---

Modernou se v české architektuře označuje krátká přechodová fáze v poslední dekádě před 1. světovou válkou (s dozvuky i po roce 1918), kdy ustupuje dosavadní eklektismus a secese racionálnějšímu pojetí architektury. Na rozdíl od pozdějšího funkcionalismu si moderna udržuje vysoký smysl pro detail, ale odmítá historismus a planý dekorativismus. V Česku je tento stavební styl spojen zejména s architektem Janem Kotěrou. I v Rokycanech je těsně před 1. světovou válkou znát jistý ústup secese a ozvuky modernějších architektonických forem. Přirozená setrvačnost malého města a nevelký objem stavební produkce ale i nadále favorizovaly osvědčenější secesní postupy. Ukázkou pozdně secesního cítění s náznaky moderny je například vila čp.300/II na rohu ulic Dvořákova a Mládežníků, postavená roku 1915 dle projektu J. Pechana. O ní podrobněji v kapitole „Pražské předměstí“.

Velký prostor dostala architektonická moderna v Rokycanech ale až po 1. světové válce. Během 20. let došlo ve městě k masivní výstavbě vilových čtvrtí. Největším takovým projektem se stal Rašínov, plánovitě budovaný od roku 1921 v prostoru západně od Jeřabinově ulice. Právě tato, jednotně navržená část Rašínova se ve velké míře inspirovala estetikou Jana Kotěry. Většina vilek se dodnes dochovala, některé dokonce přímo v intaktní podobě. Vyskytuje se tu několik základních typů. Nejpříznačnější je patrový dvojdům s dvěma trojúhelníkovými kanelovanými štíty. Například čp.154-155/III ve Štefánikově ulici, čp.163-164/III ve Štefánikově ulici, čp.193-194/III na Fügnerově náměstí nebo čp.196-197/III v Poděbradově ulici. Objevily se i modifikace tohoto konceptu. Například čp.150-151/III v Tyršově ulici nebo čp.161-162/III rovněž v Tyršově ulici. Další domky vyrůstaly samostatně jako čp.142/III ve Štefánikově ulici. V průběhu 20. let byl areál Rašínova dále rozšiřován a i v těchto pozdějších stavebních etapách je znát vliv klasicizující moderny. Opět jsou to hlavně typizované dvojdomy čp.190-191/III v Korejské ulici, čp.174-175/III v Štefánikově ulici nebo čp.218-219/III v Tyršově ulici. Další domy byly na Rašínově budovány individuálně, mimo rámec jednotně koncipované družstevní architektury této čtvrtě. I mezi nimi se objevují stavby s prvky moderny. Například dům čp.172/III ve Štefánikově ulici, kde se dá mluvit rovněž o jistých prvcích rondokubismu nebo art-deco, či objekt čp.202/III na rohu Žižkovy a Karlíkovy ulice. Popis všech výše uvedených objektů se nachází v kapitole „Rašínov“.

Moderna v Rokycanech vydržela i ve 30. letech, protože zdaleka ne všichni stavebníci byli připraveni ihned akceptovat avantgardní funkcionalistické tvarosloví. Stejně jako před 1. světovou válkou v případě secese hrála nyní i moderna funkci konzervativního, klasického a přijatelného architektonického výrazu. Je to vidět například na kvalitní vile čp.388/II na nároží Karlíkovy a Jeřabinové ulice z 30. let 20. století nebo čp.452/III na rohu ulic Žižkova a B. Němcové. Moderna se ale objevovala i na rodinných domcích v jiných čtvrtích, například na vile čp.411/II v Čelakovského ulici na Práchovně z doby po roce 1928. Moderna ovlivnila i architekturu veřejných budov. Ať už to je nové vlakové nádraží z konce 20. let, kde se ovšem dá mluvit i o prvcích rondokubismu či art-deco (podrobněji v kapitole „železniční architektura“), nebo budova nové základní školy T. G. Masaryka, která vyrostla v parku U Saské brány na severozápadním okraji historického jádra v letech 1928-1931 podle projektu M. Babušky (viz kapitola „okružní třída“).