D. Borek: verze 2021/07/01

1. Urbanistický a stavební vývoj ulice

Ulice vznikla ve 14. století při gotickém rozšíření dosavadní živelně rostlé obce směrem na západ. Smetanova ulice už byla založena na pravidelném vzoru. V rámci opevněného města měla plnit roli pobočné, okružní komunikace, která soustřeďovala spíše chudší zástavbu. Na jižní straně se do Smetanovy ulice obracely zadní trakty domů stojících na Masarykově náměstí, nebo v ulici Míru.

Naopak na severní straně ulice vznikla řada měšťanských domů, které svými hlubokými parcelami prostupovaly až na výspu hradebního systému podél dnešní ulice Dolní Příkopy.  To vedlo některé historiky k předložení teorie podle, níž původně až k severní straně Smetanovy ulice sahalo hlavní rokycanské náměstí založené ve 14. století. Tyto domy tak stály na ústředním rynku. Teprve po třicetileté válce byla plocha dnešního Masarykova náměstí redukována do současné rozlohy vložením několika nových bloků, většinou méně důležité zástavby.[1] Tuto teorii připouští i Karel Kuča, který vidí v  zdejší obloukovité uliční čáře původní vřetenovitě zakřivenou severní stranu hlavního náměstí.[2] Tato hypotéza ale naráží na nedávné objevy renesančních a patrně i starších zdí v domě čp.87/I na Masarykově náměstí. Aspoň zčásti je tak zástavba mezi náměstím a Smetanovou ulicí staršího data. Je možné, že případné vkládání zástavby do plochy původního velkého městského rynku probíhalo etapovitě, ale je to jen teoretická úvaha. Detailní odpověď může poskytnout jen soustavný stavebně-historický a archeologický průzkum. Naštěstí byla zástavba v této ulici a jejím okolí, včetně podzemních vrstev, převážně zachována.

Další otazníky vzbudil roku 1998 archeologický výzkum prováděný před přestavbou hasičské centrály na místě domů čp.29/I a čp.30/I (viz kapitola „Komenského ulice“). Odhalena tam totiž byla mimo jiné i pícka z 1. poloviny 13. století, možný pozůstatek malohutnické výroby.[3] Nález sídelního horizontu ze 13. století[4] zpochybňuje do té doby převládající výklad stavebních dějin Rokycan, podle něhož zástavba v západní části města vznikla až ve 14. století plánovitým založením na dosud neosídlené ploše. Odhalená rezidua z 13. století buď vznik této části města posouvají o víc než 100 let do minulosti, nebo nasvědčují tomu, že i v západní části historického jádra existovala v předlokační době nějaká, byť rozptýlenější, zástavba. I na zástavbu podél Smetanovy ulice je proto nutno pohlížet prismatem tohoto archeologického nálezu.

Smetanova ulice je dnes hodnotná právě tím, že se tu dochoval původní rytmus parcel a že zde po roce 1945 neproběhly celoplošné demolice (s výjimkou jejího západního konce). Jednotlivé domy nejsou většinou památkově cenné, nebo jen částečně, ale mají vysokou hodnotu urbanistickou coby jeden z posledních ostrovů měšťanské uliční zástavby v Rokycanech. Ulice měří na délku cca 250 metrů a je pozoruhodně souměrným způsobem prohnuta.

Obsah

1. Urbanistický a stavební vývoj ulice. 1

2. Popis jednotlivých objektů ve Smetanově ulici 1

2.1. Úsek podél jižní strany Urbanova náměstí 1

2.1.1. Objekty u domů čp.86/I a čp.85/I. 1

2.1.2. Dům čp.53/I. 2

2.2. Skupina činžovních domů východně od ústí Srbovy ulice. 2

2.2.1. Dům čp.54/I. 2

2.2.2. Dům čp.55/I. 2

2.2.3. Dům čp.56/I. 3

2.3. Severní strana ulice. 3

2.3.1. Masné krámy čp.172/I. 3

2.3.2. Dům čp.50/I. 3

2.3.3. Dům čp.49/I. 4

2.3.4. Dům čp.48/I. 4

2.3.5. Dům čp.142/I. 5

2.3.6. Dům čp.47/I. 5

2.3.7. Dům čp.46/I. 5

2.3.8. Dům čp.45/I. 5

2.4. Jižní strana Smetanovy ulice, úsek mezi Srbovou a Havlíčkovou. 6

2.4.1. Dům čp.78/I. 6

2.4.2. Dům čp.57/I. 6

2.4.3. Dům čp.58/I. 7

2.4.4. Zbořený dům čp.59/I. 7

2.5. Nejzápadnější úsek ulice (mezi Havlíčkovou a Komenského). 7

2.5.1. Zbořený dům čp.62/I. 7

2.5.2. Zbořený dům čp.63/I. 8

2.5.3. Dům čp.34/I. 8

3. Technický vývoj Smetanovy ulice. 8

4. Vývoj pojmenování ulice. 9

2. Popis jednotlivých objektů ve Smetanově ulici

2.1. Úsek podél jižní strany Urbanova náměstí

Ulice vybíhá od děkanského kostela podél jižní strany Urbanova náměstí, kterou lemuje řada většinou nehodnotných domů. Původně sem směřovaly jen stodoly v zadních traktech parcel domů stojících na hlavním náměstí. Teprve v 19. století jsou některé z nich adaptovány na obytné domy. J. Anderle a T. Karel v tomto, spíše periferním charakteru zástavby jižní fronty náměstí spatřují pozůstatek původního areálu městského hradu, který v prostoru Urbanova náměstí patrně ve středověku stál a jehož opevnění neumožňovalo po jeho obvodu výraznější rozvinutí parcelace.[5] O areálu předpokládaného hradu je pojednáno v kapitole „Urbanovo náměstí“.

2.1.1. Objekty u domů čp.86/I a čp.85/I

Původní funkci a rozměry si zachovala jen přízemní stodola příslušná k domu čp.86/I. Vhodně působící skromný objekt s vjezdovými vraty citlivě doplňuje sousedství děkanského kostela a je nutné ho pečlivě uchránit před modernizačními zásahy. Naopak sousední hranatý objekt postavený v 70. letech 20. století jako technické zázemí domu čp.85/I (dům obuvi na náměstí) je zcela nevhodný. I na jeho místě přitom původně stála stodola, roku 1929 adaptovaná na dílnu.[6] Výhledově je nutno jej redukovat a vrátit do tradičních proporcí (přízemní výška, sedlová střecha). Pouhá oprava a korekce brizolitové normalizační fasády není řešením, obzvláště v tak exponovaném prostoru poblíž historických staveb kostela, děkanství, muzea a masných krámů.

2.1.2. Dům čp.53/I

Dům čp.53/I vznikl na mělké parcele, snad původně příslušející k výstavným domům na severní straně Masarykova náměstí, jako okolní stavby. Na rozdíl od svých sousedů si ale i po adaptaci na obytné stavení zachoval původní dispozice přízemního domku. Vznikl již před rokem 1771, protože jeho číslo popisné zapadá do souvislé řady nejstarších domovních čísel. V roce 1784 vyhořel. Kromě vlastního obytného stavení ohněm zasaženy i stáje a stodola.[7]  V roce 1904 vypracoval Hynek Šmolík projekt přestavby stáje na nádvorní straně domu (v pravé části) na obytnou místnost.[8]

Původní maloměstsky idylická podoba domu vzala za své roku 1963, kdy byl objekt nevhodným způsobem zmodernizován. Do průčelí tehdy vsazena typizovaná trojdílná okna, která nahradila původní šestitabulkové okenní otvory. Stávající šestiosá fasáda (včetně dveří) se proměnila na čtyřosou (nově proražena vrata). Proměnou prošla i vnitřní dispozice.[9] Výsledkem byl obytný dům na původním půdorysu a s původními měřítky, ale utilitárně adaptovaný podle dobových standardů moderního bydlení. Přesto byl ještě v roce 1971 popisován jako „v dezolátním stavu“.[10] Při modernizaci totiž neprovedena finální úprava vnějších omítek a dům tak do ulice hleděl holými cihlovými zdmi. V roce 1992 provedena podle projektu Josefa Sudy adaptace části objektu na prodejnu.[11] Hmotově je objekt vyhovující a modernizační tvarosloví z 2. poloviny 20. století je rušivé jen v detailu.  

2.2. Skupina činžovních domů východně od ústí Srbovy ulice

2.2.1. Dům čp.54/I

Následuje objekt čp.54/I, situovaný do místa, kde Smetanova ulice opouští svůj průběh po jižní straně Urbanova náměstí a vstupuje podél protější stavby masných krámů do sevřeného uličního koridoru v historické uliční čáře. Dnes jde o dvoupatrový činžovní dům z počátku 20. století. Původně tu stával menší objekt. V roce 1784 vyhořel, a to podle evidence poškozených nemovitostí nejen obytné stavení ale i stáje.[12] Nynější dům tu vyrostl v letech 1907-1908 coby novostavba podle projektu B. Ryšavého. Šlo o podnikatelskou akci průmyslníka Hanuše Karlíka[13], který jen pár let předtím postavil na sousední parcele na severní straně Masarykova náměstí výstavný neobarokní dům čp.82/I. V městském archivu se nachází složka z let 1907-1908, nazvaná „Karlík Hanuš, stavba domu čp.54/I“.[14]

Hmotově předimenzovaná stavba narušila intimní rozměry okolí masných krámů a děkanství. Šlo o součást dobové invaze eklektických činžovních domů do jádra města, ale zároveň o pochopitelné zahušťování dosud spíše venkovské zástavby v bočních ulicích historického jádra města, jakýsi skromný rokycanský „city-building“. Kladem bylo dodržení původní uliční čáry, naopak jasným záporem zvolená dvoupatrová výška, necitlivě konkurující organickým dominantám kostela, děkanství i masných krámů. Fasáda novostavby měla poměrně slušnou úroveň se secesními prvky a dlaždicovými poli. Tato však zcela zanikla v průběhu rekonstrukce zahájené v 80. letech 20. století a ukončené roku 1990. V září 1982 se uvádí, že do roku 1983 proběhne výkup domu čp.54/I s tím, že Okresní stavební podnik by zde upravil pro své zaměstnance celkem šest bytů.[15] V dubnu 1984 se uvádí, že MěstNV zajišťuje výkup domů, které si podniky sami opraví, a mezi nimi zmiňováno i čp.54/I.[16] Ještě v říjnu 1984 město konstatuje, že na rok 1985 bude potřebovat obyvatelům tohoto domu přidělit jeden náhradní byt.[17] Výsledkem této pozdně normalizační přestavby byl převýšený činžák s banální plochou fasádou zasazený doprostřed historického prostředí.

2.2.2. Dům čp.55/I

I další dva domy stojící na jižní straně Smetanovy ulice, čp. 55/I a 56/I, mají podobný „rodný list“ jako čp.54/I. Tyto novostavby vznikly v 1. polovině 20. století coby nájemní domy na místě daleko skromnějších domků. Přesto, že za touto výstavbou evidentně stála spekulace majitelů pozemků, nelze oběma domům upřít moderní a přitom vkusný standard bydlení a také architektonicky přijatelné pojetí v duchu kotěrovské moderny.

Dům čp.55/I byl původně jen skromným stavením. Roku 1784 vyhořel spolu s objektem stájí.[18] K roku 1870 se tu připomíná hostinec „U Klimtů“ (I. Ebelová a M. Ebel umisťují hostinec U Klimtů do sousedního domu čp.54/I, ovšem chybně[19]). Roku 1932 jej koupila Občanská záložna a nechala zbořit.[20] 9. března 1933 schválen návrh stavební komise dát Občanské záložně povolení zbořit z bezpečnostních důvodů chatrný dům čp.55/I.[21] Stavební povolení na výstavbu domu na místě domku čp.55/I Občanské záložně vydáno 18. května 1933.[22] V letech 1933-1934 tu pak záložna postavila, podle projektu ing. Rudolfa Černého, dvoupatrový činžovní dům. Jeho fasáda pracuje rafinovaně se severským motivem neomítnuté cihlové zdi.

V roce 1970 byla provedena oprava zadního traktu.[23] Práce zajistila Domovní správa.[24] Roku 1990 prošel dům modernizací a vestavbou půdních bytů.[25] V objektu je devět bytových jednotek.[26] Obec v roce 2005 uvažovala o privatizaci bytů v č.55/I. 20. června 2005 se chystaným prodejem zabývala městská rada, ale projednávání bodu přerušila s tím, že zamýšlená prodejní cena se jí zdála nízká. Správce komunálního bytového fondu ovšem argumentoval tím, že dům je ve špatném stavu a byty budou potřebovat investice. Ty odhadnuty na 1 395 000 Kč. Rekonstrukci potřebují komíny (20 000 Kč), klempířské prvky (5 000 Kč), dvorní fasáda (150 000 Kč), nová okna (600 000 Kč), elektroinstalace (420 000 Kč), rozvod vody (150 000 Kč), kanalizace (50 000 Kč) + nevyčíslená částka na opravy izolace sklepů.[27]

2.2.3. Dům čp.56/I

Na místě dnešního činžáku čp.56/I na nároží Smetanovy a Srbovy ulice stával přízemní dům, jenž taky vyhořel roku 1784 při požáru města. Tehdy poničen  vlastní obytný objekt, stáje i stodola.[28] Z roku 1815 se dochoval stavební projekt jeho přestavby od rokycanského stavitele O. Černého. Ten zde navrhl přízemní stavbu s dvojicí nevelkých dřevěných štítů v průčelí a vysokým komínem. Roku 1818 byl vypracován druhý plán. Dosavadní štítová orientace domu se podle něj měnila na podélnou, s jednoduchou, jednostranně valbovou střechou. Tato valbová střecha ale pravděpodobně nebyla realizována, nebo později prošla proměnou, neboť dochované fotografie i kresba místní malířky Olgy Runtové z 1. poloviny 20. století ukazují dům čp.56/I jako objekt se sedlovou střechou. V roce 1901 vypracoval Josef Pechan plán na vestavbu nového obchodního výkladce.[29] V městském archivu se nachází složka z roku 1910, nazvaná „Šmolík Josef, stavba výkladu u čp. 56/I“.[30]

Dům v této podobě každopádně koncem 30. let 20. století zmizel z tváře města a byl nahrazen moderním činžovním domem s plochou fasádou. 14. dubna 1939 požádali Josef a Eugenie Šmolíkovi o rozdělení stavebního pozemku č.kat.74 na dvě stavební místa. 2. května 1939 proběhlo komisionelní řízení. Regulační čára do Srbovy ulice stanovena v prodloužení západního průčelí domu čp.79/I až k průniku s jižním průčelím domu čp.56/I na rohu Srbovy a Smetanovy ulice a odtud kolmo na severní průčelí objektu čp.56/I. Šlo o komplexní urbanistický záměr, v jehož rámci mělo nejen dojít k zástavbě proluky na východní straně Srbovy ulice, kde pak skutečně roku 1940 dostavěn dům čp.180/I, ale i k demolici stávajícího domu čp.56/I na nároží Smetanovy ulice a jejich nahrazení dvěma dvoupatrovými domy, přičemž výška zástavby dána výškou už existujícího činžovního domu čp.55/I ve Smetanově ulici. Přímo v podmínkách obce pro souhlas k parcelaci bylo uvedeno, že dům čp.56/I bude ihned zbořen a na jeho místě postaven nový objekt.  4. května 1939 městská rada doporučila záměr ke schválení a ještě v květnu 1939 na schůzi obecního zastupitelstva vše schváleno.[31] K výstavbě nového činžáku čp.56/I pak došlo ještě v roce 1940, kdy objekt kupuje rokycanský stavební podnikatel Josef Žour s rodinou.[32] Na novostavbu nájemního domu a zboření domu starého získali Josef a Julie Žourovi stavební povolení 24. ledna 1940. Projekt je dílem Jaroslava Žoura. Novostavba kolaudována 1. října 1940.[33]

Vznikl elegantní bytový dům ve funkcionalistickém slohu, který dokonce dosáhl třípatrové (tedy čtyřpodlažní výšky). Nová výšková úroveň zástavby tak výrazně změnila urbanistický účinek Smetanovy ulice (proměna v úzký, stinný koridor) a do jisté míry nepříznivě postihla i působení tradiční dominanty kostelní věže v širších pohledech od západu. Z architektonického hlediska ovšem jde o zdařilý objekt. Navíc ve srovnání s esteticky nuznou výstavbou implantovanou do historického jádra města v období komunistického režimu jde o daleko přijatelnější řešení modernizačních tlaků na organismus města. V roce 1960 daroval pan Žour objekt čp.56/I Domovní správě.[34]

2.3. Severní strana ulice

2.3.1. Masné krámy čp.172/I

Na protější straně ulice stojí památkově chráněný objekt masných krámů čp.172/I, nyní zastíněný výše popsanými vysokými činžovními domy. Původní hmotový účinek objektu přitom byl daleko výraznější, když v okolí stály jen uměřenější přízemní a patrové domy. Unikátní klasicistní stavba na půdorysu trojlodní baziliky, s výrazným trojúhelným štítem, získala současnou podobu okolo roku 1800. Její detailní popis se nachází v kapitole „Urbanovo náměstí“.

2.3.2. Dům čp.50/I

O něco dále na západ se rozkládá dům čp.50/I. Dnes už nenápadný a zmodernizovaný objekt je jedním z nejstarších[35] měšťanských domů ve městě a v této ulici byl jedním z nejvýstavnějších. Zaujímá exponovanou rohovou parcelu na širším městišti než jeho sousedé. Je to šestiosá, patrová stavba. Uvnitř se nacházejí staré klenby.

Poprvé je v tržních knihách zmiňován roku 1445, kdy se zde zmiňuje bohatý měšťanský pivovar patřící Petruši Pikačové, vdově po Mikuláši Pikačovi, kdysi primasovi Rokycan, která jej onoho roku odkázala Martinkovi pekařovi a jeho dětem.[36] Podle patrně nepřesného článku v Kulturních přehledech to ale mělo být naopak – roku 1445 majitelem pekař Martínek, pak Pikačová.[37] Do roku 1463 byl dům v držení Jana Pykny z Chrástu, který jej prodal Mikuláši krejčíři. Vdova po něm – Káča se svým synem Jírou Gramatikou poté roku 1483 prodala dům i s pivovarem Jindřichovi z Malšína. V druhé polovici 16. století vlastnil dům čp.50/I Martin Škoda. Pak se mu dlouho říkalo „Škodovský dům“. Střídalo se tu několik majitelů z této rodiny, synové Matěj a Václav, pak jen Václav s manželkou Magdalenou (připomínáni roku 1593).[38] Popis jednotlivých městských domů sestavený po požáru roku 1784, eviduje, že oheň jej poškodil a poničil i stáje a kůlnu.  Roku 1788 se zde jako majitelka uvádí Anna Fyslová. Roku 1839 (podle Josefa Königsmarka už roku 1838[39]) dům koupil od Hedviky Šverclerové dr. Karel Brož. O dva roky nato, roku 1841 zde pobýval tehdy mladý Bedřich Smetana, později slavný český skladatel.  12. října 1934 se obecní zastupitelstvo rozhodlo připomenout tuto událost pamětní deskou.[40] Jde jednoduchý kovový obdélník s nápisem: „V tomto domě v rodině MUDr. Karla Brože koncertoval roku 1841 Bedřich Smetana“. Jedná se ovšem o nepřesný údaj, protože mladý Smetana zde tehdy nepořádal žádný veřejný koncert.

Za první republiky dům čp.50/I patřil Václavu Páníkovi. Ten nechal v roce 1930 adaptovat stáje na dvoře na klempířskou dílnu.[41] Stavební povolení pro Václava Páníka na přestavbu stáje na dílnu v čp.50/I vydala městská rada v březnu 1930.[42]  Užívací povolení pro V. Páníka na dílnu zřízenou ze stáje na nádvoří čp.50/I vydala obecní správní komise v únoru 1931.[43] V květnu 1931 vydáno městskou radou taky stavební povolení pro V. Páníka na úpravu fasády brizolitem.[44] Nešlo ale tehdy ještě o onu zplošťující primitivní texturu, pod jakou brizolit nechvalně proslul v období komunistické režimu. V rámci opravy průčelí v roce 1931 navíc pověřil Páník malíře Karla L. Hájka, aby vyzdobil fasádu domu podle nákresu Vladimíra Koukla ornamentální dekorací. Šlo o sgrafita ve stylu Mikoláše Alše, umístěná v meziokenních plochách v průčelní zdi v prvním patře. V prostředním poli postava sv. Václava na koni v bohatýrském stylu, po stranách znak klempířského cechu a také letopočet 1523-1931 (rok 1523 tehdy mylně považován za datum vzniku domu).[45]

Kombinace hladké fasády a sgrafit se na domě čp.50/I udržela jen několik desítek let a pak nejen fasáda ale celý dům utrpěl značnou škodu během socialistické generální opravy. Původně soukromý dům roku 1962 přešel do agendy Domovní správy[46] 8. prosince 1965 pak rada MěstNV vyslovila souhlas s nabídkou Anny Páníkové, která dům čp.50/I chtěla darovat obci.[47] Coby komunální majetek se v  následujících letech stal dům čp.50/I obětí snahy komunistického vedení radnice řešit akutní bytovou krizi v Rokycanech, způsobenou dočasným výpadkem sídlištní masové výstavby, modernizacemi a nástavbami stávajících domů. Poprvé se o takové možnosti hovořilo už v září 1965 na plénu MěstNV. Podobnou strategii v té době město aplikovalo například i u mateřské školy v Parku U Saské brány (viz kapitola „okružní třída“). Která byla zvýšena o patro. V roce 1965 se mluví o nástavbách domů, které měly být ovšem řešeny „s ohledem na dodržení urbanistických pravidel“.[48] Roku 1967 pak povolila městská komise pro výstavbu generální opravu a nástavbu čp.50/I.[49] Podle plánu Domovní správy měla být v roce 1967 zajištěna (připravena) rekonstrukce objektu.[50] 10. října 1967 rada MěstNV vypsala tématický úkol na zajištění uvolnění domu do 15. prosince 1967.[51] Dle informací z listopadu 1967 bylo již zajištěno provádění prací v roce 1968.[52]

Práce prováděl Okresní stavební podnik. Na rok 1968 hodlal na domě čp.50/I proinvestovat 1 038 000 Kčs.[53]  Podle údaje z dubna 1968 hodnota akce vyčíslena už na 1 184 000 Kčs.[54] Společně s paralelně probíhající opravou domu čp.58/I si měla akce vyžádat 1 696 000 Kčs.[55] Akce skutečně zahájena počátkem roku 1968.[56] Do konce září 1968 už zde prostavěno 435 000 Kčs. Podle alternativního údaje, ale prostavěno jen 198 000 Kčs a plán prací nesplněn.[57] Na 1. pololetí 1969 na opravu domů čp.50/I a čp.58/I přiděleno celkem 765 000 Kčs. Ve skutečnosti za 1. pololetí prostavěno 434 000 Kčs.[58] Přestavba dokončena roku 1970.[59]  Byť podle jiného údaje již přírůstek nových bytů v důsledku provedení rekonstrukce čp.50/I byl započten do evidence bytového fondu za rok 1969.[60] O nějakém koncepčním architektonickém řešení ovšem nemůže být řeč. Nevkusná přestavba v duchu provinční socialistické průměrnosti pokryla dům necennou brizolitovou fasádou. Dům byl zvýšen o druhé patro. Proměna kdysi výstavného měšťanského domu na socialistický činžák rozrušila jeho účinek. Na nevalnou úroveň přestavby poukázal už v listopadu 1969 pan Drchal na zasedání MěstNV.[61] Do střechy byly vestavěny další čtyři byty.[62]  Z původních 7 bytových jednotek IV. kategorie tak vzniklo 11 bytů I. kategorie.[63]

Bývalý hospodářský dvůr domu si naštěstí uchoval historickou konfiguraci včetně zaklenutého vjezdu do dvora. Ze dvora ovšem v 90. letech 20. století vyveden neústrojný nový výjezd k severu do ulice Dolní příkopy, čemuž musela ustoupit reziduálně dochovaná část městských hradeb. Šlo o chybu vedení města, že toto bylo připuštěno, protože je naopak důležité maximálně podporovat zachování linie původních hradeb jako významného organizačního pozůstatku středověkých Rokycan. Komerční provozovna ve dvoře získala 1. července 2004 samostatné číslo popisné čp.223/I.

2.3.3. Dům čp.49/I

Sousední tříosý patrový dům čp.49/I se sedlovou střechou si dosud udržuje podobu z počátku 19. století. Roku 1784 jej poničil požár města. Kromě vlastního obytného domu poničen i objekt stájí.[64] V popožárové době, někdy kolem roku 1800 jej tehdejší majitel Jan Gruber nechal přestavět v klasicistním stylu.

V letech 1881-1882 přestavěny chlévy na obytné místnosti podle projektu J. Šmause.[65] V městském archivu se nachází složka z roku 1882, nazvaná „Karel Josef, přestavba obytného stavení čp. 49/I“.[66] V roce 1931 zřízena vlevo na dvoře výkladní skříň. Podle plánů Josefa Nováka zároveň postavena na dvoře nová dílna, udírna a prádelna.[67]  V červnu 1931 vydáno městskou radou stavební povolení pro J. Škardu na zřízení krámu v čp.49/I.[68] A počátkem července 1931 pak rada udělila i stavební povolení na uzenářskou dílnu v čp.49/I.[69] Koncem prosince 1931 dodatečně vydáno stavební povolení na uzenářskou dílnu v čp.49/I J. Škardy na jiném místě nádvoří než dle původního stavebního povolení.[70] V červnu 1932 se pak na schůzi městské rady uvádí, že dodatečně schválena změna ve stavbě uzenářské dílny v čp.49/I a vydá se užívací povolení.[71] Dům si dodnes uchoval původní průjezd. Dvorní křídlo s cihlovou pavlačí oceňuje J. Kovář jako hodnotný příklad typické klasicistní architektury z doby okolo roku 1800.[72] Za domem je rozsáhlá zahrada, končící až na bývalých hradbách. V 90. letech 20. století byl dům postupně citlivě zrekonstruován.  Rekonstrukce zahájena v dubnu 1991. Došlo při ní ke generální opravě fasády, kde ponecháno původní klasicistní tvarosloví. Barevné provedení ostění oken, portálu i na hlavní římse, pro něž při opravě zvolen ostře žlutý nátěr, bylo ale ještě později revidováno.  Na střechu domu položeny nové tašky. Jisté stavební úpravy (proražení okenního otvoru) se uskutečnily i v nádvorním křídle. Naopak průjezd, včetně zchátralých dveří, ponechán v původním stavu a rekonstrukce ani nezasáhla zchátralé interiéry v prvním patře.[73] Od května 1991 otevřena v přízemí objektu jedna z prvních soukromých prodejen potravin ve městě.[74]

Za domem, na linii bývalých hradeb, byl někdy před polovinou 19. století postaven velký zděný hospodářský objekt čp.190/I. Ještě mapa stabilního katastru z roku 1838 místo něj zachytila jen menší spalná (dřevěná) stavení. Ale již originální mapa stabilního katastru v dodatečných zákresech z období krátce po roce 1838 ukazuje, že místo nich byla postavena jedna, půdorysně velká budova.[75] Měla patrně hospodářský a možná i zčásti obytný charakter. Její severní okraj sleduje původní linii městských hradeb a možná obsahuje partie zdiva hradeb, jež bylo využito i při výstavbě tohoto objektu v 19. století. Mnohem později, za protektorátu, získal tento objekt i samostatné číslo popisné čp.190/I. Šlo o dobový trend, kdy v 1. polovině 40. let získalo mnoho takovýchto hospodářských a účelových staveb samostatné číslo. Seznam majitelů domů z doby okolo roku 1945 už čp.190/I uvádí. Byl majetkově propojen s domem čp.49/I (majitelem obou byl Jan Škarda).[76] Stavba čp.190/I zde existovala až do přelomu 20. a 21. století. Na leteckém snímkování z doby okolo roku 2003 už zachycena není, respektive byla pobořena a zbyla z ní jen torza zdí, která uchovávají půdorys zaniklého objektu.[77] Zároveň někdy v průběhu času došlo k  majetkové i funkční reorganizaci dvorku, který sice původně patřil k domu čp.49/I, ale v současnosti je majetkově i funkčně propojen s vedlejším domem čp.48/I.[78]

2.3.4. Dům čp.48/I

Dům čp.48/I v roce 1784 poškodil požár města.[79] V roce 1860 vyhotovil Matěj Sack projekt jeho celkové opravy v pozdně klasicistním stylu. Rekonstrukce sestávala z nástavby prvního patra, na dosud přízemní objekt. Původní střecha, orientovaná štítem do ulice, změněna na podélnou. Na dvoře postaveny nové hospodářské budovy. O realizaci tohoto konkrétního plánu sice chybí doklady, podstatné body této přestavby se ale každopádně uskutečnily.[80] Roku 1889 dům koupila Anna Trejbalová (říkalo se tu pak „U Trejbalů“).[81] V roce 1891 postavena na dvoře lednice podle plánů Hynka Šmolíka.[82] V městském archivu se nachází složka z let 1891-1899, nazvaná „Trejbalová Marie, přístavba lednice čp.48/I“.[83] Když v roce 1902 koupil dům Antonín Choděra, zřídil tu hospodu, která byla jako celý dům nazývána „U Choděrů“.[84] V roce 1935 prostory restaurace v přízemí domu čp.48/I modernizovány a na pavlači domu tehdy zřízeny záchody (projekt Václav Beneš). V roce 1963 přestavěna pavlač a o rok později zbořen i nádvorní objekt lednice.[85]  Restaurace v domě uzavřena koncem října 1950.[86]

Tříosý, patrový objekt čp.48/I  byl po roce 1945 znehodnocen aplikací brizolitové fasády a výměnou oken. Hmotově je ale přijatelný a uchovává pravidelný rytmus středověkých úzkých parcel. Po roce 1989 prošel dům rekonstrukcí. Při ní v prosinci 1991 proraženy v přízemí na místě stávajícího trojdílného okna, vedle průjezdu, nové velkoplošné dveře do prodejny, segmentově ukončené a po stranách doplněné o výkladní okna. Vchod proveden vestavbou nového překladu a části průčelní zdi z cihel a tvárnic, dveře jsou dřevěné, natřené černou barvou. Na fasádě ale kromě této změny zůstala zachována socialistická brizolitová omítka. Střecha zůstala krytá původními taškami.  Již předtím během roku 1991 prováděny v interiérech v prvním patře opravy.[87] Později proběhla i rekonstrukce fasády a odstranění brizolitové krusty.

2.3.5. Dům čp.142/I

Dům čp.142/I napovídá svým vysokým popisným číslem, že vznikl až po roce 1771, kdy bylo zavedeno jednotné číslování domů. Na jeho místě byla předtím snad zahrada, snad stodola. Mohl také vzniknout rozdělením jednoho původního domu. V roce 1784 byl teprve ve výstavbě a neměl ještě přidělené popisné číslo. Toho roku v září jej zničil požár města.[88] Pak asi opraven a dobudován. V Josefském katastru z roku 1788 již uveden i s popisným číslem.[89] V matrice se objekt čp.142/I uvádí poprvé 4. prosince 1788, kdy se tu narodil syn ševce Karla Hejrovského.[90] Tehdy ovšem šlo o pouhý přízemní dům. Teprve z roku 1861 pochází projekt zednického mistra Matěje Sacka na přístavbu prvního patra. Zároveň mělo dojít k úpravě schodiště, komínů a záchodů. O realizaci projektu sice chybí přímé doklady, ale patrně právě tehdy dům získal svou nynější podobu, a to včetně historizující fasády.[91] Průčelí členěno lisénami a šambránami.

V letech 1928-1929 byla přestavěna kuchyně v zadním traktu domu.[92] V srpnu 1928 obnoveno městskou radou povolení k přestavbě zadní části čp.142/I za podmínek stavebního protokolu z 9. srpna 1928.[93] V září 1929 vydáno městskou radou obývací a užívací povolení na přestavbu zadního traktu čp.142/I pro V. a A. Vlčkovi.[94] Po roce 1989 byl dům necitlivě opraven, přičemž byla vyměněna původní úzká okna a okenní otvor zcela nevhodně rozšířen. Stávající tašková střecha pokryta banálním vlnitým plechem. V souvislosti s tím zrušena na střeše původní volská oka.[95]  Šlo o jednu z nejspornějších stavebních proměn uskutečněných v jinak velmi pozitivní poslední dekádě 20. století. Svým primitivním pojetím a použitím podřadných typizovaných materiálů by tato přestavba duchovně patřila spíše do předešlé normalizační éry. V letech 1991-1997 proběhla také přestavba přízemí domu, podle projektu Petra Svobody.[96]

2.3.6. Dům čp.47/I

Ani patrový dům čp.47/I nemá už historickou vnější podobu. V roce 1784 obytná budova vyhořela.[97] Podle popisu z roku 1808 měl dům hlavní zdi z kamene. Na dvoře stála tehdy nově zbudovaná stodola, zčásti zděná. Šlo o původní právovárečný dům.[98] Roku 1838 provedena jeho přístavba.[99] V roce 1897 postaven vpravo na dvoře nový chlév (projekt Hynka Šmolíka).[100] V roce 1912 adaptován parter na dna obchody.[101] V roce 1969 naopak obchod vlevo v přízemí upraven na obytné místnosti.[102]

V roce 2014 prošel dům čp.47/I celkovou rekonstrukcí. V březnu 2014 provedena částečná demolice zdiva a stržení krovu. Šlo přitom o odklon od původně schválené projektové dokumentace, podle které mělo obvodové zdivo kromě jedné pasáže v přízemí, být zachováno, a krov se měl jen opravit, nikoliv bořit. Povolena byla vnitřní vestavba do stávající dispozice. Jenže při provádění prací bylo zadní průčelí domu sneseno až na úroveň přízemí, čímž se oslabila i statická soudržnost předního průčelí, které byl také sneseno. Majitelé domu Ing. Oldřich Dienstbier a Ing. Jiří Škop z Rokycan zdůvodňovali radikální zásah tím, že obvodové zdi 1. patra nebyly použitelné, protože je tvořily oblé kameny stmelené jílem, které začaly během opravy domu ztrácet soudržnost. Co se týče krovu, ten byl napaden dřevokazným hmyzem a houbou. Zvolené řešení ale kritizovala památková péče a stavební odbor města se musel celou záležitostí zabývat.[103] Výsledná podoba přestavby domu je přijatelná. Byla provedena v citlivém historizujícím duchu.

2.3.7. Dům čp.46/I

Ještě víc setřela účelová modernizace starobylý ráz domu čp.46/I. Na starý původ dosud odkazují nestandardně malé okenní otvory a nízké stropy.  Dům vyhořel v září roku 1784. Oheň poškodil i stáje.[104] Okolo roku 1870 tu byl hostinec „U Šilhánů“.[105] V roce 1902 přestavěn nádvorní objekt chléva na obytné místnosti. Do chlévů vloženy příčky, nastavěna nová pultová střecha a objekt zvýšen. Projekt vypracoval Hynek Šmolík.[106] V městském archivu se nachází složka z roku 1910, nazvaná „Karel Cejp, oprava fasády čp.46/I“.[107] V roce 1923 podle plánů Josefa Beneše vložen do parteru nový výkladec.[108] V dubnu 1929 městskou radou vydáno stavební povolení pro K. Floriána na dvě skříně po stranách krámu v čp.46/I.[109]

2.3.8. Dům čp.45/I

Na rohu Smetanovy a Gottliebovy ulice stojí dům čp.45/I. Roku 1784 vyhořel. V soupisu poškozených nemovitostí se uvádí jako poškozené kromě obytného stavení i stáje.[110] V městském archivu se nachází složka z roku 1906, nazvaná „Juláková Kateřina, zřízení výkladní skříně čp.45/I“.[111]  V prosinci 1924 se obecní zastupitelstvo zabývalo vyjádřením k žádosti Josefa Schleima o hostinskou koncesi v čp.45/I. Městská rada se ale postavila proti další koncesi s ohledem na to, že v Rokycanech již bylo dost hostinců a kantýn s výčepem piva.  Zastupitelstvo pak rovněž přijalo negativní vyjádření.[112]

7. května 1931 získal majitel čp.45/I J. Sloup stavební povolení od městské rady na adaptaci tohoto domu.[113]  27. října 1932 dostal J. Sloup obývací a užívací povolení na přestavbu čp.45/I. Zároveň mu udělena pokuta 50 Kč za přestupek proti stavebnímu řádu.[114] V letech 1931-32 dům čp.45/I skutečně přestavěn, a to firmou Josefa Nováka. Z původního měšťanského domu zachovány jen obvodové zdi. Fasáda domu tehdy dostala moderní, jaksi seversky tvrdou tvář. V roce 1936 ještě provedeny některé drobnější stavební úpravy (nový sklep apod.) podle plánů Josefa Žoura.[115]

2.4. Jižní strana Smetanovy ulice, úsek mezi Srbovou a Havlíčkovou

2.4.1. Dům čp.78/I

Na jižní straně se mezi ulicemi Srbovou a Havlíčkovou zachovala souvislá řada domů, z nichž relativně nejcennější je rohový čp.78/I. Okolo roku 1800 dům v souladu s tehdejšími trendy empírově přestavěn. Na jižní straně do Srbovy ulice má vykrojovaný štít, uvnitř klenby. V městském archivu je uložen spisový materiál z roku 1887, nazvaný „Eisner Adolf, stavba řezárny čp.78/I“, a další z roku 1906, pod jménem „Mašek František, stavba kolny u čp.78/I“.[116] Za první republiky dům přestavěn. V květnu 1930 vydáno městskou radou stavební povolení pro Václava Vavrouška na adaptaci domu čp.78/I. Komisionelní řízení proběhlo 15. května 1930.[117] V srpnu 1930 vydáno rovněž stavební povolení Václavu Vavrouškovi na přestavbu dvou nádvorních budov na skladiště v čp.78/I.[118] Počátkem září 1930 vydáno Vavrouškovi povolení k přestavbě dřevníků a skladiště na nádvoří čp.78/I.[119] Během září 1930 pak rada rozhodla, že užívací povolení na stavební úpravy čp.78/I Václava Vavrouška se vydá k 1. říjnu 1930. Zároveň rada deklarovala, že obec nemá námitek proti zřízení dílny na výrobu beden v čp.78/I.[120] Užívací povolení pro Václava Vavrouška na stavební úpravy v čp.78/I vydala městská rada v únoru 1932.[121]

Na domě čp.78/I se původně plánovalo umístění pamětní desky Adolfu Srbovi. Povolení umístit na dům čp.78/I tuto pamětní desku vydala městská rada dle žádost majitele domu V. Vavrouška a Národní jednoty severočeské v listopadu 1931.[122]  O týden později, 12. listopadu 1931, ale městská rada odložila žádost o příspěvek obce pro komitét pro umístění pamětní desky A. Srba, až bude znám výsledek veřejné sbírky.[123] Nakonec ale plaketa situována na dům čp.67/I v Jiráskově ulici (viz kapitola „okružní třída“) 23. března 1939 vydala obecní rada povolení na přestavbu domu, který tak získal modernější hladkou omítku.[124] 

Za komunistického režimu dům v zásadě nezměnil svou podobu, jen se jeho technický stav zhoršoval. 23. listopadu 1984 přidělen nájemníkům z čp.78/I jeden náhradní byt.[125] Po roce 1989 uvažovala obec o jeho odprodeji zpět do soukromých rukou. V červnu 1999 o tom jednalo městské zastupitelstvo. 29. června 1999 dokonce schválilo záměr takového prodeje.[126] V lednu 2000 zastupitelé projednali prodej domu čp.78/I ve veřejné dražbě. Vyvolávací cena stanovena na 3 007 300 Kč.[127] V dubnu 2000 ovšem zastupitelstvo svá předchozí rozhodnutí o záměru prodeje revokovalo.[128] Nakonec rozhodnuto ponechat dům v obecním majetku a provést generální rekonstrukci v režii města. V podkroví zřízeny nové obecní byty.[129]

V únoru 2002 jednalo o postupu rekonstrukce objektu čp.78/I městské zastupitelstvo. Schválilo provedení víceprací v částce 91 423 Kč. O tuto částku měl být navýšen rozpočet, přičemž suma získána přesunem z plánované rekonstrukce domu čp.80/I na Masarykově náměstí. Město dále odsouhlasilo výměnu veškerých instalací a opravy omítek v obchodech v přízemí domu čp.78/I  (náklady 952 000 Kč) na základě zpracované projektové dokumentace. I tato akce měla být financována přesunem z plánované rekonstrukce domu čp.80/I. Projekt rekonstrukce dále rozšířen o úpravu vstupu pro zdravotně postižené za 52 338 Kč. V objektu čp.78/I kromě toho schválena studie na výstavbu tří půdních bytů, s provedením přípravy instalací, střešních oken včetně úpravy střechy. K těmto úpravám mělo dojít ještě v roce 2002 (náklady 447 787 Kč). I tyto všechny další práce měly být financovány přesunem peněz ze zamýšlené rekonstrukce čp.80/I. Zastupitelé taky zadali vypracování projektové dokumentace dle předložené studie a realizaci výstavby půdních bytů ještě v roce 2002. K tomu bylo nutné zajistit i dotaci z Fondu rozvoje bydlení. Konečně zastupitelstvo rozhodlo prodloužit termín dokončení stavby (kromě půdních vestaveb) do 30. června 2002.[130] V dubnu 2002 pak zastupitelstvo rozhodlo o podání žádosti o dotaci v rámci programu podpory výstavby nájemních bytů a technické infrastruktury pro rok 2002 i na půdní byty v čp.78/I, a to ve výši 960 000 Kč.[131] V květnu 2002 zastupitelé odsouhlasili navýšení výdajů rozpočtu o 2 800 000 Kč na vestavby půdních bytů v čp.78/I.[132] V rámci opravy došlo k historizující úpravě fasády.

2.4.2. Dům čp.57/I

Domy čp.57/I a čp.58/I jsou stejně jako v mnoha jiných případech zástavy ve Smetanově ulici architektonicky nepříliš nezajímavé, ale urbanisticky cenné a s často dochovanými starobylými partiemi zdiva. Sledují původní, k severu mírně prohnutou uliční čáru Smetanovy ulice tak, jak jí patrně ve 14. století vytýčil neznámý lokátor. Objekt čp.57/I vyhořel roku 1784 spolu se stájemi a stodolou.[133]  V městském archivu se nachází složka z roku 1877, nazvaná „Josef Till, stavba kůlny u domu čp.57/I“.[134] Roku 1911 vypracoval Štěpán Wolf projekt vestavby nového výkladce v přízemí a přístavbu prádelny na dvoře.[135]  V březnu 1923 povolila obecní správní komise Antonínu Hejdukovi zřídit žumpu a domovní kanalizaci v domě čp.57/I.[136] V květnu 1923 pak komise úpravu žumpy v domě čp.57/I schválila.[137]

V roce 1971 byl dům popisován jako „v dezolátním stavu“.[138] V letech 1973-1975 proto následovala jeho generální oprava, při níž stávající jednopatrový objekt zvýšen o druhé patro pro účely sídla ředitelství Uhelných skladů[139] (kanceláře tu mělo již od roku 1957[140]). V červnu 1973 ještě uváděno, že rekonstrukce podnikového ředitelství Uhelných skladů proběhne až roku 1975.[141] Kolaudační řízení na opravu čp.57/I  proběhlo nakonec už 13. února 1975.[142] Dům tehdy dostal novou, socialisticky typizovanou, brizolitovou fasádu se sídlištní estetikou, která setřela jeho původní podobu. Projekt přestavby vypracoval TOS Plzeň.[143] Od roku 1986 (po výstavbě nového areálu uhelných skladů, včetně administrativních prostor, za městem, na Práchovně) zde umístěna služebna policie (tehdy Sbor národní bezpečnosti).[144] V roce 1994 sem byly navíc provizorně přesunuty služebny policie po dobu rekonstrukce objektu Katzovy vily v Jiráskově ulici.[145] Od 18. prosince 1997 se sem dočasně přestěhovalo i Okresní státní zastupitelství.[146] Později byl dům částečně opraven, včetně mírné korekce průčelí, ale se svými typizovanými okny a neústrojnou nástavbou patra zůstává v základních obrysech odvozen od podřadné přestavby v 70. letech 20. století. V roce 2013 bylo vydáno stavební povolení a ještě téhož roku proběhla kolaudace stavebních úprav interiérů domu čp.57/I dle žádosti Lucie Komasové. Šlo o adaptaci ordinace a dvou bytů.[147]

2.4.3. Dům čp.58/I

Dům čp.58/I rovněž vyhořel při požáru města v září 1784 a kromě obytného objektu oheň narušil stodolu a stáje.[148]  Tehdy šlo o drobný přízemní domek. V roce 1851 vypracoval Václav Kovanda plán na nástavbu prvního patra.[149] Roku 1901 přestavěn chlév na prádelnu (projekt Hynek Šmolík).[150]

Na konci 60. let 20. století prošel dům čp.58/I generální opravou. Přístavbu a celkovou rekonstrukci povolila stavební komise MěstNV v roce 1967.[151] Podle orientačního rozpočtového přehledu investiční výstavby měla adaptace objektu čp.58/I v roce 1967 vyjít na 455 000 Kčs.[152]  Během 1. pololetí 1967 ale adaptace nezačala, protože se nepodařilo dokončit vystěhovávání nájemníka. Nebyl tak splněn plán investic Domovní správy za 1. poloviny roku 1967. Generální oprava měla začít až na podzim 1967.[153]  10. října 1967 rozhodla rada MěstNV vypsat tématický úkol na zajištění uvolnění domu do 15. října 1967.[154] Dle informací z listopadu 1967 bylo již zajištěno provádění rekonstrukce objektu v roce 1968.[155] Na rok 1968 měl Okresní stavební podnik na tuto akci vyčleněno 402 000 Kčs.[156] Podle údaje z dubna 1968 hodnota akce vyčíslena na 512 000 Kčs.  Tehdy ještě adaptace nezahájena, stále se nedařilo vystěhovat všechny nájemníky do adekvátních náhradních bytů.[157] Společně s paralelně probíhající opravou domu čp.50/I si měla akce vyžádat 1 696 000 Kčs.[158] V září 1968 oprava domu čp.58/I stále nezačala, tentokrát kvůli nedostatku cihel. Měla začít až ve 3. čtvrtletí 1968.[159] Na 1. pololetí 1969 na opravu domů čp.50/I a čp.58/I přiděleno celkem 765 000 Kčs. Ve skutečnosti za 1. pololetí prostavěno 434 000 Kčs.[160] Přestavba dokončena až roku 1970.[161] Z původních 5 bytů IV. kategorie adaptováno 5 bytů II. kategorie.[162] Podle alternativního údaje, ale v domě získány jen 4 nové byty.[163] Přestavba proměnila tento starobylý měšťanský dům v další banální objekt sídlištního typu, byť se zachováním obvodových zdí.[164] Do fasády vsazena standardizovaná velkoplošná okna a na omítku použit hrubý brizolit. 24. září 2007 schválilo zastupitelstvo města ceny za prodej 4 jednotlivých bytů v domě čp.58/I do soukromého vlastnictví. Ceny se pohybovaly od 60 do 90 000 Kč.[165] I v případě tohoto objektu zde byla později provedena rekonstrukce fasády, ale osobitější ráz původního měšťanského domu už zpět nezískal.

2.4.4. Zbořený dům čp.59/I

U rohu Smetanovy a Havlíčkovy ulice stával dům čp.59/I. V roce 1784 jako mnohé domy v centru města vyhořel. Soupis, pořízený tehdy jako výčet škod na nemovitém majetku, udává, že kromě obytného stavení vyhořela i sladovna, stáje a stodola. Kvůli shledaným technickým závadám v domě čp.59/I uložila městská rada v červenci 1931 majitelům vyměnit krov a opravit stropy a podlahy.[166]

Dle zprávy z listopadu 1969 je dům čp.59/I v havarijním stavu.[167] V roce 1971 už popisován jako „v dezolátním stavu“.[168]  V únoru 1976 MěstNV konstatoval, že jako nutné se jeví uvolnění a zboření domu čp.59/I ve Smetanově ulici (a sousedního čp.191/I v Havlíčkově ulici). Demolici ovšem bránily ekonomické důvody. V objektu bydlely početné rodiny Romů, pro něž by město muselo zajistit náhradní bydlení, a to v tehdejší situaci nebylo tak jednoduché. MěstNV proto uznává, že provést demolici okamžitě není možné.[169] Společně s domem čp.191/I městu případnou demolicí vznikala povinnost zajistit 11 náhradních bytových jednotek.[170] V prosinci 1976 uváděno, že pro obyvatele domu čp.59/I bude potřeba do roku 1980 kvůli plánované demolici najít 4 náhradní byty.[171] V říjnu 1977 tento termín stále trvá.[172] V červnu 1978 se tu uvádí dokonce 7 romských rodin. S demolicí se stále výhledově počítá.[173] V červnu 1980 ovšem uváděna možnost demolice i rekonstrukce objektu.[174] Dle zprávy z října 1979 má dům čp.59/I chybějící dveře, okna i sociální zařízení.[175]  Stále se ale nic nedělo. Harmonogram národního výboru z prosince 1981 mluví o tom, že během následujícího roku město přidělí 3 náhradní byty zdejším nájemníkům pro vyklizení čp.59/I.[176] 16. února a 30. března 1983 přiděleny zdejším obyvatelům 2 náhradní byty. Přidělení dalšího náhradního bytu bylo ještě v listopadu 1983 nedořešeno.[177] Ještě v říjnu 1984 město konstatuje, že na rok 1985 bude potřebovat obyvatelům tohoto domu přidělit 1 náhradní byt.[178]

Objekt nakonec zbořen a na jeho místě nyní stojí část panelové budovy České pojišťovny čp.217-218/II  (popsána v kapitole „Havlíčkova ulice“).

2.5. Nejzápadnější úsek ulice (mezi Havlíčkovou a Komenského)

2.5.1. Zbořený dům čp.62/I

Na druhé straně nároží Havlíčkovy ulice stál dům čp.62/I „U Pavlů“,[179]  cenný barokní objekt z 1. poloviny 18. století. V roce 1784 jej poškodil velký požár města. Zničen vlastní obytný objekt, dále stodola a stáje.[180] Šlo o patrový dům. V roce 1892 navrhoval inženýr B. Pek jeho demolici a stanovení nové regulační čáry. Vadilo mu, že zužuje Smetanovu ulici v místě křížení s Gottliebovou ulicí, a to na pouhých 4,3 m.[181] Tehdy ale tyto úvahy nepřekročily rámec nezávazných plánů. Šlo o patrový dům se sedlovou střechou.[182]

V městském archivu se nachází složka z roku 1903, nazvaná „Vavroušek František, stavba kolny čp.62/I“.[183] V roce 1954 přešel dům čp.62/I do vlastnictví Okresního stavebního podniku.[184] Když zemřel majitel domu Josef Pavel, svěřil ONV jako odúmrť jeho majetek, včetně pozemků za městem (například č.kat.2213 v prostoru Na Husinci na Pražském předměstí) do správy města.[185] Už na jaře 1958 uložil MNV stavební kanceláři vypracovat posudek na zástavbu bloku u Černého koně, ale zmiňuje se hlavně prostor při domu čp.62/I v severní části pozemku. Na jeho místě měly vyrůst činžovní domy, což ovšem nebylo realizováno.[186] V roce 1959 už byl dům v špatném stavu a Domovní správa měla za úkol projednat s odborníky variantu částečné „asanace“, tedy demolice.[187] Podle zprávy z července 1959 hrozí část objektu sesutím.[188] Roku 1961 už v objektu zbyli jen jediní nájemníci, rodina Goralova. Rada MěstNV jim na podzim 1961 přidělila náhradní byt v domě čp.113/I.[189] Roku 1962 převzala zcela zchátralý dům čp.62/I Domovní správa.[190] V září 1962 již dům zčásti zbořen. Na zasedání národního výboru je kritizován stav celé této části města, které se prý říkalo „cikánská ulice“.[191] Ještě v dubnu 1963 se na plénu MěstNV debatuje o neuspokojivém stavu okolí tohoto domu.[192] Brzy na to zmizel objekt čp.62/I z tváře města, po konečné demolici v roce 1963. Tehdy už popisován jako „bouračka“ tedy zbořeniště, ruina.[193]

2.5.2. Zbořený dům čp.63/I

Tehdy zbořen i sousední domek čp.63/I. Tyto demolice prakticky vymazaly z mapy města ulice Havlíčkovu, Týmlovu, ale hlavně malé bezejmenné náměstí, které se rozkládalo na západním konci Smetanovy ulice, okolo kašny za měšťanskou školou. Popis domu čp.63/I i onoho náměstíčka se nachází v samostatné kapitole „plácek za ZŠ v ulici Míru“.

2.5.3. Dům čp.34/I

Výše uvedené zaniklé domy stály podél jižní strany Smetanovy ulice. Na protější severní straně tohoto úseku, u křižovatky s ulicí Gottliebovou, naopak demoliční vlny za komunistického režimu přežil hodnotný jednopatrový klasicistní dům čp.34/I. Patřil mezi takzvané „polovárečné“ domy, tedy nemovitosti nadané polovinou práva k výrobě piva (důležitý symbol společenského i ekonomického statusu městského domu v předindustriální éře).[194]

V roce 1713 majitelem Kateřina Pražská. Objekt tehdy popisován jako sešlý.[195]  Dle josefského katastru z roku 1788 patřila k domu čp.34/I i zahrada 6 x 6 sáhů (cca 11,38 x 11,38 metrů). Vlastníkem Jan Veselý.[196] V roce 1799 dal Jan Veselý dům jako věno své dceři Marii a jejímu manželovi Václavu Schwarzovi. Stanovil ovšem, že mu v zadní části domu musí postavit světnici s malou zahrádkou jako výminek.[197]  Podle archivních pramenů se zdá, že tento dům jako jeden z mála nevyhořel při požáru města roku 1784.[198] Podobu domu čp.34/I ale stejně od základů změnila klasicistní přestavba roku 1816, jak dokládá datovaný portál vchodu. Tehdy šlo ale ještě stále o přízemní objekt. V roce 1895 přistavěny k přízemnímu domku podle projektu tesařského mistra Jana Aubrechta dva pokoje.[199] V městském archivu se nachází složka z roku 1895, nazvaná „Votrubec Antonín, přístavba bytu v čp.34/I“, a další z roku 1899, pod názvem „Votrubec Antonín, přestavba domu čp.34/I“.[200] Až v roce 1900 přistavěl majitel domu Antonín Votrubec první patro a dvorní křídlo s pavlačí.[201] V lednu 1900 se v dobovém tisku uvádí, že Antonín Votrubec z čp.34/I bude se svému domu v Saské ulici přistavovat patro.[202] Projekt vypracoval Hynek Šmolík.[203] Teprve tehdy tak dům získal téměř současné rozměry. V městském archivu se nachází složka z roku 1905, nazvaná „Votrubec Antonín, přístavba spižírny čp.34/I“.[204] V roce 1911 ještě prodlouženo nádvorní křídlo o dva pokoje (podle projektu Štěpána Wolfa).[205]

Demolicím za komunistické vlády sice dům unikl, ale jen těsně. Koncem 80. let už byl jeho stav velmi špatný (ostatně nad celou touto oblastí se až do pádu režimu vznášely plány plošné demolice). Po roce 1989 ale prošel nákladnou rekonstrukcí. Ta byla uskutečněna v letech 1994-1995 podle projektu ing. Petra Hajského.[206] Tehdy koupila dům společnost RUN, s.r.o. a využila jej pro své účely. V dubnu 1995 v objektu otevřen kosmetický salon, rehabilitační centrum, sauna s bazénkem, odpočívárna s malým bistrem, dva menší bazény s vířivkou a podvodní masáží, tělocvična, horské slunce.[207] Kromě celkové rekonstrukce dosud velmi zchátralého objektu vznikla přitom v pokračování západního dvorního traktu nová budova, tvarově i slohově identická s vlastním domem. Stávající západní pavlačový trakt z roku 1900 se tak proměnil na spojovací krček, umístěný mezi dvěma symetrickými budovami. Zdařilá rekonstrukce ukazuje, jakým způsobem by mohl být v budoucnosti citlivě dostavěn západní konec Smetanovy ulice i jiné proluky v historickém jádru Rokycan.

Dále k západu s tímto domem ještě sousedil objekt čp.33/I. Cenný klasicistní dům byl zbořen roku 1986 a jeho parcela zůstává i nadále stavebně nevyužita. Přitom restituce této stavby (ne nutně formou kopie zbořeného domu) má zásadní vliv na zpětné městotvorné ukotvení demolicemi rozrušeného západního konce Smetanovy ulice a prostranství s kašnou za školou v ulici Míru. Podrobný popis domu je zahrnut do kapitoly „plácek za ZŠ v ulici Míru“.

3. Technický vývoj Smetanovy ulice

Ve 20. letech 20. století byla Smetanova ulice rozkopána kvůli výstavbě sítě obecního vodovodu. Dle plánu z roku 1921 plánováno provést ve Smetanově ulici (stejně jako v dalších ulicích centrálního města) pokládku vodovodního potrubí v roce 1924.[208] V srpnu 1930 rozhodla městská rada, že městská technická kancelář musí podat zprávu, proč se předlažba tehdejší Kasperovy ulice provádí nevhodným způsobem.[209] Koncem srpna 1930 také městská rada rozhodla, že na žádost Františka Votrubce z čp.34/I se ulice č.kat.2764/4 (tedy Smetanova) uzavře pro těžké povozy a automobily.[210]  V září 1930 pak radní rozhodli, že uzavření ulice č.kat.2764/4 bude provedeno dle návrhu městské technické kanceláře.[211] V prosinci 1930 obecní správní komise oznamuje, že pro ulici od domu pana Votrubce čp.34/I k domu čp.33/I se opatří po dohodě s automobilovým klubem tabulky pro jednosměrnou jízdu, respektive pro omezení jízdy těžkých vozů.[212] V té době tento úsek dnešní Smetanovy ulice chránily před dopravním ruchem provizorní zátarasy. Koncem prosince 1930 se obecní správní komise usnesla, že předseda komise zařídí odstranění kůlů uzavírajících ulici od domu pana Votrubce k domu čp.33/I.[213] Věc ale patrně zůstávala neřešena, protože v lednu 1931 vyzývá obecní správní komise na žádost V. Benedy, že se urychlí odstranění kůlů v ulici u Votrubců.[214] V říjnu 1933 se uvádí, že na návrh policejního úřadu bude část Kasperovy ulice od domu čp.31/I k čp.34/I prohlášena za jednosměrnou.[215] Na schůzi rady v srpnu 1930 přijata nabídka V. Vavrouška z čp.78/I na výstavbu mozaikového chodníku v dnešní Srbově ulici před čp.78/I a eventuálně i v tehdejší Kasperově ulici (nynější Smetanova) u tohoto domu.[216]

V roce 1967 město výhledově uvažuje o vyasfaltování úseku Smetanovy ulice od křižovatky s Gottliebovou ke Komenského ulici.  MěstNV zároveň plánuje na rok 1968 provést z vlastních zdrojů generální opravu chodníku v této ulici.[217]   V harmonogramu ze září 1969 plánoval MěstNV předláždění Smetanovy ulice na ploše 1 800 čtverečních metrů (společně s úpravou Gottliebovy ulice to mělo stát 50 000 Kčs). Akce měla proběhnout už v roce 1971. Na rok 1970 plánována výstavba chodníku ve Smetanově ulici (nákladem 100 000 Kčs).[218] Jak ale přiznávají materiály MěstNV z dubna 1970, chodník ve Smetanově ulici měl původně vzniknout už v roce 1969, což nesplněno a akce přesunuta na následující rok. Důvodem bylo, že se čekalo na dokončení rekonstrukce domu čp.58/I, což ale nesplněno.[219] Dle údaje z prosince 1969 se měl na úpravě chodníku podílet v rámci svého závazku k 25. výročí osvobození i občanský výbor č. 9, který měl srovnat terén pod zamýšleným novým chodníkem.[220]  Výstavba chodníku zařazena do návrhu prováděcího plánu MěstNV na rok 1970 (zveřejněn v prosinci 1969). Předpokládaná hodnota díla 20 000 Kčs.[221] Rozhodnutím rady MěstNV ze 17. února 1970 zařazena výstavba chodníku v této ulici i do plánu Akce Z na rok 1970.[222] K výpomoci se zavázali lidé z občanského výboru č. 9. Měli zde odpracovat 90 brigádnických hodin.[223] V dubnu 1970 se uvádí, že práce ve Smetanově ulici již byly zahájeny.  Podle ujištění Jaromíra Pěnkavy měly práce být hotovy ještě v roce 1970.[224] V září 1970 se pak uvádí, že rekonstrukce chodníku dohotovena. Prováděly ji Technické služby.[225] Akce vyšla na 11 500 Kčs.[226]

V únoru 1971 uvádí MěstNV záměr zajistit v roce 1971 nad rámec plánu provedení opravy dlažby ve Smetanově ulici.[227] V září 1972 se uvádí, že rekonstrukce Malého náměstí byla odložena na rok 1973. Prováděcí firma městu nabídla, že nechá jako kompenzaci za zdržení upravit ulice v okolí Masarykova náměstí (Srbova, Smetanova a další).[228] V roce 1972 Smetanova ulice nově vyasfaltována. Práce provedly Technické služby města.[229] Akce proběhla v 1. polovině roku 1972.[230] V prosinci 1972 vyzvala sociální a zdravotní komise MěstNV Technické služby k napravení stavu ve Smetanově ulici, kde jsou vpustit kanalizačních mřížek hluboko pod úrovní vozovky. Na další problém na nové komunikaci upozornila paní Hájková. Vozovka byla udělána v úrovni chodníků a v zimě při oblevě hrozí, že bude z vozovky stékat voda na chodník a k domům. Za tyto závady mohl bizarní způsob provedení rekonstrukce ulice. Jak přiznal předseda MěstNV Karel Hirsch, město nechalo nový asfaltový koberec položit přímo na původní dlažbu. Asfalt se ovšem musel nechat udělat silnější, aby na kostkách držel.[231] Technické služby v 1. pololetí 1990 položily v této ulici nový asfaltový koberec (ve spolupráci se s.p. Silnice).[232]

Výhledově měla být v celé ulici obnovena historicky přijatelnější dlažba z kamenných kostek. Počítal s tím územní plán města z roku 2000.[233] Zatím se tak však nestalo a místo tohoto proběhla jen série parciálních oprav. Koncem srpna 1997 je podél severní strany ulice, od domu čp.50/I ke křižovatce s Gottliebovou ulicí, rozkopán chodník, kvůli pokládce telefonního kabelu.[234] Majitel objektu masných krámů se pak dohodl s městem, že přispěje do obecní pokladny částkou 10 000 Kč jako spolufinancování výstavby nového chodníku, v úseku podél masných krámů, tedy na severní straně ulice. Zastupitelstvo o této nabídce rozhodovalo 16. prosince 1997.[235] Definitivně rozhodli zastupitelé až počátkem roku 1998. Původní betonové dlaždice už nešlo opravit. Už před výkopy firmy SPT Telecom byly rozlámané. Díky sponzorskému daru od majitele masných krámů (pan Pech) se město zavázalo položit zde zámkovou dlažbu.[236]

V roce 2006 město začalo chystat koncepci rekonstrukce veřejného osvětlení v obci. Zjištěno, že průměrné stáří jednotlivých uličních osvětlovacích soustav je 30 let. To je přitom právě na hranici minimální životnosti udávané odborníky. Po konzultaci s firmami RUMPOLD, ELEKTRO-ZAJÍČEK a s projektantkou ing. Dobiášovou byly vymezeny tři nejproblémovější úseky, kde mělo veřejné osvětlení v  nejbližší době projít rekonstrukcí. Jedním z těchto úseků byla i Smetanova ulice, a to od děkanského kostela až ke křižovatce s Gottliebovou ulicí. Hrubý odhad celkové rekonstrukce osvětlení zde činil 700 000 Kčs. 24. dubna 2006 odsouhlasila vznik seznamu urgentních úseků veřejného osvětlení i rada města a navrhla zařadit jeho výměnu do plánu investičních akcí na rok 2007.[237] 30. ledna 2008 vydal městský úřad územní rozhodnutí pro přeložku telefonního kabelu ve Smetanově ulici na pozemcích č.kat.2764/4 a č.kat.2764/9, kterou podala 12. září 2007 firma Telefónica O2 Czech Republic, a.s. Šlo o přeložení telefonních kabelů ve Smetanově ulici z důvodu plánované výstavby nové tělocvičny na rohu Smetanovy a Komenského ulice (viz kapitola plácek za ZŠ v ulici Míru“). 24. září 2007 územní řízení nejprve pro neúplnost podkladů přerušeno, ale po jejich doplnění od 19. prosince 2007 pokračovalo.[238] V roce 2013 ve Smetanově ulici probíhala oprava plynového potrubí. Šlo o součást větší akce výměny plynovodu v ulicích Havlíčkova, Smetanova a Srbova a na Urbanově i Masarykově náměstí. Práce si vynutily dočasná omezení dopravy, včetně uzavírek některých úseků komunikací.[239]

Při celkové úpravě dopravního řešení v západní polovině historického jádra Rokycan, která začala platit 1. prosince 2016, byla Smetanova ulice zjednosměrněna. V západním úseku pouze pro dopravu od Gottliebovy ke Komenského ulici, ve východním úseku pouze pro směr od Gottliebovy k Srbově. Nejvýchodnější úsek byl nově pojat jako slepá komunikace, protože byl zakázán průjezd okolo kostela na Masarykovo náměstí. Změny se týkaly i ulic Havlíčkova, Gottliebova, Komenského a také průjezdu a parkování na Masarykově náměstí. Na přelomu let 2016 a 2017 městská policie ještě nepokutovala řidiče za porušení nových pravidel, později už přikročila k jejich vymáhání. Dopravní řešení bylo předmětem polemik. Kritizováno bylo i hasiči, kteří dosud využívali cestu z jejich centrály v Komenského ulici přes Masarykovo náměstí.[240] Od 19. ledna 2018 byl proto zaveden obousměrný provoz v nejzápadnějším úseku Smetanovy ulice, od Komenského ulice, okolo prostranství s kašnou, až na parkovací plochu vedle Havlíčkovy ulice. Zároveň byla  zobousměrněna pro automobilovou dopravu i Havlíčkova ulice, ve které po jistou dobu fungoval jen jednosměrný provoz k jihu. Kvůli tomu bylo zrušeno podélné parkování při vozovce. Šlo o výsledek připomínek k změnám dopravního režimu v této části města, zavedeného koncem roku 2016.[241]

4. Vývoj pojmenování ulice

Smetanova ulice se na indikační skice mapy stabilního katastru z let 1838-77 nazývala Alte Postgasse neboli Stará poštovská ulice. Týkal se dnešního jejího úseku mezi Srbovou a Komenského ulicí a také zahrnoval Komenského ulici.[242] Karel Hofman dává název do souvislosti s rodinou Švantlů ze Třebska, kteří v letech 1641-1753 provozovali rokycanskou poštovní službu a sídlili v domě čp.72/I v nedaleké ulici Míru.[243] Východní úsek dnešní Smetanovy, od Srbovy okolo děkanství a muzea ke kostelu, se na téže mapě ulice jmenovala Kirchengasse (Kostelní ulice).[244] Na katastrální evidenční mapě z roku 1877 je její východní úsek nadále označen coby Kostelní ulice. Úsek od Srbovy ke Komenského se nyní jmenoval Arnoštova ulice, podle arcibiskupa Arnošta z Pardubic.[245] Dnešní Komenského ulice už měla své samostatné označení. Stejná situace panovala i k roku 1892.[246]  A rovněž na mapě z roku 1907.

Kostelní ulice byla přejmenována až rozhodnutím obecního zastupitelstva 29. prosince 1919 a to na Kasperovu ulici.[247] Šlo o připomínku rokycanského děkana Josefa Kaspera (1817-1886).[248] Nové pojmenování se vztahovalo na celý úsek ulice od děkanského kostela až za školu v ulici Míru.

Počátkem 30. let 20. století v souvislosti s další vlnou výstavby konstatovalo vedení města, že v Rokycanech je mnoho nepojmenovaných ulic a veřejných prostranství. V říjnu 1934 kvůli tomu odložen návrh na pojmenování jedné takové nové ulice na Habrmanovu (dnešní Švermova) s tím, že se názvosloví všech ulic bude řešit najednou.[249] 4. ledna 1935 se konala porada na městském úřadu o návrzích zvláštní komise, která navrhla změny v uličních názvech, přičemž změny se týkaly i některých ulic v starších částech Rokycan. 25. dubna 1935 návrhy komise posoudilo i obecní zastupitelstvo. Mimo jiné navrženo ulici od obchodu pana Votrubce (dům čp.34/I) k domu čp.33/I č.kat.3764/4 nazvat ulice Františka Suchého. Zastupitelstvo tento návrh schválilo.[250] Kasperova ulice tak od roku 1935 končila na křižovatce s Gottliebovou ulicí a zbylý nejzápadnější úsek (od Gottliebovy ke Komenského) měl samostatné pojmenování, občas variantně uváděný jako ulice děkana Suchého (například na mapě z roku 1940), podle Františka Suchého, rokycanského rodáka (1780-1851) a dlouholetého místního děkana.[251]

V roce 1945 ulice dle Karla Hofmana přejmenována Kasperova ulice na Smetanovu ulici.[252] Nový název se ale objevuje až v usnesení, kterým MNV 25. července 1946 rekodifikoval po 2. světové válce uliční názvosloví.[253] Zdá se logičtější, že ke změně jména došlo až roku 1946, protože Kasper nepatřil k osobnostem, jejichž jméno by muselo ihned po válce být odstraňováno z označení ulic. V novém názvu šlo o připomínku pobytu skladatele Bedřicha Smetany v zdejším domě čp.50/I (viz vpředu). Pojmenování se ale opět týkalo jen úseku od děkanského kostela ke křižovatce s Gottliebovou ulicí. Nejzápadnější úsek, od křižovatky s Gottliebovou ulicí ke Komenského ulici, si podržel označení ulice děkana Suchého. Teprve 7. září 1953 rozhodla rada MNV  o jejím přejmenování na Školní ulici.[254] Název se příliš neujal a hlavně, po demolicích od 60. let 20. století veškerá zdejší zástavba prakticky zanikla.

12. září 1972 pak odsouhlasilo plénum MěstNV návrh komise a odboru výstavby MěstNV, který od počátku roku 1972 podroben posuzování občanským výborům a který 4. dubna 1972 projednala rada MěstNV, na komplexní úpravu označení rokycanských ulic. Kromě pojmenování komunikací nově vzniklých v souvislosti se stavebním růstem města došlo i k výraznému zjednodušení názvosloví slučováním několika ulic do jedné. A tak stávající ulice Smetanova a Školní sjednoceny pod jedním názvem Smetanova ulice. Plénum s touto změnou souhlasilo, ovšem prodloužilo termín k jejímu faktickému provedení až do 30. dubna 1973.[255] Název Školní ulice pak přenesen na Jižní předměstí, kde dodnes označuje komunikaci od pojezdu U Sokolovny k Základní škole v Čechově ulici. Nejzápadnější úsek ulice se tímto začlenil do Smetanovy ulice, která tak poprvé v historii zahrnovala celý úsek od děkanského kostela až po Komenského ulici. Takto zůstalo uliční jméno zachováno i po roce 1989.

.