D. Borek: verze 2026/05/13

Jižní předměstí: sídliště Jižní předměstí

Projekt Jižního předměstí, který se rodil od 50. let 20. století jako komplexní urbanistické řešení prostoru bývalé obecní cihelny a vagónové kolonie, nezahrnoval jen školský areál. Jeho součástí měl být hlavně velký obytný soubor sídlištního typu, který by navázal na sídliště U Václava, budované během 50. let 20. století (viz výše). Původní optimistické plány, že toto nové sídliště Jižní předměstí vyroste ještě v 60. letech, se musely odložit kvůli technickým i ekonomickým potížím. Nakonec ale v 70. letech k realizaci této masivní bytové výstavby přece jen došlo. S více než 700 bytovými jednotkami je sídliště Jižní předměstí největším, jednotně koncipovaným obytným souborem v rokycanských dějinách. Z hlediska architektonického obytný celek sice přinesl jen typizovanou panelovou estetiku, ale v mnoha jiných ohledech šlo o koncepční a vítané změny. Panelové sídliště jednak potvrdilo přesun demografického těžiště okresního města do jižního sektoru Rokycan. Výstavbou sídliště se zároveň dovršila asanace průmyslové periferie okolo bývalé obecní cihelny. A tak zatímco většina ostatních rokycanských sídlištních celků vznikala na troskách historické a památkově hodnotné zástavby, v případě Jižního předměstí došlo jednoznačně ke zkvalitnění této, dosud zanedbané lokality. Velký význam mělo i nové dopravní řešení, když byla ulice B. Němcové přetvořena ve východozápadní osu celé jižní části města (viz mapa).

Obsah

9.1. Úvod. 1

9.2. Příprava výstavby sídliště Jižní předměstí 1

9.2.1. Původní projekt Jižního předměstí v 50. a 60. letech 20. století 1

9.2.2. Příprava výstavby sídliště Jižní předměstí od konce 60. let 20. století 1

9.3. Průběh výstavby sídliště Jižní předměstí 2

9.3.1. Začátek výstavby sídliště Jižní předměstí 2

9.3.2. Postupné dokončování výstavby jednotlivých domů. 2

9.4. Popis sídliště Jižní předměstí 3

9.4.1. Sídlištní zástavba v ulici Pod Ohradou. 3

9.4.2. Obytný soubor Experiment na nároží ulic Čechova a Pod Ohradou. 4

9.4.3. Technický vývoj ulice Pod Ohradou. 4

9.4.4. Vývoj pojmenování ulice Pod Ohradou. 5

9.4.5. Sídlištní zástavba ve Vokáčově ulici 5

9.4.6. Technický vývoj Vokáčovy ulice a vývoj jejího pojmenování 5

9.4.7. Sídlištní zástavba v Javorové ulici 6

9.4.8. Technický vývoj Javorové ulice a vývoj jejího pojmenování 6

9.4.9. Sídlištní zástavba v ulice Boženy Němcové a Kotelské ulice. 6

9.5. Další stavby veřejného a technického charakteru na sídlišti Jižní předměstí 7

9.5.1. Kotelna. 7

9.5.2. Nákupní středisko na Jižním předměstí 7

9.5.3 Objekt bývalé Národní fronty čp.1017/II 8

9.5.4. Areál bývalého Svazarmu (autoškoly) čp.959/II 8

9.2. Příprava výstavby sídliště Jižní předměstí

9.2.1. Původní projekt Jižního předměstí v 50. a 60. letech 20. století

Projekt výstavby velkého obytného souboru na místě areálu cihelny na Jižním předměstí se zrodil v 50. letech. Přesto si musely Rokycany na jeho realizaci počkat ještě téměř čtvrtstoletí. A toto období čekání přinášelo neustálé proměny původního konceptu, který se přizpůsoboval měnícím se představám o optimálním urbanistickém a architektonickém ztvárnění toho území.

V červenci 1953 určil KNV stavební obvod pro výstavbu základní školy, ale i bytových jednotek a dalších veřejných budov. Mělo jít o komplexně řešenou obytnou čtvrť sídlištního typu s jedno- až třípatrovou zástavbou.[1] Čtvrť o ploše 16 hektarů by byla zastavěna panelovými domy z výrobny v Sulkově. Kromě školy a dalších vzdělávacích zařízení se zde projektovala i výstavba prodejen.[2] Na jaře 1956 se plánovaná výstavba sídliště (včetně základní školy) dostala do posuzovací fáze na Státním projektovém ústavu. Garantem projektu byl ing. Miloslav Pech.[3] V roce 1958 ale zastavovací plán Jižního předměstí pro nedostatky neprošel schválením na krajském národním výboru a byl vrácen k přepracování.[4] Na naléhání rokycanského MNV pak KNV zrychleně zadal dohotovení zastavovacího plánu. Vypracováním byl pověřen V. Štrunc.[5] V říjnu 1958 se ovšem coby odpovědná osoba za vypracování zastavovacího plánu Jižního předměstí uvádí ing. arch. Václav Hucl.[6] Šlo patrně o užší zadání, nikoliv celé městské čtvrti Jižní předměstí, nýbrž jen školy. Na svém zasedání 26. ledna 1959 MNV schválil zastavovací studii Jižního předměstí.[7] V dubnu 1959 došlo k vypracování investičního úkolu. Podle něj byla konkretizována podoba nového sídliště, které mělo mít 774 bytových jednotek typu T0B v domech o 2–3 patrech, školský areál (jedenáctiletka, mateřská škola, pionýrský dům), prodejny potravin, drogerie a papíru, holičství, sběrna a žehlírna prádla, restaurace, garáže pro 150 automobilů. Sídliště mělo mít 3000 obyvatel.[8]

Zdejší výstavba měla představovat jednu z hlavních investičních položek 3. pětiletky v Rokycanech. Ještě v prosinci 1959 se mluví o plánované investiční výstavbě v této lokalitě.[9] Nové sídliště na Jižním předměstí nechybí ani ve výčtu chystaných investičních akcí z března 1961. Tady už ale zaznívá jistá zlověstná podmínka: bez nového vodovodu nelze prý stavět, protože v Rokycanech by nastala katastrofální situace v dodávkách vody.[10] V srpnu 1961 se stále zdá, že vše je v pořádku. V roce 1962 mělo na Jižním předměstí, na místě vagónové kolonie (tedy v ulici Pod Ohradou) začít budování prvních 112 bytových jednotek.[11] V květnu 1963 se ovšem stále s výstavbou nezačalo a na zasedání národního výboru zaznívá doporučení celou akci odložit kvůli „naprostému nedostatku vodovodní vody.“[12]

Pesimistické scénáře se naplnily. Optimistická budovatelská nálada 50. let totiž přecenila růstové možnosti města. V té době už stalinská hysterická vlna industrializace pomalu směřovala k ekonomické kocovině. Podniky jako ejpovické hrudkovny, které měly být hlavním tahounem nové bytové výstavby v Rokycanech, spěly ke krachu. Nemělo cenu stavět gigantické sídliště tam, kde nebylo jasné, kde najdou práci jeho obyvatelé, nemluvě o tom, že nebylo jasné ani to, kde by noví obyvatelé brali pitnou vodu. K těmto lokálním potížím se přidaly i celostátní faktory. Právě tehdy faktickým krachem předčasně skončila nereálně proponovaná 3. pětiletka a s ní i ambiciózní investiční projekty. Sídliště Jižní předměstí bylo odloženo ad acta.

9.2.2. Příprava výstavby sídliště Jižní předměstí od konce 60. let 20. století

Na sídliště se tak muselo čekat dalších víc než 10 let. V roce 1966 už přitom byly na budoucím staveništi připraveny všechny inženýrské sítě a celá proluka mezi novou školou a Družstevní ulicí byla po všech stránkách vytýčena jako budoucí staveniště. Zmizela bývalá cihelna i vagónová kolonie, ale rozsáhlé uvolněné plochy pouze zarůstaly křovinami a plevelem. Z materiálů pro jednání města opakovaně zaznívá, že pro nedostatečnou kapacitu městské vodovodní sítě se musí chystaná výstavba sídliště pozastavit.[13] Nové sídliště mělo dle jednoho z mnoha nerealizovaných plánů vyrůst v letech 1967–1969 a mělo mít 150 bytů. Pozemní stavby Plzeň odmítly ale akci provést, dokud nebude dokončena nová vodovodní větev Plzeň-Rokycany, což se plánoválo až na rok 1972.[14] V dubnu 1968 se mluví o tom, že stavba obytného souboru by mohla začít po roce 1971 (po dokončení provizorního vodního přivaděče z Ejpovic). V debatě na dubnovém plénu MěstNV v roce 1968 se ale pan Dočkal dotazuje, proč nevyužít připravené staveniště na Jižním předměstí, když přece dodávka vody během několika let už má být zajištěna.[15] Podle předběžného harmonogramu z dubna 1969 se plánuje, že sídliště vyroste v letech 1971–1973 a bude mít 350 bytových jednotek.[16] V září 1969 se na ONV konalo jedno z prvních konkrétních jednání o výstavbě sídliště, o jeho kapacitě a občanské vybavenosti. Stále se mluví o 350 bytových jednotkách. Kromě toho se řešila obchodní síť (viz níže).[17] Upravený harmonogram ze září 1969 očekává ještě během roku 1969 zpracování investičního záměru a projektového úkolu (stále se tu počítalo jen s 350 byty). Vlastní výstavba sídliště měla následovat v letech 1971–1974.[18] V listopadu 1969 se předseda MěstNV František Hlad zmiňuje, že na zhotovení projektu sídliště Jižní předměstí pracují dva projektanti, z nichž jeden počítá i s výstavbou mateřské školy s jeslemi, zatímco druhý nikoliv. Město podle něj preferuje variantu se školkou.[19]

V prosinci 1970 MěstNV opět projednával studii výstavby na Jižním předměstí. Podstatnou změnou nyní prošla kapacita zamýšleného sídliště. To mělo obsahovat už 620 bytových jednotek, tedy asi 2000 obyvatel.[20] Šlo o výraznou změnu, která ovlivnila podobu sídliště. Někdy tehdy se definitivně projektovaná výšková úroveň zdejších domů dostala až na 7 pater (8 podlaží). Pro srovnání: domy na sídlišti U Václava z 50. let jsou maximálně dvoupatrové. Šlo o projev obecnějšího trendu k přehušťování nové výstavby z důvodů úspor. V případě Jižního předměstí takto zvolená výška domů sice neměla tak drastické dopady na panorama historického jádra města, jako tomu bylo v případech jiných sídlištních celků, ale přesto šlo o necitlivý krok, který snížil hodnotu jinak kompozičně zvládnutého nového urbanistického souboru. Výstavba se nyní plánovala na roky 1973–1976. Zprávu předložil Jan Schweiner, který uvedl připomínky komise výstavby k projednávané studii. Následovala debata. V ní se pan Dvořák pozastavoval nad nedořešeným odvodněním celého budoucího sídliště. Průtrž mračen z června 1970 totiž ukázala, že svahy pod Kotlem a neupravená periferie bývalé cihelny jsou mimořádně náchylné k lokálním záplavám. Na to reagoval předseda MěstNV František Hlad. Rada národního výboru se prý bude v lednu 1971 otázkou odvodnění sídliště zabývat.[21] Další připomínky poslanců MěstNV se týkaly ploch pro dětské hry. Podle pana Petráčka se původně v projektu uvažovalo o zřízení dětského hřiště, nyní ale hřiště v plánu není. Pan Fiala uklidňuje plénum s tím, že dle studie Stavoprojektu se uvažuje o výstavbě hřiště v prostoru kasáren. Sloužilo by jak vojsku, tak lidem z budoucího sídliště.[22] Debata se vedla i o obchodní síti. Podle pana Feigerleho bude nutno vzhledem k vyšší obytné kapacitě sídliště příslušným způsobem upravit i plánované prodejní plochy. Na to reaguje pan Fremuth, podle nějž bude nová centrální prodejna pro sídliště Jižní předměstí dostatečně velká. Její výstavba měla přijít na 6 600 000 Kčs. Opačný názor vyslovil pan Dvořák. Kapacita prodejen je podle něj předimenzovaná, místo velkoprodejen by se mělo v projektu počítat s rezervními pozemky pro možnou výstavbu nových obchodních prostor v budoucnosti.[23] Josef Bláha se zase pozastavil nad nedostatečnou kapacitou garáží u budoucího sídliště. Ty by se podle něj měly stavět družstevně.[24] Přitom už v roce 1968 při revizi směrného územního plánu město stanovilo, že při budoucí výstavbě sídlištního typu (myšleno zejména sídliště Jižní předměstí) se musí dopředu řešit otázka garážového stání.[25]

Plenární zasedání nakonec 14. prosince 1970 schválilo studii výstavby sídliště, včetně zapracování připomínek rady MěstNV z 8. prosince 1970 a doplnilo je o požadavek odvodnění školy a bytových jednotek u kasáren, výstavbu hřiště a případně i o uvažovaný prostor pro další výstavbu služeb a patrových garáží.[26] V červenci 1971 místopředseda MěstNV Karel Hirsch uvádí, že sídliště bude mít 662 bytových jednotek. Z nich 480 mělo být hotovo do konce roku 1975.[27] Kompletní dokončení obytného souboru se očekávalo až v následující pětiletce.[28] Na rozdíl od mnoha předchozích se už tento plán začal blížit ke své realizaci.

9.3. Průběh výstavby sídliště Jižní předměstí

9.3.1. Začátek výstavby sídliště Jižní předměstí

Sídliště na Jižním předměstí bylo největším jednotně řešeným obytným souborem v dějinách Rokycan. Tomu odpovídala nejen délka úvah o jeho realizaci a finalizace jeho urbanistické koncepce, ale i vlastní výstavba. Ta trvala šest let.

Výstavba začala v roce 1973.[29] Podle jiného pramene již v prosinci 1972[30]. Už v dubnu 1972 na budoucím staveništi probíhaly některé přípravné práce. Na plénu MěstNV si totiž pan Šebesta stěžuje, že s prvním těžkým bagrem se rozjíždí chodník před školou a dotazuje se, jak je stanovena přístupová cesta na staveniště.[31] V červnu 1972 proto MěstNV určil, že přístupová trasa na staveniště sídliště u Václava pro 652 bytových jednotek povede od nových kasáren ze Šťáhlavské silnice, na budoucí silnici v sídlišti, která naváže na ulici B. Němcové. Výjezdovou trasou ze staveniště pak měly být ulice Družstevní, Úderníků (Čechova), směrem na ulici Leninovou (Jeřabinová) a zpět na Šťáhlavskou. Šlo o náhradu za výjezd z ulice B. Němcové, která se měla rekonstruovat současně s výstavbou sídliště.[32] V prosinci 1972 ale pan Šebesta kritizuje, že by se měly opět jasně určit přísunová a odsunová cesta, protože všechny cesty v okolí staveniště jsou zaneseny bahnem a okolí trpí prašností. Předseda MěstNV Karel Hirsch uznává, že asi bude nutné znovu upozornit Pozemní stavby na existenci předem daných příjezdových a odjezdových tras.[33] Dne 22. ledna 1973 se konala schůze s Pozemními stavbami na odboru výstavby MěstNV. Znovu bylo dojednáno, že podnik bude po dobu výstavby sídliště používat jen schválené příjezdové a odjezdové cesty pro těžkou techniku. Příjezdové cesty byly vedeny Jeřabinovou ulicí k čp.403/II a odbočkou do staveniště, dále z prostoru před novými kasárnami do nynější ulice B. Němcové a také Kotelskou cestou ke kotelně. Výjezdová cesta vedena tehdejšími ulicemi Úderníků, Čechova a Leninova (Jeřabinová). Pozemní stavby se rovněž zavázaly k pravidelnému čištění komunikace. Zároveň bylo rozhodnuto, že dojde k dočasné uzávěře ulice Úderníků (nynější Čechovy) v úseku od křižovatky s ulicí Pod Ohradou ke křižovatce s Družstevní, včetně obou chodníků, z důvodů využívání stavební technikou.[34]

V prosinci 1972 si na schůzi MěstNV stěžuje pan Komorous, že výstavba sídliště Jižní předměstí přerušila jediný komunikační spoj, který tuto část města napojoval směrem k novým kasárnám.[35] Šlo patrně o takzvanou Černou pěšinu, která vedla od sídliště U Václava k prostranství před novými kasárnami (viz výše). Je nutno připomenout, že až do konce 70. let nevedla dnešní ulice B. Němcové až k novým kasárnám a Rakovskému potoku. Právě v prostoru budovaného sídliště zcela chyběla spojnice dvou jinak blízkých částí města, tedy sídliště U Václava a prostoru okolo kasáren. Odbor výstavby by měl podle Komorouse povolit zřízení náhradní pěšiny. Předseda národního výboru Karel Hirsch slíbil, že v nejbližší době bude zahrnut výkop a původní cesta obnovena. Dodal ovšem, že když se staví tak velké sídliště jako to na Jižním předměstí, musí občané počítat s podobnými věcmi.[36] Na toto téma se nakonec uskutečnila se schůze se zástupci Pozemních staveb, KIO, Technických služeb, občanských výborů č. 5 a č. 6, dopravního inspektorátu Veřejné bezpečnosti a státního statku. Bylo konstatováno, že teprve ve 3. čtvrtletí 1973 dojde k upřesnění staveniště budoucí kotelny, proto není zatím možné definitivně označit okraj staveniště směrem ke Kotli. Až poté totiž mohla začít eventuální výstavba náhradní pěšiny.[37]

9.3.2. Postupné dokončování výstavby jednotlivých domů

Dle schváleného projektu mělo na sídlišti Jižní předměstí vzniknout 652 bytových jednotek ve 22 domech, dále občanská vybavenost a mateřská škola.[38] Podle pozdějších pramenů zde mělo být dokonce 668 bytů.[39] Z toho 162 obecních, 140 podnikových a 366 družstevních.[40] Svým rozsahem tak tento komplex překonal dosavadní poválečnou výstavbu. I když v porovnání s předchozími sídlištními komplexy bylo Jižní předměstí skutečně jednoznačně největší, ani ono nevyřešilo vleklou bytovou krizi ve městě. Dle rozdělovníku ONV z roku 1972 měla z plánovaných bytových jednotek získat jen 162 bytů komunální výstavba (a z toho ještě pro VB, vojenskou posádku a OÚNZ vyčleněno 72 bytů). Pro MěstNV a jeho pořadník tak bylo vyhrazeno pouhých 90 bytových jednotek, což nestačilo. Dne 22. srpna 1972 se tím zabývala rada MěstNV, rozhodla požádat radu ONV o zvýšení přídělu o 50 bytových jednotek.[41]

Letecké snímkování z počátku srpna 1973 zachycuje jednu z prvních fází výstavby sídliště. Stavělo se zatím výlučně při východní straně ulice Pod Ohradou, kde už stály hrubé stavby panelového dvojdomu čp.5-6/II a čtyřdomu čp.65-66-70-71/II včetně střech. U čtyřdomu čp.148-149-185-189/II naplno probíhala výstavba. Severní polovina objektu (čp.148-149/II) byla ve fázi montování panelů, zatím bez střechy. V jižní polovině (čp.185-189/II) se zatím jen budovaly základy.[42] V roce 1973 začala na sídlišti výstavba družstevního činžáku č. 5 (jde o technické číslování v rámci projektu, nikoliv o čísla popisná).[43] Na přelomu let 1973–1974 (mezi 18. prosincem 1973 a 22. lednem 1974) se výstavbou nového sídliště zabývala rada MěstNV. Uložila vedoucímu odboru KHSO, aby jednou měsíčně radě předkládal informativní zprávu o postupu přidělování bytů nájemníkům.[44] Na květnovém slavnostním zasedání pléna MěstNV roku 1974 se oznamuje, že Domovní správa již přejímá bytový fond na novém sídlišti.[45] Po dobu výstavby byla uzavřena Čechova ulice v úseku u školy na Jižním předměstí. V červnu 1974 ale MěstNV konstatoval, že stavba pokročila natolik, že zabraná část vozovky již je uvolněna od materiálu a byla otevřena. Používali ji jako jedinou přístupovou cestu do sídliště jeho první nájemníci. Město nyní chce komunikaci zpřístupnit i pro silniční dopravu, odstranily by se tím zajížďky autobusů.[46] Na roky 1974–1975 se Západočeské plynárny zavázaly provést plynofikaci na novém sídlišti.[47]

V roce 1974 se mělo na sídlišti do užívání předávat prvních 102 bytů.[48] A skutečně, na jaře 1974 tu byly dokončeny první byty a okamžitě začalo jejich odevzdávání nájemníkům. Šlo o dva obytné objekty čp.65-66-70-71/II a čp.148-149/II. Celkem 102 bytových jednotek. Termíny předávání bytů v jednotlivých domech byly následující: čp.65/II – 10. 4., 24. 4., 25. 4., 15. 5., čp.66/II – 10. 4., 12. 4., 24. 4., 25. 4., 15. 5., čp.70/II – 24. 4., 25. 4., 2. 5., 13. 5., čp.71/II – 25. 4., 2. 5., 6. 5., 19. 6., 17. 7., 11. 9., čp.148/II – 2. 5., 4. 6., 6. 6., 10. 6., 12. 6., 17. 6., 19. 6., 26. 6., 1. 7., 8. 7., 11. 7. První vlna dokončených bytů se využila i pro urychlené přidělení náhradního ubytování pro obyvatele demolovaných nebo rekonstruovaných objektů v centru Rokycan. Tak nájemníci z čp.117/II ve čtvrti Pod Kostelem se přestěhovali do čp.70/II, čp.71/II a čp.148/II, lidé z čp.85/I na Masarykově náměstí (Dům obuvi) dostali byt v čp.149/II a obyvatelé Dumetovského domu čp.88/I na Masarykově náměstí se přesunuli do náhradních bytů v čp.149/II a čp.70/II.[49] Celkem v roce 1974 bylo předáno na sídlišti 136 bytů.[50] V dubnu-červnu 1975 stavaři předali do užívání objekty čp.925-926-927-928/II ve Vokáčově ulici a čp.921-922-923-924/II v ulici Pod Ohradou se 160 byty.[51] Šlo asi o jediné domy dokončené v té době, protože v červnu 1975 se stále uvádí, že zatím od počátku roku bylo předáno na sídlišti 160 bytových jednotek.[52] V 1. – 3. čtvrtletí roku 1975 došlo na sídlišti v předání už 261 bytů.[53] V materiálech ze zasedání pléna MěstNV z října 1975 se rovněž uvádí, že v 1. pololetí předáno nájemníkům z domu čp.12/I určeného k demolici 6 náhradních bytů v domě čp.5/II na sídlišti U Václava.[54] Celkem za rok 1975 se na sídlišti předalo nových 295 bytů.[55]

K lednu 1976 už jsou do užívání odevzdány dvě třetiny všech plánovaných bytů, předání posledních bytových jednotek se očekávalo v 2. polovině roku 1976.[56] Od ledna do června 1976 bylo na sídlišti odevzdáno do užívání 32 bytů a zbývalo jich ještě dokončit 205.[57] V prosinci 1976 se už prý ukončuje výstavba posledních bytů na sídlišti Jižní předměstí (kromě souboru domů Experiment, viz níže) a předává se poslední objekt č. 15. Poslední byty na sídlišti se předávaly údajně 10. prosince 1976.[58] Podle harmonogramu zveřejněného v únoru 1976 mělo být v roce 1977 na sídlišti k dispozici 80 bytů pro náhradní byty. Kromě toho se na konci roku 1977 nebo počátkem roku 1978 čekalo taky předání 11 bytů v objektu č. 1 Pod Ohradou, který dosud užívaly Pozemní stavby pro svou potřebu (čp.5-6/II).[59] Těchto posledních 11 bytů se předávky novým obyvatelům dočkalo skutečně v roce 1978 (v červnu toho roku už jsou označovány jako dokončené). Jen 9 z nich ovšem bylo určeno k obývání – zbylé dva byly adaptovány na zubní ordinaci (viz níže).[60] Dle zpráv ze září 1978 už na sídlišti probíhají závěrečné terénní úpravy, výstavba komunikací a veřejného osvětlení.[61]

V září 1975 si na plénu MěstNV stěžuje pan Šebesta, že na novém sídlišti nedostatečně funguje provizorní veřejné osvětlení a chodníky jsou rovněž jen provizorní, z panelů.[62] V říjnu 1975 MěstNV ujišťuje, že sídliště bude zkultivováno. Při terénních úpravách tam měla být zřízena tři hřiště a množství pískovišť pro malé děti.[63] V roce 1976 se objevil problém. V létě toho roku nebyla dostavěna podle plánu kotelna a v říjnu 1976 se kvůli tomu muselo pozastavit převzetí domů č. 14, 15 a 16. Po nesouhlasném stanovisku ONV k takovýmto průtahům byly domy nakonec předány do užívání.[64] Zpožďování předávek jednotlivých domů na novém sídlišti se údajně vyskytlo i v roce 1977.[65] V září 1977 si zase pan Hubka stěžuje, že při větších deštích do bytovek v ulici Pod Ohradou zatéká. Důvodem má být špatný sklon. V kočárkárnách je prý mokro.[66] Vzhledem k jistým komplikacím při předávání jednotlivých objektů na novém sídlišti se posouval i termín celkového předání tohoto obytného souboru. Dle harmonogramu z počátku 70. let měla výstavba sídliště proběhnout v letech 1971–1975, s dokončovacími úpravami během roku 1976.[67] Pak už se dokončení obytného souboru plánovalo na rok 1977.[68] Podle jiných pramenů na prosinec 1977.[69] Nakonec stavěno až do roku 1978. V roce 1978 přibylo ještě posledních 11 nových bytů.[70]

9.4. Popis sídliště Jižní předměstí

Sídliště Jižní předměstí (foto z 1. poloviny 70. let 20. stol.) vyrostlo podle projektu ing. arch. Miloslava Pixy[71] (1934–1982[72]). Akci prováděly Pozemní stavby Plzeň. Rozpočet byl vyčíslen na 134 000 000 Kčs.[73] Jinde se uváděly celkové náklady na bytovou výstavbu na Jižním předměstí ve výši 138 860 000 Kčs. [74] Zmiňována byla také částka 127 480 000 Kčs.[75] Souběžně vyrostl ještě obytný soubor Experiment s 80 byty (viz níže). Obě sídlištní investice dohromady rozšířily fond Rokycan o 750 bytových jednotek. Jinde uváděn počet 752 bytů.[76] Též zmiňován počet 732 bytů (z toho 352 pro Stavební bytové družstvo, ostatní podnikové a městské – ty určené pro zajištění náhradního ubytování).[77] Populace města díky výstavbě na Jižním předměstí poskočila mezi roky 1974–1978 z 12 790 na 13 879.

Z urbanistického hlediska je sídliště Jižní předměstí relativně kvalitním projektem. Vyplnilo poslední volné stavební plochy mezi starším sídlištěm U Václava, novými kasárnami a školským areálem v Čechově ulici. Východozápadní osou sídliště (i celé jižní části Rokycan) se stala ulice. B. Němcové, která vznikla propojením dvou dosud nesouvisejících úseků. Zde taky bylo situováno centrum služeb a obchodů (viz níže), což v kombinaci s nedalekými obchody a restaurací, zbudovanými v 50. letech na křižovatce ulic B. Němcové a Družstevní, vytvořilo lokální centrum celého Jižního předměstí. Od této osy vede k severu ulice Pod Ohradou, která sice volně navázala na starší historickou cestu okolo cihelny, ale nebyla na rozdíl od ní zaústěna přímo do prostoru před novými kasárnami. Kromě toho se u nových kasáren utvořila krátká Kotelská ulice (na místě starší cesty sledující východní okraj komplexu kasáren). Do ulice B. Němcové pak ústí poblíž centra služeb a obchodu i nová ulice Vokáčova. Vedle ní ještě vznikla krátká ulice Javorová.

Sídliště ovšem trpí dobovými neduhy panelové výstavby, tedy absencí skutečné architektury a hmotovou necitlivostí. V době vrcholící typizace neposkytl projektant domům na tomto sídlišti prakticky žádný individuální rozměr. Brutální desky až osmipodlažních panelových objektů pak podél ulice Pod Ohradou vytvářejí stísněnou atmosféru betonového koridoru, kterou nemůže změkčit ani postupně se rozvíjející veřejná zeleň. Přestavba domů čp.5-6/II a čp.65-66-70-71/II z přelomu 20. a 21. století sice naznačila možnosti postupné architektonizace těchto sídlištních exteriérů, ale v následujících letech nebyla zopakována a jedinou výraznější proměnou zdejší zástavby se staly pouhé instalace zateplovacích fasád, aniž by byl učiněn pokus o výraznější hmotovou proměnu a přestavbu jednotlivých domů.

9.4.1. Sídlištní zástavba v ulici Pod Ohradou

Největší koncentrace výstavby na novém sídlišti je koncentruje právě podél ulice Pod Ohradou (foto z r. 2003). Ta existovala již předtím, ale jen jako nevýznamná lokální komunikace na periferii tehdejšího města. Sahala k jihu jen do úrovně nynější křižovatky Čechovou ulicí. Dále pokračovala jen coby polní cesta skrz areál tehdejší obecní cihelny (viz vpředu). V případě sídlištní zástavby ulice Pod Ohradou jde urbanisticky o zopakování obytného souboru v Družstevní ulici z 50. let (viz výše), tedy oboustranná řada podélně orientovaných činžovních domů. V ulici Pod Ohradou ovšem šlo už o panelovou zástavbu, a to hmotově podstatně rozsáhlejší (foto z počátku 70. let 20. stol.). Východní stranu ulice lemují vesměs šestipodlažní objekty, na západní straně jsou to až osmipodlažní domy. Ulice se tak stala demografickým těžištěm nového sídliště a jednou z nejlidnatějších ulic v celých Rokycanech. Získala i svůj dopravní význam, protože po opuštění původní předválečné myšlenky vytvořit ze Školní ulice hlavní dopravní osu Jižního předměstí nyní právě tudy vede lokální provoz od železničního podjezdu u sokolovny k ulici B. Němcové.

Při východní straně ulice stojí šestipodlažní čtyřdům čp.148-149-185-189/II (foto z r. 2003) s 68 bytovými jednotkami. V říjnu 2000 se zastupitelstvo seznámilo s výsledky ankety mezi nájemníky obecního domu čp.148-149/II. Zájem o odkup bytu projevilo více než 50 % domácností. Zastupitelé tedy schválili záměr jeho privatizace.[78] Jenže když v únoru 2002 město vyhlásilo konec 1. etapy privatizace obecních domů, konstatovalo, že objekt čp.148-149/II zůstal neprodán.[79] V srpnu 2003 zastupitelstvo odmítlo zařadit dům čp.148-149/II do privatizace.[80] Objekt čp.148-149/II nakonec byl zařazen až do 3. vlny prodeje bytových domů. 9. května 2005 záměr prodeje odsouhlasila městská rada.[81] Rozhodnutí potvrdila v listopadu 2004.[82] Kvůli možnému konfliktu s pravidly Evropské Unie (tzv. veřejná podpora) se ale musel prodej pozastavit až do zpracování nového cenového odhadu. Ten měl zjistit, zda se tržní a prodejní ceny domu neliší o víc než 100 000 eur. Zjistilo se ovšem, že tento rozdíl je vyšší. Zatímco prodejní cena byla stanovena na 3 322 109 Kč, tržní cena činila 11 785 000 Kč.[83] Dne 24. ledna 2006 tudíž městské zastupitelstvo navrhlo, že řešením bude prodej jednotlivých bytů do osobního vlastnictví.[84] V lednu 2007 pak zastupitelstvo města souhlasilo s individuální privatizací objektu čp.148-149/II.[85] Dne 26. února 2007 odhlasovali zastupitelé jednotlivé individuální prodejní smlouvy.[86]

Mezitím ještě počátkem roku 2004 rada města rozhodla, že se provede oprava střechy objektu čp.148-149/II.[87] V prosinci 2004 pak tuto zakázku město zadalo firmě Ryta. Kromě opravy mělo dojít k zateplení střechy.[88] Dle závěrečného účtu obecního hospodaření investovalo během roku 2004 město do akce „rekonstrukce střechy Pod Ohradou“ 414 250 Kč (původně plánované náklady činily 415 000 Kč).[89] V následujícím období byl dům zateplen polystyrenovým pláštěm. Zmizela tak sice původní omšelá šeď panelů, ale po zateplení došlo na fasádu k aplikaci nepříliš vhodné kombinace žluté a zelené barvy. Pokud u normalizační panelové výstavby nedojde k radikální hmotové přestavbě (snížení, nástavbě střechy, rozbití monolitního kvádru takového objektu apod.), tak jsou daleko vhodnější méně nápadné a spíše chladné odstíny, které alespoň zesílí jistou racionální eleganci této architektury. Naopak svítivé a teplé barvy jen zvýrazňují nepatřičnost a „nereformovatelnost“ takových domů a posouvají je směrem k estetice postsovětského urbanismu.

Identické dispozice má (respektive měl v době výstavby) i sousední šestipodlažní objekt čp.65-66-70-71/II, původně s 68 bytovými jednotkami. K němu se od severu přidružuje ještě čtyřpodlažní objekt čp.5-6/II (foto z r. 2003). V materiálech ze zasedání pléna MěstNV z října 1975 se uvádí, že v 1. pololetí bylo předáno nájemníkům z domu čp.12/I určeného k demolici 6 náhradních bytů v domě čp.5/II.[90] Možná se ovšem jedná o omyl, protože dům čp.5-6/II sice vyrostl jako první na celém sídlišti, ale do užívání nájemníkům přešel až jako poslední. Po dobu výstavby sídliště ho totiž využívaly Pozemní stavby coby kanceláře. Teprve na konci roku 1977 nebo počátkem roku 1978 se čekalo předání 11 bytů v objektu č. 1 (čp.5-6/II).[91] I ty hodlalo město využít pro ubytování rodin vystěhovaných z demoličních pásem na Pražském předměstí.[92] Těchto posledních 11 bytů bylo předáno v roce 1978 (v červnu toho roku už se označují jako dokončené).[93] Jen devět z nich ovšem bylo určeno k obývání. Zbylé dva prošly adaptací na zubní ordinaci.[94] V domě čp.5/II v ulici Pod Ohradou totiž vzniklo dlouhodobé provizorium v podobě zubního střediska, umístěného dosti podřadným způsobem v jednom z přízemních bytů, bez jakékoliv větší invence. Otevřelo se 4. září 1978.[95] Ordinace se sem umístila z rozhodnutí městského a okresního národního výboru.[96] Už v únoru 1978 město uznává, že v Rokycanech chybí provozní prostory pro zubní péči. Jako řešení měla být vybudována 3 zubařská křesla v sídlišti u Václava, dokud se nezajistí trvalé řešení zubařské péče vybudováním nového střediska.[97] Původní plány výstavby sídliště Jižní předměstí skutečně počítaly se zbudováním „zdravotnického dvoj- a trojbloku“, kde měli pracovat obvodní lékaři, dále dětský a ženský lékař. Mělo jít o samostatný víceúčelový objekt. Koncepci jeho výstavby schválilo plénum ONV v prosinci 1972.[98] Objekt ale nebyl nikdy postaven. Až v roce 1992 se bizarně umístěná zubní ordinace z čp.5/II vystěhovala a byt obsadili nájemníci.[99]

Okolo roku 2000 prošly domy čp.5-6/II a čp.65-66-70-71/II v ulici Pod Ohradou celkovou rekonstrukcí nákladem města. Nešlo jen o pouhou opravu či zateplení fasády, ale o důkladnou přestavbu, respektive nástavbu a změnu hmoty původní architektury ze 70. let 20. století. Bohužel šlo o první ale zatím nadlouho i poslední takto komplexní příklad revize panelové sídlištní architektury v Rokycanech. Nejprve byla provedena nástavba patra na panelový dům čp.5-6/II. 21. září 1999 rozhodlo městské zastupitelstvo, že dům čp.5-6/II se dá do zástavy státu, a to do částky 2 880 000 Kč.[100] Nová přístavba je tvarově košatá, s lehkými ozvuky estetických tendencí 90. let. Je o mansardovou střešní nástavbu s vikýři. V severní části objektu přibylo jedno podlaží, v jižní části dvě patra a nad nimi ještě věžovitá nástavba. Střecha byla pokryta taškami. O něco později proběhla i rekonstrukce domu čp.65-66-70-71/II. Akci prováděla firma Stapom.[101] V tomto případě se zvolilo skromnější řešení. Dům čp.65-66-70-71/II a zároveň i sousední čp.5-6/II pak po provedení nástavby byly obloženy fasádním zateplovacím opláštěním s barevnou povrchovou úpravou. Šlo o první podobně komplexně provedený facelift panelového domu ve městě, který ukázal možnosti, jakými se dá panelové sídliště dodatečně kultivovat. V následujících letech si opláštění panelových domů zateplovacím polystyrenem získalo v Rokycanech značnou popularitu a zejména od roku 2005 se velmi rychle šířilo. Komplexnost této rekonstrukce se ovšem již nepodařilo zopakovat. V souvislosti s privatizací jednotlivých domů se totiž ztížilo provádění takto náročných přestaveb při nutnosti je koordinovat se všemi majiteli bytových jednotek. Tento objekt ovšem zůstal v majetku města. V roce 2011 město přidělilo zakázku na výměnu oken v domě čp.65-66-70-71/II. Výběrové řízení vyhrála firma Střecha Plzeň s nabídkovou cenou 1 010 364 Kč.[102] Na své schůzi v říjnu 2021 rada města schválila zadat zakázku na výměnu vchodových dveří bytového domu čp.5-6/II a čp.65-66-70-71/II firmě Favila plus z Rokycan za 741 473 Kč.[103]

Za těmito domy v ulici Pod Ohradou se vytvořil podlouhlý vnitroblok, lemovaný z protější strany řadou bytových domů v Družstevní ulici. Plochu vnitrobloku zabírají zčásti nežádoucí objekty přízemních garáží a také trafostanice. Část volných ploch okupuje neregulované parkování osobních automobilů. Zbytek plochy se podařilo uhájit jako zeleň s trávníky, sporadickými stromy a několika dětskými hřišti. Dětská pískoviště byla doložena za domy čp.71/II, čp.148/II a čp.189/II. Podle obecní studie rozvoje dětských hřišť z roku 2005, která počítala s redukcí jejich počtu, mělo být první z nich zachováno (roku 2003 ostatně prošlo rekonstrukcí), zbylá dvě se měla zrušit, ale nejprve nabídnout k údržbě soukromým osobám.[104]

Západní stranu ulice Pod Ohradou lemují převýšené osmipodlažní podlouhlé hmoty dvou panelových bytových domů. Jde o čtyřdům čp.917-918-919-920/II a identický čp.921-922-923-924/II. Oba mají po 92 bytech. Objekt čp.921-922-923-924/II (foto z r. 1990) byl předán do užívání v období duben-červen 1975. Investorem bylo Stavební bytové družstvo občanů Rokycany (SBDO).[105] V srpnu 1990 začal Okresní stavební podnik na boční stěnu domu instalovat plechovou zateplovací vrstvu. Práce prováděli horolezci.[106] Panelový dům tak získal barevně pestřejší boční fasádu. Později bylo provedeno toto opláštění bočních stěn na většině domů na sídlišti. 15. dubna 2003 schválilo zastupitelstvo města privatizaci domu čp.919-920/II za 2 873 770 Kč právnické osobě založené nájemníky.[107] V domě zároveň bylo zřízeno věcné břemeno (kvůli výměníkové stanici v suterénu).[108] Počátkem 21. století (někdy okolo roku 2010) pak přišla velká investice v podobě zateplení fasády, tedy nikoliv jen boční stěny, ale obou hlavních domovních fasád, do ulice i do dvora. Bylo to provedeno tehdy módním opláštěním z polystyrenových desek. U domů čp.921/II a čp.922/II se zvolily pro barevné řešení průčelí odstíny oranžovohnědé, u domů čp.923/II a čp.924/II byl podobný odstín použit jen na 4 dolní podlaží a v horních 4 podlažích se aplikovaly odstíny šedomodré. Výsledek je rozpačitý. Za domem čp.923/II se ještě počátkem 21. století nacházelo dětské pískoviště, už ovšem nepoužívané a zpustlé. Podle obecní studie rozvoje dětských hřišť z roku 2005, která počítala s redukcí jejich počtu, mělo být zrušeno.[109]

Objekt čp.917-918-919-920/II taky prošel zateplením fasády a to ještě dříve než předchozí čtyřdům. V 2. polovině května 2007 už na domě čp.919-920/II začala instalace zateplovací fasádní vrstvy. Nejprve vyrostlo lešení jen na západní straně domu a též na krátké boční jižní straně. Na těchto stranách okamžitě začala pokládka tepelně izolačního fasádního pláště. Směrem do ulice začaly práce až teprve po pár týdnech, nejprve v přízemí a v balkónových sekcích. V 2. polovině července 2007 už byla rekonstrukce fasády na západní straně objektu hotova a sejmuto tam lešení. Na východní straně domu (do ulice) stále lešení stálo a chyběla povrchová barevná úprava nového fasádního pláště. Koncem července 2007 je již i na východní fasádě objektu čp.920/II aplikována barevná úprava, zatímco na objektu čp.919/II stále chybí. Oba domy ale byly stále zakryty na této straně lešením. V polovině srpna 2007 již je oprava fasády domu čp.919-920/II dokončena a lešení sejmuto. Zároveň vyrostlo lešení na sousedním objektu čp.917-918/II a i zde započala rekonstrukce fasády. Počátkem října 2007 byla instalace zateplovacího pláště na fasádu čp.917-918/II prakticky hotova, zatím chyběla barevná úprava a na domě stále zůstávalo lešení. V 2. polovině listopadu 2007 je rekonstrukce fasády na čp.917-918/II téměř hotova, probíhá dokončování barevného povrchu. U domu pořád ještě stálo lešení. V polovině prosince 2007 je rekonstrukce fasády hotova a lešení na straně do ulice sejmuto. Na zadní straně domu (do hřiště) ovšem lešení zůstávalo a práce na fasádě tam neskončily. Práce na zadní stěně domu se protáhly přes zimu. Teprve v 1. polovině února 2008 i zde bylo lešení sejmuto.[110]

9.4.2. Obytný soubor Experiment na nároží ulic Čechova a Pod Ohradou

V letech 1975–1977 vyrostl na nároží ulic Čechova a Pod Ohradou nákladem 11 865 000 Kč obytný soubor takzvaného experimentálního domu (zvaný i neformálně „Experiment“) s 80 byty (foto z r. 2003).[111] Sestává ze dvou panelových bytových domů, svírajících pravý úhel, a to ze sedmipatrového čp.951-952/II a pětipatrového čp.953-954/II. Formálně šlo o samostatnou stavební akci, nezávislou na sídlišti Jižní předměstí, byť s ním vytváří jeden urbanistický celek. Někdy mezi únorem a počátkem dubna 1975 vzala informaci o plánované experimentální bytové výstavbě na Jižním předměstí na vědomí rada MěstNV.[112] Stavba započala v listopadu 1975.[113] Na fotografii v týdeníku Hlas Rokycanska z července 1976 stojí z Experimentu jen základy a několik prvních nadzemních panelů.[114] Objekt byl dokončen v červenci 1977.[115] Dle údajů z poloviny června 1977 už zde bylo předáno 46 bytových jednotek, dalších 34 mělo být hotovo ještě před koncem měsíce. Těchto 34 zdejších bytů hodlalo město využít pro ubytování rodin vystěhovaných z demoličních pásem na Pražském předměstí.[116] Proto se na jejich dokončení čekalo s velkým zájmem. Architektonicky představuje Experiment jen mírnou variaci na soudobou panelovou výstavbu. Jeho „experimentálnost“ spočívá mimo jiné v použití jiných fasádních stavebních panelů s dvěma okenními otvory.

Počátkem roku 1993 dorazila do Rokycan kabelová televize. Sídliště Jižní předměstí jako největší koncentrace osídlení ve městě bylo zvoleno pro první etapu instalace kabelových rozvodů. Na dům čp.951/II byla umístěna hlavní přijímací stanice, v podobě přístavku na střeše u výtahové šachty. Pokládka kabelových rozvodů na sídlišti začala v dubnu 1993.[117] Kabely se vedly po vnější straně domů, ve vertikálních plastových lištách. Stanice kabelové televize na střeše Experimentu měla být zprovozněna během července 1993.[118] V jednom z prostorů v nejvyšším patře byla zároveň situována kancelář, ve které se připravovalo vysílání městského informačního kabelového kanálu. Zkušební provoz kabelové televize začal koncem července 1993.[119] V dubnu 2005 byla kancelář vyklizena, správce městského bytového fondu, společnost Inzula, tu pak provedla nutné opravy a znovu zde zřídila byt.[120]

V 90. letech 20. století prošly opravou krajní pruhy fasády domů čp.951/II a čp.954/II. Původní panel zakryla kvalitnější povrchová vrstva v šedé barvě. V roce 2004 prodělal ještě objekt čp.953-954/II rekonstrukci střechy v režii města. Dokončena byla počátkem prosince 2004.[121] Zakázku přidělilo město ze 4 uchazečů firmě Ryta, s. r. o. za nabídkovou cenu 502 643 Kč.[122] Dle závěrečného účtu obecního hospodaření investovalo během roku 2004 město do rekonstrukce střechy čp.953-954/II celkem 530 010 Kč (plánované výdaje původně činily 530 000 Kč).[123] V té době ovšem již Experiment mířil do privatizace. Dům čp.951-952/II byl zařazen do 3. vlny prodeje bytových domů družstvu nájemníků. 9. května 2005 záměr prodeje odsouhlasila městská rada.[124] V listopadu 2004 městská rada rozhodnutí potvrdila, mělo se týkat jak dvojdomu čp.951-952/II, tak čp.953-954/II.[125] Kvůli možnému konfliktu s pravidly Evropské Unie (tzv. veřejná podpora) se ale musel prodej pozastavit a čekalo se na zpracování nového cenového odhadu, který by zjistil, zda se tržní a prodejní cena neliší o víc než 100 000 euro. Zjistilo se, že rozdíl je vyšší. Prodejní cena činila u objektu čp.951-952/II 5 687 643 Kč, zatímco tržní 16 878 000 Kč. U objektu čp.953-954/II byl poměr obou cen 4 818 207 versus 15 292 000 Kč. 9. ledna 2006 se s tímto faktem seznámila rada města.[126] Dne 24. ledna 2006 proto městské zastupitelstvo navrhlo, že řešením bude prodej jednotlivých bytů v Experimentu do osobního vlastnictví.[127] Dne 15. ledna 2007 zastupitelstvo souhlasilo s individuální privatizací těchto bytů.[128] Dne 26. února 2007 odhlasovali zastupitelé jednotlivé individuální prodejní smlouvy.[129] Další prodejní smlouvy odsouhlasilo zastupitelstvo na své schůzi 21. května 2007.[130] V roce 2008 proběhla rekonstrukce jižní fasády domu čp.953-954/II. Započala v srpnu 2008. V 2. polovině srpna 2008 už tu stojí lešení a pokládka izolačního fasádního pláště byla zahájena. Dle stavu z poloviny září 2008 práce stále pokračují. V říjnu kromě toho započala i rekonstrukce boční východní stěny domu a také menšího úseku severní fasády.[131] Barevně byla pojata vkusně, v odstínech zelené. Později byla ve stejné barvě upravena po zateplení i fasáda sousedního objektu čp.951-952/II.

Před Experimentem vzniklo prostranství, osázené již koncem 70. let veřejnou zelení. Zejména podél Čechovy ulice šlo o alej javorů. Teprve počátkem 21. století ovšem získává díky vzrostlé zeleni toto prostranství ráz kvalitní plochy veřejné zeleně. V roce 1988 zde uvažoval podnik Zelenina Rokycany umístit prodejní stánek (náhradou za zrušený kiosk v Dukelské ulici u železničního podjezdu). Mělo jít o větší typizovanou stavbu vyráběnou v JZD Slušovice, s vnitřním prodejem. Náklady 650 000 Kčs ale převyšovaly finanční možnosti podniku.[132] Investované náklady do pořízení nového stánku by se vrátily až za 60 let.[133] Stánek proto naštěstí nebyl postaven. V roce 2003 se v prostoru před Experimentem uvažovalo o zbudování profesionálně navrženého dětského hřiště.[134] Záměr ale nedospěl k realizaci. V roce 2004 proběhla aspoň rekonstrukce stávajícího dětského pískoviště, které bylo vybaveno zakrývací sítí.[135]

9.4.3. Technický vývoj ulice Pod Ohradou

Dlouhé roky, zatímco sídliště Jižní předměstí postupně rostlo, zůstávala ulice Pod Ohradou zcela neupravená, rozježděná stavební technikou. Teprve v květnu 1977 rada MěstNV vzala na vědomí zprávu o výstavbě ulice Pod Ohradou a uložila vedoucímu finančního a plánovacího odboru požádat ONV o zvýšení rozpočtové částky na úpravu této ulice (podmínkou bylo, že podnik Silnice opravdu zajistí provedení prací).[136] Ještě v roce 1977 budování komunikace v této nové ulici na sídlišti Jižní předměstí skutečně začalo.[137] Dle zpráv ze září 1978 už byla stavba komunikace prakticky hotova, a to včetně chodníku. Zbývalo jen upravit rabátka (trávníkové pásy).[138] V prosinci 1979 se uvádí, že již došlo k plné úpravě rabátek od Václava až k ulici Úderníků (tedy ke křižovatce s nynější Čechovou). V severním úseku tehdejší Bogdanovičské ulice podél bývalého objektu Sběrných surovin je už prý terén upraven a prováděno dusání překopu v ulici Úderníků (Čechova) v šířce 6 metrů. Zároveň došlo k výkopovým pracím v úseku od ulice Pod Ohradou skrz železniční podjezd až k ulici Svazu bojovníků za svobodu, šlo o výstavbu plynovodu.[139] V prosinci 1980 se ale na plénu MěstNV mluví o nutnosti větší účasti občanů na úpravě města. V ulici Pod Ohradou (v úseku mezi křižovatkou s Čechovou a s Dukelskou) totiž rabátko zarostlo lebedou a nikdo z místních obyvatel plevel neposekal.[140] Až s velkým zpožděním se v ulici Pod Ohradou začala rozvíjet veřejná zeleň. Před rokem 1989 byla často sázena a udržována soukromou iniciativou, popřípadě neodborně, v podobě malých sazenic, které často podlehly vandalům nebo zašly bez pravidelné péče. Koncem 90. let byla osázena ulice Pod Ohradou po západní straně alejí rychle rostoucích listnáčů. V roce 2003 probíhala na sídlišti Jižní předměstí výsadba dalších stromů. Zasazen tu byl jasan Jaspidea, žlutě rašící kultivar.[141] V roce 2006 se v regionálním tisku mluví o stížnostech občanů na stav veřejného osvětlení v Rokycanech. Jako jedna z komunikací s nedostatečným osvětlením se zmiňoval i severní úsek ulice Pod Ohradou, od křižovatky s Čechovou ke křižovatce s Dukelskou ulicí.[142]

Počátkem roku 2007 proběhla rekonstrukce přechodů pro chodce na křižovatce ulic Pod Ohradou a Čechova. Vznikly zde bezbariérové přechody s dlažbou z betonových prefabrikátů a signálním pruhem pro nevidomé. Počátkem března 2007 již jsou práce hotovy.[143] Šlo o součást širší celoměstské akce na výstavbu bezbariérových tras. Akci spolufinancoval Státní fond dopravní infrastruktury.[144] Město na ni jako na celek dostalo v roce 2006 dotaci 834 000 Kč.[145] Dne 21. září 2006 vypsalo město na provedení bezbariérových přechodů v Rokycanech výběrové řízení. Výsledky tendru vyhlásilo 9. října 2006. Zakázku získala firma Rumpold-R, s. r. o. z Rokycan s nabídkovou cenou 1 445 768 Kč a termínem dokončení zakázky do 30. dubna 2007.[146] Dne 4. prosince 2006 rozhodlo zastupitelstvo města v rámci sestavování provizorního rozpočtu na rok 2007 o nepřekročitelném investičním limitu na jednotlivé již rozpracované akce. V případě akce „Mobilita-bezbariérové trasy“ limit stanovilo na 1 325 000 Kč.[147] Dne 25. června 2007 zastupitelstvo města schválilo navýšení dotace na výstavbu bezbariérových přechodu pro chodce v Rokycanech o 69 000 Kč.[148]

Roku 2013 provedla Vodohospodářská společnost Sokolov v ulici Pod Ohradou, u domů čp.5-6/II a čp.65-66-70-71/II, výměnu vodovodních rozvodů nákladem 1 163 000 Kč. Šlo o součást komplexní obnovy vodovodní sítě na území města. Místo původní šedé litiny se nyní použilo tvárné potrubí, které je schopno pružně reagovat na pohyby zeminy v podloží. V létě 2013 byla akce dokončena a poté se nově vyasfaltovaly chodníky.[149] V roce 2014 proběhla rekonstrukce plynovodu, vodovodu a kanalizace v panelových domech čp.5-6/II a čp.65-66-70-71/II při východní straně ulice Pod Ohradou.[150] V roce 2013 město v ulici Pod Ohradou vysadilo nové turecké lísky, coby náhradu za odumřelé exempláře.[151] Roku 2019 byla ve vnitrobloku mezi ulicemi Pod Ohradou a Družstevní poprvé v Rokycanech (a poprvé v České republice) nainstalována soustava veřejného osvětlení na bázi jantarově zbarveného LED světla. Šlo o technologii PC-37 Amber s nízkým vyzařováním modrého světla, které není vhodné pro biologický spánkový rytmus člověka. Teplota chromatičnosti činila 1866 kelvinů. Zároveň došlo k osazení stejné technologie veřejného osvětlení v rámci rekonstrukce Mokroušské ulice II. část ve čtvrti Za Rakováčkem.[152]

V prosinci 2020 městské zastupitelstvo zařadilo do seznamu akcí připravovaných nebo realizovaných pro rok 2021 mj. i realizaci parkoviště v ulici Pod Ohradou.[153] Na schůzi v červnu 2021 rada města schválila zakázku na doplnění parkovacích stání v ulici Pod Ohradou pro společnost Swietelsky z Ejpovic za 3 146 000 Kč včetně DPH.[154] Podle závěrečného rozpočtového vyhodnocení si akce za rok 2021 vyžádala 3 342 000 Kč.[155] Práce tu započaly koncem července 2021.[156] Dle stavu z ledna 2022 bylo zbudování parkovacích míst v této ulici již před dokončením.[157] Vzniknout tu mělo 39 nových parkovacích stání. Povrch byl řešen kombinací asfaltového betonu a betonové zatravněné dlažby. Na chodníky se použila betonová skládaná dlažba.[158]

9.4.4. Vývoj pojmenování ulice Pod Ohradou

Ulice Pod Ohradou získala své jméno rozhodnutím rady MNV ze 7. září 1953.[159] Tehdy ovšem šlo jen o krátkou komunikaci na periferii města, která existovala jen v její dnešní nejsevernější části. Podle vzpomínek Ladislava Mayera, který zde prožil dětství, mohl být název odvozen od dlouhého prkenného plotu, který se ve 40. letech 20. století táhl podél její východní strany, od křižovatky s Dukelskou až po křižovatku s Čechovou ulicí.[160] Je vidět na leteckém snímku z roku 1947. Šlo o ohradu areálu Kovošrotu, mezi dnešními ulicemi Pod Ohradou a Družstevní, později připojeného k továrně Favorit (viz výše).[161] Původní jméno si ulice podržela i po dokončení sídliště Jižní předměstí. Dne 27. února 1979 ale odsouhlasilo plénum MěstNV její přejmenování na Bogdanovičská ulice. Už 16. ledna 1979 návrh odsouhlasila rada MěstNV.[162] Šlo o připomínku partnerského města Bogdanovič v Sovětském svazu, v nynějším Rusku, ve Sverdlovské oblasti na západním okraji Sibiře. Družba s městem Bogdanovič se v materiálech rokycanského národního výboru zmiňuje již roku 1975.[163] V Bogdanoviči dodnes existuje Rokycanská ulice.[164] V roce 2019 navštívil Rokycany generální konzul Ruské federace z Karlových Varů a navrhoval obnovit partnerství s Bodganovičem. Městská rada to ale odmítla.[165]

Normalizačním režimem inspirovaný uliční název byl po pádu komunistického režimu změněn. Už na jednání Občanského fóra a zástupců MěstNV v únoru 1990 se navrhuje buď staronový název Pod Ohradou, nebo pojmenování Americká ulice.[166] V listopadu 1991 navrhla rokycanská organizace Klubu angažovaných nestraníků její přejmenování na ulici Pod Ohradou (v úseku od Dukelské k Čechově) a na ulici U Vagónky (v úseku od Čechovy k B. Němcové).[167] Návrh neprošel. Na zasedání zastupitelstva 24. září 1992 se nakonec vybíralo ze dvou variant: jméno Jižní ulice neprošlo, zastupitelé se přiklonili k staronovému názvu ulice Pod Ohradou.[168] Nové pojmenování vstoupilo v platnost k 1. listopadu 1992.[169] Komunikace se tak vrátila ke svému původnímu označení, které ostatně většina obyvatel nepřestala nikdy používat.

9.4.5. Sídlištní zástavba ve Vokáčově ulici

Při výstavbě sídliště zcela nově vznikla Vokáčova ulice, propojující Švermovu ulici s centrem sídliště po jižním okraji hliniště bývalé cihelny. Ústí pak do ulice B. Němcové v prostoru nákupního střediska. Až do poloviny 70. let šlo jen o krátký pahýl, vybíhající v délce pár desítek metrů slepě ze Švermovy ulice, podél boční strany prvorepublikového rodinného domu čp.432/II. Šlo o evidentní regulační úmysl, umožňující tudy v budoucnu vést novou ulici (o výstavbě Švermovy ulice podrobněji v kapitole „Rašínov“). Ovšem po další zhruba čtyři desítky let zůstalo jen u náznaku. Z tohoto pahýlu dál k východu už pokračovala jen živelná síť polních cest a pěšin v periferní krajině, zvané též „prérie“, okolo bývalé obecní cihelny. Takto situaci zachycuje například letecký snímek z roku 1957.[170] Jméno Vokáčovy ulice se poprvé uvádí roku 1971, kdy zde proběhla úprava vozovky.[171] Teprve v souvislosti s budováním sídliště pak byla komunikace protažena do nynějšího rozsahu. Roku 1972 se prováděla ve Vokáčově ulici příprava vodovodních a kanalizačních rozvodů.[172] V roce 1973 tu probíhá výstavba sekundární kanalizační sítě (domovní přípojky).[173]

V nově zbudované ulici vyrostl administrativní objekt Národní fronty čp.1017/II (o něm viz níže) a hlavně dva vějířovitě se od ulice odklánějící podlouhlé panelové objekty. Na severní straně je to šestipodlažní čp.925-926-927-928/II (foto cca z r. 2003, foto cca z r. 2003) s 68 byty, situovaný přímo na terénní hranu bývalého hliniště cihelny, do sousedství školního sportovního hřiště. Objekt byl předán do užívání v období duben-červen 1975. Investorem bylo Stavební bytové družstvo občanů Rokycany (SBDO).[174] Dle stavu ze srpna 2018 je západní polovina čtyřdomu (čp.927-928/II) dochována stále v intaktním stavu. Východní polovina (čp.925-926/II) prošla sice počátkem 21. století úpravou fasády, ale na rozdíl od většiny panelových domů rekonstruovaných v té době nešlo o celkové opláštění zateplovací vrstvou, ale jen o vyspárování mezer mezi panely a nový barevný nátěr přímo na panel, provedený v odstínech fialové. Za domem, u okraje sportovního areálu při ZŠ Jižní předměstí bylo umístěno dětské pískoviště. Podle obecní studie rozvoje dětských hřišť z roku 2005, která počítala s redukcí jejich počtu, se toto pískoviště mělo ponechat jako perspektivní.[175]

Jižní straně ulice dominuje dlouhý šestipodlažní šestidům čp.939-940-941-942-943-944/II se 102 bytovými jednotkami. Dle stavu ze srpna 2018 je vnějškově dochován v původní podobě ze 70. let.

9.4.6. Technický vývoj Vokáčovy ulice a vývoj jejího pojmenování

12. července 1927 město pojmenovalo úsek komunikace od domu čp.359/II na nynější křižovatce Vokáčovy a Jeřabinové ulice směrem k obecní cihelně na ulici Prokopa Holého. Zastupitelstvo tak přijalo návrh městské rady a obecní okrašlovací komise, kterým se uličních názvů dostalo všem novým komunikacím na Rašínově.[176] Zástavba v této ulici ale v podstatě neexistovala (kromě krátkého úseku u domu čp.359/II šlo jen o polní cestu vedoucí do periferie okolo cihelny, viz výše) a název se příliš neujal. Ulice tak byla až do poloviny 70. let fakticky bezejmenná. Teprve pak, v souvislosti s výstavbou sídliště získala označení Vokáčova ulice. Původně toto pojmenování nesl nynější jižní úsek Žižkovy ulice, mezi křižovatkami s ulicemi Karlíkova a B. Němcové, na nedalekém Rašínově.

V roce 2007 vyrostl ve Vokáčově ulici, poblíž vyústění schodiště od ZŠ Jižní předměstí, bezbariérový přechod pro chodce. Šlo o součást širší celoměstské akce na výstavbu bezbariérových tras. Tuto akci spolufinancoval Státní fond dopravní infrastruktury.[177] Město na ni jako na celek obdrželo roku 2006 dotaci 834 000 Kč.[178] Dne 21. září 2006 vypsalo město na provedení bezbariérových přechodů v Rokycanech výběrové řízení. Výsledky tendru vyhlásilo 9. října 2006. Zakázku získala firma Rumpold-R, s. r. o. z Rokycan za nabídkovou cenu 1 445 768 Kč, s termínem dokončení do 30. dubna 2007.[179] Dne 4. prosince 2006 rozhodlo zastupitelstvo při sestavování provizorního rozpočtu na rok 2007 o nepřekročitelném finančním limitu pro jednotlivé již rozpracované akce. V případě akce „Mobilita-bezbariérové trasy“ limit stanovila na 1 325 000 Kč.[180] Počátkem prosince 2006 se již se na stavbě pracuje.[181] V polovině ledna 2007 se nový přechod uvádí již jako dokončený.[182] Dne 25. června 2007 zastupitelstvo schválilo přijetí navýšení dotace na výstavbu bezbariérových přechodu pro chodce v Rokycanech o 69 000 Kč.[183]

V září a říjnu 2015 probíhala rekonstrukce části páteřní trasy teplovodů mezi kotelnou za domy v ulici B. Němcové a domem čp. 925/II ve Vokáčově ulici. Součástí byla i obnova teplovodních přípojek ke všem panelovým domům ve Vokáčově a Javorové ulici.[184] V roce 2016 město plánovalo novou úpravu trávníkových ploch ve Vokáčově ulici, vedle prodejny Albert a před domy čp.927-928/II. Někteří místní obyvatelé žádali o redukci zeleně. Město zpracovalo dvě varianty možných změn. Obě počítaly s odstraněním tamaryšku a tavolníku před domy čp.927-928/II a větší části tavolníků u parkoviště vedle prodejny. Jedna varianta navíc navrhovala pokácení dvou borovic u domu čp.927/II. Termín pro realizaci byl stanoven do 30. listopadu 2016.[185]

Kvůli nepostačujícím parkovacím plochám město od poloviny června 2021 plánovalo Vokáčovu ulici v úseku od Švermovy ulice až k parkovišti u nákupního střediska Albert zjednosměrnit. Díky tomu mělo být možno rozšířit podélné stání vozidel.[186] V říjnu 2022 se uvádí, že probíhají projektové práce na rekonstrukci Vokáčovy ulice.[187]

9.4.7. Sídlištní zástavba v Javorové ulici

Ulice Javorová vznikla až v 70. letech 20. století současně výstavbou sídliště Jižní předměstí. Už předtím tu ale z dnešní Jeřabinové ulice vybíhala cesta k tehdejší obecní cihelně (viz výše). Takto je zdokumentována například na leteckém snímku z roku 1957. Nešlo ovšem o ulici ani městskou komunikaci. Byla to jen nezpevněná a blátivá cesta, která nicméně poskytovala cihelně dopravní spojení směrem na Rašínov.[188]

Teprve v 70. letech 20. století zde byla zřízena skutečná ulice, která ovšem má ráz spíše pomocné vnitroblokové komunikace. Jejím jediným účelem je dopravní obsluha zdejšího panelového objektu čp.947-948-949-950/II. Jde o třípatrovou stavbu s plochou střechou. Dle stavu z roku 2018 už má jeho jižní polovina (čp.949-950/II) upravenou fasádu. Podobně jako v případě výše uvedeného panelového domu ve Vokáčově ulici nešlo o zateplení polystyrenovým opláštěním, ale jen o nátěr stávající panelové fasády kombinací hnědé a okrové barvy. Snížení tepelných ztrát bylo docíleno vyspárováním fasádních panelů. Severní polovina čtyřdomu (čp.947-948/II) zůstávala v původní podobě. Kolmo na něj stojí na protější straně ulice rovněž třípatrový panelový objekt čp.945-946/II (foto z r. 2004). I ten zůstával ještě k roku 2018 bez zásadnějších stavebních úprav (kromě plechového pláště z 90. let na boční fasádě). U domu čp.946/II v Javorové ulici je dětské pískoviště. Podle obecní studie rozvoje dětských hřišť z roku 2005, která počítala s redukcí jejich počtu, se toto pískoviště nemělo rušit.[189]

Podél západní strany ulice, při vnějším okraji areálu autoškoly, vyrostly v 90. letech 20. století garáže. Roku 1992 totiž majitel pozemku, Svazarm, městu sdělil, že je ochoten obci přenechat stavební místo. Obec zde naplánovala výstavbu cca 15 garáží.[190] Dne 21. října 1993 zastupitelstvo rozhodlo vyhlásit dražbu 8 pozemků na budoucí garáže.[191] Dne 14. února 1994 městská rada schválila odprodej dalších 4 pozemků na garáže.[192] V září 1994 byl projekt konkretizován, nakonec zde bylo vytýčeno 13 stavebních míst pro individuální garáže. Všechny měly vyrůst podle jednotného architektonického plánu. Původní záměr počítal s tím, že město je postaví ve vlastní režii a pak rozprodá „na klíč“ soukromým zájemcům. To se ale ukázalo jako neschůdné, protože populace s nízkými příjmy odmítala platit za hotovou stavbu. Nakonec zvítězila svépomocná varianta. 9 garáží mělo vyrůst individuálně, byť podle jednotného projektu. 4 garáže by byly postaveny nejen individuálně ale i podle vlastní projektové dokumentace.[193] Šlo o ústupek pochopitelný z finančních důvodů, nikoliv ale z architektonických. Svépomocné „lepení“ rodinných domků, garáží nebo rekreačních objektů napáchalo v Rokycanech před rokem 1989 mnoho škod a nemělo by být městem podporováno. Ovšem v tomto konkrétním případě je pravdou, že úzký pozemek těžko mohl být využit pro například bytovou výstavbu a rozsah této kolonie garážových kójí je vcelku malý. Kromě 13 plánovaných parcel si město ponechalo další 2, na kterých zamýšlelo postavit garáže ve vlastní režii a pro sociální účely by je pak přidělilo potřebným.[194] Pozemky pro garáže pak byly prodány během roku 1994.[195] Dvě garáže, které zůstaly v majetku obce, měly být hotovy do konce roku 1995. Jejich výstavbu provedla firma BIS z Plzně. Město je hodlalo předat Sdružení zdravotně postižených, které by je poskytlo svým potřebným členům.[196] V Javorové ulici tak celkem vzniklo 15 garáží, z toho 11 v řadě přiléhající k ulici, další 4 v zalomené řadě obrácené k budově čp.1014/II (bývalá Národní fronta – viz níže). Kvůli výstavbě garáží došlo k likvidaci několika stromků (smrky), které dosud lemovaly vnější hranici areálu autoškoly. Městský architekt ing. Zdeněk Čihák sliboval jejich přesazení.[197] Ve skutečnosti ale není čeho litovat: takřka plevelnaté jehličnany nehrají v městském prostředí většinou pozitivní roli.

9.4.8. Technický vývoj Javorové ulice a vývoj jejího pojmenování

V roce 1984 Technické služby upravovaly komunikaci v Javorové ulici.[198]

Dne 27. února 1979 odsouhlasilo plénum MěstNV pojmenování této nově vzniklé komunikace na sídlišti Jižní předměstí na ulici U Svazarmu (podle sousedního areálu organizace Svazarm).[199] V listopadu 1991 navrhla rokycanská organizace Klubu angažovaných nestraníků její přejmenování na Javorovou.[200] Návrh byl přijat a 25. června 1992 zastupitelé schválili nový název Javorová ulice.[201]

9.4.9. Sídlištní zástavba v ulice Boženy Němcové a Kotelské ulice

Výstavbou sídliště Jižní předměstí byla dotvořena i dnešní ulice B. Němcové, která do této doby sestávala ze dvou nespojitých, jinak pojmenovaných a za jednu komunikaci nijak nepovažovaných úseků. Jeden probíhal čtvrtí U Václava a na sklonku 50. let, po výstavbě sídliště U Václava, dospěl až na nároží s ulicí Družstevní. Dál k západu už se prostíraly jen plochy dožívající obecní cihelny. Druhý úsek běžel od nových kasáren k Rakovskému potoku a byl součástí původní výpadovky z Rokycan na Šťáhlavy podél Jeřabinové ulice. Takto zachycuje situaci letecký snímek z roku 1957.[202] Prakticky stejnou situaci ale ukazuje i státní mapa z roku 1963.[203] Teprve při budování panelového sídliště Jižní předměstí byla ulice B. Němcové protažena k východu, kde se napojila na prostranství před novými kasárnami. Počátkem 80. let ulice prošla rozšířením ve svém východním starším úseku, čímž se proměnila na významnou dopravní tepnu (o vývoji ulice B. Němcové v jejím východním úseku, od Zeyerovy ulice k sídlišti U Václava, viz výše). Nešlo tedy jen o novou dopravní, nýbrž i urbanistickou roli.

Sídliště Jižní předměstí ulici kompozičně využilo. Podél jižní strany této ulice vyrostl v rámci budování sídliště dlouhý čtyřpodlažní objekt čp.929-930-931-932-933-934-935-936/II. Jeho dlouhé průčelí mírně oživuje pilovitý zásek. Měřítkově byl tento jinak architektonicky fádní panelový dům pojat citlivě a jeho kompaktní průčelí souběžné s ulicí působí zdravě konzervativním dojmem, protože se nejvíc z celého sídliště přibližuje klasickému pojetí blokové zástavby, s jasně definovaným uličním prostorem a vnitroblokem. K objektu kolmo přiléhá identicky dispozičně řešený dvojdům čp.937-938/II, obrácený do Kotelské ulice.

V říjnu 2000 se zastupitelstvo seznámilo s výsledky ankety mezi nájemníky obecních domů čp.931-932/II a čp.935-936/II. Zájem o odkup bytu projevilo více než 50 % domácností. Zastupitelé tedy schválili záměr jeho privatizace. Stejné výsledky měla anketa i u domu čp.937-938/II v Kotelské ulici.[204] V červnu 2002 pak skutečně schválilo zastupitelstvo prodej domů čp.931-932/II v ulici B. Němcové bytovému družstvu za 1 619 172 Kč.[205] Brzy nato zafungoval efekt soukromého vlastnictví a jednotlivé objekty v tomto obytném bloku začaly procházet rekonstrukcemi. Na domě čp.935-936/II proběhla nejprve roku 2005 oprava střechy. V září 2005 již je hotova a na horní pás fasády, cca 30 cm pod okrajem střechy, byl nalepen pás zateplovacího obkladu. O rok později byla provedena i rekonstrukce celé fasády. 9. září 2006 začala instalace lešení na severní fasádu (obrácenou do ulice B. Němcové). Okolo 23. září 2006 již zhruba polovina fasády domu je pokryta polystyrenovými deskami, zatím bez povrchové úpravy. Koncem září 2006 již byly pokryty zhruba dvě třetiny fasády. Zároveň začala souběžná rekonstrukce fasády sousedního domu čp.937-938/II v Kotelské ulici, kde vyrostlo lešení. Okolo 7. října 2006 již je hotova na obou objektech pokládka zateplené fasády, zatím chyběla finální barevná úprava. V polovině října 2006 práce na barevné úpravě fasády začínají. Do konce října 2006 byla barevná úprava fasád domů čp.935-936/II i čp.937-938/II hotova a probíhá demontáž lešení.[206] Na domě čp.931-932/II došlo v září 2005 k výměně oken za plastová.[207] Počátkem listopadu 2005 je objekt obestavěn lešením a začala pokládka zateplovacího polystyrenového opláštění na fasádu, které již je hotové do úrovně 1. patra. V polovině listopadu 2005 byla nová izolační vrstva položena do úrovně 2. patra, a zčásti i v 3. patře. Dle stavu k 18. listopadu 2005 je instalace zateplovací fasádní vrstvy dokončená a přišla na řadu finální barevná úprava fasády. Dne 10. prosince 2005 započalo natírání průčelí a během jednoho dne bylo prakticky dokončeno. Fasáda obdržela nátěr v odstínech červené a růžové, v šikmých pruzích. Zbývalo ještě doladění barevných přechodů. Okolo 17. prosince 2005 už jsou práce hotovy.[208] V roce 2007 byla realizována na východní boční stěně panelového domu čp.929/II instalace nové izolační fasády. V 2. polovině listopadu 2007 je už postaveno lešení.[209] Pak ale módní vlna zateplování fasád opadla, protože dle stavu ze srpna roku 2018 mají v tomto domovním bloku provedenou rekonstrukci fasád stále jen objekty čp.931-932/II, čp.935-936/II a čp.937-938/II. Celý obytný blok by přitom mohl být v budoucnosti daleko radikálněji proměněn. Jeho čtyřpodlažní výška by umožňovala ještě případnou nástavbu patra a doplnění o tradiční střechu. Ale je nutné zopakovat, že v rámci původního projektu sídliště Jižní předměstí ze 70. let bylo řešení této uliční fronty velmi dobře zvládnuto a dům je i bez stavebních úprav z hlediska hmotového i kompozičního přijatelný.

V prosinci 1986 MěstNV oznamuje, že mezi domy čp.751/II a čp.921/II v ulici B. Němcové budou probíhat sadové práce v rámci dokončení ozelenění sídliště.[210] Směrem do ulice B. Němcové lemoval tyto domy pruh trávníku s březovou alejí, která ale na počátku 21. století působila už přerostlým dojmem. Stromy pak zanikly při velké rekonstrukci ulice B. Němcové v letech 2010–2011, kdy zde místo nich byla provedena nová kvalitnější výsadba zeleně, a došlo k celkové úpravě uličního prostoru (o této rekonstrukci i o technickém vývoji, viz výše, v rámci popisu východního úseku ulice). Za tímto podlouhlým domem v ulici B. Němcové, směrem do vnitrobloku, ke kotelně, se vytvořila relativně kvalitní oddychová zóna. Za domem čp.938/II se nacházelo počátkem 21. století dětské pískoviště. V roce 2005 proběhla jeho rekonstrukce. Obecní studie rozvoje dětských hřišť z roku 2005, která jinak počítala s redukcí jejich počtu, toto pískoviště zmiňuje jako perspektivní, na rozdíl od nedalekého pískoviště za čp.933/II.[211]

9.5. Další stavby veřejného a technického charakteru na sídlišti Jižní předměstí

9.5.1. Kotelna

V roce 1975 došlo na sídlišti poblíž Kotelské ulice ke zprovoznění kotelny na topný olej (foto z r. 2003).[212] Její zbudování doporučil MěstNV už v roce 1968 při revizi územního plánu. Požadoval totiž, aby při chystané výstavbě nového sídliště už dopředu počítalo s kapacitní centrální výtopnou.[213] Rada MěstNV v létě roku 1973 (v období mezi 19. červnem a 14. srpnem) vzala na vědomí, že na novém sídlišti u Václava byla definitivně schválena výstavba olejové kotelny.[214] Nicméně šlo pouze o provizorní zařízení. Definitivní kotelna měla vyrůst do léta 1976. To ale nebylo splněno.[215] Někdy mezi srpnem a listopadem 1976 vzala rada MěstNV na vědomí, že výstavba nové kotelny na sídlišti byla dokončena.[216] V září 1977 rada MěstNV uložila vedení MěstNV projednat realizaci náhradní silnice k zabezpečení dopravy oleje do kotelny Pod Ohradou.[217] Zařízení provizorní kotelny mělo být dle vyjádření z dubna 1978 onoho roku odprodáno.[218] Kotelna má charakter menšího průmyslového komplexu, situovaného do vnitrobloku jižně od ulice B. Němcové. Příjezd je řešen od západu, z ulice Kotelské. Sestává z několika utilitárně řešených technických objektů v oploceném areálu. Dominantou kotelny a celého sídliště se stal komín, který svou výškou takřka dosahoval výšky továrních komínů. Cihlový komín s bíločerveným nátěrem se stal poznávacím znamením této části města.

Když se v 90. letech uvažovalo o výstavbě spalovny odpadů v Němčičkách u Šťáhlavské silnice, jedním z argumentů ve prospěch zbudování této jinak kontroverzní proponované spalovny bylo, že to umožní uzavřít kotelnu na Jižním předměstí.[219] Spalovna ovšem nebyla postavena a kotelna stojí nadále, byť po technologické stránce prošla rekonstrukcí. V roce 1994 se kapacita kotelny zvýšila, po instalaci výměníkové stanice do domů na sídlišti Jižní předměstí, čímž klesla spotřeba a bylo tedy možné napojit na ústřední topení další objekty. V červenci 1995 tak bylo například topení zavedeno i do tehdejší vojenské ubytovny čp.850/II v ulici B. Němcové. Plánovalo se i protažení ke kovohuťským domům čp.658-661/II v ulicích Stehlíkova a Barákova.[220] Dne 24. dubna 2014 byla v objektu kotelny po čtyři měsíce trvajícím zkušebním provozu otevřena kogenerační jednotka firmy ČEZ Energo. Jde o zařízení kombinující výrobu elektřiny a tepla o výkonu 1,6 MW.[221]

Na roky 1997–1998 se plánovala v prostoru Jižního předměstí (v oblasti vymezené ulicemi Švermova, Vokáčova, B. Němcové a Nového) pokládka nových telefonních sítí. Akci oficiálně nazvanou „MTO Rokycany – IV. etapa, převedení MTS“ měla provést firma SUPTel, s. r. o. Práce měly začít v říjnu 1997 a skončit do 31. května 1998.[222]

9.5.2. Nákupní středisko na Jižním předměstí

Svorníkem nového sídliště se stalo nákupní středisko čp.960/II (foto z r. 2004), situované poblíž těžiště obou zdejších poválečných sídlišť, tedy nově budovaného celku Jižní předměstí i staršího sídliště U Václava. Rozkládá se v centrální poloze na nároží ulic B. Němcové, Vokáčová a Pod Ohradou. Nákupní centrum bylo od počátku součástí původního projektu, což jen dokazuje, že největší rokycanské sídliště mělo ambici být přece jen něčím víc než pouhým souborem panelových domů. Už v roce 1968 se uvádí, že národní podnik Potraviny hodlá na připravovaném sídlišti zřídit prodejnu potravin, speciální výrobnu masa, cukrárnu a tabák.[223] V září 1969 se ohledně občanské vybavenosti na plánovaném sídlišti konala schůzka na ONV. Jak referoval předseda městského národního výboru František Hlad, bylo rozhodnuto, že veškerou obchodní síť na Jižním předměstí zajistí družstvo Jednota.[224] V listopadu 1969 se už uváděly velmi konkrétní dispozice budoucího obchodního střediska. Mělo vyrůst v letech 1972–1975 a výstavbu i provoz mělo zajišťovat družstvo Jednota. Komplex by sestával ze samoobsluhy typu 5/c o ploše 350 čtverečních metrů, prodejny potravin s plochou 120 čtverečních metrů (+ skladiště 350 čtverečních metrů), prodejny masa o ploše 40 čtverečních metrů (+ skladiště 80 čtverečních metrů), prodejny průmyslového zboží a smíšeného zboží o výměře 350 čtverečních metrů. Kromě toho tu měly vzniknout i prodejny kusového textilu, drobného zboží, elektro, drogerie a papírnictví. V středisku se projektovalo zřízení bufetu (včetně sekce lahůdek, cukrárny, polotovarů a tabáku) o ploše 60 čtverečních metrů a pohostinství s výměrou 120 čtverečních metrů.[225] Dle údajů z června 1970 zde byla plánovaná následující prodejní síť: potraviny 120 čtverečních metrů, maso 40 čtverečních metrů, zelenina 40 čtverečních metrů + uvažovaná výstavba prodejny průmyslového zboží a plechu (350 čtverečních metrů). Tyto navrhované prodejny měly postačovat pro cca 2000 nových obyvatel (550 bytových jednotek).[226]

Podle upraveného projektu z poloviny 70. let se na sídlišti projektovaly prodejny potravin, masa a zeleniny, dále cukrárna, tabák, prodejna průmyslového zboží, textilu, restaurace s bufetem, pošta, sběrna prádla a opravna televizorů.[227] V materiálech z jednání pléna MěstNV z června 1975 jsou uvedeny ještě konkrétnější parametry. Projekt nákupního střediska vypracoval Stavoprojekt Plzeň. V objektu měla být samoobsluha potravin (prodejní plocha 136 čtverečních metrů), prodejna zeleniny (11,2 čtverečních metrů), prodejna masa (31,5 čtverečních metrů), cukrárna (57,8 čtverečních metrů), tabák (22,5 čtverečních metrů), bufet-polotovary (75,9 čtverečních metrů), dále restaurace (prodejní plocha 159,5 čtverečních metrů + sklady, kuchyně, záchod, varny), radiotelevizní služba (prodejní plocha 194,6 čtverečních metrů) a čistírna prádla.[228]

Výstavba obchodního centra byla dokončena v souvislosti s dokončením celého sídliště. V polovině července 1978 se zde otevřela samoobsluha potravin (vedoucí Josef Pauch) vedle ní prodejna masa a dále cukrárna. Bylo tam 13 zaměstnanců. Za první den dosáhly tržby 81 000 Kčs.[229] Prodejní plocha prý činila 165 metrů.[230] Téhož roku se otevřela také prodejna polotovarů a restaurace Ural (II. cenová skupina), umístěná v prvním patře.[231] Měla kapacitu 120 míst.[232] Z toho hlavní lokál 80 a salónek 40 míst.[233] Podle K. Hofmana 100 míst. Restaurace obsahovala i kavárnu a měla tři společenské místnosti, dále taneční parket a salonek pro svatební hostiny. Již po pár letech (podle K. Hofmana[234] už roku 1980, patrně ale až zhruba od roku 1984) byla přeměněna restaurace na provizorní školní jídelnu (po dobu rekonstrukce jídelny u Základní školy Jižní předměstí, viz výše). Pak sice jídelna opět uvolnila místo restauraci ale v 90. letech 20. století byla původní restaurace zrušena a prostory následně vystřídaly různé využití. Kromě toho se v objektu nacházela prodejna novin, opravna televizorů a velká prodejna elektrických spotřebičů s drogerií. Roku 1979 tu byla uvedena do provozu také pošta Rokycany 3.[235] V 90. letech 20. století prošly prostory pošty redukcí, hlavní vchod se přesunul na bok objektu, zatímco původní vstupní halu zabral nový supermarket Meinl. V prosinci 1985 se v obchodním středisku otevřela prodejna luxusního zboží ESO.[236] Roku 1986 se ale přesunula do Palackého ulice.[237]

Vzniklo zde skutečné centrum občanské infrastruktury. Zatímco všechna dřívější i pozdější sídliště víceméně využívala stávající síť služeb, nejčastěji v historickém jádru Rokycan, zde se dospělo ke konstituování nezávislého centrálního prostoru, který obsluhuje celý sektor Jižního předměstí s cca 4000 obyvateli. Patrová, rozložitá hmota občanského centra vyplnila jako svorník prostor při ulici B. Němcové a vytvořila jakési náměstí, které se stalo životaschopným centrem Jižního předměstí. Fasádu obchodního střediska zdobí tři mozaiky z tmavých glazovaných dlaždic. Na jižní straně je to reliéf s rostlinnými motivy (foto z r. 2003) a další reliéf s motivem hráče na píšťalu a nahou dívkou (foto z r. 2003, foto z r. 2003). Na východní straně je to reliéf se sluncem (foto z r. 2003). Před nákupní centrum byla roku 1978 umístěna trachytová plastika akademického sochaře Ladislava Fládra[238] „Matka s dítětem“ (foto z r. 2003), vkusné modernistické dílo odkazující na tradice českého kubismu, které je však špatně zapojeno do parkové úpravy před nákupním centrem. V jiném pramenu se uvádí rok pořízení sochy 1977.[239] V roce 2006 město vydalo výzvu, aby se přihlásil případný majitel sochy. Šlo o nutné vyjasnění majetkoprávních vztahů před případnými investicemi do oprav. Pokud by se žádný majitel do 30. listopadu 2006 nepřihlásil (a nedoložil vlastnictví) mělo dílo přejít do majetku města.[240]

Po roce 1989 v souvislosti s ekonomickými změnami prodělalo celé nákupní centrum značné proměny, majetkové, funkční i stavební. Na podzim 1991 koupila nákupní středisko v dražbě za 13 000 000 Kčs firma Impex. Šlo o tuzemský podnik spoluvlastněný pány Pitákem, Tinlem a Šemberou, bez napojení na zahraniční kapitál.[241] Právě to ale bylo zdrojem mnoha problémů nejen podnikatelského ale i architektonického rázu. Kapitálově slabý tuzemský investor nedokázal provést skutečně koncepční přestavbu socialistického nákupního střediska, namísto toho se omezil na částečné okázalé úpravy, které ale při absenci kvalitního projektu vyzněly rozpačitě. Přestavba nákupního centra proběhla v roce 1992.[242] Fasáda budovy byla natřena barvou, namísto původního brizolitu, do oken v montovaném prvním patře byly vsazeny žluté mřížové nástavce a k objektu přistavěna nevkusná rohová věž ve slohu „podnikatelského baroka“, respektive křiklavé módy 90. let. Stavbu povolilo městské zastupitelstvo 20. února 1992. Kvůli přístavku bylo zabráno 253 metrů čtverečních chodníku a trávníku. Chodník se posunul na obvod nového traktu a byl vydlážděn betonovými prefabrikáty. Firma se zavázala vysadit náhradní zeleň.[243] V rohové věži vznikl nový hlavní vchod do budovy a schodiště pro přístup do prvního patra. Změny se odehrály i ve vnitřní dispozici. V duchu dobové poptávky po větším sortimentu spotřebitelského zboží byla podstatně rozšířena prodejna potravin. Ta se protáhla k západu, na plochu původních prodejen polotovarů a tabáku. Naopak restaurace Ural v prvním patře zůstala uzavřena a její prostory sloužily pro prodej textilu apod. V květnu 1992 už rekonstrukce probíhá, prodejna potravin se dočasně přemístila do stávající drogerie. Náklady na adaptaci objektu i kvůli inflaci rychle rostly: jen instalace nového topení se odhadovala na 1 000 000 Kčs.[244] Obchodní středisko se znovu otevřelo v nové podobě v polovině září 1992.[245] Přestavbu provedla firma Šnajdr.[246]

Obchodní centrum pak prožilo nestabilní období, kdy se opakovaně měnilo rozložení prodejen a vesměs se dal pozorovat úpadek. Od června 1994 zela část objektu (bývalá drogerie v západní části) prázdnotou. Společnost Impex jako vlastník slibovala, že sem umístí buď autosalon firmy Nissan, diskotéku nebo nějaký jiný podnik.[247] V roce 1996 koupila objekt společnost Julius Meinl a začala s jeho přestavbou na supermarket.[248] V říjnu 1996 již je přestavba před dokončením. Objekt byl opraven, zbývalo dodat vnitřní zařízení prodejny. Nový supermarket Meinl byl situován v západní části objektu, v místě původní drogerie.[249] Před supermarketem Meinl byl ale akutní nedostatek parkovacích míst. Městská rada proto povolila zřízení parkoviště na asfaltovém prostranství před prodejnou, dosud prakticky nevyužívaném. Během následujících úprav tak vznikl šikmý nájezdový obrubník z Vokáčovy ulice a na prostranství namalováno vodorovné dopravní značení parkovacích míst. Počátkem května 1997 se otevřelo parkoviště pro veřejnost.[250] Koncem roku 2005 přerušila firma Julius Meinl podnikání v České republice. Prodejny převzal řetězec Albert. Ten se ujal ze dne na den i rokycanského supermarketu. Po několika týdnech, kdy nový majitel respektoval původní firemní design Meinlu a soustředil se spíše na doprodávání zásob, se od 1. prosince 2005 prodejna otevřela v nové podobě. Během pár dnů prošel interiér podstatnou rekonstrukcí. Při ní zanikl výklenek napravo od hlavního vchodu (původně oddělení ovoce a zeleniny Meinl), při západní straně prodejny byla zřízena nová pokladna s prodejem tabáku.[251]

V roce 2006 proběhla adaptace prostor v 1. patře objektu (původní restaurace Ural) na sport bar a hernu. 9. prosince 2005 zahájil městský úřad stavební řízení (na základě žádosti Jaroslava Humla ze 4. listopadu 2005).[252] Dne 9. ledna 2006 bylo vydáno stavební povolení.[253] Dne 26. dubna 2006 podal Jaroslav Huml z Tachova žádost o vydání povolení k předčasnému užívání stavby. Městský úřad pak 3. května 2006 zahájil řízení o předčasném užívání stavby a na 26. květen 2006 svolal jednání na místě.[254] Dne 29. května 2006 vydal úřad povolení k předčasnému užívání sport baru a herny. Zároveň povolil změnu parametrů stavby (provedení dělících příček a změny v užívání části místností). Pro kolaudaci musel investor ještě doložit, že provozovna nepřekračuje hlukové limity.[255]

Na toto centrum služeb se později ještě spontánně nabalily další podnikatelské aktivity. 18. listopadu 2003 schválila městská rada pronájem stánku s prodejem květin, umístěného poblíž, naproti vyústění ulice Pod Ohradou do ulice B. Němcové. [256] Vedle něj již o něco dříve vyrostl také další kiosk, s prodejem novin.

9.5.3 Objekt bývalé Národní fronty čp.1017/II

Na okraji sídliště Jižní předměstí ve Vokáčově ulici vyrostla budova Národní fronty čp.1017/II (foto z r. 2003). Akce byla zařazena do plánu stavebních akcí na rok 1979 s odhadovanými náklady 470 000 Kčs.[257] S výstavbou se začalo skutečně roku 1979.[258] V prosinci 1979 už se uvádí jako rozestavěná.[259] Na rok 1980 bylo přiděleno v rámci účelové investiční výstavby na tuto akci 1 738 000 Kčs.[260] V 1. pololetí 1980 město na tuto akci čerpalo zvláštní investiční dotaci ve výši 220 000 Kčs.[261] MěstNV získal na rok 1981 v účelové investiční výstavbě 1 086 000 Kčs na dokončení objektu.[262] Během 1. pololetí 1981 čerpal MěstNV na tuto stavbu z investičního limitu 302 000 Kčs.[263] Podle informací ze září 1981 se nastěhování očekávalo v listopadu 1981.[264] V prosinci 1981 je ale stále uváděno, že výstavba „Domu složek Národní fronty“ se teprve dokončuje.[265] V únoru 1982 se uvádí, že Dům složek Národní fronty už se otevírá.[266]

Kvůli měkkému podloží bývalého hliniště cihelny se musely pod základy zhotovit kompaktní betonové pásy. Projekt domu vypracovalo Okresní zemědělské stavební sdružení. Investorem bylo město a práce provedl Okresní stavební podnik. Náklad na budovu byl vyčíslen na 1 840 000 Kčs.[267] Administrativní objekt měl sloužit pro různé zájmové a společenské organizace tehdejší totalitní Národní fronty. Měl podobu dvoupatrového plochostřechého kvádru v nepříliš výrazném ale v podstatě uměřeném slohu.

Roku 1991 zastupitelstvo převedlo objekt na Okresní ústav národního zdraví, který zde zřídil ordinace lékařů.[268] Tomu předcházela rekonstrukce objektu, která započala v říjnu 1990. Prováděl ji Okresní stavební podnik. Předpokládalo se její dokončení k 31. prosinci 1991.[269] Původní náklady se odhadovaly na 900 000 Kčs. Vzhledem k inflaci se musely revidovat na 2 500 000 Kčs.[270] Kvůli tomuto vývoji a celkové nejistotě transformující se ekonomiky se posunula i kolaudace přestavby. Ta se konala až 14. února 1992. Budova nedoznala velkých změn. Původní brizolitovou fasádu nahradila klasická hladká omítka, s barevným bíložlutým nátěrem. Před hlavním vchodem vyrostl přízemní přístřešek. Podstatnější změny se odehrály ve vnitřní dispozici objektu tak, aby se umožnilo jeho nové využití. První dvě ordinace se zde otevřely už v říjnu 1991.[271] Šlo o dětské lékaře, jejichž ordinace byly umístěny do přízemí této budovy. 24. února 1992 se začalo ordinovat v prvním patře, kde vznikla dvě pracoviště zubních lékařů (přestěhovaná z dlouhodobého provizoria v přízemí domu čp.6/II v ulici Pod Ohradou, viz výše). Ve zbylých prostorách se původně zamýšlelo umístit sídlo Československého červeného kříže. Ředitel Nemocnice s poliklinikou MUDr. Jaroslav Tichý, ale změnil názor a začal prosazovat, aby zde vznikly i ordinace obvodního lékaře pro dospělé.[272]

Počátkem roku 1997 probíhala jednání mezi městem a Fondem národního majetku o převodu objektu bývalé Národní fronty na obec. Městské zastupitelstvo transakci odsouhlasilo.[273] Během roku 1997 objekt skutečně přešel do majetku města, ale jeho využití pro lékařské účely bylo zachováno.[274] O převodu zdravotnického zařízení ve Vokáčově ulici jednalo městské zastupitelstvo v roce 1999. 29. června 1999 souhlasili zastupitelé s bezúplatným převodem zdravotnického zařízení v čp.1017/II do majetku města za podmínek stanovených usnesením vlády č. 411/99 (O dalším postupu privatizace zdravotnických zařízení).[275]

9.5.4. Areál bývalého Svazarmu (autoškoly) čp.959/II

Poblíž bývalé budovy Národní fronty se rozkládá ještě areál bývalé autoškoly čp.959/II, Svazarmu. O tomto pozemku č.kat.421 se od 20. let 20. století uvažovalo pro výstavbu bytových domů pro důstojníky rokycanské vojenské posádky (viz níže, popis nových kasáren). 6. března 1926 město podepsalo smlouvu s Josefem Julákem, který prodal pozemky č.kat.412 a č.kat.421 obci za 35 714 Kč na výstavbu domů pro vojenské gážisty. Jenže plán nedospěl k realizaci a bytové domy pro vojáky z povolání vyrostly ve 30. letech 20. století přímo v areálu nových kasáren. Pozemek tak zůstal prázdný, zatímco parcely v okolí se mezitím proměnily na atraktivní stavební pozemky pro individuální výstavbu rodinných domů v nové čtvrti Rašínov. Následoval proto vleklý spor mezi obcí a Julákem, který chtěl své pozemky zpět. Původní smlouva, která by doložila, zda neprovedení výstavby domů pro důstojníky zakládá neplatnost výkupu, se ale ztratila. Vše se proto řešilo u soudu a teprve 2. září 1935 byl dojednán smír, který 19. září 1935 městská rada doporučila ke schválení. Obec měla Julákovi doplatit 5102 Kč. Julák se zavázal, že už nebude pozemky požadovat zpět, získá je pouze do pronájmu k zemědělským účelům do 30. září 1940. Město konstatováno, že zmíněné pozemky se mezitím zmenšily o plochu pro otevření nové ulice přes č.kat.388/1 (Švermova ulice) a na zřízení chodníku podél okresní silnice k obecním domům (myšleny obecní domy v Jeřabinové ulici, viz níže). Zvýšením cesty do polí z Karlíkovy ulice prý zároveň povstal v severní části louky č.kat.356/1 močál.[276]

Dle trhové smlouvy z 10. března 1936 obec definitivně získala pozemek č.kat.421 (role), který koupila na základě usnesení obecního zastupitelstva z 15. listopadu 1935. Z louky č.kat.388/3 dle ohlašovacího listu odpadl do č.kat.421 díl o ploše 22 čtverečních metrů, zbytek pozemku č.kat.388/3 je ulicí a přešel do veřejného statku. Od č.kat.421 odpadl díl o ploše 153 čtverečních metrů do ulice č.kat.388/3. Tyto změny vyvolala výstavba domu čp.359/II Viktora a B. Štorkových dle ohlašovacího listu z roku 1925. 28. května 1936 městská rada doporučila ke schválení provést knihovní pořádek, což na červnové schůzi obecního zastupitelstva v roce 1936 bylo odsouhlaseno.[277] Díky zdlouhavé a nakonec neúspěšné snaze obce postavit na pozemku č.kat.421 bytové domy a i díky následnému sporu s Josefem Julákem o vlastnictví se tato lokalita uchovala pro další stavební využití veřejného charakteru a nebyla na rozdíl od okolních pozemků zastavěna rodinnými domky. Ve 30. letech 20. století zde město plánovalo výstavbu živnostenské školy. Už v roce 1935 se to zmiňuje jako výhledové využití.[278] O plánech na živnostenskou školu viz výše, v popisu historie školského areálu na Jižním předměstí. Ani školská budova zde ale nakonec nebyla realizována.

V 50. letech 20. století zde vznikla požární nádrž. V městském archivu se sice nachází složka z roku 1944, nazvaná „Návrh protipožární nádrže na č.kat.421 v Rokycanech“,[279] ale analýza leteckých fotografií ukazuje, že na tomto místě nestála. Vyrostla značným nákladem až v době korejské války (1950–1953). Její výstavbu prý iniciovala Civilní obrana. Vzhledem k technickým závadám a nedostatku vody ale nebyla nikdy uvedena do provozu.[280] Této dataci by nasvědčovalo i letecké snímkování. Na fotografii z roku 1947[281] ani 1952[282] nejsou po nějaké umělé vodní nádrži na tomto pozemku ani stopy. Vidět je až na snímku ze srpna 1957 jako pravidelný betonový bazén obdélného tvaru, situovaný do středu tohoto jinak volného pozemku.[283] V následující dekádě zůstávala nádrž i okolní pozemek v nepříliš kultivované podobě. V březnu 1961 urguje na zasedání MěstNV Josef Šampalík úpravu okolí požární nádrže.[284] V červenci 1961 téhož roku se člen národního výboru O. Giňa dotazuje na využití vodní nádrže, v souvislosti s úvahami poslanců MěstNV o výstavbě dalšího koupaliště v Rokycanech.[285] Okolí tohoto bazénu patrně bylo zpustlé, protože v květnu 1962 se opět objevuje návrh pozemek zorat a osít travou, čímž měl na křižovatce Jeřabinové a Karlíkovy ulice vzniknout parčík. Tento návrh tehdy plénum MěstNV přijalo s tím, že o tom bude dále jednat.[286]

V roce 1967 požární nádrž ještě existuje. MNV rozhodl, že se má být zachovat i v budoucnosti.[287] Přilehlý úsek Jeřabinové ulice dokonce město vyřadilo z rekonstrukce chodníků v této ulici, probíhající v oné době.[288] Okolí nádrže se nicméně mělo zcela změnit. Už 18. ledna 1967 rada MěstNV schválila žádost Svazarmu o přidělení místa na stavbu svého střediska na tomto pozemku č.kat.421 a na parcele č.kat.388/11 pro cvičiště branců.[289] V srpnu 1967 probíhají jednání o převedení pozemku na Svazarm pro výstavbu administrativní budovy autoškoly.[290] V dubnu 1968 se započetí výstavby autodílny Svazarmu ohlašuje na rok 1968, v Akci Z. Stavba v hodnotě 54 000 Kčs měla vyrůst nákladem 40 000 Kč, vyčleněných z fondu rezerv MěstNV.[291] V září 1968 město přehodnotilo budoucnost vodní nádrže. Ta totiž nebyla v předávací smlouvě, kterou Svazarm získal celý pozemek o rozloze 1,66 hektaru (z toho 1 hektar na stavbu sportoviště a autoškoly) specifikována a stále byla formálně vedena jako majetek MěstNV.[292] Ze 40 000 Kčs připravených národním výborem tu za 1. pololetí 1968 nebylo proinvestováno zatím nic.[293] Nulová suma byla proinvestována i v 2. pololetí 1968.[294] Na rok 1969 se zařadila do plánu akcí MěstNV 1. etapa úpravy komunikace a veřejného osvětlení ve Švermově ulici společně s výstavbou areálu Svazarmu v hodnotě 50 000 Kčs.[295] Dle alternativního údaje se navrhovalo na rok 1969 na tuto akci z fondu rozvoje a rezerv MěstNV 40 000 Kčs.[296] Částku 25 000 Kčs měl poskytnout na stavbu budovy přímo Svazarm, v rámci sdružených investičních prostředků (kofinancování).[297]

Svazarm tu skutečně roku 1969 započal s výstavbou svých dílen. Práce začaly ve 2. čtvrtletí 1969. Během roku 1969 se na dílně Svazarmu odpracovalo 133 brigádnických hodin. Prostavěno bylo 19 066 Kčs a vytvořena hodnota díla 108 600 Kčs.[298] Podle jiného údaje z dubna 1970 ale náklady za rok 1969 činily 40 000 Kčs.[299] Roku 1970 už stojí hrubé zdivo bez střechy.[300] Dílny se stavěly svépomocí v Akci Z.[301] Rozhodnutím rady MěstNV ze 17. února 1970 město zařadilo výstavbu dílen Svazarmu i do plánu Akce Z na rok 1970.[302] Z celkové odhadované hodnoty stavby 108 600 Kčs už k 1. lednu 1970 byla vytvořena hodnota díla 54 300 Kčs. K témuž datu se z celkových nákladů 40 000 Kčs prostavělo už 19 000 Kčs. Dokončení se nyní plánovalo na 4. čtvrtletí 1970. V únoru 1970 taky MěstNV navrhl poskytnout 21 000 Kčs ze svého Fondu rozvoje a rezerv na výstavbu autodílny Svazarmu (dalších 25 000 Kčs bylo určeno na výstavbu cvičiště Svazarmu).[303] V září 1970 se popisuje, že zatím byly vybudovány základy dílen Svazarmu (včetně vodorovné izolace).[304] Za celý rok 1970 se zde prostavělo 14 700 Kčs. Plánovaná hodnota stavby činila 108 000 Kčs.[305]

V roce 1971 mělo na dílnu Svazarmu jít 7000 Kčs ze sdružených finančních prostředků.[306] V únoru 1971 také uvádí MěstNV záměr zajistit zde v roce 1971 nad rámec plánu provedení výstavby rampy pro osobní automobily. Akci měl zajišťovat Svazarm.[307] Dle zprávy z dubna 1971 stále nebyl objekt dokončen. Hotovo je jen hrubé zdivo a zastřešení. Chyběla kanalizace a vodovodní přípojka, vnitřní i vnější omítky a zasklení oken.[308] V 2. polovině roku 1971 město sumarizuje, že stavba se už vleče třetí rok. Rada MěstNV uložila odboru výstavby MěstNV zajistit vyřešení akce v roce 1971. Zjistilo se ovšem, že Svazarm nemá na dokončení finanční prostředky. Peníze se podařilo zajistit po projednání s ONV.[309] MěstNV obdržel od Svazarmu na výstavbu dílny příspěvek 30 000 Kčs.[310] Celkem za rok 1971 proinvestoval MěstNV na výstavbě dílny Svazarmu 43 000 Kčs (původní rozpočet 42 000 Kčs). Vytvořena hodnota díla 43 000 Kčs (původně plánovaná hodnota 31 000 Kčs).[311] Za 1. pololetí 1972 se odpracovalo na objektu Svazarmu (oplocení) 450 brigádnických hodin, s vytvořenou hodnotou díla 12 700 Kčs.[312] V prosinci 1972 již se uvádí výstavba oplocení Svazarmu jako dokončená.[313] Za rok 1972 byla vytvořena na akci oplocení dílny Svazarm hodnota díla 43 500 Kčs (ve shodě s plánem) a prostavěno 24 000 Kčs (oproti plánovaným nákladům 25 000 Kčs).[314] V září 1972 mezitím pokračovala i výstavba vlastní dílny Svazarmu.[315] V 1. pololetí roku 1973 na budově Svazarmu bylo odpracováno 3123 hodin (z toho 2484 zdarma). Vytvořena hodnota díla 74 000 Kčs, skutečné náklady činily 36 000 Kčs.[316] V září 1973 už je prý budova Svazarmu před dokončením.[317] Podle jiného pramene se během roku 1973 proinvestovalo 7000 Kčs na autodílny Svazarmu.[318] Na mapě města cca z roku 1976 už je objekt čp.959/II zachycen, ale bez přiděleného čísla popisného. Patrně procházel právě výstavbou, nebo po nějakou dobu existoval bez číselného označení.[319]

V roce 1972 bylo vydáno povolení pro zbudování další dílny a klubovny pro letecký modelářský klub čp.1379/II. Byla situována do severní části pozemku, při Švermově ulici (foto z r. 2004).[320] Vznikala rovněž v akci Z, ale nad původní rámec plánu. Do konce roku 1972 se zde podařilo vytvořit hodnotu díla 38 000 Kčs.[321] Podle jiného pramene, ale za celý rok 1972 byla vytvořena na klubovně LMK Svazarmu hodnota díla 210 700 Kčs (plán činil 165 000 Kčs) a prostavěno 197 700 Kčs (oproti plánovaným nákladům 130 000 Kčs).[322] V plánu výstavby na rok 1973 se počítalo u této akce s náklady 42 000 Kčs a vytvořením hodnoty 94 300 Kčs.[323] Za 1. pololetí 1973 zde bylo reálně proinvestováno 36 000 Kčs. Dle údajů ze září 1973 již byl objekt klubovny LMK Svazarmu zkolaudován.[324] Koncem léta roku 1973 (po 28. srpnu) rozhodla rada MěstNV pověřit vedení MěstNV, aby se 7. září 1973 zúčastnilo slavnostního otevření klubovny LMK Svazarmu.[325] Hodnota vytvořeného díla za rok 1973 tu činila na 74 000 Kčs, náklady 36 000 Kčs. Odpracovalo se zde 3123 brigádnických hodin (z toho 2484 zdarma).[326] Podle jiného pramene ale v roce 1973 náklady dosáhly 42 000 Kčs.[327] Svazarm přispěl na výstavbu klubovny 65 000 Kčs.[328] Celková hodnota díla se vyčíslovala na 305 000 Kčs.[329] Oficiálně je coby datum dokončení budovy uváděn 29. srpen 1973. Objekt získal až mnohem později, na přelomu let 2022 a 2023, popisné číslo čp.1379/II.[330]

Výstavba areálu Svazarmu definovala nově vznikající Vokáčovu ulici (dotvořenou o pár let později výstavbou vlastního sídliště Jižní předměstí). Ještě v únoru 1972 si na plénu MěstNV stěžuje Ferdinand Šebesta, že na konci Švermovy ulice se nachází smetiště (za školou, a za hřištěm). Podle něj se musí skládka rozhrnout a instalovat sem ceduli se zákazem.[331] Hlavní budova Svazarmu byla umístěna v jižní části parcely. Šlo o patrový zděný objekt v socialistickém typizovaném stylu. Dne 28. června 1979 (v kronice města chybně uvedeno 26. června[332]) se otevřeno na zbylé volné ploše pozemku dopravní hřiště, které nahradilo výše popisovanou požární nádrž. I ono se stavělo v Akci Z.[333] Dne 15. března 1977 vzala rada MěstNV na vědomí, že Svazarm při jarních směnách nechá zavézt bazén u svého objektu v tehdejší Leninově ulici.[334] V dubnu 1977 se rada MěstNV seznámila s informační zprávou o výstavbě autocvičiště u Svazarmu. Jeho plocha se měla získat zavezením nepoužívané protipožární nádrže.[335] Za rok 1977 se tu prostavělo 14 000 Kčs (oproti revidovanému plánu 65 000 Kčs).[336] Výstavba autocvičiště jako nedokončená přešla i do plánu Akcí Z na rok 1978.[337] V 1. pololetí roku 1978 zde bylo prostavěno 20 000 Kčs (plán na rok 1978 činil 135 500 Kčs).[338] Za celý rok 1978 se zde v Akci Z vynaložily náklady 76 000 Kčs (oproti plánu 105 400 Kčs).[339] Původně se zamýšlelo otevřít hřiště koncem roku 1978.[340]

Svazarm zde zbudoval velmi kvalitně vybavené zařízení nejen pro trénink uchazečů o řidičský průkaz, ale i pro dopravní osvětu mezi dětmi. Hodnota stavby celkem dosáhla 420 000 Kčs. Odpracovalo se zde 1542 brigádnických hodin, přičemž vypomohly Technické služby města, národní podnik Silnice Plzeň a Okresní správa silnic.[341] Plochu hřiště pokryla zmenšená uliční síť s křižovatkami. Na hřišti byly dokonce umístěny i skutečné semafory (v době, kdy v Rokycanech žádné semafory nefungovaly). Cvičné vozovky disponovaly asfaltovým kobercem a kompletním horizontálním i vertikálním dopravním značením.

V roce 1980 Svazarm dosáhl dodatečného zařazení do Akce Z pro výstavbu modelářského oddílu. Měla hodnotu 45 000 Kčs, s náklady 32 000 Kčs (z toho 2000 Kčs z městského rozpočtu, zbytek z jiných zdrojů). Plánované náklady ani hodnota díla ale ještě k září 1980 nebyly čerpány nečerpány. Zahájení stavby se očekávalo ve 3. čtvrtletí 1980, dokončení ve 4. čtvrtletí téhož roku.[342] Podle jiného pramene se ale v září 1980 už zmiňuje tato akce jako hotová.[343] V prosinci 1980 byla každopádně řazena mezi ukončené. Jednalo se o drobnou investici, spočívající v přístavbě buňky ke klubovně leteckých modelářů.[344] Dle údajů z prosince 1980 tu z plánu nákladů pro rok 1980 31 000 Kčs bylo prostavěno 29 000 Kčs. Plánovaná hodnota díla na rok 1980 ve výši 45 000 Kčs byla dodržena.[345]

V roce 1984 vybudoval občanský výbor č. 6 A chodník před Svazarmem. V prosinci 1984 již je hotov.[346] Po roce 1989 začal areál pustnout, zejména hlavní budova. V roce 2005 přešlo dopravní hřiště bezúplatně od státu do majetku města.[347] V květnu 2005 doporučila rada města zastupitelstvu převod odsouhlasit.[348] Dne 3. října 2007 rada města rozhodla zveřejnit záměr pronájmu části tohoto areálu. Konkrétně šlo o stavební parcelu č.kat.5278, na které stál přízemní montovaný objekt OKAL (přízemní montovaný objekt, spíše budka, východně od vjezdu do areálu ve Vokáčově ulici) o výměře 52 čtverečních metrů a části okolní parcely č.kat.421/1 o ploše 78 čtverečních metrů.[349] Na rok 2008 požádal Modelářský SMČR RC klub č. 76 město o investiční dotaci 45 000 Kč na výkup pozemku pod klubovnou. Zastupitelstvo města odsouhlasilo 10. března 2008 dotaci v požadované výši 45 000 Kč.[350]

Dle stavu z roku 2018 se celý areál bývalého Svazarmu nacházel v omšelém stavu, který se výrazněji nezměnil od dob výstavby v 70. letech. Týkalo se to hlavní budovy ale i jiných objektů, plotu a dalších stavebních detailů. To se však mělo brzy změnit. Na schůzi v květnu 2018 městské zastupitelstvo souhlasilo s odkupem budovy čp.959/II i okolního areálu.[351] V roce 2019 se tak bývalý Svazarm dostal do majetku města. Koncem srpna 2019 městská rada souhlasila s vypracováním studie využití. Hlavní budova se nacházela v zanedbaném technickém stavu a bylo evidentní, že bude nutno provést její celkovou rekonstrukci. Město uvažovalo o tom, že by sem umístilo školní družinu a v části objektu by se mohla provádět výuka BESIP pro žáky základních škol. Obecní sociální a zdravotní odbor zase navrhoval adaptovat objekt na byty pro lidi ohrožené ztrátou bydlení, zdravotně postižené či pro rodiny s postiženým dítětem. Vzhledem k tak rozličným představám se město rozhodlo nechat zpracovat odbornou studii, která měla naznačit, jakou variantu následného využití vybrat.[352] Obecní rozpočet na rok 2019 zahrnoval položku na přípravné práce na revitalizaci objektu bývalého Svazarmu.[353] Plánovalo se na to utratit 1 000 000 Kč. Dle uzávěrky rozpočtu koncem roku 2019 ale nebylo utraceno nic, protože se prováděl výběr zhotovitele na základě požadavků investora a akce se přesunula na rok 2020.[354] V březnu 2021 se zastupitelstvo města seznámilo s variantami využití objektu čp.959/II dle odborné studie a odsouhlasilo variantu číslo 2, podle níž zde měla vzniknout školní družina pro 180 dětí a zázemí pro výuku BESIP.[355] Dle závěrečného rozpočtového vyhodnocení za rok 2021 se akce projekt rekonstrukce bývalého Svazarmu zmiňuje jako jedna z těch, které vůbec nezačaly, nebo nebyly dokončeny.[356] Za rok 2021 si ale podle jiného zdroje vyžádala náklady 1 467 000 Kč.[357] V lednu 2022 každopádně starosta města uvádí, že úprava bývalého objektu Svazarmu je v přípravě.[358]

V červnu 2022 městské zastupitelstvo schválilo podání žádosti o dotaci na rekonstrukci bývalé autoškoly z programu IROP, konkrétně z položky Vzdělávací infrastruktura, základní školy.[359] V říjnu 2022 se uvádí, že projektové práce na rekonstrukci objektu Svazarmu probíhají.[360] Dle údajů z února 2023 už měla zamýšlená investice vydáno územní i stavební povolení a dokončenou prováděcí projektovou dokumentaci. Náklady se odhadovaly na 63 550 000 Kč včetně DPH. Započetí prací se očekávalo ještě během roku 2023, ale s podmínkou obdržení dotace. V budově měla vzniknout školní družina pro 180 dětí, dále čtyři místnosti pro mimoškolní vyučování, šatny, sociální zařízení a místnost pro vychovatelky. Kromě toho zde měla vzniknout učebna BESIP.[361]

[1] Kronika města Rokycan, 1951–54, f. 147.

[2] Kronika města Rokycan, 1957–62, f. 88.

[3] 6. zasedání MNV, 18. 6. 1956.

[4] 7. zasedání MNV, 8. 9. 1958.

[5] 7. zasedání MNV, 8. 9. 1958.

[6] 8. zasedání MNV, 13. 10. 1958.

[7] Kronika města Rokycan, 1957–62, f. 139.

[8] 4. zasedání MNV, 27. 4. 1959; 6. zasedání MNV, 27. 7. 1959; Kronika města Rokycan, 1957–62, f. 141.

[9] Zasedání MNV, 21. 12. 1959.

[10] Zpráva o výsledcích ve výstavbě za rok 1960 a stav na tomto úseku v 1. čtvrtletí 1961, materiál pro 2. plenární zasedání MěstNV, 27. 3. 1961.

[11] Zpráva do plenárního zasedání MěstNV o plnění úkolů ve výstavbě v roce 1961 a Akci Z.

[12] 3. plenární zasedání MěstNV, 27. 5. 1963.

[13] Kronika města Rokycan 1965–68, f. 139.

[14] Kronika města Rokycan 1965–68, f. 139.

[15] 2. plenární zasedání MěstNV 16. 4. 1968.

[16] 2. plenární zasedání MěstNV, 21. 4. 1969.

[17] 4. plenární zasedání MěstNV, 22. 9. 1969.

[18] 4. plenární zasedání MěstNV, 22. 9. 1969.

[19] 5. plenární zasedání MěstNV, 10. 11. 1969.

[20] 6. plenární zasedání MěstNV, 14. 12. 1970.

[21] 6. plenární zasedání MěstNV, 14. 12. 1970.

[22] 6. plenární zasedání MěstNV, 14. 12. 1970.

[23] 6. plenární zasedání MěstNV, 14. 12. 1970.

[24] 6. plenární zasedání MěstNV, 14. 12. 1970.

[25] 6. plenární zasedání MěstNV, 30. 9. 1968.

[26] 6. plenární zasedání MěstNV, 14. 12. 1970.

[27] 3. plenární zasedání MěstNV, 5. 7. 1971.

[28] Ustavující plenární zasedání MěstNV, 21. 12. 1971.

[29] Hlas Rokycanska, č. 3, 14. 2. 1975, s. 1.

[30] Proměny Rokycanska, Praha 1981, s. 35.

[31] 2. plenární zasedání MěstNV, 10. 4. 1972.

[32] 4. plenární zasedání MěstNV, 26. 6. 1972.

[33] 7. plenární zasedání MěstNV, 12. 12. 1972.

[34] 1. plenární zasedání MěstNV, 27. 2. 1973.

[35] 7. plenární zasedání MěstNV, 12. 12. 1972.

[36] 7. plenární zasedání MěstNV, 12. 12. 1972.

[37] 1. plenární zasedání MěstNV, 27. 2. 1973.

[38] Hlas Rokycanska, č. 3, 14. 2. 1975, s. 1.

[39] Hlas Rokycanska, č. 51, 15. 12. 1978, s. 2.

[40] Proměny Rokycanska, Praha 1981, s. 35.

[41] 6. plenární zasedání MěstNV, 23. 10. 1972.

[42] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1973.PLZE26.21568&extent=-807324.2993393274,-1073368.4071917236,-806882.8804061295,-1073149.3070649854&link=ext

[43] Kronika města Rokycan, 1969–1973, f. 185.

[44] 1. plenární zasedání MěstNV, 25. 2. 1974.

[45] Slavnostní plenární zasedání MěstNV, 6. 5. 1974.

[46] 3. plenární zasedání MěstNV, 24. 6. 1974.

[47] Slavnostní plenární zasedání MěstNV, 10. 4. 1972.

[48] Kronika města Rokycan, 1969–1973, f. 134.

[49] 5. plenární zasedání MěstNV, 21. 10. 1974.

[50] 3. plenární zasedání MěstNV, 14. 6. 1976.

[51] Hlas Rokycanska, č. 19, 3. 10. 1975, s. 1.

[52] 3. plenární zasedání MěstNV, 23. 6. 1975.

[53] Kronika města Rokycan, 1974–1975, f. 80.

[54] 5. plenární zasedání MěstNV, 30. 10. 1975.

[55] 3. plenární zasedání MěstNV, 14. 6. 1976.

[56] Hlas Rokycanska, č. 2, 30. 1. 1976, s. 1.

[57] 3. plenární zasedání MěstNV, 14. 6. 1976.

[58] 2. plenární zasedání MěstNV, 13. 12. 1976.

[59] 1. plenární zasedání MěstNV 23. 2. 1976.

[60] 11. plenární zasedání MěstNV, 20. 6. 1978.

[61] 12. plenární zasedání MěstNV, 12. 9. 1978.

[62] 4. plenární zasedání MěstNV, 15. 9. 1975.

[63] 5. plenární zasedání MěstNV, 30. 10. 1975.

[64] Kronika města Rokycan, 1976–1977, f. 9.

[65] 10. plenární zasedání MěstNV, 11. 4. 1978.

[66] 6. plenární zasedání MěstNV, 5. 9. 1977.

[67] 6. plenární zasedání MěstNV, 23. 10. 1972.

[68] Hlas Rokycanska, č. 3, 14. 2. 1975, s. 1.

[69] Kronika města Rokycan, 1974–1975, f. 10.

[70] Kronika města Rokycan, 1978–1981, f. 37.

[71] Kovář, J.: Tisíciletý urbanistický vývoj Rokycan. http://encyklopedierokycan.sweb.cz/1000let.htm

[72] Potužáková, J. – Fládr, L.: Malá encyklopedie výtvarných umělců a architektů západních Čech.

[73] Kronika města Rokycan, 1974–1975, f. 10.

[74] 3. plenární zasedání MěstNV, 14. 6. 1976.

[75] Proměny Rokycanska, Praha 1981, s. 35.

[76] 9. plenární zasedání MěstNV, 14. 2. 1978.

[77] 11. plenární zasedání MěstNV, 20. 6. 1978.

[78] Usnesení zastupitelstva města z 3. 10. 2000, www.rokycany.cz.

[79] Usnesení zastupitelstva města z 26. 2. 2002, www.rokycany.cz.

[80] Usnesení zastupitelstva města z 19. 8. 2003, www.rokycany.cz.

[81] Rokycanský deník, 13. 5. 2005.

[82] Rokycanské noviny, č. 11, 20. listopadu 2004, s. 2.

[83] Materiál pro jednání rady města, 9. ledna 2006, č. 2451, ID: 4647.

[84] Rokycanský deník, 25. 1. 2006.

[85] Rokycanský deník, 26. 2. 2007.

[86] Usnesení zastupitelstva města z 26. 2. 2007, www.rokycany.cz.

[87] Rokycanský deník, 1. 3. 2004.

[88] Rokycanské noviny, č. 8, 20. prosince 2003, s. 1.

[89] Město Rokycany, Závěrečný účet za rok 2004, z%E1v%ECre%E8n%FD%20%FA%E8et%202004.pdf, www.rokycany.cz

[90] 5. plenární zasedání MěstNV, 30. 10. 1975.

[91] 1. plenární zasedání MěstNV 23. února 1976.

[92] 5. plenární zasedání MěstNV, 13. 6. 1977.

[93] 11. plenární zasedání MěstNV, 20. 6. 1978.

[94] 11. plenární zasedání MěstNV, 20. 6. 1978.

[95] Kronika města Rokycan, 1978–1981, f. 57.

[96] Hlas Rokycanska, č. 38, 15. 9. 1978, s. 3.

[97] 9. plenární zasedání MěstNV, 14. 2. 1978.

[98] 2. plenární zasedání MěstNV, 8. 4. 1974.

[99] Kronika města Rokycan, 1992, f. 48.

[100] Usnesení zastupitelstva města z 21. 9. 1999, www.rokycany.cz.

[101] Kronika města Rokycan, 2003, s. 22.

[102] Kronika města Rokycan 2011, s. 34.

https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=866500

[103] Usnesení rady města, 12. 10. 2021, https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=901687

[104] Materiál pro jednání rady města, 14. 11. 2005, bod č. 2099, ID:4469.

[105] Hlas Rokycanska, č. 19, 3. 10. 1975, s. 1.

[106] Rokycansko, č. 32, 16. 8. 1990, s. 2; č. 34, 29. 8. 1990, s. 1.

[107] Kronika města Rokycan, 2003, s. 4.

[108] Usnesení zastupitelstva města z 15. 4. 2003, www.rokycany.cz.

[109] Materiál pro jednání rady města, 14. 11. 2005, bod č. 2099, ID:4469.

[110] Založeno na osobních zápiscích autora.

[111] Proměny Rokycanska, Praha 1981, s. 35.

[112] 2. plenární zasedání MěstNV, 14. 4. 1975.

[113] Proměny Rokycanska, Praha 1981, s. 35.

[114] Hlas Rokycanska, č. 15, 23. 7. 1976, s. 1.

[115] Proměny Rokycanska, Praha 1981, s. 35.

[116] 5. plenární zasedání MěstNV, 13. 6. 1977.

[117] Rokycansko, č. 6, 11. 2. 1993, s. 2.

[118] Rokycansko, č. 25, 24. 6. 1993, s. 2.

[119] Rokycansko, č. 32, 12. 8. 1993, s. 1.

[120] Materiál pro jednání rady města, 30. 5. 2005, č. 2091, ID: 3935.

[121] Materiál pro jednání rady města, 3. 1. 2005, bod č. 2091, ID:3393.

[122] Materiál pro jednání rady města, 3. 1. 2005, bod č. 2431, ID:3366.

[123] Město Rokycany, Závěrečný účet za rok 2004, z%E1v%ECre%E8n%FD%20%FA%E8et%202004.pdf, www.rokycany.cz

[124] Rokycanský deník, 13. 5. 2005.

[125] Rokycanské noviny, č. 11, 20. listopadu 2004, s. 2.

[126] Materiál pro jednání rady města, 9. ledna 2006, č. 2451, ID: 4647.

[127] Rokycanský deník, 25. 1. 2006.

[128] Rokycanský deník, 26. 2. 2007; Usnesení zastupitelstva města z 15. 1. 2007, www.rokycany.cz.

[129] Usnesení zastupitelstva města z 26. 2. 2007, www.rokycany.cz.

[130] Usnesení zastupitelstva města z 21. 5. 2007, www.rokycany.cz.

[131] Založeno na osobních zápiscích autora.

[132] Kronika města Rokycan, 1988, f. 130.

[133] Kronika města Rokycan, 1989, f. 20.

[134] Rokycanský deník, 29. 11. 2003.

[135] Materiál pro jednání rady města, 14. 11. 2005, bod č. 2099, ID:4469.

[136] 11. schůze rady MěstNV, 24. 5. 1977.

[137] 10. plenární zasedání MěstNV, 11. 4. 1978.

[138] 12. plenární zasedání MěstNV, 12. 9. 1978.

[139] 20. plenární zasedání MěstNV, 11. 12. 1979.

[140] 26. plenární zasedání MěstNV, 9. 12. 1980.

[141] Rokycanský deník, 20. 1. 2004.

[142] Rokycanský deník, 5. 12. 2006.

[143] Založeno na osobních zápiscích autora.

[144] Rokycanský deník, 29. 3. 2007.

[145] Rokycanský deník, 16. 2. 2007.

[146] Veřejné zakázky za rok 2006, www.rokycany.cz.

[147] Usnesení zastupitelstva města ze 4. 12. 2006, www.rokycany.cz.

[148] Usnesení zastupitelstva města z 25. 6. 2007, www.rokycany.cz.

[149] Kronika města Rokycan 2013, s. 45.

https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=875553

[150] Kronika města Rokycan 2014, s. 46. https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=879911

[151] Kronika města Rokycan 2013, s. 49–50.

https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=875553

[152] Kronika města Rokycan 2019, s. 36–37. https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=899958

[153] Usnesení zastupitelstva města, 21. 12. 2020, https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=898443

[154] Usnesení rady města, 15. 6. 2021, https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=900017

[155] Kronika města Rokycan, 2021, s. 22, https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=909648

[156] Kronika města Rokycan, 2021, s. 38, https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=909648

[157] Rokycanské noviny, leden 2022, https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=902510

[158] Rokycanské noviny, září 2021, https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=901135

[159] Kronika města Rokycan, 1951–54, f. 184.

[160] Založeno na vzpomínkách Ladislava Mayera z Rokycan.

[161] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1947.PLZE26.01654&extent=-807241.2761457076,-1073243.8185221683,-806867.3919902588,-1073055.1238624654&link=ext

[162] 15. plenární zasedání MěstNV, 27. 2. 1979

[163] 4. plenární zasedání MěstNV, 15. 9. 1975.

[164] https://goo.gl/maps/dEFf6bQzFtcRnzdi7

[165] Kronika města Rokycan 2019, s. 17. https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=899958

[166] Rokycansko, č. 8, 22. 2. 1990, s. 1.

[167] Rokycansko, č. 44, 7. 11. 1991, s. 3.

[168] Kronika města Rokycan, 1992, f. 48.

[169] Rokycansko, č. 40, 8. 10. 1992, s. 1.

[170] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1957.PLZE26.11017&extent=-807517.5584529231,-1073258.5653384535,-807139.6681201819,-1073067.8488111484&link=ext

[171] Kronika města Rokycan, 1969–1973, f. 49.

[172] Kronika města Rokycan, 1969–1973, f. 95.

[173] Kronika města Rokycan, 1969–1973, f. 126.

[174] Hlas Rokycanska, č. 19, 3. 10. 1975, s. 1.

[175] Materiál pro jednání rady města, 14. 11. 2005, bod č. 2099, ID:4469.

[176] 1. schůze obecního zastupitelstva, 12. 7. 1927.

[177] Rokycanský deník, 29. 3. 2007.

[178] Rokycanský deník, 16. 2. 2007.

[179] Veřejné zakázky za rok 2006, www.rokycany.cz.

[180] Usnesení zastupitelstva města ze 4. 12. 2006, www.rokycany.cz.

[181] Rokycanský deník, 1. 12. 2006.

[182] Rokycanský deník, 13. 1. 2007.

[183] Usnesení zastupitelstva města z 25. 6. 2007, www.rokycany.cz.

[184] Kronika města Rokycan 2015, s. 26. https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=885459

[185] Kronika města Rokycan 2016, s. 33. https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=888401

[186] Rokycanské noviny, červen 2021, https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=900078

[187] Rokycanské noviny, říjen 2022, https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=905613

[188] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1957.PLZE26.11017&extent=-807632.303277917,-1073390.6301370321,-806876.5226124348,-1073009.1970824215&link=ext

[189] Materiál pro jednání rady města, 14. 11. 2005, bod č. 2099, ID:4469.

[190] Kronika města Rokycan, 1992, f. 35.

[191] Kronika města Rokycan, 1993, f. 31.

[192] Kronika města Rokycan, 1994, f. 3.

[193] Rokycanský deník, 28. 9. 1994, s. 11.

[194] Kronika města Rokycan, 1995, f. 21.

[195] Kronika města Rokycan, 1995, f. 21.

[196] Rokycanský deník, 20. 11. 1995, s. 11.

[197] Rokycanský deník, 28. 9. 1994, s. 11.

[198] Kronika města Rokycan, 1984, f. 212.

[199] 15. plenární zasedání MěstNV, 27. 2. 1979

[200] Rokycansko, č. 44, 7. 11. 1991, s. 3.

[201] Rokycansko, č. 26, 2. 7. 1992, s. 1; Kronika města Rokycan, 1984, f. 35.

[202] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1957.PLZE26.11017&extent=-807627.973284521,-1073413.8546470653,-806872.1926190389,-1073032.4215924547&link=ext

[203] https://archivnimapy.cuzk.cz/smo5_s52/PLZE/PLZE26_1963.html

[204] Usnesení zastupitelstva města z 3. 10. 2000, www.rokycany.cz.

[205] Rokycanský deník, 12. 7. 2002.

[206] Založeno na osobních zápiscích autora.

[207] Založeno na osobních zápiscích autora.

[208] Založeno na osobních zápiscích autora.

[209] Založeno na osobních zápiscích autora.

[210] 4. plenární zasedání MěstNV, 9. 12. 1986.

[211] Materiál pro jednání rady města, 14. 11. 2005, bod č. 2099, ID:4469.

[212] Kronika města Rokycan, 1974–1975, f. 91.

[213] 6. plenární zasedání MěstNV, 30. 9. 1968.

[214] 4. plenární zasedání MěstNV, 10. 9. 1973.

[215] Kronika města Rokycan, 1976–1977, f. 9.

[216] 2. plenární zasedání MěstNV, 13. 12. 1976.

[217] 19. schůze rady MěstNV, 27. 9. 1977.

[218] 10. plenární zasedání MěstNV, 11. 4. 1978.

[219] Rokycanský deník, 24. 2. 1995, s. 11.

[220] Rokycanský deník, 14. 7. 1995, s. 9.

[221] Kronika města Rokycan 2014, s. 41. https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=879911

[222] Rokycanský deník, 3. 10. 1997, s. 12.

[223] 2. plenární zasedání MěstNV 16. 4. 1968.

[224] 4. plenární zasedání MěstNV, 22. 9. 1969.

[225] 5. plenární zasedání MěstNV, 10. 11. 1969.

[226] 3. plenární zasedání MěstNV, 22. 6. 1970.

[227] Hlas Rokycanska, č. 3, 14. 2. 1975, s. 1.

[228] 3. plenární zasedání MěstNV, 25. 6. 1973.

[229] Hlas Rokycanska, č. 30, 21. 7. 1978, s. 2.

[230] 11. plenární zasedání MěstNV, 20. 6. 1978.

[231] Hlas Rokycanska, č. 17, 26. 4. 1979, s. 2.

[232] Proměny Rokycanska, Praha 1981, s. 37.

[233] 11. plenární zasedání MěstNV, 20. 6. 1978.

[234] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 6, Rokycany 2000, s. 47.

[235] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 6, Rokycany 2000, s. 47.

[236] Kronika města Rokycan, 1985, f. 76.

[237] Kronika města Rokycan, 1986, f. 183.

[238] Akademický sochař Ladislav Fládr, člen Svazu českých výtvarných umělců, narozen 1935 v Chlumčanech, ovlivněn Gutfreundovou kubistickou školou, jiná díla: Památník budovatelům v Bolevci (1986), Památník k 25. výročí osvobození v Hrádku, šamotové reliéfy Věda a technika a První poznání ve Zbiroze (1983); Hofman, K.: Nové sochy v Rokycanech, Hlas Rokycanska, č. 5, 4. 2. 1988, s. 3.

[239] Rokycanské noviny, č. 6–7, 20. 6. 2006, s. 3.

[240] Rokycanské noviny, č. 6–7, 20. 6. 2006, s. 3.

[241] Rokycansko, č. 18, 7. 5. 1992, s. 1.

[242] Kronika města Rokycan, 1992, f. 19.

[243] Rokycansko, č. 8, 27. 2. 1992, s. 1.

[244] Rokycansko, č. 18, 7. 5. 1992, s. 1.

[245] Rokycansko, č. 38, 24. 9. 1992, s. 1.

[246] Rokycansko, č. 22, 4. 6. 1992, s. 1.

[247] Rokycanský deník, 2. 11. 1994, s. 9.

[248] Kronika města Rokycan, 1996, f. 102.

[249] Rokycanský deník, 11. 10. 1996, s. 13.

[250] Rokycanský deník, 13. 5. 1997, s. 11.

[251] Založeno na osobních zápiscích autora.

[252] Veřejná vyhláška – oznámení o zahájení stavebního řízení, Stavební úpravy v části 2.NP objektu čp. 960 ul. B. Němcové v Rokycanech, Nové Město za účelem zřízení provozovny - Sport bar a hernu, www.rokycany.cz

[253] Veřejná vyhláška – stavební povolení, Stavební úpravy v části 2.NP objektu čp. 960 ul. B. Němcové v Rokycanech, Nové Město za účelem zřízení provozovny - Sport bar a hernu, www.rokycany.cz

[254] Oznámení o zahájení řízení o předčasném užívání stavby a pozvání k ústnímu jednání veřejnou vyhláškou, www.rokycany.cz

[255] Veřejná vyhláška – Rozhodnutí povolení k předčasnému užívání, Provozovna Sport bar – herna v části 2.NP objektu čp. 960 ul. B. Němcové, www.rokycany.cz

[256] Kronika města Rokycan, 2003, s. 9.

[257] 15. plenární zasedání MěstNV, 27. 2. 1979

[258] Kronika města Rokycan, 1978–1981, f. 80.

[259] 20. plenární zasedání MěstNV, 11. 12. 1979.

[260] 3. schůze rady MěstNV, 12. 2. 1980.

[261] 2. plenární zasedání MěstNV, 2. 9. 1980.

[262] 27. plenární zasedání MěstNV, 24. 2. 1981.

[263] 2. plenární zasedání MěstNV, 22. 9. 1981.

[264] Hlas Rokycanska, č. 37, 17. 9. 1981, s. 1.

[265] 3. plenární zasedání MěstNV, 8. 12. 1981.

[266] 4. plenární zasedání MěstNV, 23. 2. 1982.

[267] Hlas Rokycanska, č. 37, 17. 9. 1981, s. 1.

[268] Kronika města Rokycan, 1997, f. 12.

[269] Rokycansko, č. 8, 27. 2. 1992, s. 1.

[270] Rokycansko, č. 8, 28. 2. 1991, s. 1.

[271] Rokycansko, č. 3, 24. 1. 1991, s. 1.

[272] Rokycansko, č. 8, 27. 2. 1992, s. 1.

[273] Rokycanský deník, 24. 1. 1997, s. 11.

[274] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 6, Rokycany 2000, s. 48.

[275] Usnesení zastupitelstva města z 29. 6. 1999, www.rokycany.cz

[276] 39. schůze obecního zastupitelstva, 15. 11. 1935.

[277] 51. schůze obecního zastupitelstva, 2. 6. 1936.

[278] 39. schůze obecního zastupitelstva, 15. 11. 1935.

[279] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan, III. oddělení, inventář, 1976, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0071_00013_am-rokycany-odd-3.pdf

[280] 6. plenární zasedání MěstNV, 30. 9. 1968.

[281] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1947.PLZE26.01654&extent=-807533.1784108212,-1073321.1268605613,-807159.2942553725,-1073132.4322008584&link=ext

[282] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1952.PLZE26.03557&extent=-807460.6308315309,-1073266.3958571425,-806663.2415147923,-1072863.963436351&link=ext

[283] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1957.PLZE26.11017&extent=-807635.0587282599,-1073463.846389001,-806879.2780627777,-1073082.4133343904&link=ext

[284] 2. plenární zasedání MěstNV, 27. 3. 1961.

[285] 4. plenární zasedání MěstNV, 3. 7. 1961.

[286] 3. plenární zasedání MěstNV, 14. 5. 1962.

[287] Kronika města Rokycan, 1965–68, f. 234.

[288] 2. plenární zasedání MěstNV, 25. 4. 1967.

[289] 1. plenární zasedání MěstNV, 28. 2. 1967.

[290] 4. plenární zasedání MěstNV, 28. 8. 1967.

[291] 2. plenární zasedání MěstNV 16. 4. 1968.

[292] 3. plenární zasedání MěstNV, 14. 5. 1962.

[293] 6. plenární zasedání MěstNV, 30. 9. 1968.

[294] 2. plenární zasedání MěstNV, 21. 4. 1969.

[295] 1. plenární zasedání MěstNV, 24. 2. 1969.

[296] 2. plenární zasedání MěstNV, 21. 4. 1969.

[297] 2. plenární zasedání MěstNV, 20. 4. 1970.

[298] 1. plenární zasedání MěstNV, 23. 2. 1970.

[299] 2. plenární zasedání MěstNV, 20. 4. 1970.

[300] Kronika města Rokycan, 1969–73, f. 28.

[301] Kronika města Rokycan, 1969–73, f. 29.

[302] 1. plenární zasedání MěstNV, 23. 2. 1970.

[303] 1. plenární zasedání MěstNV, 23. 2. 1970.

[304] 4. plenární zasedání MěstNV, 7. 9. 1970.

[305] 2. plenární zasedání MěstNV, 19. 4. 1971.

[306] 1. plenární zasedání MěstNV, 22. 2. 1971.

[307] 1. plenární zasedání MěstNV, 22. 2. 1971.

[308] 2. plenární zasedání MěstNV, 19. 4. 1971.

[309] 4. plenární zasedání MěstNV, 27. 9. 1971.

[310] 2. plenární zasedání MěstNV, 10. 4. 1972.

[311] 2. plenární zasedání MěstNV, 10. 4. 1972.

[312] 5. plenární zasedání MěstNV, 12. 9. 1972.

[313] 7. plenární zasedání MěstNV, 12. 12. 1972.

[314] 2. plenární zasedání MěstNV, 16. 4. 1973.

[315] 5. plenární zasedání MěstNV, 12. 9. 1972.

[316] Hlas Rokycanska, č. 3, 12. 10. 1973, s. 2.

[317] Hlas Rokycanska, č. 2, 28. 9. 1973.

[318] 2. plenární zasedání MěstNV, 8. 4. 1974.

[319] Viz plán města cca z r. 1976, na chodbě naproti studovně Státního okresního archivu v Rokycanech; SOkA Rokycany, Městský národní výbor Rokycany, inv. č. 1352, M 20, plán města.

[320] Kronika města Rokycan, 1969–73, f. 96.

[321] 7. plenární zasedání MěstNV, 12. 12. 1972.

[322] 2. plenární zasedání MěstNV, 16. 4. 1973.

[323] 1. plenární zasedání MěstNV, 27. 2. 1973.

[324] 4. plenární zasedání MěstNV, 10. 9. 1973.

[325] 5. plenární zasedání MěstNV, 22. 10. 1973.

[326] 4. plenární zasedání MěstNV, 10. 9. 1973.

[327] 2. plenární zasedání MěstNV, 8. 4. 1974.

[328] 2. plenární zasedání MěstNV, 16. 4. 1973.

[329] 2. plenární zasedání MěstNV, 8. 4. 1974.

[330] https://vdp.cuzk.cz/vdp/ruian/stavebniobjekty/40680011

[331] 1. plenární zasedání MěstNV, 28. 2. 1972