https://encyklopedierokycan.wz.cz/popisekpredchozikapitola.jpg

 

https://encyklopedierokycan.wz.cz/zpetnahomepage.jpg

 

https://encyklopedierokycan.wz.cz/popiseknasledujicikapitola.jpg

  D. Borek: verze 2026/05/14

Za Rakováčkem: vrch Čilina

 

5.1. Zástavba na Čilině (hájovna, myslivna)

Vrch Čilina (523,4 metrů nad mořem) má charakter mohutného kerného zlomu, vyzdviženého zhruba 150 metrů nad úroveň dna Rokycanské kotliny, kterou uzavírá na západní straně.[1] Terénní modelace je nejstrmější na severní a severovýchodní straně kopce. Směrem k jihu se postupně převýšení Čiliny vůči kotlině snižuje, takže na jižním okraji Čiliny se nachází mělké sedlo v Němčičkách. Oblast Za Rakováčkem a zejména rozptýlená zástavba v lokalitě Pod Čilinou tvoří jakýsi předstupeň k vlastní Čilině. Samotný vrch není zastavěn, protože jde o poměrně prudký svah a pokrývá jej lesní komplex.

Obsah

5.1. Zástavba na Čilině (hájovna, myslivna) 1

5.2. Polesí Čilina a jeho plošný a majetkový vývoj 1

 

 

Jedinou stavbou tu dlouho byla hájovna Čilina čp.53/III (foto z r. 2004), která tu vyrostla po polovině 19. století. Na mapě stabilního katastru z roku 1838 ještě neexistovala, a zakreslena není ani na reambulaci originální mapy stabilního katastru. Vidět je až na evidenční mapě z roku 1877.[2] V květnu 1861 schválila rada dovoz stavebního dříví k  „nové hájovně pod Čilinou“.[3] Není zcela jasné, zda se údaj se týká hájovny Čilina čp.53/III, nebo hájovny v Němčičkách čp.61/III, ale první varianta je pravděpodobná, protože hájovna v Němčičkách asi tehdy ještě nesloužila své funkci, neboť možná fungovala coby mýtnice při Šťáhlavské silnici. V takovém případě informace o dovozu stavebního dříví k hájovně pod Čilinou poměrně jasně datuje vznik této stavby. V městském archivu se nachází složka z roku 1941, nazvaná „Plán adaptace hájovny v Čilině čp.53/III“.[4] Hájovna se nachází cca 1000 metrů severozápadně od ústí Tymákovské cesty do lesa Čilina. Je s ní spojena cestou, jež vybíhá z Tymákovské cesty a běží podél okraje lesa. Hájovna má podobu masivního zděného stavení se sedlovou střechou, které se spolu s okolními hospodářskými objekty rozkládá na mýtině obklopené lesy. Někdy počátkem 21. století bylo číslo popisné čp.53/III zrušeno a objekt, nyní v soukromém vlastnictví, získal číslo evidenční če.208. V registru objektů je evidován formálně od 21. prosince 2005.[5] Základní dispozice bývalé hájovny se prakticky nezměnila ve srovnání se stavem z 19. století.[6] V roce 1940 město schválilo přístavbu jedné světnice v objektu hájovny. Kolaudace proběhla 9. prosince 1941. Provedlo se to podle plánu firmy Josef Novák z Rokycan.[7]

Zajímavé je, že ještě v 19. století se prakticky celé polesí Čilina nacházelo na katastru obce Mokrouše a hájovna tak stála na samé hranici rokycanského katastru. Teprve později došlo ke změně a hranice města zahrnuly prakticky celý lesní komplex na Čilině, až k Mokroušům. Právě tam stojí další obytný objekt, který v současnosti v této oblasti existuje. Je to usedlost čp.1016/III, na opačném okraji lesa, severovýchodně od obce Mokrouše. Ačkoliv číslo popisné by mylně napovídalo vzniku až počátkem 21. století, nejde o novostavbu, nýbrž naopak o poměrně starý objekt bývalé myslivny. Ta je zde zakreslena na indikační skice mapy stabilního katastru pro Mokrouše, v dodatečné reambulaci původní mapy z roku 1838, přičemž tyto dodatečné zákresy pokrývají období zhruba do poloviny 19. století.[8] Už 2. vojenské mapování z roku 1845 zde zaznamenává tuto usedlost coby myslivnu.[9] A 3. vojenské mapování přidává označení myslivna Hořice.[10] Narodil se tu a vyrůstal pozdější významný český lékař a ornitolog MUDr. Alfred Hořice (1865–1945).[11] Dle stavu z roku 2020 je usedlost mírně opravována, ale celkově v špatném stavu. Hlavní obytná budova má velmi dobře dochovanou původní podobu. Jedná se o mohutné stavení se zděným přízemkem, na který je posazena vysoká střecha s polovalbou.[12] Číslo popisné čp.1016/III dům získal až 1. prosince 2004.[13] Sice se formálně nachází na katastru Rokycan, ale na jeho samém okraji, bez jakékoliv vazby na intravilán, a urbanisticky se jedná spíš o součást vesnice Mokrouše.

Do moderních dějin Čiliny zasáhly také vojenské aktivity. Mapa 3. vojenského mapování z doby okolo roku 1880 zachycuje v prostoru Čiliny vojenskou střelnici (Schiess-stätte). Šlo o pár set metrů dlouhý průsek v lese, situovaný do blízkosti hájovny Čilina, respektive jižně od ní. Střelnice k sobě nepoutala žádnou další zástavbu a omezení běžného využívání lesa nebylo velké. Vznikla patrně roku 1876, protože z onoho roku pochází složka v městském archivu „Přeložení vojenské střelnice pod Čilinou“.[14] Daleko výraznějším zásahem bylo dočasné zřízení vojenského cvičiště na velké části polesí Čilina v 50. letech 20. století. Vojsko les obehnalo plotem a znepřístupnilo veřejnosti. Došlo tu i k tragické události, kdy byla na Čilině hlídkou zastřelena Jaroslava Chlebničanová, která tam prý šla na borůvky.[15] Později (ještě před koncem komunistického režimu) bylo cvičiště zrušeno a Čilina se otevřela veřejnosti. S vojenstvím souvisí i jedna další tragická událost. 1. listopadu 1962 havaroval poblíž vrcholu Čiliny vojenský letoun MIG-15 kvůli chybě při orientaci v nízké viditelnosti. Po nárazu zahynuli oba piloti Václav Doskočil a Václav Jírů. Nedaleko místa havárie to připomíná pomník.[16]

V červnu 1930 rada povolila Josefu Stulíkovi postavit dřevěnou chatku v polesí Čilina.[17] Na Čilině fungoval lom na kámen. V červnu 1928 schválilo zastupitelstvo jeho pronájem.[18]  Lom byl na pozemku č.kat.881 na katastru Mokrouše (v některých pramenech chybně uváděno č.kat.879). Ještě v prosinci 1928 zastupitelé schválili pronájem lomu novému zájemci.[19] V květnu 1929 se radní seznámili s výsledke živnostenského řízení z 11. května 1929 o schválení lomu v Čilině.[20] Další lom v Čilině se rozkládal na pozemku č.kat.961/1 v katastru Tymákova, v polesí Čilina v hájenství Stradiště. V roce 1942 se uvádí, že lom byl před časem otevřen pro těžbu kamene na výstavbu odvozové cesty z hájenství Stradiště kolem hájovny až na rekonstruovanou veřejnou cestu z Tymákova do Plzence. Lom byl pronajat firmě ing. František Hudec z Plzně, která o to požádala 28. listopadu 1941. Dne 8. ledna 1942 rada doporučila ke schválení pronájem na 5 let za 6,2 K/metr kubický, v únoru to zastupitelstvo schváleno.[21]

 

 

5.2. Polesí Čilina a jeho plošný a majetkový vývoj

Bez ohledu na posuny katastrálních hranic byla Čilina po staletí historickým majetkem Rokycan, a tudíž propojená s osudy města. V pozemkové městské knize z roku 1782, v soupisu panských (městských) lesů, se Čilina člení na dvě části, rozdělené cestou ze vsi Mokrouše do Rokycan (myšlena stará lesní cesta v pokračování dnešní Tymákovské cesty, nikoliv tehdy neexistující Šťáhlavská silnice). Dohromady měly plochu 1 736 034 čtverečních sáhů, tedy 624,391 hektarů.[22] Hranice lesa na Čilině běžely ještě dle indikační skici mapy stabilního katastru z roku 1838 poněkud dál od města než v současnosti.[23] Postupně docházelo k výkupu a zalesňování některých pozemků. Zatímco roku 1838 mělo polesí plochu 676 ha, roku 1893 už 722 ha, roku 1916 vzrostla plocha na 774 ha a do počátku 30. let 20. století přibylo dalších 20 ha.[24] V roce 1914 došlo k reorganizaci obecních lesů a jejich rozdělení na 7 revírů. Celková plocha městské lesní držby činila 2974,63 hektarů, z toho revír Čilina 779 hektarů.[25] V dubnu 1927 schválilo zastupitelstvo koupi louky č.kat.1084 za účelem arondace lesa. Parcela měla plochu 3273 čtverečních metrů. Obec ji získala od Anny Zachardové za 1950 Kč. Rada s koupí souhlasila 23. března 1927.[26] Louka se nacházela v prostoru, kde se Čilina svažuje k státní Plzeňské silnici, nad Jelínkovic boudou. V prosinci 1928 zase zastupitelstvo projednávalo směnu obecního pozemku č.kat.1006 (v prostoru u dnešní ulice U Stromovky v nové části Plzeňského předměstí) za pozemek č.kat.1073/1. Konstatovalo, že nabízený pás louky č.kat.1073/1 přiléhá k obecnímu lesu na Čilině a na jaře 1929 bude možno jej zalesnit. Směnu pak schválilo.[27] V roce 1934 vyjednala obec koupi takzvaného  Kličkova lesa č.kat.683.  Lesní úřad prý již před časem zahájil jednání s JUDr. Janem Kličkou o získání jeho lesa v polesí Čilina. Transakce byla skoro dojednána, ale Klička zemřel.  Pak se jednalo s Ludmilou Kličkovou a 19. července 1934 byl uzavřen protokol. Pozemek č.kat.688 měl plochu 70 845 čtverečních metrů, k prodeji se nabízel za 25 000 Kč. Dne 19. července 1934 to rada doporučila ke schválení a 27. července 1934 transakci odsouhlasilo zastupitelstvo.[28] Kličkův les č.kat.683 se nacházel mezi Němčičkami a ústím Vysokého průhonu do polesí Čilina. Podle Václava Šacha se v místním názvosloví používala označení „Pod Kličkovic lesíkem“ a „Kličák“. A mělo jít o plochy od Šťáhlavské silnice směrem k Čilině (podle majitelů, rodiny Kličkovic). Ve stejném prostoru jako „Kličák“ pak Šach uvádí i označení „Kraftovic lesík“ podle majitele J. Krafta.[29]

V roce 1940 město schválilo hospodářský plán polesí Čilina na roky 1939/40 – 1949/50. Jeho plocha činila v té době 789,7926 ha. V předešlém desetiletí proběhl odprodej soulesí Háje a Vorel o ploše cca 22 ha, naopak jiné pozemky město přikoupilo. Oproti roku 1930 se tak výměra polesí snížila o 4,8514 ha.[30] Nedlouho po převzetí moci v Československu komunisty město o své lesy přišlo. Krajský národní výbor v Plzni v roce 1953 odejmul lesní držbu Rokycanům, s platností od 1. ledna 1954. Historický majetek, sestávající z několika polesí o výměře 3785,9199 hektarů, přešel na státní lesy. V roce 1965 při reorganizaci státních lesů získaly zhruba polovinu historických obecních lesů Vojenské lesy a statky v Sušici. Týkalo se to polesí Kotel, Cháchov a Čilina o celkové ploše 1853 ha. Tato skutečnost zkomplikovala po roce 1989 navrácení tohoto majetku do držení města. Stát sice na základě zákona č. 172 o přechodu některých věcí z majetku ČR do vlastnictví obcí, přijatého ČNR v roce 1991, vrátil Rokycanům už 24. května 1991 část lesního majetku (zejména polesí Žďár, viz kapitola „Borek“). Jenže zákon se netýkal oněch lesních komplexů, které byly v majetku vojenských lesů a statků. Město pak vedlo s ministerstvem obrany vleklá jednání. Usnesení české vlády č. 596 z roku 1994, sice dávalo ministerstvu obrany možnost darovat historický majetek, který se za komunistické vlády ocitl ve vlastnictví rezortu, ale jednání trvala až do roku 1997. Teprve na podzim 1997 město převzalo hlavní část dosud nerestituovaných lesů, včetně polesí Kotel, Cháchov a Čilina.[31] Právě v té době, v červenci 1997, polesí Čilina postihla silná vichřice. Rozsáhlé plochy obrácené k městu byly prakticky zbaveny stromů. Ještě v dubnu 1998 probíhala v lese likvidace a odvoz polomů.[32] Aktuálně patří polesí Čilina do správy Lesů města Rokycan a jeho plocha se uvádí 735,33 hektarů.[33] Spolu se sousedním polesím Cháchov (plocha 846,39 ha) tak jde o mimořádně rozsáhlý komplex dosahující téměř 16 kilometrů čtverečních, který se přímo dotýká západního a jihozápadního okraje zastavěného území Rokycan a je tudíž důležitým urbanistickým, ekologickým i krajinotvorným faktorem.

 


[1] Jindřich, K.: Rokycany, Rokycany 1970, s. 5.

[3] Státní okresní archiv Rokycany, schůze obecní rady, 27. 5. 1861.

[4] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan, III. oddělení, inventář, 1976, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0071_00013_am-rokycany-odd-3.pdf

[7] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan, III. oddělení, inventář, 2005, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0088_00013_am-rokycany-odd-3-tech-kancelar.pdf

[12] Boleslavský deník, První a druhá výprava na Rokycansko, 2. 4. 2020

https://boleslavsky.denik.cz/ctenar-reporter/prvni-a-druha-vyprava-na-rokycansko-20200402.html

[14] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan, III. oddělení, inventář, 1976, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0071_00013_am-rokycany-odd-3.pdf

[15] Dle sdělení Jaroslava Gally z Rokycan čp.432/III, únor 2009.

[17] 199. schůze městské rady, 4. 6. 1930.

[18] 14. schůze obecního zastupitelstva, 5. 6. 1928.

[19] 21. schůze obecního zastupitelstva, 21. 12. 1928.

[20] 138. schůze městské rady, 21. 5. 1929.

[21] 27. schůze obecního zastupitelstva, 24. 2. 1942.

[22] Verzeichniss über die herrschaftliche Hüttweide, Verzeichniss über die samentliche Herrschafts Grund Realitäten Zussamenziehung von allen Gattungen der Gründen, 1782, snímek 27, https://www.portafontium.eu/iipimage/30770070/soap-ro_00013_ap70-k278_0270

[24] 18. schůze obecního zastupitelstva, 25. 11. 1932.

[26] 39. schůze obecního zastupitelstva, 5. 4. 1927.

[27] 21. schůze obecního zastupitelstva, 21. 12. 1928.

[28] 31. schůze obecního zastupitelstva, 27. 7. 1934.

[29] Rokycansko, č. 41, 17. 10. 1991, s. 3.

[30] 15. schůze obecního zastupitelstva, 25. 6. 1940.

[32] Rokycanský deník, 3. 4. 1998, s. 12.