https://encyklopedierokycan.wz.cz/popisekpredchozikapitola.jpg

 

https://encyklopedierokycan.wz.cz/zpetnahomepage.jpg

 

https://encyklopedierokycan.wz.cz/popiseknasledujicikapitola.jpg

  D. Borek: verze 2021/03/09

Rokycany: Za Rakováčkem

 

4. Oblast Pod Čilinou

Za okrajem souvisle zastavěného území města směrem k západu stoupá terén Rokycanské kotliny kontinuálně až k okraji lesního komplexu Čilina. V této oblasti mezi intravilánem a lesem se rozkládají další okrsky zástavby, které už funkčně i geograficky přímo nesouvisejí se zástavbou ve vlastní čtvrti Za Rakováčkem. Jedná se o smíšený sídelní typ, v němž jsou jednotlivé enklávy zástavby prostoupeny torzy původní zemědělské krajiny, která ovšem postupně ustupuje další stavební exploataci. Vytváří se tu tak pozvolný přechod od městského, plně urbanizovaného prostředí k rekreační krajině až plně přírodnímu lesnímu celku na Čilině.

 

Obsah

 Rokycany: Za Rakováčkem.. PAGEREF _Toc66303893 \h 1

4. Oblast Pod Čilinou. PAGEREF _Toc66303894 \h 1

4.1. Sídelní enklávy u Tymákovské cesty. PAGEREF _Toc66303895 \h 1

4.1.1. Osídlení severně od Tymákovské cesty. PAGEREF _Toc66303896 \h 1

4.1.2. Osídlení jižně od Tymákovské cesty. PAGEREF _Toc66303897 \h 1

4.2. Cesta Vysoký průhon. PAGEREF _Toc66303898 \h 2

4.3. Plánované stavební využití prostoru Pod Čilinou. PAGEREF _Toc66303899 \h 2

4.3.1. Územní plán z roku 2000. PAGEREF _Toc66303900 \h 2

4.3.2. Plánovaný západní silniční obchvat Rokycan. PAGEREF _Toc66303901 \h 3

4.3. Změna územního plánu v oblasti Pod Čilinou (nový regulační plán). PAGEREF _Toc66303902 \h 3

4.4. Chatová osada Pod Čilinou. PAGEREF _Toc66303903 \h 5

4.4.1. Urbanistický popis a stavební vývoj chatové osady Pod Čilinou. PAGEREF _Toc66303904 \h 5

4.4.2. Zástavba v chatové osadě Pod Čilinou (část severně od Tymákovské cesty)  PAGEREF _Toc66303905 \h 6

4.4.3. Zástavba v chatové osadě Pod Čilinou (část jižně od Tymákovské cesty)  PAGEREF _Toc66303906 \h 7

4.5. Vodojem Čilina. PAGEREF _Toc66303907 \h 9

4.5.1. Problémy s dodávkou vody a příprava výstavby nového vodovodu z Plzně  PAGEREF _Toc66303908 \h 9

4.5.2. Výstavba vodojemu Čilina. PAGEREF _Toc66303909 \h 10

 

 

 

4.1. Sídelní enklávy u Tymákovské cesty

4.1.1. Osídlení severně od Tymákovské cesty

Po severní straně Tymákovské cesty, za křižovatkou s ulicí K Trati stojí dům čp.435/III (viz výše). Původně šlo o izolovaný objekt, který ovšem byl s postupem urbanizace západního okraje města, konkrétně v souvislosti s výstavbou Svatoplukovy ulice (viz výše) začleněn do běžné uliční zástavby. Skutečná periferie začíná až západně odtud.

Západně od Svatoplukovy ulice se při severní straně Tymákovské cesty prostírá louka o šířce cca 120 metrů. V březnu 2004 schválilo zastupitelstvo změnu územního plánu č.25, kdy se pozemky č.kat.891,č.kat.892 a č.kat.883 dle žádosti Pavla Sládka změnily ze zemědělské půdy na území pro výstavbu rodinných domů.[1] K žádné výstavbě zde ale zatím nedošlo. Dál k západu se pak nachází velká, izolovaně stojící větší zahrada a na ní rekreační chatka če.43. Vedlejší pozemek č.kat.888/1 byl dle stavu ke květnu 2007 čerstvě oplocen.[2] Dne 1. února 2008 zahájil městský úřad na základě žádosti z 28. prosince 2007 územní řízení o umístění buňky s pergolou na pozemku č.kat.888/1.[3] 28. února 2007 ale městský úřad řízení zastavil, protože 18. února 2008 obdržel od žadatelů návrh v tomto smyslu.[4] Zahrada tak zůstává sice oplocena, ale bez jakékoliv zástavby.

Následuje opět proluka se zbytkem zemědělských pozemků. Tudy má v budoucnosti vést západní silniční obchvat Rokycan, jehož trasa již je stabilizována v regulačním plánu této části města.[5] Západně odtud začíná souvislý komplex zahrádkářské kolonie Pod Čilinou (viz níže).

 

 

 

4.1.2. Osídlení jižně od Tymákovské cesty

Komplikovaná je i síť osídlení jižně od Tymákovské cesty. Tady je souvislé zastavěné území města ukončeno již za bytovými domy v Polní ulici. V prostoru o ploše cca 40 hektarů mezi Polní ulicí, Tymákovskou cestou, cestou ve Vysokém průhonu a okrajem chatové osady Pod Čilinou se rozkládá původní zemědělská krajina, ovšem s několika enklávami zástavby. Obecní hospodářská komise v lednu 1932 nedoporučila vyhovět žádost V. Čechury a Františka Dezorta o prodej č.kat.833 u Tymákovské cesty.[6] Šlo o pozemek jižně od Tymákovské cesty, naproti ústí Záhumenní ulice. I v současnosti (dle stavu k roku 2008 i 2021) zůstává v majetku města. Rozsáhlé polnosti od Polní ulice až k okraji lesa Čilina netvoří jednolitý výsek zemědělské krajiny, protože jsou prostoupeny několika okrsky zahrad, chatek či dokonce trvale obývaných domů. Z Tymákovské cesty odbočuje západně od křižovatky s Polní ulicí k jihozápadu bezejmenná cesta. Je to historická polní cesta, zachycená již na mapě z roku 1838. Vniká doprostřed polí pod Čilinou a podél ní se soustřeďují nepravidelné shluky extravilánové zástavby. Směrem od Tymákovské cesty města je to nejprve zahrada č.kat.830 s novější zahradní chatkou (patrně z 90. let 20. století). Je to dřevem obložený objekt s asymetrickou sedlovou střechou. Vedlejší pozemek zaujímá zahrada a na ní stojí domek čp.594/III s podkrovím 1. patra a sedlovou střechou. Jde o nevelký objekt na pomezí chaty a rodinného domku. Fasáda je brizolitová. Získal číslo popisné v 60. letech 20. století. Je zachycen již na leteckém snímku z roku 1963.[7] Předtím tu již minimálně od roku 1947 je doložena existence protáhlého úzkého ovocného sadu.[8] Ten byl později rozdělen na několik samostatných parcel, takže západně od zahrady domu čp.594/III se nachází v řadě za sebou ještě několik zahrad, ovšem bez zástavby.

Až o něco dál k západu se rozkládá shluk oplocených zahrad, přičemž některé jsou zastavěny chatami a dalšími menšími domky. Směrem od východu k západu jde o rekreační objekty če.321 (číslo evidenční registrováno od 19. června 2003[9]), če.289 (v evidenci od 21. prosince 2005[10]) a če.262. Jedna oplocená zahrada s chatkou stojí i na severní straně cesty, která prochází touto sídelní enklávu. Severně od této cesty se nalézají i dva starší objekty. Je to dům čp.533/III, chatka, či spíše trvale obývaný menší rodinný dům z 50. let 20. století. Je zde zachycen již v srpnu 1957 na letecké fotografii.[11] Předtím zde byla prázdná zahrada. Západně od něj stojí domek čp.596/III. Tomu bylo číslo popisné přiděleno v 60. letech 20. století. Na leteckém snímkování z roku 1963 ještě vidět není.[12] V těchto místech se výše uvedená cesta postupně vytrácí a mění se v pěšinu. Ovšem domy čp.533/III a 596/III jsou napojeny na jinou příjezdovou komunikaci od severu, která odbočuje z Tymákovské cesty k jihu zhruba 150 metrů západně od křižovatky se Svatoplukovou ulicí. 

Tím ale „souostroví“ drobné zástavby této lokality nekončí. Koncem 90. let 20. století se na jižním okraji Tymákovské cesty, v prostoru pod vodojemem (viz níže), tedy ještě dále od okraje souvislého zastavěného území Rokycan, zformoval okrsek rodinných domů. Původ této enklávy je ale staršího data. Už ve 40. letech 20. století vyrostl na jižním okraji Tymákovské cesty, nedaleko dnešního vodojemu, domek čp.487/III. Vznikl coby typická skromná stavba spíše nouzového charakteru, na pomezí chatky a obytného domu. Byl postaven někdy krátce po roce 1945. Na leteckém snímku z června 1947 už je zachycen jako dostavěný, nebo krátce před dokončením.[13] Někdy v 90. letech 20. století byl původní objekt čp.487/III zásadně přestavěn a nahrazen mohutným rodinným domem. Patrový objekt s obytným podkrovím 1. patra má sedlovou střechu. Východně od protáhlé zahrady domu čp.487/III byl v 50. letech vyměřen další podlouhlý pozemek. Na jeho jižním okraji, daleko od Tymákovské cesty, vyrostl tehdy rodinný dům čp.566/III. Na leteckém snímkování z roku 1957 je zachycen.[14] Na přelomu 20. a 21. století došlo k celkovému přeorganizování a rozšíření této starší zástavby. Mezi zahradami domů čp.487/III a čp.566/III byla vyvedena nová příjezdová komunikace z Tymákovské cesty a celý areál doplněn další výstavbou. V říjnu 2000 zastupitelstvo odsouhlasilo změnu územního plánu, kdy došlo k změně funkčního využití zdejších parcel č.kat. 872/18, 1388/3, 872/10, 872/16, 1388/2, 872/15, 872/6 a 872/9 u Tymákovské cesty z území chatové osady na území rodinných domů podle žádosti manželů Polendových.[15] V prosinci 2000 pak zastupitelé schválili zadání změny územního plánu dle předloženého návrhu.[16] Původní domek čp.566/III byl zcela přestavěn a nahradila ho patrová vila s podkrovím 1. patra a sedlovou střechou. Vedle ní vyrostla další vila čp.1029/III, masivní patrová stavba s obytným podkrovím v 1. patře pod valbovou střechou. Číslo popisné obdržela 1. září 2006. Na pozemku blíže k Tymákovské cestě postavena vila čp.1020/III. Patrový objekt má obytné prostory v podkroví 1. patra a valbovou střechu. V dubnu 2006 už na domě umístěno číslo popisné.[17] Dne 27. července 2007 pak městský úřad vydal územní rozhodnutí pro umístění skladu zahradního nářadí na pozemku u domu čp.1020/III. Mělo jít o přízemní, nepodsklepený objekt o půdorysu 5,5 x 6,5 metrů, sestávající ze zděné části a přístřešku. Střecha navržena sedlová. Stavba skladu měla být umístěna 2 metry od hranice pozemku č.kat.874/1 a 13,5 metrů od hranice parcel č.kat.872/10, č.kat.872/13 a č.kat.874/1.[18] Příjezdová komunikace, která proniká do této enklávy, byla dle stavu ke květnu 2007 již vyasfaltovaná.[19] Za domem čp.487/III stojí ještě rekreační objekty če.364 (evidenční číslo objektu registrováno od 12. července 2013[20]) a če.350 (evidenční číslo přiděleno 18. prosince 2008[21]). Ty jsou přístupné další příjezdovou komunikací, vedenou po západním okraji pozemku u čp.487/III.

Enkláva je v dalším rozvoji limitována projektovaným západním silničním obchvatem Rokycan, který má procházet po polích těsně při jejím východním okraji (viz níže). Dne 28. ledna 2008 zastupitelstvo města odložilo pořízení změny územního plánu č.62 podle žádosti Ing. Aleše Šembery, kterou se mělo změnit funkční využití pozemku č.kat.872/1 „ostatní zemědělské půdy“ na „území pro výstavbu rodinných domů“. Šlo o pozemek východně od zástavby okolo domu čp.487/III. Jako důvod odkladu uvedena nutnost vyčkat do vyřešení koncepce Tymákovské cesty.[22] 15. dubna 2008 pak alespoň podal Aleš Šembera a Jana Šemberová žádost o vydání územního rozhodnutí o změně využití území na parcelu č.kat.872/1, která dosud evidována jako orná půda, na zahradu.  Na 12. červen 2008 svolal městský úřad veřejné ústní projednání.[23] 16. července 2008 územní rozhodnutí vydáno.[24]

 

 

 

4.2. Cesta Vysoký průhon

V prostoru mezi západním okrajem Rokycan a Čilinou se nachází i malá enkláva zahrádek, umístěných při cestě Vysoký průhon. Jde o historickou polní cestu (o její historii podrobněji výše, v kapitole o ulici Vysoký průhon). Ulice Vysoký průhon totiž pokračuje dál k západu, jako polní cesta sledující erozní rýhu s nepatrným potokem, lemovanou křovinami i vzrostlými stromy.  V jistém odstupu od okraje města je pás křovin přerušen a je do něj vloženo několik soukromých zahrad. Na nejvýchodnější z nich stojí objekt če.304. Západně od něj je tu ještě evidován na zahradě č.kat.782/5 i objekt če.255. Tato enkláva je zobrazena již na leteckém snímku z roku 1947, kdy zde už existovala zahrada.[25] Zdejší chatky jsou ale mladšího původu. Ještě letecké snímkování z roku 1963 zde nezobrazovalo žádnou zástavbu, stále šlo jen o zahradu.[26] Objekt če.304 je zakreslen na státní mapě z roku 1987.[27] V evidenci objektů je ovšem oficiálně registrován až od 20. srpna 2001.[28]

Na západě končí Vysoký průhon až na okraji lesa Čilina, kde se napojuje na komunikační síť v tamní chatové osadě. V prosinci 1925 projednávalo obecní zastupitelstvo úpravu knihovního pořádku a konstatovalo, že už v 19. století zanikla veřejná cesta č.kat.2817 (jedna z větví na západním konci Vysokého průhonu, která ústila do cesty podél Čiliny) a splynula do lesa č.kat.720 a do pastviny č.kat.853.[29] V červnu 1929 obecní hospodářská komise doporučila, aby z peněz na opravy polních cest v rozpočtu obce na rok 1929 byla opravena cesta v Průhoně za 2000 Kč.[30] Dne 23. července 2007 oznámil městský úřad zahájení územního řízení na změnu využití pozemku č.kat.853/3 pro zřízení krajinné zeleně. Šlo o pozemek poblíž ústí Vysokého průhonu do polesí Čilina, kde se podél této cesty vytvořil poměrně silný pás vzrostlé zeleně.[31] Západně od výše zmíněných zahrad a chatek má vegetace podél Vysokého průhonu ráz lesního zeleného pásu.

 

 

 

4.3. Plánované stavební využití prostoru Pod Čilinou

4.3.1. Územní plán z roku 2000

Čtvrť Za Rakováčkem těžila po dobu zhruba půl století z extenzivního rozmachu provedeného ve 30.-50. letech 20. století. Tehdy se během pouhých dvou dekád rozrostly hranice města v této oblasti o desítky hektarů ploch, jež byly ovšem velmi řídce zastavěny. Po celý zbytek 20. století proto většina stavební aktivity spočívala jen v zahušťování stávající sídelní osnovy. Místo zahrad a chatek vznikaly rodinné domy. Na zelené louce se stavělo výjimečně. Počátkem 21. století ovšem tento proces dospěl do svého závěru a na celé ploše, vytýčené v 50. letech 20. století, již převládla kompaktní zástavba. Tehdy se začalo poprvé výrazněji řešit budoucí stavební využití dosud převážně volných ploch Pod Čilinou. Začaly se množit návrhy majitelů zdejších zemědělských nebo rekreačních pozemků na jejich přeměnu na parcely pro stavbu rodinných domů. Lokalita s panoramatickým výhledem na Rokycany, v blízkosti lesa a přitom daleko od městského ruchu, představovala atraktivní stavební plochu. Tyto žádosti zesilovaly v 1. a 2. dekádě 21. století spolu s ožívajícím stavebním ruchem. V rámci katastru města Rokycany šlo o jednu z největších dosud stavebně nevyužitých lokalit. Je možné ji rozdělit mechanicky na tři sektory. V severní části vymezené ulicí K Trati, Tymákovskou cestou, železniční tratí na Plzeň a okrajem lesa Čilina (popřípadě okrajem již stavebně exploatované chatové osady Pod Čilinou, viz níže) se jednalo o cca 35 volných hektarů. V střední části, kterou vymezuje ulice Polní, Tymákovská cesta, okraj chatové osady Pod Čilinou a cesta Vysoký průhon, to bylo cca 40 hektarů. Jižní sektor je možné ohraničit ulicemi Mokroušská, Šťáhlavskou silnicí, okrajem zástavby chatové osady v Němčičkách a cestou Vysoký průhon. V tomto případě šlo o cca 60 hektarů volných pozemků. Dohromady se tedy na přelomu 20. a 21. století nabízelo na svazích mezi okrajem města a Čilinou okolo 135 hektarů, na které mohlo město upřít svou pozornost.

Význam tohoto pásu zemědělských pozemků pro střednědobý růstový potenciál Rokycan byl rozpoznán již autory územního plánu města roku 2000. Ten předpokládal relativně skromnou novou výstavbu v severním sektoru, kde se západně od ulice K Trati projektovalo přidání jednoho bloku individuální zástavby. V střední sekci (tedy západně od Polní ulice) plán projektoval poměrně velkou lokalitu výstavby bytových domů, jež by tak navázala na sídliště v Polní ulici (viz výše). Bytové domy měly zaplnit plochu až do úrovně Záhumenní ulice. Dál k západu se předpokládal opět jeden blok zástavby rodinných domů. Lokalita chatek okolo polní cesty k domům čp.533/III a čp.596/III (viz výše) a také cesta Vysoký průhon měly být ponechány jako dva biokoridory. V jižním sektoru navrhoval územní plán rozsáhlou parcelaci jižně od Mokroušské ulice, přičemž zástavba měla postoupit až do blízkosti Němčiček. Kromě jednoho bloku poblíž Vysokého průhonu, kde se počítalo s možností výstavby bytových domů, mělo jít o území individuální výstavby rodinných domů.

 

 

 

4.3.2. Plánovaný západní silniční obchvat Rokycan

Územní plán z roku 2000 představoval první koncepční dokument, který otevřel téma zásadního stavebního rozšíření čtvrti Za Rakováčkem. Jako mnohé regulační plány nebyl doslovně naplněn. Výjimkou je parcelace podél západní strany ulice K Trati a nově vzniklé Svatoplukovy ulice (viz výše), která skutečně byla zahájena krátce po jeho přijetí.

Jenže brzy po schválení územního plánu zasáhla do dynamického procesu konverze západního okraje intravilánu města na areál výstavby individuálních domů nečekaná komplikace. V roce 2004 totiž rokycanská radnice s překvapením zjistila, že představitelé Plzeňského kraje už dříve schválili územní plán plzeňské aglomerace a v něm naplánovali v prostoru mezi okrajem zástavby a lesem Čilina výhledovou trasu západního silničního obchvatu města. Ten měl propojit plánovaný jižní obchvat města pod Kotlem. Tranzitní doprava by tak neústila na Šťáhlavskou ulici, ale pod okrajem lesa Čiliny by směřovala až na Plzeňskou silnici do prostoru Nad Jelínkovic boudou. V době, kdy vedení rokycanské radnice zareagovalo na plány kraje, bylo již pozdě a územní plán aglomerace nešlo měnit. Kvůli tomuto zanedbání se tak na výhledové mapě města objevila silnice, která měla mít fundamentální urbanistický dopad pro oblast Pod Čilinou a která fakticky zneplatnila předchozí regulační vize, prezentované v územním plánu města z roku 2000.

Projektovaný západní obchvat je rozporuplnou stavbou a jeho trasování je složitým rozhodnutím. Má vést od Šťáhlavské silnice, kde naváže na jižní silniční obchvat Rokycan (o něm podrobněji v kapitole „Jižní předměstí“). Pak má procházet mezi západním okrajem zástavby Za Rakováčkem a lesem Čilina a směřovat k státní silnici na Plzeň. Choulostivé jsou zejména jeho urbanistické a krajinotvorné dopady. Lokalita má být rozříznuta kapacitní komunikací. Bloky vilkové zástavby Za Rakováčkem budou touto stavbou uměle odděleny od přírodního rámce města. Obchvat má navíc v oblasti křížení s Tymákovskou cestou probíhat po vrstevnici 400 metrů nad mořem. Znamená to, že ve vyvýšené pozici, která je „městu na očích“, bude do stávající krajiny vsazen novotvar liniové stavby, s nevyhnutelnými terénními úpravami.

Obchvat ovšem má svou hlubokou dopravní logiku, tedy odlehčit stále přetíženější Šťáhlavské ulici a odvést tranzitní provoz z intravilánu Rokycan. Levobřežní Šťáhlavská ulice sice byla v 70. letech koncepčně a velkoryse trasována jako propojení výpadovek na Plzeň, Šťáhlavy a Hrádek, ale počátkem 21. století se ukazovalo, že ani ona nebyla trvalým řešením. Obecný nárůst dopravní frekvence po roce 1989 a rostoucí kamionová doprava z průmyslové zóny pod Kotlem byl navíc umocněn zprovozněním dálnice D5 roku 1993 a dokončením jižního silničního obchvatu roku 2019. Šťáhlavská ulice se stala jednou z nejfrekventovanějších komunikací v Rokycanech, přičemž tato její funkce se dostávala do stále jasnější kolize s rezidenčním charakterem čtvrtí Za Rakováčkem a Rašínov a s existencí parkového pásu při Rakovském potoce. V tomto ohledu je koncepce západního silničního obchvatu přirozená a logická.

 

 

 

4.3. Změna územního plánu v oblasti Pod Čilinou (nový regulační plán)

Ačkoliv počátkem 21. století samotná realizace západního obchvatu byla ještě otázkou vzdálené budoucnosti, jeho plánovaná trasa musela být trvale blokovaná pro možnou výstavbu a objevila se tudíž akutní potřeba uvést tuto zamýšlenou liniovou stavbu do souladu s územním plánem, přesněji uvést územní plán do souladu s projektovaným obchvatem. Debaty trvaly zhruba 15 let a vedly k jistému zbrždění procesu stavební expanze v této lokalitě. 

Kvůli zamýšlenému západnímu silničnímu obchvatu i neujasněné představě další výstavby rodinných domů na svazích mezi městem a Čilinou musela obec během roku 2004 odmítnout návrhy na změny územního plánu, kdy další majitelé parcel pod Čilinou požádali o konverzi pozemků na stavební plochy.[32] V roce 2005 se proto město rozhodlo o koncepční řešení a uložilo autorovi územního plánu z roku 2000 Tomáši Havrdovi vypracovat zastavovací studii, která by jasně vymezila možné rozvojové plochy. Šlo o nejvážnější revizi existujícího územního plánu. Architekt Havrda vycházel v pracovní verzi upraveného územního plánu, kterou předložil městské radě v březnu 2005, z původního územního plánu z roku 2000. Novinkou tu samozřejmě byl plánovaný obchvat. Architekt se jej snaží „ukrýt“ za oboustranným koridorem zeleně. Obchvat by měl zároveň vymezit západní okraj zástavby Rokycan. Vně obchvatu by zůstala jen výše uvedená lokalita vil z přelomu 20. a 21. století u Tymákovské cesty a samozřejmě chatová osada pod lesem. Havrda zároveň navrhoval kompenzovat vznik stavební bariéry v podobě obchvatu liberálnějším postojem k parcelaci v území východně od něj. Na rozdíl od územního plánu z roku 2000 tak například navrhuje daleko razantnější parcelaci v prostoru západně od ulice K Trati, kde měla zástavba pokračovat v šířce až 4 dalších bloků směrem k Čilině. Oproti původnímu plánu, který poskytoval prostor pro asi 130-230 nových rodinných domků, bylo nyní Za Rakováčkem navrhováno 570 rodinných domů.[33] Už v říjnu 2004 projednala městská rada návrh na změnu územního plánu (č.01/2004 d), která mění stávající zemědělské pozemky západně od ulice K Trati na území pro výstavbu cca 56 rodinných domů. Šlo o pozemky č.kat.892, 893, 923, 924, 929, 931 a 933.[34] Kontroverzní na Havrdově studii byl záměr vyhradit část území vně obchvatu, při Šťáhlavské silnici mezi městem a Němčičkami pro komerční aktivity. Znamenalo by to precedentní změnu dosavadního, výlučně obytného charakteru čtvrti a z průmyslové zóny Pod Kotlem, přes areál nových kasáren by se Za Rakováček začala šířit industriální architektura, která by se navíc nebezpečně blížila klidové lokalitě Němčičky.[35]

15. května 2006 projednávala městská rada a 30. května 2006 i městské zastupitelstvo schválení zadání změny územního plánu č.01/2005, která měla mimo jiné přinést revizi plánovaného využití oblasti pod Čilinou (včetně zapracování trasy obchvatu). Proti se ovšem postavil odbor životního prostředí městského úřadu, kterému se nelíbila skutečnost, že nový plán by v této oblasti připouštěl daleko větší počet rodinných domů než dosavadní. Místo toho navrhl zastavovat celou oblast postupně a případné další pozemky pro výstavbu povolovat jen po vyčerpání stávajících územních rezerv. Podobně se vyjádřil i odbor životního prostředí Krajského úřadu Plzeňského kraje, který považoval navrženou parcelaci za příliš necitlivou k zásadám ochrany zemědělského půdního fondu. Takřka identické námitky zazněly i od ministerstva životního prostředí. Naopak manželé Hudíkovi požádali o další rozšíření navrhované zóny výstavby rodinných domů tak, aby zahrnula i pozemek č.kat.836 (severozápadně od zahrady s chatou če.321, uprostřed polí jižně od Tymákovské cesty). O zahrnutí svých pozemků do této lokality zažádali i Aleš Šembera a další vlastníci parcel podél Tymákovské cesty. Rozhodující ovšem bylo stanovisko odboru rozvoje města. Ten, s ohledem na námitky k příliš extenzivnímu záboru volné krajiny kvůli chystané výstavbě, navrhl vtělit do územního plánu v této lokalitě i podmínku vytýčení plochy o rozloze minimálně 1,5 ha, kde by bylo vymezeno místo pro park. V celém území nové výstavby mělo rovněž dojít k velkorysému rozšíření stávajících alejí a v nových ulicích pamatovat na stromořadí. Nakonec proti došlo ke kompromisu, kdy přece jen rozsah zastavění v této oblasti dle územního plánu redukován a zároveň navrženy 4 jiné rozvojové plochy ve městě, které by měly být naopak označené jako nezastavitelné (jako kompenzace za zábor půdy vzniklý parcelací pod Čilinou). Šlo o lokality 9.1-9.14 a 5.3-5.5 na Oseckém vrchu. Po projednání městskou radou ještě přibyl požadavek vymezit pod Čilinou rezervu pro výstavbu obchvatu.[36]

Dne 2. ledna 2008 vzala městská rada na vědomí petici občanů proti změně územního plánu v oblasti Pod Čilinou.[37] Městské zastupitelstvo schválilo 21. dubna 2008 pokyny pro zpracování návrhu změny územního plánu č.01/2005 a uložilo odboru rozvoje města projednat tento návrh. Zastupitelstvo zároveň odsouhlasilo návrh rozhodnutí o připomínkách a námitkách k projednanému konceptu. Klíčovým rozhodnutím bylo, že námitkám proti obchvatové komunikaci jako závaznému prvku územního plánu se vyhovělo a obchvat se z územního plánu vyřadil. Šlo ale jen o formální, spíše psychologický ústupek zneklidněným občanům. Obchvat se totiž ponechal jako možnost v dlouhodobém výhledu, přičemž se měl vymezit nezastavitelný koridor, v němž by mohla být na základě budoucích rozhodnutí jeho výstavba realizována. Požadavkům na rozšíření zastavitelného území i západně od linie výhledového koridoru město nevyhovělo. Detailnější koncept zástavby území při tomto obchvatu měl být zpracován regulačním plánem oblasti, přičemž se rozhodlo, že podíl veřejné zeleně v něm nebude oproti konceptu zvětšován. Zastupitelstvo pak schválilo pořízení regulačního plánu.[38]  V další fázi se po přijetí změn územního plánu se pak skutečně přikročilo k zhotovení regulačního plánu. 22. července 2008 městský úřad veřejnou vyhláškou oznámil na základě rozhodnutí obecního zastupitelstva začátek projednání regulačního plánu pro lokalitu Pod Čilinou s tím, že návrh regulačního plánu bude pro veřejnost vystaven po 15 dnů na úřední desce a bude tak umožněno podání připomínek. Území řešené regulačním plánem na východě ohraničoval okraj stávajícího zastavěného území města při ulicích K Trati, Tymákovská, Polní, Mokroušská a Šťáhlavská. Na severu je vymezovala železniční trať a přeložka vzdušného elektrického vedení 22 kV. Na západě a na jihu pak koridor pro výhledový západní obchvat Rokycan a trasa přeložky 22 kV. Šlo o tedy o rozsáhlou oblast, která po ustálení předpokládané trasy obchvatu měla zahrnout všechny pozemky v prostoru Za Rakováčkem, které ještě bude možno stavebně využít městskou zástavbu. Plán zde vymezil pozemky pro výstavbu rodinných domů a v omezené míře i pro bytové domy. Kromě toho zde navrženy plochy veřejných prostranství a zeleně, veřejných komunikací a zařízení technického vybavení. V rámci řešení tohoto území navržena i přeložka vzdušného elektrického vedení 22 kV mimo zastavitelné území.[39] Podle oznámení o záměru zpracování regulačního plánu lokality pro výstavbu rodinných domů Pod Čilinou, Rokycany z 21. července 2008 předpokládán v řešené oblasti zábor zemědělské půdy a následná výstavba rodinných domů na ploše cca 75 ha v souladu s projednaným konceptem změny územního plánu č. 01/2005, bod e), což mělo znamenat přírůstek cca 340 rodinných domů. Zábor zemědělské půdy měl být částečně kompenzován vyřazením nevyužitých rozvojových ploch z platného územního plánu do výhledu. Zahájení realizace záměru předpokládáno v červenci 2008 a jeho dokončení v 1. pololetí roku 2009.[40]

Autory regulačního plánu pro lokalitu Pod Čilinou byli Ing. arch. Tomáš Havrda a Ing. arch. Michal Schwarz z Prahy. Práce nakonec trvaly v letech 2008-2011. Plán byl přijat městským zastupitelstvem 14. března 2011 a nabyl účinnosti 14. května 2011.[41] Šlo o zásadní dokument, který plně inkorporoval koncept západního městského obchvatu (ačkoliv neřešil jeho konkrétní technické parametry, protože to mělo být předmětem samostatného regulačního počinu) a zároveň detailně, až na úroveň vytýčení jednotlivých stavebních parcel a budoucích ulic, nastínil zastavovací osnovu celé oblasti (viz mapa hlavního grafického výkresu). Řešené území mělo rozlohu 81,4715 ha, z toho 10,1212 ha představovalo existující zachovávané osídlení (plán nikde nepředpokládal demolice stávající zástavby). Nově tak předpokládal zástavbu na ploše 71,4702 hektarů, z čehož 45,0019 měly tvořit pozemky pro rodinné domy, dalších 2,7267 pro bytové domy a zbytek představovaly plochy zeleně, komunikací a veřejné infrastruktury. Svým plošným rozsahem šlo o prakticky největší srovnatelnou regulační akci v posledních dekádách. Předpokládala se tu kapacita pro výstavbu 583 rodinných domů (dalších 11 bylo již existujících). V bytových domech mohlo vzniknout cca 100 nových bytových jednotek. Celkem se tak kapacita celého řešeného území odhadovala na 1915 obyvatel.[42]

 Autoři regulačního plánu se přihlásili k myšlence koncepčního utváření nové městské čtvrti, která se měla odlišovat od pouhého utilitárního developerského přístupu. Zároveň konstatovali, že pochopitelně k zástavbě tak rozsáhlé oblasti bude docházet postupně, a proto nevčlenili do plánu detailnější výškové a hmotové regulativy, které ponechávali na pozdějším vývoji, podle potřeby. V řešeném území navrhovali autoři rozsáhlou novou parcelaci, která měla vyplnit veškeré pozemky západně od stávajícího okraje intravilánu až k proponovanému obchvatu. V severním sektoru se počítalo s masivním rozšířením zastavěného území západně od ulice K Trati, kde se projektovaly tři nové paralelní ulice a víceméně pravoúhlá uliční síť, která pak dál k západu měla přecházet v zalamovanou osnovu. Celé toto území se vyčleňovalo pro individuální zástavbu rodinných domů. Pouze na křižovatce prodloužené Lužické a Svatoplukovy ulice se vyčleňovala třetina jednoho domovního bloku pro veřejný park. Ve střední části, tedy západně od Polní ulice, mezi Tymákovskou cestou a Vysokým průhonem, regulační plán předpokládal území pro výstavbu bytových domů (ovšem ve srovnání s územním plánem z roku 2000 výrazně redukované na prakticky jeden podlouhlý blok). Západně od něj plán proponoval opět zástavbu rodinných domů, včetně ponechání prostoru pro obdélný veřejný park. Uliční síť navrhována zhruba jako pravoúhlá, ovšem s častějším využíváním slepých ulic a dalších mírných nepravidelností, rozrušujících ryzí šachovnicový rastr. Podél Tymákovské cesty i Vysokého průhonu se počítalo s utvořením pásů zeleně. V jižním sektoru se počítalo s vyplněním celého prostoru mezi Mokroušskou ulicí, Šťáhlavskou silnicí, projektovaným západním obchvatem a Vysokým průhonem individuální zástavbou s převážně pravoúhlým vedením ulic. Komunikační síť celé řešené lokality byla opřena o východozápadní osy prodloužené ulice Vysoký průhon, Tymákovskou ulici a prodloužené ulice Lužická a K Trhovce. V severojižním směru se počítalo s posílením role ulice K Trati, která měla být protažena k jihu přes nový okrsek zástavby a pozvolným obloukem propojena s Mokroušskou ulicí. Další severojižní hlavní ulice se projektovala tři bloky západně od ulice K Trati coby spojení mezi prodlouženou ulicí K Trhovce a Tymákovskou ulicí. V případě některých z těchto hlavních ulic se na jejich křížení navrhovalo akcentování v podobě kruhové křižovatky.[43]

V roce 2018 byl regulační plán oblasti Pod Čilinou z roku 2011 zahrnut do nového územního plánu města (viz mapa hlavního grafického výkresu). Kvůli mírně odlišné terminologii, označování jednotlivých lokalit a navazujících právních předpisů musela být ovšem provedena revize regulačního plánu. Ten tak byl přepracován (ovšem spíše ve formální textové části než v samotném zákresu).[44] Autorem revize byl Ing. arch. Karel Beránek, CSc. z Atelieru T-plan, s.r.o. z Prahy 4. Zastupitelstvo města schválilo obsah revize plánu 28. ledna 2019.[45] Dne 2. září 2019 pak zastupitelstvo tuto revizi vydalo jako opatření obecné povahy.[46] Nešlo ale jen výlučně o kosmetickou změnu. Kromě spíše formálního uvedení regulačního plánu do souladu s územním plánem byla také nově řešena trasa západního silničního obchvatu města, konkrétně jeho severní konec. Ten totiž stále nebyl dořešen. Zatímco stávající vedení dopravy Šťáhlavskou ulicí bylo ústrojně napojeno na dálniční přivaděč a dálniční křižovatku, zamýšlený obchvat pod Čilinou sice měl odvést tranzitní dopravu z města, ale vyvedl by ji na starou Plzeňskou silnici, odkud se měla na dálnici dostávat buď zpět skrz Rokycany (křižovatkou u jatek na dálniční přivaděč), nebo směrem k Ejpovicím. Obě takové varianty postrádaly jednoznačnou logiku a celý obchvat si tak vyžadoval další doprovodné investice do navazující dopravní infrastruktury jako je výstavba další mimoúrovňové dálniční křižovatky v prostoru nad Jelínkovic boudou. Nakonec proto vykrystalizovala myšlenka, že obchvat bude za severu veden zcela novým tělesem k dálničnímu přivaděči. Tomu se muselo přizpůsobit jeho trasování a revize regulačního plánu zakotvila variantně tuto jeho zamýšlenou trasu.[47]

Přijetí regulačního plánu lokality Pod Čilinou roku 2011 se časově protnulo s oživením stavebního ruchu a nezůstal tak jen abstraktním konceptem. Po roce 2017 se podle jeho propozic realizovala masivní parcelace jižně a západně od Mokroušské ulice (viz výše). Dle stavu z února roku 2021 byla již zároveň louka jižně od Tymákovské ulice č.kat.831 rozparcelována na více než 10 stavebních pozemků, přesně dle intencí regulačního plánu. Plná realizace zastavovací koncepce plánu může trvat desítky let, protože jde o mimořádně rozsáhlou oblast. Není tudíž vyloučeno, že bude v budoucnosti procházet dalšími revizemi. Jeho přijetí je každopádně možno hodnotit jako koncepční čin. A je nepochybné, že díky jeho přijetí se geografické a demografické těžiště Rokycan bude posouvat do západního sektoru města.

 

 

 

 

4.4. Chatová osada Pod Čilinou

4.4.1. Urbanistický popis a stavební vývoj chatové osady Pod Čilinou

Pod okrajem lesa Čilina se rozkládá rozsáhlý pás novější zástavby, převážně rekreačního charakteru. Od 2. poloviny 20. století se tu vytvořil pás rekreačních chat, který se nachází ve dvou sousedících lokalitách, severně od Tymákovské cesty, a jižně od ní.  Severní část zaujímá plochu cca 10 hektarů, jižní cca 6 hektarů. Jde tudíž o výrazný urbanistický prvek, který se zároveň funkčně, urbanisticky, měřítkově i stavebně vymyká městské zástavbě.  Lokalita se nazývá chatová osada Pod Čilinou, občas na mapách i ve variantě chatová osada Čilina.

Ještě letecká fotografie z roku 1938 ukazuje, že celá oblast byla ryze zemědělskou krajinou. K okraji lesa se táhla pole a louky, bez zástavby.[48] Někdy ve 40. letech se objevily první náznaky změny. Letecké snímkování z června 1947 již zachytilo v jižní části dnešní chatové osady jeden stojící objekt s rozlehlou zahradou. Je to dodnes existující chata na stavebním pozemku č.kat.1385 se zahradou č.kat.860/2. Tehdy se jednalo o zcela izolovanou stavbu. I v severním sektoru dnešní osady se do pohybu dávala urbanizace. Letecký snímek ukazuje, že zde byly vyměřeny velmi rozsáhlé zahrady s ovocnými sady a na nich zbudovány dva domky. Jedná se o dnešní objekt če.375 na parcele č.kat.1390 a čp.1013/III na parcele č.kat.1392. Nejednalo se zatím o chatovou osadu, ale spíše o poloagrární periferii města.[49] Do roku 1951 přibyla další rozlehlá zahrada s malým domkem v jižní části dnešní osady, poblíž dnešního vodojemu.[50] Tento trend mírně pokračoval i v následujících letech, jak ukazuje snímkování z roku 1957. Nadále ovšem nešlo o chatovou osadu, pouze zde přibývaly zahrady, většinou s ovocnými sady a u nich řídké seskupení domků, tehdy často využívaných pro trvalé bydlení.[51] Do roku 1963 přibyly v severní části nynější osady, poblíž vodojemu, dva identické domky če.15 a če.325 na velkých zahradách s ovocným stromovím.[52] Teprve v následující dekádě došlo k urbanistické změně. Velké zahrady začaly být rozdělovány na menší pozemky, popřípadě vedle nich byly vyměřeny nové malé zahrady, nyní už cíleně coby rekreační „záhumenky“ pro obyvatele okresního města. Státní mapa z roku 1974 ukazuje tento proces v plném proudu zejména v severní části osady, tedy severně od Tymákovské ulice. V jižní části zatím vývoj probíhal jen zvolna.[53]

Právě 60. a 70. léta byla vrcholnou érou zakládání chatových osad v okolí Rokycan. Souviselo to i s tím, že dosud sporadicky stavebně využité pozemky v čtvrti Za Rakováčkem se měnily na parcely pro rodinné domky, takže pro rekreační účely se musely hledat jiné lokality. V roce 1968 při revizi územního plánu města navrhováno na jednání MěstNV vytýčit prostor pod Čilinou oficiálně jako rekreační oblast s výstavbou chat a zahrádkami.[54] Na zasedání pléna MěstNV se v říjnu 1972 řešilo přidělování pozemků na výstavbu chat a zahrádek. Zmiňoval se pozemek č.kat.899/1 (výměra 20 arů) pro zarovnání hranic již parcelovaných pozemků v rekreační oblasti pod Čilinou (6 parcel) a pokračování parcelace pozemků č.kat.899/1, č.kat.898/1, č.kat.898/2 pod Čilinou. Šlo o plochy v severní části rostoucí chatové osady. Na témže jednání pléna MěstNV se taky uváděl pozemek č.kat.864 pod Čilinou (v jižní části chatové osady, jihozápadně od dnešního vodojemu, poblíž okraje lesa). Mělo jít o louku o výměře cca 1 hektaru v majetku státního statku, přičemž statek měl v úmyslu svěřit pozemek do užívání zaměstnancům pro rekreaci. V okolí již prý provedena parcelace na zahrádky. Město se shodlo, že je nutné záležitost řešit koncepčně, s ohledem na stavbu vodojemu a přístupové cesty k němu.[55] V září 1974 si na plénu MěstNV stěžuje pan Hirmer, že u vodojemu pod Čilinou sice byla zřízena zahrádkářská oblast, ale chybí tam přístupová cesta.[56] Dne 12. dubna 1977 rada MěstNV schválila přidělení 14 pozemků na výstavbu zahrádek na Čilině a v Němčičkách.[57]

Státní mapa z roku 1987 již ukazuje výsledek této stavitelské vlny. V severní i jižní části osady se nacházely desítky malých pozemků. Utvořila se i nepravidelná komunikační síť, sestávající z úzkých přístupových ulic. Uprostřed osady byly nadále viditelné větší zahrady ze 40. a 50. let 20. století (pokud nebyly druhotně rozděleny na menší pozemky).[58] Po roce 1989 rozrůstání chatové osady poněkud zvolnilo, ale nadále probíhalo parcelování starších rozlehlejších pozemků na menší parcely. V jižní části osady byla takto až po roce 2000 rozčleněna původní velká zahrada u chaty če.44, kde vzniklo pět samostatných pozemků. Dle stavu z roku 2021 se v severní části osady nachází cca 90 parcel, v jižní pak cca 100 parcel (čísla jsou jen přibližná, protože některé z nich jsou majetkově i funkčně spojeny, některé zároveň tvoří jen zahrada, bez zástavby, jiné ovšem zaujímají chatky či větší stavby, blížící se svým charakterem rodinným domkům).

 

 

 

4.4.2. Zástavba v chatové osadě Pod Čilinou (část severně od Tymákovské cesty)

Severní část této chatové osady, tedy severně od Tymákovské cesty je kompozičně opřena o Tymákovskou cestu a dále o severojižní cestu, jež odbočuje z Tymákovské a vede po okraji lesa Čilina. V prostoru sevřeném těmito komunikacemi se pak rozkládá samotná zástavba osady. Člení ji dále několik lokálních přístupových komunikací.  Nepříliš koncepční až chaotický komunikační systém i rytmus jednotlivých parcel prozrazují, že zdejší zástavba vznikala spíše živelně, postupnými parcelacemi a druhotným rozdělováním větších pozemků.

Nejblíže lesu se rozkládá nadále zbytek starších velkých zahrad a domků ze 40. a 50. let 20. století. Jsou to nejstarší zdejší stavby če.375 na parcele č.kat.1390 a čp.1013/III na parcele č.kat.1392. Obě pocházejí z doby před rokem 1947 (objekt če.375 je ovšem evidován formálně až od 20. března 2017[59], v případě domu čp.1013/III získal po přestavbě starší domek 23. srpna 2004 samostatné číslo popisné, není tudíž evidován coby rekreační objekt). S objektem če.375 přímo sousedí i objekt če.355, mající podobu menšího obytného domu, nikoliv chaty. V evidenci je objekt od 15. července 2009.[60] Jižně od zahrady u domu čp.1013/III vede ve východozápadním směru krátká slepá obslužná komunikace. Podél její protější, jižní strany bylo druhotným rozdělením starší velké zahrady zřízeno několik menších pozemků. Stojí tu dvě chaty, jedna z nich bez číselného označení, druhá má če.342. Ta má dimenze spíše rodinného domu. Obě vyrostly až počátkem 21. století. Objekt če.342 je registrován oficiálně od 7. února 2008.[61] Jižně od nich se nalézá další východozápadní ulička, která sem vede samostatně od okraje lesa. Při její severní straně byly dodatečně (někdy po roce 1991[62]) parcelací původní větší zahrady vymezeny tři pozemky. Stojí tu dvě chaty če.361 a če.369, opět jde o stavby, které se svými rozměry blíží rodinným domům. Na leteckém snímku z roku 2005 ještě nestály.[63] V květnu 2008 již jsou na letecké fotografii zachyceny.[64] Dne 24. dubna 2007 městský úřad oznámil zahájení územního řízení dle žádosti podané 4. dubna 2007 Petrem Mäsiarem o umístění rekreační chaty včetně přípojky elektrické energie, vrtané studny, domovní čistírny odpadních vod a přívodu vody ze studny na pozemku č.kat. 901/14.[65]  28. května 2007 pak úřad územní rozhodnutí vydal. Mělo jít o zděnou, přízemní, nepodsklepenou stavbu s obytným podkrovím o zastavěné ploše 79,86 čtverečních metrů. Měla být umístěna 5 metrů od parcely č.kat.901/3 a 8 metrů od parcely č.kat.901/15.[66] Jde o pozemek v západní části této chatové kolonie, poblíž okraje lesa. V dubnu 2008 už tu dle rejstříku nemovitostí stojí rozestavěný rekreační objekt na stavebním pozemku č.kat.5303 (nynější če.369). Oficiálně byl registrován 17. srpna 2015.[67]

Při jižní straně této uličky se rozkládá fragment starších zahrad. Jde o dva identické domky če.15 a če.325, každý na velkém pozemku. Vyrostly zde někdy před rokem 1963 na místě staršího ovocného sadu.[68] Objekt če.15 je oficiálně evidovaný v registru až od 21. prosince 2005.[69] Objekt če.325 od 1. února 2004.[70] Jihozápadně od nich, na rohovém pozemku poblíž Tymákovské cesty, stojí na rovněž rozlehlé zahradě chatka če.14. Zakreslena tu je již na mapě z roku 1987.[71] Oficiálně registrovaná je až od 21. prosince 2005.[72]

U starší chaty če.375 odbočuje z cesty podél okraje lesa ještě jedna obslužná komunikace k severu a následně se stáčí východním směrem. Po obou jejích stranách se rozvinula druhotně parcelace. Původně šlo o jeden obří pozemek ovocného sadu u če.375. Takto je ještě celostně zachycen na leteckém snímkování z roku 1963.[73] Státní mapa z roku 1974 už ukazuje, že severní část ovocného sadu je rozdělena na množství menších pozemků a k nim vyvedena výše uvedená servisní komunikace.[74] Stojí tu na severní straně uličky chaty če.172 (patrový objekt s podkrovím 1. patra pod sedlovou střechou, připomínající spíše rodinný domek) a če.170 (o něco menší chata se sedlovou střechou a podkrovními místnostmi v 1. patře, zakreslena již na státní mapě z roku 1987,[75] oficiálně registrovaná od 21. prosince 2005[76]). Na jižní straně pak objekty če.173 (patrová chata má strmou sedlovou střechu, pod ní podkroví 1. patra), če.336 (větší patrová chata s podkrovím 1. patra pod sedlovou střechou) a če.27 (přízemní dřevěná chatka s nízkou sedlovou střechou). Všech pět těchto objektů je zde zakresleno již na státní mapě z roku 1987.[77] Objekt če.173 je ovšem oficiálně v registru objektů evidován až od 21. prosince 2005,[78] stejně tak chata če.27.[79] Cesta probíhající okolo nich potom na východě ústí do severojižní komunikace. Na její západní straně stojí chaty če.25 (menší přízemní dřevěná chatka, doložená již na mapě z roku 1987,[80] v evidenci od 21. prosince 2005[81]), če.344 (větší patrová stavba se sedlovou střechou a nízkým podkrovím, stojící na zvýšeném suterénu s garáží, zakreslena na mapě z roku 1991,[82] v evidenci od 12. května 2008[83]), če.56 (patrová stavba s plochou střechou, podobná spíše městskému rodinnému domu, doložena na mapě z roku 1987,[84] evidována od 21. prosince 2005[85]) a če.198 (rovněž větší objekt s valbovou střechou, taktéž zachycený již na mapě z roku 1987[86]). Východní stranu této uličky lemují objekty če.371 (novější chatka, postavená až po roce 2010, v evidenci oficiálně od 22. ledna 2016[87]), če.316 (zachycen už na mapě z roku 1987,[88] v evidenci od 5. prosince 2002[89]), če.326 (taktéž zakreslený již na mapě z roku 1987,[90] evidovaný v rejstříku objektů od 1. února 2004[91]), če.266 (malá chatka s příkrou sedlovou střechou a podkrovními prostory v 1. patře, není zakreslena na státní mapě z roku 1991,[92] doložena až počátkem 21. století) a če.171 (fakticky rodinný dům, patrový s podkrovím 1. patra pod sedlovou střechou, doložený zde již na mapě z roku 1987[93]).

Tím ale výčet zástavby v severní části chatové osady Pod Čilinou nekončí. Z Tymákovské cesty do ní vbíhají k severu ještě dvě samostatné komunikace. Západnější z nich má přímou regulační čáru. Vznikla dodatečnou parcelací louky, která tu je zakreslena ještě na státní mapě z roku 1974.[94] Státní mapa z roku 1987 už ukazuje novou komunikaci. Parcelace tu proběhla jen po východní straně, protože na západní straně ulička míjí nadále nerozdělené velké zahrady u starších chat če.15 a če.325. Výjimkou je jen pozemek s chatkou če.271 (na mapě z roku 1991 ještě není,[95] doložena počátkem 21. století). Při východní straně komunikace stojí směrem od Tymákovské cesty následující objekty: rohový če.293 (patrová stavba s podkrovím 1. patra pod střechou s polovalbou, na mapě z roku 1991 není,[96] doložena až počátkem 21. století, v evidenci oficiálně od 21. prosince 2005[97]), če.175 (malý dřevěný zahradní domek, stojící přímo u Tymákovské cesty, zachycený na státní mapě z roku 1987,[98] v evidenci formálně od 21. prosince 2005[99]), če.240 (na mapě z roku 1991 ještě chybí,[100] evidován oficiálně od 21. prosince 2005[101]), dále neoznačená chatka na pozemku č.kat.882/15, objekt če.284, če.310 (evidován oficiálně od 22. července 2002[102]), če.144 (v evidenci formálně od 21. prosince 2005[103]), če.260 (větší stavba podobná opět rodinnému domu, také evidován formálně až od 21. prosince 2005[104]), menší chatky če.157 (taktéž v evidenci od 21. prosince 2005[105]) a če.261 (rovněž evidován od 21. prosince 2005[106]) a konečně če.309 na severním konci ulice. Ten je v oficiálním rejstříku objektů od 22. července 2002.[107] Existoval již prokazatelně ovšem dle mapy z roku 1987.[108]

O něco dále k východu odbočuje z Tymákovské cesty ještě další komunikace. Má prohnutou trasu, která fixuje původní hranice zdejších zemědělských pozemků z doby před vznikem osady. Je o něco širší a takřka se blíží svými dimenzemi, jakož i hustým oboustranným rytmem parcel, městské ulici. V roce 1957 ještě neexistovala.[109] Vznikla před rokem 1963, kdy už ji letecké snímkování zachytilo. Tehdy šlo o příjezdovou cestu k první zde stojící stavbě, dům čp.572/III (viz níže).[110] Teprve někdy na přelomu 60. a 70. let následovala rychlá parcelace na menší zahrady, nejprve po východní straně komunikace. Takto je situace zachycena na státní mapě z roku 1974.[111] Mapa z roku 1987 pak ukazuje i hustou mozaiku malých parcel při západní straně uličky.[112] Při západní straně ulice stojí následující objekty (směrem od jihu k severu): rohový če.132 (tradiční chata s podkrovím 1. patra pod sedlovou střechou, s dřevem obloženým štítem, zobrazená na mapě z roku 1987,[113] v evidenci objektů od 21. prosince 2005[114]), če.288 (taktéž patrová, s podkrovím 1. patra a sedlovou střechou, na mapě z roku 1991 ještě není zakreslena,[115] doložena počátkem 21. století, oficiálně evidována od 21. prosince 2005[116]), če.187 (nízká přízemní chatka, zčásti dřevěná, se sedlovou střechou, také evidována od 21. prosince 2005[117]), če.247 (malá přízemní dřevěná se sedlovou střechou), če.154 (zděná drobná chata, patrová s podkrovím pod vysokou sedlovou střechou, v registru od 21. prosince 2005[118]), če.80 (nevelká dřevěná chata se strmou sedlovou střechou, pod níž se nacházejí podkrovní místnosti v 1. patře, taktéž formálně evidována až od 21. prosince 2005[119]), če.311 (menší dřevěná stavba, registrována od 22. července 2002[120]), če.237 (malý dřevěný zahradní domek, v evidenci od 21. prosince 2005[121]), če.365 (patrový objekt s podkrovím 1. patra pod sedlovou střechou, otočenou do ulice štítem, podobný spíše rodinnému domu, vznikl jako novostavba po roce 2011, číslo evidenční přiděleno 18. září 2014[122]). Následuje dřevěná patrová chata se strmou sedlovou střechou na parcele č.kat.899/4, která nemá označení. Vedle stojí objekt če.372, který se dispozičně neliší od rodinného domu. Je to patrová stavba s podkrovím v 1. patře pod střechou s polovalbou. Do komunikace je natočen štítovou stěnou. Vznikl až počátkem 21. století. V září 2011 probíhala jeho hrubá stavba.[123] Dle leteckého snímkování z května 2013 byl již dokončen, nebo těsně před dokončením.[124] 1. července 2016 získal číslo evidenční.[125] Jde o typickou ukázku nepřiznané konverze zdejší chatové osady na běžné trvalé bydlení městského typu. Podobné tendence budou zesilovat. Za domem če.372 odbočuje k západu boční komunikace. U ní stojí chatky če.69 (tradiční, zčásti dřevěná chata s podkrovím 1. patra a sedlovou střechou, formálně evidována v rejstříku objektů až od 21. prosince 2005[126]), če.307 (menší dřevěná chatka s podkrovím v 1. patře pod sedlovou střechou, registrována od 17. dubna 2002[127]), če.252 (zděná, patrová s podkrovím 1. patra a sedlovou střechou), če.156 (přízemní drobný zahradní domek, v registru formálně od 21. prosince 2005[128]), če.71 (patrová chata s vysokou sedlovou střechou, pod níž se nalézají podkrovní prostory 1. patra) a če.58 (drobný přízemní domek s nízkou sedlovou střechou, taktéž v evidenci až od 21. prosince 2005[129]).

Východní strana komunikace začíná na jižním konci u Tymákovské cesty, kde se nachází čtyři malé pozemky. Na pozemku č.kat.883/6 (orientovaném do Tymákovské cesty) stojí přízemní zděný zahradní domek s plochou střechou bez číselného označení. Ostatní pozemky jsou bez zástavby, byť rohová zahrada č.kat.883/21 má jakousi provizorní obytnou buňku, bez evidenčního čísla i bez registrace v katastru nemovitostí. Od ní na sever pak stojí chata če.357, jež má proporce rodinného domu. Jde o celozděný patrový objekt s podkrovím 1. patra pod sedlovou střechou. Je zde zakreslen už na státní mapě z roku 1987.[130] V registru evidenčních čísel je ovšem evidován až od 27. června 2011.[131] Vedlejší zahrada byla již dle stavu z roku 1974 vyměřena.[132] Přesto zůstávala dlouho bez zástavby. Takto je ještě zachycena na leteckém snímku z května 2015.[133] V květnu 2017 zde již probíhají závěrečné práce na výstavbě objektu če.376.[134] Číslo evidenční získal 28. listopadu 2017.[135] Jedná se o další nepřiznaný rodinný dům, evidovaný jako rekreační objekt. Patrová zděná stavba má sedlovou střechu, podkrovní prostory v 1. patře. Do komunikace je natočena štítovou stěnou. Vedle stojí objekt čp.670/III, postavený někdy po roce 1970. Původní skromná stavba byla počátkem 21. století zcela přestavěna a proměnila se v patrovou vilu s nízkou sedlovou střechou. V dubnu 2008 byla dle rejstříku nemovitostí ještě rozestavěná. Za domem se ještě nachází nižší objekt na stavební parcele č.kat.4549. A ještě dál v hloubi pozemku stojí objekt če.209, přístupný po samostatné boční cestě (v registru evidenčních čísel od 9. února 2006[136]). Vedlejší parcelu zaujímá stavba če.354. I v tomto případě se fakticky jedná o rodinný dům. Patrová stavba má podkroví 1. patra pod střechou s polovalbou. Na leteckém snímku z října 2005 ještě nestál.[137] Zobrazen je na snímkování z května 2008.[138] Tento objekt na stavební parcele č.kat.5286 byl ještě v dubnu 2008 evidován v rejstříku nemovitostí jako rozestavěný. Dne 14. července 2009 získal číslo evidenční.[139] Zástavba podél komunikace pak při její východní straně pokračuje objektem čp.572/III.  Číslo popisné získal někdy okolo roku 1960. Na leteckém snímkování z roku 1957 se ještě na jeho místě rozkládaly jen zemědělské pozemky.[140] Fotografie z května 1963 ho zachycuje jako dokončenou stavbu.[141] Jedná se o příklad starší stavební fáze, kdy zde místo chatek na malých zahradách vyrůstaly spíše polozemědělské usedlosti, obklopené velkými ovocnými sady. Přízemní stavení se sedlovou střechou si dodnes uchovalo venkovský ráz.

Dál k severu z této cesty odbočuje k východu kolmá postranní komunikace, podél které se na menších zahradách rozkládá několik rekreačních objektů. Na rohu je to neoznačený malý zahradní domek na pozemku č.kat.899/27. Vedle něj stojí větší chata če.306. V registru čísel evidenčních je od 3. prosince 2001.[142] Na protější straně této boční uličky jsou to objekty če.341 (v evidenci od 1. října 2007[143]) a če.285 (malá zděná chatka, oficiálně evidována od 21. prosince 2005[144]). Severně odtud se pak nachází další boční ulice. Na její jižní straně stojí objekty če.351 (drobná zděná chatka s podkrovím 1. patra pod sedlovou střechou, evidována od 14. ledna 2009[145]), če.296 (taktéž menší objekt s asymetrickou sedlovou střechou, která směrem do ulice spadá až k zemi, v registru objektů od 21. prosince 2005[146]), če.295 (převážně dřevěný přízemní zahradní domek, rovněž evidován formálně od 21. prosince 2005[147]) a če.294 (větší zděná chata se sedlovou střechou a podkrovím 1. patra, v evidenci od 26. září 2013[148]). Na severní straně této uličky stojí objekty če.308 (fakticky patrový rodinný dům s podkrovními prostory 1. patra pod sedlovou střechou, evidován od 17. dubna 2002[149]), če.275 (drobná přízemní stavba zahradního domu ze dřeva), če.241 (taktéž přízemní zahradní domek, v registru objektů od 10. července 2006[150]) a na rohové parcele č.kat.899/14 mobilní přízemní domek neevidovaný v katastru nemovitostí.

 

 

 

4.4.3. Zástavba v chatové osadě Pod Čilinou (část jižně od Tymákovské cesty)

Jižní část chatové osady Pod Čilinou se nachází mezi Tymákovskou cestou a Vysokým průhonem.  Hlavní dopravní osou je severojižně orientovaná cesta podél okraje lesa, kterou sem od Tymákovské cesty vede jediné automobilové spojení. Pěší spojení je kromě toho zajištěno v linii Vysokého průhonu. Z cesty podél okraje lesa vybíhají jednotlivé boční komunikace. Kromě nich je tu ještě několik severojižních uliček. Výsledný sídelní rastr má přibližně šachovnicový tvar, byť s mírnými nepravidelnostmi, danými poněkud živelným způsobem vzniku osady. Celkem jde o 12 bloků zástavby. Ve srovnání s částí osady severně od Tymákovské cesty tu převládají malé pozemky a drobná architektura zahradních domků. I zde se nicméně objevily stavby, mající blíže k rodinným domkům.

První blok na severním okraji této části osady, nejblíže lesu, se utvořil už v 70. a 80. letech. Státní mapa z roku 1987 tu ukazuje v podstatě kompletní parcelaci i zástavbu rekreačními stavbami.[151]  Tvoří ho následující objekty: če.123 (chatka s podkrovím 1. patra a sedlovou střechou na trojúhelníkové parcele, v evidenci formálně až od 17. ledna 2005[152]), če.324 (chata se strmou střechou, pod níž je podkroví v 1. patře, architektonicky příznačná pro normalizační typizované rekreační stavby, v registru objektů oficiálně až od 1. února 2004[153]), če.203 (malý přízemní zahradní domek), če.153 (zděná chatka s podkrovím v 1. patře pod sedlovou střechou, v evidenci formálně od 21. prosince 2005[154]), če.202 (dřevěná chata se sedlovou střechou, taktéž oficiálně registrován až od 21. prosince 2005[155]), če.205 (větší objekt bližší spíše rodinnému domu se sedlovou střechou a podkrovními prostory 1. patra, rovněž v evidenci od 21. prosince 2005[156]), če.300 (rovněž stavba podobající se rodinnému domku, se sedlovou střechou a nízkým podkrovím 1. patra, registrována od 27. února 2001[157]), če.378 (novostavba na místě starší chatky, vzniklá po roce 2017,[158] dle stavu ze srpna 2018 hotová jako hrubá stavba, fakticky rodinný domek s podkrovím 1. patra pod střechou s polovalbou, číslo evidenční přiděleno 16. října 2019[159]) a če.152 (starší chata taktéž počátkem 21. století razantně přebudována a zvýšena, dle stavu ze srpna 2018 ještě jako hrubá stavba, v registru objektů formálně až od 21. prosince 2005[160]).

Sousední blok odtud směrem k východu se plně rozvinul včetně zástavby již za normalizace. Takto jej zachycuje státní mapa z roku 1987.[161] Tvoří ho objekty če.349 (fakticky rodinný domek, patrový s podkrovím 1. patra ve střeše, na východní straně zděný vikýř, vyrostl až počátkem 21. století, číslo evidenční přiděleno 18. prosince 2008[162]), če.343 (tradiční dřevěná chata se sedlovou střechou, ještě počátkem 21. století nestála, číslo evidenční získala 20. února 2008[163]), následuje neoznačený přízemní zahradní domek ze dřeva na pozemku č.kat.864/26, dále je tu objekt če.65 (drobná chata s nízkým podkrovím 1. patra v sedlové střeše, v evidenci oficiálně až od 21. prosince 2005,[164] ačkoliv je zakreslena již na mapě z roku 1987[165]), če.120 (malý zděný přízemní domek s valbovou střechou, taktéž registrován oficiálně až od 21. prosince 2005[166]), na sousedním pozemku č.kat.864/23 stojí přízemní zahradní domek neoznačený číslem a neevidovaný v katastru nemovitostí. Následují stavby če.181 (chata s podkrovím 1. patra pod vysokou sedlovou střechou s dřevěným štítem, také v evidenci od 21. prosince 2005[167]), če.114 (drobná chatka s podkrovními prostory v 1. patře, rovněž evidována od 21. prosince 2005[168]), dále na rohové parcele je to objekt če.66 (vzhledem spíše podobný rodinnému domu, patrový s podkrovím 1. patra a sedlovou střechou, zakreslený už na mapě z roku 1987,[169] ale oficiálně v registru až od 20. dubna 2011[170]), sousední rohovou parcelu č.kat.864/30 zaujímá menší dřevěná chata bez označení, neevidovaná v katastrálním rejstříku, vedle ní stojí objekt če.287 (přízemní dřevěná chatka, v evidenci oficiálně od 21. prosince 2005[171]), následují če.368 (v evidenci od 4. února 2015[172]), če.333 (patrový zděný objekt s podkrovím v 1. patře a sedlovou střechou, oficiálně v registru až od 3. února 2004[173]), če.89 (drobná chata se strmou sedlovou střechou a malým podkrovím 1. patra, formálně v registru objektů zařazena až od 21. prosince 2005[174]), če.63 (přízemní zahradní domek s nízkou sedlovou střechou, také evidována oficiálně až od 21. prosince 2005[175]), če.64 (patrová chata se sedlovou střechou a podkrovím 1. patra, v evidenci od 18. května 2007[176]) a če.353 (chata se sedlovou střechou, podkrovím 1. patra, vznikla až počátkem 21. století, v evidenci od 17. června 2009[177]). 

Vedle na východní straně následuje další blok. Na jeho severovýchodním rohu tu stojí zahrada č.kat.865/27 a na ní chatka, ovšem bez čísla a neevidovaná v katastru. Následují prázdné zahrady č.kat.865/1 a č.kat.865/11 a zahrada č.kat.865/5, kde stojí neoznačená chatka. Po směru hodinových ručiček pokračují následující objekty: če.257 (v evidenci objektů oficiálně od 21. prosince 2005[178]),  če.377 (v roce 2016 ještě nestál, číslo evidenční přiděleno 22. února 2019[179]), rohový če.31 (přízemní dřevěný zahradní domek, oficiálně evidován od 21. prosince 2005[180]),  če.53 (dřevěná přízemní chata s nízkou sedlovou střechou, taktéž v evidenci až od 21. prosince 2005[181]),  če.380 (menší chatka ze dřeva s podkrovím 1. patra pod sedlovou střechou, dokončena 8. června 1976[182]),  če.220 (podobný spíše menšímu městskému domku, patrový s podkrovím pod asymetrickou sedlovou střechou), če.362 (přízemní, zděný objekt, zakončený nízkou sedlovou střechou, postaven až po roce 2010, číslo evidenční přiděleno 18. září 2012[183]),  če.143 (nízký přízemní domek se sedlovou střechou, formálně evidován až od 21. prosince 2005[184]). Následuje dům če.660 na pozemku č.kat.865/2 a stavební parcele č.kat.4128. Je to patrová stavba s podkrovními prostory 1. patra pod sedlovou střechou. Jeho číslo evidenční bylo zrušeno 20. ledna 2014.[185] Není vyloučeno, že původně šlo o číslo popisné čp.660/III. To totiž v současnosti chybí v řadě čísel popisných a ještě k roku 2005 bylo registrováno v rejstříku adresních bodů (v roce 2008 již ne). Bylo přiděleno někdy počátkem 70. let 20. století. V takovém případě byla stavba nejprve kolaudována jako běžný dům, později přeznačena na rekreační objekt če.660 (při zachování číselné hodnoty původního čísla popisného). Na státní mapě z roku 1974 sice žádná stavba na tomto místě ještě zakreslena není,[186] ale tato mapa nebyla zcela přesná. Již na leteckém snímkování z roku 1963 je totiž na místě pozdějšího domu če.660 vidět usedlost a dům.[187] Pro tuto teorii svědčí i nelogičnost hodnoty čísla evidenčního, která jinak v Rokycanech nabývají hodnot od 1 do cca 380. Číslo 660 leží zcela mimo tento rejstřík. Vedle objektu če.660 se nachází stavba če.348, připomínající rodinný dům, patrový zděný, s podkrovními prostory v 1. patře a sedlovou střechou. Evidována od 5. listopadu 2000.[188] Ještě v roce 2005 tu ale letecká mapa zachycuje menší a o něco jinde umístěný objekt.[189] V květnu 2008 už je v pokročilé fázi výstavba nynějšího objektu.[190] V roce 2011 již byl dokončený, nebo těsně před dokončením.[191]

Ještě dále k východu se nachází krajní blok. Jde o jednostrannou zástavbu, podél jedné ze severojižních komunikací. Zadní trakty zdejších zahrad již sousedí se zemědělskými pozemky Pod Čilinou. Směrem od severu k jihu zde stojí objekt če.236. Zaznamenán je na mapě z roku 1991.[192] Oficiálně evidován až od 21. prosince 2005.[193] Pak následují čtyři zahrady č.kat.865/23, č.kat.865/24, č.kat.865/25 a č.kat.865/10  s malými zahradními domky, které nejsou evidovány v katastru a nemají tudíž ani číselné označení. Dál k jihu je to zahrada a na ní chatka če.26 (taktéž v evidenci formálně až od 21. prosince 2005[194]). Vedle ní stojí větší chata če.60 (rovněž oficiálně registrována od 21. prosince 2005[195]), pak če.229 (také evidována od 21. prosince 2005[196]) a na jižním konci bloku jsou to če.81 (zakreslena na mapě z roku 1987,[197] v evidenci formálně až od 5. října 2010[198]) a če.188 (rovněž doložena už na mapě z roku 1987, v evidenci oficiálně až od 21. prosince 2005[199]).

Následují dva bloky ve střední části osady. Jsou orientovány východozápadně. První z nich, ten blíže lesu, vznikl trochu opožděně. Respektive až se zpožděním zde došlo k vyměření jednotlivých menších parcel. Původně totiž celý blok vyplňovala soukromá zahrada. V roce 1947 ještě neexistovala.[200] Letecké snímkování ze září 1951 ji ale už zachycuje. V jejím severozápadním rohu, poblíž cesty u okraje lesa, se nacházel malý zahradní domek (předchůdce nynějšího objektu če.44).[201] V tomto stavu zachycuje zahradu i letecká fotografie z roku 1963. Měla rozlohu desítek arů a její převážnou plochu vyplňovala louka, občas ovocné stromoví. Zdá se, že nebyla důsledně na všech stranách oplocena.[202] Od 60. let probíhala v okolí rapidní parcelace a budování rekreačních objektů, ale tento rozlehlý pozemek byl ještě dle stavu z roku 1991 prázdný a nerozdělený.[203] Teprve následně došlo k jeho rozčlenění na několik samostatných zahrad. Státní mapa z roku 2006 už ukazuje, že tu existovaly tři separátní parcely, ovšem kromě původního domku z počátku 50. let ještě žádné další stavby.[204] Až letecký snímek z roku 2008 zachycuje, že na rozparcelované původní velké zahradě probíhá budování nových objektů.[205] Dle stavu z roku 2021 je tu nyní pět samostatných parcel. Odlišují se o něco větší rozlohou oproti okolním zahrádkám. I zástavba je tu pojata spíše městsky. Na severozápadní straně bloku se nachází objekt če.44, na jehož místě už počátkem 50. let stával výše uvedený zahradní domek. Jedná se o přízemní malou stavbu s plochou střechou. Směrem na východ od něj stojí novější objekt če.358. Má podobu městského rodinného domku, byť skromně dimenzovaného. Je to přízemní stavba se stanovou střechou. Dle stavu z května 2008 ještě nestál.[206] Byl postaven krátce poté, protože letecký snímek ze září 2011 už ho zobrazuje jako dokončený.[207] Číslo evidenční získal 27. června 2011.[208] Celou východní třetinu bloku pak vyplňuje větší zahrada a na ní objekt na stavební parcele č.kat.5447. Dle stavu z února 2021 evidovaný jako rozestavěný. Jedná se fakticky o rodinný dům, zděný, patrový, se sedlovou střechou, ve které jsou do podkroví 1. patra vedeny zděné vikýře. V říjnu 2005 ještě dle leteckého snímkování jeho výstavba nezačala.[209] Podle stavu ke květnu 2008 už byl v pokročilém stádiu výstavby (hrubá stavba i střecha).[210] O deset let později, v srpnu 2018, neměl stále dokončenou vnější úpravu fasády, ale působil jako obývaný. Na jižní straně bloku stojí dále objekt če.356.  V tomto případě jde rovněž ve skutečnosti o rodinný dům, byť formálně evidovaný jako rekreační objekt. Patrová stavba má střechu s polovalbou. Do komunikace je natočena štítovou stěnou s balkonem v podkroví 1. patra. V roce 2008 jeho výstavba ještě nezapočala a nacházela se tu jen prázdná zahrada.[211] Letecký snímek ze září 2011 ukazuje dokončenou, nebo před dokončením se nacházející výstavbu.[212] Číslo evidenční bylo objektu přiděleno 4. listopadu 2009.[213] V jihozápadním rohu bloku vyrostl objekt če.347. I zde jde o stavbu podobnou městské zástavbě, byť má poněkud skromnější rozměry. Jde o patrový objekt s podkrovím 1. patra pod sedlovou střechou. 5. listopadu 2008 získal číslo evidenční.[214]

Vedlejší blok má tradičnější podobu malých zahrad s drobnější rekreační zástavbou. Již dle stavu z roku 1987 tu bylo vytýčeno šest parcel, na dvou z nich již stály chaty.[215] V současnosti se zde nacházejí následující stavby: če.272, če.227 (registrován oficiálně až od 21. prosince 2005[216]), če.225 (zachycen na mapě z roku 1991,[217] ale oficiálně v registru objektů od 16. září 2010[218]), pak jedna neoznačená a v katastru nezakreslená chatka na pozemku č.kat.860/13, dále objekty če.201 (malá přízemní chatka se sedlovou střechou, v evidenci formálně až od 21. prosince 2005[219]) a če.213 (o něco větší, ale taktéž přízemní zděná chata se sedlovou střechou, taktéž registrována až od 21. prosince 2005[220]) 

V nejjižnější části osady se rozkládají poblíž okraje lesa dva velké, východozápadně orientované bloky. Oba byly již dle stavu z roku 1987 plně rozparcelované, ačkoliv doplňování rekreačních objektů na jednotlivé zahrady pokračovalo i v následujících letech.[221] V severnějším z nich se nacházejí objekty če.302 (malý přízemní zahradní domek ze dřeva, číslo evidenční přiděleno 20. srpna 2001[222]), če.214 (menší zděná chata s podkrovím 1. patra pod strmou sedlovou střechou, číslo evidenční formálně 21. prosince 2005), če.359 (menší zděná chatka, v roce 2008 ještě nestála,[223] v roce 2011 již je zachycena na leteckém snímkování[224], ještě v roce 2015 ale neměla dokončenou vnější úpravu fasády), če.278 (přízemní dřevěný zahradní domek, spíše altán), če.226 (malá přízemní chatka se sedlovou střechou, číslo evidenční registrováno 21. prosince 2005[225]), če.204 (menší chatka se sedlovou střechou, evidenční číslo k 19. září 2000[226]), če.200 (drobná dřevěná chata s nízkou sedlovou střechou, číslo registrováno 21. prosince 2005[227]), če.265 (zděná chata s obytným podkrovím 1. patra pod vysokou sedlovou střechou, evidenční číslo formálně až od 21. prosince 2005[228]), če.228 (zčásti dřevěná chata s podkrovím v 1. patře a sedlovou střechou, číslo registrováno rovněž 21. prosince 2005[229]), če.224 (menší přízemní chata se sedlovou střechou, taktéž číslo evidenční v registru oficiálně až 21. prosince 2005[230]) a če.196 (menší chata se sedlovou střechou, i ona získala registraci 21. prosince 2005[231]).

Jižnější z těchto dvou velkých bloků sestává z objektů če.212 (nízký přízemní domek, spíše zahradní altán, číslo evidenční formálně evidováno od 21. prosince 2005[232]), če.312 (malá dřevěná přízemní chata se sedlovou střechou, číslo jí bylo přiděleno 22. července 2002[233]), če.210 (drobný dřevěný altán, číslo evidenční od 21. prosince 2005[234]), če.164 (malá chatka se sedlovou střechou, taktéž číslo evidenční registrováno až od 21. prosince 2005[235]), če.232 (přízemní zděná malá chata se sedlovou střechou, rovněž zaregistrovaná pod číslem evidenčním 21. prosince 2005[236]), če.165 (nevelká zděná chata s malým podkrovím 1. patra pod sedlovou střechou, i ona evidována od 21. prosince 2005[237]), če.346 (chata s podkrovím v 1. patře pod sedlovou střechou s vikýřem, číslo evidenční přiděleno 18. srpna 2008[238]). Následuje neoznačená přízemní dřevěná chatka na pozemku č.kat.861/13. Vedle ní pak stojí chata če.319 (také dřevěná, přízemní stavba se sedlovou střechou). Číslo jí bylo přiděleno 19. června 2003.[239]

Jižně od tohoto bloku ještě na protější straně jedné ze zdejších obslužných komunikací stojí řada chat sousedících s okrajem výběžku lesa. Jde o následující stavby: neoznačená a v katastru nezakreslená přízemní dřevěná chata na pozemku č.kat.861/17, dále če.238 (patrová chata se sedlovou střechou, pod níž se nachází podkroví 1. patra, evidována od 21. prosince 2005[240]), če.235 (dřevěná patrová chata s podkrovím v 1. patře a sedlovou střechou, taktéž evidována od 21. prosince 2005[241]), če.223 (dřevěná chata s vysokou sedlovou střechou, pod níž se nachází podkrovní prostory 1. patra, i ona získala evidenční číslo 21. prosince 2005[242]) a če.231 (drobná chata s malým podkrovím v 1. patře a sedlovou střechou, rovněž v evidenci od 21. prosince 2005[243]).

Zbývají ještě tři bloky východně odtud. Severní z nich obsahuje šest malých parcel a na nich pět staveb (zahrada č.kat.860/18 nemá oficiálně evidovanou žádnou stavbu, byť se na ní nachází menší stavba). Jde o objekty če.166 (drobná, zčásti dřevěná chata se sedlovou střechou a podkrovím 1. patra), če.292 (evidenční číslo přiděleno 21. prosince 2005[244]), če.334, če.273 a če.313 (patrová chata se strmou střechou, evidenční číslo přiděleno 26. září 2002[245]). Prostřední z oněch tří bloků má zajímavý charakter. Jeho dvě třetiny vyplňuje velká původní zahrada č.kat.860/2 s přízemním domkem s valbovou střechou, bez čísla evidenčního, který je nejstarší stavbou v této chatové osadě. Je zachycen již na snímkování z roku 1947 jako oplocená velká zahrada s ovocným sadem, v němž stál tento domek.[246] Uchoval se v původní podobě, ovšem značně omšelé. Zahrada nebyla nikdy druhotně parcelována, takže se svými rozměry vymyká okolní sídelní struktuře. Jde tak o cennou ukázku staršího typu poloagrární usedlosti, které zde při okraji Čiliny vznikaly ještě před nástupem masové kultury chataření. Rekreační objekty na menších parcelách se nacházejí pouze na jižním okraji tohoto bloku. Jde o stavby če.199 (patrový objekt, který po různých přestavbách dosáhl spíše dimenzí rodinného domu, evidenční číslo získal 21. prosince 2005[247]), če.360 (vysoká patrová chata s podkrovím 1. patra pod sedlovou střechou, orientovanou štítem do uličky, stojící na zvýšeném suterénu), če.315 (číslo evidenční přiděleno 5. prosince 2002[248]) a če.339 (v evidenci od 21. května 2007[249]). Zbývá nejjižnější blok, což je jen jedna řada rekreačních objektů mezi obslužnou komunikací a okrajem osady. Stojí tu tři objekty: če.322 (číslo evidenční získal 19. září 2003[250]), če.221 (v evidenci od 21. prosince 2005[251]) a če.291 (evidenční číslo získal 5. června 2002[252]).

 

 

 

4.5. Vodojem Čilina

4.5.1. Problémy s dodávkou vody a příprava výstavby nového vodovodu z Plzně

Poblíž chatové oblasti Pod Čilinou, nedaleko okraje lesa stojí také objekt celoměstsky mimořádně významný z technického hlediska, a to vodojem Čilina. Počátkem 60. let 20. století se růst města Rokycan prakticky zastavil, nebylo to jen kvůli ekonomickým potížím regionálního průmyslu (ejpovické hrudkovny) ale i kvůli zanedbanému zásobování pitnou vodou. Město během 15 poválečných let překotně vyrostlo, aniž by adekvátně posílilo síť obecního vodovodu. Proto se v 2. polovině 60. let zrodila myšlenka zbudovat posilovací vodovodní větev z Plzně. Podle plánů z roku 1965 se s její výstavbou mělo začít v roce 1969.[253] Dne 6. července 1966 rada MěstNV vzala na vědomí zprávu komise pro výstavbu o výběru staveniště pro vodovod Rokycany-Plzeň.[254] Nový přivaděč vody měl od Plzně do města přicházet podél Tymákovské ulice, pak ulicí Sokolskou na Fügnerovo náměstí, odtud Žižkovou ulicí k novým kasárnám, a dále podél ulice B. Němcové na Práchovnu, kde by se napojil do stávajícího obecního vodovodu. Výstavba plánována na roky 1969­-1971.[255] Projekt nového dálkového vodovodu zpracovalo Krajské vodohospodářské rozvojové a investiční sdružení (KVRIS) Plzeň. Představitelům města Rokycan se ale nelíbilo, že termín započetí stavby odložen až na rok 1969.[256] V listopadu 1967 se navíc jako termín výstavby vodovodu uvádí období 1970-1973. Krajský národní výbor v Plzni na tento účel uvolnil tehdy gigantickou sumu 57 000 000 Kčs. Zároveň se ještě za 600 000 Kčs prováděl narychlo hydrogeologický průzkum, který měl v okolí Rokycan (u Němčiček a Pod Žďárem) prokázat možné zdroje vody, které by mohly dále zvýšit kapacitu městské sítě.[257] Pokud by se tam prokázala kapacita pramenů vyšší než 2 litry/sekundu, plánovalo se jejich napojení na obecní vodovod.[258] Jenže vrt u lesa v povodí Rakováčku provedený KVRIS byl sice vydatný, ale s příliš vysokým obsahem železa a manganu. Další vrt, za novými kasárnami neměl ani dostatečnou vydatnost. Zpracovávaly se dokonce i plány na výstavbu přehradní nádrže na Padrťském potoku nad Hrádkem. Geologický průzkum ale odhalil přílišnou propustnost podloží.[259]

Stát potvrdil, že situace s dodávkou vody do Rokycan je skutečně kritická, proto se projekt pozměnil a paralelně se rozběhla příprava výstavba provizorní spojky Rokycany-Ejpovice. Ta měla do okresního města přivést přebytečnou kapacitu vody ze závodu RND Ejpovice (bývalé hrudkovny). Přípojka měla být dle údajů z dubna 1968 hotova do roku 1970. Její kapacita stanovena na 15 litrů/sekundu.[260] Podle jiného údaje 19 litrů/sekundu.  S její výstavbou se mělo začít počátkem roku 1969 (možná už koncem roku 1968). Náklady na tuto první etapu odhadnuty na 9 000 000 Kčs.[261] Podle údaje ze září 1968, ale rozpočtová cena za 1. etapu odhadnuta na 11 234 000 Kčs. Práce měly skončit roku 1969. Kromě toho mělo ještě dojít k výstavbě mezičlánku, potrubí propojujícího Plzeň a Kyšice (včetně vodojemu nad obcí Kyšice). Zde byla v rozpočtu vyčleněna částka 3 235 000 Kčs a dokončení plánováno na rok 1970.[262] Teprve v druhé fázi se měla provést i finální vodovodní spojka mezi Ejpovicemi a Plzní (konkrétně Ejpovice-Tymákov-Starý Plzenec-Plzeň, včetně vodojemu na Čilině[263]). Dokončení stanoveno na rok 1974. Náklady měly dosáhnout 39 000 000 Kčs (podle jiného údaje 59 000 000 Kčs[264], v září 1968 se zase mluví o 34 937 000 Kčs[265]). Do Rokycan by pak z krajské metropole přiváděla 100 litrů/sekundu. Podle harmonogramu ze září 1969 se mluví o výstavbě 1. etapy vodovodu Plzeň-Rokycany (předpokládaná hodnota 12 245 000 Kčs, realizace 1969-1970), na níž by navazovala akce „přechodné zásobování vodou“ (hodnota 6 500 000 Kčs, realizace 1970-1971) a nakonec 2. etapa vodovodu Plzeň-Rokycany (předpokládaná hodnota 35 000 000 Kčs, realizace plánovaná na roky 1971-1974).[266]

Další cestou, jak ulevit městské vodovodní síti byla výstavba podnikové úpravny vody v Kovohutích, umístěné poblíž Padrťského potoka (viz kapitola „Práchovna“). Vojáci v kasárnách ve Strašicích zároveň budovali svoji vlastní vodovodní větev z brdských lesů, jejíž dokončení plánováno na rok 1970, čímž se měl snížit odběr s hlavního vodovodu Brdy-Strašice-Rokycany.[267] Od roku 1971 se pak na tento vojenský vodovod měla napojit i samotná obec Strašice.[268] Dne 26. září 1968 předložil Projektový ústav z Ostravy vytýčení trasy vodovodu Rokycany-Plzeň.[269] Na 2. října 1968 byli pozváni zástupci MěstNV Rokycany na slavnostní předání staveniště vodovodu. To se konalo na Místním národním výboru v Ejpovicích. Se vším všudy měl být vodovod hotov do roku 1974.[270] Dne 8. července 1969 projednávala rada MěstNV informativní zprávu o výstavbě budoucího skupinového vodovodu pro Rokycany.[271] Výstavba 1. etapy vodovodu zařazena do návrhu prováděcího plánu MěstNV na rok 1970 (zveřejněn v prosinci 1969). Předpokládaná hodnota díla činila 12 245 000 Kčs.[272] V dubnu 1970 se uvádí, že 1. etapa vodovodu Ejpovice je už rozestavěná, neprobíhá ale prý dle harmonogramu. Vodní stavby údajně mají nedostatek pracovních sil, dle posledního jednání měla být dodávka vody z Ejpovic zahájena 15. května 1970.[273] V prosinci 1970 ohlašuje předseda MěstNV František Hlad, že Vodní stavby by měly spustit přívod pitné vody z Ejpovic do Rokycany 22. prosince 1970.[274] Nakonec spuštěn nový přívod 17 litrů/vteřinu do obecní vodovodní sítě od 1. února 1971. Napojen do oblasti Za Rakováčkem.[275]

V únoru 1972 se o pokračování prací na přívodu vodu debatuje na plénu MěstNV. Podle Bedřicha Oppa má být kapacita vodovodu zajištěna v roce 1974. Podle něj ale nutné pravidelně sledovat průběh výstavby, aby se zamezilo průtahům.[276] V dubnu 1972 pan Opp znovu na plénu MěstNV hovoří na téma vodovod.  Do konce 1. pololetí 1972 má být podle něj hotova 1. část vodovodu v Kyšicích a dotazuje se, kdy bude do Rokycany přiděleno ohlašovaných 15 litrů za sekundu.[277] V roce 1972 byl dálkový vodovod Plzeň-Rokycany dokončen. V první fázi zaústěn přímo do městské sítě prostřednictvím výkopu v Tymákovské ulici.[278] Zásobování plzeňskou vodou zahájeno 1. července 1972. Už tehdy se ale připravuje výstavba vodojemu, který by byl umístěn v nejvyšších partiích města, pod lesem a akumuloval by vodu pro zajištění plynulejšího zásobování. S jeho dokončením se počítá v roce 1974.[279] Podle zprávy z prosince 1970 se výstavba vodojemu předpokládá v 5. pětiletce (1971-1975).[280]

 

 

 

4.5.2. Výstavba vodojemu Čilina

Na místě dnešního vodojemu se původně nacházel les. Takto je zachycen ještě na leteckém snímkování z roku 1963.[281] Podle V. Šacha se tu říkalo U Dubů, Pod Dubčí, Dubčí nebo U Jívy.[282] Kvůli budování vodojemu byl les beze zbytku vykácen. Výstavba vodojemu Čilina byla zahájena v červnu 1972 a na podzim 1975 objekt předán do užívání. Uvnitř jsou dvě nádrže, každá o kapacitě 2000 kubických metrů.[283] O tom, že šlo o stavbu pro život Rokycan klíčovou, svědčí i naléhavý apel městského národního výboru ze září 1974, kdy se volá po co nejčasnějším uvedení zařízení do provozu tak, aby se odstranily potíže se zásobováním vodou. Připomeňme, že v té době se na Jižním předměstí předávají do užívání první byty nového sídliště a tlak na již beztak nedostatečné zdroje pitné vody opět roste.[284] V říjnu 1974 sděluje plénu MěstNV jeho předseda Karel Hirsch, že termín pro dokončení vodovodu Čilina byl posunut a bude sem převelena montážní četa.[285] Na podzim 1974 vzala rada MěstNV na vědomí odpověď KAVRIS a ZKNV ohledně uvedení vodojemu do provozu k 31. prosinci 1974.[286] Podle údajů z roku 1976 dosáhly náklady na výstavbu vodojemu 8 554 000 Kčs.[287]

Dne 30. října 1992 byl vodojem osazen dávkovacím čerpadlem, které mělo zvýšit kvalitu vody důslednějším chlorováním. Šlo o reakci na tehdejší výkyvy v hygienické kvalitě vody dodávané z Plzně.[288] Dne 30. ledna 2006 obec souhlasila se záměrem koupě pozemků č.kat.873/9 a č.kat.873/2 o ploše 6490 čtverečních metrů od Pozemkového fondu.  Druhá jmenovaná parcela tvoří louku přiléhající na západě a jihu k areálu vodojemu. Její prodej však Pozemkový fond odmítl. Nabídl pouze odprodej menší parcely č.kat.873/9,což je úzký pás před vjezdem do areálu vodojemu z Tymákovské ulice. 30. května 2006 pak záměr této limitované transakce odsouhlasilo zastupitelstvo.[289]

 


[1] Usnesení zastupitelstva města z 9.3.2004, www.rokycany.cz.

[2] Založeno na osobních zápiscích autora.

[3] Buňka s pergolou na pozemku: pozemková parcela 888/1 v kat. území Rokycany, www.rokycany.cz

[4] Veřejná vyhláška usnesení, Buňka s pergolou v kat. území Rokycany, www.rokycany.cz

[6] 4. schůze obecní hospodářské komise, 26.1.1932.

[15] Usnesení zastupitelstva města z 3.10.2000, www.rokycany.cz.

[16] Usnesení zastupitelstva města z 12.12.2000, www.rokycany.cz.

[17] Založeno na osobních zápiscích autora.

[18] Veřejná vyhláška návrh výroku rozhodnutí, Sklad zahradního nářadí na pozemku: pozemková parcela 872/10 v kat. území Rokycany, www.rokycany.cz

[19] Založeno na osobních zápiscích autora.

[22] Usnesení zastupitelstva města, 28.1.2008, www.rokycany.cz 

[23] Veřejná vyhláška oznámení o zahájení územního řízení o změně využití území a pozvání k veřejnému ústnímu jednání, Změna využití území: Rokycany -pozemek č. 872/1 v kat. území Rokycany, vedeném v katastru jako orná půda na zahradu, www.rokycany.cz

[24] Veřejná vyhláška územní rozhodnutí, Změna ve využití orné půdy na zahradu na pozemku v kat. území Rokycany, www.rokycany.cz

[29] 26. schůze obecního zastupitelstva, 18.12.1925.

[30] 11. schůze obecní hospodářské komise, 5.6.1929.

[31] Veřejná vyhláška oznámení o zahájení územního řízení o využití území a pozvání k veřejnému ústnímu jednání, Změna využití pozemků pozemkové parcely 923/2, 923/3, 1799/37 v kat. území Rokycany pro zpevněné plochy při bytové výstavbě a změna využití pozemku pozemková parcela 853/3 v kat. území Rokycany pro zřízení krajinné zeleně, www.rokycany.cz

[32] Materiál pro jednání rady města, 11.10.2004, č.2420, ID:3097.

[33] Materiál pro jednání rady města, 7.3. 2005, č.2420.

[34] Materiál pro jednání rady města, 11.10.2004, č.2420, ID:3119.

[35] Materiál pro jednání rady města, 7.3. 2005, č.2420.

[36] Materiál pro jednání zastupitelstva města, 30.5. 2006, č.1420, ID: 5180.

[37] Rokycanské noviny, č.1, leden 2008, s.1.

[38] Usnesení zastupitelstva města, 21.4.2008, www.rokycany.cz

[39] Vystavení návrhu zadání regulačního plánu, www.rokycany.cz

[40] Oznámení o záměru „Zpracování regulačního plánu lokality pro výstavbu rodinných domů Pod Čilinou, Rokycany“, oznmen o zmru.doc, www.rokycany.cz

[41] REGISTRAČNÍ LIST REGULAČNÍHO PLÁNU POŘÍZENÉHO Z PODNĚTU NEBO JEHO ZMĚNY, Regulační plán Rokycany - lokalita Pod Čilinou, http://www.uur.cz/ilas/ilas_tiskRL07.asp?RC_UPD=4439945

[45] ODŮVODNĚNÍ ZMĚNY Č. 1 REGULAČNÍHO PLÁNU LOKALITY POD ČILINOU V ROKYCANECH https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=893068

[46] Regulační plán města, REGULAČNÍ PLÁN LOKALITY POD ČILINOU V ROKYCANECH

https://www.rokycany.cz/regulacni-plan-mesta/ds-42202/p1=33663

[47] ODŮVODNĚNÍ ZMĚNY Č. 1 REGULAČNÍHO PLÁNU LOKALITY POD ČILINOU V ROKYCANECH https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=893068

[54] 6. plenární zasedání MěstNV, 30.9.1968.

[55] 6.plenární zasedání MěstNV, 23.10.1972.

[56] 4. plenární zasedání MěstNV, 9.9.1974.

[57] 8. schůze rady MěstNV, 12.4.1977.

[65] VEŘEJNÁ VYHLÁŠKA - Oznámení o zahájení územního řízení o umístění stavby a pozvání k veřejnému ústnímu jednání, Rozhodnutí o umístění stavby: Rekreační chaty včetně přípojky elektrické energie, vrtané studny, domovní čistírny odpadních vod, přívodu vody ze studny, www.rokycany.cz

[66] Veřejná vyhláška územní rozhodnutí, Rozhodnutí o umístění stavby, www.rokycany.cz

[253] 6. plenární zasedání MěstNV, 20.9.1965.

[254] 4. plenární zasedání MěstNV, 22.8.1966.

[255] 5. plenární zasedání MěstNV, 31.10.1966.

[256] 4. plenární zasedání MěstNV, 28.8.1967.

[257] Mimořádné plenární zasedání MěstNV, 27.11.1967.

[258] 2. plenární zasedání MěstNV 16.4.1968.

[259] 3. plenární zasedání MěstNV 24.6.1968.

[260] 2. plenární zasedání MěstNV 16.4.1968.

[261] 3. plenární zasedání MěstNV 24.6.1968.

[262] 6. plenární zasedání MěstNV, 30.9.1968.

[263] 6. plenární zasedání MěstNV, 30.9.1968.

[264] 3. plenární zasedání MěstNV 24.6.1968.

[265] 6. plenární zasedání MěstNV, 30.9.1968.

[266] 4. plenární zasedání MěstNV, 22.9.1969.

[267] 2. plenární zasedání MěstNV 16.4.1968.

[268] 3. plenární zasedání MěstNV 24.6.1968.

[269] 6. plenární zasedání MěstNV, 30.9.1968.

[270] 6. plenární zasedání MěstNV, 30.9.1968.

[271] 4. plenární zasedání MěstNV, 22.9.1969.

[272] 6. plenární zasedání MěstNV, 15.12.1969.

[273] 2. plenární zasedání MěstNV, 20.4.1970.

[274] 6. plenární zasedání MěstNV, 14.12.1970.

[275] 2. plenární zasedání MěstNV, 19.4.1971.

[276] 1. plenární zasedání MěstNV, 28.2.1972

[277] 2. plenární zasedání MěstNV, 10.4.1972.

[278] Kronika města Rokycan 1969-1973, f.95.

[279] Kronika města Rokycan 1969-1973, f.121.

[280] 6. plenární zasedání MěstNV, 14.12.1970.

[282] Šach, V: Jak se v Rokycanech říkalo a říká, díl 4. Rokycansko, č.41, 17.10.1991, s.3.

[283] Kronika města Rokycan 1974-1975, f.87.

[284] 4. plenární zasedání MěstNV, 9.9.1974.

[285] 5. plenární zasedání MěstNV, 21.10.1974.

[286] 6. plenární zasedání MěstNV, 9.12. 1974.

[287] 4. plenární zasedání MěstNV, 6.9.1976.

[288] Rokycansko, č.44, 5.11.1992, s.1.

[289] Materiál pro jednání zastupitelstva města, 30.5. 2006, č.1411, ID: 5143.