https://encyklopedierokycan.wz.cz/popisekpredchozikapitola.jpg

 

https://encyklopedierokycan.wz.cz/zpetnahomepage.jpg

 

https://encyklopedierokycan.wz.cz/popiseknasledujicikapitola.jpg

  D. Borek: verze 2026/05/14

 

Za Rakováčkem: Němčičky

 

Jižně od oblasti Za Rakováčkem, necelý kilometr od hranice zastavěného území Rokycan, se nachází sídelní enkláva, zvaná Němčičky. Podle Václava Šacha je název odvozen od nějakého bývalého majitele zdejších pozemků, německé národnosti.[1] První písemná zmínka o lokalitě pochází z roku 1508.  Toho roku založil rokycanský klášter na své louce rybník a zatopil i městské pozemky. Výměnou za to probošt dal městu louku „v Němčičkách nad Světlíkovou.“ Podle Petra Vařeky může místní jméno označovat i lokalitu starší středověké vsi, která později zanikla, aniž by po ní zůstaly písemné zmínky. Nasvědčovala by tomu i poměrně velká rozloha katastru Rokycan, která by čistě teritoriálně existenci dalších středověkých osad nevylučovala.[2] Jedná se ovšem jen o hypotézu.

Obsah

6.1. Původní zástavba Němčiček. 1

6.1.1. Zaniklý rybník v Němčičkách. 1

6.1.2. Myslivna v Němčičkách čp.43/III 1

6.1.3. Hájovna v Němčičkách čp.61/III 2

6.2. Rozrůstání Němčiček o obytné usedlosti před rokem 1945. 2

6.3. Stavební a urbanistický vývoj Němčiček po roce 1945 (proměna na chatovou osadu) 3

6.4. Zástavba v chatové osadě Němčičky. 3

6.5. Technický vývoj Němčiček. 6

6.5. Skládka Němčičky. 6

6.5.1. Vznik skládky a její vývoj do roku 1990. 6

6.5.2. Plány na výstavbu spalovny odpadu. 7

6.5.3. Přestavba skládky v 90. letech 20. století 7

 

 

 

6.1. Původní zástavba Němčiček

6.1.1. Zaniklý rybník v Němčičkách

V letech 1817–1844 prý byly sázeny mezníky mimo jiné u „rybníku Prachyňského v Němčičkách“.[3] Prácheňský rybník se v Rokycanech nacházel jinde, na místě dnešního koupaliště pod Strání (viz kapitola „Osecký vrch“), takže šlo možná o písařův omyl v pojmenování. Ale jeden rybník je v prostoru Němčiček skutečně doložen. V pozemkové městské knize z roku 1782, v soupisu panských (městských) rybníků, je rozloha rybníka v Němčičkách vyčíslena na 560 čtverečních sáhů, tedy 20,141 arů. Je označen jako „w Niemcžicžkach“ a lokalizace upřesněna jako „auf der Dominikal Wiese dieses Namens“, tedy „na dominikální louce toho jména.“[4] Je zakreslen ještě na mapě 1. vojenského mapování z 80. let 18. století. Vzhledem k nepříliš přesnému charakteru mapy, prováděné ještě bez moderních geodetických metod, není snadné určení jeho skutečné polohy. Patrně se nacházel na Rakovském potoce východně od Němčiček, poblíž dnešního rozcestí, kde u stavení U Suchánků odbočuje ze Šťáhlavské silnice cesta k Němčičkám.

V městské pozemkové knize z let 1831–1832 se rybník v Němčičkách uvádí, ovšem vedle je dodatečně (a jen zčásti čitelným písmem) připsáno „langst aufgelossen u. wird als Grassen…“, tedy „delší dobu vypuštěn a zatravněn.“[5] Každopádně na mapě stabilního katastru z roku 1838 již rybník vidět není, ani není ze struktury pozemků znatelné, kde stával. Je možné, že stopy po jeho existenci, tedy hráz a nějaký rovný pozemek, který by vymezoval jeho plochu, zanikly během výstavby Šťáhlavské silnice, která proběhla ve 30. letech 19. století. Jen ryze spekulativní by byla možná spojitost mezi existencí rybníka a nějaké starší středověké vsi na místě Němčiček. Mohlo jít totiž vodohospodářské dílo vzniklé až mnohem později, v raném novověku. Jinak byla oblast dnešních Němčiček dle mapy z konce 18. století bez zástavby. Ostatně před protažením Šťáhlavské silnice ve 30. letech 19. století, napříč hlubokými lesy mezi Rokycany a Lhůtou, byly Němčičky odlehlou lokalitou (o silnici viz níže, v rámci podkapitoly o Cháchově).

Dne 8. května 1812 magistrát schválil „Anlegung eines Teiches bei dem Forsthause in Niemtchitschka,“ tedy „zřízení rybníku u myslivny v Němčičkách.“[6] Šlo o nevelký rybník, o rozloze jen několika desítek metrů čtverečních. Není možno jej zaměňovat s výše uvedeným větším rybníkem, který se rozkládal na přelomu 18. a 19. století poblíž Šťáhlavské silnice nedaleko Němčiček. Na mapě z roku 1838 je vidět severně od myslivny, na parcele č.kat.641.[7] I dle stavu z roku 2026 je tento pozemek evidován jako vodní plocha v majetku Lesů města Rokycan a způsob jeho využítí jako „zamokřená plocha“.

 

 

6.1.2. Myslivna v Němčičkách čp.43/III

Pojmenování Němčičky a enkláva osídlení se objevuje na nejstarší katastrální mapě města z roku 1838. Tehdy tu ale stál jediný objekt, usedlost čp.43/III, na mapě označená jako „Nemecziczker Forsthaus“, tedy myslivna Němčičky. Postavila ji nedlouho předtím obec, jako sídlo pro správce zdejšího polesí. Na mapě 1. vojenského mapování z konce 18. století zde ještě žádná zástavba zakreslena nebyla.

Myslivna vznikla roku 1811 podle plánů místního stavitele Ondřeje Černého.[8] Přesnější ale bude, že roku 1811 teprve předložil Černý projekt myslivny. I v následujícím roce se totiž objevují v městských knihách informace o stále pokračující přípravě výstavby. Dne 3. dubna 1812 magistrát konstatoval, že „sind bereits die Baupläne samt Kostenüberschlag wegen Jägerhäuser an das k. LUKamt eingeschickt worden,“ neboli „stavební plány včetně odhadu nákladů na hájovny již byly zaslány ke královskému zemskému podkomořskému úřadu.“[9] Povšimněme si plurálu. Město ve stejné době (tedy počátkem 10. let 19. století) budovalo i myslivnu pod Žďárem (viz kapitola „Borek“). Z textu zároveň vyplývá, že nejspíš se jejich výstavba teprve chystala. Dne 10. července 1812 se magistrát seznámil se zprávou právního odboru ohledně „Bierschenks im Waldbereitersgebäude in Niemcziczka,“ tedy „šenkování piva v budově lesníků v Němčičkách.“[10] Nelze říct, zda se tato zpráva týkala přímo myslivny, nebo nějaké lesní boudy umístěné někde zde, možná jako provizorní stavba do zbudování myslivny. Pokud by platila první možnost, šlo by o důkaz, že myslivna již stála. Dne 24. července 1812 vzal magistrát na vědomí přípis podkomořského úřadu ohledně „mit zum Verbesserung zurückgestalten von der Landesbaudirekzion unzweckmässig verpasst erfundene Baupläne der Jägerhäuser,“ neboli „k přepracování za účelem vylepšení zemským stavebním ředitelstvím jako nepostačující shledané stavební plány hájoven.“ Radní ale reagují s tím, že „die Jägerhäuser bereits erbaut sind, folg.[lich] die Aufnahme eines neuen Bauplanes und Kosteüberschlags überflüssig,“ tedy že „hájovny již jsou postaveny, tudíž přijetí nového stavebního plánu a návrhu nákladů je zbytečným.“[11] Lze tedy upřesnit, že hlavní stavební práce na myslivně v Němčičkách proběhly na jaře 1812, přičemž pochopitelně dokončovací práce a vybavování místností mohlo probíhat ještě potom. V dotyčné zprávě se také uvádí, že projekt mysliven zhotovili zedničtí mistři Ondřej Černý a Jan Čermák.[12]

Dne 28. srpna 1812 magistrátu předložil hospodářský úřad „die neue Baupläne samt Kostenüberschlag der neuzuerbauende Saamenzapfen Schupfen,“ neboli „nové stavební plány s připojeným odhadem nákladů k nově zříditi se majícím přístřeškům na semenné šišky.“[13] Šlo o součást obecního lesního hospodaření. Dne 6. listopadu 1812 ale radní na schůzi magistrátu řešili přípis podkomořského úřadu, kterým se ruší plánovaná výstavba těchto kůlen a pro tyto účely mají nyní „die Scheunen der Jägerhäuser in Zdiar und Niemtschitschka verwendet werden,“ tedy „stodoly mysliven ve Žďáru a Němčičkách obráceny býti.“[14] Je to další důkaz, že budování obou mysliven už bylo na podzim 1812 aspoň v základní podobě dokončeno. Ale proti tomu jde zpráva z 19. března 1816, kdy se radní na schůzi magistrátu seznámili s přípisem od podkomořského úřadu „um gänzliche Herstellung des Jägerhauses Niemtschitschka und Führung der Rechnung über Holzmaterialien v. Amtmanne,“ tedy „o celkovém vystavění hájovny v Němčičkách a vedení účtů na dřevěný materiál od úředníků.“  Město rozhodlo věc předat k posouzení hospodářskému úřadu a vyžádat si též stanovisko hajných.[15] Tu zprávu lze interpretovat tak, že myslivna ještě nebyla zcela dokončena. Možná nebyla ještě obyvatelná apod. Nabízí se ale i možnost, že slova „myslivna“ a „hájovna“ jsou zde užívána v původním, odlišném smyslu. V takovém případě šlo o zbudování hájovny vedle již existující myslivny. Ta ovšem vyrostla až okolo roku 1860 (viz níže). Pravděpodobnější je tudíž první možnost. Dne 26. dubna 1816 řešil magistrát žádost od polesného Jana Markuse „um Obdach für sein Hornvieh in Niemtschitschker Jägerhause,“ tedy „o zastřešení pro svůj dobytek v hájovně v Němčičkách.“[16]

Dne 23. srpna 1816 se magistrát seznámil se zprávou hospodářského úřadu, podle které „Waldbereiter Markus in Jägerhause zu Niemtschitschka“ tedy „lesník Markus v myslivně Němčičkách“ žije.[17] Zpráva je formulována nejasně a spojena s otázkou bydliště jiného městského zaměstnance. Pokud je ale její čtení správné, jedná se o důkaz, že myslivna již byla obývána. Zpočátku neměla ani své číslo popisné. Poprvé se v matrice objevuje 16. dubna 1817, kdy se tu narodil syn zednického tovaryše Jana Švalba. Jako číslo domu uvedeno čp.88/I, přičemž vysvětleno, že to je „ve fořtovně v Němčičkách. To Nro. patří k domu Jana Markusa polesnýho“.[18] Z podobného ranku bude záznam z roku 1818 o narození syna jistého Václava Šlajsky, u kterého je napsáno „fořtovna v Němčičkách“ a doplněno číslo popisné čp.82.[19] Dne 2. června 1818 se radní na schůzi magistrátu seznámili s dopisem od podkomořského úřadu ve věci „Übersiedlung des Waldbereiters Markus in das Niemcžicžker Jägerhaus,“ neboli „o přesídlení polesného Markuse do myslivny v Němčičkách.“[20] Komplex myslivny se tak měl stát i bydlištěm vedoucího lesní správy. Patrně se ale okolo toho vedly nějaké spory. Dne 18. srpna 1818 se magistrát seznámil s přípisem od podkomořského úřadu, ve kterém se hovoří „um Beziehung des Jägerhauses in Niemtschitschka vom Waldbereiter Johann Markus, weil solches zu diesem Ende erbaut worden,“ neboli „o převzetí myslivny v Němčičkách od polesného Jana Markuse, poněvadž tato byla k tomuto účelu vystavěna.“[21] A ještě 17. května 1822 polesný obecní radě předložil zprávu o „sein Übersiedlung in das Niemcžicžker Jägerhaus,“ neboli „o svém přesídlení do myslivny v Němčičkách,“ a dotazuje se, na koho má vykazovat materiál. Radní konstatovali, že hospodářský úřad má zajistit výkaz na nutná stavební opatření („nothigen Bauverkehrung“).[22] Opět není zcela jasné, o co šlo, zda třeba polesný v myslivně prováděl nějaké dodatečné úpravy. Dne 13. září 1822 se magistrát na svém zasedání seznámil se zprávou hospodářského úřadu o „die Baurechnung über des Niemtžitžker Jägerhaus,“ v překladu tudíž zhruba: „o stavebních účtech myslivny v Němčičkách.“ Město tak učinilo po urgenci od podkomořského úřadu, přičemž magistrát nyní konstatoval, že v odpovědi podkomořskému úřadu se má zmínit, že polesný již tuto myslivnu obývá.[23]

Dne 2. října 1818 se magistrát zabýval nótou od 3. batalionu hraběte Argenteau „um Ausweisung eines Exerziersplatzs beim Jägerhause in Niemtschitschka für die in Rakowa in Timakow bequartirte 2 Compagnien,“ neboli „o vykázání místa pro cvičiště u myslivny v Němčičkách pro v Rakové a Tymákově ubytované dvě kompanie.“  Radní odpověděli, že potřebné místo bude vybráno společně s polesným Janem Markusem.[24] Není zřejmé, zda byla myšlena trvalá plocha pro výcvik vojska, nebo jen dočasný zábor. Pravděpodobnější je druhá varianta.

Myslivna byla zděnou usedlostí, připomínající vesnický statek, umístěnou v odstupu od Šťáhlavské ulice, v obklopení poli, na severu hraničící s výběžkem lesa. Na střeše měla dvě korouhvičky. Její součástí byly i stodoly a stáje.[25] Myslivna se dochovala a stále slouží svému účelu (k roku 2007 i 2021 je stále majetkem Lesů města Rokycan). Hlavní obytná budova je masivní, venkovsky působící podlouhlé stavení se zděným přízemkem. Střecha má polovalbu. Pod střechou jsou půdní a podkrovní prostory v 1. patře. Objekt prošel mnoha přestavbami, ale v základních hmotových dispozicích si uchoval původní podobu. V roce 2015 proběhla rekonstrukce myslivny v Němčičkách. Zahrnovala obnovu fasády, střechy, vnitřních prostor a záchodů, s náklady cca 2 000 000 Kč.[26] Obecní kronika označuje oficiálně akci za obnovu „hájovny“, to je ovšem z historického hlediska jiný objekt, stojící nedaleko odtud (viz níže). Okolo myslivny se rozkládají další hospodářská stavení, která vytvářejí polouzavřený komplex.

Někdy v 70. letech 20. století vyrostl u příjezdové cesty západně od myslivny ještě obytný dům čp.679/III pro zaměstnance lesní správy. Na leteckém snímku z července 1968 budova nestála.[27] Stejně tak na fotografii z června 1969.[28] Snímkování z června 1972 ukazuje počáteční fázi výstavby. Dosavadní lesní porost byl vykácen a na místě budoucího domu je srovnaná plocha.[29] O rok později, v srpnu 1973, je již vidět hotovou hrubou stavbu včetně střechy.[30] Je to velký dům, vlastně dvojdům, venkovského typu, s dvěma zděnými podlažími a podkrovními prostory 2. patra v sedlové střeše, jež je orientována širokým štítem do komunikace. Je rozdělen na dvě poloviny se samostatnými bytovými jednotkami. Okolo domu se nachází prostorná zahrada. Již v roce 1877 se tu nacházelo hospodářské stavení patřící k myslivně.[31] To muselo výstavbě domu ustoupit.

 

 

6.1.3. Hájovna v Němčičkách čp.61/III

Někdy okolo roku 1860 vyrostla necelých dvě stě metrů jihozápadně od myslivny ještě budova hájovny čp.61/III. Umístěna byla přímo u Šťáhlavské silnice, naproti vyústění silnice od Rakové. Silnice od Rakové původně přímo pokračovala severně od Šťáhlavské silnice a ještě dle evidenční katastrální mapy z roku 1877 tudíž míjela hájovnu ze západní strany. Teprve dodatečně (někdy před rokem 1910, dle druhotného zákresu do mapy) byla cesta převedena východně od hájovny.[32] Objekt se tehdy nacházel na samotném okraji katastru Rokycan, dál k západu již se prostíralo katastrální území Mokrouše. Hájovna měla podobu jednoduché přízemní zděné chalupy s dvorkem. V hrubých obrysech se dochovala do současnosti. V květnu 1861 schválila obecní rada dovoz stavebního dříví k  „nové hájovně pod Čilinou“.[33] Není ale vyloučeno, že tento údaj se týká hájovny Čilina čp.53/III (viz výše) a že objekt hájovny v Němčičkách původně sloužil jako mýtný domek čp.188/II (viz následující odstavec). I hájovna zůstávala ještě dle stavu k roku 2007 v majetku Lesů města Rokycan. V roce 2021 již je podle katastru nemovitostí v soukromém majetku.

V 2. polovině 19. století v Němčičkách stála mýtnice, zvaná též mýto nebo Šťáhlavské mýto. Dne 27. srpna 1864 se v matrice objevuje údaj o úmrtí dcery jistého Antonína Bauera. Místo úmrtí uvedeno jako „na mýtě v Němčičkách“. Číslo popisné chybělo.[34] Mapa stabilního katastru z roku 1838 ji nezachycuje, ani originální mapa stabilního katastru s dodatečnými zákresy z 50. a 60. let 19. století výslovně mýtnici neuvádí.[35] Stejně tak ani na evidenční katastrální mapě z roku 1877 zakreslená není.[36] Mýtnice se nacházely na hlavních příjezdových cestách do města a vybíraly se tu poplatky od povozů, například za dovoz potravin. Mýtnice na Šťáhlavské silnici ale prokazatelně existovala. V městském archivu se nachází složka z roku 1879, nazvaná „Stavba mýtnice u Šťáhlavské silnice“.[37] Není tedy jisté, zda nebyla postavena na jiném místě. Každopádně je uvedena ve sčítání lidu roku 1890 („okresní mýtnice na Šťáhlavské silnici“), kdy měla číslo popisné čp.188/II (patřila tedy formálně do městské části Pražské předměstí).[38] Analýza dobových map ale ani v této době výslovně objekt, označený jako mýtnice, u Šťáhlavské silnice neukazuje. Nabízí se ovšem jedna hypotéza. Přímo na okraji tehdejšího katastru města, u křížení silnic od Šťáhlav a Rakové, stojí v Němčičkách výše popsaná hájovna čp.61/III. Je to ideální lokalita pro mýtný domek. Je tedy možné, že původně šlo o onu budovu mýtnice, zmiňovanou již v roce 1864.  A teprve později byla využita jako hájovna. V tom případě se zpráva z roku 1861 o dovozu stavebního dříví k  „nové hájovně pod Čilinou“[39] týkala hájovny na Čilině čp.53/III a nikoliv této hájovny v Němčičkách čp.61/III, která tehdy mohla sloužit coby mýtnice a teprve později byla upravena pro potřeby lesní správy. Tomu by nasvědčovalo i to, že oba typy využití (mýtnice i hájovna) patřily do kompetence obce, takže nebylo těžké obecní budovu mýtnice přeměnit na hájovnu pro obecní lesy.

 

 

6.2. Rozrůstání Němčiček o obytné usedlosti před rokem 1945

K původní monofunkční enklávě objektů souvisejících s lesním hospodařením začala v meziválečném období přibývat i další soukromá stavení. Vyrůstala nahodile jako izolované usedlosti, postrádající městský charakter. V té době Němčičky nabývaly charakteru jakési rozptýlené podhorské vesnice.

Jako první nové obytné stavení zde vznikl dům čp.209/III, situovaný při starší polní cestě č.kat.2813, vedoucí od domu U Suchánků (viz níže, čp.400/III) u Šťáhlavské silnice do dnešní chatové osady. Nyní je zcela obklopen ostatními rekreačními domky. Tehdy to ovšem byla samota s velkou zahradou. Musel už stát v roce 1924, protože 24. září 1924 byl oceněn na 40 000 Kč a 12. února 1929 na 44 000 Kč.[40]  V květnu 1926 zastupitelstvo jedná o otázkách regulačního a územně-plánovacího charakteru a mj. bere na vědomí, že Rudolf Bergmann provedl na pozemku č.kat.678 u Němčiček výstavbu rodinného domu s kůlnou. Vzhledem k absenci regulačního plánu v této odlehlé lokalitě byla novostavba umístěna preventivně 10 metrů od polní cesty č.kat.2813.[41] Dům se v základních hmotových obrysech dochoval do současnosti. Jde o přízemní stavení venkovského charakteru se sedlovou střechou. V říjnu 1933 obdrželi V. a J. Šolarovi stavební povolení na přístavbu chléva v čp.209/III.[42] Vedle tohoto domu, směrem ke Šťáhlavské silnici, vznikl do několika let i další dům čp.230/III.  Postavili ho František a Marie Čadovi na pozemku č.kat.676 u cesty č.kat.2813. I tento dům byl, vzhledem k absenci regulačního plánu, preventivně umístěn v 10metrovém  odstupu od cesty. Připomíná se tu již v květnu 1926.[43] Podle jiného dobového pramene ale až 27. července 1927 obecní rada vydala obývací a užívací povolení na dům na pozemku č.kat.676 (majitel R. Mühlbacher).[44] Mohlo jít ovšem o zpětnou legalizaci již hotové stavby. Jedná se taktéž o přízemní stavení se sedlovou střechou, dodnes v základních obrysech dochované. Dne 20. prosince 2007 MÚ vydal územní rozhodnutí a stavební povolení na přístřešek pro parkování automobilu na parcele č.kat.676/3 u čp.230/III, dle žádosti ze 17. října 2007. Dne 15. listopadu 2007 začalo společné územní a stavební řízení. Stavba měla stát 8,5 m od parcely č.kat.2813 (cesta) a 14 metrů od hranice pozemku č.kat.675/6. Přízemní, nepodsklepený přístřešek ze dřeva měl mít půdorys 6,2 x 4,7 metrů a výšku 3,4 metrů. Střecha navržena pultová. Vedle stavby se plánovala zpevněná plocha 50,25 čtverečních metrů. Termín dokončení stanoven do 31. prosince 2009.[45]  

Okolo roku 1930 přibyl ještě nedaleko odtud dům čp.373/III. Ten ovšem původně nestál na současném místě (parcela č.kat.665/2), protože parcela byla ještě dle leteckého snímkování z roku 1938[46] i 1947[47] prázdná. Je ovšem možné (ale je to jen hypotéza), že číslo popisné čp.373/III tehdy nesl domek pár desítek metrů odtud, na jižním okraji parcely č.kat.689/4 (u dnešního objektu če.194), který tu již v roce 1938 zachycen je. V roce 1963 ukazuje letecký snímek, že tento objekt zmizel a zároveň vyrostl dům na místě dnešního čp.373/III.[48] Je to přízemní dřevěná chatka s nízkou sedlovou střechou. Teorii, že došlo k přesunu čísla popisného, nasvědčuje i to, že v roce 1930 sčítání obyvatel eviduje v Němčičkách 5 domů (vlastní Němčičky 2 domy a skupina V Němčičkách 3 domy, což by odpovídalo existenci myslivny, hájovny a tří soukromých domů). Žilo tu tehdy celkem 22 obyvatel.[49]

Přímo u Šťáhlavské silnice vyrostla ještě v polovině 30. let usedlost čp.400/III, zvaná U Suchánků.  Stavební povolení pro Marii Suchánkovou na dům na č.kat.672 vydala rada 22. září 1933. Povolení bylo schváleno navzdory námitkám městské technické kanceláře ohledně odlehlosti pozemku.[50] Rodinný dům dle projektu Štěpána Wolfa prošel kolaudací 17. května 1934.[51] Dochoval se do současnosti jako izolované stavení u dnes frekventované silnice. Patrový dům má podkroví 1. patra a střechu s polovalbou. Obklopují ho hospodářské budovy a dvorek.

Tím stavební aktivita v Němčičkách v meziválečném období skončila. Po celou 1. republiku pohlíželo vedení města na povolování výstavby v této lokalitě s rozpaky, protože nebyla ujasněna budoucnost této oblasti. Koncem 20. let 20. století například město odmítlo záměr Ferdinanda a J. Šolarových postavit si rodinný dům na pozemcích č.kat.628 a č.kat.629, které ležely v Němčičkách jižně od Šťáhlavské silnice, v prostoru dnešní skládky (viz níže). V říjnu 1928 rada rozhodla, že nelze povolit výstavbu domku na pozemku č.kat.628 a č.kat.629, ale že Ferdinandu a J. Šolarovým se může opatřit směnou jiný pozemek vhodný pro zastavění.[52] Obě parcely pak vykoupila obec. V únoru 1929 rada určila, že za pozemky č.kat.628, č.kat.629 se B. a J. Šolarovým nabídne 7000 Kč.[53] V dubnu 1929 pak město referuje, že Šolarovi už prodali pozemky č.kat.628 a č.kat.629.[54] Stavební rozvoj Němčiček se od té doby výlučně soustřeďoval do prostoru severně od Šťáhlavské silnice, na úbočí Čiliny.

 

 

6.3. Stavební a urbanistický vývoj Němčiček po roce 1945 (proměna na chatovou osadu)

Brzy po 2. světové válce město provedlo elektrifikaci Němčiček, zejména kvůli zavedení elektřiny do obecní hájovny a myslivny. V roce 1946 se náklady na tuto investici odhadovaly na 160 000 Kčs.[55] V listopadu 1946 získalo město souhlas Západočeských elektráren v Plzni. Ještě před koncem roku byly dovezeny do Němčiček sloupy elektrického vedení. Vlastní práce začaly roku 1947. Prováděla je firma F. Pflegera v národní správě Zikmund.[56] Součástí investice měla být i výstavba sloupového transformátoru a vnějších i vnitřních rozvodů k budovám hájovny a myslivny.

Dopad elektrifikace na oblast Němčiček se neomezoval jen na budovy lesního hospodářství. Na nové elektrické vedení se mohli připojit i tamní soukromníci. I díky tomu získal po roce 1945 rozvoj Němčiček na dynamice. Zavedení elektrického sítě povzbuzovalo další výstavbu v této oblasti a měnilo izolovanou enklávu na atraktivní zónu, ve které se k původní lesnicko-hospodářské funkci připojovaly i funkce obytná a rekreační. Pod okrajem lesa Čilina se v té době rodí kolonie zahradních domků a chat, které ovšem v oné době bytové nouze sloužily částečně i k trvalému bydlení. Nešlo tedy ještě zatím o klasický model rekreačních chatek na malých zahradách. Jako první se na elektrický rozvod připojila chata Antonína Skolky čp.361/III, dodnes dochovaná coby objekt če.217, která tu vyrostla na přelomu 30. a 40. let. Letecké snímkování z  roku 1938 ji ještě nezachycuje.[57] Dne 2. listopadu 1939 radní vydali povolení na chatu pod Čilinou na pozemku č.kat.679 (majitel A. Skolka).[58] V městském archivu se nachází složka z roku 1940, nazvaná „Stavba weekendového domku čp.361/III a oplocení“.[59] Antonín Skolka za připojení na elektrickou síť zaplatil 15 000 Kčs.[60] Letecká fotografie z června 1947 zachycuje Skolkovu chatu již jako dokončenou.[61] Okolo ní se tehdy prostírala velká, protáhlá, severojižně orientovaná zahrada (až později výrazně redukovaná druhotnou parcelací) s relativně vzrostlým ovocným sadem, což napovídá tomu, že vznikla o několik let dříve, patrně počátkem 40. let, brzy po vydání stavebního povolení. Skolkovic chata se zachovala dodnes. Původně šlo o dřevěnou stavbu typu srub.[62] Nyní jde o větší objekt s valbovou střechou. Někdy později byla přeznačena z čp.361/III na číslo evidenční če.217 (číslo popisné pak druhotně získala novostavba na rohu Šťáhlavské a Slepé ulice, viz výše, v popisu zástavby Za Rakováčkem). Objekt če.217 je evidován formálně v rejstříku objektů až od 21. prosince 2005.[63]

Dle stavu z roku 1947 tak Němčičky sestávaly již ze 7 domů (hájovna, myslivna a 5 soukromých staveb) a další, (dnešní če.370, viz níže) byl patrně ve výstavbě. Vývoj k proměně Němčiček v rekreační chatovou oblast ale nebyl přímočarý. Ve 40., 50. a 60. letech se ještě objevovaly i jiné koncepce, které by definovaly Němčičky jinak, jako zónu zemědělské výroby. V roce 1949 uvažovalo město o výstavbě velkovýkrmny vepřů mezi Šťáhlavskou silnicí a lesem Čilina. Po připomínkách zemědělského referenta Viléma Bureše byl projekt rozšířen i o drůbežárnu, odchovnu telat a selat a eventuálně i velkochov hovězího dobytka.[64] Zůstalo jen u velikášských plánů, příznačných pro exaltovanou dobu kolektivizace zemědělství.  Později se ale podobné záměry ještě několikrát vracely. V roce 1959 se plánuje, že při Šťáhlavské silnici vyroste menší farma státního statku, která by doplnila hlavní provozní statku, u Příbramské silnice.[65] Opět nedošlo k realizaci. V dubnu 1968 zase statek zvažuje realizací výstavby skladištní haly na 4000 kubických metrů píce u Šťáhlavské silnice pod Čilinou. Mělo k ní dojít roku 1970.[66] Zatímco státní statek u Příbramské silnice opravdu vznikl (viz kapitola „Práchovna“), zde u silnice na Šťáhlavy megalomanské plány na zemědělské areály neuspěly. Naštěstí, protože by se tím další rozvoj obytné a rekreační zástavby v Němčičkách zabrzdil.

Bez ohledu celkovou neujasněnost urbanistického řešení lokality Němčiček, se zde tempo výstavby od konce 40. let zrychlovalo. Letecký snímek ze září roku 1951 ukazuje, že v severozápadním rohu lokality, u lesa, už stojí dnešní objekt če.327.[67] Šlo o chatu rodiny Strangmüllerových.[68] Ta už zde patrně stála v roce 1947, kdy je zachycena na leteckém snímku, možná jako teprve dokončovaná.[69] Oficiálně je registrována v evidenci objektů od 1. února 2004.[70] Jednalo se o menší stavbu, ovšem na rozlehlém pozemku (později redukovaném další parcelací). Na sousedním pozemku východně od něj už tehdy stála dokončená či právě dokončovaná chata če.299, kterou si postavili František a Anežka Kratochvílovi z Rokycan. Přízemní, svépomocí stavěný objekt s nízkou sedlovou střechou a verandou sloužil po delší dobu i pro trvalé obývání. I v tomto případě byla prostorná zahrada později redukována a z pozemku vyměřeny menší parcely.[71] Okolo roku 2010 byla původní chatka če.299 zbořena a nahradila ji půdorysně podobná, ovšem moderněji pojatá stavba, podobná spíše rodinnému domku (patrový objekt s podkrovím 1. patra pod sedlovou střechou). Do roku 1951 také v Němčičkách přibyla neoznačená chata na pozemku č.kat.688/2 a stavební parcele č.kat.3627. Je zde rovněž vidět dokončený či dokončovaný dům čp.569/III na velké zahradě východně od myslivny, přístupné od Šťáhlavské silnice samostatnou obslužnou cestou.

Prakticky nezměněnou situaci zachycuje letecké snímkování z roku 1952.[72] Snímkování z roku 1957[73] a 1963[74] ukazují další pozvolný přírůstek. Stále ještě šlo o relativně řídce komponovanou sídelní strukturu, kdy na velkých zahradách vyrůstaly izolované zahradní domky a chaty. Naproti domu čp.230/III to byla chata če.270 na velkém pozemku. Severně od ní, poblíž okraje lesa přibyla chata na pozemku č.kat.688/1 a stavební parcele č.kat.4118. Severně od Skolkovic chaty zase vyrostla chata Petrákových na pozemku č.kat.686/1 a stavební parcele č.kat.3648 (dodnes stojící, ovšem bez číselného označení).[75] Na mnoha místech v Němčičkách se navíc během 50. let 20. století rozvinuly velké zahrady a sady, často oplocené, takže ačkoliv struktura domů, respektive chatek, zůstávala relativně řídká, velká část plochy Němčiček už měla jakýsi ovocnářsko-vesnický charakter.

Teprve od konce 60. let a zejména v letech 70. a 80. se nárůst počtu rekreačních objektů výrazně zrychlil. Například 12. dubna 1977 rada MěstNV schválila přidělení 14 pozemků na výstavbu zahrádek na Čilině a v Němčičkách.[76] Nyní už šlo o ryze rekreační stavby na malých zahradách, často vytvářených sekundárním dělením starších sadů. Tehdy se z této příměstské enklávy definitivně stala chatová osada. Tento stav zachycuje státní mapa z roku 1987.[77] Nové chaty ale nepřestaly přibývat ani poté. I v 90. letech a počátkem 21. století pokračuje parcelace. Mapa z roku 1998 ukazuje zejména vznik hustého rastru zahrádek s chatkami východně od Skolkovic chaty.[78] Od počátku 21. století navíc zesilují tendence k přestavbám zdejších chat na objekty podobající se spíše městským rodinným domům. 

 

 

6.4. Zástavba v chatové osadě Němčičky

Hlavními komunikačními osami Němčiček jsou dvě cesty, vybíhající ze Šťáhlavské silnice. První z nich, blíže městu, odbočuje u čp.400/III (U Suchánků) a směřuje mírně zvlněnou trasou zhruba západním směrem až k okraji lesa. Prochází jádrem chatové osady. Druhá cesta odbočuje ze Šťáhlavské mezi hájovnou a myslivnou a vede přibližně severním směrem podél lesa. Chatovou osadu spíše míjí a slouží jako dopravní napojení zejména pro její západní část. Na severozápadním okraji Němčiček do ní od východu ústí první z těchto dvou cest. 

Cesta odbočující u čp.400/III U Suchánků (o domě viz výše) vede nejprve cca 350 metrů volnou krajinou, mezi zemědělskými pozemky. Ovšem i zde už sílí tendence ke stavebnímu využití. Dne 3. května 2006 požádal František Balvín o pořízení změny územního plánu č. 53, kterou by se dvě části pozemku č.kat.658/4 (označeny jako č.kat.658/6 a č.kat.658/7) předefinovaly ze zemědělské půdy na chatovou oblast. Šlo o pruh pozemků jižně od této cesty, východně od če.93 a čp.373/III. Město ovšem zaujalo skeptický postoj. Ne ani tak proto, že by chtělo bránit rozrůstání chatové osady, ale změna aplikovaná pouze na jednu nevelkou parcelu se představitelům města zdála nekoncepční. Vzhledem k tomu, že by zde došlo k záboru zemědělské půdy (byť evidované jako půda III. a IV. jakostní třídy – střední a horší kvalita) bylo navíc nutné celou věc podrobně projednat. Město proto rozhodlo, že projednání změny územního plánu zařadí na jednání až v březnu 2007. Dne 15. května 2006 tak rozhodla městská rada, která nedoporučila v současné době zahajovat projednávání této změny, 30. května 2006 ve stejném duchu rozhodlo i zastupitelstvo.[79] Dle stavu z roku 2019 zůstávají pozemky stavebně nevyužité.

Teprve pak začíná vlastní zastavěné území Němčiček. Prvními stavbami jsou objekty če.93 a čp.373/III. Objekt če.93 má podobu dřevěného přízemního domku s nízkou sedlovou střechou. Nějaká drobná stavba je zde zachycena již na leteckém snímku z roku 1951.[80] Zaujímala ale daleko menší půdorys, takže mohlo jít o pouhou kůlnu či altán. Stejná situace je vidět na leteckém snímkování z roku 1963.[81] Teprve později vznikl nynější domek. Parcelu jižně odtud zaujímá dům čp.373/III. O něm podrobněji výše, v rámci popisu nejstarší zástavby Němčiček. Zopakujme ale, že navzdory číslu popisnému nevznikl na tomto místě již za první republiky. Tehdy stával jiný dům (patrně čp.373/III) severně od cesty, asi 30 metrů odtud, na pozemku č.kat.389/4. Doložený je tu v roce 1938. Dle snímkování z roku 1957 se zdá, že už byl zbořen.[82] Na místě dnešního domu čp.373/III je v roce 1957 zachycen menší objekt, teprve letecká fotografie z roku 1963 jej zde zobrazuje v současném půdorysu.[83] Je to dřevěná přízemní stavba s nízkou sedlovou střechou.

U domů če.93 a čp.373/III odbočují z hlavní komunikace v chatové osadě dvě boční cesty. Jedna z nich (č.kat.2811) vede k jihojihozápadu, druhá k severu. První z nich, tedy cesta č.kat.2811, navazuje na původní pěšinu vedoucí kdysi po mezi, oddělující jednotlivé zemědělské pozemky, až k areálu myslivny. Takto je vidět na leteckém snímku z roku 1938.[84] Během 50. let při její západní straně vznikl velký ovocný sad na tehdy ještě nerozděleném pozemku č.kat.675. Na jejím jižním konci vznikla podobná ovocná zahrada na pozemku č.kat.648. V této fázi je zachycena na leteckém snímku z roku 1963.[85] Během 70. a 80. let byly původní ovocné sady parcelovány na menší pozemky pro chaty. Takto je lokalita zachycena na státní mapě z roku 1987.[86] Při její západní straně stojí směrem od severu objekty če.167 (přízemní, zčásti dřevěný domek se sedlovou střechou, v evidenci formálně až od 21. prosince 2005,[87] ale zachycený již na státní mapě z roku 1987[88]), če.74 (přízemní se sedlovou střechou, rovněž zde zakreslený již v roce 1987, ale v evidenci oficiálně od 21. prosince 2005[89]) a če.244 (doložený k roku 1987, svépomocně navrhovaný, kompozičně nepříliš zvládnutý přízemní objekt s asymetrickou sedlovou střechou). Následuje odbočka menší boční uličky, u níž ještě stojí chatka če.83 (zakreslená na mapě z roku 1987, formálně registrována v databázi objektů až k 21. prosinci 2005[90]), dále neoznačená chata na stavební parcele č.kat.3603 a další neoznačená chata na č.kat.3610, a potom objekty če.332, če.337 a če.335. Všechny tři jsou zachyceny na státní mapě z roku 1987.  Objekt če.332 si podržel původní skromnější proporce. Oficiálně registrován od 27. října 2004.[91] Chata če.337 prošla počátkem 21. století výraznou přestavbou a rozšířením. V evidenci je od 30. září 2006.[92] Objekt če.335 na rohové parcele byl původně malou chatkou. Před rokem 2011[93] prošla přestavbou a proměnila se fakticky na rodinný dům, patrový s podkrovními prostory v 1. patře pod sedlovou střechou.

 Protější východní strana uličky zůstává nezastavěná a tvoří ji louky. Jižně od chaty če.335 se komunikace zužuje, ale pokračuje k jihojihozápadu. Zde je oboustranně rozvinutá zástavba. Při západní straně je to velká zahrada s objektem če.320 (evidován od 19. června 2003,[94] ale zachycen už na mapě z roku 1987[95]), na východní straně menší parcely a na nich chatky če.82 (přízemní zděná s nízkou sedlovou střechou, zakreslena na mapě z roku 1987,[96] v rejstříku objektů oficiálně až od 21. prosince 2005[97]), če.345 (novější, z počátku 21. století, v registru od 12. května 2008[98]) a neoznačená chata na stavební parcele č.kat.3594. Ta zde stála již dle leteckého snímkování z roku 1957.[99] Pak cesta končí a napojuje se na komunikaci, jež vede východně od myslivny a je rovněž obestavěna rekreačními objekty (viz níže).

Druhá boční cesta, jež odbočuje z hlavní komunikace procházející Němčičkami u domu če.93, má jen podružný charakter. Vede po okraji zástavby a z jedné strany ji lemují pole. Po západní straně ji lemují zadní trakty zahrad, které ale primárně obsluhuje souběžná boční komunikace. Ta má oboustrannou zástavbu. Na východní straně jsou to malé zahrady s rekreačními objekty če.194, če.340, če.163, če.263 a če.268. Zahrady tu existovaly již dle stavu k roku 1963. Tehdy ovšem bez zástavby, která přibývala až později, současně s dělením pozemků na menší parcely.[100] Chatka če.194 na nejjižnější parcele se nachází v místech, kde již v roce 1938 dle tehdejšího leteckého snímkování stál jakýsi objekt se zahradou.[101] Patrně šlo o původní čp.373/III, později přesunutý (viz výše). Nacházel se v jihovýchodním rohu zahrady a zdá se, že nejpozději k roku 1963 již byl zbořený.[102] Současný rekreační objekt če.194 vznikl později. Jde o dřevěnou malou přízemní stavbu s nízkou sedlovou střechou. Je zakreslen na státní mapě z roku 1987.[103] V registru objektů je oficiálně evidován až od 21. prosince 2005.[104] Vedlejší chatka če.340 je rovněž k vidění na mapě z roku 1987. Jedná se o malý zděný objekt se sedlovou střechou, pod níž se nachází nízké podkroví. V registru je veden od 1. srpna 2007.[105] Objekt če.163 je zděný přízemní domek s plochou střechou a brizolitovou fasádou, příznačnou pro estetiku normalizačního období. I on tu byl zakreslen na mapě z roku 1987. V registru objektů figuruje formálně od 21. prosince 2005.[106] Chatka če.263 na mapě z roku 1987 chybí. Viditelná je až na státní mapě z roku 1998.[107] I ona je ryze formálně v registru objektů evidována až od 21. prosince 2005.[108] Má podobu malého zděného stavení. Původně snad plochou střechu asi počátkem 21. století zakryla mírně skloněná pultová střecha s taškovou krytinou, přičemž na západní straně je položena i svisle na fasádu domku. Poslední stavbou při východní straně této uličky je objekt če.268. Jedná se o větší stavbu, připomínající spíše rodinný domek. Patrový dům má sedlovou střechu, pod ní podkroví 1. patra. Fasáda je brizolitová a stejně jako stavební detaily prozrazuje dobu vzniku za socialismu. Zakreslen je již na mapovém podkladu z roku 1987.[109]

Západní stranu této boční uličky lemují původně větší zahrady, které tu byly vytýčeny již na přelomu 40. a 50. let. Letecké snímkování ze září 1951 totiž ukazuje tři velké zahrady, patrně čerstvě vyměřené, protože byly prakticky bez vegetace.[110] V roce 1957 již na všech třech stojí i malé chaty.[111] Později tu došlo k dílčímu rozdělování na menší pozemky, ale obecně se tu uchoval v znatelné podobě starší rytmus velkých zahrad. Na jihu stojí objekt če.270. Je tu patrně vidět již v roce 1951,[112] určitě už v roce 1957.[113] Je to malý přízemní objekt s plochou střechou. Z původní velké zahrady vznikly tři menší díly, přičemž domu če.270 zbyla jen malá zahrádka. Severně od něj stojí mladší če.328, větší chata se sedlovou střechou, orientovaná štítovou stěnou do uličky. Na mapě z roku 1998 ještě zakreslena není. Vznikla někdy počátkem 21. století. Na leteckém snímkování z let 2001–2003 je vidět na pozemku stavební činnost a objekt če.328 je buď dokončený, nebo před dokončením.[114] V registru evidenčních čísel je chata zanesena od 1. dubna 2004.[115] Severně od něj se rozkládá nadále nerozdělená původní velká zahrada z 50. let 20. století. Stojí na ní dokonce i původní chatka na stavební parcele č.kat.3627. Nemá ovšem číslo popisné ani evidenční.  Jde o menší objekt s valbovou střechou. Dál k severu se rovněž rozkládala původní velká zahrada s ovocným sadem. V její západní části stávala již k roku 1957 také chatka.[116] Ta se do současnosti nedochovala. Je tu zachycena ještě na leteckém snímkování z května 2013. V té době již ale severně od ní vyrůstala novostavba če.363.[117] Dle stavu z července 2015 už byla stará chata bořena. Nový dům če.363 má větší rozměry a sedlovou střechu s podkrovím 1. patra. Připomíná spíše rodinný dům. Registrován byl 4. prosince 2012.[118] Východní část původní velké zahrady byla rozdělena na dva menší pozemky. Takto jsou zachyceny na mapě z roku 1998. Tehdy už na nich stály dvě chaty.[119] Jde o objekty če.282 (malá přízemní chatka) a če.259 (větší chata s podkrovím 1. patra pod sedlovou střechou, evidována formálně od 21. prosince 2005[120]).

Vraťme se na hlavní komunikaci procházející Němčičkami. Při její jižní straně se nacházejí směrem od východu k západu objekty če.178, če.13 a če.367. V roce 1957 se na tomto místě rozkládal velký sad.[121] Mapa z roku 1987 již zachycuje tři pozemky, přičemž objekty če.13 a če.367 již stály.[122] Objekt če.178 je doložen až na mapě z roku 1998.[123] Je to patrová chata se sedlovou střechou a podkrovím v 1. patře. Oficiálně registrována v rejstříku objektů od 21. prosince 2005.[124] Sousední chata če.13 je menší přízemní stavbou s nízkou sedlovou střechou. Registrována formálně od 29. listopadu 2010.[125] Objekt če.367 je větší, blížící se dimenzemi rodinnému domu. Do této podoby byl uveden až razantní přestavbou okolo roku 2010, při níž zmizela původní, drobnější chatka. Na snímku ze září 2011 už je nově rozšířená chata dokončená, nebo před dokončením.[126] Má sedlovou střechu a podkroví 1. patra. V evidenci figuruje od 14. listopadu 2014.[127]

Souvislá řada zahrad a chat pokračuje i dále k západu. Zde se nacházejí dvě nejstarší stavby v kolonii v Němčičkách. Jde o prvorepublikové domy čp.230/III a čp.209/III, které od počátku sloužily k trvalému obývání (podrobněji viz výše, v rámci pasáže o vývoji Němčiček před rokem 1945). Západně od nich vstupuje hlavní komunikace do hustě zastavěné centrální oblasti osady. Po obou stranách se tu rozkládají kompaktně využité malé pozemky s rekreačními chatami, vzniklé ve vrcholné fázi budování chatové kolonie. V roce 1987 ukazuje mapa, že severně od hlavní komunikace už byla provedena parcelace. Na jižní straně od této hlavní cesty zůstávala ještě velká proluka.[128] Ta se zaplnila až v následující dekádě, jak ukazuje srovnání se státní mapou z roku 1988.[129] Nejprve proberme zástavbu jižně od hlavní komunikace, tedy mezi starším domem čp.209/III a Skolkovic chatou če.217 ze 40. let 20. století (o Skolkovic chatě viz výše, v popisu vývoje Němčiček po roce 1945). Ačkoliv v této proluce vznikala skutečná zástavba až od konce 80. let, má starší stavební vývoj. Již na leteckém snímku z roku 1947 je vidět, že zde na pozemku č.kat.678 existoval nově založený ovocný sad o ploše cca 120 arů.[130] Je vidět v nezměněném rozsahu i na snímku z roku 1963, ovšem s tím, že nyní již šlo o vzrostlé stromoví. Mezi tímto sadem a domem čp.209/III se rozkládal pruh travou porostlého, prázdného pozemku, který fungoval jako rozšířená zahrada domu čp.209/III.[131] Prakticky beze změn situace zůstala i dle stavu z roku 1987. Teprve poté následovala parcelace. Původní pruh zahrady u čp.209/III zůstal zachován a tato usedlost tak má nadále výrazně nadstandardní pozemek, zatímco ovocný sad byl beze zbytku rozměřen na zahrádky. Jde o přibližně čtvercový blok, do jehož nitra ještě proniká kolmo zahnutá obslužná komunikace, jež umožnila vytvoření malých pozemků i ve vnitřním prostoru bloku. Při hlavní komunikaci se nacházejí následující stavby: če.323 (chata s podkrovními prostory v 1. patře a sedlovou střechou, na mapě z roku 1998 ještě není zakreslena, doložena počátkem 21. století, opakovaně rozšiřována, v registru objektů od 10. března 2004[132]), če.297 (menší chatka s obytným podkrovím 1. patra pod sedlovou střechou, zachycena na mapě z roku 1998, v evidenci formálně od 21. prosince 2005[133]), če.290 (patrová chata s podkrovím 1. patra a sedlovou střechou, registrována od 21. prosince 2005[134]), dále v katastru nezanesená chatka na pozemku č.kat.678/9 a če.277 (patrová zděná chata se sedlovou střechou a podkrovními prostory 1. patra, viditelná na mapě z roku 1998). Ve vnitrobloku jsou to objekty če.245 (přízemní dřevěná chatka s nízkou sedlovou střechou, zaznamenána na mapě z roku 1998), če.242 (dřevěná chata se sedlovou střechou a podkrovím 1. patra, rovněž doložená k roku 1998, v evidenci formálně až od 21. prosince 2005[135]), če.256 (taktéž dřevěná stavba, poměrně vysoká, na malém půdorysu, s podkrovními prostory 1. patra pod sedlovou střechou, zobrazena na mapě z roku 1998, v registru objektů oficiálně rovněž od 21. prosince 2005[136]), če.246 (dřevěná chata na úzkém půdorysu, s podkrovím 1. patra a sedlovou střechou, rovněž doložená na státní mapě v roce 1998), če.280 (přízemní zahradní domek ze dřeva, s nízkou sedlovou střechou, existoval již v roce 1998), če.379 (novější, podobná rodinnému domu, patrová se sedlovou střechou a podkrovím v 1. patře, vznikla na zahradě, která ještě dle stavu ze srpna 2016 byla prázdná, jen s několika drobnými objekty, v srpnu 2018 tu bylo rozestavěné hrubé zdivo bez střechy, objekt registrován od 18. prosince 2019[137]), če.279 (dřevěná chata se sedlovou střechou a podkrovními prostory 1. patra, zachycena na mapě z roku 1998), če.286 (drobná zděná přízemní stavba se sedlovou střechou, doložena na mapě z roku 1998, v evidenci formálně až od 21. května 2007[138]), če.276 (patrový objekt se sedlovou střechou a podkrovím 1. patra, taktéž zaznamenaný na mapě z roku 1998) a če.281 (přízemní dřevěná chata se sedlovou střechou, zachycena již na státní mapě v roce 1998).

K podobnému procesu došlo i v bloku severně od hlavní cesty, procházející chatovou osadou. Zde letecké snímkování z roku 1957 zachytilo velkou zahradu a sad na pozemku č.kat.686 v jeho západní části.[139] Patřila k chatě Petrákových (dodnes stojící na pozemku č.kat.686/1 a stavební parcele č.kat.3648, bez číselného označení, o chatě podrobněji též výše, v rámci popisu vývoje Němčiček po roce 1945).[140] Ve východní části lokality bylo nadále pole č.kat.687.[141] Stejnou situaci zachycuje i letecká fotografie z roku 1963.[142] Někdy pak zde ale došlo k celkové proměně, kdy byla dosud nevyužitá plocha o rozloze cca 140 arů rozměřena na malé pozemky a započala zde výstavba chat. Když se v říjnu 1972 na plénu MěstNV řešily vhodné plochy pro chaty a zahrádky, zmiňuje se i pozemek č.kat.687 v Němčičkách o výměře 8575 čtverečních metrů.[143] Šlo o plánovitou regulační akci, při níž byly do nitra přibližně obdélné parcelované plochy vyvedeny tři souběžné boční komunikace. Chata Petrákových si ponechala nejzápadnější část původní zahrady, zbytek byl začleněn do nově budované rekreační výstavby. Došlo zároveň definitivnímu utvoření trasy hlavní komunikace, probíhající osadou. Ta totiž původně ve směru od Šťáhlavské silnice k západu končila v prostoru u Skolkovic chaty če.217 (viz výše), kde Skolkovic a Petrákovic zahrada spolu přímo sousedily. Takto je to pozorovatelné ještě na leteckém snímku z roku 1963.[144] Nyní byla cesta protažena k západu, přičemž okolo zahrady u Skolkovic chaty vedena pravoúhlým zálomem, kvůli čemuž byla část zahrady zabrána. Na západním konci byla pak vedena podél jižního okraje zahrady u Kratochvílovic chaty če.299 (viz výše) na cestu probíhající od hájovny podél okraje lesa. Mapa z roku 1987 již ukazuje, že parcelace byla provedena a na velké části pozemků stály malé chatky a zahradní domky.[145] Do roku 1998 proces zastavování pozemků dále pokročil.[146] Vzniklo tu celkem 30 samostatných zahrad, prakticky všechny s rekreačními objekty. Šlo o nejvýraznější ukázku proměny Němčiček, kdy původní spíše extenzivní a zpola agrární charakter nahradila intenzivní mozaika malých pozemků pro příměstskou rekreaci.

Popis zástavby v této lokalitě začněme u nejvýchodnější ze tří zdejších bočních uliček. Při ní vznikly následující objekty: če.197 (přízemní chata se sedlovou střechou, doložena již na mapě z roku 1987, registrována oficiálně od 21. prosince 2005[147]), če.301 (menší přízemní objekt se sedlovou střechou, zachycen na mapě z roku 1987, v evidenci od 20. srpna 2001[148]), če.162 (přízemní zděná chatka na rohovém pozemku se sedlovou střechou, doložena tu k roku 1987, registrována v databázi objektů formálně až od 21. prosince 2005[149]), če.190 (další přízemní zděná chatka se sedlovou střechou, taktéž zde zobrazená na státní mapě v roce 1987, v evidenci také od 21. prosince 2005[150]), če.94 (doložena k roku 1987, v evidenci rovněž od 21. prosince 2005[151]), če.303 (dřevěná přízemní stavba s nízkou sedlovou střechou, zachycena na mapě v roce 1987, v evidenci objektů od 20. srpna 2001[152]), če.317 (větší patrová zděná chata s podkrovím 1. patra a sedlovou střechou, na mapě z roku 1987 ještě není, ani na státní mapě z roku 1998,[153] v evidenci od 14. února 2003[154]), če.161 (dřevěná patrová chata se sedlovou střechou a podkrovím 1. patra, stojící na krajním pozemku u lesa, k vidění již na mapě z roku 1987, registrována oficiálně až od 21. prosince 2005[155]), če.207 (patrová zděná chata s podkrovím 1. patra pod sedlovou střechou, rovněž zobrazena na mapě z roku 1987, v evidenci také formálně až od 21. prosince 2005[156]), če.195 (přízemní dřevěný objekt s nízkou sedlovou střechou, zakreslen na mapě z roku 1987, v evidenci rovněž až od 21. prosince 2005[157]), če.216 (větší zděná chata, patrová s podkrovím 1. patra a sedlovou střechou, na mapě z roku 1987 ani 1998 zakreslena není, v registru objektů od 21. prosince 2005[158]), če.61 (menší přízemní zahradní domek, na mapě z roku 1987 již zobrazen, v evidenci formálně od 21. prosince 2005[159]) a če.366 (větší chata podobná rodinnému domu, s podkrovními prostory 1. patra pod sedlovou střechou s vikýřem, na rohovém pozemku, na mapě z roku 1987 ani 1998 vidět není, ale na leteckých snímcích z počátku 21. století doložena, v registru objektů evidována od 7. listopadu 2014[160]).

Zástavbu druhé boční uličky tvoří následující objekty: če.211 (větší chata na rohové parcele se zděným přízemkem a dřevěným podkrovím 1. patra pod sedlovou střechou, na mapě z roku 1987 ještě nezachycena, zobrazena až na státní mapě z roku 1998), če.254 (zděná chata s podkrovím 1. patra a sedlovou střechou, doložena na mapě z roku 1987), če.352 (malá přízemní zděná chata, na mapě z roku 1998 chybí, doložena na snímkování počátkem 21. století, v evidenci od 17. června 2009[161]), če.243 (dřevěný přízemní objekt, zobrazen na mapě z roku 1998, registrován oficiálně od 21. prosince 2005[162]), če.269 (menší chatka, přízemní, zděná, se sedlovou střechou, zachycena na státní mapě z roku 1998), če.160 (přízemní chatka na krajní parcele u lesa, na mapě z roku 1998 je zakreslena, v evidenci objektů formálně až od 21. prosince 2005[163]), če.174 (zděná patrová chata s podkrovními prostory 1. patra a sedlovou střechou, na krajním pozemku u lesa, mapa z roku 1987 ji zobrazuje, evidována oficiálně od 21. prosince 2005[164]), če.219 (zděná patrová stavba s podkrovím v 1. patře a sedlovou střechou, na mapě z roku 1987 ještě nebyla, na mapě z roku 1998 ano, evidována od 21. prosince 2005[165]), následuje zahrada č.kat.686/4 s přízemní dřevěnou chatkou, nezakreslenou v katastru nemovitostí, dále če.149 (zděná chatka s nízkým podkrovím 1. patra pod sedlovou střechou, je již zaznamenaná na mapě z roku 1987, registrována v rejstříku objektů formálně od 21. prosince 2005[166]) a če.215 (přízemní zděná chata se sedlovou střechou, na rohovém pozemku, zobrazena až na mapě z roku 1998, v evidenci formálně až od 21. prosince 2005[167]).

Následuje třetí boční ulička a při ní tyto objekty: če.185 (nízký dřevěný zahradní domek, přízemní s nízkou sedlovou střechou, doložený již na mapě z roku 1987, v evidenci objektů formálně až od 21. prosince 2005[168]), če.179 (na mapě z roku 1998 ještě není zakreslen, evidován rovněž od 21. prosince 2005[169]), če.249 (na mapě z roku 1998 také není zobrazen), če.218 (zachycen na mapě z roku 1998, evidován od 21. prosince 2005[170]). Tyto chatky vyplňují východní stranu uličky. Na západní straně zůstala větší zahrada s původní chatou Petrákových (viz výše), jež je i po výrazné redukci své rozlohy stále nadstandardně dimenzovaná. Jižně od hlavní cesty pak ještě vznikly v rámci této parcelační akce objekty če.222 (přízemní dřevěná stavba, zachycena na mapě z roku 1998, v registru objektů oficiálně až od 21. prosince 2005[171]), če.251 (menší zděná chatka s nízkým podkrovím 1. patra pod sedlovou střechou, zobrazena na mapě z roku 1998) a neoznačená chata na pozemku č.kat.679/4 jižně od če.222.

Odtud dál k západu se podél hlavní cesty osadou rozkládá při její severní straně skupina chat, zčásti staršího původu (z 50. let 20. století), které i přes dílčí rozdělování pozemků mají nadále velké zahrady. Takto byla z původního pozemku u chaty Kratochvílových če.299 (viz výše) z počátku 50. let, oddělena polovina zahrady, na níž vyrostla chatka če.233 (menší dřevěná stavba se sedlovou střechou, na mapě z roku 1987 již zakresleno rozdělení zahrady, chatka nikoliv, ale vznikla ve skutečnosti již v 80. letech, formálně evidována od 21. prosince 2005[172]). K této původní menší chatě če.233 na témž pozemku později přibyl i objekt če.338. Podle stavu k říjnu 2005 ještě nestál.[173] Dle leteckého snímku z května 2008 již byl dokončen.[174] Jde o větší stavbu připomínající rodinný dům, patrovou, s podkrovím 1. patra v sedlové střeše. Evidován od 16. listopadu 2006.[175] Rovněž tak původní velká zahrada u chaty Strangmüllerových če.327 z 50. let (o ní viz výše, v popisu vývoje Němčiček po roce 1945) byla dodatečně rozdělena. Na jižní straně vyrostl objekt če.189, malá dřevěná chatka s podkrovím 1. patra pod sedlovou střechou. Zachycena na mapě z roku 1987.[176] V evidenci objektů je registrována formálně až od 21. prosince 2005.[177] Počátkem 21. století získala úzký pruh při jižní straně zahrady, kudy původně (před utvořením hlavní cesty osadou) vedla příjezdová cesta od lesa k chatě Kratochvílových. Na severním okraji bývalé velké zahrady Strangmüllerových zase byla utvořena samostatná parcela, na níž vyrostla chata če.370. Ta není zobrazena na mapě z roku 1998. Současnou podobu nabyla někdy před rokem 2015. Jde o větší stavbu. Evidována od 5. srpna 2015.[178] Severně odtud, v nejzazším cípu Němčiček, obklopeném na třech stranách lesem, stojí chata če.131. Zobrazuje ji tu již mapa z roku 1987. Evidována je formálně od 21. prosince 2005.[179]

Jižně od hlavní komunikace má zástavba západního okraje Němčiček zcela jiný charakter. Místo velkých zahrad je tu pravidelná šachovnice malých parcel, utvořených někdy v 70. a 80. letech. Postupně je zaplnily chaty a zahradní domky. Takto je lokalita vidět na mapě z roku 1987.[180] Vznikly tu dva bloky zástavby, oddělené boční ulicí. Na jižním okraji lokality pak probíhá další menší komunikace, zaústěná do cesty u okraje lesa. A u ní se ještě vytvořil další blok. Ve východnějším bloku jsou to objekty: če.258 (zděná chatka se sedlovou střechou, zobrazena na mapě z roku 1987, evidována formálně až od 21. května 2007[181]), če.298 (malá přízemní dřevěná stavba s plochou střechou, zobrazena na mapě z roku 1998, v evidenci od 21. prosince 2005[182]), pak neoznačený objekt na pozemku č.kat.681/26 (malá přízemní zděná stavba se sedlovou střechou), dále objekty če.180 (patrová chatka s malým podkrovím 1. patra pod sedlovou střechou, zobrazena je již na státní mapě z roku 1987, v registru objektů formálně až od 21. prosince 2005[183]), če.182 (malá přízemní zděná chatka, zakreslena na mapě z roku 1987, v evidenci od 21. prosince 2005[184]) a če.126 (taktéž zachycena na mapě z roku 1987, evidována od 21. prosince 2005[185]). V západním bloku stojí objekty če.239 (přízemní zahradní domek ze dřeva, na mapě z roku 1998 zachycen není, evidován od 21. prosince 2005[186]), če.159 (také přízemní drobná stavba ze dřeva, mapa z roku 1987 ji už zachycuje, v registru objektu od 21. prosince 2005[187]), če.125 (další přízemní dřevěný zahradní domek, doložený již dle mapy z roku 1987, v evidenci od 21. prosince 2005[188]), če.169 (dřevěná patrová chata s malým podkrovím 1. patra a sedlovou střechou, zachycena na mapě z roku 1987, formálně v registru objektů až od 21. prosince 2005[189]), če.264 (patrová chata s podkrovím 1. patra pod sedlovou střechou, je zobrazena na státní mapě z roku 1987, oficiálně evidována od 21. prosince 2005[190]), če.84 (chata zaznamenána na mapě z roku 1987, v evidenci také až od 21. prosince 2005[191]), če.135 (dřevěná přízemní chatka s plochou střechou, doložena zde již k roku 1987, evidována od 21. prosince 2005[192]) a če.186 (přízemní zděná menší chata, rovněž zakreslená na státní mapě z roku 1987 a také evidována v registru objektů až od 21. prosince 2005[193]). Jižní blok tvoří řada rekreačních objektů po jižní straně uličky vybíhající od cesty u lesa k východu. Nacházejí se tu tyto stavby: če.176 (malá zděná chatka na rohové parcele, zakončená sedlovou střechou, ukazuje ji tu už mapa z roku 1987, formálně v evidenci až od 21. prosince 2005[194]), dvojdům če.183-184 (větší patrový dřevěný objekt s podkrovím 1. patra a sedlovou střechou, umístěný symetricky na hranici dvou pozemků, západní část če.183, východní část če.184, zachytila ho tu mapa z roku 1987, registrován oficiálně od 21. prosince 2005[195]), če.253 (zachycen až na mapě z roku 1998[196]) a če.314 (na mapě z roku 1998 zakreslen není, evidován od 12. listopadu 2002[197]).

Jižně odtud se od počátku 21. století zatím nesouvisle také rozvíjela parcelace. Jde o lokalitu východně od okraje lesa (a podél něj probíhající příjezdové cesty od hájovny do Němčiček). Stojí tu chata če.331. Doložena tu je počátkem století. V evidenci figuruje od 1. září 2004.[198] Jižně od ní se nachází objekt če.329. Evidován od 1. července 2004.[199] Jižně odtud jsou dle stavu z roku 2021 v katastru nemovitostí už rozměřeny malé parcely, ale nadále zde ještě v roce 2019 přetrvávala nerozdělená louka, bez zástavby. Po jejím jižním okraji vybíhá z cesty u lesa polní cesta k východu, pak zahýbá k severu a na jejím severním konci, východně od objektu če.331, stojí na pozemku č.kat.645/13 novostavba rekreačního objektu, zatím bez čísla. Dne 15. února 2008 město vydalo územní rozhodnutí na rekreační chatu včetně žumpy a jímky na vodu na parcele č.kat. 645/13. Měla být situována 3,25 metrů od hranic parcely č.kat.678/6 a 20,4 metrů od č.kat.646. Chata byla projektována na půdorysu 8 x 10 metrů, o výšce 6,5 metrů.[200] Dle stavu ze září 2011 již byl objekt dokončen, nebo před dokončením.[201]

Poslední sekce chatové osady Němčičky se rozkládá východně od areálu myslivny, poblíž Šťáhlavské ulice. Tady začala urbanizace na přelomu 40. a 50. let 20. století. Již dle leteckého snímku z roku 1951 je vidět, že východně od myslivny vyrůstá budoucí domek čp.569/III (o něm podrobněji viz výše, v popisu vývoje Němčiček po roce 1945). Nešlo o chatu, ale trvale obývaný dům venkovského charakteru, na veliké zahradě. Podél východního okraje této zahrady byla vyvedena ze Šťáhlavské silnice příjezdová cesta. Ta existuje dosud. Později byla jižně od zahrady čp.569/III vytvořena z původního zemědělského pozemku parcela. Na ní stojí objekt če.18. Je zobrazen na mapě z roku 1987.[202] Formálně je evidován od 21. prosince 2005.[203] Později se začala rozvíjet parcelace i východně od příjezdové cesty k  čp.569/III. Nachází se tu objekt če.283 (doložen počátkem 21. století). Jižně od něj stojí na pozemku č.kat.648/4 neoznačený objekt, který je tu ovšem zakreslen již na mapě z roku 1998. Po jižním okraji jeho zahrady vyvedena někdy před rokem 2013 nová boční cesta k východu.[204] Při ní pak vyrostly objekty če.373 (fakticky městský rodinný dům, přízemní, s valbovou střechou, dle stavu v červenci 2015 ještě jeho výstavba nezačala, evidován od 29. srpna 2016[205]) a če.374 (taktéž stavba ve stylu vilové městské výstavby, v červenci 2015 již byl v pokročilé fázi výstavby, evidován od 7. února 2017[206]). 

 

 

6.5. Technický vývoj Němčiček

Dne 12. února 2007 začalo územní řízení dle žádosti z 10. ledna 2007[207] a 27. března 2007 vydal MÚ územní rozhodnutí, kterým se mění využití pozemků č.kat.686/7, č.kat.686/8, č.kat.686/14, č.kat.2071/6, č.kat.2215/1, č.kat.2225/1, č.kat. č.kat.2225/3, č.kat.2228/45, č.kat.2228/46, č.kat.2228/47, č.kat.2228/51, č.kat.2228/54 a č.kat.2249/28. Některé z těchto parcel byly do té doby evidovány jako orná půda, jiné jako zahrady nebo travnatý porost. Ve skutečnosti fakticky využívány jako ostatní plochy a jiné plochy. Ke změně došlo na žádost katastrálního úřadu, který vyzval město k odstranění nesouladu.[208] Šlo o veřejné komunikace v různých částech města, některé z nich i v chatové osadě v Němčičkách. Dne 11. března 2008 začalo na základě žádosti z 25. února 2008 územní řízení o změně využití území parcely č.kat.2812, z trvalého travního porostu na přístupovou komunikaci. Šlo o úzkou parcelu vybíhající od Šťáhlavské silnice k západu, jižně od usedlosti čp.400/III. Nová přístupová komunikace měla sloužit pro pozemky č.kat.668, č.kat.658/3, č.kat.658/2 a č.kat. 658/5. Na 15. dubna 2008 bylo svoláno ústní jednání na místě.[209] Dne 29. dubna 2008 pak MÚ vydal územní rozhodnutí.[210]

S městem je kolonie propojena asfaltovou cestou, která vyúsťuje u hájovny Němčičky. V roce 1986 pomáhali lidé z občanského výboru č.6A s výstavbou cesty do Němčiček.[211] A dále nedlážděnou polní cestou, která vede k usedlosti čp.400/III U Suchánků. V roce 2003 plánovalo město její vydláždění na rok 2004. Mělo jít o penetrovaný povrch s náklady 1 200 000 Kč.[212] Pak akce byla odložena na roky 2006–2007.[213] Délka dotčeného úseku činila 700 metrů, plocha 3150 čtverečních metrů. Původní termín realizace 2006 se změnil v lednu 2005 při projednávání aktualizace harmonogramu oprav ulic až na rok 2009.[214] V listopadu 2005 se město harmonogramem zabývalo znovu, ale tato investice byla odsunuta. Chyběla zatím i projektová dokumentace. Nová silnice do Němčiček měla až 24. pozici v aktualizovaném pořadníku.[215]

V roce 1967 se za 600 000 Kčs od KNV provádí u Němčiček narychlo hydrogeologický průzkum, který měl v okolí Rokycan prokázat možné zdroje vody, které by mohly zvýšit kapacitu tehdy nedostatečné městské sítě.[216] Nešlo o první pokus tohoto typu. Už od roku 1898 se město snažilo o opatření zdroje pitné a užitkové vody a pátralo u Němčiček a ve Žďáru, ale voda byla železitá a prameny málo vydatné.[217]

 

 

6.5. Skládka Němčičky

6.5.1. Vznik skládky a její vývoj do roku 1990

Jižně od Šťáhlavské silnice se v prostoru Němčiček rozkládá areál skládky, který vznikl v 2. polovině 20. století a prošel četnými úpravami. Skládka komunálního odpadu Němčičky byla zřízena rozhodnutím národního výboru koncem 50. let 20. století. Postupně se kvalitativně (ale i plošně) rozvíjela v profesionálně řízené úložiště odpadu. Impulsem k založení skládky bylo, že kvůli chystané zástavbě prostoru Jižního předměstí se musela zrušit živelná skládka v prostoru bývalé obecní cihelny v Čechově ulici, na jejímž místě pak začala výstavba základní školy. Dožívající areál cihelny sloužil pro ukládání různých odpadů. Nyní město potřebovalo najít definitivní lokalitu pro svoz domovního odpadu. Kromě toho se hledalo i úložiště průmyslových odpadů, zejména popílku z Kovohutí, protože na podzim 1958 byl tento podnik osazen popílkovými filtry. To, co do té doby vylétalo do vzduchu, se nyní muselo ukládat.[218] Dne 3. ledna 1958 byl přijat Akční zimní plán MNV. Komise pro výstavbu dostala za úkol vyhlédnout vhodné pozemky pro veřejné skládky.[219] V dubnu 1958 ještě komise konkrétní závěr nepředložila.[220] Rovněž v květnu 1958 město konstatovalo, že hledání je bez výsledků.[221]  Rozhodnutí padlo na podzim 1958. Ve spolupráci s vojenskou správou, která prověřovala pozemky za novými kasárnami, bylo stanoveno, že nová skládka se umístí do Němčiček.[222] Tam také skutečně vznikla. Odpad se sem začal vozit počátkem 60. let 20. století.[223] Letecký snímek z května 1963 tu zachycuje již hromady materiálu.[224]

Obecní vyhláška z roku 1964 stanovila lokalitu v Němčičkách jako veřejnou skládku.[225] Dne 16. března 1966 se rada MěstNV usnesla svolat schůzi s vojenskou správou ve věci úpravy příjezdové cesty na skládku v Němčičkách.[226] Dne 10. října 1967 pak rada MěstNV projednala návrh komunálního podniku Vnější úprava města na úpravu skládky v Němčičkách a schválila jeho realizaci.[227] V roce 1968 tu MěstNV plánuje z vlastních zdrojů provést vybudování řízené skládky.[228] Z 50 000 Kčs přidělených na tento účel z fondu rezerv a rozvoje MěstNV se ale během 1. pololetí 1968 neprostavělo nic. V září 1968 se už zmiňuje, že výstavba organizované skládky odpadu v Němčičkách probíhá.[229] Zpřesněná data uvádějí, že z celkového rozpočtu 37 500 Kčs se prostavělo v roce 1968 na skládce v Němčičkách 37 931,15 Kčs.[230] Další série úprav skládky nastala v závěru 70. let. V prosinci 1977 rada MěstNV uložila vedoucímu odboru KHSO do 31. ledna 1978 svolat jednání o stavebně technických úpravách skládky v Němčičkách, v souladu se zásadami pro skladování tuhých odpadů. Skládka měla být po úpravě vyhrazena jen pro Technické služby.[231] Dne 24. dubna 1979 rada MěstNV vzala na vědomí, že byl vypracován projektový úkol na skládku v Němčičkách, který měl být předložen radě a odboru výstavby ke schválení. 12. června 1979 pak rada MěstNV uložila provést okamžitou a nejnutnější úpravu skládky.[232]  Ještě během roku 1979 Technické služby zadaly zpracování projektové dokumentace na řízenou skládku.[233]

Dle materiálů z března 1980 se skládka v Němčičkách má stát řízenou skládkou, výlučně pro domovní odpad.[234] V této době skutečně skládka byla upravena. Za srovnání buldozerem zaplatilo město 49 000 Kčs, přičemž zarovnávání se mělo opakovat. Plánovaná životnost skládky byla tehdy zamýšlena na 30 let, s kapacitou 1 000 000 kubických metrů.[235] V roce 1981 ONV poskytl dotaci 1 000 000 Kčs na přípravu řízené skládky v Němčičkách, ZSS zpracovalo projektovou dokumentaci, ale provedlo práce jen za 400 000 Kčs.[236] Podle jiného pramene v roce 1981 se na skládce proinvestovalo 520 000 Kčs. Mělo jít o úpravu skládky, výstavbu příjezdové komunikace a panelových cest po ploše skládky.[237]  V září 1982 se uvádí, že na skládce byla upravena nákladem 213 978 Kčs příjezdová komunikace.[238] Dne 10. srpna 1982 město zvýšilo rozpočet na řízenou skládku o 185 000 Kčs z původních 200 000 Kčs. Technickým službám se ale nepodařilo zajistit celý objem úprav.[239] Za rok 1982 tu bylo prostavěno jen 212 000 Kčs. Celkové náklady na úpravu skládky se odhadovaly (dle analýzy z roku 1983) na víc než 3 000 000 Kčs. Projekt na skládku v Němčičkách už je dle informací z poloviny roku 1983 hotov.[240]  V roce 1983 z Fondu rozvoje a rezerv byl posílen rozpočet na úpravu skládky Němčičky o 88 535 Kčs.[241] Kromě toho obdrželo město na úpravu skládky v roce 1983 dotaci 235 000 Kčs.[242] Během roku 1983 se tu ale proinvestovalo jen 87 000 Kčs.[243]

V roce 1983 podal Jiří Matuška na národní výbor stížnost na opakované zamořování sídliště U Václava dýmem ze skládky v Němčičkách. Technické služby odpověděly, že dosavadní opatření na skládce nebyla bohužel účinná a stále tam vznikají ložiska ohně. Přislíbily, že v roce 1984 dojde k oplocení skládky a situace by se měla zlepšit.[244] V 1. pololetí 1985 byla skládka urovnána nákladem 31 151 Kčs a do konce června 1985 skončily i práce na jejím oplocení.[245] V roce 1986 národní výbor prohlašuje, že v nynějším volebním období (1986–1990) bude dokončena výstavba řízené skládky v Němčičkách, dle zpracovaného projektu s tím, že už probíhá jednání o sdružení finančních prostředků. Podle návrhu měly jednotlivé podniky přispět takto: Kovohutě 200 000 Kčs, Škoda 200 000 Kčs, Marila 200 000 Kčs, Zemědělské stavební sdružení 50 000 Kčs, Zelenina 50 000 Kčs, Západočeské vodovody a kanalizace 30 000 Kčs, STS 20 000 Kčs, Hamiro 15 000 Kčs, Zemědělský zásobovací a nákupní podnik 10 000 Kčs, Potraviny 10 000 Kčs.[246] K 1. lednu 1988 bylo ve fondu sdružených prostředků shromážděno 800 359,20 Kčs, mj. na dostavbu skládky Němčičky.[247] Během roku 1988 se městu podařilo získat do fondu sdružených prostředků 100 000 Kčs na úpravu skládky.[248] V září 1988 se uvádí, že kolaudace skládky v Němčičkách proběhne v 1. čtvrtletí 1989.[249] V září 1990 MěstNV konstatoval, že město nemá finance na hydrogeologický průzkum v Němčičkách, na který potřebovalo cca 400 000 Kčs. Během 1. pololetí 1990 ovšem město na skládce financovalo sondážní vrty, nákladem 207 000 Kčs.[250]

 

 

6.5.2. Plány na výstavbu spalovny odpadu

V 90. letech se v sousedství skládky v Němčičkách uvažovalo o výstavbě spalovny odpadů. Podnik STS Rokycany (později SMS, na náměstí U Saské brány, na starém Plzeňském předměstí), který se výrobou podobných spalovacích zařízení zabýval, prosazoval přes své stoupence v zastupitelstvu i v lokálním tisku vznik této spalovny. Zvažovalo se o lokalitě za Kovohutěmi při Veselské ulici, v Borku a také v Němčičkách, za novými kasárnami. Záměr v roce 1992 předběžně odsouhlasilo zastupitelstvo, čekalo se na souhlas referátu životního prostředí okresního úřadu. Náklady se odhadovaly na 18 000 000 Kčs.[251] Kapitálově měla výstavbu spalovny podpořit korporace německého Svazu odpadového hospodářství Donau-Wald. V říjnu 1992 se na radnici konala porada o partnerství mezi německými podnikateli a městem Rokycany, jejímž výsledkem bylo doporučení, aby zahraniční odborníci zpracovali detailní koncepci odpadového hospodaření.

Výstavba spalovny ale vyvolala ve městě opozici. Environmentalistům i části radničních politiků vadilo, že projekt nebyl projednán s občany a že má jít o gigantickou stavbu, která by spalovala i odpadky z Německa. V říjnu 1992 se kvůli tomu měla dokonce před radnicí konat demonstrace (později po konzultaci s radními odvolána).[252] Podle informací místních členů Strany zelených měla kapacita spalovny činit až 200 000 tun ročně.[253] Zastánci projektu argumentovali tím, že Rokycany si musí zajistit moderní způsob likvidace odpadů, přičemž stávající skládka v Němčičkách už nevyhovuje. V této situaci obec v roce 1991, poté co byla poprvé kontaktována zahraničními investory, začala myšlenku vážně prosazovat. Jenže roku 1991 vyšel nový zákon o odpadech, který zakazoval dovoz odpadků ze zahraničí. Tím padla původní idea, tedy nechat zahraniční investory zaplatit spalovnu výměnou za zpracovávání německých odpadů. Jednání proto přešlo do druhé fáze, v které se již nejednalo o dovozu odpadů, ale pouze o regionální spalovně s tím, že německá strana by kapitálově spolupracovala, uhradila by 90 % nákladů na zpracování studie odpadového hospodaření na Rokycansku.[254] Firma STS nadále projekt spalovny prosazovala a chtěla ji osadit vlastní technologií rotačního spalování s tím, že by mělo jít i o spalování průmyslových odpadů. Problémy ovšem nastaly s pozemkem v sousedství skládky v Němčičkách. Patřil totiž federálnímu ministerstvu obrany (coby součást vojenského areálu pod Kotlem) a v době dělení federace byl jeho případný odprodej zablokován.[255] Projekt kapitálově zaštítila firma Elor. V roce 1992 město předběžně záměr malé spalovny schválilo, včetně výběru pozemků. Rozlohou neměla spalovna přesahovat rozměry většího rodinného domku.[256]

Úvahy o zřízení spalovny pokročily v roce 1994. Projekt firmy Elor, s. r. o. na spalovnu komunálního a průmyslového odpadu byl zveřejněn na úřední desce okresního úřadu.[257] Na rozdíl od původního projektu mělo nyní jít o menší zařízení, určené pro lokální potřeby. Mělo zpracovávat maximálně 1000 tun odpadů ročně.[258] Firma argumentovala i nutností zajistit likvidaci odpadů z rokycanské nemocnice a potřebou komplexního řešení odpadového hospodaření v době, kdy stávající skládka v Němčičkách už nevyhovuje ekologickým normám.[259] I proti tomuto záměru ale trvaly vážné výhrady. Místní sdružení ODS zpochybnilo expertní posudky na novou spalovnu, které prý vypracovala neznámá brněnská firma Geotest.[260] Firma Elor již pro svůj záměr vykoupila od armády potřebný pozemek v Němčičkách. Za výstavbu spalovny opět lobovala místní firma SMS (dříve STS), jejíž ředitel ing. Cingroš udržoval kontakty s částí zastupitelů a redakcí týdeníku Rokycansko. I přes toto lobování neuspěl. Na zasedání zastupitelstva v dubnu 1994 odmítlo 18 z 26 přítomných zastupitelů zbudování spalovny povolit.[261]

 

 

6.5.3. Přestavba skládky v 90. letech 20. století

Nakonec město učinilo strategické rozhodnutí, spalovnu nebudovat a odpadové hospodaření řešit modernizací stávající skládky v Němčičkách. V červnu 1994 jednají představitelé města s firmou Rumpold o spolupráci v odpadovém hospodaření. 30. června 1994 to stvrdilo zastupitelstvo.[262] Obec vytvořila s firmou Rumpold společný podnik.[263] Dne 11. října 1994 došlo k podpisu smlouvu.  Od 1. února 1995  Rumpold převzal svoz domovního odpadu ve městě. Součástí smlouvy byl i záměr zřídit v sousedství skládky v Němčičkách sběrný dvůr pro nebezpečný odpad (například ledničky).[264] Obsahovala i slib, že společný podnik Rumpold vybuduje do 31. července 1996 v Němčičkách zcela novou skládku.[265] Firma Elor se ale nevzdávala, 20. února 1995 jednala s představiteli města a referátu životního prostředí OÚ. Trvá na svém záměru spalovny v Němčičkách, nyní ovšem nabízí, že teplo ze spalovny by mohlo zásobovat město a nahradit tak kotelnu na lehké topné oleje U Václava. Zástupci města firmě doporučili, aby nejprve prostřednictvím osvěty přesvědčila občany, ale vážný zájem už město ztratilo.[266]

Výstavba nové řízené skládky začala roku 1995.[267] Náklady dosáhly 16 000 000 Kč. V roce 1996 zde společnost Rumpold skutečně zahájila provoz moderní skládky.[268] Šlo o 1. etapu s kapacitou 100 000 metrů kubických. Následovala 2. etapa (dokončena roku 2002) a 3. etapa (v lednu 2005). Projekt skládky zhotovila firma Bohemiaplan, s. r. o.[269] Kvůli sanaci skládky v Němčičkách si město vzalo úvěr od Státního fondu životního prostředí. 12. ledna 1999 zastupitelé schválili, že jako zástava na tuto půjčku ve výši 7 870 000 Kč se použije areál autobusového nádraží v Jiráskově ulici.[270] Dne 6. dubna 1999 ale zastupitelstvo revokovalo své předchozí usnesení ohledně zástavy nádraží. Místo toho rozhodlo, že do požadované sumy 16 930 000 Kč budou zastaveny některé obecní bytové domy.[271] Šlo o domy na takzvaném vojenském sídlišti U Václava, které tak nebylo možné do roku 2010 prodat do osobního vlastnictví.[272] Dne 29. června 1999 byly v obecním rozpočtu sníženy výdaje na sanaci skládky o 550 000 Kč. Ušetřené prostředky se měly použít na zpracování projektu rekonstrukce ČOV na Plzeňském předměstí.[273] V srpnu 2000 byl naopak navýšen obecní rozpočet o 200 000 Kč na sanaci skládky.[274]

V říjnu 2000 zastupitelstvo odsouhlasilo změnu územního plánu, kvůli rozšíření areálu skládky.[275] V prosinci 2000 zastupitelé schválili zadání změny územního plánu.[276] Tato 2. etapa skládky s kapacitou 40 000 kubických metrů byla předána do užívání v roce 2002. V lednu 2005 skončila i 3. etapa rozšíření skládky s kapacitou cca 120 000 kubických metrů odpadu.[277] Dle závěrečného účtu obecního hospodaření se za rok 2004 utratilo 307 210 Kč za filtr na skládce Němčičky (plán 310 000 Kč).[278]

Dne 20. června 2005 rada vyhlásila veřejnou nabídku pronájmu pozemku č.kat.627/4 v Němčičkách. Šlo o formalitu, jediným uchazečem o pronájem byl provozovatel skládky, firma Rumpold. Skládka se totiž o tuto novou parcelu o ploše 2985 čtverečních metrů na jejím jižním okraji měla rozšířit.[279] V srpnu 2005 schválila záměr pronájmu rada.[280] Koncem roku 2005 se uvádí, že Rumpold zadal zpracování budoucího řešení skládky v Němčičkách, včetně rozšíření. Hotova měla být do konce ledna 2006. Pak se předpokládalo její předložení radě. V stávajícím rozsahu se kapacita skládka měla vyčerpat zhruba v letech 2009–2010. Situaci komplikovaly místní podmínky, ať už blízkost vodního toku (Rakováček) a spodních vod, nebo chráněné ekosystémy v okolí skládky.[281] Dle údajů z roku 2006 měla kapacita skládky vystačit jen do roku 2010. V září 2006 vycestovali zástupci města na studijní pobyt do Rakouska, kde se na pozvání firmy Rumpold seznamovali s třídicí linkou na komunální odpad. Město hodlalo tuto technologii zavést i v Rokycanech, protože se tak mohlo zpomalit zaplňování skládky, a to i po jejím případném rozšíření. V novém volebním období se řešení odpadového hospodaření mělo stát jedním z hlavních úkolů zastupitelstva. Město uvažovalo, že do ulic nainstaluje další typy separačních kontejnerů. Kromě stávajících měly přibýt i schránky na bioodpad nebo stavební suť. Ze stávajících tří kategorií jich tak mělo být sedm. V Rakousku totiž nakonec na skládku šlo jen 10–12 % odpadu, zatímco v Rokycanech okolo 90 %. Vedení města plánovalo zavedení kompostování bioodpadu a chtělo pro tento účel vymezit plochu vedle skládky. Mezitím pokračovaly přípravy na další rozšíření skládky, kde probíhalo územní řízení.[282]

30. srpna 2005 vznikl na skládce požár, který okamžitě zamořil okolní čtvrtě Rokycan i blízkých vesnic zplodinami. Hasičské sbory zvládly oheň po 11 hodinách. Rokycanská radnice kvůli požáru svolala krizový štáb. Podle předběžné analýzy vznikl oheň samovznícením.[283] V září 2006 se uvádí, že na skládce už funguje zvláštní sekce na bioodpad, jejíž výstavbu provedla firma Rumpold. Vznikla na rekultivovaném tělese skládky.[284] Byla zprovozněna v létě 2006.[285] Dne 4. prosince 2006 rozhodlo zastupitelstvo o předčasném splacení zbytku půjčky od Státního fondu životního prostředí na sanaci skládky v Němčičkách. Včetně úroků šlo o 2 322 279 Kč.[286] Dne 21. dubna 2008 zastupitelstvo vzalo na vědomí, že na základě posouzení vlivu rozšíření skládky Němčičky na životní prostředí a veřejné zdraví nebyly identifikovány významné negativní vlivy, které by znemožňovaly realizaci záměru, a doporučilo odboru rozvoje města koncepci k realizaci.[287] Dne 29. října 2008 začalo zjišťovací řízení o posuzování vlivů na životní prostředí k záměru zařazenému v kategorii II, rozšíření skládky odpadů Němčičky. Podklady byly dány k dispozici k nahlédnutí, pro případné připomínky do 20. listopadu 2008.[288]

Firma Rumpold-R Rokycany získala roku 2021 kolaudaci na kazetu č. 4 na rekultivaci skládky v Němčičkách a téhož roku obdržela i stavební povolení na 3. etapu rozšíření skládky.[289] V roce 2022 probíhá v areálu skládky budování překládací stanice směsného komunálního odpadu. V září 2022 se uvádí, že práce jsou ve finiši. Stanice byla situována do rekultivované části skládky. Byla již dokončena betonová panelová plocha pro vozidla a kontejnery. Náklady dosáhly 17 milionů Kč, přičemž 10 milionů obdržela obec coby dotaci od kraje. Účelem překládací stanice bylo snížení výdajů na dopravu odpadu. Z automobilů se zde měl odpad přesunout do velkoobjemových kontejnerů a následně po slisování odvážet k dalšímu zpracování (do spalovny). Město se inspirovalo v bavorském Schwandorfu. Výstavba překladiště probíhala dle plánu odpadového hospodářství Plzeňského kraje.[290] V říjnu 2022 se už výstavba překládací stanice označuje za dokončenou.[291] V září 2023 radní odsouhlasili, aby se pronajala část pozemku č.kat.627/1, na níž má vzniknout 3. etapa rozšíření skládky v Němčičkách.[292]

Rokycany a Němčičky spojuje Šťáhlavská silnice. Ta má již na katastrální mapě z roku 1838 v podstatě nynější přímou trasu. Poněkud rozdílný ale byl průběh toku Rakovského potoka. Ten ještě v té době, a dlouho do 20. století tekl neregulovaným korytem s mnoha zákruty. V některých úsecích protékal přímo podél Šťáhlavské silnice, v bočním příkopu.  15. září 1918 požádali majitelé pozemků č.kat.585 (Josef Hořice), č.kat.586 (Václav Šik) a č.kat.587 (František Chaloupka) o regulaci Rakovského potoka na hranici jejich pozemků. Šlo o oblast nynější skládky v Němčičkách. 17. října 1918 se konalo ohledání na místě a městský lesmistr J. Jakobe načrtl projekt regulace.  Byla provedena počátkem prosince 1918 a došlo při ní ke změně hranic pozemků. V prosinci 1925 pak zastupitelstvo vzalo změnu hranic pozemků na vědomí a zaneslo ji do evidence.[293] V současnosti vede Rakovský potok v celém úseku mezi Němčičkami a vlastními Rokycany v přímé linii, v jistém odstupu při východní straně Šťáhlavské silnice.

 


[1] Šach, V.: Jak se v Rokycanech říkalo a říká, díl 3. Rokycansko, č. 41, 17. 10. 1991, s. 3.

[2] Vařeka, P.: Archeologie zaniklých středověkých vesnic na Rokycansku I, Plzeň 2006, s. 44.

[3] Vařeka, P.: Archeologie zaniklých středověkých vesnic na Rokycansku I, Plzeň 2006, s. 44.

[4] Verzeichniss über die herrschaftliche Hüttweide, Verzeichniss über die samentliche Herrschafts Grund Realitäten Zussamenziehung von allen Gattungen der Gründen, 1782, snímek 29, https://www.portafontium.eu/iipimage/30770070/soap-ro_00013_ap70-k278_0290

[6] Radní protokol, 07. 01. 1812 – 22. 12. 1812, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 8, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 8; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k008, snímek 154.

[8] Rokycanský deník, 20. 5. 2005.

[9] Radní protokol, 07. 01. 1812 – 22. 12. 1812, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 8, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 8; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k008, snímek 113.

[10] Radní protokol, 07. 01. 1812 – 22. 12. 1812, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 8, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 8; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k008, snímek 226.

[11] Radní protokol, 07. 01. 1812 – 22. 12. 1812, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 8, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 8; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k008, snímek 243.

[12] Radní protokol, 07. 01. 1812 – 22. 12. 1812, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 8, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 8; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k008, snímek 243.

[13] Radní protokol, 07. 01. 1812 – 22. 12. 1812, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 8, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 8; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k008, snímek 279.

[14] Radní protokol, 07. 01. 1812 – 22. 12. 1812, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 8, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 8; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k008, snímek 353.

[15] Radní protokol, 09. 01. 1816 – 24. 12. 1816, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 10, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 10; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k010, snímek 95.

[16] Radní protokol, 09. 01. 1816 – 24. 12. 1816, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 10, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 10; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k010, snímek 133.

[17] Radní protokol, 09. 01. 1816 – 24. 12. 1816, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 10, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 10; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k010, snímek 234.

[18] Matrika křtů Rokycany 1811–1824, s. 157, snímek 159, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067893/rokycany-09_1600-n

[19] Matrika křtů Rokycany 1811–1824, s. 180, snímek 182, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067893/rokycany-09_1830-n

[20] Radní protokol, 09. 01. 1818 – 22. 12. 1818, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 12, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 12; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k012, snímek 166.

[21] Radní protokol, 09. 01. 1818 – 22. 12. 1818, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 12, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 12; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k012, snímek 236.

[22] Radní protokol, 04. 01. 1822 – 24. 12. 1822, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 14, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 14; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k014, snímek 116.

[23] Radní protokol, 04. 01. 1822 – 24. 12. 1822, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 14, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 14; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k014, snímek 226.

[24] Radní protokol, 09. 01. 1818 – 22. 12. 1818, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 12, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 12; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k012, snímek 281.

[25] Rokycanský deník, 20. 5. 2005.

[33] Státní okresní archiv Rokycany, schůze obecní rady, 27. 5. 1861.

[34] Matrika pohřbů Rokycany 1845–1880, s. 229, snímek 232, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067917/rokycany-33_2320-z

[37] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan, III. oddělení, inventář, 1976, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0071_00013_am-rokycany-odd-3.pdf

[39] Státní okresní archiv Rokycany, schůze obecní rady, 27. 5. 1861.

[40] Státní okresní archiv Rokycany, AMRO, kart. č. 140.

[41] 29. schůze obecního zastupitelstva, 7. 5. 1926.

[42] 152. schůze městské rady, 25. 10. 1933.

[43] 29. schůze obecního zastupitelstva, 7. 5. 1926.

[44] 7. schůze městské rady, 27. 7. 1927.

[45] Veřejná vyhláška rozhodnutí, Přístřešek pro parkování automobilu v kat. území Rokycany, www.rokycany.cz

[49] Statistický lexikon obcí v zemi České úřední seznam míst podle zákona ze dne 14. dubna 1920, čís. 266 Sb. zák. a nař. : vydán ministerstvem vnitra a Státním úřadem statistickým na základě výsledků sčítání lidu z 1. prosince 1930, Praha, Orbis, 1934

https://kramerius5.nkp.cz/view/uuid:96bc349a-9292-4da3-a7bc-028a89b2410c?page=uuid:10e995e0-313a-11eb-9146-005056825209

[50] 146. schůze městské rady, 22. 9. 1933.

[51] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan, III. oddělení, inventář, 2005, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0088_00013_am-rokycany-odd-3-tech-kancelar.pdf

[52] 99. schůze městské rady, 19. 10. 1928.

[53] 122. schůze městské rady, 12. 2. 1929.

[54] 134. schůze městské rady, 26. 4. 1929.

[55] Státní okresní archiv Rokycany, schůze rady Místního národního výboru, 5. 12. 1946.

[56] Státní okresní archiv Rokycany, slavnostní schůze Místního národního výboru, 9. 3. 1947.

[58] Kronika města Rokycan 1938–1947, f. 17.

[59] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan, III. oddělení, inventář, 1976, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0071_00013_am-rokycany-odd-3.pdf

[60] Státní okresní archiv Rokycany, slavnostní schůze Místního národního výboru, 9. 3. 1947.

[62] Dle sdělení Jaroslavy Gallové a Milady Fejfarové z chaty če.299 v Němčičkách.

[64] Schůze pléna MNV, 31. 3. 1949.

[65] 8. zasedání MNV, 5. 10. 1959.

[66] 2. plenární zasedání MěstNV 16. 4. 1968.

[68] Dle sdělení Jaroslavy Gallové a Milady Fejfarové z chaty če.299 v Němčičkách.

[71] Dle sdělení Jaroslavy Gallové a Milady Fejfarové z chaty če.299 v Němčičkách.

[75] Dle sdělení Jaroslavy Gallové a Milady Fejfarové z chaty če.299 v Němčičkách.

[76] 8. schůze rady MěstNV, 12. 4. 1977.

[79] Materiál pro jednání rady města, 15. 5. 2006, č. 2420, ID:5123; Materiál pro jednání zastupitelstva města, 30. 5. 2006, č. 1420, ID: 5178.

[140] Dle sdělení Jaroslavy Gallové a Milady Fejfarové z chaty če. 299 v Němčičkách.

[143] 6. plenární zasedání MěstNV, 23. 10. 1972.

[200] Veřejná vyhláška návrh výroku rozhodnutí, Územní rozhodnutí o umístění stavby: Rekreační chaty na p.p.č. 645/13 v kat. území Rokycany, www.rokycany.cz

[207] VEŘEJNÁ VYHLÁŠKA OZNÁMENÍ O ZAHÁJENÍ ÚZEMNÍHO ŘÍZENÍ O VYUŽITÍ ÚZEMÍ A POZVÁNÍ K VEŘEJNÉMU ÚSTNÍMU JEDNÁNÍ, Dne 10. 1. 2007 podal žadatel Město Rokycany (IČ - 259047), Masarykovo nám 1, Střed, 337 20 Rokycany 1 žádost o vydání územního rozhodnutí o využití území pro změnu kultury (druhu) pozemků, www.rokycany.cz

[208] Veřejná vyhláška – územní rozhodnutí o změně využití území, www.rokycany.cz

[209] Oznámení o zahájení územního řízení o využití území a pozvání k veřejnému ústnímu jednání, Změna využití území z trvalého travního porostu na přístupovou komunikaci v katastrálním území Rokycany

[210] Veřejná vyhláška územní rozhodnutí, Změna využití území z trvalého travního porostu na ostatní plochu v katastrálním území Rokycany, www.rokycany.cz

[211] 5. plenární zasedání MěstNV, 26. 2. 1987.

[212] Rokycanský deník, 31. 1. 2003.

[213] Rokycanský deník, 19. 12. 2003.

[214] Materiál pro jednání rady města, 24. 1. 2005, bod č. 2430, ID:3482.

[215] Materiál pro jednání rady města, 14. 11. 2005, bod č. 2099, ID:4471.

[216] Mimořádné plenární zasedání MěstNV, 27. 11. 1967.

[217] 22. schůze obecního zastupitelstva, 12. 7. 1921.

[218] 8. zasedání MNV, 13. 10. 1958.

[219] 1. zasedání MNV, 6. 1. 1958

[220] 4. zasedání MNV, 28. 4. 1958.

[221] 5. zasedání MNV, 26. 5. 1958.

[222] Kronika města Rokycan 1957–1962, f. 72; 8. zasedání MNV, 13. 10. 1958.

[223] Rokycanské noviny, č. 1, 20. 1. 2005, s. 3.

[225] 4. plenární zasedání MěstNV, 22. 9. 1969.

[226] 2. plenární zasedání MěstNV, 18. 4. 1966.

[227] 5. plenární zasedání MěstNV, 30. 10. 1967.

[228] Mimořádné plenární zasedání MěstNV, 27. 11. 1967.

[229] 6. plenární zasedání MěstNV, 30. 9. 1968.

[230] 2. plenární zasedání MěstNV, 21. 4. 1969.

[231] 24. schůze rady MěstNV, 6. 12. 1977.

[232] 17. plenární zasedání MěstNV, 26. 6. 1979.

[233] 7. schůze rady MěstNV, 8. 4. 1980.

[234] 6. schůze rady MěstNV, 25. 3. 1980.

[235] 7. schůze rady MěstNV, 8. 4. 1980.

[236] 5. plenární zasedání MěstNV, 27. 4. 1982.

[237] 12. plenární zasedání MěstNV, 28. 6. 1983.

[238] 7. plenární zasedání MěstNV, 28. 9. 1982.

[239] 11. plenární zasedání MěstNV, 26. 4. 1983.

[240] 12. plenární zasedání MěstNV, 28. 6. 1983.

[241] 17. plenární zasedání MěstNV, 24. 4. 1984.

[242] 17. plenární zasedání MěstNV, 24. 4. 1984.

[243] 18. plenární zasedání MěstNV, 26. 6. 1984.

[244] 17. plenární zasedání MěstNV, 24. 4. 1984.

[245] 25. plenární zasedání MěstNV, 27. 8. 1985.

[246] Ustavující plenární zasedání MěstNV, 24. 6. 1986.

[247] 14. plenární zasedání MěstNV, 20. 9. 1988.

[248] 18. plenární zasedání MěstNV, 18. 4. 1989.

[249] 14. plenární zasedání MěstNV, 20. 9. 1988.

[250] 23. plenární zasedání MěstNV, 25. 9. 1990.

[251] Rokycansko, č. 33, 20. 8. 1992, s. 1.

[252] Rokycansko, č. 42, 22. 10. 1992, s. 1.

[253] Rokycansko, č. 44, 5. 11. 1992, s. 1.

[254] Rokycansko, č. 44, 5. 11. 1992, s. 1.

[255] Rokycansko, č. 48, 3. 12. 1992, s. 1.

[256] Rokycansko, č. 22, 2. 6. 1994, s. 4.

[257] Rokycansko, č. 11, 17. 3. 1994, s. 1.

[258] Rokycansko, č. 12, 24. 3. 1994, s. 2.

[259] Rokycansko, č. 20, 19. 5. 1994, s. 4.

[260] Rokycansko, č. 14, 7. 4. 1994, s. 2.

[261] Rokycansko, č. 17, 28. 4. 1994, s. 1.

[262] Rokycansko, č. 25, 23. 6. 1994, s. 1.

[263] Rokycansko, č. 27, 7. 7. 1994, s. 1.

[264] Rokycanský deník, 28. 1. 1995, s. 9.

[265] Rokycanský deník, 12. 10. 1994, s. 9.

[266] Rokycanský deník, 24. 2. 1995, s. 11.

[267] Rokycanské noviny, č. 1, 20. 1. 2005, s. 3.

[268] Kronika města Rokycan 1996, f. 101.

[269] Rokycanské noviny, č. 1, 20. 1. 2005, s. 3.

[270] Usnesení zastupitelstva města z 12. 1. 1999, www.rokycany.cz.

[271] Usnesení zastupitelstva města z 6. 4. 1999, www.rokycany.cz.

[272] Materiál pro jednání rady města, 15. 5. 2006, č. 2091, ID: 5075.

[273] Usnesení zastupitelstva města z 29. 6. 1999, www.rokycany.cz.

[274] Usnesení zastupitelstva města z 22. 8. 2000, www.rokycany.cz.

[275] Usnesení zastupitelstva města z 3. 10. 2000, www.rokycany.cz.

[276] Usnesení zastupitelstva města z 12. 12. 2000, www.rokycany.cz.

[277] Rokycanské noviny, č. 1, 20. 1. 2005, s. 3.

[278] Město Rokycany, Závěrečný účet za rok 2004, z%E1v%ECre%E8n%FD%20%FA%E8et%202004.pdf, www.rokycany.cz

[279] Materiál pro jednání rady města, 1. 8. 2005, č. 2099.

[280] Materiál pro jednání rady města, 1. 8. 2005, č. 2412, ID: 4121.

[281] Rokycanský deník, 9. 12. 2005.

[282] Rokycanský deník, 19. 9. 2006.

[283] Rokycanský deník, 31. 8. 2005.

[284] Rokycanské noviny, č. 9, 20. 9. 2006, s. 7.

[285] Rokycanské noviny, č. 4, 20. 4. 2007, s. 2.

[286] Usnesení zastupitelstva města ze 4. 12. 2006, www.rokycany.cz.

[287] Usnesení zastupitelstva města, 21. 4. 2008, www.rokycany.cz

[288] Oznámení veřejnosti – Zahájení zjišťovacího řízení k záměru zařazenému v kategorii II –rozšíření skládky odpadů Němčičky, www.rokycany.cz

[293] 26. schůze obecního zastupitelstva, 18. 12. 1925.