|
|
|
|
|
|
Secese je
umělecký sloh, který se v českých zemích objevuje v 90. letech 19. století
jako alternativa k dosud převládajícím historizujícím slohům. Na rozdíl od nich nevycházela
z klasického tvarosloví (jako renesance, baroko nebo klasicismus), ale
inspirovala se přírodními motivy. Secesní architektura je bohatá na umělecké
detaily, odmítá důslednou symetrii a pravidelnost. V Rokycanech se secese začala uplatňovat
výrazněji až v první dekádě 20. století a stala se velmi rozšířeným
architektonickým výrazem ve městě až do počátku 20. let. Vzhledem k tomu,
že Rokycany prožívaly v této době (samozřejmě s výjimkou let 1. světové
války) hospodářský i populační a tedy i stavební rozmach, zanechala zde tato
doba poměrně velké množství realizovaných secesních objektů. Secese sice ve 2. polovině
20. století čelila kritice coby úpadkový „buržoazní“ sloh, ale až na pár
demolic a účelových modernizací se budovy v tomto slohu dochovaly
v Rokycanech v poměrně velké míře.
Největší prostor dostala secese
na tehdy právě čerstvě zřízené okružní třídě na Příkopech (nynější Jiráskova
ulice). V roce 1908 tu podle projektu Jindřicha Alexandra vyrostl patrový
dům čp.67/I. Nejde o vysloveně stylově vytříbené dílo, spíše o
pitoreskní maloměstskou aplikaci eklektických vlivů s převahou secese.
Výrazným prvkem fasády jsou dvě kamenné sochy atlantů od V. Šípa (žáka J. V. Myslbeka),
podpírajících rizalit u hlavního vchodu.
Nad vchodem se v průčelí uplatňují hravé secesní motivy, nad
korunní římsou atika s Purkyňovou bustou. V domě (nyní využívaném
jako sídlo okresního soudu) se dochoval i průjezd s dekorativním secesním
designem. Podrobný popis objektu v kapitole „okružní třída“.
Už méně se secese projevila na
tváři ulic v centrální historické části Rokycan. Roku 1911 byla upravena fasáda domu čp.2/I
na Masarykově náměstí podle projektu stavitele Josefa Pechana v secesním
slohu, ovšem bez výraznější invence (o domě podrobněji v samostatné
kapitole). Kreativní až pitoreskní řešení zvoleno v roce 1915 při
secesní přestavbě domu čp.7/I na Masarykově náměstí. Přestavba zachovala
a dále rozvinula uliční štít, který si tento dům jako jediný na náměstí
podržel. Architekt zvolil roku 1915 dobově populární sloh secese. Průčelí domu
je pětiosé, přičemž středové okno je širší, složené tak, že je jakoby vypouklé.
Zde mezi okny se rozvinula bohatá secesní ornamentalika, převážně s rostlinnými
motivy. Fasádou probíhají lizény. Štít je zajímavou syntézou klasicistně
geometrického trojúhelníku a secesního dekoru. Skládá se ze střední části,
zakončené trojúhelníkovou nástavbou s festonem vyvedeným do omítky a dále
z bočních dílců s atikovou římsou, na níž jsou od střední části štítu
zavěšeny voluty. Celkové vyznění fasády domu čp.7/I je ovšem spíše „klasické“.
Secese tu jen dokresluje detail, ale nevnáší do klasického řádu průčelí a štítu
vlastní tektoniku (o domě podrobněji v samostatné
kapitole).
V případě domu čp.54/I ve
Smetanově ulici sice nedošlo k demolici, ale původní secesní fasáda zanikla
při necitlivé modernizaci v 80. letech 20. století. Dvoupatrový činžovní dům vyrostl
v letech 1907-1908 podle projektu Bohuslava Ryšavého. Na fasádě se
střídaly secesní prvky a dlaždicová pole. Podrobnější popis objektu
v kapitole „Smetanova
ulice“.
Velký prostor dostala secese na
předměstích Rokycan, kam byla umisťována nová výstavba, převážně soukromých vilek.
To je případ secesního domu čp.300/II z roku 1915 od Josefa Pechana
na nároží ulice Dvořákovy a Mládežníků, který ovšem už vykazuje i jisté rysy
architektonické moderny a je spíše ukázkou pozdní secese. Do zkoseného nároží
vložen vchod. Fasádu zdobí rostlinné motivy a festony. Směrem do Dvořákovy
ulice je v patře sdružené trojokno vsazené do konkávního výklenku. Střecha
je mansardová. Na protějším nároží
v téže době vyrostl i dům čp.304/II, přízemní secesní vila se
zvýšenou patrovou nárožní sekcí, která vybíhá ve věžovitý štít. Fasádu člení
pravoúhlé vystouplé plochy, které imitují hrázděné zdivo a trámy. Vedle něj v Dvořákově ulici ještě stojí vilka
čp.294/II z doby okolo roku 1913. Objekt má mansardovou příkrou
střechu, do níž je vloženo obytné patro s štíty. Fasáda rovněž pokryta
secesní štukaturou. V parteru rostlinné ornamenty, v patře opět
imitace trámoví. Suterén je vyvýšený a obložený navenek kyklopským zdivem.
Vedle domu se dochovala původní vrata a vchodová branka do zahrady se secesním
železným kováním a cihlovými sloupky. Hlavní vchod do domu je situován zboku a
je zakryt původní samostatnou stříškou.
Nedaleko odtud, v Tomáškově ulici zase stojí secesní vilka čp.105/II. Secesní je i vnější podoba domu čp.8/II
v Lázeňské ulici. Získal ji při přestavbě počátkem 20. století. Jde už o
spíše folklorizovanou variantu tohoto uměleckého stylu, která se projevuje
hlavně v divoce vykrajovaných okenních šambránách. Detailní popis všech těchto domů se nachází v kapitole
„Pražské
předměstí“.
Secese ovlivnila taky podobu
Plzeňského předměstí, kde se na přelomu 19. a 20. století začala rozvíjet
individuální výstavba na dosud nevyužitých zemědělských pozemcích.
V Litohlavské ulici je to dům čp.110/III. Původně zdobná secesní
fasáda ovšem před rokem 1971 nevkusně přestavěna. Až v roce 1920 tu ještě
jako dozvuk secesního slohového cítění vyrostla patrová vila „Anička“
čp.137/III. Umělecky vyniká vila čp.119/III v Sedláčkově ulici
postavená okolo roku 1910 podle projektu Bohuslava Ryšavého. Patrový dům
charakterizuje bohatý, až marnivý secesní štukový dekor a dochované stavební
detaily jako ostění oken nebo dřevěná konstrukce štítu. Jde o další ukázku
řemeslně dobře odvedené produkce tohoto významného rokycanského stavitele. Podrobněji o těchto objektech v kapitole
„Plzeňské
předměstí“.
Na přelomu 19. a 20. století
došlo v Rokycanech k masivní parcelaci podél nynější Jeřabinové
ulice, kde vznikl soubor většinou reprezentativních rodinných domů. I zde
najdeme (kromě některých neorenesančních projektů) převážně stavby ovlivněné
secesní estetikou. Dům čp.299/II postavený v posledních letech
před 1. světovou válkou je jednou z nestylovějších ukázek pozdně
eklektické architektury s převládajícími prvky secese ale už i náznaků
kubismu. Z průčelí vystupuje rizalit nesoucí balkon v patře. Obytné
prostory prvního patra zanořeny do mansardové střechy s vikýři. Okolo domu
původní kovová mříž plotu. Dům
čp.290/II je rovněž ukázkou stylového secesního objektu z doby před 1.
světovou válkou. Přízemí je zděné,
uprostřed vybíhá vpřed půlkruhový rizalit s balkonem. Obytné patro
situováno do mansardové střechy, z níž vystupuje vchod na balkon, nad ním ve
štukatuře vyvedeno oválné okno s festonem. Fasádu zdobí. Nad ním věžicový
výstupek. Dům čp.292/II z roku 1912 má podobu secesní vilky
se složitě tvarovanou střechou s několika vikýři. Na štítu v zdi
reliéf medvěda. U domu se dochovala původní vrata s kovanou mříží. Samotná
družstevní zástavba Rašínova z 20. let už byla projektována ve slohu
architektonické moderny.
Výjimkou je individuálně stavěná vila čp.211/III ve Štefánikově ulici
z 1. poloviny 20. let, která zde svou pozdně secesní stylovostí působí již
poněkud anachronicky. Patrový objekt završen nízkou střechou, na nároží vybíhá
samostatný věžovitý přístavek s dekorativním, půlkruhově zakončeným oknem
a mansardovou stříškou. O všech objektech v Jeřabinové ulici a na Rašínově
podrobněji v samostatné
kapitole.
Nerealizovaný zůstal projekt
obecního sirotčince, vypracovaný Lvem Brejchou v roce 1918. Měl stát
v Madlonově ulici. Ve všech čtyřech
variantách projektu se opakují secesní a historizující motivy, například
hrázděné zdivo a vystupující dřevěné prvky krovu, okenice, mansardové střechy
kryté prejzy, střešní věžice a vikýře, ozdobné kyklopské zdivo nebo dekorativně
řešené vchodové portály. Sirotčinec měl mít podobu větší vily se zahradou a
hospodářským zázemím. Výstavba sirotčince ale odložena a na pozemku vyrostly kubistické činžovní
domy čp.36/III a čp.37/III. Podrobněji o plánovaném sirotčinci v kapitole
„Plzeňské
předměstí“.
Secese se v Rokycanech
uplatnila i na hřbitově, který tehdy existoval okolo kostela sv. Trojice. Cenná je hlavně přepychová hrobka, kterou si
roku 1900 postavila rodina průmyslníka Fitze. Mohutná secesní stavba vykazuje
inspiraci soudobou mondénní architekturou velkoměstské, vídeňské provenience.
Jde o osově souměrnou stavbu o rozměrech obytného domu. V střední části
vysoký vchodový portál zaklenutý půlkruhem, po jeho stranách masivní zděné
nástavce. Nad vchodem se tyčí osmiúhelníková kopule prosvětlená malými okny.
Kopule zastřešena železným krovem. Na
fasádě se uplatňuje motiv dlaždicových polí. Hrobka byla počátkem 21. století
celkově opravena. Detailní popis se nalézá v kapitole „Plzeňské
předměstí“, respektive v podkapitole věnované
kostelu sv. Trojice a okolí. Pro zchátralost byl na přelomu 20. a 21. století bohužel odstraněn
secesní altán z Husových sadů z počátku 20. století (viz kapitola „Osecký vrch“)