https://encyklopedierokycan.wz.cz/popisekpredchozikapitola.jpg

 

https://encyklopedierokycan.wz.cz/zpetnahomepage.jpg

 

https://encyklopedierokycan.wz.cz/popiseknasledujicikapitola.jpg

D. Borek: verze 2026/05/13

Plzeňské předměstí: Okolí Litohlavského mostu a regulace Klabavky

 

Litohlavská ulice překonává řeku Klabavku stejnojmenným „Litohlavským mostem“. V údolní poloze, při komunikačně významném přemostění a pod svahy nedalekých Husových sadů, se zformovala v 19. a 20. století specifická enkláva předměstské zástavby, spíše venkovského charakteru. Jakoby ani nešlo o součást okresního města. Litohlavský most pochází z roku 1899. Je to inženýrsky zajímavá železná, příhradová konstrukce, jeden z nejstarších dochovaných rokycanských mostů (foto z r. 2003), foto z r. 2004). V této části Rokycan výrazně život i urbanizaci ovlivňovala řeka Klabavka, která se postupně dočkala částečné regulace.

Obsah

5.1. Litohlavský most 1

5.1.1. Výstavba Litohlavského mostu a jeho popis. 1

5.1.2. Výstavba lávky pro pěší a úprava okolních komunikací 1

5.1.3. Další stavební vývoj Litohlavského mostu a lávky. 1

5.2. Zástavba v okolí Litohlavského mostu. 2

5.2.1. Zástavba na jižním předpolí mostu. 2

5.2.2. Zástavba na severním předpolí mostu (bývalá valcha) 2

5.2.3. Technický vývoj ulice Klabavská stráň a její pojmenování 3

5.2.4. Silnice ke hřbitovu (bývalá Litohlavská silnice) 4

5.2.5. Chatová osada a lukostřelecká louka za Litohlavským mostem.. 4

5.3. Regulace Klabavky. 4

5.3.1. Regulační práce na Klabavce ve 20. století 5

5.3.2. Chystané regulační práce na Klabavce po roce 2002. 6

 

 

 

5.1. Litohlavský most

5.1.1. Výstavba Litohlavského mostu a jeho popis

Už ve zprávě o zamýšlené výstavbě valchy z 3. července 1793, kterou se zabýval magistrát (viz níže), se mluví o lokalitě „beim Litohlauer Brücke,“ tedy „u Litohlavského mostu.“[1] Je to pozoruhodná informace, protože většinou bývá vznik mostu kladen až do 19. století, kdy tu měl stát dřevěný most.[2] Dne 20. května 1817 se zase před magistrátem řešila zpráva hospodářského úřadu „wegen herzustellenden Stegs gegen Litohlau mit beil. dem Relazion des Magtsraths Franzen Pangerle in Betreff dieses gegen Litohlavu zu repariern kommendem Stegs,“ neboli „v příčině obnoviti se mající lávky proti Litohlavům, s přiloženou zprávou magistrátního rady Františka Pangerleho ve věci této proti Litohlavům opraviti se mající lávky.“ Radní pověřili hospodářský úřad, aby hned podnikl kroky k opravě.[3] V případě této zprávy (ale vlastně i zprávy z roku 1793) je nutné vzít v potaz možnost, že se netýkaly oblasti dnešního Litohlavského mostu v Rokycanech, ale nějakého jiného přemostění. Nabízela by se kupříkladu cesta do Litohlav někde pod Vršíčkem u tamního mlýna, poblíž hranice obou katastrů. Ale stejně tak je možné, že toto skutečně jsou důkazy o existenci přemostění zde, poblíž dnešního Litohlavského mostu.

Na mapě stabilního katastru z roku 1838 ovšem překonávala silnice na Litohlavy v tomto místě řeku pouze brodem. Pokud tu nějaké přemostění (nepochybně dřevěné, skromných rozměrů) tedy je doložené již v 90. letech 18. století, muselo později (možná v důsledku nějaké povodně) zaniknout. Opětovnou výstavbu mostu lze datovat do 40. nebo 50. let 19. století, protože jej lze vidět na reambulaci indikační skici mapy stabilního katastru.[4] Následně evidenční katastrální mapa z roku 1877 zde již zakresluje dřevěnou mostní konstrukci. Nacházela se o několik metrů západněji od nynějšího železného mostu a řeku překonávala v poněkud jiném úhlu, v prostoru nynější zahrady u domu čp.996/III. Ostatně i silnice na Litohlavy tehdy za řekou vedla mírně odlišnou trasou.[5]

Na schůzi okresního zastupitelstva 30. července 1898 bylo rozhodnuto, aby si okres vzal úvěr 40 000 zlatých na 25 let u Zemské banky. Půjčka měla posloužit na financování dvou důležitých akcí: stavbu okresní stravovny a nového mostu přes Klabavku. Odhadovaný náklad na most činil 30 936 zlatých a 20 krejcarů.[6] V únoru 1899 se oznamuje, že výstavbu zadá okresní výbor v březnu 1899. Podle projektu měla konstrukce mít rozpětí 29 metrů a spočívat měl na pobřežních pilířích. Celkový rozpočet mostovky i zděných pilířů vyčíslen na již dříve odhadovaných 30 939 zlatých 20 krejcarů.[7] V březnu 1900 se v místním tisku uvádí, že zakázku na demolici starého dřevěného mostu získal stavitel H. Šmolík nákladem 301,02 K a tesařský mistr Jan Vraštil z Oseka za 100 K.[8] Už v březnu 1899 okresní výbor zadal stavbu nového mostu pražské firmě První česko-moravská továrna na stroje, respektive její filiálce Pražská mostárna (viz tabulka umístěná na jižním vjezdu na most).[9]  

Most o délce 29 metrů spočívá na dvou zděných pobřežních pilířích. V severní třetině jej ještě podepírá další zděný pilíř (foto z r. 2004). Vlastní konstrukce mostovky je železná, nýtovaná (foto z r. 2003, foto z r. 2003).[10] Poměrně nízko usazený most často sužují povodně, které jej tak opakovaně vyřazovaly z provozu, čímž bývala ochromena doprava z Rokycan do Litohlav. To se stalo například mezi 22. - 25. červnem 1909, kdy navíc velká voda přerušila i dopravu přes most na Voldušské silnici v Tomáškově ulici na Pražském předměstí (viz), což ještě více zkomplikovalo dopravu z a do města.[11]

 

 

5.1.2. Výstavba lávky pro pěší a úprava okolních komunikací

Poctivě, ovšem skromně disponovaný most z konce 19. století musela počátkem 70. let 20. století doplnit lávka pro pěší (foto z r. 2004). V listopadu 1970 bylo navrženo zařadit nově do Akce Z na rok 1971 jako součást celoměstského závazku na počest 50. výročí založení KSČ i výstavbu lávky, s tím že roku 1971 by se zpracoval projekt a vlastní výstavba měla proběhnout roku 1972.  Na lávku měl být proveden sběr šrotu na výměnu za potřebný materiál na její zhotovení[12]  Celkem za rok 1971 proinvestoval MěstNV na pořízení projektu lávky 16 000 Kčs (původní rozpočet s touto položkou nepočítal). Vytvořena byla hodnota díla 16 000 Kčs.[13] V plánu výstavby na rok 1973 se mělo být na lávce prostavět 384 000 Kčs a vzniknout hodnota díla 483 000 Kčs.[14]  Za 1. pololetí 1973 bylo na lávce odpracováno 6978 brigádnických hodin (z toho 377 zdarma), vytvořena hodnota 164 000 Kčs a prostavěno 132 000 Kčs.[15] Díky stavbě lávky byl starý most ušetřen nevhodných přestaveb i demolice, která by mu pro nevyhovující provozní parametry nepochybně hrozila. S tím, jak rostl městský hřbitov nad městem, stoupala i frekvence chodců přes původní most, a to při jeho šířce nebylo slučitelné s automobilovou dopravou. V září roku 1973 je už lávka před dokončením.[16] Podle K. Hofmana byla otevřena v říjnu 1973.[17] Materiál města z prosince 1973 uvádí, že nové přemostění je dokončeno.[18] Rovněž tak materiál MěstNV z dubna 1974 počítá lávku (včetně chodníku) mezi akce dobudované roku 1973 (celková hodnota 770 000 Kčs).[19] Za rok 1973 se na lávce prostavělo 253 000 Kčs (původní plán 384 000 Kčs, upravený rozpočet 280 000 Kčs).[20] Nicméně dobový tisk uvádí, že lávka se dokončovala ještě na jaře roku 1974.[21] Na stavbě lávky se brigádnicky podílel podnik Škoda Rokycany – strojírna, který zhotovil vlastní konstrukci.[22]

Součástí investice bylo i položení chodníku od křižovatky Litohlavské a Klostermannovy ulice k nové lávce. V roce 1971 na to mělo jít z obecního rozpočtu 10 000 Kčs. Práce měl zajistit MěstNV a závazky místních podniků. V únoru 1971 uvádí MěstNV záměr zajistit v roce 1971 nad rámec plánu provedení výstavby této pěšiny. Jako sponzoři se uvádějí podnik Škoda a MěstNV společně s ONV.[23] Během 1. pololetí 1971 bylo na úpravě chodníku odpracováno 268 brigádnických hodin. Práce měly pokračovat v roce 1972.[24] Celkem za rok 1971 proinvestoval MěstNV na výstavbě chodníku k mostu 5000 Kčs (původní rozpočet 10 000 Kčs). Vytvořena byla hodnota díla 25 000 Kčs (v souladu s plánem).[25]  První část chodníku prý byla dokončena ještě v roce 1971.[26]  V následujícím roce ovšem tempo prací značně povolilo. Za rok 1972 bylo vytvořeno při stavbě chodníku dílo v hodnotě pouhých 7300 Kčs (původní plán 145 000 Kčs) a prostavěno rovněž 7300 Kčs (oproti plánu 70 000 Kčs).[27] V plánu výstavby na rok 1973 se počítalo u této akce s náklady 221 000 Kčs a hodnotou díla 277 700 Kčs. [28] V 1. pololetí roku 1973 bylo na výstavbě chodníku proinvestováno 132 000 Kčs[29] Podle jiných dobových pramenů se tu ale v 1. pololetí 1973 prostavělo jen 8000 Kčs, s hodnotou díla 11 500 Kčs a 793 brigádnickými hodinami (z toho 377 zdarma).[30]  Nakonec za rok 1973 skutečné náklady na zmíněný chodník dosáhly 55 000 Kčs (oproti plánu 221 000 Kčs a upravenému rozpočtu 90 000 Kčs). [31] Výstavba chodníku pro skluz přešla do plánu Akcí Z na rok 1974.[32] Podle návrhu rozpočtu na rok 1974 se zde mělo prostavět 136 100 Kčs, s hodnotou vytvořeného díla 195 000 Kčs.[33] V září 1974 se uvádí, že v 1. pololetí 1974 bylo prostavěno na chodníku jen 4000 Kčs, ačkoliv plán činil 135 000 Kčs. [34] Za rok 1974 tu celkem bylo prostavěno 8621,40 Kčs.[35] Celkový náklad na novou lávku se odhadoval na 483 000 Kčs + dalších 277 000 Kčs za chodník.[36] V dobových podmínkách, s výrazným étosem brigádnické dobrovolné (a tudíž nehonorované práce) ale kalkulace nákladů neodpovídala vždy skutečné hodnotě díla, protože podstatnou část nákladů na práci vždy poskytli brigádníci, ti dobrovolní, i ti méně dobrovolní. Státní banka československá poskytla na investici úvěr 253 000 Kčs.[37] Dne 10. prosince 1973 přitom plénum MěstNV rozhodlo požádat o úvěr 384 000 Kčs.[38]

Lávka přes Klabavku v Litohlavské ulici překonává koryto řeky jedním polem o délce 42 metrů. Stavba má ocelovou konstrukci, na obou březích ukotvenou do betonových pilířů. Mostovka je 2,2 metru široká.[39] Konstrukci a montáž zajistily podniky Škoda Plzeň, n. p. a Škoda-strojírna Rokycany.[40]

 

 

5.1.3. Další stavební vývoj Litohlavského mostu a lávky

Technický stav Litohlavského mostu se na konci 20. století už dal nazvat havarijním. Měření v roce 1990 prokázalo, že nosnost konstrukce je pouhých 5 tun (10 tun při jediném vozidle). V době zbudování v roce 1899 měl přitom nosnost 6 tun. Uvažovalo se o demolici a výstavbě nového přemostění, ale nakonec bylo naštěstí rozhodnuto původní konstrukci zachovat. Jednak šlo o pozoruhodnou technickou památku, jednak s otevřením dálnice přestala Litohlavská ulice sloužit pro dopravu na Litohlavy a severozápad okresu. Změnila se na pouhou místní komunikaci k městskému hřbitovu. V tomto světle už nízká nosnost a skromné dimenze nevadily. V květnu 1994 proto začala generální rekonstrukce Litohlavského mostu s odhadovanými náklady 1 000 000 Kč. Do 31. července 1994 už bylo z této sumy prostavěno 424 000 Kč.[41]

Plán rekonstrukce vypracovala firma Projektové a inženýrské stavby ing. Antonína Pechala z Brna. Práce prováděla společnost Stavby mostů Praha, a. s. základna Rokycany. V první fázi byla obnažena původní konstrukce a zbavena otryskáním vrstev starého laku. Poté došlo k aplikaci vrstvy speciálního nového nátěru. Celá mostovka byla nadzdvihnuta, ložiska vyčištěna a nakonzervována. Poté se mostovka uložila na původní místo. Byla na ni položena železobetonová základní deska, na ni izolace, ochranná vrstva a finální asfaltový povrch.[42] Termín dokončení oprav byl původně stanoven na konec listopadu 1994, ale předpokládalo se, že práce mohou být hotovy o něco dříve.[43]  Oprava nakonec skončila už v září 1994. Teprve v listopadu 1994 ale proběhla kolaudace.[44] Dopadla bez problémů. Oficiální kolaudační výměr byl vydán do konce listopadu 1994.[45]

Počátkem 20. let 21. století byla lávka pro pěší u Litohlavského mostu ze 70. let 20. století odstraněna a nahrazena novou konstrukcí. V květnu 2019 rada přidělila zakázku na projekt nové lávky v Litohlavské ulici firmě Pontex s. r. o. z Prahy za 490 000 Kč bez DPH.[46] V rozpočtu města na rok 2020 bylo na demolici staré a zbudování nové lávky vyčleněno 10 000 000 Kč.[47] V srpnu 2020 přidělila městská rada zakázku na novou lávku firmě Stavební firma Hobst a. s. z Prahy za 12 821 215,58 Kč bez DPH.[48] V městském rozpočtu na rok 2021 se nacházela mj. položka na výstavbu nové lávky.[49] V lednu 2021 se rekonstrukce lávky uvádí jako jedna z nejvýznamnějších, nově zahajovaných investičních akcí z rozpočtu města pro rok 2021, s náklady 16 000 000 Kč.[50] Město se k tomu rozhodlo proto, že původní konstrukci z počátku 70. let 20. století postihla koroze kovových částí a oprava by nebyla finančně výhodná. Během roku 2021 byla původní lávka odstraněna a nahrazena novou konstrukcí. Ta na rozdíl od té původní nemá nosníky, což mělo být vhodnější pro údržbu.[51] Demolice lávky začala v únoru 2021. Pěší mezitím mohli využívat vedlejší silniční most.[52] V dubnu 2021 se uvádí, že stará lávka již je demontována. Termín dokončení nového přemostění byl stanoven na červen 2021.[53] Měla se pro veřejnost otevřít již během letních prázdnin roku 2021, ale kvůli nedostatku oceli na trhu se práce opozdily.[54] Stavební firma mezitím budovala betonové sloupy na obou březích pro usazení budoucí lávky. Konstrukce byla vyrobená v Mělníku a do Rokycan převezena v noci z 3. na 4. srpna 2021. 4. srpna se celkově uzavřela Litohlavská ulice, včetně provozu autobusů na hřbitov. Zároveň již dva dny předtím započaly přípravné práce na transport nové mostovky, včetně demontáže a vypnutí kabelů vysokého napětí.[55] Na místo byla konstrukce usazena pomocí tahače a speciálního jeřábu. Po usazení bylo ještě u nové lávky prováděno betonování a terénní úpravy. V září 2021 se uvádí, že ještě během měsíce září má být otevřena pro veřejnost.[56] Nová lávka je oproti původní širší, celkem má 4,4 metru na šířku, její délka činí 41 metrů. Investice vyšla na 15 500 000 Kč. [57]

 

 

5.2. Zástavba v okolí Litohlavského mostu

5.2.1. Zástavba na jižním předpolí mostu

Roku 1970 byla oficiálně uzavřena neregulovaná skládka, která se do té doby rozrůstala v sousedství Litohlavského mostu.[58] Návrh na zrušení skládky vypracovalo město už roku 1966.[59] Je vůbec s podivem, že existenci skládky v takto citlivé poloze v záplavové zóně, se všemi estetickými důsledky i důsledky pro propustnost koryta Klabavky, město tolerovalo. V červnu 1968 si na existenci divoké skládky stěžuje na plénu MěstNV pan Svoboda. Josef Pěnkava z národního výboru mu odpověděl obecně v tom smyslu, že město už dva roky apeluje na její zrušení a že občané mohou odpad vyvážet do Němčiček.[60] Dne 27. května 1969 jednala o problému rada MěstNV a uložila příslušným odborům národního výboru vyřešit zavážku u Litohlavského mostu.[61] Dne 24. června 1969 pak rada MěstNV uložila zavezení skládky řediteli Technických služeb.[62] V prosinci 1970 se uvádí, že Technické služby v následujícím roce provedou dokončení úpravy skládky materiálu u Litohlavského mostu.[63] Ještě v říjnu 1972 si ale na plénu MěstNV stěžuje pan Pěnkava, že skládka u Litohlavského mostu musela být opakovaně odklízena.[64] Někdy mezi červnem a počátkem září 1975 se jednalo o skládce znovu na radě MěstNV. Radní vzali na vědomí rozhodnutí okresního hygienika ohledně zákazu skládky po levé straně Litohlavského mostu.  S účinností od 23. června 1975 tu byla opět oficiálně zakázána skládka, s výjimkou stavebních materiálů.[65] Ani to ale nepomohlo. V červnu 1976 se na národním výboru opět řeší porušování zákazu skládky.[66] V září 1976 představitelé města sdělili, že na místo byly už osazeny výstražné cedule.[67] Ani pak problémy neustaly. 27. března 1979 rada MěstNV uložila řediteli Technických služeb, aby koňský povoz nevozil na skládku k Litohlavskému mostu organický materiál.[68] Existence skládky se nakonec uzavřela až počátkem 80. let, kdy zde město povolilo návoz zeminy vytěžené při srovnávání pozemků pro výstavbu řadových domků v ulici Pod Nemocnici na Oseckém vrchu. Dle zpráv z března 1980 již je zavážka provedena, ale stavebníci domků stále nesplnili slib, že plochu urovnají.[69] V červnu 1980 už se uvádí, že stavebníci bytových jednotek pod nemocnicí navážku rozhrnuli. MěstNV poté přestal definitivně povolovat skládku zeminy v tomto prostoru.[70]

Na jižním předpolí mostu stál ještě dle mapy města z roku 1940 objekt chaty čp.449/III, později zbořený.[71] Vznikl krátce předtím. Václav Brabec získal stavební povolení 26. září 1939 na stavbu chaty na pozemku č.kat.277 a č.kat.279. Kolaudace proběhla 15. ledna 1940.[72] Urbanistické využití ploch jižně od mostu tehdy ještě nebylo definitivně určeno a lokalita byla v období stavebního boomu a laxních regulačních pravidel města na počátku Protektorátu atraktivní. Ještě v seznamu majitelů domů z doby okolo roku 1945 se u čp.449/III uvádí Václav Brabec.[73] Krátce poté byla chata zbořena, protože na leteckém snímku z června 1947 už nestojí a v ulici Vysoký průhon ve čtvrti Za Rakováčkem naopak stojí rodinný dům čp.449/III, který toto číslo popisné druhotně získal.[74] Objekt čp.449/III mohl souviset i s tím, že na jižní straně mostu se rozkládalo zahradnictví. V polovině 50. let 20. století je muselo město zrušit, protože přes něj vedla příjezdová cesta k nově budované čističce odpadních vod (viz níže).[75]

Osudem této lokality tak bylo spíše utilitární průmyslové využití. V roce 1985 zbudoval Okresní stavební podnik na jižním předpolí mostu v Litohlavské ulici objekt výrobny polotovarů čp.912/III (foto z r. 2004).[76] Oficiální otevření objektu, určeného jako okresní velkovýrobna polotovarů a lahůdek pro podnik Restaurace Rokycany, se konalo 1. dubna 1986.[77] V bilanci volebního období 1981–1986 se uvádí, že na stavbu výrobny polotovarů šly 4 000 000 Kčs.[78]

Při Litohlavské ulici tu také vyrostl na trojúhelníkové parcele komplex garáží. V roce 1965 se uvádí, že na MěstNV byly převedeny kvůli stavbě garáží pozemky od Marily.[79] V říjnu 1972 MěstNV doporučuje využít pro garáže pozemky u Litohlavského mostu (navážka) č.kat.279/1, č.kat.283/1, č.kat.284/1, č.kat.287/1. Dle rozhodnutí rady MěstNV č.69/72 už prý probíhá jejich výkup a na vedlejších pozemcích je už realizována výstavba družstevních garáží. Výměra pozemků činila cca 53 arů.[80] Dle stavu z roku 2026 tu stojí celkem 44 garážových kójí.

 

 

5.2.2. Zástavba na severním předpolí mostu (bývalá valcha)

Za Litohlavským mostem odbočuje vlevo cesta vedoucí podél břehu Klabavky. Oficiálně se komunikace jmenuje ulice Klabavská stráň. Stojí tu skupina domů, jejímž jádrem je historický objekt čp.50/III, bývalá valcha z poloviny 19. století (foto z r. 2004). Oblasti se někdy říká „Na Valše“[81] Na mapě z roku 1838 je lokalita nazývána „Pod horou“. Jan Šára sem omylem situuje takzvaný Podhorní mlýn, který byl doložen již roku 1787.[82] Jedná se o chybu, protože označení se týkalo historického mlýna, stojícího několik set metrů proti proudu Klabavky, na místě pozdějších Hirschových železáren (viz výše).

Dne 3. července 1793 se magistrát zabýval vyjádřením několika měšťanů (Antonín Holl ze Stahlenbergu, Jan Mudra, Kristián Hořice, Jan Hořice, Matěj Hořice, František Šintler a Barbora Forstelová) „über den von Seiten der hiesigen Anwaldschaft beim Litohlauer Brücke vornehmene wollenden Tuchwalkenbau,“ tedy „ohledně ze strany zdejšího hospodářského úřadu plánované výstavby valchy u Litohlavského mostu.“ Magistrát rozhodl zadat právnímu zástupci předložení podrobnějších plánů.[83] Zpráva je zajímavá tím, že jednak dokládá existenci Litohlavského mostu již v závěru 18. století, jednak ukazuje na záměr výstavby valchy v této lokalitě. K té ovšem nejspíše nedošlo (a pokud ano, tak stavba na svém místě nevydržela), protože při dnešním Litohlavském mostě se ještě na mapě stabilního katastru z roku 1838 rozkládala jen volná nezastavěná krajina, bez valchy (i bez mostu). Teprve originální mapa stabilního katastru v dodatečných zákresech ukazuje novostavbu čp.50/III.[84] Dům je poprvé zachycen v matrice dne 19. ledna 1859, když se tu narodil syn Josefa Kassala.[85] V 19. století tu fungovala valcha v majetku soukenického cechu. I. Ebelová a M. Ebel uvádějí, že dům postavil soukenický cech roku 1882.[86] Myšlena je patrně přestavba již existujícího objektu. Valcha těžila z polohy na řece Klabavce, s relativně silným a stabilním průtokem vody. Součástí komplexu bylo i stavidlo a náhon, které sem přivádělo vodu z řeky. Toto vodní dílo se zachovalo dodnes. Stojí i původní dům čp.50/III. Jde o přízemní stavení se sedlovou střechou, ve východní části s novodobou necitlivou přístavbou 1. patra.

V roce 1898 dům po zániku valchařského řemesla koupila obec a pronajímala zájemcům.[87] Prvním nájemcem tu byl Josef Sedlák (za 1000 K ročně), od roku 1912[88] manželé Malíkovi (za 810 K ročně).[89] V městském archivu se nachází složka z roku 1912, nazvaná „Malík Josef, stavba kůlny u čp.50/III, Plzeňské předměstí“, a další z roku 1913, pod názvem „Postavení stájí u čp.50/III, Plzeňské předměstí“.[90]  V roce 1926 požádal Vladislav Malík, syn nájemce Josefa Malíka, o odkup valchy za 50 000 Kč. Městská rada s tím nesouhlasila a v červenci 1926 zastupitelstvo schválilo výpověď Malíka z objektu (výnos z pronájmu byl příliš malý).[91] Malík ale odmítl výpověď a rada na podzim 1926 posunula termín výpovědi nájmu do 1. ledna 1927.[92] V červenci 1927 rada rozhodla, že valcha čp.50/III bude od J. Malíka převzata komisionelně. Pak měl být vypsán její nájem nebo prodej, přičemž se prý bude zvažovat, jestli objekt nelze využít i na byty.[93]  Dne 30. června 1927 skončil nájem. Obec od té doby uvažovala o prodeji, protože kvůli špatnému stavu objektu a vodního díla nepovažovala pronájem za výhodný. Nejvyšší nabídku dal Alois Kunc 67 000 Kč, obci se to ale zdálo málo a trvala na aspoň 70 000 Kč (odhadní cena).[94] V srpnu 1927 radní rozhodli, že záměr prodeje valchy čp.50/III se zveřejní vyhláškou a inzeráty.[95] Na schůzi rady koncem srpna 1927 pak bylo otevřeno 7 nabídek na odkup čp.50/III.[96] O týden nato radní rozhodli, že uchazeči o odkup valchy A. Kuncovi se sdělí, že obec požaduje 70 000 Kč.[97] V září 1927 radní schválili podmínky prodeje čp.50/III s pozemkem č.kat.1517/2 A. a Fr. Kuncovým, a to nakonec za 75 000 Kč.[98] Tím, že městská rada 21. září 1927 rozhodla do prodeje zařadit i obecní louku č.kat.1517/2, která se předtím omylem dostala do soupisu nemovitostí prodávaných společně s domem čp.50/III, byla nově hodnota rozšířené usedlosti vyčíslena na 75 000 Kč. Jenže uchazeč Vladislav Malík nabídl pak taky 75 000 Kč. Obec mezitím měla do poloviny října 1927 zajistit vyklizení domu od dětí bývalého nájemce. Kupující strana měla mít právo používat i sklep ve stráni proti čp.50/III. Městská rada s návrhem na prodej souhlasila a souhlas dalo i zastupitelstvo, které o věci jednalo v září 1927.  Pouze zastupitel Zdeněk Bluďovský (KSČ) se vyslovil pro prodej domu panu Malíkovi.[99] Dne 20. října 1927 nakonec byl předán dům čp.50/III A. Kuncovi s tím, že nabyvatel provede adaptaci domu ještě před schválením prodeje v okresní správní komisi.[100] K. Hofman chybně uvádí, že valchu koupil Alois Kunc se ženou Františkou, který zde provozoval truhlářskou dílnu, až roku 1929.[101]

Okolo bývalé valchy se postupně zformovala další zástavba. V roce 1928 byla nádvorní stavba, blíže k řece, přeměněna v obytný dům. 10. února 1928 povolila městská rada Františku a A. Kuncovým adaptaci nádvorní budovy u čp.50/III k obytným účelům.[102] Tento objekt pak mnohem později, počátkem 40. let 20. století, získal samostatné číslo popisné čp.466/III. Jde o patrový rodinný domek s obytným podkrovím v 1. patře pod sedlovou střechou.

Původní valcha se tak proměnila na soubor několika usedlostí (foto z r. 2004). 23. března 1939 rozhodla rada vypsat veřejnou soutěž na osazení stavidlového zařízení u valchy čp.50/III.[103] Stavidlo bylo předáno do užívání v září 1939.[104] V městském archivu se kromě toho nachází složka z let 1940–1941, nazvaná „Přístavba pro turbínu při čp.50/III“.[105] Za druhé světové války v sousedství valchy vyrostla dřevěná chata čp.484/III. Číslo popisné dostala někdy před rokem 1945. Patřila firmě ing. Pažouta. Po válce ji koupil Josef Pech, který roku 1948 požádal obec o pronájem pozemků okolo chaty. MNV to v dubnu 1948 schválil s tím, že stavba musí být i nadále vedena jako provizorní.[106] V současnosti již zde není toto číslo popisné evidováno. Bylo oficiálně zrušeno 4. června 2013.[107] Počátkem 21. století ovšem východně od bývalé valchy přibyl rodinný dům čp.996/III, situovaný na rohu ulice Klabavská stráň a Litohlavské silnice, poblíž mostu. Patrový objekt s obytným podkrovím v 1. patře a sedlovou střechou číslo popisné získal 2. května 2001. Letecké fotografie ze 40. a 50. let zobrazují v této ulici kromě areálu valchy již jen jakousi zástavbu na místě dnešního čp.996/III. Původní chata čp.484/III nejspíše stávala právě zde.

Proti valše, v příkré stráni, byla ještě koncem 19. století studánka, dnes už zaniklá, nad kterou byla kaplička.[108] Ještě evidenční katastrální mapa z roku 1877 zde ale zakresluje pouze jakýsi kříž nebo boží muka. Stával na rozcestí silnice na Litohlavy a cesty na Klabavu. Toto rozcestí bylo ovšem tehdy položeno západněji než v současnosti. Ve svahu naproti objektu bývalé valchy je dodnes dochován kamenný sklep, zanořený do stráně.

 

 

5.2.3. Technický vývoj ulice Klabavská stráň a její pojmenování

Ulice vedoucí okolo valchy se je historickou cestou, lemující severní břeh Klabavky. Vedla z Rokycan směrem pod Vršíček a dál do Klabavy. Nejde v pravém smyslu o městskou ulici, za tu je možno nanejvýš označit cca 200 metrů od Litohlavského mostu, pak už vede přírodním prostředím jako cesta. Roku 1906 město nechalo dosavadní pěšinu rozšířit a vysázelo odtud až pod Vršíček alej 180 dubů, dodnes částečně dochovaných, čímž vznikla promenáda spojující město s oblíbeným poutním kostelem na Vršíčku.[109] V červnu 1920 zmiňuje na zasedání zastupitelstva Jan Bauer, že cesta pod Klabavskou strání k Vršíčku potřebuje opravu.  Starosta reaguje, že městský zahradník dostal pokyn opravu provést.[110] V červnu 1926 starosta slibuje vyhovět návrhu Václava Bodláka na úpravu pěšiny od Litohlavského mostu pod Klabavskou strání.[111]

Na počátku 20. století tu rovněž stála řada vysokých topolů. Když zestárly, byly pokáceny a na jaře 1930 místo nich vysazeny lípy (rovněž částečně dochované).[112] Už v březnu 1928 městská rada rozhodla, že na podzim 1928 se provede obhlídka bílých topolů podél Klabavské stráně za účelem zjištění, zda místo nich možno vysadit nové stromy.[113] V říjnu 1928 se obecní okrašlovací komise usnesla doplnit alej bílých topolů pod Klabavskou strání novými bílými topoly.[114] Na schůzi obecní okrašlovací komise v září 1929 pan Mašek doporučil prosekat Klabavskou stráň. Bylo usneseno provést obchůzku za účasti členů komise, pomologa a městského zahradníka k předloženým návrhům.[115] V lednu 1930 se pak rada usnesla vykácet všechny bílé topoly pod Klabavskou strání, protože jsou přestárlé a cesta je kvůli nim vlhká. Radní rozhodli místo nich ihned řídce vysadit lípy.[116] V únoru 1930 radní rozhodli, že část dříví z poražených stromů pod Klabavskou strání se prodá Františku Novému z Březiny, zbytek stromů se prodá v dražbě.[117] Počátkem dubna 1930 pak radní určili, že zbylé dříví ze sadů na Klabavské stráni se nabídne V. Novému z Březiny za 100 Kč za metr kubický, pařezy se darují A. Šperglovi, který je ale na vlastní náklad vykope. Zároveň na návrh J. Selementa bylo usneseno z polní cesty od Litohlavského mostu pod Klabavskou strání odklidit odpadky u mostu a instalovat tu tabulku, že skládka není povolena.[118] V srpnu 2006 požádal obec Radek Benesch z Rokycan o povolení k využití několika suchých vyvrácených kmenů dubů, ležících podél Klabavské cesty. Stromy (2 duby, několik dubových špalků a 1 bříza) tu ležely několik let, protože městu by se nevyplatilo investovat do jejich odklizení. Benesch hodlal využít zejména dubové dřevo na opravu svého domu čp.91/I v ulici v Brance u Urbanova náměstí nedaleko kostela. 28. srpna 2006 žádost odsouhlasila městská rada.[119]

V listopadu 1931 se městská rada na návrh V. Vorla usnesla, že se opraví chodník pod Klabavskou strání od Litohlavského mostu.[120] Na návrh Františka Nového a V. Vorla se městská rada v prosinci 1931 usnesla, že se přikročí k úpravě cesty pod Klabavskou strání od čp.50/III. Zaměstnají se tak prý lidé bez práce.[121] V březnu 1932 rozhodla rada, že z peněz na komunikační práce zřídí městská technická kancelář 3 metry široký chodník nad Husovými sady podél okresní silnice k obecnímu hřbitovu.[122]

V 30. letech 20. století se uvažuje v této lokalitě o výstavbě nové silnice z Rokycan do Klabavy.  Souhlas s návrhem obce Klabava na výstavbu okresní silnice Rokycany-Klabava vyslovila městská rada v březnu 1932. Podmínkou bylo, že okresní výbor zdarma vypracuje projekt a rozpočet.  Městská technická kancelář odhadla náklady na 107 000 Kč a usnesla se investici zařadit do rozpočtu na rok 1933.[123]  Městská rada v květnu 1932 zastupitelstvu doporučila vložit do rozpočtu obce na rok 1933 10 000 Kč na vyhotovení projektu silnice Rokycany-Klabava.[124] V říjnu 1932 rada doporučuje do rozpočtu na rok 1933 zařadit 120 000 Kč na okresní silnici Rokycany-Klabava.[125] V červnu 1933 už oznamuje rada, že okresnímu úřadu se vyplatí 4122,70 Kč za zhotovení projektu okresní silnice Rokycany-Klabava.[126] V červnu 1934 jedná zastupitelstvo o uzavření půjčky 750 000 Kč od Ústřední banky českých spořitelen (Sporobanka) k úhradě investic mimořádného rozpočtu na rok 1934. Už 26. října 1933 zastupitelstvo schválilo uzavření půjčky u tohoto ústavu ve výši 1 500 000 Kč, později ale půjčka byla snížena na 750 000 Kč a v této výši ji 6. prosince 1933 schválil okresní výbor. Teprve nyní byla vyřízena další půjčka u tohoto ústavu ve výši 750 000 Kč. 22. května 1934 ji městská rada doporučila ke schválení. Půjčka se měla mj. použít na stavbu okresní silnice do Klabavy (50 000 Kč, přičemž celkem se náklady na silnici odhadovaly na 120 000 Kč).[127]

Plány na novou silnici, která by obohatila komunikační síť v rokycanské aglomeraci a která měla z města vycházet v trase nynější ulice Klabavská stráň, podél severního břehu Klabavky, znovu ožily po Mnichovu, kdy stát alespoň verbálně podporoval velkorysé investice do infrastruktury (viz samostatná kapitola o Rokycanech za druhé republiky).  23. února 1939 rada doporučila projednat jako pilný návrh věnování pozemků v katastrálním území Rokycany, Litohlavy, Klabava a Ejpovice na stavbu silnice Rokycany-Klabava-Ejpovice. Už 9. února 1939 se okresní výbor usnesl požádat ministerstvo veřejných prací o výstavbu této silnice o délce 5,320 km s tím, že měla být ministerstvem zařazena do investic prováděných „pracovními útvary“. Na katastru Rokycan se v trase zamýšlené silnice nacházely tyto obecní pozemky: č.kat.1516/3 (poblíž severního předpolí Litohlavského mostu), č.kat.1546 (dál od města při cestě do Klabavy) a č.kat.1394/1 (na okraji katastru, pod Vršíčkem). Hned 24. února 1939 věnování těchto parcel pro účely trasování silnice podpořilo i zastupitelstvo.[128] Na jaře 1939 pak obec jedná i o výkupu soukromých pozemků v katastrálním území Rokycan pro výstavbu silnice Rokycany-Klabava. Pro zařazení investice do programu pracovních útvarů totiž bylo nejdříve nutno věnovat eráru pozemky pro silnici, včetně soukromých parcel. V rozpočtu obce z roku 1938 zbylo 6000 Kč, což se mělo použít na výkupy. 21. dubna 1939 to městská rada doporučila ke schválení a v květnu 1939 záměr schválilo i obecní zastupitelstvo.[129] Investice ale po vypuknutí války nedospěla k realizaci a údolí Klabavky pod městem nemá dodnes silniční spojení.

V roce 1937 řeší samospráva osvobození některých pozemků od pozemkové daně. Už 26. srpna 1928 totiž požádala obec o trvalé osvobození jistých pozemků od daně. 10. listopadu 1937 katastrální měřičský úřad vyzval k doplnění žádosti. Mezi pozemky, kterých se to týkalo, se zmiňuje i č.kat.1518 o ploše 16 062 čtverečních metrů. Evidován jako pastvina, ve skutečnosti parková plocha. Šlo o vlastní zalesněný svah Klabavské stráně.  To samé platilo i pro parcelu č.kat.1394/1 o ploše 20 791 čtverečních metrů (prodloužení Klabavské stráně dál směrem pod Vršíček). 2. prosince 1937 to městská rada doporučila ke schválení a v prosinci 1937 pak zastupitelstvo potvrdilo charakter těchto pozemků.[130]

Vlastní zalesněný svah lemující cestu je součástí chráněného území Rokycanská stráň. Roku 2001 do něj okresní úřad začlenil i část louky na protější straně cesty, blíže k řece, a to č.kat.1411/26. Její majitel, Matěj Kepka, proti tomu protestoval, protože ochranný statut považoval za omezení vlastnických práv. Městu proto navrhoval směnu pozemku za jiný a předložil zájem o pozemky č.kat.2082/2, č.kat.2082/3 a č.kat.2083/3 jižně od Pražské ulice, v prostoru U Tří křížů na pomezí Pražského předměstí a Páclovny. 5. června 2006 o návrhu jednala městská rada.[131] Směnu pozemků nepodpořila. 11. července 2006 o věci jednalo i zastupitelstvo.[132]

Pojmenování ulice Klabavská stráň je novějšího data. Již odedávna se sice této komunikaci říkalo Klabavská cesta, ale k oficiálnímu pojmenování došlo pravděpodobně až v 70. a 80. letech 20. století.

 

 

5.2.4. Silnice ke hřbitovu (bývalá Litohlavská silnice)

Silnice k novému hřbitovu a na Litohlavy původně vedla mírně odlišnou trasou než nyní. Litohlavská silnice zde vytvářela poměrně ostrou zatáčku, blíže k hraně stráně. Kvůli strmému svahu se tu říkalo „Pod Horou“ nebo „V Hoře“.[133] V rokycanské toponymii se objevuje i blíže neurčené označení „Jílová hora“. Dne 7. března 1788 se magistrát zabýval oznámením poštmistra Holla, „že by silnice na Jílové hoře tuze vyšlakována [vytlučená – pozn. aut.] byla.“ Radní rozhodli, že se má dát spravit.[134] Vzhledem k tomu, že tudy jel poštmistr, asi nešlo o pouhou polní cestu. Tím se množina potenciálních míst pro lokalizaci zužuje. Zároveň nešlo o erární (státní) silnici z Prahy do Plzně, protože o její opravě by nerozhodovalo město. Tato cesta od Litohlavského mostu ke hřbitovu by připadala v úvahu, ale potvrzeno to není, jedná se pouze o hypotézu.

Koňské povozy v tomto stoupání prý často uvízly. Roku 1885 mělo dojít k přestavbě cesty na okresní silnici. Ta skutečně byla provedena.[135] V této souvislosti došlo k změnám hranic veřejného statku, soukromého pozemku obce a děkanského pozemku č.kat.1697. Teprve v prosinci 1927 schválilo zastupitelstvo úpravy hranic a jejich zaknihování.[136] Tato vlna pozemkových transferů v návaznosti na výstavbu silnice roku 1885 byla formálně provedena v roce 1934. Zbývalo vyřídit majetek Vojtěcha Šedivce (měl postoupit zdarma od svého pozemku č.kat.1696/3 část o ploše 48 čtverečních metrů do polní cesty č.kat.2869/2), Františka a Magdalény Nových (postoupí zdarma od č.kat.1577/1 část o ploše 21 čtverečních metrů do polní cesty č.kat.2867/2, a obce (postoupit měla z č.kat.1696/1 část o ploše 111 čtverečních metrů do polní cesty č.kat.2868). V červenci 1934 vše schválilo obecní zastupitelstvo.[137]

V roce 1940 povolila obec pronájem obecních pozemků č.kat.1594 a č.kat.1593/2 u Husových sadů firmě František Slavík z Hrochova Týnce na těžbu hlíny. Když v prosinci 1940 o věci jedná zastupitelstvo, vyslovil František Lorenz názor, že převoz hlíny poškodí už tak špatnou Litohlavskou silnici. Starosta Hejrovský reaguje, že silnici musí opravit okres a není to v kompetenci obce.[138] Stále i po rekonstrukci roku 1885 ale šlo o poměrně strmou komunikaci. Trasa se opět změnila v 70. letech 20. století, kdy byla zatáčka zarovnána a silnice rozšířena. V dubnu 1977 rada MěstNV vzala na vědomí informaci o změně charakteru území v prostoru Stráně, kde mělo dojít k přebudování zatáčky silnice do Litohlav.[139] V září 1979 už se píše o „nově zřízené silnici na Litohlavy“.[140] V roce 1983 Technické služby vyasfaltovaly chodník podél této nové silnice od mostu až na hřbitov.[141] V bilanci volebního období 1981–1986 se uvádí, že na asfaltování chodníku ke hřbitovu a na hřbitově šlo celkem 135 000 Kčs.[142] Chodník nevede přímo podél vozovky, má spíše charakter paralelní cesty, v některých partiích až 15 metrů vzdálené od silnice.

Při chodníku od Litohlavského mostu na nový hřbitov stojí dřevěný kříž. V roce 2006 město vydalo výzvu, aby se přihlásil jeho případný majitel. Šlo o nutné vyjasnění majetkoprávních vztahů před dalšími investicemi do oprav. Pokud by se žádný majitel do 30. listopadu 2006 nepřihlásil (a nedoložil své vlastnictví) mělo dílo přejít do majetku města. [143] V roce 2007 bylo v Litohlavské ulici za mostem vysázeno šest javorů babyka.[144]

V lednu 2024 se mezi plánovanými výdaji obecního rozpočtu na rok 2024 zmiňuje oprava Litohlavské ulice, v úseku ke hřbitovu, se souhrnnými náklady 9 000 000 Kč.[145] V červnu 2024 starosta Tomáš Rada o opravě Litohlavské ulice mluví jako o akci, jež má brzy začít.[146] Práce tu odstartovaly počátkem srpna 2024. Prováděla je firma Kamínek s. r. o. Jednalo se o rekonstrukci úseku, začínajícího ve směru od města před mostem přes Klabavku (zde navázala na generální opravu Litohlavské ulice s let 2021–2022) a vedoucího až ke hřbitovu. Během realizace tu došlo k dopravnímu omezení, komunikace byla zcela uzavřena a dočasně se musela přemístit i zastávka MHD. Součástí akce bylo i zřízení 14 parkovacích stání u hřbitova a výsadba stromů.[147] V listopadu 2024 se uvádí, že rekonstrukce Litohlavské, včetně parkovacích míst u hřbitova má být dokončena před Dušičkami. Náklady dle výběrového řízení činily 9 850 000 Kč bez DPH.[148]

 

 

5.2.5. Chatová osada a lukostřelecká louka za Litohlavským mostem

Na opačné straně se za Litohlavským mostem, na severním břehu Klabavky rozkládá louka, která byla v 2. polovině 20. století zastavěna menší chatovou osadou (foto z r. 2003). Už na topografické mapě z konce 50. let 20. století jsou tu zachyceny zahrady, zatím bez chatek.[149] Jde o drobné bodové objekty s malými zahradami. Povolení k výstavbě chatové osady v této části města, na dotyku s ekologicky cennou oblastí Husových sadů (Rokycanská stráň) a v záplavové nivě Klabavky, bylo urbanistickou chybou. Tento omyl je patrně nezvratný, protože již jednou rozparcelované pozemky není snadné zpětně získat. Město nemá v rámci finančních priorit možnost provádět nákladné výkupy parcel. V roce 2002 chatovou osadu postihly povodně a mnohé zahradní domky byly poškozeny, ale postupně jsou opravovány.   

Na zbylé části louky vznikl v 70. letech 20. století[150] areál lukostřeleckého oddílu, sestávající z klubovny a volné plochy s terči. V červnu 1972 se na MěstNV mluví o tom, že by měl být vybudován nový areál lukostřeleckého oddílu náhradou za stávající lukostřelnici (v prostoru takzvaného Ostrůvku, na soutoku Boreckého a Padrťského potoka, západně od Tomáškovy ulice, viz kapitola „Pražské předměstí“) rušenou kvůli nové výstavbě.[151] Na podzim 1974 rada MěstNV schválila pronájem louky č.kat.247 pod Husovými sady lukostřeleckému oddílu.[152] Ještě v dubnu 1977 rada MěstNV souhlasila s dočasným propůjčením zahrady č.kat.183/6 u domu čp.100/II v Tomáškově ulici oddílu lukostřelby.[153] Šlo ale jen o provizorium. Někdy později pak vyrostl areál lukostřelby u Litohlavského mostu. V roce 1977 přispěl ONV městu jistou částkou na výkup „zahrady pro lukostřelce“.[154] Ještě v říjnu 1978 se ovšem na plénu MěstNV mluví o tom, že v Rokycanech chybí lukostřelnice.[155] Dne 29. června 1999 rozhodlo zastupitelstvo o přijetí dotace 10 000 Kč na úpravy na lukostřelecké louce.[156]

I tento areál poškodily povodně roku 2002.  V říjnu 2002 odsouhlasila rada dotaci 60 000 Kč na úklid naplavenin z lukostřelecké louky.[157] Na jaře 2003 pak byly naplaveniny za pomoci těžké techniky (bagr) odstraněny.[158] Dalších 5000 Kč na odstranění následků velké vody přidělilo lukostřelcům zastupitelstvo v květnu 2003.[159] Původní klubovna pobořená velkou vodou byla odstraněna a nahrazena novostavbou. Jen pár let nato, ale areál lukostřeleckého oddílu opět doplatit na blízkost vodního toku. Během povodně, která postihla Rokycany koncem května 2006, došlo k vážnému poškození. Budova klubovny byla vyplavena. Přístřešek, který k ní přiléhal, byl pobořen a ještě v polovině července 2006 stál zhroucený u boku objektu. Vlastní plocha louky zůstala relativně netknuta, velká voda ale odplavila plot, který ji odděloval na východní straně a koryto Klabavky se při průtoku okolo lukostřelecké louky posunulo o pár metrů na její úkor. Stromy, které lemovaly řeku, musely být odstraněny.[160] V reakci na druhou přírodní pohromu tohoto typu během tak krátkého časového období začal Lukostřelecký klub uvažovat o přemístění svého areálu na jiné místo a zahájil ještě roku 2006 jednání s městem o výpůjčce pozemků u nového hřbitova (viz níže). Nový lukostřelecký areál přitom město potřebovalo. V roce 2007 se dokonce, v souvislosti s úvahami o kandidatuře České republiky na pořádání letních olympijských her v roce 2016 zmiňuje plán Českého olympijského výboru, podle kterého by právě v Rokycanech mohlo být zázemí pro olympijskou lukostřelbu.[161] Z plánu na nový areál lukostřelby ale sešlo a oddíl zůstal v této lokalitě.

 

 

5.3. Regulace Klabavky

5.3.1. Regulační práce na Klabavce ve 20. století

Klabavka (oficiálně Klabava) je coby řeka napájená vydatnými brdskými potoky náchylná k náhlým povodním a silné erozní aktivitě. Proto se zde už od 19. století uvažovalo o regulaci. Na počátku 20. let 20. století vzniklo v Rokycanech lokální Vodní družstvo jako zájmový spolek zaměřený na inženýrské a investorské zajištění chystaných regulačních prací na místních vodních tocích (tedy nejen na Klabavce). 24. listopadu 1931 se v Rokycanech konala veřejná schůze místních organizací, kde je nastíněn podrobnější plán regulace. Schůzi svolal do sokolovny ředitel hospodářské školy A. J. Vít.[162] Úsek Klabavky od soutoku za město měl být regulován nákladem 4 300 000 Kč, tedy více než celkový rozpočet Padrťského a Boreckého potoka.[163] Snad právě pro finanční náročnost se ale nakonec regulace Klabavky nekonala. Dalším důvodem bylo, že Klabavka zde neprotékala intenzivně zastavěnou oblastí, nýbrž jen předměstskou rozptýlenou zástavbou. Jediný, kdo zde regulaci opravdu potřeboval, byly Hirschovy železárny a pak obecní valcha čp.50/III u Litohlavského mostu (viz výše). V červenci 1931 čte na zasedání zastupitelstva František Zrzavecký prohlášení ČSNS k prioritám v novém volebním období. Na prvním místě zmiňuje potřebu regulace Padrťského potoka a Klabavky jako řešení hygienických problémů i nezaměstnanosti. Spis i plány na regulaci jsou prý na zemském úřadu u technického rady pana Pánka, který jeví pro projekt porozumění.[164] Obsáhle se regulačními projekty zabývalo zastupitelstvo v prosinci 1931. Projekt regulace Padrťského potoka je tehdy v revizi ing. J. V. Jizby z Prahy-Karlína. Ve 2. polovině roku 1932 a v roce 1933 měla být regulace Padrťského potoka provedena, přičemž práce měly mít i dopad na snížení nezaměstnanosti. Očekávala se státní subvence ve výši 55 % a zemská subvence ve výši 25 %. Aspekt regulačních investic jako řešení nezaměstnanosti byl aktuální i proto, že během 1. poloviny roku 1932 se očekávala dostavba kasáren a pokud by pak nezačaly práce na regulaci, hrozil nárůst počtu lidí bez práce.[165]

Padrťský potok měl být dle údajů z prosince 1931 regulován v délce 1,4 km od jezu na Práchovně k soutoku, s náklady odhadovanými na 2 700 000 Kč.  Borecký potok měl být regulován v délce 760 metrů, od tzv. Sýkorovny k soutoku. Kromě regulace se tu měla jako samostatný projekt provést výstavba nového železobetonového mostu na okresní silnici (v Dvořákově ulici, viz). Náklady odhadovány na 370 000 Kč + 44 000 Kč na meliorace 10 hektarů přilehlých pozemků. V návrhu obecního rozpočtu na rok 1932 figurovalo 2 800 000 Kč na regulaci Padrťského potoka a 500 000 Kč na regulaci Boreckého potoka. Očekávala se subvence 2 240 000 Kč na regulaci Padrťského potoka a 400 000 Kč na regulaci Boreckého potoka.[166] Dne 24. listopadu 1931 proběhlo jednání na zemském úřadě se zástupci obce. Na základě schůzky měla obec vyslat dva zástupce do přípravného výboru pro regulaci Klabavky, Padrťského a Boreckého potoka. 1. prosince 1931 navrhla rada jmenovat do výboru Josefa Selementa a Josefa Varvařovského (ředitele měšťanské školy) a dodatečně byl navržen i A. J. Vít. Obecní zastupitelstvo pak při prosincovém zasedání schválilo jmenování 4 členů, kromě výše uvedených ještě František Nový.[167] Dne 18. ledna 1932 konal zemský úřad obhlídku místních vodních toků navržených pro regulaci. Výsledkem bylo rozdělení masivní investice na čtyři samostatné stavby: regulace Padrťského potoka, Boreckého potoka, „rokycanské Klabavky“ a regulace Klabavky pod městem. Rokycanskou Klabavkou byl myšlen úsek řeky od soutoku Padrťského a Boreckého potoka k mostu na silnici Klabava-Litohlavy v obci Klabava. Celkem se úpravy měly dotknout 4957 metrů.[168] Podle dobového pramene následovalo po 18. lednu 1932, kdy proběhla prohlídka Klabavky a Padrťského i Boreckého potoka od Chrástu do Rokycan, 2. února 1932 jednání městské rady, která projednala v základních rysech otázku regulace a usnesla se předložit zastupitelstvu tyto návrhy.  Město mělo provést regulaci Padrťského a Boreckého potoka na základě hotových projektů, které ještě zreviduje zemský úřad, a to pokud získá aspoň 70% subvenci od státu a země. S okresním výborem se měla projednat brzká výstavba mostu na okresní silnici osecko-voldušské. Dle informace získané 3. února 1932 od zemského úřadu se očekávala výplata subvence od státu i země ještě v roce 1932. Etapizace prací podle tohoto konceptu vypadala takto: město chtělo už v roce 1932 provést regulaci Boreckého potoka v délce 760 metrů, „od lávky přes potok k vodnímu dílu, kde měl závod pan František Havelka, k soutoku“. A regulaci Padrťského potoka chtěla obec realizovat v roce 1933 a případně i v dalších letech.[169] V červenci 1932 s ohledem na námitky J. Varvařovského, majitele louky č.kat.231, proti projektu regulace Boreckého potoka, se usnesla městská rada žádat při zítřejším vodoprávním řízení o prodloužení projektu regulace až k lávce do Husových sadů (stávala o několik desítek metrů po proudu od nynější lávky v ulici Ke Koupališti).[170] V září 1932 deklaruje rada, že manželům J. a M. Varvařovským, kteří podali odvolání proti vodoprávnímu výměru o regulaci Padrťského potoka, se zaručí, že levý břeh Klabavky bude v rámci prací zabezpečen u jejich pozemku č.kat.231 až k lávce do Husových sadů.[171] Zemský výbor ovšem 24. října 1932 schválil jako první regulaci Padrťského potoka[172], která pak proběhla v letech 1933–1934. Borecký potok přišel na řadu v roce 1935, zatímco Klabavka nadále protékala přírodním korytem s nezpevněnými erozními břehy. Jen kratší úsek této říčky se regulace dočkal už souběžně s Padrťským potokem.  V lednu 1933 prezentovala levicová opozice na schůzi zastupitelstva návrh boje s nezaměstnaností. Mimo jiné se doporučuje urychlit jednání o regulaci Klabavy.[173] Na schůzi rady v polovině února 1933 bylo oznámeno, že zemský úřad vypsal veřejnou soutěž na úpravu Padrťského potoka a že 15. března 1933 budou otevřeny nabídky. Zemský úřad prý je ochoten prodloužit regulaci Padrťského potoka k továrnímu jezu firmy Hirsch (tedy v úseku říčky Klabavky). Obec rozhodla, že dodá figuranty pro zaměření.[174] V polovině března 1933 starosta městskou radu informoval o intervenci 15. března 1933 u zemského úřadu v otázce ofert na regulaci Padrťského potoka. Došlo prý celkem 44 nabídek, cenově se pohybují od 803 412,50 Kč do 1 307 075 Kč. Nyní je prý nutno vznést požadavek na prodloužení regulace i na další úsek Klabavky.[175]

V březnu 1933 se v prohlášení sociálních demokratů při projednávání obecního rozpočtu mluví o nutnosti zahájit přípravu investic na rok 1934, včetně regulace Klabavy od soutoku k Hirschově továrně nebo až k Litohlavskému mostu.[176] V březnu 1933 radní vzali na vědomí zprávu o intervenci z 28. března 1933 u zemského úřadu, po níž bylo obecnímu zastupitelstvu doporučeno požádat zemský úřad o revizi projektu regulace Klabavky tak, aby byl připraven k realizaci. Radní se rovněž usnesli, že se má žádat i o urychlení revize projektů na regulaci Boreckého potoka. Radní ale byli informováni, že nelze požadovat provedení regulace části Klabavky od továrny Hirsch na účet regulace Padrťského potoka.[177] V srpnu 1933 rada na vědomí vzala zprávu o intervenci u zemského úřadu v otázce prodloužení regulace Padrťského potoka k jezu u čp.50/III.[178] V listopadu 1933 se radní seznámili s informacemi o intervenci 7. listopadu 1933 u zemského úřadu a na ministerstvu zemědělství v otázce dalších regulačních prací na Klabavce.[179] Práce na regulaci horního úseku Klabavky na průtoku městem pak skutečně proběhly. Jediná část řeky, která se ale tehdy dočkala skutečně inženýrsky výrazné regulace, byl krátký úsek od soutoku Padrťského a Boreckého potoka k lávce v ulici Ke Koupališti a ještě pár desítek metrů po proudu, až k úpatí Husových sadů, celkem asi 200 metrů dlouhý. Dodnes tu je patrné původní řešení. Regulace Klabavky neměla mít podobu vybetonovaného koryta s kamennými nábřežními zdmi jako v případě Padrťského potoka protékajícího intravilánem, mělo se jednat především o napřímení koryta, doplněného o šikmé zpevněné břehy, potažmo protipovodňové hráze apod.

Při jednání o rozpočtu na rok 1935 v dubnu 1935 sociální demokraté opakují, že v roce 1936 by měla být provedena i regulace Klabavy od firmy Hirsch k Litohlavskému mostu.[180] V roce 1936 měla regulace Klabavky konečně začít, a to v úseku od Hirschových železáren k soutoku s Rakovským potokem. Aspoň tak to pochopili účastníci schůze Brdského vodohospodářského sboru ze 17. listopadu 1935.[181] Stejné očekávání vyslovil Brdský vodohospodářský sbor i na dalších schůzích 26. dubna a 25. listopadu 1936[182], nicméně stavět se nezačalo.[183]  V červnu 1936 jednalo zastupitelstvo o schválení půjčky 400 000 Kč z penzijního fondu úředníků městských železáren, na úhradu některých investic v rozpočtu na rok 1936. 12. května 1936 rada doporučila tuto půjčku 400 000 Kč ke schválení. Mimo jiné se předpokládalo použít její část na nouzové práce, třeba na úpravu Klabavky od již hotové úpravy až za ústí Rakovského potoka (v délce 1000 metrů), na což mělo jít 150 000 Kč, tedy 20 % celkových nákladů. Na schůzi zastupitelstva ale Rudolf Kadláček požaduje stáhnout věc z programu a nechat projednat jednotlivými volebními skupinami. Obecní zapisovatel reagoval, že půjčku lze schválit s tím, že městská rada bude pak moci posoudit jednotlivé položky, na které má být částka použita, což nakonec prošlo.[184] Někdy v červnu 1936 městská rada doporučila zastupitelstvu, aby jako pilný návrh projednalo a schválilo podání žádosti k zemskému úřadu, aby provedl úpravu Padrťského potoka od již hotové úpravy až za ústí Rakovského potoka, v délce cca 1 km.  Už 2. června 1936 se rada usnesla použít na tuto investici 150 000 Kč z půjčky 400 000 Kč z penzijního fondu úředníků městských železáren. Koncem června to schválilo i obecní zastupitelstvo.[185] Usneseními z 2. června a 24. června 1936 zastupitelstvo sice rozhodlo uzavřít půjčku 476 200 Kč, z čehož 200 000 Kč mělo jít na nouzové práce, konkrétně na úpravy Klabavky 150 000 Kč, ale jak v září 1936 konstatovala obec, využití peněz záviselo na rozhodnutí vyšších úřadů. Nebylo jisté, kdy se začne s realizací. Město se proto rozhodlo najít náhradní využití peněz. [186] V červnu 1937 vedení města už poměrně konkrétně projednalo opatření částky 11 000 Kč do rozpočtu na rok 1938 na vyhotovení projektu další úpravy Klabavky. Brdský vodohospodářský sbor v Rokycanech totiž hodlal požádat zemský úřad, aby země opatřila projekt na úpravu Klabavky od ústí Rakovského potoka až k ústí do Berounky. K žádosti ale bylo nutno připojit prohlášení zainteresovaných obcí, že přispějí na projekt do 20 % nákladů. Pro Rokycany tato suma činila cca 11 000 Kč. 3. června 1937 městská rada doporučila zařadit částku do rozpočtu a ještě v červnu 1937 souhlas připojilo i zastupitelstvo.[187] 

Na podzim 1937 se příprava regulace dostala do další fáze. 29. října 1937 proběhlo informativní řízení a jednání o výkupu pozemků. 25. listopadu 1937 se uskutečnilo vodoprávní řízení na říční kilometr 0,000 – 0,900. 24. listopadu 1937 zemský úřad oznámil, že schválil projekt a přislíbil subvenci. Na akci se počítalo se subvencí 25%, maximálně 171 750 Kč. Ministerstvo zemědělství zároveň bylo požádáno, aby poskytlo subvenci 50 %, maximálně 343 500 Kč. Obec měla na regulaci vyčleněno 150 000 Kč dle usnesení zastupitelstva z 2. června, 24. června a 30. září 1936, což schválil okresní výbor 24. listopadu 1936. Z toho 100 000 Kč mělo jít z půjčky z penzijního fondu úředníků městských železáren a 50 000 Kč z půjčky z fondu na výstavbu a údržbu sirotčince. Odhadované náklady regulačních prací se nyní vyčíslovaly na 687 000 Kč.[188] Dne 21. srpna 1937 byl schválen rozpočet na regulaci s náklady 687 000 Kč, včetně rekonstrukce jezu na km 0,840 u železáren Františka Hirsche za 123 572 Kč.  29. října 1937 při jednání na městském úřadě ale už se mluví o zvýšení rozpočtu, protože náklady na nový jez mají být vyšší o 25 244,48 Kč. Následovala dohoda s Hirschem, že uhradí polovinu.[189] Současně s regulací se měla změnit i některá vodní díla. Na místě jezu pod Litohlavským mostem v říčním kilometru 0,840 se plánoval nový jez v kilometru 0,822 s jalovou výpustí u levého břehu. Manželé Alois a Františka Kuncovi z čp.50/III měli přispět 7000 Kč na zřízení nového jezu stejně jako František Hirsch z čp.21/III, který měl uhradit polovinu nákladů na zřízení nového jezu na kilometru 0,305 ((tedy 12 620 Kč) u Hirschových železáren. Zároveň mělo dojít k úpravám pozemkových hranic, mj. z pozemku č.kat.1516/1 se mělo zabrat 1740 čtverečních metrů. 9. prosince 1937 tyto technické a finanční propozice městská rada doporučila ke schválení a v prosinci 1937 to odsouhlasilo i obecní zastupitelstvo.[190] V této době byl vyčíslen celkový rozpočet na 712 244,48 Kč, z toho 25 % tvořila zemská subvence 171 750 Kč, 50 % státní subvence 340 000 Kč, příspěvek Kuncových 7000 Kč, příspěvek Hirsche na jez 12 620 Kč, příspěvek obce na jez 12 620 Kč, příspěvek ministerstva práce a sociálních věcí z politiky boje s nezaměstnaností 35 000 Kč a příspěvek obce 133 254,48 Kč.[191]

Na rok 1937 si město na regulaci Klabavky v rozpočtu vyhradilo 600 000 Kč, ale ani teď se práce nerozběhly.[192] Důvodem mohlo být přeskupení státních priorit (a Rokycany byly v tomto ohledu na státu závislé, protože nákladný projekt regulace nemohlo město financovat samo, bez zemských a státních subvencí). Na konci 30. let má erár přednostní zájem o výstavbu obranných a vojensko-strategických zařízení, zejména v pohraničí. I civilní výstavba se přesouvá do pohraničí, kde mají tyto investice snížit nezaměstnanost a uklidnit tak autonomistické nálady českých Němců. Obce v povodí Klabavky se dokonce v roce 1936 zavazují uhradit až 20 % všech nákladů, stát ale peníze neposkytl.[193] V roce 1938 se aspoň projednala smlouva s Terezií Partišovou o výkupu části pozemku č.kat.288 a č.kat.291 na zřízení cesty při upraveném toku Klabavky.  Šlo o pozemky na levém břehu Klabavky, v úseku pod Litohlavským mostem směrem k ústí Rakováčku. 13. prosince 1937 totiž Partišová zpochybnila povolení, které obec získala rozhodnutím okresního úřadu 1. prosince 1937 na úpravu Klabavky, jímž se zřizovalo věcné břemeno v podobě cesty na severní straně pozemku č.kat.288 a č.kat.291. Tato cesta byla důležitá, protože měla poskytnout přístup na pozemek V. Runtové, jejíž louka měla být přeložením ústí Rakovského potoka rozdělena na dvě části. 1. února 1938 pak byla uzavřena dohoda s Partišovou dle návrhu městské rady z 20. ledna 1938. Obec se zavázala koupit 3 metry široký pruh z pozemků č.kat.288 a č.kat.291 o ploše 195 čtverečních metrů pro zřízení cesty s tím, že obec zřídí na hranici cesty zábradlí. 18. února 1938 zemský úřad požádal, aby dohodu s Partišovou projednalo i obecní zastupitelstvo, které tak učinilo v květnu 1938.[194] Dne 25. srpna 1938 zemský úřad vypsal ofertní řízení, do kterého se přihlásili 4 uchazeči. Nejlevnější nabídku předložila firma ing. Pažout z Prahy, byla ochotna provést regulaci za 802 024,90 Kč. V nabídce se počítalo variantně se zřízením nového jezu na km 0,840 za 182 044 Kč nebo s rekonstrukcí jezu, která by vyšla na 120 892,65 Kč. Na základě výsledků ofertního řízení se rozpočet odhadoval na podzim 1938 na 888 000 Kč, příspěvek obce tak musel stoupnout na 167 630 Kč. 9. prosince 1938 se konalo místní řízení. 15. prosince 1938 pak radní doporučili ke schválení zařadit do rozpočtu na rok 1939 40 000 Kč na zvýšení nákladů na regulaci. Před zastupitelstvo se tento návrh dostal v prosinci 1938. Jan Kůs kritizuje, že obec spolufinancuje i výstavbu nového jezu, která je prý soukromou záležitostí majitelů vodního díla a obec by tím neměla být zatěžována. V. Krátký doporučuje, že na akci bude nutno mít řádný stavební dohled, aby práce nebyly provedeny tak špatně jako kynety v Padrťském potoce. Obecní zapisovatel reaguje, že v této části toku kynety nebudou a že stavební dohled zajistí země. O opravě kynet v Padrťském potoce se prý jedná se zemským úřadem a se státem. Zvýšení nákladů pak město schválilo.[195]

Nová příležitost se naskytla po Mnichovu. Bez zátěže pohraničních pevností a horečného zbrojení se měl v státním rozpočtu uvolnit prostor pro jiné projekty. Ty navíc měly poskytnout práci nezaměstnaným a stabilizovat otřesenou ekonomiku. 22. června 1939 vyslechli obecní radní s uspokojením zprávu zemského úřadu, který nedlouho předtím zadal regulaci koryta Klabavky firmě ing. V. Pažouta. Mělo jít o úsek od Hirschových železáren až k Litohlavskému mostu a dál k valše. Právě u valchy práce na regulaci začaly kácením vrbin a olší. Obec měla v rozpočtu na rok 1940 na regulaci 350 000 K, ale právě v roce 1940 celá investice ustrnula. V souvislosti s přechodem na válečnou ekonomiku se na civilní akce nedostávalo pracovních sil. Na jaře 1940 se navíc korytem Klabavky prohnala jedna z mnoha povodní, čímž neúnosně narostl plánovaný rozpočet. Ještě roku 1943 prosadilo město do rozpočtu na regulaci Klabavky aspoň 80 000 protektorátních korun, ale k žádnému posunu nedošlo.[196]

Jak poznamenává městský kronikář, ještě roku 1948 zůstal tento úsek Klabavky neregulovaný.[197] To ale neznamená, že se před rokem 1945 na korytu Klabavky žádné práce neprováděly. Naopak, v roce 1942 jedná město o uzavření půjčky 54 621 K z obecního fondu pro mimořádná vydání městských železáren na úhradu 25% příspěvku obce na regulaci Klabavky a Rakovského potoka. Vzhledem k tomu, že v roce 1937 se obec zavázala přispět na tuto akci 25 % nákladů, bylo nutné pravidelně s postupem prací hradit tuto 25% kvótu. 23. června 1939 obec zemskému úřadu uhradila 165 868,80 K, přičemž do 20. února 1942 tato částka narostla o úroky na 172 699 K. Bývalé ministerstvo sociální a zdravotní správy za obec uhradilo 35 000 K, celkem tedy bylo zaplaceno 207 699 K. Zemský úřad oznámil 11. listopadu 1942, že celkové náklady na regulaci Klabavky a Rakovského potoka činily do 30. září 1942 1 049 283,65 K a požádal o doplacení zbytku z 25% příspěvku obce, tedy 54 621 K. 17. prosince 1942 to městská rada doporučila ke schválení a v prosinci 1942 to schválilo zastupitelstvo.[198] V roce 1944 pak město opět projednává úhradu příspěvku na regulaci Klabavky a Rakovského potoka, tentokrát 27 936,30 K. Celkové náklady na tuto akci dosáhly k 31. prosinci 1943 už 1 161 025,15 K. Vzhledem k závazku obce přispět 25  % to představovalo 290 256,30 K. Z toho hotově bylo už zaplaceno 227 320 K a příspěvek od státu 30 000 K. Zbývalo 27 936,30 K. Zemský úřad žádal o zaplacení do konce října 1944. V roce 1943 bylo v mimořádném rozpočtu obce 80 000 K na eventuální příspěvek na regulaci. 17. srpna 1944 rada doporučila úhradu podílu ke schválení, což schválilo v srpnu 1944 zastupitelstvo.[199] V roce 1946 MNV navrhl kolaudovat stávající úpravy Klabavky a části Rakovského potoka.[200] Šlo patrně o kolaudaci částečné regulace provedené za Protektorátu. V roce 1947 se tu plánovala po jedné straně řeky výsadba pyramidálních topolů.[201] Téhož roku si město půjčilo od Občanské záložny 60 000 Kčs na další úpravy Klabavky, ale jak je vidět i z poměrně malých částek, šlo o víceméně dílčí úpravy, spíše udržovacího charakteru.[202] V dubnu 1948 ohlašuje nový předseda MNV J. Kulhánek, že regulace Klabavky v úseku od Hirschových železáren k domu čp.50/III bude dokončena v nejbližší době.[203] V lednu 1957 se uvádí, že se regulace řeky právě provádí.[204] V úseku od Hirschových železáren k Litohlavskému mostu prohluboval koryto buldozer. V červenci 1957 již je prý hotovo.[205]

 

 

5.3.2. Chystané regulační práce na Klabavce po roce 2002

V srpnu 2002 se Klabavkou prohnala pětisetletá voda. Koryto řeky se změnilo mocnými nánosy. V roce 2004 podnik Povodí Vltavy, a. s. zpracovával studii na úpravu toku Klabavky v úseku od soutoku Padrťského a Boreckého potoka až k Litohlavskému mostu.[206] Investici z jedné třetiny mělo financovat město, zbytek stát (Povodí Vltavy).[207] V roce 2004 starosta Jan Baloun uvádí, že se v rámci popovodňových investic podaří upravit i úsek od soutoku Padrťského a Boreckého potoka až ke Klabavské přehradě pod Vršíčkem. Na rozdíl od tehdy souběžně prováděné opravy Padrťského potoka měly být úpravy šetrné a ekologičtější a koryto se nemělo obkládat kameny. Cena i způsob financování ale nebyly jasné.[208] Nestihlo se ale nic reálně postavit a koncem května 2006 se korytem Klabavky prohnala další velká voda, tentokrát způsobena lokálními srážkami v Brdech. Tehdy se již uvádí, že na projektu „zkapacitnění“ Klabavky se pracuje. Mělo jít o úsek od soutoku Padrťského a Boreckého potoka až k dálničnímu mostu u vodní nádrže Klabava. Realizace se předpokládala v roce 2010.[209] Už v listopadu 2005 se přitom Rokycany zařazují mezi 15 lokalit, kde Povodí Vltavy hodlalo provést protipovodňové investice na zvýšení průtočnosti koryt.[210] Podle studie protipovodňových opatření, kterou nechal v roce 2004 zpracovat krajský úřad v Plzni, patřily Rokycany mezi 52 lokalit, které neměly dostatečnou ochranu proti velké vodě. Patřily dokonce do skupiny 13 lokalit s nejkritičtější absencí protipovodňových investic. Studii zpracoval Hydroprojekt a kraj přišla na 1 500 000 Kč milionu korun.[211] Povodeň z roku 2006 zastáncům projektu dodala další argumenty.

6. října 2006 se měla uskutečnit schůzka zástupců města s projektanty z Hydroprojektu, kteří měli seznámit radnici s koncepcí zkapacitnění koryta Klabavky. Šlo o šířeji pojatý úsek, včetně Padrťského potoka na průtoku městem.[212] Dne 11. října 2006 jednal starosta Jan Baloun o protipovodňových úpravách Klabavky u Litohlavského mostu, zejména o kácení náletových dřevin v korytě.[213] V rámci studie se uvažovalo o zásadnější změně podoby koryta řeky u Litohlavského mostu, kde se navrhovalo obejít most dvěma rameny koryta tak, aby se zvýšila kapacita průtoku. Větší úpravy se předpokládaly také za bývalými Hirschovými železárnami.[214] Počátkem března 2007 se konala veřejná schůze občanů s představiteli města, firmy Hydroprojekt (autor projektu), firmy Šindlar (autor předběžné studie) a Povodí Vltavy (prováděcí organizace). Odhadované náklady na všechna protipovodňová opatření (včetně úseků na Padrťském a Boreckém potoce) se pohybovaly kolem 140 000 000 Kč.[215] Město z toho mělo hradit jen 400 000 Kč na vyřízení územního rozhodnutí.[216] Dne 26. února 2007 zastupitelstvo odsouhlasilo úhradu 400 000 Kč na projektovou dokumentaci „Klabava Rokycany – zkapacitnění koryta“.[217] V roce 2006 obec investovala do studie protipovodňových opatření téměř 200 000 Kč.[218] Stále se ale ještě upřesňoval seznam prací, probíhalo vyřizování územního rozhodnutí. Pro případné získání dotace od ministerstva pro místní rozvoj se pracovalo i na podrobné projektové dokumentaci pro stavební povolení.[219] Do 27. března 2007 měl být, dle dohody města, Hydroprojektu a Povodí Vltavy, hotov projekt pro územní rozhodnutí.[220] V rámci úprav se například počítalo s odstřelem části skály pod Rokycanskou strání tak, aby se rozšířilo koryto Klabavky. Předpokládalo se také přestěhování lukostřeleckého areálu, protože v jeho místech se v projektu zmiňuje prostor pro rozliv Klabavky. Výše uvedené úpravy u Litohlavského mostu si zase měly vyžádat značné náklady na přemístění potrubí vysokotlakého plynovodu, který prochází souběžně s mostem a snižuje kapacitu koryta.[221] V jiném pramenu se mluví o přeložce regulační stanice plynu u Litohlavského mostu.[222] V úseku pod Litohlavským mostem se měl rovněž snížit levý břeh Klabavky tak, aby se voda při zvýšeném stavu nevylévala do obytných domů na pravém břehu (v ulici Klabavská stráň). Dál po proudu mělo vzniknout suché boční rameno usnadňující rozliv.[223] Projekt kromě toho řešil širší aspekty vodohospodářské a ekologické, mimo jiné se zabýval regulací odtoku vod z Brdské vrchoviny.[224] Koncem března 2007 město oznamuje, že projekt se posunul kupředu, protože po schůzce Povodí Vltavy a ministerstva zemědělství 9. března 2007 bylo dohodnuto, že město nebude muset žádat stát o zařazení investice do seznamu prioritních akcí, protože ministerstvo ji tam zařadilo rovnou.[225] Na akci „Rokycany-Klabava zkapacitnění koryta: dokumentace pro územní řízení“ vydalo město v roce 2007 ze svého rozpočtu 392 700 Kč.[226]

Projekt předpokládající výstavbu víc než metr vysokých betonových zdí na průchodu Padrťského potoka městem, v úseku od železničního viaduktu až k soutoku s Boreckým potokem, ale vyvolal silný odpor některých místních obyvatel a environmentalistů (viz popis regulace Padrťského potoka). Už v roce 2014 se proti němu postavil spolek Český svaz ochránců přírody Kulíšek Rokycany. V roce 2015 zahájili odpůrci sběr podpisů pod petici. Žádali o změnu projektu a zpřístupnění koryta Padrťského i Boreckého potoka, jakož i řeky Klabavky pro veřejnost, namísto jejich obehnání bariérou.[227] V lednu 2016 zrušilo ministerstvo životního prostředí výjimku z ochrany chráněných živočišných druhů, kterou Povodí Vltavy původně roku 2015 obdrželo. Celý projekt se tak na několik let zdržel. Místní sdružení Český svaz ochránců přírody Kulíšek verdikt ministerstva přivítalo s tím, že nejsou apriori proti regulačním pracím, ale má se tak stát citlivějším způsobem. Vadily jim zejména plánované zdi podél řeky a omezení rekreačního využívání okolí vodního toku. Naopak starosta Václav Kočí upozornil, že celý projekt byl od roku 2002 důkladně zvažován a podrobován posudkům a není realistické ho nyní zbrzdit.[228] V červenci 2018 se uvádí, že projekt se kvůli koncepčním sporům zastavil. Týkal se i úprav koryta Padrťského potoka na průchodu městem. Odpůrci projektu navrhovali rozšíření a parkovou úpravu řečiště. A argumentovali tím, že obyvatelé bezprostředně podél řeky chtějí za veřejné peníze ochránit svůj soukromý majetek, přičemž veřejnost má tedy právo požadovat korekce projektu tak, aby sloužil i jí.[229]

V lednu 2020 zastupitelstvo schválilo zadávací dokumentaci na studii proveditelnosti přírodě blízkých protipovodňových opatření.[230] Mělo jít o koncepčně jiný přístup k  problematice, který by reagoval na kritiku předchozího záměru. Zároveň město mohlo navazovat na mezitím provedenou úpravu koryta Rakovského potoka (viz kapitola „čtvrť Za Rakováčkem“), která byla nesena podobnou filozofií. V prosinci 2021 schválilo zastupitelstvo studii proveditelnosti „přírodě blízkých protipovodňových opatření", kterou zpracovala firma Sweco Hydroprojekt a. s.[231] Studie řešila celý tok Padrťského potoka, Boreckého potoka i Klabavky na průchodu zastavěným územím města. Navrhovala zřízení rozlivových tůní na Klabavce pod městem, dále paralelních říčních ramen, tvořících umělé ostrovy, přístupné veřejnosti. Podél toku Klabavky se předpokládalo zřízení paralelní cesty pro pěší. Pod Husovými sady, zhruba za areálem bývalých Hirschových železáren (viz výše), se navrhovala další lávka, spojující město s areálem Husových sadů. Studie navrhovala pozvolné, stupňovité řešení přístupu k vodnímu toku, bez kolmých nábřežních zdí. Například na soutoku Boreckého a Padrťského potoka tak měl vzniknout jakýsi přírodní amfiteátr a přímo do koryta v prostoru soutoku měly vést cesty a menší lávky pro pěší.[232] Dne 9. října 2023 schválilo zastupitelstvo změnu územního plánu č. 5.[233] Šlo spíše o formální vymezení linií podél Boreckého i Padrťského potoka a Klabavky v rámci plánovaného budování protipovodňových opatření.[234]

 

 

 

 


[1] Radní protokol, 08. 01. 1793 – 20. 12. 1793, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 2, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 2; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k002, snímek 104.

[2] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, VII., s. 25.

[3] Radní protokol, 07. 01. 1817 – 23. 12. 1817, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 11, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 11; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k011, snímek 142.

[6] Rokycanské listy, č. 15, 1. 8. 1898.

[7] Rokycanské listy, č. 4, 15. 2. 1899.

[8] Rokycanské listy, č. 5, 1. 3. 1900.

[9] Rokycanské listy, č. 15, 1. srpna 1898.

[10] Rokycanské listy, č. 15, 1. srpna 1898.

[11] Kronika města Rokycan 1907–1918, f. 72.

[12] 5. plenární zasedání, 2. 11. 1970.

[13] 2. plenární zasedání MěstNV, 10. 4. 1972.

[14] 1. plenární zasedání MěstNV, 27. 2. 1973.

[15] 4. plenární zasedání MěstNV, 10. 9. 1973.

[16] Hlas Rokycanska, č. 2, 28. 9. 1973.

[17] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, VII., s. 25.

[18] 6. plenární zasedání MěstNV, 10. 12. 1973.

[19] 2. plenární zasedání MěstNV, 8. 4. 1974.

[20] 2. plenární zasedání MěstNV, 8. 4. 1974.

[21] Hlas Rokycanska, č. 2, 15. 3. 1974, s. 2.

[22] 6. plenární zasedání MěstNV, 10. 12. 1973.

[23] 1. plenární zasedání MěstNV, 22. 2. 1971.

[24] 4. plenární zasedání MěstNV, 27. 9. 1971.

[25] 2. plenární zasedání MěstNV, 10. 4. 1972.

[26] Slavnostní plenární zasedání MěstNV, 10. 4. 1972.

[27] 2. plenární zasedání MěstNV, 16. 4. 1973.

[28] 1. plenární zasedání MěstNV, 27. 2. 1973.

[29] Dalších 32 000 Kčs bylo ušetřeno díky brigádnické práci vykonávané zadarmo; Hlas Rokycanska č. 3, 12. 10. 1973, s. 2.

[30] 4. plenární zasedání MěstNV, 10. 9. 1973.

[31] 2. plenární zasedání MěstNV, 8. 4. 1974.

[32] 6. plenární zasedání MěstNV, 10. 12. 1973.

[33] 1. plenární zasedání MěstNV, 25. 2. 1974.

[34] 4. plenární zasedání MěstNV, 9. 9. 1974.

[35] 2. plenární zasedání MěstNV, 14. 4. 1975.

[36] Hlas Rokycanska, č. 5, 9. 11. 1973, s. 7

[37] Kronika města Rokycan, 1969–1973, XII., f. 126.

[38] 6. plenární zasedání MěstNV, 10. 12. 1973.

[39] Hlas Rokycanska č. 5, 9. 11. 1973, s. 7

[40] Kronika města Rokycan, 1969–1973, XII., f. 133.

[41] Rokycanský deník, 21. 9. 1994, s. 9.

[42] Rokycanský deník, 21. 9. 1994, s. 9.

[43] Rokycanský deník, 21. 9. 1994, s. 9.

[44] Rokycanský deník, 17. 11. 1994, s. 9.

[45] Rokycanský deník, 21. 11. 1994, s. 9.

[58] Kronika města Rokycan, 1969–1973, XII., f. 29.

[59] 2. plenární zasedání MěstNV, 18. 4. 1966.

[60] 3. plenární zasedání MěstNV 24. 6.1968.

[61] 3. plenární zasedání MěstNV, 16. 6. 1969.

[62] 4. plenární zasedání MěstNV, 22. 9. 1969.

[63] 6. plenární zasedání MěstNV, 14. 12. 1970.

[64] 6. plenární zasedání MěstNV, 23. 10. 1972.

[65] 4. plenární zasedání MěstNV, 15. 9. 1975.

[66] 3. plenární zasedání MěstNV, 14. 6. 1976.

[67] 4. plenární zasedání MěstNV, 6. 9. 1976.

[68] 16. plenární zasedání MěstNV, 24. 4. 1979.

[69] 6. schůze rady MěstNV, 25. 3. 1980.

[70] 11. schůze rady MěstNV, 3. 6. 1980.

[71] Objekt čp.449/III doložen na mapě města z roku 1940 uložené v Státním okresním archivu v Rokycanech. Číslo poté přeneseno na rodinný dům v ulici Vysoký průhon.

[72] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan, III. oddělení, inventář, 2005, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0088_00013_am-rokycany-odd-3-tech-kancelar.pdf

[73] SokA, fond Archiv města Rokycan, č.kart.140.

[75] 3. zasedání MNV, 12. 3. 1956.

[76] Kronika města Rokycan, 1985, f. 75.

[77] Kronika města Rokycan, 1985, f. 78. a Kronika města Rokycan, 1986, f. 185.

[78] Ustavující plenární zasedání MěstNV, 24. 6. 1986.

[79] 7. plenární zasedání MěstNV, 8. 11. 1965.

[80] 6. plenární zasedání MěstNV, 23. 10. 1972.

[81] Šach, V.: Jak se v Rokycanech říkalo a říká, díl 2, Hlas Rokycanska, č. 40, 10. 10. 1991, s. 3.

[82] Šára, Jan: Rokytské mlýny v 16. století (relace o mlýnech z r. 1600), Státní okresní archiv Rokycany, č. kart. 134.

[83] Radní protokol, 08. 01. 1793 – 20. 12. 1793, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 2, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 2; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap75-k002, snímek 104.

[85] Matrika křtů Rokycany 1856–1864, s. 85, snímek 88, https://www.portafontium.eu/iipimage/30067901/rokycany-17_0880-n

[86] Ebelová, I. – Ebel, M.: Rokycany-archivní rešerše k stavebně historickému průzkumu urbanistického celku, 1998. SOkA Rokycany, III. oddělení, j. č. 2568, sign. XIV/17, kt. 149.

[87] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, VII., s. 25.

[88] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, VII., s. 25.

[89] Kronika města Rokycan 1836–1907, f. 238.

[90] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan, III. oddělení, inventář, 1976, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0071_00013_am-rokycany-odd-3.pdf

[91] 31. schůze obecního zastupitelstva, 13. 7. 1926.

[92] 35. schůze obecního zastupitelstva, 11. 11. 1926.

[93] 4. schůze městské rady, 8. 7. 1927.

[94] 3. schůze obecního zastupitelstva, 23. 9. 1927.

[95] 9. schůze městské rady, 10. 8. 1927.

[96] 13. schůze městské rady, 31. 8. 1927.

[97] 14. schůze městské rady, 7. 9. 1927.

[98] 15. schůze městské rady, 21. 9. 1927.

[99] 3. schůze obecního zastupitelstva, 23. 9. 1927.

[100] 24. schůze městské rady, 21. 10. 1927.

[101] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, VII., s. 25.

[102] 52. schůze městské rady, 10. 2. 1928.

[103] Kronika města Rokycan 1938–1947, f. 14.

[104] Kronika města Rokycan 1938–1947, f. 14.

[105] SOKA Rokycany, Archiv města Rokycan, III. oddělení, inventář, 1976, https://www.inventare.cz/pdf/soap-ro/soap-ro_ap0071_00013_am-rokycany-odd-3.pdf

[106] Schůze pléna MNV, 20. 4. 1948.

[108] Hofman, K.: Staré rokycanské domy, VII., s. 26.

[109] Kronika města Rokycan 1836–1907, f. 255.

[110] 10. schůze obecního zastupitelstva, 25. 6. 1920.

[111] 30. schůze obecního zastupitelstva, 18. 6. 1926.

[112] Kronika města Rokycan 1918–1937, f. 109.

[113] 56. schůze městské rady, 1. 3. 1928.

[114] 3. schůze obecní okrašlovací komise. 4. 10. 1928.

[115] 4. schůze obecní okrašlovací komise, 3. 9. 1929.

[116] 179. schůze městské rady, 8. 1. 1930.

[117] 184. schůze městské rady, 26. 2. 1930.

[118] 190. schůze městské rady, 2. 4. 1930.

[119] Materiál pro jednání rady města, 28. 8. 2006, č. 2099, ID: 5489.

[120] 36. schůze městské rady, 5. 11. 1931.

[121] 42. schůze městské rady, 1. 12. 1931.

[122] 65. schůze městské rady, 31. 3. 1932.

[123] 65. schůze městské rady, 31. 3. 1932.

[124] 75. schůze městské rady, 27. 5. 1932.

[125] 98. schůze městské rady, 14. 10. 1932.

[126] 134. schůze městské rady, 16. 6. 1933.

[127] 30. schůze obecního zastupitelstva, 19. 6. 1934.

[128] 4. schůze obecního zastupitelstva, 24. 2. 1939.

[129] 7. schůze obecního zastupitelstva, 16. 5. 1939.

[130] 62. schůze obecního zastupitelstva, 21. 12. 1937.

[131] Materiál pro jednání rady města, 5. 6. 2006, č. 2413, ID: 5195.

[132] Materiál pro jednání zastupitelstva města, 11. 7. 2006, č. 1413, ID: 5283.

[133] Rokycansko, č. 1,9. ledna 1992, s. 6.

[134] Radní protokol, 1781–1789, SOkA Rokycany, Inv. č./poř. č.: 96, Signatura – ev./ukl. j. č.: K 96; https://www.portafontium.eu/amtsbuch/soap-ro/am-rokycany/ap70-k096, snímek 220.

[135] 31. schůze obecního zastupitelstva, 27. 7. 1934.

[136] 8. schůze obecního zastupitelstva, 9. 12. 1927.

[137] 31. schůze obecního zastupitelstva, 27. 7. 1934.

[138] 18. schůze obecního zastupitelstva, 10. 12. 1940.

[139] 9. schůze rady MěstNV, 26. 4. 1977.

[140] 18. plenární zasedání MěstNV, 18. 9. 1979.

[141] 17. plenární zasedání MěstNV, 24. 4. 1984.

[142] Ustavující plenární zasedání MěstNV, 24. 6. 1986.

[143] Rokycanské noviny, č. 6–7, 20. 6. 2006, s. 3.

[144] Kronika města Rokycan, 2007, www.rokycany.cz

[151] 4. plenární zasedání MěstNV, 26. 6. 1972.

[152] 6. plenární zasedání MěstNV, 9. 12. 1974.

[153] 9. schůze rady MěstNV, 26. 4. 1977.

[154] 8. schůze rady MěstNV, 13. 9. 1977.

[155] 13. plenární zasedání MěstNV, 24. 10. 1978.

[156] Usnesení zastupitelstva města z 29. 6. 1999, www.rokycany.cz.

[157] Rokycanský deník, 1. listopadu 2002.

[158] Rokycanský deník, 29. března 2003.

[159] Usnesení zastupitelstva města z 27. 5. 2003, www.rokycany.cz.

[160] Založeno na osobních zápiscích autora.

[161] Právo, 3. 4. 2007, Západní Čechy, s. 12.

[162] 7. schůze obecního zastupitelstva, 15. 12. 1931.

[163] Kronika města Rokycan 1918–1937, f. 132.

[164] 3. schůze obecního zastupitelstva, 10. 7. 1931.

[165] 7. schůze obecního zastupitelstva, 15. 12. 1931.

[166] 7. schůze obecního zastupitelstva, 15. 12. 1931.

[167] 7. schůze obecního zastupitelstva, 15. 12. 1931.

[168] Kronika města Rokycan 1918–1937, f. 139.

[169] 9. schůze obecního zastupitelstva, 12. 2. 1932.

[170] 82. schůze městské rady, 7. 7. 1932.

[171] 92. schůze městské rady, 8. 9. 1932.

[172] Kronika města Rokycan 1918–1937, f. 139

[173] 20. schůze obecního zastupitelstva, 20. 1. 1933.

[174] 117. schůze městské rady, 16. 2. 1933.

[175] 121. schůze městské rady, 16. 3. 1933.

[176] 21. schůze obecního zastupitelstva, 3. 3. 1933.

[177] 123. schůze městské rady, 30. 3. 1933.

[178] 141. schůze městské rady, 24. 8. 1933.

[179] 154. schůze městské rady, 9. 11. 1933.

[180] 37. schůze obecního zastupitelstva, 30. 4. 1935.

[181] Kronika města Rokycan 1918–1937, f. 170.

[182] Kronika města Rokycan 1918–1937, f. 184.

[183] Kronika města Rokycan 1918–1937, f. 176.

[184] 51. schůze obecního zastupitelstva, 2. 6. 1936.

[185] 52. schůze obecního zastupitelstva, 24. 6. 1936.

[186] 53. schůze obecního zastupitelstva, 30. 9. 1936.

[187] 59. schůze obecního zastupitelstva, 18. 6. 1937.

[188] 62. schůze obecního zastupitelstva, 21. 12. 1937.

[189] 3. schůze obecního zastupitelstva, 21. 12. 1938.

[190] 62. schůze obecního zastupitelstva, 21. 12. 1937.

[191] 3. schůze obecního zastupitelstva, 21. 12. 1938.

[192] Kronika města Rokycan 1918–1937, f. 184.

[193] Kronika města Rokycan 1918–1937, f. 184.

[194] 65. schůze obecního zastupitelstva, 18. 5. 1938.

[195] 3. schůze obecního zastupitelstva, 21. 12. 1938.

[196] Kronika města Rokycan 1938–1947, f. 80.

[197] Kronika města Rokycan 1938–1947, f. 15.

[198] 31. schůze obecního zastupitelstva, 22. 12. 1942.

[199] 39. schůze obecního zastupitelstva, 18. 8. 1944.

[200] Státní okresní archiv Rokycany, zápisy z jednání místního národního výboru, schůze ze 17. 1. 1946.

[201] Slavnostní schůze MNV 9. 3. 1947.

[202] Schůze pléna MNV, 6. 5. 1947.

[203] Schůze pléna MNV, 20. 4. 1948

[204] 1. zasedání MNV, 21. 1. 1957.

[205] 2. zasedání MNV, 5. 7. 1957; 1. zasedání MNV, 6. 1. 1958.

[206] Rokycanské noviny, č. 11, 20. listopadu 2004, s. 5.

[207] Rokycanské noviny, č. 2, 20. února 2004, s. 1.

[208] Zpráva ČTK, ID: 20040521E02014, 21. 5. 2004.

[209] Materiál pro jednání zastupitelstva města, 11. 7. 2006, č. 1099, ID: 5329.

[210] Zpráva ČTK, ID: 20051107F00741, 7. 11. 2005.

[211] Zpráva ČTK, ID: 20040604E01095, 4. 6. 2004.

[212] Rokycanský deník, 4. 10. 2006.

[213] Rokycanský deník, 12. 10. 2006.

[214] Rokycanský deník, 20. 7. 2006.

[215] Rokycanský deník, 3. 3. 2007.

[216] Rokycanský deník, 16. 2. 2007.

[217] Usnesení zastupitelstva města z 26. 2. 2007, www.rokycany.cz.

[218] Zpráva ČTK, ID: T200702130720201, 13. 2. 2007.

[219] Rokycanský deník, 3. 3. 2007.

[220] Zpráva ČTK, ID: T200702130720201, 13. 2. 2007.

[221] Rokycanský deník, 3. 3. 2007.

[222] Zpráva ČTK, ID: T200702130720201, 13. 2. 2007.

[223] Rokycanský deník, 16. 2. 2007.

[224] Rokycanský deník, 3. 3. 2007.

[225] Rokycanské noviny, č. 3, 20. 3. 2007, s. 1.

[226] Závěrečný účet města za rok 2007, zaverecny%5Fucet%5F2007.pdf, www.rokycany.cz

[228] Budování protipovodňových opatření v Rokycanech se o rok odkládá, Idnes.cz, 26. 1. 2016,  https://www.idnes.cz/plzen/zpravy/protipovodnova-opatreni-reka-klabava-rokycany-povoden.A160126_134408_plzen-zpravy_pp

[229] Protipovodňová opatření v Rokycanech se opět odkládají, kvůli ekologům, Idnes.cz, 30. 7. 2018,  https://www.idnes.cz/plzen/zpravy/rokycany-reka-klabava-koryto-protipovodnova-opatreni-spor.A180727_417229_plzen-zpravy_vb

[232] Studie proveditelnosti přírodě blízkých protipovodňových opatření

, https://www.rokycany.cz/studie-proveditelnosti-prirode-blizkych-protipovodnovych-opatreni/d-899998/p1=33051

[233] Usnesení městského zastupitelstva, 9. 10. 2023; https://www.rokycany.cz/assets/File.ashx?id_org=14069&id_dokumenty=909422