|
|
|
|
|
|
D. Borek: verze 2026/05/13
Jižní předměstí: zástavba ve východní části předměstí (Hořicov, Páníkova cihelna a podél Nového ulice)
Kromě koksárny (městské válcovny) a Bedřichovy hutě vzniklo ještě před 1.
světovou válkou v této části nynějšího Jižního předměstí i několik dalších
průmyslových areálů, zejména pozdější Kovohutě a Páníkovic cihelna. O nich je
pojednáno níže. Zatímco první půlstoletí urbanizace Jižního předměstí se neslo výlučně
ve znamení industriální zástavby, ve 20. letech 20. století se i sem rozšířily
obytné domy. A stavební tempo tu bylo velmi rychlé. Nejprve sem byl ve 20.
letech situován jednotně řešený soubor dělnických rodinných domků (tzv.
Hořicov), od 30. let na něj navázala individuální výstavba, jejíž osou se stala
dnešní ulice V. Nového, která byla přes nynější Dukelskou ulici v roce
1927 napojena na nově zřízený podjezd železniční trati u sokolovny. Blízkost
průmyslových areálů byla nadále patrná a nepochybně mírně snižovala atraktivitu
zdejších stavebních pozemků (ve srovnání s ryze rezidenčním Rašínovem), ale přesto
se tu vytvořila rozsáhlá oblast individuální výstavby. Její doplňování a
zahušťování pokračovalo i ve 2. polovině 20. století. Tehdy byla plánovitě
řešena zaniklá Páníkovic cihelna, jejíž ploše vytýčena zcela nová ulice
(Květná, dříve 20. výročí osvobození) s novou zástavbou rodinných domků.
Východní polovinu bývalé cihelny vyplnil velký areál garážových kójí.
V 80. letech 20. století bylo zcela přeorganizováno dopravní řešení
této čtvrti, když se dosavadní podružná ulice B. Němcové proměnila na širokou
silniční komunikaci, která propojila od východu na západ výpadovky na Mirošov
(Zeyerova ulice) i na Šťáhlavy (Šťáhlavská ulice). Západně od tohoto okrsku
individuální zástavby zároveň od 50. let probíhala intenzivní sídlištní
výstavba. Dosavadní severojižní orientace této lokality (ulicí Nového
k podjezdu u sokolovny a do centra města) ustoupila do pozadí, naopak zesílila
gravitace nově vzniklého centra Jižního předměstí na stejnojmenném sídlišti.
Obsah
3.1.1. Příprava výstavby a výstavba Hořicova
3.1.2. Popis zástavby Hořicova
3.1.3. Vývoj pojmenování ulic na Hořicově
3.1.4. Technický vývoj Hořicova před rokem 1945
3.1.5. Technický vývoj Barákovy ulice po roce
1945
3.1.6. Technický vývoj Stehlíkovy ulice po roce
1945
3.1.7. Technický vývoj Kozinovy ulice po roce
1945
3.2. Parcelace Páníkovic cihelny
3.2.1. Původní Páníkovic cihelna
3.2.2. Zboření Páníkovic cihelny a výstavba
garáží
3.2.3. Zbylá část bývalé cihelny
3.2.5. Technický vývoj Květné ulice a vývoj
jejího pojmenování
3.3 Zástavba podél Nového ulice
3.3.3. Příprava a postup urbanizace dnešní
ulice V. Nového
3.3.4. Popis zástavby v ulici V. Nového
3.3.5. Technický vývoj Nového ulice
3.3.6. Vývoj pojmenování Nového ulice
3.3.7. Popis vzniku ulice Boženy Němcové a
zdejší zástavba
3.3.8. Vývoj pojmenování ulice Boženy Němcové
3.3.10. Erbenova ulice (popis vzniku a zdejší
zástavba)
3.3.11. Technický vývoj Erbenovy ulice a vývoj
pojmenování
3.3.12. Muchova ulice (popis vzniku a zdejší
zástavba)
3.3.13. Technický vývoj Muchovy ulice a vývoj
jejího pojmenování
3.3.14. Máchova ulice (popis vzniku a zdejší
zástavba)
3.3.15. Technický vývoj Máchovy ulice a vývoj
pojmenování
3.3.16. Ulice U Pekáren (popis vzniku a zdejší
zástavba)
3.3.17. Technický vývoj ulice U Pekáren a vývoj
pojmenování
3.3.18. Čechova ulice (popis vzniku a zdejší
zástavba)
3.3.19. Technický vývoj Čechovy ulice a vývoj
pojmenování
3.3.20. Zástavba v Družstevní ulici (severní
úsek, nesídlištní zástavba)
Prvorepublikovou parcelací ve 20. letech 20. století byla nejprve podél
ulic Stehlíkova, Kozinova a Barákova založena čtvrť Hořicov, tvořená 32 jednoduchými typizovanými domky (respektive 16 dvojdomky)
pro dělníky. Její pojmenování, připomínající místního sociálně demokratického
politika Antonína Hořice, mělo být ideologicky levicovou protiváhou
"národně demokratického" Rašínova, ale neujalo
se a dnes je prakticky neznámé a rozhodně není spontánně užíváno.
Ještě v červenci 1927 se uvádí, že pro „kolonii pod Kotlem“ dosud nebylo přijato oficiální pojmenování.[1]
Dne 4. září 1929 městská rada neschválila návrh Obecně prospěšného družstva,
aby kolonie družstevních domků pod Kotlem byla pojmenována Hořicov.[2]
V říjnu 1930 komunistický zastupitel J. Dobromysl žádá, aby se vyřídila
žádost určité části obyvatel pojmenovat novou čtvrť pod Kotlem Hořicov.
Zastupitelstvo města odkázalo věc k projednání městské radě.[3]
Ta pak 26. listopadu 1930 skutečně obecnímu zastupitelstvu doporučila
pojmenovat kolonii pod Kotlem Hořicov.[4]
Označení definitivně přijala 9. prosince 1930 obecní správní komise.[5]
3.1.1. Příprava výstavby a výstavba Hořicova
Výstavbu nové čtvrti zajišťovalo „Všeobecné prospěšné stavební a bytové
družstvo dělnické“, jehož předsedou byl Antonín Hořice.[6]
Družstvo vybralo dosud volný pozemek č.kat.2641. Hořicov byl komunikačně
uchycen na stávající Veselskou silnici (dnes Zeyerovu ulici), ale zástavba byla
převážně orientována do hloubi pozemku, do nově vytýčených ulic. Na jihu to
byla Stehlíkova ulice (podél severního okraje areálu Kovohutí), na severu
Barákova ulice, na západě nynější ulice V. Nového a prostředkem nové zástavby byla
trasována Kozinova ulice, rozdělující tuto kolonii na dva domovní bloky. Jednotlivé
pozemky měřily 660 – 1008 čtverečních metrů.[7]
V květnu 1921 projednalo zastupitelstvo města návrh na rozšíření plánu
polohy a regulace města v části města za továrnou Zbirožských železáren
(Hopfengärtnerovy železárny, viz výše) k továrně Eisnera (nynější Kovohutě,
o nich viz níže), mezi okresní silnicí Veselskou a polní cestou č.kat.2960/1.
Město konstatovalo, že parcelací pozemku č.kat.2641 u Veselské silnice byla vyvolána
nutnost regulace. Nový stavební okrsek se opřel o starší komunikační sít. Byla
to okresní silnice č.kat.2958/3 (dnešní Zeyerova ulice) a polní cesta
č.kat.2960/1 (dnešní ulice Nového), které měly být obě provedeny jako 14 metrů
široké ulice. Proponovanou šířkou 14 metrů disponovaly i další dvě nové ulice
(Stehlíkova, Barákova), vybíhající z okresní silnice na cestu č.kat.2960/1. Příčná
ulice (Kozinova) byla navržena v šíři 10 metrů.[8]
Na témž zasedání taky zastupitelstvo vydalo vlastní povolení rozdělit pozemek
č.kat.2641 na stavební místa pro Obecně prospěšné stavební a bytové družstvo.
Už 29. dubna 1921 se konalo komisionelní šetření. Zástavba měla mít dva
stavební bloky: větší z nich u okresní silnice (Zeyerova) měl zasahovat do
hloubky 2/3 pozemku. Menší blok oddělovala ulice široká 10 metrů (Kozinova),
přičemž přiléhal k projektované 14 metrů široké ulici ve směru polní cesty
č.kat.2960/1 (dnešní Nového ulice). Na jižní a severní straně pozemku se plánovány
nadále ulice 14 metrů široké (Barákova, Stehlíkova). Regulační čára u veselské
okresní silnice se opírala o regulační čáru továrny firmy Eisner čp.285/II (pozdější
Kovohutě). Město se usneslo, že majitelé sousedních pozemků na jižní, západní a
severní straně lokality odstoupí po dohodě s družstvem nebo ve
vyvlastňovacím řízení pruh svých pozemků o šířce 6+2 metry pro plánované
komunikace. Pozemek se popisoval jako plochý, s mírným sklonem
k okresní silnice, proto mělo být možné levně provést kanalizaci,
provizorně napojenou na kanál vedoucí z továrny čp.285/II do Padrťského
potoka (majitel továrny souhlasil, jen chtěl jistotu, že kanál se nebude
zanášet). Pro zásobování vodou se předpokládalo zřízení studní, společných pro
každý dvojdům. Ve větším bloku se plánovalo 20 domů, v menším 12 domů. Plocha
parcel se i nyní uváděla v rozmezí 660 – 1008 čtverečních metrů.
Typizované domky měly sestávat z jednoho pokoje do ulice, z kuchyně
do dvora, dále z předsíně, schodiště do sklepa, spíže a záchodu.
V podkroví se projektoval pokoj, dvě půdy a komora. Do ulice měly být domky
povinně ohrazeny vkusným plotem z latí a s betonovými pilíři. Před
každým domem se měl výhledově, na požádání obce, zřídit mozaikový chodník.[9]
Jako autor projektu jednotlivých typizovaných domků se uvádí rokycanský
stavitel Josef Žour, který právě v těchto letech a na této stavební
zakázce zahájil svou úspěšnou kariéru, která z jeho firmy učinila jednoho
z největších rokycanských prvorepublikových „developerů“.[10]
Na schůzi v červenci 1921 zastupitelstvo potvrdilo rozšíření
regulačních plánů a plánů polohy na oblast mezi Plzeňskou a Šťáhlavskou silnicí
a Rakovským potokem. Poté, co to zastupitelé odsouhlasili už 13. května 1921, byl
totiž záměr zveřejněn a neobjevily se proti němu námitky, tudíž nyní byl opětovně
a definitivně schválen.[11]
I vlastní stavbu jednotlivých domů prováděl Josef Žour. Výstavba započala roku
1921 a v letech 1921–1922 došlo k předání většiny domků do užívání.[12]
Jen s malým zpožděním pak bylo dobudováno 6 dalších domů, financovaných
městskými železárnami (respektive obcí jako jejich vlastníkem), které na jejich
zbudování přispěly 300 000 Kč (dar schválen 22. prosince 1921).[13]
Fond pro výstavbu těchto domů vznikl usnesením obecního zastupitelstva
z 27. září 1921. Železárny na zmíněný dar 300 000 Kč použily část zisku za
rok 1921.[14]
Obecní zastupitelstvo vzalo 27. září 1921 a 22. prosince 1921 na vědomí zřízení
fondu pro výstavbu domů pro dělníky a zřízence městských železáren ve výši 300
000 Kč. Pro urychlenou výstavbu těchto domů započalo jednání s Obecně
prospěšným družstvem, aby obci přepustilo část svého pozemku č.kat.2641 pro
výstavbu 3 dvojdomků. Družstvo souhlasilo, požadovalo od obce ovšem náhradní
pozemek, až jej bude potřebovat. Velmi rychle město vypsalo ofertní řízení na
výstavbu těchto 3 dvojdomků a zakázku získal Josef Žour za 161 252,21 Kč. Musel
se zavázat, že řemeslnické práce zadá Josefu Šimáněmu (pokrývač, za 8627,20
Kč), Josefu Splítkovi (zámečník, za 4647,80 Kč), Františku Bradovi (malíř, za
2185 Kč) a Václavu Meinerovi (kamnář, za 2600 Kč). K rychlosti realizace mělo
přispět i to, že stavba se prováděla podle již hotových typizovaných plánů
Obecně prospěšného družstva a podle stavebního povolení vydaného družstvu 4.
srpna 1921 na ostatní domky Hořicova.[15]
Dne 21. října 1921 získalo těchto 6 domů stavební povolení.[16]
Šlo o objekty čp.326/II, čp.327/II, čp.328/II, čp.329/II, čp.330/II a
čp.331/II. Dne 5. července 1923 schůze obecního zastupitelstva rozhodla o
použití 100 000 Kč věnovaných městskými železárnami na jejich dostavbu.[17]
Těchto šest obecních rodinných domků vyšlo na 512 000 Kč.[18]
Kolaudovány byly 20. září 1923.[19]
Určeny byly pro zaměstnance železáren jako nájemní bydlení. Architektonicky se neliší od ostatních.
V únoru 1929 rozhodla městská rada, že nelze vyhovět žádosti Aloise a
Anežky Drchalových o odprodej domu čp.330/II, protože obec chce železárenské
domky hromadně prodat.[20]
V květnu 1933 se usnesla městská rada, že u Š. Volfa se opatří odhad ceny
domů čp.326-331/II a pak se stanoví prodejní ceny pro zaměstnance městských
železáren.[21]
Odhad ceny domků čp.326-331/II od stavitele Volfa byl oznámen městské radě
v červnu 1933. Radní se usnesli, že je nabídnou k prodeji po 40 000
Kč dosavadním nájemníkům.[22]
V červenci 1933 konstatuje rada, že nabídka J. Fuchse na odkup rodinného
domu v kolonii pod Kotlem se vezme v úvahu.[23]
Obecní bytová komise v srpnu 1933 městské radě doporučila projednat prodej
obecních domů čp.326-331/II s nájemníky a s jinými dělníky z městských
železáren.[24]
Dne 1. dubna 1943 ovšem nařídil ředitel městských železáren Gerold všem rodinám,
bydlícím v domcích na Hořicově, patřících železárnám, kteří už
v železárnách nepracují, aby domky vyklidily.[25]
3.1.2. Popis zástavby Hořicova
Celkem stálo na Hořicově 32 nových dělnických domků, sdružených do 16
dvojdomů. Všechny měly jednotný design.
Vzhledem ke klientele, pro niž byly určeny, se architektonicky jednalo o
znatelně skromnější zástavbu než v případě středostavovského Rašínova. Šlo o půdorysně
malé dvojdomky s polovalbovou střechou a částečně obytným podkrovím.
Soubor těchto dělnických domků se dodnes zachoval. Vzhledem k rostoucím
nárokům na kapacitu obytné plochy ovšem většina z nich prošla přestavbami a
nástavbami. Ty byly prováděny již individuálně. Přesto tu vykrystalizoval
jakýsi společný model adaptace, kdy se často prováděla nástavba prvního patra a
půdorysné rozšíření domu na bočních stranách. Obytná plocha objektu se tak
dramaticky zvýšila, ale vznikla jakási bizarní kostka s moderní
brizolitovou fasádou normalizačního stylu, z níž často trčí vrcholová
partie původní střechy. Paradoxně lépe tak dopadly ty objekty, kde se jejich
majitelé před rokem 1989 neodhodlali k přístavbě (nebo na ni neměli
peníze), protože v současnosti již je úroveň těchto dodatečných stavebních
zásahů výrazně kvalitnější.
V Stehlíkově ulici stojí čtyři dvojdomy původního Hořicova. Objekt čp.317-318/II byl někdy za socialismu v obou
svých polovinách rozšířen a zvýšen o 1. patro. Takto ho ještě zachycuje fotodokumentace
města z roku 2000.[26]
Někdy poté prošly obě části dvojdomu další rekonstrukcí, při které východní
polovina (čp.317/II) získala novou fasádu, zbavenou socialistického brizolitu,
a západní část (čp.318/II) byla radikálně upravena. Zdivo nástavby v 1.
patře bylo částečně sníženo a do podkroví vsazen místo něj velký vikýř. Fasáda byla
řešena nově kombinací omítek a cihel. Jde o dobrou ukázku, jak revidovat
amatérské svépomocné stavební zásahy z předlistopadového období. V březnu
1932 vydalo město stavební povolení pro Karla Kotyzu na truhlářskou dílnu a
strojovnu u čp.338/II.[27]
Podle seznamu majitelů z té doby ale byl Karel Kotyza majitelem objektu
čp.318/II.[28]
Zatímco dům čp.317-318/II je příkladem opakovaných radikálních stavebních
proměn, vedlejší dvojdomek čp.319-320/II
se dochoval intaktně v původních skromných proporcích. Může za to i pietní
význam objektu. Pamětní deska na jeho
východní části (čp.319/II) totiž připomíná smrt železničáře Václava Stehlíka
(nar. 1879), který za 2. světové války poskytl úkryt českým parašutistům z Velké
Británie a byl za to 28. května 1942 i se svou rodinou zavražděn nacisty.[29] Václav Stehlík z čp.319/II obdržel 30.
března 1937 stavební povolení na stavbu zděné kůlny na dvorku.[30] Obě poloviny domku mají původní hmotové
dispozice, které dobře ilustrují skromné rozměry této původní zástavby
Hořicova. Jediným novějším prvkem jsou
moderní širší okna do ulice, k boční straně západní poloviny domu (čp.320/II) přibyla
někdy za socialismu přístavba přízemní místnosti s plochou střechou. Další
dvojdům čp.321-322/II byl ve 30.
letech doplněn o zděnou kůlnu na místě původní dřevěné. Karel Kraft (čp.321/II)
na to získal stavební povolení 30. března 1937 (kolaudace 13. července 1937).[31]
Jeho nynější podoba je dalším příkladem razantní proměny tvářnosti původní zástavby
za socialismu. Nejen, že byl podle výše vylíčeného modelu rozšířen a provedena
nástavba prvního patra, ale jeho východní polovina (čp.321/II) se rozšířila k
východu a doplnily ji bizarní zkosené podpěrné sloupy z betonu, které
nesou horní patro budovy. Jde o jakési zhmotnění snah normalizačních kutilů o
luxusním moderním bydlení, jakési socialistické art-deco, dnes vlastně zajímavá
ukázka dobových estetických představ, realizovaných v podmínkách chudého
stavebního sortimentu a faktické absence profesionálních projekčních firem.
Následuje ústí Kozinovy ulice a za ním ještě stojí ve Stehlíkově ulici dům čp.328-329/II. Tam se podoba obou
polovin dvojdomu zásadně rozchází. Zatímco východní část (čp.328/II) si
podržela původní podobu, západní část (čp.329/II) někdy před v období rokem
1989 byla rozšířena a zvýšena o 1. patro s fasádou pokrytou brizolitem.
Východní část domu tak unikla amatérským stavebním akcím za socialismu a dle
stavu z roku 2000 procházela rekonstrukcí.[32]
Při ní byl domek mírně rozšířen k východu, ale zachoval si původní
proporce. Do podkroví byl vložen
střešní vikýř. Výsledkem je elegantní stavba, která si podržela ducha
prvorepublikové architektury.
Hořicov zformoval i jižní stranu Barákovy ulice. Lemují ji také čtyři
původní dvojdomky. Objekt čp.344-345/II
byl dodatečně razantně rozšířen a zvýšen o patro. Roku
1979 kolaudoval provedenou přístavbu domu čp.345/II MěstNV.[33] Kolaudace byla provedena 15. listopadu 1979.[34] V tomto stavu zůstávají obě poloviny domu i nadále. Na
vedlejším pozemku stojí dvojdům čp.342-343/II.
Jeho východní část (čp.343/II) byla taktéž rozšířena a zvýšena o patro někdy za
socialismu. Ve srovnání se stavem v roce 2000 tu aspoň někdy poté došlo
k částečné úpravě fasády a odstranění brizolitového pláště.[35]
Zato západní polovina stavby (čp.342/II) se dochovala bez větších změn do
současnosti. Jde nadále o původní malý přízemní domek s polovalbovou
střechou. Přestavbou (rozšíření po stranách a nástavba patra) prošel sousední
dům čp.340-341/II. Povolení
k přístavbě jeho západní části (čp.340/II), při níž měla vzniknout nová
bytová jednotka, vydal MěstNV v roce 1979.[36]
U východní poloviny (čp.341/II) byla patrně přístavba 1. patra provedena ještě
dříve. Následuje ústí Kozinovy ulice a západně od něj je ještě situován dvojdům
čp.334-335/II. Jeho východní
polovina (čp.335/II) patří k nejlépe dochovaným domům původního Hořicova, západní
polovina (čp.334/II) prošla nástavbou, na rozdíl od většiny zdejších modernizovaných
domů ale tato úprava proběhla v jiném duchu. V některých ohledech zašla až
do vod sentimentálního podnikatelského baroka, příznačného pro éru po roce
1989. Přestavba domu proběhla již před rokem 2000.[37]
Někdy okolo roku 2010 byly ještě do střechy vloženy obytné místnosti
v podkroví 2. patra s vikýři. Proporčně je ale nová podoba domu
zvládnutá a odpovídá městskému prostředí, ve kterém se nachází. Ovšem
s původní podobou této dělnické kolonie už nemá nic společného.
Kozinova ulice má charakter krátké příčné spojky mezi dvěma hlavními osami
Hořicova: Stehlíkovou a Barákovou ulicí. Stojí v ní následující čtyři
dvojdomy. Na východní straně je to objekt čp.324-325/II.
Obě jeho poloviny se dochovaly v původních prvorepublikových proporcích.
V květnu 1932 vydalo město stavební povolení pro J. Čechuru na chlévek u
čp.324/II.[38]
Později získali Josef a Božena Čechurovi 11. července 1939 stavební povolení i na
přestavbu nádvorních hospodářských budov.[39]
Jižní polovina dvojdomu (čp.324/II) měla ještě v roce 2000 zcela intaktní
podobu (kromě přízemního přístavku u vchodu s plochou střechou z dob
socialismu).[40]
Někdy poté byla fasáda mírně upravena, včetně výměny stavebních prvků (nevhodná
plastová okna či náhrada vikýře za moderní střešní okno). Původní podoba se ale
stále do velké míry uchovala. Severní polovina (čp.325/II) prodělala mírnou modernizaci
již před rokem 2000. Dalším dvojdomem je čp.338-339/II.
Jeho severní část (čp.339/II) prošla za socialismu přístavbou patra. Jižní část
(čp.338/II) si ještě v roce 2000 ponechávala takřka původní podobu.[41]
Dle stavu z února 2006 ale již probíhala na domě čp.338/II nástavba prvního
patra.[42]
Byla provedena v podobných proporcích jako jiné modernizace zdejší
zástavby z dob socialismu. Nebyla tak využita možnost osobitěji doplnit
prvorepublikovou architekturu. Západní frontu Kozinovy ulice tvoří dvojdům čp.336-337/II. Karel Cédl (čp.336/II)
získal 3. července 1934 stavební povolení na zbudování verandy u svého domku,
dle projektu Josefa Žoura.[43]
Tato severní polovina (čp.336/II) je takřka úplně dochovaná, ještě počátkem 21.
století měla původní stavební detaily, včetně oken, dveří, krytiny střechy
apod. Později prodělala mírné úpravy. Jižní část objektu (čp.337/II) prošla za
socialismu nástavbou patra.
V listopadu 1997 městské zastupitelstvo schválilo úpravu rozpočtu
města, mimo jiné i kvůli nákladům na nákup objektu čp.336/II.[44]
Dle evidence katastru nemovitostí je v roce 2008 majitelem objektu už soukromá
osoba. Vedle stojí dvojdomek čp.326-327/II.
V květnu 1930 se usnesla městská rada opravit v domě městských
železáren čp.327/II podlahu nákladem cca 2000 Kč.[45] Souhlas s opravou čp.327/II za cca 2000
Kč vydala pak v červnu 1930 i obecní finanční komise.[46]
Opravu domu čp.327/II zadala v polovině června 1930 městská rada V. Včalovi.[47]
V dubnu 1956 projednává MNV záměr prodeje severní poloviny domku
(čp.326/II), do té doby stále v majetku obce, do soukromých rukou.
Přednostně byl nabídnut obyvatelům demolované zástavby na místě sídliště
Hrudkovanka, ale nikdo neprojevil zájem.[48]
Rada MNV pak rozhodla, že objekt město převede na Annu Vaníkovou, která tu už
žila jako nájemnice, a to za 15 500 Kčs.[49]
Dům čp.326/II za socialismu unikl brutálním socialistickým přístavbám. Někdy
v 90. letech proběhla jen mírná adaptace podkroví na obytné prostory. Do
fasády byla vsazena nová, půlkruhově zakončená okna. Jižní polovina (čp.327/II)
se před rokem 1989 proměnila nástavbou 1. patra.
Jen letmo se zástavba Hořicova dotkla ulice Nového, kde vyrostly dva
dvojdomy. Objekt čp.330-331/II byl
v obou svých polovinách rozšířen a zvýšen o patro. Někdy počátkem 21.
století pak aspoň došlo k opravě fasády, jež se zbavila brizolitových
omítek. V únoru 1929 rozhodla městská rada, že nelze vyhovět žádosti
Aloise a Anežky Drchalových o odprodej domu čp.330/II, protože obec chce
železárenské domky prodat najednou.[50] V polovině října 1932 vyslovila městská
rada souhlas s rozšířením dvorku u čp.330/II, přičemž konstatovala, že
dvorek nelze zastavovat.[51]
Vedle stojí dvojdům čp.332-333/II.
Ten byl také zvýšen, ale citlivým způsobem, kdy je nástavba patra pojata jen
jako podlouhlý zděný vikýř, takže méně utrpěly proporce původní polovalbové
střechy. Rovněž do dopravně důležité Zeyerovy
ulice (v jistém odstupu od vozovky) jsou obráceny dva dvojdomy. Objekt čp.315-316/II prodělal rozšíření a
zvýšení patra a stejný proces proběhl i u objektu čp.346-347/II.
Toto tedy je původní, plánovitě založená zástavba Hořicova z 20. let
20. století. Od 20. let se ale ještě Hořicov rozrůstal o několik dalších domků,
které se ale už architektonicky odlišovaly od jednotně navržené zástavby
vlastního Hořicova. Na jižní straně Stehlíkovy ulice, u křižovatky
s Nového ulicí, vyrostla v rámci finančního rámce Všeobecného
stavebního družstva zámožně působící dvojvila čp.349-350/II z 20. let 20. století. Je to dvoupatrový objekt
s obytným podkrovím v 2. patře a zděnými vikýři na střeše. Roku 1979
MěstNV kolaudoval provedenou přístavbu domu čp.349/II.[52] Vnějškově se dům čp.349/II dochoval takřka
intaktně. Východní polovina (čp.350/II) byla ještě v roce 2000 podobně
zachovalá.[53]
Potom prošla opravou, při níž sice došlo k setření některých detailů
fasády, ale rekonstrukce jinak byla provedena vkusně a citlivě. Jižně od domu
čp.349-350/II vyrostl mnohem později, na parcele otočené do ulice Nového, i
rodinný dům čp.1394/II. Číslo popisné
obdržel 28. července 2025.[54]
V květnu 2023 ještě letecké snímkování nezachytilo ani počáteční fázi jeho
výstavby.[55]
Snímek z června 2025 ukazuje již prakticky dokončený dům se sedlovou
střechou, otočený užší stranou do Nového ulice.[56]
Před domem čp.350/II také těsně při Stehlíkově ulici vyrostl v 90. letech 20.
století přízemní plochostřechý objekt prodejny pečiva firmy Ladislava Frídela.
Obchod byl otevřen v 1. polovině prosince 1997. Díky blízkosti průmyslových
závodů si udržel stálý okruh zákazníků.[57]
Na vedlejší parcele vznikl individuálně budovaný patrový rodinný dům čp.527/II. Antonín Drmla získal
stavební povolení 1. září 1936. Novostavba čp.527/II dle projektu Josefa Beneše
byla zkolaudována 20. září 1937.[58]
Tento domek skromných rozměrů má polovalbovou střechu a zděný vikýř do podkroví
v 1. patře. Dochoval se takřka v původním stavu.
Dodatečná parcelace proběhla ve 30. a 40. letech i na jižním konci Kozinovy
ulice, která byla tehdy protažena k jihu, od křižovatky se Stehlíkovou
ulicí. Vyrostl tu nárožní domek čp.568/II.
Jde o patrový objekt s obytným podkrovím a valbovou střechou. Dne 9.
března 1939 na své chůzi obecní rada vydala stavební povolení na stavbu
rodinného domku na pozemku č.kat.2665 (majitelé B. a M. Pešulovi).[59]
Projekt zpracoval Josef Žour. Kolaudace se odehrála 5. října 1939.[60]
Vedlejší parcelu zaujal patrový domek čp.504/II,
postavený v polovině 30. let 20. století.
Za socialismu byl zásadně přebudován, zvýšen a zakončen plochou
střechou. Dále tu stojí dva identické patrové domky s polovalbovou
střechou čp.522/II a čp.523/II. Stavební povolení na dům
čp.522/II vydalo město dne 8. září 1936. Projekt je dílem Josefa Žoura.
Kolaudace se konala 21. června 1937.[61]
Dům čp.523/II získal stavební povolení 9. září 1936. Projekt taktéž zhotovil Josef
Žour. Kolaudace proběhla rovněž 21. června 1937.[62]
Oba domky se dochovaly v nezměněné podobě.
Pak se ale další rozvoj Kozinovy ulice jižním směrem zastavil. Narušila ho
totiž expanze areálu Kovohutí, které se posunuly západním směrem až na úroveň
ulice Nového. Původní představa, že Kozinova ulice a vilková zástavba bude
pokračovat dál ke Kotli, byla konfrontována s rapidně rostoucím
průmyslovým komplexem. K zásadní změně došlo už za Protektorátu, kdy
tehdejší továrna na náboje prožívala rozmach, daný podporou zbrojního průmyslu.
V březnu 1941 projednalo obecní zastupitelstvo zrušení
ulic projektovaných v místech přicházejících v úvahu pro rozšíření
továrny na nábojky a prodej jejich ploch továrně. Továrna na nábojky hodlala
rozšířit svoji plochu přikoupením pozemků č.kat.2665/2, č.kat.2665/11,
č.kat.2665/12, č.kat.2665/1 a č.kat.2671 a požadovala i plochu ulic, o což
požádala obec 4. prosince 1940. Šlo o západovýchodní a severojižní ulici, které
tvořily obrácené písmeno T o ploše 920 čtverečních sáhů. Už 5. prosince 1940
městská rada doporučila věc ke schválení a na březnové schůzi obecního
zastupitelstva v roce 1941 bylo vše schváleno.[63]
Kozinova ulice tak byla oproti původnímu předválečnému plánu, kdy měla
pokračovat k jihu, zaslepena a čtyři dříve zbudované domky se ocitly v
sevření továrních pozemků. Nejjižnější z nich, čp.523/II byl dokonce v éře
socialismu včleněn přímo do areálu továrny a přestal sloužit obytným účelům.
V současnosti zde sídlí místní organizace Českého rybářského svazu
Rokycany a objektu se říká „domeček u
Kovohutí“. Někdy mezi srpnem a listopadem 1976 také rada MěstNV vzala na
vědomí informaci o postoupení části veřejného prostranství v Kozinově
ulici pro vedení plynovodu do plynové redukční stanice podniku Kovohutě.[64]
Relativně novým přírůstkem domovního fondu na Hořicově je rodinný dům čp.1250/II,
otočený do Barákovy ulice, nedaleko jejího nároží s Kozinovou ulicí. V únoru
2006 už byl rozestavěný.[65]
Dokončený byl 17. června 2009.[66]
Je to mohutný patrový objekt se sedlovou střechou a uličním štítem, kompozičně
i měřítkově zvládnutý.
3.1.3. Vývoj pojmenování ulic na Hořicově
Současná ulice Stehlíkova původně nesla jméno Škroupova ulice.[67] Pojmenovalo ji tak na své schůzi obecní
zastupitelstvo 12. července 1927,[68]
dle návrhu městské rady a obecní okrašlovací komise.[69]
Usnesením MNV z 25. července 1946 získala nové jméno Stehlíkova ulice.[70]
Připomíná zdejšího obyvatele Václava Stehlíka, zavražděného za německé okupace
(viz výše).
Barákova ulice získala označení také na schůzi obecního zastupitelstva 12. července 1927.[71] Zastupitelstvo tehdy přijalo návrh městské
rady a obecní okrašlovací komise.[72]
Ulice se jmenuje po českém žurnalistovi Josefu Barákovi (1833–1883). Toto jméno
se od jejího vzniku nezměnilo. Když ovšem musel v roce 1962 opustit z důvodů vnitřních bojů v rámci komunistického
establishmentu svůj post ministr vnitra Rudolf Barák, vyvolalo to
v Rokycanech otázky, zda pojmenování této ulice není ve skutečnosti
odkazem na tohoto, náhle zavrženíhodného politika. Na podzim 1963 vzala rada MěstNV
s úlevou na vědomí, že tomu tak opravdu není.[73]
Jméno Kozinovy ulice upomíná na chodského
rebela Jana Sladkého Kozinu (1652–1695). O jejím pojmenování se rozhodlo rovněž
na schůzi obecního zastupitelstva 12. července 1927.[74]
Zastupitelé tak přijali návrh městské rady a obecní okrašlovací komise na
pojmenování komunikací v nové kolonii.[75] Od té doby se název nezměnil.
3.1.4. Technický vývoj Hořicova před rokem 1945
Stejně jako v jiných okrscích individuální zástavby i na Hořicově se
jen pomalu rozvíjely inženýrské sítě a občanská infrastruktura. Na většinu
z nich se muselo čekat až do 2. poloviny 20. století. Mezi investičními
výdaji, navrhovanými do obecního rozpočtu na rok 1922, se nacházela i částka 250
000 Kč na úpravu komunikací a stavbu kanalizace v nových družstevních
koloniích (Hořicov i Rašínov).[76]
V červenci 1922 zastupitelstvo města odsouhlasilo změnu účelu půjčky 1 000
000 Kč od městské spořitelny v Hořovicích, která byla původně určená na
výstavbu tří obecních domů (rozhodlo o ní město 5. dubna 1921). Nyní měla jít
na jiné investice. Mimo jiné z ní mělo být použito 250 000 Kč právě na
zmíněné úpravy komunikací a kanalizaci.[77]
Dne 5. března 1923 město schválilo návrh na úpravu jízdní dráhy v nových
ulicích u Veselské silnice. Zakázku zadalo J. Žourovi, který musel jako
podmínku od obce dát práci místním nezaměstnaným dělníkům.[78]
Pak 14. března 1923 obecní správní komise schválila ujednání s povozníky o
ceně za dopravu štětového kamene a štěrku na úpravu ulic v nové kolonii u
Veselské silnice. Na téže schůzi vydala komise kolaudační protokol na kanál
v ulici v družstevní kolonii u Veselské silnice. Výstavbu kanalizace
provedl také J. Žour, nákladem 75 084 Kč.[79]
V dubnu 1923 odsouhlasila obecní správní komise J. Žourovi první splátku
za práce na úpravě ulic v kolonii u Veselské ulice a v kolonii
družstva Svépomoc (Rašínov), a to ve výši 12 000 Kč.[80]
Je nutné si ale uvědomit, že slovní spojení „úprava ulic“ za první republiky
v předměstských částech Rokycan většinou obnášela uválcování štěrku. O skutečné
dlážděné komunikaci nemohlo být ani řeči.
V dubnu 1923 taky obecní správní komise rozhodla, že město koupí 700
kg měděného drátu na elektrickou linku do družstevní kolonie u Veselské
silnice. Drát se měl opatřit u firmy M. Bondy nákladem cca 11 000 Kč.[81]
V dubnu 1923 obecní správní komise neschválila žádost invalidy A. Pláteníka
o postavení kiosku na pozemku č.kat.2641. Obec mu ale naznačila, že nebude
bránit případné výstavbě kiosku na rohovém pozemku paní Veselé.[82]
Rodině Veselých patřil pozemek č.kat.2631 na severní straně Barákovy ulice. V roce
1926 se uvádí, že obec musela řešit stížnosti uživatelů družstevních domků na
severní straně kolonie u Veselské silnice (tedy podél Barákovy ulice), že
nemohou dobře zajíždět do dvorů a že je nutno rozšířit komunikaci. V té
době, květen 1926, se už zmiňuje, že komunikace na jižní straně kolonie
(Stehlíkova ulice) je rozšířena na plnou šířku tím, že továrna na náboje
dobrovolně odstoupila pruh pozemku č.kat.2642/1. Následná jednání mezi obcí
a majiteli zdejších pozemků pak rovněž přinesla výsledky. František
Veselý (majitel č.kat.2631) souhlasil, že odstoupí na východní a jižní straně
pruh o ploše 2137 čtverečních metrů za 11 460 Kč. Šlo o parcelu podél západní
strany Zeyerovy ulice, severně od křižovatky s Barákovou ulicí. Transakce
umožňovala rozšíření přilehlých úseků Zeyerovy i Barákovy ulice. Rovněž Antonín Nosek (majitel č.kat.2639)
souhlasil s tím, že městu odstoupí na jižní straně tohoto pozemku 244
čtverečních metrů za 1020 Kč a na západní straně 387 čtverečních metrů za 1100
Kč. Tento pozemek se nacházel v prostoru severně od křižovatky
Barákova-Nového, podél východní strany Nového ulice. Převod tak umožnil i zde
rozšíření Barákovy ulice a hlavně budoucí výstavbu úseku Nového ulice severně
od Hořicova. Již předtím zde získala obec od Jana a Rudolfa Chaunů část pozemku
č.kat.2639, na které vznikl sypaný chodník podél budoucí Nového ulice (viz
níže).[83]
Dle zprávy o stavu vývoje obecního rozpočtu na rok 1926 (s údaji ke 12.
srpnu 1926) došlo během roku k překročení plánované částky na úpravu Rašínova a
„kolonie pod Kotlem“ (pozdější Hořicov) o 19 487,73 Kč.[84]
Patrně proto v říjnu 1927 městská rada rozhodla, že se upouští od
zamýšlené výsadby stromových alejí v ulicích na Rašínově, pod Kotlem a u
Marily pro letošní rok, protože dosud nebyla schválena příslušná rozpočtová
položka.[85]
V listopadu 1927 byla vznesena na zasedání obecního zastupitelstva
stížnost na špatné provedení ulic a chodníků v kolonii pod Kotlem a
chodníku od Hopfengärtnera k této kolonii.[86]
V lednu 1928 si Václav Stehlík stěžuje na schůzi zastupitelstva na špatný
stav chodníků v kolonii pod Kotlem. Starosta reagoval s tím, že dal
nařídit vysypání chodníků u sv. Václava, což by mělo být provedeno do konce
týdne (tedy ještě v polovině ledna 1928).[87]
V únoru 1928 obecní stavební komise doporučila, aby se obec postarala o
úpravu ulic v kolonii u Veselské silnice. Velitelství 102. dělostřeleckého
pluku se mělo zároveň požádat, aby vojáci nevodili koně po chodnících
v kolonii pod Kotlem.[88]
Dne 9. prosince 1927 se obecní zastupitelstvo usneslo vzít si půjčku
z mniškového fondu ve výši 5 539 908 Kč na úhradu investic
z mimořádného rozpočtu na rok 1927, mimo jiné i 35 000 Kč na úpravu ulic
v kolonii u Veselské silnice.[89]
V červenci 1928 ale jedná zastupitelstvo o výsledku intervence, kterou
zástupci města provedli u zemského správního výboru a kde bylo město postaveno
před nutnost provést redukci investic. Městská rada 23. června 1928 provedla
návrh redukce výdajů z rozpočtu na rok 1927. V jejím rámci se částka
na rekonstrukci ulic v této kolonii snížila z 35 000 Kč na 20 000 Kč.
I v rozpočtu na rok 1928 došlo ke škrtům a částka 21 000 Kč na dehtování
chodníku v kolonii pod Kotlem byla zcela zrušena.[90]
V listopadu 1928 si na schůzi zastupitelstva opět stěžuje Václav Stehlík.
Už v roce 1927 prý kritizoval, že v kolonii pod Kotlem nebyla západní
hraniční ulice dosud rozšířena a upravena i ve své druhé polovině a že chodníky
a ulice jsou tam vozbou a špatným materiálem nesjízdné. Zastupitelé se usnesli,
aby městská rada příčiny neutěšeného stavu čtvrti prověřila.[91]
Na následující prosincové schůzi zastupitelstva v roce 1928 se pak
konstatovalo, že 17. prosince 1928 prověřila městská rada interpelaci Václava
Stehlíka a že v roce 1928 se do rozpočtu skutečně zařadí 35 000 Kč na
úpravu ulice u Veselské silnice. Jenže 27. července 1928 svým usnesením obecní
zastupitelstvo tuto částku snížilo na 20 000 Kč a pak ji zcela vypustil zemský
správní výbor, takže lze prý nyní provést jen nejnutnější úpravy komunikace.[92]
V listopadu 1928 městská rada rozhodla, že o žádosti Obecně
prospěšného stavebního družstva o zavedení vodovodu na účet obce se rozhodne na
příští schůzi po předložení výpočtu pozemků, které družstvo při výstavbě domů
čp.326-331/II postoupilo obci.[93]
Šlo o tři dvojdomky, stavěné v rámci Hořicova, ale určené pro zaměstnance
obecních železáren. V prosinci 1928 se městská rada seznámila se zprávou
městské technické kanceláře o úpravě komunikací u družstevních domů pod Kotlem.[94]
Bilanci výdajů města do úpravy nových částí města na Rašínově a pod Kotlem
(Hořicov) podává přehled z prosince 1929. Na kanalizaci a úpravu těchto
dvou nových městských čtvrtí město v roce 1922 vynaložilo 241 561,06 Kč,
v roce 1923 198 106,84 Kč, v roce 1924 32 972,50 Kč, v roce 1925
119 197,28 Kč, v roce 1926 180 138,05 Kč a v roce 1927 6882,39
Kč. Celkem tedy v letech 1922–1927 šlo
o 778 858,72 Kč (ovšem Rašínov z této sumy nepochybně zabíral mnohem větší
část). Tato částka byla hrazena půjčkou od hořovické obecní spořitelny (241
511,12 Kč), 1. půjčkou z radnické obecní spořitelny (200 000 Kč) a 2. půjčkou
z radnické obecní spořitelny (230 000 Kč). K prosinci 1929 zbývalo uhradit
106 827,60 Kč, které se zatím vybraly z lesního rezervního fondu.[95]
V dubnu 1930 při projednávání rozpočtu města na rok 1930 se opět ozval
Václav Stehlík a opětovně urgoval úpravu ulic a chodníků v kolonii pod
Kotlem.[96]
V červenci 1930 (respektive už v červnu 1930, ale tato schůze
byla kvůli politickým sporům zpochybněna a projednání se muselo opakovat)
rozhodlo zastupitelstvo města o mimořádné půjčce z lesního rezervního
fondu ve výši 650 000 Kč na úhradu investic naplánovaných v rozpočtu na
rok 1930. Mělo jít o práce, které by pomohly vyřešit problém nezaměstnanosti
v době nastupující hospodářské krize. Mezi nimi se uvádí i úprava chodníků
v nové části města pod Kotlem za 20 000 Kč.[97]
V srpnu 1931 obecní zastupitelstvo schválilo výpůjčku z mniškového
fondu ve výši 610 000 Kč na úhradu investic z mimořádného rozpočtu na rok
1931. Mimo jiné i na úpravu kanalizace v čtvrti u Veselské silnice za 30
000 Kč.[98]
V lednu 1932 na plénu zastupitelstva opět vystoupil V. Stehlík. Tentokrát
kritizuje, že úprava pěšiny za bývalou Hopfengärtnerovou strojírnou postupuje
pomalu a je prováděna z hrubé strusky, která poškozuje obuv. Žádá, aby
obec v úzké části této pěšiny přikoupila sousední pozemky a rozšířila ji.[99]
Šlo patrně o cestu v trase nynější Nového ulice, která tehdy ještě mezi
Hořicovem a městem vedla zemědělskou krajinou. Obyvatelé Hořicova tak při cestě
do města museli chodit přes pole. Dne 10. dubna 1933 městská rada obecnímu
zastupitelstvu doporučila uzavřít půjčku 1 520 000 Kč u Ústřední banky českých
spořitelen, mimo jiné na kanalizaci u Veselské silnice za 30 000 Kč.[100]
3.1.5. Technický vývoj Barákovy ulice po roce 1945
V roce 1956 chtěl MNV prosadit zařazení úpravy Stehlíkovy a Barákovy
ulice do plánu stavebních akcí na onen rok. Obě ulice měly být opatřeny
chodníky (viz níže u popisu technického vývoje Stehlíkovy ulice).[101]
Na jaře 1963 byly Stehlíkova i Barákova ulice vyspraveny škvárou a štěrkem.[102]
V plánu na rok 1964 a ve výhledu na rok 1965 město počítalo
s významnější investicí do obou ulic.[103]
V prosinci 1964 pak MNV plány konkretizoval tak, že na akci obec
připravila 100 000 Kčs. V té době už zároveň měla potřebný materiál
(štěrk, šmanda, obrubníky). Případné započetí akce se ale původně zamýšlelo jen
jako náhradní varianta, pokud se nepodaří provést plánovanou a urgentnější rekonstrukci
komunikací ve čtvrti Rašínov.[104]
Je nutno si uvědomit, že v 50. a 60. letech 20. století měla Barákova
ulice větší dopravní význam než nyní. Byla totiž hlavní a skoro jedinou
spojnicí města s novým sídlištěm U
Václava, kde se během pár let usadily stovky nových rodin. Dnešní západní úsek ulice B. Němcové, vedoucí
do prostoru před novými kasárnami
a Za Rakováček
vůbec neexistoval. Sídliště tak bylo z města dopravně přístupné jen
od severu a to ulicí V. Nového (a následně do ulice Dukelské a do podjezdu
u sokolovny) anebo od východu ulicí Barákovou (a následně do ulice
Zeyerovy a Růžičkovy). I východní úsek ulice B. Němcové byl v úseku od
křižovatky s ulicí Nového k východu, k Zeyerově ulici, jen
úzkou, nevyhovující komunikací. Dobře to ukazuje letecké snímkování města
z roku 1957.[105]
I proto národní výbor opakovaně řešil úpravu komunikace v Barákově ulici. V roce
1965 v ní došlo aspoň k pokládce makadamové vozovky.[106]
Šlo o závazek místních občanských výborů č. 21 a č. 22 z 20. ledna 1965,
přijatý na zasedání rady MěstNV k 20. výročí osvobození.[107]
V polovině dubna 1965 proběhlo v ulici odborné zaměření trasy nové
komunikace. Krajská správa silnic ovšem odmítla objednávku na 350 tun makadamu
a 150 tun štěrku. Město si tak muselo opatřit náhradní materiál (makadam
z Volduch a od ŽDH). Kvůli nepřízni počasí se navíc práce opozdily. Před oslavami osvobození byl v květnu do
ulice aspoň narychlo navezen štěrk. Pak se ale zjistilo, že to bylo provedeno
nekoncepčně. V rámci úpravy ulice se totiž měla nejprve snížit niveleta
vozovky (cca o 60 centimetrů[108]),
takže nyní se musel štěrk opět odstranit a provést zemní výkopy v podloží.
Na zasedání MěstNV to kritizovali Václav Titl a Zdeněk Heinisch.
K neuvážené akci se přiznal poslanec národního výboru Václav Rajšner.
Argumentoval ale tím, že šlo o jedinou možnost, jak štěrk získat a nenechat jej
předat někam jinam, na jinou stavbu, i mimo město.[109]
V červnu 1965 zapůjčil podnik Vodní stavby na Barákovu ulici městu bagr na
provedení odklizení svrchní vrstvy materiálu. Zápůjčka ale trvala jen čtyři dny
a práce se stihly provést jen z třetiny, jednalo se proto o další výpůjčce.[110] V srpnu 1965 už bylo hotovo bagrování
podloží budoucí vozovky ze dvou třetin. Město mělo již potřebné množství
makadamu, štěrku, stožárů a svítilen. Začaly i dodávky obrubníků (celkem to prý
bude 700 bm od lidového družstva Kámen Plzeň a od Ústředí kamenických výrobků
Praha). Jediné, co chybělo, byla obalová drť. Podle harmonogramu měla být
rekonstrukce Barákovy do konce roku 1965 v podstatě hotova.[111]
Souběžně s novou vozovkou a chodníky probíhalo i budování veřejného
osvětlení v Barákově ulici.[112] To se zde urgovalo již na zasedání MěstNV
v dubnu 1963.[113]
V květnu 1965 už ZČE Plzeň mají od města podklady pro vypracování
projektové dokumentace.[114]
V listopadu 1965 už se úprava Barákovy ulice dokončuje, jsou prý položeny
obrubníky, upraveny kanalizační vpusti i poškozené vodovodní přípojky, vykopána
rýha pro kabel veřejného osvětlení, provádí se práce na výstavbě osvětlení.
V délce 100 metrů byly položeny po obou stranách ulice obrubníky,
chybějící kameninové obrubníky byly dodány během října 1965. Podařilo se
zajistit materiál pro osvětlení včetně výbojkových těles. Čekalo se ještě na
finální úpravu vozovky (měl být dovezen štěrk, makadam i šmanda a vše
uválcováno), kterou měl zajistit podnik Silnice Plzeň, n. p.[115]
V prosinci 1965 byl v celé šíři ulice rozhrnut makadam, vykopána rýha
na kabel a osazeny roury pro stožáry lamp. Původní termín dokončení akce (do
konce roku 1965) ale nebylo možné splnit. Stále se čekalo na povrchovou úpravu
podnikem Krajská správa silnic n. p. Plzeň.[116]
Podle jiného pramene skluz způsobil nedostatek osvětlovacích stožárů.[117]
Celoměstský závazek na počest 13. sjezdu KSČ stanovil, že generální oprava
ulice by měla být hotova kompletně do 1. května 1966.[118]
V roce 1966 na to město chtělo použít 10 000 Kčs.[119]
V 1. pololetí 1966 utratil podnik Silnice Plzeň za tuto akci 70 000 Kčs. Z údajů
za 1. pololetí roku 1966 ale také vyplývá, že stále nebyla dohotovena instalace
nových pouličních lamp a nedokončené zůstávaly i chodníky.[120]
V říjnu 1966 se ovšem oprava Barákovy ulice označuje jako dokončená.[121]
Během závěrečné etapy výstavby v roce 1966 na Barákově ulici bylo odpracováno
577 brigádnických hodin.[122]
Rekonstrukce Barákovy ulice dosáhla hodnoty 320 000 Kčs.[123]
Podle pozdějšího údaje 380 000 Kčs[124]
nebo dokonce 470 000 Kčs.[125]
V letech 1965–1968 rovněž národní podnik Silnice nákladem 63 697 Kčs
vyasfaltoval chodníky a vysázel podél Barákovy ulice okrasné stromy.[126]
Podle zprávy z dubna 1967 ovšem Barákovu ulici nakonec podnik Silnice
Plzeň vyasfaltoval, a to nákladem 63 697 Kčs (tedy nejen oba chodníky ale i
vozovku). Po obou stranách taky vznikly pruhy trávníků.[127]
V únoru 1967 vyslovil národní výbor oficiální pochvalu Aloisi Uhlíkovi za
dobrou organizační a obětavou práci při generální opravě Barákovy ulice.[128]
Na rok 1968 se plánovalo provedení uzavíracího nátěru vozovky v Barákově
ulici.[129]
Podle aktualizovaného plánu se ale akce posunula na rok 1969. Měla ji provést
Vnější úprava města nákladem 60 000 Kčs.[130]
V srpnu 1968 byla vozovka v Barákově ulici poničena průjezdem
sovětské okupační armády, a to na ploše 3400 čtverečních metrů. Ulice byla poškozena
z 80 procent.[131]
V únoru 1969 se proto náklad na nový nátěr Barákovy ulice, plánovaný na
rok 1969, zvýšil na 105 000 Kčs.[132]
V červnu 1969 se na plénu MěstNV řeší dotaz od občanů, zda město ještě
v roce 1969 provede asfaltový nátěr ulice. Odpověděl pan Pěnkava, podle nějž
se realizace akce opravdu plánuje na rok 1969.[133]
Stejný termín předpokládá MěstNV ještě v září 1969.[134]
Zároveň se uvádí, že v srpnu 1969 má začít firma Ingostav z Prahy
provádět úpravu asfaltového koberce Barákovy ulice. Akce měla přijít na 105 000
Kčs. Jednalo se o nátěr komunikace na ploše 4200 čtverečních metrů.[135]
Jak ale přiznávají materiály MěstNV z dubna 1970, povrchová úprava
Barákova ulice nebyla v roce 1969 splněna a akce přešla na následující
rok. Důvodem bylo, že dodavatelská firma nenastoupila do práce.[136]
V dubnu 1970 se uvádí, že se už provádí příprava na opravu Barákovy ulice.
V jejím rámci mělo dojít i k rozšíření zatáčky v místech, kde se
ulice lomí do pravého úhlu (u restaurace U Václava na sídlišti) a k výstavbě
nových chodníků.[137]
V červnu 1970 již na zasedání MěstNV děkuje pan Hirmer Technickým službám za řádné provedení
nátěru Barákovy ulice.[138]
V jiném pramenu se ale zmíněná investice označuje za skluzovou a dokončení
plánováno až do srpna 1970. Akce zahrnovala i rozšíření zmíněné zatáčky.[139]
Teprve celková rekonstrukce, rozšíření a prodloužení ulice Boženy Němcové,
provedené počátkem 80. let (viz níže) pak sňalo z Barákovy ulice většinu
dopravní zátěže. Na rok 1986 plánovalo město další opravu Barákovy ulice
(frézování a nový povrch).[140]
Na rekonstrukci vozovky v této ulici v roce 1986 pomáhali i místní
lidé z občanského výboru č. 5B.[141]
Technické služby počátkem roku 1990 provedly nový asfaltový koberec
v Barákově ulici (chodník).[142]
Dne 9. srpna 2007 ohlásil odbor rozvoje města záměr provést ještě v roce
2007 zakázku malého rozsahu „Barákova ulice – oprava chodníku“. Mělo jít o
opravu chodníku v ulici Barákova v úseku ulic Zeyerova – Nového. Povrch
se navrhoval z betonové dlažby. Případní zájemci se měli přihlásit do 30.
srpna 2007.[143] V lednu 2008 se v bilanci
investičních akcí města za rok 2007 uvádí i zahájení rekonstrukce chodníku
v Barákově ulici.[144]
Za zhotovitele město vybralo firmu Colas CZ, a. s. z Prahy za 964 262,16
Kč včetně DPH. V případě, že dojde k povolení uložit kabel veřejného
osvětlení ke stávajícím kabelům firmy ČEZ, schválila rada města rozšíření této
akce i o osvětlení za nabídkovou cenu 1 440 201,29 Kč včetně DPH.[145]
Dne 20. srpna 2007 oznámil stavební úřad zahájení společného územního a
stavebního řízení o akci veřejné osvětlení v Barákově ulici, na základě
žádosti podané 6. června 2007 městem Rokycany. Na 21. září 2007 bylo svoláno
veřejné ústní jednání na místě. Práce
měly probíhat na pozemkových parcelách č.kat.2631/8, č.kat.2639/3, č.kat.2641/1
a č.kat.2960/1.[146]
Zastupitelstvo města v dubnu 2008 v rámci úprav obecního rozpočtu,
provedených k 10. březnu 2008, přesunulo
prostředky z rekonstrukce prostranství Spilka
a z rekonstrukce veřejného osvětlení ve vnitrobloku Na Pátku na
jiné investiční akce. Mimo jiné i na rekonstrukci chodníku v Barákově
ulici, kam přesunulo 788 000 Kč.[147]
Další velké opravy se Barákova ulice dočkala
v letech 2017–2018. Důvodem bylo i to, že nedlouho předtím probíhala celková
rekonstrukce ulice B. Němcové a Barákova ulice tak delší dobu opět jako
v 60. a 70. letech zažívala zvýšený provoz, který urychlil stárnutí zdejší
vozovky. Nešlo ale jen o nový povrch komunikace. V rámci této stavební
akce měl projít uliční prostor celkovou rekonstrukcí, včetně chodníků, zeleně a
parkovacích míst. Zřízena byla nová autobusová zastávka. Oprava se týkala celé
délky Barákovy ulice, od nároží se Zeyerovou, skrz čtvrť rodinných domů na Hořicově
až na sídliště U Václava, po křižovatku s ulicí B. Němcové.[148]
V březnu 2017 městská rada schválila zakázku na opravu Barákovy ulice pro firmu
Robstav stavby, k. s. z Písku za 22 769 818,90 Kč bez DPH.[149]
V květnu 2017 staveniště převzal vítěz výběrového řízení, tedy firma Robstav,
která nabídla provedení díla za 27 500 000 Kč (včetně DPH). V té
době ještě probíhala související rekonstrukce plynových rozvodů, plánovaná do
30. června.[150]
Původní plán počítal, že stavební práce potrvají sedm měsíců. Jenže v únoru
2018 už bylo jasné, že došlo k velkému zpoždění. Koncem roku 2017 firma Robstav několikrát
přerušila práce a navzdory protestům místních lidí požádala o přerušení prací
na leden a únor 2018 a posun termínu dohotovení rekonstrukce Barákovy ulice. Město
stavební firmě sdělilo, že přerušení prací nepovolí a že smluvní termín platí.
Firma argumentovala klimatickými podmínkami, které neumožnovaly pokračovat ve
výstavbě. Během realizace zakázky se navíc objevily některé vícepráce.[151]
Stavební práce se naplno obnovily v druhé polovině března 2018.
Aktualizovaný harmonogram počítal s dokončením v červnu 2018.[152]
Dle stavu k srpnu 2018 již byla skutečně oprava ulice dokončena. Došlo tu
k položení asfaltové vozovky a chodníků z betonových prefabrikátů.
V úseku na sídlišti vznikla příčná parkovací místa, zároveň bylo provedeno
částečné vykácení pouliční zeleně. Poblíž křižovatky ulic Barákova a Nového byla
zřízena autobusová zastávka (ovšem bez zálivu i bez krytého přístřešku).
3.1.6. Technický vývoj Stehlíkovy ulice po roce
1945
V roce 1956 chce MNV prosadit zařazení úpravy Stehlíkovy a Barákovy
ulice do plánu stavebních akcí na onen rok. Obě ulice měly být opatřeny
chodníky, Stehlíkova ulice navíc vyasfaltována.[153]
V červenci 1957 se rekonstrukce Stehlíkovy ještě projekčně připravuje.[154]
V srpnu 1957 už je projekt hotov.[155] V lednu 1958 ale jiný zdroj uvádí, že na
projektových podkladech se stále pracuje.[156]
Akce patrně byla odložena, protože v roce 1958 se pořád jen plánovalo provedení
rekonstrukce vozovky v Stehlíkově a Nového ulici. Rozpočet byl stanoven na
300 000 Kčs. V srpnu 1958 ale ještě akce nebyla definitivně zařazena do
plánu.[157]
Na rok 1959 požadoval MNV zařazení akce do plánu, jenže ONV neměl dost peněz,
takže původní rozpočet 300 000 Kčs se musel snížit.[158]
Dle údajů z června 1959 stále práce nezačaly.[159]
V prosinci 1959 se tato akce posunula na 3. pětiletku.[160]
Akce byla plánována znovu na rok 1960.[161]
V březnu 1960 ale ještě nadále nezačala.[162]
Stehlíkovou a Nového ulicí měla být vedena doprava do města po dobu chystané
výstavby kanalizačního sběrače od Kovohutí
podél Zeyerovy ulice.[163]
Na jaře 1963 byly Stehlíkova i Barákova ulice vyspraveny škvárou a štěrkem.[164]
V plánu na rok 1964 a ve výhledu na rok 1965 město počítalo
s významnější investicí do obou ulic.[165]
V prosinci 1964 pak své plány MěstNV konkretizoval s tím, že na akci má připraveno
100 000 Kčs. V té době už zároveň mělo město potřebný materiál (štěrk,
šmanda, obrubníky). Případné započetí akce se původně zamýšlelo jen jako
náhradní varianta, pokud se nepodaří provést plánovanou rekonstrukci komunikací
ve čtvrti Rašínov.[166]
V listopadu 1967 se městský národní výbor zmiňuje o tom, že v budoucnu
by mohlo dojít k vyasfaltování Stehlíkovy ulice. Investici by zajistily
Kovohutě v rámci programu kofinancování („sdružování finančních prostředků“).[167]
V červnu 1968 mluví MěstNV o tom, že rekonstrukce ulice by proběhla
v letech 1970–1971, společně s úpravou Nového ulice.[168]
Na rok 1969 město plánuje zajistit zpracování projektu na úpravu komunikace,
chodníků a veřejného osvětlení v Stehlíkově ulici. Společně
s podobnými projekty na úpravu ulic Máchova, Muchova a Kozinova to mělo
přijít na 18 000 Kčs.[169]
V září 1969 již se uvádí, že zpracování projektu bylo zadáno. Asfaltová
úprava komunikace o ploše 2350 čtverečních metrů měla vyjít na 420 000 Kčs.
Realizace se předpokládala až v roce 1973.[170]
V prosinci 1969 město uvažuje, že by v rámci soutěže k 25. výročí
osvobození v následujícím roce byla provedena bezprašná úprava povrchu
Stehlíkovy ulice v úseku od křižovatky se Zeyerovou až k Barákově (práce
by jako závazek provedl podnik Kovohutě).[171]
Podle harmonogramu z července 1971 se zde rekonstrukce vozovky plánovala na
5. pětiletku (1971–1975).[172]
V prosinci 1984 se uvádí, že v období od roku 1981 se
v Rokycanech mimo jiné položil asfaltový koberec v Stehlíkově ulici.[173]
Na asfaltování Stehlíkovy ulice šlo celkem 417 000 Kčs.[174]
Rovněž v plánu činnosti MěstNV na nové volební období (1986–1990) se
zmiňuje nutnost provést nový asfaltový koberec ve Stehlíkově ulici, kterou prý
narušila pokládka vodovodního potrubí.[175]
Ještě v červnu 1987 pan Kraft na plénu MěstNV apeloval na dodělání
Stehlíkovy ulice, je tam údajně vysoká prašnost.[176]
Roku 1987 byla podle dobového pramene úprava vozovky v Stehlíkově ulici dokončena.[177]
Podle jiného pramene (vzpomínky místních obyvatel) ale úprava dosud prašné
komunikace proběhla už dříve, před rokem 1980, může ovšem jít o omyl.[178]
Během roku 1988 probíhala v rámci výstavby technické vybavenosti ve Stehlíkově
ulici výstavba plynovodu a komunikace. Práce na plynovodu začaly v květnu
1988 a skončily v prosinci 1988. Z plánovaných finančních nákladů ve
výši 129 000 Kčs se v roce 1988 prostavělo 91 000 Kčs. Výstavba komunikace
začala v září 1988 a skončila rovněž v prosinci 1988. Plánované
finanční náklady byly stanoveny na 100 000 Kčs, ale nakonec se v roce 1988
proinvestovalo 157 000 Kčs.[179]
Další úpravy tu byly prováděny i roku 1989.[180]
Na komunikaci Stehlíkova během roku 1989 dosáhly finanční náklady 210 000 Kčs
(plán zněl na 200 000 Kčs). Celkové náklady na tuto akci byly vypočteny na 620
000 Kčs. Práce začaly v květnu 1989 a skončily v prosinci téhož
roku. Kromě toho i v roce 1989 pokračovalo budování plynovodu
v Stehlíkově ulici, kde náklady dosáhly 34 000 Kčs (ve shodě
s plánem), celkové náklady měly činit 125 000 Kčs. Práce začaly již
v květnu 1988 a termín dokončení byl v prosinci 1989.[181]
Šlo každopádně o poměrně primitivní způsob. Celou ulici totiž pokryt asfaltový
povrch, aniž by byly zřízeny výškově oddělené chodníky s obrubníky, natož travnaté
pásy.
V roce 2002 město plánovalo jako jednu z investic, která měla
přijít na řadu v roce 2005, nové vyasfaltování Stehlíkovy ulice a pokládku
nových kanalizačních rozvodů.[182]
Délka dotčeného úseku ulice činila 400 metrů, plocha 4000 čtverečních metrů.
Termín realizace 2005 byl odsunut v lednu 2005 při projednávání
aktualizovaného harmonogramu oprav ulic až na rok 2009.[183]
V listopadu 2005 se město zabývalo aktualizací harmonogramu oprav
komunikací a konstatovalo, že tato a mnohé další opravy nebudou prozatím
realizovány. Projektová dokumentace zatím chyběla, rozpočet se odhadoval na 8
500 000 Kč. Součástí měla být i celková rekonstrukce kanalizace, která by lépe
napojila nové průmyslové podniky v industriální zóně
pod Kotlem na městskou síť (viz níže). Tato investice měla 4. až 6. pozici
v aktualizovaném pořadníku.[184]
V červenci 2003 rozhodla městská rada na základě komise pro posouzení nabídek
přidělit veřejnou zakázku na rozšíření veřejného osvětlení v ulici
Zeyerově a Stehlíkově firmě Kebrdle za 292 674 Kč.[185]
Dne 10. prosince 2007 město podalo žádost o vydání územního rozhodnutí na
změnu stavby Rokycany – rekonstrukce kanalizace v ulici Stehlíkova.[186]
Provedení akce odsouhlasila městská rada na své schůzi 17. ledna 2008.[187]
Dne 6. února 2008 pak město zveřejnilo záměr ještě v roce 2008 provést
celkovou opravu kanalizace v této ulici v délce cca 500 metrů, tedy
v celém úseku ulice, a to včetně podchodu potrubí pod Zeyerovou ulicí, pod
železniční tratí a zaústění do kanalizace v ulici U Bílé haldy na Práchovně. Případní
zájemci o zakázku se měli hlásit do 4. března 2008.[188]
Dne 23. června 2008 začalo územní řízení o změně stavby. Na 24. července 2008 bylo
svoláno veřejné ústní jednání.[189]
Hned 24. července 2008 pak územní rozhodnutí na tuto akci bylo vydáno. Projekt
zpracoval Ing. Milan Jícha.[190]
Projekt byl vyhotoven už v červnu 2005.[191]
Dne 4. srpna 2008 požádalo město o povolení k výstavbě této kanalizační
větve, která měla být zaústěna do městské čistírny odpadních vod. Odbor životního prostředí městského úřadu
proto na 19. září 2008 svolal vodoprávní řízení.[192]
Dne 13. srpna 2008 schválila rada města zadání této zakázky.[193]
Dne 24. září 2008 město zveřejnilo zadávací dokumentaci k zakázce. Měla
sestávat z rekonstrukce hlavní stoky, zabetonování původní stoky, rekonstrukce
přípojek, přeložky kanalizace a přeložky výtlaků užitkové vody. Zahájení stavby
se předpokládalo v listopadu 2008 a její ukončení do 29. května 2009. Nabídky
na provedení této stavební akce se měly zasílat do 13. října 2008. Kritériem
pro výběr prováděcí firmy měla být cena.[194]
Na samotné podobě veřejného prostoru v Stehlíkově ulici ale tato investice
neměla dopad. I dle stavu z roku 2018 zůstává komunikace v celé délce
vyasfaltována a to včetně chodníku podél její severní strany. Chodník je ovšem
jen označen barevnou čárou na asfaltu a není výškově oddělen od vozovky. Na
jižní straně ulice (podél areálu Kovohutí) chodník zcela chybí a místo něj je
tu pruh uježděné trávy a hlíny.
3.1.7. Technický vývoj Kozinovy ulice po roce 1945
Na rok 1969 plánoval MěstNV pořídit projektovou dokumentaci na rekonstrukci
povrchu Kozinovy ulice.[195]
Kromě toho mělo jít i projekt na nové chodníky a veřejné osvětlení. Společně
s podobnými projekty na úpravu ulic Máchova, Muchova a Stehlíkova to mělo
přijít na 18 000 Kčs.[196]
V září 1969 již se uvádí, že zpracování projektu bylo zadáno. Projekt by
přišel na 16 000 Kčs. Úprava komunikace o výměře 1200 metrů čtverečních měla
proběhnout až po roce 1976, s odhadovanými náklady 220 000 Kčs.[197]
V dubnu 1970 se uvádí, že projektová dokumentace
na tuto akci je již zajištěna.[198]
Rekonstrukci Kozinovy ulice pak město zařadilo do plánu v roce 1978.[199]
V září 1978 se uvádí, že už jsou provedeny zemní práce a navezen štěrk pod
obrubníky.[200]
Ještě během roku 1978 údajně úprava ulice byla dokončena.[201]
V tomto stavu setrvává Kozinova ulice i dle stavu k roku 2018. Má asfaltový
povrch vozovky i chodníků, oddělených obrubníky.
Jedinou nedlážděnou ulicí na Hořicově zůstával dlouho do 21. století slepý,
nejjižnější úsek Kozinovy ulice, kde místo vozovky byla pouze uježděná hlína a tráva.
V roce 2002 plánovala obec úpravu tohoto slepého konce Kozinovy ulice předběžně
na roky 2006–2007.[202]
Podle harmonogramu z ledna 2003 se měla tato akce provádět v roce
2005.[203]
Délka dotčeného úseku činila jen 70 metrů a plocha 700 čtverečních metrů.
Původně zamýšlený termín realizace se posunul v lednu 2005, při
projednávání návrhu aktualizovaného harmonogramu oprav ulic, až na rok 2008.[204]
V listopadu 2005 harmonogram oprav komunikací projednávalo město znovu a
potvrdilo odklad této akce za rok 2008. Kvůli revitalizaci areálu nových kasáren
a jiným nákladným investicím totiž městu nezbylo mnoho peněz na jiné akce.
Zatím nebyla ani hotova projektová dokumentace. Rozpočet se odhadoval na 800
000 Kč. Tato investice měla až 16. – 18. pozici v aktualizovaném
pořadníku.[205]
Následovaly další roky čekání. Ještě dle stavu ze srpna 2018 zůstával jižní
konec Kozinovy ulice neupravený.[206]
Brzy se ovšem věci pohnuly. Obecní rozpočet na rok 2019 zahrnoval investiční
položku ve výši 8 000 000 Kč na rekonstrukci Kozinovy ulice (společně
s Vrchlického ulicí na Rašínově).[207]
V září 2019 městská rada na svém zasedání schválila zadání zakázky na opravu
povrchu Kozinovy ulice firmě Silba s. r. o. z Plzně za 1 464 457 Kč
včetně DPH.[208]
Ještě letecké snímkování z června 2019 ukazuje v této části ulice
nezměněný stav.[209] V dubnu 2021 již letecké fotografie
zachycují dokončenou úpravu komunikace.[210]
Byla pojata v modelu obytná zóna, tedy bez odlišení vozovky a chodníků a
omezením rychlosti vozidel. Komunikace je vydlážděna betonovými prefabrikáty.
Při východní straně ulice, u ohrady bývalých Kovohutí, proběhla výsadba tří
stromů.
3.2. Parcelace Páníkovic cihelny
Až do 50. let 20. století zůstával Hořicov na severu propojen s městem
jen úzkým šlahounem zástavby podél Nového ulice (o tamní individuální výstavbě
viz níže). Větší část ploch severně od Barákovy ulice zaujímaly nadále
zemědělské pozemky a zejména rozsáhlý areál Páníkovic cihelny. Teprve zrušení
cihelny (kromě budov východně od Zeyerovy ulice, které se dochovaly do
současnosti) otevřelo tuto lokalitu ke stavebnímu využití. Byla tu plánovitě
založena severojižní Květná ulice (dříve ulice 20. výročí osvobození) a
východně od ní, směrem k Zeyerově ulici areál garáží.
3.2.1. Původní Páníkovic cihelna
Původní podobu této části Rokycan určoval areál Páníkovic (lidově „Páníkojc“)
cihelny čp.169/II. Vznikla ve 2.
polovině 19. století. Číslo popisné obdržela někdy v 70. letech 19.
století. V matrice je poprvé zaznamenána 18. června 1874, kdy se tu
narodila dcera jistého Jana Kodla, cihláře. Místo narození se uvádí bez čísla
popisného jako „cihelna p. Veselého.“[211]
Zachytila ji evidenční
katastrální mapa Rokycan z roku 1877. Šlo tehdy o nevelký areál,
výlučně umístěný mezi tratí na Mirošov a Zeyerovou ulicí. Sestával z jedné menší budovy na
stavební parcele č.kat.390 na severním okraji areálu (původní číslo popisné
čp.169/II) a o něco větší provizorní stavby na jižním okraji pozemku. Mezi nimi
je vidět malé hliniště. Koncem 19. století cihelnu M. Sedlák ve svých pamětech
popisuje jako značně chudé stavení „s
primitivní výpalnou pecí, nevysokým komínkem, domečkem správce a několika
otevřenými kůlnami na sušení cihel.“[212]
Brzy ovšem firma expandovala západně od Veselské silnice (dnešní Zeyerovy
ulice), kde se rozkládaly hlavní průmyslové objekty i těžební lokality na
hlínu. Počátkem 20. století patřila cihelna Františku Veselému.[213]
V městském archivu se nachází složka z roku 1902, nazvaná „Veselý
František, stavba cihlářské kůlny čp.169/II“, další z roku 1903, pod
jménem „Veselý František, stavba kotelny čp.169/II, Pražské předměstí“, a
z roku 1906 „Veselý František, stavba kůlny čp.169/II, Pražské předměstí“.[214]
Veselý do cihelny cílevědomě investoval a vytvořil tak prosperující podnik.
Roku 1906 už zde byl instalován parní stroj o výkonu 4 HP. Roku 1910 přibyla kruhová
pec a roku 1911 byla zavedena do cihelny železniční vlečka.[215]
Spisový materiál městského archivu z let 1909–1913 je označen „Veselý
František, stavba kruhové pece a 3 kůlen v cihelně“.[216]
V srpnu 1927 městská rada rozhodla, že se zahájí jednání
s majiteli bývalé cihelny Veselých o jejím odkupu do obecního vlastnictví.[217]
Dne 24. srpna 1927 radní určili, že pro jednání o odkupu bývalé cihelny
Veselých se utvoří výbor sestávající ze starosty, Františka Pokorného a Rudolfa
Kadláčka.[218]
Jenže koncem srpna 1927 městská rada rozhodla, že nabídku majitelů bývalé
cihelny Veselého na odprodej nepřijme, protože požadovaná cena je přemrštěná.[219]
Roku 1927 tak cihelnu nakonec koupili bratři Václav a
Jaroslav Páníkovi. Ti tu roku 1928 postavili novou strojovnu s parním
kotlem a lisem.[220] Projekt zpracoval Josef Žour. Kolaudace proběhla 3. října
1928.[221] Dne 11. června 1928
městská rada vydala stavební povolení firmě bratří Páníkových na
výstavbu kotelny v cihelně čp.169/II.[222] Dne 5. října 1928 městská rada vydala užívací
povolení pro firmu bratří Páníkových na přístavbu strojovny v kruhové
cihelně.[223] V květnu 1932 bylo vydáno stavební povolení
pro bratry Páníkovy na skladiště a kolnu u čp.253/II, s podmínkou, že
železniční správa vysloví souhlas. Zároveň město Páníkovým udělilo pokutu 20 Kč
za zahájení stavby bez povolení.[224] I projekt skladiště a kůlny zpracoval Josef Žour.[225] V listopadu 1932 městská rada prohlásila, že nelze
vyhovět žádosti bratří Páníkových o zřízení přejezdu přes obchodní dráhu u
okresní Veselské silnice.[226] Oba bratři byli zatčeni počátkem května 1943 gestapem. Zahynuli
v koncentračním táboře Buchenwald.[227] Dne 16. května 1944 konfiskovala Páníkovic
cihelnu německá armáda.[228]
3.2.2. Zboření Páníkovic cihelny a výstavba garáží
Ještě na leteckém snímku z roku 1947 stojí celý komplex cihelny.
Sestával z několika rozlehlých budov, které se nacházely při Zeyerově
ulici, zhruba uprostřed nynějšího areálu garáží.[229]
Cihelna byla zcela zbořena v 1. polovině 50. let 20. století.[230]
Na letecké fotografii z roku 1951 již je celá její plocha srovnána a jsou
zde jen poslední stopy po zdejších stavbách.[231]
Dle fotografie z roku 1952 už zmizely i tyto poslední objekty.[232]
Materiály z jednání MNV potvrzují, že v únoru 1954 již cihelna
neexistovala.[233]
V prosinci 1954 se ohlašuje, že částka původně určena na úpravu
prostranství před bývalými Guthovými železárnami na náměstí U Saské brány bude
operativně přesunuta na úpravu zavážky Páníkovic cihelny.[234]
V lednu 1956 sem MNV přesunul peníze z plánované rekonstrukce
Mlýnského náhonu ve čtvrti Pod Kostelem.[235]
V únoru 1955 již byla zavážka částečně provedena.[236]
Prováděla se ale zčásti dost primitivně, několik let se sem prostě vozil odpad
z nedalekých Kovohutí,
převážně struska. Kromě toho sem státní statek Rokycany vyvážel i fekálie ze
své farmy.[237]
V mezidobí se v bývalých těžebních jámách vytvořil rybníček, jakási
živelná louže, vyhledávané místo pro dětské hry. V květnu 1965 se na
zasedání MěstNV debatuje o tom, že tento rybníček se už zaváží, ale voda
z něj vytéká do okolí a zaplavuje komunikace.[238]
Národní výbor to nechal prošetřit a zjistil, že voda nevytéká z vlastního
rybníčku, nýbrž z jakési strouhy asi 100 metrů od něj. Navrhl proto, aby
místní obyvatelé brigádnicky prokopli drenážní stružku.[239]
V tomto provizorním divokém stavu se lokalita samotné bývalé cihelny
nacházela až do roku 1967. Onoho roku 1967 zde započalo budování gigantického
areálu garáží.[240]
Jen v roce 1966 bylo do užívání
svěřeno v Rokycanech 264 míst na výstavbu garáží (z velké části právě
zde).[241]
V srpnu 1967 se uvádí, že prostor bývalé Páníkovic cihelny, vyčleněný pro
garáže, je již zastavěn.[242]
Nebyla to tak úplně pravda. Stavební exploatace proluky po bývalé cihelně
trvala několik let, byť postupovala docela rychle. Dle snímkování z října
1967 již stály dvě dlouhé řady garáží v nejjižnější části areálu, poblíž
Barákovy ulice, a dále část jedné řady garáží při západním okraji lokality.[243]
Nezměněný stav ukazuje i letecké snímkování z července 1968.[244]
V dubnu 1969 je již vidět, že přibyla další severojižně orientovaná dlouhá
řada garáží při západním okraji oblasti a nepatrně se prodloužila i paralelní
řada kójí západně od ní.[245]
Stejný stav trval i v červenci 1969.[246]
Letecké fotografie ze srpna 1973 ukazují, že budování areálu významně
pokročilo. Přibyly další dvě severojižně orientované dlouhé řady garáží a třetí
řada už se zčásti stavěla.[247]
Snímkování z července 1978 ukazuje prakticky finální stav. Areálem
prochází šest podélných řad garáží, mezi nimiž probíhají tři komunikace. Dvě
řady na jižním konci lokality jsou orientovány od východu k západu. Další
kratší řada pak lemuje areál na severu. V severozápadním koutě se nachází
výjezd do ulice B. Němcové.[248]
Šlo o v něčem o ukvapené a nekoncepční rozhodnutí, které ale mělo
vyřešit totální zanedbání výstavby garážových státní na nedalekém sídlišti U Václava.
A tak zde vznikaly nízké zděné garážové kóje, řazené do dlouhých řad vedle sebe.
Původní směrný plán města z konce 50. let zde přitom předpokládal výstavbu
sofistikovanějšího komplexu centrálních, vícepodlažních garáží. Při revizi
směrného plánu roku 1968 tak město muselo přihlédnout k nově vzniklé
realitě a pro výstavbu centrálních garáží hledat jiné místo (nikdy nebyly
realizovány).[249]
Výstavba tu probíhala zčásti živelně, bez nutných povolení. Výslednou podobu
lokality kritizoval v únoru 1971 na zasedání pléna MěstNV pan Drchal.
Podle něj: „jestliže není stavební
povolení, a přesto se staví, musí se pokutovat. To, co je Páníkovic cihelně, to
zavinil mizerný stav v obsazení odboru výstavby“.[250]
V říjnu 1972 město deklaruje, že je nutné dokončit zastavování Páníkovic
cihelny garážemi.[251] Ještě roku 1986 přiznává národní výbor, že
garáže na Páníkovic cihelně nejsou řádně zkolaudovány.[252]
Na rok 1973 zařadil MěstNV do plánu úpravu výjezdu z garáží na Páníkovic
cihelně, a to na návrh občanského výboru č. 5. Technické služby měly dodat
materiál a občanský výbor by provedl práce. Dle informace z prosince 1973
sice Technické služby materiál dodaly, práce ale nebyly provedeny.[253]
Mezi polovinou září a polovinou října 1975 také rada MěstNV schválila dohodu
mezi MěstNV a majiteli garáží na Páníkovic cihelně o sdružení finančních
prostředků na elektrifikaci garáží.[254] Elektrifikace tu proběhla
roku 1976. MěstNV za ni zaplatil 35 000 Kčs, přičemž 35 147,70 Kčs šlo
z fondu sdružených finančních prostředků.[255] V prosinci 1984 se uvádí, že v období od
roku 1981 v Rokycanech mimo jiné provedena výsadba zeleně u garáží na
Páníkovic cihelně.[256]
Na jednání mezi MěstNV a výborem „Garážníci“ na Páníkovic cihelně, konaném 9.
března 1989 se dohodlo rozšíření vjezdu do areálu garáží ze Zeyerovy ulice
(materiál měl dodat MěstNV) a odplevelení svahu, na který se měly položit rohože.
Výhledově se počítalo s vyřešením požadavku garážníků na provedení
penetračního nátěru komunikací v tomto areálu. MěstNV měl zajistit
kontrolu jednotlivých garáží, zda jsou v souladu se stavebním povolením a
zkolaudovány.[257]
Stovky garáží proměnily zajímavý pozemek na nehostinnou periferii lemovanou
fádními řadami přízemních objektů. Možnost povýšit Zeyerovu ulici
na hodnotnější městský prostor byla promarněna. Pochopitelně že Zeyerova
ulice nikdy nebude vlídným městským bulvárem, ale tento způsob stavebního
využití byl podřadný. Lokalita nabyla rázu chudinské čtvrti rozvojových měst.
Navíc šlo o dočasné okouzlení fenoménem garáže, začínající v 60. letech
s nástupem masivní automobilizace Československa, který ale od 90. let
ztrácí na významu s tím, jak už není nutné chránit tak úzkostlivě modernější
auta před povětrností. Podstatnější je nyní zřizování parkovacích míst přímo
v ulicích. I přesto měl tento areál ještě na počátku 21. století tendenci
k rozrůstání. V únoru 2002 odsouhlasilo zastupitelstvo prodej tří částí
pozemkové parcely č.kat.2631/1 pro účely výstavby řadových garáží v Zeyerově
ulici, a to za kupní cenu ve výši 1000 Kč/ m, dle žádosti občanů z 31. ledna
2002.[258] V květnu 2002 zastupitelstvo schválilo
prodej části pozemku č.kat.2631/1 o rozměrech 4 x 6,20 m pro účel stavby řadové
garáže Martinu Šmolíkovi za 1000 Kč/ metr.[259] V listopadu 2003 zastupitelé souhlasili
s prodejem části parcely č.kat.2631/36 pro výstavbu další garáže.[260] V říjnu 2004 požádali dále Roman a Gabriela
Šindlerovi o odkup pozemku pro stavbu garáže. Městská rada jim v lednu
2005 vyhověla (šlo o zamýšlenou garáž v bloku při jižním okraji oblasti,
na východním okraji, nejblíže k Zeyerově ulici).[261]
V lednu 2005 vydalo souhlasné stanovisko i zastupitelstvo.[262]
Podle obhlídky v únoru 2006 se tu nacházelo celkem 264 garáží.[263]
Dle katastrální mapy z konce roku 2025 jde už o 301 kójí.
Protože byl pozemek Páníkovic cihelny po 2. světové válce využíván jako
skládka strusky z Kovohutí, došlo k výraznému zvýšení jeho terénu.
Garážový areál se tak nachází zhruba 3 metry nad úrovní Zeyerovy ulice. Svah od
garáží k ulici byl v roce 1984 upravován Technickými službami,
později ještě pokryt zpevňující textilií.[264]
Počátkem 21. století se zjistilo, že mezi zástavbou v Barákově ulici a
komplexem garáží probíhá pruh obecních pozemků, které byly po desítky let
připloceny k zahradám zdejších rodinných domků. Teprve nové mapování města
odhalilo skutečný stav. Město pak postupně tuto situaci řešilo odprodejem
těchto parcel majitelům přilehlých domků.[265]
Už v únoru 2002 zastupitelé schválili prodej těchto pozemků.[266]
Parcely, které nepřešly do soukromých rukou, plánovalo město využít pro další
výstavbu garáží. 30. ledna 2006 uložila rada města odboru rozvoje města
zpracovat studii této výstavby. Seznámila se s ní 24. dubna 2006.
Konstatováno, že na pozemcích č.kat.2631/40, č.kat.2631/41 a č.kat.2631/42 by
mohlo vzniknout 10–11 nových garáží. Mělo to ovšem jeden zádrhel: do nového
sektoru garáží, umístěného jižně od okraje stávajících garáží, nebyl přístup.
Bylo by tedy nutné zbořit 2 garážové kóje v jižní řadě stávající zástavby
a tudy vést novou příjezdovou cestu.[267]
3.2.3. Zbylá část bývalé cihelny
Páníkovic cihelna nezmizela úplně. To, co zůstalo z kdysi viditelného
rokycanského podniku, byla jeho nejstarší malá část, umístěná mezi Zeyerovou
ulicí a železniční tratí. Po 2. světové válce zde sídlil podnik Staviva, který
také využíval železniční vlečku. V 90. letech tu fungoval prodej
stavebního materiálu firmy Faros Plus, s. r. o. Plzeň.[268] Dodnes se v tomto areálu zachovala správní a
částečně i výrobní budova bývalé cihelny. Na severu pozemku, poblíž
železničního přejezdu, se uchoval dům čp.253/II,
přízemní stavba s valbovou střechou, která se dispozičně prakticky
nezměnila. Podle čísla popisného vznikl okolo roku 1910. V městském
archivu se nachází složka z roku 1908, nazvaná „Veselý František, stavba
dělnického domu na pozemku cihelny čp. 169/II, Pražské předměstí“.[269]
To by se mohlo týkat pozdějšího domu čp.253/II. Za první republiky se tu jako
majitelé uvádějí Václav a Hanuš Páníkovi. Koncem války ještě Václav Páník.[270]
Na jednání mezi MěstNV a výborem „Garážníci na Páníkovic cihelně“, konaném 9.
března 1989, které mělo řešit neuspokojivý vzhled této části města, se dohodlo s ředitelem
podniku Staviva, n. p., že po stížnostech občanů na neupravený vzhled
provozovny v Zeyerově ulici provede podnik opravu fasády bývalého
rodinného domku, a to ještě v roce 1989.[271]
Dům potom skutečně prošel opravou, přičemž fasáda byla nastříkána odpudivým
hrubým brizolitem. Dle stavu z roku 2000 byl dům opětovně opraven a získal
klasickou omítku. Fungovala tu již tehdy firma Šabata.[272]
Jižně od něj stojí přízemní objekt čp.905/II
z doby okolo roku 1970. Dle leteckého snímkování z července 1968
ještě jeho stavba nezačala.[273]
I tento objekt je nyní využit firmou Šabata jako prodejna stavebnin. Taky byl
někdy před rokem 2000 vkusně opraven.[274]
Areál se pak táhne dalších cca 250 metrů k jihu a vyplňuje úzký pozemkový
pruh mezi Zeyerovou ulicí a tratí. Nachází se tu další skladovací objekty.
Jeden z nich dodnes nese čp.169/II
původní cihelny, ačkoliv jde o podružnou moderní skladovací halu. Číslo popisné
dostala přiděleno 3. ledna 2005, takže patrně šlo o druhotné užití čísla na
novostavbu.[275]
Do tohoto protáhlého areálu je v jeho jižní části ještě vměstnán rodinný
dům čp.501/II i s malou
zahradou. Vznikl ve 2. polovině 30. let. Jako majitel se tu koncem 2. světové
války uvádí Adolf Bauckmann. Rodinný dům je nelogicky a zcela nevhodně situován
do blízkosti rušné ulice a průmyslových areálů. Patrně ale v době jeho
vzniku nebylo ještě natolik evidentní, že Zeyerova ulice nabude takovýto
charakter, nebo vznikal jako součást přilehlého podnikatelského areálu, tedy
spíše jako sídlo živnosti. Každopádně původně šlo o přízemní objekt
s plochou střechou. Takto je zachycen na leteckém snímku z roku 1947.[276]
A v této podobě je ještě zachycen ve fotodokumentaci města z roku
2000.[277]
Teprve pak získal valbovou střechu a obytné podkroví. V roce 2020 je
nabízen v realitních kancelářích na prodej s možným využitím pro
zřízení ubytovny.[278]
V 50. letech 20. století v Rokycanech dominovala hromadná výstavba
sídlištního typu. Přesto město okrajově a ke konci dekády stále více
podporovalo i individuální výstavbu. A na části plochy asanované Páníkovic cihelny
byla kromě výstavby garáží provedena i parcelace pro rodinné domky. V roce
1954 už je na místě vyhlášen stavební obvod.
Šlo o západní pruh pozemku č.kat.2631, k němuž město ještě
přičlenilo pruh pozemku č.kat.2637 (na odprodeji se jeho majitelkou, paní
Noskovou, nedohodlo a přikročilo proto k vyvlastnění).[279]
Nešlo tudíž o pozemky samotné cihelny, ale o pole, která ji obklopovala na jihu
a západě. Nový obytný obvod měl tvar
písmene L. Na jihu byl opřen o Barákovu ulici, která do té doby nebyla
zastavěna po své severní straně, na západě o zcela nově založenou Květnou ulici
(foto z r.
2003), která na severu ústí do ulice B. Němcové. Původně zde bylo vytýčeno
10 stavebních míst. Roku 1954 obdrželi zájemci o rodinný domek půjčku.[280]
Zdejší výstavba totiž sice probíhala individuálně, ale spadala do „Akce 10 000
bytových jednotek“. První kolo přidělování stavebních míst proběhlo na MNV 12.
listopadu 1954.[281] V únoru 1955 již je v Akci 10 000
bytových jednotek povoleno na cihelně 12 staveb.[282]
V červnu 1956 se na uvolněné ploše dokončují první soukromé domky,
nastěhování obyvatel se očekává ještě před koncem roku.[283]
V listopadu 1956 měla být parcelace rozšířena o dalších 5 stavebních míst.[284]
V srpnu 1954 už staví své domy v rámci Akce 10 000 bytových
jednotek v této lokalitě Ludvík Matoušek, Josef Štochl, Antonín Novák,
Josef Pech, Jan Brož, František Pěnkava, Jaroslav Šašek, Richard Mužík, Vojtěch
Mošna a Jaroslav Mrázek.[285]
Celkem na Páníkovic cihelně vyrostlo 24 rodinných domů. Na severní straně
Barákovy ulice otevírá uliční frontu dům čp.746/II
na nárožní parcele u Zeyerovy ulice. Na leteckém snímku z července 1962 ještě
není zachycen a na parcele ještě nezačaly stavební práce.[286]
Rada MěstNV 12. května 1965 souhlasila s výkupem
pozemku č.kat.2631/23, který byl evidován jako role, ale ve skutečnosti šlo o
oplocené stavební místo od Rudolfa Veselého ze Zbiroha za 6679,20 Kčs, pro stát
a navrhla pak nemovitost prodat do užívání Aloisi Jedličkovi a Anežce
Hepfelové, bytem Rokycany, Bezručova ulice čp.395/II.[287] V říjnu 1967 byl dům zachycen na leteckém snímkování
jako dokončený, nebo dokončovaný.[288] Dům čp.746/II je mohutný patrový objekt s nízkou
stanovou střechou. Fasáda kryta brizolitem. Podoba stavby se od její výstavby
zásadně neproměnila. Vedlejší objekt čp.745/II má skromnější proporce, které jako by navazovaly na
stavitelství ze 40. let 20. století. Výstavba tohoto domu dle leteckého
fotografování z července 1958 ještě nezačala, ale na pozemku již byl
složen materiál.[289]
Snímkování z července 1962 ukazuje dokončený, nebo dokončovaný objekt se
střechou.[290]
Přízemní domek se sedlovou střechou je situován v odstupu od ulice.
Následuje dům čp.744/II. Komise MNV
pro výstavbu doporučila v 1. čtvrtletí roku 1958 rodině Šístkových schválit
stavební povolení na jejich dům.[291]
V červenci 1958 letecká fotografie ukazuje, že už byl rozestavěný.[292]
Snímek z července 1962 ukazuje již dokončený, nebo právě dokončovaný dům.[293]
Jedná se o robustní patrovou stavbu s valbovou střechou. Brizolitová
fasáda byla ozvláštněna dlaždicovými obklady oken. Dům si udržel svou podobu do
současnosti. Na vedlejší parcele vyrostl rodinný dům čp.743/II. Výstavbu povolil v roce 1957 MNV Antonínu Götzovi.[294]
V srpnu 1957 již letecký snímek ukazuje na tomto pozemku hrubou stavbu.[295]
Patrový domek s obytným podkrovím v 1. patře má sedlovou střechu a do
ulice je natočen zděným štítem. Podle stavu ze srpna 2018 procházel objekt
rekonstrukcí, při níž se na jeho východní straně prováděla v přízemí úzká
přístavba, nad níž se prodlužovala střecha. Ve štítové uliční fasádě probíhaly i
některé změny rozložení okenních otvorů. Fronta zástavby pokračuje domem čp.742/II. Je to větší patrová stavba
s obytným podkrovím 1. patra, uličním štítem. Fasáda je brizolitová, okolo
oken se táhnou barevné pásy. V srpnu 1957 už roste hrubá stavba.[296]
Vedlejší jednopatrový objekt čp.741/II
s podkrovím 1. patra má stanovou střechu, prolomenou zděnými vikýři.
Polootevřené schodiště k hlavnímu domovnímu vchodu zboku zakrývá stěna
s motivy barevného skla. Dům se dochoval intaktně a jde o ukázku
těžkopádných dobových snah svépomocných stavebníků o ozvláštnění svých obydlí. Dle
leteckého snímkování ze srpna 1957 byla jeho výstavba na samém počátku.[297]
Snímkování z července 1958 ukazuje vyzdívání základů a obvodových zdí.[298]
Na státní mapě z roku 1963 už byl zakreslen.[299]
Sousední dům čp.730/II má podobnou
dispozici se stanovou střechou, do které jsou vloženy zděné vikýře. Ve fasádě
do ulice předstupuje v přízemí segmentový výklenek, nad nímž se nachází v 1.
patře balkon. V červenci 1958 letecká fotografie ukazuje, že budování domu
ještě nezačalo.[300]
Na státní mapě z roku 1963 už byl dům zakreslen.[301]
Dům byl ještě v roce 2000 v původní podobě z časů svého vzniku.[302]
Někdy počátkem 21. století prodělal rekonstrukci fasády, při níž zmizela
nevzhledná brizolitová krusta a byla aplikována tradiční omítka. Zároveň došlo
k výměně oken a střešní krytiny. Pro svépomocné stavby z dob socialismu je
podobná korektura většinou velmi příznivá, protože pokud jsou základní proporce
objektu zvládnuté, jeho estetický účinek eliminací podřadných stavebních
detailů chudičké socialistické provenience často výrazně vzroste. Následuje
ústí Květné ulice. Na protějším nároží obou ulic vyrostl dům čp.732/II. Jde o patrový objekt se
sedlovou střechou a zděným vikýřem v obytném podkroví 1. patra. Letecký
snímek zde v srpnu 1957 zachytil již hrubou stavbu.[303]
Roku 1979 MěstNV kolaudoval provedenou přístavbu domu
čp.732/II.[304]
Dům čp.732/II vyrostl podle identického projektu jako sousední objekt čp.733/II. Ten už stojí na západní
straně Květné ulice. Jde tedy opět o patrový dům s obytným podkrovím
a vikýřem v 1. patře. Dle leteckého snímku na této parcele již
v srpnu 1957 probíhaly nějaké práce, ale patrně jen přípravné, protože
hrubá stavba ještě nebyla započata.[305]
Prakticky stejný stav přetrvává i dle fotografie z července 1958.[306]
Objekt není zachycen ani na státní mapě z roku 1963.[307]
Již ale byl nepochybně hotov dle snímkování z října 1967.[308]
Uchoval si původní podobu, včetně detailů. Následuje dvojdomek čp.734-735/II. Letecký snímek ze srpna
1957 zde již tuto stavbu zaznamenal.[309]
Patrový objekt se sedlovou střechou a podkrovím v 1. patře se ještě okolo
roku 2006 do ulice otáčel balkonem, lemovaným robustním betonovým zábradlím.[310]
Pak proběhla přestavba obou polovin dvojdomu, při níž byl balkon zrušen, zazděn
a místo něj bylo v středové části průčelí zdviženo zdivo do úrovně 1.
patra. Vedlejší parcelu zaujímá patrový dům čp.736/II se stanovou střechou a vikýřem v podkroví 1. patra.
I on zde již v srpnu 1957 dle leteckého snímkování stál (buď dokončený,
nebo jako hrubá stavba).[311]
Uchoval se beze změn. Následuje patrový dům čp.737/II s vikýřem v obytném podkroví. Rovněž zde
letecká fotografie v srpnu 1957 zobrazuje přinejmenším hrubou stavbu.[312] Ještě v roce 2006 měla fasáda zajímavý detail
dobových pokusů o zdobnost, konkrétně s cihlovými obklady použitými jako
dekorativní prvek okolo oken.[313]
Někdy poté ale dům prodělal celkovou opravu a tyto obklady zanikly. Oprava
jinak byla kvalitně provedena a jde o další ukázku, jak relativně snadno se dá
stavba z této doby zbavit odéru socialistické šedi. Jednopatrový rodinný dům čp.738/II má stanovou střechu s obytným podkrovím 1. patra a
zděným vikýřem. V tomto případě byl coby výraz dobového úsilí o dekorativnost
použit na fasádě motiv plastických rýh. Domek se uchoval intaktně. V srpnu
1957 již byl určitě aspoň ve fázi hrubé stavby, možná už dostavěn, jak ukazuje
letecký snímek.[314]
Následující robustní patrový dům čp.739/II
má nízkou sedlovou střechu. Dle stavu ze srpna 1957 se jeho výstavba
patrně nacházela na samotném počátku, kdy se na pozemku prováděly terénní
práce.[315]
Snímkování v červenci 1958 ukazuje, že probíhá vyzdívání základů.[316]
V červenci 1962 už tu stál dokončený, nebo právě dokončovaný dům včetně
střechy.[317]
Štuková, plastická fasáda, která tu byla k vidění ještě v roce 2006,
ilustrovala další manýru z časů socialistického stavebnictví.[318]
Později byla ovšem fasáda celkově upravena aplikací tradičních hladkých
venkovních omítek. Dům čp.740/II se
nachází na severním konci ulice. V červenci 1962 je na jeho místě ještě
prázdná parcela, bez stavební aktivity.[319]
Neukazuje ho zde ani státní mapa z roku 1963.[320]
Na leteckém snímkování z října 1967 je zachycen jako dokončený.[321]
Masivní patrová stavba s obytným podkrovím má zděný vikýř, obrácený do
ulice. Tvář domu se dochovala bez změn, včetně stavebních detailů i ozdobného
rýhování v brizolitové fasádě.
Na východní straně Květné ulice otevírá domovní frontu při nároží ulice B.
Němcové objekt čp.722/II, skromnější
patrový domek se sedlovou střechou. Dle leteckého snímku ze srpna 1957 již stál
(není patrné, zda byl již dobudován, nebo teprve dokončován).[322]
Zástavba pak pokračuje patrovou vilkou čp.723/II
se sedlovou střechou. Kolaudační výměr pro dům na parcele č.kat.2631/5
schválilo město v lednu 1957.[323]
Podoba domu zůstává beze změn. Vedlejší patrový dům čp.724/II s podkrovními obytnými místnostmi v 1. patře má
masivní uliční štít. V srpnu 1957
už je také zachycen na leteckém snímku.[324]
Ani on neprošel stavebními úpravami. Následuje čp.725/II, patrový, s podkrovím 1. patra pod sedlovou střechou
a se štítovou stěnou otočenou do ulice. V srpnu 1957 již byl dle letecké
fotografie buď hotov, nebo rozestavěný.[325] Dle stavu ze srpna 2018 prochází opravou
fasády a již došlo k výměně oken. Dům čp.726/II
se poněkud vymyká svým architektonickým ztvárněním. Je to patrová větší stavba
s plochou střechou. Parcela zůstávala delší dobu nezastavěná. Ještě
letecká fotografie z července 1962 zde nezachytila stavební aktivitu.[326]
Snímkování z října roku 1967 ukazuje, že budování domu již probíhalo, ale
šlo o počáteční fázi vyzdívání základů a obvodových zdí, bez střechy.[327]
V červenci 1968 už dům měl střechu, ale patrně ještě probíhaly dokončovací
práce.[328]
Okolo roku 2015 prošla vila celkovou rekonstrukcí, při níž zcela zmizely estetické
prvky socialistického období, došlo k úpravě velkosti okenních otvorů a
proměnou prošel i přístavek na severní straně domu. Výsledkem je vila, která se
vnějším účinkem neodlišuje od novostaveb z počátku 21. století. Sousední
robustní jednopatrový dům čp.727/II s podkrovím
v patře má sedlovou střechu a
v ní zděný vikýř s balkonem, obrácený do ulice. V srpnu 1957 už byl
přinejmenším rozestavěný.[329]
Dle stavu ze srpna 2018 prochází dům rekonstrukcí fasády. Vedlejší domek čp.728/II je patrový, s valbovou
střechou, v níž se nachází zděný vikýř v podkroví 1. patra, s poněkud
neústrojným balkonem. Objekt je příkladem úskalí svépomocného stavitelství,
příznačného pro dobu vzniku zdejší zástavby. Podle letecké fotografie už byl
v srpnu 1957 buď rozestavěný, nebo dokončený.[330] Nezvládnuté proporce charakterizovaly i dům čp.729/II, na sousední parcele. Patrový
objekt s podkrovím 1. patra pod valbovou střechou patrně prošel ještě za
socialismu další účelovou přístavbou. V tomto stavu existoval ještě
v roce 2006. Někdy v následujících letech prošel celkovou
rekonstrukcí, která sice nezměnila jeho proporce, ale aspoň kvalitním způsobem nově
definovala vnější stavební detaily včetně fasád a odstranila tak pozůstatky
socialistického stavitelství. I tento dům je již viditelný na snímkování ze
srpna 1957.[331]
Soubor rodinných domů u bývalé Páníkovic cihelny je zajímavou ukázkou
jednotně zastavované lokality, která tak koncentruje sloh a estetiku 50. a 60.
let 20. století. Brizolitové fasády, eternitové střešní krytiny, drátěné ploty,
typizovaná okna i snaživé pokusy jednotlivých stavebníků o ozvláštnění svých domů,
to vše jsou prvky velice příznačné pro tuto dobu a prakticky nikde
v Rokycanech není toto stavební údobí soustředěno tak silně jako právě
zde. Ostatně individuální bytová výstavba byla v oněch dvou dekádách
v Rokycanech poměrně slabá. Není možné bránit majitelům zdejších
nemovitostí v jejich modernizaci, ostatně původní architektonické kvality
těchto domů nejsou natolik vysoké, aby vyžadovaly konzervativní přístup.
V mnoha případech je dokonce důkladná revize původní podoby domu
doporučeníhodná. Každopádně jako doklad doby zdejší původní zástavba jistou
cenu i půvab má.
3.2.5. Technický vývoj Květné ulice a vývoj jejího
pojmenování
Nový okrsek výstavby a hlavně zcela nová ulice, která v jeho rámci
vznikla, tedy dnešní Květná ulice, měla demonstrovat socialistickou kvalitu
bydlení. Proto se zde od počátku pamatovalo na inženýrské sítě. Na rok 1956
chtěl MNV do plánu zařadit úpravu komunikací a výstavbu veřejného osvětlení.[332]
Vše se ale zpozdilo. Nejprve byl proveden vodovod. V lednu 1957 už je hotov.[333]
Pak přišla na řadu kanalizace. V roce 1956 už byl hotov projekt (vyšel na
25 600 Kčs[334]),
ale ZVAK jako prováděcí firma neměla materiál.[335]
Rozpočet na kanalizaci byl stanoven na 242 000 Kčs. V srpnu 1958 ještě
práce nezačaly a akce nebyla definitivně zařazena do plánu.[336]
V prosinci 1958 se na Páníkovic cihelně už provádějí výkopy kanalizace.[337]
Akci prováděl podnik Pozemní stavby. V dubnu 1959 ale město konstatovalo,
že kvůli nedostatku materiálu práce váznou.[338]
V červenci 1959 už byla kanalizace hotova.[339]
Rozpočet na tuto akci na rok 1959 činil 162 000 Kčs.[340]
Po kanalizaci přišla na řadu i úprava komunikace. Na rok 1959 se plánovalo
pořízení projektu.[341]
Samotná výstavba nové ulice se plánovala na rok 1960.[342]
V listopadu 1959 se za brzké provedení chodníku u Páníkovic cihelny
přimlouvá pan Uhlík.[343]
Během května 1962 měla být na provizorní úpravy chodníků v této ulici
dovezena městem škvára a štěrk.[344]
Květná ulice se ještě v polovině 60. let nazývala „bezejmenná“. Byla takto opakovaně
označována v zápisech v kronice apod., nicméně nešlo o formální
pojmenování.[345]
Pak dostala oficiální název ulice 20.
výročí osvobození. Toto pojmenování napovídá, že bylo přijato okolo roku 1965,
k 20. výročí konce války. Město se tehdy zapojilo do celostátní,
propagandisticky zbytnělé zvelebovací akce a pojmenování nově vybudované ulice
tímto způsobem ukazuje na horlivost, se kterou město do této soutěže vstoupilo.
Poprvé se nový název ulice uvádí na jaře 1966.[346]
Ale ulice si nejprve své jméno musela „zasloužit“. K 50. výročí VŘSR
(bolševický puč v Rusku) město přijalo závazek provést celkovou
rekonstrukci komunikace.[347]
Dne 30. března 1966 rozhodla rada národního výboru vypracovat investiční úkol
na generální opravu ulice.[348]
Nakonec komplexní úprava vozovky a chodníků přišla na řadu až v roce 1967.
Provedl ji na svůj náklad národní výbor.[349]
Brigádnické síly měli poskytnout členové občanských výborů č. 21 (předseda
Václav Tábořík[350]),
22 a 24.[351]
Brigádníky zorganizovala i uliční organizace KSČ č. 5 (předseda Oldřich Lehký).[352] Podle údaje ze srpna 1967 měla rekonstrukce
vozovky a chodníků skončit ještě do konce roku 1967.[353]
Koncem roku 1967 už prý v části této ulici bylo hotovo veřejné osvětlení.
Šlo o novější výbojkovou technologii.[354]
Zároveň došlo k úpravě terénu pro budoucí vozovku a podél západní strany
ulice byly položeny obrubníky. Hodnota díla je vyčíslovala na 250 000 Kčs. V celoměstské
zvelebovací soutěži tato akce obsadila 1. místo.[355]
Dne 1. března 1967 už každopádně rada MěstNV schválila oficiálně nový úřední
název ulice 20. výročí osvobození.[356]
Krkolomný a oficialitou prostoupený název ukazoval, že město ulici považovalo
za do jisté míry reprezentativní ukázku společenského a ekonomického vývoje ve
dvacetiletí po konci 2. světové války. Zdejší zástavba skutečně
v podmínkách 50. a 60. let představovala na rokycanské poměry velmi dobrou
adresu i kvalitu bydlení.
V listopadu 1991 navrhla rokycanská organizace Klubu angažovaných
nestraníků přejmenování na ulici Milady Horákové.[357]
Návrh neprošel a poněkud těžkopádné původní pojmenování zůstalo nadále v
platnosti. Teprve rozhodnutím městského zastupitelstva z 19. prosince 2011 byla
ulice 20. výročí osvobození přejmenována na Květnou ulici. Popudem ke změně uličního názvu nebyly až tolik
výhrady k ideologickému nádechu a patosu původního názvu, jako spíš praktické
problémy. Původní dlouhý uliční název totiž vyvolával komplikace
v počítačových programech evidence obyvatelstva. Místní lidé tak měli
v občanských průkazech uvedeno jako bydliště „20. výročí osvob“. Změna
uličního názvu proběhla s účinností od 21. ledna 2012.[358]
Za rok 1989 (dle stavu k 7. září) město investovalo do úpravy komunikace
v této ulici 132 000 Kčs.[359]
Práce provedly Technické služby města, šlo o nový asfaltový koberec.[360]
Ulice byla v 80. letech 20. století po jistý čas směrem do ulice B. Němcové
zaslepena trávníkovým pruhem. Šlo o řešení vzniklé počátkem oné dekády při
rozšiřování ulice B. Němcové na frekventovaný dopravní tah. Později ovšem opět i
z tohoto směru byla zprůjezdněna.
3.3 Zástavba podél Nového ulice
Zatímco vznik Hořicova i parcelace na rodinné domy u bývalé Páníkovic
cihelny probíhaly do jisté míry plánovitě, podle jednotného zastavovacího
záměru, oblast podél dnešní ulice Nového byla zastavována individuální
iniciativou od 30. let 20. století.
Urbanisticky jde o stejný typ zástavby, tedy okrsek rodinných domků a
vilek. Osou této lokality je ulice V. Nového, která probíhá severojižním směrem
a spojila původní Hořicov s městem přes Dukelskou ulici a podjezd u
sokolovny. Rovinaté zemědělské pozemky se staly atraktivním místem pro
parcelaci na rodinné domky, která tu pokračovala až do počátku 40. let a po
jistém poválečném útlumu se rozběhla opět v 2. polovině 20. století. Nešlo
zdaleka jen o výstavbu v samotné ulici V. Nového, nové rodinné domy se
šířily i do okolních pozemků. Vznikly tak ulice B. Němcové, Muchova, Máchova,
Erbenova, U Pekáren, ale i nejvýchodnější úsek dnešní Čechovy ulice a severní
úsek Družstevní ulice. Celkem tu stojí dle stavu k roku 2020 okolo 50
rodinných domů.
Označení čtvrti „U Václava" se odvozuje od barokní pískovcové sošky svatého Václava z konce 17.
století, která stojí na rohu ulic V. Nového a B. Němcové (foto z r.
2003, foto
z r. 2003). Fotografie z konce 19. století ještě ukazují tento sloup solitérně
uprostřed polí. V trase dnešní ulice V. Nového probíhala podél sochy polní
cesta, která začínala u Pražské brány v městském opevnění,
od níž mířila k jihu, pod vrch Kotel. Kamenný
pískovcový sloup stojí na čtyřhranném podstavci. Toskánský sloupek završuje
krycí deska, na níž je umístěna socha svatého Václava s praporcem, štítem
a drapérií. Sloup je památkově chráněn. V evidenčním listu památky se
chybně uvádí, že je doplněn i nápisem a datací do roku 1694.[361]
Jde o omyl a záměnu s jiným památkově chráněným sloupem se sochou sv.
Václava, který se nalézá v ulici K Borku na Pražském
předměstí.
Sloup tu každopádně je zachycen na mapě
stabilního katastru z roku 1838 a možná už na mapě
1. vojenského mapování z 80. let 18. století (byť ta je nepřesná a
posouvá ho blíže dnešní Zeyerově ulici). V 19. století prošla socha opravou.[362]
Dne 14. listopadu 1940 zadala městská rada kamenickému mistrovi Janu Struškovi
posunout sochu svatého Václava tak, aby nepřekážela v plánované jízdní
dráze. Tehdy teprve se socha ocitla uprostřed městské zástavby a byla situována
na nároží dvou ulic.[363]
Na roky 2003–2004 město plánovalo novou opravu sochy.[364]
V září 2004 město schválilo přijetí dotace 74 000 Kč na tento účel.[365]
Zakázku na opravu skulptury přidělilo město rokycanskému restaurátorovi Marcelu
Hronovi za nabídkovou cenu 149 100 Kč.[366]
Kvůli zvýšení DPH se musela cena dodatečně upravit na 168 980 Kč.[367]
3.3.3. Příprava a postup urbanizace dnešní ulice
V. Nového
Hlavní osou této části města je ulice Nového. Probíhá severojižním směrem a
fixuje trasu historické polní cesty, která odpradávna vedla z města směrem
pod vrch Kotel. Tato cesta začala po 1.
světové válce postupně obrůstat rodinnými domky. Nejprve byla vytýčena po roce
1920 její východní fronta v úseku mezi ulicemi Barákova a Stehlíkova, kde vyrostly
dělnické domky v rámci obytného souboru Hořicov (viz výše). V této
první fázi šlo jen o odlehlou enklávu, většina nynější ulice v této době
měla nadále podobu polní cesty ve volné krajině. V květnu 1926 se uvádí, že
obec už získala od Jana a Rudolfa Chaunů pruh jejich pozemku č.kat.2639 na
západní straně, na které zřídila sypaný chodník směrem ke Zbirožským železárnám
(bývalá Bedřichova huť). Rozšíření stávající polní cesty v těchto místech
mělo podle obce svůj význam, protože se tím připravoval vznik příští
komunikace, která měla být svedena do středu města podjezdem pod drahou u
sokolovny. Zároveň, po dalším kole vyjednávání, souhlasil i Antonín Nosek
(majitel č.kat.2639) s tím, že městu odstoupí na jižní straně pozemku 244
čtverečních metrů za 1020 Kč a na západní straně 387 čtverečních metrů za 1100
Kč. Pozemek se nacházel v prostoru severně od křižovatky dnešních ulic Barákova
a Nového, konkrétně u východní strany Nového ulice. Pozemkový převod tak
otevíral možnost budoucí výstavby úseku Nového ulice severně od Hořicova
v plné šířce.[368]
V 30. letech 20. století pak začala skutečně v oblasti severně od
Hořicova parcelace. Přispěla k tomu i výstavba zmíněného silničního
podjezdu pod kolejištěm železniční stanice u sokolovny roku 1927. Od jižního
vyústění tohoto podjezdu vedla nová komunikace, nynější Dukelská ulice. Ta byla
pak napojena na stávající uliční síť v jižním sektoru Rokycan (viz speciální mapa). Jedním
ramenem se Dukelská ulice napojila na již existující výpadovku na Šťáhlavy
(Jeřabinová ulice), druhým, východním ramenem na polní cestu, tedy nynější
Nového ulici. Tato dosud nevýznamná komunikace se tak stala novou dopravní
osou, kvalitně integrovanou do urbanistického celku Rokycan. Logickým důsledkem
byla její rychlá parcelace ve 30. a 40. letech 20. století.
V roce 1933 manželé František a Anna Kraftovi požádali o rozdělení
pozemku č.kat.2639 na stavební místa.[369]
Dne 20. dubna 1933 radní obecnímu zastupitelstvu doporučili schválit regulační
čáru v okolí pozemku č.kat.2639.[370]
Dne 8. června 1933 proběhlo místní řízení, 8. června 1933 městská rada
doporučila věc ke schválení a na červnové schůzi obecního zastupitelstva v roce
1933 byla parcelace schválena.[371]
Šlo o parcelu podél východní strany dnešní Nového ulice, v úseku od
Barákovy ulice k nároží ulice B. Němcové. Zde také skutečně výstavba
rodinných domů začala jako první. Protější strana nové ulice zůstala zatím
prázdná. V roce 1935 jedná město rovněž o povolení k rozdělení
pozemku č.kat.2627 Františka a M. Jelínkových na stavební místa. 25. dubna 1935 proběhlo komisionelní
parcelační řízení. 11. července 1935 městská rada doporučila záležitost ke
schválení. Mělo zde vzniknout 25 stavebních míst, zároveň se počítalo se směnou
části č.kat.2626 (280 čtverečních metrů) za části č.kat.2627 (898 čtverečních
metrů) při doplatku 10 Kč/čtvereční sáh tak, aby se mohl zformovat nový
stavební blok dle regulačních čar. V
červenci 1935 vše na své schůzi odsouhlasilo obecní zastupitelstvo.[372]
Šlo o pozemek v bloku vymezeném dnešními ulicemi B. Němcové, V. Nového a
Čechova, na západě zasahující až skoro k dnešní Družstevní ulici. Díky
tomuto rozhodnutí o parcelaci se tak otevřela nejen možnost zástavby přilehlého
úseku Nového ulice, ale i vznik nových ulic Erbenova a Muchova (viz níže).
Ještě před koncem 30. let se díky tomu rychle rozšířila zástavba Nového ulice i
do prostoru severně od křižovatky s ulicí B. Němcové. Tam ale parcelace
zatím probíhala jen podél západní strany ulice, až k nároží dnešní Čechovy
ulice, zatímco východní stranu ulice lemovaly nadále zemědělské pozemky.
V této stavební fázi Nového ulice zachytil letecký snímek Rokycan z roku
1938. Tehdy ještě chyběla vozovka, a byť ulice už jasně vystupovala na mapě
města, neměla ještě charakter městské komunikace, nýbrž spíše pěšiny, podél
které se rychle budovaly novostavby vilek.[373]
Urbanizace pak ještě pokračovala i v prvních letech 2. světové války, ale
nebyla důsledná a měla spíš extenzivní charakter (ostatně v Rokycanech
tehdy byl přebytek volných stavebních pozemků v mnoha jiných částech
města). Po válce výstavba na několik let prakticky ustala. Letecká mapa
z roku 1947 ukazuje, že nadále chyběla zástavba podél západní strany ulice
v dlouhém úseku jižně od křižovatky s ulicí B. Němcové.[374]
V lednu 1959 debatuje o stavu ulice MNV. Představitelům města vadí, že řada
pozemků zůstává nezastavěná.[375]
Vozovka v ulici tehdy byla propadlá, město navezlo na chodníky hromady
stavebního kamene a očekávalo, že místní obyvatelé ulici brigádnicky opraví,
ale ještě v únoru 1959 se nic nedělo, mnohé parcely totiž nebyly obývané.
Člen MNV Josef Šampalík bolševicky navrhl, aby město nevyužité pozemky
vyvlastnilo.[376]
Pravda byla taková, že zde opravdu byla dost mezerovitá zástavba. Proluky se zaplňovaly
až od 50. let 20. století.
Co už se ale nikdy nepodařilo realizovat, byly plány na pokračování Nového
ulice jižním směrem. Regulační plány z konce 1. republiky přitom
předpokládaly další parcelaci, při níž se měla dnešní Nového ulice protáhnout
k jihu, do polí pod Kotlem. Věra Brumlíková 9. října 1937 požádala o
povolení k rozdělení pozemku č.kat.2642 na stavební místa. Šlo o rozsáhlý
zemědělský pozemek podél východní strany ulice, jižně od křižovatky
s dnešní Stehlíkovou ulicí, který se plánoval rozdělit na 16 stavebních
míst. 1. března 1938 proběhlo komisionelní
řízení. 21. dubna 1938 městská rada doporučila záměr ke schválení a
v květnu 1938 to schválili na svém zasedání i obecní zastupitelé.[377]
Do slibného vývoje zasáhla 2. světová válka, která další rozmach vilové zástavby
zastavila a zároveň přinesla rapidní rozrůstání areálu sousední továrny na
náboje (pozdější Kovohutě). V březnu 1941 projednalo obecní zastupitelstvo zrušení
ulic projektovaných v místech přicházejících v úvahu pro rozšíření
továrny na nábojky a prodej jejich ploch továrně. Továrna na nábojky hodlala
rozšířit svůj areál přikoupením pozemků č.kat.2665/2, č.kat.2665/11,
č.kat.2665/12, č.kat.2665/1 a č.kat.2671 a požadovala i plochu ulic, o což
požádala obec 4. prosince 1940. Šlo o západovýchodní a severojižní ulici, které
tvořily obrácené písmeno T o ploše 920 čtverečních sáhů. Už 5. prosince 1940 to
městská rada doporučila ke schválení a na březnové schůzi obecního
zastupitelstva v roce 1941 byl záměr schválen.[378] Stejně jako v případě Kozinovy ulice (viz
výše) nebo Zeyerovy ulice (viz níže) i v tomto případě byla expanze obytné
zástavby jižním směrem zastavena tím, že se do této zóny počal nasouvat průmyslový
areál. Nejenže tak nedošlo v této části Nového ulice k provedení parcelace
pozemku č.kat.2642, ale východní stranu ulice jižně od křižovatky se
Stehlíkovou ulicí vyplnila dezurbanizovaná plocha industriálního areálu
Kovohutí. Až do 2. dekády 21. století tudíž Nového ulice končila slepě. Pak se
dočkala protažení, ovšem byla napojena na Kotelskou ulici coby spojovací
komunikace pro provoz zdejší průmyslové zóny
(viz níže).
3.3.4. Popis zástavby v ulici V. Nového
Popis zástavby nejjižnějšího úseku Nového ulice, jižně od Stehlíkovy ulice,
nespadá do této pasáže a je podrobněji probrán níže. Popis východní strany se
nachází v podkapitole
o areálu bývalých Kovohutí, popis západní strany (areál bývalých jeslí a
mateřské školy, nyní sídlo záchranné služby a ambulance Chiros) v podkapitole o
sídlišti U Václava a nejnovější úsek spojující ulice Nového a Kotelskou je
popsán v podkapitole
o průmyslové zóně pod Kotlem.
Až od Stehlíkovy ulice na sever začíná souvislá oboustranná zástavba
rodinných domků. Nového ulici lemují po východní straně, v úseku mezi
ulicemi Stehlíkova a Barákova, dva již výše popsané dvojdomy z počátku 20.
let 20. století čp.330-331/II a čp.332-333/II, postavené coby součást dělnické
kolonie Hořicov (viz výše).
V úseku mezi křižovatkou s Barákovou ulicí a ulicí B. Němcové tvoří domovní
řadu podél východní strany ulice soubor převážně prvorepublikových vilek
z nejstarší fáze parcelace. Na nároží Nového a Barákovy je to dům čp.485/II. Stavební povolení pro
Václava a Emilii Vavrouškovy město vydalo 20. června 1933. Projekt je dílem
Josefa Žoura. Novostavba čp.485/II se dočkala kolaudace 20. února 1934.[379]
Patrový domek s obytným podkrovím v 1. patře a sedlovou střechou se
otáčí do Barákovy ulice štítovou stěnou. V tomto původním stavu se
nacházel ještě dle fotodokumentace z roku 2000.[380]
Před rokem 2015 prošel dům celkovou opravou, při níž byl zároveň do západního
průčelí vsazen nový trojúhelníkový vikýř, který citlivě doplnil prvorepublikovou
architekturu. Na vedlejším pozemku v Barákově ulici ještě ve stejném
období postaven rodinný domek čp.487/II. F. a A. Dohnálkovi získali stavební povolení
na rodinný dům č.kat.2639/13 27. července 1933.[381]
Projekt vyhotovil také Josef Žour. Kolaudace proběhla 20. července 1934.[382]
Původní patrový domek s podkrovím v 1. patře byl někdy asi mnohem
později zásadně přebudován, zvýšen o 1. patro a zakončen nízkou sedlovou
střechou. V tomto stavu již ho zachycuje dokumentace z roku 2000.[383]
Výstavba domu čp.487/II zde v Barákově ulici byl ale jen dílčím počinem,
kdy na boční straně parcelovaného pole vznikla jediná stavba. Nová zástavba se
jinak orientovala výlučně do Nového ulice. Tam domovní fronta pokračuje
objektem čp.489/II. Patrový domek
s podkrovím v 1. patře pod střechou s polovalbou a zděným uličním
vikýřem získal stavební povolení 20. února 1934. Projektoval ho Jan Charvát.
Kolaudace proběhla 28. srpna 1934.[384]
Ještě dle stavu v roce 2000 si dům udržel intaktní podobu.[385]
Někdy v následujících letech prošel celkovou opravou. Získal novou fasádu,
okna, střešní krytinu a další stavební detaily. Ke změně celkového
architektonického výrazu ani hmoty nedošlo.
Vedlejší parcelu zaujal dům čp.492/II,
který rovněž projektoval Jan Charvát. Stavební povolení získal majitel Ludvík
Schütz 20. února 1934. Kolaudace proběhla 20. září 1934.[386]
Patrový dům s podkrovními místnostmi v 1. patře a polovalbovou
střechou se ještě dle stavu z roku 2000 nacházel ve zcela původním
stavu.[387]
K žádným větším proměnám nedošlo ani později. Podle stavu ze srpna 2018
ovšem byla do fasády vsazena nevhodná typizovaná okna. Sousední domek čp.491/II získal stavební povolení 12.
dubna 1934 (majitel Václav Vodák z Červeného Hrádku). Kolaudován byl 22.
září 1934. Projekt novostavby zhotovil Jan Charvát.[388]
I v tomto případě se jedná o patrový objekt s obytným podkrovím,
polovalbovou střechou a uličním zděným vikýřem. Už před rokem 2000 prošel
úpravou, při které byla opravena fasáda, střešní krytina a vyměněna okna i
některé další detaily.[389]
Zásadnější proměna jeho vnější podoby ale nenastala. Stavební povolení na dům čp.493/II získal František Štěrba dne
27. února 1934. Novostavba podle projektu Jana Charváta byla kolaudována 26.
listopadu 1934.[390]
Opět je to patrový objekt se střechou s polovalbou. Obytné podkroví
v 1. patře má zděný vikýř, posazený asymetricky na jižní straně uličního
průčelí. Ještě roku 2000 byl dům intaktně dochovaný.[391]
Pak prošel opravou, která zásadněji nezměnila jeho tvář. Sousední parcela
zůstávala dlouho bez stavebního využití. Dle leteckého snímku z roku 1938
už byla vytýčena i osázena zelení, ale bez stavební aktivity.[392]
I státní mapa z roku 1963 zde dál evidovala jen prázdnou zahradu.[393]
Teprve koncem 60. let 20. století tuto mezeru v domovní frontě zaplnil patrový
rodinný dům čp.873/II s obytným
podkrovím 1. patra pod sedlovou střechou. Letecké snímkování z května 1967
nemá postačující rozlišení, ale zdá se, že stavební práce ještě neprobíhaly,
nebo byly v počáteční fázi.[394]
Fotografie z poloviny října 1967 zachytila pokročilé stádium výstavby. Probíhalo
vyzdívání obvodových zdí a vnitřních příček, chyběl krov a střecha.[395]
Ani fotografie z července 1968 není dostatečně kvalitní, ale ukazuje, že
přibyla střecha a dům byl buď dokončený, nebo těsně před dokončením.[396]
Objekt se svým slohovým výrazem odlišuje od sousedních prvorepublikových domků.
Má brizolitovou fasádu a další rekvizity doby svého vzniku. Ještě v roce
2000 si uchovával původní podobu.[397]
Někdy mezi roky 2016–2018 prošel opravou střechy, kdy zmizel eternit a nahradila
ho tmavě šedá plechová krytina. Sousední pozemek zaujímá opět stavba původem
z 30. let 20. století. Stavební povolení na domek čp.490/II získali Alois a Anežka Štípkovi z Berouna 27. února 1934.
Projekt je dílem Josefa Žoura. Novostavba prošla kolaudací 14. září 1934.[398]
Původní podobu domku ovšem zcela setřela svépomocně prováděná, nevkusná
modernizace za socialismu. Objekt byl tehdy zvýšen o 1. patro, zakončen plochou
střechou a jeho průčelí pokryto brizolitovou fasádní úpravou. Estetika
podobných modernizací často připodobňovala rodinné domy k panelovým sídlištím,
jakýsi socialistický funkcionalismus bez skutečné funkcionalistické elegance. Povolení
k přístavbě čp.490/II, při níž měla vzniknout v tomto objektu nová bytová
jednotka, vydal MěstNV v roce 1979.[399]
V této podobě se dům nalézal beze změn ještě dle fotodokumentace
z roku 2000.[400]
Potom proběhla mírná oprava jeho fasády, včetně odstranění brizolitového pláště.
Vedlejší parcelu zaujal v letech 1937–1938 rodinný dům čp.547/II. Stavební povolení získal Václav
Hošek 30. září 1937. Novostavba dle projektu Jana Charváta byla zkolaudována
21. září 1938.[401]
Patrový dům se sedlovou střechou prodělal patrně až dodatečně úpravy a zvýšení.
Vedlejší rohovou parcelu u ulice B. Němcové vyplnil počátkem 21. století nový rodinný
dům čp.1219/II (viz níže, v rámci popisu ulice B. Němcové).
Západní strana Nového ulice v úseku mezi ulicemi Stehlíkova a B.
Němcové se zaplňovala až s jistým zpožděním. Ještě podle letecké
fotografie z roku 1938 ji lemovaly pouze zemědělské pozemky.[402]
První vlna výstavby rodinných domků zde proběhla v počátečních letech
Protektorátu. Letecký snímek z roku 1947 ukazuje již 7 rodinných domů.
V té době ale další výstavba stagnovala. Zbylé proluky se zaplňovaly v tomto
uličním úseku až od 50. let. Směrem od jihu, od nároží se Stehlíkovou ulicí tu
uliční fronta začíná objektem čp.658/II (bytový poválečný dům, popsán níže,
v rámci podkapitoly
o sídlišti U Václava). Vedle něj stojí rodinný dům čp.747/II. Patrový objekt se stanovou střechou a vikýři
v obytném podkroví vyrostl v letech 1954–1957.[403]
Proporčně dobře zvládnutá stavba, jako by navazovala spíše na estetiku a
tvarosloví první republiky než 50. let. Dochovala se intaktně. Následuje jednoduchý
přízemní domek čp.601/II se sedlovou
střechou. V městském archivu se nachází složka z let 1940–1941,
nazvaná „Stavba domu čp.601/II“.[404]
Číslo popisné obdržel 17. září 1941. Je to v rokycanských poměrech častý
příklad doznívání stavební aktivity za Protektorátu, kdy už se místo
reprezentativnější individuální výstavby z doby před rokem 1940 objevovaly
častěji i nouzové stavby a chatky (snižovala se totiž dostupnost stavebního
materiálu, pracovních sil i kupní síla a blížil se plošný zákaz soukromé výstavby
v celém Protektorátu). V březnu 1980 se čp.601/II zmiňuje mezi těmi,
kde v poslední době byla provedena, nebo se ještě stále provádí přístavba
nové bytové jednotky.[405]
Ještě v roce 2000 měl domek původní podobu.[406]
Následně prodělal opravu. Hmotově nedoznal větších změn, ale obměnou prošla
fasáda, okna, dveře, střešní krytina a další stavební prvky. Rodinný dům čp.714/II na nároží ulic Nového a Barákovy má podobu patrové stavby
s podkrovím 1. patra a sedlovou střechou. Do ulice V. Nového hledí zděnou
štítovou stěnou, do Barákovy ulice trojúhelníkovým zděným vikýřem. Fasádu
v přízemí člení prvky cihlových obkladů. Vznikl v 50. letech 20. století.
Letecký snímek ze srpna 1952 zde zachytil zcela prázdný pozemek, bez stavební
aktivity.[407]
Letecká fotografie ze srpna 1957 již naopak zaznamenala zde stojící objekt
(není zřejmé, zda šlo o hrubou stavbu nebo již dokončený dům).[408]
Dům se uchoval v původní podobě, jen s drobnými korekcemi
v podobě výměny oken a střešní krytiny.
Pak následuje křižovatka s Barákovou ulicí a za ní stojí nárožní vilka
čp.800/II. Patrová stavba je
orientována do Nového ulice zděným vikýřem v obytném podkroví 1. patra. Do
Barákovy ulice k jihu se otáčí štítovou stěnou. Dům si uchoval intaktně
estetiku z časů svého vzniku, tedy ze závěru 50. let. Letecký snímek ze srpna
1957 již ho zde zachytil, patrně jako rozestavěný.[409]
Na zbytkové parcele za domy v Nového ulici, západně od čp.800/II, ještě
vyrostl koncem 70. let 20. století přízemní rodinný dům s plochou střechou
čp.965/II, obrácený do ulice U
Cihelny. Šlo o brizolitový objekt socialistického designu. Stavební povolení na
tento rodinný dům na parcele č.kat.2648/6 bylo manželům Sochorovým (bytem
Rokycany, čp.309/II) vydáno mezi 1. lednem a 15. listopadem 1974. V domě
měla vzniknout jedna bytová jednotka.[410]
V samotné Nového ulici uliční fronta pokračuje patrovým domkem čp.712/II se stanovou střechou a zděnými
vikýři v podkroví 1. patra. Pochází z 50. let, ačkoliv slohově spíše
navazuje na meziválečnou architekturu. V srpnu 1952 jeho výstavba ještě
nezačala.[411]
Na leteckém snímku ze srpna 1957 už je vidět jako dokončený či právě
dokončovaný.[412]
Dochoval se prakticky beze změn. Vedlejší rodinný dům čp.731/II vznikl s jistým zpožděním. Ještě letecká fotografie
z října 1967 tu zachycuje jen stavebně nevyužitou parcelu.[413]
Až na leteckém snímkování z července 1968 lze vidět, že na pozemku již
probíhá budování domu. Zatím šlo jen o stavbu obvodových stěn, bez střechy.[414]
Jde o patrový objekt s plochou střechou, další ukázka socialistických
svépomocných pokusů o funkcionalismus, ovšem s chudičkým dobovým
sortimentem stavebních detailů. V roce 2000 byl ještě intaktně dochován
v podobě z doby své výstavby.[415]
Později aspoň byla opravena fasáda, čímž více vynikly jinak vcelku zvládnuté
proporce původního projektu. Dále k severu už začíná souvislá řada šesti
vilek z přelomu 30. a 40. let 20. století.
Tři vedle sebe stojící domy čp.605/II,
čp.603/II a čp.604/II vznikly podle identického projektu. V městském
archivu se nachází složka z roku 1941, nazvaná „Stavba domu čp.605/II“.[416]
Všechny tři rodinné domky obdržely číslo popisné 7. listopadu 1941. Šlo tak o
jedny z posledních regulérních rodinných domů, dobudovaných před plošným ukončením
individuální bytové výstavby za Protektorátu. Ve 40. letech se jako majitel
všech tří uvádí Jaroslav Žour.[417]
Rodina Žourových tehdy patřila mezi hlavní stavební podnikatele
v Rokycanech. Je možné, že narychlo před zákazem stavebního ruchu
proměňovala svá finanční aktiva na nemovitosti. Jde o kompozičně profesionálně
zvládnuté patrové objekty s obytným podkrovím v 1. patře pod strmou
sedlovou střechou, příčně orientovanou k ulici, do které tak hledí masivní
štítové stěny. Majetkově již dávno nejsou domy spojeny a jejich stavební vývoj
se ubírá samostatnými cestami. Ještě v roce 2000 ale byly prakticky
identické.[418]
Dle stavu z roku 2018 už jsou znát mírně rozdíly, spíše v detailech. Povolení
k výstavbě následujícího domu čp.634/II
získali Josef a Julie Žourovi 16. srpna 1939. Projekt vyhotovil sám Josef Žour.[419]
Šlo tedy o další objekt, narychlo budovaný úspěšnou firmou Žour počátkem
Protektorátu. Není jasné, jak výrazné pozdější stavební úpravy prodělal, ale
snímek z roku 2000 ho zachytil coby patrový plochostřechý objekt.[420]
Objekt čp.580/II je patrový se
sedlovou střechou, podkrovím 1. patra a do ulice natočenou štítovou stěnou.
Stavební povolení získal Karel Dolejš 9. května 1939. Novostavba, vyhotovená
podle stavebních plánů Josefa Žoura, byla kolaudována 10. října 1939.[421]
Číslo popisné obdržel 19. ledna 1940. Ještě v roce 2000 měl zcela původní
podobu.[422]
Následně prošel opravou, při které se proměnily některé detaily, ale
v základních obrysech si uchoval svou tvářnost. Domovní frontu tohoto
úseku ulice uzavírá nárožní čp.571/II, stojící na
rohu ulice B. Němcové, vedle sloupu se sochou svatého Václava. Dne 11. května
1939 obecní rada na své schůzi vydala stavební povolení na stavbu rodinného
domku na pozemku č.kat.2646/16 (majitel K. Dolejš).[423] Číslo popisné novostavba získala 21. prosince
1939. Patrový objekt se sedlovou střechou vznikl podle identického projektu
jako vedlejší čp.580/II. Byl ale někdy za socialismu narušen asymetrickou,
amatérsky provedenou vestavbou v podkroví, směrem do ulice B. Němcové.
Tento zásah vyniká svou nevhodností hlavně vzhledem k nárožní poloze domu
i sousedství s památkově chráněnou barokní sochou, která stojí na rohu
pozemku (viz výše).
Úsek Nového ulice severně od křižovatky s ulicí B. Němcové lemují
další rodinné domy. Tempo parcelace a urbanizace zde akcelerovalo koncem 30.
let 20. století. Již dle stavu
k roku 1938 probíhá parcelace podél západní strany Nového ulice.[424]
V následujících několika letech přibyla i zástavba při východní straně,
takže v roce 1947 letecký snímek ukazuje již prakticky dokončenou výstavbu
rodinných domů.[425]
Při západní straně stojí na křižovatce s ulicí B. Němcové nárožní dům čp.559/II, patrový objekt
s valbovou střechou, do níž je umístěno obytné podkroví v 1.
patře, do ulice se zděným vikýřem. Vyrostl koncem 30. let 20. století.
V červenci 1938 ho ještě letecký snímek města nezachycuje a na pozemku ani
nezačaly stavební práce.[426]
František Hříbal získal stavební povolení 30. srpna 1938. Plány zhotovil Josef
Žour. Novostavba byla kolaudována 8. července 1939.[427]
V roce 2000 ještě měl původní podobu.[428]
Někdy počátkem 21. století prošel opravou, ale bez výraznějších změn exteriéru.
Podle podobného projektu vznikl někdy v 2. polovině 30. let 20. století i
sousední rodinný dům čp.510/II. Ten
už dle letecké fotografie v červenci 1938 stál.[429]
Ze stejné doby pochází i domek čp.518/II
na vedlejší rohové parcele u ústí Muchovy ulice. Stavební povolení získali Jan
a Marie Synkovi 14. července 1936. Objekt podle projektu Josefa Šlaufa
z Mirošova byl kolaudován 15. prosince 1936.[430]
Někdy za socialismu došlo na jižní straně domu k přístavbě proporčně nezvládnutého
přízemního traktu s plochou střechou, ukázka svépomocného kutilského
stavitelství z období před rokem 1989. V této podobě se dům nacházel
ještě v roce 2000.[431]
Pak prošel jen mírnou korekcí v podobě výměny oken.
Následuje vyústění Muchovy ulice a za ním k severu pokračuje zástavba
Nového ulice domem čp.534/II.
Stavební povolení získal Josef Brožík 25. května 1937. Projekt zhotovil Josef
Novák z Rokycan. Kolaudace proběhla 23. listopadu 1937.[432]
Šlo o patrový objekt s polovalbovou střechou, do níž je umístěno obytné
podkroví 1. patra. Do ulice z podkroví vede zděný vikýř, posazený na
severní stranu uliční fasády. Dle stavu z roku 2006 už probíhala
rekonstrukce domu.[433]
Po jejím dokončení se dům proměnil, prodělal razantní úpravu fasád a všech
stavebních prvků. Nad vchodovými dveřmi vznikla zastřešená plocha. Šlo o
kvalitně provedenou přestavbu, která respektovala proporce i ducha vilové
zástavby z 1. republiky. Následuje objekt čp.544/II, patrový s polovalbovou střechou a obytným podkrovím
v 1. patře. Václav Vild získal stavební povolení 12. října 1937. Projekt rovněž
zhotovil Josef Novák z Rokycan. Kolaudace se odehrála 12. července 1938.[434]
V dubnu 2000 městské zastupitelstvo schválilo poskytnutí půjček z Fondu
rozvoje bydlení občanům města. Mimo jiné i 30 000 Kč Renatě Šrámkové na obnovu
fasády a zateplení jejího domu.[435] V roce 2000 už byla rekonstrukce dokončena.[436]
Ve střeše do ulice vznikl podlouhlý zděný vikýř do podkroví, nově byla pojata
fasáda, dům získal nová okna i střešní krytinu. Přestavba byla provedena citlivě. Na rohu Nového a Čechovy ulice pak stojí dům čp.520/II z 2. poloviny 30. let
20. století. V městském archivu se nachází složka z let 1936–1937,
nazvaná „Stavba domku čp.520/II“.[437] Na letecké fotografii z července 1938 již je
zachycen.[438]
Jedná se o jednopatrový objekt se stanovou střechou, v níž je situováno
obytné podkroví 1. patra. Do Nového ulice hledí ve střeše symetricky situovaný
vikýř. Dům se dochoval v intaktní podobě z dob svého vzniku. Za ústím
Čechovy ulice pak už zástavba rodinných domků dál k severu nepokračuje.
Celý blok až k železniční trati vyplňuje průmyslový areál bývalé továrny
Favorit (viz samostatná
podkapitola).
Při východní straně ulice V. Nového v úseku od ulice B. Němcové na
sever začíná zástavba rohovým objektem čp.563/II.
Stavební povolení vydala obecní rada 16. března 1939.[439]
Kolaudace novostavby Karla Grofa proběhla 22. srpna 1939.[440]
Číslo popisné město novostavbě přidělilo 22. ledna 1940. Jde o jednopatrový domek s polovalbovou střechou.
K jihu, do ulice B. Němcové, se otáčí zděným vikýřem v obytném
podkroví 1. patra. Dům se uchoval v intaktní podobě. Ovšem s jednou
podstatnou výjimkou. Ještě v roce 2000 se na západní straně domu, směrem
k ulici Nového, dochoval vchod do původního obchodu, jenž tu původně v přízemí
existoval.[441] Vchodové dveře a výkladní skříň ale zůstávaly po desítky
let zavřeny železnou roletou a prodejní plocha nesloužila svému účelu. Někdy
počátkem 21. století došlo k zazdění těchto dveří i výkladce a jejich
zakrytí omítkou. Majitelé dvou dalších parcel odtud k severu už nestihli
před zákazem soukromé výstavby v Protektorátu po roce 1941 své pozemky stavebně
využít. Na leteckém snímku z roku 1947 tu lze vidět jen prázdné zahrady,
snad s jakousi nedokončenou přípravou základů na výstavbu domů
v přední části zahrad, blíže ulici.[442] Teprve mnohem později i zde proběhla výstavba dvou
rodinných domů. Objekt čp.900/II je
masivní patrová vila s nízkou stanovou střechou, budovaná ve stylu
normalizační výstavby s příznačnými dobovými stavebními prvky. Vznikla na
přelomu 60. a 70. let. Dle leteckého snímkování z října 1967 ještě její
stavba nezačala. Byla tu dál jen zahrada.[443]
Na letecké fotografii z července 1968 lze již vidět nejranější fáze
výstavby. Na pozemku probíhalo kopání a vyzdívání základů.[444] V původní podobě vilu zachytila fotodokumentace města
z roku 2000.[445] Pak proběhla oprava fasády. Místo brizolitu průčelí pokryla
tradiční omítka a došlo i výměně oken. Dům čp.995/II
je jednopatrová stavba se stanovou střechou. Číslo popisné získal někdy počátkem
80. let 20. století. Výstavba ale započala už roku 1969, kdy se uvádí, že
František Bour rozestavěl RD na parcele č.kat.2618/4. Během roku 1969 nebyl objekt
dokončen.[446] I na této vilce se dá poznat
doba jejího vzniku. Vedlejší dům čp.569/II
už je opět staršího data. Obecní
kronika uvádí, že 5. října 1939 vydala obecní rada stavební povolení na dům na
pozemku č.kat.2630 (majitel J. Fráňa).[447] Tomu nicméně odporuje údaj z archivu technické
kanceláře města, podle kterého Josef a Emilie Fráňovi získali stavební povolení
na dům dle projektu Františka Michálka z Nové Huti už 18. dubna 1939 a kolaudace
proběhla 3. října 1939.[448] Roku 1979 MěstNV kolaudoval provedenou přístavbu čp.569/II.[449] Je to patrová vilka se
stanovou střechou a podkrovím v 1. patře. Na severní a jižní straně ze
střechy vybíhaly nízké zděné vikýře. V jihozápadním rohu bylo přízemí domu
odlehčeno velkými francouzskými okny. Na fasádě se uplatňovaly motivy cihlových
obkladů. V původním stavu lze dům vidět ještě na dokumentaci z roku 2000.[450] Pak prošel celkovou rekonstrukcí. Při ní došlo k obměně
stavebních detailů a odstranění motivů režného cihlového zdiva z fasády. Základní
hmotová dispozice domu zůstala zachována. Na rohu ulice Nového a U Pekáren
stojí patrový objekt čp.579/II se
sedlovou střechou a obytným podkrovím 1. patra. Dne 9. března 1939 radní vydali
stavební povolení na stavbu rodinného domku na pozemku č.kat.2630/1 (majitel
Terezie Šašková).[451] Kolaudace novostavby dle projektu Františka Michálka proběhla
20. prosince 1939.[452] Číslo popisné novostavba obdržela 27. prosince 1939. Dům
prošel někdy za socialismu celkovou úpravou, při které fasádu pokryl brizolit a
další dobové rekvizity. Takto byl dům zachycen ještě při fotodokumentaci města
v roce 2000.[453] Někdy poté prodělal důkladnější opravu. Fasádu při ní
pokryla tradiční omítka. Dosud plochostřechý přízemní přístavek s balkonem
na severní straně domu prošel zvýšením a instalací asymetrické sedlové střechy.
Na severním nároží ulic Nového a U Pekáren stojí dvojdům čp.842-843/II.
Jeho popis viz níže, v rámci pasáže o ulice U Pekáren. Směrem do ulice
Nového se na okraji zahrady rodinného domu čp.843/II nachází přízemní objekt čp.1318/II. Byl přebudovaný
z původní garáže. Od 90. let 20. století zde po jistou dobu fungovala restaurace U Procházků. Majetkově
přináležela k sousednímu domu čp.843/II, jehož číslo popisné sdílela.
Teprve někdy po roce 2015 (kdy už ale restaurace nebyla v provozu) získal
tento objekt samostatné číslo popisné.
Dále k severu vstupuje Nového ulice do industriální zóny, po obou
stranách ji lemují areály bývalých i stávajících průmyslových areálů (foto z r. 2003,
foto z r. 2003).
Na západní straně je to Favorit (viz samostatná
podkapitola níže), na straně východní bývalé pekárny (viz výše). Stojí tu
jediný obytný objekt, a to patrový dům čp.460/II postavený roku 1932. Vznikl
současně s výstavbou pekárny. Jeho popis viz výše, v rámci podkapitoly o
areálech bývalé koksárny a Bedřichovy huti.
3.3.5. Technický vývoj Nového ulice
I přes původní rychlý náběh, kdy se ve 30. letech 20. století Nového ulice
měnila na tepnu, spojující střed Rokycan s jižními předměstími, zejména s Hořicovem
(viz výše), nakonec role této komunikace nebyla pro dopravní systém města zásadněji
využita. Pro automobilovou dopravu zůstávala důležitější spojnicí trasa podél
Zeyerovy ulice do podjezdu pod tratí a dál Růžičkovou ulicí do centra Rokycan. Nového
ulice sloužila pro tranzitní provoz jen epizodně, po dobu různých oprav a
uzavírek jiných tras. Zejména po dobudování východozápadního průtahu podél
ulice B. Němcové (viz níže) v 80. letech už ulice V. Nového neměla
zásadnější funkci (viz speciální
mapa).
Připočteme-li k tomu téměř dvacetileté zastavení rozvoje zdejší
zástavby (od roku 1941 až do sklonku 50. let), je pochopitelné, že Nového ulice
zůstávala dlouho bez základní technické a dopravní infrastruktury. V únoru
1932 po zprávě městské technické kanceláře o úpravě cesty k sv. Václavu se
městská rada usnesla jednat se zájemci o rozšíření této cesty.[454]
Trvalé řešení to ale nepřineslo. V listopadu 1932 na schůzi obecního
zastupitelstva Václav Stehlík poukázal na komunikační závady na cestě ke
svatému Václavu. Obec prý tam navezla hromady kamene, které ale nenechala rozprostřít,
takže jsou tam kaluže a hrboly.[455]
Ani další vývoj Stehlíka neupokojil. V dubnu 1935 připomíná na schůzi
obecního zastupitelstva, že investiční práce se musejí provádět kvalitně, a
dává příklad cesty ke svatému Václavu, kterou prý v roce 1934 nechalo
město vysypat struskou, na kterou položilo zrnitý cindr (struska, škvára),
který se v dešti ale úplně rozbahnil a v říjnu 1934 musel být odstraněn. U
pekáren ZKD zase prý město sice navezlo štěrk, ale zvýšila se tím niveleta
cesty natolik, že formani jezdí raději po chodníku ZKD.[456]
V červnu 1936 jedná obecní zastupitelstvo o schválení půjčky 400 000
Kč z penzijního fondu úředníků městských železáren na úhradu některých
investic v rozpočtu na rok 1936. 12. května 1936 městská rada doporučila
tuto půjčku 400 000 Kč ke schválení. Mimo jiné se předpokládalo použít na
kanalizaci 100 000 Kč. Z toho v tehdejší ulici Boženy Němcové (dnes
Nového ulice) mělo jít o cca 500 běžných metrů z kameninových rour o
průměru 30 cm s odhadovanými náklady 50 000 Kč. Na schůzi zastupitelstva ale
Rudolf Kadláček požaduje stáhnout věc z programu a nechat projednat
jednotlivými volebními skupinami. Obecní zapisovatel reagoval, že půjčku lze
schválit s tím, že městská rada bude pak moci posoudit jednotlivé položky,
na které má být částka použita, což nakonec zastupitelé odsouhlasili.[457]
V březnu 1941 přednesl na schůzi obecního zastupitelstva Emanuel Hříbal
stížnost na neustálé zabahnění ulice ve čtvrti u sv. Václava. Městskou
technickou kancelář město vyzvalo, aby odstranila závady, které jsou příčinou.[458]
Komunikace byla dlouho nedlážděná, 12. dubna 1945 obecní rada plánuje, že
hned po válce provede její úpravu formou nouzových prací.[459]
To se ale nestalo, každopádně ne hned po válce.
9. března 1947 se na veřejné schůzi MNV deklaruje, že konečná úprava
ulice zůstává jednou z investičních priorit obce.[460]
V roce 1948 MNV zamýšlí provést rekonstrukci vozovky formou dobrovolných
brigád. Práce měly začít v listopadu 1948.[461]
V červnu 1949 zde město provádí pokládku obrubníků. V té době došlo k
uzavření dohody mezi MNV a místními obyvateli o brigádnické výpomoci.[462]
Dne 10. července 1949 si základní organizace KSČ č. 11 dala jako závazek
provést úpravu ulice.[463] Během roku 1949 pak skutečně ulice byla v délce
220 metrů, v úseku jižně od ulice B. Němcové, upravena. Drobnější úpravy
se provedly i v jejím severním úseku.[464]
Roku 1955 proběhla oprava části Nového ulice.[465]
Definitivního řešení tím ale docíleno nebylo. V lednu 1957 MNV vytyčuje za
cíl generální opravu Nového ulice.[466]
To ale zůstalo jen proklamací. V červenci 1957 se rekonstrukce Nového
ulice stále ještě projekčně připravuje.[467] V srpnu 1957 se uvádí, že projekt je hotov.[468]
V lednu 1958 se ale prý na projektových podkladech stále pracuje.[469] Ještě dle informací z června 1959 stále práce
nezačaly.[470]
Stehlíkovou a Nového ulicí měla přitom vést doprava do města po dobu chystané
výstavby kanalizačního sběrače od Kovohutí
podél Zeyerovy ulice.[471]
V lednu 1959 se na MNV debatuje špatném stavu vozovky v této ulici.[472]
Během května 1962 se měly aspoň chodníky dočkat vysprávek škvárou a štěrkem.[473] V plánu na rok 1964 a ve výhledu na rok
1965 město počítalo s generální opravou Barákovy a Stehlíkovy ulice. Na Nového
ulici se mělo dostat jen, pokud připlynou dodatečné finance.[474]
Během roku 1965 ale veškerou energii a peníze spolykala generální rekonstrukce
Barákovy ulice, podle plánů ze září 1965 se na generální opravu Nového ulice
mělo přejít v roce 1966.[475]
Dne 30. března 1966 rozhodla rada národního výboru vypracovat investiční úkol
na generální opravu komunikace.[476]
V únoru 1967 se uvádí, že v části ulice Nového vzniklo (souběžně
s rekonstrukcí Barákovy ulice) veřejné osvětlení.[477]
Šlo o novější výbojkovou technologii.[478]
V roce 1967 v rámci zvelebování města k 50. výročí VŘSR (mimo původní
plán) došlo v Nového ulici v úpravě chodníků a trávníkového pásu.
V celoměstské zvelebovací soutěži tato akce obsadila 5. místo.[479]
Ještě během roku 1968 ale mělo proběhnout dokončení chodníků (náklad 40 000
Kčs). Akci zajišťoval komunální podnik Vnější úprava města.[480]
V září 1968 už se uvádí, že chodníky v Nového ulici už jsou vyasfaltovány.[481]
Společně s paralelně probíhajícím asfaltováním chodníku v Jeřabinové
ulici to v roce 1968 vyšlo na 139 200 Kčs. Šlo o oboustranné chodníky
v úseku od křižovatky se Stehlíkovou ulicí až ke křižovatce s ulicí B.
Němcové.[482]
V roce 1968 se prý už zároveň připravuje projekt celkové úpravy
povrchu ulice. Práce měly začít roku 1969 a skončit roku 1970.[483]
Roku 1968 se má pracovat i na souvisejícím projektu kanalizace v Nového
ulici. Podle upřesněného harmonogramu měla celková úprava ulice (kanalizace + nový
povrch vozovky) proběhnout ve třech etapách, v roce 1969 – nákladem 93 000
Kčs, 1970 –350 000 Kčs (společně s úpravou Stehlíkovy ulice), 1971 –350
000 Kčs (společně s úpravou Stehlíkovy ulice).[484]
V únoru 1969 stále platí harmonogram, podle kterého se měla roku 1969 realizovat
1. etapa za 93 000 Kčs.[485]
V dubnu 1970 ale MěstNV přiznal, že se nepodařilo v roce 1969 splnit
plánovanou akci kanalizace Nového.[486]
V upraveném harmonogramu ze září 1969 se už mluví o tom, že v Nového
ulici proběhne nákladem 93 000 Kčs pokládka kanalizace až roku 1970.
V roce 1971 pak měla přijít na řadu úprava komunikace a chodníku
v úseku od křižovatky se Stehlíkovou ulicí ke křižovatce s ulicí B.
Němcové (plocha 1960 čtverečních metrů) nákladem 300 000 Kčs, na níž by
následujícího roku navázala další etapa rekonstrukce vozovky a chodníku (plocha
2380 čtverečních metrů) – tentokrát v severním úseku, od ulice B. Němcové
k Dukelské ulici (nákladem 430 000 Kčs). V roce 1971 se měl zároveň
nákladem 1800 Kčs zpracovat projekt veřejného osvětlení v Nového ulici
(280 běžných metrů). Vlastní instalace lamp veřejného osvětlení se plánovala na
rok 1972 (náklad 30 000 Kčs).[487]
Dle údaje z prosince 1969 patřila výstavba kanalizace v Nového ulici do
závazku občanského výboru č. 5 k 25. výročí osvobození. Zároveň tuto akci
v předpokládané hodnotě díla 93 000 Kčs zařadilo město do návrhu
prováděcího plánu MěstNV na rok 1970.[488]
K brigádnické výpomoci se zavázali členové občanského výboru č. 5.[489]
V dubnu 1970 MěstNV uvádí, že kanalizace v Nového se odkládá a
z kapacitních důvodů na ni dojde až po rekonstrukci Barákovy a Družstevní
ulice.[490]
V září 1970 už prý práce na kanalizaci probíhají, jedná se o otázce
silničních vpustí.[491]
V únoru 1971 se výstavba vpustí v Nového ulici zařazuje ovšem mezi
skluzové akce, které byly z roku 1970 převedeny do toho následujícího.[492]
V prosinci 1970 se píše, že v roce 1971 budou rekonstrukci Nového
ulice (kanalizační vpusti a komunikace) v úseku od křižovatky se
Stehlíkovou ke křižovatce s ulicí B. Němcové provádět Technické služby.[493]
V roce 1971 mělo na tuto akci jít z obecního rozpočtu 300 000 Kčs.
Práce měl zajistit občanský výbor č. 5.[494]
Rekonstrukce vozovky a osvětlení v severním úseku ulice se plánovala na 5.
pětiletku (1971–1975).[495]
V únoru 1971 se uvádí, že město nárokuje u Stavoprojektu zpracování
projektové dokumentace na veřejné osvětlení Nového ulice.[496]
Dle informace z dubna 1972 provedly Technické služby v roce 1971 na
rekonstrukci ulice Nového práce za 185 200 Kčs. Plánovaný rozpočet přitom
původně činil 300 000 Kčs.[497]
Dobové prameny uvádějí, že 1. etapa úpravy Nového ulice byla dokončena ještě
roku 1971.[498]
Roku 1972 postavily Technické služby města v ulici další asfaltový
chodník.[499]
V 1. pololetí 1972 rovněž Technické služby údajně dokončily 1. část úpravy
Nového ulice.[500] Úpravy komunikace v Nového ulici ovšem
měly probíhat i následujícího roku, kdy zde bylo proinvestováno 47 000 Kčs.[501]
Až v roce 1973 Technické služby stavěly v Nového ulici také veřejné
osvětlení.[502] Šlo o součást Akce Z. V plánu výstavby
na rok 1973 se počítalo u této investice s náklady 45 000 Kčs a vytvořením
hodnoty 65 000 Kčs.[503]
Uváděno to bylo jako akce veřejné osvětlení Nového – 2. část.[504]
Během 1. pololetí 1973 na této akci ovšem nebyla proinvestována žádná suma.[505]
Za celý rok 1973 pak jen 5000 Kčs.[506]
V prosinci 1973 město oznamuje, že práce přejdou i do roku 1974.[507]
Výstavba osvětlení v Nového ulici pak skutečně probíhala ještě během roku
1974.[508]
Podle návrhu rozpočtu na rok 1974 se zde mělo prostavět 39 900 Kčs,
přičemž hodnota vytvořeného díla se vyčíslovala na 59 900 Kčs.[509]
Veřejné osvětlení v části ulice bylo předáno do užívání ještě během 1.
pololetí 1974. Dokončení celé investice je ale v září 1974 stále uváděno
jako nerealizované. Přitom osvětlovací tělesa již mělo město k dispozici.
V září 1974 se také uvádí, že za 1. pololetí 1974 se prostavělo na této
akci 4000 Kčs.[510]
Za rok 1974 tu celkem bylo prostavěno 10 453,52 Kčs (původní plán činil 40 000
Kčs).[511]
Do plánu úprav komunikací na rok 1976 MěstNV zařadil i rekonstrukci
Nového ulice (v Akci Z).[512]
Práce započaly skutečně v roce 1976, a to ve 2. čtvrtletí. Během roku 1976
tu vznikla hodnota díla 467 000 Kčs (splněn plán) a vyčerpány náklady 310 000
Kčs (plánované náklady činily 326 000 Kčs, jinde se ovšem uváděl plán 411 000
Kčs[513]).
Na akci bylo odpracováno 1862 brigádnických hodin (z toho 252 zdarma). Problémy
se vyskytly hlavně s dodávkou žulových obrubníků a strojů pro výkop
vozovky. Závoz štěrku, penetrační
postřik a živičný koberec provedl n. p. Silnice Plzeň.[514]
V roce 1976 se také v souvislosti s Nového ulicí zmiňuje budování
kanalizace v hodnotě 452 988 Kčs (plán 451 000 Kčs).[515]
Podle jednoho pramene budování kanalizace v Nového ulici skončilo už
v roce 1976 (možná je to ale tisková chyba – není jisté, zda nebyl míněn
rok 1977).[516]
Další akce v rámci budování technické vybavenosti probíhala v Nového ulici
v roce 1979.[517]
V roce 1983 došlo v Nového ulici, za Favoritem, k pokládce
asfaltového koberce.[518]
V bilanci volebního období 1981–1986 se píše, že na investici do asfaltu v
Nového ulice šlo celkem 158 000 Kčs.[519]
Počátkem září 1989 MěstNV zmiňuje, že již byla dokončena oprava chodníků
v Nového ulici.[520]
Někdy v 50. – 70. letech 20. století také v Nového ulici, v jejím
jižním úseku, proběhla na trávníkových pásech výsadba aleje sakur.[521]
V březnu 1998 prováděla firma Prostrom prořezávání lip a sakur v této
ulici.[522]
V srpnu 2002 zaslali místní obyvatelé na městský úřad petici s 20 podpisy,
v které požadují jejich vykácení, protože přerostlé stromy údajně stíní,
porušují omítky domů i podzemní potrubí.[523]
Počátkem února 2003 město stížnostem vyhovělo a provedlo prořezání korun
stromů. Akci prováděla firma Prostrom. Celkem se ošetření týkalo 18 stromů,
jeden strom musel být poražen.[524]
Dne 12. srpna 2002 začala v Nového ulici oprava havárie kanalizace, která
se po silném dešti v noci na 7. srpna 2002[525]
částečně probořila. Novou rouru nebylo možné napojit na staré potrubí, takže se
musel vyměnit celý 50 metrů dlouhý úsek až k Barákově ulici.[526] Práce prováděla firma BIS. Během záplav,
které v srpnu 2002 postihly republiku, výkop zatopila voda a práce se tak
pozdržely.[527]
Dne 16. srpna 2007 začalo územní řízení na výměnu hliníkových telefonních
kabelů podél Nového ulice, na základě žádosti podané 4. června 2007 firmou
Telefónica O2 Czech Republic, a. s. Šlo o výměnu primárních hliníkových kabelů do síťových
rozvaděčů. Na 14. září 2007 bylo svoláno veřejné ústní projednání akce.[528]
Dne 5. října 2007 bylo vydáno územní rozhodnutí.[529]
Městská rada v září 2017 schválila přidělení zakázky
na rekonstrukci kanalizace v Nového ulici firmě Vodohospodářská společnost
Sokolov, s. r. o. za 999 998 Kč bez DPH.[530]
3.3.6. Vývoj pojmenování Nového ulice
Na schůzi obecního zastupitelstva 12. července 1927 získala tato tehdy
čerstvě založená ulice pojmenování ulice
Boženy Němcové.[531]
Zastupitelstvo tím přijalo návrh městské rady a obecní okrašlovací komise.[532]
Při analýze dobových pramenů je tak nutno mít na paměti, že název ulice B.
Němcové tehdy nesla jiná ulice než v současnosti, ale že šlo o ulici ve
stejné městské části, což občas může být matoucí. Počátkem 30. let 20. století
v souvislosti s vlnou výstavby konstatovalo vedení města, že
v Rokycanech zůstává mnoho nepojmenovaných ulic a veřejných prostranství. Město
se proto rozhodlo řešit uliční názvosloví komplexně.[533]
Dne 4. ledna 1935 se konala na městském úřadu porada o návrzích zvláštní
komise, která navrhla změny v uličních názvech, přičemž docházelo i ke
změnám ve vymezení již pojmenovaných ulic. 25. dubna 1935 tyto návrhy posoudilo
i obecní zastupitelstvo. Mimo jiné se navrhovalo vymezit ulici Boženy Němcové
od křižovatky se Škroupovou (dnes Stehlíkovou ulicí) ke skladišti ZKD (pozdější
pekárny) a neprotahovat tento název i na komunikaci odtud směrem
k podjezdu u sokolovny, která měla zatím zůstat bezejmenná (dnes součást
Dukelské ulice). Zastupitelstvo návrh schválilo.[534]
Dne 10. července 1949 navrhla základní organizace KSČ č. 11 přejmenovat tehdejší
ulici B. Němcové na ulici Jiřího Dimitrova.[535]
To však nebylo realizováno. V červenci 1951 ovšem byla přejmenována na ulici Václava Nového.[536]
O změně názvu rozhodla 15. května a 15. června 1951 rada MNV.[537]
V listopadu 1991 navrhla rokycanská organizace Klubu angažovaných
nestraníků její přejmenování na ulici U Svatého Václava (v úseku od Stehlíkovy
k Němcové) a na ulici U Favoritu (v severním úseku od Němcové
k Dukelské).[538]
Návrh nebyl přijat a název z 50. let 20. století tak zůstává v platnosti.
Okolo jména této ulice vzniká jistý zmatek. Ve skutečnosti totiž
v Rokycanech žili dva Václavové Noví. Jedním z nich byl dělník Václav
Nový (1904–1941), který za okupace zemřel na následky nacistického věznění.[539]
Před válkou pracoval v městské válcovně, kde se angažoval v komunistických
odborech a v tělovýchově. Zemřel 7.
prosince 1941 ve věznici v Plzni-Borech.[540]
Druhým byl hostinský Václav Nový (1890–1944[541]),
jenž zemřel v koncentračním táboře Flossenbürg jako oběť protinacistického
odboje. Jenže až s odstupem půlstoletí od smrti se objevily závažné
informace o jeho aktivitách v době předválečné. Za první republiky se coby
majitel hostince Bílý lev na Malém náměstí
zapletl do obvinění, že měl roku 1922 při rvačce zabít v hospodě jistého
hosta úderem do hlavy. Spolu se svým bratrem Františkem a číšnicí zvanou
Satanka pak prý zavražděného okradl, tělo odnesl a zakopal v kůlně na
dvoře. V roce 1925, když se v okolí hostince kopal vodovod, měl Nový
přemístit mrtvolu jinam. Tak znělo obvinění vznesené proti Novému v roce
1930. Nepodařilo se je prokázat, nenašla se ani mrtvola. Ovšem, když roku 1989
na místě zbořeného hostince dokončována výstavba hotelu Bílý lev, došlo
k nálezu tří kosterních pozůstatků, podle soudního lékaře právě
z meziválečné doby.[542]
Dávno zapomenuté obvinění tak získalo na autenticitě. Vzhledem k tomu, že
všichni případní svědci již mezitím zemřeli, nebylo možné případ vyšetřit. Nad
Václavem Novým se ale vznáší velký otazník. Kdyby se ulice na Jižním předměstí
jmenovala po něm, tak by v Rokycanech byla ulice pojmenovaná po člověku,
jenž možná spáchal vraždu.
3.3.7. Popis vzniku ulice Boženy Němcové a zdejší
zástavba
Nejdůležitější dopravní tepnou této části města se nakonec nestala Nového
ulice ale příčná ulice Boženy Němcové. Vznikla za 1. republiky na místě
stávající pěšiny, kterou tu zachycuje již mapa
stabilního katastru z roku 1838. Tato pěšina vybíhala z Veselské
silnice (Zeyerova ulice) k západu, k soše svatého Václava, kde ústila
do kolmo probíhající polní cesty, předchůdkyně dnešní ulice V. Nového. Dál
k západu už vedla jen v náznaku, prostírala se tam jen pole.
Po první vlně výstavby rodinných domků na Jižním předměstí ukazuje letecká
mapa z roku 1938 rodící se novou ulici. Ta ovšem byla ještě zcela bez
zástavby (kromě staršího stavení čp.384/II). V úseku mezi Zeyerovou a
Nového ulicí měla charakter polní cesty (už nikoliv pěšiny) s nezpevněným
povrchem (patrně tudy jezdily povozy i automobily se stavebním materiálem pro
výstavbu rodinných domů v ulici Nového). V úseku mezi ulicemi Nového
a Erbenova už byla tato polní cesta dokonce vyježděna v plné šíři budoucí
ulice a pokračovala takto v poněkud užších proporcích dál k západu,
kde se vytrácela v areálu obecní cihelny.[543]
Dle stavu z roku 1947 už se do ulice obracely i první nově postavené
rodinné domy. V úseku od Zeyerovy k Máchově ulici šlo stále jen o
polní cestu (byť už sjízdnou pro automobily), v úseku od Máchovy po Erbenovu už
nicméně šlo o ulici, byť s nezpevněným povrchem, ale již lemovanou aspoň
na jedné straně domy a jasnou uliční čárou, vyznačenou ploty zdejších zahrad.
Dál k západu se ulice opětovně měnila v polní cestu a ústila do
areálu obecní cihelny.[544]
O deset let později, v roce 1957, zachytilo letecké snímkování, že přibyly
další rodinné domky a hlavně se ulice protáhla k západu. Díky výstavbě sídliště U Václava
dospěla až ke křižovatce s budoucí ulicí Družstevní. Zahušťování zástavby
rodinných domků mezitím pokračovalo i v následujících dekádách. Počátkem
80. let 20. století pak byla celá ulice protažena do nového panelového sídliště Jižní
předměstí a propojena s dosud s ní nesouvisející křižovatkou před
novými
kasárnami, čímž byla zaústěna do Šťáhlavské ulice a stala se dopravní
trasou celostátního významu (viz speciální mapa). Drobná
zástavba rodinných domků, budovaných od 30. let, se kvůli tomu ovšem musela
vyrovnat se záborem pásu zdejších zahrad a proměnou dosud podružné periferní
ulice na rušný automobilový tah (o rozšíření ulice B. Němcové viz níže).
Nyní následuje popis jednotlivých domů a další zástavby v ulici Boženy
Němcové. Ve své nejvýchodnější části, mezi ulicemi Zeyerova a Květná, prochází
ulice B. Němcové nehostinným územím, lemovaným na severu průmyslovým areálem
bývalé Bedřichovy
huti a z jihu areálem garáží na místě zbořené Páníkovic cihelny (viz výše).
Až pak začíná zóna rodinných domků. Úzké bloky kolmých ulic Květná, Máchova
a Nového neposkytují příliš místa na stavební pozemky, zástavba je proto
převážně orientována právě do zmíněných kolmých ulic. Východně od křižovatky
s Květnou ulicí vyrostl na jižní straně ulice B. Němcové rodinný dům čp.1293/II. Číslo popisné mu bylo přiděleno
15. května 2013.[545]
Jde o menší přízemní dům se sedlovou střechou. Vznikl oddělením části zahrady u
nárožního domu čp.722/II (jeho popis viz výše, v rámci Květné ulice). Na
protějším rohu Květné ulice stojí dům čp.740/II (zařazen též do popisu Květné
ulice). Na rohu ulice B. Němcové a ulice Nového vyrostl dodatečně rodinný domek
čp.1219/II. Začal se tu stavět roku
2004 na dosud prázdné parcele. Nový
rodinný dům se stavěl z porézních tvárnic. Na podzim 2005, ale stále
stála jen hrubá stavba. Číslo popisné obdržel 12.
prosince 2006. V červnu 2007 už byl dům obýván, ale stále chyběla vnější
omítka na fasádě.[546] Patrový dům s polovalbovou střechou a obytným
podkrovím 1. patra měřítkově dobře navázal na zdejší prvorepublikovou zástavbu.
Následuje nárožní dům čp.571/II z roku 1939 (viz výše, Nového ulice).
Dále k západu stojí nejstarší obytný dům v této ulici, čp.384/II. Je to patrové podlouhlé
stavení se sedlovou střechou a podkrovím v 1. patře. Vznikl v polovině
20. let 20. století. Šlo tehdy o jediný obytný objekt v této části města
(kromě kolonie Hořicov, viz výše). Svojí podobou se odlišuje od pozdější
vilkové zástavby. Nejde ani tak o rodinný dům, jako spíš o samostatnou
usedlost, která nebyla ještě pojímána coby městská parcelace, ale spíš jako
izolované venkovské stavení v polích za tehdejšími Rokycany. V prosinci 1925 jednalo obecní
zastupitelstvo o stanovení stavební čáry pro novostavbu rodinného domku Maxe
Houdka na pozemku č.kat.2648. Houdek si hodlal na části pozemku č.kat.2648 u
veřejné cesty č.kat.2964 (v ose nynější ulice Boženy Němcové) postavit dům.
Jenže pro tuto část města ještě neexistoval plán polohy a regulace. 14. září
1925 se proto konalo komisionelní řízení, na jehož základě město stanovilo, že
na místě veřejné cesty č.kat.2964 se v budoucnosti zřídí ulice o šířce 12
metrů a Houdek pro tuto budoucí ulici postoupí část svého pozemku. Výstavba
domu čp.384/II pak byla dle těchto regulativů schválena.[547]
Na západní straně s domem sousedí areál sídliště U Václava
z 50. let 20. století (jeho popis viz níže).
Ani severní strana ulice B. Němcové nemá zcela kompaktní domovní frontu. I
zde platí, že mnoho staveb je orientováno do kolmých komunikací. Rodinný dům čp.590/II zaujímá nároží ulic B.
Němcové a Máchova, oficiálně je evidován v ulici B. Němcové. Stavební
povolení na něj vydala obecní rada 22. srpna 1940.[548]
Číslo popisné obdržel 29. srpna 1940. Jde o patrový objekt se stanovou
střechou, do níž je umístěno obytné podkroví 1. patra se zděným vikýřem. Někdy
počátkem 21. století prošel rekonstrukcí, kdy směrem do ulice vyrostl venkovní
osobní výtah. Následuje ústí Máchovy ulice, u něj další nárožní dům čp.589/II
(viz níže, řazen do Máchovy ulice). Domy čp.563/II a čp.559/II na nároží Nového
ulice jsou popsány v rámci pasáže o její zástavbě (viz výše).
Teprve západně od křižovatky s Nového ulicí se rozvinula souvislejší řada
stavebních parcel. Dle stavu z roku 1947 se tu nacházely oplocené zahrady
a na nich jen menší objekty typu chat.[549]
Teprve pak tu došlo ke skutečné urbanizaci výstavbě. Rodinný dům čp.710/II je patrový objekt
s valbovou střechou, obytným podkrovím 1. patra a uličním vikýřem. Na
letecké fotografii ze srpna 1957 již byl zachycen, buď jako dokončený nebo
dokončovaný objekt.[550]
Měřítkově i tvaroslovím navazuje na meziválečnou architekturu. Kromě některých
detailů (výměna oken) se dochoval v původním stavu. Vedlejší dům čp.839/II, jednopatrová vilka s obytným
podkrovím v 1. patře pod sedlovou střechou a zděným vikýřem, obráceným do
ulice, vyrostl koncem 50. let 20. století. Na leteckém snímku ze srpna 1957 lze
na pozemku vidět začínající práce na hrubé stavbě.[551]
Letecká fotografie z července 1958 zachycuje patrně již dům
s dokončenou střechou.[552]
I on se příliš neodlišuje v základních proporcích od individuální
architektury 30. a 40. let. Ještě v roce 2000 se nacházel v intaktním
stavu.[553]
Pak někdy proběhla drobná přestavba, spočívající v nástavbě přízemního
vchodového traktu, na němž místo terasy v 1. patře vznikla nová místnost.
Následuje rodinný dům čp.713/II,
větší patrový objekt se stanovou střechou a se slohovým výrazem typickým pro
dobu svého vzniku. Dle stavu ze srpna 1957 již na pozemku stála přinejmenším
hrubá stavba, nebo byl již dům dokončen.[554]
Dochoval se téměř intaktně. Zástavba se tu přitom mohla rozvinout už o mnoho let
dříve. Dne 19. října 1939 totiž obecní rada na svém
zasedání vydala stavební povolení na stavbu domu na pozemku č.kat.2627/10
(majitelé V. a J. Beránkovi).[555] Ale pak nedošlo k realizaci stavby. Za domem
čp.713/II ještě přibyl na zahradě menší objekt čp.1133/II. Číslo popisné získal
1. ledna 2000. Evidován je coby rodinný dům. Majetkově byl volněji (stejné
příjmení majitelů) dle stavu k roku 2020 propojen s domem čp.713/II. Nároží ulic B. Němcové a Erbenovy zaujímá jednopatrová
vilka čp.565/II. Podle obecní
kroniky rozhodli radní 24. srpna 1939 vydat stavební povolení na stavbu
rodinného domku na pozemku č.kat.2627 (majitel I. Špačková).[556] Archiv městské technické kanceláře ale uvádí, že už 22.
srpna 1939 proběhla kolaudace.[557] Původní podobu domu setřela zásadní modernizace a
přístavba v éře socialismu, provedena amatérsky, neladným způsobem.
Původní tvarosloví z 30. let nahradila estetika brizolitu. V tomto stavu
se dům uchoval do současnosti.
Pak následuje vyústění Erbenovy ulice. Za ním stojí nárožní objekt čp.972/II z konce 70. let 20.
století. Jeho výstavba ale měla probíhat již roku 1968, kdy se uvádí objekt na
parcele č.kat.2627/25 majitele M. Vitouška jako rozestavěný. Během roku 1968 se
jeho výstavbu nepodařilo dokončit.[558]
Na státní mapě z roku 1977 již je zachycen.[559]
Původně šlo o přízemní, moderně pojatý rodinný dům s plochou střechou. Na
dobu svého vzniku se jednalo o osobitě ztvárněný objekt, stojící na zvýšeném
suterénu. Vynikal navíc ještě v 80. letech 20. století zahradou
s exotickými rostlinami, skleníky a voliérami, v 90. letech ovšem byla tato
vegetace vyklizena. Dům samotný si ještě dle stavu v roce 2000 podržel
svou podobu.[560]
Pak ovšem prošel radikální přestavbou. Došlo zde k nástavbě sedlové
střechy a nízkého obytného podkroví v 1. patře. Přeorganizován byl i
rytmus fasád a zrušeno široké okno v jižní fasádě. Dům sice získal na
úpravnosti a zmizely některé prvky socialistického stavitelství, ale ztratil
zčásti osobitost i jistou funkcionalistickou eleganci původní stavby. Západně od něj vyrostl v 60. nebo 70. letech
20. století (na státní mapě z roku 1963 ještě zakreslen nebyl[561])
rodinný dům čp.79/II. Jde o vyšší patrový
objekt se stanovou střechou. Někdy počátkem 21. století prodělal rekonstrukci.
Dál k západu už pokračuje zástavba sídlišť U Václava
a Jižní
předměstí. Ulice B. Němcové následně míří okolo bývalých nových
kasáren až k Rakovskému potoku, kde na kruhovém objezdu ústí ve čtvrti Za Rakováčkem
do Šťáhlavské ulice. Tyto urbanisticky i historicky zcela odlišné sekce ulice
jsou popsány níže. Je nutné připomenout, že až do přelomu 70. a 80. let 20.
století ulice B. Němcové ve svém současném rozsahu neexistovala. Nejenomže
nenesla jeden název, ale ani fyzicky jako souvislá komunikace neexistovala. To
vše se změnilo až výstavbou sídliště Jižní předměstí, kdy byla definitivně
zaústěna do prostoru před novými kasárnami a následně proměněna v rušnou
dopravní osu.
3.3.8. Vývoj pojmenování ulice Boženy Němcové
Původní jméno této komunikace znělo Svatováclavská
ulice. Tak ji rozhodlo nazvat obecní zastupitelstvo 3. září 1940.[562]
V červenci 1951 si ulice prohodila jméno, když byla přejmenována na ulici Boženy Němcové, kterýžto název do
té doby nesla nynější ulice V. Nového.[563]
O změně názvu rozhodla 15. května a 15. června 1951 rada MNV.[564]
Od té doby se již název neměnil.
Znovu se ale musí zopakovat, že její nynější úsek skrz sídliště Jižní
předměstí tehdy ještě neexistoval. A její stávající nejzápadnější úsek, od
křižovatky s Jeřabinovou ulicí k Rakovskému potoku, nebyl vůbec
s ulicí B. Němcové komunikačně propojen a nesl tehdy samostatné označení
(nebyl nijak považován za součást ulice Boženy Němcové). Tento západní úsek se roku
1940 uvádí na mapě jako Šťáhlavská
silnice. Usnesením MNV z 25. července 1946 pak byl pojmenován Šťáhlavská ulice, přičemž ta pak
zabočovala za Rakovským potokem doleva, směrem na Němčičky.[565]
Separátní označení západního úseku
Šťáhlavská ulice přetrvalo pak až do 80. let 20. století, teprve poté se celá
komunikace, od křižovatky se Zeyerovou až k Rakovskému potoku scelila pod
názvem ulice Boženy Němcové.
V roce 1946 povolil MNV částečné zúžení této ulice. Majitelé pozemku
č.kat.2618/7 u domu čp.589/II (František a Helena Michálkovi) a č.kat.2618/2 u
čp.563/II (Karel Grof) totiž požádali již 14. srpna 1942 a znovu 25. července
1946, aby směli přikoupit ke svým parcelám v tehdejší Svatováclavské ulici pruh
obecního pozemku o šířce cca 3 m. Šlo o parcely při severní straně ulice, mezi
křižovatkami s Máchovou a Nového ulicí, kde ulice měla větší šířku než
jinde. O tento pruh byla do té doby komunikace širší než v ostatních
úsecích a tvořila tu nelogické vyzubení. Na zasedání 25. července 1946 tuto
změnu odsouhlasila rada MNV[566] a 1. října 1946 i plénum MNV.[567]
Zatímco v roce 1946 MNV povolil jisté zúžení ulice, už brzy se začalo
naopak chystat její rozšiřování. Urbanistická role ulice Boženy Němcové se
totiž dramaticky (a po zdejší obyvatele až drasticky) změnila. Jestliže
dopravní zátěž ulice Nového i přes původní očekávání zůstala na nízké, lokální
úrovni, ulice B. Němcové zaznamenala opačný proces. Už podle předválečného
územního plánu měla být v jižním sektoru Rokycan vytýčena nová
východozápadní dopravní osa, propojující výpadovky na Šťáhlavy (Jeřabinová a
Šťáhlavská ulice) a na Hrádek (Zeyerova a Bezručova ulice). Tuto roli tehdejší
regulační plán přiřkl Barákově ulice, která se měla prodloužit k západu a
zaústit do proponovaného nového náměstí
před kasárnami. Jenže pak město tento koncept opustilo a roli východozápadní
spojky měla převzít ulice B. Němcové. Územní plán z konce 50. let 20.
století právě tuto ulici pasoval na hlavní silniční tah jižního sektoru
Rokycan. Tehdejší plány šly dokonce ještě dál. Silniční magistrála měla být
protažena k východu, směrem na Práchovnu, kde by
novým mostem překlenula Padrťský potok a napojila se i na Příbramskou silnici.
V prosinci 1959 MNV ohlašuje tuto akci jako jednu z plánovaných akcí
Státní silniční správy v III. pětiletce.[568]
Kvůli krachu III. pětiletky se ovšem tento ambiciózní projekt odložil.
Státní mapa z roku 1963 zachytila ulici v nedokončeném stádiu. Na
východě byla mezi ulicemi Zeyerova a Máchova zúžena a měla charakter pouhé
cesty, na západě zase slepě končila v novém sídlišti U Václava.[569]
V roce 1965 sice byla ulice B. Němcové upravena.[570]
Šlo ale o drobné, víceméně udržovací zásahy. Podobné vysprávky se zde připomínají
i na jaře 1963.[571]
Už během května 1962 se tu měly chodníky provizorně vysypávat škvárou a
štěrkem.[572]
Dne 20. ledna 1965 zase místní občanské výbory č. 21, č. 22, č. 24 a č. 19
uzavřely před radou MěstNV závazek na počest 20. výročí osvobození, že ulici
upraví pomocí štěrku a šmanty.[573]
Během toho roku opravdu do ulice nechalo město navézt nový štěrk, v srpnu
1965 se očekávalo brzké rozhrnutí šmanty.[574]
V listopadu 1965 už jsou prý práce hotovy.[575]
Akce v hodnotě 90 300 Kčs proběhla mimo plán.[576]
Ještě v prosinci 1965 ale došlo ke zveřejnění celoměstského závazku k 13.
sjezdu KSČ, podle nějž měla být úprava ulice hotova až do 1. května 1966.[577]
V prosinci 1966 se úprava ulice popisuje jako dokončená.[578]
Nešlo ovšem stále o zásadnější proměnu technické podoby ulice. Její vývoj se po
několik dalších let nesl v poklidném duchu zahradní čtvrtě.
To vše se změnilo výstavbou panelového sídliště Jižní
předměstí v 70. letech a hlavně zprovozněním nové rychlostní
komunikace podél údolí Rakovského potoka (Šťáhlavská ulice, viz kapitola „Za Rakováčkem“)
koncem 70. let. Tím se Jižní předměstí přímo napojilo na výpadovky na Šťáhlavy
i na Plzeň. Skončila doba, kdy ulice B. Němcové vedla odnikud nikam. Poté, co se
nová silnice podél Rakováčku otevřela řidičům, byl skrz ulici B. Němcové veden nový
průtah městem. Jeho vznik probíhal za cenu značných obětí. Intenzivní doprava
kolidovala se zástavbou rodinných domků. Ulice B. Němcové přejala silnou
dopravní zátěž, aniž by dokázala pouliční ruch zhodnotit pro vytvoření živého
městského bulváru (viz
mapa). Ostatně původní, nepříliš široká ulice, nebyla svými dispozicemi i typem
zástavby nikdy proponovaná jako silniční průtah. Musela se dodatečně zkapacitnit
(foto
z r. 2003). Kvůli tomu byly zabrány pruhy zahrad. Zejména domy na severní
straně ulice se tak ocitly v těsném kontaktu s rušnou silnicí.
Už v prosinci 1971 se v souvislosti s přípravou výstavby
sídliště Jižní předměstí uvádí, že se pracuje i na projektu rekonstrukce ulice B.
Němcové.[579]
Roku 1972 město utratilo za projektové práce na úpravě komunikací
v Rokycanech 27 600 Kčs. Mimo jiné šlo i o projekt úpravy této komunikace
(dále ulic Horákova, Krokova, Libušina a V Sadu).[580]
Rada MěstNV schválila na jaře 1973 (v období mezi 4. dubnem a 5. červnem 1973)
koncepci umístění světelné signalizace v Rokycanech, dle návrhu dopravního
aktivu.[581]
Rada MěstNV pak požadavek na tyto investice do dopravní infrastruktury
předložila ONV a KNV. Semafory měly být umístěny na křižovatkách na Železné, u
sokolovny a u lázní s tím, že by tvořily jednotně koordinovanou
automatickou větev. Projekt měl být zpracován v roce 1975 a realizace se
plánovala na další pětiletku. Kromě toho do výhledu po roce 1975 zařadilo město
i zbudování semaforů na dalších křižovatkách, a to u jatek a u sokolovny
(automaticky koordinované). Na Jižním předměstí měla vzniknout jedna křižovatka
osazená izolovaným semaforem (bez koordinace s jinými křižovatkami,
s pevným programem).[582]
Semafor tu nakonec nebyl realizován, ani nikde jinde v Rokycanech. Město
zároveň plánovalo v roce 1975 výstavbu kanalizace v ulici B. Němcové.[583]
Dle zprávy ze září 1975 probíhají práce podle plánu. Plán nákladů na rok 1975 činil
65 000 Kčs. Akce byla dokončena ještě během 1. čtvrtletí (skutečné náklady dosáhly
64 000 Kčs).[584]
V prosinci 1977 rada MěstNV vzala na vědomí informativní zprávu o jednání
s ONV za účasti podniku Silnice, KIO Plzeň a odboru dopravy ONV ve věci
úpravy ulice B. Němcové. S celkovou rekonstrukcí ulice hodlalo město začít
v roce 1978.[585]
Dne 13. února 1979 rada MěstNV projednávala plán, podle kterého se ještě
v roce 1979 počítá se zahájením rekonstrukce ulice Boženy Němcové. Měla to
být jediná investice svého druhu na komunikacích v tom roce.[586]
Dne 10. dubna 1979 pak rada MěstNV dokonce řediteli Technických služeb
schválila hmotnou zainteresovanost (jakýsi motivační bonus), pokud do konce
května 1979 dokáže zahájit rekonstrukci ulice.[587]
Ještě v červnu 1979 se ale uvádí, že pořád probíhá jen příprava
k zahájení prací. Nicméně trval předpoklad započetí rekonstrukce ještě
v roce 1979.[588]
V září 1979 konstatoval národní výbor, že v ulici B. Němcové nedošlo
ke splnění plánu, nebyly vykoupeny všechny pozemky, kde měly Technické služby
provést betonové podezdívku a rámové pletivo. Pro město to bylo značně
frustrující. Jednak šlo o politicky i ekonomicky mimořádně důležitou akci,
jednak bez její realizace nemohl být plně využit dopravní systém dobudovaný
v roce 1978 podél údolí Rakovského potoka.
23. srpna 1979 se konala schůze finanční a plánovací komise a bylo na ní
navrženo uložit Technickým službám, aby pokud okamžitě nezahájí rekonstrukci
ulice B. Němcové, zahájily radši rekonstrukci jiných komunikací.[589]
Cíl se splnit nepodařilo, protože dle harmonogramu z prosince 1979 měla
rekonstrukce ulice B. Němcové začít až následujícího roku.[590]
Důvodem, proč přestavba ulice B. Němcové v roce 1979 nezačala, bylo, že
Krajská inženýrská organizace nedokončila výkup předzahrádek, jež měly být
novou komunikací zabrány a nemohlo se tudíž pokračovat v bagrování. Dle
zpráv z dubna 1980 měla akce být zabezpečena pro realizaci ještě
v roce 1980.[591]
Pomoci měla opět „hmotná zainteresovanost“ ředitele Technických služeb.
Podmínkou výplaty odměn bylo provedení prací na rekonstrukci ulice B. Němcové
(nové oplocení dle projektu, pravá polovina vozovky směrem „k válcovně“)
v roce 1980.[592]
Problémy ale trvaly. V září 1980 plénum národního výboru opět konstatuje,
že je nutno urychlit práce na rekonstrukci ulice B. Němcové, kde se musí
dokončit oplocení tak, aby se mohlo začít s bagrováním a s výstavbou
chodníků.[593]
V roce 1981 práce na úpravě nové tranzitní komunikace pokračují a
předpokládá se jejich dokončení roku 1982.[594]
V prosinci 1981 město informuje, že rekonstrukce ulice je z převážné
části hotova. Chybělo pouze položit asfaltový koberec, což mělo proběhnout na
jaře 1982.[595]
V září 1982 už se uvádí, že rekonstrukce ulice skončila.[596]
Původně plánované pokračování východním směrem na Práchovnu a na Příbramskou
silnici nebylo nikdy provedeno, byť o něm ještě uvažoval územní plán z 80. let.
Ulice tak končí na východě křižovatkou se Zeyerovou ulicí, kde se odbočuje
k jihu na Mirošov a na sever, do centra Rokycan. Poblíž tohoto frekventovaného
křížení ale zároveň prochází úrovňový železniční přejezd (lokální trať
Rokycany-Nezvěstice), což nebylo ideální řešení. Vlivem intenzivního opotřebení
i změny estetických i urbanistických standardů navíc tento silniční průtah rezidenční
čtvrtí rychle zastaral. V 90. letech 20. století se proto začíná mluvit o
celkové opravě ulice B. Němcové, spojené se zásadní proměnou jejího
inženýrského ztvárnění. V roce 1994 došlo k opravě části vozovky,
když na ploše cca 450 čtverečních metrů byla odfrézována poškozená vrstva
asfaltu. V květnu 1995 stanovuje obec dokončení opravy této komunikace
jako svou prioritu. Nešlo o příliš zásadní akci, vzhledem k tomu, že
náklady se odhadovaly na pouhých 90 000 Kč.[597] V prosinci 2002 se prováděly
v ulici výkopy kvůli opravě vodovodního řadu z Jižního předměstí na Práchovnu. Již
beztak rozbitý povrch ulice tak doplnily další záplaty. Práce prováděla firma
VOSS.[598]
Generální rekonstrukci tohoto frekventovaného tahu plánovalo už od roku
2002 město jako jednu z investic, která měla přijít na řadu v roce 2004.
Mělo jít o první etapu a vyžádat si měla cca 5 000 000 Kč.[599]
Podle harmonogramu zveřejněného v lednu 2003 by celá rekonstrukce ulice
vyšla na 12 000 000 Kč, přičemž se předpokládalo, že se bude provádět od roku
2004 do roku 2006. Ulice měla být vyasfaltována a provedena rekonstrukce všech
inženýrských sítí.[600]
V roce 2004 ale práce nezačaly. Město totiž až se zpožděním odhalilo
hrubou chybu v obecním rozpočtu na rok 2004 a muselo narychlo seškrtat
výdaje. Investice do celkové opravy ulice B. Němcové se tehdy již odhadovala na
15 000 000 Kč. Dokumentace a stavební povolení na 1. etapu přitom už byly hotové.
V této 1. fázi se měl opravit úsek od Zeyerovy k Družstevní,
v délce cca 491 metrů. Projekt předpokládal zúžení vozovky, přičemž na uspořeném
místě mělo dojít k zbudování chodníků, sadovým úpravám a zřízení 34
parkovacích míst. Podél ulice mělo vyrůst nové veřejné osvětlení. Široká
socialistická magistrála, která se bezohledně vlámala do vilkové čtvrti, tak
měla být znovu proměněna na kultivovaný městský prostor. V 2. etapě se pak
počítalo s podobně koncipovanou úpravou i v druhém úseku, od
Družstevní po Šťáhlavskou, o délce 630 metrů.[601]
Roku 2004 město zadalo firmě Ing. Petr Žák zakázku na projektovou
dokumentaci na kanalizaci a novou vozovku v ulici B. Němcové (projekt
kanalizace za 110 000 Kč, projekt vozovky za 189 525 Kč).[602]
Závěrečný účet obecního hospodaření mluví o tom, že během roku 2004 se
investovalo do rekonstrukce ulice Boženy Němcové celkem 189 530 Kč (původně se
plánovalo 190 000 Kč). Za projekt vodovodu v této ulici v roce 2004 obec
utratila 31 500 Kč (plán byl 32 000 Kč) a za opravu kanalizace v této
ulici 110 000 Kč (ve shodě s plánem).[603]
Dne 1. září 2004 město podalo na stavební odbor městského úřadu žádost o vydání
územního rozhodnutí na celkovou rekonstrukci komunikace.[604]
Práce na 1. etapě měly začít podle upraveného harmonogramu na jaře 2005,
dokončení se plánovalo na rok 2006. Bylo to ale podmíněno detailním sestavením
obecního rozpočtu.[605]
V listopadu 2004 už dokonce městská rada sestavila ze svých řad komisi na vyhodnocení
nabídek v chystaném výběrovém řízení na úpravu ulice.[606]
Dne 1. února 2005 započalo sloučené územní a stavební řízení na rekonstrukci
komunikace a veřejného osvětlení v ulici Boženy Němcové a na související sadové
úpravy. Investice se týkaly úseku ulice
v délce cca 500 m. K osvětlení se
mělo použít 20 kusů svítidel Thorn Riviera 1 SHC 150 W. Svítidla projekt
umísťoval na 10 metrů vysoké, bezpaticové stožáry, žárově zinkované
s třímetrovými výložníky. Osvětlovací soustava měla být jednostranná.
V rámci následných sadových úprav se počítalo s výsadbou 43 nových stromů.[607]
Dne 10. března 2005 získal projekt stavební povolení. Jeho vydání ovšem bylo podmíněno
splněním několika bodů. Stavba měla být mimo jiné dokončena dle předpokladu do
31. listopadu 2005. Konstrukční vrstvy nové vozovky měly být provedeny v
souladu s projektovou dokumentací, tedy štěrkodrť (180 mm), štěrk frakce
32/63 (200 mm), obalované kamenivo (80 mm), asfaltobeton hrubozrnný (50 mm),
asfaltobeton středně zrnný (50 mm). Stavitel měl také respektovat četné
inženýrské sítě, probíhající pod povrchem ulice.[608]
Nakonec ale v roce 2005 akce nezapočala. V listopadu 2005 město
aktualizovalo harmonogram oprav komunikací. Konstatovalo, že rekonstrukce ulice
B. Němcové sice má v rozpočtových plánech města prioritu, ale kvůli
nedostatku peněz ji lze provést nejdříve roku 2007, a to jen pokud dostane obec
dotaci na výstavbu infrastruktury v areálu bývalých nových
kasáren. Právě kvůli revitalizaci kasáren totiž městu nezbylo mnoho peněz
na jiné akce.[609]
S realizací v roce 2007 počítal i rozpočtový
výhled na roky 2006–2008 s tím, že roku
2007 by šlo o největší investiční výdaj města (cca 14 000 000 Kč).[610]
V lednu 2005 se původně odhadované náklady 12 000 000 Kč zvýšily na 15 100
000 Kč.[611]
V roce 2006 při projednávání výstavby kruhového objezdu na místě
křižovatky na Železné na Pražském předměstí doporučil odbor rozvoje města, aby
se raději realizovaly stavby, ke kterým již existuje projektová dokumentace, a
výslovně zmínil rekonstrukci ulice B. Němcové, kde už v té době město
disponovalo hotovým projektem na její opravu v úseku od Zeyerovy k Družstevní
ulici.[612]
V únoru 2007 schválila rada města členy výběrové
komise na posouzení nabídek i na provedení projektové dokumentace na 2. etapu
rekonstrukce ulice. Rekonstrukce totiž byla schválena jako investiční položka
v rozpočtu na rok 2007.[613] V přehledu investičních akcí města Rokycany na rok
2007 se uvádí, že na projekt rekonstrukce této komunikace půjde v 2.
pololetí 2007 800 000 Kč.[614] Z této částky nakonec
v roce 2007 město utratilo jen 505 750 Kč, protože cena zakázky vzešlá
z veřejné soutěže byla nižší, než se čekalo.[615]
Ve výběrovém řízení získala zakázku na projekt 2. etapy rekonstrukce této ulice
1. srpna 2007 firma IP Projekt, ing. Petr Zítek z Plzně za 529 550 Kč
s termínem dokončení do 30. listopadu 2007 (povolení ke stavbě mělo být
vydáno do května 2008). Termín dohotovení projektu i cena byly dodrženy.[616]
V listopadu 2009 město přiznává, že generální oprava ulice B. Němcové
nabrala další zpoždění, protože rozpočet zatížila urgentní oprava budovy školy
v ulici Míru.
Několik dnů poté ale město bylo vyrozuměno, že žádost o dotaci na tuto stavbu
byla úspěšně schválena. Šlo o subvenci 25 000 000 Kč, která
v kombinaci s obecním příspěvkem do výše 60 000 000 Kč měla
umožnit spuštění prací v roce 2010, na kdy byly peníze zařazeny do
rozpočtu.[617] Počátkem března 2010 se začalo s vyhodnocováním
nabídek ve výběrovém řízení na rekonstrukci ulice. Plán byl začít stavební
práce na jaře 2010. Těsně před jejím spuštěním se ovšem objevily problémy
s výplatou dotací z Regionálního operačního programu EU Jihozápad.
V dubnu 2010 tak zastupitelstvo města muselo narychlo rozhodnout, jestli
výběrové řízení zastavit, nebo vybrat zhotovitele, ale s rizikem, že celou
investici, odhadovanou na víc než 40 000 000 Kč, by musel uhradit
obecní rozpočet. Zastupitelé odsouhlasili pokračování v tendru i spuštění
prací.[618]
Rekonstrukce ulice Boženy Němcové začala po letech příprav a odkladů 7.
června 2010 a skončila 31. srpna 2011. Prováděla ji firma Strabag České
Budějovice. Akce byla rozdělena na čtyři etapy. V 1. etapě se opravoval
východní úsek, mezi ulicemi Zeyerova a Družstevní. Následoval nejzápadnější
úsek mezi ulicemi Žižkova a Šťáhlavská, který zahrnoval i výstavbu kruhového
objezdu a rekonstrukci mostu přes Rakovský potok. Tyto první dvě etapy skončily
ještě v roce 2010. Následovala 3. etapa, při níž se opravy dočkala centrální
sekce mezi ulicemi Družstevní a Kotelská, a ještě 4. etapa od Kotelské
k Žižkově. Tyto etapy zahrnovaly i rekonstrukci přilehlé části Kotelské
ulice v délce cca 200 metrů.[619]
Financování bylo zajištěno z rozpočtu města na roky 2010 a 2011. Šlo o
náročnou akci, která měla trvat přes jeden rok. Dokončení se plánovalo na srpen
2011. Ulice získala nový povrch, parkovací místa, pruh pro cyklisty, zahradnické
úpravy a veřejné osvětlení. Kromě toho se provedla i rekonstrukce plynovodu pod
povrchem ulice. Součástí investice byl i nový kruhový objezd na křížení ulic B.
Němcové, Šťáhlavská a Vysoký průhon, u Rakovského potoka (o něm podrobněji
v kapitole „Za
Rakováčkem“).[620]
Stavební akce byla dokončena na konci července 2011. Náklady nakonec dosáhly
jen přes 31 000 000 Kč, z čehož 25 000 000 Kč činila
dotace z Regionálního operačního programu EU.[621]
Vzniklo kultivované městské prostředí. Brutální rozšíření ulice z počátku
80. let sice revidováno nebylo (ani by to nebylo realistické vracet obyvatelům
přilehlých domů zpět zabrané pruhy zahrad), ale díky tomu aspoň ulice po zúžení
samotné vozovky získala široké chodníky, trávníkové pásy a parkovací místa.
V návaznosti na tuto akci pak ještě proběhla i rekonstrukce křižovatky
ulic B. Němcové a Zeyerova (viz níže).
Ještě po několik let po rekonstrukci ulicí B. Němcové procházela intenzitní
doprava. To se změnilo až díky otevření jižního obchvatu
města pod Kotlem v roce 2013 a definitivně až po protažení tohoto
obchvatu do Hrádku o pár let později (viz níže). Právě kvůli tomu, že mezi roky
2011–2019 stále ulicí vedla značná nákladní doprava, muselo město provést
v roce 2020 opravu jejího povrchu, a to v úseku mezi ulicí Zeyerova a
Družstevní. Došlo k nové pokládce
obou živičných vrstev vozovky. V listopadu 2020 se uvádí, že práce by měly
skončit do 30. listopadu 2020, díky rychlému tempu stavebních prací patrně i
dřív.[622]
Po dobu oprav byl přerušen provoz v ulici B. Němcové od Zeyerovy k
Družstevní ulici. Nakonec se opravená komunikace otevřela skutečně již počátkem
listopadu 2020.[623]
V rozpočtu města na rok 2020 šlo na rekonstrukci ulice B. Němcové
3 000 000 Kč.[624]
3.3.10. Erbenova ulice (popis vzniku a zdejší
zástavba)
Kromě dvou výše uvedených hlavních komunikací (ulice Nového a B. Němcové)
dotváří uliční síť této části města ještě několik dalších vedlejších ulic. Erbenova
ulice patří k nejméně výrazným v této čtvrti. Jde o krátkou
severojižní spojku, která vybíhá z Muchovy ulice a ústí do ulice B. Němcové.
Měří na délku cca 120 metrů.
Trasa ulice byla vytýčena už za 1. republiky. Zásadní bylo rozhodnutí města
v roce 1935 o povolení k rozdělení pozemku č.kat.2627 Františka a M. Jelínkových
na stavební místa. Dne 25. dubna 1935 se
konalo komisionelní parcelační řízení a dne 11. července 1935 věc doporučila městská
rada ke schválení. Plánovalo se zde vytýčení 25 stavebních míst. Součástí
záměru byla i směna části č.kat.2626 (280 čtverečních metrů) za části
č.kat.2627 (898 čtverečních metrů) při doplatku 10 Kč/čtvereční sáh tak, aby
byl zformován nový stavební blok dle regulačních čar. V červenci 1935 to takto schválilo na své schůzi
obecní zastupitelstvo.[625]
Zmíněný pozemek se nacházel v lokalitě, vymezené dnešními ulicemi B.
Němcové, Nového a Čechova, přičemž na západní straně dosahoval až téměř
k současné Družstevní ulici. Díky tomu mohla vzniknout i Erbenova ulice.
Letecký snímek z července 1938 ji zachytil už ve stádiu zrodu. Lemovaly ji
první pozemky, zahrady a počínající výstavba.[626]
Stavební ruch zde přerval zákaz individuální výstavby v Protektorátu po
roce 1941. A ještě po 2. světové válce, po zhruba 10 let tempo výstavby
rodinných domků v Rokycanech zůstávalo minimální. Letecký snímek
z roku 1947 tak zaznamenal sice již plně vytýčenou uliční čáru,
ohraničenou jednotlivými parcelami, ale se sporadickou zástavbou.[627]
Erbenova ulice po jednu generaci zůstávala spíše zapomenutou periferií,
lemovanou zahradami, chatkami a prolukami, prakticky bez městské zástavby.
Takto ji ještě eviduje státní mapa z roku 1963.[628]
Teprve potom nastal proces urbanizace, který trval po zbytek 20. století.
Od nároží s ulicí Muchovou začíná západní domovní fronta Erbenovy
ulice domkem čp.862/II (viz níže, v popisu Muchovy ulice). Následuje velká
patrová vila čp.907/II z počátku
70. let 20. století se stanovou střechou. Letecká fotografie z října 1967
zachycuje počínající výstavbu domu, zatím jen kopání základů.[629]
Starší snímek z března 1967 není příliš zřetelný, aby šlo posoudit,
v jaké fázi se výstavba nacházela. Je možné, že ještě vůbec nezačala.[630]
Dle leteckého snímkování z července 1968 se stavba příliš neposunula,
stále šlo jen o práce na základech domu, které již byly vyzděné.[631]
K roku 1972 se uvádělo, že Pražské předměstí mělo 907 domů, z toho 46
v demolici.[632]
Formulace není zcela přesná, ale mohlo by to znamenat, že onoho roku bylo
nejvyšším číslem
popisným ve druhé městské části právě čp.907/II. Vila představovala zajímavou
ukázku svépomocných pokusů o honosnost a osobitost v podmínkách nuzného
dobového sortimentu. Dům měl dlaždicové obklady fasády či kované zábradlí
balkónu. Lze ale pochopit motivaci tehdejších stavitelů, kteří se i v době
normalizační typizace snažili, byť neohrabaně, ozvláštnit svou novostavbu.
V této podobě se dům uchoval ještě dle stavu k roku 2000.[633]
Později prodělal celkovou modernizaci.
Zmizely brizolitové omítky a obměnou prošly všechny stavební detaily.
Výsledné silně dekorativní pojetí i barevné ztvárnění fasád ovšem nepůsobí zcela
vhodně, vzhledem k hmotovým dispozicím. Při podobných pokusech o revizi
estetiky socialistických domů s plochými střechami bývá lepší volit spíš
posílení prvků chladného minimalismu, který dokáže dát i stavbám ze 70. let
zpětně jistou graciéznost. Vedlejší patrová vilka čp.840/II z konce 50. let 20. století má stanovou střechu a
v obytném podkroví 1. patra velký zděný vikýř, obrácený do ulice. Hmotově
a kompozičně se vlastně tato stavba z doby socialismu neliší od rodinných
domků, které v Rokycanech (i v této čtvrti) vyrůstaly ve 30. a 40.
letech. Letecké snímkování v srpnu 1957 tu ukazuje počínající výstavbu.[634]
Fotografie z července 1958 pak zachycuje, že stavba pokročila. Není ovšem
jasné, zda již byla zcela dokončena.[635]
Na státní mapě z roku 1963 již je tento dům zachycen.[636]
V roce 2000 se nacházel ještě v původním stavu.[637]
Následně proběhla jeho oprava, citlivě pojatá. Dům čp.867/II vznikl rovněž v 60. letech 20. století. Na státní mapě
z roku 1963 ještě k vidění nebyl.[638]
Letecká fotografie z března 1967 zachycuje již probíhající výstavbu.[639]
Dle snímkování z poloviny října 1967 byl objekt v pokročilé fázi budování.
Měl provedené obvodové zdi i krov a střechu.[640]
Mohutný patrový objekt se stanovou střechou měl tvarosloví socialistického
stavebnictví, připomínající soudobá sídliště (brizolitové omítky, eternitová
krytina střechy, typizovaná okna, trubková zábradlí, drátěný plot). Takto ho
ještě zachytila fotodokumentace města roku 2000.[641]
I on prodělal později modernizaci. Brizolitová krusta fasád zůstala, ale došlo
na výměnu oken a střešní krytiny. Sporná je instalace historizujícího zábradlí
na balkon v 1. patře i na plot. Jde opět o výraz mylné představy, že
modernistický kvádr lze vylepšovat přidáním tradicionalistických stavebních
prvků či pestrých barev. Výsledkem většinou bývá hybrid. Uliční frontu uzavírá
rohový čp.972/II u ulice B. Němcové (viz výše).
Východní stranu uliční zástavby Erbenovy ulice otevírá na nároží Muchovy
ulice zahradní chatka čp.545/II, ukázka provizorní, nouzové výstavby ze sklonku
30. let, která tehdy vznikala v nových rokycanských ulicích a která tu
přežila do současnosti (ovšem ve velmi špatném technickém stavu). Její popis
viz níže, v rámci Muchovy ulice. Na vedlejším pozemku vyrostl patrový
domek čp.541/II s obytným
podkrovím v 1. patře a sedlovou střechou. Marie a Emilie Kouklovi získali
stavební povolení 2. listopadu roku 1937. Novostavba dle projektu Josefa Beneše
byla zkolaudována 12. července 1938.[642]
Podle leteckého snímku z července 1938 šlo o jediný skutečný rodinný dům,
který tehdy v ulici stál.[643] Dochoval se dodnes v intaktním stavu. Na sousední parcele přibyl v 60. letech 20. století rodinný
dům čp.874/II. Dne 1. září 1965
souhlasila rada MěstNV se změnou nabyvatelů pozemku č.kat.2627/20. Místo
Františka a Boženy Edrových (bytem Rokycany čp.633/II) jimi měli být Václav a
Antonie Novákovi (bytem Rokycany čp.177/I).[644] Snímkování z března 1967 ukazuje, že
výstavba tohoto domu asi již probíhala. Přesněji to není možné říct kvůli nízké
kvalitě letecké fotografie.[645]
Snímek z května 1967 sice taktéž nemá postačující rozlišení, ale jasně
ukazuje, že na parcele probíhaly stavební práce.[646]
Fotografie z poloviny října 1967 zachytila pokročilou fázi výstavby. Dům
měl obvodové zdi i krov.[647]
Fotografie z července 1968 není dostatečně kvalitní, ale výstavba domu
patrně pokračovala.[648] Šlo o naivně působící, svépomocně navrhovaný
patrový domek s podkrovím v 1. patře. Stál na zvýšeném suterénu, do
nějž vedl vjezd pro garážové stání. Na severní straně vybíhal z domu až k
úrovni hřebene střechy jakýsi zděný věžovitý trakt se stanovou střechou, ze
kterého se ještě vstupovalo na terasu přístavku. Proporčně šlo o nepříliš
zvládnutou stavbu, příznačnou pro dobu svého vzniku, kdy téměř neexistovaly
profesionální projekční služby pro individuální stavebníky. A ke slovu se tak
dostával kýčovitý vkus nekvalifikovaných lidových „projektantů“. V této
podobě se dům ještě dochoval v roce 2000.[649]
V únoru 2006 již ale na místě původního rodinného domku stojí rozestavěný
objekt zcela nového domu. Z původního zdiva zbyly jen základy. Objekt byl dosud
neomítnutý. Dle stavu k červnu 2007 již byla novostavba dokončena.[650]
Nový rodinný dům čp.874/II je patrový, s obytným podkrovím v patře.
Má střechu s polovalbou, z níž do ulice vybíhá vikýř, ze kterého se
vstupuje na půlkruhovou terasu v úrovni 1. patra. Na rohu ulice Erbenovy a B. Němcové ještě
stojí domek čp.565/II, jehož popis se nachází v pasáži o ulici B. Němcové, viz
výše.
3.3.11. Technický vývoj Erbenovy ulice a vývoj
pojmenování
V roce 1974 město v Erbenově ulici instalovalo veřejné osvětlení.[651]
Téhož roku zde došlo i k asfaltování chodníků. S asfaltováním pomáhaly
Technické služby.[652]
Stejně jako Máchova ulice byla i Erbenova ulice počátkem 80. let 20. století
při proměně ulice B. Němcové na kapacitní silniční průtah zaslepena od jihu
trávníkovým tělesem. Později při rekonstrukci ulice B. Němcové v letech
2010–2011 (viz výše) se Erbenova ulice v tomto místě opět otevřela pro
dopravu, která ovšem je vedena přes zpomalovací práh obrubníku a dlážděný
chodník.
12. září 1972 odsouhlasilo plénum MěstNV návrh komise a odboru výstavby
MěstNV, který byl od počátku roku 1972 podroben posuzování občanským výborům a
který 4. dubna 1972 projednala rada MěstNV, na výraznou úpravu pojmenování
rokycanských ulic. Dosud bezejmenné komunikaci na Jižním předměstí bylo dáno
označení Erbenova ulice. Název sem
byl přemístěn ze zrušené Erbenovy ulice v nové části
Plzeňského předměstí (jde o nynější jižní úsek Sládkovy ulice). Plénum s
touto změnou souhlasilo, ovšem prodloužilo termín k jejímu faktickému
provedení až do 30. dubna 1973.[653]
3.3.12. Muchova ulice (popis vzniku a zdejší
zástavba)
Muchova ulice odbočuje z Nového ulice k západu. Po cca 150 metrech pak ústí do
Družstevní ulice. Zhruba v polovině její délky z ní k jihu
odbočuje Erbenova ulice. Trasa Muchovy ulice byla vytýčena v roce 1935,
kdy město rozhodlo o parcelaci celého bloku. Stejným rozhodnutím vznikla i
Erbenova ulice (viz výše). Do ukončení stavební aktivity za Protektorátu po
roce 1941 se zde stihlo postavit několik rodinných domků. Po 2. světové válce
zde pobíhala už jen sporadická dostavba na zbylých pozemcích.
Na severní straně Muchovy ulice stojí u nároží s ulicí V. Nového domek
čp.534/II (jeho popis viz výše). Vedle něj se nachází rodinný dům čp.508/II, patrová vilka
s mansardovou střechou a obytným podkrovím v 1. patře, ve střeše s
vikýřem, pobitým ozdobnými dřevěnými lištami. Dům vznikl roku 1936.
V červnu 1936 už se uvádí jako „novostavba pana Neckáře“.[654]
Dochoval se intaktně. Sousední parcelu zaujal dům čp.514/II. Jednopatrový objekt má polovalbovou střechu a uliční
zděný vikýř do obytného podkroví 1. patra. Vyrostl rovněž v 2. polovině 30. let
20. století. Následuje dům čp.532/II.
Patrový objekt má podkrovní místnosti v 1. patře pod valbovou střechou a
zděný uliční vikýř. 13. dubna 1937 město vydalo pro Václava a Annu Noskovy
stavební povolení na rodinný dům dle projektu Jana Charváta. Dne 8. října 1937
byl objekt kolaudován.[655]
I tento dům se dochoval intaktně, ovšem dle snímku ze srpna 2018 se nacházel ve
špatném technickém stavu. Západně od něj vyrostl ve 20. letech 21. století
ještě bytový dům čp.1387/II. Dle
stavu z dubna 2021 na pozemku, který byl do té doby součástí zahrady u
bytového domu čp.655/II v Družstevní ulici (o něm viz níže, v rámci
popisu sídliště
U Václava), vyrůstá základová deska novostavby.[656]
Na leteckém snímku z července 2022 už je objekt v hrubých obrysech
dokončen. Číslo popisné získal až 24. května 2024.[657]
Jde o patrovou stavbu, orientovanou do Muchovy ulice užší stranou. Střecha je
pultová. Objekt je evidován jako bytový dům se 4 bytovými jednotkami. Jedná se
o rozpačitou realizaci. Svou vnější podobou připomíná spíše účelovou,
industriální architekturu. Novostavba byla vsazena do těsné blízkosti sousedního
rodinného domu i vedlejšího bytového domu čp.655/II, od jehož východní
(osluněné) fasády je vzdálena cca pouhé tři metry. Zahušťování zástavby je samo
o sobě logické, obzvlášť v této části Jižního předměstí, ovšem má se tak
dít hmotově i výrazově přiměřenějšími prostředky.
Jižní stranu Muchovy ulice otevírá nárožní vilka čp.518/II (viz výše,
v rámci popisu Nového ulice). Zástavba pokračuje rodinným domkem čp.650/II, postaveným v polovině
40. let 20. století. Šlo patrně o jedny z posledních domů, dokončených
v Rokycanech ještě za Protektorátu, patrně dobíhající výstavba, započatá
před zákazem soukromých stavebních investic. Možná ale dokončení domu proběhlo až
po válce, protože v seznamu domů podle
majitelů cca z r. 1945 se sice čp.650/II uvádí, ale bez zápisu o vlastníkovi
(jako by šlo o právě dokončovaný objekt).[658]
Jde o jednopatrovou vilku se strmou sedlovou střechou a štítem orientovaným do
ulice. Pod střechou je obytné podkroví. Někdy za socialismu byla do podkroví
provedena na západní straně domu neústrojná vestavba dlouhého zděného vikýře.
Takto se dům připomíná ještě ve fotodokumentaci roku 2000.[659]
Později prošel rekonstrukcí střechy, při které byla nepovedená přístavba vikýře
aspoň kultivována částečným dřevěným obkladem. Vedle stojí patrový rodinný dům čp.553/II s obytným podkrovím
v 1. patře pod střechou s polovalbou. Vznikl koncem 30. let. V městském archivu se nachází složka z roku 1938,
nazvaná „Stavba domku čp.553/II“.[660] Na leteckém snímkování z července 1938 je vidět
patrně jako rozestavěný.[661] Na rohové parcele na křižovatce Muchovy a Erbenovy
stojí objekt čp.545/II. Zahradní
domek Františka a Marie Fišerových obdržel stavební povolení 28. června 1937.
Stavební plány vyhotovil Štěpán Wolf z Rokycan. Následně pak ještě
stavební povolení získala 3. května 1938 přístavba obytné místnosti. Dům prošel
kolaudací 3. září 1938.[662]
Je to asi nejlepší ukázka onoho „zamrzlého“ stádia stavebního vývoje,
v němž se Erbenova ulice (a nejen ona) ocitla ve 40. a 50. letech.
Stavební parcely nebyly využity vždy pro skutečné rodinné domy, ale často pro
podobné nouzové stavby. Důvodem byl nedostatek peněz (úspory padly na nákup
pozemku a na stavbu domu už nezbyly) nebo politický vývoj (plánovaná stavba se
nerealizovala kvůli zastavení soukromé výstavby v Protektorátu roku 1941 a
pak již nebyla provedena ani po válce). Dle stavu z roku 2006 šlo o nadále
dochovaný přízemní domek, skutečně spíše rozměrů chatky. Tehdy již ale byl
částečně pobořený.[663]
Dále k západu za ústím Erbenovy ulice tu stojí ještě drobný přízemní
domek čp.862/II, který má také spíše
podobu chaty, byť daleko prostornější než objekt čp.545/II, a udržované. Ještě
státní mapa z roku 1963 tu tento dům neeviduje.[664]
Číslo popisné obdržel někdy v 60. letech 20. století. Poslední stavbou
v této uliční frontě je vilka čp.870/II.
Patrová stavba s valbovou střechou a obytným podkrovím 1. patra vyrostla rovněž
v 60. letech 20. století. Letecké snímkování z března 1967 nemá
postačující rozlišení, ale je evidentní, že stavební práce již probíhaly.[665]
Fotografie z poloviny října 1967 zachytila pokročilé stádium výstavby. Hotovy
byly obvodové zdi i krov a prováděla se střecha.[666]
Dobu vzniku této vilky připomínají některé zajímavé dekorativní prvky, například
zdobný mozaikový obklad sloupů vchodového schodiště. Je dochovaná v zcela
původní podobě z časů svého vzniku.
3.3.13. Technický vývoj Muchovy ulice a vývoj jejího
pojmenování
Muchova ulice získala své jméno rozhodnutím obecního zastupitelstva 3. září 1940, kdy město
rozhodlo označit některé nově vzniklé ulice v Rokycanech.[667]
Od té doby tento název nebyl měněn.
V červnu 1936 jednalo obecní zastupitelstvo o schválení půjčky 400 000
Kč z penzijního fondu úředníků městských železáren na úhradu některých investic
v rozpočtu na rok 1936. Dne 12. května 1936 městská rada doporučila tuto
půjčku 400 000 Kč ke schválení. Mimo jiné se předpokládalo použít na kanalizaci
100 000 Kč. Z toho v nové části města u svatého Václava od domu pana
Neckáře (čp.508/II) do dnešní Nového ulice 90 běžných metrů kameninových
rour o průměru 20 cm s náklady cca 9000 Kč. Dále se v ulici od novostavby pana
Neckáře do dnešní Nového ulice počítalo s úpravou komunikace v délce
100 běžných metrů a v šířce 6 metrů s štětováním. Náklad se odhadoval na
18 000 Kč. Na schůzi zastupitelstva ale Rudolf Kadláček požaduje stáhnout věc
z programu a nechat projednat jednotlivými volebními skupinami. Obecní zapisovatel
reagoval, že půjčku lze schválit s tím, že městská rada bude pak moci
posoudit jednotlivé položky, na které má být částka použita, což nakonec zastupitelé
schválili.[668]
Na další schůzi v červnu 1936 pak obecní zastupitelstvo řešilo půjčku 400
000 Kč na úhradu investic za rok 1936, schválenou na předchozí schůzi obecního
zastupitelstva, znovu. Poté, co věc
městská rada 22. června 1936 projednala, došlo k některým změnám plánovaných
investic. Město navrhlo 18 000 Kč, určených původně na úpravu ulice u domu pana
Neckáře, použít na drobné úpravy v různých částech města.[669]
Na svém zasedání se rada MěstNV 8. června 1966 usnesla, že do Akce Z zařadí
mj. výstavbu kanalizace v Muchově ulici.[670]
V srpnu 1966 již je zajištěn projekt.[671]
Kanalizace pak byla vybudována v roce 1967.[672]
Projekt vypracovala OVHS. Materiál (v hodnotě 100 000 Kčs – ovšem společný pro
ulice Muchova, Horymírova a Záhumenní) dodal národní výbor.[673]
V dubnu 1967 se hodnota díla (opět pro všechny tři ulice dohromady) uvádí na
95 500 Kčs. Nové úseky kanalizace měly měřit 295 metrů. Šlo o součást
celoměstského závazku k 50. výročí VŘSR.[674]
V srpnu 1967 město informuje, že kanalizace v této ulici se už
dokončuje. Podle zprávy z téže doby už ale kanalizace v Muchově byla položena.[675]
Akce probíhala výlučně v režii městského národního výboru.[676]
V září 1968 MěstNV ovšem uvádí, že kanalizace v Muchově ulici dosud
nebyla provedena, ale že prý je už zadáno zhotovení příslušné dokumentace
(možná šlo o omyl a byla myšlena Máchova ulice).[677]
Komunikace zůstávala dlouho nedlážděná. Během května 1962 se měly aspoň
chodníky provizorně vysypat škvárou a štěrkem.[678]
V roce 1968 město plánuje zajistit zpracování projektu na úpravu
komunikace v Muchově ulici na rok 1970. Rok nato pak měly začít přípravné
práce (ty by zajišťoval komunální podnik Vnější úprava města).[679]
V únoru 1969 se ale uvádí ambice zajistit zpracování projektu na úpravu
komunikace, chodníků a veřejného osvětlení v Muchově ulici už na rok 1969.
Společně s podobnými projekty na úpravu ulic Máchova, Stehlíkova a
Kozinova to mělo přijít na 18 000 Kčs.[680]
V září 1969 již se uvádí, že zpracování projektu bylo zadáno. Na jiném
místě se ale píše, že projekt bude zajištěn až na rok 1970 (pro Muchovu ulici
samotnou měl vyjít na 13 000 Kčs). V letech 1974–1975 měla přijít na řadu
vlastní realizace. Rekonstrukce komunikace (plocha 840 čtverečních metrů) a
osvětlení by vyšla dle plánu na 160 000 Kčs.[681]
Pořízení projektu nové komunikace, chodníku a osvětlení ulice bylo zařazeno do
návrhu prováděcího plánu MěstNV na rok 1970 (zveřejněn v prosinci 1969).
Předpokládaná hodnota projektu činila 15 000 Kčs.[682]
Vyhotovení projektu bylo zadáno u podniku Silnice.[683]
Podle harmonogramu z července 1971 se zde rekonstrukce vozovky a osvětlení
plánovala na 5. pětiletku (1971–1975).[684]
Jaká byla realita? V plánu na rok 1973 se počítalo, že na úpravě
komunikace bude prostavěno 200 000 Kčs. Během 1. pololetí ale nebylo proinvestováno
nic.[685]
Ve 2. polovině roku 1973 měla úprava povrchu Muchovy ulice skutečně začít. Byla
zařazena do Akce Z.[686]
Šlo o dodatečné zařazení do plánu.[687]
V tomto plánu výstavby na rok 1973 se počítalo u této akce s náklady
200 000 Kčs a vytvořením hodnoty 316 000 Kčs.[688]
V roce 1973 zde ale podle jiného údaje brigádnicky vypomáhala místní
vojenská posádka. Společně s další brigádnickou akcí na výstavbě zimního
stadionu zde vojáci odpracovali 950 hodin.[689]
Původní rozpočet na rok 1973 (200 000 Kčs) město redukovalo na 113 000 Kčs.
Nakonec se tu za rok 1973 prostavělo jen 95 000 Kčs.[690]
V prosinci 1973 se uvádí, že práce přejdou jako skluzové i do roku 1974.[691]
Podle návrhu rozpočtu na rok 1974 se zde mělo být prostavět 178 200 Kčs,
přičemž hodnota vytvořeného díla se vyčíslovala na 284 000 Kčs.[692]
V září 1974 se uvádí, že za 1. pololetí 1974 bylo prostavěno na Muchově
ulici 73 000 Kčs. Vozovka už je prý připravena k aplikaci penetračního i
svrchního asfaltového nátěru, včetně chodníku. Jsou ale potíže s dodávkou
osvětlovacích lamp.[693]
S asfaltováním chodníků pomáhaly Technické služby.[694]
Za rok 1974 tu bylo celkem prostavěno 192 104,10 Kčs (původní plán 178 000
Kčs).[695]
3.3.14. Máchova ulice (popis vzniku a zdejší
zástavba)
Máchova ulice je krátká severojižní komunikace, která vybíhá z ulice B.
Němcové k severu a po cca 100 metrech ústí do ulice U Pekáren.
V roce 1938 samospráva posuzuje určení regulačních čar pro pozemky
č.kat.2618/1, č.kat.2630/1, č.kat.2630/4, č.kat.2630/5 a stavební parcely
č.kat.466, č.kat.635, č.kat.473/1, č.kat.468, č.kat.533 firmy Ferra. 26. dubna
1938 totiž firma Ferra požádala o jejich parcelaci na stavební místa. Dne 7.
června 1938 se konalo komisionelní řízení. Zástavbu měly tvořit volně stojící
sdružené domky s předzahrádkami, přízemní nebo jednopatrové a ulice měly
být 10 metrů široké. 9. června a 14. července 1938 městská rada doporučila
záměr ke schválení a v srpnu 1938 vše schválilo na své schůzi obecní
zastupitelstvo.[696]
Nově rozparcelované pozemky tvořily jednak pruh podél východní strany Nového
ulice (v úseku mezi ulicemi U Pekáren a Dukelská) a hlavně zahrnovaly prostor
nové boční komunikace, dnešní Máchově ulici. Parcelace tu probíhala ihned poté,
od konce 30. let 20. století, zástavba se ale dotvořila až po 2. světové válce.
Charakter osídlení je analogický k ostatním ulicím této městské čtvrti,
jde o individuální rodinné domky (foto z r. 2003).
Domovní frontu při západní uliční straně otevírá rohový dům čp.857/II (jeho
popis, viz níže, v pasáži o ulici U Pekáren). Následuje dům čp.575/II z konce 30. let 20.
století. Petr a Emílie Říhovi dostali stavební povolení 11. července 1939.
Novostavba, budovaná podle projektu Františka Michálka, byla zkolaudována 22. listopadu
1939.[697]
Dne 30. prosince 1939 obdržela číslo popisné. Patrový objekt s podkrovím
v 1. patře má sedlovou střechu, v severní části domu vybíhá zdivo až do
úrovně 1. patra. Dům se uchoval bez větších změn do současnosti. Vedlejší čp.574/II je patrový, s podkrovím
v 1. patře a sedlovou střechou. Číslo popisné získal 22. listopadu 1939. Rovněž
se dochoval prakticky v původní podobě. Následuje nejnovější stavba
v Máchově ulici, moderní patrová vila čp.1177/II
s podkrovními prostory v 1. patře pod sedlovou střechou, orientovanou
štítovou zdí do ulice. Vyrostla tu na místě dosavadní prázdné zahrady s chatkou
až počátkem 21. století. Číslo popisné bylo domu přiděleno 19. ledna 2004. O
zástavbě parcely se uvažovalo již v 70. letech. V říjnu 1973 plénum
MěstNV vzalo na vědomí postup záboru nevyužitých parcel podle §4 vyhlášky
č.66/72 o opatřování pozemků pro výstavbu rodinných domů. Do 1. etapy mezi
několika desítkami jiných pozemků v Rokycanech, určených
k urychlenému stavebnímu využití i za cenu vyvlastnění (kompletní seznam
viz výše), zařadilo i zahradu č.kat.2618/6 o ploše 714 čtverečních metrů,
jejímiž majiteli byly ing. V. Svobodová a H. Michálková, bytem Rokycany
čp.589/II. Parcela se uvádí mezi těmi, které přislíbil zastavět obytným domem
sám vlastník pozemku v termínu dle §10 vyhlášky 66/72.[698]
Vedlejší nárožní parcelu zaujímá vilka čp.589/II.
Její výstavbu na pozemku č.kat.2618/7 odsouhlasila městská rada 22. června
1939.[699]
Dne 22. srpna 1940 na své schůzi obecní rada vydala
ještě stavební povolení na stavbu domu na pozemku č.kat.2618/9 (majitel pan
Michálek).[700] V městském archivu se nachází složka z roku 1940,
nazvaná „Stavba domu čp.589/II“.[701] Číslo popisné bylo přiděleno 2. září 1940. Jde o
další produkt dobového „katalogového“ stavitelství, podobného mnoha domům
v této čtvrti. Jednopatrová vilka se stanovou střechou a zděným vikýřem
v obytném podkroví 1. patra. Dům se uchoval v prakticky nezměněné
podobě do současnosti.
Východní uliční fronta začíná na severu rohovým domem čp.846/II z 60. let 20. století. Letecký snímek z července
1958 ukazuje, že jeho výstavba ještě nezačala. Nacházela se tu jen zahrada.[702]
Letecké snímkování z července 1962 už ukazuje počínající budování
rodinného domu. Zatím šlo o výstavbu základů a obvodových zdí.[703]
Na státní mapě z roku 1963 ještě dům zakreslen není.[704]
Patrně byl stále ve výstavbě. Jde o robustní patrovou stavbu se sedlovou
střechou. Povolení k jeho přístavbě, při níž měla vzniknout v tomto
objektu nová bytová jednotka, vydal MěstNV v roce 1979.[705]
Stavba si dosud podržela původní podobu téměř beze změn. Následuje domek čp.577/II. Dne 15.
června 1939 radní vydali stavební povolení na stavbu rodinného domku na pozemku
č.kat. 2630/1 (majitelé K. a A. Pechovi).[706] A znovu 14. prosince 1939 na schůzi obecní rady vydali stavební
povolení na stavbu domu na pozemku č.kat.2630/1 (majitelé K. a A. Pechovi).[707] Možná jde o omyl a záměnu za užívací povolení, protože číslo
popisné bylo novostavbě přiděleno už 28. prosince 1939. Původní tvář patrového
objektu se sedlovou střechou, podkrovím v 1. patře a zděným štítem,
obráceným do ulice, setřely pozdější modernizace. Již dle stavu z roku
2000 byla podoba domu proměněna.[708]
Sousední čp.851/II je mohutná patrová
vila, s nízkou stanovou střechou. Vznikla v 60. letech 20. století. Na
státní mapě z roku 1963 ještě chybí.[709]
Již někdy před rokem 2000 prošla významnou opravou a patrně i nově získala na
jihovýchodní straně patrový trakt s plochou střechou.[710]
Dle stavu ze srpna 2018 už má objekt za sebou další stavební proměnu, kdy na
zmíněný trakt byla přistavěna pultová střecha a provedeny i některé další změny
celého domu. Následuje dům čp.869/II,
další masivní patrová vila z dob socialismu. Vznikla roku 1969.[711]
Letecké snímkování z října 1967 zachycuje, že výstavba tohoto domu již výrazně
pokročila. Byla patrně hotova hrubá stavba, není jisté, zda již byl dobudován i
krov a střecha.[712]
V roce 2005 prošla vila rekonstrukcí střechy a oken.[713]
Poslední stavbou v domovní řadě je čp.590/II na rohové parcele. Jeho popis
viz výše, v rámci ulice B. Němcové.
3.3.15. Technický vývoj Máchovy ulice a vývoj
pojmenování
Nově vzniklou komunikaci „od skladiště monopolu u domů čp.574/II a
čp.575/II“ pojmenovalo obecní zastupitelstvo 3. září 1940 ulice U Monopolu (podle sousedního areálu skladišť zemědělského monopolu
v prostorech bývalé Bedřichovy
hutě).[714]
Název se patrně vztahoval i na sousední kolmou ulici, zvanou dnes U Pekáren.
Rozhodnutím MNV z 25. července 1946 byla přejmenována na Máchovu ulici.[715]
Na rok 1969 město plánuje zajistit zpracování projektu na úpravu
komunikace, chodníků a veřejného osvětlení v Máchově ulici. Společně
s podobnými projekty na úpravu ulic Muchova, Stehlíkova a Kozinova to mělo
přijít na 18 000 Kčs.[716]
V září 1969 se již uvádí, že zpracování projektu bylo zadáno.[717]
Podle jiného údaje se ale projekční práce posunuly v plánu na rok 1970.
Roku 1971 měly začít přípravné práce (ty by zajišťoval podnik Vnější úprava
města).[718]
Dle harmonogramu ze září 1969 měly projekční práce (společně pro ulice Máchova
a U Pekáren) skutečně proběhnout až v roce 1970, a to nákladem 17 000 Kčs.
V letech 1974–1975 měla následovat vlastní rekonstrukce komunikace (plocha
1080 čtverečních metrů), tedy chodníku, vozovky a veřejného osvětlení. Ta si
měla vyžádat náklady 162 000 Kčs.[719]
Pořízení projektu nové komunikace, chodníku a osvětlení ulice město včlenilo do
návrhu prováděcího plánu MěstNV na rok 1970 (zveřejněn v prosinci 1969).
Předpokládaná hodnota projektu činila 17 000 Kčs.[720]
Vyhotovení projektu město zadalo u podniku Silnice.[721]
I podle harmonogramu z července 1971 se zde rekonstrukce vozovky a
osvětlení plánovala na 5. pětiletku (1971–1975).[722]
Realita byla taková, že už v roce 1972 došlo v Máchově ulici k asfaltování
komunikace a k realizaci kanalizace a veřejného osvětlení. Stavěno to bylo
v Akci Z.[723]
V září 1972 se zmiňuje, že občanský výbor č. 5 provádí kanalizaci a
připravuje asfaltování vozovky. Za 1. pololetí 1972 bylo na komunikaci a kanalizaci
Máchova odpracováno 2389 brigádnických hodin a vytvořena hodnota 97 000 Kčs.[724]
Akce se původně zamýšlela jako součást plánu na rok 1973, ale nakonec byla dokončena
v předstihu, ještě během roku 1972.[725]
Za rok 1972 se celkem vytvořilo v Akci Z dílo v hodnotě 640 000 Kčs
(původní plán činil 326 000 Kčs) a prostavělo se 449 200 Kčs (oproti plánovaným
nákladům 228 000 Kčs).[726]
V roce 1974 v Máchově ulici proběhla instalace veřejného osvětlení.[727]
Akce byla dokončena ještě během 1. pololetí 1974.[728]
Při výstavbě silničního průtahu ulicí B. Němcové počátkem 80. let 20. století
byla Máchova ulice směrem od jihu zaslepena trávníkovým pruhem. Při
rekonstrukci ulice B. Němcové v letech 2010–2011 (viz výše) s ní byla
Máchova ulice opětovně propojena, ovšem příjezd nyní vede přes obrubník a
chodník coby zpomalovací práh.
3.3.16. Ulice U Pekáren (popis vzniku a zdejší
zástavba)
Ulice U Pekáren vybíhá z Nového ulice směrem k východu. Měří cca
120 metrů. Přibližně v polovině její trasy z ní k jihu vybíhá
Máchova ulice.
Na rozdíl od většiny okolních ulic je v ulici U Pekáren už patrná
blízkost průmyslového areálu bývalé Bedřichovy
huti. Zdejší zástavba proto vznikala nesystematicky, spíše jako zbytková
parcelace na okraji továrních komplexů. Zároveň ale díky tomu platí, že
zástavba se tu nalézala již dlouho před parcelační vlnou koncem 30. let 20.
století. Stály tu dva starší objekty dělnických ubytoven. Ulice U Pekáren tak
od 2. poloviny 19. století měla zajímavý charakter chudinského ubytování na
okraji rušného průmyslového podniku. V tomto stádiu, kdy za továrnou a za
ubytovnou už začínala pole, pak setrvala až do konce 30. let 20. století.
Starší z dvou dělnických ubytoven byl dům čp.153/II (původně dvojčíslo čp.153-154/II).
V evidenci
domů z konce 20. let 20. století jsou uváděny v majetku Maxe
Hopfengärtnera (vlastník sousedních železáren v místě bývalé Bedřichovy
hutě), přičemž čp.153/II se popisuje jako „větší dělnický domek“, čp.154/II
jako „menší dělnický domek“.[729]
Jak napovídá číslo popisné, vznikly současně s Bedřichovou hutí, tedy už okolo
roku 1870. Matrika dům s číslem popisným čp.154/II poprvé zaznamenala už 19.
června 1869, kdy se tu narodila dcera jistého Jana Toncara, povoláním
„pudlovníka“.[730]
Z toho zápisu vyplývá, že dělníci tu nacházeli ubytování již krátce před
dokončením Bedřichovy huti a koksovny. Samostatné číslo popisné čp.154/II
později zaniklo a v roce 1933 ho druhotně obdržel dům v Pivovarské
ulici na Pražském
předměstí.[731]
Šlo ale jen o administrativní změnu. Dělnický dům v ulici U Pekáren stál
nadále, jen už nesl pouze označení čp.153/II. V seznamu domů z poloviny
40. let 20. století byla jeho majitelem společnost Ferra, které patřila
sousední továrna.[732]
Dům čp.153/II je zachycen ještě na mapě města cca z roku 1976.[733]
V té době už se ale jeho existence chýlila ke svému konci. V říjnu
1979 se hovoří o tom, že Ústřední podnik zemědělské techniky hodlá vyklidit tři
stávající byty s romskými obyvateli v čp.152/II (myšleno patrně
čp.153/II, protože čp.152/II je obecné číslo popisné celého podniku, bývalé
Bedřichovy huti).[734]
V listopadu 1983 problém trvá.
Objekt v havarijním stavu v té době obývaly tři rodiny,
z toho jedna osoba s tuberkulózou a dva plní invalidé.[735]
Dne 23. ledna 1984 město přidělilo zdejším nájemníkům dva náhradní byty (Anna
Miková, František Miko).[736]
Někdy potom byl dům čp.153/II zbořen a na jeho místě vyrostl dvojdům čp.1042-1043/II
(viz níže).
Východně od zbořeného domu čp.153/II nadále stojí další, o něco mladší,
bývalá dělnická ubytovna. Jde o podlouhlý dvojdům čp.219-442/II. Evidenční katastrální
mapa z roku 1877 zachycuje objekt čp.153-154/II, vedle kterého teprve
na dodatečném zákresu mapy lze vidět současný čp.219-442/II. Nechal ho počátkem
20. století postavit podnikatel Max Hopfengärtner pro ubytování zaměstnanců své
sousední továrny (foto z r.
2003, foto
z r. 2003, foto z r.
2003). Ubytovna vyrostla současně s dělnickými řadovými domky na Práchovně, šlo ale
na rozdíl od nich o spíše nouzový typ hromadného ubytování dělníků, jen
s minimem soukromí. V pramenech se uvádí, že u podniku vznikla noclehárna
s 40 lůžky.[737]
Dům čp.219-442/II není fakticky dvojdomem. Původně šlo o jedno číslo popisné
čp.219/II, teprve dodatečně rozdělené na dva domy. V roce 1939 obec řeší žádost
o povolení k rozdělení domu čp.219/II na dvě stavební místa, přičemž návrhu
byla přiznána na prosincové schůzi obecního zastupitelstva pilnost (tedy
urgentní charakter). O povolení požádali Jana a Marie Lipertovi a Karel a
Josefa Voráčkovi 10. listopadu 1939. 13. prosince 1939 se konalo komisionelní
řízení. Dům čp.219/II se měl rozdělit na
dvě nestejně velké části. Přední část k ulici měla mít hloubku 19 metrů a
šířku 27 metrů, přičemž na východní straně přední části měl být vjezd na druhou
parcelu, 3 metry široký. V rámci povolení se rovněž předpisovalo, že se odstraní
přístřešek na jižní straně čp.219/II, který zasahoval do ulice. 14. prosince
1939 to městská rada doporučila ke schválení a ještě v prosinci 1939
souhlas připojilo i obecní zastupitelstvo.[738]
V roce 1940 byl pak objekt skutečně rozdělen na samostatné čp.442/II (číslo
popisné získal 24. dubna 1940), ale šlo
vlastně jen o administrativní a majetkoprávní změnu, která neovlivnila vnější
podobu objektu. V té době již nesloužil pro ubytování dělníků. Dvojdům se
uchoval dodnes v původních proporcích. Je to výrazně protáhlý přízemní
objekt se sedlovou střechou. Do ulice se otáčí štítovou zdí. Ze severu i
východu dům těsně sousedí s areálem továrny.
Na západ od bývalé dělnické ubytovny vyrostl na místě zbořených domů
čp.153/II a čp.154/II v polovině 80. let 20. století patrový rodinný dvojdům
čp.1042-1043/II. Jde o klasickou
ukázku dobového pojetí architektonického modernismu s plochou střechou,
velkoplošnými typizovanými okny a balkony. Svou podobu si udržel do
současnosti. Na nároží Nového ulice stojí další dvojdům čp.842-843/II z 60. let 20. století. Zachytila ho tu už státní mapa
z roku 1963.[739]
Ještě na leteckém snímku z července 1958 se tu prostírala jen prázdná
zahrada.[740]
I tento jednopatrový objekt má plochou střechu a ve stavebním výrazu si nese
pečeť doby svého vzniku. Proporčně je ovšem zvládnutý.
Jižní frontu ulice U Pekáren tvoří boční strana parcely obrácené do boční ulice
V. Nového, na níž stojí nárožní dům čp.579/II (viz výše). Vedlejší pozemek na
rohu ulic U Pekáren a Máchova zaujímá rodinný dům čp.857/II. Je to patrová stavba s podkrovím 1. patra pod
sedlovou střechou s uliční polovalbou, k níž byl dodatečně od jihu
přistavěn nový trakt. Státní mapa z roku 1963 tento objekt ještě
nezachycuje.[741]
Dům lze vidět jako dokončený, nebo právě dokončovaný na leteckém snímku
z října 1967.[742]
Na opačném nároží Máchovy ulice následuje rodinný dům čp.846/II (popis viz
výše, v rámci pasáže o Máchově ulici). Na samém východním konci ulice U
Pekáren stojí ještě rodinný dům čp.890/II
z přelomu 60. a 70. let. Letecký snímek města z května 1967 má jen
nižší rozlišení, nicméně naznačuje, že na pozemku ještě neprobíhaly stavební
práce.[743]
Naopak letecké snímkování z poloviny října 1967 již zachytilo probíhající
výstavbu domku, a to ve stádiu vyzdívání základů a obvodových zdí, zatím bez střechy.[744]
Fotografie z července 1968 postrádá potřebnou kvalitu, ale lze pozorovat,
že budování rodinného domu pokročilo a byla položena střecha.[745]
Jde o malou přízemní stavbu s plochou střechou, která připomíná spíše
chatu. Kompozičně jde o zvládnutý objekt, s osobitým pojetím. Ve fasádě se
uplatňují zajímavé motivy cihlových obkladů. Dům se dochoval bez větších změn
do současné doby.
3.3.17. Technický vývoj ulice U Pekáren a vývoj
pojmenování
Ulice bývala původně z hlediska názvosloví součástí dnešní Máchovy
ulice. Ta na schůzi obecního zastupitelstva 3. září 1940 obdržela pojmenování ulice U Monopolu.[746]
Po válce byla přejmenována na Máchovu
ulici. Od ní se nynější ulice U
Pekáren oddělila až rozhodnutím rady MNV 7. září 1953, kdy získala
samostatný název.[747]
Dle harmonogramu ze září 1969 měly roku 1970 proběhnout projekční práce na
úpravě ulice U Pekáren (společně se sousední Máchovou ulicí), a to nákladem 17
000 Kčs. V letech 1974–1975 pak měla následovat vlastní rekonstrukce
komunikace (plocha 1080 čtverečních metrů), tedy chodníku, vozovky a veřejného
osvětlení. Ta si měla vyžádat náklady 162 000 Kčs.[748]
V roce 1972 byla ulice vyasfaltována a vyrostl tu chodník v Akci Z.[749]
V obecním rozpočtu na rok 2019 figuruje i položka rekonstrukce ulice U
Pekáren. Mělo jít o rekonstrukci vodovodu s plánovanými náklady 1 850 000
Kč. Skutečné náklady dle uzávěrky koncem roku 2019 ovšem činily jen 1 402 000
Kč. Podobně i oprava kanalizace měla rozpočtový plán 1 650 000 Kč, ale ve
skutečnosti vyšla jen na 1 267 000 Kč.[750]
V srpnu 2019 městská rada na svém zasedání souhlasila zadat zakázku na výměnu
vodovodu a opravu kanalizace v ulici U Pekáren firmě Swietelsky stavební
s. r. o. z Ejpovic za 3 122 190,45 Kč včetně DPH. Podmínkou bylo, že
zastupitelstvo města počátkem září 2019 na tuto akci uvolní rozpočtové
prostředky.[751]
3.3.18. Čechova ulice (popis vzniku a zdejší
zástavba)
Čechova ulice vybíhá z Nového ulice směrem k západu. Dosahuje délky cca 600
metrů. Její dnešní rozsah, tedy to, že probíhá napříč skoro celým Jižním předměstím
až k Jeřabinové ulici na Rašínově, je až dílem
postupného doplňování (a propojování) zástavby. Koncem 30. let 20. století, kdy
na jejím východním konci, poblíž Nového ulice, začala parcelace na rodinné domy,
neměl tento okrsek zástavby nic společného s nynějším západním koncem
Čechovy ulice poblíž ulic Jeřabinová a Švermova. Předmětem následující pasáže je tak výlučně
nejvýchodnější část Čechovy ulice, od křižovatky s ulicí Nového
k ulici Družstevní.
Zástavba se tu rozvíjela nesourodě a po etapách. Celou severní stranu ulice
zaujímá areál bývalé
továrny Favorit, uliční prostor necitlivě lemuje účelová ohradní zeď tohoto
zaniklého podniku. Ještě letecký snímek z roku 1947 i zde sice ukazuje
náznak vyměřených zahrad,[752]
ale nakonec převládlo průmyslové využití. Popis severní strany ulice se nachází
níže, v rámci pasáže o podniku Favorit.
Na jižní straně Čechovy ulice oproti tomu vznikla souvislá řada několika
rodinných domků (foto z r. 2003).
Na nároží je to dům čp.520/II (jeho popis viz výše, v rámci Nového ulice).
Vedle něj stojí rodinný dům čp.535/II,
patrová stavba se stanovou střechou, podkrovními prostory v 1. patře, do
nichž vede symetricky orientovaný zděný vikýř na severní uliční straně. Vznikl
v 2. polovině 30. let 20. století. V městském
archivu se nachází složka z roku 1937, nazvaná „Stavba domku čp.535/II“.[753] Na leteckém snímku z července 1938 již je vidět,
přinejmenším jako hrubá stavba.[754]
Beze změn se uchoval do současnosti. V seznamu majitelů domu cca
z roku 1945 měl čp.535/II stejného vlastníka (František Řehoř) jako objekt
čp.647/II.[755]
Za protektorátu došlo k očíslování mnoha podružných objektů (kůlen,
skladišť, chatek). Objekt čp.647/II tak mohl stát u čp.535/II a někdy před
rokem 1945 získal samostatné číslo. Není to ovšem potvrzeno. Následující funkcionalistický
objekt čp.543/II, který patřil
rodině Kosnarů, se vymyká z maloměstsky střídmých vilek v této části
města. Mohutnému patrovému domu
s nízkou valbovou střechou a hladkou fasádou dominuje věžovitý
plochostřechý trakt na severovýchodním nároží.
Pochází z konce 30. let. V městském
archivu se nachází složka z roku 1938, nazvaná „Stavba domku čp.543/II“.[756] I on už je k vidění na letecké fotografii
pořízené v červenci 1938.[757]
Dům se uchoval takřka v intaktní podobě. Sousední objekt čp.542/II je přízemní se stanovou
střechou a symetrickým průčelím, v němž vystupuje rizalit
s půlkruhově zakončeným oknem. Vznikl v závěru 30. let. V městském stavebním
archivu se nachází složka z roku 1938, nazvaná „Stavba domku čp.542/II“.[758] V červenci 1938 již ho letecký snímek města
zachycuje.[759]
Kromě nové střechy je dům v současnosti prakticky stavebně beze změn. Dál
k západu už začíná zástavba sídliště U Václava.
Popis následujících úseků Čechovy ulice se tak nachází níže.
3.3.19. Technický vývoj Čechovy ulice a vývoj
pojmenování
Koncem 30. let, kdy v této části Rokycan začala parcelace, tvořily
dnešní Čechovu ulici dva zcela nespojité úseky. Tento stav trval i
v následujících dekádách. Letecký snímek z roku 1957 ukazuje, že
Čechova ulice vybíhala z Nového ulice, minula nároží Družstevní ulice, ale
za ní se zvolna měnila v pouhou cestu a následně se prostoru mezi dnešní ZŠ Jižní předměstí
a Švermovou ulicí zužovala na pěšinu.[760]
Prakticky stejnou situaci zachycuje i státní mapa z roku 1963.[761]
Čechova ulice zkrátka nebyla pociťována jako jedna městská komunikace a ani
fyzicky jako celistvá komunikace neexistovala. I proto dlouho nebylo jednotné
ani její pojmenování. Úsek přiléhající k Nového ulici obecní zastupitelstvo
svým rozhodnutím z 3. září 1940 pojmenovalo Zamrzlova ulice.[762]
Už v březnu 1933 na schůzi obecní okrašlovací a komunikační komise se její
členové usnesli požádat profesora Šáru, učitele J. Königsmarka a prof. B.
Růžka, aby navrhli vhodné pojmenování ulic s přihlédnutím k zesnulému
skladateli R. Zamrzlovi.[763]
Po roce 1945 získala nově jméno Riegrova
ulice. Takto se uvádí v soupisu, kterým MNV 25. července 1946
rekodifikoval po 2. světové válce uliční názvosloví.[764]
V červenci 1951 byla přejmenována v stalinském duchu na ulici Úderníků.[765]
O změně názvu rozhodla 15. května a 15. června 1951 rada MNV.[766]
Úsek od křižovatky se Švermovou k nároží Jeřabinové ulice (již na území Rašínova) si mezitím
nepřerušeně ponechal název Čechova ulice,
který získal rozhodnutím obecního zastupitelstva 18. prosince 1919.[767]
12. září 1972 odsouhlasilo plénum MěstNV návrh komise a odboru výstavby
MěstNV, který byl od počátku roku 1972 podroben posuzování občanským výborům a
který 4. dubna 1972 projednala rada MěstNV, na výraznou úpravu pojmenování
rokycanských ulic. Kromě označení nově vzniklých komunikací došlo i
k výraznému zjednodušení názvosloví slučováním několika ulic do jedné. A
tak stávající ulice Úderníků, Čechova a Štefánikova byly sjednoceny pod jedním
názvem ulice Úderníků. Plénum s
touto změnou souhlasilo, ovšem prodloužilo termín k jejímu faktickému
provedení až do 30. dubna 1973.[768]
Vznikla tak jedna ulice o délce cca jednoho kilometru, která do sebe po
ideologickým názvem zahrnula hned několik původních ulic.
Už 22. května 1990 souhlasilo plénum MěstNV (poté, co 8. května 1990
vyslovila souhlas rada MěstNV) s přejmenováním ulice Úderníků v úseku
východně od Jeřabinové ulice na Čechovu ulici, v západním úseku na
Štefánikovu ulici, a to s účinností od 1. července 1990.[769]
Patrně ale formální přejmenování postupovalo pomaleji, protože ještě
v listopadu 1991 navrhla rokycanská organizace Klubu angažovaných
nestraníků přezvat ulici Úderníků, v rozsahu od Nového k Jeřabinové
ulici, na ulici Jana Palacha.[770]
Od 1. ledna 1992 ale byl název ulice definitivně změněn na Čechova ulice. Rozhodlo o tom 13. listopadu 1991 zastupitelstvo na
základě žádosti občanů.[771]
V září 1969 MěstNV zamýšlel v harmonogramu investic zajistit na
rok 1970 asfaltový nátěr komunikace v Čechově ulici, v úseku od
křižovatky s Nového ulicí až ke Švermově ulici (včetně úpravy komunikace
ve Školní ulici to mělo vyjít na 250 000 Kčs).[772] Akce skutečně byla zařazena do návrhu prováděcího
plánu MěstNV na rok 1970 (zveřejněn v prosinci 1969). Předpokládaná hodnota
díla zůstala na 250 000 Kčs.[773]
V roce 2006 se v regionálním tisku mluví o stížnostech občanů na
stav veřejného osvětlení v Rokycanech. Jako jedna z komunikací, kde
osvětlení mělo být nedostatečné, se zmiňoval i úsek Čechovy ulice od křižovatky
s ulicí Nového ke křižovatce s ulicí Pod Ohradou.[774]
Zastupitelstvo města v dubnu 2008 v rámci úprav obecního rozpočtu
provedených k 10. březnu 2008 provedlo přesun prostředků z rekonstrukce prostranství Spilka a
z rekonstrukce veřejného osvětlení ve vnitrobloku Na Pátku na
jiné investiční akce. Mimo jiné i na rozšíření veřejného osvětlení
v Čechově ulici, kam přesunulo 250 000 Kč.[775]
Od 18. května 2012 je Čechova ulice v úseku od
Švermovy ke Školní ulici jednosměrná. Šlo o součást širších změn dopravního
režimu v této části města (týkalo se i ulic Švermova, Vrchlického a
Školní). Důvodem byl snazší průjezd autobusů MHD i nárazové a často chaotické
zahlcení těchto ulic při začátku či konci vyučování v přilehlých školských
zařízeních. Nové řešení vyvolalo jistou kritiku, včetně petice starostovi. Zůstalo
ale v platnosti.[776]
Kvůli nepostačujícím parkovacím plochám město od
poloviny června 2021 plánovalo Čechovu ulici zjednosměrnit i v úseku od
ulice V. Nového k ulici Pod Ohradou a od ulice Jeřabinové k ulici
Švermově. Díky tomu mělo podél úseku být rozšířeno podélné stání vozidel.[777]
3.3.20. Zástavba v Družstevní ulici (severní úsek,
nesídlištní zástavba)
Fragmentárně se před rokem 1945 rozvinula i individuální zástavba v Družstevní ulici, respektive
v jejím nejsevernějším úseku, mezi Dukelskou a Čechovou. Po její západní
straně vyrostla Slavíkovic vila
čp.598/II, nárožní objekt na křižovatce ulic Družstevní a Čechova, kterou
si zbudovali manželé Slavíkovi.[778]
V městském archivu se nachází složka z roku 1941, nazvaná „Stavba
domu čp.598/II“.[779]
Dne 8. května 1941 vydala obecní rada na své schůzi obývací
povolení pro novostavbu domu na pozemku č.kat.2623/2 (majitelé J. a M. Slavíkovi).[780] Číslo popisné dům obdržel 8. července 1941. Patrový dům má stanovou střechu. Původní podobu výrazně pozměnily dodatečné přístavby a
aplikace brizolitového nátěru někdy za socialismu. Vedle stojí vilka čp.564/II. Dne 9. března 1939 obecní
rada vydala stavební povolení na stavbu rodinného domku na pozemku č.kat.2623/5
(majitel Antonín a Marie Vitoušovi).[781] Stavební plány
vypracoval Josef Žour. Kolaudace proběhla 16. srpna 1939.[782] Číslo popisné bylo domu přiděleno už 17. srpna 1939.
Jednopatrový objekt s obytným podkrovím má strmou sedlovou střechu,
s štítem orientovaným do ulice. Dochoval se bez výraznějších změn do
současné doby. Vedlejší parcelu v západní frontě Družstevní ulice
vyplňuje patrový rodinný dům čp.895/II
s obytným podkrovím v 1. patře pod sedlovou střechou a uličním
štítem. Pochází z přelomu 60. a 70. let. Letecké snímkování z října
1967 ukazuje, že jeho stavba ještě nezačala. Rozkládala se tu jen zahrada.[783]
Na letecké fotografii z července 1968 už patrně lze sledovat počátek
výstavby. Z pozemku zmizela vegetace a probíhají zemní práce.[784]
Za ním, směrem do ulice Pod Ohradou, postaven ve stejné době i podobný
individuální dům čp.896/II (viz níže).
Protější východní strana Družstevní ulice se také začala zaplňovat
zástavbou. Jako první vznikla patrová vila čp.507/II
se stanovou střechou, postavená v 2. polovině 30. let. O něco více k jihu
pak stojí rodinný dům čp.554/II z konce
30. let 20. století. Je to patrový objekt s nízkou stanovou střechou. V městském
archivu se nachází složka z roku 1938, nazvaná „Stavba domku čp.554/II“.[785]
Už ho zachycuje letecká fotografie z července 1938, patrně jako rozestavěnou
hrubou stavbu.[786]
Letecký snímek z roku 1947 zde zachytil tyto dva rodinné domky a další již
rozměřené parcely se zahradami.[787]
Jenže pak v souvislosti s poválečným opadnutím individuální výstavby
vývoj Družstevní ulice v tomto severním úseku ustrnul. Letecký snímek
z roku 1957 pořád ukazuje jen dva domy na východní straně a dva na západní
straně a v prolukách mezi nimi stavebně nevyužité zahrady.[788]
Pouze na západní straně ulice ještě okolo roku 1970 přibyl výše uvedený rodinný
dům čp.895/II. Jenže v 80. letech 20. století se stalo něco, co se sice
v Rokycanech odehrálo na více místech, ale asi nikde s takovou
bezostyšností. Průmyslový podnik Favorit, který se mezitím pozvolna rozvíjel
v severní části bloku, při Dukelské ulici, si prosadil zrušení severního
konce Družstevní ulice, její zahrnutí do areálu továrny a to dokonce
s tím, že dvě výše uvedené vily čp.507/II a čp.554/II byly přímo začleněny
do areálu podniku. Obě tu stojí dodnes. O expanzi továrny Favorit i osudech
této zástavby podrobněji viz níže.
Na přelomu 50. a 60. let 20. století se Družstevní ulice protáhla jižním
směrem a zaplnila se bytovými domy sídlištního typu v rámci obytného
souboru U Václava. Jeho popis, stejně jako technický vývoj ulice a vývoj jejího
pojmenování viz
níže.
[1] 1. schůze obecního zastupitelstva,
12. 7. 1927.
[2] 157. schůze městské rady, 4. 9.
1929.
[3] 48. schůze obecního zastupitelstva,
27. 10. 1930.
[4] 230. schůze městské rady, 26. 11.
1930.
[5] 1. schůze obecní správní komise, 9.
12. 1930; Kronika města Rokycan, 1918–37, f. 122
[6] Rokycansko, č. 21, 28. 5. 1992, s.
6.
[7] Kronika města Rokycan, 1918–37, f. 44.
[8] 20. schůze obecního zastupitelstva,
13. 5. 1921.
[9] 20. schůze obecního zastupitelstva,
13. 5. 1921.
[10] 1. schůze obecního zastupitelstva,
28. 6. 1923.
[11] 21. schůze obecního zastupitelstva,
1. 7. 1921.
[12] Kronika města Rokycan, 1918–37, f. 44.
[13] Kronika města Rokycan, 1918–37, f. 44,78.
[14] 24. schůze obecního zastupitelstva,
22. 12. 1921.
[15] 35. schůze obecního zastupitelstva,
22. 2. 1922.
[16] 1. schůze obecního zastupitelstva,
28. 6. 1923.
[17] Kronika města Rokycan, 1918–37, f. 60.
[18] Kronika města Rokycan, 1938–47, f. 66.
[19] Kronika města Rokycan, 1918–37, f. 61.
[20] 122. schůze městské rady, 12. 2.
1929.
[21] 128. schůze městské rady, 4. 5.
1933.
[22] 135. schůze městské rady, 22. 6.
1933.
[23] 137. schůze městské rady, 20. 7.
1933.
[24] Schůze obecní bytové komise, 7. 8.
1933.
[25] Kronika města Rokycan, 1938–47, f. 97.
[26] Fotodokumentace města Rokycany,
2000, Ing. Dan Bartovský, https://www.portafontium.eu/iipimage/30760492/soap-ro_00826_mesto-rokycany-1-2000_0030
[27] 62. schůze městské rady, 10. 3.
1932.
[28] SokA Rokycany, AMRO, č.kart.140.
[29] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 6,
Rokycany 2000, s. 38.
[30] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan,
III. oddělení, inventář, 2005, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0088_00013_am-rokycany-odd-3-tech-kancelar.pdf
[31] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan,
III. oddělení, inventář, 2005, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0088_00013_am-rokycany-odd-3-tech-kancelar.pdf
[32] Fotodokumentace města Rokycany,
2000, Ing. Dan Bartovský, https://www.portafontium.eu/iipimage/30760492/soap-ro_00826_mesto-rokycany-1-2000_0030
[33] 2. schůze rady MěstNV, 29. 1. 1980.
[34] 5. schůze rady MěstNV, 11. 3. 1980.
[35] Fotodokumentace města Rokycany,
2000, Ing. Dan Bartovský, https://www.portafontium.eu/iipimage/30760492/soap-ro_00826_mesto-rokycany-1-2000_0030
[36] 2. schůze rady MěstNV, 29. 1. 1980
[37] Fotodokumentace města Rokycany,
2000, Ing. Dan Bartovský, https://www.portafontium.eu/iipimage/30760492/soap-ro_00826_mesto-rokycany-1-2000_0030
[38] 75. schůze městské rady, 27. 5.
1932.
[39] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan,
III. oddělení, inventář, 2005, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0088_00013_am-rokycany-odd-3-tech-kancelar.pdf
[40] Fotodokumentace města Rokycany,
2000, Ing. Dan Bartovský, https://www.portafontium.eu/iipimage/30760492/soap-ro_00826_mesto-rokycany-1-2000_0030
[41] Fotodokumentace města Rokycany,
2000, Ing. Dan Bartovský, https://www.portafontium.eu/iipimage/30760492/soap-ro_00826_mesto-rokycany-1-2000_0030
[42] Založeno na osobních zápiscích autora.
[43] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan,
III. oddělení, inventář, 2005, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0088_00013_am-rokycany-odd-3-tech-kancelar.pdf
[44] Rokycanský deník, 28. 11. 1997, s.
14.
[45] 198. schůze městské rady, 28. 5.
1930.
[46] 40. schůze obecní finanční komise,
6. 6. 1930.
[47] 201. schůze městské rady, 18. 6.
1930.
[48] 4. zasedání MNV, 16. 4. 1956.
[49] 5. zasedání MNV, 15. 5. 1956.
[50] 122. schůze městské rady, 12. 2.
1929.
[51] 98. schůze městské rady, 14. 10.
1932.
[52] 2. schůze rady MěstNV, 29. 1. 1980.
[53] Fotodokumentace města Rokycany,
2000, Ing. Dan Bartovský, https://www.portafontium.eu/iipimage/30760492/soap-ro_00826_mesto-rokycany-1-2000_0030
[55] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSD24.2023.PLZE27.01299&extent=-807004.7522670306,-1073815.1212902965,-806799.7853815452,-1073599.3434496026&link=ext
[56] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSD32.2025.PLZE26.01077&extent=-806948.4689838538,-1073784.671920368,-806836.495710692,-1073666.7926295693&link=ext
[57] Rokycanský deník, 16. 12. 1997, s.
11.
[58] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan,
III. oddělení, inventář, 2005, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0088_00013_am-rokycany-odd-3-tech-kancelar.pdf
[59] Kronika města Rokycan, 1938–1947, f. 14.
[60] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan,
III. oddělení, inventář, 2005, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0088_00013_am-rokycany-odd-3-tech-kancelar.pdf
[61] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan,
III. oddělení, inventář, 2005, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0088_00013_am-rokycany-odd-3-tech-kancelar.pdf
[62] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan,
III. oddělení, inventář, 2005, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0088_00013_am-rokycany-odd-3-tech-kancelar.pdf
[63] 20. schůze obecního zastupitelstva,
11. 3. 1941.
[64] 2. plenární zasedání MěstNV, 13. 12.
1976.
[65] Založeno na osobních zápiscích
autora.
[67] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 6,
Rokycany 2000, s. 38.
[68] Cironis, P.: Rokycanský uličník,
Rokycany 2003, s. 83.
[69] 1. schůze obecního zastupitelstva,
12. 7. 1927.
[70] Cironis, P.: Rokycanský uličník,
Rokycany 2003, s. 100.
[71] Cironis, P.: Rokycanský uličník,
Rokycany 2003, s. 81.
[72] 1. schůze obecního zastupitelstva,
12. 7. 1927.
[73] 8. plenární zasedání MěstNV, 16. 12.
1963.
[74] Cironis, P.: Rokycanský uličník,
Rokycany 2003, s. 83.
[75] 1. schůze obecního zastupitelstva,
12. 7. 1927.
[76] 36. schůze obecního zastupitelstva,
3. 3. 1922.
[77] 40. schůze obecního zastupitelstva,
14. 7. 1922.
[78] 2. schůze obecní správní komise, 5.
3. 1923.
[79] 3. schůze obecní správní komise, 14.
3. 1923.
[80] 7. schůze obecní správní komise, 18.
4. 1923.
[81] 6. schůze obecní správní komise, 6.
4. 1923.
[82] 8. schůze obecní správní komise, 20.
4. 1923.
[83] 29. schůze obecního zastupitelstva,
7. 5. 1926.
[84] 32. schůze obecního zastupitelstva,
1. 10. 1926.
[85] 19. schůze městské rady, 5. 10.
1927.
[86] 7. schůze obecního zastupitelstva,
25. 11. 1927.
[87] 10. schůze obecního zastupitelstva,
13. 1. 1928.
[88] 2. schůze obecní stavební komise, 2.
2. 1928.
[89] 16. schůze obecního zastupitelstva,
27. 7. 1928.
[90] 16. schůze obecního zastupitelstva,
27. 7. 1928.
[91] 20. schůze obecního zastupitelstva,
30. 11. 1928.
[92] 21. schůze obecního zastupitelstva,
21. 12. 1928.
[93] 107. schůze městské rady, 23. 11.
1928.
[94] 113. schůze městské rady, 17. 12.
1928.
[95] 33. schůze obecního zastupitelstva,
20. 12. 1929.
[96] 37. schůze obecního zastupitelstva,
11. 4. 1930.
[97] 42. schůze obecního zastupitelstva,
4. 7. 1930.
[98] 4. schůze obecního zastupitelstva,
28. 8. 1931.
[99] 8. schůze obecního zastupitelstva,
29. 1. 1932.
[100] 125. schůze městské rady, 10. 4.
1933.
[101] 5. zasedání MNV, 15. 7. 1955.
[102] 2. plenární zasedání MěstNV, 1. 4.
1963.
[103] 6. plenární zasedání MěstNV, 24. 9.
1963.
[104] 5. plenární zasedání MěstNV, 21. 12.
1964.
[105] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1957.PLZE26.11017&extent=-807363.9044142484,-1073558.2095995694,-806608.1237487663,-1073176.7765449588&link=ext
[106] Kronika města Rokycan 1962–65, f. 169.
[107] 1. plenární zasedání MěstNV, 25. 1.
1965.
[108] 8. plenární zasedání MěstNV, 20. 12.
1965.
[109] 3. plenární zasedání MěstNV, 17. 5.
1965.
[110] 4. plenární zasedání MěstNV, 21. 6.
1965.
[111] 5. plenární zasedání MěstNV, 2. 8.
1965.
[112] Kronika města Rokycan 1962–65, f. 170.
[113] 2. plenární zasedání MěstNV, 1. 4.
1963.
[114] 3. plenární zasedání MěstNV, 17. 5.
1965.
[115] 7. plenární zasedání MěstNV, 8. 11.
1965.
[116] 8. plenární zasedání MěstNV, 20. 12.
1965.
[117] 1. plenární zasedání MěstNV, 21. 2.
1966.
[118] 8. plenární zasedání MěstNV, 20. 12.
1965.
[119] 1. plenární zasedání MěstNV, 21. 2.
1966.
[120] 4. plenární zasedání MěstNV, 22. 8.
1966.
[121] 5. plenární zasedání MěstNV, 31. 10.
1966.
[122] 2. plenární zasedání MěstNV, 25. 4.
1967.
[123] 8. plenární zasedání MěstNV, 20. 12.
1965.
[124] 8. plenární zasedání MěstNV, 20. 12.
1965.
[125] 6. plenární zasedání MěstNV, 19. 12.
1966.
[126] Kronika města Rokycan 1965–68, f. 185.
[127] 2. plenární zasedání MěstNV, 25. 4.
1967.
[128] 1. plenární zasedání MěstNV, 28. 2.
1967.
[129] Mimořádné plenární zasedání MěstNV,
27. 11. 1967.
[130] 3. plenární zasedání MěstNV 24. 6.
1968.
[131] 4. mimořádné plenární zasedání
MěstNV, 23. 8. 1968.
[132] 1. plenární zasedání MěstNV, 24. 2.
1969.
[133] 3. plenární zasedání MěstNV, 16. 6.
1969.
[134] 4. plenární zasedání MěstNV, 22. 9.
1969.
[135] 4. plenární zasedání MěstNV, 22. 9.
1969.
[136] 2. plenární zasedání MěstNV, 20. 4.
1970.
[137] 2. plenární zasedání MěstNV, 20. 4.
1970.
[138] 3. plenární zasedání MěstNV, 22. 6.
1970.
[139] 4. plenární zasedání MěstNV, 7. 9.
1970.
[140] 29. plenární zasedání MěstNV, 22. 4.
1986.
[141] 5. plenární zasedání MěstNV, 26. 2.
1987.
[142] 23. plenární zasedání MěstNV, 25. 9.
1990.
[143] Zakázka malého
rozsahu – Barákova
ulice –
oprava chodníku, www.rokycany.cz
[144] Rokycanské noviny, č. 1, leden 2008,
s. 3.
[145] Kronika města Rokycan, 2007, www.rokycany.cz
[146] veřejné osvětlení
v ulici Barákova, Rokycany, www.rokycany.cz
[147] p%F8%EDloha k usnesen%ED %E8. 2408, www.rokycany.cz
[148] Rokycanský deník, 27. 5. 2017,
Barákovu ulici pohltil stavební ruch, https://rokycansky.denik.cz/zpravy_region/barakovu-ulici-pohltil-stavebni-ruch-20170527.html
[149] Usnesení rady města, 21. 3. 2017, https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=884792
[150] Rokycanský deník, 27. 5. 2017,
Barákovu ulici pohltil stavební ruch, https://rokycansky.denik.cz/zpravy_region/barakovu-ulici-pohltil-stavebni-ruch-20170527.html
[151] Rokycanský deník, 26. 2. 2018,
Oprava Barákovy ulice stagnuje, https://rokycansky.denik.cz/zpravy_region/oprava-barakovy-ulice-stagnuje-20180226.html
[152] Rokycanský deník, 18. 4. 2018,
Barákovu i Družstevní ulici obsadili stavaři, https://rokycansky.denik.cz/zpravy_region/barakovu-i-druzstevni-ulici-obsadili-stavari-20180418.html
[153] 5. zasedání MNV, 15. 7. 1955.
[154] 2. zasedání MNV, 5. 7. 1957.
[155] 3. zasedání MNV, 26. 8. 1957.
[156] 1. zasedání MNV, 6. 1. 1958.
[157] Kronika města Rokycan, 1957–62, f. 68.
[158] 7. zasedání MNV, 8. 9. 1958.
[159] 5. zasedání MNV, 29. 6. 1959.
[160] Zasedání MNV, 21. 12. 1959.
[161] Kronika města Rokycan, 1957–62, f. 156.
[162] Kronika města Rokycan, 1957–62, f. 159.
[163] 1. zasedání MNV, 6. 1. 1958.
[164] 2. plenární zasedání MěstNV, 1. 4.
1963.
[165] 6. plenární zasedání MěstNV, 24. 9.
1963.
[166] 5. plenární zasedání MěstNV, 21. 12.
1964.
[167] Mimořádné plenární zasedání MěstNV,
27. 11. 1967.
[168] 3. plenární zasedání MěstNV 24. 6.
1968.
[169] 1. plenární zasedání MěstNV, 24. 2.
1969.
[170] 4. plenární zasedání MěstNV, 22. 9.
1969.
[171] 6. plenární zasedání MěstNV, 15. 12.
1969.
[172] 3. plenární zasedání MěstNV, 5. 7.
1971.
[173] 21. plenární zasedání MěstNV, 11.
12. 1984.
[174] Ustavující plenární zasedání MěstNV,
24. 6. 1986.
[175] Ustavující plenární zasedání MěstNV,
24. 6. 1986.
[176] 7. plenární zasedání MěstNV, 30. 6.
1987.
[177] Kronika města Rokycan, 1987, f. 67.
[178] Rokycanský deník, 20. 12. 2002.
[179] 17. plenární zasedání MěstNV, 21. 2.
1989.
[180] Kronika města Rokycan, 1989, f. 74.
[181] 21. plenární zasedání MěstNV, 20. 2.
1990.
[182] Rokycanský deník, 19. 12. 2003.
[183] Materiál pro jednání rady města, 24.
1. 2005, bod č. 2430, ID:3482.
[184] Materiál pro jednání rady města, 14.
11. 2005, bod č. 2099, ID:4471.
[185] Kronika města Rokycan, 2003, s. 8;
Rokycanský deník, 18. 7. 2003.
[186]
Veřejná vyhláška oznámení o zahájení územního řízení o změně stavby a pozvání k
veřejnému ústnímu jednání, Rokycany – rekonstrukce
kanalizace v ulici Stehlíkova v kat. území Rokycany, www.rokycany.cz
[187] Rokycanské noviny, č. 2, únor 2008,
s. 1.
[188] Rekonstrukce
kanalizace Stehlíkova, www.rokycany.cz
[189]
Veřejná vyhláška oznámení o zahájení územního řízení o změně stavby a pozvání k
veřejnému ústnímu jednání, Rokycany - rekonstrukce kanalizace v ulici
Stehlíkova v kat. území Rokycany, www.rokycany.cz
[190]
Veřejná vyhláška územní rozhodnutí, Územní rozhodnutí o změně stavby -
rekonstrukce kanalizace v ulici Stehlíkova v kat. území Rokycany, www.rokycany.cz
[191]
Veřejná vyhláška – povolení rekonstrukce
kanalizace ve Stehlíkově ulici v Rokycanech, www.rokycany.cz
[192]
Veřejná vyhláška – povolení rekonstrukce
kanalizace ve Stehlíkově ulici v Rokycanech, www.rokycany.cz
[193] Rokycanské noviny, č. 8, září 2008,
s. 1.
[194]
Rekonstrukce kanalizace ve Stehlíkově ulici v Rokycanech, www.rokycany.cz
[195] 3. plenární zasedání MěstNV 24. 6.
1968.
[196] 1. plenární zasedání MěstNV, 24. 2.
1969.
[197] 4. plenární zasedání MěstNV, 22. 9.
1969.
[198] 2. plenární zasedání MěstNV, 20. 4.
1970.
[199] 9. plenární zasedání MěstNV, 14. 2.
1978.
[200] 12. plenární zasedání MěstNV, 12. 9.
1978.
[201] 16. plenární zasedání MěstNV, 24. 4.
1979.
[202] Rokycanský deník, 19. 12. 2003.
[203] Rokycanský deník, 31. 1. 2003.
[204] Materiál pro jednání rady města, 24.
1. 2005, bod č. 2430, ID:3482.
[205] Materiál pro jednání rady města, 14.
11. 2005, bod č. 2099, ID:4471.
[206] https://mapy.com/cs/letecka?pid=66511747&newest=0&yaw=3.277&fov=1.257&pitch=0.008&x=13.6000862&y=49.7325869&z=20&ovl=1%2C8
[207] Kronika města Rokycan 2019, s. 19. https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=899958
[208] Usnesení rady města, 17. 9.
2019, https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=894446
[209] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSD24.2019.PLZE37.00443&extent=-806846.8026302591,-1073809.580779882,-806724.7390915557,-1073681.0790136259&link=ext
[210] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSD24.2021.PLZE27.00725&extent=-806835.3945590117,-1073803.7686703268,-806730.7211151299,-1073693.5742374782&link=ext
[211] Matrika křtů Rokycany 1869–1878, s. 149, snímek 151, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067918/rokycany-34_1510-n
[212] Hofman, K.: Staré rokycanské domy,
díl 6, Rokycany 2000, s. 35–36.
[213] Kronika města Rokycan, 1836–1907, f. 238.
[214] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan,
III. oddělení, inventář, 1976, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0071_00013_am-rokycany-odd-3.pdf
[215] Hofman, K.: Staré rokycanské domy,
díl 6, Rokycany 2000, s. 36.
[216] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan,
III. oddělení, inventář, 1976, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0071_00013_am-rokycany-odd-3.pdf
[217] 8. schůze městské rady, 3. 8. 1927.
[218] 11. schůze městské rady, 24. 8.
1927.
[219] 13. schůze městské rady, 31. 8.
1927.
[220] Hofman, K.: Staré rokycanské domy,
díl 6, Rokycany 2000, s. 36.
[221] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan,
III. oddělení, inventář, 2005, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0088_00013_am-rokycany-odd-3-tech-kancelar.pdf
[222] 77. schůze městské rady, 11. 6.
1928.
[223] 96. schůze městské rady, 5. 10.
1928.
[224] 71. schůze městské rady, 12. 5.
1932.
[225] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan,
III. oddělení, inventář, 2005, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0088_00013_am-rokycany-odd-3-tech-kancelar.pdf
[226] 105. schůze městské rady, 24. 11.
1932.
[227] Hofman, K.: Staré rokycanské domy,
díl 6, Rokycany 2000, s. 36.
[228] Kronika města Rokycan, 1938–47, f. 115.
[229] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1947.PLZE26.01654&extent=-806914.7117036824,-1073560.354300648,-806540.8275482337,-1073371.659640945&link=ext
[230] Kronika města Rokycan, 1954–57, f. 32.
[231] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1951.PLZE26.09921&extent=-806894.2684826283,-1073616.9189336896,-806314.96415446,-1073324.551280567&link=ext
[232] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1952.PLZE26.03557&extent=-806890.2930873183,-1073592.6181982302,-806092.9037705797,-1073190.1857774386&link=ext
[233] 2. schůze pléna MNV, 22. 2. 1954.
[234] 7. zasedání MNV, 28. 12. 1954.
[235] 1. zasedání MNV, 9. 1. 1956.
[236] 2. zasedání MNV, 25. 2. 1955.
[237] 2. plenární zasedání MěstNV, 1. 4.
1963.
[238] 3. plenární zasedání MěstNV, 17. 5.
1965.
[239] 4. plenární zasedání MěstNV, 21. 6.
1965.
[240] Kronika města Rokycan 1965–68, f. 283.
[241] 2. plenární zasedání MěstNV, 25. 4.
1967.
[242] 4. plenární zasedání MěstNV, 28. 8.
1967.
[243] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1967.PLZE26.14435&extent=-806774.7548580057,-1073602.9050170914,-806426.4120231849,-1073236.1888788193&link=ext
[244] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1968.PLZE26.15860&extent=-806861.4084720219,-1073479.3079766133,-806473.1415554454,-1073070.5619654055&link=ext
[245] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1969.PLZE26.05435&extent=-806551.3843703466,-1073621.5859432442,-806284.790335231,-1073340.930435878&link=ext
[246] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1969.PLZE26.09568&extent=-807023.1840753754,-1073524.2012661942,-806620.3686607197,-1073100.1393980207&link=ext
[247] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1973.PLZE26.21567&extent=-806837.1367215865,-1073547.6580128397,-806415.4920378485,-1073103.7737279146&link=ext
[248] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1978.PLZE26.17574&extent=-806702.0030372258,-1073587.8029658713,-806523.267504698,-1073399.640047882&link=ext
[249] 6. plenární zasedání MěstNV, 30. 9.
1968.
[250] 1. plenární zasedání MěstNV, 22. 2.
1971.
[251] 6. plenární zasedání MěstNV, 23. 10.
1972.
[252] 29. plenární zasedání MěstNV, 22. 4.
1986.
[253] 6. plenární zasedání MěstNV, 10. 12.
1973.
[254] 5. plenární zasedání MěstNV, 30. 10.
1975.
[255] 4. plenární zasedání MěstNV, 4. 4.
1977.
[256] 21. plenární zasedání MěstNV, 11.
12. 1984.
[257] 18. plenární zasedání MěstNV, 18. 4.
1989.
[258] Usnesení
zastupitelstva města z 26. 2. 2002, www.rokycany.cz.
[259] Usnesení
zastupitelstva města z 21. 5. 2002, www.rokycany.cz.
[260] Usnesení
zastupitelstva města z 11. 11. 2003, www.rokycany.cz.
[261] Materiál pro jednání rady města, 3.
1. 2005, bod č. 2410, ID:3370.
[262] Materiál pro jednání zastupitelstva
města, 18. 1. 2005, bod č. 1410, ID:3437.
[263] Podle K. Hofmana jich ovšem okolo roku
2000 bylo 283; Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl
6, Rokycany 2000, s. 36. Jde ale o nepřesný údaj, protože ke garážím na
Páníkovic cihelně je v něm počítán i menší garážový areál u Bílé haldy na
Práchovně
[264] Kronika města Rokycan 1984, f. 212.
[265] Materiál pro jednání zastupitelstva
města, 1. 11. 2005, bod č. 1410, ID: 4443.
[266] Usnesení
zastupitelstva města z 26. 2. 2002, www.rokycany.cz.
[267] Materiál pro jednání rady města, 24.
4. 2006, č. 2413, ID: 5006.
[268] Hofman, K.: Staré rokycanské domy,
díl 6, Rokycany 2000, s. 36.
[269] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan,
III. oddělení, inventář, 1976, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0071_00013_am-rokycany-odd-3.pdf
[270] SokA, Archiv města Rokycan, č.
kart.140.
[271] 18. plenární zasedání MěstNV, 18. 4.
1989.
[272] Fotodokumentace města Rokycany,
2000, Ing. Dan Bartovský, https://www.portafontium.eu/iipimage/30760492/soap-ro_00826_mesto-rokycany-1-2000_0030
[273] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1968.PLZE26.15860&extent=-806759.221969221,-1073409.198423053,-806357.998890735,-1073206.7061506293&link=ext
[274] Fotodokumentace města Rokycany,
2000, Ing. Dan Bartovský, https://www.portafontium.eu/iipimage/30760492/soap-ro_00826_mesto-rokycany-1-2000_0030
[276] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1947.PLZE26.01712&extent=-806564.8040332664,-1073712.155646062,-806238.594899408,-1073547.521973818&link=ext
[277] Fotodokumentace města Rokycany,
2000, Ing. Dan Bartovský, https://www.portafontium.eu/iipimage/30760492/soap-ro_00826_mesto-rokycany-1-2000_0030
[278] https://realitymix.cz/detail/rokycany/prodej-domy-rodinny-780-m2-zeyerova-501-nove-mesto-33701-rokycany-rokycany-id-26683-7490428.html
[279] 4. zasedání MNV, 24. 9. 1954.
[280] 4. zasedání MNV, 24. 9. 1954.
[281] 6. zasedání MNV, 12. 11. 1954.
[282] 2. zasedání MNV, 25. 2. 1955.
[283] 6. zasedání MNV, 18. 6. 1956.
[284] Kronika města Rokycan, 1954–57, f. 155.
[285] 3. zasedání MNV, 27. 8. 1954
[286] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1962.PLZE26.08963&extent=-806514.0602036195,-1073617.994605226,-806314.4390529974,-1073517.2483057715&link=ext
[287] 3. plenární zasedání MěstNV, 17. 5.
1965.
[288] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1967.PLZE26.14435&extent=-806699.1055932879,-1073599.6709407198,-806519.1222125408,-1073508.835578249&link=ext
[289] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1958.PLZE26.07433&extent=-806652.9648542601,-1073659.8780336175,-806441.5702162107,-1073553.189802227&link=ext
[290] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1962.PLZE26.08963&extent=-806528.3040044712,-1073617.0588810823,-806328.682853849,-1073516.3125816279&link=ext
[291] 5. zasedání MNV, 26. 5. 1958.
[292] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1958.PLZE26.07433&extent=-806787.0683277724,-1073715.8095316016,-806364.2790516738,-1073502.4330688207&link=ext
[293] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1962.PLZE26.08963&extent=-806528.3040044712,-1073617.0588810823,-806328.682853849,-1073516.3125816279&link=ext
[294] 3. zasedání MNV, 26. 8. 1957.
[295] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1957.PLZE26.11017&extent=-806950.1968895168,-1073546.5015835476,-806572.3065567756,-1073355.7850562425&link=ext
[296] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1957.PLZE26.11017&extent=-806950.1968895168,-1073546.5015835476,-806572.3065567756,-1073355.7850562425&link=ext
[297] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1957.PLZE26.11017&extent=-806950.1968895168,-1073546.5015835476,-806572.3065567756,-1073355.7850562425&link=ext
[298] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1958.PLZE26.07433&extent=-806803.2532297481,-1073706.2307120652,-806380.4639536495,-1073492.8542492844&link=ext
[299] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=sm5&idrastru=D6-1_Plzen_2-6_1963&extent=1677.1450342900719,-4835.465963931928,3980.2184404368845,-3673.133604267209&link=ext
[300] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1958.PLZE26.07433&extent=-806794.6653225772,-1073688.8346949788,-806371.8760464786,-1073475.458232198&link=ext
[301] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=sm5&idrastru=D6-1_Plzen_2-6_1963&extent=1775.505461010924,-4901.439420878842,4078.5788671577366,-3739.107061214123&link=ext
[302] Fotodokumentace města Rokycany,
2000, Ing. Dan Bartovský, https://www.portafontium.eu/iipimage/30760492/soap-ro_00826_mesto-rokycany-1-2000_0030
[303] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1957.PLZE26.11017&extent=-806950.1968895168,-1073546.5015835476,-806572.3065567756,-1073355.7850562425&link=ext
[304] 2. schůze rady MěstNV, 29. 1. 1980.
[305] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1957.PLZE26.11017&extent=-806950.1968895168,-1073546.5015835476,-806572.3065567756,-1073355.7850562425&link=ext
[306] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1958.PLZE26.07433&extent=-806865.1302019269,-1073676.8336452139,-806442.3409258283,-1073463.457182433&link=ext
[307] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=sm5&idrastru=D6-1_Plzen_2-6_1963&extent=1603.9744729489482,-4862.455105410212,3907.0478790957604,-3700.1227457454934&link=ext
[308] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1967.PLZE26.14435&extent=-806954.8319800991,-1073615.3257451912,-806594.865218605,-1073433.6550202498&link=ext
[309] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1957.PLZE26.11017&extent=-806950.1968895168,-1073546.5015835476,-806572.3065567756,-1073355.7850562425&link=ext
[310] Založeno na osobních zápiscích
autora.
[311] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1957.PLZE26.11017&extent=-806950.1968895168,-1073546.5015835476,-806572.3065567756,-1073355.7850562425&link=ext
[312] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1957.PLZE26.11017&extent=-806950.1968895168,-1073546.5015835476,-806572.3065567756,-1073355.7850562425&link=ext
[313] Založeno na osobních zápiscích
autora.
[314] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1957.PLZE26.11017&extent=-806950.1968895168,-1073546.5015835476,-806572.3065567756,-1073355.7850562425&link=ext
[315] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1957.PLZE26.11017&extent=-807014.1590385839,-1073511.268534801,-806636.2687058427,-1073320.552007496&link=ext
[316] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1958.PLZE26.07433&extent=-806755.359132065,-1073552.308991237,-806543.9644940156,-1073445.6207598466&link=ext
[317] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1962.PLZE26.08963&extent=-806620.7327559831,-1073496.1425278669,-806421.111605361,-1073395.3962284124&link=ext
[318] Založeno na osobních zápiscích
autora.
[319] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1962.PLZE26.08963&extent=-806620.7327559831,-1073496.1425278669,-806421.111605361,-1073395.3962284124&link=ext
[320] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=sm5&idrastru=D6-1_Plzen_2-6_1963&extent=1923.046101092203,-4332.868173736349,4226.119507239016,-3170.53581407163&link=ext
[321] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1967.PLZE26.14435&extent=-806844.9671247681,-1073463.7459917185,-806664.983744021,-1073372.9106292478&link=ext
[322] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1957.PLZE26.11017&extent=-806950.1968895168,-1073546.5015835476,-806572.3065567756,-1073355.7850562425&link=ext
[323] 1. zasedání MNV, 21. 1. 1957.
[324] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1957.PLZE26.11017&extent=-806950.1968895168,-1073546.5015835476,-806572.3065567756,-1073355.7850562425&link=ext
[325] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1957.PLZE26.11017&extent=-806950.1968895168,-1073546.5015835476,-806572.3065567756,-1073355.7850562425&link=ext
[326] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1962.PLZE26.08963&extent=-806696.0288885194,-1073589.7427275814,-806296.7865872751,-1073388.250128672&link=ext
[327] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1967.PLZE26.14435&extent=-806810.7515341562,-1073508.038776823,-806630.7681534091,-1073417.2034143524&link=ext
[328] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1968.PLZE26.15860&extent=-806813.4497759216,-1073406.899749167,-806612.8382366786,-1073305.6536129552&link=ext
[332] 5. zasedání MNV, 15. 7. 1955.
[333] 1. zasedání MNV, 21. 1. 1957.
[334] 1. zasedání MNV, 21. 1. 1957.
[335] 8. zasedání MNV, 10. 9. 1956.
[336] Kronika města Rokycan, 1957–62, f. 68.
[337] Kronika města Rokycan, 1957–62, f. 64.
[338] 4. zasedání MNV, 27. 4. 1959; Kronika
města Rokycan, 1957–62, f. 141.
[339] Kronika města Rokycan, 1957–62, f. 141.
[340] 7. zasedání MNV, 8. 9. 1958.
[341] 2. zasedání MNV, 23. 2. 1959.
[342] Kronika města Rokycan, 1957–62, f. 156.
[343] Zasedání MNV, 2. 11. 1959.
[344] 3. plenární zasedání MěstNV, 14. 5.
1962.
[345] 4. plenární zasedání MěstNV, 21. 6.
1965.
[346] 2. plenární zasedání MěstNV, 18. 4.
1966.
[347] 1. plenární zasedání MěstNV, 28. 2.
1967.
[348] 2. plenární zasedání MěstNV, 18. 4.
1966.
[349] Kronika města Rokycan 1965–68, f. 285.
[350] 1. plenární zasedání MěstNV, 12. 2.
1968.
[351] 2. plenární zasedání MěstNV, 25. 4.
1967.
[352] 1. plenární zasedání MěstNV, 12. 2.
1968.
[353] 4. plenární zasedání MěstNV, 28. 8.
1967.
[354] Mimořádné plenární zasedání MěstNV,
27. 11. 1967.
[355] 1. plenární zasedání MěstNV, 12. 2.
1968.
[356] 2. plenární zasedání MěstNV, 25. 4.
1967.
[357] Rokycansko, č. 44, 7. 11. 1991, s. 3.
[358] Kronika města Rokycan, 2012. https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=870909
[359] 19. plenární zasedání MěstNV, 19. 9.
1989.
[360] 22. plenární zasedání MěstNV, 22. 5.
1990.
[362] Poche, E.: Umělecké památky Čech,
Praha 1980.
[363] Kronika města Rokycan, 1938–47, f. 14.
[364] Kronika města Rokycan, 2003, s. 30.
[365] Materiál pro jednání rady města, 20.
9. 2004, bod č. 2010, ID:3042.
[366] Materiál pro jednání rady města, 3.
1. 2005, bod č. 2431, ID:3366.
[367] Materiál pro jednání rady města, 24.
1. 2005, bod č. 2431, ID:3473.
[368] 29. schůze obecního zastupitelstva,
7. 5. 1926.
[369] 23. schůze obecního zastupitelstva,
30. 6. 1933.
[370] 126. schůze městské rady, 20. 4.
1933.
[371] 23. schůze obecního zastupitelstva,
30. 6. 1933; 133. schůze městské rady, 8. 6. 1933.
[372] 38. schůze obecního zastupitelstva,
26. 7. 1935.
[373] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1938.PLZE26.06115&extent=-807207.5497899471,-1073362.0061477304,-806650.5605392485,-1073080.9006352683&link=ext
[374] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1947.PLZE26.01712&extent=-806951.4128270651,-1073613.3584526554,-806298.9945593484,-1073284.091108167&link=ext
[375] Kronika města Rokycan, 1957–62, f. 139.
[376] 2. zasedání MNV, 23. 2. 1959.
[377] 65. schůze obecního zastupitelstva,
18. 5. 1938.
[378] 20. schůze obecního zastupitelstva,
11. 3. 1941.
[379] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan,
III. oddělení, inventář, 2005, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0088_00013_am-rokycany-odd-3-tech-kancelar.pdf
[380] Fotodokumentace města Rokycany,
2000, Ing. Dan Bartovský, https://www.portafontium.eu/iipimage/30760492/soap-ro_00826_mesto-rokycany-1-2000_0030
[381] 138. schůze městské rady, 27. 7.
1933.
[382] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan,
III. oddělení, inventář, 2005, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0088_00013_am-rokycany-odd-3-tech-kancelar.pdf
[383] Fotodokumentace města Rokycany,
2000, Ing. Dan Bartovský, https://www.portafontium.eu/iipimage/30760492/soap-ro_00826_mesto-rokycany-1-2000_0030
[384] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan,
III. oddělení, inventář, 2005, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0088_00013_am-rokycany-odd-3-tech-kancelar.pdf
[385] Fotodokumentace města Rokycany,
2000, Ing. Dan Bartovský, https://www.portafontium.eu/iipimage/30760492/soap-ro_00826_mesto-rokycany-1-2000_0030
[386] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan,
III. oddělení, inventář, 2005, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0088_00013_am-rokycany-odd-3-tech-kancelar.pdf
[387] Fotodokumentace města Rokycany,
2000, Ing. Dan Bartovský, https://www.portafontium.eu/iipimage/30760492/soap-ro_00826_mesto-rokycany-1-2000_0030
[388] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan,
III. oddělení, inventář, 2005, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0088_00013_am-rokycany-odd-3-tech-kancelar.pdf
[389] Fotodokumentace města Rokycany,
2000, Ing. Dan Bartovský, https://www.portafontium.eu/iipimage/30760492/soap-ro_00826_mesto-rokycany-1-2000_0030
[390] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan,
III. oddělení, inventář, 2005, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0088_00013_am-rokycany-odd-3-tech-kancelar.pdf
[391] Fotodokumentace města Rokycany,
2000, Ing. Dan Bartovský, https://www.portafontium.eu/iipimage/30760492/soap-ro_00826_mesto-rokycany-1-2000_0030
[392] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1938.PLZE26.06115&extent=-807184.6320030699,-1073547.0890341594,-806627.6427523713,-1073265.9835216973&link=ext
[394] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1967.PLZE36.03854&extent=-807161.0094949963,-1073596.2259510062,-806561.6339019052,-1073311.5225442876&link=ext
[395] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1967.PLZE26.14436&extent=-806870.7773200191,-1073445.9356944177,-806690.793939272,-1073360.443588563&link=ext
[396] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1968.PLZE26.15860&extent=-806923.7338799185,-1073404.7055604614,-806723.1223406754,-1073309.415079321&link=ext
[397] Fotodokumentace města Rokycany,
2000, Ing. Dan Bartovský, https://www.portafontium.eu/iipimage/30760492/soap-ro_00826_mesto-rokycany-1-2000_0030
[398] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan,
III. oddělení, inventář, 2005, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0088_00013_am-rokycany-odd-3-tech-kancelar.pdf
[399] 2. schůze rady MěstNV, 29. 1. 1980
[400] Fotodokumentace města Rokycany,
2000, Ing. Dan Bartovský, https://www.portafontium.eu/iipimage/30760492/soap-ro_00826_mesto-rokycany-1-2000_0030
[401] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan,
III. oddělení, inventář, 2005, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0088_00013_am-rokycany-odd-3-tech-kancelar.pdf
[402] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1938.PLZE26.06115&extent=-807193.6250586802,-1073581.3206651912,-806636.6358079816,-1073300.215152729&link=ext
[403] Dle informací od obyvatele tohoto
rodinného domu, Jiřího Vonáska.
[404] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan,
III. oddělení, inventář, 1976, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0071_00013_am-rokycany-odd-3.pdf
[405] 5. schůze rady MěstNV, 11. 3. 1980.
[406] Fotodokumentace města Rokycany,
2000, Ing. Dan Bartovský, https://www.portafontium.eu/iipimage/30760492/soap-ro_00826_mesto-rokycany-1-2000_0030
[407] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1952.PLZE26.03557&extent=-807083.1168268882,-1073635.6037230704,-806285.7275101496,-1073233.1713022788&link=ext
[408] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1957.PLZE26.11017&extent=-807097.6134828633,-1073649.8309714051,-806719.7231501221,-1073459.1144441&link=ext
[409] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1957.PLZE26.11017&extent=-807100.3689332062,-1073606.1374016816,-806722.478600465,-1073415.4208743765&link=ext
[410] 6. plenární zasedání MěstNV, 9. 12.
1974.
[411] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1952.PLZE26.03557&extent=-807083.1168268882,-1073635.6037230704,-806285.7275101496,-1073233.1713022788&link=ext
[412] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1957.PLZE26.11017&extent=-807097.6134828633,-1073649.8309714051,-806719.7231501221,-1073459.1144441&link=ext
[413] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1967.PLZE26.14435&extent=-806937.3023487446,-1073545.5821851508,-806757.3189679976,-1073454.74682268&link=ext
[414] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1968.PLZE26.15860&extent=-807018.658662939,-1073501.0408933642,-806617.4355844529,-1073298.5486209407&link=ext
[415] Fotodokumentace města Rokycany,
2000, Ing. Dan Bartovský, https://www.portafontium.eu/iipimage/30760492/soap-ro_00826_mesto-rokycany-1-2000_0030
[416] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan,
III. oddělení, inventář, 1976, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0071_00013_am-rokycany-odd-3.pdf
[417] SokA, Archiv města Rokycan,
č.kart.140.
[418] Fotodokumentace města Rokycany,
2000, Ing. Dan Bartovský, https://www.portafontium.eu/iipimage/30760492/soap-ro_00826_mesto-rokycany-1-2000_0030
[419] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan,
III. oddělení, inventář, 2005, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0088_00013_am-rokycany-odd-3-tech-kancelar.pdf
[420] Fotodokumentace města Rokycany,
2000, Ing. Dan Bartovský, https://www.portafontium.eu/iipimage/30760492/soap-ro_00826_mesto-rokycany-1-2000_0030
[421] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan,
III. oddělení, inventář, 2005, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0088_00013_am-rokycany-odd-3-tech-kancelar.pdf
[422] Fotodokumentace města Rokycany,
2000, Ing. Dan Bartovský, https://www.portafontium.eu/iipimage/30760492/soap-ro_00826_mesto-rokycany-1-2000_0030
[423] Kronika města Rokycan, 1938–1947, f. 15.
[424] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1938.PLZE26.06115&extent=-807193.9151572483,-1073409.2922143242,-806636.9259065497,-1073128.1867018621&link=ext
[425] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1947.PLZE26.01712&extent=-806953.4516341516,-1073665.0082321828,-806301.033366435,-1073335.7408876945&link=ext
[426]
https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1938.PLZE26.06115&extent=-807198.4116850534,-1073411.0328057327,-806641.4224343548,-1073129.9272932706&link=ext
[427] V pramenu omylem uváděno
čp.556/II, ale Fr. Hříbal byl majitelem čp.559/II; SOKA Rokycany, Archiv města
Rokycan, III. oddělení, inventář, 2005, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0088_00013_am-rokycany-odd-3-tech-kancelar.pdf
[428] Fotodokumentace města Rokycany,
2000, Ing. Dan Bartovský, https://www.portafontium.eu/iipimage/30760492/soap-ro_00826_mesto-rokycany-1-2000_0030
[429]
https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1938.PLZE26.06115&extent=-807198.4116850534,-1073411.0328057327,-806641.4224343548,-1073129.9272932706&link=ext
[430] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan,
III. oddělení, inventář, 2005, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0088_00013_am-rokycany-odd-3-tech-kancelar.pdf
[431] Fotodokumentace města Rokycany,
2000, Ing. Dan Bartovský, https://www.portafontium.eu/iipimage/30760492/soap-ro_00826_mesto-rokycany-1-2000_0030
[432] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan,
III. oddělení, inventář, 2005, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0088_00013_am-rokycany-odd-3-tech-kancelar.pdf
[433] Založeno na osobních zápiscích
autora.
[434] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan,
III. oddělení, inventář, 2005, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0088_00013_am-rokycany-odd-3-tech-kancelar.pdf
[435] Usnesení MZ z 18. 4. 2000, www.rokycany.cz
[436] Fotodokumentace města Rokycany,
2000, Ing. Dan Bartovský, https://www.portafontium.eu/iipimage/30760492/soap-ro_00826_mesto-rokycany-1-2000_0030
[437] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan,
III. oddělení, inventář, 1976, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0071_00013_am-rokycany-odd-3.pdf
[438]
https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1938.PLZE26.06115&extent=-807198.4116850534,-1073411.0328057327,-806641.4224343548,-1073129.9272932706&link=ext
[439] Kronika města Rokycan, 1938–47, f. 14.
[440] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan,
III. oddělení, inventář, 2005, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0088_00013_am-rokycany-odd-3-tech-kancelar.pdf
[441] Fotodokumentace města Rokycany,
2000, Ing. Dan Bartovský, https://www.portafontium.eu/iipimage/30760492/soap-ro_00826_mesto-rokycany-1-2000_0030
[442] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1947.PLZE26.01712&extent=-806793.4902281471,-1073513.4569054104,-806467.2810942888,-1073348.8232331665&link=ext
[443] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1967.PLZE26.14436&extent=-806858.028497216,-1073351.9599969212,-806678.0451164689,-1073261.1246344505&link=ext
[444] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1968.PLZE26.15860&extent=-806902.993572345,-1073316.624556509,-806702.382033102,-1073215.3784202973&link=ext
[445] Fotodokumentace města Rokycany,
2000, Ing. Dan Bartovský, https://www.portafontium.eu/iipimage/30760492/soap-ro_00826_mesto-rokycany-1-2000_0030
[446] 6.
plenární zasedání MěstNV, 9. 12. 1974.
[447] Kronika města Rokycan, 1938–47, f. 17.
[448] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan,
III. oddělení, inventář, 2005, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0088_00013_am-rokycany-odd-3-tech-kancelar.pdf
[449] 2. schůze rady MěstNV, 29. 1. 1980.
[450] Fotodokumentace města Rokycany,
2000, Ing. Dan Bartovský, https://www.portafontium.eu/iipimage/30760492/soap-ro_00826_mesto-rokycany-1-2000_0030
[451] Kronika města Rokycan, 1938–47, f. 14.
[452] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan,
III. oddělení, inventář, 2005, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0088_00013_am-rokycany-odd-3-tech-kancelar.pdf
[453] Fotodokumentace města Rokycany,
2000, Ing. Dan Bartovský, https://www.portafontium.eu/iipimage/30760492/soap-ro_00826_mesto-rokycany-1-2000_0030
[454] 59. schůze městské rady, 25. 2.
1932.
[455] 18. schůze obecního zastupitelstva,
25. 11. 1932.
[456] 36. schůze obecního zastupitelstva,
25. 4. 1935.
[457] 51. schůze obecního zastupitelstva,
2. 6. 1936.
[458] 20. schůze obecního zastupitelstva,
11. 3. 1941.
[459] Kronika města Rokycan, 1938–47, f. 124.
[460] Slavnostní schůze MNV 9. 3. 1947.
[461] Schůze pléna MNV, 9. 11. 1948.
[462] Schůze pléna MNV, 17. 6. 1949.
[463] Kronika města Rokycan, 1947–51, f. 63.
[464] Veřejná schůze pléna MNV, 26. 7.
1949.
[465] 1. zasedání MNV, 9. 1. 1956.
[466] 1. zasedání MNV, 28. 5. 1957.
[467] 2. zasedání MNV, 5. 7. 1957.
[468] 3. zasedání MNV, 26. 8. 1957.
[469] 1. zasedání MNV, 6. 1. 1958.
[470] 5. zasedání MNV, 29. 6. 1959.
[471] 1. zasedání MNV, 6. 1. 1958.
[472] Kronika města Rokycan, 1957–62, f. 139.
[473] 3. plenární zasedání MěstNV, 14. 5.
1962.
[474] 6. plenární zasedání MěstNV, 24. 9.
1963.
[475] 6. plenární zasedání MěstNV, 20. 9.
1965.
[476] 2. plenární zasedání MěstNV, 18. 4.
1966.
[477] 1. plenární zasedání MěstNV, 28. 2.
1967.
[478] Mimořádné plenární zasedání MěstNV,
27. 11. 1967.
[479] 1. plenární zasedání MěstNV, 12. 2.
1968.
[480] 3. plenární zasedání MěstNV 24. 6.
1968.
[481] 6. plenární zasedání MěstNV, 30. 9.
1968.
[482] 2. plenární zasedání MěstNV, 21. 4.
1969.
[483] 2. plenární zasedání MěstNV 16. 4.
1968.
[484] 3. plenární zasedání MěstNV 24. 6.
1968.
[485] 1. plenární zasedání MěstNV, 24. 2.
1969.
[486] 2. plenární zasedání MěstNV, 20. 4.
1970.
[487] 4. plenární zasedání MěstNV, 22. 9.
1969.
[488] 6. plenární zasedání MěstNV, 15. 12.
1969.
[489] 1. plenární zasedání MěstNV, 23. 2.
1970.
[490] 2. plenární zasedání MěstNV, 20. 4.
1970.
[491] 4. plenární zasedání MěstNV, 7. 9.
1970.
[492] 1. plenární zasedání MěstNV, 22. 2.
1971.
[493] 6. plenární zasedání MěstNV, 14. 12.
1970.
[494] 1. plenární zasedání MěstNV, 22. 2.
1971.
[495] 3. plenární zasedání MěstNV, 5. 7.
1971.
[496] 1. plenární zasedání MěstNV, 22. 2.
1971.
[497] 2. plenární zasedání MěstNV, 10. 4.
1972.
[498] Slavnostní plenární zasedání MěstNV,
10. 4. 1972.
[499] Kronika města Rokycan, 1969–1973, f. 99.
[500] 5. plenární zasedání MěstNV, 12. 9.
1972.
[501] 2. plenární zasedání MěstNV, 8. 4.
1974.
[502] Kronika města Rokycan, 1969–1973, f. 133.
[503] 1. plenární zasedání MěstNV, 27. 2.
1973.
[504] 4. plenární zasedání MěstNV, 10. 9.
1973.
[505] 4. plenární zasedání MěstNV, 10. 9.
1973.
[506] 2. plenární zasedání MěstNV, 8. 4.
1974.
[507] 6. plenární zasedání MěstNV, 10. 12.
1973.
[508] Kronika města Rokycan, 1974–1975, f. 8.
[509] 1. plenární zasedání MěstNV, 25. 2.
1974.
[510] 4. plenární zasedání MěstNV, 9. 9.
1974.
[511] 2. plenární zasedání MěstNV, 14. 4.
1975.
[512] 1. plenární zasedání MěstNV 23. 2.
1976.
[513] 4. plenární zasedání MěstNV, 4. 4.
1977.
[514] 3. plenární zasedání MěstNV, 21. 2.
1977.
[515] 3. plenární zasedání MěstNV, 21. 2.
1977.
[516] 8. plenární zasedání MěstNV, 12. 12.
1977.
[517] 20. plenární zasedání MěstNV, 11.
12. 1979.
[518] 15. plenární zasedání MěstNV, 13.
12. 1983.
[519] Ustavující plenární zasedání MěstNV,
24. 6. 1986.
[520] 19. plenární zasedání MěstNV, 19. 9.
1989.
[521] Rokycanský deník, 27. 8. 2002.
[522] Rokycanský deník, 3. 3. 1998, s. 11.
[523] Rokycanský deník, 27. 8. 2002.
[524] Rokycanský deník, 11. 2. 2003.
[525] Rokycanský deník, 8. 8. 2002.
[526] Rokycanský deník, 10. 8. 2002.
[527] Rokycanský deník, 16. 8. 2002.
[528] Veřejná vyhláška,
oznámení o zahájení územního řízení o umístění stavby a pozvání k veřejnému
ústnímu jednání, Rokycany, V. Nového, náhr. Al. Kabelů, www.rokycany.cz
[529] Veřejná vyhláška,
územní rozhodnutí, Rokycany, V. Nového, náhr. Al. Kabelů, www.rokycany.cz
[530] Usnesení rady města, 26. 9. 2017, https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=886721
[531] Cironis, P.: Rokycanský uličník,
Rokycany 2003, s. 83.
[532] 1. schůze obecního zastupitelstva,
12. 7. 1927.
[533] 32. schůze obecního zastupitelstva,
12. 10. 1934.
[534] 36. schůze obecního zastupitelstva,
25. 4. 1935.
[535] Kronika města Rokycan, 1947–51, f. 63.
[536] Kronika města Rokycan, 1947–51, f. 197.
[537] 4. schůze pléna MNV, 26. 6. 1951.
[538] Rokycansko, č. 44, 7. 11. 1991, s. 3.
[539] Hofman, K.: Staré rokycanské domy,
díl 6, Rokycany 2000, s. 46.
[540] Slavnostní zasedání MěstNV u
příležitosti 20. výročí osvobození ČSSR sovětskou armádou 8. 5. 1965.
[541] Hofman, K.: Staré rokycanské domy,
díl 6, Rokycany 2000, s. 46.
[542] Hofman, K.: Staré rokycanské domy,
díl 2, Rokycany 1996, s. 16–17.
[544] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1947.PLZE26.01654&extent=-807341.7575124841,-1073563.4700019439,-806593.9892015866,-1073186.080682538&link=ext
[546] Založeno na osobních zápiscích
autora.
[547] 26. schůze obecního zastupitelstva,
18. 12. 1925.
[548] Kronika města Rokycan, 1938–47, f. 40.
[549] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1947.PLZE26.01654&extent=-807078.1886560254,-1073470.777888406,-806891.2465783012,-1073376.4305585544&link=ext
[550] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1957.PLZE26.11017&extent=-807037.3872110827,-1073387.9647798883,-806848.4420447121,-1073292.6065162355&link=ext
[551] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1957.PLZE26.11017&extent=-807037.3872110827,-1073387.9647798883,-806848.4420447121,-1073292.6065162355&link=ext
[552] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1958.PLZE26.07433&extent=-806874.268615967,-1073496.8178987524,-806662.8739779176,-1073390.129667362&link=ext
[553] Fotodokumentace města Rokycany,
2000, Ing. Dan Bartovský, https://www.portafontium.eu/iipimage/30760492/soap-ro_00826_mesto-rokycany-1-2000_0030
[554] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1957.PLZE26.11017&extent=-807037.3872110827,-1073387.9647798883,-806848.4420447121,-1073292.6065162355&link=ext
[555] Kronika města Rokycan, 1938–1947, f. 17.
[556] Kronika města Rokycan, 1938–1947, f. 16.
[557] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan,
III. oddělení, inventář, 2005, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0088_00013_am-rokycany-odd-3-tech-kancelar.pdf
[558] 6.
plenární zasedání MěstNV, 9. 12. 1974.
[559] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=sm5&idrastru=D6-1_Plzen_2-6_1977&extent=5.831910095603039,6.245629232572093,9.609410731038512,8.120607412556472&link=ext
[560] Fotodokumentace města Rokycany,
2000, Ing. Dan Bartovský, https://www.portafontium.eu/iipimage/30760492/soap-ro_00826_mesto-rokycany-1-2000_0030
[562] Kronika města Rokycan,
1938–47, f. 43; 16.
schůze obecního zastupitelstva, 3. 9. 1940.
[563] Kronika města Rokycan, 1947–51, f. 197.
[564] 4. schůze pléna MNV, 26. 6. 1951.
[565] Cironis, P.: Rokycanský uličník,
Rokycany 2003, s. 100.
[566] schůze rady MNV 25. 7. 1946.
[567] schůze pléna MNV 1. 10. 1946.
[568] Zasedání MNV, 21. 12. 1959.
[570] Kronika města Rokycan, 1962–65, f. 170.
[571] 2. plenární zasedání MěstNV, 1. 4.
1963.
[572] 3. plenární zasedání MěstNV, 14. 5.
1962.
[573] 1. plenární zasedání MěstNV, 25. 1.
1965.
[574] 5. plenární zasedání MěstNV, 2. 8.
1965.
[575] 7. plenární zasedání MěstNV, 8. 11.
1965.
[576] 8. plenární zasedání MěstNV, 20. 12.
1965.
[577] 8. plenární zasedání MěstNV, 20. 12.
1965.
[578] 6. plenární zasedání MěstNV, 19. 12.
1966.
[579] Ustavující plenární zasedání MěstNV,
21. 12. 1971.
[580] 2. plenární zasedání MěstNV, 16. 4.
1973.
[581] 3. plenární zasedání MěstNV, 25. 6.
1973.
[582] 5.
plenární zasedání MěstNV, 22. 10. 1973.
[583] 1. zasedání MěstNV, 24. 2. 1975.
[584] 4.
plenární zasedání MěstNV, 15. 9. 1975.
[585] 24. schůze rady MěstNV, 6. 12. 1977.
[586] 15. plenární zasedání MěstNV, 27. 2.
1979
[587] 16. plenární zasedání MěstNV, 24. 4.
1979.
[588] 17. plenární zasedání MěstNV, 26. 6.
1979.
[589] 18. plenární zasedání MěstNV, 18. 9.
1979.
[590] 20. plenární zasedání MěstNV, 11.
12. 1979.
[591] 7. schůze rady MěstNV, 8. 4. 1980.
[592] 8. schůze rady MěstNV, 22. 4. 1980.
[593] 2. plenární zasedání MěstNV, 2. 9.
1980.
[594] Kronika města Rokycan, 1981, f. 195.
[595] 3. plenární zasedání MěstNV, 8. 12.
1981.
[596] 7. plenární zasedání MěstNV, 28. 9.
1982.
[597] Rokycanský deník, 19. 5. 1995, s. 10.
[598] Rokycanský deník, 17. 12. 2003.
[599] Rokycanský deník, 19. 12. 2003.
[600] Rokycanský deník, 31. 1. 2003.
[601] Rokycanský deník, 15. 11. 2004.
[602] Materiál pro jednání rady města, 24.
1. 2005, bod č. 2431, ID:3473.
[603] Město Rokycany, Závěrečný účet za
rok 2004, z%E1v%ECre%E8n%FD%20%FA%E8et%202004.pdf, www.rokycany.cz
[604] Rokycany, rekonstrukce místní
komunikace ulice B. Němcové, SO 401 – Veřejné
osvětlení a SO 801 – Sadovnické úpravy, www.rokycany.cz
[605] Rokycanský deník, 15. 11. 2004.
[606] Materiál pro jednání rady města, 22.
11. 2004, č. 2431, ID: 3245.
[607] Rokycany, rekonstrukce místní
komunikace ulice B. Němcové, SO 401 – Veřejné
osvětlení a SO 801 – Sadovnické úpravy, www.rokycany.cz
[608] Rokycany, rekonstrukce místní
komunikace ulice B. Němcové, SO 401 – Veřejné
osvětlení a SO 801 – Sadovnické úpravy, www.rokycany.cz
[609] Materiál pro jednání rady města, 14.
11. 2005, bod č. 2099, ID:4471.
[610] Materiál pro jednání rady města, 22.
11. 2004, č. 2010, ID: 3274.
[611] Materiál pro jednání rady města, 24.
1. 2005, bod č. 2430, ID:3482.
[612] Materiál pro jednání rady města, 26.
6. 2006, č. 2430, ID: 5269.
[613] Rokycanský deník, 16. 2. 2007.
[614] Investice roku 2007, příloha č. 2
k materiálu č. 5862, www.rokycany.cz
[615] Závěrečný účet města za rok 2007,
zaverecny%5Fucet%5F2007.pdf, www.rokycany.cz
[616] Závěrečný účet města za rok 2007,
zaverecny%5Fucet%5F2007.pdf, www.rokycany.cz
[617] Kronika města Rokycan 2009, s. 25.
https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=874019
[618] Rokycanský deník, 7. 7. 2010, Ulice
Boženy Němcové bude rozkopaná rok, https://rokycansky.denik.cz/zpravy_region/ulice-bozeny-nemcove-bude-rozkopana-rok20100707.html
[619] Kronika města Rokycan 2011, s. 32.
https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=866500
[620] Rokycanský deník, 7. 7. 2010, Ulice
Boženy Němcové bude rozkopaná rok, https://rokycansky.denik.cz/zpravy_region/ulice-bozeny-nemcove-bude-rozkopana-rok20100707.html
[621] Český rozhlas Plzeň, 3. 8. 2011,
V Rokycanech skončila rekonstrukce jedné z klíčových komunikací, https://plzen.rozhlas.cz/v-rokycanech-skoncila-rekonstrukce-jedne-z-klicovych-komunikaci-6764195
[622] Rokycanské noviny, listopad 2020, https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=898361
[623] Kronika města Rokycan, 2020, s. 39, https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=904848
[624] Kronika města Rokycan, 2020, s. 20, https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=904848
[625] 38. schůze obecního zastupitelstva,
26. 7. 1935.
[626] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1938.PLZE26.06115&extent=-807223.6502604762,-1073438.3020711327,-806666.6610097776,-1073157.1965586706&link=ext
[629] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1967.PLZE36.14433&extent=-807005.7105935806,-1073413.56345039,-806825.7272128338,-1073322.7280879193&link=ext
[630] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1967.PLZE46.00532&extent=-807541.38287344,-1073612.8907657724,-806984.2312325967,-1073331.7032970341&link=ext
[631] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1968.PLZE26.15860&extent=-807011.4491857482,-1073297.8172247023,-806810.8376465052,-1073196.5710884905&link=ext
[632] Minulostí Rokycanska, č. 12, 2000,
s. 64.
[633] Fotodokumentace města Rokycany,
2000, Ing. Dan Bartovský, https://www.portafontium.eu/iipimage/30760492/soap-ro_00826_mesto-rokycany-1-2000_0030
[634] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1957.PLZE26.11017&extent=-807074.7297416577,-1073368.181934854,-806885.7845752871,-1073272.8236712012&link=ext
[635] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1958.PLZE26.07433&extent=-806913.6849078529,-1073462.0258645734,-806702.2902698035,-1073355.337633183&link=ext
[637] Fotodokumentace města Rokycany,
2000, Ing. Dan Bartovský, https://www.portafontium.eu/iipimage/30760492/soap-ro_00826_mesto-rokycany-1-2000_0030
[639] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1967.PLZE46.00532&extent=-807751.4754713421,-1073642.1992635478,-806637.1721896554,-1073079.8243260717&link=ext
[640] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1967.PLZE26.14436&extent=-806967.0496804516,-1073359.1780804188,-806787.0662997046,-1073268.3427179481&link=ext
[641] Fotodokumentace města Rokycany,
2000, Ing. Dan Bartovský, https://www.portafontium.eu/iipimage/30760492/soap-ro_00826_mesto-rokycany-1-2000_0030
[642] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan,
III. oddělení, inventář, 2005, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0088_00013_am-rokycany-odd-3-tech-kancelar.pdf
[643] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1938.PLZE26.06115&extent=-807233.2235132226,-1073398.2684687388,-806676.234262524,-1073117.1629562767&link=ext
[644] 6. plenární zasedání MěstNV, 20. 9.
1965.
[645] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1967.PLZE46.00532&extent=-807769.4668264108,-1073672.6684939063,-806655.1635447241,-1073143.3744351051&link=ext
[646] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1967.PLZE36.03854&extent=-807213.7670341795,-1073519.4309531406,-806614.3914410884,-1073234.727546422&link=ext
[647] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1967.PLZE26.14436&extent=-806956.738132594,-1073358.3344083184,-806776.754751847,-1073272.8423024637&link=ext
[648] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1968.PLZE26.15860&extent=-806994.05240383,-1073317.9828638092,-806793.440864587,-1073222.6923826688&link=ext
[649] Fotodokumentace města Rokycany,
2000, Ing. Dan Bartovský, https://www.portafontium.eu/iipimage/30760492/soap-ro_00826_mesto-rokycany-1-2000_0030
[650] Založeno na osobních zápiscích
autora.
[651] Kronika města Rokycan, 1974–1975, f. 8.
[652] 2. plenární zasedání MěstNV, 14. 4.
1975.
[653] 5. plenární zasedání MěstNV, 12. 9.
1972.
[654] 51. schůze obecního zastupitelstva,
2. 6. 1936.
[655] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan,
III. oddělení, inventář, 2005, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0088_00013_am-rokycany-odd-3-tech-kancelar.pdf
[656] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSD24.2021.PLZE26.00587&extent=-807080.0995641666,-1073359.9848454103,-806863.436782861,-1073252.4433711476&link=ext
[658] Seznam majitelů domů, Státní okresní
archiv Rokycany, Archiv města Rokycan, č. kart. 140.
[659] Fotodokumentace města Rokycany,
2000, Ing. Dan Bartovský, https://www.portafontium.eu/iipimage/30760492/soap-ro_00826_mesto-rokycany-1-2000_0030
[660] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan,
III. oddělení, inventář, 1976, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0071_00013_am-rokycany-odd-3.pdf
[661] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1938.PLZE36.06114&extent=-807425.2082904442,-1073454.8613779957,-806841.0784504646,-1073160.058349381&link=ext
[662] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan,
III. oddělení, inventář, 2005, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0088_00013_am-rokycany-odd-3-tech-kancelar.pdf
[663] Založeno na osobních zápiscích
autora.
[665] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1967.PLZE46.00532&extent=-807769.4668264108,-1073672.6684939063,-806655.1635447241,-1073143.3744351051&link=ext
[666] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1967.PLZE26.14436&extent=-806965.7373016321,-1073282.7320142728,-806785.753920885,-1073197.2399084182&link=ext
[667] Kronika města Rokycan,
1938–47, f. 43; 16.
schůze obecního zastupitelstva, 3. 9. 1940.
[668] 51. schůze obecního zastupitelstva,
2. 6. 1936.
[669] 52. schůze obecního zastupitelstva,
24. 6. 1936.
[670] 3. plenární zasedání MěstNV, 27. 6.
1966.
[671] 4. plenární zasedání MěstNV, 22. 8.
1966.
[672] Kronika města Rokycan 1965–68, f. 285.
[673] 1. plenární zasedání MěstNV, 28. 2.
1967.
[674] 2. plenární zasedání MěstNV, 25. 4.
1967.
[675] 4. plenární zasedání MěstNV, 28. 8.
1967.
[676] 2. plenární zasedání MěstNV 16. 4.
1968.
[677] 6. plenární zasedání MěstNV, 30. 9.
1968.
[678] 3. plenární zasedání MěstNV, 14. 5.
1962.
[679] 3. plenární zasedání MěstNV 24. 6.
1968.
[680] 1. plenární zasedání MěstNV, 24. 2.
1969.
[681] 4. plenární zasedání MěstNV, 22. 9.
1969.
[682] 6. plenární zasedání MěstNV, 15. 12.
1969.
[683] 4. plenární zasedání MěstNV, 7. 9.
1970.
[684] 3. plenární zasedání MěstNV, 5. 7.
1971.
[685] 4. plenární zasedání MěstNV, 10. 9.
1973.
[686] Hlas Rokycanska, č. 3, 12. 10. 1973,
s. 2.
[687] 4. plenární zasedání MěstNV, 10. 9.
1973.
[688] 1. plenární zasedání MěstNV, 27. 2.
1973.
[689] 6. plenární zasedání MěstNV, 10. 12.
1973.
[690] 2. plenární zasedání MěstNV, 8. 4.
1974.
[691] 6. plenární zasedání MěstNV, 10. 12.
1973.
[692] 1. plenární zasedání MěstNV, 25. 2.
1974.
[693] 4. plenární zasedání MěstNV, 9. 9.
1974.
[694] 2. plenární zasedání MěstNV, 14. 4.
1975.
[695] 2. plenární zasedání MěstNV, 14. 4.
1975.
[696] 1. schůze obecního zastupitelstva,
19. 8. 1938.
[697] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan,
III. oddělení, inventář, 2005, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0088_00013_am-rokycany-odd-3-tech-kancelar.pdf
[698] 5. plenární zasedání MěstNV, 22. 10.
1973.
[699] Kronika města Rokycan, 1938–47, f. 15.
[700] Kronika města Rokycan, 1938–47, f. 40.
[701] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan,
III. oddělení, inventář, 1976, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0071_00013_am-rokycany-odd-3.pdf
[702] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1958.PLZE26.07433&extent=-806849.275604072,-1073411.599435289,-806426.4863279734,-1073198.222972508&link=ext
[703] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1962.PLZE26.08963&extent=-806664.8157600805,-1073357.239477228,-806465.1946094583,-1073256.4931777734&link=ext
[704] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=sm5&idrastru=D6-1_Plzen_2-6_1963&extent=1848.676022352047,-4414.435356870714,4151.74942849886,-3252.102997205995&link=ext
[705] 2. schůze rady MěstNV, 29. 1. 1980
[706] Kronika města Rokycan, 1938–47, f. 15.
[707] Kronika města Rokycan, 1938–47, f. 18.
[708] Fotodokumentace města Rokycany,
2000, Ing. Dan Bartovský, https://www.portafontium.eu/iipimage/30760492/soap-ro_00826_mesto-rokycany-1-2000_0030
[710] Fotodokumentace města Rokycany,
2000, Ing. Dan Bartovský, https://www.portafontium.eu/iipimage/30760492/soap-ro_00826_mesto-rokycany-1-2000_0030
[711] Údaj z popisu objektu
v nabídce realitních kanceláří na internetu v roce 2007.
[712] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1967.PLZE26.14436&extent=-806802.2523974543,-1073334.0085295173,-806622.2690167073,-1073248.5164236627&link=ext
[713] Údaj z popisu objektu
v nabídce realitních kanceláří na internetu v roce 2007.
[714] Kronika města Rokycan,
1938–47, f.43;16. schůze
obecního zastupitelstva, 3. 9. 1940.
[715] Cironis, P.: Rokycanský uličník,
Rokycany 2003, s. 100.
[716] 1. plenární zasedání MěstNV, 24. 2.
1969.
[717] 4. plenární zasedání MěstNV, 22. 9.
1969.
[718] 3. plenární zasedání MěstNV 24. 6.
1968.
[719] 4. plenární zasedání MěstNV, 22. 9.
1969.
[720] 6. plenární zasedání MěstNV, 15. 12.
1969.
[721] 4. plenární zasedání MěstNV, 7. 9.
1970.
[722] 3. plenární zasedání MěstNV, 5. 7.
1971.
[723] Kronika města Rokycan, 1969–1973, f. 95.
[724] 5. plenární zasedání MěstNV, 12. 9.
1972.
[725] 6. plenární zasedání MěstNV, 10. 12.
1973.
[726] 2. plenární zasedání MěstNV, 16. 4.
1973.
[727] Kronika města Rokycan, 1974–1975, f. 8.
[728] 4. plenární zasedání MěstNV, 9. 9.
1974.
[729] Státní okresní archiv Rokycany,
AMRO, kart. č. 140.
[730] Matrika křtů Rokycany 1864–1969, s. 186, snímek 190, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067900/rokycany-16_1900-n
[731] 2. 2. 1933 vydáno obývací a užívací
povolení pro V. Dardu na stavební úpravy v čp.172/II, jehož část obývaná
Dardou nově označena čp.154/II; 116. schůze MR, 2. 2. 1933.
[732] Státní okresní archiv Rokycany,
AMRO, kart.č. 140.
[733] Viz plán města cca z r. 1976,
na chodbě naproti studovně Státního okresního archivu v Rokycanech; SOkA
Rokycany, Městský národní výbor Rokycany, inv. č. 1352, M 20, plán města.
[734] 19. plenární zasedání MěstNV, 30.
10. 1979.
[735] 14. plenární zasedání MěstNV, 1. 11.
1983.
[736] 20. plenární zasedání MěstNV, 30.
10. 1984.
[737] Kronika města Rokycan, 1836–1907, f. 233.
[738] 12. schůze obecního zastupitelstva,
19. 12. 1939.
[740] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1958.PLZE26.07433&extent=-806926.7869713572,-1073400.1488923954,-806503.9976952586,-1073186.7724296146&link=ext
[741] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=sm5&idrastru=D6-1_Plzen_2-6_1963&extent=1758.7122174244366,-4166.135255270513,4061.785623571249,-3003.8028956057933&link=ext
[742] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1967.PLZE26.14435&extent=-806882.744886454,-1073327.3992066663,-806702.7615057069,-1073236.5638441956&link=ext
[743] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1967.PLZE36.03854&extent=-807098.8867121697,-1073441.0750813351,-806499.5111190786,-1073156.3716746166&link=ext
[744] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1967.PLZE26.14434&extent=-806789.7044368382,-1073327.6955230534,-806609.7210560914,-1073242.2034171987&link=ext
[745] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1968.PLZE26.15860&extent=-806939.6156267743,-1073257.5904316823,-806538.3925482882,-1073067.0094694016&link=ext
[746] Kronika města Rokycan, 1938–47, f. 43
[747] Kronika města Rokycan, 1951–54, f. 184.
[748] 4. plenární zasedání MěstNV, 22. 9.
1969.
[749] Kronika města Rokycan, 1969–1973, f. 95.
[750] Kronika města Rokycan 2019, s. 23. https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=899958
[751] Usnesení rady města, 20. 8.
2019, https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=894211
[752] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1947.PLZE26.01654&extent=-807142.1578982465,-1073353.6469928313,-806768.2737427978,-1073164.9523331283&link=ext
[753] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan,
III. oddělení, inventář, 1976, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0071_00013_am-rokycany-odd-3.pdf
[755] Státní okresní archiv Rokycany,
Archiv města Rokycan, č. kart. 140.
[756] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan,
III. oddělení, inventář, 1976, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0071_00013_am-rokycany-odd-3.pdf
[758] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan,
III. oddělení, inventář, 1976, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0071_00013_am-rokycany-odd-3.pdf
[760] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1957.PLZE26.11017&extent=-807377.8821463125,-1073216.2411781615,-806622.1014808303,-1072834.8081235508&link=ext
[762] Kronika města Rokycan,
1938–47, f. 43; 16. schůze
obecního zastupitelstva, 3. 9. 1940.
[763] 29. schůze obecní okrašlovací a
komunikační komise, 15. 3. 1933.
[764] Cironis, P.: Rokycanský uličník,
Rokycany 2003, s. 100.
[765] Kronika města Rokycan, 1947–51, f. 197.
[766] 4. schůze pléna MNV, 26. 6. 1951.
[767] Cironis, P.: Rokycanský uličník,
Rokycany 2003, s. 91.
[768] 5. plenární zasedání MěstNV, 12. 9.
1972.
[769] 22. plenární zasedání MěstNV, 22. 5.
1990.
[770] Rokycansko, č. 44, 7. 11. 1991, s. 3.
[771] Rokycansko, č. 50–51, 19. 12. 1991, s. 1.
[772] Kronika města Rokycan 1969–73, XII., f. 49.
[773] 6. plenární zasedání MěstNV, 15. 12.
1969.
[774] Rokycanský deník, 5. 12. 2006.
[775] p%F8%EDloha k usnesen%ED %E8. 2408, www.rokycany.cz
[776] Kronika města Rokycan 2012, s. 38.
https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=870909
[777] Rokycanské noviny, červen 2021, https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=900078
[778] Založeno na vzpomínkách Ladislava
Mayera z Rokycan.
[779] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan,
III. oddělení, inventář, 1976, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0071_00013_am-rokycany-odd-3.pdf
[780] Kronika města Rokycan, 1938–1947, f. 63.
[781] Kronika města Rokycan, 1938–1947, f. 14.
[782] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan,
III. oddělení, inventář, 2005, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0088_00013_am-rokycany-odd-3-tech-kancelar.pdf
[783] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1967.PLZE26.14434&extent=-807079.9276382934,-1073210.7063255692,-806719.9608768,-1073029.0356006278&link=ext
[784] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1968.PLZE26.15860&extent=-807033.9134987367,-1073083.9360680236,-806833.3019594937,-1072982.6899318118&link=ext
[785] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan,
III. oddělení, inventář, 1976, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0071_00013_am-rokycany-odd-3.pdf