|
|
|
|
|
|
Pražské předměstí: Obytný komplex v Pražské ulici z 50. let 20. století
Současně se sídlištěm Hrudkovanka vyrostl v 50. letech 20. století podél západní fronty Pražské ulice, jižně od Nerudova náměstí, směrem k mostu přes Padrťský potok, pás obytných domů čp.715/II, čp.716/II, čp.717/II, čp.718/II, čp.719/II a čp.720/II (foto z r.2004, foto z r.2003). Na jejich místě se dosud rozkládala historická, třebaže spíše řídká zástavba předměstského charakteru. Byť rozsahem nešlo o urbanistický soubor srovnatelný se sídlištěm Hrudkovanka, zasluhuje samostatný popis, protože z hlediska urbanistického, architektonického i měřítkového šlo o výraznou proměnu této části Rokycan. Na rozdíl od Hrudovanky umístěn tento urbanistický soubor plně na plochu starší zástavby. I z hlediska vývoje Pražského předměstí tak šlo o předěl, a předzvěst plošné asanace předměstí, která pokračovala až do pádu komunistického režimu.
Obsah
Pražské předměstí: Obytný komplex v Pražské ulici z 50. let 20. století
2.1. Původní zástavba na místě obytných domů čp.715-720/II
2.1.1. Obecní pastouška čp.79/II
2.1.2. Plány na výstavbu činžovního domu ve 40. letech 20. století
2.2. Příprava a průběh výstavby bytových domů
2.2.1. Výstavba 1. etapy (domy čp.715-716-717/II)
2.2.2. Výstavba 2. etapy (domy čp.718-719-720/II)
2.3. Architektonický popis obytného souboru čp.715-720/II
2.4. Další stavební vývoj obytného souboru čp.715-720/II
2.1. Původní zástavba na místě obytných domů čp.715-720/II
2.1.1. Obecní pastouška čp.79/II
Před demolicemi vypadala západní strana Pražské ulice, v úseku od Padrťského potoka až k hospodě Železná následovně: stál tu jen jediný dům, a to čp.79/II, který sloužil jako obecní pastouška. Situován na nároží dnešních ulic Pražská a Na Pátku. V Josefínském katastru z roku 1788 zapsán jako „dominikální pastouška“.[1] Zbylou uliční frontu na západní straně vyplňovaly jen ploty a pár hospodářských stavení, příslušejících jednak ke Kraftovu statku na Nerudově náměstí (čp.70/II, viz níže), jednak ke dvoru hostince Železná. I ony zbořeny okolo roku 1955 kvůli výstavbě zmiňovaných bytových domů.
Podle popisu z roku 1827 (odhadní protokol pro účely protipožárního pojištění) šlo v případě objektu čp.79/II o roubený domek se šindelovou střechou. U domu ještě roubený chlév, rovněž se střechou krytou šindelem.[2] Mapa z roku 1838 zaznamenala, že dům čp.79/II byl spalný, tedy stále převážně dřevěný. V letech 1841-42 část domu přestavěna a vyzděna kamenem. Polovina domu i nadále zůstávala roubená a ve velmi špatném stavu.[3] V roce 1848 pak proběhla přestavba i oné druhé poloviny, a to dle plánů zednického mistra Partische (Partiše), kterou se tak dům proměnil na celozděnou stavbu.[4] Na schůzi městské rady v květnu 1931 rozhodnuto, že majitelům čp.79/II V. a A. Boulovým se uloží upravit domovní kanalizaci.[5] Podle vyjádření městské rady ze září 1931 není námitek proti umístění kiosku tabáku u čp.79/II.[6]
2.1.2. Plány na výstavbu činžovního domu ve 40. letech 20. století
Dům čp.79/II se v 1. polovině 20. století stával svými měřítky už anachronismem. Šlo přitom o exponovanou nárožní parcelu u mostu přes Padrťský potok a frekventované silnice na Prahu. Stavení zužovalo regulační čáru Pražské ulice a roku 1940 proto navrhla obecní rada, že je vykoupí, zboří a na jeho místě vystaví činžovní bydlení pro chudé.[7] Dům čp.79/II v majetku Václava a Anastázie Boulových prý severozápadním rohem zasahuje do veřejné dopravy a komplikuje dopravu na státní silnici. Už v roce 1938 obec zahájila jednání s majitelem čp.79/II o výkupu. 26. srpna 1938 dojednána dohoda, podle které měla obec dům vykoupit za 200 000 Kč.
Obec si zároveň vyhlédla parcelu jako vhodné stavební místo pro zamýšlenou výstavbu bytového nájemního domu pro chudé. Ve finančních kalkulacích jsou odhadované náklady na pozemek 220 000 K a na výstavbu domu 1 374 000 K. Mělo jít o dvoupatrový dům s podkrovím, přičemž v traktu do dnešní ulice Na Pátku měl mít objekt suterén. V přízemí projektovány 3 byty sestávající z kuchyně a ložnice a 4 byty sestávající jen z obytné kuchyně. V 1. a 2. patře mělo být po 7 bytech kuchyně+ložnice. Podkroví mělo pak mít stejnou dispozici jako přízemí. Celkem se v domě mělo nacházet 21 bytů 1+1 (kuchyně a ložnice) a 9 bytů sestávající z obývací kuchyně. Dne 1. srpna 1940 městská rada doporučila ke schválení koupi dosluhujícího objektu čp.79/II a zahájení příprav výstavby domu pro chudé. V debatě na schůzi obecního zastupitelstva v září 1940 František Lorenz vystupuje skepticky, kupní cena je podle něj vysoká a na výstavbu domu je nevhodná doba. Nakonec ale schválen výkup, byť s podmínkou, že kupní cena se sníží o 20 000 K, pokud majitel čp.79/II objekt nevyklidí do 3 měsíců od podpisu smlouvy, nejdéle ale do 1. ledna 1941. Schválena zároveň příprava výstavby činžovního domu.[8] V obecním rozpočtu na rok 1940 na tento účel mělo město už připraven 1 000 000 K.[9] Stavět se ale nezačalo, na rok 1941 už město plánuje za dům utratit jen 130 000 K.[10]
O rok později ale město přišlo s jiným plánem. Na této parcele č.kat.156/2 a č.kat.250 v tehdejší Čejkově ulici měla proběhnout výstavba dvou třípatrových domů pro železniční zaměstnance. Obec tehdy totiž zahájila jednání s ministerstvem dopravy o výstavbě domů pro železniční zaměstnance v rámci celostátní akce ohlášené ministerstvem. 24. ledna 1941 ministerstvo oznámilo podmínky své případné spoluúčasti na záměru a 13. února 1941 městská rada podala přihlášku na ministerstvo k této stavební akci ministerstva. Mělo jít o byty do plochy 40 čtverečních metrů. Náklady by hradily obec, ministerstvo dopravy a ministerstvo sociální a zdravotní správy. Obec by poskytla pozemek, ministerstvo dopravy mělo uhradit stavební náklady formou půjčky a poskytnout materiál. 12. června 1941 to městská rada doporučila ke schválení, přičemž pozemek měla obec k dispozici a stavební náklady odhadovány na 2 000 000 K. V červnu 1941 na schůzi obecního zastupitelstva schváleno.[11] To byly vše pouhé plány a záměry, ale faktem bylo, že roku 1941 obec definitivně vykoupila starý dům čp.79/II od pana Bouly „k regulačním účelům“. Cena dosáhla 190 000 K. V roce 1941 ale zatím za dům vyplaceno jen 30 000 K.[12] V roce 1943 zaplaceno za dům u Boulů 60 000 K.[13]
Jak je vidět, plány na výstavbu bytových domů na těchto pozemcích jsou staršího data. Kvůli přechodu na válečnou ekonomiku ale ani jeden z protektorátních plánů nerealizován. Objekt čp.79/II mezitím dál stál. Na schůzi obecního zastupitelstva v lednu 1943 zodpovězen dotaz Františka Lorenze o eventuálním zbourání domu koupeného od manželů Boulových.[14] Plány na stavbu činžovního domu byly oprášeny brzy po 2. světové válce. V březnu 1947 ohlašuje předseda Místního národního výboru Antonín Jodas záměr postavit zde obecní byty s tím, že družstvo železničářů a železniční správa chtějí zbudovat dalších 8 bytů. Rokycany totiž dostaly na rok 1947 přiděleno v rámci státem podporovaného programu (podle zákona č.41/1947 Sb.[15]) obnovy bytového fondu kvótu na výstavbu 10 bytových jednotek. Rozhodnuto, že budou postaveny právě zde, na obecní parcele bývalé pastoušky. Další dům s 8 železničářskými byty měl být zbudován na vedlejší parcele, kde stál domek čp.77/II, který obec získala jako poválečný konfiskát (viz níže).[16] S obecními domy v této lokalitě to město myslelo vážně, koneckonců muselo začít stavět ještě během roku 1947, jinak by o státní kvótu na výstavbu přišlo. V květnu 1947 MNV schválil výpůjčku 4 000 000 Kčs na tuto investici u Městské spořitelny. Mělo jít o dva vedle sebe stojící domy, jejichž projekt vypracoval akademický architekt S. Tobek. Jeden z domů měl být dvoupatrový s 6 byty, druhý jednopatrový se 4 byty. V přízemích se počítalo se dvěma obchody.[17] V průběhu roku 1947 byl ještě projekt přepracován. Na základě připomínek autora regulačního plánu města dr. Mikuškovice totiž musely být oba domy stavěny jako dvoupatrové. Stejný názor zastával i ZNV. Šlo o správný požadavek vzhledem k tomu, že objekty měly zaujímat významnou nárožní polohu a pouhý jednopatrový objekt by tu působil poddimenzovaně. Projekt tak narostl z plánovaných 10 na 12 bytových jednotek. Vzrostly i odhadované náklady, ze 4 na 5 000 000 Kčs. Město muselo o příslušnou částku zvýšit i půjčku na jejich výstavbu u Městské spořitelny.[18] 17. června 1947 určil Okresní národní výbor stavební obvod v této lokalitě a tím otevřel cestu pro budování činžovních domů.[19]
Parcela bývalé pastoušky čp.79/II na to ale nepostačovala, bylo nutné zabrat i část vnitrobloku se zahradou tehdejšího Kraftova hospodářství (viz níže) nebo zbořit sousední dům čp.77/II (v tom ale byly 2 byty). Při pořizování detailní zastavovací studie bylo navíc zjištěno, že uliční čára v nynější ulici Na Pátku by měla podle regulačního plánu ustoupit o asi 3 metry od nábřeží, aby se tak vytvořila pravidelná uliční fronta, identická s protějším nárožím Pražské a Horákovy ulice (u restaurace Šumava). Obecní pozemek vhodný pro zastavění se tak dále zúžil a bylo nutné jednat o odkupu většího dílu Kraftova hospodářství. Jenže v létě roku 1947 ing. František Kraft zemřel a odkup pozemků se zablokoval, protože bylo nutné čekat na dědické řízení. Stavět se přitom mělo začít už 15. srpna 1947. Teoreticky by bylo možné postavit aspoň jeden ze dvou plánovaných bytových domů (umístěný přímo na nároží, na místě obecní pastoušky), ale i kvůli tomuto provizornímu řešení by se musel přepracovávat projekt, rozpočet i organizace stavebních prací. Nakonec tak z celého projektu sešlo. Měl se realizovat až roku 1948. Ale ani se nestalo.[20] Bytovou kvótu město aspoň vyměnilo s podnikem Česká zbrojovka, n.p. (později Favorit), který ještě v roce 1947 stihl zahájit výstavbu 12 bytových jednotek v Družstevní ulici (domy čp.654/II a čp.655/II) – viz kapitola „Jižní předměstí“.[21] Ještě hůře dopadl zamýšlený dům s 8 byty pro železniční zaměstnance. Československé dráhy se původně domnívaly, že obec jim poskytne pro tyto účely celou plochu Kraftova hospodářství. Zjistilo se ale, že takový slib jim nikdy nedala. Celý projekt tak velice rychle zkrachoval. Železničáři převedli svoji bytovou kvótu do Českých Velenic v jižních Čechách, slíbili ale, že v Rokycanech budou stavět v roce 1948. Ani tento slib nebyl dodržen.[22] Starý dům čp.79/II se už roku 1947 připomíná jako „zbořeniště“.[23] V roce 1949 provedena částečná úprava zbořeniště (díky brigádnické práci členů KSČ).[24] Definitivně zanikly ruiny až v polovině 50. let při výstavbě komplexu obytných domů na jejich místě. Výstavba dvouletkových činžovních domů na nároží ulic Pražská a Na Pátku zůstala jen v úrovni projektu. Lokalita tak přišla o šanci získat kvalitní funkcionalistickou architekturu s uměřenými rozměry. Již brzy byla tato parcela zastavěna v zásadně jiném stylu.
2.2. Příprava a průběh výstavby bytových domů
Nakonec se ale prostor okolo bývalé obecní pastoušky na nároží dnešních ulic Na Pátku a Pražská svého využití pro výstavbu činžovních domů dočkal. Šlo o daleko rozsáhlejší obytný soubor z 50. let 20. století, který vyplnil néjen nároží obou ulic ale i celou uliční frontu Pražské ulice až k hostinci Na Železné. Místo dvouletkové střídmé architektury se tu objevil monumentálně koncipovaný útvar ve stylu socialistického realismu.
2.2.1. Výstavba 1. etapy (domy čp.715-716-717/II)
MNV tu navrhl výstavbu nových bytových domů na podzim 1954. V 1. etapě vyrostly 3 domy čp.715/II, čp.716/II a čp.717/II typu T 13/52 s 18 byty v severní části pozemku, tedy podél Pražské ulice k hostinci Na Železné.[25] Šlo o byty, stavené přímo pro Místní národní výbor, kterými mohla disponovat samotná obec.[26] V červenci 1955 je ještě na místě domů starý vepřinec, výstavba má začít v srpnu 1955.[27] Koncem srpna už výstavba domů probíhá.[28] V prvním čtvrtletí 1956 práce i kvůli špatnému počasí, vázly. Z plánovaných 400 000 Kčs se prostavělo jen 205 700 Kčs.[29] Na jaře 1956, po konci zimních mrazů, se ovšem tempo výstavby zrychlilo. V březnu 1956 prostavěno 118 503 Kčs místo plánovaných 100 000 Kčs. V dubnu 1956 již je vyzděno přízemí a u dvou ze tří domů i první patro, nad přízemím položeny stropy. Na staveniště instalovány 2 nákladní výtahy a probíhá pokládka kolejnic pro velkojeřáb.[30] V květnu 1956 už hotovy: stropy 2. patra, vyzdění původní nadezdívky, částečné vyzdění komínů na půdě, pokračuje výstavba kanalizace vodovodu a plynu, částečně osazeny okenní otvory, částečně postaven krov.[31] V druhé polovině roku 1956 se ovšem stavba dostala opět do skluzu. V září 1956 ještě nebyl vůbec započat výkop vodovodní a plynové přípojky. Z celkového rozpočtu 2 064 000 Kčs prostavěno jen 1 188 475 Kčs. Město mělo přitom ambici dobudovat stavbu do konce roku 1956 (jinak hrozil další odklad 2. etapy tohoto obytného komplexu, stát by totiž nepovolil zahájení 2. etapy, dokud ta 1. nebyla dostavěna). Pro splnění tohoto cíle by ale bylo nutné zvýšit počet zaměstnanců o 4 zedníky a 4 dělníky.[32]
Nakonec se ale termín dokončení podařilo splnit. Podle obecní kroniky předány byty do užívání 19. listopadu 1956.[33] Jde ovšem patrně o omyl. Toho dne se pouze konalo zasedání MNV, kde konstatováno, že bytové jednotky budou hotové do konce roku.[34] Každopádně v únoru 1957 již byty obydleny.[35] Stavbu těchto činžovních domů prováděl Okresní stavební podnik. Náklady na jejich výstavbu dosáhly 2 064 000 Kčs.[36] Vyrostly nad rámec původního Akčního plánu přijatého MNV v roce 1954.[37]
2.2.2. Výstavba 2. etapy (domy čp.718-719-720/II)
Pak mohlo začít budování 2. etapy tohoto obytného souboru, dalších tří domů čp.718/II, čp.719/II a čp.720/II typu T/14 s 24 byty v jižní části pozemku, tedy v nároží ulic Pražská a Na Pátku.[38] Město ji původně chtělo spustit už roku 1955, ale v podmínkách centrálně plánované bytové výstavby se proti postavil Krajský národní výbor, který převedl tuto bytovou kvótu pro rok 1955 pro potřeby podnikové výstavby Závodů V. I. Lenina (Škodovka).[39] Stavba se pak o něco opozdila. 9. dubna 1956 předalo město projektovou dokumentaci.[40] Ta přišla na 50 000 Kčs.[41] Stavební firma ale dokumentaci vrátila zpět s tím, že ji nedokáže zpracovat, je prý přetížená již rozestavěnými investičními akcemi. MNV očekával, že se podaří získat povolení na výstavbu ještě pro rok 1956, ale Krajský národní výbor oznámil, že akci přesunul do plánu výstavby na rok 1957.[42] Zahájení prací tedy stanoveno na duben 1957.[43] Pak termín zahájení revidován na 3. čtvrtletí 1957.[44] Nakonec se ale s výstavbou začalo v květnu 1957, tedy ve velkém předstihu.[45] Obecní kronika[46] sice uvádí, že již v únoru 1957 tu probíhaly stavební práce. Patrně šlo ale jen o předběžné přípravy staveniště. Město ovšem chtělo zahájit budování těchto domů tak, aby do začátku zimní sezóny na přelomu let 1957-58 byla hotova aspoň hrubá stavba, aby během zimy mohly probíhat práce uvnitř. V roce 1957 se mělo prostavět 600 000 Kčs. Předání do užívání plánováno na červenec 1958.[47]
V srpnu 1957 již jsou už všech třech domů hotovy výkopy základů a u objektů č. 2 a č. 3 dokončeno i budování základových pasů (u objektu č. 1 jen zčásti). Prováděl se výkop horizontálních kanalizačních rozvodů v suterénu a také vodovodní přípojka. Do 31. července 1957 již prostavěno 141 242,59 Kčs z celkových 600 000 Kčs vyčleněných na tento rok.[48] Od 1. září 1957 převzal funkci přímého investora KNV, skutečné „zprodukování“ výstavby tak přešlo z města na kraj. Současně s tím město odevzdalo na Krajský národní výbor i veškerou dokumentaci.[49] Díky svižnému tempu výstavby se posunul termín plánovaného dokončení bytů, na květen-srpen 1958.[50] Později upřesněno na květen 1958. Nakonec předáno 18 bytů (tedy 2 domy ze 3) do užívání v červnu 1958, zbylých 6 bytů k 1. srpnu 1958.[51] Podle jiného pramene ale 24 bytových jednotek u Železné obydleno už počátkem roku 1958.[52] Výstavbu 2. etapy obecních bytů prováděl podnik Pozemní stavby Plzeň, n.p. (na rozdíl od 1. etapy, kterou dělal Okresní stavební podnik).[53] V souvislosti s výstavbou těchto domů plánováno v roce 1958 i prodloužení plynovodu, z Pražské ulice, směrem do ulice Na Pátku.[54]
2.3. Architektonický popis obytného souboru čp.715-720/II
Dohromady zde ve dvou etapách výstavby vyrostlo 42 nových bytů v šesti na sebe navazujících domech.[55] Jde o kompaktní polouzavřený blok, vedle sebe řazených dvoupatrových domů s valbovými střechami. Soubor je ztvárněn ve stylu doznívajícího socialistického realismu. Dům čp.719/II je ozvláštněn příznačným slohovým prvkem oné doby, monumentálním domovním průjezdem s vysokým stropem a zdobným ostěním portálu. Domy 1. etapy výstavby mají na fasádě i některé další dekorativní prvky jako ostění oken a půlkruhové suprafenestry oken na schodišti mezi přízemím a 1. patrem. Obě etapy mají fasády zvýšeného suterénu členěné rustikou a také zděné balkony s dekorativní mříží do ulice. Jde samozřejmě o slohově a měřítkově méně vypjatý příklad socialistického historismu, odpovídající skromnějšímu prostředí okresního města. Přesto má objekt svou historickou cenu. Z hlediska urbanistického šlo, na rozdíl od souběžně budovaného sídliště Hrudkovanka, o první výraznější skutečně asanační zásah na ploše historické zástavby Pražského předměstí. Toto už nebyla pole a mezerovitá zástavba usedlostí jako v případě Hrudkovanky, ale rostlý organismus předměstské zástavby, byť velkou část stavebního pozemku zaujímaly podružné objekty hospodářského charakteru. I hmotově šlo o daleko výraznější kontrast vůči stávajícímu charakteru městského organismu než v případě Hrudkovanky. Masivní hmota nových činžáků sice v dobovém kontextu musela působit přímo revolučně, ale z dnešního pohledu jde o vcelku uměřenou architekturu. Už je tedy spíše překonaný paušálně odsuzující názor J. Kováře (viz studie Tisíciletý urbanistický vývoj Rokycan).[56] Pozdější asanační zásahy a průnik typizovaných i osmipodlažních panelových domů do prostoru historického Pražského předměstí činí z tohoto obytného souboru spíše uměřený počin. Samozřejmě, že některá planě monumentalizující a dekorativní řešení poplatná dobovému socialistickému realismu (přílišná zdobnost fasád, neústrojný průjezd domem čp.719/II) dnes vzbuzují částečně úsměv a jsou dokladem zaniklé ideologie a estetiky 50. let. Domy čp.715-720/II ovšem přinejmenším respektovaly kompaktnější blokový charakter zástavby a svým měřítkem sice konkurovaly okolní předměstské zástavbě ale nikoliv celoměstským dominantám. To rozhodně neplatí o sousedních panelových sídlištích. Chybou ovšem bylo, že parter těchto novostaveb byl využit výlučně pro obytné účely a nová podoba Pražské ulice tak neobsahovala komerční a prodejní prostory, které by jí daly podobu městského bulváru, na kteroužto funkci nepochybně v tomto úseku mohla a měla aspirovat. Pochybné je rovněž zkosení linie zástavby na nároží ulic Pražská a Na Pátku. Šlo o přehnaný a ve svém vyznění prázdný monumentalismus, který zbytečně ustupoval z regulační čáry na této pohledově významné nárožní parcele. Možná ale motivací byly dobové urbanistické plány vytvořit zde významnou městskou křižovatku. Na Pražskou ulici se totiž zde měla v ose dnešní Horákovy ulice napojovat silnice 2. třídy od Dobříva, převedená sem z Pivovarské ulice.[57]
2.4. Další stavební vývoj obytného souboru čp.715-720/II
Na nároží ulic Pražské a Na Pátku vysázen před tímto obytným komplexem parkově řešený trávník. Dne 20. ledna 1965 přijaly místní občanské výbory na zasedání rady MěstNV závazek upravit na počest 20. výročí osvobození tento parčík a zřídit v něm veřejné osvětlení.[58]
V říjnu 2000 se zastupitelstvo seznámilo s výsledky ankety mezi nájemníky obecních domů čp.715-716-717-718-719-720/II. Zájem o odkup bytu projevilo více než 50 % domácností. Zastupitelé tedy schválili záměr jejich privatizace.[59] Následovala oprava a zateplení fasád. V létě roku 2005 byl sokl zvýšeného suterénu tohoto obytného souboru na straně do Pražské ulice natřen okrovou barvou, ostatní fasáda domu ale měla nadále zašlý šedivý odstín (od doby výstavby objektu neopravována). V dubnu 2007 zahájena oprava střechy na části tohoto komplexu (čp. 715-716-717-718/II). Koncem dubna 2007 už sejmuta všechna původní krytina (ztmavlé staré tašky) a nahrazována novými taškami. Dle stavu v 2. polovině května 2007 už střecha domů čp.715-716-717-718/II opravena a probíhá výměna krytiny na objektech čp.719-720/II. Ještě před koncem května 2007 pak oprava střech všech částí tohoto obytného souboru hotova. Dům získal novou krytinu ze světle červených tašek.[60] Souběžně s opravou střechy celého obytného komplexu čp.715-716-717-718-719-720/II provedena i oprava zadní fasády těchto domů (směrem do vnitrobloku) a u objektu čp.720/II i na straně do ulice. Na fasádu nebyl aplikován zateplovací plášť, jen natřena odstíny žluté a hnědé barvy. Dle stavu z června 2007 již akce hotova. Pak následoval i nátěr přední fasády otočené do Pražské ulici. Počátkem září 2007 již tak má celý obytný soubor dokončenou rekonstrukci průčelí. Barevné řešení zvoleno vhodně a nedošlo k redukci členění fasád. Opravou ještě více vynikly kvality této tradicionalistické fáze poválečné architektury, obzvláště v prostředí historického předměstí.[61]
[1] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SÚA, JK, i.č. 3888, kt. 1903.
[2] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SOkA Rokycany, AM Rokycany, I. odd. sign. A/d/2, kt. 24.
[3] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SOkA Rokycany, AM Rokycany, I. odd. sign. A/d/6, kt. 24.
[4] Ebelová, I. - Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SOkA Rokycany, AM Rokycany, III. odd., kt. 114. Srv. I. odd., sign. A/PP, kt. 82.
[5] 5. schůze městské rady, 21.5.1931.
[6] 27. schůze městské rady, 24.9.1931.
[7] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 5, Rokycany 1999, s.23. (Hofman nesprávně uvádí, že v domě mělo být jen 21 bytů).
[8] 16. schůze obecního zastupitelstva, 3.9.1940.
[9] Kronika města Rokycan 1938-47, f.17.
[10] Kronika města Rokycan 1938-47, f.64.
[11] 22. schůze obecního zastupitelstva, 24.6.1941.
[12] 31. schůze obecního zastupitelstva, 22.12.1942.
[13] 38. schůze obecního zastupitelstva, 28.6.1944.
[14] 33. schůze obecního zastupitelstva, 29.1.1943.
[15] Schůze pléna MNV, 6.5.1947.
[16] Slavnostní schůze MNV 9.3.1947.
[17] Schůze pléna MNV, 6.5.1947.
[18] Schůze pléna MNV, 11.8.1947; schůze pléna MNV, 20.4.1948.
[19] Schůze pléna MNV, 11.8.1947.
[20] Schůze pléna MNV, 11.8.1947; schůze pléna MNV, 20.4.1948.
[21] Schůze pléna MNV, 28.11.1947.
[22] Schůze pléna MNV, 11.8.1947.
[23] Schůze pléna MNV, 6.5.1947.
[24] veřejná schůze pléna MNV, 26.7.1949
[25] 4. zasedání MNV, 24.9.1954.
[26] 4. zasedání MNV, 24.9.1954.
[27] 5. zasedání MNV, 15.7.1955.
[28] Kronika města Rokycan, 1954-57, f.68; 6. zasedání MNV, 2.9.1955.
[29] 6. zasedání MNV, 18.6.1956.
[30] 4. zasedání MNV, 16.4.1956.
[31] 6. zasedání MNV, 18.6.1956.
[32] 8. zasedání MNV, 10.9.1956.
[33] Kronika města Rokycan, 1954-57, f.155.
[34] 10. zasedání MNV, 19.11.1956.
[35] Kronika města Rokycan, 1954-57, f.164.
[36] Kronika města Rokycan, 1954-57, f.179.
[37] 1. zasedání MNV, 21.1.1957.
[38] 2. zasedání MNV, 5.7.1957.
[39] 5. zasedání MNV, 15.7.1955.
[40] 4. zasedání MNV, 16.4.1956.
[41] Kronika města Rokycan, 1954-57, f.179.
[42] 6. zasedání MNV, 18.6.1956.
[43] 4. zasedání MNV, 16.4.1956.
[44] 10. zasedání MNV, 19.11.1956.
[45] 2. zasedání MNV, 5.7.1957; 3. zasedání MNV, 26.8.1957.
[46] Kronika města Rokycan, 1957-62, f.14.
[47] 2. zasedání MNV, 5.7.1957.
[48] 3. zasedání MNV, 26.8.1957.
[49] 3. zasedání MNV, 26.8.1957.
[50] 3. zasedání MNV, 31.3.1958.
[51] 7. zasedání MNV, 8.9.1958; Zasedání rady MNV 27.srpna 1958, Kronika města Rokycan, 1957-62, f.68.
[52] 5. zasedání MNV, 29.6.1959.
[53] 4. zasedání MNV, 16.4.1956.
[54] 3. zasedání MNV, 31.3.1958.
[55] Materiál pro jednání rady města, 19.července 2004, č.2099.
[56] Kovář, J.: Tisíciletý urbanistický vývoj Rokycan. https://encyklopedierokycan.wz.cz/1000let.htm
[57] 2. zasedání MNV, 5.7.1957.
[58] 1. plenární zasedání MěstNV, 25.1.1965.
[59] Usnesení zastupitelstva města z 3.10.2000, www.rokycany.cz.
[60] Založeno na osobních zápiscích autora.
[61] Založeno na osobních zápiscích autora.