D. Borek: verze 2020/11/26

9. Druhá etapa asanace oblasti cihelny – sídliště Jižní předměstí

9.1. Úvod

Projekt Jižního předměstí, který se rodil od 50. let 20. století jako komplexní urbanistické řešení prostoru bývalé obecní cihelny a vagónové kolonie, nezahrnoval jen školský areál. Jeho součástí měl být hlavně velký obytný soubor sídlištního typu, který by navázal na sídliště U Václava, budované během 50. let 20. století (viz výše). Původní optimistické plány, že sídliště Jižní předměstí vyroste ještě v 60. letech, musely být odloženy kvůli technickým i ekonomickým potížím. Nakonec ale v 70. letech došlo k realizaci této masivní bytové výstavby. S více než 700 bytovými jednotkami je sídliště Jižní předměstí největším jednotně koncipovaným obytným souborem v rokycanských dějinách. Z hlediska architektonického tento obytný celek sice přinesl jen typizovanou panelovou estetiku, ale v mnoha jiných ohledech přinesl koncepční a vítané změny. Panelové sídliště jednak potvrdilo přesun demografického těžiště okresního města do jižního sektoru Rokycan. Výstavbou sídliště byla zároveň dovršena asanace průmyslové periferie okolo bývalé obecní cihelny. A tak zatímco většina ostatních rokycanských sídlištních celků vznikala na troskách historické a památkově hodnotné zástavby, v případě Jižního předměstí došlo jednoznačně ke zkvalitnění této, dosud zanedbané lokality. Velký význam mělo i nové dopravní řešení, když byla ulice B. Němcové přetvořena ve východozápadní osu celé jižní části města.

Obsah

9. Druhá etapa asanace oblasti cihelny – sídliště Jižní předměstí PAGEREF _Toc57861733 \h 1

9.1. Úvod. PAGEREF _Toc57861734 \h 1

9.2. Příprava výstavby sídliště Jižní předměstí PAGEREF _Toc57861735 \h 1

9.2.1. Původní projekt Jižního předměstí v 50. a 60. letech 20. století PAGEREF _Toc57861736 \h 1

9.2.2. Příprava výstavby sídliště Jižní předměstí od konce 60. let 20. století PAGEREF _Toc57861737 \h 1

9.3. Průběh výstavby sídliště Jižní předměstí PAGEREF _Toc57861738 \h 2

9.3.1. Začátek výstavby sídliště Jižní předměstí PAGEREF _Toc57861739 \h 2

9.3.2. Postupné dokončování výstavby jednotlivých domů. PAGEREF _Toc57861740 \h 2

9.4. Popis sídliště Jižní předměstí PAGEREF _Toc57861741 \h 3

9.4.1. Sídlištní zástavba v ulici Pod Ohradou. PAGEREF _Toc57861742 \h 3

9.4.2. Obytný soubor Experiment na nároží ulic Čechova a Pod Ohradou. PAGEREF _Toc57861743 \h 4

9.4.3. Technický vývoj ulice Pod Ohradou. PAGEREF _Toc57861744 \h 4

9.4.4. Vývoj pojmenování ulice Pod Ohradou. PAGEREF _Toc57861745 \h 5

9.4.5. Sídlištní zástavba ve Vokáčově ulici PAGEREF _Toc57861746 \h 5

9.4.6. Technický vývoj Vokáčovy ulice a vývoj jejího pojmenování PAGEREF _Toc57861747 \h 5

9.4.7. Sídlištní zástavba v Javorové ulici PAGEREF _Toc57861748 \h 5

9.4.8. Technický vývoj Javorové ulice a vývoj jejího pojmenování PAGEREF _Toc57861749 \h 6

9.4.9. Sídlištní zástavba v ulice Boženy Němcové a Kotelské ulice. PAGEREF _Toc57861750 \h 6

9.5. Další stavby veřejného a technického charakteru na sídlišti Jižní předměstí PAGEREF _Toc57861751 \h 7

9.5.1. Kotelna. PAGEREF _Toc57861752 \h 7

9.5.2. Nákupní středisko na Jižním předměstí PAGEREF _Toc57861753 \h 7

9.5.3 Objekt bývalé Národní fronty čp.1017/II. PAGEREF _Toc57861754 \h 8

9.5.4. Areál bývalého Svazarmu (autoškoly) čp.959/II. PAGEREF _Toc57861755 \h 8

9.2. Příprava výstavby sídliště Jižní předměstí

9.2.1. Původní projekt Jižního předměstí v 50. a 60. letech 20. století

Projekt výstavby velkého obytného souboru na místě areálu cihelny na Jižním předměstí se zrodil již v 50. letech. Přesto si musely Rokycany na jeho realizaci počkat ještě téměř čtvrtstoletí. A toto čtvrtstoletí přinášelo neustále proměny původního konceptu, který se tak přizpůsoboval měnícím se představám o optimálním urbanistickém a architektonickém ztvárnění toho území.

V červenci 1953 určil KNV stavební obvod pro výstavbu základní školy, ale i bytových jednotek a dalších veřejných budov. Mělo jít o komplexně řešenou obytnou čtvrť sídlištního typu s jedno- až třípatrovou zástavbou.[1] Čtvrť o ploše 16 hektarů by byla zastavěna panelovými domy z výrobny v Sulkově. Kromě školy a dalších vzdělávacích zařízení zde projektována i výstavba prodejních objektů.[2] Na jaře 1956 se plánovaná výstavba sídliště (včetně základní školy) dostala do posuzovací fáze na Státním projektovém ústavu. Garantem projektu byl ing. Miloslav Pech.[3] V roce 1958 ale pro nedostatky zastavovací plán Jižního předměstí nebyl schválen na Krajském národním výboru a projekt předán k přepracování.[4] Na naléhání národního výboru pak KNV znovu zadal vyhotovení zastavovacího plánu. Vypracováním tentokrát pověřen V. Štrunc.[5] V říjnu 1958 se ovšem coby odpovědná osoba za vypracování zastavovacího plánu Jižního předměstí uvádí ing. arch. Václav Hucl.[6] Šlo patrně o užší zadání, nikoliv celé městské čtvrti Jižní předměstí, nýbrž jen školy. Na zasedání MNV 26. ledna 1959 schválena zastavovací studie Jižního předměstí.[7] V dubnu 1959 vypracován investiční úkol. Podle něj konkretizována podoba nového sídliště, které mělo mít 774 bytových jednotek typu T0B v domech o 2-3 patrech, školský areál (jedenáctiletka, mateřská škola, pionýrský dům), prodejny potravin, drogerie a papíru, holičství, sběrna a žehlírna prádla, restaurace, garáže pro 150 automobilů. Sídliště mělo mít 3000 obyvatel.[8]

Zdejší výstavba měla být jednou z hlavních položek III. pětiletky v Rokycanech. Ještě v prosinci 1959 se mluví o plánované investiční výstavbě v této lokalitě.[9] Nové sídliště na Jižním předměstí nechybí ani ve výčtu chystaných investičních akcí z března 1961. Tady už ale zaznívá jistá zlověstná podmínka: bez nového vodovodu nelze prý stavět, protože v Rokycanech by nastala katastrofální situace v dodávkách vody.[10] V srpnu 1961 se stále zdá, že všechno je v pořádku. V roce 1962 mělo na Jižním předměstí, na místě vagónové kolonie (tedy v ulici Pod Ohradou) začít budování prvních 112 bytových jednotek.[11] V květnu 1963 se ovšem stále s výstavbou nezačalo a na zasedání národního výboru zaznívá doporučení celou akci odložit kvůli „naprostému nedostatku vodovodní vody.“[12] Pesimistické scénáře se naplnily. Optimistická budovatelská nálada 50. let totiž přecenila růstové možnosti města. V té době už stalinská hysterická vlna industrializace pomalu směřovala k ekonomické kocovině. Podniky jako ejpovické hrudkovny, které měly být hlavním tahounem nové bytové výstavby v Rokycanech, spěly ke krachu. Nemělo cenu stavět gigantické sídliště tam, kde nebylo jasné, kde najdou práci jeho obyvatelé, nemluvě o tom, že nebylo jasné ani to, kde by jeho obyvatelé brali pitnou vodu. K těmto lokálním potížím se přidaly i celostátní faktory. Právě tedy faktickým krachem předčasně skončila nereálně proponovaná III. pětiletka a s ní i ambiciózní investiční projekty. Sídliště Jižní předměstí bylo odloženo ad acta.

9.2.2. Příprava výstavby sídliště Jižní předměstí od konce 60. let 20. století

Na sídliště se tak muselo čekat dalších víc než 10 let. V roce 1966 už byly na budoucím staveništi připraveny všechny inženýrské sítě a celá proluka mezi novou školou a Družstevní ulicí byla po všech stránkách vytýčena jako budoucí staveniště. Zmizela bývalá cihelna i vagónová kolonie, ale rozsáhlé uvolněné plochy jen zarůstaly křovinami a plevelem. Z materiálů pro jednání města opakovaně zaznívá, že pro nedostatečnou kapacitu městské vodovodní sítě musela být chystaná výstavba sídliště pozastavena.[13] Nové sídliště mělo dle jednoho z mnoha nerealizovaných plánů vyrůst v letech 1967-1969 a mělo mít 150 bytů. Pozemní stavby Plzeň odmítly ale akci provést, dokud nebude dokončena nová vodovodní větev Plzeň-Rokycany, což plánováno až na rok 1972).[14] V dubnu 1968 se mluví o tom, že stavba obytného souboru by mohla začít po roce 1971 (po dokončení provizorního vodního přivaděče z Ejpovic). V debatě na dubnovém plénu MěstNV v roce 1968 se ale pan Dočkal dotazuje, proč nevyužít připravené staveniště na Jižním předměstí, když přece dodávka vody během několika let už má být zajištěna.[15] Podle předběžného harmonogramu z dubna 1969 se plánuje, že sídliště bude postaveno v letech 1971-1973 a bude mít 350 bytových jednotek.[16] V září 1969 se na ONV konalo jedno z prvních konkrétních jednání o výstavbě sídliště, o jeho kapacitě a občanské vybavenosti. Stále se mluví o 350 bytových jednotkách. Kromě toho se řešila obchodní síť (viz níže).[17] Upravený harmonogram ze září 1969 uvádí na rok 1969 zpracování investičního záměru a projektového úkolu (stále počítáno jen s 350 byty). Vlastní výstavba sídliště měla následovat v letech 1971-1974.[18] V listopadu 1969 se předseda MěstNV František Hlad zmiňuje, že na zhotovení projektu sídliště Jižní předměstí pracují dva projektanti, z nichž jeden počítá i s výstavbou mateřské školy s jeslemi, zatímco druhý nikoliv. Město podle něj preferuje variantu se školkou.[19]

V prosinci 1970 projednával MěstNV opět studii výstavby na Jižním předměstí. Podstatnou změnou nyní prošla kapacita zamýšleného sídliště. To mělo obsahovat už 620 bytových jednotek, tedy asi 2000 obyvatel.[20] Šlo o výraznou změnu, která ovlivnila podobu sídliště. Někdy tehdy se definitivně projektovaná výšková úroveň zdejších domů dostala až na 7 pater (8 podlaží). Pro srovnání: domy na sídlišti U Václava z 50. let jsou maximálně dvoupatrové. Byl to projev obecnějšího trendu k přehušťování nové výstavby z důvodů úspor. V případě Jižního předměstí takto zvolená výška domů sice neměla tak drastické dopady na panorama historického jádra města, jako tomu bylo v případech jiných sídlištních celků, ale přesto šlo o necitlivý krok, který snížil jinak kompozičně zvládnutý nový urbanistický soubor. Výstavba plánována na roky 1973-1976. Zprávu předložil Jan Schweiner, který uvedl připomínky komise výstavby k projednávané studii. Následovala debata. V ní se pan Dvořák pozastavoval nad nedořešeným odvodněním celého budoucího sídliště. Průtrž mračen z června 1970 totiž ukázala, že svahy pod Kotlem a neupravená periferie bývalé cihelny jsou mimořádně náchylné k lokálním záplavám. Na to reagoval předseda MěstNV František Hlad. Rada národního výboru prý bude v lednu 1971 otázku odvodnění sídliště projednávat.[21] Další připomínky poslanců MěstNV se týkaly ploch pro dětské hry. Podle pana Petráčka původně v projektu uvažováno se zřízením dětského hřiště, nyní ale hřiště neplánováno. Pan Fiala uklidňuje plénum s tím, že dle studie Stavoprojektu se uvažuje o výstavbě hřiště v prostoru kasáren. Sloužilo by jak vojsku, tak lidem z budoucího sídliště.[22] Debata se vedla i o obchodní síti. Podle pana Feigerleho bude nutno vzhledem k vyšší obytné kapacitě sídliště příslušným způsobem upravit i plánované prodejní plochy. Na to reaguje pan Fremuth, podle nějž bude nová centrální prodejna pro sídliště Jižní předměstí dostatečně velká. Její výstavba měla přijít na 6 600 000 Kčs. Opačný názor vyslovil pan Dvořák. Kapacita prodejen je podle něj předimenzovaná, místo velkoprodejen by se mělo v projektu počítat s rezervními pozemky pro možnou výstavbu nových obchodních prostor v budoucnosti.[23] Josef Bláha se zase pozastavil nad nedostatečnou kapacitou garáží u budoucího sídliště. Ty by se podle něj měly stavět družstevně.[24] Přitom už v roce 1968 při revizi směrného územního plánu město stanovuje, že při budoucí výstavbě sídlištního typu (myšleno zejména sídliště Jižní předměstí) se už musí dopředu řešit otázka garážového stání.[25]

Plenární zasedání nakonec 14. prosince 1970 schválilo studii výstavby sídliště, včetně zapracování připomínek rady MěstNV z 8. prosince 1970 a doplnila je o požadavek odvodnění školy a bytových jednotek u kasáren, výstavbu hřiště a případně i o uvažovaný prostor pro další výstavbu služeb a patrových garáží.[26] V červenci 1971 místopředseda MěstNV Karel Hirsch uvádí, že sídliště bude mít 662 bytových jednotek. Z nich 480 mělo být dokončeno do konce roku 1975.[27] Kompletní dokončení obytného souboru zamýšleno až v následující pětiletce.[28] Na rozdíl od mnoha předchozích se už tento plán začal blížit ke své realizaci.

9.3. Průběh výstavby sídliště Jižní předměstí

9.3.1. Začátek výstavby sídliště Jižní předměstí

Sídliště na Jižním předměstí bylo největším jednotně řešeným obytným souborem v dějinách Rokycan. Tomu odpovídala nejen délka úvah o jeho realizaci a finalizování jeho urbanistické koncepce ale i vlastní výstavba. Ta trvala 6 let.

Výstavba zahájena v roce 1973.[29] Podle jiného pramene již v prosinci 1972[30]. Už v dubnu 1972 ale na budoucím staveništi probíhaly některé přípravné práce. Na plénu MěstNV si totiž pan Šebesta stěžuje, že s prvním těžkým bagrem se rozjíždí chodník před školou a dotazuje se, jaká je stanovena přístupová cesta na staveniště.[31] V červnu 1972 proto MěstNV určil, že přístupová cesta na staveniště sídliště u Václava pro 652 bytových jednotek bude určena od nových kasáren ze Šťáhlavské silnice, na budoucí silnici v sídlišti, která bude navazovat na ulici B. Němcové. Výjezdová cesta ze staveniště bude ulice Družstevní, Úderníků (Čechova), směrem na ulici Leninovou (Jeřabinová) a zpět na Šťáhlavskou. Šlo o náhradu za výjezd z ulice B. Němcové, která se měla rekonstruovat současně s výstavbou bytových jednotek.[32] V prosinci 1972 ale pan Šebesta kritizuje, že by se měly opět vytýčit přísunová a odsunová cesta, protože všechny cesty v okolí staveniště jsou zaneseny bahnem a okolí trpí prašností. Předseda MěstNV Karel Hirsch uznává, že asi bude nutné upozornit Pozemní stavby znovu na existenci předem vytýčených příjezdových a odjezdových tras.[33] Dne 22. ledna 1973 se konala schůze s Pozemními stavbami na odboru výstavby MěstNV. Znovu dojednáno, že podnik bude po dobu výstavby sídliště používat stabilní příjezdové a odjezdové cesty. Příjezdové cesty vedeny Jeřabinovou ulicí k čp.403/II a odbočkou do staveniště, dále z prostoru před novými kasárnami do nynější ulice B. Němcové a také Kotelskou cestou ke kotelně. Výjezdová cesta vedena tehdejšími ulicemi: Úderníků, Čechova a Leninova (Jeřabinová). Pozemní stavby se rovněž zavázaly, že budou pravidelně čistit komunikace. Zároveň rozhodnuto, že dojde k dočasné uzávěře ulice Úderníků (nynější Čechovy) v úseku od křižovatky s ulicí Pod Ohradou ke křižovatce s Družstevní, včetně obou chodníků, z důvodů využívání stavební technikou.[34]

V prosinci 1972 si na schůzi MěstNV také stěžuje pan Komorous, že výstavba sídliště Jižní předměstí přerušila jediný komunikační spoj, který tuto část města spojoval směrem k novým kasárnám.[35] Šlo patrně o takzvanou Černou pěšinu, která spojovala tehdejší sídliště U Václava s prostorem před novými kasárnami (viz výše). Je totiž nutno připomenout, že až do konce 70. let nevedla dnešní ulice B. Němcové až k novým kasárnám a Rakovskému potoku. Právě v prostoru budovaného sídliště zcela chyběla spojnice dvou jinak blízkých částí města, tedy sídliště U Václava a prostoru okolo kasáren. Odbor výstavby by měl podle Komorouse povolit zřízení náhradní pěšiny. Předseda národního výboru Karel Hirsch slíbil, že v nejbližší době bude zahrnut výkop a původní cesta bude obnovena. Dodal ovšem, že když se staví tak velké sídliště jako sídliště Jižní předměstí, musí občané počítat s podobnými věcmi.[36] Na toto téma se nakonec uskutečnila se schůze se zástupci Pozemních staveb, KIO, Technických služeb, občanských výborů č. 5 a č. 6, dopravního inspektorátu Veřejné bezpečnosti a státního statku. Konstatováno, že teprve ve 3. čtvrtletí 1973 dojde k upřesnění staveniště budoucí kotelny, proto není zatím možné definitivně označit okraj staveniště směrem ke Kotli. Až poté totiž mohla začít eventuální výstavba náhradní pěšiny.[37]

9.3.2. Postupné dokončování výstavby jednotlivých domů

Dle schváleného projektu mělo na sídlišti Jižní předměstí být 652 bytových jednotek ve 22 domech, občanská vybavenost a mateřská škola.[38] Podle pozdějších pramenů zde mělo být dokonce 668 bytů.[39] Z toho 162 obecních, 140 podnikových a 366 družstevních.[40] Svým rozsahem tak tento komplex překonal dosavadní poválečnou výstavbu. I když v porovnání s předchozími sídlištními komplexy bylo Jižní předměstí skutečně jednoznačně největší, ani ono nevyřešilo vleklou bytovou krizi ve městě. Dle rozdělovníku ONV z roku 1972 měla z plánovaných bytových jednotek získat jen 162 bytů komunální výstavba (a z toho ještě pro VB, vojenskou posádku a OÚNZ vyčleněno 72 bytů). Pro MěstNV a jeho pořadník tak bylo vyhrazeno pouhých 90 bytových jednotek, což nestačilo. Dne 22. srpna 1972 se tím zabývala rada MěstNV, rozhodla požádat radu ONV o zvýšení přídělu o 50 bytových jednotek.[41]

V roce 1973 začala na sídlišti výstavba družstevního činžáku č. 5.[42] Na přelomu let 1973-1974 (mezi 18. prosincem 1973 a 22. lednem 1974) se výstavbou nového sídliště zabývala rada MěstNV. Uložila vedoucímu odboru KHSO, aby jednou měsíčně radě předkládal informativní zprávu o postupu přidělování bytů nájemníkům.[43] Na květnovém slavnostním zasedání pléna MěstNV roku 1974 se oznamuje, že Domovní správa již přejímá bytový fond na novém sídlišti.[44] Po dobu výstavby byla uzavřena Čechova ulice v úseku u školy na Jižním předměstí. V červnu 1974 ale MěstNV konstatoval, že stavba pokročila natolik, že zabraná část vozovky již byla uvolněna od materiálu a je otevřena. Používali ji jako jedinou přístupovou cestu do sídliště jeho první nájemníci. Město nyní chce komunikaci zpřístupnit i pro silniční dopravu, odstranily by se tím zajížďky autobusů.[45] Na roky 1974-1975 se Západočeské plynárny zavázaly provést plynofikaci na novém sídlišti.[46]

V roce 1974 mělo být na sídlišti předáno do užívání prvních 102 bytů.[47] A skutečně, na jaře 1974 byly na sídlišti dokončeny první byty a okamžitě začalo jejich předávání nájemníkům. Šlo o dva obytné objekty čp.65-66-70-71/II a čp.148-149/II. Celkem 102 bytových jednotek. Termíny předávání bytů v jednotlivých domech byly následující: čp.65/II - 10.4., 24.4., 25.4., 15.5., čp.66/II - 10.4.,12.4., 24.4., 25.4., 15.5., čp.70/II - 24.4., 25.4., 2.5., 13.5., čp.71/II - 25.4., 2.5., 6.5., 19.6., 17.7., 11.9., čp.148/II – 2.5., 4.6., 6.6., 10.6., 12.6., 17.6., 19.6., 26.6., 1.7., 8.7., 11.7. První vlna nových bytů využita i pro urychlené přidělení náhradního ubytování pro obyvatele demolovaných nebo rekonstruovaných objektů v centru Rokycan. Tak nájemníci z čp.117/II ve čtvrti pod kostelem přestěhováni do čp.70/II, čp.71/II a čp.148/II, lidé z čp.85/I na Masarykově náměstí (Dům obuvi) dostali byt v čp.149/II a obyvatelé Dumetovského domu čp.88/I na Masarykově náměstí přemístěni do náhradních bytů v čp.149/II a čp.70/II.[48] Celkem v roce 1974 předáno na sídlišti 136 bytů.[49] V dubnu-červnu 1975 předány do užívání objekty čp.925-926-927-928/II ve Vokáčově ulici a čp.921-922-923-924/II v ulici Pod Ohradou se 160 byty.[50] Šlo asi o jediné domy dokončené v té době, protože v červnu 1975 uváděno, že zatím od počátku roku, předáno na sídlišti 160 bytových jednotek.[51] V 1.-3. čtvrtletí roku 1975 předáno na sídlišti už 261 bytů.[52] V materiálech ze zasedání pléna MěstNV z října 1975 se rovněž uvádí, že v 1. pololetí předáno nájemníkům z domu čp.12/I určeného k demolici 6 náhradních bytů v domě čp.5/II na sídlišti U Václava.[53] Celkem v roce 1975 na sídlišti předáno 295 bytů.[54]

K lednu 1976 už odevzdány dvě třetiny všech plánovaných bytů, předání posledních bytových jednotek očekáváno v 2. polovině roku 1976.[55] Od ledna do června 1976 na sídlišti předáno do užívání 32 bytů a zbývalo jich ještě dokončit 205.[56] V prosinci 1976 se už prý ukončuje výstavba posledních bytů na sídlišti Jižní předměstí (kromě souboru domů Experiment, viz) a předává se poslední objekt č.15. Poslední byty na sídlišti předány údajně 10. prosince 1976.[57] Podle harmonogramu zveřejněného v únoru 1976 mělo být v roce 1977 na sídlišti k dispozici 80 bytů pro náhradní byty. Kromě toho se na konci roku 1977 nebo počátkem roku 1978 čekalo taky předání 11 bytů v objektu č. 1 Pod Ohradou, který dosud užívaly Pozemní stavby pro svou potřebu (čp.5-6/II).[58] Těchto posledních 11 bytů předáno skutečně v roce 1978 (v červnu toho roku už označovány jako dokončené). Jen 9 z nich ovšem určeno k obývání – zbylé 2 přeměněny na zubní ordinaci (viz níže).[59] Dle zpráv ze září 1978 už na sídlišti probíhají závěrečné terénní úpravy, výstavba komunikací a veřejného osvětlení.[60]

V září 1975 si na plénu MěstNV stěžuje pan Šebesta, že na novém sídlišti nedostatečně funguje provizorní veřejné osvětlení a chodníky jsou rovněž jen provizorní, z panelů.[61] V říjnu 1975 MěstNV ujišťuje, že sídliště bude zkultivováno. Při terénních úpravách tam měla být zřízena tři hřiště a množství pískovišť pro malé děti.[62] V roce 1976 se objevil problém. V létě toho roku nebyla dostavěna podle plánu kotelna a v říjnu 1976 kvůli tomu pozastaveno převzetí domů č. 14, 15 a 16. Po nesouhlasném stanovisku ONV k takovýmto obstrukcím byly domy nakonec předány do užívání.[63] Zpožďování předávek jednotlivých domů na novém sídlišti se údajně vyskytlo i v roce 1977.[64] V září 1977 si zase pan Hubka stěžuje, že při větších deštích zatéká do bytovek v ulici Pod Ohradou. Důvodem má být špatný sklon. V kočárkárnách je prý mokro.[65] Vzhledem k jistým komplikacím při předávání jednotlivých objektů na novém sídlišti se posouval i termín celkového předání tohoto obytného souboru. Dle harmonogramu z počátku 70. let měla výstavba sídliště proběhnout v letech 1971-1975, s dokončovacími úpravami během roku 1976.[66] Pak už dokončení obytného souboru plánováno na rok 1977.[67] Podle jiných pramenů na prosinec 1977.[68] Nakonec stavěno až do roku 1978. V roce 1978 přibylo ještě posledních 11 nových bytů.[69]

9.4. Popis sídliště Jižní předměstí

Sídliště Jižní předměstí (foto z 1. poloviny 70. let 20. stol.) bylo postaveno podle projektu ing. arch. Miloslava Pixy[70] (1934-1982[71]). Akci prováděly Pozemní stavby Plzeň. Rozpočet na vyčíslen na 134 000 000 Kčs.[72] Jinde uváděny celkové náklady na bytovou výstavbu na Jižním předměstí na 138 860 000 Kčs. [73] Zmiňována také částka 127 480 000 Kčs.[74] Souběžně postaven také obytný soubor Experiment s 80 byty (viz níže). Obě sídlištní investice tak dohromady rozšířily fond Rokycan o 750 bytových jednotek. Jinde uváděn počet 752 bytů.[75] Též zmiňován počet 732 bytů (z toho 352 pro Stavební bytové družstvo, ostatní podnikové a městské – ty určené pro zajištění náhradního ubytování).[76] Populace města díky výstavbě na Jižním předměstí poskočila mezi roky 1974-1978 z 12 790 na 13 879.

Z urbanistického hlediska je sídliště Jižní předměstí relativně kvalitním projektem. Vyplnilo poslední volné stavební plochy mezi starším sídliště U Václava, novými kasárnami a školským areálem v Čechově ulici. Východozápadní osou sídliště (i celé jižní části Rokycan) se stala ulice. B. Němcové, která vznikla propojením dvou dosud nesouvisejících úseků. Zde taky bylo situováno centrum služeb a obchodů (viz níže), což v kombinaci s nedalekými obchody a restaurací, zbudovanými v 50. letech na křižovatce ulic B. Němcové a Družstevní, vytvořilo lokální centrum celého Jižního předměstí. Od této osy vedena k severu ulice Pod Ohradou, která sice volně navázala na starší historickou cestu okolo cihelny, ale nebyla na rozdíl od ní vedena přímo do prostoru před novými kasárnami. Kromě toho u nových kasáren utvořena krátká Kotelská ulice (na místě starší cesty sledující východní okraj komplexu kasáren). Do ulice B. Němcové pak zaústěna v prostoru poblíž centra služeb a obchodu nová ulice Vokáčova. Vedle ní ještě zřízena krátká ulice Javorová.

Sídliště ovšem trpí dobovými neduhy panelové výstavby, tedy absencí skutečné architektury a hmotovou necitlivostí. V době vrcholící typizace neposkytl projektant domům na tomto sídlišti prakticky žádný individuální rozměr. Brutální desky až osmipodlažních panelových objektů pak podél ulice Pod Ohradou vytvářejí stísněnou atmosféru stinného koridoru, kterou nemůže změkčit ani postupně se rozvíjející parková zeleň. Přestavba domů čp.5-6/II a čp.65-66-70-71/II z přelomu 20. a 21. století sice naznačila možnosti postupné architektonizace těchto sídlištních exteriérů, ale v následujících letech nebyla zopakována a jedinou výraznější proměnou zdejší zástavby se staly pouze instalace zateplovacích fasád, aniž by byl učiněn pokus o výraznější hmotovou proměnu a přestavbu jednotlivých domů.

9.4.1. Sídlištní zástavba v ulici Pod Ohradou

Největší koncentrace výstavby na novém sídlišti je položena právě podél ulice Pod Ohradou (foto z r. 2003). Ta existovala již předtím, ale jen jako nevýznamná lokální komunikace na periferii tehdejšího města. Sahala k jihu jen do úrovně nynější křižovatky Čechovou ulicí. Dále pokračovala jen jako polní cesta skrz areál tehdejší obecní cihelny (viz vpředu). V případě sídlištní zástavby ulice Pod Ohradou jde urbanisticky o zopakování obytného souboru v Družstevní ulici z 50. let (viz výše), tedy oboustranná řada podélně orientovaných činžovních domů. V ulici Pod Ohradou ovšem jde už o panelovou zástavbu, a to hmotově podstatně rozsáhlejší (foto z počátku 70. let 20.stol.). Východní stranu ulice lemují vesměs šestipodlažní objekty, na západní straně jsou to až osmipodlažní domy. Ulice se tak stala demografickým těžištěm nového sídliště a jednou z nejlidnatějších ulic v celých Rokycanech. Získala i svůj dopravní význam, protože po opuštění původní předválečné myšlenky vytvořit ze Školní ulice hlavní dopravní osu Jižního předměstí je nyní právě tudy veden lokální provoz od železničního podjezdu u sokolovny k ulici B. Němcové.

Na východní straně ulice stojí šestipodlažní čtyřdům čp.148-149-185-189/II (foto z r. 2003) s 68 bytovými jednotkami. V říjnu 2000 se zastupitelstvo seznámilo s výsledky ankety mezi nájemníky obecního domu čp.148-149/II. Zájem o odkup bytu projevilo více než 50 % domácností. Zastupitelé tedy schválili záměr jeho privatizace.[77] Jenže když v únoru 2002 město vyhlásilo konec 1. etapy privatizace obecních domů, konstatovalo, že objekt čp.148-149/II zůstal neprodán.[78] V srpnu 2003 zastupitelstvo odmítlo zařadit dům čp.148-149/II do privatizace.[79] Objekt čp.148-149/II nakonec zařazen až do III. vlny privatizace bytových domů. 9. května 2005 záměr prodeje odsouhlasila městská rada.[80] Rozhodnutí potvrdila v listopadu 2004.[81] Kvůli možnému konfliktu s pravidly Evropské Unie (tzv. veřejná podpora) ale musel být prodej pozastaven až do zpracování nového cenového odhadu. Ten měl zjistit, zda tržní a prodejní ceny domu se neliší o víc než 100 000 eur. Zjistilo se ovšem, že tento rozdíl je vyšší. Zatímco prodejní cena stanovena na 3 322 109 Kč, tržní cena na 11 785 000 Kč.[82] 24. ledna 2006 tudíž městské zastupitelstvo navrhlo, že řešením bude jen prodej jednotlivých bytů do osobního vlastnictví.[83] V lednu 2007 pak zastupitelstvo města souhlasilo s individuální privatizací objektu čp.148-149/II.[84] 26. února 2007 odhlasovali zastupitelé jednotlivé individuální prodejní smlouvy.[85]

Mezitím ještě počátkem roku 2004 rada města rozhodla, že bude provedena oprava střechy objektu čp.148-149/II.[86] V prosinci 2004 pak tato zakázka zadána firmě RYTA. Kromě opravy mělo dojít k zateplení střechy.[87] Dle závěrečného účtu obecního hospodaření investovalo během roku 2004 město do akce „rekonstrukce střechy Pod Ohradou“ 414 250 Kč (původně plánované náklady byly 415 000 Kč).[88] V následujícím období byl dům zateplen polystyrenovým pláštěm. Zmizela tak sice původní omšelá šeď panelů, ale po zateplení byla na fasádu aplikována nevhodná kombinace žluté a zelené barvy. Pokud u normalizační panelové výstavby nedojde k radikální hmotové přestavbě (snížení, nástavbě střechy, rozbití monolitního kvádru takového objektu apod.), tak jsou daleko vhodnější méně nápadné a spíše chladné odstíny, které alespoň zesílí jistou racionální eleganci této architektury. Naopak svítivé a teplé barvy jen zvýrazňují nepatřičnost a „nereformovatelnost“ takových domů a posouvají je směrem k estetice postsovětského urbanismu.

Identické dispozice má (respektive měl v době výstavby) i sousední šestipodlažní objekt čp.65-66-70-71/II, původně s 68 bytovými jednotkami. K němu se od severu přidružuje čtyřpodlažní objekt čp.5-6/II (foto z r. 2003). V materiálech ze zasedání pléna MěstNV z října 1975 se uvádí, že v 1. pololetí předáno nájemníkům z domu čp.12/I určeného k demolici 6 náhradních bytů v domě čp.5/II.[89] Možná ale jde o omyl, protože dům čp.5-6/II byl sice postaven jako první na celém sídlišti, ale předán do užívání nájemníkům až jako poslední. Po dobu výstavby sídliště byl využíván Pozemními stavbami coby kanceláře. Teprve na konci roku 1977 nebo počátkem roku 1978 se čekalo předání 11 bytů v objektu č. 1 (čp.5-6/II).[90] I ty hodlalo město využít pro ubytování rodin vystěhovaných z demoličních pásem na Pražském předměstí.[91] Těchto posledních 11 bytů předáno v roce 1978 (v červnu toho roku už označovány jako dokončené).[92] Jen devět z nich ovšem bylo určeno k obývání. Zbylé dva přeměněny na zubní ordinaci.[93] V domě čp.5/II v ulici Pod Ohradou totiž bylo provizorně zřízeno zubní středisko. Umístěno dosti podřadným způsobem v jednom z přízemních bytů, bez jakékoliv větší adaptace. Otevřeno bylo 4. září 1978.[94] Tyto provizorní prostory poskytnuty rozhodnutím městského a okresního národního výboru.[95] Už v únoru 1978 město uznává, že v Rokycanech chybí provozní prostory pro zubní péči. Jako řešení měla být sice vybudována 3 zubařská křesla v sídlišti u Václava, trvalé řešení zubní péče ale mělo přinést vybudování nového střediska.[96] Původní plány výstavby sídliště Jižní předměstí skutečně počítaly se zbudováním „zdravotnického dvoj- a trojbloku“, kde měli pracovat obvodní lékaři, dále dětský a ženský lékař. Mělo jít o samostatný víceúčelový objekt. Koncepci jeho výstavby schválilo plénum ONV v prosinci 1972.[97] Objekt ale nebyl nikdy postaven. Až v roce 1992 byla bizarní zubní ordinace z čp.5/II vystěhována a byt obsazen nájemníky.[98]

Okolo roku 2000 byly domy čp.5-6/II a čp.65-66-70-71/II v ulici Pod Ohradou celkově rekonstruovány nákladem města. Nešlo jen o pouhou opravu ani jen zateplení fasády, ale o důkladnou přestavbu, nástavbu a změnu hmoty původní architektury ze 70. let 20. století. Bohužel šlo o první ale zatím i poslední takto komplexní příklad revize panelové sídlištní architektury v Rokycanech. Nejprve provedena nástavba patra na panelový dům čp.5-6/II. 21. září 1999 rozhodlo městské zastupitelstvo, že dům čp.5-6/II bude dán do zástavy státu, a to do částky 2 880 000 Kč.[99] Nová přístavba je tvarově košatá, s lehkými ozvuky estetických tendencí 90. let. Je o mansardovou střešní nástavbu s vikýři. V severní části objektu přistavěno jedno podlaží, v jižní dvě a nad nimi ještě věžovitá nástavba. Střecha pokryta taškami. O něco později proběhla i rekonstrukce domu čp.65-66-70-71/II. Akci prováděla firma STAPOM.[100] V tomto případě zvoleno uměřenější řešení. Dům čp.65-66-70-71/II a zároveň i sousední čp.5-6/II pak po provedení nástavby obloženy fasádním zateplovacím opláštěním s barevnou povrchovou úpravou. Šlo o první podobně komplexně provedený facelift panelového domu ve městě, který ukázal možnosti, jakými se dá panelové sídliště dodatečně kultivovat. V následujících letech si opláštění panelových domů zateplovacím polystyrenem získalo v Rokycanech značnou popularitu a zejména od roku 2005 se velmi rychle šířilo. Komplexnost této rekonstrukce se ovšem již nepodařilo zopakovat. V souvislosti s privatizací jednotlivých domů se totiž ztížilo provádění takto náročných přestaveb. Výše uvedené domy zůstaly v majetku města.

Za těmito domy v ulici Pod Ohradou se vytvořil podlouhlý vnitroblok, lemovaný z protější strany řadou bytových domů v Družstevní ulici. Plochu vnitrobloku zabírají zčásti nežádoucí objekty přízemních garáží a také trafostanice. Část volných ploch okupuje neregulované parkování osobních automobilů. Zbytek plochy uhájen jako zeleň s trávníky, sporadickými stromy a několika dětskými hřišti. Dětská pískoviště doložena za domy čp.71/II, čp.148/II a čp.189/II. Podle obecní studie rozvoje dětských hřišť z roku 2005, která počítala s redukcí jejich počtu, mělo být první z nich zachováno (roku 2003 ostatně prošlo rekonstrukcí), zbylá dvě měla být zrušena, ale nejprve nabídnuta k údržbě soukromým osobám.[101]

Západní stranu ulice Pod Ohradou lemují převýšené osmipodlažní podlouhlé hmoty panelových objektů. Jde o čtyřdům čp.917-918-919-920/II a identický čp.921-922-923-924/II. Oba mají po 92 bytech. Objekt čp.921-922-923-924/II (foto z r. 1990) byl předán do užívání v období duben-červen 1975. Investorem bylo Stavební bytové družstvo občanů Rokycany (SBDO).[102] V srpnu 1990 začal Okresní stavební podnik na boční stěnu domu instalovat plechovou zateplovací vrstvu. Práce prováděli horolezci.[103] Panelový dům tak získal barevně pestřejší boční fasádu. Později provedeno toto opláštění bočních stěn na většině domů na sídlišti. 15. dubna 2003 schválilo zastupitelstvo města privatizaci domu čp.919-920/II za 2 873 770 Kč právnické osobě založené nájemníky.[104] V domě zároveň zřízeno věcné břemeno (kvůli výměníkové stanici v suterénu).[105] Počátkem 21. století (někdy okolo roku 2010) pak přišla velká investice v podobě zateplení fasády, tedy nikoliv jen boční stěny, ale obou hlavních domovních fasád, do ulice i do dvora. Provedeno tehdy módním opláštěním z polystyrenových desek. U domů čp.921/II a čp.922/II zvoleny pro barevné řešení průčelí odstíny oranžovohnědé, u domů čp.923/II a čp.924/II byl podobný odstín použit jen na 4 dolní podlaží a v horních 4 podlažích aplikovány odstíny šedomodré. Výsledek je rozpačitý. Za domem čp.923/II počátkem 21. století bylo dětské pískoviště, už ovšem nepoužívané a zpustlé. Podle obecní studie rozvoje dětských hřišť z roku 2005, která počítala s redukcí jejich počtu, mělo být zrušeno.[106]

Objekt čp.917-918-919-920/II taky prošel zateplením fasády a to ještě dříve než předchozí čtyřdům. V 2. polovině května 2007 už na domě čp.919-920/II začala instalace zateplovací fasádní vrstvy. Nejprve postaveno lešení jen na západní straně domu a též na krátké boční jižní straně. Na těchto stranách okamžitě začala pokládka tepelně izolačního fasádního pláště. Směrem do ulice až teprve po pár týdnech také začaly stavební práce, nejprve v přízemí a v balkónových sekcích. V 2. polovině července 2007 už byla rekonstrukce fasády na západní straně objektu hotova a sejmuto tam lešení. Na východní straně domu (do ulice) stále lešení stálo a chyběla ještě povrchová barevná úprava nového fasádního pláště. Koncem července 2007 je již i na východní fasádě objektu čp.920/II provedena barevná úprava, zatímco na objektu čp.919/II stále chybí. Oba domy ale stále zakryty na tuto stranu lešením. V polovině srpna 2007 již je oprava fasády domu čp.919-920/II dokončena a lešení sejmuto. Zároveň vyrostlo lešení na sousedním objektu čp.917-918/II a i zde započala rekonstrukce fasády. Počátkem října 2007 instalace zateplovacího pláště na fasádu čp.917-918/II prakticky hotova, zatím chybí barevná úprava a na domě stále lešení. V 2. polovině listopadu 2007 je rekonstrukce fasády na čp.917-918/II téměř hotova, probíhá dokončování barevného povrchu. Na domě je stále lešení. V polovině prosince 2007 je rekonstrukce fasády hotova a lešení na straně do ulice sejmuto. Na zadní straně domu (do hřiště) ovšem lešení stále zůstávalo a práce na fasádě tam neskončily. Práce na zadní stěně domu se protáhly přes zimu. Teprve v 1. polovině února 2008 i zde lešení sejmuto.[107]

9.4.2. Obytný soubor Experiment na nároží ulic Čechova a Pod Ohradou

V letech 1975-1977 ještě nároží ulic Čechova a Pod Ohradou vyrostl nákladem 11 865 000 Kč obytný soubor takzvaného experimentálního domu (zvaný neformálně „Experiment“) s 80 byty (foto z r. 2003).[108] Sestává ze dvou objektů svírajících pravý úhel, a to ze sedmipatrového čp.951-952/II a pětipatrového čp.953-954/II. Formálně šlo o samostatnou stavební akci, nezávislou na sídlišti Jižní předměstí, byť s ním vytváří jednolitý urbanistický celek. Někdy mezi únorem a počátkem dubna 1975 vzala informaci o plánované experimentální bytové výstavbě na Jižním předměstí na vědomí rada MěstNV.[109] Stavba započala v listopadu 1975.[110] Na fotografii v týdeníku Hlas Rokycanska z července 1976 stojí z Experimentu jen základy a několik prvních nadzemních panelů.[111] Objekt dokončen v červenci 1977.[112] Dle údajů z poloviny června 1977 už předáno 46 bytových jednotek, dalších 34 mělo být hotovo ještě před koncem měsíce. Těchto 34 zdejších bytů hodlalo město využít pro ubytování rodin vystěhovaných z demoličních pásem na Pražském předměstí.[113] Proto se na jejich dokončení čekalo s velkým zájmem. Architektonicky Experiment představuje jen mírnou variaci na soudobou panelovou výstavbu. Jeho „experimentálnost“ spočívá mimo jiné v použití jiných fasádních stavebních panelů s dvěma okenními otvory.

Počátkem roku 1993 dorazila do Rokycan kabelová televize. Sídliště Jižní předměstí jako největší koncentrace osídlení ve městě bylo zvoleno pro první etapu instalace kabelových rozvodů. Na dům čp.951/II umístěna hlavní přijímací stanice, v podobě přístavku na střeše u výtahové šachty. Pokládka kabelových rozvodů na sídlišti zahájena v dubnu 1993.[114] Kabely vedeny po vnější straně domů, ve vertikálních plastových lištách. Stanice kabelové televize na střeše Experimentu měla být do užívání předána během července 1993.[115] V jednom z prostorů v nejvyšším patře zároveň situována kancelář, ve které se připravovalo vysílání městského informačního kabelového kanálu. Zkušební provoz kabelové televize zahájen koncem července 1993.[116] V dubnu 2005 kancelář vyklizena, správce městského bytového fondu, společnost Inzula, tu pak provedla nutné opravy a znovu zde zřídila byt.[117]

V 90. letech 20. století také opraveny krajní pruhy fasády domů čp.951/II a čp.954/II. Původní panel zakryt kvalitnější povrchovou vrstvou v šedé barvě. V roce 2004 prodělal ještě objekt čp.953-954/II rekonstrukci střechy v režii města. Dokončena počátkem prosince 2004.[118] Zakázku přidělilo město ze 4 uchazečů firmě RYTA, s.r.o. za nabídkovou cenu 502 643 Kč.[119] Dle závěrečného účtu obecního hospodaření investovalo během roku 2004 město do rekonstrukce střechy čp.953-954/II 530 010 Kč (plánované výdaje původně byly 530 000 Kč).[120] V té době ovšem již Experiment mířil do privatizace. Dům čp.951-952/II zařazen do III. vlny prodeje bytových domů družstvu nájemníků. 9. května 2005 záměr prodeje odsouhlasila městská rada.[121] V listopadu 2004 městská rada rozhodnutí potvrdila, mělo se týkat jak dvojdomu čp.951-952/II, tak čp.953-954/II.[122] Kvůli možnému konfliktu s pravidly Evropské Unie (tzv. veřejná podpora) ale musel být prodej pozastaven až do zpracování nového cenového odhadu. Ten měl zjistit, zda tržní a prodejní ceny domu se neliší o víc než 100 000 euro. Zjistilo se ovšem, že tento rozdíl je vyšší. Prodejní cena byla u objektu čp.951-952/II 5 687 643 Kč, zatímco tržní 16 878 000 Kč. U objektu čp.953-954/II byly příslušné sumy 4 818 207 versus 15 292 000 Kč. 9. ledna 2006 se s tímto faktem seznámila rada města.[123] 24. ledna 2006 tudíž městské zastupitelstvo navrhlo, že řešením bude jen prodej jednotlivých bytů v Experimentu do osobního vlastnictví.[124] 15. ledna 2007 pak zastupitelstvo města souhlasilo s individuální privatizací těchto bytů.[125] 26. února 2007 odhlasovali zastupitelé jednotlivé individuální prodejní smlouvy.[126] Další prodejní smlouvy odsouhlasilo zastupitelstvo na své schůzi 21. května 2007.[127] V roce 2008 provedena rekonstrukce jižní fasády domu čp.953-954/II. Zahájena v srpnu 2008. V 2. polovině srpna 2008 už postaveno lešení a pokládka izolačního fasádního pláště zahájena. Dle stavu z poloviny září 2008 práce stále pokračují. V říjnu kromě toho započala i rekonstrukce boční východní stěny domu a také menšího úseku severní fasády.[128] Barevně pojata vkusně, v odstínech zelené. Později ve stejné barvě upravena po zateplení i fasáda sousedního objektu čp.951-952/II.

Před Experimentem vytvořeno prostranství, osázené již koncem 70. let veřejnou zelení. Zejména podél Čechovy ulice zřízen pás javorů. Teprve počátkem 21. století ovšem získává díky vzrostlé zeleni toto prostranství ráz kvalitní parkové plochy. V roce 1988 zde uvažoval podnik Zelenina Rokycany umístit prodejní stánek (náhradou za zrušený kiosk v Dukelské ulici u železničního podjezdu). Mělo jít o větší typizovanou stavbu vyráběnou v JZD Slušovice, s vnitřním prodejem. Náklady 650 000 Kčs ale převyšovaly finanční možnosti podniku.[129] Investované náklady do pořízení nového stánku by se vrátily až za 60 let.[130] Stánek proto naštěstí nepostaven. V roce 2003 se v prostoru před Experimentem uvažovalo o zbudování profesionálně navrženého dětského hřiště.[131] Nebylo to ale realizováno. V roce 2004 proběhla aspoň rekonstrukce stávajícího dětského pískoviště, vybaveno zakrývací sítí.[132]

9.4.3. Technický vývoj ulice Pod Ohradou

Dlouhé roky, zatímco sídliště Jižní předměstí postupně rostlo, zůstávala ulice Pod Ohradou zcela neupravená, rozježděná stavební technikou. Teprve v květnu 1977 rada MěstNV vzala na vědomí zprávu o výstavbě ulice Pod Ohradou a uložila vedoucímu finančního a plánovacího odboru požádat ONV o zvýšení rozpočtové částky na výstavbu této ulice (podmínkou bylo, že podnik Silnice opravdu zajistí provedení prací).[133] Ještě v roce 1977 budování komunikace v této nové ulici na sídlišti Jižní předměstí skutečně zahájeno.[134] Dle zpráv ze září 1978 už stavba komunikace prakticky hotova, a to včetně chodníku. Zbývalo jen upravit rabátka (trávníkové pásy).[135] V prosinci 1979 uváděno, že už došlo k plné úpravě rabátek od Václava až k ulici Úderníků (tedy ke křižovatce s nynější Čechovou). V severním úseku tehdejší Bogdanovičské ulice podél bývalého objektu Sběrných surovin je už prý terén upraven a prováděno dusání překopu v ulici Úderníků (Čechova) v šířce 6 metrů (zároveň došlo k výkopovým pracím v úseku od ulice Pod Ohradou skrz železniční podjezd až k ulici Svazu bojovníků za svobodu – výstavba plynovodu).[136] Už v prosinci 1980 se ale na plénu MěstNV mluví o nutnosti větší účasti občanů na úpravě města. V ulici Pod Ohradou (v úseku mezi křižovatkou s Čechovou a s Dukelskou) totiž rabátko zarostlo lebedou a nikdo z místních obyvatel plevel neposekal.[137] Až s velkým zpožděním se v ulici Pod Ohradou začala rozvíjet veřejná zeleň. Před rokem 1989 byla sázena soukromou iniciativou, popřípadě neodborně, v podobě malých sazenic, které často podlehly vandalům nebo zašly bez pravidelné péče. Koncem 90. let osázena ulice Pod Ohradou po západní straně alejí rychle rostoucích listnáčů. V roce 2003 prováděna na sídlišti Jižní předměstí výsadba dalších stromů. Zasazen tu jasan Jaspidea, žlutě rašící kultivar.[138] V roce 2006 se v regionálním tisku mluví o stížnostech občanů na stav veřejného osvětlení v Rokycanech. Jako jedna z komunikací, kde osvětlení mělo být nedostatečné, se zmiňoval i severní úsek ulice Pod Ohradou, od křižovatky s Čechovou ke křižovatce s Dukelskou ulicí.[139]

Počátkem roku 2007 proběhla rekonstrukce přechodů pro chodce na křižovatce ulic Pod Ohradou a Čechova. Zřízeny bezbariérové přechody s dlažbou z betonových prefabrikátů se signálním pruhem pro nevidomé. Počátkem března 2007 již práce hotovy. [140] Šlo o součást širší celoměstské akce na výstavbu bezbariérových tras. Tato akce spolufinancována Státním fondem dopravní infrastruktury.[141] Město na ni jako na celek dostalo v roce 2006 dotaci 834 000 Kč.[142] 21. září 2006 vypsalo město na provedení bezbariérových přechodů v Rokycanech výběrové řízení. Výsledky tendru vyhlášeny 9. října 2006. Zakázku získala firma RUMPOLD-R, s.r.o. z Rokycan s nabídkovou cenou 1 445 768 Kč. Termín dokončení zakázky stanoven na 30. dubna 2007.[143] 4. prosince 2006 rozhodlo zastupitelstvo města v rámci sestavování provizorního rozpočtu na rok 2007 o nepřekročitelném investičním limitu na jednotlivé již rozpracované akce. V případě akce „Mobilita-bezbariérové trasy“ byl tento limit stanoven na 1 325 000 Kč.[144] 25. června 2007 zastupitelstvo města schválilo přijetí navýšení dotace na výstavbu bezbariérových přechodu pro chodce v Rokycanech o 69 000 Kč.[145]

9.4.4. Vývoj pojmenování ulice Pod Ohradou

Ulice Pod Ohradou získala své jméno rozhodnutím rady MNV ze 7. září 1953.[146] Tehdy ovšem šlo jen o krátkou komunikaci na periferii města. Ulice existovala jen ve své nejsevernější části. Podle vzpomínek Ladislava Mayera, který zde prožil dětství, mohl být název odvozen od dlouhého prkenného plotu, který se ve 40. letech 20. století táhl podél její východní strany, od křižovatky s Dukelskou až po křižovatku s Čechovou ulicí.[147] Je vidět na leteckém snímku z roku 1947. Šlo o ohradu areálu Kovošrotu, mezi dnešními ulicemi Pod Ohradou a Družstevní, později připojeného k továrně Favorit (viz výše).[148] Původní jméno si ulice podržela i po dokončení sídliště Jižní předměstí. Dne 27. února 1979 ale odsouhlasilo plénum MěstNV její přejmenování na Bogdanovičská ulice. Už 16. ledna 1979 návrh odsouhlasila rada MěstNV.[149] Šlo o připomínku partnerského města Bogdanovič v Sovětském svazu, v nynějším Rusku, ve Sverdlovské oblasti na západním okraji Sibiře. Družba s městem Bogdanovič se v materiálech rokycanského národního výboru zmiňuje již roku 1975.[150] V Bogdanoviči dodnes existuje Rokycanská ulice.[151]

Normalizačním režimem inspirovaný uliční název byl po pádu komunistického režimu změněn. Už na jednání Občanského fóra a zástupců MěstNV v únoru 1990 se navrhuje buď staronový název Pod Ohradou, nebo pojmenování Americká ulice.[152] V listopadu 1991 navrhla rokycanská organizace Klubu angažovaných nestraníků její přejmenování na ulici Pod Ohradou (v úseku od Dukelské k Čechově) a na ulici U Vagónky (v úseku od Čechovy k B. Němcové).[153] Návrh neprošel. Na zasedání zastupitelstva 24. září 1992 nakonec vybíráno ze dvou variant: jméno Jižní ulice neprošlo, vybrán staronový název Pod Ohradou.[154] Nové pojmenování vstoupilo v platnost k 1. listopadu 1992.[155] Komunikace se tak vrátila ke svému původnímu názvu, který ostatně většina obyvatel nepřestala nikdy používat.

9.4.5. Sídlištní zástavba ve Vokáčově ulici

Při výstavbě sídliště byla zcela nově založena Vokáčova ulice, propojující Švermovu ulici s centrem sídliště po jižním okraji hliniště bývalé cihelny. Ústí pak do ulice B. Němcové v prostoru nákupního střediska. Až do poloviny 70. let byla jen krátkým pahýlem, vybíhajícím v délce pár desítek metrů slepě ze Švermovy ulice, podél boční strany prvorepublikového rodinného domu čp.432/II. Šlo o evidentní regulační úmysl, umožňující v budoucnu tudy vyvést novou ulici (o výstavbě Švermovy ulice podrobněji v kapitole „Rašínov“). Ovšem po další zhruba čtyři desítky let zůstalo jen u náznaku. Z tohoto pahýlu dál k východu už pokračovala jen neregulovaná síť polních cest a pěšin v periferní krajině, zvané též „prérie“, okolo bývalé obecní cihelny. Takto je situace zachycena například na leteckém snímku z roku 1957.[156] Jméno Vokáčovy ulice se poprvé uvádí roku 1971, kdy zde provedena úprava vozovky.[157] Teprve v souvislosti s budováním sídliště pak komunikace protažena do nynějšího rozsahu. Roku 1972 prováděna ve Vokáčově ulici příprava vodovodních a kanalizačních rozvodů.[158] V roce 1973 probíhá výstavba sekundární kanalizační sítě (domovní přípojky).[159]

V nově zbudované ulici vyrostl administrativní objekt Národní fronty čp.1017/II (o něm, viz níže) a pak hlavně dva vějířovitě se od ulice odklánějící panelové objekty. Na severní straně je to šestipodlažní čp.925-926-927-928/II (foto cca z r. 2003, foto cca z r. 2003) s 68 byty, situovaný přímo na terénní hranu bývalého hliniště cihelny, do sousedství školního sportovního hřiště. Objekt předán do užívání v období duben-červen 1975. Investorem bylo Stavební bytové družstvo občanů Rokycany (SBDO).[160] Dle stavu ze srpna 2018 je západní polovina čtyřdomu (čp.927-928/II) dochována stále v intaktním stavu. Východní polovina (čp.925-926/II) prošla sice počátkem 21. století úpravou fasády, ale na rozdíl od většiny panelových domů rekonstruovaných v té době nešlo o celkové opláštění zateplovací vrstvou, ale jen o vyspárování mezer mezi panely a nový barevný nátěr přímo na panel. Proveden v odstínech fialové. Za domem, u okraje sportovního areálu při ZŠ Jižní předměstí umístěno dětské pískoviště. Podle obecní studie rozvoje dětských hřišť z roku 2005, která počítala s redukcí jejich počtu, toto pískoviště mělo být ponecháno jako perspektivní.[161]

Jižní straně ulice dominuje dlouhý šestipodlažní šestidům čp.939-940-941-942-943-944/II se 102 bytovými jednotkami. Dle stavu ze srpna 2018 je vnějškově dochován v původní podobě ze 70. let.

9.4.6. Technický vývoj Vokáčovy ulice a vývoj jejího pojmenování

12. července 1927 byl pojmenován úsek komunikace od domu čp.359/II na nynější křižovatce Vokáčovy a Jeřabinové ulice směrem k obecní cihelně na ulici Prokopa Holého. Zastupitelstvo tak přijalo návrh městské rady a obecní okrašlovací komise., kterým se uličních názvů dostalo všem novým komunikacím na Rašínově.[162] Zástavba v této ulici ale v podstatě neexistovala (kromě krátkého úseku u domu čp.359/II šlo jen o polní cestu vedoucí do periferie okolo cihelny, viz výše) a název se příliš neujal. Ulice tak byla až do poloviny 70. let fakticky bezejmenná. Teprve pak, v souvislosti s výstavbou sídliště získala označení Vokáčova ulice. Původně toto pojmenování nesl nynější úsek Žižkovy ulice (mezi křižovatkami s ulicemi Karlíkova a B. Němcové) na nedalekém Rašínově.

V roce 2007 vyrostl ve Vokáčově ulici, poblíž vyústění schodiště od ZŠ Jižní předměstí, bezbariérový přechod pro chodce. Šlo o součást širší celoměstské akce na výstavbu bezbariérových tras. Tato akce spolufinancována Státním fondem dopravní infrastruktury.[163] Město na ni jako na celek dostalo v roce 2006 dotaci 834 000 Kč.[164] 21. září 2006 vypsalo město na provedení bezbariérových přechodů v Rokycanech výběrové řízení. Výsledky tendru vyhlášeny 9. října 2006. Zakázku získala firma RUMPOLD-R, s.r.o. z Rokycan s nabídkovou cenou 1 445 768 Kč. Termín dokončení zakázky stanoven na 30. dubna 2007.[165] 4. prosince 2006 rozhodlo zastupitelstvo města v rámci sestavování provizorního rozpočtu na rok 2007 o nepřekročitelném investičním limitu na jednotlivé již rozpracované akce. V případě akce „Mobilita-bezbariérové trasy“ byl tento limit stanoven na 1 325 000 Kč.[166] Počátkem prosince 2006 se již na stavbě pracuje.[167] V polovině ledna 2007 se nový přechod uvádí již jako dokončený.[168] 25. června 2007 zastupitelstvo města schválilo přijetí navýšení dotace na výstavbu bezbariérových přechodu pro chodce v Rokycanech o 69 000 Kč.[169]

9.4.7. Sídlištní zástavba v Javorové ulici

Ulice Javorová vznikla až v 70. letech 20. století současně s budováním sídliště Jižní předměstí. Už předtím tu ale z Jeřabinové ulice vybíhala cesta k tehdejší obecní cihelně (viz výše). Takto je zdokumentována například na leteckém snímku z roku 1957. Nešlo ovšem o ulici ani městskou komunikaci. Byla to jen nezpevněná a blátivá cesta, která nicméně poskytovala cihelně dopravní spojení směrem na Rašínov.[170] V 70. letech 20. století zde zřízena skutečná ulice, která ovšem má ráz spíše pomocné vnitroblokové komunikace. Jejím jediným účelem je dopravní obsluha zdejšího panelového objektu čp.947-948-949-950/II. Jde o třípatrovou stavbu s plochou střechou. Dle stavu z roku 2018 už má jeho jižní polovina (čp.949-950/II) upravenou fasádu. Podobně jako v případě výše uvedeného panelového domu ve Vokáčově ulici nešlo o zateplení polystyrenovým opláštěním, ale jen nátěrem stávající panelové fasády kombinací hnědé a okrové barvy. Snížení tepelných ztrát bylo docíleno pouhým vyspárováním fasádních panelů. Severní polovina čtyřdomu (čp.947-948/II) zůstávala v původní podobě. Kolmo na něj stojí na protější straně ulice rovněž třípatrový panelový objekt čp.945-946/II (foto z r. 2004). I ten zůstával ještě k roku 2018 bez zásadnějších stavebních úprav (kromě plechového pláště z 90. let na boční fasádě). U domu čp.946/II v Javorové ulici je dětské pískoviště. Podle obecní studie rozvoje dětských hřišť z roku 2005, která počítala s redukcí jejich počtu, toto pískoviště nemělo být rušeno.[171]

Podél západní strany ulice, při vnějším okraji areálu autoškoly, postaveny v 90. letech 20. století garáže. Roku 1992 totiž majitel pozemku, Svazarm, městu sdělil, že je ochoten obci přenechat stavební místo. Obec zde naplánovala výstavbu cca 15 garáží.[172] 21. října 1993 zastupitelstvo rozhodlo vyhlásit dražbu 8 pozemků na budoucí garáže.[173] 14. února 1994 městská rada schválila odprodej dalších 4 pozemků na garáže.[174] V září 1994 projekt konkretizován, nakonec vytýčeno 13 stavebních míst pro individuální garáže. Všechny měly vyrůst podle jednotného architektonického plánu. Původní záměr počítal s tím, že město je postaví ve vlastní režii a pak rozprodá „na klíč“ soukromým zájemcům. To se ale ukázalo jako neschůdné, protože populace s nízkými příjmy odmítala platit za hotovou stavbu. Nakonec zvítězila svépomocná varianta. 9 garáží mělo být postaveno individuálně, byť podle jednotného projektu. 4 garáže by byly postaveny nejen individuálně ale i podle vlastní projektové dokumentace.[175] Šlo o ústupek pochopitelný z finančních důvodů, nikoliv ale z architektonických. Svépomocné „lepení“ rodinných domků, garáží nebo rekreačních objektů napáchalo v Rokycanech před rokem 1989 mnoho škod a nemělo by být městem podporováno. Ovšem v tomto konkrétním případě je pravdou, že úzký pozemek těžko mohl být využit pro například bytovou výstavbu a rozsah této kolonie garážových kójí je vcelku malý. Kromě 13 plánovaných parcel si město ponechalo další 2, na kterých zamýšlelo postavit garáže ve vlastní režii a pro sociální účely by je pak přidělilo potřebným.[176] Pozemky pro garáže pak prodány během roku 1994.[177] Dvě garáže, které zůstaly v majetku obce, měly být hotovy do konce roku 1995. Jejich výstavbu provedla firma BIS z Plzně. Město je hodlalo předat Sdružení zdravotně postižených, které by je poskytlo svým potřebným členům.[178] V Javorové ulici celkem postaveno 15 garáží, z toho 11 v řadě přiléhající k ulici, další 4 v zalomené řadě obrácené k budově čp.1014/II (bývalá Národní fronta – viz níže). Kvůli výstavbě garáží zlikvidováno několik stromků (smrky), které dosud lemovaly vnější hranici areálu autoškoly. Městský architekt ing. Zdeněk Čihák slibuje jejich přesazení.[179] Ve skutečnosti ale není čeho litovat: takřka plevelnaté jehličnany nehrají v městském prostředí většinou pozitivní roli.

9.4.8. Technický vývoj Javorové ulice a vývoj jejího pojmenování

V roce 1984 Technické služby upravovaly komunikaci v Javorové ulici.[180]

Dne 27. února 1979 odsouhlasilo plénum MěstNV pojmenování této nově vzniklé komunikace na sídlišti Jižní předměstí na ulici U Svazarmu (podle sousedního areálu organizace Svazarm).[181] V listopadu 1991 navrhla rokycanská organizace Klubu angažovaných nestraníků její přejmenování na Javorovou.[182] Návrh byl přijat a 25. června 1992 zastupitelé schválili nový název Javorová ulice.[183]

9.4.9. Sídlištní zástavba v ulice Boženy Němcové a Kotelské ulice

Výstavbou sídliště Jižní předměstí také byla dotvořena dnešní ulice B. Němcové, která do této doby sestávala ze dvou nespojitých, jinak pojmenovaných a za jednu komunikaci nijak nepovažovaných úseků. Jeden probíhal čtvrtí U Václava a na sklonku 50. let, po výstavbě sídliště U Václava, dospěl až na nároží s ulicí Družstevní. Dál k západu už byly jen plocha dožívající obecní cihelny. Druhý úsek běžel od nových kasáren k Rakovskému potoku a byl součástí původní výpadovky z Rokycan na Šťáhlavy podél Jeřabinové ulice. Takto zachycuje situaci letecký snímek z roku 1957.[184] Prakticky stejnou situaci ale ukazuje i státní mapa z roku 1963.[185] Teprve při budování panelového sídliště Jižní předměstí byla ulice protažena k východu a napojena na prostor před novými kasárnami. Počátkem 80. let byla rozšířením východního staršího úseku proměněna na významnou dopravní tepnu (o vývoji ulice B. Němcové v jejím východním úseku, od Zeyerovy ulice k sídlišti U Václava, viz výše). Nešlo ale jen o novou dopravní, nýbrž i urbanistickou roli. Sídliště Jižní předměstí tu ulici kompozičně využilo. Podél jižní strany této ulice vyrostl v rámci budování nového sídliště dlouhý čtyřpodlažní objekt čp.929-930-931-932-933-934-935-936/II. Jeho dlouhé průčelí je mírně oživeno pilovitým zásekem. Měřítkově je tento jinak architektonicky fádní panelový dům pojat citlivě a jeho kompaktní průčelí souběžné s ulicí působí zdravě konzervativním dojmem, protože se nejvíc z celé zástavby sídliště přibližuje klasickému pojetí blokové zástavby, s jasně definovaným uličním prostorem a vnitroblokem. K objektu kolmo přiléhá identicky dispozičně řešený dvojdům čp.937-938/II, obrácený do Kotelské ulice.

V říjnu 2000 se zastupitelstvo seznámilo s výsledky ankety mezi nájemníky obecních domů čp.931-932/II a čp.935-936/II. Zájem o odkup bytu projevilo více než 50 % domácností. Zastupitelé tedy schválili záměr jeho privatizace. Stejné výsledky měla anketa i u domu čp.937-938/II v Kotelské ulici.[186] V červnu 2002 pak skutečně schválilo zastupitelstvo prodej domů čp.931-932/II v ulici B. Němcové bytovému družstvu za 1 619 172 Kč.[187] Brzy nato zafungoval efekt soukromého vlastnictví a jednotlivé objekty v tomto obytném bloku začaly procházet rekonstrukcemi. Na domě čp.935-936/II provedena nejprve roku 2005 oprava střechy. V září 2005 již hotova a na horní pás fasády, cca 30 cm pod okrajem střechy, nalepen pás zateplovacího obkladu. O rok později pak provedena i rekonstrukce celé fasády. 9. září 2006 začala instalace lešení na severní fasádu (obrácenou do ulice B. Němcové). Okolo 23. září 2006 již zhruba polovina fasády domu pokryta polystyrenovými deskami, zatím bez povrchové úpravy. Koncem září 2006 již pokryty zhruba dvě třetiny fasády. Zároveň zahájena souběžná rekonstrukce fasády sousedního domu čp.937-938/II v Kotelské ulici, kde vyrostlo lešení. Okolo 7. října 2006 již hotova na obou objektech pokládka zateplené fasády, zatím chyběla finální barevná úprava. V polovině října 2006 práce na barevné úpravě fasády začínají. Do konce října 2006 barevná úprava fasád domů čp.935-936/II i čp.937-938/II hotova, probíhá demontáž lešení.[188] Na domě čp.931-932/II vyměněna zase v září 2005 okna. Nahrazena plastovými.[189] Počátkem listopadu 2005 objekt obestavěn lešením a začala pokládka zateplovacího polystyrenového opláštění na fasádu, které již bylo hotovo do úrovně 1. patra. V polovině listopadu 2005 už byla nová izolační vrstva položena do úrovně 2. patra, a zčásti i v 3. patře. 18. listopadu 2005 je instalace zateplovací fasádní vrstvy hotova a přišla na řadu finální barevná úprava nové fasády. Dne 10. prosince 2005 započalo natírání průčelí a během jednoho dne bylo prakticky hotovo. Fasáda dostala nátěr v odstínech červené a růžové, v šikmých pruzích. Zbývalo ještě doladění barevných přechodů. Okolo 17. prosince 2005 už práce hotovy.[190] V roce 2007 provedena na východní boční stěně panelového domu čp.929/II také instalace nové izolační fasády. V 2. polovině listopadu 2007 je už postaveno lešení.[191] Pak ale módní vlna zateplování fasád opadla, protože dle stavu ze srpna roku 2018 mají v tomto domovním bloku provedenou rekonstrukci fasád stále jen objekty čp.931-932/II, čp.935-936/II a čp.937-938/II. Celý obytný blok by přitom mohl být v budoucnosti daleko radikálněji proměněn. Jeho čtyřpodlažní výška by umožňovala ještě případnou nástavbu a doplnění o tradiční střechu. Ale je nutné zopakovat, že v rámci původního projektu sídliště Jižní předměstí ze 70. let bylo řešení této uliční fronty velmi dobře zvládnuto a dům je i bez stavebních úprav z hlediska hmotového i kompozičního přijatelný.

V prosinci 1986 MěstNV oznamuje, že mezi domy čp.751/II a čp.921/II v ulici B. Němcové budou probíhat sadové práce v rámci dokončení ozelenění sídliště.[192] Směrem do ulice B. Němcové lemoval tyto domy pruh trávníku s březovou alejí, která ale na počátku 21. století působila už přerostlým dojmem. Stromy pak odstraněny při velké rekonstrukci ulice B. Němcové v letech 2010-2011, kdy zde místo nich provedena nová kvalitnější výsadba zeleně, a došlo k celkové úpravě uličního prostoru (o této rekonstrukci i o technickém vývoji, viz výše, v rámci popisu východního úseku ulice). Za tímto podlouhlým domem v ulici B. Němcové, směrem do vnitrobloku, ke kotelně, se vytvořila relativně kvalitní oddychová zóna. Za domem čp.938/II bylo počátkem 21. století dětské pískoviště. V roce 2005 proběhla jeho rekonstrukce. Obecní studie rozvoje dětských hřišť z roku 2005, která jinak počítala s redukcí jejich počtu, toto pískoviště zmiňuje jako perspektivní, na rozdíl od nedalekého pískoviště za čp.933/II.[193]

9.5. Další stavby veřejného a technického charakteru na sídlišti Jižní předměstí

9.5.1. Kotelna

V roce 1975 zprovozněna na sídlišti, při Kotelské ulici kotelna na topný olej (foto z r. 2003).[194] Zbudování této stavby doporučil MěstNV už v roce 1968 při revizi územního plánu. Požadoval totiž, aby při chystané výstavbě nového sídliště už dopředu bylo počítáno s kapacitní centrální výtopnou.[195] Rada MěstNV v létě roku 1973 (v období mezi 19. červnem a 14. srpnem) vzala na vědomí, že na novém sídlišti u Václava byla definitivně schválena výstavba olejové kotelny.[196] Nicméně šlo pouze o provizorní zařízení. Definitivní kotelna měla být postavena do léta 1976. To ale nebylo splněno.[197] Nicméně někdy mezi srpnem a listopadem 1976 vzala rada MěstNV na vědomí informaci o tom, že výstavba nové kotelny na sídlišti byla dokončena.[198] V září 1977 rada MěstNV uložila vedení MěstNV projednat realizaci náhradní silnice k zabezpečení dopravy oleje do kotelny Pod Ohradou.[199] Zařízení provizorní kotelny mělo být dle vyjádření z dubna 1978 onoho roku odprodáno.[200] Kotelna má charakter menšího průmyslového komplexu, situovaného do vnitrobloku jižně od ulice B. Němcové. Příjezd je řešen od západu, z ulice Kotelské. Sestává z několika utilitárně řešených technických objektů v oploceném areálu. Dominantou kotelny a celého sídliště se stal komín, který svou výškou takřka dosahoval výšky továrních komínů. Cihlový komín s bíločerveným nátěrem se stal poznávacím znamením této části města.

Když se v 90. letech uvažovalo o výstavbě spalovny odpadů v Němčičkách u Šťáhlavské silnice (viz kapitola „Za Rakováčkem“), jedním z argumentů ve prospěch zbudování této jinak velmi kontroverzní proponované spalovny bylo, že to umožní uzavřít kotelnu na Jižním předměstí.[201] Spalovna ovšem nebyla postavena a kotelna stojí nadále, byť po technologické stránce prošla rekonstrukcí. V roce 1994 kapacita kotelny zvýšena, když do domů na sídlišti Jižní předměstí instalovány výměníkové stanice, čímž klesla spotřeba a bylo tedy možné napojit na ústřední topení další objekty. V červenci 1995 tak například topení zavedeno i do tehdejší vojenské ubytovny čp.850/II v ulici B. Němcové. Plánovalo se i protažení ke kovohuťským domům čp.658-661/II v ulicích Stehlíkova a Barákova.[202]

Na roky 1997-1998 plánována v prostoru Jižního předměstí (v oblasti vymezené ulicemi Švermova, Vokáčova, B. Němcové a Nového) pokládka nových telefonních sítí. Akci oficiálně nazvanou „MTO Rokycany – IV. etapa, převedení MTS“ měla provést firma SUPTel, s.r.o. Práce měly začít v říjnu 1997 a skončit do 31. května 1998.[203]

9.5.2. Nákupní středisko na Jižním předměstí

Svorníkem nového sídliště se stalo centrum občanské vybavenosti čp.960/II s nákupním centrem a individuálními prodejnami (foto z r. 2004). Situováno do blízkosti těžiště obou zdejších poválečných sídlišť, tedy nově budovaného obytného celku Jižní předměstí i staršího sídliště U Václava. Rozkládá se v centrální poloze na nároží ulic B. Němcové, Vokáčová a Pod Ohradou. Toto centrum bylo od počátku součástí původního projektu, což jen dokazuje, že největší rokycanské sídliště mělo ambici být přece jen něčím víc než pouhým souborem panelových domů. Už v roce 1968 se uvádí, že národní podnik Potraviny hodlá na připravovaném sídlišti postavit prodejnu potravin, speciální výrobnu masa, cukrárnu a tabák.[204] V září 1969 se ohledně občanské vybavenosti na plánovaném sídlišti konala schůzka na ONV. Jak referoval předseda Městského národního výboru František Hlad, rozhodnuto, že veškerou obchodní síť na Jižním předměstí zajistí družstvo Jednota.[205] V listopadu 1969 pak už uváděny velmi konkrétní dispozice budoucího obchodního střediska. To mělo vyrůst v letech 1972-1975 a výstavbu i provoz mělo zajišťovat družstvo Jednota. Komplex by sestával ze samoobsluhy typu 5/c o ploše 350 čtverečních metrů, prodejny potravin 120 čtverečních metrů (+skladiště 350 čtverečních metrů), prodejny masa 40 čtverečních metrů (+ skladiště 80 čtverečních metrů), prodejny průmyslového zboží a smíšeného zboží o výměře 350 čtverečních metrů. Dalším obchodem měla být prodejna kusového textilu, drobného zboží, elektro, drogerie a papírnictví. V středisku měl vzniknout také bufet (včetně sekce lahůdek, cukrárny, polotovarů a tabáku) o ploše 60 čtverečních metrů a pohostinství (120 čtverečních metrů).[206] Dle údajů z června 1970 zde byla plánovaná následující výstavba prodejní sítě: potraviny 120 čtverečních metrů, maso 40 čtverečních metrů, zelenina 40 čtverečních metrů + uvažovaná výstavba prodejny průmyslového zboží a plechu (350 čtverečních metrů) – tyto navrhované prodejny měly postačovat pro cca 2000 nových obyvatel (550 bytových jednotek).[207]

Podle upraveného projektu z poloviny 70. let zde počítáno s umístěním prodejen potravin, masa a zeleniny, dále cukrárny, tabáku, prodejny průmyslového zboží, textilu, restaurace s bufetem, pošty, sběrny prádla a opravny televizorů.[208] V materiálech z jednání pléna MěstNV z června 1975 jsou uvedeny ještě konkrétnější parametry. Projekt nákupního střediska vypracoval Stavoprojekt Plzeň. V objektu měla být samoobsluha potravin (prodejní plocha 136 čtverečních metrů), prodejna zeleniny (11,2 čtverečních metrů), prodejna masa (31,5 čtverečních metrů), cukrárna (57,8 čtverečních metrů), tabák (22,5 čtverečních metrů), bufet-polotovary (75,9 čtverečních metrů), dále restaurace (prodejní plocha 159,5 čtverečních metrů + sklady, kuchyně, záchod, varny), radiotelevizní služba (prodejní plocha 194,6 čtverečních metrů) a čistírna prádla.[209]

Výstavba obchodního centra byla dokončena v souvislosti s dokončením celého sídliště. V polovině července 1978 otevřena samoobsluha potravin (vedoucí Josef Pauch) vedle ní prodejna masa a dále cukrárna. Bylo tam 13 zaměstnanců. Za první den dosáhly tržby 81 000 Kčs.[210] Prodejní plocha prý měla být 165 metrů.[211] Téhož roku otevřena také prodejna polotovarů a restaurace Ural (II. cenová skupina), umístěná v prvním patře.[212] Měla kapacitu 120 míst.[213] Z toho hlavní lokál 80 a salónek 40 míst.[214] Podle K. Hofmana 100 míst. Restaurace obsahovala i kavárnu a měla 3 společenské místnosti, dále taneční parket i salonek pro svatební hostiny. Již po pár letech (podle K. Hofmana[215] už roku 1980, patrně ale až zhruba od roku 1984) přeměněna ale restaurace na provizorní školní jídelnu (po dobu rekonstrukce jídelny u Základní školy Jižní předměstí, viz výše). Pak sice jídelna opět uvolnila místo restauraci ale v 90. letech 20. století byl původní podnik zrušen a prostory následně vystřídaly různé využití. Kromě toho se v objektu nacházela prodejna novin, opravna televizorů a velká prodejna elektrických spotřebičů s drogerií. Roku 1979 tu uvedena do provozu také pošta Rokycany 3.[216] V 90. letech 20. století prostory pošty redukovány, hlavní vchod přesunut na bok objektu, zatímco původní vstupní hala zabrána pro nový supermarket Meinl. V prosinci 1985 v obchodním středisku otevřena prodejna luxusního zboží ESO.[217] Roku 1986 ale přesunuta do Palackého ulice.[218]

Vzniklo tak skutečné centrum občanské infrastruktury. Zatímco všechna dřívější i pozdější sídliště víceméně využívala stávající síť služeb, nejčastěji v historickém jádru Rokycan, zde se dospělo ke konstituování nezávislého centrálního prostoru, který obsluhuje celý sektor Jižního předměstí s cca 4000 obyvateli. Patrová, rozložitá hmota občanského centra vyplnila jako svorník prostor při ulici B. Němcové a vytvořila jakési náměstí, které se stalo životaschopným centrem Jižního předměstí. Fasádu obchodního střediska zdobí tři mozaiky z tmavých glazovaných dlaždic. Na jižní straně je to reliéf s rostlinnými motivy (foto z r. 2003) a další reliéf s motivem hráče na píšťalu a nahou dívkou (foto z r. 2003, foto z r. 2003). Na východní straně reliéf se sluncem (foto z r. 2003). Před nákupní centrum byla roku 1978 umístěna trachytová plastika akademického sochaře Ladislava Fládra[219] „Matka s dítětem“ (foto z r. 2003), vkusné modernistické dílo odkazující na tradice českého kubismu, které je však špatně zapojeno do parkové úpravy před nákupním centrem. V jiném pramenu ovšem uváděn rok pořízení 1977.[220] V roce 2006 město vydalo výzvu, aby se přihlásil případný majitel sochy. Šlo o nutné vyjasnění majetkoprávních vztahů před případnými investicemi do oprav. Pokud by se žádný majitel do 30. listopadu 2006 nepřihlásil (a nedoložil své vlastnictví) mělo dílo přejít do majetku města.[221]

Po roce 1989 v souvislosti s ekonomickými změnami prodělalo celé nákupní centrum značné proměny, majetkové, funkční i stavební. Na podzim 1991 koupila nákupní středisko v dražbě za 13 000 000 Kčs firma IMPEX. Šlo o tuzemský podnik spoluvlastněný pány Pitákem, Tinlem a Šemberou, bez napojení na zahraniční kapitál.[222] Právě to ale bylo zdrojem mnoha problémů nejen podnikatelského ale i architektonického rázu. Kapitálově slabý tuzemský investor nedokázal provést skutečně koncepční přestavbu socialistického nákupního střediska, namísto toho se omezil na částečné okázalé úpravy, které ale při absenci kvalitního projektu vyzněly rozpačitě. Přestavba nákupního centra proběhla v roce 1992.[223] Fasáda budovy natřena barvou, namísto původního brizolitu, do oken v montovaném prvním patře vsazeny žluté mřížové nástavce a do objektu vsazena nevkusná rohová věž ve slohu „podnikatelského baroka“, respektive křiklavé módy 90. let. Stavbu povolilo městské zastupitelstvo 20. února 1992. Kvůli přístavku zabráno 253 metrů čtverečních chodníku a trávníku. Chodník pak posunut na obvod nového traktu a vydlážděn betonovými prefabrikáty. Firma se zavázala vysadit náhradní zeleň.[224] V rohové věži zřízen nový hlavní vchod do budovy a schodiště pro přístup do prvního patra. Změny proběhly ve vnitřní dispozici. V duchu dobové poptávky po větším sortimentu spotřebitelského zboží podstatně rozšířena prodejna potravin. Ta rozšířena k západu, o plochu původních prodejen polotovarů a tabáku. Naopak restaurace Ural v prvním patře zůstala uzavřena a její prostory sloužily pro prodej textilu apod. V květnu 1992 už rekonstrukce probíhá, prodejna potravin dočasně přemístěna do stávající drogerie. Náklady na adaptaci objektu i kvůli inflaci rychle rostly: jen instalace nového topení odhadována na 1 000 000 Kčs.[225] Obchodní středisko znovu otevřeno v nové podobě v polovině září 1992.[226] Přestavbu provedla firma ŠNAJDR.[227]

Obchodní centrum pak prožilo nestabilní období, kdy bylo opakovaně měněno rozložení prodejen a vesměs se dal pozorovat úpadek. Od června 1994 zela část objektu (bývalá drogerie v západní části) prázdnotou. Společnost Impex jako vlastník slibovala, že sem umístí buď autosalon firmy Nissan, diskotéku nebo nějaký jiný podnik.[228] V roce 1996 koupila objekt společnost JULIUS MEINL a začala s jeho přestavbou na supermarket.[229] V říjnu 1996 již je přestavba před dokončením. Objekt už opraven, zbývá dodat vnitřní zařízení prodejny. Nový supermarket Meinl umístěn v západní části objektu, v místě původní drogerie.[230] Před supermarketem Meinl byl ale akutní nedostatek parkovacích míst. Městská rada proto povolila zřízení parkoviště na asfaltovém prostranství před prodejnou, dosud prakticky nevyužívaném. Během následujících úprav zřízen šikmý nájezdový obrubník z Vokáčovy ulice a na prostranství namalováno vodorovné dopravní značení parkovacích míst. Počátkem května 1997 otevřeno parkoviště pro veřejnost.[231] Koncem roku 2005 přerušila firma Julius Meinl podnikání v České republice. Prodejny převzal řetězec ALBERT. Ten se ujal ze dne na den i rokycanského supermarketu. Po několika týdnech, kdy nový majitel respektoval původní firemní design Meinlu a soustředil se spíše na doprodávání zásob, se od 1. prosince 2005 prodejna otevřela v nové podobě. Během pár dnů prošel interiér podstatnou rekonstrukcí. Při ní zrušen výklenek napravo od hlavního vchodu (původně oddělení ovoce a zeleniny Meinl), při západní straně prodejny zřízena nová pokladna s prodejem tabáku.[232]

V roce 2006 proběhla adaptace prostor v 1. patře objektu (původní restaurace Ural) na sport bar a hernu. 9. prosince 2005 zahájil městský úřad stavební řízení (na základě žádosti Jaroslava Humla ze 4. listopadu 2005).[233] 9. ledna 2006 vydáno stavební povolení.[234] Dne 26. dubna 2006 podal Jaroslav Huml z Tachova žádost o vydání povolení k předčasnému užívání této stavby. Městský úřad pak 3. května 2006 zahájil řízení o předčasném užívání stavby a na 26. května 2006 svolal jednání na místě.[235] 29. května 2006 vydal úřad povolení k předčasnému užívání sport baru a herny. Zároveň povolil změnu parametrů stavby (provedení dělících příček a změny v užívání části místností). Pro kolaudaci musel investor ještě doložit, že provozovna nepřekračuje hlukové limity.[236] Na toto centrum služeb se později ještě spontánně nabalily další podnikatelské aktivity. 18. listopadu 2003 schválila městská rada pronájem stánku s prodejem květin, umístěného poblíž, naproti vyústění ulice Pod Ohradou do ulice B. Němcové. [237] Vedle něj již o něco dříve postaven také další kiosk, s prodejem novin.

9.5.3 Objekt bývalé Národní fronty čp.1017/II

Na dotyku se sídlištěm Jižní předměstí postavena ve Vokáčově ulici budova Národní fronty čp.1017/II (foto z r. 2003). Akce zařazena do plánu stavebních akcí na rok 1979 s odhadovanými náklady 470 000 Kčs.[238] S výstavbou započato skutečně roku 1979.[239] V prosinci 1979 uváděna již jako rozestavěná.[240] Na rok 1980 přiděleno v rámci účelové investiční výstavby na tuto akci 1 738 000 Kčs.[241] V 1. pololetí 1980 město na tuto akci čerpalo zvláštní investiční dotaci ve výši 220 000 Kčs.[242] MěstNV získal na rok 1981 v účelové investiční výstavbě 1 086 000 Kčs na dokončení tohoto objektu.[243] Během 1. pololetí 1981 čerpal MěstNV na tuto stavbu z investičního limitu 302 000 Kčs.[244] Podle informací ze září 1981 se nastěhování očekávalo v listopadu 1981.[245] V prosinci 1981 ale stále uváděno, že výstavba Domu složek Národní fronty se teprve dokončuje.[246] V únoru 1982 se uvádí, že Dům složek Národní fronty už se otevírá.[247]

Kvůli měkkému podloží bývalého hliniště cihelny se ale musely pod základy zhotovit kompaktní betonové pásy. Projekt domu vypracovalo Okresní zemědělské stavební sdružení. Investorem bylo město a práce provedl Okresní stavební podnik. Náklad na budovu vyčíslen na 1 840 000 Kčs.[248] Administrativní objekt byl určen pro různé zájmové a společenské organizace tehdejší totalitní Národní fronty. Měl podobu dvoupatrového plochostřechého kvádru v nepříliš výrazném ale v podstatě uměřeném slohu.

Roku 1991 zastupitelstvo převedlo objekt na Okresní ústav národního zdraví, který zde zřídil ordinace lékařů.[249] Tomu předcházela rekonstrukce objektu, která zahájena na v říjnu 1990. Prováděl ji Okresní stavební podnik. Předpokládalo se její dokončení k 31. prosinci 1991.[250] Původní náklady odhadnuty na 900 000 Kčs. Vzhledem k inflaci musely být revidovány na 2 500 000 Kčs.[251] Kvůli tomuto vývoji a celkové nejistotě transformující se ekonomiky se posunula i kolaudace přestavby. Ta se konala až 14. února 1992. Budova nedoznala velkých změn. Původní brizolitová fasáda nahrazena klasickou hladkou fasádou s barevným bíložlutým nátěrem. Před hlavním vchodem zbudován přízemní přístřešek. Podstatnější změny provedeny ve vnitřní dispozici objektu tak, aby se umožnilo jeho nové využití. První dvě ordinace zde otevřeny už v říjnu 1991.[252] Šlo o dětské lékaře, ordinace umístěné do přízemí budovy. 24. února 1992 se začalo ordinovat v prvním patře, kde zbudována dvě pracoviště zubních lékařů (přestěhované z provizorních prostor v přízemí domu čp.6/II v ulici Pod Ohradou. Zbylé prostory původně zamýšlené pro umístění sídla Československého červeného kříže. Ředitel Nemocnice s poliklinikou MUDr. Jaroslav Tichý, ale změnil názor a začal prosazovat, aby zde vznikly ještě ordinace obvodního lékaře pro dospělé.[253] Počátkem roku 1997 probíhají jednání mezi městem a Fondem národního majetku o převodu objektu bývalé Národní fronty na obec. Městské zastupitelstvo takovou transakci odsouhlasilo.[254] Během roku 1997 objekt skutečně předán do majetku města, ale jeho využití pro lékařské účely zachováno.[255] O převodu zdravotnického zařízení ve Vokáčově ulici se jednalo na městském zastupitelstvu v roce 1999. 29. června 1999 souhlasilo zastupitelstvo s bezúplatným převodem zdravotnického zařízení v čp.1017/II do majetku města za podmínek stanovených usnesením vlády č. 411/99 (O dalším postupu privatizace zdravotnických zařízení).[256]

9.5.4. Areál bývalého Svazarmu (autoškoly) čp.959/II

Poblíž se rozkládá ještě areál autoškoly čp.959/II, bývalého Svazarmu. O pozemku č.kat.421 se od 20. let 20. století uvažovalo pro výstavbu bytových domů pro důstojníky rokycanské vojenské posádky (viz níže, popis nových kasáren). 6. března 1926 podepsána smlouva s Josefem Julákem, který prodal pozemky č.kat.412 a č.kat.421 městu za 35 714 Kč na výstavbu domů pro vojenské gážisty. Jenže plán nerealizován a bytové domy postaveny ve 30. letech 20. století přímo v areálu nových kasáren. Pozemek tak zůstal prázdný, zatímco všechny parcely v okolí se mezitím proměnily na atraktivní stavební pozemky pro individuální výstavbu rodinných domů v nové čtvrti Rašínov. Následoval proto vleklý spor mezi obcí a Julákem, který chtěl své pozemky zpět. Původní smlouva, která by ukázala, zda nerealizování stavby domů pro důstojníky zakládá neplatnost výkupu, se ale ztratila. Vše se proto řešilo u soudu a teprve 2. září 1935 dojednán smír, který 19. září 1935 městská rada doporučila ke schválení. Obec měla Julákovi doplatit 5102 Kč. Julák se pak zavázal, že už nebude pozemky požadovat zpět, získá je pouze do pronájmu k zemědělským účelům do 30. září 1940. Konstatováno, že zmíněné pozemky zmenšeny o plochu na otevření nové ulice přes č.kat.388/1 (Švermova ulice) a na zřízení chodníku podél okresní silnice k obecním domům (myšleny obecní domy v Jeřabinové ulici, viz níže). Zvýšením cesty do polí z Karlíkovy ulice prý zároveň povstal v severní části louky č.kat.356/1 močál.[257]

Dle trhové smlouvy z 10. března 1936 pak obec definitivně získala pozemek č.kat.421 (role), který koupila na základě usnesení obecního zastupitelstva z 15. listopadu 1935. Z louky č.kat.388/3 dle ohlašovacího listu odpadl do č.kat.421 díl o ploše 22 čtverečních metrů, zbytek pozemku č.kat.388/3 je ulicí a přešel do veřejného statku. Od č.kat.421 odpadl díl o ploše 153 čtverečních metrů do ulice č.kat.388/3. Tyto změny prý vyvolány výstavbou domu čp.359/II Viktora a B. Štorkových dle ohlašovacího listu z roku 1925. 28. května 1936 městská rada doporučila ke schválení provést knihovní pořádek, což na červnové schůzi obecního zastupitelstva v roce 1936 schváleno.[258] Díky zdlouhavé a nakonec neúspěšné snaze obce postavit na pozemku č.kat.421 bytové domy a i díky následnému sporu s Josefem Julákem o vlastnictví se tato lokalita uchovala pro další stavební využití veřejného charakteru a nebyla na rozdíl od okolních pozemků zastavěna rodinnými domky. Ve 30. letech 20. století zde město plánovalo výstavbu živnostenské školy. Už v roce 1935 se to zmiňuje jako výhledové využití.[259] O plánech na živnostenskou školu viz výše (popis školského areálu). Ani školská budova ale nakonec nebyla realizována.

Za 2. světové války zde zřízena požární vodní nádrž. Její výstavbu iniciovaly okupační úřady, mělo jít o protipožární opatření pro případ náletu na areál cihelny využívaný jako německé vojenské skladiště. Na schůzi MNV 25. května 1945 rozhodnuto, že výkop bude zavezen.[260] Zásoby betonu připravené na nádrž se měly odprodat.[261] Krátce poté do nádrže zavezen dlažební kámen. Akci provedli američtí vojáci, ale MNV s tím nesouhlasí a rozhodnul, že kamení se vyveze za město.[262] Podle jiné zprávy ale tato nádrž zřízena značným nákladem až v době korejské války (1950-1953). Její výstavbu prý iniciovala Civilní obrana. Vzhledem k technickým závadám a nedostatku vody ale nebyla nikdy dána do provozu.[263] Této druhé dataci by nasvědčovala i analýza leteckých snímků. Na fotografii z roku 1947[264] ani 1952[265] nejsou po nějaké umělé vodní nádrži na tomto pozemku ani stopy. Vidět je až na snímku ze srpna 1957 jako pravidelný betonový bazén obdélného tvaru, situovaný do středu tohoto jinak volného pozemku.[266] V následující dekádě zůstávala nádrž i okolní pozemek v nepříliš kultivované podobě. V březnu 1961 urguje na zasedání MěstNV Josef Šampalík úpravu okolí této požární nádrže.[267] V červenci 1961 téhož roku se člen národního výboru O. Giňa dotazuje na využití této vodní nádrže, v souvislosti s úvahami poslanců MěstNV o výstavbě dalšího koupaliště v Rokycanech.[268] Okolí tohoto bazénu patrně bylo zpustlé, protože v květnu 1962 se opět objevuje návrh tento pozemek zorat a osít travou, čímž měl na křižovatce Jeřabinové a Karlíkovy ulice vzniknout parčík. Tento návrh tehdy plénum MěstNV přijalo s tím, že o tom bude dále jednat.[269]

V roce 1967 požární nádrž ještě existuje. MNV rozhodl, že má být zachována i v budoucnosti.[270] Přilehlý úsek Jeřabinové ulice dokonce vyřazen z rekonstrukce chodníků v této ulici probíhající v oné době.[271] Okolí nádrže se nicméně mělo zcela změnit. Už 18. ledna 1967 ale rada MěstNV schválila žádost Svazarmu o přidělení místa na stavbu svého střediska na tomto pozemku č.kat.421 a na parcele č.kat.388/11 pro cvičiště branců.[272] V srpnu 1967 už jednání o převedení pozemku na Svazarm pro výstavbu administrativní budovy autoškoly probíhají.[273] V dubnu 1968 se započetí výstavby autodílny Svazarmu ohlašuje na rok 1968, v Akci Z. Stavba v hodnotě 54 000 Kčs měla být pořízena nákladem 40 000 Kč, vyčleněných z fondu rezerv MěstNV.[274] V září 1968 znovu město přehodnotilo budoucnost vodní nádrže. Ta totiž nebyla v předávací smlouvě, kterou Svazarm získal celý pozemek o rozloze 1,66 hektaru (z toho 1 hektar na výstavbu sportoviště a autoškoly) specifikována a stále formálně vedena jako majetek MěstNV.[275] Ze 40 000 Kčs připravených národním výborem tu za 1. pololetí 1968 nebylo proinvestováno zatím nic.[276] Nulová suma byla proinvestována i v 2. pololetí 1968.[277] Na rok 1969 zařazena do plánu akcí MěstNV 1.etapa úpravy komunikace a veřejného osvětlení ve Švermově ulici společně s výstavbou areálu Svazarmu v hodnotě 50 000 Kčs.[278] Dle alternativního údaje navrhováno na rok 1969 na tuto akci z fondu rozvoje a rezerv MěstNV 40 000 Kčs.[279] 25 000 Kčs měl poskytnout na výstavbu této budovy Svazarm v rámci sdružených investičních prostředků.[280]

Svazarm tu pak skutečně roku 1969 započal s výstavbou svých dílen. Práce začaly ve 2. čtvrtletí 1969. Během roku 1969 na dílně Svazarmu odpracováno 133 brigádnických hodin. Prostavěno 19 066 Kčs, vytvořena hodnota díla 108 600 Kčs. [281] Podle jiného údaje z dubna 1970 ale náklady za rok 1969 měly dosáhnout 40 000 Kčs.[282] Roku 1970 už postaveno hrubé zdivo bez střechy.[283] Dílny stavěny svépomocí v Akci Z.[284] Rozhodnutím rady MěstNV ze 17. února 1970 zařazena výstavba dílen Svazarmu i do plánu Akce Z na rok 1970. [285] Z celkové odhadované hodnoty stavby 108 600 Kčs už k 1. lednu 1970 vytvořena hodnota díla 54 300 Kčs. K témuž datu prostavěno z celkových nákladů 40 000 Kčs už 19 000 Kčs. Dokončení plánováno na 4. čtvrtletí 1970. V únoru 1970 taky MěstNV navrhl poskytnout 21 000 Kčs ze svého Fondu rozvoje a rezerv na výstavbu autodílny Svazarmu (dalších 25 000 Kčs určeno na výstavbu cvičiště Svazarmu).[286] V září 1970 se popisuje, že zatím vybudovány základy dílen Svazarmu (včetně vodorovné izolace).[287] Za rok 1970 zde prostavěno 14 700 Kčs. Plánovaná hodnota stavby 108 000 Kčs.[288]

V roce 1971 mělo na dílnu Svazarmu jít 7000 Kčs ze sdružených finančních prostředků.[289] V únoru 1971 také uvádí MěstNV záměr zajistit v roce 1971 nad rámec plánu provedení výstavby rampy pro osobní automobily. Akci měl zajišťovat Svazarm.[290] Dle zprávy z dubna 1971 stále není objekt dokončen. Hotovo jen hrubé zdivo a zastřešení. Chyběla kanalizace a vodovodní přípojka, vnitřní i vnější omítky a zasklení oken.[291] V 2. polovině roku 1971 konstatováno, že stavba se už vleče třetí rok. Rada MěstNV uložila odboru výstavby MěstNV zajistit vyřešení akce v roce 1971. Bylo ovšem zjištěno že Svazarm nemá na dokončení finanční prostředky. Peníze pak zajištěny po projednání s ONV.[292] MěstNV obdržel od Svazarmu na výstavbu dílny příspěvek 30 000 Kčs.[293] Celkem za rok 1971 proinvestoval MěstNV na výstavbě dílny Svazarmu 43 000 Kčs (původní rozpočet 42 000 Kčs). Vytvořena hodnota díla 43 000 Kčs (původně plánovaná hodnota 31 000 Kčs).[294] Za 1. pololetí 1972 odpracováno na objektu Svazarmu (oplocení) 450 brigádnických hodin, vytvořena hodnota 12 700 Kčs.[295] V prosinci 1972 již uváděno, že výstavba oplocení Svazarmu hotova.[296] Za rok 1972 vytvořena na akci Svazarm-oplocení, dílna hodnota díla 43 500 Kčs (dodržen tak původní plán) a prostavěno 24 000 Kčs (oproti plánovaným nákladům 25 000 Kčs).[297] V září 1972 mezitím pokračovala i výstavba vlastní dílny Svazarmu.[298] V 1. pololetí roku 1973 na budově Svazarmu odpracováno 3123 hodin (z toho 2484 zdarma). Vytvořena hodnota díla 74 000 Kčs, skutečné náklady 36 000 Kčs.[299] V září 1973 už je budova Svazarmu před dokončením.[300] Podle jiného pramene během roku 1973 proinvestováno 7000 Kčs na autodílny Svazarmu.[301]

V roce 1972 také povoleno zbudování další dílny a klubovny pro letecký modelářský klub. Klubovna situována do severní části pozemku, při Švermově ulici (foto z r. 2004).[302] Budována rovněž v akci Z, ale zahájena nad původní rámec plánu. Do konce roku 1972 zde vytvořena hodnota díla 38 000 Kčs.[303] Podle jiného pramene, ale za celý rok 1972 vytvořena na klubovně LMK Svazarmu hodnota díla 210 700 Kčs (původní plán 165 000 Kčs) a prostavěno rovněž 197 700 Kčs (oproti plánovaným nákladům 130 000 Kčs).[304] V plánu výstavby na rok 1973 počítáno u této akce s náklady 42 000 Kčs a vytvořením hodnoty 94 300 Kčs.[305] Za 1. pololetí 1973 zde proinvestováno 36 000 Kčs. Dle údajů ze září 1973 již je objekt klubovny LMK Svazarmu zkolaudován.[306] Koncem léta roku 1973 (po 28. srpnu) rozhodla rada MěstNV pověřit vedení MěstNV, aby se 7. září 1973 zúčastnilo slavnostního otevření klubovny LMK Svazarmu.[307] Hodnota vytvořeného díla za rok 1973 vyčíslena na 74 000 Kčs, náklady na 36 000 Kčs. Odpracováno tu bylo 3123 brigádnických hodin (z toho 2484 zdarma).[308] Podle jiného pramene ale v roce 1973 náklady dosáhly 42 000 Kčs.[309] Svazarm přispěl na výstavbu této klubovny 65 000 Kčs.[310] Celková hodnota díla vyčíslena na 305 000 Kčs.[311]

Výstavbou areálu Svazarmu byla naznačena nově vznikající Vokáčova ulice (dotvořená o pár let později výstavbou vlastního sídliště Jižní předměstí). Ještě v únoru 1972 si na plénu MěstNV stěžuje Ferdinand Šebesta, že na konci Švermovy ulice je smetiště (za školou, a za hřištěm). Podle něj nutno skládku rozhrnout a dát ceduli se zákazem.[312] Hlavní budova umístěna v jižní části parcely, jde o patrový zděný objekt v socialistickém typizovaném stylu. Dne 28. června 1979 (v kronice města chybně uvedeno 26. června[313]) otevřeno na zbylé volné ploše Svazarmu dopravní hřiště, které nahradilo výše popisovanou požární nádrž. I ono stavěno v Akci Z.[314] 15. března 1977 rada MěstNV vzala na vědomí informaci, že Svazarm při jarních směnách upraví závozem bazén u svého objektu v tehdejší Leninově ulici.[315] V dubnu 1977 pak rada MěstNV vzala na vědomí informační zprávu o výstavbě autocvičiště u Svazarmu. Jeho plocha měla být získána zavezením nepoužívané protipožární nádrže.[316] Za rok 1977 tu prostavěno 14 000 Kčs (oproti revidovanému plánu 65 000 Kčs).[317] Výstavba autocvičiště ale jako nedokončena přešla i do plánu Akcí Z na rok 1978.[318] V 1. pololetí roku 1978 zde prostavěno 20 000 Kčs (plán na rok 1978 – 135 500 Kčs).[319] Za celý rok 1978 zde v Akci Z vynaloženy náklady 76 000 Kčs (oproti plánu 105 400 Kčs).[320] Původně plánováno otevření hřiště na konec roku 1978.[321]

Svazarm zde zřídil velmi kvalitně vybavené zařízení nejen pro trénink uchazečů o řidičský průkaz, ale i pro dopravní osvětu mezi dětmi. Hodnota stavby 420 000 Kčs. Odpracováno zde 1542 brigádnických hodin, vypomohly Technické služby města, národní podnik Silnice Plzeň a Okresní správa silnic.[322] Plocha hřiště pokryta zmenšenou uliční sítí s křižovatkami. Na hřišti umístěny skutečné semafory (v době, kdy v Rokycanech žádné semafory nenainstalovány) a cvičné vozovky kryty asfaltem a vybaveny kompletním horizontálním i vertikálním dopravním značením. V roce 1980 ještě Svazarm dosáhl dodatečného zařazení výstavby pro modelářský oddíl do Akce Z. Akce měla hodnotu 45 000 Kčs, s náklady 32 000 Kčs (z toho 2000 Kčs z městského rozpočtu, zbytek z jiných zdrojů) Plánované náklady ani hodnota díla ale ještě k září 1980 nečerpány. Zahájení stavby mělo proběhnout ve 3. čtvrtletí 1980, dokončení ve 4. čtvrtletí 1980.[323] Podle jiného pramene ale v září 1980 uváděna tato akce již jako hotová.[324] V prosinci 1980 již každopádně zařazena mezi ukončené akce. Šlo o poměrně drobnou investici. Spočívala v přístavbě buňky ke klubovně leteckých modelářů.[325] Dle údajů z prosince 1980 tu z plánu nákladů pro rok 1980 31 000 Kčs prostavěno 29 000 Kčs. Plánovaná hodnota díla na rok 1980 ve výši 45 000 Kčs byla dodržena.[326]

V roce 1984 vybudoval občanský výbor č. 6 A chodník před Svazarmem. V prosinci 1984 již je hotov.[327] Po roce 1989 začal areál pustnout, zejména hlavní budova. V roce 2005 přešlo dopravní hřiště bezúplatně od státu do majetku města.[328] V květnu 2005 doporučila rada města zastupitelstvu převod odsouhlasit. [329] 3. října 2007 rada města rozhodla zveřejnit záměr pronájmu části tohoto areálu. Konkrétně šlo o stavební parcelu č.kat.5278, na které stál přízemní montovaný objekt OKAL (přízemní montovaný objekt, spíše budka, východně od vjezdu do areálu ve Vokáčově ulici) o výměře 52 čtverečních metrů a části okolní parcely č.kat.421/1 o ploše 78 čtverečních metrů.[330] Na rok 2008 požádal Modelářský SMČR RC klub č. 76 město o investiční dotaci 45 000 Kč na výkup pozemku pod klubovnou. Zastupitelstvo města odsouhlasilo nakonec 10. března 2008 dotaci v požadované výši 45 000 Kč.[331] Dle stavu z roku 2018 se celý areál bývalého Svazarmu nachází v omšelém stavu, který se výrazněji nezměnil od dob výstavby v 70. letech. Týká se to hlavní budovy ale i jiných objektů, plotu a dalších stavebních detailů.

[1] Kronika města Rokycan, 1951-54, f.147.

[2] Kronika města Rokycan, 1957-62, f.88.

[3] 6. zasedání MNV, 18.6.1956.

[4] 7. zasedání MNV, 8.9.1958.

[5] 7. zasedání MNV, 8.9.1958.

[6] 8. zasedání MNV, 13.10.1958.

[7] Kronika města Rokycan, 1957-62, f.139.

[8] 4. zasedání MNV, 27.4.1959; 6. zasedání MNV, 27.7.1959; Kronika města Rokycan, 1957-62, f.141.

[9] Zasedání MNV, 21.12.1959.

[10] Zpráva o výsledcích ve výstavbě za rok 1960 a stav na tomto úseku v 1. čtvrtletí 1961, materiál pro 2. plenární zasedání MěstNV, 27.3.1961.

[11] Zpráva do plenárního zasedání MěstNV o plnění úkolů ve výstavbě v roce 1961 a Akci Z.

[12] 3. plenární zasedání MěstNV, 27.5.1963.

[13] Kronika města Rokycan 1965-68, f.139.

[14] Kronika města Rokycan 1965-68, f.139.

[15] 2. plenární zasedání MěstNV 16.4.1968.

[16] 2. plenární zasedání MěstNV, 21.4.1969.

[17] 4. plenární zasedání MěstNV, 22.9.1969.

[18] 4. plenární zasedání MěstNV, 22.9.1969.

[19] 5. plenární zasedání MěstNV, 10.11.1969.

[20] 6. plenární zasedání MěstNV, 14.12.1970.

[21] 6. plenární zasedání MěstNV, 14.12.1970.

[22] 6. plenární zasedání MěstNV, 14.12.1970.

[23] 6. plenární zasedání MěstNV, 14.12.1970.

[24] 6. plenární zasedání MěstNV, 14.12.1970.

[25] 6. plenární zasedání MěstNV, 30.9.1968.

[26] 6. plenární zasedání MěstNV, 14.12.1970.

[27] 3. plenární zasedání MěstNV, 5.7.1971.

[28] Ustavující plenární zasedání MěstNV, 21.12.1971.

[29] Hlas Rokycanska, č.3, 14.2.1975, s.1.

[30] Proměny Rokycanska, Praha 1981, s.35.

[31] 2. plenární zasedání MěstNV, 10.4.1972.

[32] 4. plenární zasedání MěstNV, 26.6.1972.

[33] 7. plenární zasedání MěstNV, 12.12.1972.

[34] 1. plenární zasedání MěstNV, 27.2.1973.

[35] 7. plenární zasedání MěstNV, 12.12.1972.

[36] 7. plenární zasedání MěstNV, 12.12.1972.

[37] 1. plenární zasedání MěstNV, 27.2.1973.

[38] Hlas Rokycanska, č.3, 14.2.1975, s.1.

[39] Hlas Rokycanska, č.51, 15.12.1978, s.2.

[40] Proměny Rokycanska, Praha 1981, s.35.

[41] 6. plenární zasedání MěstNV, 23.10.1972.

[42] Kronika města Rokycan, 1969-1973, f.185.

[43] 1. plenární zasedání MěstNV, 25.2.1974.

[44] Slavnostní plenární zasedání MěstNV, 6.5.1974.

[45] 3. plenární zasedání MěstNV, 24.6.1974.

[46] Slavnostní plenární zasedání MěstNV, 10.4.1972.

[47] Kronika města Rokycan, 1969-1973, f.134.

[48] 5. plenární zasedání MěstNV, 21.10.1974.

[49] 3. plenární zasedání MěstNV, 14.6.1976.

[50] Hlas Rokycanska, č.19, 3.10.1975, s.1.

[51] 3. plenární zasedání MěstNV, 23.6.1975.

[52] Kronika města Rokycan, 1974-1975, f.80.

[53] 5. plenární zasedání MěstNV, 30.10.1975.

[54] 3. plenární zasedání MěstNV, 14.6.1976.

[55] Hlas Rokycanska, č.2, 30.1.1976, s.1.

[56] 3. plenární zasedání MěstNV, 14.6.1976.

[57] 2. plenární zasedání MěstNV, 13.12.1976.

[58] 1. plenární zasedání MěstNV 23.2.1976.

[59] 11. plenární zasedání MěstNV, 20.6.1978.

[60] 12. plenární zasedání MěstNV, 12.9.1978.

[61] 4. plenární zasedání MěstNV, 15.9.1975.

[62] 5. plenární zasedání MěstNV, 30.10.1975.

[63] Kronika města Rokycan, 1976-1977, f.9.

[64] 10. plenární zasedání MěstNV, 11.4.1978.

[65] 6. plenární zasedání MěstNV, 5.9.1977.

[66] 6. plenární zasedání MěstNV, 23.10.1972.

[67] Hlas Rokycanska, č.3, 14.2.1975, s.1.

[68] Kronika města Rokycan, 1974-1975, f.10.

[69] Kronika města Rokycan, 1978-1981, f.37.

[70] Kovář,J.: Tisíciletý urbanistický vývoj Rokycan. https://encyklopedierokycan.wz.cz/1000let.htm

[71] Potužáková, J.- Fládr, L.: Malá encyklopedie výtvarných umělců a architektů západních Čech.

[72] Kronika města Rokycan, 1974-1975, f.10.

[73] 3. plenární zasedání MěstNV, 14.6.1976.

[74] Proměny Rokycanska, Praha 1981, s.35.

[75] 9. plenární zasedání MěstNV, 14.2.1978.

[76] 11. plenární zasedání MěstNV, 20.6.1978.

[77] Usnesení zastupitelstva města z 3.10.2000, www.rokycany.cz.

[78] Usnesení zastupitelstva města z 26.2.2002, www.rokycany.cz.

[79] Usnesení zastupitelstva města z 19.8.2003, www.rokycany.cz.

[80] Rokycanský deník, 13.5.2005.

[81] Rokycanské noviny, č.11, 20. listopadu 2004, s.2.

[82] Materiál pro jednání rady města, 9. ledna 2006, č.2451, ID: 4647.

[83] Rokycanský deník, 25.1.2006.

[84] Rokycanský deník, 26.2.2007.

[85] Usnesení zastupitelstva města z 26.2.2007, www.rokycany.cz.

[86] Rokycanský deník, 1.3.2004.

[87] Rokycanské noviny, č.8, 20. prosince 2003, s.1.

[88] Město Rokycany, Závěrečný účet za rok 2004, z%E1v%ECre%E8n%FD%20%FA%E8et%202004.pdf, www.rokycany.cz

[89] 5. plenární zasedání MěstNV, 30.10.1975.

[90] 1. plenární zasedání MěstNV 23. února 1976.

[91] 5. plenární zasedání MěstNV, 13.6.1977.

[92] 11. plenární zasedání MěstNV, 20.6.1978.

[93] 11. plenární zasedání MěstNV, 20.6.1978.

[94] Kronika města Rokycan, 1978-1981, f.57.

[95] Hlas Rokycanska, č.38, 15.9.1978, s.3.

[96] 9. plenární zasedání MěstNV, 14.2.1978.

[97] 2. plenární zasedání MěstNV, 8.4.1974.

[98] Kronika města Rokycan, 1992, f.48.

[99] Usnesení zastupitelstva města z 21.9.1999, www.rokycany.cz.

[100] Kronika města Rokycan, 2003, s.22.

[101] Materiál pro jednání rady města, 14.11.2005, bod č.2099, ID:4469.

[102] Hlas Rokycanska, č.19, 3.10.1975, s.1.

[103] Rokycansko, č.32, 16.8.1990, s.2; č.34, 29.8.1990, s.1.

[104] Kronika města Rokycan, 2003, s.4.

[105] Usnesení zastupitelstva města z 15.4.2003, www.rokycany.cz.

[106] Materiál pro jednání rady města, 14.11.2005, bod č.2099, ID:4469.

[107] Založeno na osobních zápiscích autora.

[108] Proměny Rokycanska, Praha 1981, s.35.

[109] 2. plenární zasedání MěstNV, 14.4.1975.

[110] Proměny Rokycanska, Praha 1981, s.35.

[111] Hlas Rokycanska, č.15, 23.7.1976, s.1.

[112] Proměny Rokycanska, Praha 1981, s.35.

[113] 5. plenární zasedání MěstNV, 13.6.1977.

[114] Rokycansko, č.6, 11.2.1993, s.2.

[115] Rokycansko, č.25, 24.6.1993, s.2.

[116] Rokycansko, č.32, 12.8.1993, s.1.

[117] Materiál pro jednání rady města, 30.5. 2005, č.2091, ID: 3935.

[118] Materiál pro jednání rady města, 3.1.2005, bod č.2091, ID:3393.

[119] Materiál pro jednání rady města, 3.1.2005, bod č.2431, ID:3366.

[120] Město Rokycany, Závěrečný účet za rok 2004, z%E1v%ECre%E8n%FD%20%FA%E8et%202004.pdf, www.rokycany.cz

[121] Rokycanský deník, 13.5.2005.

[122] Rokycanské noviny, č.11, 20. listopadu 2004, s.2.

[123] Materiál pro jednání rady města, 9. ledna 2006, č.2451, ID: 4647.

[124] Rokycanský deník, 25.1.2006.

[125] Rokycanský deník, 26.2.2007; Usnesení zastupitelstva města z 15.1.2007, www.rokycany.cz.

[126] Usnesení zastupitelstva města z 26.2.2007, www.rokycany.cz.

[127] Usnesení zastupitelstva města z 21.5.2007, www.rokycany.cz.

[128] Založeno na osobních zápiscích autora.

[129] Kronika města Rokycan, 1988, f.130.

[130] Kronika města Rokycan, 1989, f.20.

[131] Rokycanský deník, 29.11.2003.

[132] Materiál pro jednání rady města, 14.11.2005, bod č.2099, ID:4469.

[133] 11. schůze rady MěstNV, 24.5.1977.

[134] 10. plenární zasedání MěstNV, 11.4.1978.

[135] 12. plenární zasedání MěstNV, 12.9.1978.

[136] 20. plenární zasedání MěstNV, 11.12.1979.

[137] 26. plenární zasedání MěstNV, 9.12.1980.

[138] Rokycanský deník, 20.1.2004.

[139] Rokycanský deník, 5.12.2006.

[140] Založeno na osobních zápiscích autora.

[141] Rokycanský deník, 29.3.2007.

[142] Rokycanský deník, 16.2.2007.

[143] Veřejné zakázky za rok 2006, www.rokycany.cz.

[144] Usnesení zastupitelstva města z 4.12.2006, www.rokycany.cz.

[145] Usnesení zastupitelstva města z 25.6.2007, www.rokycany.cz.

[146] Kronika města Rokycan, 1951-54, f.184.

[147] Založeno na vzpomínkách Ladislava Mayera z Rokycan.

[148] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1947.PLZE26.01654&extent=-807241.2761457076,-1073243.8185221683,-806867.3919902588,-1073055.1238624654&link=ext

[149] 15. plenární zasedání MěstNV, 27.2.1979

[150] 4. plenární zasedání MěstNV, 15.9.1975.

[151] https://goo.gl/maps/dEFf6bQzFtcRnzdi7

[152] Rokycansko, č.8, 22.2.1990, s.1.

[153] Rokycansko, č.44, 7.11.1991, s.3.

[154] Kronika města Rokycan, 1992, f.48.

[155] Rokycansko, č.40, 8.10.1992, s.1.

[156] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1957.PLZE26.11017&extent=-807517.5584529231,-1073258.5653384535,-807139.6681201819,-1073067.8488111484&link=ext

[157] Kronika města Rokycan, 1969-1973, f.49.

[158] Kronika města Rokycan, 1969-1973, f.95.

[159] Kronika města Rokycan, 1969-1973, f.126.

[160] Hlas Rokycanska, č.19, 3.10.1975, s.1.

[161] Materiál pro jednání rady města, 14.11.2005, bod č.2099, ID:4469.

[162] 1. schůze obecního zastupitelstva, 12.7.1927.

[163] Rokycanský deník, 29.3.2007.

[164] Rokycanský deník, 16.2.2007.

[165] Veřejné zakázky za rok 2006, www.rokycany.cz.

[166] Usnesení zastupitelstva města z 4.12.2006, www.rokycany.cz.

[167] Rokycanský deník, 1.12.2006.

[168] Rokycanský deník, 13.1.2007.

[169] Usnesení zastupitelstva města z 25.6.2007, www.rokycany.cz.

[170] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1957.PLZE26.11017&extent=-807632.303277917,-1073390.6301370321,-806876.5226124348,-1073009.1970824215&link=ext

[171] Materiál pro jednání rady města, 14.11.2005, bod č.2099, ID:4469.

[172] Kronika města Rokycan, 1992, f.35.

[173] Kronika města Rokycan, 1993, f.31.

[174] Kronika města Rokycan, 1994, f.3.

[175] Rokycanský deník, 28.9.1994, s.11.

[176] Kronika města Rokycan, 1995, f.21.

[177] Kronika města Rokycan, 1995, f.21.

[178] Rokycanský deník, 20.11.1995, s.11.

[179] Rokycanský deník, 28.9.1994, s.11.

[180] Kronika města Rokycan, 1984, f. 212.

[181] 15. plenární zasedání MěstNV, 27.2.1979

[182] Rokycansko, č.44, 7.11.1991, s.3.

[183] Rokycansko, č.26, 2.7.1992, s.1; Kronika města Rokycan, 1984, f. 35.

[184] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1957.PLZE26.11017&extent=-807627.973284521,-1073413.8546470653,-806872.1926190389,-1073032.4215924547&link=ext

[185] https://archivnimapy.cuzk.cz/smo5_s52/PLZE/PLZE26_1963.html

[186] Usnesení zastupitelstva města z 3.10.2000, www.rokycany.cz.

[187] Rokycanský deník, 12.7.2002.

[188] Založeno na osobních zápiscích autora.

[189] Založeno na osobních zápiscích autora.

[190] Založeno na osobních zápiscích autora.

[191] Založeno na osobních zápiscích autora.

[192] 4. plenární zasedání MěstNV, 9.12.1986.

[193] Materiál pro jednání rady města, 14.11.2005, bod č.2099, ID:4469.

[194] Kronika města Rokycan, 1974-1975, f.91.

[195] 6. plenární zasedání MěstNV, 30.9.1968.

[196] 4. plenární zasedání MěstNV, 10.9.1973.

[197] Kronika města Rokycan, 1976-1977, f.9.

[198] 2. plenární zasedání MěstNV, 13.12.1976.

[199] 19. schůze rady MěstNV, 27.9.1977.

[200] 10. plenární zasedání MěstNV, 11.4.1978.

[201] Rokycanský deník, 24.2.1995, s.11.

[202] Rokycanský deník, 14.7.1995, s.9.

[203] Rokycanský deník, 3.10.1997, s.12.

[204] 2. plenární zasedání MěstNV 16.4.1968.

[205] 4. plenární zasedání MěstNV, 22.9.1969.

[206] 5. plenární zasedání MěstNV, 10.11.1969.

[207] 3. plenární zasedání MěstNV, 22.6.1970.

[208] Hlas Rokycanska, č.3, 14.2.1975, s.1.

[209] 3. plenární zasedání MěstNV, 25.6.1973.

[210] Hlas Rokycanska, č.30, 21.7.1978, s.2.

[211] 11. plenární zasedání MěstNV, 20.6.1978.

[212] Hlas Rokycanska, č.17, 26.4.1979, s.2.

[213] Proměny Rokycanska, Praha 1981, s.37.

[214] 11. plenární zasedání MěstNV, 20.6.1978.

[215] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 6, Rokycany 2000, s.47.

[216] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 6, Rokycany 2000, s.47.

[217] Kronika města Rokycan, 1985, f. 76.

[218] Kronika města Rokycan, 1986, f. 183.

[219] Akademický sochař Ladislav Fládr, člen Svazu českých výtvarných umělců, narozen 1935 v Chlumčanech, ovlivněn Guttfreundovou kubistickou školou, jiná díla: Památník budovatelům v Bolevci (1986), Památník k 25. výročí osvobození v Hrádku, šamotové reliéfy Věda a technika a První poznání ve Zbiroze (1983)

/Hofman, K.: Nové sochy v Rokycanech, Hlas Rokycanska, č.5, 4.2.1988, s.3./

[220] Rokycanské noviny, č.6-7, 20.6.2006, s.3.

[221] Rokycanské noviny, č.6-7, 20.6.2006, s.3.

[222] Rokycansko, č.18, 7.5.1992, s.1.

[223] Kronika města Rokycan, 1992, f. 19.

[224] Rokycansko, č.8, 27.2.1992, s.1.

[225] Rokycansko, č.18, 7.5.1992, s.1.

[226] Rokycansko, č.38, 24.9.1992, s.1.

[227] Rokycansko, č.22, 4.6.1992, s.1.

[228] Rokycanský deník, 2.11.1994, s.9.

[229] Kronika města Rokycan, 1996, f. 102.

[230] Rokycanský deník, 11.10.1996, s.13.

[231] Rokycanský deník, 13.5.1997, s.11.

[232] Založeno na osobních zápiscích autora.

[233] Veřejná vyhláška - oznámení o zahájení stavebního řízení, Stavební úpravy v části 2.NP objektu čp. 960 ul. B. Němcové v Rokycanech, Nové Město za účelem zřízení provozovny - Sport bar a hernu, www.rokycany.cz

[234] Veřejná vyhláška - stavební povolení, Stavební úpravy v části 2.NP objektu čp. 960 ul. B. Němcové v Rokycanech, Nové Město za účelem zřízení provozovny - Sport bar a hernu, www.rokycany.cz

[235] Oznámení o zahájení řízení o předčasném užívání stavby a pozvání k ústnímu jednání veřejnou vyhláškou, www.rokycany.cz

[236] Veřejná vyhláška - Rozhodnutí povolení k předčasnému užívání, Provozovna Sport bar - herna v části 2.NP objektu čp. 960 ul. B. Němcové, www.rokycany.cz

[237] Kronika města Rokycan, 2003, s.9.

[238] 15. plenární zasedání MěstNV, 27.2.1979

[239] Kronika města Rokycan, 1978-1981, f.80.

[240] 20. plenární zasedání MěstNV, 11.12.1979.

[241] 3. schůze rady MěstNV, 12.2.1980.

[242] 2. plenární zasedání MěstNV, 2.9.1980.

[243] 27. plenární zasedání MěstNV, 24.2.1981.

[244] 2. plenární zasedání MěstNV, 22.9.1981.

[245] Hlas Rokycanska, č.37, 17.9.1981, s.1.

[246] 3. plenární zasedání MěstNV, 8.12.1981.

[247] 4. plenární zasedání MěstNV, 23.2.1982.

[248] Hlas Rokycanska, č.37, 17.9.1981, s.1.

[249] Kronika města Rokycan, 1997, f.12.

[250] Rokycansko, č.8, 27.2.1992, s.1.

[251] Rokycansko, č.8, 28.2.1991, s.1.

[252] Rokycansko, č.3, 24.1.1991, s.1.

[253] Rokycansko, č.8, 27.2.1992, s.1.

[254] Rokycanský deník, 24.1.1997, s.11.

[255] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 6, Rokycany 2000, s.48.

[256] Usnesení zastupitelstva města z 29.6.1999, www.rokycany.cz.

[257] 39. schůze obecního zastupitelstva, 15.11.1935.

[258] 51. schůze obecního zastupitelstva, 2.6.1936.

[259] 39. schůze obecního zastupitelstva, 15.11.1935.

[260] Kronika města Rokycan, 1938-47, f.125.

[261] Schůze NV, 25.5.1945.

[262] Schůze MNV 4.6.1945.

[263] 6. plenární zasedání MěstNV, 30.9.1968.

[264] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1947.PLZE26.01654&extent=-807533.1784108212,-1073321.1268605613,-807159.2942553725,-1073132.4322008584&link=ext

[265] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1952.PLZE26.03557&extent=-807460.6308315309,-1073266.3958571425,-806663.2415147923,-1072863.963436351&link=ext

[266] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1957.PLZE26.11017&extent=-807635.0587282599,-1073463.846389001,-806879.2780627777,-1073082.4133343904&link=ext

[267] 2. plenární zasedání MěstNV, 27.3.1961.

[268] 4. plenární zasedání MěstNV, 3.7.1961.

[269] 3. plenární zasedání MěstNV, 14.5.1962.

[270] Kronika města Rokycan, 1965-68, f.234.

[271] 2. plenární zasedání MěstNV, 25.4.1967.

[272] 1. plenární zasedání MěstNV, 28.2.1967.

[273] 4. plenární zasedání MěstNV, 28.8.1967.

[274] 2. plenární zasedání MěstNV 16.4.1968.

[275] 3. plenární zasedání MěstNV, 14.5.1962.

[276] 6. plenární zasedání MěstNV, 30.9.1968.

[277] 2. plenární zasedání MěstNV, 21.4.1969.

[278] 1. plenární zasedání MěstNV, 24.2.1969.

[279] 2. plenární zasedání MěstNV, 21.4.1969.

[280] 2. plenární zasedání MěstNV, 20.4.1970.

[281] 1. plenární zasedání MěstNV, 23.2.1970.

[282] 2. plenární zasedání MěstNV, 20.4.1970.

[283] Kronika města Rokycan, 1969-73, f.28.

[284] Kronika města Rokycan, 1969-73, f.29.

[285] 1. plenární zasedání MěstNV, 23.2.1970.

[286] 1. plenární zasedání MěstNV, 23.2.1970.

[287] 4. plenární zasedání MěstNV, 7.9.1970.

[288] 2. plenární zasedání MěstNV, 19.4.1971.

[289] 1. plenární zasedání MěstNV, 22.2.1971.

[290] 1. plenární zasedání MěstNV, 22.2.1971.

[291] 2. plenární zasedání MěstNV, 19.4.1971.

[292] 4. plenární zasedání MěstNV, 27.9.1971.

[293] 2. plenární zasedání MěstNV, 10.4.1972.

[294] 2. plenární zasedání MěstNV, 10.4.1972.

[295] 5. plenární zasedání MěstNV, 12.9.1972.

[296] 7. plenární zasedání MěstNV, 12.12.1972.

[297] 2. plenární zasedání MěstNV, 16.4.1973.

[298] 5. plenární zasedání MěstNV, 12.9.1972.

[299] Hlas Rokycanska, č.3, 12.10.1973, s.2.

[300] Hlas Rokycanska, č.2, 28.9.1973.

[301] 2. plenární zasedání MěstNV, 8.4.1974.

[302] Kronika města Rokycan, 1969-73, f.96.

[303] 7. plenární zasedání MěstNV, 12.12.1972.

[304] 2. plenární zasedání MěstNV, 16.4.1973.

[305] 1. plenární zasedání MěstNV, 27.2.1973.

[306] 4. plenární zasedání MěstNV, 10.9.1973.

[307] 5. plenární zasedání MěstNV, 22.10.1973.

[308] 4. plenární zasedání MěstNV, 10.9.1973.

[309] 2. plenární zasedání MěstNV, 8.4.1974.

[310] 2. plenární zasedání MěstNV, 16.4.1973.

[311] 2. plenární zasedání MěstNV, 8.4.1974.

[312] 1. plenární zasedání MěstNV, 28.2.1972

[313] Kronika města Rokycan, 19678-81, f.122.

[314] Hlas Rokycanska, č.29, 19.7.1979, s.3.

[315] 6. schůze rady MěstNV, 15.3.1977.

[316] 9. schůze rady MěstNV, 26.4.1977.

[317] 10. plenární zasedání MěstNV, 11.4.1978.

[318] 8. plenární zasedání MěstNV, 12.12.1977.

[319] 12. plenární zasedání MěstNV, 12.9.1978.

[320] 16. plenární zasedání MěstNV, 24.4.1979.

[321] Hlas Rokycanska, č.51, 15.12.1978, s.2.

[322] Hlas Rokycanska, č.29, 19.7.1979, s.3.

[323] 2. plenární zasedání MěstNV, 2.9.1980.

[324] 2. plenární zasedání MěstNV, 2.9.1980.

[325] 26. plenární zasedání MěstNV, 9.12.1980.

[326] 26. plenární zasedání MěstNV, 9.12.1980.

[327] 21. plenární zasedání MěstNV, 11.12.1984.

[328] Materiál pro jednání rady města, 12.9.2005, bod č.2413, ID:4233; Rokycanský deník, 27.9.2005.

[329] Rokycanské noviny, č.5, 20.5.2005, s.1.

[330] Záměr pronájmu stavební parcely číslo 5278 a části pozemkové parcely číslo 421/1, www.rokycany.cz

[331] Usnesení zastupitelstva města, 10.3.2008, www.rokycany.cz; dotace 2008 zm.xls - ploha 2, www.rokycany.cz