Untitled

Město Rokycany, zastoupené Městským úřadem Rokycany vypsalo výběrové řízení pro plnění veřejné zakázky podle § 49 zák. č. 199/94 Sb. na zpracování Územního plánu města Rokycany.

Na základě posouzení nabídek byla rozhodnutím ze dne 14.1.1997 přijata nabídka uchazeče Ing. arch. Tomáše Havrdy - projektová kancelář. Dne 13.2.1997 byla uzavřena smlouva o dílo na zpracování ÚPN SÚ města Rokycany, členěná na části Průzkumy a rozbory, Koncept, Návrh a čistopis územního plánu.

V červenci 1997 byly zpracovány průzkumy a rozbory. Na jejich základě pořizovatel za technické pomoci zpracovatele vyhotovil územní a hospodářské zásady (ÚHZ) ve smyslu zák.. č. 50/76 sb. ve znění zák.. č. 262/92 sb. a zák.. č. 43/94 sb. a podle vyhlášky č. 84/76 sb. ve znění vyhlášky č. 377/92 sb.. Po projednání byly ÚHZ schváleny zastupitelstvem města Rokycany usnesením č. 12/97 dne 18.11.1997.

Koncept ÚP byl zpracován v dubnu 1998. Projednání konceptu proběhlo již podle novely stavebního zákona č. 50/76 Sb. ve znění zákona č. 83/98 Sb., účinného od 1.7.1998. Projednání konceptu bylo oznámeno veřejnou vyhláškou, vyvěšenou v době 30.4. - 3.6. 1998 a 3x v regionálním tisku (17.4., 14.5. a 15.5. 1998). Informace byla též zveřejněna v kabelové televizi. Dokumentace byla po dobu 30 dnů vyvěšena v budově radnice, k nahlédnutí byla též na OkÚ a MěÚ Rokycany. Dne 1.6.1998 byl koncept projednán s dotčenými orgány státní správy a sousedními obcemi, veřejné projednání bylo zahájeno výkladem dne 3.6.1998.

Souborné stanovisko s pokyny pro dokončení návrhu ÚP města Rokycany bylo schváleno zastupitelstvem města dne 27.10.1998 usnesením č. 8/98, bod č. 44. a upřesněno dne 14.12.1999 usnesením č. 10/99.

Po projednání návrhu schválilo dne 18.4.2000 městské zastupitelstvo územní plán a obecně závaznou vyhláškou č. 83 vyhlásilo závaznou část územního plánu Rokycany.

Řešeným územím ÚPN SÚ Rokycany je celé současné správní území města, tj. katastrální území Rokycany a katastrální území Borek. Rozloha řešeného území je 3.098,25 ha.

Základním měřítkem územního plánu SÚ Rokycany je měř. 1 : 5 000 pro celé řešené území sídelního útvaru.

Město Rokycany nemá v současné době platnou schválenou územně plánovací dokumentaci.

Poslední územní plán sídelního útvaru Rokycany byl zpracován v roce 1989, nebyl však vzhledem ke společenským změnám schválen (zpracova-telem bylo Krajské urbanistické středisko Stavoprojektu Plzeň, průzkumy a rozbory září 1984, návrh ÚPN SÚ září 1989).

Kromě společensko-politických změn po roce 1989, které mění ekonomický potenciál města, došlo k dokončení výstavby dálnice D5 a k výstavbě nových podniků ve městě. Začala obnova restituovaných a privatizovaných podniků a objektů. Všechny tyto procesy mění tvář města a zatím se realizují v rámci neschválené územně plánovací dokumentace.

Proto bylo třeba zpracovat a schválit nový územní plán, který bude odpovídat současné legislativě a společensko politickým podmínkám.

Za cílový horizont návrhového období se stanovuje rok 2010. K tomuto termínu budou schváleny závazné části návrhu územního plánu sídelního útvaru.

Rozvojové trendy přesahující návrhové období budou stanoveny jako směrná část ÚPN SÚ - výhled po roce 2010.

· Stabilizovat stávající bezkonfliktní území a navrhnout řešení pro problémové lokality současného osídlení, zejména území vymezená v kap. 12.1. ÚHZ - doporučené regenerační procesy.

· Vymezit rozvojová území pro bydlení v různých typech zástavby a pro podnikatelské aktivity.

· Vyřešit dopravní skelet SÚ s vazbou na dálnici D 5 a na okolní osídlení, zejména vzájemné dopravní propojení silnic ve směru na Litohlavy, Osek, Prahu, Rožmitál, Mirošov, Šťáhlavy a Plzeň, s perspektivním cílem minimalizovat průjezdnou nákladní dopravu obytným územím.

· Navrhnout podmínky pro ochranu přírodního prostředí a pro zajištění kvality životního prostředí.

· Stanovit podmínky pro regeneraci městské památkové zóny a jejího bezprostředního okolí.

· Vymezit plochy veřejného vybavení všech druhů pro návrhové období, s rezervou pro dlouhodobý výhled. Navrhnout veřejně prospěšné stavby.

· Navrhnout regulativy využití území a základní regulativy stavebního uspořádání.

· Kromě základního řešení konceptu ÚPN SÚ byly v konceptu vybrané dílčí lokality a problematiky řešeny variantně, zejména:

- systém odkanalizování Borku a těch lokalit osídlení, jejichž napojení na centrální ČOV bude obtížné.

U variant byly vyhodnoceny vzájemné přínosy a nevýhody řešení, po projednání byly vybrané varianty zastupitelstvem schváleny v souborném stanovisku.

Pro sídelní útvar neexistuje schválená platná územně plánovací dokumentace, závazná pro řešení nového ÚPN SÚ Rokycany.

Také pro plzeňský region, který zahrnuje celý okres Rokycany, se nová územně plánovací dokumentace teprve zpracovává. Proto ani v této oblasti neexistují závazné dokumenty.

- digitální katastrální mapy k.ú. Rokycany, k.ú. Borek (katastrální úřad Rokycany 1997, 1999)

- Směrný územní plán Rokycany (Státní ústav pro rajonové plánování v Praze, 1959) - pouze textová část

- ÚPN SÚ Rokycany - průzkumy a rozbory (Stavoprojekt Plzeň, Ing. arch. Jaroslav Peklo a kol., 9/1984)

- Územní a hospodářské zásady pro ÚPN SÚ Rokycany (Odbor výstavby ONV Rokycany, odborná spolupráce Stavoprojekt Plzeň, 1/1985)

- Návrh ÚPN SÚ Rokycany (Stavoprojekt Plzeň, Ing. arch. Oldřich Fára, 9/1989)

- Návrh ÚPN SÚ Rokycany, doplněk 1 (A.F.I. Atelier Plzeň, Ing. arch. O. Fára, Ing. arch. J. Icha a spol., 5/1992)

- Doplněk ÚPN SÚ Rokycany, rodinné domy "Pod Čilinou", prověřování us (A.F.I. atelier Plzeň, Ing. arch. O. Fára, Ing. arch. J. Icha a spol., 5/1992)

- PÚP Rokycany - Průmyslové území (Stavoprojekt Plzeň, Ing. Danzerová, 12/1968) - pouze výkres komplexní návrh 1 : 1000

- Průzkumy a rozbory ÚPJ - Z Rokycany střed (Stavoprojekt Plzeň, Ing. arch. Hostičková, 6/1981) - pouze výkresy 1 : 1 000

- Studie Rokycany - Tymákovská cesta, Komunikace, Kanalizace, Vodovod, Veřejné osvětlení (Projekční kancelář Ing. Petr Žák, 8/1996)

- Rokycanská stráň -studie rekonstrukce krajinného území (architektonické studio Hysek sro., Ing.Arch. Oldřich Hysek, 9/1997)

V rámci prací na P + R byly provedeny pochozí terénní průzkumy se zákresem do map 1 : 2 000 pro zastavěné území a do map 1 : 5 000 pro zájmové území. Dále byla pořízena foto a videodokumentace řešeného území.

- kopii statistických tabulek ze sčítání v r. 1980 a 1991 za město Rokycany za urbanistické obvody

- disketu s údaji ze sčítání v r. 1991 za město Rokycany po urbanistických obvodech.

- soupis, vymezení skládek povolených, nepovolených,
rekultivovaných (objem, druh odpadu, roky využití, resp. rekultivace)

- statistické údaje o katastrálním území Rokycany (úhrnné hodnoty druhů pozemku a počty objektů)

11) ÚPP a ÚPD okolních obcí (datum pořízení či schválení, zpracovatel,
použitelnost)

- Program rozvoje města Rokycan (Institut regionálních a správních věd VŠE, doc. RNDr. D. Wokoun Csc. a kolektiv, 11/1996)

- Oponentní posudky k Programu rozvoje města (prof. Hampl, Ing. Jaromír Stejskal)

- Náměty pro zpracování Strategie rozvoje města Rokycan (RNDr. Josef Postránecký, 7/1997)

Další podklady jednotlivých odborností jsou uvedeny u příslušných kapitol textové části průzkumů a rozborů.

Projednání konceptu proběhlo již podle novely stavebního zákona č. 50/76 Sb. ve znění zákona č. 83/98 Sb., účinného od 1.7.1998. Projednání konceptu bylo oznámeno veřejnou vyhláškou, vyvěšenou v době 30.4. - 3.6. 1998 a 3x v regionálním tisku (17.4., 14.5. a 15.5. 1998). Informace byla též zveřejněna v kabelové televizi. Dokumentace byla po dobu 30 dnů vyvěšena v budově radnice, k nahlédnutí byla též na OkÚ a MěÚ Rokycany. Dne 1.6.1998 byl koncept projednán s dotčenými orgány státní správy a sousedními obcemi, veřejné projednání bylo zahájeno výkladem dne 3.6.1998. Ke dni 22.6.1998 bylo podáno 37 písemných námitek od občanů a právnických osob, 2 obcí a 21 stanovisek a připomínek od dotčených orgánů státní správy. Souhlasná stanoviska bez připomínek zaslalo 13 orgánů státní správy a organizací. Souborné stanovisko s pokyny pro dokončení návrhu ÚP města Rokycany bylo schváleno zastupitelstvem města dne 27.10.1998 usnesením č. 8/98, bod č. 44. V souborném stanovisku bylo zastupitelstvem města rozhodnuto o vybraných variantách řešení a o úpravách návrhu na základě došlých připomínek. Souborné stanovisko je uloženo u pořizovatele na MěÚ Rokycany.

Městské zastupitelstvo v Rokycanech dne 18.4.2000 schválilo územní plán města Rokycany a usneslo se vydat podle § 24 odst. 1 a § 36 odst. 1 písm.n) zákona ČNR č. 367/1990 Sb., o obcích (obecní zřízení) ve znění pozdějších předpisů a podle § 29 odst. 3 zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) ve znění pozdějších předpisů obecně závaznou vyhlášku č. 83 o závazné části schváleného územního plánu města Rokycany.

Regulativy funkčního a prostorového uspořádání území města Rokycany jsou stanoveny v příloze č. 1 této vyhlášky.

Veřejně prospěšné stavby jsou vymezeny v příloze č. 2 této vyhlášky. Plochy pro veřejně prospěšné stavby jsou vymezeny ve výkresech č. 10.1., 10.2., 10.3., 10.4. a 10.5. územního plánu města Rokycany.

Město Rokycany je správním centrem svého okresu. Má výhodnou geografickou polohu v národním i mezinárodním měřítku. Z hlediska regio-nálních vztahů nemá ve své velikostní kategorii konkurenci. Zároveň je přiro-zeným těžištěm subregionu, což představuje široký kulturně společenský potenciál, který je třeba dále rozvíjet.

Rokycany jsou také těžištěm souvislého pásu osídlení jihovýchodním směrem až k Mirošovu. Žije zde více než 40 % obyvatelstva a poskytuje téměř 60 % pracovních příležitostí celého okresu.

Mezi vazbami na osídlení v bezprostředním okolí dominuje již zmíněný kontinuální pás osídlení Rokycany - Kamenný Újezd - Hrádek - Mirošov. Druhou skupinou jsou samostatná sídla na severu - obce Litohlavy, Osek a Volduchy, s dobrým propojením na Rokycany. Tradiční vazby jsou také po staré silnici č. 605 ve směru na východ (Svojkovice, Holoubkov, Mýto), zatímco pro osídlení směrem západním má již větší přitažlivost Plzeň.

Z okolních obcí zůstal součástí samosprávy Rokycan pouze Borek, který si uchovává samostatnou historickou část obce u rybníka, ale v nové výstavbě již prakticky srostl podél silnice č. 605 s rodinnou zástavbou katastru rokycanského.

Postavení Plzně jako regionálního centra nesporné. Pro budoucí vzájemné vazby obou sousedních měst bude důležitý rozvoj plzeňské aglome-race ve východní a severovýchodní části (Chrást - Dýšina - Ejpovice), kde se uvažuje o možném rozšíření průmyslu. Pro tento "meziprostor" by Rokycany mohly být alternativní nabídkou bydlení i městského vybavení, zejména pro zájemce, kteří dávají přednost klidnějšímu životu v menším městě s pěkným přírodním zázemím. Centrální státní správa má zatím některá regionální pracoviště v Plzni. Také centrem VÚSC je Plzeň.

V komunikační síti dominuje dálnice D5 s jedinou křižovatkou u města v severozápadní poloze. Subregionální vztahy zajišťují komunikace II. tř. č. 605 (bývalá komunikace I. tř. č. 5), č. 183 ve směru na Domažlice a č. 232 ve směru na Kralovice. Dalšími komunikacemi III. třídy jsou č. 11724 směr Mirošov, 11732 směr Kamenný Újezd, 18331 směr Raková - Veselí, 2326 směr Litohlavy - Smědčice, 2321 směr Volduchy.

Železniční trať Praha - Plzeň má i do budoucnosti perspektivní možnosti při variantě rekonstrukce stávající trati, protože Rokycany jsou zastávkou většiny rychlíků. Nová trať velmi vysokých rychlostí by naopak Rokycany minula bez zastávky, takže by město z hlediska celostátních a mezinárodních vztahů ztratilo jednu z atraktivních dopravních vazeb.

Vedlejší železniční trať Rokycany - Nezvěstice obsluhuje jižní část subregionu.

* mají výhodnou strategickou polohu v rámci republiky i v mezinárodním měřítku na důležité evropské trase dálniční i železniční

* jsou centrem urbanizovaného pásu Rokycany - Kamenný Újezd - Hrádek - Mirošov.

Město má výrazně průmyslový charakter s doposud poměrně dobrou demografickou strukturou. Má předpoklady stabilizace a rozvoje všech sídelních funkcí a ve své kategorii též všech střediskových funkcí.

Mnohé sousední a blízké obce spádové oblasti Rokycan mají zpracovány nové územní plány, nebo se na nich pracuje. Jedná se o tuto schválenou vybranou dokumentaci:

Dále byl zpracován územní generel Rokycany - Mirošov, který řeší celý urbanizovaný pás území vč. Rokycan. Pro vzájemné vztahy tohoto osídlení je dobrým podkladem při řešení jednotlivých územních plánů, i když návrh generelu se neschvaluje a výsledky tedy nejsou závazné.

Rokycany jsou významným historickým městem s poměrně dobře zachovanou středověkou osnovou a s mnoha kulturními památkami. Také rozvoj města v 19. a 20. století zanechal řadu cenných objektů a souborů.

Kulturně historická hodnota města je jedním ze zásadních východisek řešení územního plánu. Proto zde uvádíme podstatné pasáže z průzkumů a rozborů o historickém vývoji města, které ozřejmí naší snahu o zachování historických hodnot, kontinuitu vývoje hodnotných rozvojových tendencí a regeneraci narušených lokalit.

Starobylé osídlení Rokycan dokládá již v 1. polovině 1. tisíceletí před n.l. hradiště Žďár knovízské kultury, s mohutnými kamennými valy na vrchu, který se tyčí východně nad městem. Také nedaleké slovanské hradiště Březi-na, severně od Rokycan, z doby 9. - 10. stol. leží na místě hradiště daleko staršího, patrně kultury halštatsko laténské z poloviny 1. tisíciletí př.n.l..

O vzniku trhové vsi, která předcházela založení města Rokycany, nejsou žádné doklady. S jistotou pouze víme, že tudy procházela důležitá cesta z Prahy do Řezna a že osada pravděpodobně vznikla u brodu přes Padrťský potok, pokrytý "rokytím", r.j. rákosím. Také je zřejmé, že osídlení nabývá na významu při upevňování moci Přemyslovců v 9. a 10. století ¹/. Někdy počátkem 10. století byl postaven hrad Plzeň (Starý Plzenec) jako významný knížecí hrad v opěrném systému přemyslovské moci.

O historickém vývoji Rokycan je dosud, bohužel velmi málo souborných prací. Neexistuje ani systematický archeologický, ani stavebně historický průzkum, který by vznik a vývoj tak významného města objasnil.

V ranných dobách osídlení stával v Rokycanech hrad, o jehož poloze nejsou historické doklady a badatelé o něm vedou spory. Někteří jej lokalizují do okolí děkanského kostela ²/. Většinou převládá názor o situování hradu v jihovýchodním koutu Malého náměstí.

Rokycany bývaly patrně majetkem pražského biskupství od jeho založení r. 973, nebo benediktinského kláštera sv. Jiří od r. 982, i když nejsou v darovací listině přímo uváděny ³/. K Biskupskému dvorci se váže nejstarší písemný záznam o Rokycanech (podrobně viz průzkumy a rozbory).

Také o vývoji nejstaršího půdorysu města a o přesném průběhu cest do Prahy, do Starého Plzence a do Plzně nejsou prokazatelné doklady. Zatímco v průzkumech ⁴/ je tvar Malého náměstí vykládán změnou cesty ze Staré na Novou Plzeň, Dr. Líbal datuje vznik Malého náměstí až do doby, kdy cesta směřovala na Novou Plzeň ⁵/.

Charakteristiky vývoje Rokycan uvádí v r. 1988 Krajské středisko státní památkové péče a ochrany přírody Plzeň jako součást návrhu na vyhlášení památkové zóny ⁴/. Protože je tento přehled zkrácenou citací z pasportizace okresu Rokycany ⁵/, uvádíme tento souborný přehled v plném znění.

Předchůdcem města byla ves pražského biskupa, ležící na významné cestě z Prahy do Staré Plzně. Připomíná se prvně již k roku 1110. Ještě podnes je příměstská oblast obklopena vlastně koldokola lesy. Tehdy jich bylo daloko více. Složitá půdorysná struktura města nevykazuje žádné přesvědčivé urbanistické detaily, které by naznačovaly uspořádání biskupské vsi při přechodu Padrťského potoka. Jedinou výjimku představuje místo obou kostelů, farního P. Marie a zrušeného zasvěceného sv. Petru a Pavlu. Situace farního chrámu ve vztahu k organismu hrazeného rokycanského jádra je značně neorganická, na prvý pohled je zřejmo, že tu stával již před tím než bylo něsto vysazeno. Obdobně platí to i pro bývalý kostelík sv. Petra a Pavla, typického raně feudálního zasvěcení, přestavěný na dům číslo 117 na Pražském předměstí. Stojí bezprostředně při severozápadním břehu mlýnské strouhy, která tvořila současně vodní příkop. Lze z toho usuzovat, že ves Rokycany, nepochybně trhová a vyššího významu se rozkládala částečně v prostoru západní části jádra a dále k východu patrně i na pravém břehu Padrťského potoka. Závadu představuje skutečnost, že neznáme přesnější průběh dávné pražské cesty v úseku východně města. Na Pražském předměstí ukazuje na předlokační komunikaci Krátká ulička, vedoucí od nárožní zájezdní hospody číslo 69 - II. východním směrem k lávce přes mlýnskou strouhu na ostrov mezi ní a potokem. Naproti tomu raně feudálního původu prokazatelně není trojboké náměstí Julia Fučíka (dříve Svatojánské), jehož půdorys naznačuje vidlici cest, jednak na Prahu, jednak do údolí Padrťského potoka. Toto menší rokycanské náměstí se totiž bezprostředně váže i svou podélnou osou na velké náměstí a vzniklo v době, kdy hlavní komunikace nesměřovala již na Starou, ale na Novou Plzeň. Vidlice náměstí J. Fučíka toliko naznačuje, že město nebylo zprvu hrazeno, takže jeho výpadové komunikace nebyly vázány na brány. Význam raně feudálních Rokycan dokládá skutečnost, že tu bylo sídlo arcijáhenství k r. 1176 se uvádí arcijáhen Zdeslav. J.V. Šimák vyslovil domněnku, že Rokycany byly vysazeny někdy ve druhé polovině 13. stol. Šimákův závěr rozhodně neobstojí. Ve vývoji urbanizace Čech mají totiž Rokycany zcela zvláštní postavení. Ve svém půdorysu dokládají zcela výraznou, jedno-značnou orientaci na Novou Plzeň. Právě v Rokycanech se Pražská cesta mířící ještě na Pražské předměstí na jihozápad zalamuje k západu, na nynější Plzeň. V málo případech vystupuje půdorysný organismus města v roli historického pramene tak přesvědčivě a jasně jako zde. Je až zarážející, že trasa raně feudální komunikace na Starou Plzeň je v půdoryse města zcela nezřetelná. Roku 1296 dal pražský biskup Tobiáš z Bechyně příkaz, aby rokycanský kostel, nepochybně románský předchůdce nynějšího chrámu byl opevěn. Není ovšem známo, zde se biskupovo opatření skutečně realizovalo.

Rokycany se staly městem nejdříve až na konci 13. století, kdy v západních Čechách jednoznačně převážil význam královského města Plzně. Obrys gotických Rokycan vytvořil až průběh hradeb, stavěných teprve na konci 14. stol.. Půdorysná osnova města se ovšem nepochybně vytvořila již v době jeho založení. Jeho podélná osa směřuje v zásadě od JVV k západu, přímo na půdě jádra se lehce zakřivuje. Na této ose byla zřízena obě náměstí, velké s pravoúhlými západními rohy, takže asi jeho západní dvě třetiny jsou pravidelně obdélné, východní třetina je naopak zcela nepra-videlná, ovlivněná starší situací kolem mariánského kostela. Má vlastně půdorys písmene L. Jedno rameno lichoběžně se zužující směřuje ke krčku na severozápadním konci malého náměstí, druhé míří ke kostelu, v jehož bezprostředním okolí se projevují sporé náznaky radiální osnovy. Řada domů po jižní straně velkého náměstí přecházela s jedním ustoupením v mírné plynulé segmentově vypjaté křivce do malého náměstí. Na protilehlé straně přechází tento mimořádně rozlehlý blok i do ulice ústící do jihozá-padního rohu náměstí. Tato ulice směřovala přímo k Plzeňské bráně. Po její severní straně byly vyvinuty tři pravidelné domovní bloky, východní, při náměstí, takřka obdélný. Západně této trojice bloků vybíhá z hlavní komu-nikace ulice k severu, jež se pak v severozápadním ohybu města stáčí k východu a v mírném zakřivení míří na západní průčelí kostela P. Marie Sněžné, jež se vlastně obrací do severovýchodního rohu bloku po severní straně pravidelné části velkého náměstí. Z hlavní komunikace z náměstí k západu odbočuje ulice k JJZ, na kterou pak navazovala cesta v přímém směru na Šťáhlavy. Na zmíněném ostrově mezi mlýnskou strouhou a Padrťským potokem i dále k východu se rozkládalo Pražské předměstí.

Nejstarší stavbou rokycanského jádra je kostel P. Marie Sněžné, zbudovaný nejspíše za Karla IV., Arnošt z Pardubic založil při farním chrámu klášteřík augustiánů kanovníků.

K roku 1399 se připomíná výstavba hradeb, ovšem nejlépe dochovaný jejich úsek po severozápadní straně jádra je až pozdně gotický. Městský domovní fond je z větší části starý, historický, nebyl dosud hlouběji poznán, takže nemůžeme dnes vysloviti závěr, kdy byla v Rokycanech dřevěná domovní zástavba vyměněna postupně za zděnou. Gotický organismus domů prokazuje dosti náročný portál, jehož profilace nasvědčuje rozhodně době předhusitské. Nutno z toho usuzovat, že dochované rokycanské domy mají středověké kořeny a alespoň zčásti gotický organismus. V rozporu s tímto konstatováním je do jisté míry údaj, že děkanství vyhořelo v r. 1728 bylo většinou dřevěné. Na jižní straně náměstí bylo zřejmě podloubí, zřízená zatím neznámo kdy.

V slohovém období renesančním prodělávalo město velký hospodářský rozvoj. Doklady výstavby tohoto slohového období mu nejsou rozhodně úměrné. Hřbitovní kostel N. Trojice vyrostl až v první čtvrtině 17. stol.

Za třicetileté války bylo město v r. 1639 vypleněno Švédy. Architektonická aktivita vyšší úrovně se v Rokycanech rozvinula až v 18. stol., její vyvrcholení představuje kaple na Vršíčku. Do organismu města zasáhly velké požáry v roce 1757 a 1784. Posledně zmíněný oheň zasáhl celé město a podmínil proměnu jeho zevního vzhledu do raně klasicistní podoby. V r. 1790 bylo v Rokycanech ve městě i obou předměstích Pražském a Plzeňském 291 domů. Na katastrálním plánu z r. 1838 byla domovní zástavba jádra takřka výhradně zděná, nechyběly ovšem ojedinělé dřevěné domy. Naproti tomu objekty hospodářské byly z velké části ze dřeva. Dřevěný stavební materiál převažoval i na obou předměstích. Uvedeného roku bylo v jádru 152 domů, na Pražském předměstí 133 a na Plzeňském 44 objektů, dohromady 329 domů. Ve srovnáním s rokem 1790 nebyl přírůstek nijak výrazný.

Rozhodný vliv na další rozvoj města mělo postavení západní dráhy, otevřené v roce 1862 a s tím spojený rozvoj průmyslu, jemuž napomáhají blízké doly na kamenné uhlí. V Rokycanech vznikla řada i dvojposchoďo-vých novostaveb. K roku 1898 bylo ve městě 421 domů. V období mezi dvěma světovými válkami rozšířily město soubory vilek a rodinných domků zejména po severozápadní a jižní straně za drahou.

Intenzivní rozvoj Rokycan pokračoval i po druhé světové válce. Pražské předměstí vystřídalo z velké části rozsáhlé sídliště. Z urbanistického hlediska nelze však hodnotit kladně vložení pětiposchoďových činžovních domů přímo do jádra v pozadí velkého bloku po jižní straně náměstí.

Přesto však rokycanské jádro si udrželo z velké části historický ráz. Lze naléhavě doporučit provedení stavebně historického průzkumu, který by umožnil komplexní zhodnocení zástavby jádra a vytvořil základní předpoklad pro jeho regeneraci. Rokycany jsou panoramaticky významným městem, každá nová výšková výstavba by se měla s touto skutečnosti zodpovědně vyrovnat.

Zatímco středověké město bude třeba teprve prozkoumat a objevit, novodobý vývoj můžeme sledovat lépe. Prvním přelomem je zmíněný požár v r. 1784, který prakticky zničil celé město. Požárů zažily Rokycany celou řadu, ale tento byl zcela vyjímečný. Město po něm nepochybně zcela změnilo svou podobu. Např. kostel sv. Petra a Pavla, který v místě zvaném "klášter" (č.p. 117) stál nejméně od r. 1409 nebyl po požáru obnoven. Město se postupně a těžce obnovovalo, přesto již r. 1789 byl vysvěcen opravený chrám p. Marie Sněžné podle plánů Ignáce Jana Palliardiho. Jeho syn Ignác Alois Palliardi pracoval na dostavbě radnice, dokončené až r. 1808 ⁷/.

Koncem 18. stol. ztrácí městské opevnění z vojenského hlediska význam, takže v r. 1799 jsou rozprodávány pozemky příkopů na jižní straně města. Přesto až do doby výstavby železnice v r. 1861 - 62 si Rokycany prakticky uchovávají středověký charakter, patrný z katastrálního plánu z r. 1838. V městských hradbách byly tři staré brány - Plzeňská a Pražská, zmíněné v r. 1456, Saská z r. 1529 a Nová brána na jihu z r. 1799. Jejich stavební vývoj symbolizuje proměny města. Nová brána byla stržena již v r. 1812. Zchátralá Pražská brána byla zbořena r. 1808, znovu přestavěna s rozšířeným průjezdem v letech 1811 - 16 a definitivně zbořena r. 1844. Jen Plzeňská brána přežila rozvoj města. V letech 1925 a 1936 byly proraženy průchody po obou stranách, aby nakonec, přes mnoho protestů podlehla v r. 1950 demolici.

Vně opevnění byla dvě předměstí: menší Plzeňské (zvané Na kamení) na severozápadě a větší Pražské (zvané Na pátku na východě. Podél tzv. Nové řeky, neboli mlýnského náhonu podél severního okraje hradeb, který také tvořil hradební příkop (teprve v r.1976 kanalizován a zakryt) stávaly mlýny a další předměstská zástavba. Přes Starou řeku, t.j. Padrťský potok vedly tři hlavní cesty a jedna místní, prakticky v místě dnešních mostů a pěší lávky. V prostoru Nerudova náměstí bylo velké tržiště. Torzo předměstí zbylo v ulicích Na pátku, Soukenické a Josefa Tomáška, uprostřed asanovaného území, potom starobylá zájezdní hospoda Na železné, vystavěná koncem 18. stol. Plzeňské předměstí je zachováno kolem ulic Soukenická a Madlonova.

Do pol. 19. století stálo vně opevnění města několik významných staveb. V první řadě je to původně protestantský renesanční kostel Nejsvětější Trojice z r. 1609, roku 1624 přeměněn na katolický, upraven r. 1872, okolo bývalý hřbitov s několika zachovanými náhrobky a vstupními branami (dnes chráněn také jako významný krajinný prvek). Po roce 1784, kdy byly zrušeny ostatní hřbitovy to byl jediný, kde se až do roku 1931 pohřbívalo (toho roku otevřen nový hřbitov při Litohlavské silnici). Poblíž stál obecní špitál (t.j. chudobinec, nikoli nemocnice) z r. 1680, přestavěn 1816, v r. 1982 zbořen ⁷/. Jižně od kostela byl obecní dvůr. Na Plzeňském předměstí je dodnes zachovalý Jágrův mlýn z konce 17. stol., později změněn na Guthovy železárny. U Plzeňské brány byl sál, který r. 1828 postavil a vlastnil Císařskokrálovský privilegovaný ostrostřelecký sbor (odtud název Střelnice), založený r. 1742 jako První dobrovolný měšťanský spolek. Až do r. 1903, kdy byla postavena sokolovna, to byl jediný větší sál, kde se hrálo divadlo a konaly společenské akce. V přilehlé zahradě na tzv. "Býčí louce" zřídili r. 1872 restauraci, hudební pavilon, kuželník a kryté verandy. Na konci zahrady byla cvičná střelnice ⁷/. Na opačném konci města v dnešní ulici Pivovarské dosud stojí Městský pivovar z r. 1731 (ve městě v ulici U Spilky byly dva malé pivovary, jeden kláštera augustiánů a druhý zvaný Klincovský, které vařily až do r. 1901).

V roce 1850 se Rokycany staly sídlem okresního úřadu a jsou jím s výjimkou let 1868 - 1896 dosud. Zajímavá je také správní reforma z r. 1789, kdy byl zrušen sbor konšelů a obecních starších a zřízen tzv. regulovný magistrát, v čele s purkmistrem a sedmi radními ⁸/.

Železniční trať České západní dráhy z r. 1862 je velkým zásahem do krajiny, ale město zpočátku příliš neovlivnila. Stará nádražní budova stojí za hradebním příkopem na konci dnešní ulice Svazu bojovníků za osvobození. Hospodářský rozvoj a přeměna Rokycan v moderní průmyslové město byl v 2. pol. 19. století z počátku pozvolný, nicméně začala dramatická proměna středověkého obrazu města i krajiny. Současně probíhá výstavba uvnitř hradeb, formují se nové kompoziční a rozvojové principy a začíná výstavba nových předměstských lokalit. Přímo na Mariánském, dnes Masarykově náměstí byl na místě dvou starších domů postaven v pol. 19. stol. jeden doupatrový dům, tehdy kromě radnice jediný dvoupatrový dům na náměstí. V roce 1895 byl přestavěn do dnešní novorenesenční podoby Obecní spořitelnou, ale byly zde i další úřady a od r. 1910 knihovna. Od roku 1947 je budova známa jako Rokycanův dům osvěty (spořitelna si postavila v r. 1933 novou budovu u nádraží)⁷/.

První velkou asanací v historickém jádru města byla výstavba Měšťanské chlapecké a dívčí školy v r. 1898. Na její stavbu bylo vykoupeno a zbouráno 7 domů (dnes základní škola v ul. Míru). Mohutná budova se vymyká historickému měřítku Rokycan, i když se dnes, v kontextu novodobých brutálních zásahů jeví jako přirozená součást historického prostředí. Budova sama má již nepochybnou umělecko historickou hodnotu. V této souvislosti skoro úsměvně působí citace ze směrného územního plánu Rokycan z r. 1957, kde je v popisu Řešení - zásady asanace z hlediska směrného plánu uveden požadavek: ⁸/"veřejné budovy musí respektovat charakter prostředí (výstražným příkladem je škola v ulici Míru)".

Poslední čtvrtina minulého století je období průmyslového rozmachu. Rokycansko má velmi dlouhou železářskou tradici, nejstarší zprávy o hutnictví jsou připomínány r. 1426. V nedaleké Klabavě byly založeny hutě r. 1541, od r. 1575 náležely Rokycanům ⁹/. Ve městě však dosud byly jen malé řemeslné dílny, mlýny, pily a valchy. V 80. a 90. letech se však železářství prudce rozvíjí kolem města. Nepochybně tomu napomohla železnice do Mirošova z r. 1869, kde se začalo v 1. pol. 19. stol. těžit uhlí. Z Brožovy valchy vznikla v r. 1886 železárna Hirsch (dnešní Strojírny Rokycany), z Jágrova mlýna vznikly r. 1897 Guthovy železárny (nyní SMS). V roce 1898 již nestačila výroba slévárny v Klabavě rostoucí poptávce, proto byla přímo v Rokycanech ze starých kasáren zřízena nová slévárna zvaná "Žampírky". Tyto Železárny královského města Rokycany byly základem prosperující a rostoucí slévárny (od r. 1948 součást Škody Plzeň, dnes výroba zrušena). V roce 1908 byla vlečkou propojena s nádražím ¹⁰/.

V letech 1870 - 71 vybudovala Chomutovská rudohorská společnost tzv. Bedřichovu huť, na jejímž místě byla v r. 1902 vystavěna moderní Hopfengärtnerova válcovna (dnes Zemědělský nákup Rokycany v ul. B. Němcové). Vedle Bedřichovy hutě stála koksárna Mirošovského těžířstva ⁸/. Nedaleko byla v r. 1901 založena továrna na hospodářské stroje Hudlický, která se rozrostla do největšího podniku ve městě, dnes Kovohutě Rokycany. Ve městě ale vznikaly i jiné podniky. Z bývalého mlýna pod kostelem vybudoval r. 1895 J.B. Zápotočný významnou a známou tiskárnu. V r. 1871 byl založen Akciový rolnický cukrovar, v r. 1890 přeměněn na továrnu na kůže a v r. 1919 přebudován na závod MARILA. Dále na západ byly jatky, drobná a pěkná průmyslová architektura, v současné době neuvěřitelně bezohledně deformovaná přestavbou.

Blíže městu byla již v r. 1872 zřízena městská plynárna, poté i plynové osvětlení na náměstí a v hlavních ulicích ⁷/. Město na přelomu století staví kanalizační stoky, které namnoze v historickém jádru slouží dodnes.

Jižně od nádraží byla těsně po r. 1900 postavena kasárna (dnes okresní archiv a SOU v ulici Jeřabinové), soubor budov, který dodnes dominuje Jižnímu předměstí. U nádraží byla parní pila, dále k jihu velká cihelna (dnes zde stojí sídliště U Václava). Na jihovýchodě za haldou strusky vzniká dělnická kolonie Práchovna, dále k jihu továrna na lepenku (donedávna OSP, nyní kovovýroba několika soukromých firem v ulici Čelakovského) a další parní pila. V roce 1901 byl založen nad dnešní ulicí Pivovarskou nový Měšťanský pivovar právovárečníků (dnes sklady Plzeňských pivovarů). Na Plzeňském předměstí se rozrůstá obytná zástavba řadových dělnických domků.

Na severním okraji Rokycan byla zřízena v r. 1906 hospodářská škola (dnes SOU zemědělské v ul. Mládežníků), půvabný soubor školní budovy a hospodářských pavilonů. Na pravém břehu Boreckého potoka stoupá vzhůru strání křížová cesta zvaná Kalvárie k rotundě z r. 1853. Velkým počinem pak bylo v r. 1870 založení Husových sadů v krásném prostředí Rokycanské stráně, s procházkovými cestami, pavilonem a rozhlednou na vrcholu.

Na Padrťském potoce byly několikery říční lázně, poblíž bývalé Pražské brány byly v r. 1896 postaveny Městské lázně (zbourány při nedávné stavbě nového mostu).

Na přelomu 19. a 20. století vzniká hradební okruh, tehdy zvaný Okružní třída, dnes Jiráskova, významný kompoziční počin nového města. Ulice dodnes lidově zvaná příkopy nebyla jen novou dopravní trasou, ale postupně soustřeďovala významné novostavby, převážně veřejného charakteru.

U starého nádraží z r. 1862 byla v r. 1903 postavena sokolovna (v r. 1980 rekonstruovaná a rozšířená přístavbou), naproti v r. 1905 rozlehlá budova Gymnázia. Příčnou osu od starého nádraží do města doplnila úřední budova z r. 1924 (dnes okresní úřad).

Západním směrem navazují budovy okresního soudu - soukromý dům MUDr. Jirmana z r. 1908; bývalý hotel Merkur, secesní budova z r. 1908, od r. 1922 sídlo pošty; vila z r. 1869, přestavěná r. 1908 na okresní dům (dnes Okresní vojenská správa).

Z mladších budov je významná okresní nemocenská pojišťovna z r. 1926 a zejména budova nového nádraží, postavené v letech 1929 - 31. Při celkové rekonstrukci nádraží byl postaven podjezd pod železnicí za sokolovnou (trať byla rozšířena o druhou kolej). Tím se otevřely dvě nové rozvojové šance - rozšíření města na jih za železnici a nová příčná osa od nového nádraží do centra města. Hned v r. 1933 se staví nová moderní budova městské spořitelny (dnes Komerční banka), v témže roce Rokycanův sbor.

Ve dvacátých a třicátých letech je velká výstavba na jižním předměstí. V roce 1921 - 24 bylo postaveno asi 60 družstevních rodinných domků. V r. 1933 byla založena nové kasárna. Až do II. světové války se staví mnoho rodinných domků a výstavných vil.

Za I. republiky byla vybudována řada veřejných zařízení také v ostatních částech města. Roku 1931 byl založen nový hřbitov, v témže roce dokončena moderní Masarykova škola, o rok později vybudoval Sokol krásný tenisový areál na jihu města. V r. 1934 bylo podle návrhu arch. Libry vybudováno koupaliště.

V tomto období vznikly tři nové továrny. Na západě Hamiro v r. 1929 (výroba plyšových hraček Pospíšil), na jihu továrna na montáž a později výrobu jízdních kol TRIPOL v r. 1934 (Favorit Rokycany). Původní továrna v historickém jádru jižně od náměstí z r. 1931 pod značkou Tudor, po válce začleněná do Esky Cheb, pracovala do r. 1952 (nyní jsou zde obytné domy v ulici J. Knihy) ⁷/.

Kromě vilové zástavby na Jižním a Plzeňském předměstí se rozšiřuje rodinná výstavba podél pražské silnice. Uvnitř města dochází k dílčí přestavbě městských domů, např. v Palackého, Smetanově a Hradební ulici, které ještě respektují uliční osnovu a měřítko města. Nové činžovní domy se staví v ulici J. Růžičky. Nešťastně situovaný je bytový dům před hotelem Bilý lev v místě bývalé sladovny, poblíž bývalé Pražské brány. Naopak zdařile byla začata bytová zástavba na rohu Nerudova náměstí.

Po roce 1948 se charakter města začíná měnit. V padesátých letech začíná velkorysá bytová výstavba v duchu socialistického realismu. Staví se sídliště U Václava, Hrudkovanka, Pražské předměstí. Tato fáze se svéráznou architekturou, poměrně citlivě navazuje na historickou osnovu města v místech dotyku s předchozím osídlením. Platí to zejména o severní straně Pražské ulice, o dostavbě Nerudova náměstí. Kompozice na volných plochách je sice schematičtější, ale dbá na měřítko zástavby, respektuje tvary střech a vytváří určitou gradaci prostorů.

V roce 1957 se staví velkorysý projekt nemocnice, v r. 1963 fotbalový a lehkoatletický stadion. Od roku 1947 se buduje hvězdárna, v r. 1957 druhá pozorovací kopule (modernizace v r. 1969).

Zároveň bohužel, začíná tragicky chátrat historické jádro, s výjimkou několika případů (rekonstrukce dělnického domu a připojení sousedního domu v r. 1965, úpravy radnice v letech 1964 a 1972, adaptace kina v r. 1958).

V roce 1958 dochází ke změně dopravního režimu ve městě. Do té doby byla obě náměstí průjezdná v obou směrech, po úpravě je provoz jednosměrný - do Plzně přes náměstí, do Prahy Jiráskovou ulicí.

V šedesátých letech začíná panelová bytová výstavba I. etapou na Pražském předměstí. Masivní tempo však nabírá v letech sedmdesátých. V období 1972 - 78 se staví 668 bytů na jižním předměstí, dostavuje se Pražské předměstí ^9/. Součástí tzv. KBV je základní škola, sídlištní pavilony obchodů, poliklinika, mateřské školy.

Co do kvantity tato výstavba jistě uspokojila potřebu bytů pro migraci, protože i strojírenské závody rozšiřovaly produkci a potřebovaly pracovní síly. Po stránce kulturní a estetické se kvalita stále zhoršovala. Přesto je nutno jednotlivé lokality diferencovat.

Jižní předměstí je sice stejně fádní, jako kterékoliv sídliště v republice té doby, v poslední etapě převýšené a přehuštěné, s dlouhými beztvarými hmotami, ale leží uprostřed vilové zástavby, s dostatkem zeleně a s pokusem o lokální centrum na ulici B. Němcové. Poněkud stranou od historického jádra se sice neblaze promítá do celkového obrazu města (leží výš než centrum města), ale k bezprostřenímu kontaktu s památkovou zónou nedochází.

V jižní části Pražského předměstí působí otřesně zejména vysoký deskový dům podél Pražské ulice. V severní části je bezohledně k měřítku města rozevřen vějíř výškových budov na břehu řeky podél ulice Na pátku.

Přestavba v ulici J. Knihy z počátku 60. let je hrubým zásahem do historického města i promarněnou šancí. Dlouhé panelové domy sledují historickou ulici, ale působí nepřitažlivě až odpudivě, což znehodnocuje jak bonitu místa, tak jeho obyvatelnost. Obytné domy bez městského parteru krom toho velkou část města umrtvují. Surové panelové domy se sedlovou střechou vypadají směšně, střechy ale aspoň částečně zjemňují nepřiměřenou hmotu svých nositelů v pohledech na historické jádro. Vnitřní obytné prostory mají dostatek zeleně, což pozitivně změkčuje jejich kasárenský výraz. Obě části, východně i západně od radnice bezohledně odřezávají původní dvorní parcely a křídla domů, které tvoří jižní frontu náměstí. Prostorový konflikt s panelovou obytnou vestavbou na těchto parcelách je prakticky neřešitelný. Frekventovaná příčná pěší trasa od nového nádraží tuto lokalitu míjí Palackého ulicí, východní trasa z jižního předměstí od starého nádraží je lemována mohutnou alejí, která alespoň ve vegetačním období činí prostor snesitelným.

Bezprecedentní brutalitou se vyznačuje panelová obytná zástavba v těsném sousedství severního okraje historického jádra v ulicích Rokycanově a F. Černého. Severní část lokality zůstala po r. 1989 nedostavěna. Zastavovací schema snad ani nepředstírá náznak kompozice, jedná se pouze o využití asanovaného území. Při výstavbě byl dokonce zbourán domek, považovaný za rodiště Mistra Jana z Rokycan. Barokní kaplička, památkově chráněná, byla v r. 1986 zbourána při rekonstrukci pěší lávky přes Padrťský potok. V roce 1992 byla z peněz veřejné sbírky postavena a vysvěcena její replika.

Další neuváženou bytovou stavbou je panelový dům naproti Střelnici u křižovatky Plzeňské a Třebízského ulice. Svoji hmotu, nelogickým situováním a nevzhlednou architekturou znehodnocuje západní okraj historického jádra se zachovalými hradbami a baštami.

Ani na novodobé solitery účelových staveb neměly Rokycany štěstí. Dvě budovy hyzdí čela obou hlavních náměstí historického jádra. Na Malém náměstí je to novostavba hotelu Bílý lev, postavená v letech 1984 - 89 (starý hotel zbourán 1983). Strohá hmota, nenápaditá architektura bez detailu a mrtvý parter jsou vlastnosti, které do historického prostoru nepatří a které jej znehodnocují.

Na západním okraji Masarykova náměstí bylo zbouráno 6 domů a na jejich místě v letech 1986 - 90 postaven obchodní dům Žďár. Z původních domů byl nejvýznamnější rohový z 1. poloviny 19. století, který patřil městu a kde bývalo v letech 1896 - 1928 Okresní hejtmanství. Novostavba obchodního domu je na rozdíl od hotelu Bílý lev velmi členitá stavba, která ovšem vůbec nerespektuje historické prostředí. Mimoto není provozně příliš zdařilá, zejména pro změny v užívání po roce 1989, takže příliš životem nepřekypuje.

Hned vedle na náměstí stojí budova katastrálního úřadu, původně jednopatrový dům, přestavěný v r. 1988. Nástavba 2. poschodí s nepochopitelně tvarovanou, jakoby mansardovou střechou hmotově přiměřená, ale velmi nevzhledná a celkově ruší severní frontu náměstí.

V roce 1985 byl mezi dnešním obchodním domem Žďár a školou zbořen celý blok s devíti domy původní zástavby. Nejznámější byl na rohu hotel Černý kůň. Dnes je zde parkoviště, celý volný prostor vyhlíží bezradně a provizorně a zjevně čeká na svou konečnou podobu. V nedávné době se zde uvažovalo s výstavbou školní kuchyně a jídelny. Za obchodním domem Žďár byla v r. 1993 dokončena stavba České pojišťovny. Bohužel i tato stavba, s půdorysem zbytečně členitým a s nenápaditou architekturou pásových oken v duchu hromadné panelové výstavby vůbec nereaguje na historické prostředí a rozhodně není estetickým přínosem. Na jižní straně Masarykova náměstí stojí Dům lahůdek, který byl v letech 1975 - 76 zcela přestavěn. Tvarově respektuje proporce náměstí, vč. vysoké střechy. Jeho průmyslová modrá závěsová fasáda ze skla, která se do slohového charakteru náměstí pochopitelně nehodí, je spíš kuriozitou a dokladem architektury a stavební výroby své doby.

Na západním okraji historického jádra byl v r. 1977 postaven Domov penzion pro důchodce, zařízení jistě velmi potřebné. Opět se však jedná o příklad bezohledné necitlivosti ke kulturním a estetickým hodnotám, neboť na citlivém a exponovaném místě při vjezdu do centra města, v bezprostřední blízkosti středověkých hradeb a historické zástavby byla postavena převýšená hmota prefabrikované budovy bez jakýchkoliv architektonických kvalit. Také její půdorysné a situační řešení jakoby záměrně ignorovalo historickou uliční a parcelní osnovu.

V kontrastu k penzionu pro důchodce, na kterém je zřejmý požadavek maximální úspory pořizovacích nákladů, stojí budova bývalého okresního výboru KSČ z r. 1976, kde finanční prostředky evidentně limitovány nebyly. Prostorový koncept se snaží reagovat a být protiváhou městské spořitelně od arch. Libry z r. 1933, jejích architektonických kvalit - i při vědomí realizačních omezení stavební výroby v 70. letech - zdaleka nedosahuje.

Mohutnou stavbou z roku 1994 je na Jiráskově ulici budova telekomunikací (dnes slouží poště). Nepříliš invenční architektura alespoň respektuje uliční čáru a měřítko Jiráskovy ulice.

U nejnovějších staveb v centru města se přece jen projevuje větší pozornost k historickému prostředí, větší nároky na architektonické řešení a nesrovnatelně větší materiálové a realizační schopnosti současných stavebních firem. Na Malém náměstí to dokládají dvě budovy jižní fronty. Na rohu, v místě kde stával hostinec Na rychtě a který byl tak zničen, že se v r. 1982 jeho část zřítila a musel být demolován, byla v r. 1995 postavena nová budova České spořitelny. Sousední dům, kde sídlí Finanční úřad, byl v témže roce adaptován z administrativní budovy, postavené v r. 1984 (v roce 1978 byl zbourán dům původní). Obě stavby respektují prostor a měřítko náměstí, snaží se o historické reminiscence secese a moderny, a i když tvarosloví je poněkud zbytečně okázalé, oba domy působí na náměstí docela přirozeným dojmem.

Nejsilnější pozitivní dojem z výstavby nejnovější je nepochybně postupná obnova veřejných i soukromých budov, v mnoha případech na velmi vysoké úrovni návrhu i provedení.

V předměstské části města byl v ulici J. Růžičky v r. 1982 postaven zimní stadion, standardní halová stavba, nyní poněkud chátrající. Ve Dvořákově ulici velký areál gymnázia a tělocvičny, dokončen r. 1995. Na západním okraji města při Plzeňské ulici je před dokončením komplex supermarketu. V posledních letech bylo postaveno několik nových výrobních areálů - BORGERS, EUWE EUGEN a WEXLER na jihu, masná výroba SCHNEIDER na severu, HC MODELL na jihu.

Z inženýrských staveb je kromě napojení na dálnici nejvýznamnější nový most přes Padrťský potok a úprava komunikace, které zlepšily dopravní poměry ve městě, ale bohužel, také zasáhly do historického předměstí.

V Rokycanech se zásadně změnil dopravní režim v r. 1976, kdy byla upravena severní část městského okruhu ve směru Praha - Plzeň. Do té doby se jezdilo přes náměstí. Zákaz vjezdu na náměstí byl vyhlášen v r. 1990.

Velmi pozitivní je zrušení staré a v r. 1996 založení nové řízené skládky Němčičky na jihozápadě.

Bytová zástavba byla zatím zcela zastavena, ale dál se staví rodinné domky, nyní zejména podél pražské silnice směrem k Borku.

Borek je starobylá obec, připomínaná již v r. 1390. Historická zástavba je dvojí. U potoka pod hrází je mlýn a hamr s hospodářskými a obytnými budovami. Hlavní osídlení je na skále nad rybníkem, v bizarním nepravidelném seskupení kolem úzkých cest. Ke starší, snad i historické zástavbě patří část u pražské silnice a pás podél příjezdové cesty. Novější zástavba je jednak ve východní části obce, jednak vilová zástavba podél pražské silnice. Za železnicí je areál bývalého státního statku a menší lokalita obytné zástavby. Po zklidnění pražské silnice se v posledních letech silně staví rodinné domy právě podél této komunikace.

Pro město Rokycany byl vypracován před r. 1910 regulační plán v měřítku 1 : 720 a schválen r. 1911. Byl vypracován podle zásad tehdy platných, v rozsahu starého města a kasáren (dnešních starých kasáren).

Po 1. světové válce byly vypracovány městskou technickou kanceláří pro stavbu rodinných domků dílčí regulační plány území u starých kasáren, na Práchovně a u t.zv. Patronky. Část dílčího plánu za Rakovským potokem byla předložena ke schválení ústavu pro stavbu měst Masarykovy akademie v Praze.

V r. 1935 vypsalo město soutěž na vypracování regulačního a zastavovacího plánu podle podmínek, zpracovaných technickou kanceláří městského úřadu (Ing. Moucha). Byli vyzváni architekti: Ing. Dr. K. Chochol, Ing. Dr. A. Mikuškovic, Ing. J. K. Říha. Posouzení předložených soutěžních návrhů bylo provedeno v srpnu 1935. Porota došla k závěru, že pro výhled je třeba uvažovat 15 000 obyvatel. Vítězným návrhem se stal projekt Ing. Dr. A. Mikuškovice a bylo doporučeno, aby pracoval na definitivních regulačních plánech.

- Studie směrného plánu, autor prof. Ing. Dr. A. Mikuškovic; zpracováno v r. 1950 v měřítku 1 : 5 000.

- Studie směrného plánu, autor arch. V. Štrunc; školní práce z r. 1951 v měřítku 1 : 5 000.

- Zastavovací studie Jižního předměstí, autor Ing. arch. Pech, duben 1956, v měřítku 1 : 2 000, 1 : 1 000. Byl to experimentální projekt na použití typu T - 22.

- Zastavovací plán Pražského předměstí, autor Ing. arch. Tichý, SPÚ Plzeň, různá měřítka a různá data. Podle těchto plánů se prováděla bytová výstavba ¹¹/.

V roce 1957 byl zpracován směrný územní plán Rokycany ¹¹/. Z dnešního hlediska jsou zajímavé zásady řešení směrného plánu pro centrum města zejména proto, že se většina z nich minula účinkem. Citujeme:

Pro správné vyřešení centra města bylo toto určeno jako asanační oblast. Je bezpodmínečně nutné vypracovat asanační plán v měřítku 1 : 2 000, 1 : 1 000 se všemi náležitostmi, zejména:

c) Vypracovat za spolupráce Státní památkové péče návrh asanace v
alternativách.

b) Zastavění na volných plochách navrhnout v místním charakteru.
Vyvarovat se mechanického použití typových podkladů.

g) Veřejné budovy musí respektovat charakter prostředí (výstražným
příkladem je škola v ulici Míru).

Z textu vyplývá, že termín asanace byl tehdy užívan v pravém významu, t.j. obnova a ozdravění města, nikoli jako dnes, kdy je často považován za synonymum demolice a destrukce.

V roce 1971 byl vypracován v KPO Stavoprojekt SÚP Rokycany, který byl schválen radou ZKNV v roce 1972. V roce 1982 byla zpracována změna SÚP Rokycany, která zohledňuje územní projekt zóny Rokycany - střed. ¹²/.

Územní projekt zóny Rokycany - střed (KPO Plzeň 1982) byl schválen radou ONV Rokycany v r. 1983. Podstatně měnil původní SÚP, proto byla provedena změna SÚP, jak výše uvedeno.

Na základě projektu záhy došlo bohužel k největším destrukcím v historickém jádru a jeho bezprostředním okolí.

Byl zpracován zcela profesionálně a důkladně, v duchu podmínek a požadavků své doby. Metodicky vychází ze státního plánovaného hospodářství, t.zn. všechny funkční složky města navrhuje a bilancuje podle tehdy centrálně stanovených normativů a ukazatelů, vč. výroby a pracovních příležitostí. Návrhové období bylo stanoveno do r. 2 000. K tomuto termínu navrhoval v Rokycanech 16 000 obyvatel (stav roku 1980 byl 13 220, návrh k roku 1990 byl 14 5OO obyvatel), v tehdejších administrativních hranicích (t.j. vč. osídlení částí Borek, Kamenný Újezd a Kocanda) 17 000 obyvatel.

Nápadným, možno říci zásadním rysem návrhu je tehdy nekompromis-ně přísná ochrana zemědělské půdy. Je to nejen první bod cílů, stanovených v ÚHZ, nejen je vyhodnocení ZPF nejobsáhlejší částí dokumentace (jak bylo velmi podrobnou metodikou stanoveno), ale je tím jednoznačně determinován návrh urbanistického rozvoje.

Obecně správná tendence ochrany půdy jako součásti neobnovitelného přírodního potenciálu a bohatství byla administrativně absolutizována. Pozitiv-ním důsledkem by byla tendence hospodárně využívat zastavěná území, kdyby spolu s nesmyslnými tzv. technicko hospodářskými ukazateli a s absolutním diktátem stavební výroby nebyla výsledkem bezohledná hromadná výstavba, která hrubě poškodila měřítko města, zejména jeho historické jádro.

Návrh územního plánu 1989 na tyto škody upozorňuje, ale nemohl je výrazně změnit (hromadná panelová výstavba byla v době řešení ÚPN prakticky hotová). V důsledku ochrany zemědělské půdy návrh ÚPN v podstatě stabilizuje tehdejší zastavěné území, rozvojové plochy ve městě definuje převážně jako přestavbové, nebo jako dostavbu již asanovaných lokalit.

Výjimkou je rozvojový pás mezi městem a Kamenným Újezdem (převážně na katastru Kamenný Újezd) a návrh výrazné dostavby rodinných domků v Borku. Ve výhledovém horizontu do r. 2 000 (t.j. po navrhovaném období) jsou vymezeny větší rozvojové plochy pod nemocnicí a na jihu průmyslového území.

Dopravní osnova města je v návrhu ÚPN 1989 v podstatě stabilizovaná, pouze akceptuje dálnici D5 a přivaděč na západním okraji Rokycan. Komu-nikační páteř tvoří dosavadní "městský okruh" a navazující silnice do Plzně, Šťáhlav, Hrádku, Prahy, Oseka a Litohlav. Kromě drobných dílčích úprav a dnes již existujícího nového mostu u bývalých lázní navrhuje zajímavou novou trasu silnice do Kamenného Újezda východně podél uhelných skladů (s předpokladem nového podjezdu pod železnicí u zimního stadionu). Na tuto komunikaci navazuje prodloužení ulice B. Němcové na východ až na komunikaci II/11724 jižně od pivovaru. Přechod novým mostem přes Klabavu (byť v kategorii obslužných komunikací) je ovšem velmi problematický.

Jako výhledová trasa je navrženo prodloužení ul. Kotelské na jih a obloukem kolem průmyslového území na východ do Kamenného Újezda. Vnitřní území města vč. historického jádra je řešeno jako dopravně zklidněná oblast. Na severním okraji Kamenného Újezda v lokalitě Pod Kotlem je navrženo centrální překladiště Českých drah. Posílení nákladové dopravy železnicí by bylo jistě v mnoha ohledech, zejména ekologických žádoucí, vývoj se ovšem - bohužel - stále víc přiklání k dopravě silniční. V tomto ohledu je třeba výhled dopravního skeletu znovu posoudit a přehodnotit. Technická infrastruktura je navržena ve všech disciplinách podrobně, nově však bude třeba posoudit rozvoj kanalizační sítě, která byla navržena důsledně jednotná. Současné požadavky naopak směřují k takovým systémům, které ponechají dešťové vody v maximální možné míře v území v území srážek.

Celkově lze shrnout, že návrh ÚPN 1989 trpí nedostatkem rozvojových ploch. To do jisté míry řeší doplněk ÚPN z roku 1992, který navrhuje rozvoj obytného území Pod Čilinou a rozvoj průmyslových ploch mezi areálem kasáren a kovohutěmi na jižním okraji města. Třetí rozvojovou lokalitou je západní okraj města mezi železnicí a plzeňskou silnicí.

Zejména jižní průmyslové rozvojové lokality jsou velmi problematické, pokud nebudou mít realizované dopravní napojení pro nákladovou dopravu. Orientace na ulici Boženy Němcové přes obytné území jižního předměstí (podjezd pod železnicí v ulici J. Růžičky je nevyhovující) je zcela nepřijatelná. Zvlášť nešťastné je situování nových podniků Borges CS (příjezd kamionů obytnými ulicemi Stehlíkova, nebo V. Nového) a dopravní areál CARGO při ulici Jos. Růžičky (také provoz kamionů ve směru od jihu z ulice B. Němcové).

1/ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, západní
Čechy, dr. Miloslav Bělohlávek a kol., nakladatelství Svoboda 1985

2/ Městský hrad v Rokycanech, J. Anderle, T. Karel, Sborník muzea
Dr. Bohuslava Horáka Rokycany 7/1995

3/ Historie města Rokycany, díl. I., PhDr. Petros Cironis, Státní okresní
archiv Rokycany 1993

5/ Dr. D. Líbal, M. Heroutová, Pasportizace okresu Rokycany, SÚRPMO
Praha 1981

6/ Program regenerace městské památkové zóny Rokycany,
Ing. arch. Zdeněk Čihák, 1995

7/ Staré rokycanské domy I., II, Karel Hofman, vydala Městská knihovna
Rokycany 1996

10/ Z historie slévárny litiny Škoda v Rokycanech, Jan Hučka, Sborník
muzea Dr. B. Horáka Rokycany č. 7/1995

11/ Směrný územní plán Rokycany, Ing. arch. Oldřich Kolář a kol., Státní
ústav pro rajonové plánování v Praze 1959

12/ Návrh ÚPN - SÚ Rokycany, Ing. arch. Oldřich Fára, Stavoprojekt Plzeň
1989

16/ Rokycansko, Bláha, Cironis, Kepka, Majer, Západočeské nakladatelství
1978

19/ Rokycany v letech 1740 - 1750, část prvá, Karel Hofman, Sborník muzea
Dr. B. Horáka v Rokycanech (dále jen Sborník) 7/1995

20/ Zpráva o průběhu výstavby repliky barokní kapličky v Rokycanech,
Miroslava Šandová, Sborník 5/93

Podrobný rozbor současného stavu je obsažen v průzkumech a rozborech (červenec 1997). Proto zde rekapitulujeme jen zásadní východiska z P+R a ÚHZ, která jsou pro koncept územního plánu určující (současný stav je též popsán v příslušných kapitolách).

Město Rokycany má jediněčný přírodní krajinný rámec, který tvoří základ celkového obrazu města prakticky ze všech pohledů. Přirozená kotlina, ve které se město rozkládá je ze všech stran obklopena táhlými zalesněnými návršími s mělkými křivkami hřebenů rozloženými do několika prostorových plánů.

Nejcharakterističtější vrchy a hřbety, které lemují okraje urbanistického prostoru jsou na severu vzdálenější Ostrý kámen, Kokotsko, Přešov, Činadlo, Chlum a Vydřiduch. V tomto prostoru leží obce Litohlavy, Osek a Volduchy. V jižní části, blíže k městu, to jsou Čilina, Kotel a Kotlík, Hradební vrch a Žďár. Severní horizonty města ohraničují od západu Vršíček, Osecký vrch a Na vrších.

Široká údolní niva Klabavy západně od města si uchovala přírodní charakter a je pěknou charakteristickou partií, která se dotýká města a přechází do přírodních svahů Klabavské a Rokycanské stráně.

Uzavřený krajinný horizont je vnímán při pohledech z města i z vyšších poloh a představuje významnou kompoziční hodnotu.

Panoramatický obraz města je možno sledovat z mnoha vyšších poloh kolem celého města. Nejdůležitější jsou ale místa velké frekvence, jimiž jsou především příjezdy do města po historických trasách i z nových směrů. Některé trasy nejsou místem nejlepších pohledů, ale vzhledem k jejich frekventovanosti je jim třeba věnovat zvláštní pozornost.

Hlavní příjezdové trasy s pohledy na město jsou od Prahy (z Borku), od Plzně (úpatí Čiliny), z Oseka (Osecký vrch), od Šťáhlav (Němčičky), od Příbrami (Příbramská ulice), z Litohlav (po nové komunikaci, která je zároveň dálničním přivaděčem). Nové pohledy se zde otevírají v místě přechodu přes údolí Klabavy. Méně zřetelný pohled na město od východu je z dálnice nad Borkem.

Hlavní pohledy mají ve svém těžišti historické jádro s dominantou kostelní věže. Z řady míst je obraz narušen komínem výtopny ve východní části města.

Při pohledech od severu i od západu se výrazně negativně uplatňují soubory panelové zástavby, především pak na pozadí siluety kostela. Relativně nejméně zasaženo je panorama při pohledu z jihu (především od Šťáhlav).

Příjezd po Příbramské je zde pohledově narušen trasami vysokého napětí, které se soustřeďují ve zdejší rozvodně.

Na souboru fotografií jsou zachyceny hlavní pohledy z příjezdových komunikací, pro lepší orientaci je zvýrazněna poloha kostela. Situační plán vyznačuje místa pohledů.

Město leží na soutoku Padrťského potoka (Klabava), Holoubkovského (Boreckého) a Rakovského potoka, které modelují městskou krajinu. Osídlení se opírá o Rokycanskou stráň, která je nad pravým břehem Klabavy strmým úpatím Oseckého vrchu. Tyto svahy na západě směřují k Vršíčku, na východě se údolí za nemocnicí rozšiřuje do plochého úvalu pod boreckým rybníkem.

K jihu se terén zvolna zvedá k vrchům Čilina a Kotel. Historické hrazené město je položeno několik metrů nad břehy Klabavy. Terén dál stoupá k jižnímu předměstí. Rakovský potok vyhloubil mělký zářez, takže stará kasárna stojí na nevýrazném ostrohu, a přesto dominují jihozápadním partiím města.

Výraznější ostroh Na Husinci leží mezi Padrťským a Boreckým potokem, který se k východu zvolna zvedá až k úpatí vrchu Žďár. Strmější svahy na jihozápadním úbočí na pravém břehu Padrťského potoka uzavírají východní okraj urbanizovaného území Rokycan.

Kompozičním těžištěm města je jeho hrazené historické jádro. Hlavními městskými prostory jsou historická Masarykovo a Malé náměstí. Kompoziční páteří města je podélná osa - historická cesta - mezi Plzeňskou a Pražskou branou, dnes ulice Míru a obě náměstí.

Příčnou kompoziční páteří je spojnice starší Saské brány na severu a Nové brány na jihu, dnes ulice Gottliebova, Havlíčkova a Palackého. Na jihu ústí do náměstí 5. května před nádražím, na severu do hradebního okruhu s parkem a náměstím U Saské brány.

Od počátku našeho století se formuje jižní hradební okruh - dnešní Jiráskova ulice, zvaná "Příkopy". V každé době zde vznikaly významné stavby, ale bez jednotící kompoziční myšlenky, takže je spíš souborem soliterů a dopravní trasou, než komponovanou městskou třídou. Výjimkou jsou do jisté míry prostory před oběma nádražími. Na staré nádraží navazuje komponovaná příčná ulice Svazu bojovníků za osvobození, před novým nádražím již zmíněné náměstí 5. května.

Jižní část historického hrazeného města tím překročila hradby, které byly zcela zbourány a městská zástavba se rozšířila až k železnici.

Severní část hradebního okruhu se vyvinula jinak. Hradby zde více-méně zůstaly zachované dodnes, vč. fragmentů předměstské zástavby. Kompozičním prvkem je zde v bývalém hradebním příkopu zeleň. Situování Masarykovy školy s parkem je zárodkem "parkového okruhu", který však zůstal torzem.

Jihovýchodní okraj hrazeného města kompoziční osnovu definitivně ztratil při stavbě nového mostu a úpravě trasy Jiráskovy a Pražské ulice. Severovýchodní okraj byl znehodnocen torzem panelové bytové výstavby přímo u historického jádra a čeká na zásadní koncepční řešení.

Rokycanská předměstí vznikala v různých obdobích a souvislostech, které formovaly jejich osnovu.

V polovině minulého století bylo největší osídlení v místech dnešního Pražského předměstí. Silnice z Prahy se větvila na Trhovém (dnes Nerudově) náměstí do tří směrů. Přímo cesta pokračovala k Pražské bráně, vpravo se zalamovala k brodu a mostu Na pátku (dnes Soukenická ulice) a uprostřed směřovala k lávce přes Padrťský potok, dále ke "klášteru" a k pěší brance pod kostelem. K Trhovému náměstí také mířila příbramská silnice.

U brodu Na pátku se cesta větvila k severu na Volduchy a do Oseka, na západ k Plzni a do Litohlav. U Saské brány bylo menší osídlení, ze kterého se postupně vyvinulo Plzeňské předměstí.

Také u Pražské brány byla drobnější zástavba, její zbytky jsou zachovány v Čapkově ulici.

K nejstaršímu osídlení za hradbami nepochybně patřilo okolí někdejšího kostela sv. Petra a Pavla ("klášter").

Vedle pod kostelem byl Děkanský rybníček a rozlehlá zahrada, severozápadně od ní byl mlýn a domy kolem cesty (Soukenická ulice).

Tento rozsah osídlení, nepochybně středověkého původu se postupně rozšiřoval. Větší Pražské předměstí si uchovalo nepravidelný středověký půdorys, kdežto Plzeňské předměstí rostlo už na nové pravidelné parcelaci. Pouze v okolí mlýna (SMS) u Saské brány se dodnes částečně zachoval půdorys původní. Litohlavská ulice od Plzeňské brány si také zachovala původní trasu.

První změnou půdorysné osnovy Pražského předměstí bylo trasování Dvořákovy ulice, původní osecká silnice šla dnešní ulicí J. Tomáška. Ale ještě do padesátých let nová výstavba víceméně respektovala historickou osnovu. Pouze ulice Mládežníků byla proti původní Polní ulici napřímena a zalomena podle pravoúhlého rastru bytové výstavby. Proti historizujícím kompozicím 50. let (Příbram, Havířov a pod.) je vnitřní zástavba Pražského předměstí radiálnější a schematičtější, ale podél historických cest kompozičně ukázněná.

Další fáze již panelové hromadné bytové výstavby Pražského předměstí mají dvě zřetelné odlišné části. Domy podél ulice Na pátku a obchody na Nerudově náměstí záměrně likvidují historickou uliční osnovu i měřítko města. Domy jihovýchodně od Pražské ulice sice sledují uliční osnovu Pražské a Pivovarské ulice, ale výškou, řazením a délkou patří k nejpokleslejším formám sídlištní výstavby.

Jižní předměstí vznikla na osnově dvou historických cest, které vedly na jih do Starého Plzence, jedna od Pražské brány, druhá od Nové Brány. První byla zhruba v trase dnešní ulice Družstevní, druhá je ulice Jeřabinová. Po stavbě železnice jen druhá z nich přecházela přes trať a stala se osou Rašínova. K původním cestám patří Tymákovská a Václava Malého, ale celá uliční a parcelní osnova je novodobá z 20. let a později.

Když se vybudoval podjezd pod železnicí u starého nádraží, byla založena nová páteř území - Školní ulice. Tvůrci sídliště ovšem tuto příležitost nevyužili a uzavřeli ji vstupním prostorem školy. Ten sice získal na působivosti, ale obytné území ztratilo přehlednost a nezískalo významnější kompoziční páteř.

Novější část sídliště leží v místech bývalé cihelny. Východně od ní je starší sídliště U Václava z 50. let. Vzniklo jako ucelený soubor na okraji města, s vlastním obchodním vybavením a mateřskou školou, poblíž Kovohutí a Favoritu, které patřily k největším továrnám ve městě.

Rodinná zástavba za Rakovským potokem vznikla na jednoduchém uličním schematu bez zvláštní kompoziční myšlenky. Zachovala dvě historické cesty Tymákovská cesta a Vysoký průhon. Při stavbě nového podjezdu pod železnicí podél Rakovského potoka byla také zcela rekonstruovaná šťáhlavská silnice, která se stala výraznou provozní páteří. Jihozápadní části města, ale zatím bez kompozičních ambicí.

Stavba nových kasáren za cihelnou, rodinná zástavba u Kovohutí, později sídliště U Václava a dostavba Jižního předměstí propojila starší cestu Vysoký průhon na východ a vznikla dnešní ulice B. Němcové, která je výraznou provozní páteří této části Rokycan. Je na ní několik významnějších aktivních souborů, jako je vstup do kasáren a obchodní centrum (dnes Meinl), ale prostorově nebyly tyto kompoziční uzly zvlášť zdůrazněny. Jen park sídliště U Václava má výraznější kompoziční myšlenku.

Ani Plzeňské předměstí nemá zvláštní kompoziční ideu. Plzeňská ulice je tradiční provozní páteří města, míří do historického jádra, ale jinak nemá podobu městské třídy. Jediný pokus o městskou zástavbu je obytná skupina z 50. let proti plynárně. Obytná zástavba tohoto předměstí je vlastně výplní parcel mezi staršími továrnami na jednoduché pravidelné osnově.

Závěrem lze tedy konstatovat, že základní prostorová osnova historického jádra jako centra městské kompozice je narušena jak erozí asanačních zásahů a cizorodými soubory volné zástavby, tak některými nevhodnými (po stránce architektonické) dostavbami a přestavbami. Jedná se zejména o soubor vysokých panelových obejktů v jižní části Pražského předměstí, který představuje z hlediska kompozičního hluboký omyl a z hledisek prostředí i panoramatu města se jedná o počin výrazně negativní. Ještě větším omylem je nedokončený soubor panelových objektů na sever od kostela, vnášející do komorního a městotvorného prostředí centra cizí sídlištní element. Podobně, i když v menším měřítku působí některé další objekty jak v obvodu jádra (ul. Josefa Knihy), tak na samotném náměstí.

Celková kompozice města postrádá, kromě už zmíněných částí artikulovanou síť navazujících lineárních (ulice) i uzlových (náměstí) prostorů v těžištích jednotlivých celků po obvodě centra. Za výjimku lze v této souvislosti považovat prostor historického Nerudova náměstí na Pražském předměstí, i když je jeho funkce značně znehodnocena dopravou.

U některých okrajových částí je organizace prostorové skladby nezřetelná, či dokonce chybí, chybí i výrazná propojení k těžišti města.

Vizuálně je vnímání kompozice města orientováno věží kostela Panny Marie Sněžné. Kompaktní a výškově vyrovnaná hladina historického jádra je pohledově narušena panelovou zástavbou. Jednotlivým částem města, i když se charakterem liší, schází výraznější cezury, takže v obrazu města, resp. ve vnímání za pohybu tyto části často splývají. Za kladnou výjimku lze považovat zelený pás podél Rakovského potoka mezi Rašínovem a západními plochami rodinných domů. Opačně pak působí prakticky celá východní část města.

Město Rokycany v letech 1880-1950 trvale velmi mírně rostlo, tento růst se po roce 1950 výrazně zrychlil, zejména v letech 1950-1961 a 1980-1991. V letech 1950-1991 počet obyvatel žijících na dnešním území města Rokycan (bez Litohlav) rychle vyrostl na 160 % obyvatel výchozího stavu, tj. průměrný roční růst +1,46 %. Tento vývoj je v České republice vcelku typický pro průmyslová okresní města (vč. předměstí) s cca 20 000 obyvateli.

V posledních čtyřech letech 1991-1995 se tento růst (v souvislosti se zástavou bytové výstavby v celé České republice) i v Rokycanech zastavil.

rok	Rokycany	okres Rokycany	Česká republika
1869	4 660	54093	7 557 236
1880	5 431	56 093	8 221 432
1890	5 554	55 422	8 665 521
1900	6 014	54 036	9 372 656
1910	7 078	53 442	10 078 896
1921	7346	52 315	10 009 491
1930	8 330	52 412	10 673 491
1950	9 216	46 434	8 896 102
1961	11 934	50 550	9 571 531
1970	12 585	48 831	9 807 696
1980	13 555	48 132	10 291 927
1991	14 731	46 118	10 302 215
1995	14 639	45 949	10 330 759

Údaj o vývoji podílu města Rokycany na počtu obyvatel ČR dobře ukazuje, že Rokycany se na uvedeném urbanizačním procesu výrazně podílely: jejich podíl za těchto 125 let vzrostl na dvojnásobek: z 6,17 desetin promile (1869), přes 7,80 (1930), 10,36 (1950) až na 14,30 des. promile (1991) a vyvinuly se tak v jedno z jader Plzeňské sídelní aglomerace.

V posledních 4 letech 1991-1995 však nastupuje mírný pokles podílu (na 14,17 des. promile); je to první pokles podílu Rokycan na počtu obyvatel České republiky po 100 letech! Po čtyřleté stagnaci zatím nelze říci, zda jde o krátký výkyv růstového trendu či o nástup nové, stagnační fáze. Nepochybně se zde projevuje nejen vliv celostátního propadu bytové výstavby, ale též jde o důsledek toho, že rokycanské průmyslové podniky patřily v uplynulých 40 letech mezi státem preferované.

Ve srovnání s celorepublikovým průměrem je možno určit příznivé i málo příznivé (příp. nepříznivé) aspekty demografické struktury obyvatel města Rokycan.

· Věková skladba obyvatel města Rokycan se jeví jako průměrná až mírně příznivá (100 % = počet obyvatel, 1991):

· O tomtéž svědčí vyšší hladina poměru počtu osob věku předproduktivního (0 - 14 let) na 100 osob produktivního věku (60+ let):

Příznivá věková struktura Rokycan svědčí zejména o tom, že město patří k imigračním centrům Plzeňska, Západních Čech.

· Průměrná je (ve srovnání s ČR) sociodemografická skladba města (100 % = počet ekon. aktivních celkem, 1991):

Ve srovnání se sociodemografickou skladbou městského obyvatelstva ČR ovšem Rokycany vynikají nepříznivě nízkým podílem terciéru.

· Průměrná velikost společně hospodařící domácnosti ve městě je na úrovni českého průměru: město Rokycany 2,58 osoby; Česká republika 2,59 osob na společně hospodařící domácnost.

· Podprůměrný podíl ekonomicky aktivního obyvatelstva z obyvatel okresu celkem.

· Nízký podíl ekonomicky aktivních obyvatel zaměstnaných v terciálním sektoru.

Krajinná matrice je tvořena převážně zemědělsky obdělávanou plochou kotlinou se zastavěným územím města v nejnižší poloze, v jižní polovině obklopenou zalesněnými svahy Brd (Čilina, Kotel, Žďár), v severní části přecházející do zvlněné krajiny s roztroušenými zalesněnými vrchy v zemědělské krajině.

Lesní porosty tvoří souvislý pás obklopující území v jeho jižní polovině (s přerušením Kamenný Újezd, Hrádek). Menší izolovaný lesní porost na Vršíčku v SZ části území již leží mimo vlastní řešené území. Porosty lesního charakteru na svazích Klabavské, Rokycanské a Borecké stráně jsou mimo les. Lesy jsou převážně smrkové a smíšené.

Výrazným prvkem krajinné zeleně je niva Klabavy pod Rokycanami - rozsáhlými loukami prochází zčásti zachovaný meandrovitý tok Klabavy s výrazným břehovým porostem. Břehové porosty lemují meliorační strouhy. Místy jsou louky podmáčené s dochovanými zbytky mokřadů. Nad Rokycanami Klabava protéká zúženým údolím a zástavbou Kamenného Újezda, i zde však je provázena víceméně souvislým břehovým porostem podél upraveného koryta.

Významným prvkem krajinné zeleně, který přechází do zastavěného území, jsou porosty lesního charakteru na svazích Klabavské, Rokycanské a Borecké stráně (registrovaný významný krajinný prvek), vázané na výrazný terénní stupeň, oddělující nivní polohy údolí Klabavy od výše položené části Rokycanské kotliny.

Nedávným novotvarem v krajině je těleso dálnice D5, doposud vegetačně do krajiny nezapojené. Doposud bez vegetačního doprovodu je dálniční přivaděč z Rokycan. Místní komunikace byly v souvislosti se stavbou dálnice pozměněny, v těchto úsecích rovněž chybí doprovodná zeleň. Naopak železniční tratě jsou doprovázeny doprovodnou zelení, vesměs spontánními porosty dřevin na svazích násypů a zářezů železničního tělesa. Na delších svazích se často jedná o hodnotné vzrostlé porosty dřevin.

Silniční stromořadí se vyskytují zlomkovitě. Podél státní silnice č. 5 jsou poměrně mladé výsadby (směrem na Plzeň zvl. bříza). Významné stromořadí (javor, lípa) je podél silnice do Veselé. Významné stromořadí, registrované jako významný krajinný prvek, je podél Kotelské cesty.

V JV části území, v návaznosti na lesy Čiliny, jsou rozsáhlé komplexy rekreačních zahrádek. Plochy zahrádek navazují na zastavěné území Rokycan, Borku a Kamenného Újezda. V plochách zemědělské půdy je několik extenzívních větších zahrad.

Poměrně značný podíl zemědělské půdy zabírají louky a pastviny - jedná se především o nivu Klabavy, plochu letiště na severním okraji zastavěného území (mezi Rokycanami a dálnicí) a zčásti plochy pod Kotlem. Na ostatních plochách je orná půda, zcelená do velkoplošných honů.

Nalevo od silnice na Šťáhlavy je rozsáhlá plocha vojenského cvičiště, doposud s omezenou přístupností, s roztroušenými porosty dřevin, zvl. keřů.

Největší plochou zeleně ve městě je souvislý zelený pás na severním okraji města tvořený Strání (přejmenovanou v r. 1915 na Husovy sady) a Kalvárií (které pokračují dále do krajiny Klabavskou strání a Boreckou strání). Svým charakterem toto území v současné době odpovídá lesoparku. V Husových sadech jsou pozůstatky historických parkových úprav (cestní síť, tvarované živé ploty, stromořadí, dnes již odstraněné altány). Původně se tedy jednalo o velmi dobře koncepčně řešené území využívané jako příměstský park i jako místo konání kulturních akcí. V současné době je toto území velmi zdevastováno, problematický je jak stav porostů tak i cestní sítě. Druhová skladba je narušena pozdějšími výsadbami nevhodných druhů dřevin - akáty, smrky, problematický je zdravotní stav zejména dubů, svahy jsou poškozeny erozí - zejména na Kalvárii. Tento stav je důsledkem nevhodného způsobu hospodaření a dlouhodobé absence údržby. Kromě toho vzrůstá vandalismus.

Parkem lze nazvat podle našeho názoru pouze jednu plochu zeleně v Rokycanech a to starý hřbitov (u kostela nejsvětější Trojice). Charakteru parku se kromě toho blíží i sadově upravená plocha podél Padrťského potoka označovaná „V alejích“. (Parkem se rozumí souvislá plocha o minimální výměře 0,5 ha. Kritériem zařazení je její schopnost poskytnout účinnou rekreaci v přírodním prostředí. Za součást parku se považují kromě prvků biologických též prvky technické - cesty, odpočívadla, dětská hřiště atd.).

Starý hřbitov jako park je cenný jak z hlediska kompozičního, tak i z hlediska jeho lokalizace blízko centra. Jeho využívání veřejností je však omezeno jeho zhoršenou přístupností.

Jedná se zejména plochy u nádraží ČD, před ZŠ TGM, školkou a na nám. u Saské brány, Nerudovo náměstí, před Děkanstvím, plocha naproti bývalým technickým službám (u pomníku J. Žižky + soukromý pozemek), Rokycanova ul. (okolo kapličky + nábřeží Padrťského potoka), u kasáren.

Plošně největší jsou Šťáhlavská ulice, jejíž potenciál dosud není využit a průmyslová zóna (ta zatím neplní svoji funkci, neboť jde o nově založenou plochu). Tyto dvě plochy mají dispozice k tomu, aby se staly parkem.

V důsledku nekoncepčních výsadeb a následné absence údržby je sídlištní zeleň ve většině případů neperspektivní a je nutná její postupná obnova (rekonstrukce sadových úprav po jednotlivých lokalitách).

Převážná většina alejových stromů je ve velmi špatném zdravotním stavu (v důsledku nevhodných stanovištních podmínek, mechanického poškození a poškození neodbornými řezy).

Nevhodná je i druhová skladba stávajících stromořadí - lípa srdčitá a velkolistá, jeřáb obecný, sakura - nepatří ke druhům vhodným do městského prostředí. Nejhorší je stav lip, které tvoří převážnou část alejových stromů ve městě a jsou téměř jedinou zelení v centru města (Plzeňská, Jiráskova, Třebízského, Litohlavská, Klostermannova ul.). V současné době nelze jejich postupné odumírání řešit dosadbami z důvodu vedení inženýrských sítí a úzkých travnatých pásů podél komunikací. Jejich obnova na původním stanovišti se jeví jako nereálná.

Jedná se o zeleň školních, sportovních, kulturních, zdravotnických zařízení a další vybavenosti a zeleň průmyslových areálů. Nejhodnotnější z těchto ploch je areál koupaliště, zejména z kompozičního hlediska. Kvalita a funkčnost vyhražené zeleně je značně odlišná v závislosti na jejích vlastnícících (správcích). Z vyhražené zeleně patřící městu je nutná rekonstrukce výsadeb především na městském hřbitově a na koupališti.

Program regenrace ⁶/ shrnuje zásady městské památkové zóny, charakteristiku památkových objektů a podkladů a navrhuje hlavní cíle regenrace MPZ.

Městská památková zóna v Rokycanech byl vyhlášena vyhláškou Ministerstva kultury ČR č. 476/92 Sb. vyhláška stanovuje hranice MPZ, které jsou vykresleny v grafické části programu regenerace Územní zóny nenavrhuje pouze území, které je urbanisticky a architektonicky charakteristické.

· při přípravě a pořizování územní plánovací dokumentace je třeba respektovat památkovou hodnotu zóny

· využití jednotlivých objektů a prostorů musí odpovídat jejich kapacitě a technickým možnostem a musí být v souladu s památkovou hodnotou zóny

· obnova a restaurování nemovitostí v zóně se musí provádět na základě stavebně historického a restaurátorského průzkumu

· pro ochranu technického stavu nemovitostí, které jsou na území zóny, je nutné neodkladně provádět udržovací práce do doby než bude provedena celková obnova.

Nová výstavba umisťovaná na volných plochách v zóně musí být připravována a koncipována odborně s urbanisticko architektonickým a památkovým vědomím. Protože v případě města Rokycany jde o dost rozsáhlé devastované plochy, je třeba regeneraci rozdělit do dvou rovnocenných oblastí tj. regenerace stávající zástavby a dostavba asanovaných částí městské památkové zóny.

Prvek, který do značné míry ovlivňuje vzhled památkové zóny, je její parter tj. povrchy komunikací, chodníků, zeleň, informační systém, osvětlení, městský mobiliář, atd. Vhodným doplněním větších ploch je použití prvků drobné architektury (kašny, patníky, altánky a pod.). Součástí programu regenerace není jen údržba a obnova historických objektů, ale i úprava povrchů jednotlivých komunikací. Původní městské dláždění se nedochovalo, vozovky a chodníky jsou vesměs asfaltové. Změnám povrchů musí předcházet i rekostrukce inženýrských sítí v dotčených plochách.

Nové tradiční povrchy tj. kamenné desky a kostky budou uplatněny v těchto plochách:

Z vyjmenovaných ulic a náměstí je v současné době dlažba pouze na větší části Masarykova nám. a v ul. V brance. Celková úprava obou hlavních náměstí (Masarykovo, Malé) musí být koncepčně řešena tak, aby kromě dopravní funkce byl poskytnut uživatelům i estetický zážitek.

Kromě vnitroblokové zeleně a uličních stromořadí je v zóně šest hlavních parkových ploch:

Cílem regenerace je zachování a revitalizace těchto ploch. Nutná je údržba všech travnatých ploch. Levobřežní zeleň u potoka musí být rozšířena až směrem k mostu Hradčany a propojena zeleným pásem k parku u Masarykovy školy. Je nutné počítat i se založením nové zeleně v některých veřejných prostranstvích (např. Masarykovo nám., prostor mezi obchodním domem Žďár a školou v ul. Míru). Pro veřejnou městskou zeleň musí být vypracován odborný koncepční materiál, který se stane nedílnou součástí programu regenerace.

Východním okrajem zóny protéká Padrťský potok, který po soutoku s Boreckým potokem nese jméno Klabavka. Tok je sevřený do regulace. Na levém břehu po doplnění zástavby a zřízením zeleně by měla klidová procházková trasa vedoucí do tzv. Alejí až do Husových sadů na severním okraji města. Čistota vodního toku je vyhovující. Je nutné architektonizovat novu železnou lávku Na pátku.

Podél severozápadního úseku bývalých městských hradeb prochází zatrubněný mlýnský náhon, na kterém byly dva mlýny. Nepočítá se s obnovením volného toku.

Při Soukenické ul. se nacházel tzv. Děkanský rybníček, který byl zrušen. Dnes je okolní území zastavěné a počítá se s novou výstavbou i na ploše bývalého rybníčku. Obnovení této plochy není možné, protože nelze již docílit přirozené napájení.

Z popsaného vyplývá, že v zóně je nedostatek přirozených vodních ploch. Pro zkvalitnění prostředí v centru je vhodné doplnit malé vodní plochy jako součást drobné architektury.

Zejména v poslední době tj. po roce 1980 byly Rokycany postiženy vstupem nové bytové výstavby do centra města. S tím došlo k velké likvidaci původní zástavby. Záměry KBV nebyly dokončeny a v MPZ dnes jsou tyto devastované plochy:

d) u bývalých lázní (tento zásah má původ ve výstavbě nového mostu).

Oblast a) je určena k bytové výstavbě jiných architektonických hodnot než stávající KBV (existuje urb. návrh). Prostor b) bude využit k doplnění potřeb školství (návrh se zpracovává). Místo c) je již rovněž urbanisticky vyřešeno k doplnění obytné zástavby a občanské vybavenosti. Objekt supermarketu Norma je dočasnou stavbou. Lokalita d) je nejmenší a není dnes ožehavým problémem.

Výstavba ve všech uvedených plochách kromě školského využití bude probíhat na podnikatelské bázi za silného regulačního tlaku města. Všechny prostory jsou významné svou polohou a mají k dispozici inženýrské sítě. Proto je nutné při výběru investora přihlížet k ochotě akceptovat prostorové požadavky místa a kapacity území.

Protože výstavba je lokalizovaná v památkové zóně, je nutný vždy předběžný archeologický průzkum.

1. Uchování zapsaných nemovitých památek v dobrém technickém stavu, obnova chátrajících staveb a jejich částí tak, aby byla zaručena existence všech památkových nebo jinak hodnotných objektů do budoucnosti.

2. Ochrana a zachování urbanistické struktury a měřítka památkové zóny.

3. Napravení nevhodných stavebních úprav z nedávné minulosti (okna, dveře, omítky, krytiny a pod.).