|
|
|
|
|
|
D. Borek: verze 2020/11/26
6. Sídliště U Václava
6.1. Úvod
Po roce 1945 v oblasti Rokycan jižně od železniční trati a východně od Jeřabinové ulice dominovala hromadná bytová zástavba i velké projekty tzv. občanské vybavenosti. Celý prostor se do roku 1980 zaplnil největším obytným komplexem v Rokycanech, který je dnes domovem pro více než 3 000 obyvatel. Sídlištní komplex na Jižním předměstí lze rozdělit na dvě základní etapy: cihlová sídlištní zástavba z 50. a počátku 60. let a panelové sídliště z let 70. Pod názvem „sídliště U Václava“ je v této studii myšlena pouze ona první etapa z 50. let, zatímco druhou etapu označuji „sídliště Jižní předměstí“ a jeho popis je zařazen o něco dál v této studii. Liší se především tím, že sídliště U Václava vznikalo na volných pozemcích, sídliště Jižní předměstí je součástí komplexně řešené asanace bývalého průmyslového areálu obecní cihelny (viz níže). Je ovšem nutné připomenout, že v lokální topografii se oba názvy překrývají, zejména pojmenování „U Václava“ bývá vztahováno i na sídliště Jižní předměstí. Naopak pojem „Jižní předměstí“, jak dokazuje i název celé této kapitoly, se zdaleka nevztahuje jen na panelové sídliště z let 1972-1978, ale na celou rokycanskou čtvrť jižně od železniční trati a východně od Švermovy ulice.
Sídliště U Václava není jednolitým souborem. Časově sice vzniklo během relativně krátkého poválečného období, do roku 1960, ale šlo o několik projekčně i architektonicky samostatných stavebních akcí, které začaly v roce 1947 a doznívaly počátkem 60. let. Na převážně dosud stavebně nevyužitých plochách jižně od zastavěného území města vznikl soubor bytové výstavby se čtyřmi stovkami bytů, který proměnil nejen podobu Jižního předměstí, kde dosud dominovaly průmyslové areály a meziválečné rodinné domky, ale i celých Rokycan. Posunul totiž demografické těžiště města k jihu a zahájil proces, dokončený pak panelovým sídlištěm v 70. letech, který vedl k vytvoření Jižního předměstí v současné podobě, jako do jisté míry autonomního městského okrsku. Slohově se oněch zhruba 15 poválečných let, kdy postupně vyrůstalo sídliště U Václava, zajímavě projevilo na podobě jednotlivých etap tohoto sídliště. Od poválečného dočasného návratu k střídmému funkcionalismu, přes náhlý nástup zdobného socialistického realismu v architektuře, až po jeho opětovně odeznívání koncem 50. let.
Obsah
6.2. Dvouletkové domy v Družstevní ulici
6.3. Bytové domy Kovohutí z konce 40. let
6.4.1. Průběh výstavby Vojenského sídliště a popis jeho zástavby
6.4.2. Další stavební vývoj Vojenského sídliště
6.4.3. Bývalá klubovna čp.1089/II
6.4.4. Technický vývoj Vojenského sídliště a vývoj pojmenování ulice U Cihelny
6.5. Bytové domy podél Barákovy ulice
6.5.1. Průběh výstavby a popis zástavby
6.5.2. Restaurace U Václava čp.647/II
6.5.3. Další stavební vývoj sídliště
6.5.4. Další technický vývoj sídliště
6.6. Zástavba podél Družstevní ulice
6.6.1. Průběh výstavby a popis zástavby
6.6.2. Další stavební vývoj sídlištní zástavby v Družstevní ulici
6.6.3. Technický vývoj Družstevní ulice
6.6.4. Vývoj pojmenování Družstevní ulice
6.7. Celková bilance výstavby sídliště U Václava
6.8. Areál bývalé mateřské školy a jeslí Kovohutí
6.8.1. Výstavba mateřské školy
6.8.2. Výstavba dětských jeslí
6.8.3. Další stavební vývoj areálu a změna jeho využití
6.2. Dvouletkové domy v Družstevní ulici
Zcela první výstavbou bytových domů na sídlišti U Václava jsou dva „dvouletkové domy“ v Družstevní ulici, čp.654/II (foto z r. 2003) a čp.655/II (foto z r. 2003). Po válce byla bytová výstavba v Československu přísně regulována. Jednotlivé obce dostávaly pevně stanovené kvóty. Pro Rokycany činila kvóta 10 bytových jednotek na rok 1947. Kvůli právním průtahům ale plánované zbudování činžovního domu na nároží ulice Pražské a Na Pátku nebylo neuskutečněno (podrobněji v kapitole „Pražské předměstí“). Kvóta se přitom nemohla převádět na další rok a hrozilo, že propadne ve prospěch jiného města. Obec ji proto rozhodla přenechat podniku TRIPOL, respektive jejímu znárodněnému nástupci Česká zbrojovka Strakonice, který sídlil v areálu pozdějšího Favoritu a který byl schopen stavbu zajistit. Obec zároveň podniku poskytla pozemek č.kat.2626 poblíž továrny, v dnešní Družstevní ulici, mezi ulicemi Muchova a Čechova. Podobu této lokality těsně před spuštěním výstavby ukazuje letecký snímek Rokycan z června 1947. Dnešní Družstevní ulice neexistovala, respektive jen v náznacích byla zformována ve svém nejsevernějším úseku, mezi Čechovou a Dukelskou ulicí. Ale i tam šlo o zatím mezerovitou zástavbu a prázdné ohrazené zahrady. V místech, kde se měly už brzy narychlo budovat dva dvouletkové domy, byla jen pole a zhruba v trase budoucí Družstevní ulice procházela pěšina. Od východu se sem ovšem už během 1. poloviny 40. let 20. století přiblížila individuální výstavba rodinných domů (viz výše). A jen pár desítek metrů západním směrem dožívala vagonová nouzová kolonie z 20. let 20. století. Byla to skutečná periferie města, kde se rapidní nová výstavba mísí se zbytky původní agrární krajiny a chudinskými ubytovnami.[1]
Podmínkou pro udržení bytové kvóty od státu bylo zahájit výstavbu ještě během roku 1947, což se podařilo splnit. 3. listopadu 1947 Česká zbrojovka přistoupila na dohodu a ihned vydáno stavební povolení. MNV zároveň schválil parcelační povolení.[2] Vznikly dva identické dvoupatrové nájemní domy s valbovou střechou. Poválečná střídmost je na nich patrná v jednoduchém architektonickém řešení. Zároveň ale šlo i o projev návratu k meziválečné funkcionalistické tradici. Ve srovnání s pozdější architekturou 50. let, která ovlivnila velkou část zástavby sídliště U Václava, jsou tak tyto domy ještě výrazově ukotveny v prvorepublikové estetice. Domy mají velkorysé dimenzovaná okna, s obklady z tmavých glazovaných dlaždic. Fasády jsou kompozičně zvládnuty. Domy disponují oplocenou zahradu kolem domu, kde byly umístěny záhumenky i okrasné záhony, zatímco v následujících letech už sídlištní výstavba v Rokycanech takové soukromí potlačovala a prostory mezi domy ponechávala volně průchozí a anonymizované. Z hlediska měřítek zástavby sice šlo o značný kontrast oproti nedaleké jednopatrové individuální zástavbě v ulicích Muchova či Erbenova (viz výše), ale dvoupatrová výška bytových domů byla už za první republiky v Rokycanech běžná. Oba domy se zachovaly prakticky v intaktní podobě.
6.3. Bytové domy Kovohutí z konce 40. let
Tempo výstavby bytových domů se na přelomu 40. a 50. let začalo v Rokycanech zvyšovat. Ještě nešlo o velké, jednotně koncipované sídlištní celky, ale o menší skupiny domů. Tehdy vyrostl soubor nájemních domů pro zaměstnance Kovohutí v Barákově a Stehlíkově ulici.
Už v říjnu 1947 firma Kovohutě a Karel Tytl žádají o uznání pozemku č.kat. 2646/1 jako stavební místa, což národním výborem schváleno.[3] Šlo o pozemkový pruh západně od ulice V. Nového, kde pak skutečně vyrostly činžovní domy Kovohutí. Podobu pozemku před výstavbou opět zachytil letecký snímek z roku 1947. Šlo o lokalitu na západním okraji prvorepublikové dělnické kolonie Hořicov (viz výše). Zastavěné území města tu ale ostře končilo a na ploše budoucích bytových domů pro Kovohutě se rozkládaly jen zemědělské pozemky.[4] V roce 1948 ohlásil podnik Kovohutě plán masivní výstavby zaměstnaneckých činžovních domů se 160 byty. Město hodlalo postavit dalších 106 bytů.[5] Tyto ctižádostivé projekty sice byly realizovány jen zlomkovitě, ale přesto se začalo stavět. V Stehlíkově ulici vybudován činžovní dům čp.658/II s 6 byty (foto z r. 2003) a kolmo na něj, při Barákově ulici, trojdům čp.659-660-661/II s 24 byty.[6]
Jde opět o domy, jejichž slohový výraz navazuje na předválečnou architekturu. Dvoupatrové objekty mají valbové střechy a jednoduché fasády s velkými okenními otvory. Trojdům čp.659-660-661/II již svými proporcemi předznamenává hromadnou sídlištní výstavbu 50. let. Dům čp.658/II je stavěn podle mírně odlišného projektu, nemá do uličního průčelí vsazeny balkony a je ohrazen plotem, který uzavírá soukromý prostor okolo domu. V roce 1950 už byl trojdům hotov a MNV zařadil do plánu zvelebení obce výstavbu nové příjezdové komunikace.[7] Ve 2. pololetí 1950 ale tato akce, oproti plánu, nezahájena.[8] Letecký snímek ze září 1951 ukazuje, že oba domy již stojí, ale skutečně zatím chybí příjezdová cesta. Barákova i Stehlíkova ulice tehdy totiž končily na křížení s ulicí V. Nového. K novému domu tak sice vedl náznak prodloužení Barákovy ulice, ale šlo o bahnitou nezpevněnou cestu.[9] Teprve v roce 1956 chce tuto investici MNV provést v rámci stavebního plánu na tento rok. Ulice Nového na příjezdu k novým domům měla být vyasfaltována.[10] V roce 1979 se Karel Petráš z čp.660/II stěžoval na MěstNV na stav komunikace před svým bydlištěm. Majitel domu (Kovohutě) slíbily, že do konce října 1979 prolákliny opraví, v plánu je prý i asfaltování.[11] V červenci 1995 město plánuje, že do těchto kovohuťských domů zavede ústřední topení z nedaleké kotelny pro sídliště Jižní předměstí.[12] V říjnu 2000 se zastupitelstvo seznámilo s výsledky ankety mezi nájemníky obecního domu čp.658/II. Zájem o odkup bytu projevilo více než 50 % domácností. Zastupitelé tedy schválili jeho privatizaci.[13] V červnu 2005 jednala o privatizaci objektu čp.659-660-661/II rada města, ale rozhodnutí odložila kvůli potřebě vyjasnit prodejní cenu.[14] Privatizace pak provedena. Někdy počátkem 21. století pak prošel objekt čp.659-660-661/II rekonstrukcí fasády. U domu čp.660/II bylo ještě počátkem dětské pískoviště. Podle obecní studie rozvoje dětských hřišť z roku 2005, která počítala s redukcí jejich počtu, toto pískoviště mělo být zrušeno, ale nejprve nabídnuto k údržbě soukromým osobám.[15]
6.4. Vojenské sídliště
Všechny výše uvedené budovy svým pojetím nepřesahovaly stávající prvorepublikovou bytovou politiku v Rokycanech. Šlo o víceméně izolované, ad hoc stavěné objekty, které řádově zvyšovaly bytový fond o desítky bytových jednotek. V 50. letech 20. století ale začala na Jižním předměstí výstavba urbanistických celků se stovkami bytů. Nejprve, v 1. polovině 50. let 20. století, vyrostl soubor tzv. Vojenského sídliště (oficiálně „sídliště Vojenské správy“), které je jednou ze součástí sídliště U Václava.[16] Ubytování zde našla část důstojnického sboru rokycanských kasáren.
6.4.1. Průběh výstavby Vojenského sídliště a popis jeho zástavby
Ještě letecká fotografie ze srpna 1952 ukazuje, že výstavba nezačala. Na ploše budoucího sídlištního soubor byla pole.[17] V lednu 1953 už se Vojenské sídliště staví.[18] V září 1953 již první etapa Vojenského sídliště směřuje k dokončení. Do konce roku má být předáno do užívání.[19] V první fází sestávalo Vojenské sídliště ze 4 dvojdomů se 48 byty typu T11/52. V listopadu 1953 již objekty téměř dokončeny, chybělo jen osazení koupelen, záchodů a umyvadel. Nepodařilo se ještě omítnout sokly, což převedeno na rok 1954. 24 bytů mělo být předáno do užívání 15. prosince 1953, 24 bytových jednotek mělo být předáno od 1. ledna 1954.[20] V další fázi se Vojenské sídliště rozrostlo o další 4 dvojdomy s 48 byty. V červenci 1955 se obytný soubor ještě dostavuje.[21] Během roku 1955 ale sídliště pro důstojníky dokončeno.[22] To potvrzuje i letecké snímkování ze srpna 1957, které ukazuje kromě dokončených bytových domů i to, že došlo k prodloužení ulice B. Němcové a ke křižovatce s ulicí Družstevní.[23] Přesněji, dosud úzká cesta, vedoucí po okraji zástavby rodinných domků z 30. a 40. let (viz výše), jak ji zachytilo ještě snímkování z roku 1952,[24] byla nyní rozšířena na šířku plnohodnotné ulice, byť zatím nezpevněné. Analogicky byla k západu protažena i Barákova ulice. Ta navíc sloužila i jako přístup do stavební techniku na další sídlištní soubor, který v 2. polovině 50. let vyrůstal podél její jižní strany (viz níže).
Vojenské sídliště tvoří osm podlouhlých dvoupatrových objektů s valbovými střechami. Každý objekt tvoří dva domy, respektive dvě čísla popisná, takže se tu vždy nachází s 6+6 bytových jednotek. Mezi ulicí Barákovou a U Cihelny stojí dvě vzájemně posunuté řady objektů, orientovaných východozápadně, a to čp.673-674/II, čp.679-680/II, čp.694-695/II, čp.696-697/II a čp.698-699/II. Mezi ulicemi U Cihelny a Němcové je to řada severojižně orientovaných objektů čp.671-672/II, čp.675-676/II a čp.677-678/II. Celkem tedy vzniklo na Vojenském sídlišti 96 bytů. K 1. lednu 1958 předány byty na Vojenském sídlišti do gesce Domovní správy.[25] Vojenské sídliště má jednoduchý řádkový zastavovací rastr. Je soustředěné mezi dnešní ulice Barákova a B. Němcové, s vloženou vnitřní ulicí U Cihelny. I architektonicky je na domech patrná erární střídmost. Neprojevují se zde ještě téměř vůbec vlivy socialistického realismu, ačkoliv ve stejné době dokončovaný sedmidům v ulici Mládežníků na sídlišti Hrudkovanka již byl naplno pojat v dekorativním stylu socialistického historismu (viz kapitola „Pražské předměstí“). Zdobnost fasád se omezuje na prohýbané kovové zábradlí balkonů a na horizontální rýhované pásy mezi okny. U tří objektů podél ulice B. Němcové tyto pásy chybí.
6.4.2. Další stavební vývoj Vojenského sídliště
Domy na Vojenském sídlišti zůstaly v první dekádě 21. století v majetku obce a nedotkla se jich masivní privatizace bytového fondu. Město je totiž použilo jako zástavu za úvěr, poskytnutý Státním fondem životního prostředí na sanaci skládky v Němčičkách. Do roku 2010 tak tyto domy nebylo možné prodat.[26] Rozhodlo o tom 6. dubna 1999 městské zastupitelstvo.[27] Všechny investice do zdejšího bytového fondu proto i nadále prováděla obec. Pouze v případě domů čp.696-697/II a čp.698-699/II bylo možné provést prodej do soukromého vlastnictví. Dne 3. dubna 2006 souhlasila se záměrem jejich privatizace rada města a uložila odboru rozvoje města zpracovat znalecké posudky. 18. dubna 2006 tento postup odsouhlasilo i zastupitelstvo. 18. září 2006 předložen radním návrh na prodejní cenu obou objektů. V případě čp.696-697/II stanovena prodejní cena na 2 189 722 Kč, u čp.698-699/II na 2 187 285 Kč.[28] Tento návrh rada návrh schválila. 3. října 2006 věc projednalo i zastupitelstvo města.[29] Zastupitelé prodej odsouhlasili.[30] 26. února 2007 o privatizaci domů čp.696-697/II a čp.698-699/II jednalo opět městské zastupitelstvo.[31] U objektu čp.696-697/II nakonec schválilo prodejní cenu 1 751 778 Kč, u domu čp.698-699/II byla cena určena 1 749 828 Kč.[32]
V prosinci 2003 zastupitelstvo města zadalo firmě WINTH zakázku na výměnu horizontálních rozvodů studené vody, kanalizace a záchodů v domech čp.671-672/II, čp.673-674/II, čp.675-676/II, čp.677-678/II. Dále zadala firmě INPEL zakázku na opravu elektroinstalace v domech čp.679-680/II a čp.694-695/II.[33] Dne 15. května 2006 jmenovala městská rada komise pro výběrová řízení na provedení oprav střech domů na Vojenském sídlišti. Původní tašková krytina totiž již nebyla na trhu k sehnání, a tak se komplikovaly veškeré její vysprávky. Bylo proto rozhodnuto provést komplexní výměnu krytiny.[34] Týkalo se to objektů čp.673-674/II (předpokládané náklady 822 000 Kč), čp.675-676/II (předpokládané náklady 730 000 Kč), čp.677-678/II (předpokládané náklady 724 000 Kč), čp.679-680/II (předpokládané náklady 819 000 Kč) a čp.694-695/II (předpokládané náklady 824 000 Kč) na vojenském sídlišti.[35] Zároveň odsouhlasena i výběrová komise na opravu střechy domu čp.671-672/II (odhadované náklady 720 000 Kč).[36] Termín vyhlášení výběrových řízení stanoven na květen-červenec 2006.[37] Celkové náklady na rekonstrukci střech těchto domů odhadnuty dle propočtů projektanta na 4 638 179 Kč, z toho částku 638 179 mohl pokrýt správce bytového fondu (společnost INZULA) se svých zdrojů. Zbylých cca 4 000 000 Kč bylo nutné řešit půjčkou z fondu rozvoje bydlení. Finanční odbor městského úřadu s takovou možností souhlasil, navrhl, že půjčku přidělí bezúročně.[38] Dle posudku technického stavu střech zmíněných domů, který obdržel odbor rozvoje města 12. června 2006 potvrzeno, že stav krovů i krytiny se zhoršuje a opravy by měly být provedeny postupně na všech objektech. Pro tyto objekty ale doporučeno provést pouze průběžné opravy a použít na ně krytinu demontovanou ze střechy domu čp.700/II na rohu ulice Pod Ohradou a Čechova (svobodárna – viz níže).[39]
Dne 10. dubna 2007 rozhodlo zastupitelstvo města o záměru privatizace zbylých domů na Vojenském sídlišti, a to čp.671-672/II čp.673-674/II, čp.675-676/II, čp.677-678/II, čp.679-680/II a čp.694-695/II. [40] 24. září 2007 pak zastupitelstvo schválilo návrh na prodej těchto domů a to tak, že dům čp.671-672/II nabídnut za 1 715 454 Kč, dům čp.673.674/II za 1 738 428 Kč, čp.675-676/II za 1 716 474 Kč, čp.677-678/II za 1 732 077 Kč, dům čp.679-680/II nabídnut za 1 753 293 Kč a čp.694-695/II za 1 763 836 Kč.[41] 10. března 2008 prodej všech těchto domů (kromě čp.675-676/II) definitivně odhlasovalo obecní zastupitelstvo.[42] Dům čp.675-676/II pak zastupitelé poslali do privatizace rozhodnutím z 2. června 2008.[43] Následně se i díky majetkovému převodu do soukromého vlastnictví zrychlilo tempo oprav a rekonstrukcí těchto objektů. Dům čp.696-697/II v Barákově ulici prošel opravou již roku 2008. Dle stavu k polovině září 2008 už byla rekonstrukce fasády objektu hotova, vnější plášť domu získal nový barevný nátěr s odstíny žluté.[44] U domu čp.697/II existuje dětské pískoviště, roku 2004 rekonstruované. V listopadu toho roku sem navezen nový písek. Podle obecní studie rozvoje dětských hřišť z roku 2005, která počítala s redukcí jejich počtu, toto pískoviště mělo být zachováno i do budoucna, na rozdíl od pískoviště u čp.699/II, kde se plánovala likvidace během roku 2006, současně s úpravou lokality.[45] Vedlejší objekt čp.698-699/II byl také počátkem 21. století opraven. V tomto případě nešlo jen o novou vnější omítku a opravu stavebních prvků fasády, ale o instalaci zateplovacího fasádního opláštění, s barevným řešením v odstínech fialové. U cihlových domů z 50. let je polystyrenová zateplovací krusta problematickým krokem, protože stírá výraz fasády a „sterilizuje“ jeho architekturu. V případě Vojenského sídliště je sice členění průčelí dle původního projektu velmi skromné, ale přesto je dobové okouzlení polystyrenem u těchto objektů sporné. Fasáda dvojdomu čp.694-695/II byla počátkem 21. století opravena konzervativněji, jen novým nátěrem v odstínech růžové barvy. V roce 2008 proběhla rekonstrukce fasády domu čp.673-674/II v ulici U Cihelny. Dle stavu z poloviny září 2008 už okolo objektu postaveno lešení a souběžně s opravou fasády probíhala i výměna střešní krytiny. I zde aplikována nová zateplovací krusta, která zakryla původní členění fasád.[46] Naopak vedlejší dvojdům čp.679-680/II se dochoval v původní podobě a dle stavu k srpnu 2018 zatím neprošel opravou fasády. V původním stavu je zatím k srpnu 2018 dochován i objekt čp.671-672/II při ulici B. Němcové. Fasáda vedlejšího čp.675-676/II už byla zateplena. Vzhledem k celkové absenci dekoru na fasádách tří těchto objektů, řazených kolmo k ulici B. Němcové, zde zateplovací plášť není problematický z architektonického hlediska. Co už je problematické, je že po několika letech zde nová zeteplovací vrstva ztratila barevnost a vlivem povětrnosti už působí omšele. Sousední čp.677-678/II byl také rekonstruován, včetně zateplení fasád.
Pro studenoválečnickou éru výstavby Vojenského sídliště je příznačný vyvýšený objekt betonového protileteckého krytu, zčásti kamuflovaného zeminou s vegetací, umístěného mezi domy čp.673-674/II a čp.679-680/II v ulici U Cihelny. Další kryty se nacházely přímo v domech, a to v sklepních prostorách domů čp.671/II, čp.673/II, čp.677/II, čp.679/II, čp.695/II, čp.697/II a čp.699/II. Obyvatelé těchto činžáků, tedy důstojnický sbor lidové armády, měli být v případě útoku obzvláště pečlivě chráněni ve svých domovech. Šlo o sedm identických krytů civilní ochrany s kapacitou po 50 lidech a 5. třídou odolnosti. Počátkem 21. století již byly zchátralé. Pronikala do nich vlhkost a opadávala omítka. Po roce 1989 se dosavadní systém civilní ochrany v Česku transformoval a význam těchto drobných krytů upadl. V koncepci ochrany obyvatelstva, kterou přijala vláda ČR 5. ledna 2005, kabinet vyzval k uvolnění těchto krytů v majetku obcí pro svobodnější i komerční využití s tím, že stát nebude podporovat prozatím výstavbu nových krytů a nedoporučuje ani investovat do stávajících zařízení tohoto typu. V roce 2006 proto město rozhodlo, že nemá smysl omšelé kryty dále udržovat, respektive bránit jejich jinému využití. Rada města se 24. dubna 2006 zabývala návrhem odboru rozvoje města všechny tyto kryty zrušit a nabídnout k odprodeji a ponechat funkční jen 3 úkryty v školních budovách. Zařízení krytů mělo být demontováno.[47]
6.4.3. Bývalá klubovna čp.1089/II
Na sídlišti postaven také objekt původně využívaný jako prodejna ARMA. Vyrostl souběžně s budováním Vojenského sídliště a zachycuje ho již letecká fotografie z roku 1957.[48] Nachází se na východním okraji sídliště, v místech kde začínají zadní části zahrad, náležejících k rodinným domům v ulici V. Nového. Později v tomto objektu zřízeno skladiště podniku Pramen. V prosinci 1964 zamítl MěstNV odvolání n.p. Pramen z 19. listopadu 1964 ve věci zrušení užívacího práva na skladiště na sídlišti U Václava (dříve Arma) a stanovilo definitivní termín pro jeho vyklizení na 1. leden 1965.[49] V lednu 1965 už uváděno, že skladiště je vystěhované.[50] Na podzim 1974 souhlasila rada MěstNV s přidělením 128 000 Kčs na rok 1975 na adaptaci a úpravu svazácké klubovny ZO Jižní předměstí.[51] V únoru 1975 se uvádí, že na zřízení klubovny bude pro rok 1975 určeno 84 000 Kčs (hrazených z úvěru). Práce měly probíhat v Akci Z. Plánované započetí prací bylo stanoveno na únor 1975, s předpokladem dokončení do dubna 1975.[52] Jenže v září 1975 se uvádí, že adaptace bývalé prodejny Arma na klubovnu začala pozdě a nebude tak dokončena v roce 1975. Z plánované hodnoty díla 128 000 Kčs za 1. pololetí vytvořeno jen 23 000 Kčs.[53] Za 1. pololetí 1975 zde prostavěno 19 000 Kčs (plán na celý rok 91 300 Kčs) a odpracováno 817 brigádnických hodin (z toho 629 zdarma).[54] Na 2. pololetí 1975 plánovalo město na tuto akci z Fondu rozvoje a rezerv uvolnit 92 000 Kčs.[55] Ještě během zbytku roku 1975 byla adaptace objektu přece jen dokončena.[56] Podle jiného pramene, ale za Akci Z klubovna SSM ještě v roce 1976 utraceno 9000 Kčs (plán byl 13 000 Kčs).[57] V roce 1989 „klub SSM u Václava“ opraven nákladem 41 000 Kčs.[58] Klubovna Socialistického svazu mládeže (SSM) čp.1089/II (foto z r. 2005) dostala přiděleno číslo popisné až druhotně, v 2. polovině 80. let.[59]
Jde o přízemní dům, umístěný na východní okraj sídliště, do ohybu ulice U Cihelny. V 1. polovině 90. let tu údajně působila vinárna Salamandr. V 90. letech 20. století objekt zprivatizován a proměněn na vzorkovou prodejnu firmy REGOTHERM. Stalo se tak okolo roku 1995.[60] Dům pak dostal novou fasádu a valbovou střechu. Dne 15. listopadu 1997 projednávalo městské zastupitelstvo žádost firmy Regotherm o odprodej části obecního pozemku u objektu čp.1089/II pro zřízení parkoviště.[61] Konkrétně šlo o část parcely č.kat.2652/4. Zastupitelstvo ale definitivní verdikt nevyneslo. Pouze uložilo městským úředníkům doplnit některé podklady.[62] Znovu se tímto bodem měli zastupitelé zabývat 16. prosince 1997.[63]
6.4.4. Technický vývoj Vojenského sídliště a vývoj pojmenování ulice U Cihelny
Dne 1. září 2008 vydal městský úřad územní rozhodnutí na akci „Rokycany, náhrada Al kabelů, I. část“, která měla zasáhnout pozemky č.kat.2652/4, č.kat.2652/55 a č.kat.2652/56 dle žádosti firmy Telefónica 02 Czech Republic, a.s. z 29. února 2008. Nové kabely měla napojit bytové domy v ulici U Cihelny a bytový dům v Barákově ulici. Úřad ale vyzval, že bude nutno dodržet všechny podmínky města Rokycany uvedené v jeho vyjádření z 21. února 2008 a to zejména s ohledem na to, že místní komunikace procházející ulicí U Cihelny jsou ze šířkových poměrů v nevyhovujícím stavu a v budoucnu se počítá s jejich úpravou a s vybudováním parkovacích míst v dnešní zelené ploše. Z tohoto důvodu město požadovalo uložit nový kabel tak, aby později nekomplikoval tyto stavební úpravy.[64] Dle stavu ze srpna 2018 ale nadále komunikace uvnitř sídliště, včetně ulice U Cihelny neprošly rekonstrukcí, zůstávají v původním stavu z dob socialismu. Upravena byla pouze přilehlá část Barákovy ulice, v rámci její celkové rekonstrukce (o generální opravě Barákovy ulice viz výše, v rámci popisu prvorepublikové zástavby Hořicova). Vojenské sídliště disponuje kvalitní vzrostlou zelení, ve které se silně uplatňují kulovité javory.
Dne 12. září 1972 odsouhlasilo plénum MěstNV návrh komise a odboru výstavby MěstNV, který od počátku roku 1972 podroben posuzování občanským výborům a který 4. dubna 1972 projednala rada MěstNV, na výraznou úpravu pojmenování rokycanských ulic. Dosud bezejmenná ulice na sídlišti U Václava tehdy pojmenována ulice Československé lidové armády. Plénum s touto změnou souhlasilo, ovšem prodloužilo termín k jejímu faktickému provedení až do 30. dubna 1973.[65] Na zasedání zastupitelstva 24. dubna 1993 (podle jiného pramene 29. dubna[66]) přejmenována stávající ulice Československé lidové armády na ulici U Cihelny.[67] Změna vstoupila v platnost 1. června 1993.[68]
6.5. Bytové domy podél Barákovy ulice
6.5.1. Průběh výstavby a popis zástavby
V druhé polovině dekády, přesněji v letech 1957-1960, pokračovala zdejší bytová výstavba budováním sídlištních domů podél Barákovy ulice. Stavěny dle návrhu ing. arch. Miloslava Pecha[69] (nar. 1926[70]). Obytný soubor dokončen roku 1960.[71] Někdy bývá právě tato část považována za vlastní sídliště U Václava. Občas byl rovněž nazýván „sídliště ŽDH“, tedy sídliště ejpovických hrudkoven. Zdejší byty byly určeny převážně pro zaměstnance tohoto podniku. Označení se ale nepoužívá, už jenom proto, že by splývalo s názvem sídliště Hrudkovanka, budovaného v téže době na opačném konci Rokycany (viz kapitola „Pražské předměstí“). Po krachu hrudkoven v 60. letech byty přešly na podnik Škoda Plzeň. Jde o obytný soubor se 108 byty, situovaný podél jižního okraje Barákovy ulice, kde na pozemcích č.kat. 2649, 2650, 2652, 2961/2, 2656, 2657 a 2658 schválen výměrem KNV z 20. října 1955 stavební obvod pro stavbu bytových jednotek. Přípustný počet nadzemních podlaží stanoven na 2-3.[72]
Už v březnu 1952 zaslal Krajský národní výbor městu zastavovací plán na výstavbu 24 bytových jednotek typu T20/52 pro podnik Kovohutě v prostoru U Václava.[73] Dne 17. listopadu 1952 pak MNV získal souhlas kraje k výstavbě 48 bytů typu T11/52 na pozemcích č.kat.2652/1,2,3 a č.kat.2650.[74] Město tak reagovalo na požadavek Kovohutí na nalezení ploch pro chystanou stavbu 3 dvoupodlažních domů typu T/13 s 36 byty pro zaměstnance továrny a v září 1954 dalo lokalitu k posouzení na KNV.[75] V březnu 1956 pak rada MNV schválila podrobný zastavovací plán nové části sídliště.[76] Na rok 1956 plánována výstavba 60 bytů.[77] Podle jiného pramene ale roku 1956 jich mělo být pouze 34 rozestavěno.[78] Dobové plány mluví o 118[79] nebo 92[80] navrhovaných bytech. Nakonec zde ale vyrostlo 108 bytových jednotek.[81] Počátkem roku 1957 schváleno stavební povolení na objekty č. 8 a č. 9 na novém sídlišti.[82] Podle jedné, mylné zprávy, už bylo do konce roku 1957 U Václava odevzdáno všech 108 bytů.[83] Tuto informaci vyvrací pohled na letecký snímek města z počátku srpna 1957. Je vidět, že probíhá výstavba všech čtyř objektů, situovaných na jižní stranu Barákovy ulice. U všech je jisté stádium rozpracovanosti. Dvojdům čp.764-765/II byl zatím jen ve fázi výstavby základů, u dvojdomu čp.762-763/II teprve budování základů začínalo. Naopak objekty čp.758-759/II a čp.760-761/II už se nacházely v pokročilejší fázi hrubé stavby nadzemních zdí. Naopak vůbec ještě nezačalo budování dvou objektů (čp.754-755/II a čp.756-757/II) na západním konci řešeného území, kde se Barákova ulicí lomí k severu do Družstevní ulice. Trojdům na nároží ulic Družstevní a B. Němcové už byl rozestavěný jako hrubá stavba, dokonce možná již i s budovanou střechou.[84] Zpráva z jednání MNV v srpnu 1957 potvrzuje, že z celkových 108 bytů se staví teprve 78 (1. etapa) a dalších 30 bytů se stavět začíná (2. etapa).[85] Dne 31. ledna 1958 předán první dvojdům s 14 byty. V březnu 1958 stanoven následující harmonogram dokončování sídliště: do 30. dubna 1958 předat další dvojdům s 14 byty (pravděpodobně splněno, protože za duben 1958 prý plán výstavby dodržen na 110 %[86]), do 31. května 1958 dvojdům s 16 byty, do 31. srpna 1958 dvojdům s 14 byty, do 30. září 1958 ještě 16 bytů v novém dvojdomu a do 31. října 1958 dvojdům s dalšími 16 bytovými jednotkami.[87] Celkem tak do konce roku 1958 naplánováno předání 90 bytů.[88] Zbýval by jen poslední trojdům s 18 byty na nároží ulice Barákovy a B. Němcové. V srpnu 1958 už 6 domů hotovo, 5 dalších rozestavěno a u 1 právě započato s výstavbou (kopání základů). Měl být dokončen do zimy 1958.[89] V září 1958 se na zasedání MNV rekapituluje postup výstavby. V sídlišti U Václava pro ŽDH už byly dokončeny domy č.1-5 a 7. Další 2 domy s 30 bytovými jednotkami mají být hotové v dubnu a červnu 1959.[90] V roce 1960 sídliště dokončeno.[91] Budování sídliště doznívalo roku 1960, kdy do dokončování posledních bytů a na výstavbu komunikací určeno v této lokalitě 251 000 Kčs (nakonec utraceno 208 900 Kčs).[92]
Nový obytný soubor vyplnil vnější stranu Barákovy ulice a na ni kolmého úseku dnešní Družstevní ulice až po křižovatku s ulicí B. Němcové a sevřel tak z jihu i západu stávající zástavbu Vojenského sídliště. Zatímco Vojenské sídliště bylo koncipováno jako jednoduchá řádková zástavba, tato část sídliště má rafinovanější zastavovací rastr, s prvky jisté velkoleposti i náznaku sevřenější blokové zástavby. Podél jižní strany Barákovy ulice stojící trojice dvojdomů čp.760-761/II, čp.762-763/II a čp.764-765/II , seskupená do tvaru písmene U, čímž vytváří jakési polouzavřené nádvoří, které vybíhá na jih od ulice. Na jižní straně ulice pak ještě dál v západním směru stojí objekt čp.758-759/II. Na západním konci Barákovy ulice zase dvojice dvojdomů čp.754-755/II a čp.756-757/II tvoří další polouzavřené prostranství. Podél západní strany následného úseku Družstevní ulice je pak situován trojdům čp.751-752-753/II, který je záměrně akcentován věžovitým traktem na nároží ulice. B Němcové a v jehož parteru jsou umístěny prodejní plochy (viz níže).
V architektonickém pojetí této zástavby se nejsilněji z celé sídlištní výstavby v prostoru Jižního předměstí projevil socialistický historismus. Ten byl přitom v době budování těchto domů již za zenitem své obliby a stával se rychle překonaným anachronismem. V témž roce, kdy se Československo na Světové výstavbě v Bruselu prezentovalo avantgardní modernou, navazující na tradice předválečného funkcionalismu, vyrůstají v Rokycanech činžovní domy ovlivněné silně socialistickým realismem, tedy historizujícím stylem stalinské éry. Zvláštní je i to, že o pár let starší Vojenské sídliště je vnějškově střídmější než tyto domy ze sklonku 50. let. Hrudkovny Ejpovice patrně zvolily typizovanou projektovou dokumentaci staršího data, svoji roli možná hrála i snaha tohoto tehdy preferovaného metalurgického kombinátu demonstrovat svou péči o bydlení pro zaměstnance tímto ornamentálně pojatým slohem. Socialistický historismus se projevuje na tomto obytném souboru sice znatelně ale nikoliv v extrémní podobě. Na rozdíl od obytného komplexu čp.715/II-716/II-717/II-718/II-719/II-720/II na rohu ulic Pražská a Na Pátku tu chybí antikizující prvky monumentalismu jako brána do dvora, na rozdíl od tzv. sedmidomu v ulici Mládežníků zde není přítomna výzdoba s ideologickými motivy (o obou těchto obytných celcích z 50. let podrobněji v kapitole „Pražské předměstí“). Dekorativnost se zde omezuje na plakety s rostlinnými motivy nad plasticky modelovanými portály vchodových dveří, profilované korunní římsy, tvarovaná zábradlí balkonů či dynamicky se střídající hmoty střech s vysokými cihlovými komíny. Fasády jsou členěny jen střídmě, lisénovými pásy či občasným růžicovým vlysem. Součástí původní podoby domů byly i kovové stojany na vlajky, zapuštěné do fasády, pro vlajkovou výzdobu o státních svátcích.
Přes jistou naivitu a dobovou podmíněnost této zástavby se zdá, že příkré odsudky socialistického realismu uplývající čas změkčil. Postupně jsou oceňovány i některé jeho přednosti. Sídliště ŽDH vyniká smyslem pro architektonický detail a uměřenou výškou zástavby. Ačkoliv již zde byl uplatněn princip volné zástavby, která ruší soukromé prostory zahrad a slévá veškeré plochy mezi jednotlivými objekty do volně přístupného veřejného prostranství, díky sevřenější kompozici zástavby i nepřehuštěné lidnatosti se tu vytvořilo městské prostředí kultivovaného charakteru, naprosto odlišné od dezurbanizovaného světa pozdějších panelových sídlišť. Příznivá je rovněž silně zastoupená vnitrobloková zeleň. Na sídlišti bylo od počátku počítáno s umístěním obchodů i restaurace.[93] A to nikoliv v podobě sídlištních betonových velkoprodejen, jak se stalo zvykem s nástupem panelové výstavby, ale v tradičnějším pojetí. Kromě restaurace U Václava (o ní viz níže) jsou to obchodní plochy v přízemí trojdomu čp.751-752-753/II (foto z r. 2003). Tento dům s 18 byty předán do užívání na sídlišti jako poslední.[94] Obchody (šlo o prodejny masa, pečiva, mléka a samoobslužnou prodejnu potravin) zde byly otevřeny v srpnu 1959.[95] Šlo o klasický a pro kultivaci městského prostředí velice vhodný způsob zapojení prodejních prostor do obytných domů, který byl bohužel v pozdějších dekádách opuštěn. Podle zprávy z jednání MěstNV byla 15. září 1969 na sídlišti U Václava otevřena prodejna mléka, chleba, pečiva a lahůdek (patrně po rekonstrukci).[96] V červnu 1970 uváděna prodejní síť U Václava následovně: samoobsluha o ploše 66 čtverečních metrů, potraviny 44 čtverečních metrů, maso 43 čtverečních metrů a zelenina 15 čtverečních metrů.[97] Do ulice Boženy Němcové je dům natočen zvýšenou hmotou s věžovitým charakterem. Odpovídá to tradicionalistické filozofii socialistického realismu. Na jaře 1991 zařazeny tyto obchody do první vlny malé privatizace v Rokycanech. V domě čp.752/II to byla prodejna masa a uzenin (nabízena v dražbě za 15 000 Kčs), v čp.751/II zelenina (nabízena za 18 000 Kčs).[98] V čp.753/II umístěna tehdy prodejna potravin. Dle stavu ze srpna 2018 se tu nacházely ve směru od jihu k severu: pizzerie, potraviny Pauch (mimo provoz) a prodejna firmy B.A.F. s prodejem alkoholu a tabákových výrobků. Na severozápadním rohu domu, směrem do ulice B. Němcové funguje navíc prodejna smíšeného zboží, do níž vede vstup ze západní strany objektu.
Sídliště definitivně předurčilo i budoucí vedení dopravních tras na Jižním předměstí. Původní záměr prodloužit Barákovu ulici dále k západu a napojit ji na křižovatku před novými kasárnami byl opuštěn a ulice fakticky ukončena pravoúhlou zatáčkou, v níž se lomí do Družstevní ulice. Ostatně protažení Barákovy ulice k západu by znamenalo proměnit tuto komunikaci ve frekventovanou dopravní tepnu, což by kolidovalo se zástavbou rodinných domků v její východní části. Už jen to, že v prvních letech po dokončení tohoto sídliště Barákova ulice sloužila jako hlavní příjezdová komunikace k tomuto sídlišti, bylo dopravně složité. Pro roli dopravní obsluhy sídliště a celé jižní části Rokycan nakonec zvolena ulice B. Němcové (foto z r. 2003). Ta byla sice dle letecké fotografie z roku 1957 protažena až k novému sídlišti, ale ve své východní části rovněž procházela čtvrtí rodinných domků a dál k východu, k ulici Zeyerově, se zužovala na pouhou cestu.[99] Ulice proto byla počátkem 80. let necitlivě adaptována pro průjezdní dopravu. Místo Barákovy ulice tak zátěž automobilismu převzala tato ulice. Opomenutím při projektování nového sídliště bylo důsledné obestavění jižní strany Barákovy ulice, bez vývodu uliční odbočky. To znemožnilo další rozmach města jižním směrem. Bytové domy tak po následující dekády přímo sousedily se zemědělskými pozemky na podkotelských polích (foto z r.1990). Jenže ta pak byla od 90. let zastavěna průmyslem. Dalším nedostatkem sídliště bylo zanedbání občanské infrastruktury, zejména s ohledem na rostoucí počet motoristů. Výsledkem bylo živelné rozrůstání garáží. Za domem čp.751-752-753/II postavena skupina garáží. Jejich zbudování povoleno komisí pro výstavbu MěstNV 8. srpna 1960. Původně jich plánováno 22, po námitkách redukováno na 10 a blok garáží posunut o 6 metrů dále, k západu.[100] V roce 1961 totiž Výbor žen ze sídliště protestoval proti neregulované výstavbě garáží blízko obytných domů.[101] Daleko větší a obludnější komplex garáží pak musel být kvůli obyvatelům sídliště postaven na bývalé Páníkovic cihelně (viz výše). Vznik této v podstatě rušivé a parazitní zástavby byl urbanistickou chybou a vypovídal o nedomyšleném projektování, která nepočítalo s koncepčním zapojením garážových stání do obytného celku.
6.5.2. Restaurace U Václava čp.647/II
Kromě obchodů vznikla na sídlišti také restaurace U Václava čp.647/II. Byla umístěna na roh Barákovy a Družstevní ulice, do ohybu těchto ulic. Na tomto místě stál ještě v době výstavby sídliště dřevěný barák. Je zachycen na leteckém snímku ze srpna 1957 Nacházel se přímo v prostoru nynější restaurace, byl pouze o několik metrů posunut k jihu do Barákovy ulice.[102] V roce 1952 ještě nestál.[103] V březnu 1961 pan Šampalík urgoval odklizení materiálu po odstraněném dřevěném baráku na prostranství u vojenských bytovek.[104] Začátek výstavby restaurace plánován dle údajů z roku 1959 na rok 1960.[105] Stavbu restaurace povolila komise MěstNV 2. května 1960. Termín zahájení prací posunut na rok 1961.[106] Dle krajského harmonogramu se s pracemi mělo začít v červenci 1961,ale ve skutečnosti stavba odstartovala už v květnu 1961. Dokončení objektu stanoveno na 30.červen 1962. Celkové náklady na tuto stavbu měly dosáhnout 1 614 240 Kčs. Z toho v roce 1961 mělo být prostavěno 300 000 Kčs. K 1. září 1961 proinvestováno jen 108 000 Kčs. V té době už je vyzděn suterén a položeny stropy suterénu. Dosaženo zároveň rovnosti u obvodového zdiva. Zatím chyběly stropy v přízemí i střecha a připravovalo se vyzdívání vnitřních příček.[107] Průběh výstavby zkomplikovaly ekonomické potíže III. pětiletky. Vzhledem k vysoké míře rozestavěnosti a neefektivnímu vynakládání investic se tehdy československé hospodářství otřáslo. Rozdělaný objekt restaurace U Václava pak zažil opakované přerušování výstavby. V březnu 1962 stále není zařízení dokončeno a národní výbor protestoval proti přerušení prací.[108] Rozestavěnost restaurace trvala i v prosinci 1962.[109] Další termín předání, červen 1963, rovněž nesplněn. Na podzim 1963 stále k dokončení objektu zbývá investovat 750 000 Kčs. Celkem 19 krát se už od počátku výstavby práce na staveniště přesunovali noví pracovníci. ONV prodloužil plánovanou výstavbu do konce října 1963, ale na zasedání národního výboru se otevřeně přiznává, že v roce 1963 práce rozhodně neskončí.[110]
Restaurace nakonec otevřena až 1. května 1964.[111] K. Jindřich chybně uvádí rok 1960.[112] Vznikl velký přízemní objekt s plochou střechou. Architektonické pojetí již reflektovalo nástup racionální, funkcionalismem inspirované poststalinské éry. Zdivo ovšem ještě provedeno tradičně, z cihel a nikoliv z panelů.[113] Původně mělo jít hlavně o závodní jídelnu, teprve dodatečně pozměněno i na restauraci pro veřejnost.[114] V megalomanském pojetí zde měla být použita zvláštní sovětská výdejní linka s kapacitou 496 jídel denně (z toho 300 obědů).[115] Hlavní restaurační místnost o rozloze 150 čtverečních metrů navrhována pro plánovanou kapacitu 100 hostů. V jejím sousedství ještě zřízen menší klubový prostor o rozloze 56 čtverečních metrů.[116] Kromě restaurace v objektu zřízena i provozovna holičství-kadeřnictví.[117] Situována do severní části budovy, při ulici U Cihelny. Podle jednoho pramene se v polovině června 1961 už holičství dokončuje.[118] Vzhledem k tomu, že stavět se začalo v lednu téhož roku, se takto brzký postup prací nezdá být logický a patrně jde o omyl. V rozboru hospodaření města za 1. pololetí 1964 se ještě kritizuje, že došlo k opoždění otevření této provozovny.[119] V předsálí restaurace s kapacitou 140 hostů byla šatna, kromě vlastního lokálu zde jídelna s barovým pultem, která se používala i jako společenský sál.[120]
V listopadu 1970 navrhuje MěstNV zařadit do celoměstské zvelebovací akce na rok 1971 (na počest 50. výročí založení KSČ) i závazek podniku Restaurace vybudovat u restaurace U Václava parkoviště.[121] V 80. letech uvažoval podnik Kovohutě přebudovat restauraci na své kulturní středisko. 19. listopadu 1985 ale rada MěstNV vzala na vědomí informaci o zabezpečení plnění projektové dokumentace na výstavbu kulturního a společenského zařízení n.p. Kovohutě s tím, že akce bude vyjmuta z volebního programu Národní fronty.[122] V roce 1986 se ohlašuje, že během následujícího volebního období (1986-1990) dojde k zahájení výstavby víceúčelového zařízení v obvodu UO KSČ č. 5 jako účelová výstavba pro n.p. Kovohutě.[123] Dne 7. června 1988 informovala rada MěstNV o jednání na ministerstvu zemědělství o rekonstrukci restaurace U Václava a jejím dalším využití. Rada souhlasila s návrhem, pokud i v nově vybudovaném zařízení zůstane zachován rozsah služeb a veřejného stravování.[124] Nakonec se ale projekt neuskutečnil.
V 90. letech prošel objekt restaurace přestavbou. Směrem do ulice U Cihelny zřízen druhý vchod, vnitřní prostory přepaženy tak, že kromě restaurace zde vznikl ještě samostatný bar. V lednu 1996 práce na přestavbě teprve začínají, před budovou jsou složeny tvárnice.[125] 30. května 1997 zde otevřen Bar RS.[126] Daleko zásadnější přestavba objektu začala roku 2005 (foto z r. 2005). Původně přízemní budova totiž byla zvýšena o patro. V září 2005 hotovo obvodové zdivo z tvárnic, počátkem října 2005 už stojí i krov ze zeleně natřených trámů (zatím jen základní trámy). Po další měsíce se viditelné práce prakticky zastavily. V lednu 2006 je okolo fasády stále lešení a chybí finální krytina mansardové střechy. Práce znovu pokračovaly až v dubnu 2006. Počátkem onoho měsíce již probíhá barvení fasády, objekt stále obehnán lešením. Oprava dokončena v polovině dubna 2006, kdy sejmuto lešení. Průčelí restaurace natřeno odstínem žluté barvy.[127] Jde o jednu z nejzdařilejších ukázek transformace předlistopadové socialistické architektury. Původní objekt restaurace sice nebyl architektonicky vyloženě nepovedený, ale přístavba prvního patra mu dodala logičtější proporce, odpovídající jeho významu neformálního centra okolní obytné čtvrti. V roce 2005 zároveň majitelé objektu (Zdeněk a Jaroslava Hájkovi) požádali město o odprodej části pozemku o rozloze cca 24 čtverečních metrů, přiléhajícím zezadu k budově. Plánují zde zřídit ještě samostatné schodiště do nové přístavby. Městská rada transakci odsouhlasila 24. října 2005 a zastupitelstvo 1. listopadu 2005.[128]
Restaurace U Václava získala číslo popisné čp.647/II po starším zbořeném domě, který byl postaven někdy koncem Protektorátu v jiné části města (v roce 1945 se jako majitel čp.647/II uvádí František Řehoř).[129]
Pozitivem sídliště je vytvoření jakéhosi náměstí s centrem občanské vybavenosti, situovaného na nároží ulic Družstevní a B. Němcové. A nejde jen funkční ale i urbanistický prvek. Bytové domy z různých fází výstavby, včetně výše uvedeného domu s prodejnami v přízemí i objektu restaurace tu vytvářejí větší prostranství. Občas se uvádělo i pod názvem náměstí Československé lidové armády.[130] Ten se ale nikdy nevžil a prostranství není oficiálně vnímáno jako náměstí. Urbanisticky velice zdařilý záměr nebyl bohužel dotažen do konce. Plocha náměstí je pokryta trávníkem bez jakékoliv veřejné funkce, bez laviček a cest. Centrum sídliště tak nežije tak, jak by mohlo. V budoucnosti by bylo vhodné prostor tohoto potencionálního náměstí dotvořit. 20. ledna 1965 přijaly místní občanské výbory č.21-25 závazek, že vysázejí podél Barákovy ulice stromořadí z 18 stříbrných lip a 8 kaštanů. Kaštany pak vysazeny právě na tomto „náměstí“ před restaurací a jsou dnes již velmi kvalitním zeleným pruhem.[131]
6.5.3. Další stavební vývoj sídliště
Do roku 1989 prakticky sídlištní zástavba z 50. let přežívala bez výraznějších stavebních změn. Pak se nevyhnutelně začala vnější podoba zdejší zástavby proměňovat. V první fázi šlo o vestavby půdních bytů. V Barákově ulici se v 90. letech 20. století počítalo s výstavbou čtyř půdních bytů, postavených jako náhrada za zrušené bytové jednotky v objektu Komerční banky na nároží náměstí 5. května a Jiráskovy ulice. Výstavbu bytů financovalo město 1 500 000 Kč a Komerční banka ve výši 1 700 000 Kč. V květnu 1995 jejich výstavba ještě nezačala, ale měly být dobudovány do konce roku 1995.[132]
Daleko zásadnější proměny nastaly počátkem 21. století, kdy se rozšířil trend zateplování domů za pomoci polystyrenových obkladů fasád. Zatímco u panelových domů je toto řešení naprosto nekonfliktní a dokonce může odstranit estetické závady spojené s typizovanou panelovou technologií, u domů v Barákově ulici, které byly projektovány s citem pro detail a dekor fasád, je opláštění polystyrenem často velmi sporné, protože stírá osobitost průčelí. V Barákově ulici byl dle stavu ze srpna 2018 už takto zateplen dům čp.760-761/II. Výsledkem je sice úpravná nová fasáda s čerstvými barvami, ale došlo ke zjednodušení průčelí a zakrytí květinových motivů nad vchodovými dveřmi. Na rohu ulic Barákova a Družstevní pak podobnou proměnu zažily dvojdomy čp.754-755/II a čp.756-757/II. Je nutné do budoucna k podobným úpravám dalších domů přistupovat ostražitě. Fasáda je otiskem doby vzniku domu a jeho vnější vizitkou. A i když argumentace úsporami tepla je relevantní, není přijatelné mechanicky všechny domy olepit polystyrenovými deskami. Střechy všech domů na sídlišti už dle stavu ze srpna 2018 prošly výměnou krytiny, ve všech případech esteticky zvládnutou. Do budoucna je nutné uchránit před utilitární likvidací původní cihlové střešní komíny.
6.5.4. Další technický vývoj sídliště
Okolí sídliště U Václava zůstávalo po mnoho let neupravené. Například s novými kasárnami je spojovala jen provizorní pěší cesta. V srpnu 1957 (a znovu v listopadu 1957[133] a v lednu 1958[134]) je na zasedání MNV urgováno, aby u ní bylo instalováno aspoň provizorní osvětlení.[135] Ještě v květnu 1961 ale situace zůstávala nezměněna, protože na plénu MěstNV se kritizuje, že lidé vytvořili cestu přes pole od nových kasáren ke Kovohutím.[136] Škvárou vysypané a poměrně frekventované cestě (jiné spojení neexistovalo, protože ulice B. Němcové v nynějším úseku od křižovatky s Družstevní k novým kasárnám ještě nestála) se říkalo „Černá pěšina“.[137] O mnoho lépe to dlouho nevypadalo ani na samotném sídlišti. Výstavba veřejného osvětlení tu byla plánována na rok 1959.[138] Ohledně této akce se vedly dlouhé spory. Počátkem roku 1959 už byla hotova dohoda, podle níž MNV poskytne projekt a kabel, stožáry instalují brigádníci a stavbu zaplatí generální investor, pokud ovšem MNV nesežene kabel, bude nutno provést rozvody veřejného osvětlení vzduchem.[139] Lampy zde instalovány až roku 1960, a to mimo plán.[140] Nakonec použito kabelové podzemní vedení. V prosinci 1959 město kvůli nutnosti vyčerpat finanční limit, stanovený pro kabelizaci, přesunulo na veřejné osvětlení na novém sídlišti všechny síly a v prosinci 1959 se už práce prováděly.[141] Ve Vojenském sídlišti lampy veřejného osvětlení instalovány v 1. polovině roku 1960.[142] Akci zaplatil Městský národní výbor, kandelábry dodal podnik Tenkocement Holoubkov.[143] V 2. polovině roku 1964 systém veřejného osvětlení v sídlišti rozšířen, a to v Akci Z.[144]
Dalším problémem bylo vytápění nových domů. Již v 50. letech mělo svoji kotelnu na ústřední vytápění Vojenské sídliště.[145] V srpnu 1964 národní výbor vyzval Domovní správu, aby zajistila opravu této kotelny.[146] Ta ji plánovala provést v roce 1966 s náklady 30 000 Kčs.[147] Obyvatelé ostatních domů podél Barákovy ulice ale museli vystačit s kamny. Původně do bytů nainstalována kamna na koks. Ten se ale v socialistickém Československu přestal do domácností dodávat. Topilo se tak náhradními, ale méně efektivními palivy. V bytech proto byla zima. Problémy trvají ještě na podzim 1963.[148] V září 1969 město plánuje na rok 1970 provést dokončení kotelny U Václava.[149] Tato akce zařazena i do návrhu prováděcího plánu MěstNV na rok 1970 (zveřejněn v prosinci 1969). Práce měla zajistit Domovní správa. Předpokládaná hodnota díla 60 000 Kčs.[150] Ještě v roce 1971 ale město vynaložilo 22 000 Kčs na opravu kotelny.[151] Dne 17. února 1965 se rada národního výboru rozhodla požádat poslance Národního shromáždění za místní volební obvod Josefa Linharta o intervenci ve věci „vyřízení vodovodních záležitostí v bývalém vojenském sídlišti.“[152]
Na rok 1956 plánoval MNV úpravu komunikací na novém sídlišti, konkrétně Stehlíkovy a Barákovy ulice a části Nového ulice.[153] Koncem 2. čtvrtletí roku 1959 započato také s terénními úpravami na sídlišti U Václava.[154] Ještě v březnu 1961 ale stále chybí sadové úpravy.[155] V roce 1965 v sídlišti vysadil Aktiv pro zvelebení města stromořadí, 15 kulovitých javorů a 1 jasmín.[156] Na rok 1971 plánováno asfaltování vnitroblokových komunikací na sídlišti U Václava.[157] Dle zprávy z listopadu 1969, ale tato akce měla proběhnout už v roce 1969 (jakou součást plánu ozdravných opatření ve městě), nicméně nebyla realizována („chyběla kapacita“).[158] Práce na ploše 1800 čtverečních metrů si měly vyžádat náklady 100 000 Kčs. Dle výhledu ze září 1969 mělo také v roce 1971 proběhnout asfaltování chodníku v Barákově ulici u vojenských bytovek (220 čtverečních metrů, náklad 20 000 Kčs).[159] V únoru 1971 se vnitrobloková komunikace U Václava zařazuje mezi skluzové akce, které byly z roku 1970 převedeny do toho následujícího.[160] Technické služby v roce 1971 vyměnily na sídlišti u Václava u 9 lamp veřejného osvětlení zářivky za výbojky.[161] Technické služby v roce 1987 provedly rekonstrukci komunikací okolo bytových domů v Barákově ulici.[162]
V listopadu-prosinci 2002 položena před domy čp.751-753/II s obchody v Barákově ulici zámková dlažba. Na jaře 2003 pak osetý rozšířený trávníkový pás a prostranství před domy osazeno třemi lavičkami.[163] Na trávník vysazeno šest okrasných třešňových stromů (kultivar Prunus a Schmitií). Jejich výsadba přišla město na 27 000 Kč.[164] Na rok 2005 plánována výstavba chodníku v Barákově ulici, a to v délce 180 metrů a na ploše 400 čtverečních metrů. Odhadované náklady 350 000 Kč. Předpokládaný povrch ze zámkové dlažby. Termín realizace změněn v lednu 2005 při projednávání návrhu aktualizovaného harmonogramu oprav ulic na rok 2006. Chyběla zatím projektová dokumentace.[165] V září 2005 rozhodla městská rada o změnu obecního rozpočtu na rok 2005. Částka 60 000 Kč přesunuta z jiné položky na pořízení projektové dokumentace na nový chodník v Barákově ulici.[166] Zhotovení projektu pak ještě v roce 2005 zadáno ing. Škubalové za 60 000 Kčs.[167] 21. května 2007 schválilo zastupitelstvo města realizaci akce rekonstrukce části chodníku v Barákově ulici včetně rekonstrukce veřejného osvětlení s náklady 1 700 000 Kč. O tuto částku pak navýšilo obecní rozpočet s využitím mimořádných příjmů z prodeje nemovitostí.[168] Už 9. května 2007 to na své schůzi odsouhlasila městská rada.[169] Reálně tu ale v roce 2007 utraceno jen 178 430 Kč, protože zrealizována jen malá část plánované investice a stále se řešilo uložení kabelu veřejného osvětlení vedle kabelu firmy ČEZ.[170]
6.6. Zástavba podél Družstevní ulice
Koncem 50. let 20. století, konkrétně v letech 1958-60, pokračovala výstavba sídliště U Václava ještě zbudováním řady bytových domů podél Družstevní ulice (foto z r. 2004). Tento k severu vybíhající šlahoun zástavby už byl formálně považován za součást zcela nového sídliště Jižní předměstí, stavěného v blízkosti zrušené obecní cihelny. Dobou jejich vzniku i architektonicky je ale nutné počítat bytové domy v Družstevní ulici za součást sídliště U Václava. Celkem tu vzniklo 131 bytů.
6.6.1. Průběh výstavby a popis zástavby
V září 1956 město plánuje, že už brzy bude vypracován zastavovací plán nového obytného okrsku. Během léta 1957 schválila zastavovací plán ulice rada MNV.[171] Své byty sem měly situovat podniky Kovohutě, Škodovy závody, ejpovické hrudkovny a ČSAD.[172] Později modifikováno na Kovohutě, Škodovy závody, Fruta (Marila), Favorit a ČSAD.[173] V březnu 1958 už probíhá v Družstevní ulici výstavba dvojdomu s 12 bytovými jednotkami pro podnik Favorit.[174] V říjnu 1958 dům předán do užívání.[175] V březnu 1958 se očekává, že ještě během roku 1958 bude zahájena taky stavba dvojdomu s 12 byty pro Frutu a dalšího dvojdomu s 12 byty pro Kovohutě. Dále očekáván během roku 1958 počátek výstavby dvou dvojdomů pro Škodovy závody s 30 byty. 12 bytů měl rozestavit pro své zaměstnance i Státní statek. Nejistota panovala okolo plánované výstavby podnikového obytného domu pro ČSAD. Zahájení výstavby se tu roku 1958 nepředpokládalo.[176] V červnu 1959 se uvádí, že výstavba bytových jednotek pro ČSAD už započala.[177] Podle jednoho pramene se výstavba domů pro Frutu a Škodovy závody skutečně rozběhla v březnu 1958.[178] Spolehlivější dobový údaj, ale uvádí, že ještě v květnu 1958 výstavba těchto domů nezačala.[179] Teprve v červenci 1958 se uvádí bytová výstavba Fruty, Kovohutě se k výstavbě chystají a Státní statek stále nemá ještě ani opatřenou stavební firmu.[180] V září 1958 už Fruta a Kovohutě staví. Začala rovněž výstavba 30 bytů pro Škodovy závody.[181] Zpoždění měla stále plánovaná výstavba bytů Státního statku. 16. října 1958 se kvůli tomu konala porada na ONV, o problému jednala i rada MNV a urgovala u vedení Státního statku, aby urychleně předložilo projekt a nezdržovalo výstavbu.[182]
Během let 1959-60 pokračovala výstavba v Družstevní ulici směrem k severu. V lednu 1959 připraveny projekty dalších tří dvojdomů s 42 byty. Příprava staveniště měla začít v roce 1959.[183] V červenci 1959 jsou tyto domy ještě rozestavěny.[184] Výstavba tu měla pokračovat i v roce 1960.[185] Roku 1960 už všechny obytné domy v Družstevní ulici dokončeny, přinejmenším v hrubé podobě.[186] Výstavba v Družstevní ulici doznívala ještě roku 1960, kdy se tu plánovalo utratit 2 402 000 Kčs (nejen za bytové domy ale i za inženýrské sítě a úpravy terénu. Nakonec tu toho roku proinvestováno 2 126 800 Kčs.[187]
Stejně jako v případě sídlištní zástavby podél Barákovy ulice jde i v případě Družstevní ulice o volnou zástavbu řádkového typu, ale na rozdíl od Vojenského sídliště více respektující uliční osu, ke které se obracejí všechny zdejší domy svými podélnými stranami. Odstup těchto domů od ulice je mírně nepravidelný, čímž se v stavební čáře vytvářejí jisté záseky. Jakýmsi reziduem kompaktnějšího pojetí urbanismu 50. let je na tváří tohoto obytného souboru situování dvou dvojic objektu na severním i jižním konci ulice, které mají tvar písmene L a fixují nároží. Všechny domy v Družstevní ulici jsou dvoupatrové, s valbovou střechou a hladkou fasádou. Stavěny tradiční metodou, ještě bez panelů. Dozvuky socialistického historismu jsou tu už velmi slabé. Omezují se na jednoduché okenní šambrány, profilovanou korunní římsu a plastičtější ztvárnění portálu domovních vchodů. Funkčně jde o čistě obytnou sídlištní zástavbu, která nemá v parteru začleněny prodejní plochy.
V nejjižnější části Družstevní ulice, na nároží s ulicí Boženy Němcové, vyrostly domy pro zaměstnance Škodových závodů. Jde o dva identické dvojdomy, na půdorysu L, a to čp.770-771/II a čp.772-773/II. Oba mají po 15 bytech. Celkem zde tedy 30 bytových jednotek.
Podél východní strany ulice pak následují dvojdomy čp.768-769/II a čp.766-767/II. Pak vyúsťuje Muchova ulice a za ní pokračuje uliční fronta staršími činžovními domy čp.655/II a čp.654/II z konce 40. let 20. století, o nich viz výše. Severovýchodní nároží na křižovatce ulic Družstevní a Čechova obsadil dvojdům čp.837-838/II na půdorysu písmene L. Ten má poněkud skromnější proporce než většina zdejších domů. To platí zejména o jeho části otočené do Čechovy ulice (čp.837/II), která se na východní straně dosahuje jen úrovně dvou podlaží, čímž bylo citlivě navázáno na sousední zástavbu rodinných domků z 30. a 40. let 20. století. Západní stranu Družstevní ulice tvoří souvislá řada domů od výše uvedeného nárožního objektu čp.772-773/II u křižovatky s ulicí Boženy Němcové až ke křižovatce s Čechovou ulicí. Jde o dvojdomy čp.774-775/II, čp.776-777/II, čp.830-831/II, čp.832-833/II. Severozápadní nároží Družstevní a Čechovy ulice zaujímá dům čp.834-835-836/II, rovněž na půdorysu písmene L.
6.6.2. Další stavební vývoj sídlištní zástavby v Družstevní ulici
Tvář obytného souboru v Družstevní ulici se začala výrazněji proměňovat až koncem 20. století. První výraznější proměnou byly půdní vestavby, které vytvořily v podkrovních prostorách nové bytové jednotky. Půdní byty byly nejprve vestavěny do domů čp.830-831/II a čp.832-833/II v Družstevní ulici. Na podzim 1997 městská rada uložila odboru rozvoje města, aby ji informoval o postupu přípravy výstavby půdních bytů v Družstevní ulici.[188] V listopadu 1997 pak rada doporučila zastupitelstvu ke schválení záměr prodeje půdních prostor domu v Družstevní ulici pro individuální vestavbu bytů, a to na náklady stavebníka.[189] Městské zastupitelstvo o tom jednalo 16. prosince 1997.[190] V domě čp.832-833/II město předpokládalo možnost vestavby 3-4 bytových jednotek. Komunální bytový podnik Inzula na rok 1999 plánoval provést některé nutné úpravy objektu pro případné započetí vestavby, zejména zřízení přístupového schodiště a rekonstrukci inženýrských sítí tak, aby se na ně mohly napojit i budoucí domácnosti.[191] Počátkem března 1998 konkretizovaný plán vestaveb v čp.832-833/II odsouhlasila městská rada.[192]
Další vlna stavebních proměn už byla převážně realizována soukromou iniciativou, protože i zdejší domy prodělaly počátkem 21. století vesměs převod do soukromého vlastnictví. V dubnu 2000 odmítlo městské zastupitelstvo nabídku společnosti Potraviny AHOJ Plzeň, která chtěla městu odprodat dům čp.768/II.[193] V říjnu 2000 se naopak zastupitelstvo seznámilo s výsledky privatizační ankety mezi nájemníky obecních domů. V objektech čp.654-655/II, čp.767/II, čp.769/II, čp.774-775/II a čp.837-838/II projevilo o odkup bytu zájem více než 50 % domácností. Zastupitelé tedy schválili záměr jejich prodeje do osobního vlastnictví.[194] Pouze dům čp.770-771/II ještě okolo roku 2000 opraven za peníze obce, když nově vyzděny balkony.[195] Už v říjnu 2000 se zastupitelstvo i zde seznámilo s výsledky ankety mezi nájemníky obecního domu čp.770-771/II. Zájem o odkup bytu projevilo také více než 50 % domácností. Zastupitelé tedy schválili záměr jeho privatizace. Stejné výsledky měla anketa i u domu čp.772-773/II.[196] Jenže když v únoru 2002 město vyhlásilo konec 1. etapy privatizace obecních domů, konstatovalo, že objekt čp.770-771/II zůstal neprodán.[197] Až 15. dubna 2003 odhlasovali zastupitelé privatizaci domu čp.770-771/II za 934 723 Kč družstvu dosavadních nájemníků.[198] Mimo počáteční vlnu prodeje zůstal objekt čp.776-777/II. V únoru 2002 město vyhlásilo konec 1. etapy privatizace obecních domů a konstatovalo, že tento objekt zůstal neprodán.[199] 8. července 2003 zastupitelstvo ale přece jen odsouhlasilo prodej dosud městského domu čp.776-777/II družstvu nájemníků za 724 626 Kč.[200] O privatizaci objektu čp.832-833/II v Družstevní ulici rada města jednala v červnu 2005, ale rozhodnutí odložila kvůli potřebě vyjasnit prodejní cenu.[201] V listopadu 2004 městská rada zařadila do privatizace i dům čp.834-835/II.[202] 15. ledna 2007 zastupitelstvo schválilo začlenění objektu čp.834-835/III do další vlny odprodeje obecního bytového fondu.[203] Dům čp.830-831/II zařazen do III. vlny privatizace bytových domů. 9. května 2005 záměr prodeje odsouhlasila městská rada.[204] V listopadu 2004 městská rada rozhodnutí potvrdila, mělo se týkat obou domů čp.830-831/II.[205] Dne 15. ledna 2007 souhlasilo s privatizací domu čp.830-831/II zastupitelstvo. Objekt měl být prodán družstvu nájemníků.[206] Prodejní cena stanovena na 1 643 098 Kč.[207]
Několik let po převodu zdejších bytových domů do soukromého držení nastala vlna investic do jejich stavebních úprav a oprav. Dům čp.772-773/II v roce 2006 prošel rekonstrukcí střechy. V létě toho roku (červenec-srpen 2006) provedena výměna střešní krytiny. Místo původních světle červených tašek položena nová střecha z tašek v tmavším odstínu.[208] Podle stavu z roku 2019 již naprostá většina objektů měla nově zrekonstruované střechy (s výjimkou čp.768/II). I v této části sídliště U Václava se zároveň v 1. dekádě 21. století objevil fenomén (někdy spíše móda, uměle podporovaná dotačními programy) zateplování fasád. Koncem března 2007 zahájena celková rekonstrukce vnějšího pláště objektu čp.836/II. Na domě je z obou stran instalováno lešení a na celé fasádě nainstalována zateplovací vrstva, zčásti již zakryta omítkou. Chyběla ale ještě finální barevná úprava. Zároveň probíhala oprava střechy, původní střešní krytina sejmuta. V 2. polovině dubna 2007 už probíhá barevný nátěr průčelí a na střeše nová krytina ze světle červených tašek. Ještě před koncem dubna 2007 oprava dokončena. Dům získal novou hladkou fasádu v měkkém pastelovém odstínu.[209] V následujících letech proběhla instalace zateplovacího pláště i na další domy. Dle stavu k srpnu 2018 jsou už takto pozměněny domy čp.834-835-836/II, čp.832-833/II, čp.766-767/II a čp.777/II. U některých z nich, obzvláště u domu čp.777/II to jasně vynikne při porovnání se sousední, intaktně dochovanou jižní polovinou tohoto dvojdomu (čp.776/II), bylo opět zvoleno problematické řešení, které stírá původní architektonické detaily fasády (odstranění okenních šambrán a výrazná redukce plastičnosti vchodového portálu). U domu čp.768-769/II bylo počátkem 21. století dětské pískoviště. Podle obecní studie rozvoje dětských hřišť z roku 2005, která počítala s redukcí jejich počtu, mělo toto pískoviště být zrušeno, ale nejprve nabídnuto k údržbě soukromým osobám.[210]
6.6.3. Technický vývoj Družstevní ulice
Družstevní ulice vznikla už v závěru 30. let 20. století, kdy v její severní části (severně od křižovatky s Čechovou ulicí) započata parcelace na rodinné domky a zčásti ji definovala i původní budova továrny na kola, pozdější Favorit (viz vpředu). S výstavbou sídliště od konce 50. let 20. století přibyl rozsáhlý nový úsek. Na rok 1956 proto plánoval MNV úpravu ulice od křižovatky s Čechovou k dvouletkovým domům Favoritu.[211] V lednu 1957 ještě není hotovo a má se pokračovat.[212] V červenci 1957 se rekonstrukce Družstevní ještě projekčně připravuje.[213] V srpnu 1957 už projekt hotov.[214] Právě v srpnu 1957 zachytil podobu ulice letecký snímek. Družstevní ulice tehdy, před startem hromadné bytové výstavby, ještě fakticky neexistovala, kromě nejsevernějšího úseku rodinných domků mezi Čechovou a Dukelskou ulicí. V úseku od Čechovy k ulici B. Němcové šlo jen o úzkou cestu, spíše pěšinu. Z ní ještě odbočovala tehdy cesta k západu, kde dožívala vagónová kolonie (viz níže). Paralelně s ní zároveň terén rozježděn, patrně stavební technikou z nedalekého již budovaného sídlištního úseku v Barákově ulici (viz výše). Dvouletkové domy čp.654/II a čp.655/II, které tu stály už od konce 40. let tak ani jednu dekádu po svém dokončení neměly před svým průčelím dokončenou ulici a byly snáze přístupné z boční Muchovy ulice (která ale taky ještě neměla zpevněný povrch vozovky). Nejjižnější úsek Družstevní ulice, od křižovatky s ulicí B. Němcové k ohybu komunikace Barákovy ulice byl právě rušným staveništěm probíhající bytové výstavby v okolí pozdější restaurace U Václava (viz výše).[215] V této době, v souvislosti s další bytovou výstavbou v ulici, tedy vzrostla urgentnost provedení úpravy komunikace v celém jejím rozsahu. V roce 1958 se zde plánovalo proinvestovat 490 000 Kčs. Akci měly provést Pozemní stavby. Ty ale požadovaly, aby jim do 30. dubna 1958 město obstaralo objekt, patrně na ubytování svých dělníků.[216] MNV patrně tuto podmínku nesplnil a rozpočet na úpravu ulice tak pro rok 1958 snížen na 100 000 Kčs.[217] Na rok 1959 plánováno v Družstevní ulici zřízení veřejného osvětlení.[218] Pak ale posunuto na rok 1960. Mělo jít o technologii od podniku ROMO. Dodávka svítilen se ale zpožďovala.[219] Během roku 1960 ale nakonec osvětlení přece jen provedeno.[220] Jeho instalaci provedlo ve vlastní režii město, stožáry dodal Tenkocement Holoubkov.[221]
V červnu 1968 MěstNV zveřejnil plán investic, dle něhož měla v letech 1972-1975 přijít na řadu rekonstrukce Družstevní ulice, nákladem 80 000 Kčs. Práce by zajišťoval podnik Vnější úprava města.[222] V srpnu 1968 byla vozovka v Družstevní ulici poničena průjezdem sovětské okupační armády. Celkem narušena plocha asfaltové vozovky 3000 čtverečních metrů. Z 50 procent otlučeny i obrubníky. Poničené obrubníky v délce 50 běžných metrů.[223] V září 1969 se uvádí, že v roce 1970 bude provedena rekonstrukce asfaltové komunikace v Družstevní ulici o ploše 4200 čtverečních metrů. Náklady na tuto akci měly dosáhnout 135 000 Kčs.[224] Vyasfaltování Družstevní ulice zařazeno do návrhu prováděcího plánu MěstNV na rok 1970 (zveřejněn v prosinci 1969). Předpokládaná hodnota akce 135 000 Kčs.[225] V dubnu 1970 už se uvádí, že bude brzy provedena rekonstrukce Družstevní ulice (společně s opravou Barákovy ulice).[226] V červnu 1970 již na zasedání MěstNV děkuje pan Hirmer Technickým službám za řádné provedení nátěru Družstevní ulice.[227] Práce proběhly mimo plán.[228] Provedly je Technické služby nákladem 83 900 Kčs.[229]
Družstevní ulice vznikla v době před masovým rozšířením automobilismu, její šířka tak na přelomu 20. a 21. století přestala odpovídat potřebám provozu, absolutně nedostatečný je zde počet parkovacích míst, jen částečně změkčený několika podřadnými garážovými přístřešky ve vnitroblocích. V květnu 2004 proto městská rada schválila zavedení jednosměrného provozu v této ulici, a to jen severním směrem, od křižovatky s Němcovou ke křižovatce s Čechovou.[230] Koncem roku 2005 ale změna dopravního režimu ještě nevešla v platnost. Jednosměrný provoz zaveden až v dubnu 2006.[231] Změna vstoupila v platnost od 1. dubna 2006.[232]
6.6.4. Vývoj pojmenování Družstevní ulice
3. září 1940 nově vzniklou komunikaci „u továrny Tripol k vagónové kolonii“ pojmenovalo obecní zastupitelstvo na ulici dr. Kocha.[233] Šlo o ústupek protektorátní potřebě zdůrazňovat při pojmenovávání ulic i německé osobnosti. (Karel Hofman ovšem tvrdí, že jméno Kochova ulice nesla nynější ulice Pod Ohradou.[234]) Po válce přezvána na Purkyňovu ulici. Takto se uvádí v soupisu, kterým MNV 25. července 1946 rekodifikoval po 2. světové válce uliční názvosloví.[235] V červenci 1951 získala název Družstevní ulice.[236] O změně názvu rozhodla 15. května a 15. června 1951 rada MNV.[237]
6.6.5. Svobodárna čp.700/II
Souběžně se sídlištěm U Václava vyrostl na nároží ulic Čechova a Pod Ohradou i objekt svobodárny čp.700/II pro podnik Kovohutě (foto z r. 2003). Byl postaven na místě „Brožíkovy zahrady“.[238] V únoru 1933 sděluje městská rada, že není námitek, aby M. Brožík ohradil pozemek č.kat.2623/2 po jeho pronájmu.[239] V srpnu 1952 ještě na místě pozdějšího bytového domu byla podle letecké fotografie jen prázdná plocha a nebyly tu stopy zahájení stavebních prací.[240] V roce 1953 již byla svobodárna rozestavěna. Dokončení se předpokládalo v roce 1956.[241] V listopadu 1953 ale práce probíhaly jen pomalu, kvůli nedostatku pracovníků. Hotova byla jen hrubá stavba suterénu.[242] V červenci 1955 se svobodárna stále buduje. Celkem tu vzniklo 24 bytových jednotek.[243] Dvoupatrový podlouhlý objekt svobodárny s valbovou střechou se vnějškově neodlišuje od dobové sídlištní zástavby, jde o standardní typizovaný model T20.[244] Na rozdíl od běžných činžovních domů je zde ovšem patrná jiná vnitřní dispozice s centrální chodbou probíhající podélnou osou budovy, z níž se po obou stranách vstupuje do malometrážních bytů.
V listopadu 2004 městská rada navrhla zařadit objekt čp.700/II do další vlny privatizace bytového fondu.[245] Nakonec ale zůstal v obecním vlastnictví. Dne 26. června 2006 jmenovala rada města komisi pro přidělení zakázky na opravu střechy domu čp.700/II. Předpokládané finanční náklady vyčísleny na 900 000 Kč.[246] Provedení akce se plánovalo dle doporučení odborů finančního a rozvoje města ještě v roce 2006.[247] 22. srpna 2006 vypsalo město výběrové řízení.[248] Mělo jít o výměnu střešní krytiny a ubourání nepoužívaných komínů pod úroveň střechy. Komise oslovila 5 uchazečů. Z nich zájem o zakázku projevily 3 firmy. Dne 8. září 2006 z nich členové komise vybrali jako nejvhodnější firmu ROKYCANSKÁ BIS, a.s. z Rokycan s nabídkovou cenou 775 522 Kč. 18. září 2006 o přidělení této zakázky jednala městská rada.[249] Počátkem listopadu 2006 už práce na opravě střechy domu čp.700/II začínají. Na části střechy už sejmuta původní tašková krytina. V polovině listopadu již původní krytina zcela demontována a cihlové komíny, které dosud vybíhaly nad úroveň střechy, sneseny. Na střeše napnuty nové latě, zatím nezačalo pokládání nové krytiny. V 2. polovině listopadu oprava střechy již dokončena, na celé střeše položena nová krytina z jasně červených tašek.[250] Odstraněním původních cihlových komínů se ovšem vytratil docela zajímavý rys tohoto objektu. Oprava střechy tak přinesla jistý sterilní vzhled.
V květnu 2007 provedlo zastupitelstvo města úpravu obecního rozpočtu. Částka 900 000 Kč přesunuta na zvláštní investiční akci zateplení fasády domu čp.700/II.[251] 1. června 2007 pak město na úřední desce zveřejnilo nabídku provedení prací na opravě fasády čp.700/II plánované k provedení během roku 2007. Případní zájemci se měli přihlásit do 15. června 2007.[252] V polovině října 2007 práce na rekonstrukci fasády začínají. Během 2.poloviny října 2007 okolo celého domu postaveno lešení, zatím ale neprovedeny žádné viditelné úpravy. Koncem října už rekonstrukce fasády probíhá, na části průčelí už instalována izolační vrstva. V 2. polovině listopadu 2007 je rekonstrukce fasády téměř hotova, včetně barevné úpravy povrchu. Na domě zatím zůstává lešení. Ještě do konce měsíce listopadu pak byla rekonstrukce dokončena a lešení sejmuto.[253] V rozpočtu na rok 2007 město na rekonstrukci fasády čp.700/II počítalo s částkou 1 800 000 Kč, která pak skutečně vyčerpána.[254] Zakázku na úpravu vnějšího pláště tohoto domu ve výběrovém řízení získala 9. července 2007 firma BIS, a.s. z Plzně za 3 524 962 Kč. Skutečná cena účtovaná firmou nakonec dosáhla 3 524 963 Kč. Podle výsledků výběrového řízení měly práce skončit do 30. listopadu 2007, nakonec akce skončila až 13. prosince 2007.[255] Podle obecní kroniky firma BIS a.s. získala ale tuto zakázku s cenovou nabídkou 3 491 012 Kč a za práce mimo výkaz výměr 31 000 Kč bez DPH.[256]
Ve sklepních prostorech domu čp.700/II umístěn kryt civilní ochrany s kapacitou 100 lidí a 5.třídou odolnosti. Počátkem 21. století již je značně zchátralý a prakticky nefunkční. Jeho plocha zastavěna sklepními kójemi. Měl ale stále funkční FVZ (filtroventilační zařízení). Po roce 1989 se dosavadní systém civilní ochrany v Česku transformoval a význam těchto objektů upadl. V Koncepci ochrany obyvatelstva, přijaté českou vládou 5. ledna 2005, kabinet vyzval k uvolnění krytů z majetku obcí pro volné i komerční využití. Stát prý zatím neplánuje podporovat výstavbu nových krytů a nedoporučoval investice do stávajících. Rada města se 24. dubna 2006 zabývala návrhem odboru rozvoje města všechny kryty zrušit a nabídnout k odprodeji. Ponechány měly být jen tři úkryty ve školních budovách.[257]
6.7. Celková bilance výstavby sídliště U Václava
Roku 1960 byl sídlištní komplex U Václava hotov. Končila jedna éra. Na závěr je tedy možno provést statistickou bilanci jeho výstavby:
|
obytný soubor |
období výstavby |
počet bytů |
|
dvouletkové domy v Družstevní ul. |
1947-1949 |
12 |
|
domy Kovohutí čp.658-661/II |
okolo r.1950 |
30 |
|
vojenské sídliště |
1.polovina 50. let |
96 |
|
sídliště ŽDH podél Barákovy ul. |
1957-1959 |
108 |
|
Družstevní ul. |
1958-1960 |
131 |
|
svobodárna čp.700/II |
1953-1960 |
24 |
|
celkem |
|
401 |
Celkem tu tedy vzniklo 401 bytových jednotek. K tomu je ovšem nutné dodat, že od 80. let 20. století byly postupně přidávány další byty adaptací půdních prostor. Oproti tomu celkový počet obyvatel tohoto urbanistického celku měl klesající tendenci s tím, jak generace prvních nájemníků stárnula. Podle údajů z června 1970 mělo sídliště U Václava 1841 obyvatel.[258]
6.8. Areál bývalé mateřské školy a jeslí Kovohutí
6.8.1. Výstavba mateřské školy
Na dotyku se sídlištěm U Václava ještě vyrostl komplex bývalé mateřské školy a dětských jeslí čp.131/II podniku Kovohutě. Podnikovou školku a jesle plánovaly Kovohutě společně se závodem Favorit už v 60. letech 20. století. Do 30. června 1963 měly začít přípravy projekčních prací.[259] Pak ale projekt usnul, patrně pro tehdejší finanční tíseň v důsledku rozkladu III. pětiletého plánu. Až počátkem 70. let 20. století úvahy o školce ožily. Koncem léta roku 1973 (mezi 28. srpnem a 9. říjnem) rada MěstNV odsouhlasila rada MěstNV zařazení výstavby mateřské školy Kovohutí do Akce Z. Ovšem pouze v případě, že Kovohutě splní následující podmínky: zajistí technický dozor a kvalifikované pracovní síly, zajistí vyjádření OVHS o vhodnosti staveniště vzhledem k blízkosti závodu a opatří projektovou dokumentaci. Kovohutě se také měly postarat o sdružení finančních prostředků ještě před zahájením výstavby.[260] Investice zařazena do plánu Akcí Z na rok 1974, s podmínkou, že Kovohutě doloží potřebnou dokumentaci pro povolení výstavby.[261] Zařazení do plánu Akce Z na rok 1974 pak odsouhlasila počátkem roku 1974 (mezi 6. únorem a 19. březnem) i rada MěstNV. Ovšem s podmínkou, že nejprve musí být předložena veškerá dokumentace.[262]
Umístění takovéhoto zařízení do poměrně průmyslové oblasti, nedaleko silných zdrojů znečištění a přitom relativně excentricky vzhledem k obytnému území města, bylo samozřejmě poněkud nestandardní. Na druhou stranu, ve prospěch projektu hrál vliv podniku Kovohutě, který měl zájem zřídit školku právě zde, co nejblíže svému areálu. Populační boom normalizační dekády a důraz na kolektivně organizovanou péči o děti si navíc zbudování dalšího zařízení tohoto typu v Rokycanech doslova vynucoval. Rozhodnuto tudíž situovat školku na okraj sídliště U Václava (a zároveň do blízkosti samotných Kovohutí), na nároží ulic Stehlíkova a Nového. Stavba měla probíhat v Akci Z (brigádnická výpomoc).[263] Právě kvůli zařazení do brigádnické Akce Z rozhodnuto použít na budování školky klasické stavební materiály (cihly, tvárnice), které nevyžadují tolik expertního zacházení.[264] Práce měly začít roku 1975.[265] Hodnota objektu o kapacitě 90 míst dle projektového úkolu vyčíslena na 4 371 000 Kčs, náklady odhadnuty na 3 715 000 Kčs. Podle údaje z dubna 1974 už Kovohutě poskytly 1 600 000 Kčs a SBČS předběžně přislíbila úvěr ve výši 1 922 000 Kčs. Zároveň schválen investiční záměr. [266] Na jaře 1974 (mezi 2. dubnem a 11. červnem) pak rada MěstNV doporučila plénu schválit čerpání úvěru na výstavbu školky. Stavba měla proběhnout společným finančním příspěvkem Kovohutí, MěstNV a vojenské posádky.[267] V září 1974 se uvádí, že za 1. pololetí 1974 investováno do přípravných prací a studií nové školky 21 000 Kčs.[268] Za rok 1974 tu celkem na přípravné práce investováno 21 330 Kčs.[269]
Na rok 1975 plánováno na výstavbě školky město prostavět 500 000 Kčs (z fondu sdružených finančních prostředků). Práce měly začít v únoru 1975 (dokončení plánováno na duben 1977).[270] Mateřská škola se začala nakonec stavět až ve 2. čtvrtletí (podle jiných pramenů v červnu[271], též červenci[272]) roku 1975.[273] Šlo o jednu z nejvýznamnějších tehdejších investic v Akci Z.[274] Za 1. pololetí roku 1975 zde ale prostavěno jen 4000 Kčs (přitom plán na celý rok předpokládal náklady 255 000 Kčs).[275] Během roku 1975 totiž nebylo dost brigádníků. MěstNV proto vyzval občany s malými dětmi, aby na výstavbě školky pomohli. Podle účasti na brigádách mělo být posuzováno zařazení dětí do školky.[276] Ani za rok 1976 nebyl na stavbě školy splněn plán Akce Z. Hlavně pro nedostatky v dodávkách materiálu. Stavba trpěla nedostatky v dodávce svařovací střešních lepenek, elektrických akumulačních kamen, sklobetonových tvárnic a kovových vchodových dveří. Chyběli rovněž nadále i brigádníci. V roce 1976 vytvořena (oproti plánu 1 770 000 Kčs) hodnota díla 1 700 000 Kčs a prostavěno 957 800 Kčs (plán 1 500 000 Kčs). Na stavbě odvedeno 25 519,5 brigádnických hodin (z toho 10 326 zdarma).[277] Za rok 1976 šly na stavbu školky sdružené finanční prostředky ve výši 957 776 Kčs.[278] V únoru 1977 zmiňováno, že na výstavbu školky bude použito peněz z úvěru od Státní banky československé, který si město vzalo.[279] Během 1. pololetí 1977 zde proinvestováno 1 336 000 Kčs (plán na celý rok 2 140 000 Kčs).[280] Rozpočet za rok 1977 dodatečně revidován na 1 880 000. Nakonec prostavěno 1 836 000 Kčs.[281] Ještě v 1. pololetí roku 1978 ale uváděno, že na mateřské škole Kovohutí prostavěno 62 000 Kčs (patrně nějaké dodatečné fakturování).[282] Otevření mateřské školy plánováno na 1. září 1977.[283] V červnu 1977 ale rada MěstNV urgentně vyzývá k zajištění 4-6 zedníků na dokončení fasády objektu.[284] V srpnu 1977 pak rada uložila vedoucímu odboru výstavby a územního plánování Fialovi vynaložit veškeré úsilí, aby mateřská škola Kovohutě byla dokončena co nejdříve a aby v září 1977 mohla být uvedena do provozu. Termín otevření posunut na 3. září 1977.[285]
Nakonec byla školka zprovozněna 17. října 1977.[286] Slavnostní ceremoniál otevření objektu se konal 15. října 1977.[287] Nové školské zařízení nazváno, stejně jako investorský podnik „Mateřská škola Gustava Klimenta“, ale toto bizarní ideologické označení nikdy nevešlo v užívání. Objektu se běžně říkalo „mateřská škola Kovohutí“. Náklady na výstavbu dosáhly 4 980 000 Kčs, z toho 3 800 000 Kčs poskytl podnik Kovohutě.[288] Dle starších dat ke květnu 1974 poskytl podnik Kovohutě 1 600 000 Kčs. [289] Podle jiného pramene hodnota díla 5 089 000 Kčs, skutečné náklady 3 281 000 Kčs.[290] Alternativní údaj hovoří o hodnotě 5 059 000 Kčs (bez vnitřního vybavení tříd a jídelny).[291] Další dobové prameny hovoří o nákladech 3 200 000 Kčs, hodnotě díla 5 100 000 Kčs (z toho měly Kovohutě přispět cca 250 000 Kčs /!/ (patrně jde o omyl). Odpracováno tu mělo být celkem 62 000 brigádnických hodin.[292] Kapacita zařízení stanovena na 90 dětí. Objekt sestává, podobně jako základní škola Jižní předměstí, nebo mateřská škola v Čechově ulici (viz níže) z několika, za sebou položených pavilonů. Kromě vlastní mateřské školy zde ještě jeden technický pavilon s bytem správce a trafostanicí.[293]
6.8.2. Výstavba dětských jeslí
Už po pár letech se ale objekt dočkal rozšíření. Dodatečně přistavěny další pavilony, kam umístěny dětské jesle. Už v říjnu 1977, pár týdnů po otevření školky, MěstNV deklaruje, že bude nutno vyjasnit přístavbu pavilonu jeslí k objektu.[294] Během roku 1977 mělo být do jeslí Kovohutí investováno 70 000 Kčs (během 1. pololetí ovšem neproinvestováno nic). Mělo jít hlavně o přípravné práce.[295] Ani za celý rok 1977 ale na této akci neproinvestováno nic.[296] Vlastní výstavba jeslí zařazena do plánu Akcí Z na rok 1978.[297] S budováním jeslí započato v červnu 1978.[298] Podle jiných materiálů až v 2. polovině roku 1978. Do konce roku 1978 už hotova hrubá stavba. Předání do užívání plánováno na rok 1979.[299] V 1. pololetí roku 1978 zde prostavěno 45 000 Kčs (plán na rok 1978 – 280 000 Kčs).[300] Za celý rok 1978 zde v Akci Z vynaloženy náklady 405 000 Kčs (oproti plánu 450 000 Kčs).[301] Dle zpráv ze září 1978 akce probíhá úspěšně a podle harmonogramu.[302] Výstavba jeslí zařazena i do plánu Akcí Z na rok 1979.[303] Celkem tu měla být v roce 1979 vytvořena hodnota díla 708 000 Kčs při nákladech 495 000 Kčs. Tato částka měla být hrazena ze sdružených finančních prostředků.[304] Během 1. pololetí 1979 na této akci proinvestováno 180 000 Kčs (oproti celoročnímu plánu 465 000 Kčs).[305] Práce hodnoceny jako dobře probíhající, dobudování jeslí plánováno na 1.polovinu roku 1980, ale díky příznivému vývoji se objevila možnost předat zařízení ještě do konce roku 1979. Plánovaná hodnota díla za rok 1979 zde měla dosáhnout 1 100 000 Kčs.[306] Během celého roku 1979 zde prostavěno 685 700 Kčs (plán 1 125 000 Kčs) a vytvořena hodnota 795 900 Kčs (plán 1 125 000 Kčs). Pro rok 1980 zbývalo ještě vytvořit na této akci hodnotu díla ve výši 70 000 Kčs.[307] Zbylé náklady na rok 1980 plánovány na 150 000 Kčs.[308] Dle údajů z prosince 1980 tu bylo z plánu nákladů pro rok 1980 150 000 Kčs prostavěno jen 60 000 Kčs. Plánovaná hodnota díla na rok 1980 70 000 Kčs byla dodržena.[309]
Za rok 1979 zde odpracováno 18 928 brigádnických hodin (z toho 7055 zdarma).[310] V prosinci 1979 ještě výstavba jeslí nezmiňována mezi stavebními akcemi, které jsou dokončeny.[311] V lednu 1980 už zařazena mezi hotové investice.[312] Právě v lednu 1980 totiž výstavba jeslí skončila.[313] Na stavbě jeslí vytvořena celková hodnota 1 773 000 Kčs, s náklady 1 306 100 Kčs (z toho 256 100 Kčs z vlastních zdrojů, 1 050 000 Kčs ze sdružených prostředků). Plánované náklady na rok 1980 155 400 Kčs vyčerpány jen do výše 60 200 Kčs. Plánovaná hodnota díla 70 000 Kčs splněna.[314] Odpracováno tu 26 172 brigádnických hodin (z toho 11 032 zdarma).[315] Dětské jesle odevzdány do užívání roku 1980. Nakonec vyšly na 1 188 000 Kčs.[316] Celkem tak vznikl rozsáhlý školský komplex s 5 pavilony v pilovité sestavě, vyplňující dosud nezastavěné nároží ulic Nového a Stehlíkovy.
6.8.3. Další stavební vývoj areálu a změna jeho využití
Dne 29. prosince 1981 rada MěstNV vzala na vědomí zastavení provozu v jeslích a mateřské škole Kovohutí, ke kterému došlo na základě rozhodnutí vydaného odborem výstavby ZKNV. Šlo ale patrně jen o dočasný problém.[317] V noci z 28. února na 1.březen 1990 budova poškozena vichřicí. Střecha byla z poloviny stržena.[318]
V 90. letech školka i jesle zrušeny. Důvodem bylo snížení porodnosti, změna životního stylu a hlavně rozklad původního systému podnikového financování podobných zařízení. V dubnu 1992 projednávalo městské zastupitelstvo záměr umístit do areálu mateřské školy Okresní dům dětí a mládeže, který v té době muset najít náhradní sídlo za bývalou Hammerovu vilu v Čechově ulici (viz výše), odkud se kvůli restituci musel vystěhovat. Město rozhodlo, že bude vyjednávat s vedením podniku Kovohutě o možném převodu školky na obec.[319] V roce 1993 v rámci privatizace přešla kovohuťská školka na město.[320] V nejjižnějším pavilonu umístěna dočasně, po dobu rekonstrukce budovy knihovny čp.83-84/I na Masarykově náměstí, knihovna. Dne 7. března 1994 schválila městská rada, že se sem nastěhuje rychlá záchranná služba.[321] Provoz zde zahájila 1. června 1994.[322] V přilehlém, do vnitrobloku obráceném, pavilonu umístěna soukromá firma SANITAR pro přepravu nemocných. Pronájem objektu záchranné službě po jisté době vypršel a 26. června 2006 schválila městská rada záměr bezplatné výpůjčky objektu na dobu 15 let. Jediným zájemcem zůstala opět Zdravotnická záchranná služba Plzeňského kraje. Podmínkou smlouvy bylo, že vypůjčitel provede nejpozději do 31. prosince 2007 zhodnocení objektu o aspoň 900 000 Kč.[323] Mělo jít o stavbu přístřešků pro sanitní vozy, změnu vytápění budovy, opravu střechy, výměnu podlahových krytin a mobiliáře.[324] 28. srpna 2006 výpůjčku budovy záchranné službě schvalovala městská rada.[325] 14. dubna 2008 podala Zdravotnická záchranná služba Plzeňského kraje, výjezdové pracoviště Rokycany žádost (doplněnou 26. května 2008) o vydání územního rozhodnutí a stavebního povolení na přístřešek pro sanitní vozy na: stavební parcele č.kat.3414 a pozemkové parcele č.kat.2646/15.9. června 2008 zahájeno společné územní řízení a stavební řízení a na 10. července 2008 svoláno veřejné ústní jednání.[326]
Rovněž další pavilony bývalé mateřské školy si našly v 90. letech 20. století novou funkci. Využitím dalších části areálu se městské zastupitelstvo zabývalo na jednání 29. června 1994.[327] Už 9. května 1994 schválila městská rada pronájem severního pavilonu bývalé mateřské školy lékařům Ivanu Borkovi, Bedřichu Brožovi a Karlu Východskému, kteří zde naplánovali adaptaci na zdravotní středisko.[328] 20. června 1994 podpořila městská rada[329] a v červenci 1994 i zastupitelstvo záměr, že obec bude ručit bance tímto objektem za úvěr, který si lékaři vezmou na adaptaci budovy.[330] V tomto pavilonu na nároží Stehlíkovy a Nového ulice vzniklo zdravotní středisko CHIROS. Do provozu uvedeno 9. května 1995.[331] Původní budova nákladně přestavěna, ovšem spíše v interiérech, kde došlo k velkým změnám vnitřní dispozice, kterou si vynutilo nové využití objektu. Do Stehlíkovy ulice přistavěn prosklený hlavní vchod se schodištěm, brizolitová socialistická fasáda objektu natřena klasickou omítkou.
O prostřední pavilon do Nového ulice projevila zájem vodohospodářská společnost VOSS ze Sokolova.[332] Ta tu nakonec opravdu zřídila své sídlo. V roce 2005 požádala společnost VOSS o pronájem části pozemku před svým pavilonem pro zřízení firemního parkoviště. 19. prosince 2005 s tím vyslovila souhlas rada města a rozhodla zveřejnit nabídku pronájmu, do níž se přihlásila pouze firma VOSS s tím, že uhradí náklady na výstavbu parkovací plochy. 9. ledna 2006 pak pronájem pozemku společnosti VOSS odsouhlasila městská rada.[333]
Nebylo stále jasné, jaké využití dát pavilonu, umístěnému mezi zdravotní středisko Chiros a sídlo firmy Voss. Město sice bylo roku 1994 osloveno několika zájemci, ale rozhodlo ponechat si budovu jako rezervu pro případné umístění Domu dětí a mládeže.[334] V lednu 1998 souhlasila městská rada se zveřejněním záměru pronájmu tohoto patrového pavilonu bývalé školky.[335] Mělo jít o nebytové prostory, v únoru 1998 už nabídka zveřejněna.[336] Nakonec po roce 2000 tento objekt upraven na obytný dům (foto z r. 2005). Jde o jediný patrový pavilon bývalé školky. Je obrácen směrem do Stehlíkovy ulice. Vzniklo zde 6 bytů. V červenci 2002 městské zastupitelstvo schválilo vícepráce ve výši 90 935 Kč na přestavbě části bývalé mateřské školy na obytný objekt s 6 bytovými jednotkami.[337] Dům nemá samostatné číslo popisné a stejně jako všechny firmy a instituce v jednotlivých pavilonech je označen číslem popisným čp.131/II.
[1] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1947.PLZE36.01653&extent=-807342.5530309364,-1073467.478899785,-806971.973218897,-1073280.4519008964&link=ext
[2] Schůze pléna MNV, 28.11.1947.
[3] Schůze pléna MNV, 8.10.1947.
[4] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1947.PLZE27.01710&extent=-807241.9380408846,-1073890.224111105,-806630.7922445933,-1073581.7864670393&link=ext
[5] Schůze pléna MNV, 20.4.1948.
[6] Kronika města Rokycan, 1951-54, f.174.
[7] 1. schůze pléna MNV, 26.4.1950; Kronika města Rokycan, 1947-51, f.135.
[8] Kronika města Rokycan, 1947-51, f.142.
[9] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1951.PLZE26.09921&extent=-807116.9385837684,-1073777.8870894588,-806537.6342556002,-1073485.5194363361&link=ext
[10] 5. zasedání MNV, 15.7.1955.
[11] 4. schůze rady MěstNV, 26.2.1980.
[12] Rokycanský deník, 14.7.1995, s.9.
[13] Usnesení zastupitelstva města z 3.10.2000, www.rokycany.cz.
[14] Materiál pro jednání rady města, 12.9.2005, bod č.2451, ID:4265.
[15] Materiál pro jednání rady města, 14.11.2005, bod č.2099, ID:4469.
[16] Kronika města Rokycan, 1954-57, f.32.
[17] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1952.PLZE26.03557&extent=-807236.3650861987,-1073633.942495328,-806438.9757694601,-1073231.5100745363&link=ext
[18] Veřejná schůze MNV, 19.1.1953.
[19] 3. schůze pléna MNV, 4.9.1953.
[20] 5. schůze pléna MNV, 27.11.1953.
[21] Kronika města Rokycan, 1954-57, f.95.
[22] 1. zasedání MNV, 9.1.1956.
[23] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1957.PLZE26.11017&extent=-807395.9893914233,-1073610.4673950798,-806640.2087259411,-1073229.0343404692&link=ext
[24] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1952.PLZE26.03557&extent=-807233.0426307123,-1073560.4331676913,-806435.6533139737,-1073158.0007468998&link=ext
[25] 7. zasedání MNV, 8.9.1958.
[26] Materiál pro jednání rady města, 15.5.2006, č.2091, ID: 5075.
[27] Usnesení zastupitelstva města z 6.4.1999, www.rokycany.cz.
[28] Materiál pro jednání rady města, 18.9. 2006, č.2410, ID: 5554.
[29] Materiál pro jednání zastupitelstva města, 3.10. 2006, č.1450, ID: 5578.
[30] Rokycanské noviny, č.10, 20.10.2006, s.1.
[31] Rokycanský deník, 26.2.2007.
[32] Usnesení zastupitelstva města z 26.2.2007, www.rokycany.cz.
[33] Rokycanské noviny, č.8, 20. prosince 2003, s.1.
[34] Materiál pro jednání rady města, 15.5.2006, č.2091, ID: 5075.
[35] Materiál pro jednání rady města, 15.5.2006, č.2431, ID:5082.
[36] Materiál pro jednání rady města, 15.5.2006, č.2431, ID:5080.
[37] Materiál pro jednání rady města, 15.5.2006, č.2431, ID:5082.
[38] Materiál pro jednání rady města, 15.5.2006, č.2091, ID: 5075.
[39] Materiál pro jednání rady města, 26.6.2006, č.2099, ID: 5223.
[40] Rokycanské noviny, č.4, 20.4.2007, s.1
[41] Usnesení zastupitelstva města z 24.9.2007, www.rokycany.cz.
[42] Usnesení zastupitelstva města, 10.3.2008, www.rokycany.cz
[43] Usnesení zastupitelstva města, 2.6.2008, www.rokycany.cz
[44]Založeno na osobních zápiscích autora.
[45] Materiál pro jednání rady města, 14.11.2005, bod č.2099, ID:4469.
[46]Založeno na osobních zápiscích autora.
[47] Materiál pro jednání rady města, 24. dubna 2006, č.2413, ID: 4992.
[48] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1957.PLZE26.11017&extent=-807176.9310891627,-1073542.3684080334,-806799.0407564215,-1073351.6518807283&link=ext
[49] 5. plenární zasedání MěstNV, 21.12.1964.
[50] 1. plenární zasedání MěstNV, 25.1.1965.
[51] 6. plenární zasedání MěstNV, 9.12. 1974.
[52] 1. zasedání MěstNV, 24.2.1975.
[53] 4. plenární zasedání MěstNV, 15.9.1975.
[54] 4. plenární zasedání MěstNV, 15.9.1975.
[55] 4. plenární zasedání MěstNV, 15.9.1975.
[56] 1. plenární zasedání MěstNV 23. února 1976.
[57] 4. plenární zasedání MěstNV, 4.4.1977.
[58] 22. plenární zasedání MěstNV, 22.5.1990.
[59] Proměny Rokycanska, Praha 1981, s.54.
[60] Rokycanský deník, 16.12.1997, s.9.
[61] Rokycanský deník, 15.11.1997, s.9.
[62] Rokycanský deník, 28.11.1997, s.14.
[63] Rokycanský deník, 16.12.1997, s.9.
[64] Veřejná vyhláška územní rozhodnutí, Rokycany, náhr. Al kabelů, I.část v kat. území Rokycany, www.rokycany.cz
[65] 5. plenární zasedání MěstNV, 12.9.1972.
[66] Rokycansko, č.19, 13.5.1993, s.2.
[67] Kronika města Rokycan, 1993, f.25.
[68] Rokycansko, č.19, 13.5.1993, s.2.
[69] Kovář, J.: Tisíciletý urbanistický vývoj Rokycan. https://encyklopedierokycan.wz.cz/1000let.htm
[70] Potužáková J.- Fládr,L.: Malá encyklopedie výtvarných umělců a architektů západních Čech.
[71] Kulturní přehledy MěNV Rokycany, r.1963, č.4.
[72] Kronika města Rokycan, 1954-57, f.75.
[73] Kronika města Rokycan, 1951-54, f.68.
[74] Kronika města Rokycan, 1951-54, f.102.
[75] 4. zasedání MNV, 24.9.1954.
[76] 4. zasedání MNV, 16.4.1956.
[77] Kronika města Rokycan, 1954-57, f.128.
[78] 4. zasedání MNV, 16.4.1956.
[79] Kronika města Rokycan, 1954-57, f.133.
[80] 6. zasedání MNV, 18.6.1956.
[81] Kronika města Rokycan, 1957-62, f.66.
[82] 1. zasedání MNV, 21.1.1957.
[83] Kronika města Rokycan, 1957-62, f.71.
[84] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1957.PLZE26.11017&extent=-807247.7855265521,-1073558.3106564474,-806869.8951938109,-1073367.5941291424&link=ext
[85] 3. zasedání MNV, 26.8.1957.
[86] 5. zasedání MNV, 26.5.1958.
[87] 3. zasedání MNV, 31.3.1958.
[88] Kronika města Rokycan, 1957-62, f.66.
[89] Kronika města Rokycan, 1957-62, f.52.
[90] 7. zasedání MNV, 8.9.1958
[91] Kronika města Rokycan, 1957-62, f.157.
[92] Zpráva o výsledcích ve výstavbě za rok 1960 a stav na tomto úseku v 1. čtvrtletí 1961, materiál pro 2. plenární zasedání MěstNV, 27.3.1961.
[93] Kronika města Rokycan, 1954-57, f.75.
[94] 3. zasedání MNV, 31.3.1958.
[95] Kronika města Rokycan, 1957-62, f.117.
[96] 4. plenární zasedání MěstNV, 22.9.1969.
[97] 3. plenární zasedání MěstNV, 22.6.1970.
[98] Rokycansko, č.12, 29.3.1991, s.3.
[99] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1957.PLZE26.11017&extent=-807296.0059075524,-1073604.3660407502,-806540.2252420703,-1073222.9329861396&link=ext
[100] Kronika města Rokycan, 1957-62, f.157.
[101] Kronika města Rokycan, 1957-62, f.247-248.
[102] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1957.PLZE26.11017&extent=-807211.7678542122,-1073531.937060308,-806833.877521471,-1073341.2205330029&link=ext
[103] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1952.PLZE26.03557&extent=-807249.2396012084,-1073489.830988605,-806451.8502844698,-1073087.3985678134&link=ext
[104] 2. plenární zasedání MěstNV, 27.3.1961
[105] 7. zasedání MNV, 1.9.1959.
[106] Kronika města Rokycan, 1957-62, f.157.
[107] Zpráva do plenárního zasedání MěstNV o plnění úkolů ve výstavbě v roce 1961 a Akci Z.
[108] 2. plenární zasedání MěstNV, 26.3.1962.
[109] 8. plenární zasedání MěstNV, 18.12.1962.
[110] 7. plenární zasedání MěstNV, 5.11.1963.
[111] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 6, Rokycany 2000, s.47.
[112] Jindřich, K.: Rokycany, Rokycany 1970.s.42.
[113] Zpráva do plenárního zasedání MěstNV o plnění úkolů ve výstavbě v roce 1961 a Akci Z.
[114] Jindřich, K.: Rokycany, Rokycany 1970.s.42.
[115] Kronika města Rokycan, 1957-62, f.157.
[116] Zpráva do plenárního zasedání MěstNV o plnění úkolů ve výstavbě v roce 1961 a Akci Z.
[117] Kronika města Rokycan, 1957-62, f.157.
[118] Kronika města Rokycan, 1957-62, f.261.
[119] 2. plenární zasedání MěstNV, 17.8.1964.
[120] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 6, Rokycany 2000, s.47.
[121] 5. plenární zasedání, 2.11.1970.
[122] 27. plenární zasedání MěstNV, 10.12.1985.
[123] Ustavující plenární zasedání MěstNV, 24.6.1986.
[124] 13. plenární zasedání MěstNV, 28.6.1988.
[125] Rokycanský deník, 26.1.1996, s.11.
[126] Rokycanský deník, 29.5.1997, s.11.
[127] Založeno na osobních zápiscích autora.
[128] Materiál pro jednání zastupitelstva města, 1.11. 2005, bod č.1410, ID: 4437.
[129] SokA, Archiv města Rokycan, č.kart.140.
[130] Rokycansko, č.37, 17.9.1992, s.6.
[131] 1. plenární zasedání MěstNV, 25.1.1965.
[132] Rokycanský deník, 23.5.1995, s.9.
[133] 5. zasedání MNV, 25.11.1957.
[134] 1. zasedání MNV, 6.1.1958.
[135] 3. zasedání MNV, 26.8.1957.
[136] 3. plenární zasedání MěstNV, 29.5.1961.
[137] 5. plenární zasedání MěstNV, 31.10.1966.
[138] 2. zasedání MNV, 23.2.1959.
[139] 2. zasedání MNV, 23.2.1959.
[140] Kronika města Rokycan, 1957-62, f.159.
[141] Zasedání MNV, 21.12.1959.
[142] Kronika města Rokycan, 1957-62, f.160.
[143] Zpráva o výsledcích ve výstavbě za rok 1960 a stav na tomto úseku v 1. čtvrtletí 1961, materiál pro 2. plenární zasedání MěstNV, 27.3.1961.
[144] 1. plenární zasedání MěstNV, 25.1.1965.
[145] 7. zasedání MNV, 8.9.1958.
[146] 2. plenární zasedání MěstNV, 17.8.1964.
[147] 5. plenární zasedání MěstNV, 31.10.1966.
[148] 7. plenární zasedání MěstNV, 5.11.1963.
[149] 4. plenární zasedání MěstNV, 22.9.1969.
[150] 6. plenární zasedání MěstNV, 15.12.1969.
[151] 2. plenární zasedání MěstNV, 10.4.1972.
[152] 2. plenární zasedání MěstNV, 15.3.1965.
[153] Kronika města Rokycan, 1954-57, f.96.
[154] 6. zasedání MNV, 27.7.1959.
[155] Zpráva o výsledcích ve výstavbě za rok 1960 a stav na tomto úseku v 1. čtvrtletí 1961, materiál pro 2. plenární zasedání MěstNV, 27.3.1961.
[156] Kronika města Rokycan 1962-65, f.170; 3. plenární zasedání MěstNV, 17.5.1965; 3. plenární zasedání MěstNV, 27.6.1966.
[157] 4. plenární zasedání MěstNV, 22.9.1969.
[158] 5. plenární zasedání MěstNV, 10.11.1969.
[159] 4. plenární zasedání MěstNV, 22.9.1969.
[160] 1. plenární zasedání MěstNV, 22.2.1971.
[161] 2. plenární zasedání MěstNV, 10.4.1972.
[162] 12. plenární zasedání MěstNV, 26.4.1988.
[163] Rokycanský deník, 30.11.2002.
[164] Rokycanský deník, 23.5.2003.
[165] Materiál pro jednání rady města, 24.1.2005, bod č.2430, ID:3482.
[166] Materiál pro jednání rady města, 12.9.2005, bod č.2010, ID:4237.
[167] Materiál pro jednání rady města, 9. ledna 2006, č.2324, ID: 4655.
[168] Usnesení zastupitelstva města z 21.5.2007, www.rokycany.cz.
[169] Rokycanské noviny, č.5, 20.5.2007, s.1.
[170] Závěrečný účet města za rok 2007, zaverecny%5Fucet%5F2007.pdf, www.rokycany.cz
[171] 3. zasedání MNV, 26.8.1957.
[172] 8. zasedání MNV, 10.9.1956.
[173] 3. zasedání MNV, 26.8.1957.
[174] Kronika města Rokycan, 1957-62, f.71.
[175] Kronika města Rokycan, 1957-62, f.57.
[176] 3. zasedání MNV, 31.3.1958.
[177] 5. zasedání MNV, 29.6.1959.
[178] Kronika města Rokycan, 1957-62, f.71.
[179] 5. zasedání MNV, 26.5.1958.
[180] 6. zasedání MNV, 15.7.1958.
[181] 7. zasedání MNV, 8.9.1958.
[182] 9. zasedání MNV, 12.11.1958.
[183] Kronika města Rokycan, 1957-62, f.88.
[184] Kronika města Rokycan, 1957-62, f.141.
[185] Kronika města Rokycan, 1957-62, f.156.
[186] Kronika města Rokycan, 1957-62, f.157
[187] Zpráva o výsledcích ve výstavbě za rok 1960 a stav na tomto úseku v 1. čtvrtletí 1961, materiál pro 2. plenární zasedání MěstNV, 27.3.1961.
[188] Rokycanský deník, 3.10.1997, s.12.
[189] Rokycanský deník, 28.11.1997, s.14.
[190] Rokycanský deník, 12.12.1997, s.14.
[191] Rokycanský deník, 25.2.1998, s.11.
[192] Rokycanský deník, 6.3.1998, s.14.
[193] Usnesení zastupitelstva města z 18.4.2000, www.rokycany.cz.
[194] Usnesení zastupitelstva města z 3.10.2000, www.rokycany.cz.
[195] Kronika města Rokycan, 2003, s.4.
[196] Usnesení zastupitelstva města z 3.10.2000, www.rokycany.cz.
[197] Usnesení zastupitelstva města z 26.2.2002, www.rokycany.cz.
[198] Kronika města Rokycan, 2003, s.4; Usnesení zastupitelstva města z 15.4.2003, www.rokycany.cz.
[199] Usnesení zastupitelstva města z 26.2.2002, www.rokycany.cz.
[200] Kronika města Rokycan, 2003, s.4.
[201] Materiál pro jednání rady města, 12.9.2005, bod č.2451, ID:4265.
[202] Rokycanské noviny, č.11, 20. listopadu 2004, s.2.
[203] Usnesení zastupitelstva města z 15.1.2007, www.rokycany.cz.
[204] Rokycanský deník, 13.5.2005.
[205] Rokycanské noviny, č.11, 20. listopadu 2004, s.2.
[206] Rokycanský deník, 26.2.2007.
[207] Usnesení zastupitelstva města z 15.1.2007, www.rokycany.cz.
[208] Založeno na osobních zápiscích autora.
[209] Založeno na osobních zápiscích autora
[210] Materiál pro jednání rady města, 14.11.2005, bod č.2099, ID:4469.
[211] 5. zasedání MNV, 15.7.1955; Kronika města Rokycan, 1954-57, f.96.
[212] 1. zasedání MNV, 28.5.1957.
[213] 2. zasedání MNV, 5.7.1957.
[214] 3. zasedání MNV, 26.8.1957.
[215] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1957.PLZE26.11017&extent=-807215.8366403758,-1073319.382063882,-806837.9463076346,-1073128.6655365769&link=ext
[216] 3. zasedání MNV, 31.3.1958.
[217] 6. zasedání MNV, 15.7.1958.
[218] 2. zasedání MNV, 23.2.1959.
[219] Kronika města Rokycan, 1957-62, f.157.
[220] Kronika města Rokycan, 1957-62, f.233.
[221] Zpráva o výsledcích ve výstavbě za rok 1960 a stav na tomto úseku v 1. čtvrtletí 1961, materiál pro 2. plenární zasedání MěstNV, 27.3.1961.
[222] 3. plenární zasedání MěstNV 24.6.1968.
[223] 4.mimořádné plenární zasedání MěstNV, 23.8.1968.
[224] 4. plenární zasedání MěstNV, 22.9.1969.
[225] 6. plenární zasedání MěstNV, 15.12.1969.
[226] 2. plenární zasedání MěstNV, 20.4.1970.
[227] 3. plenární zasedání MěstNV, 22.6.1970.
[228] 4. plenární zasedání MěstNV, 7.9.1970.
[229] 2. plenární zasedání MěstNV, 19.4.1971.
[230] Rokycanské noviny, č.5, 20.5. 2004, s.1.
[231] Založeno na osobních zápiscích autora.
[232] Rokycanské noviny, č.4, 20.4.2006, s.4.
[233] Kronika města Rokycan, 1938-47, f.43; 16. schůze obecního zastupitelstva, 3.9.1940.
[234] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 6, Rokycany 2000, s.46.
[235] Cironis, P.: Rokycanský uličník, Rokycany 2003, s.100.
[236] Kronika města Rokycan, 1947-51, f.197.
[237] 4. schůze pléna MNV, 26.6.1951.
[238] Založeno na vzpomínkách Ladislava Mayera z Rokycan.
[239] 117. schůze městské rady, 16.2.1933.
[240] https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1952.PLZE26.03557&extent=-807241.348769428,-1073262.2427877858,-806443.9594526894,-1072859.8103669942&link=ext
[241] Kronika města Rokycan, 1951-54, f.174.
[242] 5. schůze pléna MNV, 27.11.1953.
[243] Kronika města Rokycan, 1954-57, f.83.
[244] Kronika města Rokycan, 1954-57, f.83.
[245] Rokycanské noviny, č.11, 20. listopadu 2004, s.2.
[246] Materiál pro jednání rady města, 26.6.2006, č.2431, ID: 5238.
[247] Materiál pro jednání rady města, 26.6.2006, č.2099, ID: 5223.
[248] Veřejné zakázky za rok 2006, www.rokycany.cz.
[249] Materiál pro jednání rady města, 18.9. 2006, č.2431, ID: 5512.
[250] Založeno na osobních zápiscích autora.
[251] Usnesení zastupitelstva města z 21.5.2007, www.rokycany.cz, příloha zápisu.
[252] Město Rokycany Zakázky malého rozsahu, www.rokycany.cz.
[253] Založeno na osobních zápiscích autora.
[254] Závěrečný účet města za rok 2007, zaverecny%5Fucet%5F2007.pdf, www.rokycany.cz
[255] Závěrečný účet města za rok 2007, zaverecny%5Fucet%5F2007.pdf, www.rokycany.cz
[256] Kronika města Rokycan, 2007, www.rokycany.cz
[257] Materiál pro jednání rady města, 24.4.2006, č.2413, ID: 4992.
[258] 3. plenární zasedání MěstNV, 22.6.1970.
[259] 1. plenární zasedání MěstNV, 18.2.1963.
[260] 5. plenární zasedání MěstNV, 22.10.1973.
[261] 6. plenární zasedání MěstNV, 10.12.1973.
[262] 2. plenární zasedání MěstNV, 8.4.1974.
[263] Hlas Rokycanska, č.2, 15.3.1974, s.2.
[264] Hlas Rokycanska, č.24, 23.11.1976, s.1.
[265] Hlas Rokycanska, č.22, 20.12.1974, s.1-3.
[266] 2. plenární zasedání MěstNV, 8.4.1974.
[267] 3. plenární zasedání MěstNV, 24.6.1974.
[268] 4. plenární zasedání MěstNV, 9.9.1974.
[269] 2. plenární zasedání MěstNV, 14.4.1975.
[270] 1. zasedání MěstNV, 24.2.1975.
[271] 7. plenární zasedání MěstNV, 31.10.1977.
[272] Kronika města Rokycan, 1974-1975, f.79.
[273] Kronika města Rokycan, 1974-1975, f.75.
[274] Hlas Rokycanska, č.21,31.10.1975, s.3.
[275] 4. plenární zasedání MěstNV, 15.9.1975.
[276] 4. plenární zasedání MěstNV, 15.9.1975.
[277] 3. plenární zasedání MěstNV, 21.2.1977.
[278] 4. plenární zasedání MěstNV, 4.4.1977.
[279] 3. plenární zasedání MěstNV, 21.2.1977.
[280] 6. plenární zasedání MěstNV, 5.9.1977.
[281] 10. plenární zasedání MěstNV, 11.4.1978.
[282] 12. plenární zasedání MěstNV, 12.9.1978.
[283] Hlas Rokycanska, č.24, 23.11.1976, s.1.
[284] 13. schůze rady MěstNV, 21.6.1977.
[285] 16. schůze rady MěstNV, 16.8.1977.
[286] Hlas Rokycanska, č.26, 23.6.1978, s.2.
[287] 20. schůze rady MěstNV, 11.10.1977.
[288] Hlas Rokycanska, č.26, 23.6.1978, s.2.
[289] Slavnostní plenární zasedání MěstNV, 6.5.1974.
[290] Proměny Rokycanska, Praha 1981, s.54.
[291] 10. plenární zasedání MěstNV, 11.4.1978.
[292] 7. plenární zasedání MěstNV, 31.10.1977.
[293] Hlas Rokycanska, č.24, 23.11.1976, s.1.
[294] 7. plenární zasedání MěstNV, 31.10.1977.
[295] 6. plenární zasedání MěstNV, 5.9.1977.
[296] 10. plenární zasedání MěstNV, 11.4.1978.
[297] 8. plenární zasedání MěstNV, 12.12.1977.
[298] 12. plenární zasedání MěstNV, 12.9.1978.
[299] Kronika města Rokycan, 1978-1981, f.75.
[300] 12. plenární zasedání MěstNV, 12.9.1978.
[301] 16. plenární zasedání MěstNV, 24.4.1979.
[302] 12. plenární zasedání MěstNV, 12.9.1978.
[303] 15. plenární zasedání MěstNV, 27.2.1979
[304] 16. plenární zasedání MěstNV, 24.4.1979.
[305] 18. plenární zasedání MěstNV, 18.9.1979.
[306] 18. plenární zasedání MěstNV, 18.9.1979.
[307] 2. schůze rady MěstNV, 29.1.1980.
[308] 5. schůze rady MěstNV, 11.3.1980.
[309] 26. plenární zasedání MěstNV, 9.12.1980.
[310] 4. schůze rady MěstNV, 26.2.1980.
[311] 20. plenární zasedání MěstNV, 11.12.1979.
[312] 2. schůze rady MěstNV, 29.1.1980.
[313] 4. schůze rady MěstNV, 26.2.1980.
[314] 2. plenární zasedání MěstNV, 2.9.1980.
[315] 26. plenární zasedání MěstNV, 9.12.1980.
[316] Kronika města Rokycan, 1978-1981, f.136, 138.
[317] 4. plenární zasedání MěstNV, 23.2.1982.
[318] Rokycansko, č.10, 8.3.1990, s.1.
[319] Rokycansko, č.17, 30.4.1992, s.1.
[320] Rokycansko, č.32, 12.8.1993, s.1.
[321] Kronika města Rokycan, 1994, f.4.
[322] Rokycansko, č.31, 4.8.1994, s.2.
[323] Materiál pro jednání rady města, 28.8. 2006, č.2412, ID: 5465.
[324] Materiál pro jednání rady města, 26.6.2006, č.2412, ID: 5237.
[325] Materiál pro jednání rady města, 28.8. 2006, č.2412, ID: 5465.
[326] Veřejná vyhláška oznámení o zahájení společného územního řízení o umístění stavby a stavebního řízení a pozvání k veřejnému ústnímu jednání, Přístřešek pro sanitní vozy v kat. území Rokycany, www.rokycany.cz
[327] Rokycansko, č.26, 30.6.1994, s.1.
[328] Kronika města Rokycan, 1994, f.8.
[329] Rokycanský deník, 24.11.1994, s.9.
[330] Rokycanský deník, č.30, 28.7.1994, s.1.
[331] Rokycanský deník, 10.5.2005; Rokycanský deník, 24.5.1995, s.9.
[332] Rokycansko, č.30, 28.7.1994, s.1.
[333] Materiál pro jednání rady města, 9. ledna 2006, č.2412, ID: 4652.
[334] Rokycansko, č.30, 28.7.1994, s.1.
[335] Rokycanský deník, 23.1.1998, s.12.
[336] Rokycanský deník, 6.2.1998, s.12.
[337] Rokycanský deník, 12.7.2002.