|
|
|
|
|
|
D. Borek: verze 2020/11/26
8. První etapa asanace oblasti cihelny – školský areál Jižní předměstí
Další přetrvávání nouzové, chaoticky industriální a mezerovité zástavby v prostoru bývalé obecní cihelny nebylo dlouhodobě udržitelné. Během 2. poloviny 20. století se proto tato část Rokycan zcela proměnila. V urbanistickém povědomí vedení města již dlouho předtím zakotvil názor, že nové řešení tohoto rozsáhlého prostoru bude koncepční a přednost dostanou stavby veřejného významu. Tuto premisu se podařilo i v složitých podmínkách socialistického stavebnictví kvalitně naplnit. Okresní město tak získalo rozsáhlý komplex školských zařízení. Málokterá část Rokycan byla tak koncepčně řešena jako tato oblast veřejných budov vzdělávacího charakteru. Kromě uvedených komplexů základní školy se sportovním areálem, mateřské školy, jeslí a zvláštní školy je k němu nutné připočíst i nedalekou mateřskou školu v Školní ulici (viz výše). Před rokem 1989 mohl být za součást školského okrsku považován i Dům pionýrů a mládeže v Hammerově vile (viz výše).
Obsah
8. První etapa asanace oblasti cihelny – školský areál Jižní předměstí
8.1. Historie úvah o založení školského areálu
8.1.1. Plány na výstavbu železářské školy
8.1.2. Plány na výstavbu školského areálu do roku 1945. PAGEREF _Toc57761204 \h 1
8.1.3. Plány na výstavbu školského areálu po 2. světové válce
8.2. Základní škola Jižní předměstí
8.2.1. Příprava výstavby základní školy Jižní předměstí
8.2.2. Průběh výstavby základní školy Jižní předměstí
8.2.3. Urbanisticko-architektonický popis areálu základní školy
8.2.4. Další stavební vývoj základní školy Jižní předměstí do roku 1989
8.2.5. Další stavební vývoj základní školy Jižní předměstí po roce 1989
8.3.1. Vývoj sportovního areálu do roku 1989
8.3.2.Vývoj sportovního areálu po roce 1989
8.4. Mateřská škola v Čechově ulici
8.4.1. Příprava a průběh výstavby mateřské školy a jeslí PAGEREF _Toc57761217 \h 5
8.4.2. Další stavební vývoj mateřské školy
8.5. Zvláštní škola v Čechově ulici
8.5.1. Příprava a průběh výstavby zvláštní školy
8.5.2. Další stavební vývoj zvláštní školy
8.6. Nerealizované projekty výstavby v školském areálu
8.6.1. Plány na výstavbu učňovské školy
8.6.2. Plány na výstavbu plaveckého bazénu
8.1. Historie úvah o založení školského areálu
8.1.1. Plány na výstavbu železářské školy
Oblast obecní cihelny a vagónové kolonie lákala architekty již před 1. světovou válkou. Navrhované využití plochy pro veřejné budovy, například školské ústavy, se objevovalo relativně často. Počátkem 20. století se tady uvažuje o výstavbě „c.k. státní řemeslnické školy živnosti pro zpracování kovů“, zjednodušeně: železářské školy. Měla být umístěna při Jeřabinové ulici, v prostoru nynější autoškoly. Její výstavba měla začít roku 1911.[1] Podle jiného pramene povolilo výstavbu ministerstvo a místodržitelství 8. července 1912. Areál měl sestávat z 3 objektů. V první budově plánováno umístění 3 kreslíren, přednáškové síně s promítacím zařízením, 2 učeben, ředitelny a správních místnosti. V druhé budově by byla školní slévárna, kovárna, soustružnická dílna, zámečnická dílna, modelárna a skladiště. V třetím objektu měl bydlet ředitel školy. Nakonec ale toto školské zařízení v prostoru Jižního předměstí nevyrostlo. Po obhlídce lokality u Jeřabinové ulice zjištěno, že zamýšlený pozemek není dostatečně prostorný.[2] Obec proto nabídla stavební parcelu v Plzeňské ulici, poblíž hřbitova u kostela sv. Trojice. Ani tam ovšem škola nebyla vystavěna, protože investici překazilo propuknutí 1. světové války.[3]
8.1.2. Plány na výstavbu školského areálu do roku 1945
V 30. letech 20. století výbor živnostenské školy požádal obec, aby uvažovala o výstavbě samostatné budovy, protože stávající umístění v jiných školách nevyhovovalo. V březnu 1933 městskou radou usneseno vyzvat školní výbor, aby vyhlédl vhodné místo pro novostavbu živnostenské školy pokračovací.[4] Dne 23. března 1933 městskou radou na vědomí vzat návrh zvláštního výboru na 3 místa pro výstavbu živnostenské školy. Rozhodnuto, že bude pozván školní inspektor, kterému se doporučí také místo u městských železáren u čp.177/II.[5]
Obcí pak vyhlédnuto místo u tehdejší Šťáhlavské silnice a obecní cihelny na pozemku č.kat.421 (nynější plocha autoškoly na rohu Jeřabinové a Švermovy ulice). 11. května 1933 oznámeny městské radě návrhy školské výboru živnostenské školy o přípravných pracích na novostavbě školy a dílen na pozemku č.kat.412 a na opatření situačního náčrtku dle stanoveného stavebního programu k řízení s ministerstvem školství a národní osvěty.[6] V polovině května 1933 k nabídce arch. dr. V. Neckáře z Plzně na vyhotovení náčrtků budovy nové živnostenské školy za 3500 Kč usneseno městskou radou vyžádat si ještě nabídku od profesorů státní průmyslové školy dr. R. Černého a dr. Chvojky.[7] Dne 30. května 1933 ale usneseno zadat vypracování skic nové živnostenské školy skutečně dr.V.Neckářovi za 2000 Kč, protože nabídky od dr. ing. Rudolfa Černého a dr. ing. Chvojky byly moc vysoké.[8] V srpnu 1933 pak usneseno, že V. Neckářovi se vyplatí honorář 2000 Kč za provedení náčrtků živnostenské školy.[9] V listopadu 1933 pak obecnímu zastupitelstvu doporučeno schválit podmínky ministerstva školství a národní osvěty pro udělení subvence na výstavbu živnostenské školy. Ministerstvu se ale oznámí, že toho času nelze opatřit úhradu stavebních nákladů a nelze tak říct, kdy se může začít s výstavbou.[10] Ideový náčrtek tedy vypracoval arch. dr. Václav Neckář z Plzně a skica byla předložena ministerstvu, které ji upravilo a schválilo. Odhadované náklady na zbudování nového vzdělávacího ústavu činily 1 500 000 Kč. Ministerstvo naznačilo, že až do výše jedné třetiny bude možno získat subvenci, město by ale nejprve muselo mít zajištěn úvěr na zbylé financování. V únoru 1934 takovéto základní podmínky ministerstva školství a národní osvěty ohledně výstavby živnostenské školy pokračovací odsouhlasilo obecní zastupitelstvo.[11] Souhlas se záměrem výstavby nicméně nepřerostl do realizace. V prosinci 1934 z technických důvodů stažen bod o schválení podmínek ministerstva školství a národní osvěty o výstavbě budovy živnostenské školy pokračovací z programu obecního zastupitelstva.[12]
Plány na situování významných vzdělávacích ústavů celoměstského i celookresního charakteru do prostoru Jižního předměstí byly oživeny koncem první republiky. Postupně vykrystalizovala idea založení komplexního školského areálu. Zůstalo ovšem jen u plánů. Když se koncem 30. let město rozhodlo k realizaci prvních konkrétních staveb, překazila jejich provedení 2. světová válka. V obecním rozpočtu na rok 1940 počítáno s výstavbou živnostenské školy a byly na ní plánovány 2 000 000 K. V prosinci 1939 to schváleno při schvalování rozpočtu s tím, že je nutno zahájit výstavbu školy brzy, protože škola by mohla být přeložena do jiného města.[13] V dubnu 1940 pak obec projednala výnos ministerstva školství a národní osvěty z 11. dubna 1940, kterým sděleny podmínky udělení subvence na výstavbu živnostenské školy. Přípravné práce už hotovy. Pro školu se počítalo s pozemkem č.kat.421 o ploše 0,9012 hektaru. Odhadované náklady byly 2 500 000 K včetně vnitřního zařízení. Z toho už byla částka 2 000 000 K, jak uvedeno výše, skutečně zařazena v mimořádném rozpočtu na rok 1940. Přislíbena na to půjčka od Ústřední banky českých spořitelen. Od ministerstva školství se očekávalo poskytnutí asi 10% subvence. Stavební náčrtky na novou školu už předloženy ministerstvu školství. 18. dubna 1940 městská rada doporučila ke schválení podmínky ministerstva a v dubnu 1940 souhlas připojilo i obecní zastupitelstvo.[14]
Ve stejné době, tedy na počátku německé okupace, v době, kdy totální mobilizace válečné ekonomiky ještě nenastala a kdy obec dál připravovala různé civilní investice, se objevuje i plán na výstavbu nové měšťanské školy v Rokycanech. Újezdní školní rada v Rokycanech se 29. prosince 1939 usnesla postavit v Rokycanech novou budovu měšťanské školy chlapecké i dívčí, protože stávající budova v objektu čp.64/I v dnešní ulici Míru už prý nestačí. Dne 25. ledna 1940 městská rada konstatovala, že proti záměru nemá námitek.[15] V dubnu 1940 schválilo obecní zastupitelstvo prodej Klabavských železáren. Výnos se měl použít mimo jiné právě na výstavbu újezdní měšťanské školy.[16] Když v říjnu 1940 zastupitelstvo schválilo parcelaci bývalé Hammerovy pily na stavební místa (viz výše), byla součástí záměru i koupě pozemků pro výstavbu újezdní měšťanské školy. Dohodnut odprodej částí pozemků na výstavbu měšťanské školy o ploše 1402,2 čtverečních sáhů za 215 938 K. 3. října 1940 to městská rada doporučila ke schválení a 22. října 1940 souhlas připojili i zastupitelé.[17] Na rok 1943 už v rozpočtu obce připraveno 250 000 K na přípravné práce k zahájení výstavby školy.[18] Ani tento projekt nebyl, kvůli válečným úsporám, realizován.
8.1.3. Plány na výstavbu školského areálu po 2. světové válce
Bezprostředně po roce 1945, v souvislosti s optimistickou budovatelskou atmosférou, se různé projekty zástavby této lokality objevily znovu. V srpnu 1945 město vyslechlo zprávu komise pro výstavbu rodinné školy. 9. srpna 1945 se konala obhlídka vhodných pozemků a vybrány parcely č.kat.403/1, č.kat.408 a č.kat.405 (nacházely se v prostoru nynější ZŠ Jižní předměstí) o celkové ploše 8200 čtverečních metrů. MNV záměr odsouhlasil a podal žádost na ministerstvo školství o subvenci. Zástupci města měli navázat jednání s architektem Tobkem kvůli zpracování projektové dokumentace.[19] V listopadu 1945 město projednalo projekt školy a podalo žádost o státní dotaci.[20] 21. září 1945 obecní finanční komise rozhodla poskytnout na stavbu „obecní, měšťanské, rodinné a živnostenské školy 400 000 + 50 064 Kčs.[21] V dubnu 1946 MNV znovu vyzval stavební úřad k předložení rozpočtu.[22] 2. května 1946 schváleno zadání předprojektové studie nových škol architektu Tobkovi z Prahy. Honorář pro architekta dohodnut na 38 000 Kčs.[23] Jestliže původně měla být škola situována do sousedství Jeřabinové ulice (parcela č.kat.421), na místo nynější autoškoly, po konzultaci s Tobkem rozhodnuto ji dimenzovat jako větší budovu, začleněnou do školského areálu.[24] Mělo jít o komplex, který by postupně soustředil víc vzdělávacích ústavů. Výstavba obecné školy, rodinné školy, živnostenské školy, měšťanské školy a dětského domova zařazena do stavebního programu obce.[25] Na rok 1946 v obecním rozpočtu vyhrazeno 40 000 Kčs na projekt školského areálu, 360 000 Kčs na výstavbu obecní chlapecké školy, 400 000 Kčs na měšťanskou školu, 380 000 Kčs na učňovskou školu a 300 000 Kčs na školu pro ženská povolání.[26] Projekt přepracován, obestavěný prostor školy navýšen na 20 000 čtverečních metrů. Odhadované náklady na školu vyčísleny na 18 000 000 Kčs. Nově pro ni vybrány pozemky č.kat.388/11, č.kat.405, č.kat.406 a č.kat.410, které jihovýchodním cípem zasahovaly do areálu cihelny. Dne 3. září 1948 MNV rozhodl tyto obecní pozemky darovat na zřízení školy. Zároveň rozhodnuto, že na dotčené ploše bude urychleně dotěžena hlína, tak aby zde později mohl být redukován areál cihelny.[27]
Na rok 1947 už do rozpočtu města zařazena suma 15 000 000 Kčs na výstavbu živnostenské školy.[28] Město si kvůli přípravě těchto projektů vzalo půjčku od Občanské záložny.[29] Vše se zdálo být na dobré cestě. Výstavbu školy doporučilo ke schválení zemskému národnímu výboru i ministerstvo školství. Výstavba měla začít v roce 1948. Škola by měla 13 učeben, 4 kabinety, ředitelnu, kancelář, sborovnu, kuchyni, spíž, skladiště, místnost pro besídku, šatny, záchody na každém patře, místnost pro stálou výstavu, byt pro ředitele, byt pro školníka, kotelnu, skladiště uhlí, sklep, tělocvičnu, místnost pro uložení jízdních kol. Při budově plánováno ještě 5 dílen, garáž, skladiště, sušárna 2 kabinety, sklad dříví.[30] Souběžně s živnostenskou školou probíhala příprava další části školského areálu, a to nové chlapecké školy obecné. Dokumentace měla být hotova do 30. srpna 1948.[31]
Do plánů obce tehdy ovšem vstoupila realita stále regulovanější státní ekonomiky tehdejšího Československa. Živnostenská škola měla být původně zařazena do dvouletého plánu (1947-1948), ale vyškrtnuta z něj.[32] Dne 24. dubna 1948 rozhodl zemský národní výbor, že investici přesouvá do 1. pětiletky (1949-1954).[33] Plány na školský areál také komplikovala skutečnost, že jeho zřízení předpokládalo zrušení obecní cihelny, což tehdy (před plným nástupem panelových technologií výstavby) ještě znamenalo nutnou výstavbu náhradní cihelny.[34] Příprava revitalizace oblasti ale pokračovala kupředu. 25. dubna 1948 předložil profesor Alois Mikuškovic urbanistickou studii celé lokality Jižního předměstí, včetně projektovaných škol. MNV ji jednomyslně schválil.[35] Stavba školy měla být podle příslibu státu zařazena do plánu na rok 1950.[36] V roce 1951 MNV defenzivně konstatuje, že sice trvá na nejčasnějším zařazení školy do stavebního plánu, ale že je nutné realisticky počítat s tím, že v nynější době má přednost průmysl.[37]
Je ke cti urbanistům z 50. a 60. let, že zásadní potenciál oblasti cihelny a vagónové kolonie pro budoucí stavební vývoj Rokycan respektovali a řešili její asanaci komplexně. Přitom vůbec nebylo vyloučeno, že v stalinské atmosféře hyperindustrializace by někoho nenapadlo tuto oblast využít pro výstavbu průmyslových či vojenských komplexů. Nakonec zde ale situována masivní bytová a veřejná výstavba, která během následujících 25 let zaplnila celou tuto řídce urbanizovanou oblast.
8.2. Základní škola Jižní předměstí
8.2.1. Příprava výstavby základní školy Jižní předměstí
Po desítkách let vyplněných nerealizovanými urbanistickými projekty se v 50. letech konečně začala vize školského areálu uskutečňovat. Jeho první a ústřední etapou byla výstavba základní školy. Už v červenci 1953 určil KNV stavební obvod pro výstavbu „jedenáctiletky“ (základní školy), ale i bytových jednotek a dalších veřejných budov na pozemcích hliniště bývalé cihelny.[38] Zatímco bytová výstavba (sídliště Jižní předměstí, viz níže) si musela ještě 20 let počkat, škola přišla na řadu dřív. O školském areálu jednala rada MNV v květnu 1953. Díky spolupráci s ONV se prý podařilo prosadit zařazení investice do plánu na roky 1955-56.[39] V září 1953 pak harmonograf výstavby konkretizován. V roce 1954 měl být dokončen projekt, následujícího roku by začala vlastní výstavba školy.[40] Stavba měla být dokončena v polovině roku 1956 a od roku 1957 by zde začalo vyučování.[41] 6. dubna 1954 schválilo ministerstvo školství investiční úkol a stavbu školy posunulo na rok 1956.[42] Ani tento termín nedodržen, investice byla setrvale odsouvána.
Teprve na jaře 1956 se projekt školy dostal do posuzovací fáze na Státním projektovém ústavu. Garantem projektu ing. Miloslav Pech.[43] Škola měla mít 27 učeben.[44] Výstavba školy zařazena do plánu v létě 1958.[45] V srpnu 1958 totiž ohlášeno, že byly zahájeny přípravné práce na stavbě školy. Zdálo se, že jde o konečné a nezvratné rozhodnutí. Objevily se ale další překážky. Roku 1958 pro nedostatky neschválen zastavovací plán celého Jižního předměstí a projekt byl předán k přepracování.[46] Škola přitom byla nedílnou součástí zamýšleného urbanistického celku Jižní předměstí. Projektové práce na nové škole se tedy v roce 1958 zadrhly a koncem ledna 1959 se vážně přiblížilo riziko dalšího odkladu stavby školské budovy. MNV se proto obrátil na předsedu krajské plánovací komise ing. Fořta s žádostí o intervenci. Podařilo se a ještě v únoru 1959 přislíbeno urychlené dopracování projektové dokumentace.[47] Nejdříve ale bylo nutné připravit budoucí staveniště. Národní výbor se rozhodl v zájmu urychlení stavby zahájit ještě před vlastním startem budování školy výstavbu inženýrských sítí. Mělo se s ní začít ve 4. čtvrtletí roku 1959, dokončení plánováno na rok 1960. Teprve pak, v letech 1960-1962 se měla provést vlastní stavba školy.[48] Na rok 1959 vyčleněno na kanalizaci 400 000 Kčs, na vodovod 300 000 Kčs, na rozvody elektřiny 100 000 Kčs a na komunikace dalších 100 000 Kčs.[49] Kromě toho prováděna i přípojka plynu.[50] Inženýrské sítě měly být hotové během roku 1959.[51] Práce prováděly Pozemní stavby Plzeň.[52]
Mezitím po intervencích Městského národního výboru KNV znovu zadal vyhotovení zastavovacího plánu Jižního předměstí. Vypracováním pověřen V. Štrunc.[53] V říjnu 1958 se jako odpovědná osoba za vypracování zastavovacího plánu Jižního předměstí uvádí ing. arch. Václav Hucl,[54] ale šlo patrně o užší zadání, nikoliv celé městské čtvrti Jižní předměstí, nýbrž jen školy. Zatímco předběžné práce na inženýrských sítích pokračovaly, projekt školského komplexu nadále nabíral zpoždění. V polovině roku 1959 provedla krajská plánovací komise s odborem výstavby KNV a generálním investorem obhlídku pozemku pro plánovanou jedenáctiletku. Rozhodnuto školu posunout blíže k městu, kvůli úspoře inženýrských sítí. Nešlo o nijak závažnou změnu, škola se prakticky jen o něco posunula blíže k Čechově ulici. MNV, ONV a OV KSČ nicméně s tímto plánem nesouhlasí, úspory prý nebudou výrazné a kvůli předělávání projektu hrozí další odklad výstavby. Obavy z odkladu se potvrdily, Státní projektový ústav oznámil, že nestihne dodat pozměněný projekt, výstavba školy se může opozdit o 6-9 měsíců.[55] Na podzim 1959 už ing. arch. Václav Hucl městu předložil detailní skicu nového školského areálu. Stavět se mělo začít ve 2. nebo 3. čtvrtletí 1960.[56]
8.2.2. Průběh výstavby základní školy Jižní předměstí
Ještě na schůzi plánovací komise národního výboru 31. března 1960 konstatováno, že výstavba školy stále nezačala.[57] Během roku 1960 sice pak práce na výstavbě budovy konečně odstartovaly, aby se ovšem ihned dostaly do skluzu pro nedostatek panelů.[58] Šlo o stropní panely nezbytné pro pokračování výstavby.[59] Opět se začalo mluvit o možném odkladu předání školy, a to až o jeden rok. Na zasedání MNV to vyvolalo vlnu kritiky na adresu zodpovědných členů národního výboru. Někteří zástupci města rovněž začali prosazovat, aby město raději rovnou začalo přípravu výstavby další školní budovy, protože ta na Jižním předměstí nebude patrně kvůli průtahům v době dokončení už postačovat stále rostoucí populaci.[60] Letmý pohled na konečný účet stavby školy během prvního roku její výstavby, tedy v roce 1960, napovídá, že nešlo o nějaké fatální zpoždění. Jestliže se tu mělo podle původního plánu roku 1960 proinvestovat 1 464 000 Kčs, tak nakonec to bylo dokonce 1 497 800 Kčs. Bez problémů proběhly v roce 1960 přípravné a doprovodné práce – terénní úpravy (plánováno proinvestovat 456 000, proinvestováno 528 700 Kčs), komunikace a odvodnění pozemku (plán 310 000 Kčs, skutečnost 333 100 Kčs), elektrická přípojka pro staveniště (plán 10 000 Kčs, skutečnost 21 200 Kčs), kanalizace (plán 329 000 Kčs, realita 329 500 Kčs), vodovod (plán 73 000 Kčs, realita 72 900 Kčs), přeložka plynovodu (plán 36 000 Kčs, skutečná investice 35 600 Kčs). Jenže právě v té nejdůležitější položce, v samotné stavbě školy, opravdu skluz nastal (jen 176 800 Kčs proinvestovaných roku 1960 oproti plánovaným 250 000 Kčs).[61]
Problémy pokračovaly i v následujícím roce. V únoru 1961 se na schůzi MNV uvádí, že na novostavbě školy je málo pracovníků. Celé 1. čtvrtletí zároveň poznamenal absolutní nedostatek stropních panelů. Člen MNV Václav Čechura ale zároveň oznámil pozitivní zprávu, a to že problém s nedostatkem panelů by měl být vyřešen a podnik PREFA je začne dodávat.[62] Ještě v březnu 1961 ovšem stále trvá skluz oproti původnímu harmonogramu. MěstNV proto rozhodl, že bude průběh výstavby každý měsíc monitorovat a operativně řešit další možné zpožďující faktory.[63] V dubnu 1961 se objevilo nové nedostatkové zboží, panely pro obvodové zdi. V červenci 1961 skluz sice trvá, ale již se neprohlubuje. Stále ovšem chybí pracovní síly. Z plánované celoroční investiční kvóty 3 300 000 Kčs je tehdy prostavěno jen 1 070 000 Kčs (30,8 %).[64] V srpnu 1961 už prostavěná suma vzrostla na 2 233 000 Kčs, jen za srpen 1961 mělo být prostavěno 294 400 Kčs.[65]
Rychleji postupovalo budování 2. zadního pavilonu. V červenci 1961 už je 2. pavilon pod střechou, u 1. pavilonu probíhá výstavba 1. patra. Trakt školní jídelny a družiny měl jen strop nad suterénem a u tělocvičny byly jen výkopy základů.[66] V srpnu 1961 je na 2. pavilonu hotova hrubá stavba, včetně vnitřních příček. Proveden rozvod ústředního topení, vody a kanalizace. Osazeny okenní rámy a dveřní zárubně. Střecha hotova – prováděl se nátěr speciální izolační hmoty. V zimě tu plánovány vnitřní řemeslnické práce. V téže době už dokončena i hrubá stavba 1. pavilonu, pouze vnitřní příčky tam ještě nebyly dozděny. V tomto pavilonu už také instalován kotel ústředního topení. Zároveň se stavělo hlavní schodiště z žuly. V pavilonu družiny se v srpnu 1961 pokládaly stropní panely a dokončovala se střecha. Zároveň zahájeny práce na rozvodech ústředního topení, vody a kanalizace. Práce pokročily i na tělocvičně. Tam se na již vybetonované základy počínaly klást panely obvodového zdiva. V obou hlavních pavilonech už osazena schodiště (zatím bez podest). Ke škole již zřízena v hrubých obrysech příjezdová komunikace s obrubníky budoucích chodníků, zatím bez úpravy vozovky (čekalo se na ukončení hlavních stavebních prací).[67] Díky svižnému postupu prací se nyní zdál termín dobudování školy do konce srpna 1962 opět schůdný.[68] V lednu 1962 už se dokončují vnitřní omítky a instalatérské práce.[69] 11. července 1962 se konal kontrolní den, zjištěno, že chybí některé části vybavení.[70] Starosti s předkolaudačními závadami pokračovaly i v srpnu 1962 (předkolaudace objektu proběhla 13. srpna 1962), tedy jen pár týdnů před otevřením nové školy. Na budově odhaleny zejména nedostatky v řemeslných profesích. Chyběli odborní lakýrníci, malíři a parketáři a tomu odpovídalo i provedení příslušných prací. Termín otevření školy sice zůstával nezměněn (3. září 1962), ale bylo nutné se připravit na to, že i v následujících měsících se bude muset budova dodatečně dokončovat.[71] Ještě v listopadu 1962 tak rada národního výboru řeší zprávu o dokončovacích pracích. Hrozilo tehdy, že finální práce se protáhnou naneurčito. Podnik Pozemní stavby totiž po otevření objektu převedl většinu pracovníků na jiné stavby a na místě tak zůstalo jen minimum potřebných lidí.[72] Například v prosinci 1962 ještě v budově chybí parkety, byly dodány někam jinam.[73] V školní tělocvičně chybí parkety ještě v únoru 1963.[74]
Škola prý otevřena 2. září 1962.[75] Získala číslo popisné čp.855/II. Postavena nákladem 9 483 732 Kčs (předběžná kalkulace z května 1961 dle rozpočtu)[76] Podle K. Hofmana vyšlo zbudování školy na 8 723 000 Kčs.[77] Podle údajů z odborného materiálu z března 1961 ale náklady spočítány na 11 700 000 Kčs.[78] V dubnu 1970 se zmiňují celkové náklady na stavbu školy na 8 500 000 Kčs.[79] A tím zmatky nekončí. 6. prosince 1967 rada MěstNV jednala o finančních aspektech výstavby školy a vzala na vědomí, že došlo k přecenění stavebních nákladů.[80]
8.2.3. Urbanisticko-architektonický popis areálu základní školy
Autorem architektonické podoby školy byl ing. arch. Václav Hucl[81] (nar. 1925).[82] Je třeba ocenit svěží, nesentimentální a účelnou architekturu školy, která představovala symbolický rozchod se stalinskou érou v rokycanské architektuře. Šlo o pavilónový komplex „Gottwaldovského typu“[83] inspirovaný racionálním funkcionalistickým slohem (foto cca z r. 2000, foto z r. 2003, foto z r. 2003).
Po urbanistické stránce bylo umístění školy důležité nejen pro její bezprostřední okolí ale celý jižní sektor města. Areál školy byl totiž s jistou rafinovaností situován do osy Školní ulice, která před školou vyúsťuje od severu. Tím ale bylo natrvalo zablokováno další protažení Školní ulice směrem k jihu, kde se v původních představách urbanistů nabízela možnost vytvořit novou hlavní třídu Jižního předměstí. Tuto bezpochyby pozitivní myšlenku již zpochybnila revize územního plánu roku 1950 a byla finálně odmítnuta počátkem roku 1959, kdy komise pro výstavbu při MNV odsouhlasila zastavovací studii této oblasti a konstatovala, že „komunikační kostra s umístěním jedenáctileté školy plně vyhovuje rozvoji města“.[84] To ovšem nebyla tak úplně pravda. Jižní předměstí dodnes doplácí na nejasnou dopravní síť. Intenzita pouličního ruchu leckde nekoresponduje s charakterem zástavby, Jižní předměstí nemá své jednoznačné centrum a především, nebyla nikdy definitivně dořešena otázka spojení Jižního předměstí s centrem města (viz mapa). Rozsáhlý školní areál rovněž poněkud tvrdě přerušil rozvoj individuální bytové výstavby Rašínova ze směru od starých kasáren, ale i od Školní ulice.
Jinak je ovšem ZŠ Jižní předměstí zdařilou stavbou. Na svou dobu vkusně a přitom moderně koncipovaný areál z prefabrikovaných panelů poskytl rokycanskému školství daleko lepší podmínky než dosud. Součástí školy, řešené jako dvojblok dvoupatrových pavilonů spojených chodbou, mezi nimiž je parková zahrada, se stal i sportovní areál. Nová škola vyplnila celé území asanované cihelny, jejíž existenci dodnes připomíná terénní stupeň lemující areál školy. Na osu severního pavilonu je nasměrováno torzo Školní ulice. V objektu o kapacitě 1 000 žáků[85] bylo 27 tříd, 4 odborné posluchárny, tělocvična, 2 respiria, 2 šatny, 2 polytechnické dílny, 3 místnosti pro školní družinu, kanceláře ředitele, zástupce ředitele a tajemníka, sborovna, klubovna pionýrské organizace, čítárna, knihovna, 7 kabinetů, kuchyně, jídelna, sprchy, kotelna a sklad uhlí.[86]
8.2.4. Další stavební vývoj základní školy Jižní předměstí do roku 1989
Okolí školy nebylo ještě pár let po jejím dokončení upravené. V dubnu 1963 se na zasedání národního výboru objevuje dotaz na provedení parkových úprav. Odpověď zní, že je nutné počkat na úplné ukončení zemních prací.[87] Provedení sadových úprav v okolí nové školy si MěstNV předsevzal provést do 30. června 1963.[88] Teprve v 1. polovině roku 1964 provedena před školou výsadba růží a v přilehlém úseku Čechovy ulice zřízeno stromořadí.[89] Podle jiného zdroje sadové úpravy dokončeny v březnu 1965.[90] Někdy před rokem 1966 zde také vysazeny 2 lípy a 3 jasany.[91] Před 1. pavilónem tak vznikl prostor jakéhosi náměstí. Ovšem skromná a nesoustavnou údržbou postižená zeleň se omezovala jen na holé trávníky. U 2. pavilonu školy zároveň vysázen ovocný sad, v prostoru mezi pavilony provedena výsadba okrasných keřů.
Ve sklepních prostorech školy se nacházely 2 kryty civilní ochrany s kapacitou po 150 lidech a s 4. třídou odolnosti. Počátkem 21. století jeden z nich ve velmi dobrém stavu a udržovaný, zatímco druhý používán jako sklad, nicméně rovněž v dobrém technickém stavu. Po roce 1989 se dosavadní systém civilní ochrany v Česku transformoval a význam těchto drobných krytů upadl. Rada města se 24. dubna 2006 zabývala návrhem odboru rozvoje města zrušit několik podobných krytů situovaných v obytných domech. Úkryty v školních budovách ale měly být udržovány i nadále.[92]
V dubnu 1968 na plénu MěstNV kritizuje pan Dvořák, že v budově školy je kotel ústředního topení na koks, ale z důvodu nedostatku koksu se v něm topí uhlím, což zamořuje okolí.[93] V červnu 1970 byla škola poškozena průtrží mračen. Dešťová voda se totiž ze svahů pod Kotlem přelila až ke škole.[94] V roce 1972 padly na plénu MěstNV dotazy, zda by se situace mohla zlepšit v souvislosti s počínající výstavbou sídliště Jižní předměstí. V září 1972 se ovšem poslanci dozvěděli, že situace je daleko složitější. Odkanalizování ZDŠ Jižní předměstí je prý z hlediska uložení kanalizace v ulici Úderníků neproveditelné, musela by se vybudovat nová spojka a ta nebyla v plánu a nesouvisela ani s výstavbou sídliště. Základní problém byl totiž v tom, že budova základní školy byla založena pod úrovní stávající kanalizace (voda ze sklepů školy se tak musela odčerpávat čerpadly).[95] Odvodnění školy provedeno v roce 1974.[96] V prosinci 1974 uváděno, že ještě do konce roku bude hotova rekonstrukce osvětlení v školní tělocvičně na Jižním předměstí tak, aby odpovídala normám pro konání sportovních akcí.[97]
Dle obecní kroniky roku 1979 přejmenována na Základní školu Československých rudoarmějců.[98] Podle dobového pramene ale teprve 14. října 1980 rada MěstNV projednala a doporučila pojmenování školy na Jižním předměstí na Školu českých rudoarmějců.[99] Šlo každopádně o příznak recidivy normalizačního stalinismu (název se ovšem neujal). S tím souvisel i ceremoniál, při němž před školou 6. listopadu 1980, v předvečer 63. výročí bolševického převratu v Rusku, odhalen žulový pomník rokycanským dobrovolníkům Rudé armády z let 1918-24 (foto z konce 70. let 20.stol.).[100] Nešlo tedy o účastníky bojů za 2. světové války, ale o příslušníky bolševických vojsk během občanské války v Rusku. K výstavbě pomníku založena zvláštní komise, která se poprvé sešla na přelomu září a října 1980.[101] Podle K. Hofmana na pomníku figurovala i jména některých údajných zasloužilých bolševiků, kteří ale v Rudé armádě nikdy nebyli.[102] Kompozičně poměrně dobře zvládnutý pomník byl po roce 1989 odstraněn pro svou dobovou poplatnost. Nejdříve z něj odsekán nápis. 3. října 1994 pak městská rada vyslovila souhlas s demolicí zbytků pomníků.[103] Zbyly jen betonové základy obklopené pustnoucími okrasnými keři.
K severnímu ze školních pavilonů připojil architekt přízemní budovu jídelny. Ta byla původně jen přízemním objektem, ale dodatečně zvýšena o jedno patro. O přístavbě se uvažuje už v programovém prohlášení místní Národní fronty, KSČ a Městského národního výboru z února 1969.[104] Dle výhledového plánu investic z roku 1969 předpokládáno její provedení v letech 1972-1974, a to v hodnotě 800 000 Kčs. Investorem měl být ONV.[105] Dle harmonogramu z roku 1979 měla nástavba školy na Jižním předměstí proběhnout v roce 1980.[106] V únoru 1981 ale MěstNV konstatoval, že ve volebním programu nejsou plněny akce, které měly být provedeny dodavatelsky a jako příklad zmiňována nástavba školy na Jižním předměstí.[107] Právě tato akce měla ale podle vyjádření národního výboru z června 1981 být jednou z těch, které budou prioritně plánovány k realizaci ještě v 7. pětiletce (1981-85).[108] Harmonogram z roku 1982 hovoří o tom, že město musí do roku 1985 zajistit realizaci nástavby školní jídelny u této základní školy.[109] Teprve v červenci 1984 přístavba započata.[110] V návrhu rozpočtu na rok 1985 počítá MěstNV s pokračováním opravy a nástavby školní jídelny u ZŠ Jižní předměstí.[111] Na rok 1985 na tuto akci přiděleno 1 290 000 Kčs.[112] V 1. pololetí 1985 už práce na nástavbě probíhají.[113] Bez problémů se ale výstavba neobešla. V roce 1985 nevyčerpalo město limit údržby z rozpočtu z důvodu zpoždění rekonstrukce školní jídelny ZŠ Jižní předměstí.[114] Na konci školního roku 1985/86 nástavba a rekonstrukce školní jídelny u ZŠ Jižní předměstí dokončena. Celkem tu prostavěno 1 751 000 Kčs a celkové náklady dosáhly 1 697 000 Kčs.[115] Po dostavbě 1. patra tu byla 1. září 1986 otevřena nová sekce školní družiny (foto z r. 2003).[116] Kapacita jídelny zvýšena na 200 osob.[117]
Dne 19. listopadu 1985 rada MěstNV doporučila zařadit do rezervy volebního programu Národní fronty sociální zařízení ZŠ Jižní předměstí.[118] V roce 1987 zprovozněny v objektu školy nové záchody.[119] Od 5. července 1987 probíhala v objektu rekonstrukce rozvodů vody (měla pokračovat i v roce 1988).[120] Práce na opravě rozvodů skutečně prováděny i v 1. polovině roku 1988.[121] Na rekonstrukci rozvodů vody v ZŠ Jižní předměstí v roce 1988 prostavěno 360 000 Kčs.[122] Do konce února 1989 měly být hotovy práce na rozvodech ve výukové části, pak se mělo pokračovat v suterénu, již bez většího narušení vlastního provozu školy.[123] V 1. pololetí 1989 si oprava rozvodů vyžádala náklady 95 000 Kčs.[124] Za celý rok 1989 to bylo 229 000 Kčs. Ještě v roce 1989 se podařilo práce dokončit.[125] Jestliže původní projekt počítal s 27 učebnami, tak v prosinci 1969 tu bylo 29 tříd (s 800 žáky[126]) a roku 1992 už 30 tříd + 4 oddělení družiny. Škola tehdy vlivem nástupu silných populačních ročníků dosáhla své maximální obsazenosti s více než 900 žáky.[127] Do 1. listopadu 1997 počet dětí klesl na 669.[128]
8.2.5. Další stavební vývoj základní školy Jižní předměstí po roce 1989
V 90. letech prošla škola několika drobnými rekonstrukcemi, z níž v negativním slova smyslu vyniká přestavba spojovací chodby mezi oběma pavilony, která utilitární vestavbou kabinetů ztratila architektonickou lehkost. V červnu 1994 už je přestavba chodby hotova.[129] Vzniklo zde několik kabinetů a kuchyňka.[130] Dne 1. prosince 1994 otevřena po rekonstrukci znovu školní tělocvična. Kvůli chybné izolaci podlahy došlo k jejímu vyboulení. Opravu provedl pan Skočný z Březiny.[131] V roce 1996 přebudován hlavní vchod do školy. Akci provedla firma ŠABATA. V červenci 1996 se na stavbě pracuje. Zbudováno nové schodiště k vstupním dveřím školy.[132] V květnu 2000 městské zastupitelstvo odsouhlasilo zvýšení kapitálových výdajů obecního rozpočtu v daném roce, mimo jiné i kvůli výměně oken v budově této základní školy.[133] V červenci 2002 městské zastupitelstvo odsouhlasilo úhradu víceprací ve výši 9233 Kč na stavbě bezbariérové úpravy školy a ve výši 6000 Kč na obezdění vzduchotechniky nainstalované v 1. podlaží budovy.[134]
V srpnu 2002 dokončuje plzeňská stavební firma asfaltování chodníku před školou. Práce měly být hotovy do zahájení školního roku 2. září.[135] Již brzy ale měla přijít zásadní proměna celého vstupního prostoru. Během letních prázdnin roku 2004 nákladně přestavěno celé prostranství před školou, směrem do Čechovy ulice. Práce zahájeny hned 30. června 2004.[136] Zde sice budova školy vytvářela od počátku jakési náměstí, akcentované ještě osou Školní ulice, později i výše uvedeným normalizačním pomníčkem, celé prostranství ale neslo punc socialistické omšelosti a absence koncepčních úprav. Počátkem 21. století celý prostor před školou postrádal jakékoliv parkové řešení, kromě zpustlé skupiny okrasných keřů okolo zbořeného pomníčku, z nějž zbyly jen betonové pahýly pohlcené křovím. Zbytek prostranství zůstával holý, proťatý do kříže děravým asfaltovým chodníkem. Proti ústí Školní ulice zastávka autobusu, jen stojan s jízdními řády a poničená lavička. Během letní rekonstrukce v roce 2004 položeny nové chodníky dlážděné betonovými kostkami, u Čechovy ulice zřízen při zastávce záliv pro autobusy. Po ploše náměstíčka rozmístěny lavičky a odpadkové koše, později provedena výsadba stromů. Směrem k obytnému domu zvanému Experiment (viz níže) zřízena nová parkovací místa. Práce prováděla firma ŠABATA.[137] Ta vyhrála výběrové řízení.[138] Po dobu přestavby byl celý prostor před školou oplocen drátěnou ohradou.[139] Akce přišla na cca 3 000 000 Kč.[140] V rozpočtu města přitom došlo k úspoře 200 000 Kč, které pak použity na demolici tzv. teskobaráku u školy (viz níže).[141] Dle závěrečného účtu obecního hospodaření během roku 2004 utraceno za akci „projektová dokumentace úprava prostor před ZŠ Čechova“ celkem 758 000 Kč (v souladu s plánem).[142] Ještě do obecního rozpočtu na rok 2007 zařazena částka 25 000 Kč jako uvolnění pozastávky na rekonstrukci plochy před touto školou.[143]
Dle závěrečného účtu obecního hospodaření investovalo během roku 2004 město 37 520 Kč do družiny a kuchyně v této škole (původně plánované náklady byly 45 000 Kč). Dalších 154 290 Kč investováno do požárních žebříků (plán 155 000 Kč) a 34 510 Kč do aktualizace projektové dokumentace (plán 41 000 Kč).[144] Dne 3. června 2005 jednala ředitelka školy Anna Ratajová se zástupci odboru rozvoje města o plánované rekonstrukci pavilonů školy.[145] V roce 2005 přidělilo město firmě VAKOS zakázku na výměnu oken v objektu školy. Městu za to fakturováno 169 664 Kč.[146]
Do předběžného plánu potřebných investic zařazených do návrhu obecního rozpočtu na rok 2006 zařazena i částka 1 800 000 Kč na rekonstrukci rozvodů vody v družině a v jídelně. Dále suma 4 000 000 Kč na opravu fasády 2.pavilonu, 100 000 Kč na výměnu čerpadel ústředního topení, 35 000 Kč na projekt opravy střechy tělocvičny a 150 000 Kč na průzkum izolace tělocvičny (spolu se zhotovením projektu). 4 000 000 Kč navrhovány na rekonstrukci střechy 2.pavilonu.[147] Na jaře 2006 pak město skutečně ohlašuje, že v tomto roce hodlá provést v budově základní školy výměnu rozvodů vody a vodorovné kanalizace, a to v pavilonu jídelny a školní družiny.[148] 2. května 2006 vypsáno výběrové řízení.[149] O zakázku se přihlásili 3 uchazeči, z nichž obecní komise vybrala 28. dubna 2006 společnost PP SERVIS PROCHÁZKA, s.r.o. z Plzně s nabídkovou cenou 1 578 346 Kč. 5. června 2006 o přidělení zakázky rozhodla i městská rada.[150] Termín dokončení stanoven na 15. srpna 2006.[151] V červenci 2006 schválilo městské zastupitelstvo úpravu obecního rozpočtu. 100 000 Kč ušetřených na akci „Kanalizace Pražská“ převedeno na opravu rozvodů a kanalizace v této školní družině.[152] Termín dokončení stanoven na 15. srpna 2006.[153] Práce ale stavební firma provedla ve velmi nízké kvalitě a nedodržela ani termín dokončení.[154] V přehledu investičních akcí města Rokycany na rok 2007 se uvádí, že jako příspěvek do fondu dobrovolného sdružení obcí půjde 100 000 Kč na studii šaten v budově školy v Čechově ulici, a to s termínem realizace v 2. čtvrtletí 2007.[155] V rozpočtu na celý rok 2007 město mělo na projekt šaten 100 000 Kč, ale nakonec utraceno 53 320 Kč.[156] Dne 1. června 2007 město na úřední desce zveřejnilo záměr provést během roku 2007 investici menšího rozsahu, spočívající v odvlhčení všech pavilonů školy, stavebních úpravách stravovacího provozu a výměně střešních plášťů. Případní zájemci se měli přihlásit do 15. června 2007.[157] 15. října 2007 město zveřejnilo záměr provést ještě v roce 2007 menší investici: stavební úpravy části oplocení ZŠ Čechova ul. Rokycany. Případní zájemci o zakázku se měli přihlásit do 26. října 2007.[158] Dne 1. června 2007 vyhlášeno výběrové řízení na zhotovení projektové dokumentace stavebních úprav ZŠ Čechova. Výběrové řízení ukončeno výběrem 19. září 2007. Mělo jít o zakázku za 1 404 200 Kč. Ale nakonec během roku 2007 nerealizována.[159]
8.3.Sportovní areál
8.3.1. Vývoj sportovního areálu do roku 1989
Jižně od školy vyrostl sportovní areál (foto z r. 2003). Postupným narůstáním se stal střediskem sportu a rekreace celoměstského významu. Už podle směrného územního plánu z konce 50. let se Jižní předměstí proponovalo jako nová čtvrť, v níž bude kromě obytné zástavby a komplexů školských ústavů i sportovní areál. Po výstavbě základní školy se jižně od ní rozvinulo hřiště, primárně využívané touto školou. Nejprve v letech 1964-1965 postavena běžecká dráha, vržiště a doskočiště pro lehkou atletiku.[160] V listopadu 1966 předána do užívání vlastní hrací plocha. Na její výstavbě se podíleli i vojáci z místní posádky, a právě pro vojáky mělo nové hřiště také sloužit.[161] Podle alternativního údaje zřízena hrací plocha až roku 1967.[162] Hodnota hřiště vyčíslena na 600 000 Kčs.[163] Zároveň u školy postaveno přírodní zimní kluziště.[164] To už se jako hotové připomíná v únoru 1968.[165] K. Jindřich ale uvádí, že jako kluziště používáno samotné hřiště.[166] Kluziště se nacházelo na místě, kde v 2. polovině 70. let 20. století vyrostla mateřská škola čp.147/II a při její výstavbě zrušeno.[167]
V programovém prohlášení rokycanské Národní fronty, KSČ a Městského národního výboru z února 1969 se mluvilo o tom, vytvořit z tohoto hřiště jeden z hlavních městských sportovních areálu, který se měl stát protipólem sportoviště pod Husovými sady. K jeho zbudování se mělo využít brigádnické pomoci armády. Poblíž hřiště měla být umístěna učňovská škola, což ovšem nerealizováno (viz níže).[168] Na podzim 1973 (konkrétně v období mezi 23. říjnem a 4. prosincem) rada MěstNV uložila vedoucímu odboru ŠKSZ projednat s ONV a OV ČTO otázku výstavby areálu tělovýchovného zařízení na Jižním předměstí s tím, že generálním investorem by byla Dukla Rokycany. Nakonec nerealizováno.[169] Dle informace z dubna 1972 činila plocha hřiště 12 000 čtverečních metrů, kromě toho uváděno ještě jedno hřiště u ZDŠ na Jižním předměstí s plochou 3150 čtverečních metrů.[170] V září 1974 se zmiňuje, že u školy probíhá výstavba asfaltového hřiště na basketball a také výukového dopravního hřiště.[171] V prosinci 1974 uváděno, že hřiště na košíkovou a šplhy u školy na Jižním předměstí bude dokončeno ještě před koncem roku, stejně jako dopravní hřiště (to mělo sloužit pro dopravní výuku všech žáků základních škol v Rokycanech).[172] V prosinci 1974 se rovněž mluví o tom, že výhledově by na Jižním předměstí měl vyrůst celý sportovní stadion. Měla tak být naplněna idea územního směrného plánu.[173] Nebyla ovšem realizována.
V roce 1978,[174] po dokončení výstavby sídliště Jižní předměstí, hřiště znovu upravováno. Akce jako nedokončena přešla z roku 1977 do plánu Akcí Z na rok 1978.[175] V září 1978 uváděno, že úpravy hřiště by měly být hotovy do konce roku.[176] Důvodem těchto úprav nebylo jen dokončení sídliště. V roce 1977 bylo také rozhodnuto o rekonstrukci stadionu pod Husovými sady a k tomu bylo nutno dočasně některé aktivity přesunout právě sem, na hřiště u ZDŠ Jižní předměstí. Město nechalo zpracovat projekt a zařadilo investici do Akce Z. Jak ale zpětně uznalo, nebyla to příliš úspěšná akce, protože ji trvale sužoval nedostatek brigádníků.[177] Poměrně rozsáhlý areál hřiště bohužel i po úpravách trpěl klasickými neduhy socialistického období, chudým vybavením a špatnou údržbou. Škvárová hrací plocha byla lemována běžeckou drahou. V západní části se nacházelo menší, asfaltem kryté hřiště na basketbal a u něj skupina vzrostlých bříz. Tyto stromy jako jedny z mála přežily asanaci bývalé cihelny. Pod nimi v zemi zapuštěna kruhovitá betonová plocha – zbytek podstavce cihlářského lisu.[178] Stromy byly vykáceny později při rekonstrukci hřiště počátkem 21. století (viz níže).
Stav hřiště se opakovaně stal terčem kritiky. V červnu 1980 se nad ním pozastavoval na plénu MěstNV Jiří Fryč. Vadilo mu, že Pozemní stavby hřiště znehodnotily skladováním štěrku a přejížděním automobily, v létě je na hřišti navíc vysoká prašnost kvůli náhozu popele na hrací plochu. Fryčovi vadilo i to, že hřiště je volně přístupno veřejnosti a je devastováno občany cikánského původu. Vedení národního výboru reagovalo v září 1980 obšírnou analýzou. Podotklo, že hřiště bylo ve špatném stavu už před výstavbou sídliště (hrazení bylo v dezolátním stavu, běžecká dráha byla taky ve špatném stavu). MěstNV připustil, že ve spodní části hřiště skutečně uskladněn štěrk pro výstavbu sídliště. Právě kvůli špatnému stavu ale byla při výstavbě sídliště hrací plocha vybagrována a navezen na ni nový materiál. Vzhledem k tomu, že hrací plocha byla dříve velmi ztvrdlá, byla sem nyní navezena škvára z Kovohutí. Co se týče přístupnosti, vedení města prý po zdlouhavém jednání s Pozemními stavbami dosáhlo toho, že hřiště znovu oploceno s vysokými finančními náklady. Vnikání lidí ale nelze zabránit. MěstNV prý na zlepšení situace provede návoz písku na hřiště a zabuduje zde kruh pro vrh koulí a diskem.[179] V dubnu 1981 si na plénu MěstNV stěžuje paní Stonavská, že na hřišti shrnuta škvára na dvě hromady, ale zatím se s ní nic neděje. Při větším větru se prý práší do oken. Místopředseda MěstNV Zavoral reagoval s tím, že přebytečná škvára z hřiště ZDŠ Jižní předměstí se má odvést, ale prášit se bude dál, protože hřiště zůstane nezatravněné.[180] V roce 1985 si MěstNV dal jako závazek zpracovat rozpočet na přestavbu hřiště u ZŠ Jižní předměstí s tím, že to bude zahrnuto do rozpočtu na roky 1985-86.[181] Tato investice byla pak skutečně zmiňována jako součást volebního programu Národní fronty na 8. pětiletku (1986-1990). Mluví se zároveň o již zpracovaném projektu na tyto úpravy. Konkrétně se v plánu Akce Z na 8. pětiletku počítalo s výstavbou sociálního zařízení u ZŠ Jižní předměstí v hodnotě 150 000 Kčs.[182]
Už v roce 1985 TJ Škoda Rokycany zajistila zpracování projektu úpravy hřiště u ZŠ Jižní předměstí a převzala patronát nad úpravou hřiště i nad výstavbou sociální zařízení u hřiště.[183] Během 1. pololetí 1986 byly na hřišti dosaženy finanční náklady 40 000 Kčs.[184] Za celý rok 1986 byl rozpočet stavby následující: rozpočtové náklady 50 000 Kčs (ve shodě s plánem), finanční náklady 39 000 Kčs (plán uváděn ve výši 35 000 Kčs). Odpracováno 2 205 brigádnických hodin (z toho 1920 zdarma). Šlo o výstavbu sociálního zařízení. Roční plán překročen. Do Akce Z tato stavba zařazena při změně plánu k 30.červnu 1986, práce zahájeny v říjnu 1986.[185] Během 1. pololetí 1987 zde plánované finanční náklady 41 000 Kčs, skutečnost 24 000 Kčs. Akce má dobrý průběh, předpokládané dokončení do konce roku 1987.[186] V prosinci 1987 skutečně uváděno, že sociální zařízení dokončeno, hodnota díla víc než 300 000 Kčs.[187] Jinde uváděna celková hodnota 115 000 Kčs.[188] Během celého roku 1987 tu dosaženo rozpočtových nákladů 65 000 Kčs (dle plánu) a finanční náklady 41 000 Kčs (rovněž ve shodě s plánem). Odpracováno 5783 brigádnických hodin (z nich 3 282 bez nároku na honorář).[189] Kromě sociálního zařízení se úpravy měly týkat i samotného hřiště.[190] Hřiště zahrnuto do neinvestiční části Akce Z – v roce 1987 tu prostavěno 86 000 Kčs.[191] Práce pokračovaly i během 1. pololetí 1988.[192] Za rok 1988 na hřišti investováno 105 188,93 Kčs. [193] Nový objekt, který tehdy vyrostl u hřiště, na dotyku s tělocvičnou při ZŠ Jižní předměstí, patřil TJ Škoda. Město ale muselo řešit složitou situaci, protože skrz šatny byl volný vstup do objektu školy. V září 1990 konstatuje MěstNV, že věc je nutno nějak vyjasnit.[194]
8.3.2.Vývoj sportovního areálu po roce 1989
Od konce 90. let 20. století sportovní areál u školy zásadně přestavěn. Tehdy totiž původní víceúčelový sportovní stadion pod Husovými sady přestavěn na fotbalové hřiště (o stadionu pod Husovými sady podrobněji v kapitole „Osecký vrch“). Mimofotbalové sporty si musely hledat nové působiště. To vzbuzovalo zpočátku velký odpor, a když na schůzce 17. května 1996 navrhli zástupci fotbalového klubu, aby se pro tyto účely využilo hřiště u ZŠ Jižní předměstí, bylo to odmítnuto (zejména vedení školy bylo proti).[195] Nakonec ale právě tato varianta stěhování realizována. Městská rada uložila městskému úřadu zajistit zprovoznění atletické dráhy u hřiště na Jižním předměstí a obnovu oplocení tohoto areálu s odhadovanými náklady 750 000 Kč. Do rozpočtu měla být tato investice zařazena nejdříve v roce 1998.[196] Představitelé atletů tím ale nebyli příliš nadšeni. Parametry areálu u školy na Jižním předměstí totiž zdaleka neodpovídaly normám pro atletické sporty.[197] Bylo proto nutné provést komplexní přestavbu, prakticky se rovnající zbudování zcela nového závodiště. V březnu 1998 uložila městská rada odboru rozvoje města a finančnímu odboru požádat ministerstvo školství o dotaci na provedení přestavby hřiště.[198]
Skutečně, v květnu 2000 městské zastupitelstvo odsouhlasilo přijetí dotace ve výši 5 200 000 Kč určené právě na modernizaci hřiště. Celkové náklady vyčísleny na 10 200 000 Kč, přičemž celá částka měla být utracena ještě během roku 2000. Část z této sumy by pak byla vyfakturovaná až následujícího roku (4 898 000 Kč).[199] V říjnu 2000 rozhodlo zastupitelstvo, že pro potřeby provozu hřiště zakoupí 2 soupravy chemických záchodů v ceně 65 000 Kč a umístí je do tohoto areálu.[200] Staronové hřiště po nákladné rekonstrukci předáno do užívání v roce 2001 (foto z r. 2003).[201] Původní škvárová plocha nahrazena hřištěm s umělým povrchem. Okolo zřízena atletická dráha. Vedle školní tělocvičny vyrostla ještě přízemní budova skladu sportovního náčiní. Kvůli nutnosti zajistit plnohodnotné využití areálu i v odpoledních a večerních hodinách, musela proběhnout taky instalace osvětlovacího systému. V roce 2002 osazeny tři stožáry na jižním okraji hřiště, v roce 2003 pak přibyly další tři na severní straně. Práce na obou etapách provedla firma ELEKTRO ZAJÍČEK. 1. etapa přišla na 300 000 Kč, 2. etapa na 488 000 Kč.[202] V dubnu 2002 schválilo zastupitelstvo města přesun 320 000 Kč na osvětlení hřiště v rámci úpravy obecního rozpočtu.[203] V říjnu 2003 schválila městská rada prodloužení termínu dokončení 2. etapy výstavby osvětlení hřiště do 10. října 2003.[204] Celkem v rozpočtu města na rok 2003 určeno na tuto investici 600 000 Kč.[205] Dne 15. ledna 2007 rozhodlo městské zastupitelstvo, že bude reklamovat povrch hřiště Čechova ulice (umělý trávník).[206]
Okolo hřiště se dodnes táhnou poměrně vysoké terénní svahy bývalého hliniště cihelny. Nejvyšší převýšení, cca 5 metrů, je v jeho jihozápadním koutu, kde vzniklo místo pro zimní sáňkování. Volná plocha pod touto „sjezdovkou“ byla v 80. letech 20. století osazena několika kovovými prolézačkami, dále pískovištěm a lavičkami. Vzhledem k nevalné kvalitě i nekoncepční údržbě hřiště rychle zpustlo. V roce 2003 město uvažuje, že by zde zřídilo profesionálně navržený prostor „posezení pro mládež“.[207] V létě 2006 skutečně prodělalo hřiště pod tímto svahem rekonstrukci. Původní prolézačka v podobě kovového oblouku byla odstraněna, protože při revizi zjištěno, že nevyhovuje předpisům. V srpnu 2006 město uvažuje, že sem z hřiště v Kozlerově ulici na Pražském předměstí přestěhuje tobogán se skluzavkou a instaluje nové lavičky.[208] Dne 4. října 2006 vypsalo město výběrové řízení na novou houpačku na tomto hřišti. Výsledky tendru vyhlášeny 23. října 2006. Zakázku získala firma DYBS, s.r.o. z Plzně s nabídkovou cenou 125 413 Kč. Termín dokončení zakázky stanoven na 10. prosince 2006.[209] V prosinci 2006 se už uvádí, že úprava hřiště je hotova. Náklady na ni dosáhly 170 000 Kč. Instalována sem nová dvojhoupačka, výrobek německé firmy Eibe.[210] Dne 29. května 2006 také vypsalo město výběrové řízení na stavební úpravy dětských hřišť U Usměváčka na sídlišti Hrudkovanka na Pražském předměstí, u Domu dětí a mládeže na Jižním předměstí a v ulici Boženy Němcové. Výsledky tendru vyhlášeny 12. června 2006. Zakázku získal Radek Ježák z Rokycan s nabídkovou cenou 120 581,50 Kč. Termín dokončení zakázky stanoven na 31. srpna 2006. Skutečná cena akce nakonec dosáhla jen 116 935,20 Kč. Termín dokončení dodržen.[211]
8.3.3. Hřiště na streetball
Počátkem 21. století se začalo připravovat rozšíření sportovního areálu o hřiště na streetball na plochu východní části školní zahrady u Základní školy Jižní předměstí. V této východní části školní zahrady postaven někdy v 70. letech 20. století provizorní montovaný objekt, původně prý stavební buňka.[212] Sloužil pro dělníky při stavbě sídliště Jižní předměstí. Pak využívaný v době populačního přetlaku pro školní družinu. Po dostavbě patra nad pavilonem školní jídelny, kam umístěny nové prostory pro družinu, byl tento nouzový objekt dále používán pro různé pionýrské klubovny a zájmové kroužky. Architektonicky šlo o podřadnou podlouhlou přízemní budovu, montovanou z dřevotřískových panelů. Šlo vlastně o typizovaný objekt, jaký se v té době běžně používal na stavbách coby ubytovna pro zedníky apod. Říkalo se jim „Teskodům“ nebo „Teskobarák“ (foto z r. 2004). V návrhu rozpočtu MěstNV (dle údajů z února 1990) se počítá pro rok 1990 s rekonstrukcí střechy tohoto objektu.[213] Během 1. pololetí 1990 pak opravdu provedena.[214] V 90. letech 20. století ale objekt rychle chátral. Lokalita navržena už roku 2003 k přestavbě na dětské hřiště.[215] V roce 2004 objekt zbořen. Zakázku na demoliční práce město přidělilo roku 2004 firmě Jaroslav Hubka z Rokycan za 140 000 Kč bez DPH.[216] V prosinci 2004 pak schválilo zastupitelstvo úpravu obecního rozpočtu, kdy na zaplacení demolice Teskobaráku přesunulo 200 000 Kč ušetřených v jiných položkách.[217]
Proti proměně parcely na dětské hřiště se ale postavili někteří obyvatelé sousedních domů na sídlišti Jižní předměstí. Obávali se soustřeďování problémové mládeže, hluku a nepořádku. Odbor rozvoje města nejprve v létě roku 2004 uspořádal schůzku s místními obyvateli, kde jim vysvětloval své záměry a žádná opozice tehdy zaznamenána nebyla. Následně ale na městský úřad doručena protestní petice. Její signatáři požadovali namísto hřiště zbudovat posezení s lavičkami a trávník. Tyto náměty město zapracovalo do původního projektu. Obavy před hlukem a vandaly, kteří by se tu mohli shromažďovat pak vyřešeny tím, že areál hřiště by měl být oplocen a na noc se uzamykat.[218] V roce 2005 plány na výstavbu hřiště konkretizovány, mělo jít o areál pro minikopanou a streetball o rozloze 40x20 metrů, s umělým povrchem, mantinely, brankami, koši na basketball a osvětlením. Od Českomoravského fotbalového svazu se mělo získat 3 000 000 Kč, od Plzeňského kraje 750 000 Kč a město by doplatilo 250 000 Kč. Většina peněz poskytnutých fotbalovým svazem by ale byla hrazena z evropského programu Grassroots. Provoz hřiště by zajišťovala Základní škola Jižní předměstí.[219] 11. července 2005 kvůli výše uvedeným kontroverzím městská rada odložila definitivní rozhodnutí o podání žádosti o dotaci na zbudování hřiště. Na zasedání městské rady 12. září 2005 radní podání žádosti o dotaci podpořili.[220]
7. března 2006 schválilo městské zastupitelstvo podání žádost o dotaci na zřízení tohoto hřiště. Dle rozpočtu vyčísleny náklady na jeho výstavbu 1 675 770 Kč. Finanční plán byl nyní následující: vedení základní školy očekávalo, že od Plzeňského kraje obdrží dotaci 700 000 Kč (odsouhlasená zastupitelstvem kraje 11. dubna 2006), 450 000 Kč měla uhradit základní škola z investičního fondu a 225 770 Kč z úspory prostředků na činnost poskytnutých na rok 2006. Město mělo zaplatit 300 000 Kč. Českomoravský fotbalový svaz se zaručil, že zajistí dodávku a instalaci povrchu z umělé trávy III. generace, který ovšem po 5 let zůstane majetkem svazu a teprve pak bude převeden na školu. Svaz měl ale podmínku, že práce na pokládce povrchu hřiště musí provést firma, kterou již předtím vybral ve výběrovém řízení 28. ledna 2005 – GRASSFIELD, s.r.o. z Prahy. 30. května 2006 o záležitost jednalo zastupitelstvo města a schválilo poskytnutí potřebných obecních peněz na výstavbu hřiště.[221] V červenci 2006 schválilo městské zastupitelstvo úpravu obecního rozpočtu, do nějž začlenilo dotaci ve výši 700 000 Kč získanou na zřízení hřiště.[222] Dne 5. června 2006 podalo vedení základní školy žádost o vydání stavebního povolení. 26. června 2006 zahájeno stavební řízení.[223] 29. srpna 2006 stavební povolení vydáno. Termín dokončení stanoven do 31. prosince 2007. Podle projektové dokumentace mělo jít o stavbu minihřiště s umělým trávníkem třetí generace, o rozměrech 20 x 40 metrů, určené pro minikopanou a streetball. Hřiště mělo být ohraničeno na čtyřech stranách dřevěným mantinelem o výšce 1 metr, za brankovými čarami nad mantinelem navržena síť o výšce 2 metry. Součástí vybavení hřiště měly být i dvě desky s košem pro nácvik střelby a dvě brány o rozměrech 3 x 2 metry. Hřiště mělo být vybaveno umělým osvětlením (4 stožáry v rozích). Drenážní systém hřiště měl být napojen do revizní kanalizační šachty s prohloubeným dnem pro usazení splavených částic z drenážního systému. Městský úřad zároveň vydal povolení k pokácení stromů a keřů na ploše budoucího hřiště (2 kusy smrku ztepilého, 1 kus ořešáku královského a 1 kus cypřišku hrachonosného, 3 kusy lísky obecné, 1 kus borovice kleč, 7 kusů cypřišku Lawsonova, 1 kus zeravu západního, porostů meruzalky na ploše cca 14 čtverečních metrů a mochny křovité s vtroušeným ptačím zobem obecným a růží šípkovou na ploše cca 12 čtverečních metrů).[224]
Výstavba hřiště odstartovala ještě roku 2006, práce zahájeny v říjnu 2006.[225] Počátkem listopadu 2006 je plocha po zbořeném teskobaráku už zarovnána a vysypána štěrkem. Koncem listopadu 2006 zde probíhá montáž kovové konstrukce mantinelů a hrazení.[226] Počátkem prosince 2006 se uvádí, že ještě před koncem roku bude hřiště k dispozic pro sportovní vyžití mládeže. Hlavními uživateli měli být žáci ZŠ Jižní předměstí, kterým by nová hrací plocha sloužila jako doplněk k nevyhovující školní tělocvičně. Termín předání plánován na polovinu prosince 2006.[227] Dne 24. září 2007 odsouhlasilo zastupitelstvo města úpravu obecního rozpočtu na rok 2007,kdy přesunulo částky ušetřené na rekonstrukci Štefánikovy a Korejské ulice na Rašínově (1 500 000 Kč), na rekonstrukci Boreckého rybníku (2 380 000 Kč) a na dokončení infrastruktury v nových kasárnách (145 410 Kč) na jiné investice. Mimo jiné i na oplocení víceúčelového minihřiště u ZŠ Čechova, kam převedeno 40 000 Kč.[228] Na rok 2007 pak mělo město na oplocení víceúčelového minihřiště u ZŠ Čechova v rozpočtu připraveno 750 000 Kč, z čehož ale utraceno jen 37 360 Kč, protože rozhodnutím městské rady akce odložena s tím, že bude hledáno levnější řešení. K realizaci mělo dojít v roce 2008.[229]
8.4. Mateřská škola v Čechově ulici
8.4.1. Příprava a průběh výstavby mateřské školy a jeslí
Výstavbou základní školy se výstavba školského areálu nezastavila. Jak již předpokládaly starší urbanistické studie, mělo zde dojít k zformování celého souboru budov vzdělávacího a sociálního charakteru. Už v projektu Jižního předměstí z konce 50. let 20. století tu kromě základní školy předvídána výstavba jeslí a mateřské školy.[230] Dne 6. března 1963 souhlasila rada MěstNV, že převezme investorské povinnosti.[231] Do harmonogramu MěstNV na rok 1965 zařazena výstavba mateřské školy pro 120 dětí a jeslí pro 70 dětí. Investory měly být Kovohutě, hrudkovny Ejpovice a ŽBC Hrádek.[232] O stavbě komplexu mateřské školy a jeslí se mluví i při revizi územního plánu v roce 1968.Měla být ovšem umístěna v areálu školky v Školní ulici (tedy patrně na místě, kde později postavena zvláštní škola).[233] V roce 1969 potvrzuje záměr vybudovat na Jižním předměstí novou mateřskou školu i předseda MěstNV František Hlad.[234] V listopadu 1969 se František Hlad zmiňuje, že na zhotovení projektu sídliště Jižní předměstí pracují dva projektanti, z nichž jeden počítá i s výstavbou mateřské školy s jeslemi, zatímco druhý nikoliv. Město podle něj preferuje variantu se školkou.[235]
Realizace tohoto koncepčního záměru se sice o něco protáhla, ale zato je výsledný areál ještě bohatší než předpokládal původní projekt. S výstavbou se začalo až v 70. letech, souběžně se sídlištěm Jižní předměstí. V prosinci 1971 se v materiálech MěstNV mluví o tom, že se připravuje výstavba nové mateřské školy na Jižním předměstí.[236] Pro její stavbu zvolen pozemek v sousedství základní školy. Koncem 60. let na něm postaveno kluziště.[237] Při výstavbě školky zrušeno.[238] Roku 1975 už probíhá výstavba.[239] 15. února 1977 rada MěstNV uložila vedoucímu odboru plánovacího a finančního požádat ONV o přidělení 220 000 Kčs na vnitřní vybavení mateřské školy.[240] V srpnu 1977 pak uložila vedoucímu odboru ŠKSZ zajistit vybavení pro mateřskou školu u Václava tak, aby mohla být předána do užívání.[241] V říjnu 1977 uváděno, že objekt mateřské školy a jeslí na Jižním předměstí prakticky dokončen, ale předání do užívání opožděno, není totiž možné sehnat vnitřní vybavení objektu.[242] Za nákup nábytku do školky MěstNV nakonec v roce 1977 utratil víc než 600 000 Kčs.[243]
Dne 17. listopadu 1977 objekt školky a jeslí otevřen.[244] Náklady na zbudování dosáhly 6 000 000 Kčs. Akci provedly Pozemní stavby Plzeň, n.p.[245] Budovu vyprojektoval ing. arch. Miloslav Pixa.[246] Zařízení mělo 26 stálých zaměstnanců. Vnitřní vybavení přišlo na 600 000 Kčs.[247] Nová mateřská škola Jižní předměstí čp.147/II pojata jako zdrobnělá variace na kompozici sousední základní školy, tedy coby soustava dvou jednopatrových pavilonů, propojených spojovacím koridorem a obklopených zahradou. K severnímu z nich připojen ještě přízemní technický pavilon s kuchyní. Mateřská škola navržena pro 120 dětí. Na jihu stojí ještě samostatný pavilon, vyhrazený pro dětské jesle s kapacitou 30 dětí.[248]
8.4.2. Další stavební vývoj mateřské školy
Brzy po dokončení této stavby se začaly projevovat některé odvrácené aspekty moderní architektury. Ploché střechy neměly bezchybnou izolaci a do jednotlivých budov tak zatékalo. MěstNV konstatoval, že nové lepenkové střechy na budově mateřské školy a jeslí bude nutno opravit. V roce 1987 u OSP objednáno vypracování projektové dokumentace na postupnou rekonstrukci rovných střech (vybudování menší krovové konstrukce a její pokrytí plechem). Během roku 1987 ale projektová dokumentace nezpracována.[249] V září 1988 uváděno, že do roku 1992 plánováno zajistit rekonstrukci rovných střech jednotlivých pavilonů u společného zařízení mateřské škola-jesle.[250] V dubnu 1989 se už uvádí, že projektová dokumentace na rekonstrukci rovných střech na společném zařízení mateřská škola-jesle je zpracována.[251] V návrhu rozpočtu MěstNV (dle údajů z února 1990) se počítá pro rok 1990 s opravou těchto rovných střech.[252] Během 1. pololetí 1990 pak opravdu provedena generální oprava střechy hospodářského pavilonu u mateřské školy a jeslí na Jižním předměstí.[253]
V letech 1993-1994 zrušeny v nejjižnějším pavilonu dětské jesle.[254] Ve školním roce 2001/02 pak pavilon z důvodu poklesu porodnosti a menšího zájmu zcela uzavřen.[255] Objekt nakonec využit pro Dům dětí a mládeže, který sem přesunut z nedaleké Hammerovy vily čp.195/II, jíž musel opustit, protože se vrátila původnímu majiteli. Ještě v roce 2000 se přitom městské zastupitelstvo zabývalo možností přebudovat na Dům dětí a mládeže plavecký bazén pod Husovými sady (viz kapitola „Osecký vrch“). Nakonec ovšem rozhodnuto využít již existující budovu. Socialistický objekt pavilonu jeslí pak po krátkém mezidobí prošel po zřízení Domu dětí a mládeže celkovou rekonstrukcí (foto z r. 2003). 17. září 2002 předáno staveniště firmě ŠABATA, která vyhrála výběrové řízení. Ještě během září 2002 (podle jiného pramene už v červenci 2002[256]) začaly stavební práce, termín dokončení na jaře 2003.[257] V dubnu 2003 už je rekonstrukce v plném proudu. Předání stavby naplánováno na 1.květen 2003.[258] Nakonec ale stěhování do objektu začalo až koncem června 2003 a slavnostní předání Domu dětí a mládeže proběhlo 4. září 2003.[259] Původní budova získala novou barevnou fasádu, směrem k západu objekt rozšířen o nové křídlo. V průběhu adaptace budovy vyřešen příjezd stavební techniky skrz Vrchlického ulici, jejíž zaslepený konec otevřen a po svahu bývalého hliniště cihelny přiveden až na pozemek Domu dětí a mládeže. I po dokončení přestavby zůstala tato nová příjezdová cesta v užívání. V červnu 2003 schválilo zastupitelstvo výpůjčku tohoto obecního pozemku pro příjezdovou cestu k Domu dětí a mládeže.[260]
Během června-srpna 2003 proběhla i oprava zbylých dvou pavilonů mateřské školy. Dosud šedé brizolitové fasády natřeny barvami. Severní pavilon odstíny světle zelené, jižnější pavilon meruňkovou barvou.[261] V dosavadní fasádě byly praskliny. Kromě toho se muselo také vyřešit zatékání do prostoru skladiště pod schody v severním pavilonu.[262] 16. června 2003 začala také oprava střech obou budov. Jednoplášťovou krytinu, do které zatékalo, nahradila modernější, dvouplášťová. Kvůli tomu se musela zcela vyklidit horní patra budov. Zařízení opět otevřeno po prázdninách, počátkem září 2003.[263] I tuto zakázku získala ve výběrovém řízení firma ŠABATA. 2. června 2003 schválila její přidělení městská rada. Provedena za nabídkovou cenu 2 131 399,20 Kč.[264] Zastupitelstvo ale v září 2003 odsouhlasilo snížení ceny za provedení oprav fasády mateřské školy, a to o 51 660 Kč. [265]
Během letních prázdnin v roce 2004 v budově školky zbudovány nové záchody a umývárny. Zároveň provedeno zateplení spojovacího koridoru mezi pavilony, kde socialistické luxfery nahradila plastová okna. Opravena i střecha nad pavilonem kuchyně (včetně rekonstrukce vzduchotechniky).[266] Zakázku zadala městská rada na svém květnovém zasedání v roce 2004 firmě STAVEBNÍ PODNIK KLATOVY, a.s.[267] V září 2004 kvůli tomu městská rada schválila změnu rozpočtu, kdy mimo jiné kvůli této investici přesunuto z jiných položek 112 000 Kč.[268] Akci hradilo město, s výjimkou nového nábytku ve dvou šatnách pro děti, který zaplatila mateřská škola z vlastního rozpočtu.[269] Dle závěrečného účtu obecního hospodaření investovalo během roku 2004 město 3 651 490 Kč do rekonstrukce střechy a vodovodních rozvodů v této mateřské škole (původně plánované náklady byly 3 693 000 Kč). Dalších 116 220 Kč investováno do projektové dokumentace na tyto práce (plán byl 117 000 Kč).[270] O prázdninách roku 2005 pak série oprav pokračovala zřízením nové školní jídelny. Město oslovilo 3 firmy a nakonec zakázku přidělilo firmě PET-STAN 99, s.r.o. z Rokycan za nabídkovou cenu 493 418,50 Kč.[271] Jídelna adaptována z objektu původní prádelny. 25. srpna 2005 byla zprovozněna.[272] Městu nakonec za tuto zakázku fakturováno 499 199 Kč.[273] Do návrhu městského rozpočtu na rok 2006 včleněna jako potenciálně potřebná investice i částka 150 000 Kč na projekt výměny oken a zateplení fasády, včetně úpravy zahrady.[274] Dne 24. září 2007 odsouhlasilo zastupitelstvo města úpravu obecního rozpočtu na rok 2007,kdy rozdělilo prostředky rozpočtované na projektové dokumentace, a to tak, že na výdaje na žádost o dotaci pro MŠ Čechova přiděleno 128 000 Kč.[275]
30. ledna 2008 oznámil městský úřad, že obec hodlá provést v roce 2008 akci „Energetické úspory MŠ Čechova“ a vyzvalo případné zájemce o stavební práce, aby se do 22. února 2008 písemně přihlásili.[276] Stejný záměr už ale zveřejněn 10. ledna 2008.[277] Provedení akce „zateplení pavilonu MŠ Čechova“ odsouhlasila městská rada na své schůzi 17. ledna 2008.[278] Během letních prázdnin 2008 pak skutečně školka začala procházet další rekonstrukcí. V polovině července 2008 je nejsevernější pavilon mateřské školy obestavěn lešením, probíhá úprava vnějšího pláště budovy. Už počátkem srpna 2008 ale jsou práce dokončeny a nejsevernější pavilon má nový fasádní plášť včetně barevné úpravy.[279] V seznamu výběrových řízení vypisovaných v roce 2008 odborem rozvoje města se uvádí i Stavební úpravy MŠ Čechova. Výběrové řízení vyhlášeno 25. února 2008 a zakázka přidělena 30. dubna 2008 firmě Václav Kočí VAKOS z Rokycan za 4 283 297 Kč. Termín dokončení stanoven do 18. srpna 2008 a tento termín přesně dodržen. Konečná cena zakázky ale nakonec dosáhla jen 2 174 700 Kč, protože byla realizována pouze část prací.[280]
Areál mateřské školy odděluje od základní školy cesta pro pěší, poměrně frekventovaná pěší trasa spojující sídliště Jižní předměstí s centrem města (foto z r. 2003). Vybíhá z Čechovy ulice, míjí mateřskou a základní školu i okolí sportovního hřiště. Vyúsťuje pak ve Vokáčově ulici. Překonává přitom terénní stupeň bývalých svahů cihelny. Původně to bylo provedeno rovným schodištěm z betonových schodů a železným zábradlím. Zchátralé schodiště bylo na přelomu 20. a 21. století nahrazeno cestou, vedenou v nové trase, s mírnou zatáčkou, pro překonání výškového rozdílu. V úseku okolo hřiště zároveň kvůli protažení hřiště k západu byla tato trasa vedena nově obloukem.
8.5. Zvláštní škola v Čechově ulici
8.5.1. Příprava a průběh výstavby zvláštní školy
Roku 1971 rozhodnuto na Jižním předměstí i o výstavbě objektu zvláštní školy, která by nahradila dosavadní nevyhovující sídlo této instituce.[281] Ještě v únoru 1969 přitom programové prohlášení místní Národní fronty, KSČ a Městského národního výboru mluví pouze o rekonstrukci stávajícího objektu zvláštní školy, tedy Hammerovy vily čp.195/II.[282] V červenci 1971 už MěstNV deklaruje, že bude spolupracovat na výstavbě experimentální zvláštní školy (investorem mělo být ministerstvo školství, dodavateli Okresní stavební podnik a RND Ejpovice).[283] To, že město uvažuje o zbudování zvláštní školy, potvrdil i nový MěstNV po volbách do národních výborů koncem roku 1971.[284]
Nová škola umístěna na severní stranu Čechovy ulice, naproti základní škole (foto z r. 2003, foto z r. 2003). Zvolena montovaná konstrukce z RND Ejpovice (bývalé hrudkovny).[285] Projekt školy měl být modelovým experimentálním dílem, na němž se podílelo ministerstvo školství a podnik RND Ejpovice.[286] Práce na výstavbě provedl Okresní stavební podnik. Nové školské zařízení přišlo na 7 000 000 Kčs.[287] Podle jiného pramene na 6 500 000 Kčs.[288] V roce 1973 také město investovalo 191 000 Kčs do nákupu vnitřního vybavení nové školské budovy.[289] V budově navrženo 5 učeben po 15 žácích.[290] Výstavba započala roku 1973.[291] V prosinci 1974 tato stavba řazena mezi investice, které budou hotovy ještě do konce roku.[292] Objekt zvláštní školy čp.40/II byl dokončen skutečně roku 1974. Číslo popisné získal druhotně, po zbořeném nouzovém baráku u vagónové kolonie (viz výše).
Objekt zvláštní školy čp.40/II je nenáročná a přitom elegantní architektura. Sestává ze dvou symetricky situovaných montovaných přízemních pavilonů, které jsou orientovány podél Čechovy ulice. Mezi nimi rovněž přízemní prosklený vstupní trakt. Před vchodem bývala umístěna zajímavá kovová socha, počátkem 21. století už neexistující. Směrem do vnitřku bloku ještě stojí další pavilon s tělocvičnou a za ním nová přístavba z 90. let 20. století. Pozitivem byla citlivá parková úprava okolí zvláštní školy. Při výstavbě zachováno několik vzrostlých stromů a ty po zprovoznění školy doplněny další pečlivě udržovanou okrasnou zelení, zejména pásem živého plotu podél Čechovy ulice. V takovéto parkové kulise získá i socialistický montovaný objekt jistou čistotu a funkcionalistickou eleganci.
8.5.2. Další stavební vývoj zvláštní školy
Parametry objektu školy ze 70. let 20. století se poměrně rychle přežily. Z původních 5 tříd zvýšena v letech 1981-1985 kapacita školy na 9 učeben.[293] V roce 1994 se už v objektu nacházelo 12 tříd. Škola měla 16 učitelů a 119 žáků.[294] V návrhu rozpočtu MěstNV (dle údajů z února 1990) se počítá pro rok 1990 s rekonstrukcí osvětlení u zvláštní školy.[295] V roce 1994 prošla budova rekonstrukcí. Zřízena tu nová elektrická kotelna se 4 kotli EKOS 333 o výkonu 40 kW a objekt zateplen. Práce zahájeny v srpnu 1994 a dokončení se předpokládalo do konce října 1994.[296] Výstavba elektrokotelny ale dokončena až v roce 1995. V témž roce provedeno i zateplení fasády objektu.[297]
Kapacita zvláštní školy v té době už výrazně nestačila. Tehdejší počet žáků byl téměř na dvojnásobku plánované kapacity (víc než 100 žáků versus kapacita 60 žáků). Dvě třídy dokonce provizorně umístěny v budově starého gymnázia. V roce 1996 proto vypracován projekt přístavby areálu zvláštní školy. Na pořízení projektové dokumentace vyčlenil školský úřad 620 000 Kč.[298] Od jara 1997 zahájena stavba zcela nového pavilonu pro 1.stupeň zvláštní školy, situovaného do severní části pozemku, blíže k Dukelské ulici. V novém sektoru naplánováno 6 tříd, družina, 2 kabinety a šatny (podle obecní kroniky 3 kabinety[299]). Na rozdíl od montované konstrukce původního pavilonu školy byla přístavba pojata z tradičních materiálů. V květnu 1997 už se dokončují základy.[300] V říjnu už se práce chýlí k závěru. 17. října 1997 prováděn nátěr fasády.[301] 16. ledna 1998 nový trakt školy slavnostně otevřen. Jeho výstavba trvala necelých 7 měsíců.[302] Práce prováděla firma S+H ROKYCANY jako vítěz výběrového řízení. V roce 1997 odhadované náklady 10 240 000 Kč.[303] V lednu 1998 už se ale uvádí rozpočet 13 000 000 Kčs za samotnou stavbu a další 2 000 000 Kč za terénní úpravy plánované na jaro 1998.[304] Podle údaje v obecní kronice náklady vyčísleny na 14 000 000 Kč.[305] Nový pavilon je zčásti podsklepen, do Dukelské ulice dokonce stojí na zvýšeném technickém suterénu.
8.6. Nerealizované projekty výstavby v školském areálu
8.6.1. Plány na výstavbu učňovské školy
Ne všechny projekty z éry socialismu se ale naplnily. V prostoru Jižního předměstí se například dlouho počítalo rovněž s výstavbou učňovské školy. Tak o tom mluví programové prohlášení místní Národní fronty, KSČ a Městského národního výboru z února 1969.[306] MěstNV tak rozhodl při revizi územního plánu města roku 1968. Škola měla mít kapacitu minimálně 600 žáků a měla obsahovat i internát.[307] Dle výhledového plánu investic z roku 1969 předpokládáno na roky 1970-71 nalezení definitivního staveniště. V letech 1971-1975 mělo následovat provedení stavby učňovského areálu. Investorem měl být KNV.[308] V září 1969 záměr provést výstavbu učiliště (souběžně s plánovaným sídlištěm Jižní předměstí) potvrzen na jedné z prvních schůzek, která se konala na ONV za účelem konkretizace podoby nového urbanistického celku. Na financování akce se měly použít sdružení finanční prostředky. Zahájení stavby plánováno na rok 1970.[309] Výstavba školy skutečně zařazena do návrhu prováděcího plánu MěstNV na rok 1970 (zveřejněn v prosinci 1969).[310]
Záměr nakonec nerealizován a nové učiliště se začalo až koncem 80. let 20. století budovat na opačném konci města (dostavěno pak v 90. letech jako gymnázium – viz kapitola „Pražské předměstí“).
8.6.2. Plány na výstavbu plaveckého bazénu
Koncem 60. let se také vedení města zaobíralo i plánem situovat na Jižní předměstí plavecký bazén. Ten měl být umístěn do areálu výše uvedeného plánovaného učiliště. Jeho zbudování předpokládáno na roky 1972-1975. Investorem měl být KNV.[311] Dle návrhu, vzneseného městem v září 1969, na schůzce konané na ONV za účelem vyjasnění podoby chystané výstavby na Jižním předměstí, měly být součástí bazénu i lázně.[312] V roce 1970 rozhodlo vedení města oficiálně, že plavecký bazén bude skutečně postaven na sídlišti Jižní předměstí.[313]
Lokalizace této stavby ovšem nebyla jednoznačná. Ještě v roce 1968 MěstNV při projednávání revize územního plánu rozhodl, že lokalita Jižního předměstí je nevhodná a že by měl bazén (spolu s parními lázněmi) vyrůst pod Husovými sady, u fotbalového stadionu (na místě bývalé lukostřelecké louky).[314] Předprojektová studie na plavecký bazén na Jižním předměstí zpracována roku 1973.[315] Stála 37 000 Kčs.[316] V červnu 1972 oznámil pan Mašek poslancům MěstNV, že rada národního výboru navrhla změnu územního plánu, konkrétně změnu v umístění plaveckého bazénu. Plénum změny odsouhlasilo.[317] Nakonec bazén začal být až koncem 80. let opravdu budován pod Husovými sady (viz kapitola „Osecký vrch“).
[1] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 4, Rokycany 1998, s.10.
[2] Rokycansko, č.24, 18.6.1992, s.6.
[3] Rokycansko, č.24, 18.6.1992, s.6.
[4] 121. schůze městské rady, 16.3.1933.
[5] 122. schůze městské rady, 23.3.1933.
[6] 129. schůze městské rady, 11.5.1933.
[7] 130. schůze městské rady, 18.5.1933.
[8] 131. schůze městské rady, 30.5.1933.
[9] 139. schůze městské rady, 10.8.1933.
[10] 153. schůze městské rady, 2.11.1933.
[11] 27. schůze obecního zastupitelstva, 9.2.1934.
[12] 34. schůze obecního zastupitelstva, 20.12.1934.
[13] 12. schůze obecního zastupitelstva, 19.12.1939.
[14] 14. schůze obecního zastupitelstva, 24.4.1940.
[15] 13. schůze obecního zastupitelstva, 6.2.1940.
[16] 14. schůze obecního zastupitelstva, 24.4.1940.
[17] 17. schůze obecního zastupitelstva, 22.10.1940; Kronika města Rokycan, 1938-47, f.44.
[18] Kronika města Rokycan, 1938-47, f.80.
[19] Schůze užšího MNV 13.8.1945.
[20] Schůze MNV 8.11.1945.
[21] Schůze obecní finanční komise 21.9.1945.
[22] Schůze MNV 11.4.1946.
[23] Schůze MNV 2.5.1946.
[24] Slavnostní schůze MNV 9.3.1947.
[25] Schůze obecní stavební komise 24.10.1945.
[26] Schůze pléna MNV 24.6.1946.
[27] Schůze pléna MNV, 3.9.1948.
[28] Schůze pléna MNV 28.2.1947.
[29] Schůze pléna MNV, 6.5.1947.
[30] Schůze pléna MNV, 3.9.1948.
[31] Slavnostní schůze MNV 9.3.1947.
[32] Slavnostní schůze MNV 9.3.1947.
[33] Schůze pléna MNV, 3.9.1948.
[34] Slavnostní schůze MNV 9.3.1947.
[35] Schůze pléna MNV, 3.9.1948.
[36] Veřejná schůze pléna MNV, 26.7.1949.
[37] 3. schůze pléna MNV, 21.3.1951.
[38] Kronika města Rokycan, 1951-54, f.147.
[39] 2. schůze pléna MNV, 15.5.1953.
[40] 3. schůze pléna MNV, 4.9.1953.
[41] 2. schůze pléna MNV, 22.2.1954; Kronika města Rokycan, 1954-57, f.32.
[42] 2. zasedání MNV, 23.7.1954.
[43] 6. zasedání MNV, 18.6.1956.
[44] Kronika města Rokycan, 1957-62, f.88.
[45] 2. zasedání MNV, 23.2.1959.
[46] 7. zasedání MNV, 8.9.1958.
[47] 2. zasedání MNV, 23.2.1959.
[48] 2. zasedání MNV, 23.2.1959.
[49] 7. zasedání MNV, 8.9.1958.
[50] Kronika města Rokycan, 1957-62, f.68.
[51] Kronika města Rokycan, 1957-62, f.139.
[52] Paneš, F.: Názorný plán historických památek a veřejných budov města Rokycan a okolí, Rokycany 1967; 8. zasedání MNV, 13.10.1958.
[53] 7. zasedání MNV, 8.9.1958.
[54] 8. zasedání MNV, 13.10.1958.
[55] 6. zasedání MNV, 27.7.1959.
[56] 8. zasedání MNV, 5.10.1959.
[57] Kronika města Rokycan, 1957-62, f.159.
[58] Kronika města Rokycan, 1957-62, f.232.
[59] Zpráva o výsledcích ve výstavbě za rok 1960 a stav na tomto úseku v 1. čtvrtletí 1961, materiál pro 2. plenární zasedání MěstNV, 27.3.1961.
[60] 1. plenární zasedání MěstNV, 13.2.1961.
[61] Zpráva o výsledcích ve výstavbě za rok 1960 a stav na tomto úseku v 1. čtvrtletí 1961, materiál pro 2. plenární zasedání MěstNV, 27.3.1961.
[62] 1. plenární zasedání MěstNV, 13.2.1961.
[63] Zpráva o výsledcích ve výstavbě za rok 1960 a stav na tomto úseku v 1. čtvrtletí 1961, materiál pro 2. plenární zasedání MěstNV, 27.3.196; 2. plenární zasedání MěstNV, 27.3.1961.
[64] 4. plenární zasedání MěstNV, 3.7.1961.
[65] Zpráva do plenárního zasedání MěstNV o plnění úkolů ve výstavbě v roce 1961 a Akci Z.
[66] 4. plenární zasedání MěstNV, 3.7.1961.
[67] Zpráva do plenárního zasedání MěstNV o plnění úkolů ve výstavbě v roce 1961 a Akci Z.
[68] Zpráva do plenárního zasedání MěstNV o plnění úkolů ve výstavbě v roce 1961 a Akci Z.
[69] Kronika města Rokycan, 1957-62, f.281.
[70] Kronika města Rokycan 1962-65, f.10.
[71] 5. plenární zasedání MěstNV, 13.8.1962.
[72] 7. plenární zasedání MěstNV, 5.11.1962.
[73] 8. plenární zasedání MěstNV, 18.12.1962.
[74] 1. plenární zasedání MěstNV, 18.2.1963.
[75] Rokycanský deník, 17.2.1998, s.14.
[76] 3. plenární zasedání MěstNV, 29.5.1961.
[77] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 6, Rokycany 2000, s.44.
[78] Zpráva o výsledcích ve výstavbě za rok 1960 a stav na tomto úseku v 1. čtvrtletí 1961, materiál pro 2. plenární zasedání MěstNV, 27.3.1961.
[79] Slavnostní plenární zasedání MěstNV, 7.6.1970.
[80] 6. plenární zasedání MěstNV, 18.12. 1967.
[81] Potužáková J.- Fládr,L.: Malá encyklopedie výtvarných umělců a architektů západních Čech.
[82] Kulturní přehledy MěNV Rokycany, r.1963, č.4,s.12-16.
[83] 2. zasedání MNV, 23.2.1959.
[84] 1. zasedání MNV, 26.1.1959.
[85] Zpráva o výsledcích ve výstavbě za rok 1960 a stav na tomto úseku v 1. čtvrtletí 1961, materiál pro 2. plenární zasedání MěstNV, 27.3.1961.
[86] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 6, Rokycany 2000, s.44.
[87] 2. plenární zasedání MěstNV, 1.4.1963.
[88] 1. plenární zasedání MěstNV, 18.2.1963.
[89] 2. plenární zasedání MěstNV, 17.8.1964.
[90] 3. plenární zasedání MěstNV, 17.5.1965.
[91] 3. plenární zasedání MěstNV, 27.6.1966.
[92] Materiál pro jednání rady města, 24. dubna 2006, č.2413, ID: 4992.
[93] 2. plenární zasedání MěstNV 16.4.1968.
[94] 3. plenární zasedání MěstNV, 22.6.1970.
[95] 5. plenární zasedání MěstNV, 12.9.1972.
[96] 2. plenární zasedání MěstNV, 14.4.1975.
[97] 6. plenární zasedání MěstNV, 9.12. 1974.
[98] Kronika města Rokycan, 1978-1981, f.215.
[99] 26. plenární zasedání MěstNV, 9.12.1980.
[100] Kronika města Rokycan, 1978-1981, f.142.
[101] Hlas Rokycanska, č.40, 2.10.1980, s.1; č.46, 13.11.1980, s.1.
[102] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 6, Rokycany 2000, s.45.
[103] Kronika města Rokycan, 1994, f.17.
[104] Jindřich, K.: Rokycany, Rokycany 1970.s.67.
[105] 3. plenární zasedání MěstNV, 16.6.1969.
[106] 18. plenární zasedání MěstNV, 18.9.1979.
[107] 27. plenární zasedání MěstNV, 24.2.1981.
[108] Ustavující plenární zasedání MěstNV, 23.6.1981.
[109] 7. plenární zasedání MěstNV, 28.9.1982.
[110] Kronika města Rokycan, 1984, f.194.
[111] 19. plenární zasedání MěstNV, 28.8.1984.
[112] 22. plenární zasedání MěstNV, 19.2.1985.
[113] 25. plenární zasedání MěstNV, 27.8.1985.
[114] 29. plenární zasedání MěstNV, 22.4.1986.
[115] 3. plenární zasedání MěstNV, 28.10.1986.
[116] Hlas Rokycanska, r.1986, č.36.
[117] Kronika města Rokycan, 1986, f.159.
[118] 27. plenární zasedání MěstNV, 10.12.1985.
[119] Hlas Rokycanska, č.22, 2.6.1988, s.1.
[120] 11. plenární zasedání MěstNV, 16.2.1988.
[121] 14. plenární zasedání MěstNV, 20.9.1988.
[122] 18. plenární zasedání MěstNV, 18.4.1989.
[123] 18. plenární zasedání MěstNV, 18.4.1989.
[124] 19. plenární zasedání MěstNV, 19.9.1989.
[125] 22. plenární zasedání MěstNV, 22.5.1990.
[126] Jindřich, K.: Rokycany, Rokycany 1970.s.50.
[127] Rokycansko, č.35, 3.9.1992, s.2.
[128] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 6, Rokycany 2000, s.45.
[129] Rokycansko, č.22, 2.6.1994, s.4.
[130] Rokycanský deník, 17.2.1998, s.14.
[131] Rokycanský deník, 1.12.1994, s.9.
[132] Rokycanský deník, 12.7.1996, s.9.
[133] Usnesení zastupitelstva města z 30.5.2000, www.rokycany.cz.
[134] Rokycanský deník, 12.7.2002.
[135] Rokycanský deník, 23.8.2002.
[136] Rokycanský deník, 10.7.2004.
[137] Rokycanský deník, 26.8.2004.
[138] Rokycanský deník, 10.7.2004.
[139] Rokycanský deník, 18.8.2004.
[140] Rokycanský deník, 10.7.2004.
[141] Materiál pro jednání zastupitelstva města, 7.12.2004, bod č.1000, ID:3309.
[142] Město Rokycany, Závěrečný účet za rok 2004, z%E1v%ECre%E8n%FD%20%FA%E8et%202004.pdf, www.rokycany.cz
[143] Rozpočet na rok 2007 schválený zastupitelstvem města dne 15. 1. 2007, č. usnesení 2101, www.rokycany.cz .
[144] Město Rokycany, Závěrečný účet za rok 2004, z%E1v%ECre%E8n%FD%20%FA%E8et%202004.pdf, www.rokycany.cz
[145] Rokycanský deník, 4.6.2005.
[146] Materiál pro jednání rady města, 9.1.2006, č.2324, ID: 4655.
[147] Materiál pro jednání rady města, 9.1.2006, č.2010, ID: 4650.
[148] Materiál pro jednání rady města, 5.6.2006, č.2431, ID: 5209.
[149] Veřejné zakázky za rok 2006, www.rokycany.cz.
[150] Materiál pro jednání rady města, 5.6.2006, č.2431, ID: 5209.
[151] Veřejné zakázky za rok 2006, www.rokycany.cz.
[152] Materiál pro jednání zastupitelstva města, 11.7. 2006, č.1000, ID: 5294.
[153] Rokycanský deník, 24.8.2006.
[154] Materiál pro jednání rady města, 18.9. 2006, č.2431, ID: 5522.
[155] Investice roku 2007, příloha č.2 k materiálu č.5862, www.rokycany.cz
[156] Závěrečný účet města za rok 2007, zaverecny%5Fucet%5F2007.pdf, www.rokycany.cz
[157] Město Rokycany Zakázky malého rozsahu, www.rokycany.cz.
[158] Zakázka malého rozsahu - stavební úpravy části oplocení ZŠ Čechova, www.rokycany.cz
[159] Závěrečný účet města za rok 2007, zaverecny%5Fucet%5F2007.pdf, www.rokycany.cz
[160] Jindřich, K.: Rokycany, Rokycany 1970.s.47.
[161] 2. plenární zasedání MěstNV, 25.4.1967.
[162] Jindřich, K.: Rokycany, Rokycany 1970.s.47; též 1. plenární zasedání MěstNV, 12.2.1968.
[163] 1. plenární zasedání MěstNV, 12.2.1968.
[164] 2. plenární zasedání MěstNV, 25.4.1967.
[165] 1. plenární zasedání MěstNV, 12.2.1968.
[166] Jindřich, K.: Rokycany, Rokycany 1970.s.47.
[167] Založeno na vzpomínkách Jaroslava Gally, Rokycany čp.432/III.
[168] Jindřich, K.: Rokycany, Rokycany 1970.s.67.
[169] 6. plenární zasedání MěstNV, 10.12.1973.
[170] 2. plenární zasedání MěstNV, 10.4.1972.
[171] 4. plenární zasedání MěstNV, 9.9.1974.
[172] 6. plenární zasedání MěstNV, 9.12. 1974.
[173] 6. plenární zasedání MěstNV, 9.12. 1974.
[174] Hlas Rokycanska, č.51, 15.12.1978, s.2.
[175] 8. plenární zasedání MěstNV, 12.12.1977.
[176] 12. plenární zasedání MěstNV, 12.9.1978.
[177] 2. plenární zasedání MěstNV, 2.9.1980.
[178] Šach, V.: Jak se v Rokycanech říkalo a říká, díl 11.Rokycansko, č.49, 12.12.1991,s.6.
[179] 2. plenární zasedání MěstNV, 2.9.1980.
[180] 28. plenární zasedání MěstNV, 7.4.1981.
[181] 25. plenární zasedání MěstNV, 27.8.1985.
[182] Ustavující plenární zasedání MěstNV, 24.6.1986.
[183] 10. plenární zasedání MěstNV, 8.12.1987.
[184] 2. plenární zasedání MěstNV, 2.9.1986.
[185] 5. plenární zasedání MěstNV, 26.2.1987.
[186] 8. plenární zasedání MěstNV, 23.9.1987.
[187] 10. plenární zasedání MěstNV, 8.12.1987.
[188] 11. plenární zasedání MěstNV, 16.2.1988.
[189] 11. plenární zasedání MěstNV, 16.2.1988.
[190] 11. plenární zasedání MěstNV, 16.2.1988.
[191] 12. plenární zasedání MěstNV, 26.4.1988.
[192] 14. plenární zasedání MěstNV, 20.9.1988.
[193] 18. plenární zasedání MěstNV, 18.4.1989.
[194] 23. plenární zasedání MěstNV, 25.9.1990.
[195] Rokycanský deník, 29.5.1996, s.11.
[196] Rokycanský deník, 21.3.1997, s.12.
[197] Rokycanský deník, 2.8.1997, s.22.
[198] Rokycanský deník, 6.3.1998, s.14.
[199] Usnesení zastupitelstva města z 30.5.2000, www.rokycany.cz.
[200] Usnesení zastupitelstva města z 3.10.2000, www.rokycany.cz.
[201] Kronika města Rokycan, 2003, s.26.
[202] Kronika města Rokycan, 2003, s.26-27.
[203] Usnesení zastupitelstva města z 9.4.2002, www.rokycany.cz.
[204] Rokycanský deník, 24.10.2003.
[205] Kronika města Rokycan, 2003, s.19.
[206] Usnesení zastupitelstva města z 15.1.2007, www.rokycany.cz.
[207] Rokycanský deník, 29.11.2003.
[208] Rokycanský deník, 24.8.2006.
[209] Veřejné zakázky za rok 2006, www.rokycany.cz.
[210] Rokycanské noviny, č.12, 20.12.2006, s.3.
[211] Veřejné zakázky za rok 2006, www.rokycany.cz.
[212] Rokycanský deník, 3.9.2004.
[213] 21. plenární zasedání MěstNV, 20.2.1990.
[214] 23. plenární zasedání MěstNV, 25.9.1990.
[215] Rokycanský deník, 29.11.2003.
[216] Materiál pro jednání rady města, 24.1.2005, č.2431, ID:3473.
[217] Materiál pro jednání zastupitelstva města, 7.12.2004, bod č.1000, ID:3309.
[218] Rokycanský deník, 3.9.2004.
[219] Materiál pro jednání rady města, 12.9.2005, č.2099, ID:4245.
[220] Rokycanský deník, 16.9.2005.
[221] Materiál pro jednání zastupitelstva města, 30.5. 2006, č.1090, ID: 5148.
[222] Materiál pro jednání zastupitelstva města, 11.7. 2006, č.1000, ID: 5294.
[223] Veřejná vyhláška - oznámení o zahájení stavebního řízení, Školní minihřiště, www.rokycany.cz
[224] Město Rokycany Veřejná vyhláška - stavební povolení školní minihřiště, Stavba - školní minihřiště na pozemcích: stavební parcely 2035, 3491 a pozemkové parcely 405/2 v kat. území Rokycany, www.rokycany.cz
[225] Rokycanský deník, 8.12.2006.
[226] Založeno na osobních zápiscích autora.
[227] Rokycanský deník, 8.12.2006.
[228] pravy rozpotu zm 24.9.2007 – 4, www.rokycany.cz
[229] Závěrečný účet města za rok 2007, zaverecny%5Fucet%5F2007.pdf, www.rokycany.cz
[230] Kronika města Rokycan, 1957-62, f.88.
[231] Kronika města Rokycan 1962-65, f.70.
[232] Kronika města Rokycan 1962-65, f.92.
[233] 6. plenární zasedání MěstNV, 30.9.1968.
[234] 4. plenární zasedání MěstNV, 22.9.1969.
[235] 5. plenární zasedání MěstNV, 10.11.1969.
[236] Ustavující plenární zasedání MěstNV, 21.12.1971.
[237] 2. plenární zasedání MěstNV, 25.4.1967.
[238] Založeno na vzpomínkách Jaroslava Gally, Rokycany čp.432/III.
[239] Kronika města Rokycan, 1974-1975, f.75.
[240] 1. schůze rady MěstNV, 15.2.1977.
[241] 16. schůze rady MěstNV, 16.8.1977.
[242] 7. plenární zasedání MěstNV, 31.10.1977.
[243] 10. plenární zasedání MěstNV, 11.4.1978.
[244] Hlas Rokycanska, č.41, 25.11.1977, s.1. (v Kronice města Rokycan, 1976-1977, f.103. chybně uvedeno otevření 17. září 1977)
[245] Kronika města Rokycan, 1976-1977, f.103.
[246] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 6, Rokycany 2000, s.45.
[247] Hlas Rokycanska, č.41, 25.11.1977, s.1.
[248] Hlas Rokycanska, č.41, 25.11.1977, s.1.
[249] 11. plenární zasedání MěstNV, 16.2.1988.
[250] 14. plenární zasedání MěstNV, 20.9.1988.
[251] 18. plenární zasedání MěstNV, 18.4.1989.
[252] 21. plenární zasedání MěstNV, 20.2.1990.
[253] 23. plenární zasedání MěstNV, 25.9.1990.
[254] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 6, Rokycany 2000, s.45.
[255] Rokycanské noviny, č.3, 20.3.2007, příloha.
[256] Kronika města Rokycan, 2003, s.28.
[257] Rokycanský deník, 18.9.2002.
[258] Rokycanský deník, 7.4.2003.
[259] Kronika města Rokycan, 2003, s.28.
[260] Rokycanské noviny, č.2, 20. června 2003, s.1.
[261] Rokycanský deník, 27.8.2003.
[262] Kronika města Rokycan, 2003, s.26.
[263] Rokycanský deník, 27.8.2003.
[264] Kronika města Rokycan, 2003, s.7.
[265] Usnesení zastupitelstva města z 30.9.2003, www.rokycany.cz.
[266] Rokycanský deník, 9.9.2004.
[267] Rokycanské noviny, č.5, 20. května 2004, s.2.
[268] Materiál pro jednání rady města, 20.9.2004, bod č.2010, ID:3042.
[269] Rokycanský deník, 9.9.2004.
[270] Město Rokycany, Závěrečný účet za rok 2004, z%E1v%ECre%E8n%FD%20%FA%E8et%202004.pdf, www.rokycany.cz
[271] Materiál pro jednání rady města, 30.5. 2005, č.2431, ID: 3944.
[272] Rokycanský deník, 26.8.2005.
[273] Materiál pro jednání rady města, 9. ledna 2006, č.2324, ID: 4655.
[274] Materiál pro jednání rady města, 9. ledna 2006, č.2010, ID: 4650.
[275] pravy rozpotu zm 24.9.2007 – 4, www.rokycany.cz
[276] Energetické úspory MŠ Čechova (zateplení a výměna oken), www.rokycany.cz
[277] Zakázky malého rozsahu, 10.1.2008, www.rokycany.cz
[278] Rokycanské noviny, č.2, únor 2008, s.1.
[279] Založeno na osobních zápiscích autora.
[280] Seznam výběrových řízení ORM, Kopie - vbrov zen_orm_ 2008.xls, www.rokycany.cz
[281] Hlas Rokycanska, č.3, 12.10.1973, s.3.
[282] Jindřich, K.: Rokycany, Rokycany 1970.s.67.
[283] 3. plenární zasedání MěstNV, 5.7.1971.
[284] Ustavující plenární zasedání MěstNV, 21.12.1971.
[285] Hlas Rokycanska, č.3, 12.10.1973, s.3.
[286] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 6, Rokycany 2000, s.45.
[287] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 6, Rokycany 2000, s.46.
[288] 2. plenární zasedání MěstNV, 8.4.1974.
[289] 2. plenární zasedání MěstNV, 8.4.1974.
[290] Hlas Rokycanska, č.3, 12.10.1973, s.3.
[291] Kronika města Rokycan, 1969-1973, f.133.
[292] 6. plenární zasedání MěstNV, 9.12. 1974.
[293] Za Rokycansko krásnější, Rokycany 1986, s.38.
[294] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 6, Rokycany 2000, s.46.
[295] 21. plenární zasedání MěstNV, 20.2.1990.
[296] Rokycanský deník, 14.9.1994, s.9.
[297] Rokycanský deník, 23.5.1997, s.11.
[298] Rokycanský deník, 23.5.1997, s.11.
[299] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 6, Rokycany 2000, s.46.
[300] Rokycanský deník, 23.5.1997, s.11.
[301] Rokycanský deník, 20.10.1997, s.9.
[302] Rokycanský deník, 17.1.1998, s.1,9.
[303] Rokycanský deník, 23.5.1997, s.11.
[304] Rokycanský deník, 17.1.1998, s.1,9.
[305] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 6, Rokycany 2000, s.46.
[306] Jindřich, K.: Rokycany, Rokycany 1970.s.67.
[307] 6. plenární zasedání MěstNV, 30.9.1968.
[308] 3. plenární zasedání MěstNV, 16.6.1969.
[309] 4. plenární zasedání MěstNV, 22.9.1969.
[310] 6. plenární zasedání MěstNV, 15.12.1969.
[311] 3. plenární zasedání MěstNV, 16.6.1969.
[312] 4. plenární zasedání MěstNV, 22.9.1969.
[313] Kronika města Rokycan, 1969-1973, f.29.
[314] 6. plenární zasedání MěstNV, 30.9.1968.
[315] Kronika města Rokycan, 1969-73, f.133.
[316] Hlas Rokycanska, č.3, 12.10.1973, s.2.
[317] 4. plenární zasedání MěstNV, 26.6.1972.