válkou. Dne 10. ledna 1912 město povolilo manželům Františku a Karolině Březinovým (majitelé čp.113/III) parcelaci sousedního pozemku č.kat.368/2 na stavební místo, za podmínky, že k jihovýchodní rohové parcele bude přibrána část veřejné cesty č.kat.2825/2 dle regulačního plánu. Na místě Karlíkovy ulice totiž už dříve vedla polní cesta, ale ta se v ústí do Jeřabinové ulice nepravidelně rozšiřovala a mírně ohýbala, což se mělo při parcelaci zrušit a nahradit kolmou, pravidelnou uliční čarou.[184] Na vedlejší parcele roku 1914 skutečně vyrostla masivní vila čp.133/III (foto z r. 2003). Vysokou dvoupatrovou stavbu na složitém půdorysu zakončuje bohatě tvarovaná střecha s podkrovím 2. patra. Do ulice předstupuje rizalit se zděným štítem. Jde o jakýsi epilog rakousko-uherské architektury v Rokycanech. V městském archivu se nachází složka z roku 1914, nazvaná „Březina František, nástin na rozdělení pozemků č.kat.368/2, Plzeňské předměstí“.[185] V roce 1915 manželé Březinovi požádali obec, na základě předchozí dohody, o směnu pozemků. Náhradou prý předají obci část pozemků č.kat.368/3 a č.kat.358 a celý pozemek č.kat.358/4. Zastupitelstvo návrh schválilo.[186]
Rohovou parcelu na křižovatce Jeřabinové a Karlíkovy ulice zaplnil až ve 20. letech 20. století elegantní domek čp.201/III (viz níže, součást prvorepublikového Rašínova). Od 30. let se rozvinula i zástavba rodinných domků jižně od křižovatky s Karlíkovou ulicí a k novým kasárnám (i její popis viz níže).
4.1.4. Původní stodoly u západní strany Jeřabinové ulice
Úplnou parcelaci západní fronty Jeřabinové ulice, od starých kasáren k městu, blokovala existence starší zástavby. Řeč je o skupině stodol, které postupně vyplnily celý tento uliční úsek. Dne 17. března 1786 se magistrát zabývá žádostí Šebestiána Galluse a Michala Hejrovského „o místo na stodoly za městem u pole Hynek Tomandlovských sirotků za Příkopy, podle části k starej cihelně“. Obecní rada souhlasila, ovšem „bez uškození týchž sirotkův. Mají se také páni poručníci k měření téhož placu volati.“[187] Zpráva je zajímavá, protože patrně jde o doklad vzniku těchto stodol. Odpovídá poloha za Příkopy. Zároveň hned naproti stodolám ještě indikační skica stabilního katastru z roku 1838 zachycuje pole v majetku rodiny Tomandlových. Pozoruhodná je rovněž zmínka o staré cihelně, což budou terénní stopy viditelné dodnes východně od Jeřabinové ulice (viz výše). Výstavba stodol nejspíše souvisela s rozhodnutím gubernia (zemské vlády), se kterým se 26. října 1784 seznámila obecní rada. V něm se nařizovalo, „že se na budoucnost všechny stodoly za městem stavěti musí.“ A kromě toho se stanovovalo, že „kdo budoucně ty stavení, které od dřeva byli, od kamene stavěti bude, od obce vápno zdarma dostane.“[188] Je otázkou, zda šlo o plošné nařízení, nebo zda bylo vydáno specificky pro Rokycany, protože to bylo jen měsíc a půl od katastrofálního požáru města, při jehož šíření nepochybně sehrála negativní roli i skutečnost, že mezi měšťanskými domy stály stodoly plné úrody a další hospodářské budovy, často dřevěné. Už 12. října 1784 o tomto nařízení jednali obecní radní a zmiňovali, že „při rozdělování dominicalního dvora domácího pole blíž Žampírek, blíž jezu se pro equivalent extra emphyteusin zanechalo. Tudy má se na ouřad podkomořský psáti, poněvadž při městě zde žádné místo na stodoly k vystavení se nevynachází, aby se to pole měšťanstvu, který by své pole na stodoly dát muselo pro equivalent zdarma dát, anebo na tom poli se stodoly stavěly.“[189] Kostrbatě formulovaná zpráva naznačuje, že pro výstavbu stodol se zvažovala lokalita poblíž Žampírek ve čtvrti před Pražskou branou. Mapa z roku 1838 na Žampírkách (kromě samotného špejcharu čp.150/II) zobrazuje podlouhlé hospodářské stavení při západní straně bývalé Jirchářské ulice, u pozdějšího hostince U Koruny, proti boční straně dnešního zimního stadionu. Jde ovšem jen o hypotézu. Areál stodol každopádně prokazatelně po roce 1784 vznikl u Pražské silnice na místě dnešního sídliště Hrudkovanka a tady zde, u západní strany pozdější Jeřabinové ulice na Rašínově.
Jistou souvislost může mít i zpráva z 30. října 1784, kdy před obecní radou vystoupil poštmistr Antonín Holl s žádostí „by se jemu dříví na kolnu, a sice 40 stěn [tedy trámů – pozn. aut.], 24 krokví a 2 chvůje, vykázaly, že tu kolnu chce na levo k Šťáhlavské cestě, asi 25 kroků od začátku cesty postaviti.“ Radní konstatovali, že kvůli vysokému „výkazu dříví“ to teď magistrát nemůže rozhodnout a doporučili Hollovi, ať se obrátí na podkomořský úřad. Zároveň připomněli, že „on tam stavěti chce, kde se pro měšťanstvo místo vykázati míní a ani se o výkaz toho místa nehlásil, nobrž vlastno mocně [tedy samostatně – pozn. aut.] to učiniti míní.“ A že město tedy počká na stanovisko vyšších úřadů.[190] Na této zprávě je zajímavý a zčásti matoucí údaj o lokalitě 25 kroků od začátku Šťáhlavské cesty nalevo. Zejména proto, že není jisté, kudy vlastně tato cesta běžela a kde byl její počátek (viz výše, v rámci oddílu „historická Šťáhlavská silnice a vývoj dopravních tras na území Rašínova“). Pokud začínala u Nové brány z městských hradeb (zhruba dnešní roh ulice Jiráskova a Palackého), bylo by 25 kroků nalevo někde v prostoru dnešního náměstí 5. května před nádražím. Pokud za počátek Šťáhlavské cesty je považováno rozcestí před Plzeňskou branou, pak by to odpovídalo spíš prostoru poblíž bašty čp.173/I v Hradební ulici, vně hradeb. Další, možná trochu nečekanou, možností je, že Šťáhlavskou cestou byla na sklonku 18. století myšlena historická cesta, která běžela po východním okraji historického jádra města (v ose nynějšího východního úseku Jiráskovy ulice) a pak přes dnešní Jižní předměstí, zhruba v trase nynější ulice Pod Ohradou k obecní cihelně a odtud k rozcestí před pozdějšími novými kasárnami. V takovém případě by popis poštmistra Holla nasvědčoval pro situování kolny někam do ohybu dnešní Jiráskovy ulice u sportovní haly. Formulace, kterou zvolili radní, když lehce vyčítavě Hollovi sdělili, že „on tam stavěti chce, kde se pro měšťanstvo místo vykázati míní,“ přitom každopádně naznačuje, že stodoly a kůlny měly původně vyrůst přesně tam, kde zamýšlel stavět poštmistr Holl. Je otázkou, zda tedy už hned v roce 1784 město počítalo s výstavbou stodol při dnešní Jeřabinové ulici, či zda to mělo být někde jinde.
Dne 6. dubna 1813 se magistrát zabýval žádostí Vojtěcha Kordíka „o vykázání sobě místa na stodolu za Plzeňskou branou, vedle pole Václ. Tomandla, když předtím Vojtěchovi Kraft vykázáno bylo.“ Radní pak ale konstatovali, že Kordík mezitím od své žádosti ustoupil. „Že on z ohledu až dosavadního s pronajatou stodolou zaopatřený, až na další čas, pokudž by žádnou stodolu pronajatou neb koupenou neměl, sobě žádost poodklade [znovu podá? – pozn. aut.].“[191] Přímo před Plzeňskou branou žádné stodoly nestály a zmínka o poli Václava Tomandla napovídá, že šlo o tuto lokalitu v dnešní Jeřabinové ulici, kde se skutečně vedle stodol rozkládalo ještě v roce 1838 pole v majetku rodu Tomandlových (viz výše).
Dne 17. července 1818 se před obecní radou řešil přípis podkomořského úřadu ve věci „nově postavených 10 stodol.“ Město rozhodlo, že „ist hierwegen mit dem betreffenden Scheuerbesitzern eine Sinnhandlung vorzunehmen,“ neboli „z té příčiny má býti s dotčenými majiteli stodol vedeno jednání za účelem dohody.“[192] Ze zprávy plyne, že někdy v roce 1818 nebo krátce předtím došlo k výstavbě 10 stodol. Zápis z jednání magistrátu bohužel neupřesňuje lokalitu. V Rokycanech v té době bylo několik okrsků, kde stodoly vyrůstaly: u Pražské silnice na místě sídliště Hrudkovanka, u Žďárské cesty nad pivovarem ve čtvrti východně od sídliště Železná, v Jirchářské ulici u Žampírek, zde u Šťáhlavské silnice na dnešním Rašínově, v Knihově ulici a ve Sladovnické ulici. Je vysoce pravděpodobné, že zpráva z roku 1818 se týkala některé či vícero z těchto lokalit (žádná z nich kromě Knihovy ulice neobsahovala 10 a více stodol). Město tak ustoupilo sílícímu tlaku měšťanů, kteří se možná obrátili na vyšší instanci (podkomořský úřad). Ve stejné době mj. probíhalo vleklé dohadování mezi obcí a lékárníkem Aloisem Storchem, který urputně žádal přidělení parcely pro stodolu (o tomto sporu víc v kapitole Malé náměstí, v pasáži o Storchově domě čp.103/I).
Na nejstarší katastrální mapě z roku 1838 tu stálo 5 stodol. Všechny byly evidované jako nespalné, tedy zděné. Evidenční katastrální mapa z roku 1877 jich zobrazuje už 10. Na mapě města z roku 1907 jich je zakresleno 11, ale není jisté, zda nešlo o chybu v zákresu, v této spíše schématické mapě. Vytvářely souvislou řadu od starých kasáren až k železniční trati (k domu čp.42/III). Když se na přelomu 19. a 20. století začala Šťáhlavská silnice měnit na rezidenční vilovou čtvrť, staly se tyto stodoly anachronismem, zbytkem polovenkovského charakteru starých Rokycan. Jejich demolice pak probíhala v několika etapách až do 2. poloviny 20. století.
4.1.5. Vilová zástavba na západní straně Jeřabinové ulice severně od starých kasáren na místě stodol
Jedna ze stodol zanikla už roku 1921, když se k tomu zavázalo město, protože na jejím místě měla vést nová ulice, spojující dnešní Jeřabinovou ulici s novou výstavbou na Rašínově (Štefánikova ulice).[193] Dne 9. března 1921 se konala dražba nemovitostí Ferdinanda Šmuclera a manželů Václava a Terezie Prettlových, mj. i stodoly č.kat.504, umístěné hned vedle kasáren. Včetně přilehlé pastviny č.kat.375/5 ji za 20 000 Kč vydražila obec. Měla sloužit coby náhrada za stodolu na č.kat.501, která měla být kvůli výstavbě Štefánikovy ulice zbořena. V dubnu 1921 transakci schválilo zastupitelstvo.[194] V září 1921 schválilo zastupitelstvo výpůjčku 68 521,45 Kč z podpůrného fondu dělníků městských železáren na úhradu některých investic za rok 1921, mimo jiné i 20 000 Kč na stodolu od Šmuclerových a 400 Kč na výdaje za smlouvu.[195] Na výkup stodoly od Šmuclera si obec nakonec vzala půjčku 20 400 Kč a na výkup pozemků od Pretlových 11 478,55 Kč.[196]
V červenci 1921 rozhodlo zastupitelstvo o parcelaci pozemků budoucí zahradní čtvrti Rašínov (viz níže). Předložené regulační plány zahrnovaly stodoly u Šťáhlavské silnice (Jeřabinová ulice), kde se rovněž předpokládala parcelace na stavební místa.[197] Západní strana Jeřabinové ulice ale nakonec do jednotně budovaného souboru Rašínov nebyla zahrnuta a její transformace probíhala postupně a skončila až hluboko v 2. polovině 20. století. V červnu 1926 rozhodlo zastupitelstvo, že část pozemku č.kat.375/1 za stodolami při Šťáhlavské silnici, která zbyla nezastavěná družstvem Svépomoc, ležela ladem a nehodila se k hospodářskému obdělávání, bude pronajata Františku Huňáčkovi do doby, než ji obec bude potřebovat.[198] Ve 20. letech 20. století se pozemky těchto stodol zvažovaly pro výstavbu domů pro důstojníky z nedalekých starých kasáren. Projekt ale nebyl realizován.[199] O těchto plánech podrobněji pojednáno v popisu nových kasáren. V říjnu 1931 rozhodla rada, že kvůli žádosti J. Lukše o prodej části obecního pozemku č.kat.375/1 na stavební účely se projedná rozdělení pozemků od (starých) kasáren k dráze na stavební místa se všemi vlastníky stodol.[200] Zánik enklávy stodol podél západní strany Jeřabinové ulice se přiblížil. V následujících letech tu ale došlo jen k izolovaným stavebním počinům a celá uliční fronta se postupně transformovala až do 70. let 20. století.
U ústí nově zbudované Štefánikovy ulice vyrostl v polovině 30. let 20. století dům čp.398/III (foto z r. 2003), kterému ustoupila další ze zdejších stodol. V dubnu 1933 se uvádí, že manželé A. a A. Řeřichovi koupili od J. Blechy stodolu na č.kat.502 a pozemek č.kat.375/7 na rohu Denisovy třídy a Štefánikovy ulice. Hodlají tam postavit jednopatrový dům. Ke stavbě potřebují přikoupit i část obecní pastvy č.kat.375/4 o ploše cca 25 čtverečních metrů. 10. dubna 1933 to radní doporučili ke schválení a odsouhlasilo to pak zastupitelstvo.[201] Dne 8. června 1933 město vydalo povolení pro A. a A. Řeřichovy na jednopatrový rodinný dům s krámy a uzenářskou dílnou na pozemku č.kat.502, po zboření stodoly a č.kat.375/7.[202] V srpnu 1933 ale město A. a A. Řeřichovým zakazuje pokračovat ve výstavbě zvětšené garáže až do výsledku komisionelního řízení ohledně stížnosti souseda J. Frka (majitel sousední vilky čp.141/III v Štefánikově ulici).[203] Kolaudace nového domu proběhla 28. prosince 1933.[204] Dům čp.398/III je elegantní funkcionalistická dvoupatrová vila s plochou střechou. V přízemí na nároží vznikly prostory pro obchod. Svou hmotou už se posouvá od rodinného domu spíše k městské blokové zástavbě. Uchoval se bez větších změn do současnosti. Zajímavým detailem bylo, že původní stodoly stávaly ve velkém odstupu od nynější Jeřabinové ulice, takže paradoxně po jejich zboření se dům čp.398/II naopak vysunul do ulice a její moderní regulační čára tak je užší než ta původní. Vidět je to ještě na letecké fotografii z roku 1947.[205]
Koncem 30. let 20. století uvažovali majitelé čp.398/III o přístavbě dalšího traktu ke své vile jižním směrem. Město roku 1939 projednává prodej stodoly na stavební parcele č.kat.504 a okolních pozemků Aloisi a Anně Řeřichovým z čp.398/III. Ti 11. srpna 1939 požádali o odkup stodoly na č.kat.504 a pozemku č.kat.375/4 o ploše 193 čtverečních metrů, případně i o odkup č.kat.375/3 o ploše 313 čtverečních metrů za účelem provedení přístavby čp.398/III. Už předtím Řeřichovi koupili stodolu na pozemku č.kat.503 od paní Julákové. Zavázali se do jara 1940 prodloužit plot u čp.398/III v regulační čáře až ke kasárnám, v létě 1940 chtěli obě stodoly zbořit a v roce 1941 přistavět nový trakt. 24. srpna 1939 rada stanovila cenu 45 000 K. 5. září 1939 Alois Řeřicha nabídl maximálně 38 000 K. Dne 7. září 1939 ale rada setrvala na původním návrhu 45 000 K, s čímž Řeřicha souhlasil. 14. září 1939 radní doporučili věc ke schválení. Na schůzi zastupitelstva v září 1939 sice František Lorenz argumentuje, že obec by se neměla zbavovat majetku, ale František Kučera vyslovil názor, že obec koupila stodolu právě k regulačním účelům a teď ji může prodat právě pro účely regulace této části ulice. Záměr pak byl schválen.[206] Jenže kvůli omezení stavebního ruchu za války nebyl realizován. Až v 70. letech 20. století tu vyrostla restaurace Sparta čp.700/III (viz níže).
Na nároží Jeřabinové a Uxovy ulice, hned naproti vyústění podchodu od nádraží, ve stejné době jako vila čp.398/III (počátek 30. let) vznikla funkcionalistická vila čp.378/III, dvoupatrový plochostřechý objekt se zaobleným nárožím (foto z r. 2003). Dne 24. září 1931 udělila rada podmínečné povolení pro J. a J. Žourovy ke stavbě na pozemku č.kat.375/14 a na stavební parcele č.kat.379.[207] Dne 23. června 1932 město vydalo obývací a užívací povolení pro J. Vilímka na rodinný dům č.kat.375/14, přičemž dodatečně povolilo zřízení bytu o 2 místnostech v mansardě.[208] Novostavba na nároží ulice Jeřabinové a Uxovy si vyžádala i novou regulaci této křižovatky, spojenou s pozemkovými transakcemi a úpravou komunikace. V prosinci 1931 řešilo zastupitelstvo částečnou korekci uliční čáry, dle dřívějšího usnesení obecní správní komise z 14. dubna 1931[209] a na základě komisionelního šetření z 13. dubna 1931. Ve dnech 18. dubna – 19. května 1931 byl zveřejněn projekt změny plánu polohy, spočívající v posunutí regulační čáry na severní straně pozemků č.kat.375/1, č.kat.377 a č.kat.375/14 směrem k veřejné cestě č.kat.3004 (Uxova ulice) a okresní silnici č.kat.2781 (Jeřabinová ulice). S železniční správou se mělo dojednat zřízení chodníku na jižní straně domu čp.42/III (u podchodu). Proti návrhu nebyly podány námitky, takže jej zastupitelstvo odsouhlasilo. Šlo o rozšíření komunikace na křižovatce Uxovy a Jeřabinové ulice, kde „J. a R. Vilímkovi staví rodinný dům“ (čp.378/III).[210]
Už předtím v listopadu 1931 rozhodla rada, že u ředitelství státních drah se zakročí v otázce brzkého rozhodnutí ohledně rozšíření komunikace u čp.42/III.[211] Smlouvu s železniční správou o úpravě cesty č.kat.3004 od Šťáhlavské silnice podél čp.42/III na vzdálenost cca 50 metrů schválila rada v květnu 1932.[212] Po této transakci následovala úprava křižovatky Uxova-Jeřabinová. V polovině června 1932 rada ohlašuje, že k jednání se státními drahami v otázce komunikace při vyústění podchodu se za obec delegují J. Alferi a J. Brada.[213] Rada oznamuje, že pokud ředitelství státních drah v Plzni schválí dojednanou úmluvu o úpravě cesty č.kat.3004 u čp.42/III, vydláždí se část cesty a zřídí se chodník u čp.42/III nákladem cca 70 000 Kč.[214] Počátkem července 1932 radní schválili ujednání s J. Vilímkem o zaplacení mimořádného investičního poplatku na dlažbu části ulice č.kat.3004 a vyslovili souhlas, aby J. Žour prodal bývalou obecní parcelu č.kat.375/1 panu Vilímkovi.[215] V září 1932 pak rada souhlasila vydláždit část Šťáhlavské silnice v ohybu u podchodu v délce 25–50 metrů, pokud okres obci poskytne příspěvek.[216] Počátkem října 1932 se radní seznámili s výsledkem místního šetření z 27. září 1932 o vydláždění ohybu Šťáhlavské silnice u podchodu a usnesli se zařadit odhadované náklady 40 000 Kč do mimořádného rozpočtu na rok 1933.[217] Počátkem listopadu 1932 se rada zmiňuje o tom, že vzhledem k nedostatku financí má starosta určit, které investice na mimořádné práce se v roce 1932 ještě provedou, ale určitě se prý má provést vydláždění přechodu před domem pana Vilímka u podchodu.[218] Usnesení rady z 3. listopadu 1932 o vydláždění přechodu u čp.378/III se pak po pár dnech mění a doplňuje, prý jde o vydláždění části pozemku č.kat.3004 od Šťáhlavské silnice na délku 50 metrů.[219] V lednu 1933 byly k výplatě poukázány účty pro J. Fialu ve výší 6533,30 Kč za dlaždičské práce u čp.42/III.[220] V lednu 1933 město k výplatě poukázalo účty pro firmu Žid a spol. ve výši 7642,80 Kč za dlažební kámen pro Švecovu (Uxovu) ulici.[221] V roce 1936 obec projednává knihovní pořádek, protože při výstavbě domu čp.378/III Josefa a Růženy Vilímkových došlo dle ohlašovacího listu z roku 1935 ke změnám v parcelních hranicích. Obec získala 20 čtverečních metrů z pozemku č.kat.379 a 2 čtvereční metry z č.kat.375/14 do pozemku č.kat.3004 (Švecova ulice, nynější Uxova). Obec taky získala 5 čtverečních metrů od č.kat.375/14 do chodníku č.kat.375/22. Obec naopak postoupila od ulice č.kat.3004 díl o ploše 19 čtverečních metrů do pastvy č.kat.375/14. 28. května 1936 rada doporučila ke schválení provedení knihovního pořádku. Na červnové schůzi to schválilo zastupitelstvo.[222]
Jižně od domu čp.378/III se hluboko do 2. poloviny 20. století rozkládala proluka, respektive stála tu na parcele č.kat.380 stodola, která ještě více než ostatní stodoly ustupovala z uliční čáry a ponechávala tak směrem do ulice volný, zastavitelný pozemek. Koncem 30. let 20. století tu majitelé pozemku, rodina Kratochvílových, uvažovala o zbudování rodinného dvojdomku. Už byl hotov i projekt, ale plány v době okupace rodina odložila, údajně z obavy před tím, že místnosti v domě by musely být poskytnuty pro ubytování Němců.[223] V roce 1946 město Františku Kratochvílovi povolilo stavbu dřevěné ohrady na tomto prázdném pozemku č.kat.375/13.[224] Stavebně nevyužitý pozemek byl později po tlaku městského výboru odebrán vlastníkům za náhradu 5000 Kčs a dán k dispozici rodině Veverkových.[225] Nakonec tak vedle domu čp.378/III dodatečně vyrostla okolo roku 1970 plochostřechá patrová vilka čp.630/III, vcelku dobře doplňující funkcionalistickou architekturu sousední starší vily. Stodola na č.kat.380 je zachycena ještě na leteckém snímku z roku 1952.[226] Letecké snímkování ze srpna 1957 již ukazuje, že byla zbořena.[227] K demolici došlo souběžně s tehdy probíhající výstavbou bytových domů v Jeřabinové ulici (viz následující pasáž). Na leteckém snímkování z října 1967 již je vidět dům čp.630/III jako dokončený, nebo dokončovaný.[228] Zachycen je asi také v březnu 1967 na starší, ovšem méně zřetelné, letecké fotografii, takže není zřejmé, v jaké fázi výstavby se nalézal.[229]
4.1.6. Bytové domy z 50. let 20. století v Jeřabinové ulici
Z 10 původních stodol tedy jedna zanikla počátkem 20. let kvůli průlomu Štefánikovy ulice. Další dvě zmizely za první republiky při stavbě domů čp.398/III a čp.378/III. Zbývalo jich stále 7, z toho 2 se nacházely mezi domem čp.398/II a kasárnami (na místě pozdější restaurace Sparta) a 5 jich stálo od ústí Štefánikovy ulice k severu. A právě tato řada pěti stodol zanikla naráz v 50. letech při výstavbě malého sídlištního souboru bytových domů. Tehdy prožívaly Rokycany vlnu rapidní bytové výstavby, realizované hromadným způsobem pro lokální průmyslové podniky. Největším stavitelem byly hrudkovny (ŽDH Ejpovice), které ve městě budovaly velké obytné soubory, jakými bylo sídliště U Václava na Jižním předměstí a hlavně sídliště Hrudkovanka na Pražském předměstí. V polovině 50. let 20. století ale tlak na budování bytů natolik zesílil, že se přikročilo k dalším investičním akcím na menších prolukách v zastavěném území. Jednou z nich byly i stodoly v dnešní Jeřabinové ulici. Na podzim 1954 jednala o chystané výstavbě činžovních domů komise pro výstavbu při MNV.[230] Ještě před koncem roku 1954 byl vyhlášen v této lokalitě stavební obvod.[231]
Stodoly stojící při Jeřabinové ulici už v té době nebyly v dobrém stavu. Roku 1954 se zmiňuje, že u nich vzniká živelná skládka. Občané tam začali vyvážet popel.[232] V dubnu 1956 už probíhá demolice 4 stodol.[233] Ještě téhož roku zde započala výstavba tří nájemních domů.[234] Domy čp.557/III, čp.558/III a čp.559/III (foto z r. 2003) patří k tomu nejlepšímu, co vyprodukoval socialistický urbanismus v Rokycanech. Jde o bodovou zástavbu tří identických objektů, jednopatrových s valbovou střechou. V každém vznikly 4 byty, celkem tak tento obytný soubor čítal 12 bytových jednotek. Použit byl typizovaný projekt T13.[235] Investorem byly ejpovické hrudkovny (ŽDH), práce provedly Pozemní stavby Rokycany. Za rok 1956 se zde plánovalo proinvestovat 800 000 Kčs.[236] V červnu 1956 se na MNV mluví kriticky o pomalém tempu výstavby těchto domů. Po dobu jejich budování musel být provoz z Jeřabinové ulice převeden do ulice Švermovy, která neměla odpovídající kvalitu vozovky a doprava tam působila značnou zátěž.[237] V září 1956 byly nové domy ještě stále rozestavěny.[238] V srpnu 1957 už jsou prakticky hotové, probíhají jen dokončovací práce.[239] Tehdy také byla zbořena i pátá stodola, na jejímž místě později vyrostl dům čp.630/II (viz výše).
Soubor tří bytových domů v Jeřabinové ulici ukazuje, že existovala možnost zdařilého kompromisu mezi sídlištní hromadnou výstavbou a zachováním lidských proporcí. Přispělo k tomu i to, že domy byly do ulice ohrazeny plotem a nebyl zde aplikován později všudypřítomný nešvar socialistických sídlišť, který stírá hranice mezi veřejným a soukromým prostorem. Inspirace socialistickým historismem zde byla přítomná jen v tradičním pojetí střech a stavební technologie, ale neprojevila se větším ornamentalismem, příznačným pro vrcholnou fázi stalinské architektury. Novostavby tak bezproblémově zapadly do této části města a jsou bohužel ojedinělou ukázkou toho, jak kvalitně mohla vypadat socialistická sídliště, kdyby nezdegenerovala do přehuštěných anonymních panelových celků.
Na rok 1970 se podnik RND Ejpovice zavázal, že nájemníci těchto, jím vlastněných, domů provedou nový nátěr oplocení, včetně oprav vrat.[240] Domy si do současnosti podržely původní podobu z 50. let, jen v některých případech byla provedena vestavba bytů do podkroví v 2. patře, na vnější tvářnosti domu takřka neznatelná.
4.1.7. Restaurace Sparta čp.700/III
Severně od starých kasáren přetrvávaly při západní straně Jeřabinové ulice ještě v 50. a 60. letech poslední dvě původní stodoly. Zástavbu proluky tu koncem 30. let 20. století plánovali majitelé sousedního domu čp.398/III (viz výše). Záměr ale nebyl realizován a stodoly zůstaly na svém místě. Zachytila je zde ještě státní mapa z roku 1963.[241] V 60. letech se ale začalo plánovat nové využití těchto pozemků a v 70. letech zde vyrostl patrový montovaný objekt prodejny a restaurace Sparta čp.700/III (foto z r. 2003), který vyplnil celou plochu mezi areálem starých kasáren a rohovým domem čp.398/III. Moderní stavba, příznačná pro typizované stavitelství normalizační éry, měřítkově vcelku nerušivě zapadla do uliční fronty a z hlediska funkčního podpořila roli Jeřabinové ulice jako osy Rašínova. Zbudování prodejního objektu bylo motivováno správnou snahou napravit nedotvořenou síť služeb v této městské čtvrti. Jeřabinová ulice byla sice živou tepnou, založenou na historické silniční výpadovce, a prvorepublikový Rašínov zase vyrostl podle promyšleného plánu, urbanisticky však šlo o značně jednostrannou orientaci na rezidenční funkci zástavby. V celé oblasti o rozloze přes 30 hektarů absentovaly nejen specializované provozovny, které ostatně byly snadno dostupné v nedalekém historickém jádru Rokycan, ale i zcela základní síť služeb. Nová prodejna smíšeného zboží a restaurace Sparta měla proto své urbanistické opodstatnění.
V roce 1968 se uvádí, že ve výhledovém plánu do roku 1980 uvažuje podnik Potraviny (závod Rokycany) o zbudování prodejny potravin v Leninově (Jeřabinové) ulici. Měly jí ustoupit dosavadní stodoly pana Řeřichy, patřící k sousednímu domu čp.398/II.[242] Dle harmonogramu z listopadu 1969 se plánovala realizace prodejny potravin v této ulici na roky 1972–1973 (v režii podniku Potraviny).[243] Rozhodnutí rady MěstNV ze 17. února 1970 hovoří o prodejně Pramene, nikoliv podniku Potraviny (možná šlo o omyl). Akce byla zároveň zařazena už do plánu Akce Z na rok 1970.[244] V červenci 1971 město deklaruje, že je nutno zajistit vybudování komplexu nových prodejen v Leninově ulici.[245] V prosinci 1971 se započetí stavby prodejny a pohostinství v Leninově ulici podmiňuje dohodou o financování a brigádnické výpomoci mezi podnikem Potraviny a občanským výborem č. 6.[246] Zároveň došlo k dohodě mezi podniky Restaurace a jídelny a Potraviny o spoluúčasti na výstavbě i provozu objektu.[247] Počátkem roku 1972 už se na tuto akci uzavíraly závazky. V září 1972 se ovšem pan Šebesta na plénu MěstNV dotazuje, zda vůbec budou práce na nové prodejně zahájeny. Předseda MěstNV Karel Hirsch ho uklidnil, že výstavba budovy opravdu začne ještě v roce 1972. Přiznává sice, že byly jisté problémy s prodejem stodol na budoucím staveništi, ale to už je prý vyřešeno.[248]
Nakonec bylo roku 1972 vydáno stavební povolení. Budování Sparty probíhalo v Akci Z (tedy za pomoci brigádnické práce).[249] Šlo zároveň o součást širšího investičního plánu „Za Rokycansko krásnější“, na kterém se dohodli představitelé městského a okresního národního výboru.[250] Stavba započala roku 1972. Do konce roku zde mělo být prostavěno 700 000 Kčs.[251] Ještě letecké snímkování z června 1972 tu zachytilo původní zástavbu stodol.[252] Stavební práce údajně odstartovaly na podzim 1972.[253] Za rok 1972 už na této akci bylo vytvořeno dílo v hodnotě 772 400 Kčs (původní plán 700 000 Kčs) a prostavěno 772 500 Kčs (plán 700 000 Kčs).[254] V plánu výstavby na rok 1973 se zde počítalo s náklady 1 200 000 Kčs a vytvořením hodnoty 1 400 000 Kčs.[255] Podle jiného pramene se ale budování Sparty začalo až v únoru roku 1973.[256] Za 1. pololetí 1973 zde byla vytvořena hodnota díla 240 000 Kčs, při nákladech 203 000 Kčs. Odpracováno zde bylo v tomto období 1953 hodin (z toho 784 zdarma).[257] Původně se zamýšlelo za rok 1973 na výstavbu tohoto objektu vynaložit 1 600 000 Kčs. V červnu ovšem město, po nevýrazném tempu prací během 1. pololetí, plán redukovalo na roční náklady 1 201 000 Kčs.[258] Nakonec došlo k další redukci rozpočtu na pouhých 366 000 Kčs. Tato částka ale byla překonána a souhrnné náklady za rok 1973 činily 523 000 Kčs.[259] Investorem byl podnik Restaurace a potraviny. Odhadovaný náklad na dostavbu objektu činil 2 500 000 Kčs.[260] Během roku 1973 podnik Restaurace nesplnil závazek odpracovat zde 500 brigádnických hodin.[261] V červnu 1973 se předpokládalo dokončení stavby v roce 1974.[262] Letecká fotografie ze srpna 1973 zachycuje naplno probíhající výstavbu, zatím jen hrubá stavba obvodových zdí, bez střechy.[263]
Práce přešly i do plánu Akcí Z na rok 1974.[264] Na přelomu let 1973–1974 (mezi 18. prosincem 1973 a 22. lednem 1974) vyzvala rada MěstNV občanské výbory č. 6 a 10, aby všemi prostředky zajistily dokončení objektu ještě během roku 1974.[265] Podle návrhu rozpočtu na rok 1974 se zde mělo prostavět 848 200 Kčs, s hodnotou vytvořeného díla 964 000 Kčs.[266] Za rok 1974 tu celkem bylo prostavěno 392 094,46 Kčs (plán 848 200 Kčs).[267] V roce 1974 se uvádí celková hodnota díla na 2 303 000 Kčs.[268] V rámci programu „sdružené finanční prostředky“ poskytl na stavbu podnik Potraviny 1 800 000 Kčs a Restaurace Rokycany 690 000 Kčs.[269] Podle jiného pramene ale ze sdružených finančních prostředků šlo na stavbu jen 390 000 Kčs (možná jiná definice časového rámce či fakturace).[270] V září 1974 se uvádí, že za 1. pololetí 1974 bylo prostavěno na objektu 204 000 Kčs, plán na celý rok 1974 činil 648 000 Kčs. V témž dokumentu se zároveň uvádí, že za rok 1974 bylo zatím na akci odpracováno 5387 brigádnických hodin (z toho 1467 zdarma).[271] V září 1974 je stav stavebních prací následovný: dařilo se dodržovat harmonogram, vázla jen dodávka litinových kotlů. V 1. pololetí 1974 proběhla montáž venkovního pláště, stropních kazet, hrubá elektroinstalace, vodoinstalace, vyzdívka příček a zdí, stále se betonovaly podlahy. Okna už byla osazena. K dokončení chyběly venkovní plynové a kanalizační přípojky, omítky stěn, dokončení opláštění po odstranění výtahu, dokončení stropních kazet a položení podlahových povlaků. Problémy byly s váznoucí dodávkou cementu a pozinkovaného plechu na střechu. Stále ovšem trval předpoklad dokončení ještě před závěrem roku 1974.[272] Dokončení se sice plánovalo na rok 1974,[273] v prosinci 1974 už ale město uznává, že cíl se nepodaří splnit. Místo toho se měl objekt otevřít k 30. výročí osvobození, tedy následujícího roku. Již na podzim 1974 vzala rada MěstNV na vědomí, že dle posledního kontrolního dne nebude možné stavbu dokončit v roce 1974. Uložila odboru výstavby a místopředsedovi MěstNV připravit podklady pro dokončení v následujícím roce.[274] Na rok 1975 se zde plánovalo utratit 456 000 Kčs (všechny z fondů sdružených finančních prostředků). Předpoklad dokončení byl v únoru 1975.[275] Za 1. pololetí 1975 zde bylo odpracováno 6376 brigádnických hodin (z toho 1881 zdarma), vznikla hodnota díla 504 000 Kčs (splněn plán) a prostavěno 314 000 Kčs (plán 456 000 Kčs).[276] Výše sdružených finančních prostředků na tuto akci činila 433 615 Kčs.[277]
Sparta se nakonec slavnostně otevřela 30. května 1975.[278] Karel Hofman chybně uvádí 3. května 1975.[279] Hodnota budovy se vyčíslovala na 2 500 000 Kčs, náklady na její výstavbu dosáhly cca 2 000 000 Kčs.[280] Rozdíl vznikl mj. nehonorovanou brigádnickou prací (celkem tu brigádnici odpracovali 25 000 hodin, z toho 6540 zdarma).[281] V červnu 1975 ještě proběhly dokončovací práce na vnější úpravě a byl dodán nákladní výtah od Kovopodniku Plzeň.[282] Dle schváleného projektu měla v přízemí fungovat prodejna o ploše 108 čtverečních metrů – s pultovým prodejem, dále sklad, šatny, umývárny a WC. V 1. patře projektována restaurace o ploše 95 čtverečních metrů, schůzová místnost o ploše 60 čtverečních metrů, kuchyně, sklad a sociální zařízení.[283] Kapacita restaurace činila 110 míst.[284]
Dne 17. ledna 1991 nabídl podnik Potraviny Plzeň prodejnu v přízemí Sparty jako jednu z prvních v Rokycanech do dražby v rámci malé privatizace.[285] Prodejna potravin byla později zrušena a postupně se tu vystřídalo několik, vesměs neúspěšných obchodů. V patře zůstala prakticky beze změn vnitřní dispozice zachována restaurace.
4.2. Technický vývoj Jeřabinové ulice
4.2.1. Výstavba kanalizace
Zástavba v Jeřabinové ulici měla od počátku výhodu v tom, že zdejší areál starých kasáren si vynucoval budování inženýrských sítí, které tehdy na rokycanských předměstích nebyly něčím standardním. Už počátkem 20. století tak v Jeřabinové ulici vyrostla kanalizační stoka, od kasáren, pod železniční tratí až na dnešní náměstí 5. května. Roku 1903 sestavil stavitel B. Ryšavý rozpočet. 24. srpna 1905 zastupitelstvo zadalo výstavbu kanalizace Hynku Šmolíkovi a technickým dohledem pověřilo inženýra K. Šimůnka.[286] Dne 26. srpna 1905 začala výstavba. 5. září 1905 započalo kladení cihelné dlažby na dno výkopu, kde byly použity klínové cihly z firmy „Západočeské továrny kaolinové a šamotové“ z Horní Břízy. Do ledna 1906 byl výkop hotov, včetně inženýrsky náročného podkopu kolejiště železniční trati. 16. června 1906 proběhla kolaudace.[287] Jeřabinová ulice nezískala jen kanalizaci, ale zároveň chodník, který byl veden nad kanalizační stokou, při západní straně ulice.[288] V září 2021 rada města zadala zakázku na výměnu kanalizace v ulici Jeřabinová a B. Němcové firmě Vodohospodářská společnost Rokycany za 847 513,87 Kč bez DPH.[289]
4.2.2. Proměny dopravní funkce Jeřabinové ulice
Jeřabinová ulice sloužila po staletí jako dopravní linie, spojující Rokycany s jižním okolím města (od 30. let 19. století i jako spojnice Rokycan a Šťáhlav). V roce 1862 ji ale od města oddělila železniční trať, kterou překonávala úrovňovým přejezdem. Po 1. světové válce ovšem dráhy ohlásily plán rozšíření kolejiště a rokycanské železniční stanice, přičemž se měl přejezd zrušit. Už za Rakouska-Uherska vyjednávalo město a stát o výstavbě železničního podjezdu (podrobněji v kapitole „železniční architektura“), ale nyní převládlo mínění, že komunikace napříč železniční tratí bude zcela zrušena. Dne 19. dubna 1921 ředitelství státních drah zaslalo městu svůj plán.[290] Dráhy tehdy navrhly radikální řešení: Jeřabinovou ulici zaslepit a spojení přes trať vyřešit úplně novou silnicí o šířce 14 metrů, která by vedla ze Šťáhlavské silnice (zhruba od dnešní křižovatky ulic Boženy Němcové a Žižkovy či Šťáhlavské ulice) podél pravého břehu Rakovského potoka až na Plzeňskou silnici, kde by vyústila naproti jatkám. V květnu 1921 tuto zamýšlenou novou komunikaci odsouhlasilo zastupitelstvo v rámci rozšíření regulačního plánu města pro očekávanou výstavbu na Rašínově (viz níže). Na stejné schůzi ale zastupitelé projednali i memoranda, která adresoval obci spolek majitelů domů a realit a místní organizace republikánské (agrární) strany. V těchto přípisech se žádalo, aby vedení města odmítlo projekt státních drah na přeložku Šťáhlavské silnice a její vyústění na Plzeňskou silnici poblíž jatek. K protestu se připojila i městská rada, která navrhla požadovat při veškerých úpravách dopravní sítě zachování Denisovy třídy (dnešní Jeřabinová ulice) pro komunikaci, což zastupitelstvo schválilo.[291] Příčiny nesouhlasných reakcí jsou jasné. Odříznutí dnešní Jeřabinové ulice od historického centra ohrožovalo atraktivitu (a tudíž i cenu) zdejších nemovitostí. (Šlo o dobu, kdy ještě frekvence silniční dopravy nebyla považována za problém, ale naopak za výhodu.) Agrární strana zase vnímala, že by se výrazně zkomplikovalo spojení mezi městem a polnostmi na jih a jihozápad od Rokycan pro zemědělské povozy.
Projekt úplně nové výpadovky na Šťáhlavy nakonec nebyl realizován. Až v 70. letech 20. století, v poněkud jiné podobě, po levém břehu Rakovského potoka, vyrostla výpadovka (viz kapitola „Za Rakováčkem“). Radikálním změnám dopravní obslužnosti přesto oblast Rašínova a potažmo celý jižní sektor města neunikly. Koncem 20. let 20. století došlo k rozšíření kolejiště železniční trati a přesunu rokycanského nádraží do nynější polohy. Šlo o součást masivních investic na zdvoukolejnění trati Praha-Plzeň. Ve velké většině zároveň byly zrušeny úrovňové přejezdy. Tehdy zanikl i železniční přejezd od města do Jeřabinové ulice. Nové řešení nepříliš elegantním způsobem zcela změnilo dopravní síť. Přejezd byl nahrazen pouhým podchodem pro pěší (podrobněji v kapitole „železniční architektura“). Pro silniční dopravu vznikl jako náhrada roku 1927 podjezd za sokolovnou. Za cenu značných terénních úprav byla od jižního portálu nového podjezdu vytýčena nová komunikace podél jižního okraje kolejiště (dnešní Dukelská ulice). Doprava z Rokycan na Šťáhlavy tak byla vedena od podjezdu u sokolovny prudkou zatáčkou k západu, podél kolejiště státní dráhy až k bývalému přejezdu v Jeřabinové ulici, kde se opět v pravém úhlu vracela na původní trasu do Jeřabinové ulice. Kromě toho Dukelská ulice na opačnou stranu od vyústění podjezdu vytvořila během 30. let nové spojení města a Jižního předměstí (podél dnešní ulice V. Nového, Barákova a dál do Zeyerovy na Veselou a na Kamenný Újezd). Toto spojení se ale nikdy plně nerozvinulo, protože je suplovala pohodlnější trasa Růžičkovou a Zeyerovou ulicí. Namísto jedné rozvojové osy, jakou dosud byla Šťáhlavská silnice (Jeřabinová ulice), podél které se šířila městská zástavba na jih od železniční trati, jich tak od přelomu 20. a 30. let mezi sebou soupeřilo hned několik (viz mapa dopravních tras v jižním sektoru Rokycan). A další městská třída měla vzniknout přímým jižním směrem od podjezdu u sokolovny. Jejím nedokončeným torzem je současná Školní ulice, s vilovou zástavbou na bývalé Hammerově pile. Výsledek byl rozpačitý. Jižní část města ztratila jednoznačnou kompoziční osu. Jeřabinová ulice uvízla někde na půl cesty mezi reprezentativní městskou třídou a zahradním předměstím.
Už brzy po roce 1927 se nové dopravní řešení stalo terčem kritiky a objevovaly se návrhy na jeho revizi. 31. března 1950 předložil prof. Alois Mikuškovic MNV novou verzi směrného (územního) plánu. Počítal s obnovením průjezdního charakteru Jeřabinové ulice, která měla vycházet z náměstí 5. května novým silničním podjezdem.[292] Plán ovšem nebyl realizován a podchod přežil do současnosti. I po roce 1927 si Jeřabinová ulice uchovala dopravní tranzitní význam (byť vedený výše zmíněnou krkolomnou oklikou skrz podjezd u sokolovny a Dukelskou ulici). To se změnilo až koncem 70. let 20. století, kdy došlo k další převratné změně. Tehdy vznikla nová severojižní komunikace (Šťáhlavská ulice) podél levého břehu Rakovského potoka (viz kapitola „Za Rakováčkem“) a zároveň byly ve východozápadním směru propojeny a rozšířeny dosud nespojité úseky městských ulic, čímž vznikla v současném rozsahu ulice B. Němcové (viz mapa, podrobněji o tomto průtahu v kapitole „Jižní předměstí“). Vzniklo tak zcela nové propojení výpadovek na Plzeň, Šťáhlavy i Hrádek, a to mimo Rašínov. Jeřabinová ulice se od té doby stala komunikací spíše místního významu, byť zůstává poměrně frekventovaná díky lokální dopravě.
4.2.3. Úprava komunikace
Vozovka v Jeřabinové ulici zůstávala dlouho do 20. století zcela neupravená. Na fotografii z roku 1909 je vidět reprezentativní architektura nových vil lemujících ulici, zatímco chodci se brodí rozježděným bahnem.[293] Ve 20. letech 20. století byla ulice rozkopána kvůli výstavbě obecního vodovodu. Dle plánu z roku 1921 se plánovalo provést v Jeřabinové ulici (stejně jako v dalších ulicích centrálního města) pokládku vodovodního potrubí v roce 1924. Ministerstvo národní obrany přislíbilo obci pomoc při zavádění vodovodu do areálu starých kasáren.[294] V dubnu 1923 obecní správní komise rozhodla, že se svolením okresní správní komise bude na podzim 1923 zřízen dlážděný přechod přes Šťáhlavskou silnici (Jeřabinovou ulici) do kasáren a ke kolonii Svépomoc (Rašínov).[295] V dubnu 1923 odsouhlasila obecní správní komise J. Benešovi první splátku za práce na stavbě kanálu u kasáren, ve výši 30 000 Kč.[296] V dubnu 1924 odsouhlasilo zastupitelstvo půjčku 730 000 Kč u městské spořitelny v Radnicích na mimořádné výdaje rozpočtu na rok 1924. Část půjčky, 12 000 Kč, byla určena na výstavbu kanalizace v Denisově ulici (dnes Jeřabinová) a dále v tehdejší Veverkově ulici na Pražském předměstí (dnes Mládežníků). Dalších 42 500 Kč mělo jít na rozšíření ulice, výstavbu hradby, úpravu chodníku a přeložení vodovodu u kasáren.[297]
V srpnu 1925 povolilo zastupitelstvo prodloužení plynovodu k třem novostavbám u Šťáhlavské silnice. Šlo o dům čp.359/II (majitel V. Štork), čp.201/III (František Kučera) a čp.202/III v Karlíkově ulici (A. Kulhánek). Náklady měly dosáhnout 7361 Kč.[298] V prosinci 1927 schválilo zastupitelstvo výpůjčku 5 339 908 Kč z obecního lesního rezervního fondu na mimořádný rozpočet na rok 1927. Mezi již prováděnými investicemi, zařazenými na rok 1927, se uvádí i přeložka plynovodu a vodovodu v Denisově třídě za 31 200 Kč (celá částka měla být kryta výše uvedenou půjčkou). A mezi investicemi, které se teprve měly začít realizovat, se uvádí zřízení kanalizačních gul v Palackého a Denisově ulici za 25 000 Kč.[299] V červenci 1928 se akce přeložení vodovodu a plynovodu v této ulici uvádí jako jedna z těch, které se provádějí (i když třeba jen zčásti) nebo už jsou hotovy.[300] V červenci 1928 ale jedná zastupitelstvo o výsledku intervence, kterou město vedlo u zemského správního výboru, kde bylo postaveno před nutnost provést redukci investic. Radní 23. června 1928 předložili návrh škrtů. V jejím rámci se z rozpočtu vypustila výstavba kanálových gul v této ulici.[301]
V červenci 1929 při jednání o rozpočtu na rok 1929 kritizuje F. Lorenz, že Jiráskova a Denisova (dnešní Jeřabinová) třída mají minimálně 8 centimetrů prachu a při kropení nebo při dešti jsou blátivé.[302] V srpnu 1930 se proto rada na žádost R. Šlesingera vyslovila požádat okres o vyasfaltování části Šťáhlavské silnice, která byla předchozího roku válcovaná, a to od železničního podjezdu k obchodu A. Šnábla (čp.74/II na rohu Čechovy a Jeřabinové).[303] Koncem listopadu 1930 při jednání o rozpočtu rozhodla rada na návrh R. Kadláčka, že do rozpočtu na rok 1931 vloží 4000 Kč jako příspěvek okresu na vyasfaltování a úpravu Denisovy třídy od obchodu A. Šnábla k obecním domům na Šťáhlavské silnici a zakročí v této otázce u okresu.[304] Na další schůzi rady, před koncem listopadu 1930, pak na návrh R. Kadláčka bylo usneseno ihned podat žádost na okres o úpravu Denisovy třídy, s obecním příspěvkem 4000 Kč.[305] V prosinci 1931 rada rozhodla zřídit jednu elektrickou lampu u domu čp.431/II.[306] V květnu 1932 se radní usnesli z položky mimořádného rozpočtu na rok 1932 na nouzové práce opravit chodník v Denisově třídě.[307] V září 1932 město k výplatě poukázalo účet pro firmu J. Novák 14 296,50 Kč za výstavbu kanalizace u obecních domů u Šťáhlavské silnice.[308]
Šlo ale o drobné investice, zatímco celková úprava ulice zůstávala po celá 30. léta jen často zmiňovaným, ale nerealizovaným cílem. V srpnu 1931 zastupitelstvo schválilo výpůjčku z mniškového fondu ve výši 610 000 Kč na úhradu investic mimořádného rozpočtu na rok 1931, mj. i na úpravu Denisovy třídy (příspěvek okresu) za 8000 Kč.[309] V únoru 1932, když zastupitelstvo jednalo o půjčce 250 000 Kč na podporu nezaměstnaných, vystoupil s kritickým příspěvkem Rudolf Kadláček za živnostenskou stranu. Jde prý o bezúčelné výdaje. Řešením by měly být spíš nouzové práce, mimo jiné i úprava Denisovy třídy až k obecním domům u kasáren.[310] V říjnu 1932 rada doporučila do rozpočtu na rok 1933 zařadit 50 000 Kč na vydláždění části Šťáhlavské silnice až k novým kasárnám.[311]
V září 1933 rada vzala na vědomí rozhodnutí ministerstva vnitra o přesunu 560 000 Kč z půjčky práce pro Rokycany ze stavby vodojemu (projektovaného pod Kotlem) na dlažbu Denisovy třídy.[312] V listopadu 1933 byl městské radě oznámen výnos ministerstva vnitra o přesunu přídělu půjčky práce 960 000 Kč, mj. i na dlažbu Denisovy třídy. Radní uložili prezídiu městské rady projednat po technické a finanční stránce použití přídělů.[313] Dne 20. listopadu 1933 pak o využití půjčky práce rozhodovalo prezídium městské rady a usneslo se z dostupných peněz realizovat jen výstavbu nového mostu přes Padrťský potok za 180 000 Kč a dlažbu ulic od Plzeňské brány k Padrťskému potoku za 380 000 Kč, eventuálně i předlažbu Masarykova náměstí za 100 000 Kč. Ale s firmou ing. Jelínek se mělo projednat aspoň opatření projektu na dlažbu Denisovy třídy.[314] V dubnu 1935 v rozpravě o rozpočtu na rok 1935 doporučují sociální demokraté ústy Josefa Basáka, aby obec provedla vydláždění Denisovy třídy.[315] V březnu 1937 jedná vedení města o použití přídělu 960 000 Kč z půjčky práce na některé investice. Ministerstvo vnitra totiž 13. listopadu 1936 povolilo městu Rokycany 560 000 Kč v 2. etapě a 400 000 Kč v 3. etapě půjčky práce. Navržené využití počítalo mimo jiné s výdlažbou Denisovy třídy od nádraží ke kasárnám za 300 000 Kč. Projekt dláždění Denisovy třídy prý byl předložen okresním úřadem ministerstvu veřejných prací s žádostí o příspěvek ze zemského fondu. Přidělení peněz ale bude možné nejdřív za tři roky.[316]
Koncem 30. let 20. století se obec chystala na celkovou úpravu (vydláždění a úprava chodníků) dnešní Jeřabinové ulice. Část prací započala již před válkou.[317] V rozpočtu na rok 1940 na to město vyčlenilo 1 020 000 K.[318] V prosinci 1940 zastupitelstvo schválilo uzavření dvou půjček po 1 000 000 K na investice z mimořádného rozpočtu na roky 1940 a 1941, přičemž 1 000 000 korun na rok 1941 měl být využit mimo jiné na dlažbu a úpravu chodníků Srbovy ulice (dnešní Jeřabinová) za 800 000 K. Půjčku městu nabídly 6. listopadu 1940Ústřední banka českých spořitelen, 2. listopadu 1940 Zemská banka, 19. listopadu 1940 Okresní hospodářská záložna v Rokycanech a 26. listopadu 1940 Občanská záložna v Rokycanech. Dne 5. prosince 1940 rada doporučila půjčku od hospodářské záložny na investice pro rok 1940 a od občanské záložny na investice pro rok 1941, což zastupitelstvo schválilo.[319] Projekt ale byl realizován až po válce, protože válečná ekonomika neumožňovala výrazněji pokročit v této investici.
V roce 1946 se tak rozběhly práce na úpravě ulice znovu.[320] Město si na to roku 1946 vzalo půjčku 314 000 Kčs.[321] Kvůli nedostatku pracovních sil musela obec 24. září 1946 intervenovat u ministra spravedlnosti, aby jí poskytl 8–10 trestanců na provádění úpravy Jeřabinové a Švermovy ulice. Obec zároveň roku 1946 rozhodla, že u firmy Západočeské kamenické závody objedná 600 běžných metrů žulových obrubníků.[322] Dne 27. října 1946 (jako náhrada za pracovní volno připadající na státní svátek 28. října) byla vyhlášena všeobecná pracovní povinnost. Město rozhodlo, že mimo jiné tento den využije pro úpravu Jeřabinové ulice. Nasazeno tu mělo být cca 100 brigádníků.[323] Projekt dodala a vlastní úpravy prováděla firma ing. Ludvíka Nesnídala. Na fotografii z roku 1947 vidíme, že ulice již má obrubníky, ale schází ještě dláždění vozovky i chodníků.[324] Celkového dokončení se Jeřabinová ulice dočkala až v 1. polovině 50. let.[325] V červnu 1952 probíhalo dláždění ulice.[326] Poněkud odlišně byl řešen jižní úsek ulice, tedy od starých kasáren, směrem k novým kasárnám. Komunikace měla dosud podobu spíše silnice než městské třídy. Povrch tvořil jen válcovaný makadam. V roce 1951 se na plénu MNV debatuje o nutnosti úprav. Záležitost už město několikrát urgovalo, ale rozdělování peněz bylo v kompetenci ONV.[327] Situace nebyla udržitelná. Svoji roli hrál i zájem armády na bezchybném silničním propojení starých a nových kasáren, a tento zájem měl v době vrcholné studené války velkou váhu. V roce 1952 proto i zde začaly úpravy a vozovka byla vyasfaltována.[328]
V druhé polovině 50. let 20. století také podél Jeřabinové ulice byla položena plynovodní přípojka do nových kasáren. V roce 1958 se na zasedání MNV řeší, že povrch ulice nebyl po výkopových pracích uveden do původního stavu.[329] Nedobrá byla zejména oprava chodníku před starými kasárnami, kde byla poškozena dosavadní mozaiková dlažba z drobných kostek.[330] Během května 1962 měla být na další opravy chodníků v této ulici dovezena městem škvára a štěrk.[331] Do 30. června 1963 město plánuje provést úpravu chodníků v této ulici, u starých kasáren.[332] V dubnu 1963 zněla na zasedání MěstNV kritika stavu vozovky v této ulici, kde prý je na asfaltu silný nános bahna.[333] V srpnu 1964 „generální oprava“ ulice ještě není dokončena. MěstNV proto uložil komisi pro výstavbu, aby zajistila dohotovení akce do 30. října 1964.[334] Dne 29. července 1964 taky rada MěstNV projednávala záměr prodloužit v této ulici veřejné osvětlení. Akce se měla provádět brigádnicky, místními obyvateli.[335] Dne 7. října 1964 zadala rada MěstNV plzeňským rozvodným závodům vybudování osvětlení v Leninově (Jeřabinové) ulici.[336] Ještě během roku 1964 byly práce splněny. Protože šlo o součást Akce Z, podíleli se na stavbě osvětlení i brigádníci z řad místních obyvatel. Použila se nová výbojková svítidla.[337] Zároveň probíhala instalace lamp i v Dukelské ulici. Celkem tu přibylo 16 stožárů s výbojkovými tělesy v hodnotě 76 000 Kčs.[338]
20. ledna 1965 se lidé z Jeřabinové ulice (občanské výbory č. 26–28) zavázali před radou MěstNV, že v ulici provedou k 20. výročí osvobození úpravu chodníků drtí a šmantou.[339] Mělo jít o úsek od starých kasáren až ke křižovatce s dnešní ulicí B. Němcové, a to po obou stranách vozovky.[340] Ještě počátkem roku 1966 ale práce nebyly dokončeny. Město stanovilo termín 1. dubna 1966, dokdy měly být připraveny obrubníky a vytýčeny chodníky, aby se mohly vyasfaltovat.[341] Tyto práce se ale nestihly, mimo jiné kvůli nedostatku materiálu (štěrk, kámen i šmanda). Národní výbor se kvůli tomu rozhodl zahájit provoz v kamenolomu pod Kotlem, kde hodlal ve vlastní režii těžit stavební materiál.[342] V červnu 1966 už má město podepsanou smlouvu s n. p. Stavoisolace Praha na pokládku asfaltového koberce v Jeřabinové ulici.[343] V říjnu 1966 se uvádí, že chodníky jsou vyasfaltované. Akce prý proběhla ve finanční spolupráci města, okresního i krajského národního výboru.[344] Náklady dosáhly 170 000 Kčs,[345] jinde uváděno 171 000 Kčs. Vyasfaltovaná plocha měla činit 3066 čtverečních metrů.[346] V roce 1967 národní výbor prováděl v Jeřabinové ulici další výstavbu chodníků.[347] Akce byla zařazena do oficiálního závazku k 50. výročí VŘSR (převzetí moci bolševiky v Rusku). Svépomocí místních obyvatel a vojáků místní posádky se měly připravit plochy pro asfaltování chodníků po obou stranách a ohraničení zeleného pásu dlažebními kostkami. Práce bylo nutno dokončit do konce května 1967. Materiál přislíbil dodat MěstNV.[348] V dubnu 1967 ještě práce neskončily. V té době už tu bylo odpracováno přes 3500 brigádnických hodin.[349] Podle jiného pramene ze srpna následujícího roku se očekává zahájení pokládky asfaltu na chodníky až ve 3. čtvrtletí 1967.[350] Během 1. pololetí 1967 probíhá stále jen příprava na asfaltování chodníku (v srpnu 1967 už přípravné práce hotovy). Asfaltování mělo být hotové do konce roku 1967.[351] V roce 1967 vypomohli na budování chodníků i vojáci z rokycanské posádky. V celoměstské zvelebovací soutěži akce obsadila 4. místo.[352] Na rok 1968 se plánovalo konečně položení gumoasfaltového povrchu. Z fondu rezerv a rozvoje MěstNV na to město vyčlenilo 70 000 Kčs.[353] Za 1. pololetí 1968 pak skutečně tato suma byla prostavěna.[354] Podle údaje z června 1968 si dokončení chodníku mělo v roce 1968 vyžádat náklady 30 000 Kčs.[355] V září 1968 už se uvádí, že chodníky v Leninově ulici jsou vyasfaltovány.[356] Společně s paralelně probíhajícím asfaltováním chodníku v Nového ulici na Jižním předměstí to v roce 1968 vyšlo na 139 200 Kčs (původní rozpočet 140 000 Kčs). Šlo o oboustranné chodníky, práce trvaly dva roky.[357] V roce 1966 město rovněž plánuje rekonstrukci vozovky v Jeřabinové ulici. Investici se nepodařilo zahájit a byla posunuta na rok 1967.[358] V srpnu 1968 vozovku v Jeřabinové ulici (poblíž nových kasáren) poničil průjezd sovětské okupační armády. V délce 100 metrů byly narušeny krajnice.[359] Během 1. pololetí 1986 byla dokončena rekonstrukce chodníku v tehdejší Leninově ulici.[360] V roce 1986 na rekonstrukci chodníků u svazarmu (nynější areál autoškoly) pomáhali i místní lidé z občanského výboru č. 6A.[361]
Na rok 2004 se plánovala oprava chodníku v Jeřabinové ulici v délce 200 metrů, na ploše 600 čtverečních metrů, s odhadovanými náklady 600 000 Kč. Termín realizace byl změněn v lednu 2005, při projednávání návrhu aktualizovaného harmonogramu oprav ulic na rok 2005. Zároveň došlo k revizi odhadovaných nákladů na 820 000 Kč. Akce byla podmíněna provedením výkupem pozemků od státního archivu. V té době ještě chyběla projektová dokumentace.[362] V říjnu 2005 přidělila rada zakázku na rekonstrukci chodníku v Jeřabinové ulici firmě Vakos, s. r. o., která uspěla mezi 4 uchazeči s nabídkovou cenou 728 083 Kč.[363] Šlo o nedlouhý úsek u západní strany ulice, mezi křižovatkou s Štefánikovou a restaurací Sparta. Místo starého asfaltu byla položena dlažba z betonových prefabrikátů. Okolo 10. prosince 2005 už se na tomto úseku pracuje.[364] Za rok 2005 za tuto akci bylo vyfakturováno 364 997 Kč.[365] V návrhu obecního rozpočtu na rok 2006 figurovala i částka na pokračování oprav chodníků v této ulici.[366] Mělo jít o 395 000 Kč.[367] Celkové náklady na obě etapy se odhadovaly v květnu 2006 na 728 000 Kč.[368] Šlo tentokrát o úsek u západní strany ulice, od restaurace Sparta k bráně bývalých starých kasáren. V polovině července 2006 již je akce po několika týdnech hotova. Původní rozpraskaný asfalt byl odstraněn a nahrazen dlažbou z betonových prefabrikátů. Celý chodník se posunul k západu, odkopáním části stávajícího terénního svahu u kasáren. Mezi novým chodníkem a vozovkou vznikl nově pruh pro trávník a veřejnou zeleň (zatím bez zahradnických úprav). V 2. polovině listopadu 2006 už na trávníkovém pásu byla vysázená alej 9 listnatých stromků.[369]
V roce 2006 se rovněž mluví o tom, že v další fázi proběhne rekonstrukce chodníku a veřejné zeleně i v úseku u západní strany ulice, od křižovatky se Štefánikovou až ke křižovatce s Uxovou ulicí (u podchodu). V roce 2006 totiž v tomto úseku zůstala jen 2 torza původních jeřábů. Chodník, dlážděný kamennými kostkami, byl zchátralý. Vzhledem k nemožnosti podstatně chodník rozšířit se v tomto úseku neuvažovalo o založení samostatného trávníkového pásu. Veřejná zeleň tu měla být zabudována do izolovaných kořenových mís s ochrannými mřížemi. Plánovala se zde výsadba cca 9 stromů. Projekt úprav měl být hotov ještě v roce 2006, ale realizace závisela na finančních možnostech města.[370] Podle stavu ze srpna 2018 má ulice nadále v úseku mezi ulicemi Štefánikova a Uxova po své západní straně původní mozaikový chodník. Nový chodník z betonových prefabrikátů je položen jen při východní straně ulice. V úseku mezi Uxovou ulicí a branou bývalých starých kasáren je zároveň nadále původní vějířová dlažba vozovky z žulových kostek. Teprve v úseku odtud k jihu má vozovka asfaltový povrch. Mezi Štefánikovou a Karlíkovou byly v té době již po obou stranách nové chodníky z betonových prefabrikátů. Dál k jihu byl po západní straně ulice položen chodník z betonových prefabrikátů, zatímco podél východní strany (při okraji areálu autoškoly) šlo o starší chodník asfaltový.
V městském rozpočtu na rok 2021 se nacházela mj. položka na zpracování projektu rekonstrukce Jeřabinové ulice.[371] V roce 2021 byl projekt zhotoven. Jeho autorem byl ateliér Ing. Daniely Škubalové z Plzně. Navrhovaná akce měla řešit ulici v celém jejím rozsahu (délka 712 metrů), a to rekonstrukci komunikací, veřejné zeleně a osvětlení, to vše v koordinaci s opravou inženýrských sítí. Plánovalo se vyasfaltování vozovky, čímž měly bohužel zaniknout původní dlažební kostky. Dlážděna měla být jen parkovací místa, povrch chodníků se předpokládal z betonových prefabrikátů. Navrhovalo se zřízení 66 parkovacích míst a výsadba 23 stromů.[372] Na 6. října 2021 město svolalo veřejnou schůzi občanů do zasedací síně Triana na radnici za účelem prezentace projektu rekonstrukce Jeřabinové ulice.[373] V říjnu 2022 se uvádí, že probíhají projektové práce na rekonstrukci Jeřabinové ulice.[374]
9. září 2020 byla na dvou místech v Jeřabinové ulici provedena instalace retardérů, a to u výjezdu ze střední školy a u křižovatky s Čechovou ulicí. Mělo se tak posílit dodržování maximální povolené rychlosti.[375]
4.2.4. Veřejná zeleň v Jeřabinové ulici
Ulici dala jméno alej jeřábů, která ji už desítky let lemuje. Kdy přesně byly tyto stromy vysazeny, není jasné. Když se v roce 2005 některé z nich kácely, odhadl jejich stáří výzkumný ústav pro krajinu a okrasné zahradnictví z Průhonic na 80–90 let, což by nasvědčovalo výsadbě okolo roku 1920.[376] Na snímku z roku 1909 lemuje ulici, v úseku jižně od křižovatky s Čechovou ulicí, oboustranná alej listnatých stromů.[377]
V říjnu 1927 rada rozhodla, že obecní okrašlovací komisi se postoupí dotaz k možnému nahrazení aleje vzrostlých stromů v Denisově ulici menšími stromky.[378] Krátce nato, ještě v říjnu 1927, rada konstatovala, že k úpravě stromořadí na Šťáhlavské silnici se získá dobrozdání od městského zahradníka v Plzni.[379] V lednu 1928 určila obecní okrašlovací komise, že stromořadí na Šťáhlavské silnici se má upravit jen v části od nádraží k domu prof. Richtra (čp.275/II na rohu Jeřabinové a Vrchlického), přičemž smrky před kasárnami se měly zcela odstranit.[380] V únoru 1928 rada řešila došlé stížnosti na přílišné ořezání stromů na Šťáhlavské silnici. Obec ale trvala, že je to prováděno na doporučení okresního pomologa i plzeňského odborníka.[381] V březnu 1928 pak radní schválili, že dojde k prořezání stromů pod okny štábní budovy kasáren, aby nestínily kancelářím.[382] V lednu 1931 bylo uloženo městské technické kanceláři prořezat křoviny v Denisově ulici.[383] V prosinci 1931 rada rozhodla, že na Šťáhlavské silnici se prořežou stromy, aby nevadily v komunikaci.[384] Obecní okrašlovací a komunikační komise v polovině března 1933 oznamuje, že po projednání rozšíření chodníku v Denisově třídě se přikročí k vykácení stromů u východní strany ulice.[385] Obecní okrašlovací a komunikační komise v září 1933 vyzvala městskou radu naplnit dřívější usnesení o vykácení stromů v Denisově třídě a o jejich nahrazení kulovitými javory.[386]
Na fotografii Jeřabinové ulice, otištěné v publikaci z doby okolo roku 1947, zde žádné stromy nestály.[387] Pozdějšímu vzniku aleje nasvědčuje i zpráva z jara 1947, která říká, že na podzim 1947 proběhne v Denisově ulici výsadba jeřábů.[388] Potvrzují to i letecké fotografie. Na snímku z července 1938 je ulice v úseku od Karlíkovy a k Uxově lemována vesměs oboustranným, hustě zarostlým stromořadím.[389] Naopak na snímku z června 1947 je prakticky zcela zbavena vegetace, kromě krátkého úseku u západní strany ulice, před dnešním archivem.[390] Nakonec měla alej v Jeřabinové ulici vzniknout až roku 1949, kdy zde vojáci místní posádky vysadili stromky (prý jedlé jeřáby).[391] Dne 3. dubna 1955 se také v Rokycanech konala „národní směna“ na zvelebení města. Při ní byly odstraňovány jakési křoviny v této ulici.[392] Patrně ale šlo o vegetaci okolo stodol, na jejichž místě se plánovala výstavba činžovních domů (viz vpředu). Podle jiných pramenů ovšem k hlavní výsadbě stromů došlo až v roce 1958, kdy zde město vysadilo 20 jeřábů, které později daly jméno ulici.[393] Tomu ovšem odporuje letecká fotografie ze srpna 1957, která jasně ukazuje, že od kasáren k podchodu u nádraží už ulici lemují stromy. Úsek od kasáren na jih byl kromě starších stromů před dnešní budovou archivu holý.[394] Mohlo ovšem jít o doplňování chybějících stromů v aleji. Jakási výsadba zde byla ohlašována již v lednu 1956. Mělo jít o náhradu za uhynulé stromy.[395] Další stromy tu přibyly do března 1965.[396] Mělo jít o 5 jeřábů.[397] V roce 1967 také MěstNV uvažuje výhledově o renovaci zeleně v této ulici, což mělo být prováděno ve spolupráci s vojenskou posádkou.[398] Zde ale patrně byl myšlen spíše úsek od starých kasáren k ulici B. Němcové, kde v té době probíhala rekonstrukce chodníků i vozovky.
V létě 1995 začalo masové prosychání stromořadí v Jeřabinové ulici. Stromy byly nakaženy tracheomykózou. Dva musely být v říjnu 1995 pokáceny a další prořezány.[399] Tím to ale neskončilo. Jeřáb obecný byl dle stanoviska odborníků citlivý na městský stres (exhalace, zasolování) a tyto stromy byly v 90. letech 20. století ve špatném stavu nejen v této ulici.[400] V roce 2004 už většina zdejších stromů skomírala. Ublížilo jim zejména suché léto 2003. Na zastupitelstvu se debatovalo o tom, že by se mohly na jejich místo vysadit nové stromky jeřábů. Akci měla provést na své náklady firma Lidl, jako trest za pokácené stromy na křižovatce u jatek (viz popis zástavby u Plzeňské ulice). Záměr ale selhal na komplikovaných podzemních inženýrských sítích, kvůli jejichž ochranným pásmům zde nová výsadba nebyla bez problémů.[401] V létě 2005 byly pokáceny kvůli špatnému stavu další dva jeřáby, na základě posudku výzkumného ústavu pro krajinu a okrasné zahradnictví v Průhonicích.[402] Odborníci z ústavu lesního hospodářství a myslivosti v Jílovišti-Strnadlech, kteří také zdravotní stav stromů analyzovali, prokázali dále nákazu bělokazem švestkovým.[403] V roce 2005 tak tyto kdysi typické stromy zcela zmizely ze severního úseku Jeřabinové ulice. V celé ulici jich zbylo jen 5. Město ale plánovalo novou výsadbu, po jedné straně severního úseku ulice měla být zřízena alej 9 jeřábů. Na podzim 2005 to nicméně zůstávalo jen v přípravné fázi.[404] Město úmyslně nechtělo při obnově veřejné zeleně v této ulici počátkem 21. století využívat jen jeřáby. V 2. polovině listopadu 2006 byla na trávníkovém pásu podél západní strany ulice, v úseku od brány starých kasáren k restauraci Sparta vysázená alej 9 listnatých stromků.[405] Šlo o okrasné třešně. V roce 2006 se rovněž mluví o tom, že v další fázi proběhne rekonstrukce chodníku i veřejné zeleně v úseku u západní strany ulice, od křižovatky se Štefánikovou až ke křižovatce s Uxovou ulicí (u podchodu). Veřejná zeleň tu měla být zabudována do izolovaných kořenových mís s ochrannými mřížemi. Plánovala se zde výsadba cca 9 stromů. Projekt měl být hotov ještě v roce 2006, ale realizace závisela na finančních možnostech radnice.[406] Nové stromky byly vysazeny už okolo roku 1999[407] v jižním úseku ulice, kde za křižovatkou s Karlíkovou ulicí vznikla nová alej 17 jeřábů. Vysazena zde byla skupina odolnějších sloupovitých kultivarů jeřábu duryňského.[408] Tím ale výčet vegetace v této ulici nekončí. Před bývalými starými kasárnami, u západní strany ulice, stojí na trávníkovém pásu řada hlohů, souběžně s nimi za plotem státního archivu se nachází další řada stromů, vysokých starých exemplářů, které tu zachycuje již letecké snímkování z roku 1938.[409]
Dle stavu ze srpna roku 2018 jsou v nejsevernějším úseku ulice, mezi podchodem u nádraží a Štefánikovou jen dva stromy před domem čp.248/II, jeden starší, jeden mladší (javor). V úseku od Štefánikovy ulice k bráně bývalých starých kasáren je při západní straně alej devíti okrasných třešní, východní strana nemá žádné stromy. V úseku od brány kasáren ke Karlíkově jsou nadále starobylé vzrostlé stromy za plotem před budovou archivu, na trávníkovém pásu při západní straně ulice pak jen tři mladší stromy (z toho dvě břízy). Východní trávníkový pás je takřka prázdný, až na jeden poslední jeřáb obecný, rostoucí před domem čp.299/II. V nejjižnější části ulice, od Karlíkovy k B. Němcové, pak roste souvislá alej jeřábů duryňských na trávníkovém pásu při západní straně vozovky, opačná strana ulice je při areálu autoškoly lemována jen keři. Tento stav není uspokojivý, protože pojmenování Jeřabinové ulice má svou logiku, která by měla být respektována i při nové výsadbě.
4.3. Vývoj pojmenování Jeřabinové ulice
Původně se komunikaci říkalo jednoduše Šťáhlavská silnice. Dne 30. března 1916 jednomyslně rozhodlo zastupitelstvo o jejím přejmenování na třídu Arcivévody Bedřicha.[410] Mělo jít o uctění vrchního velitele rakousko-uherské armády. Dne 7. června 1916 bylo zastupitelstvu oznámeno, že arcivévoda Bedřich souhlasí s tím, aby po něm byla pojmenována v Rokycanech ulice.[411] Šlo o projev válečného prorakouského aktivismu. Po vzniku republiky byla komunikace ještě 28. října 1918 spontánně přezvána na Masarykovu třídu.[412] Na schůzi zastupitelstva 29. prosince 1919, kdy se oficiálně kodifikovalo uliční názvosloví, ale získala jméno Denisova třída,[413] podle Ernesta Denise (1849–1921), francouzského historika a bohemisty. Počátkem 30. let 20. století se město opět zabývalo hromadnou revizí uličních názvů. Šlo o nově vzniklé i stávající ulice.[414] Dne 4. ledna 1935 město probíralo návrhy zvláštní komise. 25. dubna 1935 tyto návrhy posoudilo i zastupitelstvo. Kromě jiného bylo navrženo Denisovu třídu na jihu prodloužit až k novým kasárnám. Zároveň ale měla být zkrácena o úsek severně od železniční trati, který byl krátce předtím oddělen zrušením silničního přejezdu přes trať a byl nyní přičleněn ke Švehlovu náměstí (nynější náměstí 5. května). Zastupitelstvo návrh schválilo.[415]
Dne 3. září 1940 byla Denisova třída přejmenována rozhodnutím zastupitelstva (na nátlak okresního úřadu, který 11. prosince 1939 uložil městu změnit prvorepublikové uliční názvosloví) na Srbovu třídu.[416] Po roce 1945 došlo k obnově předválečného pojmenování Denisova ulice. Nejprve byl po osvobození paušálně obnoven stav k 15. březnu 1939. Změnu pak oficiálně potvrdilo v rámci širší rekodifikace uličních názvů usnesení MNV 25. července 1946.[417] Už 25. února 1949 ale jednomyslně rozhodlo plénum MNV přejmenovat Denisovu ulici na Leninovu ulici. Mělo tak být uctěno 25. výročí smrti ruského komunistického vládce.[418] Rok po nástupu totalitního režimu se tak začalo měnit v duchu nového výkladu dějin i uliční názvosloví. Od 1. února 1991 byl název změněn na Jeřabinovou ulici.[419] Změnu odsouhlasilo 17. ledna 1991 zastupitelstvo.[420] Chytře vymyšlené pojmenování se rychle ujalo, a to i v obecné mluvě (často variantně jako „Jeřabinka“).
4.4. Vrchlického ulice
Už před 1. světovou válkou došlo k náznakovitému rozvoji sekundární uliční sítě, když z Jeřabinové ulice byly vytýčeny směrem k východu tři komunikace (tehdy ještě spíše v rudimentárním stádiu krátké cesty, končící v polích). Šlo o dnešní ulice Vrchlického, Čechovu a Dukelskou. Takto jsou zachyceny již na dodatečných zákresech do evidenční katastrální mapy z doby okolo roku 1910. Parcelace tu byla dokončena až ve 30. a 40. letech, v souvislosti se založením Švermovy ulice (viz níže), kdy se tu dotvořily tři plnohodnotné domovní bloky. Vrchlického ulice byla koncepčním způsobem trasována v prestižní ose naproti hlavní bráně starých kasáren, a to už také před 1. světovou válkou. Původní záměr snad nevylučoval její další výrazné protažení k východu. To se ovšem nestalo. Ulice dospěla v 30. letech 20. století k Švermově ulici a její postup se zastavil o terénní svah bývalé obecní cihelny. Když se potom od 60. let 20. století prostor zrušené cihelny přetvářel na školský areál, nebylo kompozičního potenciálu Vrchlického ulice využito a ta je nyní tak náhle utnuta a shlíží na školský areál i sídlištní zástavbu Jižního předměstí (foto z r. 2003).
4.4.1. Popis zástavby ve Vrchlického ulici
Zástavba na jižní straně ulice vznikla už před 1. světovou válkou, okolo roku 1910. Na nároží Jeřabinové ulice je to vilka čp.275/II (popsána je výše, v pasáži o Jeřabinové ulici). Následuje dům čp.291/II. Patrový objekt s obytným podkrovím v 1. patře vznikl okolo roku 1912. V městském archivu se nachází složka z roku 1912, nazvaná „Jagrová Ema, stavba domu čp.291/II, Pražské předměstí“.[421] V březnu 1923 povolila obecní správní komise Emilii Dobrovolné výstavbu schodiště a krámových dveří do místnosti v severozápadním rohu domu čp.291/II, dle stavebního protokolu z 9. března 1923.[422] Později byla fasáda zmodernizována aplikací nových omítek. V tomto stavu se dům nalézal ještě dle fotodokumentace roku 2000.[423] Pak prošel opravou. Fasády byly řešeny klasickými barevnými omítkami, provedena výměna oken, střešní krytiny i dalších stavebních detailů. Hmotově se dům uchoval bez větších změn.
Vedlejší dům čp.293/II rovněž vyrostl někdy po roce 1910. Jeho současná podoba je výsledkem pozdějších úprav. Jde o patrový objekt s podkrovím v 1. patře pod valbovou střechou a zděným uličním vikýřem. Na nároží Švermovy ulice pak stojí novější rodinný dům čp.1098/II (viz níže, v pasáži o Švermově ulici).
Severní fronta Vrchlického ulice se také v zárodečné podobě utvořila již před 1. světovou válkou. Tehdy vznikl rohový dům čp.268/II (viz výše, v popisu Jeřabinové ulice). Vedlejší parcelu zaujal krátce po roce 1910 dům čp.278/II. V městském archivu se nachází složka z roku 1911, pod jménem „Pechan Josef, stavba domku čp.278/II, Pražské předměstí“.[424] V červenci 1924 jednalo zastupitelstvo o stanovisku obce k žádosti o povolení hostinské koncese v čp.278/II pro Josefa Zíku. Městská rada měla zamítavý názor, protože v okolí už fungovaly 4 prodejny piva. Josef Dobromysl se vyslovil pro povolení, protože Zíka by jinak přišel o živobytí. Zastupitelstvo nakonec 19 hlasy Dobromyslův návrh schválilo.[425] V dubnu 1929 rozhodla rada, že J. Zíkovi z čp.278/II se vydá nařízení upravit dvorek tak, aby splašky nezatékaly do sousedovy studny.[426] Dne 14. dubna 1939 vydala rada povolení k nástavbě 1. patra na tento dům.[427] Po této přístavbě se jedná o patrovou stavbu s obytným podkrovím 1. patra. Střecha je s polovalbou. Do ulice hledí zděný vikýř. Za socialismu fasádu pokryl brizolit. Takto je dům zachycen ještě v roce 2000.[428] Následně došlo k opravě střechy a výměně oken i dalších detailů. Brizolitová fasáda byla ovšem zachována.
Sousední parcelu obsadil až za první republiky, v souvislosti s parcelací Švermovy ulice, dvojdomek čp.469-470/II. Pozemek č.kat.380/17, na kterém stojí dvojdům, koupil Štěpán Wolf od Anny Horákové. Dne 21. března 1932 požádal o povolení k parcelaci na dvě stavební místa, přičemž severní část č.kat.380/17 o ploše 483 čtverečních metrů se měla sloučit se zahradou č.kat.382/7 u čp.203/II v Jeřabinové ulici. Dne 7. dubna 1932 se konalo komisionelní parcelační řízení.[429] Dne 14. dubna 1932 rada doporučila ke schválení rozdělení č.kat.380/17 na dvě stavební místa a oddělení severní části, která se sloučí s č.kat.382/7.[430] Pak 10. června 1932 parcelaci odsouhlasilo i zastupitelstvo.[431] Mezitím 28. dubna 1932 rada vydala povolení pro Š. Wolfa na sdružený rodinný dům na č.kat.380/17 a č.kat.380/25.[432] V srpnu 1932 neschválila rada požadavek Š. Wolfa, aby se zmírnila podmínka zřízení mozaikového chodníku před jeho novostavbou na č.kat.380/17 a č.kat.380/25.[433] Dne 10. listopadu 1932 bylo uděleno obývací a užívací povolení pro Š. a T. Wolfovy na sdružený rodinný dům na č.kat.380/17.[434] Pro západní polovinu dvojdomu (čp.469/II) město vydalo 7. února 1939 povolení ke zřízení druhé podkrovní místnosti. Východní polovina domu (čp.470/II) získala stavební povolení na zbudování místnosti v podkroví 28. března 1939 (kolaudováno 22. srpna 1939).[435] Patrně později prošly oba domy kompozičně nezvládnutou přístavbou zděného 1. patra, které olemovalo a zakrylo původní valbovou střechu.
Ze stejného období pochází i vedlejší vilka čp.444/II. Dne 24. září 1930 rada vydala povolení pro Pavlu a Karla Macourkovy na rodinný dům na č.kat.380/24.[436] Dne 5. června 1931 bylo vydáno užívací a obývací povolení pro Karla Macourka na rodinný dům č.kat.380/19.[437] V tomto případě šlo o modernistickou vilu s plochou střechou. Funkcionalistická stavba se uchovala do současnosti. Vedle ní stojí rohový dům čp.471/II (o něm viz níže, v rámci Švermovy ulice).
4.4.2. Technický vývoj Vrchlického ulice a vývoj jejího pojmenování
V červenci 1931 rozhodla rada, že se rozšíří veřejné osvětlení ve Vrchlického ulici o jednu lampu.[438] V říjnu 1933 se rada usnesla, že o žádosti majitele domů čp.469/II a čp.470/II Š. Wolfa, o ponechání chodníku ve Vrchlického ulici v šíři 2 metry, se rozhodne po místním šetření.[439] Dle výsledku komisionelního řízení o stavu chodníků ve Vrchlického a Čechově ulici pak ještě v říjnu 1933 město rozhodlo, že rozšíří chodník u domů čp.469/II, čp.470/II a čp.444/II na 3 metry nákladem cca 2200 Kč a stejně bude postupovat se stejným nákladem i v Čechově ulici.[440]
Na rok 1965 plánovalo město generální rekonstrukci veřejného osvětlení v této ulici.[441] Dne 20. ledna 1965 přijal na zasedání rady MěstNV místní občanský výbor závazek k 20. výročí konce války, že na této akci vypomůže.[442] V srpnu 1985 se uvádí, že město má projekčně připravenu rekonstrukci Vrchlického ulice.[443] Na rok 1986 se plánovalo rekonstrukci ulice realizovat.[444] V lednu 1986 už probíhá v ulici bagrování vozovky.[445] Rovněž v plánu činnosti MěstNV na nové volební období (1986–1990) se zmiňuje nutnost dokončit rekonstrukci této ulice.[446] Během 1. pololetí 1986 prý rekonstrukce ulice byla dokončena.[447] V roce 1986 na ní pomáhali i místní lidé z občanského výboru č. 6A.[448] Ulice získala nový asfaltový povrch a roku 1987 v ní vznikly i chodníky.[449] Na úpravu ulice čerpal MěstNV peníze během 1. pololetí 1987.[450]
Od 18. května 2012 je Vrchlického ulice jednosměrná ve směru od Švermovy k Jeřabinové. Šlo o součást širších změn dopravního režimu v této části města (týkalo se i ulic Čechova, Švermova a Školní). Důvodem byl snazší průjezd autobusů MHD i nárazové a často chaotické zahlcení ulic při začátku či konci vyučování v přilehlých školských zařízeních. Nové řešení vyvolalo jistou kritiku, včetně petice starostovi. Zůstalo ale v platnosti.[451] Obecní rozpočet na rok 2019 zahrnoval položku 8 000 000 Kč na rekonstrukci Vrchlického ulice (společně s Kozinovou ulicí na Hořicově u Kovohutí).[452] V květnu 2019 souhlasila městská rada se zadáním zakázky na prodloužení komunikace ve Vrchlického ulici, včetně rekonstrukce plotu u ZŠ Čechova a opravy oplocení mateřské školy v Čechově ulici firmě DYBS Plzeň s. r. o. za 6 206 783,05 Kč bez DPH.[453] Dle uzávěrky hospodaření města na konci roku 2019 vyšla akce rekonstrukce Vrchlického ulice na 5 500 000 Kč a šlo o jednu z největších obecních investic onoho roku.[454] Vrchlického ulice byla touto rekonstrukcí napojena na síť pěších komunikací u školského areálu na Jižním předměstí. Z jejího východního konce byl vyveden chodník podél jižního okraje areálu mateřské školy a napojen na frekventovanou cestu pro pěší mezi mateřskou školou a základní školou. Na leteckém snímku ze září 2019 už je vidět počínající stavební práce.[455] Snímkování z dubna 2021 ukazuje dokončené dílo. Nejvýchodnější krátký úsek Vrchlického ulice (východně od Švermovy ulice) byl zároveň teprve nyní vydlážděn a zkultivován.[456]
Vrchlického ulici pojmenovali zastupitelé 29. prosince 1919.[457] Od té doby se její název nezměnil.
4.5. Čechova ulice
Čechova ulice probíhá jen v části své délky územím Rašínova. Jde v podstatě o necelé dva bloky v úseku od Jeřabinové ulice na východ, ke křížení se Švermovou ulicí. Odtud dál na východ již ulice zcela mění svůj charakter a vstupuje do prostoru Jižního předměstí. Souvisí to i s tím, že ve svém dnešním plném rozsahu dlouho neexistovala jako jedna ulice, nýbrž jako přinejmenším dva nespojité fragmenty. Takto je například zachycena ještě na letecké fotografii z roku 1957.[458] Spojení dosud nesouvisejících úseků nastalo až později. V této kapitole je popisován jen její nejzápadnější úsek na Rašínově, který oboustranně lemuje individuální vilková zástavba. Tady už se náznak budoucí ulice zformoval před 1. světovou válkou a byl dotvořen v meziválečném období.
4.5.1. Popis zástavby v Čechově ulici
Na jižní straně ulice zahajuje domovní frontu nárožní vila čp.275/II (její popis v pasáži o Jeřabinové ulici, viz výše). Okolo roku 1906 vyrostla na sousední parcele, v tehdy rodící se nové ulici, vilka čp.229/II. V městském archivu se nachází složka z let 1905–1906, nazvaná „Svoboda Václav, stavba domu čp.229/II, Pražské předměstí“.[459] Je zakončena věžovitým zděným traktem. Fasádu zdobí neorenesanční dekor. Nad okny jsou suprafenestry, nároží bosované, na vrcholu věže kulaté zazděné okénko. Později bylo členění fasády poněkud zjednodušeno a do průčelí vsazena moderní, rozměrově nevhodná okna. V tomto stavu dům zachytila ještě fotodokumentace z roku 2000.[460] Následně proběhla celková oprava, citlivě provedená, při níž byla fasáda plně obnovena a doplněna v historizujícím stylu. Ačkoliv se zčásti jedná o pouhou nápodobu původního stavu, v případě podobných staveb z přelomu 19. a 20. století je to vždy přijatelnější než amatérské a násilné modernizace.
Vedlejší dům čp.251/II byl postavený před rokem 1910. V městském archivu se nachází složka z let 1907–1908, nazvaná „Smola Václav, stavba domu, Pražské předměstí“.[461] Podle sčítání lidu z roku 1910 byl Václav Smola vlastníkem čp.251/II.[462] Na rozdíl od předchozího domu je objekt čp.251/II znetvořen modernizací za socialismu a nadále setrvává v tomto nuzném stavu s velkoplošnými okny a brizolitovým nástřikem fasády. Jedná se o menší přízemní objekt se sedlovou střechou.
Na volné parcele při východní straně tohoto domku vyrostl v letech 1939–1940 vysoký soukromý dům čp.582/II, za socialismu zabraný pro internát zvláštní školy, později sídlo školského úřadu (viz následující samostatná pasáž). Vedle budovy bývalého školského úřadu stojí nárožní vilka čp.519/II. Její popis je zařazen do pasáže o Švermově ulici (viz níže). Zajímavé je, že mezi ní a bývalým školským úřadem je v terénu znatelný rozdíl v niveletě, což je pozůstatek původního hliniště na výrobu cihel, které se tu rozkládalo v 18. a 19. století (viz výše).
Rovněž na severní straně Čechovy ulice zástavba začala už před 1. světovou válkou. To se netýká rohového domu čp.74/II, který vyrostl až ve 20. letech (jeho popis viz výše, v pasáži o zástavbě v Jeřabinové ulici). Sousední domek čp.249/II vznikl před rokem 1910. Na mapě města z roku 1907 ještě není zobrazen. V městském archivu se nachází složka z let 1907–1908, nazvaná „Svoboda Julius, stavba čp.249/II, Pražské předměstí“.[463] Šlo o přízemní stavbu s valbovou střechou. Později fasáda prošla zjednodušením. V této zmodernizované podobě je zachycen na fotodokumentaci Rokycan z jara roku 2000. Ještě toho roku začal procházet celkovou rekonstrukcí.[464] Ta představuje zajímavý typ stavebních úprav staršího objektu. Poměrně radikálně totiž byla provedena změna průčelí a vestavěno obytné podkroví 1. patra, kvůli čemuž posazena na dům nová střecha, do níž byly prolomeny půlkruhové atypické vikýře. Změnilo se rovněž uspořádání oken. Místo dosavadních dvou větších oken bylo řešeno uliční průčelí formou dvojice sdružených okenních otvorů. Na podzim 2000 již byla dokončena nová střecha s vikýři, přízemí zůstávalo zatím beze změn.[465] Pak byla celková proměna dokončena i v přízemku. Výsledek je kompozičně zvládnutý, lehce extravagantní, ale zapadající do eklektické, tvarově bohaté slohové nálady této čtvrti. Podobný přístup představuje možné řešení, jak smazat podřadné stavební prvky z dob socialismu, aniž by bylo nutné se doslovně vracet k původní podobě objektu.
Vedlejší dům čp.250/II vznikl ve stejném období (konec 1. dekády 20. století). V městském archivu se nachází složka z let 1907–1908, nazvaná „Světlík Ladislav, stavba domu čp.250/II, Pražské předměstí“.[466] Za socialismu prošel modernizací. Ta zahrnovala tehdy populární rejstřík stavebních prvků jako brizolitový nástřik průčelí, který smazal veškeré členění fasády, nebo dlaždicové obklady oken. Hmotově byl dům ponechán v původní dispozici. Jde o přízemní stavbu s jednostrannou valbou na střeše. Dle stavu z roku 2018 si podržel podobu, danou modernizací za socialismu.
Přímo k východní straně domu čp.250/II byl o něco později přistavěn ještě další dům čp.385/II z 20. let 20. století. Šlo o lokalitu dodatečné parcelace pozemků č.kat.377/1, č.kat.382/2 a č.kat.383/2, o kterou již v roce 1913 požádal obec Vladimír Kočvara a spol. Jednalo se východní polovinu nynějšího bloku mezi ulicemi Dukelská, Jeřabinová, Čechova a Švermova. Město s parcelací na rodinné domy souhlasilo, ale jen po dohodě s firmou Hammer, které patřila západní část pozemku č.kat.385/2 (nedaleko stál areál Hammerovy pily). Právě přes tento pozemek se totiž plánovala dle regulačního plánu 12 metrů široká ulice, která pak za první republiky skutečně vznikla (nynější Švermova ulice). Poté, co firma Hammer vyjádřila souhlas, navrhla obec regulační stavební čáry. Návrh schválilo zastupitelstvo.[467] Kvůli vypuknutí 1. světové války se zástavba této lokality opozdila. Vyrostl pouze dům čp.302/II v Dukelské ulici (viz níže) a pak až po válce tento dům čp.385/II v Čechově ulici. Dne 14. října 1927 vydala rada obývací povolení na přestavbu domu čp.385/II majitele Hynka Štěpánka.[468] Jeho prvorepublikovou podobu ale zcela překryla výrazná stavební úprava za normalizace, kdy byl dům zvýšen o 1. patro, zakončen plochou střechou a jeho fasáda pokryta brizolitem. V tomto stavu se nacházel ještě v srpnu 2018, kdy již ale měl vydáno stavební povolení. V září 2019 byla provedena jeho celková přestavba, při které získal sedlovou střechu. Došlo ke kompletní proměně stavebních prvků a smazání předchozích socialistických zásahů.
Poslední stavbou na severní straně uliční fronty je vila čp.443/II na rohové parcele u Švermovy ulice. Je oficiálně evidována do Čechovy ulice, ale dobou svého vzniku i slohovým pojetím patří do souboru rodinných domů, vznikajících ve 30. letech při nově vytýčené Švermově ulici. Je to mohutná dvoupatrová vila s valbovou střechou. Stojí na zvýšeném suterénu. Do Čechovy ulice se otáčí zděným vikýřem v podkroví 2. patra, který je vysazen na krakorcích. Nároží je zaobleno. Na domě se projevuje lehce klasicizující sloh moderny 20. let, který ještě není výrazněji ovlivněn nastupující funkcionalistickou architekturou. Vila vyrostla roku 1932. Na jaře 2006 požádali manželé Poláčkovi z čp.443/II město o půjčku 100 000 Kč na obnovu střechy z Fondu rozvoje bydlení. Dne 27. dubna 2006 žádost posoudila výběrová komise a doporučila ke schválení. 15. května 2006 se pro vyslovila rada. 30. května 2006 věc projednalo i zastupitelstvo.[469] Dne 21. dubna 2008 neschválilo zastupitelstvo poskytnutí další půjčky z Fondu rozvoje bydlení pro Martina a Vladanu Poláčkovy z čp.443/II.[470] Dům se uchoval v intaktní podobě z první republiky. Ukazuje kultivovanou, mírně konzervativní podobu individuálního bydlení pro vyšší střední třídu.
4.5.2. Dům čp.582/II (bývalý internát zvláštní školy a školský úřad)
Zvláštní pasáž zasluhuje dům čp.582/II na jižní straně ulice, který vyrostl roku 1940,[471] vedle staršího domku čp.251/II. Dvoupatrová vila s výrazně vertikálním uličním křídlem se odlišuje hlavně svým osudem. Poté, co byla zabrána soukromým majitelům, fungovala po půl století jako sídlo veřejných institucí. Dne 15. června 1939 vydali radní povolení na stavbu dvoupatrového domu na pozemcích č.kat.382/1 a č.kat.377/2 (majitelka M. Blahetová).[472] Číslo popisné obdržel 24. května 1940. V roce 1963 byl „převeden“ do majetku státu.[473] Od roku 1963 zde sídlil internát zvláštní školy. Přeměna dosud soukromého domu rodiny Blahetových na internát si vyžádala stavební úpravy. Během září 1963 měly být dokončeny a otevření internátu se plánovalo na 1. říjen 1963.[474] Nakonec zahájil provoz 11. listopadu 1963.[475] V roce 1965 musel národní výbor po rozhodnutí prokuratury zrušit národní správu nad objektem Blahetových. Rozhodla o tom 18. srpna 1965 rada MěstNV.[476] Internát tu ale zůstal. Teprve v roce 1971 dostal MěstNV dotaci na výkup domu internátu zvláštní školy (dotace 192 000 Kčs, skutečné čerpání v červnu 1971 190 000 Kčs).[477] Do návrhu prováděcího plánu MěstNV na rok 1970 (zveřejněn v prosinci 1969) byla zahrnuta oprava omítky internátu zvláštní školy.[478] Během roku 1974 město oznamuje, že nebyl splněn plán opravit štítovou zeď budovy.[479]
Roku 1983 proběhla 1. etapa rekonstrukce objektu a od roku 1984 2. etapa, při níž zde došlo k instalaci plynové kotelny.[480] V roce 1985 adaptace internátu pokračovala.[481] Dokončena byla roku 1986. Práce prováděl Okresní stavební podnik.[482] V rámci přestavby došlo k nahrazení stávající střešní krytiny hliníkovým plechem (alukrytem), u domu přibyla zmíněná kotelna (plynová s měřením, samostatně přístupná ze dvora) a proveden byl rozvod ústředního vytápění.[483] V bilanci volebního období 1981–1986 se uvádí, že na opravu internátní školy šlo celkem 234 000 Kčs.[484] V 1. polovině roku 1988 byla dokončena rekonstrukce sklepů internátu.[485] Přestavba v 80. letech se nesla v duchu chudého normalizačního stavitelství, které skoro všechny investice nivelizovalo do typizovaného sortimentu státem řízeného stavebního průmyslu. Internát tu fungoval do září 1991.[486] Téhož roku objekt přešel do majetku okresního úřadu a od roku 1992 zde vzniklo sídlo školského úřadu. Roku 1992 tu v souvislosti se změnou využití došlo k stavebním úpravám (vestavba podkroví, nové sociální zařízení, nové dlažby a obklady).[487]
Po zániku školského úřadu počátkem 21. století, v souvislosti se zrušením okresní správy, žádalo město o navrácení objektu pro potřeby obce. Stát to ale odmítal a požadoval, aby v takovém případě obec doplatila všechny investice, které se tu v předchozích letech provedly. Tato suma byla vyčíslena na téměř 1 500 000 Kč.[488] V únoru 2002 o tom jednalo zastupitelstvo a podpořilo variantu zpětného bezplatného převodu domu z majetku státu na obec.[489] V červenci 2003 rada odsouhlasila nový znalecký posudek, který nutný doplatek za zhodnocení objektu stanovil jen na 937 610 Kč. V této výši doporučila zastupitelstvu schválit odkup bývalého školského úřadu obcí.[490] V srpnu 2003 to zastupitelstvo odsouhlasilo.[491] Nákup budovy proběhl v roce 2005, město za ni zaplatilo 937 610 Kč.[492] V únoru 2006 se uvádí, že objekt už je ve vlastnictví obce.[493]
V lednu 2004 zastupitelstvo schválilo umístění školní družiny, jež by fungovala jako odloučené pracoviště ZŠ Jižní předměstí, do tohoto domu. K přestěhování mělo dojít do 1. září 2004.[494] Záměr využití odsouhlasili zastupitelé 16. prosince 2003.[495] Brzy poté, co počátkem roku 2006 dům získalo město, se ovšem plány radikálně mění a objevují se úvahy o jeho prodeji v dražbě.[496] Podle popisu z té doby jsou základy domu kamenné, bez vodorovné i svislé izolace. Vlastní zdivo je cihelné (pouze novější vestavba v podkroví z tvárnic), strop nad suterénem betonový. Vilu zakončovala polovalbová střecha s dřevěným krovem. Dle stavu z roku 2006 se v suterénu budovy nacházela průchozí chodba a tři místnosti skladového charakteru. V přízemí vstupní zádveří, schodišťová chodba, WC s předsíní, tři provozní místnosti (kanceláře) a komora. V 1. patře schodišťová chodba, WC s předsíní, kuchyňka, tři provozní místnosti kancelářského charakteru a komora. V 2. patře schodišťová chodba, WC s předsíní, umývárna, tři provozní místnosti a komora. V podkroví pak chodba, WC, kuchyňka a zasedací místnost.[497] Vedle domu se ještě nalézala garáž (přízemní nepodsklepený objekt s plochou střechou, částečně zapuštěný do terénního svahu).[498] Dne 18. dubna 2006 záměr prodeje schválilo zastupitelstvo. Ve dnech 25. dubna – 10. května 2006 byla nabídka odprodeje zveřejněna, ale neobjevil se žádný zájemce. Odbor rozvoje města pak navrhl prodej v dražbě, a to za 50 % hodnoty stanovené znaleckým posudkem, tedy za 2 055 000 Kč. Dne 15. května 2006 to odsouhlasila městská rada.[499] Jenže zastupitelstvo 30. května 2006 rozhodlo stanovit vyvolávací cenu výš, na 4 110 000 Kč.[500] Veřejná dražba se uskutečnila 31. srpna 2006, ale opět bez zájmu. Čtyři potenciální kupci městu nezávisle na sobě sdělili, že cena je vysoká, protože jen náklady na rekonstrukci mohou dosáhnout 4 000 000 Kč. U objektu navíc nebylo možné zřídit potřebná 4 parkovací místa pro 4 zamýšlené byty. 18. září 2006 o věci jednala opět rada. Měla na výběr ze dvou variant, buď opakovat dražbu, nebo doporučit zastupitelům, aby snížili vyvolávací cenu.[501] Dne 3. října 2006 o věci jednalo zastupitelstvo.[502] V říjnu 2006 město mezitím inzeruje nabídku pronájmu objektu čp.582/II.[503] Po komunálních volbách staronová rada podpořila stanovisko předchozích radních, tedy prodej v dražbě, a postoupila finální verdikt zastupitelstvu, přičemž očekávala co nerychlejší provedení prodeje.[504] Dne 4. prosince 2006 zastupitelstvo odsouhlasilo prodej domu v dražbě s vyvolávací cenou 3 000 000 Kč.[505] Měla proběhnout 21. prosince 2006.[506] Dle stavu z roku 2018 je dům již v soukromém vlastnictví, ale neprošel žádnou zásadnější úpravou. Nadále si podržel estetiku odvozenou převážně od rekonstrukce za socialismu.
4.5.3. Technický vývoj Čechovy ulice
V listopadu 1931 rada schválila zlepšení veřejného osvětlení u novostaveb v Čechově ulici, kde se měla zřídit silnější lampa u čp.74/II.[507] Obecní technicko-průmyslová komise se pak v únoru 1932 rozhodla, že žádosti obyvatel Čechovy ulice o zlepšení veřejného osvětlení se vyhoví na podzim 1932 zřízením plynové nebo elektrické lampy u novostavby M. Bauerové.[508]
V 1. polovině roku 1964 byl vyasfaltován v Čechově ulici chodník, a to od mlékárny až na křižovatku s dnešní Jeřabinovou ulicí.[509] Jak přiznávají materiály MěstNV z dubna 1970, úprava povrchu Čechovy ulice, původně plánovaná na rok 1969, nebyla splněna a akce se přesunula na následující rok. Důvodem bylo neprovedení nezbytné úpravy plynového potrubí.[510] Dle harmonogramu ze září 1969 se plánuje generální rekonstrukce ulice na rok 1970. Měla zahrnovat pokládku vozovky a chodníku na ploše 820 čtverečních metrů a dále výstavbu veřejného osvětlení. Akce měla přijít na 125 000 Kčs.[511] Dle údaje z prosince 1969 byl do závazku občanského výboru č. 6 k 25. výročí osvobození zařazen výkop pro pokládku kabelu veřejného osvětlení v Čechově ulici.[512] Zároveň byla výstavba nové komunikace, chodníku a osvětlení ulice zařazena do návrhu prováděcího plánu MěstNV na rok 1970 (zveřejněn v prosinci 1969), s předpokládanou hodnotou díla 125 000 Kčs.[513] Dne 17. února 1970 zařadila rada MěstNV výstavbu veřejného osvětlení v Čechově ulici do plánu Akce Z na rok 1970.[514] K brigádnické výpomoci se zavázali členové občanského výboru č. 6 (výkop a zához příkopu pro osvětlovací kabel v délce 80 běžných metrů).[515] V září 1970 se uvádí, že oproti plánu nedošlo k zahájení prací na Čechově ulici. Na jiném místě v zápisu z téže schůze MěstNV se ale deklaruje, že úprava Čechovy začne do 15. srpna 1970.[516] V září 1969 kritizuje na plénu MěstNV Hynek Biderman, že Technické služby sice mimo plán udělaly úpravu Družstevní, ale úprava Čechovy sklouzla z roku 1969 do roku 1970. Dotazoval se, proč se nedělá přednostně to, co je v plánu. Čechovou ulicí se prý nedá chodit, projekt na její úpravu přitom je hotov už od roku 1962. Na to reagoval pan Zeman, podle nějž skutečně úprava Čechovy ulice je dlouho v plánu. Plynárny tam měly ale nejdřív udělat plynovod. Ten ovšem není hotov, ale práce mají začít ještě v roce 1970.[517] V dubnu 1971 se uvádí, že úprava Čechovy byla provedena předchozího roku Technickými službami, nákladem 128 100 Kčs.[518] Dle informace z dubna 1972 provedly Technické služby v roce 1971 na výstavbě chodníku v Čechově ulici práce za 6300 Kčs. V původním plánu tato akce nefigurovala.[519]
Od 18. května 2012 je Čechova ulice v úseku od Švermovy ke Školní ulici jednosměrná. Šlo o součást širších změn dopravního režimu (týkalo se i ulic Švermova, Vrchlického a Školní). Důvodem byl snazší průjezd autobusů MHD i nárazové chaotické zahlcení těchto ulic při začátku či konci vyučování v přilehlých školských zařízeních. Nové řešení vyvolalo jistou kritiku, včetně petice starostovi, ale zůstalo v platnosti.[520] Podle stavu z roku 2018 má ulice v celém svém úseku, který je předmětem této kapitoly, tedy západní úsek od Švermovy k Jeřabinové, oboustranný chodník (na jižní straně z betonových prefabrikátů, na severní straně starší asfaltový, kromě části před domem čp.249/II, kde jsou rovněž betonové kostky). Vozovka je kryta asfaltem. Kvůli nepostačujícím parkovacím plochám město od poloviny června 2021 plánovalo Čechovu ulici zjednosměrnit i v úseku od ulice V. Nového k ulici Pod Ohradou a od ulice Jeřabinové k ulici Švermově. Díky tomu mělo podél úseku být rozšířeno podélné stání vozidel.[521]
4.5.4. Vývoj pojmenování Čechovy ulice
Čechova ulice obdržela jméno na schůzi zastupitelstva 29. prosince 1919.[522] Tehdy šlo jen o krátký, slepý výběžek z Jeřabinové ulice. Dnes je toto nejzápadnější konec Čechovy ulice. Na sklonku 30. let 20. století, kdy začala i zástavba podél Nového ulice v prostoru Jižního předměstí, vznikl druhý úsek této ulice, ovšem vzájemně zatím nepropojený. Jde o nynější nejvýchodnější úsek. Tento stav ukazuje letecký snímek z roku 1938. Šlo o dva nespojité úseky, které oddělovalo cca 400 metrů industriální periferie a zbytků zemědělské krajiny.[523] Nemohly být považovány za jednu ulici. Jednotné proto ani nebylo jejich pojmenování. Úsek poblíž ulice V. Nového byl rozhodnutím zastupitelstva 3. září 1940 pojmenován Zamrzlova ulice,[524] čímž byl připomenut rokycanský rodák Rudolf Zamrzla (1869–1930), hudebník a skladatel. Pojmenování ale vydrželo jen pár let. V roce 1946 totiž získala Zamrzlova ulice (východní část nynější Čechovy) jméno Riegrova ulice, podle českého politika Františka Ladislava Riegra (1818–1903). Název Zamrzlova ulice přešel usnesením MNV z 25. července 1946 na dnešní Knihovu ulici v historickém jádru Rokycan.[525] Rychlé střídání názvů ale pokračovalo. Riegrova ulice byla přejmenována v červenci 1951 v stalinském duchu na ulici Úderníků.[526] Šlo o dobově populární rusismus, označující dělníka, podávajícího mimořádné pracovní výkony. O změně názvu rozhodla 15. května a 15. června 1951 rada MNV.[527]
Po celou tuto dobu si západní úsek dnešní ulice, od křižovatky se Švermovou k nároží Jeřabinové, ponechal původní jméno Čechova ulice. Stále šlo o dva nespojité úseky. Letecký snímek z roku 1957 ukazuje, že ulice Úderníků se sice protáhla západním směrem až k nároží dnešní Školní ulice, ale stále chybělo cca 150 metrů, kde nebyla žádná ulice ani zástavba.[528] To se změnilo až v 60. a 70. letech s výstavbou školského areálu ve středním úseku nynější Čechovy ulice, čímž se dvě dosud nesouvisející komunikace propojily. A teprve pak se nabízelo je spojit nejen inženýrsky ale i z hlediska názvosloví. Dne 12. září 1972 odsouhlasilo plénum MěstNV návrh komise a odboru výstavby MěstNV, který byl od počátku roku 1972 podroben posuzování ze strany občanských výborů a který 4. dubna 1972 projednala rada MěstNV. Šlo o komplexní revizi názvosloví rokycanských ulic. Kromě pojmenování nově vzniklých komunikací došlo i k výraznému zjednodušení slučováním několika ulic do jedné. A tak stávající ulice Úderníků a Čechova (a dokonce i dnešní Štefánikova ulice) byly sjednoceny pod jedním názvem ulice Úderníků. Plénum s touto změnou souhlasilo, ovšem prodloužilo termín k jejímu faktickému provedení až do 30. dubna 1973.[529] Vzniklá ulice měla délku 1 kilometr a zahrnovala značně odlišné typy zástavby.
Název ulice Úderníků působil po pádu komunistického režimu (ale samozřejmě už dávno před ním) komicky, jako reziduum patetického ideologizovaného slovníku 50. let. Už 22. května 1990 proto souhlasilo plénum MěstNV (poté, co 8. května 1990 vyslovila souhlas rada MěstNV) s přejmenováním ulice Úderníků v úseku východně od dnešní Jeřabinové ulice původním názvem Čechova ulice (západní úsek ulice Úderníků, probíhající Rašínovem západně od Jeřabinové ulice, se vrátil k původnímu názvu Štefánikova ulice), a to s účinností od 1. července 1990.[530] Patrně ale formální přejmenování postupovalo pomaleji, protože ještě v listopadu 1991 navrhovala rokycanská organizace Klubu angažovaných nestraníků neúspěšně přezvat ulici Úderníků, v rozsahu od ulice V. Nového k Jeřabinové ulici, na ulici Jana Palacha.[531] Teprve od 1. ledna 1992 byl název změněn na Čechova ulice. Rozhodlo o tom 13. listopadu 1991 zastupitelstvo na základě žádosti občanů.[532] Od té doby nebyl již měněn.
4.6. Dukelská ulice
4.6.1. Popis zástavby v Dukelské ulici
Dukelská ulice sleduje jižní okraj kolejiště železniční stanice Rokycany. Zástavba je tu jen jednostranná. I Dukelská, stejně jako paralelní Čechova ulice, probíhá jen částí své délky Rašínovem, dál na východ pokračuje na území Jižního předměstí. Předmětem této kapitoly je tak jen její nejzápadnější úsek, od podchodu u nádraží ke křižovatce se Švermovou ulicí.
První rodinné domy tu vyrůstaly počátkem 20. století. Na nároží s ulicí Jeřabinovou stojí vilka čp.252/II. Na mapě z roku 1907 ještě zakreslena nebyla. Vyrostla někdy před rokem 1910, protože už je uvedena jako obydlená ve sčítání lidu k 31. prosinci 1910.[533] V městském archivu se ale nachází složka z roku 1912, nazvaná „Roztočil Josef, stavba domu čp.252/II, Pražské předměstí“,[534] čímž by se vznik domu posunul o několik let po proudu času. Patrová stavba s podkrovím v 1. patře pod valbovou střechou je do Jeřabinové ulice natočena zděným vikýřem. Identický vikýř se nachází i na protější východní straně, do zahrady. Původní zdobná podoba domu byla amatérským způsobem zničena při modernizaci fasády za socialismu, kdy zmizelo členění fasády a na dům aplikována brizolitová krusta. Jde o až komicky působící příklad svépomocné „kreativity“ tehdejších stavebníků. Podobné stavební formy, často neumělé, rýsované neškolenými majiteli nemovitostí, jsou jako doklad nuzné a šedivé doby časté u tehdejších novostaveb rodinných domů. Sortiment stavebních materiálů byl chudý, nabídka profesionálních projektů omezená a kult domácího kutilství dosahoval svého zenitu. Ale i s odstupem dekád je těžké pochopit estetické rozpoložení lidí, kteří nechali pokrýt zdobné fasády svých domů z počátku 20. století brizolitovou krustou a připodobnili je tak tehdejší sídlištní výstavbě. Na domě čp.252/II byla zachována aspoň základní hmota objektu i střecha. Na zaniklou zdobnost upomíná kovaná mříž plotu. Do Dukelské ulice byla vedle domu postavena zároveň parazitní stavba garážové kóje. Pohledově exponovaný dům na nároží si bohužel tuto „sovětskou“ estetiku nese do současnosti.
Vedlejší pozemek zaujal až počátkem 70. let 20. století rodinný dům čp.903/II. Dne 20. prosince 1967 rada MěstNV rozhodla, že od Anny Schnáblové (bytem čp.15/I) se vykoupí parcela č.kat.383/1 (zahrada) a doporučí se svěřit do trvalého užívání stavebníkům rodinného domku Jaroslavu a Evě Mikovcovým.[535] Ti tu pak skutečně postavili vilku čp.903/II. Dle leteckého snímkování z července 1968 ještě stavba nezačala, ovšem zdá se, že zahrada již byla zbavena vegetace.[536] Obzvlášť to vynikne při srovnání s leteckou fotografií z října 1967.[537] Dle stavu z června 1969 již stavba nejspíš probíhá (snímek je nekvalitní).[538] Jde o socialistickou architekturu, ovšem konzervativně dimenzovanou. Patrový domek s obytnými prostory v 1. patře má sedlovou střechu. Do ulice hledí zděný vikýř v patře. Dům si do současnosti uchoval tuto podobu, včetně dobových stavebních prvků.
Následuje opět starší stavba, rodinný dům čp.254/II. Pochází z 1. dekády 20. století. V městském archivu se nachází složka z roku 1908, nazvaná „Roman Josef, stavba domu čp.254/II, Pražské předměstí“.[539] Je to patrová vilka se střechou s jednostrannou valbou a uličním zděným vikýřem do podkroví v 1. patře. Bohužel i ona ztratila svoji individualitu pod nánosem brizolitové fasádní omítky z doby socialistického stavitelství.
Domem čp.254/II parcelace ulice okolo roku 1910 zatím končila. Ale již v roce 1913 požádali Vladimír Kočvara a spol. obec o povolení k hromadné parcelaci pozemků č.kat.377/1, č.kat.382/2 a č.kat.383/2 na stavební pozemky. Šlo o pozemky nad tehdejší státní drahou, v nynějším bloku vytýčeném ulicemi Dukelská, Jeřabinová, Čechova a Švermova. Město již tehdy mělo poměrně konkrétní záměry urbanistického rozvoje této lokality. Rozhodlo, že pozemky lze využít na výstavbu, ale jen ve spojitosti se západní částí pozemku č.kat.385/2 (jehož majitelem byla firma Hammer). Právě přes tento pozemek se totiž projektovala dle regulačního plánu 12 metrů široká severojižní ulice (později vzniknuvší, dnešní Švermova). Firma Hammer souhlasila. Obecní komise pak navrhla provést parcelaci takto: na severní a jižní straně dána regulační čára současnou stavební čarou (tedy zárodečnými ulicemi Dukelská a Čechova), východní regulační čára stanovena paralelně se Šťáhlavskou (Jeřabinovou) ulicí, ve vzdálenosti 107 metrů od ní, východním směrem. Návrh schválen.[540]
Reálně ale následovala jen výstavba jediného rodinného domu čp.302/II, který zde vyrostl okolo roku 1915. Vznikla elegantní moderní architektura, již bez většího historizujícího balastu. Patrový objekt se otáčí do ulice jednoduchým zděným štítem, střecha je sedlová, pod ní podkroví 1. patra. Fasáda včetně uličního štítu v posledních dekádách 20. století porostla popínavou rostlinou, později byl na štítu tento porost redukován. Na rozdíl od různých amatérských modernizací okolních domů si čp.302/II udržel původní elegantní podobu.
Plánovanou výstavbu rodinných domků na celé ploše, jež byla roku 1913 otevřena pro parcelaci, přerušila 1. světová válka. Teprve ve 20. letech přibyl dům čp.385/II na jižním okraji lokality (viz výše, Čechova ulice) a na přelomu 20. a 30. let vyrostla konečně i dlouho projektovaná severojižní ulice na východním okraji bloku (nynější Švermova). Teprve tehdy bylo pokračováno i ve výstavbě domovní fronty při Dukelské ulici. Koncem 30. let tu vznikl dům čp.551/II. Je to patrová stavba se sedlovou střechou, pod níž je obytné podkroví 1. patra. Dům je orientován do ulice úzkou štítovou stěnou s jednou okenní osou. Dochoval se bez větších změn do současnosti.
Na rohové sousední parcele vyrostla roku 1939 funkcionalistická vila čp.567/II a na protějším nároží ještě vila čp.458/II z počátku 30. let (o obou podrobněji níže, v popisu Švermovy ulice). Dál k východu pokračuje Dukelská ulice na území jiného urbanistického celku, jehož popis je zařazen v kapitole „Jižní předměstí“.
4.6.2. Technický vývoj Dukelské ulice
Jakási cesta č.kat.2783/2 běžela po jižním okraji železniční stanice v místech dnešního západního úseku Dukelské ulice již dle mapy katastrální evidence z roku 1877. Nešlo ale o městskou komunikaci a vlastně ani o veřejnou cestu, protože přímo ke kolejišti přiléhal areál Hammerovy pily, který zaujímal rozsáhlou plochu mezi dnešními ulicemi Švermova a Pod Ohradou. Mapa Rokycan z roku 1907 ukazuje, že tato úzká cesta vybíhala z dnešní Jeřabinové ulice a pak vedla okolo soukromé vily továrníka Hammera čp.195/II, aby následně končila slepě v areálu pily. Právě v té době ale začínala od západu parcelace na rodinné domy, která postupně utvořila frontu zástavby v nejzápadnějším úseku dnešní Dukelské ulice, který je předmětem této kapitoly. Až do roku 1927 šlo ovšem o slepou ulici. Teprve po výstavbě podjezdu u sokolovny vyrostla od jižního vyústění podjezdu nová komunikace, která oddělila dožívající areál pily od kolejiště železnice. Dukelská ulice rázem získala dopravní význam, protože nahradila zrušený přejezd přes koleje na Šťáhlavské silnici (v dnešní Jeřabinové ulici u současného nádraží).
V říjnu 1927 radní konstatovali, že se mají odstranit komunikační závady při úpravě silnice souběžné s drahou u čp.184/II a čp.195/II (Hammerova vila a k ní přilehlý původní zahradní domek). Šlo o právě budovanou novou silnici od podjezdu u sokolovny do Jeřabinové. Radní zároveň souhlasili, aby se do rozpočtu na rok 1927 vložilo 2500 Kč na prodloužení elektrické sítě od podjezdu u sokolovny k podchodu přes Šťáhlavskou silnici, a dále potřebné náklady na jednotlivé žárovky veřejného osvětlení.[541] V polovině října 1927 radní trvají na požadavcích z 11. října 1927 při přejímání chodníků a kanalizace u přeložené okresní silnice od sokolovny k domu pana Roztočila (čp.252/II na rohu Dukelské a Jeřabinové). Práce na nové komunikaci patrně nebyly podle představ obce. Zároveň bylo stanoveno, že k domu čp.302/II v Dukelské ulici upraví obec vjezd „seseknutím krajníku“.[542] Koncem prosince 1927 rada vzala na vědomí zprávu ředitelství státních drah o úpravě chodníku od sokolovny k čp.252/II.[543] Dne 14. června 1928 se mělo konat místní šetření v otázce úpravy podchodu a přilehlé silnice u dráhy.[544] V květnu 1929 rada odsouhlasila smlouvu ze 17. května 1929 s železniční správou o převzetí silnic souběžných s drahou do majetku obce. Šlo o komunikace od Zbirožských železáren (bývalá Bedřichova huť) k podjezdu (podjezd u sokolovny) a na Rašínově až k Plzeňské silnici.[545] Touto dohodou tak celá komunikace při jižní straně přebudované železniční stranici Rokycany, sestávající z nynějších ulic Dukelská a Uxova, přešla do vlastnictví obce.[546]
Díky průjezdnímu charakteru měla technická úprava dnešní Dukelské ulice po roce 1927 vysokou prioritu. V listopadu 1931 rada schválila rozšíření veřejného osvětlení v Marklově ulici (dnešní Dukelská) a na dalších místech Rokycan. Vesměs mělo jít o jednu lampu.[547] Na jaře 1952 probíhalo dláždění ulice v úseku od podjezdu u sokolovny k podchodu u nádraží.[548] V dubnu 1952 si ale město stěžuje, že kvůli nedostatku pracovních sil a malému zájmu brigádníků se postup úprav zpomaluje.[549] Během roku 1964 město dokončilo v Dukelské ulici generální opravu chodníku. A téhož roku tu Západočeské energetické podniky Plzeň zbudovaly nové veřejné osvětlení. Zároveň byla osazena novými lampami i Jeřabinová ulice. Celkem v Rokycanech přibylo 16 stožárů s moderními výbojkovými tělesy, v hodnotě 76 000 Kčs.[550] V srpnu 1965 ale MěstNV uložil komisi pro výstavbu, aby prověřila skutečný stav veřejného osvětlení a chodníků v této ulici.[551] Zjistilo se, že osvětlení v Dukelské ulici nemohlo být dokončeno pro nedostatek výbojkových svítidel. V říjnu 1965 je mělo město obdržet.[552] V srpnu 1968 vozovku v Dukelské ulici poničil průjezd sovětské okupační armády v délce 160 metrů a v šířce 6 metrů. Celková plocha porušené komunikace činila 960 čtverečních metrů. Otlučeny byly i obrubníky v délce 40 běžných metrů.[553] V roce 1983 Technické služby v Dukelské ulici vyasfaltovaly chodník.[554]
Na jaře 1947 MNV plánuje, že na podzim 1947 vysadí v Dukelské ulici, od podjezdu u sokolovny ke křižovatce s Jeřabinovou ulicí, alej vysokokmenných třešní.[555] Dne 20. ledna 1965 přijali lidé z místního občanského výboru č. 26 závazek k 20. výročí osvobození vysadit v Dukelské ulici alej 20 jedlých jeřábů. Závazek byl přednesen před radou MěstNV.[556] V prosinci 1965 už alej jeřábů stojí.[557] Jeřáb obecný byl dle stanoviska odborníků ale citlivý na městský stres (exhalace, zasolování) a tyto stromy v Dukelské ulici byly v 90. letech 20. století ve špatném stavu.[558] Podle stavu z roku 2018 již toto stromořadí neexistovalo. Ulici lemovalo v trávníkovém pásu mezi vozovkou a chodníkem jen několik izolovaných stromů jiných druhů. Vozovka je nadále v celém úseku od podjezdu u sokolovny až k Jeřabinové ulici dlážděna vějířovitě kladenými žulovými kostkami. Chodník je jednostranný, asfaltový. Na severní straně ulice chodník chybí, k vozovce zde přiléhá pruh trávníku a lemuje ji zeď ohraničující kolejiště dráhy.
4.6.3. Vývoj pojmenování Dukelské ulice
Komunikace se původně nazývala Marklova ulice, podle Josefa Markla, který v Rokycanech vedl Okresní péči o mládež (zemřel 20. února 1922).[559] Název získala rozhodnutím zastupitelstva 12. července 1927, které přijalo návrh rady a obecní okrašlovací komise na pojmenování nových komunikací v této části města.[560] Název se ovšem týkal jen jejího západního úseku, od křižovatky s nynější Jeřabinovou ulicí, k podjezdu u sokolovny.[561] Východní úsek tehdy ještě neexistoval. Počátkem 30. let 20. století, v souvislosti s další vlnou výstavby, přikročilo město ke komplexní revizi uličního názvosloví.[562] Dne 4. ledna 1935 se konala porada o návrzích speciální komise, která navrhla změny v uličních názvech. Týkat se to mělo jak nových a některých již pojmenovaných ulic. Dne 25. dubna 1935 návrhy komise posoudilo zastupitelstvo. Kromě jiného řešilo i otázku jak pojmenovat novou komunikaci od jižního vyústění podjezdu u sokolovny na východ. Bylo rozhodnuto tento úsek zatím ponechat bez oficiálního jména. Zastupitelstvo zároveň rozhodlo, že Marklova ulice nebude zahrnovat úsek od samotné sokolovny k podjezdu za sokolovnou, který dostal samostatné označení ulice U Sokolovny, což naznačuje, že před rokem 1935 býval tento nejjižnější úsek dnešní ulice Svazu bojovníků za svobodu počítán k Marklově ulici.[563]
Dne 31. března 1949 odhlasovalo plénum MNV přejmenování Marklovy ulice na Fučíkovu ulici, podle komunistického novináře Julia Fučíka (1903-1943), popraveného nacisty.[564] Šlo o manifestaci rostoucího sebevědomí vládnoucí KSČ, která se po jistém koketování s pozvolnou socializací rozhodla pro ostřejší tempo zavádění své ideologie. Už v červenci 1951 ale Fučíkova ulice změnila jméno na Dukelskou ulici.[565] Přejmenování bylo naplánováno na počest 30. výročí založení KSČ. Změnu odsouhlasilo plénum MNV 26. června 1951.[566] Nešlo o to, že by se Fučík znelíbil, naopak, jeho jménem bylo přezváno ještě prestižnější nynější Malé náměstí v centru města. Dukelská ulice si svůj název udržela i po roce 1989.
5. Prvorepubliková čtvrť Rašínov západně od Jeřabinové ulice
Rašínov ve své užší původní definici z 20. let 20. století neoznačoval zástavbu podél Jeřabinové ulice ani přilehlé domy v dnešních ulicích Vrchlického, Čechova a Dukelská (natož ve Švermově ulici, která vznikala až na počátku 30. let, viz níže). Původně se název týkal jen kolonie družstevních rodinných domů západně od Jeřabinové ulice a od starých kasáren. Během relativně krátké doby zde ve 20. letech vyrostla v několika etapách celá nová čtvrť, sestávající z typizovaných domků. Jde o vzorovou ukázku prvorepublikového urbanismu. Urbanistická koncepce Rašínova byla bezprecedentním počinem v dějinách stavebního plánování v Rokycanech. Do té doby (snad s výjimkou gotické lokace historického jádra města) probíhalo rozšiřování intravilánu pozvolným přirůstáním, popřípadě dílčími parcelačními počiny. Skutečné územní plánování se omezovalo na občasné vynucování regulačních čar, jejichž výsledkem byly drobné korekce. Nyní ovšem najednou vznikla celá nová čtvrť, navíc s úplně odlišným charakterem zástavby.
Uliční rastr Rašínova je založen na širokých a pravidelných regulačních čarách, ovšem vyhýbá se důslednému pravoúhlému systému a postrádá výraznější kompoziční osu. Jistou dopravní funkci měla jen Sokolská ulice, napojující v linii starší Tymákovské cesty novou zástavbu Rašínova na oblast Za Rakováčkem. Spíše jen formální roli, nepodpořenou centrálním významem, mělo i nově vzniklé Fügnerovo náměstí. Nová čtvrť měla ryze obytný charakter, ve svých prvních stavebních fázích navíc s výrazným prvkem typizace (několik modelových typů rodinného domku, opakovaných na více místech). Poté, co takto během 20. let velmi rychle Rašínov vznikl, následovalo ve 30. a 40. letech zahušťování zástavby, nyní již v individuální režii, a její další mírně rozšiřování, zejména k jihu. Nedořešený zůstal do značné míry vztah nové městské čtvrti a údolí Rakováčku.
Tato výstavba na rozsáhlé ploše na západ od Jeřabinové, až k Rakovskému potoku, na severu k železniční trati a na jihu až k ulici B. Němcové, je předmětem následující obsáhlé pasáže.
5.1 Založení a výstavba Rašínova
5.1.1. Územní regulace a založení stavebního družstva Svépomoc roku 1921
Město roku 1913 rozhodlo, že pozemky podél Šťáhlavské silnice nebudou využity k průmyslovým aktivitám a že zde vznikne čistě obytná čtvrť. Nebezpečí zahlcení této oblasti továrnami nebylo nereálné. Blízkost železnice i města mohla lákat podnikatele a od východu se sem tlačily průmyslové podniky z prostoru Jižního předměstí. Šlo o obecní cihelnu a areál Hammerovy pily (v oblasti dnešní Školní ulice). Roku 1913 proto zastupitelstvo stanovilo, že na západ od Hammerovy pily a na jih od trati bude stavba průmyslových závodů zakázána.[567] Tím se utvořily předpoklady pro pozdější vznik Rašínova jako čistě obytného celku.
Zatímco před 1. světovou válkou se počínající individuální výstavba soustřeďovala okolo dnešní Jeřabinové ulice, po válce došlo západně od ní k rozsáhlé parcelaci a během několika let se město bezprecedentně rozšířilo o novou čtvrť. Její vznik je spojen s Všeobecným prospěšným stavebním a bytovým družstvem „Svépomoc“. Ustavilo se na základě Zákona o stavebním ruchu č.100/21 Sb. a bylo zapsáno 7. února 1921.[568] Přihlásilo se 250 členů, kteří složili základní podíl 50 Kč.[569] Družstvo Svépomoc rezonovalo s prvorepublikovým obratem k družstevním formám výstavby. I urbanistický aspekt nového obytného souboru, tedy zdravé zahradní město pro střední vrstvy, souzněl s republikánským étosem. Nová čtvrť byla nazvána 18. dubna 1923 Rašínov na památku zavražděného ministra financí a hrdiny protirakouského odboje Aloise Rašína (1867–1923).[570]
5.1.2. Výstavba 1. etapy Rašínova
Díky společenské objednávce, zájmu obyvatel Rokycan, sužovaných bytovou krizí, a v neposlední řadě i díky vstřícnosti vedení obce, se výstavba rozjela rychle a bez větších průtahů. V květnu 1921 projednalo zastupitelstvo návrh na rozšíření plánu polohy a regulace města v části mezi Plzeňskou silnicí, Rakovským potokem a Šťáhlavskou silnicí. V dnešní terminologii šlo o urychlené rozšíření územního plánu pro tuto oblast, která se měla stát centrem rozsáhlé stavební aktivity. Regulační plán si vyžádalo družstvo Svépomoc vzhledem k plánované parcelaci pozemků č.kat.369, č.kat.372/3 a č.kat.373. Stanovení regulativů území požadovalo i ředitelství státních drah, které hodlalo provést přestavbu železniční stanice Rokycany. Dráhy zamýšlely zrušit zcela přejezd přes koleje v ose dnešní Jeřabinové ulice a původně jej chtěly nahradit novou, 14 metrů širokou komunikací vyvedenou ze Šťáhlavské silnice podél pravého břehu Rakovského potoka až na Plzeňskou silnici, kde by vyústila zhruba naproti jatkám (dnešní křižovatka Plzeňská-Arbesova). V návrhu regulačního plánu dle představ státních drah se tak počítalo skutečně s novou pravobřežní komunikací podél Rakováčku (viz výše, pasáž „Proměny dopravní funkce Jeřabinové ulice“).[571] Tento záměr realizován sice nebyl, ale společný zájem města, stavebního družstva i státních drah na přesném definování podoby nové části města, vedl k rapidnímu zformulování regulačního plánu, který umožnil výstavbu Rašínova.
Podél dnešní Jeřabinové ulice tvořila regulační čáru průčelí stávajících stodol a hradba u starých kasáren, regulační čára pak vedla rovnoběžně s tehdejší silnicí na Šťáhlavy ve vzdálenosti cca 4 metry od komunikace (s malou odchylkou na pozemcích č.kat.358 a č.kat.357) až Rakovskému potoku. Ve vytýčené oblasti se projektovaly nové ulice, vesměs 14 metrů široké, pokud možno v linii stávajících cest č.kat.2779/1 (zhruba nynější Tyršova), č.kat.2777 (uváděna jako „Tymákovská cesta“[572]), č.kat.2776/2 (zhruba nynější linie Sokolská-Fügnerovo náměstí-Poděbradova), a č.kat.2825/2 (zhruba nynější Karlíkova ulice). Zcela nově se zřizovala dnešní Štefánikova ulice, proražená z Jeřabinové ulice k západu v prodloužení Čechovy ulice. Ta měla být 12 metrů široká. Na nárožích nové městské čtvrti se počítalo se zkosením rohů křižovatek pro lepší průjezdnost pro dlouhé povozy a při převážení dříví. Město od počátku deklarovalo, že půjde o vilovou čtvrť. Zastupitelstvo celý tento plán 13. května 1921 odsouhlasilo.[573] Na severní straně lokality projektovalo ředitelství drah novou 8 metrů širokou ulici podél okraje železniční stanice (budoucí Uxova ulice).[574]
Už 1. dubna 1921 nabídla rada družstvu Svépomoc dříve vyhlédnutý pozemek č.kat.373 západně od dnešní Jeřabinové ulice. Šlo o zemědělské pozemky, kterými probíhala pouze „stará Tymákovská cesta“[575] Vybíhala od Plzeňské brány, okolo kostela sv. Trojice a přibližně v trase dnešní Tyršovy ulice vedla k Rakovskému potoku a pak v ose nynější Tymákovské ulice skrz dnešní čtvrť Za Rakováčkem k Čilině. Roku 1862 tuto cestu přerušilo kolejiště železniční trati a postupně upadala (viz mapa vývoje dopravních tras v jižní a západní části Rokycan). Město se zavázalo zbořit jednu ze stodol lemujících západní stranu Jeřabinové ulice tak, aby se na jejím místě mohla prorazit nová komunikace do plánovaného obytného souboru.[576] Stodola byla zbořena roku 1921, město za ni koupilo vedlejší stodolu jako náhradu (viz výše). Tato komunikace, dnes Štefánikova ulice, měla napojit celou oblast budoucí výstavby na městskou komunikační síť. V květnu 1921 zastupitelstvo, vzhledem k urgentnímu charakteru budování nové čtvrti, projednalo separátně i některé další body týkající se plánovaného obytného souboru, ačkoliv projednání celého komplexu obecní politiky na podporu stavebního ruchu bylo staženo z programu pro nedokončenou přípravu podkladů. Konkrétně zastupitelé schválili převod obecního pozemku č.kat.373 na Občanské obecně prospěšné stavební a bytové družstvo Svépomoc. Pozemek č.kat.373 měl plochu 10 867 čtverečních metrů (3020 čtverečních sáhů). Zčásti měl být využit na otevření Štefánikovy ulice (s plánovanou demolicí výše uvedené obecní stodoly č.kat.501). Zčásti měl umožnit rozšíření kolejiště místní železniční stanice dle projektu připravovaného ředitelstvím státních drah Plzeň.[577]
Dne 23. května 1921 družstvo Svépomoc oficiálně požádalo o parcelaci na stavební místa a už 27. května 1921 se konalo komisionelní šetření.[578] Kromě obecního pozemku č.kat.373 přikoupilo družstvo ještě pole č.kat.369 a č.kat.372/3 o rozloze cca 10 000 čtverečních sáhů od dědiců Markusových a Marie Veselé.[579] V červenci 1921 rozhodlo zastupitelstvo o parcelaci pozemků č.kat.369, č.kat.372/3 a č.kat.373 pro Občanské obecně prospěšné stavební a bytové družstvo Svépomoc. Měly být rozděleny na 27 stavebních parcel o ploše 636,5 – 958 čtverečních metrů. Předložené regulační plány zahrnovaly i oblast stodol u Šťáhlavské silnice, kde se rovněž předpokládala parcelace na stavební místa (realizovaná ovšem až mnohem později a jinak, viz výše). Regulační čára u Šťáhlavské silnice byla definována jako prodloužení hradby kasáren čp.96/III, 4 metry od silnice. Regulační čáru na severu určila plánovaná hranice železniční stanice dle plánu zaslaného 19. dubna 1921 městu ředitelstvím státních drah. Město taktéž rozhodlo, že kanalizaci bude možno zaústit do hotového kanálu v Denisově ulici (nynější Jeřabinová). Projekt kanalizace měla předložit městská technická kancelář s tím, že zbudování kanalizace by bylo zařazeno ještě do obecního rozpočtu na rok 1921. Zásobování vodou zatím mělo být řešeno (vzhledem k neexistenci obecního vodovodního systému) tím, že vždy 2–4 parcely budou mít společnou studnu. Opět bylo zdůrazněno, že zástavbu budou tvořit volně stojící rodinné domky. Zároveň město muselo respektovat plány státních drah, které v místě, kde vyústí plánovaná ulice na rozhraní pozemků č.kat.369 a č.kat.372/3 (dnešní Tyršova), navrhovaly výstavbu skladiště pro zboží a kolejiště rozšířené stanice o celkové šířce 80 metrů. Z toho plynulo, že zde nebude možno nikdy zřídit přechod či přejezd.[580] Na témž zasedání v červenci 1921 také zastupitelstvo potvrdilo rozšíření regulačních plánů a plánů polohy i na oblast „za továrnou Zbirožských železáren k továrně Eisner mezi Veselskou okresní silnicí a polní cestou č.kat.2960/1“. Poté, co to zastupitelé odsouhlasili už 13. května 1921, byl záměr zveřejněn a nebyly proti němu vzneseny námitky, nyní byl tedy opětovně a definitivně schválen.[581] Šlo o oblast severně od pozdější továrny Kovohutě, kde ve stejné době jako Rašínov vznikala kolonie rodinných domků, nazvaná později Hořicov. Během jednoho dne tak představitelé městské samosprávy otevřeli ke stavebnímu využití hned dvě lokality.
První etapa výstavby Rašínova sestávala z parcelace nabytých pozemků na 27 stavebních míst o rozloze 636,5 – 958 čtverečních metrů. Stavba byla zadána po ofertním řízení místnímu stavebnímu podnikateli Josefu Pechanovi (podle Karla Hofmana se na výstavbě dále podílely firmy Josefa Žoura a Štěpána Wolfa[582]). Ještě v letních měsících 1921 začalo budování nových domů. 1. etapa výstavby Rašínova byla dokončena začátkem podzimu 1922. V září a říjnu 1922 se sem nastěhovali obyvatelé.[583] Generální kolaudace proběhla 9. března 1923. Týkala se nikoliv 27 ale 24 domků (čísla popisná 141–147 a 148–165).[584]
V srpnu 1921 dostalo stavební družstvo státní subvenci od ministerstev sociální péče a veřejných prací.[585] Další podporu poskytla obec. V obecním rozpočtu na roky 1921 a 1922 figurovalo 150 000 Kč na podporu stavebního ruchu. V únoru 1922 rozhodlo zastupitelstvo, že část sumy se použije pro družstvo Svépomoc, které dostane subvenci 8 Kč na čtvereční sáh.[586] Dne 14. března 1923 vydala obecní správní komise družstvu povolení k obývání 24 rodinných domků na pozemcích č.kat.369, č.kat.372/3 a č.kat.373, se zpětnou platností od 1. září 1922, za podmínek kolaudačního protokolu z 9. března 1923.[587] Podle dobových vyjádření (projev Rudolfa Šlesingera na schůzi zastupitelstva v říjnu 1926) se vojsku příliš nelíbilo to, že plocha vedle starých kasáren byla zastavěna obytnými domy.[588] Výstavbu Rašínova ale vojenský erár neblokoval a po delších diskuzích přikročilo vojsko počátkem 30. let k výstavbě nových kasáren jižně od ulice B. Němcové.
Nejstarší etapa výstavby Rašínova se dochovala dodnes v poměrně intaktní podobě. Sestává z 27 domů, rozložených podél ulic Tyršova, Štefánikova a Uxova. Architektonicky je Rašínov fotogenickým pomníkem první republiky. Domy stavěné družstvem Svépomoc jsou pojaty v duchu klasicizující kotěrovské moderny. Příznačné pro tuto ranou fázi výstavby Rašínova jsou typizované dvojdomky, které se tu objevují ve dvou variantách, s vysokými kanelovanými štíty po stranách (foto z r. 2003), nebo s jedním centrálně situovaným štítem (foto z r. 2003). Třetí typ je menší přízemní dům pro jednu rodinu, s nízkou střechou (foto z r. 2003). Právě díky typizaci a hromadné výstavbě je čtvrť dodnes pozoruhodně soudržná a stylově kompaktní. Město se snažilo trvat na ryze obytném charakteru zdejší zástavby, což nebylo ve městě, obývaném živnostenskými a malopodnikatelskými rodinami jednoduché. V září 1928 třeba rada rozhodla, že pro porušení estetických pravidel a zastavovacího plánu nelze povolit zřízení krámu v čp.245/III E. Kisslingerovi.[589] O pár týdnů nato ale městská rada E. Kislingerovi na zřízení krámu v čp.245/III vydala stavební povolení.[590]
5.1.3. Výstavba 2. etapy Rašínova
Rašínov během 20. let 20. století dál rostl. Už v polovině října 1921 přikupuje družstvo Svépomoc parcely č.kat.341, č.kat.343, č.kat.344/2, č.kat.350 a č.kat.361 o souhrnné velikosti 9000 čtverečních sáhů.[591] Vytvořil se tak prostor pro 2. etapu výstavby Rašínova. Ta proběhla v letech 1922–1924 (podle jiného pramene v letech 1924–1925[592]) a sestávala z 35 rodinných domků budovaných se 70% státní subvencí. V únoru 1922 projednávalo zastupitelstvo návrh rozdělit parcely č.kat.341, č.kat.343, č.kat.344/2, č.kat.350 a č.kat.361 na stavební místa pro družstvo Svépomoc, dle jeho žádosti z 23. prosince 1921. Dne 3. ledna 1922 se konalo komisionelní šetření. Očekávalo se, že tu vznikne 40 stavebních míst (sdružené volně stojící dvojdomky). Regulační čára podél dráhy (Uxova ulice) byla vytýčena geometrem státních drah, který udal městské technické kanceláři niveletu budoucí silnice podél dráhy až k Rakovskému potoku, k tehdy projektovanému podjezdu. Po připomínkách pak družstvo Svépomoc upravilo původní plán. Ulice podél Rakovského potoka (Šťáhlavská ulice) se ponechávala v šířce 14 metrů a byla posunuta dle schváleného regulačního plánu na východ, dál od potoka. Šlo totiž o to, že při zamýšlené výstavbě nové tranzitní silnice podél Rakovského potoka, která by propojila Šťáhlavskou a Plzeňskou silnici, bylo třeba ponechat u pravého břehu potoka více místa pro trasování budoucí široké komunikace tak, aby při její výstavbě nebylo nutné budovat složité regulační zdi přímo nad potokem a řešit protipovodňová opatření. Stejně tak se oproti původnímu návrhu dočkala rozšíření z 12 na 14 metrů proponovaná ulice, vedoucí ve směru cesty č.kat.2776/2 (nynější Sokolská ulice). Právě kvůli trasování této ulice se rovněž rozhodlo, že od sousedních pozemků č.kat.349, č.kat.348 a č.kat.347 se zabere část nutná pro rozšíření stávající polní cesty „Tymákovská cesta“ na potřebných 14 metrů. V rámci přípravy 2. etapy výstavby Rašínova došlo taky k dohodě s Josefem Partišem, majitelem sousedního pozemku č.kat.345/1 (zhruba v prostoru nynější Poděbradovy ulice). Partiš souhlasil s úpravou hranic parcely č.kat.345/1. Část jižního cípu do šíře 6 metrů při severovýchodním rohu sousedního pozemku č.kat.343 mělo odkoupit družstvo Svépomoc a zbývající část až k regulační čáře, protínající jižní cíp č.kat.345/1, obec. V únoru 1922 tento regulační rámec zastupitelstvo schválilo, ovšem s dodatkem, že parcely č. 29–32 se zatím neměly zastavovat, dokud je družstvo Svépomoc nerozšíří ze sousedních pozemků do dostatečné hloubky.[593]
Během 2. etapy výstavby se zastavěný areál Rašínova rozšířil západním směrem až k Rakovskému potoku. Uliční síť nové čtvrti se tedy v hrubých obrysech dotvořila. V ose původní polní cesty na Tymákov vznikla Sokolská ulice. Prodloužení se dočkaly ulice Štefánikova i Uxova, založené už během 1. etapy výstavby Rašínova. Nově vznikla ulice Poděbradova. Ta ovšem sleduje historickou trasu Tymákovské cesty. Zcela nově byla vytýčena ulice Korejská, jež byla plně obestavěna rodinnými domy, a tudíž se vyhnula pozdějšímu zahušťování zástavby a je proto architektonicky mimořádně kompaktní a jednolitá. Jako náznak centrálního prostoru vzniklo na křižovatce Poděbradovy, Korejské, Sokolské a Žižkovy ulice Fügnerovo náměstí s malým veřejným parkem. Osídlení se poprvé dotklo i nábřeží Rakovského potoka, kde se zatím spíše jen v náznacích konstituovala pravobřežní komunikace, Šťáhlavská ulice. 2. etapa Rašínova je opět založena na skupinách typizovaných vilek. Souběžně s 2. etapou výstavby Rašínova vyrostly i dva objekty, které se svou individuální podobou vydělují z ostatní zástavby. Jde o dvě identické vily čp.201/III na rohu Jeřabinové a Karlíkovy a čp.202/III na nároží Žižkovy a Karlíkovy (viz níže).
20. dubna 1923 získala rodící se městská čtvrť své oficiální
pojmenování. Toho dne navrhl člen obecní správní komise Josef Zápotočný nazvat
ji Rašínov a komise návrh schválila.[594]
5.1.4. Soukromá parcelace jako doplněk zástavby Rašínova pozemku
Od počátku budování Rašínova se tu vedle družstevní, jednotně koncipované výstavby, uplatňoval i soukromý kapitál a individuální parcelace. V roce 1921 požádal pan Brejcha o rozparcelování zemědělského pozemku č.kat.346 vedle pozemků družstva Svépomoc při Tymákovské cestě. Konkrétně šlo zhruba o oblast nynějšího bloku vymezeného ulicemi Sokolská, Tyršova a Žižkova, včetně přilehlého pruhu pozemků severně od Sokolské ulice. Dne 19. září 1921 se konalo komisionelní šetření. Brejcha plánoval rozdělit pozemek na 6 stavebních míst. 1. a 2. parcela měla být na severovýchodní straně, šířku měly mít po 20 metrech a délku po 58 metrech. 3. parcela by byla 22 metrů široká a 33 metrů dlouhá. 4. parcela na severozápadním rohu měla mít strany do ulice dlouhé 23 a 31 metrů a skoro obdélníkový tvar. 5. parcela se plánovala jako 23 metrů široká a 47 metrů dlouhá, jihozápadním rohem by zasahovala do pozemku č.kat.347. 6. parcela pak měla mít tvar nepravidelného čtyřúhelníku, se stranou do ulice na jižní straně 17 metrů dlouhou, hloubkou pozemku cca 40 metrů. Vzhledem k tehdy poměrně odlehlé poloze pozemku, kdy se nečekal velký zájem o parcelaci, hodlal Brejcha zatím prodloužit parcelu č. 5 na celou šířku parcelovaného pozemku a ohradit ji dřevěnou hradbou s tím, že by tam zbudoval tesařskou kůlnu na zděných pilířích, o půdorysu 20 x 8 metrů. Na jednotlivých pozemcích měly časem vyrůst rodinné domky, respektive dvojdomky vilového charakteru. Obecní komise doporučila otevření ulice vedoucí na severní straně parcelovaného pozemku v celé šířce 12 metrů (nynější Sokolská). Hranice na východní straně byla určena v dohodě s družstvem Svépomoc, a to přímkou podle předloženého plánu, přičemž se měla zabrat část veřejné cesty č.kat.2779/1, která se stejně měla zrušit, jakmile bude v kolonii družstva Svépomoc otevřena nová ulice podél kasáren (nynější Tyršova). V září 1921 plán parcelace pozemku č.kat.346 schválilo zastupitelstvo.[595] Na místě pak skutečně došlo k výstavbě rodinných domků, byť s jistým zpožděním (až od poloviny 20. let). V soupisu majitelů domů v Rokycanech cca z konce 20. let 20. století se u domů čp.235/III a čp.242/III uvádí jako majitel Brejcha.[596] Dne 27. července 1927 ještě rada vydala povolení na kolnu na pozemku č.kat.346 pro Lva Brejchu.[597] V prosinci 1925 pak zastupitelstvo vzalo na vědomí, že byla částečně zrušena cesta č.kat.2779/1, která dřív vedla od bývalé Tymákovské cesty k jihozápadnímu traktu kasáren a která už byla pohlcena při zastavování Rašínova do jednotlivých zahrad. Zastupitelé změnu zanesli do knihovního pořádku.[598]
Druhým významným stavebním podnikatelem, který svou iniciativou přispěl k rozmachu Rašínova, byl Josef Žour. V roce 1925 provedl Žour rozdělení pozemku č.kat.345/1 a zbytku č.kat.326/1 (šlo o pozemky v prostoru podél západní strany Poděbradovy ulice při jejím ústí do Uxovy ulice), které koupil od Josefa Partiše, na 3 stavební místa, z nichž jedno už dle údajů ke květnu 1926 zastavěl svým domkem (patrně myšlen čp.212/III na rohu Poděbradovy a Štefánikovy). Akce proběhla v rámci schváleného regulačního plánu pro prostor mezi drahou, Rakovským potokem a Šťáhlavskou silnicí. Josef Žour také v roce 1925 rozdělil zbytek pozemku č.kat.350 (zhruba v západní části nynějšího bloku, vymezeném ulicemi Sokolská, Žižkova, Tyršova a Šťáhlavská), který koupil od družstva Svépomoc. Původně se tu plánovala 2 stavební místa, Žour ovšem pozemek rozdělil na tři parcely, z nich 2 na jižní straně pozemku č.kat.350 jsou sdružené domy. V květnu 1926 se také ohlašovalo, že Žour ještě před koncem roku rozdělí pozemky č.kat.365/1 a 364/1 na 10 parcel pro 10 rodinných domků. Šlo o plochy podél nynější Žižkovy ulice, v úseku od křižovatky s Karlíkovou ke křižovatce s Tyršovou ulicí. Město slíbilo, že bude-li pozemek během roku 1926 z větší části zastavěn, otevře obec od cesty č.kat.2825/1 (v ose nynější Karlíkovy ulice) k cestě č.kat.2779/1 (v ose nynější Tyršovy ulice) novou ulici v plné šíři nebo alespoň v její jižní části (vykoupit kvůli tomu měla od Marie Kučerové část jejího pozemku č.kat.366/1). A pokud by v roce 1926 došlo k zastavění všech parcel, zřídila by zde obec v roce 1927 i kanalizaci.[599]
V roce 1926 se stavební iniciativy opět ujal i Lev Brejcha, který 9. září 1926 požádal o rozdělení části pozemku č.kat.347, která mu patří (2. část koupilo ředitelství státních drah) na 7 stavebních míst. Parcelační komisionelní šetření proběhlo brzy na to a 8. října 1926 zastupitelstvo parcelaci schválilo. Šlo o pozemky u rozcestí Tyršovy a Sokolské ulice a v úseku Tyršovy ulice, jižně od tohoto rozcestí. 5 stavebních míst mělo vzniknout v stavebním bloku mezi ulicemi Tyršova a Sokolská a 2 místa vyměřena v pokračování série domů Svépomoci podél kasáren (tedy podél východní strany Tyršovy ulice). Tato ulice podél kasáren byla navržena v pokračování západní hranice pozemků č.kat.369/12 a č.kat.369/13 a měla mít šířku 14 metrů. Příčná ulice podél pozemků č.kat.369/11, č.kat.346/7 má mít šířku 12 metrů. Severní parcela u kasáren měla mít plochu 424 čtverečních metrů, předpokládalo se kvůli ní zrušení části veřejné cesty č.kat.2779 (67 čtverečních metrů). Jižnější parcela u kasáren byla proponována o ploše 420 čtverečních metrů a zabrala by z veřejné cesty č.kat.2779 75 čtverečních metrů. Dále tu byly navrženy parcely č.kat.347/2 (589 čtverečních metrů) a č.kat.347/6 (596 čtverečních metrů). U nich byla nutná výměna části pozemku č.kat.348. Parcela č.kat.347/3 měla mít rozlohu 490 čtverečních metrů, parcela č.kat.347/5 plochu 454 čtverečních metrů. Nárožní parcela č.kat.347/4 pak 55 metrů čtverečních, ale bylo by k ní připojeno 192 metrů čtverečních z pozemku č.kat.346, 243 metrů čtverečních z veřejného statku č.kat.2800 a 75 metrů čtverečních z veřejné cesty č.kat.2779, celkem tak měla mít 565 metrů čtverečních. Do doby, než bude dosaženo dohody o úpravě hranic pozemků s majiteli okolních pozemků, se dle rozhodnutí města nesměly zastavět parcely č.kat.347/9 a č.kat.347/8 projektovaným dvojdomkem, protože by nebylo spojení z veřejné ulice č.kat.2800 na cestu č.kat.2779/1, která vede k pozemkům ležícím za Rakovským potokem (v ose nynější Tyršovy ulice). Vojenská správa měla být dotázána, jestli souhlasí se zrušením zadního výjezdu z kasáren, ke kterému mělo dojít zastavěním pozemků č.kat.347/8 a č.kat.347/9. Město dále deklarovalo, že v roce 1927 budou nově zřízené ulice upraveny, ale jen v nejnutnější míře.[600] V červnu 1927 radní doporučili zastupitelstvu povolit rozdělení pozemku č.kat.347 na stavební místa a rovnou vydali povolení na výstavbu rodinného domku na jednom stavebním místě na č.kat.347 pro L. Brejchu, respektive J. Novotného.[601] V červenci 1927 pak jednalo zastupitelstvo o parcelaci pozemků č.kat.346 a č.kat.347 znovu. Konstatovalo, že Lev Brejcha rozdělil pozemek č.kat.347 na stavební parcely v části, kterou získal od Karla Liebschera (7 stavebních míst) a v části, kterou získal od státních drah (6 stavebních míst). Rozloha parcel zůstala oproti předchozímu přehledu zachována. Parcelant se prý už dohodl na vyrovnání pozemků s družstvem Svépomoc a s Františkem Březinou (koupil pozemek č.kat.347/7). Městská rada s parcelací a se zrušením cesty č.kat.2779 a č.kat.2800 souhlasila a definitivní souhlas vydalo i zastupitelstvo.[602]
V roce 1926 se do budování Rašínova zapojil další soukromý investor, a to rodina zednického mistra Josefa Beneše. Dne 8. listopadu 1926 se konalo komisionelní řízení na žádost Anny Benešové, manželky zednického mistra Beneše o parcelaci pozemku č.kat.340. Šlo o podlouhlý pozemek podél nejsevernějšího úseku Šťáhlavské ulice na pravém břehu Rakovského potoka, od křižovatky s dnešní Uxovou ulicí ke křižovatce se Sokolskou. Měla se rozdělit na 13 stavebních míst. K provedení parcelace dle vyhotoveného projektu ale bylo zapotřebí získat i pozemky č.kat.332/2 a č.kat.333/2, náležící Josefu a Barboře Staškovým. Střední šířka jednotlivých parcel měla činit 19 metrů, délka cca 40 metrů a jejich plocha 655–855 čtverečních metrů. Atypické měly být obě krajní parcely. Parcela č. 1 na severu tohoto pozemku měla mít plochu 1185 čtverečních metrů (bez části pozemku Staškových). Parcela č. 13 pak plochu 725 čtverečních metrů. Na plánu, který městu předložila rodina Benešových, ale byla regulační čára na západní straně, tedy podél Šťáhlavské ulice, zakreslena v přímce, ačkoliv dle návrhu městské technické kanceláře měla být vedena v mírné křivce. S takovou revizí město nesouhlasilo. Trvalo na tom, že regulační čára podél Rakovského potoka musí být provedena dle původního návrhu, tedy zakřivená. Mělo to svůj účel, pro pohodlné vyústění ulice na cestu podél dráhy (Uxova ulice) a na betonový mostek přes Rakovský potok. Tato uliční čára tak byla investorovi dána k přepracování. Ostatní územně-plánovací aspekty plánované výstavby byly hladce schváleny. Nový úsek Šťáhlavské ulice na západní straně pozemku měl mít šířku 12–14 metrů. Na jižní straně, u křižovatky se Sokolskou ulicí (u parcely č. 13) se definovala regulační čára tak, aby Sokolské ulici ponechala šířku 14 metrů. Na severní straně (u nynější Uxovy ulice) byla regulační čára u parcely č. 1 dána prodloužením hradby u domu na č.kat.782 a zahrady č.kat.340/2. Výraznou odchylkou od schváleného regulačního plánu představovalo upuštění od zřízení příčné ulice. Původně totiž Štefánikova ulice neměla končit na křižovatce s Korejskou ulicí, ale měla pokračovat k západu, kde by vyústila do Šťáhlavské ulice na nábřeží Rakováčku. Dle dohody, kterou ale rodina Benešových uzavřela již dříve s družstvem Svépomoc, nebyl tento úsek ulice realizován. Město se zrušením plánované příčné ulice souhlasilo, protože by byla beztak příliš strmá. Proti nerespektování regulačního plánu se ale na zasedání zastupitelstva ozval radní Jan Bauer. Upozornil, že projektovaná příčná ulička kolmá na Rakovský potok nebyla zřízena a je již výstavbou družstva Svépomoc (v nynější Korejské ulici) zastavěna. Takové změny by se podle Bauera neměly opakovat. Starosta prohlásil, že otevření dosud slepé ulice v kolonii na Rašínově až k Rakovskému potoku by se ještě mělo projednat v městské radě. Podmínku dodatečného projednání, jestli přece jen nezřídit příčnou ulici, pak přijalo i plénum zastupitelstva. Tato ulice ale nikdy nevznikla. Zástavbu nové lokality měly tvořit volně stojící nebo sdružené rodinné domky, o zástavbě parcely č. 1 se Beneš musel nejprve dohodnout se Staškem (parcelu bylo možno rozdělit na 3 menší stavební pozemky). Město zároveň deklarovalo, že úprava nové ulice a pokládka kanalizace bude provedena asi v roce 1928.[603] Mezitím v listopadu 1927 vzala na své schůzi obecní rada na vědomí rozhodnutí okresní správní komise, která částečně vyhověla stížnosti J. Beneše o parcelaci č.kat.340. Obec se hodlala proto odvolat k zemskému výboru.[604]
V dubnu 1927 schválilo zastupitelstvo parcelaci pozemků č.kat.348 a č.kat.349. Nejprve požádal František Březina o parcelaci č.kat.349 a při rozhodovacím řízení oznámil i majitel sousedního č.kat.348 Josef Žour, že žádá o parcelaci. 21. února 1927 se konalo parcelační řízení. Šlo o pozemky po obou stranách nejsevernějšího úseku Žižkovy ulice, od křižovatky s Tyršovou ulicí až na Fügnerovo náměstí. I zde v následujících letech proběhla výstavba několika rodinných domů.[605] V prosinci 1928 pak zastupitelstvo odsouhlasilo i parcelaci pozemku č.kat.324/2 v majetku Josefa Žoura na stavební místa. Nejprve bylo 12. dubna 1928 provedeno komisionelní šetření. Původně se tu navrhovala 3 stavební místa, nakonec byl pozemek rozměřen na 4 stavební parcely po 430 metrech čtverečních. Nejvýchodnější parcely měly mít uliční frontu 18 metrů dlouhou, vedlejší parcely 19,2 metrů. Rohová parcela se projektovala se severní frontou 17 metrů a západní frontou 24,2 metrů. Rohová a východní parcela měly být zastavěny samostatné stojícími rodinnými domy, střední parcely sdruženými domky. Před zahájením parcelace ovšem bylo nutno se dohodnout s majiteli pozemků č.kat.325/2, č.kat.325/4 a č.kat.325/1 o koupi jejich částí.[606] Dne 17. prosince 1928 doporučila rada zastupitelstvu povolit rozdělení pozemku č.kat.324/2 na 4 stavební místa.[607] Šlo o plochy v Uxově ulici, východně od ústí Poděbradovy ulice, na kterých pak skutečně vzniklo počátkem 30. let několik rodinných domků.
5.1.5. Další pokračování zástavby Rašínova
Stále přibývali další zájemci o bydlení. Družstvo Svépomoc proto expandovalo na pozemky u Rakovského potoka a na nich pokračovala 3. etapa výstavby Rašínova.[608] Tvoří ji zejména souvislý komplex podél Šťáhlavské ulice, mezi ústím Tyršovy a Karlíkovy ulice. Zdejší domky čp.283/III – čp.298/III jsou dle seznamu z konce 20. let 20. století všechny evidovány jako součást družstevní výstavby družstva Svépomoc.[609] Parcelaci pozemku č.kat.361 projednávalo zastupitelstvo v červenci 1927. Už v roce 1922 vydalo družstvu Svépomoc povolení k parcelaci č.kat.361, ale pozemek nebyl zastavěn. Teprve v roce 1927 družstvo Svépomoc obnovilo svůj zájem, zároveň požádalo o změnu původního projektu parcelace. Dne 19. dubna 1927 se uskutečnilo parcelační řízení, podle kterého tu mělo vzniknout 17 stavebních míst (16 dvojdomků a 1 parcela pro samostatný dům). Mělo jít o domky v nejlevnějším provedení, architektonicky a hlavně prostorově nejchudší, jaké na Rašínově vznikly, o ploše parcel 180-340 čtverečních metrů. Právě proto měly být jednotlivé objekty umístěny přímo v regulační čáře, tedy bez předzahrádek (aby zbylo místo na zahrady za domy). Radní se záměrem souhlasili. Stanovili pouze, že družstvo postoupí z pozemku č.kat.361 pruh 6 metrů od regulační čáry na zřízení ulice podél Rakovského potoka (dnes pravobřežní Šťáhlavská ulice). Zastupitelstvo města pak tento plán schválilo.[610]
Roku 1924 stálo na Rašínově už 59 domků.[611] Pak tempo výstavby dočasně ochablo, protože roku 1926 je tu stále jen 59 domků, ale koncem 20. let začaly opět masivně přibývat v 3. etapě.[612] Do roku 1928 se počet zdejších domů zvýšil na 72.[613] V roce 1927 se zmiňuje plán družstva Svépomoc zbudovat dalších cca 100 domů. Mělo jít o malé domy s kuchyní a jedním pokojem. Cena jednoho se odhadovala na cca 30 000 Kč. Družstvo požádalo, aby obec převzala záruky za úvěr za druhé hypotéky pro tyto projektované domy, a to ve výši třetiny hodnoty objektu (po třetině se mělo uhradit hotově, z 1. hypotéky a z 2. hypotéky). Nebylo výslovně uvedeno, zda tato zamýšlená výstavba měla probíhat na Rašínově, ale vzhledem k jednoznačné koncentraci aktivit družstva Svépomoc do této lokality by to bylo pravděpodobné. Druhá podobná korporace, Obecně prospěšné družstvo, které ve 20. letech 20. století postavilo čtvrť Hořicov na Jižním předměstí, zároveň plánovalo výstavbu cca 50 domů. Ani jeden z těchto projektů se ovšem už neuskutečnil a ještě před koncem 20. let aktivity družstva Svépomoc na Rašínově ustaly.[614] Přesunuly se ovšem na západ od Rašínova. V červnu 1929 zastupitelstvo schválilo družstvu Svépomoc parcelaci pozemků č.kat.949, č.kat.950, č.kat.953 a č.kat.979. Šlo o plochy za Rakovským potokem, podél dnešní ulice K Trhovce.[615] Těžiště výstavby rodinných domů se přesouvalo z Rašínova do prostoru Za Rakováčkem, který pak zůstal hlavní rozvojovou zónou individuální výstavby v Rokycanech po většinu 20. století.
Celkem v 1. a 2. etapě vybudovalo družstvo Svépomoc 59 domků za 7 721 270 Kč. O náklady se podělili majitelé domů (2 268 492 Kč) a stát. Nejvyšší individuální vklad na jeden dům činil 192 396 Kč, nejnižší 87 800 Kč. Noví obyvatelé pak své domy postupně spláceli.[616] V říjnu 1928 rada vyhověla žádosti družstva Svépomoc o poskytnutí záruky za 2. hypotéku pro 15 rodinných domků.[617] Původní areál Rašínova se během 30. a 40. let dále rozšiřoval o další rodinné domy, tentokrát již budované ryze individuálně.
Dne 10. června 1932 zastupitelstvo schválilo parcelaci pozemků č.kat.357/1 (majitel Josef Julák), č.kat.358 (Anna Partišová) a č.kat.360 (Anna Partišová). 22. února 1932 proběhlo komisionelní řízení. Zóna byla rozdělena na 49 stavebních míst. 27. května 1932 rada doporučila parcelaci ke schválení.[618] Šlo o rozsáhlé plochy jižně od stávajícího Rašínova, ohraničené ulicemi Karlíkova, Šťáhlavská, Boženy Němcové a Jeřabinová, která se pak skutečně začala zaplňovat dvěma velkými bloky rodinných domů. Radní zároveň doporučili ve shodě s okresním výborem opatřit projekt na zvýšení okresní silnice mezi parcelovaným blokem a novostavbou nových kasáren k Rakovskému potoku.[619] V roce 1939 došlo u této parcelované zóny k drobné korekci. 4. dubna 1939 požádali Anna Foltová a Josef Julák o změnu parcelačního povolení z 14. června 1932, kterým byly na stavební místa rozděleny pozemky č.kat.357/1, č.kat.357/2, č.kat.358 a č.kat.360. Šlo o změnu parcelace pozemků č.kat.360/1 a č.kat.357/1, spočívající ve sloučení části parcely č. 46 s parcelami č. 47 a č. 45. Dne 21. dubna 1939 rada doporučila návrh ke schválení a v květnu 1939 souhlas připojilo i zastupitelstvo.[620]
V roce 1933 požádala Marie Kučerová (majitelka čp.201/III na
rohu Jeřabinové a Karlíkovy ulice) o povolení k rozdělení pozemku č.kat.366/1
na 2 stavební místa. 16. února 1933
proběhlo komisionelní řízení. 1. března 1933 rada věc doporučila ke schválení
za podmínky, že parcela č. 1 se rozšíří na úkor pozemku č.kat.367/1 o pruh
široký 1 metru. V dubnu 1933 zastupitelstvo tuto drobnou parcelaci
schválilo.[621]
Parcela č.kat.367/1 tvoří dnes východní polovinu pozemku u rodinného domu
čp.659/III na rohu Karlíkovy a Žižkovy ulice. Parcela č.kat.366/1 je jeho
západní polovinou.
I v původním areálu Rašínova z 20. let docházelo k sporadickému zahušťování osídlení. Samotný zakladatel čtvrti, družstvo Svépomoc už v té době své aktivity realizovalo Za Rakováčkem. Družstvo zaniklo 16. prosince 1940 po konání likvidační schůze.[622] Po válce pokračovala stavební aktivita na Rašínově dál, zejména zaplňováním proluk. Počet domů ale již podstatným způsobem nenarůstal.
5.1.6. Technický vývoj Rašínova ve 20. letech 20. století
Vznik Rašínova si vyžadoval závažné investice nejen po regulační, ale i technické stránce. Inženýrské sítě a občanská infrastruktura se zde rozvíjely jen postupně. Velmi pomalu probíhala úprava vozovek. Mezi investičními výdaji, navrhovanými do rozpočtu na rok 1922, je 250 000 Kč na úpravu komunikací a kanalizaci v nových družstevních koloniích (Hořicov i Rašínov).[623] V červenci 1922 zastupitelstvo odsouhlasilo změnu účelu půjčky 1 000 000 Kč od městské spořitelny v Hořovicích, původně určené na výstavbu 3 obecních domů (rozhodlo o ní město 5. dubna 1921). Nyní měla jít na jiné akce, mj. 250 000 Kč na zmíněné úpravy komunikací a kanalizaci na Rašínově a Hořicově.[624] Dne 5. března 1923 jednala o těchto investicích obecní správní komise. Uvažovalo se, že práce provede městská technická kancelář ve vlastní režii. Kancelář proto byla vyzvána k urychlenému navezení štětového kamene a k zahájení prací, hned jak počasí dovolí.[625] Nakonec ale ještě před koncem března 1923 obecní správní komise rozhodla, že úprava nových ulic v družstevní kolonii u kasáren, k novostavbě Lva Brejchy, se zadá J. Žourovi.[626] V dubnu 1923 odsouhlasila obecní správní komise J. Žourovi první splátku za práce na úpravě ulic v kolonii u Veselské silnice (Hořicov) a v kolonii družstva Svépomoc (Rašínov), a to ve výši 12 000 Kč.[627]
Koncem března 1923 také obecní správní komise začala řešit možnost zavést do nové čtvrti plyn. Rozhodla, že otázku rozhodne na následující schůzi.[628] Na zasedání počátkem dubna 1923 pak komise odsouhlasila zavedení plynu do kolonie družstva Svépomoc, s náklady cca 28 000 Kč, hrazenými půjčkou z obecního fondu pro mimořádné výdaje městských železáren.[629] O inženýrské sítě požádal i Lev Brejcha, který budoval na Rašínově vlastní rodinné domy (viz výše). V dubnu 1923 se uvádí, že žádost Lva Brejchy o prodloužení plynovodu a kanalizace k jeho domkům za kasárnami se postupuje k vyjádření městské technické kanceláři.[630] V květnu 1923 obecní správní komise rozhodla, že žádosti Lva Brejchy se bude moci vyhovět až po jejich dostavbě.[631] V dubnu 1924 odsouhlasilo zastupitelstvo půjčku 730 000 Kč u městské spořitelny v Radnicích na mimořádné výdaje rozpočtu na rok 1924, z níž 85 000 Kč mělo jít na úpravu ulic v nové části města za kasárnami a dalších 145 000 Kč na kanalizaci v této čtvrti.[632]
Radní 25. února 1925 rozhodli předložit obecnímu zastupitelstvu ke schválení výstavbu uličních kanálů v 2. etapě výstavby družstva Svépomoc. Šlo o pilný (urgentní) návrh a v ještě v únoru 1925 jej zastupitelé projednali. Projekt uliční kanalizace v 2. etapě družstevní výstavby Svépomoc zpracoval ing. J. V. Hráský. Dne 19. února 1925 se konalo vodoprávní řízení. Nešlo o rutinní záležitost, protože výstavba kanalizace na Rašínově si vyžadovala koncepční rozhodnutí o parametrech celoměstských kanalizačních sítí. Podstatným rysem zdejší kanalizace bylo, že vybočovala z dosavadního systému gravitujícímu k Padrťskému a Boreckému potoku. Založením Rašínova se totiž hranice zastavěného území dostaly do povodí Rakovského potoka. Původně se navrhovala výstavba samostatné čistící stanice při vyústění kanalizace do Rakovského potoka. Obec ale nákladnou výstavbu čističky nehodlala provést. Doporučila proto zbudovat dlouhý kanalizační sběrač podél Rakovského potoka, protože potok svým malým průtokem negarantoval postačující odtok a naředění splašků. Tento sběrač pak měl vyústit do Klabavky pod městem. Projekt sběrače měl být hotov v dubnu 1925. Dokončení jeho výstavby se očekávalo do 3 let. Architekt Jan Pacl navrhl jiné řešení, a to svést kanál z Rašínova pod drahou, pak podél nynější Sládkovy ulice, okolo domů čp.135/III a čp.117/III přes Plzeňskou ulici a podél dělnických domů v severní části Sládkovy ulice, až k odpadové stoce podniku Marila. S tímto řešením ale stát nesouhlasil, protože podchod kanalizačního potrubí pod tratí by byl nákladný. Okresní politická správa byla ochotna povolit provizorní svedení kanalizace přímo do Rakovského potoka do doby, kdy by za 3 roky měl být hotov sběrač. Na pozemní práce na kanalizaci bylo vypsáno ofertní řízení již počátkem prosince 1924. Přihlásili se čtyři uchazeči a zakázku získal Štěpán Wolf za 39 543 Kč. Ofertní řízení bylo vypsáno i na dodávku kameninových rour. I tam byli čtyři uchazeči. V debatě na zastupitelstvu prohlásil komunista Jan Hořice, že není proti této investici, ale že kanalizaci potřebuje i daleko starší zástavba ve čtvrti na Pátku. Další komunista Josef Dobromysl zase upozornil, že bude nutno upravit i zbořený kanál u Veselské silnice k Hopfengärtnerovým železárnám a že je nutno všem částem města měřit stejně. Nakonec zastupitelé výstavbu této etapy kanalizace Rašínova schválili.[633]
V červnu 1925 zastupitelstvo odhlasovalo úvěr od městské spořitelny v Radnicích ve výši 850 000 Kč na mimořádné výdaje rozpočtu pro rok 1925. Částka 5000 Kč z této půjčky byla určena na „chodník a rigol za kasárnami“.[634] V srpnu 1925 povolilo zastupitelstvo prodloužení plynovodu k 8 domkům na Rašínově, k nimž se měly asi připojit i další, dosud nedostavěné, budované L. Brejchou a J. Žourem. Náklady měly činit 26 700 Kč.[635] Dle zprávy o stavu vývoje obecního rozpočtu na rok 1926 (s údaji ke 12. srpnu 1926) byla během roku překročena plánovaná částka na úpravu Rašínova a kolonie pod Kotlem (pozdější Hořicov) o 19 487,73 Kč. Podle starosty došlo k překročení rozpočtu při úpravě nové čtvrti Rašínov hlavně nutnosti zřídit most přes Rakovský potok s příslušným náspem.[636]
V říjnu 1926 schválilo zastupitelstvo stavbu kanalizace pro nově parcelované domky na pozemcích č.kat.364/1 a č.kat.365/1. Zastupitelstvo totiž 7. května 1926 povolilo parcelaci pozemků č.kat.364/1 a č.kat.365/1 Josefu Žourovi (viz výše) a v usnesení se uvádělo, že obec v roce 1927 postaví kanál, pokud dojde k zastavění všech parcel. Žour nyní požádal o výstavbu kanálu už v roce 1926, protože do zimy zamýšlel zastavět celý pozemek. Navrhl, že práce provede vlastním nákladem a obec mu to v roce 1927 zaplatí. Náklady odhadl na 15 až 16 000 Kč.[637] V červenci 1927 se uvádí, že Josef Žour již dostal zadanou výstavbu kanalizace za kasárnami za 16 450,31 Kč.[638] Dne 20. července 1927 rada J. Žourovi povolila výplatu 6000 Kč z lesního rezervního fondu za kanalizaci na Rašínově.[639] V dubnu 1927 zastupitelstvo povolilo úhradu za kanalizaci a vodovod v další části Rašínova. Lev Brejcha totiž v té době stavěla za kasárnami 5 rodinných domků, které bylo nutno vybavit těmito inženýrskými sítěmi, s odhadovanými náklady 8000 Kč za kanalizaci a 20 000 Kč za vodovod. Akci bylo nutné provést i s ohledem na další povolenou parcelaci na pozemcích č.kat.348 a č.kat.349. Rada souhlasila se začleněním investice do rozpočtu na rok 1927 ve výši 56 000 Kč a zastupitelstvo to potvrdilo.[640] V září 1927 pak rada rozšíření vodovodu na Rašínově (a zároveň u Litohlavské silnice na Plzeňském předměstí) schválila.[641] Už předtím, v srpnu 1927, rada rozhodla, že před schválením prodloužení vodovodu na Rašínově a na Litohlavské silnici se vyšetří, kolik zbývá v rozpočtu.[642]
V říjnu 1927 rada rozhodla, že se upouští od zamýšlené výsadby stromových alejí v ulicích na Rašínově, pod Kotlem a u Marily pro letošní rok, protože dosud nebyla schválena příslušná rozpočtová položka.[643] V prosinci 1927 rada schválila návrh městské technické kanceláře začít ihned s výstavbou kanalizace a vodovodu v některých ulicích na Rašínově.[644] Koncem prosince 1927 se radní seznámili s výsledkem ofertního řízení na kanál na Rašínově podél pozemku č.kat.361 (tedy ve Šťáhlavské ulici, mezi ústím Tyršovy a Karlíkovy). Zakázku získal J. Žour za 11 956, 27 Kč.[645] V prosinci 1927 schválilo zastupitelstvo výpůjčku 5 339 908 Kč z obecního lesního rezervního fondu na mimořádný rozpočet na rok 1927. Mezi již prováděnými investicemi z mimořádného rozpočtu na rok 1927 se uvádí i výstavba kanalizace v nových částech města na Rašínově za 15 000 Kč (celé kryto výše uvedenou půjčkou). Dalších 20 000 Kč bylo určeno na kanál u novostaveb L. Brejchy (i tady celou částku kryla půjčka) a 25 000 Kč na kanál u novostaveb J. Žoura (rovněž plně financováno z půjčky).[646] Podle výkazu investic město vynaložilo od 1. ledna do 30. dubna 1928 v kapitole „úhrada mimořádných plateb a prací“ za kanál u domků na Rašínově 6646,11 Kč a dalších 719,71 Kč za kanál u novostaveb J. Žoura.[647] V červenci 1928 se kanalizace v nových částech města na Rašínově, stejně jako kanál u novostaveb L. Brejchy a J. Žoura, uvádějí jako jedny z těch, které se provádějí (i když třeba jen zčásti) nebo už jsou hotovy.[648] V červenci 1928 jedná zastupitelstvo o výsledku intervence, kterou město vedlo u zemského správního výboru, kde bylo postaveno před nutnost redukce investic z rozpočtu na rok 1927. Rada 23. června 1928 předložila návrh škrtů. V jejich rámci ale kanalizace u nových domů na Rašínově za 15 000 Kč v rozpočtu zůstala, protože akce je již hotova.[649]
V květnu 1928 schválili zastupitelé půjčku 186 500 Kč na úpravu ulic, kanalizaci, rozšíření vodovodu, elektřiny a plynovodu. Velká část z této sumy měla jít do Rašínova, kde se dle rozpočtu na rok 1928 měly upravit čtyři ulice, přičemž bylo nutno odkopat terén. Odhadované náklady činily 15 000 Kč na vodovod, 12 500 Kč planýrování ulic a 2500 Kč elektřina, celkem tedy 30 000 Kč. Mimo to prý železniční správa buduje na Rašínově podél dráhy silnici (nynější Uxova ulice), kde chyběla kanalizace i vodovod. Po dokončení měla být ulice předána obci, přičemž bylo nutno ještě před jejím dokončením položit sítě. Odhadované náklady na kanalizaci v budoucí Uxově ulici činily 4000 Kč, za vodovod 13 000 Kč.[650] Už v únoru 1928 rozhodla rada, že ředitelství státních drah bude informováno o požadavcích obce na úpravu cesty souběžné s drahou od čp.42/III k Rakovskému potoku.[651] V březnu 1928 rada využila právo obce určit druh materiálu na stavbu silnice podél nádraží od Šťáhlavské silnice (Jeřabinové ulice) k Rakovskému potoku a jatkám a usnesla se, že stavitel může použit 1600 kubických metrů štětu z lomu na Ráčkovně za 10 Kč/kubický metr, 800 kubíků dodá obec z Vršíčku, dále se mělo dodat 200 kubíků ostré šmandy.[652] O zřizování Uxovy ulice v červnu 1928 jednalo i zastupitelstvo. Šlo o směnu části veřejné cesty č.kat.2777 za část zahrady č.kat.374. Železniční erár totiž krátce před tím koupil dům čp.42/III s okolním pozemkem č.kat.374. Kvůli regulačním účelům měl erár ze zahrady odstoupit do veřejného statku 258 metrů čtverečních pro nově zřizovanou cestu podél dráhy ze Šťáhlavské silnice k Rakovskému potoku (nynější Uxova ulice). Zbytek zahrady se měl sloučit s pozemkem v majetku železničního eráru č.kat.2991. Mezi domem čp.42/III a železnicí pak zůstal malý zbytek veřejné cesty č.kat.2777 o ploše 265 čtverečních metrů, která je již ve skutečnosti rozšířením nádraží zrušena. 20. dubna 1928 schválila směnu rada.[653]
V dubnu 1928 radní uložili městské technické kanceláři zjistit, zda nebude nutno zvýšit Tymákovskou cestu od mostu přes Rakovský potok k části, která už byla štětovaná. V takovém případě by zde podle rady mohla být prováděna skládka odpadu, aby došlo k vyrovnání terénu.[654] Šlo patrně o úsek Sokolské ulice na svahu směrem k potoku. V červnu 1928 nicméně rada na vědomí vzala zprávu městské technické kanceláře, že nelze povolit skládku tvrdého materiálu na části Tymákovské cesty.[655] V červenci 1928 jedná zastupitelstvo o výsledku již výše uvedené intervence, kterou město vedlo u zemského správního výboru, kde bylo postaveno před nutnost redukce rozpočtu. Rada 23. června 1928 prezentovala návrh škrtů, přičemž doporučila výrazně zredukovat na pár desítek tisíc korun četné plánované investice na Rašínově. Konkrétně šlo o opravu nově otevřené silnice za kasárnami (v rozpočtu původně náklady 71 000 Kč), výstavbu cesty podél zadního průčelí kasáren, tedy nynější Tyršovu ulici (29 000 Kč), dehtování chodníku od podchodu k Rašínovu (21 000 Kč), úpravu ulice od ředitele Šulce (dnes čp.171/III) k Rakovskému potoku (87 000 Kč), úpravu ulice od ředitele Šulce k Tymákovské cestě (28 000 Kč), úpravu ulice podél Rakovského potoka (88 000 Kč), dehtování chodníků na Rašínově (47 000 Kč) a úpravu ulice u novostaveb J. Žoura na Rašínově (25 000 Kč).[656] Výdajové plány obce tehdy narazily na větší státní kontrolu zavedenou pravicovou vládní koalicí. Technický rozvoj Rašínova se výrazně zbrzdil.
V březnu 1928 rada přijala nabídku J. Žoura na výstavbu kanálu a vodovodu u pozemku č.kat.342/2 před vybudováním silnice s tím, že finanční podrobnosti se ještě dojednají.[657] V říjnu 1928 rada schválila zřízení veřejného osvětlení na Rašínově. O nákladech měla podat zprávu zvláštní komise k revizi osvětlovacího plánu.[658] V listopadu 1928 rada rozhodla, že na návrh městské technické kanceláře se odkopávka ulic na Rašínově zadá J. Novákovi za 14 Kč za metr kubický.[659] Dne 2. července 1929 postoupil František Březina část pozemku č.kat.366/2 o ploše 890 čtverečních metrů obci, aby mohla být vyštětována Žižkova ulice, čímž získal 15 čtverečních metrů ze zrušené cesty č.kat.2779/1 (už dříve z ní získal 125 čtverečních metrů). V prosinci 1933 schválilo zastupitelstvo zanesení této změny do knihovního pořádku.[660] Už v květnu 1928, když rada povolila opatřit zahradu č.kat.366/2 tyčkovým plotem s betonovými sloupky v regulační čáře, se konstatovalo, že část pozemku se použije na otevření nové ulice v celé její šíři.[661]
Bilanci výdajů města do úprav na Rašínově a pod Kotlem (Hořicov) podává přehled z prosince 1929. Na kanalizaci a úpravu těchto dvou nových čtvrtí bylo v roce 1922 vynaloženo 241 561,06 Kč, v roce 1923 198 106,84 Kč, v roce 1924 32 972,50 Kč, v roce 1925 119 197,28 Kč, v roce 1926 180 138,05 Kč a v roce 1927 6882,39 Kč. Celkem v letech 1922–1927 tedy 778 858,72 Kč. Z této částky hradila půjčka od hořovické obecní spořitelny 241 511,12 Kč, první půjčka z radnické obecní spořitelny 200 000 Kč a druhá půjčka od radnické obecní spořitelny 230 000 Kč. K prosinci 1929 zbývalo uhradit 106 827,60 Kč, které zatím vybrány z lesního rezervního fondu. Stavitel Štěpán Wolf opakovaně urguje doplacení účtu za kanalizaci a prokopávku ulic u 1. série domů Svépomoci. Účet předložil počátkem roku 1923, k prosinci 1929 zbývalo doplatit 22 002,09 Kč, přičemž rada rozhodla 29. listopadu 1929. že se to uhradí z lesního rezervního fondu. Návrh zastupitelstvo odsouhlasilo.[662]
5.1.7. Technický vývoj Rašínova ve 30., 40. a 50. letech 20. století
V červenci 1930 (respektive už v červnu 1930, ale tato schůze byla kvůli politickým sporům zpochybněna a jednání se muselo opakovat) rozhodlo zastupitelstvo o mimořádné půjčce z lesního rezervního fondu ve výši 650 000 Kč na investice v rozpočtu na rok 1930. Mělo jít o akce pro boj s nezaměstnaností. Mezi nimi se uvádí i úprava ulice od domu pana Sinkuleho (roh Tyršovy a Žižkovy) k domu pana Mrzeny (na Fügnerově náměstí) nákladem 25 000 Kč, úprava ulice od domu pana Šulce (na rohu Tyršovy a Sokolské) k Rakovskému potoku nákladem 62 500 Kč a ulice od domu pana Šulce k Tymákovské cestě nákladem 22 000 Kč.[663] V lednu 1931 obecní správní komise rozhodla vyhovět stížnosti J. Žoura na podmínky stavebního povolení z 20. září 1930 ohledně chodníku před novostavbou na č.kat.362. S ohledem na malý komunikační význam komunikace č.kat.2825/2 (Karlíkova ulice) se povolilo zřídit jen dehtovaný chodník s žulovými okraji.[664] Už v listopadu 1930 rada k odvolání J. Žoura proti podmínkám stavebního povolení z 20. září 1930 rozhodla uložit městské technické kanceláři posouzení dle chodníkové normy, zda ulice č.kat.2825/2 je komunikačně významná.[665]
V březnu 1931 obecní správní komise schválila koupi části č.kat.366/1 od M. Kučerové o ploše 131 čtverečních sáhů na rozšíření Žižkovy ulice.[666] V srpnu 1931 zastupitelstvo schválilo výpůjčku z mniškového fondu ve výši 610 000 Kč na investice z mimořádného rozpočtu na rok 1931, mj. na úpravu ulice za kasárnami za 50 000 Kč.[667] Obecní okrašlovací a komunikační komise v prosinci 1931 radě doporučila ke schválení návrh J. Oliberiuse zlepšit osvětlení v ulici na Rašínově podél dráhy u podjezdu u Rakovského potoka (v Uxově ulici).[668] Podobným problémem se obecní komise okrašlovací a komunikační zabývala v únoru 1933, kdy jí tlumočeny připomínky zlepšit osvětlení konce Švecovy ulice.[669] Radní vyslovili v červenci 1932 souhlas, aby městská technická kancelář položila plynovod od domu čp.170/III v dnešní Uxově ulici ke Šťáhlavské silnici (Jeřabinová ulice).[670] V srpnu 1932 se rada usnesla ihned v obecní režii dokončit úpravu Žižkovy ulice jako nouzové práce.[671] Počátkem září 1932 deklaruje rada, že na podnět R. Šlesingera vyšetří, proč se při úpravě Žižkovy ulice ruší starý štět.[672] Zpráva městské technické kanceláře o snížení štětované vozovky v Žižkově ulici při dokončení úprav této ulice pak byla předložena ještě v září 1932.[673]
V roce 1936 město řeší knihovní pořádek v souvislosti se změnami hranic pozemků kvůli výstavbě v této oblasti. Při parcelaci pozemků č.kat.358 a č.kat.360 Anny Partišové a spol. a pozemku č.kat.357/1 J. Juláka (prostor nynějších 2 bloků zástavby mezi ulicemi B. Němcové, Jeřabinová, Karlíkova a Šťáhlavská) bylo ujednáno, že Partišová a spol. obci prodají části pozemků pro zřízení veřejného prostranství. Část o ploše 827 čtverečních metrů měla přejít od pozemku č.kat.358 a použít se na otevření náměstí před novými kasárnami. Části o ploše 49 a 257 čtverečních metrů měly být pro potřeby veřejné komunikace odděleny od pozemku č.kat.360. Konstatováno taky, že v nedávné době byla upravena Žižkova ulice přes pozemky č.kat.358 a č.kat.360 (tedy v jižním úseku), a nutno proto do knihovního pořádku uvést i Karlíkovu ulici, k níž připadlo 13,6 čtverečního sáhu z pozemku č.kat.360. Dne 28. května 1936 rada doporučila knihovní pořádek ke schválení. V červnu 1936 to schválilo zastupitelstvo.[674]
V roce 1936 jedná obec o použití nevyčerpaných 250 000 Kč z původní půjčky od Ústřední banky československých spořitelen na výstavbu železobetonového mostu přes Padrťský potok (viz popis zástavby před bývalou Pražskou branou) na úhradu jiných investic, mj. na úpravu cest v nových částech města, zejména Žižkovy ulice (na mzdy a materiál) ve výši 11 760 + 4600 Kč.[675] V červnu 1936 taky jedná zastupitelstvo o půjčce 400 000 Kč z penzijního fondu úředníků městských železáren na úhradu investic v rozpočtu na rok 1936. Dne 12. května 1936 rada doporučila půjčku 400 000 Kč ke schválení, mj. na úpravu ulic 100 000 Kč. Z toho na ulici na Rašínově nad Rakovským potokem od čp.299/III k čp.198/III cca 50 000 Kč. Šlo o úsek Šťáhlavské ulice od ústí Sokolské k ústí Karlíkovy ulice. Komunikace se měla znivelizovat v délce 300 metrů a v šířce 5 metrů, upravit pro štětování a pokrýt štěrkem. Na schůzi zastupitelstva ale Rudolf Kadláček požaduje stáhnout věc z programu a nechat projednat volebními skupinami. Obecní zapisovatel reagoval, že půjčku lze schválit a radní pak budou moci posoudit jednotlivé položky, což nakonec schváleno.[676] Na další schůzi v červnu 1936 zastupitelstvo znovu řešilo půjčku 400 000 Kč na úhradu investic za rok 1936, schválenou na předchozí schůzi. Poté, co věc městská rada 22. června 1936 projednala, konstatovala, že výdlažba Masarykova náměstí si vyžádá dle odhadu městské technické kanceláře 125 200 Kč, přičemž výpůjčka z fondu městských železáren měla pokrýt 76 200 Kč a úspora z úvěru na výstavbu nového mostu 10 000 Kč. Doporučila proto přesun dalších 40 000 Kč, původně určených na úpravu ulic na Rašínově.[677] Až koncem 30. let zaplatilo družstvo Svépomoc 80 000 K za pořízení dehtových chodníků u domků 1. a 2. etapy čtvrtě.[678]
V 1. polovině 50. let na Rašínově probíhala rekonstrukce plynových rozvodů.[679] Při výkopových pracích ale došlo k narušení povrchu několika komunikací. Město pak odstranění nedodělků neúspěšně urgovalo.[680] Po 2. světové válce na Rašínově probíhalo zavádění veřejného osvětlení. V roce 1953 už bylo osvětlení zčásti hotovo, ale dokončení se odkládalo, protože dodavatelská firma (rozvodné závody) neměla dost pracovníků.[681] V roce 1954 bylo stále v části Rašínova osvětlení vinou nedodělků mimo provoz.[682] Stejná situace panovala v červenci 1955[683] i v lednu 1956. Přes intervence u KNV nebyly doručeny potřebné peníze na dokončení akce.[684] Veřejné osvětlení nakonec bylo dokončeno do ledna 1957.[685] Další technický vývoj čtvrti je podrobněji popsán v pasážích o jednotlivých ulicích.
Popis jednotlivých ulic na Rašínově
5.2. Štefánikova ulice
5.2.1. Popis zástavby v Štefánikově ulici
Štefánikova ulice vybíhá z Jeřabinové ulice k západu. Protíná ulice Tyršova a Poděbradova a končí ústím do Korejské ulice. Na její jižní straně stojí, směrem od východu, nejprve nárožní funkcionalistický dům čp.398/III, jenž nebyl součástí původní výstavby Rašínova a vznikl až ve 30. letech na místě zbořené stodoly (jeho popis viz výše, v rámci Jeřabinové ulice, kam urbanisticky patří, ačkoliv je oficiálně evidován do Štefánikovy ulice).
Následuje trojice tří unifikovaných domků čp.141/III, čp.142/III (foto z r. 2003) a čp.143/III, stavěných podle identického projektu v rámci 1. etapy výstavby Rašínova počátkem 20. let. Jsou to skromné přízemní stavby se stanovou střechou, podezdívkou z kamene a okenními šambránami, zvýrazněnými cihlovými pásy. V červenci 1933 radní vydali povolení pro V. Čechuru na prádelnu v čp.142/III.[686] Všechny tři domky se uchovaly v podobě z 20. let, třebaže prošly drobnějšími stavebními úpravami. Dům čp.141/II má do podkroví dodatečně vestavěny obytné prostory v 1. patře a do ulice odtud hledí zděný vikýř. Jinak je intaktní. Dům čp.142/II je téměř intaktní, kromě novějších oken s nevhodným dělením. Dům čp.143/II podlehl o něco větší modernizaci, kdy došlo k rozšíření okenních otvorů ve fasádě. Všechny tři si ale udržely ducha prvorepublikové středostavovské architektury.
Na protější severní straně Štefánikovy ulice zaujímá rohový pozemek bytový dům čp.559/III s 50. let 20. století, součást malého, architektonicky i měřítkově zdařilého sídlištního souboru, vzniklého na místě starších stodol. Jeho popis se nachází výše, v pasáži o zástavbě v Jeřabinové ulici.
Vedle stojí dvojdům čp.163-164/III (foto z r. 2003), další typizovaný objekt z 1. etapy budování Rašínova ve 20. letech 20. století. V tomto případě šlo o model pro lehce zámožnější členy bytového družstva Svépomoc. Osově souměrný patrový dvojdům s obytným podkrovím v 1. patře pod sedlovou střechou má na konci uličního průčelí mohutné trojúhelníkové kanelované štíty a další štíty vybíhající z bočních stěn. V květnu 1931 rada vydala povolení pro H. Tyrlovou na zřízení neobytné komory v čp.163/III.[687] Užívací povolení získala H. Tyrlová na tuto podkrovní komoru v čp.163/III v červenci 1931.[688] Počátkem 21. století prošla východní polovina domu (čp.164/III) rekonstrukcí. Poměrně necitlivě při ní došlo k výměně stavebních detailů. Dle stavu z dubna 2000 již rekonstrukce probíhá a do fasády jsou vsazena moderní okna, přičemž původní užší sdružená okna byla scelena.[689] Později dům získal i novou fasádu a zaniklo kanelování štítu. Jde o příklad, kdy rekonstrukce domu vede k jeho „sterilizaci“ a stavba je zbytečně zbavena tváře. V základních obrysech se ale dům uchoval. Později prošla opravou i západní polovina (čp.163/III). Dle stavu ze srpna 2018 je sice zachována původní omšelá fasáda, ale do ní jsou již vsazena nová okna, opět nerespektující původní projekt se sdruženými okenními otvory. I v tomto případě je výsledkem zbytečná banalizace domu.
Následuje křižovatka s Tyršovou ulicí, do které je otočen dvojdům čp.161-162/III (viz níže). Za ním pak do Štefánikovy ulice hledí další dva identické dvojdomy s kanelovanými štíty. Jsou to objekty čp.154-155/III (foto z r. 2003) na severní straně ulice a čp.152-153/III na protější jižní straně. Původně byly zřizovány jen s obytným přízemím, v podkroví se nacházely půdní prostory. Brzy v nich ale byly zřizovány i obytné místnosti, s čímž původní projekt počítal. V září 1931 vydala rada povolení pro R. Burdu na neobytnou komoru v čp.152/III.[690] Dne 20. března 1941 obdržela Marie Šárová povolení na podkrovní místnost v čp.153/III, podle stavebních plánů Františka Michálka.[691] V červenci 1932 získal povolení J. Trnka na podkrovní komoru v čp.154/III,[692] dle projektu Josefa Žoura.[693] V roce 1939 si zřídili obytné podkroví i majitelé čp.155/III Josef a Hermína Bauerovi (stavební povolení 5. září 1939, projekt Josef Žour).[694] V roce 1936 jedná obec o parcelaci pozemku č.kat.325/2 (zahrada) na stavební místo, dle žádosti Tomáše a Otilie Trnkových (majitelé čp.154/III). Dne 1. září 1936 proběhlo komisionelní řízení a 3. září 1936 radní doporučili parcelaci ke schválení. V listopadu 1936 na schůzi zastupitelstva bylo vše schváleno.[695] Žádná novostavba ale u čp.154/III nevyrostla. Dne 23. listopadu 1966 se rada MěstNV usnesla jednat dále o vykoupení čtvrtiny domu čp.153/I.[696]
Jižní dvojdům čp.152-153/III si v hrubých rysech udržel původní podobu. Ovšem jeho východní polovina (čp.152/III) byla za normalizace narušena svépomocným kutilstvím. Roku 1979 MěstNV kolaudoval přístavbu čp.152/III.[697] Do 1. patra na boční straně i na straně do ulice byla tehdy vestavěna neladící přístavba. Do původního kanelovaného štítu bylo vloženo typizované široké okno ze socialistického sortimentu. V tomto stavu se dům nachází do současnosti. Někdy počátkem 21. století tu navíc došlo k nevhodné výměně oken, kdy bylo změněno původní dělení okenních tabulek. Západní část (čp.153/II) unikla sice hmotovým zásahům v podobě vestaveb a ještě dle stavu k roku 2000 se nacházela v prakticky intaktní podobě,[698] ale pak tu došlo k nevhodné obměně nedělených oken. Laciné řešení snižuje účinek jinak dochovalé fasády. Protější dvojdům čp.154-155/III si podržel originální sloh daleko více. Jeho východní část (čp.155/III) se podle stavu ze srpna 2018 nacházela v zcela intaktní podobě. Západní polovina (čp.154/III) krátce předtím prošla opravou střechy a oken, ale obojí provedeno citlivě. Dům je ukázkou, že lze vkusně obměnit stavební detaily, jako jsou okna, za technicky moderní.
Zatímco nejvýchodnější úsek Štefánikovy ulice má architektonicky sevřený charakter, protože vznikl naráz, počátkem 20. let, v 1. etapě budování Rašínova, dál k západu je již ulice vyplněna individuálně pojatými rodinnými domy, které vznikly sice rovněž ve 20. a 30. letech, ale nikoliv podle jednotného rejstříku. Na jižní straně ulice stojí dům čp.335/III z doby okolo roku 1930. Je to hmotově dynamická až kompozičně chaotická architektura, s vestavěným věžovitým vikýřem. Stavební povolení pro Helenu Královou na rodinný dům na č.kat.346/8 vydala rada 24. září 1931.[699] Výstavba patrně odstartovala o něco dřív, protože v listopadu 1931 se na schůzi rady ohlašovalo provedení trestního řízení s L. Brejchou, za to, že začal s výstavbou rodinného domu č.kat.346/8 před udělením stavebního povolení. Obdržel pokutu 50 Kč.[700] V prosinci 1931 rada nařídila zrušit kanalizační přípojku od čp.335/III k čp.211/III a staviteli L. Brejchovi udělila pokutu 20 Kč.[701] Dne 6. října 1932 rada vydala užívací a obývací povolení pro Helenu Královou na rodinný dům na parcele č.kat.346/8. Radní ale dodali, že na povolení k obývání tohoto domu je nutno počkat do rozhodnutí zemského úřadu o stavebním povolení.[702] Dům se dochoval v skoro nezměněné podobě do současnosti.
Z okolní zástavby vybočuje sousední čp.211/III (foto z r. 2003). Svou pozdně secesní stylovostí působí v modernou inspirovaném Rašínově poněkud anachronicky. Jde ale o kvalitní architekturu, odkazující spíše na styl vyšší střední třídy, na rozdíl od středostavovského Rašínova. Patrový objekt završuje nízká střecha, na nároží vybíhá samostatný věžovitý trakt s velkým dekorativním, půlkruhově zakončeným oknem a mansardovou stříškou. Fasádu člení pilastry a lisény. Půlkruhové okno ve věžovém traktu je v horní části zakončeno klenákem, nad ním suprafenestra s malbou s rostlinným motivem. Pás malby probíhá také mezi přízemím a 1. patrem. Dům čp.211/III byl v únoru 1924 úředně odhadnut na 170 000 Kč.[703] Podle jiného zdroje ale stavební povolení získala Helena Králová z Prahy až 11. května 1925. Novostavba dle projektu Lva Brejchy byla kolaudována 29. dubna 1926.[704] Dne 11. července 1928 vydala rada stavební povolení na provizorní nádvorní budovu u čp.211/III pro Lva Brejchu. Platnost povolení stanovila na 10 let, bez možnosti prodloužení.[705] V prosinci 1928 pak rada vydala užívací povolení pro L. Brejchu, respektive H. Královou na novostavbu nádvorního domku u čp.211/III.[706] Dům se uchoval v nezměněné podobě do současnosti a počátkem 21. století prošel profesionálně zvládnutou opravou, která plně respektovala historickou tvář stavby.
Sousední pozemek směrem k nároží Poděbradovy ulice obsadila dvojvila čp.57-58/III, zvaná „Daliborka“ (viz níže, v popisu Poděbradovy ulice). I ona se svou eklektickou zdobností vymyká civilnější architektuře družstevní hromadné výstavby na Rašínově. Na protější severní straně Štefánikovy ulice vznikl dům čp.278/III. Číslo popisné by nasvědčovalo vzniku již okolo roku 1930, ale archiv městské technické kanceláře uvádí, že František a Valerie Kotvovi získali povolení až 27. dubna 1937. Novostavba, jejíž stavební plány vyhotovil Václav Žáček z Prahy XVI-Radlic, se kolaudace dočkala 27. října 1937.[707] Zajímavé je, že v seznamu majitelů domů v Rokycanech cca z roku 1929 chybí záznamy o majitelích čp.276/III – 282/III na Plzeňském předměstí, zatímco domy před a po nich mají vlastníky uvedeny.[708] Je možné, že město v rámci hromadného přidělování čísel popisných novostavbám na Rašínově několik čísel vynechalo, popřípadě čísla původně rezervovaná pro Rašínov nebyla využita. Tím by se vysvětlovalo, že několik z těchto domů vzniklo později, než by napovídalo jejich číslo popisné. Brzy po roce 1937 byl dům opět stavebně upravován, a to nástavbou 2. patra. Manželé Kotvovi obdrželi povolení 12. května 1939. Přístavba dle plánů Václava Včaly z Rokycany prošla kolaudací 19. září 1939.[709] Vznikl jeden z nejmohutnějších domů na Rašínově. Dvoupatrová vila s mansardovou střechou má spíše charakter bytového domu.
Vedlejší dům čp.172/III (foto z r. 2003) postavilo sice počátkem 20. let družstvo Svépomoc, ale nebyl u něj použit „katalogový“ projekt. Patrová vilka s obytným podkrovím v 1. patře představuje v rokycanských poměrech neobvyklý příklad architektury lehce inspirované dobovým rondokubismem, tedy specifickou „zaoblenou“ národní variantou kubismu. Tyto slohové tendence jsou zejména patrné v masivním uličním štítu a v plastické modelaci korunní římsy. Dům se uchoval téměř v původní podobě a počátkem 21. století prošel kvalitně provedenou opravou, která respektovala dobové tvarosloví. V jejím rámci nově zbudován i plot, který cíleně řešen jako variace na sloh samotného domu, čímž v kombinaci s kultivovanou zahradou jen zdůraznil účinek architektury této vily.
Následuje křižovatka s Poděbradovou ulicí. U ní stojí objekt čp.205/III. Patrový dům se stanovou střechou a uličním vikýřem v podkroví 1. patra vznikl počátkem 20. let. Dochoval se téměř v původním stavu. Počátkem 21. století tu byla instalována nová okna, s jiným členěním. Na protějším nároží obou ulic stojí podobně dispozičně řešený domek čp.212/III, patrový s valbovou střechou a uličním vikýřem (jeho popis viz níže, v rámci Poděbradovy ulice, kam je oficiálně řazen).
V posledním úseku, od Poděbradovy ke Korejské, pokračuje Štefánikova ulice jednostrannou zástavbou výlučně po severní straně (protější frontu vyplňují jen parcely domů stojících v jiných ulicích). Stojí tu dům čp.173/III. Jde o patrový objekt s valbovou střechou a s uličním vikýřem v podkroví 1. patra. Postavilo ho stavební družstvo Svépomoc. Podržel si víceméně původní podobu. Jen k východní stěně domu byla dodatečně přistavěna terasa a suterénní garáž.
Sousední dvojdům čp.174-175/III (foto z r. 2003) je reprezentantem dalšího standardizovaného typu architektury Rašínova. V tomto případě jde o patrový dvojdům se společným středovým štítem a sedlovou střechou s polovalbami. Tato zástavba náleží do druhé stavební etapy této čtvrti, z poloviny 20. let. Dům byl ještě podle fotodokumentace v roce 2000 v původním stavu.[710] Později prošly obě jeho poloviny modernizačními zásahy, v každé z obou částí domů poněkud jinak prováděnými. Obě části prodělaly rekonstrukcí fasády a v obou případech byla obnova průčelí bohužel provázena implantací moderních oken s jiným členěním, což dokáže překvapivě silně narušit účinek domu. U západní poloviny (čp.175/III) navíc byl přilepen k boční stěně domku přízemní přístavek, nepříliš vhodná metoda zvyšování obytné plochy u takto precizní prvorepublikové architektury.
5.2.2. Technický vývoj Štefánikovy ulice
Částí ulice procházel dopravní průtah, který vedl dopravu (pěší i automobilovou) z centra města odbočkou z Jeřabinové ulice do Štefánikovy, dále Tyršovou a Sokolskou k mostu přes Rakovský potok a následně Za Rakováček. Šlo sice o dopravní spojnici lokálního významu, ale kvůli rychlému nárůstu osídlení Za Rakováčkem měla stoupající důležitost. Do konce 70. let 20. století, kdy nová kapacitní silnice podél levého břehu Rakovského potoka napojila tuto oblast na Plzeňské i Jižní předměstí, šlo o hlavní spojnici města s Rašínovem i oblastí Za Rakováčkem. Tomu odpovídalo i poněkud rychlejší tempo úpravy komunikace v nejvýchodnějším úseku Štefánikovy ulice, jenž do tohoto dopravního tahu spadal. Koncem 60. let 20. století průtah prošel úpravou vozovek. V rozpočtu na rok 1965 město plánovalo provedení bezprašné úpravy v Štefánikově ulici a v ulicích Tyršova (část), Sokolská a na Fügnerově náměstí, tedy v hlavním silničním tahu Rašínovem, a dále v Poděbradově ulici. Mělo jít celkem o cca 950 metrů komunikací.[711] Akci měla provázet i generální oprava osvětlení v Štefánikově, části Tyršovy a v Sokolské ulici i v Poděbradově a tehdejší Truhlářově ulici (součást nynější Sokolské). Náklad na nové lampy se odhadoval na 750 000 Kčs. Mělo jít o cca 650 metrový úsek.[712] Dne 20. ledna 1965 přijaly místní občanské výbory závazek k 20. výročí osvobození, že na výstavbě osvětlení vypomůžou.[713] V srpnu 1965 se ale ještě stále v projekčním středisku ZČE pracuje na projektu osvětlení v těchto ulicích.[714] V listopadu 1965 plénum MěstNV uložilo komisi pro výstavbu, aby na ZČE v Plzni zatlačila, aby ještě v roce 1965 mohly práce na veřejném osvětlení započít. Město už v té době mělo materiál, takže zdržení způsobovala jen absence projektové dokumentace.[715] Koncem roku Západočeské elektrárny dodaly projekt, konstatovala to schůze rady MěstNV 8. prosince 1965, zemní práce ovšem ještě nezačaly.[716] Provedena byla i zmíněná úprava komunikace (podrobněji v popisu technického vývoje Sokolské ulice). Podle harmonogramu MěstNV ze září 1969 měla výstavba komunikace, chodníku a osvětlení v úseku Štefánikovy ulice od křižovatky s Tyršovou směrem ke Korejské proběhnout až po roce 1975, nákladem 350 000 Kčs. Plocha komunikace činila 1980 čtverečních metrů. V roce 1975 měl být pořízen projekt (nákladem 30 000 Kčs).[717] Podle zprávy z července 1971 bylo zadáno zpracování projektu na rekonstrukci komunikace a osvětlení v Štefánikově ulici.[718]
I přes pozvolné přibývání dlážděných komunikací, nabízel Rašínov ještě v 80. letech 20. století smíšený dojem. Převážně neupravená zůstávala Štefánikova ulice. Ta byla kryta asfaltem jen v úseku od Jeřabinové po Tyršovu. Úsek od Tyršovy k Poděbradově se úpravy dočkal až v 80. letech. V plánu činnosti MěstNV na nové volební období (1986–1990) se zmiňuje nutnost dokončit úpravu tehdejší ulice Úderníků.[719] Provedení akce se plánovalo dle informací z dubna 1986 ještě na rok 1986.[720] Na zářijovém plénu MěstNV 1986 se ale dotazuje pan Pešta, proč úprava ulice není zmiňována v plánu. Odpověď zněla, že Technické služby s úpravou počítají, a to ještě během roku 1986.[721] V roce 1986 se místní lidé z občanského výboru č. 6B podíleli na konečné úpravě ulice Úderníků.[722] Na ni čerpal MěstNV peníze i během 1. pololetí 1987.[723] Za rok 1989 (dle stavu k 7. září) bylo investováno do úpravy této ulice 65 000 Kčs.[724] Roku 1987 přibyl další chodník v Štefánikově ulici.[725]
Ještě počátkem 21. století zbýval bez finální úpravy nejzápadnější úsek ulice, od křižovatky s Poděbradovou ke Korejské ulici. V lednu 2003 město ohlašuje, že zmíněný úsek, s odhadovanými náklady na úpravu 2 000 000 Kč, získá po provedení rekonstrukce status obytné zóny.[726] Nedlážděný úsek Štefánikovy ulice měřil 95 metrů při ploše 950 čtverečních metrů. V lednu 2005 město konstatovalo, že projektová dokumentace je hotova a provedení prací se plánuje na rok 2007.[727] V listopadu 2005 město aktualizovalo harmonogram oprav komunikací. Rekonstrukci této ulice odsunulo nejdříve na rok 2007. Kvůli revitalizaci nových kasáren totiž městu nezbyly finance na jiné akce. Pro ulici již byl hotov projekt i odhad nákladů (2 200 000 Kč). Štefánikova ulice měla 3. pozici v aktualizovaném investičním pořadníku.[728] V říjnu 2005 začaly v zmíněném úseku Štefánikovy ulice (společně se sousední Korejskou ulicí) aspoň práce na opravě inženýrských sítí. Vozovka obou ulic vysypána štěrkem (místo stávající uježděné hlíny).[729] Společnost VOSS se rozhodla rekonstruovat v této lokalitě vodovodní vedení a osadit nadzemní sloupkové hydranty.[730] Dne 10. dubna 2007 rozhodlo zastupitelstvo o použití přebytku hospodaření za rok 2006 ve výši 44 906 000 Kč s tím, že suma se mj. využije na rekonstrukci Štefánikovy ulice.[731] Na tuto akci mělo konkrétně jít 2 200 000 Kč.[732] Podle jiného pramene se ale nakonec v rozpočtu města na rok 2007 počítalo na rekonstrukci Korejské a Štefánikovy ulice s 5 900 000 Kč. Každopádně reálně v roce 2007 utraceno jen 187 490 Kč, protože spuštění prací se opozdilo kvůli nutné rekonstrukci plynových sítí, vypořádávání připomínek občanů a úpravám projektu.[733]
Dne 10. srpna 2007 město požádalo o stavební povolení na rekonstrukci Korejské i Štefánikovy ulice a začalo stavební řízení.[734] Dne 14. srpna 2007 zveřejnilo město nabídku zájemcům, aby do 10. září 2007 podali nabídky v zjednodušeném podlimitním řízení na rekonstrukci Štefánikovy a Korejské. Mělo jít o rekonstrukci komunikací, kanalizace i osvětlení a provedení sadovnických úprav podle projektu od IP projekt, Ing. Petr Zítek. K předpokládanému zahájení stavby mělo dojít v závislosti na vydání stavebního povolení v říjnu 2007. Doba stavby měla být maximálně 3 měsíce.[735] Dne 12. října 2007 MÚ vydal stavební povolení. Podle projektu se komunikace navrhovala jako obytná zóna. Dispozičně řešena s minimální šířkou profilu 4,5 metrů, aby byla průjezdná i pro rozměrnější vozidla (popelářské vozy). Vjezdy do obytné zóny byly řešeny chodníkovým přejezdem. Kromě toho se tu navrhovaly zpomalovací prahy. Parkovací místa byla situována po stranách jako podélná. Zároveň s komunikací se měly rekonstruovat inženýrské sítě (plynovod, osvětlení, sadovnické úpravy), včetně odvodnění komunikace do uličních vpustí napojených do stávající kanalizace.[736] Sadové úpravy a veřejné osvětlení v Korejské ulice a v části Štefánikovy byly řešeny samostatným stavebním povolením, které MÚ vydal 2. ledna 2008 dle žádosti z 9. srpna 2007. Dne 29. srpna 2007 bylo řízení dočasně přerušeno kvůli doplnění podkladů a 26. listopadu 2007 opětovně zahájeno.[737]
Ještě na podzim 2007 práce na rekonstrukci ulice (současně s rekonstrukcí Korejské ulice) odstartovaly. Počátkem prosince 2007 se tu už pracuje. Koncem ledna 2008 v ulici naplno probíhají práce na úpravě komunikace, jejíž povrch je rozryt. V polovině února 2008 rekonstrukce vozovky v obou ulicích už pokročila. V Korejské ulici jsou hluboké výkopy, v úseku Štefánikovy ulici již osazeny obrubníky budoucí vozovky, zatím chybělo dláždění. Během 2. poloviny února 2008 došlo k pokroku. V Korejské už je osazena většina obrubníků a vozovka zarovnána. V úseku Štefánikovy ulice již nejen osazeny obrubníky, ale i vysypána zemina do trávníkových polí. Počátkem dubna 2008 je rekonstrukce vozovky v obou ulicích v dokončovací fázi. Položena dlažba, vysazeny nové stromy. Chybí jen zčásti zahradnické úpravy trávníků a zasypání zámkové dlažby pískem. V polovině dubna už je rekonstrukce vozovky v obou ulicích zcela dokončená.[738] Podle oficiální zprávy města byla investice dokončena v březnu 2008. Délka rekonstruované komunikace v Korejské ulici dosáhla 240 metrů, v Štefánikově 95 metrů. Práce provedla firma Strabag, a. s. odštěpný závod České Budějovice. V průběhu akce museli stavebníci řešit problémy se starými inženýrskými sítěmi. Náklady dosáhly 5 700 000 Kč. Komunikace byla řešena jako kategorie D, tedy se smíšeným provozem chodců a vozidel, s maximální rychlostí dopravy 20 km/hod.[739] Při rekonstrukci bylo vykáceno stromořadí (zčásti oboustranné, ale především na jižní straně ulice), které tento úsek Štefánikovy ulice lemovalo. Nebylo pak nahrazeno novou srovnatelnou výsadbou a dle stavu z roku 2018 zůstává nově upravená ulice lemována jen keři a trávníkovými poli.
Zastupitelstvo v dubnu 2008, v rámci úprav rozpočtu k
10. březnu 2008, přesunulo prostředky z
rekonstrukce prostranství Spilka a
z rekonstrukce veřejného osvětlení ve vnitrobloku Na Pátku na
jiné investice, mimo jiné na rekonstrukci ulic Štefánikova a Korejská, kde
došlo k navýšení o 594 000 Kč.[740] Dne
4. července 2008 se zastupitelstvo zabývalo návrhem na změnu rozpočtu na rok
2008, kdy měly být peníze ušetřené při
rekonstrukci ulic Štefánikova a Korejská (437 500 Kč) použity na některé jiné
investice.[741]
5.2.3. Vývoj pojmenování Štefánikovy ulice
Dne 20. dubna 1923 navrhl člen obecní správní komise Josef Zápotočný uctít památku zabitého ministra financí Aloise Rašína. Kromě toho, že celou novou čtvrť u kasáren navrhl pojmenovat Rašínov, což bylo přijato a název se ujal, navrhoval Zápotočný pojmenovat i ulici „v nové čtvrti za kasárnami ústící v místech zbourané stodoly“ na Rašínovu ulici. I tento návrh komise odsouhlasila, ale pak patrně nevešel v platnost,[742] protože se vůbec neobjevuje v dobových dokumentech. Teprve rozhodnutím zastupitelstva 12. července 1927 byla pojmenována tato nově založená komunikace Štefánikova ulice.[743] Šlo o připomínku slovenského a československého politika (1880–1919). Zastupitelstvo tak přijalo návrh rady a obecní okrašlovací komise, kterým se uličních názvů dostalo novým komunikacím na Rašínově.[744] Dne 3. září 1940 byla ovšem přejmenována na ulici Karla IV.[745] Dne 11. prosince 1939 totiž uložil okresní úřad rokycanské radnici, aby odstranila „nevhodné“ názvy veřejných prostranství. Již 4. července 1940 se změnou souhlasila rada.[746]
Bezprostředně po válce, 1. června 1945, rozhodla rada MNV obnovit stav pojmenování ulic k 15. březnu 1939 a plošně odstranit „německé a jiné nevhodné názvy“. Vrátil se tak původní název Štefánikova ulice. V usnesení MNV z 25. července 1946, které rekodifikovalo uliční názvosloví v Rokycanech, byl tento název potvrzen.[747] Dne 7. září 1953 ji rada MNV navrhla přejmenovat na ulici kapitána Jaroše.[748] Toto označení ale v následujících letech nebylo užíváno a neobjevuje se v žádných dalších dokumentech. Podle Karla Hofmana se tato komunikace od roku 1949 nazývala ulicí Úderníků.[749] To je ovšem nejspíše chyba, název se zpočátku vztahoval jen na část nynější Čechovy, která se nachází mimo oblast Rašínova. Až do počátku 70. let se ve skutečnosti používal prvorepublikový název Štefánikova ulice.[750] Teprve 12. září 1972 odsouhlasilo plénum MěstNV návrh komise a odboru výstavby MěstNV, který byl od počátku roku 1972 podroben posuzování občanským výborům a který 4. dubna 1972 projednala rada MěstNV, na výraznou úpravu pojmenování rokycanských ulic. Kromě nově vzniklých komunikací se týkal i těch existujících a v mnoha případech je slučoval. A tak tehdejší tři samostatné ulice Úderníků, Čechova a Štefánikova byly sjednoceny pod jedním názvem ulice Úderníků. Plénum se změnou souhlasilo, ovšem prodloužilo termín k jejímu provedení až do 30. dubna 1973.[751]
Název ulice Úderníků obdržela již počátkem 50. let 20. století část dnešní Čechovy ulice a nyní tedy byl propojením uličních názvů aplikován i na tuto komunikaci. Absurdní ideologické pojmenování, ovlivněné mytologií éry stalinismu, v níž se rozvíjel kult dělníků, podávajících mimořádné pracovní výkony, bylo brzy po pádu komunistického režimu odstraněno. V únoru 1990 se na jednání mezi zástupci MěstNV a Občanského fóra navrhovalo vrátit ulici původní název Štefánikova.[752] Už 22. května 1990 souhlasilo plénum MěstNV (poté, co 8. května 1990 vyslovila souhlas rada MěstNV) s přejmenováním ulice Úderníků v úseku východně od Jeřabinové ulice na Čechovu, v západním úseku na Štefánikovu ulici, a to s účinností od 1. července 1990.[753] Od té doby již název nebyl měněn.
5.3. Tyršova ulice
5.3.1. Popis zástavby v Tyršově ulici
Tyršova ulice prochází Rašínovem od severovýchodu k jihozápadu. Začíná vyústěním z Uxovy ulice u kolejiště dráhy, míjí křižovatku s Štefánikovou ulicí, pak z ní odbočuje Sokolská ulice. Následuje křižovatka s Žižkovou ulicí a ulice klesá do údolí Rakováčku, kde ústí do Šťáhlavské ulice.
Ve své severní části je lemována zástavbou 1. etapy Rašínova z počátku 20. let 20. století. Stojí tu dva identické dvojdomy čp.159-160/III a čp.161-162/III (foto z r. 2003). Jde o další podtyp zdejší výstavby, v tomto případě patrový dvojdomek, kde obě poloviny mají do ulice symetricky situovaný zděný vikýř v podkroví 1. patra se třemi úzkými okénky, zakončený trojúhelníkově. V červenci 1931 radní vydali povolení pro Ž. Baumgärtlovou na podkrovní komoru v čp.159/III.[754] V prosinci 1931 pak bylo vydáno Ž. Baumgärtlové na podkrovní neobytnou místnost v čp.159/III užívací povolení.[755] V domě čp.162/III proběhla roku 1939 přístavba koupelny (stavební povolení 27. června 1939).[756] Oba dvojdomy se dochovaly téměř beze změn. Jižní polovina (čp.160/III) dvojdomku čp.159-160/III procházela v listopadu 2000 dokončovacími pracemi na rekonstrukci.[757] Během ní došlo na jižní boční straně domu k přístavbě přízemní místnosti, na kterou je v 1. patře situována malá terasa. Vzhledem ke skromným proporcím přístavby šlo jen o drobnou stavební úpravu. Do průčelí tehdy byla vsazena bílá okna s ahistorickým dělením. Rovněž ale jde spíše o detail než zásadnější narušení podoby domu. Zbylá tři popisná čísla jsou prakticky intaktní v podobě z 20. let.
Na protější straně ulice se nachází velký patrový rodinný dům s valbovou střechou čp.156/III. Ten prodělal za socialismu radikální, nezdařenou modernizaci, kdy byly do středostavovské čtvrti, odrážející estetiku masarykovského Československa, aplikovány nuzné stavební prvky brizolitových fasád a velkoplošných oken. Aneb nepochopitelné dobové představy některých amatérských stavebníků o tom, že moderní bydlení se má vzhledem blížit panelovým sídlištím.
Jižně od křižovatky se Štefánikovou ulicí pokračuje zástavba Tyršovy ulice po obou stranách objekty z 1. stavební etapy Rašínova, tedy z počátku 20. let 20. století. Při východní straně je to dvojdům čp.144-145/III, další odrůda zdejších dvojdomů. V tomto případě je řešen jako patrový se symetrickým, trojúhelníkově zakončeným společným štítem uprostřed průčelí a dalšími monumentálními štíty na bočních stranách objektu. V březnu 1930 rada povolila Františku Seltenhoferovi a J. Chaunovi výstavbu koupelen v čp.144-145/III.[758] Dům si podržel původní podobu, jen jeho severní část (čp.144/III) byla za socialismu narušena utilitární vestavbou do 1. patra, která je u takto elegantní a na symetrické monumentalitě založené architektuře rušivá. Nejde ale o zásadní závadu. Stejný projekt dvojdomu použilo družstvo Svépomoc i v Korejské (čp.176-177/III, viz níže) nebo Štefánikově ulici (čp.174-175/III, viz výše). A stejný dům vyrostl také přímo na protější straně Tyršovy ulice. Jde o dvojdům čp.150-151/III (foto z r. 2003). Tam ovšem došlo k výrazné úpravě severní poloviny objektu (čp.151/III), kdy byla do patra vestavěna nová mansardová střecha. Ještě podle fotodokumentace z konce roku 2000 se dům nacházel v původním stavu.[759] V říjnu 2003 již je nástavba dokončená. Ačkoliv byla provedena relativně osobitě, narušila symetrický účinek dvojdomu. Pokud už vůbec je nutné přikračovat k takovýmto zásadním zásahům do uliční fasády, je nutné je koordinovat s oběma polovinami dvojdomu. V tomto případě ani sebelepší úpravnost vestavby nepotlačí dojem jakéhosi přílepku.
Na vedlejší parcele stojí objekt čp.171/III, jednopatrová vilka se stanovou střechou a vikýřem.
Mezitím na východní straně Tyršovy ulice pokračuje zástavba řadou rodinných domků, jejichž pozemky lemují areál starých kasáren. Dům čp.146/III je poměrně vysoký, s celozděným přízemím i prvním patrem (tedy nikoliv jen obytným patrem v podkroví) a valbovou střechou. Počátkem 21. století prošel opravou fasády, která byla provedena konzervativně, až na nová okna s jiným členěním okenních tabulek.
Na vedlejším pozemku se nachází přízemní domek čp.147/III (foto z r. 2003) se stanovou střechou, v níž je patrně až dodatečně vestavěný zděný vikýř do podkroví 1. patra. Je to identický projekt jako u domků ve Štefánikově ulici (čp.141/III, čp.142/III a čp.143/III). Uchoval se kromě výše uvedeného vikýře v původní podobě. Ovšem na rozdíl od stavu z roku 2000[760] proběhla už do roku 2003 výměna oken, přičemž bylo zvoleno nevhodné typizované okno s ahistorickým dělením tabulek. Podle stejného projektu vyrostl i o jednu parcelu vedle stojící dům čp.149/III. Při opravě střechy a fasády někdy po roce 2012 a před rokem 2018 přišel o původní cihlové obklady oken, podezdívku ze spárovaného kamene i některé další detaily. Do průčelí i zde byla osazena nová okna s jiným dělením. Hmotově se dům uchoval.
Parcelu mezi čp.147/III a čp.149/III zaujímá další typizovaný produkt dobového stavitelství, přízemní, skromně řešený objekt s polovalbovou střechou čp.148/III. Dochoval se ve zcela intaktní podobě. Byl zbudován dle identického stavebního plánu jako několik dalších domků na Rašínově, například čp.181/III v Korejské ulici nebo další dva domy v této uliční sekci, a to čp.233/III a čp.234/III. Oba byly stavěny v polovině 20. let 20. století, ale již individuálně, nikoliv v rámci družstva Svépomoc.
Dne 26. června 1927 rada vydala obývací povolení pro novostavbu rodinného domu na pozemku č.kat.347/9 (majitel R. Bösser).[761] Šlo o dům čp.233/III. Je uváděn v lednu 1980 mezi objekty, které prošly nedávno kolaudací přístavby a modernizace.[762] Šlo o trakt do zahrady, uliční průčelí nebylo tehdy dotčeno. Takto je zachycen ještě v roce 2000.[763] Někdy před rokem 2012 proběhla oprava fasády, při které došlo k výměně oken a instalaci moderních, s odlišným dělením. Omítkou byly tehdy zakryty cihlové obklady oken. Dne 26. června 1927 rada vydala obývací povolení pro novostavbu rodinného domu na pozemku č.kat.347/8 (majitel J. Trsek).[764] Šlo o dům čp.234/III. Dne 20. července 1927 rada souhlasila s tím, že podmínky stavebního povolení pro J. Trska na dům čp.234/III a pro R. Bössra na čp.233/III budou změněny. Místo výstavby chodníků s žulovým obrubníkem bude obci stačit, když majitelé novostaveb zbudují obrubníky betonové.[765] Objekt čp.234/III se uchoval bez větších změn.
Podobně vypadá i dům čp.235/III na opačné straně ulice. Ten má ovšem v 1. patře vestavěné obytné podkroví. Vyrostl ve stejné době. Dne 26. června 1927 rada vydala obývací povolení pro novostavbu rodinného domu na pozemku č.kat.347/6 v majetku Lva Brejchy (čp.235/III).[766] Dne 22. října 1927 už musel být hotov, protože k tomu dni byl úředně oceněn na 67 700 Kč, pozemek na 3700 Kč.[767] Udržel si v základních obrysech původní vzhled, ovšem někdy za socialismu patrně došlo k výměně oken za široká typizovaná a na jižní straně byla provedena přístavba přízemního vchodového traktu. Takto je zachycen ve fotodokumentaci v roce 2000.[768] Někdy po roce 2012 došlo k odstranění původních cihlových sloupků plotu. Na severní straně s ním sousedí domek čp.236/III, patrový, s polovalbovou střechou a vyzděnou částí obytného podkroví 1. patra. Dne 26. června 1927 rada vydala obývací povolení pro novostavbu rodinného domu na pozemku č.kat.347/5, jehož majitelem byl Lev Brejcha (čp.236/III).[769] Mezi oběma domy dodatečně vyrostly zděné garážové kóje.
Severně od čp.236/III je, na šípovitém pozemku v místech, kde se od Tyršovy odděluje Sokolská ulice, situován domek čp.237/III, stejně jako předešlé datovaný do poloviny 20. let. 26. června 1927 rada vydala obývací povolení pro novostavbu rodinného domu na pozemku č.kat.347/4 (majitel Anna Schanová).[770] Šlo o čp.237/III. Patrový objekt s obytným podkrovím 1. patra má střechu s polovalbou a zděným vikýřem. Podržel si prakticky intaktní podobu z doby svého vzniku. Pouze po stranách dodatečně vyrostly přízemní přístavby.
Blíže ke křižovatce Tyršovy s Žižkovou ulicí je umístěn rodinný dům čp.257/III. Dne 14. listopadu 1927 vydala rada povolení na rodinný dům na pozemku č.kat.348/10, majitelů A. a M. Kováříkových.[771] Dne 11. června 1928 pak rada Antonínu a Marii Kováříkovým vydala na rodinný dům na č.kat.348/10 užívací a obývací povolení.[772] Patrový dům se stanovou střechou a podkrovím v 1. patře se zděným vikýřem na jižním průčelí prodělal po roce 2010 rekonstrukci, při níž nad východní fasádou vznikl ve střeše další vikýř. Obměnou prošly všechny stavební prvky. Oprava i vestavba podkroví byla provedena profesionálně a ústrojně se propojila se starší architekturou. Dům čp.257/III vznikl za první republiky podle stejných stavebních plánů jako nedaleké čp.332/III a čp.333/III (viz níže).
Na jihovýchodním nároží Tyršovy a Žižkovy stojí zajímavý objekt čp.887/III (foto z r. 2003), který se zcela odlišuje od okolní zástavby. Jde o přízemní (respektive patrový s podkrovím v 1. patře pod střechou) dům, mající podobu venkovské chalupy, nebo spíše dřevěného srubu z černých prken. Postaven byl počátkem 50. let 20. století vojenskou posádkou ze sousedních starých kasáren jako ubytování pro dvě důstojnické rodiny.[773] Na leteckém snímku ze září 1951 je vidět jeho probíhající výstavba.[774] Letecká fotografie ze srpna 1952 ho zachytila jako dokončený, nebo před dokončením.[775] Ještě na mapě z doby okolo roku 1970 měl čp.96/III (tedy číslo popisné starých kasáren). Samostatné číslo mu bylo přiděleno až v 2. polovině 80. let 20. století.
Poslední úsek Tyršovy ulice, od křižovatky s Žižkovou ulicí k Rakováčku, byl rozparcelován až o pár let později, v rámci dalších etap výstavby Rašínova. Terén tu strmě klesá k nábřeží Rakovského potoka. Ulice si zde udržela takřka intaktní atmosféru prvorepublikové zástavby, třebaže domy již v jednotlivostech prodělaly četné změny. Na nároží stojí patrová vilka čp.253/III (viz níže, v rámci popisu Žižkovy ulice, kam přísluší). Vedle domu čp.253/III se nachází patrový domek čp.249/III z 2. poloviny 20. let, s polovalbovou střechou a uličním štítem, který je na jižní straně doplněn o přízemní plochostřechý vstupní trakt, jenž nese zajímavě architektonizovanou terasu v 1. patře. Dne 26. června 1927 vydala rada povolení na rodinný dům na č.kat.349/4 pro Boženu Vaňkovou.[776] Dne 27. ledna 1928 pak rada vydala Boženě Vaňkové obývací povolení na novostavbu rodinného domu na č.kat.349/4.[777] Někdy po roce 2012 objekt prošel rekonstrukcí, spojenou s výměnou oken a ztrátou některých stavebních detailů.
Sousední pozemek obsadil objekt čp.252/III ze stejného období. Situován je v jistém odstupu od ulice. Jde o patrový dům se stanovou střechou a vikýřem s podkrovními prostory v 1. patře. Ve fasádě vyveden nápis „PRÁCHEŇ“. Dne 27. července 1927 rada vydala povolení pro rodinný dům na pozemku č.kat.349/1 (majitelé Václav a Jana Brožovi).[778] Dne 11. června 1928 pak rada vydala užívací a obývací povolení pro Václava a Janu Brožovy na rodinný dům č.kat.349/1.[779] Objekt se uchoval takřka v původní podobě.
Dvojdům čp.218-219/III (foto z r. 2003) pochází z 20. let 20. století. V květnu 1932 obdržel V. Liška povolení na verandu u čp.219/III.[780] V březnu 1933 pak bylo vydáno povolení i pro K. Kabeláče na výstavbu verandy v čp.218/III.[781] Užívací povolení pro Karla Kabeláče na verandu v čp.218/III bylo vydáno v červenci 1933.[782] Ještě počátkem 21. století šlo o jednu z nejlépe dochovaných staveb meziválečného Rašínova. Dvojvila s valbovou střechou a dvojicí zděných vikýřů si podržela většinu půvabných dobových detailů fasád i dalších stavebních prvků, jako plotu s cihlovými sloupky a dřevěnými prkny. Před rokem 2015 prošla severní polovina (čp.219/II) výměnou střešní krytiny. Dle stavu ze srpna 2018 zároveň proběhla výměna oken, včetně necitlivé změny velikosti okenních otvorů v přízemí i v podkrovním vikýři. Svým utilitárním pojetím připomíná svépomocné kutilství předlistopadové éry. Hmotově ale dům změněn nebyl. Jižní část domu (čp.218/III) se nadále zachovala v neporušené podobě.
Protější uliční frontu zahajuje nárožní dům čp.228/III (jeho popis viz níže, v rámci Žižkovy ulice). Vedle něj stojí rodinný dům čp.229/III. Dne 13. dubna 1928 rada udělila stavební povolení pro J. Žoura na novostavbu rodinného domu na č.kat.364/14.[783] Toto parcelní číslo ale přísluší sousednímu pozemku, kde už předtím byla povolena výstavba domu čp.228/III. Vzhledem k tomu, že může jít o tiskový omyl v zápisu ze schůze rady a vzhledem k tomu, že právě Žour je uváděn jako první majitel čp.229/III, dá se předpokládat, že tato zpráva se skutečně týká domu čp.229/III. 17. prosince 1928 bylo vydáno radou obývací a užívací povolení pro M. Blažkovou na rodinný dům na č.kat.364/13 (tedy čp.229/III).[784] Jde o přízemní dům (bez obytného podkroví) s valbovou střechou. Nezvykle není orientován do ulice reprezentativním uličním průčelím, ale spíše technickými místnostmi. Uchoval se v téměř původním stavu.
Následují dva téměř identické domy čp.332/III a čp.333/III. Pocházejí z počátku 30. let 20. století. Liší se jen v detailech, objekt čp.333/III má například korunní římsu usazenou na krakorcích vyvedených ve fasádě a motiv kulatých oken. Dne 10. září 1931 vydala rada stavební povolení pro Antonína Zamrzlu na rodinný dům na pozemku č.kat.363/2 a pro V. a A. Cheníčkovy na rodinný dům na č.kat.362/1.[785] Dne 23. června 1932 bylo vydáno obývací a užívací povolení pro A. Zamrzlu na rodinný dům na č.kat.363/2 a pro V. Cheníčka na rodinný dům č.kat.362/1.[786] Zamrzla se pak uvádí jako majitel čp.332/III, Cheníčkovi v čp.333/III. Oba domy si podržely původní podobu.
Poslední stavbou před koncem uliční linie je dvojdomek čp.283-284/III z konce 20. let 20. století, patrová stavba s polovalbovou střechou a zděným vikýřem s okny v patře. Postavilo ji družstvo Svépomoc a jde o součást jednotně navrženého souboru osmi dvojdomků umístěných většinou ve Šťáhlavské ulici, tedy za rohem (viz níže). Výstavba probíhala jednotně a najednou. 14. září 1928 vydala rada obývací a užívací povolení pro 16 rodinných domů družstva Svépomoc na pozemích č.kat.361/1-16.[787] Dne 21. dubna 2008 neschválilo zastupitelstvo poskytnutí půjčky z Fondu rozvoje bydlení pro Lenku Zubackou z čp.283/III.[788] Obě poloviny domu prošly úpravami. Ještě v roce 2000 měly po straně do ulice prosklené přízemní přístřešky.[789] Ty byly následně zrušeny a po protažení střechy vyzděny. Celkové vyznění domu tyto úpravy neproměnily.
5.3.2. Technický vývoj Tyršovy ulice
V rozpočtu na rok 1965 město plánovalo provedení bezprašné úpravy povrchu v Štefánikově ulici a v ulicích Tyršova (část), Sokolská a na Fügnerově náměstí, tedy na hlavním silničním tahu Rašínovem, a dále v Poděbradově ulici. Mělo jít celkem o cca 950 metrů komunikací.[790] Koncem 60. let 20. století tento průtah skutečně prošel úpravou vozovek (podrobněji v popisu technického vývoje Sokolské ulice). Tuto akci měla provázet i generální oprava osvětlení v Štefánikově, části Tyršovy a v Sokolské ulici i v Poděbradově a tehdejší Truhlářově ulici (součást nynější Sokolské). Náklad na nové lampy odhadnut na 750 000 Kčs. Mělo jít o cca 650 metrový úsek.[791] Dne 20. ledna 1965 přijaly místní občanské výbory závazek k 20. výročí osvobození, že na výstavbě osvětlení vypomůžou.[792] V srpnu 1965 se ale ještě stále v projekčním středisku ZČE pracuje na projektu osvětlení v těchto ulicích.[793] V listopadu 1965 plénum MěstNV uložilo komisi pro výstavbu, aby na ZČE v Plzni zatlačila tak, aby ještě v roce 1965 mohly práce na osvětlení začít. Město už v té době mělo materiál, takže zdržení způsobovala jen absence projektové dokumentace.[794] Koncem roku už Západočeské elektrárny dodaly projekt, konstatovala to rada MěstNV 8. prosince 1965, zemní práce ještě nezačaly.[795]
V prosinci 1970 MěstNV uvádí, že v roce 1971 Technické služby provedou rekonstrukci Tyršovy ulice (kanalizační vpustě a komunikace) v úseku od křižovatky se Sokolskou ke křižovatce s Žižkovou ulicí.[796] V roce 1971 mělo na to jít z obecního rozpočtu 120 000 Kčs. Práce měl zajistit občanský výbor č. 6.[797] V roce 1971 pak skutečně probíhá úprava vozovek v Tyršově ulici.[798] Dle informace z dubna 1972 provedly Technické služby v roce 1971 na rekonstrukci Tyršovy ulice práce za 167 100 Kčs. Plánovaný rozpočet přitom činil 120 000 Kčs.[799] V dobových pramenech se uvádí, že během roku 1971 byla tato akce dokončena.[800] Jinde se ale zmiňuje, že až v 1. pololetí 1972 Technické služby provedly úpravu Tyršovy ulice (nespecifikováno v jakém úseku). Práce na asfaltování měly začít rovněž v 1. pololetí 1972.[801] Kronika města uvádí, že v roce 1972 se Technické služby města postaraly o úpravu chodníků v Tyršově ulici.[802] Roku 1984 byla dokončena v režii Technických služeb města další etapa úprav vozovky v Tyršově ulici.[803] V bilanci volebního období 1981–1986 se uvádí, že na investici asfalt Tyršova ulice šlo 115 000 Kčs.[804]
Nejzápadnější úsek ulice až do počátku 21. století lemovaly po obou stranách aleje okrasných třešní, sakur (foto z r. 2003). Počátkem dubna 2006 ovšem všechny byly pro přílišné stáří pokáceny. V 2. polovině dubna 2006 ale již podél východní strany ulice, v úseku od křižovatky se Šťáhlavskou ke křižovatce s Žižkovou, je vysázena nová alej mladých listnatých stromků.[805] Zůstává tu i podle stavu z roku 2018, stále jen jako jednostranné stromořadí. Zbylé úseky ulice nemají rozvinutou veřejnou zeleň, přičemž v úseku od Sokolské k Uxově chybí i trávníkové pásy. Kvůli průjezdnímu dopravnímu charakteru ulice tu je širší vozovka.
5.3.3. Vývoj pojmenování Tyršovy ulice
Tyršova ulice obdržela jméno již po založení Rašínova rozhodnutím zastupitelstva 12. července 1927.[806] To přijalo návrh rady a obecní okrašlovací komise, kterým se uličních názvů dostalo novým komunikacím na Rašínově.[807] Připomenut tak byl Miroslav Tyrš (1832–1884), spoluzakladatel Sokola. Šlo o součást vědomé koncepce, kdy hned několik nových komunikací na Rašínově bylo nazváno podle osobností, spojených se sokolským hnutím.
Za okupace byla Tyršova přezvána na Resslovu ulici,[808] podle vynálezce lodního šroubu Josefa Ressla (1793–1857). Oběžník okresního úřadu z 26. listopadu 1941 totiž nařídil s ohledem na změněné státoprávní poměry a na rozpuštění České obce sokolské odstranit veřejné připomínky sokolů. 11. prosince 1941 rada doporučila ke schválení přejmenování a 24. února 1942 to schválilo i zastupitelstvo.[809] Po osvobození bylo obnoveno předválečné jméno Tyršova ulice, které se pak udrželo až do současnosti (a to i po dobu komunistické vlády).
5.4. Sokolská ulice
5.4.1. Popis zástavby Sokolské ulice
Sokolská ulice (foto z r. 2003) začíná na křižovatce s Tyršovou ulicí, odkud vede k západu. Míjí Fügnerovo náměstí a klesá k Rakovskému potoku, kde ústí do Šťáhlavské ulice. Dál pokračuje přes potok do čtvrti Za Rakováčkem jako Tymákovská ulice. Jde o historickou Tymákovskou cestu, jejíž součástí nynější Sokolská ulice byla (viz výše). Její trasa tak odkazuje na starší síť polních cest na místě pozdějšího Rašínova. Zástavbu Sokolské ulice ovlivnil parcelační počin pana Brejchy, který roku 1921 získal od města povolení rozdělit pozemek č.kat.346 na stavební místa.[810] Šlo o oblast nynějšího trojúhelníkového bloku mezi ulicemi Sokolská, Tyršova a Žižkova, a přilehlou část zástavby podél severní strany Sokolské ulice. V následujících letech zde proběhla výstavba rodinných domků, které nebyly stavěny v rámci družstva Svépomoc, třebaže z hlediska slohového a měřítkové se od něj prakticky neodlišují.
Po severní straně, směrem od rozcestí s Tyršovou ulicí, stojí nejprve dům čp.204/III. Vyrostl individuálně (mimo družstvo Svépomoc) někdy v 1. polovině 20. let. Jde o patrový objekt se sedlovou střechou. Jeho podobu zcela změnila pozdější modernizace, proporčně zvládnutá, slohově poněkud nepatřičná. Výrazným motivem je kamenný komín, probíhající uliční fasádou.
Objekt čp.240/III je jednopatrový dům z poloviny 20. let 20. století s mansardovou střechou a uličním zděným vikýřem v podkroví 1. patra. Fasádu člení motivy cihlových obkladů oken a škrabaný obrazec v omítce pod oknem vikýře. Objekt rovněž vznikl individuálně, mimo družstvo Svépomoc. Dne 7. prosince 1928 vydala rada obývací povolení pro Františka Císaře na rodinný dům č.kat.347.[811] Počátkem 21. století (před rokem 2012) prošel důkladnou opravou, pietně a citlivě provedenou.
Vedlejší parcelu zaujal dům čp.241/III, patrová vilka s polovalbovou střechou a uličním štítem, zbudovaná individuálně v polovině 20. let 20. století. V červnu 1927 rada vydala povolení na rodinný dům na jednom stavebním místě na pozemku č.kat.347 pro L. Brejchu, respektive J. Novotného.[812] Už 21. září 1927 pak rada vydala povolení k obývání a užívání pro novostavbu rodinného domu na pozemku č.kat.346 a č.kat.347 majitele J. Novotného.[813] Za socialismu byl dům amatérsky zmodernizován, vsazením typizovaných širokých oken a přístavbou plochostřeché vstupní sekce k východnímu boku. Fasádu pokryl brizolit, u této architektury vyloženě nevhodný stavební prvek. Někdy po roce 2012 došlo aspoň k výměně střešní krytiny (odstranění eternitu), ale brizolitová fasáda coby produkt svépomocných předlistopadových experimentů stále zůstává.
Tuto uliční sekci uzavírá domek čp.242/III na nároží Sokolské a Poděbradovy ulice (respektive Fügnerova náměstí). Dne 30. června 1927 radní povolili výstavbu rodinného domu na pozemku č.kat.347 pro Marii Smolíkovou s podmínkou, že obvodové zdi budou mít 45 cm tloušťku.[814] Práce pak proběhly během několika měsíců, protože 21. října 1927 už radní vydávají obývací a užívací povolení na rodinný dům na pozemku č.kat.347, jehož majiteli byli J. a M. Smolíkovi.[815] Patrový objekt má polovalbovou střechu a uliční vikýř v obytném podkroví 1. patra. Uchoval se takřka v původní podobě. Výjimkou je přístavba přízemního vchodového traktu u západní fasády, kvalitně a osobitě provedená, která byla dle stavu ze srpna 2018 již před dokončením.
Protější stranu Sokolské ulice v úseku mezi Tyršovou a Žižkovou zaujímají čtyři rodinné domky. Na nárožní parcele je to vilka čp.237/III (viz výše, v rámci popisu Tyršovy ulice). Vedle ní se nachází rodinný domek čp.238/III. Dne 26. června 1927 rada udělila obývací povolení pro novostavbu rodinného domu na pozemku č.kat.347/3 (majitel Robert Waszmuth).[816] Šlo o čp.238/III. Je zbudován podle podobného projektu jako čp.242/III i čp.237/III, tedy patrová stavba se střechou s polovalbou v obytném podkroví 1. patra a zděným uličním vikýřem. V detailech je zmodernizován, hmotově a v základních obrysech se uchoval. Výraznější proměnou je jen přízemní přístavba nad vchodem na východní stěně domu.
Sousední parcelu zaujímá domek čp.239/III, patrová stavba s podkrovními prostory v 1. patře, s polovalbovou střechou. V tomto případě jde o zástupce poměrně četně zastoupené skupiny domů, rozesetých po celém Rašínově (například domy čp.181/III a čp.184/III v Korejské ulici). 26. června 1927 rada vydala obývací povolení pro novostavbu rodinného domu na pozemku č.kat.347/2 (majitel J. Kubš).[817] V základní dispozici si dům podržel původní vzhled, v detailech je pozměněn. Někdy před rokem 2000 byla vyměněna okna.[818]
Na vedlejším rohovém pozemku stojí objekt čp.260/III, otočený do Žižkovy ulice, stejně jako vilka čp.231/III na protější straně Žižkovy ulice (viz níže). V těchto místech probíhá Sokolská ulice po jižní straně Fügnerova náměstí. Dál, směrem k Rakovskému potoku, stojí při jižní straně ulice elegantní prvorepubliková vila „ANDULKA“ čp.232/III, což je plně dochovaný patrový domek s polovalbovou střechou a cihlovými motivy ve fasádě. Do ulice je natočen štítovou stěnou. Vyrostl v polovině 20. let. 21. září 1927 rada vydala povolení k obývání a užívání na rodinný dům na č.kat.349/3 majitele E. Rypky.[819] Dům prošel opravami a rekonstrukcemi, ale byla při nich vzácně respektována původní architektura.
Na sousedním, dlouho stavebně nevyužitém pozemku vyrostl koncem 60. let 20. století moderní patrový dům čp.645/III s plochou střechou, jakási lidová verze socialistického sídlištního „funkcionalismu“, ale ve srovnání s dobovou produkcí měřítkově i kompozičně zvládnutá. Na leteckém snímkování z října 1967 je vidět objekt v pokročilé fázi výstavby. Měl již obvodové zdi i střechu, jen jeho okolí ještě nebylo upraveno a byl tam složen stavební materiál, což by napovídalo probíhajícím pracím na dokončování interiérů.[820] Jako rozestavěný je zachycen také koncem března 1967 na starší, ovšem méně zřetelné, letecké fotografii. Zda se nicméně, že tehdy teprve probíhala hrubá stavba.[821] Letecká fotografie z července 1968 ho ukazuje jako dokončený, nebo dokončovaný.[822]
Sousední rohovou parcelu na nároží Sokolské a Šťáhlavské ulice zaujímá dům čp.198/III z 1. poloviny 20. let 20. století. Patrový objekt s polovalbovou střechou, obytným podkrovím 1. patra a uličním zděným vikýřem si udržel původní podobu, kterou respektovaly i pozdější opravy.
Na protější, tedy severní straně Sokolské ulice stojí rohový objekt čp.189/III (viz níže, v rámci popisu Korejské ulice) a pak už jen jeden dům zato velmi známý, který se vymyká z převážně obytného charakteru Rašínova. Jde o objekt čp.282/III (foto z r. 2003), kde již desítky let funguje restaurace známá stále neoficiálně jako „U Stočesů“ nebo „U Stočesa“, po jistou dobu též jako pivnice U Barnů, nebo restaurace Na Veselce. Jména odrážejí jednotlivé majitele tohoto podniku. Stavební místo tu bylo vyměřeno již ve 20. letech 20. století při parcelaci Rašínova, k zástavbě tu ale došlo až se zpožděním několika let a šlo o jeden z posledních domů, které vyrostly v tomto bloku. 28. ledna 1932 vydali radní Leopoldu Veselému stavební povolení na obytný dům a restauraci na pozemku č.kat.340/13.[823] Dne 22. září 1932 bylo vydáno pro L. a M. Veselých na rodinný dům na č.kat.340/14 obývací a užívací povolení.[824] V srpnu 1933 získal L. Veselý stavební povolení na kuželník v čp.282/III a zároveň rovnou i užívací povolení.[825]
V květnu 1945 se v restauraci usídlila americká armáda. Na zahradě fungovala polní kuchyně.[826] V prosinci 1970 se dotazuje na plénu MěstNV pan Poncar pana Fremutha, zda by nebylo možné provést na restauraci U Stočesů přístavbu tak, aby se zvýšila její kapacita, aby bylo více místa na schůzích. Prvorepubliková restaurace totiž v oné době byla jediným zařízením svého druhu v obrovské oblasti zahrnující celou čtvrť Rašínov, ale i čtvrť Za Rakováčkem. Pan Fremuth za družstvo Jednota odpověděl, že na celou 5. pětiletku dostane Jednota 12 000 000 Kčs a přednost dostane dokončení skluzových akcí, nikoliv zahajování nových. Dále připomněl, že by nebylo vhodné zároveň budovat další restauraci o 200 metrů dál (myšlena plánovaná restaurace v Jeřabinové ulici, Sparta – viz výše). Zmínil ale, že možnost přístavby objektu U Stočesů se projedná na podniku Restaurace. Pan Červený pak dodává, že dům U Stočesů nelze rozšířit, že to naráží na neochotu paní Stočesové coby majitelky.[827] Dům si tak uchoval po celé období socialismu původní podobu patrového objektu s polovalbovou střechou a uličním vikýřem.
V roce 2011 prošel rekonstrukcí a v prostorách
restaurace vznikl malý pivovar.[828]
Byl kolaudován roku 2012.[829]
Náklady na rekonstrukci přesáhly 4 000 000 Kč. Na místě původní
kuchyně vznikla varna s měděným zásobníkem na 200 litrů a čtyři spilky po
400 litrech. Vnitřní prostory restaurace byly obloženy americkým ořechem a drásaným
jasanem. Opravy se dočkala i fasáda objektu, venku bylo zřízeno kultivované
posezení. První várka piva se tu uvařila už předchozího roku, 30. června 2011.[830] Rekonstrukce citlivě zachovala původní
prvorepublikovou estetiku. Po roce 2016 pak proběhla přístavba přízemního traktu
na západní straně domu. Nově přistavěné
prostory se otevřely v roce 2018. Rozšířilo se nejen posezení pro hosty,
ale přibyla taktéž nová varna piva.[831]
5.4.2. Technický vývoj Sokolské ulice
V roce 1949 provedli brigádnici z řad místních komunistů navezení dlažebního kamene na ulici před restaurací U Stočesů.[832] V roce 1954 obyvatelé Rašínova urgovali urychlenou opravu Sokolské ulice před restaurací U Stočesů.[833] Ulice byla součástí dopravního průtahu, který vedl z Jeřabinové ulice Štefánikovou ulicí, Tyršovou a Sokolskou k mostu přes Rakovský potok, dál do čtvrti Za Rakováčkem. Koncem 60. let 20. století tento průtah prošel úpravou vozovek. Už v rozpočtu na rok 1965 město plánovalo provedení bezprašné úpravy povrchu v Štefánikově ulici a v ulicích Tyršova (část), Sokolská a na Fügnerově náměstí, tedy na hlavním tahu Rašínovem, a dále v Poděbradově ulici. Mělo jít celkem o cca 950 metrů komunikací.[834] Akci měla provázet i generální oprava osvětlení v Štefánikově, části Tyršovy a v Sokolské ulici i v Poděbradově a tehdejší Truhlářově ulici (součást nynější Sokolské). Náklady se odhadovaly na 750 000 Kčs. Mělo jít o cca 650metrový úsek.[835] Dne 20. ledna 1965 přijaly místní občanské výbory závazek k 20. výročí osvobození, že na výstavbě osvětlení vypomůžou.[836] V srpnu 1965 se ale ještě stále v projekčním středisku ZČE pracuje na projektu veřejného osvětlení v těchto ulicích.[837] V listopadu 1965 plénum MěstNV uložilo komisi pro výstavbu, aby na ZČE v Plzni tlačila tak, aby ještě v roce 1965 práce na veřejném osvětlení začaly. Město už mělo materiál, takže zdržení způsobovala jen absence projektové dokumentace.[838] Koncem roku Západočeské elektrárny dodaly projekt, konstatovala to schůze rady MěstNV z 8. prosince 1965, zemní práce ještě nezačaly.[839]
Postupně přišla na řadu i oprava vozovek v ulicích, které byly součástí zmíněného dopravního průtahu. V únoru 1966 už Krajská správa silnic na žádost ONV zpracovává projektovou dokumentaci. Přidělena jí na to byla částka 250 000 Kčs, ale bylo to málo. Město proto přiznává, že práce potrvají i v roce 1967. Akce byla motivována i plánovaným zavedením městské autobusové dopravy. Tato linka měla zajíždět i na Rašínov a Za Rakováček a vedla by právě těmito ulicemi.[840] Ještě v říjnu 1966 se ovšem nic neděje a MěstNV uložil radě projednat záležitost přímo s Krajskou správou silnic.[841] Investice se plánovala na roky 1966–1967.[842] V prosinci 1966 údajně stále probíhal pouze nákup materiálu.[843] Akce se měla provádět dodavatelským způsobem, tedy „na klíč“, bez přispění svépomocné práce tak, jako tomu bylo zvykem u Akce Z. Vyasfaltování chodníku a zbudování osvětlení ovšem měli provést brigádnicky občané.[844] Realizace úprav byla součástí oficiálního závazku MěstNV k 50. výročí VŘSR (bolševického převratu v Rusku).[845] V srpnu 1967 už se uvádí, že občanský výbor č. 3 započal s výstavbou veřejného osvětlení.[846] Stejně mluví i obecní kronika, šlo prý o brigádnickou Akci Z.[847] Tato akce prý započala již v 1. pololetí 1967. Prováděli ji místní lidé z občanského výboru č. 3. V srpnu 1967 už je vykopána rýha, položen kabel a zaházen úsek o délce cca 350 metrů.[848] Do výpomoci se zapojili hlavně obyvatelé domů, před nimiž mělo osvětlení vyrůst (s výjimkou starších lidí). Brigádu zorganizoval poslanec MěstNV Jan Schweiner. Práce měly skončit do roku 1968, s hodnotou díla odhadovanou na 327 300 Kčs.[849] Skutečné náklady měly činit jen 44 000 Kčs. V celoměstské zvelebovací soutěži tato akce obsadila 3. místo.[850] V dubnu 1968 se ovšem zmiňuje, že veřejné osvětlení se bude muset dobudovat v Akci Z během roku 1968.[851] Akci měla zajišťovat Vnější úprava města. Náklady se v červnu 1968 odhadují na 50 000 Kčs.[852] V září 1968 se uvádí, že práce na veřejném osvětlení, prováděné nákladem 327 300 Kčs, se už dokončují.[853] Měly skončit v roce 1969.[854] V plánu akcí MěstNV na rok 1969 se mluví o dokončení osvětlení v části Fügnerova náměstí a Truhlářovy ulice v hodnotě 10 000 Kčs.[855] V září 1969 se ještě zmiňuje, že na Rašínově se provádí v Akci Z dokončování výstavby osvětlení. Za 1. pololetí 1969 na této akci bylo proinvestováno 14 100 Kčs.[856]
Paralelně se prováděla v těchto ulicích i zmíněná úprava vozovky. V srpnu 1967 se mluví o záměru započít práce ještě před koncem roku 1967.[857] Dle údajů z listopadu 1967 se dokončení generální opravy těchto ulic plánovalo během roku 1968.[858] V únoru 1968 se ale stále nic neděje a MěstNV vyzval komunální podnik Vnější úprava města, aby zajistila dokončení prací.[859] V dubnu 1968 uváděno, že úprava Tyršovy ulice skončí až roku 1969.[860] Podle harmonogramu MěstNV měla úprava vozovek za 478 000 Kčs probíhat roku 1968. Zajišťovala by ji Vnější úprava města. V roce 1970 by pak přišla na řadu 2. etapa této akce s náklady 150 000 Kčs. Mezitím v roce 1968 měl západní část tohoto tahu (ulice Sokolská až za Rakováček, k nové prodejně v Tymákovské, a Fügnerovo náměstí) upravit občanský výbor č. 7 nákladem 230 000 Kčs. Kromě vozovky se do akce zahrnovalo i dokončení veřejného osvětlení.[861] Dle dobových zpráv skutečně v roce 1968 provádělo město (nyní uváděno nákladem 233 000 Kčs) úpravu komunikací v ulicích Tyršova, Sokolská a na Fügnerově náměstí a také první etapu úpravy Karlíkovy ulice.[862] Podle jiného pramene si ovšem za rok 1968 měla rekonstrukce vozovky v Štefánikově, Tyršově, Sokolské, Čechově ulici a na Fügnerově náměstí vyžádat 542 000 Kčs.[863] V září 1968 se uvádí, že generální oprava Tyršovy, Sokolské a Fügnerova náměstí již je prováděna s tím, že jsou osazeny obrubníky a započalo se s úpravou chodníků.[864] Údaj z dubna 1969 uvádí, že rekonstrukce Tyršovy, Sokolské ulice a Fügnerova náměstí byly dokončeny už v roce 1968 a přišly na 139 200 Kčs. Úprava Štefánikovy ulice prý ale ještě není provedena. Národní podnik Silnice nenastoupil do práce.[865]
V roce 1969 pokračovaly práce úpravami vozovky v Štefánikově a Tyršově.[866] Dle zprávy ze září 1969 již v Štefánikově ulici byly hotovy veškeré zemní práce. Současně s úpravou vozovek probíhá výstavba chodníků. Společně s úpravou Žižkovy, Karlíkovy a Šťáhlavské ulice si to už vyžádalo 426 000 Kčs. Samotná Štefánikova si za 1. pololetí 1969 vyžádala 166 000 Kčs (z plánovaných 218 000 Kčs).[867] V dubnu 1970 se uvádí, že akce Tyršova a Štefánikova byla v roce 1969 splněna.[868] V roce 1972 se Technické služby města postaraly o úpravu chodníků v Sokolské ulici.[869] Na rok 1975 MěstNV plánuje provedení obnovy asfaltového koberce na ulicích Rašínova roku 1969.[870] Dle stavu z roku 2020 má ulice v celém svém průběhu asfaltový povrch i oboustranné chodníky. Pouliční zeleň se zde nenachází, protože šířka komunikace, daná poněkud vyšší frekvencí dopravy, neumožnila zřízení samostatného trávníkového pásu.
5.4.3. Vývoj pojmenování Sokolské ulice
Ulice delší dobu nenesla jeden název, ale sestávala ze dvou odlišně pojmenovaných úseků. Západní úsek od Fügnerova náměstí k Rakovskému potoku získal pojmenování až v polovině 30. let 20. století. Tehdy kvůli stavebnímu rozmachu města konstatovalo vedení radnice, že v Rokycanech je nutno provést komplexní revizi a aktualizaci uličního názvosloví.[871] Následně se 4. ledna 1935 konala porada na městském úřadu o návrzích zvláštní komise a 25. dubna 1935 její návrhy posoudilo i zastupitelstvo. Mimo jiné se navrhovalo ulici od Fügnerova náměstí k Rakovskému potoku nazvat Vaníčkova ulice. Zastupitelstvo návrh schválilo.[872] Šlo o připomínku Jindřicha Vaníčka (1862–1934), náčelníka České obce sokolské. Za okupace byla Vaníčkova přejmenována na Brandlovu ulici.[873] Patrně podle barokního českého malíře Petra Brandla (1668–1735). Oběžník okresního úřadu z 26. listopadu 1941 totiž nařídil s ohledem na změněné státoprávní poměry a na rozpuštění sokolské organizace odstranit veřejné připomínky sokolů. 11. prosince 1941 rada doporučila ke schválení přejmenování a 24. února 1942 to schválilo i zastupitelstvo.[874]
Brzy po válce byl obnoven původní stav. 1. června 1945 totiž rada MNV plošně vrátila uliční pojmenování v Rokycanech do stavu k 15. březnu 1939 a odstranila „německé a jiné nevhodné názvy“. Načas se tak patrně vrátilo označení Vaníčkova ulice. Ale již usnesením MNV z 25. července 1946 byl začleněn úsek nynější Sokolské od Fügnerova náměstí k Rakovskému potoku do Tymákovské ulice.[875] Ani tento stav nevydržel příliš dlouho. Když 7. září 1953 projednávala rada MNV návrhy na úpravy uličních názvů, rozhodla ulici „od domu voj. Smrže až k hospodě u Stočesů“ přejmenovat na Truhlářovu ulici.[876] Tento název se občas připomíná ještě koncem 60. let [877], ale pak byl opuštěn.
Východní úsek Sokolské ulice, od Tyršovy ulice na Fügnerovo náměstí, nesl původně jméno Hněvkovského ulice. Získala je rozhodnutím zastupitelstva 12. července 1927.[878] Přijalo návrh rady a obecní okrašlovací komise., kterým se uličních názvů dostalo novým komunikacím na Rašínově.[879] Byl tak připomenut buditel a básník Šebestián Hněvkovský (1770–1847). V červenci 1951 ovšem ulice byla přejmenována na Sokolskou ulici.[880] Ke změně došlo na počest 30. výročí založení KSČ. Odsouhlasilo ji plénum MNV 26. června 1951.[881] Šlo o paradoxní případ, kdy komunistický režim užil názvosloví z okruhu sokolství, jinak ideově potlačovaného. Pojmenování každopádně rezonuje s prvorepublikovou tváří Rašínova a bylo zachováno dodnes.
Po postupném zániku samostatného označení Truhlářovy ulice (viz vpředu) se označení Sokolská ulice rozšířilo na celý úsek, od Tyršovy ulice až k Rakovskému potoku. Scelení bylo formalizováno počátkem 70. let 20. století. 12. září 1972 odsouhlasilo plénum MěstNV návrh komise a odboru výstavby MěstNV na soubornou úpravu pojmenování rokycanských ulic, který byl už od počátku roku 1972 podroben posuzování občanských výborům a který 4. dubna 1972 projednala rada MěstNV. Kromě pojmenování nově vzniklých komunikací došlo i k zjednodušení názvosloví slučováním několika ulic do jedné. A tak stávající ulice Sokolská a Truhlářova byly sjednoceny pod názvem Sokolská ulice. Plénum se změnou souhlasilo, pouze prodloužilo termín jejího faktického provedení do 30. dubna 1973.[882] V této podobě se uliční název dochoval do současnosti.
5.5. Fügnerovo náměstí
5.5.1. Popis zástavby Fügnerova náměstí
Fügnerovo náměstí (foto z r. 2003) je nevelkým prostorem (plocha necelých 20 arů), který se sice při pohledu na mapu může jevit jako centrální prostor Rašínova, ale ve skutečnosti je jeho funkce ryze formální, jde o pouhou parkově řešenou proluku na křižovatce Poděbradovy, Sokolské, Žižkovy a Korejské ulice. Přesto jde o kompozičně nápadité řešení, které ukazuje, že zastavovací plán Rašínova se snažil o promyšlenější koncepci. Náměstí bylo vytýčeno v letech 1922–1924 při budování 2. etapy Rašínova, kdy se zformovaly i nynější ulice Korejská a Poděbradova. Lemuje ho architektonicky soudržná zástavba rodinných domů z 20. let 20. století. Většina z nich je formálně evidována do okolních ulic. Je to dům čp.242/III na rohu Poděbradovy a Sokolské ulice (viz výše), dále domky čp.260/III a čp.231/III na nároží Sokolské a Žižkovy (viz níže), dům čp.232/III v Sokolské ulici (viz výše) a čp.189/III na rohu Korejské a Sokolské (viz níže).
Oficiálně jediným objektem, jehož adresní místo náleží do Fügnerova náměstí, je dvojdům čp.193-194/III (foto z r. 2003), situovaný do čela severní strany náměstí. Jedná se o ukázku projekčního typu z počátku 20. let, který se na Rašínově objevil na několika dalších místech a je pro tuto městskou čtvrť typický. Jde o patrový objekt se sedlovou střechou a dvojicí trojúhelníkových štítů po stranách. Plochu štítu člení kanelování (vertikální rýhy). Západní polovina dvojdomu (čp.193/III) se dochovala intaktně, tedy bez pozdějších změn. Východní část prošla počátkem 21. století přestavbou, která zásadněji nezměnila jeho podobu, ale proměnila funkční využití, když tu vznikla restaurace U Kosnarů.
Dne 16. srpna 2007 vydal MÚ vyrozumění o pokračování územního řízení, dle žádosti Libuše a Jiřího Kosnarových z 19. března 2007 o vydání rozhodnutí o umístění stavby a žádosti z 28. března 2007 o vydání stavebního povolení pro stavební úpravy a přístavbu rodinného domu, spojené se změnou v užívání části domu čp.194/III na restauraci (na pozemcích č.kat.343/6 a č.kat.2800/5 a stavební parcele č.kat.772). 23. července 2007 bylo společné územní a stavební řízení přerušeno a předložené podání bylo doplněno o akustickou studii a stanovisko KHS Plzeňského kraje.[883] Dne 24. září 2007 MÚ vydal územní rozhodnutí a stavební povolení.[884]
Proti vzniku restaurace se ovšem zvedl odpor obyvatel některých okolních domů v Poděbradově, Štefánikově, Sokolské, Korejské a Žižkově ulici. Věc pak posuzoval krajský úřad v Plzni, respektive jeho odbor regionálního rozvoje, který 25. ledna 2008 zrušil územní rozhodnutí i stavební povolení. I přes předchozí snahu obce minimalizovat obavy z přílišné hlučnosti, čemuž mělo být zamezeno zkušebním provozem po dokončení části stavby v přízemí a 1. patře, kde měla být umístěna restaurace, bylo 15. října 2007 doručeno na MÚ odvolání majitelů sousední poloviny dvojdomu a o něco později i stížnosti majitelů okolních domů. Namítali, že umístění restaurace je nevhodné.[885] Dne 19. března 2008 vydal MÚ žadatelům o stavební úpravy domu výzvu k doplnění podkladů a přerušil územní a stavební řízení nejpozději do 30. června 2008.[886] Dne 8. července 2008 řízení znovu začalo.[887] Pak 11. srpna 2008 MÚ vydal na úpravy domu čp.194/III, spojené se změnou užívání na restauraci, územní rozhodnutí. Podle projektu mělo dojít k přístavbě zimní zahrady k východní fasádě domu a dále k stavebním úpravám v suterénu (prostory pro byt i restauraci), v přízemí (restaurace s technickým a sociálním zázemím), v 1. patře (byt) a v 2. patře (galerie). Součástí projektu byly i úpravy rozvodu vody, kanalizace, plynu, elektroinstalace a ústředního vytápění. Pro rozptýlení pochyb o vhodnosti stavby měla být provedena protihluková opatření. Hluková izolace měla být instalována i na zeď sousedícího domu čp.193/III. Kromě toho se počítalo se zbudováním parkovací a zpevněné plochy a příjezdové komunikace k parkovacím místům a k objektu. Námitky rodiny Markových z domu čp.193/III a Petry Tomášové z čp.195/III byly zamítnuty. Město vydalo na tuto akci stavební povolení. Stavební úřad stanovil po dokončení úprav v přízemí objektu a souvisejících venkovních úprav zkušební provoz maximálně do jednoho roku po dokončení stavby. Termín dokončení celé investice byl určen do 31. května 2009.[888] Pak tu skutečně vznikla restaurace.
5.5.2. Technický vývoj Fügnerova náměstí
V roce 1928, k 10. výročí republiky, byla zasazena na Fügnerově náměstí „jubilejní lípa“. V únoru 1932 při projednávání rozpočtu na rok 1932 kritizuje M. Svejkovský, že na Fügnerově náměstí se nedbá na úpravu okolí jubilejní lípy.[889] Mezitím tu ale patrně přibyl i další památný strom, protože v březnu 1930 schválila rada návrh okrašlovací komise na volném prostranství za kasárnami na Rašínově vysadit Masarykovu lípu na počest 80. narozenin prezidenta.[890]
V rozpočtu na rok 1965 město plánovalo provedení bezprašné
úpravy povrchu v Štefánikově ulici a v ulicích Tyršova (část),
Sokolská a na Fügnerově náměstí, tedy na hlavním silničním tahu Rašínovem,
a dále v Poděbradově ulici. Mělo jít celkem o cca 950 metrů komunikací.[891]
Koncem 60. let 20. století tento průtah skutečně prošel úpravou vozovek.
Podrobněji o tom v popisu technického vývoje Sokolské ulice.
Před rokem 1966 vznikl na náměstí růžový sad (celkem 60 kusů růží).[892] Počátkem 21. století byla ovšem parková úprava náměstí značně zanedbaná a nekoncepční. Město na dotazy občanů odpovídá v listopadu 2005, že rekonstrukce parčíku je výhledově plánovaná, ale nejprve musí proběhnout úprava vozovky v nedaleké Korejské ulici tak, aby nebylo náměstí opětovně poškozeno přejížděním stavební techniky. Teprve až bude rozhodnuto o rekonstrukci Korejské ulice, mělo se zadat zpracování projektu úprav Fügnerova náměstí. A pak se z Fondu životního prostředí měla provést sadová úprava.[893] Dle stavu z roku 2018 zůstává úprava náměstí nedořešena. Plochu tvoří jen trávník s několika vzrostlými stromy, starší lavička a zpola zarostlý chodník. Při případné profesionální sadové úpravě by bylo vhodné zčásti citlivě redukovat zeleň a naopak posílit městský mobiliář (lavičky) tak, aby náměstí mohlo pohledově i funkčně působit coby celek.
5.5.3. Vývoj pojmenování Fügnerova náměstí
Toto prostranství získalo rozhodnutím zastupitelstva 12. července 1927 název Fügnerovo náměstí.[894] Zastupitelstvo tak přijalo návrh rady a obecní okrašlovací komise, kterým se uličních názvů dostalo novým komunikacím na Rašínově.[895] I v tomto případě šlo o názvosloví odvozené od sokolského hnutí. Jindřich Fügner (1822–1865) byl spoluzakladatelem Sokola. Za okupace byl změněn název na Hálkovo náměstí.[896] Oběžník okresního úřadu z 26. listopadu 1941 nařídil s ohledem na změněné státoprávní poměry a na rozpuštění České obce sokolské odstranit veřejné připomínky sokolů. Dne 11. prosince 1941 rada doporučila ke schválení přejmenování a 24. února 1942 to schválilo i zastupitelstvo.[897] Nový název připomněl českého básníka Vítězslava Hálka (1835–1874). Po válce bylo obnoveno jméno Fügnerovo náměstí, které přežilo do současnosti (a nebylo zrušeno ani za komunistického režimu).
5.6. Poděbradova ulice
5.6.1. Popis zástavby v Poděbradově ulici
Poděbradova ulice začíná v severovýchodním koutu Fügnerova náměstí a pak míří k severovýchodu, míjí Štefánikovu ulici a končí na křižovatce s Uxovou ulicí u železniční trati. Měří cca 200 metrů. Jde o část původní cesty z Rokycan na Tymákov (viz mapa), která tudy probíhala až do 2. poloviny 19. století kdy byla přeťata kolejištěm dráhy (po jistou dobu ji ještě překonávala mostkem pod tratí, pak byla zcela zrušena, viz výše). Když vznikal Rašínov, byla historická cesta použita pro trasování nové městské ulice. Poděbradova ulice se dotvořila počátkem 20. let 20. století, až v 2. etapě výstavby Rašínova, v letech 1922–1924. Šlo o hranici mezi prvními dvěma stavebními etapami čtvrti. Přesto se zaplnění stavebních parcel protáhlo až hluboko do 30. let.
Na rohu Sokolské a Poděbradovy stojí domek čp.242/III. Pak zástavba pokračuje podél východní strany ulice třemi menšími domky čp.243/III, čp.244/III a čp.245/III. Dům čp.243/III musel už stát v roce 1927, protože k 7. listopadu 1927 je uváděna prodejní cena 55000 Kč.[898] Dům čp.243/II se až do roku 2019 dochoval ve zcela původní podobě. Šlo o patrovou stavbu s podkrovím 1. patra pod střechou s polovalbou, otočenou do ulice štítovou stěnou. Dům byl v špatném technickém stavu, takže jeho intaktní podoba byla projevem chátrání. Dle stavu z prosince 2020 probíhá na jeho místě výstavba zcela nového, moderněji pojatého domu.
Vedlejší dům čp.244/III je drobné stavení s polovalbovou střechou, ve středu průčelí se zděným uličním vikýřem v obytném podkroví 1. patra. Dne 27. července 1927 rada vydala povolení na rodinný dům na pozemku č.kat.347 B (majitel Čeněk Knittl).[899] V říjnu 1927 rada převzala záruku na úvěr za výstavbu rodinného domu Č. Knittla v hodnotě 24 000 Kč.[900] Dne 14. května 1928 rada vydala užívací a obývací povolení pro Č. Knittla na rodinný dům na č.kat.347/11.[901] Objekt od přelomu 20. a 21. století procházel modernizací. Dle stavu z listopadu 2000 již byly osekány venkovní omítky v přízemí a provedena výměna oken a pokládka nové střešní krytiny.[902] V následující dekádě byla rekonstrukce dokončena. Došlo k celkové obměně stavebních detailů. Na severní straně domu přibyla přízemní garáž se sedlovou střechou. Základní podoba domu se ale uchovala.
Výstavba sousedního domu čp.245/III (foto z r. 2003) proběhla o několik čtvrtletí později. Dne 21. září 1927 rada vydala povolení na rodinný dům na č.kat.347, majitelka M. Bínová.[903] Dne 11. července 1928 vydala rada obývací a užívací povolení V. a M. Bínovým na rodinný dům čp.245/III.[904] V září 1928 rada rozhodla, že pro porušení estetických pravidel a zastavovacího plánu nelze povolit zřízení krámu v čp.245/III E. Kisslingerovi.[905] O pár týdnů nato ale městská rada E. Kislingerovi na zřízení krámu v čp.245/III vydala povolení.[906] V polovině listopadu 1928 bylo vydáno na krám v čp.245/III užívací povolení.[907] Buď ale nakonec nebyl zřízen, nebo se nacházel v zadní části domu, popřípadě v objektu na zahradě, protože dům neměl směrem do ulice samostatný vchod do obchodu. Ještě v roce 2003 se objekt nacházel takřka v původním prvorepublikovém stavu. V následujících letech proběhla jeho celková rekonstrukce. Na jaře 2006 požádali majitelé čp.245/III Erika Kovaříková a Pavel Kraft město o půjčku 50 000 Kč na obnovu střechy z Fondu rozvoje bydlení. 27. dubna 2006 žádost posoudila výběrová komise. 15. května 2006 nicméně rada udělení půjčky nedoporučila, žadatelé nedoložili ohlášení stavby nebo stavební povolení. 30. května 2006 o věci jednalo i zastupitelstvo.[908] Dne 21. května 2007 pak schválilo zastupitelstvo poskytnutí půjčky z Fondu rozvoje bydlení na zateplení vnějšího pláště čp.245/III ve výši 40 000 Kč.[909] Dle stavu z roku 2012 již byla oprava domu zcela dokončena. Na jižní straně vznikla přístavba garáže, většina stavebních detailů byla nahrazena, včetně instalace nových plastových oken (jen volně navazujících svým dělením na původní okna). Do bočních štítových zdí v podkroví 1. patra byly prolomeny zcela nové okenní otvory. Zmizelo i členění fasády. Hlavní hmotová dispozice a měřítka stavby se ovšem uchovala. Jde o příklad kompletní přestavby, jejímž pozitivem je adaptace stavby na potřeby moderního bydlení. Odvrácenou stránkou je jistá „sterilizace“ původní architektury, ovšem v případě tohoto domu působí nová podoba kultivovaně.
Severně od těchto domků stojí na rohové parcele u nároží Poděbradovy a Štefánikovy ulice dvojdům čp.57-58/III (foto z r. 2003), známý jako vila Daliborka, podle nápisu na severní polovině objektu (čp.57/III), který ale zmizel při rekonstrukci fasády na přelomu 20. a 21. století. Vyrostl ve 20. letech 20. století. Číslo popisné získal druhotně, po dvou strážních domcích u železniční trati, které dostaly roku 1920 nová čísla popisná, protože byly přeřazeny z Plzeňského do Pražského předměstí, viz kapitola „železniční architektura“.[910] Objekt se slohově odlišuje od okolní zástavby především tím, že je konzervativnější a svými tvary se vrací spíše do eklektického vzorníku éry před 1. světovou válkou. Jde o přízemní, respektive patrový dům s podkrovím v 1. patře pod mělkou sedlovou střechou. Nad korunní římsou probíhá zděný atikový pás se štukovými ornamenty. Fasádu člení rustika, na severozápadním nároží se k objektu pojí oblá vížka s bosovanou fasádou. Dle stavu z listopadu 2000 již měl za sebou severní díl dvojdomu (čp.57/III) opravu fasády, při které došlo z nepochopitelných důvodů k odstranění nápisu „Daliborka“, ale jinak šlo o pietně provedenou opravu.[911] Obě poloviny domu se do současnosti uchovaly v takřka nezměněné podobě.
Protější západní strana Poděbradovy ulice se v úseku od Fügnerova náměstí ke křižovatce se Štefánikovou ulicí jednotně zformovala v letech 1922–1924, během 2. etapy budování Rašínova. Tehdy postavilo družstvo Svépomoc domek čp.195/III. Původně šlo o patrový objekt s podkrovím v 1. patře pod střechou s polovalbou, orientovanou štítovou stěnou do ulice. Za socialismu byl zcela měřítkově proměněn přístavbou zděného traktu na jižní straně v 1. patře. Šlo o kompozičně nezvládnutou amatérskou akci, navíc s naivní ochotnickou dekorací v podobě oblázkových obkladů oken a rohů fasády. Takto je objekt zachycen ještě v roce 2000.[912] Následovala další zásadní přestavba. Už dle stavu z února 2006 probíhala. V jejím rámci byl v celém rozsahu vyzvednut dům do úrovně 1. patra a nad ním postavena nová nízká valbová střecha. Tím se alespoň odstranil neladný hybrid předchozí přístavby. Dům ovšem měřítkově ani stylově nezapadá do okolní zástavby a do jeho fasády byly vsazeny lacině působící plastové dveře. Navíc po dokončení přístavby nebyla až do současnosti dokončena vnější úprava omítek, takže uprostřed prvorepublikové zástavby je implantována cizorodá stavba, mající charakter „permanentně“ rozestavěného objektu.
Sousední pozemek zaujímá dvojdům čp.196-197/III (foto z r. 2003). Reprezentuje na Rašínově častý model patrové vily se sedlovou střechou a dvojicí trojúhelníkových štítů nad krajními sekcemi průčelí. Postaven byl roku 1924, jak o tom svědčí do štuku vyvedený nápis na severní boční stěně, kde je navíc připomenuto i družstvo Svépomoc. Jižní polovina (čp.196/III) už dle stavu z listopadu roku 2000 měla provedenou přestavbu, která změnila velikost okenních otvorů a zčásti narušila proporce fasády.[913] Severní část dvojdomu (čp.197/III) zůstávala pak ještě jistou dobu v intaktní podobě. Někdy před rokem 2012 prošla rovněž opravou, citlivěji pojatou. Velikost a rytmus okenních otvorů byl při ní respektován, pouze došlo k aplikaci jiných oken s mírně odlišným dělením.
Další úsek Poděbradovy ulice se rozkládá severně od křižovatky se Štefánikovou ulicí. Při západní straně tu stojí tři rodinné domky. Na nároží Štefánikovy ulice je to patrový objekt čp.212/III s valbovou střechou a uličním vikýřem. V roce 1925 stavitel Žour rozdělil pozemek č.kat.345/1 a zbytek č.kat.326/1. Šlo o pozemky podél západní strany Poděbradovy ulice, při jejím ústí do Uxovy ulice, které koupil od Josefa Partiše na tři stavební místa, z nichž jedno už dle údajů ke květnu 1926 zastavěl vlastním domkem. Patrně je myšlen dům čp.212/III.[914] Do současnosti si udržel téměř nezměněnou podobu. Pouze na západní straně přibyla parazitní přízemní garáž. Počátkem 21. století dům prošel citlivou opravou fasády.
Následují dva identické domy čp.423/III a čp.429/III, které tu vyrostly až opožděně, v 2. polovině 30. let coby „developerský“ počin stavebního podnikatele Josefa Žoura. Patrové domky s valbovou střechou, podkrovím v 1. patře a uličními vikýři se slohově nevymykají okolní zástavbě z 20. let. Žour získal na dům čp.423/III stavební povolení 8. září 1936. Projekt vypracoval sám Josef Žour. Novostavba byla kolaudována 13. září 1937.[915] Dochovala se takřka beze změn do současnosti. V případě domu čp.429/III bylo Žourovi stavební povolení uděleno 25. srpna 1936 a objekt stavěný podle projektu Josefa Žoura byl kolaudován 12. července 1938.[916] Na letecké fotografii z července 1938 již jsou oba domy zachyceny.[917] Dům čp.429/II prošel někdy před rokem 2012 opravou fasády a výměnou oken. Prakticky je ale také beze změn.
Na protější východní straně Poděbradovy ulice stojí domy čp.205/III (viz výše, v rámci popisu Štefánikovy ulice) a čp.347/III (viz níže, v pasáži o Uxově ulici).
5.6.2. Technický vývoj Poděbradovy ulice
V rozpočtu na rok 1965 město plánovalo provedení bezprašné úpravy povrchu v Štefánikově ulici a v ulicích Tyršova (část), Sokolská a na Fügnerově náměstí, tedy v hlavním silničním tahu Rašínovem, a dále v Poděbradově ulici. Mělo jít celkem o cca 950 metrů komunikací.[918] Akci měla provázet i generální oprava osvětlení v Štefánikově, části Tyršovy a v Sokolské ulici i v Poděbradově a tehdejší Truhlářově ulici (součást nynější Sokolské). Náklad odhadnut na 750 000 Kčs. Mělo jít o cca 650metrový úsek.[919] Dne 20. ledna 1965 přijaly místní občanské výbory závazek k 20. výročí osvobození, že na výstavbě osvětlení vypomůžou.[920] V srpnu 1965 se ale ještě stále v projekčním středisku ZČE pracuje na projektu osvětlení v těchto ulicích.[921] V listopadu 1965 plénum MěstNV uložilo komisi pro výstavbu, aby na ZČE v Plzni zatlačila tak, aby ještě v roce 1965 mohly práce na osvětlení začít. Město už v té době mělo materiál, takže zdržení způsobovala jen absence projektové dokumentace.[922] Koncem roku už Západočeské elektrárny dodaly projekt, konstatovala to rada MěstNV 8. prosince 1965, zemní práce ještě nezačaly.[923]
Trvalé úpravy se postupně dočkala i komunikace v Poděbradově ulici. 30. března 1966 rozhodla rada národního výboru vypracovat investiční úkol na generální opravu Poděbradovy a Žižkovy ulice. [924] Podle záměru MěstNV z dubna 1968 se měla realizovat roku 1970.[925] V červnu 1968 se mluví o zahájení prací v roce 1970 s odhadovanými náklady 150 000 Kčs. Akci měl zajišťovat komunální podnik Vnější úprava města.[926] Měla zahrnout novou komunikaci o ploše 1200 čtverečních metrů (vozovka i chodník) i veřejné osvětlení. Náklady v září 1969 byly odhadnuty na 425 000 Kčs a realizace stanovena na rok 1970.[927] Dle údaje z prosince 1969 budou práce na úpravě Poděbradovy (výkop terénu, rozházení štěrku) součástí závazku občanského výboru č. 6 k 25. výročí osvobození.[928] Výstavba nové komunikace, chodníku a osvětlení ulice byla zařazena do návrhu prováděcího plánu MěstNV na rok 1970 (zveřejněn v prosinci 1969). Předpokládaná hodnota díla činila 425 000 Kčs.[929] Rozhodnutím rady MěstNV ze 17. února 1970 byla zařazena výstavba osvětlení v Poděbradově ulici do plánu Akce Z na rok 1970.[930] Celková hodnota osvětlení v Poděbradově měla dosáhnout 35 000 Kčs. Zahájení prací se plánovalo na 1. čtvrtletí 1970, dokončení na 4. čtvrtletí stejného roku.[931] K brigádnické výpomoci se zavázali členové občanského výboru č. 6 (společně s úpravou jižního úseku Žižkovy ulice zde měli odpracovat 520 brigádnických hodin).[932] V dubnu 1970 se uvádí, že projekt na tuto akci již je zajištěn.[933] V prosinci 1970 se píše, že v roce 1971 budou rekonstrukci ulice (vozovka, chodník, osvětlení) provádět Technické služby.[934] V roce 1971 mělo na tuto akci jít z obecního rozpočtu 437 000 Kčs. Práce měly zajistit občanské výbory č. 6 a 11.[935] Dle informace z dubna 1972 provedly Technické služby v roce 1971 na rekonstrukci Poděbradovy ulice práce za 384 200 Kčs. Plánovaný rozpočet přitom činil 437 000 Kčs.[936] V roce 1971 se dočkala Poděbradova ulice nového veřejného osvětlení. Jeho výstavbu hradila obec.[937] Technické služby tu v roce 1971 nainstalovaly 6 nových svítilen.[938] V dobových pramenech se uvádí, že během roku 1971 byla úprava komunikace, chodníku i výstavba osvětlení v Poděbradově ulici dokončena.[939]
Ulice má dle stavu z roku 2018 asfaltový povrch vozovky a oboustranné chodníky s trávníkovým pásem a oboustrannou, ovšem mezerovitou alejí stromů (převážně javorů). Na leteckém snímku z roku 1957 zde ještě pouliční zeleň nebyla.[940]
5.6.3. Vývoj pojmenování Poděbradovy ulice
Poděbradova ulice získala pojmenování rozhodnutím zastupitelstva 12. července 1927.[941] Přijalo návrh rady a obecní okrašlovací komise, kterým se uličních názvů dostalo novým komunikacím na Rašínově.[942] Od té doby se udrželo beze změn. Připomíná českého krále Jiřího z Poděbrad (1420–1471).
5.7. Korejská ulice
5.7.1. Popis zástavby v Korejské ulici
Korejská ulice (foto z r. 2003, foto z r. 2003) vybíhá z Uxovy ulice mírným obloukem k jihu, kříží se Štefánikovou ulicí a na Fügnerově náměstí ústí do Sokolské ulice. Dosahuje délky cca 230 metrů. Má charakter klidné komunikace, bez výjimky obestavěné prvorepublikovými rodinnými domky. Vznikla v letech 1922–1924, kdy družstvo Svépomoc díky velkému zájmu přikročilo ke 2. etapě výstavby na Rašínově. Během několika let se všechny stavební pozemky v této ulici zaplnily. Vznikl tak ucelený soubor dobové architektury, který takřka unikl větším přestavbám. Ke kouzlu Korejské ulice přispívala až do počátku 21. století i původní oboustranná alej kulovitých javorů. Atmosféru starých časů dotvářel i fakt, že komunikace zde zůstávala jako jedna z mála na Rašínově i v celých Rokycanech nedlážděná (viz níže).
Po západní straně Korejské ulice, směrem od Fügnerova náměstí, stojí nejprve rohový dům čp.189/III. Je to patrový objekt s podkrovím v 1. patře pod sedlovou střechou, jež je orientována do ulice štítovou stěnou. Někdy za socialismu zde došlo k vestavbě a vyzdění 1. patra na jižní straně domu, ukázka kompozičně neladného amatérského stavitelství oné doby. Fasáda domu byla zároveň modernizována. V této podobě se udržela do současnosti. Následuje domek čp.188/III. Je to jednoduchý přízemní objekt se sedlovou střechou, bez obytných prostor v podkroví. Někdy v předlistopadovém období bylo do uličního průčelí v přízemí vsazeno velkoplošné moderní okno. Hmotově se domek udržel do současnosti, drobnější změnou je jen přidání přízemního vchodového traktu na severní straně. Ten byl ještě podle stavu z roku 2000 v nedokončené podobě, s neomítnutým zdivem z tvárnic.[943] Později byl aspoň omítnut. I vedlejší objekt čp.187/III prošel modernizací a v tomto případě radikální. Za socialismu totiž proběhla přístavba 1. patra a stavba byla nově zakryta mělkou sedlovou střechou. Fasády pokryla plná paleta normalizační estetiky (brizolit, typizovaná okna), ostře kontrastující s prvorepublikovým laděním okolní zástavby. V tomto stavu se dům nacházel ještě v roce 2012. Pak prošel opravou, kdy fasáda byla nově omítnuta a získala barevný nátěr. Proběhla i obměna některých stavebních prvků, čímž byl vymazán předlistopadový stavební styl. Proporčně je dům relativně zvládnutý, takže jeho rušivé působení bylo po revizi fasády významně umenšeno.
Následují dva identické domy čp.186/III a čp.185/III, postavené podle jednotného projektu. Jde o skromné patrové objekty se sedlovou střechou s podkrovím v 1. patře, natočené štítovou zdí do ulice. Dům čp.186/III měl již v roce 2000 vsazená nová nedělená okna do přízemí.[944] Někdy rokem 2012 prošel rekonstrukcí, kdy do štítové uliční stěny byla vsazena okna do podkroví 1. patra a obměněny stavební detaily. Fasáda dostala nový barevný nátěr. Hmotově se dům uchoval v původním měřítku. To stejné platí pro dům čp.185/III, který už dle stavu z roku 2000 měl vsazena široká moderní okna.[945] Podle stejného projektu vznikly i domy čp.184/III a čp.181/III. Liší se jen orientací, k ulici jsou natočeny delší stranou, nikoliv štítem. Šlo o populární „katalogový“ typ zástavby Rašínova. Vybírali si jej hlavně chudší stavebníci a analogické stavby nalezneme na mnoha jiných místech této čtvrti (například čp.178/III a čp.179/III v Uxově ulici nebo čp.148/III, čp.233/III, čp.234/III a čp.235/III v Tyršově ulici či čp.239/III v Sokolské ulici). Dům čp.184/III se v dubnu 2000 ještě nacházel v takřka původním stavu.[946] Později, někdy před rokem 2012, byl opraven, získal novou krytinu střechy a nátěr fasády. Do domu byla bohužel vložena nová, nedělená okna. Sousední pozemek, proti ústí Štefánikovy ulice, zůstává prázdný. V říjnu 1973 plénum MěstNV vzalo na vědomí postup záboru nevyužitých parcel podle §4 vyhlášky č.66/72 o opatřování pozemků pro výstavbu rodinných domů. V 1. etapě šlo o několik desítek pozemků, mj. i zahrada č.kat.341/5 o ploše 826 čtverečních metrů v majetku MUDr. J. a M. Blechových, společně s dalšími pozemky určená k urychlenému stavebnímu využití. Tato parcela se uvádí jako „v procesu řízení“.[947] Nikdy tu ale obytný dům nevznikl.
Následuje dvojdům čp.182-183/III. Je to zástupce dalšího typu domů stavěných ve 20. letech na Rašínově, patrová vila se sedlovou střechou a dvěma symetricky umístěnými trojúhelníkovými štíty po stranách průčelí (stejné domy jsou například čp.193-194/III na Fügnerově náměstí nebo čp.154-155/III ve Štefánikově ulici). V rámci tohoto modelu přestavuje ovšem tento objekt podvariantu, neboť plocha jeho štítů není členěna vertikálními rýhami (kanelami). Obě poloviny domu se ještě k roku 2000 nacházely v původním stavu, včetně stavebních detailů.[948] Před rokem 2012 proběhla v obou částech výměna oken, v případě severní poloviny (čp.182/III) relativně věrně dodržujících původní dělení, u jižní poloviny (čp.183/III) byl aplikován typizovaný model sterilního plastového okna. S výjimkou těchto novotvarů se ovšem dvojdům uchoval téměř intaktně. Domek čp.181/III patrně prošel okolo roku 1940 rekonstrukcí, protože v městském archivu se nachází složka z roku 1940, nazvaná „Přístavba domu čp.181/III“.[949] Patrový objekt s obytným podkrovím 1. patra, pod střechou s polovalbou, měl již v roce 2000 moderní typizovaná okna.[950] Ta byla zachována i při následné rekonstrukci fasády a střechy, provedené před rokem 2012. Na nároží Korejské a Uxovy ulice ještě stojí patrový domek čp.180/III se stanovou střechou a zděnými vikýři. V roce 1927 je uváděn jako „bývalá českobratrská fara“, patrně šlo jen o dočasné umístění náboženského sboru v soukromém domě.[951] Dochoval se téměř v původní podobě.
Protější východní stranu ulice zaujímá na jejím severním konci, mezi Uxovou a Štefánikovou, dům čp.176-177/III. Je to další populární typ ze vzorníku prvorepublikového Rašínova, patrový dvojdům se střechou s polovalbami na bočních stranách. Do ulice se otáčí mohutným trojúhelníkovým štítem, který je společný oběma polovinám objektu. Analogický dům vyrostl i na sousedním pozemku ve Štefánikově ulici (čp.174-175/III, viz výše). Severní polovina domu (čp.177/III) prošla v roce 2005 rekonstrukcí fasády. V říjnu 2005 byl dům obestavěný lešením, průčelí již zčásti pokryto zateplovacími polystyrenovými obklady.[952] Členění fasády ale bylo respektováno. Jižní polovina (čp.176/III) zatím nemá novou fasádu. Obě části dvojdomu se dochovaly v téměř původní podobě, ovšem obě mají instalovány ahistorická typizovaná okna. Jižně od ústí Štefánikovy ulice stojí dvojdům čp.190-191/III (foto z r. 2003), identický s čp.182-183/III. Obě poloviny si víceméně podržely původní vzhled. Na severní polovině (čp.190/III) probíhala v dubnu 2000 zděná vestavba do boční stěny 1. patra, zatím jen hrubá stavba z neomítnutých tvárnic. Šlo o kompozičně nezvládnutý přílepek, typický spíše pro stavitelství před rokem 1989. Dům čp.190/III pak někdy počátkem 21. století prošel i výměnou oken, přičemž aplikována typizovaná bílá plastová okna, zčásti s odlišným dělením. To v případě jižní poloviny dvojdomu (čp.191/III) došlo při výměně oken aspoň k užití vhodnější barvy okenních rámů. V obou částech domu jde nicméně o drobné modifikace, které nezměnily celkové působení architektury z 20. let. Jižní polovina má i původní dřevěný plot s cihlovými sloupky, zatímco severní polovina drátěný plot socialistické provenience.
Následuje rodinný dům čp.192/III. Ten prošel počátkem 21. století (někdy před rokem 2012) radikální přestavbou, při níž se změnil na patrovou vilu se střechou s polovalbou, dekorativními střešními vikýři, kamennou bosáží nároží a neorenesančním ostěním oken. Od ulice je oddělen vysokou kamennou zdí. Výsledek svým historizujícím pojetím sice částečně rezonuje s architekturou Rašínova 20. let 20. století, ale zároveň připomíná opulentní umělé vily, budované na Balkáně či ve východní Evropě. Ulice pak končí na Fügnerově náměstí, kde stojí dvojdům čp.193-194/III (viz výše).
5.7.2. Technický vývoj Korejské ulice
Korejská ulice až do počátku 21. století neměla zpevněný povrch ani chodníky. Místo toho tu byla kamenitá a hlinitá vozovka a volně rostoucí tráva. Vypracování projektu rekonstrukce Korejské ulice plánoval MěstNV v harmonogramu ze září 1969 na rok 1970. Mělo si to vyžádat náklady 5000 Kčs. Vlastní úprava komunikace, chodníku a veřejného osvětlení v Korejské ulici měly přijít na řadu až po roce 1975. Náklady plánovány na 250 000 Kčs. Plocha upravované komunikace měla být 1440 čtverečních metrů.[953] Pořízení projektu nové komunikace v Korejské ulici bylo zařazeno i do návrhu prováděcího plánu MěstNV na rok 1970 (zveřejněn v prosinci 1969). Předpokládaná hodnota projektu zůstala na 5000 Kčs.[954] V dubnu 1970 se uvádí, že projekt na tuto akci již je zajištěn.[955] Dle informací ze září 1970 je už projekt úpravy komunikace hotov.[956] V červnu 1972 apeluje na plénu MěstNV pan Kepka, že je třeba dodělat osvětlení a komunikace na Rašínově, dodělat chodníky v Pionýrské (Šťáhlavské) a Korejské ulici. Předseda MěstNV Karel Hirsch mu oponoval, že daleko důležitější je úprava komunikací Za Rakováčkem.[957] Podle vyjádření národního výboru ze září 1972 chodník v Korejské ulici nebyl zatím v plánu. Jeho realizace závisela na rekonstrukci vodovodu v této ulici. O rekonstrukci ulice se nyní uvažovalo jen výhledově.[958] V prosinci 1972 se uvádí, že Akce Z výstavba veřejného osvětlení v Korejské ulici byla splněna.[959] Provedena nad rámec původního plánu.[960] V roce 1984 město investovalo do výstavby komunikace v Korejské 100 000 Kčs (splněn tak plán).[961] Šlo ale patrně jen o údržbu a válcování stávající nezpevněné vozovky.
Korejskou ulicí tak procházela ještě v 1. dekádě 21. století jen prašná vozovka, po obou stranách lemovaná hustou alejí kulovitých javorů. V roce 2002 město plánovalo jako jednu z investic, která měla přijít na řadu v roce 2005, její úpravu.[962] V lednu 2003 město ohlašuje, že rekonstrukce ulice (společně s nejzápadnějším úsekem Štefánikovy ulice, ten byl rovněž dosud nezpevněný) by mohla přijít na řadu ještě během roku 2003. Vydláždění Korejské se odhadovalo na 4 000 000 Kč. Měla získat status obytné zóny, s omezením rychlosti automobilů a s propojením vozovky i chodníků.[963] Délka dotčeného úseku Korejské ulice činila 230 metrů, plocha 2300 čtverečních metrů. Odhadované náklady stouply na 5 200 000 Kč. Projektová dokumentace už byla k lednu 2005 hotova. Podle návrhu aktualizovaného harmonogramu oprav komunikací, projednávaného v lednu 2005, se předpokládala realizace v roce 2007.[964] Jenže v listopadu 2005 město opět aktualizovalo časový rozvrh oprav komunikací a ulice Korejská a Štefánikova byly odsunuty nejdříve na rok 2007. Kvůli revitalizaci nových kasáren totiž městu nezbývaly peníze na jiné akce. Pro obě ulice již byla hotov projekt i odhad nákladů (Korejská – 5 200 000 Kč, Štefánikova – 2 200 000 Kč). Štefánikova měla 3. a Korejská 4. - 6. pozici v aktualizovaném pořadníku.[965] Podle zprávy z tisku z listopadu 2005 ovšem Korejská ulice stále byla na 2. místě priorit (hned za Horymírovou ulicí Za Rakováčkem).[966] V říjnu 2005 začaly v obou nedokončených ulicích (Korejská a zmíněný úsek Štefánikovy) aspoň opravy inženýrských sítí. Na jihozápadní straně vyústění Korejské ulice do Sokolské ulice, na západní straně Korejské ulice (před čp.182-183/III) a v Štefánikově ulici u křižovatky s Poděbradovou ulicí se nacházely výkopové jámy, patrně vodovodní přípojky. Vozovka obou ulic zároveň byla vysypána štěrkem (místo stávající uježděné hlíny).[967] Společnost VOSS se rozhodla rekonstruovat v lokalitě vodovodní vedení a osadit nadzemní sloupkové hydranty.[968]
Pro rok 2007 byla zařazena rekonstrukce Korejské do zásobníku investičních akcí, které město hodlalo realizovat, byť ne nezbytně už v roce 2007. V lednu 2007 seznam odsouhlasilo zastupitelstvo.[969] Dne 10. dubna 2007 rozhodlo zastupitelstvo o použití přebytku hospodaření za rok 2006 ve výši 44 906 000 Kč, mj. na rekonstrukci Korejské ulice.[970] Mělo na ni jít 5 200 000 Kč.[971] Podle jiného pramene se ale nakonec v rozpočtu města na rok 2007 počítalo na rekonstrukci Korejské a Štefánikovy ulice s částkou 5 900 000 Kč. Každopádně reálně město za rok 2007 utratilo jen 187 490 Kč, protože spuštění prací se opozdilo kvůli rekonstrukci plynových sítí, vypořádávání připomínek občanů a úpravám projektu.[972] Dne 24. září 2007 odsouhlasilo zastupitelstvo úpravu rozpočtu na rok 2007 a přesunulo částku ušetřenou na rekonstrukci Štefánikovy a Korejské ulice (1 500 000 Kč) na jiné akce.[973]
Dne 10. srpna 2007 město požádalo o stavební povolení na rekonstrukci Korejské i Štefánikovy a začalo stavební řízení.[974] Dne 14. srpna 2007 vyzvalo město případné zájemce, aby do 10. září 2007 podali v zjednodušeném podlimitním řízení nabídku na zakázku na rekonstrukci Štefánikovy a Korejské ulice, sestávající z rekonstrukce komunikací, kanalizace, veřejného osvětlení a provedení sadovnických úprav podle projektu od firmy IP projekt, Ing. Petr Zítek. Zahájení stavby se v závislosti na vydání stavebního povolení plánovalo na říjen 2007, s dobou stavby maximálně 3 měsíce.[975] Dne 12. října 2007 MÚ vydal stavební povolení. Korejská ulice se navrhovala v modelu obytná zóna, průjezdná ale i pro rozměrnější vozidla (popelářské vozy). Minimální šířka profilu měla činit 4,5 metrů. Vjezdy do obytné zóny projektovány přes chodníkové přejezdy. Dále se tu navrhovaly zpomalovací prahy. Podélná parkovací místa byla situována po stranách komunikace. Zároveň mělo dojít k rekonstrukci inženýrských sítí (plyn, osvětlení, zahradnické úpravy) a novému odvodnění komunikace do uličních vpustí, napojených na kanalizaci.[976] Sadové úpravy a instalace osvětlení v Korejské ulice a v části Štefánikovy ulice byly řešeny samostatným stavebním povolením, které MÚ vydal 2. ledna 2008 dle žádosti z 9. srpna 2007. Dne 29. srpna 2007 bylo řízení dočasně přerušeno kvůli doplnění některých podkladů a 26. listopadu 2007 opětovně začalo.[977]
Ještě na podzim 2007 práce na rekonstrukci ulice (včetně
přilehlého úseku Štefánikovy) odstartovaly. Počátkem prosince 2007 se tu už
pracuje. Jako jeden z prvních kroků přišlo na řadu vykácení zdejší
oboustranné aleje kulovitých javorů.[978]
Ty tu jsou doloženy již na leteckém snímku z roku 1947.[979]
Na leteckém snímkování z roku 1938 ještě patrné nejsou.[980]
Jejich výsadba se tak dá datovat do 40. let. Postupně vytvořily opakovaným
sestřiháváním husté kulovité koruny. Kompletní likvidace tohoto dvojitého
zeleného pásu byla rozporuplným počinem, protože nová zeleň, která tu po rekonstrukci
ulice objevila, byla řídká a mezerovitá. Ačkoliv se likvidací aleje ulice
výrazně prosvětlila a třebaže je naprosto legitimní v městském prostředí
redukovat přílišné hmoty veřejné zeleně, která často zakrývá uliční interiér,
bylo zvolené řešení sporné. Spíš vypovídá o technicistním přístupu, který ulici
připravil o výrazný prvek a nahradil jej nepříliš nápaditě dimenzovanou
komunikací, vydlážděnou betonovými dlaždicemi. Koncem ledna 2008 už
v ulici naplno probíhaly práce. Povrch ulice byl rozryt. V polovině
února 2008 rekonstrukce obou ulic pokročila. V Korejské ulici byly hluboké
výkopy, v úseku Štefánikovy ulici již osazeny obrubníky budoucí vozovky,
zatím chybělo dláždění. Během 2. poloviny února 2008 došlo k dalšímu posunu.
V Korejské už byla osazena většina obrubníků a vozovka zarovnána.
V úseku Štefánikovy ulice již byly nejen osazeny obrubníky, ale i vysypána
zemina do trávníkových polí. Počátkem dubna 2008 se rekonstrukce obou ulic nacházela
v dokončovací fázi. Byla položena dlažba, vysazeny nové stromy. Chyběly jen
zčásti sadové úpravy trávníků a zasypání zámkové dlažby pískem. V polovině
dubna byla akce zcela hotova.[981]
Podle městského úřadu byla investice dokončena v březnu 2008. Délka
rekonstruované komunikace v Korejské ulici dosáhla 240 metrů,
v Štefánikově 95 metrů. Práce provedla firma Strabag, a. s. odštěpný závod
České Budějovice. Stavebníci museli řešit některé problémy se starými
inženýrskými sítěmi. Náklady dosáhly 5 700 000 Kč. Komunikace řešena jako
kategorie D, se smíšeným provozem chodců a vozidel, s maximální rychlostí
dopravy 20 km/hod.[982] Zastupitelstvo
v dubnu 2008, v rámci úprav rozpočtu k 10. březnu 2008, přesunulo prostředky z rekonstrukce prostranství
Spilka a z rekonstrukce osvětlení ve vnitrobloku Na Pátku na jiné
investiční akce, mj. na rekonstrukci ulic Štefánikova a Korejská, kde došlo
k navýšení o 594 000 Kč.[983] Dne
14. července 2008 se zastupitelstvo zabývalo návrhem na změnu rozpočtu na rok
2008, kdy měly být peníze ušetřené při
rekonstrukci ulice Štefánikova a Korejská (437 500 Kč) použity na některé jiné
investice.[984]
5.7.3. Vývoj pojmenování Korejské ulice
Komunikace se původně nazývala Heyrovského ulice, podle rokycanského purkmistra JUDr. Ferdinanda Heyrovského (1769–1839).[985] Název obdržela rozhodnutím zastupitelstva z 12. července 1927.[986] Zastupitelstvo tehdy přijalo návrh rady i obecní okrašlovací komise, který zaváděl názvy pro nové komunikace na Rašínově.[987] Už při jednání zastupitelstva roku 1919, kdy se rozhodovalo o celkové rekodifikaci uličních názvů v Rokycanech, se Bohuslav Horák, místní kulturní aktivista, přimlouval za to, aby bývalý starosta Hejrovský (Heyrovský) měl v Rokycanech svou ulici.[988]
V červenci 1951 byla přezvána na Korejskou ulici, u příležitosti 30. výročí založení KSČ. Změnu odsouhlasilo plénum MNV 26. června 1951.[989] Šlo o propagandistické gesto stalinistické éry a mělo vyjádřit solidaritu s komunistickou severní Koreou v době tamní války. Bizarní pojmenování zůstalo zachováno do současnosti, ale postupně se ujalo.
5.8. Šťáhlavská ulice (pravobřežní část)
5.8.1. Popis zástavby ve Šťáhlavské ulici
Šťáhlavská ulice v současnosti probíhá podél Rakovského potoka, a to po obou jeho stranách. Potok tvoří zároveň hranici mezi Rašínovem (na východě) a čtvrtí Za Rakováčkem (na západ od potoka). Pro tuto kapitolu je tak relevantní jen popis pravobřežního segmentu Šťáhlavské ulice. Ulice je poměrně dlouhá a složena z několika úseků, lišících se dobou vzniku i charakterem zástavby. Vybíhá z nároží Uxovy ulice u železniční trati, pak míjí křižovatky s ulicemi Sokolská, Tyršova a Karlíkova, až ústí do ulice B. Němcové. Celkem dosahuje délky cca 850 metrů. Má mírně prohnutou trasu.
V jejím nejsevernějším úseku (Uxova-Sokolská) proběhla sice parcelace od 20. let při budování Rašínova, ale mezery v zástavbě tu byly vyplňovány ještě hluboko do 2. poloviny 20. století, takže jde o jeden z mála případů souvislejší architektury socialistické provenience na Rašínově. Rohová parcela na styku ulic Šťáhlavská a Uxova má zajímavý stavební vývoj. V červnu 1933 rada povolila L. Staškovi ohradit zbytek pozemku č.kat.333/2 provizorním tyčkovým plotem.[990] Ladislav Stašek je pak uváděn jako majitel domu čp.434/III, který tu vyrostl někdy okolo roku 1938. Zobrazen již je na mapě města z roku 1940. Na leteckém snímku Rokycan z července 1938 není jeho existence průkazná, je zde vidět zahrada a patrně i menší objekt.[991] Podobně nejasné jsou i letecké fotografie z pozdějších let. Na státní mapě z roku 1951 je parcela prázdná.[992] Letecké snímkování z roku 1963 ukazuje nadále převážnou část pozemku vyplněnou zahradou a v její východní části menší objekt.[993] Stejný stav panoval i dle letecké fotografie z července 1968.[994] Někdy potom byla stávající menší stavba zbořena. Mapa města cca z roku 1976 již zde dům čp.434/III nezachytila a pozemek byl prázdný.[995] Na této rohové parcele vyrostl někdy okolo roku 1980 montovaný jednopatrový dům čp.817/III, využívaný pro Zemědělskou vodohospodářskou správu, který tak jako jeden z mála domů na Rašínově nesloužil obytným účelům. Letecké snímkování z července 1978 ukazuje, že výstavba domu nezačala (pokud tedy stavbu neukrývalo vzrostlé stromoví).[996] Patrový objekt s podkrovím v 1. patře pod sedlovou střechou, situovaný na zvýšeném suterénu s garážemi, se uchoval do současnosti v prakticky nezměněné podobě. Hmotově se neliší od vesnických rodinných domů. Dle stavu z roku 2021 je již v soukromém vlastnictví.
Dál k jihu stojí patrový domek čp.271/III se zděným uličním vikýřem v obytném podkroví 1. patra pod polovalbovou střechou. Dne 14. května 1928 vydala rada povolení Františku a H. Hrdličkovým na rodinný dům na č.kat.347/3.[997] Patrně šlo o tiskový omyl v zápisu ze schůze, protože manželé Hrdličkovi jsou uváděni jako majitelé pozemku č.kat.340/3 u domu čp.271/III a uvedená parcela č.kat.347/3 už byla v té době zastavěna jiným domem (čp.238/III). Dne 27. září 1928 radní vydali obývací a užívací povolení pro Františka a H. Hrdličkovy na rodinný dům č.kat.340/3.[998] Prvorepubliková stavba si podržela základní hmotové proporce, ovšem fasádu za socialismu zploštily modernizační zásahy a aplikace brizolitové krusty. Rovněž okna byla nahrazena typizovanými, velkoplošnými. V tomto stavu se objekt nacházel ještě roku 2000.[999] Někdy před rokem 2012 proběhla další obměna oken. Vedle je rovněž patrový domek čp.272/III. Dne 26. června 1927 vydala rada povolení na rodinný dům na č.kat.340 pro R. a M. Nových.[1000] Dne 6. srpna 1928 rada vydala manželům Nových obývací a užívací povolení na jejich rodinný dům na č.kat.340.[1001] Jedná se o patrový objekt se sedlovou střechou a obytným podkrovím 1. patra. Do ulice hledí zděný trojúhelníkový vikýř. Někdy za socialismu byla část 1. patra vedle od vikýře zvýšena a vyzděna, rovněž došlo k instalaci nových oken. V tomto stavu je dům doložen ještě na fotodokumentaci z roku 2000.[1002] V následujících letech prošel částečnou opravou, kdy byla vyměněna střešní krytina, instalována okna, provedeny vnější omítky fasády a zbořen přízemní vchodový přístavek na severní straně domu. Sousední parcelu zaujímá dvojdům čp.273-274/III, patrová stavba se dvěma zděnými uličními vikýři v obytném podkroví 1. patra. Střecha má polovalbu. Dne 9. listopadu 1928 bylo vydáno radou stavební povolení pro Annu Benešovou na rodinný dvojdomek na pozemku č.kat.340/5.[1003] V červenci 1930 rada na žádost J. Beneše rozhodla, že povolení z 12. listopadu 1928 na sdružený domek na č.kat.340/5 se rozdělí na dva vlastníky.[1004] Dne 30. července 1930 vydala rada užívací a obývací povolení pro Marii Novotnou na dům na č.kat.340/5 (Novotná byla majitelkou čp.273/III) a pro Františku Benešovou na dům na č.kat.340/17 (Františka Benešová uváděna pak jako majitelka čp.274/III).[1005] Dvojdům se uchoval v takřka původní podobě, včetně některých stavebních detailů. Pouze na severní polovině (čp.273/III) proběhla někdy před rokem 2012 výměna oken za nová bílá plastová s odlišným dělením. Jižní polovina domu (čp.274/III) zase byla za socialismu narušena přístavbou parazitní garážové kóje do ulice, která tak zčásti zakrývá dům a potlačuje účinek okrasné předzahrádky. Cenné je patrně původně dochované barevné řešení fasády obou polovin domu v odstínech červené a okrové, což byla za první republiky populární kombinace. Podobnou architekturu prezentuje i sousední čp.275/III. Je to patrový domek s polovalbovou střechou a uličním zděným vikýřem v podkroví 1. patra, v němž umístěn balkón. 6. srpna 1930 vydala rada povolení pro Růženu Černou a Bedřicha Malého na rodinný dům na č.kat.340/6.[1006] Užívací a obývací povolení pro Annu Malou na dům na č.kat.340/6 vydala městská rada 5. června 1931.[1007] V červenci 1931 vydala rada také stavební povolení pro A. Malou na chlév a kolnu u čp.275/III.[1008] Dům se uchoval prakticky v původní podobě.
Domem čp.275/III nadlouho končila souvislá domovní fronta. Ještě na leteckém snímku z roku 1963 se odtud na jih táhl jen pás stavebně nevyužitých zahrad.[1009] Šlo o jedno z mála míst na Rašínově, kde do 2. světové války neproběhla výstavba. Parcelace tu byla přitom provedena již za první republiky a letecká fotografie z července 1938 zde zachycuje pravidelný rytmus parcel.[1010] V důsledku války a poválečného útlumu individuální výstavby zde ovšem nastal efekt známý například ze sousední čtvrti Za Rakováčkem, jakési ustrnutí ve fázi zahrad. K výstavbě zde docházelo až mnohem později. Zatímco všechny výše uvedené domy pocházejí z meziválečné doby a spojuje je prvorepubliková estetika, díky čemuž jsou ústrojnou součástí zástavby Rašínova, tato dodatečně budovaná skupina rodinných domů, stavěná v 60. a 70. letech 20. století, má úplně jiné vyznění. Reprezentují rozpačitou epochu českého individuálního stavebnictví, kdy se architektura „proletarizovala“ a převládl v ní nuzný svépomocný styl. Tato skupina domů ještě navíc vyniká často obludnými rozměry, kterými se nepochybně tehdejší majitelé snažili imponovat svému okolí. Tuto logickou lidskou snahu ale při absenci profesionálního projektu přehnali a zbudovali hmoty, které svou masivností připomínají spíš stavby venkovské provenience, spojené s estetikou JZD, nebo menší sídlištní domy. V krystalické podobě to ukazuje například vila čp.693/III, masivní jednopatrová stavba se sedlovou střechou a obrovskou, kompozičně rozpačitou štítovou stěnou otočenou do ulice, postavená v polovině 70. let 20. století. Dle snímkování z června 1969 zde ještě byla stavebně nevyužitá zahrada.[1011] Fotografie z června 1972 již tady zachycuje hrubou stavbu rodinného domu včetně střechy.[1012] Mapa města cca z roku 1976 již dům zakresluje, včetně čísla popisného, takže musel už být kolaudován. Bylo to jedno z nejvyšších čísel popisných na mapě, takže asi šlo o nedávno předtím dokončený objekt.[1013] Strmý úhel střechy je vhodný spíše do podhorských oblastí a působí cizorodě. Dům získal počátkem 21. století nová okna, má nadále původní brizolitovou fasádu. Další případná obměna stavebních detailů by mohla poněkud setřít nuznou dobovou estetiku.
I patrová vila čp.784/III je gigantickým kolosem se strmou sedlovou střechou a robustním uličním štítem s motivy pásových oken. V říjnu 1973 plénum MěstNV vzalo na vědomí postup záboru nevyužitých parcel podle §4 vyhlášky č.66/72 o opatřování pozemků pro výstavbu rodinných domů. V 1. etapě šlo v Rokycanech o několik desítek pozemků, mj. i zahradu č.kat.340/8 o ploše 789 čtverečních metrů v majetku ing. Františka Brudny z JZD Vrčeň. Společně s dalšími pozemky byla určena k urychlenému stavebnímu využití. Parcela se už uvádí „v procesu řízení“.[1014] Stavební povolení na rodinný dům na parcele č.kat.340/8 bylo Františku Brudnovi z Vrčně vydáno mezi 1. lednem a 15. listopadem 1974. V domě měly vzniknout 2 bytové jednotky.[1015] Vznikl tu pak skutečně koncem 70. let 20. století rodinný dům čp.784/III. Na mapě města cca z roku 1976 už je zachycen, ale bez čísla popisného, takže patrně šlo o rozestavěný objekt.[1016] Dle informací z ledna 1980 je již užíván.[1017] Dům setrvává do současnosti v původní podobě. I zde by bylo vhodné provést aspoň obměnu socialistických stavebních detailů. Základní proporční těžkopádnost domu je ovšem jen těžko korigovatelná.
Sousední parcelu zaujímalo dlouhé roky pochmurné torzo nikdy nedokončeného domu. Přitom i tento pozemek se roku 1973 ocitl na výše uvedeném seznamu parcel, určených k urychlenému zastavění. Šlo o zahradu č.kat.340/9 o výměře 759 čtverečních metrů, jejímiž majiteli byli ing. F. a ing. L. Hejrovských, bytem Rokycany čp.94/I. I tato parcela se uvádí jako už „v procesu řízení“.[1018] Jenže ačkoliv došlo k zbudování hrubé stavby, minimálně 20 let zde nepokračovaly stavební práce. Stálo tu jen neomítnuté hrubé zdivo do úrovně 1. patra, překryté plochou střechou. Teprve v roce 2008 došlo k drobnému posunu. V polovině dubna 2008 už má nedokončená hrubá stavba rodinného domu novou sedlovou střechu z dřevěné konstrukce, nastavěnou na stávající plochou střechu.[1019] V tomto polovičatém stádiu se objekt nachází i dle stavu z roku 2019. Nadále nemá přidělené číslo popisné. Na rozdíl od předchozích předimenzovaných vil je přitom proporčně vcelku uměřený a po výraznějších investicích je možné ho dokončit jako kvalitní rodinný dům.
Následuje další socialistická naddimenzovaná vila čp.694/III. Patrový dům se sedlovou střechou a štítovou stěnou otočenou do ulice vznikl v polovině 70. let 20. století. Snímkování z června 1969 ještě nezachycuje jeho výstavbu.[1020] V červnu 1972 je vidět již hrubá stavba včetně střechy.[1021] Jde o podobný projekt jako dům čp.693/III o několik parcel severně odtud (viz výše). Mapa města cca z roku 1976 již dům zachytila, včetně čísla popisného. Bylo to jedno z nejvyšších čísel popisných v této mapě, takže patrně šlo o právě dokončený objekt, po kolaudaci.[1022] Někdy před rokem 2012 proběhla výměna oken, někdy před rokem 2018 i oprava fasády. Měřítkovou nepatřičnost stavby ale tyto dílčí opravy zásadně změnit nemohou.
V nejvyhrocenější podobě je nezvládnutí proporcí vidět na domě čp.654/III, opět jednopatrový, se sedlovou střechou a uličním štítem, vzniklý okolo roku 1970. Na leteckém snímkování z poloviny října 1967 ještě jeho výstavba nezačala a nacházela se tu jen nezastavěná zahrada.[1023] I dle letecké fotografie z července 1968 se zdá, že jeho budování stále nezačalo.[1024] U tohoto objektu se k dojmu celkové amatérské neladnosti projektu přičleňuje ještě nepořádek na zahradě s různými provizorními boudami a hromadami materiálu. V měšťanském a maloburžoazním Rašínově tak vznikla skupina cizorodých staveb, připomínajících svou estetikou spíše příbytky kovorolnických rodin na okraji Ostravska.
Následující objekt je izolovaným reprezentantem prvorepublikové zástavby. Patrová vilka čp.280/III s polovalbovou střechou a trojúhelníkovým zděným uličním vikýřem v podkroví 1. patra tu vyrostla v meziválečném období. Podle čísla popisného by se zdálo, že se tak stalo v 2. polovině 20. let. Jenže v seznamu majitelů domů cca z roku 1929 dům chybí.[1025] Jeho vznik je nutno posunout do 30. let. Je zobrazen na leteckém snímkování z července 1938.[1026]
Dále k jihu opět pokračují stavby ze socialistické éry. Jde o domky čp.647/III a čp.588/III. Oběma je společný jistý „sídlištní“ sloh, konkrétně holé brizolitové fasády, unifikovaná okna a plochá střecha. Oba byly ovšem pojaty jen jako skromné, přízemní stavby, tudíž si nenesou zátěž v podobě nezvládnutých proporcí. Domek čp.647/III vznikl okolo roku 1970. Letecká fotografie z července 1968 ukazuje, že jeho výstavba ještě nezačala, popřípadě byla na samém počátku.[1027] Původní plochostřechý objekt prodělal někdy před rokem 2012 zásadní proměnu, když na něj byla nastavěna sedlová střecha s podkrovím. Vedlejší dům čp.588/III pochází z 60. let 20. století. Na leteckém snímku Rokycan z května 1963 již je zachycen.[1028] Zůstával ještě roku 2012 v původní podobě s plochou střechou. Někdy před rokem 2015 byl i on nově zakryt sedlovou střechou, v tomto případě však jen nízkou, bez vestavby podkroví.
Na křižovatce Šťáhlavské a Sokolské ulice stojí betonový objekt trafostanice. Stavěna byla od roku 1979. Na rok 1979 zde byl přidělen limit 90 000 Kčs, prostavěno 98 000 Kčs. Práce prováděl Okresní stavební podnik. V roce 1979 byla dokončena stavba, v roce 1980 měla proběhnout montáž technologie (provést měly ZČE). Rozpočtová cena objektu činila 268 000 Kčs.[1029] Na rok 1980 se v plánu výstavby technické vybavenosti počítalo u této akce s rozpočtovou cenou 268 000 Kčs, přidělen limit 170 000 Kčs.[1030] V září 1980 ještě výstavba trafostanice pokračuje.[1031] Podle dat z prosince 1980 se pro rok 1980 plánoval na výstavbě trafostanice objem 10 000 Kčs, který byl ke konci října 1980 celý prostavěn. Akce nebyla dokončena, protože se uvádí zůstatek 160 000 Kčs.[1032]
Následující úsek Šťáhlavské ulice (Sokolská-Tyršova-Karlíkova), lemuje souvislá fronta předválečných domků z původní družstevní epochy Rašínova (foto z r. 2003). Na rohu Sokolské a Šťáhlavské je to objekt čp.198/III (jeho podrobný popis, viz výše, v rámci Sokolské ulice). Následuje dům čp.199/III. Původní patrová vilka se sedlovou střechou a uličním zděným vikýřem v obytném podkroví 1. patra, postavená někdy v 1. polovině 20. let 20. století (v 2. etapě výstavby čtvrti), byla za socialismu zásadně proměněna přístavbou, provedenou do hloubi zahrady. Nepříliš ústrojné a ladné spojení původní vilky a přístavby tak aspoň zůstalo pohledově skryto. Původní stavba směrem do ulice si zachovala v základních obrysech prvorepublikovou podobu. Sousední dům čp.200/III má podobu jednoduché patrové stavby s polovalbovou střechou a uličním štítem. Dochoval se hmotově, ovšem fasáda i okna byla za socialismu nevhodně modernizována. V tomto stavu setrvává do současnosti. Vedlejší parcelu zaujímá domek čp.217/III. Jde o patrový objekt se sedlovou střechou, pod níž se nacházejí prostory v obytném podkroví 1. patra. Do ulice je otočen úzkou štítovou stěnou. Dle stavu z roku 2000 měl již instalována nová okna, ovšem nevhodně zvolený, lacině působící bílý plast. Na severní straně domu se tehdy nacházela rozestavěná přízemní přístavba u vchodu z neomítnutých tvárnic. Někdy před rokem 2012 prošel dům opravou fasády. Zmíněná přístavba na severní straně objektu byla tehdy zbořena. Přes modernizační zásahy si dům udržel původní podobu. Na vedlejším rohovém pozemku stojí dvojdům čp.218-219/III (o něm viz výše, v rámci Tyršovy ulice).
Následuje ústí Tyršovy ulice a za ním pokračuje zástavba ucelenou skupinou sedmi typizovaných meziválečných dvojdomků. Ty postavilo (společně s osmým dvojdomem čp.283-284/III, obráceným již do Tyršovy ulice) koncem 20. let 20. století družstvo Svépomoc v další etapě svého developerského působení na Rašínově. Všechny mají shodnou dispozici, tedy nízký dvojdům s polovalbami na bočních stranách střechy, střední část střechy s obytnou částí vyšší, postranní sekce střechy nižší a půdorysně o něco ustoupené dozadu. V rámci tohoto jednotného konceptu existují dva podtypy: domy čp.283-284/III, čp.285-286/III, čp.287-288/III a čp.289-290/III mají nad korunní římsou ještě zděný vikýř s okny do obytného podkroví v 1. patře, zatímco domky čp.291-292/III, čp.293-294/III, čp.295-296/III a čp.297-298/III byly skromnější, původně jen přízemní (nicméně i zde dodatečně v podkroví vznikaly obytné místnosti). Výstavba domů probíhala jednotně a najednou. Dne 14. září 1928 vydala rada obývací a užívací povolení pro 16 rodinných domů družstva Svépomoc na pozemích č.kat.361/1-16.[1033] Během své existence prošly vesměs dalšími přístavbami a modernizacemi, které do značné míry setřely původně jednotný architektonický záměr. Přesto tento soubor objektu na nábřeží Rakovského potoka stále působí jako celek. Zvláštností je, že domy nemají předzahrádky, takže přímo doléhají k chodníku a Šťáhlavské ulici.
Dům čp.285-286/III má vcelku původní podobu. Jeho jižní polovina (čp.286/III) ale byla za socialismu rozšířena v podkroví o zděnou vestavbu. Počátkem 21. století pak obě poloviny dvojdomu prošly opravou fasády, relativně citlivě pojatou. Dílčím dodatečným rozšířením zdiva v podkroví a modernizací oken prošel i sousední dvojdům čp.287-288/III. To samé platí i o vedlejším dvojdomu čp.289-290/III. Jen drobné modernizační zásahy má za sebou následující dvojdomek čp.291-292/III (foto z r. 2003), který se asi nejvíce z této skupiny blíží původní podobě. V srpnu 1933 se uvádí, že stavební úřad zkusí smírně vyřešit spor mezi Františkem Živným z čp.290/III a V. Vaníkem z čp.291/III o výstavbě králíkáren.[1034]
Naopak objekt čp.293-294/III (foto z r. 2003) prošel na přelomu 20. a 21. století celkovou rekonstrukcí. Původní dvě poloviny objektu byly stavebně i funkčně spojeny a vznikla tu vinárna U Draka. Dle stavu z prosince 2000 již byla rekonstrukce dokončena.[1035] Následně bylo zrušeno číslo popisné čp.293/III a původní dvojdům už nese jen čp.294/III. Při adaptaci bylo ponecháno obvodové zdivo i základní dispozice, na dům ovšem nasazena nová polovalbová střecha, tradicionalisticky pojatá. Ve střeše umístěny vikýře. Restaurace měla kapacitu 32 míst, v objektu dále fungoval malý penzion s 3 dvoulůžkovými a 1 trojlůžkovým pokojem. Objekt měl údajně ještě roku 2005 mít zkolaudovanou novou střechu a krov.[1036] Později restaurace zanikla.
Sousední dvojdům čp.295-296/III (foto z r. 2003) se dlouho dochoval v podstatě bez větších proměn, pouze směrem do ulice došlo u obou polovin objektu k různé pojatým přístavbám předsíňového prostoru. Po roce 2015 ovšem jeho jižní polovina (čp.296/III) prošla razantní přestavbou. Při ní byla redukována hmota domu přímo u ulice, kde vznikla nižší struktura vchodu s plochou terasou a garáží, zatímco směrem do zahrady byl postaven zcela nový obytný dům o větší ploše, patrový s plochou střechou. Zvolené řešení bylo sice radikální, ale vcelku osobitě pojaté a relativně citlivé v pohledově exponované části poblíž ulice. Nejzávažnějším a také nejméně šťastným způsobem se proměnila podoba dvojdomu čp.297-298/III (foto z r. 2003). Zatímco jeho jižní polovina (čp.298/III) se až do počátku 21. století dochovala naprosto intaktně, na severní polovině (čp.297/III) byla provedena za socialismu nevkusná přístavba, která původní prvorepublikovou architekturu proměnila na normalizační brizolitovou kostku s plochou střechou, velkoplošnými okny a s bizarním luxferovým oknem na severní boční straně. Nejde o to, že by dům byl naprosto kompozičně nezvládnutý a ani socialistická estetika brizolitu a luxferů není v Rokycanech něčím ojedinělým. Jde spíš o cizorodost takovéto architektury v prostředí prvorepublikového Rašínova. Dům čp.297/III sice někdy před rokem 2012 prošel výměnou oken, čímž zmizelo původní typizované okno podobné sídlištní architektuře, ale fasáda jakož i plochostřechá hmota zůstává nadále beze změn. Ani jižní polovině dvojdomu (čp.298/III) se nakonec nevyhnuly stavební zásahy. Dne 3. října 2006 bylo vydáno stavební povolení k úpravám, s termínem dokončení do 31. prosince 2008. Dle stavu ke květnu 2007 ještě stavební úpravy nebyly zahájeny.[1037] Teprve dle stavu z počátku září 2007 už rekonstrukce čp.298/III probíhala naplno. Byla sejmuta střecha a provizorně zakryta igelitovými pláty. Dle stavu ke konci února 2008 rekonstrukce příliš nepokročila. Nová střecha už je sice položena, ale dům neměl hotovou fasádu.[1038] Ještě v roce 2012 neměl dům nadále dokončenou vnější úpravu průčelí. K roku 2018 již ano. Rekonstrukce byla citlivá, ovšem důkladná. Došlo při ní k novému vyzdění zdiva v horní části přízemku a k rozšíření domu k jihu (na úkor stávajícího přístavku). Poslední pozemek před křižovatkou s Karlíkovou ulicí zaujímá vilka čp.299/III, která tu vyrostla taktéž koncem 20. let 20. století, ale již v individuální režii. 29. listopadu 1927 rada vydala povolení na rodinný dům na č.kat.361/17 majitele O. Baumgärtla.[1039] Dne 27. září 1928 vydala rada obývací a užívací povolení pro O. Baumgärtla na dům na č.kat.361/17.[1040] Jde o vysoký objekt s předním zvýšeným dvoupatrovým traktem. Podobu domu změnily za socialismu četné modernizace.
Nejjižnější část Šťáhlavské ulice (Karlíkova-B. Němcové) se zformovala až po 2. světové válce. V roce 1938 zde letecká fotografie zachycuje volnou krajinu, bez zástavby i parcelace.[1041] Ještě na leteckém snímku z roku 1947 zde stál jen jeden rodinný dům (čp.455/III), zbytek plochy tvořily prázdné zahrady.[1042] Až od 60. let zde vznikala souvislá zástavba. Zformoval se tu soubor převážně moderních rodinných domků, který svým tvaroslovím není podobný prvorepublikovému Rašínovu. Na křižovatce Karlíkovy a Šťáhlavské stojí patrový dům čp.575/III se sedlovou střechou, z doby okolo roku 1960. Na leteckém snímku ze srpna roku 1957 již je vidět jako rozestavěný.[1043] Letecká fotografie z května 1963 jej ukazuje jako dokončený.[1044] Nuzná socialistická estetika byla korigována při důkladné opravě okolo roku 2015, kdy dům získal novou fasádu, krytinu střechy, okna a další detaily. Následuje čp.742/III, postavený v polovině 70. let 20. století, patrový objekt s plochou střechou. Ještě dle leteckého snímkování z června 1972 tu neprobíhala stavební aktivita.[1045] O rok později, na fotografii ze srpna 1973 již je patrné, že na pozemku probíhalo shromažďování materiálu, ale nelze říct, zda už se začalo stavět.[1046] V roce 1975 vydal MěstNV povolení pro překop veřejné komunikace Otakaru Maškovi kvůli novostavbě v Pionýrské (Šťáhlavské) ulici.[1047] Na mapě města cca z roku 1976 už je dům zachycen, ale bez čísla popisného, takže patrně šlo o rozestavěný objekt.[1048] Přes některé dílčí opravy si dosud podržel podobu z doby svého vzniku. Sousední jednopatrový čp.631/III pochází ze sklonku 60. let. Na leteckém snímkování z října 1967 je vidět jako právě budovaný. Měl rozestavěné obvodové zdi, chyběla střecha.[1049] Zachycen je také v březnu 1967 na starší, ovšem méně zřetelné, letecké fotografii, takže není zřejmé, v jaké fázi výstavby se případně nalézal.[1050] Letecká fotografie z července 1968 ho ukazuje v pokročilé fázi výstavby, popřípadě jako právě dokončovanou stavbu.[1051] Je opticky mohutnější díky poloze ve svahu i zvýšenému suterénu. Zakončen byl původně plochou střechou. V květnu 2012 již prochází rekonstrukcí. Dům je obestavěn lešením a má hotovou nástavbu nízké stanové střechy. Proměnou prošla i fasáda, kde brizolit nahradila barevná klasická omítka a nová okna. Výsledkem je překvapivě dobře působící stavba, která se zbavila rekvizit socialistického stavebnictví.
Doslova monumentální pojetí bylo zvoleno u sousedního objektu čp.825/III z přelomu 70. a 80. let 20. století. Letecké snímkování z července 1978 ukazuje přinejmenším dokončenou hrubou stavbu a patrně i střechu.[1052] Patrový dům se zvýšeným suterénem má rozlehlý půdorys. Vnějškově je podobný spíše bytovému domu sídlištního typu než rodinné vilce. K tomu přispívá plochá střecha a opakovaný motiv balkonů na fasádě. Jeho výstavba byla výsledkem tlaku města. V říjnu 1973 plénum MěstNV vzalo na vědomí postup záboru nevyužitých parcel dle §4 vyhlášky č.66/72 o opatřování pozemků pro výstavbu rodinných domů. V 1. etapě šlo o několik desítek pozemků, mj. i zahradu č.kat.360/6 o ploše 1309 čtverečních metrů v držení Vojtěcha a K. Šrámkových z Rokycan, bytem čp.482/III. Společně s dalšími pozemky byla určena k urychlenému stavebnímu využití. Parcela prý je již převedena na MěstNV a přidělována komisí MěstNV do trvalého užívání k výstavbě rodinných domků.[1053] Dům je proporčně zvládnutý a profesionálně navržený, čímž se odlišuje od amatérských svépomocných projektů, které za normalizace často v Rokycanech vznikaly. Pokud by byl důkladně opraven, například s použitím chladnějších tónů fasády, mohla by vyniknout jeho až skoro funkcionalistická elegance.
Jediný objekt, který v této části ulice stál již před válkou, je dům čp.455/III z počátku 40. let 20. století. V červenci 1938 zde ještě není zachycen, na pozemku se prostíral jen ovocný sad.[1054] V městském archivu se nachází složka z roku 1940, nazvaná „Stavba domu čp.455/III“.[1055] Jde o velký patrový (dvoupatrový při zahrnutí podkroví) dům se stanovou střechou, zvýšený ještě o ve svahu zčásti zanořený suterén. Dochoval se v prakticky původní podobě.
Další parcely už opět patří socialistickým vilám, více či méně vkusným. Patrový objekt čp.626/III vznikl okolo roku 1970. Letecké snímkování z října 1967,[1056] stejně jako letecká fotografie z července 1968 tu ukazují buď dokončenou, nebo dokončovanou stavbu.[1057] Kromě konvenční sedlové střechy se štítovou stěnou otočenou k ulici si nese jistou naivní dekorativnost socialistického svépomocného stavitelství. V podstatě už jako cenný doklad doby vyznívá barevné provedení fasády s různými pásovými vlysy. Objekt se uchoval v prakticky intaktní podobě. Vedlejší dům čp.591/III byl zbudován během 60. let 20. století. Na leteckém snímku z roku 1963 ještě zachycen nebyl.[1058] Jde o chudý přízemní domek, spíše chatku, se sedlovou střechou. Uchoval se bez větších změn. Posledním rodinným domem v ulici je nárožní vila čp.674/III z 1. poloviny 70. let 20. století. Dne 20. března 1968 rada MěstNV schválila výkup parcely č.kat.357/28 (zahrada) o ploše 955 čtverečních metrů od Anny Hejrovské (bytem čp.121/I) a její svěření manželům Mirkovi a Evě Hittmanovým (bytem čp.763).[1059] Snímkování z června 1969 tu ukazuje možné počínající stavební práce, zatím asi jen výkopy a přesuny materiálů. Nelze to ale spolehlivě říct, vzhledem k nižší kvalitě letecké fotografie.[1060] V červnu 1972 pak už je na parcele vidět dokončený či dokončovaný rodinný dům, včetně střechy.[1061] Vyrostl tu typizovaný objekt ve stylu tzv. „šumperáku“. Je to patrová stavba s plochou střechou a ustupujícím balkonem v prvním patře, typická ukázka kvazimondénního normalizačního stavitelství, ale s odstupem času zajímavá jako doklad doby. Standardizovaný dům byl navíc ozvláštněn díky majiteli některými detaily zahradní architektury, řešení plotů, úpravy pozemku apod. Na zahradě se nachází kovová plastika sokola.
5.8.2. Technický vývoj Šťáhlavské ulice
Šťáhlavská ulice vznikala postupně a teprve hluboko ve 20. století získávala rysy skutečné městské komunikace. Letecká fotografie z roku 1938 ukazuje, že v nejsevernějším úseku (Uxova-Sokolská) měla ráz spíš polní cesty, vedoucí tehdy nikoliv v dnešní trase, ale přímo u okraje zahrad zdejších domů (o přeložce ulice viz níže). V střední části (Sokolská-Karlíkova) měla už zformovanou vozovku, byť nedlážděnou a bez chodníků. Jižní část (Karlíkova-B. Němcové) tedy neexistovala. Rozkládaly se tu jen zemědělské pozemky a ovocný sad a nevedla tudy ani pěšina.[1062] Poměrně zásadní změny nastaly již v následující dekádě, takže letecký snímek z června 1947 ukazuje, že severní úsek (Uxova-Sokolská) měl poněkud rozšířenou vozovku (stále samozřejmě nedlážděnou). Ve střední sekci (Sokolská-Karlíkova) bylo nyní možné vidět kromě vozovky i náznak chodníku a trávníkového pásu mezi ním a komunikací. Nejpodstatnějším posunem bylo to, že se začala formovat i jižní část ulice (Karlíkova-B. Němcové), kde už byla vytýčena regulační čára, třebaže zatím lemovaná jen zahradami, až na jednu výjimku bez zástavby, a podél ní vedla cesta (spíše charakteru pěšiny).[1063]
Během 1. pětiletky (1949–1954) došlo ve Šťáhlavské ulici, v úseku od Karlíkovy k Sokolské ulici, k prodloužení kanalizace.[1064] Zamezilo se tak vylévání splašků do Rakovského potoka.[1065] Podél pravobřežní komunikace bylo vysazeno na podzim 1958 stromořadí.[1066] Šlo o úsek mezi ulicemi Sokolská a Karlíkova, kde letecké snímkování z roku 1963 zachycuje skutečně alej stromů, situovanou podél západní strany vozovky, k Rakovskému potoku. Je otázkou, zda už šlo o v současnosti existující alej kaštanů. Vzhledem k jejich stáří spíše nikoliv. Šťáhlavskou ulici směrem k potoku zároveň lemuje široký pás lesoparkové zeleně (o něm podrobněji v kapitole „Za Rakováčkem“).
V 2. polovině 60. let byla vozovka v Šťáhlavské ulici rozrušená kvůli pracím podniku Vodní stavby Plzeň (výstavba kanalizace). Dne 21. prosince 1966 vzala rada MěstNV na vědomí, že ulice nebude v úseku od křižovatky se Sokolskou až k ulici B. Němcové uvedena prozatím do původního stavu.[1067] Podle podkladů městské zdravotní komise pro zasedání pléna MěstNV v únoru 1967 už v tehdejší Pionýrské ulici byly učiněny přípravné práce na bezprašné úpravě vozovky. Není jasné, o který úsek mělo jít ani jaká technologie úpravy použita.[1068] Dne 24. května 1967 o otázce jednala rada MěstNV a rozhodla svolat schůzi mezi soudruhem Křížem a investorem výstavby kanalizace v této oblasti, kde se mělo vysvětlit, proč nebyla ulice uvedena do normálního stavu.[1069] Dne 10. října 1967 rozhodla rada MěstNV, že požadavek obce na rekonstrukci ulic Žižkovy, Karlíkovy a Šťáhlavské bude projednán na ONV, za účasti velitele rokycanské vojenské posádky, podplukovníka Kožíška.[1070] V listopadu 1967 se tato akce zmiňuje jako jedna z výhledových priorit obce. Vyasfaltování ulic měla provést armáda.[1071] Vzhledem k blízkosti nových kasáren a tehdejšímu stavu uliční sítě v Rokycanech měly tyto ulice i jistý strategický význam. Mluvilo se o nich dokonce jako o takzvané Vojenské cestě.[1072] Dne 10. ledna 1968 rada MěstNV schválila projektový úkol na rekonstrukci komunikace Žižkova, Karlíkova a část Pionýrské ulice. Zahájení prací ale bylo podmíněno poskytnutím mimořádné dotace 350 000 Kčs od KNV.[1073] V roce 1968 už se prý připravuje projektová dokumentace. Kromě vojska se na akci měl podílet i KNV. Práce už prý začaly, ale dle zprávy z dubna 1968 už neměly pro tento rok pokračovat. V roce 1969 se pak měla upravovat část Žižkovy ulice. Tam to ovšem bylo podmíněno obdržením dotace od ONV.[1074] V září 1968 se uvádí, že část Karlíkovy již je vyasfaltována a začaly práce v Pionýrské ulici.[1075] Na rok 1969 město plánuje dokončení úpravy komunikace v Pionýrské ulici nákladem 286 000 Kčs.[1076]
V roce 1969 skutečně pokračovaly práce úpravami vozovky v Pionýrské (dnes Šťáhlavské) a Žižkově ulici.[1077] Dle zprávy ze září 1969 již v Žižkově, Karlíkově i Šťáhlavské ulici jsou hotovy zemní práce. Současně s úpravou vozovek probíhá výstavba chodníků. Společně s úpravou Štefánikovy ulice si to už vyžádalo 426 000 Kčs.[1078] V září 1970 se uvádí, že oproti plánu nebylo splněno předpokládané dokončení prací na úpravě Žižkovy, Karlíkovy a Pionýrské. Na jiném místě zápisu z téže schůze MěstNV se ale investice označuje sice za skluzovou, ale dokončení se pořád plánovalo na srpen 1970.[1079] V únoru 1969 na plénu MěstNV vystupuje pan Rajšner a upozorňuje, že v Pionýrské ulici by se měla zřídit kanalizace až na Šťáhlavskou silnici (patrně tam dosud nebyla dokončena).[1080] V Šťáhlavské ulice (tehdejší Pionýrské), v úseku od Karlíkovy ulice ke křižovatce s ulicí B. Němcové, měla dle harmonogramu ze září 1969 vyjít rekonstrukce chodníku a osvětlení na 260 000 Kčs. Plocha upravovaného chodníku měřila 1680 čtverečních metrů.[1081] Na rok 1969 město plánuje osazení tří lamp veřejného osvětlení v Šťáhlavské ulici (v úseku od Karlíkovy k ulici B. Němcové), v hodnotě 15 000 Kčs. Další tři lampy měly v roce 1969 vyrůst v úseku Šťáhlavské ulice mezi křižovatkami s Uxovou a Sokolskou, nákladem 10 000 Kčs.[1082] V roce 1969 pak opravdu v Šťáhlavské ulici byly zřízeny výbojkové svítilny. Celkem bylo těchto technologicky novátorských kandelábrů zde i na jiných místech Rokycan instalováno 100 kusů.[1083]
V únoru 1970 se uvádí, že na veřejné osvětlení Pionýrská ulice již bylo zadáno vypracování projektu u Energetických rozvodných závodů. Měl být hotov do 31. března 1971. V roce 1971 mělo na tuto akci jít z obecního rozpočtu 24 000 Kčs. Práce měl zajistit občanský výbor č. 11.[1084] V září 1971 ovšem město přiznalo, že práce na veřejném osvětlení chodníku v Pionýrské ulici se zastavily. Předseda občanského výboru Malý onemocněl. Nový předseda Josef Vonásek sice přislíbil dokončení akce, ale chyběly pracovní síly.[1085] Nakonec se ale podařilo akci provést dle harmonogramu. Celkem za rok 1971 proinvestoval MěstNV na stavbě osvětlení v Pionýrské ulici 24 000 Kčs (ve shodě s plánem) a vznikla hodnota díla 69 000 Kčs (dle plánu).[1086] V roce 1971 probíhá v Šťáhlavské ulici úprava vozovky.[1087] V dubnu 1971 na zasedání MěstNV tlumočí pan Preisler názor občanů z Rašínova, kteří nesouhlasí, jakým způsobem se provádí rekonstrukce Pionýrské ulice. Chodník v ulici jen 1,20 metrů široký a vozovka byla dokonce zúžena z 6 na 4 metry.[1088] Stejnou stížnost vznáší na plénu MěstNV v červenci 1971 i Josef Bláha. Důvody, proč vozovka v Pionýrské ulici byla navržena takto, poskytl předseda MěstNV František Hlad.[1089] Technické služby provedly úpravu vozovky v Pionýrské ulici v 1. pololetí 1972,[1090] a to nad rámec původního plánu.[1091]
Do plánu Akcí Z na rok 1972 byl znovu zařazen chodník v Pionýrské ulici. Dle údajů ze září 1972 dokončení prací záleží na aktivitě občanského výboru.[1092] Během roku 1972 proběhly na výstavbě chodníku v Pionýrské práce v hodnotě 76 200 Kčs (původní plán 96 200 Kčs) a vynaloženo 6000 Kčs (plán 67 000 Kčs).[1093] Za 1. pololetí 1972 bylo odpracováno na veřejném osvětlení v Pionýrské ulici 220 brigádnických hodin a vznikla hodnota díly 34 400 Kčs.[1094] V prosinci 1972 se uvádí, že Akce Z na výstavbě osvětlení v Pionýrské ulici byla splněna.[1095] Celkem za rok 1972 byly provedeny na stavbě osvětlení Rašínov a Pionýrská ulice práce v hodnotě 292 700 Kčs (plán 292 500 Kčs) a vynaloženy náklady 139 000 (plán 205 600 Kčs).[1096] Na rok 1973 pak MěstNV plánoval pořízení projektu úpravy komunikace v Šťáhlavské ulici o ploše 4480 čtverečních metrů, v úseku od Karlíkovy k Uxově ulici, tedy v celé pravobřežní délce. Mělo si to vyžádat 35 000 Kčs.[1097] Rok 1972 pak přinesl výstavbu chodníku v úseku pravobřežní Šťáhlavské, od Sokolské ke Karlíkově, a to v Akci Z.[1098] V červnu 1972 apeluje na plénu MěstNV pan Kepka, že je třeba dodělat osvětlení a komunikace na Rašínově, dodělat chodníky v Pionýrské (dnes Šťáhlavské) a Korejské ulici. Předseda MěstNV Karel Hirsch mu oponoval, že daleko důležitější je úprava komunikací Za Rakováčkem.[1099]
Technické služby v roce 1987 rekonstruovaly veřejné osvětlení v tehdejší Pionýrské ulici (není jasné na jakém břehu Rakovského potoka).[1100] Během roku 1988 byla prováděna v rámci výstavby technické vybavenosti v Pionýrské ulici i výstavba vodovodu (opět není jasné na jakém břehu Rakováčku). Práce začaly v červenci 1988 a plánované dokončení stanoveno na květen 1989. Z celkových finančních nákladů (plán 463 000 Kčs) bylo prostavěno během roku 1988 387 000 Kčs.[1101]
Okolo roku 1990 došlo k nákladné a koncepční rekonstrukci nejsevernějšího úseku pravobřežní Šťáhlavské ulice, mezi Uxovou a Sokolskou. Do té doby tudy vedla přímo podle hranice zdejších domovních parcel jen cesta z uježděné hlíny, bez chodníků. Podle zprávy z července 1971 už je zadáno zpracování projektu na rekonstrukci komunikace a osvětlení v tomto úseku.[1102] V roce 1972 byla komunikace sice v Akci Z upravována, ale na podstatě se nic nezměnilo.[1103] Teprve při úpravě okolo roku 1990 vznikla zcela nová asfaltová vozovka, vysunutá o něco na západ, až k Rakovskému potoku. Nová komunikace obešla ze západu i transformační stanici a napojila se u ní na Sokolskou ulici. Na vozovku byl použit asfalt, jízdní dráha vytýčena obrubníky, chodníky se nezřizovaly. Pruh mezi starou a novou trasou ulice byl využit pro veřejnou zeleň, byť v praxi využívanou spíše jako polosoukromá doména přilehlých rodinných domů. V trase původní blátivé cesty podél hranice zdejších domovních pozemků zůstala jen stezka pro pěší, ovšem nadále nedlážděná. V 90. letech se koncepčního řešení dočkalo i propojení Uxovy ulice přes Rakováček na levobřežní Šťáhlavskou.
Dle stavu z roku 2018 má Šťáhlavská ulice na pravém břehu potoka (tedy na straně Rašínova) v celém úseku zpevněný povrch. V úseku Uxova-Sokolská je to výše uvedená asfaltová komunikace z přelomu 80. a 90. let, vedoucí bezprostředně podél potoka, bez chodníku, který probíhá v nezpevněné podobě v trase původní komunikace poblíž hranice zahrad zdejších domů. V úseku Sokolská-Karlíkova má Šťáhlavská ulice úzkou asfaltovou vozovku, vzniklou při výše popsané rekonstrukci ulice počátkem 70. let 20. století. Paralelně s ní vede jednostranný chodník a mezi nimi trávníkový pás. Na straně do parku u Rakovského potoka chodník není. V úseku Karlíkova-B. Němcové vede o něco širší asfaltová vozovka a jednostranný chodník, zde bez mezilehlého trávníkového pásu.
5.8.3. Vývoj pojmenování Šťáhlavské ulice
Uliční pojmenování zde procházelo složitým vývojem, který odrážel to, že komunikace nebyla dlouho považována za jednu ulici. Severní úsek dnešní pravobřežní Šťáhlavské ulice (mezi křižovatkou s Uxovou a Sokolskou ulicí) získal samostatné pojmenování v roce 1935. Počátkem 30. let 20. století vedení města konstatovalo, že v Rokycanech je mnoho nepojmenovaných ulic a rozhodlo se názvosloví řešit komplexně.[1104] Dne 4. ledna 1935 se odehrála porada na městském úřadu o návrzích zvláštní komise na změny v uličních názvech. Dne 25. dubna 1935 návrhy této komise posoudilo i zastupitelstvo. Mimo jiné bylo navrženo novou ulici č.kat.340/16 od Švecovy ulice (dnešní Uxova) nad Rakovským potokem k Tymákovské cestě až k hostinci L. Veselého (hostinec U Stočesů) nazvat Zborovská ulice. Zastupitelstvo to schválilo.[1105] Byla tak připomenuta bitva československých legií za 1. světové války u Zborova. Dne 3. září 1940 byla přejmenována Zborovská ulice na Šternbergovu ulici.[1106] Dne 11. prosince 1939 totiž uložil okresní úřad rokycanské radnici, aby odstranila „nevhodné“ názvy veřejných prostranství. V tomto případě šlo o připomínku bojů československých legií. Již 4. července 1940 se změnou souhlasila rada.[1107] Nové označení připomínalo Kašpara Šternberka (1761–1838), přírodovědce a iniciátora vzniku předchůdce pozdějšího Národního muzea. Brzy po válce, 1. června 1945, rada MNV rozhodla odstranit „německé a jiné nevhodné uliční názvy“ a obnovit stav k 15. březnu 1939.[1108] Načas se tak vrátil předválečný název Zborovská ulice. Už v červenci 1951 ale nastala další ideologická změna, když byla komunikace přezvána na Pionýrskou ulici.[1109] Mělo to být na počest 30. výročí založení KSČ. Změnu odsouhlasilo plénum MNV 26. června 1951.[1110]
V středním úseku od křižovatky se Sokolskou až ke Karlíkově se komunikace původně nazývala úplně jinak. I zde došlo k pojmenování na návrh zvláštní obecní komise, která 4. ledna 1935 jednala na městském úřadu o návrzích změn v uličních názvech. Dne 25. dubna 1935 návrhy komise posoudilo i zastupitelstvo. Novou ulici nad Rakovským potokem, která vedla od Tymákovské cesty až k ústí Karlíkovy ulice a byla zastavěna jen po jedné straně, navrhla nazvat Scheinerova ulice. Zastupitelstvo návrh schválilo.[1111] Bylo to na počest Josefa Scheinera (1861–1932), významného aktivisty sokolského hnutí. Za okupace byla přezvána Scheinerova ulice na Goethovu ulici,[1112] podle německého básníka Johanna Wolfganga von Goethe (1749–1832). Oběžník okresního úřadu z 26. listopadu 1941 nařídil, s ohledem na změněné státoprávní poměry a na rozpuštění České obce sokolské, odstranit veřejné připomínky sokolů. Dne 11. prosince 1941 rada doporučila přejmenování a 24. února 1942 to schválilo i zastupitelstvo.[1113] Šlo o jeden z mála případů, kdy do uličního názvosloví v Rokycanech za Protektorátu pronikla jména německé provenience. Vedení města ale zvolilo všeobecně přijatelnou osobnost, nespojovanou s nacistickou ideologií. Po válce se původní označení Scheinerova ulice vrátilo (usnesením rady MNV z 1. června 1945 obnoven stav k 15. březnu 1939 a odstraněny „německé a nevhodné názvy“). Když následně MNV 25. července 1946 rekodifikoval po 2. světové válce uliční názvosloví, pojmenování Scheinerova ulice potvrdil.[1114] Jenže 7. září 1953 navrhla rada MNV Scheinerovu ulici zrušit a zahrnout ji do Pionýrské ulice.[1115]
Nejjižnější úsek (od Karlíkovy k B. Němcové) se jako městská komunikace zárodečně utvořil teprve ve 40. a 50. letech 20. století. Dne 7. září 1953 navrhla rada MNV v rámci komplexní úpravy uličního názvosloví „ulici od domu dr. Nového podél Rakovského potoka až k Šťáhlavské ulici“ pojmenovat ulice U Rakováčku.[1116] Domem dr. Nového je míněna vila čp.305/III na nynějším nároží ulic Nad Průhonem a Šťáhlavská na levém břehu Rakovského potoka. Jenže jak ukazuje letecký snímek města z roku 1957,[1117] tehdy nevedla po levém břehu potoka žádná ulice ani cesta. Dům čp.305/III byl podél Rakováčku propojen pouze dnešní cestou k nároží Karlíkovy ulice a odtud vedla k tehdejší Šťáhlavské ulici (současný západní úsek ulice B. Němcové) jediná cesta, a to jižní úsek nynější Šťáhlavské. Je ale otázkou, zda bylo označení ulice U Rakováčku vůbec oficiálně přijato a užíváno. Uliční název se totiž v následném období už nikde neobjevuje. V té době navíc šlo o prakticky nezastavěnou část města, zástavba se tu rozvinula až od 60. let. Pravděpodobnější tak je, že pak byla logicky i tato sekce ulice počítána za součást Pionýrské ulice. V 70. letech 20. století se pak po vybudování silničního koridoru po levém břehu potoka název rozšířil i na levobřežní úsek.
V únoru 1990 na jednání zástupců Občanského fóra a MěstNV bylo navrženo přejmenovat Pionýrskou ulici na ulici 28. října.[1118] Záměr ale nebyl realizován. Na podzim 1991 navrhla rokycanská organizace Klubu angažovaných nestraníků pro pravobřežní segment jméno Šťáhlavská ulice.[1119] Dlouho se nedělo nic, v polistopadovém období totiž (správně) leželo hlavní rozhodování o změně názvů ulic v Rokycanech přímo na obyvatelích. Konečně 4. dubna 1995 obdržela městská rada návrh jednoho z radních přejmenovat Pionýrskou na Šťáhlavskou. Záležitost byla předána k posouzení místním občanům.[1120] Dne 13. června 1995 se pak zastupitelstvo, po předchozím souhlasu rady,[1121] rozhodlo přejmenovat Pionýrskou ulici na Šťáhlavskou ulici. Účinnost nabyla změna od 1. července 1995.[1122] O složitém vývoji uličních názvů levobřežní komunikace podél Rakovského potoka podrobně též v kapitole „Za Rakováčkem“.
5.9. Uxova ulice
Uxova ulice vymezuje severní hranici Rašínova. V celém svém průběhu sleduje okraj kolejiště rokycanské železniční stanice. Zástavba je tu proto až na výjimky jednostranná. Vybíhá z Jeřabinové ulice a pak míjí křižovatky s ulicemi Tyršova, Poděbradova a Korejská. Končí ústím do Šťáhlavské ulice. Dosahuje délky cca 550 metrů.
Zřízení komunikace paralelní s tratí předpokládal již plán, zaslaný 19. dubna 1921 městu ředitelstvím státních drah. V následujících měsících, ve shodě s tímto plánem, město zahrnulo výstavbu této ulice do regulačních plánů Rašínova, které tehdy projednávalo (viz výše). Původně dráhy navrhovaly pro tuto komunikaci šířku pouhých 8 metrů.[1123] Koncem dubna 1923 vzala obecní správní komise na vědomí výsledek pochůzky z 19. - 20. dubna 1923 ohledně projektu druhé železniční koleje v Rokycanech. Ředitelství státních drah mělo být požádáno, aby ponechalo cestu od čp.42/III k Rakovskému potoku podél dráhy (nynější Uxova ulice) jen v šířce 6 metrů.[1124] Město se tak snažilo zabránit řešení, které by odvádělo silniční dopravu směrem k Rakovskému potoku. Takto drastické zúžení Uxovy ulice ovšem nebylo realizováno (o projektech řešení železniční stanice v souvislosti s jejím rozšiřováním, viz kapitola „železniční architektura“). V květnu 1929 rada odsouhlasila smlouvu ze 17. května 1929 se zástupci železniční správy o převzetí silnic souběžných s drahou do majetku obce. Šlo o komunikace od Zbirožských železáren (bývalá Bedřichova huť) k podjezdu (myšlen podjezd u sokolovny) a na Rašínově až k Plzeňské silnici.[1125] Touto dohodou tak celá komunikace, lemující po jižní straně nově rekonstruovanou železniční stranici Rokycany, sestávající z nynějších ulic Dukelská a Uxova, přešla do vlastnictví obce.[1126]
V prosinci 1931 řešilo zastupitelstvo částečnou korekci uliční čáry, kdy dle dřívějšího usnesení obecní správní komise z 14. dubna 1931 a na základě komisionelního šetření z 13. dubna 1931 byl ve dnech 18. dubna – 19. května 1931 zveřejněn projekt změny plánu polohy spočívající v posunutí regulační čáry na severní straně pozemků č.kat.375/1, č.kat.377 a č.kat.375/4 směrem k veřejné cestě č.kat.3004 (Uxova ulice) a okresní silnici č.kat.2781 (Jeřabinová ulice). Proti návrhu nebyly podány žádné námitky, takže jej zastupitelstvo odsouhlasilo. Šlo o rozšíření komunikace na křižovatce Uxovy a Jeřabinové ulice, kde J. a R. Vilímkovi stavěli nárožní vilu čp.378/III.[1127] V roce 1939 se projednávala směna části pozemku č.kat.373/1 za části železničních pozemků č.kat.369/1 a č.kat.2991. Šlo o knihovní pořádek po výstavbě 2. koleje. Týkal se zóny podél dnešní Uxovy ulice. 5. dubna 1939 byla uzavřena dohoda o směně, podle které železnice měla zasypat vlastním nákladem příkop mezi silnicí a skladištěm po celé jeho délce v drážním kilometru 87,150 – 87,700, a to až o úrovně nové vozovky Švecovy (dnes Uxovy) ulice. 21. dubna 1939 to rada doporučila ke schválení a v květnu 1939 odsouhlasilo zastupitelstvo.[1128]
5.9.1. Bendův domek čp.42/III
Jedinou stavbou, která v Uxově ulici časově předchází výstavbu Rašínova, a zároveň jednou z mála staveb, stojících na severní straně ulice, je takzvaný Bendův domek čp.42/III (foto z r. 2003) nad podchodem na rohu Uxovy a Jeřabinové ulice, dodnes zčásti dochovaný. Vyrostl tu koncem 19. století (číslo popisné sem bylo přeneseno druhotně, ze zrušeného domku v Soukenické ulici na starém Plzeňském předměstí), společně s dílnou na opravu a výrobu hospodářských strojů.[1129] V městském archivu se nachází složka z roku 1896, nazvaná „Bendová Marie, stavba domu čp.42/III“, a další z roku 1902, pod jménem „Beneda Eduard, stavba kůlny čp.42/III, Plzeňské předměstí“.[1130] Roku 1895 tu podle vzpomínek M. Sedláka měl zámečnickou dílnu pan Splítek. V roce 1896 už se tu jako majitelka připomíná Marie Bendová, počátkem 20. století v objektu fungovala dílna Eduarda Bendy.[1131] Fondy městského archivu obsahují spisový materiál z roku 1909, nazvaný „Bendová Marie, stavba chléva u čp.42/III, Plzeňské předměstí“.[1132] Za první republiky zde sídlil železniční konsum (ještě do 90. let 20. století to připomínal nápis na fasádě).[1133]
Okolí domu původně vypadalo zcela jinak. Evidenční katastrální mapa z roku 1877 (s dodatečnými zákresy zhruba do 1. světové války) ukazuje, že dům se tehdy nacházel u železničního silničního přejezdu (nynější podchod vznikl až z první republiky). Od kolejiště dráhy ho na severu oddělovala úzká cesta. Kolejiště na západním konci železniční stanice Rokycany bývalo totiž až do její meziválečné přestavby daleko užší. Naopak na jihu od domu se rozkládal dvorek a ten už přímo navazoval na řadu zděných stodol, které se táhly u západní strany dnešní Jeřabinové ulice až ke starým kasárnám (viz výše). Současná trasa Uxovy ulice vznikla až ve 20. letech 20. století. Tehdy dům přišel o svůj dvůr a ocitl se přímo na nároží ulic Uxova a Jeřabinová. Ze severu se k němu nasunulo rozšířené kolejiště železnice a na východní straně zmizel přejezd železniční trati a nahradil ho zahloubený podchod pro pěší se schodištěm. V červnu 1928 jedná zastupitelstvo o směně části veřejné cesty č.kat.2777 za část zahrady č.kat.374. Železniční erár totiž krátce před tím koupil dům čp.42/III a okolní pozemek č.kat.374. Kvůli regulačním účelům měl erár ze zahrady odstoupit do veřejného statku 258 metrů čtverečních pro nově zřizovanou cestu vedoucí podél dráhy ze Šťáhlavské silnice k Rakovskému potoku (nynější Uxova ulice). Zbytek zahrady se měl sloučit s pozemkem v majetku železničního eráru č.kat.2991. Mezi čp.42/III a železnicí pak zůstal malý zbytek veřejné cesty č.kat.2777 o ploše 265 čtverečních metrů, která je již ve skutečnosti rozšířením nádraží zrušena. 20. dubna 1928 schválila směnu rada.[1134]
Šlo o přízemní domek s valbovou střechou, situovaný hned u západní strany schodiště podchodu pod železnicí. Na jižní straně měl obchodní prostory s vchodem z Uxovy ulice. Západně od domu se nacházelo velmi malé nádvoří, do kterého z Uxovy ulice vedla vrata. Vedle pak stál ještě přízemní objekt s plochou střechou, rovněž využívaný pro prodejní účely. Byl pozdějšího data. Na evidenční mapě z doby před 1. světovou válkou zakreslen není. Je vidět až na leteckém snímku města z roku 1938.[1135] Pochází tak z přestavby za první republiky. Dle vyjádření rady z června 1933 obec nemá námitek proti výstavbě železničního konzumního skladiště a krámu u čp.42/II. Železniční správa bude požádána o úpravu štítů domu čp.42/III.[1136] V roce 1938 obec hodlá v drážní obytné budově čp.42/III osadit zařízení pro rozvod elektřiny, k čemuž vydán revers ředitelstvím státních drah. 17. března 1938 rada doporučila záměr ke schválení a v dubnu 1938 to schválilo zastupitelstvo.[1137]
Do 1. května 1959 se v domě čp.42/III plánovalo zprovoznění prodejny s ovocem a zeleninou.[1138] Dne 6. ledna 1970 projednala rada MěstNV dopis od ředitele n. p. Zelenina Plzeň ohledně speciální prodejny ovoce-zelenina v Uxově ulici.[1139] V domě skutečně fungovala prodejna. Vlastně dvě prodejny, jedna v historické budově, druhá v prvorepublikovém přístavku na západním okraji pozemku. Počátkem 90. let 20. století byla prodejna v původním domě čp.42/III opravena a k fasádě u jejího vchodu přistavěny prohnuté zděné sokly. Dle stavu z roku 2000 šlo ve vlastním domě o prodejnu levného zboží, v západním přístavku o firmu Jana Sutra na podlahy a schodiště.[1140]
V první dekádě 21. století se ovšem do stavebního vývoje domu zásadně promítla rekonstrukce železniční stanice i podchodu pod tratí. Byla tehdy zbořena celá původní budova a zbyl jen malý přízemní přístavek z první republiky na západní straně. Ten ještě několik let nesl číslo popisné čp.42/III. Číslo popisné bylo pak zrušeno 9. října 2019.[1141] V tomto zbytku domku sídlí dle stavu k roku 2012 i 2018 sklenářství. Jde ale jen o torzo původního domu. Na místě čp.42/III vznikla oplocená, nepřístupná plocha zarostlá plevelem. Později sklenářství zaniklo. Dne 7. prosince 2020 bylo v objektu otevřeno květinářství, přičemž domek byl zčásti zrekonstruován.[1142]
5.9.2. Průmyslové objekty v Uxově ulici a plánované autobusové nádraží
Ulici lemuje v celé délce kolejiště železniční stanice Rokycany. Koncentrovaly se zde proto různé související podnikatelské aktivity jako uhelné sklady, spediční firmy apod. Jejich umístění sem bylo součástí přestavby železniční stanice za první republiky. V červnu 1929 rada rozhodla, že s obchodním grémiem a okresní jednotou společenstev se projedná požadavek státní dráhy na přeložení skladišť na Rašínov.[1143] V srpnu 1929 radní rozhodli, že v nejbližší době se dojedná s ředitelstvím státních drah dosud nedořešená otázka přeložení skladiště, za účasti obchodního grémia a okresní jednoty společenstev.[1144] Jednání se zástupci drah bylo domluveno na 31. srpna 1929.[1145] V prosinci 1929 rada projednalo zprávu o jednání s ředitelstvím státních drah v Plzni o přeložení projektovaného skladiště mezi dosavadním a novým nádražím na Rašínov. Obec prý není proti, chce od drah ale pomoc s úpravou komunikací.[1146] Soužití obytné zástavby Rašínova a podnikatelských aktivit, napojených na železnici, nebylo vždy jednoduché. V únoru 1933 se rada zabývá protestem některých obyvatel proti plánované provozovně na řezání a sekání dříví u nádraží. Rozhodla, že protest se postoupí ředitelství státních drah.[1147] V březnu 1933 se radní seznámili s výsledkem živnostenského řízení o schválení pily a štípačky firmy Anna Svobodová na pozemku dráhy. Obec údajně nemá námitek, bude-li sníženo obtěžování lidí v okolí.[1148]
V městském dopravním organismu hrála Uxova ulice dříve významnější roli a periodicky se dokonce uvažovalo učinit z ní páteřní komunikaci. Až do 70. let 20. století byla napojena skrz železniční viadukt v Šťáhlavské ulici do Arbesovy ulice a na Plzeňskou silnici (křižovatka u jatek). Šlo sice o výškově i směrově nepostačující cestu, ale byla sjízdná pro automobily. Objevovaly se úvahy o jejím zkapacitnění. Lákala její železniční stanici a dráze. V roce 1970 město při přípravě novely směrného územního plánu uvažovalo zřídit v Uxově ulici autobusové nádraží.[1149] Tyto úvahy se zmiňují již roku 1968. Nádraží by bylo obsluhováno Uxovou ulicí a příjezd autobusů by probíhal jednosměrně, směrem do Arbesovy ulice podjezdem železniční trati (musel by se rozšířit) a Uxovou a Dukelskou ulicí do podjezdu u sokolovny.[1150] Projekt nedospěl k realizaci a nádraží pro autobusy vzniklo nedaleko odtud, ovšem na opačné straně kolejiště, u Jiráskovy ulice. Bylo to moudré rozhodnutí, protože autobusový terminál by rušivě zasáhl nejen Uxovu ulici ale celý Rašínov. Když se budoval Za Rakováčkem v 70. letech silniční spoj po levém břehu Rakovského potoka, propojující křižovatku u jatek a výpadovku na Šťáhlavy, bylo spojení mezi Uxovou a Arbesovou ulicí zrušeno a nahrazeno jen cestou pro pěší. Nakonec tak dopravní zátěž Uxovy ulice opadla. Navíc prakticky zanikla překládka zboží na železnici a na ni napojené podnikatelské aktivity.
Dlouho zde fungovaly uhelné sklady. Nacházely se západně od domu čp.42/III, mezi ulicí a tratí. V červnu 1969 si na plénu MěstNV stěžuje pan Oliberius. 20 let prý čeká na to, až se uhelné sklady odstěhují. Kvůli prachu nemůže ani otvírat okna ve svém domě. Předseda MěstNV František Hlad odpovídá, že uhelné sklady již mají pozemek i finance na výstavbu nového areálu.[1151] Uhelné sklady ale se stěhováním nepospíchaly (až v závěru 80. let se přestěhovaly na Práchovnu). Dne 3. února 1970 dokonce rada MěstNV projednala žádost podniku o další rozšíření složiště uhlí v Uxově ulici.[1152] Dodnes tu jsou zbytky objektů spojených s jejich provozem (foto z r. 2004). Nachází se tu několik staveb, z nichž ta na pozemku č.kat.2676/1 má číslo popisné čp.993/III. Číslo popisné získala 27. února 2001. Jde o přízemní podlouhlou stavbu, ve které dle stavu k roku 2012 i 2018 sídlí prodejna instalatérské a topenářské firmy Winth. Objekt je doložen již na letecké fotografii z roku 1938[1153] a jde o původní budovu uhelných skladů, stejně jako malá přízemní zděná budka na pozemku č.kat.2677. O něco dále k západu, zhruba proti ústí Tyršovy ulice, stojí ještě na parcele č.kat.4207 přízemní zděná hala, v níž dle stavu z roku 2012 i 2018 sídlí pneuservis ITS Logistic. Objekt nemá číslo popisné. Dle stavu z roku 2021 je jeho vlastníkem město Rokycany.
5.9.3. Popis zástavby v Uxově ulici
Ulice začíná na křižovatce s Jeřabinovou ulicí, kde se nachází nárožní funkcionalistická vila čp.378/III (o ní podrobněji viz výše, v rámci popisu Jeřabinové ulice). Sousední dům čp.170/III postavilo počátkem 20. let družstvo Svépomoc a jde o součást prvorepublikové družstevní výstavby Rašínova z 20. let 20. století. Je to poměrně robustní dvoupatrová vila s valbovou střechou a obytným podkrovím 2. patra. Z podkroví je na východní stranu vyveden zděný vikýř. Dům se uchoval takřka v původní podobě. Na vedlejší parcele vyrostl v téže době přízemní domek čp.165/III se stanovou střechou. Jde o příklad typizovaného projektu, podle kterého na Rašínově vyrostlo několik identických domů (čp.141/III, čp.142/III a čp.143/III v Štefánikově ulici nebo čp.147/III a čp.149/III v Tyršově). V roce 1945 byl čp.165/II poškozen při americkém náletu na železniční stanici. Podle údajů shromážděných Jiřím Vonáskem šlo o nálet z 29. dubna 1945.[1154] Pak byl opraven a ještě dle stavu z roku 2000 se nacházel v prakticky intaktním stavu.[1155] Někdy před rokem 2012 ovšem prošel opravou střechy i fasády. Bohužel při ní byla do domu vsazena ahistorická bílá okna, částečně i o jiné velikosti. V základních obrysech se ale dům uchoval.
Následuje ústí Tyršovy ulice a za ním stojí dvojdům čp.157-158/III, představitel oblíbeného projektového mustru, aplikovaného na vícero místech této čtvrti. Jde o kubizující patrový dvojdům se sedlovou střechou a dvěma kanelovanými trojúhelníkovými štíty po stranách. Dne 4. ledna 1967 rada MěstNV projednala zprávu o jednání ve věci odkupu čtvrtiny domu čp.157/III státem.[1156] Dne 10. června 1969 ale rada MěstNV odsouhlasila prodej čp.157/III paní Stejskalové.[1157] V roce 1973 město prodalo dům čp.157/III panu Drechselovi.[1158] Západní část objektu (čp.158/III) prošla za socialismu necitlivou opravou průčelí, původní modelaci fasády nahradil neústrojný brizolit. Někdy před rokem 2012 prodělaly obě poloviny domu další opravu, včetně výměny oken. V případě východní poloviny (čp.157/III) byla zvolena nová okna vhodně, na západní polovině (čp.158/III) použit nevhodný bílý plast a navíc došlo k zazdění velkého okna na rohu v přízemí, čímž v duchu předlistopadového svépomocného kutilství došlo k narušení kompozice průčelí, které ztratilo symetrii a lehkost. V základních hmotových rysech si ale dvojdům nadále podržel původního ducha. Vedle stojí další dvojdům čp.207-206/III z poloviny 20. let. Vyrostl pravděpodobně individuálně, mimo finanční rámec družstva Svépomoc. Slohově ale zapadá do zdejší zástavby s vlivy architektonické moderny. V městském archivu se nachází složka z roku 1941, nazvaná „Nástavba domu čp.206/III“.[1159] Patrový objekt má polovalbovou střechu a na střeše vikýře do obytného podkroví 1. patra. I zde proběhly počátkem 21. století úpravy, včetně instalace bílých plastových oken.
Pozemky dále k západu, až k ústí Poděbradovy ulice, byly stavebně využity až ve 30. letech kdy tu vyrostly čtyři rodinné domky čp.344/III, čp.345/III, čp.346/III a čp.347/III v rámci jednotně parcelovaného pozemku. Projektoval je i postavil podnikatel Josef Žour. Všechny vyrostly v letech 1930–1931. Jde o „katalogový“ projekt stavební firmy Žour. Právě Josef Žour byl zpočátku zapsán i jako majitel těchto domků.[1160] Dne 5. listopadu 1930 vydala rada stavební povolení pro J. a J. Žourovy na dva rodinné domy na 1. a 2. parcele na pozemku č.kat.324/2.[1161] Dne 12. prosince 1930 obecní správní komise vydala stavební povolení pro J. a J. Žourovy na rodinný dům na 3. parcele na č.kat.324/2.[1162] Dne 26. března 1931 pak obecní správní komise vydala povolení J. a J. Žourovým i pro rodinný dům na 4. parcele pozemku č.kat.324/2.[1163] Během roku 1931 byly všechny čtyři domky dokončeny. 30. července 1931 rada vydala užívací a obývací povolení pro J. a J. Žourovy na 4 domy na č.kat.324/2.[1164] Tento způsob podnikání, tedy nákup pozemku, výstavba dle typizovaného projektu a následný prodej, se tehdy v Rokycanech stával běžným a předznamenal pozdější developerské podnikání v 21. století. Objekt čp.344/III je zajímavá patrová stavba s valbovou střechou, do ulice otočená štítem do podkroví 1. patra, na fasádě s motivem kruhových oken. Dne 16. února 1939 rada povolila stavbu dřevěné chaty na pozemku č.kat.324/2 u tohoto domu.[1165] Dnes už ale chata, pokud vůbec byla kdy postavena, neexistuje. Dům čp.344/III prošel někdy před rokem 2012 celkovou opravou, citlivě provedenou. Podobný vzhled má i sousední dům čp.345/III, patrový dům s valbovou střechou a trojúhelníkovým zděným uličním vikýřem v obytném podkroví 1. patra. Dochoval se v intaktní podobě. Vedlejší dům čp.346/III je rovněž patrový s obytnými prostory v podkroví 1. patra a střešními vikýři. Již koncem 90. let 20. století prošel tehdy ještě nepříliš obvyklou celkovou opravou včetně zateplení fasády. Zachycuje ji dokumentace města z listopadu roku 2000. Došlo i k výměně oken a střešní krytiny, a výměně plotu, kde ovšem byl zvolen až rušivě dekorativní vzor ze světlého kovu s barokními filigrány.[1166] Plot byl někdy před rokem 2012 nahrazen novým, vhodnějším. Původní podoba domu byla těmito zásahy pozměněna, ale z hlediska estetického vcelku zvládnutým způsobem. Skupinu těchto najednou vzniklých domů ukončuje objekt čp.347/III na nároží Uxovy a Poděbradovy ulice. Původně šlo o patrový dům s podkrovím 1. patra pod valbovou střechou, do níž byly na severní a východní straně vsazeny zděné trojúhelníkové vikýře. Uliční fasádu doplňovala malá kulatá okna. Korunní římsa byla položena na krakorcích. V tomto stavu se prakticky dochoval do počátku 21. století.[1167] Od roku 2007 a během roku 2008 dům čp.347/III procházel radikální přestavbou a přístavbou. V polovině února 2008 již na objekt byla posazená nová vyšší sedlová střecha.[1168] Zcela přetvořena byla fasáda. Výsledkem je vymazání původní podoby domu. Svým kompozičním nezvládnutím a laciností stavebních prvků připomíná tato přestavba zásahy svépomocných kutilů v období před rokem 1989. Paradoxním výsledkem přestavby bylo, že původně městský „buržoazní“ dům získal, ač zvýšen a zvětšen, estetiku kovorolnických, podomácku „lepených“ rodinných domů na vesnici. Vše bylo umocněno křiklavým červeným nátěrem fasády, dokonce ve dvou odstínech.
Za ústím Poděbradovy ulice a do ní orientovaným domem čp.429/III (jeho popis viz výše, v rámci Poděbradovy ulice) pokračuje domovní fronta Uxovy ulice staršími domky čp.179/III a čp.178/III, což jsou nevelké patrové objekty s polovalbovou střechou a obytným podkrovím 1. patra, otočené do ulice štítovou stěnou. Vznikly v letech 1922–1924, v 2. etapě budování Rašínova družstvem Svépomoc. Jde o podtyp rodinných domků, jaké byly realizovány i v Korejské (čp.181/III, čp.184/III, čp.185/III, čp.186/III a čp.192/III), Tyršově ulici (čp.148/III, čp.233/III, čp.234/III, čp.235/III) i Sokolské ulici (čp.239/III). Šlo o populární projekt, jeden z nejlevnějších, které tehdy družstvo Svépomoc nabízelo. Stal se proto oblíbenou volbou pro chudší investory. Působí ovšem spíše jako venkovské stavení a vymyká se ze středostavovského ladění architektury Rašínova. Dům čp.179/III se dochoval v téměř původní podobě. Dne 5. září 1939 obdržel Emanuel Smolík povolení na podkrovní světnici v čp.179/III, dle projektu Josefa Žoura. Kolaudace proběhla 20. září 1939. Někdy za socialismu prodělal částečnou modernizaci. Do domu tehdy byla vsazena typizovaná trojdílná okna. Počátkem 21. století prošel opravou střechy i fasády. Dům čp.178/III prošel podobným vývojem, tedy typizovaná široká okna za socialismu a dílčí opravy počátkem 21. století. Následně míjí Uxova ulice ústí Korejské ulice s domy čp.176-177/III a čp.180/III (viz výše).
V posledním úseku, od Korejské ulice směrem k Rakovskému potoku už stojí jen dva domy. Rodinný dům čp.1057/III je novostavbou z počátku 21. století, jednou z mála v celé centrální části Rašínova, kde vesměs zástavba byla dotvořena už v 1. polovině 20. století. Byl dostavěn 30. listopadu 2013.[1169] Jde o nevelký objekt se sedlovou střechou s podkrovím 1. patra. Stojí blízko ulice, ale je do ní obrácen jen technickými místnostmi. Hlavní orientace obytných prostor směřuje do zahrady. Poslední stavbou v ulici je patrový objekt čp.246/III s polovalbovou střechou a uličním vikýřem v obytném podkroví. Vyrostl roku 1926.[1170] Dokončen byl ale až následujícího roku. Dne 21. září 1927 vydala městská rada povolení k obývání a užívání pro dům na parcele č.kat.340/1 majitele J. Oliberiuse.[1171] V červnu 1927 radní rozhodli, že pro novostavbu J. Oliveriuse na pozemku č.kat.340 a pro sousední parcelu se prodlouží vodovod.[1172] Až do počátku 21. století se dochoval zcela intaktně, okolo roku 2005 začala rekonstrukce. V dubnu 2007 již nainstalována na fasádu zateplovací vrstva, která zakryla původní modelaci fasády, zatím bez povrchové úpravy. V říjnu 2007 už je rekonstrukce dokončená, dům získal novou fasádu, střechu i okna.[1173] Základní hmotová dispozice domu byla zachována. Pak ulice končí, dál k potoku pokračuje jen jako cesta pro pěší, doleva uhýbá Šťáhlavská ulice. Na jejím nároží stojí montovaný dům čp.817/III (viz výše, v popisu Šťáhlavské ulice).
5.9.4. Technický vývoj Uxovy ulice
Vleklou a pro město vysilující investicí se ukázalo dláždění Uxovy ulice. Komunikace se vymykala tím, že zde kromě slabého místního provozu probíhala i intenzivní doprava nákladní, směřující k vykládkovým rampám železniční stanice a k uhelným skladům. Uxova ulice rovněž bývala do 70. let 20. století zaústěna na západě pod železniční viadukt a dále Arbesovou ulicí až na křižovatku u jatek v nové části Plzeňského předměstí.[1174] Vozovka proto neměla být řešena jen v podobě uježděné hlíny nebo válcovaného makadamu, ale nákladně vydlážděna. V roce 1953 v tomto smyslu město vyjednalo ve spolupráci s ONV možnost přidělení dotace a rekonstrukci Uxovy ulice zařadilo do výhledového plánu na rok 1954. Výdlažba a asfaltování mělo vyjít na 800 000 Kčs, přemostění Rakovského potoka 600 000 Kčs.[1175] Pak se ale zahájení rekonstrukce neustále odsouvalo. Z plánu na rok 1954 byla vypuštěna, protože nebyl hotov projekt.[1176] Dne 11. září 1954 pracovní výbor Státního projektového ústavu v Plzni projednával plánovanou úpravu ulice a město předložilo potřebnou dokumentaci. Bylo rozhodnuto, že v roce 1955 se aspoň provedeno na náklad ČSD provede oplocení ulice směrem k trati. Do 30. října 1954 měl být předložen projekt úprav samotné ulice.[1177] Místní obyvatelé si mezitím stěžovali, že po výkopech plynovodu byly rozrušeny chodníky. Samotná vozovka je prý během dešťů nesjízdná, v době sucha prašná.[1178] Ještě před koncem roku 1954 byl proto povrch provizorně opraven.[1179] Na zasedání MNV v červenci 1955 se definitivní úprava ulice ohlašuje jako součást investičního plánu na rok 1956.[1180] Už v červenci 1955 zde měl začít ZVAK Plzeň pokládku kanalizace, ale chyběl stavební materiál (roury).[1181] Právě rekonstrukce kanalizace podmiňovala eventuální úpravu Uxovy ulice. Výstavba kanalizace nakonec v Uxově ulici začala v prosinci 1955.[1182] Kanalizační rozvody byly zrekonstruovány do roku 1957.[1183] Šlo o významnou akci celoměstského významu. Nová kanalizační větev v Uxově ulici totiž byla koncipována pro zaústění do nově budované čisticí stanice na novém Plzeňském předměstí.[1184] Teprve pak se mohlo začít s úpravou vozovky. Podle odhadu z ledna 1957 měla být vozovka provedena ještě během roku 1957.[1185] Opět ale zasáhla socialistická neefektivita a průtahy způsobené centrálním plánováním. V červenci 1957 se start prací odsouvá na rok 1958. Město už zaslalo kompletní projektovou dokumentaci firmě Silnice a železnice, n. p. Praha.[1186] Náklady se odhadovaly na 1 200 000 Kčs., ale kvůli nedostatku peněz se akce odložila.[1187] MNV disponoval jen 250 000 Kčs.[1188] Další problém spočíval v tom, že definitivně nebyla vybrána prováděcí firma, a to v podmínkách socialistického stavebnictví hatilo přidělení státní dotace. Město proto zvažovalo přesunout veškeré dostupné peníze na méně problematickou opravu Družstevní ulice na sídlišti U Václava.[1189] Dne 27. srpna 1958 debatovala o Uxově ulici rada MNV. Obec vyjádřila přání zařadit její dokončení do plánu výstavby na rok 1959, s odhadovanými nálady 500 000 Kčs, ale ani tentokrát nebyla investice definitivně schválena.[1190] Na žádost města o dotaci reagoval ONV, že nemá dost peněz a bude muset snížit rozpočet na plánované investice. Akce nicméně na rok 1959 byla nakonec zařazena do plánu a k souhlasu s provedením prací se podařilo přesvědčit i podnik Pozemní stavby. Ten však měl podmínku: město mu musí obstarat stavební materiál, 4000 kubických metrů dlažebních kostek.[1191] To se ale nepodařilo a MNV proto vybral jinou firmu.[1192]
Koncem září 1958 dlouho očekávaná rekonstrukce Uxovy ulice započala.[1193] Na jaře 1959 mělo proběhnout dláždění a asfaltování chodníků i výsadba stromořadí.[1194] V dubnu 1959 práce sice pokračují, ale dochází ke zpoždění oproti plánu, a to kvůli nedostatku dlažebních kostek.[1195] Materiálové obtíže trvají i v červnu 1959.[1196] Na rok 1959 dostalo město na úpravu Uxovy ulice jen 522 000 Kčs, přitom celkové náklady se vyčíslovaly na 1 307 000 (a za rok 1958 se prostavělo jen 240 000 Kčs).[1197] V červenci 1959 už je část Uxovy ulice vydlážděna.[1198] V té době se podařilo vyřešit i finanční problémy. ONV přidělil 300 000 Kčs plus dalších 101 000 Kčs na 3. čtvrtletí 1959.[1199] Do konce srpna 1959 práce výrazně pokročily. Prostavěno tu bylo 923 000 Kčs (celkový rozpočet nyní vyčíslen na 1 000 000 Kčs, z toho město mělo zaplatit 522 000 Kčs, 478 000 Kčs by se hradilo z doplňkové dotace od ONV).[1200] Tehdy ulice získala povrch z žulových kostek, který je tu dochován dodnes. V 1. pololetí 1972 provedly Technické služby úpravu vozovky v Uxově ulici. Práce na asfaltování začaly ještě během 1. pololetí 1972.[1201] V roce 1972 se rovněž Technické služby města postaraly o úpravu chodníků v Uxově ulici.[1202]
Na západě končila Uxova ulice až do 70. let 20. století u viaduktu u Rakovského potoka, který vedl provoz do Arbesovy ulice, k výpadovce na Plzeň. Před viaduktem také odbočovala cesta do čtvrti Za Rakováčkem (ulice K Trhovce). Přemostění Rakovského potoka a napojení Uxovy ulice na Arbesovu ale nebylo uspokojivé. Vedla tudy cesta sjízdná pro vozidla, ale dimenzovaná jen provizorně, navíc s nevhodným klesáním k viaduktu.[1203] V roce 1955 MNV slibuje zařadit do plánu na rok 1956 nejen vydláždění Uxovy ulice, ale i most přes potok.[1204] V roce 1973 došlo k výstavbě dřevěné lávky přes potok na konci Uxovy ulice. Akci inicioval poslanec MěstNV Zdeněk Tábořík. V listopadu již se lávka buduje, hotova měla být do jednoho měsíce.[1205] Pak ale lávka po pár letech zrušena, protože koryto Rakovského potoka prošlo celkovou regulací. V prostoru u Uxovy ulice bylo svedeno zčásti pod zem a zaústěno pod nový železniční viadukt, který překlenul potok i novou levobřežní Šťáhlavskou ulici. Uxova ulice ztratila přímé napojení na viadukt. Vznikla zde jen blátivá stezka pro pěší, strmě klesající od Uxovy ulice k Šťáhlavské ulici. Šlo o neestetické řešení, byť pochopitelné z projekčního i dopravního hlediska (obtížnost napojení Uxovy ulice na frekventovanou tepnu pod viaduktem). Situaci vyřešila až koncepční přestavba v 90. letech 20. století. Z Uxovy ulice byly vyvedeny přes násep nad Rakovským potokem dvě cesty pro pěší (i pro cyklisty), jedna zaústěná do železničního podjezdu, druhá směřující ze svahu přímo k levobřežní Šťáhlavské ulici, kde vznikl značený přechod pro chodce. Cesty vydlážděny betonovými prefabrikáty a opatřeny kvůli svahu kovovým zábradlím.
V lednu 2007 začala na křižovatce Uxovy a Jeřabinové
ulice, u vyústění podchodu pod tratí, stavba bezbariérového přechodu pro
chodce.[1206]
Šlo o součást celoměstské akce na výstavbu bezbariérových tras,
spolufinancované Státním fondem dopravní infrastruktury.[1207]
Město na ni jako na celek dostalo v roce 2006 dotaci 834 000 Kč.[1208]
Dne 21. září 2006 vypsalo město výběrové řízení. Výsledky tendru byly vyhlášeny
9. října 2006. Zakázku získala firma Rumpold-R, s. r. o. za 1 445 768 Kč, s termínem
dokončení do 30. dubna 2007.[1209]
Dne 4. prosince 2006 rozhodlo zastupitelstvo v rámci sestavování
provizorního rozpočtu na rok 2007 o nepřekročitelném investičním limitu na
jednotlivé rozpracované akce. V případě akce „Mobilita-bezbariérové trasy“
limit činil 1 325 000 Kč.[1210]
Dne 25. června 2007 zastupitelstvo schválilo přijetí navýšené dotace na
bezbariérové přechody pro chodce v Rokycanech o 69 000 Kč.[1211]
V seznamu výběrových řízení, vypisovaných v roce 2008 odborem rozvoje
města, se uvádí i veřejné osvětlení v Uxově ulici.[1212] Rada 17. ledna 2008 odsouhlasila
provedení této akce.[1213]
Dne 5. února 2008 podalo město žádost o územní rozhodnutí a stavební povolení na
osvětlení v Uxově ulici na pozemcích č.kat.3004/1, č.kat.2800/7,
č.kat.2800/5, č.kat.2800/4, č.kat.340/35, č.kat.340/19 a č.kat.340/1. Ulice
tehdy prý veřejné osvětlení neměla. Projekt řešil nové osvětlení v délce
cca 500 metrů, tedy podél celé ulice. Mělo sestávat z 18 kusů svítidel Riviera
1 APC HST 70W IP60 s vysokotlakou sodíkovou výbojkou, na stožárech vysokých 6
metrů. Dne 11. února 2008 zahájeno územní a stavební řízení.[1214]
Záměr provést tuto akci ohlásilo město 6.
února 2008 a vyzvalo případné zájemce o podání nabídky do 29. února 2008.[1215] Dne 17.
března 2008 MÚ vydal územní rozhodnutí a stavební povolení, s termínem
dokončení do 31. prosince 2009.[1216]
Výběrové řízení bylo vyhlášeno 25. března 2008 a zakázku 30. dubna 2008 získala
firma Wellmont, s. r. o. z Plzně za 1
208 922 Kč, s termínem dokončení do 15. září 2008. Termín i cenu zakázky se
podařilo dodržet.[1217] Projektantem veřejného osvětlení byla
ing. Dana Dobiášová z Rokycan. Stavba sestávala ze dvou etap, v první se prováděl
úsek od Jeřabinové k Poděbradově ulici. V druhé etapě šlo o zbylý úsek ke
křižovatce se Šťáhlavskou.[1218]
Dne 14. července 2008 se zastupitelstvo zabývalo návrhem na změnu rozpočtu na
rok 2008, kdy měly být peníze, ušetřené při
rekonstrukci ulice Štefánikova a Korejská (437 500 Kč), a na zimní údržbě
(úspora 370 000 Kč), použity na jiné investice, mj. na 2. etapu rekonstrukce
osvětlení v Uxově ulici za 340 000 Kč.[1219]
Roku 2013 provedla Vodohospodářská společnost Sokolov v Uxově ulici urgentní opravu vodovodu po havárii, po níž se zjistilo, že původní potrubí je poškozené.[1220] V přehledu obecního rozpočtu na rok 2018 z ledna 2018 figuruje mezi akcemi, které mají být v roce 2018 započaty, i rekonstrukce vodovodu v Uxově ulici, s rozpočtovou částkou 4 500 000 Kč.[1221] V srpnu 2018 rada tuto zakázku zadala firmě Vodohospodářská společnost Sokolov za 3 251 647 Kč bez DPH.[1222] Už počátkem září 2018 začala v Uxově ulici generální oprava vodovodu. Akce byla rozdělena na dva úseky. V prvním z nich se prováděla výměna potrubí z tvárné litiny DN 80 mm v délce 144 metrů výkopovou metodou. V druhém úseku se jednalo o vyměnu potrubí z tvárné litiny DN 80 mm o délce 448 metrů, přičemž zde bylo nové potrubí instalováno bezvýkopovou metodou. Akce vyšla na 3 934 493 Kč včetně DPH. Práce skončily v listopadu 2018.[1223]
Dle stavu z roku 2018 je Uxova ulice takřka v celé své délce nadále dlážděna žulovými kostkami z konce 50. let 20. století. Pouze nejzápadnější úsek od křižovatky s Korejskou ulicí k Rakovskému potoku má asfaltovou vozovku (ta už zde existovala koncem 20. století).[1224] Ulice má v celé délce jednostranný asfaltový chodník u jižní strany. Není zde trávníkový pás. Na severní straně je jen krátký chodník na východním konci ulice, před domem čp.42/III a vedlejším čp.993/III. Jinak severní stranu ulice lemuje dlouhé stromořadí, v úseku od ústí Tyršovy až k ústí Korejské ulice. Ještě na leteckém snímku z roku 1963 zde toto stromořadí zachyceno nebylo.[1225] Výsadba stromů tu probíhala počátkem roku 1965.[1226] Alej tvoří převážně lípy.
Až do počátku 21. století nebylo kolejiště dráhy odděleno od ulice. Fungoval tu i neoficiální (formálně zakázaný, ale běžně využívaný) přechod přes kolejiště z Poděbradovy ulice směrem k Plzeňské ulici. Výjimkou byl nejzápadnější úsek, kde kolejiště oddělovala nevzhledná zeď z betonových panelů, kterou sem v 80. letech 20. století nechalo instalovat vedení drah jako naprosto nevkusnou a úpadkovou metodu odhlučnění. Zmizela okolo roku 2005. Při rekonstrukci trati pak ale byla podél ulice postavena opět betonová zeď, nyní o něco vzhlednější a umístěná dál od samotné ulice, protože při rekonstrukci železniční stanice bylo kolejiště redukováno.
5.9.5. Vývoj pojmenování Uxovy ulice
Původní pojmenování komunikace bylo Švecova ulice. Získala je rozhodnutím zastupitelstva 12. července 1927,[1227] které přijalo návrh rady a obecní okrašlovací komise na pojmenování nových ulic na Rašínově.[1228] Šlo o připomínku Josefa Jiřího Švece (1883–1918), hrdiny československých legií na východní frontě. Dne 3. září 1940 byla rozhodnutím zastupitelstva přezvána na Družstevní ulici.[1229] Změnu odsouhlasila 4. července 1940 rada. Dne 11. prosince 1939 totiž uložil OÚ rokycanské radnici odstranit „nevhodné“ názvy veřejných prostranství.[1230] V tomto případě vadila připomínka čs. legií. Dne 1. června 1945 rada MNV obnovila uliční názvosloví dle stavu k 15. březnu 1939. Vrátil se tak původní název Švecova ulice. Znovu byl potvrzen i usnesením MNV z 25. července 1946.[1231]
V červenci 1951 obdržela komunikace jméno Uxova ulice, respektive ulice Antonína Uxy,[1232] podle regionálního dělnického aktivisty Antonína Uxy (1847–1893). K přejmenování došlo na počest 30. výročí založení KSČ. Změnu odsouhlasilo plénum MNV 26. června 1951.[1233] Na podzim 1991 navrhla rokycanská organizace Klubu angažovaných nestraníků její přejmenování na ulici Na Rašínově, ale nebylo to realizováno.[1234] Název zůstal zachován a je běžně užívaný.
5.10. Žižkova ulice
5.10.1. Popis zástavby v Žižkově ulici
Žižkova ulice vybíhá z Fügnerova náměstí a míří mírně prohnutou linií k jihu, přes křižovatky s ulicemi Tyršovou a Karlíkovou, kde naproti bývalým novým kasárnám ústí do ulice B. Němcové. Má délku cca 570 metrů.
Během své trasy sestává z několika stavebních etap. V té nejsevernější, od Fügnerova náměstí k Tyršově ulici, je lemována jednotně pojatou oboustrannou zástavbou rodinných domků původní zástavby Rašínova z 20. let 20. století (foto z r. 2003). Patrová vila čp.231/III na nároží Žižkovy a Fügnerova náměstí reprezentuje individuálně navrženou architekturu s dobovými ozvuky moderny i obloučkového dekorativismu, který se projevuje v kruhově vykrojené korunní římse. Má stanovou střechu a v podkroví v 1. patře masivní trojúhelníkový vikýř na jižní straně. Vyrostla v 2. polovině 20. let. Dne 21. září 1927 vydala rada povolení k obývání a užívání na dům na č.kat.348/5, majitelů K. a A. Mrzenových.[1235] Dne 5. listopadu 1929 byl oceněn na 115 000 Kč.[1236] Dochoval se v prakticky intaktní podobě. Od něj k jihu lemuje západní stranu ulice trojice menších domků z konce 20. let. Dům čp.256/III je patrový, s obytnými prostory v podkroví 1. patra pod sedlovou střechou a štítovou stěnou natočenou do ulice. 14. září 1928 vydala rada povolení na dům J. Zamrzly na pozemku č.kat.349/8.[1237] Obývací a užívací povolení na dům J. Zamrzly na č.kat.348/12 radní vydali 31. července 1929.[1238] Za socialismu prošel celkovou modernizací, která sice nezměnila základní dispozice, ale zcela převrstvila stavební detaily. Fasádu pokryl brizolit. Na severní straně domu vyrostla přízemní přístavba garážové kóje. Na západní straně do zahrady byl dům mírně rozšířen. V této podobě setrvává do současnosti. Patrové domy čp.255/III a čp.254/III jsou identické. Oba mají polovalbovou střechu s uličním štítem. V podkroví 1. patra jsou obytné místnosti. Dne 21. září 1927 radní vydali stavební povolení na rodinný dům na č.kat.349/5 majitelů J. a J. Kuncových.[1239] Šlo o parcelu, kde pak skutečně vyrostl domek čp.255/III. Dne 11. června 1928 rada vydala užívací a obývací povolení pro Jana a Josefu Kuncovy na rodinný dům č.kat.349/5 (čp.255/III).[1240] Někdy za socialismu byla fasáda domu pokryta brizolitovou krustou. Na severní straně přibyla přízemní plochostřechá přístavba, na jižní pak garáž. V této podobě setrvával dům ještě dle stavu ze srpna 2018. V září 2019 již prochází přestavbou, kdy starší přístavek s plochou střechou nově zakryl krov a vznikly v něm další podkrovní prostory. Stavební povolení na dům na pozemku č.kat.348/11 pro J. a J. Žourovy vydala rada rovněž 21. září 1927.[1241] Pak tu vyrostl objekt čp.254/III. Dne 11. června 1928 rada vydala užívací a obývací povolení pro Václava a A. Ceplechovy na dům č.kat.348/11 (čp.254/III).[1242] Uchoval se v takřka intaktní podobě, beze změn. Na nároží Žižkovy a Tyršovy stojí dům čp.253/III, patrová vilka se stanovou střechou a zděným štítem v obytném podkroví 1. patra. Vznikla v 2. polovině 20. let 20. století. Jde o stejný model jako objekt čp.257/III na protějším nároží Tyršovy a Žižkovy (viz výše, v popisu Tyršovy ulice). Dne 14. listopadu 1927 vydala městská rada povolení na dům na parcele č.kat.348/6 majitele Ed. Sinkuleho.[1243] Dne 14. září 1928 na dům čp.253/III na č.kat.348/6 vydala rada obývací a užívací povolení pro E. Sinkuleho.[1244] Dochoval se v prakticky nenarušené podobě. Počátkem 21. století došlo k výměně oken za nová, s jiným dělením.
Protější stranu Žižkovy ulice v úseku Fügnerovo náměstí-Tyršova otevírá rohový dům čp.260/III, patrová stavba s trojúhelníkovým štítem z konce 20. let. 14. května 1928 rada vydala povolení J. a J. Žourovi na dům na pozemku č.kat.348/1.[1245] Dne 26. října 1928 radní vydali obývací povolení Růženě a Karle Somolíkovým na novostavbu na č.kat.348/1.[1246] Za socialismu byl dům pozměněn implantací typizovaných trojdílných oken. Následují tři identické jednopatrové domky se sedlovou střechou a trojúhelníkovou štítovou stěnou, obrácenou do ulice. Jde o objekty čp.258/III, čp.325/III a čp.259/III. Dům čp.259/III (foto z r. 2003) pochází z konce 20. let 20. století. 26. října 1928 vydala obecní rada stavební povolení na rodinný dům na č.kat.348/7 Růženy Wenigové.[1247] Dne 31. července 1929 rada vydala R. Wenigové obývací a užívací povolení na dům na č.kat.348/7.[1248] Prošel jen mírnými stavebními změnami (přístavba garáže na jižní boční straně domu) a je tak dochován téměř v původní podobě. Vedlejší dům čp.325/III se sice podle vyššího čísla popisného jeví, jako by byl dobudován o něco později, ale ve skutečnosti jeho výstavba probíhala souběžně s čp.258/III. 7. prosince 1928 bylo vydáno J. Žourovi stavební povolení na dům na č.kat.348/8.[1249] A 18. prosince 1929 rada vydala na rodinný dům na č.kat.348/8 i obývací a užívací povolení.[1250] Od svého souseda čp.258/III se čp.325/III liší se jen mírně jinak ztvárněnou fasádou, v níž zůstává pás neomítnutého cihlového zdiva. Už dle stavu z dubna roku 2000 měl za sebou rekonstrukci a výměnu oken.[1251] Objekt čp.258/III vznikl taktéž koncem 20. let. Dne 7. prosince 1928 rada vydala stavební povolení pro J. Žoura na dům na č.kat.348/9.[1252] Dne 18. prosince 1929 radní vydali užívací a obývací povolení na rodinný dům na č.kat.348/9.[1253] Dochoval se také téměř v původní podobě.
V následujícím úseku (Tyršova-Karlíkova) prochází Žižkova ulice po okraji areálu starých kasáren. Zástavba je zde tudíž takřka výlučně jednostranná, u západní strany, zatímco východní stranu lemuje urbanisticky nevhodně plot bývalých kasáren (dnes učiliště). Původně mohla i u východní strany ulice vzniknout souvislá řada rodinných domů. Ještě letecká fotografie z roku 1947 ukazuje, že tu existoval pruh volných pozemků.[1254] Dle leteckého snímku ze září 1951 se ovšem již do něj začal nasouvat nově budovaný skladový objekt kasáren,[1255] dodnes stojící na pozemku č.kat.4333. Teprve tehdy areál kasáren expandoval až k Žižkově ulici. Na rohu Tyršovy a Žižkovy ulice tehdy zároveň vyrostl přízemní srubový domek čp.887/III (viz výše, v rámci popisu Tyršovy ulice), původně součást komplexu kasáren. Ačkoliv staré kasárny byly zrušeny již počátkem 90. let 20. století, dodnes nebyl stržen ohyzdný plechový plot, který kdysi lemoval kasárna. Kvůli kasárnám se tedy při východní straně ulice zástavba nerozvinula. Pouze u jižního konce této zóny vyrostly tři rodinné domy čp.611/III, čp.392/III a rohový čp.659/III. V květnu 1930 rada povolila prozatímní oplocení pozemku č.kat.366/2 Františku Březinovi. Komisionelní řízení proběhlo 15. května 1930.[1256] Šlo o nejsevernější ze zdejších parcel. Majetkově byla propojena s pozemkem u domu čp.113/III v Jeřabinové ulici na protější straně bloku. Stavebně byla využita až mnohem později, když na ní vyrostl rodinný dům čp.611/III. Jde o patrový objekt z konce 60. let 20. století, se stanovou střechou a velkým zděným vikýřem orientovaným do ulice. Na leteckém snímkování z října 1967 již je vidět jako dokončený, nebo v pokročilém stádiu budování.[1257] Starší letecká fotografie z března 1967 je nezřetelná, takže neumožňuje posoudit, v jaké fázi výstavby se nacházel.[1258] Počátkem 21. století byl dům poněkud neústrojně doplněn o přízemní přístavbu na severní straně, o půdorysu mnohoúhelníku. Prodělal také opravu fasády a střechy. Vedle stojí domek čp.392/III, patrový s polovalbovou střechou a uličním štítem s balkonem. Bartoloměj a Julie Tomáškovi obdrželi povolení 24. března 1933. Dům čp.392/III podle projektu Martina Čechury z Plzně byl kolaudován 17. července 1933.[1259] Patrně za socialismu byl výrazně rozšířen o patrovou přístavbu na jižní straně, která se neorganicky přilepila k původní stavbě. V tomto stavu setrvává do současnosti. Je zchátralý. Na rohové parcele u ústí Karlíkovy ulice pak ještě stojí nevkusná socialistická vila čp.659/III (o ní viz níže, v rámci popisu Karlíkovy ulice).
Na protější západní straně lemuje Žižkovu ulici v úseku Tyršova-Karlíkova souvislá fronta menších rodinných domků, převážně z 20. let. Na nároží Tyršovy ulice je to patrový čp.228/III. Stavební povolení vydala rada 10. února 1928. Majiteli parcely č.kat.364/14 byli M. a M. Sedláčkovi.[1260] Dne 11. června 1928 rada vydala užívací a obývací povolení Matěji Sedláčkovi na dům na č.kat.364/14.[1261] Ludvík Ježek získal povolení na výstavbu sklepa u čp.228/III 15. května 1940. Projekt zpracoval Jaroslav Žour z Rokycan.[1262] Objekt později byl modernizován a získal novou, asymetrickou sedlovou střechu, takže zcela pozbyl původní podobu. Sousední čp.227/III, pochází z 20. let. Dne 30. června 1927 rada vydala obývací a užívací povolení pro novostavbu na pozemku č.kat.364/12 (majitelé Stanislav a Marie Štědrých).[1263] V červenci 1927 radní vzali na vědomí, že spořitelna povolila Stanislavu a Marii Štědrých půjčku na dům čp.227/III se zárukou obce.[1264] Za socialismu prošel celkovou přestavbou, při níž byl zvýšen o zděné 1. patro, zakončené nízkou valbovou střechu. I v tomto případě byla původní prvorepubliková tvář objektu zcela převrstvena. Dům čp.226/III je identický s výše popisovaným čp.256/III v severní části ulice. Jde o patrový domek s obytným podkrovím v 1. patře pod sedlovou střechou a uličním štítem. 30. června 1927 rada vydala obývací a užívací povolení pro dům na pozemku č.kat.364/11 (majitel Josef Šmíd).[1265] V červenci 1927 radní vzali na vědomí, že spořitelna povolila Anně Novákové půjčku na čp.226/III se zárukou obce.[1266] Rudolf a Marie Bauerovi získali 22. dubna 1929 povolení na autogaráž u čp.226/III dle plánu Václava Včaly z Rokycan. Anna Nováková pak 7. června 1938 obdržela povolení na nádvorní kolnu u čp.226/III.[1267] Dům čp.226/III se dochoval v původní podobě, s výjimkou přízemní přístavby bývalé garáže na severní boční stěně. Vedlejší parcelu obsadil dvojdomek čp.224-225/III. Dne 30. června 1927 rada vydala obývací a užívací povolení pro dům (čp.224/III) na pozemku č.kat.364/9 (majitel Josef a Anna Nových) a pro novostavbu rodinného domu (čp.225/III) na č.kat.364/10 (majitel Marie Bláhová).[1268] V červenci 1932 získala Marie Bláhová stavební povolení na prádelnu v čp.225/III.[1269] Původně šlo o přízemní skromnou stavbu se sedlovou střechou. Později prodělala značné modernizační zásahy. Jižní polovina (čp.224/III) prošla už za socialismu přístavbou, kdy do střechy směrem do ulice byla vestavěna zděná část obytného podkroví 1. patra. V tomto stavu se dům nacházel ještě k roku 2000.[1270] Počátkem 21. století byl dům kvalitním způsobem zrekonstruován, původní brizolitová fasáda zakryta a vnější omítka řešena odstínem tmavě červené barvy. Severní polovina (čp.225/III) si udržela do počátku 21. století původní proporce, byť v detailu zmodernizované.[1271] Někdy před rokem 2015 zde proběhla rekonstrukce, při níž do podkroví 1. patra vestavěny obytné prostory a do ulice vyveden zděný vikýř. Kompletní modernizaci prodělal i sousední čp.223/III. 30. června 1927 rada vydala obývací a užívací povolení na dům na pozemku č.kat.364/8 (majitelé Josef a Alžběta Loskotovi).[1272] Prošel někdy v 80. letech 20. století adaptací, která původní prvorepublikový domek změnila ve slohu dobové limitované mondénnosti. Průčelí tak získalo velkoplošná okna, na objekt nasazena nová asymetrická sedlová střecha s převisy. Dům byl slohově i hmotově zcela převrstven. V tomto stavu zůstává do současnosti. Na vedlejší parcele stával až do počátku 21. století domek čp.222/III. Šlo o stejný projekční model jako v případě čp.226/III a čp.256/III, tedy prostý dům s podkrovím 1. patra, sedlovou střechou a štítovou stěnou obrácenou do komunikace. Dochoval se takřka v intaktní podobě až do první dekády 21. století.[1273] Jenže v květnu 2007 byl do základů zbořen. Koncem května 2007 na jeho místě stojí jen základový sokl. Počátkem dubna 2008 ale už jsou na parcele, po zbořeném domě čp.222/III vybetonované rozsáhlé základy pro novostavbu. Práce během jara 2008 rychle pokračovaly. Koncem června už na pozemku stojí hrubá stavba přízemního rodinného domu včetně krovu.[1274] Vznikl tu rodinný dům čp.1055/III, přízemní, rozložitý, s valbovou střechou, těsně přiražený k čp.223/III. Dokončen byl 30. dubna 2013.[1275] Číslo popisné čp.222/III bylo oficiálně zrušeno 22. května 2013.[1276] Následuje jednoduchý přízemní dům čp.221/III z 20. let 20. století, s polovalbovou střechou bez obytného podkroví. Koncem května 2007 probíhá rekonstrukce fasády, otlučeny veškeré vnější omítky až na cihly.[1277] Aplikace nové fasády ale neproběhla a ještě dle stavu ze srpna 2018 zůstává dům v tomto stádiu s osekanými omítkami. Má původní okna i střechu. Vedlejší pozemek zaujímá dodatečně zcela modernizovaný objekt čp.220/III, patrový, se sedlovou střechou. I on pochází z 20. let 20. století. Dne 30. března 1934 získal Jaroslav Nekola povolení na přístavbu verandy u čp.220/III.[1278] Poslední velkou parcelu před nárožím Žižkovy a Karlíkovy vyplnila nadstandardně řešená vila čp.202/III z počátku 20. let (viz níže). Na části jejího rozlehlého pozemku ještě dodatečně, počátkem 90. let 20. století, vznikl menší rodinný domek čp.964/III, moderní stavba s asymetrickou sedlovou střechou.
Nejjižnější úsek Žižkovy ulice, od křižovatky s Karlíkovou ulicí k novým kasárnám, tedy k ulici B. Němcové, byl rozparcelován až o něco později, v 30. letech 20. století. Ještě letecký snímek z července 1938 ukazuje, že zástavba tu byla jen sporadická a dokonce nebyla dokončena ani parcelace na stavební pozemky, takže v některých partiích se rozkládaly stále jen nerozměřené a neohrazené zemědělské plochy.[1279] Letecký snímek z roku 1947 ukazuje, že parcelace pokročila, stejně jako výstavba domů, ale nadále šlo o mezerovitý charakter urbanizace.[1280] Výstavba tu pokračovala až do sklonku 20. století (foto z r. 2003). Při východní straně ulice stojí u nároží Karlíkovy ulice rohový patrový dům se sedlovou střechou čp.882/III (foto z r. 2003). Na této parcele se dlouho rozkládala jen zahrada. Takto je zaznamenána například na letecké fotografii z roku 1963.[1281] V říjnu 1973 plénum MěstNV vzalo na vědomí postup záboru nevyužitých parcel dle §4 vyhlášky č.66/72 o opatřování pozemků pro výstavbu rodinných domů. Byl to model, kdy město mělo pravomoc přikročit k vyvlastnění, pokud majitel stavebně nevyužité parcely nepřislíbil zahájit budování domu. V 1. etapě šlo v Rokycanech o několik desítek pozemků, mezi nimi i zahrada č.kat.358/3 o ploše 881 čtverečních metrů v majetku PhDr. Jana a ing. Jar. Partišových z Rokycan. Společně s dalšími pozemky byla určena k urychlenému stavebnímu využití. Majitel se ale prý zavázal pozemek zastavět obytným domem v termínu dle §10 vyhlášky 66/72.[1282] Dům čp.882/III tu nicméně vyrostl až koncem 80. let 20. století. Má podobu mohutné patrové stavby se sedlovou střechou a obytným podkrovím 1. patra i suterénem s garáží. Stavba i přes vnější okázalost (štuková fasáda) prozrazuje jistou pozdně socialistickou uniformitu. V tomto stavu se dochovala do současnosti. Vedle stojí rozsáhlá patrová vila čp.748/III. Dle leteckého snímkování z roku 1963 se i zde rozkládala jen prázdná zahrada.[1283] Tento stav přetrvával i dle snímkování ze srpna 1973.[1284] Původně šlo o dvě parcely, zamýšlené pro výstavbu dvou samostatných domů. I o těchto pozemcích, č.kat.358/12 o ploše 625 čtverečních metrů v držení ing. Ot. Seitze z Kralup u Chomutova a č.kat.358/13 o výměře 625 čtverečních metrů v majetku MUDr. S. Obrové ze Vsetína, se mluvilo ve výše uvedeném seznamu MěstNV z roku 1973. Zatímco prvně uvedený pozemek je prý už „v řízení“, u druhého se majitel rozhodl k převodu na příbuzné, kteří měli provést zástavbu.[1285] Nakonec tu vyrostl jediný dům. Stavební povolení na dům na parcelách č.kat.358/12-13 bylo manželům Novákovým (bytem Rokycany, čp.81/II) vydáno mezi 1. lednem a 15. listopadem 1974. V domě měly vzniknout 2 bytové jednotky.[1286] Na mapě města cca z roku 1976 už je zachycen, ale bez čísla popisného, takže patrně šlo o rozestavěný objekt.[1287] Jde o rozměrnou patrovou vilu s nižší stanovou střechou. Ve vnější podobě se uplatňují dobově populární stavební prvky jako brizolitová krusta fasády nebo dlaždicové obklady soklu přízemí. Proporčně je ale stavba zvládnutá. Uchovala se bez větších změn.
Vedlejší rodinný dům čp.644/III vznikl na přelomu 60. a 70. let 20. století. Na leteckém snímkování z října 1967 není vidět. Pozemek byl prázdný, pouze odstraněný travní porost na části parcely by napovídal na počátek stavebních prací, ale chyběly i výkopy základů.[1288] Letecká fotografie z července 1968 ho ukazuje v počínající fázi výstavby, kdy se budovaly obvodové stěny.[1289] Snímkování z června 1969 zachycuje dokončenou hrubou stavbu včetně střechy.[1290] Jde o patrový objekt se sedlovou střechou s podkrovními místnostmi v 1. patře. V tomto případě je to spíše ukázka svépomocné, kompozičně nepříliš zvládnuté architektury socialistické éry. Od doby svého vzniku neprošla výraznějšími úpravami. Následuje dům čp.432/III (foto z r. 2004), jenž vyrostl roku 1938 podle typizovaného projektu stavební firmy J. Žoura.[1291] Letecká fotografie z července 1938 ho zachycuje v pokročilé fázi výstavby.[1292] Patrový rodinný dům s obytným podkrovím 1. patra má stanovou střechu. Do ulice hledí v přízemí půlkruhový výklenek, nad ním v patře balkon se zděným štítem. Ještě dle fotodokumentace z listopadu 2000 se nacházel v původním stavu.[1293] Brzy poté prošel nákladnou rekonstrukcí, při níž byl na fasádu aplikován zateplovací polystyren a pořízena nová krytina střechy. Hmotově se nezměnil. Sousední rodinný dům čp.450/III (foto z r. 2004) získal stavební povolení (majitelé Václav a Marie Záhlavovi) 16. května 1939. Dům podle projektu Františka Michálka z Nové Hutě byl kolaudován 27. prosince 1939.[1294] Dne 17. října 1940 ještě město povolilo stavbu kůlny (kolaudována 17. března 1942).[1295] Jde o patrový objekt s uličním vikýřem v obytném podkroví 1. patra a sedlovou střechou. Uchoval se bez větších modernizací do současnosti.
Na sousedním pozemku se nachází přízemní plochostřechý objekt čp.720/III ze 70. let 20. století. Ještě dle snímkování z června 1969 se zde nacházela pouze stavebně nevyužitá zahrada.[1296] Fotografie z června 1972 ukazuje v místech pozdějšího rodinného domu vymýcenou plochu, ale bez stop stavebních prací.[1297] Až snímkování ze srpna 1973 prokazatelně zobrazuje probíhající budování domu, zatím ve fázi výkopových a zednických prací na základech.[1298] Mapa města cca z roku 1976 již dům zachytila, ale bez čísla popisného, takže patrně stále šlo o rozestavěný, nebo právě dokončovaný objekt, bez kolaudace.[1299] Ještě státní mapa z roku 1977, se stavem k 31. prosinci 1976 tu dům čp.720/III nezakresluje.[1300] Byl nejspíš kolaudován krátce poté. Už dávno předtím ale na této rozlehlé parcele vyrostla drobná přízemní chatka čp.438/III. V městském archivu se nachází složka z roku 1939, nazvaná „Stavba zahradního domku čp.438/III“.[1301] Dne 16. února 1939 obecní rada vydala povolení na zahradní domek na pozemku č.kat.358/21 (majitel A. Bauer).[1302] Šlo o typ provizorní výstavby, časté na přelomu 30. a 40. let v okrajových částech Rokycan, která byla teprve ve 2. polovině 20. století postupně (ne vždy) nahrazována trvalou zástavbou. Chatka je zachycena na letecké fotografii z roku 1947. Půdorysně malý dřevěný objekt se nachází v severovýchodním koutu velkého pozemku.[1303] Na katastrální mapě dle stavu z roku 2021 nadále chatka figuruje (stavební pozemek č.kat.1198). Číslo popisné ale už bylo zrušeno. Rodinný dům čp.720/III si podržel svou původní podobu ze 70. let. Pouze někdy před rokem 2012 prošel opravou a novým nátěrem fasády.
Vedlejší parcelu zaujímal dům čp.436/III, další drobný objekt připomínající spíše chatku nebo nouzové stavení. Ačkoliv výše čísla popisného by napovídala výstavbě někdy okolo roku 1939, ještě letecká fotografie z roku 1947 zde žádnou stavbu nezachycuje, pouze prázdnou zahradu.[1304] Až na leteckém snímku ze září roku 1951 je zde vidět novostavba.[1305] V seznamu domů podle majitelů z doby okolo roku 1945 není u čp.436/III žádný záznam.[1306] Je možné, že číslo popisné sem bylo druhotně přeneseno z jiné stavby (na jiném místě 3. městské čtvrti Rokycan), zbořené před koncem války, nebo pravděpodobněji, že číslo bylo pro tuto parcelu „rezervováno“ ve 30. letech, ale přiděleno až později. Přízemní chatka tu přežila do 20. let 21. století. Pak na jejím místě vyrostl rodinný dům čp.1110/III, kterému bylo číslo popisné přiděleno 1. srpna 2025.[1307] Jde o přízemní objekt s plochou střechou. V červnu 2022 ještě starý domek stál.[1308] Letecké snímkování z května 2023 ukazuje, že původní chata čp.436/III již byla odstraněna.[1309] Na leteckém snímku z června 2025 je zde zachycena dokončená novostavba čp.1110/III.[1310] Číslo popisné starého domku čp.436/III bylo oficiálně zrušeno k 1. srpnu 2025.[1311]
Na jižním konci Žižkovy ulice stojí vila čp.451/III (foto z r. 2004) rodiny Ratajových. Patrový podlouhlý objekt má sedlovou střechu s vysokým zděným štítem. Je situován na zvýšeném suterénu. Vyrostl okolo roku 1940. Někdy před rokem 2012 prošel celkovou opravou. V základních obrysech se dochoval v původní podobě. Pouze za socialismu došlo k vestavbě zděné části do podkroví 1. patra nad jižní fasádou, kde do té doby byl pouze menší zděný vikýř. Vestavba kompozičně narušila symetrický charakter domu, zejména při pohledu z Žižkovy ulice. Jižně od čp.451/III se rozkládá proluka, která původně nejspíš byla rezervována pro větší dům nebo stavbu veřejného charakteru, v rámci plánovaného náměstí před novými kasárnami, které regulační plán předpokládal před 2. světovou válkou. Náměstí nakonec nevzniklo, parcela zůstala nevyužita a pokrývá ji bezkoncepční veřejná zeleň. Řada přerostlých smrků, která lemovala hranici zahrady u domu čp.451/III byla v zimě 2004–2005 pokácena.[1312] Prostranství by mělo být buď profesionálně upraveno na park, nebo raději zastavěno, například menším bytovým domem.
Podél západní strany Žižkovy ulice v úseku Karlíkova – B. Němcové začíná směrem od jihu domovní fronta honosnou vila čp.452/III (foto z r.2004) rodiny Hronových. Jde o dynamicky členěný dvoupatrový objekt s podkrovím v 2. patře. Dne 30. června 1939 rada vydala povolení na dům na pozemku č.kat.358 (majitel pan Liebl).[1313] Okolo roku 2000 byla opravena fasáda na východní straně, do Žižkovy ulice. Je zachycena již na snímku z dubna 2000.[1314] Na jaře 2005 byla oprava dokončena i na zbylých stranách budovy. Průčelí natřeno odstínem oranžové barvy.[1315] Došlo i k výměně střešní krytiny a dalších stavebních detailů. Rekonstrukce byla provedena profesionálně a citlivě. V roce 2008 pak došlo k rekonstrukci plotu. Původní dřevěný plot s podezdívkou a zděnými sloupky nahrazen novou konstrukcí, práce začaly na podzim 2008.[1316] Vedlejší parcelu zaujímá dům čp.442/III, postavený na konci 30. let 20. století. 23. února 1939 rada povolila stavbu přízemního domku na č.kat.358/24 (majitelé M. Slavíková a F. Štých).[1317] Jedná se o patrový objekt s podkrovními prostory v 1. patře pod sedlovou střechou. V dubnu 2000 již je dokončena celková rekonstrukce domu, která zahrnovala zateplení fasády, její nátěr v odstínu světle modré, novou střešní krytinu, okna i plot. Komplexně a po technické stránce kvalitně provedená oprava setřela původní stavební detaily. Řešení nových oken je ahistorické a neústrojně dekorativní, ale základní hmotová dispozice domu byla respektována. Ze stejného období pochází i sousední vilka čp.439/III. Dne 23. srpna 1938 získala V. Šimandlová povolení na dům podle projektu Josefa Žoura. Kolaudován byl 27. června 1939.[1318] Patrový dům s obytným podkrovím 1. patra má valbovou střechu, do ulice je otočen dřevem vykládaným vikýřem s balkonem (výsledek novější úpravy patrně původně zděného vikýře). Dle fotodokumentace z dubna 2000 probíhala právě vestavba zděné části v 1. patře nad jižní boční fasádou.[1319] Počátkem 20. let 21. století byl do jižní části zahrady u čp.439/III vestavěn malý rodinný domek čp.1106/III, dokončený 21. prosince 2023.[1320] Letecké snímkování z dubna 2021 zachytilo, že jeho výstavba ještě nezapočala.[1321] V červnu 2022 už probíhala hrubá stavba včetně částečně provedené střechy.[1322] Jedná se o přízemní stavbu s valbovou střechou, která svými měřítky i vměstnáním do úzké části zahrady u čp.439/III působí poněkud nepatřičně.
Severně od čp.439/III stojí dům čp.415/III z konce 30. let 20. století. Na leteckém snímku z července 1938 již stojí.[1323] Patrový domek s podkrovními prostory pod střechou v 1. patře byl postaven podle podobného projektu jako čp.439/III. Do ulice hledí zděným trojúhelníkovým štítem. Někdy za socialismu došlo k částečnému zvýšení a vyzdění na jižní straně 1. patra. V dubnu 2007 na čp.415/III probíhala rekonstrukce střechy, zatím jen nový podklad pod krytinu.[1324] Dům pak získal novou krytinu i nátěr fasády. V základních obrysech si udržel původní podobu. Dům čp.357/III (foto z r. 2004) se podle čísla popisného může jevit jako stavba z počátku 30. let 20. století, ale na letecké fotografii z roku 1938 ještě nestál.[1325] V městském archivu se nachází složka z roku 1940, nazvaná „Stavba domu čp.357/III“.[1326] Dům je doložen na letecké fotografii z roku 1947.[1327] V seznamu majitelů domu z doby okolo roku 1945 je už zaznamenán, již s pozdějšími majiteli A. Jonášem a H. Trnkovou.[1328] Mohlo jít o druhotné použití čísla popisného z jakéhosi zbořeného domu na neznámém místě v Rokycanech. Daleko pravděpodobnější ale je, že číslo popisné bylo při parcelaci bloku ve 30. letech „rezervováno“ a bylo dodatečně přiděleno, až když byla parcela zastavěna. Má podobu patrové plochostřeché stavby, jejíž podoba i hmota jsou výsledkem pozdějších úprav. Zajímavou tvář má dům čp.412/III (foto z r. 2004) z konce 30. let 20. století. Jde o funkcionalistickou architekturu dle projektu ing. arch. F. Kulhánka. Patrový objekt má nízkou valbovou střechu bez podkroví. Na severozápadní straně vybíhá plochostřechý věžovitý trakt vchodu a schodiště. V roce 2008 prošel rekonstrukcí fasády. V polovině září 2008 už práce probíhají. Směrem do ulice vyrostlo lešení a už byla natřena část fasády bílou barvou, která překryla původní omítku z první republiky, omšelou do odstínu šedé, byť jinak vcelku intaktní. Během jednoho týdne pak na straně orientované do Žižkovy ulice práce skončily a lešení sejmuto. Nová omítka zatím ještě nebyla aplikována na zadní část domu.[1329]
Zcela jinou estetiku a architekturu prezentuje sousední dům čp.570/III (foto z r. 2004). Pochází z 2. poloviny 50. let 20. století. Na leteckém snímku ze srpna 1957 je zachycen počátek jeho výstavby.[1330] Letecká fotografie z roku 1963 ho zachycuje jako dokončený.[1331] Jde o proporčně neladný, robustní patrový objekt, ukázka svépomocných stavebních akcí oné doby. Má sedlovou střechu, pod ní obytné podkroví. Do ulice hledí zděný trojúhelníkový vikýř. Fasáda je brizolitová, s pokusy o dekorativnost prostřednictvím barevných ploch s rýhováním v meziokenních pásech. Někdy mezi roky 2012–2015 prošel rekonstrukcí střechy a výměnou oken. Fasáda zůstává beze změn. Vedlejší parcelu zaujal až v 70. letech 20. století montovaný rodinný dům typu OKAL čp.712/III, zvláštní, dobově populární typ standardizovaného objektu. I tento pozemek č.kat.358/9 o ploše 1230 čtverečních metrů ve vlastnictví Marie Baslové, bytem Rokycany čp.661/II, se ocitl v říjnu 1973, kdy plénum MěstNV vzalo na vědomí postup záboru nevyužitých parcel podle §4 vyhlášky č.66/72 o opatřování pozemků pro výstavbu rodinných domů, na seznamu 1. etapy záborů, kde figurovalo několik desítek pozemků. Společně s dalšími parcelami byl určen k urychlenému stavebnímu využití pod pohrůžkou odebrání. Majitel ale prý přislíbil parcelu zastavět obytným domem v termínu dle §10 vyhlášky 66/72.[1332] To se potom také stalo. Stavební povolení na dům na parcele č.kat.358/9 bylo manželům Bastlovým (bytem Rokycany, čp.661/II) vydáno mezi 1. lednem a 15. listopadem 1974. V domě měly vzniknout dvě bytové jednotky.[1333] Letecké snímkování ze srpna 1973 zde ještě zachytilo původní, stavebně nevyužitou zahradu.[1334] Mapa města cca z roku 1976 již dům zakresluje, ale bez čísla popisného, takže patrně stále šlo o rozestavěný, nebo dokončovaný objekt, bez kolaudace.[1335] Patrový dům s podkrovím pod sedlovou střechou 1. patra a dřevěnou štítovou stěnou si podržel podobu z dob svého vzniku.
Nároží s Karlíkovou ulicí obsadila vila čp.391/III z poloviny 30. let 20. století. 27. října 1932 bylo vydáno stavební povolení pro V. a A. Komorousovy na dům na č.kat.360.[1336] Užívací a obývací povolení pro V. Komorouse na jeho rodinný dům č.kat.360/24 vydala rada 13. července 1933.[1337] Jde o funkcionalismem inspirovaný vyšší patrový objekt. Patro není umístěno do obytného podkroví, ale je plnohodnotně vyzděno, střecha valbová. Objekt se uchoval v intaktní podobě.
5.10.2. Technický vývoj Žižkovy ulice
Ulice vznikala po etapách a úměrně tomu byl nestejnoměrný i postup její úpravy. Letecký snímek z roku 1938 zachycuje, že ulice už existovala v celé své délce, ovšem nadále s nezpevněným povrchem. Od Karlíkovy ulice na sever byla opatřena i chodníkem po západní straně. V roce 1947 město konstatovalo, že jednou z priorit bude úprava Žižkovy ulice.[1338] Teprve počátkem 50. let 20. století se Žižkova a Karlíkova ulice dočkaly aspoň provizorního uválcování.[1339] Dne 30. března 1966 rozhodla rada MěstNV vypracovat investiční úkol na generální opravu Žižkovy ulice.[1340] Zejména Žižkova, ale i Karlíkova ulice v té době trpěly trvalým provozem nákladních aut (dovážejících materiál na opravu jiných ulic). V únoru 1967 se uvádí, že Žižkova ulice je prakticky neschůdná pro pěší.[1341] Dne 10. října 1967 rozhodla rada MěstNV, že požadavek obce na rekonstrukci Žižkovy, Karlíkovy a Šťáhlavské ulice bude projednán na ONV, za účasti velitele rokycanské vojenské posádky podplukovníka Kožíška.[1342] V listopadu 1967 se akce zmiňuje jako jedna z výhledových priorit obce. Vyasfaltování ulic měla provést armáda.[1343] Vzhledem k blízkosti nových kasáren a tehdejšímu stavu uliční sítě v Rokycanech měly tyto ulice i jistý strategický význam. Mluvilo se o nich dokonce jako o takzvané Vojenské cestě.[1344] Dne 10. ledna 1968 rada MěstNV schválila projektový úkol na rekonstrukci zmíněných ulic. Zahájení prací bylo podmíněno poskytnutím mimořádné dotace od KNV ve výši 350 000 Kčs.[1345] V roce 1968 už se prý připravuje projektová dokumentace. Kromě vojska se na ní měl podílet i KNV. Práce už prý začaly, ale dle zprávy z dubna 1968 nebudou pro tento rok pokračovat. V roce 1969 se pak měla upravovat část Žižkovy ulice. Bylo to ovšem podmíněno obdržením dotace od ONV.[1346] V září 1968 se uvádí, že část Karlíkovy již je vyasfaltována a začaly úpravy v Pionýrské (Šťáhlavské) ulici.[1347] Na rok 1969 město plánuje dokončení úpravy Pionýrské ulice nákladem 286 000 Kčs.[1348] Mezitím v lednu 1969 byl dodán projekt na úpravu Karlíkovy a Žižkovy ulice.[1349] V roce 1969 skutečně pokračovaly práce úpravami vozovky v Šťáhlavské a Žižkově. V posledně jmenované vznikl, tehdy jako spíš výjimka, i zelený trávníkový pruh podél chodníků.[1350] Dle zprávy ze září 1969 již v Žižkově, Karlíkově i Šťáhlavské ulici jsou hotovy veškeré zemní práce. Současně s úpravou vozovek probíhá výstavba chodníků. Společně s úpravou Štefánikovy ulice si to už vyžádalo 426 000 Kčs, přičemž v jiné zprávě se uvádí, že v Karlíkově a Žižkově ulici bylo za 1. pololetí 1969 proinvestováno 209 900 Kčs. Na rok 1969 plán na tuto akci činil 522 000 Kčs. Podle jiného údaje ze stejného jednání pléna MěstNV ale výstavba komunikace a chodníku v Žižkově ulici měla v roce 1969 přijít na 370 000 Kčs. Plocha upravované komunikace činila 2040 čtverečních metrů. V Karlíkově ulici šlo o plochu 1260 čtverečních metrů. Náklady e vyčíslovaly na 145 000 Kčs. Realizace probíhala v roce 1969.[1351]
V září 1970 se uvádí, že oproti plánu nebylo splněno předpokládané dokončení prací na úpravě Žižkovy, Karlíkovy a Pionýrské ulice. Na jiném místě zápisu z téže schůze MěstNV se ale zmíněná investice označuje sice za skluzovou, ale dokončení se plánovalo do srpna 1970.[1352] V roce 1971 probíhá v Žižkově ulici úprava vozovky.[1353] Vypracování projektu rekonstrukce komunikace a chodníků v jižním úseku Žižkovy ulice (tehdy zvána Vokáčova) plánovalo město na rok 1969.[1354] V září 1969 už se uvádí, že vypracování projektu je zadáno.[1355] Výstavba komunikace a chodníku (plocha 1440 čtverečních metrů) a veřejného osvětlení se plánovala na rok 1970, s náklady cca 380 000 Kčs.[1356] Dle údaje z prosince 1969 byla úprava tehdejší Vokáčovy ulice (rozházení štěrku, výkop zeminy) součástí závazku občanského výboru č. 6 k 25. výročí osvobození.[1357] Výstavba nové komunikace, chodníku a osvětlení byla zařazena i do návrhu prováděcího plánu MěstNV na rok 1970 (zveřejněn v prosinci 1969), s předpokládanou hodnotou díla 380 000 Kčs.[1358] Rozhodnutím rady MěstNV ze 17. února 1970 byla zařazena výstavba osvětlení v tomto úseku nynější Žižkovy ulice do plánu Akce Z na rok 1970.[1359] Celková hodnota osvětlení v tehdejší Vokáčově ulici měla dosáhnout 30 000 Kčs. Zahájení prací se plánovalo na 1. čtvrtletí 1970, dokončení na 4. čtvrtletí stejného roku.[1360] V dubnu 1970 se uvádí, že projekt na tuto akci již je zajištěn.[1361] V září 1970 již prý jsou práce ve Vokáčově ulici (komunikace, chodník, osvětlení) zahájeny. Dokončují se obrubníky a šachty, elektřina je položena. Do 15. srpna 1970 mělo být připraveno zavážení.[1362] V dubnu 1971 se uvádí, že práce na Vokáčově provedou během roku 1970 Technické služby, nákladem 307 000 Kčs, kromě toho chodník ve Vokáčově (rovněž provedený Technickými službami roku 1970) vyšel na 6700 Kčs.[1363] V rámci programu výstavby technické vybavenosti pro rodinné domky investovalo město do budování sekundární sítě ve Vokáčově ulici v roce 1973 17 821 Kčs (plán 18 000 Kčs).[1364]
V prosinci 1984 se uvádí, že před dokončením je chodník v Žižkově ulici. Stavěl jej občanský výbor č. 6. Chyběl jen asfaltový koberec.[1365] Stavba chodníku skončila během roku 1985.[1366] Roku 1987 přibyl další chodník v Žižkově.[1367] A roku 1988 zbudován další úsek chodníku v této ulici.[1368] Šlo o živičnou úpravu povrchu, prováděly ji Technické služby. Práce skončily ještě během roku 1988.[1369]
Dle stavu z roku 2018 má ulice v celém průběhu asfaltovou vozovku. V úseku od B. Němcové-Karlíkova má oboustranné asfaltované chodníky a mezi nimi a vozovkou i trávníkový pruh, ovšem jen mezerovitě osázený keři a stromy, spíše jako výsledek ad hoc iniciativy zdejších obyvatel. V úseku Karlíkova-Tyršova je chodník jednostranný, po západní straně. Na východní straně chodník nevznikl a to nejen v úseku, kde ulici lemuje plot bývalého komplexu starých kasáren, ale i v té části, kde vyrostlo několik rodinných domů. I zde platí, že trávníkový pruh podél západní strany ulice není souvisle a jednotně osázen veřejnou zelení. V severní sekci Tyršova-Fügnerovo náměstí jsou chodníky oboustranné, ten po západní straně má trávníkový pruh, na východní straně nikoliv.
5.10.3. Vývoj pojmenování Žižkovy ulice
Rozhodnutím zastupitelstva 12. července 1927 byla pojmenována nově vzniklá komunikace Žižkova ulice,[1370] podle husitského vojevůdce Jana Žižky. Zastupitelstvo tak přijalo návrh rady a obecní okrašlovací komise, kterým se uličních názvů dostalo novým ulicím na Rašínově. Pojmenování se vztahovalo toliko na severní úsek nynější ulice, od Fügnerova náměstí ke křižovatce s Karlíkovou ulicí.[1371] Jižní úsek (Karlíkova-B. Němcové) tehdy ještě nestál. Tam se zástavba rozvinula až od konce 30. let 20. století. Tento jižní úsek nynější Žižkovy ulice nesl pak samostatné jméno Vokáčova ulice, podle novináře Karla Vokáče (1903–1944), popraveného nacisty. Tento název se připomíná v usnesení MNV z 25. července 1946.[1372]
Dne 12. září 1972 odsouhlasilo plénum MěstNV návrh komise a odboru výstavby MěstNV, který od počátku roku 1972 posuzovaly občanské výbory a který projednala 4. dubna 1972 rada MěstNV. Šlo o komplexní revizi uličního názvosloví v Rokycanech. Kromě pojmenování nově vzniklých ulic došlo i k slučování ulic. A tak stávající ulice Žižkova a Vokáčova byly sjednoceny pod jedním názvem Žižkova ulice. Plénum se změnou souhlasilo, jen prodloužilo termín k jejímu provedení do 30. dubna 1973.[1373] Název Vokáčova ulice byl pak o pár let později přesunut do nedalekého, nově zbudovaného sídliště Jižní předměstí.
5.11. Jeřabinová ulice (jižní úsek)
5.11.1. Popis zástavby v jižním úseku Jeřabinové ulice
Společně s Žižkovou ulicí se od 30. let 20. století
další vlny parcelace dočkala také Jeřabinová
ulice. Šlo o úsek od křižovatky s Karlíkovou ulicí k novým kasárnám.
Po jeho západní straně vznikla souvislá řada rodinných domů, průběžně doplňovaná
až do konce 20. století. Na nároží Karlíkovy a Jeřabinové ulice stojí vila
čp.388/III z 30. let (o ní podrobněji níže, v pasáži o Karlíkově
ulici). Následuje skupina typizovaných vilek z 30. let 20. století. Dům čp.410/III (foto
z r. 2004) pochází z poloviny 30. let. Jde o patrovou stavbu se
stanovou střechou a zděným vikýřem v obytném podkroví 1. patra. V přízemí
navazuje na vikýř mírně předsunutý rizalit s režným zdivem
z neomítnutých cihel. Počátkem 21. století prošel objekt opravou, ale
uchoval se bez podstatných změn. Podle identického projektu vznikl v polovině
30. let i sousední domek čp.416/III
(foto
z r. 2004). V roce 1985 občanský výbor č. 6A upozornil MěstNV, že
čp.416/III je už 10 let neobýván a chátrá.[1374]
I tento dům se dochoval v takřka původní podobě. Na sousední parcele stojí
dům čp.417/III (foto
z r. 2004). I on byl navržen podle stejných stavebních plánů. Za
socialismu ovšem prošel nástavbou zděného 1. patra a zakončen nízkou stanovou
střechou. Fasádu pokryl brizolit. Povolení k přístavbě, při níž tu měla
vzniknout nová bytová jednotka, vydal MěstNV v roce 1979.[1375]
Vedlejší rodinný dům čp.598/III (foto
z r. 2004) vyrostl v 60. letech 20. století. Je to menší patrový
objekt s obytným podkrovím 1. patra pod sedlovou střechou. Na letecké
fotografii z října 1967 již je vidět jako dokončený, nebo právě
dokončovaný.[1376]
Roku 1979 MěstNV kolaudoval provedenou přístavbu čp.598/III.[1377]
Sousední vila čp.393/III (foto z r. 2004) vznikla v polovině 30. let 20. století. Dne 27. října 1932 rada vydala povolení pro A. Šlesingerovou na dům na č.kat.358/4.[1378] Dne 14. září 1933 bylo vydáno obývací a užívací povolení pro A. Šlesignerovou na novostavbu na parcele č.kat.358/4.[1379] Byl koncipován jako honosnější budova vilového charakteru. Jde o patrový objekt, zakončený valbovou střechou. Uliční fasádu člení velké okenní otvory. Ve středu průčelí je ustupující trakt s vchodovými dveřmi a okny schodiště. Dochoval se v intaktní podobě. Následuje objekt čp.864/III, zbudovaný až počátkem 80. let 20. století. Letecké snímkování z července 1978 tu zachytilo jen stavebně nevyužitou parcelu.[1380] Jde o patrovou vilu s obytnými místnostmi v podkroví 1. patra pod sedlovou střechou. Do ulice se otáčí mohutnou štítovou zdí, s balkonem v 1. patře. Přes některé opravy se uchovala v původní podobě. Dům čp.891/III pochází z 80. let. Je to kompozičně nepříliš zvládnutý pokus o mondénnost a jistou exkluzivitu, ovšem praktikovanou v podmínkách chudobného normalizačního sortimentu. Patrová vila má asymetrickou sedlovou střechu s podkrovím v 1. patře. Do ulice je orientována štítovou stěnou se změtí okenních otvorů a vrat do garáže. To vše pokryto brizolitovou krustou. Stavba se uchovala v původní podobě. Ještě mladší je vedlejší vila čp.971/III, datovaná do 90. let 20. století. Patrový objekt má rovněž podkroví 1. patra pod sedlovou střechou a je orientován do ulice štítovou zdí. Stojí na vyvýšeném suterénu. Domovní frontu uzavírá rodinný dům čp.595/III. Je to malý přízemní dům s plochou střechou, relativně atypicky řešený. Nachází se v odstupu od ulice, v hloubi zahrady, zatímco blíže k ulici u něj stojí přízemní stavba trafostanice. Vznikl až v 80. letech 20. století. Číslo popisné získal po zbořeném domku v prostoru nynějšího autobusového nádraží, který zanikl roku 1981 (viz kapitola „okružní třída“).
Posledně jmenované domy již dobou svého vzniku i architektonickým ztvárněním představují útvar odlišný od ducha čtvrti Rašínov. Podél protější východní strany Jeřabinové ulice se za první republiky rozvinul soubor obecních bytových domů. Kromě nich zde vyrostl i areál autoškoly.
Vývoj pojmenování a technický vývoj Jeřabinové ulice je podrobně shrnut výše, v samostatné pasáži o Jeřabinové ulici.
5.12. Karlíkova ulice
5.12.1. Popis zástavby Karlíkovy ulice
Karlíkova ulice má charakter krátké příčné spojky, která propojuje se východozápadním směru ulice Jeřabinovou, Žižkovu a Šťáhlavskou (foto z r. 2003). Dosahuje délky cca 170 metrů. Většina zdejších domů je orientována do vedlejších ulic.
Prvními stavbami tu byly dvě identické vily čp.201/III a čp.202/III, zbudované sice souběžně se vznikem Rašínova počátkem 20. let 20. století, ale dimenzované jako zámožnější rezidence. Velikost parcel i jejich nárožní poloha naznačovaly, že šlo o jakési elitní pozemky. Obě vilky vyprojektoval Jan Pacl, pražský architekt, který se v Rokycanech mj. podílel na výstavbě kubistických činžovních domů v Madlonově ulici na starém Plzeňském předměstí). Pacl dal vilám podobu s prvky kotěrovské moderny a rondokubismu. Obě se dochovaly bez vážnějších změn a jsou hodnotným příkladem soudobé architektury. Vila čp.201/III je situována na nároží Karlíkovy a Jeřabinové ulice. Patrový objekt s obytným podkrovím zakončuje vysoká valbová střecha s mírně prohnutým tvarem a s motivem vikýřů a cihlového komína. V květnu 1930 městská rada odložila žádost JUDr. Františka Kučery a Marie Kučerové o převzetí chodníku před čp.201/III do obecní správy.[1381] Dům se dochoval, byť za cenu jisté omšelosti, takřka autenticky. Počátkem 21. století prošel opravou střešní krytiny. Identicky vypadá i druhá vila čp.202/III (foto z r. 2003), která je situována na nároží Karlíkovy a Žižkovy ulice. Její pozemek navíc disponuje výhodnou polohou na hraně terénního stupně nad údolím Rakováčku. Na jejím pozemku dodatečnou parcelací vznikl ještě menší rodinný dům čp.964/III (leží už v Žižkově ulici, jeho popis viz výše). Zahradu vily čp.202/III lemoval do počátku 21. století vysoký živý plot z okrasných tújí. Počátkem dubna 2006 ale všechny tyto stromy na straně do Žižkovy ulice byly vykáceny.[1382] Dům se dochoval rovněž takřka intaktně. Někdy před rokem 2012 prošel citlivou opravou střechy i fasád.
Pozemek mezi oběma zmíněnými vilami čp.201/III a čp.202/III na rohu Karlíkovy a Žižkovy ulice obsadil rodinný dům čp.659/III (foto z r. 2003). Na leteckém snímkování z poloviny října 1967 ještě jeho výstavba nezačala a nacházela se tu jen nezastavěná zahrada, pouze s jakýmsi menším objektem kůlny či zahradního domku.[1383] Již dle letecké fotografie z července 1968 je vidět, že budování rodinného domu začalo. Zatím šlo o vyzdívání základů.[1384] Jde o jeden z nejkřiklavějších případů úskalí svépomocné architektury za socialismu. Amatérsky koncipovaný patrový objekt s plochou střechou a s bizarní estetikou včetně luxferů ve věžovém traktu byl dle čísla popisného dokončen cca na přelomu 60. a 70. let. Někdy před rokem 2012 prošel revizí fasády, kdy byl odstraněn brizolit a aplikována běžná venkovní omítka v odstínu světle oranžové barvy. Proběhla i výměna oken. Kompoziční kutilská neladnost těmito kosmetickými zásahy ale nezmizela.
Na severní straně Karlíkovy ulice ještě směrem k Rakovskému potoku stojí na malých parcelách dva patrové prvorepublikové domky čp.330/III a čp.333/III. Vznikly poté, co v červnu 1930 zastupitelstvo odsouhlasilo rozdělení pozemků č.kat.362 a č.kat.363 na čtyři stavební místa dle žádosti Václava Jakobe. Dne 19. února 1930 se konalo parcelační řízení a 28. února 1930 rada souhlasila s parcelací.[1385] Schůze zastupitelstva z 13. června 1930 byla kvůli politickým sporům zpochybněna, bylo proto nutno bod znovu projednat na červencové schůzi. A věc schválena.[1386] Dům čp.330/III má valbovou střechu a uliční trojúhelníkový vikýř. Dne 28. února 1930 vydala rada povolení pro V. Jakobeho na dům na č.kat.363.[1387] Postavil si tu pak dům čp.330/III. Užívací a obývací povolení pro Václava Jakoba na novostavbu čp.330/III vydala rada 30. července 1930.[1388] V červenci 1930 rada rovněž rozhodla, že pozemní práce na vodovodu k novostavbě V. Jakobeho se zadají J. Benešovi.[1389] Dům se ještě k srpnu 2018 dochoval v intaktní podobě. Dle stavu ze září 2019 již prochází rekonstrukcí včetně výměny střešní krytiny. Dům čp.331/III je drobnější. Má sedlovou střechou a uliční štít. Pro dům na parcele č.kat.362 bylo vydáno J. a J. Žourovým povolení městskou radou 19. září 1930.[1390] Obývací a užívací povolení pro J. a J. Žourovy na dům č.kat.362/14 (čp.331/III) vydala rada 12. června 1931.[1391] Objekt prošel někdy po roce 2012 výměnou oken. Dochoval se takřka v původní podobě. Uliční zástavba končí vedlejším nárožním domem čp.299/III. Jeho podrobný popis v pasáži o pravobřežní Šťáhlavské ulici (viz výše).
Jižní stranu Karlíkovy ulice otevírá na nároží Jeřabinové ulice mohutná vila čp.388/III (foto z r. 2003). Anna Partišová získala povolení 26. dubna 1932. Projekt domu zhotovil Josef Žour. Novostavba byla kolaudována 11. listopadu 1932. Později ještě proběhlo zřízení dvou nových obytných místností, na což bylo povolení vydáno 16. května 1939.[1392] Jde o velký patrový dům, respektive dvoupatrový protože v podkroví pod sedlovou střechou se nacházejí dvě podlaží obytných prostor. Uchoval se prakticky v původní podobě. Na křižovatce s Žižkovou ulicí stojí objekty čp.882/III a čp.391/III (jejich popis viz výše, v rámci Žižkovy ulice). Dále směrem k Rakovskému potoku se nachází dům čp.402/III z poloviny 30. let. Jednopatrová vilka s plochou střechou, inspirovaná funkcionalismem. Dle stavu z roku 2000 už měl za sebou opravu, nátěr fasády v odstínu světle žluté a výměnu oken.[1393] Na vedlejší parcele stojí dům čp.419/III z konce 30. let. 20. století (foto z r. 2003). Patří k nejlépe dochovaným rokycanským ukázkám prvorepublikové elegance v individuální architektuře. Patrový funkcionalistický domek, stojící na zvýšeném technickém suterénu, má plochou střechu a profesionálně navrženou formu kombinující různé odstupňované kubické i ploché hmoty. Jihovýchodní nároží je zaobleno. Počátkem 21. století prošel opravou fasády a výměnou oken, čímž byly setřeny některé rušivé prvky z předchozí rekonstrukce z doby před rokem 1989. Na konci ulice, na nábřeží Rakováčku ještě stojí novější vilka čp.575/III otočená již do Šťáhlavské ulice, kde se také nachází její popis.
5.12.2. Technický vývoj Karlíkovy ulice
Teprve počátkem 50. let 20. století se Žižkova a Karlíkova ulice dočkaly aspoň provizorního uválcování.[1394] Koncem 60. let byla ulice vyasfaltována, v rámci investice prováděné společně s ulicemi Šťáhlavská a Žižkova (viz popis technického vývoje těchto ulic). Ještě v roce 1971 probíhá úprava vozovky v Karlíkově ulici.[1395] V 1. pololetí roku 1978 provedly Technické služby asfaltování chodníku v Karlíkově ulici.[1396] Ještě během roku 1978 údajně akce skončila.[1397] A roku 1988 zbudován v Karlíkově ulici chodník.[1398] Šlo o živičnou úpravu povrchu. Prováděly ji Technické služby. Práce byly dokončeny ještě během roku 1988.[1399] Dle stavu z roku 2018 má ulice v celé své trase asfaltovou vozovku a oboustranný rovněž vyasfaltovaný chodník. Trávníkový pás zde není.
5.12.3. Vývoj pojmenování Karlíkovy ulice
Karlíkova ulice získala název nedlouho po svém vytýčení, a to rozhodnutím zastupitelstva z 12. července 1927.[1400] Zastupitelé tak přijali návrh rady a obecní okrašlovací komise, která zavedla uliční názvy pro nové komunikace na Rašínově.[1401] Od té doby nebyl název měněn. Upomíná na chemika a průmyslníka Hanuše Karlíka (1850–1927), rodáka z Rokycan.
5.13. Ulice Boženy Němcové
Ulice Boženy Němcové probíhá Rašínovem jen krátkým úsekem od bývalých nových kasáren k Rakovskému potoku. Její hlavní popis se nachází v kapitole „Jižní předměstí“, kterým probíhá v daleko delší sekci. Ulice Boženy Němcové plní roli tranzitní tepny pro silniční dopravu, byť její význam po zprovoznění jižního obchvatu města roku 2013 klesl.
V úseku ulice B. Němcové, který je v této studii řazen do Rašínova, stojí jen několik rodinných domů po její severní straně, mezi ústím ulic Žižkova a Šťáhlavská. Popis rohové vily čp.452/III je zařazen do pasáže o Žižkově ulici (viz výše). Na jaře roku 2007 začala na dosud nevyužité parcele západně od čp.452/II stavba nového rodinného domu. Koncem července 2007 již stála velká část hrubého zdiva, do výše 1. patra. V 2. polovině února 2008 výstavba pokročila. Objekt už měl střechu, okna, a nově během 2. poloviny února 2008 byl proveden i nátěr fasády. Dům zatím nebyl obýván.[1402] Dne 18. srpna 2008 získal číslo popisné čp.1243/II. Došlo tak k chybě úřadu, který novostavbu příslušející do 3. městské části (Plzeňské předměstí), zařadil do 2. části (Nové Město). MÚ proto později číslo popisné stáhnul a 6. října 2008 vydal nové číslo popisné čp.1040/III. Je to patrový objekt s podkrovím v 1. patře pod střechou s polovalbami a vikýřem na jižní, uliční fasádě. Vedlejší pozemek zaujímá rodinný dům čp.728/III, patrová socialistická vila s plochou střechou ze 70. let 20. století. Ještě letecký snímek v srpnu 1973 zde zachycuje pouze nevyužitou zahradu.[1403] V říjnu 1973 plénum MěstNV vzalo na vědomí postup záboru nevyužitých parcel podle §4 vyhlášky č.66/72 o opatřování pozemků pro výstavbu rodinných domů. V 1. etapě šlo o několik desítek pozemků. Mezi nimi se uvádí i parcela č.kat.357/8, zahrada o ploše 682 čtverečních metrů v majetku Jar. a Anny Zátkových, bytem Rokycany 760/II. Společně s dalšími pozemky byla určena k urychlenému stavebnímu využití. Majitel ji ale prý přislíbil zastavět obytným domem v termínu dle §10 vyhlášky 66/72.[1404] Stavební povolení na dům na parcelách č.kat.357/7-8 bylo manželům Zátkovým (bytem Rokycany, čp.760/II) vydáno mezi 1. lednem a 15. listopadem 1974. V domě měly vzniknout 2 bytové jednotky.[1405] Výstavba začala asi roku 1975, protože v roce 1975 město povolilo překop veřejné komunikace Antonínu Zátkovi pro novostavbu ve Šťáhlavské ulici.[1406] Na mapě města cca z roku 1976 už je dům zachycen, ale bez čísla popisného, takže patrně šlo o rozestavěný, nebo dokončovaný objekt.[1407]
V dubnu 1995 probíhá oprava ulice B. Němcové v úseku od křižovatky s ulicí Žižkova k Rakováčku. Práce prováděla firma BIS, a. s. Plzeň. Šlo jen o drobnou opravu části asfaltového povrchu vozovky.[1408] O technickém vývoji i vývoji pojmenování ulice Boženy Němcové podrobně v kapitole „Jižní předměstí“.
6. parcelace Švermovy ulice v 30. letech
V 30. letech došlo na Rašínově ještě k jedné rozsáhlé parcelační akci, když byla východně od Jeřabinové ulice založena nynější Švermova ulice a podél ní proběhla během několika let výstavba souboru převážně funkcionalistických vilek (foto z r. 2003). Švermova ulice leží již na katastru bývalého Pražského předměstí, tedy v jiné městské části než Rašínov. Urbanisticky (charakterem zástavby) i geograficky je ovšem součástí téhož obvodu a i na ní bývá vztahováno označení Rašínov.
6.1. Příprava a průběh regulačních kroků k vytvoření Švermovy ulice
Když v roce 1913 Vladimír Kočvara a spol. požádali obec o povolení k parcelaci polností č.kat.377/1, č.kat.382/2 a č.kat.383/2 na stavební pozemky (v nynějším bloku mezi ulicemi Dukelská, Jeřabinová, Čechova a Švermova), zamýšlelo město ve východní části pozemku vést novou komunikaci. Ta byla proponována přes západní část pozemku č.kat.385/2, jehož majitelem byla firma Hammer. Dle regulačního plánu mělo jít o 12 metrů širokou severojižní ulici. Firma Hammer s návrhem souhlasila a obecní komise pak navrhla provést parcelaci tak, že nová uliční čára na východní straně budoucího domovního bloku se stanovila 107 metů na východ, paralelně se Šťáhlavskou ulicí (myšlena dnešní Jeřabinová). Návrh byl schválen.[1409] Jenže 1. světová válka zastavila stavební aktivitu. Švermova ulice zůstávala jen urbanistickým záměrem, který se podařilo realizovat až ve 30. letech 20. století.
V únoru 1928 rada rozhodla, že směna pozemků s Pražskou akciovou společností pro průmysl dřevařský se odloží, dokud se nerozhodne o výstavbě domů pro vojenské gážisty.[1410] V dubnu 1928 rada při debatě o stanovení stavebních čar pro pozemek č.kat.388/1 doporučila, aby městská technická kancelář navrhla podélnou ulici ve středu pozemku tak, aby nebyl znehodnocen dům čp.195/II (Hammerova vila).[1411] Objekt čp.195/II v té době mířil k prodeji do soukromých rukou. Koncem května 1928 rada rozhodla, že před rozhodnutím o prodeji čp.195/II V. Říhovi měla městská technická kancelář prověřit, jestli by bylo možno vpředu i vzadu odprodat části pozemku souvisejícího s čp.195/II, které by se daly použit jako stavební parcely.[1412] Na 31. května 1928 byla sjednána obhlídka čp.195/II a pozemku č.kat.388/1 za účelem eventuální výměny pozemků pro rozšíření cihelny. Mělo se také jednat s J. Guthem a K. Bendou o získání jejich pozemků.[1413] V červnu 1928 rada ohlašuje, že dle výsledku obhlídky pozemků č.kat.388/1 a č.kat.403 se zastupitelstvu doporučuje stanovit stavební čáry pro č.kat.388/1 a výměnu pozemků na náklady Pražské akciové společnosti pro průmysl dřevařský.[1414] Pozemek tehdy byl v majetku Pražské akciové společnosti pro průmysl dřevařský a patřil do areálu nedaleké Hammerovy vily. Dne 9. listopadu 1928 požádala společnost o parcelaci na stavební místa. 13. listopadu 1928 proběhlo komisionelní šetření. 14. listopadu 1928 rada doporučila zastupitelstvu schválit parcelaci, přičemž nutná výstavba vodovodu byla rozpočtena na 42 710 Kč, kanálu na 71 050 Kč a dlažba měla vyjít na 245 856 Kč.[1415] V listopadu 1928 ale rada zastupitelstvu doporučila schválit parcelaci č.kat.388/1 na stavební místa ale až poté, co městská technická kancelář předloží projekt a rozpočet na vodovod, kanalizaci a úpravu komunikace.[1416] Znovu v lednu 1929 rada deklaruje, že návrh parcelace pozemku č.kat.388/1 bude projednán, až se dojedná otázka investičních poplatků.[1417] V dubnu 1929 už rada deklaruje, že Pražské akciové společnosti pro průmysl dřevařský se vyměří investiční poplatek za parcelovaný pozemek č.kat.388/1.[1418] Na této schůzi 2. dubna 1929 rada stanovila výši příspěvku na vodovod a kanalizaci od žadatele a dohodla se na směně pozemků. Obec měla poskytnout pozemek č.kat.403 a část č.kat.390/2, parcelant poskytne část č.kat.388/1 (nově označená jako č.kat.388/11).[1419] V květnu 1929 zastupitelstvo návrh parcelace č.kat.388/1 v majetku Pražské akciové společnosti pro průmysl dřevařský odložilo.[1420] V červnu 1929 obecní finanční komise odsouhlasila návrh rady z 2. dubna 1929 o směně obecního pozemku č.kat.403 a části č.kat.390/2 za stejnou plochu č.kat.388/1.[1421] Parcelace č.kat.388/1 Pražské akciové společnosti pro průmysl dřevařský nakonec byla schválena v červnu 1929.[1422]
Následovala rapidní zástavba celé oblasti. V říjnu 1931 obecní hospodářská komise doporučila pronajmout majitelům domů na bývalé Hammerově louce příslušné části obecního pozemku č.kat.388/11, které sousedily s jejich zahradami.[1423] V červnu 1932 souhlasilo zastupitelstvo s pronájmem částí parcely č.kat.388/11 M. Sudíkovi a C. Finkové. Obec vlastnila pozemek č.kat.388/11, který získala směnou s Pražskou akciovou společností pro průmysl dřevařský. Ležel mezi hliništěm obecní cihelny a novostavbami na takzvané Hammerově louce (tedy podél nynější Švermovy ulice). Na hořejší straně tvořil pozemek úzký pruh bez hospodářského významu. O pronájem požádali někteří majitelé novostaveb rodinných domů na Hammerově louce. Konkrétně štábní rotmistr František Švarc (čp.432/II), Celestina Finková (čp.433/II) a Matěj Sudík (čp.461/II). Šlo o pozemkové díly o ploše 360, 360 a 400 čtverečních metrů. Už 12. května 1932 to rada doporučila ke schválení.[1424] Dne 8. června 1932 obecní finanční komise vyslovila souhlas s pronájmem dílců č.kat.388/11 Františku Švarcovi, C. Finkové a M. Sudíkovi do odvolání.[1425] Analogicky bylo postupováno i u žádostí o pronájem částí pozemku č.kat.388/11 Františku Černému (majitel čp.483/II) a Jaroslavu Dezortovi (čp.437/II), majitelům novostaveb na Hammrově louce. Dne 21. října 1933 to obecní hospodářská komise[1426] a 25. října 1933 i rada doporučily ke schválení. V prosinci 1933 bylo vše schváleno na schůzi zastupitelstva.[1427] V roce 1935 město projednalo pronájem další části pozemku č.kat.388/11, tentokrát Marii Kalivodové,majitelce sousedního pozemku č.kat.388/35 (čp.503/II ve Švermově ulici). 14. března 1935 rada doporučila ke schválení a v dubnu 1935 věc schválili zastupitelé.[1428] V listopadu 1935 zastupitelé odsouhlasili i pronájem části pozemku č.kat.388/11 majitelce sousední parcely, na které byl domek čp.494/III (Marii Bartošové). Ta požádala o pronájem a 23. května 1935 její žádost rada doporučila ke schválení.[1429]
V roce 1936 obec jednala o pronájmu nepronajatého zbytku parcely č.kat.388/11 J. Pechovi. Šlo o část pozemku o ploše 2800 čtverečních metrů. 30. ledna 1936 to rada doporučila ke schválení, protože pozemek je zanedbán a nehnojen. V březnu 1936 záležitost odsouhlasilo zastupitelstvo.[1430] Pronájem pozemku č.kat.388/11 řešilo město opět v prosinci 1936. Zatímco části pozemku byly najaty různým žadatelům, o zbytek teď měl zájem V. Trch. Šlo o plochu 310 čtverečních metrů. Pronájem měl být platný od 1. ledna 1936 na neurčitou dobu. Zastupitelstvo to schválilo.[1431] Koncem 30. let se řeší převod pronajaté části č.kat.388/11 od Františka Švarce na Karla Bláhu. Švarc totiž prodal dům čp.432/II Bláhovi. Dne 30. prosince 1938 radní tuto záležitost doporučili ke schválení. V únoru 1939 souhlasilo i zastupitelstvo.[1432] V květnu 1955 byl tento model opakovaně prodlužovaných nájmů opuštěn a schválen odprodej obecních pozemků č.kat. 388/11 a č.kat.406 majitelům přilehlých domů. 21. března 1955 požádali totiž pachtýři o odprodej k vytvoření zahrad. Už v té době pozemky sloužily jako zahrady a směrnému plánu to podle vedení města neodporovalo. Šlo o Marii Kalvodovou z čp.503/II, Marii Bartošovou z čp.494/II, Františka a Antonii Černých z čp.483/II, Helenu a Květoslavu Šmuclerových z čp.461/II, Annu Dezortovou z čp.437/II, Věru Šimonkovou z čp.436/II, Josefa a Růženu Jedličkových z čp.435/II, Marii Trchovou z čp.434/II, Jiřinu Finkovou z čp.433/II a Marii Bláhovou z čp.432/II.[1433]
6.2. Popis zástavby ve Švermově ulici
Na rozdíl od typizované družstevní zástavby Rašínova probíhala parcelace Švermovy ulice v soukromé režii, čemuž odpovídá architektonická pestrost domů. Sociálně se zde usazovaly patrně o něco zámožnější vrstvy než na Rašínově, jak tomu nasvědčuje vyšší výstavnost. Konečně, na rozdíl od kotěrovskou modernou ovlivněného Rašínova, se zde ve Švermově ulici už silněji projevily soudobé slohové tendence 30. let, spojené s funkcionalismem. Díky rychlému tempu parcelace a výstavby byl celý soubor prakticky dotvořen ještě před rokem 1945. Poválečná éra úpadkové svépomocné architektury se zde proto příliš neprojevila.
Podél východní strany ulice stojí tyto domy. Na nároží Švermovy a Vokáčovy je to patrová vilka čp.432/II s valbovou střechou a obytným podkrovím 1. patra. Vznikla po roce 1930. Stavební povolení pro Františka a M. Švarcovy na rodinný dům na č.kat.388/10 vydala obecní správní komise 14. dubna 1931.[1434] Dne 24. září 1931 získali František a M. Švarcovi rozhodnutím rady obývací a užívací povolení na dům na pozemku č.kat.388/10.[1435] Podle evidence majitelů domů zde byli zapsáni jako majitelé 15. září 1931 manželé František a M. Švarcovi.[1436] Dne 16. dubna 2007 byla podána na MÚ žádost o územní rozhodnutí ohledně zamýšlené výstavby nového plotu okolo čp.432/II. 26. dubna 2007 úřad zahájil společné územní a stavební řízení. Podle projektu mělo jít o nové oplocení na severní a východní straně pozemku č.kat.1017 u čp.432/II. Mělo mít zděnou podezdívku, s výplněmi z žárově pozinkovaných ocelových prvků. Výškově by plot navazoval na sousední oplocení.[1437] Rozhodnutí o umístění stavby bylo vydáno 5. června 2007, s termínem dokončení do 31. srpna 2007.[1438] Počátkem září 2007 už okolo domu probíhá demontáž původního plaňkového plotu a výstavba nového zděného plotu. Počátkem října 2007 je montáž nového oplocení prakticky dokončena. Nová ohrada má zděnou podezdívku a je z kovových tyčí s ozdobnými motivy.[1439] Samotný dům čp.432/II prošel počátkem 21. století opravou fasády i střechy, ale uchoval se v téměř původní podobě. Sousední dům čp.433/II je patrový objekt se stanovou střechou a obytným podkrovím 1. patra. Z podkroví je vyveden nad jižní boční stěnu domu zděný vikýř. Dne 11. června 1930 povolila rada stavbu domu na parcele č.kat.388/10 pro C. Finkovou.[1440] Dne 12. prosince 1930 obecní správní komise vydala Celestině Finkové obývací a užívací povolení na dům na č.kat.388/10.[1441] Počátkem 21. století prodělal dům rekonstrukci. Při ní došlo k výměně oken a setření detailů fasády. Vedlejší jednopatrová vilka čp.434/II má polovalbovou střechu a do ulice se obrací štítem v obytném podkroví 1. patra s masivním balkonem. Vznikla roku 1932. Stavební povolení pro Václava a Marii Trchovy na dům na č.kat.388/20 vydala rada 25. června 1930.[1442] Jenže stavba v následujících dvou letech patrně nezačala, protože 28. dubna 1932 vydává rada povolení pro V. a M. Trchovy na dům č.kat.388/20 opětovně, tentokrát dle změněných plánů.[1443] Dne 9. prosince 1932 rada udělila V. Trchovi užívací a obývací povolení na jeho rodinný dům č.kat.388/20.[1444] Někdy po roce 2012 a před rokem 2018 byl dům celkově zrekonstruován. Došlo k výměně oken a setření celého členění fasády i dalších prvků. Výsledkem je sterilní dům zbavený původního slohového zabarvení. Jednou bude dokladem toho, jak počátkem 21. století vypadala úskalí posedlosti zateplováním fasád. Objekt čp.435/II má rovněž jednopatrovou výšku. Do sedlové střechy je vsazeno obytné podkroví v 1. patře, s uličním vikýřem. Dne 7. května 1930 vydala rada stavební povolení pro J. a R. Jedličkovy na dům na 28. parcele č.kat.388/10.[1445] Dům vyrostl roku 1932. Obývací a užívací povolení pro J. Jedličku na dům č.kat.388/10 vydala rada 10. listopadu 1932.[1446] Uchoval se takřka v původním stavu, včetně některých detailů, včetně zajímavého plotu s dekorativními sloupky. Někdy před rokem 2012 ovšem došlo k zazdění proskleného vchodového traktu, který tu byl vidět ještě v roce 2000.[1447] Místo tohoto odlehčeného prvku byly do domu vsazeny typizované dveře. Patrový rodinný dům čp.436/II má stanovou střechu, pod ní obytné podkroví 1. patra a uliční vikýř. Dne 24. září 1931 vydala rada povolení pro J. a Amálii Kůsovy na dům č.kat.388/9.[1448] Dne 25. srpna 1932 bylo vydáno obývací a užívací povolení pro manžele Kůsovy na rodinný dům č.kat.388/19.[1449] Uchoval se téměř v původní podobě. Na rohu Švermovy a Vrchlického ulice je situována vila čp.437/II z téže doby, tedy z počátku 30. let 20. století. Stavební povolení pro J. a A. Dezortovy na rodinný dům č.kat.388/18 bylo vydáno 17. srpna 1933.[1450] Původní drobnější patrová stavba s podkrovím 1. patra a uličním zděným vikýřem byla v 90. letech 20. století rozšířena o východní trakt. Rekonstrukci doprovázela nákladná úprava fasády, střechy a většiny stavebních detailů, s umělou dekorativností, příznačnou pro 90. léta. Prvorepublikový duch i měřítka stavby prakticky zmizely.
Za ústím Vrchlického ulice zástavba při východní straně Švermovy ulice pokračuje domem čp.461/II. Ten vznikl roku 1932 a jde o masivní jednopatrovou vilu na zvýšeném suterénu, s valbovou střechou. 10. března 1932 město vydalo povolení M. a M. Sudíkovým na RD na pozemku č.kat.388/29 a rozhodlo, že k domu se prodlouží vodovod.[1451] Dne 22. září 1932 bylo vydáno pro M. Sudíka na dům na parcele č.kat.388/29 obývací a užívací povolení.[1452] Podržel si původní podobu. V 30. letech 20. století město povolilo majiteli čp.461/II Matěji Sudíkovi pronájem části ulice č.kat.388/45. Schválila to 26. listopadu 1936 městská rada. V roce 1938 požádal Sudík o prodloužení nájmu. 1. prosince 1938 rada doporučila věc ke schválení a ještě v prosinci 1938 to odsouhlasilo zastupitelstvo.[1453] Objekt čp.483/II z 30. let 20. století má skromnější proporce. Patrová stavba s obytným podkrovím v 1. patře je zakončena polovalbovou střechou, do ulice otočená zděným vikýřem. 20. dubna 1933 bylo vydáno povolení pro Františka Černého na RD na č.kat.388/34.[1454] Dne 14. září 1933 František Černý získal na dům na pozemku č.kat.388/34 obývací a užívací povolení.[1455] Prošel někdy před rokem 2012 opravou fasády a střechy, ale ta byla provedena citlivě a zachovala jeho vzhled. Podobný ráz má i sousední čp.494/II z poloviny 30. let 20. století. Josef a Julie Žourovi získali stavební povolení 8. března 1934. Novostavba dle projektu Josefa Žoura byla zkolaudována 30. října 1934.[1456] I zde lze vidět zděný vikýř v podkroví 1. patra. Vikýř je ozvláštněn motivem režného cihlového zdiva. Vybíhá z něj zároveň v 1. patře zaoblený balkon, připojující se k traktu na jihovýchodním rohu budovy, v němž se nalézá vchod a schodiště. Tento trakt má v úrovni 1. patra velké půlkruhovitě zakončené okno. Dalším atypickým prvkem je vysoký cihlový komín. Dům se tak vyděluje z dobové stavební produkce. Dochoval se v téměř nenarušené podobě. Vedlejší čp.503/II vznikl někdy po polovině 30. let. Patrový objekt s obytnými prostory v podkroví 1. patra pod polovalbovou střechou je rovněž do ulice orientován zděným vikýřem, který je prohnut a zakončen mansardovou střechou. Dochoval se takřka intaktně. Někdy po roce 2012 prošel citlivou opravou fasády i střechy. Ve srovnání s podobou v roce 2000[1457] ovšem někdy poté proběhlo rozšíření vchodového traktu na severní straně domu, kdy bylo zastřešeno i dosud venkovní schodiště. Ačkoliv se následující patrový objekt čp.914/II odlišuje od okolní zástavby datem svého vzniku (byl sem totiž vsazen až v 70. letech), architektonicky jde o vkusnou variaci na prvorepublikové vzory. Jeho výstavba probíhala delší dobu. Na leteckém snímku z října 1967 jsou k vidění rozestavěné základy, popřípadě část obvodových zdí.[1458] K červenci 1968 je vidět jistý posun ve výstavbě, ale stále chybí střecha.[1459] Snímkování z června 1972 ukazuje patrně dokončenou nebo dokončovanou hrubou stavbu včetně střechy.[1460] Číslo popisné napovídá, že kolaudace proběhla někdy po roce 1972. Na mapě města cca z roku 1976 již dům čp.914/II je zachycen, včetně přiděleného čísla popisného.[1461] Patrový objekt má stanovou střechu. Do podkroví 1. patra je prolomen uliční zděný vikýř. Počátkem 21. století proběhla oprava střechy, při níž symetricky přidány i vikýře na dalších stranách. Opravena byla také fasáda. Parcelu na křižovatce s Čechovou ulicí zaujímá stylová vila čp.594/II. V městském archivu se nachází složka z roku 1940, nazvaná „Stavba domu čp.594/III“.[1462] Číslo popisné obdržel 2. prosince 1940. Patrový rodinný dům se vyznačuje studenou elegancí hladkých fasád, členěných poli režného cihlového zdiva. Střecha je strmá, sedlová, s obytným podkrovím v 1. patře. Do ulice je dům otočen vysokým, geometricky ztvárněným štítem. V lednu 1980 se uvádí mezi objekty, kde nedávno byla kolaudována rekonstrukce.[1463] Jeho podoba se uchovala bez větších proměn. Počátkem 21. století byl kultivovaným způsobem opraven.
Pak následuje ústí Čechovy ulice a za ním dům čp.476/II, postavený roku 1933. Stavební povolení pro Ludmilu Jílkovou na RD na č.kat.388/31 vydala rada 22. září 1932.[1464] Obývací a užívací povolení získala L. Jílková na dům na č.kat.388/31 dne 22. června 1933.[1465] Jednopatrový objekt vykazuje jistou rafinovanou stylovost. I on je do ulice natočen vysokým štítem a i zde architekt pracoval s kombinací hladkých omítnutých ploch i režného zdiva a velkých oken. Dům se uchoval v původní podobě. Zcela jinak vyznívá sousední čp.856/II, socialistická patrová vila z 60. let 20. století. Robustní patrový objekt má nízkou stanovou střechu. Ještě dle stavu z roku 2000 měl původní podobu, s plným rejstříkem socialistické estetiky, včetně brizolitové fasády a velkého luxferového okna v předstupujícím vchodovém a schodišťovém traktu.[1466] Někdy před rokem 2012 prošel rekonstrukcí. Luxfery byly zrušeny, nově natřena fasáda. Kompoziční těžkopádnost uličního průčelí ale zůstává. Vedlejší parcelu zaujímá dům čp.558/II z konce 30. let 20. století. Božena Gruberová obdržela stavební povolení 17. listopadu 1938. Vila dle plánů Josefa Žoura byla kolaudována 27. června 1939.[1467] Stavba se vyznačuje rozložitým půdorysem. Do ulice hledí širokým průčelím, které se blíží spíše proporcím bytového domu. Objekt je patrový, s valbovou střechou. Ještě v roce 2000 se nacházel v intaktní podobě.[1468] Pak někdy před rokem 2012 proběhla rekonstrukce, v jejímž rámci vznikl zděný vikýř na střeše v podkroví 2. patra. Na nároží Dukelské ulice uzavírá domovní frontu při východní straně Švermovy ulice hodnotná funkcionalistická vila čp.458/II (foto z r. 2003). Vyrostla roku 1932. 8. října 1931 vydala rada povolení na rodinný dům E. a B. Gruberových na pozemku č.kat.388/25.[1469] Dne 23. června 1932 bylo R. Gruberovi vydáno obývací a užívací povolení na dům na č.kat.388/25.[1470] V říjnu 1932 rada odsouhlasila, že se provede prodloužení plynovodu k novostavbě čp.458/II.[1471] Šlo o jednu z prvních čistých ukázek funkcionalismu v Rokycanech a zároveň nepochybně o jednu z prvních aplikací tohoto výtvarného stylu na individuální architekturu. Dvoupatrový dům má plochou střechu, zčásti využitou (zcela v duchu funkcionalistické fascinace lodní architekturou) jako terasa, jejíž kovové zábradlí připomíná lodní palubu. Hladkou fasádu člení střídmě geometrická okna. Objekt se dochoval prakticky intaktně a do budoucna je možné uvažovat i o jeho formální památkové ochraně.
Protější západní frontu Švermovy ulice otevírá na nároží Švermovy a Dukelské ulice dům čp.567/II. V dubnu 1935 řešilo zastupitelstvo rozdělení pozemku č.kat.388/24 Josefa a J. Žourových na 2 stavební místa, dle žádosti Žourových z 18. února 1935. Dne 5. března 1935 se konalo místní komisionelní řízení a městská rada věc doporučila ke schválení. Na pozemku č.kat.388/24 dnes stojí právě uvedený čp.567/II. V městském archivu se nachází složka z roku 1939, nazvaná „Stavba domu čp.567/III“.[1472] Číslo popisné získal 16. listopadu 1939. Dvoupatrový objekt zakrývá nízká valbová střecha, při pohledu z ulice se prakticky jeví jako plochá. Minimalistické řešení fasád odkazuje na inspiraci funkcionalismem. Výstavbu vedlejšího objektu čp.578/II povolila rada 22. června 1939.[1473] Dne 13. prosince 1939 novostavba dle projektu Václava Včaly z Rokycan byla kolaudována (majitelé Václav a Anna Švarcovi).[1474] Číslo popisné obdržela 4. ledna 1940. Vznikla patrová vilka, po 2. světové válce ne vždy zcela ústrojně upravovaná. Řeč je hlavně o plochostřeché patrové přístavbě na severní straně domu. Vila čp.576/II získala číslo popisné 5. ledna 1940. V městském archivu se nachází složka z roku 1939, nazvaná „Stavba domu čp.576/III s garáží“.[1475] Elegantní patrový objekt se strmou sedlovou střechou hledí do ulice vysokým zděným štítem, v němž je využit motiv režného zdiva komínu, probíhajícího odspodu celou fasádou. Objekt se uchoval takřka v intaktní podobě. Následuje novější dům čp.748/II z 50. let 20. století. Na letecké fotografii ze srpna 1957 již je zachycen jako dokončený, nebo v pokročilé fázi výstavby.[1476] Ještě v roce 2000 se nacházel v původní podobě se sedlovou střechou, s trojúhelníkovým štítem natočeným do ulice a se složitě hmotově koncipovanou severní stranou.[1477] Někdy počátkem 21. století prošel celkovou opravou i přestavbou, včetně změn hmotových dispozic. Uliční štít byl zrušen a dům nově zakryt valbovou střechou s podkrovními místnostmi v 2. patře. Severní strana domu zjednodušena včetně redukce některých zdí. Stavební povolení na vedlejší dům čp.566/II vydala rada 15. června 1939.[1478] Dne 22. prosince 1939 bylo domu vydáno číslo popisné. Jde o prostornou dvoupatrovou vilu s uličním zděným vikýřem v podkroví 2. patra pod valbovou střechou. Dochovala se prakticky v původní podobě. Počátkem 21. století prošla opravou střechy i fasády. Jižně od ní se nachází nárožní vila čp.443/II. Její podrobný popis viz výše, v rámci Čechovy ulice, kam je řazena.
Za ústím Čechovy ulice pokračuje domovní fronta patrovým domem čp.519/II. Vznikl tu roku 1936 podle projektu stavební firmy J. Žoura. Jde tedy o unifikovaný typ patrové vilky, který se v Rokycanech objevuje na vícero místech. Již před rokem 2000 prošel celkovou rekonstrukcí, při které byla vyměněna krytina střechy, okna i fasáda.[1479] Původní podoba domu byla převrstvena, byť hmotově zachována.
Pozoruhodný je domek čp.484/II z 30. let (foto z r. 2003). Stavební povolení na stavbu na parcele č.kat.388/6 vydala rada J. a A. Radovým 22. června 1933. V oznámení o povolení se zamýšlená stavba výslovně uvádí jako „rodinný dům s ocelovou kostrou“.[1480] Dne 5. října 1933 bylo J. a A. Radovým vydáno obývací a užívací povolení na RD na č.kat.388/6.[1481] Avantgardně pojatá patrová stavba s plochou střechou a minimalistickou fasádou šla opravdu daleko a představuje ohlas soudobých funkcionalistických a konstruktivistických tendencí ve stavitelství. Zároveň se ovšem ukazuje, jak tenká je linie mezi předválečnou avantgardou a poválečným socialistickým urbanismem. Hlavně díky znalosti data jejího vzniku a i díky některým dobovým stavebním detailům a materiálům se dá považovat za zajímavé dílo, přesto jako by předznamenávala stavby, které po Rokycanech vyrůstaly v 70. či 80. letech a které přinášely stejnou strohost, ovšem smíšenou s pachutí socialistického pokrokářství a chudoby sortimentu stavebních detailů. Vila byla někdy okolo roku 2010 opravena. Bohužel tehdy došlo k nepochopitelnému kroku, kdy na původní plochou střechu byla přistavěna nízká stanová střecha krytá taškami. Konstrukce krovu je naštěstí tak nízká, že při pohledu z ulice je takřka nepozorovatelná, přesto se jednalo o nelogický a rušivý zásah. Fasáda zůstává v původním stavu a nebyla zatím opravena. Objekt čp.561/II je jednopatrový domek, zbudovaný koncem 30. let 20. století. V městském archivu se nachází složka z roku 1939, nazvaná „Stavba domu čp.561/II“.[1482] Dne 16. února 1939 rada vydala stavební povolení na RD na pozemku č.kat.388/33 (majitelé V. a A. Nejedlý).[1483] Jde o dům se sedlovou střechou a zděným vikýřem v podkroví 1. patra, obráceným do ulice. Počátkem 21. století byla vyměněna krytina střechy, ale dům se jinak dochoval intaktně. Pak pokračuje uliční fronta nárožním domem čp.471/II, což je patrová vila podkrovím pod valbovou střechou. Na severní boční straně vybíhá zvýšený zděný trakt vchodu a schodiště. Stavební povolení pro Emilii Řežábkovou na rodinný dům na č.kat.388/30 schválila rada 27. května 1932.[1484] Emilie Řežábková obdržela stavební povolení 21. května 1932. Dům podle plánu Josefa Žoura byl kolaudován 8. listopadu 1932.[1485] Obývací a užívací povolení pro E. Řežábkovou na rodinný dům č.kat.388/22 vydala obec 10. listopadu 1932.[1486]
Pozemek na protější straně ústí Vrchlického ulice vyplňovala dlouhou dobu jen zahrada. Teprve po roce 1990 zde byl dobudován rodinný dům čp.1098/II. Patrový objekt se sedlovou střechou, pod níž se nalézají obytné prostory podkroví 1. patra, je štítovou stěnou natočen do Vrchlického ulice. Na sousední parcele stojí nízký patrový domek čp.441/II, postavený v roce 1931. Stavební povolení pro ing. Františka Maixe a R. Maixovou na RD na č.kat.388/12 vydala obecní správní komise 14. dubna 1931.[1487] Dne 10. září 1931 městská rada udělila ing. Františku Maixovi a R. Maixové užívací a obývací povolení na rodinný dům na pozemku č.kat.388/12.[1488] Jde o nenápadnou patrovou vilku, původně s polovalbovou střechou a uličním zděným vikýřem v podkroví 1. patra. Ještě v roce 2000 se nacházel v intaktní podobě.[1489] Někdy před rokem 2012 prošel rekonstrukcí podkroví a střechy. Do střešního vikýře vsazena tehdy nová nedělená okna, nevhodná a necitlivě zvolená vůči původní architektuře. Ve střeše byly zrušeny a vyzděny polovalby a krov změněn na sedlový. Přízemí domu opraveno nebylo a uchovalo se intaktně. Další ukázkou čisté funkcionalistické architektury, na svou dobu odvážné, je dvoupatrový rodinný dům čp.440/II z roku 1931 (foto z r. 2003). Stavba s plochou střechou a geometricky pojatým průčelím patří mezi špičku dobového rokycanského stavitelství. Postavil si ji inženýr Ševčík, lesní rada.[1490] Stavební povolení pro Ing. Františka Ševčíka na rodinný dům na č.kat.388/8 vydala rada 30. července 1930.[1491] Obývací a užívací povolení pro ing. F. Ševčíka na rodinný dům č.kat.388/8 vydala rada 5. listopadu 1931.[1492] Dne 19. listopadu 1931 pak radní rozhodli, že Ing. F. Ševčíkovi se odepíše 80 Kč ze stavebních poplatků za dům čp.440/II, protože dům je nutno považovat za jednopatrový, nikoliv dvoupatrový.[1493] Přízemí je totiž snížené a má spíše charakter technického suterénu, ovšem s okny. Dům se zachoval v neporušeném stavu včetně mnoha stavebních detailů, jako například železný stožár na vlajky (ukázka spontánního prvorepublikového vlastenectví), umístěný na uliční fasádě a vybíhající nad úroveň střechy, kde jak zakončen s písmenem Š (podle původního majitele). V okenních rámech je použita zčásti červená barva, což je velmi vhodné pro funkcionalistickou architekturu. Fasáda je původní, s šedým odstínem. Dochoval se i původní plot. Objekt by pro svou vysokou hodnotu a míru zachovalosti původního tvarosloví zasluhoval formální památkovou ochranu a asistenci jeho majiteli při případné opravě tak, aby neodborným zásahem nedošlo k setření jeho kvalit. Konzervativnější slohový výraz byl zvolen u sousední vily čp.439/II, která vyrostla ve stejné době. Dne 21. května 1930 vydala rada stavební povolení pro Jana Vonáska na RD na č.kat.388/2. Komisionelní řízení proběhlo 19. května 1930.[1494] Dne 12. prosince 1930 vydala obecní správní komise pro J. Vonáska na dům na č.kat.388/8 obývací povolení.[1495] Vila má stanovou střechu, v níž se nachází podkroví 2. patra. Uchovala se takřka v původní podobě. Dům čp.438/II byl postaven roku 1932. Stavební povolení vydala J. Žourovi na rodinný dům č.kat.388/8 rada 19. listopadu 1931.[1496] Dne 23. června 1932 získal J. Žour na RD na č.kat.388/8 obývací povolení.[1497] Jde o patrový domek s valbovou střechou a zděným vikýřem v obytném podkroví 1. patra. Je to příklad prakticky typizovaného objektu, který byl za první republiky nabízen jednotlivými rokycanskými stavebními firmami, v tomto případě stavební firmou Žour. Tímto domem uliční fronta končí. Následuje křižovatka s Jeřabinovou ulicí, kde stojí vilka čp.359/II (viz výše).
6.3. Technický vývoj Švermovy ulice
V říjnu 1930 rozhodla rada, že do mimořádného rozpočtu na rok 1931 zařadí 18 000 Kč na kanál v jižní části louky č.kat.388/1.[1498] Počátkem listopadu 1930 radní určili, že práce na prodloužení vodovodu na jižní části č.kat.388/1 se zadají V. Včalovi.[1499] V únoru 1931 vydáno obecní správní komisí stavební povolení obci na stavbu kanálu v jižní části pozemku č.kat.388/1, který měl být sveden do uliční stoky ve Vrchlického ulici.[1500] Švermova ulice zůstávala, navzdory honosné individuální architektuře, dlouho nedlážděná. V srpnu 1931 zastupitelstvo schválilo výpůjčku 610 000 Kč z mniškového fondu na investice z mimořádného rozpočtu na rok 1931, mj. i na úpravu cest u novostaveb na Hammrovic louce (č.kat.381) za 40 000 Kč.[1501] Dne 31. srpna 1931 se radní na návrh městské technické kanceláře usnesli provést odkop a úpravu ulice na Hammerově louce v režii obce. V rozpočtu na to bylo připraveno 40 000 Kč. Současně s těmito terénními pracemi se mělo v ulici položit i plynové potrubí.[1502] V září 1931 se rada rozhodla za účelem prodloužení plynovodu k novostavbám na č.kat.381 provést devinkulaci vkladní knížky městské spořitelny.[1503] Pořád ale šlo o pouhé srovnání a válcování komunikace, nedošlo k dláždění ani k asfaltování.
V únoru 1932, když zastupitelstvo jednalo o půjčce 250 000 Kč na podporu zaměstnanosti, vystoupil s kritickým příspěvkem Rudolf Kadláček za živnostenskou stranu. Je prý proti a jde o bezúčelné výdaje. Řešením měly být spíš nouzové práce, mimo jiné i zřízení ulice na bývalé Hammrovic louce.[1504] V dubnu 1932 schválili radní návrh městské technické kanceláře na prodloužení plynovodu k novostavbám v jižní části pozemku č.kat.388/1.[1505] V září 1932 byl vydán souhlas upravit ulici č.kat.388/5 a zřídit v ní kanalizaci a vodovod z položky obecního rozpočtu na nouzové práce.[1506] V prosinci 1932 rada k výplatě poukázala účty pro městské železárny ve výši 17 428 Kč za vodovod na č.kat.388/1.[1507] V květnu 1933 rada povolila zálohu 4000 Kč pro J. Žoura za kanalizaci pozemku č.kat.388/1.[1508] Počátkem listopadu 1932 má městská technická kancelář radě oznámit, proč provedla nákladné srovnání do roviny u nové ulice přes bývalou Hammerovic louku.[1509] O pár dnů nato rada na vědomí vzala zprávu městské technické kanceláře, že snížení ulice č.kat.388/1 bylo provedeno dle schváleného parcelačního projektu.[1510] V březnu 1933 se radní usnesli, že městská technická kancelář má před rozhodnutím o stavbě plynovodu v nové ulici č.kat.388/1 zjistit, kolik domácností by využilo plyn.[1511] V červnu 1933 byl radě oznámen výkaz městské technické kanceláře o nouzových pracích. Usneseno je provádět postupně až na štěrkování a štětování ulice na č.kat.388/1, které se mělo provést až po položení plynovodu.[1512] V říjnu 1933 rada vyslovila souhlas se zřízením 3 uličních světel v nové ulici na pozemku č.kat.388/1, nákladem cca 1100 Kč.[1513]
V září 1946 rozhodl MNV povolit opravu komunikace v této ulici štěrkováním.[1514] Dne 24. září 1946 musel předseda MNV intervenovat na ministerstvu spravedlnosti o poskytnutí 8–10 trestanců na rekonstrukci dnešní Švermovy a Jeřabinové ulice. V poválečných letech panoval mimořádný nedostatek pracovních sil.[1515] Dne 16. listopadu 1946 bylo dokončeno válcování ulice, zbývalo jen položit svrchní vrstvu vozovky z bílého písku dovezeného z lomu v Letkově.[1516] Tento válcovaný povrch makadamového typu zůstal v ulici po následující desítky let. Už v roce 1954 si ale místní občané stěžují na MNV, že prašný povrch ulice je nevyhovující.[1517] V roce 1956 sem navíc byla na několik měsíců převedena doprava z Jeřabinové ulice (stavěly se tam činžovní domy – viz vpředu). Vzhledem k nekvalitnímu povrchu vozovky to pro Švermovu ulici znamenalo značnou zátěž.[1518] Dne 20. ledna 1965 se lidé z Švermovy ulice (občanské výbory č. 26–28) zavázali na zasedání rady MěstNV, že na počest 20. výročí konce války upraví chodníky pomocí drti a šmanty.[1519] Dne 30. března 1966 rozhodla rada MěstNV vypracovat investiční úkol na generální opravu Švermovy ulice.[1520] V roce 1969 se sice uvažuje o nové celkové úpravě a vyasfaltování ulice, ale čekalo se na chystanou výstavbu areálu Svazarmu (autoškoly) a jeho přesný rozsah (o areálu autoškoly v kapitole „Jižní předměstí“).[1521] 1. etapa úpravy komunikace a osvětlení ve Švermově ulici, společně s výstavbou areálu Svazarmu v hodnotě 50 000 Kčs, je ale už řazena do plánu na rok 1969.[1522] Jak přiznávají materiály MěstNV z dubna 1970, původně se na rok 1969 plánovala výstavba kanalizace ve Švermově ulici, což nebylo splněno a akce se přesunula na rok 1970. Muselo se totiž čekat na výstavbu zmíněné dílny Svazarmu.[1523] V září 1969 nový harmonogram posouvá komplexní úpravu ulice až na roky 1974–1975 (v roce 1970 měl být nákladem 15 000 Kčs zajištěn projekt). Mělo jít o novou vozovku a chodník o ploše 2520 čtverečních metrů a dále o nové osvětlení. Výstavba měla přijít na 220 000 Kčs.[1524] Pořízení projektu nové komunikace, chodníku a osvětlení bylo zařazeno do návrhu prováděcího plánu MěstNV na rok 1970 (zveřejněn v prosinci 1969). Předpokládaná cena za zpracování projektu činila 15 000 Kčs.[1525] Dle informace ze září 1970 bylo vyhotovení v jednání.[1526] V prosinci 1970 zadalo plénum MěstNV odboru výstavby připravit (projekčně a dokumentačně) veřejné osvětlení ve Švermově ulici v rámci Akce Z. K brigádnické pomoci se nabídl občanský výbor č. 6.[1527] V únoru 1971 se uvádí, že město nárokuje u Stavoprojektu zpracování projektu na rekonstrukci Švermovy ulice.[1528] Podle harmonogramu z července 1971 se zde rekonstrukce vozovky a osvětlení plánovala na 5. pětiletku (1971–1975).[1529]
Rekonstrukce ulice a vyasfaltování nakonec proběhlo až v roce 1975.[1530] Na úpravu Švermovy ulice vyčlenil pro rok 1975 MěstNV 470 000 Kčs. Akci měl provést podnik Silnice Plzeň.[1531] Jenže v září 1975 se uvádí, že podnik Silnice Plzeň neprovedl v Rokycanech v 1. pololetí 1975 ani jednu ze slibovaných akcí, včetně úpravy Švermovy ulice, a úkol se přesouvá na 2. pololetí (má být provedeno počátkem října 1975).[1532] O něco dříve přišla na řadu rekonstrukce veřejného osvětlení. Už v roce 1954 si místní lidé stěžují na nedostatečné osvětlení ve Švermově ulici.[1533] V únoru 1970 se uvádí, že výstavba osvětlení ve Švermově ulici je již projekčně zajištěna. V roce 1971 na to mělo jít z obecního rozpočtu 30 000 Kčs. Práce měly zajistit Technické služby a občanský výbor č. 6.[1534] Projekt veřejného osvětlení vypracovaly zdarma Západočeské energetické závody. Projekt dodaly v 1. čtvrtletí 1971.[1535] Nové lampy zde byly instalovány skutečně v roce 1971, a to brigádnickou výpomocí.[1536] Už v červenci 1971 děkuje na plénu MěstNV za občanský výbor č. 6 pan Číž občanům, kteří brigádnicky pomohli. Závazek byl prý splněn 27. června 1971. Materiál dodaly Technické služby.[1537] Celkem tu za 14 dní bylo odpracováno 935 brigádnických hodin a vyrostlo 100 běžných metrů osvětlení.[1538] Za rok 1971 proinvestoval MěstNV na osvětlení ve Švermově ulici 26 000 Kčs (plán činil 30 000 Kčs), byla tu vytvořena hodnota díla 47 000 Kčs (podle plánu).[1539]
V březnu 1998 se uvádí, že Švermova ulice je rozkopána kvůli pokládce telefonních kabelů. Práce prováděla firma Vakos. Výkop veden chodníkem u východní strany ulice.[1540] V říjnu 2014 proběhla ve Švermově ulici výměna domovních přípojek plynu a oprava hlavního plynového potrubí.[1541] V městském rozpočtu na rok 2021 se nacházela mj. položka na opravu vodovodu a kanalizace v této ulici.[1542] V lednu 2021 se jako jedna z nejvýznamnějších, nově zahajovaných investičních akcí města pro rok 2021, uvádí i rekonstrukce vodovodu a kanalizace ve Švermově ulici, s náklady 6 000 000 Kč.[1543] Na schůzi v srpnu 2021 rada zadala tuto zakázku firmě Vodohospodářská společnost Rokycany za 5 848 015,26 Kč bez DPH.[1544] Dle závěrečného rozpočtového vyhodnocení za rok 2021 byla nicméně tato akce zmiňována jako jedna z těch, které nebyly započaty, nebo nebyly dokončeny.[1545] V lednu 2022 starosta uvádí, že ještě během roku 2022 bude rekonstrukce vodovodu a kanalizace v této ulici dokončena.[1546]
Od 18. května 2012 je Švermova ulice jednosměrná ve směru od Dukelské k Jeřabinové. Šlo o součást širších změn dopravního režimu v této části města (týkalo se i ulic Čechova, Vrchlického a Školní). Důvodem byl snazší průjezd autobusů MHD i nárazové a chaotické zahlcení ulic při začátku či konci vyučování v přilehlých školských zařízeních. Nové řešení vyvolalo jistou kritiku, včetně petice starostovi. Zůstalo nicméně v platnosti.[1547] Rada v polovině června 2022 řešila petici nazvanou Žádost o řešení neúnosné situace v ulici Švermova.[1548] Dle stavu k roku 2018 má ulice v celé své délce asfaltový povrch vozovky i oboustranné asfaltové chodníky. Trávníkový pruh zde zřízen nebyl, stejně jako zde není vysazena veřejná zeleň.
6.4. Vývoj pojmenování Švermovy ulice
Komunikace byla původně pojmenována Habrmanova ulice, podle sociálně demokratického politika Gustava Habrmana (1864–1934). V říjnu 1934 mělo zastupitelstvo posoudit návrh pojmenovat novou ulici přes bývalou Hammerovu louku od nádraží ke Šťáhlavské ulici Habrmanova ulice. Starosta ale stáhl bod z programu, protože město konstatovalo, že v Rokycanech je mnoho ulic, které nejsou pojmenovány a vše mělo být řešeno najednou, zvláštní komisí.[1549] Dne 4. ledna 1935 se konala porada o návrzích této komise, která navrhla změny v uličních názvech, přičemž změny se týkaly i některých komunikací v starších částech Rokycan. 25. dubna 1935 návrhy posoudilo i zastupitelstvo. Mimo jiné navrženo skutečně komunikaci na bývalé Hammerově louce nazvat Habrmanova ulice. Zastupitelstvo tento návrh schválilo.[1550]
Dne 3. září 1940, v rámci „očisty“ Rokycan od názvů upomínajících na předválečné Československo, byla přejmenována Habrmanova na Mozartovu ulici,[1551] podle rakouského skladatele Wolfganga Amadea Mozarta (1756–1791). Dne 11. prosince 1939 výnos okresního úřadu, uložil obci změnit „nevhodné a dnešním státoprávním poměrů, neodpovídající názvy ulic a veřejných prostranství“.[1552] Již 4. července 1940 s touto změnou souhlasila rada.[1553] Šlo o přijatelný kompromis mezi nutností zohlednit tlak okupační správy a snahou vyhnout se otevřeně pronacistickým názvům ulic. Po válce bylo obnoveno původní pojmenování Habrmanova ulice. Bezprostředně po osvobození totiž rozhodnutím rady MNV 1. června 1945 byly zrušeny „německé a jiné nevhodné názvy“ ulic a stav se vrátil obecně před 15. březen 1939. Obnovu původního jména pak oficiálně schválil v rámci širší rekodifikace uličních názvů MNV 25. července 1946.[1554]
Již v červenci 1951 ovšem ulice, tentokrát v rámci změn místního názvosloví vládnoucími komunisty, přezvána na Švermovu ulici,[1555] podle komunistického politika a odbojáře Jana Švermy (1901–1944). K přejmenování došlo na počest 30. výročí založení KSČ. Změnu odsouhlasilo plénum MNV 26. června 1951.[1556] Název se vžil a je ve všeobecném povědomí obyvatel města (používán i v neoficiální variantě: „Švermovka“, „bydlím ve Švermovce“). Na podzim 1991 navrhla rokycanská organizace Klubu angažovaných nestraníků její přejmenování na ulici Jana Masaryka, ale nebylo to realizováno.[1557]
Karel Hofman[1558] píše, že Švermova ulice se po roce 1918 jmenovala Habrmanova a roku 1927 přezvána na ulici Prokopa Holého a pak v roce 1940 na Mozartovu. Jde o omyl, protože ulice jednak před rokem 1927 vůbec neexistovala, jednak pojmenování po Prokopovi Holém se vztahovalo na jiný úsek komunikace. Rozhodnutím zastupitelstva 12. července 1927 byl přidělen nově vzniklé zástavbě („od domu čp.359/II k tehdejší obecní cihelně“) název ulice Prokopa Holého.[1559] Zastupitelstvo tak přijalo návrh rady a obecní okrašlovací komise., kterým se uličních názvů dostalo novým komunikacím na Rašínově.[1560] Šlo tedy o pojmenování krátkého úseku nynější Vokáčovy ulice, od křižovatky s Jeřabinovou ulicí, okolo současného areálu autoškoly, dál směrem k tehdejší cihelně. Dnešní Švermovu ulici tato komunikace jen tečovala.
7. Oblast Na Okrouhlici
7.1. Urbanistický vývoj zástavby Na Okrouhlici
Oblast Na Okrouhlici je nevelkým okrskem individuální zástavby rodinných domků podél ulic Na Okrouhlici a Vrbová, vklíněným mezi Rakovský potok a areál zrušených nových kasáren. Patří do 2. městské části (Pražské Předměstí, později Nové Město), stejně jako areál bývalých nových kasáren nebo sídlištní zástavba Jižního předměstí. S nimi ale z hlediska urbanistického nemá mnoho společného. Jde spíše o součást Rašínova, byť stejně logické by bylo zařazení jejího popisu čtvrti Za Rakováčkem, s níž sdílí dobu vzniku.
Jméno „Na Vokrouhlici“ se objevuje už na nejstarší katastrální mapě z roku 1838. Vztahovalo se i na území pozdějších nových kasáren. Je ale staršího původu. Dne 27. února 1779 se obecní rada zabývá podnětem Anny Kasiusové, že „oumyslu jest z pole na okrouhlici pod 8 strychů 2 strychy Anně Kroftový odprodati“.[1561] Nebo 17. září 1782 město řeší žádost Anny Slavíkové ohledně snížení kupní ceny za „pole na vokrouhlici“.[1562] Podle V. Šacha je odvozeno od kruhovitého tvaru zdejší cesty.[1563] Opravdu, polní cesty tu vytvářely jakýsi oválný útvar. Je ovšem otázkou, do jaké míry to opravdu hrálo roli v genezi místního pojmenování. Každopádně označení nesouvisí, i když by se to tak mohlo jevit, s nynější trasou ulice Na Okrouhlici, která má tvar jakési kruhové smyčky. Její trasování je mnohem pozdějšího data.
Parcelace Na Okrouhlici odstartovala koncem 30. let 20. století, v době extenzivního rozmachu Rokycan. Zemědělské pozemky tehdy byly rapidně měněny na stavební, a to bez velké regulace. Výsledkem byl dravý územní růst města, ale i vznik mnoha periferních, izolovaných sídelních skupin, které pak jen velmi pozvolna srůstaly s městem. To je i příběh lokality Na Okrouhlici. Dne 24. února 1936 Antonie Šmuclerová požádala o parcelaci severní části pozemku č.kat.430 mezi Šťáhlavskou silnicí a novými kasárnami na 11 stavebních míst. 10. března 1936 se konalo komisionelní řízení. 20. března 1936 rada věc doporučila ke schválení, včetně souvisejících pozemkových směn. Konkrétně šlo o směnu částí obecních pozemků č.kat.425, č.kat.431 a č.kat.2794 za části pozemku č.kat.430 a zrušení části cesty č.kat.2793. V dubnu 1936 parcelaci schválilo zastupitelstvo.[1564] Ještě v červnu 1937 ale město jedná o pronájmu části č.kat.431 J. Skuhrovcovi na zemědělské účely. Šlo o pozemek o ploše 7550 čtverečních metrů podél západní hradby nových kasáren. Pruh 10 metrů z pozemku byl určen na ulici, část směněna s majitelkou sousedního pozemku č.kat.430, k hospodářskému využití se hodilo cca 43 arů, 28. května 1937 rada doporučila pronájem ke schválení a v červnu 1937 to odsouhlasilo zastupitelstvo.[1565] V roce 1940 byly schváleny regulační čáry pro pozemky č.kat.430/1, č.kat.2794, č.kat.432, č.kat.441/4 a odsouhlaseno jejich rozdělení na stavební místa. Zároveň došlo ke zrušení cesty č.kat.2794. Antonie Šmuclerová, majitelka pozemku č.kat.430/1, totiž 17. července 1940 požádala o stanovení regulačních čar. 15. srpna 1940 pak požádala o rozdělení pozemku č.kat.430/1 na 16 stavebních míst včetně obecních pozemků č.kat.432 a č.kat.441/4. Šlo o plochy mezi Šťáhlavskou silnicí a novými kasárnami. 29. srpna 1940 se zde konalo komisionelní řízení. Zástavbu měly tvořit 2 oddělené bloky, v severním projektovány 4, v jižním 12 parcel. Odděleny měly být západovýchodní ulicí o šířce 8 metrů. Na východní straně se projektovala severojižní ulice o šířce 12 metrů, na západní straně severojižní cesta 10 metrů široká. V prosinci 1940 záměr získal souhlas zastupitelstva.[1566]
V roce 1941 byla proměna této lokality zanesena i do knihovního pořádku, když město projednalo vyloučení části veřejné cesty č.kat.2794 z veřejného statku a její sloučení s pozemkem č.kat.441/4. Po výstavbě nových kasáren a vytvoření komunikace kolem kasáren, kterou na západní straně představoval pozemek č.kat.43, totiž zůstaly z obecních pozemků č.kat.432 a č.kat.441/4 nevyužité zbytky, které sloučeny s pozemkem č.kat.430/1 paní Šmuclerové. Parcelací tu vzniklo 16 stavebních míst, které se měly rozdělit mezi obec a paní Šmuclerovou. V březnu 1941 to odsouhlasilo zastupitelstvo.[1567] V roce 1941 také v rámci provádění knihovního pořádku došlo k postoupení pastvy č.kat.425 o ploše 84 čtverečních metrů do veřejného statku. Šlo o součást komunikace kolem kasáren v oblasti Na Okrouhlici. 24. června 1941 to rada doporučila ke schválení a ještě v červnu 1941 odsouhlasilo zastupitelstvo.[1568]
Dle letecké fotografie z července 1938 zde již stály (nebo byly v pokročilé fázi výstavby) dva domy. Šlo o dnes již neexistující čp.552/II na nárožní parcele na severovýchodním rohu lokality (dnešní pozemek domu čp.1320/II, viz níže), a čp.526/III. Výstavba tu začala v době zrychleného stavebního ruchu, kdy obyvatelé města v předtuše války urychleně investovali úspory do nemovitostí. Roku 1940 už tu stojí čtyři domy, které vyrostly u západní hranice areálu nových kasáren. Šlo o objekty čp.552/II, čp.583/II, čp.526/II a čp.573/II. Patrně za německé okupace vyrostly na části této lokality, jižně od dnešní Vrbové ulice, nízké vojenské baráky. Zachycuje je tu ještě zčásti letecká fotografie z roku 1947.[1569] Pak byly demontovány.
Po druhé světové válce se tempo parcelace na dlouhou dobu zastavilo. Výstavba rodinných domků se obnovila až po roce 1960. Tehdy se dotvořila uliční síť tohoto městského okrsku. Ulice Na Okrouhlici byla doplněna o druhé rameno podél Rakovského potoka a do takto vytvořené smyčky vložena krátká spojovací Vrbová ulice. Ta je v zárodečné podobě zachycena na leteckém snímku z roku 1963, zatím spíše jen jako pěšina, stejně jako západní rameno ulice Na Okrouhlici (u potoka).[1570] Tempo výstavby se pak udrželo až do konce 20. století, kdy se zaplnila většina zahrad a původní nuzné chaty vesměs nahrazeny plnohodnotnými rodinnými domky. V 90. letech 20. století došlo k parcelaci pruhu mezi ulicí Na Okrouhlici a Rakovským potokem. Na nepříliš hlubokých pozemcích zde vznikl soubor modernějších honosných vil, které se odlišují od spíše svépomocně projektovaných domků ze socialistického období. Další rozmach zástavby vyvolalo počátkem 21. století zrušení nových kasáren a částečná parcelace přilehlých kasárenských ploch na stavební místa pro rodinné domy.
|
Vývoj zástavby
v oblasti Na Okrouhlici: |
||
|
rok |
rodinných domů |
ostatních staveb |
|
1938 |
2 |
0 |
|
1940 |
4 |
0 |
|
1945 |
6 |
0 |
|
2005 |
26[1571] |
1 |
|
2020 |
35[1572] |
1 |
7.2. Popis zástavby Na Okrouhlici
7.2.1. Zástavba ve východní a jižní části ulice Na Okrouhlici
Ulice Na Okrouhlici nemá tradiční liniový charakter. Místo toho ji tvoří jakási smyčka, navíc počátkem 21. století rozšířená o novou smyčku v prostoru části areálu nových kasáren, takže její délka dosahuje cca 800 metrů. Tato pasáž popisuje zástavbu v její východní části (foto z r. 2003), podél obvodu bývalých kasáren, a v jižní části, tedy tam, kde se původně před rozšířením zástavby počátkem 21. století, ulice stáčela k západu. Východní část ulice lemoval po desítky let jen vysoký plot kasáren. Zpoza plotu se vynořovaly pouze střechy jednotlivých vojenských budov, ale bez vzájemného urbanistického propojení. Teprve počátkem 21. století revitalizace zrušených kasáren tuto zástavbu začlenila do ulice Na Okrouhlici. Na konci prosince 2005 byl plot zbořen.[1573] Ulice konečně získala svou druhou stranu. Pro obyvatele ulice to ovšem byla dvojsečná změna, namísto poklidného slepého ramene městského organismu jsou najednou konfrontováni s dynamickým a rušným okrskem původních kasáren (popis jednotlivých sousedících objektů v bývalých nových kasárnách, viz samostatná kapitola).
Obytná zástavba se zde kvůli sousedství kasáren rozvinula jen po jedné straně. Právě zde, ve východní části smyčky ulice Na Okrouhlici stojí skupina nejstarších rodinných domů z doby okolo roku 1940. Na počátku ulice, poblíž jejího vyústění z ulice B. Němcové to býval objekt čp.552/II. Vznikl koncem 30. let. Na leteckém snímku z července 1938 již je zachycen.[1574] František a Anastazie Maturovi získali stavební povolení 15. září 1937. Domek podle projektu Lva Brejchy se dočkal kolaudace 30. srpna 1938. Později ještě proběhla u domu výstavba skladiště a dílny na výrobu nití. A. J. Pech na to obdržel povolení 26. června roku 1940. Stavba podle plánů Jana Charváta z Borku byla kolaudována 6. srpna 1940.[1575] Domek se dochoval až do počátku 21. století v intaktní podobě. Šlo o patrový objekt s podkrovím v 1. patře pod sedlovou střechou. Na severu měl ve střeše zděný vikýř. Dle stavu z dubna 2000 šlo ale již o velmi zchátralý, neobývaný objekt.[1576] Brzy poté byl zbořen a dle stavu z roku 2005 zde byla prázdná zahrada. V evidenci adres ale jeho číslo popisné nadále zůstávalo. Bylo zrušeno až 15. ledna 2014.[1577] Tehdy zde začala výstavba nového rodinného domu čp.1320/II. V červenci 2015 již je zčásti hotova hrubá stavba. Dům byl dokončen 11. července 2016.[1578] Jde o atypicky pojatou stavbu, sestávající z gradujících betonových ploch. Stylem navazuje za meziválečný funkcionalismus. Je to jedna z mála ukázek skutečně autorského pojetí individuální výstavby v Rokycanech v 2. dekádě 21. století. Na sousedním pozemku vyrostla počátkem 70. let 20. století vila čp.908/II. Ještě dle leteckého snímkování z července 1968 její výstavba nezačala.[1579] V 90. letech 20. století byl dům honosným způsobem upraven. Oprava už byla dle stavu z roku 2000 dokončená.[1580] Jde o mohutný patrový objekt s podkrovím 1. patra pod sedlovou střechou, která je do ulice natočena štítovou stěnou. Ani nákladná přestavba ale nedokázala potlačit kompoziční těžkopádnost původního projektu.
Následuje rodinný dům čp.583/II, na jehož zahradě stojí ve vnitrobloku ještě menší domek čp.648/II. Tato parcela má zajímavě komplikovaný stavební vývoj. Původní situace totiž byla zcela odlišná. Dům čp.583/II vyrostl původně na zahradě tam, kde se nyní nachází objekt čp.648/II. Bohumil a Marie Mášovi získali povolení na výstavbu provizorního zahradního domku 16. května 1940. Stavební plány vyhotovil Jaroslav Žour. Kolaudace proběhla 22. května 1940.[1581] Číslo popisné čp.583/II novostavba obdržela 5. června 1940. Minimální časový odstup mezi povolením a kolaudací svědčí buď pro rychlou a jednoduchou metodu výstavby, nebo že šlo o zpětné povolení již předtím postaveného domku. Tehdy podobné živelné budování provizorních chat bez povolení nebylo vzácností. Domek čp.583/II byl patrně brzy nato znovu přebudován, nebo opakovaně úředně schvalován. B. a M. Mášovi totiž na novostavbu zahradního domku získali stavební povolení 29. října 1941. Projekt byl opět dílem Jaroslava Žoura z Rokycan. Později ještě u domu vyrostl „ochranný kryt“, k čemuž B. Máša získal stavební povolení 6. července 1944.[1582] Někdy v letech 1943–1944 patrně získala novější část domu čp.583/II samostatné číslo popisné čp.648/II.[1583] V seznamu majitelů domů z doby okolo roku 1945 jsou obě čísla popisná uváděna v majetku Bohumila Máši.[1584] Za Protektorátu se dočasně změnila kritéria pro přidělování čísel popisných a samostatné označení tehdy dostávaly i různé vedlejší, hospodářské budovy nebo stavby ve vnitroblocích apod. V tomto stavu zachycuje pozemek letecký snímek z roku 1947. Směrem k ulici se rozkládá zahrada. Na místě nynějšího domu čp.583/II nestojí nic, a v zadní části pozemku stojí nynější dům čp.648/II.[1585] Krátce poté k výstavbě rodinného domu čp.583/II na nynějším místě, tedy poblíž ulice. Takto je zachycen již na letecké fotografii ze září 1951.[1586] Šlo o přízemní nevelký domek s plochou střechou. Dochoval se dosud v prakticky původní podobě. Na něj pak bylo přeneseno číslo popisné čp.583/II, zatímco číslo popisné čp.648/II zůstalo staršímu domku na zahradě, ačkoliv on původně nesl čp.583/II. I tento zahradní domek zde nadále stojí. Je to přízemní stavba se sedlovou střechou, která se svými rozměry podobá spíše chatě.
Na vedlejší parcele stojí rodinný domek čp.526/II z konce 30. let 20. století. Stál tu již na letecké fotografii z července 1938.[1587] Bohumil Kurz obdržel stavební povolení 25. května 1937. Novostavba podle projektu Lva Brejchy z Rokycan byla kolaudována 15. září 1937.[1588] Jde tak o nejstarší dům v celé lokalitě Na Okrouhlici. Nacházel se tehdy v izolované poloze na okraji města, za areálem nedlouho předtím dokončených kasáren. Snímek z roku 1938 ukazuje, že k němu ani nevedla řádná komunikace, jen pěšina a cesta podél plotu kasáren. Snad i proto má zčásti charakter venkovské usedlosti se stodolou. Jde o patrový dům s polovalbovou střechou a podkrovím 1. patra. Za socialismu byl výrazně zmodernizován a přebudován částečným vyzděním 1. patra. Nejzachovalejší ze čtveřice zdejších původních domků je objekt čp.573/II. Dne 30. června 1939 radní schválili stavební povolení na stavbu RD na pozemku č.kat.430/1 (majitelka Anna Leitnerová).[1589] Číslo popisné obdržel 6. března 1940. Je to přízemní stavba, která naznačuje původní charakter zástavby: skromné bydlení pro nižší střední vrstvy. Má střechu s polovalbami. Dochovala se ještě dle stavu ze srpna 2018 v téměř v původní podobě. Podle situace ze září 2019 ovšem již dům prochází rekonstrukcí střechy, včetně vestavby podkroví do zahrady. Zároveň byly zrušeny polovalby a střecha měněna na sedlovou.
Rohová parcela před vyústěním Vrbové ulice zůstávala dlouho stavebně nevyužitá. Na letecké fotografii z roku 1957 byl pozemek prázdný a nebyla ještě ani vyměřena jeho hranice.[1590] Letecký snímek z roku 1963 tu zachycuje zahradu bez zástavby.[1591] Dle leteckého snímkování z října 1967 ještě jeho stavba nezačala.[1592] Až pak, asi na přelomu 60. a 70. let, tu vyrostl přízemní rodinný dům čp.897/II. Na letecké fotografii z července 1968 je již asi vidět nejranější fáze výstavby. Na pozemku byl složen materiál, nebo probíhalo vyzdívání základů.[1593] Původně šlo o poměrně chudou stavbu, přízemní socialistický kvádr s brizolitovou fasádou a téměř plochou střechou krytou vlnitým eternitem. V oné době ještě stále tato oblast přitahovala spíše méně movité stavebníky. Takto je dům zachycen ještě ve fotodokumentaci z roku 2000.[1594] Někdy před rokem 2011 prošel celkovou přestavbou, při níž byl zvýšen o obytné podkroví 1. patra pod nově postavenou sedlovou střechou. Nového ztvárnění se dočkala fasáda, okna i další prvky. Původní chudobná architektura se k nepoznání změnila. Zároveň byla zbořena ohyzdná garážová kóje na jižním okraji pozemku.
Rohový pozemek za křižovatkou s Vrbovou ulicí byl stavebně využit až počátkem 21. století, kdy tu vyrostl rodinný dům čp.1345/II. Dokončen byl 6. června 2018.[1595] V listopadu 2017 rada souhlasila s využitím obecního pozemku pro stavbu kanalizační přípojky k pozemku č.kat.432/10, tedy parcele, na níž stojí nyní čp.1345/II.[1596] Je to patrový objekt s nízkou stanovou střechou. Vedle už dříve vyrostl přízemní objekt garáže a dílny se sedlovou střechou, který okolo roku 2000 získal samostatné číslo popisné čp.1126/II (firma Autoelektro Suda). Následuje parcela s rodinným domem čp.901/II z přelomu 60. a 70. let. Dle leteckého snímkování z října 1967 ještě jeho stavba nezačala. Rozkládala se tu jen zahrada.[1597] Na letecké fotografii z července 1968 je vidět nejranější fáze výstavby. Na pozemku již probíhalo vyzdívání základů.[1598] Opět tu spatřujeme svépomocnou estetiku normalizačního maloměsta. Přízemní, kompozičně neladnou stavbu s brizolitovou fasádou zakončuje plochá střecha. Následuje nárožní pozemek, na jehož západní straně stojí zčásti patrový domek čp.1152/II se sedlovou střechou. Samostatné číslo popisné získal až 2. května 2001, ale jde o starší objekt, jehož architektura napovídá, že byl původně koncipován spíše jako rekreační chata (dřevěný štít a podkroví). Zachycuje ho tu již letecká fotografie z roku 1963.[1599] Oplocená zahrada s nějakou stavbou je tu dokonce vidět již na leteckém snímku z roku 1952[1600] a 1957.[1601] Dlouho šlo o zahradu, popřípadě dočasné, nouzové bydlení, v izolované poloze, které s městem spojovala jen blátivá cesta, předchůdkyně dnešního východního úseku ulice Na Okrouhlici. Letecký snímek z roku 1963 zároveň ukazuje, že právě započalo rozšiřování areálu kasáren, který odtud na jih vybíhal až k Rakovskému potoku.
U domu čp.1152/II se ulice Na Okrouhlici lomí k západu a až do roku 2005 tvořila jižní okraj zdejší zástavby. Od jihu až do konce roku 2005 stál jen plot bývalých kasáren. V této jižní části ulice stojí rodinný dům čp.1030/II z 80. let 20. století. Svými zvládnutými elegantními proporcemi se liší od většiny spíše podřadných staveb z normalizační éry v tomto okrsku. Vila čp.1030/II stojí na zvýšeném suterénu, ve valbové střeše se nachází obytné podkroví. Vedlejší přízemní domek čp.1206/II na rohové parcele mezi jižní a východní částí ulice, byl kolaudován už roku 1988, formálně jako rekreační objekt, protože výška stropů z úsporných důvodů dosáhla jen 2,2 m a nemohl být zkolaudován jako obytný.[1602] Až 20. února 2006 dostal číslo popisné čp.1206/II. Jde o zajímavou přízemní stavbu na půdorysu písmene L, která nedosahuje měřítek běžného rodinného domu, ale zároveň působí osobitě a po rekonstrukci i s jistou minimalistickou elegancí.
7.2.2. Zástavba v nové části ulice Na Okrouhlici (v bývalém areálu kasáren)
Po roce 2002 se v souvislosti se zrušením vojenské posádky v nových kasárnách objevila možnost rozšíření zástavby ulice Na Okrouhlici. Jižně od ní byla vytýčena plocha pro další blok rodinných domků. Místo bylo rozparcelováno na 6 stavebních míst po 894 čtverečních metrech. Město se rozhodlo parcely prodat v dražbě. Ta se uskutečnila ve 14 hodin 11. listopadu 2004.[1603] Vyvolávací cena činila pro všechna stavební místa na 536 400 Kč. Město nakonec vydělalo o 1 000 000 Kč víc, než kdyby pozemky prodalo za odhadní cenu. Dražilo se vždy po 60 minutách. Největší zájem byl o nejsevernější parcelu, kde 6 zájemců nakonec cenu vytlačilo až na 810 000 Kč, sousední pozemek se prodal za 790 000 Kč. Další pozemky za 770 000 Kč, 760 000 Kč, 750 000 Kč a 740 000 Kč. Zájem přesahoval nabídku, někteří kupci tak odešli s prázdnou.[1604] Do těchto pozemků, které přešly do soukromého vlastnictví, ale muselo město investovat. Stejně jako v případě adaptovaných bytových domů v severní části areálu nových kasáren, i zde musela obec provést inženýrské sítě a úpravy komunikací. 27. dubna 2005 o tom jednali noví majitelé zdejších parcel s místostarostou Jaroslavem Mrázem.[1605] Odbor rozvoje města měl do 15. května 2005 projednat výstavbu inženýrských sítí s provozovatelem vodovodní a kanalizační sítě a na 16. května 2005 byla naplánována schůzka, na níž se měl vybrat způsob a cena, za níž by město infrastrukturu vybudovalo.[1606] Výstavba inženýrských sítí v zrušených kasárnách začala roku 2005, ale nejprve v okolí bytových domů č.99 a č.38 (viz popis nových kasáren). V lokalitě budoucích rodinných domů se mělo začít s jejím budováním až od listopadu 2005.[1607] Nakonec zde práce započaly v polovině listopadu 2005. Pro rok 2005 tu město hodlalo proinvestovat přes 2 000 000 Kč.[1608] Dne 15. srpna 2006 se konalo místní šetření na výstavbu elektrických rozvodů v nové lokalitě Na Okrouhlici a 25. srpna 2006 pak MÚ vydal firmě ČEZ Distribuce, a. s. kolaudační rozhodnutí na stavbu „Rokycany - kasárna, kabely NN připojení“ a povolil její užívání.[1609]
V roce 2005 zde začala výstavba rodinných domů. V polovině listopadu 2005 ještě nové parcely stále odděluje od původní ulice Na Okrouhlici vysoký plechový plot bývalých kasáren. Z 6 stavebních pozemků na dvou jižních (budoucí čp.1214/II a čp.1217/II) probíhá viditelná stavební aktivita. Oba již měly hrubé obvodové zdivo, dům blíže k Rakovskému potoku (čp.1214/II) navíc i konstrukci krovu. Naopak na dvou parcelách nejblíže stávající zástavbě v ulici Na Okrouhlici ještě žádné práce nezačaly. V lednu 2006 měly dva nejpokročilejší domy již hotovu střechu. Během roku 2006 byla původní ohrada kasáren snesena a lokalita výstavby rodinných domků byla fakticky integrována do stávající individuální zástavby Na Okrouhlici. Počátkem září 2006 již tu probíhá výstavba 3 rodinných domků. Oba dva domy, které byly rozestavěny již roku 2005, mají nyní hotovou hrubou stavbu, včetně střechy. Kromě nich začal vyrůstat i domek na parcele na severovýchodním rohu lokality (pozdější čp.1229/II). Měl zatím jen hrubé zdivo a chyběl krov i střecha. Mezitím ovšem prudce pokročilo budování infrastruktury. Nový segment ulice Na Okrouhlici měl hotovou asfaltovou vozovku a hustou řadu stožárů veřejného osvětlení. Zatím nebyly dokončeny chodníky. Na jižním okraji lokality, v místech, kde zóna rodinných domků hraničí s tou částí bývalých kasáren, v které se měly dál rozvíjet komerční a průmyslové aktivity, vyrůstala počátkem září 2006 vysoká izolační hradba (již téměř dokončená).[1610] Dne 18. září 2006 jednala rada o prodeji nově vybudovaného úseku plynového potrubí Na Okrouhlici. Šlo o vedení o délce 162,7 metrů a 6 domovních přípojek (k nově budovaným domům). Plynovod již byl zkolaudován. Radní odsouhlasili prodej potrubí společnosti Západočeská plynárenská, a. s. za 180 000 Kč.[1611] Dne 3. října 2006 věc projednávalo i zastupitelstvo.[1612] V polovině října 2006 měl dům na severní parcele blíže k východnímu segmentu stávající ulice Na Okrouhlici (pozdější čp.1229/II) hotovo hrubé zdivo po úroveň střechy a dokončena byla i konstrukce krovu, byť ještě nepoložena střešní krytina. Plot oddělující lokalitu od komerčních areálů v bývalých kasárnách už byl hotov. V nové části ulice Na Okrouhlici byla zcela dobudována asfaltová komunikace, stožáry veřejného osvětlení, i chodníky.[1613]
Počátkem ledna 2007 byly už oba nejjižnější domy obývány. Východnější z nich dostal 16. listopadu 2006 číslo popisné čp.1217/II. Jde o objekt s obytným podkrovím 1. patra pod sedlovou střechou. Jeho západní soused, dům čp.1214/II, obdržel číslo popisné 25. září 2006. Jde o přízemní stavbu na větším půdorysu, s mělkou sedlovou střechou. V únoru 2008 ale tento objekt, jinak obývaný, stále neměl venkovní fasádu.[1614] V dubnu 2007 se na dokončovaném domu čp.1229/II na severovýchodní rohové parcele prováděla fasáda, byť objekt zatím nebyl obýván. Dostal číslo popisné 1. října 2007. Jde o přízemní vilku s obytným podkrovím s polovalbovou střechou. V únoru 2008 již objekt byl zcela dokončen, včetně vnější fasády.[1615] V dubnu 2007 se taky na prostřední parcele na západní straně lokality objevují známky výstavby v pořadí již 4. rodinného domu v této zóně, zatím jen betonová základová deska.[1616] Výstavba pak ale postupovala rychle, takže tento dům čp.1233/II už 10. ledna 2008 dostal číslo popisné. Jde o masivní vilu s obytným podkrovím 1. patra pod vysokou sedlovou střechou. Jihozápadní nároží domu je prostoupeno po celé výšce prosklenou konstrukcí. Dům na severozápadním rohu parcelované lokality zůstával v únoru 2008 stále rozestavěný. Vilka s obytným podkrovím 1. patra pod sedlovou střechou s vikýři měla již hrubou stavbu, včetně oken a střechy.[1617] Brzy na to byla dokončena a 14. ledna 2009 získala číslo popisné čp.1247/II. Zbývalo dokončení posledního domu na střední parcele na východní straně lokality. Pozemek zůstával počátkem roku 2008 stále nevyužit.[1618] Zaplnění této poslední volné parcely č.kat.441/14 se přiblížilo v roce 2008. Dne 30. dubna 2008 požádali Eva Pundová a František Punda o územní rozhodnutí a stavební povolení na rodinný dům na č.kat.441/14. Dne 21. května 2008 začalo spojené územní a stavební řízení. Podle projektu se tu plánoval izolovaný, přízemní rodinný dům bez podsklepení, s garáží a dvěma byty. Stavba domu a garáže měla být zastřešena sedlovou střechou s betonovou krytinou. Vytápění se navrhovalo ústřední, z plynového kotle. Na 20. června 2008 úřad svolal ústní jednání.[1619] Dne 24. června 2008 bylo vydáno na tento dům územní rozhodnutí i stavební povolení. Výška domu se projektovala na 5,85 metrů. Termín dokončení stanoven do 30. září 2009.[1620] V červnu 2009 již je zde na stavebním pozemku č.kat.5333 evidován v katastru nemovitostí rozestavěný rodinný dům. Číslo popisné čp.1256/II získal 19. srpna 2009.[1621] Tím urbanizace této původní součásti areálu kasáren skončila.
7.2.3. Zástavba v západní a severní části ulice Na Okrouhlici
V dalším úseku se ulice Na Okrouhlici otáčí k severu a vede nyní v blízkosti Rakovského potoka zpátky k ulici Boženy Němcové, čímž se smyčka uzavírá. Zde jsou zastavěny obě uliční strany. Podél východní strany stojí směrem od jihu k severu nejprve dům če.102, patrový, se sedlovou střechou. Na leteckém snímku z roku 1963 zde ještě nebyl zachycen, rozkládala se tu jen velká ohrazená zahrada s ovocným sadem.[1622] K vidění není ani na státní mapě z roku 1987,[1623] ale to se nezdá pravděpodobné. Spíše už zde v této době stál, ale mapa tuto oficiálně rekreační stavbu nezaznamenala. Vedlejší parcelu zaujímá rodinný dům čp.961/II z konce 70. let 20. století. Na mapě města cca z roku 1976 není čp.961/II zachycen, ani jako rozestavěný.[1624] Ukazuje ho letecké snímkování z července 1978, a to jako již hrubou stavbu včetně střechy.[1625] Je to větší patrový objekt se sedlovou střechou. Na rohu ulic Na Okrouhlici a Vrbová stojí patrový rodinný dům čp.879/II s podkrovím 1. patra pod sedlovou střechou s dřevěným štítem. Postaven byl na přelomu 60. a 70. let. Dle leteckého snímkování z května 1967 se zdá (třebaže fotografie nemá vysoké rozlišení), že jeho stavba ještě nezačala.[1626] Na letecké fotografii z října 1967 je už vidět počáteční fáze výstavby. Na parcele probíhalo hloubení základů.[1627] Snímek z července 1968 zobrazuje budování obvodových zdí.[1628]
Dál, za křižovatkou s Vrbovou ulicí, pokračuje domovní fronta objektem čp.1053/II, což byla patrová vila typického socialistického slohu s brizolitovou fasádou a plochou střechou. Vyrostla tu v 80. letech 20. století. Letecká fotografie z července 1978 ukazuje, že výstavba domu ještě nezačala.[1629] V původním stavu se nacházela ještě roku 2000.[1630] Někdy počátkem 21. století prošla důkladnou rekonstrukcí, při níž byla fasáda zbavena brizolitové krusty a dalších podřadných stavebních prvků. Díky zvládnutým proporcím původní architektury najednou vynikla elegance stavby. Jde o dobrou ukázku toho, že i tato zástavba se dá poměrně snadno upravit k lepšímu. Následuje podobný patrový rodinný dům s plochou střechou čp.955/II ze 70. let 20. století. Dle stavu k červnu 1972 tu ještě byla stavebně nevyužitá zahrada s ovocným sadem.[1631] Letecké snímkování ze srpna 1973 zachycuje na pozemku stavební práce, patrně na základech domu, popřípadě části obvodových zdí.[1632] Na mapě města cca z roku 1976 už je dům čp.955/II zachycen, ale bez čísla popisného.[1633] Patrně dále procházel výstavbou. Snímkování z července 1978 ukazuje dokončenou, nebo dokončovanou stavbu.[1634] Zde zatím k zásadnějším stavebním úpravám nedošlo, ale i tady platí, že kompozičně byl původní projekt vcelku zvládnutý. Vedle stojí patrová vila čp.1087/II s podkrovím 1. patra pod asymetrickou sedlovou střechou. Vyrostla koncem 80. let. Dále k severu stojí ještě patrový plochostřechý objekt čp.863/II z konce 60. let 20. století. Robustní ale architektonicky diletantská patrová stavba s plochou střechou vypovídá o době svého vzniku. Klientela, která podobné domy budovala, disponovala penězi, ale jen minimem estetického cítění, anebo byla zoufale limitována podmínkami chudého socialistického sortimentu. Dům čp.863/II prošel počátkem 21. století opravou fasády a výměnou oken, ale nezvládnutá dispozice původního projektu je i tak patrná. Rodinný dům čp.854/II na severním konci ulice vznikl v 60. letech 20. století. Na letecké fotografii z května 1963 je zachycena jeho počínající výstavba, s probíhajícím výkopem základů.[1635] Navzdory době svého vzniku má spíše tradicionalistické proporce, které připomínají meziválečnou výstavbu. Patrový domek s obytným podkrovím 1. patra korunuje střecha s polovalbami.
Protější strana ulice, přivrácená ke břehu Rakovskému potoku, se začala zaplňovat až v 90. letech 20. století. Parcelní fronta se zde mohla zformovat totiž až koncem 70. let 20. století po provedení regulace Rakováčku. Vzhledem k poměrně příkrému svahu nad potokem ale bylo nutné dořešit niveletu. V červnu 1980 se zmiňuje, že národní výbor tuto lokalitu vybral po dohodě s tamním občanským výborem pro ukládání vytěžené zeminy z rodinných domů.[1636] Na nepříliš hlubokých pozemcích zde postupně vznikl soubor modernějších honosných vil (foto z r. 2003), které se profesionálním architektonickým ztvárněním odlišují od spíše svépomocně diletantských objektů domků ze socialistického období. Směrem od jihu je to dům čp.1373/II. Ještě v září 2019 ukazuje letecké snímkování na jeho místě jen prázdný pozemek. Rodinný dům byl dobudován roku 2021 a 3. srpna 2021 získal číslo popisné.[1637] Vedle se nachází objekt čp.1099/II, patrový s podkrovím 1. patra pod sedlovou střechou se zděným štítem obráceným do ulice. Pochází z počátku 90. let 20. století. Vedlejší vila čp.1096/II je mohutnou dvoupatrovou stavbou s podkrovím 2. patra v sedlové střeše, rovněž orientované do ulice zděným štítem. Vznikla také počátkem 90. let. Dále je tu luxusně provedená patrová vila čp.1108/II s podkrovními prostory v 1. patře pod střechou s polovalbami. Do ulice hledí podélnou stěnou s masivním střešním vikýřem. Pochází z 90. let 20. století. Kromě obytné funkce v ní funguje i soukromý penzion. Na sousední parcele stojí vila čp.1094/II z počátku 90. let. Má sedlovou střechu, do ulice je natočena zděnou štítovou stěnou. Jako poslední tu po roce 2000 vyrostl rodinný dům čp.1197/II. Dne 10. června 1997 zastupitelstvo schválilo záměr prodeje pozemku č.kat.426/13 a č.kat.426/14 o rozloze 531 čtverečních metrů Na Okrouhlici na výstavbu rodinného domu. Poměrně stísněný pozemek se nacházel na navážce těsně u koryta potoka. Příprava výstavby si tak vyžádala poměrně složité zakládání.[1638] Na podzim 1997 pak rada doporučila zastupitelstvu jako formu prodeje zvolit dražbu a nabídnout oba pozemky společně.[1639] Zastupitelstvo mělo rozhodnout na schůzi 15. listopadu 1997.[1640] Nakonec byl prodej obou parcel odsouhlasen s tím, že vyvolávací cena za jednu bude 20 000 Kč.[1641] V roce 2003 z domu čp.1197/II stálo jen hrubé zdivo přízemí (foto z r. 2003), v roce 2005 již byl dokončen. Jde o tradičněji pojatý patrový dům s podkrovními prostorami v 1. patře. Střecha je sedlová, do ulice z ní hledí zděný vikýř. Číslo popisné bylo domu přiděleno 1. září 2005.
Severní segment ulice Na Okrouhlici uzavírá kruh. Jde o úzkou komunikaci, paralelní s ulicí Boženy Němcové. Stojí tu jediný rodinný dům, a to čp.1279/II, patrový objekt se sedlovou střechou, v níž jsou obytné prostory podkroví 1. patra. Na severu vybíhá z domu půlkruhovitá věžovitá sekce. V dubnu 2006 na tomto, po několik let rozestavěném domku, začala instalace fasádních obkladů. Objekt zatím ale stále nebyl obýván. V 2. polovině dubna 2006 již je dokončen základní fasádní nátěr, chybí jen finální barva. Počátkem července 2006 byla finální úprava fasády, včetně barevného provedení, hotova.[1642] Dům dostal číslo popisné až někdy okolo roku 2011.
7.2.4. Zástavba ve Vrbové ulici
Vrbová ulice má charakter jednoduché spojky o délce pouhých cca 90 metrů, která probíhá napříč „smyčkou“ ulice Na Okrouhlici, a to zhruba v polovině bloku (foto z r. 2003). Vznikla až dodatečně. Letecký snímek z roku 1963 tu zachytil pěšinu mezi již rozparcelovanými zahradami, zatím ovšem prakticky bez zástavby.[1643] Ta se rozvíjela až později.
Na severní straně Vrbové ulice stojí přízemní rodinný dům čp.1095/II s nízkou sedlovou střechou z doby okolo roku 1990. Vedle něj pak stojí podobný, rovněž přízemní domek čp.1088/II s valbovou střechou, taktéž z přelomu 80. a 90. let 20. století.
Na jižní straně Vrbové ulice stávala „chata“ čp.663/II. Šlo o nouzovou zástavbu z doby, kdy tato část města ležela na periferii. Vznikla někdy okolo roku 1951, protože už je zachycena na leteckém snímkování ze září 1951, a to buď jako objekt dokončený, nebo před dokončením.[1644] Letecké snímkování z června 1947 zde ještě tuto stavbu nezaznamenalo.[1645] Objekt je doložen na mapě města cca z roku 1976[1646] i na mapě města z roku 1990. Stál na zahradě v jistém odstupu od ulice, poblíž nynějšího čp.894/II. Mapa z roku 1976 přitom ukazuje, že objekty čp.663/II a čp.894/II stály těsně vedle sebe na jedné zahradě. Je možné, že původní chata při přestavbě na rodinný dům obdržela nové číslo, nebo že kvůli blíže nejasnému stavebnímu či majetkovému rozdělení šlo dočasně o dvě samostatná čísla popisná, možná oba objekty stály po jistou těsně vedle sebe, tedy starší zahradní domek z počátku 50. let i novější trvale obývaný rodinný dům čp.894/II. Pro tuto variantu svědčí fakt, že domy čp.663/II i čp.894/II zaujímají prakticky stejný půdorysný rozsah. Ukazuje to nejen letecký snímek z roku 1951, ale i pozdější fotografie, například z roku 1963.[1647] Na počátku 21. století každopádně objekt s popisným číslem čp.663/II už neexistoval. Místo něj tu stojí moderně pojatý patrový rodinný dům čp.894/II s podkrovím 1. patra pod sedlovou střechou. Číslo popisné obdržel okolo roku 1970.
7.2.5. Vývoj pojmenování ulic Na Okrouhlici a Vrbová
Dne 7. září 1953 navrhla rada MNV novou komunikaci „od domu Mikovcové, kolem domu pana Máši, za novými kasárnami“ nazvat ulice Na Dílcích.[1648] Není ale jasné, zda byl tento název nakonec přijat, protože v dobových dokumentech nefiguruje. Naopak uliční název Na Okrouhlici se objevuje na mapách z doby před rokem 1970, popřípadě v dokumentech z roku 1967[1649] a 1968.[1650] Je tedy možné, že již v roce 1953 bylo nakonec zvoleno nynější označení.
Co se týče Vrbové ulice, dne 27. února 1979 odsouhlasilo plénum MěstNV pojmenování dosud bezejmenné komunikace Vrbová ulice.[1651]
7.3. Technický vývoj oblasti Na Okrouhlici
V listopadu 1945 rozhodl MNV, že v dnešní ulici Na Okrouhlici od domu čp.552/II k čp.573/II se provede výkop kanálu.[1652] V roce 1967 prováděla obec v oblasti Na Okrouhlici nové rozvody elektřiny.[1653] Práce probíhaly v režii MěstNV.[1654] V červnu 1981 je zmiňována jako jedna z akcí, které bude město prosazovat v nastávající pětiletce (1981–1985) při budování technické vybavenosti, i kanalizace Na Okrouhlici.[1655] Práce na kanalizaci tu pokračovaly i v 1. pololetí 1982.[1656] V roce 1982 do kanalizace v této ulici město investovalo 170 000 Kčs (plán 250 000 Kčs).[1657] Dle plánu výstavby technické vybavenosti měla stavba kanalizace pokračovat i v roce 1983, a to nákladem 175 000 Kčs.[1658] V 1. pololetí 1983 se na kanalizaci skutečně pracovalo (kromě toho se prováděla úprava komunikace).[1659] V roce 1983 byla kanalizace v této lokalitě dokončena.[1660] Plán ve výši 175 000 Kčs tu měl být za rok 1983 (dle předběžných kalkulací) splněn.[1661] Celkem ve volebním období 1981–1986 šlo na kanalizaci Na Okrouhlici 420 000 Kčs (plán 340 000 Kčs).[1662] O rok později (1984) zde také byla dokončena pokládka vodovodu a instalace osvětlení.[1663] Už v 1. pololetí 1984 do těchto akcí město investovalo. Šlo o práce v rámci výstavby technické vybavenosti.[1664] V roce 1984 zde město investovalo do vodovodu 351 000 Kčs (plán 400 000 Kčs) a dalších 8000 Kčs do osvětlení (plán 9000 Kčs).[1665] Celkem šlo na vodovod Na Okrouhlici 351 000 Kčs.[1666]
V dubnu 1989 se uvádí, že na rok 1989 město mj. plánuje elektrifikaci stavebního obvodu Okrouhlice. Kvůli nárůstu nových rodinných domů bylo totiž nutno provést nové inženýrské sítě.[1667] Během 1. pololetí 1989 tu pak probíhala výstavba sekundárních elektrických rozvodů.[1668] Během roku 1989 na ní finanční náklady dosáhly 21 000 Kčs (plán činil 17 000 Kčs). I celkové náklady na tuto akci vypočteny na 17 000 Kčs. Práce začaly v prosinci 1988 a termín dokončení stanoven na červen 1989.[1669] Kromě toho se v dobových pramenech také zmiňuje, že roku 1989 se v prostoru Okrouhlice prováděla plynofikace.[1670]
Oblast Na Okrouhlici zůstávala až do přelomu 20. a 21. století nedlážděná. Ulice pokrývala jen uježděná zemina. Teprve pak provedlo město úpravu, kdy byl východní segment ulice Na Okrouhlici vyasfaltován a zřízen jednostranný chodník se zámkovou dlažbou, západní segment pojat jako obytná zóna, tedy s nerozlišenou vozovkou a chodníkem, jednotně pokrytými zámkovou dlažbou. Obdobně upravena i Vrbová ulice. V květnu 2000 rozhodlo zastupitelstvo, že v roce 2001 na úpravu komunikací vynaloží 6 354 000 Kč, a to právě v ulici Na Okrouhlici.[1671] Šlo tehdy o jednoznačně největší podobnou akci. V roce 2003 již byla hotova. Později došlo k úpravě komunikace i v nově parcelované jižní části ulice v prostoru bývalých kasáren.
Dle stavu z roku 2018 má ulice Na Okrouhlici ve svém východním úseku asfaltovou vozovku a jednostranný chodník dlážděný betonovými prefabrikáty. Mezi ním a komunikací se nachází trávníkový pruh, který ale není osázen stromy. Podél opačné strany ulice, sousedící s bývalým areálem kasáren, chodník zřízen není. Jižní část původního ohybu ulice (před rozšířením do prostoru bývalých kasáren) je pojata v modelu obytné zóny, s nerozlišenou komunikací pro automobily a chodce, v podobě úzké cesty dlážděné betonovými prefabrikáty. Po jižní straně ji lemuje alej stromů. Model obytné zóny byl pro úpravu komunikace zvolen i v západní části ulice (u Rakovského potoka), v severní části, jakož i ve Vrbové ulici. Nová část zástavby na místě bývalých kasáren má asfaltovou komunikaci.
[1] 8. schůze obecní správní komise, 20.
4. 1923.
[2] Jindřich, K.: Rokycany, Rokycany
1970, s. 21.
[3] Kreybich, Fr. Jac. Heinr., Enders C.
W., Pluth F. Charte vom Pilsner Kreise des Königeiches Boheim… Měřítko:
grafické. Praha, 1830. 1 list, 43,5 x 48 cm, https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=sbirka1&idrastru=I-1-151&extent=4208.561825311147,-3192.7862903225787,5113.057634302765,-2736.298561722121&link=ext
[4] Ebelová, I. - Ebel, M.:
Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického
celku, 1998. SOkA Rokycany, AM Rokycany, I. odd., sign. A/u/6, kt. 98.
[5] https://www.portafontium.eu/iipimage/30760007/soap-ro_00013_mesto-rokycany-1836-1907_0020?x=-185&y=410&w=1090&h=399
[6] Kronika obce Lhůta, 1883–1930, s.
51, snímek 29, https://www.portafontium.eu/iipimage/30560123/soap-pj_00190_obec-lhuta-1883-1930_0290
[8] Radní protokol, 02. 11. 1782 – 25.
05. 1784, SOkA Rokycany, Inv. č./poř.
č.: 1, Signatura – ev./ukl.
j. č.: K 1; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k001,
snímek 263.
[9] Rokycansko, č. 46, 21. 11. 1991, s.
6.
[10] Radní protokol, 31. 10. 1776 –
08. 01. 1779, SOkA Rokycany, Inv.
č./poř. č.: 92, Signatura –
ev./ukl. j. č.: K 92; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k092,
snímek 246.
[11] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=PLZ434018380&extent=13808.844996190004,-16061.005969011936,19576.891732283482,-13149.94488188976&link=ext
[12] Radní protokol, 1781–1789, SOkA
Rokycany, Inv. č./poř. č.: 96,
Signatura – ev./ukl. j. č.: K 96;
https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k096,
snímek 163.
[13] Hofman, K.: Staré rokycanské domy,
IV., Rokycany 1998, s. 6.
[14] Radní protokol, 02. 11. 1782 – 25.
05. 1784, SOkA Rokycany, Inv. č./poř.
č.: 1, Signatura – ev./ukl.
j. č.: K 1; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k001,
snímek 344.
[15] 29. schůze obecního zastupitelstva,
7. 5. 1926.
[16] 29. schůze obecního zastupitelstva,
7. 5. 1926.
[17] Kronika města Rokycan, 1836–1907, f.
215.
[18] Rokycanské listy, č. 10, 15. 5.
1898.
[19] Rokycanské listy, č. 19, 1. 10.
1898.
[20] Kronika města Rokycan, 1836–1907, f.
215.
[21] Cironis, P.: Čtení o vojácích aneb
konec stoleté historie posádky v Rokycanech. Minulostí Rokycanska, Rokycany,
14: s. 17, 2002.
[22] 36. schůze obecního zastupitelstva,
17. 3. 1919.
[23] Cironis, P.: Čtení o vojácích aneb
konec stoleté historie posádky v Rokycanech. Minulostí Rokycanska, Rokycany,
14: s. 17, 2002.
[24] Rokycanské listy, č. 5, 1. 3. 1900.
[25] Kronika města Rokycan, 1836–1907, f.
215.
[26] Rokycanské listy, č. 24, 15. 12.
1899.
[27] Kronika města Rokycan, 1836–1907, f.
215.
[28] viz fotografie z roku 1918 v
kalendáři Rokycany v obrazech 2007, Hlučín 2006.
[29] Hofman, K.: Staré rokycanské domy,
díl 7, Rokycany 2001, s. 34.
[30] Hofman, K.: Staré rokycanské domy,
díl 7, Rokycany 2001, s. 35.
[31] Kronika města Rokycan, 1918–1937, f.
19.
[32] Kronika města Rokycan, 1918–1937, f.
36.
[33] 36. schůze obecního zastupitelstva,
17. 3. 1919.
[34] 3. schůze obecního zastupitelstva,
7. 11. 1919.
[35] 10. schůze obecního zastupitelstva,
25. 6. 1920.
[36] 22. schůze obecního zastupitelstva,
12. 7. 1921.
[37] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl
7, Rokycany 2001, s. 35.
[38] Hrachová, H.: Zdravotní a sociální
péče o děti na Rokycansku v letech 1916–45. Minulostí Západočeského kraje,
Plzeň, XXXVII: s. 173–195, 2002.
[39] Hrachová, H.: Zdravotní a sociální
péče o děti na Rokycansku v letech 1916–45. Minulostí Západočeského kraje,
Plzeň, XXXVII: s. 173–195, 2002.
[40] Kronika města Rokycan, 1918–1937, f.
63.
[41] Kronika města Rokycan, 1918–1937, f.
63.
[43] 10. schůze obecního zastupitelstva,
4. 7. 1924.
[44] 21. schůze obecního zastupitelstva,
15. 5. 1925.
[45] Hofman, K.: Staré rokycanské domy,
díl 7, Rokycany 2001, s. 35.
[46] 23. schůze obecního zastupitelstva,
16. 6. 1925.
[47] 28. schůze obecního zastupitelstva,
12. 3. 1926.
[48] 29. schůze obecního zastupitelstva,
7. 5. 1926.
[49] 32. schůze obecního zastupitelstva,
1. 10. 1926.
[50] 2. schůze městské rady, 26. 6. 1927.
[51] 11. schůze městské rady, 24. 8.
1927.
[52] 7. schůze obecního zastupitelstva,
25. 11. 1927.
[53] 8. schůze obecního zastupitelstva,
9. 12. 1927.
[54] 18. schůze městské rady, 3. 10.
1927.
[55] 8. schůze obecního zastupitelstva,
9. 12. 1927; 21. schůze městské rady, 14. 10. 1927.
[56] 40. schůze městské rady, 23. 12.
1927.
[57] 57. schůze městské rady, 2. 3. 1928.
[58] 65. schůze městské rady, 13. 4.
1928.
[59] 16. schůze obecního zastupitelstva,
27. 7. 1928.
[60] 86. schůze městské rady, 10. 8.
1928.
[61] 21. schůze obecního zastupitelstva,
21. 12. 1928.
[62] 23. schůze obecní finanční komise,
11. 12. 1928.
[63] 129. schůze městské rady, 2. 4.
1929.
[64] 29. schůze obecní finanční komise,
13. 6. 1929.
[65] 154. schůze městské rady, 21. 8.
1929.
[66] 182. schůze městské rady, 21. 2.
1930.
[67] 186. schůze městské rady, 5. 3.
1930.
[68] 216. schůze městské rady, 19. 9.
1930.
[69] 16. schůze městské rady, 20. 7.
1931.
[70] 30. schůze městské rady, 8. 10.
1931.
[71] 118. schůze městské rady, 23. 2.
1933.
[72] 132. schůze městské rady, 1. 6.
1933.
[73] Kronika města Rokycan, 1938–1947, f.
16.
[74] 8. schůze obecního zastupitelstva,
13. 6. 1939.
[75] Kronika města Rokycan, 1938–1947, f.
16.
[76] Schůze MNV 4. 6. 1945.
[77] Schůze rady MNV 3. 10. 1946.
[78] Schůze rady MNV 17. 10. 1946.
[79] Schůze rady MNV 31. 10. 1946.
[80] Slavnostní schůze MNV 9. 3. 1947.
[81] Schůze pléna MNV, 25. 2. 1949;
veřejná schůze pléna MNV, 26. 7. 1949
[82] 5. plenární zasedání MěstNV, 31. 10.
1966.
[83] 5. plenární zasedání MěstNV, 12. 9.
1972.
[84] 3. plenární zasedání MěstNV, 25. 6.
1973.
[85] 23. plenární zasedání MěstNV, 25. 9.
1990.
[86] Kronika města Rokycan, 1990, f. 170.
[87] Kronika města Rokycan, 1991, f. 50.
[88] Rokycansko, č. 42, 24. 10. 1991, s.
1.
[89] Rokycansko, č. 42, 24. 10. 1991, s.
1.
[90] Kronika města Rokycan, 1992, f. 38.
[91] Rokycansko, č. 36, 10. 9. 1992, s.
1.
[92] Kronika města Rokycan, 1992, f. 50.
[93] Kronika města Rokycan, 1992, f. 55.
[94] Kronika města Rokycan, 1993, f. 7.
[95] Rokycansko, č. 21, 27. 5. 1993, s.
2.
[96] Hofman, K.: Staré rokycanské domy,
díl 7, Rokycany 2001, s. 36.
[97] Rokycanský deník, 25. 11. 1997, s.
12.
[98] Hofman, K.: Staré rokycanské domy,
díl 7, Rokycany 2001, s. 36.
[99] Kronika města Rokycan 2017, s. 29. https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=896486
[100] Veřejná vyhláška
oznámení o zahájení sloučeného územního a stavebního řízení, Tělocvična ve
stávajícím areálu SOU Rokycany na pozemcích: pozemkové parcely 368/4, stavební
parcely 4335, 4523, 599/1, pozemkové parcely 365, 2781 a 375/22 v kat. území
Rokycany, www.rokycany.cz
[101] Veřejná vyhláška
oznámení o pokračování stavebního řízení po doplnění projektové dokumentace, www.rokycany.cz
[102] Veřejná vyhláška usnesení,
Tělocvična ve stávajícím areálu SOU Rokycany v kat. území Rokycany, www.rokycany.cz
[103] Veřejná vyhláška
rozhodnutí, Svářečská dílna na pozemcích: stavební parcely 599/1, 4333 a
pozemkové parcely 368/4 v kat. území Rokycany, www.rokycany.cz
[104] Veřejná vyhláška oznámení o zahájení
společného územního řízení o umístění stavby a stavebního řízení a pozvání k
veřejnému ústnímu jednání, Svářečská dílna na pozemcích: stavební parcely
599/1, 4333 a pozemkové parcely 368/4 v kat. území Rokycany, www.rokycany.cz
[105] Veřejná vyhláška
rozhodnutí, Svářečská dílna na pozemcích: stavební parcely 599/1, 4333 a
pozemkové parcely 368/4 v kat. území Rokycany, www.rokycany.cz
[106] Kronika města Rokycan 2016, s. 106. https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=888401
[107] Kronika města Rokycan, 2003, s. 39.
[108] Rokycanský deník, 26. 6. 1995, s. 9.
[109] Rokycanský deník, 14. 8. 1996, s. 9.
[110] Kronika města Rokycan, 2003, s. 39.
[111] Hofman, K.: Staré rokycanské domy,
díl 7, Rokycany 2001, s. 36.
[112] Rokycanský deník, 31. 7. 2002.
[115] Kronika města Rokycan 2017, s. 74. https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=896486
[116] Kronika města Rokycan 2018, s. 96. https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=896486
[117] Kronika města Rokycan 2019, s. 99. https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=899958
[118] Kronika města Rokycan, 2021, s. 92, https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=909648
[119] Rokycanské listy, č. 2, 15. 1. 1900.
[120] Rokycanské listy, č. 12, 15. 6.
1901, s. 90.
[121] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan,
III. oddělení, inventář, 1976, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0071_00013_am-rokycany-odd-3.pdf
[122] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan,
III. oddělení, inventář, 2005, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0088_00013_am-rokycany-odd-3-tech-kancelar.pdf
[123] https://www.portafontium.eu/iipimage/34706269/soap-ro_00013_census-sum-1910-rokycany-plzenske-predmesti_0390
[124] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan,
III. oddělení, inventář, 2005, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0088_00013_am-rokycany-odd-3-tech-kancelar.pdf
[125] 219. schůze městské rady, 8. 10.
1930.
[126] Kronika města Rokycan, 1938–1947, f.
14.
[127] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan,
III. oddělení, inventář, 2005, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0088_00013_am-rokycany-odd-3-tech-kancelar.pdf
[128] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan,
III. oddělení, inventář, 1976, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0071_00013_am-rokycany-odd-3.pdf
[129] https://www.portafontium.eu/iipimage/34706269/soap-ro_00013_census-sum-1910-rokycany-plzenske-predmesti_0390
[130] Fotodokumentace města Rokycany,
2000, Ing. Dan Bartovský, https://www.portafontium.eu/iipimage/30760492/soap-ro_00826_mesto-rokycany-1-2000_0030
[131] viz fotografie z roku 1920 v
kalendáři Rokycany v obrazech 2007, Hlučín 2006.
[132] Hofman, K.: Staré rokycanské domy,
díl 7, Rokycany 2001, s. 37.
[133] 23. schůze obecního zastupitelstva,
28. 8. 1925.
[134] 1. schůze obecního zastupitelstva,
12. 7. 1927.
[135] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan,
III. oddělení, inventář, 1976, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0071_00013_am-rokycany-odd-3.pdf
[136] Hofman, K.: Staré rokycanské domy,
díl 7, Rokycany 2001, s. 37.
[137] viz fotografie z roku 1909 v
kalendáři Rokycany v obrazech 2007, Hlučín 2006.
[138] viz fotografie z roku 1920 v
kalendáři Rokycany v obrazech 2007, Hlučín 2006.
[139] Fotodokumentace města Rokycany,
2000, Ing. Dan Bartovský, https://www.portafontium.eu/iipimage/30760492/soap-ro_00826_mesto-rokycany-1-2000_0030
[140] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan,
III. oddělení, inventář, 1976, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0071_00013_am-rokycany-odd-3.pdf
[141] viz fotografie z roku 1909 v
kalendáři Rokycany v obrazech 2007, Hlučín 2006.
[142] Kronika města Rokycan, 1938–1947, f.
15.
[143] viz fotografie z roku 1909 v
kalendáři Rokycany v obrazech 2007, Hlučín 2006.
[144] 80. schůze městské rady, 23. 6.
1932.
[145] 96. schůze městské rady, 6. 10.
1932.
[146] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan,
III. oddělení, inventář, 1976, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0071_00013_am-rokycany-odd-3.pdf
[147] viz fotografie z roku 1909 v
kalendáři Rokycany v obrazech 2007, Hlučín 2006.
[148] 7. plenární zasedání MěstNV, 28. 9.
1982.
[149] 20. plenární zasedání MěstNV, 30.
10. 1984.
[150] 3. plenární zasedání MěstNV, 28. 10.
1986.
[151] 6. plenární zasedání MěstNV, 28. 4.
1987.
[152] 23. plenární zasedání MěstNV, 25. 9.
1990.
[153] Fotodokumentace města Rokycany,
2000, Ing. Dan Bartovský, https://www.portafontium.eu/iipimage/30760492/soap-ro_00826_mesto-rokycany-1-2000_0030
[154] Materiál pro jednání zastupitelstva
města, 30. 5. 2006, č. 1001, ID: 5161.
[155] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan,
III. oddělení, inventář, 1976, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0071_00013_am-rokycany-odd-3.pdf
[156] 15. schůze městské rady, 21. 9.
1927.
[157] Sčítání lidu 1910, Rokycany, https://www.portafontium.eu/iipimage/34706269/soap-ro_00013_census-sum-1910-rokycany-plzenske-predmesti_1470
[158] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan,
III. oddělení, inventář, 1976, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0071_00013_am-rokycany-odd-3.pdf
[159] Sčítání lidu 1910, Rokycany, https://www.portafontium.eu/iipimage/34706269/soap-ro_00013_census-sum-1910-rokycany-plzenske-predmesti_1470
[160] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan,
III. oddělení, inventář, 1976, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0071_00013_am-rokycany-odd-3.pdf
[161] Sčítání lidu 1921, Rokycany, https://www.portafontium.eu/iipimage/34706681
[162] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan,
III. oddělení, inventář, 1976, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0071_00013_am-rokycany-odd-3.pdf
[163] 98. schůze městské rady, 14. 10.
1932.
[164] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan,
III. oddělení, inventář, 1976, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0071_00013_am-rokycany-odd-3.pdf
[165] Sčítání lidu 1910, Rokycany, https://www.portafontium.eu/iipimage/34705696/soap-ro_00013_census-sum-1910-rokycany-mesto_0240
[166] Usnesení zastupitelstva města z 21.
5. 2007, www.rokycany.cz.
[167] Založeno na osobních zápiscích
autora.
[168] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan,
III. oddělení, inventář, 1976, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0071_00013_am-rokycany-odd-3.pdf
[169] Sčítání lidu 1910, Rokycany, https://www.portafontium.eu/iipimage/34705696/soap-ro_00013_census-sum-1910-rokycany-mesto_0240
[170] Fotodokumentace města Rokycany,
2000, Ing. Dan Bartovský, https://www.portafontium.eu/iipimage/30760492/soap-ro_00826_mesto-rokycany-1-2000_0030
[171] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan,
III. oddělení, inventář, 1976, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0071_00013_am-rokycany-odd-3.pdf
[172] Sčítání lidu 1921, Rokycany, https://www.portafontium.eu/iipimage/34706705
[173] Fotodokumentace města Rokycany,
2000, Ing. Dan Bartovský, https://www.portafontium.eu/iipimage/30760492/soap-ro_00826_mesto-rokycany-1-2000_0030
[174] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan,
III. oddělení, inventář, 1976, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0071_00013_am-rokycany-odd-3.pdf
[175] Fotodokumentace města Rokycany,
2000, Ing. Dan Bartovský, https://www.portafontium.eu/iipimage/30760492/soap-ro_00826_mesto-rokycany-1-2000_0030
[176] 2. schůze rady MěstNV, 29. 1. 1980.
[177] 23. schůze obecního zastupitelstva,
28. 8. 1925.
[178] 51. schůze obecního zastupitelstva,
2. 6. 1936.
[179] Sčítání lidu 1910, Rokycany, https://www.portafontium.eu/iipimage/34706269/soap-ro_00013_census-sum-1910-rokycany-plzenske-predmesti_1690
[180] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan,
III. oddělení, inventář, 2005, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0088_00013_am-rokycany-odd-3-tech-kancelar.pdf
[181] 21. schůze obecního zastupitelstva,
15. 5. 1925.
[182] Fotodokumentace města Rokycany,
2000, Ing. Dan Bartovský, https://www.portafontium.eu/iipimage/30760492/soap-ro_00826_mesto-rokycany-1-2000_0030
[183] Údaj z popisu objektu
v nabídce realitních kanceláří na internetu v roce 2007.
[184] 9. schůze obecního zastupitelstva,
12. 7. 1915.
[185] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan,
III. oddělení, inventář, 1976, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0071_00013_am-rokycany-odd-3.pdf
[186] 9. schůze obecního zastupitelstva,
12. 7. 1915.
[187] Radní protokol, 1781–1789, SOkA
Rokycany, Inv. č./poř. č.: 96,
Signatura – ev./ukl. j. č.: K 96;
https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k096,
snímek 163.
[188] Radní protokol, 02. 11. 1782 – 25.
05. 1784, SOkA Rokycany, Inv. č./poř.
č.: 1, Signatura – ev./ukl.
j. č.: K 1; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k001,
snímek 261.
[189] Radní protokol, 02. 11. 1782 – 25.
05. 1784, SOkA Rokycany, Inv. č./poř.
č.: 1, Signatura – ev./ukl.
j. č.: K 1; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k001,
snímek 346.
[190] Radní protokol, 02. 11. 1782 – 25.
05. 1784, SOkA Rokycany, Inv. č./poř.
č.: 1, Signatura – ev./ukl.
j. č.: K 1; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k001,
snímek 263.
[191] Radní protokol, 08. 01. 1813 – 24.
12. 1813, SOkA Rokycany, Inv. č./poř.
č.: 9, Signatura – ev./ukl.
j. č.: K 9; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k009,
snímek 106.
[192] Radní protokol, 09. 01. 1818 – 22.
12. 1818, SOkA Rokycany, Inv. č./poř.
č.: 12, Signatura –
ev./ukl. j. č.: K 12; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k012,
snímek 208.
[193] Kronika města Rokycan, 1918–1937, f.
44.
[194] 18. schůze obecního zastupitelstva,
5. 4. 1921.
[195] 23. schůze obecního zastupitelstva,
27. 9. 1921.
[196] 36. schůze obecního zastupitelstva,
3. 3. 1922.
[197] 21. schůze obecního zastupitelstva,
1. 7. 1921.
[198] 30. schůze obecního zastupitelstva,
18. 6. 1926.
[199] Hofman, K.: Staré rokycanské domy,
díl 7, Rokycany 2001, s. 39.
[200] 33. schůze městské rady, 22. 10.
1931.
[201] 22. schůze obecního zastupitelstva,
28. 4. 1933.
[202] 133. schůze městské rady, 8. 6.
1933.
[203] 139. schůze městské rady, 10. 8.
1933.
[204] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan,
III. oddělení, inventář, 2005, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0088_00013_am-rokycany-odd-3-tech-kancelar.pdf
[205] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1947.PLZE36.01653&extent=-807685.1463467539,-1073075.8609629988,-807314.5665347145,-1072888.8339641101&link=ext
[206] 10. schůze obecního zastupitelstva,
27. 9. 1939.
[207] 27. schůze městské rady, 24. 9.
1931.
[208] 80. schůze městské rady, 23. 6.
1932.
[209] 20. schůze obecní správní komise,
14. 4. 1931.
[210] 7. schůze obecního zastupitelstva,
15. 12. 1931.
[211] 39. schůze městské rady, 19. 11.
1931.
[212] 71. schůze městské rady, 12. 5.
1932.
[213] 79. schůze městské rady, 16. 6.
1932.
[214] 80. schůze městské rady, 23. 6.
1932.
[215] 82. schůze městské rady, 7. 7. 1932.
[216] 94. schůze městské rady, 22. 9.
1932.
[217] 96. schůze městské rady, 6. 10.
1932.
[218] 102. schůze městské rady, 3. 11.
1932.
[219] 103. schůze městské rady, 10. 11.
1932.
[220] 113. schůze městské rady, 19. 1.
1933.
[221] 115. schůze městské rady, 26. 1.
1933.
[222] 51. schůze obecního zastupitelstva,
2. 6. 1936.
[223] Založeno na vzpomínkách Milady
Fejfarové (roz. Kratochvílové).
[224] Schůze MNV 11. 4. 1946.
[225] Založeno na vzpomínkách Milady
Fejfarové (roz. Kratochvílové).
[226] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1952.PLZE36.03555&extent=-807894.9335251845,-1072995.7169837577,-807120.1764919105,-1072604.7067935274&link=ext
[227] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1957.PLZE36.11016&extent=-807598.183740761,-1072946.3239047888,-807223.4733013405,-1072757.2122298938&link=ext
[228] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1967.PLZE36.14433&extent=-807847.7523076241,-1072507.179831646,-807487.7855461307,-1072325.5091067045&link=ext
[229] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1967.PLZE46.00532&extent=-808770.3946399621,-1072940.4982974452,-807656.0913582754,-1072378.1233599691&link=ext
[230] 6. zasedání MNV, 12. 11. 1954.
[231] 7. zasedání MNV, 28. 12. 1954.
[232] Schůze pléna MNV, 22. 2. 1954.
[233] Kronika města Rokycan, 1954–1957, f.
118.
[234] Kronika města Rokycan, 1954–1957, f.
126.
[235] 4. zasedání MNV, 16. 4. 1956.
[236] 6. zasedání MNV, 18. 6. 1956.
[237] 6. zasedání MNV, 18. 6. 1956.
[238] 8. zasedání MNV, 10. 9. 1956.
[239] 3. zasedání MNV, 26. 8. 1957.
[240] 1. plenární zasedání MěstNV, 23. 2.
1970.
[242] 2. plenární zasedání MěstNV 16. 4.
1968.
[243] 5. plenární zasedání MěstNV, 10. 11.
1969.
[244] 1. plenární zasedání MěstNV, 23. 2.
1970.
[245] 3. plenární zasedání MěstNV, 5. 7.
1971.
[246] Ustavující plenární zasedání MěstNV,
21. 12. 1971.
[247] 3. plenární zasedání MěstNV, 25. 6.
1973.
[248] 5. plenární zasedání MěstNV, 12. 9.
1972.
[249] Kronika města Rokycan, 1969–1973, f.
96.
[250] Hlas Rokycanska, č. 2, 15. 3. 1974,
s. 2.
[251] 7. plenární zasedání MěstNV, 12. 12.
1972.
[252] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1972.PLZE35.03350&extent=-807648.9139655409,-1072765.173328462,-807209.0792868515,-1072546.8595530502&link=ext&j=-11&c=22
[253] Kronika města Rokycan, 1969–1973, f.
133.
[254] 2. plenární zasedání MěstNV, 16. 4.
1973.
[255] 1. plenární zasedání MěstNV, 27. 2.
1973.
[256] 1. zasedání MěstNV, 24. 2. 1975.
[257] Hlas Rokycanska, č. 3, 12. 10. 1973,
s. 2; 4. plenární zasedání MěstNV, 10. 9. 1973.
[258] 4. plenární zasedání MěstNV, 10. 9.
1973.
[259] 2. plenární zasedání MěstNV, 8. 4.
1974.
[260] Kronika města Rokycan, 1969–1973, f.
131.
[261] 6. plenární zasedání MěstNV, 10. 12.
1973.
[262] 3. plenární zasedání MěstNV, 25. 6.
1973.
[263] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1973.PLZE36.21566&extent=-807501.1344751873,-1072935.5359078802,-807279.4544472472,-1072825.5041023453&link=ext&j=-13&c=17
[264] 6. plenární zasedání MěstNV, 10. 12.
1973.
[265] 1. plenární zasedání MěstNV, 25. 2.
1974.
[266] 1. plenární zasedání MěstNV, 25. 2.
1974.
[267] 2. plenární zasedání MěstNV, 14. 4.
1975.
[268] Hlas Rokycanska, č. 14, 30. 8. 1974,
s. 2.
[269] Slavnostní plenární zasedání MěstNV,
6. 5. 1974.
[270] 2. plenární zasedání MěstNV, 14. 4.
1975.
[271] 4. plenární zasedání MěstNV, 9. 9.
1974.
[272] 4. plenární zasedání MěstNV, 9. 9.
1974.
[273] Kronika města Rokycan, 1974–1975, f.
1.
[274] 6. plenární zasedání MěstNV, 9. 12.
1974.
[275] 1. zasedání MěstNV, 24. 2. 1975.
[276] 4. plenární zasedání MěstNV, 15. 9.
1975.
[277] 4. plenární zasedání MěstNV, 15. 9.
1975.
[278] Kronika města Rokycan, 1974–1975, f.
81.
[279] Hofman, K.: Staré rokycanské domy,
díl 7, Rokycany 2001, s. 37.
[280] Kronika města Rokycan, 1974–1975, f.
81.
[281] Hlas Rokycanska, č. 12, 27. 6. 1975,
s. 4.
[282] 4. plenární zasedání MěstNV, 15. 9.
1975.
[283] 3. plenární zasedání MěstNV, 25. 6.
1973.
[284] Hofman, K.: Staré rokycanské domy,
díl 7, Rokycany 2001, s. 38.
[285] Rokycansko, č. 3, 24. 1. 1991, s. 1.
[286] Státní okresní archiv Rokycany, AMRO,
kart.č. 122.
[287] Státní okresní archiv Rokycany,
AMRO, kart.č. 122.
[288] Státní okresní archiv Rokycany,
AMRO, kart.č. 122.
[289] Usnesení rady města, 21. 9. 2021, https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=901434
[290] 21. schůze obecního zastupitelstva,
1. 7. 1921.
[291] 20. schůze obecního zastupitelstva,
13. 5. 1921.
[292] 1. schůze pléna MNV, 26. 4. 1950.
[293] viz fotografie z roku 1909 v
kalendáři Rokycany v obrazech 2007, Hlučín 2006.
[294] 22. schůze obecního zastupitelstva,
12. 7. 1921.
[295] 6. schůze obecní správní komise, 6.
4. 1923.
[296] 7. schůze obecní správní komise, 18.
4. 1923.
[297] 8. schůze obecního zastupitelstva,
22. 4. 1924.
[298] 23. schůze obecního zastupitelstva,
28. 8. 1925.
[299] 8. schůze obecního zastupitelstva,
9. 12. 1927.
[300] 16. schůze obecního zastupitelstva,
27. 7. 1928.
[301] 16. schůze obecního zastupitelstva,
27. 7. 1928.
[302] 27. schůze obecního zastupitelstva,
19. 7. 1929.
[303] 213. schůze městské rady, 27. 8.
1930.
[304] 229. rozpočtová schůze městské rady,
21. 11. 1930.
[305] 230. schůze městské rady, 26. 11.
1930.
[306] 46. schůze městské rady, 17. 12.
1931.
[307] 70. schůze městské rady, 6. 5. 1932.
[308] 91. schůze městské rady, 1. 9. 1932.
[309] 4. schůze obecního zastupitelstva,
28. 8. 1931.
[310] 9. schůze obecního zastupitelstva,
12. 2. 1932.
[311] 98. schůze městské rady, 14. 10.
1932.
[312] 146. schůze městské rady, 22. 9.
1933.
[313] 155. schůze městské rady, 16. 11.
1933.
[314] Schůze prezídia městské rady, 20.
11. 1933.
[315] 37. schůze obecního zastupitelstva,
30. 4. 1935.
[316] 56. schůze obecního zastupitelstva,
16. 3. 1937.
[317] Slavnostní schůze MNV 9. 3. 1947.
[318] Kronika města Rokycan, 1938–1947, f.
17.
[319] 18. schůze obecního zastupitelstva,
10. 12. 1940.
[320] Kronika města Rokycan, 1938–1947, f.
179.
[321] Schůze pléna MNV 28. 2. 1947.
[322] Schůze rady MNV 26. 9. 1946.
[323] Schůze rady MNV 17. 10. 1946.
[324] srovnej s fotografií Zvou Vás
Rokycany, Rokycany 1947 (?), s. 2.
[325] Kronika města Rokycan, 1954–1957, f.
32.
[326] Kronika města Rokycan, 1951–1954, f.
84.
[327] 4. schůze pléna MNV, 26. 6. 1951.
[328] 10. schůze pléna MNV, 8. 7. 1952.
[329] 3. zasedání MNV, 31. 3. 1958.
[330] Zasedání MNV, 2. 11. 1959.
[331] 3. plenární zasedání MěstNV, 14. 5.
1962.
[332] 1. plenární zasedání MěstNV, 18. 2.
1963.
[333] 2. plenární zasedání MěstNV, 1. 4.
1963.
[334] 2. plenární zasedání MěstNV, 17. 8.
1964.
[335] 2. plenární zasedání MěstNV, 17. 8.
1964.
[336] 4. plenární zasedání MěstNV, 9. 11.
1964.
[337] 1. plenární zasedání MěstNV, 25. 1.
1965.
[338] 2. plenární zasedání MěstNV, 15. 3.
1965.
[339] 1. plenární zasedání MěstNV, 25. 1.
1965.
[340] 2. plenární zasedání MěstNV, 25. 4.
1967.
[341] 1. plenární zasedání MěstNV, 21. 2.
1966.
[342] 4. plenární zasedání MěstNV, 22. 8.
1966.
[343] 3. plenární zasedání MěstNV, 27. 6.
1966.
[344] 5. plenární zasedání MěstNV, 31. 10.
1966.
[345] 6. plenární zasedání MěstNV, 19. 12.
1966.
[346] 2. plenární zasedání MěstNV, 25. 4.
1967.
[347] Kronika města Rokycan, 1965–1968, f.
285.
[348] 1. plenární zasedání MěstNV, 28. 2.
1967.
[349] 2. plenární zasedání MěstNV, 25. 4.
1967.
[350] 4. plenární zasedání MěstNV, 28. 8.
1967.
[351] 4. plenární zasedání MěstNV, 28. 8.
1967.
[352] 1. plenární zasedání MěstNV, 12. 2.
1968.
[353] 2. plenární zasedání MěstNV 16. 4.
1968.
[354] 6. plenární zasedání MěstNV, 30. 9.
1968.
[355] 3. plenární zasedání MěstNV 24. 6.
1968.
[356] 6. plenární zasedání MěstNV, 30. 9.
1968.
[357] 2. plenární zasedání MěstNV, 21. 4.
1969.
[358] Kronika města Rokycan, 1965–1968, f.
185.
[359] 4. mimořádné plenární zasedání
MěstNV, 23. 8. 1968.
[360] 2. plenární zasedání MěstNV, 2. 9.
1986.
[361] 5. plenární zasedání MěstNV, 26. 2.
1987.
[362] Materiál pro jednání rady města, 24.
1. 2005, bod č. 2430, ID:3482.
[363] Materiál pro jednání rady města, 3.
10. 2005, bod č. 2324, ID:4343.
[364] Založeno na osobních zápiscích
autora.
[365] Materiál pro jednání rady města, 9.
ledna 2006, č. 2324, ID: 4655.
[366] Rokycanský deník, 6. 1. 2006.
[367] Materiál pro jednání rady města, 9.
ledna 2006, č. 2010, ID: 4650.
[368] Rokycanské noviny, č. 5, 20. 5.
2006, s. 5.
[369] Založeno na osobních zápiscích
autora.
[370] Rokycanské noviny, č. 5, 20. 5.
2006, s. 4.
[371] Kronika města Rokycan, 2021, s. 19, https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=909648
[372] Připravovaná rekonstrukce ulice
Jeřabinová, https://www.rokycany.cz/pripravovana-rekonstrukce-ulice-jerabinova/d-902025/p1=33051
[373] Rokycanské noviny, říjen 2021, https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=901484
[374] Rokycanské noviny, říjen 2022, https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=905613
[375] Kronika města Rokycan, 2020, s. 39, https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=904848
[376] Rokycanský deník, 1. 9. 2005.
[377] viz fotografie z roku 1909 v
kalendáři Rokycany v obrazech 2007, Hlučín 2006.
[378] 19. schůze městské rady, 5. 10.
1927.
[379] 26. schůze městské rady, 26. 10.
1927.
[380] 1. schůze obecní okrašlovací komise,
24. 1. 1928.
[381] 51. schůze městské rady, 8. 2. 1928.
[382] 56. schůze městské rady, 1. 3. 1928.
[383] 11. schůze obecní správní komise,
22. 1. 1931.
[384] 46. schůze městské rady, 17. 12.
1931.
[385] 29. schůze obecní okrašlovací a
komunikační komise, 15. 3. 1933.
[386] 32. schůze obecní okrašlovací a
komunikační komise, 22. 9. 1933.
[387] Srovnej s fotografií Zvou Vás
Rokycany, Rokycany 1947 (?), s. 2.
[388] Slavnostní schůze MNV 9. 3. 1947.
[389] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1938.PLZE26.06115&extent=-807661.9717429649,-1073162.1655433804,-807104.9824922663,-1072881.0600309183&link=ext
[390] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1947.PLZE36.01653&extent=-807672.600676034,-1073106.9356243208,-807302.0208639946,-1072919.908625432&link=ext
[391] Veřejná schůze pléna MNV, 26. 7.
1949.
[392] 5. zasedání MNV, 15. 7. 1955.
[393] Hofman, K.: Staré rokycanské domy,
díl 7, Rokycany 2001, s. 33.
[394] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1957.PLZE36.11016&extent=-807842.5261731343,-1073162.3678925207,-807093.1052942933,-1072784.1445427306&link=ext
[395] 1. zasedání MNV, 9. 1. 1956.
[396] 3. plenární zasedání MěstNV, 17. 5.
1965.
[397] 3. plenární zasedání MěstNV, 27. 6.
1966.
[398] Mimořádné plenární zasedání MěstNV,
27. 11. 1967.
[399] Rokycanský deník, 31. 10. 1995, s.
11.
[400] Rokycanské noviny, č. 6–7, 20. 6.
2006, s. 5.
[401] Rokycanský deník, 24. 8. 2004.
[402] Rokycanský deník, 1. 9. 2005.
[403] Rokycanské noviny, č. 6–7, 20. 6.
2006, s. 5.
[404] Rokycanský deník, 1. 9. 2005.
[405] Založeno na osobních zápiscích
autora.
[406] Rokycanské noviny, č. 5, 20. 5.
2006, s. 4.
[407] Rokycanské noviny, č. 6–7, 20. 6.
2006, s. 5.
[408] Rokycanské noviny, č. 6–7, 20. 6.
2006, s. 5.
[409] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1938.PLZE26.06115&extent=-807676.4766713687,-1073155.493276315,-807119.4874206701,-1072874.387763853&link=ext
[410] 15. schůze obecního zastupitelstva,
30. 3. 1916; Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 7, Rokycany 2001, s. 33.
[411] 17. schůze obecního zastupitelstva,
7. 6. 1916.
[412] Hofman, K.: Staré rokycanské domy,
díl 7, Rokycany 2001, s. 33.
[413] Kronika města Rokycan, 1918–1937, f.
35; 5. schůze obecního zastupitelstva, 29. 12. 1919.
[414] 32. schůze obecního zastupitelstva,
12. 10. 1934.
[415] 36. schůze obecního zastupitelstva,
25. 4. 1935.
[416] Kronika města Rokycan, 1938–1947, f.
43; 16. schůze obecního zastupitelstva, 3. 9. 1940.
[417] Cironis, P.: Rokycanský uličník,
Rokycany 2003, s. 100.
[418] Schůze pléna MNV, 25. 2. 1949.
[419] Hofman, K.: Staré rokycanské domy,
díl 7, Rokycany 2001, s. 33.
[420] Rokycansko, č. 6, 14. 2. 1991, s. 1.
[421] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan,
III. oddělení, inventář, 1976, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0071_00013_am-rokycany-odd-3.pdf
[422] 3. schůze obecní správní komise, 14.
3. 1923.
[423] Fotodokumentace města Rokycany,
2000, Ing. Dan Bartovský, https://www.portafontium.eu/iipimage/30760492/soap-ro_00826_mesto-rokycany-1-2000_0030
[424] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan,
III. oddělení, inventář, 1976, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0071_00013_am-rokycany-odd-3.pdf
[425] 10. schůze obecního zastupitelstva,
4. 7. 1924.
[426] 134. schůze městské rady, 26. 4.
1929.
[427] Kronika města Rokycan, 1938–1947, f.
14.
[428] Fotodokumentace města Rokycany,
2000, Ing. Dan Bartovský, https://www.portafontium.eu/iipimage/30760492/soap-ro_00826_mesto-rokycany-1-2000_0030
[429] 13. schůze obecního zastupitelstva,
10. 6. 1932.
[430] 67. schůze městské rady, 14. 4.
1932.
[431] 13. schůze obecního zastupitelstva,
10. 6. 1932.
[432] 69. schůze městské rady, 28. 4.
1932.
[433] 88. schůze městské rady, 11. 8.
1932.
[434] 103. schůze městské rady, 10. 11.
1932.
[435] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan,
III. oddělení, inventář, 2005, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0088_00013_am-rokycany-odd-3-tech-kancelar.pdf
[436] 217. schůze městské rady, 24. 9.
1930.
[437] 7. schůze městské rady, 5. 6. 1931.
[438] 16. schůze městské rady, 20. 7.
1931.
[439] 148. schůze městské rady, 5. 10.
1933.
[440] 149. schůze městské rady, 12. 10.
1933.
[441] 5. plenární zasedání MěstNV, 21. 12.
1964.
[442] 1. plenární zasedání MěstNV, 25. 1.
1965.
[443] 25. plenární zasedání MěstNV, 27. 8.
1985.
[444] 29. plenární zasedání MěstNV, 22. 4.
1986.
[445] Hlas Rokycanska, č. 4, 30. 1. 1986,
s. 4.
[446] Ustavující plenární zasedání MěstNV,
24. 6. 1986.
[447] 2. plenární zasedání MěstNV, 2. 9.
1986.
[448] 5. plenární zasedání MěstNV, 26. 2.
1987.
[449] Kronika města Rokycan, 1987, f. 67.
[450] 8. plenární zasedání MěstNV, 23. 9.
1987.
[451] Kronika města Rokycan 2012, s. 38.
https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=870909
[452] Kronika města Rokycan 2019, s. 19. https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=899958
[453] Usnesení rady města, 14. 5.
2019, https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=893408
[454] Kronika města Rokycan 2019, s. 21. https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=899958
[456] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSD24.2021.PLZE26.00587&extent=-807515.1178047569,-1073268.5802345474,-807081.7922421454,-1073062.750592307&link=ext
[457] Kronika města Rokycan, 1918–1937, f.
35; 5. schůze obecního zastupitelstva, 29. 12. 1919.
[458] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1957.PLZE36.11016&extent=-808127.8525598177,-1073438.3265182183,-806629.0108021356,-1072681.879818638&link=ext
[459] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan,
III. oddělení, inventář, 1976, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0071_00013_am-rokycany-odd-3.pdf
[460] Fotodokumentace města Rokycany,
2000, Ing. Dan Bartovský, https://www.portafontium.eu/iipimage/30760492/soap-ro_00826_mesto-rokycany-1-2000_0030
[461] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan,
III. oddělení, inventář, 1976, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0071_00013_am-rokycany-odd-3.pdf
[462] Sčítání lidu 1910, Rokycany, https://www.portafontium.eu/iipimage/34705696/soap-ro_00013_census-sum-1910-rokycany-mesto_0240
[463] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan,
III. oddělení, inventář, 1976, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0071_00013_am-rokycany-odd-3.pdf
[464] Fotodokumentace města Rokycany,
2000, Ing. Dan Bartovský, https://www.portafontium.eu/iipimage/30760492/soap-ro_00826_mesto-rokycany-1-2000_0030
[465] Fotodokumentace města Rokycany,
2000, Ing. Dan Bartovský, https://www.portafontium.eu/iipimage/30760492/soap-ro_00826_mesto-rokycany-1-2000_0030
[466] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan,
III. oddělení, inventář, 1976, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0071_00013_am-rokycany-odd-3.pdf
[467] 21. schůze obecního zastupitelstva,
30. 6. 1913.
[468] 21. schůze městské rady, 14. 10.
1927.
[469] Materiál pro jednání zastupitelstva
města, 30. 5. 2006, č. 1001, ID: 5161.
[470] Usnesení zastupitelstva města, 21.
4. 2008, www.rokycany.cz
[471] Dle popisu objektu zveřejněného
v srpnu 2006 na úřední desce Městského úřadu v Rokycanech.
[472] Kronika města Rokycan, 1938–1947, f.
15.
[473] Dle popisu objektu zveřejněného
v srpnu 2006 na úřední desce Městského úřadu v Rokycanech.
[474] 5. plenární zasedání MěstNV, 12. 8.
1963.
[475] Hofman, K.: Staré rokycanské domy,
díl 6, Rokycany 2000, s. 46.
[476] 6. plenární zasedání MěstNV, 20. 9.
1965.
[477] 2. plenární zasedání MěstNV, 10. 4.
1972.
[478] 6. plenární zasedání MěstNV, 15. 12.
1969.
[479] 2. plenární zasedání MěstNV, 14. 4.
1975.
[480] Za Rokycansko krásnější, Rokycany
1986, s. 42.
[481] Kronika města Rokycan, 1985, f. 75.
[482] Kronika města Rokycan, 1986, f. 188.
[483] Dle popisu objektu zveřejněného
v srpnu 2006 na úřední desce Městského úřadu v Rokycanech.
[484] Ustavující plenární zasedání MěstNV,
24. 6. 1986.
[485] 14. plenární zasedání MěstNV, 20. 9.
1988.
[486] Hofman, K.: Staré rokycanské domy,
díl 6, Rokycany 2000, s. 46.
[487] Dle popisu objektu zveřejněného
v srpnu 2006 na úřední desce Městského úřadu v Rokycanech.
[488] Rokycanský deník, 6. 12. 2002.
[489] Usnesení zastupitelstva města z 26.
2. 2002, www.rokycany.cz.
[490] Rokycanský deník, 18. 7. 2003.
[491] Usnesení zastupitelstva města z 19.
8. 2003, www.rokycany.cz.
[492] Materiál pro jednání rady města, 9.
1. 2006, č. 2324, ID: 4655.
[493] Rokycanský deník, 2. 2. 2006.
[494] Rokycanské noviny, č. 1, 20. ledna
2004, s. 1.
[495] Usnesení zastupitelstva města z 16.
12. 2003, www.rokycany.cz.
[496] Rokycanský deník, 2. 2. 2006.
[497] Dle popisu objektu zveřejněného
v srpnu 2006 na úřední desce Městského úřadu v Rokycanech.
[498] Dle popisu objektu zveřejněného
v srpnu 2006 na úřední desce Městského úřadu v Rokycanech.
[499] Materiál pro jednání zastupitelstva
města, 30. 5. 2006, č. 1410, ID: 5160.
[500] Materiál pro jednání zastupitelstva
města, 3. 10. 2006, č. 1410, ID: 5581.
[501] Materiál pro jednání rady města, 18.
9. 2006, č. 2410, ID: 5506.
[502] Materiál pro jednání zastupitelstva
města, 3. 10. 2006, č. 1410, ID: 5581.
[503] Rokycanské noviny, č. 10, 20. 10.
2006, s. 7.
[504] Rokycanský deník, 9. 11. 2006.
[505] Rokycanské noviny, č. 12, 20. 12.
2006, s. 1; Usnesení zastupitelstva města ze 4. 12. 2006, www.rokycany.cz.
[506] Dražební vyhláška čp.582 – dříve
Školský úřad, www.rokycany.cz
[507] 39. schůze městské rady, 19. 11.
1931.
[508] 2. schůze obecní
technicko-průmyslové komise, 23. 2. 1932.
[509] 2. plenární zasedání MěstNV, 17. 8.
1964.
[510] 2. plenární zasedání MěstNV, 20. 4.
1970.
[511] 4. plenární zasedání MěstNV, 22. 9.
1969.
[512] 6. plenární zasedání MěstNV, 15. 12.
1969.
[513] 6. plenární zasedání MěstNV, 15. 12.
1969.
[514] 1. plenární zasedání MěstNV, 23. 2.
1970.
[515] 1. plenární zasedání MěstNV, 23. 2.
1970.
[516] 4. plenární zasedání MěstNV, 7. 9.
1970.
[517] 4. plenární zasedání MěstNV, 7. 9.
1970.
[518] 2. plenární zasedání MěstNV, 19. 4.
1971.
[519] 2. plenární zasedání MěstNV, 10. 4.
1972.
[520] Kronika města Rokycan 2012, s. 38.
https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=870909
[521] Rokycanské noviny, červen 2021, https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=900078
[522] Kronika města Rokycan, 1918–1937, f.
35; 5. schůze obecního zastupitelstva, 29. 12. 1919.
[523] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1938.PLZE26.06115&extent=-807793.8215421534,-1073256.0124301554,-806679.843040756,-1072693.8014052312&link=ext
[524] Kronika města Rokycan, 1938–47, f. 43
[525] Cironis, P.: Rokycanský uličník, Rokycany 2003,
s. 100.
[526] Kronika města Rokycan, 1947–51, f.
197.
[527] 4. schůze pléna MNV, 26. 6. 1951.
[528] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1957.PLZE36.11016&extent=-807603.8434296901,-1073292.540737881,-806854.422550849,-1072914.317388091&link=ext
[529] 5. plenární zasedání MěstNV, 12. 9.
1972.
[530] 22. plenární zasedání MěstNV, 22. 5.
1990.
[531] Rokycansko, č. 44, 7. 11. 1991, s. 3.
[532] Rokycansko, č. 50–51, 19. 12. 1991,
s. 1.
[533] Sčítání lidu 1910, Rokycany, https://www.portafontium.eu/iipimage/34705696/soap-ro_00013_census-sum-1910-rokycany-mesto_0240
[534] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan,
III. oddělení, inventář, 1976, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0071_00013_am-rokycany-odd-3.pdf
[535] 1. plenární zasedání MěstNV, 12. 2.
1968.
[536] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1968.PLZE26.15860&extent=-807293.245707279,-1072837.3510510346,-807092.6341680359,-1072736.1049148228&link=ext
[537] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1967.PLZE26.14436&extent=-807196.5284909015,-1072816.509439195,-807016.5451101544,-1072725.6740767243&link=ext
[538] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1969.PLZE26.09568&extent=-807427.842294673,-1072854.9379803806,-807219.7137704159,-1072751.6325201637&link=ext
[539] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan,
III. oddělení, inventář, 1976, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0071_00013_am-rokycany-odd-3.pdf
[540] 21. schůze obecního zastupitelstva,
30. 6. 1913.
[541] 18. schůze městské rady, 3. 10.
1927.
[542] 21. schůze městské rady, 14. 10.
1927.
[543] 40. schůze městské rady, 23. 12.
1927.
[544] 78. schůze městské rady, 13. 6.
1928.
[545] 138. schůze městské rady, 21. 5.
1929.
[546] 138. schůze městské rady, 21. 5.
1929.
[547] 39. schůze městské rady, 19. 11.
1931.
[548] Kronika města Rokycan, 1951–1954, f.
84.
[549] 8. schůze pléna MNV, 25. 4. 1952.
[550] 2. plenární zasedání MěstNV, 15. 3.
1965.
[551] 5. plenární zasedání MěstNV, 2. 8.
1965.
[552] 6. plenární zasedání MěstNV, 20. 9.
1965.
[553] 4. mimořádné plenární zasedání
MěstNV, 23. 8. 1968.
[554] 17. plenární zasedání MěstNV, 24. 4.
1984.
[555] Slavnostní schůze MNV 9. 3. 1947.
[556] 1. plenární zasedání MěstNV, 25. 1.
1965.
[557] 8. plenární zasedání MěstNV, 20. 12.
1965.
[558] Rokycanské noviny, č. 6–7, 20. 6. 2006,
s. 5.
[559] Hofman, K.: Staré rokycanské domy,
díl 6, Rokycany 2000, s. 40.
[560] 1. schůze obecního zastupitelstva,
12. 7. 1927.
[561] Cironis, P.: Rokycanský uličník,
Rokycany 2003, s. 82.
[562] 32. schůze obecního zastupitelstva,
12. 10. 1934.
[563] 36. schůze obecního zastupitelstva,
25. 4. 1935.
[564] Schůze pléna MNV, 31. 3. 1949.
[565] Kronika města Rokycan, 1947–1951, f.
197.
[566] 4. schůze pléna MNV, 26. 6. 1951.
[567] 23. schůze obecního zastupitelstva,
19. 9. 1913.
[568] Kronika města Rokycan, 1918–1937, f.
44.
[569] Hofman, K.: Staré rokycanské domy,
díl 7, Rokycany 2001, s. 41.
[570] Kronika města Rokycan, 1918–1937, f.
58.
[571] 20. schůze obecního zastupitelstva,
13. 5. 1921.
[572] 21. schůze obecního zastupitelstva,
1. 7. 1921.
[573] 20. schůze obecního zastupitelstva,
13. 5. 1921.
[574] 21. schůze obecního zastupitelstva,
1. 7. 1921.
[575] Kronika města Rokycan, 1918–1937, f.
44.
[576] Kronika města Rokycan, 1918–1937, f.
44.
[577] 20. schůze obecního zastupitelstva,
13. 5. 1921.
[578] 21. schůze obecního zastupitelstva,
1. 7. 1921.
[579] Kronika města Rokycan, 1918–1937, f.
44.
[580] 21. schůze obecního zastupitelstva,
1. 7. 1921.
[581] 21. schůze obecního zastupitelstva,
1. 7. 1921.
[582] Hofman, K.: Staré rokycanské domy,
díl 7, Rokycany 2001, s. 41.
[583] Kronika města Rokycan, 1918–1937, f.
44.
[584] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan,
III. oddělení, inventář, 2005, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0088_00013_am-rokycany-odd-3-tech-kancelar.pdf
[585] Kronika města Rokycan, 1918–1937, f.
44.
[586] 35. schůze obecního zastupitelstva,
22. 2. 1922.
[587] 3. schůze obecní správní komise, 14.
3. 1923.
[588] 33. schůze obecního zastupitelstva,
8. 10. 1926.
[589] 92. schůze městské rady, 14. 9.
1928.
[590] 94. schůze městské rady, 27. 9.
1928.
[591] Kronika města Rokycan, 1918–1937, f.
44.
[592] Kronika města Rokycan, 1938–1947, f.
1.
[593] 35. schůze obecního zastupitelstva,
22. 2. 1922.
[594] 8. schůze obecní správní komise, 20.
4. 1923.
[595] 23. schůze obecního zastupitelstva,
27. 9. 1921.
[596] Státní okresní archiv Rokycany,
AMRO, kart.č. 140.
[597] 7. schůze městské rady, 27. 7. 1927.
[598] 26. schůze obecního zastupitelstva,
18. 12. 1925.
[599] 29. schůze obecního zastupitelstva,
7. 5. 1926.
[600] 33. schůze obecního zastupitelstva,
8. 10. 1926.
[601] 2. schůze městské rady, 26. 6. 1927.
[602] 1. schůze obecního zastupitelstva,
12. 7. 1927.
[603] 36. schůze obecního zastupitelstva,
7. 12. 1926.
[604] 28. schůze městské rady, 4. 11.
1927.
[605] 39. schůze obecního zastupitelstva,
5. 4. 1927.
[606] 21. schůze obecního zastupitelstva,
21. 12. 1928.
[607] 113. schůze městské rady, 17. 12.
1928.
[608] Kronika města Rokycan, 1918–1937, f.
60.
[609] Státní okresní archiv Rokycany,
AMRO, kart.č. 140.
[610] 1. schůze obecního zastupitelstva,
12. 7. 1927.
[611] Kronika města Rokycan, 1918–1937, f.
60.
[612] Kronika města Rokycan, 1918–1937, f.
78.
[613] Kronika města Rokycan, 1918–1937, f.
96.
[614] 5. schůze obecního zastupitelstva,
11. 11. 1927.
[615] 26. schůze obecního zastupitelstva,
18. 6. 1929.
[616] Kronika města Rokycan, 1938–1947, f.
1.
[617] 101. schůze městské rady, 24. 10.
1928.
[618] 13. schůze obecního zastupitelstva,
10. 6. 1932.
[619] 75. schůze městské rady, 27. 5.
1932.
[620] 7. schůze obecního zastupitelstva,
16. 5. 1939.
[621] 22. schůze obecního zastupitelstva,
28. 4. 1933; 119. schůze městské rady, 1. 3. 1933.
[622] Kronika města Rokycan, 1938–1947, f.
58.
[623] 36. schůze obecního zastupitelstva,
3. 3. 1922.
[624] 40. schůze obecního zastupitelstva,
14. 7. 1922.
[625] 2. schůze obecní správní komise, 5.
3. 1923.
[626] 4. schůze obecní správní komise, 21.
3. 1923.
[627] 7. schůze obecní správní komise, 18.
4. 1923.
[628] 5. schůze obecní správní komise, 28.
3. 1923.
[629] 6. schůze obecní správní komise, 6.
4. 1923.
[630] 8. schůze obecní správní komise, 20.
4. 1923.
[631] 10. schůze obecní správní komise, 3.
5. 1923.
[632] 8. schůze obecního zastupitelstva,
22. 4. 1924.
[633] 16. schůze obecního zastupitelstva,
27. 2. 1925.
[634] 23. schůze obecního zastupitelstva,
16. 6. 1925.
[635] 23. schůze obecního zastupitelstva,
28. 8. 1925.
[636] 32. schůze obecního zastupitelstva,
1. 10. 1926.
[637] 33. schůze obecního zastupitelstva,
8. 10. 1926.
[638] 1. schůze obecního zastupitelstva,
12. 7. 1927.
[639] 6. schůze městské rady, 20. 7. 1927.
[640] 39. schůze obecního zastupitelstva,
5. 4. 1927.
[641] 15. schůze městské rady, 21. 9.
1927.
[642] 11. schůze městské rady, 24. 8.
1927.
[643] 19. schůze městské rady, 5. 10.
1927.
[644] 37. schůze městské rady, 14. 12.
1927.
[645] 41. schůze městské rady, 30. 12.
1927.
[646] 8. schůze obecního zastupitelstva,
9. 12. 1927.
[647] 12. schůze obecního zastupitelstva,
2. 5. 1928.
[648] 16. schůze obecního zastupitelstva,
27. 7. 1928.
[649] 16. schůze obecního zastupitelstva,
27. 7. 1928.
[650] 13. schůze obecního zastupitelstva,
18. 5. 1928.
[651] 52. schůze městské rady, 10. 2.
1928.
[652] 63. schůze městské rady, 30. 3.
1928.
[653] 14. schůze obecního zastupitelstva,
5. 6. 1928.
[654] 3. schůze obecní hospodářské komise,
3. 4. 1928.
[655] 80. schůze městské rady, 22. 6.
1928.
[656] 16. schůze obecního zastupitelstva,
27. 7. 1928.
[657] 63. schůze městské rady, 30. 3.
1928.
[658] 102. schůze městské rady, 26. 10.
1928.
[659] 107. schůze městské rady, 23. 11.
1928.
[660] 26. schůze obecního zastupitelstva,
21. 12. 1933.
[661] 70. schůze městské rady, 4. 5. 1928.
[662] 33. schůze obecního zastupitelstva,
20. 12. 1929.
[663] 42. schůze obecního zastupitelstva,
4. 7. 1930.
[664] 9. schůze obecní správní komise, 9.
1. 1931.
[665] 228. schůze městské rady, 19. 11.
1930.
[666] 16. schůze obecní správní komise,
12. 3. 1931.
[667] 4. schůze obecního zastupitelstva,
28. 8. 1931.
[668] 1. schůze obecní okrašlovací a
komunikační komise, 9. 12. 1931.
[669] Schůze obecní komise okrašlovací a
komunikační, 13. 2. 1933.
[670] 88. schůze městské rady, 28. 7.
1932.
[671] 89. schůze městské rady, 18. 8.
1932.
[672] 91. schůze městské rady, 1. 9. 1932.
[673] 94. schůze městské rady, 22. 9.
1932.
[674] 51. schůze obecního zastupitelstva,
2. 6. 1936.
[675] 51. schůze obecního zastupitelstva,
2. 6. 1936.
[676] 51. schůze obecního zastupitelstva,
2. 6. 1936.
[677] 52. schůze obecního zastupitelstva,
24. 6. 1936.
[678] Kronika města Rokycan, 1938–1947, f.
15.
[679] Kronika města Rokycan, 1954–1957, f.
32.
[680] Schůze pléna MNV, 22. 2. 1954.
[681] 3. schůze pléna MNV, 4. 9. 1953.
[682] Schůze pléna MNV, 22. 2. 1954.
[683] 5. zasedání MNV, 15. 7. 1955.
[684] 1. zasedání MNV, 9. 1. 1956.
[685] 1. zasedání MNV, 21. 1. 1957.
[686] 138. schůze městské rady, 27. 7.
1933.
[687] 3. schůze městské rady, 7. 5. 1931.
[688] 14. schůze městské rady, 9. 7. 1931.
[689] Fotodokumentace města Rokycany,
2000, Ing. Dan Bartovský, https://www.portafontium.eu/iipimage/30760492/soap-ro_00826_mesto-rokycany-1-2000_0030
[690] 27. schůze městské rady, 24. 9.
1931.
[691] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan,
III. oddělení, inventář, 2005, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0088_00013_am-rokycany-odd-3-tech-kancelar.pdf
[692] 84. schůze městské rady, 21. 7.
1932.
[693] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan,
III. oddělení, inventář, 2005, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0088_00013_am-rokycany-odd-3-tech-kancelar.pdf
[694] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan,
III. oddělení, inventář, 2005, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0088_00013_am-rokycany-odd-3-tech-kancelar.pdf
[695] 54. schůze obecního zastupitelstva,
13. 11. 1936.
[696] 6. plenární zasedání MěstNV, 19. 12.
1966.
[697] 2. schůze rady MěstNV, 29. 1. 1980.
[698] Fotodokumentace města Rokycany,
2000, Ing. Dan Bartovský, https://www.portafontium.eu/iipimage/30760492/soap-ro_00826_mesto-rokycany-1-2000_0030
[699] 27. schůze městské rady, 24. 9.
1931.
[700] 36. schůze městské rady, 5. 11.
1931.
[701] 49. schůze městské rady, 30. 12.
1931.
[702] 96. schůze městské rady, 6. 10.
1932.
[703] SokA, fond Archiv města Rokycan,
č.kart.140.
[704] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan,
III. oddělení, inventář, 2005, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0088_00013_am-rokycany-odd-3-tech-kancelar.pdf
[705] 82. schůze městské rady, 11. 7.
1928.
[706] 113. schůze městské rady, 17. 12.
1928.
[707] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan,
III. oddělení, inventář, 2005, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0088_00013_am-rokycany-odd-3-tech-kancelar.pdf
[708] SokA, fond Archiv města Rokycan,
č.kart.140.
[709] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan,
III. oddělení, inventář, 2005, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0088_00013_am-rokycany-odd-3-tech-kancelar.pdf
[710] Fotodokumentace města Rokycany,
2000, Ing. Dan Bartovský, https://www.portafontium.eu/iipimage/30760492/soap-ro_00826_mesto-rokycany-1-2000_0030
[711] 5. plenární zasedání MěstNV, 21. 12.
1964.
[712] 5. plenární zasedání MěstNV, 21. 12.
1964.
[713] 1. plenární zasedání MěstNV, 25. 1.
1965.
[714] 5. plenární zasedání MěstNV, 2. 8.
1965.
[715] 7. plenární zasedání MěstNV, 8. 11.
1965.
[716] Kronika města Rokycan, 1962–1965, f.
170; 8. plenární zasedání MěstNV, 20. 12. 1965.
[717] 4. plenární zasedání MěstNV, 22. 9.
1969.
[718] 3. plenární zasedání MěstNV, 5. 7.
1971.
[719] Ustavující plenární zasedání MěstNV,
24. 6. 1986.
[720] 29. plenární zasedání MěstNV, 22. 4.
1986.
[721] 2. plenární zasedání MěstNV, 2. 9.
1986.
[722] 5. plenární zasedání MěstNV, 26. 2.
1987.
[723] 8. plenární zasedání MěstNV, 23. 9.
1987.
[724] 19. plenární zasedání MěstNV, 19. 9.
1989.
[725] Kronika města Rokycan, 1987, f. 67.
[726] Rokycanský deník, 31. 1. 2003.
[727] Materiál pro jednání rady města, 24.
1. 2005, bod č. 2430, ID:3482.
[728] Materiál pro jednání rady města, 14.
11. 2005, bod č. 2099, ID:4471.
[729] Podle osobních vzpomínek a zápisků
autora.
[730] Rokycanský deník, 7. 12. 2005.
[731] Rokycanské noviny, č. 4, 20. 4.
2007, s. 1
[732] Usnesení zastupitelstva města z 10.
4. 2007, www.rokycany.cz.
[733] Závěrečný účet města za rok 2007,
zaverecny%5Fucet%5F2007.pdf, www.rokycany.cz
[734] Veřejná vyhláška stavební povolení
na stavbu – rekonstrukce Štefánikovy a Korejské ulice, www.rokycany.cz
[735] Výzva k podání nabídky na veřejnou
zakázku, www.rokycany.cz
[736] Veřejná vyhláška stavební povolení
na stavbu – rekonstrukce Štefánikovy a Korejské ulice, www.rokycany.cz
[737] Veřejná vyhláška
stavební povolení, Úprava veřejného osvětlení a sadové úpravy ulice Korejská a
Štefánikova v kat. území Rokycany, www.rokycany.cz
[738] Založeno na osobních zápiscích
autora.
[739] Rokycanské noviny, č. 5, květen
2008, s. 2.
[740] p%F8%EDloha k usnesen%ED %E8. 2408, www.rokycany.cz
[741] zm 14.7.2008opr, www.rokycany.cz
[742] 8. schůze obecní správní komise, 20.
4. 1923.
[743] Cironis, P.: Rokycanský uličník,
Rokycany 2003, s. 82.
[744] 1. schůze obecního zastupitelstva,
12. 7. 1927.
[745] Kronika města Rokycan, 1938–1947, f.
43; 16. schůze obecního zastupitelstva, 3. 9. 1940.
[746] Cironis, P.: Rokycanský uličník,
Rokycany 2003, s. 91; 16. schůze obecního zastupitelstva, 3. 9. 1940.
[747] Cironis, P.: Rokycanský uličník,
Rokycany 2003, s. 100.
[748] Kronika města Rokycan, 1951–1954, f.
184.
[749] Hofman, K.: Staré rokycanské domy,
díl 7, Rokycany 2001, s. 42.
[750] 5. plenární zasedání MěstNV, 12. 9.
1972.
[751] 5. plenární zasedání MěstNV, 12. 9.
1972.
[752] Rokycansko, č. 8, 22. 2. 1990, s. 1.
[753] 22. plenární zasedání MěstNV, 22. 5.
1990.
[754] 17. schůze městské rady, 23. 7.
1931.
[755] 46. schůze městské rady, 17. 12.
1931.
[756] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan,
III. oddělení, inventář, 2005, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0088_00013_am-rokycany-odd-3-tech-kancelar.pdf
[757] Fotodokumentace města Rokycany,
2000, Ing. Dan Bartovský, https://www.portafontium.eu/iipimage/30760492/soap-ro_00826_mesto-rokycany-1-2000_0030
[758] 189. schůze městské rady, 26. 3.
1930.
[759] Fotodokumentace města Rokycany,
2000, Ing. Dan Bartovský, https://www.portafontium.eu/iipimage/30760492/soap-ro_00826_mesto-rokycany-1-2000_0030
[760] Fotodokumentace města Rokycany,
2000, Ing. Dan Bartovský, https://www.portafontium.eu/iipimage/30760492/soap-ro_00826_mesto-rokycany-1-2000_0030
[761] 2. schůze městské rady, 26. 6. 1927.
[762] 5. schůze rady MěstNV, 11. 3. 1980.
[763] Fotodokumentace města Rokycany, 2000,
Ing. Dan Bartovský, https://www.portafontium.eu/iipimage/30760492/soap-ro_00826_mesto-rokycany-1-2000_0030
[764] 2. schůze městské rady, 26. 6. 1927.
[765] 6. schůze městské rady, 20. 7. 1927
[766] 2. schůze městské rady, 26. 6. 1927.
[767] Státní okresní archiv Rokycany,
AMRO, kart.č. 140.
[768] Fotodokumentace města Rokycany,
2000, Ing. Dan Bartovský, https://www.portafontium.eu/iipimage/30760492/soap-ro_00826_mesto-rokycany-1-2000_0030
[769] 2. schůze městské rady, 26. 6. 1927.
[770] 2. schůze městské rady, 26. 6. 1927.
[771] 31. schůze městské rady, 14. 11.
1927.
[772] 77. schůze městské rady, 11. 6.
1928.
[773] Založeno na vzpomínkách Milady
Fejfarové z Rokycan.
[774] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1951.PLZE36.09919&extent=-807885.5779608932,-1073158.2719933602,-807312.8865867503,-1072869.2418154727&link=ext
[775] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1952.PLZE36.03555&extent=-808043.6303828742,-1073072.7891677986,-807268.8733496001,-1072681.7789775683&link=ext
[776] 2. schůze městské rady, 26. 6. 1927.
[777] 48. schůze městské rady, 27. 1.
1928.
[778] 7. schůze městské rady, 27. 7. 1927.
[779] 77. schůze městské rady, 11. 6.
1928.
[780] 75. schůze městské rady, 27. 5.
1932.
[781] 123. schůze městské rady, 30. 3.
1933.
[782] 138. schůze městské rady, 27. 7.
1933.
[783] 65. schůze městské rady, 13. 4.
1928.
[784] 113. schůze městské rady, 17. 12.
1928.
[785] 25. schůze městské rady, 10. 9.
1931.
[786] 80. schůze městské rady, 23. 6.
1932.
[787] 92. schůze městské rady, 14. 9.
1928.
[788] Usnesení zastupitelstva města, 21.
4. 2008, www.rokycany.cz
[789] Fotodokumentace města Rokycany,
2000, Ing. Dan Bartovský, https://www.portafontium.eu/iipimage/30760492/soap-ro_00826_mesto-rokycany-1-2000_0030
[790] 5. plenární zasedání MěstNV, 21. 12.
1964.
[791] 5. plenární zasedání MěstNV, 21. 12.
1964.
[792] 1. plenární zasedání MěstNV, 25. 1.
1965.
[793] 5. plenární zasedání MěstNV, 2. 8.
1965.
[794] 7. plenární zasedání MěstNV, 8. 11.
1965.
[795] Kronika města Rokycan, 1962–1965, f.
170; 8. plenární zasedání MěstNV, 20. 12. 1965.
[796] 6. plenární zasedání MěstNV, 14. 12.
1970.
[797] 1. plenární zasedání MěstNV, 22. 2.
1971.
[798] Kronika města Rokycan, 1969–1973, f.
49.
[799] 2. plenární zasedání MěstNV, 10. 4.
1972.
[800] Slavnostní plenární zasedání MěstNV,
10. 4. 1972.
[801] 5. plenární zasedání MěstNV, 12. 9.
1972.
[802] Kronika města Rokycan, 1969–1973, f.
99.
[803] Kronika města Rokycan, 1984, f. 185,
212.
[804] Ustavující plenární zasedání MěstNV,
24. 6. 1986.
[805] Založeno na osobních zápiscích
autora.
[806] Cironis, P.: Rokycanský uličník,
Rokycany 2003, s. 82.
[807] 1. schůze obecního zastupitelstva,
12. 7. 1927.
[808] Kronika města Rokycan, 1938–1947, f.
63.
[809] 27. schůze obecního zastupitelstva,
24. 2. 1942; Cironis, P.: Rokycanský uličník, Rokycany 2003, s. 92.
[810] 23. schůze obecního zastupitelstva,
27. 9. 1921.
[811] 111. schůze městské rady, 7. 12.
1928.
[812] 2. schůze městské rady, 26. 6. 1927.
[813] 15. schůze městské rady, 21. 9.
1927.
[814] 3. schůze městské rady, 30. 6. 1927.
[815] 24. schůze městské rady, 21. 10.
1927.
[816] 2. schůze městské rady, 26. 6. 1927.
[817] 2. schůze městské rady, 26. 6. 1927.
[818] Fotodokumentace města Rokycany,
2000, Ing. Dan Bartovský, https://www.portafontium.eu/iipimage/30760492/soap-ro_00826_mesto-rokycany-1-2000_0030
[819] 15. schůze městské rady, 21. 9.
1927.
[820] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1967.PLZE36.14433&extent=-807847.7523076241,-1072507.179831646,-807487.7855461307,-1072325.5091067045&link=ext
[821] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1967.PLZE46.00532&extent=-808770.3946399621,-1072940.4982974452,-807656.0913582754,-1072378.1233599691&link=ext
[822] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1968.PLZE36.15859&extent=-808047.9781976761,-1073346.1447564382,-807640.7364196721,-1073140.614921602&link=ext
[823] 54. schůze městské rady, 28. 1.
1932.
[824] 94. schůze městské rady, 22. 9.
1932.
[825] 140. schůze městské rady, 17. 8.
1933.
[826] Založeno na vzpomínkách Ladislava
Mayera z Rokycan.
[827] 6. plenární zasedání MěstNV, 14. 12.
1970.
[829] Kronika města Rokycan 2012, s. 28.
https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=870909
[830] Kronika města Rokycan 2011, s. 11–12.
https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=866500
[831] Kronika města Rokycan 2018, s. 36 https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=896486
[832] Veřejná schůze pléna MNV, 26. 7. 1949.
[833] 1. zasedání MNV, 25. 5. 1954.
[834] 5. plenární zasedání MěstNV, 21. 12.
1964.
[835] 5. plenární zasedání MěstNV, 21. 12.
1964.
[836] 1. plenární zasedání MěstNV, 25. 1.
1965.
[837] 5. plenární zasedání MěstNV, 2. 8.
1965.
[838] 7. plenární zasedání MěstNV, 8. 11.
1965.
[839] Kronika města Rokycan, 1962–1965, f.
170; 8. plenární zasedání MěstNV, 20. 12. 1965.
[840] 1. plenární zasedání MěstNV, 21. 2.
1966.
[841] 5. plenární zasedání MěstNV, 31. 10.
1966.
[842] 5. plenární zasedání MěstNV, 31. 10.
1966.
[843] 6. plenární zasedání MěstNV, 19. 12.
1966.
[844] 1. plenární zasedání MěstNV, 28. 2.
1967.
[845] 2. plenární zasedání MěstNV, 25. 4.
1967.
[846] 4. plenární zasedání MěstNV, 28. 8.
1967.
[847] Kronika města Rokycan, 1965–1968, f.
286.
[848] 4. plenární zasedání MěstNV, 28. 8.
1967.
[849] 1. plenární zasedání MěstNV, 12. 2.
1968.
[850] 1. plenární zasedání MěstNV, 12. 2.
1968.
[851] 2. plenární zasedání MěstNV 16. 4.
1968.
[852] 3. plenární zasedání MěstNV 24. 6.
1968.
[853] 6. plenární zasedání MěstNV, 30. 9.
1968.
[854] 1. plenární zasedání MěstNV, 24. 2.
1969.
[855] 1. plenární zasedání MěstNV, 24. 2.
1969.
[856] 4. plenární zasedání MěstNV, 22. 9.
1969.
[857] 4. plenární zasedání MěstNV, 28. 8.
1967.
[858] Mimořádné plenární zasedání MěstNV,
27. 11. 1967.
[859] 1. plenární zasedání MěstNV, 12. 2.
1968.
[860] 2. plenární zasedání MěstNV 16. 4.
1968.
[861] 3. plenární zasedání MěstNV 24. 6.
1968.
[862] Kronika města Rokycan, 1965–1968, f.
334.
[863] 2. plenární zasedání MěstNV 16. 4.
1968.
[864] 6. plenární zasedání MěstNV, 30. 9.
1968.
[865] 2. plenární zasedání MěstNV, 21. 4.
1969.
[866] Kronika města Rokycan, 1969–1973, f.
10.
[867] 4. plenární zasedání MěstNV, 22. 9.
1969.
[868] 2. plenární zasedání MěstNV, 20. 4.
1970.
[869] Kronika města Rokycan, 1969–1973, f.
99.
[870] 4. plenární zasedání MěstNV, 22. 9.
1969.
[871] 32. schůze obecního zastupitelstva,
12. 10. 1934.
[872] 36. schůze obecního zastupitelstva,
25. 4. 1935.
[873] Kronika města Rokycan, 1938–1947, f.
63.
[874] 27. schůze obecního zastupitelstva,
24. 2. 1942; Cironis, P.: Rokycanský uličník, Rokycany 2003, s. 92.
[875] Cironis, P.: Rokycanský uličník,
Rokycany 2003, s. 100.
[876] Kronika města Rokycan, 1951–1954, f.
184.
[877] Kronika města Rokycan, 1965–1968, f.
286.
[878] Cironis, P.: Rokycanský uličník,
Rokycany 2003, s. 82.
[879] 1. schůze obecního zastupitelstva,
12. 7. 1927.
[880] Kronika města Rokycan, 1947–1951, f.
197.
[881] 4. schůze pléna MNV, 26. 6. 1951.
[882] 5. plenární zasedání MěstNV, 12. 9.
1972.
[883] Veřejná vyhláška,
vyrozumění, o pokračování řízení, Stavební úpravy a přístavba RD spojené se
změnou v užívání části RD na restauraci, www.rokycany.cz
; Veřejná vyhláška výzva k doplnění podkladů, Stavební úpravy a přístavba RD
spojené se změnou v užívání části RD na restauraci na pozemcích: stavební
parcely 772, pozemkové parcely 343/6 a 2800/5 v kat. území Rokycany, www.rokycamy.cz
[884] Veřejná vyhláška výzva k doplnění
podkladů, Stavební úpravy a přístavba RD spojené se změnou v užívání části RD
na restauraci v kat. území Rokycany, www.rokycany.cz
[885] Veřejná vyhláška, rozhodnutí, www.rokycany.cz
[886] Veřejná vyhláška výzva k doplnění
podkladů, Stavební úpravy a přístavba RD spojené se změnou v užívání části RD
na restauraci v kat. území Rokycany, www.rokycany.cz
[887] Veřejná vyhláška vyrozumění o
pokračování řízení, Stavební úpravy a přístavba RD spojené se změnou v užívání
na restauraci a byt v kat. území Rokycany, www.rokycany.cz
[888] Veřejná vyhláška rozhodnutí,
Stavební úpravy a přístavba RD spojené se změnou v užívání na restauraci a byt
v kat. území Rokycany, www.rokycany.cz
[889] 9. schůze obecního zastupitelstva,
12. 2. 1932.
[890] 188. schůze městské rady, 19. 3.
1930.
[891] 5. plenární zasedání MěstNV, 21. 12.
1964.
[892] 3. plenární zasedání MěstNV, 27. 6.
1966.
[893] Rokycanský deník, 25. 11. 2005.
[894] Cironis, P.: Rokycanský uličník,
Rokycany 2003, s. 82.
[895] 1. schůze obecního zastupitelstva,
12. 7. 1927.
[896] Kronika města Rokycan, 1938–1947, f.
63.
[897] 27. schůze obecního zastupitelstva,
24. 2. 1942; Cironis, P.: Rokycanský uličník, Rokycany 2003, s. 92.
[898] Státní okresní archiv Rokycany, AMRO,
kart.č. 140.
[899] 7. schůze městské rady, 27. 7. 1927.
[900] 26. schůze městské rady, 26. 10.
1927.
[901] 72. schůze městské rady, 14. 5. 1928.
[902] Fotodokumentace města Rokycany,
2000, Ing. Dan Bartovský, https://www.portafontium.eu/iipimage/30760492/soap-ro_00826_mesto-rokycany-1-2000_0030
[903] 15. schůze městské rady, 21. 9. 1927.
[904] 82. schůze městské rady, 11. 7. 1928.
[905] 92. schůze městské rady, 14. 9.
1928.
[906] 94. schůze městské rady, 27. 9.
1928.
[907] 105. schůze městské rady, 14. 11.
1928.
[908] Materiál pro jednání zastupitelstva
města, 30. 5. 2006, č. 1001, ID: 5161.
[909] Usnesení zastupitelstva města z 21.
5. 2007, www.rokycany.cz.
[910] 12. schůze obecního zastupitelstva,
10. 9. 1920.
[911] Fotodokumentace města Rokycany,
2000, Ing. Dan Bartovský, https://www.portafontium.eu/iipimage/30760492/soap-ro_00826_mesto-rokycany-1-2000_0030
[912] Fotodokumentace města Rokycany,
2000, Ing. Dan Bartovský, https://www.portafontium.eu/iipimage/30760492/soap-ro_00826_mesto-rokycany-1-2000_0030
[913] Fotodokumentace města Rokycany,
2000, Ing. Dan Bartovský, https://www.portafontium.eu/iipimage/30760492/soap-ro_00826_mesto-rokycany-1-2000_0030
[914] 29. schůze obecního zastupitelstva,
7. 5. 1926.
[915] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan,
III. oddělení, inventář, 2005, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0088_00013_am-rokycany-odd-3-tech-kancelar.pdf
[916] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan,
III. oddělení, inventář, 2005, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0088_00013_am-rokycany-odd-3-tech-kancelar.pdf
[917] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1938.PLZE26.06115&extent=-807772.3001586308,-1072815.3905892048,-807215.3109079322,-1072534.2850767428&link=ext
[918] 5. plenární zasedání MěstNV, 21. 12.
1964.
[919] 5. plenární zasedání MěstNV, 21. 12.
1964.
[920] 1. plenární zasedání MěstNV, 25. 1.
1965.
[921] 5. plenární zasedání MěstNV, 2. 8.
1965.
[922] 7. plenární zasedání MěstNV, 8. 11.
1965.
[923] Kronika města Rokycan, 1962–1965, f.
170; 8. plenární zasedání MěstNV, 20. 12. 1965.
[924] 2. plenární zasedání MěstNV, 18. 4.
1966.
[925] 2. plenární zasedání MěstNV 16. 4.
1968.
[926] 3. plenární zasedání MěstNV 24. 6.
1968.
[927] 4. plenární zasedání MěstNV, 22. 9.
1969.
[928] 6. plenární zasedání MěstNV, 15. 12.
1969.
[929] 6. plenární zasedání MěstNV, 15. 12.
1969.
[930] 1. plenární zasedání MěstNV, 23. 2.
1970.
[931] 1. plenární zasedání MěstNV, 23. 2.
1970.
[932] 1. plenární zasedání MěstNV, 23. 2.
1970.
[933] 2. plenární zasedání MěstNV, 20. 4.
1970.
[934] 6. plenární zasedání MěstNV, 14. 12.
1970.
[935] 1. plenární zasedání MěstNV, 22. 2.
1971.
[936] 2. plenární zasedání MěstNV, 10. 4.
1972.
[937] Kronika města Rokycan, 1969–1973, f.
49.
[938] 2. plenární zasedání MěstNV, 10. 4.
1972.
[939] Slavnostní plenární zasedání MěstNV,
10. 4. 1972.
[940] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1957.PLZE36.11016&extent=-807826.5229147836,-1072962.5223248266,-807451.812475363,-1072773.4106499315&link=ext
[941] Cironis, P.: Rokycanský uličník,
Rokycany 2003, s. 82.
[942] 1. schůze obecního zastupitelstva,
12. 7. 1927.
[943] Fotodokumentace města Rokycany,
2000, Ing. Dan Bartovský, https://www.portafontium.eu/iipimage/30760492/soap-ro_00826_mesto-rokycany-1-2000_0030
[944] Fotodokumentace města Rokycany,
2000, Ing. Dan Bartovský, https://www.portafontium.eu/iipimage/30760492/soap-ro_00826_mesto-rokycany-1-2000_0030
[945] Fotodokumentace města Rokycany,
2000, Ing. Dan Bartovský, https://www.portafontium.eu/iipimage/30760492/soap-ro_00826_mesto-rokycany-1-2000_0030
[946] Fotodokumentace města Rokycany,
2000, Ing. Dan Bartovský, https://www.portafontium.eu/iipimage/30760492/soap-ro_00826_mesto-rokycany-1-2000_0030
[947] 5. plenární zasedání MěstNV, 22. 10.
1973.
[948] Fotodokumentace města Rokycany,
2000, Ing. Dan Bartovský, https://www.portafontium.eu/iipimage/30760492/soap-ro_00826_mesto-rokycany-1-2000_0030
[949] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan,
III. oddělení, inventář, 1976, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0071_00013_am-rokycany-odd-3.pdf
[950] Fotodokumentace města Rokycany,
2000, Ing. Dan Bartovský, https://www.portafontium.eu/iipimage/30760492/soap-ro_00826_mesto-rokycany-1-2000_0030
[951] 1. schůze obecního zastupitelstva,
12. 7. 1927; Cironis, P.: Rokycanský uličník, Rokycany 2003, s. 82.
[952] Podle osobních vzpomínek a zápisků
autora.
[953] 4. plenární zasedání MěstNV, 22. 9.
1969.
[954] 6. plenární zasedání MěstNV, 15. 12.
1969.
[955] 2. plenární zasedání MěstNV, 20. 4.
1970.
[956] 4. plenární zasedání MěstNV, 7. 9.
1970.
[957] 4. plenární zasedání MěstNV, 26. 6.
1972.
[958] 5. plenární zasedání MěstNV, 12. 9.
1972.
[959] Kronika města Rokycan, 1969–1973, f.
99; 7. plenární zasedání MěstNV, 12. 12. 1972.
[960] 7. plenární zasedání MěstNV, 12. 12.
1972.
[961] 21. plenární zasedání MěstNV, 11.
12. 1984.
[962] Rokycanský deník, 19. 12. 2003.
[963] Rokycanský deník, 31. 1. 2003.
[964] Materiál pro jednání rady města, 24.
1. 2005, bod č. 2430, ID:3482.
[965] Materiál pro jednání rady města, 14.
11. 2005, bod č. 2099, ID:4471.
[966] Rokycanský deník, 25. 11. 2005.
[967] Podle osobních vzpomínek a zápisků
autora.
[968] Rokycanský deník, 7. 12. 2005.
[969] Rokycanský deník, 18. 1. 2007.
[970] Rokycanské noviny, č. 4, 20. 4.
2007, s. 1
[971] Usnesení zastupitelstva města z 10.
4. 2007, www.rokycany.cz.
[972] Závěrečný účet města za rok 2007,
zaverecny%5Fucet%5F2007.pdf, www.rokycany.cz
[973] pravy rozpotu zm 24. 9. 2007 – 4, www.rokycany.cz
[974] Veřejná vyhláška stavební povolení
na stavbu – rekonstrukce Štefánikovy a Korejské ulice, www.rokycany.cz
[975] Výzva k podání nabídky na veřejnou
zakázku, www.rokycany.cz
[976] Veřejná vyhláška stavební povolení
na stavbu – rekonstrukce Štefánikovy a Korejské ulice, www.rokycany.cz
[977] Veřejná vyhláška
stavební povolení, Úprava veřejného osvětlení a sadové úpravy ulice Korejská a
Štefánikova v kat. území Rokycany, www.rokycany.cz
[978] Založeno na osobních zápiscích
autora.
[979] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1947.PLZE36.01653&extent=-808013.8429196205,-1073000.779948998,-807643.2631075811,-1072813.7529501093&link=ext
[980] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1938.PLZE26.06115&extent=-807774.3308486068,-1072870.654366422,-807495.8362232575,-1072730.1016101912&link=ext
[981] Založeno na osobních zápiscích
autora.
[982] Rokycanské noviny, č. 5, květen
2008, s. 2.
[983] p%F8%EDloha k usnesen%ED %E8. 2408, www.rokycany.cz
[984] zm 14.7.2008opr, www.rokycany.cz
[985] Rokycany, Historické a kulturní
skizzy, Rokycany 1935, s. 29–30.
[986] Cironis, P.: Rokycanský uličník,
Rokycany 2003, s. 82.
[987] 1. schůze obecního zastupitelstva,
12. 7. 1927.
[988] 5. schůze obecního zastupitelstva,
29. 12. 1919.
[989] 4. schůze pléna MNV, 26. 6. 1951.
[990] 134. schůze městské rady, 16. 6.
1933.
[991] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1938.PLZE26.06115&extent=-807851.6421169977,-1072702.3971969406,-807573.1474916484,-1072561.8444407098&link=ext
[993] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1963.PLZE36.02199&extent=-808005.6653391664,-1072779.9903145412,-807817.0123013206,-1072684.7794845032&link=ext
[994] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1968.PLZE36.15859&extent=-807906.0798906522,-1072680.3468704214,-807702.4590016502,-1072577.581953003&link=ext
[995] Viz plán města cca z r. 1976,
na chodbě naproti studovně Státního okresního archivu v Rokycanech; SOkA
Rokycany, Městský národní výbor Rokycany, inv. č. 1352, M 20, plán města.
[996] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1978.PLZE36.17572&extent=-808005.8201333458,-1072812.8870916779,-807820.250816607,-1072720.7789881092&link=ext
[997] 72. schůze městské rady, 14. 5.
1928.
[998] 94. schůze městské rady, 27. 9.
1928.
[999] Fotodokumentace města Rokycany,
2000, Ing. Dan Bartovský, https://www.portafontium.eu/iipimage/30760492/soap-ro_00826_mesto-rokycany-1-2000_0030
[1000] 2. schůze městské rady, 26. 6. 1927.
[1001] 85. schůze městské rady, 6. 8. 1928.
[1002] Fotodokumentace města Rokycany,
2000, Ing. Dan Bartovský, https://www.portafontium.eu/iipimage/30760492/soap-ro_00826_mesto-rokycany-1-2000_0030
[1003] 104. schůze městské rady, 9. 11.
1928.
[1004] 206. schůze městské rady, 16. 7.
1930.
[1005] 208. schůze městské rady, 30. 7.
1930.
[1006] 210. schůze městské rady, 6. 8.
1930.
[1007] 7. schůze městské rady, 5. 6. 1931.
[1008] 18. schůze městské rady, 30. 7.
1931.
[1009] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1963.PLZE36.02199&extent=-808071.6939024124,-1072933.5656781627,-807694.3878267205,-1072743.1440180868&link=ext
[1010] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1938.PLZE26.06115&extent=-808005.104259508,-1072849.3321216684,-807448.1150088094,-1072568.2266092063&link=ext
[1011] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1969.PLZE26.09568&extent=-807982.9600929652,-1072884.6396551963,-807566.7030444512,-1072678.028734762&link=ext
[1012] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1972.PLZE35.03350&extent=-807862.1879685908,-1072586.0323291172,-807642.270629246,-1072476.8754414113&link=ext
[1013] Viz plán města cca z r. 1976,
na chodbě naproti studovně Státního okresního archivu v Rokycanech; SOkA
Rokycany, Městský národní výbor Rokycany, inv. č. 1352, M 20, plán města.
[1014] 5. plenární zasedání MěstNV, 22. 10.
1973.
[1015] 6. plenární zasedání MěstNV, 9. 12.
1974.
[1016] Viz plán města cca z r. 1976,
na chodbě naproti studovně Státního okresního archivu v Rokycanech; SOkA
Rokycany, Městský národní výbor Rokycany, inv. č. 1352, M 20, plán města.
[1017] 5. schůze rady MěstNV, 11. 3. 1980.
[1018] 5. plenární zasedání MěstNV, 22. 10.
1973.
[1019] Založeno na osobních zápiscích
autora.
[1020] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1969.PLZE26.09568&extent=-807982.9600929652,-1072884.6396551963,-807566.7030444512,-1072678.028734762&link=ext
[1021] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1972.PLZE35.03350&extent=-807925.5287439334,-1072655.4437393479,-807485.6940652439,-1072437.129963936&link=ext
[1022] Viz plán města cca z r. 1976,
na chodbě naproti studovně Státního okresního archivu v Rokycanech; SOkA
Rokycany, Městský národní výbor Rokycany, inv. č. 1352, M 20, plán města.
[1023] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1967.PLZE36.14433&extent=-807767.9511613155,-1072926.5715713976,-807587.9677805688,-1072835.736208927&link=ext
[1024] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1968.PLZE36.15859&extent=-808047.9781976761,-1073346.1447564382,-807640.7364196721,-1073140.614921602&link=ext
[1025] Státní okresní archiv Rokycany,
AMRO, kart.č. 140.
[1026] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1938.PLZE36.06114&extent=-808080.5289546725,-1072972.8021428667,-807496.3991146929,-1072677.999114252&link=ext
[1027] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1968.PLZE36.15859&extent=-808047.9781976761,-1073346.1447564382,-807640.7364196721,-1073140.614921602&link=ext
[1028] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1963.PLZE36.02199&extent=-808003.1106626119,-1073025.632290903,-807625.80458692,-1072835.2106308271&link=ext
[1029] 4. schůze rady MěstNV, 26. 2. 1980.
[1030] 5. schůze rady MěstNV, 11. 3. 1980.
[1031] 2. plenární zasedání MěstNV, 2. 9.
1980.
[1032] 26. plenární zasedání MěstNV, 9. 12.
1980.
[1033] 92. schůze městské rady, 14. 9.
1928.
[1034] 142. schůze městské rady, 31. 8.
1933.
[1035] Fotodokumentace města Rokycany,
2000, Ing. Dan Bartovský, https://www.portafontium.eu/iipimage/30760492/soap-ro_00826_mesto-rokycany-1-2000_0030
[1036] Údaj z popisu objektu
v nabídce realitních kanceláří na internetu v roce 2007.
[1037] Viz informace z úředního
oznámení umístěného na domě.
[1038] Založeno na osobních zápiscích
autora.
[1039] 34. schůze městské rady, 29. 11.
1927.
[1040] 94. schůze městské rady, 27. 9.
1928.
[1041] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1938.PLZE26.06115&extent=-807828.869379405,-1073359.760552194,-807271.8801287065,-1073078.6550397319&link=ext
[1042] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1947.PLZE36.01653&extent=-807928.7253690423,-1073467.2858894668,-807558.1455570029,-1073280.258890578&link=ext
[1043] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1957.PLZE36.11016&extent=-807821.0583875417,-1073377.2409101224,-807446.3479481211,-1073188.1292352274&link=ext
[1044] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1963.PLZE36.02199&extent=-807882.0068190907,-1073383.3700572203,-807504.7007433987,-1073192.9483971444&link=ext
[1045] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1972.PLZE35.03350&extent=-807737.5681429615,-1073086.9169775299,-807297.733464272,-1072868.603202118&link=ext&j=-12&c=16
[1046] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1973.PLZE36.21566&extent=-807672.8210384923,-1073277.7544510143,-807451.1410105522,-1073167.7226454795&link=ext&j=-9&c=8
[1047] 3. plenární zasedání MěstNV, 23. 6.
1975.
[1048] Viz plán města cca z r. 1976,
na chodbě naproti studovně Státního okresního archivu v Rokycanech; SOkA
Rokycany, Městský národní výbor Rokycany, inv. č. 1352, M 20, plán města.
[1049] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1967.PLZE36.14433&extent=-807847.7523076241,-1072507.179831646,-807487.7855461307,-1072325.5091067045&link=ext
[1050] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1967.PLZE46.00532&extent=-808770.3946399621,-1072940.4982974452,-807656.0913582754,-1072378.1233599691&link=ext
[1051] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1968.PLZE36.15859&extent=-808047.9781976761,-1073346.1447564382,-807640.7364196721,-1073140.614921602&link=ext
[1052] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1978.PLZE36.17572&extent=-807861.7139608163,-1073455.034248142,-807490.5753273385,-1073270.8180410042&link=ext
[1053] 5. plenární zasedání MěstNV, 22. 10.
1973.
[1054] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1938.PLZE26.06115&extent=-807828.869379405,-1073359.760552194,-807271.8801287065,-1073078.6550397319&link=ext
[1055] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan,
III. oddělení, inventář, 1976, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0071_00013_am-rokycany-odd-3.pdf
[1056] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1967.PLZE36.14433&extent=-807847.7523076241,-1072507.179831646,-807487.7855461307,-1072325.5091067045&link=ext
[1057] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1968.PLZE36.15859&extent=-808047.9781976761,-1073346.1447564382,-807640.7364196721,-1073140.614921602&link=ext
[1058] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1963.PLZE36.02218&extent=-807926.9696144869,-1073546.7281950323,-807554.3640823558,-1073358.678840535&link=ext
[1059] 2. plenární zasedání MěstNV 16. 4.
1968.
[1060] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1969.PLZE26.09568&extent=-807825.3460959494,-1073451.356282704,-807409.0890474354,-1073244.7453622697&link=ext
[1061] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1972.PLZE35.03350&extent=-807756.0091281865,-1073230.8941106307,-807316.174449497,-1073012.580335219&link=ext
[1062] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1938.PLZE26.06115&extent=-807860.4901233253,-1073378.0367619814,-807303.5008726267,-1073096.9312495193&link=ext
[1063] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1947.PLZE36.01653&extent=-807931.0414928686,-1073549.701295582,-807560.4616808292,-1073362.6742966934&link=ext
[1064] Kronika města Rokycan, 1954–1957, f.
32.
[1065] Schůze pléna MNV, 22. 2. 1954.
[1066] 5. zasedání MNV, 29. 6. 1959.
[1067] 1. plenární zasedání MěstNV, 28. 2.
1967.
[1068] 1. plenární zasedání MěstNV, 28. 2.
1967.
[1069] 3. plenární zasedání MěstNV, 27. 6.
1967.
[1070] 5. plenární zasedání MěstNV, 30. 10.
1967.
[1071] Mimořádné plenární zasedání MěstNV,
27. 11. 1967.
[1072] 2. plenární zasedání MěstNV, 21. 4.
1969.
[1073] 1. plenární zasedání MěstNV, 12. 2.
1968.
[1074] 2. plenární zasedání MěstNV 16. 4.
1968.
[1075] 6. plenární zasedání MěstNV, 30. 9.
1968.
[1076] 1. plenární zasedání MěstNV, 24. 2.
1969.
[1077] Kronika města Rokycan, 1969–1973, f.
10.
[1078] 4. plenární zasedání MěstNV, 22. 9.
1969.
[1079] 4. plenární zasedání MěstNV, 7. 9.
1970.
[1080] 1. plenární zasedání MěstNV, 24. 2.
1969.
[1081] 4. plenární zasedání MěstNV, 22. 9.
1969.
[1082] 1. plenární zasedání MěstNV, 24. 2.
1969.
[1083] Kronika města Rokycan, 1969–1973, f.
11.
[1084] 1. plenární zasedání MěstNV, 22. 2.
1971.
[1085] 4. plenární zasedání MěstNV, 27. 9.
1971.
[1086] 2. plenární zasedání MěstNV, 10. 4.
1972.
[1087] Kronika města Rokycan, 1969–1973, f.
49.
[1088] 2. plenární zasedání MěstNV, 19. 4.
1971.
[1089] 3. plenární zasedání MěstNV, 5. 7.
1971.
[1090] 5. plenární zasedání MěstNV, 12. 9.
1972.
[1091] 7. plenární zasedání MěstNV, 12. 12.
1972.
[1092] 5. plenární zasedání MěstNV, 12. 9.
1972.
[1093] 2. plenární zasedání MěstNV, 16. 4.
1973.
[1094] 5. plenární zasedání MěstNV, 12. 9.
1972.
[1095] 7. plenární zasedání MěstNV, 12. 12.
1972.
[1096] 2. plenární zasedání MěstNV, 16. 4.
1973.
[1097] 4. plenární zasedání MěstNV, 22. 9.
1969.
[1098] Kronika města Rokycan, 1969–1973, f.
95.
[1099] 4. plenární zasedání MěstNV, 26. 6.
1972.
[1100] 12. plenární zasedání MěstNV, 26. 4.
1988.
[1101] 17. plenární zasedání MěstNV, 21. 2.
1989.
[1102] 3. plenární zasedání MěstNV, 5. 7.
1971.
[1103] Kronika města Rokycan, 1969–1973, f.
95.
[1104] 32. schůze obecního zastupitelstva,
12. 10. 1934.
[1105] 36. schůze obecního zastupitelstva,
25. 4. 1935.
[1106] Kronika města Rokycan, 1938–1947, f.
43; 16. schůze obecního zastupitelstva, 3. 9. 1940.
[1107] Cironis, P.: Rokycanský uličník,
Rokycany 2003, s. 91; 16. schůze obecního zastupitelstva, 3. 9. 1940.
[1108] Cironis, P.: Rokycanský uličník,
Rokycany 2003, s. 100.
[1109] Kronika města Rokycan, 1947–1951, f.
197.
[1110] 4. schůze pléna MNV, 26. 6. 1951.
[1111] 36. schůze obecního zastupitelstva,
25. 4. 1935.
[1112] Kronika města Rokycan, 1938–1947, f.
63.
[1113] 27. schůze obecního zastupitelstva,
24. 2. 1942; Cironis, P.: Rokycanský uličník, Rokycany 2003, s. 92.
[1114] Cironis, P.: Rokycanský uličník,
Rokycany 2003, s. 100.
[1115] Kronika města Rokycan, 1951–1954, f.
184.
[1116] Kronika města Rokycan, 1951–1954, f.
184.
[1117] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1957.PLZE36.11016&extent=-807875.461312304,-1073445.8622086942,-807500.7508728835,-1073256.7505337992&link=ext
[1118] Rokycansko, č. 8, 22. 2. 1990, s. 1.
[1119] Rokycansko, č. 44, 7. 11. 1991, s.
3.
[1120] Rokycanský deník, 14. 4. 1995, s.
12.
[1121] Rokycanský deník, 9. 6. 1995, s. 12.
[1122] Rokycanský deník, 16. 6. 1995, s.
12.
[1123] 21. schůze obecního zastupitelstva,
1. 7. 1921.
[1124] 9. schůze obecní správní komise, 25.
4. 1923.
[1125] 138. schůze městské rady, 21. 5.
1929.
[1126] 138. schůze městské rady, 21. 5.
1929.
[1127] 7. schůze obecního zastupitelstva,
15. 12. 1931.
[1128] 7. schůze obecního zastupitelstva,
16. 5. 1939.
[1129] Kronika města Rokycan, 1836–1907, f.
238.
[1130] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan,
III. oddělení, inventář, 1976, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0071_00013_am-rokycany-odd-3.pdf
[1131] Hofman, K.: Staré rokycanské domy,
díl 7, Rokycany 2001, s. 33.
[1132] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan,
III. oddělení, inventář, 1976, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0071_00013_am-rokycany-odd-3.pdf
[1133] Hofman, K.: Staré rokycanské domy,
díl 7, Rokycany 2001, s. 33.
[1134] 14. schůze obecního zastupitelstva,
5. 6. 1928.
[1135] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1938.PLZE26.06115&extent=-807549.6495076356,-1072864.4172472106,-806992.660256937,-1072583.3117347485&link=ext
[1136] 134. schůze městské rady, 16. 6.
1933.
[1137] 64. schůze obecního zastupitelstva,
13. 4. 1938.
[1138] 4. zasedání MNV, 27. 4. 1959.
[1139] 1. plenární zasedání MěstNV, 23. 2.
1970.
[1140] Fotodokumentace města Rokycany,
2000, Ing. Dan Bartovský, https://www.portafontium.eu/iipimage/30760492/soap-ro_00826_mesto-rokycany-1-2000_0030
[1142] Kronika města Rokycan, 2020, s. 34, https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=904848
[1143] 144. schůze městské rady, 11. 6.
1929.
[1144] 153. schůze městské rady, 8. 8.
1929.
[1145] 155. schůze městské rady, 28. 8.
1929.
[1146] 175. schůze městské rady, 11. 12.
1929.
[1147] 118. schůze městské rady, 23. 2.
1933.
[1148] 121. schůze městské rady, 16. 3.
1933.
[1149] Kronika města Rokycan, 1969–1973, f.
29.
[1150] 6. plenární zasedání MěstNV, 30. 9.
1968.
[1151] 3. plenární zasedání MěstNV, 16. 6.
1969.
[1152] 1. plenární zasedání MěstNV, 23. 2.
1970.
[1153] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1938.PLZE26.06115&extent=-807455.6575715803,-1072780.1436131864,-807177.162946231,-1072639.5908569556&link=ext
[1154] viz fotografie z roku 1945
z archivu shromážděného panem Jiřím Vonáskem.
[1155] Fotodokumentace města Rokycany,
2000, Ing. Dan Bartovský, https://www.portafontium.eu/iipimage/30760492/soap-ro_00826_mesto-rokycany-1-2000_0030
[1156] 1. plenární zasedání MěstNV, 28. 2.
1967.
[1157] 4. plenární zasedání MěstNV, 22. 9.
1969.
[1158] 2. plenární zasedání MěstNV, 8. 4.
1974.
[1159] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan,
III. oddělení, inventář, 1976, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0071_00013_am-rokycany-odd-3.pdf
[1160] SokA Rokycany, AM Rokycany, č. kart.
140.
[1161] 226. schůze městské rady, 5. 11.
1930.
[1162] 2. schůze obecní správní komise, 12.
12. 1930.
[1163] 18. schůze obecní správní komise,
26. 3. 1931.
[1164] 18. schůze městské rady, 30. 7.
1931.
[1165] Kronika města Rokycan, 1938–1947, f.
12.
[1166] Fotodokumentace města Rokycany,
2000, Ing. Dan Bartovský, https://www.portafontium.eu/iipimage/30760492/soap-ro_00826_mesto-rokycany-1-2000_0030
[1167] https://www.portafontium.eu/iipimage/30760492/soap-ro_00826_mesto-rokycany-4-2000_0030?x=636&y=380&w=669&h=281
[1168] Založeno na osobních zápiscích
autora.
[1170] Dle informace obyvatele domu pana
Oliberiuse.
[1171] 15. schůze městské rady, 21. 9.
1927.
[1172] 2. schůze městské rady, 26. 6. 1927.
[1173] Založeno na osobních zápiscích
autora.
[1174] viz fotografie z roku 1945
z archivu shromážděného panem Jiřím Vonáskem.
[1175] 3. schůze pléna MNV, 4. 9. 1953.
[1176] 3. zasedání MNV, 27. 8. 1954.
[1177] 4. zasedání MNV, 24. 9. 1954.
[1178] 1. zasedání MNV, 25. 5. 1954.
[1179] 7. zasedání MNV, 28. 12. 1954.
[1180] Kronika města Rokycan, 1954–1957, f.
96.
[1181] 5. zasedání MNV, 15. 7. 1955.
[1182] 1. zasedání MNV, 9. 1. 1956.
[1183] Kronika města Rokycan, 1954–1957, f.
179.
[1184] 4. zasedání MNV, 16. 4. 1956.
[1185] 1. zasedání MNV, 21. 1. 1957.
[1186] 2. zasedání MNV, 5. 7. 1957.
[1187] 3. zasedání MNV, 26. 8. 1957.
[1188] 1. zasedání MNV, 6. 1. 1958.
[1189] 3. zasedání MNV, 31. 3. 1958; 5.
zasedání MNV, 26. 5. 1958; 6. zasedání MNV, 15. 7. 1958.
[1190] Kronika města Rokycan, 1957–1962, f.
68.
[1191] 7. zasedání MNV, 8. 9. 1958.
[1192] 8. zasedání MNV, 13. 10. 1958.
[1193] Kronika města Rokycan, 1957–1962, f.
72; 8. zasedání MNV, 13. 10. 1958.
[1194] 8. zasedání MNV, 13. 10. 1958.
[1195] 4. zasedání MNV, 27. 4. 1959;
Kronika města Rokycan, 1957–1962, f. 141.
[1196] 5. zasedání MNV, 29. 6. 1959.
[1197] 2. zasedání MNV, 23. 2. 1959.
[1198] 6. zasedání MNV, 27. 7. 1959.
[1199] 6. zasedání MNV, 27. 7. 1959.
[1200] 8. zasedání MNV, 5. 10. 1959.
[1201] 5. plenární zasedání MěstNV, 12. 9.
1972.
[1202] Kronika města Rokycan, 1969–1973, f.
99.
[1203] viz fotografie z roku 1945
z archivu shromážděného panem Jiřím Vonáskem.
[1204] Kronika města Rokycan, 1954–1957, f.
96.
[1205] Hlas Rokycanska, č. 5, 9. 11. 1973,
s. 7.
[1206] Založeno na osobních zápiscích
autora.
[1207] Rokycanský deník, 29. 3. 2007.
[1208] Rokycanský deník, 16. 2. 2007.
[1209] Veřejné zakázky za rok 2006, www.rokycany.cz.
[1210] Usnesení zastupitelstva města ze 4.
12. 2006, www.rokycany.cz.
[1211] Usnesení zastupitelstva města z 25.
6. 2007, www.rokycany.cz.
[1212] Seznam výběrových řízení ORM, Kopie
- vbrov zen_orm_ 2008.xls, www.rokycany.cz
[1213] Rokycanské noviny, č. 2, únor 2008,
s. 1.
[1214] Veřejná vyhláška oznámení o zahájení
společného územního řízení o umístění stavby a stavebního řízení a pozvání k
veřejnému ústnímu jednání, Rokycany, ul. Antonína Uxy - osvětlení komunikace na
pozemcích: pozemkové parcely 3004/1, 2800/7, 2800/5, 2800/4, 340/35, 340/19 a
340/1 v kat. území Rokycany, www.rokycany.cz
[1215] Zakázka malého rozsahu – veřejné
osvětlení v ulici Antonína Uxy, www.rokycany.cz
[1216] Veřejná vyhláška rozhodnutí,
Rokycany, ul. Antonína Uxy - osvětlení komunikace v kat. území Rokycany, www.rokycany.cz
[1217] Seznam výběrových řízení ORM, Kopie
- vbrov zen_orm_ 2008.xls, www.rokycany.cz
[1218] 169.pdf, www.rokycany.cz
[1219] zm 14.7.2008opr, www.rokycany.cz
[1220] Kronika města Rokycan 2013, s. 45.
https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=875553
[1221] Rokycanské noviny, leden 2018, https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=888145
[1222] Usnesení rady města, 14. 8.
2018, https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=892016
[1223] Kronika města Rokycan 2018, s. 43. https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=896486
[1224] Fotodokumentace města Rokycany,
2000, Ing. Dan Bartovský, https://www.portafontium.eu/iipimage/30760492/soap-ro_00826_mesto-rokycany-1-2000_0030
[1225] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1963.PLZE36.02199&extent=-808031.9981590322,-1072858.7922605583,-807654.6920833403,-1072668.3706004824&link=ext
[1226] 3. plenární zasedání MěstNV, 17. 5.
1965.
[1227] Cironis, P.: Rokycanský uličník,
Rokycany 2003, s. 82.
[1228] 1. schůze obecního zastupitelstva,
12. 7. 1927.
[1229] Kronika města Rokycan, 1938–1947, f.
43; 16. schůze obecního zastupitelstva, 3. 9. 1940.
[1230] Cironis, P.: Rokycanský uličník,
Rokycany 2003, s. 91; 16. schůze obecního zastupitelstva, 3. 9. 1940.
[1231] Cironis, P.: Rokycanský uličník,
Rokycany 2003, s. 100.
[1232] Kronika města Rokycan, 1947–1951, f.
197.
[1233] 4. schůze pléna MNV, 26. 6. 1951.
[1234] Rokycansko, č. 44, 7. 11. 1991, s.
3.
[1235] 15. schůze městské rady, 21. 9.
1927.
[1236] SokA Rokycany, AM Rokycany, č. kart.
140.
[1237] 92. schůze městské rady, 14. 9.
1928.
[1238] 151. schůze městské rady, 31. 7.
1929.
[1239] 15. schůze městské rady, 21. 9.
1927.
[1240] 77. schůze městské rady, 11. 6. 1928.
[1241] 15. schůze městské rady, 21. 9.
1927.
[1242] 77. schůze městské rady, 11. 6. 1928.
[1243] 31. schůze městské rady, 14. 11.
1927.
[1244] 92. schůze městské rady, 14. 9.
1928.
[1245] 72. schůze městské rady, 14. 5.
1928.
[1246] 102. schůze městské rady, 26. 10.
1928.
[1247] 102. schůze městské rady, 26. 10.
1928.
[1248] 151. schůze městské rady, 31. 7.
1929.
[1249] 111. schůze městské rady, 7. 12.
1928.
[1250] 177. schůze městské rady, 18. 12.
1929.
[1251] Fotodokumentace města Rokycany,
2000, Ing. Dan Bartovský, https://www.portafontium.eu/iipimage/30760492/soap-ro_00826_mesto-rokycany-1-2000_0030
[1252] 111. schůze městské rady, 7. 12.
1928.
[1253] 177. schůze městské rady, 18. 12.
1929.
[1254] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1947.PLZE36.01653&extent=-807864.5723760588,-1073219.7245136546,-807493.9925640194,-1073032.697514766&link=ext
[1255] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1951.PLZE36.09919&extent=-807807.2803120851,-1073225.0859870105,-807234.5889379422,-1072936.055809123&link=ext
[1256] 197. schůze městské rady, 21. 5.
1930.
[1257] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1967.PLZE36.14433&extent=-807847.7523076241,-1072507.179831646,-807487.7855461307,-1072325.5091067045&link=ext
[1258] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1967.PLZE46.00532&extent=-808770.3946399621,-1072940.4982974452,-807656.0913582754,-1072378.1233599691&link=ext
[1259] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan,
III. oddělení, inventář, 2005, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0088_00013_am-rokycany-odd-3-tech-kancelar.pdf
[1260] 52. schůze městské rady, 10. 2.
1928.
[1261] 77. schůze městské rady, 11. 6.
1928.
[1262] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan,
III. oddělení, inventář, 2005, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0088_00013_am-rokycany-odd-3-tech-kancelar.pdf
[1263] 3. schůze městské rady, 30. 6. 1927.
[1264] 5. schůze městské rady, 14. 7. 1927.
[1265] 3. schůze městské rady, 30. 6. 1927.
[1266] 5. schůze městské rady, 14. 7. 1927.
[1267] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan,
III. oddělení, inventář, 2005, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0088_00013_am-rokycany-odd-3-tech-kancelar.pdf
[1268] 3. schůze městské rady, 30. 6. 1927.
[1269] 84. schůze městské rady, 21. 7.
1932.
[1270] Fotodokumentace města Rokycany,
2000, Ing. Dan Bartovský, https://www.portafontium.eu/iipimage/30760492/soap-ro_00826_mesto-rokycany-1-2000_0030
[1271] Fotodokumentace města Rokycany,
2000, Ing. Dan Bartovský, https://www.portafontium.eu/iipimage/30760492/soap-ro_00826_mesto-rokycany-1-2000_0030
[1272] 3. schůze městské rady, 30. 6. 1927.
[1273] https://www.portafontium.eu/iipimage/30760492/soap-ro_00826_mesto-rokycany-4-2000_1270?x=663&y=405&w=672&h=283
[1274] Založeno na osobních zápiscích
autora.
[1277] Založeno na osobních zápiscích
autora.
[1278] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan,
III. oddělení, inventář, 2005, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0088_00013_am-rokycany-odd-3-tech-kancelar.pdf
[1279] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1938.PLZE26.06115&extent=-807773.3155036204,-1073386.8847683086,-807216.3262529218,-1073105.7792558465&link=ext
[1280] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1947.PLZE36.01653&extent=-808014.228940258,-1073633.8537945654,-807273.069316179,-1073259.799796788&link=ext
[1281] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1963.PLZE36.02218&extent=-808196.8725493698,-1073470.0301675708,-807451.6614851077,-1073093.9314585761&link=ext
[1282] 5. plenární zasedání MěstNV, 22. 10.
1973.
[1283] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1963.PLZE36.02218&extent=-808196.8725493698,-1073470.0301675708,-807451.6614851077,-1073093.9314585761&link=ext
[1284] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1973.PLZE36.21566&extent=-807677.4971015782,-1073304.3676001963,-807234.137045698,-1073084.3039891266&link=ext&j=-9&c=8
[1285] 5. plenární zasedání MěstNV, 22. 10.
1973.
[1286] 6. plenární zasedání MěstNV, 9. 12.
1974.
[1287] Viz plán města cca z r. 1976,
na chodbě naproti studovně Státního okresního archivu v Rokycanech; SOkA
Rokycany, Městský národní výbor Rokycany, inv. č. 1352, M 20, plán města.
[1288] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1967.PLZE36.14433&extent=-807847.7523076241,-1072507.179831646,-807487.7855461307,-1072325.5091067045&link=ext
[1289] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1968.PLZE36.15859&extent=-808047.9781976761,-1073346.1447564382,-807640.7364196721,-1073140.614921602&link=ext
[1290] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1969.PLZE26.09568&extent=-807735.0486684984,-1073335.0427897205,-807318.7916199844,-1073128.431869286&link=ext
[1291] Podle sdělení Milady Fejfarové
z čp.432/III.
[1292] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1938.PLZE26.06115&extent=-807773.3155036204,-1073386.8847683086,-807216.3262529218,-1073105.7792558465&link=ext
[1293] Fotodokumentace města Rokycany,
2000, Ing. Dan Bartovský, https://www.portafontium.eu/iipimage/30760492/soap-ro_00826_mesto-rokycany-1-2000_0030
[1294] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan,
III. oddělení, inventář, 2005, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0088_00013_am-rokycany-odd-3-tech-kancelar.pdf
[1295] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan,
III. oddělení, inventář, 2005, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0088_00013_am-rokycany-odd-3-tech-kancelar.pdf
[1296] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1969.PLZE26.09568&extent=-807728.111051024,-1073342.9560096564,-807311.8540025101,-1073136.345089222&link=ext&j=-17&c=14
[1297] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1972.PLZE35.03350&extent=-807529.6775331161,-1073092.071290178,-807309.7601937713,-1072982.914402472&link=ext&j=-11&c=22
[1298] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1973.PLZE36.21566&extent=-807572.3722758278,-1073351.6477936523,-807350.6922478877,-1073241.6159881174&link=ext&j=-13&c=17
[1299] Viz plán města cca z r. 1976, na
chodbě naproti studovně Státního okresního archivu v Rokycanech; SOkA
Rokycany, Městský národní výbor Rokycany, inv. č. 1352, M 20, plán města.
[1300] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=sm5&idrastru=D6-1_Plzen_2-6_1977&extent=0.4588089313456116,5.684906481999655,8.01381020221656,9.434862841968412&link=ext
[1301] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan,
III. oddělení, inventář, 1976, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0071_00013_am-rokycany-odd-3.pdf
[1302] Kronika města Rokycan, 1938–1947, f.
12.
[1303] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1947.PLZE36.01653&extent=-807822.9557143563,-1073529.6282224292,-807452.3759023169,-1073342.6012235405&link=ext
[1304] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1947.PLZE36.01653&extent=-807823.3417349937,-1073527.312098604,-807452.7619229543,-1073340.2850997152&link=ext
[1305] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1951.PLZE36.09919&extent=-807840.5381705312,-1073509.1945984012,-807267.8467963883,-1073220.1644205137&link=ext
[1306] SokA, fond Archiv města Rokycan,
č.kart.140.
[1308] https://mapy.com/cs/zakladni?pid=82961677&newest=0&yaw=1.168&fov=1.020&pitch=-0.085&x=13.5897028&y=49.7343679&z=19&ovl=8
[1309] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSD24.2023.PLZE27.01299&extent=-807528.311383561,-1073458.3597684146,-807425.8279408184,-1073350.4708480674&link=ext
[1310] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSD32.2025.PLZE26.01077&extent=-807534.4001723987,-1073439.3205523093,-807422.4268992369,-1073321.4412615106&link=ext
[1312] Založeno na osobních zápiscích
autora.
[1313] Kronika města Rokycan, 1938–1947, f.
16.
[1314] Fotodokumentace města Rokycany,
2000, Ing. Dan Bartovský, https://www.portafontium.eu/iipimage/30760492/soap-ro_00826_mesto-rokycany-1-2000_0030
[1315] Založeno na osobních zápiscích
autora.
[1316] Založeno na osobních zápiscích
autora.
[1317] Kronika města Rokycan, 1938–1947, f.
13.
[1318] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan,
III. oddělení, inventář, 2005, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0088_00013_am-rokycany-odd-3-tech-kancelar.pdf
[1319] Fotodokumentace města Rokycany,
2000, Ing. Dan Bartovský, https://www.portafontium.eu/iipimage/30760492/soap-ro_00826_mesto-rokycany-1-2000_0030
[1321] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSD24.2021.PLZE26.00588&extent=-807628.1710479974,-1073483.8537348532,-807410.3421757596,-1073375.7334664976&link=ext
[1322] https://mapy.cz/zakladni?pano=1&q=%C5%BDi%C5%BEkova%201106&source=addr&id=14126607&pid=82961679&newest=1&yaw=4.879&fov=1.257&pitch=0.107&x=13.5893237&y=49.7340945&ds=1&z=19
[1323] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1938.PLZE26.06115&extent=-807773.3155036204,-1073386.8847683086,-807216.3262529218,-1073105.7792558465&link=ext
[1324]Založeno na osobních zápiscích
autora.
[1325] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1938.PLZE26.06115&extent=-807643.7864929761,-1073289.9918465728,-807365.2918676268,-1073149.439090342&link=ext
[1326] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan,
III. oddělení, inventář, 1976, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0071_00013_am-rokycany-odd-3.pdf
[1327] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1947.PLZE36.01653&extent=-807750.8663602958,-1073462.5571366567,-807565.576454276,-1073369.0436372124&link=ext
[1328] SokA, fond Archiv města Rokycan,
č.kart.140.
[1329]Založeno na osobních zápiscích
autora.
[1330] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1957.PLZE36.11016&extent=-807726.3577832864,-1073394.5346849654,-807351.6473438658,-1073205.4230100703&link=ext
[1331] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1963.PLZE36.02218&extent=-807861.1394396897,-1073480.7037635425,-807488.5339075585,-1073292.6544090451&link=ext
[1332] 5. plenární zasedání MěstNV, 22. 10.
1973.
[1333] 6. plenární zasedání MěstNV, 9. 12.
1974.
[1334] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1973.PLZE36.21566&extent=-807738.8632134822,-1073356.7279609642,-807295.503157602,-1073136.6643498945&link=ext&j=-13&c=17
[1335] Viz plán města cca z r. 1976,
na chodbě naproti studovně Státního okresního archivu v Rokycanech; SOkA
Rokycany, Městský národní výbor Rokycany, inv. č. 1352, M 20, plán města.
[1336] 101. schůze městské rady, 27. 10.
1932.
[1337] 136. schůze městské rady, 13. 7.
1933.
[1338] Slavnostní schůze MNV 9. 3. 1947.
[1339] Kronika města Rokycan, 1954–1957, f.
32.
[1340] 2. plenární zasedání MěstNV, 18. 4.
1966.
[1341] 1. plenární zasedání MěstNV, 28. 2.
1967.
[1342] 5. plenární zasedání MěstNV, 30. 10.
1967.
[1343] Mimořádné plenární zasedání MěstNV,
27. 11. 1967.
[1344] 2. plenární zasedání MěstNV, 21. 4.
1969.
[1345] 1. plenární zasedání MěstNV, 12. 2.
1968.
[1346] 2. plenární zasedání MěstNV 16. 4.
1968.
[1347] 6. plenární zasedání MěstNV, 30. 9.
1968.
[1348] 1. plenární zasedání MěstNV, 24. 2.
1969.
[1349] 2. plenární zasedání MěstNV, 21. 4.
1969.
[1350] Kronika města Rokycan, 1969–1973, f.
10.
[1351] 4. plenární zasedání MěstNV, 22. 9.
1969.
[1352] 4. plenární zasedání MěstNV, 7. 9.
1970.
[1353] Kronika města Rokycan, 1969–1973, f.
49.
[1354] 1. plenární zasedání MěstNV, 24. 2.
1969.
[1355] 4. plenární zasedání MěstNV, 22. 9.
1969.
[1356] 4. plenární zasedání MěstNV, 22. 9.
1969.
[1357] 6. plenární zasedání MěstNV, 15. 12.
1969.
[1358] 6. plenární zasedání MěstNV, 15. 12.
1969.
[1359] 1. plenární zasedání MěstNV, 23. 2.
1970.
[1360] 1. plenární zasedání MěstNV, 23. 2.
1970.
[1361] 2. plenární zasedání MěstNV, 20. 4.
1970.
[1362] 4. plenární zasedání MěstNV, 7. 9.
1970.
[1363] 2. plenární zasedání MěstNV, 19. 4.
1971.
[1364] 2. plenární zasedání MěstNV, 8. 4.
1974.
[1365] 21. plenární zasedání MěstNV, 11.
12. 1984.
[1366] 29. plenární zasedání MěstNV, 22. 4.
1986.
[1367] Kronika města Rokycan, 1987, f. 67.
[1368] Kronika města Rokycan, 1988, f. 190.
[1369] 17. plenární zasedání MěstNV, 21. 2.
1989.
[1370] Cironis, P.: Rokycanský uličník,
Rokycany 2003, s. 82.
[1371] 1. schůze obecního zastupitelstva,
12. 7. 1927.
[1372] Cironis, P.: Rokycanský uličník,
Rokycany 2003, s. 100.
[1373] 5. plenární zasedání MěstNV, 12. 9.
1972.
[1374] 29. plenární zasedání MěstNV, 22. 4.
1986.
[1375] 2. schůze rady MěstNV, 29. 1. 1980
[1376] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1967.PLZE36.14433&extent=-807847.7523076241,-1072507.179831646,-807487.7855461307,-1072325.5091067045&link=ext
[1377] 2. schůze rady MěstNV, 29. 1. 1980.
[1378] 101. schůze městské rady, 27. 10.
1932.
[1379] 144. schůze městské rady, 14. 9.
1933.
[1380] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1978.PLZE36.17572&extent=-807744.6699803116,-1073461.703145466,-807373.5313468339,-1073277.4869383282&link=ext
[1381] 197. schůze městské rady, 21. 5.
1930.
[1382] Založeno na osobních zápiscích
autora.
[1383] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1967.PLZE36.14433&extent=-807530.7855606432,-1073246.6045202871,-807350.8021798964,-1073155.7691578164&link=ext
[1384] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1968.PLZE36.15859&extent=-807725.4724042086,-1073185.5812012546,-807318.2306262046,-1072980.0513664184&link=ext
[1385] 40. schůze obecního zastupitelstva,
13. 6. 1930; 185. schůze městské rady, 28. 2. 1930.
[1386] 42. schůze obecního zastupitelstva,
4. 7. 1930.
[1387] 185. schůze městské rady, 28. 2.
1930.
[1388] 208. schůze městské rady, 30. 7.
1930.
[1389] 205. schůze městské rady, 9. 7.
1930.
[1390] 216. schůze městské rady, 19. 9.
1930.
[1391] 9. schůze městské rady, 12. 6. 1931.
[1392] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan,
III. oddělení, inventář, 2005, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0088_00013_am-rokycany-odd-3-tech-kancelar.pdf
[1393] Fotodokumentace města Rokycany,
2000, Ing. Dan Bartovský, https://www.portafontium.eu/iipimage/30760492/soap-ro_00826_mesto-rokycany-1-2000_0030
[1394] Kronika města Rokycan, 1954–1957, f.
32.
[1395] Kronika města Rokycan, 1969–1973, f.
49.
[1396] 12. plenární zasedání MěstNV, 12. 9.
1978.
[1397] 16. plenární zasedání MěstNV, 24. 4.
1979.
[1398] Kronika města Rokycan, 1988, f. 190.
[1399] 17. plenární zasedání MěstNV, 21. 2.
1989.
[1400] Cironis, P.: Rokycanský uličník,
Rokycany 2003, s. 82.
[1401] 1. schůze obecního zastupitelstva,
12. 7. 1927.
[1402] Založeno na osobních zápiscích
autora.
[1403] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1973.PLZE36.21566&extent=-807731.1275041805,-1073449.7873893708,-807287.7674483004,-1073229.7237783012&link=ext
[1404] 5. plenární zasedání MěstNV, 22. 10.
1973.
[1405] 6. plenární zasedání MěstNV, 9. 12.
1974.
[1406] 3. plenární zasedání MěstNV, 23. 6.
1975.
[1407] Viz plán města cca z r. 1976,
na chodbě naproti studovně Státního okresního archivu v Rokycanech; SOkA
Rokycany, Městský národní výbor Rokycany, inv. č. 1352, M 20, plán města.
[1408] Rokycanský deník, 29. 4. 1995, s. 9.
[1409] 21. schůze obecního zastupitelstva,
30. 6. 1913.
[1410] 52. schůze městské rady, 10. 2.
1928.
[1411] 65. schůze městské rady, 13. 4.
1928.
[1412] 73. schůze městské rady, 23. 5.
1928.
[1413] 74. schůze městské rady, 25. 5.
1928.
[1414] 75. schůze městské rady, 1. 6. 1928.
[1415] 26. schůze obecního zastupitelstva,
18. 6. 1929.
[1416] 105. schůze městské rady, 14. 11.
1928.
[1417] 119. schůze městské rady, 28. 1.
1929.
[1418] 129. schůze městské rady, 2. 4.
1929.
[1419] 26. schůze obecního zastupitelstva,
18. 6. 1929.
[1420] 24. schůze obecního zastupitelstva,
10. 5. 1929.
[1421] 29. schůze obecní finanční komise,
13. 6. 1929.
[1422] 26. schůze obecního zastupitelstva,
18. 6. 1929.
[1423] 4. schůze obecní hospodářské komise,
24. 10. 1931.
[1424] 13. schůze obecního zastupitelstva,
10. 6. 1932.
[1425] 9. schůze obecní finanční komise, 8.
6. 1932.
[1426] Schůze obecní hospodářské komise,
21. 10. 1933.
[1427] 26. schůze obecního zastupitelstva,
21. 12. 1933.
[1428] 36. schůze obecního zastupitelstva,
25. 4. 1935.
[1429] 39. schůze obecního zastupitelstva,
15. 11. 1935.
[1430] 41. schůze obecního zastupitelstva,
6. 3. 1936.
[1431] 55. schůze obecního zastupitelstva,
22. 12. 1936.
[1432] 4. schůze obecního zastupitelstva,
24. 2. 1939.
[1433] 4. zasedání MNV, 27. 5. 1955.
[1434] 20. schůze obecní správní komise,
14. 4. 1931.
[1435] 27. schůze městské rady, 24. 9.
1931.
[1436] Státní okresní archiv Rokycany,
AMRO, kart.č. 140.
[1437] VEŘEJNÁ VYHLÁŠKA – OZNÁMENÍ O
ZAHÁJENÍ SPOLEČNÉHO ÚZEMNÍHO ŘÍZENÍ O UMÍSTĚNÍ STAVBY A STAVEBNÍHO ŘÍZENÍ A
POZVÁNÍ K VEŘEJNÉMU ÚSTNÍMU JEDNÁNÍ, www.rokycany.cz
[1438] Veřejná vyhláška,
rozhodnutí oplocení stavební parcely č. 1017 v k. ú. Rokycany hraničící s
veřejnou pozemní komunikací p. p. č. 388/5 v kat. území Rokycany (ul.
Švermova), www.rokycany.cz
[1439] Založeno na osobních zápiscích
autora.
[1440] 200. schůze městské rady, 11. 6.
1930.
[1441] 2. schůze obecní správní komise, 12.
12. 1930.
[1442] 202. schůze městské rady, 25. 6.
1930.
[1443] 69. schůze městské rady, 28. 4.
1932.
[1444] 108. schůze městské rady, 9. 12.
1932.
[1445] 195. schůze městské rady, 7. 5.
1930.
[1446] 103. schůze městské rady, 10. 11.
1932.
[1447] Fotodokumentace města Rokycany,
2000, Ing. Dan Bartovský, https://www.portafontium.eu/iipimage/30760492/soap-ro_00826_mesto-rokycany-1-2000_0030
[1448] 27. schůze městské rady, 24. 9.
1931.
[1449] 90. schůze městské rady, 25. 8.
1932.
[1450] 140. schůze městské rady, 17. 8.
1933.
[1451] 62. schůze městské rady, 10. 3.
1932.
[1452] 94. schůze městské rady, 22. 9.
1932.
[1453] 3. schůze obecního zastupitelstva,
21. 12. 1938.
[1454] 126. schůze městské rady, 20. 4.
1933.
[1455] 144. schůze městské rady, 14. 9.
1933.
[1456] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan,
III. oddělení, inventář, 2005, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0088_00013_am-rokycany-odd-3-tech-kancelar.pdf
[1457] https://www.portafontium.eu/iipimage/30760492/soap-ro_00826_mesto-rokycany-4-2000_0970?x=524&y=396&w=671&h=282
[1458] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1967.PLZE26.14413&extent=-807316.2581801331,-1073187.6951995154,-807137.7294298157,-1073099.0817104254&link=ext
[1459] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1968.PLZE26.15860&extent=-807305.052532244,-1072991.2577162983,-807104.440993001,-1072891.6833429139&link=ext
[1460] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1972.PLZE35.03350&extent=-807350.2501830681,-1072769.4685889909,-807130.3328437234,-1072660.311701285&link=ext
[1461] Viz plán města cca z r. 1976,
na chodbě naproti studovně Státního okresního archivu v Rokycanech; SOkA
Rokycany, Městský národní výbor Rokycany, inv. č. 1352, M 20, plán města.
[1462] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan,
III. oddělení, inventář, 1976, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0071_00013_am-rokycany-odd-3.pdf
[1463] 5. schůze rady MěstNV, 11. 3. 1980.
[1464] 94. schůze městské rady, 22. 9.
1932.
[1465] 135. schůze městské rady, 22. 6.
1933.
[1466] Fotodokumentace města Rokycany,
2000, Ing. Dan Bartovský, https://www.portafontium.eu/iipimage/30760492/soap-ro_00826_mesto-rokycany-1-2000_0030
[1467] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan,
III. oddělení, inventář, 2005, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0088_00013_am-rokycany-odd-3-tech-kancelar.pdf
[1468] Fotodokumentace města Rokycany,
2000, Ing. Dan Bartovský, https://www.portafontium.eu/iipimage/30760492/soap-ro_00826_mesto-rokycany-1-2000_0030
[1469] 30. schůze městské rady, 8. 10.
1931.
[1470] 80. schůze městské rady, 23. 6.
1932.
[1471] 96. schůze městské rady, 6. 10.
1932.
[1472] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan,
III. oddělení, inventář, 1976, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0071_00013_am-rokycany-odd-3.pdf
[1473] Kronika města Rokycan, 1938–1947, f.
15.
[1474] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan,
III. oddělení, inventář, 2005, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0088_00013_am-rokycany-odd-3-tech-kancelar.pdf
[1475] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan,
III. oddělení, inventář, 1976, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0071_00013_am-rokycany-odd-3.pdf
[1476] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1957.PLZE36.11016&extent=-807496.5045017308,-1073025.7547114778,-807121.7940623102,-1072836.6430365827&link=ext
[1477] Fotodokumentace města Rokycany,
2000, Ing. Dan Bartovský, https://www.portafontium.eu/iipimage/30760492/soap-ro_00826_mesto-rokycany-1-2000_0030
[1478] Kronika města Rokycan, 1938–1947, f.
15.
[1479] Fotodokumentace města Rokycany,
2000, Ing. Dan Bartovský, https://www.portafontium.eu/iipimage/30760492/soap-ro_00826_mesto-rokycany-1-2000_0030
[1480] 135. schůze městské rady, 22. 6.
1933.
[1481] 148. schůze městské rady, 5. 10.
1933.
[1482] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan,
III. oddělení, inventář, 1976, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0071_00013_am-rokycany-odd-3.pdf
[1483] Kronika města Rokycan, 1938–1947, f.
12.
[1484] 75. schůze městské rady, 27. 5.
1932.
[1485] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan,
III. oddělení, inventář, 2005, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0088_00013_am-rokycany-odd-3-tech-kancelar.pdf
[1486] 103. schůze městské rady, 10. 11.
1932.
[1487] 20. schůze obecní správní komise,
14. 4. 1931.
[1488] 25. schůze městské rady, 10. 9.
1931.
[1489] Fotodokumentace města Rokycany,
2000, Ing. Dan Bartovský, https://www.portafontium.eu/iipimage/30760492/soap-ro_00826_mesto-rokycany-1-2000_0030
[1490] Založeno na vzpomínkách Milana Rady
z Rokycan.
[1491] 208. schůze městské rady, 30. 7.
1930.
[1492] 36. schůze městské rady, 5. 11.
1931.
[1493] 39. schůze městské rady, 19. 11.
1931.
[1494] 197. schůze městské rady, 21. 5.
1930.
[1495] 2. schůze obecní správní komise, 12.
12. 1930.
[1496] 39. schůze městské rady, 19. 11.
1931.
[1497] 80. schůze městské rady, 23. 6.
1932.
[1498] 219. schůze městské rady, 8. 10.
1930.
[1499] 226. schůze městské rady, 5. 11.
1930.
[1500] 13. schůze obecní správní komise, 5.
2. 1931.
[1501] 4. schůze obecního zastupitelstva,
28. 8. 1931.
[1502] 23. schůze městské rady, 31. 8.
1931.
[1503] 27. schůze městské rady, 24. 9.
1931.
[1504] 9. schůze obecního zastupitelstva,
12. 2. 1932.
[1505] 69. schůze městské rady, 28. 4.
1932.
[1506] 94. schůze městské rady, 22. 9.
1932.
[1507] 109. schůze městské rady, 15. 12.
1932.
[1508] 128. schůze městské rady, 4. 5.
1933.
[1509] 102. schůze městské rady, 3. 11.
1932.
[1510] 103. schůze městské rady, 10. 11.
1932.
[1511] 122. schůze městské rady, 23. 3.
1933.
[1512] 135. schůze městské rady, 22. 6.
1933.
[1513] 152. schůze městské rady, 25. 10.
1933.
[1514] Schůze rady MNV 19. 9. 1946.
[1515] Schůze rady MNV 26. 9. 1946.
[1516] Schůze rady MNV 19. 11. 1946.
[1517] 1. zasedání MNV, 25. 5. 1954.
[1518] 6. zasedání MNV, 18. 6. 1956.
[1519] 1. plenární zasedání MěstNV, 25. 1.
1965.
[1520] 2. plenární zasedání MěstNV, 18. 4.
1966.
[1521] Kronika města Rokycan, 1969–1973, f.
11.
[1522] 1. plenární zasedání MěstNV, 24. 2.
1969.
[1523] 2. plenární zasedání MěstNV, 20. 4.
1970.
[1524] 4. plenární zasedání MěstNV, 22. 9.
1969.
[1525] 6. plenární zasedání MěstNV, 15. 12.
1969.
[1526] 4. plenární zasedání MěstNV, 7. 9.
1970.
[1527] 5. plenární zasedání, 2. 11. 1970.
[1528] 1. plenární zasedání MěstNV, 22. 2.
1971.
[1529] 3. plenární zasedání MěstNV, 5. 7.
1971.
[1530] Kronika města Rokycan, 1974–1975, f.
75.
[1531] 1. zasedání MěstNV, 24. 2. 1975.
[1532] 4. plenární zasedání MěstNV, 15. 9.
1975.
[1533] 1. zasedání MNV, 25. 5. 1954.
[1534] 1. plenární zasedání MěstNV, 22. 2.
1971.
[1535] 4. plenární zasedání MěstNV, 27. 9.
1971.
[1536] Kronika města Rokycan, 1969–1973, f.
49.
[1537] 3. plenární zasedání MěstNV, 5. 7.
1971.
[1538] 4. plenární zasedání MěstNV, 27. 9.
1971.
[1539] 2. plenární zasedání MěstNV, 10. 4.
1972.
[1540] Rokycanský deník, 12. 3. 1998, s. 1.
[1541] Kronika města Rokycan 2014, s. 46. https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=879911
[1542] Kronika města Rokycan, 2021, s. 19, https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=909648
[1543] Rokycanské noviny, leden 2021, https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=898735
[1544] Usnesení rady města, 24. 8. 2021, https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=901159
[1545] Kronika města Rokycan, 2021, s. 20, https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=909648
[1546] Rokycanské noviny, leden 2022, https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=902510
[1547] Kronika města Rokycan 2012, s. 38.
https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=870909
[1548] Usnesení rady města, 14. 6. 2022, https://rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=904158
[1549] 32. schůze obecního zastupitelstva,
12. 10. 1934.
[1550] 36. schůze obecního zastupitelstva,
25. 4. 1935.
[1551] Kronika města Rokycan, 1938–1947, f.
43; 16. schůze obecního zastupitelstva, 3. 9. 1940.
[1552] 16. schůze obecního zastupitelstva,
3. 9. 1940.
[1553] Cironis, P.: Rokycanský uličník,
Rokycany 2003, s. 91.
[1554] Cironis, P.: Rokycanský uličník,
Rokycany 2003, s. 100.
[1555] Kronika města Rokycan, 1947–1951, f.
197.
[1556] 4. schůze pléna MNV, 26. 6. 1951.
[1557] Rokycansko, č. 44, 7. 11. 1991, s.
3.
[1558] Hofman, K.: Staré rokycanské domy,
díl 6, Rokycany 2000, s. 43.
[1559] Cironis, P.: Rokycanský uličník,
Rokycany 2003, s. 82.
[1560] 1. schůze obecního zastupitelstva,
12. 7. 1927.
[1561] Radní protokol, 1779–1781, SOkA
Rokycany, Inv. č./poř. č.: 95,
Signatura – ev./ukl. j. č.: K 95;
https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k095,
snímek 9.
[1562] Radní protokol, 1781–1789, SOkA Rokycany,
Inv. č./poř. č.: 96, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 96;
https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k096,
snímek 32.
[1563] Rokycansko, č. 1,9.1.1992, s. 6.
[1564] 50. schůze obecního zastupitelstva,
28. 4. 1936.
[1565] 59. schůze obecního zastupitelstva,
18. 6. 1937.
[1566] 18. schůze obecního zastupitelstva,
10. 12. 1940.
[1567] 20. schůze obecního zastupitelstva,
11. 3. 1941.
[1568] 22. schůze obecního zastupitelstva,
24. 6. 1941.
[1569] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1947.PLZE36.01653&extent=-807973.8656573456,-1073768.7438811,-807603.2858453062,-1073581.7168822114&link=ext
[1570] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1963.PLZE36.02218&extent=-807933.2019023163,-1073709.216359176,-807560.5963701851,-1073521.1670046786&link=ext
[1571] Včetně jednoho rekreačního objektu
využívaného ovšem k trvalému obývání.
[1572] Včetně jednoho rekreačního objektu
využívaného ovšem k trvalému obývání.
[1573] Založeno na osobních zápiscích
autora.
[1574] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1938.PLZE26.06115&extent=-807859.9099261884,-1073619.253721334,-807302.9206754898,-1073338.148208872&link=ext
[1575] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan,
III. oddělení, inventář, 2005, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0088_00013_am-rokycany-odd-3-tech-kancelar.pdf
[1576] Fotodokumentace města Rokycany,
2000, Ing. Dan Bartovský, https://www.portafontium.eu/iipimage/30760492/soap-ro_00826_mesto-rokycany-1-2000_0030
[1579] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1968.PLZE36.15859&extent=-807815.404963516,-1073497.057529896,-807408.1631855121,-1073291.5276950598&link=ext
[1580] Fotodokumentace města Rokycany,
2000, Ing. Dan Bartovský, https://www.portafontium.eu/iipimage/30760492/soap-ro_00826_mesto-rokycany-1-2000_0030
[1581] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan,
III. oddělení, inventář, 2005, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0088_00013_am-rokycany-odd-3-tech-kancelar.pdf
[1582] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan,
III. oddělení, inventář, 2005, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0088_00013_am-rokycany-odd-3-tech-kancelar.pdf
[1583] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan,
III. oddělení, inventář, 2005, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0088_00013_am-rokycany-odd-3-tech-kancelar.pdf
[1584] SokA, fond Archiv města Rokycan,
č.kart.140.
[1585] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1947.PLZE36.01653&extent=-807959.9689143939,-1073694.6279186918,-807589.3891023545,-1073507.6009198031&link=ext
[1586] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1951.PLZE36.09919&extent=-807885.5779608946,-1073714.1107307137,-807312.8865867517,-1073425.0805528262&link=ext
[1587] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1938.PLZE26.06115&extent=-807859.9099261884,-1073619.253721334,-807302.9206754898,-1073338.148208872&link=ext
[1588] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan,
III. oddělení, inventář, 2005, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0088_00013_am-rokycany-odd-3-tech-kancelar.pdf
[1589] Kronika města Rokycan 1938–1947, f.
16.
[1590] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1957.PLZE36.11016&extent=-807829.4781566121,-1073630.1012956044,-807454.7677171916,-1073440.9896207093&link=ext
[1591] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1963.PLZE36.02218&extent=-807923.2075351786,-1073703.3943977358,-807550.6020030475,-1073515.3450432385&link=ext
[1592] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1967.PLZE26.14434&extent=-807697.5893548256,-1073609.7632275696,-807337.6225933322,-1073428.0925026282&link=ext
[1593] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1968.PLZE26.15860&extent=-807743.2633632787,-1073566.2396436208,-807342.0402847927,-1073363.7473711972&link=ext
[1594] Fotodokumentace města Rokycany,
2000, Ing. Dan Bartovský, https://www.portafontium.eu/iipimage/30760492/soap-ro_00826_mesto-rokycany-1-2000_0030
[1596] Usnesení rady města, 7. 11. 2017, https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=887115
[1597] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1967.PLZE26.14434&extent=-807703.2138354735,-1073697.3176429954,-807343.2470739802,-1073515.646918054&link=ext
[1598] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1968.PLZE26.15860&extent=-807659.8841922807,-1073600.301811219,-807459.2726530377,-1073499.0556750072&link=ext
[1599] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1963.PLZE36.02218&extent=-807933.4930003884,-1073807.607507502,-807560.8874682572,-1073619.5581530046&link=ext
[1600] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1952.PLZE36.03555&extent=-807873.574984744,-1073590.1149082042,-807486.1964681069,-1073394.6098130888&link=ext
[1601] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1957.PLZE36.11016&extent=-807843.9679607443,-1073706.4911947881,-807469.2575213237,-1073517.379519893&link=ext
[1602] údaj převzat z internetové
nabídky realitní kanceláře www.prolux.cz.
[1603] Rokycanský deník, 12. 11. 2004.
[1604] Rokycanský deník, 13. 11. 2004.
[1605] Rokycanský deník, 28. 4. 2005.
[1606] Rokycanský deník, 12. 5. 2005.
[1607] Rokycanský deník, 14. 10. 2005.
[1608] Rokycanský deník, 15. 11. 2005.
[1609] Rokycany-kasárna, kabely NN
připojení, Město Rokycany VEŘEJNÁ VYHLÁŠKA – KOLAUDAČNÍ ROZHODNUTÍ, www.rokycany.cz
[1610] Založeno na osobních zápiscích
autora.
[1611] Materiál pro jednání rady města, 18.
9. 2006, č. 2410, ID: 5528.
[1612] Materiál pro jednání zastupitelstva
města, 3. 10. 2006, č. 1410, ID: 5587.
[1613] Založeno na osobních zápiscích
autora.
[1614] Založeno na osobních zápiscích
autora.
[1615] Založeno na osobních zápiscích
autora.
[1616] Založeno na osobních zápiscích
autora.
[1617] Založeno na osobních zápiscích
autora.
[1618] Založeno na osobních zápiscích
autora.
[1619] Veřejná vyhláška
oznámení o zahájení spojeného územního řízení o umístění stavby a stavebního
řízení a pozvání k veřejnému ústnímu jednání, Rodinný dům v kat. území
Rokycany, www.rokycany.cz
[1620] Veřejná vyhláška rozhodnutí, Rodinný
dům včetně napojení na vodovodní a kanalizační přípojku, odběrné plynové
zařízení a el. přívod v kat. území Rokycany, www.rokycany.cz
[1622] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1963.PLZE36.02218&extent=-807917.9677698828,-1073832.0597455488,-807545.3622377516,-1073644.0103910514&link=ext
[1624] Viz plán města cca z r. 1976,
na chodbě naproti studovně Státního okresního archivu v Rokycanech; SOkA
Rokycany, Městský národní výbor Rokycany, inv. č. 1352, M 20, plán města.
[1625] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1978.PLZE36.17572&extent=-807924.6335572769,-1073757.937497448,-807553.4949237992,-1073573.7212903101&link=ext
[1626] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1967.PLZE36.03854&extent=-807863.0905933618,-1073767.922084442,-807263.7150002706,-1073483.2186777235&link=ext
[1627] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1967.PLZE36.14432&extent=-807736.2197257439,-1073665.571601467,-807556.2363449971,-1073580.0794956123&link=ext
[1628] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1968.PLZE26.15860&extent=-807788.5576873731,-1073597.5851966294,-807387.3346088871,-1073407.0042343487&link=ext
[1629] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1978.PLZE36.17572&extent=-807936.0383382007,-1073749.0456343535,-807564.8997047229,-1073564.8294272157&link=ext
[1630] Fotodokumentace města Rokycany,
2000, Ing. Dan Bartovský, https://www.portafontium.eu/iipimage/30760492/soap-ro_00826_mesto-rokycany-1-2000_0030
[1631] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1972.PLZE35.03350&extent=-807814.6537520116,-1073349.5578416528,-807374.8190733221,-1073131.244066241&link=ext
[1632] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1973.PLZE36.21566&extent=-807729.7420040055,-1073554.2771942066,-807508.0619760654,-1073444.2453886718&link=ext
[1633] Viz plán města cca z r. 1976,
na chodbě naproti studovně Státního okresního archivu v Rokycanech; SOkA
Rokycany, Městský národní výbor Rokycany, inv. č. 1352, M 20, plán města.
[1634] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1978.PLZE36.17572&extent=-808141.5176962147,-1073836.6111556897,-807399.2404292595,-1073468.1787414146&link=ext
[1635] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1963.PLZE36.02218&extent=-807914.4745930192,-1073722.024674342,-807541.8690608881,-1073533.9753198447&link=ext
[1636] 11. schůze rady MěstNV, 3. 6. 1980.
[1638] Rokycanský deník, 11. 7. 1997, s.
10.
[1639] Rokycanský deník, 3. 10. 1997, s.
12.
[1640] Rokycanský deník, 15. 11. 1997, s.
9.
[1641] Rokycanský deník, 28. 11. 1997, s.
14.
[1642] Založeno na osobních zápiscích
autora.
[1643] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1963.PLZE36.02218&extent=-807924.9541236103,-1073713.2917321825,-807552.3485914791,-1073525.2423776852&link=ext
[1644] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1951.PLZE26.09920&extent=-807713.5237320984,-1073716.6489871216,-807429.1592108893,-1073573.133767824&link=ext
[1645] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1947.PLZE36.01653&extent=-807954.5631940959,-1073769.0528608272,-807583.9814618125,-1073582.0248928154&link=ext
[1646] Viz plán města cca z r. 1976,
na chodbě naproti studovně Státního okresního archivu v Rokycanech; SOkA
Rokycany, Městský národní výbor Rokycany, inv. č. 1352, M 20, plán města.
[1647] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1963.PLZE36.02218&extent=-807849.0745595146,-1073724.741589682,-807662.7717934491,-1073630.7169124333&link=ext
[1648] Kronika města Rokycan, 1951–1954, f.
184.
[1649] Kronika města Rokycan, 1965–1968, f.
285.
[1650] 2. plenární zasedání MěstNV 16. 4.
1968.
[1651] 15. plenární zasedání MěstNV, 27. 2.
1979
[1652] Schůze MNV 8. 11. 1945.
[1653] Kronika města Rokycan, 1965–1968, f.
285.
[1654] 2. plenární zasedání MěstNV 16. 4.
1968.
[1655] Ustavující plenární zasedání MěstNV,
23. 6. 1981.
[1656] 7. plenární zasedání MěstNV, 28. 9.
1982.
[1657] 9. plenární zasedání MěstNV, 14. 12.
1982.
[1658] 10. plenární zasedání MěstNV, 22. 2.
1983.
[1659] 13. plenární zasedání MěstNV, 27. 9.
1983.
[1660] Kronika města Rokycan, 1983, f. 107.
[1661] 15. plenární zasedání MěstNV, 13.
12. 1983.
[1662] Ustavující plenární zasedání MěstNV,
24. 6. 1986.
[1663] Kronika města Rokycan, 1984, f. 185.
[1664] 19. plenární zasedání MěstNV, 28. 8.
1984.
[1665] 21. plenární zasedání MěstNV, 11.
12. 1984.
[1666] Ustavující plenární zasedání MěstNV,
24. 6. 1986.
[1667] 18. plenární zasedání MěstNV, 18. 4.
1989.
[1668] 19. plenární zasedání MěstNV, 19. 9.
1989.
[1669] 21. plenární zasedání MěstNV, 20. 2.
1990.
[1670] 22. plenární zasedání MěstNV, 22. 5.
1990.
[1671] Usnesení zastupitelstva města z 30.
5. 2000, www.rokycany.cz.