https://encyklopedierokycan.wz.cz/popisekpredchozikapitola.jpg

https://encyklopedierokycan.wz.cz/zpetnahomepage.jpg

https://encyklopedierokycan.wz.cz/popiseknasledujicikapitola.jpg

D. Borek: verze 2026/05/10

1. Urbanistický a stavební vývoj Masarykova náměstí

Obsah

1. Urbanistický a stavební vývoj Masarykova náměstí 1

1.1. Hypotézy nejstarších prostorových a dopravních vztahů dnešního náměstí v době před městskou lokací ve 14. století 1

1.2. Gotická lokace náměstí a teorie jeho původní rozlohy. 1

1.3. Vývoj Masarykova náměstí od 2. poloviny 19. století do roku 1945. 2

1.4. Vývoj Masarykova náměstí po roce 1945. 3

 

 

1.1. Hypotézy nejstarších prostorových a dopravních vztahů dnešního náměstí v době před městskou lokací ve 14. století

Počátky tohoto ústředního městského prostoru musíme hledat v 2. polovině 14. století, v době plánovité gotické lokace opevněného města. Zda aspoň zčásti existoval prostor nynějšího náměstí už předtím a jak se v organismu Rokycan projevovala zemská cesta z Prahy do Bavor, je zahaleno četnými otazníky. Nejstarší prostorové a dopravní vztahy ve 12. – 14. století, kdy Rokycany byly biskupskou vsí, se totiž jen obtížně rekonstruují (viz mapa s komentářem). Jasná není přesná trasa zemské cesty, zejména kvůli tomu, že Plzeň se původně nacházela na místě nynějšího Starého Plzence a do současné polohy byla převedena až koncem 13. století.  Není tedy jasné, kudy se z Rokycan tato dopravní spojnice ubírala. Pokud její další zastávkou byl dnešní Starý Plzenec, pak není vyloučeno, že od Rokycan směřovala jižním směrem. To by mohlo znamenat, že západní směr, podél kterého se pak někdy ve 14. století zformovalo dnešní Masarykovo náměstí, původně neexistoval. Je ovšem možná, že i na Starý Plzenec tato nejstarší dopravní tepna směřovala z Rokycan k západu, a teprve v prostoru současných Ejpovic a Tymákova uhýbala k jihozápadu na Plzenec. Další možností, ke které se přiklání Ivan Vávra, je, že přímo v Rokycanech se cesta od Prahy rozdělovala na dvě větve. Řezenská stezka vedla k jihu na Plzenec, zatímco Norimberská stezka k západu, do prostoru dnešní Plzně a dál na Kladruby a k hranicím Čech.[1]

To by znamenalo, že na počátku své existence Rokycany představovaly rozcestí, přičemž přes dnešní Masarykovo náměstí mohla vést nějaká dopravní trasa. Ale je to jen hypotéza. Navíc s ní souvisejí i další nedořešené otázky. Například kudy se na dnešní náměstí ubírala cesta od Prahy. Zda to bylo v trase pozdější císařské a státní silnice z Nerudova náměstí dnešní Pražskou ulicí a pak přes Malé náměstí, nebo zda je pozůstatkem nejstarší trasy ulice, která ještě v 2. polovině 20. století vybíhala z Nerudova náměstí k potoku a pak lávkou u bývalého Rokycanova domku ve čtvrti Pod Kostelem vedla do prostoru Spilky a odtud někam na dnešní Masarykovo náměstí či ke kostelu. A k tomu se váže i další otazník: kde se v Rokycanech případně oddělovaly obě větve zemské stezky? (To samozřejmě jen pokud přijmeme Vávrovu teorii o tom, že Rokycany vznikly na jejich rozcestí). Ono rozbočení Řezenské a Norimberské větve se mohlo nacházet na Nerudově náměstí (a odtud jedna cesta k jihu Pražskou ulicí přes potok a druhá výše uvedenou ulicí k lávce u Rokycanova domku), anebo někde v okolo Malého náměstí (a pak jedna větev k jihu na Plzenec a druhá přes Masarykovo náměstí na dnešní Plzeň).

Toto už jsou ale ryze spekulativní otázky, prakticky neověřitelné. Půdorys Rokycan tak, jak ho uchovala nejstarší katastrální mapa z roku 1838, je v tomto ohledu na poměry českých měst mimořádně komplikovaný. Detailní přehled možných prostorových a dopravních vztahů v nejstarších Rokycanech nabízí podrobná mapa s komentářem. Někteří místní badatelé spatřovali v lehce nepravidelně zvlněné uliční čáře jižní strany náměstí a ulice Míru (katastrální mapa tu skutečně dodnes ukazuje mírně zakřivenou uliční linii) pozůstatek oné cesty na Plzeň, popřípadě i nějaké starší, předlokační zástavby, které se gotická pravidelná lokace musela přizpůsobit. Ovšem odchylky jižní strany náměstí i ulice Míru od pravoúhlé osnovy nejsou výrazné a podobné nepravidelnosti nalezneme i jinde (například Gottliebova ulice), takže to není možno autoritativně označovat za reziduum předlokační sídelní a komunikační sítě.

Z nejistoty ohledně dopravních tras vyplývá, že ani podoba zástavby v prostoru nynějšího Masarykova náměstí před 2. polovinou 14. století není ujasněna. Mohlo jít o cokoliv na škále od zcela prázdné plochy, využívané pro zemědělské účely, až po šlahoun zástavby podél zemské cesty do Bavor při východní a jižní straně náměstí. Není také jisté, jakou roli v této době hrála případná cesta vedoucí směrem na Litohlavy, která se podle některých badatelů někde zde mohla oddělovat. Vzhledem k tomu, že Litohlavy jsou poprvé doloženy až koncem 14. století a vzhledem k nepříliš velkému významu tohoto dopravního tahu ovšem není nutno dopravní směr na Litohlavy přeceňovat a je možno konstatovat, že takřka výlučným formativním faktorem při vzniku náměstí byla cesta z Prahy na Plzeň (pokud tudy, přes dnešní náměstí v nejstarší fázi existence Rokycan vůbec vedla, viz předchozí odstavce).

O něco menší nejistota panuje ohledně původu východní třetiny náměstí (včetně plácku mezi mariánským sloupem a děkanským kostelem), která svým nepravidelným půdorysem skutečně nasvědčuje předlokačnímu původu. V jejím případě je pravděpodobný, ovšem zdaleka ne zcela ujasněný prostorový vztah k dnešnímu děkanskému kostelu. Ten sice prokazatelně vznikl až v 2. polovině 14. století, souběžně s lokací města. Ovšem jeho výhodná poloha na terénní výšině nad Padrťským potokem, jakož i možnost, že vedle kostela (v místě dnešního děkanství a muzea na Urbanově náměstí) se mohl už ve 12. století rozkládat původní biskupský dvorec coby sídlo feudální správy, jsou faktory, které by hrály ve prospěch toho, že východní část dnešního náměstí měla už ve 12. a 13. století svůj význam. Úměrně tomu by v takovém případě vypadala předlokační, živelně rostlá zástavba v okolí kostela, tedy v dnešní východní třetině náměstí. Opět platí, že to mohlo být cokoliv na škále od řídké zástavby na okraji tehdejší biskupské vsi, až po kompaktnější a prestižnější zástavbu. Skoro jisté ale je, že tak či onak nebylo nynější Masarykovo náměstí centrem Rokycan a ani neexistovalo ve svém stávajícím rozsahu. Za pravděpodobné centrum románských Rokycan bývá často badateli označováno dnešní Malé náměstí. Další možností je, že biskupská vesnice měla svou náves v prostoru dnešního Nerudova náměstí na Pátku. Obě varianty podporuje evidentní charakter těchto prostorů jako středů radiálních soustav komunikací, které se z nich rozbíhají. V případě Masarykova náměstí je každopádně v jeho dvou západních třetinách nepochybně rozeznatelný mladší, plánovitý charakter vzniku, daný jednorázovým založením až někdy ve 2. polovině 14. století (což samozřejmě nevylučuje, že tu mohla podél zemské stezky existovat sporadická zástavba, ale rozhodně ještě nešlo o prostor typu návsi či náměstí).

 

 

 

Mapa historického jádra Rokycan dle stavu z r. 1990. Masarykovo náměstí je centrálním prostorem města už po staletí. Klikni pro detailní přehled zástavby, včetně označení domů čísly.

Mapa proměn velikosti hlavního rokycanského náměstí. Mnohé hypotézy se přiklánějí k tomu, že rynek původně sahal více na západ a byl teprve dodatečně zmenšen vestavbou dalších bloků.

Mapa prostorových a dopravních vztahů v předlokačních Rokycanech, tzn. před plánovitým vysazením opevněného města ve 14. století.

 

1.2. Gotická lokace náměstí a teorie jeho původní rozlohy

Ve 2. polovině 14. století se Rokycany proměnily z románské vsi, živelně rostlé okolo biskupského dvorce, na plánovité gotické město. Západně od dosavadních Rokycan vyrostla plánovitě založená čtvrť s převážně pravoúhlou uliční sítí. Nový městský areál pak byl spolu s částí starší zástavby opevněn nejpozději koncem 14. století městskými hradbami. Středem takto koncipovaného ohrazeného města se stalo nově založené dnešní Masarykovo náměstí, které tak převzalo funkci centrálního městského prostoru od Malého náměstí nebo od Nerudova náměstí na Pátku.  Podle historiků se tak stalo v rozmezí let 1360–1400.

V poslední době se ale tato převládající teorie začala zčásti zpochybňovat. Ne snad v tom, že by v půdorysu západních dvou třetin historického jádra nebylo evidentně viditelné pravidelné gotické založení ze 14. století, ale pochyby se týkají původního rozsahu hlavního rokycanského náměstí. Některým historikům a urbanistům je nápadné, že v blocích západně od náměstí, sahajících až k dnešní základní škole v ulici Míru a ke Komenského ulici, prakticky chyběly právovárečné domy. Zdejší zástavba tak evidentně, aspoň dle socioekonomického statusu majitelů, patřila mezi druhořadou. Podle Ivany Ebelové a Martina Ebela to nasvědčuje tomu, že tyto bloky byly vysazeny až druhotně, možná po třicetileté válce na dosud nezastavěné ploše původního velkého rynku. Podle této teorie tvar dnešního Masarykova náměstí vznikl vestavbou a redukcí jeho plochy. Náměstí tak v minulosti mohlo na západě sahat až ke Komenského ulici.[2] Podobný názor zastává i Karel Kuča. Ten navíc naznačuje, že podobnou dodatečnou vestavbou mohl vzniknout i blok na severní straně náměstí. Původní rozsah rynku tudíž podle Kučy mohl být na severu až ke Smetanově ulici a na západě až ke Komenského ulici. Náměstí by tak mělo takřka pravidelně vyklenutý vřetenovitý tvar s tím, že děkanský kostel stál na jeho okraji. Dosahovalo by plochy cca 33 000 čtverečních metrů, tedy víc než trojnásobku nynější rozlohy. Svoji teorii Kuča podkládá i faktem, že právě na severní straně Smetanovy a západní straně Komenského ulice se nacházejí plně vyvinuté parcelní lány středověkého původu s měšťanskými domy, které mohly kdysi opravdu lemovat tehdejší hlavní rokycanské náměstí.[3]

Zajímavá je taky otázka vzniku domu čp.151/I, který do 80. let 20. století tvořil západní frontu náměstí (dnes na jeho místě stojí obchodní dům Žďár). Ten je poprvé doložen až ve 20. letech 19. století a stejně jako další dva domy čp.158/I a čp.144/I, stojící za ním, podél ulice Míru až ke křižovatce s Havlíčkovou ulicí, byl v obecním majetku. Na jeho místě je sice k roku 1783 doložena městská strážnice (tzv. Wachštubna), ale mezerovitý charakter této zástavby, včetně zde se rozkládající obecní zahrady, podporují hypotézu, že proces druhotného zastavování plochy hlavního rokycanského rynku mohl doznívat ještě krátce předtím. V takovém případě ještě možná v 18. století vybíhalo náměstí k západu až na úroveň Havlíčkovy ulice (podrobněji viz mapa, též níže, v rámci popisu západní strany náměstí).

Vertikální dominantou nového městského náměstí i celého města se každopádně, ať už byla rozloha hlavního rynku jakákoliv, stal kostel P. Marie Sněžné, který zde vyrostl jako gotický trojlodní chrám. Není jasné, zda vyrostl na místě už dříve existujícího románského kostela, či zda byl vytýčen na dosud nezastavěné parcele (podrobněji o těchto otázkách v kapitolách „Malé náměstí“ a Urbanovo náměstí“). Gotický chrám pohledově ovládl Masarykovo náměstí. Vlastní měšťanská zástavba vznikla na úzkých, pravidelně rytmizovaných parcelách, jejichž tvar se na mnohých místech dodnes zachoval. Samotná architektonická podoba náměstí se ovšem od té dnešní naprosto lišila. Na konci 14. století asi Masarykovo náměstí lemovaly převážně dřevěné, přízemní či patrové domy. Do náměstí hleděly jednoduchým průčelím a štítem. Jednotlivé domy spolu přímo nesousedily, protože je oddělovaly příjezdové cesty do dvorů a zahrad za domy. Až později, jak domy postupně narůstaly, se příjezdové cesty proměnily v zaklenuté průjezdy a celé náměstí získalo souvislou domovní frontu.

Nejpozději v 16. století se náměstí proměňuje na výstavný prostor, lemovaný reprezentativně pojatými fasádami měšťanských domů, zdobených portály, dodnes dochovanými v domech čp.9/I, čp.10/I a čp.125/I, kamennými ostěními oken, později renesančními sgrafity či malovanými štíty. Během třicetileté války Rokycany zpustly, některé domy zůstávaly hluboko do 2. poloviny 17. století v ruinách. Nová prosperita přišla v 18. století, kdy náměstí slohově formuje baroko. Tehdy získal svou dodnes dochovanou podobu Dumetovský dům čp.88/I a už bohužel přestavěný Eislovský dům čp.5/I (viz níže, v rámci popisu jednotlivých staveb).

Během 18. století ale do stavebního vývoje náměstí i celého města minimálně dvakrát výrazně promluvily katastrofální požáry. Zpráva o požáru Rokycan v roce 1757 uvádí, že „tuto se pro věčnou památku zaznamenává a k politování připamatuje, že roku tohoto 1757, 6. května okolo půl třetí po polední v chalupě Hrdličkovské takový náhlý oheň vzešel, že za 2 hodiny 20 domů, 33 chalup a 16 stodol shořelo. Bůh ráčíž chrániti, aby žádný víc takové ohně nevznikl, druhý den ale pruskej oberst Mayer s vojskem okolo 1200 mužů přitáhl, kterému jíst a pít a 300 zlatých dány jsou 8. ráno ku Plzni odtáhl.“[4] Podle K. Jindřicha vznikl tento požár z roku 1757 v domě čp.126/I na jižní straně náměstí.[5] Dne 18. června 1757 vzata do arestu Kateřina Matáska jako viník požáru.[6]  Požár z roku 1757 vyvolal vlnu stavební aktivity, zatímco baroko postupně spělo ke své pozdní rokokové fázi. Tehdy, roku 1770, bylo do těžiště prostoru před děkanským kostelem vloženo mariánské sousoší.

12. září roku 1784 náměstí zničil další velký požár města. Po něm bylo nutné znovu postavit prakticky celé město (většinou nikoliv formou novostaveb, nýbrž razantních přestaveb či oprav, ovšem s využitím staršího zdiva, pokud odolalo ohni). Během následujících let sice byla díky ekonomické prosperitě většina domů rychle obnovena, slohově už ale šlo o střídmější klasicismus nebo pozdní baroko. Dílčí zásah představoval i požár 5. srpna 1813, kdy vyhořely na východní straně náměstí domy čp.95/I, čp.96/I a čp.97/I.[7] V této stavební fázi zachycuje náměstí kresba Johanna Venuta z roku 1817. Ta ovšem vzhledem k úhlu pohledu (od rozcestí silnic na Osek a Volduchy) nenabízí detailnější podobu domovní fronty (s výjimkou radniční budovy). Snad jen v nejvýchodnější části jižní strany rynku (někde v prostoru domů čp.126-128/I) ukazuje dva domy s vysokým štítem, orientovaným do rynku. O něco větší vypovídací hodnotu má v tomto ohledu Schönbergerova veduta Rokycan z roku 1830. Poměrně přesně, byť schematicky, tu vidíme souvislou řadu měšťanských domů na jižní straně náměstí. Domy čp.129/I, čp.130/I, čp.131/I, čp.132/I a čp.133/I a také čp.4 a čp.5/I (jde jen o hrubou identifikaci, při vědomí ne zcela detailního charakteru veduty) měly ještě původní dispoziční řešení s štítem, orientovaným do náměstí.  Během následujících desetiletí ale tyto štíty zanikly (s výjimkou domu čp.7/I), orientace střech se změnila na příčnou a náměstí tak ztratilo významnou architektonickou kulisu.

 

 

1.3. Vývoj Masarykova náměstí od 2. poloviny 19. století do roku 1945

V 2. polovině 19. století se náměstí architektonicky proměňuje s tím, jak i do provinčního města dorazila vlna pseudoslohové dekorativnosti. V té době byla také poprvé prolomena dosavadní výška zástavby náměstí. Dosud byla nejvyšší stavbou na náměstí (kromě věže kostela) dvoupatrová radnice. Všechny ostatní domy byly patrové. S výstavbou dvoupatrových domů čp.83-84/I  a čp.5/I se toto historické měřítko proměnilo. Naštěstí bylo v oné době náměstí ušetřeno od výstavby skutečně nevkusných pseudoslohových paláců, které by měnily celkový rytmus zástavby. Modernizační tendence belle epoque se tak zde projevily spíše v detailech fasád než v měřítkové transformaci náměstí.

 

→ODKAZ: Náměstí na pohlednici z počátku 20. století. Pohled k východu. Fakticky už je vidět nynější stav. Ze sbírky H. Hrachové.

→ODKAZ: Náměstí na pohlednici z přelomu 19. a 20. století. Pohled k západu. Ze sbírky H. Hrachové.

→ODKAZ: Náměstí na pohlednici z počátku 20. století. Pohled na severní část a prostor okolo kostela. Ze sbírky H. Hrachové.

→ODKAZ: Dům čp.7/I si jako jediný na náměstí udržel uliční štít. Podobně orientovány byly do přelomu 18. a 19. stol. téměř všechny domy. Foto D. Borek, září 2003.

 

Roku 1892 město získalo první regulační plán, který se pokoušel v historickém jádru města prosazovat důsledně zcela pravoúhlou uliční síť. Plán byl dílem Bedřicha Peka, který v zájmu ideální pravidelnosti stavební čáry navrhoval až fantaskně brutální demolice stávající zástavby (byť prováděné postupně, v souladu s průběžnou obnovou domovního fondu). I Masarykovo náměstí jím mělo být zasaženo a proměnit se v dokonale obdélníkový prostor. Západní strana náměstí byla ponechána bez navržených asanačních úprav, protože její pravidelná uliční čára uspokojovala i inženýrského puristu Peka. Mírnou úpravu předpokládal Pek u severní fronty, kde měly domy čp.85/I a čp.86/I výhledově ustoupit o něco do nitra bloku tak, aby vytvořily zcela rovnou uliční frontu. Podobné korekce byly navrženy na jižní straně, kde se zachovávala radnice a domy čp.2/I, čp.3/I, čp.4/I, čp.5/I a čp.10/I, zatímco objekty čp.6/I, čp.7/I, čp.8/I a čp.9/I měly ustoupit o asi 1,4 metrů. Domy čp.128/I, čp.129/I, čp.130/I, čp.131/I, čp.132/I a čp.133/I měly ustoupit také, přičemž prvně jmenovaný až o 3,8 m. Zcela avanturistické představy ale Bedřich Pek choval ohledně východní strany Masarykova náměstí. Vadilo mu, že se nepravidelně zužuje a pozvolna přechází do Malého náměstí. Navrhoval proto založit novou, východní frontu rynku, která by vedla zhruba mezi domem čp.88/I a čp.130/I a v prostoru východně od ní zrušit výběžek náměstí a na jeho místě vytýčit novou 14 metrů širokou ulici, která by spojovala obě rokycanská náměstí. Z jihovýchodního rohu takto transformovaného náměstí by pak k jihu vybíhala na místě domů čp.126/I a čp.127/I široká ulice spojující hlavní náměstí s tehdejším nádražím a okružní třídou. Radikálně postupoval Pek také v okolí děkanského kostela, kde doporučoval co nejčasnější demolici domů čp.87/I a čp.138/I tak, aby se odkryl pohled na vchod do chrámu.[8]

 

→ODKAZ: Domy čp.82/I a čp.83-84/I vnesly do zástavby náměstí nová měřítka a dvoupatrovou výšku. Pohlednice z 50. let 20. stol. Ze sbírky E. Vonáskové.

→ODKAZ: Přestavba domu čp.5/I koncem 19. století byla také demonstrací snah o rozchod s maloměstským charakterem zástavby. Foto D. Borek, září 2003.

→ODKAZ: Původní barokní podoba domu čp.5/I. Na přelomu 18. a 19. stol. měl dům nepochybně i uliční štít. Foto z konce 19. stol. (Soupis památek od A. Podlahy).

→ODKAZ: Dům čp.80/I, jedna z mála ukázek meziválečné architektury na náměstí (přestavba z r. 1929). V r. 2004 opět přestavěn. Foto D. Borek, září 2003.

 

Inženýrským utilitarismem a mladočeskou pokrokářskou arogancí infikovaný Pekův návrh naštěstí nebyl vůbec realizován. Prostředí malého města se slabými kapitálovými zdroji a silnými pozicemi soukromých vlastníků měšťanských domů se ukázalo jako rezistentní vůči podobným regulačním akcím. Ve 20. letech 20. století uvažovala obec, že v rámci řešení bytové krize bude podporovat nástavby domů na Masarykově náměstí a obecně v centru města, o druhá patra. Chtěla majitele domů k těmto adaptacím motivovat nabídkou až 40% obecní dotace. Do roku 1926 se ale na Masarykově náměstí nepřihlásil do této akce nikdo.[9] Období první Československé republiky se jinak do tváře náměstí příliš neotisklo. Snad jen některé fasády pocházejí z oné doby (například dům čp.80/I, počátkem 21. století ovšem znovu přestavěný).

 

 

1.4. Vývoj Masarykova náměstí po roce 1945

Po roce 1945 a zejména po roce 1948 bylo náměstí vystaveno nebezpečným trendům spojeným s komunistickou ideologií. Především to byl odpor k soukromému majetku, k soukromému podnikání a k „buržoaznímu“ urbanismu.  Masarykovo náměstí jako reprezentativní centrum měšťanských Rokycan nezapadalo se svými individualizovanými domy a početnými krámky do této ideologie. Kromě toho se po roce 1948 dále prohloubil trend k vylidňování historického jádra města. Opuštěné domy se stávaly útočištěm sociálně slabých vrstev a devastace původního prostředí tak nabývala leckdy zcela konkrétních rysů. Komunistické vedení města nenašlo po celou dobu mezi roky 1948–1989 skutečný recept, jak usmířit ideologický odpor k staré měšťanské architektuře a nutnost nějakým způsobem stavebně udržovat náměstí jako nezpochybnitelný střed Rokycan. Řešení hledalo v nekoncepčních ad hoc akcích. Na jedné straně došlo k citlivým rekonstrukcím některých staveb (Dumetovský dům čp.88/I, Lidový dům čp.133/I), na straně druhé jiné domy pokryl banální brizolitový kabát. Některé domy zcela zanikly a byly nahrazeny novotvarem (Dům lahůdek čp.129/I). Nejhorší zásah ale přišel těsně před pádem komunistické diktatury. V letech 1985–1986 byla zbořena celá západní část náměstí a v následujících letech tam vyrostl betonový skelet obchodního domu Žďár. Šlo o přitom jen o část plánované výstavby Rokycany-střed, kterou v 80. letech naplánoval plzeňský Stavoprojekt s cílem asanovat historické jádro Rokycan a nahradit jej „socialistickým městem“.

 

→ODKAZ: Obchodní dům Žďár z let 1986–90. Zmizela kvůli němu celá západní strana náměstí. Foto D. Borek, září 2004.

→ODKAZ: Dům lahůdek čp.129/I po přestavbě ze 70. let 20. století. Průnik brutalistického normalizačního stavitelství do historického centra. Foto D. Borek, září 2003.

→ODKAZ: Lidový dům čp.133/I po přestavbě ze 70. let 20. století. Vzácná ukázka profesionálně a citlivě pojaté adaptace památkové stavby za vlády KSČ. Foto D. Borek, září 2003.

 

V 80. letech si na druhou stranu komunistický režim začal uvědomovat nutnost udržet nějakým způsobem historickou tvář města a kultivovat ji, s vidinou případných zisků z turistiky. V perestrojkových Rokycanech se proto zrodil plán komplexní opravy fasád domů (tzv. generel řešení úpravy centra města[10]) na Masarykově náměstí (ale i na Malém náměstí, v ulici Míru a Palackého). Akce měla být provedena k 45. výročí osvobození, tedy na přelomu let 1989 a 1990.[11] Tato centrálně plánovaná akce se ale už za starého režimu neuskutečnila.  Po roce 1989 náměstí rychle regenerovalo s tím, jak iniciativa přešla do rukou soukromého sektoru. Masarykovo náměstí se stalo pěší zónou (později ovšem zčásti redukovanou ve prospěch parkovacích míst) a většina domů prošla opravami, vesměs zdařilými.

Náměstí má podle některých pramenů plochu 9881 čtverečních metrů. Vzhledem k tomu, že přesné vymezení obvodu náměstí není jednoznačné, lze zaokrouhlit, že plocha činí něco okolo 9000 čtverečních metrů.  Podle B. Peka ovšem hlavní rynek měří jen 6300 čtverečních metrů (zde míněn pouze obdélník vlastního náměstí, bez výběžku k severu, kostelního plácku).[12]

 

 

 


[1] Vávra, I.: Řezenská a Norimberská cesta, In: Historická geografie, Svazek 11, ČSAV, 1973, s. 50. https://books.google.co.il/books?redir_esc=y&hl=cs&id=EiwXAQAAMAAJ&focus=searchwithinvolume&q=Rokycanech

[3] Kuča, K.: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl 6.: Pro-Sto, Praha 2004, s. 344–345.

[4] Cironis, P.: Požár v Rokycanech, Minulostí Rokycanska, 7, 1970, s. 42.

[5] Jindřich, K.: Rokycany, 1970, s. 20.

[6] Minulostí Rokycanska, 1971, č. 9, s. 46.

[7] Purghart, F.: Ludmila Kiesslingová a její dědicové, 1973, strojopis uložený v knihovně Muzea dr. B. Horáka.

[8] Pek, B.: Poznámky k regulačním plánům města Rokycan, 1892.;  https://encyklopedierokycan.wz.cz/regulacniplan1892.htm

[9] Kronika města Rokycan 1918–37, f. 78.

[10] Kronika města Rokycan 1989, f. 32.

[11] Kronika města Rokycan 1988, f. 188.

[12] Pek, B.: Poznámky k regulačním plánům města Rokycan, 1892.;  https://encyklopedierokycan.wz.cz/regulacniplan1892.htm