https://encyklopedierokycan.wz.cz/popisekpredchozikapitola.jpg

 

https://encyklopedierokycan.wz.cz/zpetnahomepage.jpg

 

 

  D. Borek: verze 2026/05/14

 

Jižní předměstí: vrch Kotel

 

15.1. Polesí Kotel

Jižní hranici rokycanské kotliny poměrně ostře vymezuje výrazný protáhlý vrch Kotel, který dosahuje nadmořské výšky 575,3 metrů a východním směrem vybíhá v podlouhlý hřbet s vedlejším vrcholem Kotlík o nadmořské výšce přes 490 metrů. Kotel se táhne v délce přes 3 kilometry jižně od Kamenného Újezdu a Rokycan. Jeho severní svahy jsou poměrně prudké. Celý masiv pokrývá souvislý les. Vrchol Kotle i převážná část lesa se nachází v katastru Kamenného Újezdu. Katastrální území Rokycan sahá jen k okraji lesa, pouze na severozápadních úbočích Kotle zabíhá i do lesních pozemků. Jihozápadní úpatí je zčásti na katastru Rakové. Vrch je ale majetkově i historicky propojen s dějinami města Rokycan.

Obsah

15.1. Polesí Kotel 1

15.2. Rozhledna na Kotli 1

15.3. Zástavba pod lesem.. 1

15.3.1. Kotelská hájovna. 1

15.3.2. Plány na výstavbu vodojemu pod Kotlem.. 1

15.3.3. Zástavba na severním okraji lesa. 2

15.4. Dopravní trasy na Kotli 3

 

 

V pozemkové městské knize z roku 1782, v rámci soupisu panských (městských) lesů, je plocha lesa Kotel vyčíslena na 1 042 674 čtverečních sáhů, tedy 375,0136 hektarů.[1] V roce 1914 došlo k reorganizaci obecních lesů a jejich rozdělení na 7 revírů. Celková plocha městské lesní držby činila tehdy 2974,63 hektarů, z toho revír Kotel měl 356,86 hektarů.[2] V prosinci 1920 se uvádí, že kvůli nákaze mniškou bylo nutno v roce 1921 vykácet na Žďáru cca 100 ha lesa, na Kotli cca 20 ha a v Cháchově cca 20 ha.[3] V dubnu 1939 byl schválen hospodářský plán polesí Kotel na roky 1938–1947.  Plocha polesí tehdy činila 359,2447 ha, přičemž se uvádí, že za předchozích 10 let přibylo 19,31 ha. V roce 1932 přitom bylo nutno obci Kamenný Újezd odprodat takzvané Čihadlo o ploše 2,1937 ha. V roce 1939 bylo uváděno následující zastoupení stromů v polesí: smrk 70 %, borovice 28 %, ostatní 2 %.[4] Zajímavé je srovnání plošného vývoje lesa na Kotli. Letecké fotografie ukazují, že v roce 1938 byl rozsah lesa na severních a severozápadních úbočích Kotle menší než v současnosti.[5]

Nedlouho po převzetí moci v Československu komunistickou stranou město přišlo o své lesy. Krajský národní výbor v Plzni rozhodl v roce 1953 o odnětí lesní držby městu Rokycany s platností od 1. ledna 1954. Celý historický majetek, sestávající z několika polesí o celkové výměře 3785,9199 hektarů, byl předán státním lesům. V roce 1965 při reorganizaci státních lesů přešla zhruba polovina historických obecních lesů do vlastnictví Vojenských lesů a statků v Sušici. Týkalo se to polesí Kotel, Cháchov a Čilina o souhrnné ploše 1853 ha. Tato skutečnost zkomplikovala po roce 1989 navrácení tohoto majetku do držení města Rokycany. Stát sice na základě zákona č. 172 o přechodu některých věcí z majetku ČR do vlastnictví obcí, přijatého Českou národní radou v roce 1991, vrátil Rokycanům už 24. května 1991 část lesního majetku (zejména polesí Žďár, viz kapitola „Borek“). Jenže tento zákon se netýkal oněch lesních komplexů, které byly v držení vojenských lesů a statků. Město pak vedlo s ministerstvem obrany vleklá jednání. Usnesení české vlády č. 596, přijaté roku 1994, sice dávalo ministerstvu obrany možnost darovat historický majetek, který se za komunistické vlády ocitl ve vlastnictví rezortu, ale jednání trvala až do roku 1997. Teprve na podzim 1997 město převzalo do svého držení hlavní část dosud nerestituovaných lesů, včetně Kotle, Cháchova a Čiliny.[6] Polesí Kotel mělo dle údajů z roku 1998 rozlohu 354 hektarů.[7]

V lese na Kotli, poblíž modré turistické stezky vedoucí z Rokycan na vrchol, se nachází studánka Pod Kotlem, též zvaná Pramen krásy. V roce 2021 ji obnovili členové rokycanského klubu Sparťan Race Group, kteří okolí vyčistili, nechali provést rozbor kvality vody a umístili sem hrníčky.[8]

 

 

15.2. Rozhledna na Kotli

Na vrcholku kopce stála na přelomu 19. a 20. století původně dřevěná rozhledna.[9] Fungovala zde v letech 1895–1909. Měřila 25 metrů a nechal ji postavit místní okrašlovací spolek.[10] V městském archivu se nachází složka z roku 1905, nazvaná „rozhledna na Kotli, oprava“.[11] Pak ovšem konstrukci zničila hniloba. V roce 1909 si město podalo inzerát, ve kterém nabízí „sešlou rozhlednu“ s tím, že zájemce musí konstrukci rozebrat a odklidit a může si ponechat dříví. Termín doručení nabídek byl stanoven do 15. října 1909.[12]

Ještě koncem 20. století byly na vrcholu Kotle pozorovatelné zbytky této staré rozhledny.[13] Na přelomu 20. a 21. století se začalo uvažovat o její obnově. Mikroregion Horní Berounka, povodí Klabavy tehdy nechal zpracovat investiční záměr na stavbu dřevěné rozhledny. K realizaci ale nedošlo.[14] Do návrhu městského rozpočtu na rok 2006 byla včleněna jako potenciálně potřebná investice i částka 3 000 000 Kč na opětovnou výstavbu rozhledny na Kotli.[15] Naplno ale snahy začaly v roce 2009. Městská rada jednala 20. ledna 2010 o návrhu Klubu Svobodných demokratů a volebního sdružení Pro naše Rokycany na zřízení rozhledny a doporučila to zastupitelstvu ke schválení. Dne 1. února 2010 zastupitelstvo vyzvalo zájemce k podání nabídky na zhotovení projektu rozhledny na Kotli. Už předtím získal Klub Svobodných demokratů architektonickou studii od Evy Králové a stavební studii od Ing. Václava Hatlmana. Ti věnovali svá díla zdarma městu. Rokycany v roce 2010 podaly žádost o dotaci z regionálního operačního programu. Dotace ale nebyla schválena. V lednu 2012 Klub Svobodných demokratů spustil veřejnou sbírku na výstavbu rozhledny. Pokračovaly i snahy o získání subvence. Zastupitelé 29. října 2012 odsouhlasili podání nové žádosti do výše 5,6 milionu Kč z regionálního operačního programu. 15. dubna 2013 byla dotace schválena.[16] Dne 21. srpna 2013 město vypsalo výběrové řízení na výstavbu rozhledny. Součástí akce měla být demontáž dosavadního vojenského ocelového sloupu poblíž plánované novostavby. Předpokládaná hodnota zakázky se vyčíslovala na 4 672 193 Kč (bez DPH). Ukončení příjmu nabídek plánováno na 9. září 2013.[17]

Výroba konstrukčních prvků pro rozhlednu začala 18. listopadu 2013. Stavební práce započaly ještě před koncem roku 2013.[18] V prosinci 2013 již byly hotové základy a zabetonováno pět patek pro samotnou železnou konstrukci. Vyhlídková plošina se plánovala ve výšce 25 metrů.[19] Ve sbírce se mezitím vybralo 72 000 Kč. V únoru 2014 se již uvádí, že výstavba rozhledny probíhá. Očekávalo se dokončení díla v dubnu 2014.[20] Po zimní přestávce proběhla hlavní část budování během 14 dnů, a to i díky tomu, že šlo o montáž předem připravených ocelových dílů. Jako poslední se dokončoval vyhlídkový ochoz s fotografickým panoramatem.[21] 85 % z nákladů uhradila dotace Evropské unie, zbytek městský rozpočet a veřejná sbírka.[22]  Rozhledna se slavnostně otevřela v sobotu 10. května 2014. K nové rozhledně byla prodloužena modrá turistická značená cesta. Výška konstrukce činí 28 metrů, ochoz pro turisty je ve 25 metrech. Nadmořská výška u paty rozhledny je 575 m n. m. Ocelová pozinkovaná konstrukce váží 22 tun. Stojí na betonové základně o rozměrech 13 x 13 metrů. Náklady na zbudování dosáhly 6 800 000 Kč (včetně DPH).[23]

 Na schůzi v únoru 2021 schválili městští radní žádost obce Dětmarovice, aby firma VH Steel and Construction s. r. o. z Plzně směla použít původní projekt rozhledny na Kotli pro plánovanou výstavbu rozhledny v Dětmarovicích.[24]

 

 

15.3. Zástavba pod lesem

15.3.1. Kotelská hájovna

Severní hranice lesa na Kotli je zároveň zhruba i hranicí katastru města Rokycan. Objekt Kotelské hájovny čp.78 je proto situován již na katastru Kamenného Újezdu. Patřil ale tradičně rokycanské lesní správě. Stojí při západní straně Veselské silnice, na okraji lesa. Doložen už je na evidenční katastrální mapě z roku 1875.[25] Je to klasicky pojaté venkovské stavení, přízemní (s podkrovím) a sedlovou střechou. Posledním hajným v Kotelské hájovně býval J. Břehovský. V 70. letech 20. století byl objekt odprodán tehdejším vlastníkem, státními lesy, do soukromých rukou.[26] Dochoval se dodnes.

 

 

15.3.2. Plány na výstavbu vodojemu pod Kotlem

V prostoru, kde Kotelská cesta dospívá k okraji lesa Kotel a vytváří křižovatku cest, z nichž jedna sleduje východozápadním směrem hranici polesí a druhá míří k jihu do nitra lesního komplexu, se v 30. letech uvažovalo o výstavbě druhého rokycanského vodojemu. V listopadu 1930 mělo obecní zastupitelstvo jednat o koupi pozemků č.kat.461, č.kat.462 v Kamenném Újezdu za účelem výstavby vyrovnávacího vodojemu a o povolení nákladu 560 000 Kč na jeho výstavbu.  V rámci již dokončené výstavby obecního vodovodu totiž zbývalo postavit vyrovnávací vodojem.  Ten měl původně dle projektu J. V. Hráského stát nad nynějším hřbitovem u Litohlavské silnice (zároveň s tehdy tam plánovanou okresní nemocnicí, viz podkapitola o oblasti severně od údolí Klabavky). Jenže po 1. světové válce se poměry změnily a bylo rozhodnuto, že se má vodojem postavit co nejblíž místům se silným stavebním ruchem, tedy do blízkosti jižního okraje Rokycan.[27] V srpnu 1930 městská rada schválila výsledek jednání se zemským úřadem o výstavbě vyrovnávacího vodojemu a určila, že projekt i rozpočet se zadá firmě Jar. Matička z Prahy dle její nabídky z 5. srpna 1930, s nákladem cca 20 000 Kč. Samotná výstavba pak měla proběhnout jako nouzová práce a pokud možno ještě v roce 1930.[28] V září 1930 starosta města informoval městskou radu o intervenci z 16. září 1930 v otázce vyrovnávacího vodojemu, kterou vykonal na zemském úřadě, ministerstvech zdravotnictví a zemědělství. Bylo dohodnuto, že městská technická kancelář navrhne způsob zadání pozemních prací, které by se mohly provést jako nouzové ještě v roce 1930, a zadání výstavby vodojemu, která by mohla začít na jaře 1931.[29]

Projekt vodojemu skutečně zpracovala firma ing. Jar. Matička z Prahy.  Měl mít kapacitu 500 kubických metrů. Společně s prodloužením potrubí od vodojemu k novým kasárnám měl vyjít na 563 416,25 Kč.[30] Zpočátku se pro umístění vodojemu zamýšlely pozemky č.kat.461 a č.kat.462 na katastru Kamenného Újezdu. Počátkem listopadu 1930 městská rada doporučila zastupitelstvu jejich odkup.[31] Jednalo se o pozemky na okraji polesí Kotel, poblíž míst, kde dnes Kotelská cesta vstupuje do lesního porostu. Jenže pak začalo vedení města uvažovat i o nedalekém pozemku č.kat.532 v katastru Rokycan, jen pár desítek metrů západně od původně preferovaných pozemků. Jeho výhodou bylo právě to, že by se klíčová infrastruktura nacházela v katastrálním území Rokycan.[32] Obecní finanční komise 11. listopadu 1930 vyslovila souhlas s půjčkou 560 000 Kč na výstavbu vyrovnávacího vodojemu a na potrubí. Ale v otázce pozemků pro plánovaný vodojem doporučila ještě jednat s J. Stachem o slevě na pozemek č.kat.532 v katastrálním území Rokycany, který je vhodnější než pozemky č.kat.461 a č.kat.462 v Kamenném Újezdu.[33] Dne 12. listopadu 1930 souhlasila s umístěním v Rokycanech i městská rada. Zastupitelstvo pak tento plán schválilo.[34]  V březnu 1931 obecní správní komise vzala na vědomí výsledek intervence u zemského úřadu v otázce výstavby vyrovnávacího vodojemu. Bylo dohodnuto, že zemskému úřadu se zašlou data o spotřebě vody a firmě Matička se poukáže 20 806,40 Kč za vypracování projektu.[35] Počátkem května 1931 vzata městskou radou na vědomí zpráva starosty o intervenci vykonané 22. dubna 1931 u zemského úřadu v otázce dobrozdání na výstavbu vyrovnávacího vodojemu.[36] V únoru 1932, když obecní zastupitelstvo jednalo o půjčce 250 000 Kč na podporu nezaměstnaných, vystoupil s kritickým příspěvkem Rudolf Kadláček za živnostenskou stranu. Je prý proti a jde o bezúčelné výdaje.  Řešením měly být spíš nouzové práce, mimo jiné i výstavba 2. vodojemu.[37] V červnu 1932 sděluje městská rada, že samospráva zakročí v otázce získání půjčky v potřebné výši na výstavbu vodojemu.[38] 27. září 1932 se mělo konat vodoprávní řízení o stavbě vodojemu.[39] V polovině října 1932 pak městskou radou výsledek vodoprávního řízení vzat na vědomí. Akce měla proběhnout jako nouzová práce na jaře 1933. S  panem Stachem se ještě mělo jednat o eventuální náhradě za upuštění od koupě části jeho louky č.kat.532.[40] A koncem října 1932 podána městské radě zpráva o intervenci starosty 26. října 1932 u ministerstva zemědělství v otázce subvence na vodojem.[41]

V lednu 1933 schválilo zastupitelstvo uzavření půjčky u Ústřední sociální pojišťovny. Obec původně žádala o půjčku 2 660 000 Kč (z toho 1 600 000 Kč mělo jít na regulaci Padrťského potoka, 500 000 Kč na Borecký potok a 560 000 Kč na výstavbu vyrovnávacího vodojemu).[42] Počátkem listopadu 1932 na zasedání městské rady podána zpráva o intervenci 8. listopadu 1932 u Ústřední sociální pojišťovny v otázce půjčky 2 600 000 Kč na regulaci Padrťského a Boreckého potoka a na výstavbu vodojemu.[43] 23. prosince 1932 ale povolena půjčka jen 470 000 Kč, čímž byl její účel omezen na Padrťský potok. 5. ledna 1933 městská rada doporučila ke schválení.[44] V lednu 1933 také prezentovala levicová opozice na schůzi obecního zastupitelstva návrh programu boje s nezaměstnaností. Mimo jiné se doporučuje urychlit jednání o výstavbě vodojemu.[45] V červnu 1933 městské radě oznámen výměr okresního úřadu poukázat 560 000 Kč z výnosu půjčky práce na výstavbu vodojemu. Usneseno ovšem požádat ministerstvo vnitra o povolení použít tuto částku na výstavbu koupaliště.[46] Městská rada v srpnu 1933 uvádí, že s ministerstvem vnitra se projedná použití příspěvku na výstavbu vodojemu na jiné účely (zmiňována úprava Masarykova náměstí).[47] V srpnu 1933 na vědomí vzata zpráva o intervenci u ministerstva vnitra v otázce změny použití půjčky práce ve výši 560 000 Kč na stavbu vodojemu a 400 000 Kč na dlažbu průtahu státní silnice na Masarykově náměstí a eventuálně i 400 000 Kč na regulaci Padrťského potoka na jiné účely. Oznámen zároveň výnos zemského úřadu o přidělení 400 000 Kč na dlažbu průtahu státní silnice na Masarykově náměstí.[48] V září 1933 městskou radou na vědomí vzato rozhodnutí ministerstva vnitra o přesunu 560 000 Kč z půjčky práce pro Rokycany ze stavby vodojemu na dlažbu Denisovy třídy.[49] Vodojem tu nakonec nebyl zbudován. Ještě v červnu 1941 na schůzi obecního zastupitelstva vystoupil František Kučera, který doporučuje urychleně projednat výstavbu nového vodojemu.[50]

 

 

15.3.3. Zástavba na severním okraji lesa

Na severním okraji lesa se západně od kotelské hájovny nachází pás domů a rekreačních objektů, které jsou katastrálně příslušné ke Kamennému Újezdu, urbanisticky ovšem spíše tvoří součást Rokycan. Vznikly až ve 20. století.

Lokalitou probíhala tzv. Prášivá cesta. Podle některých údajů vybíhala od pozdějších nových kasáren ke Kotli, zhruba v ose nynější Kotelské ulice a na ní navazující polní cesty. Jiné prameny spíše svědčí pro to, že označení se vztahovalo spíše na plochy bezprostředně pod lesem. V roce 1906 proběhla úprava polní cesty na Prášivé č.kat.2798/2, přičemž pod tímto parcelním číslem se dnes eviduje část cesty podél okraje lesa Kotel. V roce 1913 kvůli tomu schválilo obecní zastupitelstvo úpravu hranic pozemků.[51] O síti historických cest viz podkapitola o podkotelských polích. Faktem ale je, že na mapě stabilního katastru pro Kamenný Újezd z roku 1838 se pás pozemku mezi okrajem lesa a okrajem rokycanského katastru, tedy přesně nynější lokalita rekreačních chat a domků, označuje jako „Na Prašivej“ (západní polovina) a „Pod Prašivou na Novině“ (východní polovina),[52] zatímco na analogické mapě sousedního katastru Rokycan takové označení není.[53]

Letecká fotografie z roku 1947 ukazuje, že tu stál jediný dům, a to nynější če.82, situovaný na samém okraji lesa. K severu až k cestě podél lesa se táhla rozlehlá zahrada.[54] V červenci 1938 ještě nestál, takže vznikl patrně ve 40. letech.[55] Státní mapa z roku 1965 zde nezachycuje žádnou další zástavbu.[56] Na leteckém snímkování z července 1978 lze vidět již počínající parcelaci. Východně od zahrady s chatou če.82 již je vyměřena protáhlá parcela, na které stojí chata če.7. Následuje louka a na východ od ní již je patrná rozčlenění pozemků na několik samostatných zahrad.[57] Větší množství rozparcelovaných pozemků s chatkami zachycuje mapa z roku 1984.[58] Od té doby dál zvolna přibývají. Jen tři jsou dle stavu z roku 2025 oficiálně vedeny pod evidenčním číslem rekreačního objektu. Jde o stavby če.82, če.7 a ještě če.69. V mnoha případech přitom jde o objekty, které vnějškově působí spíše jako rodinné domy, respektive venkovská stavení. Jedná se o mezerovitou zástavbu, kde se lokality s větší hustotou malých pozemků a chatek střídají s volnějšími plochami luk.

Po severním okraji tuto lokalitu lemuje polní cesta, která vybíhá od Kotelské hájovny a vede západním směrem nedaleko okraje lesa. Západně od těchto chatek kříží Kotelskou cestu, přicházející od Rokycan (viz výše).

Do pozvolného vývoje po roce 2023 vstoupila hromadná parcelace nejvýchodnější části těchto luk, v místech u křížení Veselské silnice a obchvatu Rokycan, kde na katastru Kamenného Újezdu došlo k rozdělení stávajícího zemědělského pozemku na 12 samostatných parcel. Do nitra tohoto „bloku“ byla vyvedena z cesty pod lesem i nová boční komunikace. Směrem ke křižovatce silnice na Veselou a obchvatu vyrostla izolační stěna. Letecké snímkování z května 2023 zde ještě žádnou parcelaci, ani stavební aktivitu nezachytilo.[59] Dle stavu z června 2025 je tu jasně vidět jako protihluková zeď, tak obslužná komunikace, vydlážděná zámkovou dlažbou.[60] Dle stavu z prosince 2025 vlastnili zdejší pozemky Jindřich Pátek z Kamenného Újezdu a Viktor Šollar z Hrádku. Ti založili v únoru 2023 firmu B. K. Ú., s. r. o., mj. zaměřenou na nákup, prodej, správu a údržbu nemovitostí.[61] Koncem roku 2025 se v nabídkách realitních kanceláří tyto pozemky stále nabízely, přičemž se uvádělo, že 2 z nich (č.kat.489/6 a č.kat.489/4) už jsou prodány, další dvě rezervovány. Na pozemcích byla už hotova přípojka elektřiny, vodovodu i datové kabely, dále komunikace a veřejné osvětlení. Noví majitelé si měli sami zbudovat čističku odpadních vod.[62] V jiné realitní kanceláři je v prosinci 2025 nabízen k prodeji rodinný dům na parcele č.kat.493/1, podle fotografií z podzimu 2025 už je rozestavěný, má hotovou hrubou stavbu, včetně krovu, zatím bez střešní krytiny a dokončení vnitřních prostor. Podle reklamního textu měl být k nastěhování od 1. července 2025. Fotografie zároveň ukazuje, že rozestavěný byl v této době i sousední rodinný dům na č.kat.489/2, který měl zatím hotovou hrubou stavbu, ovšem bez krovu. Oba jsou budovány dle identického projektu jako přízemní stavby typu bungalov, s valbovou střechou.[63] Vlastníkem obou těchto dokončovaných domů byla dle rejstříku nemovitostí firma B. K. Ú, s. r. o.

Rozparcelování této louky lze považovat na jednu stranu za logické, protože lokalita je atraktivní a ačkoliv leží na katastru Kamenného Újezdu, ve skutečnosti je součástí Rokycan. Na druhou stranu šlo o problematický krok, protože do těsné blízkosti rušné dopravní tepny byla implantována kolonie rodinných domků. Problematické je to oboustranně. Pro budoucí obyvatele této kolonie bude doprava po obchvatu trvalou zátěží, pro obchvat zase vznik této kolonie znamená ohrožení plynulosti a bezpečí provozu, protože kolonie je napojena na původní polní cestu a z ní vyvedena na obchvat, takže tento nájezd bude náhle zatížen větším množstvím provozu. Logičtějším řešením by bylo zaústit dopravu z této kolonie do Veselské silnice u hájovny. Potenciálně problematické to může být i z hlediska urbanistického. Pokud obchvat těsně obrůstá zástavbou, může to do budoucnosti městu Rokycany komplikovat jeho rozšíření, úpravu křižovatky, popřípadě změnu trasy Veselské ulice. Lze shrnout, že situování pozemků právě sem a v podobě, v jaké byla parcelace provedena, působí spekulativním dojmem, zejména u nejvýchodnějších z nově rozměřených pozemků.

Tím ale rapidní stavební vývoj oblasti pod Kotlem nekončí. Na jejím opačném západním konci, poblíž Kotelské cesty přicházející od Rokycan, došlo ve stejné době k další parcelaci. Do té doby se tu rozkládala pouhá louka, z jihu i západu lemovaná okrajem lesa. Takto ji zachycuje ještě letecké snímkování z července 2022.[64] O rok později vypadalo vše jinak. V květnu 2023 už je louka o ploše cca 115 arů rozměřena na jednotlivé pozemky (celkem jich tu vzniklo 11). Středem původní louky byla v severojižním směru vedena zcela nová obslužná komunikace, již vydlážděná. A na parcele v severovýchodním koutu této kolonie už vyrůstá první rodinný dům, který už má obvodové zdi i střechu.[65] Situace v červnu 2025 ukazuje, že celkem na pěti pozemcích se zde budují rodinné domy, ve vysokém stavu rozestavěnosti.[66] V prosinci 2025 už rodinný dům v severovýchodním rohu lokality, jehož výstavba začala jako první, má číslo popisné čp.347. (Celá kolonie se nachází v katastru Kamenný Újezd.)

Umístění této kolonie rodinných domů je mnohem vhodnější než v předchozím případě. Blízkost lesa a klidový charakter jsou tu nepopiratelnou předností. A trasa jižního obchvatu Rokycan je vedena v dostatečném odstupu, aby nevytvářela větší hlukovou a emisní zátěž. Podobně jako u předchozí kolonie ale i zde není dořešena dopravní obslužnost. Stávající cesta vedoucí souběžně s okrajem lesa byla vždy spíše polní cestou. Nyní zde v obou nových lokalitách vznikl prostor pro až 23 rodinných domů, což může představovat i několik desítek automobilů, které budou i několikrát denně odtud najíždět na jižní obchvat Rokycan, přičemž napojení je provedeno primitivním způsobem, což odpovídalo dosavadnímu charakteru této cesty, tedy bez bezpečnostních prvků i přípojných pruhů. Noví obyvatelé rodinných domů pod Kotlem tak mohou ohrožovat řidiče na obchvatu, nebo naopak. Popřípadě můžou začít vyvíjet tlak na zpomalení rychlosti na obchvatu, popřípadě na výstavbu kruhové křižovatky, což ale zčásti jde proti smyslu obchvatu. A i v takovém případě by inženýrské provedení kruhové křižovatky bylo složité, protože pouhých 80 metrů od tohoto křížení se nachází i křižovatka obchvatu a Veselské silnice. Lokalita pod Kotlem patrně doplácí na skutečnost, že se nachází na pomezí dvou katastrálních území, což oslabuje schopnost komplexního územního plánování.

 

 

15.4. Dopravní trasy na Kotli

Od roku 2013 je vedeno poblíž severního okraje lesa nové těleso silničního obchvatu Rokycan. Je sice trasováno v jistém odstupu od Kotle, ale jinak nezakryté vegetací. Obchvat byl v roce 2019 prodloužen až do Hrádku, takže míjí polesí Kotel v celé jeho délce. V prostoru poblíž Kotelské hájovny vznikla křižovatka obchvatu a Veselské silnice.   

Veselská silnice pokračuje od hájovny k jihu, kde vstupuje do lesního komplexu. Silnice pak prudce stoupá serpentinou přes sedlo východně od vrcholku Kotle. Původně byla ještě strmější. Nevedla serpentinou ale v trase stávající přímé cesty pro pěší.[67]

Dne 18. července 1817 magistrát řeší, že Josef Bauer a manželka Kateřina byli pověřeni „vollendung den Kottler Fahrstrasse,“ neboli „dokončením Kotelské silnice.“ Josef Bauer byl penzionovaný hejtman z Mokrouš a měl se podílet na „Bearbeitung der auf ihn ausgefallene neuen Strassenstrecke im Walde Kottel,“ česky tudíž „zpracování na něj připadlého nového silničního úseku v lese Kotel.“ Radní doplnili, že manželé Bauerovi úkol dosud nesplnili a že se tudíž osloví jiní zájemci, přičemž se vybere nejnižší cenová nabídka a dosud vyplacené peníze se mají od Bauera vyžádat zpět.[68] Dozvídáme se, že silnice ještě nebyla upravená. Dne 12. března 1822 se magistrát seznámil s protokolem s některými měšťany, kteří „sich über die anrepartirte Arbeiten bei der Wesselen Straße beschweren,“ česky tedy „si kvůli přidělené práci na Veselské silnici stěžují.“ Radní uložili, aby polesný Jan Markus do 8 dnů předložil výkaz o tom, kteří měšťané by měli na stavbu dodat povozy a dělníky.[69] Dne 30. března 1822 pak polesný Markus předložil obecní radě výkaz provedených prací na stavbě „Weseller Weg,“ tedy „Veselské cesty.“[70]

Tehdy ve 20. letech 19. století ovšem ještě nešlo o budování serpentiny a zmírnění příkrého stoupání silnice. Na mapě z roku 1838 je totiž stále zachycena v původní přímé linii.[71] Při tehdejších inženýrských možnostech se jednalo jen o dílčí úpravy vozovky a šířky komunikace. Pořád to byla těžce sjízdná trasa, fakticky vedená horským terénem. Takto je ještě vidět i na evidenční katastrální mapě z roku 1875. Teprve v jejích dodatečných zákresech je vyznačena i nová linie coby „okresní silnice rokycansko-mešenská“.[72] Podle dobových pramenů byla budována a rozšiřována nová okresní silnice z Rokycan přes Kotel do Veselé patrně v roce 1912. V roce 1914 totiž město řeší z toho vyplývající úpravy hranic pozemků.[73]

 


[1] Verzeichniss über die herrschaftliche Hüttweide, Verzeichniss über die samentliche Herrschafts Grund Realitäten Zussamenziehung von allen Gattungen der Gründen, 1782, snímek 28, https://www.portafontium.eu/iipimage/30770070/soap-ro_00013_ap70-k278_0280

[3] 15. schůze obecního zastupitelstva, 21. 12. 1920.

[4] 6. schůze obecního zastupitelstva, 14. 4. 1939.

[7] Rokycanský deník, 20. 2. 1998, s. 14.

[9] Rokycanský deník, 20. 2. 1998, s. 14.

[11] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan, III. oddělení, inventář, 1976, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0071_00013_am-rokycany-odd-3.pdf

[15] Materiál pro jednání rady města, 9. ledna 2006, č. 2010, ID: 4650.

[19] idnes.cz, U Rokycan se na jaře otevře nová rozhledna, nabídne vyhlídku na Šumavu, 27. 12. 2013,  https://www.idnes.cz/plzen/zpravy/u-rokycan-se-otevre-rozhledna.A131227_143421_plzen-zpravy_ban

[22] idnes.cz, U Rokycan se na jaře otevře nová rozhledna, nabídne vyhlídku na Šumavu, 27. 12. 2013,  https://www.idnes.cz/plzen/zpravy/u-rokycan-se-otevre-rozhledna.A131227_143421_plzen-zpravy_ban

[26] Rokycanský deník, 20. 2. 1998, s. 14.

[27] 51. schůze obecního zastupitelstva, 14. 11. 1930.

[28] 210. schůze městské rady, 6. 8. 1930.

[29] 216. schůze městské rady, 19. 9. 1930.

[30] 51. schůze obecního zastupitelstva, 14. 11. 1930.

[31] 226. schůze městské rady, 5. 11. 1930.

[32] 51. schůze obecního zastupitelstva, 14. 11. 1930.

[33] Schůze obecní finanční komise, 11. 11. 1930.

[34] 51. schůze obecního zastupitelstva, 14. 11. 1930.

[35] 16. schůze obecní správní komise, 12. 3. 1931.

[36] 3. schůze městské rady, 7. 5. 1931.

[37] 9. schůze obecního zastupitelstva, 12. 2. 1932.

[38] 80. schůze městské rady, 23. 6. 1932.

[39] 94. schůze městské rady, 22. 9. 1932.

[40] 98. schůze městské rady, 14. 10. 1932.

[41] 101. schůze městské rady, 27. 10. 1932.

[42] 20. schůze obecního zastupitelstva, 20. 1. 1933.

[43] 103. schůze městské rady, 10. 11. 1932.

[44] 20. schůze obecního zastupitelstva, 20. 1. 1933.

[45] 20. schůze obecního zastupitelstva, 20. 1. 1933.

[46] 135. schůze městské rady, 22. 6. 1933.

[47] 139. schůze městské rady, 10. 8. 1933.

[48] 141. schůze městské rady, 24. 8. 1933.

[49] 146. schůze městské rady, 22. 9. 1933.

[50] 22. schůze obecního zastupitelstva, 24. 6. 1941.

[51] 22. schůze obecního zastupitelstva, 28. 8. 1913.

[67] Šach, V.: Jak se v Rokycanech říkalo a říká, díl 8. Rokycansko, č. 47, 28. 11. 1991, s. 6.

[68] Radní protokol, 07. 01. 1817 – 23. 12. 1817, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 11, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 11; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k011, snímek 187.

[69] Radní protokol, 04. 01. 1822 – 24. 12. 1822, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 14, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 14; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k014, snímek 56.

[70] Radní protokol, 04. 01. 1822 – 24. 12. 1822, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 14, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 14; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k014, snímek 77.

[73] 3. schůze obecního zastupitelstva, 17. 4. 1914.