|
|
|
|
|
|
Sídliště Na Železné
vyrostlo na přelomu 70. a 80. let 20. století v prostoru podél ulic
Pražská, Horákova, K Řece, Pivovarská a Kotyzova. Autorem projektu je ing. arch. Miloslav Pixa a ing.
arch. Josef Cimický. Obytná kapacita je téměř 500 bytů. Jde o druhé
největší sídliště v Rokycanech. Výstavba tohoto obytného souboru byla
plánována již od 60. let. Mělo jít o logické pokračování předchozích asanačních
zásahů na ploše historického Pražského předměstí. Po sídlištích Hrudkovanka a Na Pátku měla
přijít na řadu i nízká zástavba jihovýchodně od Pražské ulice. V roce 1978
provedeny plošné demolice původních domů, v letech 1979-1984 pak vyrostlo
na jejich místě nové sídliště. Na rozdíl od sídliště Na Pátku, které extrémním
způsobem rozvolňovalo uliční strukturu, bylo sídliště Na Železné kompaktnější,
s náznakem návratu k tradiční blokové zástavbě. V tomto případě
šlo ale patrně spíše o utilitární snahu o maximalizaci obytné kapacity.
Zástavba byla přehuštěna a převýšena. Sídliště sestává z pěti- a
sedmipatrových panelových domů s plochými střechami. Při Pražské ulici
postaven dlouhý obytný komplex s pilovitým půdorysem, podobné dynamizující
řešení aplikováno ve skromnějším měřítku i na dům podél severní strany
Pivovarské ulice.
Sídlišti
Na Železné padly za oběť další desítky původních domů, včetně památkově
hodnotného zahradního pavilonu v jižní části lokality. Kvůli převýšení
zástavby došlo k další újmě na historickém panoramatu Rokycan, zejména při
pohledech od historického jádra směrem k svahům vrchu Žďár. Dalším zásahem
do původní tváře města byla i výstavba kotelny
s vysokým komínem, která vyrostla na návrší při Žďárské cestě a
znehodnotila tuto část města.
Podrobný
popis sídliště Na Železné se nachází v kapitole „Pražské
předměstí“, v příslušném
oddílu.