https://encyklopedierokycan.wz.cz/popisekpredchozikapitola.jpg

 

https://encyklopedierokycan.wz.cz/zpetnahomepage.jpg

 

https://encyklopedierokycan.wz.cz/popiseknasledujicikapitola.jpg

D. Borek: verze 2026/05/12

 

Pražské předměstí: Obytný komplex v Pražské ulici z 50. let 20. století

 

Současně se sídlištěm Hrudkovanka, ale izolovaně od něj, vyrostl v 50. letech 20. století u západní strany Pražské ulice, jižně od Nerudova náměstí, směrem k mostu přes Padrťský potok, pás obytných domů čp.715/II, čp.716/II, čp.717/II, čp.718/II, čp.719/II a čp.720/II (foto z r. 2004, foto z r. 2003). Na jejich místě se dosud rozkládala historická, třebaže spíše řídká zástavba předměstského charakteru. Byť rozsahem nešlo o urbanistický soubor srovnatelný se sídlištěm Hrudkovanka, zasluhuje samostatný popis, protože z hlediska urbanistického, architektonického i měřítkového šlo o výraznou proměnu této části Rokycan. Na rozdíl od Hrudkovanky byl tento soubor situován plně do starší zástavby. I z hlediska vývoje Pražského předměstí tak šlo o předěl, a předzvěst plošných asanací předměstí, které pokračovaly až do pádu komunistického režimu.

Obsah

2.1. Původní zástavba na místě obytných domů čp.715-720/II 1

2.1.1. Obecní pastouška čp.79/II 1

2.1.2. Plány na výstavbu činžovního domu ve 40. letech 20. století 1

2.2. Příprava a průběh výstavby bytových domů.. 2

2.2.1. Výstavba 1. etapy (domy čp.715-716-717/II). 2

2.2.2. Výstavba 2. etapy (domy čp.718-719-720/II). 2

2.3. Architektonický popis obytného souboru čp.715-720/II 2

2.4. Další stavební vývoj obytného souboru čp.715-720/II 3

 

 

2.1. Původní zástavba na místě obytných domů čp.715-720/II

2.1.1. Obecní pastouška čp.79/II

Před demolicemi vypadala západní strana Pražské ulice, v úseku od Padrťského potoka až k hospodě Železná následovně: stál tu jediný dům, a to čp.79/II, který sloužil jako obecní pastouška. Situován byl na nároží dnešních ulic Pražská a Na Pátku. V Josefínském katastru z roku 1788 je zapsán coby „dominikální pastouška“[1]

Dne 22. července 1822 rada vzala na vědomí zprávu o vyšetření nebezpečí požáru v „Hirtenhäusel,“ tedy „pastoušce,“ včetně protokolu o výslechu pasačky, kterou byla Anna Reilová. Město jí pak udělilo dvoudenní arest.[2] Mohlo jít o nějaké nevhodné skladování hořlavých materiálů či nebezpečná kamna apod. Město podobné prohřešky v této době striktně stíhalo. Není ovšem jisté, zda šlo o tento domek, v Rokycanech byla totiž ještě pastouška na starém Plzeňském předměstí v čp.37/III.

Podle popisu z roku 1827 (odhadní protokol pro účely protipožárního pojištění) šlo o roubený domek se šindelovou střechou. K domu náležel i roubený chlév, rovněž se střechou krytou šindelem.[3] Mapa z roku 1838 zaznamenala, že dům čp.79/II byl spalný, tedy stále převážně dřevěný. V letech 1841–1842 byla část domu přestavěna a vyzděna kamenem. Polovina domu i nadále zůstávala roubená a ve velmi špatném stavu.[4] V roce 1848 pak proběhla přestavba i druhé poloviny, a to dle plánů zednického mistra Partiše, kterou se dům proměnil na celozděnou stavbu.[5] Počátkem 20. století byla provedena demolice chléva, chladírny a dřevěné kůlny a zrušení řeznické provozovny Václava Bouly.[6] V městském archivu se nachází složka z roku 1912, nazvaná „Boula Václav, zřízení klosetu a žumpy čp.79/II, Pražské předměstí“, a další z roku 1925, pod jménem „Manželé Boulovi, přístavba rodinného domku čp.79/II“.[7] V květnu 1931 radní rozhodli, že majitelům čp.79/II V. a A. Boulovým se uloží upravit domovní kanalizaci.[8] Podle vyjádření rady ze září 1931 není námitek proti umístění kiosku tabáku u čp.79/II.[9]

Zbylou uliční frontu na západní straně vyplňovaly jen ploty a pár hospodářských stavení, příslušejících jednak ke Kraftovu statku na Nerudově náměstí (čp.70/II, viz níže), jednak ke dvoru hostince Železná. I ony byly zbořeny okolo roku 1955 kvůli výstavbě bytových domů.

 

 

2.1.2. Plány na výstavbu činžovního domu ve 40. letech 20. století

Dům čp.79/II se v 1. polovině 20. století stával už anachronismem. Šlo o exponovanou nárožní parcelu u mostu přes Padrťský potok a při frekventované silnici z Rokycan na Prahu. Stavení zužovalo regulační čáru Pražské ulice. Roku 1940 proto navrhla rada, že dům vykoupí, zboří a na jeho místě vystaví činžovní bydlení pro chudé.[10] Dům čp.79/II v majetku Václava a Anastázie Boulových severozápadním rohem zasahuje do veřejné dopravy a komplikuje tak provoz na státní silnici. Už v roce 1938 obec zahájila jednání s majitelem čp.79/II o výkupu. 26. srpna 1938 byla dojednána dohoda, podle které měla obec dům vykoupit za 200 000 Kč.

Obec si na přelomu 30. a 40. let vyhlédla parcelu za příhodné místo pro zamýšlenou výstavbu bytového domu pro chudé.  Odhadované náklady na pozemek činily 220 000 K a na výstavbu domu 1 374 000 K. Mělo jít o dvoupatrový objekt s podkrovím, přičemž v traktu do ulice Na Pátku měl být suterén. V přízemí se projektovaly 3 byty sestávající z kuchyně a ložnice a 4 byty sestávající jen z obytné kuchyně. V 1. a 2. patře mělo být po 7 bytech s dispozicí kuchyně + ložnice. Podkroví mělo pak mít stejnou dispozici bytových jednotek jako přízemí. Celkem se v domě mělo nacházet 21 bytů 1+1 (kuchyně a ložnice) a 9 bytů sestávající z obývací kuchyně. Dne 1. srpna 1940 rada doporučila ke schválení koupi starého domu čp.79/II a zahájení příprav výstavby domu pro chudé. Na schůzi zastupitelstva v září 1940 vystupuje František Lorenz skepticky, kupní cena je podle něj vysoká a na výstavbu domu je nevhodná doba.  Nakonec ale zastupitelé schválili výkup, byť s podmínkou, že kupní cena se sníží o 20 000 K, pokud majitel čp.79/II objekt nevyklidí do tří měsíců od podpisu smlouvy, nejdéle ale do 1. ledna 1941. Schválili zároveň přípravu výstavby činžovního domu.[11] V obecním rozpočtu na rok 1940 mělo město na to už připraven 1 000 000 K.[12] Se stavbou se ale nezačalo. Na rok 1941 už městský rozpočet plánuje na dům utratit jen 130 000 K.[13]

O rok později obec přišla s jiným plánem. Na této parcele č.kat.156/2 a č.kat.250 v tehdejší Čejkově ulici měly vyrůst dva třípatrové domy pro železniční zaměstnance. Rokycany tehdy zahájily jednání s ministerstvem dopravy o výstavbě domů pro železniční zaměstnance v rámci protektorátní investiční akce ohlášené ministerstvem. 24. ledna 1941 ministerstvo oznámilo podmínky případné spoluúčasti na záměru a 13. února 1941 městská rada podala přihlášku na ministerstvo. Mělo jít o byty do plochy 40 čtverečních metrů. Náklady by hradila obec, ministerstvo dopravy a ministerstvo sociální a zdravotní správy. Město by poskytlo pozemek, ministerstvo dopravy mělo uhradit stavební náklady formou půjčky a zajistit materiál. 12. června 1941 věc rada doporučila ke schválení. Pozemek už měla obec k dispozici. Stavební náklady se odhadovaly na 2 000 000 K. V červnu 1941 to schválilo i obecní zastupitelstvo.[14] V podmínkách skomírajícího protektorátního stavebního ruchu zůstalo jen u plánů, ale faktem bylo, že roku 1941 obec definitivně získala do svého majetku dům čp.79/II od pana Bouly „k regulačním účelům“ za 190 000 K. V roce 1941 zatím bylo za dům vyplaceno jen 30 000 K.[15] V roce 1943 pak uhrazeno za dům u Boulů 60 000 K.[16] Kvůli plnému přechodu na válečnou ekonomiku od roku 1942 nedospěl ani jeden z těchto plánů do stádia realizace. Sešlý dům čp.79/II mezitím dál zůstával na svém místě. Na schůzi zastupitelstva v lednu 1943 se František Lorenz dotazoval na eventuální zbourání domu koupeného od manželů Boulových.[17] Tím ale věc skončila.

Plány na využití parcely pro zbudování činžovního domu byly oprášeny brzy po 2. světové válce. V březnu 1947 ohlašuje předseda MNV Antonín Jodas záměr postavit zde obecní byty s tím, že družstvo železničářů a železniční správa chtějí zbudovat dalších 8 bytů. Rokycany totiž dostaly na rok 1947 přiděleno v rámci státního programu (podle zákona č.41/1947 Sb.[18]) na obnovu bytového fondu kvótu pro výstavbu 10 bytových jednotek (v poválečné ekonomice byl stavební ruch přísně centrálně řízen). A město rozhodlo, že vyrostou právě zde, na obecní parcele bývalé pastoušky. Další dům s 8 železničářskými byty měl vzniknout na vedlejší parcele v dnešní ulici Na Pátku, kde stál domek čp.77/II, jenž obec získala jako poválečný konfiskát (viz níže).[19] S obecními domy v této lokalitě to MNV myslel vážně, koneckonců muselo se začít stavět ještě během roku 1947, jinak by obec o státní kvótu na bytovou výstavbu přišla. V květnu 1947 proto město schválilo výpůjčku 4 000 000 Kčs na tuto investici u Městské spořitelny. Mělo jít o dva vedle sebe stojící domy, jejichž projekt vypracoval akademický architekt S. Tobek. Jeden z domů měl být dvoupatrový s 6 byty, druhý jednopatrový se 4 byty. V přízemích se počítalo se dvěma obchody.[20] V průběhu roku 1947 byl projekt přepracován. Na základě připomínek autora regulačního plánu města dr. Mikuškovice totiž musely být oba domy dvoupatrové. Stejný názor zastával i zemský národní výbor. Šlo o správný požadavek vzhledem k tomu, že objekty měly zaujímat významnou nárožní polohu a pouhý jednopatrový objekt by tu působil poddimenzovaně. Projekt tak narostl z plánovaných 10 na 12 bytových jednotek. Vzrostly i odhadované náklady, ze 4 na 5 000 000 Kčs. Město muselo o příslušnou částku zvýšit i půjčku na jejich výstavbu u Městské spořitelny.[21] Dne 17. června 1947 určil ONV stavební obvod v této lokalitě a otevřel cestu pro budování činžovních domů.[22]

Skoro se zdálo, že projekt konečně dospěje k realizaci. Objevily se ale potíže regulačního charakteru. Parcela bývalé pastoušky čp.79/II totiž na proponovanou novostavbu nepostačovala, takže bylo nutné zabrat i část vnitrobloku se zahradou tehdejšího Kraftova hospodářství (viz níže) nebo zbořit sousední dům čp.77/II, v němž se ale nacházely 2 byty. Při pořizování detailní zastavovací studie se navíc zjistilo, že uliční čára v nynější ulici Na Pátku by měla podle regulačního plánu ustoupit o asi 3 metry od nábřeží, aby se tak vytvořila pravidelná uliční fronta, identická s protějším nárožím Pražské a Horákovy ulice (u tehdejší restaurace Šumava, viz níže). Pozemek vhodný pro zastavění se tak zúžil a bylo nutné jednat o odkupu většího dílu Kraftova hospodářství. Jenže v létě roku 1947 ing. František Kraft zemřel a převod pozemků se zablokoval, protože se muselo čekat na dědické řízení. Stavět se přitom mělo začít už 15. srpna 1947. Teoreticky bylo možné postavit aspoň jeden ze dvou plánovaných bytových domů (umístěný přímo na nároží, v místě bývalé obecní pastoušky). Nicméně kvůli tomuto provizornímu řešení by se musel přepracovávat projekt, rozpočet i organizace stavebních prací. Nakonec tak z celého projektu, který už měl plánovanou realizaci v roce 1948, sešlo.[23] Bytovou kvótu město vyměnilo s podnikem Česká zbrojovka, n. p. (později Favorit), který ještě v roce 1947 stihl zahájit výstavbu 12 bytových jednotek v Družstevní ulici (dvouletkové domy čp.654/II a čp.655/II) v prostoru u Václava.[24] Ještě hůře dopadl vedlejší zamýšlený dům s 8 byty pro železniční zaměstnance. Československé dráhy se původně domnívaly, že obec jim poskytne pro tyto účely celou plochu Kraftova hospodářství. Zjistilo se ale, že takový slib jim nikdy nedala. Celý projekt tak zkrachoval.  Železničáři převedli svoji bytovou kvótu do Českých Velenic v jižních Čechách, slíbili ale, že v Rokycanech budou stavět v roce 1948. Ani tento slib nebyl dodržen.[25]

Starý dům čp.79/II se už roku 1947 připomíná jako „zbořeniště“.[26] V roce 1949 proběhla částečná úprava tohoto zbořeniště (díky brigádnické práci členů KSČ).[27] Definitivně ale zanikly jeho ruiny až v polovině 50. let při výstavbě komplexu obytných domů na jejich místě. Výstavba dvouletkových činžovních domů na nároží ulic Pražská a Na Pátku definitivně ztroskotala. Lokalita přišla o šanci získat kvalitní funkcionalistickou architekturu s uměřenými rozměry. Již brzy byla tato parcela zastavěna v zásadně jiném stylu.

 

 

2.2. Příprava a průběh výstavby bytových domů

2.2.1. Výstavba 1. etapy (domy čp.715-716-717/II)

Nakonec se prostor okolo bývalé obecní pastoušky na nároží ulic Na Pátku a Pražská svého využití pro výstavbu bytových domů dočkal. Šlo ovšem o daleko rozsáhlejší obytný soubor z 50. let 20. století, který vyplnil nejen nároží obou ulic ale i celou uliční frontu Pražské ulice až k hostinci Na Železné. Místo dvouletkové střídmé architektury tu vznikl monumentálně koncipovaný útvar ve stylu socialistického realismu.

MNV tu navrhl výstavbu nových bytových domů na podzim 1954. V 1. etapě vyrostly tři domy čp.715/II, čp.716/II a čp.717/II typu T 13/52 s 18 byty v severní části pozemku, tedy podél Pražské ulice k hostinci Na Železné.[28] Šlo o byty, stavěné přímo pro MNV, kterými mohla disponovat samotná obec.[29] V červenci 1955 je ještě na místě domů starý vepřinec, výstavba měla začít v srpnu 1955.[30] Koncem srpna už výstavba domů probíhá.[31] V prvním čtvrtletí 1956 práce i kvůli špatnému počasí, vázly. Z plánovaných 400 000 Kčs se prostavělo jen 205 700 Kčs.[32] Na jaře 1956, po konci zimních mrazů, se ovšem tempo prací zrychlilo. V březnu 1956 zde bylo prostavěno 118 503 Kčs místo plánovaných 100 000 Kčs. V dubnu 1956 již je vyzděno přízemí a u dvou ze tří domů i první patro. Nad přízemím byly položeny stropy. Na staveniště byly instalovány 2 nákladní výtahy a probíhala pokládka kolejnic pro velkojeřáb.[33] V květnu 1956 už jsou hotovy stropy 2. patra, vyzdění původní nadezdívky a částečné vyzdění komínů na půdě. Pokračovala stavba kanalizace vodovodu a plynu, částečně byly osazeny okenní otvory a částečně postaven krov.[34] V druhé polovině roku 1956 se stavba dostala opět do skluzu. V září 1956 ještě nebyl započat výkop vodovodní a plynové přípojky. Z celkového rozpočtu 2 064 000 Kčs se prostavělo jen 1 188 475 Kčs. Město mělo přitom ambici dobudovat tyto tři domy do konce roku 1956 (jinak hrozil další odklad 2. etapy tohoto obytného komplexu, stát by totiž nepovolil zahájení 2. etapy, dokud ta 1. nebyla předána). Pro splnění cíle by ale bylo nutné zvýšit počet zaměstnanců o 4 zedníky a 4 dělníky.[35]

Nakonec se ale termín dokončení podařilo splnit. Podle obecní kroniky byly předány byty do užívání 19. listopadu 1956.[36] Jde ovšem patrně o omyl. Toho dne se pouze konalo zasedání MNV, kde se konstatovalo, že bytové jednotky budou hotové do konce roku.[37] Každopádně v únoru 1957 již byly byty obydleny.[38] Stavbu činžovních domů prováděl Okresní stavební podnik. Náklady na jejich výstavbu dosáhly 2 064 000 Kčs.[39] Vyrostly nad rámec původního Akčního plánu, přijatého MNV v roce 1954.[40]

 

 

2.2.2. Výstavba 2. etapy (domy čp.718-719-720/II)

Pak mohla začít 2. etapa tohoto obytného souboru, tedy dalších tří domů čp.718/II, čp.719/II a čp.720/II typu T/14 s 24 byty v jižní části pozemku, na nároží ulic Pražská a Na Pátku.[41] Město ji původně chtělo spustit už roku 1955, ale v podmínkách centrálně plánované bytové výstavby se proti postavil KNV, který převedl bytovou kvótu pro rok 1955 pro potřeby podnikové výstavby Závodů V. I. Lenina (Škodovka).[42] Stavba se tak o něco opozdila.  9. dubna 1956 předalo město projektovou dokumentaci.[43]  Ta přišla na 50 000 Kčs.[44] Stavební firma ale dokumentaci vrátila s tím, že ji nedokáže zpracovat, je prý přetížená rozestavěnými akcemi. MNV očekával, že se podaří získat povolení na výstavbu ještě pro rok 1956, ale KNV oznámil, že akci přesunul do plánu výstavby na rok 1957.[45] Zahájení prací tedy bylo nově stanoveno na duben 1957.[46] Pak termín zahájení prošel další revizí, na 3. čtvrtletí 1957.[47] Nakonec se nicméně s výstavbou začalo již v květnu 1957, tedy v předstihu.[48] Obecní kronika[49] sice uvádí, že už v únoru 1957 tu probíhaly stavební práce. Patrně šlo ale jen o předběžné přípravy staveniště. Město chtělo zahájit budování těchto domů tak, aby do začátku zimní sezóny na přelomu let 1957–1958 byla hotova aspoň hrubá stavba, čímž by během zimy mohly probíhat práce uvnitř. V roce 1957 se mělo prostavět 600 000 Kčs. Předání do užívání se plánovalo na červenec 1958.[50]

V srpnu 1957 již jsou už všech třech domů hotovy výkopy základů a u objektů č. 2 a č. 3 (technické číslování dle projektu, nikoliv čísla popisná domů) dokončeno i budování základových pasů (u objektu č. 1 jen zčásti). Prováděl se výkop horizontálních kanalizačních rozvodů v suterénu a také vodovodní přípojka. Do 31. července 1957 již tu bylo prostavěno 141 242,59 Kčs z celkových 600 000 Kčs vyčleněných na onen rok.[51] Od 1. září 1957 převzal funkci přímého investora KNV, skutečný „management“ výstavby tak přešel z města na kraj. Současně s tím město odevzdalo na krajský národní výbor i veškerou dokumentaci.[52] Díky svižnému tempu výstavby se posunul termín plánovaného dokončení bytů na květen–srpen 1958.[53] Později se to upřesnilo na květen 1958. Nakonec bylo předáno 18 bytů (tedy dva domy ze tří) do užívání v červnu 1958 a zbylých 6 bytů k 1. srpnu 1958.[54] Podle jiného pramene ovšem 24 bytových jednotek u Železné bylo obydleno už počátkem roku 1958.[55] Výstavbu 2. etapy obecních bytů prováděl podnik Pozemní stavby Plzeň, n. p. (na rozdíl od 1. etapy, kterou realizoval Okresní stavební podnik).[56] V souvislosti s výstavbou těchto domů bylo v plánu v roce 1958 i prodloužení plynovodu, z Pražské ulice, směrem do ulice Na Pátku.[57]

 

 

2.3. Architektonický popis obytného souboru čp.715-720/II

Dohromady zde tedy ve dvou rychle po sobě následujících etapách vyrostlo 42 nových bytů, v šesti na sebe navazujících domech.[58] Jde o kompaktní polouzavřený blok, vedle sebe řazených dvoupatrových domů s valbovými střechami. Soubor je ztvárněn ve stylu doznívajícího socialistického realismu. Dům čp.719/II je ozvláštněn příznačným slohovým prvkem oné doby, domovním průjezdem s vysokým stropem a zdobným ostěním portálu. Jedná se o jedinou aplikaci tohoto monumentálního stavebního prvku, typického pro stavitelství 50. let, v Rokycanech. Domy 1. etapy výstavby mají na fasádě i některé další dekorativní prvky jako ostění oken a půlkruhové suprafenestry oken na schodišti mezi přízemím a 1. patrem. Obě etapy mají fasády zvýšeného suterénu členěné rustikou a také zděné balkony s dekorativní mříží do ulice. Jde o slohově a měřítkově méně vypjatý příklad socialistického historismu, odpovídající skromnějšímu prostředí okresního města. Přesto má objekt svou historickou cenu. Z hlediska urbanistického šlo, na rozdíl od souběžně budovaného sídliště Hrudkovanka, o první výraznější skutečně asanační zásah do historické zástavby Pražského předměstí. Toto už nebyla pole a mezerovitá zástavba zemědělských usedlostí jako v případě Hrudkovanky, ale rostlý organismus předměstské zástavby, byť velkou část stavebního pozemku zaujímaly podružné objekty hospodářského charakteru.

I hmotově šlo o daleko výraznější kontrast vůči stávajícímu charakteru předměstí než v případě Hrudkovanky.  Masivní hmota nových činžáků sice v dobovém kontextu musela působit přímo revolučně, ale z dnešního pohledu jde o vcelku uměřenou architekturu. Už je tedy spíše překonaný paušálně odsuzující názor J. Kováře z jeho studie Tisíciletý urbanistický vývoj Rokycan. („Porušil starobylou půdorysnou skladbu místa a nepodařenou „monumentalitou“ i měřítko a prostorové vztahy, jež určovaly po staletí historický ráz Rokycan.“[59]) Pozdější asanační zásahy a průniky typizovaných, až osmipodlažních panelových domů do historického Pražského předměstí činí z tohoto obytného souboru spíše uměřený počin. Samozřejmě, že některá planě monumentalizující a dekorativní řešení poplatná dobovému socialistickému realismu (přílišná zdobnost fasád, neústrojný průjezd domem čp.719/II) dnes vzbuzují částečně úsměv a jsou dokladem zaniklé ideologie a estetiky 50. let. Domy čp.715-720/II ovšem přinejmenším respektovaly kompaktnější blokový charakter zástavby a svým měřítkem sice konkurovaly okolní předměstské zástavbě ale nikoliv celoměstským dominantám. To rozhodně neplatí o sousedních panelových sídlištích.

Chybou ovšem bylo, že parter těchto novostaveb byl využit výlučně pro obytné účely a nová podoba Pražské ulice tak neobsahovala komerční a prodejní prostory, které by jí daly podobu městského bulváru, na kteroužto funkci nepochybně v tomto úseku mohla a měla aspirovat. Pochybné je rovněž zkosení linie zástavby na nároží ulic Pražská a Na Pátku. Šlo o přehnaný a ve svém vyznění prázdný regulační manýrismus, který zbytečně ustupoval z regulační čáry na této pohledově významné nárožní parcele. Možná ale motivací byly dobové urbanistické plány vytvořit zde významnou městskou křižovatku. Na Pražskou ulici se totiž zde měla v ose dnešní Horákovy ulice napojovat silnice 2. třídy od Dobříva, převedená sem z Pivovarské ulice.[60]

 

 

2.4. Další stavební vývoj obytného souboru čp.715-720/II

Na nároží ulic Pražské a Na Pátku byl vysázen před tímto obytným komplexem parkově řešený trávník. Dne 20. ledna 1965 přijaly místní občanské výbory na zasedání rady MěstNV závazek upravit na počest 20. výročí osvobození tento parčík a zřídit v něm veřejné osvětlení.[61]

V říjnu 2000 se zastupitelstvo seznámilo s výsledky ankety mezi nájemníky obecních domů čp.715-716-717-718-719-720/II. Zájem o odkup bytu projevilo více než 50 % domácností. Zastupitelé tedy schválili záměr privatizace.[62] Následovala oprava a zateplení fasád. V létě roku 2005 byl sokl zvýšeného suterénu tohoto obytného souboru na straně do Pražské ulice natřen okrovou barvou, ostatní fasáda domu ale měla nadále zašlý šedivý odstín (od doby výstavby objektu, tedy půl století neopravována). V dubnu 2007 započala oprava střechy na části tohoto komplexu (čp. 715-716-717-718/II). Koncem dubna 2007 už je sejmuta všechna původní krytina (ztmavlé staré tašky) a nahrazována novými taškami. Dle stavu v 2. polovině května 2007 už je střecha domů čp.715-716-717-718/II opravena a probíhá výměna krytiny na objektech čp.719-720/II. Ještě před koncem května 2007 pak byla oprava střech všech částí tohoto obytného souboru dohotovena. Dům získal novou krytinu ze světle červených tašek.[63]

Souběžně s  opravou střechy obytného komplexu čp.715-716-717-718-719-720/II proběhla i oprava zadních fasád těchto domů (směrem do vnitrobloku) a u objektu čp.720/II i na straně do ulice. Na fasádu nebyl aplikován zateplovací plášť, jen natřena odstíny žluté a hnědé barvy. Dle stavu z června 2007 již je akce hotova. Pak následoval i nátěr přední fasády do Pražské ulice. Počátkem září 2007 již tak má celý obytný soubor dokončenou rekonstrukci průčelí. Barevné řešení bylo zvoleno vhodně a nedošlo k redukci členění fasád. Opravou ještě více vynikly kvality této tradicionalistické fáze poválečné architektury, obzvláště v prostředí historického předměstí.[64]

 

 

 


[1] Ebelová, I. -  Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SÚA, JK, i. č. 3888, kt. 1903.

[2] Radní protokol, 04. 01. 1822 – 24. 12. 1822, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 14, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 14; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k014, snímek 158.

[3] Ebelová, I. -  Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SOkA Rokycany, AM Rokycany, I. odd. sign. A/d/2, kt. 24.

[4] Ebelová, I. -  Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SOkA Rokycany, AM Rokycany, I. odd. sign. A/d/6, kt. 24.

[5] Ebelová, I. -  Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SOkA Rokycany, AM Rokycany, III. odd., kt. 114. Srv. I. odd., sign. A/PP, kt. 82.

[6] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan, III. oddělení, inventář, 2005, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0088_00013_am-rokycany-odd-3-tech-kancelar.pdf

[7] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan, III. oddělení, inventář, 1976, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0071_00013_am-rokycany-odd-3.pdf

[8] 5. schůze městské rady, 21. 5. 1931.

[9] 27. schůze městské rady, 24. 9. 1931.

[10] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 5, Rokycany 1999, s. 23. (Hofman nesprávně uvádí, že v domě mělo být jen 21 bytů).

[11] 16. schůze obecního zastupitelstva, 3. 9. 1940.

[12] Kronika města Rokycan 1938–47, f. 17.

[13] Kronika města Rokycan 1938–47, f. 64.

[14] 22. schůze obecního zastupitelstva, 24. 6. 1941.

[15] 31. schůze obecního zastupitelstva, 22. 12. 1942.

[16] 38. schůze obecního zastupitelstva, 28. 6. 1944.

[17] 33. schůze obecního zastupitelstva, 29. 1. 1943.

[18] Schůze pléna MNV, 6. 5. 1947.

[19] Slavnostní schůze MNV 9. 3. 1947.

[20] Schůze pléna MNV, 6. 5. 1947.

[21] Schůze pléna MNV, 11. 8. 1947; schůze pléna MNV, 20. 4. 1948.

[22] Schůze pléna MNV, 11. 8. 1947.

[23] Schůze pléna MNV, 11. 8. 1947; schůze pléna MNV, 20. 4. 1948.

[24] Schůze pléna MNV, 28. 11. 1947.

[25] Schůze pléna MNV, 11. 8. 1947.

[26] Schůze pléna MNV, 6. 5. 1947.

[27] veřejná schůze pléna MNV, 26. 7. 1949

[28] 4. zasedání MNV, 24. 9. 1954.

[29] 4. zasedání MNV, 24. 9. 1954.

[30] 5. zasedání MNV, 15. 7. 1955.

[31] Kronika města Rokycan, 1954–57, f. 68; 6. zasedání MNV, 2. 9. 1955.

[32] 6. zasedání MNV, 18. 6. 1956.

[33] 4. zasedání MNV, 16. 4. 1956.

[34] 6. zasedání MNV, 18. 6. 1956.

[35] 8. zasedání MNV, 10. 9. 1956.

[36] Kronika města Rokycan, 1954–57, f. 155.

[37] 10. zasedání MNV, 19. 11. 1956.

[38] Kronika města Rokycan, 1954–57, f. 164.

[39] Kronika města Rokycan, 1954–57, f. 179.

[40] 1. zasedání MNV, 21. 1. 1957.

[41] 2. zasedání MNV, 5. 7. 1957.

[42] 5. zasedání MNV, 15. 7. 1955.

[43] 4. zasedání MNV, 16. 4. 1956.

[44] Kronika města Rokycan, 1954–57, f. 179.

[45] 6. zasedání MNV, 18. 6. 1956.

[46] 4. zasedání MNV, 16. 4. 1956.

[47] 10. zasedání MNV, 19. 11. 1956.

[48] 2. zasedání MNV, 5. 7. 1957; 3. zasedání MNV, 26. 8. 1957.

[49] Kronika města Rokycan, 1957–62, f. 14.

[50] 2. zasedání MNV, 5. 7. 1957.

[51] 3. zasedání MNV, 26. 8. 1957.

[52] 3. zasedání MNV, 26. 8. 1957.

[53] 3. zasedání MNV, 31. 3. 1958.

[54] 7. zasedání MNV, 8. 9. 1958; Zasedání rady MNV 27. srpna 1958, Kronika města Rokycan, 1957–62, f. 68.

[55] 5. zasedání MNV, 29. 6. 1959.

[56] 4. zasedání MNV, 16. 4. 1956.

[57] 3. zasedání MNV, 31. 3. 1958.

[58] Materiál pro jednání rady města, 19. 7. 2004, č. 2099.

[59] Kovář, J.: Tisíciletý urbanistický vývoj Rokycan. https://encyklopedierokycan.wz.cz/1000let.htm

[60] 2. zasedání MNV, 5. 7. 1957.

[61] 1. plenární zasedání MěstNV, 25. 1. 1965.

[62] Usnesení zastupitelstva města z 3. 10. 2000, www.rokycany.cz.

[63] Založeno na osobních zápiscích autora.

[64] Založeno na osobních zápiscích autora.