---

 © D. Borek 1999

Rokycany za druhé republiky

1) Úvod

Mnichovská dohoda 29. září 1938 znamenala předěl v dějinách moderní české (československé) státnosti. Hrozbu celoevropského válečného konfliktu odvrátila sice na poslední chvíli západní diplomacie oním jednáním v Mnichově, ale Československá republika sama se propadla do mezinárodněpolitické bezvýznamnosti. Česká společnost se potácí v šoku ze ztráty území, zdrojů a hodnot. Šíří se deziluze nad dosavadní ideou československé státnosti, jež nebyla s to ochránit národ. Začala druhá republika, pětiměsíční intermezzo mezi liberální demokracií předmnichovské republiky a německou okupací v březnu 1939. Už svým názvem demonstrovala druhá republika diskontinuitu s předchozím politickým systémem. Praktická politika těchto pěti měsíců nakonec přivedla český národ k jeho historicky první zkušenosti s totalitarismem, či přesněji s autoritativním režimem.

Moje práce ale není dějinami druhé republiky. Jde mi o popis mikrosvěta okresního města Rokycan a způsobů, jakými se jednotlivé události „vysoké“ politiky během druhé republiky projevovaly na činnosti místní samosprávy a maloměstské společnosti vůbec. Vycházím z duality státní správa versus samospráva s tím, že na rozdíl od státní správy, jež je takřka v jakémkoliv politickém systému centralizovaná, s pevnou, hierarchickou rozhodovací strukturou, komunální, samosprávná politika postrádá tyto rysy. Právě proto směřoval po Mnichovu ze strany státní moci vůči místní samosprávě soustavný tlak, mající za cíl omezení její strukturální autonomie, a proto může studium komunální politiky během druhé republiky odhalit regionální nuance, které monolitický systém státní správy postrádá. Uvědomme si například, že jedině na komunální úrovni byla Národní strana práce „vládní“ stranou a jedině zde se odehrával (nerovný) politický konflikt mezi ní a Stranou národní jednoty. Kromě fenoménu komunální politiky a její postupné reglementace se soustřeďuji na vlastní agendu samosprávných sborů, zejména v souvislosti s důsledky Mnichova (uprchlická otázka, snaha o konsolidaci ekonomiky).

Rokycany představují na konci 30. let archetyp „okresního města“, provinční městské komunity, a tak může být tato studie chápána i jako příspěvek k „malým dějinám“. Pro svou práci jsem čerpal jednak z literatury věnované obecně druhé republice, zejména z knihy J. Rataje, J. Kuklíka, D. Tomáška aj. Vzhledem k zaměření na otázky samosprávy jsem využíval četnou právnickou literaturu. Zde mi nejvíce informací dodala práce Pavla Matese. Vzhledem k tomu, že studuji politologii, mohl jsem se, zejména v teorii politických stran a politického stranictví, jakož i v obecné terminologii, opřít o některá díla politické vědy. S ohledem na regionální charakter předmětu mého bádání jsem využíval četnou historiografickou literaturu regionální provenience. Pro dějiny samotných Rokycan třicátých let však jakékoliv historiografické zpracování chybí. Prameny jsem čerpal z fondů Státního okresního archívu v Rokycanech, Státního okresního archívu v Plzni a Městského archívu v Plzni i ze zde uložených kronik a zápisů z jednání obecních sborů. V rámci běžného archivního materiálu vynikaly svým přínosem pro mé bádání kartony prezidiálních spisů okresního úřadu. Podstatným pramenným zdrojem mi byla četná regionální periodika, rokycanská či plzeňská. Vzhledem k absenci archivních materiálů k dějinám politických stran představuje stranický tisk (bohužel) takřka jediný pramen k vývoji systému politických stran v druhé republice. Na závěr chci zdůraznit, že téma komunální politiky a jejích úkolů v letech 1938-39 by zasluhovalo obsáhlejší syntetickou práci, založenou na komparaci vícero lokalit v českých zemích.