---

D. Borek: verze 2026/05/10

1. Urbanistický a stavební vývoj ulice

Ulice vznikla ve 14. století při rozšíření dosavadních Rokycan k západu. Zatímco dosavadní zástavba byla příznačná živelným, organicky rostlým charakterem, vznik Smetanovy ulice byl plánovitý. V rámci opevněného města měla plnit roli pobočné, okružní komunikace. Na jižní straně se do Smetanovy ulice obracely zadní trakty domů stojících na Masarykově náměstí, nebo v ulici Míru.

Obsah

1. Urbanistický a stavební vývoj ulice. 1

2. Popis jednotlivých objektů ve Smetanově ulici 1

2.1. Úsek podél jižní strany Urbanova náměstí 1

2.1.1. Objekty u domů čp.86/I a čp.85/I 1

2.1.2. Dům čp.53/I 2

2.2. Skupina činžovních domů východně od ústí Srbovy ulice. 2

2.2.1. Dům čp.54/I 2

2.2.2. Dům čp.55/I 3

2.2.3. Dům čp.56/I 3

2.3. Severní strana ulice. 4

2.3.1. Masné krámy čp.172/I 4

2.3.2. Dům čp.50/I 4

2.3.3. Dům čp.49/I 5

2.3.4. Dům čp.48/I 6

2.3.5. Dům čp.142/I 6

2.3.6. Dům čp.47/I 7

2.3.7. Dům čp.46/I 7

2.3.8. Dům čp.45/I 7

2.4. Jižní strana Smetanovy ulice, úsek mezi Srbovou a Havlíčkovou.. 8

2.4.1. Dům čp.78/I 8

2.4.2. Dům čp.57/I 8

2.4.3. Dům čp.58/I 9

2.4.4. Zbořený dům čp.59/I 9

2.5. Nejzápadnější úsek ulice (mezi Havlíčkovou a Komenského). 10

2.5.1. Zbořený dům čp.62/I 10

2.5.2. Zbořený dům čp.63/I 11

2.5.3. Dům čp.34/I 11

3. Technický vývoj Smetanovy ulice. 11

4. Vývoj pojmenování ulice. 12

Naopak na severní straně ulice vznikla řada měšťanských domů, které svými hlubokými parcelami prostupovaly až na výspu hradebního systému podél dnešní ulice Dolní Příkopy. To vedlo některé historiky k zformulování teorie, podle níž rokycanské náměstí, založené ve 14. století, původně sahalo až ke Smetanově ulici. Domy při její severní straně tak zpočátku tvořily severní stranu velkého ústředního rynku středověkých Rokycan. Teprve někdy po třicetileté válce byla plocha dnešního Masarykova náměstí redukována do současné rozlohy vložením několika nových bloků, většinou méně důležité zástavby (viz speciální mapa).[1] Tuto teorii připouští i Karel Kuča, který vidí v prohnuté uliční čáře Smetanovy ulice původní, vřetenovitě zakřivenou severní stranu hlavního náměstí, které mělo na západě sahat až ke Komenského ulici.[2] Tato hypotéza zčásti naráží na nedávné objevy renesančních a patrně i starších zdí v domě čp.87/I na Masarykově náměstí. Aspoň zčásti může být zástavba mezi náměstím a Smetanovou ulicí staršího data. Je taky možné, že případné vkládání zástavby do plochy původního velkého rynku začalo dříve a probíhalo etapovitě, ale je to jen teoretická úvaha. Detailní odpověď může poskytnout jen soustavný stavebně-historický a archeologický průzkum. Naštěstí byla zástavba v této ulici a jejím okolí, včetně podzemních vrstev, převážně zachována.

Mapa historického jádra Rokycan dle stavu z r. 1990. Klikni pro detailní přehled zástavby, včetně označení domů čísly.	Mapa prostorových a dopravních vztahů ve středověkých Rokycanech.

Další otazníky vzbudil roku 1998 archeologický výzkum, prováděný před přestavbou hasičské centrály na místě domů čp.29/I a čp.30/I v Komenského ulici. Odhalena tam totiž byla mj. pícka z 1. poloviny 13. století, možný pozůstatek malohutnické výroby.[3] Nález sídelního horizontu ze 13. století[4] zpochybňuje do té doby převládající výklad stavebních dějin Rokycan, podle něhož zástavba v západní části historického jádra města vznikla až ve 14. století plánovitým založením na dosud neosídlené ploše. Odhalená rezidua z 13. století buď vznik této části města posouvají o víc než století do minulosti, nebo nasvědčují, že i v západní části historického jádra existovala v předlokační době nějaká, byť rozptýlenější, zástavba. I na zástavbu podél Smetanovy ulice je proto nutno pohlížet prismatem tohoto archeologického nálezu.

→ODKAZ: Mapa demolic v západní části historického jádra Rokycan, které postihly i západní úsek Smetanovy ulice. Klikni pro detailní přehled zástavby, včetně označení domů čísly.

Smetanova ulice je dnes hodnotná právě tím, že se tu dochoval původní rytmus parcel a že zde sice po roce 1948 proběhly plošné demolice u jejího západního konce, ale zbytek ulice s uchoval. Jednotlivé domy nejsou většinou památkově cenné, nebo jen částečně, ale mají vysokou hodnotu urbanistickou coby jeden z posledních ostrovů měšťanské uliční zástavby v Rokycanech. Ulice měří na délku cca 250 metrů a je pozoruhodně souměrným způsobem prohnuta.

2. Popis jednotlivých objektů ve Smetanově ulici

2.1. Úsek podél jižní strany Urbanova náměstí

Ulice vybíhá od děkanského kostela podél jižní strany Urbanova náměstí, kterou lemuje řada většinou nehodnotných domů. Původně sem směřovaly jen stodoly v zadních traktech parcel domů stojících na severní straně Masarykova náměstí. Teprve v 19. století jsou některé z nich adaptovány na obytné domy. J. Anderle a T. Karel v tomto, spíše periferním charakteru zástavby jižní fronty náměstí spatřují pozůstatek původního areálu městského hradu, který v prostoru Urbanova náměstí patrně ve středověku stál a jehož opevnění neumožňovalo po jeho obvodu výraznější rozvinutí parcelace.[5] O areálu předpokládaného hradu je podrobněji pojednáno v kapitole „Urbanovo náměstí“.

2.1.1. Objekty u domů čp.86/I a čp.85/I

Původní funkci a rozměry si zachovala jen přízemní stodola příslušná k domu čp.86/I. Vhodně působící skromný objekt s vjezdovými vraty citlivě doplňuje sousedství děkanského kostela a je nutné ho pečlivě uchránit před modernizačními zásahy.

Naopak sousední hranatý objekt zbudovaný v 70. letech 20. století jako technické zázemí domu čp.85/I (dům obuvi na náměstí) je zcela nevhodný. I na jeho místě přitom původně stála stodola, roku 1929 adaptovaná na dílnu.[6] Výhledově je nutno jej redukovat a vrátit do tradičních proporcí (přízemní výška, sedlová střecha). Pouhá oprava a korekce brizolitové normalizační fasády není řešením, obzvláště v tak exponovaném prostoru poblíž historických staveb kostela, děkanství, muzea a masných krámů.

→ODKAZ: Stodola na jižní straně Smetanovy ul., respektive na Urbanově náměstí, za domem čp.86/I. Foto D. Borek, září 2003.

→ODKAZ: Zadní trakt Domu obuvi čp.85/I ze 70. let na jižní straně Smetanovy ul., respektive na Urbanově nám. Foto D. Borek, září 2003.

2.1.2. Dům čp.53/I

Dům čp.53/I vznikl na mělké parcele, snad původně příslušející k výstavným domům na severní straně Masarykova náměstí, jako okolní stavby. Na rozdíl od svých sousedů si ale i po adaptaci na obytné stavení zachoval starší dispozice přízemního domku. Vznikl již před rokem 1771, protože jeho číslo popisné zapadá do souvislé řady nejstarších domovních čísel.

→ODKAZ: Přízemní dům čp.53/I na jižní straně Smetanovy ul., respektive na Urbanově nám. Foto D. Borek, září 2003.

Dne 30. června 1778 požádal radu Martin Břehovský o ingros (úřední zápis) převodu „postoupeného domu sub N. 53 a 3 strychy polí svému druhému synu Františkovi.“ Konšelé to schválili.[7] Martin Břehovský tehdy totiž koupil pro svého nejstaršího syna Jana dům čp.77/I v dnešní Srbově ulici, takže zároveň majetkem zajistil i druhého potomka Františka. V seznamu majitelů domů z roku 1788 se zde coby vlastník uvádí František Břehovský. V září 1784 vyhořel čp.53/I při požáru města. Kromě vlastního obytného stavení oheň zasáhl i stáje a stodolu.[8]

Dne 29. dubna 1803 řešil magistrát na své schůzi žádost, kterou podal Karel Šafařík „o povolení na správu [tedy opravu – pozn. aut.] svého domu z kassy sirotčí Františka Forstela 50 zl. a z Jan Eislovské 43 zl. vydlužiti se mocti.“ Magistrát souhlasil, s podmínkou pojištění půjčky.[9] Karel Šafařík žil na přelomu 18. a 19. století v čp.53/I, kde v lednu 1798 zemřela jeho dcera[10] a kde on sám zemřel v dubnu 1805.[11] Z jeho žádosti na magistrát vyplývá, že byl nejen obyvatelem, ale i majitelem tohoto domu. A také se dozvídáme, že patrně dům potřeboval nějaké opravy, na které si Šafařík bral půjčku z obecních fondů.

V dubnu 1817 vypukl požár v domě čp.61/I v dnešní Havlíčkově ulici. Podařilo se zamezit jeho rozšíření, ale vedení města reagovalo plošnou kontrolou stavebních závad na městských domech. Dne 6. května 1817 se radní seznámili se zprávou místního policejního úřadu a kominíků. V ní se mimo jiné zmiňoval dům čp.53/I v majetku Františka Šafaříka. „Auf dem Hausboden das Stroh welches dem Ursula verwittwete Schaffarzik gehört, neben dem Rauchfang,“ tedy „na půdě sláma, která Uršule ovdovělé Šafaříkové náleží, vedle komína.“ Dotčeným měšťanům magistrát udělil pokutu 12 zlatých. Zároveň stanovil, že žádný měšťan nesmí ve svém domě skladovat seno pod pokutou 25 zlatých (v případě opakovaného přestupku 50 zlatých) a že to bude sděleno měšťanům osobně i publikováno formou obecní vyhlášky. Majitelé domů také měli nově mít povinnost mj. disponovat v domácnosti ruční stříkačkou na vodu.[12]

Krátce poté dům čp.53/I změnil svého majitele, kdy se tu usadila rodina Vejvodových. Mydlář Josef Vejvoda se narodil v Radnicích. O měšťanské právo v Rokycanech požádal 19. ledna 1819 a získal je 29. ledna 1819.[13] V prosinci 1820 se Josefovi Vejvodovi a Veronice rozené Oppové z Rokycan v čp.53/I narodil syn.[14]

Změnu majitele provázely i stavební úpravy domu. Dne 19. září 1817 předložil radním mydlář Josef Vejvoda svou žádost o obhlídku domu čp.53/I a o povolení „des Hausbaues vermög beil. Bauplane,“ tedy „na stavbu domu skrz předložený stavební plán.“ Radní odpověděli, že „kann in dem Hause N. C. 53 der Bau einer feuerfesten Seifensiederwerkstatt, wegen daselbst befinl. nachbarlichen, größtentheils von Holze erbauten Häuser, besonders dem in der Nähe situirten Stadtkirche (…) nicht bewilligt werden. Übrigens hat den Joseph Weywoda dieß Haus binnen Jahresfrist unter Verlust der Bräunutzung ganz feuersicher herzustellen,“ v překladu do dobové češtiny tudíž zhruba „v domě N. C. 53 stavba ohnivzdorné mydlářské dílny, z příčiny tam se vynacházejících sousedních domů, z největší části ze dřeva vystavěných, zvláště pak v blízkosti stojícího městského kostela, nemůže býti povolena. Nadto má Josef Vejvoda tento dům ve lhůtě jednoho roku pod ztrátou práva várečného zcela do ohnivzdorného stavu uvésti.“[15] Dne 9. června 1818 magistrát vyslechl opakovanou žádost, kterou podal Josef Vejvoda o povolení stavby mydlářské dílny ve svém domě. Radní mu zopakovali podmínky, že vše se musí stavět z kamene, střechy pokrýt taškami, požádat o magistrátní obhlídku stavby a oficiálně zažádat o povolení ke stavbě.[16] Dne 16. října 1818 projednal magistrát zprávu o prošetření nové mydlářské dílny u domu čp.53/I Josefa Vejvody. Radní mu následně vydali povolení k jejímu provozu.[17]

V prosinci 1832 v čp.53/I zemřela Barbora Rezlerová.[18] Manželé Josef a Barbora Rezlerovi na přelomu 18. a 19. století obývali dům čp.48/I taktéž ve Smetanově ulici. Není jasné, zda ke stáru koupila dům čp.53/I či zda šlo jen o místo jejího pobytu.

V roce 1904 vypracoval Hynek Šmolík projekt přestavby stáje na nádvorní straně domu (v pravé části) na obytnou místnost.[19] Původní maloměstsky idylická podoba domu vzala za své roku 1963, kdy byl objekt zcela nevhodným způsobem modernizován. Do průčelí tehdy byla vsazena typizovaná trojdílná okna, která nahradila původní šestitabulkové okenní otvory. Stávající šestiosá fasáda (včetně dveří) se proměnila na čtyřosou (nově proražena vrata). Proměnou prošla i vnitřní dispozice.[20] Výsledkem byl obytný dům na původním půdorysu a s původními měřítky, ale utilitárně adaptovaný. Přesto byl ještě v roce 1971 popisován jako „v dezolátním stavu“.[21] Při modernizaci nedošlo k finální úpravě vnějších omítek a dům tak do ulice hleděl holými cihlovými zdmi. V roce 1992 došlo dle projektu Josefa Sudy k adaptaci části objektu na prodejnu.[22] Hmotově je objekt vyhovující a modernizační tvarosloví z 2. poloviny 20. století je rušivé jen v detailu.

2.2. Skupina činžovních domů východně od ústí Srbovy ulice

2.2.1. Dům čp.54/I

Následuje objekt čp.54/I, situovaný do místa, kde Smetanova ulice opouští jižní stranu Urbanova náměstí a vstupuje podél protější stavby masných krámů do sevřeného uličního koridoru v historické uliční čáře. Dnes jde o dvoupatrový činžovní dům z počátku 20. století.

→ODKAZ: Dům čp.54/I z r. 1908. Vlevo domek čp.53/I a velký rozdíl v měřítku starší a nové výstavby. Foto D. Borek, září 2003.

→ODKAZ: Původní podoba secesní fasády domu čp.54/I před necitlivou rekonstrukcí z doby před r. 1990. Kresba F. Purghart.

Původně tu stával mnohem menší domek. V 70. a 80. letech 18. století dům vlastnila rodina Lehnerových. Jan Lehner měl svatbu s Magdalenou v roce 1768.[23] Následně v 70. letech[24] až do roku 1782[25] se manželům uvádí narození děti v domě čp.54/I. Ještě seznam majitelů domů z roku 1788 zde uvádí jako vlastníka Magdalenu Lehnerovou.

Dne 4. září 1770 si před obecní radou stěžovala Kateřina Waldsteinová na mlynáře Jana Jakuba Lehnera, „kterak on v jejím domě zem pro vaření sanytru vyvézti, však jí velikou jámu, nyní to ale zavésti nenechává.“ Lehner se hájil, že jámu klidně zaveze, jen tam Waldsteinová musí dát pár trámů. Radní rozhodli, že se věc vyšetří přímo na místě.[26] Není zřejmé, kde k této věci mělo dojít, zda šlo už o dům čp.54/I, a v jakém vlastnickém stavu tedy Lehner byl, popřípadě kde bydlela Waldsteinová. Lehner skutečně byl mlynářem. Provozoval mlýn na Kocandě v Kamenném Újezdu.[27] Dne 3. května 1774 se obecní rada zabývala sporem okolo výstavby stodoly, kterou prováděl Jan Jakub Lehner, ačkoliv mu to bylo zakázáno. Radní se usnesli, že „pro jeho tvrdošíjnost (…) jest mu 8 dní arrest vykázán.“ Důvodem byl „průhon dobytka, který zoužil, má jej do svého stavu převésti a in suo esse zase nechati (…) stavil a staviti neměl. Má to ihned cassirovati [tedy zrušit – pozn. aut.], an se mu to kvaltovně rozházeti [tedy zbořit – pozn. aut.] dá. Týkaje se chlívcův, poněvadž že k zahrádce postavil. Má je zase na své předešlé místo postaviti.“[28]

V roce 1784 čp.54/I vyhořel, a to podle evidence poškozených nemovitostí nejen obytné stavení ale i stáje.[29] Dne 14. února 1800 požádal Matěj Špirk (Špirg) magistrát „o vykázání sobě potřebného dříví na uhelnice [?] v průjezdu, který skrze spadnutí klenutí v sklepě zboření hrozí.“ Magistrát žádost předal k prošetření hospodářskému úřadu.[30] Matěj Špirk se ještě v březnu 1794 uvádí jako obyvatel domu čp.73/II na Pátku, kde se mu narodil syn.[31] Další potomek se mu už narodil v září 1795 v čp.54/I.[32] Není ale potvrzeno, že zpráva z roku 1800 se týká čp.54/I, byť zmínka o průjezdu a klenutí ve sklepě naznačuje, že muselo jít o větší a starší stavbu, nikoliv předměstskou chalupu.

Okolo roku 1816 se do čp.54/I přestěhovala rodina Bluďovských. Respektive Josef Bluďovský se přiženil do rodiny Lehnerových, když se v lednu 1807 oženil s Kateřinou Lehnerovou. Svatba se ovšem konala v domě čp.60/I.[33] V následujících letech se jim novomanželům rodili potomci v jiných domech (čp.58/I nebo čp.42/III na starém Plzeňském předměstí, který jim dokonce koupil otec nevěsty Lehnerové). V lednu 1816 se jim ale další dítě už narodilo v čp.54/I.[34]

Dne 31. května 1816 se před magistrátem řešil návrh předsednictva, ve kterém bylo několika majitelům domů sděleno, že jejich domy „zum Theil nicht feuersicher hergestellt,“ tedy „zčásti nejsou bezpečně proti ohni vystaveny.“ Město jim pak sdělilo, že „demselbene rathschlägig zu bedeuten, daß demselben der bemesserne Geldbetrag von der Bräuberechtigkeit bis zum gänzlichen Herstellung dieser Mängeln vorenthalten and hierwegen den Auftrag an den Bräuhauspächten und Rechnungsführen Stretz erlassene wieder werde,“ neboli „takovému budiž úředně sděleno, že jemu vyměřený peněžitý obnos z práva várečného až do úplného odstranění těchto nedostatků zadržen býti má, a že z té příčiny bude příkaz pivovarskému pachtýři a účetnímu Stretzovi znovu vydán.“ Mezi vlastníky nemovitostí postižených těmito sankcemi se uvádí i Josef Bluďovský, majitel domu čp.54/I.[35] Jednalo se o výraz zpřísněného postupu magistrátu proti prohřeškům ohledně rizika požáru v době krátce po ničivém ohni ze srpna 1813, který postihl zejména Malé náměstí. Město tehdy přestalo povolovat jakékoliv novostavby ze dřeva a nyní začalo nutit k stavebním úpravám i majitele stávajících domů.

Bluďovský ale na rozdíl od většiny ostatních takto penalizovaných měšťanů tlaku města nevyhověl. Dne 5. listopadu 1816 se radní seznámili s žádostí, kterou podal Josef Bluďovský „wegen in seinem Hause aus einere Stallung bauen wollende Kammer,“ tedy „kvůli ve svém domu ze stáje stavět chtějící komoru.“[36] Dne 19. listopadu 1816 magistrát řešil protokol s tesařským mistrem Vavřincem Páníkem ve věci „beim Bürger Joseph Bludowsky aus einem Stalle hergebaut worden wollende Wohnstube vom Holze,“ tedy „u Josefa Bluďovského ze stáje přestavěti chtějící obytnou komoru ze dřeva.“ Radní udělili Páníkovi pokutu 2 zlaté a Bluďovskému mj. sdělili „Abhaltung der Musik vollig verboten,“ tedy že „má pořádání hudebních vystoupení zcela zapovězeno,“ dokud svůj dům nepřestaví „gewöblt und feuersicher,“ neboli „s klenbami a požárně bezpečně.“[37] Zmínka o zákazu pořádání muzik souvisí s tím, že v domě čp.54/I provozoval Bluďovský šenk. Dne 31. ledna 1817 magistrát řešil rozsudek ze 17. ledna „za příčinou od Josefa Bluďovský v svém šenkovním domě přes půlnoc, až do 3 ½ hodiny ranní trpících lidí, jakož i povoleného hraní zapovězené hry barvičky.“ Byl potrestán osmidenním arestem.[38]

Brzy poté asi došlo ke změně (možná vynucené) vlastníka nemovitosti, neboť 3. října 1817 posuzovali radní zprávu o prošetření opravy domu čp.54/I ve městě, které chtěl provést Vojtěch Pokorný. Magistrát konstatoval, že povolení k přestavbě Pokornému vydá, ovšem pod podmínkou a pod hrozbou pokuty 100 zlatých, že stavbu „längstens binen einer Jahresfrist ganz zu vollende, das Haus mit Taschen zu decken und dem daselbst befindlichen Stall vom Holz zu kassiren im Falle einen anderen bauen wollte, selben gleichfalls vom Stein und mit Taschen gedeckt herzustellen habe,“ neboli „nejpozději do jednoho roku zcela dokončí, dům taškami pokryje a tamtéž se vynacházející chlév zboří, v případě pokudž by jiný stavět chtěl, kterýž rovněž z kamene a taškami pokrytý zříditi má.“[39]

Nynější dům tu vyrostl až v letech 1907–1908 coby novostavba podle projektu B. Ryšavého. Šlo o akci průmyslníka Hanuše Karlíka[40], který jen pár let předtím postavil na sousední parcele na severní straně Masarykova náměstí výstavný neobarokní dům čp.82/I. V městském archivu se nachází složka z let 1907–1908, nazvaná „Karlík Hanuš, stavba domu čp.54/I“.[41]

Hmotově předimenzovaná stavba narušila intimní rozměry okolí masných krámů a děkanství. Šlo o součást dobové invaze eklektických činžovních domů do centra Rokycan, ale zároveň o pochopitelné zahušťování dosud spíš venkovské zástavby v bočních ulicích historického jádra, jakýsi skromný rokycanský „city-building“. Kladem bylo dodržení původní uliční čáry, naopak jasným záporem zvolená dvoupatrová výška, necitlivě konkurující organickým dominantám kostela, děkanství i masných krámů. Fasáda měla poměrně slušnou úroveň se secesními prvky a dlaždicovými poli. Zcela ovšem zanikla během rekonstrukce zahájené v 80. letech 20. století a ukončené roku 1990. V září 1982 se uvádí, že do roku 1983 proběhne výkup čp.54/I s tím, že Okresní stavební podnik by zde upravil pro své zaměstnance celkem šest bytů.[42] V dubnu 1984 se uvádí, že MěstNV zajišťuje výkup domů, které si podniky sami opraví, a mezi nimi se zmiňuje i čp.54/I.[43] Ještě v říjnu 1984 město konstatuje, že na rok 1985 bude potřebovat obyvatelům tohoto domu přidělit jeden náhradní byt.[44] Výsledkem této pozdně normalizační přestavby byl činžák s banální plochou fasádou, zasazený do historického prostředí. V dubnu 2019 souhlasili zastupitelé přidělit z programu na podporu oprav a údržby budov v městské památkové zóně, které nejsou kulturními památkami, na dům čp.54/I dotaci 40 000 Kč na opravu oken a 50 000 Kč na opravu vrat.[45]

2.2.2. Dům čp.55/I

I další dva domy stojící na jižní straně Smetanovy ulice, čp. 55/I čp.56/I, mají podobný „rodný list“ jako čp.54/I. Novostavby vznikly v 1. polovině 20. století coby nájemní domy na místě daleko skromnějších původních domků. Oběma domům nelze upřít moderní a přitom vkusný výraz i standard bydlení a také architektonicky přijatelné pojetí v duchu kotěrovské moderny, zároveň ale dimenze, které necitlivě vstoupily do původních měřítek měšťanské zástavby.

→ODKAZ: Činžovní dům čp.55/I z r. 1934. Architektura z 1. republiky, která nahradila původní mnohem menší dům. Foto D. Borek, září 2003.

Dům čp.55/I byl původně jen skromným stavením. Roku 1784 vyhořel spolu s objektem stájí.[46] I dům čp.55/I (majitel Jan Dymák) se 31. května 1816 uvádí na zasedání magistrátu mezi těmi, které „zum Theil nicht feuersicher hergestellt,“ tedy „zčásti nejsou bezpečně proti ohni vystaveny.“ Město pak v rámci tažení proti prohřeškům ohledně rizika požáru v době krátce po ničivém ohni ze srpna 1813, který postihl zejména Malé náměstí, všem, včetně Dymáka, sdělilo, že „demselbene rathschlägig zu bedeuten, daß demselben der bemesserne Geldbetrag von der Bräuberechtigkeit bis zum gänzlichen Herstellung dieser Mängeln vorenthalten and hierwegen den Auftrag an den Bräuhauspächten und Rechnungsführen Stretz erlassene wieder werde,“ neboli „takovému budiž úředně sděleno, že jemu vyměřený peněžitý obnos z práva várečného až do úplného odstranění těchto nedostatků zadržen býti má, a že z té příčiny bude příkaz pivovarskému pachtýři a účetnímu Stretzovi znovu vydán.“[47] Mistr pekařský Jan Dymák se s manželkou Kateřinou Šilerovou uvádějí v roce 1811 coby obyvatelé čp.55/I, kde se jim v březnu 1811 narodil syn.[48] Dne 18. srpna 1818 vydal magistrát Dymákovi z domu čp.55/I výzvu „die Hand sogleich an die Feuermauer anzulegen und die dort befindliche Holzschupfen sogleich anzurissen,“ neboli „neprodleně přikročiti ke zřízení požární zdi a tam se nacházející dřevěnou kůlnu ihned strhnouti.“[49] Výraz „požární zeď“ označoval většinou štítovou zeď, sousedící s vedlejším domem, postavenou z kamene a cihel.

K roku 1870 se tu připomíná hostinec „U Klimtů“ (I. Ebelová a M. Ebel umisťují hostinec do sousedního čp.54/I, ovšem chybně[50]). Roku 1932 jej koupila Občanská záložna a nechala zbořit.[51] Dne 9. března 1933 byl schválen návrh stavební komise vydat Občanské záložně povolení zbořit z bezpečnostních důvodů chatrný dům čp.55/I.[52] Stavební povolení na novostavbu na jeho místě získala Občanská záložna 18. května 1933.[53] V letech 1933–1934 tu pak záložna postavila, podle projektu ing. Rudolfa Černého, dvoupatrový činžovní dům. Jeho fasáda pracuje rafinovaně se severským motivem neomítnuté cihlové zdi.

V roce 1970 došlo k opravě zadního traktu.[54] Práce zajistila Domovní správa.[55] Roku 1990 prošel dům modernizací a vestavbou půdních bytů.[56] V objektu je devět bytových jednotek.[57] Obec v roce 2005 uvažovala o privatizaci bytů v č.55/I. 20. června 2005 se chystaným prodejem zabývala rada, ale projednávání bodu přerušila s tím, že zamýšlená prodejní cena se jí zdála nízká. Správce komunálního bytového fondu argumentoval, že dům je ve špatném stavu a byty budou potřebovat investice. Ty se odhadovaly na 1 395 000 Kč. Rekonstrukci prý potřebují komíny (20 000 Kč), klempířské prvky (5 000 Kč), dvorní fasáda (150 000 Kč), nová okna (600 000 Kč), elektroinstalace (420 000 Kč), rozvod vody (150 000 Kč) a kanalizace (50 000 Kč) plus nevyčíslená částka na opravy izolace sklepů.[58]

2.2.3. Dům čp.56/I

Na místě dnešního činžáku čp.56/I na nároží Smetanovy a Srbovy ulice stával přízemní dům. Dne 8. července 1777 se před obecní radou projednávala žádost, kterou podal Jan Seifried ohledně „ingrosování [tedy úřední zapsání – pozn. aut.] contractu na dům.“[59] Jan Seifried dům koupil od Veroniky Třebické za 350 zlatých, přičemž hotově uhradil 150 a zbylých 200 zlatých pokryl tím, že hodlal převzít dluh Třebické. Radní to schválili.[60] Veronika Třebická byla manželkou Václava Třebického, majitele hostince Železná na Pátku. Je možné, že kupříkladu po rodičích disponovala tímto domem čp.56/I. Dne 13. června 1780 se obecní rada zabývala žádostí, kterou podal Jan Seifried, „by svou stodolu na Pátku kousek s doškama krejti mohl.“ Radní mu to schválili.[61] Stodola se tedy nacházela někde na Pražském předměstí. Zpráva je zajímavá, protože ukazuje, že některé domy ve vnitřním městě, které nedisponovaly většími zahradami, musely provoz svého zemědělského hospodářství zčásti přesunout na předměstí. V roce 1788 uvádí seznam majitelů domů coby vlastníka čp.56/I nadále Jana Sajfrida.

→ODKAZ: Dům čp.56/I z r. 1940 na nároží Smetanovy a Srbovy ul. Jeden z prvních třípatrových obytných domů v Rokycanech. Foto D. Borek, prosinec 2004.

Dům čp.56/I taky vyhořel roku 1784 při požáru města. Oheň poničil vlastní obytný objekt, stáje i stodolu.[62] Počátkem 19. století přešel dům do majetku rodiny Karlových. Jakub Karel, původem z Kocandy, se sem přiženil v lednu 1802, kdy si vzal Josefu Seifridovou.[63] Zde pak žili. Ještě v dubnu 1810 se jim v čp.56/I narodilo jedno z dětí.[64] Dne 24. září 1813 se radní na schůzi magistrátu seznámili se zprávou policejního úřadu „über den Befund der holzernen Pawlatschen in den Jakob Karlischen Hause,“ neboli „o nálezu dřevěné pavlače v Jakub Karlovském domě.“ Jednalo se o prohřešek proti požárním předpisům. Radní nařídili, aby majitel domu Jakub Karel do 8 dnů pavlač odstranil.[65] Citlivost vedení města vůči podobným prohřeškům byla zvýšená poté, co počátkem srpna 1813 požár zničil část Malého náměstí. Dne 22. října 1813 se magistrát zabýval prosbou manželů Jakuba a Josefy Karlových, aby město provedlo „Besichtigung ihrer vor 4 Jahren erbauten Pawlatschen,“ neboli „obhlídku jejich, před 4 roky vystavené pavlače.“ Radní s obhlídkou souhlasili.[66]

Možná i kvůli sporům s městem ohledně nepovolených stavebních zásahů v domě čp.56/I došlo následně ke změně majitele. Od roku 1815 se zde uvádějí manželé Václav Boleška, sklenářský mistr, a Anna rozená Šrámková. Předtím obývali dům čp.75/I v ulici Míru (U Černého koně).[67] V květnu 1815 se jim už ale dcera narodila v čp.56/I.[68] Uvádějí se tu i v roce 1819.[69] Změna vlastnictví byla provázena i velkými stavebními proměnami. Z roku 1815 se dochoval projekt přestavby od rokycanského stavitele Ondřeje Černého. Ten zde navrhl přízemní stavbu s dvojicí nevelkých dřevěných štítů v průčelí a vysokým komínem. Roku 1818 byl vypracován druhý plán. Dosavadní štítová orientace domu se podle něj měnila na podélnou, s jednoduchou, jednostranně valbovou střechou. Tato valbová střecha ale pravděpodobně nebyla realizována, nebo později prošla proměnou, neboť dochované fotografie i kresba místní malířky Olgy Runtové z 1. poloviny 20. století ukazují dům čp.56/I jako objekt se sedlovou střechou. Dne 9. října 1818 projednal magistrát žádost, kterou podal Václav Boleška, o svolení „bei seinem Hause eine neuen Mauer laut Bauriß Lit. A bauen zu können, dann laut beil. Lit. B um nöthigen Holzausweis und Ziegeln gegen Bezahlung,“ neboli „při svém domě novou zeď dle stavebního nákresu pod písmenem A vystavěti moci, potom dle písmena B o potřebný výkaz dřeva a cihel proti zaplacení.“ Radní se unesli věc nejprve prošetřit.[70]

V roce 1901 vypracoval Josef Pechan plán na vestavbu nového obchodního výkladce.[71] V městském archivu se nachází složka z roku 1910, nazvaná „Šmolík Josef, stavba výkladu u čp. 56/I“.[72] Dům v této podobě koncem 30. let 20. století zmizel z tváře města a nahradil jej moderní činžovní dům s plochou fasádou. 14. dubna 1939 požádali Josef a Eugenie Šmolíkovi o rozdělení pozemku č.kat.74 na dvě stavební místa. 2. května 1939 proběhlo komisionelní řízení. Regulační čára do Srbovy ulice byla stanovena v prodloužení západního průčelí čp.79/I až k průniku s jižním průčelím domu čp.56/I na rohu Srbovy a Smetanovy ulice a odtud kolmo na severní průčelí objektu čp.56/I. Šlo o komplexní urbanistický záměr, v jehož rámci mělo nejen dojít k zástavbě proluky na východní straně Srbovy ulice, kde pak skutečně roku 1940 vznikl dům čp.180/I, ale i k demolici stávajícího čp.56/I na nároží Smetanovy ulice a jejich nahrazení dvěma dvoupatrovými domy, přičemž výška zástavby byla dána výškou už existujícího činžovního domu čp.55/I ve Smetanově ulici. V podmínkách obce pro souhlas k parcelaci stálo, že dům čp.56/I bude ihned zbořen a na jeho místě vyroste nový objekt. 4. května 1939 rada doporučila záměr ke schválení a ještě v květnu 1939 to schválilo i zastupitelstvo.[73] K výstavbě činžáku čp.56/I došlo ještě v roce 1940, kdy objekt kupuje rokycanský stavební podnikatel Josef Žour s rodinou.[74] Na novostavbu nájemního domu a zboření starého získali Josef a Julie Žourovi povolení 24. ledna 1940. Projekt je dílem Jaroslava Žoura. Novostavba byla kolaudována 1. října 1940.[75]

Vznikl elegantní bytový dům ve funkcionalistickém slohu, který dosáhl třípatrové (tedy čtyřpodlažní výšky). Nová výšková úroveň zástavby tak výrazně změnila urbanistický účinek Smetanovy ulice (proměna v úzký, stinný koridor) a do jisté míry nepříznivě postihla i působení tradiční dominanty kostelní věže v širších pohledech od západu. Z architektonického hlediska ovšem jde o zdařilý objekt. Navíc ve srovnání s esteticky nuznou výstavbou implantovanou do historického jádra města za komunistického režimu jde o daleko přijatelnější řešení modernizačních tlaků na organismus města. V roce 1960 daroval pan Žour objekt čp.56/I Domovní správě.[76]

2.3. Severní strana ulice

2.3.1. Masné krámy čp.172/I

Na protější straně ulice stojí památkově chráněný objekt masných krámů čp.172/I, nyní zastíněný výše popsanými vyššími činžovními domy. Původní hmotový účinek objektu byl daleko výraznější, když v okolí stály jen přízemní a patrové domy. Unikátní klasicistní stavba na půdorysu trojlodní baziliky, s výrazným trojúhelným štítem, získala současnou podobu okolo roku 1800. Její detailní popis se nachází v kapitole „Urbanovo náměstí“.

→ODKAZ: Empírové masné krámy a další zástavba v Smetanově ulici, pohled k západu. Stav před generální rekonstrukcí. Foto D. Borek, počátek roku 1990.

2.3.2. Dům čp.50/I

O něco dále na západ se rozkládá dům čp.50/I. Dnes už nenápadný a zmodernizovaný objekt je jedním z nejstarších[77] měšťanských domů ve městě a v této ulici byl jedním z nejvýstavnějších. Zaujímá exponovanou rohovou parcelu na širším městišti než jeho sousedé. Je to šestiosá, patrová stavba. Uvnitř se nacházejí staré klenby.

→ODKAZ: Dům čp.50/I. Starobylá měšťanská usedlost byla v 60. letech 20. století nevkusně opravena a zvýšena. Foto D. Borek, prosinec 2003.

Poprvé je v tržních knihách zmiňován roku 1445, kdy zde fungoval bohatý měšťanský pivovar patřící Petruši Pikačové, vdově po Mikuláši Pikačovi, kdysi primasovi Rokycan, která jej onoho roku odkázala Martinkovi pekařovi a jeho dětem.[78] Podle patrně nepřesného článku v Kulturních přehledech to ale mělo být naopak – roku 1445 majitelem pekař Martínek, pak Pikačová.[79] Do roku 1463 byl dům v držení Jana Pykny z Chrástu, který jej prodal Mikuláši krejčíři. Vdova po něm – Káča se svým synem Jírou Gramatikou poté roku 1483 prodala dům i s pivovarem Jindřichovi z Malšína. V druhé polovici 16. století vlastnil dům čp.50/I Martin Škoda. Pak se mu dlouho říkalo „Škodovský dům“. Střídalo se tu několik majitelů z této rodiny, synové Matěj a Václav, pak jen Václav s manželkou Magdalenou (připomínáni roku 1593).[80] Popis městských domů sestavený po požáru roku 1784, eviduje, že oheň jej poškodil a poničil i stáje a kůlnu. Roku 1788 se zde jako majitelka uvádí Anna Fyslová (patrně myšleno Eislová). Zemřela v červenci 1792. Uvádí se jako Anna Ayzlin, vdova a měšťanka.[81] Koncovka -in označovala v tehdejší němčině ženské pohlaví (jako v češtině -ová).

Dne 10. října 1817 posuzovali radní zprávu místního kominíka o prošetření komínu domu čp.50/I, v horním patře, kde byl důstojnický pokoj (povinné ubytovávání vojenské posádky v měšťanských domech) a kde se zjistilo nebezpečí ohně.[82] Roku 1839 (podle Josefa Königsmarka už roku 1838[83]) dům koupil od Hedviky Šverclerové dr. Karel Brož. O dva roky nato, roku 1841 zde pobýval tehdy mladý Bedřich Smetana, později slavný český skladatel. 12. října 1934 se zastupitelstvo rozhodlo připomenout tuto událost pamětní deskou.[84] Jde o jednoduchý kovový obdélník s nápisem: „V tomto domě v rodině MUDr. Karla Brože koncertoval roku 1841 Bedřich Smetana“. Jedná se ovšem o nepřesný údaj, protože mladý Smetana zde tehdy nepořádal žádný veřejný koncert.

Za první republiky dům čp.50/I patřil Václavu Páníkovi. Ten nechal v roce 1930 adaptovat stáje na dvoře na klempířskou dílnu.[85] Stavební povolení pro Václava Páníka na přestavbu stáje na dílnu v čp.50/I vydala rada v březnu 1930.[86] Užívací povolení pro V. Páníka na dílnu zřízenou ze stáje na nádvoří čp.50/I vydala obecní správní komise v únoru 1931.[87] V květnu 1931 rada taky vydala povolení pro V. Páníka na úpravu fasády brizolitem.[88] Nešlo ale tehdy ještě o onu zplošťující primitivní texturu, pod jakou brizolit nechvalně proslul v období komunistické režimu. V rámci opravy průčelí v roce 1931 pověřil Páník malíře Karla L. Hájka, aby vyzdobil fasádu domu ornamentální dekorací, podle nákresu Vladimíra Koukla. Šlo o sgrafita ve stylu Mikoláše Alše, umístěná v meziokenních plochách v průčelní zdi v prvním patře. V prostředním poli postava sv. Václava na koni v bohatýrském stylu, po stranách znak klempířského cechu a také letopočet 1523–1931 (rok 1523 se tehdy mylně považoval za datum vzniku domu).[89]

Kombinace hladké fasády a sgrafit se na domě čp.50/I udržela jen několik desítek let a pak nejen fasáda ale celý dům utrpěl drastickou škodu během socialistické generální opravy. Původně soukromý dům roku 1962 přešel do Domovní správy[90] Dne 8. prosince 1965 rada MěstNV vyslovila souhlas s nabídkou Anny Páníkové, která dům čp.50/I chtěla darovat obci.[91] Coby komunální majetek se v následujících letech stal čp.50/I obětí snah vedení radnice řešit akutní bytovou krizi v Rokycanech, způsobenou dočasným výpadkem sídlištní masové výstavby, modernizacemi a nástavbami stávajících domů. Poprvé se o takové možnosti hovořilo už v září 1965 na plénu MěstNV. Podobnou strategii v té době město aplikovalo například i u mateřské školy v Parku U Saské brány (viz kapitola „okružní třída“). Která byla zvýšena o patro. V roce 1965 se mluví o nástavbách domů, které měly být ovšem řešeny „s ohledem na dodržení urbanistických pravidel“.[92] Roku 1967 pak povolila městská komise pro výstavbu generální opravu a nástavbu čp.50/I.[93] Podle plánu Domovní správy měla být v roce 1967 zajištěna (připravena) rekonstrukce objektu.[94] Dne 10. října 1967 rada MěstNV vypsala tematický úkol na uvolnění domu do 15. prosince 1967.[95] Dle informací z listopadu 1967 bylo již zajištěno provádění prací na rok 1968.[96]

Práce prováděl Okresní stavební podnik. Na rok 1968 hodlal na čp.50/I proinvestovat 1 038 000 Kčs.[97] Podle údaje z dubna 1968 se hodnota akce vyčíslovala na 1 184 000 Kčs.[98] Společně s paralelně probíhající opravou domu čp.58/I si měla vyžádat 1 696 000 Kčs.[99] Práce skutečně odstartovaly počátkem roku 1968.[100] Do konce září 1968 už zde bylo prostavěno 435 000 Kčs. Podle alternativního údaje, ale prostavěno jen 198 000 Kčs a plán prací nesplněn.[101] Na 1. pololetí 1969 bylo na opravu domů čp.50/I a čp.58/I přiděleno celkem 765 000 Kčs. Ve skutečnosti se zde v 1. pololetí prostavělo 434 000 Kčs.[102] Přestavba byla dokončena roku 1970.[103] Byť podle jiného údaje je přírůstek nových bytů v důsledku provedení rekonstrukce čp.50/I započten už do evidence bytového fondu za rok 1969.[104] O nějakém koncepčním architektonickém řešení ovšem nemůže být řeč. Nevkusná přestavba v duchu provinční socialistické průměrnosti pokryla dům necennou brizolitovou fasádou. Byl zvýšen o druhé patro. Proměna kdysi výstavného měšťanského domu na socialistický činžák rozrušila jeho účinek. Na nevalnou úroveň přestavby poukázal už v listopadu 1969 pan Drchal na zasedání MěstNV.[105] Do střechy byly vestavěny další čtyři byty.[106] Z původních 7 bytových jednotek IV. kategorie vzniklo 11 bytů I. kategorie.[107]

Bývalý hospodářský dvůr domu si naštěstí uchoval historickou konfiguraci včetně zaklenutého vjezdu do dvora. Ze dvora byl ovšem v 90. letech 20. století vyveden neústrojný nový výjezd k severu, do ulice Dolní příkopy, čemuž musela ustoupit reziduálně dochovaná část městských hradeb. Šlo o chybu vedení města, že toto připustilo, protože je důležité podporovat zachování linie původních hradeb jako významného organizačního pozůstatku středověkých Rokycan. Komerční provozovna ve dvoře získala 1. července 2004 samostatné číslo popisné čp.223/I. V dubnu 2019 souhlasili zastupitelé přidělit na dům čp.223/I dotaci v rámci programu na podporu oprav a údržby budov v městské památkové zóně, které nejsou kulturními památkami. Subvence dosáhla výše 50 000 Kč a měla se použít na opravu střechy.[108]

2.3.3. Dům čp.49/I

Sousední tříosý patrový dům čp.49/I se sedlovou střechou si dosud udržuje podobu z počátku 19. století.

Dne 12. června 1772 navrhl na schůzi obecní rady Matěj Chott jménem své manželky a na místě pana Fábery, „by dům Krubrovský licitando [tedy v dražbě – pozn. aut.] se odprodal.“ Konšelé se usnesli, že se dražba má co nejdříve připravit.[109] Dne 16. prosince 1772 vystoupil před obecní radou Tomáš Fábera, poručník sirotků Gruberovských a požádal „by dům Gruberovský na prodej přišel, jenž sirotkům k žádnému užitku není.“ Radní se usnesli, že se má věc prověřit komisí a případně pak na dům vyvěsit „subhartatorní cedule“, tedy nabídka prodeje.[110] Nic se ale patrně nedělo. Dne 15. dubna 1777 se před obecní radou projednávala žádost Tomáše Fábery, Jana Grubera a Václava Chotta „stran domu Grubrovského.“ Žádali o vyvěšení „subhartatorních cedulí“, tedy o svolení k prodeji domu.[111] Dál ale věci zůstávaly při starém. Dne 9. března 1779 se obecní rada zabývá podnětem Tomáše Fábery, poručníka sirotků Jana Grubera, že jejich dům „velkou ruinu trpí a ta správa [tedy oprava – pozn. aut.] velký náklad potřebuje (…) že 3 rámy k oknům žádá a polštáře [šlo o označení části krovu[112] – pozn. aut.] celistvě nově položiti se musejí.“ Fábera žádá obec o rozhodnutí, zda má zahájit opravu. Radní se usnesli, že „jakkolivěk velké vydání bude, nic však, aby dům dáleji větší ruinu utrpěl.“ Opravu povolili.[113] Jan Gruber s manželkou Dorotou se v 70. letech 18. století připomínají jako obyvatelé domu čp.49/I.[114] Problém ale je, že žil i v 80. letech[115] a tudíž není jasná zpráva o sirotcích „kruberovských“. Mohlo jít i o jinou nemovitost.

Roku 1784 dům čp.49/I poničil požár města. Kromě vlastního obytného domu poškodil i objekt stájí.[116] Škody ale patrně nebyly závažné. Dne 26. října 1784 řeší magistrát přípis od Františka Poláka, normálního učitele, ve věci opatření místností pro výuku mládeže, a to buď u Josefa Jakobe, nebo u Jana Grubra, přičemž nabízí 20 zlatých roční činže. Obecní rada odpověděla, že Jan Gruber chce světnice postavit do čtyř neděl, takže se mu má předběžně vzkázat o nájmu školy.[117] Gruber byl dle seznamu majitelů domů z roku 1788 vlastníkem čp.49/I. Školní výuka pak ovšem v letech 1784–1787 probíhala v Dumetovském domě čp.88/I na náměstí, který nebyl ohněm prakticky vůbec zasažen.[118] Počátkem 19. století se tu jako majitel uvádí mistr kotlářský František Gruber. Dne 20. září 1803 se obrátil na magistrát s požadavkem „v svém werkstattu [tedy dílně – pozn. aut.] okno do městských příkop a respec zahrady Fáberovské vydělati [tedy udělat – pozn. aut.] mocti.“ Město konstatovalo, že „předvolaný František Fábera proti vydělání téhož okna nic k namítání nenalézá, tudy se Frant. Grubrovi pod závazkem dobrého zaopatření téhož okna vydělání povoluje.“[119] Fábera byl majitelem mlýna čp.1/III (pozdější tiskárna) na Dolních příkopech na starém Plzeňském předměstí. Ze zprávy se dozvídáme, že dům čp.49/I již tehdy měl na dvoře, přímo v linii městské hradby, dílnu, do níž nyní mělo být proraženo okno ven z městského opevnění. František Gruber se ženil v čp.49/I s Františkou Černou v září 1799.[120] Pak zde žili a narodilo se jim tu několik dětí, například syn v říjnu 1805.[121] Někdy v této době, na počátku 19. století, patrně Gruberovi dali domu čp.49/I jeho dodnes zčásti dochovanou klasicistní podobu.

Dne 8. července 1808 se magistrát zabýval žádostí, kterou podal František Gruber „o magistrátuální vyšetření comissí a neodkladnou zápověď Matoušovi Veselýmu k stavení svinských chlívův blíž studnice prvního.“ Radní se usnesli, že Veselému prozatím zakážou pokračovat ve stavbě.[122] V daném období se v Rokycanech uvádí jediný František Gruber, a to v čp.49/I. Problém je, že Matouš Veselý žil zcela jinde, v domě čp.113/II v Tomáškově ulici na Pražském předměstí. Zde se Veselý v dubnu 1806 ženil s Evou Chottovou.[123] V čp.113/II také v červnu 1835 zemřel.[124] Buď to se tedy zmíněná stavba chlévů pro prasata týkala sousedství domu čp.49/I v Smetanově ulici, kde ale není prokázána přítomnost Matouše Veselého (a pokud stavěl, musel by být majitelem, nikoliv jen nájemníkem některého ze zdejších domů), nebo je to naopak a uvedená studna Františka Grubera, ohrožovaná budováním chlévu, se nacházela na předměstí, někde poblíž čp.113/II, kde ale zase není prokázána přítomnost Gruberových. Dne 19. července 1808 se magistrát seznámil s narovnáním mezi Veselým a Gruberem „v příčině posledním od prvního skrze stavění svinských chlívů na studničné vodě pojíti mohoucí zkázy.“[125] Dne 11. prosince 1812 se magistrát zabýval žádostí Františka Grubera „o povolení svou, při domu jeho N. C. 49 v městě stojící stodolu dle přiloženého vyobrazení rozšířiti mocti.“ Město uložilo věc k prošetření policejnímu úřadu a zdůraznilo nutnost získat stanovisko sousedů.[126] Dne 18. prosince 1812 pak radní na schůzi magistrátu, po projednání protokolu o obhlídce místa, Gruberovu žádost o rozšíření stodoly zamítli. „Poněvadž skrze příliš blízké tam se nacházející stavení werkstattu kotlářského oné rozšíření stodoly malému místu v ohledu tudy vzniknout mohoucího ohně, velmi veliké nebezpečenství by nastávalo, a skrze tu samou příčinu proti témuž rozšíření soused Matouš Veselý protestíruje, tudy rozšíření té stodoly povoleno býti nemůže, vzláště kdyby v čas vzniklého ohně tam žádnej přístup k hašení nebyl.“[127] Znovu se tu objevuje jméno Matouše Veselého, ale tentokrát je z textu Gruberovy žádosti jasné, že šlo o dům čp.49/I, nikoliv o nějakou předměstskou lokalitu. Veselý tudíž přece jen musel žít někde poblíž Smetanovy ulice.

Dne 19. listopadu 1813 se magistrát seznámil s žádostí, kterou podal kotlářský mistr („Kupferschmied“) František Gruber „um Bewilligung die Kupferschmiedwerkstatt vom N. C. 49 in das Haus N. C. 33 zur Feuersicherheit übertragen und daselbst die Pawlatschen vom Stein erbauen zu dürfen,“ neboli „o svolení kotlářskou dílnu z N. C. 49 do domu N. C. 33 pro požární bezpečnost přenésti a tamž pavlače z kamene postaviti směti.“ Radní pověřili policejní úřad přezkumem.[128] Dům čp.33/I se nacházel na plácku s kašnou za ZŠ ulice Míru. Právě tam se tehdy Gruberovi přestěhovali.

→ODKAZ: Dům čp.49/I si udržuje v podstatě klasicistní podobu z počátku 19. století. Foto D. Borek, září 2003.

V letech 1881–1882 došlo k přestavbě chlévů na obytné místnosti podle projektu J. Šmause.[129] V městském archivu se nachází složka z roku 1882, nazvaná „Karel Josef, přestavba obytného stavení čp. 49/I“.[130] V roce 1931 vznikla vlevo na dvoře výkladní skříň. Podle plánů Josefa Nováka zároveň byla postavena na dvoře nová dílna, udírna a prádelna.[131] V červnu 1931 vydala rada povolení pro J. Škardu na zřízení krámu v čp.49/I.[132] A počátkem července 1931 rada udělila i povolení na uzenářskou dílnu v čp.49/I.[133] Koncem prosince 1931 bylo dodatečně vydáno stavební povolení na uzenářskou dílnu v čp.49/I J. Škardy na jiném místě nádvoří než dle původního povolení.[134] V červnu 1932 se pak na schůzi rady uvádí, že dodatečně byla schválena změna ve stavbě uzenářské dílny v čp.49/I a vydá se užívací povolení.[135]

Dům si dodnes uchoval původní průjezd. Dvorní křídlo s cihlovou pavlačí oceňuje J. Kovář jako hodnotný příklad typické klasicistní architektury z doby okolo roku 1800.[136] Za domem je rozsáhlá zahrada, končící až na bývalých hradbách. V 90. letech 20. století prošel dům postupně citlivou rekonstrukcí. Začala v dubnu 1991. Došlo při ní k celkové opravě fasády, kde bylo zachováno původní klasicistní tvarosloví. Barevné provedení ostění oken, portálu i na hlavní římse, pro něž při byl opravě zvolen ostře žlutý nátěr, prošlo ale ještě později revizí. Na střechu domu byly položeny nové tašky. Jisté stavební úpravy (proražení okenního otvoru) se uskutečnily i v nádvorním křídle. Naopak průjezd, včetně zchátralých dveří, zůstal v původním stavu a rekonstrukce se nedotkla zchátralých interiérů v prvním patře.[137] Od května 1991 se otevřela v přízemí jedna z prvních soukromých prodejen potravin ve městě.[138] V dubnu 2022 rada neschválila poskytnutí dotace na čp.49/I v rámci programu Podpora oprav a údržby vnějšího vzhledu budov, které se nacházejí v městské památkové zóně a nejsou zapsané na seznamu kulturních památek pro rok 2022. Podle neúspěšné žádosti majitele mělo jít o 50 000 Kč na opravu střechy, 50 000 Kč na opravu fasády, 50 000 Kč na opravu oken a 50 000 Kč na opravu vrat.[139] Pro rok 2023 získal majitel čp.49/II z tohoto městského programu dotaci 200 000 Kč na obnovu fasády, oken, střechy a vrat.[140]

Za domem, na linii bývalých hradeb, vyrostl někdy před polovinou 19. století velký zděný hospodářský objekt čp.190/I. Ještě mapa stabilního katastru z roku 1838 místo něj zachytila jen menší spalná (dřevěná) stavení. Ale již originální mapa stabilního katastru v dodatečných zákresech z období krátce po roce 1838 ukazuje, že tu vznikla jedna, půdorysně rozlehlá budova.[141] Měla patrně hospodářský a možná i zčásti obytný charakter. Její severní okraj sleduje původní linii městských hradeb a nejspíš obsahuje partie zdiva hradeb, jež bylo využito i při výstavbě objektu v 19. století. Mnohem později, za Protektorátu, získal objekt i samostatné číslo popisné čp.190/I. Šlo o dobový trend, kdy v 1. polovině 40. let obdrželo mnoho takovýchto hospodářských a účelových staveb samostatné číslo. Seznam majitelů domů z doby okolo roku 1945 už čp.190/I uvádí. Byl majetkově propojen s  čp.49/I (vlastníkem obou byl Jan Škarda).[142] Stavba čp.190/I zde existovala až do přelomu 20. a 21. století. Na leteckém snímkování z doby okolo roku 2003 už zachycena není, respektive byla pobořena a zbyla z ní jen torza zdí, která uchovávají půdorys zaniklého objektu.[143] Zároveň někdy v průběhu času došlo k  majetkové i funkční reorganizaci dvorku, který sice původně patřil k domu čp.49/I, ale v současnosti je majetkově i funkčně propojen s vedlejším domem čp.48/I.[144]

2.3.4. Dům čp.48/I

Dům čp.48/I v roce 1784 poškodil požár města.[145] Dle seznamu majitelů domů z roku 1788 byl vlastníkem čp.48/I Josef Rezler. Josef Rezler, syn zemřelého Josefa Rezlera uzavřel v září 1779 sňatek s Barborou v domě čp.47/I, také ve Smetanově ulici, který byl původní usedlostí Rezlerových.[146] Někdy před rokem 1788 se tedy přestěhovali do nedalekého čp.48/I.

→ODKAZ: Dům čp.48/I. Foto D. Borek, září 2003.

Dne 10. května 1793 se magistrát zabýval žádostí Josefa Rösslera „o udělení místa k stavění stodoly podle šancův [tedy hradeb – pozn. aut.], blíž příbytku Jakuba Rudolfa.“ Magistrát ale odpověděl, že „dle král. kraj. očitého vyšetření již počet stodol při městě vykázán a určitý byl.“ Dále že kvůli riziku ohně na tom místě stodola nemůže stát.[147] Jednalo se o pozemek východně od domku čp.13/I, který stál na rohu Palackého a Knihovy ulice. Rezlerova žádost je ukázkou toho, že někteří měšťané z vnitřního města, kteří měli polnosti, ale jejichž domy disponovaly jen malou zahradou, se věc snažili řešit budováním stodol na jiném místě Rokycan. Podobnou žádost podal Josef Rezler znovu v roce 1813. Dne 27. srpna 1813 jednal magistrát o žádosti, kterou podal Jan Rezler (Jan Rössler) „um Ausweisung demselben eines Platzes zur Erbauung einer Scheuer aussen der Stadt,“ tedy „o vykázání témuž [tedy Rezlerovi – pozn. aut.] místa pro vystavění stodoly mimo město.“ Radní věc přidělili policejnímu a hospodářskému úřadu k prošetření.[148]

Dne 24. září 1813 se rovněž radní na schůzi magistrátu zabývali stížnosti Josefa Rezlera „proti Jakubovi Kletičkovi, mistru tesařskému, skrze chybné postavení krovu na jeho domě.“ Radní konstatovali, že mezitím došlo mezi stranami k narovnání. Kletička (Kletečka) je povinen „latě až k společnému štítu Tomáše Klečky na svůj náklad řádně svédsti a stranu tu k odstranění deštivé vody s šindelem pobíti, neméně okýnka na půdu, která bez míry zřízena kolem děravá, vátí sněhu nevyhnutedlně příležitost dáti musejí, strhnouti a dokonale s krytbou [tedy krytinou – pozn. aut.] spojena nově vyhotoviti.“[149] Není zcela potvrzeno, že zprávy z roku 1813 se týkají domu čp.48/I. Barbora Rezlerová v prosinci 1832 zemřela v domě čp.53/I, taktéž v Smetanově ulici (viz výše).

V roce 1860 vyhotovil Matěj Sack projekt celkové přestavby čp.48/I v pozdně klasicistním stylu. Zahrnovala nástavbu prvního patra na dosud přízemní objekt. Původní střecha, orientovaná štítem do ulice, se změnila na podélnou. Na dvoře vyrostly nové hospodářské budovy. O realizaci projektu sice chybí doklady, podstatné body této přestavby se ale každopádně uskutečnily.[150] Roku 1889 dům koupila Anna Trejbalová (říkalo se tu pak „U Trejbalů“).[151] V roce 1891 vznikla na dvoře lednice podle plánů Hynka Šmolíka.[152] V městském archivu se nachází složka z let 1891–1899, nazvaná „Trejbalová Marie, přístavba lednice čp.48/I“.[153] Když v roce 1902 koupil dům Antonín Choděra, zřídil tu hospodu, která byla jako celý dům nazývána „U Choděrů“.[154] V roce 1935 prostory restaurace v přízemí čp.48/I prošly modernizací a na pavlači domu tehdy byly zřízeny záchody (projekt Václav Beneš). V roce 1963 došlo k přestavbě pavlače a o rok později zbořen i nádvorní objekt lednice.[155] Restaurace v domě se uzavřela koncem října 1950.[156]

Tříosý, patrový objekt čp.48/I byl po roce 1945 znehodnocen aplikací brizolitové fasády a výměnou oken. Hmotově je ale přijatelný a uchovává pravidelný rytmus středověkých úzkých parcel. Po roce 1989 prošel rekonstrukcí. Při ní byly v prosinci 1991 proraženy v přízemí, na místě stávajícího trojdílného okna, vedle průjezdu, nové velkoplošné dveře do prodejny, segmentově ukončené a po stranách doplněné o výkladní okna. Vchod proveden vestavbou nového překladu a části průčelní zdi z cihel a tvárnic, dveře jsou dřevěné, natřené černou barvou. Na fasádě ale kromě této změny zůstala zachována socialistická brizolitová omítka. Střecha zůstala krytá původními taškami. Již předtím během roku 1991 probíhaly v interiérech v prvním patře opravy.[157] Později proběhla i rekonstrukce fasády a odstranění brizolitové krusty.

2.3.5. Dům čp.142/I

Dům čp.142/I napovídá svým vysokým popisným číslem, že vznikl až po roce 1771, kdy se zavádělo jednotné číslování domů, protože nezapadá do souvislé číselné řady v této domovní frontě. Na jeho místě byla předtím snad zahrada či stodola. Mohl také vzniknout rozdělením staršího domu. V roce 1784 byl teprve ve výstavbě a neměl ještě přidělené popisné číslo. Toho roku v září jej zničil požár města.[158] Pak byl opraven a dobudován. V Josefském katastru z roku 1788 již se uvádí i s popisným číslem.[159] Dne 31. května 1785 magistrát řeší žádost Karla Hejrovského o obeslání Kateřiny ovdovělé Rezlerové „stran vynahrazení jemu nákladů na společnou zeď.“ Radní se usnesli, že Rezlerová má zaplatit polovic zdi.[160] V seznamu majitelů domů z roku 1788 (Josefský katastr) končí seznam domů číslem popisným čp.141/I, takže šlo o první dům dokončený poté. V matrice se objekt čp.142/I zmiňuje poprvé 4. prosince 1788, kdy se tu narodil syn ševce Karla Hejrovského.[161] Už 18. září 1789 požádal Josef Brudna obecní radu o ingros (úřední zápis) „na koupený dům od Karla Hejrovského.“ Rada to schválila.[162]

→ODKAZ: Dům čp.142/I. Vyrostl dodatečně v 80. letech 18. století. Nynější rozměry získal ve 2. polovině 19. století. Foto D. Borek, září 2003.

Tehdy ovšem šlo o přízemní dům. Teprve z roku 1861 pochází projekt zednického mistra Matěje Sacka na přístavbu patra. Zároveň mělo dojít k úpravě schodiště, komínů a záchodů. O realizaci projektu sice chybí přímé doklady, ale patrně právě tehdy dům získal svou nynější podobu, a to včetně historizující fasády.[163] Průčelí je členěno lizénami a šambránami. V letech 1928–1929 byla přestavěna kuchyně v zadním traktu domu.[164] V srpnu 1928 obnovila městská rada povolení k přestavbě zadní části čp.142/I, za podmínek stavebního protokolu z 9. srpna 1928.[165] V září 1929 vydali radní obývací a užívací povolení na přestavbu zadního traktu čp.142/I pro V. a A. Vlčkovy.[166]

Po roce 1989 byl dům necitlivě opraven, přičemž došlo k výměně původních úzkých oken a okenní otvor zcela nevhodně rozšířen. Stávající taškovou krytinu střechu nahradil banální vlnitý plech. V souvislosti s tím byla zrušena na střeše původní volská oka.[167] Šlo o jednu z nejspornějších stavebních proměn uskutečněných v jinak velmi pozitivní poslední dekádě 20. století. Svým primitivním pojetím a použitím podřadných typizovaných materiálů jako by tato přestavba duchovně patřila spíše do předešlé normalizační éry. V letech 1991–1997 proběhla také přestavba přízemí domu, podle projektu Petra Svobody.[168]

2.3.6. Dům čp.47/I

Následuje patrový dům čp.47/I. Na sklonku 18. století patřil rodu Rezlerových (Rössler). Josef Rezler, syn zemřelého Josefa Rezlera, zde uzavřel v září 1779 sňatek s Barborou.[169] Josef s Barborou se zakrátko odstěhovali do nedalekého čp.48/I, ale jiní členové této rodiny v čp.47/I zůstali. Dům čp.47/I v září 1784 při požáru města vyhořel.[170] Shodou okolností jen pár týdnů předtím, 10. srpna 1784, se magistrát zabýval rizikem vzniku požáru v domě Kateřiny Rezlerové. Dle obhlídky přímo na místě „by oheň snadno vyjíti mohl a tudy všemu měšťanstvu veliká škoda státi se mohla.“ Jednalo se o vadný kotel v kuchyni. Radní nařídili nápravu.[171] Dle seznamu majitelů domů z roku 1788 se jako vlastník čp.47/I uvádí Kateřina Rezlerová. Požár města nakonec vzešel ze starého Plzeňského předměstí a zničil prakticky celé město, včetně čp.47/I. Zpráva ze srpna 1784 ukazuje, že riziko ohně bylo akutní ve staré zástavbě, často dřevěných domů, bez řádně prováděných komínů a kamen.

→ODKAZ: Dům čp.47/I. Foto D. Borek, září 2003.

Dne 21. srpna 1789 požádal Vojtěch Rezler obecní radu o ingros (úřední zápis) „na koupený dům pod No. 47 od Josefa Rezlera.“ Rada to schválila.[172] Dne 20. prosince 1803 se před magistrátem řešila žádost Vojtěcha Rezlera (Vojtěch Rössler) „o povolení stodolu při svém domě dle přiloženého rissu [tedy nákresu – pozn. aut.] vystavěti směti.“ Město zadalo věc k prošetření policejnímu úřadu, včetně dotázání se sousedů.[173] Manželům Vojtěchovi Rezlerovi a Marii rozené Hájkové se v 90. letech 18. století rodily děti v domě čp.47/I.[174] Tak tomu bylo ještě v září 1800 při narození jedné z dcer.[175] Další potomek se ovšem dle matriky narodil v lednu 1803 v domě čp.48/I.[176] I dům čp.48/I (viz výše) byl spojen s rodem Rezlerových, takže je možné, že se tam právě roku 1803 přestěhovali a žádost se tudíž týkala čp.48/I. Na indikační skice mapy stabilního katastru z roku 1838 jsou stodoly vidět za oběma těmito domy.

Podle popisu z roku 1808 měl čp.47/I hlavní zdi z kamene. Na dvoře stála tehdy nově zbudovaná stodola, zčásti zděná. Šlo o původní právovárečný dům.[177] Roku 1838 došlo k přístavbě domu čp.47/I.[178] V roce 1897 vyrostl vpravo na dvoře nový chlév (projekt Hynka Šmolíka).[179] V roce 1912 byl adaptován parter na dva obchody.[180] V roce 1969 naopak obchod vlevo v přízemí byl upraven na obytné místnosti.[181]

V roce 2014 prošel čp.47/I celkovou rekonstrukcí. V březnu 2014 proběhla částečná demolice zdiva a stržení krovu. Šlo o odklon od původně schválené projektové dokumentace, podle které se mělo obvodové zdivo, kromě jedné pasáže v přízemí, zachovat a krov jen opravit, nikoliv bořit. Povolena byla vnitřní vestavba do stávající dispozice. Jenže při provádění prací bylo zadní průčelí domu sneseno až na úroveň přízemí, čímž se oslabila i statická soudržnost předního průčelí, které bylo také zbořeno. Majitelé domu Ing. Oldřich Dienstbier a Ing. Jiří Škop z Rokycan zdůvodňovali radikální zásah tím, že obvodové zdi 1. patra nebyly použitelné, protože je tvořily oblé kameny stmelené jílem, které začaly během opravy domu ztrácet soudržnost. Co se týče krovu, ten byl napaden dřevokazným hmyzem a houbou. Zvolené řešení kritizovala památková péče a stavební odbor města se musel celou záležitostí zabývat.[182] Výsledná podoba přestavby domu je přijatelná. Byla provedena v citlivém historizujícím duchu.

2.3.7. Dům čp.46/I

Následuje dům čp.46/I. Na jeho starý původ i po socialistické modernizaci odkazovaly nestandardně malé okenní otvory a nízké stropy. Dne 25. srpna 1780 se v zápisu ze zasedání obecní rady uvádí coby majitel čp.46/I pan Smrž. Šlo tehdy o zrušení „Militar Zimmer“, tedy místnosti pro ubytování vojáků v tomto domě.[183] Dne 31. října 1781 magistrát vyslechl zprávu od Ober-Leitenanta Ullricha ohledně obhlídky domů. „Onen Nro. 46 namístě Nro. 51 spokojen jsa, jen aby se to zaopatřilo strany Nro. 71. P. hejtman Ullrich nadmítá, že to ztěžka bude, poněvadž tam vlhko je. Napotom přivídá, že s těma nejsou spokojení.“[184] Patrně šlo o vyhledávání prostor pro ubytování posádky či spíše pro samotného Ullricha a případně další důstojníky. Svědčí pro to jejich blízkost Švantlovským kasárnám. Dům čp.46/I se nachází ve Smetanově ulici, dům čp.51/I v ulici V Brance (viz „Urbanovo náměstí“) a čp.71/I stál přímo vedle Švantlovských kasáren čp.72/I v ulici Míru.

Dům vyhořel v září roku 1784. Oheň poškodil i stáje.[185] V roce 1788 se v seznamu majitelů domů uvádí jako vlastník čp.46/I Ignác Lehner. Počátkem 19. století dům náležel rodině Břehovských. V listopadu 1810 se v čp.46/I ženil soukenický mistr František Břehovský s Apolenou Čapkovou z Volyně.[186] Coby majitelé domů se František a Apolena Břehovských zmiňují ještě v květnu 1817, kdy magistrát řešil jejich žádost o výpůjčku z kostelní nadace.[187] V roce 1820 se tu jako majitelé uvádějí manželé Zítkovi. Dne 12. září 1820 se rada seznámila s žádostí manželů Zítkových o povolení „an der bey ihren Wohnhäuschen N. 46 angränzenden Schanzmauer eine Feuermauer aufführen zu dürfen,“ česky „na s jejich obytným domkem N. 46 sousedící hradební zdi požární zeď provésti moci.“[188] Šlo o městské hradby, které lemovaly vzadu dvůr za domem čp.46/I a na které hodlali Zítkovi přistavět zeď. Magistrát jim vydal s podmínkami povolení ke stavbě.

Okolo roku 1870 tu fungoval hostinec „U Šilhánů“.[189] V roce 1902 byl přestavěn nádvorní objekt chléva na obytné místnosti. Do chlévů vloženy příčky, nastavěna nová pultová střecha a objekt zvýšen. Projekt vypracoval Hynek Šmolík.[190] V městském archivu se nachází složka z roku 1910, nazvaná „Karel Cejp, oprava fasády čp.46/I“.[191] V roce 1923 byl podle plánů Josefa Beneše vložen do parteru nový výkladec.[192] V dubnu 1929 městská rada vydala povolení pro K. Floriána na dvě skříně po stranách krámu v čp.46/I.[193]

→ODKAZ: Dům čp.46/I. Podoba před rekonstrukcí. Závažné škody na tváři historického jádra Rokycan nenapáchaly jen plošné demolice a hromadná sídlištní výstavba, ale taky účelové a městem neregulované modernizace, často amatérského nebo svépomocného charakteru. Foto D. Borek, září 2003.

→ODKAZ: Dům čp.46/I po celkové rekonstrukci. Ukázka kterak lze komplexně obnovovat historickou zástavbu, poničenou modernizačními zásahy ve 2. polovině 20. století. Foto D. Borek, 17. dubna 2003.

Roku 2021 započala celková rekonstrukce domu, která byla dokončena v roce 2022.[194] Dle stavu z června 2022 byl objekt ještě obestavěn do ulice lešením.[195] V květnu 2021 zastupitelstvo, v rámci programu na podporu oprav budov v městské památkové zóně, které nejsou kulturními památkami, schválilo dotaci na dům čp.46/I ve výši 50 000 Kč na opravu fasády, 50 000 Kč na opravu oken, 50 000 Kč na opravu vrat a dalších 50 000 Kč na opravu střechy.[196] V dubnu 2022 pak rada souhlasila s poskytnutím dotace na dům čp.46/I, opět z programu Podpora oprav a údržby vnějšího vzhledu budov, které se nacházejí v městské památkové zóně a nejsou zapsané na seznamu kulturních památek, tentokrát pro rok 2022. Mělo jít o 50 000 Kč na opravu fasády, 50 000 Kč na opravu oken, 50 000 Kč na opravu vrat a 50 000 Kč na opravu střechy.[197] Rekonstrukce patří k těm nejlépe zvládnutým v historickém jádru města (viz foto z r. 2023). Ačkoliv se netýkala památkově chráněného objektu, dokázala nejen odstranit ubohé socialistické adaptace fasády, ale i doplnit historizující prvky jako šambrány oken, vertikální rustikové pásy a další detaily. Zajímavé je řešení parteru, kde byl obnoven zčásti portál průjezdu a okna opatřena okenicemi s žaluziemi, které moderním způsobem rozvíjejí historické tvarosloví.

2.3.8. Dům čp.45/I

Na rohu Smetanovy a Gottliebovy ulice stojí dům čp.45/I. Roku 1784 vyhořel. V soupisu poškozených nemovitostí se uvádí coby poškozené nejen obytné stavení, ale i stáje.[198] V prosinci 1820 se coby majitel právovárečného domu čp.45/I uvádí Josef Valenta.[199]

→ODKAZ: Rohový dům čp.45/I. Pohled z Gottliebovy ul. Foto D. Borek, září 2003.

V městském archivu se nachází složka z roku 1906, nazvaná „Juláková Kateřina, zřízení výkladní skříně čp.45/I“.[200] V prosinci 1924 se zastupitelstvo zabývalo vyjádřením k žádosti Josefa Schleima o hostinskou koncesi v čp.45/I. Městská rada se postavila proti další koncesi s ohledem na to, že v Rokycanech již je prý dost hostinců a kantýn s výčepem piva. Zastupitelstvo pak rovněž přijalo negativní stanovisko.[201]

7. května 1931 schválila městská rada majiteli čp.45/I J. Sloupovi stavební povolení na adaptaci domu.[202] Dne 27. října 1932 dostal J. Sloup obývací a užívací povolení na přestavbu čp.45/I. Zároveň mu byla udělena pokuta 50 Kč za přestupek proti stavebnímu řádu.[203] V letech 1931–1932 prošel čp.45/I skutečně přestavbou, od stavební firmy Josefa Nováka. Z původního měšťanského domu zůstaly jen obvodové zdi. Fasáda domu tehdy dostala moderní, jaksi seversky tvrdou tvář. V roce 1936 ještě došlo k některým drobnějším úpravám (nový sklep apod.) podle plánů Josefa Žoura.[204]

2.4. Jižní strana Smetanovy ulice, úsek mezi Srbovou a Havlíčkovou

2.4.1. Dům čp.78/I

Na jižní straně se mezi ulicemi Srbovou a Havlíčkovou zachovala souvislá řada domů, z nichž relativně nejhodnotnější je rohový čp.78/I. V seznamu majitelů domů z roku 1788 je tu jako vlastník uváděn Václav Hejrovský. V lednu 1808 se zmiňuje na schůzi magistrátu, že Jan Suchánek koupil dům Václava Hejrovského.[205] Jenže následně se manželé Jan Suchánek a Marie rozená Slavíková uvádějí jako obyvatelé vedlejšího čp.57/I (viz níže),[206] který byl počátkem 19. století rovněž v držení rodiny Hejrovských. Je tedy možné, že domem Václava Hejrovského byl míněn čp.57/I.

Okolo roku 1800 byl dům v souladu s tehdejšími trendy empírově přestavěn. Na jižní straně do Srbovy ulice má vykrojovaný štít, uvnitř klenby. Tehdy se z čp.78/I vydělila část pozemku otočená do Srbovy ulice, kde vznikl samostatný dům čp.149/I, kde bydlel tehdejší starosta Rokycan Ferdinand Hejrovský. Někdy počátkem 20. století bylo toto samostatné číslo popisné zrušeno a dům čp.149/I opětovně začleněn do čp.78/I. O čp.149/I podrobněji v kapitole „Srbova ulice“.

→ODKAZ: Dům čp.78/I na nároží Smetanovy a Srbovy ul. Foto D. Borek, prosinec 2003.

V městském archivu je uložen spisový materiál z roku 1887, nazvaný „Eisner Adolf, stavba řezárny čp.78/I“, a další z roku 1906, pod jménem „Mašek František, stavba kolny u čp.78/I“.[207] Za první republiky prošel další přestavbou. V květnu 1930 vydala rada stavební povolení pro Václava Vavrouška na adaptaci čp.78/I. Komisionelní řízení proběhlo 15. května 1930.[208] V srpnu 1930 bylo vydáno rovněž stavební povolení Václavu Vavrouškovi na přestavbu dvou nádvorních budov na skladiště v čp.78/I.[209] Počátkem září 1930 získal Vavroušek povolení k přestavbě dřevníků a skladiště na nádvoří čp.78/I.[210] Během září 1930 pak rada rozhodla, že užívací povolení na stavební úpravy čp.78/I Václava Vavrouška se vydá k 1. říjnu 1930. Zároveň rada deklarovala, že obec nemá námitek proti zřízení dílny na výrobu beden v čp.78/I.[211] Užívací povolení pro Václava Vavrouška na stavební úpravy v čp.78/I vydala rada v únoru 1932.[212]

Na domě čp.78/I se původně plánovalo umístění pamětní desky Adolfu Srbovi. Povolení umístit na dům čp.78/I tuto pamětní desku vydala rada dle žádosti majitele domu V. Vavrouška a Národní jednoty severočeské v listopadu 1931.[213] O týden později, 12. listopadu 1931, ale rada odložila žádost o příspěvek obce pro komitét pro umístění pamětní desky A. Srba, až bude znám výsledek veřejné sbírky.[214] Nakonec byla plaketa situována na dům čp.67/I v Jiráskově ulici. Dne 23. března 1939 vydala rada povolení na přestavbu domu, který tak získal modernější hladkou omítku.[215]

Za komunistického režimu dům v zásadě nezměnil svou podobu, jen se jeho technický stav zhoršoval. 23. listopadu 1984 byl přidělen nájemníkům z čp.78/I jeden náhradní byt.[216] Po roce 1989 uvažovala obec o jeho odprodeji do soukromých rukou. V červnu 1999 o tom jednalo zastupitelstvo. 29. června 1999 schválilo záměr prodeje.[217] V lednu 2000 zastupitelé projednali prodej domu čp.78/I ve veřejné dražbě. Vyvolávací cenu stanovili na 3 007 300 Kč.[218] V dubnu 2000 ovšem zastupitelstvo svá předchozí rozhodnutí o záměru prodeje revokovalo.[219] Nakonec se město rozhodlo ponechat dům v obecním majetku a provést generální rekonstrukci v režii města. V podkroví vznikly nové obecní byty.[220]

V únoru 2002 jednalo o postupu rekonstrukce čp.78/I zastupitelstvo. Schválilo provedení víceprací v částce 91 423 Kč. O částku měl být navýšen rozpočet, přičemž suma se získala přesunem z plánované rekonstrukce domu čp.80/I na Masarykově náměstí. Město dále odsouhlasilo výměnu veškerých instalací a opravy omítek v obchodech v přízemí domu čp.78/I (náklady 952 000 Kč) na základě zpracované projektové dokumentace. I tato akce měla být financována přesunem z plánované rekonstrukce čp.80/I. Projekt rekonstrukce byl dále rozšířen o úpravu vstupu pro zdravotně postižené za 52 338 Kč. V objektu čp.78/I kromě toho město schválilo studii na výstavbu tří půdních bytů, s provedením přípravy instalací, střešních oken včetně úpravy střechy. K těmto úpravám mělo dojít ještě v roce 2002 (náklady 447 787 Kč). I tyto všechny další práce měly být financovány přesunem peněz ze zamýšlené rekonstrukce čp.80/I. Zastupitelé taky zadali vypracování projektu dle předložené studie a realizaci výstavby půdních bytů ještě v roce 2002. K tomu bylo nutné zajistit dotaci z Fondu rozvoje bydlení. Konečně zastupitelstvo rozhodlo prodloužit termín dokončení stavby (kromě půdních vestaveb) do 30. června 2002.[221] V dubnu 2002 pak zastupitelstvo rozhodlo o podání žádosti o dotaci z programu podpory výstavby nájemních bytů a technické infrastruktury pro rok 2002 i na půdní byty v čp.78/I, a to ve výši 960 000 Kč.[222] V květnu 2002 zastupitelé odsouhlasili navýšení výdajů rozpočtu o 2 800 000 Kč na vestavby půdních bytů v čp.78/I.[223] V rámci opravy došlo k historizující úpravě fasády.

Za domem čp.78/I, na dotyku s dvorky sousedního čp.57/I a čp.58/I, stálo hospodářské stavení čp.208/I. Vyrostlo tu patrně už počátkem 19. století krátce po vzniku domu čp.149/I, původně jako objekt chlévů. Za protektorátu obdrželo samostatné číslo popisné. Tento drobný objekt zanikl, stejně jako jeho číslo popisné, během demolic vnitroblokové zástavby v 80. letech 20. století, při kterých došlo k redukci rozlohy i zástavby dvorů za domy čp.78/I, čp.57/I a čp.58/I. O stavení čp.208/I podrobněji v kapitole „Srbova ulice“.

2.4.2. Dům čp.57/I

Domy čp.57/I a čp.58/I jsou stejně jako v mnoha jiných případech zástavy ve Smetanově ulici architektonicky nepříliš nezajímavé, ale urbanisticky cenné a s často dochovanými starobylými partiemi zdiva. Sledují původní, k severu mírně prohnutou uliční čáru Smetanovy ulice tak, jak ji patrně ve 14. století vytýčil lokátor.

→ODKAZ: Dům čp.57/I. Foto D. Borek, září 2003.

Dům čp.57/I byl v 2. polovině 18. století v držení rodiny Hejrovských. Dne 27. června 1769 požádal před obecní radou Josef Hejrovský, „kterak tak dům po jeho nebošce manželce pozůstalý, dle držené commissi, synu Matějovi Hejrovskýmu se zanechati. Nyní poněvadž on [tedy Josef – pozn. aut.] se domu zbaviti nechce, protože on na něm sobě nějakou pretensi [podíl – pozn. aut.] dělá a skutečně pretendírovati má, pročež obětuje ještě 30 zl. víceji přidati, než syn dává.“ Radní se ale usnesli, že původní komise proběhla řádně a její výsledek se nemá měnit. Dům tudíž zůstane v držení Matěje Hejrovského.[224] Otec Josef ale svůj majetkový spor se synem nevzdával. Dne 11. července 1769 na schůzi obecní rady dál trvá na svých nárocích a žádá o strpení, než sežene všechny dokumenty. Radní mu dali dva týdny.[225] Dne 12. září 1769 opět vystoupil Josef Hejrovský a chce nové projednání. Konšelé zopakovali, že předchozí ujednání o převodu majetku je platné, ale dali mu další lhůtu.[226] Dne 10. října 1769 radní sami přiznávají, že „ona commisse mezi Josefem Hejrovským a jeho dětma stranu mateřského jmění pro velkou spletenost skončiti se nemůže.“[227] Dne 5. prosince 1769 pak rada potvrdila, že dům patří Matějovi. A že Josef může své nároky uplatňovat později, na dědicích.[228]

Vleklý rodinný spor skončil až 2. července 1770, kdy Matěj Hejrovský zažádal o zaknihování dohody mezi dědici, které podepsal i jeho otec Josef. Konšelé to schválili.[229] Manželé Matěj a Ludmila Hejrovských se v únoru 1773 uvádějí jako obyvatelé čp.57/I, kde se jim narodilo dítě.[230] Dne 13. května 1783 se obecní rada zabývala podáním od Matěje a Ludmily Hejrovských, kteří žádají o ingros (úřední zápis) na „postoupení na dům sub N. 57 k ruce syna svého Václava za 350 zlatých.“ Radní to odsouhlasili.[231]

Matěj Hejrovský byl profesí jirchář (řemeslo na zpracování kůží). Dne 11. května 1770 si na něj na obecní radě stěžoval obecní rychtář Antonín Třebický, „kterak jemu [Hejrovskému – pozn. aut.] mnohokráte zamezeno bylo, aby on ty smrady do ulice víceji nepouštěl, následovně werkstatt [tedy dílnu – pozn. aut.] sobě jinde vystaviti hleděl. On ale neohlížeje se na to, netoliko ty smrady na ulici, dílnice [dílnu – pozn. aut.] až dosaváde za domem státi má. Žádal [Třebický – pozn. aut.], poněvadž to proti právům městským (…), aby se mu to opáčlivě zamezilo.“ Hejrovský namítal, že neví o jiném místě, kde by si mohl postavit dílnu. Konšelé mu ale nařídili, aby své řemeslo provozoval u domu. „Má sobě dílnici jinde pronajmouti, anebo při vodě, pod mostem vystavěti, což i taky o ostatních jirchářích se srozumívá.“ Hejrovský dostal lhůtu 4 týdny na nápravu.[232] V roce 1768 měl Hejrovský jirchářskou valchu nedaleko mlýna Korečník na Práchovně, kde ovšem zase provozovna překážela sousednímu mlynáři (viz kapitola „Práchovna“). Dne 18. července 1780 požádal Matěj Hejrovský o ingrosování (úřední zápis) koupě stavení a valchy, „kde prve mlejn obecní pod strání bývával“ od Tomáše Lehnera za 235 zlatých. Radní to odsouhlasili.[233] Dne 13. prosince 1785 magistrát projednával žádost Matěje Hejrovského o komisi „k valše jirchářské skrze trpící škodu od velké vody“. Obecní rada se usnesla, že pokud si komisi (obchůzku) zaplatí, má se mu vyhovět.[234] Patrně šlo o bývalý Podhorní mlýn na místě pozdějších Hirschových železáren.

Objekt čp.57/I vyhořel roku 1784 spolu se stájemi a stodolou.[235]  Dne 5. listopadu 1784 řeší magistrát žádost, kterou podal Matěj Hejrovský „by jemu z těch 400 zl. z prodaného domu strakovského ještě 50 zl. zapůjčené byly“. Obecní rada odpověděla, že peníze už jsou „elocírovány“, tedy přiděleny, a město tudíž pomoci nemůže.[236] Seznam z roku 1788 jako majitele čp.57/I uvádí Matěje Hejrovského.

Dne 8. ledna 1808 se před rokycanským magistrátem řešila žádost pekařského cechu, aby počet pekařů v Rokycanech byl omezen na 11 a aby byla zamítnuta žádost Jana Suchánka o přijetí mezi pekařské mistry. Radní se ale postavili za Suchánka, s poukazem, že je „vyučený a vyvandrovaný pekař (…) pro zlepšení svých okolostojičností [tedy okolností – pozn. aut.] zde dům Václava Hejrovskýho koupil.“[237] V roce 1788 se Václav Hejrovský uváděl jako majitel vedlejšího domu čp.78/I (viz výše). Ovšem není jisté, zda mezitím nedošlo k nějaké rodinné transakci, protože Hejrovským patřil i dům čp.57/I a právě v něm se pak uvádí Jan Suchánek, původem z Radnic, který se ženil v Rokycanech v roce 1809 s Marií Slavíkovou.[238] V únoru 1811 se jim narodila dcera v čp.57/I,[239] další dítě tamtéž v lednu 1813.[240] Během roku 1813 se ale Suchánkovi přestěhovali do domu čp.79/I na severní straně Masarykova náměstí.

V městském archivu se nachází složka z roku 1877, nazvaná „Josef Till, stavba kůlny u domu čp.57/I“.[241] Roku 1911 vypracoval Štěpán Wolf projekt vestavby nového výkladce v přízemí a přístavbu prádelny na dvoře.[242] V březnu 1923 povolila obecní správní komise Antonínu Hejdukovi zřídit žumpu a domovní kanalizaci v domě čp.57/I.[243] V květnu 1923 pak komise úpravu žumpy v domě čp.57/I schválila.[244]

V roce 1971 se dům popisuje jako „v dezolátním stavu“.[245] V letech 1973–1975 následovala jeho generální oprava, při níž byl stávající jednopatrový objekt zvýšen o druhé patro pro účely sídla ředitelství Uhelných skladů.[246] Kanceláře tu mělo již od roku 1957.[247] V červnu 1973 se uvádí, že rekonstrukce podnikového ředitelství Uhelných skladů proběhne až roku 1975.[248] Kolaudační řízení na opravu čp.57/I proběhlo nakonec už 13. února 1975.[249] Dům tehdy dostal nuznou, socialisticky typizovanou, brizolitovou fasádu se sídlištní estetikou, která setřela jeho původní podobu. Projekt přestavby vypracoval TOS Plzeň.[250] Od roku 1986 (po výstavbě nového areálu uhelných skladů, včetně administrativních prostor, za městem, na Práchovně) zde fungovala služebna policie (tehdy Sbor národní bezpečnosti).[251] V roce 1994 se sem navíc provizorně přesunuly služebny policie po dobu rekonstrukce objektu Katzovy vily v Jiráskově ulici.[252] Od 18. prosince 1997 se sem dočasně přestěhovalo i okresní státní zastupitelství.[253]

Později byl dům částečně opraven, včetně mírné korekce průčelí, ale se svými typizovanými okny a neústrojnou nástavbou patra zůstává v základních obrysech odvozen od podřadné přestavby v 70. letech 20. století. V roce 2013 bylo vydáno stavební povolení a ještě téhož roku proběhla kolaudace stavebních úprav interiérů domu čp.57/I dle žádosti Lucie Komasové. Šlo o adaptaci ordinace a dvou bytů.[254]

2.4.3. Dům čp.58/I

Dům čp.58/I patřil rovněž mezi historické měšťanské usedlosti. Dne 8. července 1776 se před obecní radu dostavili dědicové po Gabrielovi Havelkovi s tím, že „pozůstalý dům po jejich nebožtíku otci do velký ruiny skrze nesprávu [tedy neopravování – pozn. aut.] upadá a jim dědicům tudy velká škoda se způsobuje.“ Požádali, aby čtyři roky trvající neshody mezi nimi se pokusilo město urovnat. Přímo na jednání rady ale vyvřely spory. Matka Kateřina, nyní provdaná Lemingerová, namítala, „že její nebožtík manžel nic neměl a ona jemu do řemesla do začátku peníze předestřela.“ Konšelé se usnesli, že dům po Gabrielovi Havelkovi se má obhlédnout.[255] Šlo o dům čp.58/I, o kterém se dozvídáme, že v 70. letech 18. století chátral vlivem majetkových sporů mezi příbuznými. Dne 17. července 1776 seznámili Karel Švantle a Karel Offili radu s výsledky své obhlídky. „Dům Gabriel Havelkovský velikou ruinu jsou vynašli, jenž střecha velmi shnilá jest. Zapotřebí by bylo asi 7000 šindelů, by se od další ruiny zachrániti mohl.“[256] V únoru 1753 byl pokřtěn Josef, syn Gabriela a Kateřiny Havelkových.[257] V září 1780 se Josef Havelka ženil a jako jeho bydliště se uváděl dům čp.58/I.[258] Dle soupisu majitelů domů z roku 1788 se jako vlastník čp.58/I uvádí Josef Havelka.

Dne 15. října 1779 se obecní rada zabývala otázkou „zdi městské u domu Havelkovského, kady se přelízá.“ Radní se usnesli, že se to nechá vyšetřit.[259] Není jasné, o který dům a který úsek hradeb šlo. Rodina Havelkových se v té době doložena v čp.58/I ve Smetanově ulici, ten ovšem neležel u hradeb, a jistou vazbu měli Havelkovi i v čp.103/I na Malém náměstí, který se skutečně nacházel u hradeb. Zpráva každopádně napovídá, že v časech klesajícího významu městského opevnění se skrz hradby chodilo z předměstí do města.

Dům vyhořel při požáru města v září 1784 a kromě obytného objektu oheň narušil stodolu a stáje.[260] Dne 13. dubna 1787 před magistrát předstoupil Antonín Bluďovský a požádal o půjčku „na koupený dům od Josefa Havelky 200 zl.“ Obecní rada mu sdělila, že na domy „toliko v polovic ceně do hypotheky se vzíti mají,“ takže mu povolila jen 100 zlatých.[261] Bluďovský původně obýval dům čp.124/I na dnešním Malém náměstí.[262] Následně už se uvádí v čp.58/I.[263] Dne 1. srpna 1820 se obecní rada seznámila se zprávou o prošetření požárních závad ve městě. V domě Bluďovských čp.58/I mělo jít o hořlavý materiál uložený u komína a na podlaze. Bylo mu nařízeno spravit zeď k Hejrovskému a Knotkovi.[264]

Dlouho šlo o přízemní dům. V roce 1851 vypracoval Václav Kovanda plán na nástavbu prvního patra.[265] Roku 1901 byl přestavěn chlév na prádelnu (projekt Hynek Šmolík).[266]

→ODKAZ: Dům čp.58/I. Prakticky všechny stavební zásahy ve 2. polovině 20. století ve skutečnosti znamenaly setření historického charakteru zástavby. Foto D. Borek, září 2003.

Na konci 60. let 20. století prošel dům čp.58/I generální opravou. Přístavbu a rekonstrukci povolila stavební komise MěstNV v roce 1967.[267] Podle orientačního rozpočtového přehledu investiční výstavby měla adaptace čp.58/I v roce 1967 vyjít na 455 000 Kčs.[268] Během 1. pololetí 1967 ale práce nezačaly, protože se nepodařilo dokončit vystěhovávání nájemníka. Nebyl tak splněn plán investic Domovní správy za 1. poloviny roku 1967. Generální oprava měla začít až na podzim 1967.[269] Dne 10. října 1967 rozhodla rada MěstNV vypsat tematický úkol na uvolnění domu do 15. října 1967.[270] Dle informací z listopadu 1967 bylo již zajištěno provádění rekonstrukce objektu v roce 1968.[271] Na rok 1968 měl Okresní stavební podnik na to vyčleněno 402 000 Kčs.[272] Podle údaje z dubna 1968 se hodnota akce vyčíslovala na 512 000 Kčs. Tehdy ještě adaptace nezačala, stále se nedařilo vystěhovat všechny nájemníky do adekvátních náhradních bytů.[273] Společně s paralelně probíhající opravou domu čp.50/I si měla akce vyžádat 1 696 000 Kčs.[274] V září 1968 oprava domu čp.58/I stále nezačala, tentokrát kvůli nedostatku cihel. Měla začít až ve 3. čtvrtletí 1968.[275] Na 1. pololetí 1969 bylo na opravu domů čp.50/I a čp.58/I přiděleno 765 000 Kčs. Ve skutečnosti se za 1. pololetí prostavělo 434 000 Kčs.[276] Přestavba byla dokončena až roku 1970.[277] Z původních 5 bytů IV. kategorie vzniklo 5 bytů II. kategorie.[278] Podle alternativního údaje, ale v domě byly získány jen 4 nové byty.[279] Přestavba proměnila starobylý měšťanský dům v banální objekt sídlištního typu, byť se zachováním obvodových zdí.[280] Do fasády byla vsazena standardizovaná velkoplošná okna a na omítku použit hrubý brizolit. Ukázka estetické „sovětizace“ střední Evropy za vlády komunistů.

24. září 2007 schválilo zastupitelstvo ceny za prodej 4 jednotlivých bytů v domě čp.58/I do soukromého vlastnictví. Pohybovaly se od 60 do 90 000 Kč.[281] I v případě tohoto objektu zde byla později provedena rekonstrukce fasády, ale osobitější ráz původního měšťanského domu už zpět nezískal.

2.4.4. Zbořený dům čp.59/I

U rohu Smetanovy a Havlíčkovy ulice stával dům čp.59/I. V roce 1784 jako mnohé domy v centru města vyhořel. Soupis, pořízený tehdy jako výčet škod na nemovitém majetku, udává, že kromě obytného stavení vyhořela i sladovna, stáje a stodola.[282] Dne 20. května 1785 magistrát řeší žádost Barbory Houškové o bonificati „na pohořelost.“ Obecní rada schválila, že se jí má vydat.[283] Seznam majitelů domů z roku 1788 zde coby vlastníka uvádí Barboru Houškovou.

→ODKAZ: Vlevo dům čp.59/I na rohu ulic Smetanova a Havlíčkova, za kašnou čp.191/I, vzniklý oddělením jeho části. Oba zbořeny v 80. letech 20. století. Foto ze sbírky E. Vonáskové.

Roku 1814 v čp.59/I zemřel mistr pokrývač Jan Koller.[284] Dne 24. května 1800 vystoupil před magistrátem mistr pokrývačský Jan Koller s žádostí „o povolení v obecní cihelně 9000 prejzových háků [typ střešní tašky – pozn. aut.] k přikrytí domu svého, proti jich vlastnímu vydělání [tedy vyrobení – pozn. aut.], vynahražení dříví a složení skrovného platu k důchodu [rozpočtu – pozn. aut.] obecnímu, vypáliti mocti.“ Magistrát předal věc hospodářskému úřadu k vyšetření.[285] Koller jinými slovy žádal, aby si mohl v obecní cihelně sám vyrobit tašky na svůj dům, který tedy někdy po roce 1800 době prošel výměnou krytiny, přičemž podle jejího poptávaného množství šlo o kompletní rekonstrukci střechy. Dne 14. listopadu 1800 se magistrát zaobíral žádostí Jana Kollera „o vykázání sobě na vystavení sladovny potřebného dříví z onoho, které nyní od přílišných větrův vyvráceno bylo.“ Magistrát věc předal hospodářskému úřadu k prověření.[286] Dne 24. června 1803 magistrát řešil vyjádření Jana Kollera „v příčině skrze jemu odepřené dříví k stavení složiti majícího duplikátu svého ve věci k vys. cís. kr. gubernio zanešeného odvolání.“[287]

Tyto jeho žádosti z roku 1800 a 1803 se nejspíš týkaly domu čp.59/I, ale není to přímo potvrzené. Jan Koller se poprvé ženil v lednu 1781 v čp.22/I v ulici Míru.[288] Toho se ovšem plánovaná oprava střechy v roce 1800 určitě netýkala. Jeho první manželka Anna Smržová brzy zemřela, takže už v únoru 1782 se Koller ženil podruhé, tentokrát s Klárou Karáskovou.[289] V září 1782 se jim ještě dítě narodilo v čp.22/I.[290] Dne 12. října 1784 ale požádal obecní radu Jan Koller o ingros na „koupený domek sub N. 30 od [nečitelné křestní jméno] Háky za 140 zlatých.“ Konšelé to schválili.[291] Šlo o domek čp.30/III v Třebízského ulici, naproti ZŠ T. G. Masaryka na starém Plzeňském předměstí, kde se jim v dubnu 1787 narodil syn.[292] Pro období okolo roku 1800, kdy Koller žádal o možnost vyrobit si střešní krytinu v obecní cihelně, ale nejsou jasné doklady, zda stále bydlel v čp.30/III, nebo zda se už přestěhoval do čp.59/I. Vzhledem k jím požadovanému materiálu (prejzy) a počtu jejich kusů lze ovšem spíš jeho žádost vztahovat k čp.59/I. Předměstské domky jako čp.30/III nebyly v té době běžně pokrývány pálenou krytinou, byť on coby profesí pokrývač nepochybně mohl v případě rekonstrukce vlastního obydlí vybočit z průměru. Navíc v zápisu o jeho podání k magistrátu se hovoří o domě, nikoliv domku. Stejně tak výstavba sladovny se dá předpokládat u právovárečného domu ve městě, nikoliv u domku na předměstí.

Dne 22. ledna 1813 se magistrát seznámil s žádostí, kterou podal mistr pokrývačský Václav Koller „stodolu dle přil. vyobrazení buď za Železnou, neb u Žampírek, neb u staré bývalé cihelny vystavěti mocti.“ Radní věc předali k vyjádření hospodářskému a policejnímu úřadu, včetně obstarání stanovisek sousedů.[293] Opětovně se žádost „zum Erbauung einer Getreidscheuer,“ neboli „o vystavění obilné stodoly“ nejspíš projednávala 30. dubna 1813, ovšem zápis ze schůze magistrátu hovoří o pokrývači Janu Kollerovi. Město Kollera odkázalo na předchozí rozhodnutí z 1. února 1813 a jeho žádost zamítlo, mj. i proto že je vlastníkem několika pozemků a tudíž nepotřebuje obecní parcelu.[294] Koller ale proti verdiktu obce podal stížnost na krajský úřad, kterou se rokycanský magistrát zabýval 21. května 1813.[295] Dne 4. června 1813 řešili radní na schůzi magistrátu další přípis od krajského úřadu, tentokrát ve věci zamítnuté žádosti Jana Kollera o výstavbu stodoly u svého domu ve městě.[296] Dne 3. září 1813 jednal magistrát o žádosti, kterou opětovně podal Jan Koller „um Anweisung eines Platzes zur Erbauung einer Scheuer von Stein,“ tedy „o poukázání místa pro vystavění stodoly z kamene.“ Radní uložili policejnímu a hospodářskému úřadu, aby věc prošetřily.[297]

Brzy poté došlo ke změně majitele domu, protože 3. října 1817 posuzovali radní žádost, kterou podal pekař Vojtěch Pokorný „sein brauberechtigtes Haus N. C. 59 laut beil. Abriß reparieren lasen zu können,“ neboli „svůj právovárečný dům N. C. 59 dle přiloženého nákresu opraviti nechat moci.“ Magistrát rozhodl nejprve věc prošetřit.[298]

Kvůli shledaným technickým závadám v domě čp.59/I uložila rada v červenci 1931 majitelům vyměnit krov a opravit stropy a podlahy.[299] Dle zprávy z listopadu 1969 je dům čp.59/I v havarijním stavu.[300] V roce 1971 popisován jako „v dezolátním stavu“.[301] V únoru 1976 MěstNV konstatoval, že jako nutné se jeví uvolnění a zboření domu čp.59/I ve Smetanově ulici (a sousedního čp.191/I v Havlíčkově ulici). Demolici ovšem bránily ekonomické ohledy. V objektu bydlely početné rodiny Romů, pro něž by město muselo zajistit náhradní bydlení, a to v tehdejší situaci nebylo jednoduché. MěstNV proto uznává, že provést demolici okamžitě není možné.[302] Společně s domem čp.191/I městu případnou demolicí vznikala povinnost zajistit 11 náhradních bytových jednotek.[303] V prosinci 1976 se uvádí, že pro obyvatele domu čp.59/I bude potřeba do roku 1980 kvůli plánované demolici najít 4 náhradní byty.[304] V říjnu 1977 tento termín stále trvá.[305] V červnu 1978 se tu uvádí dokonce 7 romských rodin. S demolicí se stále výhledově počítá.[306] V červnu 1980 se ovšem uváděla nejen možnost demolice, ale i rekonstrukce objektu.[307] Dle zprávy z října 1979 má dům čp.59/I chybějící dveře, okna i sociální zařízení.[308] Stále se ale nic nedělo. Harmonogram národního výboru z prosince 1981 mluví o tom, že během následujícího roku město přidělí 3 náhradní byty zdejším nájemníkům pro vyklizení čp.59/I.[309] Dne 16. února a 30. března 1983 město přidělilo zdejším obyvatelům 2 náhradní byty. Přidělení dalšího náhradního bytu bylo ještě v listopadu 1983 nedořešeno.[310] Ještě v říjnu 1984 město konstatuje, že na rok 1985 bude potřebovat obyvatelům tohoto domu přidělit 1 náhradní byt.[311]

Objekt nakonec byl zbořen a na jeho místě nyní stojí část panelové budovy České pojišťovny čp.217-218/II (popsána v kapitole „Havlíčkova ulice“).

2.5. Nejzápadnější úsek ulice (mezi Havlíčkovou a Komenského)

2.5.1. Zbořený dům čp.62/I

Na opačné straně nároží Havlíčkovy ulice stál dům čp.62/I, zvaný „U Pavlů“,[312] cenný barokní objekt z 1. poloviny 18. století. Roku 1777 byl jako obyvatel čp.62/I uváděn Václav Koller s manželkou Kateřinou rozenou Šmuclerovou, ale dítě se jim toho roku narodilo na starém Plzeňském předměstí v čp.25/III.[313] V roce 1779 koupili domek čp.7/II ve východní části dnešní Jiráskovy ulice,[314] kde prokazatelně žili v lednu 1780.[315] Ovšem v září 1784, ještě před požárem města, se jim syn narodil opět v čp.62/I.[316] Rod Kollerových každopádně byl s čp.62/I spojen i majetkově. V 70. letech 18. století se jako obyvatel čp.62/I uvádí Matěj Koller.[317] Dne 25. srpna 1780 se v zápisu ze zasedání obecní rady uvádí coby majitel čp.62/I pan Koller. Šlo tehdy o zrušení „Militar Zimmer“, tedy místnosti pro ubytování vojáků v tomto domě.[318]

Dne 19. března 1784 obecní rada řešila žádost od Matěje Kollera, „kterak jeho věřitelové jej z dluhů executio stíhati chtějí a on přes 150 zlatých dlužen jest. Žádá, by se jeho příbytek s zahradou licitovati nechal, chtěje sobě menší příbytek koupit.“ Radní mu vzkázali, že to učinit může, ovšem musí pak smlouvu předložit řádně radě.[319] Dne 3. dubna 1784 měla proběhnout dražba domku a zahrady Matěje Kollera.[320] Dne 16. dubna 1784 oznamuje Koller před svědky na zasedání obecní rady, že od Vavřince Vavrouška „jeho domek na Páteckém předměstí proti frymarční [tedy směňované – pozn. aut.] jeho chalupy i dodání hotových 200 zlatých řádně odkoupil a taky i hnedky položiti chtěl. Nyní ale od kontraktu odstupuje.“[321] V září 1784 poškodil dům čp.62/I velký požár města. Zničen byl vlastní obytný objekt, dále stodola a stáje.[322] V roce 1788 je tu v seznamu majitelů domů coby vlastník uváděn Václav Koller. Stejného majitele měl i v roce 1812.[323]

Šlo o patrový dům. V roce 1892 navrhoval inženýr B. Pek jeho demolici a stanovení nové regulační čáry. Vadilo mu, že zužuje Smetanovu ulici v místě křížení s Gottliebovou ulicí, a to na pouhých 4,3 m.[324] Tehdy ale tyto úvahy nepřekročily rámec nezávazných plánů. Šlo o patrový dům se sedlovou střechou.[325] V městském archivu se nachází složka z roku 1903, nazvaná „Vavroušek František, stavba kolny čp.62/I“.[326]

→ODKAZ: Pohled cca z doby před r. 1945 na nejzápadnější část Smetanovy ul. od plácku za ZŠ v ul. Míru. Ulice byla velmi úzká. Za kašnou stál domek čp.63/I s barokním štítem, za ním štít čp.62/I na rohu ulic Smetanova a Havlíčkova.

→ODKAZ: Stejné místo cca v roce 2000: Domy čp.62/I a čp.63/I byly zbořeny v 60. letech a na rohu Smetanovy a Havlíčkovy ul. vyrostl absurdní objekt České pojišťovny, poslední panelový dům v Rokycanech.

V roce 1954 přešel dům čp.62/I do vlastnictví Okresního stavebního podniku.[327] Když zemřel majitel domu Josef Pavel, svěřil ONV jeho majetek coby odúmrť, včetně pozemků za městem (například č.kat.2213 v prostoru Na Husinci na Pražském předměstí) do správy města.[328] Už na jaře 1958 uložil MNV stavební kanceláři vypracovat posudek na zástavbu bloku u Černého koně, ale zmiňuje se hlavně prostor při domu čp.62/I v severní části pozemku. Na jeho místě měly vyrůst činžovní domy, což ovšem nebylo realizováno.[329] V roce 1959 už byl dům v špatném stavu a Domovní správa měla za úkol projednat s odborníky variantu částečné „asanace“, tedy demolice.[330] Podle zprávy z července 1959 hrozí část objektu sesutím.[331] Roku 1961 už v objektu zbyli jen jediní nájemníci, rodina Goralova. Rada MěstNV jim na podzim 1961 přidělila náhradní byt v domě čp.113/I.[332] Roku 1962 převzala zcela zchátralý dům čp.62/I Domovní správa.[333] V září 1962 již je dům zčásti zbořen. Na zasedání národního výboru je kritizován stav celé této části města, které se prý říkalo „cikánská ulice“.[334] Ještě v dubnu 1963 se na plénu MěstNV debatuje o neuspokojivém stavu okolí domu.[335] Brzy na to zmizel objekt čp.62/I z tváře města, po konečné demolici v roce 1963. Tehdy už je popisován jako „bouračka“ tedy zbořeniště, ruina.[336]

Na jižní straně se k čp.62/I směrem do Havlíčkovy ulice přimykal drobný domek čp.92/I. Původně šlo o součást usedlosti čp.62/I. Roku 1812 jej tehdejší majitel čp.62/I Václav Koller odprodal. O domku čp.92/I podrobněji v kapitole „Havlíčkova ulice“.

2.5.2. Zbořený dům čp.63/I

Tehdy zbořen i sousední domek čp.63/I. Tyto demolice prakticky vymazaly z mapy města ulice Havlíčkovu, Týmlovu a hlavně malé bezejmenné náměstí, které se rozkládalo na západním konci Smetanovy ulice, okolo kašny za měšťanskou školou (viz speciální mapa). Popis domu čp.63/I i onoho náměstíčka se nachází v samostatné kapitole „plácek za ZŠ v ulici Míru“.

2.5.3. Dům čp.34/I

Výše uvedené zaniklé domy stály u jižní strany Smetanovy ulice. Na protější severní straně tohoto úseku, u křižovatky s ulicí Gottliebovou, naopak demoliční běsnění komunistického režimu přežil hodnotný jednopatrový klasicistní dům čp.34/I. Patřil mezi takzvané „polovárečné“ domy, tedy nemovitosti nadané polovinou práva k výrobě piva (důležitý symbol společenského i ekonomického statusu v předindustriální éře).[337]

→ODKAZ: Dům čp.34/I na rohu ul. Smetanova a Gottliebova. Portál datovaný do r. 1816, r. 1900 přistavěno 1. patro. Vlevo přístavba z r. 1995. Foto D. Borek, září 2003.

V roce 1713 byla majitelem domu Kateřina Pražská. Objekt se tehdy popisoval jako sešlý.[338] Podle archivních pramenů se zdá, že tento dům jako jeden z mála nevyhořel při požáru města roku 1784.[339] Dle josefského katastru z roku 1788 patřila k  čp.34/I i zahrada 6 x 6 sáhů (cca 11,38 x 11,38 metrů). Vlastníkem byl Jan Veselý.[340] V lednu roku 1793 koupil spáleniště vedle čp.33/I a vedle zahrady pana Jana Menšího za 75 zlatých zednický mistr Ondřej Černý od Josefa a Doroty Hrdličkových. Kromě spáleniště, na němž byla prý před ohněm vystavěna kasárna (patrně jde o omyl a záměnu za jiný dům, popřípadě tu mohla stát nějaká menší stavba, v níž pobývalo několik vojáků), koupil Černý i „kus dvora od 4 sáhů délky a 11 a půl lokte šířky [cca 7,59 x 8,94 m – pozn. aut.] pro vystavení domku.“[341] Dne 19. února 1793 se magistrát zabýval žádostí, kterou podal Ondřej Černý „o dodání přiloženého rysu neb vyobrazení budoucího domku Štimflovi, Veselými a Kordíkovi.“ Magistrát rozhodl předat to jmenovaným sousedům, aby se do 14 dnů k záměru vyjádřili.[342] Václav Štimfl byl majitelem domu čp.63/I, Veselý čp.34/I a Kordík čp.66/I. Ondřej Černý tudíž zamýšlel stavět nový domek v prostoru mezi domy čp.33/I a čp.34/I, zhruba tam kde se nachází dnešní západní křídlo čp.34/I. Dne 5. března 1793 se na schůzi magistrátu řešilo doručené stanovisko Václava Štimfla, Vojtěcha Kordíka a Jana Veselého „na tu, od Ondřeje Černýho při N. 32 v městě vystavěnu býti chtějícího domku.“ Magistrát se usnesl, že se má to místo nejprve vyšetřit politickým úřadem.[343] V dubnu 1795 ovšem Josef Hrdlička opět koupil od Ondřeje Černého spáleniště vedle Hrdličkova domu a vedle zahrady Jana Veselého (majitel čp.34/I), za 75 zlatých.[344]

V roce 1799 dal Jan Veselý dům čp.34/I jako věno své dceři Marii a jejímu manželovi Václavu Schwarzovi. Stanovil ovšem, že mu v zadní části domu musí postavit světnici s malou zahrádkou jako výminek.[345] Podobu domu čp.34/I od základů změnila klasicistní přestavba roku 1816, jak dokládá datovaný portál vchodu. Tehdy šlo ale ještě stále o přízemní objekt. V roce 1895 byly přistavěny k přízemnímu domku podle projektu tesařského mistra Jana Aubrechta dva pokoje.[346] V městském archivu se nachází složka z roku 1895, nazvaná „Votrubec Antonín, přístavba bytu v čp.34/I“, a další z roku 1899, pod názvem „Votrubec Antonín, přestavba domu čp.34/I“.[347] Až v roce 1900 přistavěl majitel domu Antonín Votrubec první patro a dvorní křídlo s pavlačí.[348] V lednu 1900 se v dobovém tisku uvádí, že Antonín Votrubec z čp.34/I bude ke svému domu v Saské ulici přistavovat patro.[349] Projekt vypracoval Hynek Šmolík.[350] Teprve tehdy tak dům získal téměř současné rozměry. V městském archivu se nachází i složka z roku 1905, nazvaná „Votrubec Antonín, přístavba spižírny čp.34/I“.[351] V roce 1911 ještě došlo k prodloužení nádvorního křídla o dva pokoje (podle projektu Štěpána Wolfa).[352]

Demolicím za komunistické vlády sice dům unikl, ale jen těsně. Koncem 80. let byl jeho stav velmi špatný (ostatně nad celou oblastí se až do pádu režimu vznášely plány plošné demolice). Po roce 1989 ale prošel nákladnou rekonstrukcí. Ta se uskutečnila v letech 1994–1995 podle projektu ing. Petra Hajského.[353] Tehdy koupila dům společnost RUN, s. r. o. a využila jej pro své účely. V dubnu 1995 se v objektu otevřel kosmetický salon, rehabilitační centrum, sauna s bazénkem, odpočívárna s malým bistrem, dva menší bazény s vířivkou a podvodní masáží, tělocvična, horské slunce.[354] Kromě celkové rekonstrukce dosud velmi zchátralého objektu vznikla přitom v pokračování západního dvorního traktu zcela nová budova, tvarově i slohově identická s vlastním domem. Stávající západní pavlačový trakt z roku 1900 se tak proměnil na spojovací krček mezi dvěma symetrickými budovami. Zdařilá rekonstrukce ukazuje, jakým způsobem by mohl být v budoucnosti citlivě dostavěn západní konec Smetanovy ulice i jiné proluky v historickém jádru Rokycan. V dubnu 2017 zastupitelstvo, v rámci programu na podporu oprav budov v městské památkové zóně, které nejsou kulturními památkami, schválilo udělení dotace na čp.34/I ve výši 50 000 Kč na opravu fasády a 50 000 Kč na opravu střechy.[355]

Dále k západu s tímto domem ještě sousedil objekt čp.33/I. Cenný klasicistní dům byl zbořen roku 1986 a jeho parcela zůstává ještě dle stavu z roku 2025 i nadále stavebně nevyužita. Přitom restituce této stavby (ne nutně formou kopie zbořeného domu) má zásadní vliv na zpětné městotvorné ukotvení, demolicemi rozrušeného západního konce Smetanovy ulice a prostranství s kašnou za školou v ulici Míru. Podrobný popis domu i plánů na opětovnou zástavbu jeho parcely je zahrnut do kapitoly „plácek za ZŠ v ulici Míru“.

3. Technický vývoj Smetanovy ulice

Ve 20. letech 20. století byla Smetanova ulice rozkopána kvůli výstavbě obecního vodovodu. Dle plánu z roku 1921 se plánováno provádět ve Smetanově ulici (stejně jako v dalších ulicích centrálního města) pokládku vodovodního potrubí v roce 1924.[356] V srpnu 1930 rozhodla rada, že městská technická kancelář musí podat zprávu, proč se předlažba tehdejší Kasperovy ulice provádí nevhodným způsobem.[357] Koncem srpna 1930 také rada rozhodla, že na žádost Františka Votrubce z čp.34/I se ulice č.kat.2764/4 (tedy Smetanova) uzavře pro těžké povozy a automobily.[358] V září 1930 radní rozhodli, že uzavření ulice č.kat.2764/4 bude provedeno dle návrhu městské technické kanceláře.[359] V prosinci 1930 obecní správní komise oznamuje, že pro ulici od domu pana Votrubce čp.34/I k domu čp.33/I se opatří po dohodě s automobilovým klubem tabulky pro jednosměrnou jízdu, respektive pro omezení jízdy těžkých vozů.[360] V té době tento úsek dnešní Smetanovy ulice chránily před dopravním ruchem provizorní zátarasy. Koncem prosince 1930 se obecní správní komise usnesla, že předseda komise zařídí odstranění kůlů uzavírajících ulici od domu pana Votrubce k domu čp.33/I.[361] Věc ale patrně zůstávala neřešena, protože v lednu 1931 vyzývá obecní správní komise na žádost V. Benedy, ať se urychlí odstranění kůlů v ulici u Votrubců.[362] V říjnu 1933 se uvádí, že na návrh policejního úřadu bude část Kasperovy ulice od čp.31/I k čp.34/I prohlášena za jednosměrnou.[363] Na schůzi rady v srpnu 1930 byla přijata nabídka V. Vavrouška z čp.78/I na výstavbu mozaikového chodníku v dnešní Srbově ulici před čp.78/I a eventuálně i v tehdejší Kasperově ulici (nynější Smetanova) u tohoto domu.[364]

V roce 1967 město výhledově uvažuje o vyasfaltování Smetanovy ulice od křižovatky s Gottliebovou ke Komenského ulici. MěstNV zároveň plánuje na rok 1968 provést z vlastních zdrojů generální opravu chodníku v této ulici.[365] V harmonogramu ze září 1969 plánoval MěstNV předláždění Smetanovy ulice na ploše 1800 čtverečních metrů (společně s úpravou Gottliebovy ulice to mělo stát 50 000 Kčs). Akce měla proběhnout v roce 1971. Na rok 1970 se plánovala výstavba chodníku ve Smetanově ulici (nákladem 100 000 Kčs).[366] Jak ale přiznávají materiály MěstNV z dubna 1970, chodník ve Smetanově ulici měl původně vzniknout už v roce 1969, což nebylo splněno a akce se přesunula na následující rok. Důvodem bylo, že se čekalo na dokončení rekonstrukce domu čp.58/I, k čemuž ale nedošlo.[367] Dle údaje z prosince 1969 se měl na úpravě chodníku podílet v rámci svého závazku k 25. výročí osvobození i občanský výbor č. 9, který měl srovnat terén pod zamýšleným novým chodníkem.[368] Výstavba chodníku byla zařazena do návrhu prováděcího plánu MěstNV na rok 1970 (zveřejněn v prosinci 1969). Předpokládaná hodnota díla činila 20 000 Kčs.[369] Rada MěstNV 17. února 1970 zařadila výstavbu chodníku v této ulici i do plánu Akce Z na rok 1970.[370] K výpomoci se zavázali lidé z občanského výboru č. 9. Měli zde odpracovat 90 brigádnických hodin.[371] V dubnu 1970 se uvádí, že práce ve Smetanově ulici již začaly. Podle ujištění Jaromíra Pěnkavy měly být hotovy ještě v roce 1970.[372] V září 1970 se uvádí, že rekonstrukce chodníku je dohotovena. Prováděly ji Technické služby.[373] Akce vyšla na 11 500 Kčs.[374]

V únoru 1971 uvádí MěstNV záměr zajistit v roce 1971 nad rámec plánu provedení opravy dlažby ve Smetanově ulici.[375] V září 1972 se uvádí, že rekonstrukce Malého náměstí byla odložena na rok 1973. Prováděcí firma městu nabídla, že jako kompenzaci za zdržení upraví ulice v okolí Masarykova náměstí (Srbova, Smetanova a další).[376] V roce 1972 byla Smetanova ulice skutečně nově vyasfaltována. Práce provedly Technické služby města.[377] Akce proběhla v 1. polovině roku 1972.[378] V prosinci 1972 vyzvala sociální a zdravotní komise MěstNV Technické služby k napravení stavu ve Smetanově ulici, kde jsou vpusti kanalizačních mřížek hluboko pod úrovní vozovky. Na další problém na nové komunikaci upozornila paní Hájková. Vozovka byla provedena v úrovni chodníků a v zimě při oblevě hrozí, že bude z vozovky stékat voda na chodník a k domům. Za tyto závady mohl lajdácký způsob provedení rekonstrukce ulice. Jak přiznal předseda MěstNV Karel Hirsch, město nechalo nový asfaltový koberec položit přímo na původní dlažbu. Asfalt se ovšem musel udělat silnější, aby na kostkách držel.[379] Technické služby v 1. pololetí 1990 položily v této ulici nový asfaltový koberec (ve spolupráci se s. p. Silnice).[380]

Výhledově měla být v celé ulici obnovena historicky přijatelnější dlažba z kamenných kostek. Počítal s tím územní plán města z roku 2000.[381] Zatím se tak však nestalo a místo tohoto proběhla jen série parciálních oprav. Koncem srpna 1997 je podél severní strany ulice, od čp.50/I ke křižovatce s Gottliebovou ulicí, rozkopán chodník, kvůli pokládce telefonního kabelu.[382] Majitel objektu masných krámů se pak dohodl s městem, že přispěje do obecní pokladny částkou 10 000 Kč jako spolufinancování výstavby nového chodníku, v úseku podél masných krámů, tedy na severní straně ulice. Zastupitelstvo o této nabídce rozhodovalo 16. prosince 1997.[383] Definitivně rozhodli zastupitelé až počátkem roku 1998. Původní betonové dlaždice už nešlo opravit. Už před výkopy firmy SPT Telecom byly rozlámané. Díky sponzorskému daru od majitele masných krámů (pan Pech) se město zavázalo položit zde zámkovou dlažbu.[384]

V roce 2006 město začalo chystat koncepci rekonstrukce veřejného osvětlení v obci. Zjištěno, že průměrné stáří jednotlivých uličních osvětlovacích soustav je 30 let. To je přitom právě na hranici minimální životnosti udávané odborníky. Po konzultaci s firmami Rumpold, Elektro-Zajíček a s projektantkou ing. Dobiášovou byly vymezeny tři nejproblémovější úseky, kde mělo osvětlení v nejbližší době projít rekonstrukcí. Jedním z nich byla i Smetanova ulice, a to od děkanského kostela ke křižovatce s Gottliebovou ulicí. Hrubý odhad celkové rekonstrukce osvětlení zde činil 700 000 Kčs. 24. dubna 2006 odsouhlasila vznik seznamu urgentních úseků veřejného osvětlení i rada města a navrhla zařadit jeho výměnu do plánu investičních akcí na rok 2007.[385] Dne 30. ledna 2008 vydal MÚ územní rozhodnutí pro přeložku telefonního kabelu ve Smetanově ulici na pozemcích č.kat.2764/4 a č.kat.2764/9, dle žádosti firmy Telefónica O2 Czech Republic, a. s. z 12. září 2007. Šlo o přeložku telefonních kabelů ve Smetanově ulici z důvodu plánované výstavby nové tělocvičny na rohu Smetanovy a Komenského ulice (viz kapitola plácek za ZŠ v ulici Míru“). 24. září 2007 bylo územní řízení pro neúplnost podkladů přerušeno, ale po jejich doplnění od 19. prosince 2007 pokračovalo.[386] V roce 2013 ve Smetanově ulici probíhala oprava plynového potrubí. Šlo o součást větší akce výměny plynovodu v ulicích Havlíčkova, Smetanova a Srbova a na Urbanově i Masarykově náměstí. Práce si vynutily dočasná omezení dopravy, včetně uzavírek některých úseků komunikací.[387]

Při celkové úpravě dopravního řešení v západní polovině historického jádra Rokycan, která začala platit 1. prosince 2016, byla Smetanova ulice zjednosměrněna. V západním úseku pouze pro dopravu od Gottliebovy ke Komenského ulici, ve východním úseku pouze pro směr od Gottliebovy k Srbově. Nejvýchodnější úsek byl nově pojat jako slepá komunikace, protože byl zakázán průjezd okolo kostela na Masarykovo náměstí. Změny se týkaly i ulic Havlíčkova, Gottliebova, Komenského a také průjezdu a parkování na Masarykově náměstí. Na přelomu let 2016 a 2017 městská policie ještě nepokutovala řidiče za porušení nových pravidel, později už přikročila k jejich vymáhání. Dopravní řešení bylo předmětem polemik. Kritizováno bylo i hasiči, kteří dosud využívali cestu ze své centrály v Komenského ulici, přes Masarykovo náměstí.[388] Od 19. ledna 2018 byl proto zaveden obousměrný provoz v nejzápadnějším úseku Smetanovy ulice, od Komenského ulice, okolo prostranství s kašnou, až na parkovací plochu vedle Havlíčkovy ulice. Zároveň byla zobousměrněna pro automobilovou dopravu i Havlíčkova ulice, ve které po jistou dobu fungoval jen jednosměrný provoz k jihu. Kvůli tomu zaniklo podélné parkování při vozovce. Šlo o výsledek připomínek k změnám dopravního režimu v této části města, zavedeného koncem roku 2016.[389]

4. Vývoj pojmenování ulice

Smetanova ulice se na indikační skice mapy stabilního katastru z doby po roce 1838 nazývala Alte Postgasse neboli Stará poštovská ulice. Šlo o její dnešní úsek mezi Srbovou a Komenského ulicí a také zahrnoval Komenského ulici.[390] Karel Hofman dává název do souvislosti s rodinou Švantlů ze Třebska, kteří v letech 1641–1753 provozovali rokycanskou poštovní službu a sídlili v domě čp.72/I v nedaleké ulici Míru.[391] Východní úsek dnešní Smetanovy ulice, od Srbovy okolo děkanství a muzea ke kostelu, se na téže mapě ulice jmenovala Kirchengasse (Kostelní ulice).[392] Na katastrální evidenční mapě z roku 1877 je její východní úsek nadále označen coby Kostelní ulice. Úsek od Srbovy ke Komenského ulici se nyní jmenoval Arnoštova ulice, podle arcibiskupa Arnošta z Pardubic.[393] Dnešní Komenského ulice už měla své samostatné označení. Stejná situace panovala i k roku 1892.[394] A rovněž na mapě z roku 1907.

Kostelní ulice byla přejmenována až rozhodnutím zastupitelstva 29. prosince 1919 a to na Kasperovu ulici.[395] Šlo o připomínku rokycanského děkana Josefa Kaspera (1817–1886).[396] Nové pojmenování se vztahovalo na celý úsek ulice, od děkanského kostela až za školu v ulici Míru.

Počátkem 30. let 20. století v souvislosti s  vlnou výstavby konstatovalo vedení města, že v Rokycanech je mnoho nepojmenovaných ulic a veřejných prostranství a že názvosloví všech ulic bude řešit najednou.[397] Dne 4. ledna 1935 se konala porada o návrzích zvláštní komise, která navrhla změny v uličních názvech, přičemž změny se týkaly i některých ulic v starších částech Rokycan. 25. dubna 1935 návrhy komise posoudilo zastupitelstvo. Mimo jiné bylo navrženo ulici od obchodu pana Votrubce (dům čp.34/I) k domu čp.33/I č.kat.3764/4 nazvat ulice Františka Suchého. Zastupitelstvo návrh schválilo.[398] Kasperova ulice tak od roku 1935 končila na křižovatce s Gottliebovou ulicí a zbylý nejzápadnější úsek (od Gottliebovy ke Komenského) měl samostatné pojmenování, občas variantně uváděný jako ulice děkana Suchého (například na mapě z roku 1940), podle Františka Suchého, rokycanského rodáka (1780–1851) a dlouholetého místního děkana.[399]

V roce 1945 byla dle Karla Hofmana přejmenována Kasperova ulice na Smetanovu ulici.[400] Nový název se ale objevuje až v usnesení, kterým MNV 25. července 1946 rekodifikoval po 2. světové válce uliční názvosloví.[401] Zdá se logičtější, že ke změně jména došlo až roku 1946, protože Kasper nepatřil k osobnostem, jejichž jméno by muselo ihned po válce být odstraňováno z označení ulic. V novém názvu šlo o připomínku pobytu skladatele Bedřicha Smetany v zdejším domě čp.50/I (viz vpředu). Pojmenování se ale opět týkalo jen úseku od děkanského kostela ke křižovatce s Gottliebovou ulicí. Nejzápadnější úsek, od křižovatky s Gottliebovou ulicí ke Komenského ulici, si podržel označení ulice děkana Suchého. Teprve 7. září 1953 rozhodla rada MNV o jejím přejmenování na Školní ulici.[402] Název se příliš neujal a hlavně, po demolicích od 60. let 20. století veškerá zdejší zástavba prakticky zanikla.

12. září 1972 pak odsouhlasilo plénum MěstNV návrh komise a odboru výstavby MěstNV, který od počátku roku 1972 podroben posuzování občanským výborům a který 4. dubna 1972 projednala rada MěstNV, na komplexní úpravu označení rokycanských ulic. Kromě pojmenování komunikací nově vzniklých v souvislosti se stavebním růstem města došlo i k výraznému zjednodušení názvosloví slučováním několika ulic do jedné. A tak byly stávající ulice Smetanova a Školní sjednoceny pod jedním názvem Smetanova ulice. Plénum s touto změnou souhlasilo, ovšem prodloužilo termín k jejímu faktickému provedení až do 30. dubna 1973.[403] Název Školní ulice byl pak přenesen na Jižní předměstí, kde dodnes označuje komunikaci od podjezdu u sokolovny k ZŠ v Čechově ulici. Nejzápadnější úsek ulice se tímto začlenil do Smetanovy ulice, která tak poprvé v historii zahrnovala celý úsek od děkanského kostela až po Komenského ulici. Takto zůstalo uliční jméno zachováno i po roce 1989.

.

---

[1] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998.

[2] Kuča, K.: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl 6.: Pro-Sto, Praha 2004, s. 344–345.

[3] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 5, Rokycany 1999, s. 62.

[4] Široký, R. - Wasková, M.: Rokycany čp.33, Komenského ul., Archeologická studie pro stavbu školní tělocvičny, Plzeň 2006, s. 12–13.

[5] Anderle, J. – Karel, T.: Městský hrad v Rokycanech, Sborník Muzea Dr. Bohuslava Horáka, Rokycany, č. 7: s. 19, 1995.

[6] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. Městský úřad Rokycany, odbor stavební, stavební spisy čp. 85/I.

[7] Radní protokol,  31. 10. 1776 – 08. 01. 1779, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 92, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 92; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k092, snímek 221.

[8] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SOkA Rokycany, AM Rokycany, I. odd. sign. B/I/27, kt. 101.

[9] Radní protokol, 11. 01. 1803 – 23. 12. 1803, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 6, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 6; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k006, snímek 117.

[10] Matrika pohřbů Rokycany 1797–1806, s. 4, snímek 5, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067913/rokycany-29_0040-z

[11] Matrika pohřbů Rokycany 1797–1806, s. 36, snímek 37, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067913/rokycany-29_0200-z

[12] Radní protokol, 07. 01. 1817 – 23. 12. 1817, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 11, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 11; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k011, snímek 132.

[13] Kniha přijatých měšťanů, 1767–1840, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 36, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 36; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k36, snímek 31.

[14] Matrika křtů Rokycany 1811–1824, s. 219, snímek 221, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067893/rokycany-09_2220-n

[15] Radní protokol, 07. 01. 1817 – 23. 12. 1817, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 11, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 11; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k011, snímek 240.

[16] Radní protokol, 09. 01. 1818 – 22. 12. 1818, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 12, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 12; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k012, snímek 171.

[17] Radní protokol, 09. 01. 1818 – 22. 12. 1818, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 12, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 12; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k012, snímek 294.

[18] Matrika pohřbů Rokycany 1815–1844, s. 238, snímek 122, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067915/rokycany-31_1220-z

[19] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SOkA Rokycany, AM Rokycany, III. odd., kt. 160.

[20] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. Městský úřad Rokycany, odbor stavební, stavební spisy čp. 53/I.

[21] Kronika města Rokycan 1969–73, f. 60.

[22] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. Městský úřad Rokycany, odbor stavební, stavební spisy čp. 53/I.

[23] Matrika sňatků Rokycany 1736–1770, s. 132, snímek 69, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067902/rokycany-18_0690-o

[24] Matrika křtů Rokycany 1771–1784, s. 11, snímek 10, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067889/rokycany-05_0100-n

[25] Matrika křtů Rokycany 1771–1784, s. 84, snímek 47, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067889/rokycany-05_0470-n

[26] Radní protokol, 01. 06. 1768 – 24. 05. 1771, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 86, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 86; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k086, snímek 150.

[27] https://www.vodnimlyny.cz/mlyny/objekty/detail/7967-lehneruv-mlyn

[28] Radní protokol,  17. 03. 1774 – 25. 10. 1776, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 90b, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 90b; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k090b, snímek 24.

[29] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SOkA Rokycany, AM Rokycany, I. odd. sign. B/I/27, kt. 101.

[30] Radní protokol, 07. 01. 1800 – 27. 06. 1800, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 4, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 4; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k004, snímek 67–68.

[31] Matrika křtů Rokycany 1793–1806, s. 179, snímek 146, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067891/rokycany-07_0765-rn

[32] Matrika křtů Rokycany 1793–1806, s. 14, snímek 18, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067891/rokycany-07_0110-n

[33] Matrika sňatků Rokycany 1803–1815, s. 11, snímek 13, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067905/rokycany-21_0085-o

[34] Matrika křtů Rokycany 1811–1824, s. 130, snímek 132, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067893/rokycany-09_1330-n

[35] Radní protokol, 09. 01. 1816 – 24. 12. 1816, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 10, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 10; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k010, snímek 168–169.

[36] Radní protokol, 09. 01. 1816 – 24. 12. 1816, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 10, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 10; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k010, snímek 293.

[37] Radní protokol, 09. 01. 1816 – 24. 12. 1816, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 10, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 10; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k010, snímek 303.

[38] Radní protokol, 07. 01. 1817 – 23. 12. 1817, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 11, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 11; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k011, snímek 38–39.

[39] Radní protokol, 07. 01. 1817 – 23. 12. 1817, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 11, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 11; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k011, snímek 256.

[40] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 3, Rokycany 1997, s. 29.

[41] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan, III. oddělení, inventář, 1976, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0071_00013_am-rokycany-odd-3.pdf

[42] 7. plenární zasedání MěstNV, 28. 9. 1982.

[43] 17. plenární zasedání MěstNV, 24. 4. 1984.

[44] 20. plenární zasedání MěstNV, 30. 10. 1984.

[45] Usnesení zastupitelstva města, 29. 4. 2019, https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=893208

[46] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SOkA Rokycany, AM Rokycany, I. odd. sign. B/I/27, kt. 101.

[47] Radní protokol, 09. 01. 1816 – 24. 12. 1816, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 10, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 10; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k010, snímek 168–169.

[48] Matrika křtů Rokycany 1811–1824, s. 5, snímek 7, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067893/rokycany-09_0080-n

[49] Radní protokol, 09. 01. 1818 – 22. 12. 1818, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 12, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 12; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k012, snímek 235.

[50] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SOkA Rokycany, AM Rokycany, III. odd., kt. 165 (plány), v.t. Městský úřad Rokycany, odbor stavební, stavební spisy čp. 54/I.

[51] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 3, Rokycany 1997, s. 28.

[52] 120. schůze městské rady, 9. 3. 1933.

[53] 130. schůze městské rady, 18. 5. 1933.

[54] Kronika města Rokycan 1969–73, f. 20.

[55] 2. plenární zasedání MěstNV, 19. 4. 1971.

[56] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998.

[57] Rokycanské noviny, č. 5, 20. 9. 2003, s. 1; Materiál pro jednání rady města, 30. 5. 2005, č. 2091.

[58] Materiál pro jednání rady města, 12. 9. 2005, bod č. 2451, ID:4265.

[59] Radní protokol,  31. 05. 1775 – 21. 07. 1778, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 91, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 91; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k091, snímek 132.

[60] Radní protokol,  31. 10. 1776 – 08. 01. 1779, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 92, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 92; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k092, snímek 94.

[61] Radní protokol,  03. 10. 1777 – 09. 10. 1781, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 93, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 93; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k093, snímek 100.

[62] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SOkA Rokycany, AM Rokycany, I. odd. sign. B/I/27, kt. 101.

[63] Matrika sňatků Rokycany 1785–1802, s. 30, snímek 32, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067904/rokycany-20_0180-o

[64] Matrika křtů Rokycany 1806–1810, s. 35, snímek 37, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067892/rokycany-08_0370-n

[65] Radní protokol, 08. 01. 1813 – 24. 12. 1813, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 9, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 9; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k009, snímek 276.

[66] Radní protokol, 08. 01. 1813 – 24. 12. 1813, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 9, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 9; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k009, snímek 302.

[67] Matrika křtů Rokycany 1811–1824, s. 33, snímek 35, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067893/rokycany-09_0360-n

[68] Matrika křtů Rokycany 1811–1824, s. 113, snímek 115, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067893/rokycany-09_1160-n

[69] Matrika křtů Rokycany 1811–1824, s. 192, snímek 194, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067893/rokycany-09_1950-n

[70] Radní protokol, 09. 01. 1818 – 22. 12. 1818, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 12, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 12; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k012, snímek 288.

[71] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SOkA Rokycany, AM Rokycany, III. odd., kt. 166.

[72] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan, III. oddělení, inventář, 1976, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0071_00013_am-rokycany-odd-3.pdf

[73] 7. schůze obecního zastupitelstva, 16. 5. 1939.

[74] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 3, Rokycany 1997, s. 28.

[75] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan, III. oddělení, inventář, 2005, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0088_00013_am-rokycany-odd-3-tech-kancelar.pdf

[76] Komplexní zpráva o plnění plánu a rozpočtu za rok 1960, Plánovací a finanční oddělení MěNV v Rokycanech, 7. 2. 1961.

[77] I. Ebelová a M. Ebel uvádějí, že byl dům postaven soukenickým spolkem roku 1882. Jde ale o chybu a záměnu s domem čp.50/III (bývalá valcha na Plzeňském předměstí v ulici Klabavská cesta). /Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SOkA Rokycany, III. oddělení, i. č. 2568, sign. XIV/17, kt. 149./

[78] Rokycany, Historické a kulturní skizzy, Rokycany 1935, s. 13.

[79] Kulturní přehledy MěNV Rokycany, r. 1960, č. 4, s. 6.

[80] Rokycany, Historické a kulturní skizzy, Rokycany 1935, s. 13–14.

[81] Matrika pohřbů Rokycany 1785–1797, s. 19, snímek 22, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067912/rokycany-28_0125-z

[82] Radní protokol, 07. 01. 1817 – 23. 12. 1817, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 11, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 11; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k011, snímek 260.

[83] Rokycany, Historické a kulturní skizzy, Rokycany 1935, s. 30.

[84] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 3, Rokycany 1997, s. 12.

[85] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. Městský úřad Rokycany, odbor stavební, stavební spisy čp. 50/I.

[86] 187. schůze městské rady, 14. 3. 1930.

[87] 13. schůze obecní správní komise, 5. 2. 1931.

[88] 5. schůze městské rady, 21. 5. 1931.

[89] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 3, Rokycany 1997, s. 13–14.

[90] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 3, Rokycany 1997, s. 14.

[91] 8. plenární zasedání MěstNV, 20. 12. 1965.

[92] 6. plenární zasedání MěstNV, 20. 9. 1965.

[93] Kronika města Rokycan 1965–68, f. 286.

[94] 5. plenární zasedání MěstNV, 31. 10. 1966.

[95] 5. plenární zasedání MěstNV, 30. 10. 1967.

[96] Mimořádné plenární zasedání MěstNV, 27. 11. 1967.

[97] Mimořádné plenární zasedání MěstNV, 27. 11. 1967.

[98] 2. plenární zasedání MěstNV 16. 4. 1968.

[99] 3. plenární zasedání MěstNV 24. 6. 1968.

[100] Kronika města Rokycan 1965–68, f. 351. Kronika města Rokycan 1969–73, f. 20.

[101] 6. plenární zasedání MěstNV, 30. 9. 1968.

[102] 4. plenární zasedání MěstNV, 22. 9. 1969.

[103] Kronika města Rokycan 1965–68, f. 351. Kronika města Rokycan 1969–73, f. 20.

[104] 2. plenární zasedání MěstNV, 20. 4. 1970.

[105] 5. plenární zasedání MěstNV, 10. 11. 1969.

[106] Kronika města Rokycan 1969–73, f. 5.

[107] 2. plenární zasedání MěstNV 16. 4. 1968.

[108] Usnesení zastupitelstva města, 29. 4. 2019, https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=893208

[109] Radní protokol, 28. 05. 1771 – 01. 09. 1772, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 88, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 88; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k088, snímek 135.

[110] Radní protokol,  04. 09. 1772 – 11. 03. 1774, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 89, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 89; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k089, snímek 46.

[111] Radní protokol,  31. 05. 1775 – 21. 07. 1778, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 91, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 91; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k091, snímek 117.

[112] Josef Jungmann. Slovník česko-německý, Díl III., P–R. Praha, 1837; https://vokabular.ujc.cas.cz/moduly/slovniky/digitalni-kopie-detail/JgSlov03/strana-274

[113] Radní protokol, 1779–1781, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 95, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 95; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k095, snímek 11.

[114] Matrika křtů Rokycany 1771–1784, s. 23, snímek 16, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067889/rokycany-05_0160-n

[115] Matrika křtů Rokycany 1771–1784, s. 77, snímek 43, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067889/rokycany-05_0430-n

[116] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SOkA Rokycany, AM Rokycany, I. odd. sign. B/I/27, kt. 101.

[117] Radní protokol, 1781–1789, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 96, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 96; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k096, snímek 110.

[118] Rokycansko, 1992, č. 10, s. 6.

[119] Radní protokol, 11. 01. 1803 – 23. 12. 1803, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 6, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 6; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k006, snímek 261.

[120] Matrika sňatků Rokycany 1785–1802, s. 23, snímek 25, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067904/rokycany-20_0145-o

[121] Matrika křtů Rokycany 1793–1806, s. 101, snímek 105, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067891/rokycany-07_0545-n

[122] Radní protokol, 08. 01. 1808 – 20. 12. 1808, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 7, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 7; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k007, snímek 205.

[123] Matrika sňatků Rokycany 1803–1815, s. 59, snímek 54, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067905/rokycany-21_0305-o

[124] Matrika pohřbů Rokycany 1803–1815, s. 271, snímek 138, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067915/rokycany-31_1380-z

[125] Radní protokol, 08. 01. 1808 – 20. 12. 1808, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 7, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 7; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k007, snímek 214.

[126] Radní protokol, 07. 01. 1812 – 22. 12. 1812, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 8, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 8; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k008, snímek 398.

[127] Radní protokol, 07. 01. 1812 – 22. 12. 1812, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 8, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 8; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k008, snímek 407.

[128] Radní protokol, 08. 01. 1813 – 24. 12. 1813, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 9, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 9; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k009, snímek 329.

[129] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SOkA Rokycany, AM Rokycany, III. odd., kt. 171.

[130] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan, III. oddělení, inventář, 1976, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0071_00013_am-rokycany-odd-3.pdf

[131] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. Městský úřad Rokycany, odbor stavební, stavební spisy čp. 49/I.

[132] 9. schůze městské rady, 12. 6. 1931.

[133] 14. schůze městské rady, 9. 7. 1931.

[134] 49. schůze městské rady, 30. 12. 1931.

[135] 78. schůze městské rady, 9. 6. 1932.

[136] Kovář, J.: Tisíciletý urbanistický vývoj Rokycan. In: Minulostí západočeského kraje, 1982; https://encyklopedierokycan.wz.cz/1000let.htm

[137] Založeno na osobních zápiscích autora.

[138] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 3, Rokycany 1997, s. 15.

[139] Usnesení rady města, 12. 4. 2022, https://rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=903617

[140] Rokycanské noviny, červen 2023, https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=907903

[141] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=omc&idrastru=B2_a_4C_6274_4&extent=2065.87817500635,-6110.96748793498,3353.5083502667003,-5461.116633858272&link=ext

[142] Státní okresní archiv Rokycany, archiv města Rokycan, č. kart. 140.

[143] https://mapy.cz/letecka-2003?x=13.5947698&y=49.7440359&z=18

[144] Dle stavu z roku 2021 byl majitelem dvorku včetně zbytků nádvorní budovy čp.190/I a domu čp.48/I Marek Sekanina.

[145] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SOkA Rokycany, AM Rokycany, I. odd. sign. B/I/27, kt. 101.

[146] Matrika sňatků Rokycany 1771–1784, s. 16, snímek 12, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067903/rokycany-19_0120-o

[147] Radní protokol, 08. 01. 1793 – 20. 12. 1793, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 2, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 2; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k002, snímek 66.

[148] Radní protokol, 08. 01. 1813 – 24. 12. 1813, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 9, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 9; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k009, snímek 242.

[149] Radní protokol, 08. 01. 1813 – 24. 12. 1813, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 9, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 9; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k009, snímek 276–277.

[150] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SOkA Rokycany, AM Rokycany, III. odd., kt. 74.

[151] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 3, Rokycany 1997, s. 15.

[152] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SOkA Rokycany, AM Rokycany, III. odd., kt. 156.

[153] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan, III. oddělení, inventář, 1976, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0071_00013_am-rokycany-odd-3.pdf

[154] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 3, Rokycany 1997, s. 15.

[155] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. Městský úřad Rokycany, odbor stavební, stavební spisy čp. 48/I.

[156] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 3, Rokycany 1997, s. 15.

[157] Založeno na osobních zápiscích autora.

[158] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SOkA Rokycany, AM Rokycany, I. odd. sign. B/I/27, kt. 101.

[159] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SÚA, JK, i. č. 3888, no top. 85.

[160] Radní protokol, 1781–1789, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 96, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 96; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k096, snímek 136.

[161] Matrika křtů Rokycany 1784–1793, s. 23, snímek 23, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067890/rokycany-06_0135-n

[162] Radní protokol, 17. 07. 1789 – 20. 08. 1790, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 114, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 114; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k114, snímek 30.

[163] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SOkA Rokycany, AM Rokycany, III. odd., kt. 74.

[164] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. Městský úřad Rokycany, odbor stavební, stavební spisy čp. 142/I.

[165] 87. schůze městské rady, 17. 8. 1928.

[166] 161. schůze městské rady, 20. 9. 1929.

[167] Založeno na osobních zápiscích autora.

[168] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. Městský úřad Rokycany, odbor stavební, stavební spisy čp. 142/I.

[169] Matrika sňatků Rokycany 1771–1784, s. 16, snímek 12, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067903/rokycany-19_0120-o

[170] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SOkA Rokycany, AM Rokycany, I. odd. sign. B/I/27, kt. 101.

[171] Radní protokol, 1781–1789, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 96, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 96; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k096, snímek 105.

[172] Radní protokol, 17. 07. 1789 – 20. 08. 1790, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 114, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 114; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k114, snímek 21.

[173] Radní protokol, 11. 01. 1803 – 23. 12. 1803, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 6, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 6; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k006, snímek 382.

[174] Matrika křtů Rokycany 1793–1806, s. 5, snímek 7, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067891/rokycany-07_0055-n

[175] Matrika křtů Rokycany 1793–1806, s. 58, snímek 62, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067891/rokycany-07_0330-n

[176] Matrika křtů Rokycany 1793–1806, s. 79, snímek 83, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067891/rokycany-07_0435-n

[177] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SOkA Rokycany, AM Rokycany, II. odd., kn. 190 (detax.), fol. 53 – 53v.

[178] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SÚA, SK-dupl., i. č. 5134, kt. 2284, Bauparzellenprotokoll, parc. 7; SK, Plz. 434, Einschaltungsbogen, parc. 7.

[179] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SOkA Rokycany, AM Rokycany, III. odd., kt. 154.

[180] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SOkA Rokycany, AM Rokycany, III. odd., kt. 168.

[181] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. Městský úřad Rokycany, odbor stavební, stavební spisy čp. 47/I.

[182] Kronika města Rokycan 2014, s. 43. https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=879911

[183] Radní protokol,  03. 10. 1777 – 09. 10. 1781, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 93, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 93; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k093, snímek 103.

[184] Radní protokol, 1781–1789, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 96, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 96; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k096, snímek 8.

[185] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SOkA Rokycany, AM Rokycany, I. odd. sign. B/I/27, kt. 101.

[186] Matrika sňatků Rokycany 1803–1815, s. 26, snímek 28, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067905/rokycany-21_0160-o

[187] Radní protokol, 07. 01. 1817 – 23. 12. 1817, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 11, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 11; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k011, snímek 128.

[188] Radní protokol, 10. 01. 1820 – 23. 12. 1820, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 13, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 13; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k013, snímek 314.

[189] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 3, Rokycany 1997, s. 16.

[190] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SOkA Rokycany, AM Rokycany, III. odd., kt. 159.

[191] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan, III. oddělení, inventář, 1976, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0071_00013_am-rokycany-odd-3.pdf

[192] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. Městský úřad Rokycany, odbor stavební, stavební spisy čp. 46/I.

[193] 129. schůze městské rady, 2. 4. 1929.

[194] Kronika města Rokycan, 2021, s. 36, https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=909648

[195] https://mapy.cz/zakladni?pid=82966738&newest=0&yaw=0.466&fov=1.571&pitch=-0.153&x=13.5942874&y=49.7436566&z=19&ovl=1%2C8

[196] Usnesení zastupitelstva města, 10. 5. 2021, https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=899735

[197] Usnesení rady města, 12. 4. 2022, https://rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=903617

[198] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SOkA Rokycany, AM Rokycany, I. odd. sign. B/I/27, kt. 101.

[199] Radní protokol, 10. 01. 1820 – 23. 12. 1820, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 13, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 13; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k013, snímek 408.

[200] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan, III. oddělení, inventář, 1976, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0071_00013_am-rokycany-odd-3.pdf

[201] 14. schůze obecního zastupitelstva, 19. 12. 1924.

[202] 3. schůze městské rady, 7. 5. 1931.

[203] 101. schůze městské rady, 27. 10. 1932.

[204] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. Městský úřad Rokycany, odbor stavební, stavební spisy čp. 45/I.

[205] Radní protokol, 08. 01. 1808 – 20. 12. 1808, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 7, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 7; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k007, snímek 13.

[206] Matrika křtů Rokycany 1811–1824, s. 4, snímek 6, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067893/rokycany-09_0070-n

[207] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan, III. oddělení, inventář, 1976, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0071_00013_am-rokycany-odd-3.pdf

[208] 197. schůze městské rady, 21. 5. 1930.

[209] 211. schůze městské rady, 13. 8. 1930.

[210] 214. schůze městské rady, 2. 9. 1930.

[211] 217. schůze městské rady, 24. 9. 1930.

[212] 57. schůze městské rady, 11. 2. 1932.

[213] 36. schůze městské rady, 5. 11. 1931.

[214] 37. schůze městské rady, 12. 11. 1931.

[215] Kronika města Rokycan 1938–47, f. 14.

[216] 26. plenární zasedání MěstNV, 29. 10. 1985.

[217] Usnesení zastupitelstva města z 29. 6. 1999, www.rokycany.cz.

[218] Usnesení zastupitelstva města z 25. 1. 2000, www.rokycany.cz.

[219] Usnesení zastupitelstva města z 18. 4. 2000, www.rokycany.cz.

[220] Materiál pro jednání rady města, 30. 5. 2005, č. 2091.

[221] Usnesení zastupitelstva města z 26. 2. 2002, www.rokycany.cz.

[222] Usnesení zastupitelstva města z 9. 4. 2002, www.rokycany.cz.

[223] Usnesení zastupitelstva města z 21. 5. 2002, www.rokycany.cz.

[224] Radní protokol, 01. 06. 1768 – 24. 05. 1771, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 86, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 86; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k086, snímek 75.

[225] Radní protokol, 01. 06. 1768 – 24. 05. 1771, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 86, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 86; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k086, snímek 77.

[226] Radní protokol, 01. 06. 1768 – 24. 05. 1771, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 86, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 86; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k086, snímek 86.

[227] Radní protokol, 01. 06. 1768 – 24. 05. 1771, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 86, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 86; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k086, snímek 92.

[228] Radní protokol, 01. 06. 1768 – 24. 05. 1771, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 86, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 86; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k086, snímek 98.

[229] Radní protokol, 01. 06. 1768 – 24. 05. 1771, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 86, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 86; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k086, snímek 139.

[230] Matrika křtů Rokycany 1771–1784, s. 11, snímek 10, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067889/rokycany-05_0100-n

[231] Radní protokol, 02. 11. 1782 – 25. 05. 1784, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 1, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 1; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k001, snímek 140.

[232] Radní protokol, 01. 06. 1768 – 24. 05. 1771, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 86, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 86; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k086, snímek 130.

[233] Radní protokol, 1779–1781, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 95, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 95; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k095, snímek 170.

[234] Radní protokol, 1781–1789, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 96, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 96; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k096, snímek 152.

[235] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SOkA Rokycany, AM Rokycany, I. odd. sign. B/I/27, kt. 101.

[236] Radní protokol, 1781–1789, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 96, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 96; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k096, snímek 112.

[237] Radní protokol, 08. 01. 1808 – 20. 12. 1808, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 7, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 7; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k007, snímek 13.

[238] Matrika sňatků Rokycany 1803–1815, s. 20, snímek 22, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067905/rokycany-21_0130-o

[239] Matrika křtů Rokycany 1811–1824, s. 4, snímek 6, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067893/rokycany-09_0070-n

[240] Matrika křtů Rokycany 1811–1824, s. 51, snímek 53, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067893/rokycany-09_0540-n

[241] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan, III. oddělení, inventář, 1976, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0071_00013_am-rokycany-odd-3.pdf

[242] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SOkA Rokycany, AM Rokycany, III. odd., kt. 167.

[243] 3. schůze obecní správní komise, 14. 3. 1923.

[244] 12. schůze obecní správní komise, 9. 5. 1923.

[245] Kronika města Rokycan 1969–73, f. 60.

[246] Kronika města Rokycan 1969–73, f. 132.

[247] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 3, Rokycany 1997, s. 28.

[248] 3. plenární zasedání MěstNV, 25. 6. 1973.

[249] 3. plenární zasedání MěstNV, 23. 6. 1975.

[250] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998.

[251] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 3, Rokycany 1997, s. 28.

[252] Rokycanský deník, 23. 9. 1994, s. 9.

[253] Rokycanský deník, 12. 12. 1997, s. 13; Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 4, Rokycany 1998, s. 53.

[254] Kronika města Rokycan 2013, s. 39.

https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=875553

[255] Radní protokol,  17. 03. 1774 – 25. 10. 1776, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 90b, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 90b; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k090b, snímek 265.

[256] Radní protokol,  17. 03. 1774 – 25. 10. 1776, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 90b, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 90b; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k090b, snímek 268.

[257] Matrika křtů Rokycany 1732–1771, s. 309, snímek 159, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067888/rokycany-04_1590-n

[258] Matrika sňatků Rokycany 1771–1784, s. 19, snímek 13, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067903/rokycany-19_0130-o

[259] Radní protokol,  03. 10. 1777 – 09. 10. 1781, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 93, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 93; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k093, snímek 72.

[260] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SOkA Rokycany, AM Rokycany, I. odd. sign. B/I/27, kt. 101.

[261] Radní protokol, 1781–1789, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 96, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 96; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k096, snímek 190.

[262] Matrika křtů Rokycany 1784–1793, s. 14, snímek 14, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067890/rokycany-06_0090-n

[263] Matrika křtů Rokycany 1784–1793, s. 29, snímek 29, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067890/rokycany-06_0165-n

[264] Radní protokol, 10. 01. 1820 – 23. 12. 1820, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 13, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 13; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k013, snímek 264.

[265] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SOkA Rokycany, AM Rokycany, III. odd., kt. 74.

[266] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SOkA Rokycany, AM Rokycany, III. odd., kt. 158.

[267] Kronika města Rokycan 1965–68, f. 286.

[268] Mimořádné plenární zasedání MěstNV, 22. 5. 1967.

[269] 4. plenární zasedání MěstNV, 28. 8. 1967.

[270] 5. plenární zasedání MěstNV, 30. 10. 1967.

[271] Mimořádné plenární zasedání MěstNV, 27. 11. 1967.

[272] Mimořádné plenární zasedání MěstNV, 27. 11. 1967.

[273] 2. plenární zasedání MěstNV 16. 4. 1968.

[274] 3. plenární zasedání MěstNV 24. 6. 1968.

[275] 6. plenární zasedání MěstNV, 30. 9. 1968.

[276] 4. plenární zasedání MěstNV, 22. 9. 1969.

[277] Kronika města Rokycan 1969–73, f. 20.

[278] 2. plenární zasedání MěstNV 16. 4. 1968.

[279] Kronika města Rokycan 1969–73, f. 21.

[280] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. Městský úřad Rokycany, odbor stavební, stavební spisy čp. 58/I.

[281] Usnesení zastupitelstva města z 24. 9. 2007, www.rokycany.cz.

[282] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SOkA Rokycany, AM Rokycany, I. odd. sign. B/I/27, kt. 101.

[283] Radní protokol, 1781–1789, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 96, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 96; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k096, snímek 133.

[284] Matrika pohřbů Rokycany 1807–1814, s. 59, snímek 32, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067914/rokycany-30_0320-z

[285] Radní protokol, 07. 01. 1800 – 27. 06. 1800, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 4, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 4; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k004, snímek 197.

[286] Radní protokol, 04. 07. 1800 – 23. 12. 1800, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 5, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 5; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k005, snímek 159.

[287] Radní protokol, 11. 01. 1803 – 23. 12. 1803, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 6, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 6; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k006, snímek 172.

[288] Matrika sňatků Rokycany 1771–1784, s. 21, snímek 14, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067903/rokycany-19_0140-o

[289] Matrika sňatků Rokycany 1771–1784, s. 24, snímek 16, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067903/rokycany-19_0160-o

[290] Matrika křtů Rokycany 1771–1784, s. 86, snímek 48, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067889/rokycany-05_0480-n

[291] Radní protokol, 02. 11. 1782 – 25. 05. 1784, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 1, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 1; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k001, snímek 347.

[292] Matrika křtů Rokycany 1784–1793, s. 100, snímek 98, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067890/rokycany-06_0520-n

[293] Radní protokol, 08. 01. 1813 – 24. 12. 1813, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 9, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 9; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k009, snímek 29.

[294] Radní protokol, 08. 01. 1813 – 24. 12. 1813, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 9, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 9; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k009, snímek 127.

[295] Radní protokol, 08. 01. 1813 – 24. 12. 1813, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 9, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 9; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k009, snímek 148.

[296] Radní protokol, 08. 01. 1813 – 24. 12. 1813, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 9, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 9; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k009, snímek 159.

[297] Radní protokol, 08. 01. 1813 – 24. 12. 1813, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 9, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 9; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k009, snímek 252.

[298] Radní protokol, 07. 01. 1817 – 23. 12. 1817, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 11, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 11; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k011, snímek 252.

[299] 15. schůze městské rady, 14. 7. 1931.

[300] 5. plenární zasedání MěstNV, 10. 11. 1969.

[301] Kronika města Rokycan 1969–73, f. 60.

[302] 1. plenární zasedání MěstNV 23. února 1976.

[303] 3. plenární zasedání MěstNV, 14. 6. 1976.

[304] 2. plenární zasedání MěstNV, 13. 12. 1976.

[305] 7. plenární zasedání MěstNV, 31. 10. 1977.

[306] 11. plenární zasedání MěstNV, 20. 6. 1978.

[307] 11. schůze rady MěstNV, 3. 6. 1980.

[308] 19. plenární zasedání MěstNV, 30. 10. 1979.

[309] 3. plenární zasedání MěstNV, 8. 12. 1981.

[310] 14. plenární zasedání MěstNV, 1. 11. 1983.

[311] 20. plenární zasedání MěstNV, 30. 10. 1984.

[312] 6. zasedání MNV, 27. 7. 1959.

[313] Matrika křtů Rokycany 1771–1784, s. 237, snímek 84, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067889/rokycany-05_0850-n

[314] Radní protokol,  31. 10. 1776 – 08. 01. 1779, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 92, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 92; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k092, snímek 280.

[315] Matrika křtů Rokycany 1771–1784, s. 168, snímek 71, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067889/rokycany-05_0720-n

[316] Matrika křtů Rokycany 1771–1784, s. 619, snímek 173, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067889/rokycany-05_1740-n

[317] Matrika křtů Rokycany 1771–1784, s. 56, snímek 33, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067889/rokycany-05_0330-n

[318] Radní protokol,  03. 10. 1777 – 09. 10. 1781, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 93, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 93; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k093, snímek 103.

[319] Radní protokol, 02. 11. 1782 – 25. 05. 1784, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 1, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 1; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k001, snímek 373.

[320] Radní protokol, 02. 11. 1782 – 25. 05. 1784, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 1, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 1; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k001, snímek 381.

[321] Radní protokol, 02. 11. 1782 – 25. 05. 1784, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 1, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 1; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k001, snímek 383.

[322] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SOkA Rokycany, AM Rokycany, I. odd. Sign. B/I/27, kt. 101.

[323] Radní protokol, 07. 01. 1812 – 22. 12. 1812, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 8, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 8; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k008, snímek 138.

[324] Pek, B.: Poznámky k regulačním plánům města Rokycan, 1892.; https://encyklopedierokycan.wz.cz/regulacniplan1892.htm

[325] Viz letecký snímek města z roku 1925.

[326] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan, III. oddělení, inventář, 1976, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0071_00013_am-rokycany-odd-3.pdf

[327] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 3, Rokycany 1997, s. 27.

[328] 5. plenární zasedání MěstNV, 13. 8. 1962.

[329] 5. zasedání MNV, 26. 5. 1958.

[330] 6. zasedání MNV, 27. 7. 1959.

[331] 6. zasedání MNV, 27. 7. 1959.

[332] 7. plenární zasedání MěstNV, 2. 10. 1961.

[333] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 3, Rokycany 1997, s. 27.

[334] 6. plenární zasedání MěstNV, 24. 9. 1962.

[335] 2. plenární zasedání MěstNV, 1. 4. 1963.

[336] Kronika města Rokycan 1962–65, f. 70.

[337] Široký, R. - Wasková, M.: Rokycany čp.33, Komenského ul., Archeologická studie pro stavbu školní tělocvičny, Plzeň 2006, s. 18.

[338] Široký, R. - Wasková, M.: Rokycany čp.33, Komenského ul., Archeologická studie pro stavbu školní tělocvičny, Plzeň 2006, s. 18.

[339] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SOkA Rokycany, AM Rokycany, I. odd. sign. B/I/27, kt. 101.

[340] Široký, R. - Wasková, M.: Rokycany čp.33, Komenského ul., Archeologická studie pro stavbu školní tělocvičny, Plzeň 2006, s. 6.

[341] Široký, R. - Wasková, M.: Rokycany čp. 33, Komenského ul., Archeologická studie pro stavbu školní tělocvičny, Plzeň 2006, s. 6.

[342] Radní protokol, 08. 01. 1793 – 20. 12. 1793, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 2, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 2; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k002, snímek 40.

[343] Radní protokol, 08. 01. 1793 – 20. 12. 1793, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 2, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 2; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k002, snímek 45.

[344] Široký, R. - Wasková, M.: Rokycany čp. 33, Komenského ul., Archeologická studie pro stavbu školní tělocvičny, Plzeň 2006, s. 6.

[345] Široký, R. - Wasková, M.: Rokycany čp.33, Komenského ul., Archeologická studie pro stavbu školní tělocvičny, Plzeň 2006, s. 19.

[346] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SOkA Rokycany, AM Rokycany, III. odd., kt. 152.

[347] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan, III. oddělení, inventář, 1976, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0071_00013_am-rokycany-odd-3.pdf

[348] Rokycanské listy, č. 2, 15. 1. 1900.

[349] Rokycanské listy, č. 2, 15. 1. 1900.

[350] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SOkA Rokycany, AM Rokycany, III. odd., kt. 157.

[351] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan, III. oddělení, inventář, 1976, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0071_00013_am-rokycany-odd-3.pdf

[352] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SOkA Rokycany, AM Rokycany, III. odd., kt. 168.

[353] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. Městský úřad Rokycany, odbor stavební, stavební spisy čp. 34/I.

[354] Rokycanský deník, 1. 12. 1995, s. 13.; Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 3, Rokycany 1997, s. 25.

[355] Usnesení zastupitelstva města, 24. 4. 2017, https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=885264

[356] 22. schůze obecního zastupitelstva, 12. 7. 1921.

[357] 209. schůze městské rady, 1. 8. 1930.

[358] 212. schůze městské rady, 20. 8. 1930.

[359] 216. schůze městské rady, 19. 9. 1930.

[360] 2. schůze obecní správní komise, 12. 12. 1930.

[361] 4. schůze obecní správní komise, 23. 12. 1930.

[362] 10. schůze obecní správní komise, 15. 1. 1931.

[363] 152. schůze městské rady, 25. 10. 1933.

[364] 212. schůze městské rady, 20. 8. 1930.

[365] Mimořádné plenární zasedání MěstNV, 27. 11. 1967.

[366] Kronika města Rokycan 1969–73, XII., f. 49.

[367] 2. plenární zasedání MěstNV, 20. 4. 1970.

[368] 6. plenární zasedání MěstNV, 15. 12. 1969.

[369] 6. plenární zasedání MěstNV, 15. 12. 1969.

[370] 1. plenární zasedání MěstNV, 23. 2. 1970.

[371] 1. plenární zasedání MěstNV, 23. 2. 1970.

[372] 2. plenární zasedání MěstNV, 20. 4. 1970.

[373] 4. plenární zasedání MěstNV, 7. 9. 1970.

[374] 2. plenární zasedání MěstNV, 19. 4. 1971.

[375] 1. plenární zasedání MěstNV, 22. 2. 1971.

[376] 5. plenární zasedání MěstNV, 12. 9. 1972.

[377] Kronika města Rokycan 1969–73, f. 99.

[378] 5. plenární zasedání MěstNV, 12. 9. 1972.

[379] 7. plenární zasedání MěstNV, 12. 12. 1972.

[380] 23. plenární zasedání MěstNV, 25. 9. 1990.

[381] Havrda, T.: Územní plán města Rokycan, 2000; https://encyklopedierokycan.wz.cz/aglomeraceindex.htm

[382] Rokycanský deník, 1. 9. 1997, s. 9.

[383] Rokycanský deník, 12. 12. 1997, s. 14; Rokycanský deník, 15. 12. 1997, s. 9.

[384] Rokycanský deník, 3. 2. 1998, s. 11.

[385] Materiál pro jednání rady města, 24. dubna 2006, č. 2099, ID: 4969.

[386] Veřejná vyhláška rozhodnutí, Stavba elektronických komunikací (přeložka tel. kabelu) ulice Smetanova v kat. území Rokycany, www.rokycany.cz

[387] Kronika města Rokycan 2013, s. 46.

https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=875553

[388] Kronika města Rokycan 2016, s. 36. https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=888401

[389] Kronika města Rokycan 2018, s. 40–41. https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=896486

[390] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=PLZ434018380&extent=2978.612773169012,-33651.13957660674,8746.659509262488,-30740.07848948457&link=ext

[391] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 3, Rokycany 1997, s. 4.

[392] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=PLZ434018380&extent=2978.612773169012,-33651.13957660674,8746.659509262488,-30740.07848948457&link=ext

[393] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 3, Rokycany 1997, s. 4.

[394] Pek, B.: Poznámky k regulačním plánům města Rokycan, 1892.; https://encyklopedierokycan.wz.cz/regulacniplan1892.htm

[395] Kronika města Rokycan 1918–1937, f. 35; 5. schůze obecního zastupitelstva, 29. 12. 1919.

[396] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 3, Rokycany 1997, s. 3.

[397] 32. schůze obecního zastupitelstva, 12. 10. 1934.

[398] 36. schůze obecního zastupitelstva, 25. 4. 1935.

[399] Rokycany, Historické a kulturní skizzy, Rokycany 1935, s. 27.

[400] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 3, Rokycany 1997, s. 4.

[401] Cironis, P.: Rokycanský uličník, Rokycany 2003, s. 100.

[402] Kronika města Rokycan 1951–54, f. 184.

[403] 5. plenární zasedání MěstNV, 12. 9. 1972.