---

D. Borek: verze 2026/05/11

1. Urbanistický a stavební vývoj Hradební ulice

Hradební ulice byla vysazena středověkým lokátorem Rokycan v 14. století jako obslužná hospodářská komunikace, součást systému „okružních“ uliček (podobně jako ulice Knihova a Sladovnická), sledujících městské hradby, jejichž rolí bylo zajišťovat přístup k hradbám a zároveň přístup k stodolám a zadním traktům dvorů měšťanských domů (v případě Hradební ulice domů v ulici Míru).

Obsah

2. Popis jednotlivých objektů v Hradební ulici 1

2.1. Zástavba v severní části Hradební ulice. 1

2.1.1. Dům čp.150/I 1

2.1.2. Dům čp.173/I (bývalá hradební bašta). 2

2.1.3. Pomník Jana Žižky a park. 2

2.2. Domov důchodců-Penzion čp.13/I (Dům s pečovatelskou službou). 3

2.2.1. Příprava a průběh výstavby domova důchodců-Penzionu.. 3

2.2.2. Technický a architektonický popis objektu domova důchodců-Penzionu.. 3

2.2.3. Další stavební vývoj objektu domova důchodců-Penzionu.. 4

2.3. Zástavba v jihovýchodním úseku Hradební ul. (jižní uliční fronta). 5

2.3.1. Původní podoba lokality a její parcelace na domy. 5

2.3.2. Dům čp.134/I 5

2.3.3. Zbořený dům čp.157/I 5

2.3.4. Dům čp.168/I 6

2.3.5. Dům čp.169/I 6

2.3.6. Dům čp.156/I 6

2.3.7. Dům čp.159/I 6

2.3.8. Dům čp.164/I 6

2.3.9. Dům čp.165/I 7

2.3.10. Dům čp.166/I 7

2.3.11. Dům čp.155/I 7

2.4. Zástavba v jihovýchodním úseku Hradební ul. (severní uliční fronta). 7

2.4.1. Původní podoba lokality a parcelace Poštovské zahrady. 7

2.4.2. Dům čp.178/I 7

3. Technický vývoj Hradební ulice. 8

4. Vývoj pojmenování Hradební ulice. 8

Jisté otazníky vzbudil roku 1998 archeologický výzkum, prováděný před přestavbou hasičské centrály na místě domů čp.29/I a čp.30/I v Komenského ulici. Odhalena tam totiž byla mimo jiné i pícka z 1. poloviny 13. století, možný pozůstatek malohutnické výroby.[1] Nález sídelního horizontu ze 13. století[2] zpochybňuje do té doby převládající výklad stavebních dějin Rokycan, podle něhož zástavba v západní části historického jádra města vznikla naráz až ve 14. století, plánovitým založením na zelené louce. Rezidua z 13. století buď vznik této části města posouvají o víc než 100 let do minulosti, nebo nasvědčují tomu, že i v západní části historického jádra Rokycan existovala v předlokační době (viz speciální mapa) nějaká, třebaže nesouvislá, zástavba. To jsou ale otázky obecnějšího charakteru. V případě Hradební ulice ovšem svědčí charakter její zástavby, jak je doložen na nejstarší mapě z roku 1838, jednoznačně pro její vznik až v důsledku lokace opevněného města (bez ohledu na to, kdy k němu došlo). Její trasování totiž přesně navazuje na směr jihozápadního segmentu městské opevnění. Jinými slovy: nejprve byly hradby, až potom Hradební ulice. Existence předlokačních sídelních jader je zde nepravděpodobná.

Ulice má délku cca 180 metrů. Dlouho do 19. století zůstávala stavebně jen mezerovitě využitá, lemovaná nepravidelnou zástavbou převážně hospodářských objektů a na vnější straně hradbami. Historická zástavba se soustřeďuje na sídelní skupiny při ulici Míru a bývalé Plzeňské bráně, kam Hradební ulice ústila. Pokud tu vznikaly obytné stavby, byly rázu provizorního bydlení pro chudší vrstvy. Hradební ulici v její obslužné funkci možná doplňovala i zaniklá ulička, která vybíhala z ulice Míru mezi domy čp.17/I a 18/I k jihu a v místě dnešního domova důchodců se napojovala na Hradební ulici. Takto o ní mluví někteří místní badatelé. Na katastrální mapě z roku 1838 je skutečně ve vnitrobloku pozorovatelný zbytek jakési komunikace. Není ale jisté, zda nešlo jen o vzájemně nepropojené příjezdové cesty k soukromým dvorkům. V roce 1838 už každopádně ulička neexistovala.

Urbanistický charakter Hradební ulice se proměnil až v 2. polovině 19. století, kdy zde v souvislosti s populačním růstem a také zánikem městského opevnění proběhla drobná, intenzivní parcelace na místě bývalých hradeb, čímž vznikla zejména v úseku u nároží s Palackého ulicí řada chudších přízemních domů. Další dílčí parcelace probíhaly až do 2. světové války. Inženýr Bedřich Pek navrhl v regulačním plánu z roku 1892 zásadní přestavbu Hradební ulice. Na západě mělo být zrušeno její ústí do ulice Míru a měla být namísto toho přímým západním směrem vyvedena do křižovatky U Střelnice.[3] Zůstalo ovšem jen u schématických plánů.

V roce 1977 byl urbanistický charakter Hradební ulice výrazně ovlivněn, a to brutálním vložením panelové osmipodlažní hmoty domova důchodců-Penzionu do podstatné části bývalého vnitrobloku mezi ulicemi Míru a Hradební. Jednak tím došlo k nevratnému narušení měřítka zástavby, obzvláště když Hradební ulice měla do té doby i na poměry rokycanského historického jádra velmi drobné proporce, převážně přízemní zástavbu, s velkým podílem proluk, zeleně a dvorů. Novostavba zároveň vymazáním vnitrobloků setřela do té doby zde vcelku dochovaný tradiční model měšťanské parcely, kdy při hlavní komunikaci (ulice Míru) stojí obytné domy, za nimiž se rozkládají dvory, zahrady a na opačném konci u obslužné komunikace (Hradební ulice) je výjezd od stodol a sýpek, odkud směřovaly povozy na polnosti za městem. Při asanaci Knihovy ulice a výstavbě tamního panelového sídliště v 60. letech 20. století zanikl podobný charakter agrárně-patricijské zástavby i tam a v Rokycanech je nyní dochován již jen zlomkovitě. V říjnu 1979 se sice uvádělo, že v prostoru Hradební ulice proběhne v budoucích letech asanace, ale další zásahy do původní zástavby již naštěstí komunistický režim nerealizoval.[4]

Mapa historického jádra Rokycan dle stavu z r. 1990. Klikni pro detailní přehled zástavby, včetně označení domů čísly.	Mapa prostorových a dopravních vztahů ve středověkých Rokycanech.

2. Popis jednotlivých objektů v Hradební ulici

2.1. Zástavba v severní části Hradební ulice

2.1.1. Dům čp.150/I

Na severu začíná Hradební ulice u nároží ulice Míru, kde mezi domy čp.21/I a čp.22/I vybíhá na jih, k jihozápadnímu rohu areálu městských hradeb. Oba tyto nárožní domy, čp.21/I i památkově chráněný čp.22/I, jsou orientovány do ulice Míru. Oba jsou starého původu, vnějškově klasicistní. Dům čp.22/I navíc obsahuje fragmenty původní gotické věžovité Plzeňské brány, zbořené v 18. století. Jejich detailní popis se nachází v kapitole „ulice Míru“. Jižně od objektu čp.22/I stojí už přímo v Hradební ulici dům čp.150/I. Je to drobná přízemní stavba se sedlovou střechou a  působivou atmosférou pozdně klasicistního maloměstského životního stylu. Od ulice ho odděluje malá předzahrada. Dodnes se tu zachovaly dekorativní vyřezávané dřevěné dveře s rostlinnými motivy.

→ODKAZ: Dům čp.150/I z přelomu 18. a 19. století. Foto D. Borek, září 2003.

Vznikl až druhotnou parcelací v 1. polovině 19. století. V matrice se objekt čp.150/I uvádí poprvé 23. srpna 1804, kdy se tu narodil syn mistra ševcovského Františka Helmhackera.[5] Původně byl majetkově propojen s domem čp.22/I. Využil zrušení ostrahy městských hradeb a vklínil se v ose hradební zdi, jejíž zdivo patrně zčásti využil, mezi dům čp.22/I na severu a zachovalou hradební baštu čp.173/I na jihu.

Dne 21. dubna 1812 kdy magistrát konstatoval, že „da der Prokop Pollatschek, Franz Břehowsky Fleischhauer, Sebestian Staudacher und Kristian Auinger ihre Eingänge in den Stadtgraben ungewacht demselben gemachter mehrmaligen Magistratualaufträge bisher nicht vermauert haben, daher wird die Anwaldschaft angewiesen diese Eingänge auf Unkosten den betreffenden Individuen den Gemeindemauermeister ungesaut [?] vermauern zu lassen,“ tedy „jelikož Prokop Poláček, František Břehovský řezník, Šebestián Staudacher a Kristián Auinger přes opakované výzvy magistrátu nezazdili jimi zřízené vchody do městských příkopů, je tímto hospodářskému úřadu nařízeno tyto vchody nechat zazdíti městským zednickým mistrem, na náklady dotčených individuí.“[6] Zmíněné vchody byly výše uvedenými měšťany bez povolení proraženy do středověké hradební zdi, protože chtěli docílit propojení mezi svými pozemky rozkládajícími se z vnitřní i vnější strany hradeb. V případě Kristiána Auingera asi šlo o pozemky vně hradební zdi, u domů čp.22/I, čp.150/I a bašty čp.173/I. Ještě na indikační skice mapy stabilního katastru z doby po roce 1838 lze vidět, že západně od těchto domů se rozkládaly zahrady patřící majitelům čp.22/I a čp.150/I. Pokud platí, že město v roce 1812 rezolutně odmítalo prolamovat do hradební zdi soukromé branky, lze předpokládat, že západní (vně z hradeb otočená) stěna domu čp.150/I nejspíše v 1. polovině 19. století měla jinou dispozici, bez dveří a bez větších okenních otvorů. Dne 8. května 1812 se magistrát seznámil se zprávou právního zástupce, podle kterého Poláček, Břehovský a Auinger (Staudacher nikoliv) „die in die Stadtmauern eingebrochene Eingänge nicht vermauern lassen wollen,“ neboli „nechtějí nechat zazdít ony v městské hradbě prolomené vchody.“ Radní se rozhodli věc dále řešit právní cestou.[7]

Dle soupisu z roku 1827 k čp.150/I patřily i stáje, kůlna, dvorek o rozloze 45,5 sáhů a také bývalá bašta (později samostatný dům čp.173/I – viz níže) se zahradou o ploše 20 sáhů.[8] Uchoval si vnější podobu dodnes bez větších modernizačních zásahů a je cenný jako doklad starší fáze transformace městské fortifikace na zástavbu takřka vesnického charakteru, i svou polohou mezi dvěma památkově chráněnými stavbami.

2.1.2. Dům čp.173/I (bývalá hradební bašta)

Dům čp.173/I vznikl netradičním stavebním vývojem až během 19. století, ovšem na mnohem starších základech. Původně to byla pozdně gotická půlkruhovitá bašta. Poté, co roku 1799 obec nabídla hradební pozemky ve veřejné aukci a opevnění ztratilo svou funkci, se bašta stala soukromým majetkem rodiny Auingerových, bydlících v domě čp.22/I, kteří měli zároveň ve vlastnictví vedlejší, výše uvedený, domek čp.150/I.[9]

→ODKAZ: Dům čp.173/I. Vpravo původní hradební bašta, ze které dům adaptován. Foto D. Borek, září 2003.

Dne 31. ledna 1800 se na magistrát obrátil Kristián Auinger se žádostí, „um Bewilligung eine Dachung auf das in seiner Haus, respe. Garten befindliche Rundl aufstellen zu dürfen,“ tedy „o svolení, aby mohl zřídit ve svém domě, respektive zahradě, zastřešení rondelu,“ Magistrát se usnesl, že policejní úřad má místo obhlédnout.[10] Slovem „Rundl“ je míněna ona půlkruhová bašta (rondel), která stála v zahradě Auingerových. Dne 31. ledna 1800 se rovněž magistrát zabýval žádostí několika měšťanů, mezi nimi i Kristiána Auingera, o „vykázání jim z obecních lesův potřebného dříví k stavění.“ Magistrát to odsouhlasil s tím, že náklady se mají zanést do obecních výkazů.[11] Žádost naznačuje, že se Auinger chystal k nějaké stavební akci, v tomto případě patrně spojené s adaptací bašty. Dne 14. února 1800 se pak magistrát zabýval stavebním protokolem ohledně zamýšleného zastřešení bašty „auf das in seinem Garten beim Haus sub No. 22 in der Stadt befindliche Rundel,“ neboli „na jeho zahradě u domu čp.22/I ve městě se nacházejícího rondelu.“ Městský úřad konstatoval, že „da die Bedachung dieses Rundels weder der Gemeinde, noch dem Nachbarn in Folge des Untersuchung schädlich zu seyn befunden worden,“ tedy že „v důsledku šetření bylo shledáno, že zastřešení tohoto rondelu ani obci, ani sousedům není na škodu.“ Záležitost tak byla schválena k dalšímu úřednímu postupu.[12]

Roku 1800 skutečně Auingerovi nechali baštu provizorně zastřešit a upravili ji na zahradní domek.[13] Ten nebyl zpočátku trvale obyvatelný, nešel vytápět, protože město tu nepovolilo stavbu komína. Až roku 1802 mohl být přidán komín a vznikl tak klasicistní domek, vhodný pro trvalé obytné účely.[14] Ten pak v několika fázích prošel dalšími stavebními úpravami a rozšířením. Nejstarší katastrální mapa z roku 1838 zde nicméně zakresluje stále jen dutou baštu, bez jakékoliv zastřešené stavby. Je otázkou, zda jde o chybu v mapě či zda stavební vývoj od bašty k domu čp.173/I byl ve skutečnosti pozvolnější.

Každopádně ve 2. polovině 19. století bašta už určitě fungovala jako obytný dům, který se osamostatnil a získal vlastní popisné číslo. Zdivo bašty v něm bylo do značné míry přitom zachováno a dodnes je patrné v polokruhovém tvaru západní fasády. Dům prodělal přestavbu, kdy směrem do Hradební ulice přibyl nový patrový trakt, s obytnými prostorami. Do ulice je dvouosý, se sedlovou střechou. Má profilovanou korunní římsu a lizény ve štítových zdech. Okenní otvory jsou doplněny šambránami a podokenní římsou. Na severní straně se dochovaly starší dveře. Zdivo bašty i staršího zahradního domku přitom bylo zachováno a je dodnes patrné v polokruhovém tvaru západní fasády. Dům je proto památkově chráněn státem. Původní hradební bašta byla zachována ve značném rozsahu, pouze do ní byla prolomena menší okna. Dům se rozrostl i směrem k západu do Jiráskovy ulice, kam byl na přelomu 19. a 20. století situován přízemní přístavek. Tato přístavba, vzniklá v roce 1900, bohužel zčásti zakryla zdivo původní bašty do výšky přízemí. Do Jiráskovy ulice se přístavba otáčí eklektickou historizující fasádou. Vyrostla podle projektu Františka Kotka.[15] Do roku 1910 zde měl svoji zámečnickou dílnu Josef Splítek (pak ji přemístil do domu čp.31/I v Komenského ulici).[16] V městském archivu se nachází složka z roku 1896, nazvaná „Šmucler Emanuel, zazdění dveří v čp.173/I“, a další z roku 1905, pod názvem „Splítek Josef, zvýšení komínu dílny čp.173/I“.[17] Koncem srpna 1929 rozhodla městská rada k stížnosti Č. Štorka, že se ořežou některé větve vrby stojící u jeho domu, které poškozují jeho majetek.[18] Roku 1942 byla provedena oprava fasády čp.173/I.[19]

V letech 1959–1960 dům čp.173/I prošel částečnou modernizací, zejména v interiérech (nová koupelna, prádelna, kotelna, garáž).[20] V dubnu 2003 schválilo obecní zastupitelstvo přidělení dotace 123 000 Kč v rámci programu Regenerace městské památkové zóny majiteli domu čp.173/I na opravu krovu, napadeného dřevomorkou. Na základě historického průzkumu bylo zároveň konstatováno, že jde o nejstarší dochovaný krov ve městě a jeho technický stav je tudíž prioritou.[21] Náklady na opravu, včetně klempířských prací, se odhadovaly na 500 000 Kč, z čehož měl 40 % zajistit soukromý vlastník objektu, 10 % město a 50 % státní dotace.[22] Dne 30. srpna 2006 přidělilo ministerstvo kultury (na základě podkladů z jednání pracovní skupiny pro regeneraci památek z 27. března 2006) na rok 2006 částku 21 000 Kč z Programu regenerace městských památkových rezervací a městských památkových zón na opravu domu čp.173/I. Dalších 100 000 Kč přislíbilo uhradit město a 80 928 Kč majitelé objektu. Celkem tak mělo být do rekonstrukce této památky investováno 201 928 Kč. 18. září 2006 o rozdělení státních dotací jednala rada města.[23] Návrh na jejich použití schválila. 3. října 2006 věc projednalo i zastupitelstvo města.[24] V krátkém čase tu skutečně proběhla oprava fasády domu. Počátkem září 2006 již je na domě (na traktu obráceném k Hradební ulice) instalováno lešení a oprava průčelí probíhá. Zatím šlo jen o vysprávky opadaného zdiva, chyběl ještě finální nátěr. Do konce září 2006 byla oprava hotova a lešení demontováno. Fasáda dostala nový nátěr.[25]

Roku 2012 proběhla oprava střešního pláště a krovu západní části domu čp.173/I. Práce provedla plzeňská firma Pavla Vočadlová – ISOL TEAM. Náklady činily 296 629 Kč, z toho dotace z Programu regenerace městských památkových zón dosáhla 100 000 Kč.[26] V roce 2018 město přidělilo v rámci Programu regenerace městské památkové zóny peníze na repliku vchodových dveří v čp.173/I.[27] Rozhodlo o tom na svém zasedání v květnu 2018 městské zastupitelstvo. Výše dotace činila 20 000 Kč. Dalších 10 000 Kč bylo poskytnuto z obecního rozpočtu.[28] V dubnu 2022 rada města souhlasila s poskytnutím dotace na dům čp.173/I v rámci programu Podpora oprav a údržby vnějšího vzhledu budov, které se nacházejí v městské památkové zóně a nejsou zapsané na seznamu kulturních památek pro rok 2022. Mělo jít o 50 000 Kč na opravu střechy. Zároveň radní neschválili žádost o dotaci 50 000 Kč na stavbu kolny u tohoto domu.[29] Na rok 2024 získal majitel čp.173/I z programu regenerace městské památkové zóny 150 000 Kč ze státních fondů a 70 000 Kč z prostředků města. Byly určeny na odstranění havarijního stavu části stropní konstrukce bývalé bašty, napadené dřevokaznými organismy, dále na náhradu dvou novodobých zdvojených oken, nátěr oken a dveří, instalaci ochranné stříšky nad dveře a renovaci kovaných vrat.[30]

2.1.3. Pomník Jana Žižky a park

V následující sekci ulice byla hradební zeď již dávno snesena a vznikl průlom směrem do Jiráskovy ulice (zachycený zde již na mapě z roku 1877), v němž se postupně zformoval menší veřejný park. Roku 1924 zde byl odhalen k 500. výročí úmrtí pomník Jana Žižky.

→ODKAZ: Pomník Jana Žižky v Hradební ul., odhalený r. 1924. Fotografie z r. 1928 a 1999.

Původně se počítalo s výstavbou mnohem monumentálnějšího pomníku tohoto husitského válečníka, ale z ekonomických důvodů nakonec zvítězila jednoduchá a přitom vkusná varianta čtyřmetrového kamenného obelisku (pocházejícího z vrchu Žďár[31]). Autorem pomníku je plzeňský sochař Vojtěch Šíp. Bronzový medailon Jana Žižky je dílem rokycanského sochaře Václava Koukolíčka. Odlitek pořídila firma J. V. Rudolf z Plzně. Kovový nápis zhotovila dílna J. Velebila v Plzni. Původně pomník zdobila i replika husitského palcátu od Alberta Kodýtka. Slavnostní odhalení se odehrálo 28. září 1924.[32] Stavbu pomníku iniciovali místní funkcionáři Československé strany socialistické (nár. soc.).[33]

Obecní okrašlovací a komunikační komise se v září 1933 usnesla dotázat tvůrce Žižkova pomníku u obecního dvora ohledně opravy kovových součástí pomníku a usnesla se rovněž porazit uschlý javor za pomníkem.[34] V 30. letech 20. století se na město obrátil majitel domu čp.173/I Čeněk Štorek, který měl problém s malou plochou dvora u svého domu. Musel proto nechávat povozy venku, v parčíku naproti starému hřbitovu u kostela sv. Trojice a měl kvůli tomu potíže s úřady. 1. března 1933 městská rada konstatuje, že nelze vyhovět žádosti Čeňka Štorka na odprodej části parku k domu čp.173/I.[35] V polovině března 1933 se obecní okrašlovací komise usnáší na dotaz J. Oliberiuse zjistit možnost úpravy sadu před hřbitovem u domku Č. Štorka.[36] Dne 4. května 1933 se pak radní usnesli, že Č. Štorkovi z čp.173/I se nemá prodávat část parku na rozšíření dvora.[37] Štorek se nicméně plánů na redukci zelené plochy nevzdával. 29. května 1933 navrhl, že odkoupí část pozemku č.kat.86 (park) od jihozápadního rohu stodoly u čp.173/I k jihozápadnímu rohu dvorku a nabídl 25 Kč/čtvereční sáh.[38] Dne 7. září 1933 rada města odložila rozhodnutí do obhlídky místa.[39] Následně 14. září 1933 radní doporučili prodej části parku č.kat.88 Č. Štorkovi ke schválení, ovšem za cenu 50 Kč/čtvereční sáh.[40] Dne 24. října 1933 souhlasila i obecní finanční komise.[41] V říjnu 1933 na schůzi obecního zastupitelstva byl prodej schválen.[42]

Okolo Žižkova pomníku vznikl roku 1925 i park. Po 2. světové válce zpustl. V dubnu 1959 kritizuje MNV, že v okolí Žižkovy mohyly pobíhá drůbež.[43] V 1. polovině roku 1964 byl parčík obnoven a město zde vysadilo růže.[44] Dne 27. října 1968 byla vedle Žižkova pomníku vysazena lípa, nazvaná Strom republiky. Dle údajů z roku 2018 již lípa nestála na svém místě a upomínala na ni jen žulová destička, vsazená do trávníku za pomníkem, na níž je nápis 1918 – 1968 Strom republiky.[45] Roku 1969 byla poražena velká stará lípa vedle pomníku.[46] Při stavbě domova důchodců v 70. letech 20. století byl pomník dočasně rozebrán, ale poté znovu osazen, včetně nyní přece jen pečlivěji udržovaného parku, který byl ještě poněkud rozšířen pozdějšími demolicemi.[47] Z původního pomníku se ovšem ztratil palcát a kovový nápis.[48] Při výstavbě domova důchodců zanikl dům rodiny Jelínkových čp.157/I, který stával v této části Hradební ulice (o domě podrobněji níže). Na jeho místě pak Technické služby provedly rozšíření stávajícího parku u pomníku Jana Žižky.[49] V září 1978 se uvádí, že parková úprava lokality už je hotova.[50] Plocha bývalého domu čp.157/I byla zatravněna a osázena stromy.[51] Jižní část parku, parcela č.kat.89/1 o rozloze 782 čtverečních metrů, tak není v majetku města a stále zůstává v soukromých rukou (Zdeněk Jelínek a Věra Dolková). Na pozemku se nachází cenný exemplář převislého kultivaru buku, patrně jediný v Rokycanech. Z tohoto důvodu, jakož i kvůli komplexnímu majetkoprávnímu vymezení parkové lokality, město v polovině srpna 2006 nabídlo majitelům pozemku její odkup. Ti ale odmítli. Výhledově chtěli pozemek prodat jako stavební parcelu, což územní plán dovoloval, protože tato lokalita se na základě žádosti majitelů parcely již dříve změnila z území veřejné zeleně na „všeobecné smíšené území“.[52] Správce městské zeleně pak odboru rozvoje města navrhl, aby aspoň obec dotyčný pozemek převzala do výpůjčky. 7. srpna a 28. srpna 2006 o tom jednala městská rada.[53] Pozemek tvořící jižní část parku i později zůstává v soukromém vlastnictví (dle stavu z května 2025: Jiří Šmíd). Majetkové poměry byly složité i v případě samotného Žižkova pomníku. V roce 2006 město vydalo výzvu, aby se přihlásil jeho případný majitel. Šlo o nutné vyjasnění majetkoprávních vztahů před případnými investicemi do oprav. Pokud by se žádný majitel do 30. listopadu 2006 nepřihlásil (a nedoložil své vlastnictví) mělo dílo přejít do majetku města.[54]

2.2. Domov důchodců-Penzion čp.13/I (Dům s pečovatelskou službou)

Velkou část východní strany ulice a podstatnou část celého, do té doby prakticky nezastavěného vnitrobloku vyplnil v 70. letech 20. století domov důchodců-Penzion čp.13/I. zvaný též Penzion nebo Dům s pečovatelskou službou. Je to ukázka úpadkové architektury éry pozdního socialismu, která i stavby veřejného charakteru pojímala kvůli zkostnatělosti centrálního plánování jako typizované „paneláky“. A zároveň je to příklad vědomé urbanistické agrese normalizačního režimu a jemu sloužících státních projekčních ústavů proti historické, „buržoazní“ tváři českých měst. Uprostřed drobné, organicky rostlé zástavby se tu vztyčil typizovaný osmipodlažní panelový dům, který je po tradiční dominantě děkanského kostela druhou nejvyšší stavbou v historickém jádru Rokycan.

→ODKAZ: Pohlednice z přelomu 70. a 80. let. Vlevo tehdy novostavba domova důchodců čp.13/I.

2.2.1. Příprava a průběh výstavby domova důchodců-Penzionu

Už na podzim 1972 (někdy mezi 26. zářím a 28. listopadem onoho roku) se rada MěstNV usnesla požádat radu ZKNV o výstavbu pečovatelského domu pro důchodce v Rokycanech.[55] V létě roku 1973 (mezi 19. červnem a 14. srpnem) pak rada MěstNV v souvislosti s chystanou výstavbou pečovatelského domu schválila výkup domů pana Jelínka a pana Bauera (šlo o domy čp.157/I a čp.134/I, které přitom stály na protější straně ulice a nebyly přímo dotčeny umístěním novostavby) a výkup stodoly pana Andrlíka a garáží pana Komase a Klaubera (šlo o nádvorní objekty za domy v ulici Míru, které se zabíraly pro výstavbu Penzionu). Bylo zároveň stanoveno, že do 31. prosince 1973 se musí provést výkup, do 30. března 1974 přidělit náhradní byty a zajistit demolici.[56] V říjnu 1974 se ovšem potřeba přidělení náhradního bytu Zdeňkovi Jelínkovi z čp.157/I kvůli výstavbě Domu pečovatelské služby trvá. Uvádí se, že ji bude nutno provést do 30. května 1975.[57] Výstavba Penzionu započala v listopadu 1975 (podle jiného pramene v září 1975). Náklady na výstavbu se odhadovaly na 19 500 000 Kčs a dokončení stavby se očekávalo v roce 1977.[58] Práce prováděly Pozemní stavby Plzeň.[59] Podle informace z června 1976 již stála hrubá stavba.[60]

Kvůli výstavbě Domova důchodců zanikla v 70. letech 20. století velká část zahrady, která se tu po dlouhou dobu prostírala a která byla jedním z fragmentů původní podoby měšťanských vnitrobloků, nezasažených utilitárním zahušťováním zástavby od 19. století. Některé stromy byly sice zachovány v zahradě dnešního domova důchodců, ale byly následně systematicky oklešťovány na žádost obyvatelů domova důchodců, kterým zastiňují byty. Velké kácení se tu například odehrálo roku 1990. Naopak pozitivní trend, aspoň co se týče pravidelné údržby a kultivace zahrady byl zahájen okolo roku 1997, kdy se o ni začal dobrovolně starat Václav Vladař, jeden z obyvatel Penzionu.[61]

V důsledku výstavby Penzionu musel zmizet i nádvorní objekt čp.188/I, který stál na dvoře za domem čp.20/I. Samostatné popisné číslo získal 17. prosince 1941, ale patrně byl starší. V době protektorátu totiž bylo nařízeno přidělovat čísla i objektům spíše hospodářského rázu, dílnám, kůlnám, výminkům apod. V roce 1974 byl dům vyklizen a asi nedlouho na to zbořen.[62]

Značný inženýrský problém představovalo napojení penzionu na kanalizační a vodovodní síť. Bylo kvůli tomu nutné provést výkopové práce v centru města. Naštěstí byla v roce 1976 tranzitní doprava převedena z centra města do Soukenické a Třebízského ulice (severní silniční obchvat historického jádra města). Od 27. září 1976 se musel kvůli napojování Penzionu na městské sítě na jeden týden zcela uzavřít průjezd centrem Rokycan, respektive ulicí Míru.[63]

2.2.2. Technický a architektonický popis objektu domova důchodců-Penzionu

Dům s pečovatelskou službou byl slavnostně otevřen 15. listopadu 1977 (dle městské kroniky až 17. listopadu[64]) za účasti ministra práce a sociálních věcí ČSR Emiliána Hamerníka.[65] Objekt, vzniklý podle projektu ing. arch. Soukupa z Ateliéru v Mariánských Lázních, poskytl ubytování 97 starším občanům, pro které zde vzniklo 69 bytů (podle městské kroniky 67 bytů[66], podle týdeníku Hlas Rokycanska 66 bytů – z toho 42 jednolůžkových, 24 dvoulůžkových[67]). Náklady na výstavbu činily 10 000 000 Kčs (dle městské kroniky 9 000 000 Kčs[68], dobový týdeník Hlas Rokycanska uváděl sumu 9 113 000 Kčs[69]). V jiném pramenu se náklady vyčíslovaly na 10 722 000 Kčs.[70] Publikace Proměny Rokycanska udávala částku 9 824 000 Kčs.[71]

Svým funkčním pojetím šlo ve své době o vzorový projekt (první svého druhu v Západočeském kraji[72]) péče o seniory, kteří získali plný komfort a soukromí v samostatných malometrážních bytových jednotkách a zároveň bohatý rejstřík zdravotních a sociálních služeb, poskytovaných zdejším obyvatelům. Ještě během výstavby Penzionu se roku 1976 rozhodlo přepracovat jeho finální podobu tak, aby byly posíleny prvky soukromí a samostatnosti nájemníků. Mluvilo se dokonce o „Experimentálním domu Penzion“.[73] Namísto do té doby převládající koncepce domovů důchodců se společnými ložnicemi a nemocničním režimem se zde prosadila moderní myšlenka domu s nájemními byty, které umožňují pobyt široké škále klientů, včetně manželských párů. Zázemí se zdravotními a společenskými službami bylo umístěno v přilehlých společných prostorách. K dispozici tu byla například knihovna, čítárna, společenská místnost, jídelna, středisko osobní hygieny. V nejvyšším patře objektu byly umístěny kanceláře Okresního ústavu sociálních služeb.[74] Svou filozofií tak domov důchodců reprezentoval zdařilý investiční počin normalizační doby. To se ovšem týká jen jeho funkčních a technických parametrů a obytného komfortu. Naopak nuzná, „paneláková“ byla architektonická podoba a vysloveně nezvládnuté měřítko budovy.

Z architektonického a urbanistického hlediska je skutečně domov důchodců kontroverzní stavbou. Skládá se ze dvou částí: z nižšího objektu se společenským a technickým zázemím a z obytné části, mající podobu konformního věžovitého panelového domu, který svojí osmipodlažní hmotou těžce narušil centrum Rokycan a uplatňuje se rušivě i při dálkových pohledech na město. Dodnes je to nejvyšší obytný dům v historickém jádru Rokycan. Přehnaný tlak na ochranu zemědělské půdy tehdy vedl k neblahému zahušťování zástavby v intravilánech českých měst. A byl tu ideologický podtón. Novostavby tohoto typu demonstrovaly pohrdání politické reprezentace i státních projekčních ústavů tradiční strukturou individuální městské zástavby. V neposlední řadě je tu taky dobový ekonomický kontext. Skutečnost, že v tehdejším Československu se i budovy celoměstského charakteru, umístěné v exponovaných lokalitách, pojímaly jako montované panelové objekty, nepříliš odlišné od konfekční bytové výstavby na sídlištích, vypovídá o disfunkci normalizačního ekonomického modelu, s těžkopádným plánováním státních projekčních i stavebních podniků. V jihozápadním koutě historického jádra Rokycan tak dnes trčí z převážně přízemní a jednopatrové zástavby normalizační panelový věžák.

Přesto lze na této pochmurné demonstraci estetické dekadence nalézt aspoň tři „polehčující okolnosti“. 1) Dům vznikl na místě mezerovité zástavby a zahrad a nepředcházely mu proto rozsáhlé demolice domů, natož památkově chráněných. 2) Dům je zasunut do vnitrobloku a přinejmenším v bližších pohledech z Masarykova náměstí a okolních ulic je většinou pohledově zakryt. 3) Druhá část objektu domova důchodců, v které byly umístěny společenské místnosti a technické a provozní zázemí, je architektonicky relativně uměřená. Jde o dvoupatrovou stavbu, která sice taky nezapře typizované tvarosloví normalizační provenience, ale má osobitější rukopis a měřítkově vcelku zapadá do Hradební ulice. Po rekonstrukci na počátku 21. století ještě více vynikly jeho čisté, funkcionalistické proporce i zvládnuté měřítko. Věžovitá obytná část nicméně natrvalo zůstane rušivým solitérem a žádný barevný nátěr fasády to nespraví. Tam, kde je budova nezvládnutá hmotově, není řešením pouhé okrašlování. V dlouhodobém výhledu je nutno uvažovat o celkové přestavbě, nejlépe doprovázené snížením celého objektu o cca tři podlaží. Podobné řešení doporučoval i územní plán města z roku 2000, byť je odsouval do vzdálenější budoucnosti.[75]

2.2.3. Další stavební vývoj objektu domova důchodců-Penzionu

Bezprostředně po svém otevření byl už domov důchodců zcela obsazen. V srpnu 1978 se ve městě evidovalo 20 nevyřízených žádostí o umístění do Penzionu.[76] Dne 11. září 1988 se na svém zasedání seznámil Krajský národní výbor s návrhem koncepce péče o seniory v Západočeském kraji do roku 2005. Podle tohoto dokumentu měl být rokycanský domov důchodců v 10. pětiletce (tedy koncem 90. let) rozšířen o novou jídelnu.[77] Zůstalo ovšem jen u plánů.

V roce 1996 proběhla úprava hlavního vchodu do Penzionu. Nad schodištěm přibyla kovová konstrukce s prosklenými plochami a vedle schodů bezbariérový nájezd pro vozíčkáře. Práce prováděla firma Havránek z Plzně. V červenci 1996 již byla konstrukce nad vchodem namontována, ovšem ještě bez skel.[78] Začátkem října 1996 byly tyto stavební úpravy vchodového traktu dokončeny. V další fázi se plánoval nátěr všech oken a zateplení západní stěny domu.[79] Na podzim 1997 doporučila městská rada zastupitelstvu převzít Penzion do správy obce.[80] O tomto bodu měli zastupitelé jednat 14. října 1997.[81] Skutečně rozhodli, že objekt přejde do městského vlastnictví. Rozhodnutí ovšem nebylo lehké a předcházela mu delší debata. O převod usiloval dosavadní majitel (okresní úřad) už od jara 1997, město to dlouho odmítalo, protože se obávalo přílišných nákladů na provoz. Bezúplatný převod bylo ovšem možné realizovat pouze do konce roku 1997, všechno se proto muselo vyřešit relativně rychle. Jakékoliv rozhodnutí navíc ještě podléhalo formálnímu schvalování ministerstva financí a ministerstva práce a sociálních věcí. V srpnu 1997 městské zastupitelstvo požádalo okres o předložení podrobné analýzy stavu budovy a provozních výdajů. V říjnu zastupitelé definitivní rozhodnutí ještě nepřijali, pouze pověřili městské úředníky vyhotovením dvou variant budoucího řešení provozu ústavu: buď ponechat v podobě Penzionu, nebo změnit na dům s pečovatelskou službou. Představitelé města se klonili k druhé variantě. Město nechtělo a finančně nemohlo udržovat ústav v jeho stávajícím rozsahu, s poměrně širokou doprovodnou sítí služeb sociálního a zdravotnického charakteru.[82] Znovu zastupitelé jednali o osudu objektu 16. prosince 1997.[83] Převod na město schválili s tím, že Penzion se skutečně změní na dům s pečovatelskou službou (tedy posílení obytné individuální funkce a umenšení zdravotnického a sociální zázemí). Očekávala se nutnost částečné redukce služeb, provedení úspor a nezbytnost zvyšování dosud naprosto neodpovídajícího nájemného. Druhé patro servisní budovy v sousedství obytného traktu město hodlalo nabídnout do pronájmu.[84] Dne 7. dubna 1998 mělo o formálním převzetí zřizovatelské funkce Penzionu městem jednat zastupitelstvo.[85] Městská rada o tom jednala už v březnu 1998. Zastupitelstvo návrh přijalo.[86]

Následovala série drobnějších i větších investic v režii města. Okolo roku 2000 byla zvýšena kapacita Penzionu přestavbou bývalých místností kluboven na šest bytových jednotek.[87] V květnu 2000 městské zastupitelstvo odsouhlasilo přijetí dotace ve výši 1 800 000 Kč, určené na dostavbu těchto nových bytů.[88] Penzion po provedené rekonstrukci disponoval celkem 75 byty.[89] V letech 1999–2002 provedlo město rekonstrukci kotelny (včetně výměny hořáků) a zasklení balkonů na západní straně domu.[90] V květnu 2002 schválilo zastupitelstvo navýšení výdajů rozpočtu o 426 000 Kč na výměnu hořáků a rekonstrukci regulační stanice v tomto objektu.[91] Kromě toho byla provedena montáž regulačních ventilů a úprava měřičů spotřeby elektrické energie pro jednotlivé byty nákladem 1 980 000 Kč.[92] V červnu 2004 byl do objektu instalován vodoměr pro teplou užitkovou vodu v přízemí, nájemníci tak přestali být nuceni platit i za spotřebu této vody. V létě 2004 v celém objektu prošly rekonstrukcí bytové zvonky a bzučáky.[93] V listopadu 2004 schválilo zastupitelstvo města plán důkladnější přestavby. Mělo k ní dojít v roce 2005 a spočívala by v zateplení fasády, výměně oken a rekonstrukci výtahu.[94] Měly být taktéž zaskleny zbývající balkony.[95] Dle závěrečného účtu obecního hospodaření za rok 2004 se za akci „projektová dokumentace byt v DPS“ utratilo celkem 25 000 Kč (původně plánováno 30 000 Kč). Dalších 123 620 Kč pak bylo investováno na akci „rekonstrukce Hradební čp.13/I“ (plán původně zněl na 130 000 Kč).[96] Dne 24. ledna 2005 byla vypsána veřejná soutěž na provedení stavebních úprav. Mezi šesti uchazeči město vybralo jako cenově nejvýhodnější firmu Silba Elstav, s. r. o. z Plzně s nabídkovou cenou 5 518 470 Kč. Výběr firmy projednala na svém zasedání 7. a 29. března 2005 městská rada.[97] Práce pak začaly v červnu 2005, kdy na západní stěně (do ulice) vyrostlo lešení. Koncem července 2005 již bylo průčelí zčásti pokryto fasádním izolačním polystyrenem. Okolo 20. srpna 2005 byla první část rekonstrukce ukončena, ze západního průčelí je demontováno lešení a objekt získal novou tvář. Původní bílé panely (v 90. letech 20. století pouze kosmeticky doplněné několika pruhy růžové barvy) byly nyní zakryty izolačním fasádním polystyrenem, který byl pojat měkkými odstíny bílé a zelené barvy. Tehdy zároveň začala instalace lešení na užší severní stěnu domu.[98] Součástí akce byla i výměna oken, zasklení lodžií a výměna dvou výtahů. Náklad na tuto investici činil 5 500 000 Kč.[99] Nabídková cena zněla konkrétně na 5 518 470 Kč, nakonec fakturováno 6 165 957 Kč.[100] Město si na to vzalo úvěr u banky. Tak rozhodla v říjnu 2004 rada (i zastupitelstvo[101]) města, a to s tím, že částka má být maximálně 7 000 000 Kč, se splatností 15 let.[102] Nakonec si obec vzala úvěr 6 500 000 Kč.[103] Přepokládalo se, že díky provedeným úpravám klesnou náklady na vytápění o 30 procent.[104] Rekonstrukcí z roku 2005 byla poněkud změkčena estetická újma, kterou znamenala výstavba typizovaného panelového domu v historickém jádru Rokycan. Platí ale i nadále, že zásadní problém této stavby není v barvě fasády nebo kvalitě okenních rámů, ale v samotných proporcích. V řádu dekád je skutečně nutné uvažovat o daleko zásadnější přestavbě a redukci.

Do návrhu obecního rozpočtu na rok 2006 byla zařazena jako jedna z potenciálně potřebných akcí i rekonstrukce bytu v Domě s pečovatelskou službou. Celkové náklady vyčísleny na 1 110 000 Kč, z toho 350 000 Kč měla pokrýt dotace.[105] Šlo o původní kancelářské prostory. V květnu 2006 vytvořila městská rada zvláštní komisi pro posouzení výběrového řízení na dodavatele stavebních prací. V té době již město obdrželo dotaci od ministerstva pro místní rozvoj ve výši 530 000 Kč.[106] Dne 7. srpna 2006 jednala městská rada o úpravě rozpočtu na správu bytového fondu, konkrétně o 350 000 Kč jako příspěvek na rekonstrukci bezbariérového bytu v Domě s pečovatelskou službou.[107] Následně 3. října 2006 jednalo zastupitelstvo města o změně obecního rozpočtu. Zmíněnou dotaci ve výši 530 000 Kč totiž muselo formálně začlenit do svého hospodaření.[108] Dne 8. června 2006 bylo vypsáno na zmíněnou akci (přestavba stávající kanceláře v Domě s pečovatelskou službou na byt) výběrové řízení. Na jeho základě pak zakázku získala 26. června 2006 firma SBT STAVBY, s. r. o. z Rokycan za 879 906 Kč. Termín dokončení zakázky byl stanoven na 27. září 2006. Práce nakonec byly hotovy o den dříve a náklady stavební firma dodržela.[109]

V roce 2010 město odsouhlasilo zakázku na modernizaci plynové kotelny v Domě s pečovatelskou službou. Získala ji firma WINTH 3000 z Rokycan za 1 118 560 Kč včetně DPH.[110] V létě roku 2013 provedla rokycanská firma PET-STAN 99 stavební úpravy hygienického centra v prvním podlaží domu s pečovatelskou službou za 941 085 Kč bez DPH.[111] V roce 2016 proběhlo zateplení a oprava fasády provozní části domu s pečovatelskou službou.[112] V březnu 2022 odsouhlasilo městské zastupitelstvo studii na stavební úpravy zahrady a společných prostor objektu.[113] Předtím, 29. září 2021, byl projekt úpravy zahrady penzionu vystaven ve vestibulu tohoto objektu, za účasti ing. arch. Jiřího Michálka.[114] V říjnu 2022 se uvádí, že město provádí práce na opravě kanceláří v objektu domu s pečovatelskou službou.[115] Rada města v červenci 2022 přidělila tuto zakázku firmě PB networks s. r. o. ze Sedlecka za cca 740 000 Kč bez DPH (895 500,01 Kč včetně).[116]

2.3. Zástavba v jihovýchodním úseku Hradební ul. (jižní uliční fronta)

Hradební ulice dále pokračuje rovným úsekem směrem k jihovýchodu, ke svému vyústění do Palackého ulice. Zde se na její jižní (respektive jihozápadní) straně nachází souvislá řada drobných přízemních domů, které vznikly na místě původních hradeb v polovině 19. století. Na rohu Palackého a Hradební ulice pak stojí o něco mohutnější dvoupatrový dům čp.155/I (jeho detailní popis v kapitole „Palackého ulice“).

2.3.1. Původní podoba lokality a její parcelace na domy

Celá tato plocha byla ještě v 30. letech 19. století (viz katastrální mapa z roku 1838) jen prázdnou prolukou. Ulice přímo přiléhala k rovnému úseku dožívajícího zbytku hradební zdi. V té době už hradby neplnily svou obrannou funkci, ale zároveň ještě Hradební ulice nenabyla role obytné. Sloužila tak převážně jako servisní komunikace pro majitele domů v ulici Míru, jejichž zadní dvory a zahrady sahaly až sem. Bylo to zcela jiné využití a naprosto odlišná scenérie, než jakou si dnes spojujeme s centrem Rokycan. Shromažďoval se tu dobytek hnaný na pastvu za město, zajížděly sem ke stodolám měšťanských domů povozy se senem apod.

Proměna lokality začala krátce poté. Ukazuje to i indikační skica mapy stabilního katastru, do níž je dodatečně zakreslena razantní proměna uliční fronty.[117] Parcelace na individuální domy započala roku 1842, kdy Josef Partiš koupil zdejší obecní pozemek o rozloze 81 čtverečních sáhů.[118] Postupně byla zbořena hradební zeď (tedy pokud nebyla částečně využita pro zdivo novostaveb) a po celé délce se tato dříve k hradbám přivrácená strana ulice zaplnila podobnými domy. Dodnes se zachovaly jako zajímavý soubor osmi (původně devíti) domů, dokumentujících úroveň bydlení nižších a nižších středních vrstev. Šlo o nezanedbatelný regulační počin a proměnu městské sídelní struktury, která se právě tehdy začala zahušťovat a ztrácet svůj agrární charakter. Fakticky se jednalo o první významnější rozšíření domovního fondu v Rokycanech. Do té doby stavební ruch probíhal evolučním doplňováním proluk a zahušťováním zástavby, toto už byla hromadně pojatá, plánovitá akce, předznamenávající akceleraci stavebního ruchu v časech nastupující průmyslové revoluce. Ve 40. a 50. letech 19. století ovšem Rokycany ještě přímo nepociťovaly dopad nástupu modernity, výstavba v Hradební ulici souvisela více s demografickým tlakem, kdy po zrušení poddanství rostlo stěhování do měst, což v kombinaci s přirozeným přírůstkem obyvatelstva vytvářelo tlak na jejich ubytování. Josefa Partiše můžeme v tomto ohledu považovat za jednoho z prvních rokycanských „developerů“, který tento potenciál dokázal využít. Ačkoliv šlo o skromně dimenzované domy, byly od počátku velice intenzivně zalidněné. Například přízemní domek čp.159/I obývalo dle sčítání lidu z roku 1857 celkem 20 lidí, z toho 12 dětí, z celkem pěti rodin.[119]

Soubor domků v Hradební ulici tvoří objekty čp.166/I, čp.165/I, čp.164/I, čp.159/I, čp.156/I, čp.169/I, čp.168/I a čp.134/I (plus zaniklý dům čp.157/I). Jsou zajímavé i tím, že v jejich dvorech se zachovala původní niveleta městského hradebního příkopu. Tato výstavba totiž probíhala v soukromé a nepříliš okázalé režii. Ačkoliv obec vymáhala pravidelnou regulační čáru (ostatně založenou na předchozí přímé linii hradeb, která probíhala v linii dnešních uličních fasád těchto domků), nepředcházely jejich výstavbě nějaké komplexní terénní práce, kterými by byl do nové nivelety zarovnán bývalý hradební příkop. A obyvatelé těchto domků neměli finance na to, aby příkop zcela zasypali. Dodnes tu tak jako na jednom z mála, spíše jediném místě v Rokycanech, je pozorovatelná původní terénní rýha městského hradebního příkopu a domky, které do Hradební ulice mají přízemní výšku, hledí do níže položených dvorků v místech bývalého příkopu zvýšenou podnoží. Územní plán Rokycan z roku 2000 předpokládal na jižní straně těchto pozemků, které hledí svými zdmi do Jiráskovy ulice naproti autobusovému nádraží, možnou dostavbu.[120] V takovém případě by bylo dobré zachovat aspoň torzo původní nivelety příkopu, nebo jej přinejmenším důkladně archeologicky prozkoumat a zdokumentovat.

2.3.2. Dům čp.134/I

Zástavba jižní strany ulice začíná domem čp.134/I, což je přízemní, sedmiosý objekt se sedlovou střechou a symetrickým průčelím, ve středu s vchodovými dveřmi. Dochoval se v intaktní podobě z konce 19. století. Jeho vznik ovšem probíhal za poněkud jiných okolností než v případě ostatních domků v této uliční frontě. V současné podobě vznikl až roku 1894, ale jeho pozemek má daleko starší stavební historii. Na jeho místě totiž nestála jen hradební zeď, ale po dobu několika staletí tu městské opevnění střežila velká gotická hradební bašta, takzvaná Hrdličkovská bašta (její detailní popis v kapitole „městské opevnění“). Číslo popisné sem bylo přemístěno druhotně, původně číslo popisné čp.134/I nesla část Plzeňské brány v dnešní ulici Míru (takto je evidována ještě v soupisu majitelů domů roku 1788). Tuto baštu v Hradební ulici roku 1790 koupil Martin Hrdlička a postupně se proměnila na obytný dům, aniž by ovšem prošla zásadnější přestavbou. Svým charakterem gotická kamenná stavba neposkytovala přílišný komfort a chátrala. Roku 1891 už úřední písemnosti dům čp.134/I zvaný „bašta“ popisují jako ve špatném stavu. Krov prý hrozil sesutím a zchátralá bašta ohrožovala i sousední domek čp.157/I.[121] Roku 1894 proto požádala tehdejší majitelka objektu, Marie Hrdličková, obec o povolení k demolici. Vzhledem k nerozvinutému památkářskému povědomí a k dobové snaze mladočeského vedení rokycanské radnice modernizovat město, se návrh setkal s porozuměním. Ještě během roku 1894 bylo povolení k demolici vydáno a na místě zbořené středověké památky byl dne 8. listopadu 1894 kolaudován nový přízemní dům čp.134/I postavený podle plánu Hynka Šmolíka.[122] Šlo o novostavbu, která zcela nahradila původní gotické zdivo bašty.[123] Podobu zbořené pamětihodnosti naštěstí krátce před jejím odstraněním zdokumentoval Antonín Podlaha ve svém díle Soupis historických a uměleckých památek politického okresu rokycanského, které vyšlo již „post mortem“ roku 1900.[124]

→ODKAZ: Hrdličkovská bašta, stojící do 90. let 19. století v místě dnešního domu čp.134/I. Foto ze Soupisu památek od A. Podlahy.

→ODKAZ: Vlevo část domu čp.169/I, uprostřed čp.168/I, vpravo dům čp.134/I, postavený na místě zbořené hradební bašty. Foto D. Borek, září 2003.

Ačkoliv domek čp.134/I vznikl teprve na konci 19. století coby výsledek bezohledného přístupu tehdejších majitelů i vedení města k historickému dědictví, sám už má jistou historickou hodnotu, danou zejména tím, že po celé 20. století se mu vyhýbaly zplošťující účelové modernizace a je tak intaktní ukázkou drobné zástavby z časů pozdního Rakouska-Uherska. Od roku 2007 prošel celkovou rekonstrukcí. Dne 23. května 2007 povolil městský úřad stavební úpravy, přestavbu a přístavbu objektu čp.134/I. Termín dokončení byl stanoven do 31. května 2008. Práce prováděla firma Instaplast s. r. o.[125] Koncem října 2007 již byla sejmuta střecha a vyměněna část zdiva.[126] Práce se ale protáhly, protože ještě dle stavu z poloviny září 2008 nebyla oprava objektu dokončena. Rekonstrukce trvala, veškerá omítka z fasády do ulice zůstávala osekaná. Dům měl už sice novou střechu, ale nebyl zdaleka obyvatelný.[127] Až pak byla rekonstrukce dokončena. Šlo o pietně a citlivě prováděnou stavební úpravu.

2.3.3. Zbořený dům čp.157/I

Západně od Hrdličkovské bašty a pozdějšího domku čp.134/I stál na ploše nynějšího parku u pomníku Jana Žižky ještě dům čp.157/I. Na mapě města z roku 1838 ještě nebyl zachycen, protože vyrostl až roku 1847. Tehdy měl dvě obytné místnosti, klenutou kuchyni, jeden velký a jeden malý sklep a schodiště na půdu. Šlo o přízemní objekt s taškovou střechou, klenutým schodištěm i sklepem a se schody vyzděnými cihlami. Zaujímal půdorys 6 sáhů 4 stopy x 3 sáhy 4 stopy a 6 palců (12,6 x 7,1 m). Na dvoře stála kůlna, ze tří stran vyzděná, z jedné strany otevřená, zbudovaná ze dřeva, krytá taškami, o rozměrech 4 sáhy 1 stopa 6 palců x 1 sáh 4 stopy (8,1 x 3,2 m).[128] Matrika dům čp.157/I dokládá poprvé 18. září 1848, kdy se tu narodila dcera zednického mistra Václava Kovandy.[129] Roku 1873 bylo vydáno povolení k přístavbě východního křídla, podle plánů J. Šmause. V novém traktu vznikly tři pokoje a schodiště.[130] V městském archivu se nachází složka z roku 1901, nazvaná „Lebruška Jaroslav, stavba sochařské dílny u domu čp.157/I“.[131] V dubnu 1929 městská rada vydala stavební povolení na drátěný plot na zděné hradbě u dílny v čp.157/I pro J. Stružku.[132] V březnu 1930 pak J. Stružka získal stavební povolení na přestavbu skladiště u čp.157/I na pozemku č.kat.89.[133] Skladiště po rekonstrukci bylo kolaudováno 9. května 1930. Dne 24. dubna 1934 obdržel nový majitel domu čp.157/I Zdeněk Jelínek stavební povolení ke zřízení nového zděného plotu a vrat. Kolaudace proběhla 27. dubna 1934.[134]

Dům zanikl v 70. letech 20. století. V létě roku 1973 (mezi 19. červnem a 14. srpnem) schválila rada MěstNV, v souvislosti chystanou  výstavbou pečovatelského domu, mimo jiné výkup domu čp.157/I a stanovila, že do 31. prosince 1973 se musí výkup realizovat, do 30. března 1974 pak přidělit náhradní byty a zajistit demolici.[135] Roku 1976 byl dům skutečně zbořen kvůli budování domova důchodců.[136] Nebyl přímo využit pro výstavbu domova důchodců, zřejmě šlo o demolici kvůli vytvoření přístupu stavební techniky, popřípadě pokládání inženýrských sítí. Na jeho místě je dnes rozšířená sekce výše zmíněného parčíku okolo pomníku Jana Žižky.

2.3.4. Dům čp.168/I

Pokračujeme-li nyní podél jižní strany Hradební ulice, směrem k jejímu ústí do ulice Palackého, je dalším objektem dům čp.168/I, tříosý přízemní, se sedlovou střechou. Fasádu poznamenaly modernizační zásahy z 20. století, ovšem hmotově se zachoval. Na indikační skice mapy stabilního katastru z doby po roce 1838, ani v dodatečných zákresech ze 40. a 50. let zachycen není.[137] Po jistou dobu tak zde v uliční frontě zela mezera. Matrika uvádí dům čp.168/I poprvé až 5. září 1866, kdy tu zemřela dcera mistra zámečnického Josefa Vavrouška.[138] Karel Hofman uvádí, že dům vznikl někdy před rokem 1874.[139] V roce 1879 proběhla přístavba druhého zadního křídla s dvěma pokoji a schodištěm, podle projektu F. Šmause.[140] Na to asi odkazuje složka v městském archivu z let 1879–1880, nazvaná „Pácl Václav, přístavba domu čp.168/I“.[141] K další přestavbě došlo roku 1888.[142] V městském archivu je uložen spisový materiál z roku 1888, nazvaný „Markusová Veronika, přestavba čp. 168/I“, a také z roku 1905, pod jménem „Partiš Tomáš, zřízení dveří v čp.168/I“.[143] V roce 1959 byla provedena částečná modernizace (výměna oken) a v letech 1967–1970 vznikla za domem garáž (podle staršího projektu z let 1938–1939).[144] Někdy po roce 2003 se objekt dočkal rekonstrukce, při které sice opravou prošla fasáda, ale byly ponechány esteticky nezvládnuté okenní otvory z dob modernizace domu v roce 1959. Ve srovnání se sousedním domem čp.134/I je tak jeho podoba sice úpravná, ale daleko méně stylová. Je to ukázka platnosti pravidla, že sebelepší fasádní barva nestačí.

2.3.5. Dům čp.169/I

Přízemní dům čp.169/I má nejskromnější měřítka z celého tohoto stavebního souboru. Disponuje pouze dvouosým uličním průčelím (dveře a jedno okno). Vyplnil úzkou mezeru v uliční frontě. Na indikační skice mapy stabilního katastru z doby po roce 1838, respektive na jejích dodatečných zákresech ze 40. let totiž zobrazen nebyl.[145] Matrika objekt čp.169/I poprvé zaznamenala až 15. ledna 1864, kdy se tu narodil syn mistra obuvnického Václava Chotta.[146] Když ovšem dítě o den později zemřelo, je v matrice uvedeno úmrtí v domě čp.167/I (na rohu Palackého a Knihovy ulice).[147] Není tudíž jisté, kterého z těchto domů se skutečně matriční zápisy týkají. Podle Karla Hofmana pochází první zmínka o domě z roku 1873.[148] V městském archivu se nachází složka z roku 1882, nazvaná „Kvídera Jan, zřízení cihlové hradby čp. 169/I“.[149] V roce 1992 proběhla rekonstrukce objektu, podle projektu P. Hajského.[150] Další rekonstrukce někdy počátkem 21. století byla zdařilejší, protože při ní byl do původní podoby uveden okenní otvor i vlastní okno do ulice a zmizelo tak typizované, esteticky podřadné okno z předchozí modernizace. Střecha domu je sedlová, s volským okem.

→ODKAZ: Dům čp.169/I. Ukázka drobné zástavby z poloviny 19. století na místě původní hradební zdi. Foto D. Borek, září 2003.

2.3.6. Dům čp.156/I

Následuje dům čp.156/I, přízemní stavba se sedlovou střechou a tříosým průčelím. Fasádu znehodnotila typizovaná velkoplošná okna z 80. let 20. století. Hmotově se nicméně objekt dochoval v původních proporcích. Vznikl docela brzy, okolo let 1843–1844. Na katastrální mapě z roku 1838 ještě chybí.

→ODKAZ: Dům čp.156/I ze 40. let 19. století. Foto D. Borek, září 2003.

Roku 1845 se připomíná jako zcela nová stavba. Přízemní dům měl zdivo z cihel a kamene (teoreticky mohlo jít o druhotně využité zbytky původní hradební zdi) a měl střechu krytou taškami. Nacházely se v něm dvě místnosti, kuchyně, malý kvelb a sklep. S rozměry 5 sáhů 4 stopy a 6 palců x 3 sáhy 2 stopy (10,9 x 6,3 m) šlo o malý obytný domek.[151] V matrice je dům čp.156/I doložen 9. října 1848, kdy se tu narodila dcera Marie Staškové.[152] Z roku 1861 se dochoval rozpočet na stavbu nového krovu.[153] Roku 1882 přibyl nádvorní přístavek s obytnou světnicí podle plánu Hynka Šmause (patrně chyba ve jménu, asi záměna s Hynkem Šmolíkem).[154] V městském archivu se nachází složka z roku 1882, nazvaná „Bernhart František, stavba světnice čp. 156/I“.[155]

14. listopadu 1927 městská rada vydala stavební povolení na zboření nádvorní budovy v čp.156/I majitele Františka Záhlavy a na její úpravu na kolnu.[156] V březnu 1933 František Záhlava získal povolení na výstavbu ohradní zdi u čp.156/I.[157] F. a M. Záhlavovi obdrželi 27. dubna 1937 povolení na přestavbu dřevěné kolničky dle projektu Josefa Žoura.[158] V letech 1981–1983 dům prošel opravou podle projektu Václava Vilda z Okresního stavebního podniku.[159] Od roku 1982 se totiž nacházel v majetku okresního národního výboru, který sem umístil manželskou poradnu.[160] Tehdy objekt prodělal nevhodný modernizační zásah v podobě trojdílných oken, vsazených do fasády. Další ukázka „sovětizace“ české architektury, která nebyla před rokem 1989 prakticky schopna produkovat atypické stavební prvky.

2.3.7. Dům čp.159/I

Dům čp.159/I je přízemní, se sedlovou střechou a tříosou fasádou s dvěma okny a asymetricky umístěným úzkým vchodem. Vyrostl někdy po polovině 19. století. V roce 1857 již stál a byl tehdy odhadnut na 820 zlatých.[161] Z roku 1862 se dochoval projekt nového krovu od tesařského mistra Václava Šmause.[162] Roku 1966 za domem vyrostla garáž.[163] Průčelí ukazuje na pozdější modernizační zásady. Počátkem 21. století prošlo opravou, ale jeho tvarosloví již není historické.

2.3.8. Dům čp.164/I

Dům čp.164/I má podobné řešení jako předchozí objekt čp.159/I. Přízemní stavba se do ulice otáčí tříosým průčelím, na jehož straně se nacházejí užší vchodové dveře. Střecha je sedlová. Fasáda není členěná, patrně ji rovněž poznamenaly pozdější modernizační zásahy. Dům se zmiňuje v pramenech v roce 1857, kdy byl odhadnut na 910 zlatých.[164] Je zaznamenán už ve sčítání lidu z roku 1857. Tehdy šlo o nejvyšší číslo popisné ve městě, tudíž musel být dostavěn krátce předtím.[165] Dne 9. března 1928 městská rada vydala Richardu Schwarzovi stavební povolení na splachovací záchod a žumpu v čp.164/I.[166] V roce 1963 byla provedena na domě výměna oken.[167] Někdy na přelomu 20. a 21. století byla fasáda opravena a natřena v odstínu světle žluté barvy. Později fasáda prošla znovu úpravou při instalaci zateplení. Hmotově je stavba původní.

2.3.9. Dům čp.165/I

Dům čp.165/I je rovněž přízemní, ale má mírně zvýšený suterén, takže o něco převyšuje okolní domy. Podle Karla Hofmana zahájil parcelaci v této oblasti Rokycan roku 1842 Josef Partiš, který zde koupil obecní pozemek o rozloze 81 čtverečních sáhů a postavil na jeho místě dům čp.165/I.[168] Je to ale možná omyl. Číslo popisné čp.165/I není ještě uvedeno ve sčítání lidu z roku 1857, kdy nejvyšším číslem popisným ve čtvrti Rokycany-město byl výše uvedený sousední domek čp.164/I.[169] Na místě domu čp.165/I sice dodatečné zákresy v indikační skice mapy stabilního katastru ze 40. a 50. let 19. století ukazují existenci nějaké zástavby,[170] ale jen schematicky. Není jasné, zda například dům čp.165/I nebyl zpočátku součástí některého ze sousedních domů, čímž by se vysvětlovalo vysoké číslo popisné, přidělené až patrně dodatečně, po jeho oddělení. Je ovšem rovněž představitelné, že domu mohlo být opravdu již někdy po roce 1842 přiděleno číslo popisné čp.165/I, nezapadající do číselné řady. Občas se to dělalo v případech, kdy se najednou stavěla nějaká skupina domů. To by potvrzoval i zápis v matrice, v níž se dům čp.165/I uvádí už 5. října 1854, kdy se tu narodila dcera Barbory Černé.[171] Pokud nejde o omyl písaře, tak by šlo o důkaz, že dům opravdu stál o něco dříve, před rokem 1857. Jeho absence ve sčítání lidu roku 1857 by se v takovém případě dala vysvětlit neúplností dochovaných sčítacích archů. Každopádně mezi roky 1842–1854 chybí o domě v matrikách jakýkoliv záznam a pravděpodobnost, že vznikl brzy po roce 1842, není vysoká.

Někdy na přelomu 19. a 20. století získal dům dekorativně řešenou fasádu v lehce neorenesančním slohu, bohužel později zničenou při modernizaci počátkem 21. století. Původní čtyřosé průčelí při ní v podokenních plochách doplnily štukové rosety. Dekorativní splétaný motiv zdobil i nadokenní pás, pod profilovanou korunní římsou. V roce 1991 proběhla oprava fasády a vjezdu.[172] Počátkem 21. století bohužel dům prodělal esteticky nezvládnutou opravu, při které zanikl, respektive byl zakryt, po instalaci zateplovací vrstvy na fasádu štukový dekor a navíc se změnila dispozice průčelí (nahrazení dosavadních čtyř oken dvěma tvarově moderními, širšími a nižšími). Jde o ukázku nevhodného stavebního zásahu, který stírá osobité architektonické prvky (a tento dům je měl poměrně značně rozvinuté) a nahrazuje je sterilním polystyrenovým opláštěním. K podobným stavebním úpravám nemělo být v městské památkové zóně vůbec přikračováno, vedou k banalizaci městského prostoru.

2.3.10. Dům čp.166/I

I dům čp.166/I je přízemní objekt s tříosým symetrickým průčelím, širokými vraty a sedlovou střechou. V archivních materiálech se připomíná k roku 1864.[173] Rovněž městská matrika dům čp.166/I poprvé uvádí 3. června 1864, kdy se tu narodila dcera zednického tovaryše Jana Šilhánka.[174]

→ODKAZ: Zcela vlevo část domu čp.166/I. Uprostřed dům čp.165/I z 50. let 19. století. Vlevo od něj domy čp.164/I a čp.159/I ze stejného období. Foto D. Borek, září 2003.

→ODKAZ: Dům čp.166/I z 60. let 19. století. Foto D. Borek, září 2003.

Někdy v 90. letech 20. století dům prodělal opravu, při které nepochopitelným způsobem došlo k odstranění původních dělených oken a jejich nahrazení nedělenými typizovanými okny. Na fasádě jsou zbytky staršího štukového dekoru v podobě vlysů nad vstupními vraty a oblouků nad okny. Vše ale bylo překryto nastříkáním zcela nepatřičné hrubé omítky. Na střeše byla položena nová tašková krytina, ale zároveň zmizely původní větrací otvory (volská oka). Dům čp.166/I tak může sloužit jako ukázka toho, že k architektonicky nevhodným stavebním zásahům dochází v historickém jádru Rokycan i po skončení komunistického režimu. Na rozdíl od sousedního domu čp.165/I kde amatérsky navržené zateplení fasády vymazalo její původní podobu, by se na domě čp.166/I dalo průčelí poměrně snadno uvést do přijatelnějšího stavu.

2.3.11. Dům čp.155/I

Uliční frontu uzavírá rohový objekt čp.155/I, situovaný na křižovatku ulice Hradební a Palackého. Jde o mohutnější dvoupatrový dům s dekorativní fasádou. Jeho podrobný popis je zařazen do kapitoly „Palackého ulice“.

→ODKAZ: Nárožní dům čp.155/I ze 40. let 19. století, později přestavovaný. Foto D. Borek, září 2003.

2.4. Zástavba v jihovýchodním úseku Hradební ul. (severní uliční fronta)

Nyní zbývá ještě probrat zástavbu na protější, severní straně Hradební ulice, tedy od domova důchodců-Penzionu k ústí Palackého ulice. Na rozdíl od poměrně jednotně pojatého souboru přízemních domů z 19. století na jižní straně ulice je severní domovní fronta mezerovitější a její stavební vývoj se ubíral jinými cestami. Je měřítkově formovaná vyššími hmotami činžovních domů.

2.4.1. Původní podoba lokality a parcelace Poštovské zahrady

Hluboko do 19. století se tu rozkládala velká soukromá plocha zeleně, zvaná Poštovská zahrada. Vnitroblok vymezený ulicemi Hradební, Míru a Palackého měl vlastně až do 20. století velmi řídké stavební využití, s vysokým podílem dvorů a zahrad. Ale už v 2. polovině 19. století, v souvislosti s populačním růstem Rokycan, docházelo na mnoha místech historického jádra k zahušťování zástavby a rostl tlak na stavební využití těchto pozemků.

Roku 1869 se o tuto lokalitou ucházeli rokycanští sokolové, kteří za 3000 zlatých kupují tento pozemek od Jana Poppyho a za 200 zlatých ještě další menší parcelu.[175] Ze zamýšlené výstavby sokolovny nicméně sešlo. Sokolové totiž nedokázali ze svých řad shromáždit dost peněz na její zbudování. (Sokolovna vyrostla až počátkem 20. století na okružní třídě.)

Zásadní proměna nastala roku 1875, kdy na místě Poštovské zahrady zbudoval stavitel Jan Šmaus dvě novostavby činžovních domů. Šlo o dům čp.171/I na nároží Hradební a Palackého ulice a sousední čp.175/I, orientovaný výlučně do Palackého ulice. Jednalo se o měřítkově i funkčně zcela nový typ zástavby. Místo dosud převládajících individuálních měšťanských usedlostí s vlastním zemědělským a hospodářským zázemím se nyní objevilo hromadné nájemní bydlení městského typu, aneb první rokycanské „činžáky“. Šlo navíc o jedny z prvních obytných staveb v Rokycanech, které dosáhly dvoupatrové výšky (detailní popis obou domů v kapitole „Palackého ulice“).

2.4.2. Dům čp.178/I

Výše uvedené domy čp.171/I a čp.175/I byly orientovány primárně do Palackého ulice a tvářnost Hradební ulice zásadněji neovlivnily. Až do první republiky tu tak přetrvávala podružná, rozptýlená zástavba dvorků a zahrad, patřících k domům v ulici Míru. Výraznou proměnu přineslo až vybudování domu čp.178/I.

→ODKAZ: Dům čp.178/I z let 1938–39. Foto D. Borek, září 2003.

MVDr. Martin Honzík získal 9. května 1934 stavební povolení na zbudování rodinného domu a garáže dle projektu Josefa Nováka.[176] Karel Hofman uvádí chybně, že k výstavbě došlo už v roce 1930.[177] Tento projektovaný rodinný dům ale patrně nebyl vůbec postaven, ani v roce 1930, ani po roce 1934. Aspoň tomu nasvědčuje letecký snímek z července 1938, kde je pozemek stavebně nevyužitý a pokrytý stromovím.[178] Brzy nato už ale k zástavbě parcely došlo. O povolení k rozdělení pozemku č.kat.24/1 na stavební místa požádal MVDr. Martin Honzík 3. října 1938. Na místě zahrad měly vzniknout tři stavební parcely. Mělo jít o dvoupatrové domy v regulační čáře, z toho dva sdružené, při zastavěné frontě 13,9 metrů. Třetí dům se měl nacházet u hranice domu Hospodářského družstva (čp.171/I). 12. října 1938 následovalo komisionelní řízení a v listopadu 1938 parcelaci na své schůzi schválilo obecní zastupitelstvo.[179] Dne 12. října 1938 obdržel MVDr. Martin Honzík povolení na novostavbu dvoupatrového nájemního domu. Stavební plány zhotovil Josef Žour. Kolaudace proběhla 4. července 1939.[180] Místo původně plánovaných tří objektů byla ale zrealizována výstavba jen jediného domu, a to čp.178/I. Od rohového domu čp.171/I zůstává oddělen prolukou dvora.

V roce 1968 při revizi směrného územního plánu města se navrhovalo, aby se do vily pana Honzíka v Hradební ulici výhledově přesunuly dětské jesle (z nevyhovujícího objektu v Jiráskově ulici).[181] Záměr nebyl realizován. Koncem 60. let město uvažovalo, že dům čp.178/I by mohl najít nové využití jako sídlo lidové školy umění. Dle výhledového plánu investic z roku 1969 se předpokládal ještě během roku 1969 jeho výkup a v letech 1973–1975 adaptace pro potřeby LŠU, v hodnotě 120 000 Kčs. Investorem měl být MěstNV.[182] Město skutečně roku 1969 utratilo 119 000 Kčs za výkup objektu.[183] V červenci 1971 se dokonce uvádí, že již během 5. pětiletky (1971–1975) bude nutno uvolnit zdejší byty pro potřeby lidové školy umění.[184] V prosinci 1971 tuto plánovanou adaptaci potvrdil i nový MěstNV, který se ustavil po volbách do národních výborů.[185] Na podzim 1972 (někdy mezi 26. zářím a 28. listopadem onoho roku) ovšem rozhodla rada MěstNV požádat okresní výbor Komunistické strany Československa, aby výhledově pro účely lidové školy umění předal městu svůj stávající objekt čp.193/II na nároží ulice Jiráskova a Svazu bojovníků za svobodu (viz kapitola „okružní třída“).[186] Na přelomu let 1973–1974 (mezi 18. prosincem 1973 a 22. lednem 1974) se touto otázkou zabývala rada MěstNV opět a rozhodla seznámit radu ONV se změnou volebního programu Národní fronty, ze kterého definitivně vypadla plánována přestavba čp.178/I na uměleckou školu.[187] Dům čp.178/I tak zůstal uchráněn před adaptací na veřejné účely.

V září 1968 se uvádí, že město odkoupilo garáž paní Badalové a pozemek o rozloze 118 čtverečních metrů od paní Štorchové v domech čp.175/I a 178/I.[188] Mezi čp.178/I a sousedním čp.171/I zůstala proluka. V roce 1991, v souvislosti s generální opravou domu čp.171/I tuto proluku ohradil masivní plot z kovových trubek.[189] Tato mezera v uliční frontě by měla být v budoucnu zastavěna. V červnu 2003 ovšem městská rada učinila urbanisticky nešťastné rozhodnutí a doporučila zastupitelstvu zamítnout záměr zástavby této proluky (šlo o část parcely č.kat.149 o výměře cca 420 čtverečních metrů).[190] Zastupitelstvo pak v červenci 2003 skutečně zastavění proluky odmítlo.[191] V roce 2013 byla na domě čp.178/I vyměněna střešní krytina.[192]

Dům čp.178/I a nedaleké měřítkově podobné objekty čp.171/I a čp.175/I zůstávají příkladem nevyužitého typu zástavby, která bohužel nebyla v Rokycanech před rokem 1948 častěji aplikována. Řeč je o dvoupatrovém činžovním domě s uličním průčelím, v klasické blokové sídelní struktuře. Problémem Rokycan bylo, že v historickém jádru města i během stavební konjunktury za pozdního Rakouska-Uherska a za první republiky leckde přetrvávala poddimenzovaná zástavba přízemních domků, stodol a zahrad, spíše venkovského rázu, často i v nevyhovujícím technickém stavu. Těžiště nové bytové výstavby se v meziválečném období přitom přesunulo na předměstí, včetně nových zahradních čtvrtí jako Rašínov. Město se rozrůstalo extenzivně. Problematické to bylo kvůli tomu, že v historickém jádru neproběhl dostatečně silně proces city-buildingu a vytváření plnohodnotné blokové zástavby. V Hradební ulici i proto až hluboko do 20. století přetrvávaly velké dvory a zahrady, v dnešní Knihově ulici dokonce celá řada ryze agrárních stodol. Centru města to sice dávalo až pitoreskní a idylický charakter, jenže když po roce 1948 započal zrychlený příliv obyvatelstva a start hromadné bytové výstavby, byly právě tyto poddimenzované rustikální enklávy lákavým terčem pro komunistické inženýry, plánovače a funkcionáře. Panelové sídliště v Knihově ulici ani panelový věžák domova důchodců v Hradební ulici by nevyrostly, kdyby se v těchto lokalitách už před rokem 1948 zformovala kompaktnější zástavba.

Dům čp.178/I tak představuje zpětně nahlíženo jakousi zlatou střední cestu, kterou se býval mohl (a měl) vydat stavební vývoj Rokycan, pokud přijmeme jako dějinnou nevyhnutelnost, že okresní město muselo v éře industrializace, při své expanzi z 3 tisíc na 15 tisíc obyvatel, prodělat zásadní proměnu svého historického centra a nemohlo si natrvalo ponechat venkovský charakter předindustriálního období. Dvoupatrová zástavba blokového typu je měřítkově zvládnutelná, neomezuje zcela působení historických městských dominant. Hradební ulice velice dobře symbolizuje nedotažené a vzájemně se negující urbanistické koncepce uplynulých dvou století: přízemní chudé domky z 19. století na jižní straně ulice, naproti nim několik dvoupatrových pokusů o blokovou zástavbu a vedle pak brutální normalizační panelový dům domova důchodců na bývalých zahradách.

3. Technický vývoj Hradební ulice

V říjnu 1931 se městská rada usnesla zadat některé dlaždičské práce ve městě. Dle finančních možností se měly zřídit nové úseky mozaikových chodníků. Ze získaného materiálu (myšlena patrně původní, odstraněná dlažba) se měly prodloužit, respektive opravit chodníky mj. v tehdejší Hradební ulici.[193] V lednu 1932 se v usnesení městské rady uvádí, že nutno dodělat opravu dlažby v Hradební ulici.[194] Dne 28. ledna 1932 městská rada upřesnila, že oprava dlažby v Hradební ulici dle usnesení rady z 8. ledna se uhradí z mimořádného rozpočtu na rok 1931.[195]

Od konce 60. let plánoval MěstNV zásadní rekonstrukci inženýrských sítí i vzhledu Hradební ulice. Dle harmonogramu ze září 1969 mělo v roce 1971 proběhnout zpracování projektu na úpravu veřejného osvětlení a komunikace s chodníky (plocha 1080 čtverečních metrů). Náklad na pořízení projektu se odhadoval na 16 000 Kčs. Roku 1972 by následovalo samotné provedení prací na úpravě povrchu ulice, nákladem 162 000 Kčs, a téhož roku i instalace nových lamp veřejného osvětlení (nákladem 15 000 Kčs).[196] V únoru 1971 se uvádí, že město nárokuje u Stavoprojektu zpracování projektové dokumentace na rekonstrukci Hradební ulice.[197] Rekonstrukce vozovky a osvětlení se plánovala na 5. pětiletku (1971–1975).[198] Koncem roku 1972 se uvádí, že plánovaná rekonstrukce veřejného osvětlení v Hradební ulici ještě nebyla splněna.[199] Na rok 1970 se zavázali lidé z občanského výboru č. 9 k výpomoci při úpravě ulice po výkopu topného kanálu. Měli zde odpracovat 23 brigádnických hodin.[200] V dubnu 1970 se uvádí, že je zajištěna projektová dokumentace na budování kanalizace v této ulici.[201] Během roku 1970 byla výstavba kanalizace v Hradební ulici skutečně dokončena.[202]

Ulicí už dávno předtím probíhala historická kanalizační stoka. V roce 2004 město přidělilo rokycanské firmě Vladislava Berdycha zakázku na její napojení na městskou kanalizační síť. Akci inicioval majitel zdejšího domu pan Andrlík, protože ze staré stoky mu zatékalo do domu.[203] V říjnu 1997 se očekává započetí výkopových prací po obou stranách Hradební ulice, kde asi po dva týdny měla probíhat pokládka telefonních kabelů.[204] Dne 7. března 2007 ohlásil městský úřad zahájení sloučeného územního a stavebního řízení na stavbu „Rekonstrukce NTL plynovodu a přípojek v Rokycanech, ul. Hradební, Komenského, Jiráskova“, na základě žádosti firmy Západočeská plynárenská, a. s. z 20. prosince 2006. V rámci investice mělo dojít k výměně stávajících nevyhovujících ocelových rozvodů plynu.[205] Dne 20. dubna 2007 bylo vydáno stavební povolení. Termín dokončení byl stanoven do 31. prosince 2007. Město výslovně podmínilo stavební povolení tím, že při opravě plynovodu nebude poškozena historická kanalizační stoka, vedoucí přes pozemek č.kat.88.[206] Dne 26. srpna 2008 město svolalo na 16. září 2008 provedení kontrolní prohlídky této stavby dle žádosti, kterou 20. srpna 2008 podala firma ZČP NET, s. r. o. z Plzně coby stavebník.[207] Dne 24. září 2008 pak byl vydán na tuto akci kolaudační souhlas.[208] Krátce po rekonstrukci plynových rozvodů v této ulici přišla na řadu i rekonstrukce elektrického vedení. 2. července 2008 podala firma ČEZ Distribuce, a. s. žádost o vydání územního rozhodnutí o umístění stavby pro stavbu: „Rokycany – Hradební ulice, vedení NN“. Akce měla zasáhnout stavební parcely č.kat.163, č.kat.164, č.kat.450, č.kat.451, č.kat.452, č.kat.453/1, č.kat.454, č.kat.455 a č.kat.1284 a pozemek č.kat.2764/13. 15. října 2008 začalo územní řízení. Na 13. listopad 2008 bylo svoláno veřejné ústní jednání.[209]

4. Vývoj pojmenování Hradební ulice

Na indikační skice stabilního katastru v poloviny 19. století je nazývána německy Basteigasse (volným překladem do češtiny Baštová ulice, popřípadě ulice Na Baštách).[210] Jméno Hradební ulice je tu doloženo už na mapě z roku 1877 a rovněž k roku 1892.[211] A tento název od té doby nezměnila. Připomíná polohu ulice podél linie bývalých městských hradeb.

---

[1] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 5, Rokycany 1999, s. 62.

[2] Široký, R. - Wasková, M.: Rokycany čp.33, Komenského ul., Archeologická studie pro stavbu školní tělocvičny, Plzeň 2006, s. 12–13.

[3] Pek, B.: Poznámky k regulačním plánům města Rokycan, 1892.; https://encyklopedierokycan.wz.cz/regulacniplan1892.htm

[4] 19. plenární zasedání MěstNV, 30. 10. 1979.

[5] Matrika křtů Rokycany 1793–1806, s. 92, snímek 96, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067891/rokycany-07_0500-n

[6] Radní protokol, 07. 01. 1812 – 22. 12. 1812, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 8, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 8; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k008, snímek 135.

[7] Radní protokol, 07. 01. 1812 – 22. 12. 1812, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 8, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 8; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k008, snímek 155.

[8] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SOkA Rokycany, AM Rokycany, II. odd., kn. 114 (contr. G), fol. 13v.

[9] viz Purghart, F.: Opevnění Rokycan, strojopis uložený v knihovně Muzea dr. B. Horáka v Rokycanech.

[10] Radní protokol, 07. 01. 1800 – 27. 06. 1800, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 4, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 4; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k004, snímek 47.

[11] Radní protokol, 07. 01. 1800 – 27. 06. 1800, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 4, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 4; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k004, snímek 48.

[12] Radní protokol, 07. 01. 1800 – 27. 06. 1800, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 4, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 4; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k004, snímek 65.

[13] viz Purghart, F.: Opevnění Rokycan, strojopis uložený v knihovně Muzea dr. B. Horáka v Rokycanech.

[14] viz Purghart, F.: Opevnění Rokycan, strojopis uložený v knihovně Muzea dr. B. Horáka v Rokycanech.

[15] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. Rokycany, AM Rokycany, III. odd., kt. 158.

[16] Kronika města Rokycan 1836–1907, f. 238.

[17] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan, III. oddělení, inventář, 1976, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0071_00013_am-rokycany-odd-3.pdf

[18] 156. schůze městské rady, 30. 8. 1929.

[19] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan, III. oddělení, inventář, 2005, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0088_00013_am-rokycany-odd-3-tech-kancelar.pdf

[20] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. Městský úřad Rokycany, odbor stavební, stavební spisy čp. 173/I.

[21] Rokycanský deník, 24. 4. 2003.

[22] Rokycanský deník, 15. 3. 2003.

[23] Materiál pro jednání rady města, 18. 9. 2006, č. 2433, ID: 5561.

[24] Materiál pro jednání zastupitelstva města, 3. 10. 2006, č. 1433, ID: 5590.

[25] Založeno na osobních zápiscích autora.

[26] Kronika města Rokycan 2012, s. 39.

https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=870909

[27] Kronika města Rokycan 2018, s. 47. https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=896486

[28] Usnesení zastupitelstva města, 14. 5. 2018, https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=891998

[29] Usnesení rady města, 12. 4. 2022, https://rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=903617

[30] Rokycanské noviny, červen 2024, https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=911985

[31] Rokycansko, č. 33, 18. 8. 1994, s. 3.

[32] Rokycansko, č. 33, 18. 8. 1994, s. 3.

[33] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 4, Rokycany 1998, s. 18.

[34] 32. schůze obecní okrašlovací a komunikační komise, 22. 9. 1933.

[35] 119. schůze městské rady, 1. 3. 1933.

[36] 29. schůze obecní okrašlovací a komunikační komise, 15. 3. 1933.

[37] 128. schůze městské rady, 4. 5. 1933.

[38] 25. schůze obecního zastupitelstva, 26. 10. 1933.

[39] 143. schůze městské rady, 7. 9. 1933.

[40] 144. schůze městské rady, 14. 9. 1933.

[41] Schůze obecní finanční komise, 24. 10. 1933.

[42] 25. schůze obecního zastupitelstva, 26. 10. 1933.

[43] 4. zasedání MNV, 27. 4. 1959.

[44] 2. plenární zasedání MěstNV, 17. 8. 1964.

[45] Rokycanské noviny, květen 2018, https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=889060

[46] Kronika města Rokycan 1969–73, f. 12.

[47] Žďár, r.1924, č.38, s.3.

[48] Rokycansko, č. 33, 18. 8. 1994, s. 3.

[49] Materiál pro jednání rady města, 7. 8. 2006, č. 2413, ID: 5368.

[50] 12. plenární zasedání MěstNV, 12. 9. 1978.

[51] Materiál pro jednání rady města, 7. 8. 2006, č. 2413, ID: 5368.

[52] Materiál pro jednání rady města, 7. 8. 2006, č. 2413, ID: 5368.

[53] Materiál pro jednání rady města, 7. 8. 2006, č. 2413, ID: 5368; Materiál pro jednání rady města, 28. 8. 2006, č. 2413, ID: 5472.

[54] Rokycanské noviny, č. 6–7, 20. 6. 2006, s. 3.

[55] 7. plenární zasedání MěstNV, 12. 12. 1972.

[56] 4. plenární zasedání MěstNV, 10. 9. 1973.

[57] 5. plenární zasedání MěstNV, 21. 10. 1974.

[58] Kronika města Rokycan 1974–75, f. 78.

[59] Hlas Rokycanska, č. 40, 18. 11. 1977, s. 1.

[60] 3. plenární zasedání MěstNV, 14. 6. 1976.

[61] Rokycanský deník, 31. 7. 2002.

[62] Kronika města Rokycan 1974–75, f. 16.

[63] Hlas Rokycanska, č. 19, 17. 9. 1976, s. 3.

[64] Kronika města Rokycan 1976–77, f. 104.

[65] Hlas Rokycanska, č. 40, 18. 11. 1977, s. 1.

[66] Kronika města Rokycan 1974–75, f. 78.

[67] Hlas Rokycanska, č. 40, 18. 11. 1977, s. 1.

[68] Kronika města Rokycan 1976–77, f. 104.

[69] Hlas Rokycanska, č. 40, 18. 11. 1977, s. 1.

[70] 3. plenární zasedání MěstNV, 14. 6. 1976.

[71] Proměny Rokycanska, Praha 1981, s. 35.

[72] Hlas Rokycanska, č. 40, 18. 11. 1977, s. 1.

[73] Kronika města Rokycan 1976–77, f. 81.

[74] Hlas Rokycanska, č. 40, 18. 11. 1977, s. 1.

[75] Havrda, T.: Územní plán města Rokycan, 2000. / https://encyklopedierokycan.wz.cz/aglomeraceindex.htm /

[76] Hlas Rokycanska, č. 35, 25. 8. 1978, s. 2.

[77] Hlas Rokycanska, č. 49,8.12.1988, s. 2.

[78] Rokycanský deník, 28. 7. 1996, s. 9.

[79] Rokycanský deník, 24. 8. 1996, s. 9.

[80] Rokycanský deník, 3. 10. 1997, s. 12.

[81] Rokycanský deník, 11. 10. 1997, s. 9.

[82] Rokycanský deník, 16. 10. 1997, s. 14.

[83] Rokycanský deník, 12. 12. 1997, s. 14.

[84] Rokycanský deník, 6. 1. 1998, s. 1.

[85] Rokycanský deník, 6. 4. 1998, s. 9.

[86] Rokycanský deník, 9. 4. 1998, s. 1.

[87] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 6, Rokycany 2000, s. 50.

[88] Usnesení zastupitelstva města z 30. 5. 2000, www.rokycany.cz.

[89] Materiál pro jednání rady města, 30. 5. 2005, č. 2091.

[90] Rokycanské noviny, č. 10, 20. 10. 2005, s. 1.

[91] Usnesení zastupitelstva města z 21. 5. 2002, www.rokycany.cz.

[92] Rokycanské noviny, č. 10, 20. 10. 2005, s. 1.

[93] Rokycanský deník, 19. 1. 2005.

[94] Rokycanské noviny, č. 11, 20. 11. 2004, s. 1.

[95] Rokycanské noviny, č. 10, 20. 10. 2005, s. 1.

[96] Město Rokycany, Závěrečný účet za rok 2004, z%E1v%ECre%E8n%FD%20%FA%E8et%202004.pdf, www.rokycany.cz

[97] Rokycanský deník, 1. 4. 2005.

[98] Založeno na osobních zápiscích autora.

[99] Rokycanský deník, 24. 6. 2005.

[100] Materiál pro jednání rady města, 9. 1. 2006, č. 2324, ID: 4655.

[101] Materiál pro jednání zastupitelstva města, 18. 1. 2005, č. 1701, ID:3429.

[102] Materiál pro jednání rady města, 11. 10. 2004, č. 2091, ID: 3071.

[103] Materiál pro jednání zastupitelstva města, 18. 1. 2005, č. 1701, ID:3429.

[104] Rokycanské noviny, č. 10, 20. 10. 2005, s. 1.

[105] Materiál pro jednání rady města, 9. 1. 2006, č. 2010, ID: 4650.

[106] Materiál pro jednání rady města, 15. 5. 2006, č. 2431, ID:5121.

[107] Materiál pro jednání rady města, 7. 8. 2006, č. 2091, ID: 5359.

[108] Materiál pro jednání zastupitelstva města, 3. 10. 2006, č. 1000, ID: 5577.

[109] Veřejné zakázky za rok 2006, www.rokycany.cz.

[110] Kronika města Rokycan 2010, s. 39.

https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=864749

[111] Kronika města Rokycan 2013, s. 39.

https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=875553

[112] Kronika města Rokycan 2016, s. 28. https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=888401

[113] Usnesení zastupitelstva města, 7. 3. 2022, https://rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=903240

[114] Kronika města Rokycan, 2021, s. 40, https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=909648

[115] Rokycanské noviny, říjen 2022, https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=905613

[116] Usnesení rady města, 12. 7. 2022, https://rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=904298

[117] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=PLZ434018380&extent=1763.5411480822422,-34650.18888112771,7531.587884175715,-31739.127794005537&link=ext

[118] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 3, Rokycany 1997, s. 42–43.

[119] Sčítání lidu 1857, Rokycany, https://www.portafontium.eu/iipimage/34705330/soap-ro_00013_census-1857-rokycany-mesto-cp159_0010

[120] https://encyklopedierokycan.wz.cz/aglomeraceindex.htm

[121] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SOkA Rokycany, AM Rokycany, III. odd., kt. 152.

[122] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SOkA Rokycany, AM Rokycany, III. odd., kt. 152.

[123] viz Purghart, F.: Opevnění Rokycan, strojopis uložený v knihovně Muzea dr. B. Horáka v Rokycanech.

[124] Podlaha, A.: Soupis historických a uměleckých památek politického okresu rokycanského, Praha 1900.

[125] Informace z úředního oznámení umístěného na domě.

[126] Založeno na osobních zápiscích autora.

[127] Založeno na osobních zápiscích autora.

[128] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SOkA Rokycany, AM Rokycany, II. odd., kn. 190 (detax.), fol. 142–143.

[129] Matrika křtů Rokycany 1847–1856, s. 46, snímek 47, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067898/rokycany-14_0460-n

[130] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SOkA Rokycany, AM Rokycany, III. odd. sign. XVI, kt. 148.

[131] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan, III. oddělení, inventář, 1976, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0071_00013_am-rokycany-odd-3.pdf

[132] 134. schůze městské rady, 26. 4. 1929.

[133] 189. schůze městské rady, 26. 3. 1930.

[134] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan, III. oddělení, inventář, 2005, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0088_00013_am-rokycany-odd-3-tech-kancelar.pdf

[135] 4. plenární zasedání MěstNV, 10. 9. 1973.

[136] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 3, Rokycany 1997, s. 44.

[137] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=PLZ434018380&extent=2268.245237490421,-34217.58537592071,5152.268605537158,-32762.05483235962&link=ext

[138] Matrika pohřbů Rokycany 1845–1880, s. 259, snímek 262, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067917/rokycany-33_2620-z

[139] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 3, Rokycany 1997, s. 43.

[140] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SOkA Rokycany, AM Rokycany, III. odd., kt. 171.

[141] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan, III. oddělení, inventář, 1976, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0071_00013_am-rokycany-odd-3.pdf

[142] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. Dle inventáře SOkA Rokycany, pro AM Rokycany, III. odd., pro kt. 150, spisy nezvěstné.

[143] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan, III. oddělení, inventář, 1976, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0071_00013_am-rokycany-odd-3.pdf

[144] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. Městský úřad Rokycany, odbor stavební, stavební spisy čp. 168/I.

[145] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=PLZ434018380&extent=2268.245237490421,-34217.58537592071,5152.268605537158,-32762.05483235962&link=ext

[146] Matrika křtů Rokycany 1856–1864, s. 263, snímek 266, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067901/rokycany-17_2670-n

[147] Matrika pohřbů Rokycany 1845–1880, s. 219, snímek 222, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067917/rokycany-33_2220-z

[148] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 3, Rokycany 1997, s. 43.

[149] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan, III. oddělení, inventář, 1976, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0071_00013_am-rokycany-odd-3.pdf

[150] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. Městský úřad Rokycany, odbor stavební, stavební spisy čp. 169/I.

[151] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SÚA, SK, Plz. 434, Einschaltungsbogen, parc. 426; SOkA Rokycany, OS Rokycany, bal. 132, extrakty, lit. G, pag. 44; SOkA Rokycany, AM Rokycany, II. odd., kn. 190 (detax.), fol. 129 – 129v.

[152] Matrika křtů Rokycany 1847–1856, s. 47, snímek 48, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067898/rokycany-14_0470-n

[153] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SOkA Rokycany, AM Rokycany, III. odd., kt. 74.

[154] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SOkA Rokycany, AM Rokycany, III. odd., kt. 171.

[155] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan, III. oddělení, inventář, 1976, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0071_00013_am-rokycany-odd-3.pdf

[156] 31. schůze městské rady, 14. 11. 1927.

[157] 123. schůze městské rady, 30. 3. 1933.

[158] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan, III. oddělení, inventář, 2005, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0088_00013_am-rokycany-odd-3-tech-kancelar.pdf

[159] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998.

[160] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 3, Rokycany 1997, s. 43.

[161] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SOkA Rokycany, AM Rokycany, II. odd., kn. 190 (detax.), fol. 169; Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 3, Rokycany 1997, s. 38.

[162] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SOkA Rokycany, AM Rokycany, III. odd., kt. 74.

[163] Ebelová, I. – Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. Městský úřad Rokycany, odbor stavební, stavební spisy čp. 159/I.

[164] Ebelová, I. – Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SOkA Rokycany, AM Rokycany, II. odd., kn. 190 (detax.), 169v. Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 3, Rokycany 1997, s. 43.

[165] Sčítání lidu, 1857, Rokycany, https://www.portafontium.eu/census/soap-ro/1857/rokycany-mesto?language=cs

[166] 59. schůze městské rady, 9. 3. 1928.

[167] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. Městský úřad Rokycany, odbor stavební, stavební spisy čp. 164/I.

[168] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 3, Rokycany 1997, s. 42–43.

[169] Sčítání lidu, 1857, Rokycany, https://www.portafontium.eu/census/soap-ro/1857/rokycany-mesto?language=cs

[170] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=PLZ434018380&extent=2140.567119634186,-34692.247555245056,5024.590487680922,-33236.71701168396&link=ext

[171] Matrika křtů Rokycany 1847–1856, s. 253, snímek 254, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067898/rokycany-14_2540-n

[172] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. Městský úřad Rokycany, odbor stavební, stavební spisy čp. 165/I.

[173] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 3, Rokycany 1997, s. 42.

[174] Matrika křtů Rokycany 1856–1864, s. 282, snímek 285, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067901/rokycany-17_2860-n

[175] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 3, Rokycany 1997, s. 45.

[176] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan, III. oddělení, inventář, 2005, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0088_00013_am-rokycany-odd-3-tech-kancelar.pdf

[177] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 3, Rokycany 1997, s. 45.

[178] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1938.PLZE26.06115&extent=-807428.2562568971,-1072709.800710426,-806871.2670061985,-1072428.6951979639&link=ext

[179] 2. schůze obecního zastupitelstva, 8. 11. 1938.

[180] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan, III. oddělení, inventář, 2005, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0088_00013_am-rokycany-odd-3-tech-kancelar.pdf

[181] 6. plenární zasedání MěstNV, 30. 9. 1968.

[182] 3. plenární zasedání MěstNV, 16. 6. 1969.

[183] 2. plenární zasedání MěstNV, 20. 4. 1970.

[184] 3. plenární zasedání MěstNV, 5. 7. 1971.

[185] Ustavující plenární zasedání MěstNV, 21. 12. 1971.

[186] 7. plenární zasedání MěstNV, 12. 12. 1972.

[187] 1. plenární zasedání MěstNV, 25. 2. 1974.

[188] 6. plenární zasedání MěstNV, 30. 9. 1968.

[189] Založeno na osobních zápiscích autora.

[190] Rokycanské noviny, č. 2, 20. 6. 2003, s. 1.

[191] Usnesení zastupitelstva města z 8. 7. 2003, www.rokycany.cz.

[192] Kronika města Rokycan 2013, s. 39.

https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=875553

[193] 30. schůze městské rady, 8. 10. 1931.

[194] 51. schůze městské rady, 8. 1. 1932.

[195] 54. schůze městské rady, 28. 1. 1932.

[196] 4. plenární zasedání MěstNV, 22. 9. 1969.

[197] 1. plenární zasedání MěstNV, 22. 2. 1971.

[198] 3. plenární zasedání MěstNV, 5. 7. 1971.

[199] 7. plenární zasedání MěstNV, 12. 12. 1972.

[200] 1. plenární zasedání MěstNV, 23. 2. 1970.

[201] 2. plenární zasedání MěstNV, 20. 4. 1970.

[202] Kronika města Rokycan 1969–73, f. 26.

[203] Materiál pro jednání rady města, 24. 1. 2005, bod č. 2431, ID:3473.

[204] Rokycanský deník, 3. 10. 1997, s. 12.

[205] Rekonstrukce NTL plynovodu a přípojek v Rokycanech, ul. Hradební, Komenského, Jiráskova, Město Rokycany VEŘEJNÁ VYHLÁŠKA – OZNÁMENÍ O ZAHÁJENÍ SLOUČENÉHO ÚZEMNÍHO A STAVEBNÍHO ŘÍZENÍ, www.rokycany.cz

[206] Město Rokycany VEŘEJNÁ VYHLÁŠKA STAVEBNÍ POVOLENÍ, Rekonstrukce NTL plynovodu a přípojek v Rokycanech, ul. Hradební, Komenského, Jiráskova, www.rokycany.cz

[207] Rekonstrukce NTL plynovodu a přípojek v Rokycanech, ul. Hradební, Komenského, Jiráskova, www.rokycany.cz

[208] Veřejná vyhláška, kolaudační souhlas s užíváním stavby Rekonstrukce NTL plynovodu a přípojek v Rokycanech, ul. Hradební, Komenského, Jiráskova, www.rokycany.cz

[209] Veřejná vyhláška oznámení o zahájení územního řízení o umístění stavby a pozvání k veřejnému ústnímu jednání, Rokycany – Hradební ulice, vedení NN v kat. území Rokycany, www.rokycany.cz

[210] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=PLZ434018380&extent=284.72812420624996,-36014.09159893321,11820.821596393202,-30191.969424688858&link=ext

[211] Pek, B.: Poznámky k regulačním plánům města Rokycan, 1892.; https://encyklopedierokycan.wz.cz/regulacniplan1892.htm