https://encyklopedierokycan.wz.cz/popisekpredchozikapitola.jpg

 

https://encyklopedierokycan.wz.cz/zpetnahomepage.jpg

 

https://encyklopedierokycan.wz.cz/popiseknasledujicikapitola.jpg

D. Borek: verze 2026/05/12

 

Pražské předměstí: Regulace Padrťského potoka

 

Padrťský potok prodělal v 19. a 20. století převratnou proměnu. Přírodní koryto, po staletí formované živelnými silami periodických povodní, už nevyhovovalo potřebám rostoucího města. Jeho břehy proto sevřely regulační zdi, vodní tok byl napřímen (a v převážné části svého průtoku městem zúžen) a podél něj vytýčeny nábřežní komunikace. Tato proměna se neprojevila jen na tváři Pražského předměstí, ale na celém městském celku.

Obsah

10.1. Nejstarší plány na regulaci potoka a dílčí regulace od 19. století 1

10.2. Regulace Padrťského potoka ve 30. letech 20. století 1

10.2.1. Příprava regulace Padrťského potoka. 1

10.2.2. Průběh prací na regulaci Padrťského potoka a popis výsledného díla. 2

10.3. Pozdější úpravy Padrťského potoka. 3

10.3.1. Úpravy regulace Padrťského potoka do roku 1989. 3

10.3.2. Úpravy regulace Padrťského potoka v 90. letech 20. století 3

10.3.3. Povodně na počátku 21. století a příprava nové regulace Padrťského potoka. 4

 

 

10.1. Nejstarší plány na regulaci potoka a dílčí regulace od 19. století

O regulaci potoka se uvažovalo již na konci 16. století za Rudolfa II., kdy v okolí Prahy ubývalo dostupného dřeva pro potřeby stavebnictví i tehdejších řemesel. Objevil se proto návrh, aby byly zpřístupněny rozsáhlé brdské lesy. Za vlády Matyáše I. (1611–1619) vznikla komise, která předložila variantu regulace Padrťského potoka, Klabavky a Berounky. Její součástí by bylo zpevnění břehů kůly a zřízení rybníků a jezů, které by umožnily splavování vorů. Náklady měly dosáhnout 9000 kop míšeňských a hradili by je zejména pražští podnikatelé, kteří by pak kupovali dříví z brdských lesů. Ti ale ne zcela souhlasili. Po vypuknutí třicetileté války byl celý projekt zapomenut.[1] Není jasné, jak by vypadala konkrétní technická řešení úpravy Padrťského potoka na průchodu městem Rokycany, ale vzhledem k tehdejším inženýrským možnostem by nejspíš nešlo o zásadní změny srovnatelné s říčními regulacemi.

Na skutečnou regulaci muselo město čekat dalších tři sta let. První územní (regulační) plánu Rokycan z roku 1892 naléhavě doporučuje regulace a výstavba nábřežních zdí ve 450 metrů dlouhém úseku od mostu v Pražské ulici až k dnešnímu mostu v Soukenické ulici. Palčivé byly tehdy vzpomínky na povodeň z roku 1872, která celou nivu Padrťského potoka v Rokycanech zaplavila. Nábřežní zdi tak měly být minimálně tak vysoké, jako zmíněná velká voda. Vzhledem k finanční náročnosti (náklady odhadovány na 16 000 zlatých) doporučoval regulační plán postupné provádění, metr po metru. A přesně tímto stylem město v následujících 30 letech postupovalo.

Už roku 1888 vznikla několik desítek metrů dlouhá nábřežní zeď s promenádou a malým parkem na levém břehu potoka, u nového železného mostu v Pražské ulici (viz zástavba před bývalou Pražskou branou). V roce 1893 vyrostla nábřežní zeď také před domy čp.137/II a 26/II (u lávky u Rokycanova domku ve čtvrti Pod Kostelem). I zde šlo ovšem jen o úsek dlouhý pár desítek metrů. Projekt zdi vypracoval Jan Srůček a 15. června 1893 jej předložil ke schválení radě.[2] Dne 19. června 1893 město vypsalo veřejnou obchodní soutěž. Výstavba proběhla v krátkém období od 10. července do 19. srpna 1893.[3] Město použilo kámen z obecního lomu na vrchu Kotel. Zřízením této nábřežní zdi zanikl dosavadní vjezd pro povozy do Padrťského potoka před domem čp.26/II.[4] Éra brodů a míst pro plavení koní končila.

Podobnou, spíše dílčí akcí byla i stavba nábřežní zdi na opačném břehu potoka, naproti Rokycanovu domku čp.26/II, v oblasti na Pátku, ve stejnojmenné dnešní ulici, od lávky až k domu čp.49/II. Zeď nechala zbudovat roku 1930 obec, v rámci nouzových prací pro boj s nezaměstnaností.[5] Koncem srpna 1930 rada na návrh R. Kadláčka rozhodla, že do tarasu Padrťského potoka na Pražském předměstí se vloží jedny schůdky.[6] V polovině září 1930 se na zasedání rady oznamuje, že na tarasu na pravém břehu potoka, v úseku od lávky k čp.49/II, vznikly dvoje schůdky.[7] V tomto případě měla regulace i komunikační aspekt, protože před její realizací zde vedle přírodního koryta potoka měla pravobřežní cesta (dnešní ulice Na Pátku) jen minimální šířku, v podstatě šlo o pěšinu. V srpnu 1930 taky rada rozhodla na upozornění J. Dobromysla, že se opraví poškozené železné zábradlí u Rokycanova domku.[8] V září 1930 radní zadali dodání železného zábradlí na taras od lávky u Rokycanova domku k čp.49/II J. Splítkovi za 5400 Kč.[9] O týden později se ale usnesení z 19. září 1930 o zadání zábradlí ruší a má se vyčkat na nabídku městských železáren.[10] Počátkem října 1930 rada rozhodla, že městská technická kancelář zadá stavbu železného zábradlí městským železárnám.[11] V srpnu 1931 zastupitelstvo schválilo výpůjčku 610 000 Kč z mniškového fondu, mj. na taras na nábřeží Padrťského potoka před domem M. Hrdličky (čp.71/II, stál na rohu ulice Na Pátku a komunikace, která z ní vybíhala k Nerudovu náměstí) za 12 000 Kč. V tomto prostoru ovšem nebylo možno taras zbudovat bez nákladného výkupu nemovitostí. Město proto rozhodlo, že částka se použije na stavbu tarasu na protějším, levém břehu, od čp.31/II k bývalé stravovně čp.4/III (tedy ve čtvrti Pod Kostelem, od Rokycanova domku k severu, k nynější Soukenické).[12]

Už v září 1928 radní uložili městské technické kanceláři opravit náhon a taras pod železničním viaduktem.[13] V této době se taky řešila oprava tarasu u městských lázní (na levém břehu, u mostu v Pražské ulici, v oblasti před bývalou Pražskou branou). V červenci 1928 jedná zastupitelstvo o intervenci, kterou zástupci města vedli u zemského správního výboru a kde bylo město postaveno před nutnost redukce investic. Radní 23. června 1928 provedli návrh škrtů. V jejím rámci ale znovuzřízení poškozených tarasů zůstalo v rozpočtu jako nezbytné, ve výši 10 487 Kč.  I v rozpočtu na rok 1928 se oprava tarasu u lázní ponechává v rozpočtu jako nezbytná, s položkou 10 000 Kč.[14] V červenci 1929 se rada na návrh J. Mouchy usnesla začít opravu tarasu u lázní už příští týden.[15]

 

 

10.2. Regulace Padrťského potoka ve 30. letech 20. století

10.2.1. Příprava regulace Padrťského potoka

Předchozí akce měly ráz dílčích, pozvolně postupujících investic. Sílilo ale poznání, že řešením bude jen komplexně pojatá úprava celého vodního toku na průchodu městem. Už roku 1906 jedná obec o provedení celkové regulace Padrťského potoka. V roce 1911 si objednalo detailní projekt. V roce 1912 jej zhotovil ing. Aulický.[16] Kvůli vypuknutí 1. světové války ale práce nezačaly. V roce 1920 se téma vrátilo, ale odhadované náklady (3 220 000 Kč za úsek od pivovaru na Práchovně k soutoku plus koryto Klabavky až k Litohlavskému mostu) přesahovaly možnosti obce.[17]

Skutečně koncepční řešení bylo realizováno až ve 30. letech 20. století. Už 1. září 1923 vzniklo Vodní družstvo, jako zájmové sdružení pro regulaci vodních toků v Rokycanech.[18] Konkrétnějších obrysů začala regulace nabývat o pár let později. Definitivní projekt vypracoval roku 1931 ing. Jizba.[19]  V září 1931 rada přijala nabídku ing. J. Jizby z Karlína na doplnění projektu regulace Padrťského potoka, za 4000 Kč.[20] V červenci 1931 prezentoval na zasedání zastupitelstva František Zrzavecký prohlášení národních socialistů k prioritám nového volebního období. Na prvním místě zmiňuje potřebu regulace Padrťského potoka a Klabavky jako řešení hygienických problémů i nezaměstnanosti. Plány na regulaci jsou prý na zemském úřadu u technického rady pana Pánka, který jeví pro projekt porozumění.[21] Dne 24. listopadu 1931 se konala veřejná schůze, na které byli občané seznámeni s blížícím se zahájením prací.[22]  Schůzi svolal ředitel hospodářské školy A. J. Vít.[23] Šlo o projekt mimořádně drahý a inženýrsky náročný. Obec jej nemohla financovat sama. Šlo o zhruba 10 kilometrů vodních toků. Jen v zastavěném území města šlo o tři úseky, a to Padrťský potok od jezu na Práchovně až k soutoku (odhad nákladů 2 700 000 Kč), Borecký potok od oblasti tlukáren (čp.159/II) až k soutoku (náklady 417 000 Kč) a Klabavka (odhad 4 300 000 Kč).[24] Obsáhle se regulací zabývalo zastupitelstvo v prosinci 1931. Projekt regulace Padrťského potoka je prý stále v revizi u ing. J. V. Jizby z Prahy-Karlína. Regulace Padrťského potoka se měla provádět ve 2. polovině roku 1932 a v roce 1933. Očekávala se státní subvence 55 % a zemská subvence 25 %. Investice měla mít závažný dopad i na pracovní trh obzvlášť proto, že v 1. polovině roku 1932 se očekávala dostavba nových kasáren a bez zahájení regulace potoka hrozil nárůst nezaměstnanosti.[25]

Padrťský potok se měl dle údajů z prosince 1931 regulovat v délce 1,4 km od jezu na Práchovně k soutoku, s náklady odhadovanými na 2 700 000 Kč.  Borecký potok měl být regulován v úseku 760 metrů, od tzv. Sýkorovny k soutoku, včetně výstavby mostu na okresní silnici, v dnešní v Dvořákově ulici, viz výše, s náklady cca 370 000 Kč + 44 000 Kč na meliorace 10 hektarů přilehlých pozemků. V návrhu obecního rozpočtu na rok 1932 figurovalo 2 800 000 Kč na regulaci Padrťského potoka a 500 000 Kč na regulaci Boreckého potoka. Očekávala se subvence 2 240 000 Kč na regulaci Padrťského potoka a 400 000 Kč na regulaci Boreckého potoka.[26] Dne 24. listopadu 1931 proběhlo jednání na zemském úřadě. Na základě schůzky měla obec vyslat dva zástupce do přípravného výboru pro regulaci Klabavky, Padrťského a Boreckého potoka. 1. prosince 1931 navrhla rada do výboru Josefa Selementa a Josefa Varvařovského (ředitele měšťanské školy) a dodatečně navržen i A. J. Vít. Zastupitelstvo pak v prosinci 1931 schválilo jmenování 4 členů, kromě výše uvedených ještě Františka Nového.[27] V lednu 1932 bylo radě oznámeno, že revidovaný rozpočet na regulaci Padrťského potoka činí 2 352 070 Kč. Dne 18. ledna 1932 měla Padrťský a Borecký potok shlédnout komise zemského úřadu.[28] Ta 18. ledna 1932 skutečně konala obhlídku vodních toků v Rokycanech. Dne 28. ledna 1932 vzali radní na vědomí zprávu starosty o intervenci z 20. ledna 1932 u zemského úřadu v otázce regulace Padrťského a Boreckého potoka a zpráva o pochozí komisi z 18. ledna 1932.[29] Dne 21. února 1932 se Přípravný výbor pro regulaci Klabavky přeměnil na stálý „Brdský vodohospodářský sbor“ (ustavující schůze 23. dubna 1933).[30] Návrh tehdy předpokládal realizaci ve 4 etapách:[31]

-         1. část, Klabavka od Ejpovic k mostu na silnici Klabava-Litohlavy, o délce 4263 m

-         2. část, tzv. „Rokycanská Klabavka“, od mostu na silnici Klabava-Litohlavy k soutoku Boreckého a Padrťského potoka, 4957 m

-         3. část, Padrťský potok v Rokycanech od soutoku Boreckého a Padrťského potoka k jezu u bývalého obecního pivovaru, 1420 m

-         4. část, Borecký potok od soutoku Boreckého a Padrťského potoka k tlukárně, 760 m

Podle jiného dobového pramene ale po obhlídce Klabavky, Padrťského i Boreckého potoka, od Chrástu až do Rokycan z 18. ledna 1932, následovalo 2. února 1932 jednání rady, která projednala základní obrysy regulace, seznámila se s výsledkem obhlídky obou potoků z 18. ledna 1932 i se zprávou o intervenci na zemském úřadu.  Ředitel přípravného výboru pro regulaci Klabavky A. J. Vít doporučil pro urychlení prací, aby město s regulací obou potoků samo začalo. Usneseno bylo poskytnout J. V. Jizbovi 4000 Kč za revizi projektu regulace Padrťského potoka. Zastupitelstvu doporučeno provést regulaci Padrťského a Boreckého potoka, pokud město dostane od státu a země minimálně 70% subvenci. S okresním výborem se měla projednat stavba mostu na okresní silnici osecko-voldušské přes Borecký potok.[32] Dle informací zemského úřadu 3. února 1932 se očekávala výplata subvence od státu i země ještě v roce 1932. Poněkud jinak v tomto konceptu vypadala etapizace. Město chtělo už v roce 1932 provést regulaci Boreckého potoka v délce 760 metrů, „od lávky přes potok k vodnímu dílu, kde měl závod pan František Havelka, k soutoku“. A regulaci Padrťského potoka chtěla obec realizovat v roce 1933 a případně i v dalších letech.[33] Dne 11. února 1932 se rada informovala o intervenci A. J. Víta 3. února 1932 u zemského úřadu v otázce regulace Boreckého a Padrťského potoka.[34] Koncem března 1933 se pak rada seznámila se zprávou o intervencích A. J. Víta z 10. března, 22. března a 30. března 1932 u zemského úřadu a na ministerstvu zemědělství. Radním oznámeno, že do 4 týdnů vykonají zástupci zemského úřadu a ministerstva místní prohlídku, a pak zrevidují regulační projekt.[35] Dne 28. dubna 1932 vykonal zemský úřad a ministerstvo zemědělství ekonomickou revizi projektu regulace obou rokycanských potoků.[36]

Dne 12. května 1932 byl radním přečten protokol o technicko-ekonomické revizi projektů regulace Boreckého a Padrťského potoka. Obec stále zvažovala různé varianty provedení díla. Usnesla se vyžádat si výši nákladů při variantě výstavby břehových tarasů v části Padrťského potoka od Prácheňského jezu, případně od železničního viaduktu až ke státnímu mostu, pak se mělo rozhodnout, zda obec uhradí výstavbu nábřežních zdí sama.[37] O stavbu pobřežních zdí se zasazovali obyvatelé přilehlých částí města. V červnu 1932 sděluje rada k žádosti obyvatel Pražského předměstí o zbudování tarasních zdí od erárního mostu k železničnímu viaduktu, že náklady na regulaci by se tím zvýšily asi o 400 000 Kč. Rada se usnesla, že město má zakročit v otázce získání půjčky v potřebné výši.[38] Další alternativní návrh vyplynul z žádosti Sokola o prodloužení regulace Padrťského potoka až k Pražákovu mlýnu (mlýn Korečník čp.104/II jižně od tenisových kurtů na Práchovně). V září 1932 se rada ale usnesla, že tato žádost se projedná později.[39] Dne 27. května 1932 se rada seznámila s výsledky technicko-ekonomické revize projektů regulace Boreckého a Padrťského potoka dle rozhodnutí ministerstva zemědělství. Žádost o vodoprávní povolení už prý je podána.[40] Dne 21. července 1932 radní projednali zprávu o výsledku vodoprávního řízení 8. července 1932 v otázce regulace Padrťského potoka. Až rozhodnutí nabude právní moci, podá se prý žádost o státní a zemskou subvenci.[41]

Nakonec jako první na řadu přišla regulace Padrťského potoka. Šlo o úsek, který nejvíce protékal zastavěným územím města. Regulace zde byla urgentní. 21. září 1932 město požádalo zemský úřad o zemskou a státní subvenci.[42] Počátkem října 1932 vzala rada na vědomí zprávu o intervenci z 26. září 1932 u zemského úřadu v Praze v otázce subvence.[43]  Koncem října 1932 pak radní vyslechli zprávu o intervenci starosty z 26. října 1932 u zemského úřadu.[44] Dne 26. října 1932 oznamuje zemský úřad, že souhlasí s rozpočtem (1 550 000 Kč) a přizná subvenci 25 % nákladů, maximálně ale 387 500 Kč.[45] Podle obecní kroniky schválil regulaci zemský výbor 24. října 1932.[46] Ve prospěch regulačních prací hrál společný zájem státní správy i samosprávy na podobných projektech, které v časech vrcholící hospodářské krize mohly snížit nezaměstnanost.  8. listopadu 1932 delegace města jednala na zemském úřadu a na ministerstvu zemědělství, kde prosazovala brzké přidělení státního příspěvku, přičemž zástupcům obce bylo neoficiálně sděleno, že příspěvek bude činit 45 %.[47] Zpráva o intervenci 8. listopadu 1932 u zemského úřadu v otázce regulace byla předložena radě. Ta se usnesla, aby obec u zemského úřadu opatřila překreslení projektu a aby buď sama, nebo za pomoci zemského úřadu připravila vypsání ofertního řízení.[48] V listopadu 1932 zastupitelstvo jedná o závazcích obce vzhledem k úpravě Padrťského potoka. Šlo o finanční a právní povinnosti města jako příjemce dotací. Zastupitelé to odsouhlasili.[49] Dne 9. prosince 1932 byl na schůzi rady přečten výnos ministerstva zemědělství, kterým projekt regulace Padrťského potoka s rozpočtem 1 550 000 Kč schválilo.[50] Na schůzi prezídia rady 21. prosince 1932 se oznamuje, že zemský úřad zaslal překreslený projekt regulace Padrťského potoka za 1600 Kč. Teď se mělo rozhodnout, zda obec sama vypíše a zadá stavbu, nebo zda zmocní zemský úřad.[51]

Naplno se koncem roku 1932 rozběhla i jednání o finančním zajištění investice ze strany města, mimo dojednané dotace. Počátkem září 1932 rada sděluje, že u Ústřední sociální pojišťovny se zakročí za povolení půjčky na regulaci Padrťského potoka.[52] V polovině října 1932 konstatuje rada, že Městské spořitelně budou oznámeny podmínky Občanské záložny o půjčce 1 600 000 Kč na regulaci Padrťského potoka.[53] Počátkem listopadu 1932 se radní na návrh J. Selementa usnesli podat u Ústřední sociální pojišťovny žádost o půjčku na regulaci.[54] Brzy na to se rada seznámila se zprávou o intervenci z 8. listopadu 1932 u Ústřední sociální pojišťovny v otázce úvěru 2 600 000 Kč na regulaci Padrťského a Boreckého potoka a na výstavbu vodojemu.[55] V lednu 1933 schválilo zastupitelstvo uzavření půjčky 470 000 Kč na regulaci Padrťského potoka u Ústřední sociální pojišťovny. Obec už dříve žádala o úvěr 2 660 000 Kč (z toho 1 600 000 Kč na regulaci Padrťského potoka, 500 000 Kč na Borecký potok a 560 000 Kč na stavbu vyrovnávacího vodojemu). 23. prosince 1932 ale městu byla povolena půjčka jen 470 000 Kč, čímž byl její účel omezen na Padrťský potok. 5. ledna 1933 to rada doporučila ke schválení.[56] Souhlas s půjčkou 470 000 Kč u Ústřední sociální pojišťovny na regulaci Padrťského potoka vydala v lednu 1933 i obecní finanční komise. Zemský úřad podle ní má být zmocněn vypsat ofertní řízení a zadat práce.[57]

 

 

10.2.2. Průběh prací na regulaci Padrťského potoka a popis výsledného díla

Práce na regulaci Padrťského potoka začaly roku 1933. Obecní rozpočet na to vyhradil 1 600 000 Kč. (Dalších 500 000 Kč připravil na regulaci Boreckého potoka. Zde šlo o práce v souvislosti s výstavbou koupaliště pod Husovými sady).[58] Dne 5. ledna 1933 bylo na schůzi rady oznámeno, že na regulaci Padrťského potoka nelze dodat z městských lomů potřebný kámen. V případě štěrku a písku bude firma Žour a Wolf dotázána na použitelnost písku z Vršíčku k betonářským účelům. 11. ledna 1933 také prohlédne městské lomy zástupce zemského úřadu. Zastupitelstvu bylo doporučeno zmocnit zemský úřad k zadání a vypsání ofertního řízení na regulaci Padrťského potoka.[59] Na schůzi rady v polovině února 1933 se oznamuje, že zemský úřad vypsal veřejnou soutěž na úpravu Padrťského potoka a že 15. března 1933 budou otevřeny nabídky. Zemský úřad prý je ochoten prodloužit regulaci Padrťského potoka k továrnímu jezu firmy Hirsch (tedy v úseku Klabavky). Obec rozhodla, že dodá figuranty pro zaměření.[60] Dne 23. února 1933 byli radní informováni o intervenci J. Alferiho z 7. února 1933 u zemského úřadu v otázce vypsání ofertního řízení na regulaci Padrťského potoka a na ministerstvu financí v otázce příspěvku ze státního vodohospodářského fondu na regulaci Padrťského potoka.[61]

V polovině března 1933 starosta radu informoval o intervenci z 15. března 1933 u zemského úřadu v otázce otevírání ofert na regulaci Padrťského potoka. Došlo prý celkem 44 nabídek, od 803 412,50 Kč do 1 307 075 Kč. Město opakuje, že nyní bude nutno vznést požadavek na prodloužení regulace i na úsek Klabavky.[62] Veřejnou soutěž na regulaci potoka vypsal zemský úřad do 14. března 1933. Vyhrály ji firmy ing. Jelínka z Berouna a Lva Brejchy z Rokycan.[63] Dne 23. března 1933 rada zemskému úřadu doporučila zadat regulaci Padrťského potoka spojené firmě ing. Jelínek a Lev Brejcha.[64]  Zemský úřad pak 21. dubna 1933 oznámil, že hodlá zadat zakázku sdruženým firmám ing. Josef Jelínek a arch. Lev Brejcha dle jejich nabídky z 13. března 1933, tedy za 864 836 Kč. Dne 27. dubna 1933 to radní doporučili ke schválení jako pilný návrh a o den později záležitost schválilo i zastupitelstvo.[65] Dne 11. května 1933 podal radním starosta zprávu o své intervenci z 9. května 1933 u zemského úřadu. Podle informací získaných v Praze prý navrhuje ministerstvo zemědělství zadat investici firmě ing. Karel Holeček z Klatov místo firmám Jelínek a Brejcha, které navrhl zemský úřad.[66] Nakonec to ale neprošlo. 30. května 1933 bylo městské radě oznámeno, že zemský úřad přidělil zakázku na úpravu Padrťského potoka firmě Jelínek a synové a L. Brejcha za 864 836 Kč, přičemž příští čtvrtek (8. června 1933) měl vytýčit zástupce zemského úřadu staveniště.[67] Výkopové práce začaly 6. června 1933.[68] Dne 8. června 1933 byl radě oznámen výsledek komisionelního řízení, kterým byla 7. června 1933 předána úprava potoka firmě Jelínek a Brejcha.[69]

Regulovaný úsek začínal u starého pivovaru čp.98/II v Příbramské ulici na Práchovně a oproti původnímu projektu byl prodloužen z 1420 na 1600 metrů (přibyla i krátká část od soutoku Boreckého a Padrťského potoka k lávce přes Klabavku v ulici Ke Koupališti).[70] Od Práchovny k mostu v Pražské ulici (650 metrů) byl potok pojat jako otevřené koryto se skloněnými břehy dlážděnými kameny a vyspárovanými drny. Od mostu k soutoku (680 metrů) šlo o kolmé kamenné nábřežní zdi o maximální výšce 2,15 m. Původní nepravidelné koryto potoka bylo napřímeno a regulováno do šířky 17,8 m (pouze v úseku před soutokem s Boreckým potokem zvolena šířka 22 metrů).[71] Dno potoka sestávalo z vlastního, mělce zahloubeného koryta, dlážděného kamenem a bočních pásů, rovněž dlážděných nicméně zarůstaných travou, které jsou zaplavovány jen při vyšším stavu vody. Naproti Rokycanově domku čp.26/II vznikla v rámci této investice nová železobetonová lávka (viz popis čtvrti Pod Kostelem). Další podobná lávka vyrostla přes Klabavku poblíž soutoku Padrťského a Boreckého potoka v ulici Ke Koupališti (viz popis starého Plzeňského předměstí). Na nábřeží bylo instalováno betonové zábradlí.  V červenci 1933 radní vzali na vědomí výsledek jednání s tenisovým a bruslařským klubem (sídlil v prostoru nynějšího Ostrůvku na soutoku Boreckého a Padrťského potoka – viz výše) o dispozicích regulace Padrťského potoka v sousedství jejich pozemku.[72] Koncem srpna 1933 se uvádí, že městská technická kancelář obstará dobrozdání ing. J. Dědečka o zkoušce betonu a malty na regulaci Padrťského potoka.[73]

Regulace byla dokončena roku 1934. Náklady města dosáhly 1 304 655 Kč.[74] Obec ale hradila jen část nákladů. Regulace Padrťského potoka byla kolaudována vodoprávně výměrem OÚ 31. března 1935.[75] Dílo bylo naprojektováno na úroveň padesátileté vody.[76] V důsledku toho nedokázalo v následujících desetiletích vždy ochránit Rokycany před povodněmi, naposledy v roce 2002 a 2006.

Koncem března 1933 rada na vědomí vzala zprávu o intervenci z 28. března 1933 u ministerstva financí v otázce příspěvku ministerstva zemědělství na regulaci Padrťského potoka. Projekt regulace prý stát pojal do přednostních investic, které se mají provádět letos, do 14 dnů mělo ministerstvo financí oznámit výsledek.[77] V květnu 1933 se oznamuje, že ministerstvo zemědělství vyměřilo za určitých podmínek subvenci až 45 % na regulaci Padrťského potoka.[78] Dne 1. června 1933 bylo městské radě oznámeno, že do 30. června 1933 musí požádat Ústřední sociální pojišťovnu o výplatu půjčky 470 000 Kč na úpravu Padrťského potoka, kterou v minulých dnech zadal zemský úřad.[79] V srpnu 1933 město na vědomí vzalo zprávu o intervenci u ministerstva vnitra v otázce změny použití půjčky práce (ve výši 560 000 Kč na stavbu vodojemu a 400 000 Kč na dlažbu průtahu státní silnice na Masarykově náměstí a eventuálně i 400 000 Kč na regulaci Padrťského potoka) na jiné účely. Oznámen zároveň výnos zemského úřadu o přidělení 400 000 Kč na dlažbu průtahu státní silnice na Masarykově náměstí.[80] Dle rozhodnutí rady v srpnu 1933 se firmě Jelínek a synové poukáže 1. splátka 103 000 Kč za regulaci Padrťského potoka a zemský výbor se požádá o 1. třetinu zemského příspěvku.[81] V polovině září 1933 firmě Jelínek a synové město poukázalo za regulaci 196 000 Kč.[82] Počátkem října 1933 město rozhodlo, že firmě Jelínek a synové poukáže 118 000 Kč jako 3. splátku za regulaci.[83] V polovině října 1933 následovala výplata 87 000 Kč coby 4. splátky pro firmu Jelínek a synové.[84] V červnu 1934 jedná zastupitelstvo o uzavření půjčky 750 000 Kč od Ústřední banky českých spořitelen (Sporobanka) na investice mimořádného rozpočtu na rok 1934. Už 26. října 1933 na schůzi zastupitelstva bylo schváleno uzavření půjčky u tohoto ústavu ve výši 1 500 000 Kč, později ale snížena na 750 000 Kč a v této výši 6. prosince 1933 ji schválil okresní výbor. Teprve nyní byla vyřízena další půjčka u tohoto ústavu ve výši 750 000 Kč, 22. května 1934 ji rada doporučila ke schválení. Půjčka se měla mj. použít na výstavbu železobetonové lávky přes Padrťský potok (250 000 Kč) a na úpravu nábřeží Padrťského potoka (50 000 Kč).[85] V roce 1935 město posuzuje uzavření půjčky 5 až 6 000 000 Kč na úhradu investic, koupě lesů a na konverzi nevýhodných půjček. 3. dubna 1935 projednala rada půjčku od advokáta Josefa Vlčka z Počapel u Berouna, dle jeho nabídky z 2. července 1934. 11. dubna 1935 to rada doporučila ke schválení. Měla být mj. použita na dokončení úprav nábřeží u regulovaného Padrťského potoka za 50 000 Kč.[86] V roce 1935 ještě ex post došlo k schválení podmínek železniční správy pro úpravu Padrťského potoka pod železničním viaduktem. 17. května 1935 schválilo ředitelství státní železnice návrh na regulaci potoka pod viaduktem a udělilo dodatečné stavební povolení. 23. května 1935 rada podmínky drah doporučila ke schválení. V červenci 1935 věc odsouhlasilo zastupitelstvo.[87] V roce 1936 jedná obec o použití nevyčerpaných 250 000 Kč z původní půjčky od Ústřední banky československých spořitelen na most přes Padrťský potok a úhradu jiných investic. Část zbylých peněz z půjčky se měla použít na úpravy nábřeží Padrťského potoka (mzdy a materiál, ve výši 7200 + 7040 Kč.[88]

Regulací navždy zmizela některá zákoutí, která Padrťský potok do té doby vytvářel. Například pod železničním viaduktem se rozléval do značné šířky, vytvářeje tak jakousi iluzi velké řeky nebo rybníku.[89] V místech, kde je dnes most v Soukenické ulici, naproti restauraci Hradčany čp.59/II (viz popis zástavby podél Tomáškovy ulice), zase regulací zanikl starobylý brod. V místech, kudy se pozvolně vjíždělo do koryta, vyrostly nekompromisní nábřežní zdi. V letech 1936–1937 tu pak vznikl most, čímž byl zprovozněn severní dopravní obchvat historického jádra (viz popis starého Plzeňského předměstí). Kvůli regulaci potoka nedošlo k žádným demolicím, protože zástavba byla vždy situovaná v jistém odstupu od původního koryta, které se nyní spíše zužovalo. Snad jen dvorky domů v ulici Na Pátku musely být nově založeny na nábřežní zdi.

 

 

10.3. Pozdější úpravy Padrťského potoka

10.3.1. Úpravy regulace Padrťského potoka do roku 1989

Po několika letech se na provedeném regulačním díle objevily závady. Když v prosinci 1938 jednalo zastupitelstvo o chystané regulaci Klabavky, vstoupil do debaty Václav Krátký, který upozorňuje, že na akci se bude muset zajistit řádný stavební dohled, aby práce nebyly provedeny tak špatně jako kynety v Padrťském potoce. Obecní zapisovatel reaguje, že o opravě kynet se jedná se zemským úřadem a se státem.[90] Dne 31. srpna 1939 konstatovala rada, že regulace potoka byla provedena nekvalitně. Město nechalo na Vysokém učení technickém v Praze přezkoušet použitý beton a vyšetřit, kdo prováděl technický dozor.[91] V roce 1940 obec jedná o převzetí funkce stavebníka při opravě regulace Padrťského potoka a o úhradě potřebných nákladů příspěvkem od zemského úřadu. Regulaci potoka, kterou provedla v letech 1933–1934 firma J. Jelínek a synové, prý poškodila eroze, na četných místech je narušen beton v patkách kynety, následkem rozkladného vlivu odpadních vod ze Škodových závodů a ze Šternbergského pivovaru. Na inženýrském díle se dále projevil vliv povodní. Obec nemohla opravu hradit sama. Městská technická kancelář vypracovala projekt oprav, který byl předložen zemskému úřadu pro schválení subvence, přičemž rozpočet opravy dosáhl 474 000 K. Od ministerstva zemědělství se očekávala dotace 50–55 %, od země 25 %, na obec by zbývalo 20–25 %, tedy cca 100 000 K. 7. listopadu 1940 to radní doporučili ke schválení. V debatě na zastupitelstvu opakuje Václav Krátký, že bude nutno zajistit dobrý stavební dozor, hlavně nad mícháním betonu. Na to reaguje starosta Hejrovský. Opravy se provedou z kamene a budou tedy trvalejší. V prosinci 1940 zastupitelstvo záměr oprav a jejich financování schválilo.[92] Jenže na další schůzi, ještě v prosinci 1940, bylo rozhodnutí zastupitelstvem revidováno. Poté, co 10. prosince 1940 zastupitelé rozhodli, že obec přispěje 20 % a bude stavebníkem při opravě regulace, byla proti tomu podána námitka zastupitelem Arnoštem Jonášem, pokladníkem ONP. Podle něj nejde o novou investici, ale pouze o opravu, přičemž při provádění regulace v roce 1932 obec přispěla značnou částkou 30 % nákladů. Závady jsou podle Jonáše významné a obec má povinnost provádět pouze běžnou údržbu. Jonáš navrhl, aby stavebníkem byla země a aby obec neplatila 20 % nákladů.  27. prosince 1940 rada uznala závažnost argumentů Arnošta Jonáše a doporučila zastupitelstvu ke schválení jeho návrh, což se také stalo.[93]

Dne 17. ledna 1946 požádal MNV, aby stát provedl novou úpravu Padrťského potoka.[94] Mělo jít o udržovací opravy, které by odstranily následky zanedbávané údržby regulačního díla během 2. světové války. Město se totiž smlouvou s ministerstvem zemědělství z 23. března 1935 a se zemským výborem z 1. února 1935 zavázalo, že bude regulační dílo pravidelně udržovat.[95] Do rozpočtu na rok 1947 město na tuto investici vyčlenilo 100 000 Kčs.[96] Nakonec si obec půjčila u Občanské záložny 120 000 Kčs.[97] Šlo o jednu z investičních priorit města v době první dvouletky.[98] Akci prováděly Československé stavební závody, n. p. Dne 15. května 1949 ale byly práce přerušeny, protože investice byla vyškrtnuta z dvouletého plánu.[99] Regulační práce se odsunuly na rok 1950.[100] Regulace Padrťského potoka opětovně začala počátkem července 1950. Kromě běžné údržby regulovaného koryta došlo i úpravám v úseku od tenisového hřiště V Alejích na Práchovně po proudu (začalo se u starého pivovaru, nad železničním viaduktem).[101] V roce 1955 započal čištění koryta u soutoku Boreckého a Padrťského potoka.[102] V roce 1957 nový MNV ohlašuje záměr v příštích letech dokončit rekonstrukci Padrťského potoka.[103] V červenci 1957 se v korytu naplno pracuje. Původní, betonem krytý a již zchátralý střední pruh koryta (kyneta) byl předlážděn žulovými kameny. Koryto se i místy prohloubilo.[104] Někdy v srpnu 1957 musely být kvůli vysokému stavu vody práce s bagrem v korytu přerušeny. Město toho využilo a bagr nasadilo na pár dní na odklízení sutin po demolovaných domech čp.14/II a čp.112/II na křižovatce Růžičkovy a Jiráskovy ulice (viz popis čtvrti před bývalou Pražskou branou).[105] V říjnu 1958 se uvádí, že práce na úpravě regulace pokračují.[106] Každopádně ani tyto investice z  50. let nezměnily zásadním způsobem podobu regulace provedené v 30. letech 20. století. V dalších dekádách docházelo k jejímu mírnému chátrání. Betonové prvorepublikové zábradlí podléhalo erozi a vandalismu. Koryto se navíc postupně plnilo nánosy, které obrůstaly vegetací.

 

 

10.3.2. Úpravy regulace Padrťského potoka v 90. letech 20. století

V březnu roku 1991[107] a dále od podzimu 1995 do roku 1996 probíhaly v Padrťském potoce práce na rekonstrukci koryta.[108] Během 60 let od dokončení regulace totiž nánosy bahna, erozní činnost vody i zub času poškodily původní dlažbu dna potoka. Další ránu pak regulaci zasadila letní povodeň v červnu 1995.[109]  Práce začaly na podzim 1995 (v říjnu 1995 už se naplno pracuje[110]), prováděly je Vodní Stavby Praha, a. s., Divize Plzeň. Odhadovaný náklad činil 12 500 000 Kč, s plánovaným termínem dokončení do 31. srpna 1996.[111] Kvůli tuhé zimě na přelomu let 1995 a 1996 se práce prakticky zastavily, ale nakonec byl termín v zásadě dodržen. Počátkem září 1996 se konala kontrolní obhlídka staveniště a ještě v září bylo provedeno oficiální předání.[112]

Opravy se týkaly cca 350 metrů dlouhého úseku od mostu v Pražské ulici k mostu v Soukenické ulici, který byl rozdělen na 2 etapy: 1. od mostu v Pražské ulici k lávce v Rokycanově ulici, 2. od lávky k mostu v Soukenické ulici. Cílem oprav bylo zvýšení průtoku, prohloubení a vyčištění koryta. Přitom došlo k proměně inženýrského řešení regulace. Až do té doby byly postranní části regulovaného koryta, takzvané „bermy“ neboli „lavičky“ pouze osazeny na sucho položenými kameny, na nichž spočívala vrstva zeminy porostlá travou. Nyní byly postranní pásy zpevněny betonovým podkladem, do kterého zapuštěna kamenná dlažba. Travnatý kryt byl pomocí bagrů odstraněn. Opravena byla i střední část koryta (takzvaná „kyneta“). Ta ovšem byla dlážděná již předtím. Součástí investice byla i oprava spárování opěrných zdí regulace.[113] Tento zásah, z hlediska inženýrského oprávněný, ovšem z estetického hlediska potoku neprospěl, protože jen znásobil chladné a odtažité působení regulovaného vodního díla. Kolmé nábřežní zdi a hojné užívání kamenných a betonových dlažeb je překonaným řešením, které v době první republiky imponovalo svou racionální strohostí, ale řeku spíše městu odcizuje, místo toho, aby ji vtáhlo do života.

 

 

10.3.3. Povodně na počátku 21. století a příprava nové regulace Padrťského potoka

Už v roce 1996, při předávání prvního opraveného úseku, se uvažovalo o vypracování projektu na úpravu dalších úseků prvorepublikové regulace.[114] Příležitost k pokračování v pracích přišla počátkem 21. století. Impulsem byla živelní katastrofa, která ukázala, že ani prvorepubliková, velkoryse koncipovaná investice, nedokázala ochránit město před extrémním zvýšením průtoku vody. V srpnu roku 2002 totiž poničily koryto Padrťského potoka povodně a voda se rozlila do širokého okolí. Na mnoha místech velká voda zcela rozmetala regulační dlažbu. Samotné nábřežní zdi ale vesměs odolaly. Podnik Povodí Vltavy, s. p., pracoviště Plzeň pak provedl v letech 2003–2004 opravy koryta v délce 665 metrů od Práchovny k mostu v Pražské ulici (foto z r. 2003). Šlo zejména v obnovení kamenné dlažby. Náklady dosáhly cca 30 000 000 Kč.[115] V květnu 2004 se uvádí, že úprava koryta v Rokycanech je největší podobnou akcí v Plzeňském kraji v rámci odstraňování škod po povodních. Délka úseku uváděna 660 metrů, náklady na 30 000 000 Kč.[116]

Další povodeň zažilo město koncem května 2006. Opět se ukázalo, že regulační systém nepostačuje. 19. června 2006 se sešli zástupci města a Povodí Vltavy. Město požadovalo, v reakci na povodeň, aby Povodí Vltavy do poloviny července 2006 proměřilo podélný spád odtoku vody v prostoru nad i pod mostem v Soukenické ulici a navrhlo řešení.[117] Právě tato oblast, kde pod silničním mostem regulované koryto potoka uhýbá k severozápadu, se totiž, v roce 2002 i roku 2006, ukázala jako náchylná k povodňovým škodám. V listopadu 2005 se Rokycany zařazují mezi 15 lokalit, kde Povodí Vltavy hodlalo provést protipovodňové investice na zvýšení průtočnosti.[118] Podle studie protipovodňových opatření, kterou nechal v roce 2004 zpracovat krajský úřad v Plzni, patřily Rokycany mezi 52 lokalit, které neměly dostatečnou ochranu proti velké vodě. Patřily do skupiny 13 lokalit s nejkritičtější absencí protipovodňových investic. Studii zpracoval Hydroprojekt a kraj přišla na 1 500 000 Kč milionu korun.[119] Dle závěrečného účtu hospodaření investovalo během roku 2004 město 105 000 Kč do akce „projektová dokumentace rekonstrukce koryta Padrťského potoka“ (plán činil 200 000 Kč).[120] Dne 6. října 2006 se měla uskutečnit schůzka s projektanty z Hydroprojektu, kteří měli seznámit radnici s koncepcí zkapacitnění koryta Klabavky. Šlo ale o šířeji pojatý úsek vodního toku, včetně Padrťského potoka na průtoku městem.[121] Počátkem března 2007 se konala veřejná schůze občanů s představiteli města, firmy Hydroprojekt (autor projektu), firmy Šindlar (autor předběžné studie) a Povodí Vltavy (prováděcí organizace). Odhadované náklady na provedení všech úprav se pohybovaly kolem 140 000 000 Kč.[122] Město z toho mělo uhradit jen 400 000 Kč na vyřízení územního rozhodnutí.[123] Dne 26. února 2007 zastupitelstvo odsouhlasilo výdaj 400 000 Kč na projektovou dokumentaci akce „Klabava Rokycany – zkapacitnění koryta“.[124] V roce 2006 obec investovala do studie protipovodňových opatření téměř 200 000 Kč.[125]

Stále se ještě upřesňoval seznam prací, probíhalo vyřizování územního rozhodnutí. Pro získání dotace od ministerstva pro místní rozvoj se pracovalo i na podrobné projektové dokumentaci pro stavební povolení. Úpravy, rozsahem srovnatelné s regulací z 30. let 20. století, měly zahrnout celý tok Padrťského potoka v zastavěné oblasti Rokycan, tedy od oblasti Staré hutě na Práchovně až k soutoku s Boreckým potokem. V rámci úprav se měla v některých partiích zvýšit regulační zeď nábřeží. Jinde, například u mostu přes Padrťský potok v Soukenické ulici, se plánovalo prohloubení koryta, a to tak, že 50 metrů před mostem by bylo dno potoka pozvolna prohloubeno až o 90 cm oproti stávajícímu stavu. Od mostu po proudu by se zase postupně prohloubení snižovalo. Projekt taky širší aspekty vodohospodářské a ekologické, včetně regulace odtoku srážek z Brdské vrchoviny.[126] Do 27. března 2007 měl být, dle dohody města, Hydroprojektu a Povodí Vltavy, hotov projekt pro územní rozhodnutí.[127] Koncem března 2007 město oznamuje, že projekt se posunul kupředu, protože na schůzce mezi Povodím Vltavy a ministerstva zemědělství 9. března 2007 se rozhodlo, že město nebude muset žádat stát o zařazení investice do seznamu prioritních akcí, protože ministerstvo ji tam zařadilo rovnou.[128] Dne 2. června 2008 pobývali v Rokycanech pracovníci Povodí Vltava a seznámili starostu Jana Balouna s postupem prací. Probíhá prý kontrola projektu výpočtem. Jeho dokončení se předpokládalo do konce června 2008. V případě kladného výsledku mělo na řadu přijít posouzení ekonomických aspektů chystané investice.[129] Do konce března 2007 se také předpokládalo osadit na Padrťském potoce, v prostoru u sídliště Na Pátku, povodňové čidlo s automatickým hlášením průtoku.  Společně s dalšími dvěma zařízeními tohoto typu, která měla být umístěna ve Strašicích a na Boreckém potoce u rokycanského koupaliště, přišla tato investice město na 300 000 Kč (bez stavebních nákladů).[130] Nákup měřících aparatur schválilo zastupitelstvo 22. srpna 2006.[131] V rozpočtu na rok 2007 město na měřící stanice LEC 3000 v ulicích Na Pátku a Mládežníků počítalo s 270 000 Kč, z čehož nakonec utratilo 126 950 Kč.[132]

Paralelně probíhající přípravy na regulaci Padrťského potoka i Klabavky v katastru Rokycan vyvolávaly ale kritiku části veřejnosti a spolků, kteří v projektu spatřovali technokratický záměr, izolující řeku od města. O těchto kontroverzích je podrobněji pojednáno v kapitole „okolí Litohlavského mostu a regulace Klabavky“. Podstatné je, že projekt nové regulace se mj. kvůli těmto námitkám zastavil. V reakci na polemiky v prosinci 2021 schválilo zastupitelstvo studii proveditelnosti „přírodě blízkých protipovodňových opatření" od firmy Sweco Hydroprojekt a. s.[133] Mělo jít o koncepčně jiný přístup, citlivější k propojení řeky a města. Obyvatelé Rokycan mohli v praxi vidět tuto filozofii v nedávno předtím provedené úpravě koryta Rakovského potoka (viz kapitola „čtvrť Za Rakováčkem“). Studie řešila celý tok Padrťského potoka, Boreckého potoka i Klabavky na průchodu intravilánem Rokycan. Na Padrťském potoku navrhovala v některých úsecích pozvolné, stupňovité řešení přístupu k vodnímu toku, bez kolmých nábřežních zdí. A na soutoku Boreckého a Padrťského potoka měl vzniknout jakýsi přírodní amfiteátr. Z ulice U Soutoku na starém Plzeňském předměstí se navrhovala cesta podél levého břehu potoka až k Soukenické ulici, řešená jako konstrukce zavěšená na konzolách na nábřežní zdi. Severně od Soukenické ulice, poblíž stávajícího mostu, se projektovalo zahloubení terénu a začlenění lokality do rozlivové zóny. Rozlivová zóna měla pokračovat při levém břehu potoka i proti proudu, takže by zahrnula i východní část proluky na místě bývalého Děkanského rybníčku (viz výše), mezi stávajícím parkovištěm a korytem. Zde se předpokládala výsadba zeleně a pozvolné klesání terénu k potoku, doplněnému o paralelní rameno, to vše přístupné veřejnosti.  Do této zóny měl náležet i pás pozemků mezi Rokycanovou ulicí a korytem (tedy lokalita okolo kapličky ve čtvrti Pod Kostelem). Naopak pravý břeh potoka se projektoval konzervativněji, s ponecháním stávající kolmé nábřežní zdi podél ulice Na Pátku. Dál proti proudu, v úseku mezi mostem v Pražské ulici a železničním viaduktem na Práchovně, se opět počítalo se snížením terénu a pozvolnějším řešením přístupu k vodě.[134]

Dne 9. října 2023 schválilo zastupitelstvo změnu územního plánu č. 5.[135] Šlo spíše o formální vymezení linií podél Boreckého i Padrťského potoka a Klabavky v rámci plánovaného budování protipovodňových opatření. Řešený úsek Padrťského potoka začínal v lokalitě u železničního viaduktu.[136]

 

 

 


[1] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 6, Rokycany 2000, s. 8–9.

[2] Státní okresní archiv Rokycany, AMRO, kart.č. 121.

[3] Státní okresní archiv Rokycany, AMRO, kart.č. 121.

[4] Státní okresní archiv Rokycany, AMRO, kart.č. 121.

[5] Kronika města Rokycan, 1918–37, f. 118.

[6] 213. schůze městské rady, 27. 8. 1930.

[7] 216. schůze městské rady, 19. 9. 1930.

[8] 213. schůze městské rady, 27. 8. 1930.

[9] 216. schůze městské rady, 19. 9. 1930.

[10] 217. schůze městské rady, 24. 9. 1930.

[11] 219. schůze městské rady, 8. 10. 1930.

[12] 4. schůze obecního zastupitelstva, 28. 8. 1931.

[13] 94. schůze městské rady, 27. 9. 1928.

[14] 16. schůze obecního zastupitelstva, 27. 7. 1928.

[15] 147. schůze městské rady, 2. 7. 1929.

[16] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 6, Rokycany 2000, s. 9.

[17] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 6, Rokycany 2000, s. 9.

[18] Kronika města Rokycan, 1918–37, f. 132.

[19] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, díl 6, Rokycany 2000, s. 9.

[20] 25. schůze městské rady, 10. 9. 1931.

[21] 3. schůze obecního zastupitelstva, 10. 7. 1931.

[22] Kronika města Rokycan, 1918–37, f. 132.

[23] 7. schůze obecního zastupitelstva, 15. 12. 1931.

[24] Kronika města Rokycan, 1918–37, f. 132.

[25] 7. schůze obecního zastupitelstva, 15. 12. 1931.

[26] 7. schůze obecního zastupitelstva, 15. 12. 1931.

[27] 7. schůze obecního zastupitelstva, 15. 12. 1931.

[28] 52. schůze městské rady, 14. 1. 1932.

[29] 54. schůze městské rady, 28. 1. 1932.

[30] Kronika města Rokycan, 1918–37, f. 139.

[31] Kronika města Rokycan, 1918–37, f. 139.

[32] 55. schůze městské rady, 2. 2. 1932.

[33] 9. schůze obecního zastupitelstva, 12. 2. 1932.

[34] 57. schůze městské rady, 11. 2. 1932.

[35] 65. schůze městské rady, 31. 3. 1932.

[36] 69. schůze městské rady, 28. 4. 1932.

[37] 71. schůze městské rady, 12. 5. 1932.

[38] 80. schůze městské rady, 23. 6. 1932.

[39] 91. schůze městské rady, 1. 9. 1932.

[40] 75. schůze městské rady, 27. 5. 1932.

[41] 84. schůze městské rady, 21. 7. 1932.

[42] 18. schůze obecního zastupitelstva, 25. 11. 1932.

[43] 96. schůze městské rady, 6. 10. 1932.

[44] 101. schůze městské rady, 27. 10. 1932.

[45] 18. schůze obecního zastupitelstva, 25. 11. 1932.

[46] Kronika města Rokycan, 1918–37, f. 139.

[47] 18. schůze obecního zastupitelstva, 25. 11. 1932.

[48] 103. schůze městské rady, 10. 11. 1932.

[49] 18. schůze obecního zastupitelstva, 25. 11. 1932.

[50] 108. schůze městské rady, 9. 12. 1932.

[51] Schůze prezídia městské rady, 21. 12. 1932.

[52] 92. schůze městské rady, 8. 9. 1932.

[53] 98. schůze městské rady, 14. 10. 1932.

[54] 102. schůze městské rady, 3. 11. 1932.

[55] 103. schůze městské rady, 10. 11. 1932.

[56] 20. schůze obecního zastupitelstva, 20. 1. 1933; 112. schůze městské rady, 5. 1. 1933.

[57] Schůze obecní finanční komise, 17. 1. 1933.

[58] Kronika města Rokycan, 1918–37, f. 142.

[59] 112. schůze městské rady, 5. 1. 1933.

[60] 117. schůze městské rady, 16. 2. 1933.

[61] 118. schůze městské rady, 23. 2. 1933.

[62] 121. schůze městské rady, 16. 3. 1933.

[63] Kronika města Rokycan, 1918–37, f. 158.

[64] 122. schůze městské rady, 23. 3. 1933.

[65] 22. schůze obecního zastupitelstva, 28. 4. 1933; 127. schůze městské rady, 27. 4. 1933.

[66] 129. schůze městské rady, 11. 5. 1933.

[67] 131. schůze městské rady, 30. 5. 1933.

[68] Kronika města Rokycan, 1918–37, f. 158.

[69] 133. schůze městské rady, 8. 6. 1933.

[70] Kronika města Rokycan, 1918–37, f. 158.

[71] Kronika města Rokycan, 1918–37, f. 158.

[72] 136. schůze městské rady, 13. 7. 1933.

[73] 142. schůze městské rady, 31. 8. 1933.

[74] Kronika města Rokycan, 1938–47, f. 66.

[75] 36. schůze obecního zastupitelstva, 31. 3. 1944.

[76] Materiál pro jednání zastupitelstva města, 11. 7. 2006, č. 1099, ID: 5329.

[77] 123. schůze městské rady, 30. 3. 1933.

[78] 129. schůze městské rady, 11. 5. 1933.

[79] 132. schůze městské rady, 1. 6. 1933.

[80] 141. schůze městské rady, 24. 8. 1933.

[81] 141. schůze městské rady, 24. 8. 1933.

[82] 144. schůze městské rady, 14. 9. 1933.

[83] 148. schůze městské rady, 5. 10. 1933.

[84] 151. schůze městské rady, 19. 10. 1933.

[85] 30. schůze obecního zastupitelstva, 19. 6. 1934.

[86] 36. schůze obecního zastupitelstva, 25. 4. 1935.

[87] 38. schůze obecního zastupitelstva, 26. 7. 1935.

[88] 51. schůze obecního zastupitelstva, 2. 6. 1936.

[89] viz fotografie z roku 1925 v kalendáři Rokycany v obrazech 2007, Hlučín 2006.

[90] 3. schůze obecního zastupitelstva, 21. 12. 1938.

[91] Kronika města Rokycan, 1938–47, f. 16.

[92] 18. schůze obecního zastupitelstva, 10. 12. 1940

[93] 19. schůze obecního zastupitelstva, 30. 12. 1940.

[94] Schůze MNV 17. 1.1946.

[95] Schůze pléna MNV, 11. 8. 1947.

[96] Schůze pléna MNV 28. 2. 1947.

[97] Schůze pléna MNV, 6. 5. 1947.

[98] Slavnostní schůze MNV 9. 3. 1947.

[99] Schůze pléna MNV, 17. 6. 1949.

[100] veřejná schůze pléna MNV, 26. 7. 1949

[101] 1. schůze pléna MNV, 7. 7. 1950.

[102] 1. zasedání MNV, 9. 1. 1956.

[103] 1. zasedání MNV, 28. 5. 1957.

[104] 2. zasedání MNV, 5. 7. 1957.

[105] 3. zasedání MNV, 26. 8. 1957.

[106] 8. zasedání MNV, 13. 10. 1958.

[107] Rokycansko, č. 9, 7. 3. 1991, s. 2.

[108] Kronika města Rokycan, 1996, f. 102.

[109] Rokycanský deník, 19. 6. 1996, s. 9.

[110] Rokycanský deník, 19. 10. 1995, s. 9.

[111] Rokycanský deník, 19. 6. 1996, s. 9.

[112] Rokycanský deník, 7. 9. 1996, s. 9.

[113] Rokycanský deník, 19. 6. 1996, s. 9; Rokycanský deník, 7. 9. 1996, s. 9.

[114] Rokycanský deník, 7. 9. 1996, s. 9.

[115] Rokycanské noviny, č. 11, 20. 11. 2004, s. 5.

[116] Zpráva ČTK, ID: 20040521E02014, 21. 5. 2004.

[117] Materiál pro jednání zastupitelstva města, 11. 7. 2006, č. 1099, ID: 5329.

[118] Zpráva ČTK, ID: 20051107F00741, 7. 11. 2005.

[119] Zpráva ČTK, ID: 20040604E01095, 4. 6. 2004.

[120] Město Rokycany, Závěrečný účet za rok 2004, z%E1v%ECre%E8n%FD%20%FA%E8et%202004.pdf

[121] Rokycanský deník, 4. 10. 2006.

[122] Rokycanský deník, 3. 3. 2007.

[123] Rokycanský deník, 16. 2. 2007.

[124] Usnesení zastupitelstva města z 26. 2. 2007, www.rokycany.cz.

[125] Zpráva ČTK, ID: T200702130720201, 13. 2. 2007.

[126] Rokycanský deník, 3. 3. 2007.

[127] Zpráva ČTK, ID: T200702130720201, 13. 2. 2007.

[128] Rokycanské noviny, č. 3, 20. 3. 2007, s. 1.

[129] Rokycanské noviny, č. 6, červen 2008, s. 1.

[130] Rokycanský deník, 17. 1. 2007.

[131] Rokycanské noviny, č. 9, 20. 9. 2006, s. 1.

[132] Závěrečný účet města za rok 2007, zaverecny%5Fucet%5F2007.pdf, www.rokycany.cz

[134] Studie proveditelnosti přírodě blízkých protipovodňových opatření

, https://www.rokycany.cz/studie-proveditelnosti-prirode-blizkych-protipovodnovych-opatreni/d-899998/p1=33051

[135] Usnesení městského zastupitelstva, 9. 10. 2023; https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=909422