https://encyklopedierokycan.wz.cz/popisekpredchozikapitola.jpg

 

https://encyklopedierokycan.wz.cz/zpetnahomepage.jpg

 

https://encyklopedierokycan.wz.cz/popiseknasledujicikapitola.jpg

  D. Borek: verze 2021/03/09

Rokycany: Za Rakováčkem

 

5. Vrch Čilina

Vrch Čilina (523 metrů nad mořem) má charakter mohutného kerného zlomu, který byl vyzdvižen zhruba 150 metrů nad úroveň dna Rokycanské kotliny.[1] Oblast Za Rakováčkem tvoří jakýsi předstupeň k vlastní Čilině. Samotný vrch již není zastavěn, protože jde o poměrně prudký svah a pokrývá jej lesní komplex. Jedinou stavbou tu dlouho byla hájovna Čilina čp.53/III, která tu vyrostla po polovině 19. století. V roce 1877 už ji zachycuje evidenční mapa.[2] Nachází se cca 1000 metrů severozápadně od ústí Tymákovské cesty do lesa Čilina. Je s ní spojena cestou, jež vybíhá z Tymákovské cesty a běží podél okraje lesa. Hájovna má podobu masivního zděného stavení se sedlovou střechou, které se spolu s okolními hospodářskými objekty rozkládá na intimní mýtině obklopené lesy. Někdy počátkem 21. století bylo číslo popisné čp.53/III zrušeno a objekt, nyní v soukromém vlastnictví, získal číslo evidenční če.208. V registru objektů takto evidován formálně od 21. prosince 2005.[3] Základní dispozice usedlosti bývalé hájovny se prakticky nezměnila ve srovnání se stavem z 19. století.[4] V roce 1940 město schválilo přístavbu jedné světnice v objektu hájovny. Kolaudace proběhla 9. prosince 1941. Provedeno podle plánu firmy Josef Novák z Rokycan.[5]

Zajímavé je, že ještě v 19. století se prakticky celé polesí Čilina nacházelo na katastru obce Mokrouše a hájovna tak stála na samé hranici rokycanského katastru. Teprve později došlo ke změně a hranice města zahrnuly prakticky celý lesní komplex na Čilině, až k Mokroušům. Právě tam stojí další obytný objekt, který v současnosti v této oblasti existuje. Je to usedlost čp.1016/III, na opačném okraji lesa, severovýchodně od obce Mokrouše. Ačkoliv číslo popisné by mylně napovídalo vzniku až počátkem 21. století, nejde o novostavbu, nýbrž naopak o poměrně starý objekt bývalé myslivny. Ta je zde zakreslena na indikační skice mapy stabilního katastru pro Mokrouše, ovšem jako dodatečná reambulace původní mapy z roku 1838, přičemž tyto dodatečné zákresy pokrývají období zhruba do poloviny 19. století.[6] 2. vojenské mapování z roku 1845 už zde zaznamenává tuto usedlost coby myslivnu.[7] 3. vojenské mapování pak přidává označení myslivna Hořice.[8] Narodil se tu a vyrůstal pozdější významný český lékař a ornitolog MUDr. Alfred Hořice (1865-1945).[9] Dle stavu z roku 2020 je usedlost mírně opravována, ale celkově v špatném stavu. Hlavní obytná budova má velmi dobře dochovanou původní podobu. Jedná se o mohutné stavení se zděným přízemkem, na který je posazena vysoká střecha s polovalbou.[10] Číslo popisné čp.1016/III pro Rokycany bylo domu přiděleno až 1. prosince 2004.[11] Dům se sice formálně nachází na katastru Rokycan ale na jeho samém okraji, bez jakékoliv vazby na intravilán, a urbanisticky se jedná spíše o součást vesnického osídlení obce Mokrouše.

Bez ohledu na změny průběhu katastrálních hranic bylo polesí Čilina po staletí historickým majetkem Rokycan a je tudíž propojeno s osudy města. V červnu 1930 městská rada povolila Josefu Stulíkovi postavit dřevěnou chatku v polesí Čilina.[12] Na Čilině fungoval lom na kámen. V červnu 1928 schválilo zastupitelstvo města jeho pronájem.[13]  Lom byl na pozemku č.kat.881 na katastru obce Mokrouše (v některých pramenech chybně uváděno jako č.kat.879). Ještě v prosinci 1928 ale zastupitelé schválili pronájem lomu novému zájemci.[14] V květnu 1929 oznámen na schůzi městské rady výsledek živnostenského řízení z 11. května 1929 o schválení lomu v Čilině.[15] Další lom v Čilině se rozkládal na pozemku č.kat.961/1 v katastru Tymákova, v polesí Čilina v hájenství Stradiště. V roce 1942 se uvádí, že lom před časem otevřen pro těžbu kamene na výstavbu odvozové cesty z hájenství Stradiště kolem hájovny až na rekonstruovanou veřejnou cestu z Tymákova do Plzence. Lom pronajat firmě ing. František Hudec z Plzně, která o to požádala 28. listopadu 1941. Dne 8. ledna 1942 městská rada doporučila ke schválení pronájem na 5 let za 6,2 K/metr kubický, v únoru na schůzi obecního zastupitelstva schváleno.[16]

Hranice lesa na Čilině byly ještě v 19. století poněkud dál od města než v současnosti. Postupně docházelo k výkupu a zalesňování některých pozemků. Zatímco roku 1838 mělo polesí plochu 676 ha, roku 1893 už 722 ha, roku 1916 vzrostla plocha na 774 ha a do roku počátku 30. let 20. století přibylo dalších 20 ha.[17] V dubnu 1927 schválilo zastupitelstvo města koupi louky č.kat.1084 za účelem arondace lesa. Parcela měla plochu 3273 čtverečních metrů. Obec ji získala od Anny Zachardové za 1950 Kč. Městská rada s koupí souhlasila 23. března 1927.[18] Louka se nacházela v prostoru, kde se Čilina svažuje k státní Plzeňské silnici, nad Jelínkovic boudou. V prosinci 1928 zase zastupitelstvo projednávalo směnu obecního pozemku č.kat.1006 (v prostoru u dnešní ulice U Stromovky na Plzeňském předměstí) za pozemek č.kat.1073/1. Konstatováno, že nabízený pás louky č.kat.1073/1 přiléhá k obecnímu lesu na Čilině a na jaře 1929 je možno jej zalesnit. Směna pak schválena.[19] V roce 1934 vyjednala obec koupi takzvaného  Kličkova lesa č.kat.683.  Lesní úřad prý již před časem zahájil jednání s JUDr. Janem Kličkou o získání jeho lesa v polesí Čilina. Transakce skoro dojednána ale Klička zemřel.  Pak jednáno s Ludmilou Kličkovou a 19. července 1934 uzavřen protokol. Pozemek č.kat.688 měl plochu 70 845 čtverečních metrů, k prodeji nabídnut za 25 000 Kč. 19. července 1934 městská rada doporučila ke schválení a 27. července 1934 na schůzi obecního zastupitelstva schváleno.[20] Kličkův les č.kat.683 se nacházel mezi nynější osadou Němčičky (viz níže) a ústím Vysokého průhonu do polesí Čilina. Podle Václava Šacha se v rokycanském místním názvosloví používala označení „Pod Kličkovic lesíkem“ a „Kličák“. A mělo jít o plochy od Šťáhlavské silnice směrem k Čilině (podle majitelů, rodiny Kličkovic). Ve stejném prostoru jako „Kličák“ pak Šach uvádí i označení „Kraftovic lesík“ podle majitele J. Krafta.[21]

V roce 1940 schválen nový hospodářský plán polesí Čilina na roky 1939/40 – 1949/50. Plocha polesí byla v té době 789,7926 ha. V předešlém desetiletí proběhl odprodej soulesí Háje a Vorel o ploše cca 22 ha, naopak jiné pozemky přikoupeny. Oproti roku 1930 se tak celková plocha polesí zmenšila jen o 4,8514 ha.[22] V červenci 1997 polesí Čilina postiženo silnou vichřicí. Rozsáhlé plochy obrácené k městu byly prakticky zbaveny stromů. Ještě v dubnu 1998 probíhala v lese likvidace a odvoz polomů.[23] Aktuálně patří polesí Čilina do správy Lesů města Rokycan a jeho plocha je uváděna 735,33 hektarů.[24] Spolu s vedlejším polesím Cháchov (plocha 846,39 ha, o Cháchově viz níže) tak jde o mimořádně velký lesní komplex dosahující téměř 16 kilometrů čtverečních, který se přímo dotýká západního a jihozápadního okraje zastavěného území Rokycan a je tudíž důležitým urbanistickým, ekologickým i krajinotvorným faktorem.

Do moderních dějin Čiliny zasáhla také vojenská aktivit. Mapa 3. vojenského mapování z doby okolo roku 1880 zachycuje v prostoru Čiliny vojenskou střelnici (Schiess-stätte). Šlo o pár set metrů dlouhý průsek v lese, situovaný do blízkosti hájovny Čilina, respektive jižně od ní. Střelnice k sobě nepoutala žádnou další zástavbu a omezení běžného hospodářského i rekreačního využívání lesa nebylo velké. Daleko výraznějším zásahem bylo dočasné zřízení vojenského cvičiště na velké části polesí Čilina v 50. letech 20. století. Vojsko les obehnalo plotem a znepřístupnilo veřejnosti. Došlo tu i k tragické události, kdy byla na Čilině hlídkou zastřelena Jaroslava Chlebničanová, která tam prý šla na borůvky.[25] Později ale bylo cvičiště zrušeno a Čilina se naplno otevřela veřejnosti. S vojenstvím souvisí i jedna další tragická událost, byť šlo o dílo náhody. 1. listopadu 1962 havaroval poblíž vrcholu Čiliny vojenský letoun MIG-15 kvůli chybě při orientaci v nízké viditelnosti. Po nárazu zahynuli oba piloti Václav Doskočil a Václav Jírů. Nedaleko místa havárie připomíná tuto událost pomník.[26]

 


[1] Jindřich, K.: Rokycany, Rokycany 1970, s.5.

[5] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan, III. oddělení, inventář, 2005, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0088_00013_am-rokycany-odd-3-tech-kancelar.pdf

[10] Boleslavský deník, První a druhá výprava na Rokycansko, 2.4.2020

https://boleslavsky.denik.cz/ctenar-reporter/prvni-a-druha-vyprava-na-rokycansko-20200402.html

[12] 199. schůze městské rady, 4.6.1930.

[13] 14. schůze obecního zastupitelstva, 5.6.1928.

[14] 21. schůze obecního zastupitelstva, 21.12.1928.

[15] 138. schůze městské rady, 21.5.1929.

[16] 27. schůze obecního zastupitelstva, 24.2.1942.

[17] 18. schůze obecního zastupitelstva, 25.11.1932.

[18] 39. schůze obecního zastupitelstva, 5.4.1927.

[19] 21. schůze obecního zastupitelstva, 21.12.1928.

[20] 31. schůze obecního zastupitelstva, 27.7.1934.

[21] Rokycansko, č.41, 17.10.1991, s.3.

[22] 15. schůze obecního zastupitelstva, 25.6.1940.

[23] Rokycanský deník, 3.4.1998, s.12.

[25] Dle sdělení Jaroslava Gally z Rokycan čp.432/III, únor 2009.